Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Členem od 29. října 2023
Naposledy aktivní:
*Když už Val měla pocit, že ji noha nezlobí tolik, jako ještě pár dní zpátky, rozhodla se provětrat svou kobylku a při jednom i svou hlavu. Po včerejšku to nutně potřebovala. Když ji chystala, vzpomněla si na nedávný východ slunce, který náhodně strávila v doprovodu Raviho a napadlo ji, že by se mu někdy měla zkusit ozvat a alespoň mu dát vědět, že je jí lépe a k voltiži už si nějaké bližší informace našla. Když ale vyjela, hlavou se jí honilo i to, že Nat zmiňovala, že si ji najde, pokud se objeví na Staten Island, tak se rozhodla tomu dát šanci. Obvyklé drezurní sedlo tentokrát nahradila iberským s beránkem, aby jí bylo v sedle tepleji, ale uzdečku si nechala obvyklou, bezudidlovou. Když tak poklusávaly mezi stromy, Mórrígan najednou zastříhala ušima a byť se neplašila, protože to nemívala ve zvyku, bylo vidět, že je nesvá.* T'inquiète, Morri, sssh. *Pohladila ji po svalnatém krku, zatímco kobylku zpomalila do kroku a rozhlédla se. Když uviděla Elaine, s úsměvem na ni mávla a pohledem rovnou začala pátrat po okolí, kde by zahlédla rusovlasou upírku, než si jí konečně všimla na stromě kousek od sebe.* Co ty jsi mi to za netopýra, na stromě hlavou nahoře. *Ušklíbla se pobaveně, zatímco její kobylka se tájmem zastříhala ušima, když si všimla opodál uvázaného černého hřebce, který na chvíli přebil i nejistotu ohledně upírů.* Páni, to je mi tu dneska sešlost… *Usmála se pobaveně.*
*Mlčky se opírá o strom a občas mu pohled padne i na Sashu.* Kdy přijde? *Ozve se starší, načež mu Tay věnuje pokrčení rameny. Nevěděl to, odpověď mu nepřišla. Mlčky se tedy dál rozhlížel, doufajíce, že aspoň uslyší nějaké kroky či nadávání. Sníh sice byl už pryč, ale nechal tu po sobě místy ještě bláto, tudíž čekal, že by to mohlo Boba trochu naštvat a on by pak začal nadávat. Bylo by pak snadnější si jej všimnout. Nuže, onen čaroděj však byl o dost vynalézavější. Jakmile tak Tay zaslechl jakési cupitání, ohlédl se za ním. Překvapeně nato zamrkal při pohledu na koně, než se jemně opět usmál a BOBOVI zamával.* Ahojky, Lieber. *Pozdravil jej, načež zavrtěl hlavou.* Vůbec ne..můžu si ho pohladit? *Kývl ke koni, když jej BOB přivázal ke stromu, k němuž vzápětí opět sklouzl pohledem, jakmile si všiml, že v něm něco zašustilo. Dlouho se však jeho pozornost pouze na něm neudržela, poněvadž si díky sluchu všiml dalšího cupitání a ve finále i dalšího koně s neznámou dívkou na něm. Naklonil tedy hlavu lehce do strany.* /Tady je to jak na matějské./ *Pomyslel si, načež opět trhl hlavou a podíval se nahoru do koruny stromu, kam se dívala i neznámá ČARODĚJKA.* NAT? Kde máš Elaine? Víš, že tě zabije, až tě najde? *Pozvedl jedno obočí nad tím, co se mu právě naskytovalo jako podívaná.* Neplánovaná. Co vás sem přivedlo? *Zeptal se s pohledem zabodnutým na VAL, přičemž si vyhledal BOBOVU ruku, pokud tedy stál vedle něj.*
*Bob se na TAYE podívá a kývne.* Určitě. Thor se nechává rád hladit, ale nesmí se na něj sednout. To pak jančí.* Zasměje se. Úsměv mu zmizí, když uvidí mladou upírku. Pak se ozve i někdo další.*/ Skvělé... zase někdo./* Pomyslí si a zamíří na NAT ruku, jejíž prsty ukazují zbraň. Následně Bob udělá rukou pohyb, jako by vystřelil a ve stejnou chvíli se zvedne silný poryv větru, který se silně a přesně opře do mladé upírky. Pokud se neudrží, tak tvrdě dopadne, ale to bude dostačující trest. Ušklíbne se a schová ruce do kapes.* Pokud tu jste všichni kvůli tréninku s meči, tak nám to dává velice dobré týmy po třech.* Zazubí se na ně.*
*Natalie se na ni koukla a ukázala že má být potichu* Prozradíš mě! *Zašeptala tiše a schovala se vic, když jí Taylor odhalil tak zetřásla sníh z větve dolu na Něj. Silný vítr co Robert na ni poslal ji strhl z větve dolů a dopadla do sněhu* Au..Já vím- *Elaine jí dohnala a zvedla natalii za ucho* Seš normální Natalie Hazel McCoy!? Utíkat!? Mám za tebe zodpovědnost! *Zakňučela a syčela bolestí* Au! Urveš mi ucho! Ahoj bobe! *Natalie zamávala zatím to nadávala ve francouzštině na Elaine* Pusť! Espèce de vache stupide! *Elaine jí vytáhla ještě víš a koukla na Roberta* Zdravím Roberte..*Sklonila hlavu na pozdrav a pustila Natalii*
*Kobylka jen sklopila uši a o dva kroky ustoupila, když Nat dopadla poblíž do sněhu.* Zdravím, Roberte, Taylore, Elaine, Sasho. *Lehce se uklonila při oslovení všech přítomných, než sklouzla z kobylčina hřbetu a něžně ji pohladila po krku, aby ji uklidnila.* Vím, že se ještě neznáme, ale Natalie se o vás obou již zmínila a zahlédly jsme vás z dálky na trzích. Valérie Belanger. *Usmála se při představení a oběma podala ruku, pokud ji přijali.* Tohle je Mórrígan. *Kývla hlavou ke sněhobílé fríské kobylce a pak přikývla na Taylorovu poznámku.* Ano, neplánovaná. Nat sice slibovala, že si mě na Statenu najde, ale vypadá to, že jsem v tomhle ohledu lepší stopař, než ona. *V koutcích jí pobaveně cuklo.* Jsem tu kvůli ní, nenechte se rušit. Byť trénink šermu zní lákavě. *Oplatila Bobovi úsměv svým vlastním, než koukla po Nat.* Nat, ma belle, tu vas bien? *Otázala se rusovlásky a natáhla k ní volnou ruku.*
*Zvesela se usměje, když na jeho otázku Bob odpoví kladně, načež opatrně Thora pohladí. Když se nad tím zamyslel, koně neviděl už nějakou tu dobu. Určitě ty tři roky minimálně, pravděpodobně i více. Možná to bylo ještě, když stále žil s rodiči.* /Ach, čert to vem..neměl bych na ně tolik myslet./ *Proběhlo mu hlavou. Ještě by mu to vehnalo slzy do očí. Naštěstí, snažit se tím nezabývat, už nebylo potřeba. Pozornost na sebe přilákala NAT společně s další dívkou a jejím koněm. Bylo snadné tu uličnici na stromě odhalit, když na ni neznámá mluvila. Rychle se však oklepal, aby ze sebe smetl sníh, na nějž se podiveně podíval.* Myslel jsem, že už všechen roztál, však tu není nikde nic. *Zamručel lehce, načež byl už nachystaný po NAT hodit nepříjemný pohled, když si všiml, že začala letět dolů. Zaraženě sebou tedy ucukl, než-li by však něco stihl udělat, dohnala ji Elaine a začala jí dávat přednášku. Nato se Sasha tiše začal chechtat. On už měl Taylora v poslední době pod kontrolou, takže nemusel bohudík žádné problémy řešit. Když však zaslechl své jméno, zvedl zrak stejně rychle jako mladší upír, aby se na dívku podíval. Oba pak kývli na její vysvětlení, ač je to předtím dost zaskočilo. Starší upír nakonec tedy líně vstal, aby si s VAL potřásl jako první a mohl si hned zpět sednout. Tay však chvíli váhal, než podobně jako Sasha učinil, s dívkou si potřásl.* Zjevně. *Kývl a hned na to se už o něco spokojeněji usmál. Naposledy to NAT stejně moc dlouho nevydržela.* Tak, drahý, můžeme jít trénovat? *Otočil se s milým zazubením na ROBERTA, když už znal odpověď a od tréninku je tedy nic nedělilo.* Hádám ale, že se můžete dívat, když nebudete vyrušovat.
*Když ho pozdraví, tak jim kývne všem zpátky. Nemá chuˇž každého oslovovat, hlavně proto, že si pamatuje jen Sashu a Taye. Pak se podívá na dívku na koni.* Robert Heller a tohle je Thor. *Představí se, ale ruku nepodá. Ne že by byl nezdvořilí, ale pár dní byl zase kočka, takže zlenivěl v tohle ohledu. Poslouchá ty dvě a zaujme ho to oslovení a chvíli je sleduje. Pak ho však vyruší TAY. Podívá se na něj a kývne. *Jasně. Dnes zkusíš krotit upíří sílu. *Řekne a dojde k sedlu, kde má svůj starý meč z doby, kdy sám ve středověku ho používal k zabíjení. Dnes je již tupí a lépe se hodí k tréninkům. *Máš jsou meč? *Zeptá se ho s pousmání a zvedne meč před sebe.*
Jo jsem v pohodě neboj..a jo málem jsem zapomněla..tahám to u sebe už nějakou tu dobu..*Nat se usmála a poplacala kapsy aby našla dárek pro taylora* tady máš kuřáku *Vytáhla Elektrický zapalovač a hned mu to darovala* A ne děkuji dnes se udu jen koukat *Nat Valerii objala jendou rukou a rychle jinvtiskla polibek na hlavu* Tajnsi pojď sednout a koukat.. *Nat se sedla na nedaleký kámen a přitáhla si Valerii k sobě na klín* Tak se ukaž Tayi! *Povzbudila Natalie Taylora s úsměvem na tváři*
Těší mě, všichni. *Usmála se a poodešla, aby kobylku uvázala ke stromu dál od Thora. Konekonců, koně se neznali, tak nechtěla nic riskovat. S úsměvem se pak přesunula k Nat, sklouzla k ní do klína a políbila ji na tvář, zatímco oba muže pozorovala.* Nemám zrovna běžně možnost sledovat někoho při šermu, ne pokud to není v rámci vystoupení. *Špitla směrem k Nat, aby nerušila. Jako někdo, kdo se sám vystupováním živil, chápala, že na trénink člověk potřebuje klid, takže jen koukala a nepřítomně Nat škrábala na zádech.*
*Když NATALIE zmínila, že na něco málem zapomněla, věnoval jí tázavý pohled, než překvapeně zamrkal. Jednak jej zarazilo to oslovení, druhak i to, co vytáhla z kapsy. Tímto mu vykouzlila větší úsměv na tváři.* Díky, mrňousi. *Lehce se zašklebil a zapalovač si schoval do kapsy, načež pohlédl na ROBERTA.* Dobře. Popravdě jsem to už zkoušel..no občas se to daří a občas ne. *Podrbal se zlehka nervózně na zátylku. Sic se mu to docela dařilo, často na to vskutku zapomínal a pak to tak občas i dopadalo.* Samozřejmě. *Přikývl, načež jednu svoji ruku přesunul na jílec svého meče. Ten vzápětí vytáhl, načež odstoupil trochu dál, připravený na další ROBERTOVY příkazy.*
*Sleduje obě dívky a když vidí, že TAY dostal dárek, tak kočičí uši, které nejsou vidět má stažené dozadu.* Dobrá, tak hlídejte koně.* Prohlásí a ze sedla Thora sundá meč a pak přejde na místo o trochu dál. Pak sleduje Taye.* Zaujmi takový postoj, abys udržel balanc.* Řekne a stoupne si lehce bokem, levou nohu dá dopředu a pak natočí zbytek těla, aby byl opět TAYOVI čelem.* Dopředu by měla jít ta noha na které straně držíž meč dominantně. Ale neměl ji moc vepředu ani moc napnutou. Bude ti sloužit jako odraz při uhnutí, nebo s ní můžeš zabrat a více se držet na místě a dát větší sílu do úderu. To je vše věc koordinovaného šermu. Pokud by ses dostal do souboje, tak právě nohy nejvíce prozradí, jak bude útočník útočit. Také je důležité sledovat oči.* Řekne a sleduje, co TAY dělá.*
Mrňous? Až tak malá nejsem! *zavolala na Taylora uraženě a dívala se na dvojici* Val? Jak dobrá je tvá magie? *Zeptala se zvědavě. Nat dostala nápad, Nat dostala úžasně zlý nápad* mám nápad ale musíš jít blíž.. *posunula se blíž k Val a naklonila se ji uchu* Ať Taylor vypadá jako Robert.. ale psst *Zašeptala Nat Valerii a když už byla blízko tak jí dala polibek na tvář* prosím? *Udělala na Val smutné oči štěněte a i Falešně zakňučela*
No… Záleží na co, pořád se učím. *Koukla se po Nat s pobaveným úsměvem a naklonila se k ní. Byla pro každou špatnost, pokud neměla někomu ublížit, takže ji zajímalo, co má Nat v plánu.* Počkej, jak to myslíš, jako Robert? *Šeptla a naklonila se víc k ní.* Pokud myslíš jako aby vypadal úplně jako on, na to mi schopnosti stačit nebudou. *Přiznala popravdě a zamyšleně se zamračila, ale dala jí možnost to blíže vysvětlit, pokud to pochopila špatně.*
No jo, no jo. *Protočil panenkami, načež se uchechtl. Trpělivě po pronesení svých slov čekal, až se znovu rozmluví BOB. Meč již držel ve své dominantní ruce, zatímco svého instruktora bedlivě sledoval. Hned nato pak učinil to, co po něm bylo požadováno. Dopředu dal pravou nohu, jílec meče uchopil lehce pevněji a jistěji, pozorujíce ROBERTA. Vše, co říkal, se snažil dobře zapamatovat, aby to nemusel později znovu opakovat.* Ty mám hádám opět pozorovat hlavně, protože prozrazují kroky soupeře, že? *Zeptal se s hlavou nakloněnou do strany. Zatím se útoku lehce zdráhal, už to přeci jen byla nějaká ta doba. Předtím, při té dejme tomu pauze útočil pouze na vzduch, pokud se tomu vůbec nějak tak říkat mohlo.* Co dál?
*Sleduje TAYE a když se na něj mladší upír nedívá, tak se mu na moment ve tváři objeví smutek až bolest, jak se mu v mysli objeví opět ty myšlenky, které se mu tam shromažďovaly od posledního setkání. Když se ho zeptá, tak se usměje.* Ano, ale záleží na protivníkovi. Některého prozradí oči, což je většina, a jiné nohy. Je to jako hrát poker.* Vysvětlí a zazubí se. Pak se na něj usměje trochu jinak.* Teď? Zkus útok. Ale snaž se o civilskou sílu.* Poradí mu a snaží se ignorovat ty dvě puberťačky, které začíná mít rád asi stejně jako mouchy v létě.*
Robert když nemá na sobě iluzi tak ma kočičí uši, kdybys mohla Taylorovi přikouzlit uši a ocas?..*Zašeptala a znovu Udělala na Val smutné oči štěněte a i Falešně zakňučela* Prosimm to zvládneš..*Natalie se koukla na dvojici* bude sranda..*Dodala Natalie a usmála se na ní*
*Něžně ji plácla po hlavě.* Dost s tím kňučením, jsi stejně nenápadná jako kosatka v horské řece. *Zamyslela se a snažila si v hlavě vizualizovat, jak by to vypadalo.* Zvládnout bych to mohla, jen na rovinu upozorňuju, že to nejspíš nevydrží kdoví jak dlouho. Jedna věc je používat iluze na sobě, druhá na jiných, je to trochu složitější. *Ve skutečnosti to bylo dost zjednodušené vysvětlení, ale ten nápad byl roztomilý, tak proč to nezkusit?* Kdyby tu byl Matei, možná by se ty uši i hýbaly v závislosti na Tayovi. *Uchechtla se pro sebe šeptem, ale pak si v hlavě dokončila vizualizaci a začala na ní pracovat. Cíleně však počkala na moment, kdy bude Robert soustředěný na Taye a ne na ně. Nechtěla, aby ji prozradila její magie, drobný černofialový obláček, který se během kouzlení formoval kolem její dlaně. Proces chvíli trval, ale když skončila, Tay skutečně měl pár černých kočičích uší, které ale díky fialovému základu vypadaly, jako by skutečně patřily k jeho vlasům a černý ocas, který mu volně splýval kolem nohou, jen občas se sotva znatelně pohnul.*+
*S lehkým úsměvem kývl hlavou, když mu Robert dal za pravdu s tím, co před chvílí řekl. Dále jej pak poslouchal, zatímco rovněž ty dvě u koní ignoroval podobně, jako právě Bob. Soustředil se pouze na něj a na trénink.* Chápu, nikdy nevíš. *Řekl nakonec, bříšky prstů jemně hladíce jílec, který zrovna v pravé ruce svíral. Zhluboka se nadechl, vydechl, ač to tedy pro něj nebylo nijak zvlášť důležité. Poté konečně na BOBA zaútočil, snažíce se u toho kontrolovat svoji sílu a rychlost. Podle instruktorova příkazu udržoval své schopnosti v civilské rovině. Na začátek, ostatně jako naposledy, mířil na ROBERTŮV levý bok. Na začátek to snad stačilo, boj přeci jen potřeboval nějak začít. Jen doufal, že nebude hned takto ze začátku odzbrojen. To, že mu něco přibylo na hlavě, mu lehce uniklo, ostatně jako ta třetí věc, nebo to minimálně s nezájmem nevnímal.*
*Bob TAYE sleduje a ignoruje upírku s druhou ženou. Pokývá hlavou a připravuje se na jeho útok. Jenže v tom si všimne uší. Dost ho to zaskočí a v hlavě se mu objeví scénář, že to je ten čaroděj, co jde po něm. Na poslední chvíli si zakryje levý bok, ale přesto schytá ránu.* TIK!* Zasyčí norskou nadávku a padne na zem. Sáhne si na bok a podívá se směrem k dívkám. Cítí, jak rána mu způsobila vnitřní krvácení. Zavrčí a zvedne se.* Hej! Meyla!* Zařve opět norsky a zruší kolem sebe iluzi. Uši má stažené dozadu, ocas švihá ze strany na stranu.* Přestaňte zasahovat do něčeho, kde může hrozit smrt nebo vážná zranění! * Zavrčí a je vidět, jak se musí lehce opírat o meč. Ta rána nebyla silou civila, takže zatím co nadává a křičí, tak si pomocí své energii zjišťuje rozsah zranění.*
*Natalie se zasmála tiše a pokračovala se v sledování, přestala se smát když ucítila pach krve. Rychle se podívala na zraněného Roberta s zděšeným výrazem* Do háje jsi v pohodě?!..*Nat se rozběhla k Robertovi, aby mu nějak byla k pomoci. Měl to být jen žert, který měl většinu rozesmát ale to se nestalo.* Promiň! To se nemělo stát..*Omlouvala se Robertovi a rychle věnovala pohled Taylorovi. Bylo vidět, že jí opravdumrzí* Hele berme to pozitivně nevypadá to tak...jo je to zlý..*Dodala nakonec Natalie a Elaine na ní vrhla velice naštvaný obličej*
*Jeden nemusel zrovna rozumět norsky aby pochopil, že ať už jejich směrem zařval cokoli, "skvělý vtip, pobavil jsem se" to nebylo.* Omlouvám se, tohle nebyl záměr. Nat si myslela, že to bude roztomílé a budeš mít radost. A popravdě, roztomilé to je. Ale mrzí mě, že to takhle dopadlo. *Omluvila se, byť sama za to cítila sotva nějakou zodpovědnost. Koneckonců, do hlavy mu nevidí a kdyby ta rána opravdu byla civilskou silou, těžko by mohla mít reálný dopad.* Můžu ti nějak pomoci..? *Zeptala se s upřímnou starostí a došla blíž.*
*Navzdory tomu, jak se snažil, nakonec svoji sílu tak tak neovládl. Bylo to lehce za hranicí civilských schopností a jakou neplechu to narobilo. Tay sebou cuknul, načež meč odhodil, čímž na sebe přilákal pozornost svého dozoru. Sasha svraštil obočí a věnoval ROBERTOVI pohled, během čehož samovolně zasyčel. Nechtěl by být na jeho místě.* Promiň, fakt jsem se snažil tu sílu zkrotit. *Omluvil se, přičemž se zlehka natáhl po ROBERTOVĚ volné ruce, aby jej za ni mohl chytit a opatrně si jej k sobě blíže přitáhnout, pokud mu to tedy čaroděj umožnil.* Sasho, pustíš Boba na ten kámen, aby si mohl sednout? I když..bude to bezpečné? *Koukne znovu na svého blízkého, než dodatečně věnuje pozornost těm dvěma.* Huh? Co má být roztomilé? *Naklonil hlavu lehce do strany. Nato Sasha hvízdne, aby ho přiměl se otočit k němu. Následně naznačí uši na hlavě.* Ale jo, vypadá to rozkošně, jen to tvého drahého zjevně vykolejilo. *Zazubil se starší upír.*
*Bob se na ně podívá a zavrčí.* Roztomilé je i to, co vám může dělat sukuba a dopadne to špatně.* Odfrkne. Nenechá se však Tayem přitáhnout, ne, že by nechtěl, ale musí se podívat na ráno. Takže si sundá vestu a svetr. Víc na horní části těla nemá. N levém boku se mu formuje modřina. Podívá se na ni a prošmatá ji rukou. Sice ho to bolí, ale není to na něm poznat. Přiloží si ruku na dané místo a pod kůží se mu začne formovat jeho magie. Opravuje poškozenou tkáň a pak se podívá na upíry.* Tohle nežerte.* Prohlásí, načež se odebere trochu stranou a vyzvrací krev.* Fuj. Nenávidím vnitřní zranění.* Prohlásí a vrátí se k Tayovi a obejme ho.* /Není to tvoje chyba, jasný. Navíc nejsem z cukru./* Promluví mu v mysli. Pak se naštvaně podívá na ty dvě.* Pokud si chcete hrát s iluzemi, tak jindy a ne, když máme zbraně. Navíc ne v téhle době.* Varuje je a dál se drží u Taye.*
No..ale Jak jsme mohli vědět? Chtěli jsme ti udělal Radost a pobadit se! Ty jsi jen nedával pozor a učíš tady Taylora aby se soustředil..dobrej příklad..*Nat se ušklíbla a překřížila ruce.* Bleh..Ne díky..To žrát nechcu když vím odkud to je..A nepřeháněj tak..Se vsadím jako mladší si to.delal taky..Jen jsme blbli..*Elaine se na Roberta podívala a přikývla, dala mu souhlas k trestu* je jen tvá..Alespoň se bude lépe tahat zpátky..*Nat si vzpomněla a začala vrtět hlavou* Opovaž se! *Objala Val a hleděla úkryt* a v Této době to má co znamenat?
*Věčně se usmála na Sashu, ale když na ně opět promluvil Robert, zvážněla a jen příkývla na souhlas.* Srozuměno. *Odpověděla pouze. Narozdíl od Nat neměla v plánu ho provokovat, ani diskutovat o tom, co řekl. Mělo to důvod a jí osobně stačilo, že nějaký byl. Když ji Nat objala, jen ji poplácala po hlavě.* Chérie, tu es adorable, mais à ta place, je ne discuterais pas avec un sorcier... *Povzdechla si.*
Lieber, nestraš je. *Špitne směrem k čaroději, načež jeho ruku pustí a nechá jej, ať udělá co potřebuje. Dokonce by se na něj i na pohodu díval, kdyby nechytl „gay panic“ a nepotřeboval se podívat narychlo někam jinam.* /Ještě, že se nemůžu červenat./ *Oddechl si v duchu, než se na BOBA znovu podíval, načež využil chvíle a odložený meč zvedl, aby jej vzápětí mohl schovat zpět do pochvy. Nad nepříjemným pachem síry pak ohrnul nos.* Ze zkušenosti..fakt je to nechutné. Stačí jen kapka a vyzvracíš celý obsah žaludku. *Zavzpomínal na to, jak měl čarodějskou krev naposledy. Proto se i jemně oklepal. Následně ROBERTOVI oplatil spokojeně objetí a na to, co mu Robert řekl v mysli pouze kývl.* /Kéž bych s tebou takto taky mohl mluvit./ *Pomyslil si už jen pro sebe. Neměl takové možnosti jako on. Jemně pak čaroděje pohladil po zádech. Zvažoval i podrbání za ušima, ale nakonec aspoň prozatím nic neudělal.* Raději pro dnešek končíme..
*Podívá se na Nat a přimhouří oči.* Když jsem byl mladší, tak jsem to dokázal lépe skrýt a věděl, kdy už to ohrozí život.* Opraví ji a radši to už neřeší. Má chuť ji změnit v myš. Ta představa ho pobaví a je to vidět na jeho výrazu. Pak ho však napadne něco lepšího. To si však nechá na jindy. Musí na to mít komponenty a ty tu nemá.*/Můžu slyšet tvé myšlenky. Jen ty nevidíš do mé hlavy. Ale do hlavy ti nekoukám. Je to neslušné. To rád dělá můj bratr./* Řekne a pak kývne.* Ano. Brzy budu muset i odvést Thora do stájí.* Řekne a nějak se nemá k tomu si na sebe vzít zpátky oblečení. Zima mu vyhovuje.*
Máš pravdu..Natalie musí taky domů..*Natalie sinotravene odfrkla a odmítala pustit Val* Když [link src="budem.muset"] tak bereme Val sebou..*Elaine Pokrčila nos a čapla jinza ucho* Natalie přestaň se chovat jako spratek..a jdeme..*Natalie Pustila Valrii a snažila se osvobodit* AU AU AU! Tayii pomoc! *Volal Natalie po Taylorovi jak ji Elaine tahala z místa, ponpar vteřináchse s tím smířila a zamávala Valerii* čau Mon Amour! Pak se uvidíme! *Nat se usmála a Elaine ji praštila Destnikem jak odcházeli*
*Val ji jen s pobaveným úšklebkem pozorovala a vtiskla jí rychlý polibek na tvář, než je od sebe Elaine odtáhla.* Ahoj, mon amour. Drž se, Elaine. *Usmála se na starší upírku omluvně, než se pootočila zpět ke zbývající trojici.* To se zvrhlo docela rychle… Ještě jednou se omlouvám, Roberte. Taky vyrazím, mějte se, Tayi, Sasho. *Omluvně se usmála na oba upíry, než sama dorazila ke své klisně, aby ji odvázala a vyhoupla se do sedla, než ji pobídla k domovu.*
*Val popravdě neměla jasno v tom, co ji ke Geretovi tak táhne. Jestli podvědomá potřeba pomáhat, touha po nebezpečí, zábavě, nebo prostě 'jen' potřeba se občas vídat s tím jediným chlapem, kterého v životě momentálně měla. Když ji Geret pozval do kina, zvlášť po oslavě s Nat nad tím dost váhala. Nakonec ale přijala.* /Je to jen kino. Nemůže se přestat bavit a stýkat se všemi, krom Nat jen proto, že to z ní upírka vycítí./ *Vybrala tedy film, který tušila, že by mohl alespoň trochu zajímat i Gereta a ve čtvrtek na něj čekala na jejich obvyklém místě. Oplatila mu polibek na tvář svým a pousmála se.* Menší neshoda s Nat nad tím, že je ze mě cítit vlkodlak. Jinak se mám skvěle. *Uculila se a v objetí se k němu lehce přitulila.* Jak se máš ty, Gerete? Koukám, že to s vlkodlačí termoregulací opravdu platí, jak ti v tomhle může nebýt zima? *Zavrtěla nevěřícně hlavou s úsměvem.* Půjdeme? *Optala se a při chůzi se do něj zavěsila.*
*Sledoval ji už z dálky a jeho nervozita stoupala přesně do té chvíle, kdy sevřel dívku ve svém náručí, v tom momentě začalo být vše v naprostém pořádku a pro nervozitu až nezbýval žádný prostor. Prázdnota v srdci, kterou cítil tolik let, až se takřka stala jeho součástí, byla vyplněna. Vdechl její jedinečnou vůni, když mu oplatila polibek na tvář a cítil, že tohle je to, v co celou tu dobu doufal, aniž by věděl, že mu to chybí.* *Potěšila jej, jak se z jeho objetí sama nehrnula a oni tak chvíli setrvali a usmál se pobaveně nad tím, že z ní byl někdy cítit. Popravdě se mu to i dost zamlouvalo, takže zcela přešel zmínku o Natálii. Maličko víc ji pro vlastní potěšení na sobě přitiskl.* Třeba si na to časem zvykne *vyjádřil maličko potměšile a odklonil se, aby viděl její krásnou tvář, vizualizujíc si její čarodějnou značku, kterou na jejich první schůzce viděl na jejím čele.* Upřímně? *usmál se rozmařile.* Hřeje mě byť i jen myšlenka na to, kdy tě znovu uvidím a teď, když jsi se mnou, mám pocit, jako kdyby bylo alespoň patnáct nad nulou *vynesl jí malou poklonu a vyjádřil tím svou radost z jejich setkání.* *Spokojeně jí nabídl rámě, velmi dobře si uvědomujíc její blízkost po svém boku a nemohl být asi šťastnější. Několik desítek kroků se tak jen usmíval a užíval si, co v ní má, zatímco neodbytná mysl tlačila slova na jazyk o tom, jak myslel jen na ni. Na taková vyznání však bylo příliš brzy a tak ovládal své tužby a snažil se přijít na bezpečné téma. Jako první mu na mysl vyvstalo setkání se Styrou.* Má dcera si za mě stačila najít náhradu... *pronesl s pobavením.* Pořídila si vlkodlačího kocoura, věřila bys tomu, že existuje takové plemeno? Říká mu Hedes a přísahám, že to zvíře má neskutečný privilegia... Nejen že ho rozmazluje odměnami za "roztomilost" jak tomu sama říká, ale taky k ní může kdykoliv do postele, vynucuje si venčení venku, jako kdyby to byl opravdový pes a ošklivý je... No hrůza pohledět *smál se. Bylo jasné, že jeho slova jsou myšlena s nadsázkou a kocour se mu dost možná dokonce zamlouvá.* Ale pohladit se nenechá, neřád... jen škrábe a prská, zato od paničky... *mávl rukou a povzdechl si teatrálně.* Co ty a ten tvůj havran? Taky má takové požadavky na péči, nebo tě jen hlídá? *zajímal se. Zmínila se o neobvyklém mazlíčkovi na minulé schůzce a on ani nevěděl, jak se jmenuje, nebo jak k němu přišla.*
*Ušklíbla se nad jeho poznámkou.* Jsi potvora. *Rýpla si do něj, ale neubránila se přitom v duchu poznámce, že sama není o moc lepší.* Taky tě ráda vidím. *Pak už se ale zaposlouchala do jeho vyprávění o Styře.* Náhradu? *Optala se nechápavě, ale když vysvětlil, že si pořídila vlkodlačího kocoura, rozesmála se.* Musel jsi jí za ty roky chybět. *Rýpla si, ale pak se usmála.* Jsou to zajímavé potvůrky. Asi ne úplně pro mě, ale dokážu si představit, že to někoho bere. Zvlášť pokud má psí povahu, je to takový ten dobrý kompromis, když chceš psa i kočku, ale byt ti stačí jen na jedno. *Pobavil ji rovněž výběr jména.* Koukám, že obě nějak směřujeme k té řecké mytologii… Moje prostřední jméno je Eris a havran, kterého mám, je Pallas. Zachránila jsem ho na jedné vyjížďce, původně jsem ho chtěla jen vypiplat a vyslat zpátky do přírody, ale jednak jsem si od té doby pročetla lecos o albínech a jednak jemu samotnému se už od nás nechtělo. Požadavků moc nemá, jen občas podrbat a jinak svatý klid a pokoj. *Zasmála se.* Je to jinak hrozně zlaté zvíře. Jen když ho něco naštve, dokáže řvát. Naposledy to bylo, když jsem si nastavila budík na dřív, než se mu to zdálo vhodné. *Usmála se pobaveně nad tou vzpomínkou, zatímco se blížili ke kinu.* Jsem ráda, že ti ten náhrdelník udělal takovou radost. *Sama si porozepla kapsu bundy a poklepala na jednu z bílých soviček na rukavicích, aby mu ukázala, že jeho dárek také neodpočívá někde v šuplíku. Pod bundou měla svetřík, kratší sukni, punčošky a kozačky nad kolena.*
Prooč? Náhodou bych řekl, že máme mnohem citlivější nos na všelijaké pachy a přesto nevracíme narážky se slovy, že upír páchne, jako kdyby něco v místnosti chcíplo... *pokrčil rameny v potřebě se obhájit. Měl vcelku za to, že není sám o sobě cítit "psem" pokud nebyl těsně po přeměně. Rozhodně nesdílel názor že by byla z jakéhokoliv vlkodlaka cítit jeho podstata, to byl holý nesmysl. Chlap mohl bejt cítit jen tím, co dělal, jak žil a jak se o sebe staral. Ale upíři měli vždy potřebu se nadřazovat s vtipy o smradlavém kožichu, které pravděpodobně nikdy nevyjdou z módy.* Jo, to sedí *usmíval se nad zhodnocením důvodů, proč si jeho dcera pořídila něco tak ošklivého a ještě to mazlí.* Albínech? Ten havran je bílý? *přemýšlel, zda takové stvoření kdy viděl, slyšel o albínech medvědech, nebo jiné lesní zvěři, ale havrana snad neviděl ani na obrázku.* Eris a Pallas? *optal se a nakrčil čelo, očividně nebyl v této oblasti dostatečně vzdělán, aby věděl, co ta jména znamenají, nebo co je pojí s mytologií, ale zasmál se vyprávění o brzkém vstávání a budíku.* *Konečně byli blízko kina a zpomalili. Otočil ji na sebe, aby ji na moment zdržel, když řekla, že je ráda, že mu náhrdelník udělal radost.* Ty mi děláš radost *zvedl její bradičku mírně vzhůru a odvážil se pro něžný polibek bez jazyka, jen párkrát otřít rty o ty její... Než si ji zavedl s rukou okolo pasu k občerstvení před kinem.* Co si dáme? Na co máš chuť? *asi zbytečné bylo říkat, že on na ni, k tomu asi stačily jeho výmluvné pohledy a touha držet si ji u sebe.* Co velký popcorn, pro oba? Slanina & sýr? *navrhl a každému koupil i velké pití. K tomu cokoliv by vymyslela dalšího bez ohledu na cenu a s občerstvením by se vydali ke kontrole lístků, které měl už v mobilu. Objednal jim sedačku pro pár, bez mezery mezi nimi a byl za to velmi rád. Popcorn hezky položí na své stehno, aby ho měla blízko. Nehodlal ujídat víc, než symbolicky, aby jí nic nechybělo. Byl víc než spokojen pouhou její přítomností.*
Myslím, že to má co dočinění i s věkem. Neber si to osobně. *Ona sama tu nevraživost mezi upíry a vlkodlaky nechápala, navíc Geret s Elaine byli jasným důkazem, že tahle rivalita se dala překousnout a starší upíři a vlkodlaci se k sobě dokázali chovat s nějakou slušností. Při té poznámce o tom, že v místnosti něco chcíplo sebou ale trhla.* A vím, žes to říkal jen pro srovnání, ale už to, prosím, neříkej. *Požádala ho tiše. Ta poznámka jí kvůli Nat byla mimořádně nepříjemná. Byla tak vděčná, když se téma stočilo ke zvířatům.* No, bílý je částečně, je to spíš směs světlých barev. *Našla Pallasovu fotku a ukázala mu ji.* No, ano. Eris je bohyně chaosu z řecké mytologie, Pallas Athéna je bohyně války a moudrosti. *Vysvětlila zjednodušeně. Nad jeho komplimentem se pousmála a polibek mu lehce oplatila, byť váhavě, ještě pořád v ní rezonoval komentář, který nepřímo věnoval Nat.* Popravdě, na cokoli. Popcorn zní fajn. *Přikývla souhlasně a společně s Geretem zamířila k občerstvení a následně do sálu, kde si shodila bundu, kterou přehodila přes sedadlo a kabelku si odložila na stranu, aby nepřekážela mezi nimi.* Jsem ráda, že to setkání jinak vyšlo dobře. Vypadá to, že jste si chyběli vzájemně. *Okomentovala jeho setkání se Styrou s úsměvem.* A kocourovi dej čas, jednou si na tebe zvykne. *Uculila se.*
Nechtěl jsem *reagoval na to, aby už nic podobného neříkal, ale trochu jej to štvalo. Připadalo mu, jako kdyby to bylo otočeno proti němu.* *Neřekl přece že mu upíři smrdí. Naznačil pouze to, že mu vadí, že to ON smrdí Natálii... a byl by rád, kdyby byla tolerantnější.* *Bohužel netušil, že je to on, kdo vstupuje mezi obě dívky. Jak by mohl. Z toho, jakým způsobem se s ním Vali minule loučila nedokázal vyvodit jiný důsledek, než opětovaný zájem a byl by samozřejmě rád, kdyby jejich vztah, nebo co to je, požehnala jak její maminka, tak i kamarádka.* Vypadá vážně zajímavě *snažil se soustředit na to, jak mu ukazovala fotku havrana, na kterého se ptal a na téma které následovalo* Aha, už rozumím... *jednoduše si nepřiřadil k Athéně to Pallas...* Bohyně chaosu... *zopakoval a podíval se na ni po očku.* Něco na co bych si měl dávat pozor? *zeptal se pro uvolnění atmosféry s hravostí v hlase.* *Polibek byl maličko vlažný, ale doufal, že se to během večera změní. Vybrali si velký popcorn a pití a vydali se do sálu. Taktéž si odložil bundu a usadil se.* Taky jsem rád. Nikoho dalšího kromě ní v životě nemám *usmál se střídmě.* *Měl chuť říct, že by byl rád, kdyby si na něj zvykla hlavně Naty, ale raději by se kousl do jazyka, než to téma znovu otvírat.* Jednou *souhlasil tedy a úsměv vypadal opět pobaveně.* *Světla potemněla a sál se utišil. Na plátně se začaly střídat reklamy a on k nim obrátil svou pozornost. Pak začal film. Přidržoval popcorn a snažil se příliš často nevracet očima na její stehna. Kozačky jí končily nad koleny a sukně byla velmi krátká, třebaže měla punčochy, prosvítala skrze ně holá kůže a neustále to přitahovalo pozornost, zvlášť když seděli vedle sebe. Velmi jí to dnes slušelo a cítil se polichocen tím, co si na sebe k jejich schůzce jistě s vědomým záměrem vybrala. Myšlenky na dívku vedle sebe mu nedovolovaly soustředit se plnohodnotně na film, ale to nevadilo. Vnímal hlavní linku a užíval si toho, že jsou tak blízko sebe. Pomáhal jí s popcornem a vnímavě zaznamenával každé hrábnutí do papírové krabičky opřené o jeho stehno. Připadalo mu to příjemně intimní. Dokázal by si představit podobné večery v útulném prostředí domova, kdy by spolu leželi na gauči, přitulení jeden na druhého, sledujíc společně film... Ale nejdřív musí takový domov vytvořit. Dům navzdory nejdůležitějším opravám zůstával v nedobrém stavu. Díky topení se teprve zbavoval letité vlhkosti stěn a nepřipadalo moc v úvahu, aby si k sobě návštěvu pozval. Připadal si kvůli tomu jak kdyby mu bylo opět dvacet a randil poprvé. Závislý jen na randíčkách po kinech a restauracích s polibkem na konci, ale co jiného se dalo dělat...*
*Zamyšleně po něm při tom dotazu koukla.* Ono je něco, na co by sis pozor dávat neměl? *Zeptala se nevinně, ale v té otázce bylo něco lehce znepokojivého. Nad jeho odpovědí stran Styry však s úsměvem přikývla, než usedli a film začal. Kino bylo narvané k prasknutí, takže pro dnešek byl Geret jejího čtení myšlenek ušetřen, protože Val bylo naprosto jasné, že kdyby se o to jen pokusila, nejspíš by ztratila kontrolu a to poslední, co by potřebovala, by bylo řešit partu lidí v kině, kteří viděli její čarodějné znamení. Nebrala to však jako nic zlého, naopak. Tentokrát byla ve stejné pozici, jako většina normálních lidí a musela jen odhadovat a číst situaci. Byl to nezvyk, ale ne nepříjemný. Sama neměla problém se na film soustředit, byť občasný, nebo spíš soustavný Geretův pohled jí neušel. Nijak to však nekomentovala. Koneckonců, jak správně sám řekl, líbila se mu a svoje představy jen tak vypnout nemohl. Lehce při té vzpomínce zčervenala a jakoby si najednou až teď uvědomila, že se jejich stehna dotýkají, ale nahlas opět nic neřekla. Vlastně vůbec nemluvila, pokud se nechtěla doptat na něco k filmu nebo se neomlouvala, pokud se jejich ruce nad popcornem náhodou srazily, byť to zjevně ani jednomu z nich nevadilo.*
*Její odpověď bral čistě jako řečnickou, nad kterou se nepozastavoval a jen zavrtěl se smíchem hlavou. Pokračovali do sálu a vše šlo velmi dobře, alespoň podle něj. Vali byla vtažená do děje a on si velmi užíval její společnosti a sdíleného zážitku. Tedy asi do chvíle, kdy byl film přibližně ve své poslední třetině a hlavní hrdina se odhodlal k velkému kroku před závěrečným zůčtováním plným nebezpečí a začal se vášnivě milovat se svou milou. Scéna byla natočena překvapivě detailně a sálem se ozývaly zvuky rozkoše, zatímco tvůrci dávali ochutnat divákům i dalších vjemů, převážně tedy těch zrakovým. Odhalená kůže, smyslné doteky a maličko zdlouhavá kopulace na jinak akční film. Kvůli scéně se bál očima odlepit od plátna, aby se podíval jak reaguje náctiletá dívka vedle něj. Absolutně netušil, zda už někdy měla muže, nebo jak dalece sahají její intimní zkušenosti a doposud jej na to myslet popravdě ani nenapadlo. Maličko křečovitě si poposedl na sedadle. Rozhodně jej nevyváděla z míry sexuální scéna, spíš to, že je jí svědkem právě s Vali a nebylo mu to dvakrát příjemné, když mezi nimi ještě k ničemu pdoobnému nedošlo.*
*Že měla být ve filmu i scéna tohoto typu nebylo pro Val zásadním překvapením, koneckonců film vybírala. I když, pravda, že bude natolik detailní nečekala ani ona. Sama si však neměla na co stěžovat, oba herci v titulních rolích byli moc krásní a podle jejího názoru film, byť už to bylo lehce na kraně, pořád ještě dokázal udržet balanc mezi tím, co mělo být vidět a co mělo zůstat zakryto. Sama si tak scénu poměrně užívala. Všimla si však, jak Geret v podstatě hypnotizuje obrazovku a měla zvláštní pocit, že to nemá ani tak co dočinení s tím, že by mu scéna připadala tak skvělá, ale že se snažil vyhnout pohledu na ni. Opatrně k němu natáhla ruku a jemně ho pohladila po paži, aby ho ujistila, že je vše v pořádku. Sama se zabořila víc do sedadla a jen se v klidu dál koukala, zatímco Gereta nepřítomně hladila po paži a snažila se na něj, jak skrze samotný dotek, tak svou magii, přenést alespoň trochu klidu.*
*Její dotek na jeho paži byl nečekaný, ale ne nevítaný. Popravdě mu to ale vůbec neulehčoval, protože se snažil okamžitě přijít na to, zda mu tím dívka po jeho pravici něco nenaznačuje. Pomalu spustil ruku a položil ji na její stehno a slabě stiskl. Všude okolo byli lidé sledující film. Upíral nadále zrak na plátno, ale myslí byl plně u ní. Milostná scéna dávno skončila a přesto v něm něco zanechala. Pomalu se odhodlal podívat se na ni a pokud by vycítil, že je podobně naladěná, jistě by se k ní naklonil, aby se mohli chvíli líbat.*
*Když jí stehno stiskl, sotva znatelně se napjala, ale téměř ve vteřině se opět uvolnila. Nečekala ten dotek, ale nebyl jí nepříjemný. Pohled mu neoplácela, bylo pro ni teď jednodušší se soustředit na plátno, než na něj, protože se cítila poněkud přehlcená emocemi. Ruku z jeho paže nespouštěla a dál ho hladila, její pohyb jen o něco zpomalil a její ruka se trochu víc obtočila okolo té jeho, jako by jej chtěla ujistit, že je to v pořádku.*
*Mírný stud, který cítil byl pryč, jako kdyby jej spláchla voda. Zůstala jen její ruka na jeho paži a jeho dlaň na jejím stehně. neoplatila mu pohled, ale vnímal, jak se její ruka okolo té jeho víc obtočila a vrátil tak taktéž pohled na plátno, protože nebyl vhodný moment, aby se k ní naklonil pro polibek, když se zdála uchvácena pokračování příběhu který spoelčně přišli shlédnout. Ruku z jejího klína však nepouštěl, hladivě přejel po vnitřní straně stehna a cítil, jak mu srdce tluče rychleji s tím, jak se mu zvyšuje tep krve. Ruka se zastavila u lemu sukně, který promnul mezi dvěma prsty, než pustil a celou dlaň opět věnoval jen místu s vrstvou punčocháčů.*
*Pomalu, rozechvěle vydechla a přivřela oči, ale nedala najevo žádný nesouhlas. Byla vděčná, že i Geret stočil pohled zpět k plátnu a celá komunikace se přesunula jen do sféry doteků. Bylo tak pro ni jednodušší zpracovávat své vlastní emoce, když se nemusela soustředit ještě na pohledy, nebo slova. Ta z reproduktorů vnímala jen jako určitý šum. Nechala ruku sjet až na jeho dlaň a opět zpátky na jeho paži. Bilo se v ní hned několik pocitů, ale hlavně dvě touhy; zastavit ho, anebo mu nějak naznačit, aby šel dál. Zatím toho nebyla schopná, tak jen naznačovala a rozhodnutí prozatím nechávala na něm.*
*Tmu protínaly světelné efekty a odlesky z hraného filmu před jejich očima. Nikdo jim zdánlivě nevěnoval pozornost. Jinak by tomu jistě bylo, kdyby se líbali, ale takto nevzbuzovali takřka žádnou pozornost. Snažil se přes zvuky přestřelky a sérii dialogů vnímat případné změny v jejím dechu, ale bylo mu to odepřeno, v kině bylo prostě příliš mnohu ruchu, ale i tak mu naznačila, jak si možná chybně vyložil, že chce, aby pokračoval. Měl dojem, jakoby chtěla sama jeho dlaň posunout výš, ale neodvažovala se a tak to udělal sám v momentě, kdy se její dlaň pomalu vrátila na jeho paži. Pomalu sunul své prsty po vnitřku jejího stehna pod kratinkou sukýnku. Byl by si přál, aby bylo léto a ona měla pod sukní jen kalhotky, ale i tak věřil, že si dokáže poradit. Jen nevěděl zda to hnát do extrému přímo tady… Odhadoval takových patnáct minut do konce filmu. Nakonec se odhodlal a jeho snaha vynesly kýžený výsledek a když opuštěli kino, měl co dělat, aby na nich nikdo z návštěvníků nic nepoznal.* Líbilo se kino? *zeptal se nevinně, jako kdyby se bavili čistě o tom, co bylo na plátně.* Můžu tě pozvat ještě na skleničku? *navrhl když vyšla a objal ji volně kolem pasu. Nedaleký bar lákal svými barovými stoličkami a on zatoužil vidět ji v tom, co měla na sobě na jedné takové sedět.*
*Díkybohu, vypadalo to, že si opravdu nikdo ničeho nevšiml a ona sama si v duchu děkovala, že se dokázala udržet na uzdě a dokázala udržet i své iluze, aby nevzbudila zájem veřejnosti, ať už kteroukoli z těchto věcí.* Jo, bylo to dobré. *V koutcích jí zacukalo, ale konečně se na něj alespoň dokázala podívat, byť červená jako rajče. Pozvání na drink moc ráda přijala, protože potřebovala alespoň trochu zklidnit nervy, než zamíří domů a věřila, že podobně na tom bude i Geret. Když dorazili, vyhoupla se na barovou stoličku a pustila se do prohlížení nápojového lístku. Na moment zaváhala, ale pak si tiše odkašlala, jako by chtěla něco říct.* Gerete… Chtěla jsem se na něco zeptat. Nebo spíš, o něco tě požádat. Pokud tedy budeš souhlasit a bude to možné, protože… Chápu, že ti to možná bude trochu proti srsti.
