Členem od 3. března 2022
Naposledy aktivní:
*Konečně byl víkend a Adrien měl čas na to zajít někam ven. Vzpomněl si na dívku, na Grace, která mu pomohla najít tu sámošku a měli šanci si trochu pokecat. Dokonce získal její číslo, ačkoliv to bylo jen čistě z přátelského hlediska. Jenže ona mu vůbec neodepsala, když jí napsal jestli je to Jade Wolf v Brooklynu nebo v Bronxu - až poté co byl v Bronxu a zjistil že Jade Wolf je název šperkařství, které je známé svými výrobky z Jadeitu, tak nějak mu došlo že Grace myslela to na Brooklynu. Proto se v sobotu vydal právě tam. Nečekal nějakou pětihvězdičkovou restauraci, proto se oblékl normálně do trička a mikiny spoelčně s teniskami než se vydal na otravnou cestu metrem. Ale dostal se k restauraci. Vejde dovnitř a rozhlédne se. Ani netuší co čekal. Vypadalo to totiž jako každá čínská restaurace/bistro ve kterém kdy byl. Posadí se do jednoho z boxů a čeká až přijde nějaká obsluha, aby si mohl obejdnat.*
*Tak ako si v noci zaumienil, dnes sa vybral do ulíc New Yorku skoro ráno a ostane von do noci, aby sa čo najviac vyhol chodbám Inštitútu. Samozrejme si bol niekde v meste zacvičiť v posilovni a keď si dal sprchu a prezliekol sa, spolu s taškou plnou rôznych vecí zašiel do Jade Wolf, pretože ak môže povedať, že je hladný ako vlk, tak je to tento podnik, v ktorom si môže dovoliť to povedať. Keď vojde, narýchlo prebehne pohľadom všetky boxy a snaží sa vybrať si ten, ktorý je čo najďalej od ostatných obsadených boxov. Tašku pohodí niekam vedľa seba a usadí sa. Sťažka vydýchne, pretože si dnes v posilovni dal zabrať a teraz pociťuje akúsi únavu v nohách. Keďže sa usadil do úplného rohu, akosi si ho obsluha stále nevšíma a on niekoľko minút čaká, opiera sa bradou o svoju ruku a každou chvíľou mu ulieta pohľad k hodinám na stene.* /Tak čo./ *Pomyslí si a obzrie sa, aby si všimol, že obsluha mieri k nejakému chlapcovi, ktorý prišiel až po ňom. Preto sa dvihne od stola a podíde k mladej slečne, stojacej pri stole.* Dobrý deň, rád by som si objednal. *Podotkne a mrkne kútikom oka k chlapcovi, sediacemu v boxe, pri ktorom teraz stojí.*
*Adrien tak nějak po očku pozoruje všechny hosty, co sem míří. Všimne si, že archetypem hostů jsou hlavně urostlí vousatí muži, kteří mu připomínali dřevorubce. Ale našlo se tu pár žen nebo rodin s dětmi a i lidi v jeho věku, nějaká parta přátel. Ty schválně sleduje a vnitřně si posteskne kvůli tomu, jak moc mu ten pohled připomíná jeho partu se kterou se už neuvidí. Jen si povzdechne a podívá se raději na menu a přemýšlí co si dá. Docela ho láká kungpao s nudlemi, takže nejspíš si dá právě to. Sedí tam dost dlouho na to, aby se zamyslel jestli se náhodou neobjednává u okýnka, kde může vidět do kuchyně. Už už chce vstát, ale přijde k němu slečna, která může být v jeho věku nebo dokonce mladší. Její velmi nadšený výraz ho téměř odradí od nějakého objednání.* Vítejte v Jade Wolf, jsem Darcy, co si dáte?*Řekne dívka otráveně. Jen se na ni pousměje a snaží se nebýt znepokojený jejím neustálým přežvykováním žvýkačky, které mu začíná být celkem nepříjemené. Už se nadechuje, že si teda objedná, ale místo toho přijde orpavdu urostlý muž, který vypadá jeho hora svalů. Adrien jen polkne. Těžko říct jestli to bylo ze strachu nebo něčeho jiného. On jen nechtěl problémy. Jenže se zdálo, že dívka jeho příchodem není ani trochu rozhozená. A to pozná i podle jejích slov: "Ustup lovče (aka Back off, Hunter) a počkej až k tobě přijdu." Adrien se jen koukne na tak zvaného "Huntera". Jelikož nemá se podsvětem žádné skušenosti tak mu nedojte že dívka je vlkodlak a tady muž je Lovcem stínů.* Jestli si chce pán objednat tak ať jde první. Jistě nechete problémy. *Řekne dívce která jen protočí očima a proto se Adrien podívá na Sebastiana.* Objednávejte...*Pobídne jej, ale hned uhne pohledem a podívá se raději do menu.* Nebo si můžete sednout sem ke mě, zdá se že tohle místo je víc na ráně. *Dodá a koukne po očku na Sebastiana.*
*Sebastian sa zahľadí na dievča a nervózne na ňu podvihne obočie a prekríži si ruky na hrudi. Rozhodne sa nehodnotiť až tak jej pracovné zručnosti, je zrejmé, že dievča nepozná správnu výchovu a správanie, čo ho irituje vždy ešte viac, nech už ho oslovila ako chcela.* Máte na menu aj profesionálny prístup, rád by som si to objednal, milá slečna. *Slovo “milá” ironicky zdôrazní, pretože vôbec nemá náladu na mladých ľudí, ktorí sa správajú, akoby boli niečo viac. Na to tam je on. Potom si však nervózne odvrkne a pokývne rukou.* Nechajte tak. *Povie nakoniec a zamračene pozrie na chlapca, potom na menu a nakloní sa, aby si ho od neznámeho mladíka požiadal. Pohľadom rýchlo prebehne a objedná si polievku, zeleninové knedlíky, rybu s tofu a kura s arašidovou omáčkou, plus vodu. Cíti, že už je hrozne hladný, takže ani to nenapomáhalo k jeho mrzutej, skoro neexistujúcej nálade.* Vďaka. *Odpovie a obráti sa na päte, ani jedného z mladých ľudí si už ani neobzrie a vráti sa na svoje miesto. Nemá náladu na to, aby vysedával s niekým neznámym a ak sa chce niekto k nemu pridať, nech príde sám.* /Fajn, prvýkrát a zrejme naposledy./ *Pomyslí si namrzene, skontroluje čas na svojej starej Nokii a zamyslene sa oprie bradou o ruky, zahľadí sa do steny a premýšľa. Vôbec nevie, ako by to mohol s Grace po stýkrát urovnať a ona vyzerala, že už naozaj nie je taká, ako kedysi. Celkom ho desí, že by s ním Grace už neprehovorila.* /K*rva./
*Adrien neví co přesně dělat, když tady nad ním stojí tak urostlý chlap, který vypadá že by zvedl i auto a slečna, která má pro všechny respekt někde na zemi. Jen tma tak sedí a sleduje jak dívka protočí očima a ještě několikrát zamlaská zatím co žvýká žvýkačku. Adrien se vlastně divil, že tomu muži nezačala do obličeje dělat buliny z téhle cukrovinky. Když se na něj muž podívá tak mu chivlku zabere co po něm chce, ale nakonec to stjeně pochopí.* OOoh vy chcete menu. *Podá mu menu a nechá si jej objednat a holka si to zapíše a pak sek oukne na Adriena.* Kungpao s nudlemi a cola. *Pobjedná si taky nakonec a čeká až muž i dívka odejdou- I on sám si vytáhne telefon a začne na něm hrát jednu z těch kuličkových her, aby zabil trochu čas. Jenže když mu přinesou jídlo tak to není to co si objenal.* Hej, hej to není moje...*Zavolá na holku co jde pryč a Adrien se koukne na toho chlápka co u něj předtím stál a vezme talíře co jsou jeho a jde k němu. Sebastianovo jídlo polží na stůl před něj.* Ta slečna mi dala vaše jídlo na stůl. *Vysvětlí, když pokládá jídlo před něj. Pak odejde aby mu dodal ještě ty další talíře.* Vůbec nechápu to holku ta je snad uplně... tupá. A bez respektu. *Zakoutí nad tím hlavou když sleduje tu dívčinu, jak nese další jídlo někomu jinýmu.* Jsem Adrinen mimochodem. *Podá Sebastianovi ruku.* * Jste nějaký sportovec? Máte toho hodně a spousta proteinů. *Podotkne když se kouká na to všechno jídlo co má Seb před sebou, aby začal nějaký small talk.*
*Keď tak zamyslene hľadí na stenu, lebo ktovie prečo to je najzaujímavejšia vec, na ktorú v túto chvíľu môže hľadieť. Keď zaregistruje vedľa seba periférne pohyb, otočí sa tak, aby uvoľnil miesto na stole čašníčke s jedlom, lenže namiesto nej tam stojí mladík od druhého stola.* Ugh, tak rýchlo vás prijali za čašníka namiesto tej neschopnej? *Podotkne a aj keď to mohlo znieť ako vtip, jeho tvár hovorí o niečom inom, keď si uvedomí, že mladý muž je skoro tak vysoký ako on sám, možno aj rovnako. Vezme si od muža tanier s jedlom sa potom aj ostatné časti objednávky a keď si vezme do rúk paličky a chystá sa najesť, otočí ešte hlavu so zamračeným výrazom.* Vďaka. *Podotkne mrzuto, no úprimne, a keď si všíma, že mladík neodchádza, dokonca s ním chce konverzovať, žalúdok sa mu prekrúti a vzdychne si. Nemá náladu a ani chuť rozprávať sa.* /Niektorí ľudia sú jednoducho neodbitní./ Uhm, tak nejak. *Odpovie vyhýbavo, aj keď sa v žiadnom prípade nemohol nazývať športovcom, no povedať civilovi, že trénuje kvôli zabíjaniu démonov by bolo maximálne… nevhodné. Narozdiel od tej hlupane, ktorá asi nemala potrebu udržiavať svet tieňov v tajnosti pred obyčajnými ľuďmi, on si uvedomuje, že je to nezodpovedné.* Vlastne nie, nie som športovec, treba sa udržať v kondícii. *Doplní odpoveď nakoniec a trochu jedla si vloží do úst s pohľadom upreným na sedadlo oproti sebe. V kútiku duše, alebo vlastne vo väčšine svojej duše dúfa, že muž odíde a sám sa rozhodne neotravovať zrejme veľmi nepríjemného a nespoločenského tvora, ktorým je Sebastian.*
*Ačkoliv se mu moc nechce tak se rozhodne muži jeho jídlo mu zanést, prtoože má tkaový dojem že to obsluha neudělá. A je dost možné, že Adrien vypíše pěkně detailní negativní recezni na tohle místo. A pravěpodobně se sem nevrátí nebo si pro příště objedná raději takeout. Tiše se uchechtne nad slovy muže.* Zatím ne, ale když uvidí mé umění roznášet talíře věřím že mě hned zaměstnají, brigáda by se hodila. *Zasměje se tiše. Adrien je sice dost možná stejně vysoký jako Sebastian, ale byl minimálně o polovinu menší než on co se týkalo v objemu. Lexi mu kdysi dávno řekla že by se nejspíš dal zařadit jako "twink" a on si raději ani negoogloval co to znamená. Jen souhlsně přikývne nad slovy Sebastiana.* Vy se udžuje v té kondici trochu víc...Řekl bych že jsme stejně vysocí a já jsem tak... pětinásobně menší. *Ucechtne se. Všimne si, že Sebastian není zrovna moc výřečný, ale Adrien je tu celkem sám a nudí se. Na ingragramu se mu zrovna nechce být.* Uhm...je mi to hloupí se zeptat ale... mohl bych si vás nakreslit? Teda...Jmenuju se Adrien, studuju na vysoké umění a jeden z úkolů co máme na seminář je kreslit cokoliv, co uvidíme. nějaké zajémavé věci, lidi, momenty a..*Rukou mávne k Sebastianovi.* Vy zajímavě vypadáte...*Řekne.* A nechci vypadat jako nějaký creep nebo tak... teda tak nějak tuším, že jím už jsem ale..uhm...Začínám moc mluv zase a opět. *Uchechtne se tišea omluvne se na Sebastiana podívá.*
*Znova dvihne pohľad a nakoniec si len tak sám pre seba prekrúti jemne očami, neradostne sa mu dvihne jeden kútik úst a nakoniec mykne hlavou k sedadlu oproti sebe.* Tak fajn. Za tie komplimenty. *Prikývne a je celkom potešený tým, čo mu, pred chvíľou predstavený, Adrien povedal.* Sebastian. *Predstaví sa nakoniec, aby nebol tiež za neslušného, aj keď už tak možno pôsobí svojim spôsobom vystupovania a svojou vždy skysnutou tvárou.* No, kreslenie je fajn, pokojne vynechaj tvár. *Povie a ani si neuvedomí, že prepol na tykanie, aj keď mu mladík vyká.* /Aspoň niekto vychovaný, i keď trochu otravný. Nevadí./ *Preblesne mu hlavou a keď prežuje sústo a prehĺtne, pozrie spoza paličiek na Adriena a slabo mykne plecom.* Pokojne mi tykaj, tak starý ešte nie som. *Nakoniec prenesie a jeho nálada sa trochu zlepší pri uvedomení, že aspoň trochu sa zamestná a nebude musieť myslieť na fiasko s Grace a na to, ako debilne sa cíti, keď neustále myslí na alkohol a na to, že New York s jeho výberom podnikov a rozvinutom alkoholizme u ľudí nie je úplne vhodným a podporným miestom abstinenta. Preto sa zhlboka napije vody a rozhodne sa aspoň hlúpou konverzáciou s neznámym chlapcom odkloniť svoju myseľ k niečomu inému. A umenie ani neznie tak zle ako téma na rozhovor.* Čo vás na škole vlastne učia? *Opýta sa trochu povýšenecky, aj keď to úplne neplánoval. Akoby spochybňoval civilskú vysokoškolskú pedagogiku.*
*Adrien zvedne lehce jeden koutek.* Jen říkám pravdu. *Pokrčí rameny jakoby nic a posadí se za stůl.* Těší mě. *Kývne k Sebastianovi a vytáhne si svůj notes a i tužku a lehce se ušklíbne nad jeho slovy.* Tvář je to nejzajímavější na kreslení lidí. Navíc takový výraz jaký máte vy se málokdy dokáže zachytit. *Pousměje se lehce a všimne si toho, že mu Sebastian začal tykat ale to Adrien nezačne dokud mu to Seb nedovolí. Což se stane a Adrien se jen ušklíbne.* Rozhodně jsi o dost starší než já. *Podotkne ale nepředpokládá že by to bylo víc než patnáct let. Možná deset. Adrien se pomalu schová za svůj skicák a začne tužkou jezdit po papíře a kreslit muže před sebou. Kouká se na něj přes pružinu kteár mu drží papíry a střídavě se kouká na Sebastiana a na papír. Z jeho kreslení jej vyruší však hlas Sebastiana.* Uhm...*Zamručí a skicu položí na stlů.* Tak různě. Já studuju historii umění a malbu. Učíme se třeba poznávat umělece, v jakém stylu je malba vytvořená a tak....A nejen malby ale i sochy a další... Různě prostě. Školu mi paltí naši a asi trochu doufají, že budu třeba dělat v muzeu nebo tak. Ikdyž oproti sourozencům co jsou doktoři a právničky to ... to není tak zázračné no.,*Ucechtne se tiše. Podívá se na Sebastiana a pak uhne pohledem zase na papír.* A co ty? Co děláš, když teda nejsi sportovec?
*Hľadí si do taniera a ani si nevšimne, že po chvíli už si do úst dáva posledné sústo prvého chodu, aj keď urobil hlúposť, že nezačal tou polievkou, čo pred ním chladne. Povzdychne si a prvý tanier odsunie nabok, keď si vezme do ruky lyžicu a začne vyjedať polievku, ktorá už trochu stihla vychladnúť, no to mu až tak nevadí.* /Možno som starší, ale stále nie starý, ako si niektorí myslia, keď ma prvýkrát stretnú./ *Prebehne mu hlavou myšlienka, ktorá nie je tak lichotnícka, no to mu je vlastne aj jedno. Na chvíľu dvihne pohľad a prikývne.* Nepríde mi, že je umenie o niečo horšie než ktorákoľvek iná robota. Kultúra je potrebná. *Podotkne na Adrienovu neistotu v tom, čo vlastne študuje a čo by z neho chceli jeho rodičia mať. Vie sa však vcítiť do kože človeka, ktorý tak nejak dúfal v mladosti, že bude svojej rodine prínosom a potrebným členom, aby sa na neho mohli rodičia obrátiť, no teraz je z neho iba zatŕpknutý, krutý lovec tieňov. Radšej sa obzrie a keď si uvedomí, že je kreslený, vráti sa naspäť a zamručí. Nevie ako by mohol pred civilom okľukou vysloviť, čo vlastne robí ako “prácu”.* Uhm… sociálne služby. *Vysloví len tak ledabolo a chce sa mu horko zasmiať nad takým pomenovaním lovenia a zabíjania podsveťanov.*
*Jemu ještě slečna jídlo ani nedonesla zatím co Sebastian má přes sebou naprostou hostinu. Upřímně trochu mu to závidí, ale nic nahlas neřekne a věnuje se dále kreslení. Sebastian se mu nezdá tak moc starý. Rozhodně vypadá dobře, ikdyž mu nejspíš bude kolem třiceti.*/Víc než dobře.../ *Okomeutje se Adrien v hlavě, ale tu myšlneku hned následně zažene. Nad jeho slovy jen mlaskne.* Rodiče by byli raději kdybych...dělal něco jiného. Užitečného...A ne...*Máchne rukou ke svému skicáku.* Kreslil cizí lidi v hnusné čísnké restauraci s ještě horším servisem. *Ušklíbne se.* Jsem nejmladší z rodiny a mám tři starší sourozence. Všichni zatím velmu úspěšní v životě. A já...*Hodí tužkou o skicák.* Já kreslí kraviny, a našel jsem svou kámšku roztrhanou v bytě na kusy. *Prohrábne si flustrovaně vlasy.* Ale to je fuk,prostě...snad rodičům ukážu že i z tohodle se dá uživt. *Pousměje s lehce a koukne se na svého společníka.* Takže se staráš o děcka nebo důchodce? *Zeptá se zvědavě.* Baví tě ta práce? Naplňuje tě, nebo by jsi se viděl v něčem jiném? *Vyzvídá trochu.* Já bych nechtěl mít třeba práci co mě nebaví.
*Na chvíľu prestane prežúvať a zahľadí sa na chlapca pred sebou. Zdá sa, akoby začal byť viac frustrovaný. A to nepridáva nálade ani Sebastianovi, ktorý iba tak sleduje skicár a na chvíľu sa narovná.* Hej. Pokoj. Nemôžu byť všetci právnici. *Upozorní ho, aby si to Adrien sám od seba uvedomoval, a aby sa nerozčuľoval. Síce on sám nie je v upokojovaní a radení najlepší, pravdupovediac v tom je naozaj biedny, ale v tomto vie, že má pravdu. Zároveň ale vie, že umelci v sebe majú vždy tento neuhasiteľný pocit vlastnej neschopnosti. Nadýchne sa, aby si trochu utiahol z toho, že Adrien ho považuje za “kravinu”, no potom sa na chvíľu zarazí a jeho obočie prekvapene nadskočí, no aby nereagoval akosi prehnane, ihneď sa jeho výraz vráti do neutrálneho a odkašle si.* Kde? *Opýta sa priamo, akoby mal Adrien vedieť, že naráža na ten insident, ktorý pred sekundou spomenul.* /Roztrhanú na kusy…/ *Preblesne mu hlavou a v jeho mysli sa vynorí veľké množstvo rôznych obrazov a spomienok, na ktoré sa celé roky snaží zabudnúť, ale nadarí sa mu to. Vie, že za tým môže stáť iba podsveťan a ak sa niečo také udialo… Radšej rýchlo odpovie.* Približne sa starám o také staršie deti. Baví ma to, sčasti. *Povie, pričom deťmi myslí lovcov v Inštitúte a ďalšie bytosti Sveta tieňov, ktoré sa asi priveľmi nudia na svojom pieskovisku.* Tá… kamoška. *To slovo akosi vypľuje.* Kde si ju našiel? *Opýta sa opatrne a zároveň rázne, z čoho je počuť naliehavosť.* /Ak sa niečo také stalo, mal by to vedieť aj Caleb… A znova, a znova, k*rva./
*Koukne se na Sebastiana a lehce se ušklíbne.* Nemůžou. Ale naši by to tak chtěli. *Mykne rameny ale usměje se na něj lehce. To co dělal ho bavilo, to si nemohl stěžovat. Umění měl rád bavilo ho něco vytvářet. Pak ale Adrine zmíní to co se rok zpátky stalo Lexi a všimne is, že to Sebastiana rozhodilo.* Uhm... pardon zase overshareruju, trochu zlozvyk. *Prohrábne si vlasy.* Stalo se to rok zpátky, u nás v bytě v Bronxu..Byl jsem na víkend doma a pak jsme se vrátil sem a našel jsem...ten masakr. Byli u ní dašlí tři kaamrádi ti... taky byli mrtví. Všichni roztrahní nakusy jako kdyby tam někdo...pustil hladového medvěda. *Zakoroutí hlavou.* Ještě stále se snažím tenpohled vyhnat z hlavy a chodím an terapie...Policie...*Odmlčí se.* To asi nějak zahrabala pod koberec, těžko říct byl jsem párkrát na výslechu ale nevím jak to dopadlo. Máma té kámošky se... naprosto zhroutila a ani s ní moje rodina nemluví. *Vysvětlí a pak jen chápavě přikvýne že se Sebastian stará o starší děti.* Jak jsem řekl... je to rok zpátky, v bytě v Bronxu... nemyslím si, že by bylo něco... nějaká možnost s tím teď něco udělat. Snažím se spíš s tím... smířit. *Vydechne a koukne se na Sebastiana a pak se zase skloní ke skicáku.*
*Vypočuje si ten prípad a zamyslí sa. Nie je si teda istý, či by mal vôbec zabárať prsty do prípadu, starého rok, ale pokiaľ sa s Calebom stretne, určite to s ním preberie. Alebo si minimálne urobí prehľad o tom masakri a čo sa vlastne udialo, zistilo a podobne. Teraz asi nemá cenu riešiť to s obyčajným, civilným chlapcom, ktorý niečo také videl a zrejme už sa cez to nikdy úplne neprenesie.* /To znie… To je prípad, o ktorom si treba zistiť viac. Také veci sa bežne nastávajú./ *Hľadí zamyslene niekam na stenu za Adrienom, zamračeným pohľadom behá po nejakom obrázku, ktorý tam visí a potom iba pokúrit hlavou.* Tak teda dobre. *Povie iba tak, medzi rečou, hlúpo, akoby sa práve nerozprávali o vražde a keď doje polievku, prisunie jedno z jedál, rybu s tofu, pred Adriena, no ani mu nevenuje pohľad, iba sa pustí do tretej porcie, no už začína pociťovať, že asi mu to aj bude stačiť. Mladíkovi aj tak nič nepriniesli a on aspoň nebude musieť jedlo vyhadzovať. Stále to niečo stojí, no. Nepovie však nič.*
*Bylo to už dlouho od toho co někdo vyšetřoval tu vraždu Lexi. A nejspíš se to zahrabalo pod koberec a on nad tím už nechtěl prostě přemýšlet nebo se vracet do toho dne kdy našel svou kamarádku na kusy. Stále se z toho dává tak nějak dokopy, Je na tom orzhodně lépe než předtím, ale stále to není ideální. Vůbec nedovede odhadnout co se děje Sebastianovi v hlavě nebo co ho napadá když mluví o tom co se stal oLexi. Ale zdá se mu nějaký zamyšlený. Proto ho raději v tichosti kreslí a nechává jej se najíst. Jen se nadechne a neví co by měl dál říct. Když se cítí že je spokojený s kresbou tak papír otočí k Sebastianovi.* Tak co říkáš? *Nechá Sebastiana se podívat na kresbu sebe samého. Adrien si myslí že jej zachytil celkem dobře. Když se dokouká tak si svůj skicák sbalí.* Děkuji, žes mi stál modelem. *Zazubí se na něj.* Ale asi bych měl jít, vypadá to že mě tady neobslouží takže...Asi se měj? Zas někdy? *Vstane ze sévho místa a párkrtá na něj mávne než se rozejde pryč směr metro, aby mohl odjet na koleje.*
*Adrienov odchod je unáhlený, ledva stihne zareagovať na kresbu, ktorú mu mladík ukáže a on iba uznanlivo prikývne, pretože má pocit, že takým gestom to ohodnotí lepšie, ako by to mal zaobaľovať do slov. Dvihne pohľad k Adrienovi, ktorý sa balí a iba sa oprie lakťami o stôl.* Možno niekedy. *Odpovie nakoniec, či sa ešte niekedy uvidia, a keď chlapec odchádza, otočí sa smerom k tanieru, ktorý mu posunul a vezme si ho k sebe späť. Teraz, keď ostal sám, sa venuje jedlu úplne, rýchlo ho do seba nahádže, zopár kúskov nechá tak a keď si ho čašníčka absolútne nevšíma, pomaly sa dvihne zo sedenia, zdvihne si tašku na plece a zamračene, skoro desivo, podíde k slečne so žuvačkou v ústach.* Pozor, aby vám niekto tou žuvačkou tie ústa neprilepil, svoju platbu asi nechcete, ako tak pozerám. *Povie jej hrubo a neomalene, strčí jej peniaze do ruky a otočí sa na päte bez toho, aby zareagoval, či mu dievča niečo odpovedalo. Vyjde z dverí a rozíde sa k Inštitútu.* /Dnešný deň ešte nekončí, chystá sa hliadka a kontrola pascí, super…/ *Preblesne mu hlavou a celkom sa aj poteší.*
*Adrien si nechal všechny věci na kolejích hned po tom co přišel ze školy a blékl se do černé, aby se připravil na tu pietní událost na nádvoří. Jistě, že se zrovna jeho ptal srtudenský spolek na nějaké fotky party a on jim je s radostí dal. Dal si záležet, aby našel i nějakou společnou, kde jsou všichni a také pro každého jednu zvlášť. U toho si saozřejmě pořádně poplakal - ale doktorka Irwinová mu říkala, že je to lepší než držet smutek v sobě. Ještě se podíval do zrcadla a prohrábl si vlasy než si na černou košili nasadil ještě bundu, do které si schoval všechny potřebné věci - peneženku, klíče a mobil. Jenže před odchodem se na něj ze stolu ještě smála fleška. Moc dobře věděl co je na ní. Amatérky natočený videklip kapely Lexi, které točil on na vypůjčenou kameru. Stejně tak tam bylo nedokončené narozeninové video pro Lexi, které dělal s klukama a pak taky pár písniček. Minutu přemýšlí než se rozhodne vzít i tu flešku a jde rovnou za Oliverem ze Studentkého spolku, který bude mít nastarost hudbu a promítání. Má ještě dost času a snad vhyoví jeho požadavku. Když k němu přijde tak se postaví před počítač na nádvoří zatím co Oliver něco na něm dělá.* Ahoj uhm... můžu tě o něco poprosit? *Zeptá se a podá mu flešku.* Jsou tam nějaký videa a hudbna..Od Lexi a kluků, tak mě napadlo.. jestli bys to nemohl pustit, když už stejně budeš pouštět hudbnu a tu prezentaci s fotkama. *Koukne se na něj prosebně. Druhý mladík si jen povdechne a souhlasně přikývne.* Děkuju, moc si toho vážím a oni... oni jistě taky. *Odmlčí se a oliver mu jen věnuje lítostivý úsvěm, ale nijak dál to nekomentuje. Adrien si atím sedna na jednu z laviček na nádvoří a strčí si ruce do kapses zatím co si hraje se svíčkama, které lánuje zapálit.*
*Zatím sleduje, jak se plní nádvoří lidmi z univerzity. Nějaké zná od vidění, jiné jsou jeho spoužáci z přdmětů na kteér chodí on sám. Čekal jen až všechno začne což bylo během půl rodinyk od toho do přišel. Někteří lidé stáli na nádvoří a zapalovali svíčky. Adrien chtěl ještě nějakou dobu počkat, protože většina lidí se tam hrnula teď. Pak přišel rektor univerzity, aby řekl pár velmi srdcervoucích slov, o kterých adrien věděl, že nejsou ani trochu pravda. Protože znal jaký měl názor na Lexi a kluky. Hodil jeden pohled po Oliverovi, který zrovna poslouchal ty kecy a u toho něco dělal na počítači, ale všimnul si že má v něm i tu flešku od Adriena. Vyslechl si všechno co řekl rektor a zapleskla mu. Pak ještě muž dodal, že td budou puštěná nějaká videa. Adrien se podíval na stěnu školy na které se přdtím promítaly fotky a teď tam jelo právě video - ten videoklip. V tu chvíli Adrien neudrží slzy v očích a hledá po kapsách kapesniky, ale žádné nemá. Proto jde k jedné z dívek, co je neblíže.* Ahoj prosím nemáš kapsník náhodou? *Zeptá se a ona jen přikývne a kapesník mu dá.* Díky. *Poděkuje jí a utře si slzy. Bolelo ho se na tohle dívat s vědomím že své přátele už nikdy neuvidí. Cítí, že je tohle na něj trochu moc, víc než čekal a proto se sebere a odejde pryč z nádvoří.*
*Odchází z Institutu směrem na Manhattan k Central Parku.. na sobě má černý tříčtvrteční tepláky se záplatama na kolenou, černý tílko a přes to přehozenou tmavě zelenou mikinu s kapucí, do který si ještě před odchodem vložila stélu. Není schovaná pod runou neviditelnosti, protože nechce aby lidi do ní vráželi protože by si jí nevšimli... Runy a jizvy má částečně schovaný pod oblečením .. a i taky, když se podívá na různorodost lidí kolem sebe, tolik zas nevyčnívá.* / Nebyla jsem trénovat už několik měsíců. Takhle se nikomu a ničemu neubráním.../ *Pomyslí si trpce a sváže si vlasy do vysokýho culíku, na mobilu ještě zkontrolue čas a poslední zprávy... ale po dvou letech bez signálů zjišťuje, že kontakty se pomalu všechny zase vytratily.. Rozmrzele telefon hodí do kapsy tepláků, vytáhne sluchátka připojí se je k telefonu a pustí si k tréninku písničky. Dá se do běhu okolo Central parku.. cestou se vyhýbá lidem, co venčí psy nebo jezdí na kolečkových bruslí.*
*Zrovna jde z poslední hodiny, kterou měl. Ale ještě než se vydá na koleje by se chtěl stavit v nějaké sámožce, aby si koupit nějaké dobroty na chuť. S novým spolubydlímcím skoro nevychází... lépe řečeno od toho co přišel zpátky na koleje ho viděl jen jendou a od té doby nic. A mezi spolužáky se necítí tak dobře jako když věděl, že mu potom bude dělat společnost Lexi. Kamarádka mu chyběla, neskutečně moc a to, že bude pietní akce na uctění životů studentů, tomu jinak nepomáhalo. No a dnes je zase a opět sám, neslyší hrubé vtípky Lexi ani její povídání o kapele. Nic. Díky tomuhle mu došlo jak strašně špatný je v dělání přátel a že bude nejspíš muset zajít zase za Doktorkou Iwinovou, aby mu s tím nějak poradila.* /Zkusím jí zavolat jestli nemá nějaký brzký termín volný./* Ztracený takhle v myšlenkách si neuvědomí si, že šel a šel až přešel to kde měl zabočit. Zastaví se až když je v ulici, kterou nezná. Vzeme svůj telefon, ale zjistí že je vybitý díky dlouhému dni ve škole. Rozhlédne se po ulici a všimne si dívky, která má ještě drátová sluchátka.* /To nezná bezdrátovky?/ *Napadne jej, ale právě ta běžící žena vypadá nejmírumilovněji ze všech lidí, kteří s ním na ulici jsou. Proto se vydá k ní a když stojí na přechodě, tak jí poklepe na rameno.* Omlouvám se, že vás ruším ale nevíte náhodou kde je nejblužší sámožka? *Zeptá se.* Vybil se mi mobil. *Ukáže na černou obrazovku na telefonu.* Nemáte třeba v mobilu mapu?
