Členem od 9. října 2023
Naposledy aktivní:
*Kancelář prezidenta městské části Bronxu pro obyvatele této části New Yorku, ale i zbytek města a případné turisty, připravila menší akci. Jedná se o Lov relikvií. Celý lov začíná u opuštěného skladiště nedaleko řeky. Na velkém prostoru se nachází několik food tracků a organizátoři rozdávají první část plánku trasy a obrázky jednotlivých relikvií. Jedná se o modely historicky známých relikvií, které pro akci vytvořil IT institut na jejich 3D tiskárně. Nachází se zde i stánek pro zapsání do lovu a je připravené i podium na noční program. Pomalu přichází celý den lidé a zapisují se. Lov začíná až k večeru. Každý zapsaný dostává list s pravidly a pokyny. Pokyny jsou jednoduché. Držet se stop a nevloupávat se na soukromé pozemky. Všechny relikvie jsou umístěny ve veřejném prostranství. Jak se blíží čas startu, tak se prostor u skladiště plní.*
*Keď sa dopočul, ani nevie odkiaľ, že sa bude v Bronxe konať lov relikvií, zaujalo ho to tak veľmi, až skoro vyvalil Lóniho hore nohami, keď do neho vrazil a začal sa ho pýtať, či tam spolu pôjdu, ako si to užijú, bude to dobrodružstvo a zábava a budú tam spolu, takže sa o seba nemusia báť, a relikvie sú z niečoho vytlačené, čomu nerozumie, ale zrejme nebudú kovové. Nadchlo ho to, a aj dnes, hneď po tom, čo sa ich čajovňa pokojne vyprázdnila a oni mohli zavrieť, sa tvári, akoby mal každú chvíľu na zem dopadnúť lietajúci tanier s anjelmi.* Dúfam ale, že sa na to tiež tešíš ako ja. *Povie Lónimu, keď okolo neho prejde s vecami, ktoré potrebuje poodkladať do skriniek a zaniesť dolu do skladu. Skontroluje tam rovno všetky rastliny, trošku ich podporí svojou mágiou a popri tom si nadšene spieva. Už dlho sa necítil tak veľmi ako dieťa.* /Dúfam ale, že nemusíme chodiť po samom, ale aspoň v dvojiciach. Alebo aby nás nezamiešali. To… by si nezvládol./ *Premýšľa o tom, čo ho trochu stresuje, a uvedomuje si, že ak Lóniho od neho oddelia, tak bude akurát tak priveľmi stresovať zo všetkého okolia a hlavne neznámych ľudí a tých tmavých uličiek.* /len nech sa nič vážne nestane./ *Napadne mu, ale ihneď tie neistoty a myšlienky zaženie, vybehne po schodíkoch späť hore a kým ešte uprace stoličky a umyje stoly, zastaví sa u svojho blonďatého čarodeja, objíme ho zozadu okolo pása a vtisne mu veľký bozk zboku na líce. Bez slova sa zase stratí a len čo má všetko hotové, pripraví sa k dverám, už celkom dobre oblečený, na civila asi primálo, a prešľapuje na mieste.* Poď, poď, aby sme stihli. *Popoženie Lóniho, ktorý už k nemu kráča, a len čo blondiačik pristúpi dostatočne blízko, rozvalí dvere a vybehne von.* Hurá za relikviami. *Zvolá detinsky a šťastne a v očiach mu hrajú tak veľké hviezdy, akých na nebi niet.*
*Keď za ním Tanoia pribehol s návrhom zúčastniť sa nejakého lovu relikvií, Lóni hneď súhlasil a následne si cez mobil vyhľadal, o čom by táto akcia mala byť. Tanoiovi následne objasnil, že relikvie budú z niečoho ako z plastu, a tak je viac než bezpečné prísť a zúčastniť sa. V ten deň vyvesil na dvere ich novo otvorenej čajovne, že pre prevádzkové dôvody budú musieť zavrieť o 17:00.* /Asi by sme nemali, keď sme nová prevádzka...ale vlastne nám nikdy nešlo o peniaze. A na to, že sme tak krátko otvorení, tak máme zákazníkov v pomerne dobrom počte./ *Upokojí sa, keď prepočítava tržbu za tento deň, a zapisuje ju bokom, aby vedel následne spraviť na konci mesiaca odvod, ako aj pre ochranu proti krádeži. Síce Lóni pre istotu čítal knihu o finančnej gramotnosti pred otvorením podniku, cítil, že by rád zašiel do mesta aj na nejaké kurzy pre nových prevádzkovateľov.* Tanoia, asi si by som si potom našiel nejaký kurz, čo sa týka financií, aby sme náhodou nemali neskôr problémy, ak by som na niečo zabudol, alebo spravil to zle. *Objasní tomu šidlu, ktoré ho ešte objíme predtým, než opäť lieta po celej prevádzke. Lóni dokončí všetko, čo sa týka tržby, vyčistí pult na prípravu nápojov, a keďže mu ostáva ešte trochu času, ručným vysávačom očistí sedačky na pódiách. Následne si už beží pre svoj sveter a kabát, nakoľko narozdiel od Tanoie on zimu vnímal ako civil, a s úsmevom ho polapí za ruku, načo sa spolu vyberú na miesto konania lovu. Už z diaľky vidí kamarátske skupinky, menšie aj väčšie rodiny s deťmi aj bez, páry a dokonca aj samotárov. S Tanoiom dokonalo zapadnú do hlúčiku ľudí, oprie sa oňho, keď zastavia, a natiahne sa ešte pre jeden bozk.* Už sa neviem dočkať. *Prenesie pravdivo a spokojne si poskočí, lebo to tak jednoducho cítil. Bol šťastný, tak šťastný ako nikdy v živote predtým.*
*Nastane čas startu. Celý lov odstartuje jeden z představitelů městské části. Všichni mohou vyrazit na první místo, které by se mělo nacházet nedaleko. Plánek ukazuje jen jednoduše nakreslenou mapu s označeným místem. Pod touto mapou je hádanka, která by měla odkázat na konkrétní místo. Na daném místě se nachází truhla v níž jsou plánky a první relikvie. Malý model archy úmluvy. Hádanka pod mapkou zní: * "Na zdi se kroutí, nohou má moc, barvami září ve dne i v noc. Štětec ji nestvořil, sprej měl ji rád, co je to za tvora? Zkus odpověď dát!" *Je to jednoduchá hádanka. První z několika, která napoví, kde se konkrétní relikvie nachází.*
*Len čo prídu, je tam už nastúpených niekoľko ďalších skupiniek, dvojíc alebo samostatných jedincov, pripravených vybrať sa do ulíc Bronxu a skúmať jeho zákutia. On ako dealer tie zákutia veľmi dobre pozná a možno preto je na túto akciu tak nažhavený. Zima ho nezastaví, ani to, že by sa stratil. Snaží sa ľudí nevnímať, iba stiahne Lóniho zapísať sa, aby sa mu v prstoch už objavila mapka, a on ju preskúma úpenlivo.* Myslím, že ak pôjdeme takto… *Začne hovoriť a ukazuje prstom po mapke.* …mohli by sme tam byť celkom rýchlo, nemyslíš? *Opýta sa svojho partnera. Vie, že to tak je, ale chce, aby spolupracovali, takže sa nebude rozhodovať sám, ale vždy urobí tak, ako sa zhodnú obaja, alebo urobia kompromis. Len čo môžu začať, už premýšľa nad odpoveďou. Chce komunikovať v mysli, aby ich niekto nepočul, a využiť tak prstene.* /Sprej. Čiže graffiti, to je jasné, že? Niečo ženského rodu, živé, nejaký tvor…/ *Jeho myseľ je plná myšlienok, svojich či Lóniho, tie však vníma ako vlastné, a keď konečne zasvieti v jeho mysli žiarovka, nadšene pozrie k svojmu priateľovi.* /Myslím, že sú to tie graffiti stonožky. V jednej z tých uličiek tým smerom./ *Nanápadne naznačí, čo tým myslí, schmatne blondiačika za ruku a vyrazí s ním na dané miesto, ktoré myslí. Dúfa, že sa tam dostanú čo najrýchlejšie, a čo tak počíta, vyriešenie tejto hádanky im trvalo iba malú chvíľku, než si pospájali všetky súvislosti.*
*S nadšením sa necháva stiahnuť k organizátorom pre riadny zápis a obdržanie potrebných pomôcok, načo sa spolu s Tanoiom stiahnu bokom a začne si prezerať mapku v jeho ruke. Pozoruje jeho prst, ako sa kĺže po lesklom papieri pomedzi domy v maličkých uličkách, a potichu si prikyvuje.* Určite to znie ako dobrý nápad. Ale celkom zle tu zaznačili tieto dve uličky, takže ak sa tu niekto nevyzná, možno sa omylom vydá nesprávnou cestou...čo by nám vlastne mohlo pomôcť. *Usmeje sa zoširoka a čaká na prvú hádanku. Avšak narozdiel od Tanoie sa jeho tvár skriví nepokojom, nakoľko prv vôbec nerozumie, až dokým nepočuje Tanoiove myšlienky.* /Počkať, máš vlastne pravdu. To by mi ani nenapadlo./ *Prizná sa mu a pripojí sa k nemu do myšlienkového riešenia, kým obaja bez slova hladia na mapku.* /Stonožky? Mne najprv napadol pavúk alebo šváb...ale pravda, stonožka znie lepšie./ *Súhlasí. Polapí vílu za ruku a spolu sa rozbehnú uličkou do ďalšej časti Bronxu.*
*Na pochroumané zdi se nachází duhové graffiti stonožky. Jedna z mnoha nohou má v sobě háček a na něm klíček. Pod stonožkou v trávě ležela zamčená krabička. V ni se nacházel další plánek a hádanka. Tentokráte je plánek jasnější. Ukazuje na místo severně od Marillac Hall. Pod mapkou se nachází dva texty. "Castle hiFnoltl" a hádanka: "Kvete letos, kvete loni, přenáramně přitom voní. Trny má, tak píchat může, jako každá jiná______." Víc tam není, ale dává jasnou zprávu, kde se nachází další relikvie.*
*Když se Kim dozvěděla o lovu relikvií, napadlo ji, že by se mohla zúčastnit. Nechtělo se jí ale vyrážet samotné. Chvíli přemýšlela, koho ze svých známých přizvat a nakonec ji napadlo, že už se dlouho neviděla s Benem. Zavolala mu tedy, aby zjistila, zda má vůbec čas a když ji ujistil, že ano, vyrazila na místo, odkud se vyráželo. Nevyrazila však sama. Maya jí jako obvykle dělala společnost, tentokrát oblečená v reflexní vestě, aby ji i po tmě bylo dobře vidět a někdo z dalších návštěvníků o ni nechtěně nezakopnul, nebo ji nepřišlápnul. Kim se zapsala a společně s fenkou se přesunuly bokem, aby nepřekážely dalším účastníkům, zatímco čekaly na Bena.*
*Celkom neskoro sa vybral z domu, takže ho vobec neprekvapuje, že mešká. Nedávno mu volala Kim, kvoli nejakej hre v Bronxe, a jeho napadlo, že by to mohla byť zaujímavá skúsenosť. Vyrazil teda tým smerom na miesto stretnutia. Docela ho prekvapilo koľko je tu ľudí. Rovno sa šiel zapísať a už z radu, hľadal Kiminu známu tvár. Nebolo to ťažké, lebo mnoho ľudí už vyrazilo na cestu za pokladom, takže, zo zápisu sa vybral rovno za ňou.* Ahoj. *Povedal s veľkým úsmevom na perách a objal ju. Potom postrapatil Maye srsť a poslal jej žmurknutie.* Tak čo, už si otvorila prvú nápovedu? *Informuje sa aby bol v obraze.*
Ahoj. *Rozzáří se jako sluníčko, jakmile Bena vidí a objetí mu oplatí, zatímco se Maya snaží vnutít mezi ně pro nějaké to podrbání navíc.* Jsem ráda, že sis uděělal čas. A jasně, ale nechám hádat i tebe, ať je to zajímavější. *Usměje se, zatímco nápovědu znovu rozloží, aby mu ji přečetla, než vytáhne i mapku, aby ji zorientovala a ujistila se, kde přesně se nacházejí a kam mají jít.* Co myslíš? Podle mě je to tímhle směrem - *ukáže po směru, kterým už pár soutěžících vyrazilo* a pravděpodobně u nějakého zvířecího graffiti. Nejspíš stonožka, nebo něco podobného..? *Navrhne, ale zatím nevyráží, čeká i na Benův názor.*
*Len čo zbadá farebnú nádheru na stene, nevie sa na ňu vynadívať.* Chcel by som to niekedy skúsiť. Pozri, aké je to krásne. *Tento typ umenia, asi ako každého, sa mu vždy páčil a je to jedna z mnoha vecí, kvôli ktorým civilov obdivuje. Čuduje sa, že sa k tomu ešte nikdy nedostal, na to, koľko času už navštevuje civilský svet. Len čo pritiahne Lóniho k stene, zdvihne hlavu, poriadne sa poobzerá a vie, že si musí všímať niečo špecifické a iné, než normálne. Určite si však nepamätá každý kút Bronxu a New Yorku naspamäť, preto mu trošku trvá, než zbadá kľúčik.* /Nájdi krabičku, láska. Musíme niečo odomknúť./ *Navrhne hravo a len čo sa konečne dostanú k vecičke, pripravenej vo vnútri krabičky, nadšene ju vezme do ruky a prezrie si ju.* Je to tak… zaujímavé. *Je skoro prekvapený, že sa dá niečo také vytlačiť na tlačiarni, čo vlastne ani netuší, čo to je, alebo ako to funguje, ale príde mu to divné a fascinujúce. Vezme do ruky však ďalšiu nápovedu a mapku.* /Castle. F… Fi… Fin… Nie./ *Premýšľa v hlave, ale nakoniec sa obráti k druhej nápovede. Ako básnikovi mu odpoveď do hlavy skočí skoro hneď.* /Ruže./ *Prenesie šťastne, pohliadnuc na blondiačika vedľa seba, nakloní sa k nemu po bozk a len čo sa môžu dostať z miesta, povyskočí si na mieste, skoro zabúdajúc na to, aké ťažké sa mu niekedy zdajú jeho kožené boty na jeho bežne bosých nohách. Teší sa, keď prídu na koniec, no najviac na tie malé relikvie, čo sú z tak podivného materiálu. A že si to s Lónim užívajú…* /Teda, dúfam, že si to užíva./ *Napadne mu ešte, dávajúc pozor na to, aby táto myšlienka k čarodejovi neprenikla.*
*Zastaví sa pod obrazom stonožky a hľadí na ňu so zaujatím. Kebyže nechodia s Tanoiom toľko do ulíc mesta, túto nádheru by len ťažko našli.* Určite to môžme niekedy skúsiť. Iba si nie som istý, z čoho sú plechovky spreju zhotovené. Ale zrejme by to mal byť hliník, takže by ťa to nemalo páliť. *Uistí Tanoiu, aj keď by sa rád šiel na toto pozrieť sám, aby sa uistil, že Tanoia sprejovanie zvládne a neostane mu zle. Z tohto dôvodu je aj všetko v čajovni upravené na to, aby sa toho Tanoia dotýkať nemusel, alebo aby to nebolo zo železa. Vezme kľúčik pod obrázkom a otvorí krabičku. Vytiahne všetko potrebné, zvyšok nechá na mieste, a potom, čo krabičku znovu zamkne, tak kľúčik vráti na miesto a navedie Tanoiu bokom, aby nezavadzali ďalším hráčom.* /Ten hrad vyhľadám, zatiaľ sa pozri na tú básničku, prosím./ *Požiada Tanoiu, načo si na telefone vyhľadá Castle Fonthill, len kúsok od nich.* /Už viem, kam ďalej. A ak si myslíš, že je odpoveď ruže, tak potom musíme prehľadať záhradu v okolí tej stavby./ *Pokynie Tanoiovi k obrazovke telefónu, načo si mapy porovná a Tanoiovi ukáže na zvýraznený bod na fyyzickej mapke, ku ktorému by mali postupovať ďalej. Usmeje sa naňho a bozk mu opätuje.* /V našom tíme to ide nanajvýš ľahúčko. Ešte, že ťa mám./
No dobre tak sa na to pozrime. *Prejde si celú hádanku a a dedukuje nahlas.* Takže je to na stene a má to vela noh. Nikde ale neni presný počet. Takže to može byť čokoľvek od morského živočicha po hmyz. Ďalej to svieti... takže je to niečo čo vydáva vlastné svetlo, alebo keď je to na tej stene tak to svieti. NO a čo je to za tvora? *Poklepe sa po brade a povie prvú blbosť čo ho napadne.* TAkže to bude fosforeskujúca stenová mnohonožka od nejakého umeleckého vedca. *Začne sa smiať.* Okey, takže budeme sledovať ostatných, pretože ja tu síce už nejaký rok žijem, ale v týchto končínách to moc nepoznám. *Prizná bez hanby a nasleduje Kim a Mayu.* Helemese... tam všetci zabáčajú do tej postrannej uličky. Ukáže ben na skupinku mladých študentov a popoženie Kim aby ich dohnali, kým sa im stratia z dohľadu.* Myslíš že poznajú správnu odpoveď?
*Rozesměje se společně s Benem, když vysloví svou doměnku ohledně uměleckého vědce a přikývne.* To by sedělo. Sama se pohybuju spíš v Brooklynu než v Bronxu, takže i já spíš hádám a hledám. *Zazubí se, když společně vyběhnou směrem, kam míří i ostatní skupinky, Maya přitom nadšeně pobíhá poblíž nich.* Podívej, to bude ono! *Vyhrkne Kim nadšeně jako malé dítě, když uvidí duhovou stonožku na zdi a začne ji zkoumat. Netrvá dlouho, než si všimne háčku s klíčkem a začne hledat něco, co by se jím dalo odemknout. V tom ji žduchne do nohy Maya a když shlédne, aby se ujistila, že je fenka v pořádku, padne jí zrak na krabičku na zemi.* Páni, ty jsi chytrá holka. *Uculí se a vtiskne jí pusu do srsti na hlavě, zatímco se sehne pro krabičku, ve které se nachází další nápověda. Nebo spíše dvě. Když si dočte básničku, jen zamyšleně přikývne.* Růže, to je jasné, ale je tu v okolí nějaký hrad? *Zeptá se Bena, zatímco prst zapíchne do přesmyčky.*
*Sleduje kam Kim ukazuje a rovno do očí mu udiera grafity pestrobarevnej stonožky. Prídu čo najbližšie a dá sa do hľadania nejakej tej schránky. Preskúmava Okolie, keď sa z času na čas obzerá za Kim. Tá sa ale už skláňa po krabičku.* /Tak dúfam, že je to tá s nápovedou./ *Prebehne mu myslou a pobehne ten kúsok za nimi.* Čo tam píšu? *Pozerá jej skrz rameno a číta si text.* No ako turista viem len o jednom zámku, a keď preskladáš tie písmenka tak by to mohol byť Fonthill. Ale nemám tušenia kde presne leží. Neni zaznačený na pridelenej mape? *Zaujíma sa či si nevšimla niečo ďalšie.* Pozri tu je niečo. *Zapichne prstom do mapy, na okraj Bronxu.*
*Společně s ním studuje text a mapku, než ji opět správně zorientuje, aby věděli, co se kde nachází.* To by mohlo být. Podle všeho tudy. *Kývne v konkrétním směru a tentokrát bez čekání na ostatní vyrazí, aby nabrali alespoň trochu nějaký náskok.* Spíš by mě zajímalo, co mají na mysli tou růží. Doufám, že další nápověda nebude zahrabaná někde v hlíně pod kořeny. *Zasměje se tiše, zatímco si prsty pročechrá vlasy.* Zatím nám to docela jde, co myslíš? *Nadhodí s úsměvem. ne že by tu snad byla kvůli vítězství, reálně měla radost z toho, že se po delší době vidí s Benem a trochu si prochodí jednu z čtvrtí, kterou tak dobře neznala.* Jak ses vůbec měl, co jsme se neviděli? Pořád děláš v ZOO? *Usměje se na něj.*
Nemyslím si že by nám dali dvovod hrabať sa v zemi. Hlavne ak ide o pozemok nejakej historickej stavby. *Potom sa zamyslí.* Teda, dúfam. *Ide ďalej po boku Kim a snaží sa dostať do ďalšieho ciela ich pátrania.* Možno máme hľadať na mieste nejaký symbol ruže. Ruža bola v minulosti dosť častým atribútom používaným u žien. *Poznamenáva to čo si pamatá z kníh a večerných kurzov.* JA si myslím, že aj keď nebudeme prvý, tak sa aspoň dobre zabavíme. Ale hej, zatiaľ nám to ide. Len sa nemožeme stratiť. *Rozosmeje sa a keď obráti rozhovor na jeho pracu len mávne rukou.* Hej ešte stále. Ale možno sa mi pošŤastí u skúšok, a budem mocť zoo vymenit-ť za veterinárnu kliniku. Strašne sa na to teším a zároveň sú to rochu nervy. *Prizná.* A čo s tebou? Nejaké novinky v živote?
*Když se skupiny dostanou k hradu a naleznou růžový keř, tak pod ním je krásná porcelánová krabička s relikvií kalichu a dalším plánek. Ten ukazuje na místo směrem na východ. Pro studenty velice známé místo. Hádanka je tak jednoduchá: “Svatý Vincent stojí v Bronxu a učí mladé. U vchodu stojí Sestry charity a u třetího keře je schován poklad.*
*Miluje, aký sú zohratý tím - už vedia, čo dokáže ten druhý, a naopak, akí sú a ako si prácu rozdeliť. Nie je prekvapením, že si otvorili vlastný podnik a od začiatku majú celkom dobré hodnotenia, aj keď očakáva, čím viac návštev, tým väčšia pravdepodobnosť aj negatívnych ohlasov. Tomu sa však posnaží vyhnúť, sladký je vždy ako med a už aj niekoľko zákazníkov buď balilo jeho alebo Lóniho, čo sa mu nepáči. Napriek tomu, vždy držia spolu, aj v týchto zábavných činnostiach ako je nočný lov relikvií.* /Ešte že mám ja teba. Si moja polovica, ľavá hemisféra, chichichi./ *Zachichoce sa v mysli, naživo sa milo usmeje a už ťahá svojho milého na miesto ďalšej relikvie. Pri hrade sa mu vždy páčilo, ale nemá teraz čas obzerať si ho vo večernom osvetlení, akokoľvek čarovne vyzerá.* Sestry… charity. Musíme ísť zrejme okolo Seton Hall po College Road, po ceste sa dostaneme k budovám sestier. *Trochu mu to pripomenie Železné sestry, o ktorých počul, alebo čítal, keď sa dostal ku kapitole o nefilim, no vždy mu ich meno i existencia prišli skoro ako rozprávka či legenda.* Sme celkom popredu, takže dúfam, že ma teraz nikto nepočul. *Zasmeje sa akože zlomyseľne, aj keď je to iba detinský pobavený smiech hráča tejto hry. Nerozbehne sa však ďalej. S nadvihnutým obočím sa zahľadí Lónimu do očí.* Čo povieš? Ideme tam? *Navrhne a natiahne sa po bozk na líce, ktorý vtisne blondiačikovi na tvár, než sa pohnú ďalej.*
*Necháva sa viesť mestom a obzerá si ulice mesta, ktoré boli, našťastie, plné ľudí, takže sa aj obaja chlapci mohli cítiť bezpečnejšie. Nič sa im teraz nemôže stať...jedine, že by si niekto vypočul ich deduktívne schopnosti a rozhodol by sa ich predbehnúť.* /Tanoia, pozor, používaj prsteň./ *Povie mu hravo do myšlienok, nakoľko ich teraz mohlo počuť zopár osôb v okolí, ak by sa náhodou nesústredili iba na hľadanie ďalšej indície.* Dobre, znie to dobre. Zrejme máš aj pravdu, nič bližšie mi k tej nápovedi nenapadlo. *Odsúhlasí a tentokrát ťahá Tanoiu on, aby si trošku švihli a dostali sa na miesto spolu. Samozrejme, že si ešte vezme menšiu sošku relikvie, než priestory zámku opustia. Bozk na líce si nechá pristáť na pokožku, a sám si Tanoiu pritiahne, aby mu jeden veľký bozk venoval na čelo, a už sa náhli ďalej.*
*Další poklad nalezen a další plánek a hádanka v truhličce. Plánek ukazuje na místo na Jihu Riverdale. Hádanka jasně napovídá o jaké místo se jedná. "Šeptám tisíci hlasy, ale nevydám ani hlásku. Cestuji po světě, aniž bych se hýbala, spoutaná a přitom nespoutaná. Co jsem já?" Po této hádance jsou uvedena čísla "C - IV-39854/2". Čísla která bez odpovědi na hádanku nic neřeknou. Samozřejmě, že se v truhličce nachází i relikvie a to malá soška bůžka Pazuzu.*
*Posledná hádanka, keď sa dostanú k ďalšiemu miestu, je pre neho tak trochu neznámou. Skúma mapku pred sebou, trošku sa pri tom mračí, poodstúpiac bokom, aby sa mohli schovať od miesta, kde sa relikvia nachádza.* /Juh… Riverdale./ Čo je na juhu Riverdale? *Opýta sa a akoby mu pomohlo len to povedať to nahlas, rozsvieti sa mu.* Oou. *Jeho oči sa rozžiaria ako hviezdy, o to viac, keď sa mu od nich odráža svetlo pouličných lámp.* Lóni. Ľúbim ťa tak veľmi. *Objíme ho, ale tak blízko, aby mu mohol zašepkať.* Je to knižnica. *Ale nepustí ho. Nemusí to tak preháňať, nejde im o život, ani o domov či o záchranu rodiny alebo milovaných a priateľov, a predsa ho baví chovať sa ako ten jeden z tých filmov, čo chodí do hrobiek a starých architektonických stavieb a jaskýň a hľadá stratené artefakty.* Sme ako ten indián. Vieš ktorý? *Zasmeje sa nahlas, aj keď vie, že s Lónim sú obaja na popkultúru príliš ľaví, tak sa vyberie ďalej, tisnúc sa na druhé telo vedľa seba, preberajúc sekciu alebo možnosť, čo by mohla napovedať ďalšia časť hádanky.* Kým sa tam dostaneme, prídeme na to. *Navrhne a vie, že si to do konca hľadania užijú ešte o to viac. Celý ten čas sa stráca v predstavách, ako spolu objavujú celý svet. Vie sa ako víla hýbať po civilskej Zemi, akoby to nič nebolo, vie otvoriť vchod do inej dimenzie, a predsa sa mu to teraz zdá, akoby chodil po hviezdach, jedine so svojim milovaným, najmilovanejším čarodejom, krajším než hviezdy, sladším než férske ovocie, s ním natoľko voľným, ako sa cítil ako malý, behajúc po lesoch Faerie, keď ešte neriešil nič viac, než to, že žije. A cíti sa tak znova, milujúc ten detský pocit na svojich pleciach, jeho myseľ čistejšia, než kedykoľvek predtým, odkedy sa mu stala hrôza v temnej uličke. A tentoraz sa až do konca usmieva.*
*Pokrčí ramenami po pohľade na mapku.* Tú časť mesta vôbec nepoznám. Možno to zistíme, keď tam prídeme. *Upokojí Tanoiu a užije si objatie.* Myslíš? *Odpovie na Tanoiovu myšlienku, že by ďalšie miesto mohla byť knižnica. Hádanka bola pre jeho angličtinu priveľmi zložitá, takže sa v nej úplne stratil, a momentálne veril kompletne Tanoiovi.* Indián? *Zasmeje sa od brucha.* Myslíš Indiána Johna? *Odpovie, aj keď si sám uvedomuje, že zrejme tiež to meno nejako pokazil. Objíme Tanoiu okolo bokov, a vydá sa do ďalšej časti Bronxu. Nevedeli, koľko im to bude ešte trvať, ale Lóni bol pripravený ostať hore aj po celú noc, aby sa s Tanoiom dostali až na záver. Našťastie boli na všetko spolu, takže na všetko eventuálne prišli, a keď už okolo polnoci akcia skončila, vybrali sa cez park do ich čajovne, kde mali priamu cestu do ich domu vo Faerii. Táto noc bola zábavná, ale bola predovšetkým najlepšia, lebo ju mohol prežiť s Tanoiom, svojím milencom, partnerom a rodinou.*
*V knihovně v určité poličce, místo Sherlocka Holmese se nachází truhlička v ni je plánek, co ukazuje na začátek jejich trasy a to na místo, kde kousek od skladiště probíhá večerní akce. V truhličce se nachází i poslední model relikvie. Model Babylonské věže. Jakmile všichni tuto poslední relikvii najdou, tak se mohou vrátit zpátky, nebo jít s odměnami domů.*
*Posledné dni sa mu zdajú veľmi pokojné. Odkedy už si je istý, že otvorenie ich čajovne s Lónim je na dosah, má taký zvláštny pocit, že to bude ochranné miesto, kam sa bude môcť zašiť a naďalej robiť svoju prácu. Upozornil síce Lóniho, že chodenie medzi ľudí aj tak neskončí - bude musieť zamieriť aj na tieňotrhy a do ulíc, ale väčšinu aspoň večerných obchodov môže presunúť tam. Okrem toho sa rast výrastkov na jeho hlave zastavil, aspoň sa nezväčšili na pohľad ani o piaď, a ohnivá mágia znova zašla akosi do úzadia (čo má možno spojenie), takže je pokojnejší a veselejší. Už sa ani cudzích mužov nebojí toľko, skôr sa jeho trauma ozýva v osobnom živote a intimite. To mu ale nevadí. A Lónimu taktiež nie. Tomu vadí, že sa aj tak Tanoia prechádza mestom, kedykoľvek sa mu zachce, nehovoriac o večeroch alebo o párty, kam sa zašije, aby “rozdával radosť”. Teraz sa znova zapatroší do čajovne, dokonca do tej konkurenčnej, len aby si dal ten zelený čaj, ktorý tu má rád. Nie že by mu Lóni, alebo on sám, nedokázal namiešať niečo rovnako výborné.* /Prepáč, zastavím sa ešte v meste, som smädný a trochu si oddýchnem./ *Napriek tomu, že nebýva unavený, chce sa tam zastaviť, sledovať trochu ľudí a ich život, ako sa bavia a možno stretne niekoho, koho pozná, zavedia ho to potom na nejaké iné miesto, alebo budú sedieť iba na stoličkách a budú sa baviť, pretože znova do vodnej fajky zamieša trochu vlastnej trávy pre zábavu. Tak či tak, pozdraví sa veselo, len čo vstúpi dnu, ignorujúc pohľady ľudí, ktorí už vo vnútri sedia. Len čo sa usadí na obvyklé miesto, kde sedáva, rovno pri najzelenejšej časti, ktorej listy už zasahujú aj na sedacie miesta, preto tam často ľudia nechodia, aby im zeleň neliezla do pitia. Skoro z otočky padne do mäkkého útulného sedenia a chvíľku mu trvá, než pozrie na menu, aby si objednal, aj keď vie, čo si dá.*
*Dni voľna si Ben naplno užíva. Je pravda, že len čo sa začne otepľovať, práce bude mať viac než dosť... Preto si nenechá ničím pokaziť náladu, ktorú dnes má.* /Takže kam to bude ešte dnes?/ *Premýšľa a porozhliada sa po okolitých podnikoch až mu zrak spočinie na čajovni.* /Žeby, žeby?/ *Usmeje sa a vyberie sa dnu. Predtým než si prezrieť čo si dá, prezrie si osadenstvo. Zrakom spočinie na tmavej štici vlasov a s veľkým priateľským úsmev začne mávať na Tanoiu. Rovno sa vyberá za ním.* Ahoj. Dlho sme sa nevideli. Smiem? *Ukáže na voľné miesto pri Tanovi a čaká na pozvanie.*
*Vidí, že ľudia si užívajú svoje voľno počas víkendu, ak majú to šťastie, že víkendy majú voľné. Mrzí ho, že práve preto je podnik, v ktorom práve sedí, práve otvorený, ale čo vie a už pozná, niektorí členovia Anteaques prosto svoju prácu milujú, rovnako ako aj on sám má svoju prácu rád. Sleduje, ako sa to miesto plní, zopár ľudí sa vystrieda a on spokojne počká, kým príde obsluha, ktorú obdarí milým širokým úsmevom.* Ahoj. Poprosím citrónovú shishu a ten… klasický zelený čaj, čo stále. *Jemne sa pri tom zachichúňa, keď nad ním známa tvár prekrúti očami.* Mal by si skúsiť niečo nové. *Upozorní ho, keď si zapíše do malého zápisníčka jeho objednávku a pobavene sa usmeje.* Skúšam, ale dnes mám chuť na tento. Znova. *Zdvihne oba prsty na znak podpory svojich slov a sleduje ju, ako odchádza, no hneď na to ju vystrieda ďalšia jemu známa tvár, až sa jeho úsmev rozšíri a hneď sa postaví.* Ahoj. *Prenesie, hodí sa prichádzajúcemu okolo krku a len čo ho konečne pustí, stiahne ho do sedačky vedľa.* Samozrejme. *Súhlasí s Benom, aby si prisadol a sám sa pohodlne usadí, naznačujúc polohou svojho tela, aký je otvorený rozhovoru, zároveň vie, že sa tento pocit môže zmeniť, ak by sa témy zvrtli kamkoľvek do miest, ktoré nerád vo svojej mysli navštevuje.* Naozaj dlho sme sa nevideli. Nevideli sme sa prvýkrát práve tu? *Zamyslí sa a začne sa s nakrčeným obočím a pobaveným výrazom obzerať, akoby si chcel tu spomienku priblížiť a pripomenúť.*
*Nechá sa vyobjímať a sťiahnuť Tanoiom dole, aby si spravil i on miesto na sedenie. Pousmeje sa a poškriabe sa na hlave.* A vieš, že je to docela možné... Ale to už bude docela dávno. Myslím, že som tu už nebol nejaký čas. Ale tak bola celkom zima, potom nejako moc práce a nakoniec sa pomaly schyľuje ku koncu zimy, takže trebalo, porobiť nejaké predsezónne opravy a nákupy. *Rozhovorí sa ako vždy a keď príde obsluha, poprosí ju, aby mu priniesli niečo, čo sami uznajú za vhodné. Chce sa nechať prekvapiť ako vždy.* A jedny pistácie. *Doobjedná ešte k tomu.* Tak ako, čo máš nové? Naposledy si chystal nejakú párty.
*Započúva sa o tom, čo mu Ben hovorí. Nikdy teda neboli nejakí blízki, ale pamätá si ho. Pre neho ako pre vílu je to trochu iné vnímanie času, než pre Bena. A dokonca si pamätajú svoje mená, čo ho teší. Vlastne si ale u Bena nespomína na mnohé.* Čo si robil počas zimy? Alebo kde pracuješ teraz? *Nemá rád small talk, rozprávať sa o bývaní a práci a či má niekto auto, nie sú to jeho témy, ale zaujíma ho to z iného hľadiska - aké mal teraz tento muž, čo pri ňom sedí, vlastne záujmy a čím trávil čas.* Zaujíma ma, či ťa to všetko bavilo a zaujímalo. Čo také… robievaš cez zimu? Nie si ty… záhradník? *Ubezpečuje sa hlúpymi, zvedavými otázkami, ktoré možno nebudú pre Bena úplne vhodné, alebo na mieste, ale je na to pripravený. Poožmolí si ale svoje voľné nohavice medzi prstami a keby bol človekom, zrejme by sa mu už pot lial z rúk, ako ho zaliala jemná nervozita a ťažoba, že asi nie je dobrá spoločnosť a dobrý priateľ, keď si tieto veci nijako nepamätá. Je rád, keď príde obsluha a trochu ho uvoľní z vlastného zovretia a pousmeje sa.* No… otváram čajovňu. S mojim… partnerom. *Naučil sa počas pobytu v civilskom svete, že nie každý je otvorený vzťahom, ako majú on a Lóni - no je šťastný, že im dvom osobne sa nič nestalo, zatiaľ čo on sám, no… niektoré momenty neboli pekné. Zároveň má ale pocit, že Ben taký nie je. Nemusí byť. Príde mu milý, v tvári akoby mu mohol čítať, prezerať si jeho oči. Keby sa pri ňom necítil bezpečne, reagoval by pri jeho príchode inak.* Tie párty som teraz musel trochu odsunúť na inokedy, keď riešim toto. Ale plánujem narodeninovú, ak by si chcel prísť… Plánujem ju organizovať na Staten Islande… v lese. *Nervózne sa zazubí, akoby tým chcel naznačiť “prekvapenie”.*
Tak zima v zoo, celkom ujde. Málo ľudí, zvieratá sú poväčšine vo vnútorných vybehoch a vonku je len trochu práce. Sneh, lístie no a samozrejme výzdoba počas sviatkov. *Krúti hlavou nad všetkými tými nezmyslami. Oveľa viac ho baví pracovať okolo zvierat než hrabanie listov či odhŕňanie snehu.* Hej niečo také. Akurát som dnes dokupoval semienka paprík lebo sliepky sa mi dostali do pareniska a vyzdobali ich. Ale tak s tým sa musí asi počítať. *Vypočuje si informáciu o čajovni a nadvihne obočie a mierne sa pousmeje.* Otváraš čajovňu a tráviš deň u konkurencie? *Zasmeje sa pobavene a nechá sa obslúžiť.* Rád prídem. Vždy som za každú zábavu. Uvidíme ako mi vyjde v práci čas. Ale to s čajovňou znie naozaj fajn. Ja stále čakám na posledné skúšky z večernej školy a hurá na prax k nejakému veterinárovi ako pomocná ruka.
*Počúva a prikývne, chápajúc, o čo ide.* Nikdy som v zoo nebol. Ale nemyslím si, že by sa mi tam páčilo. *Prenesie, schovajúc si spojené ruky medzi kolená, nakrčiac obočie, akoby sa nad tým zamyslel.* Nehovorím, že máš zlú prácu. Je nádherné starať sa o zvieratá. Ale… tie klietky. *Vtedy pozrie na Bena a pousmeje sa. Jednou rukou začne kývať vo vzduchu.* Nevšímaj si to. *Zaznie od neho a usmeje sa. Nakloní hlavu do strany.* Sliepky. Aké meno si im dal? Môžem ich spoznať? *Nadšene zvolá, tlesne o seba rukami a nadšene sa pomrví, akoby mali každú chvíľu spoza pultu vpredu vybehnúť sliepky a skočiť k nim, aby ich hladkali. Vie, že ako lesnej víle by mu rozumeli, so zvieratami má obzvlášť silné puto a dar komunikovať, alebo skôr… rozumie im. A rád si z nich robí priateľov. Zvieratám sa dá veriť viac, ich život a myseľ sú zamerané na to podstatné a nepotrebujú sa obaľovať všetkými možnými vecami. Nakoniec iba mykne plecami.* Ešte sme neotvorili, takže je to v poriadku. *Zazubí sa znova.* To budem rád, ak sa objavíš, nejako ti dám vedieť, len nepoznám tvoju adresu. *Prizná a zvedavo nadvihne obočie, akoby čakal, že mu ju Ben prezradí, aby si ju zapamätal. V ten moment príde čašníčka s vodnou fajkou, ktorú uloží vedľa jeho nohy, tak vďačne poďakuje a vezme si hadicu do ruky, druhou rukou zašmátra v kapsičke pod svetrom a vytiahne odtiaľ medzi prstami vysušené lístky. Hornú časť s uhlíkmi odoberie paličkami a lístky tam vhodí rovno k tabaku, potom všetko znova poskladá a spokojne sa usadí. jeden zdvihnutý ukazovák priloží k svojim perám, aby Benovi naznačil ich tajomstvo, a zhlbokas i potiahne.* Povieš mi viac o svojej práci? A o sliepkach? *Požiada znova.* Prosííím.
Tak je to práca v podstate do životopisu. Nie je to jedna z tých úžasný zoo, ako napríklad tie kde sa snažia zachovať populáciu nosorožcov, alebo iných živočíchov. Ale časom mi možno táto práca pomôže dostať sa ďalej. *Prizná.* Povedzme že pracovať na záchrane zvierat je zaujímavejšie ako brat ich ako atrakciu. * Vysvetľuje vlastný postoj k celému tomu.* No v Central Parku je vážne mala zoo, ale je kopec zoo zameraných na pár druhov a ty dokážu zaistiť priestory na výbehu dostatočne veľké na výbeh trebárs žiráf, alebo zebier.* Vysvetľuje. Dokonca sleduje niekoľko zahraničných zoo na sociálnych sieťach, aby sledoval výskumy a rozšírenie populácie niektorých ohrozených druhov.* Popíja čaj zvláštnej chuti a k tomu chrume olúpané pistácie. *Sú len dve, jedna je Abby a druhá Debbie. Sú už staré ale držia sa. Majú svoje pohodlíčko a asi tá sklamem, ale keď nie som s nimi musia byť v klietke. Ono slepačí trus je hodne ťažké dostať s dreva a keďže sa dostanú všade, mať ho po celej lodi nie je Boh vie čo. /Už len ten pach občas robí svoje./ A čo takto, ja ťa dnes vezmem pozrieť na holky a ich slepičí príbytok, a ty si môžeš rovno zapísať adresu na ktorej kotvime. Pretože popravde, ja ju dodnes neviem. *Začne sa smiať, pretože už pár mesiacov má od polície zákaz jazdenia s loďou mimo vyhradené trasy, a má nariadené kotviť pár mesiacov v jednom doku.* Čo viac ťa zaujíma? Neviem či mám nejaké vtipné historky o holkách. Sú to dámy. Ak na čas uchýlime iné zviera, nebránia si svoje teritórium, proste sa o neho postarajú. Až teda na tie, čo by ich chceli zjesť. *Vysvetľuje a skúša prísť na to čo by mal ešte prezradiť.*
*Užasnuto počúva a skoro ako malé dieťa pleští na Bena oči. Nikdy tieto zvieratá nevidel na vlastné oči, ale fascinujú ho už len tie názvy, ktoré muž pri ňom vysloví.* To znie tak… neznámo. *Prenesie spokojne a skoro zadržiava dych, aj keď nemôže, pretože by sa začal dusiť vodnou fajkou.* Tiež by som si prial ochraňovať a zachraňovať ohrozené a aj neohrozené druhy zvierat. Tento svet je tak fascinujúci. *Z jeho slov môže pôsobiť ako civil, ktorý prosto iba zbožňuje pobyt na Zemi a prírodu, nie ako niekto, kto oceňuje celú túto dimenziu, pretože pochádza z inej.* Nebolo by pre zvieratá lepšie, keby do menšej zoo priniesli menšie množstvo zvierat a väčšie množstvá nechali zas na zoo, ktoré si to môžu dovoliť? *Zamýšľa sa nahlas a potiahne si z fajky, zatiaľ čo sa zahľadí niekam nad Benovu hlavu, akoby sa nad tým pozastavil a skutočne premýšľal.* /Najlepšie by bolo, keby všetky zvieratá ostali tam, kde majú byť, keby ich neohrozovala rozširujúca sa civilizácia a populácia ľudí. Mám civilov rád, ale prírodu o to viac./ Ja zas niekedy svoje zarobené peniaze prispievam na ochranu zvierat a ekológiu. Príroda mi vždy bola najbližšie. /Namiesto priateľov a rodičov. A naučila ma viac, než by ma naučili oni, zrejme./ *Napadne mu, ale cíti sa za to zle, že takto premýšľa aj o rodičoch, ktorí s ním boli istú časť života. Napriek tomu sa však stále usmieva ako slniečko na hnoji. Len čo si vypočuje mená, nadýchne sa, aby sa opýtal, kto také vtipné mená vymyslel, ale hneď, čo sa mu do uší dostane náznak toho, že Ben zrejme býva na lodi, vydýchne.* Fascinujúce. *Dodá a nadšene prikývne.* Tak dobre. A niekedy zas vezmem ja teba k nám do čajovne, zoznámim ťa s mojim priateľom a ja budem môcť chodiť k tebe hladkať sliepky. *Podá Benovi ruku, akoby chcel túto dohodu spečatiť.*
No, ale veď nikto nepovedal že nemôžeš. Stačí patriť do nejakého spolku ochranárov. Nemusíš byť ani veterinár ani nič podobné, stačí mať vážne záujem o pomoc. Niektoré takto zo spolkov navštevujú aj iné krajiny, aby napríklad vedeli ako to tam skutočne chodí. Potom dokážu vytvoriť napríklad zbierky, alebo inú pomoc pre daný problém. Napríklad minule som sledoval dokument o chirurgovi, ak si dobre pamätám, ktorý vytvoril pre slona so zlomenou nohou dlahu a neskôr aj pomocnú mechanickú barlu, na odľahčenie váhy, ktorú slon na nohu vyvíja keď chodí. *Vysvetľuje mu, a vonkoncom to nie je jediný prípad kedy takto ľudia sami od seba prebrali iniciatívu na pomoc zvieratám.* V podstate áno. Tu však ide o to kto vlastní zoo a kto je taktiež tichým spoločníkom. Mnohým to berú ako prostriedok zisku. Čím viac zvierat a exotiky ľuďom prinesieš, tým viac ti zaplatia. Ako vravím pre mnohých je to obchod. *Prizná a potom trochu úsmevne dodá.* Ale aby som nebol len nespravodliví, v súčasnosti vzniká mnoho... Fariem, ak je to správny výraz. Kde majú zvieratá z domoviny a starajú sa o ne lebo majú nejaký zdravotný problém. A tie sú otvorené tiež verejnosti za malý poplatok, ktorý však ide na chod farmy a lekárov pre tieto zvieratá. /Ono je vždy ľahšie vidieť len povrch než sa o probléme dozvedieť viac./ Hladkať sliepky? *To ho úprimne rozosmeje.* Kľudne s nimi môžeš na prechádzku, to majú rady. /Škoda že na plaž dostali zákaz, tam sa im vždy páčilo./ Teším sa, ja sa vždy rád stretnem s niekým novým. A čo vás napadlo otvoriť si čajovňu?
*Je rád, že mu Ben radí, ale on nemá žiadne papiere, žiadny občiansky preukaz alebo pas, teoreticky tam ani nemá čo hľadať a hlavne sa nesmie nechať chytiť. Všade, ak sa tam dostane, je tak trochu na čierno. Preto iba prikyvuje a snaží sa tváriť, že nad tým skutočne uvažuje.* /Tieto ochranárske veci robím aj bez organizácie, sám za seba, ale bolo by to priveľa otázok, keby som mu to teraz vysvetlil, a on nevyzerá, že by o podsvete čokoľvek tušil, takže nebudem osoba, čo mu to prezradí. Nesmiem byť./ *Prebehne mu hlavou a preto si iba zhlboka potiahne, zatiaľ čo zaujato hľadí na muža, čo rozpráva. Je rád, že takto nenápadne môže podporiť svoje introvertné ja, keď môže iba počúvať a reagovať minimálne.* Vhoa, ľudia sú skvelí v tom, čo dokážu vymyslieť, a keď sa starajú o svoju zem, páči sa mi to. *V jeho očiach hrá úprimná a nadšená radosť, akoby mu Ben práve povedal niečo, čo mu navždy zmení život. On síce o takých organizáciaách už počul, a vie, že sú ekologické spolky a spolky na ochranu zvierat a útulky, ktoré zachraňujú zvieratká, sám ich tam niekoľko priviedol, keď ich uzdravil, a oni sa mohli dať na adopciu.* Farma… Farma… To mi ešte nenapadlo. Spravil by som farmu, ale zadarmo, kam by si ľudia mohli chodiť sledovať zvieratá. *Zvolá nadšene, prikývne na hladkanie sliepok a aj na prechádzku s nimi. Nie je si istý, ako sa vykrútiť niekedy z toho, ako veľmi si so zvieratami rozumie, skoro akoby sa s nimi skutočne vedel rozprávať, a pre civilov to je niekedy podivné, ale vždy to dokáže uhrať. Tentoraz by mohol tiež.* Tak… je dobré mať zárobok z niečoho, čo človeka baví a vyzná sa, nie? Čajovňa je takým spojením rôznych týchto častí. *Vysvetlí mu tak… skoro všeobecne, ale myslí to úprimne. Plus mu nemôže priznať, akým útokom si prešiel, keď robil svoju skutočnú prácu ako dealer a ešte k tomu podsvetský. Niekoľkokrát si potiahne, podáva aj Benovi, ak by chcel, ale tráva mu aj trošku zaberie, ale nie je to nič hrozné či svetoborné. Ešte sa s ním chvíľku rozpráva, než si stlačí líčka medzi oboma dlaňami a vyvalí na neho oči s jemne zväčšenými zreničkami.* Zaveď ma za sliepkami, prosím. *Zaznie trochu hrubším, no detinským hlasom, ako dieťa, ktoré zožralo priveľa cukru a má z toho už halucinácie s jednorožcami a špagetovými monštrami.*
To je pravda. Ono len by takých mohlo byť viac. *Pritaká mu.* /Len by takých mohlo byť viac./ Zadarmo? A z čoho by si platil zdravotníkov a stravu. Je jedno aké je to zviera, pravidelné prehliadky musí absolvovať. Rovnako tak čo keď bude nejaké choré a bude potrebovať špeciálnu stravu? Máš veľa veci čo v tejto oblasti rozhodne nie je zadarmo. *Informuje ho, ale nie nijako poučne. Proste vecne. Dopije svoj čaj a naďalej sa trápi s lupaním pistacií.* Mám z teba skôr pocit, že teba baví všetko. *Povie nahlas svoju myšlienku a zamýšľa sa ako to tam asi bude vyzerať. Možno nejaký nádych lesa a prírody, ale nie v tom tibetskom štýle, ale skôr niečo súčasné. Možno budú mať umelý vodopád... Pri ponuke vodnej ale zdvorilo odmietne a hrabe sa v svojich orieškoch. Žiadosť, ktorá z Tanoia výjde ho docela prekvapí ale nemá v úmysle odmietnuť.* Jasné, prečo nie ? Budeš schopný zájsť až k pobrežiu? *Nadzdvihne jedno obočie a už vyberá peňaženku aby zaplatil útratu.*
*Vypočuje si ho a prikyvuje na všetko, čo vymenuje. Je mu to jasné, vždy s tým počíta.* Mám veľa… našetrené. *Prizná mu, aj keď jeho výzor, jeho správanie a aj to, ako veľa peňazí nemíňa, by nenapovedalo o tom, že má peňazí na rozdávanie a z toho, ako sa učí vyrábať magické predmety a zarábať pomimo drog aj z elixírov, ktoré začali s Lónim vyrábať, keďže jeho partner rovnako tak, ako on sám, miluje alchýmiu. Predsa len… je to jedna z vecí, ktoré ich spojili dohromady.* A zarábať budem rovnako tak ďalej. Možno by som mohol založiť organizáciu, alebo útulok pre stratené zvieratá? *Premýšľa nahlas, akoby sa pýtal Bena, ale zároveň sú to otázky pre seba samého. Nakoniec sa iba pri ďalšej civilovej poznámke zasmeje a mykne plecami.* Baví ma robiť veci, ktoré ma nejako napĺňajú. A som ochotný naučiť sa čokoľvek, ak ma niekto na začiatku skúsi viesť, alebo sa mám podľa čoho riadiť. El… *Skoro povie nahlas o elixíroch, tak si iba odkašle.* O čajoch som sa napríklad naučil z kníh sám. *Povie, akoby to bola najlepšia vec, ktorú nikto iný nedokáže. Odhliadnuc od toho, že vie skoro o všetkých rastlinách, pretože potrebuje vedieť ich efekty. Zapozerá sa na Benovu ruku, ktorou berie pistácie, lúpe ich a vnútro si dáva do úst. Trošku sa oblízne, vyzerá to chutne, ale vie, že keby to skúsil, mohol by sa z toho pozvracať. Nakoniec, len čo prejde istý čas a on chce konečne spoznať Abby a Debbie, aby im nahádzal zrno a mohol sa na nich usmievať.* Neboj sa, nie je to moje prvé. *Zazubí sa, neuvedomujúc si, ako tá veta mohla znieť, zakrúti hadicu okolo vodnej, hodí do seba ešte zbytok zeleného čaju, čiže asi tak polovicu, a vstane.* Zájdem teraz, kam ma zavedieš. *Tiež, ak by bol Ben zlý, mohol by to považovať za zlé využitie slov, a využil by to, ako by sa mu zapáčilo. No on zlý nie je, Tanoia dúfa, a je síce trochu veselý, ale nie mimo, aby nedokázal vnímať, keď podíde k pultu, aby zaplatil za seba a aj Bena. Žmurkne na neho, vyjde von a zhlboka sa nadýchne, naznačujúc mužovi pohľadom, kam teda smerujú, aby ho nasledoval.*
Ak na to máš, tak neviem prečo do toho neinvestovať. *Konštatuje napokon a krčí pri tom ramenom.* No je zaujímavé koľko sa toho človek dokáže naučiť keď ma záujem. Ja som takto začal so záhradkou na terase. /Ak sa to terasou dá nazvať./ Je s tým práce, ale tá radosť a keď si si to vypestoval a môžeš to ochutnať. Fakt. Ani neviem či je lepší pocit, než ten že sa sám niečo naučíš a prax ti prinesie úžitok. *Úplne vie o čom hovorí. Pretože asi vážne nevie prísť na to čo by mu robili väčšiu radosť. Postupne sa dohodnú na spoločnom odchode a tak Ben po opustení čajovne zamieri rovno na svoju loď. Cesta netrvá dlho, ale ani krátko. Jednoducho ideálne a prevetranie sa. Keď prídu k jeho lodi Tanoiu pustí ako prvého. Loď nikdy nezamika. Nemá tam nič extra cenné. Teda nič čo by mohol cudzinec považovať za vhodné na predaj. Proste len pokoj, kde je mala kuchynka s pohodlnými sedačkami miesto kuchynského stolu a lavice, a vzadu väčšia posteľ. Celý interiér je ale plný kvetov a práve klíčiacích semienok rastlín, ktoré bude časom sadiť. No a medzi tým všetkým je väčšia drevená klietka pre dve sliepky. Trocha odzobana, ale stále funkčná.* Tak vitaj. Slečny máš hneď tu v klietke. Môžeš ich vypustiť, ja zatiaľ trochu pritopím v kamnach.
*Benove slová mu prídu formálne, ale za to s nimi súhlasí. Okrem toho, že netuší, čo to znamená “investovať”. Preto sa iba usmeje a prikyvuje. Nejako si možno dokáže domyslieť, čo tým vlastne myslel. A vlastne najbližšiu hodinu si veľa vecí domýšľa, napríklad keď cestou z čajovne vidia párik, ktorý si niečo šušká do uška a on sa začne popod nos chichúňať ako školáčka, mysliac si, že tí dvaja ohovárajú nejakého velikána alebo si plánujú cestu na inú planétu.* O čom myslíš, že sliepky premýšľajú? *Opýta sa zvedavo, pretože ho reálne tá odpoveď zaujíma. Napriek tomu, ako zvieratám rozumie, do hlavy im nevidí a chápe jedine ich pohľadom, zvukom, pohybom či polohám tela. Tá otázka zaznie však len minútku predtým, než vyskočí do vzduchu a prejde až k lodi.* Páni. *Zajasá, skoro akoby práve našiel ešte žhavý meteorit, z ktorého sa valí svetielkujúca tekutina. Zdá sa, že na otázku zabudol, aj keď nezabudol, keď vyjde ako prvý na palubu loďky a hrá sa, že surfuje.* Surfovanie som už skúšal. Stačí si uvedomovať, ako sa s povrchom a telom hrá vodná hladina a ako s ňou funguješ. Je v tom nejaká… fyzika? *Znejú jeho slová, akoby Ben o takých jasných veciach nevedel, no len čo sa zahľadí na sliepky, v očiach mu zažiaria obrovské hviezdy a hneď sa k ním dostane, spľasne si tvár medzi dlaňami a vydýchne.* Tie sú… pierkovaté. *Zasmeje sa a otočí sa k Benovi, neuvedomujúc si, ako teraz znie. Aspoň hýbať sa dokáže sám a dvierka na ich klietke ihneď otvorí, čím Abby a Debbie povolí prístup k sebe.*
Povedal by som, že po tom ako sa vždy vrhajú na čokoľvek čo sa dá zjesť, tak väčšinou svojho života premýšľajú o jedle. Aspoň to je moja teória. *Nevadia mu jeho otázky, pretože aj keď to dáva za vinu tej vodnici, aspoň sú to zaujímavé otázky, ktoré by sa len tak hocikto nespýtal. Pozoruje však jeho detské nadšenie, nie len z lode ale najmä sliepok. Medzitým prikladá drevo do kamen a zapaľuje oheň, aby dodal rastlinám trochu toho tepla a rovnako tak im štyrom.* Dáš si niečo pod zub? Není tu toho veľa, ale v podpalubí je spravená pivnica a tak tam mám nejaké zavarené ovocie. Jahody, alebo broskyne... *Ponúka s úmyslom zodvihnúť padacie dvere, a zliezť dole o niečo sladké.*
To je podľa mňa veľmi… neisté. *Odpovie najskôr na myšlienku, na ktorej sa trošku zasmeje a spokojne sa usmieva, prehliadnuc si okolie okolo seba. Na ďalšiu otázku však musí odpovedať “nie, ďakuje.” Vie, že z jedla by sa pozvracal, a tak iba pokrúti hlavou.* Nie, ďakujem, dám si iba vodu. Alebo čaj. *Vyberie si, aby trochu odlákal Benovu pozornosť, potom sa pokúsi nájsť nejaké to krmivo pre sliepky, aby im ho ponúkol spokojne z ruky. Tie s ak nemu ihneď rozbehnú, už len bez toho, aby vôbec krmivo videli, a on spokojne prejde obom z nich jemne dvoma prstami po hlávkach.* /Sliepočky, Lóni. Vidím a hladkám sliepky./ *Volá v myšlienkach k svojmu partnerovi a usmieva sa. Len čo sa však obzrie k rastlinám, oči mu stále žiaria, aj keď tentoraz trochu potmehúdsky.* /Nevšimne si, že to rastie o niečo viac, o niečo lepšie, o niečo zdravšie. Trošku pomoc priateľovi./ *Napadne mu a len čo skontroluje situáciu okolo, či sa druhý muž nepozerá a ani mu nič nehovorí, vstane a jemne, akoby sa ani nedotýkal zeme bez zvuku, prejde k rastlinstvu a natočí sa tak, že aj keby sa v nevhodnú chvíľu náhodou Ben otočil, neuvidí skoro nič. S láskyplným pohľadom natiahne ruku a nechá rastliny kvitnúť a uzdravovať sa, porastú trochu viac, vyššie, dokonca aj tie, ktoré pôsobia, že k jari a letu sa pozviechajú viac. Spokojne sa usmeje, a len čo môže, prejde znova hlbšie do lode, napije sa nápoja, čo mu Ben dá, a sleduje Debbie i Abby.* Ktorá je ktorá? *Pýta sa zvedavo, aj keď vie, že každú chvíľu sa bude stmievať a on bude musieť odísť čo najskôr domov k obchodu, ktorý ho čaká, než pôjde domov.*
Tá celá čierna je Abby, a hnedá s čiernou hlavou je Debbie. * Hovorí, zatiaľ čo pripravuje na malej plotničke vodu na čaj. Do hrnčeka odtrhne čerstvú mätu a k tomu pridá sušenú zmes z minuloročnej úrody. Len čo voda začne sičať, vezme kanvicu a naleje vriacou vodou do dvoch šálok.* Je to menší mix sušených bylín. Trochu medovky a nejaká šalvia. Navrch čerstvá mäta. *Informuje ho, keď pokladá šalku na stolík vedľa jedného z kresiel. Potom z malej chladničky vyberie nastrúhané vajíčka a vloží ich do klietky pre slečny, by sa trochu nakŕmili. Nepotrebuje mať jedlo po celej lodi.*
Ďakujem. *Prenesie, zachichúňa sa, akoby práve povedali ten najlepší vtip na svete, ale iba medzi sebou, a zhlboka sa nadýchne, aby fúkol do šálky a trochu si čaj ochladil. Zahľadí sa na sliepočky a zubí sa na nich, veselý z ich prítomnosti.* Čo im to dávaš? Chutnal si to? Čo ak je to niečo nechutné? *Uťahuje si z neho a keď po nejakej chvíli čaj konečne ochutná, oblízne sa.* Je naozaj dobrý. *Pochváli muža, u ktorého sa teraz nachádza doma, a ani si neuvedomuje ako, no každú chvílu si prikladá šálku k perám, aby sa napil.* /Mal by som ísť. Som hladný./ *Napadne mu, a síce mu napadne, že je to z tej trávy, čo si dal, uvedomí si, že na neho táto droga nemá taký efekt ako na civilov. Pre neho je to iba trošku viac zábavy, než obvykle.* Tak… ďakujem za pohostenie. Aj za to, že som stretol Debbie a Abby. *Kútiky úst sa mu zdvihnú, len čo sa zdvihne na nohy aj on sám, aby ešte pohladkal jemne chrbtami prstov sliepky po hlavičke až dozadu k perám zakrpatených krídel.* Budem už musieť ísť, ale bolo to príjemné. Ďakujem za čaj, veľmi mi chutil. *Dodá ešte a podá šálku Benovi, ku ktorému pristúpi. Potom sa mu hodí okolo krku, ignorujúc šálky, s ktorými sa tam muž pred ním nachádza. Keď sa odtiahne, zubí sa ako keby mal vyhrať súťaž v najširšom úsmeve na svete a ešte mu zakýva, len čo vykročí preč z lode a smerom, kde sa má odohrať posledný jeho dnešný obchod predtým, ako bude utekať domov za svojim partnerom, aby ho poriadne vybozkal, pretože mu už nehorázne, neskutočne chýba.*
*Bez nejakého nátlaku rozlúčenie príjme a nechá tak Tanoiu odísť. Trochu sa oparil čajom, ale na to je docela zvyklí. Rozlúči sa s ním a zatvorení potom sliepky naspäť do ich ohradky. Sám sa rozvalí na posteli a čaj si dá vedľa n nočný. Zavrieť oči a ukončuje tak tento dlhý deň trochou odpočinku.*
*Was ze své hobití skrýše vyrazil samozřejmě až poté, co slunce zašlo za obzor a město postupně zalila tma a s ní i přicházející večer. Jinou možnost ostatně ani neměl, takže se nemusel složitě rozhodovat. Navíc díky tomuto měl Tanoia více času na to, domyslet své plány, ať už to byly všelijaké šílenosti. Po těch letech ho už nakonec nerozhodí asi nic. Na druhou stranu nesmí toho malého všetečného féra podceňovat. Představivosti měl nakonec ten klučina téměř i na rozdávání.* /Ale nakonec díky tomuto s ním nikdy není nuda./ *Pomyslí si. Jakmile se dostane hromadnou dopravou k Central Parku, zavítá rovnou do náruče přírody, mimovolně přitom nasávajíce do plic nepotřebný kyslík. I po těch letech, co od proměny uběhlo, jej to neomrzelo. S rukama v kapsách kabátu pak postupuje dál. Přesto, že mu není zima, nemusí vypadat jako úplný blázen a přitahovat zbytečně pozornost. Proto má taky na sobě dlouhé černé džíny, stejnobarevný lehký svetr a první slušné boty, co vyhrabal z botníku. Moc dobře ale věděl, že až se ocitnou mimo lidskou civilizaci, ty boty si zuje a kabát taky odhodí na dobu neurčitou někde bokem.*
*Z domu odíde už pred západom slnka, nechávajúc svojho vytešeného čerodeja doma s jeho plánmi a nápadmi, ktoré sa rozhodol vyskúšať, než ich dom prechádza prerábkou a inováciou, len aby mohli začať so svojim vysnívaným projektom na čajovňu. A predsa len ho Lóni poslal so slovami: “Užite si to ako za starých čias, zlato.” A on to tak plánuje. Samozrejme, že do parku však vstúpi ešte za svetla. Bojí sa. Stále sa bojí ľudí, hlavne neznámych mužov, a stále sa obáva existovania v tme. No nechce byť na obtiaž, chce sa baviť a smiať sa, užívať si znova čas tak, ako predtým, než sa stalo viacero vecí. A s Wasom sa nevideli už tak dlho. Má mu čo povedať, má mu čo ukázať, má mu čo dať.* /Chýba mi. Tak rád ho objímem./ *Napadne mu, kráčajúc už pomerne vychladenou a trochu vyschnutou trávou, pretože začína zima, a zeleň sa stráca. Vyvoláva to v ňom spomienky na Faeriu, na Zimný dvor, na obdobie, keď sa s Lónim vyznali, dali sa dohromady a on môže toho chlapca bezpodmienečne milovať, za hranice a ďalej. Ale od vtedy sa veľa vecí zmenilo, no dúfa však, že ich priateľstvo s Wasom nie.* /Bude mojim najlepším priateľom navždy./ *Nadšene ako malé dieťa si poskočí na tráve s bosými nohami a vlneným pončom, ktoré má aspoň naoko pôsobiť ako zdroj tepla, aj keď mu nie je zima. Len čo dorazí, skryje sa za strom pri dohodnutom mieste, a vie síce, že Was je upír a pravdepodobne sa o jeho “útoku” dozvie skôr, než vôbec vykročí zo svojej skrýše, pokúsi sa o to. Vyčká teda na tmu, skrácujúc si čas pofajčievaním jointu, dostatočne ďaleko od chodníčka, aby nikto necítil a nevnímal, že tam vôbec je a má pri sebe takú látku ako drogu. Sleduje pri tom poloholé koruny červenkavých stromov a žltkastých lístkov, vdychuje čerstvý vzduch a snaží sa každú chvíľu upokojovať svoje nateraz na všetky strany rozlietané srdce, aby bol dnešný deň najlepší, ako len dokáže byť. Až keď sa zotmie a konečne začuje až príliš blízko vedľa seba nejaké pohyby, napriek upírskej nenápadnosti, akoby sa niekto dotkol konáru s lístím a to zašušťalo, akoby z neho práve vyletela sojka. Snaží sa pohybovať čo najtichšie, ale chce sa mu smiať, preto sa posledné kroky iba hodí na telo kučeravého Wasa a rozosmeje sa.* Bu. *Zvolá hravo a detsky, cítiac sa omnoho lepšie, keď už sú spolu.*
*Parkem postupuje dál klidným krokem, užívajíce si poklidnější části města, sic se svým dobrým sluchem slyšel i nějaké ty auta nedaleko, jak sviští na cestě. Nebo to byly autobusy? Těžko říct. Nakonec to pro něj není nyní tak důležité. Radši podle paměti jde blíž a blíž k místu, kde se tento večer měl s Tanoiou setkat.* /Jsem fakt zvědav, co vymyslí tentokrát./ *Neodpustí si hlásek v jeho hlavě. Rád by přitom férovi udělal radost, což vzhledem k zlepšeným smyslům je občas trochu oříšek. Přesto, když už tedy zaregistruje, jak někomu poblíž tluče srdce, a následně i ucítí na zádech něčí váhu, zavrávorá a nasadí co nejvíc zděšený hlas.* Lek! *Vydá ze sebe tiše, leč s důrazem. Poté se na nohy postaví pevněji, otočíce přitom hlavu lehce do strany, aby se mohl na féra aspoň nějak podívat.* Spokojený? *Nadhodí pak, zazubíce se na svého kamaráda. Rád ho po té době vidí a rozhodně je zvědav na to, co si pro něj tentokrát vymyslel.* Mám tě do Faerie nést na zádech, nebo ze mě slezeš? *Neodpustí si, nicméně kdyby fér fakt chtěl na jeho zádech zůstat, nedělá mu vůbec problém ho nést, jen by se musel chytit.*
*Pretočí očami.* Bolo mi jasné, že ma budeš počuť. Neboj sa. *Neušetrí si podpichovačnú, no pobavenú poznámku, a drcne do upíra jemne ramenom a jedným bokom, keď sa okolo neho pretočí, aby mohol stáť priamo pred ním. Natiahne obe dlane k jeho tvári, za líca ho stiahne k sebe a pobozká s veľkým “mua” na čelo.* Tak rád ťa vidím. *Radostne sa usmieva, chce sa mu pri tom tlesknúť o seba dlaňami, a skoro sa zatočí na mieste. Vezme pri tom muža za ruku.* Neboj, nenechám sa nosiť. *Rozhodne sa ešte reagovať, aj keď by sa nestalo prvýkrát, že by ho Was niekam niesol na chrbte či na rukách. Niekedy sa cíti ako dieťa, ktoré má už desiatky rokov tento milý upír na starosť. Pri tej myšlienke sa aj tak zazubí.* Tak poď, že prídeme načas. *Navrhne spokojne a stiahne svojho najlepšieho priateľa za ruku k dubu, ktorý ich má previesť do Faerie. Už je to tak dávno, čo takto boli spolu na nejakej oslave alebo tancovačke medzi vílami, cítili sa živí, zdraví a bez problémov, akoby neexistovalo na svete nič zlé, akoby neexistovala bolesť a strach. Nemôže sa preto prestať usmievať, napriek tomu, ako mu chýba Lóni. Zároveň si túto možnosť váži.* Ty mi zatiaľ povedz, ako sa ti darí s tvojim umením. Chcem ťa vidieť v galériách. *Zvolá a len čo to dokončí, naraz ich oboch stiahne do už otvoreného portálu, cez ktorý sa v sekunde stratia vo Faerii. Nie je to ďaleko od miesta, ktoré vybral na dnešnú slávnosť. Je to miesto, ktoré sa Wasovi zapáčilo už dávno predtým, aj keď sa krajina neustále mení a prispôsobuje a tvorí sa ako sen, podivne a nerovno, no isté miesta ostávajú neustále skoro podobné.* Keď ti poviem, zatvoríš oči, budem ťa viesť, dobre? Dúfam, že mi veríš. Že mi zveríš svoju existenciu. *Povie podivne mysteriózne, ale hravo, preto je jasné, že neplánuje nič zlomyseľné, to by ani nebolo súčasťou jeho hebkej a jemnej osobnosti, ktorá mu v živote zabezpečila už mnohé a mnohé podivne zvláštne situácie. Poskakuje vedľa svojho priateľa a cíti sa v bezpečí, keď je mimo civilského sveta, kde ho napadli, a je zas doma, zosilnený a slobodný a… férsky.*
*Pobaveně se uchechtne na tu poznámku a nakloní hlavu do strany, aby na féra viděl. To už se však Tanoia odtáhne a postaví se před něj. Tak se usměje přímo na něj a překvapeně zamrká, jakmile je stažen níže a dostane pusu na čelo. Opět se pobaveně uchechtne lehce vrtíce nad ním hlavou, až mu to tedy fér svolí.* Jojo, taky tě rád vidím. *Přikývne oplatíce mladíkovi stejný nadšený úsměv. Nakonec ho přece taky rád vidí, což i řekl.* Ale víš, že bych s tím neměl problém...a že by to ani nebylo poprvé. *Podotkne pak. Navíc od čeho měl taky tu sílu, ne? Když už nesl sochy do galerií, předstírajíce přitom, jak těžké jsou, proč by zrovna toto měl být problém. Nicméně Tanoiu nijak nepřemlouvá.* Vždyť už jdu. *Protočí v tom momentě panenky, není však podrážděný. Proč by taky byl? Stisk ruky férovi hned proto oplatí a následuje ho rovnou k portálu do Faerie, do níž měli oba namířeno. Už tam nějaký ten pátek nebyl, naposledy možná v tom labyrintu, pokud se tedy nemýlil.*/Pravděpodobně...to už je doba. Ten čas fakt utíká jako voda./ *Pomyslí si. Než pak stačí odpovědět, je stažen rovnou do portálu. Lehce se tedy oklepe.* Je možné, že jsem si stále nezvykl? *Nadhodí přitom. Hned se ale vrátí k tomu, co mu Tanoia řekl.* Nedávno jsem dokončil jednu sérii a už se jen domlouvám, kdy ji budu moct převézt. *Sdělí férovi. Je z toho nadšen, nicméně trochu se bojí, že to opět nebude mít úspěch i přes tu haldu snažení.* A co ta socha, co jsem ti dal k narozkám? *Optá se a zvědavě se rozhlédne po okolí. Na následující slova hned kývne.* Věřím a svěřím. *Zazubí se. Nehledě na zvěsti o vílách..Tanoiovi věřil a věděl, že to není chyba. Tento mladík je prostě jiný.* /Ale jen v dobrém./ *Ozve se hlásek v jeho hlavě, když se na Tanoiu mimovolně podívá, jak tam vedle něj tak poskakuje. Pobaveně přitom zavrtí hlavou.*
*Pokrúti hlavou.* Dlho si tu nebol. Odvykol si si, pravdepodobne. No, pokojne ťa do Faerie stiahnem aj každý deň, ak budeš chcieť. *Zazubí sa spokojne, len čo sa zorientuje v prostredí a vyberie sa známym, až príliš známym smerom. Obzerá sa naokolo, akoby to tam nepoznal, ohúrený a potešený domovskou prírodou, i čerstvým, nepošponeným vzduchom, preto sa aj zhlboka nadýchne, láskavo sledujúc stromy, ku ktorým sa priblížili, a vstúpili medzi ne.* Neprezraď sa, že máš silu za niekoľkých chlapov, dobre? Každopádne, prajem si pozvánku na vernisáž, budem tvoj podporca v prvej línii. *Zazubí sa spokojne, a len čo padne jeho pohľad na muža vedľa seba, zjemnie a sklopí pohľad. Je si istý, že Was len pri prvom pohľade na neho bude vedieť, že mu chce niečo povedať, že sú veci, o ktorých jeho upírsky priateľ nevie, a mal by, pretože mu možno poradí čo najlepšie, a on sa zas bude cítiť o trošku ľahší, napriek tomu, koľko z jeho bremena na sebe nosí aj jeho milovaný Lóni. A to, ako pozná Wasa, že Was ho pozná skoro najlepšie, ho donúti radšej sa teraz netrápiť, a spraviť čo najlepšie prekvapenie.* Tak, teraz zatvor oči. *Prikáže jemne, keď sa v jeho obzore objaví prvý strom s farebnou bavlnenou stužkou uviazanou okolo jedného konára. Na sekundu sa zasekne, vezme ho za ruku, a začne ho ťahať hlbšie a hlbšie do lesa, usmievajúc sa pri tom na čoraz väčší počet farebných stužiek, kývajúcich sa v jemnom chladivom vánku, ktorý však ani jednému z nich vôbec nemusí vadiť.* Ale nepozeraj sa! Nepodvádzaj! *Ešte zdôrazní, a len čo sú na mieste, zasekne upíra vedľa seba dotykom dlane na jeho pleci.* Tak… môžeš. *Zvolá, povyskočí si na mieste a v otočke stiahne z najbližšieho stromu zavesený fialovo-modrý veniec, kvitnúci kvôli jeho mágii priamo na Wasovej hlave, len čo ho na ňu položí.* Všetko najlepšie. *Zakričí, štopne do neho, aby upír vletel do stredu čistinky, posiatej trblietavým práškom, okolo neho sa zhŕknu doteraz akoby neexistujúce víly, držiace sa za ruku, a začnú jemnými, melodickými hlasmi, podivne snovými, spievať a hrať pieseň, ktorú Wasovi sám Tanoia napísal ako jeden z darov, zatiaľ čo on sám nechá malé kvietky vyrastať na mužových dlaniach.* Dal si mi kúsok zo svojho talentu, ja ti dám zas ten svoj. *Prenesie, len čo sa dostane do stredu tancovačky k svojmu kamarátovi, schmatne ho za ruky a začne sa s ním v rytme tanca vykrúcať a smiať.*
*Lehce kývne.* To by dávalo smysl. *Přitaká. Bylo by to to nejvíc smysluplné a zároveň i pravděpodobné vysvětlení. Když člověk dlouho něco nedělá, odvykne si snadno. A co teprve u upírů, když pro ně ten čas utíká ještě rychleji?* /Přesně tak, to bude ono./ *Potvrdí si pro sebe ještě v hlavě, postupujíce dál přírodou s Tanoiou po svém boku. Už začal cítit to nutkání si vyzout boty a odhodit kabát tu tam. Ještě ovšem počká.* Neboooj, neprozradím. *Odmávne volnou rukou. Tón jako by naznačoval, že se mu to jednou málem povedlo, hned ale změní zpět v milý.* Jistě, pošlu pozvánku tobě i tvému drahému. *Mrkne na féra. Nesměl přece zapomenout i na toho rozkošného čaroděje, s nímž fér chodil. Jen tedy doufal, že i jej aspoň trochu sochy zajímaly. Aby pak v té galerii spíš netrpěl. Nakonec Lóniho zas tolik nezná.* /Třeba mě Tanoia jeden den s ním víc seznámí./ *Pomyslí si. Stále mu přitom v obličeji pohrává jemný úsměv.* Dobře, zavírám a budu ti jen a jen vděčný, když se během cesty ani jednou nesrazím se stromem, by ho to chudáka bolelo. *Dovolí si vypustit ze sebe přidávajíce k tomu i jemný úšklebek, než si následně tedy oči zavře a nechá se vést. Věří přitom, že tuto jeho poznámku pochopil Tanoia jako srandu, nikoliv jako nějaký útok. Sám doufal, že to ani tak útočně neznělo, občas mu přece slova utečou špatným směrem.* Nepodvádím a nehulákej..jak jsem tě to jen vychoval. *Zamlaská se zavřenýma očima a pobaveně se uchechtne. Už jen čeká na pokyn k tomu, aby svá kukadla mohl otevřít. A když tak konečně učiní, ucítí, jak mu fér nasazuje kvetoucí věnec na hlavu a pošťuchuje jej s popřáním rovnou do středu dění, aneb hájku, odkud vykouknou i další bytosti. Was se fascinovaně otočil kolem své osy pozorujíce, co se dělo kolem něj. V bytostech poznával něco, jako víly, pokud by to tak tedy mohl říct.* Páni. *Poví o to fascinovaněji, když mu začnou růst kvítky i na dlaních. Jako by něco takového viděl úplně poprvé.* Tohle očividně nikdy neomrzí. *Zazubí se na féra ještě, než s ním začne tančit.* Je to nádhera. *Mrkne na féra v odpovědi na předchozí slova. Nato se začne dál zabývat tancem, než i on propukne v smích.* Tak myslím, že teď nepodáváme nejlepší taneční výkon..co by nám jen na toto řekla učitelka tance?
*Zasmeje sa na tom hlúpom vtipe o narazení do stromu, pretože je podľa jeho gusta, a sám vždy rád spomenie, že humor bol jeden z dôvodov, prečo sa títo dvaja vôbec skamarátili. Spokojne teda obmotá svoje prsty okolo zápästia svojho priateľa a hrdo, skoro až s úctou, vedie oslávencaa k miestu jeho oslavy.* Nehulákam. *Povie ako zranené šteňa, nakrčí pri tom mrzuto obočie, ale to hneď vymení úsmev.* A vidíš, ako víla nemôžem klamať. *Zazubí sa, aj keď ho poza zatvorené viečka nemôže Was vidieť, aby pochopil, že vtipkuje a naťahuje ho. Už si na to totiž ale obaja zvykli, takže to nie je problém.* A až tak starší nie si… na našu dĺžku života. *Zamumle ešte, podpichujúc hravo a detinsky upíra, ktorý vstupuje do stredu diania, a tak mu povolí otvoriť oči. Postupuje ďalej s ním, usmiaty, hýbajúc sa do rytmu, vediac, že sa konečne znova uvoľní a jeho myseľ sa stratí v okolí, aj keď chce Wasovi povedať to všetko, čo sa stalo, pretože on… jemu verí. Was bol prvou osobou, ktorej sa dokázal otvoriť natoľko, až mohol konečne o niekom povedať, že ho naozaj pozná. A aj keď je, hlavne o jednej veci, ťažké hovoriť, cíti už teraz v hrudi tie dvierka, čo sa v prítomnosti jeho najlepšieho priateľa otvárajú, aby sa znova spojili ako spriaznení priatelia. Ale zároveň mu nechce pokaziť narodeniny, preto sa iba zasmeje a ťukne muža do líca, než sa okolo neho otočí a ďobne ho do končeka nosa.* Vidíš, život je prosto tak krásny, keď ho živíš krásnymi spomienkami. *Zvolá a ihneď na to sa pridá do spevu, počujúc ho viac, než ostatných, aby bolo Wasovi nadmieru jasné, že je to pieseň od Tanoiu pre neho, ktorú špeciálne napísal a mohol mu darovať takto, v tomto zbornom znení. Zubí sa a smeje.* Ja som fér, ja viem tancovať, to ty si ako drevo z vlastnej rakvy. *Zachuchúňa sa ako malý, pri ďalej otočke okolo tela svojho kamaráta mu do kvetmi obrastených dlaní vloží hebké vrecúško zelenej farby s perleťovým fialovým odleskom, odrážajúc sa od neho poletujúce farebné svetielka. Pôsobí to, akoby vrecúško horelo akvarelom.* Pre radosť. Pre potešenie. Neboj, viem, čo si zač, o nič sa nemusíš starať. *Zašušká mu poza chrbát do uška, naznačujúc na obsah balíčka. Že sú to, samozrejme, drogy, vytvorené tak, aby mali efekt na upíra, aby ich prijal a užil si v plných dúškoch - pracoval na tom malom vrecúšku hádam mesiac, než ho konečne dokončil s efektom, aký hľadal.* Mám pre teba potom ešte jedno prekvapenie. Alebo teda, vlastne dve. Nebudem ti teraz kaziť náladu ničím, čo by ťa rozhodilo, no vedz, že si mi jednou z najbližších osôb. Tých nie je veľa. Dlho sme sa nevideli, ale verím ti svojim životom, a tak dúfam, že čoskoro sa budeme môcť pozhovárať otvorene a bez obmedzení. Dobre? *Vyhŕkne zo seba ako lávovú sprchu, zastaviac sa pred jeho kamarátom, aby na seba videli, kde ho môže držať, a aj keď je v jeho hlase na sekundu cítiť bolesť, strach, akoby sa tým chcel uistiť, že aj Was to tak má, akoby mu tým ďakoval za svoj život, jeho tvár sa znova zlomí v úškrn.* Všetko najlepšie ti prajem. *Zvolá, vtedy sa kruh roztvorí, ukážu sa tak stoly plné upírskeho a férskeho jedla - džbány a kalichy, malé dezerty, ovocie a niečo, čo pripomína listy. Zo stromov sa spustia trsy zelene, akoby vytvárali okolo čistiny nepreniknuteľnú stenu, a nakoniec, o jeden stôl je opretý obraz, ktorý Tanoia, pomimo drog a ďalších problémov maľoval už od minulých Wasovych narodenín, aby mohol mať upíár doma uchovanú krásnu Faeriu, ako ju vidí jeden z férov sám. A zdá sa, z rôznych uhlov, akoby sa menila, skoro ako skutočná férska krajina navôkol nich.*
*Poznámku ohledně narážení do stromů a jak je to musí určitě hodně bolet si prostě odpustit nemohl, nehledě na to, jak moc pitomý vtip to mohl být a pravděpodobně i byl. Ale i tak, Tanoia se zasmál, čímž způsobil to, že se Wasův úsměv o to víc rozšířil. Byl rád, že féra má. Aspoň někdo je ochotný snášet jeho vtipy a suchý humor mnohdy i bez jakýchkoliv zábran.* Pravda. *Uzná férovy slova. Nakonec neměl ani proč by je uznat nemohl. Součástí podsvěta už nějakou dobu je, takže tento fakt o vílách se už stihl dozvědět, právě díky svému momentálnímu průvodci a nejlepšímu příteli. O to víc, proč v mladíka vkládat důvěru, i když se to ostatním podsvěťanům může zdát nepochopitelné.* Nejsem, ale mladší už nebudu..naštěstí má krása budiž zachována. Snad se budou i emoce držet dlouho. *Oplatí poznámku, přičemž se na Tanoiu zazubí, tedy aspoň si to myslí. Vzhledem k tomu, že má zavřené oči, musí Tanoiovu pozici odhadnout naslepo podle zvuku. Těžko říct, zda se mu to povedlo. V každém případě jakmile může, otevře své kukadla a nedlouho nato se už fascinovaně rozhlíží uprostřed hájku dávajíce najevo svoji radost. Pobaveně se i uchechtne, když se fér otočí a poklepe mu na nos.* Ano, to je...máš pravdu. *Souhlasí a přikyvuje. Vnímá dění a ten nádherný zpěv doplňující zvuky nočního lesa. Ta atmosféra jej těšila a celková myšlenka celé oslavy? Ta ho hřála u nefunkčního srdíčka. Tomu ostatně i dopomohlo to, jak se rozzpíval postupně i samotný Tanoia. Daruje mu tedy šťastný úsměv, doplněný hned poté o pobavené uchechtnutí.* Ty...z rakve jsem vylezl už nějaký ten pátek zpátky! *Vrátí mu. Uchechtne se další otočce a pak mrkne na váček, který od Tana dostal. Ten nakonec strčí s poděkováním do kapsy kabátu, který si hned poté svleče.* Dáme si pak. *Mrkne na féra po jeho slovech. Stále dodržujíce rytmus ucouvne z hájku, aby mohl kabát kabát položit ke stromu. Rovnou k němu dá i boty s ponožkami a až poté se vrátí zpět za Tanoiou, který na něj zrovna vybalí jeden delší monolog. Úsměv mu ovšem při něm lehce začne pohasínat. Dokonce v jednom momentě pozvedne obočí v otázce. Chtěl Tanoiovi ovšem být především podporou, proto taky kývne na jeho slova a opět nadhodí další úsměv, tentokrát i více povzbudivější.* Dobře, kdykoliv se na to budeš cítit. *Ujistí ho se sebejistým tónem v hlase. Chce mu naznačit, že věří osobě, která je ochotná si jej vždy vyslechnout, stejně jako Tanoia rád poslouchá jeho. Nezústane ovšem u té vážnosti dlouho, neboť se najednou po dalším popřání zjeví stoly s občerstvením společně s jedním obrazem, na němž Wasův pohled hned utkví.* Páni. *Nezmůže se opět na nic víc.* Je nádherný.