*I když na jejich první schůzce apeloval na to, aby v takto mladém věku alkohol nepila, věřil, že teď potřebují skleničku oba a že by to bylo příjemným pokračováním jejich večera. K jeho radosti si sedla na barovou stoličku a on si stoupl po jejím boku, aby ji mohl volně držet kolem pasu. Nestačil si ani pořádně užít ten pohled pro bohy, kdy dívka v tak krátké minisukni a s kozačkami nad kolena sedí na židličce přimo po jeho boku, ani objednat pití, když se na něj obrátila s prosboua rozbila jeho nepříliš vhodné myšlenky.* Ano? *nakrabatil čelo ve snaze uhodnout o co by asi tak mohlo jít. Velmi doufal, že by jej třeba chtěla představit své mámě, ale tak nějak tušil, že to asi nebude ono. I když by byl velmi mile překvapen.* *Předem však věděl jediné... o cokoliv požádá, jako by bylo předem splněno.*
*Už jeho výraz dával tušit, že mu tím nasadila brouka do hlavy.* Víš co se říká, kdo je připraven a nebývá překvapen a po té nehodě se Shaxem… Mám pocit, že jsem v některých ohledech strašně slabá. Ano mám sice svoje schopnosti, ale momentálně nejsou všespásné. Tak mě napadlo… *Na moment se odmlčela.* Ty máš s bojem zkušenosti. Myslíš, že bys mě mohl něco naučit? Alespoň nějakou sebeobranu, cokoli. Ať mám prostě v ruce něco, co mi pomůže, pokud nebudu moci použít magii, nebo nebude stačit. Řekněmě… Taková pojistka? *Zvedla k němu pohled.*
*Hlavou mu okamžitě projela vizualizace všeho, co jí tehdy ve své hlavě ukázal a snaha spojit si to se slovy, kterými se snažila vysvětlit, cože to po něm tedy doopravdy chce, ale bylo to maličko obtížné, když mozek nebyl upřednostňován v řádném prokrvení a nastala tak drobná pomlka, než několikrát v rychlosti zamrkal, jak dílečky zapadaly na své místo a on pochopil.* Chceš, abych tě... trénoval? *podivil se. Její upřený pohled tomu moc nepomáhal, takhle měl tak akorát ještě větší potřebu líbat její rty a ne myslet na požadavek, se kterým se na něj v dobré víře obrátila. Se značným sebeovládáním vytěsnil co okupovalo jeho myšlenky a nově si tedy představoval úkol ležící před ním.* Noooo... Jo, proč ne *Souhlasil a nové vizualizace se rozběhly jak na plátně. Základní postoj, vyhýbání se útoku a hospodaření se silou, využití vlastní hybnosti silnějšího protivníka...* Proč ne, Styru jsem učil snad od čtyř let... Ale nevím, zda si z toho období do desíti let dodnes něco odnesla... *řekl tiše v zamyšlení. Pak se jeho pohled zpřítomnil a usmál se na Vali a neodolal, aby se jí konečně nepokusil políbit, když byly její rty tak nádherně blízko.*
Chápu, pokud řekneš ne, vím že ti ta představa asi není příjemná, ale - *Než však tuhle myšlenku mohla dokončit, tak jí Geret trénink odsouhlasil. Rozzářila se jako sluníčko.* Opravdu? *Zeptala se a nedokázala skrýt jisté nadšení ve svém hlase. A zároveň vděk. Ano Matei by sice nejspíš ocenil, kdyby se věnoval spíš magii, ale než k tomuhle dostane příležitost, mohla by pro sebe udělat alespoň něco. Třeba se naučit sebeobranu, která nebude končit tím, že bude muset využívat telekinezi a modlit se, aby si nikdo nevšiml. Když se teď naklonil pro polibek, vyšla mu vstříc už klidněji a s větší ochotou.* Jen budeme muset vymyslet kde, bylo by fajn nějaké místo, kam náhodou nedojde moje máma, nebo Nat. Nemyslím si, že by jedna nebo druhá ocenily, že se učím zrovna tohle. /A zrovna od tebe…/ *Pomyslela si trochu hořce.*
*Říct jí NE jej ani na vteřinu nenapadlo a měl radost, že může vyhovět. Znamenalo to další schůzky a on už se teď nemohl dočkat.* Opravdu *potvrdil s něžností v hlase a naklonil se k ní pro polibek. Nechával ji zvyknout si na jeho rty. Na jemný dotek jazyka. Nespěchal, však na to čekal tak dlouho a ten polibek před kinem by se dal sotva počítat. Cítil, jak se mu vnitřnosti stahují společně s břišními svaly a byl rád, že si bundu pořád ještě neoblékl. Odklonil se a jemně jí přejel palcem po rtech. Jeho výraz byl mírně zvlněn fyzickým utrpením, které mu způsobovala, ale skoro hned se opět projasnil a usmál se. Ruka okolo jejího pasu ji maličko majetnicky na pár vteřin sevřela.* Neměl by se sebeobranu učit každý? Zvlášť krásné dívky... *nerozuměl nesouhlasu jejích blízkých, ale nechal to už pak být, ani mu nemusela odpovídat.* Myslím, že by to šlo u mě.. Jen musím... Musím se zaměřit... /na zcela jiné plochy nutné k přípravě, než jsem se věnoval doteď. Nechám kuchyň kuchyní... Bude potřeba vyčistit podlahy a koupit žíněnky... Stejně jsem si chtěl později vybavit posilovnu.../ Dej mi pár dní a můžeme se vrhnout na to *usmál se. Bude to dost práce, ale on si poradí.* *Náhle se mu v hlavě vybavilo ještě jedno téma, které s ní hodlal probrat a nyní se zdálo, že je vhodná příležitost. Jen tedy ještě na baru objednal jejich pití. Pro sebe značkový rum bez ledu a dámě, cokoliv, po čem by toužila.* Vali... v supermarketu jsem onehdy potkal jednu dívku. Candy... a ona mě požádala, zda bych vás nemohl... seznámit *začal asi neúplně přesně, protože pořád myslel na tolik rozličných věcí a nedošlo mu, že by mohl naznačovat něco nevhodného. Na stůl jim přistála objednávka pití a on s poděkováním rovnou zaplatil.* Jde o tvou akrobacii a koně. Mluvili jsme spolu o tobě a ona touží se něco naučit, nic jsme jí nesliboval, jen že se zeptám... Její rodina vlastní ranč dál za městem a ona je v New Yourku za studiem. *doplnil pro úplnost.*
*Poddala se polibku jako tehdy poprvé i podruhé a odtáhla se až v momenté, kdy to udělal i on, s tichým, přemýšlívým úsměvem.* Kdyby se ji učil každý, neměla už bych nic navíc. *Zavtipkovala, ale pak přikývla.* Měl by. *Zmateně pozvedla obočí, když začal koktat a dala mu čas se vyjádřit, ale nakonec stejně celou věc zamluvil a jen řekl, že by mohli cvičit u něj. Tak na to jen kývla a usmála se. Když se zmínil o Candy, rozzářila se jako sluníčko.* Ty se nezdáš, napřed Kim, teď Candy… Jen tak dál. *Její výraz absolutně nedával najevo nějaký nesouhlas, nebo žárlivost. Jak by taky mohl? Blondýnce byla tahle konkrétní emoce naprosto cizí. Doufala v nějakou poznámku stran dívčina vzhledu, ale místo toho dostala jen popis toho, jak by se s ní dívka ráda seznámila kvůli koním.* Páni, a já už se těšila, že se dozvím, jak milé setkání to bylo a jak byla hezká… Byla? *Zeptala se se zájmem a pobaveně se přitom zazubila.* Moc ráda ji poznám, zvlášť pokud jde o koně. *Přikývla nadšeně. vždycky doufala v nějakého parťáka na ježdění. Nat nepřipadala v úvahu kvůli dennímu světlu, těžko říct, jak by koně reagovali na vlkodlaka, přesto tomu chtěla dát šanci. Ale civil, podle všeho? To by mohla být ideální parťačka na podobné akce.* Máš na ni číslo, nebo tak? *Zeptala se, zatímco upila ze svého bílého vína a sáhla do tašky pro telefon, aby si dívčino číslo mohla případně opsat.*
*Propadal jejímu šarmu čím dál víc, pokud to ještě bylo možné. Láska to sice ještě nebyla, ale silné poblouznění a zamilovanost určitě. Toužil ji víc a víc poznávat, toužil, aby i ona znala jeho, aby měl někoho, komu na něm záleží stejně jako jemu na ni. Dávno zapomenutý pocit, který jej činil slabým a zranitelným. Začal ohledně Candy a její postoj jej plně zmátl. Pořád ji neznal natolik, aby mohl tušit, co se jí děje v hlavě, jak přemýšlí a co k němu případně cítí a jen se domýšlel, že by to mohl být její způsob, jak reagovat na větu o tom, že se poznal s novou dívkou. Raději proto objasnil, co tím v prvé řadě myslel, ale ona přidávala. Bral to za projev nesouhlasu s jeho chováním ať už to tak myslela, či nikoliv a nechtěl se nechat napálit na otázky toho, zda se mu zdála hezká. Naprosto klidně to tedy přešel. Co však přejít nedokázal je náhle stažený žaludek, který její poznámky vyvolaly, ale pořád to měl za její záměr. Vyvolat v něm vinu a bral to tedy s rozumem, kdy došel k závěru že je její drobné žárlení vlastně věc dobrá. I když cítil, že je něco špatně a byla to další červená vlajka, kterou zaznamenal a rozhodl se ji záměrně ignorovat.* Jo, mám... *přiznal a vytáhl ze zadní kapsy kalhot mobil, aby v něm našel číslo, které si uložil. Kopl do sebe panáka rumu a objednal si další. Jí bude to vínko možná ještě chvilku trvat a i když si druhého panáka dávat nechtěl, okolnosti se pro něj změnily.* Možná by jí stačilo se dívat na tvůj trénink...? Nemusíš se jí věnovat, pokud sama nechceš *zkusil to ještě, pokud by její nadšení bylo jen hrané, jak si myslel a byl v jejích slovech sarkasmus.*
*To, že její otázky naprosto odignoroval ji upřímně zamrzelo. S povzdechem si tak odpila ze svého vína, tedy jen do momentu, než přiznal, že její číslo má. Její úsměv byl zpět snad ve vteřině. Číslo si opsala a uložila. Jeho otázka ji však vyvedla z míry.* Hm? Proč bych nechtěla? *Zeptala se ho zmateně, zatímco už Candy psala smsku, kdo je, že na ni má číslo od Gereta a kdy by jí mohla zavolat, aby se blíže domluvily ohledně koní.* Nějak asi nechápu, co se mi tím snažíš naznačit a upřímně, ocenila bych, kdybys mi to prostě řekl namísto toho, abych po tom musela pátrat sama. Věřila, že nebude muset říkat víc. Geret přinejmenším tuhle její schopnost znal a doufala, že spíš ocení možnost se svěřit, než kdyby se mu rovnou začala hrabat v hlavě.*
/Žeby jí křivdil a její radost byla skutečná? Ale proč? Kvůli koním?/ *Znal pár lidí jejichž láska ke zvířatům se dala označit jako neúměrná posedlost a začínal si myslet, že Candy, stejně jako Vali na tom budou asi podobně. Ač to nesdílel, neodsuzoval a snažil se zbavit toho divného dojmu, který z celé konverzace měl, protože mu připadalo že se jen špatně pochopili. Respektive on špatně vyhodnotil styl její komunikace a možná prostě dělá z komára velblouda úplně zbytečně.* Ne, jen mě napadlo... Nech to plavat *odmávl a schoval si mobil zpět na místo, zatímco ona klofala SMS pro Candy.* Nedělej to *varoval ji klidně, ale poněkud ledově tichým hlasem. Tlak který na něj v této věci vyvíjela nebyl příjemný. Lopl do sebe druhého panáka a odložil skleničku na bar.* Snažím se naznačit... Že nevnímám všechny ženy jako sexuální objekt. *Začal s vysvětlováním, ale téma mu bylo nepříjemné, protože přemýšlel kolik si toho z jeho hlavy v nestřeženém momentu sama vytáhla. Ženy střídaly jeho postel, aby v sobě potlačil pocity osamělosti. Některé jej fascinovaly víc, jiné méně... Ale žádná nezůstala v jeho životě déle než jedno, dvě setkání. Nikdy se nezajímal, kým jsou a proč se s ním chtějí vyspat, bral to jeho vzájemnou službu a nehodlal se za to omlouvat, ale tím, že mu Vali přisuzuje automaticky každou dívku se kterou se seznámí, že by s ní měl spát, jej poměrně uráželo.* Kimberly... Nebo Candy... Obě velmi atraktivní, ale nesnažím se dostat je do postele, prostě jen sbírám kontakty. Nemám tu žádné přátele. *rozhodil mírně rukama. Nechápal, že si to neuvědomuje...* Chci se tu usadit, začít nový život a beztak nevím, co dřív, zítra nastupuju jako výpomoc do místní ZOO, dohodil mi to ten chlápek z trhů. Ben a já jsem mu vděčný. *V jeho slovech nebyly patrny žádné emoce, říkal to vyrovnaně a doufal, že snad pochopí, co tím vším myslí. Nedokázal si upřímně představit, že by měl čas randit ještě s někým jiným, než s ní, pokud to bylo to, co chtěla slyšet.*
Nic nědělám. Dávám ti možnost si o tom popovídat jako normální lidi. *Přemýšlivě se na něj zadívala. Přemýšlela, nakolik tomu může věřit po tom, co v jeho hlavě viděla posledně.* I kdybys vnímal, nic mi do toho není. *Odpověděla mu klidně, zatímco dopsala smsku a poslala ji.* Stejně jako kdybys s ními cokoli měl. Jsem jen zvědavá, ne nepřející. *Pokrčila rameny, zatímco si sbalila telefon a dopila svou skleničku.* A jsem ráda, že se to pro tebe obrací k lepšímu nejen s dcerou. Bude líp, věř mi. Vždycky časem je. *Usmála se a objednala si ještě jednu skleničku.* Měl bys víc chodit mezi lidi. A věř mi, říkám ti to jako člověk, který to sám ještě nedávno nedělal. *Vysvětlila.*
*Dává mu možnost a přesto se cítil, že je toho zbaven. Její další slova mu navíc sebrala všechen dech. Zůstal jen nevěřícně zírat.* /Tohle v něm viděla? Chlapa co si nezávazně vrzne s každou, co potká?/ *Ne že by neměla pravdu, ale od ní to bolelo. Protože měl dojem, že je to tentokrát jiné. Jiné pro něj.* *Sledoval jak si objednává další skleničku a mlčky položil další bankovku na bar. Od chvíle co přišli již po třetí, protože myslel že se nezdrží, ale teď viděl jak se spletl. Nejen ohledně skleničky.* *Lomcovala s ním touha sebrat se a beze slova odejít. Byla to taky jediná touha která v něm zůstala. Jenže nehledě na to, jak se právě teď cítil by nedokázal jen tak odejít. Věděl, že by si to opakovaně a dlouho vyčítal. Pravděpodobně by v noci ani nejspíš neusnul, jak by neustále přemítal nad tím, zda došla v pořádku domů bez ohledu na to, že jiné dny ji jistě nikdo nedoprovází a i tak to v pořádku zvládne.* *Posadil se tedy vedle na barovou židli a v tichosti čekal, až dopije. Velmi nerad by vyřkl jakákoliv slova, kterých by později litoval. Z emocí jej drtilo neskutečné zklamání, ale i hněv na sebe za to, co si sakra myslel... Že by sedmnáctiletá žába mohla myslet jejich vztah vážně.* Takže naše schůzky jsou pro tebe co? *Chtěl vědět.* Povyražením? *Navrhl chladně. Pokud ona z něj dolovala co si o tom on myslel, měl stejné právo vědět to od ní. Pořád však asi ještě doufal, že ho jen testuje, jak se zachová a doopravdy hledala spíš jen ujištění, že on to myslel vážně... Což bohužel pro něj, - myslel.*
*Byla čím dál zmatenější. Dodržela svůj slib, do hlavy mu nelezla, byla tak milá a podporující, jak jen mohla být, přesto se k ní Geret choval, jako by mu řekla něco zlého. Chvíli se na něj jen zmateně dívala, ale když odignoroval všechno, co řekla, jen aby mohl přejít do jakéhosi pasivně agresivního komentáře, prošla jejím pohledem řada emocí, ale pokud se cítila jakkoli naštvaná, nedala to najevo, jen se nevesela pousmála a otočila zpět k baru.* Netuším, co přesně ti přeletělo přes nos, nebo zda to bylo něco, co jsem řekla, nebo udělala, ale netuším, proč jsi na mě najednou nepříjemný. *Podobně jako u Nat jí přišlo jako lepší řešení být v téhle situaci prostě upřímná.* Popravdě? Ano. A byla jsem až doteď přesvědčená, že to oba vidíme stejně. *Nebyl v tom vztek, zklamání, vlastně tón jejího hlasu nevyjařoval žádnou konkrétní emoci. Bylo to jen věcné konstatování, jako kdyby prohlásila, že venku sněží.*
*Mlčel. Nechával si možnost reagovat později. S rozmyslem.* *Jenže co přiznala, bylo jako kdyby mu hrabla mezi vnitřnosti a něco z rany vytáhla. Jenže ať na to pohlížel, jak chtěl, a i kdyby to bolelo sebevíc, měl jen pouhé dvě možnosti jak dál. Svěřit se s tím, že jejich vztah pojal jinak... a jen na to pomyslel, samotnému mu to v hlavě znělo tak strašně směšné a stupidní, že si něco takového vůbec představoval, že okamžitě věděl, že zbývá pouze jediná možnost.* Omlouvám se *sklopil hlavu a splaskl jak balónek po oslavě.* Máš pravdu, nevím proč jsem se tak choval... *Skutečně nevěděl, proč mu to sakra tak vadí. Jde jen o to jedno... Jako vždy. Jenže... On se s ní nechtěl jen vyspat.* *Proto na to šel i tak pomalu. No všechno to bylo už jedno. Nezbývalo, než se s tím vyrovnat, ale to až když bude doma. Sám.* *Pokusil se navázat konverzací tam, kde byla ještě v pořádku. Vyjádřil souhlas s tím, že vše bude jednou lepší a poté, co skončili v baru jí odvedl domů. Tentokrát se však rozloučil dřív, než by dokázal čekat,zda polibek bude, či ne. Asi by to prostě v tu chvíli nezvládl. Ale večer jí pak napsal alespoň SMS že se těší na ten plánovaný trénink.*
*Měla chuť ho uklidnit, něco říct, omluvit se… Jenže podvědomě tušila, že by tím nejspíš celou situaci ještě zhoršila. Tak místo toho jen následovala jeho příkladu a společně s ním se vrátila k původnímu tématu. Zbytek večera byl v jistém smyslu rozčarování, pro Gereta v tom, že slyšel něco, co nechtěl, a pro ni, že nechápala, co udělala špatně. Přesto to jeden druhému nevyčítali. Docela jí pomohlo, že maminka měla ten večer představení a ona se tak vyhnula jakékoli případné konverzaci o tom kde byla a s kým. Když jí Geret alespoň potvrdil, že i přes konec večera trénink pořád platí, byla ráda minimálně za tohle. Odepsala mu, že se rovněž těší a po mimořádně kvalitní sprše zamířila do postele. Myšlenkami byla už u tréninku, ale ne jejich. Toho, který ji čekal následujícího dne ve společnosti dvou upírů a dalšího čaroděje. Trénink, který byl momentálně to nejdůležitější na seznamu.*
*Když se jí Nat svěřila, že má v pondělí narozeniny, Val uvažovala, že ji znovu pozve k sobě na návštěvu. Jenže tentokrát jí do plánů hodila vidle maminka s tím, že má jistou pracovně-přátelskou schůzku a potřebovala by tedy dům, pokud možno, bez upírů. Věděla, že to nemyslí zle a s ohledem na to, že šlo o poměrně vzácný požadavek, ani ji nenapadlo proti tomu jakkoli bojovat. Koneckonců, ony jako dvě podsvěťanky mají víc možností a plus mínus v bezpečí budou na více místech. Navrhla tedy Nat setkání v ruinách a když jí to rusovláska potvrdila, začala s přípravami. S jídlem se ani neobtěžovala, koupila jim pouze víno a pevnější kelímky, pro jistotu tři, protože podvědomě tušila, že minimálně část večera stráví Elaine někde poblíž, sbalila jej do baťůžku společně s celtou, na kterou se mohly v tomhle počasí natáhnout i do sněhu beze strachu, že se jim promočí a dárkem pro Nat, než do ruin vyrazila. Na sobě měla zdánlivě nenápadné oblečení, černou koženou bundu, zapínací mikinu v krémové, fialové kostkované kalhoty a pevné kotníkové boty. Pod mikinou se jí houpal ametyst, který dostala od Nat. Když dorazila na místo, napsala jí smsku, ve které části ruin se bude nacházet, Přesně jak čekala, uvnitř ruin bylo příjemné závětří, takže i přes zimu venku relativně teplo. Tedy, na to, jaké roční období panovalo.*
*Nat se vynořila že tmy s Elaine a jemně objala Blondynku* Ahoj Čarodějko *Nat se usmála a políbila jí tvář a krk* Chyběla si mi lásko..páni vypadáto tu super!*Nat zavrněla spokojeně a objala Valerii pevněji. Elaine [link src="se.usmala.amkouk"]la bokem* Ne že ji sníš Nat *Řekla Elaine a posadila se bokem* Neboj! Já jí jen ulíbám! *Co tom Nat řekla hned jí začala líbat tvář* Jak ses měla..Počkat..*Nat začmuchala u ní a koukla se na Val* Smrdíš jak Mokrý pes..že tys byla s Geretem..Copak jste dělali? *Zeltala se Zvědavě a hladila ji ruce*
Nazdar upírko. *Zazubila se, když se její přítelkyně vynořila ze tmy a přitáhla si ji do pevného objetí.* To je v pohodě, Elaine, ze mě by toho stejně moc neměla. *Ušklíbla se, než se znovu usmála s přitáhla si Nat do polibku.* No jo, odhalilas mě. *Uculila se, když zmínila Gereta.* Byli jsme spolu na kafi, ale jestli čekáš nějaké hot drby, tak tě asi potěším a zklamu v jednom, chtěl si popovídat o dceři. Je to taky čarodějka, plus mínus v mém věku a pár let se neviděli, tak o mě chtěl vědět něco víc, ať má představu, jak plus mínus může žít. Popravdě, netuším, jak moc mu to pomohlo… Ale snad nějak ano. *Usmála se, když jí Nat hladila ruce a polibila ji.* Naní ti zima? *Zavrněla s úsměvem a koukla jí do očí.* Máš úplně studené ruce…
*Nat se lehce zamračila a koukla na ní* [link src="Geretem.se"] vidíte nějak často..[link src="copak.jste"] delali vážně..takhle moc z tebe vlkodlaka cítit nemůžu když jstebstaly vedle sebe* Naklonila hlavu v zmatení a usmála se* Jsem Upír..necítím chlad! *Nat jí Ujistila a Držela jí ruce* Neboj mě zima či horko není!..ale jestli tobě je zima tak ti dám svou bundu! *Nat si sundala svou koženou bundu s vlnou a nandala li na valerii* Tak! Lepší!
Aleeee, tady někdo žárlíííí… *Uculila se a políbila ji na nos. Nat takhle byla ještě roztomilejší než obvykle.* Seděli jsme spolu na kafi kus večera, dvacet let života neprobereš za pár minut. *To nebyla tak úplně pravda, díky čtení myšlenek, s Geretovou spoluprací, toho byla schopná, ale přeci jen, probírali to dlouho.* A ano, na rozloučenou mě objal a dal mi pusu na tvář, takže chápu, že ze mě nejspíš cítit je. Je to, koukám, pěkně komplikované mít za nejblížší lidi zrovna upíra s vlkodlakem, vždycky máš co vysvětlovat. *Uchechtla se. Když jí namísto toho, co čekala, Nat hodila svou bundu, obrátila oči v sloup a rozesmála se. Bundu přehodila upírce znovu přes ramena, než rozepla svou a stáhla si dívčiny ruce pod ni, kolem svého pasu.* Já vím, že necítíš, ale říkala jsem si, že trochu toho čarodějného tepla bys přeci jen ocenila… *Mrkla na ni vědoucně a něžně ji políbila na krk.* Pokud chápeš, co tím myslím… *Zavrněla tiše.*
Políbil?...*Natin úsměv zmizel rychle a za vrčela* Ne ne řekni mi víc co jste dělali podrobně *Nat překřížila ruce a zírala jinde očí s výrazem plným žárlivosti.* Ano žárlím próze nějaký padesátník mi líbal holku! *Zasyčela Nat dupla do země* teď by se to teplo hodilo..Nat se cítila lehce ublizena a koukla se bokem. /Nejsem dost?..Geret se motá kolem Val často..určitě to je Úchyl starej../ *Pomyslela si a objala Valerii pevněji*
Ježiši, Nat! O nic nešlo. *Rozesmála se, ale když slyšela to upírčino zavrčení, trochu ji to zaskočilo.* Byla to jen sranda, stejně jako v tom baru. Musela bys ho vidět, ty jeho štěněcí oči, slyšet ty omluvy. *Pobaveně se ušklíbla, zatímco Nat drbala na zádech.* Začínám chápat, proč většina čarodějů jede takový bitch mode. Je to zábavné. *Pokrčila rameny a políbila Nat do vlasů.* Ale to neznamená, že bych ho stavěla na tvou úroveň. Jo, je sranda s ním flirtovat, ale na celém tomhle světě jsou jen dva lidi, které upřímně miluju a Geret není ani jeden z nich. A s ohledem na to, že ten druhý je na tahu někde v Evropě, jako by nebyl. Jsi jediná, Nat. *Ona tohle nijak špatně nebrala. Jako čarodějka, navíc někdo, kdo své první měsíce v Podsvětě trávil zrovna s Mateiem, měla v tomhle perspektivu spíš o kus starší čarodějky, než teprve téměř osmnáctileté, tudíž žárlivost ji jako koncept poněkud míjela. Ale taky nebyla slepá a všimla si, že to Nat vykolejilo, tak se ji snažila uklidnit, byť netušila, co by mohlo v téhle situaci pomoci.*
Sranda?..i tak to bolí..ti ostatní mají city..představ si mě libajici se v lesbickém klubu s dvěma dalšíma..jak by ses ty cítila..*Nat se posadila a schoulelamso do klubíčka. S malými slzami v očích a koukla se pryč. Elaine si povzdechla a vytáhla sáček s krví a svíčkou nakreslenou na ni* Zlepšeme jí náladu..má ty narozeniny Val..*Podalanji ten balíček krve a stala opodál*
*Val na to rovnou chtěla odpovědět, ale když viděla výraz Nat, zaváhala. Pralo se teď v ní, jestli by bylo lepší být upřímná, nebo se omluvit a nechat to být, aby Nat dál nekazila den. Bolestně si uvědomovala, že pro upírku nejspíš ani jedna z možností není ideální, ale ta druhá zaváněla daleko větším průšvihem do budoucna. S povzdechem se podívala na Elaine. Netušila, jak to brala starší upírka. Mohla být proměněná jen o dekádu dvě dřív než Nat a vidět to stejně, jako ona, nebo dýl a chápat pohled na věc Val. Rozpačitě si prohrábla vlasy a sklouzla do sněhu naproti rusovlásce.* Popravdě, Nat, asi by tě moje reakce překvapila, ale… Tenhle rozhovor bych nechala na jindy, Až o tom budu schopná mluvit a ty si mě poslechnout. Nenapadlo by mě, že by ti tohle mohlo ublížit a o to víc mě to mrzí, napadnout mě to mělo. Zvlášť dneska. *Povzdechla si a ze zad si shodila batůžek, ze kterého opatrně vybalila dárkovou tašku, kterou Nat podala společně s krví.* Je to spíše jen drobnost, ale… Doufala jsem, že by ti to mohlo udělat radost. Když jsi mluvila o tom, že ti chybí to teplo… Vím, že to lidské teplo nenahradí a popravdě netuším, jestli to bude mít stejný účinek na upíry jako na lidi, ale… V nejhorším budeš mít alespoň hezkou deku.
*Nat vytáhla dárky a usmála se na ní* Ty seš moje topení zlato..ale dárky se mi líbí! Elektrické svíčky jsou úžasný nápad! *Nat jí objala pevně a přitiskla si obličej na její krk.* Pojď sem *Nat sinji přitáhla blíž knsobe na zem a položila si ji na klín* Hodilo by se tvé teplo teď *Uchechtla se a políbila jí ruce* Neboj já to využiji
No, pokud preferuješ živé topení, já se rozhodně nezlobím. *Usmála se a když jí upírka zabořila nos do krku, jen jí něžně prohrábla vlasy.* Tyhle jsou navíc opravdu hezké, v noci vypadají jako opravdové. *Vysvětlila a nechala se stáhnout do upírčina klína. S úsměvem na ni chvíli koukala, než si její ruce stáhla pod bundu.* Tak se zahřej, ty můj netopýrku, ať mi tady neumrzneš. *Bundu i kalhoty měla naštěstí relativně nepromokavé, pokud tak nebude ležet příliš dlouho, snad ani neprochladne.*
Hm..vyuziju jí teď *Nat deku roztáhla a usmála se než jí posadila na ní. Hned přitáhla Val znovu na svůj klín a hladilanji záda* abys ti náhodou neprochladla.. *Nat si na deku lehla a koukala sr na Valerii na svém klíně* Hm? Paní madam jebzase v bitch mode? *uchechtla se a jen naň ní koukala*
Hmmm to by bylo nemilé. Ještě že se o mě někdo takhle stará. *Uculila se a shlédla dolů na Nat. Její otázka ji rozesmála.* Uznávám, tohle jsem si zasloužila. *Pokývla hlavou a prsty jí něžně přejela od krku přes hruď až na břicho.* Pokud jde o tebe, nazvala bych to jinak, ale… Ano, s tebou vždy. *Usmála se a sklonila se, aby ji políbila, než se sklonila k jejímu uchu.* Navíc, bývalá nemocnice je celkem zajímavé místo… *Šeptla jí do ucha jakoby nic, než se opět odtáhla. Z jejího klína se však nepohla.* Užíváš si výhled? *Zeptala se a koukla nahoru. Prvních pár hvězd už bylo vidět.*
To ne pravda..velice zajímavé *Nat se zasmála a když jí projela rukou po těle tak vydechla vzrušeně* Heh..ty víš jak na mě..Ano užívám si výhled..ty hvězdy jsou okay ale ty jses jedna velká..*Nat se usmála na ní a přitáhla si jí blíž, přímo do polibku. Její ruce projížděli valnou zadech až dolů na stehna* tu es si chaud comme ça *Řekla a podívala se Val do očí* Tak a co pak budem dělá na můj velký den? *Zeptala se zvědavě a políbila jí na krk*
No a ne? Je to tu moc krásné. A příjemně strašidelné. *Tiše zavrněla a polibek ji oplatila, zatímco ji rukama hladila po bocích.* Tu es vraiment chaud toi-même… *Zamručela v odpověď a začala Nat líbat na krk, než ji do něj něžně kousla a zvedla k ní pohled.* Je to tvůj velký den, tudíž je zcela ve tvé režii. *Usmála se a porozepla jí bundu, aby ji mohla políbit níž.* Řekni si a máš to mít. *Usmála se, zatímco se v polibcích, prozatím přes tričko, přesunula až na její břicho.*
Klidně je můžeš níž.mě zima nebude~..*Nat jí poškarlila a koukala na ní* tvé polibky jsou jako odměna za nic *Řekla Nat a pohladila Val povlasech* Miluji tě Val..opravdu.. *Nat se posadila a držela její tvář v rukou* Moje..okay? Ty máš tak kulatéj obličej že se mi vejde do dlaní a pasuje tam
*Pobaveně se ušklíbla nad jejím návrhem.* Rozumím, takže mám svolení. *Dodala a chvíli se nechala jen drbat ve vlasech svou přítelkyní a spokojeně vrněla pod jejími doteky.* I já tebe, Nat. Tvoje. *Zapředla souhlasně a znovu ji políbila na břicho, než jí poodhrnula tričko a začala jemnými polibky zasypávat její odhalenou kůži. Rukama přitom pod její tričko vklouzla a jemně ji pohladila po hrudi.*
*Nat si povzdechla a Zavrněla spokojeně* to js sosf příjemný...ale ať onemocníš..*Nat si zakryla ústa a koukal na Valerii. Pak políbila na rty a zavřela oči, po chvilce tise zasténala* No..Hehe..*Nat se s Val prohodila a usmála se* takhle se mi to líbí taky..*Poškarlila Val rychle a zkousla si spodní ret*
No, to mně sice taky, výhled je pořád krásnej, ale na manipulaci to bude horší. *Uculila se a opět ji přetočila pod sebe.* Nech mě to udělat. Koneckonců, jsou to tvoje narozeniny, zasloužíš si to rozmazlování. *Jednou rukou ji pohladila po stehně, zatímco se druhou přesunula k zapínání jejích kalhot a vzhlédla k ní, aby se ujistila, že s tím souhlasí i její přítelkyně.*
Val..božíčku..*Nat se usmála na ní a přikývla jí na souhlas. Zachvěla se vzrušením a lehla si hlavu a koukala se na noční oblohu.* Nešetři mě..*Natvse koukala Na valerii a oddechovala pomalu, jemně ji vzalaza ruku co [link src="mela.na"] stehně a položilasi ji na hruď*
To ani nebylo v plánu… *Uculila se bělovlasá a ruku tedy položila na rusovlásčinu hruď. Tou druhou jí rozepla kalhoty a věnovala jí pár něžných polibků na poodhalené břicho a klín. Obě ruce na chvíli přesunula dolů, aby jí stáhla kalhoty i prádlo ke kolenům a přehodila si její kolena přes ramena.* Vážně doufám, že mi neumrzneš, než, budu hotová. Nebo spíš, než ty budeš… *Dodala napůl pobaveně. Jemně jí na klín vydechla a chvíli počkala na reakci, než se k ní sklonila víc a projela ji jazykem, téměř až mučivě pomalu, jen aby si Nat zvykla na ten pocit a jednu ruku přesunula zpět na její hruď, přesněji na jedno z prsou, které začala něžně masírovat.*
*Natalie zavřela oči a prohla [link src="se.dozadu"] z rozkoše. Vydala hlasitě zasténání a jemně zatahla Valeriibza vlasy* Val!~..Bože! *Nat jí objala nohama a tiše stenala. Koukla se na velmi s jemně otevřenou pusou a z koutku jí vytéká malá slina* nejlepší narozeniny..prosím..víc...*tiše poprosila Valerii*
*Zvuky, které Nat vydávala pro ni byly jako pohlazení po duši, pochvala za dobrou práci. Druhou rukou ji hladila po stehně, spokojená s tím, jak jí rusovláska vycházela vstříc.* Hodná holka… Máš to mít… *Zavrněla v odpověď, než se opět sklonila k jejímu klínu a pokračovala tam, kde před chvílí skončila. Občas do ní jazykem pronikla, občas se zdržela na jejím klitorisu, spíš se řídila upírčinými reakcemi a snažila se, aby si to její partnerka co nejvíc užila.*
*Natalie stenala s každým jejím pohybem a tiše volala její jméno a tahala jinza vlasy* Val~..už..*Nat se nahdechla a prosila nahlas o víc, když se už nemohla držet dál tak se udělala u Val* víc..rukou~..*Nat oddechovala vyčerpaně a dívala se na ní*
*Nechala se vést rukou Nat i jejími slovy a do uspokojování nakonec zapojila i ruku. Ze začátku v ní prsty pohybovala spíše pomalu, ale s dívčinými steny a zrychlujícím se dechem nabírala na rychlosti i se svými pohyby. Každý z jejich vzdechů, stenů, se jí zakrýval hluboko do duše a i blondýnka spokojeně vrněla. Pokračovala až dokud rusovláska nedosáhla vrcholu, pomalu z ní vytáhla prsty a olízla si je, stejně jako posledně Nat.* Dobrá. *Poznamenala s klidem, který sama nepoznávala. Oblékla Nat zpět, ale přitom ji líbala na břicho a jinde, kde dosáhla, až dokud nebyla opět kompletně zakrytá, pak se vytáhla nahoru, aby ji políbila na rty.* Pokud tě uslyším takhle sténat kdykoli se na tebe vrhnu, je dost možné, že se budeš brzo modlit abych alespoň občas trávila čas s jinými lidmi a ty si mohla odpočinout. *Uculila se a pevně Nat objala.* Všechno nejlepší, Mon Beau…
*Natalie se usmala a objala ji zpátky* děkuji..páni..to bylo super..Heh.. až zas budeme u tebe doma tak budu na řadě já, platí? *Škarlila jí Nat a povzdechla si spokojeně a přitulila se k ní* Radiátor..
Jsem ráda, že se líbilo. *Spokojeně se uchechtla a přitáhla si Nat ještě blíž.* Máš to mít. *Zavrněla a něžně ji drbala ve vlasech.* Přesně tak, tvoje osobní značka. *Uculila se, zatímco se svalila na záda a nechala Nat, ať se u ní hřeje.* Už se nemůžu dočkat, až u mě zase budeš. Snad jednou budeš moci i přespat. *Pousmála se zasněně.*
Přespat?..To bude ještě dlouho..jen abych tobě nebo tvoji mámě neublížila..*Nat se na ninkoukla a z pozanrohu vykoukla Elaine* Zkončilas?..Musíme domů..hned *Koukla Elaine Na Natalii a tak už vstala, nabídla Val ruku aby ji pomohla vstát* Zase se budem muset rozloučit ale neboj..zase se uvidíme..příď na Staten Island a já si tě najdu *Natalie ji políbila hluboce než se odtáhla, posbírala si věci od ní a s Elaine zmizela do tmy*
*Pousmála se, když se poblíž objevila Elaine a neochotně propustila upírku ze své péče.* Věřím, že se brzy uvidíme. *Usmála se a polibek Nat stejně horlivě oplatila. Pomohla jí sbalit věci a na rozloučení ji ještě pevně objala.* Dávej mi na sebe pozor, netopýrku. *Mrkla na ni.* Mějte se, Elaine! *Mávla i na starší z upírek a sama zamířila směrem ke svému domovu.*
*Bylo nad ránem a Valérie už seděla v autobuse směrem k jezdeckému centru, kde měli ustájené koně. Nohu sice ještě neměla zcela doléčenou, ale nemohla se smířit s myšlenkou, že by nechala Mórrígan další den bez rozcvičky. Už když vcházela do stáje, přivítalo ji její řehtání a pohled jejích nádherných červenofialových očí, typických pro její albínský gen.* Dobré ráno, krásko. *Podrbala ji s úsměvem a zamířila pro čištění a vybavení, aby mohla s kobylkou zamířit ven. Chtěla stihnout dojet na nedaleký vrcholek, než vyjde slunce, aby si ho tam mohly společně vychutnat nad menší snídaní. Když byla hotová, nahodila na sebe ještě přilbu a vysoké boty, zkontrolovala podbřišník, vyhoupla se do sedla a vyrazila svou oblíbenou zkratkou přes les.*
*Prechádzky po čerstvom vzduchu sa stali súčasťou jeho takmer každodenného života. Robil to ako malý chlapec, neprestal s tým ani v dospelosti. Prečistil si hlavu a bol pokojnejší. Snažil sa chodiť do prírody pravidelne. Či pršalo, či slnko svietilo, či snežilo... Máločo ho dokázalo zastaviť či odradiť. Väčšinou, keď počas dňa na prechádzku nešiel, bolo to kvôli tomu, že mal kopec iných povinností, kvôli ktorým to nestíhal, ale inak sa o to vždy snažil. Nemuseli to byť prechádzky dlhé, pretože aj niečo bolo lepšie ako nič. Dnes mal akurát voľno v práci, ale to nič nemenilo na tom, že sa ráno zobudil v rovnakom čase ako by bol vstával, keby do práce šiel. Jeho telo už na to bolo navyknuté a on sa s tým zmieril. Obliekol sa a vydal sa von. Mal cez deň nejaké povinnosti, tak chcel prechádzku stihnúť predtým a potom sa bude môcť sústrediť na iné veci. Ako zvyčajne, jeho kroky smerovali k istému kopcu, z ktorého si chcel vychutnať východ slnka. Keď tam dorazil, ostávalo ešte pár minút do východu ako takého, ale to mu nevadilo. Postával na mieste a vydýchaval to.*
*S každým dalším krokem směrem ke kopci byla Mórrígan čím dál netrpělivější. Od půlky už poklusávala na místě, tak jí Val dala volnost, aby se protáhla, jen stáhla iluzi, aby lépe viděla ve tmě. Kousek kopce, kde byla rovná cesta a žádné kořeny, i obcválaly, ale pak opět kobylku zpomalila do kroku a nechala ji odpočívat, zatímco se blížily k vrcholu. Pochvaplně ji přitom poplácala po krku a povolila jí otěže, aby si mohla protáhnout krk. Když však vjížděly do poslední zatáčky, všimla si, že na kopci už někdo je.* Dobré ráno. *Pozdravila, jakmile si nahodila iluzi. Nechtěla nikoho vyděsit tím, že se za ním najednou zjeví i s koněm, zůstala proto stát opodál a kobylku hladila po krku.* Také na východ slunce? *Zeptala se s přátelským úsměvem.*
*Kroky, alebo presnejšie, dupot konských kopýt počul už z diaľky. Sluch mal dobrý, to je jedna vec, ale druhá vec je, že presne vedel ako to znie, ke´d konské kopytá dopadajú na zem. Poznal ten rytmus aj napriek tomu, že každý kôň mal iný krok, iné tempo. Vyrastal medzi koňmi, takpovediac to mal v génoch, aby to vedel. A predsa sa ku koňom odmietal priblížiť už dlhé roky. Napadlo mu, že by možno ten východ slnka ožalel a radšej sa poberie preč, len aby sa tomuto stretnutiu vyhol, ale rozhodol sa prineskoro.* Dobré ráno. *Pozdravil slečnu v sedle a pridal k pozdravu aj úsmev. Jeho výraz ani postoj vôbec nedávali najavo, že by mal ešte pred chvíľou tendencie k úteku.* Samozrejme. Je to zvláštne povznášajúce, vidieť to. Aj keď tá cesta sem po tme je tiež sama o sebe dobrodružstvo. *Niežeby mu to robilo nejaký problém, kráčať v lese potme a samému.*
*Byť na sobě muž nedával nic znát a dokonce jí věnoval svůj úsměv, Valérie z něj cítila určitou nejistotu.* Nebojte, má za sebou výborný výcvik, neublížila by mouše. *S tím kobylku pohladila po krku a svezla se z jejího sedla. Při dopadu tiše sykla bolestí, jak opět musela přenést váhu na nedoléčenou nohu.* To máte pravdu. Odsud je nejkrásnější výhled. *Sáhla do brašny a vytáhla z ní pár pamlsků pro koně a termosku. Pokud by se Ravi podíval pořádně, všiml by si, že kobylka má na sobě bezudidlovou uzdečku. Nebo spíš měla, než ji Val vyměnila za ohlávku s lonží, aby se kobylka mohla alespoň trochu hýbat a uškubnout si poslední zbytky zeleně.* Nedáte si čaj? Byť mám v plánu tady chvíli posedět, sama ho nevypiju. Jen je tedy spíš vlažný. Já vím, v téhle zimě, ale neriskla bych si vzít nic horkého na koně.
*Zrejme jeho maskovanie nervozity nebolo na takej dobrej úrovni, ako si myslel. Trochu poľavil a neisto sa usmial.* Oh, to je v poriadku. Je krásna. *Pochválil majestátneho tvora a sledoval majiteľku ako zliezla dolu. Všimol si, že pri dopade niečo nebolo v poriadku, trochu sa zamračil. Ako zdravotný asistent a bývalý jazdec už mal čo-to nakukané z vlastnej praxe.* Ste v poriadku, slečna? *Chcel sa uistiť či jej nemá ako pomôcť. Nemuselo to byť nič vážne, ale mohlo to byť aj niečo, k čomu prišla len nedávno a on by k tomu možno ešte 'mal čo povedať'. Sledoval kobylku ako si šla po svojom a spontánne sa pri tom usmial. Že sa koní bál neznamenalo, že nedokázal oceniť ich krásu. Pohľad ale presunul k slečne, ktorá mu ponúkala čaj.* Dobre robíte, horúce veci ku koňom nepatria. *Vôbec ju nesúdil za to, že so sebou nemala vriaci čaj.* Už keď ponúkate, dám si rád.
Ano, to ona je… *Usmála se zasněně a pohladila kobylku po mohutném krku.* Nejen na těle, ale hlavně duchem. *Lehce jí povyskočilo obočí, když se zeptal, zda je v pořádku, než jí došlo, že nejspíš při seskakování sykla. Mírně rozpačitě se začervenala.* Ale ano. Měla jsem pár dní zpátky menší incident. Nejspíš bych tu nohu ještě měla léčit, ale tahle slečna se sama neprotáhne. *Usmála se.* /Proboha, ať to není doktor…/ *Těžko by civilovi vysvětlovala pobodání od démona, protože by nejspíš poznal, že nejde o úplně běžné zranění, byť bylo přeléčeno vílí magií. Nad jeho souhlasem se usmála a vytáhla ze sedlové brašny dva plastové hrnečky.* Přesně tak. Zníte a vypadáte jako někdo, kdo se kolem koní pohyboval. *Poznamenala, když naplnila jeden z hrnečků a podala mu jej, než si naplnila svůj.* Není moc sladký, snad to nevadí.
*Automaticky skĺzol pohľadom k jej nohám. nebol si istý, o ktorej z nich je reč a cez oblečenie aj tak nevidel, čo bolo presne vo veci. Zraniť sa predsa mohla rôzne, a ona to nešpecifikovala. Nemal v pláne vyzvedať, hádal, že by mu sama prezradila viac, keby sa chcela zdôveriť, ale vo výsledku na to ani nemala dôvod. Stále to bol cudzinec, ktorého náhodou stretla v lese, mohol byť predsa pošuk. Upokojil sa s myšlienkou, že pokiaľ sa jej to stalo pred pár dňami, určite už to mala ošetrené a on by jej teraz už nemal ako pomôcť, zahojiť sa to musí už samé.* Tak jazdite opatrne, aby sa vám to nezhoršilo. Ste ešte moc mladá na to, aby ste sa zmrzačila. *Povedal len a viac sa tým nezaoberal.* Vyrastal som na ranči, takže mám ku koňom blízko... *Vysvetlil stručne, ale potom si uvedomil, že si zrejme všimla jeho prvotnú reakciu na jej kobylku a premýšľal, ako to vysvetliť, aby nebol za blázna.* Ale už sa tomu nevenujem, mal som pred rokmi na koni nehodu a od tej doby už ich len pozorujem z diaľky. *Stručné a výstižné. Vzal si od nej hrnček s čajom a usmial sa.* Ďakujem. *Nevadilo mu, že nie je sladký, preto pokrútil hlavou a odpil si z neho. Chutil mu.* Mali ste sa tu s niekým stretnúť alebo bežne nosíte so sebou dva hrnčeky?
*Pousmála se.* Děkuji za starost, ale obávám se, že tohle je jedna z těch klidnějších zábav, co v poslední době mám. *Vysvětlila. Pak se zaposlouchala do jeho vyprávění.* Tomu rozumím… *Bojovala s nutkáním zjistit, co za tím vězí, ale v hlavě už se bez dovolení nikomu hrabat nechtěla. Koneckonců, pokud by se dotyčný chtěl svěřit, udělal by to.* Nechybí vám to? *Zeptala se místo toho. Nad jeho dotazem se tiše zasmála.* Kdepak, dneska sama jako kůl v plotě. Ale obvykle jezdíme s mamkou, nebo jinými členy rodiny, takže obvykle balím hrnků víc. *Pokrčila s úsměvem rameny.* Co vy, nekazím vám čekání na nějakou milou společnost?
*Asi žila zaujímavý život, ale o tom by aj on vedel rozprávať.* Chápem. *Chápavo pokýval hlavou a neisto sa usmial. Nechcel, aby sa z toho stala konverzácia o tom, kto z nich to má v živote "veselšie". Ocenil, že sa nespýtala priamo na tú spomínanú nehodu, ale spozornel, keď sa pýtala na inú vec. Nebol si istý akú odpoveď jej má dať.* Áno aj nie. Má to svoje dôvody, prečo jazdiť odmietam, ale nič to nemení na tom, že sú chvíle, kedy mi to chýba. *Na koňa odmietal sadnúť z bezpečnostných dôvodov, nie preto, že by sa bál.* To vôbec nie, milá spoločnosť už dorazila. Nečakane, ale predsa. *Narážal na ňu, samozrejme. Nečakal, že tu niekto bude o takomto čase, ale vo výsledku jej prítomnosť s čistým svedomím označil za príjemnú.*
Nemusíte přeci jezdit. Jsou chvíle, kdy to poslední, po čem toužím, je sedlo, ale stejně se chci s Mórrígan vidět. I kdybych ji měla jen podrbat a zase jít. Je to jako terapie. I když, chápu, že po nehodě to člověk může vnímat jinak. *Usmála se chápavě a její úsměv se změnil na lehce pobavený nad jeho komplimentem.* Jste velmi laskavý. Mon Dieu, kde jsou nějaké mé manýry, omlouvám se! *Vyhrkla najednou, zatimco si přehodila hrneček do stejné ruky, jakou držela kobylku, druhou si sundala přilbu, kterou si zavěsila na pravačku a tu napřáhla k muži.* Valérie Belanger, moc mě těší.
*Jej slová zneli rozumne, nepochybne, tiež nad tým už tak uvažoval, ale akosi sa cez to nedokázal preniesť. Vo výsledku to ani nebola chyba toho koňa, čo sa stalo, to on situáciu nezvládol, ale... Nie, radšej ostane len pri sledovaní koní z určitej vzdialenosti.* Je to tak už dlhé roky a zatiaľ som názor nezmenil. Možno raz, ale... Ešte to tak necítim. *Zrejme nad tým všetkým len zbytočne moc uvažoval a vôbec by to nebolo také hrozné, keby sa vrátil do sedla, ale v tom bol možno kameň úrazu. Zrejme sa len bál toho, že ak na koňa niekedy opäť vysadne, zistí, že mu to chýba a že celé roky len prichádzal o niečo, čo vlastne miluje. Nebol si istý, čo sa stalo, ž sa zrazu začala tak ospravedlňovať, ale rýchlo mu trklo.* Oh, to ja by som sa mal ospravedlniť. Každopádne vás rád spoznávam Valéria. Ja som Ravi Torres. *Predstavil sa tiež a podal jej voľnú ruku. Hanbil sa za seba, že mu ani nenapadlo predstaviť sa jej.* Venujete sa jazdeniu dlho?
To chápu. Kdybyste chtěl, v naší stáji je hromada skvělých koní. Určitě byste si s některým rozuměl. Tedy, až se na to budete cítit. *Usmála se.* A vůbec se neomlouvejte, ráda vás poznávám. *Nad jeho dotazem se její úsměv ještě rozšířil a změnil v pobavený.* Skoro tak dlouho, jako chodím. Nějakých dvanáct, skoro třináct let. *Vysvětlila.* Jezdí část mé rodiny, z máminy strany. Je to tradice. *V duchu se přiměla zachovat vážný výraz i přes představu, co asi dělá rodina jejího biologického otce, jakožto démona, která se jí drala na mysl.* Co vy, jezdil jste dlouho? *Optala se se zájmem, zatímco upíjela ze svého čaje a občas mrkla na obzor, očekávajíc vycházející slunce, které se, dle slabé záře, mělo objevit každou chvíli.*
*Jej ponuka síce lákavo znela, ale iba prvých pár sekúnd, kým si uvedomil, že by si mal znovu sadnúť na koňa. Usmial sa na ňu síce, ale predsa pokrútil hlavou.* Zaprisahal som sa, že to už nikdy neurobím. Nikdy je dlhá doba, viem, ale zatiaľ som to neporušil a nechystám sa k tomu. *Možno ho to na staré kolená prejde a bude ľutovať, že s tým prestal, ale zatiaľ sa na to necítil.* Od narodenia. Môj otec vlastnil ranč tam, odkiaľ pochádzam. Vraj som v sedle vedel sedieť skôr ako chodiť. *Pobavene sa usmial.* Prestal som, keď som mal osem rokov, skoro deväť. *Úsmev mu posmutnel. Je to už dávno. Pohľad upriamil na pomaly vychádzajúce slnko.* Jazdíte aj súťažne?
To musela být vážná nehoda… Omlouvám se… *Řekla tiše a lehce pozvedla termosku, aby mu nabídla další čaj.* Zvlášť pokud jste jezdil tak dlouho. *Pousmála se, když to udělal i Ravi, ale nemohla nad tím přestat přemýšlet. Z přemýšlení ji vytrhl až Raviho dotaz.* Já? Ale to vůbec ne. Práce mi zabírá dost času na to, abych ještě stíhala závodní ježdění. Je to úžasné a obdivuju každého, kdo se tomu věnuje, ale asi nejsem ten správný člověk. *Pousmála se.* I když, jsem si jistá, že téhle slečně by drezura šla jako po másle. Neuvažoval jste, že se ke koním vrátíte třeba jako trenér, asistent..? Když už ne nutně do sedla. *Usmála se.*
*Vážna ako vážna. Mal síce zlomené dve rebrá a ruku, ale vo výsledku to bolo to najmenej, čo sa mu v ten deň stalo.* Nemusíte sa ospravedlňovať, je to už dávno. Istým spôsobom som sa cez to už preniesol a nestraší ma to po nociach, akurát sa stále vyhýbam jazdeniu, to je celé. *Dokonca mu nevadilo ani to, že o tom teraz takto nepriamo hovoril. O detailoch by tak ochotne nehovoril, hlavne kvôli tomu, že sa vlastne nepoznajú, ale inak v tom nebolo nič osobné.* Hmm, nenapadla mi aj takáto možnosť. Nikdy som to neskúšal, niekoho učiť. Nasledované to mám, na tom ranči som vyrastal aj naďalej a viem ako sa čo má robiť, ale nie som si istý, či by som bol dobrým učiteľom, keď odmietam na koňa vysadnúť... *A hlavne má vlastne úplne inú kariéru, ktorá ho aj baví. Ak by sa pustil do niečoho takéhoto, bola by to len ďalšia voľnočasová aktivita a jeho program zvykol byť dosť nabitý aj bez toho.* Mali by ste to niekedy skúsiť. Súťaž. Nič neposilní vaše puto s koňom ako súťaženie. *Hovoril s malým úsmevom, pretože na tento pocit si spomínal.*
Nemusíte mi nic vysvětlovat, hádám, že není jednoduché o tom mluvit. A koneckonců, jsem cizí, nic mi do toho není. *Usmála se mile, když ho poslouchala.* Dnes se ale hodně lidí věnuje třeba poníkům. Možná kdybyste nějakého učil triky, někde vystupoval..? Jste u koní, ale nemusíte jezdit. *Dodala a pak přikývla na jeho návrh ohledně soutěžení.* Popřemýšlím o tom, ale momentálně mi kromě práce a učení zabírá dost času nový vztah. *Zazubila se.* Čím se vlastně živíte vy? Pokud tedy neděláte pro FBI a neváže vás mlčenlivost, nebo tak něco? *Zeptala se se zájmem.*
*Jej chápavosť mu vyčarila úsmev na tvári. Veľmi si vážil jej pohľad na vec a to, že naňho netlačila. Vidí sa to málokedy.* Uff, poníky nie. *Zavrtel hlavou a pobavene sa usmieval.* Potvory malé. Jak sú rozkošné, tak sú protivné. *Nikdy nezabudne na to, ako ho párkrát uhryzol práve poník, keď bol ešte malý.* Nemusíte to robiť stále a ani to nemusíte dotiahnuť na šampionát. Ale občas sa aspoň rekreačne niekde ukázať nie je na škodu. Uvidíte, robí to zázraky. *Sprisahanecky na ňu žmurkol. Ale do ničoho ju nechcel tlačiť, nemyslel to zle.* Som zdravotný asistent. Chcel by som to raz dotiahnuť na doktora, ale zatiaľ som spokojný takto ako som. Už toto je veľká zmena oproti tomu, čo robí zvyšok rodiny. Tým rančom žijú, takže keď som sa rozhodol vydať týmto smerom, podporili ma síce, ale musel som odísť ďaleko od domova a pretĺkal som sa tým sám. No neľutujem to.