*Protože už dlouho nezvládá běhat dlouhý tratě po rozmlazlování n a Zimním dvoře, začíná se jí běhat těžko. Tváře má červený a pokožka ji o trochu zbledla nedostatkem přísunu kyslíku při běhání.. Musí si dávat v průběhu běhu kratší pauzy, kdy zpomalí a dá se na půl minuty do kroku aby popadla dech.. Moc dobře už ví, že ani to není nejlepší na vytrvalost, ale sílící bolest pod žebry ji při dalších pokusech o delší tratě paaralyzuje.. S rukou na boku teda zpomaluje a rozhodne se přejít na druhou stranu ulice.. na přechodu jí ale někdo osloví..překvapí jí to.* /Umh? Pomalu jsem zapomněla, že nejsem neviditelná.../ *Vyndá sluchátka z uší, nejdřív zadýchaně přikývne hlavou a než popadne dech a něco promluví, tak odstoupí několik kroků od přechodu, aby nezavazela ostatním lidem.. nevypadá dvakrát nadšeně, že jí přerušil její trénink, ale nedává to najevo.* V Central parku je několik stánků, co ještě budou mít otevřeno... ale kdyby se vám nechtělo do toho labyrintu, pak... *Na chvilku se odmlčí a rozhlídne se kolem, jestli nenarazí pohledem na nějakou sámošku, bohužel se ale obchody za dva roky přesunuly.. Pohled upře do mobilu a vyhledá na mapách podniky, který by mu mohli vyhovovat.* Možná tady? *Ukáže telefon, ale nedává mu ho ruky. už tu nějaký rok žije a ví jakou morálku mají její vrstevníci.. Přitom si stihne mladého muž prohlédnout a donutí se í to usmát. Připadá ji mladý a trochu s ním začne sympatizovat, protože i jí se stalo několikrát že se v new York City stačila ztratit a potřebovala pooct.* Jste tu nový? *Vypadne z ní bez rozmyšlení.. Sice má na sobě mikinu, ale na krku i lze vypozorovat kousek blednoucí runy.*
*Sám by běhat nezvládl stačí mu to, co mají v tělocviku každý týden dvě hodiny a to už pomalu umíra. Navíc na New Yorksý rozruch si ještě pořádně nezvykl i přes to, že tu byl před rokem. Jenže si člověk za několik měsíců, co Adrien strávil doma, odvykl na to všechno. V jeho městečku, kde žil se znal pomalu každý s každým. Všimne si, že žena, nebo spíše dívka je dost udýchaná z běhu.* /Nemůžeš být o tolik starší než já../ *Napadne jej, když si ji prohlíží.* Nechci stánkové jídlo...To bych se mohl stavit klidně tady u nějakýho Omara Mohameda před univerzitou. *Ušklíbne se.* Potřebuju do obchodu a hádám, že jsem byl trochu zamyšlenej a prostě přešel ulici a šel dál. *Pokrčí rameny a tiše doufá, že s ním bude mít tady ta trochu soucitu, protože si všimnul že ji svým vyrušením moc nepotěšil- teda aspoň se tak domnívá. Lidi v New Yorku byli bručouni. Po očku jí sleduje, jak hledá něco v telefonu a stojí bokem od přechodu, aby neavezel.* Ukaž..*Koukne se do telefonu, aby se mohl podívat.* To by možná šlo, není něco o kousek blíž? *Zeptá se. Je fajn že mu nedává telefon do ruky. On by to taky tak neudělal ještě by mu ho někdo ukradl. Nad její otázkou jen mykne rameny a koukne na ni.* Víceméně... studuju tu. Jenže jsem teď byl skoro...rok doma. A tak nějak jsem si odvykl na ten...*ROzmáchne rukou, aby ukázal na velké městě.* Prostě na to všechno... ikdyž na odvyknutí potřebujete si první zvkynout. *Uchechtne se. * COž se mi nikdy nestalo...Moje jediná průvodkyně, co jsem měl... tu už není. *Smutně si povzdechne a všimne ji jejích tetování.* Hezký. *Kývne k blednoucí runě, co má za kérku.* To jsou takové ty tetování z neviditelného ikoustu? *Zeptá se.*
Hmm... *Přivře trochu víčka, ale usměje se při tom.* Trochu náročný, nemyslíte... *Trochu ho popíchne, což je její přirozeností a doufá, že si to nevezme příliš osobně.. aale kdyby ano, asi by jí to dvakrát vrásky nedělalo.. sotva se potkali.* /Takže student... / To vám závidím, já s univerzitou štěstí neměla.. *Pronese jen tak mimoděk, aby zaplnila chvíli ticha když se rozhlíží odkud vlastně přišel a kde se univerzita nachází.. i ona se potřebuje zorientovat.* Myslím, že podle mapy by mohlo být něco támhle.. *Ukáže prstem směr od nich a pak zase do mapy.* Dva bloky rovně a pak zahnout doprava. *Vysvětlí a telefon si přitáhne blíž k sobě... Sice je mladík sympatický, ale ona je taky opatrná.. U jeho vyprávění a zmatenosti se i upřímně usměje. * To chápu.. byla jsem teď na dva roky pryč a spoustu věcí je tu teď jiných.. Na druhou stranu, žila jsem v NYC skoro celý život, takže se adaptuju rychle.. *Taky se trochu rozpovídá a pak si sáhne rukou na krk, kde má starou runu.* To je... semi-permanentní... *Stiskne k sobě rty, ale vypadá jako když něco zatajuje a nebo se za tetování stydí.* Časem pak vyblednou. *Přitáhne si mikinu ke krku a trochu se cítí i nejjistě, nikdy totiž neví jak s civily vycházet a komunikovat, když dojde na tohle.* /Musím se odsud rychle hnout./
*Adrien se jen omluvně usměje a pokryčí rameny.* Řekl bych, že spíš praktický. *Podotkne s lehkým úšklebkem na rtech. A sleduje jak hledá něco blíž.* Nemyslím si, že je co závidět, teprve teď jsem skončil ve škole ze semnáře. Stojí to mnoho času a peněz. *Našpulí rty.* Naštěstí školu platí rodiče, sice netuším jak vzhledem k tomu že ji zaplatili i mým třem starším sourozencům, ale to je věc druhá. *Uchechtne se.* Studuju malbu a historii umění. Na co jste se hlásila vy? *zeptá se zvědavě, aby řeč prostě nestála. Koukne se tím směrem, jak ukazuje a souhlasně přikývne.* Jo to by... šlo. *Vydechne.* Kde jste byla, jestli se můžu zeptat? Někdyv zahraničí? Když byl covid, stýskalo se vám po domově? *Zvedne tázavě obočí.* A je rozhodně výhoda se rychle adaptovat. Moje...kamarádka Lexi to měla taky tak, všude se strašně rychle adaptovala a začala se se všemi bavit... *Posteskne sei.* Já na druhou stranu... v tom tak dobrý nejsem. *Pokrčí jen prostě rameny a sleduje, jak si Grace sáhne na krk, kde má tetování.* Ty jsou husté! Já pár tetování mám, ale jsou drobné. *Pousměje se.* A za tetování si není co stydět. Teda pokud to není nějaké tetování kultu nebo nacistů. *Pokrčí pobaveně nos.* Jsem Adrian mimcohodem. *Podá jí ruku, aby si s ní mohl potřást.*
/Školu platí rodiče.. ahh. typický mladý newyorčan, jehož největší problém je nalezení volný času pro tahání se po barech. Jo.. pro tyhle lidi riskuju svůj krk, aby mohli v noci bezpečně chodit domů./ *Docela rychle ho odsoudí, ale neodrazí se í to ve tváři.. i přes její typickou kritiku jí je sympatický.. jenom mu možná závidí to, že má rodiče co se o něj starají.* Aspoň ty peníze nemusíte vydělávat vy.. rodiče musí do vás vkládat velký naděje, když to financují.. *Pokrčí ramena s lehkým úsměvem... nechce ho kárat, ale malličko mu naznačit, že to není vždycky samozřejmost.* No já... neměla úplně možnosti se někam hlásit.. *Zavadí pohledem jinam a přemýšlí, jestli se jí chce vést tenhle rozhovor.. přišla si zaběhat a teď se tu zakecává s nějakým mladíkem. Nakonec odtuší, že trocha běžný konverzace jí akorát tak může vrátit do starých kolejí a odreagovat se.. v Institutu se nepotkává skoro s nikým, protože je zalezlá v pokoji.* Vyrostla jsem v dětským domově.. takže bez jména a nějaký rezervy... začínala jsem od nuly v kavárně. *Vysvětlí a složí si ruce na prsou.. před civilem se za svou minulost nestydí.. teda aspoň předpokládá, že je on civil, protože by na runy asi zareagoval trochu jinak.* Ano.. v zahraničí... *přikývne, ale neurčuje konkrétně ve který zemi.* Byla jsem tam pracovně. *Uzavře svojí pracovní cestu a cítí jak se její pokožka ochlazuje a studený pot ji začíná nepříjemně zchlazovat.* No.. řekla bych, že vám to docela jde. Jsem Grace. *Podá mu ruku taky, i když jí to přijde docela staromódní gesto na tak mladýho newyorčana, udělá to na ní dojem.* Moc mě těší.. *Potřese mu s rukou a váhá, jestli má riskovat a nábídnout se, že ho do sámošky doprovodit. Nechce se totiž vybavovat s civilem a riskovat, že se nějak prozradí, má vypálenou runu Slibu a nechce riskovat provokaci spolku.* Víte co.. doprovodím vás tam. Stejně jsem si chtěla koupit v parku láhev vody. *Navrhne a pomalu se rozejde zase k přechodu.*
*Ani netuší jak rychle jej Grace ve své hlavě odsoudí. Kdyby to věděl, tak se pěkěn brání že on přesně takový není. Možná teda... když byl s Lexi tak too tak bylo ale od té odby co Lexi umřela a on neměl jiné kamarády...Bylo to jiné. Seděl spíš jen v pokoji.* Stejně bych si měl najít nějakou brigádu...Nevíte o něčem? *Zeptá se jestli o něčem takovém neví.* A netuším jestli do mě dávají zrovna naděje. Nelíbilo se jim, když jsem vytáhl to, že chci být umělec. *Zasměje se.* Ale asi si myslí, že s tou historií bych aspon mohl pracovat v muzeu nebo tak. *Mykne prostě rameny.* Ale jsem za to vděčnej. *Přizná a pak poslouchá její příběh a lehce pootevře pusu, že něco řekne. Ale hned ji zavře, protože ani neví co by měl říct. aPřijde mu ti strašné, ale pak se usměje.* Páni, tak to vás obivuju a co děláte teď? Že cestujete po zahrančí? *Vyzvídá možná trochu víc než by měl ale je mu to fuk, on rád poslouchá o životech jiných lidí.* Těší mě Grace. *Usměje se na ni a potřese si s ní rukou. Pak Grace sama od sebe nabídne, že ho doprovodí.* Oh děkuju moc. Mimochodem myslím, že si můžem uplně v klidu tykat. Nemyslím si, že budeš o moc starší než já. Mě je devatenác. *Pousměje se a jde k přechodu, kde počká až se rozsvítí světlo s odpočetem kolik ještě do červené. Rychlým krokem přejde zebru a zastaví se, aby se kouknul na Grace.* Rovne, že? *Ujistí se.* Znáš nějaký dobrý místo, kam bych mohl tady v New Yorku zajít? Nemyslím ty známé atrakce, ale něco co prostě znají jen místní... kavárna nebo tak. *Zajímá se.*
/Jo.. o něčem bych věděla. Chcete se přidat ke kultu lovců démonů? Nic to není.. jenom se napijete krve z tisíc let starýho poháru a pak se do konce života budete sebepožkozovat vypalováním run do kůže. Sem tam něco zabijete, ale platí líp jak v Amazonu. / *Svůj myšlenkový pochod hned zažene a pokrčí ramena.* Uff.. bohužel.. ak jsem se teď vrátila, vůbec nemám ponětí. Ale New York je obrovský, jsem si jistá že tu určitě něco pro studenta k dispozici bude. Vždycky ve výlohách měli cedule.. skoro každý pátý obchod. A myslím, že by stálo za to se zeptat i v muzeu.. využili by aspoň vaše znalosti ze studií. *Přejde přechod s ním a ruce si dá do kapes mikinu.* Dělám.. pracuju pro jednu organizaci .. zabývá se kvalitou životní prostředí, čištění životního prostředí... *Mluví trochu v hádankách, protože je to jednoduší než si vymýšlet úplný lži o něčem jiným. Vlastně se stará o životní prostředí... zabíjí démony, je to jen hodně zobecněná odpověď.* Vyšlou mě tam, kde je mě zrovna potřeba. *Znovu zkusí téma uzavřít a semkne k sobě rty.* Fajn...to bude asi lepší. *Uzná a připomene si, že tykání by měla spíš nabídnout ona, ale nevadí jí to.* Je mi dvacetpět... ale už jsem několikrát slyšela, že na to nevypadám.. vždycky musím vytahovat id kartu. /Která mi asi za rok propadne.. jak tohle řeší lovci? Mají taky id karty, Musím se zeptat Sebastiana./ *Kývne na směr a pak zabočí doprava.* Hmm... já mám hodně ráda čínu z Jade Wolf. Anebo čajovnu Čajovna Anteaques, tam mají skvělý čaje a hlavně moc krásný interiér.. člověk může sedět na zemi na polštáři a tak.. *Odpoví a strčí rukou do dveří sámošky.*
*Jen se na ni posuměje.* To nevadí něco si najdu. Jen teď moc nechodím ven, musím začít, abych něco našel. Jakože už jsem přmeýšlel i o Uber eats že bych rozvážel jídlo, jenže s mojí kondičkou by zákazníkm jídlo přišlo studený. *Zasměje se tiše.* Ale to muzeum je zajímavé, to bych mohl zkusit, stejně budu na příští ročník hledat praxe takže se když tak zaptám aspoň na to. Mohl bych tam dělat průvodce. *Navrhne zatím co jdou a trochu vyslíchá Grace a chápavě přikývne.* Tak to děláš velmi důležitou práci, Grace. Je to v téhle době potřeba...Hlavně když je tolik plastů a dalších věcích. *Zaktoutí hlavou.* Ale jistě se nechceš bavit o práci. *Pousměje se, protože mu vůbec nepřijde divné, že někdo dělá a stará se o životní prostředí. Nemá sebeměnší důvod ji podezdřívat, že lže. Překvapeně se na Grace koukne, když řekne že jí je pětadvacet.* Wow, tak já jsem si taky myslel, že ti je méně. Asi máš dobrý geny. *Zasměje se lehce a započí s ní doprava a nad názvy se zamračí.* Jade Wolf neznám, kde to je? *Zajímá se.* Oh tu čajovnu prý zavřeli, prej tam prodávali drogy nebo co, když jsem přijel tak jsme tam s Lexi chtěli jít, ale bylo nám řečeno tohle. Ale uričtě je tu mnoho dalších čajoven. *Koukne se, jak Grace otevře dveře do sámošky. Ale on je přechytí a nechá ji projít první.* Takže jsme tu...*Odmlčí se a vezme košík, aby měl do čeho dát věci. Zataví se u zeleniny a vezme si nějaké ovoce a pak jde dál.* Máš intagram, Grace? Nebo tak? *Koukne na ni přes rameno.*
Určitě bych to zkusila v Guggenheim muzeu.. Je to jedno z nějvětších, mohli by tam mít největší poptávku. *Zkusí mu navrhnout, po čem by se sama podívala na jeho místě a trochu pobaveně se zasměje nad tím, že by uber eats nezvládl.* Děkuju.. moc lidí nerozumí jak důležitý poslání to je. *Odvětí na jeho názor a sáhne po čisté láhvi s jemně perlivou vodou.* Dobrý geny.. *Zasměje se a odhalí krásný bělostný úsměv.* Možná... snažím se udržet fit. *Mrkne na něj a přejde rovnou k samoobslužné pokladně. V tu chvíli se zarazí, když Adria zmíní že Čajovna Anteaques zavřeli kvůli dorgám.* /Mohlo mě to napadnout, že mu podstrkuju jenom podsvěťanský podniky.. Víly, to je jim podobný. Zdrogovat civily a přitáhnout si je na dvůr jako chovný materiál./ *Zadoufá, že jí hned Adrien neodsoudí , že ona sama má s drogama něco společnýho.* No.. wau.. tak to jsem fakt nečekala. Myslela jsem, že je to slušný podnik... Ale je to New York.. tady člověk nikdy neví. /Třeba ty nevíš, že jsem členem tajný sekty, která má krev andělů./ No a Jade Wolf je na kraji Brooklynu.. docela známý bistro. *Přisvědčí a je ráda za změnu témata, i když mu asi dvakrát nevyhoví.* Instagram už dlouho nepoužívám... kvůli práci. Jsou neradi když sdílíme osobní věci na sociální sítě. /Teď mm přijít ta chvíle, kdy mu mám nabídnut svoje čííslo? Ale to .. bych neměla. Můžu mu ho dát a neodpsat, ne?/ Ale můžu ti dát na sebe číslo.. když budeš potřebovat zase navigaci. *Navrhne odlehčeně a i když by ráda si udělala nový přátele, musí si připomenout že je lovec stínů.. a tyhle styky má zakázaný.*
Zkusím je to moc dobrý nápad. *Souhlsně přikvýne.* Hlavně přes léto by to bylo fajn pokud by hledali.* Tak to lidi podceňují. *Usměje se na ni mile a když zmíní ty dobré geny, poprvé si ji pořádně porhlédne. Zjistí že Grace je hodně pěkná žena, since nic pro něj ale obecně byla moc pěkná, skoro jako nějaká modelka.* Mohla bys skusit i modeling. *Podotkne jen tak mimcohodem. Nakoupí to co potřebuje, k tomu ještě nějaké bramburky a sladkosti a míří k pokladně.* Jo,, co se dá dělat. *Pokrčí rameny, ten podnik neznal, ale když přišel už tu nebyl. On nemá sebemenší tušení o světě stínů takže nic Grace neřekne a souhalsně přokývne.* Kouknu se do Jade Wolf, čínu mám moc rád takže tam zkusím někdy zajít. *Zazubí se a zaplatí, zatzím co všechno hezky nastrkal do batohu. CHápavě přikvýne nad jejími slovy.* Oh jistě, tyhle vládní organizace. *Protočí očima.* To je v pořádku nevadí. *Mávne nad tím rukou a když mu sama nabídne číslo tak se na ni koukne a usměje se.* To by bylo fajn...Můj navigační smysl stojí za prd. Nejdu zrovna "rovně" *Prsty naznačí uvozovky.* A nemám tu žádnáýho průvodce. *Dodá a vytáhne telefon a podá jí ho.* Zkus mi s tím telefonem nezdrhnout, když mu tam budeš psát svoje číslo. *Zasměje se.*
*Zvedne překvapeně obočí a usměje se pro sebe, lichotky moc přijímat neumí a už by mu nejradši ukázala svoje jizvy, aby jeho názor vyvrátila.. jenže se včas zastaví, protože to nemůže.* Děkuju.. musím přiznat, že jako teenager jsem něco málo nafotila.. ale dneska už by mě asi nikam nevzali. A navíc.. moji nadřízení by z toho nadšení nebyli. *Podotkne ještě na svou obranu, aby přidala na pravdě proč v tom nepokračovala. V klidu do poklady vhodí pár drobných, co má po kapsách, čímž se jich i ráda zbaví a hned se z lahve dychtivě napije. Hned na to se zasměje, flašku zašroubuje a vezme si od něj telefon.* Hmm... lákavá nabídka, když už jsem z tebe vytáhla, že tě běhání nebere... *Zasměje se znova a naťuká mu do telefonu svoje opravdový číslo.* Ale ne.. kdybych chtěla, aby se za mnou chlap honil, mám na to jiný metody.. *Prohodí sebevědomě a úplně při tom vyloučí, že u Sebastiana jí to zrovna nevyšlo.* Tady...*Vrátí mu telefon a porozhlídne se kolem.* Nebudu tě zdržovat, sama musím oběhnout několik bloků než se setmí... *Usměje se a pomalu se rozejde k východu.*
*Lichotky dával aniž by za tím hledal něco dalšího. Prostě mluvil pravdu a Grace byla krásná. Neví však o těch všech jejích jizvách po boji nebo runách, ale i tak by nejspíš mluvil stejně. Poslouchá ji a chápavě prikvýne.* To se ani nedivím, že jsi něco nafotila. A tvoji nadřízení musí být celkem voprus co? *Zvedne tázavě obočí. Pak jí předá telefon a´t mu tam napíše své číslo. Nad jejími slovy se zasměje a koukne se na ni.* To ani nezkoušej, po jednom bloku bys mi musela volat záchranku....Mám astma, takže běh není pro mě zrovna...CHápeš. *Ušklíbne se a dokonce vytáhne inhalátor jako důkaz své nemoci.* I schody mi dělaj problém. *Podotkne. A sleduje jak mu do telefonu dává své číslo. Nad jejími dalšími slovy uplně zrudne.* Uhm ehm.. já to takhle nemyslel...jakože jsi pěkná ale...já ..*Cítí jak se začíná zadrhávat.* Myslel jsem to jen čistě kamarádsky. *Vypotí nakonec e sebe ikdyž je rudý až až. Vezme si svůj telefon a pousměje se.* Díky a.... taky díky že jsi měl doprovodila až sem. *Rozejde se k východu a otevře jí dveře a pustí ji první ven.* Já bych taky už měl jít, nejspíš půjdu na metro a nějak se dostanu na koleje. Díky Grace, moc rád jsem tě poznal. *Usměje se na ni a rozejde se pryč a nezapomene jí zamaváat. Než najde první vstup do metra... no a jediné co teď doufá, je to že tam zase nebude ten chlapík co hraje na píšťalu a nechává kolem sebe tancovat vycvičené krysy.* /Brr ještě teď mi to dává husinu./ *S tou myšlenkou se už ztrací po schodech metra dolů.*
/Přesně tak.../ Nemáš vůbec tušení.. *Odmávne rukou poznámku na to, že jsou její nadřízení voprus. Opravdu to trefil. Hned potom se zasměje a zavrtí hlavou, že opravdu s jeho telefonem utíkat nehodlá.* /Je vtipný.. to se mu musí nechat./ *Nadzvedne obočí, když ho slyší ze sebe překotně koktat odpověď.. Rozhodně neměla v plánu ho takhhle rozhodit, byla to jen nevinná poznámka, pro ní dost typická a proto se snaží zadržet smích a jenom se potutelně usmívá.* /Vypadá to, že hodlá vzít nohy na ramena.. takový nevinný kluk. Musím se držet příště na uzdě... kdo by řekl, že když chci někoho odradit, funguje to i naopak?/ Nemáš vůbec zač... měj se. *Zamává mu, když vychází z obchodu.. Pak dopije flašku vody, ucpe si uši sluchátkama a znovu začne běhat dokud se neunaví a nevrátí se do Institutu.*
*Dnes prišla do knižnice vrátiť knižky, ktoré si požičala. Pozdraví Trissinho kamaráta, čo tu pracoval a pokračuje ďalej, pričom si vyberie knihu, ktorá bola spojená zase s drámou, ale moc tomu nevenovala pozornosť. Mala viac skôr hlavu v myšlienkách, keďže jej nedalo to, že musela robiť také rozhodnutie. Zovrie ruku v päsť a má chuť tresnúť do stola, ale skôr ako to urobí, tak sa zarazí. Nebolo potreba byť agresívny, keď niečo nešlo, tak dobre, preto si len povzdychne. Ezekiel si ju teraz doberal oveľa viac a bol celkom neznesiteľný doma. Vyhýbal sa novému členovi domácnosti a aj Lotty ho videla minimálne, takže moc s ním do vstyku neprišla, ale Ezekielové narážky na neho celkom dosť na neho počúvala. Vojde si rukou do rozpustených vlasov a jej oblečenie zodpovedalo tomu, že sa snažila viac prispôsobovať, lenže v tých veciach sa nevyznala, pretože to bol vicmenej štýl Triss. Preto mala na sebe bledomodrý sveter, ktorý jej zakrýval celé ruky a tmavo modré džínsy, ktoré boli doplnené nižšími čižmami v podobnej farbe. Zavrtí hlavou a pozrie sa naokolo. Moc ľudí tam akurát nebolo, takže bola celkom pokojná. Hlavne sa nemalo čo pokaziť.* /Nie radšej na to nemysli, vždy sa môže niečo pokaziť. Aj to stretnutie s chalanmi nevyšlo moc dobre. Pokiaľ to čo my Triss povedala, tak som mala tú česť s upírom. Je len dobre, že o tom ešte nevie./ *Pomyslí si a radšej nechce myslieť na to, že by sa mohlo niečo pokaziť, aj keď dúfala v to, že sa nič zlé nestane.*
*Je to už dlouho od toho co byl v New Yorku, hlavně po událostech z minulého roka...Musel se znova v tomhle městě nějak aklimatizovat a začít znova. A jedna z těch věcí co musel jako první udělat bylo, že musí jít do knihovny pro nějaké knížky kvůli škole. Tyhle co potřeboval neměli ve školní knihovně a proto musel jít do veřejní knihovny a doufat, že to co potřebuje si zrovna nikdo nevypujčil. Tak se vyadá z kolejí metrem směr knihovna. Vystoupí na své zastávce a snaží se dostat skrz divno lidi v metru. I po tom jakou dobu tu strávil ho překvapují věci jako to, že nějaký bezdomovec hraje na flétnu a NewYorské krysy mu vycvičeně běhají do tvarů.* /New York je divnější a divnější./ *Vyjde konečně s metra do ulic a ujde pár bloků než se dostane ke knihovně. Projde kolem ochranky a pak jde rovnou k hlavní desce, aby se zeptal jestli tu mají. Slačka z knihovny jej zavede k do oddělení, kde by kniha měla být. Adrien poděkuje a vyzmene si knihu a rozejde se k jednomu stolu, Vlastně ke stolu, kde bylo jeho místo...a hned naproti něj vždycky sedávala Lexi. Jen si povzdechne a všimne si blonďaté dívky, jak jde tím samým směrem.* Uhm ahoj, plánuješ si sem sednout? *Ukáže na místo u kterého teď oba jsou.* Já uhm... mám tak trochu neřekl bych, že OCD ale prostě uhm.. tohle je moje místo, nebo teda místo kde obvykle sedávám a rád, bych se sem sedl i dneska, ale nevím jestli si tam nechceš sednout ty. Teda uhm můžeš si sednout kamkoliv jen chceš, ale ne sem.. teda prosím. *Pak mu dojde jak tohle znělo a odkašle si.* Promiň...uhm *Poškrábe se na zádýlku.* Jsem Adrien. *Představí se.*
*Po chvíli si všimne niekoho a trochu znervóznie, keďže nečakala, že na niekoho narazí tak skoro, aj keď sa tomu ani tak nedivila. Bolo to predsa len miesto pre verejnosť, takže si ho nemohla zabrať pre seba. Už doslova počula Ezekielov hlas, ako sa jej vysmieva. Nie na to nebude myslieť a mať zlú náladu, predsa len jej nejde o život. Hlavne nech vy to bolo akokoľvek, tak rozhodne nebude sa tváriť že ho nevidí. Taká nebola. Nech už si o nej myslel kto chcel, tak sa vždy snažila nejak svoje veci vyriešiť, aj keď to znamenalo vždy problémy. Hlavne nesmie myslieť na démonov. Už tak mala dosť problémov s tým, že o nej vedelo, že je Neffilim, takže nechcela viac robiť Triss problémy. Už tak tých problémov spôsobila dosť. Trochu ju zarazí jeho tón a preto sa trochu zamračí, pričom zomkne pery do priamky. Zvyčajne by do nikoho nerýpala a držala sa ďalej, ale teraz na to mala chuť. Založí si ruky a pozrie sa na neho.* Vážne? Čo by si robil, keby tu sedel už dávno pred tebou niekto iný? To by si mu povedal tiež, že je to tvoje miesto? Myslíš si, že iný ľudia sú milý a uvoľnia druhým miesto? *Opýta sa ho a vie veľmi dobre, že je drzá, ale predsa len si nemohla pomôcť. Málokedy sa jej stávalo, že by si do niekoho takým to silným spôsobom rýpla. Dobre od tej noci na cintoríne si dávala bacha na to ským hovorí, pretože vážne nechcela znova skončiť, tak ako predtým. Hlavne mala chuť toho upíra poslať do horúceho pekla, za to čo jej spravil.* Lotty. Prosím nevšímaj si môjho výbuchu. Mám to v poslednej dobe trochu tažšie, tak sa to omylom vypustilo na niekoho, kto za to nemôže. *Povie mu a trochu jej to aj ľúto je. Vážne si nemala svoju frustráciu z toho, že nevie čo už má robiť vybíjať na ňom. Nebolo to od nej pekné.*
*Nemyslel svou otázku nijak zle. Jen se té dívky zeptal jestli si plánuje sednout a nechtě, aby to znělo nějak zle. Hlavně když se tak moc zamotal. Polkne, když si dívka složí ruce na hrudi a čeká co z ní vypadne ale tak nějak tuší, že to nebude nic pěkného. Vyslechne si její slova a potlačí protočení očí, musí se nadechnout.* Ne, pokud by tam někdo seděl tak bych si sedl jinam. A kdybych se zeptal tak třeba ano, někdo z lídí oprovdu uvolní místo. *Mykne ramenem a snaží se co nejklidněji odpovědět ikdyž ta rýpavost jej celkem zaskočila. Když se mu omluví a představí se. Věnuje jí chápavý úsměv.* Tomu rozumím já jsem také neměl nejlepší...rok. *Přizná a posadí se na to místo na které chtěl a polácá místo naproti sobě.* Můžeš si sednout na proti mě a můžeme so vzájemně říct o našich problémech. *Ucechtne se a otevře si knihu na jedné straně.* Například, bude to rok od toho co jsem našel moji nejlepší kamarádku a další přátele totálně na cucky u nás v bytě a naše univerzita plánuje pietní akci kvůli tomu, že je to rok. A mě se tam nechce jít protože vím, že by to otevřelo starý rány co mám, ale zároveAň cítím povinnost tam jít. *Vydechne a rukou si prohrábne vlasy.*
*Lotty sa posadí naproti nemu a nejak by si mohla pofrflať o tom, že jej život je znovu hore nohami. Povzdychne si, pričom mu tiež prizná.* Myslím že ja to mám celý život. Nie je žiadna novinka, že každú chvíľu mám niečo hore nohami a furt sa musia diať divné veci. *Rozhodne mu nechcela vyprávať o tom, že v jej živote sa toho deje až moc veľa záhad. Jednou z tých záhad bola jej rodina, druhou spomienky a ďalšie sú podivné stretnutia, ktoré nevie úplne kam zaradiť. Hlavne hlúpe stretnutie s upírom, ktorý sa jej vyhrážal. To rozhodne nebola téma, pre nejaký rozhovor. Hlavne nechcela byť k nemu hrubá, keďže ho nepoznala a väčšinou sa tak chovala k neznámym ľuďom. Ale od stretnutia s upírom si radšej dávala pozor s kým sa rozpráva. Otvorí ústa, keď jej povie o svojom prípade a zamrazí ju. Není jej to príjemné hovoriť, pretože to nie je ktovie ako príjemná vec a prišlo jej to nejak divné, ale nechcela mu to hovoriť.* Myslím si, že je dobré tam ísť. Je lepšie si priznať, že sa niečo také stalo a postupne na to zabudnúť. Tým že tam pôjdeš, tak to možno otvorí rany, ale zase si tých ľudí uctíš. *Povie mu a zamyslí sa. V jej živote bolo až moc otáznikov na ktoré nemala odpoveď. No o démonoch mu rozprávať nechcela, pretože by ju mal z magora, ako všetci ostatný.* Ja mám zase šťastie robiť problémy tam, kde nie su potrebné. Väčšinou sa mi podarí zapáliť niečí dom. /Vina Démona./ Alebo neviem vôbec ako som sa pred niekoľkými rokmi ocitla v New Yorku bez všetkých spomienok. *Prizná mu aspoň to.*
*Koukne se na svou spolusedící. Až teď mu dojde, že je nejspíš mladší než on. Ikdyž u děvčat si raději nedovoloval hádat věk. On sám přece vypadal jako kdyby sotba prošel pubertou. Nad jejími slovy o životě si jen povzdechne.* Hádám, že nějací lidé na to prostě mají větší štěstí... nebo spíše neštěstí než ostatní. *Vydechne a prohárbne si vlasy.* Já pochízím z New Jearsey, bydlíme nedaleko Filadelfie. Ale od té doby co jsme přijel do New Yorku je to všechno.... jak říkáš divné. A není to jen tím, že tohle je milionové město, prostě...*Vydechne.* Nedokážu to jednoduše vysvětlit. *Povzdechne si nakonec. Pak se vlastne řekne co jej tíží, což je to že brzy bude pietní událost. Kouken se na ni, když mluví.* Nejde o to přiznání, že se něco takového stalo jde spíš... o to smíření. A nejde na to zapomenout, ne když jsem je našel já...*Stále má tu hrůzu před očima a neční můry ho často nenechají spát. Několikrtá do měsíce se mu o tom zdává, ikdyž má teď trochu klid od té doby co začal navštěvovat doktorku Iwin.* Ale půjdu tam.../Ikdyž jsem si jistý co by mi Lexi řekla.... teda vlastně nevím co by mi řekla. Možná jen to, ať ji pořádně zapiju./ *Věnuje se Charlotte a překpaveně se na ni podívá.* Ty... ty jsi pyroman nebo žhář? *Zeptá se zvědavě. Dál jí poslouchá.* To může být způsobený traumatem. Tvoje mysl se tě snaží chránit před těmi vzpomínkami, tak je uplně vytěsnila... Je to častý příznak PTSD, teda post traumatické stresové poruchy. Je... je možná dobré za nějkým zajít s tímhle. *Navrhne.* Nemyslím to zle, sám chodím k doktroce po tom co se stalo..*Podotkne, aby věděla že ji za to nijak neodsuzuje.*
*Nepopierala že to nie je pravda. Vedela, že v jej prípade sa jedná o to, že to bolo niečo, čo ovplyvniť nemohla. Bola lákadlom na démony a podivné veci, tým že sa narodila ako neffilim. Bohužiaľ si na to nespomínala a dozvedela sa to nedávno, že ním skutočne je. No bola záhada, ako sa mohla ocitnúť tu. jednoducho si to nepamätala, ale podľa toho, čo jej povedali v nemocnici, tak ju našli v bezvedomí. Lenže to by si pamätala aspoň, ako sa tam dostala.* Ja neviem odkiaľ presne som, ani na úradoch o tom nevedeli. *Povie mu, ale moc do detailov zachádzať nechce. Sama radšej nechcela vyťahovať minulosť. Zovrie pery a povzdychne si, pri jeho slovách.* Možno nie hneď a ani v najbližšom čase, ale určite na to potom zabudneš, pretože budeš mať iné priority, ako máš teraz. *Povie mu, pričom najhoršie spomienky sa zabúdajú ťažko. No chcelo to čas. No pri jeho otázke sa zamyslí a pokrúti hlavou. Nešlo o to, že by niečo zapálila úmyselne, ale jednoducho sa tp stane, bez toho aby na to nejak myslela.* Myslím že ani jedno. Nerobím to náročky, len jednoducho sa to stane. Minule som zapáli kuchyňu v detskom domove a to som len prihrievala jedlo. *Povie a väčšinou keď sa také veci diali, tak bola vina démonov, ale o tom sa s ním baviť nechcela. Už tak si o nej väčšina ľudí myslela, že je cvok. No ona jednoducho patrila inam. Pokrúti hlavou nad tým, čo jej povie.* O to nejde. Ide skôr o to, že ja akokeby tie spomienky mám, ale nemôžem sa k nim dostať. Nehovorím, že si nepamätam niečo, ale nepamätám si nič, do času keď som sa ocitla v nemocnici. Za tie roky by sa aspoň niečo objavilo, ale nič. Ako keby tie spomienky vôbec neexistovali. *Povie mu a sama má pocit, že v tom je niečo viac. Niečo čo nevidí a potom čo sa dozvedela o nadprirodzenu, tak nemôže popierať, že to stým nemá niečo spoločné.* Chodila som a aj s inými vecami, ale viacmenej to bolo to isté a radšej sa na to vykašľali. Nemalo to žiaden účinok. *Vysvetlila mu. Bola s tým za niekým a rozhodne nepomáhalo to, že všetci jej nahovárali to isté, že si vymýšľa a že jednoducho démoni neexistujú. No teraz vedela pravdu a popierať to nemienila. Jednoducho nevedela, čo si o tom má presne myslieť.*
*Překvapeně se na dívku podívá a jen zamrká.* To je alezvláštní nemohla jsi prostě... jen tak spadnout z nebe, ne? *Zeptá se a pak polkne.* Nemohla jsi být třeba... já nevím unesná nebo tak? Je to strašný já... Netuším jak bychtimohl pomoct, nejspíš nijak...*Odmlčí se a pak poslouchájejí názor a jen mykne rameny.* Možná,netuším uvidíme...*Porhábne si vlasy a upraví si trochu svetr co má na sobě. Zajímá se, jestli je CHarlotte nějaký žhář a jestli by se od ní měl držít dál. Ale když mu řekne, že má spíše nehody tak si oddechne.* No...*Zasměje se.* Já taky nejsem zrovna kuchař a jednou se mi povedlo spálit vodu s párkama. Nechal jsem tu vodu uplně vypařit a ten hrnec se nakonec musel vyhodit. *Zasměje se nad vzpomínkou. Pak ji posloihcá a chápavě přikývne.* Tak to... to nevím co by s tebou mohlo být. Jsem bohužel umělec a ne doktor. *Omluvně se na ni podívá, protože jí aktuálně vážně nemůže nijak pomoct. Ani nemá jak. Po jejích dalších slovech se na Charlotte jen podívá a políží jí ruku na hřebet její ruky.* Možná by to chtělo někoho, kdo to jen tak nevzdá. Moje doktorka se jmenuje Barbara Dianne Irwin, je na Brooklynu. *Vytáhne svou peneženku a hledá v ní chvilku vizitku.* Je milá a s lidma to nevzdává, možná by ti mohla pomoct. Mě pomáhá, kdykoliv jdu ze sezení s ní jsem...Cítím se o dost lépe. Zkus jí zavolat...*Přisune k ní onu vizitku. Ano pokaždé když od své psychiatričky odchází se cítí lépe, jen kdyby tak věděl že jeho doktorka je doopravdy čaroděj...Což on jako obyčejný civil neví.* Máš nějaké sociální sítě? Že bychom mohly být v kontaktu a nějak se přátelsky sejít? Když tak...*Vytáhne poznámkový blok a pero a začne něco psát.* Tady je můj instagram a telefoní číslo. Jen tam musí být ta předvolba mám New Jearsýské číslo. *Pousměje se na ni.* Už musím jít, ale někdy se rád s tebou znova uvidím a můžeme pokecat. *Usměje se na ni a vstane a seou si vezme i knížku.* Zatím se měj Charlotte. *Rozloučí se s ní a ještě než uplně odejde jde k pultu aby si knihu mohl vypujčit domů. Jakmille to vyřeší tak se rozejde zptáky na koleje.*
*Kill po obdržení hlášení zamířil směrem k Harlemu.* Co všechno z něho dostali teda? *Zajímá se svého kolegy, který pokrčí rameny.* Nic moc.. Jen adresu a že je tam někdo mrtvý.. Byl chudák hrozně vyklepaný a i tohle jim dalo práci z něj dostat.. *Odpoví mu černovlasý policista, když si připravuje věci za jízdy.* Takže jsme průzkumná jednotka, než na to stejně zavolají vraždy? *Povzdechne si Kill a jeho kolega souhlasně zamručí, načež mu vyletí propiska z ruky, jak Kill prudce šlápne na brzdu.* New York.. *Zamručí oba skoro najednou, když si prohlédnou původce onoho zdržení a to kolonu. Ani VRZ jim nepomáhal, aby skrz ni dostali.* Jdeme pěšky.. Na tohle nemám.. *Rozhodne nakonec Kill, když auto odstaví u Central Parku mimo vozovku a i s kolegou se vydají na oznámenou adresu.* Řekl číslo bytu? *Zajímá se Kill, ale Chris pouze zakroutí hlavou.* Tak něco zkusíme.. *Kill zazvoní na nějaký náhodný zvonek, oznámí policii a nechá se pustit dovnitř. Už v přízemí cítil hnilobný pach.* Jdeme.. *Prohlásí, když nakrčí nad smradem nos a vykročí po schodech. Nakonec natrefí na osobu sedící na schodech.* Dobrý den. Vy jste volal policii? *Zajímá se Chris, zatímco Kill v mladíkovi pozná známou tvář.* /L'enfer.. Ať to není, co si myslím, že to je../
*Ani neví jak dlouho na těch schodech seděl. Nemohl z mysli vyhnat ten pohled, který byl v tom bytě. Do prdele tohle nevyžene nikdy z hlavy. evěděl kolik času uběhlo od toho co volal na policii. Nebyl schopný ze sebe dostat ani adresu natož cokoliv jiného. Snažil se zhluboka dýchat, ale kdykoliv se nadechl tak se mu tak akortá ještě víc navalilo a chtěl zvracet. Klepal se, celý. Nemohl myslet čistě. Jeho pohled padl na jednu dlažební kostku jako kdyby se snažil spočítat prach na ní. Jenže se před ním objevily dva páry bot. Zvedl k nim pohled a podíval se na dva polistity. Chvilku mu trvalo než mu jejich otázka došla.* Ano...*Řekl rozklepaným hlasem.* Moji....přátele jsou...nejsou. *Nevěděl jak to vůbec zmromulovat.* Jsou mrtví. *Vydechl nakonec a ani si neuvědomil, kdym u začaly po tvářích stíkat slzy a bezeslovně ukázal na otevřené dveře bytu pár kroků od nich.*
*Kill semkne k sobě rty a přikývne na jeho slova. Ten smrad cítil už od vchodu a tady zesílil. A k tomu cítil ještě něco jiného, díky čemuž se mu v hlavě začínala formulovat teorie, co se vlastně stalo, ale pořád se potřeboval podívat do bytu.* Poslouchej mě.. *Dřepne si k němu, aby byl očima ve stejné výšce.* Tobě je něco? Potřebuješ sanitku? *Zeptá se a ví, že přešel do tykání i když mladíkovi předtím vykal. Jedním z důvodů bylo to, že potřeboval, ať se Adrien uklidní a hlavně ať ho nebere jako naprosto cizí osobu a věří mu.* Jdi se tam podívat, jak to tam vypadá. *Pobídne mezitím svého kolegu a on zůstane u bruneta. Christian přikývne a vydá se do bytu, ze kterého o pár minut později vyleze bledý a za mladíkovými zády na Kill ukáže gesto dlaní pod krkem. Ještě se koukne do bytu, než se odvrátí a sejde schody zpět ke Killovi. Ten se postaví a natočí tak, aby nebylo poznat, co mu jeho kolega říká.* To je masakr.. Kdyby jsme byli kdekoliv jinde než v New Yorku, tak řeknu, že je tam snad napadl medvěd.. *Řekne mu šeptem ztěžka.* Kolik mrtvých? *Zajímá se nazpět Kill, ale jasné odpovědi se mu nedostane.* Těžko říct.. Je to jako scéna z hororu.. *Na jeho slova Kill přikývne a vrátí se k Adrienovi.* Můžeš mi říct jejich jména?