*Uchechtne sa nad poznámkou, ktorou sám seba Was okorunuje.* Ešte že máš aj krásnych kamarátov. *Zazubí sa, akoby tým chcel poukázať na seba, aj keď je poznámka mierená všeobecne. O sebe samom priamo to povedať nevie. Je šťastný, keď vidí, ako Wasova tvár žiari radosťou, mohol by teraz nahradiť slnko na nebi, napriek tomu, že jeho bledá pokožka by mohla akurát tak hrať mesiac a hviezdy. Snaží sa vytancovať svojho upírskeho priateľa už hneď od začiatku, než sa pustí do ukážky ďalšieho darčeka, ktorý je síce trošku väčší, ale nenaberá na väčšej dôležitosti než to, čo už mu daroval, alebo slová, ktoré mu vyslovil. Znova sa na svojho kamaráta hodí a vybozká ho na oboch lícach, akoby to nemalo znamenať nič viac, iba vyjadrenie jeho súdržnosti a priateľskej lásky. Cíti, ako ho to hreje pri srdci.* Pracoval som na ňom celkom dlho, ale… dúfam, že odráža pocit, ako vnímaš Faeriu aj ty. *Prenesie, uložiac svoju ruku na Wasovo rameno, no zároveň s ním vykročí ku stolom, pretože mu za celý deň, keď nič nejedol, poriadne vyhládlo. Natiahne sa preto po jeden koláčik, ktorý podá upírovi vedľa seba, pre seba si vezme zase niečo z iného tanierika, ťukne týmito zákuskami o seba, akoby si pripíjali, a celý ten kúsok si napučí do úst, žmurknúc na Wasa. Aj tak sa k nemu nakloní, a síce má plné ústa, jeho hlas a tvár trochu naberú na vážnosti, keď sa ešte ozve, aby sa vyjadril k svojmu predchádzajúcemu monológu.* Poviem ti o tom, len čo toto skončí. Sľubujem. *Zahákne malíčkom o ten Wasov, akoby tým chcel ten sľub aj potvrdiť, a ihneď sa otočí na päte, ako sŕňa poskakujúc rovno medzi tancujúce osoby, akoby tým chcel Wasovi ukázať, že mu tým prenecháva voľnosť nad pohybom, a môže si konečne užiť oslavu narodenín bez toho, aby ho ťahal za ručičku. To spraví až potom, keď bude mať chuť dať si niečo z malej zabalenej drogovej radosti, čo dal Wasovi medzi darčekmi. Vtedy ho stiahne bokom, teraz je čas na to opíjať sa hudbou, jedlom, tancom, svetielkami a vôňami, čo ich obklopujú ako večne trvajúci opar kvetinových lúk, zmiešaný s hmlou.*
Bez toho by to přece nebylo ono. Kamarádím se jen s krásnýma lidma..teda bytostma? *Mrkne na féra, načež se uchechtne, než se odevzdá té vzkvétající radosti. Troufá si říct, že kvete podobně, jako rostliny kolem a i na jeho hlavě či ty předtím, co se mu zjevily v dlaních. Tolik snahy musel fér do této oslavy dát a nyní mohl spokojeně sklízet ovoce, protože se mu to vážně povedlo, což mu dával Was viditelně najevo. A u Tanoiy to očividně muselo být stejně, když se na něj opět hodil a věnoval mu pusu na obě líce. Was se nad tímto pobaveně uchechtne, ale aby mu taky vyjádřil náklonost, rozhodne se Tanoiovi pro změnu dát pusu na čelo, podobně jako to udělal předtím i samotný fér. Lehce se nato odtáhne a přikývne, dávajíce najevo svůj souhlas.* Povedl se ti, opravdu ses do mě vžil. *Pochválí svého kamaráda i slovně, ačkoliv věřil, že by to šlo i bez verbální komunikace. Třeba takovým úsměvem, který mu upír následně věnuje, než si mlsně olízne rty a po ťuknutí zákusků o sebe si ten svůj s chutí sní. Je na čase oslavit své narozeniny naplno. Přesto, ještě trochu vážnosti na moment nabere.* Dobře. *Kývne na slova féra, stvrzujíce slova malíčkovým slibem. Po tomto vážnost zmizí a on si jen užívá oslavy, kterou mu jeho kamarád připravil. Zpět do New Yorku se přitom vrátil až po nějakém tom kratším pobytu ve Faerii s Tanem a případně i Lónim.*
Mám ťa rád. *Vyjadrí mu otvorene a úprimne. Cíti sa skoro ako kráľ, keď si uvedomí, že dokázal takto potešiť niekoho tak často melancholického či uzavretého - takým sa predsa len stál aj on sám už definitívne, čo je ďalší dôvod k tomu, aby sa mohol viac uvoľniť a osláviť tento večer. Nebál sa. Prišiel. Prišiel za Wasom, prišiel do parku sám a bez pomoci, vstúpil do Faerie, a tu veci idú presne tak, ako si ich predstavoval, možno ešte lepšie. Jeho kamarát, jeho najlepší priateľ, sa zdá byť veselý a usmievavý ako trblietavá hviezdička a to ho teší.* /Lóni, vyšlo to. Vyšlo to./ *Nadšene pošle svoje rozlietané, radostné myšlienky svojmu milovanému čarodejovi, zatiaľ čo tancuje pri boku oslávenca. Aj koláčiky vyšli, ako v to dúfal, pitia a jedla je predsa len v celom priestore na rozdávanie, a pravdepodobne ho rozdá každému, kto sa sem zatúla, rozhodne si užiť večer, uvoľní sa, zahrá si na detskú či slobodnú strunu svojho srdca. Niekoľkokrát ten večer vyhľadá svojho kamaráta, ktorý sa však baví aj s inými, prikradá sa k ich konverzáciám, priveľa tancuje, čaká na Lóniho, ktorý sa zjaví niekedy v strede oslavy, aj keď vlastne nevie, koľko času prešlo, čo boli s Wasom preč z New Yorku a civilského sveta. Rozhodne sa teda vziať dve svoje najbližšie osoby pomimo, užiť si s nimi nadnesenosť a polychromatickosť snových halucinácií, do ktorých sa ponoria. Celá oslava tak dopadne výborne, čo ho zohreje na srdci tak veľmi, až sa mu chce niekoľkokrát zaplakať, no neurobí to. Nakoniec všetci traja skončia v jeho férskom dome, obklopení drevom, bavlnou, krásou prírody a blahodárnym oddychom.*
*Bella měla dneska volno, večer ji čekal úplněk, už s prvním šerem by měla zmizet do Praetoru, ale zatím bylo brzké ráno a ona si byla ještě zaběhat, aby uvolnila tlak na spáncích. Její tělo samo tušilo, že dnes ji čeká proměna ať už chce či nikoliv. Kroky ji tak dostanou k zoologické zahradě, zatímco se mírně zadýchaně zastaví. Nemohla spát už před úsvitem, doběhla sem z Queens a nyní se začne protahovat, než se zoologická zahrada otevře. Na sobě měla zateplené legíny, termo triko s dlouhým rukávem s výřezem pro palec a na tom tenkou běžeckou bundu a na nohou od obvyklých kanad tenisky uzpůsobené pro sport. Cop se jí ještě pohupoval lehce z běhu a taky tím, jak si protahovala svaly, aby neztuhly, zatímco pohledem zkoumala čas, kdy se otevře s lehce nakloněnou hlavou. A když se tak stane, tak zamíří k pokladně, zaplatí si lístek a vkročí do zoo, aby přišla na jiné myšlenky a snad zahlédla známou tvář, když se začne potulovat okolo výběhů.*
*Posledný týždeň je v jednom kole. Má pocit, že sa vobec nezastavil a to je na jednu stranu dobré, vzhľadom na financie, ale po stránke druhej nemá čas na nič ostatné. Z práce pride vyčerpaný a doma lahne ani ho nehne. TAk strašne by potreboval nejaké rozptýlenie, len aby nachvíľku zabudol na celý ten zhon. Chápe že Vianoce sa blížia, ale maŤ tu ovešanú Zoo už od polovice novembra vianočnými svetielkami mu príde trošku skoro.* NA druhú stranu, keď sa tu z toho rebríku zrútim, a niečo si spravím, pracovný uraz mi aspoň zaručí menší oddych. *Povie kolegovy čo stojí pod ním a drží mu štafle aby sa nezrútil do tej bujnej vegetácie pod ním. Ten sa len zasmeje a pokrúti hlavou.* Som si istý, že by sa z toho nejako vykrútili. Preto sme tu dvaja. AK spadneš povedia, že som ťa zhodil a budem ti musieť platiť lekára. Radšej si dávaj pozor a nevymýšlaj. *Debatujú o on sa naŤahuje k ďalšej vetvy aby tam nejako obmotal milión kilometrov svetielok.*
*Bellinu pozornost zachytily hlasy a jeden z nich povědomý, ale na takovou dálku, kam sahal vlkodlačí sluch, si netroufla s jistotou hádat, že jde skutečně o Bena. Zamíří tím směrem, aby se ujistila a svého známého mohla alespoň pozdravit, což také udělá, když se ujistí, že skutečně jde o Bena.* Zdravím, koukám vánoční šílenství s předčasem už stačilo dorazit v plné parádě. *Ušklíbne se a sleduje světelný řetěz a místa, kam již světýlka pověsili.* Dobrý den. *Pozdraví i jeho neznámého kolegu a vykřesá na rtech zdvořilý úsměv, zatímco si ruce vrazí do kapes a pozoruje jejich počínání.*
Prosím ťa, ja by som to dal na súd a prisahal by som že si s tým nič nemal. *Pokračuje ďalej v rozhovore, keď sa mu do uší dostane známy hlas. Cez rameno zazrie dole pod seba a vedla kolegu zazrie Bell.* Jééé, čau Bell. *Zlezie dole po rebríku a poklepe kolegu po ramene.* Dáme chvíľku pauzu? * Spýta sa ho, aj keď na odpoveď nečaká. Dnes je tu len do obeda a teraz keď je tu Bell, má aspoňdvovod sa trochu poflakovať.* Tak ako... *Rýchle prebehne jej oblečenie a snaží sa odhadnúť čo si pod tým predstaviť.* Dnes máš volno? Alebo tu náhodou niekto nahlásil obťažovanie seniorkou? *POloží si ruku na srdce a zahlási.* Prisahám, že ja som to nebol. Ziadne obťažovanie sa za posledné dni neudialy... *ZAčne sa smiať a nenápadne ju vedie ku kaviarni s terasou.*
*Zamává civilovi konečky prstů a nadzvedne obočí.* Tomu říkám pracovní morálka. *Ušklíbne se, ale poodejde spolu s ním ke kavárně s tichým smíchem.* Jen aby, to abych tě trochu prošetřila, zda jsi skutečně nevinný. *Mrkne na něj pobaveně, ale pak se nakloní blíže.* Tak nějak si ale nemyslím, že by jsi vůbec někoho obtěžovat dokázal. Navíc seniorku? Já měla zato, že jsi na mladší! *Zasměje se a když už se ocitnou u kavárny, tak se na něj zadívá s pozvednutým obočím.* Dáš si kávu? *Nabídne, neb sama by si dala nechutně přeslazené pražené kafe.*
Tak práca chvatná, málo platná. Človek si potrebuje aj trochu oddýchnuť aby jeho práca stala za obdiv. /Alebo sa musí prespať aby videl že ju nerobí na prd./ Nooo... To by asi záležalo ako do minulosti by si šla. Ale inak som ako anjel. *Usmeje sa ako slaďúšik.* Aj keď je pravda že i Lucfer bol anjel, a ako dopadol. *Zamysli sa nahlas.* Počkať počkať... Mňa tu obťažujú azijské babičky aby sa so mnou vyfotili, nie ja ich. *Pozerá na ňu šokovane a pritom potlačuje úsmev.* Zas na druhú stranu, skúsená staršia žena nikdy nie je na škodu. Vieš, ak si mladý a hlúpi, čokoľvek tá vie naučiť. *Nechá ju nech sa usadia v nútri.* Pozívam. Čo si dáš? Budeš to mať so zľavou. /Respektíve ja so zľavou, ty zadarmo./ *Zavolá menom na čašníka a sám si objedná bylinkový čaj, zatiaľ čo čaká na jej prianie.*
A jéje, raději to asi nechci vědět. *Zazubí se, ale potom se přímo rozesměje.* Tak až taková atrakce jsi? Abych tě neobtěžovala ještě já. *Mrkne na něj pobaveně, ale větší dvojsmysl, než jaký to už byl z toho raději nedělá a nechá to takto kontextově k těm babičkám.* No to možná ano, u chlapů je to dost podobný, ale na druhou stranu, starší ženy bývaly ještě docela puritánky. *Zasměje se.* A o kolik starší se bavíme? *Popíchne jej a nadzvedne obočí.* Pak bych ti dlužila pozvání já. *Nakloní hlavu na stranu a potom pohledem proletí nabídku.* Černou praženou kávu...a vezmu si k ní asi...sedm cukrů. *Nevinně se ušklíbne, že tak ráda a tak moc mrví dle někoho dobrou kávu.*
Skor by som sa asi hanbil než, že som robil niečo zlé. *Smeje sa zas a len krúti hlavou.* JAsné, ja som tu najlepšou atrakciou v celej zoo. *Nedokáže si odpustiť a len si ďalej robi srandu na svoj účet.* Ale... žeby si sa chcela pridaŤ k tým tisíckam turistiek asijského povodu, ktoré tak radi všetko fotia? Nemyslel som si, že si ten typ čo si len tak robí do mobilu fotky. *Doberá si ju.* TAk to si sa asi stretla s nesprávnymy staršími ženami. *žmurkne na ňu a pokračuje v odľahčenej konverzácii. Svoju uniformu si trochu opráši lež vojdu do kaviarne a len sa potmehútsky usmeje.* Myslím, že je slušne sa žien nepýtať na vek. A hlavne tých, ktoré sa snažia posobiť mladšie a hladajú si preto mladších partnerov. *Nikdy sa žiadnej ženy nepýtal na vek a rozhodne to nikdy ani nebolo to čo ho zaujíma. AK tam bola chémia, ktorá ho k nej lákala nemal otázky.* RIadim sa heslo, kým neskúsiš nezistíš. *Mávne rukou.* Si odprostená od tohoto dlhu. Vážne, čo to ľudia majú s tým, že ak ich niekto pozve tak to musia nejako vrátiť. Pozvanie je bez vypočítavej potreby čakaŤ niečo za to... *Pri jej objednávke nič nenamieta a už len čaká kedy im prinesú to na čo majú chuť.* Tak čo ťa sem privádza? Rozhodla si sa pokochať miestnou faunou?
To bych si měla ověřit sama, až předvedeš, co máš v repertoáru, že jsi tak zaujal asijské babky. *Ušklíbne se škádlivě a rozpustile na něj mrkne, zatímco jí cukají koutky do pobaveného úsměvu, ne-li rovnou smíchu.* Nikdy nevíš. Budu ta nejlepší z nich. *Zazubí se a pak se ušklíbne.* No, alespoň neměly šanci na mě vytáhnout pantofle. *Uchechtne se a pak nadzvedne obočí.* Tak to jsi docela velký slušňák. U policie by ti to ale neprošlo. Tam je věk jedna ze základních otázek. *Zasměje se.* Nevěřil bys, jak často kolegové jezdí na výjezdy pijících mladistvých, kteří někdy kecají o věku a dělají se mladší a nebo fakt nemají jednadvacet a pijí. *Nakrčí nos, ne, že by ona sama neměla alkohol před legální hranicí, kdy mohla začít pít.* No, zůstanu u starších mužů a ženy si zatím nechám ujít. Kdo ví, třeba někdy budu chtít zkusit něco nového. *Pokroutí pobaveně hlavou nad touto debatou, která se od asijských babiček dostala k posteli.* Takto to nefunguje...je to moje osobní preference. A aspoň máš jistotu, že tě postím opět mou úchvatnou společností. *Naoko vážně gestem zahrne sebe sama od hlavy směrem ke špičkám běžeckých bot, než se rozesměje, ale pak se zklidní, aby mohl objednat a poukáže na jeden stůl v rohu, kde by měla výhled na celý podnik i hlavní vstup.* Dnešek je trochu napjatý a ještě bude. Byla jsem upustit páru, než přijde náročný večer a zaběhat si. *Pokrčí s pousmátím rameny.* Tebe se hádám ptát na přítomnost zde nemusím. Ale říkala jsem si, zda tě tu potkám. *Mrkne na něj a složí si ruce před sebou na stole a proplete si prsty.* Tak, co nového se o tobě dozvím dnes, tanečníku? *Nakloní pobaveně hlavu do strany a nevinně se zadívá vzhůru a poté zpět na něj.*
Tak po dlhej dobe vidia pekného mladého hocha, čo ich nasmeruje a však to poznáš, aziati na dovolenke. Musia maŤ snímok i bilbordu v centre. * POkrúti hlavou a snaží sa zatlačiŤ smiech niekam do úzadia.* Úplne si ťa viem predstaviŤ medzi tými babičkami. *Smeje sa jej a nevie sa tej predstavy zbaviť. Vidí ju medzi nimi ako pani učiteľku medzi školkarmi ako im hovorí, že sa majú držaŤ pokope a nestraťiť sa.* Hele, máma mi to vtĺkala do hlavy celé detstvo. Všetky tie slušne veci o etikete a ďalších blbostiach čo je dobré dodržiavať zo slušnosti. Niektoré mi prídu blbé niektoré ale dodržiavam. /Z úcty k nej./ No hej, ale ja nie som poliš. Nemusím nikoho spovedať pred tým než ho niekam pozvem. Vek je len číslo a poznať ho nič nemení na tom ako sa s danou osobou cítiš. Či si spravíš kamoša z podivína čo hulí trávu už od vojny vo vietname, alebo to bude holka z nechtového štúdia, čo si privyrába popri škole... je to proste jedno. Ide o tie vybrácie čo ti ten človek prináša do života. /Bóže, ty si ale filozof./* Pretočí nad sebou v hlave oči. AL enepomože si. proste to tak je.* No, kým neskúsiš nezistíš či sa ti to zamlúva alebo nie. Z vlastnej skúsenosti viem, že ženy sú vždy dobrá voľba. *Vobec sa však nepozastavuje nad tým že by mala nejaký záujem o ženy.* NA to nemusíš mať dovod dlhu. Proste mi napíš na mobil a sa ozvem. *Nechá si priniesť čaj a trochu si upije, nech si zahreje telo. * /Hmm, medovka./ V práci to máš asi naáročné, keď si sa rozhodla ísŤ upustiŤ paru do zoo. Ako v posledné dni je to tu dosŤ napaté. CHcú to tu mať tip top, takže sme tu aj niekolko hodín po zatváračke, čo je normálne ale už je to na mozog, takže som rád, že mám dovod si trochu vziať volno. AJ keĎ som stále v práci. *V podstate jej práve poďakoval, že sa tu ukázala.* TAkže je toho veľa v skratke. *Usmeje sa.*
Bože jen to ne. *Rozesměje se nad tou představou.* Umíš si představit kolik pantoflí by po mě letělo? *Dodá mezi smíchem a potom pokýve hlavou.* Nám to vtloukala máma pantoflem, ale chápu. Nikdy jsem na to ale nebyla, dokud se mi nechce. *Pokrčí lhostejně rameny. Byla divoká duše předurčena očividně k tomu být vlk odmala. Pamatovala si, co chtěla, i když měla k někomu úctu, ne vždy se podle ní chovala a byla celkově taková proměnlivá karta, jako žolík. Sama někdy nevěděla, kdy jí rupnou nervy a okolo úplňku o to spíš.* Tím mi napovídáš, abych si te vyzpovívadala jen tak pro jistotu? *Nadzvedne jedno obočí pobaveně a pokroutí hlavou.* Já to někdy chápu, ale jako polda tyhle věci nemohu nechat být, pak bych měla po kariéře nebo byla křivej polda, čeho by mohli zneužít proti mě ti fakt zlí, jestli chápeš. A tohle byl můj sen, takže ať je to sebevíc nevinné, se snahou uživit klidně rodinu, nemohu to přehlížet. *Nadhodí, ale omluvný tón v jejích slovech není, i když naráží na tu paní z obchodu, kterou při jejich prvním setkání zatkla za trávu na pracovišti, kterou ani neměla na předpis. Ušklíbne se nad změnou tématu.* Zatím mě to nijak neláká ani nemám tu potřebu. Ženský kolektiv mě spíše unavuje, vím jaké umí být mé sestry a ty mi v životě bohatě a stačí. *Nakrčí nos, když si vybaví jejich chování.* Popravdě poznat tě, už nám plánují svatbu, první, druhé i třetí dítě, každé jedno rande i to, kdy budeme mít sex. *Odfrkne si.* A taky jsou horší jak babky, co si hrají na kamery. Z každé blbosti si vyvodí hned závěr. Známého příbuzná čekala dítě a my jí na vánoce kupovali nějaké dárky pro to mimčo a myslím to tenkrát byla švagrová mojí sestry, kdo nás vyfotila a matka i všechny sestry se na nás slétly jako supi na mršinu a mysleli si, že nám to ujelo a jsem těhotná. Fakt příšerná konverzace. *Pokroutí nad tím hlavou, ačkoliv si na to vzpomněla, tak ani netušila, s kým to tenkrát v tom obchodě byla, jen věděla poté, co byla s Tab ve stejném obchodě, jak se jí vybavila část té vzpomínky bez toho aktéra, co tam s ní byl a že o její těhotenství určitě nešlo a ani sester, jedné z nich jen provokativně koupila dudlík za její kecy...a pak se jí hodil poměrně brzy na to. Ironie osudu. Opustí ale od tématu o sobě, aby mu nepráskla vše, navíc by si na sestry asi hlavně jen ztěžovala, i když by pro jejich ochranu i zbytku rodiny udělala cokoliv.* Smůla, už jsem si dluh zapsala. *Poklepe si kloubem lehce na spánek a potom se letmo pousměje.* Spíše mě čeká náročná noc s jedněmi známými, kterým vypomáhám s něčím osobním, takže proto. *Opraví jej, že o práci jako takovou skutečně nejde, ale spíše je to osobnějšího rázu. Kývne hlavou u oznámení, že toho je hodně.* Naprosto chápu ale...s vánoci je všeho moc. Snad budeš mít brzy víc volna. Zneužila bych tě mimo práci na dárky pro chlapy v rodině. *Nadzvedne jedno obočí pobaveně.* Pokud máš zájem. *Trhne rameny a natáhne se po kávě, kterou před ně postavili a ona automaticky, aniž si toho byla vědoma stačila poděkovat. Nasype do ní všech sedm cukrů a udělá z toho přeslazenou břečku, jak to měla ráda a položí si ruce na hrnek. Teplo měla taky ráda.* No a v kolik dneska končíš? Budeš mít zase přesčas? Zoo zavírá někdy večer, pokud se nepletu, ne? *Nadhodí a rozpustí si vlasy, jen aby je sepla do drdolu.*
myslel som, že pantofle sú skor doménou španielskych matiek. *Zarazí sa, ale skúša si predstaviť ako nejaká azijská babička hádze pantoflu po svojom synovi.* Prekvapuje ma, že napriek tomu že si mamu nepočúvala je z teba policajt. Myslel som, že to sú zvačša maminčiny mazánci, čo sú ako jej malí vojaci a chcú konať dobro a dodržiavať pravidlá, a nie niekto kto robil mame vrásky. *Smeje sa. Pretože, tak to skutočne bolo. Vždy mu bolo vtĺkané, že policajt je len ten kto je slušný a dodržiava pravidlá, aj keď teda tý u nich v meste boli skor strašný hajzlíci, ale kto vie možno im len on liezol na nervy ako decko.* Prečo rovno spoveď? Normalny rozhovor. JA nemám čo skrývať. ak chceš pýtaj sa. **Začne sa smiať na jej historkách a radšej sa napije z čaju aby sa trochu upokojil.* NA druhú stranu máš plný dom ľudí, ktorým na tebe záleží. No a niektoré veci sú teda asi fakt cez čiaru... *Uchechtáva sa ďalej ale snaží sa krotiť.* Hele, ja na dárky moc nie som. Dokonca ani neviem čo by som kúpil znamym ak by som im niekedy niečo kupoval. Skor sa ich asi spýtaj čo potrebujú, než aby si im dávala niečo čo im bude zavadzať, alebo časom vyhodia. Ale kľudne ti budem robiť spoločnosť. *POkýva hlavou na súhlas, že zoo zavíra až večer.* DNes som tu mimo svoj pracovný čas, takže končím na obed. *Nadvihne obočia.* Chceš niečo podniknúť kým pojdeš za známou? Možem, ta vziať do game landu aby sme si dali súboj v nejakej hre. *Navrhne jej, ale zároveň jej dáva priestor vymyslieŤ niečo na čo by mala chuť sama.* ALebo kamkoľvek chceš.
Očividně i těch Řeckých. *Ušklíbne se a potom pokroutí hlavou.* Byla jsem tvrdohlavá. Naše rodina je spíše...umělecky, obchodně a podobně založená. Policistku mi vymlouvali od útlého dětství. *Zasměje se a pak pokrčí letmo rameny.* Dobře i tak se to dá. *Pousměje se a potom upije kávy.* To ano, mě záleží na nich, ale tyhle jejich zlozvyky nesnáším. *Nadhodí upřímně a uchechtne se.* No právě, ale u nás ti nikdo neřekne, co potřebuje. Nechají tě to vymyslet samotného, to je pech. Ale za společnost budu ráda. *Odsouhlasí nakonec a pousměje se.* To zní fajn, ale asi bych to nechala někdy...na příště, musím být večer použitelná. To není odmítnutí jen...odložení času? *Nadhodí nabídku, že by se mohli domluvit na jiný den, než úplněk. Soutěživá aktivita totiž nezní jako něco, co by podpořilo její sebeovládání.* Nicméně...brala bych paintball. *Nadhodí vyzývavě a pobaveně, nakonec nepočítala s tím, že by to se zbraněmi uměl. Mohl však překvapit zkušenostmi z této hry...* Ale jestli bys chtěl, můžeme se dnes třeba jen...projít a povídat si? Akorát je otázkou, zda máme společnou cestu... *Nadzvedne obočí, kudy má v plánu jít, v nejhorším si nejspíše stejně chytne metro, aby se na večer nachystala, najedla, napila a zamířila na Staten Island do cely.*
Tak každý rodič má asi od svojho dieťaťa nejaké očakávania. Hlavne teda vnútorné dúfa, že bude mať bezpečnú prácu pri ktorej mu nehrozí smrť. Ale popravde? Zabiť ťa môže aj krava na farme. Takže je to ťažké... *Skôr ju chlacholí, že všade je niečo. A že rodina má vždy pocit že ti môže do života kecať, aj keď odžiť si ho musíš sám.* No, tak ti s tým môžem skúsiť pomôcť. Ale nekupuj všetkým ponožky alebo voňavky, to to proste odbiješ a pôsobí to akoby si sa nad tým ani nezamýšľa. *Radí jej. Aj keď s nakupovaním darčekov nemá príliš skúseností. Ale s tými nevhodnými čo dostal teda kopec.* Tak teda paintball. Ale v živote som to nehral, takže mi musíš vysvetliť pravidlá. * Čaká čo z nej vypadne, pretože popravde ani nevie kde nejaká arena na paintball tu v NY je.* Neviem kam potom ideš ale ja kotvím v prístave. /Pretože som sa tam musel presunúť po tom čo má nachytali voziť sa s loďou pri pláži. Takže najmenej do nového roka tam musím vydržať./ * Je to teda na tebe. Veď to ako splátku tejto kávy. *Zasmeje sa.*
No myslím, že pár důvodů jsem jim už zandala, takže... *Pokrčí rameny. Taky má za sebou postřelení, z toho dvě vážnější - s jedním se dosud v jistých momentech vypořádává, když se jí vybavují okamžiky ze života, které zůstávaly zastřené kvůli amnézii z kulky do hlavy. I tak se ale dalo mluvit o neskutečném štěstí.* Budu ráda. *Nadhodí s letmým pousmátím a znovu se napije kávy a pak se zasměje.* Vesměs se střílí barvičkami po tom druhém. *Zazubí se.* Zbytek se dozvíš na místě. *Uculí se a pak se zazubí.* Ve kterém? Brooklyn? Staten? *Nadhodí namátkou a trhne rameny.* Část můžeme jít spolu, já bydlím v Queens, takže... *Znovu jimi škubne a výmluvně se usměje.* Ale až dopijeme, měl by ses vrátit k práci, já si to tu zatím projdu a ve dvanáct se můžeme potkat u hlavní brány? *Navrhne a pak se zamyslí, co kdyby se snad protáhla jeho směna nebo ona měla naléhavé, krátké zavolání do služby... Vytáhne tedy telefon, a otevře nový kontakt.* Tak se mi upiš. *Vybídne ho a posune telefon jeho směrem.* Zatím mohu vymyslet nějakou přezdívku. *Popíchne jej vesele.*
Takže máš chuť po mne strieľať, ale tvoja práca ti to nedovolí, takže ma lákaš na hru kde to dovolené je? *Škádli ju a tvári sa, že nad tým vážne premýšla. Ale je na ňom poznať že je to jeho žartovná povaha, a nemyslí to vážne.* Momečntálne je to Brooklyn, ale premýšlam, že sa presuniem na Staten Island aby som trochu zmenil prostredie a oživil som si svoje bytie. *Pokrúti hlavou.* Nerob si starosti. Ja mám viacmenej splnené. Tie svetla tu vešiam vo svojom pracovnom volne. ALe kľudne sa choď prejsť a stretneme sa o dvanásť desať u brány? *Prevezme jej mobil a miesto toho aby jej číslo napísal sa rovno prezvoní, aby si tiež mohlo uložiť jej číslo.* Snáď nepoznáš nejakého ďalšieho Bena s tak veľkou charizmou a nesmiernou skromnosťou ako som ja. *Zazubí sa na ňu a vráti jej telefón. Potom vytiahne ten svoj a k zmeškanému hovoru z jej čísla si pripíše meno Bell a malý emotikon policajného auta.* TAk daj vedieť. DOpije čaj a vstane aby zatiahol útratu. Pri odchode ju pozdraví sejmutím imaginárneho klobuku a vykročí opať k rebríku a svetielkám.*
Nebo se tě tím snažím naučit se bránit, kdyby měl někdo zbraň, kdo ví. Záhada. *Zasměje se a potom pokýve hlavou, ačkoliv má tendenci nepatrně zvážnět po jeho slovech. Staten byl sídlem upírů, poměrně dost velkým, oproti ostatním městským částem a Ben byl civil. Nakonec se však usměje.* Proč nezkusit nějaký byt? *Nadhodí škádlivě a potom našpulí rty.* Doufám, že dostanu někdy pozvání na plavbu. *Dodá nakonec a se souhlasem na další slova mu podsune telefon a usměje se.* Ach, jak bych si to mohla dovolit si myslet, že je nějaký ben víc úžasný jak ty. *Poškádlí ho pobaveně nazpátek a pokýve hlavou.* Jasně, pokud se nic nepodělá, vidíme se ve dvanáct deset u brány. *Dvěmi prsty mu pobaveně zasalutuje a nechá jej pracovat. Sama si dopije kávu s pohledem, kterým jej zkoumá a kontroluje u práce, snad z části ztracená ve svých myšlenkách a potom se skutečně vydá na obhlídku zoo, jen aby se na minutu přesně dostavila k bráně...s cukrovou vatou, ze které má modré rty i konečky prstů a jazyk, který na Bena, jen co ho zahlédne, vesele vyplázne, ač se cítila o něco více napjatě a zručně, jak se naučila za roky, co byla vlkem, to skrývala. Úplněk se nemilosrdně a postupně hlásil víc a víc o slovo.*
Ja som pacifista. Ak sa mám brániť tak slovom, no a ak by šlo do tuhého mám vlastné ruky a nohy. *Síce nevie narábať so zbraňami, ale vie sa aspoň brániť, ak mu niekto jednu natiahne.* S bytmi je to zložité. Nájomník zväčša vyžaduje nejaký pravidelný nájom, a žiadne zvieratá. A ja ani jedno nie som schopný splniť. *Pošúcha sa po vlasoch trochu neohrabane. Jasné z časti by bol rád keby mal nejaký vlastný byt, a mal tam svoj pokoj, a to hlavne v zime. Ale tá loď je predsa len viac jeho typ. Má na nej kus práce a len tak ju niekde ležať a ísť bývať niekam kde bude naokolo kopec stien. To nie je jeho štýl. Ako raz vravel, ak raz nájde ženu, ktorá mu za to bude stáť, je ochotný sa svojej lode vzdať a ísť žiť s ňou do civilizácie. Ale inak to pre neho nemá zmysel.* Hele, kľudne aj hneď, no trochu ma sleduje pobrežná hliadka, lebo som z prístavu jazdil na pláž venčiť holky. A moc ľudí nebolo nadšených so sliepok na pláži. *Zasmeje sa nad ým dôvodom a nedokáže to dostať z hlavy.* No jooo, taková ohavnosť. Ben je len jeden. *Potlapka si päsťou po hrudi, a usmieva sa od ucha k uchu. Práca mu ubieha veľmi rýchlo. Aj keď si myslel, že kôli plánom po obede mu to bude utekať nesmierne pomaly a všetko sa mu bude kaziť. Ale keď odbilo dvanásť a jemu padla, pobral sa do šatne aby sa prezliekol do civilu. Vzal na seba svoj klasický odev, ale vyfasovane v charite, a vybral sa k bráne zoo, kde na neho čakala Bell.* Ako vidím, zoo si si užila a hlavne vychutnala. *Poukáže na jej modré pery a jazyk a ponúkne jej fľašu vody, ktorú si pred odchodom kúpil v bufete. Je ešte zavretá a plná, takže sa nemá čoho báť.* Takže ktorým smerom sa vydáme? Doľava? Doprava? Alebo nasadneme na tvoje neviditeľné lietadlo a odletíme tam? *Narážal na wonder woman.*
No, já ne, kdyžtak si zahraju na rytířku na černé motorce. *Zazubí se a potom vyprskne smíchy.* To tedy zní jako zajímavá podívaná, jen bacha na zákon, abych ti nedala jiné ubytování. *Škádlivě mrkne, ačkoliv si nemyslí, že by něco výrazně porušoval.* Ale třeba nějaký najdeš, kde by byl i nějaký dvorek, zahrádka nebo tak něco, kde by mohly bydlet. *Usměje se a nijak se nepozastavuje nad jeho výběrem mazlíčků. Sama byla vesměs lidumil a zvířátkomil. Znovu ji jeho poznámka o jeho jedinečnosti pobaví a mrkne.* Hotový zločin by to byl. *Potvrdí a pak se na nějaký čas zabaví v zoo sama, než se s ním znovu sejde u brány a odfrkne si nad vodou pobaveně.* Nelíbí se ti modré rty a jazyk? Trochu jako žirafa. *Uchechtne se a potom našpulí rty.* Co kdybych byla jako ten krtčí chlapík z Atlantidy? *Poškádlí ho, ale nakonec se do něj zavěsí pokud ji nechá a zamíří cestou, kdy se dostanou přes most po nějakém čase do míst odkud je to kousek do Queens a kousek do Brooklynu, vlastně skoro na přelomu, i když měla dojem, že to je okraj Brooklynu.* Tak jaký byl konec směny? Chyběla jsem ti? *Zajímá se vesele s drobným úsměvem, zatímco si nohou nakopává nějakou šišku a bezděčně ji přihraje k Benovi.*
A kto by sa mi staral o holky? Veď ľudia sú barbari. Usekli by im hlavy a uvarili si z nich vývar. *Zatvoriť sa šokovane.* To by si im predsa nemohla spraviť. *Pokrúti hlavou.* Myslím, že momentálne sme spokojní s tým čo máme. *Práca ubehla rýchlo a už je opäť s Bell.* Hele, ak máš tak dlhý jazyk ako žirafa, tak sa predveď. *Poznámky o tom že vyzerá jak keby ústami uspokojovala taťku šmoula si radšej nechá pre seba.* Myslím, že v skutočnosti nikto podobný nejestvuje. Pretože je to vážne podivné ak niekto žere hlinu a ešte ho vzrušuje keď ide vŕtať zem. *Začne krútiť hlavou a uchechtne sa nad tým. Posunú sa kus od zoo a konverzácia prejde do nenutenej debaty.* V pohodičke. Normálne som trpel keď si nestála po mojom boku a nesŕkala horké kafe s kilom cukru. *Pritiahne si ju k sebe a šťuchne do nej vlastným bokom.* Ale ako vravím, v pohodičke dnes. Utekalo to rýchle, keď má človek po práci čo robiť. *Zohne sa a zodvihne šišku zo zeme a chvíľku sa s ňou pohráva v ruke.* Čo plánujete s rodinou na štedrý deň? *Zaujíma s aby reč len tak nestála a samozrejme sa o nej dozvedel niečo viac.*
Ehhh...já bych jim nic neudělala...ale kuřecí maso mám ráda. *Přizná se nevinně a pak na okamžik zmizí do zoo a potom na něj jazyk znovu vyplázne, ale délky žirafy doopravdy nedosahuje. Rozesměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* To sice jo, ale neviditelné letadla a ostrov čistě ženských je taky opruz. Vem si, že bys zapomněl dálkové ovládání a nevěděl kde parkuješ. *Vypíchne pobaveně a pak si odhodí imaginární vlasy na záda.* Jsem prostě úžasná a nepostradatelná, co dodat. *Pokračuje humorně a šťouchnutí mu oplatí a pak se usměje.* Ah to je milé ale. *Pousměje se a nadzvedne obočí.* Naše rodinné oslavy znamenají plný dům, věčné překračování spících osob, vaření dvoukilových jídel minimálně každý den, aby se všichni najedli, triliardu dárků, povyk děti způsobující bolehlav, koše plně plen, nedostatek místa a soukromí a hlavně chlast. Hodně chlastu každý den, celý den po dobu svátků. Nechápu jak to má rodina zvládá s játry. *Uchechtne se a pak se na něj podívá a nakloní hlavu do strany.* A co ty a tvoje rodina?
Mne by taký ostrov vôbec nevadilo, ale vzhľadom na povahu amazoniek by som skončil ako osobný sluha, a ja som rád zodpovedný za svoj život sám. *Ale ak by to bolo z tej druhej stránky tak by som sa ničomu takému nebránil. Zauvažuje a mierne sa zasní. Pokrúti preto rýchlo hlavou a venuje sa opäť Bell.* V podstate sa mi neoplatí ísť na pár dní za rodičmi. Z finančneho hľadiska by to bolo veľké plytvanie. A ten čas kým by som tam prišiel... Zavoláme a je to rýchlejšie. Dary sa v ich komunite neuznávajú. Ak teda nejde o finančný dar ich kňazovi, či ako ho teraz nazývajú. Plus bolo by zas kopec zbytočných rečí a o to nestojí nikto z nás. *Zhrnie, aj keď popravde nič moc neprezradí. O rodičoch sa snaží rozprávať len v dobrom. Dali mu život a ten základ doň. Je tým kým ho vychovali, ale ich cesty sa rozišli a nemyslí že sa niekedy ešte spoja.*
Pokud vím, amazonky chlapy zabíjely v patnácti letech, nebo by tě vyhnaly, takže by ses musel narodit jako ženská...co třeba Bennie? Oh! asi mám přezdívku na kontakt. *Blýskne po něm modrýma zubama a potom se zmateně zamračí.* Odkud vlastně jsi a...o jakou komunitu vedenou knězem, pokud správně chápu, jde? *Nadhodí a mračí se, jakoby chtěla rozlousknout záhadu...* Pokud o tom teda chceš mluvit, taky nerada zabrušuju do více osobních věcí nebo tak. *Prohodí a shrne si zbloudilý pramen za ucho.*
Vždy som si myslel, že ak by som sa narodil ako dievča tak by ma volali Beatrice. *Povie zženštilo a zaklipká riasami, potom sa rozosmeje a chvíľku mu trvá kým sa upokojí.* Povedzme že som z juhu a komunita je to podľa mojich rodičov, no a podľa mňa je to skôr sekta. A tak by som to asi uzavrel. Ono keď človek odtiaľ odíde, je šťastie ak môže niekoho odtiaľ kontaktovať. Takže, asi to nebudeme zbytočne rozmazávať. Na sviatky si zavolám s našimi a potom pôjdem klasicky do práce. Ľudia počas sviatkov navštevujú zoo častejšie ako bežné dni. *Sleduje okolie kam sa až dostali a uvedomuje si za je čas sa rozlúčiť. Prípadne ju ozvať ešte na niečo pod zub u neho. Na obed toho priliš nepojedli. *Tak, mal by som ťa pozvať na jedlo, keďže už bol obed. Ak maš chuť mám doma niečo navarené, ale ak sa ponáhlaš za kamoškou tak je teda asi čas sa rozlúčiť. *Vyzve ju aby sa rozhodla sama na čo má chuť. *
Zlaté jméno. *Zasměje se nad slovy i tónem.* Tak jo, ukládám si tě jako Beatrice. *Pak se však zaposlouchá do jeho slov a trochu zhrozeně se na něj podívá.* Uff, to zní děsivě. *Vydechne a potom se pousměje.* Ráda bych, ale asi si necháme oběd a paintball na příště. A zvu tě já. *Zvedne prst v podmínce a shrne si znovu pramen vlasů.* Tak jo...měj se Beatrice. *Zazubí se a moment nejistě postojí, pokud Ben však nic neinicuje, tak se usměje.* Tak jo, vidíme se brzy, doufám. *Mrkne a poodejde, načež se už skutečně otočí a zamíří pryč.*
Jo, je to jeden z dôvodov prečo nežiť v byte ale na lodi. Cítiš väčšiu slobodu. /A nekontrolujú ťa jak vo väzení../ Čauko Bell. *Rozlúči sa s ňou aj on a chvíľku kráča pospiatky aby ju ešte videl, než sa nadobro otočí aby sa nepotkol a pokračuje svoju trasu domov.*
Lepšíš se, už je to o mnohem, mnohem lepší, nemusíš se bát. *Mluvil tiše Avalon. Šel bok po boku s Remim, který se sice klepal, ale tuhle procházku mimo Faerii, kdy ho Avalon vzal mezi lidi, ocenil. Navíc, měli se tu sejít i s Alem, na kterého se také docela těšil. Dlouho jej neviděl a doufal, že vše bude v pořádku, nejenom mezi ním a lidmi, ale pak také i mezi ním a férem.* Jo, snad máš pravdu. *Usmál se Remi zlehka na Avalona a dlouze vydechl, než pohled pak otočil směrem před sebe a pokračoval společně s kamarádem dál v chůzi.*
*Aelarion mířil do parku. Dneska měl po dlouhé době den, kdy jej trávil v New Yorku. Dopoledne obcházel muzea a knihovny a odpoledne se měl sejít s Remim. A na místo setkání teď také mířil. Procházel malým chodníkem, když kousek před sebou viděl oba féry. Už z dálky se na ně usmíval a lehce jim na pozdrav zamával. Na sobě měl černé kalhoty a černou košili, se stejně barevnou koženou bundou.* Rád vás oba vidím. *Pronesl, když k nim oběma došel.* Jak se máte? *Optal se.* Dlouho jsme se neviděli. *Pousmál se.*
*Jakmile Remi spatřil Ala, tak se usmál. než by stačil něco udělat, tak se k němu vrhl a objal jej, vlídně a vstřícně. Musel se zasmát tiše nad tím, jak se k němu choval prvně, a jak se k němu choval ted. Nějakým způsobem mu dokonce i trošku připomínal Castora, ačkoliv to bylo z části bolestné kvůli vzpomínání, bylo to na druhou stranu i hezké.* Ahoj. *Vydechla odtáhl se. To je došel už i Avalon.* Tak koukám, že jsme se tu hezky sešli. Kde máš Fella? *Naklonil Avalon hlavu na stranu a zadíval se na Ala.*
*Al se usmál a mladého féra objal nazpátek. Když se pak odtáhl, kouknul na něj. Musel uznat, že si jej docela oblíbil. Kromě Fella neměl nikoho, koho by mohl považovat za přítele.* Ano sešli. *Pronesl s úsměvem.* Fell ještě někde lítá po městě, ale brzo se k nám připojí. *Uculil se, pak se zadíval na Remiho.* A jak se ti vede? Jak to zvládáš? Omlouvám se, že jsem se neobjevil dříve, měl jsem nějakou práci a byl jsem mimo Podzimní dvůr. *Vysvětlil, proč se tak dlouho neozval.* Lektvary ještě máš?
Ne, to je v pořádku, chápu, že máš nějaký život. No já si zvykám, snažím se. Ale musím říct, že v Avalonovi mám velkou podporu. *Pronesl Remi a usmál se na féra po svém boku, který jej přátelsky bouchl pěstí do ramene, jen tak zlehka. Remi pak koukl opět na Ala.* Snažím se, chodíme i ven, ale ted poprvé jsme v tak frekvenotvaném místě, jako je park. Občas je to jako na houpačce, ale jinak je to... jinak je to dobré, řekl bych. A ano, lektvary ještě nějaké mám, ale docházejí. Ale ještě mám. *Pokýval hlavou.* Doufám, že u tebe je vše v pořádku? *-Naklonil pak hlavu na stranu a hleděl na Ala.*
*Al jej poslouchal a lehce přikyvoval hlavou.* To je dobře, že to tak je. Být na to sám není fajn. Ale ty máš tu možnost mít kolem sebe podporující lidi, co ti pomáhají, už jen to je krok k úspěchu. *Mrknul na něj.* A lektvary ti zase nějaké udělám a donesu. Už budu mít opět více času, takže se za tebou i častěji podívám. *Pronesl a prohrábl si své dlouhé vlasy.* V pořádku je všechno, jen jsem musel trochu cestovat. Potřeboval jsem spoustu věcí na výrobu lektvarů a také jsem měl práci pro jednoho vévodu na Slunečním dvoře, takže jsem tak také trávil čas. *Řekl.* A co doma? Už jsi byl nebo se zdržuješ stále jen na vévodství?
To ano! *Pověděl ihned Remi a mile se na něj usmál.* jsme si více a více vědom toho, že bez pomoc ostatních... nevím kde bych ted byl. To by bylaasi katastrofa. Dík patří vám oběma. *Koukl sena oba dva. Avalon na něj mrkl.* No jo, ještě uroním slzu. *Zasmál se. Remi pak kukl na Ala.* To budeš rád, jen si říkám... co ti za to dám? je mi blbé brát si to jen tak, vím, že to zadarmo není... řekni si, co by jsi chtěl? *Optal se.* Ach tak, tak to jsem rád, že to nebylo nic vážného. *Podotkl Remi.* Já jsme ještě pořád na dvoře, ale chodím do NY s Avalonem mnohem častěji. Snad po novém roce bych mohl zkusit zase bydlet u nás... doma... *Vydechl.*
*Aelarion se usmál, když ty dva pozoroval. Pak jen lehce zavrtěl hlavou.* Já za to nic nechci. Pro mě to není nic těžkého a pokud to pomůže, pak budu jen rád. Kdybys byl cizí a nějaký namyšlený vévoda, to bych si účtoval nějakou sumu, ale pro přítele, to dělám rád a hlavně, abych pomohl. *Pak se zarazil a lehce se poškrábal na hlavě,* Ehm, tedy pokud tě mohu nazývat přítelem. *Usmál se a sledoval mladého féra.* Tak to držím palce. Myslím, že už jsi ušel dost velký kus cesty a jsi silnější než předtím. Navíc doma budou určitě rádi, že budete zase spolu. *Pronesl s úsměvem.*
*Remi se na něj usmál a natáhl se, aby mu zlehka stiskl ruce.* Kdybych něco mohl já udělat, tak mi dej vědět, chtěl bych ti to oplatit, jen tak nějak no... nevím jak. *Podotkl tiše, než se pak začervenal a odtáhl se.* Ale věz, že toto pro mě moc znamená. *Usmál se na něj pak. Pak pokýval hlavou.* Ano, myslím že můžeš. Bude mi ctí, když i já budu moct někoho jako jsi ty nazývat přítelem. *Usmál se Remi a zlehka vysekl jemnou poklonku. Avalon e zasmál.* A to to ze začátku vypadalo, že by jsi ho nejraději sežral. *Pověděl k Remimu, který pokrčí rameny.* No, první dojem docela klame. *uculil se.*
Jak jsem řekl, není třeba, opravdu. *S úsměvem mu stiskl ruku a pohlédl na něj.* Toho si Al také váží a dost to pro něj znamená, už jen proto, že si přátelé nedělá a kromě mě nikoho jiného neměl. *Vložil se do toho Fell, který se objevil a kývl ostatním na pozdrav. Aelarion si jen tiše povzdechl a na svého společníka se podíval.* Mám své důvody k tomu, že si nedělám přátelé na každém kroku. Lidi a myslím to celkově jsou prostě někdy odporní. Svým chováním a povahami a je těžké někomu věřit natolik, aby se stál přítelem. *Pohlédl na Fella a pak opět na Remiho, na kterého se usmál.* Proto také na první dojem jsem jaký jsem a nedivím se, že ji mě chtěl… sežrat. Je to moje obrana. *Pronesl.*
Rozumím, jistě, to chápu.. *Podotkl Remi a koukl na Fella.* I tebe rád vidím. *Uculil se na něj a jemu spíše natáhl ruku. Pokud mu ji stiskl, stiskl ji nazpět a usmál se. Avalon Fellovi mávl a pak se oba dva podívali na Ala.* Chcete se projít? Chtěli jsme projít parkem a možná se pak někde zastavit u stánku na kávu, pokud to tedy pijete, nebo spíše čaj? *Optal se Al a Remi jen souhlasně kývl na souhlas, zatímco se staršího féra chytl za rámě a opřel si tvář o jeho rameno.*
*Fell jen mrknul a kývl na pozdrav. Postával u nich a culil se od ucha k uchu. Al se pousmál.* Procházka z ní dobře a pokud mohu, tak ten čaj. Kafe jsem zkoušel jednou a už bych si to nikdy nedal. Je to odporná věc. *Oklepal se, načež se na Remiho podíval s úsměvem.* A jestli mohu tak vás rád na ten čaj pozvu. *Pronesl ještě starší fér.* To si nechám líbit. *zasmál se Fell a vyrazil jako první. Šel po boku Avalona. Aelarion se na Remiho usmál a pokud se jej dál držel, tak i on vykročil vpřed po jeho boku.*
*Remi kývl na souhlas.* S tím jsme se setkal často, že kávu férové moc nesnáší, ale čaje ano... no, čemu se divím, jsou to jen byliny, nebo ovoce a horká voda. Na tom se nedá asi nic zkazit, že? *Podotkla a usmál se. Avalon kývl na souhlas.* Já se přidávám. I když je káva určitě dobrá věc, moc ji nevyhledávám. Zato taková horká čokoláda? Co tu? Zkoušel ji z vás někdo? *Podívals e na féry. Remi zvedl ruku a uculil se.* Já já já! *Zasmál ser, a stejně tak i Avalon.*
*Al zavrtěl hlavou, ale Fellovi zazářily oči a zasmál se.* Ta je boží. Miluju. Horká čokoláda je prostě aaaa. *Culil se.* Kašlu na čaj, pokud budou mít čokoládu, tak chci ji. *Smál se dál a Al jen protočil očima.* Jsi někdy jako dítě opravdu. *Pronesl a uculil se nad tím. I přes to všechno však to pako měl rád a bral ho jako mladšího bratra.* Dobře zvu vás na cokoliv co si dáte, ale já zůstanu u čaje. *Pronesl se smíchem nakonec a dál se s nimi procházel. Pak kouknul na Remiho.* A co jinak ještě povíš? Je něco nového u tebe?
*Za čtyři dny ji čekala šestidenní oslava narozenin, neb jeden z jejích synovců měl mít tři roky, druhý dva dny na to čtrnáct let a pak jeden ze švagrů se měl přiblížit jen dva roky od čtyřicítky. Ještě si ale mohla vychutnat klid, kdy tu nebude celá famílie a blízcí známí rodiny. Netěšila se opět a zase na to dotazování, zda si někoho nového našla, zda má nějaký intimní život nebo je stále jako jeptiška a podobně. Byl to opruz. A povědět jim pravdu o vztazích, intimním životě a podobně by je zase mohlo pohoršit, ač tedy nebyly bohaté do počtu, jako spíše do sbírání zkušeností jen s pár lidmi, se kterými z většiny měla vztah. Nebylo to tak, že by se zahazovala s jednorázovkami pravidelně nebo jich měla mnoho. Sundá si koženou bundu, když vstoupí do podniku, kde posledně poznala jednu barmanku, kterou zkusila naučit tancovat, ale nadšeně nevypadala. Namísto toho tu tentokrát obsluhoval někdo jiný a Bella se místo k baru usadí do rohu místnosti, odkud měla výhled na celý podnik vesměs a projde si nabídku, aby zjistila, zda si tentokrát dá něco jiného, než pivo a snad i něco k jídlu i kdyby malého. Ve svém šerém koutku byla poměrně nenápadná - černé vlasy, jednoduché triko ještě z práce, rifle, kanady a opálená pokožka vlivem napůl řeckého původu. Stejně na ní byla krom bělma to nejsvětlejší.*
*Darius vejde do baru. Je utahaný z cesty, ale v baru jelikož je více vlkodlaků nežli civilů, tak se trochu změní atmosféra. Darius má na sobě černý svetr a rifle. Je upravený, ale stále by radši spal. Léky, co bere mu nezabírají a jeho stav se zhoršuje. Objedná si limonádu a sendvič. Sedne si k baru a promne si unavené oči. Opravdu by radši spal.*
*Pach, co s sebou donese nově příchozí ji poněkud alarmuje. Dokázala ho poznat, její babička měla podobnou stopu, v jistém ohledu. Alfa. Trochu napjatě se narovná. V Praetoru uskupení vlkodlaků fungovalo na trochu jiné bázi, než smečka. Byla to taková smečka, i když ne skutečně. Neznámý byl skutečně ale členem a samotným alfou smečky. A ona stála mimo. Vypomáhala Praetoru, takže zvláštním způsobem zapadala do jejich harmonie a nebyla v pravém slova smyslu vlk samotář, ale ani k nim skutečně nepatřila na sto procent. Byla něco jako konzultant u policie, vesměs. Součást, ale ne úplná. Zlehka polkne a potom si promne nos a kýchne, aby si ho pročistila. Ne, že by to byla skutečná pomoc. Bezděčně se rozhlédne po ostatních vlcích, co ji dosud tolik nealarmovali, ale i jejich chování se nepatrně změnilo s nástupem alfy na scénu. Bella si poklepe rudě lakovanými nehty o stůl, ale nakonec se zvedne a kroky ji zavedou k baru, kde si objedná skutečně pivo a usadí se na barovou stoličku - mezi sebou a vlkodlakem nechá dvě prázdné, aby si nijak nenarušovali soukromí a samu sebe nedráždila.* Alfy nepotkávám každý den...popravdě jste druhým alfou, kterého znám. *Nadhodí bez pozdravu jeho směrem a na pult položí peníze a doobjedná si cibulové kroužky, měla dojem, že byly v nabídce a k pivu se jí hodily.* Máte smečku někde tady nebo jste na cestách? *Nakloní hlavu na stranu, neb druhý alfa, kterého znala byla gría Mowbray, její babička, a ta měla svou smečku v Řecku a s sebou si brala snad vždy alespoň dva ze svých vlků, co byli zároveň blízkými rodinnými přáteli - hlavně skrze ni.*
*Darius se podívá na ženu, která se k němu přidala. Podívá se na ni a pousměje se.* To mnoho vlkodlaků.* Ušklíbne se a podívá se na svou objednávku, kterou mu barman podává. Darius si ji vezme a napije se.* Smečku mám zde. Tento podnik patří mojí smečce, stejně jako Jade Wolf.* Vysvětlí a pak se na ni podívá.* Co vy? Projíždíte? Nebo jste odsud z jiné smečky či jiného uskupení?* Zeptá se a je vidět, že má přehled, co se týče tohoto. Je mu jasné, že pro Preator Lupus pracuje mnoho vlkodlaků a kolem je více smeček než ta jeho.*
*Bella pokýve hlavou, neb to dávalo smysl. Nebyla tu mnohokrát, obvykle raději skočila do podniku v Queens, nicméně pokaždé, co tu byla, tu cítila vlkodlaky a také tu obvykle i nějací byli - pokud nepočítala obsluhu, nepotkala snad nikdy někoho, kdo nebyl vlkodlak a stál za barem.* Touhle částí ano, vesměs, mimo to vypomáhám Praetoru, když je třeba a vesměs jsem jejich spojka s oddělením vražd v Brooklynu. *Trhne lehce rameny a zachytí sklenici piva, kterou na bar postaví obsluha.* Jak na tom vaše smečka vlastně je? Tuším znám dva vlkodlaky ze smečky, ale s jistotou nemohu říct, zda jde o tu vaši či nikoliv. Čekala bych, že v Brooklynu na členy narazím častěji. *Nadhodí trochu pobaveně a pozvedne obočí, zatímco si uvolněně protáhne nohy. Ani jednou se mu zatím nepodívala do očí, neměla v plánu vyzývat alfu, ani se mu podřizovat. Nebyla stále zcela přesvědčená, zda by měla vstoupit do smečky nebo si držet distanc a pro své bezpečí na jejich území být i kdyby částečně, součástí Praetoru. I proto nosila jejich přívěsek.*
*Poslouchá ji a pokyvuje.* Kdysi jsem pro ně v podstatě také dělal. Byl jsem likvidátor škod.* Ušklíbne se a podívá se na ni a pak po okolí.* Ani nevím. Dlouho jsem tu nebyl, mám zdravotní potíže. * Vysvětlí a pak se zakousne do svého jídla. Je na něm vidět, že ho jí spíše z nutnosti.* Dost členů odešlo, někteří jsou pod zákonem a musí studovat, jiní pracují mimo smečku a Beta má nějaké rodiné záležitosti. Pak se zarazí v jídle a dívá se před sebe. Je vidět, že nad něčím přemýšlí a pak se na ni podívá.* Jaké máte vy zkušenosti s vedením vlkodlaků?
*Překvapeně se na něj krátce podívá, ale potom chápavě pokýve hlavou.* Ani démonské infekce neléčí všechno. *Ušklíbne se, ačkoliv sama nepozorovala zatím, že by měla nějaké zdravotní problémy nebo nějakou náchylnost k nim. Nebyla si vědoma toho, že by její rodinou něco kolovalo, jediné, o čem věděla byl fakt, že její mladší sestra měla těžké OCD, ale to bylo asi vše. Netušila jak se vyjádřit ke zmínce o Betovi, netušila, kdo je beta a mimo jiné se zdálo, že smečka je snad nějak funkční. Pozvedne obočí po jeho otázce.* V Praetoru spíše vypomáhám starším, protože se tam chodím měnit, ale odmala vím o podsvětě a mám spíše zkušenost pozorovatele jiné smečky právě skrz alfu, ale sama jsem ve smečce nebyla. A jako osoba spíše vedu, když to práce nabízí, policejní zásahy a podobně. *Pokrčí nad zvláštním dotazem rameny.* Proč se ptáte? Chcete mě narukovat do smečky a aniž si tam najdu své místo, tak mi nějaké dohodit? *Zažertuje, protože nebere v potaz, že by to snad mohl myslet vážně, ne to ještě, že by tam neměl členy, co by se o smečku starali za něj a podobně. Sice porazila jednu z - nejspíše - jeho vlčic, svou kolegyni Mariu, a vlastně znala Killiána a pokud tady pracovali jen jeho vlkodlaci, tak Aishu, nicméně s nikým dalším ze smeček si dominanci neujasnila.*
*Napije se limonády a ušklíbne se.* Hlavně pokud to žere mozek a psychiku.* Řekne a dojí své jídlo. Poslouchá ji a přemýšlí nad tím.* Taky o tomto světě vím od mala... ale není fajn proměňovat malé dítě.* Prohlásí a pak si objedná další limonádu zatímco dopíjí tu svou.* Dalo by se říci.* Pousměje se.* Musím najít silné členy, co budou schopny smečku vést. Hlavně pokud by mělo dojít na nejhorší.* Vysvětlí a je na něm vidět, že to myslí vážně a zdá se, že se připravuje na něco, co moc alfů nedělá.*
Oh, to zní vážně. Držte se. *Nadhodí a napije se piva, vlastně dost a pokroutí hlavou.* Nejsem z tradiční vlkodlačí rodiny. Oba rodiče jsou civilové, i sestry a jejich rodiny. Měla jsem Zrak. Vlkodlakem jsem pár let, ale pro práci u policie to chtělo extra výcvik, abych se neprozradila. *Ušklíbne se na vysvětlenou a zmateně se zamračí.* Neznáte mě a já vás. Nejsem si jistá ani tím, zda je smečka pro mě dobré místo. Ale pokud je u vás má kolegyně Maria, minimálně nad ní bych byla. Jaksi jsme se potkaly u mrtvoly na hřbitově těsně před úplňkem. *Trhne rameny.* O čem nejhorším jste se to zmínil? Neplánujete natáhnout bačkory snad...? *Nadzvedne jedno obočí a znovu se napije.*
*Darius ji poslouchá a pokyvuje. Pak se zasměje.* Ne ne. Ale je moc dlouho klid. Je to podezřelé. Ve smečce je mnoho mladých a nezkušených. Ti, co jsou zkušení jsou zaneprázdnění.* Vysvětlí a podívá se po baru.* No a pak tu jsou tací, co sice jsou zkušení, ale ne, co se týče světa stínů. Jsou vlkodlaky dlouho, ale zaměřeni jen na vlkodlačí část.* Poví a dopije své druhé pití a podívá se na hodinky na ruce.* Zvažte mou nabídku o připojení a ozvěte se mi.* Řekne a podá ji svou vizitku.* Já musím už zase jinam.* Pousměje a pomalu se vydá pryč.*
*Uchechtne se a pokroutí hlavou.* Mé zkušenosti s jinými rasami vycházejí spíše z Praetoru, s lovci jsem první interakci měla prakticky pár dní zpátky, kdy se naskytlo něco, co bylo v jejich kompetenci, ne v kompetenci civilské policie. *Nadzvedne obočí a vizitku si vezme a věnuje mu krátký úsměv.* Promyslím to. I kdyby však zněla odpověď ano, tak nepůjdu pod alfu, kterého vůbec neznám. *Nadhodí a sama se rozloučí a po jeho odchodu zůstává jen na tak dlouho, aby dopila svůj drink. Poté však odejde stejně jako Darius, jak z vizitky zjistila.*
*Personál podniku už sa vlastne od rána mentálne pripravuje na nadchádzajúcu akciu. V podstate podnik cez deň funguje normálne ale už takto k večeru začínajú chystať stoly, stoličky, prinášajú dnu kvantum sudov s pivami. Podľa barelov je vidno, že ide o najrôznejšie značky. Barman ako udretý bleskom rýchlo vypisuje ponuku, ktorú dnes budú čapovať. Nejeden čašník sa pokrižuje, pretože už teraz je jasné, že tu bude veľa opitých ľudí, veľa opitých cudzincov a kvantum rozbitých pohárov. Samozrejme, nejaké tie extra tringelty z toho budú ale tu spúšť budú musieť aj tak upratať. Začína znieť bavorská hudba. Drahé zamestnankyne sa už obliekli do bavorských krojov a tie čo nemali čo dať do výstrihu, si tam natlačili ponožky. Chlapi zas s veľkou nevôľou si dávali tradičné bavorské kraťasy s kšandami. V podniku už rozvonia pečená klobáska a nejaké ďalšie mäsové špeciality. Podnik už sa aj začne celkom plniť rôznymi individuami, od japonských turistov až tučných motorkárov. Zatiaľ je v podniku príjemná atmosféra.*
*Oktoberfest zněl dost lákavě na to, aby sem dorazila - pivo bylo dobré lákadlo se kterým začít. Na sobě měla obepínavé šaty na tenkých ramínkách a se všitým korzetem, o něco delší než do půlky stehen, koženou bundu a podpatky. Celočerný oděv doplnily volně rozpuštěné stejnobarevné vlasy, oči ohraničené černou linkou protaženou do kočičí a rudou rtěnkou, která se zdála být jediným barevným doplněním outfitu, nebýt stříbrně zbarveného řetízku, jehož přívěsek Praetoru zapadl mezi ňadra pod látku šatů. Nebyla první, kdo dorazil, a nejspíše ani poslední, zvládla si však uzmout jedno rohové místo a před sebou měla klobásku s chlebem, hořčicí a k tomu krígl piva, které tu dnes očividně poteče proudem.*
*Čarodějka vstoupila do baru v béžové bundě, černém upnutém roláku, sivých společenských kalhotách doplněných o černé konversky, protože ji sem pozval její kamarád z natáčení, kterého hrozně dlouho neviděla, nicméně si jej nevšimla mezi lidmi a na zprávy zatím také nereagoval. A tak nechala Theodora Theodorem prozatím. Bud se někde vyloupne nebo se jí později ozve. Alespon v to doufala. Nyní je však zachycena pár lidmi, kteří na ni zamávali, zda se s nimi vyfotí a poté ji nechali jít. Aby nepostávala někde bokem, tak si vzala na ochutnání nějaký špíz s kuřecím a vepřovým, který jí zachytil pohled a usadí se s tím na bar. Sama pivo neprožívala, proto poprosila obsluhu o to zda mají cuba libre nebo whiskey...a za chvíli před ní přistála whiskey. S úsměvem podala obsluze kartu, aby jí začali účet, protože netušila jak dlouho se zdrží a zda toto bude její jediný drink a bude to snazší, než když budou muset přebíhat od ní k pokladně a zpět s kartou. Bezpečně si své věci zchová zpět do kapsy od bundy a tu zapne, načež se pustí pomalu do jídla a upíjení drinku. Sem tam u toho kontroluje telefon, zda se Theodor přeci jen neozve, ale zatím se od něj nic nedozvěděla.*
*Dlouho nebyl na chlastací akci a tak si řekl že na oktoberfest prostě musí zajít.* /No jo co ale na sebe?/ *Pomyslel si zatímco pátral svým šatníkem. Nakonec však něco našel. Myslím že převlíkací část přeskočíme a půjdeme rovnou k tomu co si vzal na sebe. Byla to bílá košile šedě kostičkovaná, k tomu si vzal krásnou černou vestičku na knoflíky, ještě k tomu černé krásně vzorově zdobené kraťasy, dále ho na chodidlách hřály bílé dlouhé ponožky a zakončil to černými botami. Vlastně když to vzato vezmeme typické oktoberfest oblečení. Tedy alespoň podle něho. Vydal se tedy směrem k podniku a když dorazí rychle zmizí z očí pár lidem kteří byli z jiné rodiny. Jelikož jsou však všichni mafiáni praví gentlemanové stejně jako Hawk, tak mají domluvu že na veřejných akcí nebudou žádné bitky a ani násilí maximálně to slovní. Rozhodl se že než začne s pivem dá si něco trochu více staromódního a tak si objednal tři whiskey. O pár chvil za nim jedna po druhé přijela. Hodil je do sebe a napsal Charlie jestli také na oktoberfest nezajde.*
*Lotty sa pre zmenu dnes vyparila z inštitútu, keďže deň predtým bola na hliadke a nejako dnes sa jej nechcelo ísť úplne samej. Vie moc dobre, že nie sú moc nadšený z toho, že by išla sama, ale iba tak sa naučí nejaké veci. Obliekla si dlhý čierny rolák, ktorý jej zakryl runu na krku a aj na rukách. Dlhé nohavice a čiernu bundu. Nevedela, čo presne bude ešte na tom mieste robiť ale bolo jej jasné, že tam ide len tak aby sa pobavila. Vojde do baru, pričom vlasy nechala rozpustené z vlastných dôvodov a dúfala, že ju tu nikto nenačape, pretože ešte nemala dvadsaťjeden rokov. Nechápala, čo to bolo s ľuďmi, že sa hrali na vek. Možno nejakému opilcovi ukradne drink, aby vyskúšala aký je ten slávny alkohol. Však bola práve na Október feste a bola by škoda to nevyužiť, aj keď určite za to dostane sprda od Sebastiana alebo Caleba. Ale nejako to neriešila, aj tak ju moc vážne nebrali ešte. Preto sa len zatiaľ zašíva medzi ľuďmi, ktorý ju pre tentokrát mohli vidieť. Ale ani jeden z nich nevedel, že nie je neozbrojena. V topánkach mala dýky a za chrbtom stele, keby náhodou bola potreba.*
*Thierri poctivo chodí na rehabilitácie. Dlahu už má dole, barle nepotrebuje ale aj tak je vidno, že ešte na ľavú nohu kríva. Nebolí ho, čo je dobré znamenie ale k tancu sa ešte takmer pol roka nepriblíži. Večeri väčšinou trávi doma, pri knižkách romantického charakteru a pritom si naťahuje pobolievajúcu nohu. Dnes ale nie. Dnes mu pri dverách spolužiaci vyzváňali tak urputne dlho, že ich nakoniec jeho matka pustila dnu. A aj keď proti vlastnej vôli, nechal sa presvedčiť, že s nimi zájde na jeden drink. Keďže teraz už nemusí ťahať barle. Nahodil na seba čierne rifle, upnuté športové tričko s krátkym rukávom a čiernu mikinu. Dotoho conversky, hodinky na ruku, mobil do vrecka a išiel. Z jedného baru boli dva. Z dvoch tri a potom už to prestal počítať. A teraz? Rozrazí dvere podniku U Měsíce v úplnku. Zavyje ako vlk, pretože jeho opitému ja to príde absolútne v poriadku a vojde dnu. Za ním ešte jeden jeho kamarát sa pokúsi zavyť ale skôr je to opité zahučanie.* Päť krát Guinness a párky k tomu! *Zakričí a otočí sa na dievčatá čo s ním prišli.* Vy vlastne chcete niečo jesť? *Tie len zakrútia hlavou. Thierri len prekrúti očami a pošle ich nájsť miesto a krivkajúcou chôdzov ide k baru, aby to zaplatil.* Máte no... sur les cartes... terminál! A hodinkami sa dá? *Zamáva hodinkami na ruke a keď zhrozená obsluha vytiahne terminál. Thierri šťastne zaplatí. Otočí sa a doširoka sa usmeje.* TRISS! Heeej! Čo piješ?! *Zakričí na ňu, miesto toho, aby obišiel tých štyroch ľudí na bare. Asi je mu jednoducho lepšie sa hodiť polkou tela o barový pult a mávať na TRISS.*
*Lucasův den v autoservisu končil o něco lépe než většina jiných – podařilo se mu najít pár minut, aby si na ulici ubalil a zapálil jointa. Už první šluk ho uvolnil, cítil, jak se mu po napjatém dni konečně dostavuje trochu klidu. Z úst mu stoupal jemný dým, zatímco se opíral o zeď u garáže, zapáleně pozoroval ruch města a užíval si každou vteřinu, kdy cítil, že mu nic a nikdo nemůže nic vyčítat ani ho popohánět. Byl to pro něj takový malý rituál na konci každé druhé směny. Když mu pohled sklouzl na druhou stranu ulice, všiml si podniku U Měsíce v úplňku, kde se už ve vzduchu rýsovala nálož večerní akce. Před vstupem do baru si pečlivě uhladil svou značkovou bundu, džíny měl sice lehce opotřebované, ale čisté. Dnešní večer rozhodně hodlal využít happy hour, pokud nějaká byla, obzvlášť když mu tělem stále koloval efekt trávy. Jakmile vešel dovnitř, uvítal ho už tradiční zápach piva, přepáleného oleje a dav, který se v podniku rozšiřoval. Koutkem oka zkoumal prostor: poznal pár známých tváří – někteří byli určitě vlkodlaci, ale tentokrát mu to bylo jedno. Zhulený měl nervy dost zklidněné na to, aby ho to rozhodilo. Překročil pár stolů a zamířil rovnou k baru, kde barman sepisoval nabídku piv na obrovskou tabuli. Všiml si jeho pohledu a přikývl na pozdrav, lehce mu přitom cukly koutky. Ve tváři mu zůstával klidný, téměř nepřístupný výraz, ale vevnitř byl už v klidu, užíval si uvolněnou atmosféru a hudbu, co zněla z reproduktorů. Lucas pokrčil rameny hned po té, co se ho barman optal, zda si něco dá.* Je mi to jedno. *Objednal si, zatímco se letmo rozhlížel po sále. Číšníci v tradičních bavorských krojích pobíhali s půllitry plnými pěny a talíři klobás a Lucas si uvědomil, že dneska má podnik opravdu co dělat. Když mu barman přistrčil půllitr, vzal ho do ruky a s hlubokým nádechem se napil, přičemž si všiml prvních motorkářů, co právě dorazili a zajistili si stůl u stěny.*
*Bella pomalu dojedla klobásku, kterou dostala od jednoho z číšníků, za tu chvilku do sebe stihla hodit druhé pivo, ale...krígl i talíř zely prázdnotou...a tak se rozhodla začít bavit. Hudebníci už pomalu doladili nástroje a začínali hrát pěkně zvesela, jak se k tématu hodilo a tak se zvedla s tím, že si skočí na bar ještě pro jedno pivo a z respektu k zaměstnancům, co toho měli hodně s sebou vzala i nádobí.* Když dovolíte, *Nadhodila a lehce postrčila hřbetem ruky muže z něhož cítila nezaměnitelný pach trávy a taky vlkodlaka. Nicméně šla se sem bavit a mít vlkodlaka v cele by nemuselo dělat dobrotu, tak to prozatím odsunula na druhou kolej a lehce se kolem vyššího chlapíka zkusila protáhnout víc k baru, neb u něj bylo nejméně rušno prozatím. Ohlédne se po hluku, který způsobí mladý chlapec volající na jistou dívku a se zařinčením dá nádobí na bar, čím si získá pozornost obsluhy a rovnou si objedná další pivo ve veselé náladě, která se jí držela.*
*Ze špízu spíše uždibovala a sem tam upíjela z whiskey, občas se dala do řeči se štamgasty, co čekali u baru na své drinky - dokud se neozval halas a po chvíli dokonce její jméno. Ohlédne se, až si všimne Thierriho, chlapce, kterého znala spíše z večeří v podnicích, co byly více obchodního rázu a ona i mladý civil tam sedávali ještě jako děti prakticky. Jemně se usměje, kopne whiskey a vezme si talíř i s masem s sebou, protože Thierrimu to asi není divné, ale jí by bylo nekomfortní hulákat přes bar a další lidi. Už tak tady bylo dost hluku, kor jak začala hrát živá hudba. Dojde až k němu a kývne na jeho společnost.* Ahoj, Thierri. Vypadáš dost...naloženě. *Ušklíbne se pobaveně, když ho sklouzne pohledem, jakoby mohla odhadnout kolik toho vypil a nadzvedne obočí.* Něco slavíte? *Sklouzne pohledem spolu s verbálním, lepším, pozdravem i jeho společníky a na rtech si drží úsměv, u kterého po chvíli uždibne zase z masa a nabídne i Thierrimu.* Jinak piju whiskey, co ty? *Odpoví na dotaz, když si vybaví, že jí ho vlastně položil a nakloní se více k obsluze, aby si mohla objednat další drink a talíř dát na bar.*
*Lotty sa prešmietala davom, ktorý bol práve v bare a hľadala obeť, ktorej by mohla uradnúť pivo, pretože vedela, že jej by ho nikto nedal. Situácia sa jej naskytne, keď uvidí nejakého muža (THIERRI), ktorý je totálne na mol. Zoberie jedno pivo a pri jeho zavolaní na TRISS sa okamžite vyparí, keďže vie, že od nej by doslova dostala poriadneho spucu, za to čo robí. To práve nemala v pláne takže sa vyparila hneď ďalej Od THIERRIHO a trochu vrazí do HAWKA, ktorému sa ospravedlní.* Pardón, to som nechcela. *Pričom sa radšej rýchlo napije piva, ktoré jej moc nezachutí a zatvári sa, že je to fuj.*
*Zazubí sa na Triss keď sleduje ako sa premiestňuje bližšie k nemu. Ani si nevšimne, že z piatich pív na pulte, sú len štyri. O chvíľku prídu aj dve jeho kamarátky, ktoré odnesú tie zvyšné štyri aj s klobásmi.* Naložene? *Zopakuje a nakrčí nos. Vyvráti pohľad k stropu a na dve sekundy vyzerá, že premýšľa. Potom znova pozrie na Triss.* Čo je naložene? *Opýta sa nakoniec. Po jej otázke sa obzrie k svojej skupinke a zamračí sa.* Narodeniny? Asi... alebo... jedna z nich oslavuje negatívny tehotenský test... *Ohrnie hornú peru.* Asi je to oboje. To je treba osláviť nie? *Všimne si, že majú pivo, tak sa otočí, že si zoberie to svoje... ale tam nič.* /Chamtivci./ *Pomyslí si, pretože si myslí, že si ho zobrali ku stolu. Otočí sa späť k Triss.* Whiskey? Vadí mi na nej taká dymová pachuť. *Nahodí znechutenú grimasu ale potom sa usmeje.* Vlastne teraz nič. Aleee chcel som pivo. nejaké dobré. Nevieš aké som objednával? Máte nejaké írske pivo? *Opýta sa okoloidúceho čašníka. Ten prevráti očami a načapuje mu jedno. Thierri tak ako predtým zaplatí a potom sa otočí celým telom k Triss.* Čo si si dala? Vlastne mám tiež hlad. Kde máš kamarátov? *Zarazí sa a pozerá sa okolo nej ako keby hľadal nejakú jej spoločnosť.*
*Lucas stál u baru, když ho lehce postrčila loktem žena středního vzrůstu. Okamžitě zaregistroval pach vlkodlaka, který se mísil se silnou vůní piva a spálených klobás. Nevesele cukl koutkem do strany, jen co na ni pohlédl – v očích měl přimhouřený výraz a mírně zarudlé bělmo prozrazovalo, že účinky jointa z dřívějška ještě nevyprchaly. *Sorry. *Pronesl krátce a s ledovým klidem jí uhnul, aby se mohla protáhnout k baru. Zároveň si ji rychle prohlédl, ale nezůstával pohledem dlouho. Nebyl zrovna typ, co by se zdržoval pohledem na cizích, zvlášť pokud šlo o další vlkodlaky. Koutkem oka si však všiml, že na baru přistavila prázdný talíř a půllitr, očividně se tu zabydlela o něco dřív. V jejích očích zahlédl jiskru zábavy a veselí, které dnes večer prostoupilo celou hospodu, ale pro něj byly jen tichým doplňkem atmosféry. Vzal svůj půllitr, jemně ho přiklonil k ústům a napil se, pozoroval přitom přicházející hosty, kteří se dál tlačili dovnitř. Než se odvrátil k pivu, koutkem oka se ještě jednou podíval směrem k vlkodlačici, která si právě objednávala další rundu. Možná byla jen místní, co přišla na večerní akci, ale pro Lucase to znamenalo další známku toho, že to tady dnes bude trochu divočejší. S klidem se vrátil ke svému místu a dál se věnoval jen svému drinku a klidné konverzaci s barmanem, který sice od něj často odbíhal.*
*Po nejakom čase sa znova rozhodol zavýtať do spoločnosti a zrovna na jedno z podujatí, ktoré by si určite nenechal újsť. Na pivo si nájde čas kedykoľvek a vzhľadom na to, že teraz si može dať aj nejakú tú špecialitu, nenechá si to újsť. Zavíta teda do miestneho podniku názvom U Měsíce v úplňku, kde mali dnes poriadnu nálož pív. NA sebe mal tradične svoje obnosené šaty, v ktorých vyzerá akoby to mal z predošlej sezóny. zastaví sa u baru aby si objednal poriadny krígeľ, keď si začne prezerať osadnestvo. Pohľsd mu padne na známu tvár, vysokej brunety (MABEL), a tak sa vydá jej smerom.* Zdravím. *Pozdraví Bell a upozorní ju tak na seba. Pozdvihne svoj pohár na nemí prípitok.* Asi ani nemožem povedať, že by som bol prekvapený že ťa tu stretávam. *Pousmeje sa na ňu tým svojím lenivým úsmevom a zastrčí si jenu ruku do vrecka na nohaviciach.*
Myslela jsem tím v dobré náladě a opilý. *Zazubí se a pozvedne obočí.* Nejste na těhotenský test nějací mladí? *Zasměje se a potom kývne.* Jop, whiskey. *Na jeho dotaz pokroutí hlavou, to fakt netušila. Neslyšela jeho objednávku, jak jí zanikla v lomozu podniku a bavících se lidí přes hudbu.* Špíz. *Poukáže na meny, kde byl čistě kuřecí a vepřový.* Eeee...neukázal se, kámoš co mě tu pozval. Snad dojde, uvidíme. Hledáš, aby ses mohl věnovat kamarádům? Klidně půjdu.. *Nadhodí pobaveně a natáhne se pro jeho pivo a její whiskey a podá mu jeho pivo.* Tak nazdraví a slavte zodpovědně. *Mrkne na ně.*
*Poté co do něj CHARLOTTE vrazila a omluvila se jen kývnul a usmál se na ní.* V pořádku nic se nestalo. *Řekne a prohlídne si ji od shora dolů.* Nejsi nějak mladá na to aby jsi tu byla? Vypadáš max na šestnáct. Tohle je slavnost pro dospělé. *řekne a objedná 2 whiskey a 2 piva. Poté co mu to přistane tak podá pivo a whiskey Charlotte.* Tady a běž domů. Nikomu neříkej že jsem ti koupil alkohol. Nepotřebuji řešit problémy s policií. Hlavně bys měla problémy s policií i ty užij si zbytek večera.
*Pusou urobí dokonalé O keď pochopí význam slova.* Tak som potom naložený. *Povie a usmeje sa. Strelí pohľad ku spolužiakom. Prižmúri oči.* Technicky je nám všetkým cez dvadsať. Pokiaľ si ale pamätám, tak bol problém v tom, že spala s chalanom... ktorý nebol jej chalan. A ten jej chalan by mal byť budúci guvernér Floridy? A tak je asi rada, že nie je tehotná s predavačom hotdogov. *Prikývne.* Aj keď aký zmysel to vlastne má takto podvádzať niekoho? Však... je toľko chorôb. Ani to nie je bezpečné. *Nakrčí znechutene nos. Pozrie na menu keď naňho upozorní a chvíľu to tam lúšti. Ale písmenka už vidí trochu rozostrene. Pozrie späť na Triss.* Skôr mi príde divné, že si sama. Vždy mi prišlo, že máš veľa kamarátov a furt s niekym si. *Mykne plecom a trochu sa uchechtne.* Ale zas ani mi sme sa nikdy extra nebavili, okrem zdvorilých tém na počasie alebo ako ide škola. *Zamyslí sa.* Chodila si školy, nie? *Opýta sa, skutočne si nie je istý či si to pamätá dobre alebo zle. Zoberie si pivo a cinkne si s Triss.* To povedz tým dievčatám. Tie nemajú žiadne zábrany. Čo je dosť smutné. *Napije sa na chvíľu nakrčí nos, prehltne, pozrie na krígel ako keby ho hodnotil a potom mykne v akceptujúcom geste. Napije sa znova.*
*Sem tam si kontroluje vlkodlaka, kterého párkrát chytne, jak ji pozoruje. Nadzvedne obočí.* Líbí se ti snad, co vidíš, nebo odhaduješ hrozbu? *Ušklíbne se trochu rýpavě, nicméně potom jí dorazí pivo a chvilku na to se ozve hlas, který jí je povědomý a otočí se za civilem, který ta slova pronesl. Věnuje mu veselý úsměv.* Zdravíčko, ráda tě vidím. *Pozdraví nazpátek a pozvedne obočí.* Nejsi? V hospodě na pivě jsi mě ještě nezažil. *Zaksichtí se, ale sama mu pokyne pivem. Odhodí si před napitím vlasy z tváře a to tak šikovně, že prakticky cítí, jak jimi zasáhla vlkodlaka, kterého prve odstrkovala (LUCASE). Jen krátce se na něj podívá - vyhne se očím, aby neřešila dominanci, a pokyne mu omluvně pivem.* Sorry. *Nadhodí na to konto pouze jako podobně od předtím a otočí se zpátky k BENOVI.* Chceš se někam posadit? *Navrhne mu, že by se dostali pryč od baru, někam, kde se lépe uslyší.*
No jo, ale vieš ako sa hovorí, k polišom pivo rozhodne patrí, teda pivo a koblihy ale tu skor nejdeš niečo lepšie pod zub než je tá deravá šiška. *Zasmeje sa a ukáže na viedenske párky a maďarské klobásy.* Kľudne, máš niekde vip sekciu pre ženy v zbrani, alebo niečo nájdem? *Poobzerá sa okolo a hľadá volné miesto. Kúsok od nich sa práve jedno uvoľní a tak jej pokynie, nech ide prvá, ako slušná výchova jeho matky káže.*
Taky si myslím, že se to neoplácí. *Potvrdí a potom se zasměje.* Mám ráda i čas o samotě. A mám adoptovaného syna, takže tak často už se venku s kamarády netoulám. *Trhne rameny s úsměvem a potvrdí, že se moc nebavili, neměli ani moc jak, když jejich otcové něco probírali a oni si tam šoupali nohama a zábavou bylo nahánět jídlo po talíři.* Ano, střední jsem studovala vesměs hudbu. *Potvrdí a ušklíbne se.* Je musíš pohlídat. *Popíchne ho vesele a napije se whiskey.* Když už tu jsme, nechcete tančit? *Navrhne jinou aktivitu, než jen postávat na baru.*
*Lotty sa díva na muža a na jeho reakciu, len mykne pleciami, keďže on nemohol tušiť, koľko rokov môže mať. Nikto nemohol vedieť, či má šestnásť alebo dokonca aj dvadsať šesť, každý vyzerá na svoj vek inakšie.* Čo viete? Môžem mať dokonca aj tridsať a nemusím na to vyzerať. *Povie ironicky, takže jej bolo jedno ako to vyznie, pretože to bola pravda a síce nemala toľko, ale to sa on nemusí dozvedieť. Nepatrilo to k nemu a bola jej vec, či niekomu zdelí svoj vek alebo nie. Nemusela to hovoriť nikomu. Pozerá sa na neho, či mu preskočilo, keď jej kúpil drink, ale na to len mykne plecami.* /Darovanému koňovi na zuby nepozeraj./ *Pomyslí si a je jej vtipné, že to fakt urobil. Dopije pivo ktoré ukradla Thierrimu a vezme si teda od neho Whisky s pivom. Trochu cíti ako do nej prúdi alkohol a trochu začínala červenať, keďže s Alkoholom nemala skúsenosti.* Ste nezodpovedný dospelý, ale ďakujem. *Povie mu, pričom vyrazí do davu s pivom a Whisky, ktorú ochutnala a tá jej s hnusným pálivým pocitom skĺzla dolu krkom.* Fuj... *Povie, pretože to už jej viac chutilo pivo.*
*Jakmile CHARLOTTE vyrazí do davu rozhlédne se po okolí že by se také mohl specializovat. Nakonec však uvidí BENA a MABEL jak jdou k volnému místu a tak je rychle následuje aby je zastihl dřív než si sednou a rušil. Po nějaké chvíli je dožene a MABEL zaklepe na rameno.* Dobrý večer smím se přidat k vaší diskuzi? *Zeptá se a otočí se na BENA* Mé jméno je Hawk *Dodá a podá muži ruku*
*Zasměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* A taky hodně kávy a seznamování se. *Ušklíbne se a pak do něho lehce strčí.* To zase ne, pojďme něco najít. *Ušklíbne se a pivem mu pokyne do prostoru a směrem ke stolu.* Doufám, že umíš tančit, protože to tě nemine. *Zatrylkuje vesele do rytmu a zamíří na místo, které objevil. Zastaví ji v chůzi akorát poklepání na rameno a otočí se krátce na neznámého, který se k nim přihovořil. Povytáhne obočí a poté pokrčí rameny.* Pokud to mé společnosti nebude vadit. *Nadhodí a pohlédne při tom na BENA, aby rozhodl, zda chce trávit večer s HAWKEM, jak se mu neznámý představí a ji prakticky z tohoto představení vynechá. Vezme to tedy tak, že zatím může pokračovat k volnému stolu. Neelegantně si kecne na židli a zamručí nad pohodlím židle, ale rychle se vytáhne do sedu s rovnými zády, aby ji ráno nebolely.* Takže, jak pokračuje práce v zoo? Nějaké zajímavé události tam nebo v životě? *Nadhodí konverzačně a ztichne, aby mohl vyprávět o svém životě, zatímco upíjí další půllitr, který jí pomalu bude taky stoupat do hlavy. Rozhodně byla uvolněnější než minule. Snad to bylo atmosférou, snad tím, že tentokrát nemusela řešit žádnou práci a možná tím, že si k tomu dávala i ona piva tak rychle a celý den nic moc nejedla, protože nebyl čas. Pokud BEN odsouhlasil přítomnost HAWKA, tak se k nové společnosti otočí a chvíli ho studuje pohledem, zda jí bude povědomý, nebo zda je Hawk přezdívka, nějaké škodolibé jméno od rodičů, či příjmení.* Takže, HAWKu, co vás sem dneska přivedlo? *Nadhodí jednoduchou otázku.*
*Keď spomenie, že má syna tak vyvalí tie svoje modrasté oči. Vyzerá zhrozene a dosť komicky.* Syna? Nie si mladá na dieťa? *Skriví tvár do znechuteného výrazu.* Však vieš, plienky... plač... sliny. *Viditeľne ho strasie.* Fuj. *Zahundre len čo si predstaví nejaké slintajúce dieťa. Zakrúti hlavou ako keby tomu ani nemohol uveriť.* Tak potom som dobre vedel, že si niečo študovala. *Usmeje sa a napije sa. Už je dosť podťatý. Zamračí sa.* Prečo? Sú dospelé a predpokladá sa, že chápu ako funguje zodpovednosť. Určite je nejaká definícia zodpovednosti nie? Majú v Amerike nejakú občiansku náuku. Alebo niečo také. Tam by ich to mohli učiť. *Pohoršuje sa a keď skončí s týmto svojim výkladom tak sa napije. Pozrie na Triss a nadvihne obočie.* To je vtip nie? *Povie jej na výzvu k tanci. Dvihne trochu ľavú nohu a zaťuká si na miesto kde má voperovanú kovovú platničku.* Ja si nezatancujem ešte pekne dlho ale díííky, že si mi to takto šplechla do ksichtu. Hej! *Húkne na barmana.* Ešte jedno, potrebuje spláchnuť hnusnú pachuť... zo seba celého. *Dopije zvyšok piva a čaká na druhé. Mračí sa a vlastne možno trochu vyzerá aj nešťastne.*
Takže zoznamovanie a káva... *Usmeje sa a rýchle doda čo mu k tomu aké prvé skrslo v hlave.* To ako na okresku a s putami na rukách? *Prehodí vtipne, pretože on si v mladosti takto pokecal s hodne polišmi a vždy to obsahovalo putá na jeho strane a na strane policajta káva a otázky.* Jasné, pravidelne chodím na hodiny tanca do tanečného štúdia SpongeBob a Patrika. *Prehodí na otázku o tanci a radšej si nechá pre seba že ho mama nútila do spoločenských tancov v rámci cirkevného spolku.* /To boli časy, a kopec po prstoch od rovesníčok./ *Sleduje ju k stolu a popri tom sa k nim pridá spoločnosť.* Som Ben, *podá chlapovi ruku na znak zoznámenia a kamarátsky mu prehodí ruku okolo ramien.* Kľudne sa pridaj kamarát. *A akoby sa nič nestalo pokračuje v načatej koncerzácii s Bell.* Práca beží ako má. Blíži sa zima, takže niektoré zvieratá potrebujú výtvorit vhodné podmienky vo vnútorných vybehoch, ale zas nám to dáva priestor, trochu prečesať výbehy vonku a trochu tomu dať nový vzhľad. Minulý týždeň sa mi podarilo dostať z ulice pitbula. Našiel som jednu pani čo si ich berie k sebe. Zaobstará im zdravotnú starostlivosť a nájde im rodinu. Takže to beriem ako fajn úspech. *Rozpoveda sa o práci a svojom koníčku záchrancu zvierat, keď si to i pohodlie u stola a popíja pritom pivo. Dáva však priestor i svojej spoločnosti a novému známemu aby v tom kecaní nebol sám.*
*Zasměje se* Dík brácho. *Odpoví mu a následuje je ke stolu. Poslouchá konverzaci mezi BENem a MABEL. Jak však BEN domluví a žena ho osloví podívá se na MABEL.* No to víte je už dlouho co jsem byl na chlastací akci. Práce je spoustu a tak se potřebuji odreagovat a taky zapomenout na smrt mého kamaráda. *Řekne a vydechne* To mi připomíná kde jsou mé způsoby ještě jsem nepochytil vaše jméno. *Vzpomene si a podá ruku MABEL.* Tak se omlouvám. Jsem Hawk.