*Rozesmála se a přikývla,* Tak to naprosto souhlasím, potvory to jsou. *Dodala. Sama kdysi poníka vlastnila a pokud zrovna něco nekousal, nejčastěji ji samotnou, měl hlavu věčně zabořenou v trávě. Snad z žádného koně nepopadala za život tolikrát, jako z onoho poníka.* Kdysi jsem taky jednoho mívala, jmenoval se Lucipher a to jméno k němu zatraceně sedělo. Malý, nevrlý, strašně škodolibý. *Ušklíbla se, ale pak přikývla.* Myslím, že je to podobné jako u soutěží v akrobacii. Člověk nemusí zrovna sbírat medaile, aby mu to něco dalo. Ta zkušenost a touha předvést co nejlepší výkon člověka motivuje. *Usmála se.* Páni, zdravotní asistent? To je od koní pěkný kus cesty. *Usmála se a pak se pohledem přesunula na vycházející slunce.* To je nádhera… Snad odnikud to není tak krásný pohled jako tady z tohohle kopce. Vstala bych kvůli němu kdykoli.
*Bol rád, že s ním v tomto súhlasila. Iste, poznal aj poníky, ktoré neboli také kruté, ale vo väčšine prípadov to boli potvory.* U nás na ranči ich pár bolo. Vždy som sa im vyhýbal. Môj otec rád používal čistenie ich boxov ako formu trestu, pretože nikto z nás to robiť nechcel. *S úsmevom na tie časy spomínal.* Presne tak. A keď súťažíte s koňom, musíte o to viac dbať na reč tela toho tvora. Vzájomne si musíte byť oporou a spolupracovať, pretože nemôže zvíťaziť len jeden z vás. Jeden bez druhého, to by nešlo. *Zakrútil hlavou a odpil si z čaju. Ako sa s ňou o tom rozprával, uvedomoval si, ako mu to istým spôsobom chýba. Ale pri pohľade na kobylku stojacu neďaleko ho to rýchlo prešlo.* Áno, to je, ale napĺňa ma to, keď môžem pomáhať druhým v tomto smere. *Chcel zachrániť aspoň niekoho.* Kde pracujete vy, ak sa smiem spýtať? *Oplatil jej otázku, pretože bol zvedavý.* Tiež som tu párkrát bol, objavil som to náhodou. Je to jedno z mojich obľúbených miest tuto v okolí.
*Rozesmála se při té představě.* To věřím, není nic jako tančení v boxe s naštvaným poníkem, co se zrovna rozhodl, že tam nikoho nechce. *Přikývla chápavě. Znělo to jako moc fajn dětství.* Souhlasím. Je to spolupráce s parťákem, kterému prostě nemůžete říct jdi doprava, nebo udělej větší oblouk. Ale přesto to jde a to je úžasné. *Souhlasně kývla.* Je to krásná práce. My jsme umělecká rodina, ale kdyby to tak nebylo, nejspíš bych chtěla být psycholog. *Opakovaně ji napadlo, jestli by mohla v práci využívat svou magii, jestli by na to někdo někdy přišel.* Já jsem akrobatka. Soutěžím, trénuji, občas učím nebo navrhuji choreografie. *Vysvětlila s úsměvem.*
*Bol rád, že sa mu podarilo rozosmiať ju, aj keď sa vlastne smiala na jeho minulom utrpení. Vtedy si to možno toľko neužíval, ale keď na to teraz mohol spomínať, tiež sa smial, takže jej nemal čo vyčítať.* Akrobacia? A nenapadlo vám skombinovať to? Akrobacia sa predsa dá robiť aj na konskom chrbte. *Napadlo mu, že by to vôbec nemuselo byť zlé. Predsa sa jazdeniu venuje už dlho a pokiaľ aj akrobaciu zvláda, mohla by to takto len posunúť na vyšší level a spojiť príjemné s užitočným, ako sa hovorí. Aj preto na ňu pozrel dokonca s väčším záujmom ako na východ slnka, kvôli ktorému sem pôvodne prišiel.*
Opravdu? *Zeptala se trochu překvapeně. Popravdě nikdy nijak zásadně jezdecké sporty nesledovala, stěží tušila, že existuje nějaký parkur, drezura a western, ale to bylo tak asi vše.* Popravdě, nikdy jsem jezdecké disciplíny nějak zvlášť nezkoumala, jezdila jsem vždy rekreačně. *Přiznala a když si všimla, jak se na ni dívá, usmála se.* To by mohlo být zajímavé. Tedy, až dám do pořádku tu nohu. *Zasmála se.* Řeknete mi o tom něco víc? *Optala se se zájmem a sedla si na jeden z větších kamenů, co tam byly, aby noze alespoň trochu odlehčila.*
*Očividne jej práve do života priniesol nový obzor, to ho potešilo, ale sám jej o tom veľa povedať nevedel, čo ho tešilo muž menej. No našťastie, na internete sa určite niečo bude dať nájsť.* Tak určite by bolo fajn najprv dať doporiadku svoje zranenia a potom sa do niečoho takého púšťať. *Na to nemusel byť ani zdravotný asistent, aby s niečím takým súhlasil.* Neviem toho o tom veľa, nikdy som si o tom moc nezisťoval, pretože som nemal v pláne to niekedy skúsiť, ale už som to videl. Neviem ako presne to funguje v praxi, ale myslím, že sa pri tom nepoužívajú sedlá ako také, no môžem sa mýliť. To, čo som videl ja, bolo bez sedla. Žena jazdila na koni v kruhu a na konskom chrbte robila rôzne triky. Vyzeralo to nebezpečne, ale aj zaujímavo. Viem si vás predstaviť ako niečo také robíte. *Postavu na to mala očividne dobrú a možno by ju to aj bavilo.*
*Se zájmem ho poslouchala, když o tom vyprávěl. Představa akrobacie na koňském hřbetě zněla přímo fantasticky, ale zároveň i nebezpečně. Na straně druhé, dělala přeci vzdušnou akrobacii, což také nebyla ta nejbezpečnější disciplína pod sluncem.* Zkusím to najít. *Navrhla, zatímco z kapsy vytáhla telefon a chvíli něco hledala ve francouzštině na youtube, než mu telefon podala.* Myslíte tohle? Voltiž? *Zeptala se se zájmem. To, co dívka na koni předváděla bylo dech beroucí a ona si dokázala představit, že by něco podobného minimálně vyzkoušela. Kůň na videu navíc vypadal, že je i podobně mohutně stavěný, jako Mórrígan.* To je nádherné… *Vydechla obdivně.*
*Sklonil sa bližšie k nej, aby lepšie videl na telefón, keď mu tam ukázala svoj nález a s malým úsmevom prikývol hlavou.* Nevedel som, ako sa to volá, ale áno. Takto nejako to vyzeralo. *Aj ten názov sám o sebe mu znel zaujímavo.* Budem vám držať palce, ak sa o to niekedy pokúsite. *Dúfal len, že sa tam niekde nedoláme kvôli jeho nápadu s konskou akrobaciou. Iste by mu nevadilo vidieť ju niekedy znovu, ale bol by radšej, keby to nebolo v nemocnici.* Ale určte buďte opatrná, iste to je o dosť náročnejšie ako jazdenie samotné. *Nechcel jej dávať prednášky, rozumná určite bola dosť, aby to vedela aj bez neho.*
No, to si je pak budu držet i já. *Rozesmála se.* Zkusím se poptat, jestli se někdo v okolí něčemu podobnému nevěnuje. Nemyslím si, že bych mohla jen tak prohodit sedlo za popruhy a začít na Mórrígan tančit, nejspíš by neocenila mé nadšení. *Dodala pobaveně.* Nebojte, opatrná být musím. *Usmála se.* Věnuji se výškové akrobacii. Hrazda, obruč, šály a tak. Taky to není zrovna nejbezpečnější věc na světě, ale člověk se domlouvá jen s vlastním tělem a pomůckami, ne z živým zvířetem, nad kterým navíc dělá kontrolu. *Vysvětlila, pak se rozzářila.* Chtěl byste to vidět? Chápu, pro zdravotníka to asi bude něco podobného jako sledovat seskok padákem, zbytečný hazard se zdravím, ale… Je to něco úžasného.
*Nepochyboval o jej schopnostiach, ale opatrnosti nikdy nie je dosť. Ale našťastie sa zdalo, že tomu rozumela a bola si vedomá rizík, ktoré s tým boli spojené.* Rád tvrdím, že športom k trvalej invalidite, ale to neznamená, že sa nerád pozerám. Naviac, ak by sa niečo stalo, mohol by som tomu človeku rovno podať prvú pomoc a možno ho tým zachrániť, takže s tým nemám problém. *Nebol si síce istý či mu ponúkala ísť sa pozrieť na jej výškovú akrobaciu alebo na jej možno pokusy o akrobaciu na koni, ale nebolo to preňho dôležité, pretože by mu nevadilo vidieť ani jedno z toho.*
Sportem k trvalé invaliditě, tak to je dokonalý slogan. *Rozesmála se.* Na sportovním tričku by to vypadalo skvěle. *Připadalo jí to vtipné hlavně proto, že se doslova živila sportem a doslova jen pár minut předtím, než si vyrobila tenhle úraz, bruslila a úraz se jí stal z úplně jiného důvodu. Když souhlasil, že se na video podívá, nakonec vybrala video, kde cvičila na visuté obruči na Ainsi bas la vida. Sestavu, kterou tady měla natočenou v rámci tréninku, ale předváděla ji i během vystoupení, na kterém se potkala s Triss.* Co myslíte?
*Vidieť na športovom tričku, smial by sa tiež, nepochybne. Možno, ak raz bude chirurgom, dá si také tričko urobiť a bude ho nosiť do práce. Jeho pacienti by to isto iste ocenili. Opäť sa zahľadel na jej telefón, kde mohol vidieť video o jej schopnostiach a celý čas mal pri tom na perách úsmev.* No, vidím, že ste vo svojej práci profesionál. Myslím, že aj na koni by vám to šlo. *Ale bolo mu jasné, že je v tom určite obrovský rozdiel. Zahľadel sa znovu na východ slnka, ktorým sa pokochal a potom vytiahol vlastný telefón, aby si skontroloval čas. Nemal síce dnes žiadny presný harmonogram, ale chcel mať prehľad.* Idete odtiaľto aj niekam ďalej alebo späť do stajní?
Roky tréninku a odříkání. *Zasmála se, ale jeho kompliment ji potěšil.* Sice nedělám tak záslužnou práci, jako vy, ale snažím se přesně o to, co dělá pro mě, rozdávat s ní lidem radost. *Usmála se a dopila svůj čaj. Pak ji najednou něco napadlo. Vytáhla telefon a východ slunce si nafotila. Když už si ho Nat nemůže užít osobně, ať tu krásu alespoň vidí na fotce.* Popravdě, nikam. Protáhnu tuhle krásku cestou zpátky, možná ji ještě nechám se proběhnout na lonži. *Pak se usmála.* Sice se sotva známe, ale pokud vás od ničeho nezdržuju, nechcete se projít kousek zpátky s námi?
*Zavrtel hlavou. Necítil sa ako niečo viac len kvôli tomu, že pracoval v zdravotníctve. Každá práca bola dôležitá.* Viem si predstaviť, že pohľad na vás ako lietate tam hore už určite rozveselilo mnohých. *Bol by sa spýtal, čo na to asi hovoria jej rodičia, aby trochu umocnil vtip, ale radšej sa v tom nerýpal. Dopil svoj čaj a trochu zamával hrnčekom vo vzduchu, aby z neho dostal aj posledné kvapky.* Rád vás kúsok odprevadím. Dnes mám akurát voľno, povinnosti síce mám, ale nič, čo by ponáhľalo. *Nemal problém s ňou ešte trochu času pobudnúť. Vrátil jej hrnček.* Ešte raz ďakujem za čaj, bol dobrý.
To nepochybně. A dělám to moc ráda. Víte, vždycky jsem měla pocit, že ať už člověk dělá jakoukoli práci, hlavní je, aby ji dělal rád. Ostatní to vždy poznají, ať už si člověk myslí, že to dokáže sebelépe skrývat. *Lehce zavrtěla hlavou. S úsměvem si od něj převzala hrneček a společně se svým jej sbalila do sedlové brašny.* Jsem ráda, že vám chutnal. *Dodala, sundala kobylce lonž a pak se na něj prosebně usmála.* Myslíte, že byste mi mohl pomoci do sedla, prosím?
*Plne s týmto názorom súhlasil. Nezáležalo na tom, akú prácu kto robil, hlavné bolo, aby ho to bavilo a mal z toho radosť. Poznal aj prípady, kedy ľudia svoju prácu nemali v láske a potom to tak aj vyzeralo.* Veľmi rád. *Na koňa síce vysadnúť odmietal, ale priblížiť sa k nejakému už mu taký problém nerobilo. Kedysi hej, ale už je to lepšie aspoň v tomto smere. A pokiaľ mala niečo s nohou a potrebovala pomôcť, čo by to bol za lekára a muža, keby odmietol? Pristúpil teda k nej a bez problémov jej pomohol vyliezť na kobylku. K tej potom natočil hlavu a pocítil nutkanie ju pohladiť, ale radšej si ruky strčil do vreciek bundy a s malým úsmevom zase odstúpil. Nejde pokúšať seba ani ju.* Pripravená? *Spýtal sa, naposledy pozrel na východ slnka a vydal sa smerom k lesu, odkiaľ prišiel.*
*Zatnula zuby, když jí pomohl do sedla, ale usmála se, když seděla nahoře.* Děkuji. Popravdě, netuším, co bych bez vás dělala. Velkých kamenů nebo pařezů je tu sice po okolí dost a Mórrígan je trpělivá, jen si nejsem jistá, zda až tak. *Zasmála se a pohladila kobylku po krku. Ta jakoby tušila, co se Ravimu honí hlavou sklonila hlavu a lehce mu dýchla do obličeje.* Nejspíš bych se musela kus cesty projít. /Anebo bych taky vůbec nesesedala…/ *S úsměvem pobídla kobylku do kroku.* Kam vás doprovodím? Nebo vy mě? *Zeptala se, zatímco scházeli první úsek cesty.*
*Určite by sa aj sama nejako vynašla, ale on bol rád, že jej mohol pomôcť. Aj za cenu toho, že kobylka oňho prejavila záujem. Nezľakol sa jej činu, usmial sa na ňu, ale ruky z vreciek nevytiahol. Zahanbene odvrátil zrak. Nemohol si pomôcť, bolo to v ňom zakorenené príliš hlboko.* To skôr ja vás. Asi nie až k stajni, ale tuto po lese mám svoje cestičky a ešte by som sa chcel ísť niekam pozrieť. *Mal svoje pravidelné "pochôdzky". Kráčal pokojne vedľa koňa, nebol z toho rozrušený ani znepokojený. Len si vychutnával ten zvuk konských kopýt.* Každopádne, rád som vás spoznal. Dúfam, že sa ešte niekedy uvidíme, madam. Možno zvážim vašu ponuku a zájdem sa niekedy pozrieť do stajní, tak snáď sa tam stretneme. *Netušil kedy to bude a či vôbec, ale úplne tú možnosť nezavrhoval.* Ak chcete, tu mám svoje telefónne číslo... *Rozopol si trochu bundu, strčil si ruku do vnútorného vrecka a bundu zase zapol, keď ruku vytiahol. Jazdkyni podal vizitku s jeho menom a kontaktnými údajmi. Nosil ich väčšinou vždy pri sebe.*
*Povzbudivě se na něj usmála.* Budu moc ráda. *Usmála se a s úsměvem s ním pokračovala až na rozcestí, kde se jejich cesty rozdělily.* I já vás, Ravi, moc děkuji za velmi milý rozhovor i novou perspektivu. *Lehce se mu v sedle uklonila, převzala si od něj vizitku a pak chvíli šmátrala po kapsách, jestli náhodou s sebou nemá jednu svou. Když jednu skutečně našla, s vítězoslavným úsměvem mu ji předala. Bylo na ní logo akrobatické školy, její jméno, telefonní číslo i email.* Budu moc ráda, pokud to alespoň zvážíte, ale pokud se rozhodnete, že nemáte zájem, rozhodně vám to nebudu zazlívat. *Usmála se.* Šťastnou cestu! *Mávla na něj ještě, než kobylku pobídla do klusu a zamířila do stájí.*
*Val strávila většinu víkendu dekorací pokoje. Ne že by snad nebyla spokojená s tím, jak byl zařízený, ale obvykle byly přes zimu její nejlepší kamarádi svíčky. Což s ohledem na plánovanou návštěvu Nat nepřipadalo v úvahu. Vyměnila je tak za světýlka a teplo v místnosti nově zajišťoval elektrický krb. Zdůvodnit to Amélii bylo poměrně jednoduché, zvlášť když zmínila, že tím zároveň redukuje riziko požáru. Behěm celého procestu jí dělal společnost Pallas, který buď přelétal po pokoji, nebo jí seděl na rameni a pozoroval, co dělá, pokud se jí rovnou nesnažil asistovat.* Zajímalo by mě, co na tebe poví, Pallasi. *Pousmála se, když havranovi počechrala bělavé peří. Ještě se Nat nezmínila, že má havrana a koně, ale stejně jí připadalo jako lepší nápad jí je prostě ukázat. Jen doufala, že upírku snesou. Havran jí na to odpověděl jen něžným zakrákáním a tím, že se jí přitulil k bradě.* No jo, no jo. Určitě si bude myslet, že jsi roztomilý. *Uculila se a poškrábala ho pod krkem. S tím doladila poslední detaily a pokoj příjemně rozsvítila.* Hezké, co říkáš? *Zeptala se Amélie, která jen s úsměvem přikývla a stistkla své paži v objetí. Přitom se nasnažila překážet Pallasovi.* Uvařím čaj. Ty se ujisti, že nepotřebuješ ještě něco uklidit. *Mrkla na ni, než zamířila do kuchyně.*
*Natalie s Elaine dorazily k obydlí Valerie a Nat se ještě doupravovala* Heh..trochu nervózní..*Přiznala Nat Elaine a starší upírka se usmála* Neboj dokut nezakousneš někoho bude to v pohodě *Natalie přikývla a zaklepala na dveře. V kapse měla krabičku s darem pro maminku Valerie a htěla udělat dobrý dojem. Nat čekala až uvidí nádherný obličej své přítelkyně ve dveřích a všechna nervozita bude pryč* Tak joo..to nic..jen poznám Mamku Valeri nic velkého..*Přesvědčovala se Nat a Elaine se nemohla ale zasmát*
*Když uslyšela zaklepání na dveře, opatrně si havrana sundala z ramene a usadila ho na jeho oblíbenou prolézačku, než zamířila ke dveřím.* Nat, ahoj! *Pozdravila ji s rozzářeným úsměvem, pevně ji objala a vtiskla jí pusu na tvář, než věnovala objetí i jejímu doprovodu.* I vás moc ráda vidím, Elaine. Doufám, že z tohohle nebude moc problémů? *Zeptala se s úsměvem, když je pustila dovnitř.* Kabáty a boty si nechte tady, uvnitř je teplo dost. Nebojte, žádný otevřený oheň. *Ujistila je, když je vzala do kuchyně.* Tak, tohle je Amélie Belanger, moje maminka a primaballerina Metropolitního baletu. Mami, tohle je Natalie McCoy, moje přítelkyně a Elaine Köstler, něco jako její vychovatelka, nebo dozor. Je starší upírka. *Vysvětlila s úsměvem.* Moc ráda vás obě poznávám, Elaine, Natalie. *Pozdravila je Amélie s úsměvem.* Jídlo jsem, vzhledem k vaší dietě nechystala, ale věřím, že domácím punčem nepohrdnete? *Usmála se na ně přátelsky, když jim pokynula ke stolu, aby se posadily.*
Zdravím! *Nat se usmála na obě dvě a Elaine přikývla hlavou na pozdrav* Vůbec Valerie..*Nat objala Valerii a přikývla na nabídku punče* To si ráda dám..*Nat při úsměvu ukázala své špičáky, pak si sundala boty s kabátem a Elaine udělala totéž* máte opravdu útulný bydlení..tady maličkost ode mě *Nat vytáhla krabičku z kapsy kabátu a dala jí Amelii.* A primabalerina? To je úžasné..vidím že to máte v rodině,.flexibilní tělo! Opravdu mě těší paní Belanger..
Děkujeme a já rovněž děkuji za dárek. *Usmála se Amélie mile na upírku, snažíc se na sobě nedat najevo, že ji dívčiny špičáky přeci jen trochu vyvedly z míry. Zatímco Valérie všem nalila punč, její maminka si dárek rozbalila a srdečně se usmála.* Ta je opravdu moc krásná, Natalie, děkuji. *Poděkovala jí a rovnou si své havraní vlasy sponou sepnula. Dárek ji skutečně potěšil. Dívčinu následující poznámku nechala bez odpovědi, jen se významně podívala na Valerii, která cítila, jak jí hoří snad celý obličej. Než na to mohla jakkoli zareagovat, přerušilo její myšlenkový pochod Pallasovo zakrákání z vedlejšího pokoje.*
Není vůbec zač madam..šperky mě baví tak proč ne to využít k radosti ostatnich*Natálie se usmála a už by Valerij políbila ale krákaní jí vyrušilo* kohonpak tu máme? *Nat nahledla do jejího pokoje a usmála se* Ale Ale! Ty seš ale krásnej hoch *Hned nastavila ruku opeřenému kamarádovi a usmála se* Ahoj..a kdo seš ty?..*Jestli jí Havran přistál na ruku tak ho začala jemně hladit* Krasavec seš..hezčí než Dragosův opelichaný Kohout.. *Nat se usmála na Valerii a drbala Havrana na krku* Ty máš havrana? Že ses nezmínila!..*Elaine se posadila na židli a tiše se zasmála*
*Nechala Amélii s Elaine, ať si povídají v kuchyni a následovala Nat do svého pokoje.* Tohle je Pallas, můj zachráněnec. *Usmála se. Havran napřed zaváhal a přistál na rameni své majitelky.* To je v pořádku, Pallasi. Nat je kamarádka. *Usmála se a zkusila ho Natalie podat. Havran ještě chvíli váhal, ale pak si na dívčinu ruku přelezl.* Našla jsem ho na vyjížďce, zraněného a vypiplala do toho, čím je dneska. Myslela jsem, že ho pak vypustím, ale rozhodl se zůstat. S ohledem na to, že je albín, je to asi ta lepší varianta. *Pousmála se, když pozorovala, jak si Nat s havranem povídá a drbe ho.* Promiň, přišlo mi jako lepší nápad ti ho rovnou ukázat. Ještě mám koně. *Natáhla se na skříňku a podala Nat zarámovanou fotografii.* Rovněž albínka, fríská klisna. Správně by měla být černá, no… Není. *Zasmála se tiše.* Jmenuje se Mórrígan. Jednou bych tě za ní také ráda vzala.
Pallas..*Nat se usmála a koukla na obrazek koně, přitom hladila havrana* Ta je nádherná..taky bych chtěla mít zvíře..ale nám tonje zbytečné..když přijde hlad tam prostě sníme co vidíme..*Její úsměv zmizel a koukala na Havrana* chtěla bych kočku..nebo fretku..*Vypadalo že si Nat a Javran dost rozumí* Ty seš taky jinej..odsuzovat za barvu co?..družku by sis tahle nenašel..*Nat se zasmála a koukla na Valerii* on mi snad rozumí! Dokáže i mluvit? Havrani jsou jako hezčí papoušci a dokážou se naučit mluvit..Že jo krasavče *Nat se podívala na Valerii s úsměvem a šla k ní blíž* No ty jsi taky krásná abys náhodou nežarlila..*Nat jemně políbila Valerii a držela havrana na ruce*
Jen teď, když jste mladí, ne? *Zeptala se se zájmem, zatímco je oba spokojeně pozorovala.* Ty dvě by k tobě seděly. *Zazubila se, když rusovláska zmínila svá preferovaná zvířata.* Hravé a divoké. *Mrkla na ni, pak se jen melancholicky usmála nad jejím komentářem.* Povídej mi o tom… Než jsem se přestěhovala do New Yorku, taky jsem měla pocit, že jsou mi ty vlasy spíše ke škodě než užitku. Jedna věc je se odbarvit ve dvaceti, druhá mít odmala bílé vlasy… Ale tobě to vysvětlovat nemusím. *Dodala tiše.* A ne, nebo alespoň zatím ne. *Usmála se, když ji Nat políbila.* Ale když to zmiňuješ, umí tohle. Pallas, baiser. *Oslovila ho francouzsky a havran se k ní naklonil a jemně ji štípl do rtu, Připomínalo to pusu. Val se jen tiše zasmála.* Vidíš?
*Natalie se zasmála a položila havrana dolů, přitáhla si Valerii za boky k sobě blíž* Tvoje máma je strašně milá..*Nat jí zvedla a opřela jí o zeď jejího pokoje* máš krásný pokoj..záříš v něm nejvíce *Nat s opřela čelo o její a usmála se spokojeně* Nevíš jak moc jsi změnila můj život k lepšímu *Nat políbila Valerii znovu, více vášnivě a přichytla si jí aby nespadla*
*Pallas si přelétl zpět na svou houpačku, zatímco se Val nechala namáčknout na zeď.* Koukám, že to někdo vzal s tou dominancí doslova. *Zacukalo jí v koutcích, než vzala Nat tvář do dlaní a tím si ji v polibku přitáhla blíž. Nohy jí obmotala kolem pasu, aby nespadla a zároveň měla Natalie ještě o něco blíž. Každý další polibek o něco prodlužovala, než ho najednou víc prohloubila a jazykem vnikla do rusovlásčiných úst. Ztratila přehled o tom, jak dlouho tohle celé trvalo, než se konečně poodtáhla, aby Nat odpověděla.* Ano, maminka je anděl. Nedokážu si představit nikoho, kdo by dobrovolně trpěl ty moje šílenosti. Občas je mi jí líto, ale… Já se měnit nehodlám. *Potom se jí zahleděla do očí.* Dokud jsem se nepřestěhovala do New Yorku, netušila jsem, co je život. Ne do prvních party s Mateiem, do prvního setkání s dalšími Podsvěťany, ne do setkání s tebou a Elaine. Což je celkem ironie, přestěhuji se do Států, abych to dala dohromady a Kanaďankou. *Ušklíbla se pobaveně.* Asi osud… *S tím se sklonila k Nat, aby ji párkrát něžně políbila na krk, než ji z ničeho nic kousla. Ne nijak bolestivě, jen tak aby to cítila. Chtěla jí oplatit ten zážitek ze školy a rozhodně mladou upírku nijak nešetřila.*
Asi jo..*Natalie ji polibila zpátky a tiše zasténala, ze stěny jí položila na postel* Tak ty takhle čarodějko?..tím pádem zana lítost z mé strany *Nat se sklonila k Valerii a začala jí jemně líbat krk přitom jak jinhladila boky* jsi nádherná *Nat se usmála a sundala si triko a hodila ho na podlahu* abych cítila tvé tělesné teplo..*Nat se k ní přitiskla a pokračovala v líbání jejího krku, pomalu se posunula k rameni a hrudi* Když tak mě zastav
Lítost? Co mělo kdy tohle společného s lítostí? *Ušklíbla se a přitáhla si upírku v polibcích blíž.* Nápodobně, chérie. Jsi překrásná. *Usmála se a prsty ji pohladila po odhalených zádech.* Zastav? Ale prosím tě… *Zasmála se tiše a lehce Nat nadzvedla bradu, aby jí upírka viděla do očí.* Myslím, že mě podceňuješ, krásko. *Prohodila skoro vyčítavě.* Jen se bav, kdyby cokoli, dám vědět. *Se spokojeným zavrněním se rozvalila mezi polštáři a alespoň pro teď nechala Nat volnou ruku.*
Tak tím ti nebude vadit mi pomoci s podprsenkou *Zvedla hlavu na ní a usmála se.* Neboj Elaine se postará o pozornost..ty dvě kecaj tak se neboj *Nat si hrála s jejím trikem a koukla na ni pro svolení* S tvým svolením chci jít dál..ale budeš mi muset pomoc s těmi kalhoty zlato *Usmála se vic a políbila jí na břicho
Ne, to rozhodně nebude. *Uculila se a naklonila se k Nat, aby ji znovu políbila, zatímco rukou se přesunula na její záda, aby jí podprsenku rozepla* Na upíra se ti dost zapalují lýtka. *Poškádlila ji mezi poklibky, zatímco jí podprsenku stáhla a zvedla se do sedu, aby jí usnadnila sundávání svého trička.* S tvým laskavým dovolením, tahle poloha mi vyhovuje o dost víc, nerada jsem pasivní článek. *Mrkla na ni, než si začala rozepínat kalhoty. Ani přitom však nepřestávala rusovlasou upírku líbat a jakmile se sama zbavila kalhot, rukama se přesunula na zapínání těch jejích.* Můžu? *Zeptala se pro jistotu, zatímco ji nosem pohladila po krku a něžně políbila na klíční kost.*
Ano prosím..v pořádku *Nat zavřela oči a jemně přejela Valerii po stehně. Její dýchání se zrachlovalo když jí Valerie líbala. Pevně Valerii objala hrála si s popruhem podprsenky* Páni..chci jít s tvým dovolení dál..*Natalina ruka vklouzla dolů k Valerii a začala jí jemně masírovat* nechci aby ti to bylo nepříjemné.
*Když se obě zbavily zbývajícího oblečení, sama nechala svou ruku sklouznout mezi stehna Nat a začala rusovlásce její péči oplácet.* Jen do toho, chérie. Nemůžeš udělat chybu, věř mi. *Vzdychla tiše, než si ji opět přitáhla do polibku. Její vlastní dech byl zrychlený a jemně se červenala.* Jsi nádherná… A to nemluvím o tom, jak skvělé tohle je… *Šeptla mezi vzdechy a druhou ruku přesunula z dívčiny tváře na jedno z jejích prsou, které rovněž začala jemně masírovat.*
*Natalie zasténala tiše a lehla s ní na její postel, stáhla Valerii spodní prádlo. Začala cestovat jejímy prsty na její rty, krk, prsa, bradavky, břicho a dolů k vagíně. Nat položila prsty mezi její nohy* Jsi úžasná *zašeptala jí do ucha. pak pomalu vstoupila do ní prsty* Být tebou budu ticho..nebo mě vyhodí..*Promluvila tiše a pomalu začala hýbat prsty*
*Tiše se zasmála.* Toho bych se nebála, Elaine vypadala celkem smířeně… *Pobaveně se usmála a tiše Nat zasténala do ramene, když do ní pronikla.* A-ale ještli chceš mít jistotu... Klidně se zakousni. Já to vydržím. *Navrhla jí tiše. Palcem jedné ruky si začala hrát s její bradavkou, zatímco druhým ji ještě chvíli dráždila, než do ní rovněž pronikla.* Bože… *Zamumlala do jejího krku ve snaze zůstat potichu a když už tam byla zaměstnala své rty a zuby v okolí jejího krku a ramene, aby utlumila vlastní steny.*
*Natalie zasténala vic a její prsty přidali na rychlosti, která by jí nutila sténat ještě víc. Když ji prstila, její druhou rukou jí masírovala prso. Políbila ji vášnivě a na poslední chvili prsty vytáhla a olízla je* skvělé.. *Natalie pak opakovala ale rychleji* tak krásné zvuky..bože..z tebe se udělám za chvilku Val..trochu zrychlíme *Řekla a ještě víc zrychlila, druhou ruku dala na její klitoris a jemně jí líbala hruď*
*Pobaveně se uchechtla, zatímco jí rty a zuby mezi steny dál zatínala do krku a ramene. Narozdíl od Nat se nehodlala zdržovat v průběhu, chtěla vidět svou nádhernou přítelkyni na vrcholu, slyšet každý jeden sten a vzdech, vidět její obličej, až ta chvíle nastane. Sama tak zrychlila tempo svých prstů a palcem jí přitom masírovala klitoris. Druhou rukou jí jemně nadzvedla bradu.* Udělej se pro mě, zlato… Chci to vidět… Slyšet… Všechno. *Šeptla, trochu s námahou, sama sotva lapala po dechu.*
*Natalie stenala více s každým pohybem. Milovala tunchbili a bylo to lepší než si představovala a s holkou, na které jí záleželo bylo jako sen..Natalie po chvilce konečně vyvrcholila a zástěna hlasitěji. Snažila se rozdychat* Páni..tak jo..teď ty..*Nat šla dolů a vyndala prsty, ústy se přiblížíla a vyměnila prsty za jazyk. Vychutnávala si jí a tiše stenala s ní*
/Je nádherná. Dokonalá./ *To bylo to jediné, co se v tu chvíli Valerii honilo hlavou, když před sebou viděla tvář své přítelkyně rozplývající se štěstím.* /A ty nádherné zvuky, co u toho vydává…/ *Sama byla čím dál blíž vrcholu a to ještě netušila, co si na ni Nat chystá. Když ji začala uspokojovat ústy, už nedokázala své steny držet na uzdě.* M-mon Dieu, N-Natalie… J-je vais venir -! *Zasténala o něco hlasitěji, než měla původně v úmyslu a jen o chvíli později sama dosáhla vrcholu, neschopná ničeho jiného, než se svalit do peřin a chvíli ten moment rozdýchávat.*
*Nat si lehla vedle ni a jen na ni koukala. Pomalu dýchala a rozplývala se nad Valerii, která byla ještě krásnější než před tim. Jemně jí držela za ruku a usmála se* Heh..nechali jsme se trochu unést..že?.. *Otočila se na nis polštářem pod hlavou a přitiskla si jí k tělu* pomaličku dýchej..*Nat se zasmála a Utřela si ústa* Mimochodem chutnaš skvěle *Nat senzacala smát víc a prikryla Valerii dekou* Pak se oblékni do něčeho pohodlného *Natalie ji podala alespoň triko a oblékla si své tričko*
Trochu? Jak by to muselo vypadat, kdybychom se nechaly unést hodně? *Zasmála se Valérie a přitáhla si Natalii k polibku.* To bylo… Skvělé. přinejmenším. *Uculila se a schoulila se k ní jako k plyšovému medvědovi.* Možná nehřeješ, ale jsi hrozně pohodlná. *Zamručela s úsměvem, než se poodtáhla, aby si oblékla tričko.* Jak dlouho zůstanete? *Zajímala se, zatímco ji prsty hladila po paži a mírně se začervenala nad její poznámkou.* Příště to musíme vystřídat, jsem zvědavá. *Mrkla na ni.*
Heh..myslím že nás Elaien slyšela..upíři Maj výborný sluch..*Nat se k ní přitulila* Chci tu přespat ale nemůžu..jakákoliv krev z civila mě dostane na nohy..*Nat jí hladila po vlasech a zavřela oči* Ty naopak hraješ náramně..chtěla bych s tebou bydlet..nebo ty se mnou..abych tě držela v náručí kdykoliv si zamanu..*Zavrněla spokojeně než se podívala na Val* Holka jako já si tě nezaslouží..jsi pro mě moc dobrá *Nat jí hladila po vlasech a zahleděla se ji do očí. S úsměvem se podívala na postel* Ten bordel musíme uklidit
*Val se při té představě pobaveně uchechtla.* Zajímalo by mě, co dá dneska do hlášení. Doufám, že z toho nebudeš mít problém. *Dodala se smíchem.* A chápu. Celkem bych ocenila, kdyby mamka naše schůzky přežila ve zdraví a s původním množstvím krve. *Dodala a s hlazením se přesunula do jejích vlasů.* Totéž bych mohla říct já tobě, nejsem zrovna výhra. *Zazubila se.* Ale nehodlám si tě upírat, jsi příliš fajn. *Dodala sejistě a oplatila jí pohled. Když Nat okomentovala stav postele, upřímně se rozesmála.* Buď ráda, že ani jedna z nás není chlap, nebo že nejsem civil. Bylo by tady daleko víc uklízení. *Ušklíbla se.* Ale úklid počká. *Dodala a přitáhla si Nat blíž.* Teď se chci tulit.
Pro mě si výhra...nejhezčí..*Nat se zasmála a objala jí pevně* Tak tuleňí to bude! *Nat si opřela hlavu o její a Zavrněla spokojeně jak nikdy. Nat jí hladila po hlavě a zasmála se když si představila Dragose jak si čte to hlášení* si představ.."Natalie šla navštívit svou přítelkyni, z pokoje Valerie vycházely znepokojive zvuky sexu"..*Nat se začala hlasitě smát a líbala její hlavu*
Když si to myslíš… *Uculila se a přitiskla se k Nat blíž. Nad jejím komentářem se však upřímně rozesmála.* Nevím, jestli bude horší pro Elaine to psát, nebo pro Dragose to pak číst. Ale ty jdeš alespoň do vily a máš čas nad tím přemýšlet, moje máma je o dvoje dveře dál! *Dodala se smíchem a hladila ji přitom po zádech.* Budu muset na Vánoce vymyslet něco extra, chudák to se mnou v poslední době opravdu nemá jednoduché…
*Nat se usmála a ležela s Valerii ještě nějakou dobu, tu chvíli vešla Elaine dovnitř* Nat musíme jít..je mi to líto ale máme povinosti *Nat se usmála a začala se oblékat, Elaine si zakryla oči a usmála se* bavili jste se Hrdličky? *Zeptala se Elaine a Natalie přikývla* To si piš babi *Poškarlila Nat Elaine a přikryla Valerii* Ty už spi okay?..je pozdě.. *Jemně jí políbila na čelo a pohladila jí po vlasech* budeš tu hodná na mamku když nebudu
Bavily. Díky, Elaine, moc si toho vážím. *Usmála se na starší upírku a přitáhla si Nat ještě do jednoho polibku, než ji pustila, aby se obě mohly obléci.* Neboj, dneska budu spát, jako by mě do vody hodil. *Ušklíbla se pobaveně.* Ty se zas někdy stav. Chyběla bys mi. *Mrkla na ni a naposledy ji před odchodem políbila, než objala ji i Elaine.* Dojděte v pořádku domů! *Houkla na ně ještě ze dveří, než sama zamířila do kuchyně, aby mamince pomohla s úklidem. Snažila se přitom nevnímat její pozdvižené obočí a hned po úklidu zmizela ve svém pokoji.*
Val měla v plánu vyrazit na trhy, jen ještě čekala na zprávu od Nat ohledně toho, zda se k ní připojí, nebo ne. Po svém nedávném úrazu na to nechtěla být sama a tak doufala, že se k ní mladá upírka připojí, ideálně i s Elaine. Než na to však dojde, rozhodla se na chvíli zapadnout do kavárny. Jenže to vypadalo, že tenhle nápad dostala, s ohledem na počasí, snad půlka New Yorku. Přesto se tím nenechala rozhodit. Uvnitř si objednala chai latté, s ohledem na koncentraci lídí a hlavně dětí raději do kelímku, aby snížila šance na jeho rozlití a snažila se najít nějaké volné místo. Chvíli to vypadalo, že to bude muset vzdát, ale pak se všimla jednoho stolku, u kterého seděl muž s notebookem. Opatrně se propletla, nebo spíš prokulhala mezi lidmi a na neznámého se mile usmála. Dobrý den, omlouvám se, nemáte tu náhodou volno..? Nebudu vás rušit, jen mám zraněnou nohu a raději bych s ní seděla uvnitř než venku. Samozřejmě, pokud tedy na někoho nečekáte? *Na sobě měla dlouhý červený kabát, který připomínal šaty a na hlavě černý klobouk.*
*Dominica z jeho uvažování, a z jeho zapálení pro věc, kterou dělal v notebooku, vyrušil ženský hlas. Vzhlédl k příchozí dívce, jen letmo si jí sjel pohledem, který mohl sice vypadat jako kritický, ale on se jenom díval na to, co je zač, a jestli jí třeba náhodou někde neviděl, a potom se jemně usmál.* Ne, mě to určitě vadit nebude. Klidně si přisedněte, a zařiďte se tak, jak vám to bude příjemné. *Usmál se na ni, a pokud se tedy posadila, tak k ní natáhl ruku.* Jmenuji se Dominic. To jen pro upřesnění, aby jste neměla za to, že tu sedíte s úplným cizincem. *Zasmál se zlehka, a poté s pokynutím hlavy opět vrátil svůj pohled k notebooku.*
*Vděčně se na něj usmála a stisk mu pevně oplatila.* Valerie Belanger, moc mě těší. *Představila se na oplátku, pak si postavila kelímek na stůl a pověsila si kabát na nedaleký věšák, než sklouzla do židle naproti.* Zvláštní, Dominica zrovna nedávno zmiňovala moje… Dalo by se říct přítelkyně… Ale to by byla moc velká náhoda, New York je velké město. *Zavrtěla s úsměvem hlavou, než si z tašky vytáhla knihu. Už na obale bylo vidět, že jde o Harryho Pottera, ale přeci jen na něm bylo něco zvláštního. Celá kniha byla v latině. Val tím trénovala své znalosti latiny pro kouzlení, aniž by tím vzbuzovala přílišnou pozornost, vždy se to dalo zamluvit tím, že je prostě fanoušek a zároveň studuje latinu a knihu čte jen pro legraci.*
*Dominic se zaobral zase ke svému počítači, proto už Val vnímal tak jenom napůl. Když řekla své jméno, tak se na ní mile usmál, ale poté už se sklonil opět k obrazovce, hledajíc tam to, co potřeboval. Když potom zmínila přítelkyni, tak jsem mu na tváři vykouzli letmý úsměv.* No, řekl bych že Dominiců tady bude více než dost. Ale náhoda by to byla moc hezká. *Usmál se, aniž by ale zvedl pohled od obrazovky. Z toho jej ale vyrušila servírka, která přišla a vyžádala si objednávku od obou z nich. Dominic si objednal černou kávu, a pak se podíval na Val, čekajíc, jestli si i ona něco objedná.*
To nepochybně. *S úsměvem pozvedla kelímek a zavrtěla hlavou, když se jich servírka zeptala na objednávku.* Tak schválně, znáte drobnější, roztomilou, hyperaktivní zrzku žijící hlavně v noci? Jmenuje se Natalie a je o pár čísel vyšší než já. *Uculila se už když ji popisovala. Kdykoli si na Nat vzpomněla, automaticky ji to nutilo k úsměvu. Nejenom kvůli tomu, co se nedávno odehrálo ve škole. Její přítomnost jí dodávala jistou dávku vnitřního štěstí. Taková osobní neškodná droga s garantovanými účinky.* Blázínek, ale jen v tom nejlepším smyslu.
*Upír dívku poslouchal, a jakmile potom svým popisem přesně popsala Natálii tak se usmál.* Ach ano, tak v tom případě mluvíme skutečně o stejné osobě. Nat, jasně, malá hyperaktivní a zrzavá. A žije v noci. Ano, tak přesně to by k ní sedělo. No, co se té týče, tak tu beru jako svou mladší sestru, je vážně super. Ale tak nějak se nezmínila, že má přítelkyni. *Pronesl, načež nechal pohled na Val, a sjížděl si ji podezíravým, teďka už kritickým okem.*
Takže vy budete ten pan Northwood, co zmínila ona i Elaine. *Usmála se. Do mysli se jí vkradla vzpomínka na zmínku o tom, že spolu s Nat měli kostým na Harryho Pottera a Ginny. Při tom výškovém rozdílu to byla poměrně zábavná představa. Jeho podezíravý pohled jí však neušel, tak jen na obranu zvedla ruce.* N-no… J-je to relativně nové. Spíš… T-to ještě není oficiální. *Vysvětlila trochu překotně a lehce zčervenala rozpaky. Uhla přitom pohledem, páč si připadala jako zamilované tele, co není schopné dát dohromady souvislou větu.* Zmiňovala se o vás. *Porozhlédla se, aby se ujistila, že je nikdo neposlouchá.* O té party v Pandemoniu a o vlkodlacích. *Dodala tlumeně, aby ji slyšel jen on.*
Dominic sledoval Valerii, zaobranný svými vlastními myšlenkami, a tím, co měl u sebe v notebooku. Když pak ale začala mluvit, tak se jemně usmíval, snad jako znak toho, že jí poslouchá. Když ale pak zmínila vlkodlaky, tak už k ní ale pohled zvedl.* Ach ano, to bylo nepříjemné. Mám takový pocit, jako kdyby se mne ty bestie držely. Poslední dobou na ně narazím, kam Jen jdu. *Povzdechl si, a poté notebook zaklapl, odložili vedle sebe, rukama se opřel o stůl a podíval se na Val.* A copak vy jste zač? *Zeptal se Dominic.*
*Pousmála se, když to udělal i on. Měla ve zvyku zrdcadlit ostatní, obvykle to pomáhalo komunikaci.* Mám s vlkodlaky… Zajímavou zkušenost. *Usmála se jemně a onen úsměv se malinko rozšířil, když se jí zeptal, kdo je. Odložila knížku na stůl a opřela si hlavu do dlaní, pak sotva znatelně pozvedla dva prsty a spolu s nimi se nadzvedla i knížka.* Bude tohle stačit jako odpověď? *Zeptala se s úsměvem a knihu opět položila, než upila ze své kávy.*
*Dominic jí poslouchal, jakmile potom řekla že má s vlkodlaky zvláštní zkušenosti, tak si jen ti ještě povzdechl.* No, abych pravdu řekl, tak já s ním mám zkušenosti jen špatné, ale to asi bude proto, že jsem upír, a zkrátka si prostě nesedneme. *Pronesl, a poté se podíval na to, co dívka udělala.* No jako odpověď to bude jistě stačit. *Hlavou mu sice prolétla myšlenka že pokusit se to nějak tiše říct by bylo asi více efektivní, než takhle otevřeně riskovat, že si jich všimne nějaký civil, ale proti gustu... Nechtěl se jí do toho hrabat, tak radši ani nic nenamítal. Ona sama musela vědět dobře, co a jak dělat.* Takže k vlkodlakům asi tak. Nemám je rád, ale to už je asi tak souzeno z mé podstaty. *Pokrčil poté zlehka rameny.*
No, u mě to sice nemá nic společného s druhem, ale měla jsem to "štěstí," že první vlkodlak, na kterého jsem tady narazila, byla zrovna policistka, co měla všechno, jen ne dobrý den. *Ušklíbla se.* Ale pokud by nevadilo, vlkodlaky bych teď asi jako téma raději oželala. Nebo vůbec špatné vztahy mezi podsvěťany. *Pousmála se.* Chystáte se na trhy, nebo jste tady jen kvůli práci? *Hádala, zatímco bradou pokývla směrem k jeho notebooku.* Psala jsem Nat, možná tady bude a určitě by vás ráda viděla. *Usmála se.*
*Dominic ji poslouchal, a jakmile navrhla to, že by se mohli konverzaci o vlkodlacích a obecně špatných vztazích v podsvětí vyhnout, tak okamžitě souhlasil, pokýval hlavu, a jemně se usmál.* Ach ano, taky budu moc rád za to když toto téma oželíme. *přiznal, a poté se na ni jemně usmál, poslouchal ji dál, a ošil se.* Vlastně, no, jsem tu tak nějak kvůli práci, dalo by se tomu tak říkat ale na druhou stranu, šel jsem sem právě proto abych se vyhnul místům s větší koncentrací lidí. Moje poslední zkušenost s nimi nebyla moc dobrá, a proto jsem se rozhodl zůstat nějakou chvilku ve stínech. S Nat je to fajn, rád jí uvidím, ale myslím si, že trhy asi oželím. *Pronesl, a nervózně se podrbal na zátylku.*
*Poslouchala ho, pak chápavě přikývla.* Nebudu se vyptávat, hádám, že je to poměrně čerstvé. *Povzbudivě se na něj usmála.* Pokud byste trhy raději oželel, myslím, že by jí pořád udělalo radost, kdybyste ji alespoň pozdravil, mluvila o vás jen v nejlepším. Jen bych si tedy myslela, že nás jednou seznámí sama, místo toho… *Pokrčila se smíchem rameny.* New York je možná menší, než jsem si myslela. *Zavtipkovala. V tu chvíli jí v kapse zavibroval telefon se zprávou od Nat, že na trhy s Elaine už míří.* Teď mi psala, budou na trzích i s Elaine. *Usmála se. Nemohla se dočkat, až rusovlásku uvidí, stejně tak až uvidí její dohled. Měla Elaine ráda.*
*Dominic jí poslouchal a tak nějak se cítil být podvědomě tlačen mezi dva mlýnské kameny. Rád by Nat viděl, stejně tak jako Eliane, ale na druhou stranu opravdu nechtěl riskovat to že se objeví někde mezi lidmi, a budou tam ti upíři, kteří že jí tak zdemolovali. To byl právě ten důvod proč se o nich chtěl držet dál, aby si o nich mohl něco zjistit, a aby se jim případně nestavil do cesty a nestahoval na sebe a ještě větší podezření. Nakonec si ale jen pouze na moment si složil tvář do dlaní, a poté zase ruce položil volně podél těla.* No jo, co by jsme neudělali pro ty, které máme rádi, no ne? Tak jo, klidně jí napište, že se tam s ní sejdu, ale nebude to nic na dlouhou věc. Budu se asi pohybovat jen na okraji, nebudu se pouštět nikam do hloubky, a nejspíš i brzo odejdu, tak jen je dobré s tím počítat. Zase nechci dávat Nat falešné naděje o tom, že tam s ní budu blbnout a běhat, protože ačkoliv jí mám rád, tak to dnes rozhodně nehrozí. *Pronesl Dominic, s omluvným tónem v hlase.*
*Když viděla jeho vnitřní souboj, natáhla k němu ruku a povzbudivě ho pohladila po paži.* Nerada bych vás dostala do nějaké nepříjemné situace. Můžu Nat napsat, že se třeba potkáme někde na okraji areálu? Uvidíte se, ale budete mít svůj klid? *Navrhla kompromis, zatímco ho dál hladila po paži.* Napíšu jí to, ať ví. Nebo ještě lépe, že máte plány, tak to bude jen na skok. Věřím, že to pochopí a nebude se zlobit. *Usmála se na něj chápavě, než vytáhla svůj telefon a napsala Nat, že se setkala s Dominicem a že by se mohli všichni vidět, pokud by měla zájem, ale jen na skok, že má Dominic ještě plány.* Vyřešeno. Bude to v pořádku. *Dál na něj mluvila, jako by byl vyděšené štěně, které potřebuje uklidnit. Ne proto, že by snad byla situace tak dramatická, ale jí to vždy pomáhalo a věřila, že Dominic na tom bude podobně.*
*Když mu poté Val navrhla to řešení, že tam ani nebude muset možná chodit, jenom bude moc stát na okraji, tak se jemně usmála, a pokynul jí hlavou na děkovný způsob.* Děkuji, myslím že to bude postačující. Pak se s ní rád někdy sejdu, ale pro teď to je zase něco, co je v tu chvíli tak nějak riskantní. Ale věřím tomu, že situace se zase brzy vyřeší. *Podotkl Dominic, a usmál se na ní. Poté si konečně do své kávy nalil trochu krve, zamíchal to, a napil se.* Myslíte že ode mě nebude moc netaktní, abych vám navrhl tykání?