*Adrien se jen sousestředí na Killiana, který si před něj klekl. Dívá se na něj a jeho pohled je prázdný. Chvíli mu trvá přebrat si slova Killiana.* Já, nevím...Tělesně jsem v pohodě... asi...Předchvílí jsem přišel sem a....a....*Položí si ruku před pusu, aby utičil vzlik. Ale to úplně nevyšlo a rozplakal se úplně. Proto ignoruje to, jak se mezi sebou dva policisté baví. Ale i kdyby to vnímal nemohl by nic jiného než souhlasit. Byl to tam totální masakr a kdo ví co se tam vůbec stalo. Nedávalo to smysl. jaký... psychopat to mohl udělat. Dívá se na prázdné místo na schodech a jeho mysl je naprosto dutá. Je myšlenkama někde ztracený mezo vzpomínkami na Lexi a tím vším. Když ho Killian zase osloví cukne a rozmrká se.* Já....uhm...*Musel se zamyslet a roztřepanou rukou si vytáhl telefon. Přes slzy nemůže vidět pomalu nai na text, na zprávy co psala Lexi v pátek.* Byli tam...Jack,Chad a Ray...Lexi byla už doma...*Musel to číst, protože by si jinak nevzpomněl. Nedokáže si vzpomenout ani na jejich příjmení sakra.* Oni... oni měli asi... nějaké drogy ten večer. Já jsem byl...byl jsem...doma. *Nakonecjen ukáež chat s Lexi co si psali, co mu Lexi psala poslední. Killian musí ten teleofn chytit, jinak by spadl na zem a rozbil se.*
*Kill trpělivě čeká, než se mladík alespoň částečně sebere a dokáže mluvit, načež přikývne, že ho vnímal.* Jde o tvojí úvahu.. I psychické zranění je vážná věc.. *Odpoví mu, než se vrátí jeho kolega a on se k němu zvedne. Když se nedozví podrobnosti ohledně počtu mrtvých, tak se vrátí k mladíkovi.* Takže byli celkem čtyři v tom bytě? *Snaží se pochopit jeho hodně zmateně mumlání, jak byl v šoku a poté si převezme telefon. Stačí mu letmý pohled na zprávy a je mu jasné, že jeho teorie je pravdivá. Teď by z fleku dokázal určit čas i způsob smrti lépe než kdejaký patolog a uzavřít ten případ sám, ale bohužel nemohl. To bylo na jeho práci těžké. Vypne obrazovku a mobil vrátí mladíkovi.* Zavolej mu sanitku.. Bude potřebovat psychologickou pomoc.. A taky výjezd pro vraždy.. Zajdu se tam podívat a zkusit dát do kupy nějaké stopy, než přijedou.. *Pokyne Chrisovi, který přikývne, šťastný, že to nemusí dělat on, a vezme si vysílačku.* Jo.. Zkus z něj dostat ještě něco.. Jestli to půjde.. *Dodá tiše a vyjde těch pár schodů do bytu. Smrad zesílil a on nad tím nakrčil nos, ale pokračoval dál. Povzdechl si nad roztrhanými těly, zatímco jeho hlava šrotovala a vymýšlela, jak tohle vůbec obhájí. Chris si mezitím dřepne k Adrienovi.* Ještě něco, na co by sis vzpomněl? I drobnost může být důležitá? *Kill mezitím projde místnosti a když narazí na ženské tělo, tak se zamračí.* /Jak je možné, že je taky mrtvá?/ *Vezme si z opasku pár jednorázových gumových rukavic a zlehka, aby nezničil stopy, si tělo prohlédne. Poté rukavice sundá a zamotá, aby líc zůstal vevnitř a zvedne se ze dřepu.* /Však ona je tu jediný vlkodlak, ne?/ *Rozhlédne se, načež opatrně zase přejde ven a vezme si poznámkový blok, do kterého si zapíše nějaké podrobnosti pro příjezd výjezdu a pak na druhý list pro sebe.* Zajdi pro pásku do auta, než dorazí.. Počkám tu.. *Řekne Chrisovi, který odejde. Kill si následně sedne na schod vedle mladíka, v ruce blok a propisku.* Nemáš ponětí, co si vzali za drogy nebo od koho je měli? A nebo jestli jim někdo v posledních dnech třeba nevyhrožoval? *Tahle otázka by mohla být zbytečná, Kill věděl, co je zabilo, ale pídil se spíš po tom, co zabilo Lexi. Nebylo obvyklé, aby vlkodlak roztrhal sám sebe. A jestli tahle partička nakrkla před úplňkem nějakého dalšího vlkodlaka, tak tohle vůbec nemusela být její vina. A o tohle mu šlo. Alespoň tu dívku očistit.*
*Adrien jen přikyvne, ale nic neřekne. Je mimo ikdyž se snaží vnímat. Aspoň když na něj policista mluví.* Jen čtyři. Měli slavit to že konečně dostali datum na koncert, měli spolu kapelu. *Vysvětlí a snaží se co nejvíce vnímat nebo aspoň uklidnit. Narozdíl od Killiana netuší co se stalo. Kdo něco takového mohl udělat? To co tam viděl nikdy nevyžene z hlavy. Kusy těl všude, vnitřnosti, krev. Už jen z té myšlenky se mu navalilo, ale nemohl už zvracet. Neměl co zvracet. Když k němu přišel další policista a zeptal se jestli si na něco vzpomíná tak jen zákoutí hlavou. Nechce si na nic jiného vzpomínat. Ten pocit že on byl sakra doma a díval se na televizi se ségrou a pak s ní hrál videohry, zatím co někdo takhle brutálně vraždil Lexi a kluky…Jen nesouhlasně zakroutil hlavou, že nic neví. Oba, policista i Adiren, čekají než se Killian vrátí. Když se Killian vrátí řekne svému kolegovi ať jde do auto pro něco. Killian se Posadí vedle Driena a kpuknr se na něj a zákoutí hlavou.* Já.. nevím. Oni… většinou brali všechno. Tráva, kokain, extázi, LSD… Já ne, já jsme nikdy nechtěl. Ani…ani Ray si nebral. Ostatní jo…uhm…*Snažil se zamyslet nad dalšími věcmi.* Jack…říkal že chce zkusit něco jiného. Znělo to… čínsky. Od koho to měli vůbec nevím. *Zakrouti hlavou.* Lexi byla v poslední době hodně… naštvaná a vynervena. Ale… nevím jestli se.. s někým zapletla nebo někoho naštvala. Já…*zákrouti hlavou ještě víc a chytí se za ní.*
*Přikývne na Adrienovu odpověď a poznamená si to k sobě, než je opustí a vydá se do bytu. Chris po mladíkově odpovědi už další otázky nepokládá a zůstane u něj v tichu, než se Kill vrátí. Ten poté pošle svého kolegu do auta a zůstane sedět u Adriena. Zapíše si v poznámkách jeho odpovědi, než to mladík zaraženě utne. Kill semkne rty k sobě, načež si vezme vysílačku a volacími znaky zavolá centrálu.* Kde je ta sanitka a výjezd? Potřebujeme je tady. *V odpovědi se mu dostane, že se oba zasekli v zácpě, co je po celé cestě do Harlemu a nemají tušení, kdy se pohnou. Kill si nad tím povzdechne.* /Zrovna dneska.. To snad lidi zešíleli../ *Přeladí na jinou frekvenci a znova stiskne tlačítko.* Chrisi, slyšel jsi to? *Zpátky se mu ozve souhlasné zamručení a povzdech.* Beru všechno, jo? *V odpověď mu Kill odpoví.* Raději jo.. Kdo ví, jak dlouho tady budeme.. *Z vysílačky ještě slyší Chrisovo mrmlání, že to je zase směna za všechny prachy, ale na to už Kill nereaguje a vrátí se k Adrienovi.* Tak či tak, přijdeme na to, co se jim stalo.. Teď tě odtud dostaneme.. Věděl by sis vzpomenout na nějaký telefonní kontakt na rodiče těch kluků? Nebo alespoň jejich příjmení a datum narození? Musíme dát vědět jejich rodičům nebo poručníkům a hlavně je musíme identifikovat.. Klidně si vem čas, vím, že ten pohled je.. no.. Nebudu ho popisovat.. *Rozhodne se nakonec. Poté už jen čeká, jestli a jak mu mladík odpoví. I kdyby to byly jen útržky, tak si je zaznamená a zkusí z nich dát dohromady alespoň nějaké informace.*
*Druhý policista ho už nezkouší nijak vzpovídat. Stejně by mu nejspíš neřekl ani prd. Killiana poslouchá jen tak napůl. Slyší něco o sanitce a že si mají pohnout. A že je nějaká zácpa. Snaží se nějak dostat do zenu, uklidnit se, ale moc mu to nejde. Potřeboval jít pryč z tohodle bytu. Nechtěl tu být ani minutu už. Jenže měl pocit, že asi nezvedne.* Kdo mohl udělat takovou věc? Je to jako kdyby tma někdo vypustil nasraného tygra. *Chytí se za hlavou a koukne se na Killiana.* Já...já nevím jesti si vzpomenu. Jejich rodiče neznám. Všichni jsou....byli... starší než my. Jackovi bylo myslím...24. *Prohrábla si vlasy.* Já---já si asi na víc nezvpomenu. Furt to má před očima. Pro boha vždyť z nich zbyly jen cáry! *Začne se zase klepat.* Já chci od tud pryč, nemůžete....nemůžete mě vzít ven? *Koukne se na Killiana. Až teď si rozvzpomene, že je to ten samý policista, který řešil tu školu a odvezl ho i na stanici po tom baru.* Vy jste snad jediný policajt v Newyorku. *Řekne. Obvykle by to znělo nejspíš jako vtip, ale tohle je suché konstatování. Adrien se chytí za ruce, protože se mu zase třesou.* Potřebuju na vzduch. *Koukne se prosebně na Killiana. Třeba mu čerstvý vzduch projasní mysl. A možná ho napadne se podívat na sociální sítě, aby si vzpomněl na jména a datumy narození kluků.*
*Koukne se na mladíka, když znova promluví.* Asi někdo, kdo to neměl v hlavě správně srovnané a neuměl se ovládat.. *Ačkoliv nesměl prozradit svět stínů, tak pořád nechtěl lhát. Nemohl říct, že neví, kdo to mohl udělat, protože tušení měl. A tohle nebyla ani tak úplně lež, ale ani plná pravda. Bylo očividný, že Lexi, tohle neudělala schválně a že se o úplňku neovládla, což vlastně sdělil ve svých slovech, která ale zároveň mohla vyznít jako že v hlavě sestavuje profil nějakého nepříčetného psychopata s motorovou pilou nebo sekerou.* Hej, hej.. *Promluví na něj, když začne drkotat slova zase přes sebe a opětovně si k němu dřepne a položí mu ruku na rameno.* Klid.. Jestli si nevzpomeneš, tak se nic neděje.. Zvládneme to nějak zjistit i tak.. Jen by nám to ulehčilo práci.. *Promluví na něj klidným hlasem. Nemluví ani nahlas, ale ani nešeptá. Jakmile mladík vyjádří svou prosbu, tak k sobě semkne rty.* Rád bych.. Chci tě odtud vzít.. Ale musíme nejdřív ten byt zapečetit, než dorazí výjezd a nemůžu tě pustit dolů samotného a riskovat, že se v polovině schodiště zhroutíš.. Bohužel zkus ještě chvíli vydržet, než se vrátí můj kolega, ano? *Ujasní mu, jak se věci mají a doufá, že to mladík pochopí. Nechce nic jiného, než ho odtud dostat a nejlépe do sanitky, která ale i s výjezdem tvrdne v koloně někde na cestě k nim.* Jediný ne.. *Cukne mu slabě koutek do úsměvu.* Je to jen náhoda.. Mám na starost organizovaný zločin, takže v té škole jsem byl kvůli svému zaměření.. V baru jsem byl mimo službu.. Jen popřát známé.. A teď mě to chytlo na hlídce.. Nevěděli, koho sem poslat, takže nás poslali na průzkum.. *Odpoví mu a snaží se ho tím i částečně rozptýlit od toho, že za jeho zády v bytě jsou čtyři jeho kamarádi roztrhaní na kusy. Když mladík podruhé vajádří svou prosbu, tak se Kill trochu zoufale rozhlédne až zahlédne okno v mezi patře.* Pojď.. *Pobídne ho a případně mu pomůže se dostat pod schodiště. Byt měl stále na dohled, aby tam nikdo a nic nevlezlo. Otevře okno a ustoupí, aby mladík mohl k němu. Bočním pohledem zaznamená, že už venku přichází Christian.* /Konečně.. Tohle je za pět dvanáct../ *Do pár minut je druhý policista u svého kolegy.* Označíš a zapečetíš to.. Musí odsud.. *Pokyne hlavou k mladíkovi. Černovlasý policista přikývne i když při pohledu na byt dost zbledne, načež předá Killovi část věcí a vydá se po schodech. Kill jedním prudkým pohybem rozhodí zlatou teplo izolující pokrývku a mladíka do ní bez debat zabalí.* Teď pojďme odsud.. *Pobídne ho a zamíří s ním ven, kde se rozhlédne, aby našel místo, kam ho usadit.*
*Adrien přikývne.* Musel to být psychopat. *Podotkne. O světě stínů neví nic. Nějaká historky o upírech, vlkodlacích a tak co se říkaly u táboráku možná jedině. Chtěl by nějak pomoct, ale místo toho spíše jen drkoce slova a Killian mu vůbec nemusí rozumnět. Když si k němu čupne a položí mu ruku na rameno jen k němu zvedne pohled a taky své uslzení oči.* Já....se snažím. *Vydechne a projede si prsty flustrovaně vlasy. Musí ho poprosit, ejstli by nemohl jít jinam, třeba mu to pomůže. Jenže to Killian zamítne. Jistě dá mu pádné důvody k zamítnutí. Ale problém je to, že se cítít jako kdyby se zdi víc a víc přibližovaly a pomalu jej utlačovaly. Pak poslouchá co mu Killian řekne ohledně toho, že není jediný policista - to mu trochu pomáhá. Trochu ho to uklidňuje.* Po třetí to náhoda není...*Špitne ale dost nahlas, aby to Killian slyšel. Lepím se na vás jako smůla...nebo vy na mě. *Pokusí se o křivý úšklebek.* Asi osud nebo nějaká jiná kravina. *Promne si ruce, trochu mu tohle povídání pomáhá - rozptyluje ho to. Jenže ne na dost dlouho.* Mohl jsem tam být taky...*Vydechne a přitáhne si nohy blíž k tělu.*Slavili, že konečně....měli datum koncertu, byli kapela. Měli za týden hrát v....V jednom baru první opravdový koncert. *Popotáhne a po tváři mu sjede pár slz.* Já jsem jel domů, po tom co se stalo v tom klubu no...Naši mě prakticky zachránili. Kdyby nenaléhali ať přijedu...Ležel bych tam na cáry taky. *Polkne a znova ho poprosí jestli vážně nemůže jít jinam. Dojdou k oknu v mezipatře. Když ho Killian otevře psotaví se k němu a snaží se nadechnout česrtvého vzudchu. Takhel tam chvilku stojí než přijde druhý polisita. Nechá se zabalit do té pokrývky, když vypadá jako burito ze stánku o pár ulic dále a rozejde se ven společně s Killianem. Když se konečně na čerstvém vduchu rozejde se k lavičce před domem a posadí se na ni. CHívli sedí než si vytáhne telefon a podá ho Killianovi.* Instagramy kluků...jsou tam i jejich jména a někdo z nich tam má i věk. *Koukne se na Killiana.* Asi... asi víc nepomůžu.
*Na Adrienova slova mlčí. Nemohl mu je totiž potvrdit. Když se mu opakovaně dostane potvrzení, že záchranka i výjezd jsou ještě na cestě, tak si dřepne zpátky k mladíkovi.* To nic.. V pořádku.. *Ujistí ho, že se nic neděje, pokud se mu nedaří si na jména vzpomenout. I k jeho lítosti mu musí zamítnout prosbu jít pryč, místo toho se soustředí na to, aby Adriena rozptýlil mluvením a pousměje se, když to funguje. Částečně i pobaveně nad jeho slovy.* I po třetí to může být náhoda.. *Cuknou mu koutky, když i on se pokusí o úsměv.* Neber to tak.. Spíš to můžeš brát tak, že už mi nemusíš ani dávat občanku.. *Zasměje se krátce tiše, než Drien opět klesne na náladě. Opětovně semkne k sobě rty, než váhavě promluví.* Vím.. že to může znít.. necitlivě, ale možná by jsi za tohle měl být rád.. Že tě rodiče drželi doma.. I když je mi líto, co se stalo tvým kamarádům, je škoda každého zničeného života, a právě proto by ses hlavně neměl vůbec cítit vinný, že jsi tam nakonec nebyl.. Pravděpodobně by jsi jim vůbec nemohl pomoci.. *Nakonec dojde k nějakému částečnému kompromisu, než dorazí jeho kolega a on tak může s Adrienem zamířit ven. Nechá ho se usadit na lavičku. Sám zůstane stát kousek od lavičky, aby viděl na silnici, jestli se neblíží někdo z očekávaných, než na něj mladík promluví. Posadí se vedle něj a vezme si od něj opět jeho telefon. Následně si vytáhne i blok a propisku a začne si jména opisovat, případně i věk.* To nevadí.. Zjistíme víc sami.. Pomohl jsi víc než dost.. *Pousměje se na něj a vrátí mu jeho telefon. Po chvíli se začne kolona hýbat a Kill za pár sekund už i slyší houkačku záchranky v té změti hluku ostatních aut. Uplyne sice ještě několik minut, ale nakonec se zvuk začne přibližovat a může ho slyšet i Adrien. Poté už konečně sanitka dorazí k nim a zastaví před domem. Kill se zvedne a zamíří k nim, přičemž jim předá informace.* Jmenuje se Adrien Bennett, je mu devatenáct let, narozen 26. 2. 2003.. Je v silném šoku.. Našel čtyři své kamarády ve velice znetvořeném stavu a dlouho před místem činu seděl, takže to pocit nejspíš ještě umocnilo. Nebyly podané žádné léky a pokud vím, tak nemá v oběhu alkohol, ani jinou návykovou látku. Rozhodně bude třeba péče psychologa.. *Sesumíruje jim informace a nechá záchranáře, aby převzali pěči o Adriena.* Nějaký kontakt na rodiče? *Zajímá se záchranář, zatímco druhý vede mladíka do sanitky se posadit.* Dám jim vědět, kam ho vezete? *Zajímá se Kill, aby mohl předat info. Když se mu dostane odpovědi, tak přikývne a nechá záchranáře udělat svou práci a odjet. Sám pak počká s kolegou na výjezd a když dorazí i ten a přebere si informace, tak Kill i Chris opustí místo činu.*
*Adrien se lehce ušklíbne.* Lexí ví že bych na to jinak neklívl proto to udělala takhle. *Porkčil rameny. Nebyl na ni naštvaný, to on nikdy. Opravdu se snažil nedívat se jinam než do mobilu, ale šlo to horkotěžko. A nebylo to jen tím teplem, co bylo ve studiu - oproti venku. Pak zvedne tázavě obočí a ušklíbne se sám.* Zákeřné překvapení jako co? *Zeptá se zvědavě. Většinou se jeho vtipům smála jen Lexi nebo kluci z její kapely. Jen osuhalsně přikvýl jeho rodiče byly příšerné konzervy ikdyž měl v dětství na ně hezké vzpomínky. Když Hiram zmíní to s tou postelí Adrien lehce vykulí oči a lehce zčervená, protože ho to zase rozhodilo. Studium už nehodlal komentovat. Neměl na co se už ptát ohledně školy takže pak jak si vybral tetování a ujistí se, že ho to nebume moc bolet. No a nakonec se nechá potetovat. Nebolí ho to tak jak si myslel, že bude. Nakonec tatérovi zaplatil a rozloučil se s ním. Třeba se mu ty tetování ještě víc zalíbí a nechá si jich udělat víc, někdy v budoucnu. Sbalí si věci a odejde.*
*Kdyby měl někomu vybírat dárek, asi si tetování nezvolí, kord když ty termíny se pak kvůli nepřijmutí takového dárku musí rušit.* No myslím, že se raději nebudu ptát na další dárky, co si pro vás někdy připravila. *Uchechtne se. S takovou by se možná mohl každou chvíli chytat za břicho smíchy. To se mu kapku chtělo u Drienova pokusu se dívat obzvláště na mobil. No stejně si házení těch pohledů všiml, takže ta snaha...byla vesměs houby platná.* Shození tebe na křeslo? *Řekne s hraným zamyšlením a kukne na zmíněný nábytek s čím dál větším úšklebkem. Rodiče nakonec už nekomentuje. Ani to začervenání, které mu samozřejmě udělalo velkou radost. Nakonec neprobírali dál ani tu školu. I tak to docela rychle utíkalo. Když byly oba kotníky hotovy, řekl všechny důležité informace o péči o tetování. Peníze si po zaplacení schoval, celé studio uklidil. Pak mu pouze zbývala cesta domů, která mu ovšem vyšla mnohem lépe jak cesta tam.*
Tak, jedlo teraz nebudem schopný zmeniť, ale som si istý, že za pár hodín sa ti dostane. *Pousmeje sa zatiaľ čo jej ľahké telo drží v náručí, zdala sa ako bábika, avšak.. nebolo tomu tak, dokázala ublížiť viac, ako Zacharie by kedykoľvek mohol. Jeho schopnosti s nožmi boli mizivé, avšak pre Mirjam to bolo denným chlebom. Aj napriek tomu však rád pozoroval jej čistú a ľahkú stránku, práve kvôli kontrastu, ktorý ponúkala. Mirjam by v teórií nedokázala ublížiť a predsa ju videl toľko krát s krvou na tvári, že si ani nebol istý či to bolo možné zrátať.* Vtedy.. áno, vtedy to bolo skvelé. *Súhlasí pri čom jej zľahka opráši plecia a ukradne si sladký jemný bozk, ktorý mu tak moc schádzal.* Niekedy to zopakujeme.. hneď, ako sa bude dať. *Zacharie vždy považoval Francúzske pobrežie, ako bezpečné miesto, prežil tam dlhšie, ako v New Yorku, alebo Paríži. To miesto bolo jeho domovom a fakt, že ho bol schopný zdieľať.. o dobré veci sa bolo potrebné deliť. Na moment sa zháči a neveriacky len pokrúti hlavou.* Si príliš pesimistická, ako lovec musíš oslavovať každý prežitý rok, tak ako všetci. *Pohladí ju po vlasoch a cez pery len precedí smiech.* Konečne, keby bol asi by sme mali väčšie problémy. *Usmeje sa pri čom sa pod dotykom jej dlane len spokojne oprie do jej ruky a slabo privrie oči.* Unavil záležitosťami nášho sveta? Ako napríklad? Prácu najvyššieho čarodeja stále vykonávam, áno démonov nekrájam, ale stále. *Zasmeje sa a len si ju slabo pritiahne za pás.* Máme, a okrem toho mám aj niečo iné. *Šepne k nej a pritiahne si ju do tuhého bozku. Mirjam bola zdráhavá, bolo to cítiť aj preto sa naučil netlačiť. Na všetky kroky bol čas a chcel, aby všetky kroky začala Mirjam. Priloží si ruku na jej líce zatiaľ čo si ju drží v blízkosti. Skláňal sa k nej, aby sa nemusela príliš naťahovať zatiaľ čo sa zem pod nimi pomaly menila na ľad. Nechcel však, aby si to hneď všimla, ešte to malo čas.*
Dostane? Čo má pozývaš potom k sebe? Aké to prekvapenie po takej dobe. *Podpichuje ho a pri každej vete jemne zabrnká prstami v jeho vlasoch, v ktorých teraz má schovanú dlaň. Sotva spomenie, že ju do toho malého domčeka vo Francúzsku vezme, nemôže inak, ako sa nadšene usmievať. Mala na to miesto napriek určitým okolnostiam krásne spomienky a určite sa jej nechcelo vrátiť do každodenného života nebyť jej povinností a Sandera, kvôli ktorému sa cítila ako sebec, ak by ho v New Yorku nechala samého.* Ako lovec? Hádam ma podceňuješ. Prežila som toho už dosť, a verím, že s tebou po mojom boku prežijem aj horšie. *Nevie inak, ako sa pobavene zasmiať, keďže bola pravda, že jej Zacharie poslednú dobu zachraňoval zadok dostatočne.* Ako to myslím? Normálne...ako najvyšší čarodej toho musíš riešiť veľa, ešte spolu s tvojou civilskou robotou. A áno, aj keď si uvedomujem, se ty už si zvyknutý za všetky tie stáročia jednoducho si musíš uvedomiť, že sa stále budem obávať s budem si želať pre tých pre mňa najbližšie, aby žili v šťastí a pohodlí. *Objasní mu a rukou mu prejde vo vlasoch. Ak sa na nich aj predtým snažil, teraz už bol ich osud v jej rukách...doslova. Oprie si svoje čelo o to jeho.* Niečo iné? Čo také, ak môžem vedieť? *Pozerá sa mu priamo do jeho očí. Vedela, že tie krásne zelené dúhovky nie sú v skutočnosti jeho, ale stále sa mienila do jeho očí pozerať, aj keď boli len čisto biele, lebo vedela, že Zacharie sa pozerá späť. Privrie ich až potom, ako cíti, že Zacharie bozk jemne prehĺbi. Automaticky jej stúpne červeň do tváre, ktorá ju začne na lícach hriať a chvíľku jej trvá, než si verí natoľko, aby sa uvoľnila a nechala jej telo prevziať kontrolu. Odtiahne sa až po pár sekundách, aby nabrala do svojich pľúc trochu kyslíku a automaticky si dlaňou prekryje pery, než si od zahanbenia vrazí tvár rovno do Zacharieho hrude.* Prepáč, bolo to ozaj pekné, len som asi zabudla dýchať. *Zamrmle mu do oblečenia.*
*Maddie Skye Colban vstoupila do nočního klubu, který byl dnes otevřen dříve, protože si jej pronajala. Byly čtyři odpoledne, takže přišla brzy. Na sobě měla provokativní oblečení, které se dle jejího hodilo na výstřední akci. V pozvánkách samozřejmě nedodala, že na akci budou magické nápoje nebo, že v poslední části večera je čeká překvápko na něž se těšila. I kdyby jí to chtěli vyčítat, tak si byla jistá, že se jim to bude líbit, alespoň v poslední části akce. Teď byla zvědavá, zda přijdou všichni zástupci ras nebo jen někteří. Rozeslala pozvánky jim osobně - tedy alfovi, králi víl, nejvyšším čarodějům, vůdci upírů (nebo vůdkyni, na tom nesešlo) a dokonce vedoucímu institutu, i přes svou nelibost k lovcům. Další pozvánky či plakátky byly různě po městě a mohl dorazit kdokoliv. To že jde o podsvěťanskou akci si dokázali přečíst jen ti, co měli Zrak, protože část textu byla opatřena kouzlem. Též u ní bylo ale upozornění, že účast civilů bez Zraku není vyloučena a měli by s tím počítat. V rozích místnosti a u vstupů byli čarodějové, kteří jí byli zavázáni smlouvou, že jí budou sloužit, když je bude zrovna potřebovat a nezradí ji. Věděla, že se na ně dokáže spolehnout ohledně zabezpečení dnešních prostorů, aby nevznikly nekontrolované spory a podobně. Vezme si prozatím ještě ničím nenamíchaný drink - sklenici vína, které mělo brusinkově rudou barvu. Zakrouží jím laxně ve skleničce a usadí se na vyvýšeném baldachýnu. Těch tady bylo mnoho, aby si lidé mohli udělat pohodlí. Stoly nechala dát spíše k jedné zdi jako tabuli s jídlem, drinky roznášeli číšníci, nebo se objednávaly u baru. Dnes se tu nic nemagického nedalo sehnat, jen v první hodině, kdy přijde nejvíce hostů. Potom už se začnou podávat jen magické drinky. V prostoru tedy byly křesla klubu a ony baldachýny, kam se mohli hosté usadit. A ona čekala, až se jich shromáždí dostatek, aby mohla akci rozjet. Usměje se a mezi rudé rty si s potměšilým úsměvem strčí kuličku hroznového vína a pohodlně se opře loktem opěrku a jednu nohu v sandálku s tenkou podrážkou si strčí na baldachýn tak šikovně, že ji překryje látka jejích světle červených šatů. Spíše šlo o podprsenkový top s mnoha koženými pásky a něčím jako obojek okolo krku a sukně, která byla doplněna o krátké bokové kraťásky a stejné pásky sahající k pasu nad látku a k nim byla u pasu připevněna nadýchaná, poloprůsvitná sukně, která byla jen po bocích a vzadu. Předek byl odhalený. Černé vlasy jí spadaly na záda a paži o niž se opírala a volnou rukou si ke rtům přitáhne sklenici vína. Tohle budou další skvělé narozeniny.*
*O tom že má Dee narodeniny a chistá velkú oslavu sa dozvie z plagátov ktoré sú rozvešané po meste na každom rohu. Aj napriek tomu alebo skôr kvôli tomu čo sa okolo nej teraz deje sa tam rozhodne prísť. Hodí na seba koženú vestu na ramienka krátku dosť na to abi odhalovala bruško a dlhé kožené nohavice. Obidvoje čiernej farby pobité kovovími cvočkami a prackam. Obuje si topánky s hrubou podrážkou a vystuženou ocelovou špiškousiahajúce nad členky. Neobtažuje sa zakriť sa ilúziou takže sú vidieť jej špicaté uši trávovo zelené oči a biele vlasi z ktorích má niekolko prameňou zafarbených na čierno. Pri vstupe do upírského baru kde sa podla letáka má oslava konať nemá žiadne problémi ale pred vstupom do samotnej sáli ju zastaví mlado vyzerajúci čarodej v čiernom obleku a starostlivo ju prehladá.* /Ešte že som zbrane nechala doma. Teda až na prach a môj prsteň./ *Pomyslí si keď na ňu ochrankár kívne že môže ďalej. Pekne sa ne neho usmeje a vstúpi do sáli. Keď vojde a dvere sa za ňou zatvoria chvílku posrojí a všetko so pozorne obzrie. Od stolou s jedlom pri jednej stene cez pohodlné kreslá a baldachýny roztrúsené po miestnosti až po samotnú oslácenkiňu. Ktorá sedí na vyvísšnom mieste s pohárikom vína v ruke ako královná sledujúca svojich poddaných. Lyria sa pri pohloade na ňu krivo usmeje. nich iné od nej ani nešakala.* /Vyzerá krásne./ *Povie si keď ju prejde pohladom a zamieša sa medzi ostatných hostí. Oslava ešte len začína ale už teraz je hojná účasť hostí. Prechádza medzi hostmi medzi krorími sú hlavne podsveťania ale videla už aj niekolko civilov a nierne sa vlní v bokoch do ritmu hudby. Servírke ktorá ide práve okolo vezme z podnosu brúsený pohár plný šarlatovo červeného nápoja a privonia si k nemu keď neucíti alkohol napije sa.* /Hmm... Dobrota. Neskôr sa budem musiť spítať čo to je./ *Povie si a ďalej pokračuje k stolom z občerstvením.*
*Prsty si projel své vrabčí hnízdo na hlavě a uvolněně si oddychl. Jeho pohled spočínal na obrazovce mobilu. Dnes se konala oslava narozenin jedné z místních čarodějek, ale jelikož on se vyznal v New Yorku jako Španěl v Portoriku, potřeboval někoho, kdo s ním půjde. Vůbec poprvé se dožadoval pomoci. Nakonec se mu podařilo Triss, jeho dá se říct „zachránkyni", přemluvit. Ačkoliv to vypadalo spíš jako přímo prudění, za něž ho někdy asi zabije. To ovšem byla daleká budoucnost, k níž bude zas o krok blíže jedině, když se rozloučí s Gideonem a Sebastianem a odejde z baráku na místo, kde ho měla dlouhovlasá čarodějka vyzvednout. Na místě ještě pak pozdravil Nathanaela, kterého se Triss zjevně rozhodla vzít s sebou. Při té zimě se div úplně nezavrtal do bundy jako eskymák do kožichu. Byla chyba si přes tu polorozeplou košili hodit pouze bundu. Div si za to v hlavě nedal facku. Tu by si i vlastně docela zasloužil. Ale nač se zdržovat násilím venku, když si tou nevymáchanou hubou rovnou otevře dveře vedoucí k dalšímu průšvihu. Naštěstí už na to byl zvyklý. Během cesty ovšem neřekl ani slovo. Šel mlčky a jediné, co by se dalo tak nějak slyšet byly jeho kroky. Před vstupem se náhle zastavil, otočil se na patě ke svým společníkům.* Děkuju, že jste mě sem zavedli. *Kývl. Své ruce po tlesknutí spojil dohromady.* Budu rád, když půjdete se mnou dovnitř, pokud se teda nechcete vracet zpět domů. Nenutím vás. *Vychrlil ze sebe. Jeho štíhlá ruka mu opět zajela do vlasů, zatímco ta druhá přestala sbírat látku bundy a schovala se do kapsy upnutých černých džín. Vevnitř je ale nechal jít po svých, pokud teda vůbec do budovy s ním vešli. Okamžitě zamířil přímo k baru, kde by si mohl prohlédnout nabídku drinků a rovnou si i objednat. Bundu si už svlékl a pověsil ji na věšák u dveří, tudíž prostorem prošel s části odhalení hrudí. Okolo krku mu visel nejeden náhrdelník, ruce plné náramků a nehty zbarvené do černa. Mimo to kromě pih zdobily jeho obličej tmavější stíny s jednoduchými linkami. Rohy samozřejmě překrývala iluze, kdyby náhodou se tu objevili civilové bez zraku.*
*Triss byla chvilku zmatená, co po ní nový čaroděj chce, ale nakonec pochopila. Nebyla si jistá, zda chce zrovna lézt do klubu upírů, ale nakonec...bude tam mít Natea a Hirama a pořádá to čarodějka, tak zřejmě to bude bezpečná akce. Kývne mu na to a na jeho žádost ukecá i NATEA.*Ahoj murcialágo.*Pozdraví svého kamaráda a prohrábne si vlasy.*Zdravím, Hirame.*Energie se jí po rychloodvykačce vracela jen pomalu a vrátila se jí určitá paranoia a úzkost kdy zase ztratí kontrolu. A taky noční můry. Ale zvládala to poměrně dobře, s tímto se nějak dalo pracovat, i když se cítila nevyspalá a mnohdy emočně plochá nebo v depresi. To ale asi po prudkém vysazení nebylo nic zvláštního, stejně jako touha po další pilulce štěstí, která ji zase uvolní a rozesměje. Čekala, zda Nate splní svůj slib z února a na další picí akci ji opije. Dovedou HIRAMA až tam a přikývne na jeho díky.*Není zač.*Jen mu kratince položí ruku na rameno a pak ho nechá jít dovnitř a otočí se na svého nejlepšího přítele.*Půjdeme tam?*Zeptá se, ale dá si záležet na neutralitě, aby jeho rozhodnutí neovlivnila. Na sobě měla jen jednoduché oblečení v podobě černých džín s vysokým pasem, přes to dllouhé triko do půlky stehen s motivem tolik známým pro košile - černofialovou šachovnicí, k tomu kanady a kožená černá bunda. Vlasy jí volně splývaly do půlky zad skoro a konečky z rozmaru zahalila do tmavě fialové barvy pomocí magie, aby někam posílala trošku energie a tolik jí neupouštěla. Vlasy si prohrábne, jakoby jim dávala nějaký řád a pousměje se.*
*Nate se ušklíbnul na SMSku, co mu Triss napsala.* /A tentokrát pít budeš?/ *Zajímá se pobaveně, když se zeptá Tiny, zda by ji nevadilo pohlídat dvojčata, že někam zamíří s Triss. Po jejím souhlasu, který byl tvrdě uplacen velkou částí nové knihovny, se Nate obleče do riflí, trika a košile, na což hodí bundu. Po letech vytáhne z garáže svou motorku a vyrazí na místo, co mu Triss napsala.* Nazdar, hermanita.. Kde že to má teda být? *Rozhlédne se zvědavě kolem, když nevidí v okolí žádný klub. Pozvedne obočí, když pozná příchozí osobu.* Čau.. *Ušklíbne se poté.* Nemáš mi náhodou co vysvětlit? *Nakloní hlavu lehce na stranu, když si ho prohlíží s vševědoucím úšklebkem a pak se koukne na Triss, aby věděl, odkud vítr míří. Sleze z motorky a dál ji vede vedle sebe, když míří ke klubu. Tam ji na parkovišti zaparkuje a přidá se k oběma už bez ní.* Skončí to jako posledně? *Uchechtne se Nate pobaveně na její slova, ale potom přikývne a zamíří dovnitř.*
*Když mu Lexi zamávala s pozvánkou na nějakou párty kterou našla na ulici přišlo mu to zvláštní. Kort když se tlemila nad tím, že to bude nějaká dungeons and dragons party. Protože tam zmíňují čaroděje. Adrienovi se nechtělo vážně ne, ale Lexi ho perfektně přesvědčila. Tak se vydali metrem na ten večírek. Nebyl si vůbec jistý jestli nemají koupit nějaký dárek, když je to narozeninová oslava, jak se dočetl na pozvánce. Proto ještě naléhal na Lexi, ať koupí aspoň dárkový koš s nějakými pochoutkami, aby tam nešli s prázdnou - ikdyž ani jeden z nich osobu neznali. Když dorazili na místo akce tak se Adrien jen koukl na Lexi, která se celkem mračila.* Co je? *Zeptal se ona jen zakroutila hlavou ve znamení, že to nemá řešit. Když na ně přijde řada u vstupu, tak se na ně ochranka jen nechápavě podívá.* Dárek pro oslavence? *Jeden človek z ochranky jejich dárek vezme a Adrien má chuť na něj zakřičet, ať to nevyhazuje, že je ten koš stál skoro 70$. Ale muž ho jen vezme do zadu a pustí je. Lexi jen pokrčí rameny a už už táhne Adriena do davu.* Lexi nemyslíš, že jsme trochu... nevhodně oblečený? *Zeptá se, když vidí co lidé mají na sobě...Lépe řečeno co nemají na sobě. Někteří vypadali jako kdyby utekli z mola z fashion weeku. Jiný vypadali dočista nazí.* Lexi, myslím, že tohle je trochu vybraná společnost a my tu asi nemáme být! *Prohlasil a Lexi se na něj jen otočila.* To by nebyly po městě poházané pozvánky, kdyby to byla jen vybraná společnost. *Adrien se jen podíval na ty kusy látky, kteří měli oblečené a pak na sebe. On sám měl tričko a nad něm košili a nějaké kalhoty. Vypadal obyčejně až to bilo do očí. Lexi na druhou stranu měla svoji koženou bundu s nápisem, který si na tu bundu kreslila sama a pak své typycké oblečení i ona sem pasovala víc než on. Hned jak došli k baru Lexi oběma objednala panáka. Adrien se jen zamračil a když je dostali tak ho vypil.*
*Maddie sleduje, jak lidé přicházejí a klub se postupně plní, zatímco ona zůstává na svém vyvýšeném místě. Zahlédla pár známých tváří, víle s níž se dokonce jednou pomilovala, přikývne ladným pohybem, jakoby schvalovala její přítomnost zde. Zjemní to však úsměvem, který mohl být jako pohlazení motýlích křídel - hedvábně jemný, milý. Podívá se k baru, kde na její žádost prozatím rozdávali welcome drinky bez magického účinku. Dnešní barmani byli v obsazení dvou čarodějů - zrzavé, pihaté a modrooké Lillith, které nemohlo být naoko více než pětadvacet, ačkoliv opak byl pravdou, tmavovlasého, modrookého a v mnoha ohledech dokonalého muže bez vady na kráse, snad jen příliš šlachovitého, Tierneye - a tmavovlasé víly, jejíž oči byly bez iluze naprosto černé, jako oči démona. Pro klid přítomných však měla iluzi bělma, alespoň. Elvenya z nich byla paradoxně nejvyšší, ale také působila nejvíce křehce. Špičaté uši jí vyčnívaly z vlasů, ačkoliv civilové bez Zraku to nemohli vidět. Pro podsvěťany to ovšem mohlo být příslibem dobré zábavy, když drinky míchá víla, které na to obecně měly cit, jak se zdálo. */Lillith, začneme s magickými nápoji, už se začínám nudit. Klidu jsme si užili dost. Chci drama, akci, zábavu...chci chaos./*Řekne telepaticky zrzavé čarodějce, které se jen zableskne v očích a její vlčí ouška, která pro civily vypadala jako pouhá čelenka, se nepatrně sklopí, jak zareagovala bez jediného pohledu na rozkaz a zřejmě ho poslala dál. Maddie poklepe na sklenici a nechá spoře oděné, najaté číšníky, co se z místnosti za barem objeví v ozdobných trenýrkách a nahoře bez v případě mužů, či se zdobnou podprsenkou, které košíčky propojoval zlatý řetízek, a k tomu minikraťásky z lesklé látky u žen, aby s pár z již připravených nápojů proklouzli mezi hosty a nabízeli jim další drink, který byl stejně jako všechny ostatní na účet hostitelky.*
*Kill si prohlížel nerozhodně plakát na oslavu narozenin nejvyšší čarodějky Bronxu. Tušil, co bude asi obsahem zábavy. Nebyl včerejší. Přesto se však nakonec rozhodl do klubu vydat. Alespoň na chvíli, popřát oslavenkyni, popovídat si a odejít. Stejně měl dneska v noci ještě hlídku, na kterou musel dorazit, takže to ani tak na velké zdržení neviděl. Navíc nebyl na tyhle trochu šílený akce. Stačily mu večírky Lady Seymour a i ty minimalizoval co nejvíc, to šlo. Zastavil svým autem kousek od klubu, který byl napsaný na plakátu, zajistil ho, vypnul motor, vystoupil a zamknul, načež se vydal dovnitř. Na sobě neměl nic extra, jen rifle, triko a šedý delší kabát, jelikož byl připravený se hned po dojezdu na stanici převléknout. Sotva vejde, tak se malinko zarazí nad počtem tolika lidí, ale jako vždy se ve společnosti brzo obrní a vyrazí najít oslavenkyni. Taktéž ho do nosu udeří upíří zápach, ale moc se nad tím nepozastavuje. Bylo mu jasné, že tu bude.* Ne, děkuji.. Jsem tu jen krátce.. *Odmítne nabízený drink slušně od jedné z číšnic a raději ani nezačne přemýšlet nad tím, co měla na sobě, protože to by hodil hned zpátečku a zmizel.*
*Príde k stolom s jedlom a vyskúša niekolko dobrôt pre výli nad ktorími uznanlivo pokíva hlavou.* /Skye si musela najat výlieho kuchára alebo tak niečo. Je to výborné./ *Povie si a otočí sa k stolom chrbtom. Zrovna keď sa v dave hostí začnú objavovať sporo odený muži a ženy ako obsluha. Ako si prezerá hostí zrak jej padne na mladého muža ktorí sa tvári trochu nervózne a rozpráva sa s ženou v kozenej bunde a modrími vlasmi.* /Ale že bi civil? Toto bude zábava./ *Uškrnie sa nezbedne, najbližšej servírke vezme z podnosu dva poháre a vikročí k mladému mužovi a jeho priatelke.* Čaute, ako sa vám tu páči? *Pozdraví veselo ADRIENA a jeho spoločníčku.* Nedáte si trochu so mnou? *Spíta sa a podá ADRIENOVI a mladej žene poháre s Bloody Mary. Nechá ich ale na pol ceste k nim abi sa sami rozhodli či si ich vezmú.*
*Na místě srazu pozdravil nejen Tris, ale i Nathanaela, na nějž se tázavě podíval.* Jestli to bylo mířeno na mě, myslím, že ne. Nebo nepamatuju si, že bych ti nějaké vysvětlení dlužil. *Zapřemýšlel ještě na místě, než se dal do chůze.* Možná jsem zapomněl něco naposledy říct? Už je to skoro měsíc, takže těžko říct. *Mikne rameny, načež se opět pokrčí a zavrtá do bundy. U vstupu do klubu pak poděkoval za doprovod. Na čarodějčiny slova následně jen kývl a zmizel jí a Nateovi z dohledu. Pokud se rozhodli zůstat, nerad by je otravoval. Ostatně se chtěl nejdříve hlavně napít, než se začne s někým bavit. Proto taky zamířil hned k baru, u nějž si objednal jeden z drinků.* Jednoho panáka švestkovice. *Když uviděl v nabídce i pálenky, rozhodně se nedíval na ostatní. Došlo mu, že to nebude stejné jako v jeho domovské krajině. Možná to bude dokonce lepší, uvidí se.*
No...drž se pevně...v nočním klubu pod sídlem klanu upírů.*Ušklíbne se a potom se podívá na Hirama.*To jsem nezmiňovala...Nate je taky čaroděj.*Zazubí se a vydá se s Nateem i Hiramem na cestu, načež pokrčí nechápavě rameny.*Na mě nekoukej, nevím, co očekáváš.*Zasměje se a nechává jejich konverzaci mezi nimi, až dokud se s Hiramem prozatím nerozloučí.*Myslíš líbání nebo to, že jsem nemohla pít? Dnes pít můžu.*Cukne jí koutek do úšklebku a rozhlédne se. Poté, co je zkontroluje ochranka kvůli zbraním se dostanou dovnitř. Na vyvýšeném baldachýnu spatří nejvyšší čarodějku a nad tou ironií se uchechtne.*Nečekala jsem, že skončíme na akci nejvyšší čarodějky Bronxu.*Ucukne pohledem před obnaženým ženským tělem a obratně se jí uhne z cesty a odmítne drink, který nese. Raději si zajde k baru a objedná si klasicky whiskey jen pro sebe, jak neměla ponětí, zda si Nate nevezme něco z jejího podnosu. Až když před ní drink přistane, tak se po NATEOVI zase rozhlédne.*
*Nate se uchechtne.* Velmi zajímavá volba pro párty čarodějky.. *Zkonstatuje, než se k nim připojí HIRAM.* Jo.. Tak nějak.. A ty taky, jak jsem se dozvěděl od Triss.. *Dodá k Trissiným slovům a sleze z motorky, kterou poté vede vedle sebe. Dojdou až ke klubu, kde motorku zaparkuje a vejde dovnitř.* Myslel jsem to první.. *Uchechtne se pobaveně na její dotaz, ale spokojeně přikývne nad tím, že dnes už pít může. Vejde po kontrole dovnitř a rozhlédne se, načež se po TRISSINÝCH slovech koukne kam ona a ušklíbne se.* Však už jsi na jedné její akci byla, ne? *Pronese a pak už Triss následuje k baru. Nápoje od číšníků odmítá a na baru si objedná klasiku stejně jako Triss vedle které se postaví a jakmile jim oběma přistane drink, tak ji ho zvedne k cinknutí.* Tak na co je to tentokrát?