Ne, to ne...je to teenager, to je snad ještě složitější. *Prohrábne si vlasy a pokývne, že skutečně studovala a zasměje se.* To kamarádi dělají. *Nadhodí a zmateně zvedne obočí a prohlédne si jeho společnost.* Proč ne? *Zeptá se stále zmateně, neb jestli v tom byl dvojsmysl, tak jej nepostřehla. Nechá jej si objednat další pivo, sama dopije svou whiskey a projede si vlasy lehce prsty. Stejně jako on si objedná a posadí se na uvolněnou barovou stoličku, ze které někdo odešel.* Klidně se jděte bavit. *Prohlásí pobaveně.*
To doufám, že ne. *Zasměje se a potom ještě víc.* Doufám, že umíš tančit lépe, než Spongebob a Patrik. *Uchechtne se a když BEN vezme HAWKa kolem ramen a poslouchá o BENově životě. Zachraňoval a staral se, jen více o zvířata, ale bylo to milé.* Je to úspěch, v útulcích to pro ně nutně nekončí nejlépe. Dostal nějaký domov a snad dobrý. *Pousměje se a pak se ohlédne k HAWKovi a jakmile jí odpoví, tak pozvedne obočí.* Co se mu stalo? *Nadhodí a začne jí šrotovat v hlavě, zda Hawka nezná třeba z výslechu nebo nějakého případu.* Bella. *Prohodí a stiskne mu ruku. Pak se stáhne a pokyne mu sklenicí piva, kterou si ze zvyku průběžně zakrývala rukou, aby v ní neskončila nevítaná látka.*
*Sedí u piva a počúva čo rozpráva Hawk a hodí to na neho dosť melancholickú náladu. * No tak to úprimnú sústrasť. *Popláca ho po ramene.* /Snáď tu dnes nebude pohrebná nálada./ * Vážne sa mu dnes nechce baviť o smrti a pohrebe a podobne depresívnych veciach. Chápe, že medzi ľuďmi sa nesú i také témy, ale on je skôr za rozptýlenie než spomínanie nad tým čo bolo a čo mohlo byť.* Takto... Veci sa dejú z nejakého dôvodu. Či už o to stojíme alebo nie. Ak to chceme zmeniť, musíme pre to niečo spraviť.
*Nad MABELinou otázkou se po ní ohlédne* Slyšeli jste o tom podpálení baru. Byl tam zrovna když ti idioti to podpálili. Doufám že je postihne trest jaký si zaslouží. Já tam byl taky ale naštěstí jsem vyvázl. *Řekne a poté co se MABEL představí se otočí na BENa* Děkuji ale dost o tomhle pojďme se bavit o něčem veselejším. Přece jen jsme na slavnosti a tady by se to řešit nemělo. *Řekne a objedná si konečně pivo. Jak mu dorazí jen ho nadzvedne a řekne.* Na zdraví.
Teenager? *Zahundre nahlas a podmračeno na ňu pozerá.* Takže si pestúnka. To je pekné. *Povie veľmi zdvorilostne a pri tom sa tvári ako keby ho Triss nútila zjesť brokolicovú polievku. Pár ľudí pozná čo si adoptovali deti, ale vždy to bolo výhradne dieťa. Ideálne malé.* /Kto by si adoptoval adolescenta? Ja by som neadoptoval ani sám seba a to som bol takmer bezproblémový pubertiak./ *Znova ohrnie hornú peru.* Stačí keď im podržím hlavu nad hajzlom, keď budú grcať. Ich zlé životné rozhodnutia ohľadom výberu partnerov si vypočujem zajtra pri raňajkách. /A ak skončia znova u mňa tak tie raňajky budem aj robiť. Možno by som ich mohol objednať... im by stačil aj McDonald./ *Zamyslí sa nad tým ako by mohol odbiť nevyžiadaných strávnikov následujúci deň. Pri spomenutí tanca mu ale klesne nálada. Prebodne Triss pohľadom a chvíľu na ňu mlčky pozerá. Tak nejak hodnotí, či si z neho robí srandu.* /Tak sa asi drby nešíria tak rýchlo.../ *Zauvažuje nakoniec a svoj hnevlivý pohľad zmierni. Uzná, že nie je teda objektom vtipu.* Zlomil som si nohu. Teda... *Zamyslí sa.*... zlomil mi ju jeden cyklista. Dúfam aspoň, že mal poriadnu osmičku na kolese! *Zakričí nahnevano a buchne s kríglom o bar.* Fyzioleran....fyziotrepa...fyzio...tera, peut... *vydoluje zo seba komplikované slovo*... povedal, že tanec nie. Zatiaľ len naťahujem svaly a šľachy. *Dvihne pivo honosne do vzduchu ako keby predniesol najposvätnejšiu vec. Pozrie na Triss.* Takže Triss... čo nové si vlastne teraz natočilo? Dá sa to aspoň pozerať?
*Tak o tom slyšela, jistě. Odtud jí snad přišel povědomý, nicméně s jistotou to tvrdit nemohla. Také se mohli minout v obchodu, dopravě, metru, klubu...skoro kdekoliv. New York byl velký, ale ne nekonečný, aby tu nebyla šance se minout a jako polda měla paměť vycvičenou, aby si pamatovala detaily nebo jí uvízly obličeje v paměti.* Jasně, souhlasím, dneska se slaví. Takže pánové...jakto, že nemáte kostýmek hezky jako obsluha? Určitě by vám slušel. *Popíchne je vesele a jakmile HAWKOVI dojde pivo, tak si s ním i BENEM pokud se připojí tentokrát cinkne vrchem, spodkem a pak ještě o stůl, než si krígl přiloží ke rtům a zhluboka se napije.* BENE, za chvilku mám dopito, doufám, že mi z tance nevycouváš. *Ušklíbne se na civila a rozverně na něj mrkne s předchozím veselím, jak opustili vážné téma.*
/Nepočul a asi som aj rád. Pretože denníky a tyždenniky sú plné týchto poplašných negatívnych správ./ Kostým som nechal doma, keďže ho čaká víkendové pranie. *Zavtipkuje a priťukne si s oboma.* Ale tanec ti rád venujem aj bez svojho jodlerského kroja. *Skrine pred ňou svojim imaginárny klobúkom a zameria svoju zvedavú pozornosť na Hawka. * Čomu sa vlastne venuješ, keď nepopijaš v baroch s tak úžasne príťažlivou spoločnosťou... *Odmlčí sa a pozrie na Bell,* sorry Bell, *vsunie do vety, a znova sa zažíva na Hawka,* ako som ja? *Dokončí a začne sa smiať. Snaží sa u Bell pôsobiť kamarátsky pretože na neho pôsobí skôr ako žena, ktorá nehľadá nič viac, a tak ju nechce natlačiť do nepríjemnej situácie.* Tak ma napadlo... Máte v živote nejakú najväčšiu blbosť čo ste v živote vyviedli? Ako, totálny trapas a hanba na tri životy?
Tak. *Souhlasí a tím téma uzavře, načež se skepticky podívá na rozjeté společnice THIERRIHO.* Tak snad to do rána zvládnou. *Nadhodí a potom zvážní když se zamračí a pal vytřeští oči.* Dios! A jsi už vpořádku? Bolí tě to ještě? Chceš si sednout? *Vychrlí na něj a začne zkoumat, zda pozná kterou nohu měl zraněnou. Po chvíli si vzpomene na svou whiskey, kterou si objednávala, nicméně kvůli mnoha objednávkám si musí objednat znovu. Za chvilku ji dostane i s ledem a napije se.* Pár seriálů ale spíš menší vedlejší role nebo jako komparz, pak prequel k Harrymu Potterovi - Pobertové, a nejnovější je asi live action Malé mořské vily. *Odpoví a pokyne mu skleničkou a napije se.*
Určite. *Pozrie ku stolu kde už to jedna jeho kamarátka okato rozbaluje na chalana pri vedľajšom stole. Prevráti očami keď vidí, že to nie je ten najfešnejší chalan.* Nič neporazí trio bohatých vysokoškoláčok. *Zahundre a zapije to. Keď prizná zlomeninu tak sa chce znova napiť, keď už máva s pohárom vo vzduchu, lenže Triss vykríkne a on sa takmer zľakne. Mykne sa a trochu vyľakano na ňu pozrie.* Preboha, Meritriss, ukľudni sa. To ja som tu ten kripel, ja by som mal jančiť. A navyše vidíš, že som tu, stojím, pijem... takže som asi okej. *Povie a napije sa. Pozerá, že to pivo mu nejak rýchlo ubúda.* /Možno by som mal zvolniť tempo./ *Napadne mu a pozrie na Triss.* To ešte niekoho baví ten Harry Potter? *Dorazí pivo a požiada o ďalšie.*
Já mám na sobě alespoň tradiční oblečení takže jsem spokojený že jsem našel alespoň tohle. Normálně se totiž oblékám do saka. *Odpoví a poslouchá výmluvu BENa, kterého jak se dozvěděl čeká praní.* Co že pereš? Manželka? *Řekne poté co si ťuknou.* Pozor tady se bude tančit jo? *Usměje se a drbne loktem do BENa. Nad jeho otázkou zrovna pil a když mu přišla málem vyprskl celé pivo.* No jak to říct... Moje práce je dost nebezpečná. Není moc fajn ji zmiňovat. Ale abych to řekl docela tak asi obchodník a podnikatel. Ještě mám vystudovaného psychologa. *odpoví* Čemu se směješ? *Zvedné obočí.* Tak mi si řekneme co děláme a Bell nám nic neřekne jo? Co děláš ty Bell? *Zeptá se jí. Nad otázkou Bena jen poté mrknul.* Jasně že mám. Kdo by neměl?
Divil by ses. *Zasměje se na poznámku o školačkách a potom zamrká. Asi skrz hudbu zvýšila neúmyslně hlas...kdo ví.* To neznamená, že po delší zátěži tě ta noha nebolí. *Vypíchne a pak se usměje.* Jo, pořád to má dost fvelkou fanouškovskou základnu. *Našpulí pobaveně rty a napije se. Nicméně, Zvedne skleničku.* Jdu si zatančit, tak se bav. *Ušklíbne se pobaveně a zamíří na parket, kde se nějak společně začínali šrotit lidé, co v opilosti neměli problém tančit dohromady a tak se prostě zapojila, pokud ji nikdo a nic nezastavilo.*
*Zazubí se na oba chlapce s jejich výmluvou a svoje černé šaty nekomentuje. Usměje se na BENA, když odsouhlasení tanec a otočí se ještě zpátky ke společnosti a odfrkne si s úsměvem.* To se ještě uvidí jak přitažlivá společnost jsi. *Rýpne si zvesela se smíchem nazpátek, načež odpoví HAWKOVI.* Řekněme, že se dost zblízka potkávám s mrtvolami. *Nadhodí tajemně, protože to mohlo znamenat mnoho věcí ne jen práci u policie, kterou teď s někým kdo to neví nechtěla probírat. Ostatní většinou mění chování, když ví, že jsou ve společnosti policisty. Nakonec nevinně mrkne a trhne lehce rameny u BENOVA dotazu.* Ale jo, hádám se něco najde, ale z hlavy si teď asi na nic nevzpomenu. *Ušklíbne se.* /A to na co si vzpomenu jsou spíše záležitosti podsvěta a bez nich by to nedávalo smysl.../ *Dodá si v mysli.* Možná tak když jsem jako dítě chodila na balet, tak jsem si kopla sama u jednoho vystoupení do brady. Malé dítě to před publikem sebere. *Ušklíbne se.* Ale obvykle mi trapasy působí sestry. *Ušklíbne se a pak dopije.* Tanec? *Navrhne BENOVI, který jí s ním souhlasil.*
Ne bn. Ja som šťastne slobodný. *Oboznámi so svojou situáciou Hawka a pokračuje.* Mnoho žien sa snažilo skúsiť život, ktorý žijem ale zatiaľ žiadnej nevyhovoval. /Nie každá si zvykne na domáce zvieratá v podobe hydiny, a ešte k tomu život na vode./ * Objednané si ďalšie pivo a pokračuje v príjemnej konverzácii.* Keď sa to tak vezme, každá práca nesie so sebou určité nebezpečenstvo. Zober si čo musí prežívať taký predavač... Kľudne si žije svoj život, zrazu príde nímand čo potrebuje prachy a bum prask, toto je prepad... *Rozhovorí sa a pri tom predvádza lupiča ako u šarád.* Hmm, smutný príbeh malej nádejnej baletky... *Okomentuje so zvesenymi kútikmi úst Bellin príbeh a pokrytí hlavou. * To ja som raz vysel najatý z okna. Už neviem ako vysoko to bolo, ale predstav si že chodíš s holkou, máte tretie rande a ona ťa pozve k sebe... Len sa akosi zabudne zmieniť, že má muža a ten chodí na služobky .. takže ten večer nečakane príde domov, a v tedy na mňa len vybalí: "to je môj manžel, rcyhlot vylezú oknom". V tej sekunde som ani nemyslel a spravil čo vravela... Povedzme, zednu ma dostali dve babičky z bytu pod ňou, pretože sa im v okne mihali moje holé nohy... Proste adrenalín, stud až na zadku a opečovávanie babičkami... *Zverí sa so svojím trapasom, keď ho Bell pozve na parket.* Jasné. *Pôda jej ruku ponad stol a vytiahne ju na nohy.* K vašim službám madam. Kľudne si predstavuj že som tyč okolo ktorej sa môžeš krútiť. *Pekné na ňu v žartovnom tóne a zatiahne ju do davu.*
*Nejakú chvíľu sa zdržiavala medzi ľuďmi, pričom dopila Whisky od muža a potom pila pivo. Tým, že ešte nikdy alkohol nemala, tak sa to celkom rýchlo skomplikovalo a ona bola celkom pripitá, ale stále dostatočne vnímala. Nejakou náhodou sa jej zase podarilo dostať ku THIERRImu, pričom tam už Triss nebola, čo bola pre ňu záchrana, keďže opitú by ju rozhodne vidieť nechcela. Radšej sa jej vyhýbala, pretože to by bola katastrofa a rozhodne by si vypočula miesto jednej tri prednášky, pretože by sa o tom dozvedel nielen Sebastian, Triss ale aj Caleb, takže sa tomu veľmi rada vyhne.* Auu... *Povie keď do nej niekto veľmi tvrdo strčí a ona skoro spadne na THIERRiHo.*
*Zakrúti hlavou. On sa už málo čomu čuduje. Mykne plecom, keď Triss pokračuje o tom, že ho môže noha bolieť. Bolí ho. Ale nohu musí zaťažovať a už nemieni promenádovať sa s barlami. Ohrnie hornú peru.* Abraka dabra. *Povie a napije sa piva. Bez toho, aby Triss venoval pohľad, jej zamáva rukou. Aj keď to skôr vyzerá ako keby ju odháňal.* Kde tu máte záchody? *Opýta sa lebo vypil značné množstvo tekutín, ktoré sa pýtajú von. Keď mu obsluha ukáže smer tak sa napije a otočí. A v tom skoro naňho spadne LOTTIE. Thierri ako to nečaká a ešte aj v podguráženom stave... uhne bokom, aby naňho nespadla.* Uf, to bolo tesne.
*Mírně znervózní. Má podezření že BELL je u policie. A jde také vidět že nervózní je. Poté však jen popíjí a poslouchá ostatní. Když však jdou tančit hawk jen na ně kouká a nic nedělá.*
*To že skoro spadla nebola náhoda, keďže ten podgurážený človek sa do nej hneď pustil, že mu stála v ceste, ale to nemalo cenu riešiť. Hlavne na ňu vytiahol zapaľovač, ktorý mohol zhasnúť len po uzavretí viečka. Začal jej šibrinkovať s ním pred očami a jej to nedalo, tak mu z ruky vytrhla, pričom ho hodila do zadu. Netušila ale, že Barový pult bol práve na tom mieste, kde dopadol a že bol doslova poliatý alkoholom. Takže celý barový pult behom okamžiku zahalil oheň za čo mohla práve ona. Strčí do toho muža, aby ho od seba dostala a chce sa ospravedlniť Thierrimu, lenže keď uvidí barový pult v plameňoch, tak zanadáva.* A do prdele. Že som to nebola ja? *Nevie, ako inakšie má reagovať a či sa snažiť ho nejak zachrániť. Alebo sa začať smiať, že zase niečo podpálila.*
*Zamračí sa na debila, ktorý sa pustí do toho nebohého dievčaťa (LOTTIE). Keď na ňu vytiahne zapaľovač tak sa uchechtne.* /Vážne? Kebyže vytiahne nôž dobre ale zapaľovač je nejaká vyhrážka? Ale vlastne keď už ho vytiahol.../ *Prešmátra si vrecká mikiny a nájde krabičku cigariet, ktoré si uňho odložil spolužiak. Vraj aby ich nevyfajčil naraz. Inokedy by vytiahol jointa ale toho práve dnes pri sebe nemá.* Hej... mohol... *Začne na toho týpka a chce sa teda nejako slušne vložiť do hádky, medzi prstami drží cigaretu. Ale zapaľovač zrazu letí vzduchom a skončí na bare poliatom alkoholom. Ten vzbĺkne ako fakľa poliata benzínom. Vyvalí oči. Pozrie na Lotty.* Nie, čo si. Bol to jeho zapaľovač! *Ukáže na týpka čo sa Lotty vyhrážal. Ten začne nadávať aj na Thierriho.* Ale keď už tu horí. *Mykne Thierri plecom a otočí sa k ohňu, takže nevidí, že týpek berie krígel piva a hodí ho po ňom. Našťastie sa Thierri zohne s cigaretou v puse, aby si pripálil o bar a tak mu ten krígel preletí nad hlavou. Ani to nepostrehne. Narovná sa a pozrie na Lotty.* Čo piješ?
*Pozrie sa na Thierriho a vyprskne smiechom, keďže povedal, že to bol jeho zapaľovač. Tak tým to musela uznať, že má pravdu, ale predsa len ona ho odhodila na ten pult. Takže aj jej vina to viacmenej. Ale hádať sa nemieni.* To je vlastne pravda. Takže je to vcajku. *Povie a skoro vybuchne smiechom, keď vidí ako si Thierri zapaľuje cigaretu na tom ohni, ktorý založila. Nestihne ani zareagovať, keď uvidí ako ten chlap berie krígeľ a hodí ho po Thierrim, lenže ako je opitý, tak samozrejme minie. Miesto toho aby zasiahol Thierriho, tak dopadne na rožhavený bar a roztriešti sa na kúsky, pričom sklo zasiahne troch motorkárov, čo sa tam prišli. Počuť barom ich nasraný výkrik.* To ktorý debil hodil, ten krígel!! *A začnú hľadať vinníka. Lotty sa radšej pozrie na Thierriho, aby mu povedala.* Pivo. Ale asi sme rozpútali peklo. *Pričom kútikom oka postriehne, že sa ich smerom práve rútia motorkári a bola ich celá kopa.*
*Potiahne si z cigarety a vyfúkne dym.* /Fuj, hnusne chutí ta cigareta./ *Zamračí sa na ňu ale potiahne si znova. Pozrie sa na kričajúcich motorkárov a potom na Lotty. Všimne si, že dosť veľa ľudí pri bare stíchlo.* Ale čo si. Peklo vyzerá inak. /Vyzerá ako keď sa grcajúce modelky bijú o jeden záchod./ *Ukáže na chlapa, čo sa Lotty vyhrážal zapaľovačom. Zhodou okolností je to ten istý čo ten krígel hodil.* On to hodil! A ešte povedal, že motorkári sú buzny! *Zakričí a ustúpi motorkárom z cesty, pritom čapne aj Lottiin rukáv a stiahne ju bokom od nich. Chlap, ktorý ten pohár hodil zbledol a začne niečo koktať. Medzitým obsluha nejako uhasí bar, ale miesto ohňa im tam na všetky poháre pristane chlap a značína s poriadna bitka.* Asi už to tu nie je bezpečné. *Povie Thierri Lotty a prikrčí sa keď nad ním preletí ďalší pohár.*
BAR ZAČAL HORIEŤ ALE PERSONÁL HO UHASIL. TERAZ SA ALE ZAČALI ĽUDIA PRI BARE BIŤ A LIETAJÚ PRI TOM POHÁRE. TAKŽE SI DÁVAJTE POZOR.
*Triss se po vypuknutí rvačky stáhne dál od parketu a sleduje, zda je třeba někde pomoci a podobně, nicméně zdá se, že nikdo není zraněný. Dokud nezačnou létat sklenice. To se dokonce stáhne ještě více a sleduje okolí. Kdyby to chtěla zastavit, asi nezvládne úmyslně přímět všechny, taky tady mohli být poddsvěťané, kterým nechtěla do mysli zasahovat. Pokusí se zahlédnout, zda se někdo je ochotný chopit klidnění situace jinak, protože kdyby někoho uklidnila, mohl by pak dostat kvůli ní pěstí nebo pohárem, kterému by se jinak vyhnul. Strhne k sobě jednu z číšnic, když si povšimne kriglu, který jak se zdálo letěl jejich směrem a i kdyby ne přímo na ně, tak střepy je zasáhnout stále mohly. Ruku bezděčně zvedne, aby si kryla krk a hlavu a odvrátí obličej. Pár střepů však stejně ji i číšnici zasáhne do noh, až Triss vyjekne.*
*Povytáhne obočí, když BEN zmíní něco z jeho osobního života, ale nijak to nekomentuje, jen odkýve jeho další slova a uchechtne se u okomentování její historky. Pak se však rozesměje.* A byly holé jen nohy nebo i oblast mezi nima? *Popíchne ho trochu škodolibě, načež se nechá vytáhnout na nohy, a kdyby se už neminuli, tak se krátce rozloučí s HAWKem, načež lehce strčí BENa do žeber za ten vtípek.* Hele na "sexy šlapka policistku" máš nesprávnou osobu. *Ušklíbne se, ale když si najde místo otočí se k němu čelem, aby se ho zachytila a mohli si zatančit. Snad by i začala nějakou konverzaci v přátelském duchu, kdyby nezačaly problémy počínající blafnutím baru a poté letícíma skleničkama. Instinktivně se přikrčí, ale potom se BENovi krátce omluví a skrz osazenstvo se propracuje k místu, kde byla živá hudba, aby si uzmula mikrofon.* DOST! VŠICHNI SE UKLIDNĚTE, JESTLI CHCETE, ABY VEČER JEŠTĚ POKRAČOVAL! URČITĚ NIKDO NECHCETE NA KRKU OD PODNIKU ŽALOBU ZA NIČENÍ MAJETKU! *Promluví dost rázným, zvýšeným tonem, kterým nedovolovala námitky. V očích se jí snad z odrazu rozhoupaného světla zlatě zaleskne, nicméně Bell ani nepřimhouří oči, jen všechny probodává pohledem a hlídá si, aby sklenička neletěla i jejím směrem. Pohledem se pokouší vyzvat obsluhu, aby se do klidnění zapojila, než se to znovu rozjede a ona bude muset volat policejní posily, jinak by nedělalo dobrotu - pokud by se na to přišlo, že nezasáhla, ale byla zde.*
To je irelevantné vaša crihodnosť. *Začne sa smiať a vedie ju na pomyselný parket medzi ľudí.* Takže sa tam medzi vami nejaká taká nájde? *Žartuje ďalej a keď už sa schyľuje k tancu, nestihne na ňu ani položiť ruky a barom sa nesie rozruch.* / Jéjda, čo sa to tam robí?/ * Poobzerať sa a vidí bitku u baru do ktorej sa pomaly pridávajú ďalší podgurážený ľudia. Bar sa na pár chvíľ ocitá v plameňoch a jeho spoločnosť sa vyparí. Teda až do momentu kým nezačuje jej hlas z reprákov.* /Ok, z toho ide trochu rešpekt. Ale čo to...* Sleduje ako sa jej v očiach mihol podivný desivý záblesk a jemu prešiel mráz po chrbte. Ľudia sa začali kľudniť a personál sa dal do upratovania chaosu po požiari a bitke.* Tak to bolo... *Začal keď sa k nemu opäť pripojila Bell a nevedel ako pokračovať.* Chvíľu z teba vyžarovala energia ako z masového vraha v tmavej uličke za opustenou budovou. *Povie jej mierne s úškrnom aby odľahčil atmosféru ale myslel to zcela vážne.*
*Lucas stál u baru, když chaos nabral obrátky. Lucas instinktivně zakryl rukou své pivo, aby se vyhnul letícím střepům. Ucítil pár ostrých řezů na zápěstí a lokti, ale nijak to neřešil. Plameny byly uhašeny, ale vzduch byl stále hustý kouřem a napětím. Namísto paniky však vytáhl krabičku s cigaretami a zapálil si o žhavý kus ohořelého nábytku cigaretu. Zhluboka si potáhl z cigarety a sledoval, jak kolem něj začínají létat poháry. S rychlým reflexem uhnul jedné sklenici, která proletěla kolem jeho hlavy a roztříštila se o zeď za ním. Zavrčel potichu pro sebe – večer měl být jednoduchý, bez takových scén. V místnosti se náhle rozlehl mocný hlas nějaké ženy u mikrofonu. Lucas zvedl obočí a zaměřil se na ženu, která vypadala, že si dokáže sjednat pořádek i mezi těmi nejzuřivějšími rváči. Její zlatý záblesk v očích ho přiměl zpozornět; rozpoznal už dříve, že tahle není žádný obyčejný návštěvník. */Vlčice možná s dost vysokým postavením na to, aby si získala takový respekt./ *Zvedl zbylé poháry ze stolu a přesunul se o něco dál od epicentra konfliktu. Jak se lidé postupně začali uklidňovat, on sám si nechtěl přidělávat problémy, ale v koutku duše se připravoval, kdyby bylo nutné zasáhnout nebo se bránit. Rychle si ještě jednou přejel očima zklidněný dav, jen aby se ujistil, že se situace opravdu zklidnila. Koutkem oka pohlédl zpět na ženu u mikrofonu, která mezitím odložila mikrofon a vypadala, že celou situaci zvládá s ledovým klidem. Natáhl se pro čistý ubrousek a otřel si zápěstí od krve. Nechtěl, aby se rvačka znovu rozhořela, a doufal, že aspoň to pivo si bude moct v klidu dopít.*
*Keď sa rozpúta bitka a všade lieta sklo, tak vie že teraz je to pre ňu koniec. Nemieni sa nechať chytiť a zabásnuť, ako to bolo v minulosti, aj keď za nič nikdy nemohla. Za toto moc Thierrimu nepoďakuje, keďže to ešte viac vyprovokoval on.* Myslíš? *Opýta sa ho, keď jej povie, že asi to tu bezpené nie je. Ako keby to nevedela. Bohužiaľ ku jej smole, bola zatlačená ku stene, takže keď jej sa sklo roztrieštilo blízko jej tváre, tak ju porezalo. Siahne si na tvár a trochu sykne, pričom vie, že tu už ani minútu nezostane.* Ja padám. Problémy nechcem mať. A ty by si mal tiež. *Povie mu a cez dav sa radšej snaží dostať von. Na chvíľu mu zamáva, pričom sa vyrúti von do ulice, aby sa čím skôr dostala do inštitútu.* To bol teda večer. *Povie si pre seba, pričom vytiahne stéle a temnej uličke si nakreslí runu iratze, keďže nemienila prísť do inštitútu zranena. Potom si z tváre zotrie krv a vydá sa naspäť do inštitútu.*
*Mykne plecom a dofajčí cigaretu. V tom hurvajsu sa len otočí a zahasí ohorok o mokrý bar, pričom si to nikto ani nevšimne. Lotty zamáva na rozlúčku a prikrčí sa keď znova okolo neho niečo preletí.* /No, možno je čas sa zdekovať. A asi si odskočím na roh ulice lebo k záchodom sa nedostanem./ *Keď sa mikrofónu chopí nejaká žena a upokojí situáciu tak si zívne. Nečakal, že sa to takto rýchlo ukľudní. Vlastne je z toho trochu sklamaný, že sa takí veľkí bitkári nechali ľahko upratať.* Ideme! Roger dostal do držky. *Povie mu kamoška keď k nemu príde. Na výber mu ani nedá, chytí ho za ruku a doslova ho odvlečie pred podnik. Keď uvidí krvavého kamaráta tak dvihne najskôr obočie hore... a potom sa predkloní a začne vracať. Až keď upokojí svoj žalúdok a kamošky odpracú krvavého kamaráta, nastúpi do taxíku a ide domov.*
*Když situaci uklidní vlkodlačice, tak se konečně přestane rozhlížet, aby viděla případné létající flašky a sedne si, aby si zkontrolovala ranky, ale poté zaplatí a vydá se domů uberem, který si objedná.*
*Bella počkala až se situace uklidní a potom až se vrátí k BENovi.* Vpohodě? *Zeptá se a potom si prohrábne vlasy.* Možná vypadneme. Stejně mám odpoledne směnu, tak ať se vyspím. *Nadhodí.* Část cesty můžeme jít spolu, ale hádám se nám stejně rozdělí. *Uchechtne se.* Tanec si vynahradíme jindy. *Pousměje se a pokud souhlasí, tak zamíří pomalu ven.*
*Hudba stále duněla a na baru se kupily nové objednávky. Sám si dopřával poslední doušky svého piva, když si všiml barmana, který se ohlížel kolem s lehce unaveným, ale zvídavým výrazem. Upozornil na sebe lehkým pokývnutím hlavy. Když se barman přiblížil a podíval se na něj se zájmem, Lucas tiše přikývl, rukou nenápadně sáhl do kapsy a přisunul k němu menší zabalený balíček, z části ukrytý pod dlaní.* Hele, na horší večery. *Pronesl Lucas tiše, oči stále klidně sklopené na bar, aby nevzbudil pozornost ostatních. Všiml si, jak barman bez velkých gest přebírá balíček a uklízí ho pod pult, zatímco krátce přikývne na znamení díků. Lucasovi neušlo, že barman vypadá trochu vyčerpaně – evidentně byl dneškem vyčerpaný stejně jako on. Lucas se pousmál, když barman něco zamumlal na znamení díku. Věděl, že večer bude pro místní personál dlouhý. Hodil barmanovi letmý pohled, narovnal se a odrazil od baru s posledním letmým mávnutím. *Držte se, chlapi. *Pronesl s nádechem ironie a plynule se vydal ke dveřím, obratně se proplétaje mezi hloučky hostů. Jakmile vystoupil ven do nočního vzduchu, nadechl se s úlevou, vnímal tíhu večera, která s každým krokem mizela v dálce.*
*Len sa uchechtne a prehodí nad tým rukou.* To je v pohode. Možno ťa niekedy prídem vypýtať z práce. *Všetko to zľahčuje.* Aj tak to tu už zostane také utlmené. *Popiše atmosféru v podniku a vráti sa k stolu pre svoj kabát alá bezdomovec.* Tak môžeme ísť, madam. * Pokynie k Bell a vydá sa na odchod z baru, smer domov.*
Budu se těšit. *Ušklíbne se a ujistí se, že má zaplaceno, i za Bena pokud náhodou neplatil, a poté bar opustí spolu s ním, dokud se jejich cesty nerozdělí, aby se každý dostal k sobě.*
*Práce máý v poslednej dobe nad hlavu. A to nehovorí len o tej platenej, ale aj o tom všetkom učení a ďalšie problémy doma. Proste a jednoducho sa aj dnes naháňa po meste a mieri do zveriny, aby nakúpil nejakú dobrú zmes pre svoje sliepky, a ďalšie super kapsičky pre túlavé zvieratá.* / Oukey.... takže už len sem, a potom čo ešte, niečo čo by som nemal zabudnúť a zabudol som? / *Premýšla, a snaží sa si v hlave utriediť myšlienky a celkovo svoj život, po tom ako mu pred mesiacom nejaký vtipálci naliali do nádrže morskú vodu.* /Keby som mal na posraté kamery, mohlo som si dať opravu preplatiť... ale takto si za to nie len zaplatím sám, ako posledný chudák, ale ešte si to možem zas celé sám opravovať. Normálne rozmýšlím, že si loď ukotvým niekde na skalách a kúpim si zasraný čln, inak mi nezostane nič iné ako bývať na ulici./ *Už sa skor rozčuľuje, zatiaľ čo vchádza do prítmia miestneho zverimexu.*
*Za několik dní by měl být úplněk, bylo fajn, že měla možnost vzít si na něj a den poté volno, netušila, jak by to v práci nebo světu vysvětlovala, kdyby měla mít směnu a nedejbože se proměnila kvůli působení právě měsíce v celé své hrůzné a bolestivé kráse. Už si pomalu nevzpomínala, jaké to bývalo úplněk sledovat jako civil a užívat si jeho krásu. Teď byl jen předzvěstí vynucené proměny a i když se snažila proměnit sama, než ji k tomu jeho síla donutí, občas ji zastihla nepřipravenou. Co však pomalu se blížící úplněk zintenzivnil byla chuť na maso, takže cílem cesty bylo řeznictví, kde si koupila několik kusů po kilech, celkem odcházela se dvěma taškami po dvou kilech a ještě zamířila do zverimexu, aby koupila jako vždy nějaký pamlsek pro sestřinu fretku, kterou si nedávno pořídila. Měla dojem, že to zvíře ji na jednu stranu nemá vůbec rádo, na druhou je dostatečně bez pudu sebezáchovy, aby po ní lozilo a prozkoumávalo, co vše si může dovolit a když mělo jo dobrý den, nechalo se i pomazlit. Mamá z Millie, jak se šedé zvířátko jmenovalo, mívala infarkt, protože se nečekaně objevila a za ní přišla její nejmladší dcera, Bellina sestra, Medea. Poškrábala se v tmavých vlasech, zatímco na sobě v civilu měla šortky a tričko s pestrou škálou s potiskem AC/DC a na nohou kanady, které v tomhle vedru mohly být fakt špatným rozhodnutím, nebýt uzpůsobené na pohyb v různých počasích.* Dobrý den, nevíte, kde bych našla krmivo pro fretky? *Zeptá se první osoby, kterou potká, Bena, která jí příjde, že se celkem vyzná, nebo tu působí alespoň trochu přirozeně, takže riskne, zda je to zaměstnanec nebo trapas. Rty zvýrazněné rudou rtěnkou se jen nepatrně zvlní v pousmátí, které by si o pracovní době nedovolila jen tak.*
*Šmejdí po krámku s potrebami pre zvieratá a je hlboko zamyslený, keď jeho tok chaosu v hlave preruší ženský hlas.* Hmm? * Zarazí sa najskôr a neskôr si zopakuje otázku mladej brunetky opäť pre seba v hlave. * Ja tu nepracujem... *Povie len tak mimochodom, ale potom dám nad sebou zákrúti hlavou a rukou ju nasmeruje ku správnemu krmivu.* Ale ak si spomínam, nejaké mali hneď o uličku vedľa. * Doplní svoje gesto vysvetlením a usmeje sa na ňu. *
Nebyla jsem si jistá, *Vysvětlí s omluvou, protože prodavač na kase nebyl a možná se jí skryl zrovna v nějaké uličce a jedinou osobou, kterou tak viděla, když se rozhlédla byl právě muž, kterého oslovila.* Díky moc, to pomohlo. *Zdvořile se pousměje nad jeho radou.* Mimochodem...asi jsme se někde neviděli, že? Jste mi povědomý... *Nadhodí, když má šanci si jej během krátké konverzace lépe prohlédnout a pokud možno nenápadně se nadechne, aby odhalila, zda jí nebude povědomý pach, ale pokud měl parfém nebo deodorant, mohl to částečně zakrýt, navíc některé značky byly celkem časté, takže by to nemuselo být nutně spolehlivým ukazatelem. Zaměří se na pokrmy, které byly při něm, a pak pokrčí rameny.* Každopádně asi nebudu rušit váš nákup, tak zatím, možná se potkáme na pokladně. *Nadhodí s náznakem humoru ve slovech. Vezme nějaké masové kostičky určené pro fretky v uličce vedle, pokud ji muž nezastaví a zamíří k pokladně, kde chvíli čeká poté, co zazvoní na zvonek a když se nikdo neobjeví, tak se rozhlédne. Jenže nikdo nepřichází, ani se neozval. Zazvoní tedy znovu a po třetím zazvonění - tedy spíš třetím trojí rychlém zazvonění - si začne netrpělivě poklepávat nehty o pult.* Tak kde ale je? Je normální se neozvat a ignorovat zákazníky nebo nebýt na pokladně, aby tu mohl někdo přijít a vykrást to tu? *Zamračí se, když trochu zvýší hlas, aby jen nešeptala sama pro sebe, jakoby to mělo přivolat pověřeného zaměstnance, ale ne dost na to, aby se to dalo považovat za křik nebo přímou snahu si hrát na Karen a upozornit na sebe negativním slova smyslem. Což by se ale stejně nejspíše stalo. Nenapadlo ji hned, že se tu mohlo něco stát, vzhledem k tomu, že obchod vypadal naprosto vpořádku, pokladna zavřená a podobně. A to, že o pár uliček na druhé straně obchodu je muž v bezvědomí nemohla vědět bez toho, aby alespoň cítila krev, která však nebyla prolita, jinak by ji už zaznamenala.*
*Prezerá si práve kapsičky s vysokým podielom mäsa, keď žena pokračuje v rozhovore.* Za málo. /Chodím sem tak často, že by som už mal poznať sortiment a jeho umiestnenie spamäti./ *Pousmeje sa v myšlienkach a pokračuje v konverzácii.* No, to záleží... Chodíte často na miesta podivných existencií? *Zaujíma sa úsmevne, ale myslí to ako vtip, pretože následne dodá.* Pracujem v zoo, ak ste častý návštevník, možno ste ma tam zahliadli. *Povie skromné no bez hanby.* Jasné, môžete si na mňa uplatniť zákaznícku zľavu. *Prehodí len aby reč nestála, ale myslí to zcela vážne. Nemá problém poskytnúť nejakú výhodu, neznámym ľuďom len preto že môže. Nie je žiaden samaritan, proste sa nezaprie jeho výchova.* Možno vzadu kŕmi hady, alebo sa nejakým tým zvieratkom chváli možnej známosti. *Podotkne keď jeho prechádzku po obchodíku preruší zúrivé búchanie do zvončeka u pokladne.* Už ideeeem. *Ozve sa mrzuto zo zadu.* Si tu človek nemôže dojsť ani na vecko, či čo? *Zagdáká mladá slečna, z ktorej sa valí veľmi veľmi intenzívna vôňa marihuany.* Som zvedavá kde je Justin, keď je ho tu treba. *Pokračuje slečna vo svojej triáde.* Sorry, dnes mal na starosti pokladňu kolega, ale zas sa niekde fláka. * Objasnila im, keď sa k pokladni pristavil i Ben.*
Věřím, že tak často, že by vás to překvapilo. *Zašklebí se, když si vzpomene na nejrůznější místa činu s nimiž se během kariéry dnes a denně takzvaně setkávala.* Hmmm, myslím, že jsem tam párkrát byla když někdo kradl v suvenýrech. *Nadhodí zamyšleně.* Je to možné, že jsem vás zahlédla tím pádem. *Ucukne jí koutek, když nabídne zákaznickou slevu a spiklenecky na něj mrkne, načež se postupně dostaví k pokladně a rozkašle se, když se do citlivého vlkodlačího nosu dostane ostrý zápach marihuany.* Já jsem zvědavá na číslo vašeho šéfa dámo, protože vám bude muset pokrýt směnu, jak se zdá. *Naposledy si odkašle, během čehož se oddálila od pokladny a žena se zalíbením načetla zboží muže a řekne mu částku, zatímco Bella si prstem zakryje nos jaksi elegantním pohybem. Kolegu Justina prozatím vypustí z hlavy, protože přeskočí do módu policistky, která se nachomítla k trestnému činu, vesměs. Vlastně v práci bylo konopí nelegální, takže to nebylo jen vesměs. Vyloví telefon a vyťuká SMS Peterovi, že potřebuje dva kolegy ve službě, připojí adresu a opře se o pult.* Víte, že je nelegální kouřit trávu v práci. *Povzdechne si unaveně, jakoby se ptala, proč nemůže mít zbytek dne od práce pokoj a prostě si užívat života. Těšila se, že za chvíli bude u rodičů, uvaří něco k večeři a stráví nějaký čas se sestrou a její přítelkyní, když u nich zrovna dnes přespávala. A tato situace jí jej zkrátila.* Zřejmě vás zdržím, pane, svědectví jsou vždy lepší, než pouhé kamerové záznamy. *Podívá se na Bena a skoro líně z kapsy kraťas vytáhne odznak, aby se představila jako státní pracovník Mabel Ebony, jim oběma. Rozhodně tím prohlášením neudělá dobrý den ženě za pokladnou, která vypadá vyděšeně.* Možná jste na to měla myslet dřív. Zavolejte šéfovi, aby přišel. *Pobídne ji chladně a v myšlenkách se konečně zaměří na Justina, ale nemínila se po něm podívat nyní, když by žena mohla utéci. Takto bude mít rychlejší reflex, kdyby se o to pokusila, aby ji mohla zadržet.*
/Takže poliš... Super./ Tak to určite neušiel vašej pozornosti chlapík s lopatou a kolečkom hnoja. *Usmeje sa a ukazuje na seba, akoby šlo o celebritu z bulvárnych plátkov, a nie o pracovníka, čo rieši udržbu zoo. Pri pokladni len sleduje menšiu scénu a uchechtne sa.* A čo sa staráte? Môj šéf je zhúlený v jednom kuse. Keby s tým mal problém asi tu nepracujem, ne? *Odsekne žene, a Ben jej posunkami naznačí že by mala mlčať. Potom sa zarazí a vytreští oči.* Počkať... Čože? To vážne? A čo je na tom že smrdí jak zhúlený pubertiak, pre to snáď nemusíme volať políciu. Takto smrdí polovica deciek v parku, keď okolo vás prejdú. *Šokovane sleduje scénu do ktorej spadol a zas nie svojim pričinením.* No šef je Justin a ten mal byť na pokladni. *Prehlásil zase tým dotknutým hlasom žena za pultom. Vytiahne však mobil a zavolá ním niekam. V tom momente sa v obchode rozoznie zvonenie druhého mobilu. Ben sa začne obzerať okolo seba a premýšľať odkiaľ ten zvuk prichádza.* Dobre, toto je trochu strašidelné. *Podotkne Ben a pozrie na obe ženy.*
*Přimhouří oči, když žena přizná, že v podniku je běžné, že lidi kouří trávu a přeskočí pohledem na Bena, který ji bránil.* Konopí je legální jen za určitých podmínek doma nebo mimo domov, ale v práci ne. A vzhledem k tomu, jak to tady ze slečny táhne, si dala mnohem víc, než by měla pro zdravotní důvody na předpis. *Přikývne nad dodatkem, že šéfem je Justin a sleduje ji, jak vytočí jeho číslo, očekávala, že to zvedne a byl někde zašitý, jenže telefon se ozve v prodejně. Bella ze zvyku sáhne k pasu, kde v pracovní době měla služební zbraň ale tu tentokrát ponechala na služebně a tlumeně zakleje, než se na ženu podívá.* Tak pojďte, podíváme se po vašem šéfovi. *Vybídne ji skoro až sarkasticky, protože jestli tu někde ležel, tak mohl potřebovat pomoc a zároveň by žena mohla utéct.* Někde tady zřejmě je. *Dodá, kdyby váhala a po Benovi skočí pohledem. Kolegové už byli nejspíše na cestě, pípla jí sms, ale nepodívala se na ni, takže netušila, zda Peter napsal jen to, že kolegové nejblíže k nim teprve vyjeli, nebo jí psali ti kolegové, co sem jedou čas, kdy dorazí. Bylo taky dost možné, že Peter kontaktoval Bronxské oddělení, které to tu mělo pod správou. Pokud žena bez dalších vytáček šla, a pokud se k nim přidal Ben, nakonec objevili bezvládné tělo. Rána na spánku naznačovala, že ho někdo trefil něčím tupým a možná by předpokládala, že to něco bylo v látce, aby nepodřelo kůži, protože na hlavě se mu rýsovala pouze modřina. Bella v ten moment přiklekne k Justinovi, aby nahmatala puls, jinak se jej nedotýká příliš kvůli případným stopám DNA, které by mohly spolu se záznamy z kamer identifikovat útočníka rychleji.* Zavolejte sanitku! *Přikáže buď Benovi, pokud s nimi šel, nebo podá ženě svůj mobil, aby cestu k mobilu, pokud ho někde nechala, nevyužila pro útěk.*
Tak čo my vieme, že? Možno prechádza silnou chemoterapiou a potrebuje toho viac. *Snaží sa nabádať predavačku na nejakú rozumnú odpoveď, ale po Tom čo zahlási, že hulí pretože ju to baví, má chuť obuchať si hlavu o ten pokladničný pult, a zacať plakať nad jej vyfajčeným mozgom.* /Pane na nebi, kam som sa to dostal!/ *Keď policajtka vyzve ženu aby zavolala šéfovi a jeho telefón sa ozve niekde z predajne, prebehne mu mráz po chrbte a chce sa mu nadávať, že do jakej sračky sa to zaplietol. No a keď ju vyzve aby išla s ňou za zvukom mobilu obe ich zastaví.* Tak počkať. Chvíľku sa zastavíme. Tu slečna mi to namarkuje, ja si zbalim čo som kúpil a pôjdem domov. Vážne nepotrebujem aby som sa ocitol na nejakom mieste činu, pretože povedzme si pravdu, sme v New Yorku, a každý kto pozerá trochu telku , tak si domysli niekoľko verzií. *Začne kecať a snaží sa na pult uložiť svoj nákup. Žena ale vyšla z poza pultu a išla s policajtmi hlbsie do obchodu, za zvukom zvonenia. On zostal u pultu a čakal čo sa bude diať ďalej, keď však začul že treba volať záchranku siahol po svojom tlačítkovom telefóne a naťukal 911. Nahlásil že je niekto zranený v obchode so zvieratami, ale nevie presnú adresu, tak popísal dôležité body naokolo. Keď mu dispečing oznámil že adresu už majú a niekoho posielajú, do obchodu sa vrátili dvaja uniformovany policajti, miesto hasičov.* To bolo rýchle. *Vyzeral skutočne prekvapene a ukázal prstom dozadu, kam zmizli obe ženy.* Sú v zadu.
Namarkováno to máte už nějakou chvíli, jen musíte zaplatit. *Pozvedne obočí, že žena jej vzala přednostně, i když u pultu byla dříve, a zachytí nějaký papírek, co měli na pultu.* Kdybychom potřebovali svědectví, potřebuji vaše jméno a telefonní číslo. *Vybídne ho a se ženou zamíří dozadu, načež se zde dostane policie, která zamíří podle navigace Bena dozadu, načež Bella předá případ, řekne, co ví, upozorní na funkčnost kamer a oni si případ přeberou. Bella požádá akorát o to, že by ráda zaplatila svůj nákup, než odejde, takže ženu ještě poženou k pultu, kde namarkuje její zboží, Bella zaplatí, rozloučí se s policií, které také zanechá kontakt, o který policie znovu vyzvala i Bena, pokud tak ještě neučinil na její výzvu, protože byli spojka s případem a zamíří z obchodu pryč. Pokud tam Ben je, tak se usměje.* Díky za tu záchranku. Tady už víc nevymyslíme, takže můžeme asi odejít. *Pokrčí rameny a přepne se tak zpět do módu volna po směně a projede si černé vlasy prsty, aby je dostala z tváře.* Každopádně, já si jdu dát nějaké chlazené pití, je tu fakt dusno. *Ušklíbne se, nepřímo tím nabídne, zda chce jít také, nebo se jejich cesty pro teď rozejdou, protože jej nakonec neznala a neměla problém s tímto a svým nákupem odejít.*
*Na pult hodí bankovky, a zhrabne odtiaľ papier a pero. Načmára tam svoje telefónne číslo a ďalej sa snaží ignorovať čo sa okolo deje. Nečaká na políciu kým si porieši svoje, jednoducho sa dá na odchod. Keď ale počuje slová policajtky čo tu nakupovala zastaví ju.* Takže odchádzate od rozpracovaného prípadu?. *Nie že by tam bol záujem, ale potrebuje si rypnuť, keď ma už sám tak skazený deň. Nadzevihne obočie v začudovaní a prehodí si tašku s nákupom cez rameno.* Ak chcete poradiť, kúsok ďalej majú fajn bistro s domácimi limonádami. Myslím že sirupy si varia sami ale krk na to nedám. *Odporučí jej.
Nikoliv, mým rajónem je Brooklyn. Já situaci řešila do příjezdu policistů z Bronxského oddělení, kteří si případ přebrali, takže nyní již figuruji jen jako svědek. *Ušklíbne se a nakloní hlavu do strany nad jeho doporučením a letmo se pousměje, i když jen krátce.* To zní dobře, máte tam také cestu? Alespoň bych měla jistotu, že trefím na správné bistro, cestou jsem jich minula mnoho. *Nadhodí a pokrčí rameny.* Ale chápu, policajti kazí každou srandu, takže vás do ničeho nutit nebudu, stejně jako se omlouvat za to, že dělám jen svou práci. *Dodá, protože žena spáchala trestný čin, díky tomu také ODHALILI jiný trestný čin, protože muž byl očividně napaden. V té uličce by se sám mohl praštit leda tak o hranu poliček a to by zranění vypadalo jinak. A jestli měl krvácení do mozku z té rány, tak mu možná i zachrání její jednání život. Opravdu vinu necítila. Vyčkávavě jej sleduje, jaké padne rozhodnutí, aby se mu hned neotáčela zády, když to byla ona, kdo na něj mluvil.*
Takže sa v podstate stávate svedkom, ktorý kafral do dôkazov. *Poznamená už len ako vtip a usmeje sa jedným kútikom úst. Pokrčí ramenom,* /Prečo nie.../ *Pomyslí si, a vydá sa smerom na západ k malému rodinnému bistru, ktoré sa zameriava na zdravú domácu stravu, a vlastne potraviny.* Som Ben.*predstaví sa po chvíli a jednu ruku strčí do vrecka. Prechádzajú okolo mnohých obchodov ale on má namierené ku konkrétnemu, na konci druhého bloku, so zelenou soškou mačky. Tá držala v tlapkach nápis "Číči brloh" pretože jeho majiteľka sa volala Cath, ale prežívali ju i Číči.* Tak a sme tu. je to jeden z tých podivných ale vážne výborných podnikov. No a veľa policajtov sem nechodí.
*Bella pokroutí hlavou skoro pobaveně, načež mu kývne, zatímco s ním srovná krok.* Bella. *Prohodí na oplátku oficiálního představení, načež si prohlédne exteriér budovy a přesune se spolu s Benem do interiéru.* Zkusím nechat odznak schovaný. *Nadhodí se spikleneckým mrknutím, načež se rozhlédne po interiéru. Doufala jen, že se tu někde neschovávají kočky, protože ty na vlkodlaky nereagovaly vždycky nejlépe.* Máte doporučení na příchuť?
Teší ma. *Prejde s ňou do Číči a zastavia sa u pultu kde majú nad hlavami vypísané všetky limonády, i to čo obsahujú. * Osobné vždy všade skúsim malinovú, a tu ju majú rozhodne výbornú, ale rád skúšam nové veci, takže zakaždým si tu dám niečo nové. Tam na tej poslednej tabuly majú vždy novinky, ktoré sú vo fáze testovania u zákazníka, ak sa osvedčia pridajú ich na zoznam a ak nie zrušia ich. *Predstaví jej ako si všimol že podnik zatiaľ funguje a číta si novinky ktoré ponúkajú.* Tak trebárs melónová limonáda bola minulý týždeň hitom. A ako vidím už je na zozname. Podľa mňa skvelá voľba. Ale dnes sa rozhodnem pre nejaký nový. Trebárs medovka s čili. To znie zaujímavo. /A keď sa k tomu pridá ten ľad a mäta, bude to raj./ *Vyberie si a nechá teraz Bella, nech vyberie niečo pre seba aby mohli k pokladni a on ju mohol pozvať. *
Tak tedy malinovou dneska a kdyžtak příště něco z tabule. A možná stihnu dvě, je vážně horko. *Mrkne a sama vyloví vlastní peníze, vlastně telefon, aby jeho pomocí zaplatila za ně, když ho tu vytáhla, nebo alespoň za sebe. Cestou k pokladně, už má otevřenou online peněženku a požádá obsluhu, zda by mohla poprosit malinovou limonádu a otočí se k Benovi, co si dá, zatímco v jedné ruce svírá několik kilo masa bez zjevné námahy, vlastně na něj skoro zapomněla, pro vlkodlačí sílu to nebyla skoro žádná zátěž, nedržela je nakonec tak dlouho, během situace ve zverimexu je musela odložit.* Zaplatím. *Prohodí jeho směrem a pokud by trval, že platí on tak si dá ruku s mobilem v bok.* Alespoň za sebe zaplatím. Pak bych vám byla dlužná. *Vypíchne svůj důvod, proč by za sebe raději platila sama.*
Tá bude určite chutiť. *Ubezpečí ju.* V pohode, tvoja voľba. * Ubezpečí ju, že nemieni vznášať námietky a nechá nech za seba zaplatí. Potom si objedná vlastnú príchuť a nechá bankovky na pulte lež mu donesú jeho objednávku. S úsmevom ju prijme a potom si ide sadnúť k jednému z voľných stolov.* Keď chceš, počas sedenia ti prinesú jedálny lístok s jednohubkami. Respektíve s menším pokrmom na zahriznutie. * Oboznámi ju s ďalšou ponukou tohoto bistra a nápoje sa zo svojej limonády.* /To je... Hmm, zaujímavá chuť./ * Premýšľa chvíľku nad ňou a ďalej ju skúma v ústach.* To bude asi veľká rodinná grilovačka.* Podotkne aby reč nestala a hlavou prikývne na mäso v taške ktorú si sebou nesie Bell.*
Díky. *Nadhodí a pokývne hlavou, načež si převezme po placení objednávku a usadí se u stolku.* To by znělo vážně super, ale musím dneska k rodičům, sestra tam má přítelkyni a máme společnou večeři. *Poukáže na maso, které zrovna odložila vedle sebe na volnou židli. Sama se napije spolu s ním a spokojeně zamručí.* Fakt je dobrá. *Nadhodí a ušklíbne se.* Jen se sjela spousta členů rodiny na nedávnou oslavu, takže spíš než grilovačka spousta smažení steaků, které má každý rád jinak. *Zašklebí se, načež si shrne tmavé vlasy.* A ty? Máš hodně mazlíčků, že jsi toho tolik koupil?
Hmm, *prikývne hlavou.* Nevyzerá, že by sa ti tam chcelo. *Podotkne ale v podstate si len hľadí svoje a poukazuje na fakt, že radšej riešila problém s mariškou v zverimexe, než aby sa na to vykašlala a šla domov. * Je to tu celkom raj na chute. A príliš ľudí o tom ani nevie. *Ah tak... Môj druhý pokus by bol, že máš kopec psov a krmiš ich len tým najlepším mäsom. *Zasmeje sa a nahodí na pretras zvieratá.* Mám len dvoch maznákov. *Prizná.* Ostatné je pre tulákov. Občas sa ku mne dostane nejaká kočka či pes. Občas je to stratený papagáj, alebo zranená veverička, no a treba ich niečím nakŕmiť. Niektoré sa len nahradia a odídu, a keď na zimu nemajú čo jesť vrátia sa po nášup, ale väčšina putuje do útulkov. *Prizná radšej hneď z kraja. Nemá v pláne zatĺkať čo so zvieratami robí. *
Ale jo, jen neznají pojem soukromí. *Pokrčí rameny, načež pokýva hlavou.* Vypadá to tak, je tu celkem prázdno na tak horký den. *Ušklíbne se načež jí vyklouzne krátký smích spolu s ním.* Ne, ne, mazlíčka nemám, neměla bych na něj moc času. *Prohodí a povzdechne si. Pak se ale usměje.* To je milé. Snad se pak dostanou na lepší místo. *Zazubí se a znovu se napije.* Takže...k zoo jsi se dostal kvůli lásce k upírům?
/Hej, to ani v sekte... Pardon tati, v cirkvi./ * Zasmeje sa na jej komentári a zároveň na tom vo svojej hlave.* Vážne? Minule som hasičovi dokázal podstrčiť mačiatko a to sa vyhováral, že je zavalený pracov, ale tá malá si ho obtočila okolo svojej malej labky a už sa jej nevzdal. Môžem niečo také skúsiť aj u teba. *Návrhe jej viacmenej malý experiment, ale nečaká že na to kývne. Aj keď on má to niečo v sebe, čo ľudí núti vziať si od neho malé zatúlané zvieratko ktoré potrebuje domov.* K upírom? Prečo zrovna k nim? Do zoo sa mi viac hodia vlkodlaci alebo chymery. /Ak by zlsme zachádzajú viac do mytológie./ * Prizná.*
Kočky mě zrovna v lásce nemají, asi jim nevoním. /Vzhledem k tomu, co jsem.../ *Dodá si v mysli a ušklíbne se.* A vzhledem k mé práci a dlouhým hodinám se bojím, že by nemělo zvířátko dost pozornosti. *Nadhodí a pak se zasměje.* Ne, pro mě jsou netopýři a vampýři takovými upíry. Jsou hrozně roztomilí, zajímaví, ale záludní. *Vybruslí ze svého přeřeku a doplní to o smích s takovou obratností, že by se nad tím nedalo pochybovat.* Sají krev, ne? Teda aspoň jsem to o vampýrech slyšela, že sají krev, i když spíše zvířatům. Tuším jsem je v zoo zahlédla. *Našpulí rty, nad nedostatečnou znalostí, protože se mohlo jednat jen o pověru.* Hádám mi tip na oblíbené zvíře v zoo nevyšel. *Ušklíbne se a prohrábne si rozpačitě vlasy, i když v rozpacích byla z toho, že netušila, kde jí lítaly myšlenky zrovna, když tohle vypustila z úst před civilem a dalo se předpokládat, že o podsvětě neví ani zbla.*
Kočky majú zložitú povahu. Oni si sami hľadajú človeka ktorému dovolia, aby sa o nich staral. *Vysvetlí.* Psi sú o niečo jednoduchší v dôvere a vernosti. Vytvoria si svorky aj z rodiny do ktorej sa zamilujú. Je im jedno či tam patrí aj králik, alebo mačka. Ak je súčasťou svorky, milujú ho a ochraňujú. * Zakončí.* Áno, sú rôzne druhy netopierov, ale obľúbený u mňa až tak nie sú. *Skromné prizná ale usmieva sa.* Ja som skôr na štvornohý druh šeliem. Ale čo to majú do seba aj veľryby. Dokonca, u jedného austrálskeho zálivu majú práve veľryby na svedomí narušenie ekosystému, pretože sa naučili loviť žraloky vo dvojici. Z toho sa tam pre vysoký úhyn žralokov rozmnožili lachtany, ktorý požierajú riasy... Ale to zas asi nie je také zaujímavé ako policajná práca. * Skromné ukončí, lebo ju nechce nudiť hlupimi rečami. Nápoje sa limonády.* Kde vlastne pracuješ?
To je pravda, se psy si rozumím mnohem lépe. Asi bych se popsala jako psí člověk. Hlavně velká plemena jsou naprosto skvělá. *Našpulí rty a pak potřese hlavou.* Chápu. *Pak poslouchá, jaké zvířata má rád, i to jak přejde k problému s velrybami.* Je to zajímavé, každá práce i znalosti mají své kouzlo a váhu. *Odmítne tvrzení, že by to nebylo tak zajímavé jako její práce.* V Brooklynu na oddělení vražd. Ale když jsem začínala, setkala jsem se s kde čím - třeba s misí v utajení a tak. *Pokrčí rameny.* Dalo by se říct, že u mě v práci je věčně mrtvo. *Nadhodí s morbidním humorem a nadzvedne obočí, jakoby ho vyzývala k reakci na takový vtip a u toho si významně upije z pití.* Na hlídkách však řešíme i nehody, drogy, přestřelky, krádeže, honičky s řidiči a tak podobně, než to ve výsledku předáme oddělení, které se tím přímo zabývá. Víš jak to je, když jsi po ruce, zasáhneš, i když se na to nespecializuješ. *Dodá nakonec, když si olízne rty, na kterých cítila lehce šumivý nápoj a nakloní hlavu.* Co nejšílenějšího se ti v zoo stalo?