Rádo se stalo. *Usmála se a sama upila ze svého nápoje.* A doufám, že vše proběhne v pořádku, nerada bych dneska zase bojovala. *Ušklíbla se při vzpomínce na nedávný konflikt v Central Parku a ve zraněné noze jí přitom škublo, jako by rána byla čerstvá, tak tiše sykla. Castor skutečně odvedl perfektní práci, ale rychle srostlé svaly prostě bolely i po zahojení a nebyla si, při své znalosti démonologie, která se téměř rovnala nule, jistá, zda v noze nemohla mít nějakou zbytkovou infekci, nebo jed. Na nabidku tykání se usmála.* Naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím jen Val.
*Překvapeně, a trošku i starostlivě, se na dívku upír zadíval.* Bojovat? Snad nejste nějak vážně zraněná. *Pronesl, opět s obavou v hlase, a sjel si ji pohledem, i když pro něj asi bylo v tuto chvíli nemožné si čehokoliv všimnout. Když potom přijala jeho návrh na tykání, tak se na ní vesele podíval, opět jí podal ruku, a Usmál se.* Dominic, nebo Dom, nebo prostě, jak vám to půjde přes rty. *Usmál se na ní, a poté se zadíval na hodiny.* Dobrá, a kdy že nás bude čekat?
*Ušklíbla se.* Vážně ne. Respektive už ne, původně jsem se na tu nohu nemohla postavit. Ale měla jsem štěstí na společníka, který uměl léčit. Zatracení Shaxové, při chůži to pořád to bolí jako čert… *Zamručela.* Jen jsem v poslední době měla pár nehod a mámě už začíná lézt krkem, že mám věčně něco od krve, vlastní, nebo cizí. A obojí je fajn, ale asi zvolím Dom, je to kratší. *Pousmála se. V odpovědi na jeho dotaz zkontrolovala telefon, ale zatím zprávu od Nat neměla.* Zatím nic, ale všřím, že se brzy určitě ozve. Asi mezitím v klidu dopijeme a pak půjdeme? *Navrhla.*
*Dom tiše zasyčel.* Jau, to nezní nijak moc přívětivě. No, ale doufám že ti bude jen lépe, a že budeš mít přinejlepším větší štěstí na nějaké neproblémové situace. *Mrkl na ní konejšivě, a poté se napil své kávy. Nad tím, že se mu rozhodla říkat Dom, jen spokojeně pokýval hlavou, a poté přikývl.* Ano, asi bych to taky tak viděl, že dopijeme a půjdeme. *Pronesl, a poté schoval svůj notebook do obalu, aby jej pak už jen mohl vzít a jít.* No a, abych teda trošičku rozvinul konverzaci jiným směrem, ty někde pracuješ? Nebo se živíš prodejem kouzel, lektvarů, a podobně?
Nebylo. *Ušklíbla se.* Ale alespoň u toho nebyl žádný civil. *Dodala už klidněji.* Upila ze svého čaje, když jí zrovna zavibrovala další zpráva od Nat. Ze široka se usmála.* Budou u stánku s punčem, hned na kraji trhů. *Usmála se a snažila se rychle dopít, aby mohli vyrazit. Teprve až teď jakoby si uvědomila, jak moc jí rusovlasá upírka skutečně chybí.* Já jsem akrobatka. *Usmála se nad jeho dotazem.* Vystupuji, občas učím. *Vysvětlila, když dopila svůj drink.* V klidu dopij, pak vyrazíme.
*Dominic poslouchal a přikyvoval. Když potom zmínila, že byla ráda, že u toho nebyli civilové, tak se zasmál.* No tak to já říct nemůžu. Ve většině případů, když jsem měl nějaký problém, jak s upíry, vlkodlaky, nebo nedejbože s démony, tak u toho byl nějaký civil. No ale ještě že máme nějaké ty páky, jak je na to donutit zapomenout, a nebo je donutit si myslet, že to byl jen výplod jejich fantazie. *Pronesl, a pak se jen Letmo usmál.* No, tak tomu říkám vcelku hezké povolání. Učíš hádám akrobacii? *Optal se Dominic.* Já jsem programátor. Volnočasově hacker. *Oznámil, a pak se nervózně usmál.* Nic moc, ale mám to rád.
*Povzdechla si.* Já zatím s pamětí manipulovat neumím, jsem ráda, že zvládám to, co zvládám, měla jsem učitele jen krátce a snažím se pochytit něco málo z knížek, co mi nechal. *Poklepala na knihu Harryho Pottera.* Proto ta latina, v angličtině ani francouzštině není ani jedna. *Ušklíbla se.* Ano, učím akrobacii a je to skvělá práce. A náhodou, programátor nebo hacker zní skvěle. Takový jiný druh magie. *Mrkla na něj, zatímco se oblékla. Trochu s námahou a tichým syknutím se zvedla.* Tak jo, vyrazíme.
*Poslouchal jí a po chvilce se zamyslel nad tím, kolik jí vlastně je let. A než by se stačil nadít, tak už jí tu otázku pokládal on sám.* A kolik že ti vlastně je? *Zeptal se jí Dominic a hned poté dal před sebe ruce na znamení obrany.* Tedy, samozřejmě nechci být vlezlý, Pokud ti to nebude vadit. *Usmál se na ni.* A ano, to programátorství je vcelku hezké, hackerství využívám tak nějak když už je nezbytná nouze. Asi tak bych to řekl. Snažím se do toho nezamotávat až moc, Snažím se to nevyužívat pro nějaké špatné účely, ale někdy se to vymkne kontrola. Jako třeba s těmi upíry, kvůli kterými se teďka tak nějak obávám do velké koncentrace lidí, aby mě tam ještě někde nečapli. *Pronesl a nervózně se zasmál.*
*Ve slabé chvilce jí napsaal a VALÉRIE mu pak zavolala. Domluvili se, že se sejdou a byl rád, že je to už dnes. Tedy dřív, než se má setkat se Styrou.* *Na sebe si oblékl něco méně formálního a víc pohodleného, než doposud, věřil že jí to nebude vadit a navíc nepotřeboval udělat dojem. Nebylo to rande.* *Přesto se jak těšil, tak měl i stažený žaludek... tomu se asi nedalo úplně zabránit. Navíc tu byl první. Jak taky jinak, když přišel o dobrých patnáct minut dříve.Objednal si černý čaj s citronem. Venku bylo bílo a čaj byl perfektní k tomu, aby se zahřál, navíc bude trvat beztak těch patnáct minut, než bude pitelný.* *Seděl a snažil se utřídit si myšlenky. Když konečně vešla a rozhlédla se, vstal od stolu a rozhodl se ji privítat stejně, jako se s ním chtěla přivítat ona na těch trzích, protože doufal, že to bude ok. Jemně ji tedy objal a snažil se vsugerovávat si, že objímá svou dceru, aby neměl žádné postranní myšlenky. Usmál se a posadil se ke svému čaji.* Jsem moc rád, že jsi přišla *nechal jí prostor, aby si odložila bundu, nebo kabát, v kavárně bylo teplo a teprve pak pokračoval.* Víš, rozhodl jsem se tady v New Yorku zůstat a přiznám se, že tady nemám vůbec žádné přátelé až na tebe... a Kim s Benem, které jsem potkal na těch trzích a je tady jedna věc, kterou můžu probrat jen s tebou.
*Zrovna byla začtená v jedné ze svých knih, když ji SMSka od Gereta dorazila a když si jí konečně všimla, nebyla už zrovna vhodná hodina na to, aby mu ohledně toho volala. Rozhodla se proto mu zavolat den následující. Domluvili se, že se sejdou v kavárně na Manhattnu, což Valérii vyhovovalo, protože se ráno potřebovala stavit něco vyřídit s lektorkou svých tanečních lekcí. Do kavárny sice dorazila dřív, než byli domluvení, ale Geret už tam i tak byl. Když si ho všimla, mávla na něj a vyrazila k němu, ale poněkud ji překvapil, když vstal, vyšel jí naproti a objal ji. Sotva na vteřinu se napjala, ale pak se její úsměv rozšířil a ona mu objetí vřele oplatila.* Ahoj Gerete…* Na jeho slova jen s úsměvem přikývla, odložila si na věšák fialovou péřovku a zůstala sedět jen ve stejně fialovém světříku, krémových zvonových kalhotách a modro-fialových kozačkách, co zpod nich vykukovaly.* I já jsem ráda, že jsem tu. *Přikývla, když přišla servírka, objednala si horkou bílou čokoládu a pak už jen poslouchala, co má na srdci.* Myslím, že je fajn, že sis našel i někoho dalšího, i když tě, samozřejmě, ráda uvidím. Oba vypadali moc fajn. *Bena sice sotva zahlídla, ale působil mile. Když vysvětlil, že má na srdci něco, co může probrat jen s ní, tušila, že nejspíš nepůjde jen tak o nějaký rozhovor, tak na něj jen kývla, ať vteřinku počká, převzala si od servírky s úsměvem svou objednávku a pak se k němu otočila.* Tak povídej.
Nejdřív bych se teda chtěl znovu omluvit, jak za ty trhy, tak především za hřbitov. Snažila jsi se chovat přátelsky a já to blbě pochopil a pak ta věc s tvým věkem... *začal a ihned se maličko zamotával, tak si odkašlal a zkusil to odjinud.* Víš, když jsme spolu poprvé mluvili, tak jsem ti asi mohl, nebo měl, sám nevím... říct něco, co jsem neřekl, protože jsem měl dojem, že by to pokazilo tu atmosféru, co jsme spolu měli, nebo spíš... co jsem myslel že máme. Každopádně... /ufff.../ *pomáhal si u toho rukama, ale i tak se potil, jak blázen, protože hovor to nebyl vůbec jednoduchý, aby zůstal korektní a zároveň vyjádřil co cítil.* Jde o... tvého otce. Chtěl... jsem se zeptat, jestli se vídáte a jak často, nebo tak. Říkala jsi, že tě opustil a podváděl tvou matku, když byla těhotná a žije s novou manzelkou. Kdy ty jsi se dozvěděla, že není tvým otcem? *došel konečně asi k jádru pudla a doufal, že to není přespříliš osobní aby mu odpověděla.*
*Už když načal trhy a hřbitov, zvedla ruku, aby ho zastavila, jelikož si nechtěla kazit už tak křehký mír tím, že budou celou situaci znovu rozpitvávat.* Gerete, už se stalo. Není třeba se za to omlouvat. Obojí bylo mé rozhodnutí a že to dopadlo jak to dopadlo? Dobře nám oběma tak a budiž nám to do budoucna varováním. *Pokrčila rameny a pousmála se na znamení toho, že to nebere zle, ale dál se o tom odmítá bavit. Když zmínil jejího otce, lehce povytáhla obočí, ale neřekla nic, dokud neomluvil.* Hádám, i bez čtení myšlenek, že to bude dost osobní dotaz? *Zeptala se přímo. Znělo to kousavě.* Nevídáme se. Popravdě, nemyslím si, že mě vůbec kdy bral jako svou dceru. Zmizel krátce poté, co jsem se naučila první iluzi. Nikdy se neozval. Minimálně se zachoval jako grand, když celé ty roky platil, a stále platí, alimenty, ale to byl jeho jediný příspěvek do mého života. Vidět mě nikdy nechtěl, nikdy nezavolal, nenapsal, nikdy se nezajímal. Popravdě ho ani jako otce neberu. *Vysvětlila. Nebyl v tom už ani vztek, spíš jakési smíření.*
*Bylo od ní hezké, že pochválila lidi se kterými se poznal, přesto to přešel. Ani jeden by mu s tímhle nedokázal pomoci, oba byli civilové. Navíc už na trzích mu naznačovali, že se ke Kim hodí a jemu nebylo příjemné vysvětlovat, že to tak není... Jak kdyby mu bylo patnáct. Zároveň jí teď nebylo příjemné, jak se znova omlouval, tak zvedl ruce na znamení, že chápe a šel tak rovnou k věci o které potřeboval mluvit.* *Tehdy když mluvili o jejím tátovi a o tom, jaké to pro něj bylo zjistit že jeho dítě není jeho dítě se sám nechtěl k tomu přiznat, protože by večer mohl dopadnou možná úplně jinak. Možná lépe. Protože by je to dostalo do otevřenějšího a sdílnějšího hovoru a na ten polibek snad nemuselo ani dojít. Jenže on ho tehdy chtěl mnohem víc, než se svěřovat a obnažovat duši. Takřka nic jí o sobě proto neřekl.* /Ale dokud se nikomu neotevře, jak by mohl předpokládat, že jej budou lidé chápat a že se stanou jeho přáteli?/ *Věděl, že pokud chce aby jej Valérie trochu pochopila, bude se muset svěřit a právě teď, když byl tolik nervózní ze Styry byla prostě tím jediným a nejvhodnějším člověkem se kterým o tom mohl mluvit. Jenže když se zeptal, očekával asi jinou odpověď, než dostal. Náhle si uvědomil, že i on o ní neví zdaleka tolik, co myslel.* To...mě moc mrzí. Myslel jsem... /No myslel jsem že spolu vycházíte/ A maminka...? Ta si pak nikoho nenašla? Nikdo tě... nevychovával? *Její slova mu úplně přeťala myšlenky na sebe. Vybavoval si, jak mu říkala o tom mentorovi... Kteý je teď taky někde pryč a má samostudium, jak to nazvala.*
Co? Že spolu vycházíme, že se s tím časem smíří a je teď rád, jakou má dceru? *Ušklíbla se.* Můj otec mi za ty roky napsal slovy třikrát, vždy to bylo po vyhrané soutěži a vždy to byla jen velmi formální gratulace. Nic víc, nic míň. *Na jeho dotaz mu měla chuť odseknout, že její maminka byla víc než schopná ji dobře vychovat, ale tušila, že to zrovna naznačovat nechtěl.* Ne, nenašla. Zvládly jsme to spolu. Možná ne dokonale, sám jsi mi naznačil, že se chovám jako by mi bylo víc než je, ale dělala, co mohla. Zvládat baletní vystoupení, několikadenní i týdenní soustředění a u toho vychovávat dítě, které není tak úplně normální opravdu není práce snů a já ji za to moc obdivuji. *Přiznala popravdě.* Hodně času jsme trávili s její rodinou. Párkrát jsem viděla i jeho rodiče, ale po čase to utichlo, jen přání na Vánoce a tak. Nejlépe jsem vycházela asi s dědou. A pokud chceš začít o mužském vzoru, myslím, že jsem vyrostla relativně v pořádku i bez něj. Možná, ne, zcela určitě, s daddy issues, ale jinak v pořádku. *Zadívala se na něj.* V současné chvíli mě ale napadají jen dva možné důvody, proč by ses mě na to ptal. Buď protože máš pocit, že mi pořád dlužíš omluvu za to, jak jsme se poznali, což si úplně nemyslím, ale pokud ano, prosím, nech to plavat. Nic tak tragického se nestalo. Nebo proto, že máš podobnou zkušenost a potřebuješ pohled z druhé strany..? *Zeptala se tiše.*
*No odhadla ho přesně... Jen mlčel a držel se hrnku s čajem, když mluvila o matce. Rozhodně nechtěl znít tak, že by k výchově jeden rodič nestačil, to by byl sám proti sobě. Přesto jak ji slyšel vyprávět co všechno její máma zvládla, měl dojem, že měl, nebo mohl pro Styru udělat víc. Dát jí... Normálnější rodinu. KDyby však jen on sám byl normálním mužem. Civilem...* Ne to... tak jsem to nemyslel *broukl tiše na obvinění, že zašel svými dotazy možná příliš daleko a chce snad zpochybňovat její mužské vzory, což by si nedovolil.* *Jasně že hned na začátku vytáhl ten hřbitov, aby se omluvil. Protože to že chodí s Natálií naznačuje - alespoň pro něj, že nemá o muže vůbec žádný zájem a on na to pořád myslel, že jí ten polibek vnutil a cítil se ohledně toho fakt špatně, ale teď zas zmínila daddy issues... Byl zmatený, ale asi bude opravdu nejlepší to jednou provždy pohřbít a už se k tomu nikdy nevracet. Zvlášť, když mu sama říká, aby to nechal plavat.* *Zvedl čaj a napil se, aby si rozmyslel, co říct dál. Dostali se fakt na křehkou půdu a jeho malé starosti s obnovou vztahu s dospělou dcerou se teď zdály skoro malicherné.* Jde o... mou dceru *vypadlo z něj konečně. nehodlal však nijak naznačit, že je starší, než Valérie. Měl dojem, že by je to od sebe ještě více rozštíplo.* Musel jsem ji opustit, ale nebylo to tak, že bych ji nemiloval. Nemohl jsem zůstat. Narodila se jen krátce poté, co jsem se stal vlkodlakem. Nikoho stejného jsem neznal, nevěděl jsem nic o světě stínů a ona potřebovala učitele. Mentora. Jako ty? *snažil se přiblížit situaci, aby nevypadal, jako hajzl, co se nepostaral jen proto, že nebyla doopravdy jeho dcerou nebo proto, že ze sobeckých důvodů nechtěl.* Vrátil jsem se do města, abychom... obnovili náš vztah, protože ji mám moc rád a v pátek ji můžu opět vidět. Jsem z toho nervózní, nevím zda zůstala stejná, nebo... Bude úplně jiná. *rozhodil trochu nešťastně rukama* Proto jsem tě chtěl vidět. Víc tě poznat... Už jsem měl nějaké vztahy s čarodějkami, ale... No, nešlo nikdy tak úplně o... přátelské rozhovory a vlastně mi došlo, že žádnou dostatečně neznám. Ne dost na to, abych jim... porozuměl? *Zvedl na ní oči a doufal, že se mu nevysměje, nebo ji tímto neurazil. Sám asi nejvíc teď potřeboval zjistit, jak se čarodějka v jejím věku chová a co má ráda... Přesto měl trochu obavy, protože Valérie se - přesně jak sama řekla, -nechovala na svůj věk, byla vyspělejší a nemusely mít tedy se Styrou vůbec podobné zájmy.* *Zajel si prsty pod šátek na krku, jako kdyby se dusil. Musel jej sundat, beztak měl dojem, že zhoří.*
*Nechala ho se napít, zatímco si sama hřála ruce o hrnek a všimla si, jak mezi spirálou šlehačky občas vykoukne malý marshmallow.* Dceru? *Zopakovala po něm téměř nevěřícně a byť mu sama před chvílí řekla, že má celou situaci s hřbitovem hodit za hlavu, teď se jí bolestně vrátil ten vtip, že by mohla být jeho dcera.* /Možná dokonce mladší, proboha… Chudák se cítil špatně celkem právem. A co její matka..? To vyrůstala celou dobu u nějakého cizího člověka?/ *Zmateně zamrkala, ale nechala ho mluvit dál. Pochopila, že tohle není jen tak nějaký rozhovor, co by spolu vedli v opojení alkoholem, nebo aby zabili čas na trzích, či jinde, ale že se skutečně potřeboval svěřit. Když viděla jeho výraz, natáhla k němu ruce a něžně stiskla ty jeho.* Gerete. *Oslovila ho jemně ve snaze ho uklidnit.* Už jen to, že se o tohle snažíš je víc, než by řada lidí udělala, natož po letech. Věřím, že minimálně to ocení. Jestli ti s tím dokážu pomoci já, to úplně nevím, netuším, jaké má zájmy, co má ráda… Ale minimálně se o to můžu pokusit. Koneckonců, o své zájmy se dělím ráda. *Usmála se.* Jiná nejspíš bude, ale to nutně nemusí být špatné. Hlavně klid a snaž se nad tím přemýšlet spíš pozitivně. Souhlasila, což už je samo o sobě šance, hm? *Dodala povzbudivě.* Řekni mi o ní něco, kolik jí je, jak se jmenuje, cokoli co mi sdělit chceš, jak si ji pamatuješ. *Požádala ho se zájmem a upila ze své čokolády, aniž by si všimla, že jí šlehačka zanechala na nose bílou tečku.*
*Tak nějak tušil že v ní vyvolá zmatek, ale spíš si asi myslel, že když nebude mluvit o věku, spojí si to s vlastním příběhem. Pro každou čarodějku je dosti traumatické zjistit, že jejím otcem je démon který s největší pravděpodobností její matku znásilnil. Ne však u něj. Eila byla tak šťastná... když si myslela, že je to on. Toužil se zeptat jak to bylo s ní a její mámou, ale nedokázal být tak netaktní.* *Přikývl, posilněn jejími milými slovy a i když bude muset prozradit její skutečný věk, hodlal to vzít asi nejlépe od počátku. Nadechl se a chtěl tedy začít, když však zvedl pohled, uviděl šlehačku na jejím nose a ztuhl. V jeho břiše cosi zmučeně zaskomíralo.* Máš... něco.. tady.. *dotkl se prstem vlastního nosu a hlavou se mu napříč tématu rozběhlo asi milion scénářů toho, jak jí tu šlehačku vlastním jazykem olizuje, ona k němu žádostivě vzhlíží a pak se líbají.... Třepl hlavou a odkašlal si, přičemž odvrátil pohled.* Eghmmm, promiň *šeptl preventivně pro případ, že by jí jeho myšlenky zasáhly a snažil se zkoncentrovat, aby ihned pokračoval.* Jmenuje.. se Styra *pokýval hlavou nad tím, jak je šikovný, ale pořád měl před očima její drobný nos a detailní vizualizaci polibku autentickému tomu, co měli na hřbitovní lavičce. Chuť jejích rtů... Ten nádherný obličej, úsměv a oči.. Jjeí čarodějné znamení na čele, když se rozrušila a okamžitě tu byla i myšlenka toho, zda by iluzi udržela v posteli, kdyby se spolu...* je jí osmnáct! *Uťal vlastní ani ne pikosekundovou fantazii o dívce naproti sobě a vrátil se tím i sám víc na zem.* Jááááá... Uh, tak od začátku asi. Vlkodlakem jsem se stal před asi dvaceti lety, když jsem se se svou tehdejší přítelkyní vracel z baru. Není to podstatné *zavrtěl hlavou, jako by se snažil koncentrovat.* Jak jsem už řekl, Styra se narodila, když jsem o světě stínů skoro nic nevěděl a její matka... Neunesla všechnu tu tíhu a ... nebyla ve stavu se o dítě postarat, tak jsme odjeli. Opustili jsme New York a vychovával jsem ji sám. Než byla dost velká, aby mě sama požádala o to, abych jí našel mentora. Měli jsme štěstí a on se jí ujal, ale bydlel tady, tedy... v místě, kam jsem se nechtěl vrátit. Víš... Když jsem ti říkal o tom, že nechci nikdy žít pod vůlí někoho jiného, myslel jsem to vážně. Stalo se to jen jednou, na dva roky... a Už nikdy nechci být součástí ničí smečky! Jde o to, že jsme posledních osm let zůstali v kontaktu jen mobilem a i to jen málo, protože jsem většinu času žil v těle vlka, nebo dále cestoval a naše hovory... No nikdy jsem se prostě neodvážil zeptat se na... Ty víš, na čáry, kouzla... Nevěděl jsem, jak začít a zda je to vhodné. Ty čarodějky... Svojí mocí se chlubily, co umí a tak... nepřišlo mi prostě fér se ptát. *Rozhodil rukama, značně rozčarován. Konečně se jí taky opět podíval do tváře. Nu, pořád byla tak krásná jako v den, kdy se rozhodla za ním na bar přijít a dát mu šanci, jako člověku, jako vlkodlakovi, kterého její kama- současná přítelkyně už od pohledu nesnášela.*
*Přestože se ho snažila uklidnit, k ničemu to moc nevedlo. Napadlo ji, že ho zkusí uklidnit jinak, skrze emoce, ale potřebovala napřed vědět, na co cílit. Nenápadně se rozhlédla po kavárně. Jediní další lidé byl pár na jejím opačném konci kavárny a dvojice znuděných brigádníků za barem. To bych mohla zvládnout. Pootevřela tedy svou mysl a snažila se soustředit na jeho myšlenky.* /Pro každou čarodějku je dosti traumatické zjistit, že jejím otcem je démon který s největší pravděpodobností její matku znásilnil./ *Těžko říct, její matku neznásilnil. Vypadal jako její otec.* /Eila byla tak šťastná… když si myslela, že je to on./ *Takže to u Styry nejspíš bylo podobné. Dál ho se zájmem poslouchala, ale když došlo na chvíli se šlehačkou, měla co dělat, aby neodskočila. Jeho myšlenky byly dost grafické. Ne že by jí to nutně vadilo, ale teď potřebovali řešit jiné věci. Jenže i přes jeho omluvu se tyhle myšlenky rozvíjely dál. Dokázala si udržet vážný výraz až do vteřiny, než se sám utnul svým komentářem a v tu chvíli už to nedokázala.* Všechno v pořádku… Tedy, za mě, koukám, že jsem se ti z hlavy nevypařila tak moc, jak ses mě snažil na trzích přesvědčit… *Pronesla s klidem, který jí stál snad veškeré zbývající sebeovládání a odpila ze své čokolády, protože spálený jazyk dokázal alespoň na chvíli odvrátit myšlenky od toho, jak absurdní celá tahle situace byla. Nejenže seděla v kavárně s vlkodlakem, který by věkově opravdu mohl být otec, se kterým zažili něco poněkud neotcovského na hřbitově a na něm to zanechalo takový efekt, že na to myslel teď, když jí vyprávěl o své stejně staré dceři poté, co se vyspala se svou přítelkyní v bytě své mámy. A navíc k tomu zcela vážně dodal, že se snažil zjistit, jaké čarodějky jsou přes to, že s několika vlezl do postele. Doslova každá jedna z těchto věcí byla v nějakém smyslu špatně sama o sobě. Dohromady byly definicí chaosu.* Ježíši Kriste. *Řekla pouze a složila hlavu do dlaní, aby se nezačala smát.* Promiň, Gerete, moc se omlouvám, to co mi říkáš není ani v nejmenším vtipné a přísahám, že se nesměju tobě. Ale tohle všechno dohromady je trochu nad moje síly, dej mi moment. *Přitom však dál tiskla jeho ruku a snažila se tou trochou magie, co měla pod kontrolou, ho alespoň trochu uklidnit, kdyby se chtěl začít vztekat. O nic přece nešlo, vše bylo v pořádku. Když se trochu uklidnila, začala mu postupně odpovídat.* Já to naprosto chápu, Gerete, ale nemůžeš vymazat svou dceru, biologicky nebo ne, pokud ji jako dceru bereš, jen kvůli vlastnímu strachu. Nebo, můžeš, ale těžko říct, zda ten vztah někdy ještě dáte dohromady. To, co mi ale vyprávíš, mi ale nezní, jako bys to udělat chtěl, prostě jsi jen nevěděl co udělat jiného a to se může stát komukoli. Věřím že i Styra to chápe a proto souhlasila s tím setkáním. *Vysvětlila svůj pohled na věc.* A asi i chápu, že pokud dotaz zněl "Jaké to je, být čaroděj?" dostal jsi spíš odpověď na to, jaké to je stran moci, ne stran života. Popravdě, sama nevím, co bych ti na tohle odpověděla já. Pro mě je to život s iluzemi, které kryjí má znamení, už od mala. Občas nějaké usnadnění práce. Neumím zatím dost, abych ti tady mohla vykládat o tom, jak mi to mnohonásobně zlepšuje život a jak je to dokonalé. Pořád se učím. A věřím, že podobné je to i pro Styru. A že ti možná vyčte, žes nebyl u jejích prvních krůčků s magií, ale bude ráda, že ses rozhodl být alespoň u těch dalších.
*Snažil se to přejít, jako kdyby se nic nestalo.* /Je sakra chlap, nedokáže tyhle své myšlenky kontrolovat a hlavně nic neznamenají... Jsou to jen proradné myšlenky./ *Nešťastně zamrkal nad tím, když mu řekla, že se mu z hlavy nevypařila.* /Pravda že na těch trzích byl odtažitý, ale co jiného měl dělat?/ *Vysypal proto na ni to, kvůli čemu se chtěl sejít ale její reakce byla... Nu asi spíš odpovídala spíš reakci na jeho pošahaný mozek a výplody fantazie kterými se nechal unést, než na to, co říkal. V jednu chvíli měl takřka neodbytné nutkání se zvednou a odejít, ale držela jej za ruce, tak to rozdýchal a spolkl hrdost. Konečně mu začala odpovídat a on se snažil myšlenkami nereagovat na špatný pocit co opět cítil a jen na její slova. Moc to nešlo.* /Vážně se mu chtěla smát? Sakra... Vůbec to nebyl dobrej nápad, neměl bejt tak blbej, že s tím šel právě za ní../ *dokonce mu i hlavou prolítlo, že ji možná přecenil, že se vždy za každých okolností chová jak dospělá.* *Vymanil své ruce opatrně z těch jejích. Tak aby neurazil, ale zároveň mu nebylo komfortní ji dál držet* Jo, hmmm, asi máš pravdu. Díky *vypadlo z něj, aby nebyl neuctivý. Přesto se nedokázal zbavit dojmu, že si z něj dělá prostě prdel, takže opět přerušil téma dcery a vrhl se na téma toho, co se mezi nimi děje.* Hele, víš že to nejde prostě vypnout, jak nějakým tlačítkem, nebo tak... *řekl maličko naštvaně, ale ne tak, aby to byla výčitka, to nechtěl.* Když jsme si povídali a ty ses na mě na té lavičce dívala, tak jsem prostě... *zavrtěl hlavou a zamrkal očima, protože mu to rovněž od sebe samého přišlo absurdní, ale když už se jednou na holku díváte tím jiným způsobem, je fakt těžký to pak znova nevidět a vlastní myšlenky nejde zastavit. Jenže jak s tím opět začal, nekontrolovaně se hrnuly dál. Spustila se sebeanalýza toho, proč jí napsal. Jak se cítil... a odhalení přišlo skutečně nečekané i pro něj. Převážila touha vidět ji. I když je spokojená s Nat, i když mohou být jen přátelé s čímž vlastně neměl problém. Chtěl ji vidět... rád se na ni díval i když ví, že by neměl, těm představám se neubránil. Kdyby nebyla čarodějka, byly by jeho představy bezpečně pohřbené v jeho hlavě. Byl na sebe naštvaný, že si je neudržel a ona si je prohlížela, jak stránky v časopise. Opět a pravděpodobně to nebude naposledy. Tyhle vjemy měl prostě během dne pořád. Občas šlo o absolutně náhodné ženy, kdy hodnotil tu ňadra, tu zadek a neznamenalo to notně to, že musí přijít a balit danou slečnu...* *Frustrovaně zafuněl a podíval se jí do očí, už bez studu. Vyrovnaně. Je kým je. Pokud ji to obtěžuje, nebudou se moci vídat...* Takže... Moje dcera... *zkusil to opět a v hlavě mu vyvstal jasný obraz asi desetileté dívky, jak se směje a utíká lesem. Volá jej a on ji celým srdcem zbožňuje jako nikoho na světě. V jeho mysli nebyl žádný druhotný podtext, čen čistá, rodičovská láska, kterou cítil a pak silná obava z přijetí...* /Co když se mu taky bude hrabat v hlavě. Uvidí, co si myslí o atraktivních ženách, jeho tužbách a fantaziích... Co když bude reagovat, jako dívka, které se teď dívá do očí./ *Nebo hůř, mnohem hůř. Bylo toho hodně na co není hrdý... Styra nenávidí zápasy, jsou pro ni brutální a pokud bude pokaždé muset hlídat své myšlenky a nemyslet na všechnu tu krev a násilí, které bral za normální...* *Natáhl opět ruce pro ty její a výjevy střídaly výjevy. První roky, kdy byla malá a přicházela do sklepa, kde se zmítal v agónii v řetězech při úplňcích během přeměn. Na slzy lítosti, když se vracel ze zápasů a ona mu ošetřovala rány, na její prosby aby s tím přestal, ale zároveň museli něco jíst a peníze nerostou na stromech. Na chladné noci v Kanadě, kdy celou noc nalepení jeden na druhém drkotali zubama, snažíc se přečkat noc v malé dodávce. Násilí, další zápasy, krev. Spousta krve. Skelný pohled mrtvých očí muže, kterého zabil, další, a další... Nelegální zápasy v Mexiku, ale i Anglii, Francii a Německu.* To čeho se bojím nejvíc je to... Zda jí není vlastně lépe beze mě a zda bych se vůbec měl pokoušet dostat do jejího života *řekl velmi chladně s vědomím toho, že co jí přávě ukázal a je jen zlomkem toho, co spáchal, ji možná bude děsit ve svech a pravděpodobně se bude snažit i možná odtud utéct. Neměl by jí to za zlé, ale co už, když se mu hrabala v hlavě, ukázal jí, čím byl a čím pořád je, když v sobě vypne jakékoliv pocity slitování.*
Takhle jsem to opravdu nemyslela, Gerete, omlouvám se. Jak už jsem ti říkala, když ti lezu do hlavy, nedělám to proto, že by to byla fajn zábava. Stojí mě to dost sil a soustředění, ale když to z tebe nejsem schopná dostat jinak a chci ti pomoct… *Lehce zvedla ruce na obranu, když ji pustil.* Já vím, není to omluva. Ale opravdu to dost pomáhá. Přísahám, že mi nepřišlo vtipné to, cos řekl, ani to, na cos myslel. Vím, že to nejde vypnout a vím, že je to moje chyba. A popravdě, ne, nijak se mě to nedotklo, ani si o tobě nemyslím nic špatného. Nevadí mi to. *Zadívala se mu do očí, aby mu potvrdila pravdivost svých slov. Její magie zjevně zafungovala, protože nebyl naštvaný, vypadal spíš jakoby se pral sám se sebou. Když jí pohled oplatil, tentokrát už bez studu, pousmála se a přikývla. Jenže tentokrát k ní natáhl ruce on. Zaskočilo ji to, ale vložila své dlaně do jeho a opět se začala soustředit na jeho myšlenky. Pokud se do té doby snažila v hlavě představit jakékoli možné pozadí jeho života, bylo tomu, co teď viděla před sebou na míle vzdálené. Její ruce se v těch jeho mírně zachvěly, ale nepustila jej. Neuhla ani při pohledu na jeho přeměny, krev, nebo mrtvé. Jen zavřela oči, aby se na výjevy dokázala lépe soustředit. Snažila se pojmout vše, nejen obrazy, ale emoce, nebo cokoli, co se jí podařilo zachytit. Nad jeho poznámkou jen pomalu zavrtěla hlavou a ruce mu v povzbudivém gestu stiskla pevněji, než jí naznačil, že tohle bylo jen málo z toho, co by vidět mohla. Když oči opět otevřela, v očích se jí leskly slzy, ale neplakala. V hlavě měla najednou prázdno a dopadl na ni jakýsi zvláštní pocit klidu, jakoby přesně věděla, jakého člověka má před sebou. A právě proto nechtěla odejít. Věděla, že ji potřebuje.* Děkuji… Za tohle… Za důvěru. *Vysvětlila, zatímco svou mysl opět s námahou uzavřela. Nebyla si jistá, zda se to nějak projevilo navenek, ale cítila se neskutečně unavená, přinejmenším mentálně.* Chápu, proč si to myslíš, ale myslím si, že kdyby jí bylo lépe bez tebe, tak k té návštěvě ani nesvolí. Věřím, že tě uvidí ráda. *Odpověděla tiše.*
*Sám jí do hlavy neviděl, ale rozhodl se plně otevřít. Pustit ji tam a ukázat jí všechno z čeho byl tvořen. Mnozí vlkodlaci i upíři o sobě v prvních letech a někdy i mnohem déle přemýšlí, jako o monstrech. On byl monstrem i kdyby vlkodlakem nebyl. Možná ne takovým, kdyby mohl zůstat u profesionální kariéry, ale přesto... Jiní získaly sílu a schopnosti až s přeměnou. On sílu získával tréninkem. Byl na ni zvyklý a jen se umocnila. Čekal, že ji vyděsí, co viděla. Možná i ten holý fakt, že když přehrával ty nejbrutálnější scény, necítil u toho nic. Postaral se o to, co muselo být vykonáno jako stroj. O to víc byl pak plný citů a něhy s lidmi, když už se nebojovalo.* *Je rád, že ani jeho představami o ní není uražena. Za to byl vážně vděčný. Přejel jí palcem po hřbetu ruky a maličko stiskl její dlaně ve svých. Velmi pomalu a neochotně pak své ruce stáhl k sobě* Já děkuju. *Řekl svým typickým chrapláčkem a přikývl v náznaku vděku. Nebylo to jen za její slova, ale především za ten důkaz. Za to, že neutekla, za to, že z něj nemá strach a že je ochotna se s ním dál bavit* Doufám, že sis nemyslela, že jsem pošťák... *odlehčil situaci okamžitě.* Nebo tak něco... *usmíval se.* Neměla... neměla bys chuť na něco sladkého? *popadl dezertní lístek a začal jej lustrovat očima, ale bylo jasné, že ty nejlepší zákusky budou mít u baru ve vitríně, kam se i podíval* Zajdu nám něco vybrat jo? Nedáš si třeba ještě kafe?... *On si asi dá, čaj už vypil a vlastně by ještě chvíli rád poseděl a ona po jejich hovoru taky vypadaa trochu přepadle. Zvedl se a šel objednat. Vzal pět kousků na jeden talíř a dvě vidličky. Dva pavlova s ovocem nahoře a šlehačkou, velkou makroknu a dva kousky různého dortu a položil to před ní, aby si vybrala.* Myslím, že nám cukr udělá dobře... a co nesníme, můžeš vzít domů mamince *navrhl a vzal si, co bylo volné poté co si sama vybrala. Kafe mu přinesli vzápětí. Malé černé + pokud mu řekla, že chce taky, tak objednal i pro ni.*
*Chvíli se nechala jen pohltit emocemi uklidnit tím nepatrným dotekem. Z myšlenek ji vytrhlo až jeho "děkuju," na které mlčky příkývla a jeho následný dotaz, zda si myslela, že je pošťák. Tiše se uchechtla.* Popravdě, napadlo mě, jestli neděláš něco ne úplně legálního, ale tipovala jsem spíš… Já nevím, něco jako pouliční závody, nebo tak? Tohle tomu sice není na míle vzdálené, ale přeci jen, je to jiné. *Pokusila se o vysvětlení. Než mohla zareagovat na jěho následující dotaz, už se probíral lístkem, než zamířil k vitríně.* Flatwhite, děkuji. *Usmála se na něj nakonec, když zamířil k vitrínkám. Bylo vidět, jak po tom jejich rozhovoru pookřál, což ji těšilo. Podobně uvolněný byl snad jen ten večer, co se potkali a to v tom hrál roli alkohol. Dnes, snad, ne. Když přinesl jejich objednávku a navrhl, že zbytek kdyžtak může vzít domů, vděčně se na něj usmála.* Vím, že to možná vypadá, že je legrace se někomu hrabat v hlavě, ale máloco mě tak vyčerpává, zvlášť když je kolem více lidí. *Povzdechla si tiše, ale jemně se pousmála. Chvíli se rozmýšlela, ale nakonec sáhla po pavlově. Představovala pro ni v tom chaosu něco známého, klidného, čeho se mohla chytit.* Myslím, že tě ještě zajímalo, co dělám. Tedy, kromě akrobacie, o té už jsem ti říkala. *Prolistovala se mobilem, aby mu ukázala fotografie z nedávné vyjížďky.* To bylo předtím, než jsem si zranila nohu. Tohle je moje kobylka. Ježdění je snad můj největší koníček hned po akrobacii. *Na fotce byla vidět překrásná albínská fríská klisna nastrojená v drezurním.* Jinak občas dělám rukodělné práce, ale hlavně čtu. Momentálně se snažím rozklíčovat obě knihy, co mám od svého učitele a občas do toho čtu i jiné knihy v latině, abych si na ni víc zvykla. No a jinak cokoli z kategorie domácích prací, od vaření přes šití až po sestavování nábytku. *Pobaveně se ušklíbla.* Vyrůstat bez táty mělo své výhody. *Byla v tom jistá dávka sarkasmu, ale naznačoval, že se s tím smířila.*
*Ten dotyk rukou si taktéž užil, ale nic se nesmí přehánět. Patří někomu jinému a popravdě... Kdyby s ní chodil on sám, určitě by nebyl moc šťastný, kdyby šla na schůzku právě s někým, jako je ON.* Pouliční závody *přikývl pobaveně.* V Evropě jsem měl choppera, ale závody jsem na něm nedělal *zůstal ještě chvíli v hravém duchu, než jim zašel pro trochu cukru. Snažil se udržet v hlavě název toho Flatwhite, co jí k tomu objednal a popravdě tak trochu ji na ten pavlovo zákusek tipoval, proto vzal dva, ale ani tak se nepustil do toho druhého, když se vrátil ke stolu. Namísto toho si vidličkou odkrojil kousek jednoho dílku dortu s kokosem, bílým korpusem, krémem a bílou čokoládou. I tento zasněžený mu tak trochu podvědomě asi připomínal Valérii* To je mi líto... Slibuju, že tě do toho nebudu už nikdy nutit, ale mám občas problém s vyjadřováním myšlenek, nebo... pocitů. Tys mi taky minule slibovala, že už to neuděláš. *Zaculil se škádlivě při poslední větě. Oba věděla, jak to dopadlo. Odkrojil si další kousek a vložil si ho do úst.* Dřív jsem se boxu věnoval náhodou profesionálně... Byl jsem takhle kousek před tím, abych se stal šampionem Velterovy váhové kategorie. *Pochlubil se ještě k tématu jeho vlastní dnes už poněkud jiné kariéry a naznačil prsty jak kousek. Ne vždy byl psancem žijícím na hraně se zákonem. Jmenoval pak ještě pár zemí, které během svých zcela svobodných let bez dcery navštívil a okrajově i to, co tam viděl hezkého, než se konečně dostala ke slovu i ona. Ukázala mu v mobilu nějaké fotky.* Zranila sis nohu? *pozvedl starostlivě obočí. Nevšiml si. Ani teď, ani na trzích... Obrátil opět pozornost k mobilu, protože tím že mu to ukazovala, musel být nahnutý dost blízko a nechtěl na ni z této blízkosti koukat moc dlouho, aby to nezačalo být opět... jakkoliv intimní.* Tvoje? Takže... Jezdíš často? Neměla bys tip na stáje, kde by byla možnost domluvit projížďky? *zajímal se hned.* Jednu dobu jsme bydleli pár měsíců v zimě na statku, Styře bylo osm a za práci u koní a na opravách jsme se mohli občas projet *zavzpomínal s láskou a ihned jej napadlo, že by dcera mohla být ráda, kdyby si něco podobného zopakovali...* Fakt? Aha v latině? Takže... čarodějné knihy *už už doufal, že by sdíleli lásku ke knihám určeným pro radost ze čtení, ale i tak na něj udělala dojem, že to studium bere tak vážně. Ale vaření teda jako rozhodně společné měli! I to kutilství. Nevěděl na který z jejích koníčků reagovat dřív, aby stihli všechno probrat. Vyptával se proto tak nějak na všechno, co ráda vaří a co vaří rád on, taky se svěřil, že teď renovuje barák, kde těch osmnáct let nikdo nebyl a že by moc rád dal do pořádku alespoň kuchyň a posezení u stolu, i když mu pak došlo, že Styra vlastně na Vánoce nemůže a on si musí zajistit program jinak. Pravděpodobně na jedněch z akcí pro lidi bez domova, nebo sociálních centrech pro osamělé, tak zas rychle měnil téma...* A cukroví jsi už péct začala? *Čas nádherně utíkal, až si všiml, že se venku udělala tma* Mohl bych tě doprovodit domů? *navrhl, když vstal od stolu, aby zašel zaplatit za útratu a nechat zabalit nesnězené zákusky aby se oba mohli obléct opět do zimy.*
*S úsměvem zavrtěla hlavou.* Nemusí, bylo to moje rozhodnutí. A ano, ale to jsem ještě netušila, co spolu budeme řešit. *Výmluvně se na něj podívala, ale v očích se jí jískřilo. Nezlobila se, že jí to vytknul, jednak to nemyslel zle, jednak to byla poměrně oprávněná výtka.* Profesionální box k tobě sedí. Ale… Hádám že teď už by to z návratem moc slavné nebylo. Nemyslím kvůli tvým schopnostem, spíš… No, však víš, cos mi ukazoval. *Povzdechla si. Když se zeptal na nohu, přikývla a ztlumila hlas.* Vílí magie dělá zázraky, ale vážně bych si to nerada v blízké době zopakovala. Narazili jsme v parku na pár Shaxů. Netuším, co zrovna teď dělají v New Yorku. Mohla by to být ta zvýšená démonská aktivita. /Anebo taky práce konkrétního čaroděje./ Jeden z nich mi probodl nohu, Ale už je to lepší. *Pokusila se ho uklidnit. Pak se opět usmála, jakmile se téma přesunulo ke koním.* Ano, moje. Má rodina vlastní několik těchhle krasavců, jen většina je tedy v tradiční černé. *Usmála se.* Dalo by se to domluvit přímo u nás ve stáji… Nebo také můžu zkusit přemluvit rodinu, jestli bych si mohla zapůjčit přímo dva z našich. Jsou to úžasně spolehlivá stvoření. *V tu chvíli se zarazila. Co když chtěl Geret prostě jen strávit čas s dcerou a ji do toho nechtěl nijak montovat?* Záleží na tobě. *Dodala nakonec s úsměvem.* Co se knih týče, nečtu samozřejmě jen v latině. Ale třeba Harry Potter v latině je opravdu zážitek. *Zasmála se, než se pustila do vyjmenování několika oblíbených receptů, toho, jak teď sama předělávala byt na ohnivzdorný a nakonec se svěřila i s tím, že vlastní kromě koně i havrana.* Jasně, ale makronky a podobné budeme stejně dodělávat až těsně před Vánoci. Klidně ti můžu jeden balíček odložit? *Usmála se a zvedla, aby se oblékla.* Budu ráda. Alespoň nemusím jít sama. Vezmeme to kolem řeky? *Navrhla, když se oblékla.* Alespoň si můžeme chvíli povídat, ty si můžeš zapálit… Vidím v tom pár výhod. *Pokrčila rameny nakonec, ale volbu nechala na něm.*
Celkově s hledáním jakékoliv práce je to trochu problém, mám kvůli tomu, co dělám pár záznamů u policie *pokrčil rameny, jako kdyby na tom přespříliš nezáleželo* Ale Ben... Co jsem ho potkal na trzích říkal, že by mi něco dohodil v místní ZOO *usmál se.* Vílí magie? a... ty sama ses nepokusila? *optal se asi trochu netaktně, ale myslel, že většina čarodějek přece ovládá léčivou magii.* Probodl? *zhrozil se. Představa násilí páchaných na jiných mu byla krajně nepříjemná a podvědomě nahlédl pod stůl, jako kdyby snad mohl něco přes kalhoty a botu vidět a odolával pokušení ji požádat, aby mu to ukázala, než se vnitřně napomenul s tím, že co on by asi tak vykouzlil s tím, co už ošetřovala víla... Uměl se o sebe postarat, cosi laicky zašít, ale hlavně to uměl dost s bylinami, čaji i obklady, ale to bylo poněkud primitivní s porovnáním s kouzly.* *Optal se tedy ještě na detaily toho napadení, jak k tomu ona přišla, kde byli Lovci a tak, ale nejvíc jej beztak zajímalo konkrétně její zranění.* Miluju černou *reagoval na koně okamžitě, ale pak mu došlo, že se chtěla pochlubit bílou kobylkou a než by jí svými slovy stihl vzít radost, pochválil samozřejmě to, jak její klisna vypadá zdravě a ve formě.* Jo, hmmm to zní dobře *usmál se maličko nerozhodně. Nerad by tvořil nějaké dluhy, ale pokud by domluvila zapujčení koní k vyjížďce u rodiny, hodlal i tak zapaltit, takže by to mělo být asi v pořádku. Ani na moment jej nenapadlo, že by její přítomnost čemukoliv bránila, naopak.* Kdybys měla čas, mohla bys jet třeba s námi? Pak bych ti s koňmi pomohl, to se nemusíš bát... *věděl, kolik je to práce.* Harry Potter *začal se chraplavě chichotat, protože ač by to sám nikdy nepřiznal, má samozřejmě sám přečtené všechny knihy. Jistě by se dalo vymluvit na Styru, které předčítal, ale on by si to přečetl i tak sám. Jen teda ne v latině.* Jo, super. Vyměníme si cukroví navzájem *souhlasil, protože hodlal sám napéct několik druhů. Dost se na to těšil, protože dřív vařil a pekl fakt často, ale když ztratili stabilní domov, tak se tomu věnovat příliš nemohl.* A vlka bys nechtěla? Chundelatýho, už trochu pelichá, ale jinak je zlatej *zazubil se okatě, když mluvili o mazlíčcích, sám žádné zvíře neměl a havrana si neuměl představit vůbec, už tak se bude muset seznámit se Styry kocourem, z čehož neměl úplně radost, ale tak snad si sednou...* *Zvedli se a ona souhlasila s nabídkou doprovodu. Usmíval se jak měsíček na hnojišti, když zmínila že si může zapálit, měl radost že přemýšlí nad takovými věcmi. Osobně kouřil jen ve dvou případech. Když byl velmi spokojený a dopřál si tak už jen tu psolední tečku ke štěstí, nebo když byl ve stresu společně s chlastem, takže by se nedalo o něm napřímo říct že je kuřák. V tomto případe si s ní fakt velmi rád zapálí a bylo fajn, že jí to nevadí.* *Natáhl si na sebe bundu a málem zapomněl, na balíček, co sebou donesl a vstrčil do vnitřní kapsy, který teď vypadl na zem a on jej narychlo zved* Ehm... tu jsem ti něco dones. Je to... jen taková drobnost *podal jí ručně zabalený, měkký dárek. Zabalený byl sice velmi minimalisticky, přesto dosti úhledně a čistě. Nikde nebyla vidět izolepa a papír byl do sebe defakto naskládaný tak, aby sám držel.* *Vzal zatím ty zákusky, vyšel před kavárnu na ulici a podržel jí dveře, aby také mohla vyjít a rozbalovat jeho dárek*
Právě. *Přikývla chápavě, ale když zmínil léčivou magii, podívala se na něj téměř dotčeně.* Na to, že máš dceru čarodějku si tu magii představuješ jako průměrný americký středoškolák stoletou válku. Příliš jednoduše. *Povzdechla si.* Není tak jednoduché se naučit léčit komplikovaná zranění. Jasně, drobné oděrky, modřiny, řezné rány, to sama zvládnu. Ale nadvakrát probodnutý kotník už chce větší znalosti anatomie. "Nějak" to zacelit sice jde, ale pokud nechceš, aby pak dotyčného dával složitě dohromady jiný čaroděj, nedejbože civilský doktor, protožes ho správně nezaléčil..? Nesrostly mu kosti, svaly? Představ si, že bys měl otevřenou zlomeninu a někdo ti jen nacpal kost zpátky, nějak zacelil kůži a řekl ti "Tak jo, jsi v cajku, běž." Jak by to asi dopadlo? *Lehce se při té představě otřásla a jen se tiše zasmála, když zmínil Lovce.* Viděl už jsi nějakého, co jsi v New Yorku? *Zeptala se.* Myslím, že ti to odpoví na tvou otázku. *Ve zkratce mu povyprávěla o bruslení a jak pak s Castorem se Shaxy bojovali, ale jeho jméno nezmínila. Pro jistotu. Nad komplimenty jejich koní se pousmála.* Já taky, ale když se narodila tahle krasavice, věděla jsem, že bude moje, černá, nebo ne. Byla zvláštní, jako hříbě hrozně svéhlavá a drzá, ale vyrostl z ní ten nejtrpělivější kůň, co znám. *Usmála se. Když ale vyvrátil její obavy ohledně toho, zda nebude přítěž, rozzářila se jako sluníčko.* Naopak, pojedu s vámi moc ráda. Je tam moc pěkných jezdeckých stezek. *Přikývla souhlasně, pak se rozesmála.* Já se nebojím, většinou nám koně obstarávají stájníci, já se k tomu jen občas ráda nachomýtnu, je to fajn relax. *Pokrčila s úsměvem rameny, než se znovu rozesmála nad jeho otázkou stran vlka.* No… Pokud nemá blechy, moc nesežere, občas se nechá podrbat a nebude ničit nábytek, brala bych. *Mrkla na něj když zamířili ven. Při předání dárků jí lehce poskočilo obočí a usmála se.* Díky za připomenutí, taky pro tebe něco mám. Říkala jsem si, že to k tobě sedí. *Usmála se a otevřela tašku, ze které vytáhla malý, úhledně zabalený balíček, který mu podala, než se sama pustila do rozbalování jeho dárku. Když uviděla bílé rukavičky se sovičkami, její úsměv se ještě rozšířil.* Awwwh, ty jsou nádherné! *Rozplývala se a rovnou si je nasadila místo svých.* A taky pěkně teplé. *Dodala uznale, v očekávání, co řekne na její dárek.*
*Dostal pěkně zdrbáno, cože si to jako představuje s léčením, až se trochu zastyděl, když mu to vysvětlovala a tvářila se při tom tam velmi vážně a lektorsky. Byla u toho fakt hodně sexy. Takže mu cukaly koutky úst a pak mírně zvedl ruce na obranu, že se jako vzdává* Dobře dobře, chápu *nehádal se a dozvěděl se něco víc o situaci s Lovci a o potyčce při bruslení, jen vrtěl hlavou. Nelíbilo se mu to, ale co moh dělat. Byla šikovná, že se o to postarala a on nevyzvídal, s kým tam byla, nebo jak se jmenuje, hlavní bylo, že je v pořádku* *Trochu jej však pak vyděsilo, když zmínila, že se o koně starají zaměstnanci. Zvedalo se stále víc červených vlajek... Už to, když zmínila, že koně vlastní její rodina a teď, že k tomu zaměstnávají lidi. Cítil se trochu... Jak šupák, když se živil pomocnými pracemi, nebo jako hůř, zápasy. Jak neandrtálec, nevzdělanec a primitiv, jen hrubou silou. Maličko jej bodlo uvědomění, že i kdyby byla na muže a nějakým zázrakem by ji získal... Její rodina by asi s jejich vztahem vůbec nesouhlasila. Taky co mohl nabídnout. Nic neměl jisté. Kdykoliv se mohl zranit tak, že nebude moci pokračovat a co dál... Raději ty myšlenky nechal, aby si nekazili večer.* Pordbat by se nechal, to jooo... ale s těma blechama a nábytkem... nemůžu nic slíbit *zavrtěl nad sebou hlavou, když se rozhodl dál rozvíjet jejich malou slovní teoretickou hru, která je oba bavila.* Co? ty pro mě taky něco...? aha *vyvedla jej upřímně z míry, rozhodně to nečekal. Pozval ji na schůzku a zas tolik se neznají. V tom obchoďáku na ni myslel, proto jí něco koupil a to že pro něj taky něco měla...* / myslela na mě taky? Musela, když to pro mě vybírala.../ *Cítil radost, když se jí sovičky líbily* Jsou bílé a hebké, jako tvoje vlasy* pronesl rozverně a rozbalil si balíček. Do ruky mu vypadl ocelový řetízek s kamenným přívěskem. Usmál se.* Aegishjalmur. Pěkný *šklebil se na dlaň potutelně. Bylo to víc, než jen to, že na něj myslela. Pořídila mu něco, co bude nosit na krku... Sám si nedovoloval koupit něco, čím by si ji označoval, tak vybral něco praktického, ale tohle gesto mu vážně udělalo radost, ať už si to, k čemu se on dopátral ona uvědomovala, nebo ne.* A pomůžeš mi ho pak připnout? *Laškoval teď již po cestě a mírně do ní strčil ramenem. Je jasné, že ne hned, když byla zima a ona si vzala ty teplé rukavičky, ale třeba se najde chvilka...* *Když šli kolem řeky, tak si skutečně zapálil a cítil se vážně skvěle. Chvíli nemluvili a vůbec to nevadilo. Ne jemu.* *Blížili se však až příliš rychle k místu, kde se loučili minule. Típl doutníček a vhodil jej vyhaslý do odpadkového koše.* Takže... napíšu ti pak ohledně tech koní jo? *Ujišťoval se, že původní nabídka platí a opět se cítil maličko nervózní, v ruce celou cestu držel ten přívěsek, na rukavice si sám moc nepotrpěl, ale z 90% je ani nepotřeboval, má fakt dobrou termoregulaci. I Bundu neměl zapnutou i když se mu na hruď už dostávala trochu kosa.* *Zastavil a konečně se jí opět podíval do tváře.* Moc jsem si to dnes užil, díky že jsi přišla a vyslechla mě.
