Obrázek není dostupný.
Členem od 29. října 2023
Naposledy aktivní:
| Jméno | Valérie Eris Belanger |
| Zobrazované jméno | Valérie Belanger |
| Věk | 17 |
| Rasa | Čaroděj |
| Datum narození | 21. 3. 2006 |
| Status | Akrobatka |
| Výška | 157 |
| Váha | 52 |
| Čarodějné znamení | Červený výrůstek na čele připomínající rubín, rubínově rudé oči s černým bělmem, stříbřitě bílé vlasy |
| Citát | Vouloir, c’est pouvoir. |
| Charakteristika | Schopnosti a dovednosti Jazyky – Angličtina a Francouzština – rodné, je bilingvní, Latina, Purgatština (jen pár základních slov a frází, co pochytila z knihy, kterou dostala). Tanec – Od mala trénovala nejrůznější druhy tance od baletu přes klasický až po moderní styly, u těch ale příliš dlouho nevydržela, protože jí nepřipadají dost elegantní. Nejraději má tance klasické a scénický tanec. Jízda na koni – Ke koním má obecně velmi blízko a jízda na nich je její oblíbeným útěkem od všedních dnů. Akrobacie – Na zemi, nebo mimo ni, zvlášť si oblíbila tu výškovou (aerial hoop, visutá hrazda, šály). Šití a vyšívání, jiné rukodělné práce – Vyžívá se v obojím. Řada modelů, co nosí, jsou její vlastní díla. Knihomol – Pokud zrovna nejezdí na koni, nebo nevisí někde ve výškách, najdete ji ponořenou v nějaké knize, ať už je to beletrie, nebo Štrikování pro pokročilé, ze které se snaží něco naučit. Péče o domácnost – Snad neexistuje kategorie domácích prací, kterou by nezvládala, ať už jde o umývání oken, praní, žehlení, nebo vaření. Je to hlavně díky tomu, že vyrůstala sama s maminkou.
Zajímavosti Valériiny vlasy vykazují řadu zvláštních znaků. Ač se o to Val snažila jakkoli a kolikrát, nejdou obarvit. Žádná barva na nich nevydrží déle než pár hodin bez ohledu na to, jakou barvu použije a jak dlouho ji nechá na hlavě. Celkově jakákoli chemie na ně nefunguje, vlasy si tak drží stále stejný tvar, může je pouze ostříhat/nechat dorůst, zaplést, popř. umýt, navonět, zbylé procedury na ně nefungují. Nejlépe se jí vstřebávají informace a učí věci, pokud je ‘v závěsu,’ ať už v houpacím křesle, síti, nebo třeba hlavou dolů zavěšená na hrazdě či šálách. Má problémy s pozorností, konkrétně ADD. Na první pohled byste jej nerozeznali, jednak se snaží kontrolovat, jednak i pokud pozornost neudrží, neprojevuje se to nijak výrazně. Jen při kontrole jejích zápisků byste si všimli, že se najednou příliš věnovala úpravě nadpisu, nebo si v rámci zápisníku něco kreslila, začetla se do textu, který ji zajímal víc, než ten, co měla zadaný apod. Nebo pokud byste na ni promluvili, když je zrovna do něčeho hluboce zabraná. Učení některých věcí jí tak trvá déle. Je možné, že si všimnete, jak si často s něčím hraje (pokud se nachází mezi podsvěťany, je to nejčastěji proplouvání kovových kuliček mezi prsty, nebo pohazování a chytání různých předmětů jen pomocí jejích sil – např. míček se vždy zastaví nad její dlaní), třeba s propiskou, nějakým balonkem, nebo přímo nějakou fidget hračkou, nebo si poklepává prsty či nohou i při situaci, která to nevyžaduje. Miluje puzzle, skládačky, rébusy, hádanky jakéhokoli druhu. Má ráda věci, u kterých musí přemýšlet. Pokud se na něco hodně soustředí (ať už pozitivního, negativního, náročného…) bezděky rychle skřípe zuby. Obvykle pak následuje chvíle, kdy si to uvědomí a přinutí se to nedělat. Jejím nejméně oblíbeným obdobím je léto. Snadno se spálí a na slunci se jí obvykle motá hlava. Naopak miluje zimu, dlouhé procházky ve sněhu a bruslení. Vlastní frískou klisnu jménem Mórrígan a havrana jménem Pallas, kterého zachránila při vyjížďce. Měla v plánu se postarat o jeho léčbu a pak jej vypustit zpět do přírody, ale havran se rozhodl zůstat.