No vo všeobecnosti je známe, že hlavne veľké plemená psov sa správajú ako malé deti. Chcú sa neustále túliť k páničkovi a niektoré i nosiť na rukách. *Spomenie fakt z vlastných skúseností a ďalej ju počúva vravieť o svojej práci.* Brooklyn 99 je fakt dobrý seriá, ale tak to u vás asi nevyzerá. Aj keď myslím, že každé oddelenie má svojho Scullyho a Hičkoka. *Snaží sa zapojiť ale o policajnej práci toho moc nevie. Nikdy sa o to nezaujímal.* Ver mi to poznám. Ja mám večne celý deň v sračkách. *Odkaze na svoju prácu čističa zvieracích exkrementov.* Poprade ani neviem. Každý deň sa tam niečo zomelie, takže ti to už nepríde ani tak šialené a ani nečakane. Skôr je šok keď sa nič nedeje. *Prizná, ale nesnaží sa ju nijako ohromiť. Proste je to fakt.* Trebárs si vezmi že ideš čistiť výbeh, a nejaký návštevník sa vyberie za tebou do vnútra, pretože sa im nejaké zviera nepremáva pred nosom, ale je zalezene a spí a on si ho chce nájsť a odfotiť. Japonský turisti sú ale najlepší. Ty fotia všetko. Mám asi milión fotiek s japoncami, ktorý sa so mnou fotili ako odnašame kolečko s hnojom. Takže, pre mňa úplne bežné veci, ale tebe môžu prísť asi bizarné až šialené. Je to tam ako v cirkuse. *Pretočí očami a pretrite si čelo od potu.* Objednám ti ešte niečo? *Spýta sa a hľadí na jej pohár a limonádou.*
Upřímně jsem se na ten seriál nikdy nedívala, mě bavil odmala Komisař Rex. *Přizná, že si není úplně jistá, koho si představit a zasměje se, když zmíní, jaký mívá běný den a přikývne hlavou na jeho odpověď.* Jo to znám. *Nadhodí na to konto a pak se ušklíbne.* To zní jako vyčerpávající náplň práce. *Popíchne jej vesele a když se zeptá, tak s pousmátím pokroutí hlavou.* Ne, díky, už budu muset jít, rodina nepočká. Třeba se ale někdy ještě potkáme, když budeš chtít. *Navrhne a skutečně dopije zbytek limonády.* Nakonec to bylo milé, a na ten zverimex. *Nadhodí a trhne rameny a úšklebkem, že za to fakt nemůže.*
Tak, človek si povie že aspoň v Japonsku bude populárny keď sa ocitol na toľkých fotkách. *Schuti sa zasmeje a poradie nad tou absurdnosťou hlavou.* Jasné, tak na ďalšie náhodne stretnutie. * Zodvihne pohár akoby na prípitok a doline tu trošku čo mu zostala v pohári.* Prajem skvelý deň s rodinou. Prípadne ak by si nechcela náhodne stretnutie, vieš kde pracujem. *Pripomenie jej.*. Rád som ťa poznal Bella. *Rozlúči sa. A vstane od stola. Vezme svoj nákup a trajda sa von z bistra a mieri domov za svoju smečkou. *
Děkuji, věřím, že to bude zajímavá večeře. A pokud to čas dovolí, stavím se. *Pousměje se, čímž sama pro sebe zhodnotí s komplimentem, že je milý...a pohledný. Ne, že by to mínila tvrdit nahlas, z těch dob asi už vyrostla, aby se vrhala po hlavě do zamilovanosti, jako kdysi. Navíc se s Rossem spálila a nemínila tak učinit znovu.* I já tebe, Bene. *Rozloučí se také, načež stejně tak vezme nákup, položí na stůl dýško a zamíří domů i ona, jen aby schytala dotazy, kde byla, s kým, zda někoho potkala, když je v tak dobré náladě, jakoby ji člověk nemohl mít z hezkého dne i přirozeně, a jestli má fotku a číslo. Její sestry - ty starší - byly horší než FBI a CIA dohromady.*
*Zůstat v práci sama takhle po setmění neměla Tia moc ráda, ale její kolegyně jí jen řekla, že má rande a než by se víla nadála, byla pryč. Timea se s povzdechem tedy odebrala dělat ještě svou práci, kterou před zavíračkou musela udělat, ale jakmile chtěla jít už zavřít krám, vběhli dovnitř dva mladíci se šátky na ústech a baseballovými pálkami. Dívka se zarazila, tak nějak nečekala, že by se jí mohlo stát, že by někdo přišel a chtěl snad vykrást květinářství. Jenže přesto se to stalo. Zatímco jeden vykrádal pokladnu a bral všechno, co se mu zdálo, že by něco hodilo, druhý rozbíjel všechny vázy s květinami. Když se mu chtěla Tia pak postavit, jen jí hrubě odstrčil tak, že spadla na zem a zatímco se pomalu zvedala, oba nakonec zmizeli tak jak se objevili.* Tak to mi ještě chybělo. Co teď s tím mám dělat? *Povzdechla si a přemýšlela, zda by měla volat policii. Vlastně netušila, co by měla dělat. Nechtěla mít problémy, ale zdá se že v jednom velkém už momentálně byla.*
*Byl čtvrtek. Musel uznat, že mu dalo hodně přemlouvání nacpat pánské hadry do úhledné černé dárkové tašky, aby se mohl jít socializovat s oprsklou holkou, která ho naposledy vyhnala jak psa. Mohl si za to sám, o tom nebyla žádná, na druhou stranu ho svrbělo, že právě za tohle mu cosi musí určitě dlužit. Nechtěl se zdržovat dlouho, vlastně jí nedal ani vědět, ale tušil, kde ji najde. Už takhle věděl pro jistotu, co každý den obědvá, kterou značku spodního prádla nosí a hlavně kde bude. Načasoval si to tak, aby rovnou končila a bylo jasné, že už se po krámku nebudou potulovat žádní zákazníci, kteří by jej iritovali jen a pouhou existencí. Jak se pomalu blížil, vyběhli z krámku dva muži, kteří si v té jejich kabelčičce na prachy nejspíše něco odnesli. Dante nad tím pouze podvedl obočí a bez zaváhání udělal... Absolutní nic. A pokud jste očekávali, že by se snad hrdinsky vydal za zloději nebo by snad přidal alespoň do kroku, aby se přesvědčil, že je v květinářství vše v pořádku, tak jste dost na omylu. Vešel dovnitř, jak kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Všude binec, nejspíše tu jen tak nic neprodá a co zbylo pomaže do slevového květináče.* „Koukam, že se den nevyvedl,“ *pronesl lehce pohrdavě a špičkou boty lehce ťukl do rozbitého hlineneho květináče na zemi. Podívej se na ni, sjel pohledem od hlavy až po patu. Vypadala v pořádku, nejspíše šli pouze po registru a ji nechali absolutně bez úhony.* „Neuměla ani ochránit pokladničku před bandou zlodějíčků,“ *přišel k ní o něco blíže, aby ji chytil za tvář a každou z nich si ze strany na stranu prohlédl. Samozřejmě zjišťoval, byla opravdu fyzicky v pořádku, ale nahlas se jí milé ptát opravdu nebude.*
*Když ti dva vyběhli ven, napsala vedoucí, aby ji dala vědět, co se stalo, tak jí hned pak dala vědět, aby to nechala na ni, že to vyřeší sama a ona jen uklidila ten nepořádek. Což se také Tia chystala udělat. Vzala si koště, aby zametla střepy z květináčů a váz a pak mohla jen douklízet zbytek toho všeho, co se povalovali po zemi. Dokonce jí tak nějak vypadlo i to, že by se měl Dante ukázat. Proto když slyšela někoho vejít dovnitř, už se chystala, že dotyčného praští koštětem, ale jakmile poznala, že šlo právě o něj, zamračila se.* Ještě ty jsi tu chyběl, teď už ten den opravdu stojí za houby. *Zamručela a už se chtěla otočil zpět, aby pokračovala v úklidu, když k ní došel a vzal její tvář do dlaní. Koukla na něj a pak se odtáhla.* Přišel jsi rýpat? Jestli ano, tak teď na to není vhodná doba dobře? *Povzdechla si a dřepla si, aby posbírala nějaké větší kusy keramiky.* A co tady vlastně děláš? *Tak nějak dokonce i zapomněla, že se měli sejít, sice tady měla jeho věci vyprané, poskládané, ale ty tady měla už týden, kdyby náhodou.*
*Byla tak zaneprázdněná, že ani pravděpodobně nepocitala s tím, že by se vůbec ukázal. Možná si ani nepřála, aby tomu tak bylo. No co se dá dělat, už je tady. Položil tašku vedle vykradené pokladny a nechal ji tak být.* „Přišel jsem ti vrátit oblečení, vypadalo to, přece bych tě neošidil o ty hadry tvýho ex,“ *pronesl a s rukami v kapsách lehce shrabaval všechny střepy botou na hromádku, aby se neřeklo. Vypadalo to, že ona spíš zapomněla, že jo vůbec měla očekávat. Taková realita se mi nelíbila, ale na druhou stranu si ani on sám nebyl ještě před nějakou chvilkou jíst, zda se do toho vůbec pouštět. Pouze raritně se Vidal s holkama, se kterýma spal, většinou se pak už jejich cesty nikdy neprotnuly.* „Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu,“ *podotknul, když to vypadalo, že je jí až na obtíž fakt, že se do ní chtěl trefovat jak šipkami do terče. Samozřejmě mu to dělalo dobře a ona mu to předtím vracela, teď to ale vypadalo, že s ní moc sranda nebude, protože se ti dva rozhodli celý večer pokazit.* „Ještě pořád je můžu najít a zasadit hlavy do hlíny,” *navrhl a zdálo se, že jej takový nápad poměrně lákal. Na druhou stranu by to znamenalo, že by se taky mohl ušpinit a neměl to úplně v plánu.*
*Zastavila se v tom, co dělala a jen si prohlídla nejdřív jeho a pak i tašku, kterou donesl.* Ty hadry jsi mohl klidně vyhodit a nebo víš co, udělám to sama. Stejně jsem chtěla dělat doma pořádek, ty jsi mi přišel právě do rány, když jsi neměl co na sebe. *Pronesla a popadla tašku, kterou hodila do už připraveného koše, do kterého házela binec. Pak se otočila a znova na něj koukla. Musela uznat, že toho prevíta viděla docela ráda i když to nechtěla dát nijak znát, přece jen by mu tím zase nahrála a to v tuhle chvíli nechtěla. Místo toho jej jen obešla, prošla kolem pultíku dozadu a chvíli tam něco hledala, než se vrátila zpátky a nesla malou plátěnou tašku. V ní měla jeho čisté prádlo a láhev medoviny. Došla k němu a vzhlédla nahoru, přece jen byla proti němu malá.* Tady, jak jsem slíbila, doufej jen, že se to prádlo v pračce nesmrsklo i když, to by aspoň byla sranda. *Usmála se na něj šibalsky, přičemž mu tašku vrazila do ruky a zase se dala o úklidu.* A vraždit je nemusíš, i když hádám, že by sis to asi dost užil co? *Otočila se na něj a zamyslela se.*
*Slyšíte prasknout pomyslné sklo? Tak přesně takové se tříští poté, co si uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná.* „Nechtěl jsem tě okrást o tu radost je takhle zahodit,” *odpověděl, ale bylo jasné, že už to v něm začalo vřít, jen co taška dopadla do koše. To se za ní vůbec nemusel tahat, kolik potkal popelnic, bezdomovců a křoví, kde všude mohly ty hadry skončit... Nemusel se s ní teď párat. Na to, že mu ona vrátila jeho oblečení, na to neřekl vlastně vůbec nic. Jen si prohlédl obsah tašky, než nad tím pomyslně pokrčila rameny a odložil stranou. Spíše se chytil toho ohledně vraždění zlodějů. Oni to vlastně ani nemuseli být zloději. Dnes se to tak prostě jen sešlo.* „Bylo by to uspokojivé,“ *nenamítal absolutně nic ohledně vraždění dvou mužů, kteří pláchnuli. Nemohli být daleko, většinou takhle daleko neutečou a lup se pokusí střelit v okolí. Dost možná se nad ním v postranní uličce stále radují. Nechal ji uklízet a sám se procházel kolem, prohlížejíc si všechno rozbité i nerozbité. Kytky mu nic neříkaly, nikdy žádné nedostával, neboť by se o to stejně starala jen uklízečka, žádné nikomu ani nedával... Možný byly na oko hezké, ale umělý se pokazit tak moc rychle, že to byla taková pomíjivá krása, díky čemuž nechápal, jak o ně mohou vlastně ženský stát.* „Říkal jsem si, že smrdíš kytkama a hlinou, když jsi tam tak seděla,“ *řekl po chvilce, když si prohlížel květiny, které přežily útok těch darebáků.* „Kde vůbec holka z květinářství bere dostatek peněz na to bydlet na Manhattanu s výhledem na Central Park?“ *zeptal se, protože ceny bytů rozhodně nebyly nejnižší. Vlastně to bylo pomalu to nejdražší, co si normální Newyorčan ani nemůže dovolit, hodně lidí jejího věku muselo žít ve skupinách jako spolubydlící.*
O tohle jsi mě klidně okrást mohl, byla bych ti jen vděčná. Mohl jsi to hodit doma do popelnice, ale jsi tady. Zajímala by mě jedna věc. Když tak na tebe koukám, nemáš nouzi o prachy a určitě bys nahradil ty věci, cos nechal u mě vmžiku ta troje dalších, ale přesto jsi tady. Přesto sis pro ně došel i když jsi nemusel. Proč Dante? *Optala se se zvědavostí v hlase, když k němu zvedla hlavu od úklidu, chvíli na něj koukala a pak pokračovala. Zametla všechny rozbité věci, vázy, co přežily znova napustila vodou a dala do nich květiny, které nebyly nijak zničené. Během toho všeho jej stále po očku sledovala a poslouchala. Na jeho poznámku o těch dvou jen dodala.* Uspokojivé jsou jiné… lepší věci. *Zamumlala si spíše pro sebe a šla urovnat pokladnu a všechno kolem ní. Načež se pak při jeho dalších slovech zastavila a otočila se.* Jsem nymfa, jsem spjata s vodou a zemí, takže je logické, že mám blízko k těmto věcem a mimochodem nesmrdím kytkama a ani hlínou, to možná tak ty, mrtvolo jedna. *Usmála se a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej sledovala. Prvotní šok z incidentu už nějak opadl, takže mu to mohla oplácet stejnou měrou.* Byt je kamarádky, tedy byl. Splácím ji ho, jak jen to jde. Navíc nepracuju jen tady. Vypomáhám ještě v Central Parku starat se o zahrady a vyrábím faerské léčivé věci, které pak prodávám do bio lékaren a to taky dobře platí. Tak nějak si vystačím. *Odpověděla mu a dala se do práce, aby to už měla hotovo.*
*Takže když chtěl pro jednou udělat v jeho očích dobrou věc, dostane za to ještě prakticky vynadáno, další ukazatel toho, že se nic nemělo přehánět a příště si to dvakrát rozmyslí. Spíše ale pochybovala o jeho lásce ke svému oblečení.* „To může být pravda, ale už jen z principu jsem to vše chtěl zpět,“ *odpověděl na její otázku ledabyle.* „Nebo bys raději chtěla slyšet, že bylo mým záměrem tě vidět podruhé?“ *položil otázku tentokrát on. Mohla naznačovat cokoliv, ale bylo očividné, že nejspíše očekávala jinou odpověď než tu, kterou ji obdaroval. A možná to fakt byl jen pocit zadostiučinění, možná fakt chtěl ty svý hadry zpět, ale jak řekla, měl dost prachu pořídit si cokoliv kdykoliv, proč tedy právě teď stál v květinářství a stále se s ní vybavoval. Vlastně už mohl dávno být ty tam a nechat ji jako hromádku neštěstí uklízet střepy a trní.* *Na její slova odměřeně přikyvoval, zatímco otrhával okvětní lístky květin, které byly jakkoliv poničené. Samozřejmě to přidávalo práci její maličkosti, ale stejně byl na těch místech stále bordel, tak to asi ani vadit nemuselo.* „Takže tě mám teď doprovodit na policejní stanici nebo jsi velká holka a zvládneš to sama? Asi by byli překvapení, že nedělám pro jednou problémy," *zasmál se a pomalu nevědomky sesbíral na hromádku střepy na pultíku, jako by to snad k něčemu bylo.*
*Zastavila se v tom, co dělala a otočila se k němu čelem.* Takže z principu říkáš jo? Aha, to je hodně zajímavé. *Pousmála se a pomalu došla k němu, ruce měla za zády, hlavu lehce nakloněnou na stranu a s šibalským úsměvem se na něj dívala.* Asi toho teď budu litovat a ty mi to dáš sežrat, ale jo, třeba jsem si myslela, že tady nejsi jen kvůli oblečení, které by sis mohl koupit na každém rohu. A lepší. *Zašeptala mu už skoro do rtů, když se k němu natáhla na špičky. Nepolíbila ho, jen se svými rty otřela o jeho, ale pak se odtáhla a opět se vrátila k úklidu.* Ne na policii nejdu. Manžel majitelky je policista, přijede sem sám a všechno si zapíše, vezme si i kamerové záznamy. Já to mám jen uklidit a můžu jít domů. Chceš snad jí se mnou? *Optala se jej, když konečně zametala poslední hromadu všech střepů. Už jí chybělo jen otřít pultík a vyházet ještě zničené květiny.*
*Občas uměla být roztomilá. Samozřejmě musela držet hlavu a jen se mlčky culit, jakmile otevřela klapačku, bylo to hrozný. Snad možná i horší. Takhle jí jen lehce položil ruku na bok a nechal dělat to, co chtěla.* „Nerad tě vyvedu z omylu, ale...“ *dál už nepokračoval, neboť se k němu natáhla a rty se skoro dotýkali. A ačkoliv očekával, že jej přišla políbit, snad i jako gesto pozdravu, který se mu nedočkal, pouze jej pokoušela, neboť se zase velmi rychle odtáhla. Nevadilo mu to, vlastně byl víceméně rozhodnut, že s ní ještě pár chvil pobude a pak se jejich cesty opět rozdělí... Alespoň tak si dnešní večer nakreslil. Ona stejně neměla zájem jo nikam následovat. Ale za to se cítila na to pozvat jej domů. Na to se jen zatvářil odmítavě.* „Ačkoliv je to lákavá nabídka, tak ne,“ *odpověděl jí, neboť přestože nebyl nápad trávit s ní další noc k zahození, měl chuť vypadnout do města a ne se pouze bavit v peřinách.* „Vzal bych tě sebou do města bavit se. Ale jelikož bys pravděpodobně nejevila zájem o styl mé zábavy, asi se neshodneme,“ *pronesl a vzal do ruky tašku svého oblečení, že už půjde.*
*Moc dobře věděla, že její pozvání odmítne, nic jiného ani nečekala, ale chtěla to jen zkusit. Mezitím, co poslouchala jeho další slova, konečně všechno uklidila a jen si spokojeně mlaskla. Nakonec se otočila k němu.* Tak mi řekni jakou zábavu máš na mysli ty. I když budu hádat. Bary, diskotéky a kdoví jaké podivné místa viď? *Pousmála se a vydala se blíž k němu. Něco jí totiž napadlo. Sice tušila, že možná bude litovat, a že jí třeba odmítne, ale zkusit to musela. To by totiž nebyla ona.* A kdybych ti řekla, že je jedna akce, na kterou bych chtěla jít, ale nemám s kým, protože kamarádka, která měla jít, je teď pryč. Kdybych tě poprosila, šel bys tam prosím se mnou? *Pronesla tichým hlasem a nervózně se u toho kousla do rtu. Byla to akce na kterou se těšila, ale nakonec to padlo a jí Timei to bylo docela líto. Teď tady byl on, sice se hašteřili a cele to mezi nimi byla jedna velká šílenost, ale byl tady a mohl by jít. Proto popošla k němu ještě blíž a zlehka ho vzala za ruku.* Bude tam zábava, tanec a alkohol pro tebe. Prosím Dante. *Koukala na něj a čekala co odpoví.*
*Jen jí na to spokojeně přikývl. Řekl by jí, že je to jakékoliv místo, kde může sehnat nějakou a jakoukoliv šuknu, ale nakonec si to raději Nečekal nic moc na její návrh, ale zase na druhou stranu neaustále čekal, co z ní vůbec vypadne. Chtěl ji alespoň ještě chvíli štvát a odmítat její skoro až zoufale znějící pozvánku na akci, o které vůbec nic nevěděl.* "Možná kdybys fakt prosila," *povytáhl obočí a najednou celý deal byl o něco příjemnější, ačkoliv mu vlastně nic neřekla. Kdyby řekl ano hned poprvé, bylo by to vlastně až moc jednoduché. Takhle se musela culit a prosit. Byla teď jak malá holka, která fakt moc chtěla cukrátko. Pokusila se jej chytit za ruku, ale jakmile se její dotkla té jeko, prudce její ruku odstrčil.* "Nemám zájem o veřejný alkohol," *odsekne, ale přesto se rozmýšlí, zda by tedy neměl prostě říct, že nechce jít na sezení knihomolů či cokoliv podobného, co si vymyslí. Chytil ji za pas a přitahl blíž k tělu.* "Když řekneš to 'rosím' ještě jednou..." *zatvářil se o něco spokojeněji, ale stále se zdálo, že není vůbec přesvědčen, že by chtěl jít na zábavu dle jejího gusta.*
A já teď snad opravdu neprosila? Nezdálo se ti to dost? *Optala se a lehce pozvedla obočí. Když jí její ruku odstrčil, tak se stáhla, přece jen to nečekala a dost jí to překvapilo, už jen z toho důvodů, že jí to připomnělo něco, co chtěla zapomenout. Jen si tiše povzdechla a chvíli na něj koukala.* Ani když to bude tematická akce? V divadle na Staten Islandu bude pompézní párty ve stylu Velkého Gatsbyho plná tance, hudby, alkoholu a zábavy. Ani to tě nijak nepřesvědčí tam se mnou jít? *Pronesla a chtěla dojít pro svou tašku, aby mu to ukázala, ale to si jí už stáhl k sobě a ona si opatrně položila ruce na jeho hrudník, načež zvedla hlavu, aby se zadívala do jeho očí.* Takže chceš, abych tě prosila znova? *Naklonila hlavu lehce do strany a sledovala jej.* Hele já vím, že nejsem zrovna jedna z těch tvých holek, se kterými se taháš po večerech a že se asi stydíš jí s někým jako jsem já. Ale třeba to bude fajn, no tak Dante. Prosím pojď tam se mnou. *Zašeptala.*
*Támatická akce? Snad nic nemohlo být už horší. Možná dětská párty s klaunem a songama od Maxim Turbulenc mohl být větší kentus, než bylo tohle. Jestli se netvářil kysele, tak se tak alespoň cítil. Jenže ona už se na něj koukala kočíčíma očkama a doufala, že konečně povolí a na nějakou tu její "pompézní" akci opravdu její maličkost doprovodí. Pak už začala škemrat, takže nemohl vlastně nesouhlasit, pokud hodlala jít takhle hluboko pro nějakou formální párty kdesi na Staten Islandu. Kdo tam vůbec jezdí? Všechno potřebné je přeci tady.* "Fajn, půjdu tam s tebou, ale vem si pytel na hlavu," *popíchl ji za tu její poznámku o tom, že by se snad měl stydět někam s někým chodit. To vlastně problém vůbec nebyl. Spíše byl pro něj problém vůbec někam s někým chodit, pro něj to znamenalo, že si rovnou může hodit mašli.* "Máš vůbec co na sebe?" *zeptal se jí, ale už v tuhle chvíli věděl, jaká bude odpověď. Jestli se takhle na akci těšila, musela už teď mít měsíc dopředu něco vybráno. Otázka je, zda on musel mít něco tématického na sobě. To aby se zastavil doma převléknout.*
*Čekala tak nějak všechno, že jí zase odmítne, že bude mít plno další řečí, možná že by jí í odstrčil a prostě jen odešel, ale jak byla překvapená, jakmile souhlasil, načež se nějak neudržela a snad jako nějaký reflex mu skočila kolem krku a políbila jej. Jakmile si to pak uvědomila, odtáhla se a aniž by to nějak kontrolovala, tak zrudla ve tváři.* Ehm omlouvám se. *Pronesla a koukla na něj.* Ano oblečení mám doma, musím se pro něj zastavit a taky se nějak dát dohromady a vzít i vstupenky. *Pronesla a odešla dozadu, kde si vzala kabát a svou tašku, mezitím už viděla, jak před obchodem zastavilo auto. Byl to manžel majitelky, o němž už mluvila. Ten jí jen kývl na pozdrav a řekl něco v tom smyslu, že už to zařídí aby ona šla klidně domů. Na což se Tia usmála, pak se jen koukla na Danteho.* Tak pojď, jdeme nebo tady chceš stát ještě nějakou chvíli? *Optala se a sama už vyšla před obchod, čekajíc, zda jí bude následovat nebosi to nakonec rozmyslí a zmizí.*
*Možná to trochu přehnal, když povolil tak rychle, byla celá nadšená, až z toho měla v plánu ho pusinkovat za odměnu. Tak málo stačilo, aby zas byl super, skvělej, bylo úplně jedno, že se s ní tahat nechtěl pomalu ani druhý den, vše odpuštěno. Samozřejmě si to ale nenechal ujít a polibek jí opětoval. Na druhou stranu bylo znát, že se k ničemu nic nemá a vlastně se drží zpět.* „Já si kostým tvý kámošky na sebe brát nebudu,“ *poznamenal, aby pochopila jeho náznak faktu, že on dneska úplně v kapse tuxedo nenosil. Samozřejmě si nemusel pudrovat držku a nemusím si ani holit nohy, takže ji pravděpodobně nechá doma se připravit a on sám buďto skočí nakoupit nové nebo prostě projede to, co má doma a možná s trochou štěstí najde něco i z 1920, aby to měl opravdu tematicky. Nadšený nebyl, ale zase na druhou stranu měl nepovolovat, vypadalo to, že pro ni nějaká taková sešlost byla fakt důležitá a možná by se dostala i do kolen. Možná by i přidala něco navíc, aby jej opravdu přesvědčila, jakou skvělou společností mu bude. Pak už ale vyrazila a jemu nezbylo nic jiného, než muži pokývnout a vydat se za ní.* „Doufám, že nemáš v plánu nás tahat sockou,“ *pronesl a podíval se na hodinky. Byl akorát čas se sebrat a jít.*
Já přece neřekla, že si máš vzít její věci, snad máš něco na sebe a pokud ne tak půjdeme nakupovat. *Zazubila se na něj, když k ní došel ven. Nemohla popřít, že měla radost. Sice tak nějak tušila, že jakmile tam dojdou, už ho třeba ani neuvidí, že si sám půjde po zábavě, ale hodlala to podstoupit. Už jen to, že jej přemluvila, brala jako malé vítězství. Po jeho slovech se na chvíli odmlčela.* Ehm ale já nemám auto. Jezdím, jak ty říkáš sockou a nebo prostě pěšky. Přinejhorším si beru taxi. *Pokrčila rameny. Ona ani řidičský průkaz neměla, takže auto by ji bylo k ničemu Tia na něj koukala, než k němu došla. Rukama vklouzla pod jeho oblečení a konečky prstů přejela po jeho hrudi, zatímco se na něj lehce natiskla. Zvedla hlavu a koukla mu do očí.* Vím, že to není asi zrovna představa tvého večera, ale i tak děkuji, za to, že jsi souhlasil. Přemýšlela jsem, že bych se ti mohla pak nějak odměnit, jako díky. *Pousmála se a znova si stoupla na špičky a políbila ho, ale ne tak něžně jako předtím, ale vášnivěji a náruživěji.*
*Asi už jí dnes odkývne úplně všechno, jen aby víceméně neotravovala. Alespoň se to tak tedy zatím jevilo. Když řekne nakupovat, půjdou nakupovat, jen doufal, že nebude zase chtít ničit jeho oblečení. Ačkoliv dostal své sako zpět, pravděpodobně nebyla ani čistírna, která by zvládla oblečení vrátit do pro něj prezentovatelné normy, takže už jen přijal zpět to, co mu dala a nekomentoval. Ještě by ho začala mlátit těma jejíma malýma pěstičkama.* *Jestli to byla vděčnost, či jen měla dneska fakt všetečný ruce, byl nucen se zastavit, neboť mu chtěla i nadále ukazovat, jak moc je ráda, že se rozhodl vynést ji do společnosti. Netušil, z čeho měla takovou radost, s pytlem na hlavě se tancuje poměrně špatně. Nebo to nemyslel vážně? Po jejím druhém polibku, tentokrát už nebyl tak milý až skoro cudný, jí věnoval i třetí, který byl na stejné notě jako ten druhý.* „Co s tebou je, nejdřív div mě nepřerazíš a teď jsi jako toulavá kočka,“ *okomentoval to, jak moc měla potřebu se ho dotýkat a celkově byla až znepokojivě milá. Bylo to opravdu jen tím, že souhlasil s tím, že půjdou společně na ten její večerní sraz tupečků v dobových hadrech? On o té akci věděl úplné prd, takže si myslel své a teprve až tam dorazí, příjde na to, že se věci možná mají úplně jinak a jedná se spíše o ples než sraz magorů.* *Pokývl na ní, že tedy pojedou jeho autem. Cestu si stále pamatoval, takže to netrvalo dlouho a zastavili před domem, kde bydlela. Zaparkoval a počkal, až se i ona vyhrabe ven, než ji následoval dovnitř. Nehodlal na ni čekat v autě, uměl si představit, jak dlouho jí to bude trvat, takže rozhodně nechtěl čekat v autě. Navíc jí musel vůbec odsouhlasit to, co si vezme na sebe, nemohla mít nic, co by samozřejmě on neschválil.*
Tak za prvé nic se mnou není, jsem naprosto v pohodě a za druhé nejsem toulavá kočka, tak si to laskavě nech ano. *Pronesla tiše a chvíli jej pozorovala, než se tedy jeho autem odebrali k ní do bytu. Nečekala, že by s ní šel nahoru, ale jaké bylo její překvapení, když se tak skutečně stalo.* Klidně se posaď, já se půjdu obléknout a dát trochu dohromady. *Řekla mu a aniž by čekala na jeho odpověď zmizela u sebe v pokoji. Nejdřív ze sebe shodila staré oblečení a pak zalezla do sprchy, jakmile byla hotová, osušila se a zabalená do ručníku se vydala zpět do pokoje, kde se u svého stolku namalovala. Zvolila černo červené líčení, tak aby ji ladilo k celému outfitu. Vlasy si sepnula do drdolu a dala si dobovou čelenku s broží a rudými pírky. Nakonec ručník hodila na postel, oblékla si sytě rudé krajkové kalhotky a na to rudé mini šaty na tenkých ramínkách s flitry a střapci, přesně jako se kdysi nosily. Nazula si ještě boty na podpatku, popadla kabelku, kde naházela potřebné věci a vydala se za ním vedle.* Tak co? Může být nebo mi řekneš jak moc otřesně vypadám? *Pronesla když ještě brala pozvánky z lednice. Nakonec si na sebe hodila černý společenský kabát a vydala se ke dveřím.* Jdeme je třeba obléknout tebe. *Zvolala a už mířila z bytu k autu.*
*Posadil se na gauč. A vyčkával, než se připraví. Nestavalo se často, že by na nějakou někdy čekal, tak ani nevěděl, že to zabere poměrně moc času. Po patnácti minutách koukání kolem vstal a všechny ty věci, které předtím pouze sledoval pohledem, mohl teď pozorovat i zblízka. Ať už to byly fotky, papíry, dekorace, všechno to vypovídalo o tom, kdo vlastně vůbec je. No nakonec stejně skončil zástěna gauči přilepený k obrazovce telefonu jako každý v dnešní době.* *Nějaký ten čas utekl, než se Timea objevila celá oblečená a nastrojená. Je to jako by se vrátil do doby, kdy se takové kousky opravdu nosily. Jako by to bylo včera. Chvíli na to jen tak koukal, musela si myslet, že byl tak ohromen šaty, že mu došla slova...* „Jako červený bonbónek,“ *popíchl ji, ale zdálo se, že nemá žádné námitky k jejímu outfitu. Místo toho se zvedl a obešel jednou kolem se zamýšleným výrazem. Ona ale na jeho schvsleni nečekala a místo toho se vydala ven.* *Následoval ji zpět do auta. Vzpírala v těch svých podpatcích jako malá myška celá se natřásala, jako by už snad byli na zábavě.* „Pravděpodobně bude stačit, když se zastavím doma, mezi těmi třiceti různými obleky nějaký najdeš,“ *řekl a vyjel směr k sobě domů, měl v plánu nechat konečný výběr na ní byla to akce, kam chtěla primárně ona, on měl jen dělat manekýna, který si s ní jednou zatancuje, párkrát mu sáhne na prdel ve víru zábavy a pak ji odveze domů, protože na sebe po třetí ráno úplně zapomene. Všechny byly takový. Většinou pak odjížděly tak střískaný, že by jim jeden mohl udělat lobotomii a vlastně si nevšimnou.* *Zastavili ve sdílené podzemní garáži, kde bylo jedno lepší auto než to druhé. Dante si nikdy nepotrpěl na prepísklá sportovní auta, protože kam s tím jezdit po Manhattanu? Místo toho preferoval ta Dešná auta, která se v chaosu velkoměsta ztratí, ale zároveň by s ním i kvůli takovému holky šly domů.* *Vyvezl ji do svého bytu a odvedl do své ložnice. Bylo znát, že jestli má oblíbenou barvu, bude to černá. Vše bylo vlastně černé a v moderním stylu, jako by jeho bydlení bylo to nejméně útulné místo, co člověk zná. Bylo znát, že je to místo, kde trávil čas starý mládenec a neměla zde nadvládu žádná žena. Je to jako vstoupit do baru. V každé místnosti bylo pološero a rozhodně se tu nesvítilo jako na hradě. Odvedl ji až ke své větší šatně, kterou by záviděla každá druhá žena a ukázal na část, kde nechával pověšené ohledně vyžehlené a čisté obleky. Každý z nich musela vyndat z igelitového obalu, než mu mohla poručit, co má vyzkoušet.*
Ale sladký bonbonek. *Odvětila mu, než pak odešla k autu, kde nastoupili. Na jeho slova o obleku jen přikývla. Čekala, že si to vybere sám, přece jen už trochu věděla, jaký byl a nemyslela si, že by jí pustil k tomu, aby mu ještě vybírala oblečení, že by mu vůbec do něčeho mohla mluvit. Proto jí jeho slova překvapila, ale jen se nad tím vesele usmívala. Cestou k němu mlčela, jen koukala z okna ven, už se těšila na celou párty. Jakmile pak dojeli, vystoupila a šla za ním až do bytu, který si prohlížela, načež jej následovala dál až do šatny, kterou jí ukázal a dal pokyn , aby mu něco vybrala.* Mimochodem, než teda začnu. Máš to tady hezké, ale na můj vkus až moc temné. Ale chápu, pán velký upír. *Zazubila se a vešla teda do šatny, kde si začala rozbalovat obaly a koukat, co v nich vlastně má. Občas koukla na Danteho a pak zamyšleně hledala dál. Po chvíli se ale usmála, když našla co chtěla. Vytáhla z obalu oblek, jenž byl celý černý, ale k této akci se hodil, ze všech nejvíc a navíc tak nějak ladil trochu i k ní. došla zpět k němu a podala mu ho.* Tady, tenhle se mi líbí a navíc nejvíc se hodí na akci. Souhlasíš?* Optala se jej a koukala na něj.*
„Jsem rád stereotypický, co by to bylo za upíra sukničkáře s neodolatelným pohledem, kdyby neměl takové bydlení,“ *zasmál se vlastnímu výběru domova. Samozřejmě to nebylo nic takového, co vlastně domov připomínalo. Založil ruce a čekal, s čím tedy přijde.* *Sledoval, jak pečlivě vybírala z jeho šatníku nějaký kousek, který by mohl padnout jejímu oku. Nakonec to netrvalo ani dlouho, než našla něco, co se jí zalíbilo natolik, že musela hned přispěchat k němu s tím, že vybrala tematicky to nejlepší.* *Letmo pohledem přejel, co padlo jejímu oku a obešel ji, aby na druhé straně místnosti vybral boty, které k tomu sednou jako ulité. Nezbývalo nic jiného, než se převléknout.* „Pouze koukat,“ *poznamenal hravě. Kabát i lehké sako vše letělo na taburet, následovala i bílá košile a kalhoty. Pouze ve spodním prádle k ní došel a s rukami na jejím pasu přitiskl její záda na svůj hrudník. Levou ruku položil na její dekolt a rty lehce přitiskl k jejímu uchu.* „Kdybychom nebyli ve spěchu, zase bych z tebe ty šaty svlékl,“ *zašeptal jí a rukou pokračoval níže po jejím břiše až na podbřišek. V tomhle stavu ji pustil a obrátil se, aby si navlékl novou černou košili, navlékl černé kalhoty a přes sebe cestičku a sako stejné barvy. Původně zamýšlel vzít si motýlka, ale všechny černé, které vlastnil, neladily odstínem, tudíž sáhl po kravatě ačkoliv nerad. Rychle ji uvázal kolem krku, nejspíše by to nechal na Tie, pokud by nebyli ve skluzu. Celkově byl spokojen, pravděpodobně podtrhne jeho osobní preference a téma asi také splní. Tematicky je těžké se netrefil, každý s úhledným oblekem a motýlkem nemůže selhat. Kravata asi také nebude problém a tohle celé bylo vlastně spíše věc, kterou zajímala dámy, které se mohly vyblbnout v těch jejich dobových nebo tematických šatech.* „Můžeme vyrazit,“ *vybídl ji opět se vrátit do auta a následoval ji. Cestou ještě navštívil koupelnu, aby zkontroloval, že má vlasy bezchybně, hezky voní a celkově vše vypadalo na bezchybnost.* *Poté už pouze zkontroloval, kam vlastně vůbec jedou, neboť ji předtím poslouchal tak napůl. Na Staten Island si vzali taxi, protože pochyboval, že by se mu chtělo hledat parkování.* „Těšíš se alespoň jako se těší malé dítě na Vánoce?“ *optal se, aby se ujistil, že fakt bylo alespoň k něčemu, že pro jednou takhle rychle ustoupil někomu jinému. Také samozřejmě očekával náležitou odměnu, ale upřímně to bylo už o tolik víc, než kolik toho musel pro slečny dělat běžně. Normálně stačilo zaplatit drinky, hezky se usmát a už se prakticky zvaly do postele samy.* >> Divadlo
*Kluziště Wollman Rink bylo sice otevřené už skoro měsíc, ale tréninky a další povinnosti Val nedovolily se na něj vypravit až do posledního listopadového víkendu. Fakt, že šlo o první adventní neděli tomu zrovna nepomáhal, naa kluzišti bylo poměrně plno. Val se tím ale nehodlala nechat rozhodit. Na sobě měla černou péřovku a brusle ve stejné barvě, na nohou pak poměrně razící holografické leginy. S iluzí stran krystalu se dnes neobtěžovala, jen si stáhla čepku víc do čela tak, aby jej zakryla. Kus večera sice bylo na kluzišti plno, ale kolem půl osmé, kdy už zbývalo něco málo přes hodinu do zavíračky, se kluziště začalo vylidňovat. Val tak měla šanci si kromě normálního bruslení vyzkoušet i těch pár krasobruslařských figur, co uměla, beze strachu, že někomu v davu ublíží.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Remi si vybral, že se pro dnešní den vydá do parkz. a tak taky udělal. Za oblékl se do hnědých kalhot, bílého roláku a černého kabátu, na obličej si dal iluzi, takže nebyly vidět jeho rány. Ernovi řekl, že se bude ještě léčit a on svolil, proto byl rád za to, že mohl tak nějak v klidu ještě odpočívat. Vzal si se sebou kytaru a když došel do parku, vytáhl nástroj, posadil se, a začal hrat5, ani nevěděl co. Tak nějak, co mu přišlo na mozek.*
*Timea seděla na jednom z kamenů na břehu jezírka v parku a sledovala hladinu vody, okolí, a tak nějak vnímala celou tu faunu a floru kolem. Dokonce ji napadlo, že by si do vody zase vlezla jako minule, ale bylo už dost zima, dokonce sněžilo a kdyby to udělala a viděl jí nějaký člověk, asi by nechápal, co tam dělala. Proto dneska jen seděla na břehu. Na sobě měla černé kalhoty, bílé svetr a černý kabát. Kolem krku měla bílou šálu a zamyšleně hleděla před sebe, když uslyšela hudbu. Zbystřila a otočila se za melodii, kterou slyšela. Chvíli ještě seděla, ale pak se postavila a šla tím směrem. Po chvíli došla k mladíkovi, který seděl na lavičce a hrál na kytaru. Tia se postavila o kousek dál a poslouchala.*
*Mladík dal hrál a Hrál, když se po chvilce sešli kolem něj lidé, tak se n ně jemně usmál. Nakonec ale, když tedy dohrál a kytaru uklidil, tak na místě zůstala stát, co si tak všiml , už je jedna dívka. Remi se na ni po otočil a jemně e usmál.* Líbilo se? *Optal se Timey, zatímco si kytaru v pouzdře, které bylo pevné a tmavé, položil vedle sebe, opírající ji o lavičku.*
*Jakmile dohrál, tak nějak si uvědomila, že tam pořád stojí a že je vlastně už jediná, která tma zůstala ještě poslouchat, koukla se kolem sebe a pak na něj, načež se usmála a lehce začervenala.* Ano líbilo, bylo to úžasné. To byla vlastní píseň? *Optala se Remiho a popošla o něco blíž.* Hádám, že tady chodíte asi často, občas zde slýchávám podobné písně. Teda pokud jste to vy, ale hádám, že asi ano. *Usmála se na něj mile.*
*Remi se na ni uculil a pak kývl hlavou na souhlas.* Ach ano, ano, toto byla moje píseň. Tak nějak je skládám spíše, než abych hrál jiné, hlavně tedy, poslední dobou.* Usmál se, a pramínek vlasů si dal za ucho, čímž odhalil jeho špičatý vršek.* Mam hudbu rád, o to více, když je vlastní. Vy na něco hrajete? *Zeptal se dívky a když vstal, pomalu k ní natáhl ruku.* Remi.¨
Aaa takže muzikant? *Uculila se dívka a sledovala ho.* A na volné noze zpívající jen v parku nebo máte i kapelu? Mimochodem, ty písně jsou opravdu krásné, jde vidět, že jdou od srdce a že to není jen tak ledajaká slátanina, kterou občas muzikanti vypouštějí ven. *Culila se od ucha k uchu a když viděla jeho špičaté uši, oči se jí rozzářily. Poslední dobou měla štěstí jen na upíry, ale konečně natrefila na vílu. Když jí pak podal ruku, potřásla si s ním.* Timea. *Pronesla a sledovala ho.* A hraju na klavír, občas zpívám, hudbu mám ráda od mala, přivedl mě k ní můj otec a nadání jsem podědila taky po něm. *Přiznala.*
*Remi se uculil.* Zatím ještě na sólové noze, ale ke kapele už není moc daleko. Bylo to delší dobu k řešení, a teď už je to skoro hotovo, takže kapela bude. A děkuji moc. *Usmál se. Ruku ji pak stiskl a pak na ni koukl.* Páni, na klavír jsem se vždy chtěl naučit, zvládnu na něj tedy jen základy, ale, no, snažím se. *Usmál se.* , mohu té někam pozvat?¨
Jestli budeš chtít, můžu tě to naučit. Občas dávám lekce, takže nebude problém, tě doučit zbytek a uvidíš, že za chvíli budeš válet. *Pronesla s úsměvem a dál jej poslouchala, když mluvil o kapele.* Teda, tak to držím palce, aby to všechno vyšlo jak má a pokud budete mít koncert, ráda se přijdu podívat a poslechnout si vás. *Mrkla a culila se.* Můžeš, pokud chceš, já budu ráda, že strávím trochu času s vílou. *Přiznala a víc se zachumlala do kabátu.*
*Remi se na ni uculil. Byl rád, že narazil na tak fajn osobu, přeci jen, po dlouhé době to byl někdo milý, kdo jej nechtěl sežrat a kdo se tu a ním držel, trávil čas a jen prostě ocenil jeho um. Na její návrh ji kývl a pak se jemně usmál, tak, aby jej ještě nebolela tvář.* Tak jo, to bude fajn, a jasně až se o tobě do vím víc a třeba to, jak té kontaktovat, tak se ti ozvu. *Uculil se. Pak se jeho úsměv o to více rozšířil.* Ale, a s kým pak mám já tu čest? *Optal se.*
*I Tia byla ráda, že po delší době potkala někoho, kdo je jí podobný, kdo je také víla a je milý. Ano Dominic byl milý, ale byl upír a ona poslední dobou měla štěstí jen na ně. Už si chvílemi myslela, že víly v městě ani nejsou.* Pokud chceš, dám ti na sebe kontakt. *Vytáhla z kapsy malý papírek a tužku a napsala na něj svoje číslo, které mu pak podala.* A nebo mě prostě najdeš v parku. Trávím tady dost času, nejen ve volném čase, ale taky proto, že tady pracuji, starám se o zdejší faunu a také pracuji v malém květinářství a zahradnictví kousek odtud. *Usmála se na něj mile.* Taky s vílou, konkrétně nymfou. *Usmála se na něj, měla hroznou radost.*
*Remi ji poslouchal, převzal si od něj pak číslo a vzala si jej k sobě. Pak se na ni podíval a usmál se.* Páni, pracuješ v zahradnictví, no i když, to bych u víly asi tipoval. V zahradnictví tady pracuje i manželka mého strýce, neznáš ji? *Řekl vile její jméno a čekal, co na to odpoví. Pak už i dál pouzdro s kytarou na záda a zamířil směrem ke kavárně.*
Mám ráda, když jsem poblíž přírody a vody, tak nějak mi to chybí. *Pokrčila rameny a usmála se, načež pak poslouchala co povídal a když řekl ono jméno, usmála se ještě víc.* Ano, je to jedna z mých kolegyň. Střídáme se, je moc milá a hodná. *Přiznala a pak spolu s Remim mířila ke kavárně na něco teplého, co by je zahřálo.* Je moc milá, netušila jsem, že má manžela vílu, vím, že tam občas pro ni do práce chodí. Jsou tak sladcí. Teď si dokonce budou adoptovat malou holčičku. *Usmála se, když nakonec vešla do kavárny a čekala až tak udělá i on.*
Ach, jak je ten svět malý, no ne? *Rozzářil se Remi. Když platí došli do kavárny, podržel ji dveře a posadil se, pak na ni mrkl.* Je hodná, a je i Mano, a ta malá, o té vím, je to Angie a budu ji dělat chůvu, někdy se za vámi stavíme, to by šlo. *Usmál se Remi mile.* Tak ji, a co si dáš? Zvu tě!
*Nad jeho otázkou jen s úsměvem přikývla, vešla a posadila se ke stolu.* Tu jsem ještě neviděla, ale prý tam bude taky občas chodit, tak se těším. *Usmála se.* Počkej vážně budeš chůva? Tak to je super, teda neumím si představit chlapa, jak hlídá děti, ale pokud ti to půjde, proč ne, to chci pak vidět. *Zasmála se.* A jen se stavte, budu moc ráda. Teď máme pár dní zavřeno, ehm trochu nás vykradli, ale až budeme zase v práci, bude fajn, když se zastavíš. Popravdě jsem ráda, za to, že potkám vílu, mám teď štěstí jen na upíry. *Podotkla a zazubila se, když pronesl, že jí pozve.* Víš, že nemusíš, ale moc děkuju, dám si latte.
*Uculil se na ní a pak nad tím jen mávl rukou.* Ale no, to nevadí, rád tě pozvu. araf se s Angie i zastavím, bude to hezké, bude asi po mamce a tátovi, na kytky, prý je moc milá. Trochu se toho bojím, ale to asi přejde. No a teď k tobě. Ty máš takhle, jako říct, někoho? *Zajímal se.* Manžel, přítel, dítě? *Zkusil a na tváři mu hrál úsměv.*
Co jsem slyšela, tak je to pravda. Květinám rozumí moc dobře, tak se těším až k nám dojde, určitě bude chtít pomáhat. A neboj se, hele myslím, že klíčem je to, najít společnou řeč a pak už to jde samo. Jsou to děti, s nimi to není tak složité, jak to vypadá. *Sladce se usmála, když pak změnil téma, lehce se začervenala.* Ne já děti nemám a nevím, zda kdy budu chtít. Manžela taky nemám a s přítelem jsem se rozešla před nedávnem a myslím, že jsem udělala dobře. *Pousmála se lehce.* A co ty? Jak to máš ty? *Optala se jej na oplátku.*
*Remi se na ni usmál.* Tak, třeba se něco najde, co ty víš. Ještě máme život přžed sebou.* Mrkl na ni. Pak už si spolu dopili čaj, a pokud neodešla dřív, tak se nakonec před kavárnou rozloučili a Remi se vydal na cestu domů.*
*Nejedno srdce v New Yorku se rozjásalo v záři vánočních světel, která rozzařují Central park v této nejkrásnější části roku. Při vstupu na vánoční trhy se návštěvník ocitne v pohádkovém světě, kde se snoubí vůně skvostných dobrot, skořice, teplého punče i svařáku. Celý prostor je ponořen do nádherné výzdoby, kde se každý stánek snaží předvést svůj unikátní vánoční šarm. Vzduch je plný vůně pečených kaštanů, horkých koblih a kořeněného jablka, což dodává celkové atmosféře tu správnou vánoční notu. Občerstvení na trzích je pravým rájem pro gurmány. Lahodné vůně palačinek s javorovým sirupem, křupavých bramborových hranolků a teplých vánočních nápojů jako horkého punče či svařeného vína se linou vzduchem. Zvuk vánoční hudby a veselého hovoru se prolíná uličkami.* *Procházka mezi stánky se stává magickým zážitkem, když oči návštěvníků spočinou na tisících třpytících se světýlkách a vánočních ozdobách, ať jde o baňky, hvězdu na strom, řetězy, střapce v různých barvách a podobně. Prodejní stánky lákají svou nabídkou ručně vyráběných výrobků a originálních dárků, které zde můžete sehnat pro své blízké. Od unikátních vánočních ozdob přes hračky a ozdoby do domu po teplé pletené šály, ponožky, kulichy a rukavice - vše zahaleno do vůně skořice a vánočního koření.* *Pro ty, kdo hledají více než nákupy, jsou připraveny různorodé aktivity. Vánoční dílny nabízí možnost vlastnoručně vytvořit vánoční ozdoby, čímž si návštěvníci mohou odnést kousek magie do svých domovů. Malí i velcí se mohou těšit na pravidelné vánoční koncerty, které naplňují prostor zpěvem tradičních koled a vánočních hitů. Na programu při začátku jsou školní sbory, posléze se přejde ke skupinám různých umělců.* *V závratném zimním vzduchu si návštěvníci mohou zahřát prsty na šálku horkého jablkového moštu či aromatického punče, kterými jsou trhy přímo prostoupeny. Chuťové pohárky budou rozmazleny rozmanitými lahůdkami, od tradičních vánočních cukroví až po světové speciality podávané na stánkových tržištích.* *Vánoční trhy na Manhattanu nejsou pouze místem pro nákupy a občerstvení, ale také pro rodinnou zábavu. Děti se mohou těšit na setkání se Santou a svěřit mu své přání, vyfotit se s jeho skřítky, jimiž jsou mladí studenti a dobrovolníci v stejnokroji, pohádkové představení nebo zábavná jízda na kolotoči. Setkáte se i s dětmi, které si hrají na kluzištích, staví sněhuláky a plní si srdce radostí.*
*Je to už druhý týden, co se vrátil do rodného domu a pořád se ještě neozval své adoptivní dceři. Pravděpodobně pro to, že Vánoce jsou pro ni vždy dost citlivým obdobím kvůli samotě. Obdobím, kdy nemohli být spolu a trávit svátky společně. Letos se to však konečně změní. Hodlal se ukázat až s dárkem a ideálně i jakž takž uklizeným domem, kam ji chtěl pozvat. Obával se, že to nestihne a došel k rozhodnutí, že veškerou snahu upře pouze k jediné místnosti - kuchyni a jídelnímu stolu. Vše ostatní bylo až druhořadé. Celkově před ním byla prostě hromada práce, ale na Vánoční trhy si čas našel, stejně jako minulý víkend kdy se účastnil Gatsbyho párty, kde se nakonec vůbec nebavil i když miluje tanec a společenské události. Nenašel se nikdo, kdo by jej zaujal, pokud nepočítal zmařený čas na baru s nesympatickou civilkou, které koupil pití a vůbec si nerozuměli. Už si ani nepamatuje její jméno, nicméně nepříjemná pachuť z celé akce zůstala. Připadal si osamělý. Asi stejně jako byla, nebo stále je osamělá i jeho dcera. Styděl se, za všechen ten čas, který promarnili. Jeho největší obavy se prozatím ukázaly, jako liché. Nikde jej nenaháněli vlkodlačí kulty, ani fanatičtí alfové. Byl klid. Možná až příliš velký klid. Přál si prožít tyto Vánoce jako obyčejný civil, kdy by neměl starosti o nic víc, než kolik napeče cukroví, kde sežene dárky a zda se povede večeře.* *Trhy jeho náladu značně pozvedly. Vždy miloval stánky, davy lidí a vstřebával Vánoční atmosféru. Pomalu se šoupal od jednoho stánku k druhému, zda mu do oka nepadne něco, co by se Styře líbilo. Občasně něco koupil, malé dekorace a tak a taky se zastavil před stánkem s horkou medovinou. Jop, tu si rozhodně nemůže nechat ujít.*
Napriek tomu, že v NY začalo zmné obdobie, nemá v zoo o nič viac práce ako doposiaľ. Zmeny sa mu nijako nemenia a možno len, že okrem bežnej práce teraz musí likvidovať aj sneh. Preto si dnešné voľno rozhodol užiť naplno a vybral sa do centralu na otvorenie vianočných trhov. Má so sebou aj malý pultík, ktorý člověk može poznať zo zápasov, na kterých predávajú jedlo rovno medzi divákmi. Kedysi dávno taký videl v nejakom filme ako na ňom hostesky v kasíne predávajú cigarety, tak sa rozhodol vyrobiť si taký. Nosí ho zavesený okolo krku, a napriek tomu, že dnes docela sneží nie je příliš naobliekaný. Stále si užíva zmeny počasia, ktoré mu NY prináša. Tak čo ochutnáme ako prvé. Zamyslí sa a ani sa nenazdá navštevuje tretí stánok s jedlom a zapratáva svoj stolík pochúťkami. Nerieši, že vyzerá ako exot. To nerobil nikdy. Proste užíva dnešnú atmosféru.
*Kim už kolikrát v přechozích letech napadlo, jestli není magor, když chodí na vánoční trhy se seznamem. Jasně, taky se tam byla projít, dát si punč, nebo něco podobného, a kochat se atmosférou vánoc, ale krom toho tam bylo pár drobností, které chtěla koupit. Narozdíl od velkých dárků, které už měla povětšinou objednané a zabalené s předstihem, tady byly věci, které si vyhlédla a chtěla je přijednom pobrat, když už tu byla. Dnes však nepřišla sama. Společnost jí dělala její modrooká blue merle border kolie, která poslušně poklusávala vedle své majitelky. Nápad s punčem se ale sesypal jako domeček z karet v momentě, kdy ucítila medovinu a vzpomněla si na tu, kterou si dali s Robertem v lunaparku. Třeba jí tady dokážou vyrobit něco podobného? Došla tedy ke stánku a objednala si medovinu se skořicí a jablečným džusem. Narozdíl od lunaparku, tady do stánkaře nezarazilo. Zatímco si objednávala, Maya došla až ke GERETOVI, kterého přátelsky šťouchla čumákem do nohy a koukla na něj, zatímco přátelsky vrtěla ocasem.*
*Vybíral dlouho, třebaže měl chuť na zcela obyčejnou, přírodní medovinu, zmátla jej široká nabídka. Krom typické mandlové, nebo skořicové, tu byla i borůvková.* /Borůvky mám rád... Moc rád./ *A to i ve vlčí podobě. Byl to boj, ale přišla na něj řada, tak musel něco říct. Rozhodl se, že teď si dá tu přírodní a o chvilku později tu borůvkovou, ať už do toho dávali co chtěli, chtěl věřit, že je to ideálně jen přírodní sirup, ale realita mohla být mnohem nepříjemnější. V podobě umělých aromat. Zaplatil a pořád měl ještě oči i mysl u borůvek, když slyšel, co si objednala slečna za ním. Rozpačitě si ji prohlédl a udělal místo.* /Jablečný džus do medoviny?/ *No nestačil se divit, jaké chutě dnes mladé dámy mají.* *Poodešel kus dál, aby nezavazel, ale přichomýtl se k němu pejsek té blondýnky s opravdu krásnýma očima. Borderky jsou považovány za nejinteligentnější psí rasu. Osobně by si asi vybral spíš Australáka, co je mohutnější, ale kdo je on, aby vybíral... Ještě by se pak s ním musel dělit o misku...* Ahoj malička *usmál se na fenečku a sklonil zápěstí volné ruky, kdyby chtělo zvíře nasát jeho pach. Nic dobrého u sebe neměl a i kdyby ano, bez dovolení by cizímu pejskovi nikdy nic nedal.*
*Natalie vešla na trhy a Elaine si oddechla když konečně sešla z námrazy. Natalie se pousmála a šla ke stánku se svařakem a o jednala dva, pro ní a Elaine. Trhy byly pro ní jako mladou upírku novinka a chtěla si je projít, vůně skořice a hřebíčku jí připomínala dětství a Vánoce v Kanadě* Páni to jt hustý...*Elaine se držela Natalie aby nespadla na ledu* je je...ale moc [link src="to.tu"] klouže *přidala Elaine a usmála se na to když jí Natalie nabídla svařák. obě si do něj nalili jejich Speciální přísadu, krev*
*Fenka ke GERETOVI natáhla hlavu a ruku mu očichala, než do ni začala šťouchat čumákem, aby si vynutila drbání. Kim mezitím zaplatila a otočila se, aby zjistila, kde fenku má. Když ji uviděla, jak prosí o drbání u neznámého muže, jen se pro sebe pousmála a došla blíž.* Zdravím. *Zazubila se.* Snad vás neobtěžuje. Je to zlatíčko, jen občas trochu vlezlé. /Nebo spíš, vybírá si chlapy, se kterými se bude bavit./ *Pomyslela si pobaveně.* Mimochodem, ty perníčky vypadají moc hezky. Doporučil byste mi stánek? *Usmála se se zájmem, než k němu napřáhla k němu ruku.* Jinak ahoj, já jsem Kim.
*Na podnose si nesie už slušnú dávku kontrabantu, od pečených gaštanov, ktoré si obľúbil až tu , až po rozne verzie vianočného cukroví. Prechádza sa pomedzi ľudí v rytme vianočných kolied a do toho si medzi ochutnávaním koláčikov pospevuje. Miluje staré klasiky, ale nevadí mu sa započúvať aj do niečoho súčasného. Mama mu večne vravela že má dušu starca, aj keď jeho telo je mladé. On len vravel, že si len užíva z každej doby to čo za to stojí. A nie je to tak že by mal večne rád len to hodne staré. Prechádza okolo okolo nejakých dievčat (NATALIE a Elaine), ktoré vyzerajú ako študentky a lejú si niečo do pitia. Len prekvapivo pozdvihne obočie a pokrúti hlavou.* Myslím slečny, že to tú chuť vína len pokazí. *Prihovorí sa a hodí si do úst pečený gaštan. Šupky z neho si skryje do vrecka svetra a chystá sa olúpaŤ ďalší.*
*Fenka měla mokrý, ale jinak heboučký čenich, kterým mu dloubala do dlaně, dokud ji neotevřel a prak pod jeho ruku vsunula hlavu, bylo jasné, že chce podrbat. Jen jemu to bylo trapné, hladit cizího psíka, tak se zahleděl k jeho majitelce. Ne to je v pořádku usmál se a vynechal pozdrav. I ona zvolila jeho častou taktiku, kdy člověk neví, zda vykat či tykat a řekla že jej zdraví. Bohužel to nemohl opakovat po ní.* Co tohle? jo… hmmm, no, ale nevím jak chutnají.* vyjádřil trochu bezradně* "já myslel, že bych je použil spíš jako dekoraci *vylezlo z něj rozpačitě. Trochu divný, ale to byl koneckoncůj obsah jejího kelímku taky. Každý má to svý…* Geret *představil se a potřásl jí rukou.* *I tak zamířil pár kroků od místa kde stáli, aby jí ukázal prstem na nedaleký stánek s cukrovím* Je to hned tady… Víš, já jako normálně peču, jen se mi to ale nikdy pak nechce zdobit *Měl potřebu se obhájit. Fenečka byla opět u něj, tak ji tentokrát pořádně pohladil.* Nechtěla bys ji nechat u mě, než si nakoupíš? *nabídl se. U stánků se tvořila fronta, někdo by mohl nedopatřením zvířeti šlápnout na nožku či ocas a jemu by to nevadilo. Medovinu v ruce doteď neochutnal, pořád byla horná, tak stejně nezbývalo než postávat a foukat.*
*Natalie dostala zprávy od Val a usmála se* Dominic a Val je nedaleko!..Jdem hledat! *Zatáhla za Elaine a vydala se do davu hledat. Nat se přitahovala lidmi s horkým pitím v ruce. Elaine se hnala za Natalii a povzdechla si* Počkej!! Natalie! Zpomal! *Vzala natalii za tuku a přitáhla jí blíž* Klid!..*Natalie se zastavila a koukla na Elaine. Přikývla napsala Valerii ať je najdou u stánku s půncem a obě se vydali tam*
Kdepak, nevadí. Sedmnáct. *Odpověděla na jeho dotaz s úsměvem, pak už jen poslouchala jeho vysvětlování.* Já tě nesoudím, neboj. Každý děláme něco. *Přikývla, zatímco se blížili ke stánku s punčem a ona vyhlížela dobře známou zrzavou a blond kštici vlasů. Když si obou UPÍREK všimla, s úsměvem k ni vyrazila, ani nevnímala, že zrychlila krok, když se blížila k NAT. Snažila se ale přesto být potichu, aby ji hned neslyšela. Na tohle plížení za rusovlasou už si zvykla, byla to jedna z jejích oblíbených činností. Jen doufala, že ji neprozradí kulhání. Když byla dost blízko, skočila ji zezadu na záda a pevně ji objala.* Nazdar, netopýrko. *Zazubila se, pak trochu rozpačitě zrudla, když si uvědomila, že jsou tam vlastně i Elaine a DOMINIC. S tím seskočila zpátky na zem a stěží potlačila bolestné zakňučení, když celou vahou dopadla na levý kotník.* Kruci to byl pítomý nápad… *Zamumlala.* Dobrý večer, Elaine, vás samozřejmě také moc ráda vidím. *Dodala a objala i druhou upírku, jen tak tak udržela vážnou tvář, když zaslechla BENŮV komentář ohledně dochucování pití. Dotyčný musel být civil, když si ničeho nevšiml. Rozhodla se tak krotit svůj slovník.* Speciální dieta. *Zazubila se na muže aniž by to dál rozváděla.* Jaký jste si daly? *Optala se obou žen s úsměvem, sama měla chuť nějaký vyzkoušet.*
Sedmnáct, páni, tak to jsi v podstatě ještě mládě. *Pronesl Dominic, a poté si zasmál. Hned poté se ale otočil na Nat, za kterou došli. Dlouho jí neviděl, a byl za tohle setkání vcelku i rád. Když ji dost vyobjímala Val, tak se na ní usmála, a potom k ní přistoupil aby jí on mohl věnovat vřelé objetí.* Ahoj maličká, moc rád tě zase vidím. *Pronesl, držící pevně ve své náruči, a spokojeně se usmíval. Když se poté odtáhl, tak pokynul i El, kterou taky upřímně docela rád viděl.* Tak co, jak se bavíte? Jak se máte? Optal se Dominic obou upírek.*
Val! *Nat se otočila na ni a objala VALERII pevně* Tak ráda tě vidím! Ani nevíš jak! Jsi v pohodě?-..Dome! *Nat hned objala DOMINICA ještě pevněji a nzazubila se* že se ani neozveš Hajzle! *Nat ho píchla do boku a překřížila ruce* Mám pro tebe něco Val..*Nat jí dala menší krabičku a usmála se* Otevřít později okay?..A ty..*Obrátila se na DOMINICA* Ty někdy odepiš..teď co se ti stalo krásko?
*Bob se rozhodne vyrazit na trhy. Minulý rok byly docela zajímavé. Chce si tu najít něco dobrého, protože má chuť na sladké. Na sobě má dlouhý černý kabát. Pod ním tmavé kalhoty a šedý rolák. Vlasy má trochu rozčepýřené, ale vůbec to nenarušuje jeho celkový vzhled, který je docela elegantní. Mezi rty má cigaretu. Pro běžného civila to je aspoň běžná cigareta. Jenže pro ty co vidí do stínů je zvláštní kouř. Není jako z běžné cigarety, ale v kouři jsou rudé jiskry magie. Jak jde parkem, tak si pobrukuje a jakmile se blíží ke stánkům, tak cigaretu uhasí a schová. Taková menší výhoda magie. Povzdechne si a sáhne si pro jistotu do kapsy. Má tam krabičku. Chce jít za TAYEM, ale nejdřív si chce dát něco dobrého. Napíše tak TAYOVI, že je v Central parku na trzích a vezme si něco dobrého. Víc mu nenapíše a zamíří mezi stánky. Narazí tam na stánek se sladkým cukrovím. Dominantní jsou perníčky. Jenže jemu se líbí linecké a rohlíčky. Takže tam stojí a zvažuje, co si dá.*
*Zrovna se chystal na řezání baličáku podle desky, aby mohl jít kreslit, když mu zacinkal mobil. Čepel odlamovacího nože tedy zasunul, aby předešel zbytečnému zranění. Ano, zahojilo by se mu to hned, ale nač si špinit oblečení. Předmět, co jej vyrušil, nato zvedl, zapnul a podíval se na to, kdo mu napsal. Zvesela se při přečtení jména usmál. Možná až potutelně, jako sluníčko na hnoji. Být tam Nat, určitě by se ptala, kdopak a copak mu píše, že se nemůže tvářit normálně. V rychlosti nicméně vstal, desku se vším odložil bokem, aby se to nepletlo pod nohy, když tak letá z jedné části své komnaty do druhé. Na sebe si vzal víceméně totéž, jako když se poprvé s Robertem setkal – bílou košili s volánky, černé kalhoty s vyšším pasem a korzet. Jako noty zvolil Steelky a ve finále přes sebe přehodil i teplejší kabát téže barvy jako měl kalhoty. Uši mu pak zdobily jednodušší náušnice s pryskyřicí. Do kapes si schoval mobil a klíče, zatímco přes rameno si přehodil brašnu s fotoaparátem. Před odchodem za Sashou si pak nasadil rukavice. Po chvíli přemlouvání a čekání nakonec nato vyrazili vstříc Central Parku, kde hned bez váhání začali čaroděje hledat. Nějaký čas jim to oběma zabralo, než Tay nakonec ROBERTA spatřil a rychlou chůzí k němu se svým doprovodem v patách dorazil.* Guten Abend, Lieber. *Pozdravil BOBA ve svém rodném jazyce, načež mu věnoval vřelý úsměv a otevřel náruč k objetí.*
*Okaté ignorovanie mu napovie, že v danej spoločnosti nie je vítaný, a tak sa rozhodne, napriek malej poznámke blond holky, posunúť niekam ďalej. Veľa ľudí postáva v radoch na varené víno, či medovinu, perníčky a ďalšie chutné zákusky, či dokonca rozne ručné výrobky od výmyslu sveta. Dokonca sa mu podarilo prejsť i okolo pódia kde má Santa svoju dedinku s elfími pomocníkmi a deti sa mu tam striedajú na klíne.* /Ja len dúfam, že tam nehraje toho Santu nejaký úchylák čo má rád detičky... predsa len by to bolo troch nevhodné./ *Napadne ho podivná myšlienka a radšej sa vzdiali, lebo by mal chuť sa postaviť do rady a zistiť to tak, že si mu sám pojde na ten klín sadnúť a podrobí ho výsluchu. Preto hľadá niečo čo by rozptýlilo jeho myseľ a pohľad mu podne na border kóliu, ktorá postáva u svojich majiteľov. Vyšší chlapík s pohárom teplého nápoja (GERET) a mladá blondýnka (KIMBERLY). Príliš si ich nevšíma, a len tak sa prihrnie k psíkovy.* Čauko ľudkovia. Pekná borderka. Mohol by som si ju pohladiť? *Zaujíma sa a už strká ruku do vrecka v ktorom nosí vždy nejaké psie a kočacie pamlsky.* Pamlsok? *Ukáže ho majiteľovi aby vedeľ, že to nie ej nič nezdravé.* Kus sušeného prasiatka. *Oznámi a čaká na povlenie.*
*Bob stál před těžkým rozhodnutím. Co a kolik cukroví si má vzít. Šlo o důležitější otázku, jako kdyby se měl rozhodovat, zda někoho oživí. Nakonec se rozhodne a řekne si o linecké, rohlíčky, vosí úly a perníčky. Má z toho radost. Našel si totiž rytuál v podobě nějakého teplého nápoje a něčeho sladkého přesně ve tři hodiny. Zaplatí a krabičku si dá do tašky, kterou si vezme také. V tom uslyší známí hlas. Oči se mu rozzáří a on se uměje na upíra.* Hallo der Schatz.* Pozdraví ho a obejme. Pak se oddálí a usměje se.* Vyrazili jste na trhy? Vloni jsem tu měl úžasnou kávu. Ale vám můžu koupit horkou čokoládu a jen ji upravím, abyste ji mohli.* Nabídne jim a zazubí se na ně.*
*Najít BOBA jim naštěstí nezabíralo víc času než samotná cesta do Central Parku. Jako první jej zahlédl Tay, u stánku s cukrovím. Bez váhání k němu došel a s radostí ho pozdravil. Když pak zaslechl, co ROBERT v němčině řekl, poděkoval v hlavě za to, že se nyní nemohl červenat. Kdyby byl totiž ještě člověk, určitě by se na jeho tvářích vyskytl ruměnec.* Naposledy jsem byl na londýnských trzích ještě před přeměnou, takže je tohle pro mě po delší době trochu..no už jsem si odvykl. Ale vypadá to tu krásně. *Uznale kývl a krátce se kouknul na brašnu s fotoaparátem, než opět hodil pohled po BOBOVI.* Já bych radši punč. *Předběhl mládě Sasha s lehce rozpustilejším úsměvem.* Když tu horkou čokoládu tak krásně nabízíš... rád si dám. *Zazubil se na ROBERTA Tay krátce.*
*Bob TAYE i SASHU poslouchá a má radost. Dlouho je neviděl a docela mu chyběli. Pak si však vzopomene, proč je neviděl a úsměv mu zmizí. Rychle se rozhlédne a zamíří ke stánkům s horkou čokoládou a punčem. Jde rychle a má červené špičky uší. U stánku chvíli stojí frontu a schová bradu i s pusou do roláku.* Dnes je zima, že?* Ozve se stánkař a Bob se pousměje. Pak se pustí do objednávání. Malou horkou čokoládu do velkého kelímku a stejně tak punč. Pro sebe si nic neobjedná. Odnese oba kelímky stranou mimo pohledy civilů a pro jistotu udělá kolem iluzi. Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne plechovku s krví. Odkupuje je od Ismaela pravidelně a vždy nějakou má. Krev z plechovky nalije do nápojů a znovu je ohřeje než jim ji donese.* Tak tady máte. Nevím jakou příchuť preferujete, tak máte tu nejběžnější.* Řekne s pousmáním a dívá se na ně, čekajíc až si vezmou kelímky, kde je civilský nápoj smíchaný s krví a krásně horký. Udělal to i jedna ku jedný, aby to bylo pro upíry poživatelný.* Jinak, já byl na tvrzích tady vloni. Sehnal jsem si tu dobrou kávu.* Zazubí se.*
*Jednoduše a s radostí se mladší upír rozmluví, což je v Sashových očích trochu nezvyk, ale už si pomalu začínal zvykat, že to mládě zvládne být i výřečnější. Zato čaroděj, s nímž mluvili, byl poněkud..no choval se zvláštně. Ne, že by se nechoval zvláštně i normálně, ale tohle bylo prostě divné. Tay se podíval na Sashu a nahnul se k němu, když ROBERT zmizel ke stánku.* Tohle bylo poněkud divné. *Dostane ze sebe, dívajíc se stále na ČARODĚJE, dokud nezmizí mimo jejich dohled. Druhý upír ovšem pouze pokrčil rameny, a tak si ten mladší pouze povzdechl. Jakmile se pak BOB vrátil, věnoval mu pohled, narychlo se usmál.* Danke, Lieber. *Mrknul na ROBERTA a upil si horké čokolády, téže jako Sasha svého punče. Sasha pak na ČARODĚJOVY slova s klidem kývl, zatímco Tay ho sjel zkoumavým pohledem. Nakonec to proteď nechal být.* Ja, zmiňoval jsi..půjdeme se projít? Mám tu foťák, rád bych něco zachytil.
*Bob se usměje a najednou mu cinkne telefon. Podívá se a uvidí, že se aktualizoval jeden příběh, co čte. Potutelně se usměje. Nebaví ho běžné knihy, ale oblíbil si příběhy na internetu. Lidé dokázali být kreativní. Navíc ho to bavilo číst. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasně. Třeba cestou najdu tu kávu.* Zazubí se na něj a rozhlédne se. Všimne si pár známých tváří, ale dnes s nimi nechce mluvit. Vezme TAYE bezmyšlenkovitě za ruku a jde s ním dál mezi stánky. Zhluboka se nadechne a usměje.* Tohle je jak stínový trh, ale bez stínů.* Zasměje se.* Kdybys viděl ten, tak budeš u vytržení. Tolik stánků a podivností. Kdysi dávno, někdy během třicetileté války jsem tam viděl i masožravé koně. Byli nádherní. Jenže tehdy jsem neměl peníze na to si je pořídit.* Uchechtne se a pustí Tayovi ruku, aby mohl případně fotit.*
Třeba ano. *Kývl s úsměvem, načež se spokojeně napil sladší horké čokolády. Byl zvláštní pocit ji mít po té delší době.* /Kdy jsem naposledy něco takového měl?/ *Z těchto myšlenek jej vzápětí vytrhlo to, že jej ROBERT chytil za ruku. V jednom momentu mu k jejich spojeným dlaním padl pohled, načež se pokusil proplést si s ním i prsty. Něco takového dělával často, tak byl zvědav, zda to ROBERTOVI nebude třeba vadit. Hlavu mezitím naklonil do strany.* Dá se tam sehnat i něco, co by dovolilo upírům vylézt ven přes den? Aspoň dočasně? *Zeptal se poněkud slabším hlasem. Byl si takovou otázkou lehce nejistý. Ale tak nějak doufal, že to možné je. Přeci jen, rád by se vrátil k předchozí práci. Nyní mu musí stačit focení během večera. Když se pak někde zastaví, fotoaparát vytáhl, načež jej i zapnul.* Třeba tam budou ještě někdy, znovu. *Usmál se na BOBA povzbudivě.*
*Kim se pousmála.* To už nechám na dotyčném, na co je bude chtít využít. Mám je jako dárek. Ale jestli budeš chtít někdy pomoci s pečením, dej vědět. Myslím, že jsem v tom celkem schopná. Možná bych někde našla i fotku loňských perníčků. *Usmála se na GERETA.* Dobře, ale dávej mi na ni pozor, nebo si tě najdu. *Pohrozila mu na oko, ale pobavené jiskřičky v jejích očích dávaly tušit, že se rozhodně nezlobí. Na jeho doporučení tedy zamířila k stánku, nakoupila tam nějaké cukroví a vrátila se zpátky. Skutečně ten malý vstřícný krok ocenila. GERET na ni nepůsobil jako nějaký magor, co by ubližoval zvířatům a ona tak nemusela žonglovat s medovinou, taškou a ještě vodítkem.* Díky. *Usmála se na něj srdečně, když se vrátila a to už si všimla, že se k nim připojil další muž (BEN) a zajímal se o Mayu.* Přísahám, ta holka má nejvíc nápadníků v celém New Yorku. *Zazubila se a přikývla.* Jen do toho, každá drbací ruka navíc je oceněna. Běžně s sebou nosíte pamlsky pro psy..? *Zeptala se, protože ji to trochu zarazilo, ale nakonec přikývla.* Koukám, že jste vůbec výborně vybavený. *Kývla pobaveně hlavou k jeho tácku a když dokrmil a podrbal Mayu, podala ruku i Jemu.* Kim, těší mě. Tahle kráska je Myosotis, ale říkáme jí zkráceně Maya. *Představila nakonec i fenku oběma mužům.* Tak, představování máme za sebou, jaké téma preferujete pro první rozhovor? Počasí, práci, nebo tématicky oblíbenou vánoční koledu? *Zavtipkovala.*
*Cítí jak s ním TAY proplete prsty a trochu ho to zaskočí, ale nenechá to na sobě znát. U jeho otázky se zamyslí.* Často tvrdí, že ano, ale ve výsledku ne. Velká část na Stínovém trhu jsou podfuky.* Zasměje se.* Ale kdysi jsem slyšel historku, že takové předměty byli, ale schovali je. Také je tu možnost stát se světlomilcem přirozeně, což nevím jak k tomu dochází, ale mám dvě teorie. Krev lovce nebo jde o věc povahy.* Zamyslí se.* Přesto je to nemoc, takže spíše jde o určitou mutaci.* Pokrčí rameny a pak zavrtí hlavou.* Ti už ne. Tyto tvorové se nesmí vytvářet.* Řekne a pak se podívá mezi stánky.* Oficiálně.* Dodá a tajemně se usměje.*
Jak se to vezme, chérie. *Zasmála se v odpověď na otázku NAT, ale když civil (BEN) poodešel, trochu ztlumila hlas.* Shax. Pár dní zpátky, tady v Central Parku. Byli celkem tři Poslali jsme je zpátky do jejich dimenze, ale tu nohu asi ještě chvíli budu dolečovat. Ani nevíš, jak jsem tomu férovi vděčná, že mě dal dokupy. Marně přemýšlím, kde jsou lovci. *Povzdechla si s hořkosladkým úsměvem. Ten se však jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v nadšený, když jí NAT podala krabičku.* To mi připomíná, také pro tebe něco mám. *Usmála se a z tašky vylovila podlouhlou krabičku.* Prosím, také otevřít až později. *Mrkla na ni, zatímco si tu její pečlivě zabalila. Pak jen s úsměvem pozorovala, jak se DOMINIC baví s oběma upírkami, sama spíše jen poslouchala, než se obrátila k Nat.* Jak dlouho máte dnes v plánu zůstat? Ráda bych obešla pár stánků kvůli dárkům, ale nechci na to být sama. *Usmála se na ni prosebně. *
*To teplo, byť sálající z jedné ruky, mu bylo příjemné. Se spojenýma rukama tedy neměl problém, jak by taky mohl. dokonce si s ním i propletl prsty, než vyslovil s nejistým hlasem jednu otázku. Dost by jej to zajímalo. Našpicoval tedy uši a když se ROBERT uráčil k odpovědi, bedlivě poslouchal, nechávajíce Sashu jít za nimi.* Víš, že mě to ani moc nepřekvapuje? *Nadhodil. Když pak zmínil i světlomilce, kývl. Nikdy s někým takovým čest neměl, ale od Morgana slyšel, že jsou vzácní a dost ohrožení.* Kamarád říkal, že to není žádná výhra. Prý jsou pak dost hledaní kvůli zkoumání..aspoň myslím, že něco takového zmiňoval. *Kouknul někam mimo BOBA.* Ale vím, že kdybych měl možnost se světlomilcem stát, něco takového by mě moc neodradilo. *Řekl nakonec, než se uchechtl.* Tak myslím, že ty jsi schopný přivést něco takového zpět na svět..a to, že je to ilegální, tě asi moc nezajímá.. ne? *Zasmál se tiše, odstupujíce dál. Nejprve vyfotil pár stánků, než se otočil k BOBOVI a foťák na něj namířil.*
*Bob mladého upíra poslouchá a pokýve hlavou.* Pravda. Já sám bych měl nutkání světlomilce zkoumat. Zkoumal jsem kdysi upíry i z jiných důvodů.* Řekne a pak se radši podívá někam, kde nejsou upíři.* Ale to je dávno, momentálně se zabývám neplodností čarodějů a posílení moci.* Řekne nadšeně a podívá se na Taye.* Pokud by ses stal světlomilcem, tak bych si s tebou rád dal kávu na mé střešní terase při západu slunce.* Usměje se na něj jemně. Pak se podívá na prosincové nebe, které se tváří, že každou chvíli bude sněžit nebo sněží.* Spíše mě to políčko, že se to nesmí, láká k tomu, abychto echt udělal.* Řekne a podívá se s úsměvem na TAYE.* Testuju limity.* Řekne a pak si všimne, že ho fotí.* Abys neměl, ze mě brzy celé fotoalbum.* Zasměje se.*
Tak jo..ale posaď se..alespoň.ti ten kotní[link src="k.obvazu"] * Nabídla Nat a jemně VALERII políbila čelo. Elaine oba dva pozdravila a Nat se podivala na DOMINICA* Doufám že víš že ta urážka nebyla myslena vážně..*Ujistila se rychle avzala Valerii Kolem pasu* Sluší ti to dneska..*Nat se usmála na krabičku a schovala si jí so kaps* Děkuji krásko *Nat se zasmála a dala jí maly pooibek na tvář * Joo..tohle..Eh..Asi vz dva se Už znáte..je to čerstvé takže nemůžu to říci s jistotou..ale jo..tak trochu mě tady Val políbila na kruhu akrobatické škole..*vysvětlila Natalie a Elaine si v klidu popíjela svařák* Taky jsem pěkně napínavý program..Setkání s Aless, první polibek s Val..dáš si svařák s trochou krve?..Kakao to není ale co už *Nat se usmála a zvedla VALERII do náruče a odnesla jí k nejbližší lavičce* A já tu klidně s tebou budu Val nemám nic na práci a chcu si to tu užít
*Vysvětlil, že perníčky prosvítající skrze jeho průsvitnou sáčkovitou tašku jejíž ušima měl volně provlečenou ruku, společně s adlším jeho nákupem, přírodními svíčkami a vánočním ubrusem, nenakoupil k jídlu, jak by se asi očekávalo, naštěstí to nevadilo. Dokonce dívka před ním navrhla pečení spolu. Bylo to to, co si myslel?* /Zve jej KIMBERLY na rande?/ *nebyl si jistý, ale vyznělo to tak, usmál se a navrhl že pohlídá pejska, aby o tom návrhu mohl přemýšlet. Ve městě se cítil sám, jak kůl v plotě. Byl vděčný za malou interakci s dívkou a jejím psem, ale vnímal to nevinně. Popravdě měl ještě plnou hlavu Valérie a to ještě netušil, že se dotyčná nachází jen pár metrů od něj, schovaná za davem společně se svými přáteli. Sklonil se k mazlivé fence a věnoval jí volnou rukou spoustu lásky a pohlazení po zádíčkách a hlavě. Usmíval se u toho jak blbeček. Věřil že samec by za ním pro podrbání určitě nepřišel.* *Zvedl překvapeně pohled na muže, který za ním a fenkou přišel. Vypadal trochu ošuměle, ale soudě podle toho, kolik věcí si sám koupil a nosil na závěsném pultíku před sebou to bezdomovec nebyl. Přesto v jistých lidech v okolí vzbuzoval mírný podiv a postranní pohledy. Geret k němu naopak pocítil sympatii, vědom si až příliš dobře jaké to je, neměl si s kým popovídat a cítit se sám. Vřele se usmál a postavil se. Bohužel si jej muž špatně vyložil, jako majitele pejska a on zrozpačitěl, když nevěděl, zda by směl povolit případnou mlsku, kterou muž vytáhl z kapsy.* Pohladit určitě *svolil a doufal, že nedělá chybu a Kim se nebude zlobit, naštěstí se majitelka již od stánku vracela a v jeho očích naprosto zabodovala, když se usmívala a neviděl v jejích očích žádné předsudky. On sám se často dostával do situací, kdy měl na sobě postarší oblečení a mnohdy ještě hůř, vypadajíc jak vágus a proto velmi oceňoval laskavé lidi. Tady by to do něj snad nikdo neřekl, když měl na sobě luxusní koženou bundu s límcem, přes který mu padala záplava umytých a rozčesaných vlasů a vousy měl seříznuty do rovné linky podél lícní kosti.* *Se smíchem jí podal vodítko a nechal rozhodnout zda kus sušeného prasiatka pejsek dostane. Do hovoru se nepletl, dokud nepřišlo na seznamování* Geret *podal muži přátelsky ruku a otočil se na KIMBERLY.* Super jméno, v duchu jsem si ji označil, jako Cassiopeiu, ale myslím, že tohle se k jejím očím hodí víc. *Prozradil tak nepřímo, že s dívkou netvoří pár, ale znají se jen chvíli.* Možná by nám BEN mohl doporuičit něco z toho, co si u stánků vybral *navrhl, když KIM pobídla oba muže k hovoru v duchu toho, jak se sami seznámili. Ty kaštany vypadaly vcelku dobře, už strašně dlouho pečené kaštany nejdel a dostal chuť si je udělat doma společně se Styrou. Konečně měl taky čas zjistit, zda se jeho medovina v kelímku už dá pít, ani jej nepřekvapilo že už je pomalu studená. Vypil tedy obsah na jedno napití a vyhledal blízký odpadkový koš, případně čekajíc, zda i KIM nebo BEN nebudou potřebovat něco do koše vyhodit, aby to vzal sebou.*
*Natiahne ruku ku kólii a jemne jej prejde po srsti a čaká na možnosť ponúknuť jej niečo chutné. Keď sa vráti slečna patriaca k tomuto psíčkovi rovnako milo sa na ňu usmeje, ale od psíka sa nestáva.* Celkom bežne. *Odpovie na jej otázku ohľadom pamlskov.* A nie len tie psie ale aj kočacie. Ono v meste je kopec těchto zvierat čo žije na ulici a normálne jedlo dostanú raz za čas, takže vždy u seba nosím niečo čo by im zlepšilo deň, kdeže domov si ich všetky asi nenarvem. *Zasmeje sa. On ich mal doma už tolko, že ak aspoň polovica z nich našla milujúci domov a nie opať ulicu, je šŤastný.* /Aha, jasné slušnosť... zas som zabudol./ Ja som Ben. Doma mám tiež zvieraciu spoločnosť. Síce to nie je nič s huňatým kožúškom, ale tiež příjemná spoločnosť. *Spomenie svoje dve sliepky, ale len okrajovo, zatiaľ čo podáva ruku Geretovi na potrasenie.* No, ak hladáte dobré sladké, klasika perníky sú top. Ale ja by som odporúcil aj jablčné zákusky tam na druhej strane za Santom. Pochúťka na teraz je úplne ideálna, keď do nej zaradíte, pečené gaštany a k tomu aj mandle v cukre. Tie robia asi na každom rohu, ale tieto mám hneď od vstupu. Kľudne ochutnajte, ja to aj tak všetko nezjem. Rád ochutnávam nové veci. *Ponúkne im zo svojho tácu, kopec jedla.* No a nápoje... V tamtom stánku, *Ukáže niekam kde ani neieje cez dav ľudí vidie,* Tam najú nealko svařák. Mýslím že za mňa bol top rybizlák. Aževraj tu majú byť aj nejaké stánky s masovými výrobkami, ale k nim som sa ešte nedostal.*Prizná.* Tak čo, pojdete si tiež dať fotku so Santom a elfami?
*Sasha jako by pro Taye ani neexistoval. Věděl moc dobře, že u nich je. Nemohl jej přeci jen nechat o samotě, problém by pak měli oba.* Z jakých? *Optal se zvídavě mladší upír. Možná mu ten důvod nažene strach, kvůli němuž by pak chtěl odejít..nebo kvůli kterému by bylo divné neodejít. Stihl pochytit, že od ROBERTA se musí očekávat vše a možná to bude bezpečné, možná taky ne. Kdo ví. Prostě to chtěl vědět.* /Co chceš na upírech ještě zkoumat? Encanto?/ *Pomyslel si, načež kývl na fakt, že to bylo už nějaký ten čas zpátky. Opět pak mohl být rád za to, že se mu ve tvářích nemůže vyskytnout ruměnec.* To je nádherná představa..těžko pak říct, zda i reálná. *Podíval se na BOBA.* Což je věc osudu. *Pokrčil rameny, načež si už začal připravovat foťák na focení.* Nečekaně. Je to jako strom se zakázaným ovocem. *Zašklebil se lehce, než kývl, nafotil pár věcí kolem, než namířil fotoaparát na ROBERTA.* Budu dělat, jako že to není můj záměr. *Opět se zlehka zašklebí, než se uchechtne.* Rád bych vyfotil i Sashu, ale to by bylo prd platné.
*Dominic byl zprvu rád za to, že mu Nat věnovala objetí, ale pak byl zaskočen jejím chováním.*Ehm, já jsem žádné zprávy...nedostal... *Dál už to ale nedořekl, jelikož se Nat začala věnovat Val a jej doslova a do písmene odbila. Uvnitř jej něco bodlo, něco podobného smutku, nechápavosti, jen si tiše povzdechl a upřímně už začal myslet na to, jak se odtud dostane, na co se vymluví, aby mohl zmizet.*
Je obvázaný, myslíš, že bych tady byla schopná dojít, nebo spíš, že by mě vůbec mamka pustila, kdybych to neměla zpevněné? Já mám jediný úkol, nerozbít si ho víc. *Zasmála se a přitulila se k NAT, když ji políbila na čelo, rukou ji přitom jemně drbala po zádech. Když popisovala jejich poslední setkání, jen se zachichotala a lehce zčervenala, ale úsměv její tvář neopouštěl.* Taky ses zrovna nedržela zpátky, hlavně když jsi samým okouzlením z té obruče padala, *poškádlila ji a oplatila jí polibek na tvář. Přitom se spokojeně usmívala. Padl na ni ten příjemný klid, co vedle NAT obvykle cítila.* Jinak, dalo by se říct, že jsme na sebe s DOMEM náhodou narazili v kavárně. Říkala jsem si, že budeš ráda, že ho uvidíš. *Dodala na vysvětlenou, ale neušla jí ta změna emocí z DOMINICOVY strany. Koukla po něm a omluvně se na něj usmála. Chápala sice Nat, ale bylo jí ho svým způsobem líto.* Klidně se pobavte, já tady dneska budu dlouho. *Navrhla nenápadně, jenže než to mohlo mít jakýkoli efekt, upírka už ji zvedla do náručí a odnesla k lavičce.* Nat, já fakt zvládnu chodit po svých, jak myslíš, že jsem se dostala sem? *Zaprotestovala. pak šeptem dodala* navíc, máš tu Doma, já počkám. Dám si mezitím třeba svařák.
*Když si všimla Dominica tak se provinile koukla na Dominica* D-Dome..já to nemyslela Já to fakt posílala zprávy..*Cítila se mizerně, po dlouhé době a tohle mu řekla? V očích měla menší slzy a začala jemně hladí Dominica po paži. Elaine si povzdechla a koukla na Dominica, když ho otočila od Natalie* Opravdu to nemyslela..byla to delší doba co jste se neviděli a trochu to na ní dalo znát..Jsem s ní víc než kdokoliv jiný takže jsem to poznala.. Dejte tomu chvilku..*Pak odstoupila a Natalie se styděla jako dítě když něco provede. Když Val na ni domluvila tak nat tiše zakňučela* Ale..*Nat se koukla na oba a promnula si oči* chci být s vámi oběma..
*Dom se na VAL jemně usnul, když a pak je jen sledoval s rukama v kapsách. Když pak k němu došla NAT, tak se na ni taky koukl a tiše si povzdechl.* Já envím, nic mi nedošlo, asi nějaké trable se spojením, netuším, ale...to se stane. *Hlesl. pak už se k ní naklonil, a přitáhl si malou upírku do náruče. Jemně ji pohladil po vlasech a tiskl si ji k sobě, spokojený, že ji má u sebe. Spolkl hořkost a pak se jemně odtáhl.* No,a jak jsi se měla ty, tedy krom toho, že jsi si někoho našla, abych to tak řekl? *Optal se na tváři se mu vyklubal úsměv.*
*Když se GERET zmínil, že k fence jméno sedí pro její modré oči, rozzářila se jako sluníčko.* Proto ho taky má. *Dodala s určitou hrdostí v hlase.* Tedy, kromě toho, že je z vrhu M, ale jméno dostala právě pro ty nádherné modré oči. *Vysvětlila a pak se zaposlouchala do BENOVA vyprávění.* To je od tebe moc hezké. Věřím, že to ta zvířata ocení. Taky si, bohužel, nemůžu vzít domů každé, ale jednou jich bude víc. Už to vidím tak, že v důchodu ze mě bude zvířecí máma. *Zazubila se.* Jaképak zvíře máš doma ty? *Zeptala se se zájmem, ale pak koukla po GERETOVI.* Ta otázka je, samozřejmě, pro vás oba. *Dodala. Musela se zasmát, když jim BEN začal nabízet jídlo na ochutnání, ale, no, když už ta nabídka přišla… Vzala si od něj pár pečených kaštanů.* Když jsem jako malá chodívala s rodinou na trhy, kaštany byly taková fajn tradice, člověk si tím vždycky dobře zahřál kapsy. *Uculila se.* Já teď měla medovinu. Já vím, GERETE, viděla jsem ten tvůj výraz, když jsem o té kombinaci slyšela poprvé od známého, taky mě to zarazilo, ale chutná to jako jablečný závin. Jen teda v tekuté formě. Na advent ideální. *Usmála se, aby mu dala najevo, že ho jen škádlí a nebere si to nijak osobně. Na dotaz ohledně elfů jen s úsměvem přikývla.* Věřím, že bráškové tu fotku ocení. Dokud tedy nepřijedou sami.
*Jen NAT povzbudivě stiskla ruku a usmála se na ni, aby upírka věděla, že se na ni nezlobí, ani to nebere nijak zle.* Taky se nikam nechystám. *Ujistila ji, ale pak už nechala rozhovor na nich, jen se vděčně usmála na Elaine, která společně s ní pomohla uvést situaci na pravou míru. Cenila si sice zájmu NAT víc, než čehokoli jiného, ale nechtěla, aby tenhle zájem zastínil další důležité lidí v jejím životě. Spokojeně je pozorovala, zatímco usrkávala svařák, který jí Nat podala. Fakt, že byl speciálně dochucený ji zjevně nijak nevyváděl z míry.*
Díky..*Usmala se na VALERII a políbila ji na čelo* joo měla jsem se dobře! *Natalie se usmála na Svého kamaráda a podrbala si hlavu* No potkala jsem Chiaru, jedna civilka pak jsem spadla na Kříž že stříbra, poznala jsem Val a pak s Alessandrou, která je fakt super..*Nat se zubila anapila se Svařáku* A co ty?..*Nosem tiše začmuchala a koukla na DOMINICA* Z tebe cítím Vílu *Dodala Nat a naklonila hlavu zvědavě* Že bys sis taky někoho našel, Dome? *Škarlila jej lehce a zasmála se*
*Dominic se usmíval, tak nějak si k sobě Nat tiskl a culil se.* Poslouchal, co se jí stalo, apak protočil očima.* Jsi pako. No, když mluvíš o Chiaře, z té je tak trochu upír...mám ji u sebe doma, a nevím nějak, co s ní dělat, ale asi ji dám někomu do klanu. Uvidíme no. *Pronesl a pak se nadechl.* No jo, tak nějak jsem teď v čerstvém vztahu s vílou. Vílákem konkrétně, ale...nemůžu být asi šťastnější. je strašně fajn, a strašně dobře se mi s ním tráví čas. *Přiznal pak Dom.*
*Když si od ní Nat svařák opět převzala, vrátila se k ním, ale nesnažila se do rozhovoru nijak zasahovat, spíše jen se zájmem poslouchala. Tedy, alespoň do momentu, než se zmínil o svém vztahu s férem.* Do jakého? Nedávno jsem jednoho poznala, na tolik náhod sice nevěřím, ale víly jsou moc fajn. Víš, tu nohu mi léčil jeden fér. Pomohl mi s těmi Shaxy. /Nebo spíš, on je vyřídil, já bych tu bez něj asi nebyla./ *Pomyslela si hořce, ale navenek nedala nic znát, jen se usmívala. * A vypadáš spokojeně. Gratuluji. *Usmála se na Doma.*
Vážně?*Nat se usmála a držela Dominicovi ruce s radostí* Gratuluji Dome!..Bych to do tebe nikdy neřekla ale jsem za tebe ráda! *Nat se zasmála a poskočila* A kdo to je? Jaký je..Povídej všechno! *Natalie pustila Dominica a jemně objala VALERII zatímco jí poslouchala* to je milý..Muselo to bolet..ale démona jsem zatím nepotkala..*Nat si sundala rukavice a dala je VALERII. Hned ji vrátila svařák do rukou aby jí nebyla zima* Ale zní to celkem akčně..
*Otázka na zvířata byla trochu legrační, vzhledem k tomu, že je vlkodlakem, ale nedal nic znát.* Já jsem se vlastně teprve před dvěma týdny přistěhoval. Nemám doma ještě ani nic zařízeno *přiznal.* *Jak začal BEN mluvit o sladkém, začal mít na něco chuť. Medovina jeho apetýt jen povzbudila, chtěl si dát ještě tu borůvkovou, ale zmínka o oříšcích v cukru, byla velmi lákavá*. Můžu jeden? *neostýchal se, když muž nabízel, zatímco Kim si vybrala kaštany. Nechtěl působit, jako nenažranec, spíš to měl tak, že projeví důvěru a přátelskou ochotu. Dělit se o jídlo povětšinou lidi velmi silně sbližuje. Bylo by super udělat si známé, když už ne přímo přátelé. V hlavě měl pořád ještě otázku toho, zda s ním KIM flirtovala, nebo ne, ale k tématu pečení se nevrátí dřív, než by případně měli vteřinku, dvě jen pro sebe, možná na konci, až se budou loučit, ale třeba se příležitost ani nenajde. Možná to celé byl jen zdvořilostní hovor a každý se teď rozuteče svým vlastním směrem. To byl prostě život… On sám se však nikam neměl, leda by vycítil, že jeho společnost už není více vítána, nebo by bylo povídání stále více rozpačité. Zatím se mezi nimi cítil moc dobře.* Však jsem nic neřekl* rozveselilo jej, jak bránila svůj džus v medovině.* Každému chutná něco, já bych ještě rád vyzkoušel tu borůvkovou... *Přiznal a vzpomněl si okamžitě i na to, že má cigaretové doutníčky stejné příchutě v kapse.* Můžem se tam klidně zajít podívat… *navázal na to, když BEN řekl, že ještě neobešel celé trhy a neviděl tak stánky s masnými výrobky. To sladké jej ale lákalo víc. Naopak Santa a ni Elfové nebyli jeho šálek čaje, ale co by pro společnost neudělal…*
*Podívals e na Val a děkovně pokýval hlavou.* Moc děkuji. *Zavrněl spokoejně Dom, a pak se podíval opět na Nat.* No, je to katolický kněz, tedy, vlastně otec by se dalo říct. A tak nějak, jo, vím jak to zní, se nechal svést, ale tak, jsme šťastní a spokojení, tedy alespoň já, ale jde to vidět i na něm. A jmenuje se Inocenc, moc milý, zvláštní, ale tak...hezky zvláštní. *Zaobalil nakonec Dominic.*
*Poškrábal sa na čele, keď sa ho Kim spýtala na jeho domáce zvieratá a trošku nervózne sa zasmial.* No... popravde mám dve sliepky. Jedna je Debbie a druhá Libby. Nie sú na úžitok, ale len na spoločnosť. /A kopec ľudí to odradí.../ *Nakoniec ale predsa len vytiahne peňaženku a obom im svoje slečny ukáže. Na oboch fotografiách figuruje i on sám, ale dominujú im sliepky. Keď ich ponúkne a oni si každý vezmú, na čo majú chuť, jeho úsmev už nie je tak ostýchavý, ale vrelý a veselý.* Kľudne aj desať. *Odpovie Geretovi a medzitým schová peňaženku s fotkami.* Tak sa možeme vrátiť kúsok spat k Santovi a ty si spravíš fotku. *Navrhne Kim* a my postrážime tvoju psiu lady a potom pozrieme na maso? *Potom sa obráti na Gereta...* ak si nový a nemáš do čoho pichnúť tak v práci by sa na zimu hodila výpomoc. Ak teda niečo zháňaš, v zoo majú teraz voľno.
Páni, fér a k tomu katolický kněz? To zní jako dobrá kombinace. *Zazubila se.* A příběh o tom, že upír svedl kněze snad možná ještě lepší. *Mrkla na DOMA, zatímco oplatila objetí NAT a vtiskla jí rychlý polibek na tvář a znovu ji začala drbat na zádech.* /Hezky zvláštní… To zní jako NAT./ *Pomyslela si se spokojeným úsměvem.* Vypadáš spokojeně. Zvlášť když o něm mluvíš. *Dodala s vědoucím úsměvem. Ona to měla úplně stejně, kdykoli došlo na řeč o NAT. S tou si teď mezi sebou předávaly svařák, než na ni koukla.* Příští platím já. *Pronesla tónem, který dával najevo, že je to pro ni rozhodnutá záležitost, nad kterou odmítá diskutovat.*
Má pravdu...Jsem opravdu ráda že někoho máš..Chtěla bych toho Féra potkat *Nat se usmála a usmála se na oba dva, Elaine tam stála a jen obdivovala stánky. Natalie se na ni koukla* No to ne! Chceš neco Dome? Pošlu Elaine jako ser- *Než to Nat dokončila dostala pohlavek od Elaine* Servírka nejsem..ale jsem hodná*Elaine se usmála a koukla na oba* co budete chtít? *Natie se usmívala a objala VALERII* Teplo *Natalie si užívala Teplo VALERIINA těla a odmítala jí pustit* Ty potřebuješ taky zahřát Dome..dej si něco! Abys náhodou toho Féra nenachladil
Slepice, tady ve městě? *Zeptala se pobaveně, ale byl v tom jistý zájem. Když jim BEN dokonce ukázal fotky, její úsměv se ještě rozšířil.* To je boží. Kde je proboha máš, v bytě? *Zeptala se, ale nebyla to negativní otázka, byla spíš jen upřímně překvapená. Pak se pootočila ke GERETOVI.* Však já taky nic neříkám. Ale bránit ho budu svým tělem. *Zazubila se a v duchu se pobaveně ušklíbla, páč přesně to už pro BOBA jednou udělala. Před tím, než začalo všechno to se Stíny.* Když už mluvíme o hlídání psí slečny… Poprosím jednoho z vás rovnou. *Podala vodítko tomu, kdo zareagoval rychleji.* Hned jsem zpátky. *Dodala a zamířila ke stánku, od kterého se za chvíli vrátila se třemi medovinami, borůvkovou pro GERETA, když se o ní přímo zmínil, repete s džusem a skořicí pro sebe a klasickou pro Bena, když si neobjednal nic konkrétního a opět si převzala vodítko Mayi, kterou přitom spokojeně poctivě podrbala. Ne že by si v poslední době mohla stěžovat na jinou než přátelskou společnost, ale s oběma muži se cítila mimořádně dobře. Oba působili, že jsou v pohodě a ona tak, minimálně v civilském slova smyslu, měla jakousi ochranku. Navíc, GERET i BEN se zjevně rozuměli i spolu, což bylo ještě lepší.* Tak dobře, jedna fotka, pak se mrknem po nějakém pořádném jídle pro chlapy. *Mrkla na BENA, zatímco vyrazili k Santovi.*
*Bob se na ně podívá a nevině usměje.* Kvůli jejich proměně. Zajímalo mě jak to funguje a proč se někteří mění. Je to zajímavá věc.* Vysvětlí s pousmáním. Má v laboratoři několik spisů o tom. Poslední je s Dragosovým jménem dokonce. Pak TAYE poslouchá a podívá se na SASHU.* Oh, to by šlo udělat, ale přes magický objekt. Jeden jsem kdysi viděl, ale byl extrémně vzácný.* Uchechtne se a pak zvedne lehce ruku, z níž vyletí několik jiskřiček. Ty jsou pro civily beze zraku neviditelné, neboť jde o jeho magii. Nesou se nahoru a on je sleduje. Pak zašeptá něco norsky. Brzy se z nebe začnou snášet sněžné vločky. Usměje se a podívá se na Taye. To, že ho toto kouzlo trochu vyčerpalo se snaží na sobě nedat znát.* Trochu jsem popohnal ty mraky.* Uchechtne se a doufá, že v jeho hlase není únava slyšet. Pak sáhne do kapsy, což mu připomene, ten dárek v krabičce. Je to krásná vyřezávaná krabička.*
*Dominic se otočil na Val, a s pokývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, pokaždé, když jsem s ním, a nebo jenom o něm mluvím, a nebo stačí jen na něj myslet, tak se cítím zatraceně dobře. Prostě jsme si sedli, a myslím si, že tohle je něco, co mě zkrátka a jednoduše mělo potkat. *Pronesl Dominic, mile se na ní usmál a poté svou pozornost přenesli na Nat. Sledoval, jak se projevovala její rozverná nátura, a spokojeně si jí sjížděl pohledem. Poté jsem musel zasmát.* To je v pořádku, já jsem měl před chvílí kávu, takže teď si asi nic nedám. Ale moc děkuji za nabídku. *Mrkl na ní. * No každopádně já nevím, jak dlouho se tady zdržím. Mám teď takový jeden vroubek u jednoho z menších upírských klanů, a nechci jim moc lézt na oči. *Vysvětlil Dominic okrajově.*
*Nadechla se, aby NAT odpověděla, pak se rozesmála, když zrzka opět pocítila Elaininy výchovné metody.* Ty si nedáš pokoj, co? *Rýpla si do ní se smíchem, než zalovila v tašce pro peněženku a podala Elaine nějaké drobné, dost na to, aby zaplatila piítí všem čtyřem.* Trvám na tom, Elaine. *Utnula jakékoli případné protesty.*Už dvakrát jste mě zvaly, dneska je řada na mě. *Usmála se a přitáhla si NAT blíž.* No já nevím, já myslím, že se spíš zvládnou vzájemně dostatečně zahřát… *Zamumlala, než trochu hlasitěji dodala* Teda… Cože? *Pak ale pozornost opět věnovala DOMINICOVI.* To chápu… Budeš v pořádku? *Optala se starostlivě, když zmínil ten konflikt s klanem. Sama o nich příliš nevěděla, něco málo, co zmínil Matei, když rozebírali Rumunsko, ale tušila, že o příjemnou záležitost nepůjde. Vzápětí se ale zasmála, když jí na nose zastudila sněhová vločka a vzhlédla. Pak se nepatrně zamračila.* Ty mraky se rozestoupily nějak moc a nějak moc rychle… *Zamumlala.*
*Bedlivě ROBERTA poslouchal, zatímco se občas rozhlédl po okolí, které po zastavení nakonec zachytil do fotoaparátu.* /Třeba nebude potřeba je tolik upravit./ *Pomyslel si, když se na jednu fotku podíval Poté pohled hodil na Sashu, kterému věnoval jemný úsměv, jako by mu naznačoval, že se baví.* Třeba je někde ukrytý. *Nadhodil pak mladší upír, načež se starší zašklebil.* Tak ať je ukrytý dál. *Vyplázl na Taye krátce rozpustile jazyk. Být tu Dragos, rozhodně nic takového neudělá, ale nyní..BOB to řešit nebude a Tay z toho taky neudělá vědu. Toho navíc zaujaly spíše vločky, které náhle začaly padat.* /Nemělo sněžit později?/ *Pomyslel si, ale i tak mu to nebránilo fotit dál. Ať už tedy ROBERT chtěl, nebo ne, vyfotil jej. Předtím spoušť přeci jen nezmáčkl.* Aha, rozumím. *Kývl, oči mu pak padly na ruku čaroděje, kterou strčil do kapsy.* Copak tam schováváš? *Optal se se zvídavým a zároveň neviňoučkým úsměvem.*
*Ealine odešla pro pití a zamávala VALERII. když si Nat poslecha co DOMINIC řekl tak se lehce vyděsila*..ty máš problémy?..Jestli jo..Tak ty borce zbiju na jednu hromadu! *Nat se postavila do bojového postoje a s ohledem na ostatní začala boxovat do vzduchu* Nebudou vědět co je dostalo! *Nat se usmála a dala pěsti dolů* Jen řekni a já je zbiju! *Nat se zaposlouchala co VALERIE řekla* A ty se chceš vzájemně hřát?~..*Zaškarlila VALERII a ušklíbla se na ní* Copak čarodějko moje?-..Woah..Ono sněží..*Když si všimla padajících vloček tak se usmála* víc perfektní to být nemůže..Mám to něj kámoše a přítelkyni.