*Pobavilo ji, jak ho tou přednáškou vyvedla z míry, ale narozdíl od něj to na svém výrazu nedala znát. Že by ho mohla vyvést z míry komentářem o zaměstnancích ji na vteřinu nenapdalo. Ona v tomhle vyrostla, bylo to pro ni naprosto normální a přirozené. Kdyby nechtěla, nemusela by ve stájích hnout prstem, ale… Ona to dělala ráda. Ne že by na to měla vždy čas, ale minimálně čas od času si vyhradila na koně celý den, aby si muhla užít i tuhle část života s nimi.* Opravduu? A sdělí i kde mu to vyhovuje nejvíc? *Ušklíbla se a podrbala ho na zádech, než mu dala klid na to si rozbalit i její dárek.* Nebudu lhát, nechala jsem si poradit. Chtěla jsem, aby to byl dárek s významem, ne první věc, na kterou někde náhodou narazím. *Upřímně ji těšilo, že se mu dárek líbí a že zjevně šlo o něco, co zná a skutečně to pro něj má význam. Tím dárek splnil vše, co od něj očekávala. Postrčení mu s úsměvem opětovala a přikývla.* Moc ráda. *Když došla k řece a on si zapálil, ona se jen spokojeně protáhla a užívala si ten klid a pohodu, která mezi nimi panovala. Zvlášť po jejich druhém setkání se obávala, že jejich vztah zůstane jen napjatou vzpomínkou na ten první večer, ale teď, když se jeden druhému otevřeli, si věci tak nějak sedly na své místo.* Určitě, já už to zkusím předběžně domluvit. *Usmála se.* Nápodobně, já děkuji za pozvání a důvěru. *Přikývla, ale pak si všimla, že přívěsek stále nese v ruce. Opatrně si tedy strčila rukavice do kapes.* Ještě ti zapnu ten přívěsek. *Vysvětlila s úsměvem. Jen buď potřebuju, aby ses sehnul, nebo alespoň obrubník, ať na tebe dosáhnu. *Rýpla si pobaveně.*
*Na narážku toho, kde mu to vyhovuje nejvíc se jen uchechtl a nechal nezodpovězeno. Třeba se k téhle malé hře ještě někdy vrátí, ale nechtěl to hnát až do krajnosti, aby to pro příště třeba neuzavřel. Stejně jej přes bundu náznakem podrbala na zádech.* Nechala sis poradit? *zvedl překvapením obočí, ale bál se zeptat od koho. To že o Natálií spolu nemluvili mu vyhovovalo. Dokázal by jí dát radu, nebo ji uklidnit, kdyby měly holky nějaký problém a ona by potřebovala vyslechnout, ale když byly v začátcích a vše bylo perfektní, tak to asi úplně nepotřeboval slyšet, za což se cítil maličko jako sobec, protože pro ni to mohlo být těžké o ní nemluvit. Jistě jí měla plnou hlavu, ale doteď se držela a on jí byl velmi vděčný.* Je perfektní *vyjádřil vděčně a usmíval se.* Děkuji. *Dostali se až do místa, kde se minule loučili a společně se ujistili, že budou nadále v kontaktu. Taky sledoval její pohled do jeho ruky a domyslel se, když si začala sundávat rukavice. Vnímal to s příjemným napětím.* Mám lepší nápad *nadchl se trochu až možná příliš a hned se jal svůj nápad uvést v praxi. Chytil ji pod zadkem a zvedl, jako kdyby nic nevážila. Držel, dokud mu řetízek nepřipla, a pak ještě o chvíli déle... nebo se omluvil a spustil ji, pokud by se jí taková familiárnost nelíbila. Trochu však doufal, že mu to dovolí, když si nic víc sám nedovolí.*
Ano. Klučina, co v tom obchodě prodával žil tím, co dělá. Takoví vždy poradí rádi a dobře, zvlášť když řekneš, že nechceš koupit něco s významem a něco se o tom i dozvědět, ne jen podat peníze a vypadnout. Byl to příjemný rozhovor se skvělým výsledkem, no ne? *Usmála se. Když ji zvedl, v první chvíli jen překvapeně lapla po dechu, ale pak se její rty opět roztáhly do pobaveného úsměvu. Instinktivně ho objala nohama, ale nebyl v tom žádný konkrétní zájem, spíš jen instinkt jak se zachytit a nespadnout, když rukama nemohla.* Tohle je taky řešení. *Mrkla na něj a ruce mu obtočila kolem krku, aby mu řetízek zapnula. Trochu se bála, aby ho prsty na krku nestudila. Jako z vlkodlaka z něj přeci jen sálalo teplo.* /Nebo jí to tak připadalo z jiného důvodu..?/ Sluší ti. *Poznamenala a kývla hlavou směrem k řetízku. Dlaně teď měla položené na jeho ramenou. Víc neudělala, ale rozhodně nevypadala, že by pro ni to, jak ji držel, bylo jakkoli nekomfortní.*
*Potěšen jejím vysvětlením se stále víc a víc nedokázal zbavit dojmu, že jejich schůzka připomíná skutečné rande. Mluvili, smáli se, jedli, vtipkovali a byli si stále blíž, takže ji bez rozmyslu popadl a zvedl dost vysoko, aby se mohla cítit v převaze, hodlal by ji držet pod zadkem jak dlouho bude potřeba, nevážila takřka nic... Jediný problém bylo udržet i ty zabalené zákusky v sáčku, ale na těch už mu zas tolik nezáleželo, když mu obtočila nohy kolem pasu a zatížení se tak velmi příjemně rozložilo. Jeho dlaně už nedržely její zadek čistě proto, aby držely váhu a mohl je dát víc do stran, až skoro pod stehna. nepamatoval si, kdy naposledy držel ženu takhle. Když sníh tiše padal a ona mu prsty jezdila kolem krku snažíc se odhrnout jeho vlasy a připevnit řetízek, co od ní dostal. Zahledel se jí do očí a svět se pomalu zastavil. Toužil ji políbit, ale udělat to nesměl. Obtížně polkl a dovolil si i pohled na ty nádherně plné rty, které byly jen malý kousek k tomu, aby se pro ně natáhl a ochutnal je. Přesto natolik daleko, aby to neudělal. Opatrně ji spustil na zem, ale z náruče ji nepouštěl. Jedna ruka mu od zadečku sklouzla po zádech nahoru, pod lem její bundy a tou druhou se dotkl její tváře. Cítil, jak se jeho dech neúměrně zrychluje a začíná být vzrušený. Její blízkost byla opojná a snažil se ji ještě moment udržet. Něžně jí odsunul vlásky z tváře a pohladil tvář. Toužil jí šeptat jak moc je krásná i když to o sobě jistě až příliš dobře věděla. Pak se sklonil a otřel své rty o její tvář v polibku a vdechl vůni jejího šampónu, kterým voněly její vlasy a mísily se s jemnými tóny parfému.* /Tak strašně sladká.../ *Rád by tak zůstal klidně vděčnost. Cítit její dech na svém krku a cítit její tělo na tom svém. Hrozně se však bál, že by to sama nenechala dál zajít a obava z odmítnutí každým momentem stoupala. Opatrně se s veškerým sebeovládáním odtáhl.* Dobrou noc *usmál se a vzpomněl si na taštičku se zákusky, které dostaly pěkně zabrat, ale k jídlu snad ještě budou. Rozpačitě jí je podal, když si volnou rukou přejel dlaní přes ústa až ke strništi na bradě v uklidňujícím, nebo též možná naopak nervózním gestu.*
*To, jak si ji ještě nadzvedl, aby se skutečně mohla cítit nad ním jí neskutečně imponovalo. Sama začínala cítit do dobře známé příjemné mrazení a až ji mrzelo, že ten pocit skončí. To očekávání, to, co se mohlo každou minutou zvrhnout. Poprvé se toho pocitu bála, teď ho hltala plnými doušky jako by to bylo to nejlahodnější, co kdy ochutnala. Nemusela mu číst myšlenky, aby si dokázala představit, na co myslí, když se na ni takhle díval. Když ji takhle držel. Když ji postavil na zem, ale nebyl ochotný, ne, schopný ji pustit. Cítila každou emoci tak zřetelně, jako by jí je sám popsal. Tiše, sotva znatelně vydechla, když ji pohladil po tváři, než ji na ni políbil a stejně jasně jako on si uvědomovala, že jen ten dotek v ní vyvolával touhu po něčem víc. A hlavně jakousi zvláštní chaotickou touhu otestovat, jako dobře na tom skutečně je jeho sebeovládání.* Jsi skvělý chlap, Gerete. A budeš ještě lepší v momentě, až budeš připravený si to přiznat. *Dodala. Zákusky si od něj převzala, ale dlaň nechala v jeho, když udělala krok dopředu a přitáhla si ho do polibku. Byl vášnivý, procítěný a přestože trval jen chvíli v něm bylo něco rozhodného, sebejistého. Uvědomovala si situaci i to, že nad ní má kontrolu ona. Pomalinku se od něj odtáhla s úsměvem, ze kterého se nedalo nic vyčíst a pokud ji nezastavil, zamířila domů.*
*Kluziště Wollman Rink bylo sice otevřené už skoro měsíc, ale tréninky a další povinnosti Val nedovolily se na něj vypravit až do posledního listopadového víkendu. Fakt, že šlo o první adventní neděli tomu zrovna nepomáhal, naa kluzišti bylo poměrně plno. Val se tím ale nehodlala nechat rozhodit. Na sobě měla černou péřovku a brusle ve stejné barvě, na nohou pak poměrně razící holografické leginy. S iluzí stran krystalu se dnes neobtěžovala, jen si stáhla čepku víc do čela tak, aby jej zakryla. Kus večera sice bylo na kluzišti plno, ale kolem půl osmé, kdy už zbývalo něco málo přes hodinu do zavíračky, se kluziště začalo vylidňovat. Val tak měla šanci si kromě normálního bruslení vyzkoušet i těch pár krasobruslařských figur, co uměla, beze strachu, že někomu v davu ublíží.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Remi si vybral, že se pro dnešní den vydá do parkz. a tak taky udělal. Za oblékl se do hnědých kalhot, bílého roláku a černého kabátu, na obličej si dal iluzi, takže nebyly vidět jeho rány. Ernovi řekl, že se bude ještě léčit a on svolil, proto byl rád za to, že mohl tak nějak v klidu ještě odpočívat. Vzal si se sebou kytaru a když došel do parku, vytáhl nástroj, posadil se, a začal hrat5, ani nevěděl co. Tak nějak, co mu přišlo na mozek.*
*Timea seděla na jednom z kamenů na břehu jezírka v parku a sledovala hladinu vody, okolí, a tak nějak vnímala celou tu faunu a floru kolem. Dokonce ji napadlo, že by si do vody zase vlezla jako minule, ale bylo už dost zima, dokonce sněžilo a kdyby to udělala a viděl jí nějaký člověk, asi by nechápal, co tam dělala. Proto dneska jen seděla na břehu. Na sobě měla černé kalhoty, bílé svetr a černý kabát. Kolem krku měla bílou šálu a zamyšleně hleděla před sebe, když uslyšela hudbu. Zbystřila a otočila se za melodii, kterou slyšela. Chvíli ještě seděla, ale pak se postavila a šla tím směrem. Po chvíli došla k mladíkovi, který seděl na lavičce a hrál na kytaru. Tia se postavila o kousek dál a poslouchala.*
*Mladík dal hrál a Hrál, když se po chvilce sešli kolem něj lidé, tak se n ně jemně usmál. Nakonec ale, když tedy dohrál a kytaru uklidil, tak na místě zůstala stát, co si tak všiml , už je jedna dívka. Remi se na ni po otočil a jemně e usmál.* Líbilo se? *Optal se Timey, zatímco si kytaru v pouzdře, které bylo pevné a tmavé, položil vedle sebe, opírající ji o lavičku.*
*Jakmile dohrál, tak nějak si uvědomila, že tam pořád stojí a že je vlastně už jediná, která tma zůstala ještě poslouchat, koukla se kolem sebe a pak na něj, načež se usmála a lehce začervenala.* Ano líbilo, bylo to úžasné. To byla vlastní píseň? *Optala se Remiho a popošla o něco blíž.* Hádám, že tady chodíte asi často, občas zde slýchávám podobné písně. Teda pokud jste to vy, ale hádám, že asi ano. *Usmála se na něj mile.*
*Remi se na ni uculil a pak kývl hlavou na souhlas.* Ach ano, ano, toto byla moje píseň. Tak nějak je skládám spíše, než abych hrál jiné, hlavně tedy, poslední dobou.* Usmál se, a pramínek vlasů si dal za ucho, čímž odhalil jeho špičatý vršek.* Mam hudbu rád, o to více, když je vlastní. Vy na něco hrajete? *Zeptal se dívky a když vstal, pomalu k ní natáhl ruku.* Remi.¨
Aaa takže muzikant? *Uculila se dívka a sledovala ho.* A na volné noze zpívající jen v parku nebo máte i kapelu? Mimochodem, ty písně jsou opravdu krásné, jde vidět, že jdou od srdce a že to není jen tak ledajaká slátanina, kterou občas muzikanti vypouštějí ven. *Culila se od ucha k uchu a když viděla jeho špičaté uši, oči se jí rozzářily. Poslední dobou měla štěstí jen na upíry, ale konečně natrefila na vílu. Když jí pak podal ruku, potřásla si s ním.* Timea. *Pronesla a sledovala ho.* A hraju na klavír, občas zpívám, hudbu mám ráda od mala, přivedl mě k ní můj otec a nadání jsem podědila taky po něm. *Přiznala.*
*Remi se uculil.* Zatím ještě na sólové noze, ale ke kapele už není moc daleko. Bylo to delší dobu k řešení, a teď už je to skoro hotovo, takže kapela bude. A děkuji moc. *Usmál se. Ruku ji pak stiskl a pak na ni koukl.* Páni, na klavír jsem se vždy chtěl naučit, zvládnu na něj tedy jen základy, ale, no, snažím se. *Usmál se.* , mohu té někam pozvat?¨
Jestli budeš chtít, můžu tě to naučit. Občas dávám lekce, takže nebude problém, tě doučit zbytek a uvidíš, že za chvíli budeš válet. *Pronesla s úsměvem a dál jej poslouchala, když mluvil o kapele.* Teda, tak to držím palce, aby to všechno vyšlo jak má a pokud budete mít koncert, ráda se přijdu podívat a poslechnout si vás. *Mrkla a culila se.* Můžeš, pokud chceš, já budu ráda, že strávím trochu času s vílou. *Přiznala a víc se zachumlala do kabátu.*
*Remi se na ni uculil. Byl rád, že narazil na tak fajn osobu, přeci jen, po dlouhé době to byl někdo milý, kdo jej nechtěl sežrat a kdo se tu a ním držel, trávil čas a jen prostě ocenil jeho um. Na její návrh ji kývl a pak se jemně usmál, tak, aby jej ještě nebolela tvář.* Tak jo, to bude fajn, a jasně až se o tobě do vím víc a třeba to, jak té kontaktovat, tak se ti ozvu. *Uculil se. Pak se jeho úsměv o to více rozšířil.* Ale, a s kým pak mám já tu čest? *Optal se.*
*I Tia byla ráda, že po delší době potkala někoho, kdo je jí podobný, kdo je také víla a je milý. Ano Dominic byl milý, ale byl upír a ona poslední dobou měla štěstí jen na ně. Už si chvílemi myslela, že víly v městě ani nejsou.* Pokud chceš, dám ti na sebe kontakt. *Vytáhla z kapsy malý papírek a tužku a napsala na něj svoje číslo, které mu pak podala.* A nebo mě prostě najdeš v parku. Trávím tady dost času, nejen ve volném čase, ale taky proto, že tady pracuji, starám se o zdejší faunu a také pracuji v malém květinářství a zahradnictví kousek odtud. *Usmála se na něj mile.* Taky s vílou, konkrétně nymfou. *Usmála se na něj, měla hroznou radost.*
*Remi ji poslouchal, převzal si od něj pak číslo a vzala si jej k sobě. Pak se na ni podíval a usmál se.* Páni, pracuješ v zahradnictví, no i když, to bych u víly asi tipoval. V zahradnictví tady pracuje i manželka mého strýce, neznáš ji? *Řekl vile její jméno a čekal, co na to odpoví. Pak už i dál pouzdro s kytarou na záda a zamířil směrem ke kavárně.*
Mám ráda, když jsem poblíž přírody a vody, tak nějak mi to chybí. *Pokrčila rameny a usmála se, načež pak poslouchala co povídal a když řekl ono jméno, usmála se ještě víc.* Ano, je to jedna z mých kolegyň. Střídáme se, je moc milá a hodná. *Přiznala a pak spolu s Remim mířila ke kavárně na něco teplého, co by je zahřálo.* Je moc milá, netušila jsem, že má manžela vílu, vím, že tam občas pro ni do práce chodí. Jsou tak sladcí. Teď si dokonce budou adoptovat malou holčičku. *Usmála se, když nakonec vešla do kavárny a čekala až tak udělá i on.*
Ach, jak je ten svět malý, no ne? *Rozzářil se Remi. Když platí došli do kavárny, podržel ji dveře a posadil se, pak na ni mrkl.* Je hodná, a je i Mano, a ta malá, o té vím, je to Angie a budu ji dělat chůvu, někdy se za vámi stavíme, to by šlo. *Usmál se Remi mile.* Tak ji, a co si dáš? Zvu tě!
*Nad jeho otázkou jen s úsměvem přikývla, vešla a posadila se ke stolu.* Tu jsem ještě neviděla, ale prý tam bude taky občas chodit, tak se těším. *Usmála se.* Počkej vážně budeš chůva? Tak to je super, teda neumím si představit chlapa, jak hlídá děti, ale pokud ti to půjde, proč ne, to chci pak vidět. *Zasmála se.* A jen se stavte, budu moc ráda. Teď máme pár dní zavřeno, ehm trochu nás vykradli, ale až budeme zase v práci, bude fajn, když se zastavíš. Popravdě jsem ráda, za to, že potkám vílu, mám teď štěstí jen na upíry. *Podotkla a zazubila se, když pronesl, že jí pozve.* Víš, že nemusíš, ale moc děkuju, dám si latte.
*Uculil se na ní a pak nad tím jen mávl rukou.* Ale no, to nevadí, rád tě pozvu. araf se s Angie i zastavím, bude to hezké, bude asi po mamce a tátovi, na kytky, prý je moc milá. Trochu se toho bojím, ale to asi přejde. No a teď k tobě. Ty máš takhle, jako říct, někoho? *Zajímal se.* Manžel, přítel, dítě? *Zkusil a na tváři mu hrál úsměv.*
Co jsem slyšela, tak je to pravda. Květinám rozumí moc dobře, tak se těším až k nám dojde, určitě bude chtít pomáhat. A neboj se, hele myslím, že klíčem je to, najít společnou řeč a pak už to jde samo. Jsou to děti, s nimi to není tak složité, jak to vypadá. *Sladce se usmála, když pak změnil téma, lehce se začervenala.* Ne já děti nemám a nevím, zda kdy budu chtít. Manžela taky nemám a s přítelem jsem se rozešla před nedávnem a myslím, že jsem udělala dobře. *Pousmála se lehce.* A co ty? Jak to máš ty? *Optala se jej na oplátku.*
*Remi se na ni usmál.* Tak, třeba se něco najde, co ty víš. Ještě máme život přžed sebou.* Mrkl na ni. Pak už si spolu dopili čaj, a pokud neodešla dřív, tak se nakonec před kavárnou rozloučili a Remi se vydal na cestu domů.*
*Nejedno srdce v New Yorku se rozjásalo v záři vánočních světel, která rozzařují Central park v této nejkrásnější části roku. Při vstupu na vánoční trhy se návštěvník ocitne v pohádkovém světě, kde se snoubí vůně skvostných dobrot, skořice, teplého punče i svařáku. Celý prostor je ponořen do nádherné výzdoby, kde se každý stánek snaží předvést svůj unikátní vánoční šarm. Vzduch je plný vůně pečených kaštanů, horkých koblih a kořeněného jablka, což dodává celkové atmosféře tu správnou vánoční notu. Občerstvení na trzích je pravým rájem pro gurmány. Lahodné vůně palačinek s javorovým sirupem, křupavých bramborových hranolků a teplých vánočních nápojů jako horkého punče či svařeného vína se linou vzduchem. Zvuk vánoční hudby a veselého hovoru se prolíná uličkami.* *Procházka mezi stánky se stává magickým zážitkem, když oči návštěvníků spočinou na tisících třpytících se světýlkách a vánočních ozdobách, ať jde o baňky, hvězdu na strom, řetězy, střapce v různých barvách a podobně. Prodejní stánky lákají svou nabídkou ručně vyráběných výrobků a originálních dárků, které zde můžete sehnat pro své blízké. Od unikátních vánočních ozdob přes hračky a ozdoby do domu po teplé pletené šály, ponožky, kulichy a rukavice - vše zahaleno do vůně skořice a vánočního koření.* *Pro ty, kdo hledají více než nákupy, jsou připraveny různorodé aktivity. Vánoční dílny nabízí možnost vlastnoručně vytvořit vánoční ozdoby, čímž si návštěvníci mohou odnést kousek magie do svých domovů. Malí i velcí se mohou těšit na pravidelné vánoční koncerty, které naplňují prostor zpěvem tradičních koled a vánočních hitů. Na programu při začátku jsou školní sbory, posléze se přejde ke skupinám různých umělců.* *V závratném zimním vzduchu si návštěvníci mohou zahřát prsty na šálku horkého jablkového moštu či aromatického punče, kterými jsou trhy přímo prostoupeny. Chuťové pohárky budou rozmazleny rozmanitými lahůdkami, od tradičních vánočních cukroví až po světové speciality podávané na stánkových tržištích.* *Vánoční trhy na Manhattanu nejsou pouze místem pro nákupy a občerstvení, ale také pro rodinnou zábavu. Děti se mohou těšit na setkání se Santou a svěřit mu své přání, vyfotit se s jeho skřítky, jimiž jsou mladí studenti a dobrovolníci v stejnokroji, pohádkové představení nebo zábavná jízda na kolotoči. Setkáte se i s dětmi, které si hrají na kluzištích, staví sněhuláky a plní si srdce radostí.*
*Je to už druhý týden, co se vrátil do rodného domu a pořád se ještě neozval své adoptivní dceři. Pravděpodobně pro to, že Vánoce jsou pro ni vždy dost citlivým obdobím kvůli samotě. Obdobím, kdy nemohli být spolu a trávit svátky společně. Letos se to však konečně změní. Hodlal se ukázat až s dárkem a ideálně i jakž takž uklizeným domem, kam ji chtěl pozvat. Obával se, že to nestihne a došel k rozhodnutí, že veškerou snahu upře pouze k jediné místnosti - kuchyni a jídelnímu stolu. Vše ostatní bylo až druhořadé. Celkově před ním byla prostě hromada práce, ale na Vánoční trhy si čas našel, stejně jako minulý víkend kdy se účastnil Gatsbyho párty, kde se nakonec vůbec nebavil i když miluje tanec a společenské události. Nenašel se nikdo, kdo by jej zaujal, pokud nepočítal zmařený čas na baru s nesympatickou civilkou, které koupil pití a vůbec si nerozuměli. Už si ani nepamatuje její jméno, nicméně nepříjemná pachuť z celé akce zůstala. Připadal si osamělý. Asi stejně jako byla, nebo stále je osamělá i jeho dcera. Styděl se, za všechen ten čas, který promarnili. Jeho největší obavy se prozatím ukázaly, jako liché. Nikde jej nenaháněli vlkodlačí kulty, ani fanatičtí alfové. Byl klid. Možná až příliš velký klid. Přál si prožít tyto Vánoce jako obyčejný civil, kdy by neměl starosti o nic víc, než kolik napeče cukroví, kde sežene dárky a zda se povede večeře.* *Trhy jeho náladu značně pozvedly. Vždy miloval stánky, davy lidí a vstřebával Vánoční atmosféru. Pomalu se šoupal od jednoho stánku k druhému, zda mu do oka nepadne něco, co by se Styře líbilo. Občasně něco koupil, malé dekorace a tak a taky se zastavil před stánkem s horkou medovinou. Jop, tu si rozhodně nemůže nechat ujít.*
Napriek tomu, že v NY začalo zmné obdobie, nemá v zoo o nič viac práce ako doposiaľ. Zmeny sa mu nijako nemenia a možno len, že okrem bežnej práce teraz musí likvidovať aj sneh. Preto si dnešné voľno rozhodol užiť naplno a vybral sa do centralu na otvorenie vianočných trhov. Má so sebou aj malý pultík, ktorý člověk može poznať zo zápasov, na kterých predávajú jedlo rovno medzi divákmi. Kedysi dávno taký videl v nejakom filme ako na ňom hostesky v kasíne predávajú cigarety, tak sa rozhodol vyrobiť si taký. Nosí ho zavesený okolo krku, a napriek tomu, že dnes docela sneží nie je příliš naobliekaný. Stále si užíva zmeny počasia, ktoré mu NY prináša. Tak čo ochutnáme ako prvé. Zamyslí sa a ani sa nenazdá navštevuje tretí stánok s jedlom a zapratáva svoj stolík pochúťkami. Nerieši, že vyzerá ako exot. To nerobil nikdy. Proste užíva dnešnú atmosféru.
*Kim už kolikrát v přechozích letech napadlo, jestli není magor, když chodí na vánoční trhy se seznamem. Jasně, taky se tam byla projít, dát si punč, nebo něco podobného, a kochat se atmosférou vánoc, ale krom toho tam bylo pár drobností, které chtěla koupit. Narozdíl od velkých dárků, které už měla povětšinou objednané a zabalené s předstihem, tady byly věci, které si vyhlédla a chtěla je přijednom pobrat, když už tu byla. Dnes však nepřišla sama. Společnost jí dělala její modrooká blue merle border kolie, která poslušně poklusávala vedle své majitelky. Nápad s punčem se ale sesypal jako domeček z karet v momentě, kdy ucítila medovinu a vzpomněla si na tu, kterou si dali s Robertem v lunaparku. Třeba jí tady dokážou vyrobit něco podobného? Došla tedy ke stánku a objednala si medovinu se skořicí a jablečným džusem. Narozdíl od lunaparku, tady do stánkaře nezarazilo. Zatímco si objednávala, Maya došla až ke GERETOVI, kterého přátelsky šťouchla čumákem do nohy a koukla na něj, zatímco přátelsky vrtěla ocasem.*
*Vybíral dlouho, třebaže měl chuť na zcela obyčejnou, přírodní medovinu, zmátla jej široká nabídka. Krom typické mandlové, nebo skořicové, tu byla i borůvková.* /Borůvky mám rád... Moc rád./ *A to i ve vlčí podobě. Byl to boj, ale přišla na něj řada, tak musel něco říct. Rozhodl se, že teď si dá tu přírodní a o chvilku později tu borůvkovou, ať už do toho dávali co chtěli, chtěl věřit, že je to ideálně jen přírodní sirup, ale realita mohla být mnohem nepříjemnější. V podobě umělých aromat. Zaplatil a pořád měl ještě oči i mysl u borůvek, když slyšel, co si objednala slečna za ním. Rozpačitě si ji prohlédl a udělal místo.* /Jablečný džus do medoviny?/ *No nestačil se divit, jaké chutě dnes mladé dámy mají.* *Poodešel kus dál, aby nezavazel, ale přichomýtl se k němu pejsek té blondýnky s opravdu krásnýma očima. Borderky jsou považovány za nejinteligentnější psí rasu. Osobně by si asi vybral spíš Australáka, co je mohutnější, ale kdo je on, aby vybíral... Ještě by se pak s ním musel dělit o misku...* Ahoj malička *usmál se na fenečku a sklonil zápěstí volné ruky, kdyby chtělo zvíře nasát jeho pach. Nic dobrého u sebe neměl a i kdyby ano, bez dovolení by cizímu pejskovi nikdy nic nedal.*
*Natalie vešla na trhy a Elaine si oddechla když konečně sešla z námrazy. Natalie se pousmála a šla ke stánku se svařakem a o jednala dva, pro ní a Elaine. Trhy byly pro ní jako mladou upírku novinka a chtěla si je projít, vůně skořice a hřebíčku jí připomínala dětství a Vánoce v Kanadě* Páni to jt hustý...*Elaine se držela Natalie aby nespadla na ledu* je je...ale moc [link src="to.tu"] klouže *přidala Elaine a usmála se na to když jí Natalie nabídla svařák. obě si do něj nalili jejich Speciální přísadu, krev*
*Fenka ke GERETOVI natáhla hlavu a ruku mu očichala, než do ni začala šťouchat čumákem, aby si vynutila drbání. Kim mezitím zaplatila a otočila se, aby zjistila, kde fenku má. Když ji uviděla, jak prosí o drbání u neznámého muže, jen se pro sebe pousmála a došla blíž.* Zdravím. *Zazubila se.* Snad vás neobtěžuje. Je to zlatíčko, jen občas trochu vlezlé. /Nebo spíš, vybírá si chlapy, se kterými se bude bavit./ *Pomyslela si pobaveně.* Mimochodem, ty perníčky vypadají moc hezky. Doporučil byste mi stánek? *Usmála se se zájmem, než k němu napřáhla k němu ruku.* Jinak ahoj, já jsem Kim.
*Na podnose si nesie už slušnú dávku kontrabantu, od pečených gaštanov, ktoré si obľúbil až tu , až po rozne verzie vianočného cukroví. Prechádza sa pomedzi ľudí v rytme vianočných kolied a do toho si medzi ochutnávaním koláčikov pospevuje. Miluje staré klasiky, ale nevadí mu sa započúvať aj do niečoho súčasného. Mama mu večne vravela že má dušu starca, aj keď jeho telo je mladé. On len vravel, že si len užíva z každej doby to čo za to stojí. A nie je to tak že by mal večne rád len to hodne staré. Prechádza okolo okolo nejakých dievčat (NATALIE a Elaine), ktoré vyzerajú ako študentky a lejú si niečo do pitia. Len prekvapivo pozdvihne obočie a pokrúti hlavou.* Myslím slečny, že to tú chuť vína len pokazí. *Prihovorí sa a hodí si do úst pečený gaštan. Šupky z neho si skryje do vrecka svetra a chystá sa olúpaŤ ďalší.*
*Fenka měla mokrý, ale jinak heboučký čenich, kterým mu dloubala do dlaně, dokud ji neotevřel a prak pod jeho ruku vsunula hlavu, bylo jasné, že chce podrbat. Jen jemu to bylo trapné, hladit cizího psíka, tak se zahleděl k jeho majitelce. Ne to je v pořádku usmál se a vynechal pozdrav. I ona zvolila jeho častou taktiku, kdy člověk neví, zda vykat či tykat a řekla že jej zdraví. Bohužel to nemohl opakovat po ní.* Co tohle? jo… hmmm, no, ale nevím jak chutnají.* vyjádřil trochu bezradně* "já myslel, že bych je použil spíš jako dekoraci *vylezlo z něj rozpačitě. Trochu divný, ale to byl koneckoncůj obsah jejího kelímku taky. Každý má to svý…* Geret *představil se a potřásl jí rukou.* *I tak zamířil pár kroků od místa kde stáli, aby jí ukázal prstem na nedaleký stánek s cukrovím* Je to hned tady… Víš, já jako normálně peču, jen se mi to ale nikdy pak nechce zdobit *Měl potřebu se obhájit. Fenečka byla opět u něj, tak ji tentokrát pořádně pohladil.* Nechtěla bys ji nechat u mě, než si nakoupíš? *nabídl se. U stánků se tvořila fronta, někdo by mohl nedopatřením zvířeti šlápnout na nožku či ocas a jemu by to nevadilo. Medovinu v ruce doteď neochutnal, pořád byla horná, tak stejně nezbývalo než postávat a foukat.*
*Natalie dostala zprávy od Val a usmála se* Dominic a Val je nedaleko!..Jdem hledat! *Zatáhla za Elaine a vydala se do davu hledat. Nat se přitahovala lidmi s horkým pitím v ruce. Elaine se hnala za Natalii a povzdechla si* Počkej!! Natalie! Zpomal! *Vzala natalii za tuku a přitáhla jí blíž* Klid!..*Natalie se zastavila a koukla na Elaine. Přikývla napsala Valerii ať je najdou u stánku s půncem a obě se vydali tam*
Kdepak, nevadí. Sedmnáct. *Odpověděla na jeho dotaz s úsměvem, pak už jen poslouchala jeho vysvětlování.* Já tě nesoudím, neboj. Každý děláme něco. *Přikývla, zatímco se blížili ke stánku s punčem a ona vyhlížela dobře známou zrzavou a blond kštici vlasů. Když si obou UPÍREK všimla, s úsměvem k ni vyrazila, ani nevnímala, že zrychlila krok, když se blížila k NAT. Snažila se ale přesto být potichu, aby ji hned neslyšela. Na tohle plížení za rusovlasou už si zvykla, byla to jedna z jejích oblíbených činností. Jen doufala, že ji neprozradí kulhání. Když byla dost blízko, skočila ji zezadu na záda a pevně ji objala.* Nazdar, netopýrko. *Zazubila se, pak trochu rozpačitě zrudla, když si uvědomila, že jsou tam vlastně i Elaine a DOMINIC. S tím seskočila zpátky na zem a stěží potlačila bolestné zakňučení, když celou vahou dopadla na levý kotník.* Kruci to byl pítomý nápad… *Zamumlala.* Dobrý večer, Elaine, vás samozřejmě také moc ráda vidím. *Dodala a objala i druhou upírku, jen tak tak udržela vážnou tvář, když zaslechla BENŮV komentář ohledně dochucování pití. Dotyčný musel být civil, když si ničeho nevšiml. Rozhodla se tak krotit svůj slovník.* Speciální dieta. *Zazubila se na muže aniž by to dál rozváděla.* Jaký jste si daly? *Optala se obou žen s úsměvem, sama měla chuť nějaký vyzkoušet.*
Sedmnáct, páni, tak to jsi v podstatě ještě mládě. *Pronesl Dominic, a poté si zasmál. Hned poté se ale otočil na Nat, za kterou došli. Dlouho jí neviděl, a byl za tohle setkání vcelku i rád. Když ji dost vyobjímala Val, tak se na ní usmála, a potom k ní přistoupil aby jí on mohl věnovat vřelé objetí.* Ahoj maličká, moc rád tě zase vidím. *Pronesl, držící pevně ve své náruči, a spokojeně se usmíval. Když se poté odtáhl, tak pokynul i El, kterou taky upřímně docela rád viděl.* Tak co, jak se bavíte? Jak se máte? Optal se Dominic obou upírek.*
Val! *Nat se otočila na ni a objala VALERII pevně* Tak ráda tě vidím! Ani nevíš jak! Jsi v pohodě?-..Dome! *Nat hned objala DOMINICA ještě pevněji a nzazubila se* že se ani neozveš Hajzle! *Nat ho píchla do boku a překřížila ruce* Mám pro tebe něco Val..*Nat jí dala menší krabičku a usmála se* Otevřít později okay?..A ty..*Obrátila se na DOMINICA* Ty někdy odepiš..teď co se ti stalo krásko?
*Bob se rozhodne vyrazit na trhy. Minulý rok byly docela zajímavé. Chce si tu najít něco dobrého, protože má chuť na sladké. Na sobě má dlouhý černý kabát. Pod ním tmavé kalhoty a šedý rolák. Vlasy má trochu rozčepýřené, ale vůbec to nenarušuje jeho celkový vzhled, který je docela elegantní. Mezi rty má cigaretu. Pro běžného civila to je aspoň běžná cigareta. Jenže pro ty co vidí do stínů je zvláštní kouř. Není jako z běžné cigarety, ale v kouři jsou rudé jiskry magie. Jak jde parkem, tak si pobrukuje a jakmile se blíží ke stánkům, tak cigaretu uhasí a schová. Taková menší výhoda magie. Povzdechne si a sáhne si pro jistotu do kapsy. Má tam krabičku. Chce jít za TAYEM, ale nejdřív si chce dát něco dobrého. Napíše tak TAYOVI, že je v Central parku na trzích a vezme si něco dobrého. Víc mu nenapíše a zamíří mezi stánky. Narazí tam na stánek se sladkým cukrovím. Dominantní jsou perníčky. Jenže jemu se líbí linecké a rohlíčky. Takže tam stojí a zvažuje, co si dá.*
*Zrovna se chystal na řezání baličáku podle desky, aby mohl jít kreslit, když mu zacinkal mobil. Čepel odlamovacího nože tedy zasunul, aby předešel zbytečnému zranění. Ano, zahojilo by se mu to hned, ale nač si špinit oblečení. Předmět, co jej vyrušil, nato zvedl, zapnul a podíval se na to, kdo mu napsal. Zvesela se při přečtení jména usmál. Možná až potutelně, jako sluníčko na hnoji. Být tam Nat, určitě by se ptala, kdopak a copak mu píše, že se nemůže tvářit normálně. V rychlosti nicméně vstal, desku se vším odložil bokem, aby se to nepletlo pod nohy, když tak letá z jedné části své komnaty do druhé. Na sebe si vzal víceméně totéž, jako když se poprvé s Robertem setkal – bílou košili s volánky, černé kalhoty s vyšším pasem a korzet. Jako noty zvolil Steelky a ve finále přes sebe přehodil i teplejší kabát téže barvy jako měl kalhoty. Uši mu pak zdobily jednodušší náušnice s pryskyřicí. Do kapes si schoval mobil a klíče, zatímco přes rameno si přehodil brašnu s fotoaparátem. Před odchodem za Sashou si pak nasadil rukavice. Po chvíli přemlouvání a čekání nakonec nato vyrazili vstříc Central Parku, kde hned bez váhání začali čaroděje hledat. Nějaký čas jim to oběma zabralo, než Tay nakonec ROBERTA spatřil a rychlou chůzí k němu se svým doprovodem v patách dorazil.* Guten Abend, Lieber. *Pozdravil BOBA ve svém rodném jazyce, načež mu věnoval vřelý úsměv a otevřel náruč k objetí.*
*Okaté ignorovanie mu napovie, že v danej spoločnosti nie je vítaný, a tak sa rozhodne, napriek malej poznámke blond holky, posunúť niekam ďalej. Veľa ľudí postáva v radoch na varené víno, či medovinu, perníčky a ďalšie chutné zákusky, či dokonca rozne ručné výrobky od výmyslu sveta. Dokonca sa mu podarilo prejsť i okolo pódia kde má Santa svoju dedinku s elfími pomocníkmi a deti sa mu tam striedajú na klíne.* /Ja len dúfam, že tam nehraje toho Santu nejaký úchylák čo má rád detičky... predsa len by to bolo troch nevhodné./ *Napadne ho podivná myšlienka a radšej sa vzdiali, lebo by mal chuť sa postaviť do rady a zistiť to tak, že si mu sám pojde na ten klín sadnúť a podrobí ho výsluchu. Preto hľadá niečo čo by rozptýlilo jeho myseľ a pohľad mu podne na border kóliu, ktorá postáva u svojich majiteľov. Vyšší chlapík s pohárom teplého nápoja (GERET) a mladá blondýnka (KIMBERLY). Príliš si ich nevšíma, a len tak sa prihrnie k psíkovy.* Čauko ľudkovia. Pekná borderka. Mohol by som si ju pohladiť? *Zaujíma sa a už strká ruku do vrecka v ktorom nosí vždy nejaké psie a kočacie pamlsky.* Pamlsok? *Ukáže ho majiteľovi aby vedeľ, že to nie ej nič nezdravé.* Kus sušeného prasiatka. *Oznámi a čaká na povlenie.*
*Bob stál před těžkým rozhodnutím. Co a kolik cukroví si má vzít. Šlo o důležitější otázku, jako kdyby se měl rozhodovat, zda někoho oživí. Nakonec se rozhodne a řekne si o linecké, rohlíčky, vosí úly a perníčky. Má z toho radost. Našel si totiž rytuál v podobě nějakého teplého nápoje a něčeho sladkého přesně ve tři hodiny. Zaplatí a krabičku si dá do tašky, kterou si vezme také. V tom uslyší známí hlas. Oči se mu rozzáří a on se uměje na upíra.* Hallo der Schatz.* Pozdraví ho a obejme. Pak se oddálí a usměje se.* Vyrazili jste na trhy? Vloni jsem tu měl úžasnou kávu. Ale vám můžu koupit horkou čokoládu a jen ji upravím, abyste ji mohli.* Nabídne jim a zazubí se na ně.*
*Najít BOBA jim naštěstí nezabíralo víc času než samotná cesta do Central Parku. Jako první jej zahlédl Tay, u stánku s cukrovím. Bez váhání k němu došel a s radostí ho pozdravil. Když pak zaslechl, co ROBERT v němčině řekl, poděkoval v hlavě za to, že se nyní nemohl červenat. Kdyby byl totiž ještě člověk, určitě by se na jeho tvářích vyskytl ruměnec.* Naposledy jsem byl na londýnských trzích ještě před přeměnou, takže je tohle pro mě po delší době trochu..no už jsem si odvykl. Ale vypadá to tu krásně. *Uznale kývl a krátce se kouknul na brašnu s fotoaparátem, než opět hodil pohled po BOBOVI.* Já bych radši punč. *Předběhl mládě Sasha s lehce rozpustilejším úsměvem.* Když tu horkou čokoládu tak krásně nabízíš... rád si dám. *Zazubil se na ROBERTA Tay krátce.*
*Bob TAYE i SASHU poslouchá a má radost. Dlouho je neviděl a docela mu chyběli. Pak si však vzopomene, proč je neviděl a úsměv mu zmizí. Rychle se rozhlédne a zamíří ke stánkům s horkou čokoládou a punčem. Jde rychle a má červené špičky uší. U stánku chvíli stojí frontu a schová bradu i s pusou do roláku.* Dnes je zima, že?* Ozve se stánkař a Bob se pousměje. Pak se pustí do objednávání. Malou horkou čokoládu do velkého kelímku a stejně tak punč. Pro sebe si nic neobjedná. Odnese oba kelímky stranou mimo pohledy civilů a pro jistotu udělá kolem iluzi. Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne plechovku s krví. Odkupuje je od Ismaela pravidelně a vždy nějakou má. Krev z plechovky nalije do nápojů a znovu je ohřeje než jim ji donese.* Tak tady máte. Nevím jakou příchuť preferujete, tak máte tu nejběžnější.* Řekne s pousmáním a dívá se na ně, čekajíc až si vezmou kelímky, kde je civilský nápoj smíchaný s krví a krásně horký. Udělal to i jedna ku jedný, aby to bylo pro upíry poživatelný.* Jinak, já byl na tvrzích tady vloni. Sehnal jsem si tu dobrou kávu.* Zazubí se.*
*Jednoduše a s radostí se mladší upír rozmluví, což je v Sashových očích trochu nezvyk, ale už si pomalu začínal zvykat, že to mládě zvládne být i výřečnější. Zato čaroděj, s nímž mluvili, byl poněkud..no choval se zvláštně. Ne, že by se nechoval zvláštně i normálně, ale tohle bylo prostě divné. Tay se podíval na Sashu a nahnul se k němu, když ROBERT zmizel ke stánku.* Tohle bylo poněkud divné. *Dostane ze sebe, dívajíc se stále na ČARODĚJE, dokud nezmizí mimo jejich dohled. Druhý upír ovšem pouze pokrčil rameny, a tak si ten mladší pouze povzdechl. Jakmile se pak BOB vrátil, věnoval mu pohled, narychlo se usmál.* Danke, Lieber. *Mrknul na ROBERTA a upil si horké čokolády, téže jako Sasha svého punče. Sasha pak na ČARODĚJOVY slova s klidem kývl, zatímco Tay ho sjel zkoumavým pohledem. Nakonec to proteď nechal být.* Ja, zmiňoval jsi..půjdeme se projít? Mám tu foťák, rád bych něco zachytil.