*Adrien se rozhlíží po clubu a vidí, jak Lexi váhá s panákem, který do sebe nakonec taky kopne.* Co je s tebou? *Zeptý se jí a ona jen nakrčí nos.* Smrdí to tu jak zdechlina! *Prohlásí až se pár lidí otoči a někteří se na ni zamračí jako kdyby je snad urazila.* Já nic necítím, možná je to jen něčí parfém. *Navrhne a Lexi jen pokrčí rameny. Adrien tu nikoho kromě Lexi nezná, rozhlíží se po klubu a prohlíží si to všechno.* Tenhel klub vypadá dost luxusně mám pocit, že jsem se měl víc vyfiknout... nebo si neoblékat nic. *Koukne se na nějaký pár, který je téměr uplně nahý. Lexi se jen zasměje a zakroutí hlavou.* Všimls sis toho tmavovlasého barmana? Je to docela kus, že? Je úplně nádhernej, je to jako kdybych se dívala na dokonalost samo... až na ty oči asi má čočky. *Adrien se otočí, aby se na barmana podíval. Prohlížel si ho dost dlouho na to, aby to bylo vhodné. Ten barman byl opravdu nádherný. Jenže nevěděl jak to s očima Lexi myslí, jemu se zdáli naprosto normální.* Mám chuť ho nakreslit...*Podotkl Adrien a pak se kousl do rtu.* Ale obávám se, že takovou krásu bych nedokázal nakreslit, nikdy v životě. *Lexi se na něj ušklíbne a on hned začne kroutit hlavou.* Notaaak nebuď srab, tohle je New Yorku bejby. *Rýpne do něj loktem.* Běž si říct o číslo a pak ho můžeš nakreslit. *Tohle přemlouvání neměl rád a jen nesouhalsně zakroutil hlavou. Když k nim přijde moc pěkná dívka, ještě nezná její jméno ale je to LYRIA, je vlastně rád za to, že je takto vyrušila. Jinak by nejspíš byl Lexi dokopán ať tam jde.* Ahoj, dobrý co ty? Je to tu dost...výrazné. *Hledal to správné slovo, kterým by othle popsal. Když jim nabídne drinky Adrien se zamračí. Tohle něčím smdělo a všiml si, že se to Lexi taky nezdá.* Ne díky, moje přítelkyně nám zajde k baru. *Řekne rozpačitě a koukne se na Lexi, která se začala hned tlemit na slovem přítelkyně. Takže tímhle způsobem půjde dnešní večer. Pak se otočí na Adriena a prsty u hlavy ukáže znat "rozkaz kapiatáne" a vypaří se k baru zatím co Adrien zůstane s neznámou sám.* Jsem Adrien. Jak se jmenuješ ty? *Zeptá se a snaží se nebýt moc roptýlený tím, jak kolem kráčí číšníci, téměř nazí.* /Kdy se tu ti objevili?/ *Otočí se, aby viděl Lexi a všimne si že se vypavuje s tím barmanem a ještě ukazuje směrem na Adreina.* /Kurva./ *Raději se otočí zpátky k dívce.* Víš čí je tohle oslava? Já s Lexi jsme viděli pozvánku někde na ulici a Lexi řekla že sem zajdeme. *Vysvětlil a snažil se trochu kroutit do rtymu písniček. Všimne si jak se Lexi vrací se dvěma stejně vypadajícímí drinky. Když přijde k nim znova všimne si i lístečku mezi prsty.* Jednou BLUE LAGUNE pro pána i s číslem, můžeš mi poděkovat potom. *Mrkne na Adriena a on si o ní vezme drink i lísteček, který schová do kapsy. Pití se hned pořádně napije.*
*Maddie se jen rozzáří nad tím, že zatím vše vychází jak má a lidé si začínají rozebírat a pít drinky, takže se dostavují první účinky. Zatím je to vše ale takové nenápadné, nevinné. Zdá se, že barmani dávali lidem do rozjezdu účinky, které nebyly tak nápadné. Nebo jen ti co měli ty nápadnější se ještě nenapili? Čarodějka spustí nohu z baldachýnu a posadí se, načež se zvedne a párkrát lžičkou zaťuká o skleničku a ten zvuk nepatrně zesílí magií, aby ho nikdo nepřeslechl. Civilové si mohli myslet, že má v šatech schovaný mikrofon, což jim nebrala. Jen se nad tím v mysli ušklíbla. Počká, až se všichni utiší a usměje se, načež přátelsky roztáhne ruce.*Vitejte při dnešním zajímavém večeru kdy bude možné cokoliv. Nezalekněte se a dobře se bavte, pijte seč můžete a jezte, co hrdlo ráčí. Všeho je dostatek! Děkuji za to, že jste dorazili a užijte si zábavu.*Prohlásí vědoucně a všem pokyne číší, čímž je přivítá. Přípitek k narozeninám bude klasicky později, až se zábava více rozproudí. Sejde po schůdcích dolů a vmísí se mezi lidi, až se dostane k baru.*Lillith, pak mi oznamuj, kdyby něco docházelo, mám propůjčený klíč od skladu s alkoholem, jen pak musíme vše doplnit.*Řekne čarodějce, když se zlehka opře o bar a a po pootočení hlavy zaznamená čaroděje HIRAMA. Ne, že by v ten moment věděla, že je čaroděj.*Dobrý večer, přeji. Bavíte se zatím dobře?*Zeptá se pobaveně, protože jí zrzavá barmanka telepaticky řekne, co byla jeho objednávka. Účinky ale byly nahodilé a nepamatovali si je ani oni. Dopije zbyteček vína a poklepáním o hrdlo sklenice a desku barového pultu si poručí další víno.*
*Zatímco hledá Maddie, tak najde ještě jednu známou tvář a pro zatím se vydá za ní.* TRISS? *Osloví ji, aby věděl, že se nespletl, načež si všimne, že má společnost.* Ohh.. Pardon.. Nevšiml jsem si vás.. Doufám, že neruším.. *Pousměje se, než se otočí přímo na Triss.* Chtěl jsem vás jen pozdravit.. Nečekal jsem, že vás tady potkám.. *Nadhodí se slabým úsměvem, načež se ještě rozhlédne, až zaregistruje Maddie. Teď, když už ví, kde je, se otočí ještě na několik minut k momentální společnosti, než zaslechne její proslov a poté se mu ztratí v davu.* Ach.. Zdá se, že ta, které jsem přišel popřát mi zase zmizela z dohledu.. *Prohodí pobaveně.*
*Nad jeho výrazom sa uchechtne.* Výrazné nieje to správne slovo verte mi že ste zatial nič nevideli. *Tajnostskárski na ADRIENA a LEXI žmurkne. Odloží drinky ktoré im ponúkla na podnos okoloidúcej servírke a zbehne usmiatu LEXI pohladom zatial čo ide k baru. Keď sa jej ADRIEN predstaví elegantne sa mu ukloní.* Som LYRIA. *Odpovie a sleduje jeho pohlad až k jeho priatelke ale jej počínanie nijak nekomentuje. Chití ADRIENA za ruku nasmeruje ho k miestu kde sedí DEE a vistretou rukou ukáže rovno na ňu.* Oslávenkiňou je najviššia čarodejnica Bronxu MADDIE COLBAN. A môžem ti zaručiť že tu zažiješ veci ktorím sám nebudeš chcieť uveriť. *Pozrie na LEXI ktorá sa medzitím vrátila s ich nápojmi a zrejme počula aj to čo povedala o DEE. Ale to už čarodejnica vstala a predniesla uvítací príhovor. *Keď skončí a odíde k baru znova sa otočí na ADRIENA hovor si o nej čo chceš ale tá baba má štíl. Predstavím vás ak chcete. *Povie s nadvihnutím obočím.*
To uvidíme, zda se bude opakovat. Ale jestli se tu objeví Malachai tak bych neriskovala. Už tak, že se s Maddie zrovna dvakrát moc nemusí.*Zasměje se a přikývne na NATEOVA slova.*Jo, jo. Na tom maškarním plese v Pandemoniu a byla i u Zacharieho na té akci.*Přikývne ještě jednou a objedná si u baru pití, načež si s Nateem cinkne, aby si připili.*Na zábavný večer, kdy nás nepřijde zabít Kai?*Nadhodí pobaveně a ještě zkontroluje telefon a ze zvyku napíše, že je vpohodě na akci v B+, ale jsou tam čarodějové, co to tam hlídají a nemusí se bát. Těsně předtím, než se napije ji zarazí hlas, tak sklenku odtáhne od svých rtů a otočí se za hlasem.*KILLIÁNE.*Usměje se na vlkodlaka od policie, který ji přišel pozdravit a podívá se na NATEA.*Taky bych Vás tu nečekala. Nezdálo se, že by toto byl typ akce pro Vás?*Na konci tázavě zvedne vysvětlení, jakoby se ptala, co ho vedlo k tomu zde přijít.*Toto je můj kamarád Nathanael Donum...a toto je můj známý Killián Seymour.*Představí oba muže, aniž by dala jakkoliv najevo napětí z toho, že seznamuje Natea s člověkem s nímž se omylem políbila. Jestli to zjistí, tak jí to dá sežrat.*Myslím, že zrovna ji ani v davu nepřehlédnete...*Zamumlá a skryje úsměv do sklenice z níž se [link src="napije.Dva"] loky v ní zmizí jako nic a Triss nad kvalitním alkoholem nakrčí na moment nos, jak ji zapálí v hrdle a odkašle si, protože se jí nějak sevře. Ale ani to nepomůže.*/Špatně se mi dýchá./*Napadne ji najednou a zamrká. Párkrát se zhluboka nadechne a ošije se. Po chvíli dokonce zalapá po dechu a párkrát si potáhne za košili. Začínala vypadat trochu vyplašeně.*Nezdá se Vám, že tu chybí vzduch? Nejsou tu žádné okna...*Zamumlá zničehonic a znovu se plytce několikrát nadechne a promne si spánky.*/Ne, ne, ne...takhle začínají panické záchvaty...tohle ne../*Napadne ji a začne se poněkud dezorientovaně rozhlížet po dveřích na záchod, kde by se před tolika lidmi ukryla. Myšlenka na maličký prostor v ní ale vyvolá zničeho nic naprostou hrůzu.*/Ne, ne. Záchod ne./*Polkne si pro sebe a dopije, jakoby to mělo něčemu pomoci. Místo toho se to jen zhorší a Triss se z hrdla ozve náznak zakňučení, skoro jako parodie na štěně. Vzhledem k tomu ale, že vypadá vystrašeně a z jejího těla unikne silnější poryv magie, je tento dojem velmi rychle vyvratitelný. Musela odložit skleničku, protože se jí ruka začne třást.*
*Nate se uchechtne.* To ani nic nestihneme, jestli se tu objeví.. Luskne prsty a budu dead.. *Pronese prorocky, ale pozvedne nejprve obočí nad tím, že Kaie Maddie nemusí, než se ušklíbne.* Pochopitelně.. Kdo ho taky musí? *Položí řečnický dotaz a zamíří k baru, kde si objedná.* Jop.. To bych bral.. *Zasměje se a přiťukne si, než si ze skleničky odpije. Na rozdíl od Triss, totiž KILLIÁNA zaregistruje až pak. Polkne a zvědavě nakloní hlavu na stranu.* Tvůj známý? A kde jste se seznámili, jen tak mezi námi? *Zeptá se, načež se zarazí.* Co to bylo? Proč se to rýmovalo? *Pronese znova, načež se zamračí na skleničku.* No bezva.. To budu teď jako rýmovat? Jak dlouho to bude trvat? *Otočí se zamračeně na barmana. Vyčkává na odpověď teda alespoň do doby, než vedle něj začne Triss plašit.* Co se děje? Nějak se tvoje tělo chvěje.. *Zajímá se a pro sebe si zavrčí nad tím hloupým rýmováním.* Ovšem že tu nejsou okenice, když upírovi ublíží jiné než světlo měsíce.. Ale to jsi přece věděla předem, dřív než jsi vešla hlavním vchodem.. *Sleduje ji, jak začíná panikařit, zatímco v hlavě proklíná účinek nápoje.*
*Adrien se jen zamračí na dívku, kterou k nim přišla.* Těší mě. *Potřese si s ní rukou a sleduje Lexi, jak jde k baru a snaží se jí naznačit, a%t si sakra s tím pití pohne, protože se Drien necítí vůbec dobře. Ani po tom jednom panáku, kdy by měl být trochu uvolněnější. Koukne se na Lyriu, když ho vezme za ruku a ukáže jí na mladou ženu, která má krátký přednes předevšemi. Všichni ji slyší.* /Asi má na šatech takový ten malý mikrofon.../ *Napadne ho hned a při slovech Lyr se na ni nehcápavě podívá.* Nejvyšší čarodějka Bronxu? To máte nějké tituly z dungeons and dragons? *Zeptá se nechápavě a když vidí Lexi pohledem jí poděkuje a vezme si pití a začne ho hned pít.* Uhm ne díky Lyr, myslím že půjdem tancovat s Lexi nebo tak. Těšilo mě. *Drien chytí Lexi pod pažou a hned jí táhne pryč.* Slyšelas to? Prej nějaká čarodějka bronxu nebo co. Tihle lidi co hrají DnD jsou fakt magoři! *Prohlási a napije se svého pití tak, že mu zbývá asi jen poslendí čtvrtka. Jaksi mu to pití až moc chutná a pije se mu moc snadno. Něž stihnout dojít k baru tak to stihne vypít. ROzhlédne se a všimne si dvou mladých lidí NATEA A TRISS. Hned rukou začne bouchat do Lexi.* Lexi, Lexi, Lexi to jsou ti z toho novýho filmu! Byli jsme na tom v kině! Pamatuješ?! *Koukne se na ni a ona se ohlédne a zazubí se na něj. Ale už mávla na barmana a objednala si dva SEX ON THE BEACH a během chvíle je má i před sebou a jeden podá Adrienovi. Hned se napije.* Jen běž za nimi broučku. *Zazubí se na něj a Pohladí ho po paži a Adrien se hned nadšeně jak malé dítě zazbí s rozejde se k nim.* Ahojte! Vím ,že mě neznáte ale uplně jsem si zamoloval váš film! Nechcete podžet třeba pití, bundu nebo vyčisti boty? *Zeptá se nadšeně.* Klidně vám koupím další rundu pití. *Prohlásí a začne hned objednávat vodky.*
*Úsměv TRISS oplatí, načež přikývne.* Já sebe taky ne.. Ale znám se s nejvyšší čarodějkou z její akce a chtěl jsem ji popřát, než odtud odjedu na hlídku.. *Odpoví ji. Následně se otočí na mladíka u ní a přikývne.* Těší mě. *Pronese a nabídne mu ruku, načež pozvedne obočí nad jeho rýmováním. Posléze zareaguje stejně jako on a koukne se na jeho pití, načež se zatváří uvědoměle a vrátí se pohledem k Triss, aniž by zodpověděl jeho rýmovanou otázku.* Za chvíli ji určitě najdu.. Jak se jinak máte? *Zajímá se, ale to už Triss začne panikařit. Chvíli ji sleduje i marné pokusy NATHANAELA z ní dostat nějakou odpověď.* Odveďte ji na čerstvý vzduch.. Hned.. *Poradí mu, načež se slabě zamračí na dalšího mladíka, co jim zastoupí cestu.* Pan BENNETT.. To je zajímavá náhoda.. *Založí si ruce na hrudi, když se zamračí na skleničku v jeho ruce. Věděl, že je mladík nezletilý.* Pro dobro vaše.. *Podívá se za jeho záda, kde zahlédne modré prameny.* ..i vaší kamarádky doufám, že se jedná o nealkoholický nápoj.. *Pozvedne obočí a sjede ho pohledem, načež se ještě na chvíli po jeho slovech zaměří na dvojici Triss a Natea. Neměl ponětí o tom, že by hráli ve filmu. Nesledoval moc nejnovější filmové počiny, pokud nešlo o opravdu skvostná díla.*
*Triss se zasměje, když Nate začne rýmovat.*Potkali jsme se na akci od Maddie.*Kývne k nejvyšší čarodějce, jenže potom se sama napije a její nálada se rázem změní, takže Killiánovi už neodpoví a nepomůže tomu ani mladík (ADRIEN), co se k nim přimotá. Začne se cítit stísněně. Hlava se jí trochu zatočí a Triss automaticky vyhledá Natea o kterého se opře a poněkud úzkostlivě se k němu přitiskne jako k záchrané kotvě. Překvapivě zareaguje na to, co se jí ptal a přiloží mu ruku ke spánku a na moment s ním sdílí svoje úzkostlivé pocity, než se stáhne, protože se na to nedokáže soustředit.*Je tu strašně těžký vzduch.*Řekne a nohy se jí podlomí. Sklenice třískne o pult a několik očí se k nim na moment otočí, ale za chvíli si hledí svého. Číšník, jehož číslo měl ADRIEN se k nim přitočí s trochu starostlivým pohledem, protože Maddie nechtěla žádné rozboje a nakonec Triss přisune sklenici čisté vody, protože sám cítil její magii, která se ve stále větších poryvech uvolňovala.*Napijte se. Udělá se vám lépe.*Pobídne ji a Triss po sklence okamžitě sáhne a čisté ledové vody se napije a opře si ji o čelo. Hlava ji třeštila jako po záchvatu a díky bohu za upití, jinak by díky třasu rozlila vodu. Nějak tak se cítila u té své "odvykačky". Malachaiovi se teď nevyhýbala, ale cítila se sakra trapně, když ji držel v teple během zimnice, srážel jí horečku studenými obklady, držel vlasy, když musela při odvykání vyzvracet jakékoliv jídlo, či pití, co jí připravil. A raději se k tomu tématu nevyjadřovala. Starost a nelibost v jeho očích, že mu to uniklo i když byla u něj byla znatelná a nestála o další hádku, když teď byla zesláblá ještě. Ještě chvíli úzkostlivě sleduje lidi i strop, zda náhodou nespadne, nebo stěny, zda se všechno nesmrskává, ale skutečně se jí po chvíli začne dělat lépe. Zhluboka se trochu nadechne a ohlédne se na barmana, aby poděkovala a odsune sklenici po whiskey dál od sebe.*Znovu už neeee....copak nestačilo, když tuhle akci jednou pořádal Malachai?*Zamumlá si pro sebe a promne si kořen nosu.*Už je mi líp.*Řekne pak a vymaní se mu.*A taky bylo líp.*Ušklíbne se na Killiána v odpovědi na jeho otázku a otočí se na příchozího mladíka a nasadí co nejvíce pohodový výraz, aby ho neodradila.*Ahoj, to nás těší...a jak se jmenuješ?*Zeptá se klučiny s jemným úsměvem, i když se cítila po tomto zážitku s whiskey poměrně vyšťavená.*/Whiskey už dnes nepiju./*Napadne ji.*
*Zamračí se na TRISS poté, co se zasměje, jak začne z donucení rýmovat.* Jestli se pokaždé, co promluvím, budeš takhle smát, tak se s tebou přestanu bavit ni psát.. *Zabručí otráveně se založenýma rukama. Pozvedne zvědavě obočí ohledně akce oné čarodějky.* Zdá se mi to nebo ne, že ses dost bavila na té akci pitomé? A ani ses neobtěžovala, aby jsi mi pozvání poslala.. *Odfrkne si a je uražený. I za to rýmování. Alespoň teda do chvíle, než Triss začne plašit. Obejme ji a přitáhne k sobě, když se k němu přitiskne. Vzhlédne ke KILLOVI a přikývne na jeho radu, načež začne od sebe lehce Triss odtahovat, aby ji pobídl k chůzi, ale to už se na ně otočí barman. Zatímco Triss pije, tak se on otočí na ADRIENA.* I když mi ta pozornost lichotí, a normálně bych nebyl proti, tak teď nemám čas se ti věnovat, když Triss začala sama se sebou bojovat.. *Odpoví mu ve verších a čeká, jestli se Triss udělá lépe po onom nápoji. Když se tak stane, tak si vnitřně oddychne, ale pozvedne obočí, nad jejími slovy.* Co znova ne? Jakou akci pořádal Malachai? Jen tak na okraj, jeho nápady by měly být zakázané.. *Zajímá se. Uvolní ji objetí, když se mu začne vymaňovat, načež se pozornost vrátí na klučinu, kterého si už všiml i Killián a očividně ho znal.*
*Všimne si, že je ta holka ta herečka co hrála tu holku ve filmu trocha mimo, ale je mu to naprosto jedno.* Ne ne já rád udělám všechno co potřebujete. *Řekne a pořádně se napije svého pití a cítí jak je dost silný.* /Sakra tady v to klubu míchají sakra řílý drinky./ *Napane ho hned a pak si všimne jak jde číšnice s miskou jahod a on ji vezme. Hned se natlačí k Nateovi.* Nenech mě tě krmit. *Řekne nadšemě a začne mu cpát jahodu do pusy. Ikdyž nechápe proč dělá přesně opak toho, co říká. Vždyť se o něj chce jen hezky starat, rozmazlovat ho jako spárvný fanoušek.* Nejmenuji se Adrien. *Prohlásí když se ho Triss zeptá na jméno a když před ně barman položí vodku tak jeden postrčí k Nateovi.* Nekoupil jsem to pro vás, tak nepijte. *Posrčí to pití k němu blíž.* Já nejsem nějaký popletený, proč nejsem popletený? *Snaží se mluvit, ale říká přesně opak toho co myslí. Napije se pití. Když uslyší hlas Killiana jen se na něj usměje.* Já vám sakra rád vidím pane Seymoure. *Zazubí se na něj, ikdyž o opravdu rád nevidí sakra proč řekl že ho vidí rád? Koukne se na své pití a pak na Killiana.* Jo je v tom chlast...*Pokrčí rameny.* /Sakra ale tohle jsem nechtěl říct./* V tomto pítí alkohol je. Ano sakra...*Začíná se do toho nějak plést Tak to vzdá.* A Lexi...*Otočí se, aby našel kamarádku, ale ta nejspíše zdrhla jen co si všimla Killiana.* Lexi tu někde asi je a je mi naprosto jedno co dělá. *Do háje co to mele, vždyť mu není jedno co Lexi dělá! A rozhodně neví kde ta holka je.*
*Přikývne na TRISSINA slova, kde se potkali, načež může jen sledovat, jak se čarodějka začíná hroutit. Poradí proto NATEOVI, aby ji odvedl ven a postaví se stranou,a by tak mohl učinit, ale to se jim pod nohy začne motat ADRIEN. V zájmu bezpečí TRISS a vlastně i jejího společníka, se proto postaví mezi ně a upotá mladíkovu pozornost. Pozvedne obočí nad jeho slovy a založí si ruce na hrudi. Podezřívavě si prohlédne jeho i jeho nápoj, načež se zamračí.* A zřejmě to nebude první alkoholický nápoj, že ano? Vidím to tak, že se se mnou teď svezete na stanici a zavoláme vašim rodičům, co vy na to? Stejně mám cestu do práce.. *Řekne mu a sundá ruce za založení.* Teď bych ti doporučil odložit tu sklenici.. *Otočí se ještě na Triss, když se vzpamatuje.* To je dobře, že je vám líp.. Omlouvám se, ale budu vás muset opustit, abych tady pana Bennetta doprovodil tam, kam patří.. *Omluví se ji a otočí se zpátky na mladíka.*
Ta akce někdy dva tisíce dvacet, kde byli všichni nejvyšší čarodějové a vílí král...*Odpoví mu, když už se pomalu vzpamatovává. Největší její překvapení je, když začne vnímat normálně a vidí fanouška, jak se snaží krmit Natea. Zadrží ale i úsměv a zeptá se hocha na jméno. Zmateně nakrčí obočí, ale vše jí dojde, když v obdobném duchu pokračuje i dál a u vodky nakrčí nos. Jestli byly nápoje magicky očarované, tak budou v háji. Rozesměje se, když řekne, že je to jeho první alkoholický nápoj, ale trochu se zklidní, když to Killián začne brát tak zle.*Ale notak...nedramatizovala bych to tolik. Nekaž tomu klukovi večer...*Zkusí POLICISTU přesvědčit a nakloní hlavu do strany a pak vlkodlakovi položí zlehka ruku na rameno.*Zaručím se za ně, že si nedají žádný alkohol, hmm? Ty zkus najít moji matku, to je horší nebezpečí, než mladík, který ochutnal alkohol, protože mu ho tu nutí kozaté ženské.*Ušklíbne se a usměje se.*Vzhledem k tomu, že jsem dělala to samé, tě ho nenechám odvézt, promiň.*Pousměje se smutně a mezi prsty jedné ruky, naštěstí té, kterou ADRIEN vidět nemohl, jí na souhlas zajiskří. Nějak jí nedochází, že podléhá zase svým temným myšlenkám, které antidepresiva docela dost dobře potlačovaly, ne vždy, ale mnohdy ano.*Moje slovo by ti mělo stačit. Oba víme, že lži nemám ráda a to minule byl prostě debilní přešlap...Ale slibuju, že toho kluka nenechám pít další alkohol. Ani tu...Lexi, nebo jak to říkal.*Ztiší trochu hlas, aby její slova zůstávaly mezi nimi. Nejhorší na tom náznaku, že mu v případě nutnosti vleze do hlavy, bylo to, že Triss nebyla většinou člověk, který by vyhrožoval, jen konstatovala fakta. A ta potlačovaná rozdrážděnost po léčení a z tohuhy po antidepresivech nepřidávala na tom, aby to řešila více oklikou. Naopak to řekla tak upřímně, jak jen to šlo.*
To je ta akce, kde polibek mezi tebou a králem, byla hlavní atrakce, pro celé posezení málem? *Zajímá se TRISS, načež se otočí na ADRIENA, který mu začne cpát jahodu do pusy. První nestihne zabránit, takže ji musí ukousnout, aby se neudusil. Lehce se zamračí nad jeho slovy mladíka, než mu dojde, že mluví obráceně a uchechtne se nad tím.* Lo siento, ale vodku si nedám.. Dobrou vzpomínku na ni nemám. Vlastně jsem po ní dost malátný a mám svoje zátarasy od doby, co někdo sáhl na mé vlasy, které jsou posvátný.. *Zamračí se na Triss ještě, než začne ona přemlouvat poldu, aby tomu klukovi dovolil tady pít.* Řeknu ti, že přemlouvat policistu, aby nedělal svou práci, je jako chtít po Malachaiovi aby navázal s lovci spolupráci.. *Uchechtne se.*
*Akce, na níž přišel se zjevně dobře vyvíjela. Lidé s podsvěťany se jen a jen hrnuli. Bylo docela zajímavé to pozorovat, zatímco se sám svezl na barovou židličku. Do ruky si na to vzal lístek s nabídkou nápojů. Spokojeně se usmíval. Vlastně v posledních minutách nedělal nic jiného. Bylo dobré přeci v den párty zjistit ještě, že je Nate stejně jako on a Triss potomkem démona. Aspoň se nemusí bát, že by pak někdy kouzlil před civilem bez zraku. Koutky úst stále držel pozvednuté, přejíždějíc pohledem přes papír. Zastavil se u pálenek a nabízených druhů. Neotálel, podíval se přímo na obsluhu s vyslovením objednávky. Kus papíru vrátil zpět na bar, zatímco chvíli čekal na svého panáka slivovice, kterou znal ze své domovné nedomovné krajiny. Když se pak dočkal, okamžitě ji do sebe chrstl. Cítil, jak se mu chuť alkoholu rozplynula na jazyku. Tekutina ho ještě kapku popalela v krku. V tu chvíli na něj něco dolehlo. Při štěstím si k němu přisedla MADDIE, oslavenkyně. Pohlédl na ni, zamrkal, promnul oči. Chvíli viděl rozmazaně, než ho účinky nápoje totálně dostaly. V hlavě mu to přehodilo výhibku. Najednou, jako by si plně uvědomoval svůj věk.* Co že jste říkala? Při tom věku už pomalu ani neslyším. *Řekl s přimhouřenýma očima. Zamžoural a ošil se.* Ten alkohol ale píše. To víte, na starou dobrou pálenku nemá nic. Žádná z těch dnešních sraček se jí nevyrovná. Jojo, co ti mladí dneska proboha pijí...*Zavrtěl hlavou.*
*Pozvedne tázavě obočí, když na ni čaroděj (HIRAM) promluví. Nevědět, že se servírují magické drinky, tak by byla řekla, že se snaží být nezdvořilý. Rozhodně mu svá slova ale nezopakuje.*Já raději zůstávám u starého dobrého vína.*Řekne s elegancí jí vlastní a rozhlédne se po přítomných a spatří LYRII, kterou pobídne, ať se k nim přidá, když ji její společnost opustí. Pokud by snad váhala, tak si ji přitáhne blíž telekinezí, i když se stále tváří bez zájmu a napije se vína po čemž se usměje. Cítila nutkání a rozhodně se jí líbilo, co je zač. Olízne si rty a podívá se na Lyrii.*Tak jsi se přeci jen ukázala.*Pozdraví ji s potměšilým úsměvem a v další chvíli už si VÍLU přitáhne za bradu do polibku, snad jako přivítání. Zlehounka ji potahá za spodní ret a otočí se k muži, na něhož očividně dolehl jeho skutečný věk - nebo v něm nápoj jen vyvolal skrytého seniora, něco, co on nikdy fyzicky nezažije? Pokud se nemýlila a nebyl třeba upírem.*Smím znát vaše jméno?*Pobídne ho k tomu, aby se představil, protože předpokládala, že podsvěťané nebo minimálně čarodějové na této akci by měli znát její jméno.*
*Keď ju ADRIEN so svojou kamarátkou urýchlene opustia a drmolia niečo o DnD neubráni sa potešenému smiechu.* /Ach s civilmi je sranda, to jak nemajú ani potuchi./ *Pocíti niečí pohlad a otočí sa tím smerom. Keď zistí že ten kto ju sleduje je DEE príde k jej.* Nemohla som si nechať ujsť takú párty.... *Trochu prekvapene nadvihne obočie keď ju DEE pobozká a jaj bozk krátko opetuje.* /Ale zasa som jej zrejme až tak moc nechíbala./ *Povie si keď sa DEE obráti na chlapíka s mrzutou náladou (Hirama) ktorí sedí vedla nej. Kívne mu na pozdrav a posadi sa k DEE z druhej strany.* Čo tu majú na pitie? *NAtiahne sa k nápojovému lístku a zbehne ho pohladom.* Nealko Cuba Libre. *Povie krásnej vílej barmanke. Ktorá na jej objednávku kívne a s pekním úsmevom jej podá objednaný nápoj. LYRIA si z neho odpije.* Máš tu velmi zvláštnu obsluhu. Ale vlastne pri tebe som ani nič iné nečakala. *Zloží DEE kompliment.*