Valérie byste si na ulici nevšimli snad jen v případě, že by měla mikinu s kapucí a tu staženou až do obličeje. Se svým vzhledem a charakteristickým stylem oblékání je nepřehlédnutelná, aniž by se o to sama nějak zvlášť snažila. Působí mile, možná dokonce trochu stydlivě, ale spíše než stud za jejím chováním stojí přirozená nedůvěra a ostražitost. K cizím lidem je většinou přirozeně milá, pokud jí nedají důvod se k nim chovat jakkoli jinak. I když je ale rozzlobená, nebo ji někdo urazil, nedává to najevo a s dotyčným stále jedná slušně a s úsměvem, ať už jí ublížil jakkoli. Dostat se jí pod kůži a dostat tak z ní jakoukoli skutečnou emoci namísto zdvořilého výrazu je pro cizího víceméně nemožné. Co se týče jejích přátel a rodiny, tam se situace diametrálně proměňuje. Ohledně svých emocí je sice stále poměrně zdrženlivá, ne že by je snad měla potřebu před blízkými tajit, ale obecně není přehnaně emocionální člověk. Narozdíl od cizích, u lidí, na kterých jí skutečně záleží, jí víc záleží na jejich dobru, než svém vlastním. Nemá tak problém být až nepříjemně upřímná, pokud je přesvědčená, že tím může druhému pomoci, nebo že jej tím může ochránit. Je s nimi však také vřelejší, a uvolněnější, než s cizími, ráda se pobaví snad o čemkoli, poradí a pomůže. Díky své empatii se snaží pomoci komukoli, na kom jí jen trochu záleží, nebo je přesvědčená, že její pomoc potřebuje. Byť se na venek občas může jevit jako ledová královna, je ve skutečnosti velmi křehkou a citlivou duší, která nedokáže snést pohled na utrpení ostatních a nejraději by zde byla pro všechny lidi, zvířata i rostliny na světě, kdyby jen mohla. Neskutečně ji však uráží, pokud této její dobrosrdečnosti někdo zneužívá. Nemá problém takovému člověku dát najevo, co si o něm myslí, navzdory své obvyklé slušnosti a odstřihnout ho ze svého života. Není to však tak, že by věřila ve všeobecný mír a pohodu mezi všemi lidmi na zemi. Dokáže pochopit, že občas je ve jménu vyššího dobra dělat i nepříjemné věci, nebo že někdo někoho neúmyslně zraní v nevědomosti. Věří, že člověk může udělat chybu, pokud tu stejnou neustále neopakuje a snaží se ji napravit. Přirozeně však nesnáší kohokoli, kdo záměrně ubližuje ostatním a jeho jediným cílem je přitom jeho vlastní zábava nebo prospěch. Co se týče práce a cílů, Val je velmi cílevědomý a až tvrdohlavě vytrvalý jedinec. Pokud se rozhodne něco udělat, nebo naučit, svého cíle dosáhne, i kdyby přitom měla pomyslně několikrát narazit, upadnout, znovu se zvednout a nakonec vykrvácet. Je zároveň velký perfekcionista; nesmíří se s málem a schopnostem a informacím vždy potřebuje porozumět, nedokáže je ‘jen’ bezmyšlenkovitě přijmout a ‘odkývat.’ |
| Minulost | Když Amélie Belanger seděla na podzimním dýchánku se svým partnerem a přáteli, od kterého ji vyrušil telefonát z nemocnice oznamující, že je těhotná, byla to překvapující zpráva. Ona a její manžel byli velmi mladí, jako lásky ze střední se rozhodli vzít už v sedmnácti a pouhé dva roky poté Amélie otěhotněla. Oba to však brali jako dobré znamení. Vybavili dětský pokojíček, obvolali všechny známé a příbuzné a na malou princeznu se všichni velmi těšili. Tedy, jen do okamžiku, než přišla na svět a její rodiče pochopili, že svou dceru jen tak někomu neukážou… Holčička byla zdravá, krásná, měla se čile k světu a dařilo se jí, jak jen by si každý rodič mohl přát. Rodiče nemohli mít méně starostí, pokud by tedy jejich dcera už pár hodin po narození neměla hlavu pokrytou stříbřitými vlásky, na čele výrůstek připomínající rubín a když poprvé otevřela