*Bob se na TAYE dívá a poslouchá.* Může být zničen. Lovci ničili spoustu věcí. Nebo je ve Voidu. Ale odtamtud není možné se dostat.* Řekne s povzdechnutím a pak sleduje, jak padají vločky. Má sníh rád. Je to taková čistě bílá nevinná pokrývka. Přesto ho vždy fascinovalo, když do té jemně bílé dopadaly kapky krve. Když se ho zeptá, co má v kapse, tak se usměje.* Jo, něco pro tebe.* Řekne a stoupne si před něj. Chystá se krabičku vytáhnout, jenže do něj někdo zezadu narazí a jak je unavený z kouzla, tak ztratí rovnováhu a skončí v pokleku.* Omlouvám se.* Omluví se spěchající mladík a Bob uvidí, že krabička leží na zemi a je otevřená. Zlatý prsten s jemným dekorem a černým kamenem uprostřed je stále uvnitř. Tak krabičku zvedne podá ji směrem k Tayovi. Což z pohledu přihlížejících musí působit trochu jinak, než by Bob chtěl.* To je pro tebe. Sám jsem ho kdysi dávno vyrobil, ale až nyní do něj vsadil kámen a ochranné kouzlo.* Řekne a usměje se na něj.*
Samé špatné zprávy, jak jinak. *Uchechtl se mladší, načež se Sasha spokojeně usmál.* To s tím objektem je náhodou dobrá zpráva..pro mě. *Zazubil se. Tay nato protočil pobaveně panenky.* No jo, pořád tě ale můžu zachytit pomocí kresby. *Připomněl mu pak, než jej zaujalo ROBERTOVO gesto. Proto se taky zvídavě optal, co před ním ČARODĚJ schovává.* Vskutku? *Optal se lehce nevěřícně, hlavu stále lehce naklánějíc do strany. Pohled nestrhával jinam, stále jej soustředil na nižšího muže před sebou. Rychle sebou pak cuknul, když si všiml, že začal padat, ale naštěstí skončí pouze v pokleku. Pro sebe si v hlavě tedy oddechl. I tak si jej však starostlivě prohlédl, než se podíval přímo na předmět v krabičce. Překvapeně tak zamrkal a poté se jemně usmál.* Je nádherný.
*Dominic se na Val podíval, a jen jí pokynou hlavou.* Ano, tak nějak vím, na co si dávat pozor, čemu se vyhýbat. Prostě jsem hackl nesprávné lidi. Musím být příště opatrnější. *Zkonzultoval sám se sebou, poté pokrčil rameny, a poté se lehce zasmál.* No jo, asi bych to nazval riziko povolání. *Pronesl upír, a poté se zasmál. Podíval se na to, v jakém zapálení byla Nad, a poté se na ní jemně usmál. To je moc milé, ty moje bojovnice, ale nechci tě do něčeho takového vůbec brát. Kvůli nim jsem přišel o auto, a málem jsme při té nehodě i uhořel, takže jak říkám, skutečně to není nic hezkého. *Pronesl Dominic a zlehka se pousmál.*
*Čarodějka jen se smíchem a hlavou v dlaních pozorovala, jaké divadlo NAT předváděla.* S tvou šikovností ti to někde podjede na ledu a padneš před nimi na zadek. *Zazubila se na upírku, než jí vrátila úšklebek.* No a ne? Víš jaká je zima? Momentálně mě hřeje akorát vnitřně mládí a tvoje přítomnost. *Vyplázla na ni jazyk, než k ní rychle přiskočila, aby ji začala lechtat. Po chvíli ale přestala, když slyšela, co DOMINIC řekl.* Nedokážu si představit moc horších věcí pro upíra… Opravdu jsi v pořádku? *Zeptala se starostlivě.*
To ne...nic ti není že jo?..*Natalie se na něj podívala s obavou a představa stratit ho ji děsila. Nat si pak všimla ROBERTA a TAYLORA, na její tváři se zjevil úsměv ale ten zmizel rychle když si všimla že ROBERT klečí před TAYLOREM. Poklepala DOMINICOVO rameno a poukázala na tu scénu vedle nich* Koukni na ně...Ty vole..*Natalie se snažila nesmát a zabořila hlavu do VALERIINA ramene. Elaine se vrátila s pitím a ještě jedním překvapením pro Nat a VALERII, oběma dala teplé nápoje a všimla si čemu se Natalie smála a začala si zapisovat detaily pro hlášení*
*Dominic se na Val podíval, a potom přikývl.* Ano, už je to přece jen nějaký týden dozadu, tedy, no, skutečně týden, takže jsem se do té doby stihl zaléčit. A přeci jen, randím s vílou. Ten taky měl nějaké tipy a rady, jak se z toho co nejrychleji vyléčit. Ale to auto mě na tom mrzí asi nejvíce, ale, už jsem našel nějaké nové, v podstatě totožné, jako to staré. Takže teďka už jenom jej zaplatit, a čekat, až mi jej dovezou. *Pronesl Dominic zvesela. Pak se ještě jednou otočil na Natalii, a usmál se.* Ne skutečně už mi nic není, už jsem v pohodě. *Ujistil ji, a pak se na moment zamyslel, než se plácl do čela.* No jasně, jak mi taky mohly chodit zprávy, když mobil, ve kterém jsem měl simku, na kterém bylo tvé číslo, bouchl společně s tím autem. Ježiš, já jsem taky vemeno. *Zhodnotil, a pak se na upírku opět podíval.* Omlouvám se vůbec, mi to nedošlo. Vzal jsem doma první mobil, který mi přišel pod ruku, tak jako to dělám vždy, kdy o mobilu přijdu, a tohle jsem úplně vypustil. *Přiznal se nakonec upír.*
Tak to každopádně držím palce. Vílí léčení je úžasné, ale pořád, jakožto pro upíra, oheň je přeci pořád větší problém. *Tiše se uchechtla nad jeho poznámkou ohledně vybouchlého mobilu, ale jinak jej starostlivě ho poslouchala. Pak si ale všimla, jak se Nat někam zadívala a následovala její pohled směrem k TAYLOROVI a ROBERTOVI. Její obočí překvapeně povyskočilo výš a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.* To je kdo..? *Zeptala se trochu zmateně, ale s ohledem na to, že NAT měla plné ruce práce s tím neudusit se smíchy v jejím rameni, směřovala otázku spíše na DOMINICA nebo Elaine, zatímco svou přítelkyni něžně poplácávala po zádech, aby se uklidnila.* Díky. *Usmála se na Elaine a oba kelímky si od ní převzala, takže tam teď stála v poněkud zvláštní póze s kelímkem v každé ruce a hihňající se NAT na rameni.* No šťastný a veselý. *Prohodila suše, při pohledu na DOMINICA, než se začala smát i ona.*
*Je vždycky krásné slyšet někoho mluvit takto hezky o zvířatech. Jen doufal, že si každý uvědomuje, že je to především zodpovědná starost a ne jen radost. Ale na mentorování se vážně necítil. Protože se právě teď cítil vážně dobře.* *Na slepičky se podíval společně s Kim a po očku si ji znovu přeměřil.* Hele já nic neříkám *smál se a zvedl ruce jako by se vzdával. Bylo roztomilé, jak si to pitíčko bránila. Miloval na ženách tyto drobné odlišnosti. Mírně jej zamrzelo, že se je dozvídá o dívce, která byla velmi krásná a milá a on přesto myslel na jinou o které toho věděl jen velmi málo. Poslední roky nebyl tím partnerským typem a jeho známosti byly spíše nahodilé a krátkodobé, ale kdyby jednou opět miloval, chtěl by, aby byl jeho vztah postaven právě na těchto relativně drobných maličkostech, který si jeden o tom druhém pamatují.* *Natáhl automaticky ruku pro obojek, když Kim nabízela. Asi proto, že už si Myosotis tolik oblíbil a předběhl tak BENA.* *Kdyby tušil, co Kim chystá, jistě by nesouhlasil a když přinesla pití pro všechny tři, zůstal rozpačitě stát a zírat.* Tak... díky *snažil se usmát, ale cítil se náhle hrozně. Copak by to neměl být on, kdo přinese všem pití? Pro dámu a pro Bena, který jim tak ochotně nabídl ze svého?... Ne že by byl kdoví jaký boháč, naopak, dlouze vždy rozmýšlel co s penězi a nenáviděl plýtvání, ale byly Vánoce a on byl ochoten pustit nějaký ten chlup.* Vážně? *otočil se plně na BENA.* To by mi vlastně docela bodlo *přiznal.* *Živily jej převážně velmi nebezpečné bojové zápasy a cesta k nim nebyla růžová. Obvykle to zahrnovalo návštěvu toho největšího pajzlu v uličce s nejhorší pověstí v městě, kde začal bitku a ztropil drama, doufaje, že je mezi přítomnými někdo, kdo by jej doporučil na ilegální zápasy. Nenáviděl takto shánět konexe, ale ale pokud byl ve městě nový, nic jiného mu nezbývalo. Jenže tady... V NY měl dost obavy. Přeci jen tu mohla být větší koncentrace jak lovců, tak i jiných bytostí.* Dal bys mi na sebe číslo? *zeptal se zaujatě během toho, co se rozešli směrem k Santovi.*
Takze tak! Dam ti ho znovu ale tentokrát ho nevybouchni..a to je Taylor a Robert..Taylor je v mém klanu a Robert je jeho..asi nyní snoubenec..je to Čaroděj tak jako ty..[link src="ale.je"] mu 800..To je větší stařík než tady Dominic..*Nat se zasmála a objala svou přítelkyni a zvedla hlavu. Elaine mezitím vytahla kousek jmelí a zvedla ti nad ně s úsměvem. Nat se napila svého pití* Hm? Copak to tu máme Val?..*Nat se na ni ušklíbla a ukázala na jmelí nad nimi*
*Dominic se podíval na Val, a jemným kývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, to je skutečně pravda, Oheň je pro nás skutečně nepříjemná věc. Ale nejsem na to sám, a jak říkám, už je mi mnohem lépe. *Hned poté se podíval na Natali, a jemně pokrčil rameny.* No já se budu snažit, neboj se, výbuchy aut nejsou na denním pořádku mého žití. *Pronesl se smíchem, a poté sledoval, jak představovala další dvě bytosti kousek od nich.* No tak to skoro se svými 200 lety mám ještě co dohánět. *Pronesl po konstatování věku čaroděje a zlehka se zasmál.*
*S úsměvem přikývla nad DOMINICOVÝMI slovy.* To ráda slyším. *Usmála se, když je ujistil, že je v pořádku.* Ten kočičí čaroděj, že? *Zapátrala v paměti nad tím, co jí NAT řekla ve škole mezi o něco příjemnějším trávením času. Pak na ni vytřeštila oči.* Osmset? *Zopakovala pomalu, pak uznale hvízdla.* Nejstarší čaroděj, co jsem doteď znala, měl dvěstě… Tohle je… Páni. *Podala Nat její pití, než upila z toho svého. Překvapeně zjistila, že aniž by si o to řekla, nebo to navrhla, i v jejím pití byla tak nějak už automaticky krev. Napadlo ji, že Elaine nejspíš usoudila, že nejspíš budou stejně svařáky sdílet a chtěla mít jistotu, že ho NAT může. Chtěla jí za to poděkovat, ale to už byla Elaine zabraná v jiných věcech. Po upozornění NAT vzhlédla a uculila se.* Myslíš, že na tohle potřebuju jmelí? *Ušklíbla se, než si rusovlásku přitáhla do polibku.*
*Bob klečí na zemi a usměje se.* To jsem rád, dal mi docela práci.* Řekne a s trochou magie se zvedne a pak se opráší. Prstýnek z krabičky vyndá a vezme jeho levou ruku a dá mu prstýnek na prst. Něco zašeptá a tím aktivuje kouzlo.* Tak a je aktivováno.* Zazubí se a pak mu dojde, jak by to mohl někdo brát.* Na levé ruce to je, kvůli energii. Levá ruka je nejblíže srdci, která má být hlavně ochráněno. Také jde o proud energie, který teče rukama. Každá bytost do sebe přijmá magickou energii. Jen s ní neumí pracovat. Do levé strany těla jde nejvíc energie.* Vysvětlí a podá mu s úsměvem prázdnou krabičku. Pak sáhne do kapsy a vytáhne cigaretu, co měl předtím. Podívá se na TAYE a pousměje se.* Musím dobrat energii.* Vysvětlí a jde trochu stranou, aby si tu cigaretu zapálil. Vydechne kouř s rudými jiskřičkami, které sleduje, jak letí vzhůru.* Jinak, ten prsten obsahuje ochranné kouzlo. Velice silné. Aktivuje se vždy, kdy budeš mít strach.* Řekne mu.*
*Nat se zasmála taky a hned byla přitáhnula do polibku, na moment zavřela oči a užila si ho a pak se odtahla* woah..Hehe.. sorry Dome..*Nat se usmála a Elaine se začala smát* ale ti povím..líbá exklusivně..*Nat se usmála a poplacala Dominica* Někdy mi ukaž toho Inocence okay?..tak a teď si můžeš rozbalit dáreček *Nat se podívala na VALERII a na jeden lok se vypila půlku svého pití* Tobě koupím dáreček později Bráško *Usmála se rychle na Dominica* L
*Dominic se na Val jen pak usmál a pokynul jí. Pak se otočil na Nat a zaculil se.* Jo, někdy vás seznámím, budu moc rád, kdyby jste se poznali. *Mrkl na ni a pak se zasmál.* V pohodě, taky pro tebe ještě nic nemám, abych tě uklidnil. Každopádně, no, máte nějaký plán na to, co dělat? *Zajímal se pak Dominic a založil si ruce na hrudi.*
*Val se tiše zachichotala nad poznámkou od NAT a pohladila ji po tváři, než se odtáhla.* Nápodobně. Ale možná to bylo tou krví. *Kývla pobaveně ke kelímku, než si vyměnila vědoucí pohled s Elaine.* A můžeš si otevřít i ty svůj. Jen bychom si asi měly odložit to pití. *Dodala, než si svařák odložila na lavičku a pustila se do rozbalování dárku od NAT. Když uviděla nádherný ametyst zasazený do bronzového šperku, chvíli na něj jen naprosto nechápavě koukala, než se Nat vrhla kolem krku.* Bože, ten je nádherný… Děkuju… *Zašeptala. V očích se jí leskly slzy dojetí, když si zabořila hlavu do dívčina ramene a chvíli ji jen pevně objímala, než se od ní pomalinku poodtáhla a slzy si setřela.* Páni, to mě sebralo víc, než bych čekala… *Zazubila se, ale hlas se jí pořád trochu třásl.* Nasadíš mi ho..? *Zeptala se NAT, když přívěsek vybalila z krabičky, kterou pečlivě zabalila do tašky.*
Tak v byte... ako sa to vezme. Skor na lodi, ktorá sa premenila na byt. *Objasní, kde chová svoje sliepky, a ďalej sa to snaží nerozpitvávať. Každý nech si z toho vezme to svoje.* /Ak budú mať záujem kľudne im o tom poviem viac, či im ho osobne ukážem ak by neverili, ale inak to asi nebudem nijako viac riešiť./ *Slečna odběhne do stánku a vážne ho prekvapí tým že kúpi nápoj aj jemu.* Jé, dík, ale to si vážne nemusela. *Povie ale zo slušnosti si i tak vezme ten čo mu ponúka. Napije sa a príjemne sa tým osvieži. Lahodná chuť mu krásne prejde z jazyka až do mysle a tam spraví príjemné salto s ohňostrojom.* /Lahodné./ Jo v pohode. Síce na zimu příliš ľudí nechodí, ale o ľudí je tam stále záujem. V podstate ťa zaradia podla vzdelania a predošlých skúseností. *Vysvetlí mu ako to tam chodí teraz a keď ho požiada o číslo, bez problémov mu ho poskytne. Potom vytiahne ďalší kúsok sušeného masa a ponukne ho Maye.* Tak slečna, to máš posledný, s pamlskamy sa to nesmie preháňať. *Povie jej ako malému dieťaťu čo chce ďalší cukrík. čo znie trochu blbo, kdeže on sám ma taác plný dobrot. pomaly sa presúvajú k Santovi, kde je kŕdeľ detí stojacich v rade. Dostávajú malé balíčky po tom čo Santovi zdelia čo chcú na vianoce a spravia si fotku.*
Hm..Žádný plán asi není...prostě půjdeme kolem a koukat..*odpověděla Dominicovi s úsměvem* A být tebou vymyslím něco super pač jedenáctého mam narozky..*Nat se Usmála na oba a položila si kelímek hned vedle Ní vytahla krabičku od VALERIE. V ten Moment ji Valerie skočila kolem krku* Zlato neplač...a jistě nasadím ti ho..Ladí ti k krystalu na čele..*Nat VALERII nasadila náhrdelník* Tak jo .jdem na to! *Nat otevřela svůj dárek a zakryla si ústa v úžasu. Netopýří náhrdelník s Rudým kamenem a rudé brko jí zdobili krabičku, brko v krabičce sinschovala do kabelky a hned si náhrdelník nasadila bez pomoci a usmála se* Hehe Jak vypadám ? *Nat se zasmála než pevně objala VALERII* Taky děkuji..Moc
*Ten dárek jej dosti překvapil, nicméně líbil se mu. Opravdu moc. Už jen to, že i samotný prsten ROBERT vyrobil, jej dosti okouzlilo.* Mít v sobě víc krve, určitě bych měl aspoň na chvilku červené tváře. *Uchechtl se značně rozpačitým hlasem. Podruhé, když tomu prstenu věnoval pohled, už jej měl na levém prsteníčku. Jeho tváře stále zdobil jemný, kdežto veselý úsměv. Pobaveně se pak uchechtl, když mu BOB začal vysvětlovat, proč mu jej nasadil zrovna na prsteníček na levé ruce, kde se normálně dávaly zásnubní prsteny. Naklonil hlavu lehce do strany, načež si jednu tvář pohladil rukou. Byl by samozřejmě radši, kdyby něco takového udělal ten čaroděj před ním. Přeci jen, jeho dlaně byly příjemně teplé.* Zjednodušeně je to kvůli energii..jsi roztomilý, když takto rozpačitě něco vysvětluješ. *Zazubil se na ROBERTA a krabičku si schová do brašny, kde hned na to vrátí i fotoaparát.* Nemáš u sebe i nějakou normální? Krabičku svých jsem nechal doma. *Zeptal se, když přešla řeč k cigaretám. Později i kývl, jakmile se vrací zpět k prstenu.* Takže kdykoliv se budu bát, aktivuje se, rozumím. *Usmál se.* Teď se cítím trochu blbě, nic pro tebe nemám. *Uchechtl se lehce nervózně. Sasha to všechno mezitím kousek za nimi vstřebával, přemýšlejíce, jak to do hlášení zapsat.*
*Upír je poslouchala a usmíval se. Nakonec ale zabloudil pohledem do davu, a jaké bylo jejich zhnusení, když viděl, že tam stál jeden ze čelů onoho klanu. Díky bohu si jej nevšiml, ale pro Doma to byla konečná.* Já vás opustím dámy. Moc rád jsme vás ale viděl. *Usmál se, a hned poté zmizel tak, jak se objevil.*
*Kim si všimla Geretova výrazu, tak ho jen poplácala po paži a s úsměvem lehce zavrtěla hlavou na znamení toho, že je to v pořádku.* Na lodi? Tady v New Yorku? A to jsem si myslela, že já žiju dobrodružný život. *Zasmála se.* To musím jednou vidět. A možná, ale dělám to ráda. Koneckonců, platíte mi za to moc milou společností. A nejen mně. *Kývla se spokojeným úsměvem k Maye. Zaposlouchala se do rozhovoru obou mužů a s úsměvem pozorovala, jak si vyměnili čísla za účelem případného pracovního kontaktu.* Já vám v tomhle bohužel moc nepomůžu, ale kdyby si někdo z vás ublížil, dejte vědět. Jsem zdravotní sestra. Anebo taky kdybyste potřebovali nafotit nějakou akci, nebo třeba zvířata. To je moje druhá práce. *Usmála se, zatímco mířili k Santovi a pobaveně sledovala BENŮV rozhovor s Mayou.* To je krásný přístup, ale vysvětli to mému kamarádovi, co ji obvykle hlídá a, cituji, nemůže odolat těm krásným modrým očím. *Zasmála se. Když vidí řadu u Santy, pousmála se.* Anebo, víte co? Možná se tu spíš stavím, až přijede rodina na návštěvu, nechci zdržovat řadu dětem. Kamže jste to chtěli jít dál? *Optala se mile a upila ze své medoviny.*
*Vidí, že se mu prstýnek líbí, tak je nadšený. Nadšeně se usměje a pak se trochu přitoskne k Tayově dlani. Pak sáhne do druhé kapsy a vytáhne nenačatou krabičku.* Koupil jsem je, protože lidé se rádi ptají ostatních kuřáků, zda mají oheň nebo cigarety.* Řekne a čeká až si cigarety vezme.* Přesně. Občas se to nemusí hodit, ale to je nevýhoda toho.* Poví mu a radši neříká, že ve své podstatě je to kouzlo mezi očarováním a kletbou. Ví, že podobné kouzlo dal jedné ženě a pak mu ten předmět vrátila zpátky, protože měla obavy z první noci s manželem a nakonec k ní málem nedošlo kvůli tomu. Tehdy měl Bob záchvat smíchu. Pak se na Taye podívá a čeká až si vezme cigaretu. Chce mu ji totiž zapálit než budou pokračovat v debatě. Všimne si však Sashi.* Hej, pokud jde o to, co říct Dragosovi, tak řekni pravdu. Dal jsem Tayovi prsten na ochranu.* Pokrčí rameny.*
To jsou jen slzy dojetí, neboj. *Usmála se na upírku a objetí jí stejně pevně oplatila.* Tu es magnifique. *Špitla s úsměvem, než ji políbila na tvář a s úsměvem si prohlížela krystal.* Moc ti to sluší. Tedy, ne že by pro to byl nutný ten náhrdelník, sluší ti to vždy. *Dodala.V tu chvíli si ale opět všimla změny v Dominicových emocích.* Nápodobně, Dome. Snad se brzy uvidíme znovu! *Mávla na něj s úsměvem a pootočila se k Nat.* Neprojdeme se někam, třeba k ostatním stánkům? Já vím, jídlo v tvojem případě asi vynecháme, ale co takhle omrknout nějaké dekorace? *Navrhla.*
Aha..to jsou oni? Tak jo utikej..budu pozornost..měj se! *Nat se podívala na Muže a prokřupla si klouby na rukou* Počkej tady na chvilku, mámtu neco na práci*Nat Vykročila k nim, než Elaine mohla zareagovat tak Nat už mířila k mužům, pomocí svého štěstí narazila do nich a srazila dva dolů* Ah moc se omlouvám! Jsem uklouzla..Aha...jsem Nešika..*/Tu máš hovado/ Pomyslela si Natalie a jak ležela na jednom z nich ať loktem "Omylem" narazila do nosu a druhému nohou stoupla na rozkrok* Oopsss Sorry kámoš Lásko pomoz mi vstát ještě jim ublížim víc..*Elaine za ní doběhla a pomohla Natalii vstát a koukla na Muže* Doufám že vám moc neublížila..je to trdlo *Falešně se Elaien omluvila a vzala Natalii Bokem* Proč si mě nenechala jim nandat víc?..*Zeptala se Natalie starší upírky* Měla bych průser a Dominica by si všimli..Ale musím uznat že to zlý nebylo *Usmála se Elaine a zašli zpátky za VALERII
*Zvesela se usmál, když mu přitiskl čaroděj svoji ruku na tu jeho.* Ach..ty tvé ruce jsou tak příjemně teploučké. *Vyklouzlo z něj, než mu pohled poté padl na nerozbalenou krabičku cigaret. Tu si nedlouho nato převzal.* Ja, to moc dobře znám. *Přitakal, během čehož balíček bez váhání rozbalil, aby z ní hned mohl vytáhnout jednu cigaretu. Hlavou pak pokýval, dávajíce si cigaretu mezi rty.* /Jo, já tu vlastně ani nemám zapalovač. Scheiße./ *Pomyslel si, načež věnoval pohled nejprve ROBERTOVI, přičemž se mu v očích zračila prosba o to, aby mu ji zapálil. Během čekání na jakousi odezvu, zda si toho čaroděj všiml, se i podíval na Sashu, který toho měl zjevně už dost.* Jasně, ochranný prsten na ochranu, chápu. *Přikývl.*
Ne, Nat, počkej! *Zavolala za ní, ale když si všimla, o co se Nat snaží, vložila veškeré herecké umění, co měla do toho, aby scénku podpořila. Ne však stejně jako Nat. Celou scénu naoko s hrůzou pozorovala s ústy zakrytými rukama, dokonce v jeden moment zatahala Elaine za rukáv.* Prosím vás, pomozte jí, jinak si něco udělá! *Vyhrkla vyděšeně. Když se k ní obě dívky vrátily, rádoby vyděšeně se jí vrhla kolem krku.* Proboha, Nat, není ti nic?! *Vyhrkla, ale jakmile se situace uklidnila, na tváři se jí objevil škodolibý úšklebek.* To bylo slušné. *Pochválila Nat i sebe.* Tak, přesunem se k prohlídce stánků, nebo tě ještě pořád neopustila krvežíznivost? *Zeptala se pobaveně a podala Nat její svařák.*
*Bob se trochu stáhne a je vidět, že přemýšlí. Zdá se mu, že Tay je v jeho blízkosti teď trochu jiný. Moc tomu nerozumí. Celkově zjišťuje, že emoce jsou na něj už moc složité, ale to jsou už pár století. Když SASHA prohlásí onu větu, tak se na něj Bob podívá.* Jo.* Řekne jen a má dojem, že ten alkohol pro něj nebude dobrá volba. Pak se otočí k Tayovi. Dojde k němu co nejblíž a pak s cigaretou ve své puse se dotkne té TAYOVI. Nechce ohrozit, že by se upírovi něco stalo. Přitom se podívá upírovi do očí a v těch jeho se objeví záblesk jeho rudé magie. Když se mu podáří úspěšně zapálit cigaretu, tak ho vezme za ruku.* Tak ti zahřeju aspoň ruce.* Usměje se na něj skrz cigaretu.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, když spatřil ten přemýšlivý výraz v ČARODĚJOVĚ obličeji.* /Nad čímpak asi přemýšlí?/ *Ozvalo se mu v hlavě, než svoji pozornost přesunul k Sashovi. Lehce pak pozvedl jedno obočí. Nevěděl, kdo z těch dvou se mu dnes zdál více mimo. Pohled mu nakonec padl na kelímek s punčem v rukou jeho doprovodu.* Nemáš už dost? *Dovolil se optat, i když mu nemuselo jít moc dobře rozumět přes cigaretu mezi rty. Proteď se to tedy rozhodl nechat být. Spíše se věnoval ROBERTOVI, který přišel k němu co nejblíže. Podíval se mu tak automaticky do očí, v nichž spatřil záblesk něčeho rudého. Neucuknul však a ani se nepodíval jinam. Nechal si cigaretu zapálit, načež se zvesela usmál, když mu hned na to chytil BOB ruku.* Danke, Lieber. *Usmál se na něj.*
*Bob se na Taye usměje a pak se rozhlédne.* Co takhle projít další stánky. Chci najít něco na Vánoce. Mají tu dost ozdob, takže přemýšlím, že bych nějaké koupil sestřiným holkám. Budou mít ve společném domě obří stromek.* Řekne a posuměje se než s Tayem zamíří mezi stánky.* Víš, kdysi jsme s rodinou slavili Vánoce jinak. Zapálili jsme dubové poleno. Nikdy nám nezhaslo díky mě a matka byla vždy vděčná. Pálili jsme věnec a házeli ho z kopce. Byla to sranda.* Zasměje se.* No a jako malý jsme nechávali boty venku i s cukrem. Otec donesl stromek, který jsme ozdobili bohy. Jen jsme pak museli jít do kostela, aby nikdo neměl podezření, že nikdo z nás není křesťan.* Zazubí se a prohlíží si stánky. Mezitím kouří a schytává pár nevrlých pohledů od kolemjdoucích. Jenže to mu je jedno, prohlíží si stánky.*
*Bez otálení kývl. Rád by viděl, co všechno trhy nabízí, když už je vidí po sakra dlouhé době.* Nemůžu nesouhlasit. Taky si rád něco pořídím..spíš jen k sobě do pokoje, pro své vlastní bezpečí. *Uchechtl se, načež se společně s ROBERTEM rozešel vstříc dalším stánkům na prozkoumání. Sasha byl celou dobu samozřejmě za nimi. Tay pak mezitím vyhledal BOBOVU ruku, aby jej mohl chytit a zas si s ním proplést prsty, zatímco do sebe spokojeně vtahuje nikotin. Když pak mlčky a bedlivě poslouchá, copak ČARODĚJ povídá, občas si druhou rukou cigaretu od úst odtáhne, aby mohl vydechnout kouř.* V to věřím. *Kývl. O podobné tradici jednou něco slyšel. Asi z hodin základů společenských věd, nebo možná v dějinách, nevěděl už jistě.* Naše vánoční tradice moc zajímavé nejsou. *Jedním prstem jemně pohladil hřbet ROBERTOVY dlaně, pokud jej tedy nechal jej držet za ruku.* Se sestrou jsme akorát vyráběli výzdoby na stromeček, fotili..zdobili cukroví. *Naklonil hlavu na stranu.* Ta malá uličnice mi chybí.
*Zasměje se a všimne si malých stromečků v květináči.* Co tohle? Mohl by sis ho ozdobit. Třeba takovýma slámovýma panenkama. Má nejmladší sestra je vyráběla a pro lidi z vesnice dělala s křídly. Povídala, že to jsou andělé těch, co nás opustili. Lidé z vesnice ji začali říkat svatá. Nesnášela to.* Zasměje se a stiskne TAYOVI ruku jak mu v myšlenkách pošle vzpomínku na mladou dívku s rezavými vlasy, černýma očima a tvořící slaměné panenky. Ve vlasech má jmelí a stříbrnou sponu. Pobrukuje starou píseň.* To byla má sestra.* Vysvětlí s úsměvem. Pak ho poslouchá.* Oh, jaké cukroví?* Zeptá se a snaží se mu tím trochu zvednout náladu. *My nikdy nic takového nedělali. Já si jen dával ráno po návštěvě kostele chleba s medem a k tomu čerstvé ovčí mléko. Takže bylo ještě teplé.* Vzpomíná a je rád, že tyhle vzpomínky jsou pro něj čisté jako by se to dělo včera. Dokonce by přísahal, že si pamatuje tu chuť mléka, jak se v puse smíchalo s medem.* Ah, jsem z toho dostal chuť na chleba s medem a mlékem.* Zasměje se.* Tvoje sestra žije v Evropě?* Zeptá se ze zvědavosti a hlavně proto, že se mu v hlavě zrodil malý nápad.*
*Podíval se téže směrem, jako se díval ROBERT a zasmál se, přičemž zavrtěl hlavou.* Stačí mi starat se o tu kytku, co jsi stvořil při našem prvním tréninku šermu..tu bych taky mohl teoreticky ozdobit. *Nadhodil, načež se nad tou představou opět zasmál, než nechal BOBA dál vyprávět o těch výzdobách. Jemně se přitom usmál. Měl rád, když mu takto vyprávěl o své rodině a o tom, co prožil. Kromě něj dělal něco podobného i Morgan, u nějž se o to ovšem musel Tay prosit. ROBERT si zjevně musel všimnout, že to mladšího upíra zajímá.* Byla nádherná..vypadala jako anděl. *Usmál se. Sám si pak vzpomněl na svou malou sestřičku. Jak jí vždy přistavoval stoličku ke kuchyňské lince.* Například Vánoční Springerle.. vždy jsem sestře kvůli nim připravoval kakao s malými marshmallows a šlehačkou, protože nám nechtěla pít k tomu čaj a kávu jí rodiče zakazovali. *Uchechtl se. Nestěžoval si na to, naopak jí to kakao dělal rád. Vždy si pak udělal i jedno pro sebe. Nyní by si ho mohl udělat jen v klasické formě a s příměsí krve.* Heh.. jiná doba. *Nadhodil, načež opět BOBA jemně pohladil prstem po hřbetě jeho ruky. Jako by ho chtěl uklidnit, ačkoliv to ve finále dělal pro své potěšení.* Škoda, že bych si nemohl dát s tebou. *Odpověděl mu, načež kývl.* Ano, Aless žije v Evropě s rodiči..je o deset let mladší, takže úplně na výběr nemá. *Nervózně se uchechtl.*
*Zvedl obočí nad tím, že BEN žije na lodi, znělo to... velmi lákavě.* Klidně bych se někdy stavil *nechal se slyšet.* A jen kotvíš, nebo ses i plavil? *zajímalo ho hned* Promiň, a ty? *zajímal se honem i o KIM, protože zmínila, že taky nemá zrovna nudný život, byl fakt zvědavý.* *Přemýšlel nad pracovní nabídkou, co se mu naskytla.* /Podle vzdělání a osobních zkušeností... To bude krapet problém./ *Školu má jen střední s maturitou a praxi, kterou by si mohl napsat do životopisu tak z dvacet let starou. Přesně před tolika lety se stal vlkodlakem... a pak se narodila Styra.* Safra, praxe? No... já dělal spíš jakože hodně brigády a ták, po celých státech... A nebylo to tak úplně tento... Ofiko víš. Ale zvířata mě mají fakt rády! a klidně udělám i nějakou tu manuální práci *pokoušel se z Bena vytáhnout, jak moc to bude vadit a zda ta nabídka furt ještě platí, nebo tam někoho, kdo před dvaceti lety rozjel dráhu profesionálního boxera, aby pak takřka ze dne na den vymizel jak ze světa boxu, tak i sociálního života, nechtějí, protože by jim připadal podezřelý. Ono bylo fakt těžké vysvětlovat svůj dosavadní styl života někomu, kdo nemá ani tušení, co se s ním a jeho rodinou dělo.* *Drbkal Mayu pokaždé, když se kolem něho ochomýtla a cítil se jako už dlouho ne. Jako kdyby byl... mezi přáteli. Sníh padal a medovina hřála v břiše, začínal ji docela cítit. Byl zvyklý na rum a změna je vždy pro tělo překvapení.* *Zvedl obočí nad tím, že je KIMBERLY zdravotní sestra. Doufal, že nebudou mít příležitost se potkat. Při tom, čím si vydělával, vídal lékaře a sestřičky až příliš často.* A kde pracuješ? *doufal, že na nějakém pediatrickém oddělení soukromé kliniky... a ne v nemocnici, nebo při výjezdu sanitky.* *Zastavili se u Santy, ale když KIM viděla tu frontu, tak si to rozmyslela. Gereta něco napadlo.* Počkej a co fotku jen tebe a stromku? *nabídl se a zamával telefonem v ruce, do kterého si ukládal BENOVO číslo. Natáhne ruku, aby si k němu Kim odložila nákup, co jistě nechtěla mít na fotce a šel hledat nejlepší místo, kde nebylo příliš mnoho lidí. Z mnohých zkušeností předem věděl, jak fotit ženy. Mírně odshora a nejlépe mnohokrát a z co nejvíce úhlů, aby si pak daná slečna fotky probrala a vybrala si jen jednu, maximálně dvě z padesáti, ani se neptal a konal.* Jednu i s BENEM? *navrhl*
Jo jsem v pohodě neboj..*Nat se usmála a políbila Valerii, pevně jí objala a pak se odtahla*..můžeme jit a koukat kolem..a možná tě maličko rozmazlím..ale taky..ráda bych tě jen držela a prostě si to tě tu užívala..*Nat drzela VALERIINU ruku a vedlaji přes* Můžu ti říct že tě miluji? *Nat se podívala na VALERII s klidným výrazem a procházela stánky s VALERII. U jednoho stanku se zastavila a to byl stánek s Elektronickými zapalovači, Nat hned jeden popadla a zaplatila než ho schovala* Pro Taylora..je to kuřák a zapalovače klasické mít nemůžeme z určitých důvodů..*Nat pokračovala dál*
Hele, tak ja vás oboch pozývam niekedy ku mne. Momentálne kotvím blízko pláže, ale v podstate bývam kdekoľvek mám chuť ráno vystúpiť. /Aj keď polícia nerada vidí že cestujem sem a tam./ *Vysvetlí zatiaľ a potom počúva, že Kim je vlastne v zdravotníctve. Ak keď podľa všetkého v tom pre ľudí. Zatiaľ čo on si chodí po večerných kurzoch aby sa vyučil aspoň na asistenta veterinárnej ordinácie.* No to máš v pohode. Ja kým som sa dostal do zoo, tak som toho vystriedal kopec. A tak to tá možno šupnú ku mne. Ja tam konkrétne robím úklid vybehov a občas asistujem u kŕmenia. *Vysvetlí aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Prípadne, ak sa na to necítiš a hľadáš niečo v teple, tak mám ešte kontakt na pána Wonga, ktorý vedie večierku. *Ponuka mu ďalšiu možnosť. Foteniu sa nebráni. Je predsa pohľadný mladý chlap. Ak sa upraví. Nevyzerá ako bezdomovec.*
*Polibek Natalii oplatila s něhou sobě vlastní a přitiskla si ji k sobě, než se rozhodly dál prozkoumávat stánky.* Jenom malinko? Jak k tomu přijdu? *Poškádlila ji, ale naprosto s ní souhlasila. Nepotřebovala se nutně fotit, zkoušet všechno jídlo a pití v dohledu. Vlastně nesháněla nic konkrétního, spíš kdyby náhodou narazila na něco zajímavého. Otázka Nat ji trochu vyvedla z míry. Ona sama by to nejspíš tak brzo neřekla, jenže zároveň si uvědomovala, že Nat byla daleko zbrklejší, než ona sama.* Jistěže můžeš. *Usmála a na moment jejich ruce rozpojila, aby rusovlásce zastrčila pramen vlasů za ucho, než opět pokračovaly v prohlídce stánků. Zatímco Nat vybírala zapalovač pro Taylora, ona sama se porozhlédla v nabídce u stánku a na tváři se jí objevil pobavený úsměv, když si všimla zapalovače, který vypadal jako balíček karet. Přesně jak čekala, zapaloval se tak, že člověk odsunul eso na vrchu balíčku do vějířku, čímž odhalil zbytek karet. S úsměvem kývla na prodavače a koupila jak zapalovač, tak náhradní náplň. S tím kousek poodešly, aby zapalovač ukázala Nat.* Možná je to příliš optimistická myšlenka, a zdá se to jako naprosto zbytečný dárek pro čaroděje, ale… Myslím, že Matei to ocení, alespoň v momentě, kdy potřebuje splynout s civily. *Ukázala jí, jak se zapalovač aktivuje.* Je to strašná blbost, ale hrozně se mi to líbí. *Dodala. Zářila přitom jako sluníčko.* Poslyš, Nat. *Zastavila na chvílku.* Možná by se na to hodilo zeptat v trochu jiné situaci a možná je to úplně zbytečné a moc oficiální, ale… Stejně se zeptat chci a nechci to odkládat. *Malinko nervózně se pousmála, když ji chytla za ruce.* Chtěla bys být moje přítelkyně?
Ale když se ti líbí na tom záleží *Nat se usmála a poslouchala VALERII* je zajímavý..já si radši dám odstup..*Nat se zasmála a tváře se ji rozjasnily když jí držela za ruce. Po jejich slovech se Natalii rozevřely oči a ona jen zírala v šoku na mladou čarodějku před ní* Ty...chceš abychom spolu chodili oficiálně? *Nat se usmála od ucha k uchu a její zoubky vylezly z radosti, kterou prožívala* Jasně že chci Val! *Natalie ji objala a zvedla jí do náruče, protočila se s ní a začala se smát z radosti* A bude tvoje máma souhlasit že si tě ukradl Upír? *Zeptala se zvědavě a držela jí v rukou*
Určitě rádi přijdeme, viď, GERETE? *Usmála se na GERETA, když jim BEN navrhl návštěvu.* Já dělám na pohotovosti. Takže vlastně cokoli od rýmičky až po úrazy. *Vysvětlila, než opět nechala muže se bavit, zatímco kráčeli směrem k Santovi.* Myslím, že se toho zbytečně bojíš, GERETE. *Zavrtěla s úsměvem hlavou.* Nejhorší, co ti můžou říct, je ne. Jinak známý je hasič, teoreticky bych se mohla zeptat jeho, jestli někoho nehledají? *Navrhla, než se jim GERET nabídl focení.* To je vlastně moc fajn nápad. *Rozzářila se nad tím návrhem.* Klidně i tři, s takhle fajn společností se ráda nechám zvěčnit. Ale pokud by nevadilo, měla bych vás na fotce ráda oba, když už jsme se tady tak pěkně sešli. *Navrhla ještě, nechala si udělat pár fotek sama, i s BENEM a GERETEM, pak vytáhla svou zrcadlovku.* Ať máte taky nějaké hezké fotky z trhů. *Dodala s úsměvem a pokud oba souhlasili, vyfotila jim několik fotek kdekoli jen chtěli.* Tak, kam to bylo dál, stánky s masem? *Usmála se.*
No, pokud chceš i ty, samozřejmě. *Usmála se bělovláska, ale to už ji NAT svírala v náručí. Se smíchem ji objetí oplatila a přitulila se k ní.* Pokud si máma byla schopná zvyknout na to, že se po nocích tahám s o skoro dvě století starším čarodějem, věřím, že o pár let starší upírka budou spíš body k dobru. *Zasmála se.* Navíc, mamka je dost mladá a byť to nutně nejde ruku v ruce, celkem otevřená různým věcem. Jen prosím nekousat. *Zazubila se, než NAT políbila na tvář.* Můžeš mě postavit, rytířko. Ta noha taky potřebuje nějakou rehabilitaci, jinak už se na ni nepostavím nikdy. *Dodala se smíchem.*
Tím líp! *Nat položila Valerii na zem a hned jí jemně políbila ale pak se odtáhla.* Tak pojď..*Natalie šla knstanku s jídlem a usmála se na Valerii* výběr si něco a papaej..*Nat se na ní koukala než se opřela se o stánek. Nat se koukala pak do davu na moment a nachvilku se ztratila v myšlenkách. Přemýšlela jestli to všechno co se teď stalo nebylo náhodou sen. Vše bylo až moc dobré pro Mladou zrzku. Nat se po chvilce probrala a koukla se na Valerii*
*Val si ani neuvědomovala, že má hlad, dokud ji na to rusovláska neupozornila.* To je v pohodě, nemám zas takový hlad. *Jenže v tu chvíli jí zakručelo v břiše. Rozpačitě se začervenala.* Dobře, dobře, jdeme sehnat nějaké jídlo. *Omluvně zvedla ruce na obranu a porozhlédla se po stáncích. Chvíli přemýšlela nad ovocem, ale pak odněkud ucítila vůni pečených brambor.* Hádám, že tohle je dnešní volba. *Pokrčila s úsměvem rameny a s Nat zamířila ke stánku, ze kterého ta vůně vycházela. Prodávali tam různé druhy pečených brambor a bělovlasá čarodějka se nakonec rozhodla pro plněné pečené brambory se sýrem a slaninou, ke kterým byla i porce grilované zeleniny. Do jednoho z nich se zakousla a spokojeně uculila, i přesto, že si přitom trochu popálila jazyk.* Tohle je fakt skvělé… *Zamumlala s plnou pusou, ale dalšího komentování se zdržela, dokud nedojedla.* Nechybí ti to občas? Myslím jídlo.
Oo to Voní..a ano..chybí..ale co můžu tak nahradím krví..jako brownies ale místo vajíček přidám krev..funguje to stejně..*Nat Pokrčila rameny a otevřela pusu* Dej mi trochu zkusím to..*Elaine se naoila že své lahvičky s krví a koukla na jmelí co měla v kapse. Všimla si trojice TAYLORA, BOBA a SASHY. Elaine vytáhla jmelí a hodila ho po SASHOVI.* Huh? Co děláš? *Zeptala se Natalie Elaine* pomáhám vy se bavte dokud jsou ty trhy otevřené..pak jdem dom Nat okay? *oznámila Elaine a Natalie přikývla poslušně*
A jsi si jistá, že to můžeš? *Zeptala se starostlivě.* Nechci, aby ti bylo zle. Matei mi vždycky říkal, že upíří normální jídlo nesnesou… Že je jim po něm zle… *Zaváhala. Nechtěla, aby bylo Nat zle a aby měla případně problémy. Elaine zjevně její požadavek nezaslechla, byla si celkem jistá, že by jinak zasáhla, ale byla v tu chvíli příliš zaneprázdněná jmelím.* Nemám pravdu, Elaine..? *Oslovila ji s tím dotazem.*
*Miluje moře, lodě a plavby asi stejně, jako rozlehlé lesy, kopce spadaného listí a běh. I představa rybaření byla velmi lákavá, ale raději se na to teď neptal, když byli z předešlého hovoru více než jasné, že oba jeho noví známí zbožňují zvířata.* Hmmm, jo, jasně! *potvrdil znovu s úsměvem, že opravdu rád přijde a pokud se domluví všichni tři, nebo 4 ( i s Mayou), bude to jen super.* A jé, to máš... Asi docela těžkou práci *reagoval na KIM, že pracuje přímo na pohotovosti. No doufal, že se tam nikdy nesetkají.* Jo, to by mi nevadilo. /Naopak./ Ty výběhy určitě zvládnu *Odpověděl BENOVI. Manuální práce se opravdu nebojí a odjakživa je teplokrevný, prácí se navíc zahřeje a když se práce vykonává správnými technikami, je to lepší, než posilovna.* Na hasiče bych si netroufal *usmál se na KIM. Co věděl, je fakt těžké se jedním stát a mladí kluci vykonávají dobrovolné hasiče bez nároku na mzdu i pět let, než se stanou placenými. Trochu pochyboval, že mají málo dobrovolníků. Navíc, hasiči by rozhodně chtěli vidět jeho čistý trestní rejstřík... Bez toho se v ZOO snad obejdou.* Úsměv *zavelel a stiskl opakovaně spoušť. Pár fotek KIMBERLY s Mayou a pak i s BENEM, než poprosil někoho náhodného, aby vyfotil celou jejich skupinu. Objal oba své známé kolem ramen, když si stoupl suverénně doprostřed a zazubil se jak Superstar.* Jsi hodná... To je v pohodě *bránil se sólo fotkám, stejně neměl, komu by je ukázal.* Jo, to je dobrý nápad *smál se uvolněně. Asi si nic nekoupí, ale proč b s nemohl podívat. Bude koukat i okolo, kdyby se objevilo něco, o co b jeden, nebo druhý projevil zájem, aby to případně koupil za ně. Však jim oběma dluží... Jen pořád nevěděl co.* Nedá si ještě někdo něco? *Zajímal se nenápadně.*
Ako vravím, ste tam vítaný. Ale v týchto dňoch je tam od vody celkom chladno, takže odporúčam teplejšie oblečenie. /Povie niekto kto počas sneženia chodí len vo svetri./* Informuje ich a ďalej sa venuje spoločnému debatovaniu o práci. Potom si užíva fotenie až nakoniec po návšteve stánkov s mäsovými výrobkami sa rozlúčili a pádi domov.*
*Elaine si všimla Natalie a hned dostala deštníkem pohlave* Nesmíš..mazej *Natalie zakňučela a nalila se krve z lahvičky a zavrčela* No tak by mi bylo zle no! Chybí mi jídlo! *Stěžovala si Nat a objala Val* Jenom kousnout Valli!..Nebo kousnu tebe *Nat se zasmála a ponořila se do jejího krku*
Jak se to vezme, já jsem s ní spokojená. *Usmála se. I když se Geret focení ze začátku bránil, ke společné se přemluvit nechal, což ji upřímně potěšilo. Chtěla mít na tohle setkání nějaké vzpomínky. Ben se s nimi nakonec po chvíli rozloučil, takže zůstala s Geretem o samotě. U stánku s masem si koupila i nějaké sušené pro Mayu a jedním kouskem ji rovnou obdarovala.* Osobně bych si asi dala ještě něco k pití. Pokudmožno teplého. *Pousmála se.* Co třeba punč? *Navrhla, zatímco se procházeli mezi stánky.*
*Tiše se zasmála.* Ani náhodou, chérie. Pokud ti někdy bude blbě po party, ráda ti pomůžu, ale ne pokud ti bude blbě po jídle. *Vyplázla na ni jazyk a políbila ji na nos, než jí Nat zabořila obličej do krku.* A ráda bych ti připomněla, že pokud budeš kousat moc hluboko, bude ti blbě i z mojí krve. *Zachichotala se, přestože kousnutí od rusovlásky by se rozhodně nebránila. Zatímco dojídala, rozhlížela se, když její oči najednou padly na příliš známou postavu.* Podívejme, kdo tu je… *Uculila se a kývla hlavou směrem ke Geretovi s Kim.* Nezajdeme pozdravit našeho oblíbeného vlkodlaka? *Navrhla rošťácky.*
*Udělali několik fotek a dobře se u toho bavili, měl usměvavou náladu a proto bylo trochu překvapení, když se BEN začal loučit. *Hele chlape, pošlu ti ty dnešní fotky a domluvíme se! *Hulákal ještě za ním a mával. Bylo to super. Normálně se na tu práci začínal těšit. Objevila se jen malá obava z toho, jak na jeho pach budou reagovat jiné šelmy, ale to zatím nechával povzneseně být. Však s uvidí. Zůstali ještě u stánku s masem a Maya si vysloužila svou roztomilostí nové masíčko. Tím že s nimi byl i pejsej, Geret si zpočátku neuvědomil, že jsou už jen oni dva s KIM sami. Než by však stačil přemýšlet nad tím, zda by nebylo vhodné se též rozloučit, navrhla KIM punč a on rád souhlasil.* Jaký si dáš? *Zajímal se pozorně s úsměvem. Teprve když vyslovila přání, tak si sám objednal. Opět medovinu - klasiku.* Jak dlouho už na pohotovosti děláš? Nemáte občas nějaké zvláštní případy? Myslím jako perličky z práce... *Pokračoval v tématu a zároveň vyzvídal, zda se nedozví něco, co by bylo užitečné.*
*Nat ji dala pusu na krk a přikývla* Jo jo jo furt *Nat se usmála na ní a koukla směrem na vlkodlaka* Tak jo..Jdem! *Nat vzala Valeriibza ruku a zašla za GERETEM. Natalie jemně poklepala GERETOVO rameno* Ahoj chlupáči *Pozdravila ho a Objala Valerii kolem pasu* Dlouho jsme se neviděli!
*Společně se tedy vydaly za Geretem a jeho společnicí.* Koukám, že vlk samotář už je jenom vlk. *Zazubila se na něj i na Kim.* Ahoj Gerete. A dobrý den i vám, bohužel, vás jsem zatím neměla tu čest poznat. Valerie. *Usmála se a podala Kim ruku, jenže to už se k ní lísala modrooká borderka.* Mon dieu, ta je nádherná! Můžu si ji pohladit..? *Zeptala se, ale než jí Kim mohla odpovědět, fenka už k ní byla přimáčknutá jako by ji v životě nikdo nepodrbal.* No jo, no jo, nádherná holka jsi, to víš že jo. *Vrněla spokojeně, zatímco ji drbala.* Jak si užíváte trhy? *Zeptala se s úsměvem.*
Asi zkusím ten borůvkový. Trochu jsi mě nalákal tou medovinou. *Uculila se, jenže najednou se u nich objevil pár slečen, odhadem tak kolem dvaceti, a začaly se zdravit s Geretem. Jen pobaveně povytáhla obočí, ale nic neřekla.* Ahoj, já jsem Kim. A prosím tě, tykej mi, jsme na vánočních trzích, ne na pracovní schůzce. *Zazubila se.* A jasně že můžeš. Každé podrbání navíc je super. *Usmála se, pak jí pohled padl na rusovlásku.* Tebe si matně pamatuju z té party v Pandemoniu, bohužel jsem nezachytila jméno. *Usmála se na ní mile a podala jí ruku.* Kim. *Musela se usmát, oběma slečnám to spolu moc slušelo.*
Vážně? Tak super! *Těšilo jej, že chce ochutnat něco jen proto, že to měl předtím i on. Se samozřejmostí za oba zaplatil a už už se natahoval po cigárech, že by se u slečny dovolil si jeden zapálit, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Nemít v ruce horkou medovinu a vedle sebe dívku, kterou by mohl nedopatřením a rychlým pohybem tou medovinou popálit, mohlo to dopadnout docela nepěkně. Jeho naučené reflexy fungují takřka podvědomě a když mu v minulosti někdo klepal na rameno, obvykle to znamenalo výzvu k tomu, aby, se otočil a čelil něčí pěsti. Podvědomě přikročil bradu k hrudi a viditelně se napjal když se otočil k někomu, koho nečekal. JEDINÉ dvě osoby, které v New Yorku stačil osobně poznat se vesele bavily tímto pro něj nečekaným setkáním a ještě jej oslovovaly narážkami na jeho vlkodlačí původ. No radost...* No... A-hój *snažil se uvolnit, ale cítil v krku náhlý knedlík. Přímo před ním stala Natálie s Val, které to velmi slušelo a ani to nemělo co dělat s tím, co měla na sobě, protože by mohla mít klidně pytel od brambor a on by si ani nevšiml. Její tvář byla vše, čeho si na ní všímal. Byla stejně krásná jako si ji pamatoval.* *Než by je stačil představit, zvládly to holky samy. Cítil se kdoví proč jak idiot... Možná za to mohla skutečnost, že ho Valérie potkala s jinou dívkou a vypadala, jako kdyby jí to absolutně nevadilo. Ne že by mělo proč, klidně by to vysvětlil, ale měl takový nevysvětlitelný pocit, že by jí to nezajímalo a ne proto, že by byla tímto jeho chováním uražená. Možná s tím měla i co dělat ruka Nat kolem jejího pasu, než se Val shýbla k pejskovi, aby ho pohladila a Kim se obrátila k Nat, že ji odněkud zná, cítil se, jako kdyby mu na hlavu někdo vylil kyblík ledové vody, nebo mu provedl lobotomii.* Jo, tohle je Natálie. *Sebral konečně iniciativu, aby alespoň Nat teda představil, třebaže ji z toho baru vlastně znal všehovšudy jen 5 minut.* S Valérií jsou nejlepší kamarádky *dodal to jediné, co asi tak o Nat mohl říct, protože dál o ní věděl jen to, že je upír a nesnáší vlkodlaky jako je on...* Jo, fajn *odpověděl na otázku trochu suše.* Jak vy? *Vrátil a přemýšlel jak co nejrychleji hovor ukončit.*
Heh..kdyby kamarádky..a jak si mě pamatuješ Kim?....roztomilý pejsek..*Nat se usmála a Elaine stála za ní. Natalie pohladila pejska Kimberly a koukla na ní. /Jestli vytahne ten trapas../ Pomyslela si Nat a zacervenala se na vzpomínku.* Copak tu děláte? *Zeptala se zvědavě GERETA a koukla na něj*
*Zasměje se.* Ta tolik péče nepotřebuje. Mám náročnější rostliny.* Zazubí se a pak pokýve hlavou.* Ale šerm bychom mohli zopakovat.* Řekne a pak se pousměje.* To ano, ale za tohle by ti dala pěstí. Po dětech pak byla silnější a ženská od rány. Vedla hostinec a její facky se báli i vojáci.* Zasměje se. Pak ho poslouchá a pokýve hlavou.* To zní velice pěkně.* Zazubí se a pomalu se začne posouvat o několik stánků dál. Tam jsou skleněné ozdoby a barevné řetězy. * To je opravdu škoda, ale dnes už ten med není ono a tady se nedá se ten správný sehnat. Takže budu muset pátrat a najít recept mojí matky.* Zasměje se a pak poslouchá.* Ah, dobrá.* Usměje se nevině a je na něm vidět, že má něco v plánu.* Hmm... Chtělo by to kávu.* Usměje se. Cítí jak ho Tay hladí na ruce a popravdě si to užívá. Pak si všimne KIM. Mávne na ni, aby ji pozdravil, teda pokud si ho všimla, protože se zdá, že má společnost.*
*Pobaveně si připomněla její tančení na stole, ale bylo jí naprosto jasné, že kdyby byla v jejím věku, nejen, rozhodně by si nepřála, aby tohle někdo vytahoval.* Jen v dobrém, Nat. Byla to dobrá party. *Zasmála se, ale dál to nerozváděla. V tu chvíli si totiž všimla, že na ni zamával Bob, tak mu zamávání s úsměvem vrátila.* Pokud mě na moment omluvíte, skočím pozdravit, budu hned zpátky. *Omluvila se a zamířila za Robertem a Taylorem.* Ahoj Bobe, Taylore, Sasho, ráda vás všechny zase vidím. *Usmála se a naklonila se k Bobovi, aby ho objala, přitom ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Díky za to Pandemonium a taky za bezpečnostní tip, myslím, že mi to ušetřilo jedno nebo dvě encanta. *Šeptla, než se poodtáhla.* Jste v pohodě po té svatbě? *Optala se tentokrát i Taylora.* Myslím, vy dva a David.
Všiml jsem si. Kupodivu je stále živá, i když jí občas zapomenu zalít. *Přiznal se s pobaveným uchechtnutím. Nikdy nebyl přímo ukázkový pečovatel o rostliny, pořád však nebyl horší jak jeho otec. To už byla jiná. Tay se jednou vsadil, že mu umře i nějaký sukulent. Později od sestry zjistil, že vyhrál, tudíž mu máma musela poslat jeho výhru – její vlastní recept na Vánoční Springerle. Vždy je mívala tak dobré, ale on nevěděl díky čemu. Doteď ten spis surovin měl.* Měli bychom, když to budu flákat, nikdy se to nenaučím. *Kývl. Mohl se zeptat i někoho staršího z vily, ale to pokládal za poslední možnost. Pro sebe si pak při zmínce pěsti sykl.* /Jajks./ *Pomyslel si.* Jistě..doteď jsem každý rok i od doby, co mě přeměnili, na Vánoce kakao pil, abych tu tradici ctil. Jen tedy ochuzené o marshmallows a s velkým množstvím krve. *Dostal ze sebe. Když na to tak vzpomínal, měl znovu na kakao chuť. Nejraději by si dal to, o němž před chvílí ROBERTOVI vyprávěl.* /Už to nebude ono./ *Proběhlo mu hlavou.* Tak snad se ti to podaří. *Usmál se na něj. Poté se rozhlédl po trzích, tudíž o BOBŮV úsměv přišel.* Dal bych si další horkou čokoládu. *Prohodil, když byla zmíněná káva. Sasha za nimi se mezitím probral, když si všiml, že proti němu letí jmelí. Tak tak jej chytil předtím, než by jej stačilo plesknout přes ksicht. Rychle se pak rozhlédl, aby zjistil, kdo si dovolil to po něm hodit. Když poté zjistil, že to byla Elaine, zamával jí s úsměvem nazpět, načet na rostlinu ve svých rukou kouknul, uvažujíce chvíli, proč ji obdržel. Nakonec mu to však došlo, a tak natáhl ruku, dávajíce jmelí přímo nad ROBERTA s Tayem.* Tak šup, vy dvě hrdličky, máte nad sebou jmelí. *Zazubil se na ně. To si Tay však všiml příchozí KIM, tudíž jej jednoduše odbyl mávnutím ruky. * Ahoj, Kim. *Usmál se na ni. Sasha si ovšem stále stál za svým, proto Kim jen mávl, vyčkávajíce, až řekne, co má na srdci.* Ano. Proč bychom nebyli v pohodě? I když, myslím, že ty jsi totálně vypl, Lieber. *Otočil se Tay na BOBA.* Jsem krapet netrpělivý. Takže si pohni, drahá..a vy dva taky. Tak šuuup! *Dovolil si popohnat jak KIM, tak i ty dvě hrdličky.*
*Spokojeně drbala borderku, zatímco se ostatní bavili s Kim a sama věnovala úsměv Geretovi. Nad otázkou Nat ji něžně dloubla loktem do žeber.* To není zrovna nejvhodnější otázka. *Pokárala ji jemně, ale to už se Kim zdravila s Robertem a lehce překvapeně se zamračila.* Není ta holka tak náhodou civil..? Co dělala v Pandemoniu..? *Zeptala se Nat zmateně.* /Buď má sakra štěstí na kamarády Podsvěťany, nebo má Zrak./ *Ona sama sice neplánovala to nijak vyšetřovat, ale poněkud ji to překvapilo.* Jak se máš, Gerete? *Optala se jej mile místo toho a nabídla mu objetí, zatímco druhou rukou držela borderku.* Koukám, žes sbalil hned dvě krásné slečny.
To je pravda Val...Že by Geret si někoho našel?..*Nat se zasmála a držela Valerii blízko sebe* Není jediný..ale tak to je super! Jsem za tebe ráda! *Oznámila Nat a Elaine se koukla na čas* ..Nat musíme jít..Těšilo mě Val *Natalie se koukla na Val a objala jí* brzy se uvidíme okay?..*Jemně jí políbila na rty a po chvilce byla odtrhnuta Elaine* Ale no tak! *Elaine zamávala GERETOVI a VALERII než zmizely obě dvě z dohledu*
*Když NATÁLIE chválila psa, jak je "roztomilý", nedokázal se zbavit dojmu, že to bylo sarkasticky adresováno jemu i když byl její pohled namířen na Mayu. Za zády Natálie stála, jako její stín -Elaine. Přítomnost starší upírky, která neměla na práci nic než peskovat tu mladší mu připadala asi tak, jako kdyby byla Natálie nekompetentní a nezpůsobilá pohybovat se sama. Vcelku dost El litoval, on by to dělat asi nedokázal. Jeho taky za ručičku nikdo netahal a pokud není Nat zodpovědná teď, nemyslel si, že by roky buzerace cokoliv změnily. Člověk má sebeuvědomění a zodpovědnost buď v sobě, nebo ji nemá. Ale mohl se mýlit.* /Třeba to takhle El vyhovuje... Možná si tím kompenzuje mateřství./ Elaine *Oslovil starší upírku a sklonil uctivě hlavu v pozdrav, protože i když si nebyli oficiálně představeni, on její jméno znal a slušnost mu nedovolovala dívku ignorovat. Už tak ji Val s Nat braly za samozřejmost a ani ji nepředstavily Kim i když byla hned za nimi* To nic *reagoval na to, když Val podotkla k Nat, že její otázka není vhodná, chystal se odpovědět, ale v tu chvíli Kim na někoho zamávala a v rychlosti jej tam nechala samotného. Stačil jen němě natáhnout ruku, aby do ní KIM pokud chtěla, tak vložila vodítko Mayi, že ji opět pohlídá. Protože ji Val tou dobou drbala.* *Opětoval maličko ztuhle Valériino objetí a pokusil se opětovat úsměv. Val se takřka okamžitě pozastavila nad tím s kým se šla KIM pozdravit... On o Pandemoniu nevěděl zhola nic, tak jen čekal až bude opět osloven, aby tak odpověděl rovnou na tři otázky týkající se jeho osoby.* Potkali jsme se tady. Náhoda... *Pokrčil laxně rameny. Hodlal ignorovat veškeré narážky na možný vztah mezi ním a KIM ke které cítil právě teď nic, než vřelé přátelství.* Netušil jsem že vy dvě... *dovolil si být teď pro změnu krapet netaktní on. Před týdnem o Nat nepadlo mezi ním a Valérií ani slovo na toto téma, ale to nic neznamenalo.* *Musel si sám připomenout, že to byl on, kdo měl problém s Val věkem a hlavou mu opět zněla i její slova o tom, že s ním vlastně nic mít ani nechtěla.* Můžu vás tři na něco pozvat? *navrhl, páč stáli pořád defacto před tím stánkem, kde kupovali medovinu s KAT kterou měl stále v ruce a automaticky zahrnul do pozvání i Elaine. Okázale tak přešel to, že je za jeho domnělý vztah s KIM Natálie ráda i to, jak pak VALÉRII na rozloučení políbila, když odklonil na moment zrak Asi ve stejný moment kdy zval na pití, se podívala Elaine na hodinky a poněkud diskomfortní rozhovor byl asi u konce.*
Je to věc temné magie. Stačí ji málo. Celkově je tento typ magie snadný. Dělá nás silnějšími, ale má... vedlejší přínaky bych řekl.* Poví, ale je vidět, že víc to specifikovat nechce. Sám ty příznaky dokonale skrývá.* Pravda. Tentokrát si vezmu meč a zkusíme souboj..* Řekne a přemýšlí, zda má nějaký, který není prokletý nebo jedovatý. Pak se podívá na SASHU a posléze nad sebe. Tuhle tradici zná. Byla od jeho předků. Jeho vnitřní tradice bojovali s tím, že by neměl. Takže se dívá na TAYE a radši uhasí cigaretu a schová ji. Je rád za KIM, která přišla.* Ah, Ahoj.* Pozdraví ji.* To byla maličkost.... eh, kdo se prokecl? Protože tohle je jedna z mála věcí z DOHOD, co uznávám jako inteligentní.* Řekne vážně. Pak se uchechtne.* Dobrý, kletba ze mě opadla a se sestrou se radši nebavím a ona semnou. Stejně je doma, protože si ji otec zavolal.* Ušklíbne se.* No a já a David... David žije s Triss. My dva se zrovna dvakrát nemusíme.* Řekne popravdě a snaží se ignorovat SASHU, jmelí a to všechno. Pak se na něj ovšem zamračí. Pustí Taye a udá kolem nich dvou velice silnou iluzi, takže to vypadá, že tam nejsou. Chytne TAYE za tváře.* Promiň, ale duch mé matky by mě asi proklel, kdyby zjistila, že nedržím tradice.* Prohlásí a políbí ho na rty. Jde však jen o letmí polibek a ne takový jako na svatbě. Pak udělá krok zpět a iluzi zruší.*
*Nad Bobovým komentářem si povzdechla, ale přikývla.* Nebudeš tomu věřit, ale po těch pár týdnech jejich existenci chápu. Pro můj klid v duši řekněme, že to bylo kombinované úsilí hned několika Podsvěťanů a nechci problémy ani pro jednoho z nich. *Mohla sice říct, že hlavní informaci dostala od víly, jakožto od někoho, koho Dohody nevážou, ale raději si tuhle informaci nechala pro sebe.* Stejně jako pro vás. A pro tvůj, živé duši jsem o tom neřekla. Tedy, kromě Podsvěťanů v mém nejužším kruhu. Chtěla jsem ti jen poděkovat. A omluvit se za to chmatání na uši, tehdy jsem to nevěděla, teď vím a upřímně mě to mrzí. *Pousmála se provinile, pak se obrátila k Taylorovi.* Do detailů zacházet nebudu, nemůžu. Ale všimla jsem si, že na svatbě nebyl Sasha, zbytek jsem se dozvěděla později. Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Respektivě všichni čtyři. *Dodala s ohledem na Sashu a Davida a na Taylora se usmála.* Nebudu vás dál rušit, máte toho dost. Mějte se a krásné svátky. *Usmála se na ně. Iluze ji zachytila trochu nepřipravenou, ale rozhodla se to nekomentovat a neřešit.* Taky se měj, Sasho, krásné svátky. *Usmála sei na druhého upíra a zamířila zpět za svou původní skupinkou.*
*Než mohla dostat jakoukoli odpověď na svou otázku, Nat s Elaine byly na odchodu. Tak si jen povzdechla a usmála se, s oběma dívkami se rozloučila a objetí tentokrát věnovala i Elaine.* Mějte se, vy dvě, brzy se uvidíme! *S tím se otočila zpět ke Geretovi a omluvně se na něj usmála.* Nic jsem tím nemyslela, jen tě škádlím. Upřímně bych ti to přála, vypadá mile, z toho mála, co jsem mohla vidět. /I když, pokud je opravdu civil, jaký by byl pro ni vztah s vlkodlakem..?/ *Pomyslela si.* To s Nat je poměrně čerstvá záležitost. *Vysvětlila, zatímco si pohrávala s přívěskem a v druhé ruce svírala zbytek punče s krví.* Jsi moc milý, Gerete, ale nic si nedám, děkuju. Mám ještě zbytek tohohle. *Pozvedla kelímek na vysvětlenou.* Nechtěla jsem rušit, jen pozdravit, když jsme se od toho karaoke neviděli a stejně mám ve finále pocit, že jsem tady trochu nevhod. *Usmála se trochu smutně a podrbala fenku za ušima. Ta se na ní dívala těma krásnýma modrýma očima a Valerie jen s námahou překonávala touhu se k ní schoulit a zabořit jí obličej do nádherné tříbarevné srsti.* Jak se máš, Gerete? Ale upřímně.
*Na slova vázající se ještě k magické květině, co měl v pokoji, mlčky kývl. Téma jejich konverzace se totiž opět změnilo. Už teď se na další trénink těšil. Jistě, nějak se snažil trénovat sám, ale nakonec..bez mentora se nepohne nikam.* Dobře. *Usměje se na ČARODĚJE zvesela. Nad tím polibkem pod jmelím pak vskutku zapřemýšlel, než-li by však něco stačil udělat, byla u nich KIM. Sashu tedy aspoň prozatím odbyl, aby se dívce mohl věnovat. Nechal ji nejprve vyřešit si své s ROBERTEM a vyjádřil se až, když se jej to začalo týkat.* Nebyl..byl tam se mnou někdo jiný. *Řekl, přičemž si vzpomněl na svatbu a její průběh. Rozhodně by tam radši byl se Sashou. Ten si to ovšem lehce pokadil. Nu což, nyní oba věděli moc dobře, že se radši budou držet navzájem, aby nehrozil další výlet s Dragosem jako doprovodem. Už už se nato chystal s dívkou rozloučit, v tom jej ovšem zaskočil ROBERT. Podíval se mu krátce do očí, než ty své přivřel, když pocítil rty ČARODĚJE na těch svých. Tomu letmému polibku by i vyšel vstříc, kdyby se však Bob nestihl odtáhnout.* No joo, tobě taky. Papaaa! *Zamával KIM Sasha, načež se rozhlédl po trzích. Tay tedy využil toho, že se nedívá ani jeho doprovod, aby pro změnu on, mohl BOBA chytit za tváře a znovu jej políbit. Narozdíl od předchozího, dal do svého trochu víc citu i vášně. I tak byl na něj docela krátký, ačkoliv rozhodně trval déle než ten, co inicioval BOB.* Aspoň pořádně, ne? *Nadhodil, načež věnoval pozornost Sashovi.* A ty už to dej dolů.
*Nevěděl, co víc říct. Slyšet ji říkat že by byla ráda, kdyby byl s jinou hovořila asi víc, než jasně. Nechtěl být netaktní.* Jo, je velmi milá *souhlasil tedy tiše a otáčel medovinou v kelímku, než ji pak naráz vypil.* To nic, nedlužíš mi žádné vysvětlení... *chtěl ji však přerušit hlavně kvůli sobě i když by si to nikdy nepřiznal*. V pořádku, jsem rád, že jsem tě viděl *dodal upřímně.* /Nevhod.../ *v mysli zavrtěl hlavou.* /Kéž by.../ Upřímně? *uchechtl se trochu posměšně. Co o něm vlastně věděla... a co věděl on o ní... Znali se velmi krátce, potkali se před týdnem a mnoho si o sobě neřekli. On jí o sobě neřekl vlastně vůbec nic. To že na ni od té doby myslel byl čistě jeho problém.* ...asi úplně stejně, jako minulý týden *řekl napřímo a jeho pohled do jejích očí byl maličko tvrdý. Co zbývalo, než se obrnit.* Rád jsem tě viděl* dodal už trochu víc nahlas, protože se KIM vrátila.* Tak třeba zase někdy *Rozloučil se spěšně a nedával moc možností, aby na to VALÉRIE reagovala. S Mayou udělal pár kroků, aby KIM musela s ním a pak se na ni otočil, aby jí vrátil vodítko a rovněž se rozloučil. Trochu v jiném duchu. Na jeho tváři se opět objevil vlídný úsměv* Moc rád jsem tě poznal. Můžu si vzít tvoje číslo, abych ti poslal ty fotky a domluvíme se na příště k Benovi? *optal se s upřímným zájmem.*
*Byť v duchu doufala, že by z něj mohla něco dostat, jeho reakce byla více než výmluvná a ona nehodlala opakovat chybu z jejich prvního setkání tím, že by se mu hrabala v hlavě.* Chápu. *Hlesla a uhnula pohledem, než naposledy podrbala borderku za ušima.* I já tebe. Krásné svátky… Tobě taky, Kim, měj se. *Mávla ještě na blondýnku s úsměvem, než poněkud rozčarovaně zamířila vyzvednout pár věcí ve stáncích a pak domů. Jak krásně tenhle večer začal a probíhal, teď z něj zbylo jen cosi s nahořklou pachutí, u čeho doufala, že se jí to povede vytěsnit, ale byla si zároveň vědomá toho, že realističtější scénář je, že se tím bude minimálně do konce víkendu užírat. Nic z toho však neřekla a zmizela rychleji, než by si mohl Geret čehokoli všimnout.*
*Bob ji poslouchá a musí se zasmát.* Věř že ne. Mě trvalo sto let pochopit všechny rasy a sepsal jsem i bestiář. Mám dojem, že teď ho mají v jednom muzeu a snaží se ho rozluštit.* Uchechtne se. Pak mu však úsměv zmizí.* No spíše se nesmí zírat a sahat bez dovolení je už jiný level. Je to jako když se někdo narodí se třetím prsem, taky je neslušné zírat.* Poví ji a pak je trochu zmatený. Neví, proč by neměl být v pořádku. Však je mu osmset let a na hlavu nespadl poprvé. Pak jen na rozloučenou zamává. Je dál zmaten. Když ho pak políbí Tay, tak mu polibek automaticky oplácí a uvnitř něj se objeví to nutkání si ho k sobě přitisknout blíž. To však ale neudělá a on se jen lehce usměje. Je zmaten a uvnitř něj je panika.* Musím jít.* Prohlásí a otočí se na patě a jde. Akorát jeho rudé uši jsou vidět. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a zmizí domů, kde se zamkne v pokoji a rozhodne se přemýšlet a jít na to logicky. Proč ho Tay tak políbil.*
Nápodobně, Valérie, měj se hezky! *Mávla s úsměvem za odcházející dívkou, než se otočila ke Geretovi. Ptát se nechtěla, netušila, jak se znali, ani odkud a, koneckonců, houby jí do toho bylo. Nemohla si však nevšimnout, že dívka i přes svůj perfektní úsměv působila při odchodu poněkud smutně.* Díky. *Usmála se na Gereta a převzala si od něj vodítko.* I já tebe, byl to moc příjemný večer. A jasně. *Usmála se a vytáhla si telefon, aby si vyměnili čísla. Když se tak stalo, rovněž se s ním rozloučila a zamířila k domovu.*
*ROBERTA políbil už jen proto, že byl nespokojený s tím, co přišlo z jeho strany. Bylo to málo..nebo byl Tay až moc nenasytný. Těžko říct, rozhodně to prostě nechtěl nechat jen tak. Na druhou stranu to až moc neprotahoval, aby to nebylo pro BOBA nějak nepříjemné. Proč by taky jinak předtím do toho polibku nedal aspoň kousek citu? Taye to možná trošičku rozesmutnilo. Možná to byl další z důvodů, proč se rozhodl iniciovat další polibek.* Dobře? *Naklonil lehce hlavu na stranu, během čehož pozoroval, jak BOB odchází. Když si pak všiml i růžových uší, uchechtl se, načež kebulí rovnou jemně zavrtěl.* Fakt rozkošný. *Pronesl, načež se otočil na Sashu. Ještě sám s ním si trhy prošel, nakoupil nějaké dárky k Vánocům a nakonec společně s ním zmizel zpět do vily.*
*Aj napriek tomu, že jeden večer na Vianočných trhoch sa ukončil, to neznamená, že mesto New York nečaká ešte niekoľko týždňov na trhovisku. Stánky a ozdoby sú tak dostupné až do konca mesiaca. Každý si tak môže prísť na medovinu, vianočné víno, alebo len obzrieť výzdobu v stromoch Central Parku.*
*U mesiaca v úplnku to bolo nejakú tú hodinu rušno. Typycký štamgasti už sedeli pri bare a stoloch, avšak dneska sa pridala maličkosť, ktorá náladu úplne zmenila. Obrazovka v ľavom rohu bola usadená na stojane na stene, kde sa zvyčajne pozeral futbal. Tentokrát sa však na obrazovke ukazovali slovíčka v sprievode piesne. Už teraz, keď sa otvárali dvere len nedávno sa okolo obrazovky stretol hlúčik ľudí, ktorý kričali na plné pľúca Hotel California od Eagles. Ešte stále bol nejaký ten stôl voľný, avšak väčšina mala na sebe lístok s rezerváciou. Kto ďalší sa pridá do hudobného krúžku?*
*Karaoke se naposledy přímo zúčastnil ještě zaživa, takže si rozhodně nehodlal něco takového ujít. Znovu už ne. Podobnou možnost měl vlastně už na Hiramově oslavě, avšak tehdy zmizel z celé oslavy poměrně rychle, ještě než by se stihl k pódiu dostat. Ne, že by vždy trval na tom, že by si rád zpěv podle textu na obrazovce vyzkoušel, spíše jej bavilo sledovat ty, co se o to snaží. Samozřejmě je většinu času obdivoval, obzvláště jejich odvahu tam jít několikrát za celý večer, protože on většinou zvládl jen jednu píseň a měl dost. Někdy to ovšem bylo spíše k popukání.* Těším se na tebe. Dlužíš mi to za to, že jsem tě musel do vily zhuleného tahat. *Řekl mladší upír staršímu, Sashovi, ještě předtím, než po delší cestě k podniku, vstoupili do budovy. Neměl na sobě nic neobvyklého, aspoň podle jeho názoru. A jelikož studoval na škole plné podivínů, no nevšední jeho outfit možná docela i byl. Skládal se ovšem ze stejných kusů oblečení, jako míval vždy, když nešel na nějakou vážnější akci. Bez dalšího okecávání, oděn byl do černé volánkovité košile, pasového korzetu a Steelek téže barvy. Uši, krk i prsty mu opět zdobily pryskyřicové šperky, tentokrát však v sobě skrývaly jen nějaké bylinky a jejich lůžko nebylo nijak zdobené.* No jo furt. *Odvětil mu lehce nabručeně Sasha. Ten byl pro změnu oblečen do bílé košile, černých kalhot a saka téže barvy.* Ale nic holčičího zpívat nebudu. *Vyhrkl hned nato. Tay se ovšem jen škodolibě krátce ušklíbl, než se svým doprovodem, který jej držel okolo pasu, zamířil k jednomu volnému stolu.*
*Už to bolo nejaký čas čo strávila v meste. Hlavne toho mala čím ďalej tým viac na hlavu. Zatiaľ nikto neprišiel na to, že ten kostol práve podpálila ona a nejak to neriešila. Nikto sa nepýtal tak ani nemusela nič riešiť. Hlavne čo by sa tým zmenilo. Len by dostala niečo iné na krk a musela si viac toho odpracovať. Hlavne by dostala zdrba. Na Karaoke večer sa veľmi tešila a bolo jej dosť jasné že nikto si nezoberie nič z toho čo by aj spievala, ale jednoducho sa prišla pobaviť. Mala na sebe čiernu bundu a pod ňou čierne svetrové šaty, ktoré mali rolák, takže mala zakrytý aj krk, takže nebolo vidieť žeby mala na sebe runy, len vynechala tú, ktorá ju robila pred ľuďmi neviditeľnú. K tomu si dala čierne kožené legíny a vysoké kozačky, kde schovala dve dýky. Jednu z Adamasu a druhú zo striebra. Práve písala správu Ju Yeonovi, pretože mali ísť spolu. Stretla sa s ním len nedávno a začal jej robiť sparing partnera pri tréningu, keďže väčšinou mala vždy niekoho kto mal nad ňou veľkú prevahu. Bola rada za jeho pomoc, pretože občas mala pocit, že to nezvláda. Pozrie sa na bar a trochu sa pousmeje.* /Aspoň sa pobavím/ *Pomyslí si a vojde dnu. rozhodne sa ho počkať vo vnútri, pretože sa jej nechcelo čakať v tej zime. Prejde ku baru, kde si viacmenej objená len kofolu, pretože nič iné by jej aj tak nedali. Po chvíli sa objaví jej spoločník a ona sa na neho usmeje.* Meškáš. *Povie mu a on sa na ňu zamračí, retože to nebola pravda.* Kecáš blbosti. *Povie jej pričom zaznie jeho silný prízvuk, ale jej to nevadí. Samozrejme bol oblečený ako typický lovec a ju to ani len neudivovalo. Čierne nohavice a čierne tričko. Samozrejme mal na tvári svoj prísny pohľad, čo ju pobavilo.* Hej, netvár sa tak. Nemám nič alkoholické. *Povie mu a on len pokrúti nad ňou hlavou. Lotty sa poobzerá naokolo a pohľad jej padne na upíra, ktorý ju chcel nedávno vysáť. Aj keď asi už to aj bol nejaký čas dozadu ale jej to ubehlo.* Myslím si, že pôjdem pozdraviť starého známeho. *Povie, ale je zastavená jeho rukou, čo ju prekvapí.* Nerob blbosti. *Varuje ju a potom ju pustí. Na to odchádza otravovať Taylora, ktorého pozdraví veselým hlasom.* Ale koho to tu vidím? Žeby si vyliezol zo svojho hniezda? *Opýta sa ho a je zvedavá na jeho reakciu.*
To se uvidí..nikdy nevíš, co ti připadne. *Vrátil staršímu upírovi, když se po jeho boku usadil ke stolu. On sám zpíval songy, jejíž autory byly ženy, nejednou a moc si nestěžoval. Prostě to bral jako srandu. Byla to taková maličkost k pobavení. Navíc se něco takového během karaoke či třeba takového nacvičování s kapelou, stávalo docela běžně.* Prostě si to nevybereš..i když ty by ses z něčeho takového snadno zvládl vyvléct, co? *Pozvedl lehce obočí s pobaveným úsměvem.* Jen nevím, jestli ti to encanto na tu televizi zabere, protože tu zatím žádného zřizovatele nevidím. *Uchechtl se. Když si pak všiml, že k nim jde jedna jeho známá, nasucho polkl.* Zato vidím někoho jiného. *Řekl ještě směrem k Sashovi, než se u nich napřímo zastavila Lotty. Tu lovkyni si moc dobře pamatoval.* Ano, vylezl. *Dostal ze sebe. Starší upír jej během pozorování blonďaté lovkyně chytil o něco pevněji.*
*Nat a Elaine šli kolem klubu když se Elaine najednou zastavila* Stůj..jsme tu..*Nat byla zmatená ale když si všimla plakátu před budovou div nevyskocila z kůže radostí. Vešli dovnitř a usmála se když viděla ten klub* Hustý!..Hame si spolu nebo- *Nat se chtěla posadila někde ale starší upírka ji chytla* zůstaň u mě..*Elaine se opatrně probrala lidmi a našla jim místo na sezení* Taak joo-
*Na dnes bol dohodnutý s ľudmi z večerného kurzu, že zájdu na karaoke. Mali objednaný stol a že sa ich pri ňom pekná kopka zišla.* Čaute ľudia. *ozdraví sa všetkým a obezrá sa za barom. Rozmýšla na čo má chuť a že sa dľho nerozmýšlí, keď zbadá orosený pohár piva na inom stole. Objedná si rovný pullietr a vrhne sa do debát pri stole. Samozrejme že ženy riešia, karaoke a čo si chcú zaspievať a chlapi, šport. Popravde ho ani jedna téma nijako nazaujme a rohodne sa dostať k poradovníku na karaoke a tomu aké piesne su dnes v obehu.*Hmm, to by mohlo byť niečo... *Zhundre si popod nos a prechádza zoznam ďalej. Nevníma tú katastrofu, čo sa teraz odohráva na pódiu.*
*Lotty pobavilo, že ju upír nerád videl, pretože to bola pre ňu sranda. Hlavne po tom, čo mu držala dýku priamo pod krkom. No nebol sám, čo asi bola výhoda, keďže ho mal asi niekto na starosti.* Nebuď mrzutý, veď to bol iba škrabanec a aj tak si sa rýchlo zahojil. *Povie mu a viditeľne sa baví, lenže trochu do toho vstúpi jej vlastný spoločník. Predtým ako stihne niečo iné povedať tak jej zakryje ústa rukou a sám sa radšej predstaví.* Zdravím, moc si ju nevšímaj má celkom zlú náladu na rýpanie. *Vrhne na ňu pohľad, že by ju najradšej za toto zaškrtil, ale dá jej ruku z úst, pričom ju chytí za rameno, keby chcela niečo trpké povedať.* Tss... Kazíš mi zábavu. *Povie potichu, ale vie že ju počuje, ale nereaguje na to.* Nechceš náhodou ísť priamo tam a zaspievať náhodou Madonu? *Opýta sa teraz Taylora a bola by to vtipná situácia, kebyže sa tak stane.*
*Lhal by, kdyby řekl, že neměl chuť po té lovkyni skočit znovu. Voněla stejně dobře jako tehdy. Nicméně nepotřeboval opět mít u krku dýku a pociťovat tu bolest v té noze. Bylo to děsné. Nepříjemně sykl, když na to tak zpětně opět myslel, během čehož se dobrovolně stáhl víc k Sashovi, tisknouce se k němu a přivírajíce u toho oči.* Tebe nikdo do nohy nebodl. *Vrátil jí. To se lehko říká. Pořád přece cítil bolest jako každý jiný. Pouze zmizela rychleji, v jistých případech. Nechtěl by nyní být třeba v Natyině kůži. To stříbro jí provedlo své, a to se ho pouze dotkla. Už i čekal, co dalšího LOTTY řekne, v dalším slovu jí ovšem zabránil někdo další. Oba upíři mu nato věnovali pohled a na jeho slova mu kývli.* Zábavu? Copak jí nemáte v institutu a na misích dost? *Řekl poněkud nepříjemně Sasha. Tay nato protočil při otázce oči.* Tu už jsem jednou zpíval. Nenašla bys ve své hlavě něco dalšího?