*Konečně se odhodlal a souhlasil s tím, že se s tím mužem z Pandemka znovu sejde. Dost ho však znervozňovalo, že mu říká Rey. On si tak nikdy neříká. Je to jeho prostřední jméno a používá ho jen jeho matka, když je naštvaná. Dojdou společně k velkému domu. Bran si pamatuje, že před lety četl, že hořel a někdo v něm i uhořel. Takže je ještě víc nervózní a srdce mu bije jak o závod. Muž jehož jméno skutečně neví, mu položí ruku na záda a ještě předtím než vejdou, tak ho zastaví a podívá se na něj. Je to vyšší muž než je Bran, má špinavé blond vlasy a Bran při pohledu na něj vidí rozkošné štěně labradora. I když je muž poměrně bledý a často studí. Vůbec není jak labrador. Bran ho sleduje a čeká proč ho zastavil.*Něco pro tebe mám... Nechci, aby tě někteří mí známí obtěžovali.* Řekne a vytáhne krabičku z třešňového dřeva a dá ji Branovi.*Nasaď si to.* Řekne rozhodně zatímco se dívá Branovi do očí. Ten nervozně a bez rozmyšlení otevře krabičku, vytáhne obojek a nasadí si ho. Muž se na něj usměje a pak Brana vezme za ruku, aby ho vzal dovnitř, ale Bran se opravdu necítí na to někam jít a má z toho víc a víc strach a mu to svírá žaludek a srdce mu skoro vyskočí z hrudi. Najednou toho je na Brana moc a muž ho musí chytit, protože jeho společník prostě vypnul. Než ho může začít probouzet, tak otevře oči. Podívá se na muže a usměje se.*Ludwigu! Jdeme na party?* Rozzáří se a je vidět, že Ludwig je docela zmatený.* Jo... jsem tě sem vzal a dal ti ten obojek.* Řekne a Bran si sáhne na krk a usměje se.* Ah, snad mi to sluší. A promiň, ale spal jsem.* Řekne s úsměvem a Ludwig na něj chvíli kouká než mu to docvakne.* Takže ty jsi Rey a tamto je Bran.* Docvakne mu a Rey se usměje a popadne ho za ruku a vejde s ním do nočního klubu.* Wow... vypadá to tu pěkně.* Zazubí se a rozepne si černou košili a upraví si u ni i rukávy. Hned vypadá lépe. Spokojeně vyrazí pro něco k pití a Ludwig za ním jde jak velký bledý stín.*
*Dlouho nebyla v New Yorku. Poslední dva roky se potulovala různě po Státech, speciálně na jihu, kde celé dny buď jedla, nebo surfovala na vlnách jak oceánu, tak i internetu a večer se s přáteli opíjela na pláži. Nejlepší dva roky jejího života. Teď je ale čas začít se sebou trochu něco dělat. Ne, dělám si srandu. Jede do New Yorku navštívit svou sestru, kterou neviděla už několik let a zároveň ji zajímá, co se v tomto městě děje. Vždycky se tu totiž něco děje. Svůj batoh s jediným majetkem, co má, hodila k přátelům, kde má v plánu dneska spát a sama se vydala do města hledat zábavu. V noci vylézali do ulic různí lidé i nelidé a ona se s mnohými zná. Díky tomu zjistila, že se v Be Positive koná nějaká sláva a žádná akce se nemůže obejít bez ní. Nahodila svůj look ala dřevorubec, což znamená volné džíny, černé tílko a červenou kostkovanou košili, na které si udělala uzel. Vlasy si nechala jen tak rozpuštěné, takže jí teď vlají ve větru. Vstoupí do nočního klubu a rozhlédne se kolem, jestli někoho náhodou nezná. A náhodou i zná. V dívce u baru pozná zpěvačku, kterou potkala před tím, než zmizela z New Yorku. Nahodí úsměv a míří si to k baru k TRISS.* Není tohle má oblíbená zpěvačka? *Zasměje se, když se zastaví za jejími zády. Ostatní v její skupince si jen v krátkosti prohlédne, ale zatím čeká jen na dívčinu reakci.*
*Hodil do sebe první půlku a už to s ním zamávalo. Možná měl více přemýšlet dřív, než si něco objednal, nebo předpokládat neobyčejnost nápojů. Přeci jen šel na akci, kde byli pozvaní obzvláště podsvěťané a civilové se zrakem. Nemuselo tedy být pochyb, že akci pořádal někdo z podsvěta. Možná se tedy zařídily i očarované nápoje. A on si jeden z nich zrovna vybral, pokud teda nebyly o tu špetku kouzla obohaceny všechny. Najednou se cítil až moc staře, jako by na něj dolehl jeho skutečný věk, který nebyl zrovna nejnižší. V tu chvíli byl ovšem obdarován společností tmavovlasé ženy. Nejprve poprosil, víceméně, o zopakování slov vyřčených z jejích úst. Toho se mu teda nedostalo. Mírně svraštil obočí.* Taky není špatné. *Pokrčil rameny. Chybělo málo a už by přivřel náhlou únavou oči. Hlava mu kapku klesla, jakoby se nyní chystal spát. Další slova ho ovšem probrala, ač úplně nebyla mířená na něj. Oči dokořán otevřel, LYRIU sjel podezřívavým pohledem. Možná si jeho momentálně oblblý mozeček myslel, že mu ta dívka jde něco čórhnout. Volnou rukou si na ujištění poklepal na kapsu, kde měl schovaný mobilní telefon. Následně se zatvářil udiveně, při polibku zamrkal. Ústa pootevřené. To se mu nakonec hodilo, když měl odpovědět.* Hiram Aivo Gale, vy? *Podíval se přímo na ženu. Do dalšího se moc nestaral. Ať si hezky ta VÍLA dělá co chce a říká co chce, dokud se nezajímá přímo o něj nebo jeho věci, co by chtěla ukrást. No... očarovaná slivka působila vskutku zajímavě.*
Alko i nealko, drahá.*Odpoví LYRII v dobrém rozmaru po polibku a usměje se.*Víly se nejlépe vyznají ve vílích pokrmech. Myslím ale, že jestli si je dají lidé, tak bude veselo.*Trochu škodolibě se na vílu usměje.*Co kdyby jsi některé z nich ukecala? Bude zábava.*Mrkne rozpustile na Lyrii a pak se otočí na HIRAMA.*To zní velmi dobře, těší mě. A užijte si akci, ale když dovolíte, tak já vás alespoň prozatím opustím, je zde mnoho lidí, co přišlo kvůli mě nebo alkoholu zdarma a jako hostitelka se musím všem věnovat. Bavte se.*Usměje se na své společníky, oběma krátce položí ruku na rameno a opět se ztratí v davu.*
*Nevěřícně nadále sleduje ADRIENA, načež otočí hlavu na TRISS.* Je mi líto, ale nemůžu ho tu nechat.. Je nezletilý a vy máte svou společnost, nemůžu vám ho nechat na krku. Navíc mám nějakou povinnost a nemohl bych se podívat sám sobě do očí, kdybych měl dělat neustále výjimky. Odvezu ho na stanici a zavolám jeho rodičům. Kontakt na ně už mám.. *Odmítne její návrh nekompromisně a otočí se na mladíka.* Takže odložit skleničku a jdeme.. *Poručí mu a pokud se k tomu nemá, tak mu ji lehce, ale pevným stiskem, sám vezme a odloží na bar. poté mu už jen pokyne, aby se dal do pohybu. Cestou zahlédne oslavenkyni a tak mladíka na chvíli zastaví, ale nepouští ho z očí.* Omlouvám se za vyrušení.. *Pronese, když se u skupinky zastaví. Poté se otočí na MADDIE.* Pouze jsem vám přišel popřát.. Snažil jsem se vás najít dříve, ale úplně jste mi zmizela v davu.. Teď už však bohužel musím jít.. Spěchám do práce a tady pana Bennetta odvézt na záchytku.. Takže ještě jednou pardon za vyrušení a užijte si oslavu. *Pousměje se na ni, načež se rozloučí a zamíří ven.* Sedněte do auta.. *Poručí mladíkovi, než nasedne na svojí straně, nastartuje a vyjede na stanici, kde mladíka ponechá na záchytce, než se přihlásí, že už je ve službě.*
*Malachai moc naladu na nejakú oslavu nemal, ale predsa len sa musel ukázať, keďže “zlatíčko” Maddie by mu nikdy neodpustila, že by sa neukázal. Pozvánku mal, pričom aj menší darček v podobe menšej cennosti z 18 storočia. Niekedy s pre neho hodilo byt starým carodejom. Najprv ale riešil menší problém s carodejom, takze iba Triss odpísal že sa objaví neskôr. Pozrie sa na carodeja a iba pokruti hlavou so slovami.* Daj si na to pozor. Je trochu blbe vyvolať démona, keď teraz všetko sledujú. Hlavne o tom s nikým iným nehovor. Nedopadlo by to dobre. *Povie mu a carodej iba prikývne, pretože vie moc dobre, že to mohlo dopadnúť horšie. Bolo ale iba dobre, že to nebol jeden z tých, ktorý dokážu napáchať veľké škody. Vezme darček pre Maddie a ešte mu povie.* Vyhýbaj sa problémom, nech to nemusím riešiť tak ako s Ezekielom. *Varuje ho a potom sa vytratí smerom k B+. Vstúpi dnu, pričom sa mu hneď nechce ist k tej potvore, pretože by mala svoje úžasne reči. Prejde radšej k baru a rozhodne sa pozrie na Barmana. Vie veľmi dobre čo si dnes večer Maddie vymyslela a preto si vyberie hneď nápoj s nejakým blbym účinkom.* Rovno mi mozes dať niečo z toho čo si Maddie vymyslela.* Povie mu, pričom vie veľmi dobre že ta potvora sa na ňom bude baviť. Vezme do ruky pohár s niečím čo vyzeralo ako nejaký koktej a usmeje sa smerom na MADDIE, pričom sa napije tej veci. Jeho pohľad padne potom na upira s človekom, ktorý ma na krku obojok a usmeje sa pre seba.* /Hmm… Tak predsa len sa pobavím, aspoň bude sranda, keď poprovokujem niekoho./ *Pomysli si, pričom ide rovno k nemu.* Nebude vám dvom vadiť, keď sa ku vám pridam? *Opyta sa smerom k BRANOVi a upírovi, ale predsa len nie neberie ako odpoved.*
NATEEEEE...*Protáhne trochu mrzutě.*Jednak hlavní atrakce byla nejvyšší čarodějka Staten Island...a za druhé magické nápoje jsou svině.*Nakrčí nos a ušklíbne se u zmínky s vodkou.*Byl jsi krásný barbie ken.*Zazubí se následně a pak se vrhne na ukecávání KILLIÁNA.*Nu tak si to užij s tím klučinou, nevěřící Jidáši.*Počastuje Killiána s úsměvem a nechá ho nakonec sebrat i Adriena. To už ale zaslechne známý hlas, který neslyšela hodně dlouho. Prudce se otočí a na tváři se jí objeví usměv.*JOSIE!*Vyjekne potěšeně a civilku bez Zraku, co o podsvětě věděla si přitáhne do objetí.*Kde jsi ty dva roky lítala, děvče? A kde máš psisko?*Pokračuje zvesela, když ji pustí a prohlédne si ji. Jejich poslední setkání a jeho nepříjemnou atmosféru už odvál čas. Stalo se toho až moc za tu dobu. Otočí se k baru a s malým výpadkem, co nápoje dělají podá Josephine vodku, kterou Adrien předtím objednal Nateovi. Ten ji ale očividně neměl v plánu pít. *Na, dej si. My s Nateem vodku nepijeme.*Podá jí panáka a pak se zarazí.*Jo toto je můj kamarád NATHANAEL DONUM a toto je má kamarádka JOSEPHINE ROSE.*Řekne a tázavě mrkne na Jos zda si jméno zapamatovala správně.*
*Znova si odpije zo svojho nápoja a prikívne.* Ano to jedlo je skvelé. Povec ukradlasi Jasonovi královského kuchára? *Rozpustilo na DEE žmurkne a zíde jej pohladom po líniji krku a sleduje ako jej pod pokožkou presvitá namodralá krčná tepna. Odrazu jej vischne v ústach a takmer bolestivé sucho sa rozšíri aj do hrdla. Nasucho prehltne.* Ano už som sa s pár civilmi stretla. Chcela som vás predstaviť ale zašemotili niečo o DnD nech je to čokolvek a stratili sa. *Abi sucho v ústach zahnala dopije svoj nápoj na ex ale nijak to nepomôže naopak ešte sa to ovela zhorší.* Možno ich ale predca skúsim nájsť a ukecať.* Povie ale na to čo hovorí sa nesústredí. Jej pozornosť okupuje krk DEE. Keď sa od nich Dee oddelí idee za ňou vezme ju zaruku a totočí ju k sebe.* Ale neujdeš mi tak lahko. *Povie pričom ju pobozká a skuusne jej spodnú peru. Načo sa perami presunie na jej krk.* /Musím to mať! POTREBUJEM TO!!!!/ Preletí jej hlavou a už sa nedokáže ovládnuť a pohrizie DEE do krku.*
*Na TRISSINO fňuknutí se jen ušklíbne.* Jako bych za to mohl, že musím rýmovat.. *Pokrčí rameny, načež se zarazí.* Hej! Už nemusím.. *Otočí se k baru a vezme svou whisky, kterou přenese ručně až za bar.* Už to nechci vidět.. *Zabručí naštvaně, načež se uchechtne nad tím, jak KILL odvádí ADRIENA a provokativně mu ještě zamává konečky prstů.* Pápá.. *Byl docela rád, že Kill neprověřoval jeho věk. Do jednadvaceti mu nějaké dva týdny pořád chyběly a přesto měl zkušenosti jako nějaký alkáč. Vzápětí jeho pozornost připoutá Trissino pištění, nad kterým pozvedne obočí a čeká co se z toho vyklube.* Ehm? *Odkašle si přehlíženě, když se Triss až příliš zabere do vítání nové příchozí osoby.* Čau.. *Pozdraví pak JOSIE, když jsou si představeni a pro sebe se slabě ušklíbne. Něco mu to jméno říkalo. Byl si jistý, že se o ní Triss zmiňovala, ale už to bylo puta dávno a on neměl paměť jako slon, zvlášť s tím vším, co se stalo.*
*Silně kamarádku obejme a následně se posadí na barovou stoličku, která tam snad je.* Tak víš co. New York mě už nebavil a lákaly mě vlny na jihu. Mám pocit, že jsem tam přijela, pak mám dva roky v mlze a teď jsem tu. Toho mého malého vlkodlaka jsem nechala u kamaráda, kde teď přebývám. Doufám, že mu nezničí sedačku. *Rozesměje se a opře se loktem o bar, zatímco se dívá na dívku před sebou. Její parťák na cesty se většinou všude choval slušně, ale občas přijde asi úplněk a rozsápe všechno na co přijde. Poslední jejich setkání nedopadlo úplně nejlépe, ale už jsou to dva roky a i když to téma pořád není úplně uzavřené, tak se k němu snad jen tak nevrátí. S pozvednutým obočím si od ní vezme panáka a neprotestuje. Při představování na Triss mrkne na znamení, že si pamatuje jméno správně a podá volnou ruku k Natovi.* Josie. *Představí se s úsměvem a pak do sebe kopne toho panáka. Tak co, dostala ho od Triss. Jeden panák jí nic neudělá, ne?*
*Rey si objednal vodku s džusem a sedne na barovou stoličku. Ludwig samozřejmě hned k němu a chvíli se baví a Rey pije. Ludwig zatím ne, ale očima často zabloudí na jeho zápěstí. Což Reye rozčiluje. Ví totiž, že je Ludwig upír, protože než mu to vymazal z paměti, tak usnul. Takže o nějaké ty vzpomínky přišel jen Bran. Takže uvítá novou společnost v podobě jakéhosi dobře vypadajícího muže. */ Hmm... kocour, ale Ludwig se mi líbí víc... když mě nechce sežrat.../* Pomyslí si a koukne na něj a natáhne k němu ruku.* Prosím tě se najez... nedá se na tebe koukat...*Zabrblá a podívá se na muže.* Nebude. Uvítám společnost, zatímco má podivná společnost bude dělat vlastní věci. Ludwig se nejdříve podívá na jeho ruku a chce ho kousnout, ale rychle ho to zarazí a kouká na něj, jakto že si pamatuje, že je upír. Rey tedy po chvíli ruku stáhne a Ludwig vyrazí za nějakými svými známími, aby se jich na to zeptal. Bran se tak trochu uraženě usměje.* Hmm... asi smrdím. Nebo vy smrdíte.* Pokrčí rameny a položí KAIovi ruku na rameno.* Ale jen jemu. Já společnost stále vítám.* Usměje se laškovně.*
Nikoho jsem nekradla. Najala jsem si svou drahou známou.*Ušklíbne se směrem k víle, která se jí tak hlloupě zavázala sloužením, když ji bude zrovna potřebovat. Mimo to se ale i tak catheringu a míchání nápojů věnovala, takže by ji toto nemělo obtěžovat. Jen to nemohla odmítnout.*Ach tak.*Usměje se na ni a pak se objeví KILLIÁN, kterému jen věnuje potěšený úsměv a nepatrně se ukloní a v pukrleti zakročí nohou a zlehka se sníží v kolenou na znamení díků, protože ji zastihl v nevhodnou dobu, když mluvila. Pak už se otočí na odchod, ale je zastavena LYRIÍ, které zřejmě jeden polibek nestačil.*Opravdu?*Zeptá se vědoucně, když si po polibku olízne rty a ucítí její rty na krku. Zasykne nad kousnutím od víly a zanoří jí prsty do vlasů, načež spokojeně přivře oči, i když síla stisku ji upozorňovala, že po něm zbyde otisk a možná i modřina. Nic, co by ale magie nevyřešila. Po chvíli vílu zatahá za vlasy a přitáhne si ji na moment do náruživějšího polibku, načež ji skoro bez zájmu pustí a mrkne na ni.*Myslím, že potom si to užijeme více. Ale opravdu je nevhodné aspoň ty lidi neobjevit. Pak si tě ale najdu.*Přejede si prsty po tepajícím bolavém místě na krku a ušklíbne se. A aniž by ho zakryla, tak víle přejede palcem po rtech a pokračuje na své cestě mezi svými hosty. Tentokrát zamíří k jídelnímu stolu.*
*Malachaia pobavilo, ako upír radšej zdrhol preč, predsa len ho upír pobavil. Zduchnut sa hneď na začiatku konverzácie to ho celkom dobre pobavilo. Nakloní hlavu a uskrnie sa smerom k upirovi.* Hmm… Zdá sa že vieš o upíroch, to by si ale vedieť nemal. *Povie Kai provokačne k BRANOVI. Pobavilo ho, že upír sa radšej vyparil, ale aj by mal vedieť, že aj tak je to celkom zbytočné, keďže by si ho aj tak Kai našiel ľahko.* Myslím že ma nemá rad, ale to neni novinka. Mna nemá nikto rad. *Povie mu a zasmeje sa, pričom hovorí absolútnu pravdu. Aj keď sa pár osôb našlo, ale niektorý ho nemuseli. Usmeje sa na Brana, pričom si ho pritiahne k sebe a pobozká ho. Samozrejme vedel že je to ten úžasný účinok nápoja, ale nijako to neriešil, predsa len si rad užije bozk s pekným mužom.*
*Zakusne sa silne ale nie dosť na to abi porušila pokožku a tak žiadnu krv neochutná. okrem neprítomnosti krvi ju ela vecí nezaújma a len okrajovo vníma čo jej DEE hovorí. Keď odíde obzrie sa okolo seba po všetkých tých luďoch a v hlavu jej rezomuje len jedno.* /CHCEM KRV!/ Najbližšie od sa stále nachádza čarodej ktorí sedel s Dee pri stole (Hiram) A tak sa vidá k nemu s jasním úmislom nakŕmiť sa. Kebi boli v animáku pre dite tak by sa Ten chlapík už dévno zmenil na velké balenie capri sonne a spieval jej "no tak ma vipiíííííí"* Ahoj som Lyria. *Predstaví sakeď prisadne vedla neho na barovú stoličku. Už sa nalláňa k nemu keď sa zarazí.* /Prečo sa dohája správam ako novopečaná pijavica? Alebo ešte horšie ako Iris?/ *Zavrtí nad sebou hlavou a znova si normálne sadne.* Prepáč nepočula som predtím tvoje meno. /Čo to so mnou je?/ *Vrta jej hlavou lebo ešte stále cíti túžbu po mladíkovej krvi ale už to z nej pomali vyprcháva.*
*Ještě se na NATEA ušklíbne, než se rozloučí s Killiánem a přivíta s JOSEPHINE.*Ježiši, ty jsi ještě neumřela na otravu alkoholem?*Ušklíbne se na kamarádku a pak ji představí Nateovi. Když to do sebe Josie kopne, tak to Triss dojde.*Sakra.*Uklouzne jí a promne si kořen nosu.*Zlato? Mě to nedošlo...ty panáky jsou magické...mají prostě různé účinky...*Poznamená a povzdechne si nad tím, že se moc rozvášnila nad setkáním s kamarádkou, kterou dlouho neviděla. Rozhlédne se i po okolí.*Ale fajn...dám si s tebou...*Zamumlá Triss a přitáhne si panáka, který měl nejspíše připadnout Adrienovi. Kopne ho do sebe chvíli po Josephine a zašklebí se nad chutí alkoholu, načež se otočí doprava k baru, k němuž teď prakticky stála zády, aby viděla na Natea, Jos i do prostoru. Pak se podívá na NATEA a ušklíbne se.*No, broučku ale...*Zamumlá a skoro mateřsky mu urovná límeček košile a pohladí ho jako máma malé dítě po vlasech.*Nechceš si dát něco k pití? Nebo k jídlu? Nepotřebuješ pomazlit drahoušku?*Začne cukrovat a mile se na něj usměje.*
*Nate pozvedne obočí nad tématem, které JOSIE a TRISS probírají a pak mu sepne.* Jo.. Už jsem si vzpomněl.. *Otočí se pohledem na Triss.* Opovaž se mě ještě někdy zprdnout, že někomu prozradím svět stínů.. *Ušklíbne se, načež teda podá ženě ruku.* Nathanael.. *Představí se a sleduje, jak do sebe kopne panák původně určený zřejmě pro něj. Posléze však zaregistruje něco nebo spíš někoho a vykulí oči.* Triss.. Asi jsme mrtví.. *Zabrblá, ale k jeho překvapení v další sekundě vidí KAIE políbit muže a vyprskne smíchy.* Hele.. *Drcne do Triss během nádechu smíchu a kývne hlavou ke Kaiovi.* Manža se ti tam líbá.. Myslím, že ti teď nemá co vyčítat.. *Pronese, než se zase rozesměje. Proto nemůže být svědkem, jak Triss kopne druhého panáka. To zaregistruje, až když se na něj otočí.* Ale dios.. *Odfrkne si a plácne Triss přes ruku.* Dej pokoj.. Jdi mateřsky opečovávat někoho jiného.. *Ušklíbne se.* Třeba fosilní mumii.. Té to jistě udělá radost.. *Zašklebí se a ještě se po Kaiovi koukne.* Ale nezapomeň.. Jen mateřsky ano.. *Poplácá ji po tváři tentokrát on a za ramena ji otočí zády k němu.*
Mám hodně tuhý kořínek. A hlavně já a alkohol jsme velcí přátelé. *Ona a alkohol jsou nejlepší přátelé. Možná má k flašce vodky bližší vztah než k jakémukoliv člověku. Trochu smutné, ale je to tak. Panák vodky chutná úplně stejně jako kterýkoliv jiný panák, tak ji ani nenapadne, že by to mohlo být špatně. Když jí však Triss řekne, že ten panák bude nejspíš magický, tak pozvedne jedno obočí výš než druhé a zavrtí hlavou.* Tak jsem asi narazila na nějaký, který je normální. *Pokrčí rameny a pokračuje v tématu, který jí přišel na jazyk.* Jednou jsem spala s vůdcem vlkodlaků v LA. Jako ten chlap byl tak sexy, že jsem na něj vlítla hned, jak jsme se dostali do prázdné místnosti. Jako nebudu to popisovat do podrobností, ale ta sranda na tom byla ta, že se najednou rozletěly dveře a tam stála jeho přítelkyně. Taky vlkodlačice. Ta se na chvíli zasekla, pak se přeměnila a vystartovala po něm. Jen tak tak ho ze mně stihl vytáhnout. Jako sledovat vůdce smečky jak běhá s holým zadkem po místnosti a tím běhá nasraný vlk byla vážně sranda. Povedlo se mi odtamtud nějak zmizet, ale doteď se nemůžu ukázat ve vlkodlačích podnicích. *Na chvíli se zarazí, protože se necítí ještě tak opilá, aby vyprávěla takové příběhy, ale jen nad tím pokrčí rameny. Asi její oblíbené gesto. Dál už jen sleduje Triss s nechápavým pohledem, ale pak jí dojde, že to bude tím alkoholem.* Tobě ty panáky nedělají dobře, co?
*Pozvanie na niečiu narodeninovú oslavu ho prekvapilo. Meno Maddie Colban mu totiž nič nehovorilo. A tak pozvánku nechal stáť na stole niekoľko dní bez toho, aby sa jej viac venoval. Niečo v ňom ale hlodalo. Zvláštny pocit, ktorý ho prinútil si jej meno vyhľadať. Google mu neposkytol zaujímavé informácie. Aspoň preňho nebolo zaujímavou informáciou, že je niekto modelkou. Za to informácie v registri CIA už ho zaujali. A prehodnotil svoj postoj k tomu využiť tú pozvánku. Takže popri pracovných príležitostiach si nechal dať vyčistiť oblek. Neplánuje sa na tej párty opiť alebo sa nejako zabávať. Ide tam čisto pracovne a zároveň aj zo zvedavosti, prečo práve on dostal pozvánku. Pochybuje, že taká čarodejka rozposlala pozvánky náhodným civilom, len aby mala nejakú zábavu. A tak sa teda nahodil do jednoduchého ale za to kvalitného, čierneho obleku s bielou košeľou. Upravil si nedávno ostrihané vlasy a potom už sa nechal odviesť taxíkom na určené miesto. Neprišiel medzi prvými. Prišiel keď už bola oslava v plnom prúde. Pokožka ho z koncentrácie mágie zasvrbela ale asi vďaka Hellerovmu driáku to bol zatiaľ jediný prejav alergie. Pitie preventívne odmietol, pretože tak nejak paranoidne očakával, že v tom bude niečo primiešané. A keď nenápadne v dave sledoval čo niektorí hostia robia, tak ho to presvedčilo v tom, že mal pravdu. Zamiešal sa do davu tak ako by to mal vedieť profesionálny agent a sledoval svoje okolie. Videl aj pár známych tvárí. A hlavne videl ako TRISS do seba kope panáky. Len nad tým podvihne obočie a v duchu sa pokrižuje. Zájde hlbšie do davu. Lenže ako sa čas posúva tak aj hostia sú nejakí prítulní a to už Jackovi nie je príliš pochuti. Takže sa odprace bokom, kde sa oprie o stenu a každého od seba odrádza chladným, neprístupným pohľadom.*
*Maddie na své obchůzce po B+ pozdraví nejednu osobu. Ale zaujme ji jedna konkrétní. Jediný civil, kterého přímo pozvala. Vezme sebou dvě sklenky vína, kdyby náhodou chtěl a přesune se k muži, který se poměrně dost proslavil mezi podsvěťany.*JACK PORTER. Tak jste dorazil. Vypadáte dobře, vzhledem k minulým událostem.*Pousměje se a natáhne k němu elegantně a s pravým postojem i hrdým výrazem dámy, za něž by se nestyděla ani u dvora v Anglii, kde kdysi pobývala. Snad jen to oblečení tvrdilo něco jiného, avšak stále v něm dokázala působit jaksi vznešeně, i když by se za něj jistě nestyděla placená společnice.*Maddie Skye Colban. Věřím, že kdybyste někdy potřeboval zamést stopy v Bronxu, tak se vám mohu hodit.*Nakloní s nádechem pobavení hlavu do strany a nabídne mu sklenici vína.*Dáte si se mnou aspoň přípitek?*Pobídne ho a hledá na něm bedlivým, temným pohledem jakoukoliv známku toho, že v něm byl před rokem démon.*
*Rey se na muže podívá a pousměje se.* Vím o nich, ale ti ostatní když spím, tak ne. A jsem vzhůru jen omylem. Nerad jsem zbytečně vzhůru. Je to vysilující.* Ušklíbne se Rey se podívá na KAIE lehce podezřívavě.* A jak vy o nich víte? Hm?* Zeptá se a nadzvedne obočí. Napije se a trochu se zamračí. Nějak se mu nelíbí ta chuť. Sice dlouho nepil, ale vodku pozná vždy a tohle je na vodku moc sladké a džus není vůbec kyselí. Ale nechá to být.*To si nemyslím. Na světě je určitě nějaké to toulavé psisko nebo kocour, co vás bude milovat za kus šunky.* Zazubí se na něj. Rey je trochu zaskočený, ale to je otázka tak dvou vteřin a pak mu polibek oplatí. Když polibek skončí, tak na KAIe chvíli kouká a než stačí něco jiného říct, tak začne jeho tělo jednat za něj, za což může ten nápoj, který nebyl vodka s džusem.*Vezmeš si mě?* Vyhrkne a hned si dá ruce přes pusu.*/Sakra... co to bylo?! To je někdo nový? Někdo mě chce dát spát? Ale já nechci!/*Začne Reyovi v hlavě létat, ale nepanikaří. Jsou to spíše obavy. Neřeší však možnou KAIovu reakci.*
*Nechápavě pozvedne obočí.*Cože? Komu jsem prozradila svět stínů?*Nechápavě a zmateně pozvedne obočí. Když do ní Nate drcne, tak se podívá směrem, kam ukazuje a sleduje jak Kai políbí chlapa.*/A prej, že si myslí, že mě miluje. To tak...Ten stáhne do postele vše co má sukni i kalhoty očividně./*Pomyslí si na účet Malachaie a i když by jí to mohlo přijít vtipné, tak pokrčí rameny.*Psal mi, že přijde. A neříkej mu tak. Navrch to nemám chuť roznášet...prosím.*Odpoví mu skoro lhostejně, možná trochu rozmrzele a už už se otáčí k čaroději s nímž bydlí zády, když ji překvapí historka Josephine na níž se rozesměje.*Myslím, že nebyl tak normální.*Mrkne na ni, protože podobně vtipnotrapnou historku vyprávěla kdysi Darach na flašce od Kai....když najednou ji pohltí účinek nápoje, který do sebe kopne.*Ale noooo nebuď protivný a užívej si to.*Sladce se na Natea usměje a když ji otočí, tak si odfrkne.*Ale já opečovávám tebe. Pořád si stěžuješ, jak se o tebe vůbec nestarám. Noooo...dáme si spolu pití....co třeba rum?*Zeptá se Natea a už už se otáčí k baru, ale ještě ji zastihne Josephine.*Mě? Ale neeee je to docela vpohodě....teďka. Ráda rozmazluju Natea...*Uculí se a kamaráda si přitáhne rukou okolo jeho pasu blíže a kriticky si ho prohlédne. Pak si nasliní dva prsty a upraví mu pramen vlasů, který ne a ne držet pohromadě s ostatními.*Lepší.*Přikývne si pro sebe a babičkovsky ho poplácá po tváři a objedná mu rum.*Josie, drahoušku, co si dáš ty?*Otočí se na dívku a sobě objedná Cuba Libre. Když objedná a po přinesení rozdá objednávky, tak pozvedne skleničku.*Na co připijeme?