oči, rubínově rudou duhovku a černé bělmo. Ani jeden z rodičů netušil, jak si holčiččin zvláštní vzhled vysvětlit. Gérard nechápal, přece i kdyby jej jeho žena podvedla – jiná možnost ho nenapadala – neexistovalo racionální vysvětlení pro dívčin neobvyklý vzhled. Amélie naopak měla svědomí čisté. S jiným než svým mužem nikdy nespala. Těžko však mohla tušit, že jednoho večera neulehla do postele se svým mužem, ale eidolonským démonem, který na sebe pouze vzal jeho podobu… Každý z nich se tak rozhodl vypořádat se situací po svém; Gérard odjezdem na turné, ze kterého se nevrátil do náruče své ženy, ale své dlouholeté utajované milenky a Amélie tím, že se rozhodla svou dceru vychovat a připravit na život jak nejlépe dovede, i když netušila, co znamená její zvláštní vzhled a jak se s ním začlení do běžné společnosti. Když holčička dosáhla pěti let, byla Amélie víceméně rozhodnutá vzdělávat Valerii doma, aby ji ušetřila reakcí okolí, ale stalo se něco nečekaného. Dívenka nějakým zázrakem dokázala proměnit svou barvu očí na ledově modrou a po jisté době dokonce nechat zmizet výrůstek na svém čele. Až na stříbřité vlasy tak vypadala jako jakékoli normální dítě. Do školy tak nakonec i přes původní Améliinu rozpačitost nastoupila a prvních pár let odchodila bez větších problémů. Zatímco doma holčička zkoušela, kam až sahají limity jejích sil, kterým nerozuměla, ve škole je držela na uzdě. Bez pár drobných záhad, mezi které patřily mizející a přesouvající se věci, nebo to, že ač se občas zranila při sportu, nebo práci ve škole, nikdy na sobě neměla jedinou ranku nebo modřinu. Nic z toho však nikdo nedával za vinu zrovna Val. Prostě věřili, že je odolnější než jiné děti a že na onu gumu, nebo propisku, která se našla jinde, než měla, prostě nějaké z dětí při hře zapomnělo. Její spolužáci to cítili jinak, jenže těžko mohli cokoli z toho dokázat. Zlom však nastal v jejích dvanácti letech, kdy dívka změnila školu a objevila jednu ze svých schopností, o které do té doby neměla ani tušení. Ve třídě se rozpoutala hádka ohledně jedné ze skupinových prací a když jeden ze spolužáků poměrně agresivně vystartoval po její kamarádce, Valerie se pokusila od sebe spolužáky odtrhnout a uklidnit situaci. Když se však dotkla chlapcovy paže, najednou pochopila, proč pro něj byla zrovna daná práce tak důležitá. Viděla záblesk jeho myšlenek a vysvětlila ho skupině s tím, že by ho měli podpořit. To pochopitelně všechny její spolužáky vyděsilo. Jak by mohla vědět, co se jejich spolužákovi honí hlavou, natož takhle přesně? Celá situace byla o to horší, když se chlapec obořil na ni s tím, že netuší, co to mele a Val, opět ve snaze ho uklidnit stiskla jeho ruku a chlapec se najednou jako lusknutím prstu uklidnil, usmál a dokonce se všem omluvil, že situaci nevysvětlil a misto toho začal na ostatní křičet. To celou třídu vyděsilo ještě víc, stejně jako samotnou Val. Co jsem to proboha udělala..? Val se od té chvíle většina dětí stranila a dospělí jí neměli jak pomoci. Děti totiž moc dobře věděly, že tomu, že byla schopna ‘ovládat’ svého spolužáka, by nikdo z dospělých nevěřil. K pomluvám za jejími zády brzy přibyly i komentáře ohledně oblečení, které dívka nosila, většinou šité jí samotnou nebo její maminkou, a Valerie se tak cítila čím dál víc odstrčená. Jediné, co ji těšilo, byli koně, na kterých o víkendech jezdila společně s maminkou a vlastně vůbec veškerý čas trávený s ní, jedním z velmi mála lidí, kteří ji nikdy nesoudili za to, jaká byla, nebo co dokázala, i když se většinu času snažila své schopnosti