*Nat si došla k karaoke pultu a chytla jí nervozita a koukla na Elaine* Co se na mě tak koukáš..No já zpívat nebudu..výběr sj písničku "Maličká" a hop dotoho *Řekla Elaine přitom narážející na přezdívku mladé upírky. Nat si vybrala písničku od ABBY "Dancing Queen" a zpustila, srdce měla až v krku ale neznělo to jako umírající lasička takže to byl úspěch. Elaine ťukala nohou do rytmu hudby a pozorovala Natalii a její okolí po jakémkoliv nebezpečí. Nat se pomalu dostávala do svého živlu a nervozita šla stranou*
*Naklonila trochu hlavu a bavilo ju vidieť, že tá spomienka mu neurobila dobre. Hlavne si to zaslúžil. Nemal jej ísť po krku. Ona sa len bránila, takže to nemohol poprieť.* Hele... Ty si prvý po mne vyštartoval. Ja som sa len bránila. *Povie mu a cíti ruku Juyeona o niečo silnejšie a vie že by mala byť ticho, ale jednoducho jej to nedalo. Ona bola tá čo sa bránila a nie on, tak prečo by sa mal ospravedlňovať za niečo, čo sa aj tak rýchlejšie uzdravilo. Nie ako u človeka.* To by som nepovedala. Pokiaľ vieš ako to v ňom chodí, tak to zábavou nenazveš. Druhá vec ja mám misie zakázané, takže musím hľadať niekde inde. *Vráti to upírovi a odfrkne si. Na to cíti, ako jej spoločník stlačí rameno oveľa silnejšie, že trochu vyjukne a pozrie sa na neho. No trochu stíchne, keďže vidí že je naštvaný. No na TAYLOROVU otázku odpovie.* Hmm... Tak čo teda PSY a Gagnam style. To už ti bude sedieť viac. No nie? *Pýpne si do neho a po tých slovách má chuť si zahryznúť do jazyka, pretože ju Juyeon začal trápiť ešte viac. Bohužiaľ nestihol ju umlčať, čo bola trochu smola. No nakoniec ju radšej pritiahol k sebe a chytil ju pod krk, aby mala rozum.*
*Ta vzpomínka mu logicky moc dobře nedělala. Ano, vystartoval, protože svoji chuť neovládl. Ale stačilo nakonec jej jen povalit na zem a počkat, až si jej Elaine převezme a zpacifikuje. Ne, to nepřipadalo v úvahu.* To zabodnutí dýky ale nutné nebylo. Síly jsi měla dost, stačilo jenom přidržet a počkat, než by mě starší upírka odtáhla. Nebo si aspoň nehrát s ohněm. *Pověděl nepříjemně. To už jej ale taky měl chuť Sasha umlčet, protože to jejich rýpání do sebe jej unavovalo.* Já se možná zhulil, což byla chyba, přiznávám, ale nerýpám tu do tebe, že jsi mi nezabránil. Takže se jako malé děcka přestaňte hašteřit. Jinak vás asi usadím támhle do dětského koutku a namísto alkoholu dostanete oba džusíka. *Zamručel starší, načež se děkovně podíval na LOTTYIN doprovod, který si ji rovněž snažil udržet na uzdě.* Jasně, jasně. Jen zkus zbytečně nerýpat. *Protočil oči. Tay se pak uchechtl, vrtějíce hlavou.* Sorry, umím německy, ne korejsky a nehodlám někomu kazit text. Navíc mi nebude sedět víc, to už bych spíše zazpíval All the Saints of Notre-Dame od Baby Jane. *Vrátil jí, nato už ale od Sashy schytal slabší pohlavek.* Co jsem sakra řekl, Taylore? *Zavrčel. Dnes obecně moc dobrou náladou neoplýval. Mladší tedy s pokorou kývl a raději vzhlédl k pódiu a s radostí zatleskal NAT, které věnoval i povzbudivý úsměv.* /Jde jí to dobře./
Hmm... Nie som dokonalá, takže to že niečo vzbĺklo není úplne moja chyba a to že nedokážeš zniesť trochu bolesti. Oj to je mi ľúto, že malá ranka tak moc bolela. *Povie mu docela ironicky, pričom sa skoro začne smiať na tom že ten druhý upír je zhulený a lovec čo je tu s ňou má chuť ju doslova zaškrtiť, pretože toho má plné zuby.* Okamžite s tým prestaň. *Varuje ju a pri tom tóne hlasu trochu stuhne. Už to nebol milý tón a ona vedela, že to prehnala.* Ja ale alkohol v sebe nemám a ani nemôžem piť. *Povie na to upírovi, ale predsa len si musí ešte naposledy rýpnuť do neho.* A o to pri Karaoke ide. Čím blbšie spievaš tým viac bavíš ľudí. Nejde o to spievať najlepšie, ale o to spraviť najväčšiu hovadinu. *Na to dostane po hlave, ale to jej je jedno, pretože si stála za svojim a Juyeon mohol byť akokoľvek naštvaný, tak ona mala pravdu. Išlo o to sa baviť a nie robiť zo seba speváka.*
*Když Nat slezla z pódia oddechla si s úlevou, / To bylo děsivý / pomyslela si. Elaine se zasmála když viděla její výraz. Nat si všimla dále v davu TAYLORA a usmála se na něj zpatky* Je tu Taylor!..*Nat zněla opravdu nadšeně a objala Elaine a sedla si na židli* To bylo trochu děsivý..Pojď do toho!..*poprosila Elaine aby šla s ní zpívat ale bylo to k ničemu* Chtěla bych jít za ním *Elaine zavrtěla hlavou a objednala jim nealkoholické drinky, Nat opatrně vlila zbytek krve do jejího pití* Nech ho vydechnout..taky za tebou neběží všude *vysvětlila Elaine a udělala to samé*
Nebylo vůbec potřeba jej brát do ruky. *Stál si pro změnu za svým Tay. Sasha během toho už pomalu začal netrpělivě dupat nohou o zem. Neměl náladu a to děsné popichování jej dost vytáčelo. Na druhou stranu dokázal být v ohledu mladšího upíra mírnější. Nebylo sice nutné to popichování oplácet, ale rozhodně nebylo ani nutné ho celé zahajovat. Proto především probodával nepříjemným pohledem LOTTY, která to všechno začala.* Souhlasím s vámi. *Kývl na slova zjevně starší osoby, co s LOVKYNÍ přišla. Taky jej i litoval. Určitě si nepřál ji takto klidnit.* To jsem vědět nemohl. *Vrátil LOTTY pak. Tay jí pro změnu věnoval protočení očima.* Jasně, záleží publikum od publika. *Pověděl už o něco klidněji. Udržel se pak horkotěžko, aby se neuchechtl, když i lovkyně dostala pohlavek.* Ale ano, uznávám, máš pravdu...hodněkrát jde o to, pobavit lidi. Jen stále nemůžu souhlasit s tvým výběrem, není to nic pro mě. *Dostal ze sebe už na sto procent s klidem. V hlavě pak doufal, že vydrží a nezačne opět hysterčit.*
*Už mu aj chcela na to niečo povedať ale kopnutie nohy ju trochu zastavilo, takže zostala ticho a len ho prebodávala pohľadom. Zovrela ruku v päsť a otočila sa neho, pričom na ňu hodil varovný pohľad, ktorý vedela čo znamená. Mal toho už dosť a mal len jednu trpezlivoť, takže nemienil nechať, aby to dopadlo bitkou. To hlavne nepotreboval.* Mám pocit, že máte nejakú minulosť. Tak čo takto ju zahodiť za seba a začať znova? *Opýta sa ich Juyeon, aby nadhodil aspoň mier, pričom jeho pohľad znamenal že sa o tom nemieni nijak baviť. Lotty mohla len na neho zlostne hľadieť, pričom rozhodne sa jej do toho nechcelo. Neznášala upírov a nemienila to urobiť.* urob jej tú radosť a zaspievaj to. Potom ona zaspieva to čo budeš chcieť po nej ty. *Povie mladému upírovi Juyeon a ona neverí, že to po nej chce. Chce mu na to niečo povedať, ale zastaví ju vyzývajúci pohľad, že len nech si to skúsi.*
*Tay se na LOTTYINA společníka podíval, načež přikývl. Vskutku měli, nečekaně. Nad jeho slovy se pak zamyslel.* Opět nemůžu nesouhlasit..Taylore, opravdu nad tím zauvažuj. *Vpustil se opět do toho Sasha, načež tentokrát neschytal vražedný pohled, nýbrž pokorné kývnutí. LOVKYNI věnoval pohled, skousl si ret, než se zbytečně zhluboka nadechl a vydechl a podal jí opatrně ruku. Klepala se kvůli strachu? Ano, ale to mu bylo jedno.* Taky si myslím, že je toto hašteření únavné..minimálně pro naše dozory. Jsem ochotný svoji chybu uznat a začít odznovu, ale potěšilo by mě zároveň, kdybys i ty uznala, že část z toho představení byla zbytečná. *Pověděl. Jednal s klidem, což jej samotného překvapilo. Ale co by neudělal pro vyřešení tohoto problému.* Promiňte, ale ne, něco takového nechci. Mám své hranice.
*Stále sa prehrabáva v zozname piesní a čaká či tam nie je nejaká echt stará, trebars od Elvisa, alebo niečo podobné, zatial sa vystrieda na pódiu pá ľudí čo nie vždy skončí ako totálna prepadák a on si niektré vystúpenia takto z blízka i užije.. no a keď konečne pride rad na neho rozhodne sa si to poriadne užiť. Vybral si nakoniec pieseň z filmu Pomáda konkrétne tú z autodielne.* Zdravím priatelia, som Ben a dúfam, že si to užijete rovnako ako ja. Aspoň teda posluchovo, pretože moje tanečne dovednosti sú velmi nízkej úrovne. *Povie len čo schytá do ruky mikrofón a už sa hneď púšťa do úvodných slov. Hlas má sice skvelý, ale jeho pokus o tanec sa stretá s neúspechom a je doprevádzaný pískaním a smiechom, ale Ben je proste Ben a neneháva sa odradiť. Posobí ako velký slon v malom krámku s porcelánom, ktorý sa snaží nič nerozbiť.*
*Nat se podívala na mobil a koukla na zpívajícího chlapa (BEN) na pódiu. Nat se bavila jeho choreografií a začala se smát* vidíš ho El? Vsadím se že se stařík za chvilku zastaví a chytne si záda bolestí *Řekla Nat starší upírce, která se snažila nesmát tomu divadlu* Natalie ticho..*Řekla Elaine když se tiše chechtala. Natalie začala tleskat a pískat aby ho (BENA) podpořila a zubatě se usmívala*
Po svojom výstupe sa teatrálne ukloní a užíva si smiech, pískanie a i pár komentárov od svojich spolužiakov z večerného kurzu. Ale poznámka o tom, že ďalší kurz na jeho zozname by mal byť tanečný ho rozosmeje a berie to na vedomie. Predsa len nedávno dostal ponuku na hodiny tanca. Ďakujem všetkým mojím tanečným fanúšikom. Dúfam, že v ďalšom kole sa ku mne niekto prídá nech to nie je až taká katastrofa. Pošle pár vzdušných bozkov smerom k svojím spolužiačkam a už aj odovzdáva mikrofón a zlieza z pódia. Tanečným krokom potom odpochoduje k ich stolu a už si vychutnáva svoje objednané pivo. Len čo ho dopije vytratí sa domov.
/Vlkodlačí klub a karaoke. Co by se asi tak mohlo pokazit...?/ *Vchází do již poměrně zaplněného klubu, dalo by se říci že v nejlepším, nějaký muž na pódiu právě baví obecenstvo a tak je pozornost většiny zaměřená jeho směrem. Ideálnější čas si snad nemohl vybrat. Nenápadně se přesune k k okraji baru a nijak nespěchá s tím, aby na zebe upozornil obsluhu. Trpělivě počká, až si jej někdo sám všimne a poté si objedná dvojité Diplomatico bez ledu. Nepřišel aby se s kýmkoliv dával do hovoru, ale zároveň by tomu nebránil, kdyby jej snad někdo sám oslovil. Účelem jeho návštěvy bylo poznat trochu lépe zdejší bytosti a k tomu obyčejné pozorování většinou postačí. Dnes ráno se vrátil do New Yourku po mnoha letech a třebaže některé věci se zkrátka nemění, tak trochu doufal, že některé přeci jen ano a on bude moci navázat alespoň zdvořilostní, když už ne vyloženě přátelské vztahy se zdejší komunitou. Taky by bylo dobré trochu zjistit, jak se jednotlivé frakce k sobě právě staví a zda není právě jeho rasa souhrou okolností v hledáčku. Bylo by to značně nemilé. Rozhodl se tvářit neutrálně a jen poslouchat náhodné rozhovory těch, co si příjdou koupit pití, aby se dozvěděl cokoliv užitečného.*
*Nat ucítila pach vlkodlaka hned jak vešel, lehce se ji zvedl žaludek a kouka po zdroji zapachu* Sakra..psysko přišlo *oznámila Nat starší upírce a Elaine se Rozhlédla a když její oči spatřili GERETA zavrtěla hlavou* Nevšimej si ho..nerozpoutej drama *Odpověděla Elaine a Nat zasyčela jak kočka ale Elaine jí jednu vlepila.* Au!..fajn..stejně je nemám ráda..*Nat se napila a Elaine si povzdechla* Natalie přestaň syčet..
*Valerie sice promeškala začátek akce, jelikož měla trénink dlouho do večera, ale přesto se rozhodla přijít alespoň na konec akce. Prozatím se snažila na sebe nepoutat pozornost, takže si jen objednala na baru colu a připojila se ke zbytku zpěváků a diváků. Nechtěla být na cizím místě sama, už vůbec ne, pokud ho vedli vlkodlaci. Ne že by s nimi měla špatnou zkušenost, nebo na ni někdo působil jakkoli nepříjemně, ale po nedávném útoku v parku, byť byl ze strany civilů, raději nechtěla nic riskovat. Protože jestli byli něčeho schopní civilové, podsvěťani toho byli schopní ve větším měřítku. Na sobě pro dnešek měla tmavě červenou koženou bundu, černou koženou sukni, červenou halenku, punčocháče a pevné boty nad kotník. Rozhlížela se po podniku, zda neuvidí někoho známého, když se kousek od ní ozvalo zasyčení a jako jeho autorku identifikovala povědomou zrzavou upírku a její doprovod. Tiše se k Nat připlížila zezadu, než ji rychle chytla za ramena.* To se dělá, syčet na lidi na akci? *Zpražila jí na oko, ale v koutcích jí cukalo.*
Hm?..Val! *Nat se postavila a objala mladou čarodějku pevně* Co ty tu děláš? *Nat se usmála na VALERII zubatě a pak jí pustila* Menší reflex na vlky..*Nat vysvětlila a nabídla místo vedle ni* sedni si k nám! Budu jenom ráda pak můžem jít na karaoke!..*Nat se hned když uviděla Val uklidnila a sedla si zpátky na misto* Jk ses měla Raven
*To že to po nej chceli obaja upír, tak aj lovec ju trochu hnevalo, ale len stisla pery, pričom chytila tiež Taylorovi ruku. Nebola práve z toho nadšená, ale tak predsa len to spravila, aj keď za to Juyeonovi pekne vynadá, že ju k tomu donútil.* Uznávam, že niečo na tom je. No ako úplného priateľa ťa brať ani tak nemôžem. Ale hádžem to za hlavu. *Povie mu, pričom ju pobaví to ako moc sa mu do toho čo navrhla spievať nebude. Pokrúti hlavou a predsa len sa baví na tom, že sa mu do toho nechce.* Hmm... To je škoda, si mohol vymyslieť niečo lepšie na mňa a aj ten čo mi kazí zábavu sa mohol pobaviť. Ale tvoja škoda. *Na tom sa trochu lovec uchechtne, pretože on to mal aj tak v pláne ju zosmiešniť, pričom vedl že by mu spravila to isté. Ale bol ticho, pretože to bolo v tejto chvíli najlepšie.*
Nazdar Rebelko. *Zazubila se a pevně upírce objetí oplatila.* Ráda tě vidím. I vás, Elaine. *Pozdravila starší upírku lehkou úklonou hlavy, než si přisedla k rusovlásce.* Chápu. Tedy, z části, mně to nijak nevadí. *Pousmála se.* Měla jsem se skvěle. Teda pokud pominu asi půlhodinové vysvětlování té krve na mém oblečení mámě a další půlhodině na stanici, když jsme to psali do protokolu. Trop énervant... *Protočí oči, než se znovu pousměje.* Co ty, netopýrko, jak ses měla? *Usmála se.* A půjdu ráda, ale varuju tě, líp tančím, než zpívám. *Zasmála se tiše.*
*Lehce se na LOTTY pousmál, i když to bylo pravděpodobně k ničemu. Potěší ji ten úsměv? Možná, spíše ne.* /Tu spíš potěšilo, že se klepu při tom podávání ruky jako ratlík./ *Pomyslel si. Nicméně hned, jakmile si s ní rukou potřásl a vyslechl si její slova, svoji ruku zpět stáhl k sobě.* Ještě, že to po tobě ani nechci. Hádám, že ani nikdo zde. *Řekl k tomu svoje, než zavrtěl zlehka hlavou.* Sorry, ale stále ještě nějakou tu důstojnost mám. Sice jsem zpíval Material girl..ale to jsem si vybral sám. *Uchechtl se, zatímco se zlehka podrbal na zátylku.* Ja..nemám to zapotřebí. *Ukončil to tím, načež se podíval mlčky na Sashu.* Ale ty bys něco mohl jít zazpívat. *Pošťouchl jej. Starší upír se však více na židli uvelebil a kouknul na staršího lovce a pak na ty dvě děcka, na něž zrovna teď dohlíželi.* Nebo si vy můžete dát duet. A já pak nad tím, co po mně chceš, zapřemýšlím. *Zašklebil se nakonec přímo na Taylora.*
*Nat se usmála a posunula se aby si měla VAL místo na sezení. Elaine ji také pozdravila a koukla na ní* Měla jsi štěstí že ta krev nebyla jenom tvá..muži jsou nebezpeční a byt tebou si vedu někoho sebou na vycházky. Tak jako jí s Natalii. *Poukázala na mladou upírku, která seděla naproti ní* Dávám na ni pozor a taky ji učím..sežeň si někoho..*Dopověděla Elaine a dopila svůj drink. Nat se usmála a koukla na Val* Chceš něco objednat? *Zeptala se zvědavě a podala jí nápojový a jídelní lístek*
Měla jsem štěstí jen v tom smyslu, že byli všichni vylitý jak vázy a byla dost tma, aby si mysleli, že po nich ten šutr mrsknul někdo ze křoví. *Pokusila se o úsměv, ale věděla, že Elaine má pravdu. Mohlo to dopadnout mnohem hůř.* Spíš je problém, že tady moc lidí zatím neznám. Vlastně, akorát Triss, ale ta má dost své práce, a jednu vlkodlačí policistku, kterou bych fakt nerada potkala znovu. *Otřepala se při té vzpomínce. Když jí NAT podala lístek, vděčně se na ni usmála a přelétla lístek pohledem.* Víš co? Objednej mi to, co sobě, jsem zvědavá, jaký máš vkus. *Usmála se.* A jedny nachos, mám hlad jako vlk. *Zazubila se a vytáhla z kapsy desetidolarovku, kterou jí vtiskla do ruky.*
Nachos? No fujky...*Nat se zasmála a objednala jednu limonádu VALERII a jedny nachos* Já už pít nemůžu. Došla mi krev do pití..*řekla Nat a když jí přinesli její objednávku tak se zakoukala s znechucením na talíř nachos s tou umělou sýrovou omáčkou, pár oschlých chalapenos a maso co vidělo prase tak akorát z rychlíku* Bleh..já radši zůstanu u brownies s krví na místo s vajíček..*Nat se usmála a koukla na Karaoke pult* No a co jako že neumíš zpívat? Já taky ne..je to pro srandu..a když budeš chtít doprovod..jeden čaroděj jménem Hiram..nevím kde bydlí ale někde by se měl potulovat. Ho nepřehlídneš. Ten má více volánků nemají ani šlechtici...
*Jeho příchod nezůstal nepovšimnut a tak si svým výborným sluchem mohl o sobě rovnou poslechnout syčivé poznámky jakési upírky, které zvlnily jeho rty zasvěceným úsměvem. Byl si jistý, že musela vědět, že ji uslyší, ale předsto si svou poznámku o jeho pachu nedokázala odepřít.* /Trochu předpojaté/ *zhodnotil sám sobě vzhledem k tomu, kolik času věnoval osobní hygieně a péči jak o zuby, tak nanesením drahého parfemu, zcela typického pro svou osobnost. Trochu jako zelené šišky borovice, smola, pyžmo s těžce dřevitými tóny říznutými šťavnatými výhonky čerstvě drceného mladého jehličí. Domyslel se však že jí spíš nevoní celá jeho podstata, což bylo značně rasistické a hlavně tedy pokrytecké vzhledem k tomu, že se nacházela ve vlkodlačím baru. Právě to jej pobavilo asi nejvíce a se zájmem si dívku prohlédl. Ta mu nevěnovala svou pozornost, vykecávala s kamarádkami. Ty jej samotného nakonec zaujaly více. Především dlouhovlasá blondýnka působící sebevědomým dojmem, jež se jala ukáznit svou společnici fackou. Zaujatě naklonil hlavu na stranu a pokud by na sobě nevycítila jeho pohled a on se nesetkal s jejím pohledem alespoň na pár vteřin, obrátil by svůj zájem opět k pití a baru.*
*Musela se zasmát nad reakcí Nat nad jídlem. Jasně, nebyl to žádný kulinářský skvost, ale s ohledem na to, že poslední jídlo Val byla snídaně, pokud tedy nepočítala pár kuliček hrozna, co do sebe hodila mezi tréninky, snědla by momentálně snad cokoli. Nemluvě o tom, že v podobném podniku snad ani nic jiného neočekávala.* Hele, tohle je comfort food. Teda, ne nutně pro každého, chápu. Ale… Jsou v tom vzpomínky. Máma mi vždycky hrozně hlídala jídlo. Tedy, ne tak, že by mi nedávala najíst, myslím, že je na mě vidět, že hlady fakt netrpím, ale aby to bylo zdravé, co nejméně zpracované a tak. Ten čaroděj, co jsem ti o něm říkala, poprvé mě na takové jídlo vytáhnul. Teda, ne přímo tady, ale chápeš, bylo to něco úplně nového. *Usmála se. To, že osobně zbožňovala, jak se nachos v omáčce rozvláčněly si raději nechala pro sebe.* To je fakt, nepotřebujeme tu být za hvězdy. *Uchechtla se, než se pustila do jídla a lehce nadzvedla obočí, když zmínila dalšího čaroděje.* Kolik čarodějů tady vlastně znáš? *Zeptala se se zájmem, než si všimla pohledu MUŽE, který mířil někam k jejich skupince. Zdvořile, přesto mile se na něj usmála, než pozornost opět stočila k NAT.* Hiram jsi říkala? *Snažila se si to jméno zapamatovat. Každý kontakt na čaroděje se hodil.*
Jo! Hiram..Pak tam je Robert..o tom jsem to povídala předtím..Ale Chápu..pro mě comfort food je Burákový máslo..když jsem byla smutná nebo přišel ten čas měsíce tak jsem byla schpná sníst celé balení té dobroty..a jestě když jsem to jedla nožem na máslo to bylo nejlepší *Nat zavzpomínala s úsměvem a pak si vzpomněla na další* Nebo Putine hranolky..to bych si dala ja nic jiného. táta mi to vařil už od malička a bylo to tak dobrý! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Já jako mladá dáma jsem byla ráda že jsem měla chleba..a vy dvě takové "DObroty" jako hranolky a nachos..*Elaine se zasmála tiše a upila svého drinku. po chvilce si všimla Muže (GERETA) co se na ní díval a když se obrátil pryč tak ona taky* Hm? Oo~..po Elaine hází očko pejseek..*Nat se ušklíbla a hned na to schytala ránu od Elaine* Ty chceš fakt dojít do vily v krabičce od zápalek že? *Vyhrožovala Elaine s vázným tónem*
*Trochu ju baví že sa klepe ako vystrašený ratlík, ale tak si musí zachovať tvár a len sa trochu pousmeje. Na jeho slová moc nereaguje a o tej dôstojnosti by celkom polemizovala, pretože si myslela, že už ju aj tak dávno stratil, takže jej to bolo jedno.* Tak poď keď si sem chcela ísť tak ťa na to podium aj dotiahnem. *Povie jej Juyeon a chytí ju za ruku. Začne ju ťahať na podium, pričom vyberá song on sám, aby ju mohol trochu zosmiešniť. Pričom narazí na song z jeho krajiny. Vyberie teda Troble Maker, pričom ona ja donútená spievať v Korejčine tak isto. Chvíľu sa na neho vražedne pozrie, ale potom ako začne hudba hrať tak to aj začne spievať.*
*Přikývla a uchechtla se, protože si dobře pamatovala Nat popis, toho, jak ji Robert proměnil v lasičku.* Jakožto čistokrevný, dobře, polokrevný Kanaďan hlasuju za palačinky s javorovým sirupem. Nebo vlastně cokoli javorového. *Zazubila se.* A taky za bubble tea. Ale tohle si občas neodpustím. *Kývla k nachos a opět se do nich pustila, pak koukla na Elaine.* Se solí, nebo bez? Chleba se solí je hrozně podceňované jídlo. *Dodala, než ji Nat upozornila na vlkodlaka.* Tohle je vlkodlak? *Zeptala se se zájmem.* Kdybych neviděla ty tvoje ksichty, myslela bych, že je to nějaký kanadský dřevorubec. *Pokrčila rameny, ona sama proti vlkodlakům nic nutně neměla, ale než se mohla od Nat něco dozvědět, Elaine ji opět spacifikovala a bělovláska se tiše uchechtla. Občas jí přišlo, že je Nat, byť je starší, než ona, větší puberťák. Možná ale záleželo na tom, kdy ji přeměnili.*
*I kdyby se snažil, prostě tomu klepotu neodolal. Jeho strach byl na jednu stranu dost silný. Nuže, nyní to však šel hodit za hlavu. Intenzita tedy byla postupně slabší a slabší, až se Tay přestal klepat téměř úplně, snažíce se udržovat při poklidné konverzaci. Možná pak nemusel zmiňovat svoji důstojnost, která byla už tak docela diskutabilní. Jestli ještě vůbec nějakou měl.* Dobrý, tak asi nic? *Vydal ze sebe Sasha, když začal starší lovec LOTTY tahat pryč – konkrétně k pódiu.* No ty se tomu nevyhneš, taky tam půjdeš. *Pronesl směrem k němu Tay, během čehož pozoroval, jak LOVKYNĚ zpívá.* Nezní to zas tak špatně. *Řekl, přičemž naklonil hlavu do strany, broukajíce si právě melodii písně, co blonďatá dívka zpívala. Po jejím vystoupení pak zatleskal, načež udělal přesně to samé, jako její doprovod. Zvedl se, zatáhl Sashu k pódiu, kde mu něco vybral.* Tak do toho, já jdu mezitím složit poklonu té lovkyni. *Zazubil se na svůj doprovod sladce, načež se od něj vzdálil, vyhlížejíce někde tu světlovlasou palici, která tam předtím stála namísto Sashy.* Hele, neznělo to zas tak špatně. Po několika letech hudebního kroužku..slyšel jsem i horší. *Řekl LOTTY, jakmile ji zastihl, pokud vůbec, načež se na chvíli podíval na Sashu zpívajícího She Wolf od Shakiry.* Třeba tohle.
Sůl byla moc drahá a málokdo si ji dovolil z poddaných..jen chleba a mléko jsme měli a z mléka sýr..*odpovědela Elaine VALERII na otázku když se Nat se začala smát poznámce VALERIE a přikývla* Jo..to je on..ne vždy jsou zarostlý ale tenhle je extra..*Nat se usmála a opřela se* El jdeš pak s námi na karaoke? vyberme i něco podle tebe! *Elaine se podívala na Natalii s výrazem říkající že ani náhodou* ALe El! bude sranda! Sranda musí být! ..A co God Rest ye Marry Gentlemen! to by se ti líbilo! *Elaine pomalu povolila když jí nabídla píseň a nakonec přikývla* Nebo nejakou Shanty! ty máš ráda že? *Elaine si povzdechla a zakroutila hlavou* Jenda píseň..
*Dlouhovláska jeho pohled odtušila a krátce opětovala, ale jeho zaujal i jiný kontakt očí, tak se přesunul zrak na bělovlasou, která se usmála. Tím jej trochu vyvedla z míry. Zamrkal a vrátil pohled ke skleničce rumu ve své ruce. Z jinak nudné konverzace o jídle vyzvěděl jména čarodějů a domyslel se tedy že třetí dívkou bude právě čarodějka. Prvotní znějistění bylo pryč. Mohla vypadat velmi mladě - mladší, než jeho vlastní čarodějná dcera - a přitom být klidně o generaci či víc starší, než on. Poslední dobou se seznamoval především s civily a tak si bude muset opravit úsudky a nehodnotit čistě podle smrtelných měřítek. Každopádně neočekával, že by dívka opustila kamarádky, za to jí nestál. Exl tedy obsah skleničky a málem mu zaskočilo, když o něm bělovlasá prohlásila, že vypadá, jak kanadský dřevorubec. Zvednutým prstem si raději objednal další sklenku a snažil se už neposlouchat, případně poslouchat i jiné konverzace, bohužel pro něj byl bar plný spíše civilů.*
*Neušlo jí, že si VLKODLAK všiml jak jejího pohledu, tak její poznámky. Působil tam celkem osaměle. Možná by s ním pak měla taky prohodit pár slov. Co nejhoršího se může stát? Pošle ji do háje, že chce pít sám a zase se přesune jinam.* To chápu, ale sýr bez soli musel být zážitek… *Prohodila zamyšleně, než dojedla zbytek nachos, zapila je limonádou, co jí NAT donesla, a uznale zamručela.* Na pití máš skvělý vkus i jako upír. *Zazubila se a vyhoupla se na nohy.* Někdy musím vyzkoušet i ty tvoje brownies. Já hlasuju za koledu, když už máme ten listopad. Pokud udržíte hlavní melodii, pokusím se o druhý hlas. *Nabídla se. Potěšilo ji, že nakonec souhlasila i Elaine. Připadalo jí trochu nefér, že to vlastně působilo, že je vlastně celý den jen zaměstnaná hlídáním NAT a žádnou pořádnou zábavu si neužije. Když se tedy pult uvolnil, společně se přesunuly k pultíku a Val vybrala písničku, na které se dohodly, aby mohly začít zpívat.*
*Nat a Elaien za ní došli a vzali si mikrofóny, Nat dala signál VAL aby zpustila písničku a začali spolu zpívat God Rest ye Marry Gentlemen. Nat si to užívala a na Elane bylo znát že si to alespoň trochu užívala. Nat se koukla na VAL s úsměvem a postupně se s Elaine střídaly v hlasech a když přišla ta nejlepší část písníčky tak do toho dala Nat s Elaine vše*
*Na obou upírkách bylo vidět, že se během zpívání uvolnily a užily si to, zacož byla Val vděčná. Nepochybovala sice, že NAT by se dokázala zabavit i sama, ale tohle bylo přeci jen lepší. Když dozpívaly, uklonila se pro těch pár lidí v publiku, co jim zatleskali, a došla si pro své pití.* Pokud nevací, zkusím pokecat s tím vlkodlakem, ať to nevypadá, že tu mám favority. *Usmála se, než se naklonila k Nat a šeptem dodala* I když rozhodně mám… *S tím se od ní s úsměvem poodtáhla a zamířila si to rovnou ke GERETOVI.* Zdravím, máte tu volno? *Usmála se kouzelně a hlavou kývla k volné židličce vedle té jeho.*
*Nikdo jiný jej nezaujal, takže když se všechny tři vydaly na pódium, měl možnost si je beztrestně znova prohlédnout a zhodnotit, když pocucával druhé dvojité diplomatico. Pak začaly zpívat a to se věnoval pohledu na své ruce, desce baru a množství žíznivých zákazníků co přišli a odešli.* Prosím... *Ukázal na volnou židli překvapeně když sebou něj objevila Val s tou rusovlasou dívkou, co jí tak nevoněl.*
*Nat se se usmála a proběhla za ní* Počkej na mě!...Elaine bude mít chvilku klid..Ehm..Zdravím..*Nat jednou rukou objala VAL a přikývla na pozdrav GERETOVI* Omlouvám se za předtím. Trochu mi to ujelo *Nat se omlouvala s úsměvem a jestli jí to dovolili tak se k ním posadila* Byla jsem opravena svojí chůvou že takové chování není okay takže se znovu omlouvám. Ale nemohla jsem si nevšimnout že házíte očko po Elaine...Je mi líto ale mužům věří tak jak podsvěťané lovcům..*Nat pokrčila rameny a usmála se víc*
*Bylo to s podivem, že za ním přišly. Navíc s omluvou, byl ohledně toho vnitřně poněkud skeptický, zda se jen nepřišly ještě více pobavit na jeho účet, ale nechával si to pro sebe.* To je v pořádu. My lumbersexuálové jsme na podobné projevy zvyklí. *Usmál se nijak nepřátelsky. Poznámku o dřevorubci měl pořád v paměti. Koukal co bělovlasá na to. Taky mu takříkajíc dlužila omluvu, tedy podle toho, zda byl její komentář myšlen zlr nebo naopak, což b z její reakce rád vyčetl.* Jsem Geret.. *představil se, protože ony jeho jméno zatím neznaly a on měl z odposlouchávání jasnou výhodu*. Můžu vás na něco pozvat?
*Sama hodila jednu ruku Nat kolem ramen a povzbudivě se na ni usmála. Bylo ji jasné, že to pro ni jako pro upírku není nejjednodušší, alespoň z toho, co jí Giurgiu svého času vykládal o vztazích mezi vlkodlaky a upíry. Když Geret narazil na její předchozí poznámku o dřevorubcích, začervenala se a tiše, trochu rozpačitě se zasmála.* Koukám, že vlkodlaci mají fakt výborný sluch… Nemyslela jsem to ve zlém! *Zvedla ruce na obranu.* Narozdíl tady od kamarádky z vás vlkodlaka necítím, takže zůstává jen parfém, který by se dal popsat asi jako Procházka Kanadskými Lesy Počátkem Dubna. *Řekla s dramatickým přednesem, ale pak se usmála.* Ale měl to být kompliment. Já jsem Valérie, ráda vás poznávám. *Podala mu ruku a pokud přijal, pevně ji stiskla. Nat nechala, aby se představila sama.* Nevím, jestli tady bude i něco pro upíry, já osobně se nechám pozvat na cokoli. *Usmála se.*
Ne díky..Gerete *Mrkla na ni s škodlivým úsměvem když jí GERET zval na drink a sedla si vedle ní* Já jsem Nat..a tamhle Krásná starší dáma je moje chůva Elaine..*Nat se opřela o bar a koukala na něj* Za to se omlouvám taky..a má pravdu. Parfém voní ale muž nos furt cítí trochu mokrého psa. Víš nemám nejlepší zkušenosti s vlkodlaky..*Vysvětlila NAt*
*Pořád se ještě snažil pochopit to přirovnání co Natálie použila ohledně dlouhovlasé blondýnky, dle jejích vlastních slov - její chůvy, dívky Elaine, která se k nim nepřipojila. Líbila se mu nejvíc, možná už jen pro to označení starší dámy, třebaže nevypadala na víc jak na pětadvacet. Obě tyto dívky naopak nevypadaly na víc než na osmnáct. Už od pohledu by jim mohl dělat tátu a poslechnout si od civilů, že by jim mohl dělat s nadsázkou dědu, ale on doufal, že nízký věk čarodějky pouze značí věk, ve kterém otěhotněla její matka, protože až na své mládí se mu velmi líbila.* Možná bychom si mohli připít na tykání *navrhl sebejistě, třebaže by to měla pravděpodobně navrhnout jedna z dívek. Kývl na obsluhu a objednal Valerii to, co pil sám, doufaje že nalezne rovněž potěšení z kvalitního rumu, jaké v něm nalezl on. Skutečně nerad viděl kohokoliv pít whiskey.* To mě mrzí *odpověděl Natálii upřímně* Osobně by mi nevadilo dámu pozvat na cokoliv, ale obávám se, že ten pach mokrého psa skutečně nemám šanci ničím přebít *pokrčil mírně rameny, zanechávaje tak dojem toho, že by se jí pravděpodobně zdála jeho krev asi tak stejně příjemná, jako jeho druhové aroma.* *Celkově mluvil hodně hlubokým hlasem s velmi příjemným chraplákem. Je to přesně ten typ hlasu, který by se dal poslouchat donekonečna. Přinášel klid, smír, ale šel snadno probudit do motivace, dobrodružství, něhy i vášně.Na sobě má jinak bílou košili s ohnutými rukávy pod lokty, společenskou vestu a kalhoty s opaskem a železnou sponou. Vousy pečlivě zastřižené s ostrou hranou na lících a přesnou délkou, která nikde nepřesahovala 6cm.*
Souhlasím. V tom případě jsem Val. *Zazubila se, když jí nabídl tykání. Skutečně měl velmi příjemný hlas.* Škoda že ses neúčastnil karaoke, se svým hlasem bys tam vynikl. *Složila mu obratem kompliment, částečně ve snaze zahladit dřívější dřevorubecký přešlap a upila ze své skleničky. Užívala si tu vzácnou chvíli, kdy nemusela vymýšlet alternativní cesty, jak se dostat k jedné skleničce alkoholu, natož kvalitního.* A taky máš dobrý vkus na pití. Diplomatico, co? Ta chuť je úplně něco jiného. *Přikývla. Nabídla by Nat, ale s ohledem na to, že už upírka neměla krev na dolití a ona sama jí v tomhle ohledu pomoci nemohla, jen se na ni omluvně usmála.* Ale vidíš, že se to i tak snaží překonávat. *Dodala k Nat vysvětlení a usmála se.*
*Nat pk chvilce se zbavila a s Elaine odešli bylo pozdě ony dvě musely už být ve vile..Nat se usmála a zamávala Val a Geretovi*
*Usmál se v odpověď na její zazubení a nakonec se upřímně i uchechtl, když zmínila karaoke.* Nemyslím, že se hodí na víc, než na čtení pohádek. Věř mi, zpívat opravdu neumím. *Se zaujetím sledoval, jak se Valerie napila vysokoprocentního destilátu cukrové třtiny a ani se nezakuckala. Předpokládal, že jí bude muset objednat Bucanero, nebo jiný sladký Elixír, ale překvaila. Uznale se usmál.* Máš ráda -rum? *Zajímal se, protože to že znala název... a zároveň se jednalo o pití - jeho oblíbený koníček...* *Stačila jen tahle krátká chvíle, kdy se věnoval jen jedné dívce, aby se Natálie vzdálila a pak už jim oběma jen zamávala společně s Elaine. Geret tak zůstal jen s Val.* Sakra... Snad jsem ji neurazil. *Obával se trochu oprávněně. Nemyslel to s tou krví jen jako narážku, skutečně by se klidně o tu svou podělil, hojí se rychle, ale upíři jsou ke zdroji krve stejní gurmáni, jako on ohledně výběru rumu a je všeobecně známo, že vlkodlačí krev by si k pití dobrovolně žádný upír nevybral. Možná tak maximálně, jako krabičku poslední záchrany, ale určitě ne proto, aby si pochutnal.* Poslouchej... Už dvakrát jsi zmínila Kanadu. Nějaké osobní vazby? *vyzvídal, protože jej její zmínka dvakrát po sobě docela zaujala. Nejprve kanadský dřevorubec, pak kanadské lesy.* *Se zaujetím si prohlížel její velmi mladičký obličej, který pozbýval rysy, jež se tvoří až později, kolem pětadvaceti, když je žena v plném rozkvětu, ale už teď se dalo lecos predikovat. Dělal to rád i když si uvědomoval, že možná nikdy nezestárne. - Počítal s tím, jelikož ji tipoval mnohem víc, než vypadá.*
Myslím, že minimálně na čtení naprosto čehokoli, nejen pohádek. *Usmála se a zamávala za odcházející Nat.* Nemyslím si, že by si to brala jakkoli osobně. Je to mladá upírka, tak je občas trochu expresivní. Pokud jsem to správně pochopila, má nějaký denní režim, co musí dodržovat. A co se té krve týče, ani jeden z nás není zrovna vhodná svačina. *Pousmála se nad jeho dotazem.* Ten kvalitní ano. Záleží na značce. Ne že bych pila nějak často, ale když už, jsem ráda, pokud to má kvalitu. *Při zmínce o Kanadě se rozzářila.* Ano, narodila jsem se tam a vyrůstala, takže o ní vtipkuju hodně. Ale vždy s láskou. Je to skvělá země. *Vysvětlila.* Co ty? Předpokládám, že budeš taky milovníkem kvalitního pití, náhodný štamgast si Diplomatico jen tak na popíjení nevybere.
*Je pravda že Styru, stejně jako mnohé jiné, dokázal jeho hlas vždy spolehlivě uklidnit a pokud četl, tak i uspat. Byl rád, že jej Val trochu ohledně Nat uklidnila* Jo, to věřím *usmál se.* Jsi čarodějka, že? *ověřoval si, co silně tušil* Jooo, to ani nemáš tušení *souhlasil se vším, co řekla.* Co si vzít láhev sebou a trochu se projít? *navrhl* Teda, pokud máš čas? *Případně by ji i jen rád doprovodil domů, když zůstala sama.*
*Potom čo skončí pieseň sa ešte pozrie na upíra a prikývne, keď jej zloží poklonu. No jej spoločník bol v speve lepší, takže bola rada za to že to viac potiahol on.* Držím palce tebe. *Povie mu, pričom ju už Lovec začne ťahať dole z podia a ide dopiť svoju kofolu o ktorú sa s ním podelí. Na to sa rozhodnú odísť preč, pretože aspoň on bol ten zodpovedný a nechcel ju nechávať dlho vonku medzi ľuďmi. Po ceste do Inštitútu sa mu ospravedlňuje za správanie, pričom vie čo ju bude čakať nasledujúce dni.*
Co bys dělal, kdybych nebyla? Sháněl jednu na vymazání paměti? *Uchechtla se tiše, než si nad dlaní vyvolala malý plamínek.* Stačí tohle jako odpověď? *Usmála se, než ho opět stáhla.* A to vůbec nezní jako špatný nápad. Ráda budu mít doprovod. *Měla sice houby a ne tušení, jaké s ní má Geret plány a jestli bude v bezpečí, ale věřila, že když se zvládla ubránit Marii a partě kluků, zvládne i tohle, kdyby bylo nejhůř. Pro jistotu mrkla na telefon. Lokaci měla naštěstí zapnutou.* Máš nějaký návrh? Pokud ne, co takhle hřbitov? Pokud se tam tedy v noci nebojíš. *Zazubila se.*
*Lovkyni její zpěv nakonec pochválil, během čehož poslouchal i jak zápasí Sasha s tím, co mu on sám vybral.* /Dobře, přeháněl jsem, až tak zlý to není./ *Pomyslel si po chvíli poslouchání, než svůj dozor poté vystřídal a odzpíval si své. Ještě chvíli pak v podniku zůstali, využili jednoho drinku na hlavu zdarma, než nakonec po nějaké té hodince zmizeli zpět do vily.*
To by nebylo třeba, když už víš o upírech a se dvěma rovnou kamarádíš *škádlil ji* Jo, stačí *souhlasil a ohlédl s, zda si někdo nevšiml. Po jejím souhlasu objednal u obsluhy láhev, přesně jak říkal a zaplatil.* Tak tedy na hřbitov... *Nedával najevo nic, než ochotu, ale rovněž mu běželo hlavou, zda by neměl mít obavy, když jej tam pozvala. Vždy měl v hlavě jakoisi nejistotu a ostražitost ohledně nových lidí. Každopádně nechali karaoke i bar za sebou a vykročili do noci.*
*U Mesiaca sa to rozhodne roztočilo viac, ako sa očakávalo. Samotná akcia bola pre podnik profitová a tak rozhodne nie sú pochyby o tom, že by sa zorganizovalo niečo podobné opäť. Či by išlo o niečo pravidelné je ťažké polemizovať. Tak či onak zábava sa pretiahla až do skorého rána kedy posledný hostia odchádzali až o šiestej ráno! Niektorý sú schopný potiahnuť zábavu skutočne do inej sféry.*
*Ďalšie voľno v práci sa tento raz rozhodol využiť na potulky po Manhattane. Snažil sa objaviť niečo zaujímavé, čo ho prinúti zastaviť, ale zároveň nenápadné, čo ho naláka objavovať. Preto zapadol do tejto kaviarne, ktorá podtrháva dnešné počasie úplne dokonalo. Zasadol hneď prvý voľný stol u okna a pohodlne usadený čakaľ na obsluhu. Keď sa jej dočkal, bez nejakého listovania v lístku si objednal kapučíno a miesto cukru požiadal o med. Baristka vyzerala prekvapene ale nijako zvlášť to nekomentovala. Len ho prešla pohľadom a odišla pripraviť objednávku. Sam nevie o na ňom videla. Je oblečený trochu ako houmlesak, až na to že skor voní ako smrdí a jeho trnisko a kučeravé dlhšie vlasy sú rovnako upravené.*
*Chi toho po poslední noci na hřbitově moc nenaspala - celkově měla poslední dobou se spánkem - a tak se nakonec rozhodla zavolat si do práce a vzít si volno. Bohudík se našel někdo, kdo by ji vykryl, ale i tak přes den spánek nepřicházel. Těžko říct, jestli to bylo posledními událostmi anebo tím počasím. Možná kombinací obojího. Ve chvíli, kdy jí bylo jasné, že ani dnešek nebude nijak produktivní se rozhodla si opět vyjít ven. Tentokráte ji nohy zavedly na Manhattan. Nutno podotknout, že to byla poměrně daleká cesta od jejího bydliště, ale nijak jí to nevadilo, ba naopak. Co už se ukázalo jako větší problém byly mraky, které se stáhly na celým NYC - netrvalo dlouho a spustil se vydatný déšť. Tak vydatný, že cesta domů se nejevila jako možnost a to ani, kdyby se Chiaře podařilo odchytit TAXI. Když ovšem zašla za roh, tak se jí naskytl pohled na kavárnu. Neměla ráda kávu - vlastně ji nesnášela - ale co ji táhlo dovnitř byla vidina sucha a tepla. Když už se jí podařilo dostat dovnitř a pozdravit, tak přišlo vystřízlivění. Spoustu kolemjdoucích mělo stejný problém, jako měla ona sama a všechna místa byla zabrána. Jaká smůla. Rozhlédla se po místnosti a spatřila otrhaného bezdomovce, který si sám vychutnával kávu. Jako jediný seděl u stolu sám. Chvíli jí to trvalo, ale nakonec si rozhrábla mokré vlasy a přiblížila se k již zmíněnému muži. Odkašlala si.* Ehm... O-omlouvám se... Měl byste u stolu volno...? *Zeptala se nakonec s velikou námahou a studem.*
*Keď videl ako sa to tu začalo pomaly plniť s prichádzajúcim dažďom, je rád že prišiel tak ako prišiel. Kávu už mal na stole a plne si ju vychutnával Keď ho oslovila nejaká žena.* Jasné, pohodička. Kľudne si sadni. *Povie bez problémou a len sa prívetivo usmeje lebo z nej pociťuje istú nedvoveru.* /Asi by som sa mal prestať obliekaŤ tak pohodlne. Ľudí to nejako odradzuje./ *Chvílku trvá než pride obsluha, vzhľadom na nečakaný nával a preto sa snaží nadviazať aspoň milú konverzáciu na uvoľnenie atmosféry.* Som Ben, mimochodom. *Podáva slečne ruku, keď sa představuje a následne začne uvažýovať či by sa v tomto počasí nehodil aj nejaký koláč.* /Možno jablkový, alebo hruška s karamelom... Hmm./
Děkuji! *Vzdychla s úlevou Chiara a posadila se jen pro to, aby si uvědomila, že na sobě má stále černý, promočený kabát. Rychle se zvedla a komicky si jej sundala a pověsila na nejbližší věšák. Stejně rychle se zase vrátila ke stolu a nervózně se zasmála, spíše sama sobě, než-li směrem na muže, ke kterému si přisedla.* Děkuji, *zopakovala, snažíc se navázat tam, kde posledně skončila. V tu chvíli si všimla, jak jí dotyčný podává ruku. Zvedla se a přijala ji.* J-já jsem Chiara Lu... Jen Chiara. Prostě Chiara. Zkráceně Chi. Těší mě! *Potřásla mu rukou, opět se posadila a usmála se na něj. Její nový známý nevypadal, že by vyloženě hladověl, ale jeho vzhled vypovídal o tom, že na tom asi nebude moc dobře. Zhluboka se nadechla a pokračovala* Mohu Vás alespoň pozvat na kus koláče? Vypadá to, že se tady možná chvíli zdržím... *Navrhla mu a podívala se ven z okna na nekonečný příval deště.*
Potešenie na mojej strane. *Usmeje sa a v hlave si skúša povedať, ktorá verzia mena mu pride zaujímavejšia. nechá to však tak pretože sa cíti akoby mu číala myšlienky.* Kľudne sa zdrž koľko potrebuješ. A s koláčom sa netráp. *tykal jej rovno.* Ale ja možem na niečo pozvať teba. Kávu, čaj... možno tu majú aj jablčný must, neviem, lístok som ešte nečítal. *Prizná popravde a skor než by si ho vzal pre seba a niečo ďalšie si vybral, podáva ho jej.* a čo ť privádza v tento upršaný deň do kaviarne plnej ľudí? *odpije si zo svojho kapučína a uprene sa na ňu zadíva.*
*Vděčně přijala jídelák a letmo jej projela očima - hlavním artiklem zde byla, ne moc překvapivě, káva. Z představy trpké chuti se Chiaře lehce zkroutily koutky úst.* Já... upřímně nemám moc hlad, *zalhala Benovi. Nebylo to totiž tak, že by neměla hlad, spíše ji trápilo nechutenství.* Dám si vodu, až se nás někdo uráčí obsloužit, *rozhodla se nakonec.* Což může chvíli trvat vzhledem k tomu, kolik lidí se zde sešlo, *dodala po chvíli.* N-no... Řekla bych, že úplně stejný důvod, co sem přivádí většinu. Nevšiml jste si toho počasí venku? *Zeptala se ironicky a lehce se zasmála.* Předpokládám, že váš důvod bude asi stejný...? /Vypadá jako bezdomovec, ale, sakra, tak krásně voní./
Voda je trochu nudný výber, na to čo všetko tu majú. *Zasmeje sa, ale nenúti ju vybrať si niečo konkrétne.* Popravde som sem prišiel účelne a zároveň náhodou. Ako vždy keď mám voľno tak sa pokúšam nájsť niečo nové, no a dnes som sa dostal sem. Dážď mi nevadí, skor mi pomohol na základe vonkajšej atmosféry nájst niečo ako toto. Celkom to odpovedá tomu... *Naznačí rukou smerom k oknu a tomu čo sa deje za ním.* Vyžarovaniu a nálade čo sa tu skrýva. *Obráti sa naspať ku svojej spoločnosti a stále sa usmieva.* Hold, veľa ľudí spraví dážď smutnými, je len pár jedincov čo sa mu potešia avyužijú ho na zážitky. *Podotkne len tak mimochodom.*
T-to možná ano, ale... Nechutná mi. Mám na mysli kávu, ta trpká chuť mi nelahodí, *svěřila se následně se zasmála spolu s Benem. Jeho životní filozofie jí přišla zajímavá a trochu povznášející, jelikož ona sama se teď potácela v divném, bludném kruhu opakujícího se života, ve kterém se střídaly odstíny šedé.* Déšť... Je sám o sobě hezký, *přitakala a navázala na jeho slova.* Líbí se mi ta atmosféra. Líbí se mi ho pozorovat zpoza okna, jako teď. *Odvrátila hlavu od Bena, zakoukala se ven a pokračovala:* Vlastně to je hodně zajímavá myšlenka. Sama jsem tady poprvé. Brala jsem to jako nutnost schovat se před deštěm, ale ano, v podstatě vlastně jde o úplně nový zážitek. *Usmála se a pohled vrátila směrem k Benovi a zároveň mu podala jídelní lístek. Pak si opřela lokty o stůl a do dlaní si položila bradu.* Tak co, dáme si koláč?
Dnes je toľko možnosti ako si dať kávu bez tej trpkej časti. Ja si rozhodne vychutnávam najviac kapučíno s medom. Turka nemusím nejako moc, ale na druhú stranu postavý na nohy rýchlejšie než čaj. *Prizná a ďalej už nespomína tie rozne príchute, ako vanilkové laté a tekvicové laté a milión ďalších podla momentálního ročného obdobia.* Ďážď, alebo celkovo změna počasia, núti robiť ľudí náhle rozhodnutia. Skryť sa, isť von. Odhodiť šaty, naobliekať sa. Ale najviac nových vecí zažiješ, keď sa vzoprieš tomu zaužívanému stereotypu. Napríklad, keď prší, nebudeš len pozorovateľom z poza okna. Proste výjdeš von, zmočíš si každú nitku šiat, ale zároveň zažiješ nové dobrodružstvo. Trebárs, prázdny NY, alebo nájdeš ďalšieho blána čo sa túla vonku. Alebo sa odviažeš inak a v ďaždi si zatancuješ. Veď čo, aj tak ťa nikto nevidí... no možno vidí z okna, ale je ti to jedno, lebo ty si vychutnávaš nový pocit.*Pokrčí ramenami a potom sa na Chiaru usmeje, pretože dostal nápad.* Čo takto dať si jablkový koláč, a po ňom, ak bude ešte pršať, ísť von a zažiť niečo nove?
*Chi naslouchala Benovu vyprávění o kávě. Neměla ji ráda, ale zaujalo jí to. Bylo jí až líto, že se tématu nevěnoval více, ale nic neřekla, jelikož navazující téma ji také zaujalo. Způsob, jakým o takových věcech hovořil jí přišel nepopsatelně příjemný - sama nevěděla, čím to je, zda-li jeho hlasem anebo samotným projevem. Tak či tak ji to uspokojovalo. Postupně si uvědomovala, že si nepřisedla k obyčejnému bezdomovci. Dost možná to ani nebyl bezdomovec.* J-já... Moc ráda! *Odpověděla na Benův návrh a oplatila mu úsměv. To už se k nim konečně dostala obsluha. Objednala tedy dva kusy jablečného koláče a sklenici minerálky.* Napište to na můj účet! *Houkla za odcházející obsluhou. Nemínila se nechat od kohokoli zvát.* Moc ráda s tebou zažiju něco nového, *dodala nakonec s úsměvem, dávajíc důraz na slova "s tebou."*
*Už je to dávo, čo za neho niekto zatiahol účet, preto len ticho sedí a tvári sa, že si toho nevšimol. Aj tak má v pláne zanechaŤ tu aspon nejaké díško. Teraz má aspoň možnosť tu nechať viac ako plánoval.* A aby si si nemyslela, že som nejaký vrah alebo čo, tak ťa možem ubezpečiť že nie som. Takže sa nemáš čoho báť. Aj keď je to divné, ale to by povedal asi každý, aj taký čo by bol vrah... Oukey *Zarazí sa v strede myšlienkya rozmýšla ako by to napravil.* Tak ešte raz. Som síce podivín, ale nie tým nebezpečným sposobom. Len preferujem život pred prežívaním a snažím sa k tomu motivovať aj ostatných ľudí čo vyzerajú že to potrebujú. Vážne, tak pár týždňov do zadu som dcielil toho, že si jeden chlap vzal k sebe mačiatko, ktoré potrebovalo domov a on bol sám a mohol mu ho poskytnúť. Takže áno... som divný, ale na prijateľnej úrpvni. *Ukončil to, kým im priniesli dva kusy koláču.*
*Když Ben řekl "Oukej," tak se Chiara neubránila a nahlas se zasmála. Přišlo jí vtipné a roztomilé, jak se do toho zamotal.* Promiň, pokračuj, *pobídla jej po omluvě a zastyděla se za sebe. Poslouchala ho dál.* Já jsem si o Vás nemyslela nic špatného, *zalhala Benovi Chiara, když jí celou věc dovysvětlil. Měla několik otázek, ale zmohla se jen na jednu:* Vypadám, že to potřebuji? N-nemyslím to zle. Opravdu ne... Jen... Vážně na to vypadám? /Kam jsem to sakra dopracovala, když to na mě vidí i cizí lidi,/ *pomyslela si a zamrazilo jí. Když se k nim konečně dostal koláč, tak popřála Benovi dobrou chuť a ochutnala jej. Na její poměry byl až moc sladký, ale takovou poznámku si nechala pro sebe.* Tak a teď mi povězte, pane Bene... Kam mě chcete vzít? Věřte mi, že poslední dobou se mi staly dost divné věci, takže uvítám něco příjemného. *Vzpomněla si na setkání s upírkou Nat a její mentorkou - ráda, strašně ráda by o tom někomu pověděla, ale buď by ji lidé měli za blázna anebo by to nedopadlo dobře. Konec konců, výhrůžka, kterou obdržela nezněla prázdně. Rychle zapudila tyto myšlenky a vrátila se do přítomnosti, a trošku nervózně, možná až křečovitě se na Bena opět usmála.*
Ja nevravím, že myslela... *pritaká* len to dávam na pravú mieru. *Keď prinesú koláč, potešene si pomedlí ruky a vezme si vidličku. popraje dobru chť rovnako ako ona jemu a vezme do úst prvé sústo. Necháva tú chuť rozplynúť sa na jazyku.* Príjemná chuť. Sam by som volil menej škorice a viac prirodzenej chuti jabĺk, ale každý asi poďľa seba. *Pokrčí ramenami a pokračuje v konzumácii.* Nie je to nič konkrétne. Je to proste svet okolo nás... len je v daždi. *povie popri jedení koláča.* Jednoduch a na drzo sa budeme prechádzať v daždi. Stačí povedať a ideme. *Venuje jej ďalší úsmev*
Na Benovu první větu neodpověděla, zareagovala až na jeho poznámku o koláči Na mě je až moc sladký... Dobrý, ano, ale sladký, *ohodnotila jej a poslouchala dál. Mezitím si všimla, že venku konečně přestalo pršet. Mračna se začala pozvolna roztrhávat a do okna zasvítil paprsek slunce.* Vypadá to, že nám procházka v dešti asi nevyjde, Bene, *řekla na to konto lítostivě, skoro až omluvně. V tichosti dojedla koláč a položila na stůl 20$ bankovku - bylo to více, než byla celková útrata za sebe i za Bena, ale menší neměla a nemínila čekat. Nechala Bena dojíst a pak se zvedla.* P-procházka deštěm nám opravdu nevyjde, *řekla tiše a podívala se ven z okna.* Nebude Vám tedy vadit procházka na slunci? *Podívala se na hodinky a uvědomila si, že brzy začne slunce zapadat*. Nebo dost možná ve tmě... Mám to domů daleko. Půjdete se mnou? *Nabídla mu s úsměvem a čekala na Benovo vyjádření.*
*Pozrie sa tiž do okna keď spomenie, že im prechádzka v daždi nevýjde a trochu smutne sa usmeje. Jeden kútik mu ale stále hrá žertovnou náladou .* To sa stáva. Teraz sa do ulíc opať zas rozpŕchnu ľudia. *Povie popravde a ďalej si vychutnáva koláč až kým ho celý nezje. Keď vyberie bankovku, sám siahne po svojej peňaženke a pridá aspoň pár dolárov. Posedenie v kaviarni si užil a aj keď za to nemohla len samotná atmosféra a koláč s kávou, rozhodne k tomu tiež prispeli a zaslúžia si to.* Ak si želá slečna doprovod, tak sa rád zhostím tejto úlohy a pomožem jej dostať sa v bezpečí pred práh jej domu. *Povie ako pravý gavalier a postaí sa aby mohli vyraziť. Pamatá si, že mala kabát, ale už nie to aký. Tak počká kým sa poň zastaví pri vešiaku a spoločne už opúšťajú kaviareň.* Povedz, máš nejaké zvieratá? *Otvára novú konverzáciu, keď sa lúčia s priestormy kaviarne.*
*V dálce se čeří hladina moře, které se ve vlnách rozbíjí o písečnou pláž a zářivé slunce se zlatě třpytí na obloze. Je to tak krásné místo a scenérie, že by mohlo být zasazeno do nejúžasnějších pohádek, ale co se odehrává v jeho nitru, to je příběh, který se vypráví jen šepotem. Když se rozhlédnete kolem můžete si všimnout, že na trámech se zastřešeným posezením, zábradlích a ostatních záchytných bodech visí závěsné lampióny, vesměs s podzimní tématikou a také světelné řetězy, které prozatím ještě zůstávají za světla potemnělé, než přijde jejich čas prozářit noční veselí.* *Při vstupu na poutní místo vás obklopí povznášející vůně cukrové vaty, perníku, velmi brzo také nezaměnitelná vůně párku v rohlíku a jiných pochutit, co jen hrdlo ráčí. Hrající si děti se smíchem proplouvají za veselého smíchu pod vašimi nohami od atrakce k atrakci, mnohé mají pokreslené obličeje barvami, nanesené třpytky a tetovačky, které tu někde sehnaly v soutěžích určených nejmladším.* *Zatímco stánky s občerstvením lákají návštěvníky na sladké či slané dobroty a voňavou kávu, punč, či jiný nápoj, tak provozovatelé atrakcí vás lákají na to své. Můžete tu mimo dětské aktivity najít běžné podzimní aktivity jako je lovení jablíček z vody ústy, ruské kolo, horská dráha, kolotoče různých velikostí nebo tvarů, autodrom, trampolíny, vysokou věž, mixér a další.* *Ale jedna atrakce na této pouťové slavnosti je výjimečná. Stojí v samém srdci pouti a jmenuje se "Dům Hrůzy." O této atrakci se toho mnoho neví a mnoho lidí se kolem ní pohybuje, jako by se báli, co by mohli spatřit. Zdá se však, že oprávněně.* *Dům Hrůzy je jako živý sen, nebo spíše noční můra. Když vstoupíte do jeho chladných zdí, začne se měnit. Obrazy a zvuky vás vtáhnou do světa vašeho největšího strachu. Každý krok je krokem do temnoty, kde se vaše vlastní obavy stávají skutečnými. Tam, ve stínech tohoto domu, nemáte kde ujít před svými démony. Musíte čelit svým nočním můrám tváří v tvář.* *Mnoho návštěvníků si nepamatuje, co viděli uvnitř Domu Hrůzy, protože pravý strach zmrazí slova v krku a umlčí vzpomínky. Ti, kteří se nevzdají, opouštějí tuto atrakci s očima plnými hrůzy a slibem, že už nikdy na podobné místo nevkročí, nedokáží ale většinou říci proč, a když už si snad někdo něco vybaví, protože má Zrak, neshoduje se to s popisem, který dala jiná osoba. Nakonec…každý se bojíme něčeho jiného.* *Takže, pokud jste připraveni čelit svým vlastním démonům a vydat se na pouť, která vás vtáhne do světa strachu a nejistoty, vstupte do Domu Hrůzy. Ale buďte varováni, tento zážitek bude skutečně děsivý a stáhne vaše hrdlo úzkostí. Máte dost odvahy vstoupit do domu hrůzy? Nebo se dnes nechcete bát?* //PROSÍME, ABYSTE DALI VĚDĚT, POKUD PŮJDETE DO DOMU HRŮZY, TEN BUDE TROCHU VÍC MODEROVANÝ, AŤ SI TO POŘÁDNĚ UŽIJETE.
*Dnes je nějaká akce na pláži a Emerie se to orzhodla nít občíhnout. Dneska měla volno tak proč si ho trochu neužít. Už je tepleji oblečená na sobě má vzorovanou bundu s native american vzorem a na sobě kostkovanou košli a nějaké džíny a k tomu nějaké vyšší boty. Vlasy má rozpuštěné. S rukama v kapscáh, kde má všechny věci co potřbeuje si to míří na pláž, kde vidí ten rozruch slabě se nad tím usměje a jde si první pro něco teplého. Vystojí si řadu na kafe a pak jde ke stánku co prodává kukuřici tak si jednu koupí, napíše pár SMSek svým kolegům jestli přijdou ale nehcávají ji na zobrazenu.*
*Nadešel den Lunaparku na který se z velké části těšila už jen z pocitu, že si bude moci odpočinout. Nakonec se rozhodla, že nebude otravovat Tanoiu ani nikoho z okruhu jí blízkých, jelikož to nosilo zřejmě jen smůlu, ale Maria byla policistka a sama se navrhla, že s ní půjde. Oblékla se do černých legínů, tílka a přehodila přes sebe hnědý dlouhý kabát zatím, co si vlasy sčesala do copu. "VYZVEDNI MĚ VE 14:00 A NEZAPOMEŇ NA MOJI PROSBU." pousmála se, jelikož doufala, že Mari tímhle popostrčila k tomu, aby se nějak ohákla. Sama šla před sídlo vyčkávat na její příjezd. Lépe řečeno stála u dveří, aby nedostala hned kázání o tom, že byla dál od dveří sama. Protočila oči jen nad tím, když si přehrávala, jak by vypadala ta konverzace, kdyby tak učinila. Nohou poklepávala do kachliček. Nezdálo se, že je zima, ale vítr foukal, což ji donutilo trochu se přikrčit, než spatřila služební auto. Rychle k němu přiběhla a zalezla do auta.* Musím uznat, že nechat se svézt policejním autem je docela kuriozita. Těšíš se? *Nemohla se dočkat otráveného pohledu Mari, protože měla dojem, že i když se Mari tváří, že by zabíjela, tak je vlastně ráda za její společnost.*
*Kim se rozhodla opět využít příležitosti konající se předhalloweenské akce pro to, aby na sebe hodila nějaký kostým, tentokrát ale chtěla něco jednoduššího a praktičtějšího, než šaty po zem. S ohledem na to, že nedávno konečně zhlédla Wednesday - hlavně na popud svých kamarádů, protože* /Kim, MUSÍŠ, máš ráda vlkodlaky a navíc Enid je hrozně ňuňu, bude se ti líbit!/ *a koneckonců, měli pravdu - rozhodla se poctít tento fakt právě outfitem inspirovaným touto postavou. V růžové mikině, vestě, červených kalhoták s barevnými pletenými návleky a červených teniskách skutečně seriálovou vlkodlačici, co miluje barvy, připomínala. Křídou obarvené konečky vlasů tomu už jen dodaly na dokonalosti. Od začátku večera už stihla nasbírat hromadu třpytek do vlasů, nějaké ty malůvky a ozdobné kamínky na obličeji a celkově tak svým vzhledem připomínala spíš teenagera, který se nechal strhnout atmosférou, než zdravotní sestru. Když se tak rozhlížela, všimla si u stánku s kukuřicí Emerie. S nadšením došla až k ní.* Nazdar Em. Jak tak koukám, budu na tu vaši bandu 'náhodně ' narážet už pořád. *Na rtech jí přitom hrál pobavený úsměv, byla ráda, že brunetku opět vidí.* Jak ses měla?
*Ráno si přivstala aby stihla po ranním běhu nejen sprchu, ale i umýt si vlasy a vyfénovat je. Nezapoměla, že slíbila Caitlin vyčesané vlasy. Nakonec si je zapletla do dvou pevných copů, které na konci ozdobila ještě peříčky. Počkala na chvíli až jí Cait napíše. Pro dnešek vyměnila své taktické oblečení a kalhotový kostým, který většinou nosila do práce za černé poměrně uplé tílko, které rýsovalo její postavu, přes které si nasadila podpažní pouzdro a vložila do něj jednu svou zbraň, aby to vypadalo ležérněji, tak přes to přehodila flanelovou košili zeleno-černé barvy. Pro své pohodlí a pohodlné nošení si vzala poměrně volnější rifle a kanady, do kterých si zastrčila ještě dva nože.* /Nezapomínej, že dneska to není jen o zábavě, ale také o bezpečnosti Cait./ *Lehce se těmi slovy probrala, vzala svůj batoh do kterého si hodila mobil, peněženku a boxer. Zároveň z kabelky vyštrachala klíče od auta a koukla na hodinky, měla ještě pět minut než musela vyrazit a tak si pro změnu vzala po dlouhé době i několik náramků, které dělala s dědem. Poté seběhla dolů z bytu a zamířila k autu, opatrně vycouvala a dojela až k sídlu smečky, kde nabrala Cait.* Ahoj, ani nevím. Myslím, že v lunaparku jsem byla jen jedinkrát. *Podotkla směrem k ní a jela dál až k pláži, kde zaparkovala, vylezla společně s Cait a zařadila se k jejímu boku.* Kam máš v plánu jít jako první?
*Čarodějka měla volný den a rozhodla se zase pro jednou socializovat jako normální člověk a ne osobnost v hledáčku veřejnosti. Na sobě měla jednoduché světle modré džíny, bílý rolák, černou koženku, obvyklé černé kanady a zpod roláku jí na hrudník padaly černé tlačítkové sluchátka. Vlasy měla sepnuté do drdolu a v kapsách měla jedině klíčky od auta, kterým přijela a telefon, v jehož obale měla vše potřebné, včetně pár bankovek na útratu na pouti. Stejně jako většina, strašidelnému domu se vyhne s nepříjemným pocitem, věděla, jak na tom je po pekle a riskovat ztrátu kontroly před desítkami civilů a ještě sebevraždu, kdy na sebe uvnitř něco zhodí, to vážně nechtěla. Na druhou stranu se rozhodne ochutnat vafle s ovocem, čokoládovým topingem a šlehačkou, zatímco se rozhlíží a seznamuje s atrakcemi. Ještě se nerozhodla, na jakou by ráda zkusila jít, ale vzpomene si, když sem zatáhla krále víl na horskou dráhu a ruské kolo. Zábavný den.*
*Prohlédla si ji a musela uznat, že působila jistým indiánským způsobem. Ještě chvilku se na ni dívala možná až dlouho nevhodně, což si sama uvědomila.* Promiň já jen, že jistým způsobem budíš pozornost, ale v dobrém. Nyní bych si opravdu řekla, že pocházíš z míst, kde je člověk spjat s přírodou *Byla i trochu překvapená tím, že Mari na žádné takové akci nebyla a jestli, tak to bylo dávno.* No tak to ovšem musíme projít nějaké atrakce. Jak můžeš říci, že tě něco nebaví, když jsi to ani nikdy nevyzkoušela *Na tváři ji pohrával úsměv a vyšla spolu s ní z auta, když se držela v její blízkost.* Nejprve bych to viděla na stánek s kávou, co ty na to? *Sama nebyla moc na žádné atrakce, ale už teď ji okolní nálada začala bavit. Pohledem ještě sjela k Mari a viděla, že měl oblečení na sobě upnuté, takže to rýsovalo její tělo /Ta rozhodně tvrdě trénuje.../ Koukla se zpět na sebe. /Já sice ne, ale elegance mi stále nechybí.../ Nějak se tímhle uklidnila.*
*Zkontrolovala, že doopravdy má zamčené auto i zabezpečený kufr. Bylo by dost nebezpečné pokud by se do něj někdo dostal, ale na druhou stranu musel by i otevřít sejf, takže to nebylo tak jednoduché. Potom vykročila směrem k pláži a podívala se na Cait. Celkem rozuměla tomu co myslí, ale na druhou stranu si nepřipadala jako někdo kdo skrývá svou domorodou stránku.* Podle mě to není zas takový rozdíl. *Pokrčila kameny v jejím obvyklém gestu a na tváři si držela svou poměrně netečnou masku, vydržela to do chvíle, než Cait začala mluvit o atrakcích. Při těch slovech mírně vykulila oči a ztratila na své mírnosti, to se však rychle vrátilo do normálu, ale pokud jí někdo pečlivě pozoroval, tak si toho musel všimnout. Radši se k tomu nevyjadřovala a doufala, že takové pošetilé nápady Caitlin rychle přejdou.* Osobně kávu nepiju, ale pokud by sis dala něco teplého a tak můžeme jít. *Rozhlédla se kolem sebe aby zahlédla nějaký stánek s kávou. Jedním okem však byla stále na té ženské, co kdyby ji zase napadla nějaká blbost. Pomalu došla ke stánku a snažila se pohledem zjistit jestli dělají i čaj.*
*Všimla si jejího výrazu při zmínce o atrakcí. Ten pohled si rozhodně zapamatuje, jelikož Mari náhle působila, tak vyvedená z míry, že už jen z toho důvodu ji musí vzít na nějakou atrakci. Bylo jich zde více než dost a jedna bude rozhodně stačit. Nehodlala ji děsit, ale chtěla jí vidět, když se třeba projedou na Horské dráze, i když v tehotenství to asi nebude úplně nejlepší nápad, takže musela myslet nad něčím jiným, co nebude tak náročné.* Počkej tady *Zůstala u jednoho stolu a zamířila ke stánku, ale pak jí došlo, že Mari si jen tak nekecne na zadek.* Zapomínám... *Pokusila se ospravedlnit, když si vzala kafe a koukla se na nějaké zákusky. Chtěla Mari nějak poděkovat za to, že zde je s ní a nechtěla to brát jen jako nějakou samozřejmost ukázala na nakrojený dort.* A tenhle zákusek prosím. Děkuji *Zaplatila a sám muž, co dělal za kasou byl z Cait a jejího úsměvu a optimismu nadšen. Sama musela uznat, že se dlouho necítila tak dobře, ale zde jakoby žádné strachy nebyly. Vzala tácek s dezertem a svoji kávou, když se otočila na Mari.* Pro tebe snad nevadí. *Korpus byl nadýchaný.* Čokoládový dort s mléčnou čokoládou jako krém uvnitř a karamel... Snad to není úplně sladká bomba.* Pronesla a upila svoji kávu s karamelem.* Půjdeme si sednout?
*Všimla si, že čaj nedělají, což bylo na jednu stranu i dobře. Nebyla by správný ochránce pokud by měla jednu ruku zaměstnanou pitím. Když jí řekla ať počká na místě, tak se jenom zamračila a pokračovala za ní.* Když někde budu čekat, znamená to, že dám prostor někomu, kdo by tebe, nebo snad tvé dítě chtěl napadnout. *Podotkne tiše a jde za ní jako stín, do objednávání jí nemluví a sleduje nejen Cait, prodavače ale i okolí, na takovém rozlehlém místě plném tmy a zákoutí se necítí sama bezpečně, natož aby polevila v ostražitosti při hlídání. Zase jí něčím ta žena překvapi, na tolik laskavostí od lidí není zvyklá a už vůbec ne od žen.* /Nemá náhodou něco zalubem? Není to normální, nidky se ke mně nikdo tak nechová, co když má nějaké špatné úmysly./ *Hlavou jí jelo ještě několik podobných myšlenek. Nakonec ale stáhla pohled z okolí a podívala se zpět na ní.* Uhm děkuji. *Nevěděla co jí na to jiného říct, na otázku k sednutí přikývla a nasměrovala ji k jednomu stolečku, který měl za zády stánek, tam ukázala ať si sedne Cait a sama si sedla naproti, tím pádem měla jistotu určitého bezpečí a navíc měla dobrý rozhled do všech stran pro případ nouze. Jakmile seděli pohled jí uklouzl ke karamelovému zákusku. Karamel, ten sladký, byl její slabina, proto si vzala vidličku a ochutnala.* Je skvělý, nechceš taky ochutnat? *Optala se jí a nabídla jí svou vidličku.*
*Sedla si tam, kam Mari ukázala. Bylo zjevné, že jí jen tak někdo něco nekoupil, protože chtěl* Jsem ráda, že jsi nakonec semnou šla do Lunaparku... Mohla jsi se na mě vykašlat a já bych to zde neviděla *Ohlédla se k rodince s dětmi, které procházeli.* Mami, mami pojďme tam!.... Tati neloudej se!!! Jinak to nestihneme! *Poslouchala, jak děti svoji horlivostí a nadšením chtějí stihnout vše, co vidí. Znala to... kdysi. Jenže hned se vrátila zpět myšlenkami k Mari a nahodila svůj úsměv.* Moc ráda. *Vzala vidličku a nabrala si kousek dortu, když ho ochutnala a začala kývat hlavou na souhla.* Moc doblý! *Vyhrkla s rukou před ústy, když nechávala rolévat chuť v puse.* Až to dojíš budeme moct jít na nějakou atrakci. Máš možnost si vybrat ty, ale na žádnou nechceš. Přesto je to výhoda v tom, že výběr nenecháš na mě *Sice zde nebyla se svými dětmi a manželem, ale na druhou stránku zase poznala Mari, která s ní trávila tenhle čas.*
*Emerie moc nepropadla tomu, aby si udělala něco šílenýho jako kostým nebo tak. Ve svý podstatě každý její den byl halloween, když si to tak vzala. Potkávala vlkodlaky, upíry a čaroděje denně. Takže to nebyla moc velká změna od toho každodenního života. Možná jen to, že to byla větší loterie kdo je pravý a kdo ne. V poslední době se ty kostýmy hodně vylepšily. Chtěla si trochu zaplést vlasy než šla do toho lunaparku, ale nakonec se rozhodla, že tak neudělá. Vlasy jí elegatně vlály kolem hlavy díky slabému větříku. Když zaslechne hlasx tak se otoří a slbě se usměje na dívku, kteoru před nějakou dobou potkala na pláži.* Ahoj, Kim že? *Ujistí se s lekým usměvem a vezem si od prodejde kukuřici na paličce, zaplatí a rozejde se bokem a rovnou se zakousne do horkých semínek.* No nevím jestli jsme nějaká parta...*Nakrčí lehce nos.* Hele... nevzala si asi náhodou od toho Chrise kontakt, že ne? *Koukne se na ni zvědavě.* A mám se dobře, co ty? Plánuješ jít do toho staršidelného dmu?