*Tu a tam se mu klížila očka. Jako by ho dostihla úplná únava vlastně ze skoro nic nedělání. Naštěstí ho ten pocit postupně opouštěl, stejně jako tmavovláska. Na její slova jen rychle kývl a promnul si oči. Už se začal pomalu probírat.* /Takže slivku už si nedáme./ *Pomyslel si, když přivřel oči. Tělo se oklepalo kvůli husiny, která se rozhodla zrovna přijít. Zhluboka se nadechl. Než bude pokračovat v pití všelijakých drinků, poprosí si o obyčejnou vodu. Prsty mu zabubnují o dřevěný bar, když opět uslyší nějaký ženský hlas. Tentokrát to byl přímo hlas té víly (Lyrie). Otočil hlavu směrem k ní. Dívka se ho zřejmě snažila nějak příjemně nepříjemně překvapit nebo uvést do přemýšlení nad tím, zda toho pouze jen moc vypila, nebo fakt byla upír. Uhýbl dozadu a spražil ji pohledem.* To i já, i když si tedy nepamatuju, že byste mluvila i se mnou. *Řekl možná až moc toxicky, zatímco se rychle zvedal. Už si chtěl vzít sklenku s vodou, o níž si zažádal. No žádná na baru nestála. Hiram zřejmě přeslechl to, že mu nic takového nedají. To ho možná vytočilo ještě víc. Přímo zafuněl jako naštvaný býk, než se zhluboka nadechl a vydechl. Hold se napije něco jiného. Dnes se už určitě ponížil, takže další trapas neuškodí. Vílu naprosto ignoroval, ani své jméno jí neřekl. Bylo to možná tím, že už ho jednou říkal a zrovna nejtišeji při tom nemluvil.* Blue Lagune prosím. *Řekl ráznějším hlasem. Tentokrát se mu pití dostalo. Hned se trochu pousmál a sklenku si vzal do ruky. Nejprve popodešel dál od ženy, pak až si jednou lokl. Tentokrát až takový příval magie a příchod nějaké změny nepocítil. Kroky tedy pokračovaly dál. Hi si už už začínal myslet, že to vlastně je v pořádku, když v tom vrazil do zad MALACHAIE. Trocha tekutiny ze sklenky tedy skončila na oblečení muže.* Ups..*Sykl.* /To jsem zakřikl./ *Pomyslil si, načež udělal krok vzad, kdyby se dotyčný chystal otočit.*
/Takze rozdvojena osobnosť. To znie celkom zaujímavo./ *Pomysli si a rozhodne si pamätal vilu, ktorú by bavilo niekoho takého trápiť. No radšej o tom pomlčí a len sa na neho pri jeho otázke odkiaľ o tom vie sa zasmeje.* Je veľa veci o ktorých nevieš, ale je zbytočné o tom hovoriť. Existujú veci mocnejšie ako sú upiri. *Povie mu iba a rozhodne vie veľmi dobre o čom hovorí. Sám medzi ne patrí, aj keď vždy sa nájde niekto mocnejší, ako on.* Haha… jeden kocúr mi stačí. A aj ten mi nadáva. *Povie mu so smiechom, pričom si spomenie na Ezekiela, ktorý rozhodne nadával. Bozk mu nevadil, ale čo nasledovalo potom ho rozhodne prekvapilo. Jednochucho sa skoro začal smiať, čo bolo v jeho prípade divne, keďže on sa skoro nikdy nesmial.* Dobre myslím, že toto ma pobavilo. Aj keď tuším kto za to môže. *Povie mu a iba sa na tom uchcechtne. Musel uznať, že aj keď sa mu sem moc nechcelo, tak to stalo za to. Pozrie sa na barmana a povie mu.* Radšej si dam whisky. /Keď už je ten večer takýto tak vyskúšame, čo všetko si Maddie pripravila./ *Pomysli si a keď do neho niekto narazí tak vie že sako je od niečoho. Začne si ho vyzliekať a obráti sa smerom k carodejovi, ktorého ešte nepoznal, ale jeho mágiu dokázal vycítiť. Podá mu sako a chce vedieť ako sa to vyvinie.* Skús to vyčistiť. *Povie mu a sám sa napije Whisky.*
*Už svojím pohľadom odrazí od seba niekoľko nevítaných záujemcov. Ruky má v kapsách, pôsobí pomerne ležérne. Pozrie na ženu, ktorá ho osloví. Videl jej fotografie takže spozná, že je to hostiteľka a zároveň aj oslávenkyňa. Privrie skúmavo oči a mierne nakloní hlavu na stranu. Nenápadná pripomienka mu zodpovie otázku, prečo dostal pozvánku. Prejde to mlčaním. Ak by mal nejaký drink tak by si odpil ale na to si zatial netrúfol. Samozrejme, mu neuniklo, že MADDIE doniesla dva poháre vína. Nemá rád víno.* Teší má, slečna Colban. Zametanie stôp nemám v popisu práce, vzhľadom k svojej práci. Ale ďakujem za ponuku a tiež za pozvanie. *Odpovie jej slušne, s vyrovnaným tónom hlasu. Pozrie na pohár s vínom a potom späť na MADDIE. Vidí ako si ho prezerá ako keby na ňom niečo hľadala. Jackovi tiež potemnie pohľad.* Nie, ďakujem. Rád by som si nechal čistú hlavu. *Odpovie jej a pohľadom prejde po hosťoch ako keby naznačoval, že by sa rád vyhol účinkom. Pozrie na MADDIE a zhlboka sa nadýchne až ucíti ako ho zaštípe mágia v pľúcach. Alergia ho skutočne nebaví.* Na mieste je gratulácia. Želám vám všetko najlepšie k narodeninám, slečna Colban. Čím som si ale vyslúžil toto pozvanie? Ako tak pozerám, nie som niekto koho asi bežne pozývate na svoje večierky. *Povie jej narovinu.*
*Jen zlehka zvědavě přimhouří oči nad mužem, který zřejmě věděl, kdo je. Ne, že by to bylo těžké zjistit. Na druhou stranu i ona to věděla. Za dvěstě let života se naučila si dělat konexe vysoko a skrze uzavřené dohody získávala informátory na samotném začátku jejich práce. Zprvu je nechávala na pokoji a třeba si zažádala jen o prkotinu, jako že zapomněla v kolik začíná akce a ztratila pozvánku, tak zda by se jí nepodíval na internet a podobně. Když ale někdy echt potřebovala zamést stopy, tak si poradila právě skrze ony lidi, co jí byli vázáni smlouvou a mlčenlivostí - ať by chtěli promluvit sebevíc. A tak když bylo třeba odstranit nebo pozměnit nějaký kamerový záznam, tak měla i ve vysoce tajných a šikovných organizacích dobrovolné i nedobrovolné spojence. A to včetně CIA v níž dělal Jack Porter.*A čistou vodu alespoň? Mohu se zaručit, že magie ani jiné látky se jí nedotkly - mimo ty, které na sebe voda nabalí běžně v potrubí.*Kysele se ušklíbne a pak položí procházející číšnici obě skleničky na tácek.*Dones mi absint.*Řekne jí a vrátí svou pozornost k Jackovi. Zhruba věděla o účincích, které byly v nápojích, ale ve kterých? To neměla ponětí. Ale rozhodla se otestovat pár ze svých oblíbených druhů alkoholu.*Děkuji.*Odpoví obdobně zdvořile a má zlehka nakloněnou hlavu, když sleduje, jak se nadechne.*Není vám dobře?*Zeptá se než odpoví na jeho otázku a podívá se po své objednávce. Spokojeně se usměje. Věděli, že ji nemají nechávat čekat. Převezme si absint a spokojeně si s tekutinou ve sklence zakrouží v ruce.*Byla jsem zvědavá. Nestává se každý den, potkávat civily, kteří byli posedlí a k tomu přežili exorcismus. Určitě víte, jaká je to vzácnost, nebo vám o tom nikdo neřekl?*Zeptá se a skoro se napije, ale pak se kvůli svému společníkovi rozhodne ještě počkat, aby jej snad nějak nepohoršila, když se držel formálnosti.*A taky málokterý z nich má ochranu CIA, pro kterou dokonce pracuje.*Dodá s jistým nadhledem, kterým dokazuje, že ne jen kvůli magii je jedna z nejmocnějších v místnosti. Vlastně když nebrala v potaz Malachaie, který jí nebyl nijak podřízený, tak možná i byla. A vlastně pokud tu nebyl nikdo starší třista možná čtyřista let, tak byla určitě, protože ona a další asi desítka čarodějů, které měla k ruce byli velmi silné kombo.*Na druhou stranu mě spíše zajímá proč jste dorazil vy? Nezdá se, že toto je váš oblíbený typ akce?*Zeptá se s úsměvem, jakoby před chvílí nic neřekla.*
*Keď čarodej ktorého osloví bez odpovede odíde len pokrčí plecami a znova prejde k stolom s jedlom. Také dobroty sa predca nemôže nechať len tak zahálať.* /Hmm tá víla sa vyzná./ *Povie si keď poriadne pozerá čo tam vlastne je za jedlá pri svojej prvej ochutnávke ich totiž len zbežne prezrela. Vyzerá to akoby kuchári pripravili pre každú rasu podsveta oblúbené špeciality a pochúťki. Prejde pre ňu nezaujímavé jedlo ostatných rás a zastaví sa pri víbere pre víly.* /Zákusky zo Strieborného dvora.... Dokonca aj to ich slávne ovocie v karamele./ *Nadvhne obočie a dá si na tanierik štvrťku jablka zalatu karamelom.* /Ech, nektár od slnečných mi nikdy moc nechutil, ale zato tu majú ten ich povestný dyňoví koláč. Ale čo je toto? Ach naša dusená zverina v medovoostrej omáčke. Zo zimného dvora nemoha pripraviť nič lepšiš./ *Potešene si pridá na tanierik kúsok dyňového koláča a malú misku duseného mäsa v krémovo hnedej omáčke ktorá je sladkoosrtá. V myske je ho skôr na ochutnanie než abi to slúžilo na skutočné najedenie. Keď usúdi že už na tanieriku nemá miesto na nič ďalšie vidá sa medzi ludí pričom sa mierne pohupuje v bokoch v ritme príjemnej hudby a uždibuje z jedla. Ako prechádza davom všimne si známe tváre ktoré zcežne pozná a zamieri k nim.* Ahojte, ako sa vám tu zatial páči? *Spíta sa skupinky dvoch dievčat a jedného chalana. (TRISS, NATH a JOSEPHINE.) *Čarodejov zbežne pozná zo spoločných bojov z démonmy a niekolkých spoločenskích akcií ale mená si nevybaví. Zato si je istá že tretiu ženu ešte nevidela.* Myslím že nás ešte nepredstavili. Som Lyria. *Pekne sa na skupinku usmeje.*
*Rey muže poslouchá a musí se zasmát tomu s tím kocourem.* Pravda. Já nemůžu mít kočky. Ale mám havrana a ten mě má rád.* Usměje se. Sweetyho má rád a baví ho jak mluví. Sice jde jen o jedno slovo, ale je to sranda a havran asi má rád, když se směje. Rey netuší proč ho baví něco tak normálního a běžného, ale Bran se často tolik nesměje, ale jen se usmívá. Polibek se mu opravdu líbil dlouho ho nikdo nepolíbil. Dokonce i Ludwig si to nedovolil a krev mu pil předtím z ruky. Jenže celé to zkazí to, co řekne Rey poté. Podívá se na KAIE, který se směje a docela se mu uleví. *Co? Jak jako?* Nechápe, co říká a než stačí se zeptat na víc, tak je u něj Ludwig a objedná mu absinth a barmana i chytne pod krkem, aby ho nenapadlo něco jiného. Rey to sleduje a pak zachytí, že KAIE polil někdo pitím. Prohlédne si HIRAMa a pousměje se.* Máte smůlu, nějak.* Řekne a napije se nového nápoje.* Ble... to je moc silné.* Zakření se a podívá se na mladíka, který se k nim přidal.* Jsem obklopen nejkrásnějšími muži v místnosti.* Zazubí se a zahákne se Ludwigovi i KAIovi do ramene.*
Neřekl jsem, že ty jsi prozradila, ale že já jsem prozradil.. Jenže ty jsi věděla, že ona ví o světě a nic jsi s tím neudělala, takže jsi spolupachatel a spadá na tebe stejná vina, jako kdyby jsi ho prozradila.. *Ušklíbne se na Triss, než si všimne Kaie. Následně jeho pozornost ale upoutá vyprávění Josie. Chvíli je lehce šokovaný tou přímostí, než se rozesměje.* No.. Očividně nebyl.. *Uchechtne se Nate pobaveně. Radost mu ale zkazí účinek Trissina nápoje.* Nejsem protivný.. *Ušklíbne se a otočí ji zády k němu.* Kdepak.. To si pleteš.. Já si stěžuju, že ty nenecháš o sebe pečovat a hraješ si na kvočnu všem nalezencům až do úmoru.. *Odpoví ji, načež převrátí očima. Rum mu až tak nevadil, ale děsil se toho, co by mohl mít za účinek. Zvlášť když se Triss chovala, jak se chovala.* To určitě.. Mám úplně na růžích ustláno.. *Pronese ironicky, když si ho k sobě přitáhne. Zahlédne jak si nasliní prsty a velice briskně zpozorní, když je začne přibližovat k jeho hlavě. Vytrhne se ji z držení a udělá dva rychlé kroky vzad, čímž do někoho vrazí a ten dotyčný se polije vlastním nápojem, na což Nate reaguje lhostejným.* Lo siento.. *Než se vrátí pohledem k Triss.* Zapomeň.. Opovaž se těmi prsty dotknout mých vlasů.. Uděláš to a prohodím tě střechou Institutu.. *Vyhrožuje ji a dává si pozor kam ty svoje oslintané prsty strká, když si převezme panáka.* Na další katastrofu, co bude po tomhle následovat? *Navrhne s cynickým ušklíbnutím přípitek. Než však stihne panák kopnout, tak se objeví víla, kterou už sem tam zaregistroval a vždy to zatím dopadlo rvačkou, kde byla hlavním aktérem.* Čau.. Zatím to jde.. Triss se chová jako babička a.. hmm.. Josie? *Ujistí se, že si to pamatuje správně.* Ta je zase drbna svého vlastního života, takže jo.. Zatím se bavím.. Než to do sebe kopnu.. *Dodá s cynickým uchechtnutím a poukáže na panáka v jeho ruce.*
*Hned ze začátku změny necítil, narozdíl od předchozí slivky. Měl teda za to, že tento nápoj bude na něj o něco mírnější, možná. S tou myšlenkou se rozešel do prostoru klubu. Všelijak se rozhlížel. Nakonec se účinky kouzla dostavily. I přes svou tendenci rozhlížet se, vrazil do někoho a trocha tekutiny skončila na zádech té osoby. Sykl si, couvl, oči mu sklouzly ke sklence.* /Asi je následek nešikovnost./ *Pomyslil si. Mírně se rozklepal, čekal na reakci druhého. Ta se ale ukázala jako horší, než nyní mohl očekávat. Nemyslel si, že to bylo bezpečné, kord když byl nyní docela... nepoužitelný. * J-já si nemyslím, že to je dobrý nápad. *Zavrtěl hlavou. Hlas se mu chvěl.* Co když to spíše podpálím? * Zeptal se. Nechtěl tu riskovat požár. Škoda alkoholu a ještě by toho čaroděje ohrozil. Hned pak pohlédl na BRANA.* Jo, všiml jsem si..
A jak si myslíš, že je na tom JOSEPHINE?*Ušklíbne se a prohrábne si vlasy s fialovými konečky.*Jinak...já to beru tak, že v kodexu není povinnost se starat o chybu ostatních. Je tam, že nesmím VYZRADIT svět stínů, pokud vím. A když mi někdo výš přímo nepřikáže se postarat o to, co ví dotyčný, tak...*Pokrčí rameny.*A vůbec...to je jedno. Koho jsi vůbec potkal, že to na mě vytahuješ?*Zvedne obočí, když se "obhájí" a nakloní hlavu do strany. Pousměje se.*No, no, drahoušku, přece nepotřebuju, abys mě pečoval. Ty si ale péči zasloužíš.*Pokusí se mu urovnat vlasy a založí si ruce v bok, když se nenechá.*Ale no. Vypadal bys ještě lépe...*Prohlásí a uculí se, protože cítí, že ta potřeba pomalu vyprchává. Přesto mu ještě objedná pití. Přikývne na přípitek a stihne se napít v momentě, když se k nim přidá LYRIA. Zamává jí konečky prstů a když polkne, tak i promluví.*Ahoj, jo zatím je to tu-*Zarazí se, když se jí najednou rozzáří ruka. Podívá se na to jako na boží zjevení.*Co to sakra?*Vypadne z ní, když si všimne, jak se to šíří.*Ale neeeee...*Zaskuhrá, když si přesně tohle vybaví z akce, kde takto zářil Heller v kočičí podobě.*A pij.*Ukáže na NATEA prstem, aby nebyla jediná, co se tu ztrapňuje. Když LYRIA promluví na JOSEPHINE, tak ta se představí a vypadá, že se s ní chce pustit do řeči, ale potom jí přijde telefonát a ona se omluví a s telefonem už u ucha, kde někoho pozdraví se odporoučí pryč. Zřejmě ven, kde ji nebude rušit žádná hudba a hluk v B+. Triss se podívá na svou SPOLEČNOST a pak se zeptá VÍLY.*Dáš si něco? Mohu ti objednat. Myslím, že mě teď nikdo nepřehlédne.*Poznamená a podívá se na sebe, jak jí prosvítá zář i skrze tmavé oblečení a nakrčí nad tím nos. Už rezignovala dávno na svou hrdost, takže možná bude lepší, když si dnes použije z hereckého talentu jistý nadhled a nebude to řešit. Nakonec mixováním druhů alkoholu jí pomalu začínal stoupat jeho vliv do hlavy a tak bude mít na sebelítost a sebenenávist čas zítra. Sama pro sebe si přikývne, jakoby si tuto mantru slibovala dodržet a usměje se na své společníky.*
*Zábavné hystorky zo života JOSIE by si rada vipočula ale nieje jej to dopriate keďže jej zazvoní mobil a ona víde von telefohovať. Jej sklamanie ale vynahradí pohlad na čarodejnicu TRISS ktorá sa pomali rozžiari.* Ale náhodou vyzeráš moc pekne pristane ti to. *Okomentuje svetelnú auru ktorá momentálne zahaluje celé jej telo.* A keď si to už spomenula tak by som nožno skúsila nealko Bloody Mary. *Poprosí TRISS o nápoj a prenesie pozornosť na NATHA.* Prečo než to vipiješ? Ak ti nechutí alkohol tak ho nepi lahká pomoc. *Zarazí sa a v hlave jej do seba zapadne jej vlastná upírská skúsenosť, starecká namrzenosť nepríjemného čarodeja, to ake teraz TRISS svieti a NATHOV komentár. Zamračí sa.* Počkať je snád niečo v tom pití? Preto sa ludia správajú trochu čudne? Spíta sa ich obidvoch ale to jej už servírka donesie nápoj ktorí jej TRISS zariadila. Chvílku drink pozoruje ale potom len pokrčí plecami.* Tak na vaše zdravie. *Maličko zdvihne pohár a vipije jeho obsah na ex.*
Pfff.. *Odfrkne si Nate.* Hlavně, že si to umíš obhájit ty jo.. *Následně se ještě na Triss uculí jako neviňátko.* Zatím nikoho.. To já jen tak do budoucna.. *Ačkoliv mu na mysl hned vyskočí civilka, kterou pronásledoval onen upír. Ona si sice nepřála, aby něco udělal, ale Nate měl pocit že by měl. Nakonec to ale nechal plavat. Zašklebí se na TRISS, když o něj začne přehnaně pečovat.* Ale potřebuješ.. Jinak by sis ani na sekundu nesedla.. *Odpoví ji, načež lehce egoisticky pokrčí rameny.* Ne že bych byl proti, ale zrovna takovou péči vážně nechci.. *Rychle uskočí o pár kroků vzad, když se mu snaží ošmatat vlasy nasliněnými prsty.* Ne! Bleh.. Omatlej si těmi prsty vlastní vlasy.. *Zabručí. Netrvá ale dlouho, než se rozesměje, protože nastoupí Trissin další účinek.* Věříš mi, že teď bych Kaiovi ani nezazlíval, kdyby prohlásil, že jsi sluncem jeho života? *Šeptne ji škodolibě se smíchem, jak se k ní přiblíží zpátky. Než stihne však dodat něco dalšího škodolibého, tak mu zavibruje zpráva. Ona teda i cinkne, ale jenom to, by zřejmě neslyšel. Vytáhne proto mobil, dřív než by se stihl napít, a zprávu si přečte.* Smůla, estrellita.. *Vyplázne na Triss jazyk.* Musím zpátky domů.. Nechal jsem dvojčata na krku Tině a ta se potřebuje učit a dvojčata ji do toho, cituji, neutišitelně řvou.. *Ke konci si spíš už jen povzdechne, načež předá panák rumu LYRIE.* Vyzkoušej sama a uvidíš.. Můžeš pak posoudit.. *Ušklíbne se na ni.* A ty se moc neztřískej.. Aby ses ráno nenašla v posteli jedné přesluhující mumie.. *Poplácá Triss ještě po hlavě, než se proplete davem a zmizí ven. Vzhledem k tomu, že měl jen whisky a ke všemu ji ani nevypil celou, měl spíš jen tak jeden lok, tak si nedělá obavy s tím sednout na motorku a dojet domů.*
Jakobys byl jiný.*Prohodí a pak už ho jen sjede podezřívavým pohledem, ale nic víc z něj netahá. Ne ve společnosti. Nějak odklepe svůj účinek a objedná jim další pití a Lyrii také. Po chvíli LYRII podá nealko Bloody Mary a usměje se ještě zpětně k účinku jejího Cuba libre.*Snad to brzo pomine. Blbě by se to skrývalo před civily.*Ušklíbne se a poněkud zrudne, když NATE prohodí, jak by ji měl nazvat Malachai.*Ani nápad!*Vyjekne na obranu a zatímco se Nate začne věnovat mobilu, tak víle přikývne na zprávu.*A ano...nápoje s magickými účinky. Ne všechny jsou ale lidem příjemné.*Nakrčí nos a pak se překvapeně otočí na Natea.*Oh neeee.*Zaskučí, když se s ní opravdu rozloučí, ale dost možná to byla i reakce na tu představu, kde by se probudila. Nějak doufala, že to u Tiny vyškemrá.*Tak dobrou noc a pozdrav mi Tinu i kmotřence.*Pousměje se nakonec a znovu se pořádně napije svého Cuba Libre. Ještě mu zamává a otočí se na Lyr.*Tak na příjemnou zábavu, hádám.*Usměje se na ni a pohledem hledá Malachaie, který se jí někde ve společnosti dalších mužů ztratil v davu. Možná tu měl známé?*
*Dnes sa celkom bavil bola pre neho sranda trochu do druhých rýpať a rozhodne dnes nemal nejako v pláne si ten večer ničiť. Už len maddie by ho mohla prísť poprovokovať a už by to bolo niekde, ale aj v tom najhoršom prípade by povedal, že zase vymyslela blbinu.* Ten ma ani tak nemá rada, skôr mi nadáva. *Povie, pričom si nemusí dnes dávať vôbec na ústa, pretože aj tak sa ľuďom upravovali spomienky. Nad jeho prekvapením sa len pousmeje, pretože každého by prekvapilo, že povie niečo, čo vôbec nechcel.* Netreba nad tým moc premýšľať. Jednoducho dnes zažiješ veľa podivných vecí. *Aj keď nepovedal presne čo, pretože to ani on sám nevedel. Už len to že do neho vrazil druhý čarodej, tak mal čarodej menšiu smolu. Keďže sa už napil Whisky, tak mu bolo jasné, že to bude mať nejaký účinok, ale že to pocíti hne, tak to si vôbec nemyslel. Silno ho zapotáca keď sa ešte aj o neho zaprie Bran. To že sa mu zahmlie pred očami není žiadna novinka, ale že sa uškiera od ucha k uchu je až moc divné aj na neho.* Oprav to. *Povie HIRAMOVI pričom to povie démonským jazykom, keďže do neho omylom prepne, vďaka následku ešte z pekla a plus účinku nápoja, čo z neho spravil doslova opitého.* Záleží vôbec na tom? Vlastne asi hej. Tá stará potvora by nebola nadšená, že sme zapálili upírsky brloh. Aj keď za vinu by to dávala mne. Aleeee... aj tak to sprav. *Povie mu stále démonským jazykom, pričom ho stále potáca zo strany na stranu, pričom ho začne si začne pobrukovať pieseň, ktorá tam v tej chvíli hrala.*
*Rey KAIe poslouchá a ušklíbne se.* Dobrá.* Řekne nakonec a pozoruje chvíli dění. Jenže p napití absinthu má najednou velkou žízeň. Zatímco drží KAIe, a tím ho trochu podpírá, tak do si objedná korbel - tuplák piva. To do sebe začne lít a ten litrový pohár do sebe obrátí během minuty, co KAI mluví s HIRAMEM. Rey si následně říhne a musí se opřít o bar. Ludwig ho sleduje a napije se své bloody mary, kterou si zatím objednal. Jenže Rey má stále žízeň a natáhne se tak po jeho pití, ale upír mu rychle s pohárem uhne. Tak Rey s mírně opilou elegancí přeleze bar, čímž shodí hromadu nádobí a nápojů, jen aby z ledničky za barem vytáhl pomerančový džus a celý ho vypil. Pak si tam sedne na zem a usmívá se jak měsíček na hnoji zatímco mu barman podává další pivo, nebo´t asi tuší, co má za účinek nápoje. Rey se následně pomocí barmana dostane zpátky na své místo a tam obejme HIRAMA.* Já mu nerozumím, ale tu sako bych vybr... vybrpal.* Řekne mu se zamotaným jazykem, protože už v sobě má docela dost na to, že nepije.*
Hej to my hovor už som si vyskúšala aké je to mať doslova upírsky smäd. Pohrízla som hostitelku do krku. *Prizná len tak mimochodom.* To by ma zaujímalo čo za kúzlo je v tomto? *Položí rečnícku otázku a začne sa pohupovať v bokoch do ritmu muziky.* Táto skladba je super, podrž mi to prosím. *Podá TRISS tanierik z jedlom vyzuje si topánky a vyskočí na bar. Najskôr sa prejde tanečním krokom po celej dĺžke baru od jedného konca k druhému a nakoniec sa zastaví v strede kde začne tancovať. Ako má vo zviku zatvorí oči a odovzdá sa muzike. Keďže už vie o magických nápojoch nerieší čo sa to s ňou deje a jednoducho sa účinkom poddá. Prehodí si vlasi na chrbát abi jej nezavadzali a rukami prejde z ramien na prsia stiskne ich a rozopne si zips na veste. Nedá si ju ale dole takže stále len tak tak zakríva čo má. Dalej sa hladí a pedvádza svoje telo ako tanečnica v luxusnom stripítzovom klube. Nakoniec si prehodí vlasi dopredu a koženú vestu vyzlečie úplne. Vlasi ale naďalej zakrívajú to čo predtím jej vesta.*
To jsem si taky zkusila, když jsem naposled byla na podobné akci.*Ušklíbne se chápavě Triss a sleduje svou zářící ruku, jak prosvěcuje tmavou tekutinu ve skleničce. Pak se z ní znovu napije a na moment se zachytí při přešlápnutí baru, když zareaguje její hlava příliš pozdě a Triss získá pocit, že padá. Zvedne obočí, když jí víla podává talířek, ale vezme si ho a položí ho na kraj baru, kde požádá barmana, aby jí ho pohlídal. Další dvě barmanky jí uhýbají z cesty nápoji i jídlem, zatímco barman se vrátí k úklidu nápojů, které shodil CIVIL. Triss vytřeští oči, když se začne víla sama sebe dotýkat a skoro úzkostlivě se rozhlédne po MALACHAIOVI, kterého konečně v davu najde, jak se všichni zastaví, aby mohli svlékající se vílu sledovat. Triss zamíří tedy ke Kaiovi a jeho společnosti - HIRAMOVI a dalším dvěma mužům (BRAN a upír). Konečně přestávala zářit a lidi se na ni už nedívají překvapeně, pobaveně a ani nechápavě a nekontrolují si drinky, zda nejsou sjetí něčím z pití. Tak se už normálně dostane k nejvyššímu čaroději a zlehka mu položí ruku na rameno.*Nečekala jsem, že opravdu dorazíš.*Uvolněně se na něj pousměje a podívá se na HIRAMA.*Ahoj, dlouho jsme se neviděli, což?*Zazubí se a pak stočí pohled k dalším dvěma a natáhne k nim ruku.*Jsem Triss.*Představí se a oba si zběžně prohlédne a kratince se podívá na LYRII, která už byla od pasu nahoru nahá a nakrčí nos a postaví se po bok a zčásti čelem k MALACHAIOVI.*Jsi vpohodě?*Zeptá se starostlivě, když si ho prohlédne. Vypadal...zvláštně.*
*Fakt, že kolem Tris se utvořila zářivá aura se snažil spíše ignorovat. Jednou tam krátce kouknul, toť vše. Měl momentálně své problémy. Na Malachaie se díval omluvným pohledem. Slova, jež vyřkl byla přitom nejistá. Možná by kouzlo zvládl, ale možná taky ne. A riskovat to ani nechtěl. Už z názvu se dalo odvodit, čí to asi je podnik a jak moc velké škody by takový požár mohl napáchat. Nehledě na to, jak by to pak upíři mohli vzít. Proto neustupoval, pokud se to teda dá takto říct. S přivřením oči se podíval do země, následně zavrtěl hlavou nad učiněním druhého muže. Samozřejmě to nejprve krátce pozoroval. Nerozuměl větám, které muži vyklouzly z úst. Jazyk určit zvládl, nicméně slyšet ho slyšel nanejvýš třikrát a zrovna nejlepší slovní zásobu fakt neměl. No nebyl ale jediný, kdo mu nerozuměl. Na BRANA se pak podíval hlavně z toho důvodu, že ho vlastně objal. Hiram z toho šoku sklenku s nápojem skoro upustil. Další pohroma se naštěstí ale nekonala, bylo to o chlup.* Nejste jediný...a to vyprání zní rozhodně lépe jak kouzlení. *Pokývl hlavou. V tom se u nich ocitla TRISS. Někde za ní pak LYRIA předváděla striptýz. Hiram ani nevěřil svým očím. VÍLU chvíli v jednom kuse pozoroval, zatímco jeho kamarádky si moc nevšímal.* /Špatné tělo nemá, to se musí nechat./ *Pomyslil si. Z přemýšlení ho vyrušila až TRISS, když promluvila. Věnoval jí svoji pozornost a když se zeptala přímo na něj, poušklíbl se snad poprvé za celý večer.* Souhlasím! Už jsi mi začínala chybět, má drahá Triss! *Uchechtl se, během toho čekal, až ho BRAN pustí. Ne, že by mu to nějak moc vadilo, jen by ten nápoj raději dopil, než se ocitne opět na někom nebo na zemi.*
*Bolo vidieť, že mu nikto nerozumel, pretože ani BRAN nevedel o čom hovorí a ani HIRAM nepoznal o čom to vôbec kecá. Preto mal iba pocit, že čím dlšie stál tak sa mu motala hlava , takže sa musel aspoň trochu opierať o bar. Dopil whisky, čo mal objednané a pozrel na barmana, pričom si objednal ďalšiu, ktorú rovno do seba kopol. Rovno s účinkom jedného nápoja a ďlšieho nasledujúceho by to asi nebol dobrý nápad, ale predsa len v tejto chvíli mu to bolo putna. Pozrie sa na TRISS, ktorá k nim prišla a uchechtne sa.* Aleeeee.... Maddie sa podarilo z teba zlobiť žiarovku? *Zasmeje sa, pričom sa mu trochu pletie jazyk, ale nejako sa nad tým nepozastavuje. Pozrie sa smerom kde sa začne vyzliekať LYRIA, ale len sa zamračí.* Hmmmm.... Niekde som ju uz videl, kde to ale bolo? To je fuk. *Povie, pričom s tým prestane, pretože len nakloní hlavu nad tým, čo sa ho Triss opýta, pričom začne účinkovať druhý nápoj, takže pomaly nevie, čo je reálne a čo bluf.* Hmm... Som v poho... Ale ty vyzerás ako nejaka mátoha. *Povie Triss, pričom vážne halucinácie sú niečo normálne pre neho. Aj keby videl niečo desivé, tak by sa tomu smial, keďže nič horšie čo by videl b sa nevyrovnalo peklu. *
*Rey se držel HIRAMA a pustil ho až po nějaké chvíly, kdy musel dopít on sám své pití. Pomalu ho žízeň přecházela a on neměl ani pocit, že mu hoří v krku. Podívá se na ženu, co přišla a usměje se na ni.* Já jsem Rey, ale brzo asi půjdu spát. Pak tu bude jiný.* Ušklíbne se. Rey je jediná osobnost, která ví o tom, že je v jednom těle víc osobností, ale nezná je a neví co jsou. Jen slyšel něco od svého přítele na vysoké, že jsou odlišní, ale přitom stejní. Tehdy ho to nadchlo, ale po rozchodu usnul. Rey si všimne nahé ženy a škytne.* Co se děje?* Nechápe a znovu se podívá na TRISS. Ludwig mezitím je stranou a pije si svůj drink, který je bez účinku, neboť jde jen o krev.*
*Nad čistou vodou zauvažuje na pár sekúnd. Predsa len už tu bol nejakú chvíľu a mal už žízeň. Ale zároveň si nebol istí čo by mu taký drink spravil a navyše ako agent bol vycvičený k tomu, aby vydržal takú drobnosť ako je smäd. Ale na druhú stranu už bol zhýčkaný až ho do istej miery desilo, že sa blížilo povinné precvičenie v CIA.* Ďakujem ale nemusíte si robiť starosti. *Otvorí pusu aby ešte niečo dodal ale niečo za MADDIE sa rozžiari. Nakrčí obočie a trochu nakloní hlavu, aby lepšie za ňu videl. A koho to nevidí? TRISS, svietiacu ako nočnú lampičku. Stisne pery k sebe, vyjadrujúc tak že ho niečo také vážne nemôže prekvapiť. Pozrie sa radšej späť na MADDIE ale v pozadí stále registruje svetelnú žiaru. Ale tvári sa, že ju ignoruje.* /Asi toľko k tomu, aby na seba dávala pozor./ *Pomyslí si a nadýchne sa. Svrbenie v pľúcach a krku o niečo zosilnelo. Ale musel s tým počítať keďže išiel kam išiel. Najradšej by si ale uvolnil jeden alebo dva gombíky na košeli. Ale odolá tomu nutkaniu. Skúmavo prižmúri oči.* Máte o mňa starosť? *Nadvihne pritom mierne jedno obočie. Vyhýba sa tomu, aby komentoval svoj zdravotný stav. Hellerov lektvar síce funguje ale tiež to nie je stopercentné. Cíti mágiu okolo seba. Ani by sa nedivil ak by si niekde na tele našiel ekzémové fľaky.* Veľa debát som na túto tému neviedol ale niečo sa mi donieslo o tom, že prežiť exorcizmus je tak trochu rarita. *Odpovie jej laxne ako keby jej oznamoval značku pracieho prášku, ktorý používa. Keď spomenie CIA tak len nejasný tieň mu prebehne v očiach. Nerobí si ilúzie o tom, že niekto, kto žije tak dlho, nemá konexie v tejto organizácii. A možno ešte v niekoľkých ďalších.* Pochybujem, že by sa práve CIA zaoberala mojou maličkosťou. A nie to ma ešte zamestnala. Ale ako drb je to dobré. *Klame. A klame tak ako ho to naučili, čiže dobre. Je mu jasné, že túto ženu neoklame, že má svojich špehov. Ale prečo by jej mal vravieť, že má pravdu?* /Spraviť jej radosť a len podporiť jej ego. Pf./ *V duchu si odfrkne a nakoniec sa na ňu aj usmeje. Takým tým salámistickým, pokojným úsmevom, ktorý by niektoré povahy iba vytočil k nepríčetnosti.* Kvôli torte. *Povie nečakane svoj dôvod prečo prišiel sem. Samozrejme, že je to lož. Lenže Jackovi idem klamanie tak dobre ako aj brutálna úprimnosť. A príde mu to ako lepší dôvod ako to, že prišiel, aby si to tu prezrel a mohol niečo napísať do hlásenia pre CIA. Pre tú CIA ktorú popiera ako svojho zamestnávateľa.* Mám rád torty ale bohužiaľ som nemal dobrú skúsenosť s faerským jedlom. Navyše zloženie drinkov ma núti premýšľať čo by asi bolo v takej torte. *A pohľadom celkom teatrálne pozrie na Lyriu na bare. Ako keby svojim pohľadom chcel povedať, že presne takýchto účinkov sa bojí. Potom ale pozrie späť na Maddie.* Aspoň som mal možnosť Vám pogratulovať. Užívajte si života. *Rozlúči sa s ňou vo všetkej slušnosti a odíde. Cestou von ho ešte zastihne správa od patológa, že má výsledky z jedného prípadu tak sa Jack rozhodne ho poctiť svojou návštevou v spoločenskom odeve. Už teraz je mu jasné, že to nakoniec bude dlhá, pracovná noc.*
*Pokračuje v tanci a má v úmisle svoje publikum trochu napínať pomali si odhrnie vlasi naspäť na chrbát ale jednou rukov si zakrije prsia. Na svoje pobavenie zistuje že sa na ňu dívajú skoro všetci hosťia a mnohý s nedočkavími túžobními pohladmi. Potom ruky spustí a pokračuje hore bez nakoniec si pomali vizlečie aj nohavice a hodí ich na zem k svojím topánkam a veste. Tancuje tak úplne nahá a je vidieť že sa za svoje telo rozhodne nehanbí. Keď dohrá pieseň na ktorú tancovala zostane na chvílku nehibne stáť ako socha v póze v ktorej bola keď prestala hrať muzika. Potom sa uvolní a zamáva všetkím a vlastne nikomu. Zoskočí z baru a pozbiera si svoje oblečenie.*