*Bob se usměje a najednou mu cinkne telefon. Podívá se a uvidí, že se aktualizoval jeden příběh, co čte. Potutelně se usměje. Nebaví ho běžné knihy, ale oblíbil si příběhy na internetu. Lidé dokázali být kreativní. Navíc ho to bavilo číst. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasně. Třeba cestou najdu tu kávu.* Zazubí se na něj a rozhlédne se. Všimne si pár známých tváří, ale dnes s nimi nechce mluvit. Vezme TAYE bezmyšlenkovitě za ruku a jde s ním dál mezi stánky. Zhluboka se nadechne a usměje.* Tohle je jak stínový trh, ale bez stínů.* Zasměje se.* Kdybys viděl ten, tak budeš u vytržení. Tolik stánků a podivností. Kdysi dávno, někdy během třicetileté války jsem tam viděl i masožravé koně. Byli nádherní. Jenže tehdy jsem neměl peníze na to si je pořídit.* Uchechtne se a pustí Tayovi ruku, aby mohl případně fotit.*
Třeba ano. *Kývl s úsměvem, načež se spokojeně napil sladší horké čokolády. Byl zvláštní pocit ji mít po té delší době.* /Kdy jsem naposledy něco takového měl?/ *Z těchto myšlenek jej vzápětí vytrhlo to, že jej ROBERT chytil za ruku. V jednom momentu mu k jejich spojeným dlaním padl pohled, načež se pokusil proplést si s ním i prsty. Něco takového dělával často, tak byl zvědav, zda to ROBERTOVI nebude třeba vadit. Hlavu mezitím naklonil do strany.* Dá se tam sehnat i něco, co by dovolilo upírům vylézt ven přes den? Aspoň dočasně? *Zeptal se poněkud slabším hlasem. Byl si takovou otázkou lehce nejistý. Ale tak nějak doufal, že to možné je. Přeci jen, rád by se vrátil k předchozí práci. Nyní mu musí stačit focení během večera. Když se pak někde zastaví, fotoaparát vytáhl, načež jej i zapnul.* Třeba tam budou ještě někdy, znovu. *Usmál se na BOBA povzbudivě.*
*Kim se pousmála.* To už nechám na dotyčném, na co je bude chtít využít. Mám je jako dárek. Ale jestli budeš chtít někdy pomoci s pečením, dej vědět. Myslím, že jsem v tom celkem schopná. Možná bych někde našla i fotku loňských perníčků. *Usmála se na GERETA.* Dobře, ale dávej mi na ni pozor, nebo si tě najdu. *Pohrozila mu na oko, ale pobavené jiskřičky v jejích očích dávaly tušit, že se rozhodně nezlobí. Na jeho doporučení tedy zamířila k stánku, nakoupila tam nějaké cukroví a vrátila se zpátky. Skutečně ten malý vstřícný krok ocenila. GERET na ni nepůsobil jako nějaký magor, co by ubližoval zvířatům a ona tak nemusela žonglovat s medovinou, taškou a ještě vodítkem.* Díky. *Usmála se na něj srdečně, když se vrátila a to už si všimla, že se k nim připojil další muž (BEN) a zajímal se o Mayu.* Přísahám, ta holka má nejvíc nápadníků v celém New Yorku. *Zazubila se a přikývla.* Jen do toho, každá drbací ruka navíc je oceněna. Běžně s sebou nosíte pamlsky pro psy..? *Zeptala se, protože ji to trochu zarazilo, ale nakonec přikývla.* Koukám, že jste vůbec výborně vybavený. *Kývla pobaveně hlavou k jeho tácku a když dokrmil a podrbal Mayu, podala ruku i Jemu.* Kim, těší mě. Tahle kráska je Myosotis, ale říkáme jí zkráceně Maya. *Představila nakonec i fenku oběma mužům.* Tak, představování máme za sebou, jaké téma preferujete pro první rozhovor? Počasí, práci, nebo tématicky oblíbenou vánoční koledu? *Zavtipkovala.*
*Cítí jak s ním TAY proplete prsty a trochu ho to zaskočí, ale nenechá to na sobě znát. U jeho otázky se zamyslí.* Často tvrdí, že ano, ale ve výsledku ne. Velká část na Stínovém trhu jsou podfuky.* Zasměje se.* Ale kdysi jsem slyšel historku, že takové předměty byli, ale schovali je. Také je tu možnost stát se světlomilcem přirozeně, což nevím jak k tomu dochází, ale mám dvě teorie. Krev lovce nebo jde o věc povahy.* Zamyslí se.* Přesto je to nemoc, takže spíše jde o určitou mutaci.* Pokrčí rameny a pak zavrtí hlavou.* Ti už ne. Tyto tvorové se nesmí vytvářet.* Řekne a pak se podívá mezi stánky.* Oficiálně.* Dodá a tajemně se usměje.*
Jak se to vezme, chérie. *Zasmála se v odpověď na otázku NAT, ale když civil (BEN) poodešel, trochu ztlumila hlas.* Shax. Pár dní zpátky, tady v Central Parku. Byli celkem tři Poslali jsme je zpátky do jejich dimenze, ale tu nohu asi ještě chvíli budu dolečovat. Ani nevíš, jak jsem tomu férovi vděčná, že mě dal dokupy. Marně přemýšlím, kde jsou lovci. *Povzdechla si s hořkosladkým úsměvem. Ten se však jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v nadšený, když jí NAT podala krabičku.* To mi připomíná, také pro tebe něco mám. *Usmála se a z tašky vylovila podlouhlou krabičku.* Prosím, také otevřít až později. *Mrkla na ni, zatímco si tu její pečlivě zabalila. Pak jen s úsměvem pozorovala, jak se DOMINIC baví s oběma upírkami, sama spíše jen poslouchala, než se obrátila k Nat.* Jak dlouho máte dnes v plánu zůstat? Ráda bych obešla pár stánků kvůli dárkům, ale nechci na to být sama. *Usmála se na ni prosebně. *
*To teplo, byť sálající z jedné ruky, mu bylo příjemné. Se spojenýma rukama tedy neměl problém, jak by taky mohl. dokonce si s ním i propletl prsty, než vyslovil s nejistým hlasem jednu otázku. Dost by jej to zajímalo. Našpicoval tedy uši a když se ROBERT uráčil k odpovědi, bedlivě poslouchal, nechávajíce Sashu jít za nimi.* Víš, že mě to ani moc nepřekvapuje? *Nadhodil. Když pak zmínil i světlomilce, kývl. Nikdy s někým takovým čest neměl, ale od Morgana slyšel, že jsou vzácní a dost ohrožení.* Kamarád říkal, že to není žádná výhra. Prý jsou pak dost hledaní kvůli zkoumání..aspoň myslím, že něco takového zmiňoval. *Kouknul někam mimo BOBA.* Ale vím, že kdybych měl možnost se světlomilcem stát, něco takového by mě moc neodradilo. *Řekl nakonec, než se uchechtl.* Tak myslím, že ty jsi schopný přivést něco takového zpět na svět..a to, že je to ilegální, tě asi moc nezajímá.. ne? *Zasmál se tiše, odstupujíce dál. Nejprve vyfotil pár stánků, než se otočil k BOBOVI a foťák na něj namířil.*
*Bob mladého upíra poslouchá a pokýve hlavou.* Pravda. Já sám bych měl nutkání světlomilce zkoumat. Zkoumal jsem kdysi upíry i z jiných důvodů.* Řekne a pak se radši podívá někam, kde nejsou upíři.* Ale to je dávno, momentálně se zabývám neplodností čarodějů a posílení moci.* Řekne nadšeně a podívá se na Taye.* Pokud by ses stal světlomilcem, tak bych si s tebou rád dal kávu na mé střešní terase při západu slunce.* Usměje se na něj jemně. Pak se podívá na prosincové nebe, které se tváří, že každou chvíli bude sněžit nebo sněží.* Spíše mě to políčko, že se to nesmí, láká k tomu, abychto echt udělal.* Řekne a podívá se s úsměvem na TAYE.* Testuju limity.* Řekne a pak si všimne, že ho fotí.* Abys neměl, ze mě brzy celé fotoalbum.* Zasměje se.*
Tak jo..ale posaď se..alespoň.ti ten kotní[link src="k.obvazu"] * Nabídla Nat a jemně VALERII políbila čelo. Elaine oba dva pozdravila a Nat se podivala na DOMINICA* Doufám že víš že ta urážka nebyla myslena vážně..*Ujistila se rychle avzala Valerii Kolem pasu* Sluší ti to dneska..*Nat se usmála na krabičku a schovala si jí so kaps* Děkuji krásko *Nat se zasmála a dala jí maly pooibek na tvář * Joo..tohle..Eh..Asi vz dva se Už znáte..je to čerstvé takže nemůžu to říci s jistotou..ale jo..tak trochu mě tady Val políbila na kruhu akrobatické škole..*vysvětlila Natalie a Elaine si v klidu popíjela svařák* Taky jsem pěkně napínavý program..Setkání s Aless, první polibek s Val..dáš si svařák s trochou krve?..Kakao to není ale co už *Nat se usmála a zvedla VALERII do náruče a odnesla jí k nejbližší lavičce* A já tu klidně s tebou budu Val nemám nic na práci a chcu si to tu užít
*Vysvětlil, že perníčky prosvítající skrze jeho průsvitnou sáčkovitou tašku jejíž ušima měl volně provlečenou ruku, společně s adlším jeho nákupem, přírodními svíčkami a vánočním ubrusem, nenakoupil k jídlu, jak by se asi očekávalo, naštěstí to nevadilo. Dokonce dívka před ním navrhla pečení spolu. Bylo to to, co si myslel?* /Zve jej KIMBERLY na rande?/ *nebyl si jistý, ale vyznělo to tak, usmál se a navrhl že pohlídá pejska, aby o tom návrhu mohl přemýšlet. Ve městě se cítil sám, jak kůl v plotě. Byl vděčný za malou interakci s dívkou a jejím psem, ale vnímal to nevinně. Popravdě měl ještě plnou hlavu Valérie a to ještě netušil, že se dotyčná nachází jen pár metrů od něj, schovaná za davem společně se svými přáteli. Sklonil se k mazlivé fence a věnoval jí volnou rukou spoustu lásky a pohlazení po zádíčkách a hlavě. Usmíval se u toho jak blbeček. Věřil že samec by za ním pro podrbání určitě nepřišel.* *Zvedl překvapeně pohled na muže, který za ním a fenkou přišel. Vypadal trochu ošuměle, ale soudě podle toho, kolik věcí si sám koupil a nosil na závěsném pultíku před sebou to bezdomovec nebyl. Přesto v jistých lidech v okolí vzbuzoval mírný podiv a postranní pohledy. Geret k němu naopak pocítil sympatii, vědom si až příliš dobře jaké to je, neměl si s kým popovídat a cítit se sám. Vřele se usmál a postavil se. Bohužel si jej muž špatně vyložil, jako majitele pejska a on zrozpačitěl, když nevěděl, zda by směl povolit případnou mlsku, kterou muž vytáhl z kapsy.* Pohladit určitě *svolil a doufal, že nedělá chybu a Kim se nebude zlobit, naštěstí se majitelka již od stánku vracela a v jeho očích naprosto zabodovala, když se usmívala a neviděl v jejích očích žádné předsudky. On sám se často dostával do situací, kdy měl na sobě postarší oblečení a mnohdy ještě hůř, vypadajíc jak vágus a proto velmi oceňoval laskavé lidi. Tady by to do něj snad nikdo neřekl, když měl na sobě luxusní koženou bundu s límcem, přes který mu padala záplava umytých a rozčesaných vlasů a vousy měl seříznuty do rovné linky podél lícní kosti.* *Se smíchem jí podal vodítko a nechal rozhodnout zda kus sušeného prasiatka pejsek dostane. Do hovoru se nepletl, dokud nepřišlo na seznamování* Geret *podal muži přátelsky ruku a otočil se na KIMBERLY.* Super jméno, v duchu jsem si ji označil, jako Cassiopeiu, ale myslím, že tohle se k jejím očím hodí víc. *Prozradil tak nepřímo, že s dívkou netvoří pár, ale znají se jen chvíli.* Možná by nám BEN mohl doporuičit něco z toho, co si u stánků vybral *navrhl, když KIM pobídla oba muže k hovoru v duchu toho, jak se sami seznámili. Ty kaštany vypadaly vcelku dobře, už strašně dlouho pečené kaštany nejdel a dostal chuť si je udělat doma společně se Styrou. Konečně měl taky čas zjistit, zda se jeho medovina v kelímku už dá pít, ani jej nepřekvapilo že už je pomalu studená. Vypil tedy obsah na jedno napití a vyhledal blízký odpadkový koš, případně čekajíc, zda i KIM nebo BEN nebudou potřebovat něco do koše vyhodit, aby to vzal sebou.*
*Natiahne ruku ku kólii a jemne jej prejde po srsti a čaká na možnosť ponúknuť jej niečo chutné. Keď sa vráti slečna patriaca k tomuto psíčkovi rovnako milo sa na ňu usmeje, ale od psíka sa nestáva.* Celkom bežne. *Odpovie na jej otázku ohľadom pamlskov.* A nie len tie psie ale aj kočacie. Ono v meste je kopec těchto zvierat čo žije na ulici a normálne jedlo dostanú raz za čas, takže vždy u seba nosím niečo čo by im zlepšilo deň, kdeže domov si ich všetky asi nenarvem. *Zasmeje sa. On ich mal doma už tolko, že ak aspoň polovica z nich našla milujúci domov a nie opať ulicu, je šŤastný.* /Aha, jasné slušnosť... zas som zabudol./ Ja som Ben. Doma mám tiež zvieraciu spoločnosť. Síce to nie je nič s huňatým kožúškom, ale tiež příjemná spoločnosť. *Spomenie svoje dve sliepky, ale len okrajovo, zatiaľ čo podáva ruku Geretovi na potrasenie.* No, ak hladáte dobré sladké, klasika perníky sú top. Ale ja by som odporúcil aj jablčné zákusky tam na druhej strane za Santom. Pochúťka na teraz je úplne ideálna, keď do nej zaradíte, pečené gaštany a k tomu aj mandle v cukre. Tie robia asi na každom rohu, ale tieto mám hneď od vstupu. Kľudne ochutnajte, ja to aj tak všetko nezjem. Rád ochutnávam nové veci. *Ponúkne im zo svojho tácu, kopec jedla.* No a nápoje... V tamtom stánku, *Ukáže niekam kde ani neieje cez dav ľudí vidie,* Tam najú nealko svařák. Mýslím že za mňa bol top rybizlák. Aževraj tu majú byť aj nejaké stánky s masovými výrobkami, ale k nim som sa ešte nedostal.*Prizná.* Tak čo, pojdete si tiež dať fotku so Santom a elfami?
*Sasha jako by pro Taye ani neexistoval. Věděl moc dobře, že u nich je. Nemohl jej přeci jen nechat o samotě, problém by pak měli oba.* Z jakých? *Optal se zvídavě mladší upír. Možná mu ten důvod nažene strach, kvůli němuž by pak chtěl odejít..nebo kvůli kterému by bylo divné neodejít. Stihl pochytit, že od ROBERTA se musí očekávat vše a možná to bude bezpečné, možná taky ne. Kdo ví. Prostě to chtěl vědět.* /Co chceš na upírech ještě zkoumat? Encanto?/ *Pomyslel si, načež kývl na fakt, že to bylo už nějaký ten čas zpátky. Opět pak mohl být rád za to, že se mu ve tvářích nemůže vyskytnout ruměnec.* To je nádherná představa..těžko pak říct, zda i reálná. *Podíval se na BOBA.* Což je věc osudu. *Pokrčil rameny, načež si už začal připravovat foťák na focení.* Nečekaně. Je to jako strom se zakázaným ovocem. *Zašklebil se lehce, než kývl, nafotil pár věcí kolem, než namířil fotoaparát na ROBERTA.* Budu dělat, jako že to není můj záměr. *Opět se zlehka zašklebí, než se uchechtne.* Rád bych vyfotil i Sashu, ale to by bylo prd platné.
*Dominic byl zprvu rád za to, že mu Nat věnovala objetí, ale pak byl zaskočen jejím chováním.*Ehm, já jsem žádné zprávy...nedostal... *Dál už to ale nedořekl, jelikož se Nat začala věnovat Val a jej doslova a do písmene odbila. Uvnitř jej něco bodlo, něco podobného smutku, nechápavosti, jen si tiše povzdechl a upřímně už začal myslet na to, jak se odtud dostane, na co se vymluví, aby mohl zmizet.*
Je obvázaný, myslíš, že bych tady byla schopná dojít, nebo spíš, že by mě vůbec mamka pustila, kdybych to neměla zpevněné? Já mám jediný úkol, nerozbít si ho víc. *Zasmála se a přitulila se k NAT, když ji políbila na čelo, rukou ji přitom jemně drbala po zádech. Když popisovala jejich poslední setkání, jen se zachichotala a lehce zčervenala, ale úsměv její tvář neopouštěl.* Taky ses zrovna nedržela zpátky, hlavně když jsi samým okouzlením z té obruče padala, *poškádlila ji a oplatila jí polibek na tvář. Přitom se spokojeně usmívala. Padl na ni ten příjemný klid, co vedle NAT obvykle cítila.* Jinak, dalo by se říct, že jsme na sebe s DOMEM náhodou narazili v kavárně. Říkala jsem si, že budeš ráda, že ho uvidíš. *Dodala na vysvětlenou, ale neušla jí ta změna emocí z DOMINICOVY strany. Koukla po něm a omluvně se na něj usmála. Chápala sice Nat, ale bylo jí ho svým způsobem líto.* Klidně se pobavte, já tady dneska budu dlouho. *Navrhla nenápadně, jenže než to mohlo mít jakýkoli efekt, upírka už ji zvedla do náručí a odnesla k lavičce.* Nat, já fakt zvládnu chodit po svých, jak myslíš, že jsem se dostala sem? *Zaprotestovala. pak šeptem dodala* navíc, máš tu Doma, já počkám. Dám si mezitím třeba svařák.
*Když si všimla Dominica tak se provinile koukla na Dominica* D-Dome..já to nemyslela Já to fakt posílala zprávy..*Cítila se mizerně, po dlouhé době a tohle mu řekla? V očích měla menší slzy a začala jemně hladí Dominica po paži. Elaine si povzdechla a koukla na Dominica, když ho otočila od Natalie* Opravdu to nemyslela..byla to delší doba co jste se neviděli a trochu to na ní dalo znát..Jsem s ní víc než kdokoliv jiný takže jsem to poznala.. Dejte tomu chvilku..*Pak odstoupila a Natalie se styděla jako dítě když něco provede. Když Val na ni domluvila tak nat tiše zakňučela* Ale..*Nat se koukla na oba a promnula si oči* chci být s vámi oběma..
*Dom se na VAL jemně usnul, když a pak je jen sledoval s rukama v kapsách. Když pak k němu došla NAT, tak se na ni taky koukl a tiše si povzdechl.* Já envím, nic mi nedošlo, asi nějaké trable se spojením, netuším, ale...to se stane. *Hlesl. pak už se k ní naklonil, a přitáhl si malou upírku do náruče. Jemně ji pohladil po vlasech a tiskl si ji k sobě, spokojený, že ji má u sebe. Spolkl hořkost a pak se jemně odtáhl.* No,a jak jsi se měla ty, tedy krom toho, že jsi si někoho našla, abych to tak řekl? *Optal se na tváři se mu vyklubal úsměv.*
*Když se GERET zmínil, že k fence jméno sedí pro její modré oči, rozzářila se jako sluníčko.* Proto ho taky má. *Dodala s určitou hrdostí v hlase.* Tedy, kromě toho, že je z vrhu M, ale jméno dostala právě pro ty nádherné modré oči. *Vysvětlila a pak se zaposlouchala do BENOVA vyprávění.* To je od tebe moc hezké. Věřím, že to ta zvířata ocení. Taky si, bohužel, nemůžu vzít domů každé, ale jednou jich bude víc. Už to vidím tak, že v důchodu ze mě bude zvířecí máma. *Zazubila se.* Jaképak zvíře máš doma ty? *Zeptala se se zájmem, ale pak koukla po GERETOVI.* Ta otázka je, samozřejmě, pro vás oba. *Dodala. Musela se zasmát, když jim BEN začal nabízet jídlo na ochutnání, ale, no, když už ta nabídka přišla… Vzala si od něj pár pečených kaštanů.* Když jsem jako malá chodívala s rodinou na trhy, kaštany byly taková fajn tradice, člověk si tím vždycky dobře zahřál kapsy. *Uculila se.* Já teď měla medovinu. Já vím, GERETE, viděla jsem ten tvůj výraz, když jsem o té kombinaci slyšela poprvé od známého, taky mě to zarazilo, ale chutná to jako jablečný závin. Jen teda v tekuté formě. Na advent ideální. *Usmála se, aby mu dala najevo, že ho jen škádlí a nebere si to nijak osobně. Na dotaz ohledně elfů jen s úsměvem přikývla.* Věřím, že bráškové tu fotku ocení. Dokud tedy nepřijedou sami.
*Jen NAT povzbudivě stiskla ruku a usmála se na ni, aby upírka věděla, že se na ni nezlobí, ani to nebere nijak zle.* Taky se nikam nechystám. *Ujistila ji, ale pak už nechala rozhovor na nich, jen se vděčně usmála na Elaine, která společně s ní pomohla uvést situaci na pravou míru. Cenila si sice zájmu NAT víc, než čehokoli jiného, ale nechtěla, aby tenhle zájem zastínil další důležité lidí v jejím životě. Spokojeně je pozorovala, zatímco usrkávala svařák, který jí Nat podala. Fakt, že byl speciálně dochucený ji zjevně nijak nevyváděl z míry.*
Díky..*Usmala se na VALERII a políbila ji na čelo* joo měla jsem se dobře! *Natalie se usmála na Svého kamaráda a podrbala si hlavu* No potkala jsem Chiaru, jedna civilka pak jsem spadla na Kříž že stříbra, poznala jsem Val a pak s Alessandrou, která je fakt super..*Nat se zubila anapila se Svařáku* A co ty?..*Nosem tiše začmuchala a koukla na DOMINICA* Z tebe cítím Vílu *Dodala Nat a naklonila hlavu zvědavě* Že bys sis taky někoho našel, Dome? *Škarlila jej lehce a zasmála se*
*Dominic se usmíval, tak nějak si k sobě Nat tiskl a culil se.* Poslouchal, co se jí stalo, apak protočil očima.* Jsi pako. No, když mluvíš o Chiaře, z té je tak trochu upír...mám ji u sebe doma, a nevím nějak, co s ní dělat, ale asi ji dám někomu do klanu. Uvidíme no. *Pronesl a pak se nadechl.* No jo, tak nějak jsem teď v čerstvém vztahu s vílou. Vílákem konkrétně, ale...nemůžu být asi šťastnější. je strašně fajn, a strašně dobře se mi s ním tráví čas. *Přiznal pak Dom.*
*Když si od ní Nat svařák opět převzala, vrátila se k ním, ale nesnažila se do rozhovoru nijak zasahovat, spíše jen se zájmem poslouchala. Tedy, alespoň do momentu, než se zmínil o svém vztahu s férem.* Do jakého? Nedávno jsem jednoho poznala, na tolik náhod sice nevěřím, ale víly jsou moc fajn. Víš, tu nohu mi léčil jeden fér. Pomohl mi s těmi Shaxy. /Nebo spíš, on je vyřídil, já bych tu bez něj asi nebyla./ *Pomyslela si hořce, ale navenek nedala nic znát, jen se usmívala. * A vypadáš spokojeně. Gratuluji. *Usmála se na Doma.*
Vážně?*Nat se usmála a držela Dominicovi ruce s radostí* Gratuluji Dome!..Bych to do tebe nikdy neřekla ale jsem za tebe ráda! *Nat se zasmála a poskočila* A kdo to je? Jaký je..Povídej všechno! *Natalie pustila Dominica a jemně objala VALERII zatímco jí poslouchala* to je milý..Muselo to bolet..ale démona jsem zatím nepotkala..*Nat si sundala rukavice a dala je VALERII. Hned ji vrátila svařák do rukou aby jí nebyla zima* Ale zní to celkem akčně..
*Otázka na zvířata byla trochu legrační, vzhledem k tomu, že je vlkodlakem, ale nedal nic znát.* Já jsem se vlastně teprve před dvěma týdny přistěhoval. Nemám doma ještě ani nic zařízeno *přiznal.* *Jak začal BEN mluvit o sladkém, začal mít na něco chuť. Medovina jeho apetýt jen povzbudila, chtěl si dát ještě tu borůvkovou, ale zmínka o oříšcích v cukru, byla velmi lákavá*. Můžu jeden? *neostýchal se, když muž nabízel, zatímco Kim si vybrala kaštany. Nechtěl působit, jako nenažranec, spíš to měl tak, že projeví důvěru a přátelskou ochotu. Dělit se o jídlo povětšinou lidi velmi silně sbližuje. Bylo by super udělat si známé, když už ne přímo přátelé. V hlavě měl pořád ještě otázku toho, zda s ním KIM flirtovala, nebo ne, ale k tématu pečení se nevrátí dřív, než by případně měli vteřinku, dvě jen pro sebe, možná na konci, až se budou loučit, ale třeba se příležitost ani nenajde. Možná to celé byl jen zdvořilostní hovor a každý se teď rozuteče svým vlastním směrem. To byl prostě život… On sám se však nikam neměl, leda by vycítil, že jeho společnost už není více vítána, nebo by bylo povídání stále více rozpačité. Zatím se mezi nimi cítil moc dobře.* Však jsem nic neřekl* rozveselilo jej, jak bránila svůj džus v medovině.* Každému chutná něco, já bych ještě rád vyzkoušel tu borůvkovou... *Přiznal a vzpomněl si okamžitě i na to, že má cigaretové doutníčky stejné příchutě v kapse.* Můžem se tam klidně zajít podívat… *navázal na to, když BEN řekl, že ještě neobešel celé trhy a neviděl tak stánky s masnými výrobky. To sladké jej ale lákalo víc. Naopak Santa a ni Elfové nebyli jeho šálek čaje, ale co by pro společnost neudělal…*
*Podívals e na Val a děkovně pokýval hlavou.* Moc děkuji. *Zavrněl spokoejně Dom, a pak se podíval opět na Nat.* No, je to katolický kněz, tedy, vlastně otec by se dalo říct. A tak nějak, jo, vím jak to zní, se nechal svést, ale tak, jsme šťastní a spokojení, tedy alespoň já, ale jde to vidět i na něm. A jmenuje se Inocenc, moc milý, zvláštní, ale tak...hezky zvláštní. *Zaobalil nakonec Dominic.*
*Poškrábal sa na čele, keď sa ho Kim spýtala na jeho domáce zvieratá a trošku nervózne sa zasmial.* No... popravde mám dve sliepky. Jedna je Debbie a druhá Libby. Nie sú na úžitok, ale len na spoločnosť. /A kopec ľudí to odradí.../ *Nakoniec ale predsa len vytiahne peňaženku a obom im svoje slečny ukáže. Na oboch fotografiách figuruje i on sám, ale dominujú im sliepky. Keď ich ponúkne a oni si každý vezmú, na čo majú chuť, jeho úsmev už nie je tak ostýchavý, ale vrelý a veselý.* Kľudne aj desať. *Odpovie Geretovi a medzitým schová peňaženku s fotkami.* Tak sa možeme vrátiť kúsok spat k Santovi a ty si spravíš fotku. *Navrhne Kim* a my postrážime tvoju psiu lady a potom pozrieme na maso? *Potom sa obráti na Gereta...* ak si nový a nemáš do čoho pichnúť tak v práci by sa na zimu hodila výpomoc. Ak teda niečo zháňaš, v zoo majú teraz voľno.
Páni, fér a k tomu katolický kněz? To zní jako dobrá kombinace. *Zazubila se.* A příběh o tom, že upír svedl kněze snad možná ještě lepší. *Mrkla na DOMA, zatímco oplatila objetí NAT a vtiskla jí rychlý polibek na tvář a znovu ji začala drbat na zádech.* /Hezky zvláštní… To zní jako NAT./ *Pomyslela si se spokojeným úsměvem.* Vypadáš spokojeně. Zvlášť když o něm mluvíš. *Dodala s vědoucím úsměvem. Ona to měla úplně stejně, kdykoli došlo na řeč o NAT. S tou si teď mezi sebou předávaly svařák, než na ni koukla.* Příští platím já. *Pronesla tónem, který dával najevo, že je to pro ni rozhodnutá záležitost, nad kterou odmítá diskutovat.*
Má pravdu...Jsem opravdu ráda že někoho máš..Chtěla bych toho Féra potkat *Nat se usmála a usmála se na oba dva, Elaine tam stála a jen obdivovala stánky. Natalie se na ni koukla* No to ne! Chceš neco Dome? Pošlu Elaine jako ser- *Než to Nat dokončila dostala pohlavek od Elaine* Servírka nejsem..ale jsem hodná*Elaine se usmála a koukla na oba* co budete chtít? *Natie se usmívala a objala VALERII* Teplo *Natalie si užívala Teplo VALERIINA těla a odmítala jí pustit* Ty potřebuješ taky zahřát Dome..dej si něco! Abys náhodou toho Féra nenachladil
Slepice, tady ve městě? *Zeptala se pobaveně, ale byl v tom jistý zájem. Když jim BEN dokonce ukázal fotky, její úsměv se ještě rozšířil.* To je boží. Kde je proboha máš, v bytě? *Zeptala se, ale nebyla to negativní otázka, byla spíš jen upřímně překvapená. Pak se pootočila ke GERETOVI.* Však já taky nic neříkám. Ale bránit ho budu svým tělem. *Zazubila se a v duchu se pobaveně ušklíbla, páč přesně to už pro BOBA jednou udělala. Před tím, než začalo všechno to se Stíny.* Když už mluvíme o hlídání psí slečny… Poprosím jednoho z vás rovnou. *Podala vodítko tomu, kdo zareagoval rychleji.* Hned jsem zpátky. *Dodala a zamířila ke stánku, od kterého se za chvíli vrátila se třemi medovinami, borůvkovou pro GERETA, když se o ní přímo zmínil, repete s džusem a skořicí pro sebe a klasickou pro Bena, když si neobjednal nic konkrétního a opět si převzala vodítko Mayi, kterou přitom spokojeně poctivě podrbala. Ne že by si v poslední době mohla stěžovat na jinou než přátelskou společnost, ale s oběma muži se cítila mimořádně dobře. Oba působili, že jsou v pohodě a ona tak, minimálně v civilském slova smyslu, měla jakousi ochranku. Navíc, GERET i BEN se zjevně rozuměli i spolu, což bylo ještě lepší.* Tak dobře, jedna fotka, pak se mrknem po nějakém pořádném jídle pro chlapy. *Mrkla na BENA, zatímco vyrazili k Santovi.*
*Bob se na ně podívá a nevině usměje.* Kvůli jejich proměně. Zajímalo mě jak to funguje a proč se někteří mění. Je to zajímavá věc.* Vysvětlí s pousmáním. Má v laboratoři několik spisů o tom. Poslední je s Dragosovým jménem dokonce. Pak TAYE poslouchá a podívá se na SASHU.* Oh, to by šlo udělat, ale přes magický objekt. Jeden jsem kdysi viděl, ale byl extrémně vzácný.* Uchechtne se a pak zvedne lehce ruku, z níž vyletí několik jiskřiček. Ty jsou pro civily beze zraku neviditelné, neboť jde o jeho magii. Nesou se nahoru a on je sleduje. Pak zašeptá něco norsky. Brzy se z nebe začnou snášet sněžné vločky. Usměje se a podívá se na Taye. To, že ho toto kouzlo trochu vyčerpalo se snaží na sobě nedat znát.* Trochu jsem popohnal ty mraky.* Uchechtne se a doufá, že v jeho hlase není únava slyšet. Pak sáhne do kapsy, což mu připomene, ten dárek v krabičce. Je to krásná vyřezávaná krabička.*
*Dominic se otočil na Val, a s pokývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, pokaždé, když jsem s ním, a nebo jenom o něm mluvím, a nebo stačí jen na něj myslet, tak se cítím zatraceně dobře. Prostě jsme si sedli, a myslím si, že tohle je něco, co mě zkrátka a jednoduše mělo potkat. *Pronesl Dominic, mile se na ní usmál a poté svou pozornost přenesli na Nat. Sledoval, jak se projevovala její rozverná nátura, a spokojeně si jí sjížděl pohledem. Poté jsem musel zasmát.* To je v pořádku, já jsem měl před chvílí kávu, takže teď si asi nic nedám. Ale moc děkuji za nabídku. *Mrkl na ní. * No každopádně já nevím, jak dlouho se tady zdržím. Mám teď takový jeden vroubek u jednoho z menších upírských klanů, a nechci jim moc lézt na oči. *Vysvětlil Dominic okrajově.*
*Nadechla se, aby NAT odpověděla, pak se rozesmála, když zrzka opět pocítila Elaininy výchovné metody.* Ty si nedáš pokoj, co? *Rýpla si do ní se smíchem, než zalovila v tašce pro peněženku a podala Elaine nějaké drobné, dost na to, aby zaplatila piítí všem čtyřem.* Trvám na tom, Elaine. *Utnula jakékoli případné protesty.*Už dvakrát jste mě zvaly, dneska je řada na mě. *Usmála se a přitáhla si NAT blíž.* No já nevím, já myslím, že se spíš zvládnou vzájemně dostatečně zahřát… *Zamumlala, než trochu hlasitěji dodala* Teda… Cože? *Pak ale pozornost opět věnovala DOMINICOVI.* To chápu… Budeš v pořádku? *Optala se starostlivě, když zmínil ten konflikt s klanem. Sama o nich příliš nevěděla, něco málo, co zmínil Matei, když rozebírali Rumunsko, ale tušila, že o příjemnou záležitost nepůjde. Vzápětí se ale zasmála, když jí na nose zastudila sněhová vločka a vzhlédla. Pak se nepatrně zamračila.* Ty mraky se rozestoupily nějak moc a nějak moc rychle… *Zamumlala.*
*Bedlivě ROBERTA poslouchal, zatímco se občas rozhlédl po okolí, které po zastavení nakonec zachytil do fotoaparátu.* /Třeba nebude potřeba je tolik upravit./ *Pomyslel si, když se na jednu fotku podíval Poté pohled hodil na Sashu, kterému věnoval jemný úsměv, jako by mu naznačoval, že se baví.* Třeba je někde ukrytý. *Nadhodil pak mladší upír, načež se starší zašklebil.* Tak ať je ukrytý dál. *Vyplázl na Taye krátce rozpustile jazyk. Být tu Dragos, rozhodně nic takového neudělá, ale nyní..BOB to řešit nebude a Tay z toho taky neudělá vědu. Toho navíc zaujaly spíše vločky, které náhle začaly padat.* /Nemělo sněžit později?/ *Pomyslel si, ale i tak mu to nebránilo fotit dál. Ať už tedy ROBERT chtěl, nebo ne, vyfotil jej. Předtím spoušť přeci jen nezmáčkl.* Aha, rozumím. *Kývl, oči mu pak padly na ruku čaroděje, kterou strčil do kapsy.* Copak tam schováváš? *Optal se se zvídavým a zároveň neviňoučkým úsměvem.*
*Ealine odešla pro pití a zamávala VALERII. když si Nat poslecha co DOMINIC řekl tak se lehce vyděsila*..ty máš problémy?..Jestli jo..Tak ty borce zbiju na jednu hromadu! *Nat se postavila do bojového postoje a s ohledem na ostatní začala boxovat do vzduchu* Nebudou vědět co je dostalo! *Nat se usmála a dala pěsti dolů* Jen řekni a já je zbiju! *Nat se zaposlouchala co VALERIE řekla* A ty se chceš vzájemně hřát?~..*Zaškarlila VALERII a ušklíbla se na ní* Copak čarodějko moje?-..Woah..Ono sněží..*Když si všimla padajících vloček tak se usmála* víc perfektní to být nemůže..Mám to něj kámoše a přítelkyni.
*Bob se na TAYE dívá a poslouchá.* Může být zničen. Lovci ničili spoustu věcí. Nebo je ve Voidu. Ale odtamtud není možné se dostat.* Řekne s povzdechnutím a pak sleduje, jak padají vločky. Má sníh rád. Je to taková čistě bílá nevinná pokrývka. Přesto ho vždy fascinovalo, když do té jemně bílé dopadaly kapky krve. Když se ho zeptá, co má v kapse, tak se usměje.* Jo, něco pro tebe.* Řekne a stoupne si před něj. Chystá se krabičku vytáhnout, jenže do něj někdo zezadu narazí a jak je unavený z kouzla, tak ztratí rovnováhu a skončí v pokleku.* Omlouvám se.* Omluví se spěchající mladík a Bob uvidí, že krabička leží na zemi a je otevřená. Zlatý prsten s jemným dekorem a černým kamenem uprostřed je stále uvnitř. Tak krabičku zvedne podá ji směrem k Tayovi. Což z pohledu přihlížejících musí působit trochu jinak, než by Bob chtěl.* To je pro tebe. Sám jsem ho kdysi dávno vyrobil, ale až nyní do něj vsadil kámen a ochranné kouzlo.* Řekne a usměje se na něj.*
Samé špatné zprávy, jak jinak. *Uchechtl se mladší, načež se Sasha spokojeně usmál.* To s tím objektem je náhodou dobrá zpráva..pro mě. *Zazubil se. Tay nato protočil pobaveně panenky.* No jo, pořád tě ale můžu zachytit pomocí kresby. *Připomněl mu pak, než jej zaujalo ROBERTOVO gesto. Proto se taky zvídavě optal, co před ním ČARODĚJ schovává.* Vskutku? *Optal se lehce nevěřícně, hlavu stále lehce naklánějíc do strany. Pohled nestrhával jinam, stále jej soustředil na nižšího muže před sebou. Rychle sebou pak cuknul, když si všiml, že začal padat, ale naštěstí skončí pouze v pokleku. Pro sebe si v hlavě tedy oddechl. I tak si jej však starostlivě prohlédl, než se podíval přímo na předmět v krabičce. Překvapeně tak zamrkal a poté se jemně usmál.* Je nádherný.
*Dominic se na Val podíval, a jen jí pokynou hlavou.* Ano, tak nějak vím, na co si dávat pozor, čemu se vyhýbat. Prostě jsem hackl nesprávné lidi. Musím být příště opatrnější. *Zkonzultoval sám se sebou, poté pokrčil rameny, a poté se lehce zasmál.* No jo, asi bych to nazval riziko povolání. *Pronesl upír, a poté se zasmál. Podíval se na to, v jakém zapálení byla Nad, a poté se na ní jemně usmál. To je moc milé, ty moje bojovnice, ale nechci tě do něčeho takového vůbec brát. Kvůli nim jsem přišel o auto, a málem jsme při té nehodě i uhořel, takže jak říkám, skutečně to není nic hezkého. *Pronesl Dominic a zlehka se pousmál.*
*Čarodějka jen se smíchem a hlavou v dlaních pozorovala, jaké divadlo NAT předváděla.* S tvou šikovností ti to někde podjede na ledu a padneš před nimi na zadek. *Zazubila se na upírku, než jí vrátila úšklebek.* No a ne? Víš jaká je zima? Momentálně mě hřeje akorát vnitřně mládí a tvoje přítomnost. *Vyplázla na ni jazyk, než k ní rychle přiskočila, aby ji začala lechtat. Po chvíli ale přestala, když slyšela, co DOMINIC řekl.* Nedokážu si představit moc horších věcí pro upíra… Opravdu jsi v pořádku? *Zeptala se starostlivě.*
To ne...nic ti není že jo?..*Natalie se na něj podívala s obavou a představa stratit ho ji děsila. Nat si pak všimla ROBERTA a TAYLORA, na její tváři se zjevil úsměv ale ten zmizel rychle když si všimla že ROBERT klečí před TAYLOREM. Poklepala DOMINICOVO rameno a poukázala na tu scénu vedle nich* Koukni na ně...Ty vole..*Natalie se snažila nesmát a zabořila hlavu do VALERIINA ramene. Elaine se vrátila s pitím a ještě jedním překvapením pro Nat a VALERII, oběma dala teplé nápoje a všimla si čemu se Natalie smála a začala si zapisovat detaily pro hlášení*
*Dominic se na Val podíval, a potom přikývl.* Ano, už je to přece jen nějaký týden dozadu, tedy, no, skutečně týden, takže jsem se do té doby stihl zaléčit. A přeci jen, randím s vílou. Ten taky měl nějaké tipy a rady, jak se z toho co nejrychleji vyléčit. Ale to auto mě na tom mrzí asi nejvíce, ale, už jsem našel nějaké nové, v podstatě totožné, jako to staré. Takže teďka už jenom jej zaplatit, a čekat, až mi jej dovezou. *Pronesl Dominic zvesela. Pak se ještě jednou otočil na Natalii, a usmál se.* Ne skutečně už mi nic není, už jsem v pohodě. *Ujistil ji, a pak se na moment zamyslel, než se plácl do čela.* No jasně, jak mi taky mohly chodit zprávy, když mobil, ve kterém jsem měl simku, na kterém bylo tvé číslo, bouchl společně s tím autem. Ježiš, já jsem taky vemeno. *Zhodnotil, a pak se na upírku opět podíval.* Omlouvám se vůbec, mi to nedošlo. Vzal jsem doma první mobil, který mi přišel pod ruku, tak jako to dělám vždy, kdy o mobilu přijdu, a tohle jsem úplně vypustil. *Přiznal se nakonec upír.*
Tak to každopádně držím palce. Vílí léčení je úžasné, ale pořád, jakožto pro upíra, oheň je přeci pořád větší problém. *Tiše se uchechtla nad jeho poznámkou ohledně vybouchlého mobilu, ale jinak jej starostlivě ho poslouchala. Pak si ale všimla, jak se Nat někam zadívala a následovala její pohled směrem k TAYLOROVI a ROBERTOVI. Její obočí překvapeně povyskočilo výš a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.* To je kdo..? *Zeptala se trochu zmateně, ale s ohledem na to, že NAT měla plné ruce práce s tím neudusit se smíchy v jejím rameni, směřovala otázku spíše na DOMINICA nebo Elaine, zatímco svou přítelkyni něžně poplácávala po zádech, aby se uklidnila.* Díky. *Usmála se na Elaine a oba kelímky si od ní převzala, takže tam teď stála v poněkud zvláštní póze s kelímkem v každé ruce a hihňající se NAT na rameni.* No šťastný a veselý. *Prohodila suše, při pohledu na DOMINICA, než se začala smát i ona.*
*Je vždycky krásné slyšet někoho mluvit takto hezky o zvířatech. Jen doufal, že si každý uvědomuje, že je to především zodpovědná starost a ne jen radost. Ale na mentorování se vážně necítil. Protože se právě teď cítil vážně dobře.* *Na slepičky se podíval společně s Kim a po očku si ji znovu přeměřil.* Hele já nic neříkám *smál se a zvedl ruce jako by se vzdával. Bylo roztomilé, jak si to pitíčko bránila. Miloval na ženách tyto drobné odlišnosti. Mírně jej zamrzelo, že se je dozvídá o dívce, která byla velmi krásná a milá a on přesto myslel na jinou o které toho věděl jen velmi málo. Poslední roky nebyl tím partnerským typem a jeho známosti byly spíše nahodilé a krátkodobé, ale kdyby jednou opět miloval, chtěl by, aby byl jeho vztah postaven právě na těchto relativně drobných maličkostech, který si jeden o tom druhém pamatují.* *Natáhl automaticky ruku pro obojek, když Kim nabízela. Asi proto, že už si Myosotis tolik oblíbil a předběhl tak BENA.* *Kdyby tušil, co Kim chystá, jistě by nesouhlasil a když přinesla pití pro všechny tři, zůstal rozpačitě stát a zírat.* Tak... díky *snažil se usmát, ale cítil se náhle hrozně. Copak by to neměl být on, kdo přinese všem pití? Pro dámu a pro Bena, který jim tak ochotně nabídl ze svého?... Ne že by byl kdoví jaký boháč, naopak, dlouze vždy rozmýšlel co s penězi a nenáviděl plýtvání, ale byly Vánoce a on byl ochoten pustit nějaký ten chlup.* Vážně? *otočil se plně na BENA.* To by mi vlastně docela bodlo *přiznal.* *Živily jej převážně velmi nebezpečné bojové zápasy a cesta k nim nebyla růžová. Obvykle to zahrnovalo návštěvu toho největšího pajzlu v uličce s nejhorší pověstí v městě, kde začal bitku a ztropil drama, doufaje, že je mezi přítomnými někdo, kdo by jej doporučil na ilegální zápasy. Nenáviděl takto shánět konexe, ale ale pokud byl ve městě nový, nic jiného mu nezbývalo. Jenže tady... V NY měl dost obavy. Přeci jen tu mohla být větší koncentrace jak lovců, tak i jiných bytostí.* Dal bys mi na sebe číslo? *zeptal se zaujatě během toho, co se rozešli směrem k Santovi.*
Takze tak! Dam ti ho znovu ale tentokrát ho nevybouchni..a to je Taylor a Robert..Taylor je v mém klanu a Robert je jeho..asi nyní snoubenec..je to Čaroděj tak jako ty..[link src="ale.je"] mu 800..To je větší stařík než tady Dominic..*Nat se zasmála a objala svou přítelkyni a zvedla hlavu. Elaine mezitím vytahla kousek jmelí a zvedla ti nad ně s úsměvem. Nat se napila svého pití* Hm? Copak to tu máme Val?..*Nat se na ni ušklíbla a ukázala na jmelí nad nimi*
*Dominic se podíval na Val, a jemným kývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, to je skutečně pravda, Oheň je pro nás skutečně nepříjemná věc. Ale nejsem na to sám, a jak říkám, už je mi mnohem lépe. *Hned poté se podíval na Natali, a jemně pokrčil rameny.* No já se budu snažit, neboj se, výbuchy aut nejsou na denním pořádku mého žití. *Pronesl se smíchem, a poté sledoval, jak představovala další dvě bytosti kousek od nich.* No tak to skoro se svými 200 lety mám ještě co dohánět. *Pronesl po konstatování věku čaroděje a zlehka se zasmál.*
*S úsměvem přikývla nad DOMINICOVÝMI slovy.* To ráda slyším. *Usmála se, když je ujistil, že je v pořádku.* Ten kočičí čaroděj, že? *Zapátrala v paměti nad tím, co jí NAT řekla ve škole mezi o něco příjemnějším trávením času. Pak na ni vytřeštila oči.* Osmset? *Zopakovala pomalu, pak uznale hvízdla.* Nejstarší čaroděj, co jsem doteď znala, měl dvěstě… Tohle je… Páni. *Podala Nat její pití, než upila z toho svého. Překvapeně zjistila, že aniž by si o to řekla, nebo to navrhla, i v jejím pití byla tak nějak už automaticky krev. Napadlo ji, že Elaine nejspíš usoudila, že nejspíš budou stejně svařáky sdílet a chtěla mít jistotu, že ho NAT může. Chtěla jí za to poděkovat, ale to už byla Elaine zabraná v jiných věcech. Po upozornění NAT vzhlédla a uculila se.* Myslíš, že na tohle potřebuju jmelí? *Ušklíbla se, než si rusovlásku přitáhla do polibku.*
*Bob klečí na zemi a usměje se.* To jsem rád, dal mi docela práci.* Řekne a s trochou magie se zvedne a pak se opráší. Prstýnek z krabičky vyndá a vezme jeho levou ruku a dá mu prstýnek na prst. Něco zašeptá a tím aktivuje kouzlo.* Tak a je aktivováno.* Zazubí se a pak mu dojde, jak by to mohl někdo brát.* Na levé ruce to je, kvůli energii. Levá ruka je nejblíže srdci, která má být hlavně ochráněno. Také jde o proud energie, který teče rukama. Každá bytost do sebe přijmá magickou energii. Jen s ní neumí pracovat. Do levé strany těla jde nejvíc energie.* Vysvětlí a podá mu s úsměvem prázdnou krabičku. Pak sáhne do kapsy a vytáhne cigaretu, co měl předtím. Podívá se na TAYE a pousměje se.* Musím dobrat energii.* Vysvětlí a jde trochu stranou, aby si tu cigaretu zapálil. Vydechne kouř s rudými jiskřičkami, které sleduje, jak letí vzhůru.* Jinak, ten prsten obsahuje ochranné kouzlo. Velice silné. Aktivuje se vždy, kdy budeš mít strach.* Řekne mu.*
*Nat se zasmála taky a hned byla přitáhnula do polibku, na moment zavřela oči a užila si ho a pak se odtahla* woah..Hehe.. sorry Dome..*Nat se usmála a Elaine se začala smát* ale ti povím..líbá exklusivně..*Nat se usmála a poplacala Dominica* Někdy mi ukaž toho Inocence okay?..tak a teď si můžeš rozbalit dáreček *Nat se podívala na VALERII a na jeden lok se vypila půlku svého pití* Tobě koupím dáreček později Bráško *Usmála se rychle na Dominica* L
*Dominic se na Val jen pak usmál a pokynul jí. Pak se otočil na Nat a zaculil se.* Jo, někdy vás seznámím, budu moc rád, kdyby jste se poznali. *Mrkl na ni a pak se zasmál.* V pohodě, taky pro tebe ještě nic nemám, abych tě uklidnil. Každopádně, no, máte nějaký plán na to, co dělat? *Zajímal se pak Dominic a založil si ruce na hrudi.*
*Val se tiše zachichotala nad poznámkou od NAT a pohladila ji po tváři, než se odtáhla.* Nápodobně. Ale možná to bylo tou krví. *Kývla pobaveně ke kelímku, než si vyměnila vědoucí pohled s Elaine.* A můžeš si otevřít i ty svůj. Jen bychom si asi měly odložit to pití. *Dodala, než si svařák odložila na lavičku a pustila se do rozbalování dárku od NAT. Když uviděla nádherný ametyst zasazený do bronzového šperku, chvíli na něj jen naprosto nechápavě koukala, než se Nat vrhla kolem krku.* Bože, ten je nádherný… Děkuju… *Zašeptala. V očích se jí leskly slzy dojetí, když si zabořila hlavu do dívčina ramene a chvíli ji jen pevně objímala, než se od ní pomalinku poodtáhla a slzy si setřela.* Páni, to mě sebralo víc, než bych čekala… *Zazubila se, ale hlas se jí pořád trochu třásl.* Nasadíš mi ho..? *Zeptala se NAT, když přívěsek vybalila z krabičky, kterou pečlivě zabalila do tašky.*
Tak v byte... ako sa to vezme. Skor na lodi, ktorá sa premenila na byt. *Objasní, kde chová svoje sliepky, a ďalej sa to snaží nerozpitvávať. Každý nech si z toho vezme to svoje.* /Ak budú mať záujem kľudne im o tom poviem viac, či im ho osobne ukážem ak by neverili, ale inak to asi nebudem nijako viac riešiť./ *Slečna odběhne do stánku a vážne ho prekvapí tým že kúpi nápoj aj jemu.* Jé, dík, ale to si vážne nemusela. *Povie ale zo slušnosti si i tak vezme ten čo mu ponúka. Napije sa a príjemne sa tým osvieži. Lahodná chuť mu krásne prejde z jazyka až do mysle a tam spraví príjemné salto s ohňostrojom.* /Lahodné./ Jo v pohode. Síce na zimu příliš ľudí nechodí, ale o ľudí je tam stále záujem. V podstate ťa zaradia podla vzdelania a predošlých skúseností. *Vysvetlí mu ako to tam chodí teraz a keď ho požiada o číslo, bez problémov mu ho poskytne. Potom vytiahne ďalší kúsok sušeného masa a ponukne ho Maye.* Tak slečna, to máš posledný, s pamlskamy sa to nesmie preháňať. *Povie jej ako malému dieťaťu čo chce ďalší cukrík. čo znie trochu blbo, kdeže on sám ma taác plný dobrot. pomaly sa presúvajú k Santovi, kde je kŕdeľ detí stojacich v rade. Dostávajú malé balíčky po tom čo Santovi zdelia čo chcú na vianoce a spravia si fotku.*
Hm..Žádný plán asi není...prostě půjdeme kolem a koukat..*odpověděla Dominicovi s úsměvem* A být tebou vymyslím něco super pač jedenáctého mam narozky..*Nat se Usmála na oba a položila si kelímek hned vedle Ní vytahla krabičku od VALERIE. V ten Moment ji Valerie skočila kolem krku* Zlato neplač...a jistě nasadím ti ho..Ladí ti k krystalu na čele..*Nat VALERII nasadila náhrdelník* Tak jo .jdem na to! *Nat otevřela svůj dárek a zakryla si ústa v úžasu. Netopýří náhrdelník s Rudým kamenem a rudé brko jí zdobili krabičku, brko v krabičce sinschovala do kabelky a hned si náhrdelník nasadila bez pomoci a usmála se* Hehe Jak vypadám ? *Nat se zasmála než pevně objala VALERII* Taky děkuji..Moc
*Ten dárek jej dosti překvapil, nicméně líbil se mu. Opravdu moc. Už jen to, že i samotný prsten ROBERT vyrobil, jej dosti okouzlilo.* Mít v sobě víc krve, určitě bych měl aspoň na chvilku červené tváře. *Uchechtl se značně rozpačitým hlasem. Podruhé, když tomu prstenu věnoval pohled, už jej měl na levém prsteníčku. Jeho tváře stále zdobil jemný, kdežto veselý úsměv. Pobaveně se pak uchechtl, když mu BOB začal vysvětlovat, proč mu jej nasadil zrovna na prsteníček na levé ruce, kde se normálně dávaly zásnubní prsteny. Naklonil hlavu lehce do strany, načež si jednu tvář pohladil rukou. Byl by samozřejmě radši, kdyby něco takového udělal ten čaroděj před ním. Přeci jen, jeho dlaně byly příjemně teplé.* Zjednodušeně je to kvůli energii..jsi roztomilý, když takto rozpačitě něco vysvětluješ. *Zazubil se na ROBERTA a krabičku si schová do brašny, kde hned na to vrátí i fotoaparát.* Nemáš u sebe i nějakou normální? Krabičku svých jsem nechal doma. *Zeptal se, když přešla řeč k cigaretám. Později i kývl, jakmile se vrací zpět k prstenu.* Takže kdykoliv se budu bát, aktivuje se, rozumím. *Usmál se.* Teď se cítím trochu blbě, nic pro tebe nemám. *Uchechtl se lehce nervózně. Sasha to všechno mezitím kousek za nimi vstřebával, přemýšlejíce, jak to do hlášení zapsat.*
*Upír je poslouchala a usmíval se. Nakonec ale zabloudil pohledem do davu, a jaké bylo jejich zhnusení, když viděl, že tam stál jeden ze čelů onoho klanu. Díky bohu si jej nevšiml, ale pro Doma to byla konečná.* Já vás opustím dámy. Moc rád jsme vás ale viděl. *Usmál se, a hned poté zmizel tak, jak se objevil.*
*Kim si všimla Geretova výrazu, tak ho jen poplácala po paži a s úsměvem lehce zavrtěla hlavou na znamení toho, že je to v pořádku.* Na lodi? Tady v New Yorku? A to jsem si myslela, že já žiju dobrodružný život. *Zasmála se.* To musím jednou vidět. A možná, ale dělám to ráda. Koneckonců, platíte mi za to moc milou společností. A nejen mně. *Kývla se spokojeným úsměvem k Maye. Zaposlouchala se do rozhovoru obou mužů a s úsměvem pozorovala, jak si vyměnili čísla za účelem případného pracovního kontaktu.* Já vám v tomhle bohužel moc nepomůžu, ale kdyby si někdo z vás ublížil, dejte vědět. Jsem zdravotní sestra. Anebo taky kdybyste potřebovali nafotit nějakou akci, nebo třeba zvířata. To je moje druhá práce. *Usmála se, zatímco mířili k Santovi a pobaveně sledovala BENŮV rozhovor s Mayou.* To je krásný přístup, ale vysvětli to mému kamarádovi, co ji obvykle hlídá a, cituji, nemůže odolat těm krásným modrým očím. *Zasmála se. Když vidí řadu u Santy, pousmála se.* Anebo, víte co? Možná se tu spíš stavím, až přijede rodina na návštěvu, nechci zdržovat řadu dětem. Kamže jste to chtěli jít dál? *Optala se mile a upila ze své medoviny.*
*Vidí, že se mu prstýnek líbí, tak je nadšený. Nadšeně se usměje a pak se trochu přitoskne k Tayově dlani. Pak sáhne do druhé kapsy a vytáhne nenačatou krabičku.* Koupil jsem je, protože lidé se rádi ptají ostatních kuřáků, zda mají oheň nebo cigarety.* Řekne a čeká až si cigarety vezme.* Přesně. Občas se to nemusí hodit, ale to je nevýhoda toho.* Poví mu a radši neříká, že ve své podstatě je to kouzlo mezi očarováním a kletbou. Ví, že podobné kouzlo dal jedné ženě a pak mu ten předmět vrátila zpátky, protože měla obavy z první noci s manželem a nakonec k ní málem nedošlo kvůli tomu. Tehdy měl Bob záchvat smíchu. Pak se na Taye podívá a čeká až si vezme cigaretu. Chce mu ji totiž zapálit než budou pokračovat v debatě. Všimne si však Sashi.* Hej, pokud jde o to, co říct Dragosovi, tak řekni pravdu. Dal jsem Tayovi prsten na ochranu.* Pokrčí rameny.*
To jsou jen slzy dojetí, neboj. *Usmála se na upírku a objetí jí stejně pevně oplatila.* Tu es magnifique. *Špitla s úsměvem, než ji políbila na tvář a s úsměvem si prohlížela krystal.* Moc ti to sluší. Tedy, ne že by pro to byl nutný ten náhrdelník, sluší ti to vždy. *Dodala.V tu chvíli si ale opět všimla změny v Dominicových emocích.* Nápodobně, Dome. Snad se brzy uvidíme znovu! *Mávla na něj s úsměvem a pootočila se k Nat.* Neprojdeme se někam, třeba k ostatním stánkům? Já vím, jídlo v tvojem případě asi vynecháme, ale co takhle omrknout nějaké dekorace? *Navrhla.*
Aha..to jsou oni? Tak jo utikej..budu pozornost..měj se! *Nat se podívala na Muže a prokřupla si klouby na rukou* Počkej tady na chvilku, mámtu neco na práci*Nat Vykročila k nim, než Elaine mohla zareagovat tak Nat už mířila k mužům, pomocí svého štěstí narazila do nich a srazila dva dolů* Ah moc se omlouvám! Jsem uklouzla..Aha...jsem Nešika..*/Tu máš hovado/ Pomyslela si Natalie a jak ležela na jednom z nich ať loktem "Omylem" narazila do nosu a druhému nohou stoupla na rozkrok* Oopsss Sorry kámoš Lásko pomoz mi vstát ještě jim ublížim víc..*Elaine za ní doběhla a pomohla Natalii vstát a koukla na Muže* Doufám že vám moc neublížila..je to trdlo *Falešně se Elaien omluvila a vzala Natalii Bokem* Proč si mě nenechala jim nandat víc?..*Zeptala se Natalie starší upírky* Měla bych průser a Dominica by si všimli..Ale musím uznat že to zlý nebylo *Usmála se Elaine a zašli zpátky za VALERII
*Zvesela se usmál, když mu přitiskl čaroděj svoji ruku na tu jeho.* Ach..ty tvé ruce jsou tak příjemně teploučké. *Vyklouzlo z něj, než mu pohled poté padl na nerozbalenou krabičku cigaret. Tu si nedlouho nato převzal.* Ja, to moc dobře znám. *Přitakal, během čehož balíček bez váhání rozbalil, aby z ní hned mohl vytáhnout jednu cigaretu. Hlavou pak pokýval, dávajíce si cigaretu mezi rty.* /Jo, já tu vlastně ani nemám zapalovač. Scheiße./ *Pomyslel si, načež věnoval pohled nejprve ROBERTOVI, přičemž se mu v očích zračila prosba o to, aby mu ji zapálil. Během čekání na jakousi odezvu, zda si toho čaroděj všiml, se i podíval na Sashu, který toho měl zjevně už dost.* Jasně, ochranný prsten na ochranu, chápu. *Přikývl.*
Ne, Nat, počkej! *Zavolala za ní, ale když si všimla, o co se Nat snaží, vložila veškeré herecké umění, co měla do toho, aby scénku podpořila. Ne však stejně jako Nat. Celou scénu naoko s hrůzou pozorovala s ústy zakrytými rukama, dokonce v jeden moment zatahala Elaine za rukáv.* Prosím vás, pomozte jí, jinak si něco udělá! *Vyhrkla vyděšeně. Když se k ní obě dívky vrátily, rádoby vyděšeně se jí vrhla kolem krku.* Proboha, Nat, není ti nic?! *Vyhrkla, ale jakmile se situace uklidnila, na tváři se jí objevil škodolibý úšklebek.* To bylo slušné. *Pochválila Nat i sebe.* Tak, přesunem se k prohlídce stánků, nebo tě ještě pořád neopustila krvežíznivost? *Zeptala se pobaveně a podala Nat její svařák.*
*Bob se trochu stáhne a je vidět, že přemýšlí. Zdá se mu, že Tay je v jeho blízkosti teď trochu jiný. Moc tomu nerozumí. Celkově zjišťuje, že emoce jsou na něj už moc složité, ale to jsou už pár století. Když SASHA prohlásí onu větu, tak se na něj Bob podívá.* Jo.* Řekne jen a má dojem, že ten alkohol pro něj nebude dobrá volba. Pak se otočí k Tayovi. Dojde k němu co nejblíž a pak s cigaretou ve své puse se dotkne té TAYOVI. Nechce ohrozit, že by se upírovi něco stalo. Přitom se podívá upírovi do očí a v těch jeho se objeví záblesk jeho rudé magie. Když se mu podáří úspěšně zapálit cigaretu, tak ho vezme za ruku.* Tak ti zahřeju aspoň ruce.* Usměje se na něj skrz cigaretu.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, když spatřil ten přemýšlivý výraz v ČARODĚJOVĚ obličeji.* /Nad čímpak asi přemýšlí?/ *Ozvalo se mu v hlavě, než svoji pozornost přesunul k Sashovi. Lehce pak pozvedl jedno obočí. Nevěděl, kdo z těch dvou se mu dnes zdál více mimo. Pohled mu nakonec padl na kelímek s punčem v rukou jeho doprovodu.* Nemáš už dost? *Dovolil se optat, i když mu nemuselo jít moc dobře rozumět přes cigaretu mezi rty. Proteď se to tedy rozhodl nechat být. Spíše se věnoval ROBERTOVI, který přišel k němu co nejblíže. Podíval se mu tak automaticky do očí, v nichž spatřil záblesk něčeho rudého. Neucuknul však a ani se nepodíval jinam. Nechal si cigaretu zapálit, načež se zvesela usmál, když mu hned na to chytil BOB ruku.* Danke, Lieber. *Usmál se na něj.*
*Bob se na Taye usměje a pak se rozhlédne.* Co takhle projít další stánky. Chci najít něco na Vánoce. Mají tu dost ozdob, takže přemýšlím, že bych nějaké koupil sestřiným holkám. Budou mít ve společném domě obří stromek.* Řekne a posuměje se než s Tayem zamíří mezi stánky.* Víš, kdysi jsme s rodinou slavili Vánoce jinak. Zapálili jsme dubové poleno. Nikdy nám nezhaslo díky mě a matka byla vždy vděčná. Pálili jsme věnec a házeli ho z kopce. Byla to sranda.* Zasměje se.* No a jako malý jsme nechávali boty venku i s cukrem. Otec donesl stromek, který jsme ozdobili bohy. Jen jsme pak museli jít do kostela, aby nikdo neměl podezření, že nikdo z nás není křesťan.* Zazubí se a prohlíží si stánky. Mezitím kouří a schytává pár nevrlých pohledů od kolemjdoucích. Jenže to mu je jedno, prohlíží si stánky.*
*Bez otálení kývl. Rád by viděl, co všechno trhy nabízí, když už je vidí po sakra dlouhé době.* Nemůžu nesouhlasit. Taky si rád něco pořídím..spíš jen k sobě do pokoje, pro své vlastní bezpečí. *Uchechtl se, načež se společně s ROBERTEM rozešel vstříc dalším stánkům na prozkoumání. Sasha byl celou dobu samozřejmě za nimi. Tay pak mezitím vyhledal BOBOVU ruku, aby jej mohl chytit a zas si s ním proplést prsty, zatímco do sebe spokojeně vtahuje nikotin. Když pak mlčky a bedlivě poslouchá, copak ČARODĚJ povídá, občas si druhou rukou cigaretu od úst odtáhne, aby mohl vydechnout kouř.* V to věřím. *Kývl. O podobné tradici jednou něco slyšel. Asi z hodin základů společenských věd, nebo možná v dějinách, nevěděl už jistě.* Naše vánoční tradice moc zajímavé nejsou. *Jedním prstem jemně pohladil hřbet ROBERTOVY dlaně, pokud jej tedy nechal jej držet za ruku.* Se sestrou jsme akorát vyráběli výzdoby na stromeček, fotili..zdobili cukroví. *Naklonil hlavu na stranu.* Ta malá uličnice mi chybí.