To nic není. Sama jsi říkala, že bys neměla doprovod. *Opět její pokrčení rameny a nenápadný pohled do okolí. Zahlédla stejnou rodinku, kterou viděla i Cait, povykující děti a s nimi rodiče, jenže jí to neříkalo nic. Tedy nic krom možné hrozby, kterou ale brzy vyloučila. Ani jeden se nechoval podezřele a prozatím ani nikdo jiný z okolí, jeden muž sice chvíli dlouho zíral jejich směrem, ale když uviděl, že ho Mari zahlédla, tak se zčervenal a začal se bavit s bandou přátel.* Vybrala jsi skvěle. *Přikývla směrem k dortíku a nechala vidličku u Cait, samozřejmě karamel byl lákavý ale nechtěla se přesladit. Rozhlédla se okolo sebe a viděla hned několik atrakcí, ruské kolo, které zavrhla pro nebezpečí kvůli nemožnosti nouzového úniku, autíčka mohla být nebezpečná nárazem na těhotné břicho a další. Nakonec zahlédla labutě, při kterých byla jak možnost únikové strategie, tak i bezpečnost.* Pokud je to tedy na mně volím labutě. *A ukázala směrem kde je viděla.*
*Čekala na její výběr a když zmínila labutě jen se zarazila a koukla na Mari zda to myslí vážně, když vydechla zdrcením.* Dobrá, ale za tohle jdeme pak, km budu chtít já. Souhlasíš? S tím, že to musí splnit únikový východ a možnost mě chránit *Začínala přicházet na to, že Mari je opravdu ostražitá. Možná až moc na její vkus, ale mohla by ji mít za zlé, že se o ní strachuje a snaží se eliminovat veškeré bezpečí? Nemohla. Dopila svoji kávu a kelímek vyhodila do koše.* Tak tedy jdeme. *Zavelila směrem k labutím s tím, že dortík, už byl taky snězený. Zapamatovala si, jak se zmínila o tom, že vybrala skvěle, takže jí napadlo, že Mari bude chutnat karamel. Chtěla říct, že bude docela vtipné Mari sledovat v labuti, ale tyhle slova hned spolkla. Vzpomněla si jak minule reagovala.* Labutě jsi vybrala kvůli bezpečnosti že? *Koukla na ni s tím zda třeba nemá k tomu nějaké pouto citové, aby tomu třeba lépe porozuměla. Kdo ví za mladých let brali chlapci ženy i na labutě a kde jaká holka z toho měla posléze hezkou vzpomínku.*
Jop, Kim. *Pousmála se, zatímco se k dívce připojila.* Hele, já nevím, jak moc se znáte, nebo ne. Jen mi ten večer připadal fajn. Nedávno jsem se zase viděla s Lucasem a Chrisem. Teda, ne najednou, ale nějak jsme na sebe měli štěští. *Usmála se.* Vidíš. Nemám, chtěla jsem si ho vzít, ale nějak jsme se k tomu nedostali… Ale vím, kdo by ho mít mohl. Zkusím napsat Cait. *Zalovila v kapse pro telefon a našla číslo Cait.* /Ahoj Cait, tady Kim, mám pro tebe ty fotky z pátku. Dej vědět, až budeš mít čas si je vzít. Mimochodem, nemáš číslo na Chrise?/ *S tím telefon strčila zpátky do kapsy. Když tak procházely kolem stánků, všimla si poblíž stojící brunetky v kožené bundě a džínech. Tvář Meritriss Blake samozřejmě znala z řady filmů, na mikrovteřinu ji napadlo, že by ji oslovila, ale ta představa zmizela stejně rychle jako přišla, s uvědoměním, že kdyby ji tady někdo zastavil a chtěl s ní rozebírat medicínu, musela by ho slušně odmítnout. Každý měl právo si tady užít svou chvílku klidu. Tak se na ni jen přátelsky usmála, než kývla na Em.* Pokud ti nevadí na mě počkat, taky bych si skočila pro waffle. Jak je vidím, dostala jsem na ně chuť. *Sama si tak u stánku objednala waffle s jahodami a mini marshmallow, které svým narůžovělým nádechem seděly k jejímu kostýmu.* Chystáš se na nějaké atrakce, nebo jsi to tu jen přišla omrknout? Já osobně jsem fakt zvědavá na ten Dům Hrůzy. Slyšela jsem o tom hromadu historek. *Usmála se, než se zakousla do waffle.*
*Zamyslela, bylo pro ní nemyslitelné něco takového odsouhlasit, na druhou stranu ale neměla důvod proč jí říct ne.* Pokud mi řekneš o co půjde a já v tom neuvidím, žádné riziko, tak proč ne. *Pokývla hlavou a pokrčila rameny, samozřejmě pokud by v tom našla nějaký problém, musela by se Cait smířit, že bude muset vybrat něco jiného. Jako stín dál šla přímo až za ní než společně došli k té prapodivné atrakci. Nechápala co lidi bavilo na tom jezdit v nadrozměrných vyřezaných ptácích, kteří se pohybovali v kruhu a nahoru a dolů. Bylo to tak nějak divné, což jí ale přišly skoro všechny atrakce zde v lunaparku, prostě k tomu neměla žádné citové pouto. Postavila se do řady na lístky vedle Cait.* Ano, nevidím zde bezpečností riziko. *Řekla prostě, poté došla k pokladně a objednala dva dospělé lístky, z batohu vytáhla peněženku a zaplatila.* Tak pojď, najdi si místo, kde bys chtěla jet. *Poukázala rukou na hejno labutí a čekala až do jedné Cait nasedne, poté jí následovala. Nebyl to pro ni nikterak velký zážitek, na druhou stranu si byla jistá, že tohle v životě ještě nikdy nezažila.*
*Bob má na sobě dlouhý černý kabát se čtyřmi rozparky. Pod ním černou mikinu s kapucí, kterou má přes hlavu. Mikina je tenká a pod ní nic nemá. Má radši zimu, takže mu to vyhovuje. Na nohou má tmavé tepláky a na rukou rukavice bez konečků prstů. Přes rameno má tašku, co dostal jako dárek od jedné prostitutky, které vyléčil zlomenou ruku od klienta. Je to černá lehce natrhaná taška s přezkami z běžné látky. Je lehká a příjemná. Bob tam má všechny své potřebné předměty. Bylinky, prokleté mince, složená tyč, peněženka, telefon a pár lahviček lektvarů, které si vyzvedl v laboratoři než došel na pláž. Pláž s těmi světly, pachy a zvuky jsou moc. Jsou nepříjemné, ale zajímá ho jak to vypadá a co to je. Vyrazí tak mezi atrakce a stánky. Prochází to, když uvidí cukrovou vatu. Očička se mu rozzáří a on si hned jednu koupí. Stoupne si trochu stranou stranou kousek od stánku s waflemi. Dívá se na vatu má z toho radost. Růžový mráček, který naposledy měl na Světové výstavě roku 1904, kdy ji v Saint Louis představil nějaký muž jako novinku. Uždíbne si kousek a dá si ho do pusy. Cukr se mu rozpustí v ústech a on spokojeně zamručí.*
To se dozvíš až k té atrakci půjdeme, ale pokud si budeš myslet, že není bezpečná, tak do ní nenastoupíme to slibuji. *Popocházela vedle ní ve frontě a mírně se zamračila nad tím, že zaplatila Mari.* Vzala bych to ze svých peněz vždyť si zde ani nechtěla pomalu jít. *Trochu jí to vyčetla, jelikož Cait měla peněz až až a nechtěla, aby za ní někdo platil. Ale netrvalo dlouho, když se znovu zaměřila na labutě a její vyčítavý pohled vydržela tak pět sekund. Nastoupí do černé labutě, co měla kolem krku šátek* Rozhodně jsem nezažila za svůj život nic tak zvláštního, jako když mě policistka a ještě k tomu žena vezme na labutě, ale je to hrozně milé *Usedla na místo a ukázala, že si může sednout k ní a ještě jí udělala více prostoru, když se atrakce rozjela. Zkoušela si držet vážný výraz, ale bylo to absurdní a o to více se jí tahle situace líbila.* Málo kdy se dostáváš do takových situací že? *Chtěla ji pohladit po rameni jako kdyby ji tím měla říct, že je to dobré, ale ruku rychle stáhla k sobě. Vždy si vzpomněla, jak jí to jednou vyděsilo a dostalo do divného modu obrany, ale začínala si zvykat, že na Mari se prostě nesahá.*
*Její brblání o tom, že koupila lístky jen odmávla rukou, v takové absurdní situaci, ve které se nacházela jí vážně žádné lístky nezajímaly. Navíc když uvažovala zdali dosáhne na své nože v případě nouze. Usedla si vedle Cait a cenila si toho volného prostoru, který byl mezi nimi. Ale nevěděla zdali je dost volného prostoru pro pohyb pokud by nastaly problémy a ona by potřebovala spíš chladné zbraně. Proto se rozhlédla okolo sebe a snažila se sehnout aby dosáhla alespoň na jeden. Povedlo se to a tak si mohla zpátky spokojeně sednout. Možná to pro Cait vypadalo divně, ale ona věděla že má větší možnosti zasáhnout cíl najednou.* Je to lepší než kdyby jsi byla na nějaké atrakci a já neměla možnost jak tě chránit. *Její pokrčení ramen bylo prostě spíš už zvyk než cokoliv jiného.* Je pravda, že často nebývám osobní strážce. *Pronesla a uvažovala kdy byla naposledy v podobné situaci, ale neuměla na nic přijít, tohle bylo až moc jiné a o to víc i divné. Stále se rozhlížela kolem sebe pokud by zahlédla jakékoliv nebezpečí, navíc čekala až se rozjedou aby se mohla lehce uvolnit, teď byly na jednom místě nechráněném z žádné strany mnohem více zranitelné.*
*Labutě se dali do pohybu a ona pozorovala okolí, ale za jiných okolností než Mari. Sledovala rodiny, páry a všechny okolo, co štastně užívali Lunapark, jenže její oči pak zapátraly po Mari. Chvilku si ji prohlížela a tahle bizardnost s labutí se ji zdála už mnohem méně bizardní.* Lepší? *Všimla si, že její napnuté ramena už polevily.* Další atrakce nebude tak veřejnosti odhalena. *Což mohlo být výhodou hlavně v tom, že nebyla možnost je přepadnout ze všech stran.* Mari je to v pořádku... *Naklonila se k ní, aby na ni lépe viděla, což jeden pramen jejich vlasů spadl do tváře a kabát mírně ukázal na dekolt. Nejspíš ji nepřesvědčí, ale chtěla to aspon zkusit. Navíc si držela stále zdraví odstup, aby jí neděsila.*
*Zaznamená úsměv plavovlásky, která se však otáčí ke své společnici a vezme si od prodavačky vafle, které jí podává a ustoupí stranou lidem za ní, aby nemusela pospíchat a vklidu si vzít ubrousek a dřevěnou vidličku. Její společnici však poznávala spíš a dlouho tápala nad jejím jménem. Bylo jí hloupé ji nepozdravit, když už se viděly, jenže v posledních měsících se jí na turné představilo tolik...tolik lidí, že si vážně nebyla jistá.* Zdravím, my už jsme se někdy viděly, pokud se nepletu, však? *Usměje se na Emerie nakonec, než by přišla na jméno, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena v případě, že by to seno byla fakt hodně velká hromada. Sakra velká. Navím, nejhůř bude vypadat, že má fakt blbou paměť. Usměje se rovnou i na její společnici a natáhne k ní bezděčně ruku, když už jí skočila do řeči.* Omlouvám se, za takový skok do konverzace, jsem Triss. *Usměje se na ni, bez ega, že by ji skutečně každý poznával.*
*Slabě se usměje. Bylo fajn, že si pamatovala jméno téhle dívky. Jinak by to bylo docela trapné, kdyby se musela ptát na jméno.* Neznáme se moc. Ale je fajn že jsi se nimi viděla. /Ten Lucas se ještě asi na preatoru taky neobjevil.../ *Napadne ji a poslouchá ji a lehce našpulí rty.* Oh nevadí...sice nevím kdo je Cait ale klidně jí můžeš napsat. *Usměje se na ni mile a sleduje ji jak někomu píše zatím co se zakousne dál do své kukuřice. Všimen si čarodějky, kterou už jednou viděla když pomáhala najít toho malého čaroděje ještě i s tou lovkyní. Neměla ani nutkání jít za ní a oslovit jí.* Hele nevadí já si dojím kukuřici zatím. *Usměje se na ni rozejde se ke stánku a počká kousek od něj než si Kim objedná a dostane svou objednávku.* Tak nějak obojí taky mě zaujal ten dům hrůzy, tkaže jak se najíme můžeme tam. *Okousá zase kousek kukřice a zbývá jí jen něco málo. Jenže to k nim přijde Triss a Emerie jen přikývne.* Jo, pomáhala jsi mi hledat to ztracené dítě. *Koukne se na Triss a naznačí jí že rtady dívka vedle je civil, že nemůže mluvit úplně přímo.* Jsem Emerie pokud si nevzpomínáš. *Usměje se na ni zdvořile.*
*Jakmile se rozjeli ramena sice povolila, ale oči zůstaly bystré. To co Cait viděla jako šťastné rodiny, páry nebo přátele ona viděla jako potencionální nebezpečí. Snažila se zamezit jakémukoliv možnému nebezpečí, ale teď viděla, že v tomto počtu lidí kdyby se někdo rozhodl, že jí ublíží, tak toho mnoho nevzmůže. Ale to jí nebránilo v odvádění té nejlepší práce na kterou se jen zmůže. Na otázku její spolucestující pouze pokývala hlavou. Jiná odpověď nebyla potřeba.* To může být bezpečnější, na druhou stranu je v tom i určité riziko. Některé typy lidí nezaútočí v takovém davu, kdy nemohou situaci kontrolovat. Navíc neví, kolik je zde spojenců. V uzavřeném prostoru by mohl najít prostor k napadení. *Vysvětlí Mari Cait svoje myšlenkové pochody, které se mohou zdát poněkud zvláštní až divné.* V pořádku to bude, až si ten bastard dá pokoj a ty ani dítě nebudete v ohrožení. *Dodá jenom.*
*Založila si ruce na klíně a zamýšlela se, jak tohle Mari zpříjemnit. Nepřišla se sem sice bavit, ale rozhodně by jí mohla aspoň nějak uvolnit.* Co když tu nikdo takový ani není? Chci tím říci. Zatím měl jen soukromé očko a zaútočit mezi lidmi není ani jeho styl... Ví, co vybuduje pozornost o kterou člověk nestojí *Pokusí se vysvětlit, ale Mari má jistě svoji hlavu, takže dále už nic neříká, když ví jak je to pro ni složité.* Asi jsi zažila dost traumatizující zkušenost *Uniklo ji z úst, než jí to došlo a trochu se zděsila, že to řekla nahlas.* Myslím tím.. promiň... já jen mě to mrzí, že ti někdo ublížil nic víc. *Stále se ještě učila jak s Mari zacházet.*
*Na chvíli se zamyslela než řekla nahlas své myšlenky.* Je lepší předpokládat, že v davu je někdo kdo by mohl ohrozit než nic takového nepředpokládat a někdo tě překvapí. Jednoduchá logika. *Udělá zase svůj pohyb rameny. Navíc pokud by byli dva až tři strážci či ochránci jistě by byla uvolněnější, ale takhle prostě a jednoduše musela všechna rizika posuzovat sama.* Pokud byl dost šílený vyhrožovat ti a veřejně poskytnout tyto SMSky je šílený i dost pro napadení. *Dodá svůj důvod pro to co jí došlo. Jenže už po několikáté ji Cait pozastavila v myšlenkách i hlídání situace. Nechápavě se na ní zadívala a nevěděla co přesně tím myslí, proto jí nezbylo nic jiného než se zeptat.* Nejsem si jistá o čem to mluvíš, mohla bys to rozvést? *Požádala ji s klidnou maskou na tváři. Na chvíli vypadla ze své role hlídače, ale předpokládala že situace se v tuhle chvíli za minutu nezmění.*
*Když náhle zmínila, že by chtěla rozvést to co řekla musela se k tomu postavit.* Myslím to tak, že to jak se chováš je znatelně z nějakého důvodu. Nedůvěra v lidi a tím nemyslím jen dnešek. Jsem moc ráda, že se o mě takhle staráš a hlídáš mě... Nechceš podcenit žádnou drobnost, ale jako kdyby sis už nikdy nechtěla nikoho připustit k tělu a s tímhle se lidé nerodí. Tohle získávají díky zkušeností. Lidé nemají strach z doteků a chápou ironii, kterou nechtějí urazit a tím nechci říct, že je to tvá vina, nebo že bys byla špatný člověk. Jen mě mrzí, že ti někdo udělal něco zlého, abys k tomuhle došla... Trauma... všichni vlkodlaci ho máme. *Říkala to dost opatrně od scény s Chrisem se hodně ponaučila, ale Mari byla oproti Chrisovi stabilnější, jelikož nebyla vlkodlakem chvíli, ale znala váhu slov o to více a proto to říkala dost opatrně a sem tam uhnula pohledem do davu a pak zpět na Mari, aby viděla její reakci.*
Samozřejmě, vše na světě má své důvody. *Odpoví o dost chladněji, tohle byla část, které se velice nerada dotýkala a často jí schovávala za masku odtažitosti a netečnosti-* Můj strach není z doteků, ale protože nechápu co člověk plánuje udělat, už jsem ti říkala, že komunikace a interakce není něco co bych znala. *Podotkla chladně, chvíli zvažovala zdali mluvit o svém traumatu z proměny.* Nevěřím lidem, nakonec stejně všichni... *Nechtěla říct zemřou před Caitlin, zas tak své emoce nepotlačila. ale víc se k tomu odmítala vyjadřovat. Celá se napnula a odtáhla. Nevyvolalo to v ní touhu zabíjet ani se proměnit, tohle zas tak těžké téma nebylo a její sebeovládání bylo na vysoké úrovni. Na druhou stranu už neměla ani chuť se přátelíčkovat. Trauma, které vycházelo z její proměny bylo asi to nejmenší, ale to jí nemínila teď říkat, vlastně ani nikdy jindy. Narovnaně seděla, odtažená tělem od Cait a sledovala ostatní aby rozpoznala nebezpečí. Jakmile jízda skončila, tak vysedla, počkala na Cai a vyčkávala co dalšího chce dělat. Tentokrát v úplné tichosti.*
*Lhala by kdyby nečekala nějakou podobnou reakci.* Jistě... *Nechala atrakci dojet, když si oprášila svůj kabát.* Nehodláš držet bobříka mlčení že ne? *Pozvedla obočí s tím, jako kdyby se ani nic nestalo.* Jestli ano, tak přísahám, že si vezmu prvního frajera, kterého potkám. *Rovnou poklepala prvnímu muži na rameno a ten se k ní otočil.* Jste tu sám? *Ale jen pokýval hlavou, že ne a ukázal na přítelkyni*. Tak nic... *nicméně to věděla už předem, jelikož je viděla z Labutě stát ve frontě, ale byl to jistý důkaz, že je toho schopná.* Takže jdeme, ale příště to vyjde. V tichosti v Lunaparku to opravdu zábava není.* Dotáhla ji k atrakci *Tadááá *Ukázala na tunel lásky.*
Samozřejmě, že ne. *Pronesla klidně a na její scénu nebrala zřetel, jen se ujistila, že jí při tom nikdo nenapadne. Nechápala její proslov o tichosti Lunaparku, vždyť tady byl všude kravál, randál a hluk. Když ne z kolotočů, tak od lidí a stánků, to poslední co by tady zaregistrovala bylo ticho.* Nevypadá to nijak nebezpečně. Můžeme jít koupit lístky. *Stručně podotkla skutečnost a postavila se opět do fronty na lístky, tentokrát byla ale mnohem méně uvolněná a klidná, spíš vypadala jako ledová socha, která si hraje na chrliče někde na hradě. Rozhlížela se okolo zdali nevidí známou tvář nebo naopak nebezpečí. Neměla chuť si povídat ani se uvolňovat, teď potřebovala jen dostat to co vyplulo napovrch zpátky tam, kde to patří a tím myslela velice, velice hluboko uvnitř ní.*
*Její reakce ji nijak nepotěšila. Vlastně nebyla žádná. Protočila očima a zamířila s ní do fronty. Měla pocit, že všichni okolo ní jsou nějací citlivější, než byla zvykla v New Orleans a nějak nedokázala zpracovávat, jak se k nim chovat, aby jim neubližovala, ale byla to výhra. Neproměnila se na vlkodlaka a nechtěla zde zabíjet lidi, jen se z ní stala ledová královna.* Ach bože... *Promnula si kořen nosu, než přišli na frontu a zaplatila dva dospělé.* Snad tě aspon tohle nějak rozveselí... /Pochybuji.../*. Trápilo ji, že se Maria takhle chovala kvůli slovům, které vyřkla. Popravdě měla nejvíc chuť se sebrat a odejít a nechat jí samotnou, ať si vše projde v myšlenkách a nebo ať se vrátí domů a nemusí tohle vše absolvovat s ní. Nastoupila jako první a jen se zapřela o rám, když položila hlavu do své dlaně.*
*Následovala Caitlin až do vozu, nechápala, co by jí na tomto mělo rozveselit.* O čem tenhle tunel vlastně je? *Optala se a sedla si pohodlněji. Rozhlížela se kolem sebe i když netušila o čem tohle má být. V životě neslyšela o něčem zvaném tunel lásky a i ten název zněl vážně divně. Připadalo jí to spíš jako místo, na které chodí puberťáci se svou první láskou, než dvě dospělé ženy. Ale nechala to být, ona tady dnes byla jen jako doprovod a ochranka nikoliv na to aby si stěžovala a měla připomínky. Pomalu se to rozjelo a na její vkus to jelo příšerně pomalu navíc hrála nějaká strašně divná hudba. Rozhodně byly labutě větší zábava.* /Připadám si v tomhle divném a pomalém autíčku s tou hudbou kolem sebe vážně nepatřičně, co je na tomhle místě uvolňující./ *Uvnitř se sice divila, ale navenek zůstávala schovaná za svou maskou.*
Cait je hrozně milá holka, tak kolem třicítky? Byla na tom vyřezávání dýní, ještě s nějakým Tanoiou. No a s Chrisem. *Usmála se, zatímco si přebrala od prodavačky vafle. V tu chvíli se k nim připojila Triss a Kim jí věnovala už druhý úsměv toho večera.* Ztracené dítě? Páni, to jsou historky… *Dodala, ale její tón a zdvořilý úsměv naznačovaly, že ač by si příběh poslechla ráda, rozhodně se nemusí svěřovat, pokud nechtějí.* A nemáš se vůbec za co omlouvat. Nevadí nám to, že ne, Em? *Optala se své společnice s úsměvem.* Společnost je vždycky vítaná. Jinak čau, já jsem Kim. *Podala dívce ruku. Ačkoli jí toužila pochválit výkon v poslední roli, v duchu si řekla, že buď na to bude vhodná chvíle během večera, nebo nebude a to vlastně taky nevadí. Nechtěla působit jako střelená fanynka, co když vidí oblíbenou herečku, omdlí.* Kam se chystáš ty? Ruské kolo, houpačky? Nebo snad taky ten strašidelný dům? *Mrkla na Em. Úsměv z tváře jí snad na vteřinu nezmizel.*
*Trochu jí překvapilo, že promluvila a ohlédla se jejím směrem.* Nic zvláštního. Vlastně slovo nasvědčuje všemu, ale je to jedna z mála atrakcí, kam mohu jít. Zbytek je nebezpečný pro těhotné ženy, nebo pro ženy po kterých jde blázen... *Mávla předloktím a pokynula rameny jako Mari.* Je to jedno, jen jsem chtěla aspoň najít něco, kde nemusím nad tím vším přemýšlet *Ale zdárně se to nedaří. Ještě chvilku pozorovala Mariu zda se bude tvářit jinak, ale nepřišlo jí nic, že by se v její mimice změnilo.* Tak tedy... *Autíčko zastavilo, ale uprostřed průchodu přes keře kudy byla cesta i ven.* Rozumím... *Zasmála se nad tímhle faktem, když vystoupila a čekala na Mari.* Tunel lásky... jedno z poutních míst na Ukrajině, kde jezdí průmyslové vlaky a příroda se tam přizpůsobila lokomotivám, takže vytvořila za pomocí větví tunel a hádám, že tohle má být napodobenina. *Koukla se na keře, kdy jejich větve se spojovali až nad hlavami. Nebylo to zdaleka tak kouzelné jako je to místo na druhém konci světa, ale líbilo se jí to. Přirodu zbožňovala.* Nakonec lepší než labutě... pro mě tedy *Konečky prstů přejela po listech a aspoň tohle ji zvedlo náladu, než se v opojení ohlédla na Mari, ale hned při pohledu na ni nabrala její náladu před chvíli.* Tak jdeme ať to máme z krku a můžeme domů. *Pokynula hlavou poslední, co si přála je vidět Mari neustále v napjaté pozici a už úplně bez nálady.*
*Bob si zbaští vatu. Trochu ho zklamala. Kdysi měl lepší. Hlavně ten zubař, co ji prezentoval měl skvělý marketink. Udělal si cukrárnu a pak k němu chodili jeho zákazníci jako pacienti. Docela ho to pobaví, tak se zasměje. Rozhlédne se a vyrazí neurčitým směrem. Pak si však všimne nějakých grilovaných kusů masa na špejli.* A!* Ukáže tím směrem, ale přitom ukazuje směr, kde je TRISS.* Jde se na lov!* Vykřikne nadšeně a vyrazí za masem, ale stále míří směrem k TRISS.*
Aha. *Jinou reakci ze sebe nedostala, dávalo jí to smysl a kupodivu jí tohle i připadalo dostatečně bezpečné aby nemusela každou chvíli kontrolovat lidi kolem sebe a hlavně kolem Caitlin. Potom ale začala mluvit o historii, která ji i celkem zaujala. Rozhlédla se po keřích a ozdobách tady v tunelu, což nakonec nevypadalo zase tak špatně jak čekala od toho kýčovitého názvu.* Chápu to. *Pokusila se uvolnit o něco víc. Bylo to o něco lepší, ale nebylo to na původní náladě.* Nechceš ještě něco? *Nadhodila to.* Když už jsme sem došly, tak bychom tu asi měli strávit o něco více času než jen tohle. *Lehce se rozmluvila.*
Ah, jo to dítko... *A s pohledem na Em ještě přikývne, pro Kim k tématu, pro Em na stvrzení, že chápe.* Pamatuji si na tebe. *Usměje se a kývne znovu. */Emerie./ *Zopakuje si v mysli. Svými slovy nelhala, jen její jméno si nevybavila v té hordě jmen. Dřív s tím takový problém neměla, ale poslední měsíce její vzpomínky se jmény lidí, s nimiž se denně nesetkává, poněkud zamíchaly. Potom se usměje na Kim a stiskne jí ruku.* Dítko se ztratilo v Parku, tak jsme ho pomáhaly najít a dostat do správných rukou. *Vysvětlí jednoduše historku, která se za tím skrývá a protože Emerie Kim odpovídala ohledně strašidelného domu, rozhodne se i přes drobné zmatení odpovědět ona.* Ah, strašidelný dům vynechám, jsem v poslední době docela lekavá, už ani na horory a thrillery se nedívám a...tak. *Možná si to přiřadí k tomu, že ke konci turné její kolega s nímž zpívala "zemřel" na předávkování a ona jej viděla "mrtvého". Nicméně se omluvně pousměje a rozhlédne se, aby snad našla atrakci, na kterou by mohla jít. Nicméně objeví někoho úplně jiného a ztuhne. Málem jí spadne vafle, ale rychle se vzchopí. Civilové naštěstí nemají možnost zahlédnout nenápadné jiskřičky mezi prsty, které se co nejvíc snaží schovat za papírový obal vaflí a upomenout se na to, že Haures je v pekle...že se nedostal na zem. I tak se ale zdá znepokojená. Na sílu se však podívá na věž za Bobem, který byl děsivě podobný Hauresovi a pokroutí hlavou.* Nechápu, jak na to lidé mohou chodit. *Zamaskuje náhlý šok a pohledem skočí zpět na Boba, v jejím pohledu se zdá být trochu zoufalá žádost o ujištění.*
*Vnímala neustálý stres a nátlak z Mari. To napětí, které Mari vyzařovala se už přesunulo i na Cait. Zkoušela to po celou dobu ignorovat a užívat si, jenže nakonec se nedokázala ubránit a nechala se tím taky pohltit.* Myslím, že bude lepší jít domů. Ty budeš mít klid a já tu dojela pro co jsem chtěla. Více atrakcí ani není vhodné pro mě. *Pokrčila rameny a vyšla ven z tunelu, když se rozhlédla po okolí.* Nezdá se nikdo podezřelý *Nasadila na její notu.* Víš kudy byl východ z Lunaparku? *Ohlížela se po nějakém ukazateli, když zaznamenala zvuk ze vzduchovky. Na malý moment zbystřila a ohlédla se zpět na Mari.* Říkala jsi, že umíš střílet i z obroušené vzduchovky?
Chápu, pak můžeme jít. *Jí osobně jí to tady nijak nevadilo, ale ctěla její přání. Vylezla a rozhlédla se aby se mohla lehce zorientovat. Uvědomila si svou polohu i kudy šly a tak věděla kudy ven.* Samozřejmě, musíme odsud kolem té uličky s waflemi a pak rovně k té kavárně, odkud pak je výhled na parkoviště, kde stojí auto. *Popsala zhruba záchytné body, které si pamatovala. Když se jí zeptala na vzduchovku tak se uchechtla.* Samozřejmě. Jak jsem říkala, potřebovala bych minimálně jeden pokus na to zjistit jak moc je obroušená. *Pokrčila rameny a dívala se na Caitlin co bude chtít dělat teď.*
*Byla očividně na vážkách. Netušila zda je dobrý nápad pokračovat nadále v téhle zábavě už tím, že je s ní. Koukla na ni, na stánek a pak na východ ven. * Já nevím... *Věděla, že rozhodnutí je na ni a na nikom jiném.* Vlastně střelba nezabere ani nijak dlouho. *Ze pět střel a pojedou domů to neznělo jako špatný nápad.* Tak pojď. *Nejraději by zde zůstala déle, ale už neměla ten pocit bezpečí jako ze začátku. Začala podezírat každého, kdo okolo nich prošel jako Mari a přeměřila si je pohledem, když stála u stánku, kde teď střílel mladý pár, ale ani jednou se netrefil.* Ta bude asi hodně zbroušená *zašeptala na Mari ke které se nahnula, tak aby její slova slyšela jen ona.*
Tam jsem nebyla. *Pousměje se na ni lehce.* Byla jsem v práci, někdy mám prostě i ví[link src="kendy.Tak"]že jsem tam nebyla. *Usměje se trochu smutně na Kim, ale vlastně nelituje toho že tam nebyla. Byla v práci udělala si co potřebovala...Dýni si může vyřezat i sama doma. Nebo by mohla pozvat Diega na takovou kravinu nebo to udělat v práci při noční- To by určitě šlo.* Jo ztracené dítě. *Souhalsně přikývne, ale vynechává detaily že to dítě bylo malý čaroděj.* Mě je to fuk. *Slabě se pousměje na obě dívky. Vůbec neví že je Triss nějaká herečka, takže vůbec nemá nějakou fanouškovskou reakci. Poslouchá jak se děvčata baví a EMeie jen mykne rameny.* Já jsem chtěla jít do toho stašidelného domu upřímně. Takové věci mě nev adí, viděla jsem horší věci než nějaký stařidlený dům v lunaparku. *Ušklíbne se lehce.*
*Pomalu spolu došli až ke střelnici a Mari se dívala na muže, který právě střílel.* Buď a nebo je příšerný střelec, obojí může být možné. *Podotkne tiše k ní a pokračuje ve vysvětlování.* Pokud by byl dobrý střelec tak by po první, možná druhé ráně zvládl rozpoznat odchylku a podle toho zaměřit. Navíc to jsou nehybné cíle, o to lehčí to bude. *Pečlivě se rozhlédla okolo sebe.* Prosím, jak budu střílet zůstaň blízko mně. Jelikož je ta zbraň upravená budu se muset soustředit a tudíž nemůžu mít oči na tobě, rozumíš? *Optala se jí a čekala chvíli na její odpověď, poté se vydala za mužem a zaplatila si pět střel. * Tak co by sis přála dostat? *Ukázala na všechny ty růže, plyšáky a spoustu dalších věcí, které byly vystaveny ve stánku, ale normální člověk na ně neměl šanci dostřílet.*
*Očividně v tom Mari byla opravdu zběhlá a zadívala se na všechny ceny, které zde jsou.* Já ti nevím... chtěla jsem růži, ale hodil by se i nějaký plyšák. Dobrá tedy... *Zaplatila ještě dalších pět ran.* Zastřílím si i já. *A zaplatila ještě dalších pět ran pro Mari* A jestli jsi opravdu dobrá jak říkáš, tak poprvé si přeji růži a potom mi vystřílíš nějakého plyšáka pro malého *Sama by s plyšákem nevěděla, co dělat, ale až se ji narodí dítě jistě se bude chtít posléze k něčemu hebkému tulit.* Výběr nechám na tobě. *Začala se uvolňovat, když k ní přistoupila, co nejblíže.* Nějak si věříte madam *odvětil muž se smíchem, nad tím, že se Cait tak trochu vysmál. Nedůvěřoval Mari.* Já bych ji nepodceňovala *V jejím hlase byla znát pevnost a neoblomnost v její důvěře vůči její společnici.*
Škoda, byla to hrozně fajn akce. *Chápavě pokývala nad slovy Em. Jako zdravotní sestra moc dobře chápala pracovní víkendy.* Já se z toho nevyvlíkla, přijela mi rodina. *Usmála se, pak se zaposlouchala do toho, co vyprávěla Triss. Napadlo ji, jestli to náhodou nemůže souviset se Zachariem, ale pokud ano, stejně by to téma nenačínala. Pro Triss už to tak muselo být dost traumatické.* Chápu. A chápu i to, že to není každého šálek čaje. Někdo má rád horory, někdo - Triss, děje se něco..? *Všimla si, jak Triss najednou ztuhla. Pohledem následovala její a přitom jí jemně, povzbudivě stiskla rameno. Oči jí padly na přibližujícího se muže a zamyšleně se zamračila.* Znáš toho muže? *Zeptala se starostlivě polohlasem.*
Dobře, budiž ti přání splněno. *Převzala si od nedůvěřivého muže zbraň a první věc co udělala bylo, že si zvážila v ruce zbraň, připadala jí poměrně normální, ale bůh ví co s tou zbraní mohli udělat. Zaujala poměrně dobrý postoj pro střelbu, ale nebyl perfektní, to ani nechtěla. V prvním pokusu šlo pouze o růži, tudíš střely nemusely být perfektní. Bála se spíš toho, že pokud by vystřelila napoprvé perfektní skóre, tak ji k druhé střelbě už nepustí. Proto udělala taky úplně amaterskou chybu a při výstřelu přivřela oči a cukla sebou. Samozřejmě střela šla úplně mimo.* Ups. *Zasmála se a hrála blbou, dostala se do role. Koukla po Cait a dávala pozor zdali je u ní a zdali jí nic nehrozí. Potom vystřelila ještě čtyřikrát, zbrań byla vážně příšerně upravená, ale nastřílela celkem obstojné scóre na růži.* Kterou barvu chceš? *Zeptala se jí a lehce jí cukal koutek. Tohle jí poměrně bavilo, asi to bylo střílením. Poté co si vybrala odměnu předala zbraň Cait.* Tak teď je řada na tobě. *Pustila ji k pultu a pozorovala okolí i když se bála aby se Cait nezranila při zpátečním rázu téhle zbraně, lidé co na to nejsou zvyklí si můžou poranit i ruku.*
*Sledovala postoj Marie a pozvedla obočí. Buď jí lhala nebo měla něco Mari za lubem. První střela šla úplně mimo.* Mari? *Trochu znejistěla s tím, že by přeci jen nebyla tak dobrá? Hloupost! Mari nebyla člověk, který by ji lhal, takže jí nezbývalo než věřit a opravdu se zadařilo.* Zůstanu u černé růže. *Vzala si ji od muže, který si něco mrmlal pod vousy, když si převzala zbraň od ní.* Sleduj a uč se. Sleduj a uč se *Nastavila zbraň, nahodila postoj a první střela byla hodně těsně terče, než pochopila, kde byl problém. Bez přemýšlení nahodila mnohem vyšší skore než Mari, když vzduchovku položila na stůl a ohlédla se na ni a upravila kabát s pyšným povzdechem.* Nějaké přání, co bys chtěla? *Optala se. Cait pocházela z rodu a tam neumět střílet by byla hanba i pro ženy a co více... Jejich střelba nebyla moderními zbraněmi, ale právě starými, které už kolikrát nemířily, jak mají. Aspoň k něčemu jí rodina byla.*
Budu následovat tvůj příklad a vezmu si tu modrou růži. *Ukázala na ní a převzala si jí. Potom ji podala Cait.* Pohlídáš mi ji? *Vzala si zbraň a postavila se do perfektního úhlu pro střrelu na všech pět terčů, pamatovala si odchylku se kterou střílela před chvílí, takže tohle by nemělo být nich složitého. Samozřejmě střela z kleku či lehu by měla lepší výhodu stability, ale tento postoj jí perfektně stačil na tak krátkou vzdálenost a do tak velkých terčů. Položila si zbraň tak aby seděla kde má a zhluboka se nadechla, při plně otevřených očích a tentokrát bez cuknutí společně s výdechem vypálila kulku, která šla perfektně do středu, stejně tak druhou, nabíd, zaměřit, výdech a pal. Přesně pokračovala až sestřelila pátý střed. Zhluboka se nadechla a vydechla. Odložila zbraň a zkontrolovala Caitlin. Poté se podívala na toho celkem udiveného ale více snad jen naštvaného muže a musela se uchechtnout, ale velice potichu, přece jen chtěla toho obrovského plyšáka pro Cait a malé.* Jakého si myslíš že by chtěl?
Jistě *Vzala modrou růži do rukou a sledovala, jak si Mari povede nyní, jenže už od prvního pohledu bylo jasné, že předtím to jen hrála a svoje zkušenosti hodlá ukázat až nyní.* Ne že bych o tobě pochybovala, ale trochu jsi mě vyděsila s tím mířením předtím *Nyní všemu rozuměla a sledovala s úžasem, jak sestřelila všechny terče. Muž se tvářil naštvaně, ale jí to absolutně nevadilo ba naopak* Věřím tomu, že se narodí chlapec, takže nic růžového *Ohlédla se po velkých plyšácích.* Myslím, že tohohle srnečka *Ukázala na velkého plyšáka, který už působil, že se člověk bude cítit v objetí hebkého tvora a navíc měl modrý svetřík* Děkuji. *Vzala si ho a musela ho skoro obejmout. Ohlédla se na stánky, které nabízely podobnou zábavu.* Co takhle... jen mě napadlo, že odneseme tohohle srnce do auta a posléze se zde vrátíme. Není tu moc lidí to za prvé a za druhé tě musím přeci v něčem porazit. Kdybych věděla, jak dobrou mušku máš, tak se více snažím *Uvolnila se konečně od všeho stresu a hlavně se smála faktu, že Mari by neporazila ve střelbě ani kdyby se snažila* Ale doufám, že jsem na tebe zanechala aspon trochu dojem s tou střelbou *Moc lidí by to do ní neřeklo, že vůbec někdy držela zbraň.*
*Když si představila jak vlkodlačí matka dává svému synovi srnečka v modrém kabátku, tak se musela usmát. Bylo to až příliš paradoxní.* Klidně můžeme, dle mého jsme neprošly ještě ani polovinu lunaparku. *Pomalu se vydala směrem k autu a opět pozorovala všechny okolo i Cait.* To jsou roky a roky praxe, skoro dvacet let už střílím a to i tímto typem zbraně. *Opět udělala svůj pohyb a to pokrčení ramen a pokračovala v chůzi dál. Bylo celkem příjemně a nebyla ještě ani tma, takže se to dalo.* Upřímně jsem se lehce obávala aby ses tou zbraní nezranila, tato má poměrně silný zpětný ráz, až jsem se divila, že je dávají do rukou normálním lidem. *Normálně by stačilo aby špatně umístil ruku se zbraní a měl naraženou nebo rovnou zlomenou klíční kost. Pomalou chůzí pokračovala až na parkoviště a uvažovala jak směšně vypadá Cait s tím obrovským srncem.* /To dítě do jeho velikosti bude dorůstat pár hezkých let./
*Emerie se koukne po děvčatech co se spolu baví a slabě se usměje na Kim.* To je pěkné, že jsi tu měla rodinu, doufám že sis to užila. *Trochu jí to záviděla, že měla tkahle možnost jít za rodinou ale nechala to být. Všimne si kam se Triss dívá ale nedává tomu nějaké myšlenky. Jen se za mužem ohlédne a myken nad tím rameny. Vyhodí ohryzek z kukuřice odo koše ak oukne se na děvčata.* Já se asi půjdu někam projít zatím sama. Možná se ještě najdeme děvčata. zatím se mějte.* Rozloučí se s nima a rozejde se pryč. Možná hlouběji do lunaparku a možná úplně pryč.*
Skoro dvacet let? Rozhodně jsi holka z farmy to nelze popřít *Šokovalo jí to a zároven fascinovalo. Náhle vše bylo mnohem uvolněnější než začátek. Jakoby jejich společný koníček ve střelbě mnohé rozplynul aspoň pro teď.* Myslím, že srneček půjde na zadní sedačku. *Rovnou otevřela dveře a ještě ho stihla i připoutat, než si poupravila vlasy a zabouchla.* Myslím, že potrvá než do něj doroste, ale minimálně bude mít dlouho velkého, huňatého kamaráda, který na něj bude dohlížet. Třeba se bude cítit v bezpečí jako já s tebou. Navíc když už je od tebe bude vzbuzovat už pomyslně autoritu u ostatních plyšových zvířátek. Dominance je důležité v hordě chlupatých, vycpaných tvorů. Mám na tebe jednu věc. Pokud vyhraji v něčem já, tak ti vyberu plyšáka. Tedy ne v tak velké velikosti, jestli se chápeme. *Pochybovala, že by Mari vůbec prahla po něčem takovém.* A kompromis... Budeš ho moct dát na stanici dětem na hraní a nebo si ho necháš to nechám na tobě *Hlavní bylo vyhrát a nechtěla ji vyhrát plyšáka kvůli nějakému zesměšnění, ale chtěla si s ní být kvit taková jistá soutěživost.*
*Bob míří k masu na špejli, když si všimne TRISS.* Ahoj, Triss.* Zamává ji a dojde k ní a obejme ji ulepený od vaty. Přitom se lehce dotkne její myslí.* /Soustřeď se na dýchání a magii. Jsi přece silná holka./* Pošle ji v myšlenkách a pustí ji. Podívá se na ostatní u Triss.* Zdravím, já jsem Robert. Jsem bratr jejího kamaráda.* Vysvětlí a podívá se na maso na špejli. Rozzáří se mu očka a zamíří tam. Koupí si jedno a okamžitě sní.* Hmmm..., výborné.* Pochválí a pak si všichne něčeho dalšího a zamíří tam. Koupí i tam jídlo a vrátí se k ženám. V ruce má Taiyaki, jsou tři v každém pitlíčku a ty nese tři.* Něco vám nesu. Můj známí mi to uvařil když jsem ho jednou navštívil. Ty co máte vy jsou plněné sladkou fazolí, pudinkem a čokoládou. Já mám se sladkým bramborem místo čokolády.* Zazubí se a zakousne se do první ryby.*
Uhm ano, myslím, že to bude devatenáct nebo dvacet let. *Podotkne jelikož si upřímně nevzpomíná jak dlouho už to vlastně je. Byla vážně malá. Rovnou odemkla auto, ať tam může Cait plyšáka dát. Rozhlédla se okolo a uklidnila se, skoro nikdo tady nebyl, takže na chvíli byla zase Cait v bezpečí. Vyslechla si její přednášku o důležitosti dominance u plyšáků a být v normální situaci možná se tomu i zasměje. Poté ale zaslechne její žýdost.* Jestli to tak chceš, tak klidně. *Bylo jí jedno jestli bude s ní plyšák nebo ne, věděla, že to jí a její vizáži nijak neublíží, tedy do té doby dokud ho nebude muset tahat v rukou, pak by nebyla efektivní strážce.* A v čem chceš soutěžit? *Optala se a doufala, že to nebude nic kvůli čemu bude muset ztratit koncentraci při jejím hlídání.*
Je toho tam více než dost na soutěžení. Hod míčkem do plechovek, Trefa šipkou do balonku, a další... Nemusíš mít strach budu ti stále dýchat za krk, abys věděla, že tu jsem *Řečnicky řečeno, ale nehodlala se vzdalovat při jakékoliv hře, kterou ještě mají v plánu.* A rozhodně to budou pro nás obě zajímavější atrakce nemyslíš? Ale předtím bych si zašla pro nějaké pití. *Už zde jsou nějakou dobu a měla jen kávu.* Nebo nemáš sebou vodu? *Nepotřebovala mnohé. Vystačila si opravdu s málem, co se pití týkalo.*
*Tyhle aktivity se jí poněkud zajímaly. Bylo super, že všehny jsou určitým způsobem zaměřeny na zaměření se, odhad a sílu.* /O kolik těžší může být vrhání šipek místo vrhání dýk?/ *Optala se sebe, jelikož nikdy v životě šipky nehrála, možná právě tohle bude aktivita, ve které ji zrovna Cait porazí. Uvažovala co ještě se tady vlastně dá dělat. Najednou to vypadalo, že i Mari si našla na Lunaparku něco, co by ji mohlo zaujmout.* To rozhodně, myslím, že po cestě jsem viděla stánek s ledovou tříští kde by mohlo být i nějaké pití, bohužel jsem vodu nevzala. Tak pojď. *Kývla na ní směrem od auta, které opět velice pečlivě zamkla a hlídala Cait zase záda. Pomalu se rozhlížela až do té doby než došli ke stánku.*
*Znovu jí přítomnost Mari nadchla a kráčela po jejím boku s úsměvem na rtech. Koupila dvě malé flašky s vodou, které se dali vypít skoro hned.* Tady *Podala jednu Mari. Pokud by jí nechtěla, tak si ji nechá na potom. Voda se vždy hodí. Zamířila zpět ke stánkům, kde nebylo ani tolik lidí. Všichni měli jistým způsobem touhu to zkusit, ale zase nepromrhat věci nad zbytečnostmi, co jim nejdou.* Tak tedy, Hod míčkem? Začneme tím nejvíce jednoduchým. Musíš shodit všechny plechovky *Zaplatila za tři míčky a tentokrát začala ona. Tři pyramidy plechovek vedle sebe po 15 plechovkách. První hod shodila všechny, druhý hod zůstali 4 a třetí hod 3.* Tohle nebude má silná stránka *Hod míčkem, který byl o poznání lehčí než plechovky nebyl tak snadný. Vyžadovalo to větší sílu do hodu.* Tak se ukaž *Nějak nechtěla věřit, že by jí Mari v tomhle přehodila, jelikož se jí zdálo, že zde tolik nejde o strategii jako o štěstí, jak se míček trefí. Postavila se do jejího periferního vidění a pozorovala ji s jistým zájmem, jak se soustředila.*
Děkuju. *Vzala si od ní láhev, ale jelikož neměla žízeň, tak se rozhodla si ji schovat do batohu, který byl stále ještě poloprázdný. Táhla se mezi lidmi za Cait přes různé uličky, až ji Caitlin dotáhla k takovému divnému modrému stánku. Tam byly různé plechovky a terčíky rozestavěné v řadě vedle sebe a za nimi stáli různí plyšáci, balónky a další odměny, které asi patřily jen a pouze na pouť. Někteří plyšáci vypadali už staří a poměrně děsiví. Neuměla si představit, že by někdo něco takového vzal. Pozorovala Cait a její soustředění, dívala se jak funguje míček a jeho dopad při působení odporu a hodu. Od vrhání dýkou to bylo docela hodně rozdílné, ale zaměření tam bylo podobné.* Tak pojďme na to. Koupila si tři hody a postavila se tak, aby mohla vakročit na pravou nohu a převést tak váhu celého těla do ruky, první hod se ji moc nepodařil a zůstalo stát pět plechovek. Protřepala rukou a do dalšího hodu dala o něco víc síly, tentokrát zůstala už jenom jedna a při posledním hodu žádná.* Rozhodně to je obtížnější, než se na první pohled zdá. *Při těch slovech se zamračila na pět stojících plechovek. Potom se ohlédla na Cait a zkontrolovala ji stejně jako v průběhu hodů.*
Vidím to tak, že jsi mě znovu porazila, ale tentokrát jen o jednu plechovku. *Muž se jen zasmál a koukl se na obě ženy s tím, že si mohou něco vybrat za jednu pyramidu, kterou shodili. Bylo to samozřejmě zboží, kterého zde měl nejvíce a jednalo se o nějaké perníčky či drobnosti. Nepotřebovala úplně zbytečnosti, ale perníček si jeden vzala a schovala do kabelky na večer.* Myslím, že mám něco, co tě bude bavit. *Zatáhla ji ke stánku, kde bylo několik naplněných balobku s terčem a šipky.* Princip je jednoduchý... Puknout všech osm balonku s vodou. Chceš začít? *Měli ještě čas protože před nimi byla rodina, která se pokoušela zasáhnout balonky šipkami. Lépe řečeno otec, hlava rodiny se snažil dostat pro děti nějakou výhru.* To dáš tati! *Křikl syn, který mohl mít osm let a Cait celou rodinu pozorovala, než se jim podařilo zasáhnout jen čtyři balonky a odešli s prohrou.* Můžeme. *Vybídla Mari.*
No tohle rozhodně nebylo tak jednoduché jako střílení z pušky. *Uchechtla se, tady se musela mnohem víc soustředit a snažit se. Sama si vybrala jen nějakou drobnost na klíče, kterou stejně neměla moc v plánu nosit, ale bylo to drobné a do jejího batohu se to vlezlo, takže neviděla v tom problém. Poté se nechala Caitlin dotáhnout do dalšího stánku, její definice zábavy byly rozhodně rozdílné, ale zase to nebylo nic složitého. Viděla nafouknuté balónky a šipky, společně s odměnami a dalšími blbostmi.* Jasně, můžu začít. *Poté co otec se synem odešli, tak si Mari zaplatila pokus. Poděkovala a vzala si do ruky jednu šipku, absolutně jí nevyhovovala a nevěděla jak jí držet, proto se napřáhla a hodila, jen omylem ta šipka škrtla o balónek, který praskl, druhý hod byl o něco lepší a strefila se poblíž středu balónku, třetí střela byla katastrofální a k balónku se dá říct ani nepřiblížila, další tři se jí potom povedlo zasáhnout úplně v pohodě, sedmý a osmý pokus byl dost natěsno, ale jeden praskl a druhý ne. No a předposlední pokus se jí také nepovedl. Až ten desátý zase sestřelila. To znamenalo, že se jí povedlo zasáhnout jen sedm balónků z deseti.* Tak tohle byla hrůza, *její muška dost utrpěla, proto poukázala na Cait.* Řada je na tobě.
*Vzala si šipky a koukla na hroty, když obeznámila, že chce tyhle dvě ještě vyměnit kvůli tupému nebo křivému hrotu, který by těžko zmohl prasknout balonek. Muž si něco zamrmlal, ale učinil jak řekla. Vzala šipky a koutkem oka se koukla na Mari.* Sleduj a uč se. *Udělala postoj a sevřela mezi prsty první šipku, když se zadívala do terče. Soustředila se a chvilku se ani nepohnula, když první hod byl čistý a zasáhl balonek přesně. V tomhle ohledu věděla, že má šanci vyhrát a nehodlala to vzdát. Pokračovala takhle devět balonku, které všechny trefila a zbýval poslední. Zatajila pomalu dech, než šipkou hodila a trefila.* Ano! *Vyjekla radostí a koukla se na Mari. Zde bylo i více pěkných plyšáků, kde stálo za výběr.* Můžete si vybrat cokoliv ze stánku *odvětil muž, ale nebyl tak nevrlý jako ten předtím u střelby s puškou.* Nechám výběr na tobě. *Věděla, že je tam pak ještě jeden stánek, který se Mari bude určitě líbit, ale to až posléze.* ¨
*Zaujatě se dívala na Cait, nikdy nikoho neviděla hrát šipky s takovou vášní, samozřejmě, že občas někde v baru narazila na lidi co to hráli, ale tohle bylo poprvé, co viděla někoho takto vyvádět kvůli pár střelám.* Gratuluji. *Pronesla velice klidně a sledovala všechny ty hračky, na první dobrou ji zaujal jeden vlk, ale tomu se jen uchechtla a dívala se po dalších plyšácích, co tam byli vystaveni. Všichni byli v různých velikostech od malinkých po ty velké. Žádný ji ale nezaujal natolik jako právě ten vlk, proto na něj ukázala. Byl asi čtyřicet centimetrů dlouhý a nebyl vlkošedý jako obvykle bývají v těchto stáncích ani čistě šedý. Byl černý stejně jako Mari akorát oči měl zlaté. Proto na něj nakonec ukázala.* Myslím, že si vezmu támtoho. *Poté co jí ho předal, tak se otočila na Cait.* Máme tři možnosti, buď jej nějak nacpu do batohu, ale to by se mohl poničit, nebo ho budeš nosit ty abych měla prázdné ruce v případě nutnosti a poslední možnost je vrátit se zase k autu a pak zamířit zpět. Tak jak?
Děkuji *Za gratulaci od Mari byla více než vděčná a nechala ji výběr, když si vybrala černého vlka. Zvědavě si ho prohlížela a přikývla, že ho vezme.* Byla by škoda, kdyby se poničil *Vypadal pěkně a dokonce byl i hebký. Pohladila ho mezi ušima fascinovaně.* Černého vlka jsem viděla jen jednou v životě v jedné zoo v Evropě. Fenrir... *Vyslovila jméno jednoho z bohů* Fenrir byl černý vlk a synem Lokiho a jedné bohyně... už si nevzpomenu na její jméno, ale byl předzvěstí, že když nastane Ragnarok, tak zabije Odina. Říkalo se, že jeho tlama při otevření v den ragnaroku dosáhne nebes a jeho čelist země. Dokonce byl, tak chytrý, že když ho bohové chtěli nalákat do léčeky zmínil se o možnosti důvěry, když někdo z bohů strčí ruku do jeho chřtánu. Bůh války Týr, tak učinil a Fenrir mu ji ukousl celou. Je mnoho obrazů které tohle vyobrazují a je fascinující, jak jeden vlk zmohl tolik... Ani nevím, proč ti to říkám, ale černí vlci mě fascinují svoji krásou a působí chytřejší a také moudřejší. Mám z nich jednoduše lepší pocit, než z šedých možná to bude tím, že ani já nejsem šedá. *Pousmála se na plyšáčka.* Můžeme jít k autu a schovat ho. Ještě ho někde zapomeneme a to by byla škoda.
*Tiše se uchechtla a přemýšlela nad tím co Caitlin říkala, moc jiných vlkodlaků neviděla při přeměně. Vlastně jen toho co jí napadl a Ala.* Tak mě napadá, jaké zbarvení má většina vlkodlaků. *Zeptala se tiše po cestě zpátky k autu. Rozhlédla se, zdali jí nikdo neslyšel ale nic nezahlédla. Pokračovala dál a čekala co jí na to Caitlin odpoví, čekala, že většina vlkodlaků bude podobně jako u vlků vlkošedá či šedá, možná ještě hnědá. Ale nikdy jí nenapadlo se na to zeptat. Pomalu šli těmi uličkami dneska snad už počtvrté, nebo snad víckrát a poslouchala hlas Caitlin. Poté došli k autu, kde se vše opakovalo, Mari odemkla auto, hodila plyšáka mnohem menšího než srnečka na zadní sedadlo vedle něj a zavřela dveře, zamkla auto, zkontrolovala, že je zamčené a na chvíli se o něj jen tak opřela a dívala se na Lunapark a moře za ním. Poté stočila svůj pohled ke Caitlin.* Tak, copak máme v plánu teď?
*Cait napadlo, že možná měla vzít sebou nějaký větší batoh, ale zase jí nevadilo neustále se vracet* To záleží. Hodně jich je vlkošedých a šedých, také už jsem narazila na pár do zrzava. Nebude to asi moc velký rozdíl mezi vlkodlaky jako vlky. Já jsem... jedna z malá barev, co vlastně je vzácnější vidět než bílou barvu u vlka. Nebo čistě černou, i když... těžko říct. Jsem vlkodlak s bílou podsadou a blond žíháním. *Netušila jak jinak to moc popsta a ani se na to Mari vlastně neptala. Zadívala se na moře a Lunapark. Působilo to tak klidně.* Je ještě jedna atrakce, kde se střílí, akorát to bude těžší. Terče jsou tam v pohybu a nesmíš trefit nesprávný terč. *Vysvětlila princip hry.* A samozřejmě s obroušenou vzduchovkou. Kdo ví třeba tě v tomhle porazím.
To je rozhodně zajímavé. *Pronesla a zamyslela se nad principem toho všeho, pokud jsou doopravdy tak podobní vlkům, tak moc podobná ostatním nebude.* Zajímalo by mě, zdali je zbarvení dědičné. *Zamumlala si pro sebe a potom poslouchala princip další hry. Znělo to zábavně a zajímavě. Navíc střelba byla její obor.* Rozhodně to můžeme zkusit, ale moc si nevěř, jsem moc dobrá ve střílení. *Lehce se usmála, i když to tedy mohlo vypadat křečovitě, byl to alespoň pokus. Lehce se vydala opět do Lunaparku, následovala cedule ukazující směr a procházela kolem strašidelného domu.* Rozhodně divné místo. *Řekla směrem ke Cait a zadívala se na ní. Mari byla už uvolněnnější jelikož se stále nic nestalo, ale přesto jí pudy velely jí hlídat.*
*Sama se mírně začervenala, když viděla, že se Mari pokusila o něco podobné úsměvu. To bylo něco, co by nevěřila, že spatří a to je v Lunaparku.* Tak tedy jdeme ať se mohu přesvědčit. *Za ten den už se naučila dost dobře držet u jejího boku a zároveň se soustředit i na jiné věci. V jednu chvíli se koukla na strašidelný dům.* Můžeme tam pak zajít. *Navrhla jako možnost ne jako nutnost, ale byla zvídavá v tomhle ohledu.* Zamrmlala sis něco o tom zda je dědičné zbarvení. *Slyšela ji. Nebyla hluchá, ale jen čekala jak to pojmout a dobře vysvětlit.* Jelikož pocházím z rodu, tak si troufám říci, že určitý jistý gen může předurčit nějaký druh zbarvení. Nemyslím si, že by to byla 100% úspěšnost, ale rozhodně se v naší rodině vyskytlo dost vlkodlaků se stejným zbarvením jako já. Ukážu ti to na tobě a nemusíš se bát je to jen teorie, ale vzhledem k tomu odkud pocházíš a jaké jsi pleti si myslím, že tvé zbarvení nebude obsahovat bílou barvu, ale půjde od rezavo-šedé klidně až do tmavších, jelikož na to máš geny, což co si budeme tihle vlci jsou nejkrásnější. U mě rozhodně není velká šance, že bych mohla mát zbarvení jako ty. Nic tomu ani nenasvědčuje, takže se musím spokojit s tím, že jsem dobrá trefa pro myslivce. A další... Zdá se mi za ty roky, že každý druh zbarvení vlkodlaka dává tak trochu charakteristiku, ale to už je opravdu jen má nepodložená myšlenka.
Jistě. *Pokrčila rameny. A šla dál.* Uhm, nejsem si jistá jestli zrovna dům hrůzy bude dobrý jak pro tebe, tak i pro dítě. *Pohledem tikla z jejího obličeje k břichu a zase zpátky. Potom se prudce otočila, jelikož slyšela něco jako výstřel z tlumiče, ale všimla si, že si jen dítě hrálo s nějakou plastovou zbraní a tak se přiřadila blíž ke Caitlin a šla jí po boku až k atrakci naslouchajíc jejímu vyprávění o rodu a genetické linii, bylo to velice zajímavé. Tímto tempem pomalu šli dál až narazili na stánek o kterém Cait předtím mluvila, vypadal hodně podobně těm třem co dneska už navštívili, ale přesto na ní působil o dost zábavněji, možná to bylo těmi pohybujícími se figurami.* Tak co chceš začínat nebo mám jít první?
*Nemohla si nevšimnout, jak sebou Mari cukla a ohlédla se na dítě, které pobíhalo mezi ostatními. Řekla k tomu jediné.* Nic mi není Mari *Nejvíce klidný tonem, kterým dokázala a kráčela ke stánku* Docela jsem třeba přemýšlela o tom, že šedí vlci jsou nejvíce ve smečkách. Málo kdo z nich je samotář a zdají se nejvíce divocí... *Koukla na kačenky, které byly na terči a hned je následovala nevinná štěnátka.* Klidně začnu, ale pojedeme na tři výherní. První kolo máme na rozehřátí *To znělo fér a rovnou tedy zaplatila šest her, což žena si vůbec nestěžovala a byla ráda. Dala jim náboje a vzduchovku. Zdála se novější, ale byla mírně vychýlená očividně někomu spadla nebo do ni schválně někdo klepnul něčím tvrdým. Učinila postoj. Měla deset ran. 5 kachniček a 3 štěnátka a dvakrát mimo.* Tohle nebyl můj nejlepší začátek* Byla vděčná za další dvě kola, ale začínala přicházet na to, jak jednat se zbraní.* A jinak pokud bys chtěla do domu hrůzy, tak tam půjdu. Jen tak něco mě opravdu nevyděsí *Pronesla a koukla se po dlouhé době na telefon, když spatřila SMS. Postavila se vedle Mari, ale neměla vyděšený výraz, ale usmívala se.* Píše mi jedna známá ohledně fotek. *Odvětila a rychle odepsala, aby mohla sledovat Mari při jejím výkonu. "AHOJ KIM. NA FOTKÁCH SE DOMLUVÍME. TEĎ NEMOHU JSEM V LUNAPARKU, ALE ČÍSLO NA CHRISE MÁM --- --- ---" poslala ji číslo a znovu telefon schovala.*
Já s tím problém nemám. *Koukala se na výkon Cait a usmála se, i když očividně nestřílela často, tak jí to šlo poměrně dobře.* Náhodou bych řekla, že to byl dobrý výkon. *Pokynula jí a sama si převzala zbraň do svých rukou. Zhluboka se nadechla a vydechla, zaujala postoj, zaměřila na jeden z pohyblivých cílů a vystřelila. Tato zbraň nebyla tak upravená a i díky tomu se jí povedlo sestřelit jedno štěně. Potom už měla jen rutinu, natáhnout, zaměřit, výdech a pal, stejně po sobě mechanicky rychle devětkrát po sobě. Nakonec se jí povedlo vystřelit krásné čtyři kachničky a šest štěnátek. Co jí ale štvalo byla nepřesnost střelby, střed zvládla jen dvakrát.* Vážně se těším, až si na střelnici zastřílím s normální zbraní. *Povzdechla si a zbraň předala dál Cait.* Jsi na řadě, zkus to překonat.
*Pozorovala, jak střílela. Trefa to nebyla špatná to rozhodně ne, ale Cait vedla.* Mari... Možná jsem ti to měla ještě připomenout. Kachničky střílíš, štěňátka nestřílíš je to tak? *Optala se ženy a ta kývla a úšklebkem na ty dvě.* A ještě Vám tam mohu hodit speciální event. Je tam černá kachnička, ale jede dost rychle je za více bodů než kachničky *Odvětila.* Někdy bych mohla taky na střelnici, ale sama tam nemohu. Nemám zbrojní pas ač se zbraní umím zacházet a nyní jako těhotné mi ho těžko dají *Vysvětlila a koukla se na Mari s požadavkem zda by jí tam někdo vzala.* Jste těhotná? Tak to gratuluji. Dneska se málo kdy vidí, že u stejných párů se podaří miminko *Odvětila nadšeně žena a Cait hned došlo, co tím myslela.* Ne.. my nejsme spolu *Vyhrkla a dala si ruku před ústa aby nevybuchla smíchy.* Aha, co jsem Vás tak pozorovala... Myslela jsem, že když jste tak u sebe, tak jste působily jako partnerky *Osvětlila žena proč se tak domnívala. Cait stále držela dva prsty přes své rty a koukla na Mari, když pokývla rameny. Pro mnohé to tak mohlo vypadat a věřila, že tohle mínění neměla jen ta žena. Cait to od samého začátku docházelo, jak to bude vypadat a hádala, že to dochází i Mari. Labutě, tunel lásky, neustále dělení se o pití, či plyšák jeden pro druhou. Jestli je žena sledovala u střelby, míčků a šipek bylo více než jasné, proč si tohle musela myslet.* Takže teď já *Rychle uchopila zbraň, ale byla tak vyvedena z míry, že tentokrát to projela znatelně více. čtyři kachničky, čtyři štěnátka a zase dvě trefy mimo*
Co? Ah...ne, ne, nic se neděje. Jen ta věž...mě by bylo nepříjemné být chycená a vědět, že jestli se to urve nemůžu nic udělat. Vůbec nic. *Pokroutí nad tím hlavou, protože to také byla pravda. Nakonec se jen znovu otřese a sklouzne pohledem k Robertovi, který se mezitím dostane.* Jo, jo známe. *Usměje se a přikývne na slova, která řekla a moment se ještě soustředí na dýchání, jak jí doporučil. A když odběhne někam pryč tak se otočí zpět ke Kim.* Doufám, že vás nezdržuji od nějakého plánu s Emerie? *Zeptá se s úsměvem a když se vrátí, tak si převezme pochutinu, jejíž kombinace zní...zajímavě.* Děkuji, děkuji. Oh mimochodem, ten deník...věděl jsi, že ten jazyk neumím, že? Budu potřebovat překlad. *Ušklíbne se na čaroděje a spraví si na skráni jeden pramínek, co se vysvobodil u účesu za ucho, než ochutná a zamručí, ukazujíc palec nahoru.* Není to špatné. *Dodá, když polkne.*
*Kim to vysvětlení uklidnilo, stejně jako to, jak se neznámý přátelsky pozdravil s Triss.* To naprosto chápu. I když, pravda je, že je to úžasný zážitek. Párkrát jsem na ní byla. Asi nejblíž, co se kdy dostanu k létání bez letadla. *Zazubila se, pak se její pozornost přesunula k onomu muži.* Ahoj, já jsem Kim. My se sotva poznaly. *Znatelně se jí ulevilo, když zjistila, že se oba znají. Pobaveně pozoroval, jak Robert pobíhá od stánku ke stánku jako malý, nadšený kluk, než došel zpět k nim a každé donesl jídlo.* Páni, čím jsme si to zasloužily? *Usmála se na Roberta vděčně a v duchu už přemýšlela nad tím, na jakou atrakci by je mohla všechny vytáhnout, aby tu laskavost nějak oplatila, když se Em od skupinky najednou s rozloučením odpojila.* Dobře, někde tu budem, zatím! *Zavolala za ní s úsměvem, než se otočila zpět k Triss.* No, háhám, že plány se změnily. *Omluvně se usmála.* Co vy dva máte v plánu? Nějakou méně rizikovou atrakci? Nějakou hru? *Optala se se zájmem a oprášila si z bundy třpytky, jen aby při lehčím náklonu hlavy obsypala bundu novou dávnou. Tiše se tomu zasmála a z pytlíčku, který jí donesl Robert si vytáhla jednu rybu a kousek si ulomila. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Jop, červená fazole, tu si nechám na konec. Za mě jsou nejlepší. *Vysvětlila a místo toho jako první dojedla svou waffli.* Můžu vás pak taky na něco pozvat, třeba svařák? Mají tu výborný, ať už alko, nebo nealko. *Navrhla s úsměvem.*
*Aj napriek prekvapivo príjemnej atmosfére, ktorá sa medzi účastníkmi objavila rozhovor preruší zvoniaci telefón Meritriss Blake. Dievčina, ktorá bola najprv prekvapená z neznámeho čísla sa natiahla po telefón a na moment odstúpila od rozhovoru. Jej tvár na ktorej predtým panoval úsmev mierne spadol pri čom sa z diaľky zdalo, že rozhovor nabral na vážnosti. Keď telefonát skončí len sa zhlboka nadýchne a s ospravedlním sa rozlúči. Išlo o pracovné povinnosti, ktorých teraz po smrti svojho kolegu Zacharieho mala o niečo viac, ako pred tým. Veľa papierov nechal s nejasným znením a tak to padlo na plecia mladej čarodejke. Onedlho sa tak rozlúči a odíde za prácou, možno aj pre jej vlastné dobro.*
*Bob se na Triss podívá.* Jo, anis mě to nenechala tehdy říct a navíc to je jasné, když je ten deník osmset let starý. Takže se za mnou někdy stav.* Řekne ji než zmizí. Pak se podívá na Kim.* Jen tak. Rád rozdávám radost.* Zazubí se na ni. Pak je poslouchá a rozhlíží se.* No popravdě jsem na takovémto místě poprvé. Žil jsem v určité kolonii, kde mnoho věcí civilizace nebylo.* Vysvětlí a použije lež, kterou vysvětluje většinu věcí.* Oh já radši horkou medovinu s moštem. Je to výborná věc a když se přidá skořice, tak je to jak tekutý závin jablečný.* Zasní se.*
Eh, *zasekla se jelikož na to úplně zapoměla.* Ještě že jsou další pokusy. *Podotkla a svou zbraň předala zpět do rukou Caitlin. Poté se podívala na osobu u stánku a zase zpět na Cait.* Co myslíš? Chceš to speciální? *Vyslechla si i její žádost, ale na tu se zamračila.* Teď rozhodně ne, můžu zkusit pro tvé bezpečí udělat co nejvíc, ale dokud jsi těhotná, tak tě na střelnici rozhodně nevezmu, i když je tam malé riziko odražené kulky, tak tam stále nějaké je. *Podotkne směrem k ní ale hned na to zamrzne na místě.* /Ona a Cait pár? Proboha proč by ji něco takového jen napadlo./ Nejsem zde jako její partnerka. *Podotkne chladně k ženě a pečlivě si jí změží, zdali nepředstavuje riziko, když si je tak prohlížela, ale asi jen ze zájmu o vzah mezi nimi, nepřipadala jí úplně nebezpečná. Pozorovala Cait a její zvláštní střelbu.* Chceš hrát ještě dál? *Optala se jí raději pro jistotu, kdyby se Cait po té promluvě cítila nepříjemně, přišlo jí to jako normální otázka po výkonu, který právě vydala při střílení.*
*Vůbec si neuvědomovala, že by se to Mari dotklo nějak hluboko. Brala to jako jen nedorozumění a ještě k tomu milé nedorozumění.* Jistě. Hrajeme dál. *Chvilku si ji nechápavě prohlížela než jí došlo o co asi šlo.* Ach taaaak jsi proti homosexuálum, takže jsi rozčílená? Bylo to jen milé nedorozumění od slečny. *Pokynula rameny a předala ji zbraň.* Miř dobře a netrefuj prosím štěňátka ano? Pokud teď vyhraješ, tak jdeme do finále o výhru *Absolutně neřešila, co se dělo a byla uvolněná bez náznaku nějakého pohoršení. Postavila se znovu do její periferie.* Nebo snad už nechceš hrát a já jsme vyhrála? *Pozvedla tázavě obočí.*
*Převzala si tedy zbraň a připravila se do postoje, po jejím osočení proti homosexualitě k ní obrátila svůj pohled.* Nikoliv, nemám chuť nikoho soudit, za cokoliv. Pouze nejsem ráda, když mě někdo bere za osobu flirtující s jinou ženou. *Pokrčila znovu svými rameny a zaměřila svůj pohled na terč.* Věř mi, nedopřeju ti tak jednoduchou výhru tím, že bych se vzdala. *Uchechtla se, namířila a počkala na ideální příležitost, podle svého postupu pečlivě nacvičenému se jí povedlo sestřelit pět kachniček po sobě, potom ale slyšela zase jiný zvuk co vycházel za ní proto se ohlédla po Caitlin, zkontrolovala zdali je v pořádku a střílela další, problém byl že se už tolik nesoustředila a tak hned tu první těsně minula, naštěstí se z toho oklepala a další čtyři už sestřelila bez sebemenšího problému.* Hotovo, dostatečný výkon? *Optala se jí a předávala svou zbraň opět do rukou Caitlin.*
*Jen se na Triss chápavě usmála.* Chápu, doufám, že vše půjde hladce, měj se. *Mávne na ni ještě, když odchází, pak se otočí zpět k Robertovi a s překvapeným úsměvem pozvedne obočí.* Páni. Ale připadáš mi jako ten typ člověka, co rád zkoumá všechno nové. *Přikývla a když zmínil tu medovinu, zasněně se pousmála.* To zní jako ještě lepší nápad. Můžeme obejít stánky a mrknout se, jestli ji neprodávají i někde tady? *Navrhla a porozhlédla se kolem. Napadlo ji, že ji nejspíš budou mít někde, kde se prodává i zmiňovaný svařák.* Hele, tenhle stánek na to vypadá. *Ukázala na jeden ze stánků, než k němu vyrazila a kývla na Roberta, aby ji následoval. Došla ke stánku, počkala, až dojde na řadu a popsala prodavači svůj požadavak. Ten se sice v první chvíli zatvářil překvapeně, ale pak přikývl a nápoj jí udělal. Ona mezitím vyhodila papír od wafflí a převzala si obě medoviny, jednen kelímek pak podala Robertovi.* Jsem zvědavá, jestli to bude takové, jak si pamatuješ. Toho prodavače to docela překvapilo. *Usmála se.* Na zdraví. *Nadzvedla svůj kelímek.*
*Nic okolo neřešila a jen sledovala její výkon, kdy nakonec zatleskala* Devět kachniček a ani jedno štěňátko nepřišlo k újmě. Nyní můžete zapnout i černou kachničku *Mávla na ženu, která přikývla.* Nemysli si, že ti dám tu výhru tak snadno *Byla k ní docela blízko, jelikož si přebírala od ní pušku.* Jsem ráda, že nejsi proti homosexuálům nejspíš by mě to trochu ranilo, ač tedy miluji i muže. *Bylo zjevné, že Cait bylo úplně jedno pohlaví, ale přikláněla se vždy více k mužům. Namířila zbraň a začala střílet. Hned sestřelila tři kachničky a nakonec i černou. Opravdu se soustředila, jak jen to šlo. Narovnala se na menší pauzu, když se chystala znovu, ale zdálo se jí to samé jako Mari... cvaknutí. Tělem ji projela nepříjemná vlna a prudce se ohlédla do lidí okolo nebylo jich zde mnoho. Spatřila nakonec nějakého fotografa, který byl opodál a fotil jeden stánek. Chystala se otočit zpět ke kachničkám, když si, ale všimla, že se pohnul a špatně došlapoval na jednu nohu.* Mari... *šeptla dost nejistě a povolila v držení pušky, že nemířila a jen si přeměřila chlápka opodál* Asi... asi jen už šílím *Neměla jediný důkaz toho, že by to byl ten. Mohl být jen zraněný na noze.* To nic... *Zamířila a vystřelila ještě pětkrát. Jenže teď rány už nebyly zdaleka tak dobré. trefila čtyři. Dohromady 8 žlutých kachniček a jedna černá* Tohle taky nebylo špatné že..
*Poslouchá ji a zasměje se.* Tu jsem tu našel jen na Vánočních trzích.* Vysvětlí a dost povhybuje, že se najde. Přesto jde za ni a když dostane kelímek, tak si k němu přičichne. Cítí medovinu, skořici i mošt. Pousměje se a napije.* Dobré. Ale udělám domácí medovinu příští rok i s moštem. Tam uvidíš, jak to dokáže skvěle chutnat.* Zazubí se a opět se napije.* Tohle by chutnalo možná i Tayovi.* Řekne si sám pro sebe.*
*V kapse jí zavibroval telefon, tak jej vytáhla. Všimla si sms od maminky, ale zároveň jedné od Cait, kterou zjevně přeslechla. V ní bylo Chrisovo číslo. Trochu ji zamrzelo, že Em už odešla, ale věřila, že se uvidí znovu a číslo jí bude moci předat. V rychlosti tak Cait odepsala.* /Moc díky! Jaká náhoda, taky jsem v lunaparku. Doufám, že se dobře baviš a že jste všichni tři v pořádku. :) / *Narážela tím na ni, Chrise a co tušila, že bylo její dítě, podle toho, jak se Chris strachoval zrovna o její břicho po té nehodě. S omluvným úsměvem pak vzhlédla k Robertovi.* Promiň, tohle bylo důležité. *Vysvětlila a sama přičichla ke svému kelímku. Vonělo to doslova jako závin. Lehce říznutý alkoholem.* Hádám, že s domácí se to srovnávat nedá. *Zazubila se a upila ze svého kelímku. S uznalým zamručením pokývala hlavou.* Páni. Chutná to vážně dobře. Jen by mohla být malinko hustší. A beru tě za slovo. Koneckonců, ty jsi tu expert. *Zasmála se a porozhlédla se.* Máš to jako kulinářský výlet, nebo máš v plánu obejít nějaké atrakce? *Zeptala se zvědavě, s hlavou lehce nakloněnou na stranu.*
*Vzala to vpotaz, situace lidí stejně jako jejich orientace jí bylo absolutně putna do té doby než jí někdo začal obtěžovat. To pak bylo jedno zdali je to muž nebo žena, prostě to obtěžování ukončila a to velice rychle. Pozorovala výkon Cait ale i jí se ten zvuk znelíbil. Ihned se postavila mezi Caitlin a toho muže, pečlivě si jej prohlížela a svou pravou ruku měla strčenou pod košilí v levém podpaží, mohlo to vypadat divně, ale ona si pro jistotu sahala pro zbraň. A v této pozici zůstala až do chvíle, než dostřílela. Když Cait asi čekala nějakou pochvalu tak jen pokývala hlavou.* Cait já už střílet nebudu, pokud chceš nějakou odměnu vem si jí, ale je načase abychom odsud odešly. Nic to nemuselo být ale jistota je jistota. *Pokrčila rameny a snažila se aby to vypadalo ležérně jenže měla v sobě dost napětí.*
*Bob ji poslouchá a pousměje se.* V pohodě.* Zazubí se a přikývne.* To ano. Nevlastní otec dělal i domácí pivo a víno z šípků. Bylo zajímavé.* Zazubí se a podívá se na kalímky.* Hmm... přidat do toho želatinu by tomu možná pomohlo a bylo by to zajímavé, kdyby to ztuhlo.* Zazubí se a oči se mu nad tím rozzáří nad tou myšlenkou. Pak se rozhléhne.* Hmm... nevím. Jsem se tu jen chtěl stavit. Mě takové věci nějak extra neberou, to spíše mého malého brášku, ten se vyhnul naší kolonii a žil v cirkusu. Krotil tygry.* Vypráví nadšeně a dopije svůj kelímek a rozhlédne se.* Hmm... támleto s těmi lůpy vypadá zajímavě. Nebo strašidelný dům.* Přemýšlí a dívá se na horskou dráhu a strašidelný dům.*
Ach chápu... *Odložila zbran, když ji zavibroval znovu telefon. Vytáhla ho a musela se pousmát nad Kim, jak milá byla. "JÁ I DÍTĚ JSME V POŘÁDKU O CHRISOVI NEMÁM NYNÍ ZMÍNKY A ASI ANI DLOUHO MÍT NEBUDU. SNAD SE TI OZVE KVŮLI TOMU, CO PO NĚM ŽÁDÁŠ. " Dodala i usměvavého smajlíka a pak telefon schovala, když pohledem zapátrala po muži. Stále byl na jednom místě.* Dost zvláštní fotit tak dlouho jeden stánek. *Natiskla se blíže k Mari. Bylo jí jedno, že jí to nejspíš nebude příjemné, protože věděla, že to pochopí. Cait smrděla strachem.* Je to on... Je to ten muž, který byl u dýní a já za ním běžela *Byla si více než jistá, když udělal několik kroků dopředu a špatně se mu pohybovalo.* Je tu na dosah a mi odejdeme? Nemohu ho třeba praštit? Jistě, že nemohu... jen se uklidnuji Mari neber má slova vážně *řekla frustrovaně.* Co takhle mu zmizet v domu hrůzy?
To rozhodně. Drž se tak, abych mezi tebou a ním byla já, rozumíš? *Přísně na ní kmitla obličejem a zpátky se vrátila k tomu muži, zbraň nechala na místě, ale pro jistotu rychlejšího tasení odepla vrchní sponu.* To mi ani nepřipomínej jasné, teď po něm rozhodně nepůjdeme, prvně tě musíme dostat do bezpečí a až pak mohu řešit konflikt. *Dodala rychle a vykročila tak aby se mu ztratila v uličce, chtěla si být jistá zdali je dost šílený na to aby je pronásledoval, nebo zdali se pokusí udržet své krytí nevinného fotografa.* Ať tě takové bláznosvství ani nenapadne, přece jsem ti dneska vysvětlovala nebezpečí malých prostor s možností úniku před očima kolemjdoucích. *Zamračila se na ní a popohnala jí aby šla rychleji, mířili k autu, vytáhla rychle klíče z batohu a dala si je do své levé ruky. Pravou potřebovala mít volnou na případ nouze. Došla až k autu dávajíc pozor na Cait, odemka a pokynula jí k sedadlu spolujezdce.* Nasedej!
*Vzala si ještě odměnu od slečny, když rychle následovala kroky Mari do davu. Neohlížela se prostě šla.* Myslela jsem si, že dům hrůzy může být místo, kde nás jen tak nenajde. Co když není ozbrojený ani? *Vyhrkla, ale Mari nechtěla nic podcenovat a dobře dělala, protože jen, co Cait nasedla spatřila muže jak mířil kulhavými kroky k nim, když sáhl do saka. Měl na pistoli tlumič, takže byl připraven. Začal se střílením. Cait jen hlasitě vyjekla a skrčila se. Pohled muže, ale byl utrápený. Střílel sice do auta, ale doslova si střílel jen do SPZ, kde nikomu opravdu nemohl ublížit, ale to Cait vědět nemohla. Nebylo v jeho zájmu zabít Cait.* Jeď! Jeď! *Křikla zoufale na Mari.*
*Sama nasedla jen o pár sekund později až oběhla auto, nastartovala a vyjela. Snažila se zapamatovat si co nejvíce z dané osoby, ale prioritou bylo dostat Caitlin z přímé palby, která právě teď probíhala. Proto bleskurychle vycouvala a vyrazila z parkoviště, ujistila se zdali je někdo nesleduje a podívala se na Caitlin.* Máš teď dvě možnosti, buď tě odvezu do sídla smečky a půjdu ho zkusit najít, nebo tě vezmu k sobě do bytu, napíšu o dnešním incidentu Killiánovi a poté společně sepíšeme zprávu o napadení a pokusu o vraždu. *Na chvíli se omlčela.* I když nestřílel přímo na tebe vytáhl smrtící zbraň, navíc byl jasný úmysl jelikož zbraň měla tlumič. *Dodala aby Cait pochopila své možnosti. Zkontrolovala si zpětné zrcátka zdali neuvidí auto, které by ji sledovalo. Poté se podívá po ženě vedle sebe.* Jak se rozhodneš? *Zůstávala klidná, taková situace jí nemohla vyvést z míry a rozhodně to nebylo poprvé co po ní někdo střílel.*
Miluju šípkové víno! Teda, obecně ovocná vína, ale šípky jsou takový ten pravý podzim. Něco jako dýně. *Zazubila se.* Něco jako jello shots? To zní jako skvělý nápad. *Pak se zaposlouchala do Robertova vyprávění.* Páni… To bych chtěla vidět. Ještě víc by se to líbílo bráškům. Ten nejmladší zbožňuje velké kočky. A dinosaury. Je v tom správném věku. *Zasmála se a následovala jeho pohled.* Klidně můžem zvládnout obojí, jen se rozhodnout, kam půjdeme první a - *Další slova jí vzal od úst naprosto nezaměnitelný zvuk opakovaných výstřelů. Zněly tlumeně, jako by šly z dálky.* /Nebo…/ *Tu druhou možnost raději nechtěla domýšlet, jenže za ni to udělal nezaměnitelný zvuk smýkajících se pneumatik auta při rychlém rozjezdu. Pohledem bezděky přelétla parkoviště, ze kterého právě jako střela mizelo bílomodré auto -* /Počkat, bílomodré? Policejní..? Proč by sakra policie ujížděla při střelbě -/ Do pr… Tohle není dobrý… *Prohodila tiše směrem k Robertovi a snad poprvé trochu zalitovala, že si nevzala méně nápadné oblečení, než ekvivalent cukrové vaty, nebo zmrzliny.*
Škoda, že už ho nemám. Vždy se rychle vypilo, hlavně když se celá rodina sešla.* Zasměje se a přikývne.* Oh, dýňový koláč miluji. Má zajímavou chuť.* Zazubí se na ní a pak se na ni lehce zmateně podívá. Moc neví o čem mluví.* Asi ano, v tomto se nevyznám.* Uchechtne se a pak se lehce smutně usměje když mluví o jejích sourozencích.* Jackie už bohužel v cirkuse není.* Řekne a vyhodí prázdný kelímek.* Oh to je pravda. Nejdřív asi...* Přeruší ho střelba a intuitivně k sobě přitáhne Kim blíž, aby štít kolem něj ochránil i ji. Bob se dívá směrem odkud jde střelba a vytáhne minci z kapsy. Na minci je kletba slepoty. Tu aktivuje a hodí ji jako by na zem. Ale mince nedopadla. Letí přímo za cílem. Ten byl určen zbraní. Navíc ho lehce odhalilo to, jak od něj několik lidí uteklo. Mince dosáhne cíle. Muž bude mít tmu na následující den.* Heh.* Ušklíbne se a podívá se na Kim.* Chceš radši pryč? Kde nebude ten blbec?* Zeptá se a je naprosto klidný jako by o nic nešlo. Což nešlo. Zažil války a tohle je nic.*
*V první chvíli si ani neuvědomila, co přesně se stalo. Slyšela střelbu, auto, viděla záblesk jeho modrobílé barvy, která jí vyvolala v mysli tu otázku o policii. Najednou stála podstatně blíž Robertovi, než si pamatovala. Viděla, jak něco hodil k zemi, ale neviděla nic konkrétního. Všimla si, že je kolem nich doslova prázdný kruh, jakoby se jim snad najednou na čele objevil pentagram, nebo jim narostly rohy a ocas. Robert přitom působil naprosto klidně, jako kdyby střelba v lunaparku bylo něco stejně všedního, jako že je přes den světlo. Na moment ji napadlo, jestli někdo nepotřebuje pomoc, neslyšela však žádný křik. Celá situace působila přinejmenším zvláštně. Teprve až teď si uvědomila, že křečovitě svírala látku jaho kabátu. Její sevření okamžitě povolilo.* Promiň. *Její pohled se spojil s jeho.* Popravdě… *Napadlo ji sice, zda není někdo raněný, ne-li mrtvý , ale racionálnější část její mysli si byla celkem jistá, že kdyby ano, slyšela by křik. Jenže lunapark jakoby ztichl. Jediné, co to ticho protínalo byla kolotočářská hudba, která v této situaci zněla spíše groteskně. Robertův klid by nejspíš leckoho vyděsil, ale Kim, která sama nebyla zrovna hysterický typ za něj byla zvlášť vděčná. Sotva znatelně vydechla a s pohledem upřeným do jeho očí přikývla.* Jo, chci pryč.
*Podívá se na ni a usměje. Je to milý úsměv, ne že ne, ale ti co vědí kdo je a hlavně co je mu ho nikdy nevěří.* Tak půjdeme dál po pláži. Moře v noci je nebezpečné, ale pohled je to magický. Jako dítě jsem ten pohled miloval.* Zazubí se na ni a vezme ji za ruku. Cestou jim ještě koupí Takoyaki. Bobovi po té kletbě trochu vyhládlo. Navíc japonské jídlo má moc rád. Není tak nudné jako americké nebo, co měl v dětství. Vede ji dál od lunaparku až nejsou skoro slyšet ty příšerné zvuky, co někdo vydává za hudbu. Dojde k takovému plážovému tábořišti pro turisty. Sedne si na lavičku a zhluboka se nadechne.* Příjemný vzduch. Příjemné jídlo a příjemná společnost. Co by chtěl člověk víc.* Zazubí se a dá do pusy jednu tu kouli. Ta je plněna chobotnicí, takže je spokojený.*
Nedivím se. Nic není takové, jako pohled na ty krásy přírody, které mohou být tím posledním, co spatříš. *Oplatila mu úsměv a ruku mu lehce stiskla. Bylo to prosté, milé gesto, kterým mu poděkovala a zároveň dala najevo, že je tu i ona pro něj. Když jim - opět - koupil jídlo, pečlivě si sbalila sáček s Taiyaki do bundy a jídlo si s díky převzala. U moře sklouzla na lavičku vedle něj a zadívala se na směrem k vodě, zatímco se zakousla do jedné koule. Chuť ji překvapila, ale příjemně. Netušila, z čeho maso je, ale chutnalo jí, zvlášť v kombinaci s ostatními chutěmi. Bude si to muset najít, nebo se na to Roberta později zeptat. Nad jeho komplimentem se usmála.* Naprosto souhlasím, lepší společnost jsem si přát nemohla. Nejenže mi dělá ochranku a stará se, abych neumřela hlady, ještě navíc je milý. *Oplatila mu ho vlastním.* Co děláš, když zrovna netrávíš volno v lunaparku? Když bratr krotil tygry, hádám, že to bude taky něco kreativního? *Usmála se a zakousla se do další koule.*
*Zapřela se do sedačky auta, když se zamyslela nad tím, co se právě stalo. Poslouchala jak slova Mari, tak srdce, které ji málem vyskočilo z hrudi. Představa, že se vrátí do sídla na dnešní večer, kde bude sama v pokoji okamžitě odmítla. *Chci spát u tebe* Zněla rozhodnutě. *Pokus o vraždu…* Zamyslela se při těch slovech a nechala auto jet dál. Jen doufala, že ten blázen nestřílel třeba do lidí v Lunaparku, ale zdálo se, že to nebyl jeho účel a jeho jediný cíl byla ona. Cesta k Mari nebyla zrovna krátká, takže se ji povedlo aspon na chvíli zaspat. Ne že by chtěla, ale potřebovala se dostat do klidu kvůli maličkému. Vzbudilo ji až zastavení auta, kdy pootevřela oči a všimla si, že stojí ještě na semaforech* Ale měl mizernou ránu *podotkla, jelikož ran padlo dost na to, aby alespoň jedna mohla zasáhnout čelní sklo nebo jí a Mari.*
*Opatrně řídila až domů, nechávala Caitlin spát a vypla i rádio, aby jí to neprobudilo. Když zastavila na červené, tak zvedla telefon a vytočila dispečink aby nahlásila střílení v lunaparku a další podrobnosti aby tam někdo dojel. Poté se podívala na Cait protože už se probudila, na semaforech.* To rozhodně měl, samozřejmě nemusel mířit přímo na tebe, ale radši ať jsi v bezpečí. *Jela dál nočním New Yorkem a pomalu dojížděla až k jejímu bytu.* Jakmile budeme u mě, tak napíšu o dnešním incidentu Killiánovi, aby věděl. *Odmlčela se.* Za chvíli tam budeme, můžeš si jít hned lehnout. *Dodala a podívala se jak na tom vlastně je, muselo to pro ní být stresující. Za další zatáčkou zahlédla svůj dům, zaparkovala, předala klíče od domu Cait.* Běž první, půjdu radši za tebou.