*Přikývne nad tím, jak odmítne a dál mu nic nenutí. Nechtěl, tak nechtěl. Nebyla jeho chůva. A kazit si dobrý rozmar nebude. Když se zamračí, tak se ohlédne a pozvedne nad čarodějkou obočí.*Ale...Malachaiova cácorka mě poctila návštěvou.*Ušklíbne se a nijak neřeší, zda zaslechne jistou nelibost a škodolibost v jejím hlase. Těžko říct, zda jí chce něco udělat, zesměšnit ji, nebo jí prostě přijde komické, že tu jsou oba. Opět. Pak okomentuje jeho vzhled a ušklíbne se.*Vy jako takový mě netrápíte, Jacku. Jste spíš zajímavý jako...subjekt ke studiu. Neberte si to osobně. Nenadchnu se pro každého civila, kterého potkám.*Usměje se a pokyne mu sklenkou vína, než ji vrátí na podnos a poručí si absint a kývne na to, že slyšel o vzácnosti přežití.*Jste si jist, že nemáte podsvěťanské předky? Mohlo by to leccos vysvětlovat.*Nasadí mu ještě brouka do hlavy a potom nadhodí CIA. Zasměje se nad jeho zapíráním.*Och mě nezajímají vaše lži. Shrnuji fakta. Není třeba zapírat.*Prohodí obdobně laxně jako on a z tváře se jí vytratí pobavení.*Navrch mi je jedno, jak moc tajné postavení to je. Nakonec to svým způsobem funguje podobně jako přechody čarodějů z života do života.*Odmávne to rukou a zvedne obočí nad jeho důvodem návštěvy a narovná se, protože byla oproti němu prcek. Nakonec co je stopadesátsedm centimetrů, že ano. Nadechne se nad jeho lhaním, protože jestli někdy byl na podsvěťanské párty, tak by mohl vědět, že dorty nebbývají v nabídce.*Zklamu vás, nic takového zde nenajdete.*Sladce se usměje a když se ohlédne za Lyrií, tak si olízne rty a pohled vrátí zpět k němu.*Dnes je na programu trochu sladší a divočejší zábava.*Usměje se a v očích se jí blýskne a přikývne.*Děkuji a užijte si večer, pane Portere.*Rozloučí se formálně a se vší hrdostí, načež absint nechá absintem. Užbyl čas.*/Noste panáky./*Řekne telepaticky Lillith a chvíli čeká, až jí jeden její podá jedna z polonahých číšnic.* *Maddie se vrátí ke svému baldachýnu a tentokrát si zatleskáním, opět posíleným magií, vydobyde pozornost všech, aby mohla promluvit.*Vážení! Děkuji všem za účast a že jste zde zůstali. Snad jste se dosud dobře bavili. Na moment vaši zábavu přeruším, než všichni odpadnete společensky vytížení.*Začne a usměje se. Na první pohled se může zdát, že má na mysli společenské vytížení jakožto opilost.*Všichni jistě víte, že dnes je toto především narozeninová oslava, a tak bych vás teď ráda požádala, abyste si od číšnic a číšníku převzali každý jeden panák a společně připijeme. Na mě, na vás, na dnešní večer.*Pokyne jim přátelsky, až ji nikdo nemůže brát jako více než modelku. Počká, až si každý vezme panáka do ruky a potom toho svého pozvedne.*Tak na zdraví. Na vás a na dnešek!*Prohodí slavnostně a hudba opět začne hrát, když do sebe panáka kopne spolu s mnohými dalšími a ozve se potlesk a jásot. Ví, že účinky nápoje nastanou až za pár minut, kdy už opadne podezření těch, co by se báli, že drink má nějaký účinek....ani netušili, že za chvíli se zúčastní orgií. Sama zamíří za LYRIÍ, aby jí zabránila se oblékat, když své krásné tělo tak hezky odhalila. Neoplatí se jí to.*Říkala jsem, že si pro tebe příjdu.*Řekne víle pobaveně a natáhne k ní ruku, za kterou by si ji přitáhla k sobě a vtáhla do polibku, načež by si ji odvedla k baldachýnu, pokud by se nebránila.*
Zdá se.*Odpoví MALACHAIOVI, když se podívá na svou ruku, která už září jen matně, s každou vteřinou méně, až to postupně zcela zmizí. Triss se uculí na HIRAMA.*Samozřejmě, má společnost dnes byla poněkud žádaná, překvapivě.*Zasměje se a mrkne na čaroděje. Potom se stočí k BRANOVI a zmateně zvedne obočí.*Spát?*Nakloní hlavu, ale pokrčí rameny. Třeba to byl nějaký další účinek nápojů? Dnešek je šílený...a následky bude řešit...až...až pak. Raději se zeptá KAIE jak na tom je. Moc se usmíval, jaksi mumlal....byl snad opilý? Kolik toho za tu krátkou dobu sakra vypil? A proč se starala...Je mu šest set let...uměl se o sebe postarat.*Mátoha? Vážně?*Zvedne obočí a natáhne ruku, aby se mu podívala lépe do očí, že není zdrogovaný.*Jsi sjetý?*Zeptá se, ale než by mohl odpovědět, tak zaslechne hlas MADDIE a nakrčí nos. No ze slušnosti si panáka vezme. Účinky nápojů už si užili dost. Zřejmě v tomto bude nějaký další a nebo je to pro překvapení všech něco čistého. Když jim pokyne, tak se ušklíbne.*No nazdraví...Snad to nebude nic strašného, to by scházelo...*Zamumlá a podívá se po lidech. Když se ale nic po dvou minutách nestane, tak pokrčí rameny a sleduje, jak se lidé vracejí ke svým předchozím drinkům a tanci. V ten moment ho do sebe obrátí i ona a položí skleničku na barový pult. Jen zaznamená úšklebek barmanky. Na moment se jí z kombinace rozličných druhů alkoholu zamotá hlava a ona se MALACHAIE na chvíli chytí.*Kombinovat alkohol je blbost.*Zabrblá a odloží na pult i Cuba Libre, které už ji nebavilo držet. A pak zničehonic...se nálada v baru změní, když se ohlédne. Lidé se najednou vtáhnou do polibku, tance se stanou velmi intimními a na zem začnou padat první kusy oblečení. Triss vytřeští oči.*Ne...ne, ne...sakra.*Vypadne z ní a podívá se na místo, kam postavila sklenku od panáku.*KAI...chci pryč...hned. Prosím. Ty se tu pak klidně vrať...jen...udělej mi portál.*Zatahá ho za rukáv saka a zvedne k němu prosebný pohled.*Prosím.*Dodá ještě a trochu plaše se rozhlédne. Nebylo jí z tho dobře. A jestli má mít tohle i ona, tak by raději byla někde sama a přečkala to v posteli. Vyspí se z toho.*
*Démonský jazyk neslyšel už hodně dlouho a ani neměl tak dobrou zásobu slov, jak si asi mohl Malachai myslet. Hiram teda řekl jen něco Branovi, který se na něj skoro až pověsil a mlčel. Jasně, mělo to být objetí, ale narozdíl od něj byl Hiram prcek, který v tu chvíli byl velmi nešikovný a v ruce k tomu svíral sklenku. No že by se ještě k tomu nějak vyjadřoval? Ne. Možná ho pak spíše to odtáhnutí mrzelo. Mlčky svůj pohled pak přesunul ke Kaiovi s Triss. Jen je poslouchal, zatímco do sebe vléval postupně celý drink, co si předtím objednal, aby brzo nerozbil i tu sklenku.* A jo, málem bych zapomněl. *Uvědomil si, když se Triss představovala a pohlédl na BRANA.* Hiram. *Podal mu volnou ruku. Následně kouknul opět na LYRIU.* Striptýz. *Pokrčí krátce rameny. Nakonec si na sebe veškerou pozornost vezme oslavenkyně, která je požádá o připití. Od polonahé číšnice si tedy na to vezme panáka a rychle jí na tácek s omluvením a prosbou postaví prázdnou sklenku od Blue Lagune.* Tak na vás. *Kývne směrem k Maddie, než se obrátí ke svým společníkům.* Na zdraví. *Usměje se. Panáka do sebe vyklopil hned na to. A jelikož se účinek nedostavoval, měl pocit, že je aspoň toto v poho. Že je pak Triss opustila, si nevšiml. Pouze zastavil číšnici a vrátil jí na tácek prázdnou půlku. Pohled pak věnoval opět vysokému civilovi, který ho předtím objímal.*
*Skontroluje si či má svoje oblečenie všetko čo jej netrvá nijak dlho a prekontroluje aj všetky kapsi či jej nič nezmyzlo. Keď obsluha začne roznášať posledné drinky tak ten svoj postaví na bar a nechá ho tak. Nie že by jej posledný zýžitok bol nepríjemný ale už má magických nápojou dosť a naviac panák nebol nealko. Na Prípitok Dee zatlieska spolu s ostatními.* Naozaj si nedáte? *Spíta sa jej barmanka. Otočí sa k nej a zavrtí hlavou.* Nie ďakujem myslím že som mala dosť. *Odpovie a zazdá sa jej že sa vílya barmanka zatvári trochu sklamane. Neušlo jej že ju počas jej striptízu pozorne sledovala.* Ano ale nechala si ma dlho čakať. *Otočí sa na DEE príme ponúknutú ruku a jej bozk jej opätuje. Keď sa od seba odtrhnú oblizne si špiučkou jazika peri a pozrie na DEE ako mačka na mysku smotany. Nič nepovie a nechá sa odviesť k baldachínu na ktorom DEE sedela na začiatku oslavi. Než ale odídu od baru ešte sa rýchlo otočí a žmurkne na krásnu barmanku. Keď prechádzajú pomedzi prítomných ludí začne si všímať ich správanie. Bozky, dotiky a prvé kúsky oblečenia padajúce na podlahu.* Ach tak toto robí ten poslední nápoj? *Spíta sa zo smechom rečnícku otázku a keď konečne zastavia otočí si DEE k sebe, zaborí jej ruku do vlasov druhou ju obíme okolo pása a pritiahne si ju do vášnivého bozku.* Toto bude zábava. *Povie jej polohlasne do ucha keď na krátky okamih preruší bozk. Znovu ju pobozká a perami prejde po líniji jej sánky a skončí na krku.*
*Pomaly už mu začal prechádzať účinok od jedného nápoja, takže už tak moc opitý nebol, ale dobre si uvedomoval zostávajúce halucinácie, ktoré ho až tak netrápili. Vedel ale moc dobre, že toto Maddie musí nejako oplatiť, pretože aj keď on sám rád niečo takéto robil, tak v tomto prípade sa mu to už moc nepáčilo. No predsa len si dá aj posledný pohárik, keďže vedel, že by mu to aj tak neopustila. Keď sa tak s tým potrápila, prečo jej to neodoprieť. Potom čo sa začnú všetci vyzliekať tak už vedel o čo išlo.* /Tak toto nie je novinka, že Maddie chcela, aby sa tu všetci vyspali. Aj keď by som sa rád pridal k tejto veci, tak predsa len ma čaká iná vec. A to dotrepať niekoho domov./ *Pomyslí si a pokrúti najprv hlavou, ale prosebný hlas Triss si vypočuje.* Fajn, predsa len na výber nemám že? *Opýta sa Triss, ale rovno ich vezme k nemu do bytu.*
*Zasměje se nad jejími slovy.*Přesně toto dělá poslední drink.*Uculí se a když se dostanou na vyvýšené místo, tak se nechá vtáhnout do polibku. Čarodějové, kteří to tu hlídali se starali i o to, aby během této části nevznikly žádné fotky, které by poškodily pověst jí nebo jiným. Nechá se přitáhnout do polibku a zanoří víle prsty do vlasů. Byla zvědavá, jak si Lyria poradí s jejím oblečením, protože musela podprsenku rozepnout, pak jí rozepnout knoflíček na "obojku" a rozepnout na hrudi kožené pásky. U sukně spojené s kraťasy to bylo podobně s odepínáním, opět bylo vpředu a pak se stáhly jen kraťásky. Ona sama víle zamíří škádlivými doteky po těle. Někteří lidé okolo už se dostávali k onomu aktu a ona po tom samém také toužila. Periferně zaznamená Lillith, která k nim mířila a zrovna do sebe kopala panáka s drogou a ušklíbne se na zrzku.*/Takže trojka?/*Bleskne jí myslí a nechá si opečovávat krk.*To si piš, že bude.*Olízne si rty a natáhne ruku k zrzce, co k nim dojde. Ta jí ji vezme a na hřbet jí vtiskne polibek.*
*Z krku sa presunie znova k Preám Dee. Rukami jej prejde na chrbát a hladá nejaké rozopínanie.* /Hmm asi sa pre svoju odmenu budem musieť trochu snažiť./ *Povie di pre seba a zaregistruje ako k nim príde ďalšia žena a vtiskne Dee medzi lopatky bozk. Odtiahne sa od svojej milenky a prejde zrzku pohladom. Bola krásna.* Toto začína biť lepšie a lepšie. *Pozrie sa zrzke do očí a príde k nej pričom má stále jednu ruku na páse Dee.* Ako sa voláš kráska? *Na odoveď nečaká a zrzku krátko pobozká.* Toto sa m lae vôbec nezdá fér. *Nakloní hlavu na stranu a naoko sa zamračí.* Som tu z nás v značnej nevíhode vy dve ste zbitočne moc oblečené. *Prejde Lilith za chrbát a chití ju za boky postupne rukami ide viššie až sa dostane k zapínaniu jej podprsenky a rozopne ju. Rukami prejde na jej prsia a masíruje ich. Lilith potichu zastoná a venuje sa Dee. Bozkáva ju a hladí po tele, dokonca sa jej podarí rozpnúť niečo zo zložitého zapinana jej prádla.*
*Zamručí nad péčí rtů a nakloní hlavu nad Lyrií. Pak se sladce usměje.*Bude to perfektní.*Mrkne na ni a sama je nechá konverzovat, zatímco se přesune rty ke rtů víly. Čarodějka od baru vrátí víle polibek a pak jí odpoví.*Lillith.*Obě ženy se trochu škodolibě ušklíbnout, když sledují jak se jejich milenka mračí a pak se k sobě otočí a nechají Lyr, aby si poradila s jejich oblečením. Když je Lillith do pasu nahá a i Maddie si stáhne top, tak se zrzka otočí víle v náručí a stáhne ji s sebou dolů na baldachýn. Dee je jen pozoruje, pozoruje i ostatní, jak se oddávají nejstaršímu pudu spojenému s vášní. Někteří jsou něžní, další divocí, jiní až násilní, ale zdá se, že čarodějové, co podnik dnes večer chránili, nemusí rozdělovat žádné páry. Nezdálo se, že by někdo narazil na špatného partnera v sexu - třeba masochistu, i když by to neměl rád. A tak se vrátí pohledem i myšlenkami ke své společnosti, odepne si sukni a pásky a stáhne si kraťasy. Neměla péči, že by se jí někdo jiný než ty dvě zaobíral. Snad jen čarodějové na stráži si je prohlédnou, možná se lehce zapojí - ostatně jeden tak učinil. Jednu z dívek, která si nenašla dvojici na tomto finále, nechal si před ním kleknout. Bylo jí to jedno, dokud plnil, co měl. Klekne si obkročmo nad Lyr, která na chvíli osamněla, aby se i Lillith mohla vysvléct do naha a skloní se jí ke rtům, zatímco prsty zamíří na citlivá místa, aby vílu ukojila stejně jako minule, jako první.*
*Nechá sa stiahnuť do baldachínu a Dee nech si na ňu sadne keď naviac utíti jej ruku vo svojom lone slastne zastoná. Pritiahne sa k Dee bližšie a jednu jej bradavku dráždi jazikom a saje ju. Lilith na seba nedá dlho čakať, prisadne si k Lyr a pustí sa ústani do Deeinho druhého ňadra. Užíva si rozkoš ktorú jejjej milenka pôsobí ale nechce vivrcholiť tak skoro. Jemne Dee zo seba odtisne a klakne si na kolená takže obidve klačia oproťi sebe rukov jej prejde po stehne nahor a jemne ju pohladí medzi nohami.* /Ešte nie./ *Povie sisama pre seba a na Dee sa len zvodne usmeje. Otočí sa k Lilith a pobozká ju bozkami zchádza pomali nižšie na jej prsia a chvílu sa hrá s jej prsiami nakomiec ju ale jemě zatlačí na chrbát do baldachínu roztiahne jej nohy a začne ju lízať. Teší ju že Lilith sa zrýchli dych a potom začne saltne vzdzchať.*
*Když si ji Lyria posune tak, aby jí péči oplatila, tak se nebrání, jen posléze kvůli Lillith se musí více nadzvednout, aby se i ona mohla zapojit. Věřila, že noc rozhodně nekončí. Někdo se ukojí rychleji a někdo to bude odkládat a vystřídá více partnerů či si jen dá více kol. Maddie, když se od ní Lyr odtáhne a přesune se, se jen položí pohodlně na baldachýn a vezme si do úst hrozen a sleduje své dvě milenky. Lillith jí po čase začne dráždit prsty, což Dee odmění spokojeným vzdechem a trochu víc odtáhne jednu nohu od druhé nakonec ale se nadzvedne a čarodějce si klekne nad tvář, aby utlumila její stonání a primárně se zbavila tlaku v klíně.*
*Pokračuje v laskaní Lilith a keď ju dovedie k vrcholu pri ktorom čarodejka hlasne zavzdzchá ale ďalej sa venuje Dee natiahne sa vedla nich na baldachín tak abi mala dobrí víhlad na obe svoje milenky. Lahne si na bok, jednou rukov si podoprie bradu, jednu nohu pokrčí a sleduje ako sa spolu čarodejnice hraju. Miestnosť je plná súložiacich párov a vzdychov roskoše. Na chvílku jej pohlad upúta víla na ktorú pri bare žmurkla. Tá práve sedí na bare a rukov sa hrá s prsiami zatial čo druhov hladí vo vlasoch ženu ktorá ju líže. Znovu sa vráti pohadom k Dee a Lilith a volnou rukov sa začne hladiť v lone.*
*Rey se drží u HIRAMA a točí se mu docela hlava. Přesto se na něj zazubí.* Zajímavé jméno. Zní arabsky... *Prohlásí a když se k němu dostane pití tak k němu čichne a cucne si, ale nechutná mu, tak to dá Ludwigovi, který to vyleje do dřezu za barem. Rey se podívá na Hirama, jak pije panáka.* Na zdraví, Mě to nechutnalo.* Ušklíbne se a opře se o něj.* Doprovodíte mě domů? Necítím se dobře a asi usnu. Ludwigu...Půjdeš taky.* Rozhodne a Ludwig se na něj podívá a usměje.* Jistě. Sundáš si obojek?* Zeptá se ho a Rey kývne a sundá ho. Pak zase obejme Hirama.* Škoda, že si vás budu pamatovat jen já. Ten, co tu je když spím by vás měl taky rád. Všechny, co jsem dnes potkal by měl rád.*žbleptá Rey opile a objímá HIRAMA jako by to byl nějaký plyšový medvídek.*
*Své jméno civilovi řekne hned po tom, co se představila i Triss, která se následně věnovala pouze Malachaiovi. On je pouze mlčky poslouchal a užíval si toho hřejivého objetí, které mu muž dopřával. Mezitím ale doufal, že mu sklenka s pití nespadne na zem. To se naštěstí nestalo ani, když se vyšší odtáhl. V tu chvíli dopil jedno i to další. Obou dvoje skončilo na tácku obsluhy.* To jsem si všiml. *Poušklíbl se. Cítil se klidně, jelikož se zatím neprojevoval žádný magický účinek.* Tak to asi papa? *Uchechtne se, než se zarazí. Muž ho opět objal.* Dobřeee. *Protáhl, než mu začalo být docela horko. Olízl si nervózně ret, načež si ho i jemně skousl.* /Už zase něco?/ *Pomyslel si. Vzápětí se droze plně poddal. Přivřel oči a ústa pootevřel. Jedna ruka si našla pas vyššího muže, druhá zase rozkrok. On sám ho začal líbat zprvu na krku, přičemž se samozřejmě musel ještě postavit na špičky.*
*Rey si užíval to teplo a blízkost. Většinou to totiž necítí. Vždy je sám. Nikdo se ho nedotýká, dokonce i lidi v knihovně si od něj drží odstup a mluví na něj mile jako s dítětem. Jednou se z toho i rozbrečel a radši šel spát. Od té doby se neprobouzí tak často. Nechce být zase sám. Jeho dech se zrychlí, srdce začne více tlouct a když ucítím HIRAMOVU ruku na boku a druhou na místě, kde by to střízlivý rozhodně nečekal. On sám své ruce na jeho zadek a užívá si polibky na krku a musí říct, že se mu to rozhodně líbí. Zavře oči a pak chytí HIRAMA za bradu a přitáhne si ho k vášnivému polibku. Ten na chvíli přeruší a opře se svým čelem o jeho.* Najdi mě až budu spát. Nechci být zase sám.* Zašeptá a podívá se HIRAmovi do očí. Hned na to pokračoval v polibku a rukou mu sjížděl níž až k hornímu okraji košile, kterou rozepl a posléze sundal a hodil kamsi na zem.*
*Objetí mu opětoval, dokonce toho využil. Jeho mysl i tělo droga plně ovládla. Byl přímo zachvácen touhou po něčem, co obvykle dělal raději za střízliva. Polibky vyššímu začal hezky pokládat na krk, hned po tom, co se postavil na špičky. Onen civil byl o dost vyšší. Být neomámen drogou, hezky by si zanadával. Patřil mezi nižší čaroděje a docela ho to rozčilovalo. Ani nechápal proč. Možná to bylo kvůli výšce jeho matky, která ho raději dala před sirotčinec. Rukám na svém zadku nevěnoval momentálně pozornost. Nyní se hlavně věnoval oplácení vášnivého polibku, kterého se ho od muže dostalo. Při odtáhnutí kapku až posmutněl. Ruka na civilově rozkroku se hned dala do pohybu a začala rozepínat zip kalhot.* Kéž bych ti rozuměl. *Zašeptá tiše naoplátku. Oční kontakt rovněž oplatil, než mu opět začal polibek oplácet dalším. Brzo jeho košile skončila někde na tmavé zemi. To ho přimělo k dalšímu úšklebku.*
*Rey mu polibky oplácel a nechal se tím absolutně pohltit a ani nepostřehl, že se objevila i chladná ruka. Ta chytla jak jeho, tak i Hirama a odtáhla je do tmavé místnosti mimo bar. Byla to rychlost kterou Rey ani nepostřehl. Neměl ani jak. Najednou měl tolik příjemných podmětu kolem sebe a na sobě, že upadal skoro až do eufórie. Užívá si ty doteky a sám je i oplácí a ani si moc nevnímá, jak to pokračoje. Pak jen ucítí mírnou bolest na krku, kterou následuje euforie.* **CENZURA**
*Maddie se po čase sama dostala do euforie vyvolané orgasmem, načež pobídla Lillith, aby se věnovala Lyrii. Sama je ještě obě políbila a s mrknutím a přáním hezkých zážitků se vytratila do davu, aby si pořádně užila orgie a tedy více aktů, než jen ten jeden. Neřešila s kým ten večer strávila. Muži, ženy...bavila se. S kýmkoliv, kdo projevil zájem o ni nebo ona o něj...či ji. Trvalo ještě hodnou chvíli, než droga vyprchala, čarodějové na stráži si pak během noci, kdy postupně lidé odcházeli nebo usnuli, aby odešli nad ránem, střídali hlídky a tu a tam si pro jistotu dali lektvar dodávající energii a tím i bdělost. Jeden si dokonce čas od času u baru udělal espresso s pomocí magie. Maddie sama zůstávala na akci, dokud i poslední člověk neusnul, či ti bdělí neodešli či neutekli v domění, že ztratili soudnost. Čarodějové u východu zařídili, že nikdo nepormluví o výsledku její oslavy veřejně tak, aby se zničila pověst nejen jí, ale dalším mocným či známým lidem, co zde strávili večer, že maximálně poví, že se s někým vyspali v kumbálu, protože je přitahoval. Jednoduše vše divné, co normálně neudělají bude svedeno na alkohol, touhy a uvolněnou atmosféru a vše magické v případě civilů zmizí či to nahradí něco obyčejného. Například pokud někdo viděl tu Malachaiovu cácorku zářit, tak si bude pamatovat namísto toho, že například na ni někdo omotal vánoční žlutá světýlka. A když vše skončí, tak Maddie se odebere do svého apartmánu pomocí portálu, aby se umyla a vyspala v pohodlí.*
*Dee len oplatí bozk na rozlúčku a nerieši kam ide alebo čo chce ďalej robiť. Keď ju čarodejnica Lilith ju pobozká a presunie sa medzi jej sťehná len slastne zavzdichá. Celú noc zostanú s Liliht spolu a vychutávajú si jedna druhú. Až kím droga neviprchá a ludia sa nezačnú prebúdzať a dochádzať domou. Lyria sa s Lilith ešte pobozká na rozlúčku nájde si svoje veci a vydá sa z upírskeho podniku do central parku abi prešla na zimní dvor. Skôr ako salae dostane k priechodu ju premôže únava a tak sa len na mieste o ktorom vie že tam nikdy nikto nechodí schúli pod stromom a zaspí.*
*Jediné štěstí bylo, že poslední hodiny, co Adrien ve škole dneska měl byly dobrovolné a že se toho tak moc nestane, když odejde dřív. Lexi měla jít na tetování kamsi v Brooklynu. Že jí toho tatéra poradil nějaký známý a proprosila Adriena, aby šel s ní. On, jakožto velmi dobrý kamarád nečekal a šel s ní, byl zvědavý co za další kravinu si nechá vytetovat. Minule to byla flaška kečupu a hořčice. Neptal se, raději. Teď stáli v metru a čekali až bude jejich zastávka. Upříměn řekeno Adrien sám přemýšlel o tom, že by si dal někam tetování, ale neměl na to odvahu. Ne s tím, když viděl jaké reakce na to mají rodiče.* /Znak kriminálníka, jasně./ *Vlastně nechtěl ani vědět, co by si mysleli o té jeho naušnici v pravém uchu. Jen nad tím zakroutil hlavou. Když konečně vyšli z metra následoval Lexi pár ulic. Zatím se bavili o všech různých věcech. Ale nezmínili události z pátku, to když seděli v kancelíři rektora a to jak je policie vyslíchala kvůli drogám a už vůbec se nebavili o matce Lexi, která přijela aby (jako vždycky) vyřešila všechny průsery své dcery. Věděl, že je to citlivé téma pro Lexi, tak to ani nevytahoval. Zastavili se před tetovacím studiem. Adrien otevře dveře a pusí první Lexi.* Starší mají přednost. *Zazubí se na ni vesele a ona ho jen praští po ruce se slovy: Blbečku. Rozhlédne se po okolí a lehce se pousměje nad výzdobou. Zaujme ho to na tolik, že si nevšimne že se Lexi vytratila - dokud mu nepřijde zpráva: Uvidíme se za tři hodiny. Užij si první kérku kámo!!!* /Do prdele.../ *Až teď mu došlo, že ten termín zařídila ona pro něj ne pro sebe. Promne si tvář a zvažuje své možnosti. Protože nechce vypadat jako kretén, co nepřišel na stanovaný datum - nechce vypadat nezodpovědně, tak si dál prohlíží všechny věci na stěnách.* /Všechno se vysvětlí, že...je to nedorozumění./ *Kousne se lehce do rtu a prohrábne si ještě vlasy. Sundá si zatím bundu a pověsí ji na věšák a čepisi strčí do kapsy. Na sobě má obyčejný tmavě modrý svetr a košili pod ním a modré jeansy. Nejvíc basic oblečení, které by člověk našel v jeho skříni. A prostě čeká.*
*Na Newyork si stále zvykal. Když tu byl posledně, oslavovali nové století, venku byly zastaralé budovy, hotely připomínaly dnešní motely. O městě se ovšem jako o centru dění dalo mluvit už tehdy. Takže se vlastně změnila pouze jeho vizáž. Nemohlo by to být teda tak hrozné, ne?..Tak ne.* Sakryš! Sakryš! *Pověděl si ze stresu pod nosem čaroděj. Dnes šel pozdě do práce, poprvé za bůhví kolik let. A proč? To pako opět hledalo Manhattan v Brooklynu. Až když si opravdu nevěděl rady, vytáhl mobil a zapl si navigačku. Cesta do toho nejstupidněji pojmenovaného tatérského studia mu teda zabrala celkem půl hodiny. Cítil se trapně. Minulý týden tam ještě trefil a dnes úplně laboroval. Naštěstí tam ještě nikdo nebyl, tudíž si mohl v klidu vytáhnout a nachystat svůj drahý notes s návrhy a pouzdro. S konečně dobrou náladou se svalil do křesla, kde za normálních okolností seděli klienti. Měl prozatím volno, tak proč se nerozvalovat v křesílku jako doma. Takto klidný byl dokud se neozval zvonek na dveřích, oznamující příchod. Pohlédl směrem k lidem, nemluvil ovšem. Spíše spokojeně pozoroval tu pobavenou před ním.* Zřejmě tě napálila kullake. *Uchechtl se, jeho hnědé-nehnědé kukadla z něj nespouštěl.* No každopádně. *Načal a odložil mikrotužku s notesem na stůl.* Rezervace už je a za zrušení je poplatek, takže bych spíše doporučil nebýt srábotka a nechat si tu kérku udělat. *Dokončil, vstal a tleskl, zatímco se usmíval jako andílek. Přitom měl pod iluzí skryté rohy, znamení démona.* Takže věděl bys něco už teď, nebo se podíváme do notesu? *Přistoupil k němu. Až nyní mu došla jeho výška. Musel teda mírně zaklonit hlavu, aby mu pohlédl do očí.*
*Adrien si stále prohlížel dekorace a různé obrázky na zdech. Pár si jich i vyfotil na instagram, aby měl co postanou na svůj umělecký účet a taky možná na ten hlavní. Kouknul se ještě na název studia, aby místo mohl označit v přístěvku. Dál se pak kochal obrázky a návrhy tetování. Nevypadalo to- nebo spíše si nevšiml, že by tu byl tatér. Bylo tu prostě moc ticho. Oproti těm studuům, kde byli předtím. Tam hrála rocková a metalová hudba na plné pecky a do toho jeli tetovací strojky. Napadlo ho jestli třeba není v zadu a všechno nepřichystává. Vzal si do ruky velkou složku s návrhy a tetováními, které tatér už udělal. I přes to, že se díval na pořádný kus umění, které miloval, stále váhal jestli by tohle neměl odřeknout. Nechtěl mít doba průser. Promnul si nešťastně tvář a podíval se na dveře. Úplně si dovedl představit Lexiin úšklebek jak se vytratila. Z jeho romítání ho vyrušil maldý, poměrně melodický mužský hlas. Adrien se ohlédl a všiml si mladého muže - možná pár let stašího než on sám, aspoň vzhledem. Adrien se jen ušklíbl.* Byli jste spolu domluvení? Že mě tu nechá? *Zeptal se a zvedl jedno obočí.* A co vůbec znamená kullake? Zní to jak nějaké jídlo. *Nakrčil lehce nos a když uslyšel zbytek slov mladého tatéra jen si povzdechl.* Kolik stojí to zrušení? *V penežence měl mážná tak čtyřicet dolarů i s drobnými. Pár pokázek do starbucks nebo do fastfoodu, aby měl jídlo a potí co nejlevněji. Pak by tam našel roční katičku na metro. Ale byl si jistý, že tady by mu nějaké smlouvání nikdo neuznal.* Nejsem srábotka...Jen neznáš moje rodiče jsou poněkud...*Hledal to správné slovo. Napadalo ho spousta halivých slov, které by mkohl říct, ale na to byl možná až moc dobrý syn aby to řekl nahlas.* Konzervativní. Tetování by je nepotěšilo. *Ušklíbl se a položil složku s tetováními na místo, kde ji vzal. I přes to, že se mladý tatér usmíval jako andílek, Adrien si všiml jak se mu v očích lesknou ďábelské jisktřičky. Dokázal si představit, jak mu mezi kudrlinami raší i čertovské rohy. Nepatrně si jej zároveň prohlížel. Jeho vzhled by popsal jedním slovem: Umělec. Do háje sám by si přál mít odvahu na to se prezentovat takhle. Jenže v hlavě mu stále zněla slova rodičů. Adrien si nervozně prohrábl vlasy a pokrčil rameny. Když k němu tatér přišel až teď si všiml výškového rozdílu, který byl trochu groteskní.* /Do prdele se vším./ *Adrien se koukl z okna a pak na mladíka před ní. Lexi na něj fakt měla špatný vliv. Protože se právě rozhodl zarebelovat. Dát si tu kérku, když už tu teda je.* Asi bych se rád podíval do toho tvého notesu. *Zazubil se na něj vesele a pak k němu natáhl ruku.* Jsem Adrien mimochodem. *Představil se.*
*Tentokrát moc velké štěstí neměl a do práce nedorazil přesně v jednu hodinu, nýbrž po deset minut po. Hold si až moc věřil a myslel, že se už vyzná. Naštěstí nikdo nečekal u dveří. Nakonec zachoval klid. Vše co měl udělat pak opravdu stihl, dokud nepřišli klienti s jednou menší vtipnou scénkou. Čaroděj to nejen pobaveně sledoval, ale zároveň si i v pohodlí křesílka zkoušel nakreslit právě tu situaci před ním. Třeba se to bude někdy hodit. Nyní se ale mladíka ve studiu rozhodl vyrušit ze zaujatého obhlížení interiéru. Focení nechal být. Možná naivně si myslel, že když to dá na internet, zmíní kde vlastně fotografie byly pořízeny.* Ne, nebyli. *Zavrtěl hlavou. Neměl o plánech té dívky ani tušení. Jistě, mluvil s ní, ale to bylo poprvé a i naposled, když domlouvali termín, který podle toho dnešního divadýlka nebyl pro ni, ale pro onoho mladě vzhlížejícího muže.* Znamená to ,,drahoušku". *Pověděl prostě, téměř bez jakéhokoliv zájmu. On věci jako oslovení neřešil, nehrál na to. Kdyby mu ovšem někdo řekl, že se mu to oslovení nelíbí, s velkou pravděpodobností přestane.* Takhle, předem se platila záloha, tu musela zřejmě zaplatit ta dívka, co tu byla s tebou. Pokud si ty peníze od vás předtím nevybrala. *Pověděl zamyšleně.* Takže ti vlastně neseberu nic, jen si nechám tu nemalou zálohu. Pardon, mé vyjadřování je občas...meh. *Mikne rameny. Osůbka možná přišla, ale zrušení termínu se musí oznámit dřív. Člověk si pak nemusí ten den nic navíc chystat.* To máš pravdu. *Přikývl. V mluvení pokračoval až jak to mladík dořekl.* Ale něčeho malého a dobře skrytého si určo nevšimnou. *Pravil. Jeho úsměv nabýval čím dál víc podobu lišáckého úšklebku. Hlavu pak zvedl, aby si mohl jeho obličej lépe prohlédnout a ještě mu kouknout do očí.* Správná odpověď! *Zvolal zvesela a zároveň vítězně.* Hiram. *Potřese si s ním rukou. Následně odkráčel ke stolku a zvedl otevřený notes otevřený na stránce, kde měl nakreslenou tu dnešní podívanou.* Myslím, že na začátek bude lepší něco malého a jednoduchého. Navíc to nebude ani za šílenou cenu.
*Nejspíš Lexi a Adrien nevědomky udělali takové malé představení. Dal na svůj instagram fotku výzdoby, a nezapomněl i označit místo, kde to fotil - taková neplacená reklama jestě by měli být rádi. Jenže už teď mu dělal společnost tatér, který se zdál docela příjemný a sympatický. Mohl být o pár let starší než sám Adrien, ale nehádal víc než pětadvacet. Lehce nakrčí nos, když mu tatér řekne že nebyl s Lexi domluvený na téhle léčce, která Adriena měla přinutit dát si tetování.* Myslel jsem si to. Měl jsem vědět, že je dost prdlá na to, aby to udělala. *Ušklíbne se spíše pro sebe a prohábne si vlasy. Když uslyší, co slovo znamená tváře mu lehce zčervenají, ale přesto dost viditelně, aby šlo poznat, že se červená. Nebyl zvyklý na tyhle oslovení - ne od cizích mužů. Lexi mu říkala různými přezdívkami jako je drahoušek nebo třeba kotě. Ale to bylo jen tak ze srandy a patřilo to k jejcih přátelskému vztahu. Někdy zapomínal, že lidi takové oslovení pooužívají jen tak, že tak říkají všem, což byl nejspíš tenhle případ. I tak jej to uvedlo do rozpaků. Viděl před sebou výraz Lexi, který by udělala kdyby ho takhle viděla se červenat. Proto pa pár vteřin uhnul pohledem do té doby než cítíil, že jeho zčervenání zmizelo.* Ne o žádné paníze si neřekla. Měl jsem nedávno narozky a ona mi stále nedala dárek předpokládám, že ta záloha a tohle.. *Ukáže rukou okolo na studio.* Je ten dárek. *Pousmál se trochu křivě a pak zakroutil hlavou.* V pořádku, nic se neděje. Jsem na tom někdy podobně. Nechtěj třeba, abych ti vysvětloval cestu někam. *Zasmál se trochu. Bylo mu blbé to odřeknout když už to byl, ale měl u sebe moc penež na tetování. V tom mu cinkla smska a právě od jeho nejmilěnjší kamarádky, kterou by nejraději v tenhle moment zaškritl. Psalo se v ní: Sorry za pozdní dárek brouku, dřívejší datum nebyl. Záloha je zaplacená a máš v bundě i prachy na kérku je tam okolo 100$. Enjoy D. (smajlík dvou zdvihnutých prstů) Jo a btw. Ten tatér je celkem kocour. (Smirk smajlík). Adrien se jen koukne na tatéra a v rychlosti odepíše: Jsi šílená, fakt. A co, mám ti ho snad dohodit? V zápetí došla i odpověď: Ne, díky. Myslím, že je (smajlík nakalkovaných nehtů) a víš že můj radar nelže. Jen se běž okérovat a nebuď furt na mobilu, závisláku. (Smajlík s vypalzeným jazykem) Adrien jen protočí očima a kousne se lehce do rtu. Pak přivře oči a prohlédne si ho.* Ten tvůj lišácký úsměv se mi nelíbí. *Zazubí se na něj.* A kde by to mělo být, něco malého a skrytého? *Zeptá se zvedne lehce obočí. Nedovedl si představit kde. Možná kotník? Pod koleny? Tam to ale prý moc bolí. Nakonec ale svolí na to tetování. Sice Lexi asi zabije jak přijde domů, ale to jsou starosti budoucího Aadriana, stejně jako to co udělají rodiče až si toho všimnou.* Hiram, zajímavé jméno. *Zazubí se a následuje tatéra ke stolu a opře se, aby se mohl podívat do notesu. Musí zavřít pusu, protože ji otevřel. Viděl tam sebe a Lexi. Lehce se pousměje a koukne se na Hirama.* Sledoval jsi nás celou dobu a neřekl ani slovo? *Zeptal se a zvedl tázavě obočí.* Ale...*Odmlčel se, zatím co očima přejížděl po liniích obrázku.* Kreslíš vážně nádherně, líbí se mi ten styl. *Pousměje se na něj.* Taky kreslím, studuju umění tady na výšce. *Práskne na sebe takovou drobnost a pak souhlasně přikývne.* Jo, souhlasím s něčím malým a jednoduchým. Já... upřímně nevím co bych si dal. Asi ti nechám volnou ruku.