*Zasměje se a všimne si malých stromečků v květináči.* Co tohle? Mohl by sis ho ozdobit. Třeba takovýma slámovýma panenkama. Má nejmladší sestra je vyráběla a pro lidi z vesnice dělala s křídly. Povídala, že to jsou andělé těch, co nás opustili. Lidé z vesnice ji začali říkat svatá. Nesnášela to.* Zasměje se a stiskne TAYOVI ruku jak mu v myšlenkách pošle vzpomínku na mladou dívku s rezavými vlasy, černýma očima a tvořící slaměné panenky. Ve vlasech má jmelí a stříbrnou sponu. Pobrukuje starou píseň.* To byla má sestra.* Vysvětlí s úsměvem. Pak ho poslouchá.* Oh, jaké cukroví?* Zeptá se a snaží se mu tím trochu zvednout náladu. *My nikdy nic takového nedělali. Já si jen dával ráno po návštěvě kostele chleba s medem a k tomu čerstvé ovčí mléko. Takže bylo ještě teplé.* Vzpomíná a je rád, že tyhle vzpomínky jsou pro něj čisté jako by se to dělo včera. Dokonce by přísahal, že si pamatuje tu chuť mléka, jak se v puse smíchalo s medem.* Ah, jsem z toho dostal chuť na chleba s medem a mlékem.* Zasměje se.* Tvoje sestra žije v Evropě?* Zeptá se ze zvědavosti a hlavně proto, že se mu v hlavě zrodil malý nápad.*
*Podíval se téže směrem, jako se díval ROBERT a zasmál se, přičemž zavrtěl hlavou.* Stačí mi starat se o tu kytku, co jsi stvořil při našem prvním tréninku šermu..tu bych taky mohl teoreticky ozdobit. *Nadhodil, načež se nad tou představou opět zasmál, než nechal BOBA dál vyprávět o těch výzdobách. Jemně se přitom usmál. Měl rád, když mu takto vyprávěl o své rodině a o tom, co prožil. Kromě něj dělal něco podobného i Morgan, u nějž se o to ovšem musel Tay prosit. ROBERT si zjevně musel všimnout, že to mladšího upíra zajímá.* Byla nádherná..vypadala jako anděl. *Usmál se. Sám si pak vzpomněl na svou malou sestřičku. Jak jí vždy přistavoval stoličku ke kuchyňské lince.* Například Vánoční Springerle.. vždy jsem sestře kvůli nim připravoval kakao s malými marshmallows a šlehačkou, protože nám nechtěla pít k tomu čaj a kávu jí rodiče zakazovali. *Uchechtl se. Nestěžoval si na to, naopak jí to kakao dělal rád. Vždy si pak udělal i jedno pro sebe. Nyní by si ho mohl udělat jen v klasické formě a s příměsí krve.* Heh.. jiná doba. *Nadhodil, načež opět BOBA jemně pohladil prstem po hřbetě jeho ruky. Jako by ho chtěl uklidnit, ačkoliv to ve finále dělal pro své potěšení.* Škoda, že bych si nemohl dát s tebou. *Odpověděl mu, načež kývl.* Ano, Aless žije v Evropě s rodiči..je o deset let mladší, takže úplně na výběr nemá. *Nervózně se uchechtl.*
*Zvedl obočí nad tím, že BEN žije na lodi, znělo to... velmi lákavě.* Klidně bych se někdy stavil *nechal se slyšet.* A jen kotvíš, nebo ses i plavil? *zajímalo ho hned* Promiň, a ty? *zajímal se honem i o KIM, protože zmínila, že taky nemá zrovna nudný život, byl fakt zvědavý.* *Přemýšlel nad pracovní nabídkou, co se mu naskytla.* /Podle vzdělání a osobních zkušeností... To bude krapet problém./ *Školu má jen střední s maturitou a praxi, kterou by si mohl napsat do životopisu tak z dvacet let starou. Přesně před tolika lety se stal vlkodlakem... a pak se narodila Styra.* Safra, praxe? No... já dělal spíš jakože hodně brigády a ták, po celých státech... A nebylo to tak úplně tento... Ofiko víš. Ale zvířata mě mají fakt rády! a klidně udělám i nějakou tu manuální práci *pokoušel se z Bena vytáhnout, jak moc to bude vadit a zda ta nabídka furt ještě platí, nebo tam někoho, kdo před dvaceti lety rozjel dráhu profesionálního boxera, aby pak takřka ze dne na den vymizel jak ze světa boxu, tak i sociálního života, nechtějí, protože by jim připadal podezřelý. Ono bylo fakt těžké vysvětlovat svůj dosavadní styl života někomu, kdo nemá ani tušení, co se s ním a jeho rodinou dělo.* *Drbkal Mayu pokaždé, když se kolem něho ochomýtla a cítil se jako už dlouho ne. Jako kdyby byl... mezi přáteli. Sníh padal a medovina hřála v břiše, začínal ji docela cítit. Byl zvyklý na rum a změna je vždy pro tělo překvapení.* *Zvedl obočí nad tím, že je KIMBERLY zdravotní sestra. Doufal, že nebudou mít příležitost se potkat. Při tom, čím si vydělával, vídal lékaře a sestřičky až příliš často.* A kde pracuješ? *doufal, že na nějakém pediatrickém oddělení soukromé kliniky... a ne v nemocnici, nebo při výjezdu sanitky.* *Zastavili se u Santy, ale když KIM viděla tu frontu, tak si to rozmyslela. Gereta něco napadlo.* Počkej a co fotku jen tebe a stromku? *nabídl se a zamával telefonem v ruce, do kterého si ukládal BENOVO číslo. Natáhne ruku, aby si k němu Kim odložila nákup, co jistě nechtěla mít na fotce a šel hledat nejlepší místo, kde nebylo příliš mnoho lidí. Z mnohých zkušeností předem věděl, jak fotit ženy. Mírně odshora a nejlépe mnohokrát a z co nejvíce úhlů, aby si pak daná slečna fotky probrala a vybrala si jen jednu, maximálně dvě z padesáti, ani se neptal a konal.* Jednu i s BENEM? *navrhl*
Jo jsem v pohodě neboj..*Nat se usmála a políbila Valerii, pevně jí objala a pak se odtahla*..můžeme jit a koukat kolem..a možná tě maličko rozmazlím..ale taky..ráda bych tě jen držela a prostě si to tě tu užívala..*Nat drzela VALERIINU ruku a vedlaji přes* Můžu ti říct že tě miluji? *Nat se podívala na VALERII s klidným výrazem a procházela stánky s VALERII. U jednoho stanku se zastavila a to byl stánek s Elektronickými zapalovači, Nat hned jeden popadla a zaplatila než ho schovala* Pro Taylora..je to kuřák a zapalovače klasické mít nemůžeme z určitých důvodů..*Nat pokračovala dál*
Hele, tak ja vás oboch pozývam niekedy ku mne. Momentálne kotvím blízko pláže, ale v podstate bývam kdekoľvek mám chuť ráno vystúpiť. /Aj keď polícia nerada vidí že cestujem sem a tam./ *Vysvetlí zatiaľ a potom počúva, že Kim je vlastne v zdravotníctve. Ak keď podľa všetkého v tom pre ľudí. Zatiaľ čo on si chodí po večerných kurzoch aby sa vyučil aspoň na asistenta veterinárnej ordinácie.* No to máš v pohode. Ja kým som sa dostal do zoo, tak som toho vystriedal kopec. A tak to tá možno šupnú ku mne. Ja tam konkrétne robím úklid vybehov a občas asistujem u kŕmenia. *Vysvetlí aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Prípadne, ak sa na to necítiš a hľadáš niečo v teple, tak mám ešte kontakt na pána Wonga, ktorý vedie večierku. *Ponuka mu ďalšiu možnosť. Foteniu sa nebráni. Je predsa pohľadný mladý chlap. Ak sa upraví. Nevyzerá ako bezdomovec.*
*Polibek Natalii oplatila s něhou sobě vlastní a přitiskla si ji k sobě, než se rozhodly dál prozkoumávat stánky.* Jenom malinko? Jak k tomu přijdu? *Poškádlila ji, ale naprosto s ní souhlasila. Nepotřebovala se nutně fotit, zkoušet všechno jídlo a pití v dohledu. Vlastně nesháněla nic konkrétního, spíš kdyby náhodou narazila na něco zajímavého. Otázka Nat ji trochu vyvedla z míry. Ona sama by to nejspíš tak brzo neřekla, jenže zároveň si uvědomovala, že Nat byla daleko zbrklejší, než ona sama.* Jistěže můžeš. *Usmála a na moment jejich ruce rozpojila, aby rusovlásce zastrčila pramen vlasů za ucho, než opět pokračovaly v prohlídce stánků. Zatímco Nat vybírala zapalovač pro Taylora, ona sama se porozhlédla v nabídce u stánku a na tváři se jí objevil pobavený úsměv, když si všimla zapalovače, který vypadal jako balíček karet. Přesně jak čekala, zapaloval se tak, že člověk odsunul eso na vrchu balíčku do vějířku, čímž odhalil zbytek karet. S úsměvem kývla na prodavače a koupila jak zapalovač, tak náhradní náplň. S tím kousek poodešly, aby zapalovač ukázala Nat.* Možná je to příliš optimistická myšlenka, a zdá se to jako naprosto zbytečný dárek pro čaroděje, ale… Myslím, že Matei to ocení, alespoň v momentě, kdy potřebuje splynout s civily. *Ukázala jí, jak se zapalovač aktivuje.* Je to strašná blbost, ale hrozně se mi to líbí. *Dodala. Zářila přitom jako sluníčko.* Poslyš, Nat. *Zastavila na chvílku.* Možná by se na to hodilo zeptat v trochu jiné situaci a možná je to úplně zbytečné a moc oficiální, ale… Stejně se zeptat chci a nechci to odkládat. *Malinko nervózně se pousmála, když ji chytla za ruce.* Chtěla bys být moje přítelkyně?
Ale když se ti líbí na tom záleží *Nat se usmála a poslouchala VALERII* je zajímavý..já si radši dám odstup..*Nat se zasmála a tváře se ji rozjasnily když jí držela za ruce. Po jejich slovech se Natalii rozevřely oči a ona jen zírala v šoku na mladou čarodějku před ní* Ty...chceš abychom spolu chodili oficiálně? *Nat se usmála od ucha k uchu a její zoubky vylezly z radosti, kterou prožívala* Jasně že chci Val! *Natalie ji objala a zvedla jí do náruče, protočila se s ní a začala se smát z radosti* A bude tvoje máma souhlasit že si tě ukradl Upír? *Zeptala se zvědavě a držela jí v rukou*
Určitě rádi přijdeme, viď, GERETE? *Usmála se na GERETA, když jim BEN navrhl návštěvu.* Já dělám na pohotovosti. Takže vlastně cokoli od rýmičky až po úrazy. *Vysvětlila, než opět nechala muže se bavit, zatímco kráčeli směrem k Santovi.* Myslím, že se toho zbytečně bojíš, GERETE. *Zavrtěla s úsměvem hlavou.* Nejhorší, co ti můžou říct, je ne. Jinak známý je hasič, teoreticky bych se mohla zeptat jeho, jestli někoho nehledají? *Navrhla, než se jim GERET nabídl focení.* To je vlastně moc fajn nápad. *Rozzářila se nad tím návrhem.* Klidně i tři, s takhle fajn společností se ráda nechám zvěčnit. Ale pokud by nevadilo, měla bych vás na fotce ráda oba, když už jsme se tady tak pěkně sešli. *Navrhla ještě, nechala si udělat pár fotek sama, i s BENEM a GERETEM, pak vytáhla svou zrcadlovku.* Ať máte taky nějaké hezké fotky z trhů. *Dodala s úsměvem a pokud oba souhlasili, vyfotila jim několik fotek kdekoli jen chtěli.* Tak, kam to bylo dál, stánky s masem? *Usmála se.*
No, pokud chceš i ty, samozřejmě. *Usmála se bělovláska, ale to už ji NAT svírala v náručí. Se smíchem ji objetí oplatila a přitulila se k ní.* Pokud si máma byla schopná zvyknout na to, že se po nocích tahám s o skoro dvě století starším čarodějem, věřím, že o pár let starší upírka budou spíš body k dobru. *Zasmála se.* Navíc, mamka je dost mladá a byť to nutně nejde ruku v ruce, celkem otevřená různým věcem. Jen prosím nekousat. *Zazubila se, než NAT políbila na tvář.* Můžeš mě postavit, rytířko. Ta noha taky potřebuje nějakou rehabilitaci, jinak už se na ni nepostavím nikdy. *Dodala se smíchem.*
Tím líp! *Nat položila Valerii na zem a hned jí jemně políbila ale pak se odtáhla.* Tak pojď..*Natalie šla knstanku s jídlem a usmála se na Valerii* výběr si něco a papaej..*Nat se na ní koukala než se opřela se o stánek. Nat se koukala pak do davu na moment a nachvilku se ztratila v myšlenkách. Přemýšlela jestli to všechno co se teď stalo nebylo náhodou sen. Vše bylo až moc dobré pro Mladou zrzku. Nat se po chvilce probrala a koukla se na Valerii*
*Val si ani neuvědomovala, že má hlad, dokud ji na to rusovláska neupozornila.* To je v pohodě, nemám zas takový hlad. *Jenže v tu chvíli jí zakručelo v břiše. Rozpačitě se začervenala.* Dobře, dobře, jdeme sehnat nějaké jídlo. *Omluvně zvedla ruce na obranu a porozhlédla se po stáncích. Chvíli přemýšlela nad ovocem, ale pak odněkud ucítila vůni pečených brambor.* Hádám, že tohle je dnešní volba. *Pokrčila s úsměvem rameny a s Nat zamířila ke stánku, ze kterého ta vůně vycházela. Prodávali tam různé druhy pečených brambor a bělovlasá čarodějka se nakonec rozhodla pro plněné pečené brambory se sýrem a slaninou, ke kterým byla i porce grilované zeleniny. Do jednoho z nich se zakousla a spokojeně uculila, i přesto, že si přitom trochu popálila jazyk.* Tohle je fakt skvělé… *Zamumlala s plnou pusou, ale dalšího komentování se zdržela, dokud nedojedla.* Nechybí ti to občas? Myslím jídlo.
Oo to Voní..a ano..chybí..ale co můžu tak nahradím krví..jako brownies ale místo vajíček přidám krev..funguje to stejně..*Nat Pokrčila rameny a otevřela pusu* Dej mi trochu zkusím to..*Elaine se naoila že své lahvičky s krví a koukla na jmelí co měla v kapse. Všimla si trojice TAYLORA, BOBA a SASHY. Elaine vytáhla jmelí a hodila ho po SASHOVI.* Huh? Co děláš? *Zeptala se Natalie Elaine* pomáhám vy se bavte dokud jsou ty trhy otevřené..pak jdem dom Nat okay? *oznámila Elaine a Natalie přikývla poslušně*
A jsi si jistá, že to můžeš? *Zeptala se starostlivě.* Nechci, aby ti bylo zle. Matei mi vždycky říkal, že upíří normální jídlo nesnesou… Že je jim po něm zle… *Zaváhala. Nechtěla, aby bylo Nat zle a aby měla případně problémy. Elaine zjevně její požadavek nezaslechla, byla si celkem jistá, že by jinak zasáhla, ale byla v tu chvíli příliš zaneprázdněná jmelím.* Nemám pravdu, Elaine..? *Oslovila ji s tím dotazem.*
*Miluje moře, lodě a plavby asi stejně, jako rozlehlé lesy, kopce spadaného listí a běh. I představa rybaření byla velmi lákavá, ale raději se na to teď neptal, když byli z předešlého hovoru více než jasné, že oba jeho noví známí zbožňují zvířata.* Hmmm, jo, jasně! *potvrdil znovu s úsměvem, že opravdu rád přijde a pokud se domluví všichni tři, nebo 4 ( i s Mayou), bude to jen super.* A jé, to máš... Asi docela těžkou práci *reagoval na KIM, že pracuje přímo na pohotovosti. No doufal, že se tam nikdy nesetkají.* Jo, to by mi nevadilo. /Naopak./ Ty výběhy určitě zvládnu *Odpověděl BENOVI. Manuální práce se opravdu nebojí a odjakživa je teplokrevný, prácí se navíc zahřeje a když se práce vykonává správnými technikami, je to lepší, než posilovna.* Na hasiče bych si netroufal *usmál se na KIM. Co věděl, je fakt těžké se jedním stát a mladí kluci vykonávají dobrovolné hasiče bez nároku na mzdu i pět let, než se stanou placenými. Trochu pochyboval, že mají málo dobrovolníků. Navíc, hasiči by rozhodně chtěli vidět jeho čistý trestní rejstřík... Bez toho se v ZOO snad obejdou.* Úsměv *zavelel a stiskl opakovaně spoušť. Pár fotek KIMBERLY s Mayou a pak i s BENEM, než poprosil někoho náhodného, aby vyfotil celou jejich skupinu. Objal oba své známé kolem ramen, když si stoupl suverénně doprostřed a zazubil se jak Superstar.* Jsi hodná... To je v pohodě *bránil se sólo fotkám, stejně neměl, komu by je ukázal.* Jo, to je dobrý nápad *smál se uvolněně. Asi si nic nekoupí, ale proč b s nemohl podívat. Bude koukat i okolo, kdyby se objevilo něco, o co b jeden, nebo druhý projevil zájem, aby to případně koupil za ně. Však jim oběma dluží... Jen pořád nevěděl co.* Nedá si ještě někdo něco? *Zajímal se nenápadně.*
Ako vravím, ste tam vítaný. Ale v týchto dňoch je tam od vody celkom chladno, takže odporúčam teplejšie oblečenie. /Povie niekto kto počas sneženia chodí len vo svetri./* Informuje ich a ďalej sa venuje spoločnému debatovaniu o práci. Potom si užíva fotenie až nakoniec po návšteve stánkov s mäsovými výrobkami sa rozlúčili a pádi domov.*
*Elaine si všimla Natalie a hned dostala deštníkem pohlave* Nesmíš..mazej *Natalie zakňučela a nalila se krve z lahvičky a zavrčela* No tak by mi bylo zle no! Chybí mi jídlo! *Stěžovala si Nat a objala Val* Jenom kousnout Valli!..Nebo kousnu tebe *Nat se zasmála a ponořila se do jejího krku*
Jak se to vezme, já jsem s ní spokojená. *Usmála se. I když se Geret focení ze začátku bránil, ke společné se přemluvit nechal, což ji upřímně potěšilo. Chtěla mít na tohle setkání nějaké vzpomínky. Ben se s nimi nakonec po chvíli rozloučil, takže zůstala s Geretem o samotě. U stánku s masem si koupila i nějaké sušené pro Mayu a jedním kouskem ji rovnou obdarovala.* Osobně bych si asi dala ještě něco k pití. Pokudmožno teplého. *Pousmála se.* Co třeba punč? *Navrhla, zatímco se procházeli mezi stánky.*
*Tiše se zasmála.* Ani náhodou, chérie. Pokud ti někdy bude blbě po party, ráda ti pomůžu, ale ne pokud ti bude blbě po jídle. *Vyplázla na ni jazyk a políbila ji na nos, než jí Nat zabořila obličej do krku.* A ráda bych ti připomněla, že pokud budeš kousat moc hluboko, bude ti blbě i z mojí krve. *Zachichotala se, přestože kousnutí od rusovlásky by se rozhodně nebránila. Zatímco dojídala, rozhlížela se, když její oči najednou padly na příliš známou postavu.* Podívejme, kdo tu je… *Uculila se a kývla hlavou směrem ke Geretovi s Kim.* Nezajdeme pozdravit našeho oblíbeného vlkodlaka? *Navrhla rošťácky.*
*Udělali několik fotek a dobře se u toho bavili, měl usměvavou náladu a proto bylo trochu překvapení, když se BEN začal loučit. *Hele chlape, pošlu ti ty dnešní fotky a domluvíme se! *Hulákal ještě za ním a mával. Bylo to super. Normálně se na tu práci začínal těšit. Objevila se jen malá obava z toho, jak na jeho pach budou reagovat jiné šelmy, ale to zatím nechával povzneseně být. Však s uvidí. Zůstali ještě u stánku s masem a Maya si vysloužila svou roztomilostí nové masíčko. Tím že s nimi byl i pejsej, Geret si zpočátku neuvědomil, že jsou už jen oni dva s KIM sami. Než by však stačil přemýšlet nad tím, zda by nebylo vhodné se též rozloučit, navrhla KIM punč a on rád souhlasil.* Jaký si dáš? *Zajímal se pozorně s úsměvem. Teprve když vyslovila přání, tak si sám objednal. Opět medovinu - klasiku.* Jak dlouho už na pohotovosti děláš? Nemáte občas nějaké zvláštní případy? Myslím jako perličky z práce... *Pokračoval v tématu a zároveň vyzvídal, zda se nedozví něco, co by bylo užitečné.*
*Nat ji dala pusu na krk a přikývla* Jo jo jo furt *Nat se usmála na ní a koukla směrem na vlkodlaka* Tak jo..Jdem! *Nat vzala Valeriibza ruku a zašla za GERETEM. Natalie jemně poklepala GERETOVO rameno* Ahoj chlupáči *Pozdravila ho a Objala Valerii kolem pasu* Dlouho jsme se neviděli!
*Společně se tedy vydaly za Geretem a jeho společnicí.* Koukám, že vlk samotář už je jenom vlk. *Zazubila se na něj i na Kim.* Ahoj Gerete. A dobrý den i vám, bohužel, vás jsem zatím neměla tu čest poznat. Valerie. *Usmála se a podala Kim ruku, jenže to už se k ní lísala modrooká borderka.* Mon dieu, ta je nádherná! Můžu si ji pohladit..? *Zeptala se, ale než jí Kim mohla odpovědět, fenka už k ní byla přimáčknutá jako by ji v životě nikdo nepodrbal.* No jo, no jo, nádherná holka jsi, to víš že jo. *Vrněla spokojeně, zatímco ji drbala.* Jak si užíváte trhy? *Zeptala se s úsměvem.*
Asi zkusím ten borůvkový. Trochu jsi mě nalákal tou medovinou. *Uculila se, jenže najednou se u nich objevil pár slečen, odhadem tak kolem dvaceti, a začaly se zdravit s Geretem. Jen pobaveně povytáhla obočí, ale nic neřekla.* Ahoj, já jsem Kim. A prosím tě, tykej mi, jsme na vánočních trzích, ne na pracovní schůzce. *Zazubila se.* A jasně že můžeš. Každé podrbání navíc je super. *Usmála se, pak jí pohled padl na rusovlásku.* Tebe si matně pamatuju z té party v Pandemoniu, bohužel jsem nezachytila jméno. *Usmála se na ní mile a podala jí ruku.* Kim. *Musela se usmát, oběma slečnám to spolu moc slušelo.*
Vážně? Tak super! *Těšilo jej, že chce ochutnat něco jen proto, že to měl předtím i on. Se samozřejmostí za oba zaplatil a už už se natahoval po cigárech, že by se u slečny dovolil si jeden zapálit, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Nemít v ruce horkou medovinu a vedle sebe dívku, kterou by mohl nedopatřením a rychlým pohybem tou medovinou popálit, mohlo to dopadnout docela nepěkně. Jeho naučené reflexy fungují takřka podvědomě a když mu v minulosti někdo klepal na rameno, obvykle to znamenalo výzvu k tomu, aby, se otočil a čelil něčí pěsti. Podvědomě přikročil bradu k hrudi a viditelně se napjal když se otočil k někomu, koho nečekal. JEDINÉ dvě osoby, které v New Yorku stačil osobně poznat se vesele bavily tímto pro něj nečekaným setkáním a ještě jej oslovovaly narážkami na jeho vlkodlačí původ. No radost...* No... A-hój *snažil se uvolnit, ale cítil v krku náhlý knedlík. Přímo před ním stala Natálie s Val, které to velmi slušelo a ani to nemělo co dělat s tím, co měla na sobě, protože by mohla mít klidně pytel od brambor a on by si ani nevšiml. Její tvář byla vše, čeho si na ní všímal. Byla stejně krásná jako si ji pamatoval.* *Než by je stačil představit, zvládly to holky samy. Cítil se kdoví proč jak idiot... Možná za to mohla skutečnost, že ho Valérie potkala s jinou dívkou a vypadala, jako kdyby jí to absolutně nevadilo. Ne že by mělo proč, klidně by to vysvětlil, ale měl takový nevysvětlitelný pocit, že by jí to nezajímalo a ne proto, že by byla tímto jeho chováním uražená. Možná s tím měla i co dělat ruka Nat kolem jejího pasu, než se Val shýbla k pejskovi, aby ho pohladila a Kim se obrátila k Nat, že ji odněkud zná, cítil se, jako kdyby mu na hlavu někdo vylil kyblík ledové vody, nebo mu provedl lobotomii.* Jo, tohle je Natálie. *Sebral konečně iniciativu, aby alespoň Nat teda představil, třebaže ji z toho baru vlastně znal všehovšudy jen 5 minut.* S Valérií jsou nejlepší kamarádky *dodal to jediné, co asi tak o Nat mohl říct, protože dál o ní věděl jen to, že je upír a nesnáší vlkodlaky jako je on...* Jo, fajn *odpověděl na otázku trochu suše.* Jak vy? *Vrátil a přemýšlel jak co nejrychleji hovor ukončit.*
Heh..kdyby kamarádky..a jak si mě pamatuješ Kim?....roztomilý pejsek..*Nat se usmála a Elaine stála za ní. Natalie pohladila pejska Kimberly a koukla na ní. /Jestli vytahne ten trapas../ Pomyslela si Nat a zacervenala se na vzpomínku.* Copak tu děláte? *Zeptala se zvědavě GERETA a koukla na něj*
*Zasměje se.* Ta tolik péče nepotřebuje. Mám náročnější rostliny.* Zazubí se a pak pokýve hlavou.* Ale šerm bychom mohli zopakovat.* Řekne a pak se pousměje.* To ano, ale za tohle by ti dala pěstí. Po dětech pak byla silnější a ženská od rány. Vedla hostinec a její facky se báli i vojáci.* Zasměje se. Pak ho poslouchá a pokýve hlavou.* To zní velice pěkně.* Zazubí se a pomalu se začne posouvat o několik stánků dál. Tam jsou skleněné ozdoby a barevné řetězy. * To je opravdu škoda, ale dnes už ten med není ono a tady se nedá se ten správný sehnat. Takže budu muset pátrat a najít recept mojí matky.* Zasměje se a pak poslouchá.* Ah, dobrá.* Usměje se nevině a je na něm vidět, že má něco v plánu.* Hmm... Chtělo by to kávu.* Usměje se. Cítí jak ho Tay hladí na ruce a popravdě si to užívá. Pak si všimne KIM. Mávne na ni, aby ji pozdravil, teda pokud si ho všimla, protože se zdá, že má společnost.*
*Pobaveně si připomněla její tančení na stole, ale bylo jí naprosto jasné, že kdyby byla v jejím věku, nejen, rozhodně by si nepřála, aby tohle někdo vytahoval.* Jen v dobrém, Nat. Byla to dobrá party. *Zasmála se, ale dál to nerozváděla. V tu chvíli si totiž všimla, že na ni zamával Bob, tak mu zamávání s úsměvem vrátila.* Pokud mě na moment omluvíte, skočím pozdravit, budu hned zpátky. *Omluvila se a zamířila za Robertem a Taylorem.* Ahoj Bobe, Taylore, Sasho, ráda vás všechny zase vidím. *Usmála se a naklonila se k Bobovi, aby ho objala, přitom ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Díky za to Pandemonium a taky za bezpečnostní tip, myslím, že mi to ušetřilo jedno nebo dvě encanta. *Šeptla, než se poodtáhla.* Jste v pohodě po té svatbě? *Optala se tentokrát i Taylora.* Myslím, vy dva a David.
Všiml jsem si. Kupodivu je stále živá, i když jí občas zapomenu zalít. *Přiznal se s pobaveným uchechtnutím. Nikdy nebyl přímo ukázkový pečovatel o rostliny, pořád však nebyl horší jak jeho otec. To už byla jiná. Tay se jednou vsadil, že mu umře i nějaký sukulent. Později od sestry zjistil, že vyhrál, tudíž mu máma musela poslat jeho výhru – její vlastní recept na Vánoční Springerle. Vždy je mívala tak dobré, ale on nevěděl díky čemu. Doteď ten spis surovin měl.* Měli bychom, když to budu flákat, nikdy se to nenaučím. *Kývl. Mohl se zeptat i někoho staršího z vily, ale to pokládal za poslední možnost. Pro sebe si pak při zmínce pěsti sykl.* /Jajks./ *Pomyslel si.* Jistě..doteď jsem každý rok i od doby, co mě přeměnili, na Vánoce kakao pil, abych tu tradici ctil. Jen tedy ochuzené o marshmallows a s velkým množstvím krve. *Dostal ze sebe. Když na to tak vzpomínal, měl znovu na kakao chuť. Nejraději by si dal to, o němž před chvílí ROBERTOVI vyprávěl.* /Už to nebude ono./ *Proběhlo mu hlavou.* Tak snad se ti to podaří. *Usmál se na něj. Poté se rozhlédl po trzích, tudíž o BOBŮV úsměv přišel.* Dal bych si další horkou čokoládu. *Prohodil, když byla zmíněná káva. Sasha za nimi se mezitím probral, když si všiml, že proti němu letí jmelí. Tak tak jej chytil předtím, než by jej stačilo plesknout přes ksicht. Rychle se pak rozhlédl, aby zjistil, kdo si dovolil to po něm hodit. Když poté zjistil, že to byla Elaine, zamával jí s úsměvem nazpět, načet na rostlinu ve svých rukou kouknul, uvažujíce chvíli, proč ji obdržel. Nakonec mu to však došlo, a tak natáhl ruku, dávajíce jmelí přímo nad ROBERTA s Tayem.* Tak šup, vy dvě hrdličky, máte nad sebou jmelí. *Zazubil se na ně. To si Tay však všiml příchozí KIM, tudíž jej jednoduše odbyl mávnutím ruky. * Ahoj, Kim. *Usmál se na ni. Sasha si ovšem stále stál za svým, proto Kim jen mávl, vyčkávajíce, až řekne, co má na srdci.* Ano. Proč bychom nebyli v pohodě? I když, myslím, že ty jsi totálně vypl, Lieber. *Otočil se Tay na BOBA.* Jsem krapet netrpělivý. Takže si pohni, drahá..a vy dva taky. Tak šuuup! *Dovolil si popohnat jak KIM, tak i ty dvě hrdličky.*
*Spokojeně drbala borderku, zatímco se ostatní bavili s Kim a sama věnovala úsměv Geretovi. Nad otázkou Nat ji něžně dloubla loktem do žeber.* To není zrovna nejvhodnější otázka. *Pokárala ji jemně, ale to už se Kim zdravila s Robertem a lehce překvapeně se zamračila.* Není ta holka tak náhodou civil..? Co dělala v Pandemoniu..? *Zeptala se Nat zmateně.* /Buď má sakra štěstí na kamarády Podsvěťany, nebo má Zrak./ *Ona sama sice neplánovala to nijak vyšetřovat, ale poněkud ji to překvapilo.* Jak se máš, Gerete? *Optala se jej mile místo toho a nabídla mu objetí, zatímco druhou rukou držela borderku.* Koukám, žes sbalil hned dvě krásné slečny.
To je pravda Val...Že by Geret si někoho našel?..*Nat se zasmála a držela Valerii blízko sebe* Není jediný..ale tak to je super! Jsem za tebe ráda! *Oznámila Nat a Elaine se koukla na čas* ..Nat musíme jít..Těšilo mě Val *Natalie se koukla na Val a objala jí* brzy se uvidíme okay?..*Jemně jí políbila na rty a po chvilce byla odtrhnuta Elaine* Ale no tak! *Elaine zamávala GERETOVI a VALERII než zmizely obě dvě z dohledu*
*Když NATÁLIE chválila psa, jak je "roztomilý", nedokázal se zbavit dojmu, že to bylo sarkasticky adresováno jemu i když byl její pohled namířen na Mayu. Za zády Natálie stála, jako její stín -Elaine. Přítomnost starší upírky, která neměla na práci nic než peskovat tu mladší mu připadala asi tak, jako kdyby byla Natálie nekompetentní a nezpůsobilá pohybovat se sama. Vcelku dost El litoval, on by to dělat asi nedokázal. Jeho taky za ručičku nikdo netahal a pokud není Nat zodpovědná teď, nemyslel si, že by roky buzerace cokoliv změnily. Člověk má sebeuvědomění a zodpovědnost buď v sobě, nebo ji nemá. Ale mohl se mýlit.* /Třeba to takhle El vyhovuje... Možná si tím kompenzuje mateřství./ Elaine *Oslovil starší upírku a sklonil uctivě hlavu v pozdrav, protože i když si nebyli oficiálně představeni, on její jméno znal a slušnost mu nedovolovala dívku ignorovat. Už tak ji Val s Nat braly za samozřejmost a ani ji nepředstavily Kim i když byla hned za nimi* To nic *reagoval na to, když Val podotkla k Nat, že její otázka není vhodná, chystal se odpovědět, ale v tu chvíli Kim na někoho zamávala a v rychlosti jej tam nechala samotného. Stačil jen němě natáhnout ruku, aby do ní KIM pokud chtěla, tak vložila vodítko Mayi, že ji opět pohlídá. Protože ji Val tou dobou drbala.* *Opětoval maličko ztuhle Valériino objetí a pokusil se opětovat úsměv. Val se takřka okamžitě pozastavila nad tím s kým se šla KIM pozdravit... On o Pandemoniu nevěděl zhola nic, tak jen čekal až bude opět osloven, aby tak odpověděl rovnou na tři otázky týkající se jeho osoby.* Potkali jsme se tady. Náhoda... *Pokrčil laxně rameny. Hodlal ignorovat veškeré narážky na možný vztah mezi ním a KIM ke které cítil právě teď nic, než vřelé přátelství.* Netušil jsem že vy dvě... *dovolil si být teď pro změnu krapet netaktní on. Před týdnem o Nat nepadlo mezi ním a Valérií ani slovo na toto téma, ale to nic neznamenalo.* *Musel si sám připomenout, že to byl on, kdo měl problém s Val věkem a hlavou mu opět zněla i její slova o tom, že s ním vlastně nic mít ani nechtěla.* Můžu vás tři na něco pozvat? *navrhl, páč stáli pořád defacto před tím stánkem, kde kupovali medovinu s KAT kterou měl stále v ruce a automaticky zahrnul do pozvání i Elaine. Okázale tak přešel to, že je za jeho domnělý vztah s KIM Natálie ráda i to, jak pak VALÉRII na rozloučení políbila, když odklonil na moment zrak Asi ve stejný moment kdy zval na pití, se podívala Elaine na hodinky a poněkud diskomfortní rozhovor byl asi u konce.*
Je to věc temné magie. Stačí ji málo. Celkově je tento typ magie snadný. Dělá nás silnějšími, ale má... vedlejší přínaky bych řekl.* Poví, ale je vidět, že víc to specifikovat nechce. Sám ty příznaky dokonale skrývá.* Pravda. Tentokrát si vezmu meč a zkusíme souboj..* Řekne a přemýšlí, zda má nějaký, který není prokletý nebo jedovatý. Pak se podívá na SASHU a posléze nad sebe. Tuhle tradici zná. Byla od jeho předků. Jeho vnitřní tradice bojovali s tím, že by neměl. Takže se dívá na TAYE a radši uhasí cigaretu a schová ji. Je rád za KIM, která přišla.* Ah, Ahoj.* Pozdraví ji.* To byla maličkost.... eh, kdo se prokecl? Protože tohle je jedna z mála věcí z DOHOD, co uznávám jako inteligentní.* Řekne vážně. Pak se uchechtne.* Dobrý, kletba ze mě opadla a se sestrou se radši nebavím a ona semnou. Stejně je doma, protože si ji otec zavolal.* Ušklíbne se.* No a já a David... David žije s Triss. My dva se zrovna dvakrát nemusíme.* Řekne popravdě a snaží se ignorovat SASHU, jmelí a to všechno. Pak se na něj ovšem zamračí. Pustí Taye a udá kolem nich dvou velice silnou iluzi, takže to vypadá, že tam nejsou. Chytne TAYE za tváře.* Promiň, ale duch mé matky by mě asi proklel, kdyby zjistila, že nedržím tradice.* Prohlásí a políbí ho na rty. Jde však jen o letmí polibek a ne takový jako na svatbě. Pak udělá krok zpět a iluzi zruší.*
*Nad Bobovým komentářem si povzdechla, ale přikývla.* Nebudeš tomu věřit, ale po těch pár týdnech jejich existenci chápu. Pro můj klid v duši řekněme, že to bylo kombinované úsilí hned několika Podsvěťanů a nechci problémy ani pro jednoho z nich. *Mohla sice říct, že hlavní informaci dostala od víly, jakožto od někoho, koho Dohody nevážou, ale raději si tuhle informaci nechala pro sebe.* Stejně jako pro vás. A pro tvůj, živé duši jsem o tom neřekla. Tedy, kromě Podsvěťanů v mém nejužším kruhu. Chtěla jsem ti jen poděkovat. A omluvit se za to chmatání na uši, tehdy jsem to nevěděla, teď vím a upřímně mě to mrzí. *Pousmála se provinile, pak se obrátila k Taylorovi.* Do detailů zacházet nebudu, nemůžu. Ale všimla jsem si, že na svatbě nebyl Sasha, zbytek jsem se dozvěděla později. Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Respektivě všichni čtyři. *Dodala s ohledem na Sashu a Davida a na Taylora se usmála.* Nebudu vás dál rušit, máte toho dost. Mějte se a krásné svátky. *Usmála se na ně. Iluze ji zachytila trochu nepřipravenou, ale rozhodla se to nekomentovat a neřešit.* Taky se měj, Sasho, krásné svátky. *Usmála sei na druhého upíra a zamířila zpět za svou původní skupinkou.*
*Než mohla dostat jakoukoli odpověď na svou otázku, Nat s Elaine byly na odchodu. Tak si jen povzdechla a usmála se, s oběma dívkami se rozloučila a objetí tentokrát věnovala i Elaine.* Mějte se, vy dvě, brzy se uvidíme! *S tím se otočila zpět ke Geretovi a omluvně se na něj usmála.* Nic jsem tím nemyslela, jen tě škádlím. Upřímně bych ti to přála, vypadá mile, z toho mála, co jsem mohla vidět. /I když, pokud je opravdu civil, jaký by byl pro ni vztah s vlkodlakem..?/ *Pomyslela si.* To s Nat je poměrně čerstvá záležitost. *Vysvětlila, zatímco si pohrávala s přívěskem a v druhé ruce svírala zbytek punče s krví.* Jsi moc milý, Gerete, ale nic si nedám, děkuju. Mám ještě zbytek tohohle. *Pozvedla kelímek na vysvětlenou.* Nechtěla jsem rušit, jen pozdravit, když jsme se od toho karaoke neviděli a stejně mám ve finále pocit, že jsem tady trochu nevhod. *Usmála se trochu smutně a podrbala fenku za ušima. Ta se na ní dívala těma krásnýma modrýma očima a Valerie jen s námahou překonávala touhu se k ní schoulit a zabořit jí obličej do nádherné tříbarevné srsti.* Jak se máš, Gerete? Ale upřímně.