skrývat. O pár měsíců později, kdy už to vypadalo, že se celá situace uklidňuje, uslyšela Valerie najednou v hlavě hlas. Jeden, pak tři, pět, počet postupně narůstal a hlasy zesilovaly. Valerie nakonec tlak nevydržela, uprostřed hodiny se rozkřičela a nakonec zhroutila vyčerpáním. Vyučující jí okamžitě zavolala pomoc, ale po probuzení v nemocnici už dívka nic podobného nebyla schopná slyšet. Spolužáci ji měli za blázna, stejně jako měla většina nemocničního personálu za blázna mladého zdravotního bratra, který přísahal, že viděl, jak se dívce na čele objevil drobný krystal podobný rubínu, který jako by jí vyrůstal z kůže. Nic podobného totiž po zbytek jejího pobytu v nemocnici nikdo neviděl. Amélie se rozhodla zasáhnout a nadále svou dceru vzdělávat doma. Nebo spíše během přestávek v zákulisí divadla, kdykoli tančila. Pro Valerii tím začalo poměrně šťastné období. Nacházela se mezi lidmi, kteří její odlišnosti nepovažovali za nic zlého, naopak. Líbilo se jim, že dívka vypadá jinak, že je svá a hlavně že je stejně cílevědomá a snaživá jako její matka, hlavně co se týkalo tance. Byla to jedna z věcí, ve které skutečně vynikala. Sama ale o dráhu baletky neusilovala. Když se totiž jednou účastnili festivalu umění, naprosto jí učarovali akrobaté. Po určitém, nepříliš dlouhém přemlouvání své maminky tak nakonec Val začala chodit na lekce vzdušné akrobacie a často trávila čas na jedné z veřejně přístupných visutých hrazd. Cviky ve vzduchu jako by jí propůjčovaly křídla, po kterých celý život toužila, svobodu, kterou nikdy neměla. O pár let později se baletní soubor, jeho součástí byla i Amélie, zúčastnil několikadenního benefičního festivalu American Ballet Theatre. Valerie pochopitelně jela se svou maminkou a ve volných chvílích, když jí to bylo dovoleno, se chodila dívat na zkoušky, nebo procvičovala své taneční schopnosti ve volných sálech. Jednou si takhle během zkoušky souboru z Rumunska všimla muže, který si ji zvlášť prohlížel. Nechápala proč, dokud si v jednom ze zrcadlech na chodbě nevšimla, že nedokázala udržet kompletní iluzi a její krystal tak byl najednou vidět. Když večer cvičila společně se svou maminkou v opuštěné zkušebně, muž se k nim připojil. Když se ujistil, že jsou sami, a odhalil svou skutečnou podobu, mohly si obě všimnout, že má zlaté oči, nepřirozeně bledou pokožku a sérii růžků, které částečně kryly vlasy a částečně klobouk, který na všechna představení nosil. Vyjádřil své překvapení nad tím, že dívka není v učení u zkušenějšího čaroděje, nebo alespoň pod něčím dohledem a že je škoda, že svůj potenciál nerozvíjí. Po chvíli váhání a povzbuzení své maminky, že má konečně možnost se něco dozvědět o sobě samé, se mu nakonec se vším svěřila, včetně incidentu ve škole, a ukázala mu, co se zvládla sama naučit. Čaroděj jménem Giurgiu jí přiznal, že co se týče mentální magie, není zrovna expert, ale zde, v New Yorku, je dost zkušených čarodějů, od kterých by se mohla leccos naučit. Sám se jí ale na tři měsíce, které v Americe se zbytkem souboru trávil, ujal, a pracoval s ní na jejích schopnostech, ať už šlo o procvičování iluzí, telekineze, nebo léčení, v rámci kterého ji naučil si ošetřit i řezné ranky, nebo oděrky. Dokonce ji zvládnul naučit něco málo z živelné magie, konkrétně ohnivé a vzdušné. Sám by se jejího učení ujal na delší dobu, ale jednak by to znamenalo její odjezd do Rumunska, což vzhledem k jejímu věku nechtěla Amélie dovolit, jednak Giurgiu věřil, že pokud by se jí podařilo najít čaroděje specializujícího se na mentální magii, bylo by to pro rozvoj jejích schopností nejlepší. Daroval jí však tři knihy, z toho jednu v latině a jednu v purgatštině se základním slovníčkem, aby se mohla dále vzdělávat a rozvíjet své schopnosti, nebo se o nich alespoň více dozvědět. Amélie se tak nakonec rozhodla i s dcerou přestěhovat do New Yorku, aby měla šanci se sžít se svými skutečnými schopnostmi. |