*Poslouchá ji a pousměje se.* Pravda. Kamarád zemřel s pohledem na řeku. Ale neměl pěknou smrt.* Ušklíbne se a vzpomene si, jak Rasputina našel v řece. Pak se však zasměje.* Někteří z mého okolí by nesouhlasili.* Zasměje se a podívá se na moře a dá si další kouli.* Já? Většinou pomáhám sestře a mám na starosti firmy mého bratra a svou vlastní. Sestra je ve své podstatě pasák, ale její holky mají lepší zdravotní péči a sociální zajištění než by měli doma. Dokonce má udělaný program i pro jejich děti, který je pro jejich budoucí studium. Jenže to není zadarmo. Jsou ji poté prakticky zavázáni do konce života a má sestra si je toho vědoma.* Řekne a pousměje se nad tím.* Má kolem sebe svůj vlastní kult.* Ušklíbne se, ale už neříká, co se stane když někdo, komu pomohla zemře. Jeho duše ji patří a ona se ji krmí. Pokud se ji někdo zepře, tak je zmanipulován nebo mučen. Dokonce má kolem sebe i mozkové zombie, který slouží k jejímu potěšení. Pro Boba je tak záhadou proč o ni lovci neví.* Ale jinak pěstuji květiny a opravuju elektroniku.* Zazubí se a dá si další kouli.*
*Kim ho poslouchala mlčky, s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Robert byl rozhodně zajímavý muž, ale čím déle ho poslouchala, tím spíš se jí držela otázka, jestli Trissin komentář o věži nebyla jen milosrdná lež. Nedala však na sobě nic znát.* Ta část s kultem není zrovna to, co bych někomu přála, ale… Hádám, že hodně holek si tím alespoň nějak pomohlo? Nejstarší řemeslo sice asi není ničí vysněná práce, ale pořád je lepší ho vykonávat za důstojných podmínek a se zdravotní péčí, než stát někde u cesty, nedejbože i s dětmi. *Jako sestra sexuální pracovníky nesoudila. Jednak většina holek - i kluků - kteří si podobným způsobem přivydělávali nebyli zrovna z milujících a zajištěných poměrů a jednak tím řada z nich opravdu zajišťovala jídlo na rodinný stůl.* To bych do tebe neřekla. Myslím, tu elektroniku, kytky jo. *Ušklíbla se pobaveně.* Já jsem zdravotní sestra. A když zrovna ne, fotograf. Obojí koníčky ze střední, nějak jsem se nikdy nedokázala vzdát ani jednoho. *Usmála se a rovněž pokračovala v jídle.* Tohle je fakt výborné. Cože v tom vůbec je? Teda, krom zeleniny a všeho možného koření…
*Zamyslí se nad její otázkou a přikývne.* To ano. Dost jich uteklo se k sestře schovat před zneužíváním v rodině, násilným partnerem nebo čímkoliv jiným. Jen jednou jednu sestra neochránila a od té doby všem dává pepřáky a další věci na sebeobranu.* Pokýve hlavou a vzpomene si, jak tu mrtvou na chvíli přivedl zpět, aby se ji zeptal, co se ji stalo. Tehdy s ním byl i lovec.* Oh, elektroniku beru jako takovou pitvu, abych pochopil, jak to funguje. Dost věcí jsem opravil. Třeba ledovač, kávovar, toustovač a vysavač.* Zazubí se a pak ji poslouchá.* Oh, žena z lékařství. Doktoři jsou fajn. Teda až na veterináře, ty nemám rád. Špatná zkušenost s několika.* Uchechtne se a sní poslední kouli.* Chobotnice.* Odpoví ji s plnou pusou.*
*Smutně se pousmála a přikývla.* Tak to mě mrzí… Člověk si jen těžko dokáže představit co si takoví lidé skutečně zažili. Slova na to nestačí a většina z nich, alespoň z mé zkušenosti, se stejně bojí říct všechno. Ať už proto, že někoho chrání, nebo proto, že se bojí, že jim někdo ublíží, pokud řeknou příliš. Až si říkám, že hodně holek v tomhle zachránil internet. Pokud je to přes obrazovku, žádné nemoci, žádné nechtěné těhotenství… Hodně holkám už dneska stačí jen někde hodit fotku v prádle. Jsou v bezpečí, minimálně fyzicky. *Její úsměv se proměnil na zamyšlený.* Ale to je pohled zdravotní sestry. Já asi byla vychovaná 'po staru,' ale pro mě by tohle byla ta poslední možnost. Nějak mám prostě nahotu spojenou s jinými věcmi než vyděláváním peněz. Ale každému vyhovuje něco jiného a dokud je dotyčný alespoň trochu spokojený… *Pokrčila rameny zatímco se s úsměvem zadívala na poslední kouli na svém tácku.* Tak chobotnice. U nás v rodině se plody moře zrovna nevedou, ale po tomhle kulinářském zážitku si až říkám, jestli to není škoda. *S tím poslední kouli spokojeně snědla a tácek poskládala do úhledného balíčku. Pak se ke svému společníkovi pootočila a lehce mu stiskla ruku.* Roberte, moc děkuji za společnost, za jídlo i za to uklidnění. Normálně nejsem zrovna typ, co by panikařil, ale zrovna v lunaparku mě střelba z čehokoli jiného než ze vzduchovky poněkud vyvedla z míry. *Omlouvně se pousmála, jako by ho tím nějak obtěžovala.* Kdybych ti tu laskavost mohla nějak oplatit, byla bych ráda. Co třeba… Domácí jablka na ten mošt, cos plánoval? *Navrhla.*
*Bob ji poslouchá a zamyslí se.* Otázka, zda to není horší z psychické stránky. Holky, co se o ně starám, tak často říkají, že mají možnost vždy zmizet tomu klientovi, co se na ně moc upne, ale kam utečou ty, co jsou na internetu.* Pokrčí rameny a zasměje se.* Když jsem byl malý, tak jsme jedli jen ryby, co se darů moře týče. Občas jsme si nachytali ráčky v řece. Chobotnici jsem měl poprvé u jedné mé bývalé přítelkyně.* Řekne a je vidět, jak ho to trochu zarazilo. Neví jak jinak by tu čarodějku nazval. Chodili spolu, vyspali se spolu, podporoval její zemi a ona ho pak poslala do háje.* Také děkuji. No a já jsem zvyklí na horší. Jen mě mrzí, že jsme nemohli na tu horskou dráhu a strašidelný dům.* Zazubí se a jeji ruku přiloží hřbetem ke svým rtům, ale nepolíbí ji. Jen přiloží a posléze pustí.* To je dobré. Ale můžeme někdy na kafe.* Zazubí se a podá ji vyzitku se svým číslem.* Jen pokud by nevadilo, že by to kafe bylo u mě, protože tady ve městě není žádná dobrá káva.* Odfrkne si a zvedne se.*
Hm… Asi záleží jak kde, ale co jsem slyšela, ty chytřejší si obvykle nechají svou skutečnou totožnost a lokaci pro sebe. Jinak nejspíš existuje nějaká ochrana od provozovatele stránek. I když, ty bohatší možná mají i ochranku, těžko říct. Osobní zkušenost nemám. *Zazubila se.* Právě, my taky. Krevety jsem měla poprvé ve dvaceti na univerzitní akci, do té doby jsem je neznala. Ale alespoň má člověk důvod zkoušet nové věci. *Když jí oním zdvořilým způsobem 'políbil' ruku, pousmála se a tváře jí mírně zrůžověly, mimo jiné i nad tím pozváním na kafe.* /Hm. Takže gentlemani ještě nevymřeli./ To zní jako velmi milá nabídka. *Zazubila se nazpět, zvedla se ze svého místa a spolu s tím sáhla do své peněženky pro svou vizitkou, na které byla s Mayou, svou blue merle border kolií a vyměnila ji za tu jeho.* Naopak, budu ráda. Jen zkus napsat alespoň den dva předem, ať vím, jestli nemám službu. *S úsměvem se zvedla na špičky, aby jej krátce objala.* Ještě jednou děkuju a snad se brzy uvidíme. *Ještě se na něj jednou usmála a zamávala mu, když si to zamířila k jednomu ze stánků, aby nakoupila nějaké sladkosti pro bratry a pak vyrazila k domovu.*
*Zdalo sa, že väčšina návštevníkov opustilo lunapark bez strachu. Avšak démoni, ktorí sa aj naďalej skrývali v strašidelnom dome len tak v pláne odísť nemali.*
*Po tom incidentu si vzal Chris dovolenou, spíše ve snaze vymyslet, co se sebou, než vysloveně odpočívat. Necítil se na to zamířit mezi lidi, i když mu bylo naprosto jasné, že to je přesně to, co bude muset v dohledné době udělat, ať už se bude snažit kontaktovat Praetor, smečku, nebo někde, nějak, najít Roberta. Ta nedobrovolná přeměna mu ukázala dvě věci; že i v krizové situaci má, díkybohu, snahu se dostat od lidí, kterým nechtěl ublížit. To nebylo všespásné, ale alespoň malou naději mu to dávalo. Jenže stejně tak mu hlavou šlo i to, že bude muset zapracovat jednak na svých přeměnách, jednak na svém mentálním zdraví, pokud nemá být se svým stále ještě relativně novým já hrozbou pro ostatní.* /Je to víc než dvacet let, sakra, jednou se přes to dostat musíš. Jenže během těch dvaceti let 's nebyl vlkodlak a vyhlo se ti záměrný ohrožování cizích dětí…/ *S povzdechem zatřásl hlavou a rozhodl se raději věnovat tomu, kvůli čemu na pláže původně přišel. Po víkendové akci tu bylo až podezřele prázdno, což mu naprosto vyhovovalo. Z auta si vytáhnul jen potřebné věci a zamířil na pláž, kde se svlékl do plavek a po chvíli sebemotivace se vrhnul do vln. Voda byla kupodivu teplejší, než okolní vzduch a navíc… Nešlo ani tak o teplotu, jako spíš ten chvilkový pocit kontroly nad situací získaný pokořením živlu.*
*Po pracovnom výkende sa rozhodol vziať svoje dve ukodkodákané slecny na menší vílet. Obytná loď sice nedá veľku vzdialenosť, ale na pláže sa s ňou dokáže dostať poľahky. Takže zakotví, tak aby sa mu neodrala o dno a vezme so sebou farebné vrecia s triedeným odpadom a pomali, prejde až ku triediacim kontajnerom. Samozrejme že Libby a Debbie sú mu v patách a nasledujú ho ako poslušné šteniatka.* Tak dámy, to by sme mali. *Povie len čo rozhádže vrecia do správnych košov a vyberie sa spaŤ na piesočnú pláž.* Teraz si spravte volný deň a ja na vás budem dávať pozor. *ZAtrilkuje im ako malým deťom. a len čo sa rozbehnú na jeho povel po pláži, cíti sa ako hrdý otec.*/Moc ľudí tu dnes nie je, tak by sa im nemuselo nič stať./*Napadne ho keď si prezerá osadenstvo pláže. Prekvapuje ho že vo vode dnes niekoho vidí, ale tak možno nie je jediný otužilec v okolí.*
*Z pohody ho vyrušil až zvuk blížicí se lodi. Naštěstí dotyčný 'zaparkoval' dostatečně daleko od něj. Vystoupil z ní nějaký muž a ač mu původně neplánoval věnovat pozornost, najednou za ním však z hausbótu vyběhly dvě slepice. Překvapeně zamrkal, jestli se mu to náhodou nezdá, jenže s ohledem na to, že si nepamatoval, že by měl v dohledné době nějaké omamné látky a jako vlkodlaka by ho asi měly překvapovat jiné věci, než neobvyklí domácí mazlíčci, jen je se zájmem pozoroval, jak se na mužovu pobídku obě rozběhly po pláží. Byl jako nadšený otec dvou malých dětí. Chris se nad tím pobaveně pousmál.* Ne že by pláž bylo to nejnebezpečnější místo, kde nechat běhat děti na volno, ale i tak. Nebojíš se, že se jim něco stane? *Zavolal na muže pobaveně.*
*Počuje, že na neho niekto vola a tak venuje pozornosŤ mužovi vo vode. Mávne nad tým rukou a len povie.* Pohoda, chlape, ony sa o seba vedia postarať. /Keby mohly tak idú do ringu a podajú si aj starého kohúta, alebo dobermana./ *Zauvažuje nad tým na moment, ale ďalej tú myšlienku nerozvádza. Nikdy by ich nepustil niekam kde by sa im mohlo niečo stať. Sú to jeho zlatíčka.* Patríš k miestnym ladovým medveďom? *Spýta sa chlapa a boso prejde ten kúsok po pláži čo ho deli od vody. Vlny mu trochu zmáčajú pyžamove nohavice ale nerieši to. DOm má tak minútu odtiaľto.*
Tak to jsou holky šikovný. *Uchechtl se, jak nad tím, tak na jeho následnou otázkou.* Pokud je nějakej oficiální klub, tak o něm nevím, ale jinak by se to tak říct dalo. Ty taky nevypadáš, že by tě zima zrovna vyváděla z míry? *Prohodil s pohledem na jeho promáčené nohavice.* I když, ty bydlíš blízko… *Dodal se smíchem. Ještě chvíli se koupal, než vylezl na břeh a přehodil přes sebe osušku.* Co že zrovna slepice? Úplně běžnej mazlíček to není. *Zeptal se zvědavě, zatímco je pozoroval, jak spokojeně pobíhají po pláži a občas do něčeho zobnou.*
Hele, jako ja to síce nevyhladávam, ale chodí sem skupinka otužilcov, takže nejaký klub asi bude. Predsa len po tom hroznom lete si človek asi radšej dopraje studený kúpel, než nejakú vriacu vodu. /Plus s tým ako vyleteli ceny nahoru./*Mikne plecom, čo je jeho častá poloodpoveď na všetko.* TAk keď bývaš u vody, človek si zvykne. Je tam iná teplota než niekde v meste. Ak teda nebývaš niekde kde pripájajú kúrenie až s prvým snehom. *ZAsmeje sa. a občas sa obzrie, kde má deti.* Tak zo začiaku, to bola taká investícia do jedla. Vajíčka a tak, no a potom keď ich človek má nejaký ten rok, tak ich nedokáže zabiť, aj keď sú už bez vajec. Ono by z toho bolo aj tak len málo jedla. Takže asi to... no a časom sa z nich stala dobrá spoločnosť na loď. *Prehodí len tak.* Chapem že to nie je pes alebo mačka, ale oni sú rovnako vďačné, ako každé túlavé zviera, aj keď by nemuseli všetko ozobať, ale to robia si všetky zvieratá. Pes kým sa naučí, tak tiež všade močí a kúše papuče, o mačkách ani nehovorím... A tie ďalšie, to sú kapitoly samé o sebe.*Sleduje ho, a pozoruje, že sa na ňom nijako neprejavuje chlad vody v zomto zimnom počasí.* Nechceš aspoň šálok čaju po tej vode?
Horká voda není nic pro mě. Asi je to tím, v čem jsem žil jako malej, vždycky mám pocit, že je to zbytečnej luxus. *Pousmál se.* Navíc, mi zima nevadí. /Zvlášť v posledních dvou letech ne…/ *S úsměvem poslouchal jeho vyprávění o slepicích a občas přikývnul.* Chápu. Za nějakej ten rok ti asi každý zvíře přiroste k srdci. Já teda nikdy nic nechoval, ale nezní to špatně. *Musel se zasmát nad jeho poznámkou o poničeném nábytku, i když to pro něj bylo trochu hořkosladké.* /Pořád je asi lepší verze, když ti nábytek poničí zvěř, než ty sám, protože jseš nasranej./ *Pozastavil se nad nabídkou čaje, neměl pocit, že by byla nějak zásadní zima, jenže pak mu došlo, že jeho vlkodlačí teplota je přeci jen někde jinde než ta lidská a tohle nejspíš působí trochu zvláštně.* A víš že rád? *Napřáhl k němu ruku.* Chris.
Jasné, každé zviera... *Zasmeje sa.* /Až na holuby. To sú hajzlíci./ No chapem, každý má čas na niečo iné, a zas ešte som tiež nikoho nevidel chovať v NewYorku kozu alebo ovcu. Ale slepice sú celkom nenáročné. Len musíš vedieť čo potrebujú. No a maŤ susedov, ktorým to nevadí. * Potrase mu chlapsky rukou a tiež sa predstaví.* Ben. Ale kľudne aj " ten divný chlapík so sliepkami" to sa lepšie pamatá. *Spraví si zo seba srndu a potom zakokrhá na svoje dámy.* Holky domov. *Povie ešte k tomu a tie malé prdelky sa rozbehnú k lodi, bez toho aby im ukázal smer. CHrisa nechal nech sa rozhodne či si pojde pre vec, alebo pojde rovno za ním. On zatial postavil vodu na čaj a pripravil prázdne šálky. Trochu spratal veci z kresiel, ktoré mal hneď u dverí, ako aj provizórnu kuchynku a hodil to do zadnej časti lode, kde mal postel. Kuchyňa bola zarastená roznymi rastlinami a bylinkami, ktoré používal na varenie, aj keď nie všetky mu prežívali v harmónii s týmto chladným počasím.* Mám tu rozne druhy z obchodu, ale, ak by si mal záujem o niečo čistejšie, je tu mata a repík, apar dalších.
Víš, že ani koza a ovce by mě nepřekvapily? *Nadhodil, pak se uchechtl nad jeho představením.* Nebo taky 'ten chlapík, co mluví se slepicema.' *Dodal, ale upřímně se mu líbilo, jak slípky poslušně vyrazily za Benem, když je odvolal. Bylo to takové roztomilé. Sám vyrazil pro své věci. Osušku si obmotal kolem pasu, v rychlosti se převlékl do suchého a vyrazil za Benem k lodi. Jediné, co si nevzal, byly boty. Vyhoupl se za ním do lodě a porozhlédl se po ní.* Tohle taky není špatný bydlení. *Prohodil a pozoroval slípky, jak se procházejí po lodi, jako by jim to tam patřilo. Pohled mu padl na jedno místo na podlaze, které zjevně s oblibou oklovávaly a napadlo ho, jak moc to asi bolí, pokud si 'holky' spletou něčí nohu se součástí paluby.* Tak já docením tvoje zahradničení a dám si tu mátu. *Usmál se.* Bydlení na lodi musí bejt fajn. Žádní vrtající sousedi… *Uchechtl se.*
Díky. V podstate je to taký barák z druhej ruky. *Uchechtne sa, pretože všetko čo tam má má v podstate od niekoho darované. Čo jemu nevadí... peniaze si šetri na iné. BývaŤ sa dá všade ak je člověk prisposobivý.* Je to úplne super. Človek by menil asi len v prípadoch keď je silná burka a odtrhne sa ti kotva, ale inak je to paráda. *Hovorí, zatiaľ čo mu odtrhuje lístky maty a preplachuje ich v čistej vode. Potom ich dá do hrnku na čaj a zaleje vriacou vodou z malej konvičky. Nezabude ani na seba, len do toho svojho si ešte nahádže nakrájené jablká. Prinesie ich na malí stolík vedla kresiel, kde majú výhlad na časť pláže a zvyšok mora.*No a susedia... V podstate je sused každý koho stretnem pri kotvení. Niektorý nadávajú, taká tá klasika, ale sú aj taký čo sú zvedaví a chú vedieť ako to vyzerá dnu. Raz tu bola babička, nejaká bývalá hippies, a vravela, že mala niečo podobné len na kolesách. Fakt super historky s ním zažila. Je to proste lepšie ako bývať v paneláku.*Povie len tak aby reč nestála a užíva si výhlad.*/Dnes je pekný deň./ *Pomyslí s keď začuje mravčanie ako tichú prosbu o pozornosť a možno trochu jedla. Mačka sa obtiera okolo noh a skúša kto si ju vezme na klín.*
Naprosto chápu, sám mám obytňák a měnil bych jen zřídka. Něco na těch čtyřech kolech je. *Uchechtl se. Ne že by si sám nemohl dovolit byt, ale nějak se mu do toho, alespoň zatím, nechtělo. Kdyby měl dlouhodobého partnera, plánoval se usadit, nejspíš by názor změnil. Jenže teď, pokud by došlo na stěhování, to vypadalo spíš na vlkodlačí stanici, nebo sídlo Praetoru. Pro bezpečí jeho a hlavně všech kolem. Zaposlouchal se do Benova vyprávění a nemohl se neusmívat.* Takže si vlastně děláš sousedy, kudy pluješ. *Uchcechtl se.* To taky nezní jako špatná verze, každej tejden někdo novej. *Chtěl se natáhnout pro svůj čaj, ale pak uslyšel zamručení a ucítíl, jak se mu něco otřelo o nohy. Když shlédnul a uviděl kočku, s úsměvem se sklonil a natáhl k ní ruku, aby jej mohla očichat. Trochu čekal, že se po něm ožene, od své přeměny neměl s kočkami příliš dobré zkušenosti.* /Teda až na Roberta, ale ten byl sotva kočka v doslovném slova smyslu./ *Když se však nic podobného nedělo a kočka dál spokojeně předla, dokonce se mu otřela o ruku, kterou k ní natáhl, opatrně si ji zvedl na klín a začal ji škrábat za ušima.* Kolik zvířat tady ještě máš? *Zeptal se se smíchem. Ani ta koza už by nebyla zvláštní.*
Skor ide o to že sa človek len tak može vziať a ísť kamkoľvek. Každý keď premýšla nad sťahovaním povie: ALe už sme do toho tolko vložili, a už je to náš domov, máme tu práci... Proste chápeč. No a proste v takomto niečo sa vezmeš a ideš. Výpoveď dáš ľahko a novú prácu nájdeš všade. Známosti tiež. Proste možeš sa zodvihnúť a vyraziŤ kamkoľvek a nič ťa neobmedzuje. *Povedal len preto aby vyzdvihol kvality žitia na kolesách, alebo vlnách.* Dá sa to tak povedať. V podstate všade kde sa dostaneš loďou. Jediné miesto čo neodporúčam je Louisiana. Ako nič proti zvieratám čo žijú v močariskách, ale nechcem sa zobudiť s neznámim aligátorom v baráku. Ludia čo tam žijú sú cvoci. Hmm, stále len dve. Debbie a Libby. Ale občas sa sem zatúla niekto čo potrebuje pomoc, tak dostane najesť miesto na spanie, a potom za pár dní zas vyrazí preč. Alebo ich zanesiem na najbližšiu veterinu keď majú nejaký problém. Ale táto sa sem musela prísŤ asi len teraz zohriať. Alebo sa doteraz schovávla. Povie akoby vobec neriešil že mu po dome chodia len tak zatúlané zvieratá. Postaví sa vezme prázdnu plastovú misku a zo skrinky vyberie kapsičku s kuracím masom. Natlačí to do misky a podá ju Chrisovi aby kočku nakŕmil.
Hm. Řek bych, že obojí má svý kouzlo. Takhle nemusíš nic budovat, nad ničím se rozčilovat, těšíš se na každej den. Ale zas chápu i to, že si chceš z vlastního bytu udělat fakt boží místo k žití. Víš, nábytek, přehozy, obrazy na zeď… Když v tom člověk žije sám, je to tak trochu fuk, ale když máš partnera, rodinu… Nevím, asi bych s nima nechtěl žít v obytňáku. A že se mi v něm bydlí sakra dobře. *Vysvětlil. Nemohl se ubránít myšlence na to, jak luxusní bydlení měla Cait, když se poprvé poznali, v porovnání s tím, jak strohé bylo její bydlení na stanici.* /Sakra, měl bych jí aspoň napsat ohledně tý židle…/ *Představa toho, že se ráno probudí a cestou na záchod potká krokodýla ho však upřímně pobavila.* Ti, co žijou na Floridě maj občas aligátora v baráku i když nebydlí na vodě. Až si říkám, že vrtající sousedi nejsou to největší zlo. Když jsme jerzdívali na tábory, byly zas v lesích pumy. Občas medvěd. Taky fajn sousedi. *Usmál se a převzal si od Bena misku, kterou podržel kočce, aby se mohla v klidu nažrat.* Ty jseš fakt hrozně hodnej člověk, Bene. *Prohodil, zatímco drbal za ušima spokojeně žeroucí kočku.*
*Rozhodí ledabile rukami a pousmeje sa.* To možeš mať tak či tak. Som minule našiel takú aplikáciu, kámo, že pinterest sa to volá, a tam ti hodí fotky, ako si kto zariadil malý baráčik, alebo karavan. A fakt si ľudia kupujú teraz hodne dodávky, alebo staré školské autobusy aby si z nich spravili byt. Jako kukal som na to, že inšpirácia, ale potom som si povedal, že tak jak to mám mi to stačí. Ak sa tu náhodou objaví dámska spoločnosť... *zasmeje sa.* a bude tu chcieť aj zostať, nech si to prerobí podľa seba. Ale mne to zatiaľ vyhovuje. AJ keď zachvílku budem musieť zohnať zas nejaké dosky na podlahu.*Spomenie si na tu dieru čo vyklovávajú denne do podlahy na lodi apríde mu to usmevné.* to je ako ked ideš do kanady a nemusíš ani do zoo lebo medveď je tvoj sused. *zasmeje sa vlastnímu vtipu a v dobrej nálede sa udržuje ďalej.* Dík, ale to je len tvoj uhol pohladu. Ja len fakt rád zvieratá a ľudí. Keď som bol decko, tak sme s kamošom furt niekomu pomáhali. Hrali sme sa na superhrdinov, ale polišom bolo divné, že sme pomaly pri každom nahlásení, tak sme to museli nechať. TAk si to teraz kompenzujem aspoň takto... alebo prácov. Síce kydám len hnoj v zoo, ale časom plánujem byť asistentom na veterine. Takže tak... čím sa vlasne živíš? *zaujíma sa z ničoho nič*
Jo, pinterest. *Ušklibl se.* Občas jsou tam pěkné věci, ale z toho, co jsem viděl, si tam obytňáky většinou náctiletý holky, co si do nich hlavně navěsej miliardu led světýlek a zasypou to polštáři. To není zrovna můj styl. Ale možná se tím stačí víc prohrabat. Aktuálně se mi tam dobře žije samému, ale kdyby se tam měl někdo stěhovat se mnou… Nevím, buď by to chtělo dvojpostel, nebo kompletní změnu prostředí. *Shlédnul dolů na kočku, která mezitím dojedla a spokojeně se mu uvelebila na klíně. Dál ji něžně drbal za ušima a zaposlouchal se do jejího spokojeného předení.* Nemyslím si. Věřím, že kdyby tvoje holky mohly mluvit, souhlasily by. *Usmál se a zvedl pohlad zpět k Benovi.* Já? Já jsem hasič. Jsem tak spokojenej, alespoň prozatím. *Usmál se.* I když, neříkám, že to tak zůstane nafurt. Záleží, jaké to bude.
To bude asi tým že sa v tom zle hrabeš. Normálne tam máš aj nekvetinkové chlapské doupě. *Vyberie, celkom zastaralí mobil, a na ňom otvorí aplikáciu, ktorá sa dlho načitáva. No keď sa načíta, povyskakuje mu tam toho hodne... hlavne teda zvieratá, občas nejaké ženy, ale inak to tam má plné návrhmi na malé byty. * Všetko čisto drevo, žiadne ženské farby, ale skor taký prírodný materiál. *Nechá mu svoj mobil nech sa v tom kludne prehrabe, aj keď sa to načítava pomaly ako keď ti už bliká na telefóne výstraha 5% batérie. Ten jeho jej má však ešte viac ako polovicu.* Inak... tak ma napadlo, keď si ťa to zviera už adoptovalo a vravíš že žiješ osamelý život pútnika v obytňáku... čo takto si domov vziaŤ tohto tuláka? Kľudne ti preň dám nejaké krmivo do začiatku. *Navrhne, aj keď sám vie, že mačky sa sami rozhodujú kde budú a kde nebudú žiť.* Takže skáčeš do ohňa, zachraňuješ životy a raz do roka nafotíš kalendár čo si kupujú všetky ženy na "podporu" *ukáže vzdušné úvodzovky* hasičského zboru? Tak potom sa nečudujem, že vyhľadávaš chladné vody oceánu. To vidím ako nejakú stresujúcu prácu. Počuj, som nedávno stretol fakt super týpka, Tanoia sa volal, a pozval ma na nejakú party v lese. Tebe by sa tiež hodil taký relax od reality.
To je dost možný. *Přiznal klidně, zatímco si od něj přebral telefon. Skutečně, to, co viděl, nevypadalo jako ženský bílo-pastelový styl, co vídal obvykle, ale jako něco, v čem by si dokázal představit bydlet.* Tohle nevypadá špatně, *prohodil a podal mu telefon s fotkou, kde bylo tmavé dřevěné obložení a dvojpostel s hezkým přehozem.* A nejspíš bych si to tak dokázal vybavit sám. *Zamyslel se, když Ben zmínil kočku a zakoukal se na ni. On sám si nebyl jistý, zda by si měl za současné situace pořizovat zvíře. Pravda byla, že osamělý byl, ale vlastním rozhodnutím a věřil,* /doufal,/ *že je to jen dočasný stav.* To záleží na ní, ne na mě. Pokud vím, kočky se rozhodují samy. *Dodal. Kočka však, alespoň pro teď, vypadala, že srostla s jeho klínem. Svým způsobem ho to potěšilo.* Ale nezní to jako špatný nápad. *Když ben zmínil kalendář, jen se rozpačitě zasmál a poškrábal se na zátylku.* Hele, nemyslím si, že zrovna moje fotky ten kalendář prodávaj. *Vysvětlil s rozpačitým úsměvem.* Ale nebudu ti lhát, prodávaj se dost a některým to hodně pomáhá. Řada našich chlapů má děti. A pár holek taky. Ten risk to sice nevyváží, ale je to aspoň něco. *Když zmínil Tanoiu, nemohl se ubránit úsměvu.* Jo, Tanoia. Ten kluk je zlatej. Potkal jsem ho minulej víkend na vyřezávání dýní. *Nezmínil celou situaci se sedmikráskou, ale to, jak pookřál při zmínce jeho jména dávalo tušit, že šlo o příjemné setkání.* Party v lese zní skvěle.
Jo, jako hlavné je to dobre zaizolovať a potom ani nemusíš riešiť hrúbku obloženia, ale podlahy. No a z priestoru pod postelou, možeš spraviť nejaký úložný priestor. Ono sa vždy zíde mať niečo kam skladovať veci. Prípadne, z toho možeš mať chladničku vo forme šuplíkov. * pozrie ma kočku na jeho klíne a odpije si zo šálky v ktorej má čaj s jablkami.* Podľa mňa sa už rozhodla, ale uvidíš, či pojde za tebou alebo sa pojde túlať. Niektoré sú proste rady slobodné, iné sú rady že maju teplú posteľ. * Pozorne počúva o zbierke cez kalendáre, a fakto ho to proste zaujímalo, lebo niektoré tie ženy boli proste fakt, rady že k nim prišli z 911. Niekedy si myslí že tie nehody alebo požiare sposobili sami. Ale to si nechá pre seba. Je mu jasné, že si to o niektorých tých ľudoch musia tieŽ myslieť.* Svet je fakt malé miesto. *zasmeje sa.* Ten chlapík je ako z nejakej knižky. Ale fakt s ním je sranda. Aj keď je možné, že tá party v lese nebude úplne podla mojich predstáv, lebo popravde neviem čo si predstaviŤ.
S pár úpravama se mi tam vleze i ta minilednička. *Pousmál se a sám se napil čaje.* Pokud se teda nenechám inspirovat a taky nezaložím bylinkářství, ten čaj je skvělej. *Kočka se mezitím spokojeně převalila na záda a nechala se drbat na břiše.* Tolik k důvěře. *Uchechtl se a dál kočku spokojeně drbal.* To zní, jako bys popisoval ženskou, *dodal se smíchem, ale ten mu na rtech poněkud zhořknul při vzpomínce na fiasko s Cait, zamaskoval to však dalším upitím čaje.* New York ještě menší. *Přikývl nad jeho poznámkou.* Ten kluk je úkaz, v tom nejlepším smyslu. Ze všeho nadšenej, horzně hodnej. *Pak se uchechtl.* Promiň, ale zrovna ty mi přijdeš jako ten typ, co by věděl, jak vypadá party v lese. Nejspíš nějaký lehčí drogy. Možná tancování při měsíčku. /Pokud zrovna nejseš vlkodlak a netrávíš ho někde zavřenej…/ *pomyslel si trpce, ale úsměv z tváře mu nemizel.*
Skor by asi ľudia ocenili stánok s jedlom. Vieš ako... domáca kuchyňa rovno z domu. Na internet by si hodil, kde akurát stojíš a čo varíš a ľudia by prišli na jedlo. /To by bol super biznis. Ja by som si aspoň nemusel furt rozmýšľať čo si vziať do práce ako svačinku. Take by to možno fakt ocenilo viac ľudí./ No veľa zvierat má kopec ľudských vlastností, alebo skor ľudia tých zvieracích? Ono človek by asi musel ísť do hĺbky aby to dostatočne preskúmal. * Začne sa smiať,* Hele, ja dlho žil v komunite, kde slovo párty označovalo posedenie pri jednom stole s rodinou, pitie čaju, k tomu nejaký koláč... Alkohol a drogy si tam hladaľ tažko. AJ keď ak ľudom v komunite ten život vyhovovl, možno boli pod vplivom, inak si neviem predstaviť že by sa ľudia nechali tak zdierať a ponižovať. *Pokrčí ramenami.* Takže ak to budeš ako vravíš, tak sa určite rád pridám a zažijem niečo nové. Od toho život predsa je. Aby sa žil a testoval.
Tak fajn, až budu chtít pověsit hašení požárů na hřebík, dám vědět, co vařím. *Uchechtl se. Nebyla to nutně zlá představa; vařil rád, troufal by si tvrdit, že dobře, Jen představa toho, že by mu každý viděl až do baráku ho lehce znervózňovala.* I když, jak se tak znám, spíš bych někoho vytáh s sebou kempit. Stany, kotlíkovej guláš, ešus, večer hvězdy nad hlavou a kolem tebe klid. *Pousmál se. Blížil se víkend a úplněk. Za normálních okolností by to pro něj znamenalo odjezd právě do hor, ale poté, co to probral s Cait a ostatními vlky, měl takový zvláštní pocit, že by měl se měl raději ukázat v Praetoru, nebo ve smečce.* To nezní jako špatnej typ party. Takovej… Rodinnej. Bezpečnej pro děti. *Uchechtl se.* Ale s drogama opatrně, je to sranda jen do prvního průseru.
To skor vyzerá na romantiku pod hviezdami, než, že by tam bola partia ľudí len kvoli jedlu. Ale každý to čo mu je príjemné. Keď je teda niekto koho tam vziať. *Podotkne len tak mimochodom. on spáva pod hviezdami kedykoľvek sa mu zachce, ale zvačša je to v čase teplých večerov, než teraz ako sa ochladilo.* Poviem to takto... videl si už nejaký dokument o amičoch alebo kultoch, osobních náboženstvích? nechcem uvádzať priamo o sektách... Ale predstav si ako asi oslavujú čo i len obyčajný sviatok... No a u nas to bolo viacmenej to isté len v bledo modrom. Nič čo by sa podobalo rodinnej oslave, to ťa ubezpečujem. *Znova upije z čaju.* Jooo, tak prúsery boli aj budú, zas chápem ako to s nimi chodí. Nie som nejmladší, ale na druhu stranu ani nemám toľko skúseností. %Zivot ma Vedie, kade sám chce. Ja sa len rozhodnem na rázcestí, či budem pokračovať rovno, alebo odbočím.
To se přeci vzájemně nevylučuje. *Usmál se.* Na kempování je fajn to, že tam je každej kvůli něčemu a stejně se to někde potká. Někdo chce klid, někdo lidi, někdo je tam kvůli přírodě, někdo kvůli jídlu. Někdo dokonce kvůli hudby. /Na příští kemping bych měl vytáhnout Kim. S tou kytarou jí to fakt šlo./ *Přikývl nad Benovým dotazem o Amiších.* Takže jsi vyrůstal v něčem takovém? *Zeptal se se zájmem. On sám sice také nevyrůstal zrovna v tradiční rodině, ale kultu to bylo na hony vzdálené. Díky alespoň za to…* To není špatnej přístup. Člověk by se neměl nechat jen tak něčím zviklat, ale ani příliš uchlácholit. *Přikývl s úsměvem.* Jak to říkali na školení, nech se vést srdcem, ale měj pro jistotu uložený číslo na tísňovou. *Zasmál se a sám se znovu napil.* Teď si spokojenej? Tohle je asi dost rozdílneej život od podobnýho náboženství.
/Jo tak ja by som stopro prišiel kvoli jedlu./*Zasmeje sa popod fúzy a radšej to nerozvádza inak by sa začali baviť o jedle a on by potom myslel na nejaú dobrú baštu. Fú, ale špagety dlho nerobil, možno by si ich mal zajtra spraviť. .. Pozrie čo má doma a zájde na nákup. Zajtra ho čaká ešte voľný deň tak to využije ešte nejako produktívne.* Jo, je to celkom na hlavu svet. Totálny obrat oproti tomu čo je život mimo komunitu. V podstate 90% času pracuješ aby sa mal dobre jeden člověk, a 10% času sa věnuješ sebe a rodine. Čo nie je najhoršie, ak by toho času na prácu bolo menej a na život viac. *Mávne nad tým rukou, že už sa s tým zmieril.* Hele, ja mám 911 na telefóne v rýchlej volbe. Zatiaľ teda nebolo potřeba, ale viem ako to myslíš. Je to pre mňa úplný obrat čo je dobre, pretože tak mám v živote viac možností. I keď aj tam sa člověk niečo naučil. Síce skor to bola práca s rukami než s hlavou ale stále je to vzdelanie. Teraz si to musím ale všetko za pochodu dobiehať a nie je to vobec zlé. Človek sa nenudí a je fajn maŤ pocit, že si objavil niečo nové a užasné, aj keď to ostatný poznajú už nejaký čas. Proste, aspoň ma život stále niečim prekvapuje.
*Jen stěží si dokázal představit, jak přesně se v takové komunitě žije. Co si ale představit dokázal bylo dělat vše, co je v tvých silách pro to, qby se měl dobře někdo jiný. Obrovský rozdíl však vnímal v tom, že on to tak dělal dřív proto, že ho nutily okolnosti, a dnes proto, že to prostě cítil jako správnou věc. Nenutil ho k tomu nějaký ' Pán, ' metaforicky nebo biblický, nenutila ho o tomu společnost, ve které žil. A vnímal, jak dobře na tom reálně teď byl. Tedy, minimálně po stránce fyzické a po stránce svobodného rozhodování.* A dobře děláš. Hele, nemyslím, že na práci rukama je něco zlýho. Byla to jedna z prvních věcí, co mě strejda naučil, co jsme se k němu jako děti přestěhovali. Zpracovávat dřevo a vyřezávat. Bavím se tím dodneška a asi kdybych neměl práci, co mám, budu porážet stromy a štípat dříví někde v lese. Práce pro komunitu, ostatně jako doteď. *Pousmál se.* Je fajn umět pracovat i rukama, i když se člověk živí hlavou. Alespoň pak nemusíš čekat na to, než ti někdo pomůže, když zrovna selže všechno duševní a zůstane jen to fyzický. *S tím překvapováním souhlasil. Co zůstal na život sám, překvapovalo ho snad každý den něco.*
*Dopije svoju šálku čaju a povyjedá odtiaľ aj kúsky nakrájeného jabĺčka.* No do strmov by som asi nešiel, keďže je to teraz s odlesňovaním veľmi zložité. Skor by som asi vysadil nejakú lesnú školku. Predsal len je to prospešnejšie pre život na zemi a s tým čo sa deje vo svete, by som možno svojím sposobom tiež pomáhal. Aj keď teraz je to všetko nejako zložité, aj čo sa týka iných oblastí. Trebars hospodárstvo... *Začne ale radšej nedokončí. Nevie či má cenu sa baviť o takýchto veciach. Veľa ludí nechce zachádzaŤ do vecí, ktoré v mnohých prípadoch vyústia v hádku.* Hele, nechcem byť drzí, tak ťa tu nechám a ja idem obstarať holky, a daŤ im niečo pod zub. Tu to nechám nejaké kapsicky pre kočku, a skús pozrieť nejaké kvalitné krmivo, ale radšej by som sa poradil s veterinárom, nie som si istý vekom, tak aby ešte nepotrebovala pre koťata. *Položí mu kapsičky na stol a ide za slepicami. K stolu sa však už nevráti, pretože jeho spoločnosť odišla. Tak si ide naťiahnúť kosti, s rozhodnutím si trochu dzriemnuť a potom odfrčať na lodi z pláže na jeho bežné stanovisko.*
*Jen pokýval hlavou nad jeho myšlenkou, ale napadlo ho, že vést s člověkem, kterého sotva potkal, a bylo to celkem fajn setkání, rozhovor o tom, jestli je nutnější kácení, osazování, kdy a jak, by asi nebyla nejšťastnější verze, jak tehle rozhovor zakončit.* Vůbec ne, naopak. Moc díky za ten čaj, za kočku a vlastně i žrádlo pro ni. *Usmál se, dopil svůj čaj a pak se opatrně zvednul, kočku přitom zvedl do náručí, aby ji tím náhlým pohybem neshodil, nebo nevyděsil. Kočka ale vypadala namíru spokojeně, jen se mu z náručí přesunula na ramena, kde spokojeně ulehla.* Poradím. Snad se tady někde ještě potkáme. *Netušil proč přesně, ale podařilo se mu někde po kapsách vyštrachat papír a propisku, kterou na onen papír naškrábal svoje číslo, které zastrčil pod hrnek, aby neuletělo a s tím se vydal z lodi ven. Zamířil si to autem domů, kde vybalil krmení pro kočku, vlastně i kočku, která si hned se zájmem jala zkoumat přostory obytňáku, než se vrátila k němu a vynutila si mazlení. Spokojeně ji podrbal a vytáhl telefon, aby si ji vyfotil. Bude se muset stavit na veterině, ale to do zířka počká.*
*Dnes mal v práci volno a tak sa pól dňa trmácal po meste a rozmýšľal, čo by dnes mohlo robiť. Ako nie, že by nemal čo na práci ale občas treba aj prokrastinovať. Zašiel preto do miestnej čajovne kúsok od Brooklynskeho mostu, kde ešte nikdy nebol. Zavítal dnu a skoro mu padla sánka. Vážne nečakal, že to tu bude tak zelené a svieže. Vždy keď skúšal novú čajovňu, všetko to bolo ako tmavý brloh. On ale miluje prírodu a všetko s ňou spojené preto je z tohoto miesta nadšený. Zájde k pokladni aby sa informoval, ako to tu chodí. Či si treba dopředu zajednať miesto, alebo sa može posadiť kam, chce, a či si musí objednať pri slečne za pultom, alebo pride niekto k stolu za ním. Áno... on s komunikáciou nemá sebemenší problém. Kľudne si sadne k cudzincovi, len aby sa nenudil.*/Bože, toto tu je jak v botanickej záhrade. Ešte nejaké vtáky, alebo iné zvieratá a bol by som tu každý volný deň./ *Posadia ho k volnému stolu, a daju mu lístok s výberom čajov, a ďalší s vodnými dýmkami. Taktiež dostane listok s pochutinami, čo si može objednať pod zub.*Bože, to je tu vážne raj. *Zasmeje sa a pustí sa do prehľadávania lístkov.*
*Stále sa nevie dostať cez to, že niekomu prezradil svoje skutočné meno a ani nedokáže z vnútra a z kože zmyť ten pocit, ktorý zažil, keď to meno vyšlo z úst niekoho iného.* /Ale bol to niekto, komu veríš./ *V hlave mu behá myšlienka za myšlienkou, miešajúc sa v istote a strachu, nevšímajúc si, ako ľahko ako vánok prúdi cez brooklynské ulice, skoro akoby sa šmýkal po zemi a to si ani neuvedomuje chladný vzduch okolo seba a na svojich bosých nohách.* /Možno aj preto na mňa ľudia tak podivne… pozerajú?/ *Napadne mu a obzrie sa do strany, kde postáva dvojica ľudí, sledujúc jeho krok a bledú kožu spod voľných plátených nohavíc. Aby sa tomu vyhol a mohol si oddýchnuť po obchode, ktorý pred chvíľou vybavil, a po tom, ako nemôže prestať premýšľať nad vecami posledných dní, kráčajúc popri svojej obľúbenej čajovni, mimovoľne do nej zabočí, alebo rovno ako had sa tam vovlní, než prejde čas, aby mohol ísť počkať Lóniho po práci. Šťastne sa usmeje, keď mu do nosa udrie jemu prirodzená a upokojujúca zmes vôní bylinkových čajov, vonných tyčiniek, prírody a smiechu. Sťažka sa nadýchne a vydýchne, telom mu prechádza akýsi elektrizujúci pocit šťastia, keď so svojimi žiarivými očami vyhľadá svoju známu - vílu a ihneď jej zakýva späť, keď vidí, ako zdvíha jeho smerom ruku.* Zdravím, ahoj. *Pozdraví sa hneď, ako vstúpi hlbšie, alebo si skôr detinsky a hravo poskočí a vyberie sa k voľnému stolu pre dvoch, aby zbytočne nezaberal mnohomiestne stoly pre väčšie skupinky ľudí. Usadí sa do stoličky, voľne si natiahne nohy pred seba a začne si chodidlami búchať o seba. Pozrie do strany, kde vidí istého osamelo usadeného neznámeho muža, ktorý vyzerá, že prišiel iba chvíľu pred ním, odhadujúc od toho, že si stále vyberá objednávku.* Odporúčam vám rooibos. *Šťastne k nemu prenesie a kútikom oka vidí, ako jeho známa už pripravuje vodnú fajku pre neho, spolu so zeleným jazmínovým čajom.*
*Rozhoduje sa veľmi dlho čo by si dal.* /Minule... hmm, jak sa volal ten čo chutil, jak keby v ňom vymáchali cigaretové ohorky... Radšej by som sa mu vyhol./ *V tom sa k nemu od vedľajšieho stola ozve ponuka a tak zodvihne hlavu. Vidí pred sebou zaujímavého týpka.* Jo jasne kámo. Dík za radu. Vždy si dávam tipos bingo, aby som nenarazil na ničo čo už som mal. /Kto si má tie názvy pamatovať. Teda až na ten jeden čo pomenovali čaj čaj čaj. Ale chuť si nepamatám./ *Upozorní na seba servírku a predloží jej svoju objednávku s odporúčaním na rooibos. Vodnú odmietne s tým, že mu dnes nejde na chuť a radšej si vezme nejaké jednohubky k tomu čaju.* CHodíš sem často? Lebo popravde, vyzeráš, že si tu len tak vyrástol na stoličke. Ani som si nevšimlo, že niekto prišiel a sadol si. *Začne konverzovať aj keď si nie je istý či má jeho čajový poradca záujem.* Bože... som zabudol. Ja som Ben. *Podáva mu ruku aby si s ňou potriasli.*
*Sleduje muža pred sebou a na sekundu premýšľa nad tým, aký môže mať vek, nevie to veľmi dobre odhadnúť.* /No, ak nie je čarodej, upír alebo víla, tak zrejme menej ako ja… Ha ha ha./ *Ironicky sa v hlave zasmeje nad vlastným vtipom a šťastne sa na neznámeho usmeje, keď mu poďakuje.* /Milý. Možno s ním pokecám viac./ *Prebehne mu hlavou priateľsky a slniečkovo, až automaticky natočí svoje telo na stoličke k nemu, posturikou tak naznačujúc otvorenosť konverzácii, ak by mal záujem.* Ak nechcete niečo vynechať, dobré je ísť zaradom. Tak aspoň budete vedieť, čo ste už mal. *Odpovie mu ešte a zdá sa, že muž sa chce naozaj rozprávať. Tak sa jeho tvár žiarivo rozsvieti a v očiach mu tancujú hviezdičky, zatiaľ čo si začne poklepkávať nohou do rytmu piesne, ktorá potichu hrá v pozadí.* /Pink Floyd, aah./ *Pomyslí si ihneď, keď sa ozvú prvé tóny a on ich v tom rozozná. Prikývne niekoľkokrát rýchlo za sebou, vidieť na ňom, aký je energický.* Začal som tu chodiť omnoho častejšie než časy predtým, keď som bol v New Yorku. A vy? Vás som tu ešte nevidel. Pôsobíte, že máte takéto miesta rád. *Prenesie úprimne, pretože mu nič iné ako férovi neostáva a to zas muž pred ním nevie.* /Čo si zač?/ *Napadne mu, ale pravdepodobne aj tak by nezaťahoval rozhovor do podsvetských vôd. Iba ho to zaujíma. Na poznámke o tom, akoby vyrástol na stoličke, sa schuti zasmeje. Muž, ktorý sa mu predstaví a natiahne k nemu ruku, je sympatický a on iba vstane, sekundu pozerajúc na ruku, ktorú ledabolo chytí, ale nakoniec sa len sám postojačky ukloní s nohou, stiahnutou dozadu, akoby bol stredoveký šľachtic.* Som Tanoia a teší ma, že som mohol spoznať niekoho nového, Ben. *Prenesie nadšene a aj by si zatlieskal rukami, čo vlastne aj po stotine státia urobí a zvalí sa späť do stoličky. Dopadne pred neho tácka s jeho obľúbeným čajom a vôňa mu udrie do nosa. Siahne po kanvičke a ukáže ju Benovi.* Chcete ochutnať?
Ale... to potom nebude tak vzrušujúce. *Zasmeje sa.* To ako lúštiť osemsmerovku po riadku a nie hľadať náhodné slová po celej ploche. /To hneď človeka omrzí, lebo to a hneď všetko hotovo./ *Poškrábe sa na nose a pokrčí ramenom.* Momentálne som tu prvý raz. Rád skúšam nové veci a zatiaľ som mal možnosť naraziť len na také tie čajovne, kde to vypadá jak v brlohu trola. Čiže, samá tma, žiadney vzduch a rozhodne nič živé a rastúce. A táto má aspoň osobnú atmosféru. Cítiť tu život. JA by som možno ešte pridal nejaké zvieratá, ale chápem, že by bol problém z hygienou. /Ono by asi nebolo najlepšie tu mať vtáči trus... ale zas aspoň by to tu bolo o niečo živšie./ *Trošku za začuduje jeho teatrálnemu predstaveniu sa, ale nijako to nerieši. Príde mu akoby to k tomuto miestu patrilo.* Super meno. Ja som rád, že ma naši pomenovali trochu normálne. Tam odkial som, skor fičia mená ako Walker a J.R., vieš jako, populárne seriály v minulon storočí. *Začne sa smiať, a snaží sa tak zahnať spomienky na ten potrhlý svet odkial prišiel.* Jasné, prečo nie? *Povie keď mu ponukne z jeho čaju, zatial čo sa pred ním ocitne ten rooibos, ktorý si sám objednal.* Teda ak ti to nepríde divné. Ja s tým problém nemám. *Natočí si stoličku tak aby sedel viac-menej čelom k Tanoiovi a preloží si nohu cez nohu. Podá mu svoju prázdnu šálku, ale zo stoličky nezdvýha svoje pozadie.*
*Na chvíľu iba sleduje muža pred sebou.* /Osemsmerovku? Um… Keďže nevieš, čo to je, tak sa iba usmej a prikývni./ *Pomyslí si a tak to urobí. Kútiky úst sa mu zdvihnú a pomaly prikývne, naznačujúc, akože rozumie, ale nerozumie. Je rád, že sa konverzácia posunie od nejakých osemsmeroviek radšej k čajovniam. Zamyslí sa a zapozerá na fíkus, stojací pri stene oproti nemu.* No, aj tie majú svoju atmosféru. *Dvihne plecia a vydýchne, milo sa usmeje a začne pred sebou šmátrať rukami, akoby chcel naznačiť svoje slová.* Tajomnú a anonymnú. *Akoby niekoho išiel svojimi slovami vystrašiť, ale kontrastuje to s tým, ako sa pri tom usmieva, vyzerajúc ako slniečko.* Ja mám vlastne rád takéto miesta, príroda je pre mňa skrátka dôležitá. *Spokojne vydýchne nosom.* Ale rovnako mám rád také miesta, ktoré pôsobia zanedbane a majú svoje čaro. *Dokončí a napije sa z čaju, než pred neho uložia aj vodnú fajku, známa mu podá hadicu z nej a kývnu na seba hlavami ako istý náznak pozdravu a vďaky.* Zvieratá by som prijal všetky. *Detinsky zvolá a spokojne si potiahne a keď dym vyfúkne, natočí hlavu viac k Benovi.* Aké zvieratká? Ak by si si mohol vybrať… hm, tri druhy? *Opýta sa zvedavo a naozaj sa zaujíma o takéto témy. Miluje život, miluje zvieratá a rastliny, keby mohol, rozprával by o tom veky. Počúva ďalšie Benove slová a mimovoľne sa mu nakloní hlava do strany.* Hm, podivné mená. Páčia sa mi. Aj vaše. *Hovorí nadšene, skoro akoby nebolo nič, čo mu môže náladu pokaziť a zruinovať alebo niečo, čo by v ňom vyvolalo negatívnu emóciu. Nepozná veľmi dobre seriály minulého stróročia, čas trávil pri platniach, knihách, cestovaní a koncertoch s hnutím hippies a televízia bola veľkou raritou v jeho živote. Chytí prázdnu šálku, čo mu Ben podáva a naleje mu do nej doplna, však nebude skúpi.* Ak budeš ešte chcieť, len mi povedz. *Navrhne a potiahne si z vodnej, opierajúc sa do operadla.*
V New Yorku tej prírody moc není, ale zas na druhú stranu, ak sa k nejakej už dostaneš o to vačší je to zážitok. U nás v Zoo je to tiež súper, síce ja by som osobne ešte pridal niečo naviac, ale ja som tam skor od kydania hnoja než menežovania.*Zasmeje sa a vobec mu nerobí problém baviť sa o tom, že robí pre niektorých tak podradnú prácu. On je v nej spokojný. Preda len, kto by mohol povedať že má prístup do výbehu slonv, alebo levov.* /Jo tak to by sa ti páčilo u mňa doma. Pomyslí si, ale úsmev z tváre nestráca./ Hmm, len tri a na toto miesto alebo celkovo tri, ktoré by som chcel doma. *Zaujíma sa ale nakoniec nad tým len mávne rukov.* Ak ide o toto miesto hodilo by sa tu trochu toho vtáctva. Ale problém by bol že by všade kadili, keď by boli navolno. Ďalšou výhodov na tomto mieste by boli obrovské akvária, ale problém by bol v čistení a hlavne by to bolo nákladnejšie než vtáky a čistenie po nich. Raz som bol v jednom akváriu a mali tam koi kapre a fakt to bol zážitok, lebo celá vrchná časŤ nádrže bola prerobená na džunglu, a medzi nádržami viedol most. ale ako vravím bolo by to nákladné. Vela rastlín potrebuje konkrétne teplotné podmienky a to i zvieratá. No a tretie sem, by som asi zvolil nejaké plazy. Aj keď tá veľa ľudí odpudzuje, takže by som začal gekonmi, a nešiel hneď do hadov. *Rozhovorí sa a nedáva priestor na nadýchnutie sa, ale keď dohovorí, trochu sa podrbe na hlave, lebo mu došlo, že to možžno prehnal.* No a doma, tam mám dve sliepky a k nim sa občas nájde niečo túlavé, čo potrebuje pomoc. Ale nastálo len sliepky. /Jo, to sú moje dve holky. Stálice.* No teraz sa asi dávajú podivnejšie mená. Američania sú podla mňa na to trochu cákly a hlavne tie celebrity. Som minule čítal, že ten Elon Musk, dal synovi meno nejaké čisla... ako ja ak sa dožijem detí, tak som si povedl, že ich nebudem takto týrať. *Vezme si spať plný šálok a snaží sa nevyliať. Privoňia si k nemu a snaží sa rozoznať čo to je.* Voní to príjemne, ako nejaké kvety. *Odchlipne si trošku, aby si to podržal na jazyku a potom prehltne. Uznanlivo prikývne hlavou.* Je to dobré, ale mám pocit, že tá voňa mi pripomína nejaký ženský parfém. Ale možno ma len klame čuch. Nie som policajný pes, aby som to tak poznal. *Zasmeje sa a pokračuje v konverzácii.* Doma mám len matu a repík, a zatial som si z iných neskúšal robiť, čaj, ale tieto dve rastlinky sa držia aj v blbých podmienkach. Plus, som čítal že majú nejaké liečivé účinky, a pravda je že fakt vždy pomožu, keď je treba.
*Potmehúdsky sa usmeje a očami mu preblysne akási tajomná iskra, než sa rozhodne odpovedať.* Treba vedieť, kde hľadať. /Napríklad môj domov./ *Snaží sa znieť čo najviac prirodzene ako civil a je na to celkovo zvyknutý, aby neprezradil, že sám vie z vnútra svojho domu urobiť džungľu, záhrady z ulíc, a keby sa mu zachcelo a mal plnú moc ako vo Faerii, vedel by z akéhokoľvek miesta v New Yorku urobiť divoké lesy a botanické záhrady. To mu však povedať nemôže a tak iba prenesie.* Ja sa zaujímam celkovo o prírodu pomaly celý život. /Pravdepodobne si pomyslí, že toho nepoznám veľa, lebo môžem mať maximálne dvadsaťpäť rokov podľa toho, ako pôsobím./ *Trošku sa pobaví na svoju vlastnú osobu a rád by dal mužovi kvetinový veniec. No to taktiež nemôže len tak odrazu vytiahnuť spoza stoličky. Jemne sa nakloní dopredu, dávajúc najavo, že má veľmi veľký záujem rozprávať sa o témach fauny a flóry, opierajúc si ruku o koleno a bradu si pri tom vloží do dlane, jeho oči hrajú skutočnou radosťou, keď príkývne a Ben sa rozhovorí. Ben sa mu zdá každým slovom sympatickejší a v zmýšľaní veľmi blízky jemu. Aj Ben si môže všimnúť, ako zdieľa jeho nadšenie k zvieratám a ako sa do jeho pohľadu vkradne láska - nie k mužovi, ale k tomu, čo muž vykonáva.* Práca v zoo. Pomoc zvieratám. To je skvelé. Milujem, ako to znie a spoločnosť potrebuje viac ľudí ako vy. *Najskôr prenesie otvorenú a úprimnú chválu a už sa mu v hlave rodí nápad, ako to vybaviť. Ako sa postarať aspoň o to, aby tam boli akváriá.* Všetko, čo ste vymenovali, znie krásne a obklopil by som sa všetkými zvieratami, keby som mohol. No, máte pravdu, ale myslím, že ak by pracovníci mali zvieratá v láske, nerobilo by im problém postarať sa aspoň o malé rybičky. *Prenesie nadšene a mihne pohľadom k svojej známej, ku ktorej plánuje zájsť hneď na to, ako sa s Benom rozlúčia. Víly predsa používajú mágiu, čistenie akvária bude drobnosť a príjemné oživenie celých priestorov môže byť niečo, čo ešte spríjemní pobyt v čajovni.* A hady zbožňujem. *Povie skoro akoby premýšľal nad niečím svätým. Možno tak bude Benovi pôsobiť ako podivín, ale jeho vzťah k prírode je skoro náboženský, skoro posvätný, ale nakoniec si potiahne z vodnej fajky a spokojne vydýchne, než znova začne hovoriť.* Neviem, kto je Elon Musk, ale pomenovať dieťa číslami mi príde… vypočítavé. *Zasmeje sa na vlastnom vtipe a potom hodí na nového známeho ospravedlňujúci pohľad.* /Ja nikdy deti mať nebudem./ *Napadne mu, mysľou mu prebehne obraz Lóniho a vie, že mu to nevadí. Ako víla by ich mohol zohnať omnoho ťažšie, pokiaľ by si nejaké neadoptovali, ale už teraz vie, že pôjdu žiť do lesa s množstvom mačiek a tá predstava sa mu páči viac, než čokoľvek na svete. Podáva popri tom šálku a keď Ben ochutná, úpenlivo sleduje jeho reakciu a je spokojný, keď mu chutí. Ako Ben začne hovoriť o rastlinkách, práve presunie svoj pohľad na rooibos a uškrnie sa.* To, čo som vám poradil, je veľmi zdravé. V tomto jesennom počasí sa veľmi hodí. Odporúčam medovku, ibištek alebo podbel. Príroda je zdravá sama o sebe, je nádherné, koľko nám toho dáva a ľudia ju nahrádzajú niečím takým ako… *Dvihne ruku a urobí ňou okruh nad hlavou, akoby chcel poukázať na celý New York a spolu s ním aj celý svet. On sám s jeho oblečením bohéma priam kričí “som eko, žijem život, ktorý je preplnený láskou k svetu”.* Keby som mohol, zmenil by som celý svet na obrovskú rajskú záhradu.
Takže si čo... botanik? Alebo sa to volá inak? *Zaujíma sa o jeho povolanie, petože to si z jeho odpovee odniesol.* /Prípadne može byť nejaký nadšenec do prírody, ale na to by som musel vedieŤ ako sa to volá aby som sa na to mohol spýtať. Určite nejaké také slovo existuje, len ja ho ešte nepoznám./ *Zamyslí a ale plne sa venuje ich rozhovoru bez toho aby dal na sebe znaŤ myšlienkové pochody, ktoré ho občas prepadnú. Teda nie že by nemyslel aj inokedy, ale to skor také tie, ktoré odvajú jeho pozornosť inam.* Zas nie je to tak velká práca. Fakt tam len kydám hnoj. ALe možno keď sa dožijem tak sa dostanem aspoň na veterinárku kliniku ako asistent. Nechodil som nikam na veterinu, ale chodím na rozne kurzy, a preto som si našiel aj prácu v zoo.* Znova mu ujde ďalšie info z jeho života. A bez hanby pokračuje ďaľej.* Ono zas by tu ale niekto musel mať k tým zvieratám prístup nonstop. Keď sa to tak vezme, aj počas sviatkov treba kŕmiť a maznať ich. *Potom sa zarazí.* Síce som rybu ešte nemaznal, ale predstava je to zaujímava. *Rozosmeje sa.* Ten chlap je určite cvok. *Pokrúti nechápajúco na Muskom hlavou a zasmeje sa na Tanoiovom vtipe. A Ďalej počúva o bilinkách. On sám ich príliš nepozná, ale ak ho niečo zaujíma, tak si to nájde na internete alebo zájde do knižnice. Viac zdrojov viac vedenia.* Chlape, keby si mohol zmeniť svet na rajskú záhradu, asi by si bol Boh a mal všetku moc sveta. Predstav si, že by si ukázal na niečo prstom a z toho by vyrástol strom. Alebo by sa niekto vyliečil z nejakej choroby. To by bolo proste bombové. *Rozplýva sa nad takou možnosťou.* S predstav, že by to bolo vo svete skutočne možné... *Dopije čaj od spoločníka a naleje si z toho svojho.*
*Zarazí sa a nevie teraz úplne reagovať.* Um, asi niečo také. *Nakoniec odpovie neurčito a ďalej svoju prácu nechce rozoberať v tomto smere, skôr iba chce naznačiť, že je to pre neho láska, nie povolanie ako botanik.* Píšem básne, príroda je veľká inšpirácia a viem o nej veľa. /Tak veľa, že z nej robím alchýmiu a drogy a poznám to naspamäť./ Keď sa o to zaujímate, informácie sa vám dostanú do mysle. *Dodá nakoniec, odpije si zo svojho jazmínového čaju a keď si oblízne pery, znova si potiahne.* Vodná fajka vám nevadí? Prepáčte, neopýtal som sa skôr. *Ubezpečuje sa, či mužovi nevadí dym alebo vôňa. Cíti, že je v tom príchuť černíc. Nakoniec sa pomrví na stoličke a zaujato počúva.* Ak ste s prácou spokojný a nevadí vám posúvať sa postupne, je to správne. A byť v prítomnosti zvierat je stále krásne. *Zasnívane prenesie, než sa zasmeje, keď Ben pokračuje.* To som neskúšal ani ja. *Podotkne pobavene a predstaví si, ako sa mazná s rybkou, spolu so svojim priateľom a príde mu to komické.* Každopádne budem dúfať, že sa vám kurzy podaria, aby v tomto odvetví mohol pracovať ďalší človek, ktorému na zvieratách skutočne záleží. *Líčka sa mu sfarbia trochu dočervena a cíti, ako ho napĺňa zadosťučinenie a pýcha, že ešte civilovia úplne nestratili záujem o tieto časti života, aj keď je zároveň šťastný, ako si všimol, že sa znova rozrastajú eko skupiny, snažiace sa o záchranu prírody. Keď ho osloví chlape, zazubí sa nad tým. On teda toto oslovenie nepočuje často a zdá sa mu, akoby sa k nemu nehodilo. A cíti aj, ako sa mu chce smiať a zároveň ho ťahá k tomu, aby mužovi pred sebou prezradil, že síce nie je Boh, ale dokáže veci, o ktorých rozpráva. Že dokáže liečiť zranenia, nechať rásť a kvitnúť rastliny, huby, stromy, že ako fér má vzťah k zvieratám a neboja sa ho. No nemôže to povedať.* Ja síce nie som kresťan, ale… *Začne hovoriť pomaly, aby mohol premýšľať nad tým, ako svoju myšlienku pretaviť do reči a nevyriecť hlúposť, ktorá by mohla prezradiť podsvet.* …verím v silu prírody, ktorá sa obnovuje a dáva život a čo je čarovnejšie a zázračnejšie než život? A keď ho niekto dáva? *Prenesie sladko a potiahne si z vodnej, zatiaľ čo stíchne, aby sa mohol na Bena milo usmievať.*
Takže si taký boho básnik? *Zamyslí sa nad tým a prezrie si ho od hlavy po paty.* U nás sme tieža takého mali, teda nie jak ty. Ale myslel si že je nejaký... no ani neviem čo. AL keď si s ním hovoril, tak ti odpovedal vo veršoch. Fak taký trtko. Vačšinou to ani nedávalo zmysle, snažil sa hlavne o to aby z toho bol rým. *Mávne nad tým celým ale rukou a na dodatok mikne ramenom, ako že je to už vážne jedno.*Ne, úplne v pohode. Keď som to skúšal prvý raz, tak som to moc nedal a vyšiel zo mňa aj obed z predošlého dňa. Teraz si skor užívam len tú voňu z toho než šlukovanie. *Je celkom potešený, že našiel človeka, na rovnakej vlne. A ďalšieho čo ho podporuje v rozvíjaní svojich dovedností.* No ja tiež nie som kresťan. V podstate kresťanstvo nie je jediné náboženstvo, ktoré má Boha. Človek v podstate može verit v čokoľvek, a može to brať za svoje náboženstvo. To je to najlepšie na slobodnej voli. AJ keď satanisti sú trochu divny. To musíme brať všeko s mierov.
*Mykne plecami a priateľsky sa usmeje.* Nevadí mi hocijaký prívlastok. Milujem písať čokoľvek o čomkoľvek. *Nakoniec uzná a započúva sa do ďalších slov a zamyslene dvihne pohľad a prikývne, sekundu nechávajúc priestor tichu, aby sa nadýchol a znova prikývol.* Um. Nehovorím o sebe, že som básnikom, ale poéziu píšem a milujem. *Nakoniec chce muža pred sebou iba ubezpečiť, že sa nesnaží sám seba vyniesť na nejaký celebritný piedestál, predsa len ani nie je známy, skôr kvôli hudbe, oslavám v lesoch a najviac na tieňotrhu a v obchode s drogami. Jemne sa nad tým začervená a predsa len mu spomedzi pier vyjde slabé uchechtnutie.* Zaujímalo by ma, ako prebiehal rozhovor s ním, keď sa mu napríklad nepodaril rým. *Povie úprimne pobavene a naleje si do šálky ďalšiu várku jazmínového čaju. Chápavo prikývne a keď si potiahne, ľahko a voľne vydýchne, aby tak mohol Ben cítiť vôňu vodnej fajky, ktorú má.* Možno to po čase znova skúsite. Alebo… dáte si dnes? Ochutnajte trošičku. Nemajte obavy, nie je silná. *Ubezpečuje ho a naťahuje k nemu ruku, aby mu podal hadicu a tak ponúkol a podelil sa. Už dlho, pomimo čsu s Lónim, nemal takúto pokojnú, zábavnú a zároveň príjemnú konverzáciu s náhodným človekom, ktorého práve stretol.* Satanisti? Tí mi až tak nevadia, ale také tie kulty a hnutia, ktoré páchajú samovraždy a zneužívajú… no… *Rozhovorí sa, ale nakoniec sa úplne umlčí a zaklapne mu, že teraz smeruje do nebezpečných vôd, ktoré by zrejme ani nemali rozoberať a tak prikývne iba do strany.* Máte pravdu, ja sa teda nerád takto zaraďujem do skupín, prosto… som taký a taký som a to je to, čo mi ostáva naveky. *Prenesie spokojne a napije sa.* Príjemne sa s vami rozpráva. *Okomentuje pravdivo a priateľsky, než sa zas nadýchne z vodnej, ťažko to vtiahne do pľúc a hlavu zakloní, aby mohol pomaly dym zo seba znova vyfúknuť v hustom oblaku, ktorý na chvíľu obklopí jeho tvár.*
Bože, s ním sa nedalo vobec baviť. On sa asi hral na nejakého proroka. Fakt neviem, polovica od neho bočila a tá druhá ho nasledovala, takže si našiel svojich... no ľudí čo za ním šli. *Zakrúti hlavou a fakt nevie pochopiť ako si ten chlap našiel niekoho kto ho počúva, ale zas na druhú stranu v tom blázinci čo vyrastal sa ani nečuduje. On tiež kvoli tomu miesto spravil v mladosti kopec blbostí a nikdy si to nevyčítal.* Nie, nie. Dnes určite nebudem. Voní to síce príjemne, ale už mám dve nové skúsenosti s týmto a vaším čajom. /Oba sú napodiv chutné, aj keď doma by som si na to prihodil trochu medu alebo cukru./ Ja sa v tom popravde moc nevyznám. Občas si len niečo prečítam zo zvedavosti a proste mi to uviazne v hlave. *Mikne ramenom, a potom sa usmeje a pozdvihne šálok ako poďakovanie.* To som rád. Snažím sa moc ľudí nevydesiť tým, že mi to tak stáale kecá. Ono zas občas keď narazím na introverta, tak je to skor taká tá trápna chvílka, alebo, keď oslovím nejakú slečnu a ona sa len zamračí a povie "ale ja mám priateľa" v tedy len kukám, že šak ja od teba nič nechcem, len som bol milý.*ZAsmeje sa a už si ani nevie spomenúť kedy s ním prehovorila žena len tak sama od seba. Možno tak v bare.*
To znie kultisticky. *Zasmeje sa na tom, aj keď vidí, že Ben s ním asi nemal veľmi dobré skúsenosti a on sám úplne nepodporuje také vystupovanie, snažiac sa pôsobiť ako niekto inteligentný, talentovaný alebo rečnícky zdatný, aj keď to často vyvoláva úplne iný dojem.* Poézia by mala byť prirodzená, nie násilne vytváraná. To, že sa niečo rýmuje, z toho poéziu ešte nerobí, že? *Podotkne, ale aj tak sa na tom uchechtáva, pretože mu to príde jemu najskromnejšia reakcia, zároveň poukazujúca na to, že sa nad tým zrejme ani netreba pozastavovať a kaziť si náladu. Nakoniec z takého neškodného smiechu prejde do jemného a priateľského.* Nevadí, možno skúsite nabudúce so mnou niekedy. *Podotkne, akoby plánoval, že sa môžu ešte vidieť tu v čajovni.* /Keď už sa pokúsim vyriešiť nejaké rybičky, možno sa mu tu bude páčiť ešte viac./ *Pomyslí si a potiahne si z vodnej fajky a prikývne.* Všetci máme svoj spôsob učenia. Viete tancovať? *Opýta sa odrazu, akoby to nebola úplne náhodná otázka, netýkajúca sa toho, o čom sa bavia, a zároveň je to otázka, ktorá sa k tomu viaže viac, než by možno Ben čakal. Napije sa čaju a doleje si, pohliadnuc na Bena, ktorý rozpráva a jemne sa začervená, pozerajúc niekam k zemi.* No, o mne by veľa ľudí nepovedalo, že som introvert. *Zazubí sa, akoby tým aj chcel potvrdiť svoje slová a nakloní hlavu do strany.* Ale človek si zvykne fungovať v spoločnosti, keď vidí, že to potrebuje. Nakoniec, viem zo seba robiť blázna, ale… Teda mne vaše rozprávanie vôbec nevadí. Konečne nie som ten, čo konverzáciu ťahá. *Zasmeje sa úprimne a láskyplne, akoby tým naznačoval, že mu vlastne nevadí ani to.* Ale áno, tiež som sa s takými rečami už stretol. Veľakrát. /Naozaj veľakrát za tých 112 rokov./ *Doplní si v hlave a príde mu zvláštne, koľko času už v jeho živote ubehlo.* Možno… niekedy stačí iba náhodné stretnutie a narazíte na ženu, ktorá vás ocení… takéhoto. *Ukáže rukou na Bena, naznačujúc, že naozaj by sa muž pred ním nemal báť, že skončí sám.* Ste fešák a ešte k tomu s láskou k prírode a milý. Asi to je len o hlúpo nastavených preferenciách žien? *Zamýšľa sa, nevnímajúc, že mu práde dal kompliment, ktorý by mohol vnímať hocijako, ale sám je iba otvorený, úprimný a nemá problém oceniť človeka. Akéhokoľvek.*
No... *trochu pobavene rozhodí rukami ako že sa vzdáva, lebo na to prišiel.* ... čo mám na obhajobu povedať. Človek si nevyberie kam sa narodí. Aj keĎ neviem či je to nejaký kult, skor mám pocit že si raz niekto povedal, že by bolo dobré mať na všetko otrokov, a ako odmenu im dávať svoju pozornosť. Ľudia tam na juhu, majú občas dosť jednoduché zmýšlanie, a oblbne ich kde kto. *Vysvetlí, a taktiež trochu obháji svojich rodičov. Nemá im za zlé, že sa nechali takto podfúknuť chlapom, ktorý im spravuje celý majetek, a zároveň ich len využíva. Takých ľudí je tam u nich hodne. On chcelale od života niečo viac.* Ako sa to vezme... Viem prestupovať z nohy na nohu. /V boxe to mu občas vravia tanec./ Ale čo sa týka tých vecí, ako že chytíš, svoju polovičku za pás ako to je v tých filmoch, tak to nie. Na toto som drevo. Ako sa to povie... mám obe nohy ľavé. Ale hlavu si s tým nelámem. SOm pohľadný a viem sa vykecaŤ z toho čo neviem. ALebo skúsim odviezť pozornosť inam. *Vypije čaj a doleje si ďalší zatial počúva čo mu Tanoia o sebe hovorí.* Ak sa to vezme trošku obšírne, tak im nevadí že ich oslovím prvý, ani že vela kecám, skor to že bývam na lodi a mám tam dve sliepky. Aj keď neviem čo čakajú. To že sa vie niekto dobre obliect a dobre vyzerá, ešte neznamená, že musí zarábať tak aby si mohlo dovoliť bývať naproti central, alebo mal nedajbože dom na predmestí. Ale tak na druhú stranu je to test, tej ktorej to nevadí sa stáva potencionálnou partnerkou do života. /Ale taká sa ešte nenašla. Každá začne krčiŤ nos už len keď sa blížíme k houseboat, nie to ešte keď uvidí sliepky./*Založí si ruky na hrudi, ale nie v náznaku uzavretia a nepríjemnej konverzácie. Len proste nevie čo s nimi. *
*Asi to nevie úplne ohodnotiť, ale pri zmienke o otroctve mu trochu zbledne tvár a aj keď má dvihnutý jeden kútik úst v podivnom polovičnom úsmeve, je vidieť, že je to skôr neistá emócia. Spomenul si totiž na víly a ich prístup k civilom a podľa ich rozhovoru akosi usudzuje, že muž pred ním môže byť z veľkej pravdepodobnosti civil, ktorý sa veľmi dobre do týchto vecí vyzná.* Otroctvo v akomkoľvek význame nie je ničím, než utláčaním a nechutným spôsobom dokazovať si, že je človek niečo viac ako ostatní. Teda, aspoň ja mám na to taký názor. *Jeho obočie sa aj nakrčí a radšej si potiahne, než počúva a konverzuje naďalej. No aj to nepríjemné sužovanie jeho duše sa stiahne do úzadia, keď Ben rozpráva o tanci a on si zatiaľ môže užívať svoje fajčivo a pitie. Nakoniec sa uškrnie.* Pokojne vás to naučím, keď to budete potrebovať. *Navrhne rečnícky, akoby čakal, že sa niečo také môže stať.* Tanec je mojou milovanou aktivitou, vždy mám pocit, akoby som mal pod nohami vlny mora, do kože sa mi zabáral vánok a vetrík, hýbajúc mojim telom prirodzene a ladne, keď by som robil kroky a bolo by to ako let čajky - tak to vnímam. *Prenesie so zasnenými, poloprivretými očami, zabodnutými niekam do strany a narovná sa na mieste, aby naznačil jemné pohyba svojho trupu a hlavy. Keď sa však z toho rozprávania dostane, ospravedlňujúco sa usmeje.* Pardon. *Poznamená, natiahnuc sa po šálku čaju, aby sa napil a hneď na to skontroluje množstvo tekutiny v čajníku. Vyzerá pri tom, akoby sa jeho špicaté uši, ktoré však cez ilúziu Ben nemôže vidieť, naťahovali a počúvali každé slovo. Prikyvuje. On sám si nikdy s týmto ťažkosti nerobil, ani sa nezoznamoval za účelom nájdenia partnera. Nie je si istý, či chce vyťahovať svoje stretnutie s Lónim, ktoré bolo náhodné, ale chápe - on sám nemá problém byť úprimný a často jeho poznámky vyznievajú flirtovne, aj keď si to sám niekedy neuvedomuje, ale aj preto tak dlho trvalo, než mal prvý vzťah - jeho skrytá povaha introverta, ktorú je ochotný ukázať minimálnemu počtu osôb, jeho postoj k láske a milovaniu, prosto to prišlo náhodne a náhodne sa z toho stalo niečo, na čo nenechá dopustiť. Nakoniec sa rozhodne povedať akúsi polopravdu.* S osobou, s ktorou chodím, sme sa úplne nečakane stretli v Central parku, veľmi sme si sadli a keď sme sa lepšie spoznali, zistil som, že sa nemám čoho obávať, aj keď žijem ako v džungli, chodím bosý a oblečený ledajako… *Pokýve tak vo vzduchu svojimi chodidlami a naznačí aj na svoje oblečenie bohéma.* …a tá osoba ma má rada takého, aký som. Takže ja vám rozumiem a nebojte sa, to príde, možno nebudete vedieť a čakať kedy. *Dokončí šťastne, detsky sa pomrví na mieste a dvihne k Benovi svoju šálku, akoby mu istým spôsobom “požehnával”, a napije sa.*
Pochybudem že práve týto to beru ako otroctvo... Nechcem nikoho uraziť, ja som v tom žil a tých ludí nepresvadčíš. Majú svoju pravdu. Veria rečiam, čo im natlačil do hlavy nejaký samozvaný prorok, alebo za čo sa má. NašŤastie, tam nikto nemusí zostávať. Ale už nikdy nenadobudne spať čo do toho vložil. Ja som mal jediné šŤastie, že som si našiel kamošov mimo komunitu, inak by som si tiež neuvedomoval, že mi niekto vymýva mozog. Preto teraz žijem ako žijem. Proste voľne. Bez predsudkov a bez strachu zo zlyhania. * Rozrozpáva sa na trochu vážnejšiu tému, ale ani to ho neodradí kecaŤ ďalej a ďalej. Je to súčasť jeho minulosti a zároveň to tvorí jeho ako osobnosť. Nemože to len tak odtrhnúť, to by už nebol on.* Máš tanečné štúdio, alebo niečo také? Lebo ja fakt neviem takto odhadnúť ľudí čo robia. ALe zas o to vačšia sranda je ich spoznávať. /Takže ďalší dielik do skladačky./ Tak je asi hlavné, že si človek s človekom sadne a časom z toho niečo bude... ide o to, že nemoožu tam byť predsudky, a hneď od začiatku treba úprimnosť. To človek vie. Ono najšťasnejší ľudia sú ai tý, ktorý vačšine prídu ošklivý...*Zamyslí sa.* no a chudobný majetkovo. Pretože ak s nimi niekto je, tak je to pre to čo aký sú a nie čo sú. Chápeš. Ja som teda, aspoň jedno, a rozhodne viem, že moja finančná situácia nikdy neprivedie ku mne ženu. *ZAčne sa smiať, ale nie tak aby rušil, ľudí okolo.* Čo mi v podstate vyhovuje, aj keď popravde, nemyslím, že niekoho hladám. *Poškriabe sa na miernom strnisku na brade.*
*Počúva a prikyvuje. Vlastne sa nechce veľmi vypytovať, aby neotváral rany, ktoré už môžu byť viacmenej zocelené, no chce aspoň niečo na to podotknúť a aj keď je jeho tvár žiarivá, jeho hlas je seriózny a súhlasný.* Som rád, že ste dostal možnosť žiť svoj život. *Mrkne k svojej známej za pultom a pozrie na hodiny na stene, aby sa vedel zorganizovať, koľko má času, než Lóni bude končiť, zatiaľ však ešte môže dofajčiť svoju vodnú fajku a dopiť čajík. Otočí sa k Benovi, aby teda vedel, že počúva, o čom rozpráva a venuje mu pozornosť. Je spokojný, keď sa mu niekto otvorí. Má vtedy pocit, že sa mu zbierajú samému poznatky a skúsenosti zo života, napriek tomu, že ich nezažil, no vie si to predstaviť, vcítiť sa a zároveň to v ňom ostane ako v trezore. Nech by sa už Ben zdôveril s hocičím. Iba pokrúti hlavou.* Rád robievam ľuďom radosť. Som, ako ma nazvali iní, povoľný k životu. A tanec k tomu patrí. Pre mňa je podstatné intuitívne umenie - aj spomínaná poézia, aj tanec, aj hudba, poriadok a chaos. *Znova sa rozrozpráva, ale vie, že by to bolo na dlhšie a tak si iba priloží šálku k perám a spoza mihalníc pozrie na muža oproti.* Nemám tanečne štúdio. *Odpovie teda priamo a skoro akoby mu to bolo ľúto nadvihne jedno plece dohora a usmeje sa.* Ale áno, zisťovať o ľuďoch kúsok po kúsku, to baví aj mňa. *Nakoniec sa zasmeje a uvedomuje si, akými záhadami vedia byť živé bytosti a ako nádherne rôzni sú všetci. O tom svedčí aj to, ako Ben rozpráva o svojich vzťahoch a celkovo k ich vnímaniu. Nakoniec ho ale trošku zarazí, že Ben takto premýšľa o všetkých ženách, napriek tomu, že on sám ich za život stretol veľké množstvo a veľké percento z nich nepozeralo ani na peniaze, ani na vzhľad.* Premýšľanie o majetku a výzore mi príde veľmi povrchné a nestotožňujem sa s ním, ale práve máte pravdu, že aspoň nejako si dokáže človek potvrdiť, že ho niekto má rád. No, mohol by byť škaredý človek a mať peniaze, a chudobný človek a mať krásu, ale je množstvo osôb, kto to nerieši. Jednoducho, aj keď vzťah nehľadáte, čo je v poriadku… *Ubezpečí ho, sám nechápe také silené hľadanie si niekoho, len ABY bol vzťah.* …prosto ste nenarazili na tú správnu. A to má čas. *Prenesie svoju zjednodušenú verziu, do hrdla si naleje celú šálku čaju a otrie si pery o chrbát ruky, aby si mohol potiahnuť. Jeho oči sú stále žiarivé, napriek tomu, že ich konverzácia nie je veselá, ale práve je rád, že s náhodným človekom dokáže hneď viesť takýto rozhovor.*
To je ako moj život... až na to že netvorím poéziu a netancujem ale ten poriadok kontra chaos. To na mňa celkom sedí. /ako rád sa zabávam a nedbám na následky čo so mnou bude, ale nech som rozbitý kľudne ako činka, rano do tej práce vstanem, či už som toho schopný alebo nie. / Tak to žiješ v na tomto mieste asi hodne krátko, keď si to v NewYorku ešte nezachytil. ALebo chodíme na rozličné miesta. *Podotkne.* Mne osobne nevyhovujú peniaze... Keď sa to tak vezme, rozmýšlam niekedy nad tým, či to má nejaké výhody. Ako maŤ peniaze... Ale asi sa v tom pu žačínam zamotávať. Nechcem vyznieť ako idiot. *Nervózne sa pousmeje a snaží sa odvrátiŤ rozhovor inam.* Takže ty si si našiel partnera na celý život?
*Zablysne sa mu v očiach a jemne sa nakloní k nemu.* Tak to si budeme rozumieť. *Zasmeje sa a jeho hlas znie, akoby tým niečo naznačoval, aj keď vôbec. Myslí to vážne, určite by rád zlanáril niekoho nového na svoje zábavy v lese a aj podľa toho, ako komunikuje, o čom hovorí a že miluje prírodu, možno si to aj on veľmi dobre užije.* Organizujem… niekedy párty a oslavy v lese. Ak by ste chceli… *Vetu nechá nedopovedanú a dvihne iba plecia v nevinnom geste. Keď sa však téma presúva ďalej, trošku je nervózny. Dostávajú sa do vôd, ktoré nie sú úplne bezpečné pre jeho vnútro.* /Som v New Yorku dlhšie a častejšie, než by ste čakal./ *Má chuť odpovedať, no nemôže. Tiež už sa začína zamotávať, ale vie svoje veci a vie, že pre neho sú správne a krásne. Nechce teraz on sám znieť ako nejaký prorok alebo motivátor, to je pre neho príliš nepríjemné a zlé. Preto si iba jemne odkašle, keď ide odpovedať.* Chodím na rôzne miesta, naozaj všade. Aj ďalej… /Mimo civilský svet./ A poznám tak vypočítavé a falošné bytosti, že je ťažké uveriť. No, viem jedno a to je to, že nestrácam nádej a ľudí beriem ako jedincov, od jedného k druhému. Ak by som to mohol takto vysvetliť. *Hovorí naozaj priateľsky, nechce, aby to vyznievalo, že sa ide hádať, skôr tým naznačuje akúsi svoju skúsenosť. On sám, dokým sa vôbec odhodlal opustiť Faeriu, odkedy premenil svoju osobu, aby mu viac nebolo ublížené, on však nestráca pozitívny náhľad na celý svet, aj keď ho prednedávnom zmlátili. Je ale rád, keď sa téma zmení a pozrie Benovi do očí, potiahne si, napije sa a je vidieť, že je trošku nervózny, pretože netuší, ako bude reagovať osoba oproti nemu, no nemôže klamať a ani nechce.* Ja… *Začne a zakusne si do pery.* /Vyzerám, že mám dvadsať, nebude to vnímať tak, akoby som mu povedal, že som na prvý vzťah čakal viac ako storočie. To nevadí./ …čakal som dlho, pretože pre mňa je najpodstatnejšie milovať sa navzájom, nech ma balil ktokoľvek a akokoľvek a nech pôsobím hocijako, tak vždy išlo o hlboké city. A teraz som niekoho, pri kom mám ten pocit, naozaj našiel. *Dopovie nakoniec a je vidieť, ako jeho líca i uši červenajú, ako sa hanbí hovoriť takto otvorene o tom, že je naozaj milovaný a zadaný.*
Vážne? JAsné... prečo nie. Všetko sa má aspoň raz za život skúsiť. *Povie nadšene a v hlave sa mu začnú výriť predstavy ako to na takej párty v lese asi vyzerá. Ale v hlave sa mu ocitli len dva scenáre, tie kde mladé holky tancujú okolo ohňa a bavia sa same bez mužov, alebo poriadna kalba, kde sa hodne pije a nikto po hodine nevie kde nechal kluče od bytu.* Ako sa vraví, ľudí na svete, je veľa, ale času málo, takže máme možnosŤ spoznaŤ len obmedzené množstvo. *Povie jednoducho a ďalej to už nemá potrebu komentovať. Je pravda, že ľudia sú rozny, ale aj tý doby, občas skĺznu k zlu. On sam sa teda za dobrého berie, ale má neresti, ktoré by iný považovali za zlé.* TAk to musíš byť vážne šťastný chlap. Niekto za celý život nenájde ani len pocit, že je milovaný... v teda vravím, stačí si adoptovať zviera. Tie dajú lásku aj tam kde to nečakáš. Hlavne ak ide o zvieratá, ktoré boli opustené, alebo im bolo ublížené, tie sú tie čo miluju najviac na svete.
*Poteší ho, keď Ben súhlasí. Naozaj bude rád, ak sa tam aj on uvoľní, nájde si svoj spôsob zábavy a radosti a možno sa potom bude chcieť vrátiť na nejakú ďalšiu. Jemne si pri tom aj povyskočí na stoličke a úsmev má roztiahnutý cez celú tvár a viackrát za sebou si potiahne. Keď skontroluje čajník, ostáva mu už len kúsok čaju na spodku a tak si ho doleje do šálky.* Áno, asi máte pravdu. *Odsúhlasí nakoniec. Téma lásky, vzťahov, randenia, stretávania niekoho nového, rozchodov, všetko je to tak komplexná téma, že by o nej mohli hovoriť hodiny a hodiny, stále o niečom inom a novom, ale teraz už mu neostáva čas na to, aby mohol ďalej konverzáciu v tejto téme viesť. Naleje si do úst celú malú šálku a trochu mu skrúti ústa z horkosti, ktorú pocíti, keďže na spodku čaju vždy ostávajú malé čiastočky, ktoré chutia tak horkasto. Nakoniec sa oprie, ešte trošku si poťahá z vodnej a skontroluje hodiny.* /To už je toľko hodín. Najvyšší čas./ *Pomyslí si a pozrie k Benovi.* Nebojte sa, o tomto mi rozprávať toľko nemusíte, plne vám rozumiem. Môj priateľ je ako zatúlaná mačka a spolu plánujeme zachraňovať opustené zvieratá. Ja to robím už… odmala. *Prenesie a spokojne sa usmeje, akoby dúfal, že Ben ocení jeho tendencie a lásky, ktoré majú vo veľkej časti spoločné. Potom si znova potiahne, rýchlo vyfúkne a obkrúti hadicu okolo vodnej, keď pomaly vstane, veľmi usmiaty sa otočí čelom k mužovi. Poskočí si ľahko a ladne na mieste, znova sa ukloní a nadšene nakloní hlavu na stranu.* Ospravedlňujem sa, ale musím už ísť. Rád som vás spoznal, ste veľmi sympatický. Dúfam, že sa tu ešte stretneme, aby som vám dal vedieť o párty. *Mrkne na neho, zakýve mu na rozlúčku veselo ako dieťa, lúčiace sa so svojimi spolužiakmi, s ktorými bolo v zoo. Zaplatí a počas toho svojej známej navrhne jeho nápad s akváriom alebo zvieratami, vysvetľujúc, že by on sám nebol jediný, kto to ocení, keď mrkne smerom k Benovi a nakoniec sa rozlúči aj s obsluhou a šťastne skoro vyskočí cez dvere von a hopkavo sa poberie k práci svojho milovaného priateľa.*
Som si istý že sa tu určite ešte stretneme. *Povie mu bez ďalších okolkov, a nezabudne sa usmievať.* Tiež už pomaly pojdem, predsa len práca nepočká a musím ešte skontrolovať slečny doma, či zas nepojedli niečo čo nemali. /Nemám, tolko na veterináry. Tie dve vždy zožerú aj to čo nemajú a ja potom stresujem, čo sa s nimo deje../ *Rozlúči sa s ním a chvílku po tom čo odíde Tanoia sa zdvihne aj on, aby zaplatil svoj šálok čaju a poberá sa tiež preč. *
a poté