*Mlčky je chvíli pozoroval, než se jedním okem kouknul na papír, na němž se už pomalu rýsovaly dvě postavy z grafitu. Zázračně je nevyřešil, ač by byl sebe víc rád. Ta kresba se mu určitě jednou bude hodit, takže by se neměl prozradit dřív než to bude nutné. Nekomentoval ani to focení kreseb jeho a kolegů. Spokojeně kreslil, chlapce pozoroval pouze očkem. Byl to docela nezvyk. Když se ale plně ponořil do práce, zvládl mlčet dlouho.* Zřejmě ano, ale já ji viděl dnes po druhé a mluvit, mluvil jsem s ní pouze jednou. *Miknul rameny. Již od pohledu se zdálo, že dívka zrovna andílek nebude, ale vzhled občas i klamal. V tomto případě to ovšem takto nebylo. A kdyby necítil odpor k hrabání se někomu v hlavě, věděl by tuto skutečnost rovnou. Nicméně nyní se rozhodl realizovat ono přimětí k červenání. Říkat cízím lidem, v tomto konkrétním případě třeba „Drahoušku" , kapku sexistickým oslovením, bylo pro něj už obvyklé. A takový dort na třešničce pak byl ten jejich výraz, když se náhodou dozví, co to znamená. Dokonce přímo zbožňoval ten pocit, který se ve vás probudí, jakmile se ten druhý začervená. Ta neskutečná radost… vlastně i z naprosté blbosti.* Tak to vám opožděně přeju všechno nejlepší. *Kývne. Úsměv mu díky perličkám v puse zazáří. On samotný si ještě na narozeniny počká.* Pravděpodobně ano. * Pokračoval v řeči. Tetování jistě je krásný dárek, ale ta částka, která se musí zaplatit, někdy docela odradí. Na slova, jež mladíkovi z úst vyšly následně, reagoval zasmáním a kývnutím, nikoliv slovy, zatím.* Si můžeme rovnou plácnout. *Uchechtne se ještě. Žije na zemi už takovou dobu a ještě se nenaučil pořádně popsat ani cestu to obchodu. Nic, čím je třeba se chlubit. Ruce mu samovolně našly jeho pestrobarevnou košili a zatímco si Adrien psal něco do telefonu, Hiram si ji upravil. Přesněji si ji dopnul. Samozřejmě ne až na poslední knoflík, to už by na něj bylo moc slušné. Zůstal u třech rozepnutých, z původních pěti. Nevěděl, jestli tím svého společníka náhodou nepohoršoval moc.* Jove za tento den ho určitě uvidíš víckrát. *Zamrkal, než se z jeho úst opět lynul krátký smích. Začal a skončil docela rychle.* No spíše ten kotník, něco malého za ucho nebo možná něco na boku prstu. *Nad tím posledním se docela zamyslel. Pochyboval, zda by někdo dobrovolně jako dospělý chytl své rodiče za ruku. Popřání asi jo, ale jinak ne. A ne, že by Adrian přímo jako dospělý vypadal, nebyl ani od pohledu dospělý a čaroděj pochyboval, že je.* Děkuji, i vaše je docela.. neobvyklé. A samozřejmě i krásné. *Pokračoval. Lišácký úsměv ho zatím neopouštěl. Spíše se začal měnit v čirý úšklebek. Opět si vychutnával Adrianovu reakci.* Ano, normálně mám tak prořízlou hubu, že by to mělo být až trestné a předtím jsem mlčel jak mí bývalí spolužáci při matice. *Ruce si překřížil a nad vzpomínkou zavrtěl hlavou. Bylo to docela dávno, co studoval střední s vysokou školou. Obě byly zaměřeny na umění, obor jemu nejbližší.* Děkuju . *Zhoupl se zvesela.* Jo, já jsem spíše samouk. * Pověděl. Vědět, zda má Adrian zrak, nebo ne, už už by tasil fakt, že se to vlastně naučil během svého dlouhého života i od samotných světových umělců.* Možná bych dal..* Pozastavil se a převzal si od chlapce blok, aby našel pár dvojstránek s jednoduchými obrazci. Bylo tam i runové písmo. Různé provedení měsíčků, hvězd, sluncí i srdcí, květin a znamení antických bohů. Všechno docela drobně nakreslené, aby se na ten docela menší papír něco málo vlezlo.* Prohlédne si tohle, třeba si něco vybereš.
*Trochu ho to oslovení rozhodilo- nebo spíše lépe řečeno ten význam. Ale i přes červenání se snažil to neřešit. Uhl proto pohledem dokud necítil, že jeho tváře už nejsou zalité ruměncem. Lehce se pousměje, když mu tatér popřeje k narozeninám.* Děkuju, nějak jsem to neslavil. Jen malý večírek. Pár dárků, ale tohle jsem jako dárek nečekal. *Přizná, jenže Lexi to myslela dobře. Ikyž u ní myslet dobře znamená že ho nutí do věcí, které by si sám od sebe jen tak nedal/neudělal. Jako třeba to tetování. Koukne se na Harima, kdyý zmíní že si můžou plácnout co se týče vysvětlování cesty někam.* Jsem rád, že nejsem jediný. *Ušklíbne se. A i přes to, že odepisuje Lexi všimne si jak si tatér začal zapínat košili. Neuvědomil si, že ji má rozhalenou dokud si ua nezačal zapínat. Snažil se dívat do telefonu, vážně, ale jeho pohled mu několikrát padl na to jak šikovné prsty provlékají knoflík dírkou. Raději se věnoval zprávám, co mu poslala Lexi a pak strčil mobil do kapsy. Pak se jen ušklíbnul a zvedl obočí.* Raději bych slyšel tenhle smích než ten lišícký úsměv. *Tohle mu vyšlo z úst tak rychle, že o tom ani nepřemýšlel a když mu ten význam slov došel. Lehce se poškárbal ve vlasech.* /Sakra žes něco říkal.../ *Je proto vděčný za to, že změní tíma na tu kérku.* Kotník zní fajn, tam mám větší šanci to skýt ponožkama nebo tak. Za ucho by to nešlo. To by si máma všimla, stejně tak jako na prstech. Nejsou zrovna....otevření co se týče tetování. *Vysvětlí. Je jedno jestli mu je devatenáct nebo dvacet děvet, jeho rodiče by to moc schválili. Lehce se kousne do rtu, aby potlačil úsměv.* Nejsem si jistý jestli zrovna neobvyklé, pár Adrienů znám. *Pokrčí rameny a snaží se bránit tomu, aby ho tatér uvedl do dalších rozpaků. Protože to vypadalo, že si to víc než užívá. Pak se tiše zasměje nad jeho vtipem.* Mám rád lidi s prořízlou pusou. Nejsem...zrovna zvyklý moc mluvit, je fajn když někdo jiný přebírá vedení. *Pousměje se lehce a sleudje kresbu Hirama, kterou nakreslil. Pak se na něj koukne a zkoutí hlavou.* Nemusíš být tak skromný, je to kouzelné. Vůbec bych neřekl, že bys mohl být samouk. *Pousměje se lehce a nechá ho ať si vezme notes od něj a začne s jím listovat. Sledoval všechny stránky a byl téměř bez dechu. Opravdu se mu ty nákresy líbily.* Sakra jak si mám z toho vybrat? *Zeptal se a vzal si notes, aby si to všechno prohlédl. Lehce se kouše do rtu u toho, zatím co pohledem přejíždí po obrazcích. Po chvíli se však ozve.* Docela se mi líbí to slunce a měsíc a hvězdy. *Koukne se na Hirama.* Připomíná mi to mě a Lexi, tu kámošku. Myslím, že to. *Poklepe na obrázek, ale pořádně se ho nedotkne.* Na jeden a na druhý kotník. Na jeden slunce a na druhý měsíc s hvědami. *Zazubí se na Hirama a pak se koukne na položené přístroje na tetování.* Bude to bolet?
*Oslovení „Kullake" bylo pro Hirama typické. Jeho klienti z Česka a Estonska by mohli povídat. Vlastně od něj nejde čekat nic jiného, kord když mluví s nějakým pohledným mladíkem. Což se i momentálně dělo. Ovšem ano, přiznal, že to není zrovna nejvhodnější oslovení pro někoho, koho zná krátce.* Však proti gustu. *Pokrčil rameny. On měl radši větší oslavy, mnohokrát i s návykovými látkami a alkoholem.* Jo, většina lidí se dříve zeptá, než zarezervují svému kamarádovi termín. *Přikývne. I jemu se to zdálo trochu... nenormální? On by se totiž zeptal. Byl škodolibý, rád vymýšlel různé, mnohdy zákeřné překvapení, ale takhle...ve většině případů se pak termíny ruší.* Nápodobně. *Hirama se často v Praze ptali kde najít například Orloj. No že by ho po jeho navedení někdo našel..to se asi říct nedá. Ty lidi ovšem pak opět neviděl, takže možná jeho mrmlání a snažení se o osvětlení cesty k něčemu bylo. Když se na to díval zpětně, musel se u zapínání knoflíků nad tím pousmát. Věděl ale, že mu ta zahalená hruď nevydrží dlouhou dobu. Zapínal si je čistě z formality, nicméně v prostoru studia bylo samo o sobě docela dost velké teplo. Očkem si pak všiml, že se mladík snaží dívat do mobilu. No až tak mu to nešlo. Tiše se nad tím uchechtl.* Tak se snaž říkat něco vtipného, jinak krom lišáckého úsměvu přijde i nějaké to zákeřné překvapení. *Pokračoval. Nyní ovšem spíše štěkal, ale nic neplánoval. Neplánoval kousnout. Spíše si jen zatím neškodně pohrával.* Chápu, ne všichni tomu otevření jsou. *Kývne. Slyšel i o lidech, kteří pak své dítě, blízké, přinutili k odstranění. Nikdy to nechápal.* V Česku ani v Estonsku moc lidí s tímto jménem opravdu nepotkáte. *Pokrčil rameny.* Jistě, pokud to samozřejmě není v posteli. *Plácl a zazubil se. Ani nad tím nemusel přemýšlet. Vypadlo to z něj, jako obvykle, úplně automaticky.* Opravdu samouk jsem, studoval jsem obor úplně rozdílný a ani jsem nechodil na uměleckou základní školu. * Opět pokrčil rameny. Víc to komentovat už nehodlal. Celkově doufal, že se nebude víc Adrian ptát. Teď totiž pouze lhal, jako by tiskl. Přesněji teda o střední škole. Žádnou nikdy nevystudoval.* Tvé srdce si samo vybere. *Zašeptal, načež si poupravil límeček košile. Už mu bylo opět vedro. I tak se dál nedostal. Knoflíky byly zapnuté a on sledoval, jak si chlapec prohlíží blok. Opět mlčky. Na jeho výběr jen s úsměvem kývl. Jeho hubu otevřel až, když se jeho společnost na něco optala.* Ano, bude, ale není to nic nesnesitelného.
*Policejní auto zastavilo před budovou univerzity.* Jdem na ty smrady? *Zeptá se Killův kolega s natěšeným úsměvem, na což Kill reaguje s pozvednutým obočím.* Opovaž se tam vletět na styl FBI.. Posledně to stačilo.. *Připomene mu, na což se jeho kolega uchechtne a ušklíbne.* Náhodou to byla sranda.. *Mladý vlkodlak si nad svým služebně i hodnostně mladším kolegou povzdechne a zakroutí hlavou. Vypne motor a vystoupí z auta. Vysílačkou dá vědět centrále, že jsou na místě. To už k nim kráčí rektor univerzity.* Dobrý den, pánové, já jsem vám volal.. *Kill přijme jeho ruku a přikývne.* Dobrý den, tak co se děje? *Zajímá se a protože se muž vydá na kampus, tak ho následuje.* Máme tady pár problémových studentů.. Doposud ještě nebylo třeba to řešit, ale bohužel teď potřebujeme vaši pomoc. Věděli jsme, že několik studentů si občas.. Jak to říct? Vezme nepovolenou látku.. Neměli jsme však důkaz, tak jsme to nemohli řešit.. Teď jsme však ve sklepě budovy objevili něco velice znepokojujícího.. Dveře byly zavřené a ani školník k nim neměl klíče, takže to bylo podezřelé.. *Mluví, zatímco je vede skrz budovu.* Dveře se nám povedlo vypáčit a otevřít a no.. Pojďte se podívat sami.. *Dokončí to a všichni tři muži se začnou prodírat davem studentů, co si něco velice chtivě fotili, vzrušeně debatovali, někteří se smáli, někteří byli zděšení nebo vyvedení z míry. Později Kill zjistil proč. V oné uzavřené místnosti se nacházela malá laboratoř. Nezdálo se však, že by byla pro studijní účely, když o ní ani univerzita nevěděla.*
*Po dlouhé době měli ve škole nějaký zážitek. To, že je ve sklepe laboratoř bylo víceméně veřejné tajemství mezi studenty a nedávno si někdo pustil pusu na špacír. Jenže nikdo nevěděl, kdo to provozuje. Znali ty lidi jen pod přezdívkami: Kokeš, PCPčko, Cannis a Opečko. Tak to dopadá, když se na soukromou školu dostavou lidi a jejich rodiče je ze všeho vykoupou penězi. Aby se to zautlalo. I Adrien byl z takové rodiny, svým způsobem. Jenže on nikdy neměl problémy, ne takového rázu. Nic co by se muselo zatutlávát. Protože on byl přece celý život hodný dítě, hodný dítě co poslouchalo na slovo, hodný dítě co se snažilo všechny potešit. Zasraný people pleaser. Stáli zatím se Lexi nedaleko a sledovali co se děje. Jak přijíždí policie. Sledovali jak je rektor vede kampusem.* Ten v levo je docela hot. *Ušklíbla se Lexi a Adrien jen protočil očima.* Co, máš kink na unoformy? Zatkněte mě strážníku, byla jsem zlobivá? *Ušklíbl se na ni a tím si vysložil plácnutí přes rameno, ale on se jako reakci jen zachechtal. Složil si ruce na hrudi.* Myslím si, že vím kdo to vařil. *Prohodila šeptem k Adrienovi a on se na ni jen zamračil.* Kdo? *Zašeptal na zpátky a Lexi jen ukázala na skupinku pár kluků a jedné holky.* CJ,Katarina,Oliver, Patric. Slyšela jsem je o tom se bavit. *Adrien jen cukl pohledem ke skupince a všechny si prohlédl. Oliver byl skělý chemik a CJův fotr prý vedl podsvětí v Chiagu. Zbytek měl jen batahé rodiče.* Měla bys to říct. *Špitl a Lexi se jen zasmála.* Aby mi na mě pak Cj fotřík poslal svoje gorily? Ne díky. *Uchctla se a Adrien se jen zamračil a rozšel se směrem k policistům.* Hej! Co děláš? *Křikla na něj Lexi a Adrien se jen otoči la rozhodil rukama.* Možná konečně budu mít záminku změnit si identitu a zdrhnout ze země a bude ze mě třeba umělec ve Francii se spoustou, spoustou milenek a tak. *Ušklíb se na ni sarkasticky a rozešel se ke staršímu muži a dvoum policistům.* Zdravím pánové uhm...*Promnul si nerovzně ruce.* /Do háje tohle byl koktský nápad sem jít. Šeš idiot, ty seš kretén Driene./ Mám dost možná nějaké užitečné informace. Ale asi by nebylo vhodné to řešit tady. *Zašeptal k nim a sledoval svoje spolužáky jak se na něj mračí a jiní si šeptají.*
*Killián si bez toho, aniž by se něčeho dotýkal, prohlédne místnost, která byla celá zatmavená, takže si místy musel posvítit baterkou. Vlastně nemusel, ale druhou možnost použít před civily nemohl.* Nafoťte to.. Pro zatím.. Zavolám výjezd.. *Dá rozkaz svému kolegovi a přesune se z místnosti do mezidveří, aby mohl mluvit s rektorem a nezavázel Marcovi.* Hodilo by se klidné místo pro promluvení.. Taky rozehnat tenhle dav.. *Načne, než zaslechne křik a ohlédne se tím směrem. Za moment už k němu dojde mladík, na něhož zřejmě dívka pořvávala. Nestihne mu na to nic říct, když se rektor rozhodne si ho podat.* Bennett, vy víte, kdo má s tímhle co dočinění?! Argh.. Že mě to nepřekvapuje, že ano.. Beztak v tom má prsty i ta vaše kamarádka.. McDonnallová! Do mé kanceláře. Okamžitě. *Rozkáže. Kill se otočí na svého kolegu.* Doneste z auta pásku a ohraničte oblast, ať tam nikdo do příjezdu výjezdu nevleze. Já si půjdu promluvit do kanceláře.. *Dá mu pokyny a blonďák přikývne a zamíří ven z budovy.* Pan Bennett a slečna McDonnallová? *Ujistí se Kill u rektora, že slyšel jména dobře.* Pojďte do kanceláře, jak řekl pan rektor. *Pronese a ještě si počká, než dorazí Marc. Když ho vidí dojít s páskou, tak už jen kývne a vyrazí do kanceláře. Víceméně celý ten " průvod" uzavírá, aby je měl všechny na očích. Skrz okna vidí, že na kampus dorazil výjezd a proto může v klidu pokračovat v chůzi do kanceláře.*
*Adrien neslyšel, co si říkali polosisti a rektor. On nikdy nebyl problémový žák. Adrien měl ze všem předmětů moc dobré známky, z ničeho neměl horší než dvojku. Neměl strach, že by mu třeba nevěřili. horší bylo to s kým se bavil. Lexi byla dosti... rebelantská. Jinak než byl Adrien. Většinu věcí jeho sžáralo zavnitř, ale Lexi kopala kolem sebe. On byl jediný kdo se s ní dokázal i přes to bavit. Jakmile poví, že by mohl mít užitečné inforamce, lituje toho, že sem šel. Hlavně, když ho rektor konfrontuje.* Pane rektore, řekl jsem že máš možná užitečné informace. Jen vím, co se říká po škole. Navíc víte, že já nejsem problémový žák. *Řekl jednoduše a klidně pak se otočil na Lexi, která přišla. Podíval se na mladého policistu, který je oslovil. Otočí se, aby se rozešel do kanceláře stejně tak i Lexi. Kolel spolužáci si šeptají a nebo je dokonce fotí. Adrien se nahne k Lexi.* Aspoň budem na školních drbech na instagramu. Co myslíš, měli bychom jim ještě zapózovat? Královsky zamávat? *Měl co dělát, aby se nezačal tlemit a Lexi to samé. Pokračovali do kanceláře, kde jim rektor řekl ať se posadí a tak i Adrien a Lexi udělají.* Jak jsem říkal...Jen vím co se říká po škole mezi studenty. Kdo by to mohl být nic víc. *Pokrčil Adrien rameny jeduše a koukne se na Lexi, která jen souhlasně přikývla. Ta byla v kanceláři rektora párkrát za kouření na pozemku školy a nebo za alkohol. I přes to bylo známé, že Lexi něco bere. Většinou to byla jen tráva, kterou si Adrien sám občas dá, ale před pár měsíci Lexi začala s cocainem, ne často ale věděl že ho párkrát měla stejně jak jako LSDčko. On se těmhle sračkám vyhýbal.*
Vy ne.. Ale ta vaše kamarádka ano.. *Připustí rektor neochotně se založenýma rukama a Kill se bezděky na oba studenty podívá a prohlédne si je. Když už se vrátí zpátky jeho kolega, tak zamíří s rektorem do jeho kanceláře. Během cesty raději ignoruje konverzaci mezi mladíkem a jeho kamarádkou. Přišlo mu to dětinské. Postaví se stranou vedle stolu a vytáhne si blok s propiskou, načež se otočí na mladíka.* Říkal jste, že něco víte, tak mluvte.. *Vyzve ho a čeká, co z něj teda vypadne.* Kdo by to mohl být? *Dodá, než jeho nos zachytí lehký pach, který mu byl povědomý, ale nebyl zrovna typický pro civila. Semkne k sobě rty a krátce se koukne na rektora.* /Ne.. On to není.. Takže jeden z těch dvou../ *Vrátí svou pozornost na studenty.*
Je problémový a problémový řák pane rektore. Je probrémový žák, co kašle na školu a je vyloučen a je žák který má dobré známky a občasné prohřešky. *Odsekla Lexi a Adrien jen zatl zuby.* Mlč pro boha, nech to jednou na mě. *Procenil skrz zuby na ni. Dělala si to jen horší, tím že namítala a vždycky si otevřela pusu. Adrien spíš dělal tak, aby z toho vyvázel bez problémů. Trochu se s Lexi popichuje, ale je to jen kvůli těm spolužákům, kteří si šeptají a tak. V malém městě odkud byli by to bylo stokrát horší, rozkřiklo by se to extrémně rychle jen protože Adrien je synem starosty a matka Lexi je místostarostka. Nakonec se ale posadí na nepohodlnou židli před stolem rektora, ten si sedne za něj a vedle se postaví ten policista. Adrien se koukne na Lexi v jasném znamení: Nechej to na mě. Pak se podívá na policustu, který promluví.* No nevíme přesně, kdo to je. Jen víme, že ti lidi mají přezdívky. Kokeš, PCPčko, Cannis a Opečko. Ale vedou se mezi studenty teorie o tom, že by to mohla být jedna partička. Cedric James Kennedy, Katarina Volkova, Oliver Danaan, Patric Corsen Nepatří mezi problémové žáky a to je to, nejsou podezdřelí. Oliver je mozek přes chemii několikrát vyhrál chemickou Olympiádu. O Patricovi toho moc nevím, jen že je to atlet. Ale Cj a Katarina...Jejich rodiče jsou hodně bohatí. Vlastně to všech čtyři, ale Katarina a Cj jsou něco jako královská rodina. Jejich rodiny spolu spolupracují. obě rodiny jsou podnikateré. Kennedyovi mají něco v CHicagu a to samé Volkovovi Říká se, že mají něco dočinení s Mafiíí, ale jsou to jen drby. Chci říct, že se o nich říká že by tohle drogové podsvětí u nás na škole při nejmenším mohli vést. Víc toho nevím. Jen tohle z drbů. *Pokrčil rameny. Celou dobu mluvil docela v klidu bez starostně. Lexi jen seděla a přikyvovala. Všiml si, že je dost nestvá a že vztekle zatíná prsty do ruky, nekomentoval to. Dokud si nevšil, že Lexi nezačala z dlaně téct trochu krev z toho jak si silně zatínala nehty do ruky. Vytáhl okamžitě kapesník a podal ho Lexi.*
Slečno McDonnallová, oba moc dobře víme, že vy byste se svými prohřešky měla mlčet, jinak vám splním vaše přání a budete tentokrát opravdu vyloučena.. *Zamračí se na ni rektor a Killián jen lehce pozvedne obočí nad nastalou situací. Raději je pobídne, aby zamířili do kanceláře. Vytáhne si poznámkový blok a čeká, až mladík promluví. Když tam učiní, tak si začne sepisovat poznámky.* Pan Danaan a Corsen patří mezi špičkové studenty a vyhráli jménem naší školy několik cen a rodiče pana Kennedy a slečny Volkové jsou velice váženými sponzory naší školy.. Nemůžeme si ani dovolit je z něčeho takového obvinit. *Rozhořčí se lehce rektor.* Pane Cunninghame, prosím, všechno důkladně prošetříme.. *Promluví k němu Killián, ale ani na něj neotočí hlavu.* Předložte mi vy dva prosím své ID.. *Vyzve oba studenty, aby je mohl prolustrovat a poté případně propustit. Jeho pozornost je trochu prudčeji stočena k Lexi, když ucítí krev, ale nakonec to nekomentuje.* A vás, pane Cunninghame, poprosím, aby jste mi zmíněné studenty sehnal. Je-li to pro vás diskrétnost tak potřebná, tak bude lepší, když je seženete sám, než abych pro ně došel já. *Zaúkoluje i rektora.*
*Lexi jen nespokojeně mlaskne, alee už to raději nekomentuje. Když se dostanou do kanceláře a Adrien spustí o tom všem co ví tak sleduje poočku, jak se každým jeho slovem rektor víc a víc mračí - hlavně když zmíní CJ a Katarinu. Adrien není tne, který se ozval na slove rektora.* No právě rektore. Protože jsou to špičkový studenti a sponoři tak si myslí, že jsou kurva nedoknutelní. Protože se jedná o zkurvenou protekci a korupci. Kde je spravedlivost pro lidi jako jsem jí nebo Adrien, hm?! Jen počkejte, jak velcí sponzoři budou Volkovovi po tom co se děje ve světě. Slyšela jsem, že jim začíná docela padat podnik kvůli jejich ruskému původu. Až budou na mizině, myslíte si že se z Katariny konečně stane podezdřelá? *Vejla okamžitě Lexi. Byla jako štěkající, nasraný pes. Ariden ji takovou neznal, ano byla obvykel ostrá a kolikrát mluvila dřív než myslela, ale tohle dneska byl vrchol. Adrien jen nechápavě koukal. Když jsou vyzvaní, aby předložili indentifikační kartičku Adrien si sáhne do kapsy pro peněženku a vytáhne svou občanku. A přejá ji policistovi. Jenže Lexi je navztekaná, vidí to na ní jak skoro rudne.* /Asi něco zase s její máti, poslední dobou je nabroušená a vyvztekaná kvůli úplným maličkostem./ *Napadne jej, ale všimne si do jaké kapsy si Lexi sahá.* Lexi! *Procení skrz zuby, ale to už Lexi podává svou falešnou občanku. TU která je dostrává do klubů nebo si na ni kupojí alkohol. A předá ji hezky policisotvi. Rektor se zvedl a rozešel se pro ostatní studenty, ale Adrien a Lexi zůstavají s policistou v kanceláři. Lexi se nechápavě podívá na Adriena, který naznačí co udělala. Hned jí to dojde.* Ta je stará! Ani se na ni nekoukejte! *Vyjekne a natáhne se po kartičce a snaží se ji vzít. Zatím co druhou rukou šmátrá v jiné kapse, aby policistovi podala tu správnou.*
*Killián krátce nevěřícně zamrká, když se dívka rozjede a rektor vypadá více než zaražen.* Slečno McDonnallová! *Zahříme.* Kroťte svoje chování, nebo budu nucen zavolat vaším rodičům! Takhle se na půdě naší univerzity nemluví. *Napomene ji brunátně. Skoro to vypadalo, že se chystá se svou studentkou začít taky štěkat. Zřejmě ho vytáčelo, jak špatnou pověst dělá jejich univerzitě, před přítomnou policií.* Pane rektore Cunninghame, běžte prosím pro ony studenty.. Tímhle ničemu neprospějete.. *Upozorní ho Kill a čeká, až rektor odejde. Vezme si obě občanky, které si prstem přidrží na papíře a začne si z nich opisovat údaje, když dívka vystartuje. Killián udělá krok vzad, aby mu ID nemohla sebrat a podívá se na ni.* Slečno McDonnallová, posaďte se.. A vysvětlete mi, jak je možné, že jste svou starou občanku neodevzdala při obdržení nové? *Zeptá se, načež se na onu občanku koukne.* A rovnou k tomu můžete přihodit vysvětlení, proč se vaše občanka nachází bez Manhattanského vodoznaku? *Zajímá se a ani omylem nenechá dívku, aby očividně falešnou občanku vytrhla z jeho držení. Díky její blízkosti k němu, a i pozorování předchozího chování, mu dojde, od koho to cítil vlkodlačí zápach.* A doporučil bych vám se uklidnit.. *Dodá, protože by nerad řešil proměněnou vlkodlačici, co má problém se vztekem.*
*Adrien si jen povzdechne a zakoutí hlavou nad tím výbuchem, který Lexi má. Takový nebyl obvyklý, ikdyž jeho kamarádka byla výbušnější povahy takové věci si nedovolovala moc často. Ale v poslední době byla jako na jehlách a věčně v nervech i z maličkostí. Proto se přestěhovali do toho nového bytu. Protože si stěžovala na že kolejích něco strašně smrdí, že tam smrdí nějaký zdechlina nebo co - ikdyž Adrien nic necítil. Nehodlal to řešit. Ani nehodlal řešit to štěkání mezi Lexi a rektorem. Když to policiste vyřeší jednoduše, tím že polše rektora pro tu slavnou partičku. Jenže tu mají další problém a zase s Lexi. Jejá falešná občanka. Adrien si tu svou nechávala v šuplíku a bral si ji jen když potřeboval.* Mám ji, protože máti má známé na úřadě a nechali mi ji. *Pokrčíla rameny.* Protože nejsem z Manhatanu vy chytrolíne, když se podíváte je tam New Jerseyký vodoznak. *Vyštěnke a natáhne se po občance. Takhle naštvanou jí ještě neviděl, aby skoro zrudla tak, že její modré vlasy na ní vypadají grotestně. Adrien sledoval jen Lexi a policistu a mlčel.* Jděte do prdele s vašima radama. *Zavrčela, doslova zavrčela jako nějaké zvíře. Adrien se jen šokovaně podíval na policistu.* Lexi, prosím sedni si pan...*Musel se podívat na jeho jmenovku na hrudníku.* Seymour se snaží jen dělat svoji práci. *Položil jí ruku na paži, ale ona ji chytila - dost silně až se Adrien zamračil nad tím jak bolestívé to bylo - a sundala jeho ruku ze své paže a pak jeho ruku pustila.* Ty mě nechej taky. *Procenila skrz zatnuté zuby a všiml si, že si zase zatíná nehty do dlaně, tak že na zem už spadlo pár kapek krve. Vytáhla svou opravdovou občanku a doslova ji po policistovi hodila. Kartička se odrazila o jeho hrudník a sjela mu na napír na který opisoval údaje. Pak se posadila a složila si ruce na hrudi, ikdyž jednu ruku měla trochu zakrvavenou.* Lexi tvoje ruka... *Znova vytáhl kapesník, aby jí ho podal.* Jsem v pořádku. *Zamračeně se stále dívala na policistu a Adrien mu jen věnoval omluvný pohled a rty naznačil omlouvám se.*
*Killián se lehce zamračí. Protekci neměl rád. Už jen kvůli tomu z jakého prostředí pocházel. Na urážky a štěkání od ní nereaguje a když se pro občance natáhne, tak udělá ještě jeden krok stranou a falešnou občanku schová do opasku.* Obávám se, že tuhle občanku vám vrátit nemůžu a jsem nucen ji zabavit. *Promluví stále v klidu. Na svém sebeovládání si velice zakládal. Proto cukne lehce pohledem k mladíkovi, když na něj Lexi zavrčí. Zdálo se že nemá chudák taky ponětí, co se s jeho kamarádkou děje.* Vlastně seržant, ale děkuju.. *Promluví k mladíkovi a zamračí se nad tím, jak ho dívka zachytí. Nakonec ale nezasáhne, jen si vezme občanku, co byla lehce od krve a začne z ní opisovat údaje. Poté je přidrží palcem na bloku a zmáčkne vysílačku na rameni.* Poprosím lustraci dvou osob.. *Zahlásí na centrálu a nadiktuje jejich iniciály, načež čeká, co se dozví. Odpověď dorazí za chvíli a Kill se nestačí divit.* No.. Vypadá to, že jste v průšvihu, slečno McDonnellová.. *Povzdechne si slabě a vrátí jim oběma jejich ID.*
*Adrien tam jen tak sedí a zatím sleduje Lexi a policistu, jak bere jeho kamarádce její falešnou občanku. No co se dá dělat, musel uznat že se divil že jí s tou občankou ještě nikdo neposlal pryč. Dalo se poznat, že je falešná ale i přes to si na ni Lexi kupovala alkohol. Kdžy Lexi zavrčela tak se zamračil a trochu vykulil oči a jeho pohled se setkal s tím od policisty.* /Jo kámo já taky nevím co dělat, normálně na mě nevrčí./ *Lehce pokrčíl rameny na znaemní, že taky neví co má dělat. Pak se lehce pousměje, když ho seržent Seymour opraví.* Tak seržant, omlouvám se. *Pak ho ale Lexi dost bolestivě chytí a naštěstí i pustí. Promne si lehce bolavou ruku a sleduje co policista udělá dál. Slyší že něco diktuje, nejspíš jejich záznamy. Adrien neměl žádné. O to se rodiče postarali, aby byl slušný a za tu dobu v NYC se mu nestalo nic. Tohle bylo vlastně první něco-jako-průser za cleý jeho život.* /Hah, kdybytak Naši viděli co všechno tu děláš, že? To už by nebylo něco jako průser ale měl bys nálepku ostuda rodiny./ *Pomyslel si hořce. Pak uslyšlel slova policisty a zamračil se. Otočil se na Lexi, která se jen ušklíbla.* A chcete si mě odvést v poutech? *Zeptala se sladce až to bylo jeovaté a na tváři měla ten nejfalešnější úsměv co dokázala. Adrien si vzal svoji občanku a zase ji schoval.* Já můžu jít nebo ještě něco potřebujete? *zeptal se.*
V pořádku.. *Přikývne se slabým pousmátím, kterým na moment prolomí svou profesionální masku, než se k ní vrátí, když se koukne na Lexi. Pokrčení ramen od Adriena mu akorát ještě potvrdí, že mladík nemá nejmenší ponětí, čím jeho kamarádka je. A proto se musel postarat o to, aby se tady dívka neproměnila. Zahlásí do vysílačky jejich iniciály a počká si na odpověď. Ještě si vyžádá další hlídku na odvoz a poté se otočí na Lexi a pozvedne nad ní obočí.* Když budete spolupracovat, tak to nebude nutné.. *Upozorní ji. Následně se otevřou dveře a dovnitř vejde početná skupinka tří studentů, jedné studentky, rektora a jeho kolegy.* Ano.. Vy můžete jít. Je pravděpodobné, že si vás ještě předvoláme na svědectví. Strážníku Georgieve, odveďte slečnu McDonnalovou do auta přijíždějící hlídky.. Pojede s nimi na stanici.. *Dá pokyn i svému kolegovi, který počká, až se k němu dívka přidá a odvede ji z kanceláře. Její a mladíkovo místo zaberou čtyři podezřelí, které Kill přejede zamlklým pohledem, než se slova chopí rektor.* Jejich rodiče jsou na cestě. Obávám se, že dřív z nich nic nedostanete.. *Dá na srozuměnou Killovi.* To nevadí.. Klidně si počkáme, pokud to nevadí vám, že zůstaneme tady. *Odvětí Kill.*
*Nemá sebemneší tušení co Lexi je zač. Je si prostě myslí, že je poslední dobou má prostě nějaké těžké období. Moc nemluvili o tom, co se děje u ní doma. Takže s ní bude muset promluvit. Pak jak ji pustí ze stanice. Když se dveře otevřou všimne si v nich té partičky, která Adriena propichuje pohledem a stejně tak Lexi. Všimne si i druhého policisty a pak se podívá na Seymoura.* Dobře. *Souhlasně přikvýne.* Nashledanou. *Poví jednouše a věnuje jeden pohled ještě partičce těch zbohatlíků. Značkové oblečení, kyselé úšklebky a přes to vševědoucí, že je z toho jejich rodiče vykoupou. Když prochází kolem Lexi, Katarina se na ni jen ušklíbne.* Zkurvená smažko. *Sykne k ní a Adrien je jen rád za to, že jde s Lexi policista, který to uslyšel a nutil ji jít dál. Adrien věnuje Lexi poslední pohled než se jejich cesty rozdělí, protože Adrien má ještě nějaké hodiny předtím než bude moct jít domů.* Hele aspoň se projedeš v policejním autě. *Ušklíbl se na Lexi. Ta se jen hořce zasmála.* Není to poprvé ani naposled. *Upřímně, obvykle by jej to nijak neznepokojilo jenže teď ho to znepokojilo víc než dost. Zbytek dne nemohl myslet na nic jiného.*
Nashledanou.. *Přikývne ještě Kill, který se pak už jen věnuje partičce dětí. Samozřejmě, že jediné, co za tu dobu řekli bylo, že je z toho rodiče dostanou, že toho a toho táta ho svleče z uniformy a nebo že se má těšit, až s ním skončí jejich rodinní právníci. Poté už se do kanceláře dostane alespoň jeden rodič od každého a Kill jim vysvětlí situaci. Během toho se vrátí do kanceláře i Marc. Kill si vyžádá od všech ID, i když proti tomu někteří rodiče protestují.* Tímhle krokem neporušuji žádný z jejich práv. Jedná se pouze o informování s kým mám to dočinění. Z dostaných infromací budou vaši potomci předvolaní k výslechu. Tam smíte již dorazit klidně i s právníkem, jak předpokládám. Nyní bych ale poprosil ty jejich doklady vzhledem k tomu z čeho jsou podezřelí. *Prohlásí Kill a tvrdohlavě a neodbytně čeká na zmiňované ID. Zapíše si z nich veškeré informace a informuje skupinu o tom, aby se ještě ten den nejlépe dostavili na policejní stanici. Pak se s nimi rozloučí i s rektorem, kterému nechá v rukách nějaký školní postih, i když o něm pochyboval a vydá se s Marcem na stanici, kde na ně už měla čekat vzteklá vlčice s falešnou občankou a pravděpodobně její rodiče.*
a poté