| Faceclaim | Teagan Croft |
| Čarodějné znamení | Červený výrůstek na čele připomínající rubín, rubínově rudé oči s černým bělmem, stříbřitě bílé vlasy |
| Magie | Barva magie Černo-fialová Iluze Zakrytí znamení Vzhled bez iluzí: Stříbřitě bílé vlasy, rubínově rudé oči s černým bělmem, červený výrůstek na hlavě připomínající rubín Vzhled s iluzemi: Stříbřitě bílé vlasy, ledově modré oči, výrůstek může ale nemusí být vidět (ať už se ho rozhodne nezakrývat vědomě, nebo jí iluze vyklouzne, protože se dost nesoustředí, nebo je vyčerpaná) Telekineze Dokáže bezpečně manipulovat s lehčími předměty, ať už je vidí, nebo ne, pokud se nacházejí ve stejné místnosti (např. dokáže si telekineticky ‘přinést’ tužku ze stojánku, i když je třeba zakrytý vázou). Pokud je vidí, dokáže pohnout i s předměty těžšími, limitní je ale její vlastní váha. Předměty, které jsou těžší, než ona sama, nedokáže zvednout ani s nimi pohnout (při velkém soustředění se maximálně zatřesou, převrhnou). Levitace – Dokáže nadzvednout sama sebe, ale jen nakrátko a vyžaduje to jistou dávku soustředění. Přírodní Oheň – Zapálení spolehlivě na dotek, bez doteku méně spolehlivé (může omylem zapálit něco jiného, než chtěla, nebo nezapálí vůbec nic). Uhašení spolehlivě na dotek, méně spolehlivé bez. Prozatím limitováno na dosahovou vzdálenost (asi 3 / 4 metru). Je schopná vyvolat plamen na dlani/kolem ní, nechat ho plout podél dlaně, popřípadě si ho předat z jedné dlaně do druhé, ale musí mít ruce blízko u sebe. Při pokusu si např oheň přehodit z jedné ruky do druhé na větší vzdálenost obvykle ničeho nedosáhne. Vzduch – Pohyb drobnými předměty (v komb. s telekinezi, dokáže si například pohazovat s drobnými kovovými kuličkami bez nutnosti se jich dotknout) Léčebná Zastavení krvácení (dokáže ranku stáhnout) a urychlení hojení u drobných ranek (škrábnutí, říznutí, odření) a modřin. Větší rány jsou zatím nad její schopnosti. Zatím zvládá léčit pouze sebe. Mentální magie Empat – Je schopná vycítit emoce ostatních, nejen zjevné, ale i potlačované. Ve vypjatých situacích je dokáže utlumit či posílit, nejde však o vědomou změnu emoce v jinou, spíše jakousi schopnost zmírnit/posílit již existující emoci dotyčného v reakci na vlastní stres. Aby se jí to povedlo, musí se dotknout cíle. Její úspěšnost je závislá na magické odolnosti cíle (kdo má v oblasti mentální magie více zkušeností, než ona by neměl problémy se před tímto ‘čtením emocí’ nebo jejich změnou chránit). Toto se částečně vztahuje i na zvířata (zkušenost má zatím pouze se psy a koňmi), ve smyslu že dokáže uklidnit splašeného koně, ale opět pouze podvědomě v extrémní situaci. Čtení myšlenek – Zatím podvědomě, spíš se jakoby ‘zaposlouchá’ do něčích myšlenek, pokud ji zajímají. Dokáže to pouze v klidném prostředí s pár lidmi. Při větším množství lidí nebo ruchů ztrácí koncentraci, hrozí otevření myslí ostatním, stejně jako přehlcení a psychické vyčerpání. V současném stavu je její mysl obvykle bezděčně uzavřená jako přirozený obranný mechanismus. |
Statistiky
Příspěvků
Nástěnek
Questů
Úroveň:
Hledač Questů
1285
XP
864
DA
Odznaky
Schopnosti
Přátelé
Uživatel nemá žádné přátele.
Mé ostatní postavy
Shadowhunters RPG © 2016 - [current-year]