*Na slova vázající se ještě k magické květině, co měl v pokoji, mlčky kývl. Téma jejich konverzace se totiž opět změnilo. Už teď se na další trénink těšil. Jistě, nějak se snažil trénovat sám, ale nakonec..bez mentora se nepohne nikam.* Dobře. *Usměje se na ČARODĚJE zvesela. Nad tím polibkem pod jmelím pak vskutku zapřemýšlel, než-li by však něco stačil udělat, byla u nich KIM. Sashu tedy aspoň prozatím odbyl, aby se dívce mohl věnovat. Nechal ji nejprve vyřešit si své s ROBERTEM a vyjádřil se až, když se jej to začalo týkat.* Nebyl..byl tam se mnou někdo jiný. *Řekl, přičemž si vzpomněl na svatbu a její průběh. Rozhodně by tam radši byl se Sashou. Ten si to ovšem lehce pokadil. Nu což, nyní oba věděli moc dobře, že se radši budou držet navzájem, aby nehrozil další výlet s Dragosem jako doprovodem. Už už se nato chystal s dívkou rozloučit, v tom jej ovšem zaskočil ROBERT. Podíval se mu krátce do očí, než ty své přivřel, když pocítil rty ČARODĚJE na těch svých. Tomu letmému polibku by i vyšel vstříc, kdyby se však Bob nestihl odtáhnout.* No joo, tobě taky. Papaaa! *Zamával KIM Sasha, načež se rozhlédl po trzích. Tay tedy využil toho, že se nedívá ani jeho doprovod, aby pro změnu on, mohl BOBA chytit za tváře a znovu jej políbit. Narozdíl od předchozího, dal do svého trochu víc citu i vášně. I tak byl na něj docela krátký, ačkoliv rozhodně trval déle než ten, co inicioval BOB.* Aspoň pořádně, ne? *Nadhodil, načež věnoval pozornost Sashovi.* A ty už to dej dolů.
*Nevěděl, co víc říct. Slyšet ji říkat že by byla ráda, kdyby byl s jinou hovořila asi víc, než jasně. Nechtěl být netaktní.* Jo, je velmi milá *souhlasil tedy tiše a otáčel medovinou v kelímku, než ji pak naráz vypil.* To nic, nedlužíš mi žádné vysvětlení... *chtěl ji však přerušit hlavně kvůli sobě i když by si to nikdy nepřiznal*. V pořádku, jsem rád, že jsem tě viděl *dodal upřímně.* /Nevhod.../ *v mysli zavrtěl hlavou.* /Kéž by.../ Upřímně? *uchechtl se trochu posměšně. Co o něm vlastně věděla... a co věděl on o ní... Znali se velmi krátce, potkali se před týdnem a mnoho si o sobě neřekli. On jí o sobě neřekl vlastně vůbec nic. To že na ni od té doby myslel byl čistě jeho problém.* ...asi úplně stejně, jako minulý týden *řekl napřímo a jeho pohled do jejích očí byl maličko tvrdý. Co zbývalo, než se obrnit.* Rád jsem tě viděl* dodal už trochu víc nahlas, protože se KIM vrátila.* Tak třeba zase někdy *Rozloučil se spěšně a nedával moc možností, aby na to VALÉRIE reagovala. S Mayou udělal pár kroků, aby KIM musela s ním a pak se na ni otočil, aby jí vrátil vodítko a rovněž se rozloučil. Trochu v jiném duchu. Na jeho tváři se opět objevil vlídný úsměv* Moc rád jsem tě poznal. Můžu si vzít tvoje číslo, abych ti poslal ty fotky a domluvíme se na příště k Benovi? *optal se s upřímným zájmem.*
*Byť v duchu doufala, že by z něj mohla něco dostat, jeho reakce byla více než výmluvná a ona nehodlala opakovat chybu z jejich prvního setkání tím, že by se mu hrabala v hlavě.* Chápu. *Hlesla a uhnula pohledem, než naposledy podrbala borderku za ušima.* I já tebe. Krásné svátky… Tobě taky, Kim, měj se. *Mávla ještě na blondýnku s úsměvem, než poněkud rozčarovaně zamířila vyzvednout pár věcí ve stáncích a pak domů. Jak krásně tenhle večer začal a probíhal, teď z něj zbylo jen cosi s nahořklou pachutí, u čeho doufala, že se jí to povede vytěsnit, ale byla si zároveň vědomá toho, že realističtější scénář je, že se tím bude minimálně do konce víkendu užírat. Nic z toho však neřekla a zmizela rychleji, než by si mohl Geret čehokoli všimnout.*
*Val si po té víkendové akci potřebovala srovnat myšlenky, hlavně po celé té situaci na hřbitově. Fakt, že domů dorazila krátce před půlnocí a byl z ní cítit alkohol by její maminka nejspíš přešla s komentářem, že ať si dělá co chce, ale pokud kvůli ní bude mít na krku policii, ať je to alespoň nějaký hezký gentlemen, čemuž se vždy společně zasmály. Co už tak jednoduše vysvětlit nešlo byla nezaměnitelná kolínská, která, jak její maminka správně vyhodnotila, rozhodně nespadala do kategorie, kterou by používali její vrstevníci. Sice ji opakovaně ujišťovala, že k ničemu nedošlo a dotyčný ji jen bezpečně odprovodil domů, ale ani v nejmenším se své mamince nedivila. Nebyl to první rozhovor tohohle typu, který vedly a opakovaná věta, že by se měla rozhodnout, jestli si hledá přítele, nebo náhradního tátu ji vždy nějak vnitřně zabolela, přestože, nebo spíš právě proto, že to byla poměrně oprávněná obava. Dnes to ale nehodlala řešit. Ve škole se domluvila, že dnes zůstane trénovat déle. Reálně se ale jen chtěla vyvěsit na šály a na chvíli zapomenout na tenhle konkrétní problém. Nebo ještě lépe, dělat něco produktivního, co tyhle myšlenky zažene. Napsala tak Nat, jestli se nechce stavit, pokud má vycházky a poslala jí i adresu školy. Když jí Nat návštěvu potvrdila, spokojeně se usmála a sama chvíli procvičovala různé polohy a závěsy, než se zavěsila do jedné ze svých oblíbených a čekala. Při představě, že zase uvidí Nat cítila příjemné šimrání kdesi u páteře. Netušíla, čím přesně na ni rusovlasá upírka takhle zapůsobila, ale těšila se na jejich další setkání.*
*Nat vešla dovnitř a vyskočila nahoru k ní* Ahojky čarodějko.. *Usmála se než přistála zase dolů a vyskočila zase nahoru chyla se šály* Hehe..dlouho jsme se neviděli..tobě to Teda jde~..*Nat jí Škarlila a vyšla s ní na šále. Nat se uchectla a Elaine se koukala na ně že zdola* na můj vkus je tu moc umělého světla *Oznámila Nat a koukla na Valerii* sluší ti to takhle..
Nazdar upírko. *Zazubila se, když k ní Nat vyskočila. Víc neřekla, jen si užívala to, že tady opět měla obě své oblíbené upírky a vzhledem k absenci lidí taky klid.* Zas tak dlouho to nebylo, podle podsvětských měřítek jen mrknutí oka. Ale hádám, že žádný čas není dost krátký, pokud je bez těch, co máš ráda. *Zasmála se. Nechala Nat viset na jedné šále, zatímco si obmotala tu druhou a před Elaine vysekla ukázkový "pád," zastavila se asi metr nad zemí, než ze šály elegantně seskočila.* Díky, Elaine. Ráda, vás zase vidím. Ztlumím to. *Doběhla na stranu haly a zhasla většinu světel, nechala svítit jen dvě teplejší světla na konci místnosti.* Jinak, tomuhle se říká Padlý Anděl, ale pokud chceš vyvádět cokoli s šálami, začneš na zemi jako my všichni, ráda bych tě ponechala vcelku. *Ušklíbla se na Nat pobaveně.* Jak jste se měly? *Zeptala se, než si udělala na šalách jednoduchý úvaz a usedla do nich jako do houpačky.*
Ne díky ale měla jsem [link src="se.celkem"] okay! Elaine a jsme cvičili a rachvilku budu umět super rychlost...a má pravdu..fakt ti to sluší..*Usmála se Nat na Valerii, začala se snad červenat? Těžko říct ve stí[link src="nu.Elaine"] se usmála také a posadila se* Dělejte jakobze tu nejsem..jen musím dohlédnout na Nat aby někoho nepokousala *Znamila Elaine nahoru Valerii a vytáhla knihu z jeji kabelky a začala číst. Nat skočila dolů a zamavala na Valerii* Pojď dolů!..
To je super. *Usmála se a pohledem se zastavila na Nat.* Nápodobně. Jako porcelánová panenka. *Usmála se, zatímco opět vyšplhala výš a svěsila se hlavou dolů.* Pojď ty nahoru. *Usmála se na ni provokativně, ale pak se rozzářila.* Něco mě napadlo. *Sklouzla ze šál a odtáhla je na stranu.* Vím, že jsi říkala, že šály se ti líbí nejvíc, ale obruč je efektnější a navíc tě na ni můžu vzít. *Vysvětlila, zatímco si spustila obruč do potřebné výšky a vyskočila na ni. Sama se vyhoupla až na horní část obruče a když se ustálila, zaklonila se a svěsila ruce k Nat.* Pomůžu ti nahoru. Prostě si teď jen sedni dovnitř jako do houpačky. *Instruovala ji.*
*Nat se sedla do obruče a koukala celou dobu na Valerii, fascinovaná jen její přítomností.* A co teď?..*Nat se chytla obruče a lehce se zahoupala* si sedneš vedle mě a budem vyšet jen tak nahoře? Čarodějničko?..*Nat se na ní celpu dobu koukala a usmála se. Elaine čas od času zvedla zrak z knihy ale pak se k ní vrátila. Nat pocítila to teplo co popisovala Taylorovi.*
Něco zábavnějšího. *Zasmála se a protáhla se obručí, takže teď sama připomínala půlměsíc. Rukama se přitom opřela o nohy Nat, nijak silně, spíš aby jí pomohla držet rovnováhu.* Teď se jen pusť a zakloň, až budeš hlavou dolů. Neboj se, držím tě. *Usmála se. Měla akrobacii v párech ráda, ať už šlo o vystoupení, nebo tréninky. Připomínalo jí to tanec, bylo to podobně krásné, náročné a zároveň jistým způsobem intimní, ať už měl člověk s dotyčným jakýkoli vztah. Jenže, a to si dobře uvědomovala, s Nat to bylo jiné. To příjemné mravenčení se opět vrátilo a to se sotva dotýkaly.* Tak co, jaký je to pocit?
*Nat se zaklonila a trochu se vyděsila* No teď se citim jak netopýr..*zasmala se a začala si užívat ten pocit* Hele..tohle není asi pro mě..dělá se teoch šoufl *Nat se na ni podívala a zdvořile Obrátila zrak* Heh.. vypadáš fakt super takhle.. ale ty-. tohle je super..*Nat se usmála a prohla se zase*
*Tiše, omluvně se zasmála.* Chvíli trvá, než si na to člověk zvykne. Ale když tohle předvedeš pár metrů ve vzduchu, je to fakt zážitek, nikdo z tebe neodvrátí zrak. *Usmála se a pomohla Nat zpátky nahoru. Sama jí vzápětí sklouzla na klín, i když rukama se stále držela obruče.* V pohodě? *Zeptala se pro ujištění.* Kdyby se ti točila hlava, nebo cokoli, řekni a raději slezem. Napoprvé to nikdy není jednoduché.
Jestli ti to nevadí..nebo se můžem jen tak houpat..*Nat se na ni usmála a opatrně se posadila* Heh.. fakt ti to de..od kolika jsi začala?...*Nat se zeptala a mrkla na ní* ..Vypadá to že jsme tu tak trochu uvízli spolu..*Nat sr na ní usmála a posunula se k ní* Ne že by mi to vadilo
Ono i to houpání má něco do sebe. *Uculila se na rusovlásku.* Popravdě, už ani nevím, ve dvanácti? Tehdy jsem to spíš z legrace zkoušela doma, dělala jsem klasickou gymnastiku. Tomuhle se věnuji tak poslední tři čtyři roky? *Zamyslela se, než odpověděla.* Tak nějak. *Když Nat prohlásila, že tady spolu uvízly, ale nevadí jí to, pobaveně přivřela oči, jako kočka.* A co když to, že tady uvízneme, byl záměr, hm? *Naklonila hlavu na stranu a se zájmem ji pozorovala.*
No..možná to byl záměr?.. *Nat se usmála a naklonila se k ní* kdo ví?..*Nat se uchectla a jak se houpala, pokusila se je roztočit* Tak to.tu roztočíme zlato! *Nat se začala smát jestli se ji podarilo obruč roztocit tak Val držela kolem pasu. Elaine zvedla zrak a pousmala se na ty dvě*
*Když se obě roztočily, rozesmála se. Byl to upřímný, šťastný smích puberťačky, která se na moment vynořila zpod masky mladé ženy, kterou obvykle byla, bez přehnaných emocí, kontrolující své chování. Teď ale pro něco podobného nebyl prostor. Zadívala se na Nat a tělem jí opět projel ten známý, hřejívý pocit. Narozdíl od předchozích momentů, kdy si jej jen udržela jako hezkou myšlenku, tentokrát hodila nějaký ostych za hlavu. Protáhla se pod obručí jako kočka a zatímco jednou rukou se jí stále držela, aby neztratily rovnováhu, druhou si přitáhla Nat blíž a své rty spojila s jejími. Když se tak stalo, jakoby jí tělem projel blesk. U jednoho polibku zůstat nědokázala, leda by ji Nat odstrčila.*
*Nat zamrzla na moment a zavřela oč. Val neodtlacila, naopak ji polibek opětovala a Nechtěla jen tak prestat. Polibek pro Nat byla jako nekonečný a po chvilce se dotáhla aby Val mohla nabrat dech* Ty..ty jsi..*Nat si Podržela rty v šoku a její tvář se zbavila do ruda. Tělem je projel jemný otřes a koukala na Valerii s úžasem* Páni..to..bylo velice příjemné..*Uznala mladá upírka a přitáhla se k ní blíž* Můžem to..zopakovat jestli chceš..protože já rozhodně jo..
*Když polibek přerušily, Val se skutečně zhluboka nadechla a zkousla si ret. Oči přitom měla zavřené. Chvíli nic neříkala a jen nechala doznít ten pocit.* Jo, tohle bylo skvělé… *Zasmála se tiše nakonec a otevřela oči. Nat byla nádherná, když se červenala. Netušila, že tohle upíři umí. Sama cítila příjemné brnění podél páteře. Naklonila se k Nat a rty se lehce otřela o její a zadívala se jí to očí, když odpověděla.* Ráda bych… *Šeptla.* Být tebou se té obruče chytnu pořádně… *S těmi slovy vzala její tvář do obou dlaní, když ji začala líbat znovu, tentokrát už ne s tou prvotní dychtivostí, ale zato o to procítěněji.*
*Nat zhluboka dýchala a vrátila jí polibek, držela se obruče když jí val líbala. Elaine se na ně podívala s úsměvem a pokračovala ve své knize. Nat se ji snažila vzít za tvář ale jak si zapomela v ten moment že jsou na obruci a zapadla za ní. Přistála do žíněnky a vydala tichý povzdechla koukla nahoru* Pojď..dolů..zlato..*Nat pozvala Valerii dolů a Elaine se rozběhla k Nat aby jí zkontrolovala* Žiješ? *Nat zakašlala a odpověděla* Hodně to bolí *Elaine si povzdechla a přikývla* Jo jsi naž[link src="ivu.to"] byla celkem výška..Hrdličky..*Elaine je Škarlila a pomohla Natalii vstát*
*Val, po letech strávených na hrazdě a v sedle, měla dost dobré instinkty na to, aby se stihla zachytit, Nat tak nakonec letěla sama. Díky bohu, dokázala si představit, že by pád byl pro obě podstatně horší, kdyby spadly tak propletené, jak byly.* Proboha, Nat! Jsi v pořádku? *Vyhrkla starostlivě, jakmile přistála vedle ní.* Můžeš se hýbat? *Bylo vidět, že ji to skutečně vyděsilo. Dost na to, aby ztratila kontrolu nad iluzí kryjící její krystal. Nat ale naštěstí vypadala, že je schopná se postavit. Začervenala se, když je Elaine škádlila, ale rozpačitě se usmála, jelikož viděla, že se starší upírka nezlobí.* Pojď si sednout. *Navrhla Nat a opatrně ji odvedla k židlím, kde si s ní sedla a starostlivě ji pohladiila po ruce.* Jak se cítíš?
*Nat si prokřupla záda a usmála se* Neboj přežiju...jako i kdyby ne tak mám pěkného andílka *Nat se usmála ne ní a objala ji jendou rukou. Nat se k Valerii přitulila* Teď jsem nejstarší Upír v new yorku..Hm..Taylor měl pravdu..Čarodějové Maj svoje kouzlo *Mrkla na ní s vyzubeným úsměvem a zajela prstem za ucho Valerie, aby ji spravila vlasy* Ty..ty mě děláš tak šťastnou jak jsem se necítila celkem dlouhou dobu..
No, preferovala bych tě živou. Alespoň tak, jak živý může upír být. *Usmála se a políbila ji do vlasů. Nad její poznámkou se tiše zasmála.* Jo, to mají, nemáš ani tušení… *Povzdechla si jemně, ale neznělo to nešťastně, spíš nostalgicky. Její úsměv se malink rozšířil, když jí odhrnula vlasy za ucho a využila té chvilky, aby Nat rychle vlepila polibek na nos.* To ráda slyším, jeden je vždycky šťastnější, když je to vzájemné. *Dodala.* No, co ten tvůj Dominic? Pověz mi o něm něco. *Usmála se, zatímco si Nat stáhla tak, že jí ležela na klíně a něžně se jí probírala vlasy. Bylo vidět, že nežárlí, ale je upřímně zvědavá.*
Dominic je strašně sladkej...nejkámoš..*Nat se usmála a užívala si hlazení po vlasech* Je s ním sranda a..trochu se mi líbil...než si přišla ty..*Nat jí jemně držela za ruku a dívala se na ní* Dlouho jsem ho neviděla..asi má hodně práce..ale možná tě můžu vzít sebou! Ale ještě se uvidí..*Jak jí drzela za ruku tak jí začala jemně libat.* Máš jenfakt jemně..na to že se musíš pevně držet obruče..*Pochválila Nat Valerii zatím co se Ealine zase začetla do knihy aby dala holkám trochu soukromí. V ten Moment Nat byla šťastná, jak jen může někdo být.* chceš ještě něco dělat?..*Zeltala se a podívalase nahoru*
Než? *Zeptala se pobaveně.* To to tak rychle vyprchalo? *Pro ni samotnou takhle láska nefungovala. Pokud se do někoho zamilovala, bylo to na pořádně dlouho a rozhodně to nedokázala přebít nová zamilovanost. Dokázala milovat i několik lidí najednou, aniž by mezi nimi dělala jakékoli rozdíly. Ale byla si vědomá i toho, že to takhle rozhodně nemá každý.* To by bylo skvělé, ráda bych poznala toho muže, který tě okouzlil. *Zazubila se a když ji Val začala líbat dlaň, jen se tichounce zasmála a palcem jí jemně přejela po rtech.* Kvalitní krém na ruce dělá zázraky. *Mrkla na ni a pak se zasmála.* Chceš zažít něco jako z filmu? Slibuju, že tentokrát zůstaneš na zemi.
*Nat se znovu zčervenala a přikývla* Musím se s ním domluvit..Heh.. trochu jo..ale to ty jsi ta čarodějka tady..neokouzlila jsi ty mě? *Nat se zasmála a koukla na ní* Tak jo..ukaž..*Nat se na Valerii Zakoukala a usmála se. Pak se posadila a odtáhla se* J-Jestli jsem až moc..blízko tak řekni..Já jsem v lásce nová tak já netuším kolik je moc..*Net začal bit nervózní že něco pokazila nebo přehnala.* Když tak..promiň..
Touhle mocí, řekla bych, vládne víc ras, než jen čarodějové. *Mrkla na ni.* Ale ti jsou v tom obvykle dobří, to se musí nechat…*Usmála se a zvedla se, aby udělala to, co měla původně v plánu, ale když uviděla Nat rozpaky, sedla si zpátky a přitáhla si ji do objetí.* Já ne a věř mi, Nat, nic jsi nepokazila. Kdyby se mi cokoli nelíbilo, řekla bych ti. Ale všechno je v perfektním pořádku. *S úsměvem ji pohladila po tváři, než se zvedla a vyhoupla se na obruč, do které si sedla jako do houpačky.* Vidělas někdy Spider-Mana? Toho původního, myslím.
*Nat se usmála když jí objala a objetí jí opětovala. Cítila se víc jistá po jejim objetí a vtiskla jí lehký polibek. Když si Val sedla do obruče tak šla za ní* samozřejmě že jo..*Nat se usmála a koukla na Valerii* Asi vím kam míříš..Tak se ukaž..*Škarlila jí Natalie a koukla na se ji do očí*
*Vnímala z Nat, že ji uklidňuje. Ostatně to tvrdila i Elaine, jenže teď to z dívky skutečně cítila. S úsměvem v obruči sklouzla kousek nazad, aby se do ní zavěsila koleny.* Jasně že víš. Jsi chytrá holka. *Usmála se, než se pomalinku, aby obruč nerozhýbala, spustila do záklonu a s úsměvem na ni koukla.* Tak sem pojď, ty moje Mary Jane. *Zasmála se tiše.*
*Nat se zasmála a přiblížila se k ní* Tak jo Petre Parkre..*Nat vzala Valerii jemně za tvář a přiblížila se* Co kdybych takhle zůstala..a nechala tě v pokušení hm?..*Nat se usmála a Škarlila jí víc. Byla asi centimetr od jejích rtů [link src="a.koukla"] se ji do očí* ..jsi fakt pěkná..Heh.. ty umíš i mrtvolu něco cítit..*Uznala Natalie a políbila Valerii, při polibku zavřela oči a prohrábla jí vlasy. Spokojeně oddechovala při polibku, milovala teplo co Valerie jí poskytovala. Bylo to jako droga Natalie se toho nemohla nabažit*
/To bys, děvče, musela mít úplně jiné sebeovládání./ *Pomyslela si Val pobaveně, ale nahlas nic neřekla, nechtěla kazit ten moment.* Ráda bych věřila, že je to vždy jen dobrá věc. *Pousmála se. Hlavou jí proběhla vzpomínka na Gereta, ale rychle ji zaplašila. Teď se chtěla soustředit jen na Nat. Spokojeně se usmála, když jí Nat hladila ve vlasech a ponořila se do polibku. To, že měla Nat v porovnání s běžným člověkem příjemně chladivou kůži nebylo vůbec na škodu. Drželo to Val při zemi.* Krásně studíš. *Zamumlala s úsměvem a něžně, hravě jí zkousla spodní ret, spíše jej jen chytla zuby.* A i když jsi vzhůru nohama, je to moc fajn pohled…
Tak pojď dolů..abys mě viděla lépe..heh..jsem chladná ale vzato teplá..*Zažertovala a podala jí ruku* budeš chtít se stavit k nám ve vile?..[link src="tam.mam"] vlastní pokoj ale..magie tam nefunguje.. ale za to..Budem sami..bez Elaine..*Navrhla Nat a postavila se na ni než se postavila na špičky a dala jí malý polibek na krk než se vrazila zpátky na jejím level* Hm..je to zajímavé..cítím tvou krev pulzivat tvým tělem..a tvůj tep se zrychluje zlato..*Nat se zasmala a chytla se obruče* chceš ještě jednu?..
*Zasmála se nad tím polibkem a sama jí nosem přejela po krku.* A já z tebe cítim klid, ale zároveň jisté vzrušení. *Zazubila se.* Jenom jednu? *Dodala se zavrněním. Byla teď mimořádně spokojená. Pak se obručí protáhla zpět a seskočila, než se k Nat otočila.* Ne že bych si toho pozvání nevážila, ale… Žádná magie znamená žádná obrana a žádné iluze. Tobě s Elaine věřím, ale neplatí to pro všechny upíry. Nemusí každý vědět, jaké mám znamení. Nemyslím to zle, ráda tě uvidím třeba tady, u mě… Ale o tomhle budu muset popřemýšlet. A to by mělo platit i pro tebe a čaroděje. Ne každý to myslí dobře. *Vysvětlila svůj postoj. O upírech nevěděla příliš, ale z toho mála, co jí Giurgiu svěřil, si odnesla, že jsou skvělí společníci, tím spíš proto, že byli stejně jako oni nesmrtelní a vládli jistými magickými schopnostmi, ale nebylo radno je podceňovat.*
Když chceš víc..tak si řekni...a Jasně..to nic není..upíři si hledí svého..a kdyby si někdo vůbec dovolil..taknte ochránim *Nat ovinula ruce kolem jejího pasu* Proč bys to chtěla schovat..je to nádherný..*Nat se usmála na ní a jemně jí políbila její krystal na čele* Neboj.. budu opatrná..*Nat se usmála a zvedla Valerii do náruče* Lehká jako pírko..co kdybych se s tebou chvilku mazlila?
Moje rytířka, akorát bez koně, co… *Uchechtla se.* Nejde jen o ten krystal. *Pousmála se a přitulila se k Nat. Když ji políbila na krystal, jemně se začervenala a něžně ji poškrábala na zádech.* Ale jsem ráda, že se ti líbí. *Špitla. Když ji Nat zvedla do náručí, jen se tiše zachichotala a přitáhla se k ní, aby ji políbila.* Ne že bych dneska měla cokoli jiného na práci… *Zazubila se a něžně Nat prohrábla vlasy.* Jsi hrozně silná, na to jak drobounce vypadáš. *Usmála se a dál jí nězně vískala vlasy, zatímco si ji přitáhla k dalšímu polibku.*
*Nat se usmála a políbila jí, husí kůže jí naskákala po te co jí Val poškrábala záda. Jedním pohledem koukla na její kr a druhým na ní pro svolení. Elaine se na ně podívala a odešla bokem ale ne pryč. Nat znovu políbila jeji krystal a posadila ses Valerii na klíně* však víš..super síla Upíra...*Naklonila se a položila si hlavu na její hruď než spokojeně Zavrněla*
*Na její nevyřčenou otázku jen souhlasně přikývla a krk jí nastavila. Byla na něj mimořádně citlivá. Na vteřinu jí projelo hlavou, co by se stalo, kdyby se ji Nat pokusila kousnout, ale mráz, který jí při tom přeběhl po zádech neměl nic společného se strachem. Na vteřinu zauvažovala, jestli si o to nemá říct, ale raději tu myšlenku polkla. Neubránila se však lehkému začervenání.* Mám holt štěstí. *Uculila se, když se k ní Nat přitulila a spokojeně ji hladila ve vlasech.* To teplo je příjemné, co? *Zachichotala se.*
Osobní radiátor..hm?..neboj..krev podsvěťanů není lahodná takže tě nekousnu..ale můžu alespoň líbat..cokoli nepříjemného..tak hlaš.*Nat se natáhla k jejímu krku a jemně ho líbala. Byla něžná a opatrná, sem tam jemně zaryla své zuby do ní a usmála se* Jestli tě...děsím..tak to řekni *Nat si sundala koženou bundu co měla na sobě* Furt se mnou?..
Oh, Nat… Tohle nemělo se strachem nic společného… *Zasmála se tiše.* A budu, neboj se - *V tu chvíli zapomněla na jakýkoli slib, protože jí Nat, přestože něžně, zaryla zuby do krku. Ze rtů jí uniklo tiché, souhlasné zakňučení a instinktivně si přitáhla Nat blíž.* Věděla jsem, že mám citlivý krk, ale ne že až tak… *Zazubila se a přitáhla si Nat do polibku, který opět nepřerušila, dokud se už zoufale nepotřebovala nadechnout.* Kdepak, mon cher, ani v nejmenším… *Zavrněla a zadívala se jí do očí.* Ale myslím, že trochu podceňuješ co se mnou tohle dělá.
Odpusť~..*Nat pokračovala s líbáním jejího krku a na jednom místě zanechala cuclek.* Heh.. teď jsem si tě označila..nemohla jsem si pomoct..*Nat se usmála a objala Valerii kolem pasu* jsi fakt skvělá..Nikdy jsem se tak necítila takhle šťastná..můj svět teď září když tě vidím..*Natalie nabídla svůj krk na oplátku a usmála se* Ať v tom nejsem sama
*Val se spokojeně se rozesmála.* Nedokážu si představit, že by to někomu vadilo. *Mrkla na ni a znovu Nat poškrábala na zádech, když si vzpomněla, jak příjemné jí to předtím bylo. Přitom se sklonila k jejímu krku a začala ji na něj líbat, napřed něžně, téměř až mučivě pomalu, než začala pomalu přitvrzovat a zrychlovat a nakonec zanechala na upírčině krku pár drobných značek.* Doufám, že to nebudeš muset vysvětlovat nikomu jinému kromě Elaine… *Zachichotala se, než Nat opět políbila na rty.* Těšila jsem se na tebe a myslím, že se teď na každé naše setkání budu těšit o to víc. *Usmála se na ni a zadívala se jí do očí.* Mon beau.
*Nat tiše vzdychala při polibcich na její krk a zavřela oči z rozkoše, kterou cítila* N-Neboj..Elaine porozumí..Val..*Nat si zkousla ret a zhluboka dýchala aby se udržela vážný výraz*..Ty se mnou děláš věci..nebudu lhát..*Nat jí políbila zpátky a její jazyk vkouznul dovnitř. Užívala si každý moment and přitáhla si Valerii blíž. Zkousla jí spodní ret a chytla jí jemně za boky* krásná a umí líbat..zlodejka mého prvního polibku..*Nat jí poškarlila a hladila její boky když byla na jejím klíně*
Dělám, co můžu. *Zasmála se tiše a znovu ji něžně políbila na krk. Když se Nat Probojovala jazykem až mezi její rty, spokojeně zavrněla a vyšla jí vlastním vstříc. Chvíli ji nechala, ať si na ten pocit zvyká, ale pak se otočila, aby na Nat seděla obkročmo a nad polibky převzala nadvládu pro změnu ona.* Na to, že se líbáš poprvé, to není vůbec špatné. *Pochválíla ji a sama jí nězně masírovala ramena. Nad komplimentem Nat se zazubila a znovu ji políbíla.* Nebudu lhát, je to jedna z mých oblíbených činností. *Zavrněla pobaveně.*
*Nat se začala červenat a objala jí* Pojď sem..*Nat se zasmála a pokoušela jestli je lechtiva* Heh..*Nat se s ní tušila a hladila jinpo vlasech* Musíme se zase setkat..nepřestanu nad tebou myslet..*Nat políbila jeji klíční kost a koukla se na ni. Její oči zazářily a zabořila obličej do jejího hrudníku* Moje..*Zamumlala a odmítala Val pustit*
*Val se k ní sklonila a políbila ji do vlasů, než se do nich usmála.* To by se mě dotklo, kdybys přestala… *Poškádlila ji nazpět a když si Nat zabořila hlavu do jejího hrudníku, jen ji něžně hladila ve vlasech a spokojeně se k ní přitiskla víc.* Jsi roztomilá. *Usmála se, zatímco ji druhou rukou něžně škrábala na zádech.* Už se chystáš jít..? *Zeptala se trochu zklamaně. Samozřejmě chápala, že má mladá upírka svůj režim, ale nebyla ochotná ji pustit. Ještě ne.*
Nikam Ještě nejdu..*Nat jí Ujistila a přemýšlela chvilku* už vím jak se můj kamarád cítí..jeho milovaný je taky Čaroděj...*Usmála se a povzdechla si* Já a roztomilá?..Ne ne ne zlato..jsem dominantní bestie..jen teď tě šetřím *upírka se zazubila a rukama projela tělo čarodějky* Je te veux tellement Valérie..*Nat na ní usmála a opět políbila její krystal*
To je dobře, ještě nejsem ochotná tě nechat jít. *Zamručela spokojeně.* Jo, Nat… Čarodějové jsou speciální kategorie. Když jsem potkala prvního, podlomila se mi kolena a dodnes z toho nejsem venku… *Povzdechla si s úsměvem. Když Nat prohlásila, že je dominantní bestie, rozesmála se.* Tak dominantní bestie, říkáš. Mám ti připomenout, kdo koho políbíl jako první? Kdo se začal jako první červenat, i když k tomu má podstatně dál? Nebo kdo samým okouzlením padl naznak? *Škádlila ji a obtočila si nohy kolem jejího pasu.* Ti dám dominantní bestii… *Zavrčela něžně do jejího ucha a jemně za něj zuby zatáhla.* Tu n'as aucune idée, Natalie… *Usmála se a políbila ji na krk.*
Tak jo..koledovala sis o to..*Nat se zacervenala a vzala Val než jinhodila na žíněnku. Šla nad ní a políbila jí než si sedla na její klín* Ha! *Nat se začala smát a koukla dolů na Val* Hm tahke se mi líbíš ještě víc..*Nat z Valerii slezla a lehla si vedle Ní* Heh.. tohle je celkem pohodlné..*Natalie držela jejinruku a koukla nahoru. Natalie se podívala na Valerii* Hm..
*Rozesmála se a když se na ní Nat usadila, pobaveně zavrněla a rukama jí přejela po těle.* Nemůžu si stěžovat, tohle je moc hezký výhled. *Usmála se a kdy si Nat lehla vedle ní, přitulila se k ní a hlavu si položila na její raměno, zatímco ji rukou něžně hladila po paži.* Přemýšlela jsem nad jednou věcí. Máš ráda dopisy? Já vím, dneska se řeší spíš esemesky, nebo chaty, ale… Na psaní dopisů je něco kouzelného.
*Nat se usmála a popřemýšlela* No esemesky jsou super..pochybuji že mi pošleš ohnivý dopis protože chytnu jako toaletní papír..ale esemesky jsou lepší..tam ti můžu posílat víc než zprávy *Nat poškarlila Valerii a lehla si nabok s rukou pod hlavou* ale sova čas od času není Špatný nápad..se budu cítit jako v bradvicich..a budu tiše doufat že tu svou nezavije Dragosův Havran..nebo či co *Nat se zasmála a zamávala rukama* Taková málo opeřená Vrána *Nat se začala smát víc a představila si toho havrana jak naráží do ok*na
Ohnivý dopis? *Pozvedla překvapeně obočí.* To funguje jak? *Zeptala se se zájmem.* Myslela jsem normální dopisy. No, nebo teda sovy, havrany, jinou ptačí alternativu. *Rozesmála se.* Ale to by bylo hezké, mohla bych ti poslat dopis s nějakou hezkou pečetí. *Usmála se nadšeně a rozesmála se při té představě.* Takový Errol vezme to skrz okno. *Zahihňala se. V tu chvíli zaslechla tiché zacinkání svého telefonu ze své tašky na židli poblíž. Neochotně se zvedla a přešla k ní, aby se podívala, o co šlo. Obočí jí přitom lehce poskočilo.* Proboha, vůbec mi nedošlo, že už je tolik hodin, máme dneska s mamkou divadlo… *Omluvně se na Nat usmála a vrátila se k ní, aby jí podala ruku a pomohla jí na nohy.* Kdy tě zase uvidím, netopýrku? *Zeptala se s úsměvem, zatímco si Nat přitáhla do polibku.*
*Nat se usmála i když se nechtěla s Val rozloučit. Stejně by to přišlo později před úsvitem.* Zase se uvidíme si piš..A vezmu tě na rande...*Nat pohladila jemně tvář a plibila ji zpátky*..užij si to! A pozdravuj! *Zaklapala zuby zatímco Elaine Vykročila že stínu a povzdechla si* Tak jo vy dvě..Nat musíme jít.. *Elaine vzala Nat bundu a šla napřed. Pak když se Nat odtáhla od polibkubtak doběhla Elaine*
*Oplatila jí úsměv a na rozloučenou ji ještě pořádně objala.* Drž se, ma belle. A rozhodně. *Zazubila se.* Pozdravím, neboj. Děkuji, Elaine. Mějte se zatím obě hezky. *Na rozloučenou se jim lehce uklonila, než vytáhla telefon a odepsala mamince, že už vyráží. Pobalila si své věci, přehodila přes sebe bundu a zamířila k vilce.*
Vážně? *Povytáhla překvapeně obočí.* V té době jsem v Montréalu bydlela, možná už jsme se viděli. *Kolik jí v té době bylo taktně zamlčela. S úsměvěm a vděčným pokývnutím hlavy si převzala lahev a upila z ní, ovšem pouze decentně. Jednak nechtěla působit nezdvořile, jednak se nepotřebovala opít hned ze startu. Kdyby náhodou přeci jen potřebovala kouzlit, bylo by fajn mít situaci pod kontrolou. Tiše se uchechtla. Připomínalo jí to chvíle s jejím mentorem, tedy ty, které netrávily výukou.* To věřím, lesy v Quebecu jsou jako stvořené pro vlky. A tedy i vlkodlaky. *Usmála se a podala mu lahev zpátky.* Jsme umělecká rodina, vždycky jsme hodně cestovali. Do New Yorku jsme původně jeli jen za prací, ale potkala jsem tady jiného čaroděje, který mě byl ochotný učit a doporučil mi zůstat spíš zde, s ohledem na koncentraci podsvěťanů všeho druhu. *Pousmála se.* Takže jsem tady.
*První kanadské město a hned se trefil, ale nebylo to s takovým podivem vzhledem k tomu, že je k NY nejblíž.*Možná* usmál se. Nebylo to pravděpodobné. Byl tehdy až skoro paranosidní a s žádnými lidmi nepřicházel do kontaktu. V pětadvaceti opustil rodné město, aby se s dvouletým capartem vydal na pouť, která pro něj samotného skončila dneškem. Cítil se příliš unavený stylem svého života a toužil se usadit i kdyby to znamenalo nechat se zotročit nějakým alfou, čemuž se snažil doposud všemožně zabránit. Převzal si lahev a pořádně si odpil. Alkohol je jedna z jeho největších slabostí společně s...* Nevadilo by ti, kdybych si zapálil? * Pohladil kapsu s cigaretovou krabičkou skrývající malé doutníčky s borůvkovou příchutí, aby ji povytáhl a ukázal co tím myslí.* Takže jsi se přestěhovala s celou rodinou? Máte... dobré vztahy? * bylo značně netaktní vyptávat se, vzhledem k tomu, jakou cestou čarodějové vznikají, ale velmi jej to zajímalo jak z praktických, tak velmi soobních důvodů.* Ty taky maluješ? A tvůj mentor, on... Pořád jste v kontaktu? *Tohle jej taky zajímalo. /Jak dlouho je sakra čaroděj v učení? Kdy se stane samostatným?/ Pořád ještě nemluvil se Styrou, takže ani nevěděla, že přijel. Doufal jen, že bude mít vůbec chuť ho vidět a snažit se obnovit vztah jaký spolu měli předtím, než ji v deseti letech opustil.* Vycházíš s nimi dobře, myslím... s podsvěťany? Očividně vlkodlaci ti příliš nevadí *uchechtl se. Držel konverzaci v mírné nadsázce a uvolněném , přátelksém duchu.*
*Pohled jí sklouzl ke krabičce cigaret a pousmála se.* Vůbec ne, směle do toho. *Pokývla hlavou. Společně došli až k lavičce, na kterou si sedla. Ne ale klasicky na sedadlo, jako normální lidi, ale sedla si na opěradlo. Měla ráda toho půl metru navíc. Nad jeho dotazem s úsměvem zavrtěla hlavou.* To vůbec ne. Většina rodiny pořád cestuje. Kromě otce, který je s novou ženou. *Ušklíbla se, ale pak si povzdechla.* Jako malá jsem mu to hrozně vyčítala, ale… Chápu, že asi není zrovna jednoduché se smířit s tím, že tvoje dcera vlastně není tvoje, co hůř, nedovíš se to jako normální člověk od pošťáka, nebo od manželky, ale… Prostě to dítě vypadá "tak trochu" divně. *Naznačila prsty ve vzduchu uvozovky.* Zpětně se mu vlastně nedivím. Ale nemění to nic na faktu, že už měl milenku v době, kdy byla maminka těhotná. To jsem mu nikdy neodpustila a nemyslím, že se to někdy stane. *Lehce zavrtěla hlavou.* A ne, nemaluju. Tedy, občas, ale ne profesně. Jsem akrobat. Pohybujeme se v trochu jiném odvětví umění, asi jsem to měla upřesnit, věnujeme se spíše hudbě a divadlu. *Vysvětlila s úsměvem.* A teď momentálně v kontaktu nejsme, je zpátky v Rumunsku a já mám "samostudium." Pokud se to tak dá nazvat. *Nad jeho dotazem se pobaveně usmála.* Mně nevadí nikdo. Civilové, podsvěťani… Dobře, možná se trochu vyhýbám lovcům, ale jinak namám problém s nikým, ne dokud mě nepřesvědčí o opaku. Myslím, že to poslední, co Podsvět potřebuje ke všem svým problémům je nenávist mezi jednotlivými rasami Podsvěta. *Mírně se zamračila. Tohle téma pro ni bylo skutečně důležité.*
*Počkal na svolení a pak si vložil doutníček do úst, než po kapse našel zapalovač a připálil si. Požitkářsky vdechl do plic, protože i když šlo o doutník, tak šlukoval. Nechápal, že někdo pouští dým jen do úst a připravuje se o to hlavní co kuření přináší. Nikotin mu po pár potazích přinesl kýžený pocit, který měl tak rád a na který se těšil. Prostor kolem dvojice zaplnil hustý bělavý dým prosycený vůní lesních borůvek.* *Když si sedla na lavičku, zůstal stát, aby si mohli vidět do očí, když se mu svěřila ohledně rodinných vztahů kterým až přespříliš rozuměl* Rozumím *řekl zamyšleně, utopený na moment ve vlastní vzpomínce na to, když se Styra narodila s páteří pokrytou tvrdými výstupky na každém obratli. Poněkud obtížně polkl a vzpomínku zapudil, byla příliš bolestivá.* Divadu a akrobacii? *zopakoval. Udělala na něj dojem.* To zní velmi zajímavě. *Předávali si během hovoru láhev tak, jak se zdálo příhodné a on pomalu dokouřil, zatípl konec s filtrem botou a zadíval se na dívku, opět hodnotíc její mladou tvář.* Problémům? *chytil se slova.* Co tím myslíš? Něco na co bych si měl dávat pozor? *nakrabatil čelo. Právě v tenhle hovor celou dobu doufal. Třebaže si velmi užíval její krásné společnosti, potřeboval aktuální informace o dění v tomhle městě.* Přiznám se, že jsem se doteď držel poněkud v... povzdálí, abych tak řekl a hlavně daleko odtud. * odlehčil u konce, aby se opět usmál a pohlédl jí do nádherně modrých očí takřka na chlup stejné barvy, jakou má i on sám. Ocelově chladná modř mu oplácela pohled, který vídal každé ráno v zrcadle. Uvědomil si i jistou atraktivitu, která postupným sbližováním sílila.*
*Spokojeně zamručela nad tou vůní tabáku a borůvek. Společně s jeho parfémem jí to připomínalo každoroční rodinné chození na borůvky, poměrně zaběhlý rituál, během kterého obvykle její dědeček pokuřoval dýmku, tudíž i ta tabáková vůně seděla. Když zmínil, že jejím pocitům rozumí, jen se na něj zkoumavě podívala, ale nekomentovala to. Když se totiž zasoustředila na jeho emoce a snažila se je přečíst, cítila z něj hlavně smutek. Nechtěla se dotknout nějakého citlivého tématu.* Ano, hlavně visuté akrobacii, nejraději mám šály, ale nejlepší jsem na obruči. *Usmála se a znovu si odpila z lahve. Když s jí zeptal na problémy, lehce se zamračila.* Ty nevíš o čipování? *Zeptala se překvapeně.* Ve zkratce… Lovci čipují Podsvěťany. Neřeknu ti jak, nebo proč, tyhle informace nemám. Ale právě proto, že je nemám, nechci s tím mít nic společného. *Vysvětlila a lahev mu opět podala.* Takže vlk samotář? Čekala bych, že tím spíš budeš v hledáčku. Ale koukám, že ti to spíš pomohlo. *Usmála se a oplatila mu pohled. Měl krásně modré oči, podobně jako ona. Jenže ty její byly dílem velmi zdařilé iluze, jeho byly skutečné. Trochu mu to záviděla. Zároveň s tím ji ale lehce zamrazilo. Přestože se Geret choval jako gentleman, jen samotná možnost, že by se mohl ve vteřině proměnit byla příjemně znepokojující.*
*Všemi těmi pocity které popsala, že měl její otec, si procházel také. Měl je už od první chvíle, kdy mu Eila oznámila, že je těhotná a on věděl, že nebude otec. Zapudil je, ale v momentě, kdy se dítě narodilo... Se všechny jeho obavy, bolest a strach znova otevřely. Teď o tom však nechtěl mluvit, nechtěl si kazit hezký večer s překrásnou dívkou, kterou sotva potkal. Vždy byl lepší posluchač, než řečník a s věkem se to v něm o to víc prohlubovalo.* Takže i někde vystupuješ? Třeba bych mohl někdy přijít se podívat, abych pak mohl machrovat mezi diváky, že se osobně znám s tou talentovanou akrobatkou na jejíž vystoupení přišli *usmíval se a pokud na něj přišla řada s lahví, odložil ji volně bokem, na lavičku, dost blízko k tomu, aby se moc nenatahovala, kdyby se chtěla ještě napít. On sám cítil, že už překročil hranici toho, kolik si běžně dovolil vypít na veřejnosti a blíží se spíš k tomu, když už pil sám a mohl se bezstarostně uvolnit. Vnímal, jak mu alkohol otupil ostražitost, rozvázal víc jazyk a povzbudil chuť k tomu udělat nějakou hloupost, jako třeba políbit ji, aby v sobě aktivoval oxytocin. Podle toho, jak si vyměňovali pohledy už dávno usoudil, že jí není lhostejný a cítí taktéž nějaké sympatie, ale i tak se zatím zdráhal si svou teorii ověřit.* /čipování???/ *zamrkal očima, překvapen k čemu se dobrali.* ne, to nevím... No to se ti nedivím. Pomohlo? Jak to myslíš? *neporozuměl hned tomu, že by to mohla být snaha z její strany o sbližující techniku. S těmi čipy jej teda dostala. Představil si, co čipování znamená pro všechny, kterých se to týká... Nejen jeho, ale i Styry.* /Měl by ji kontaktovat co nejdřív!/ *Ozvaly se v něm obavy. Přesto nebyl z těch, kteří jednají zbrkle, nebo se nechávají přčespříliš unášet svými emocemi. Pořád si uvědomoval, kde je, s kým a že bude lepší nechat některé záležitosti na ráno. Nebo si tu informaci nejdřív ověřit, zjistit co nejvíc, aby zbytečně neplašil. S nádechem se začal opět uvolňovat. Ona sama nevypadal přespříliš znepokojeně, takže nemůže jít o úplnou novinku.* A ty se nebojíš? *Opřel si ruku volně o lavičku vedle jejího zadečku. Vnímal příjemné napětí v konverzaci i jejich blízkosti.
Jop, přímo tady v Queens. Akrobatická škola Ad Astra, možná už jsi o ní slyšel. Často děláme akce pro veřejnost. *Tiše se zasmála nad představou toho, jak by se Geret vyjímal mezi obvyklým publikem školy.* Spíš by si mysleli, že vystupuješ s námi, jen sis zrovna dnes odskočil do publika. Což by se, koneckonců, taky dalo zařídit. *Mrkla na něj spiklenecky. Alkohol v krvi způsobil své, Nejenže se cítila jako na obláčku, ale opadala z ní většina přirozené ostražitosti, naopak vládu přebírala podstatně otevřenější, kokernější, přítulnější nálada a zdálo se jí, že Geret je na tom nejinak.* No, načipovaný zatím nejsi, ne? Takže tě ještě nenašli. *Vysvětlila svůj myšlenkový pochod s úsměvem. Alkohol jí příjemně hřál ve tváři. Byla si celkem jistá, že se červená, ale nevadilo jí to, šero to poměrně dobře krylo. Nad jeho dotazem se pobaveně usmála a nadzvedla obočí. Když se k ní přiblížil, narovnala se a zdánlivě mu tak byla ještě blíž.* Kdepak, měla bych? Je snad pravda, co se říká o vlcích a karkulkách? *Optala se s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Cítila jeho emoce a dokázala si představit, kam se nejspíš ubírají jeho myšlenky.* A Sněhurku lovec přece nakonec také pustil…
*O její škole samozřejmě nikdy neslyšel* Já a vystupovat? *zvedl pobaveně obočí* Ne, nemyslím, že by to byl dobrý nápad. *Pobavila jej a vlastně i trochu zděsila ta představa. Nesnášel být středem pozornosti. Když už se to stalo, bylo to tak leda v barech, kdy si nenechal líbit aroganci místních nabíječů s jejich snahou vypudit jej z "jejich" baru. V pajzlech jsou bitky mezi štamgasty tím nejzábavnějším vystoupením pro všechny místní. Navíc zadarmo... Když bojoval za peníze, preferoval vlasy v gumičce, masu a falešné jméno, případně přezdívku. Vystupovat před normály ve snaze pobavit mu připadalo, jako noční můra.* Možná bys mi teda mohla někdy udělat soukromé představení? *Navrhl co nejmíň okatě.* *Ty čipy byly vcelku nepříjemné téma. Nehodlal se nechat očipovat, to by si čip raději vyškrábal, ať už by to stálo cokoliv, ale tyhle temné mylšenky raději neprobouzel.* Mě nikdy nenajdu *zašeptal maličko arogantně se sebevědomým úsměvem.* *To jestli se nebojí, myslel stále ohledně čipu, aby ji nenašli, ale pochopila to jinak a dostalo je to do vcelku příjemné situace.* A co se říká? *zajímal se s hravostí ve hlase* Vážně?... pustil?... *sklonil se pro její rty, aby poprvé ochutnal. Přesunul ruku od lavičky na její bok a druhá ruka vklouzla mezi její vlasy k uchu a hladivě zpět po tváři k bradě. Pootevřel ústa, aby polaskal její rty v hlubším polibku. Zbožňuje, když se večer vyvíjí takovýmto směrem. Miluje nádherné ženy a jejich blízkost, která pomáhá vyplnit pocit prázdnoty, která se v něm za ty roky usídlila. Vždy jej donutí navazovat náhodné známosti a nastytit se příjemných pocitů blízkosti někoho druhého. Osamělost pak na čas ustoupí a život se stává opět k žití. Odmítal polibek přerušit příliš brzy, citová vyprahlost si vybárala daň, kterou v sobě musel splatit. Prostoupila jej záplava touhy a vděku. Od rtů se hravě přesunul po její tváři k jejímu krku, který poškádlil a odtáhl se jen aby zkontroloval, zda bude soushlasit s dalším polibkem.*
*Pobaveně se tomu zasmála.* Chápu, ne každý si užívá tu pozornost. Což je dobře, kdyby všichni vystupovali, kdo by se chodil koukat? *Pokrčila s úsměvem rameny.* A to by asi nebyl problém, ráda vystupuju pro kohokoli. *Usmála se a její úsměv se změnil v tiché zachichotání, když zmínil, že jeho nenajdou.* Zatím to přinejmenším působí, že to máš pořešené. *Dodala s uculením.* No, já nevím… Že zlí vlci žerou zatoulané Karkulky v lese. Jsi zlý vlk? *Zeptala se pobaveně, ale to už si ji Geret přitáhl do polibku. Val cítila, jak se jí lehce motá hlava, ale ne v nepříjemném smyslu. Ten polibek ji, paradoxně, uklidňoval. Bylo v něm něco zakázaného, nesprávného a právě proto na ni působil tak, jak působil. Za střízliva by to neudělala a byla si poměrně jistá, že za střízliva by to neudělal ani Geret. Šlo to doslova proti všemu logickému a morálnímu. Jenže když si chvíli povídali a Nat, která by jí za normálních okolností jako společnost stačila k naprosté spokojenosti, musela jít, sáhla po první možnosti, která nabízela něco jiného, než osamělé posedávání na baru, kde nikoho neznala, nebo příliš brzký odchod domů. Polibek mu opětovala se zvláštní něhou a přitom cítila, že ten jeho byl naopak přímo snahou udržet všechny emoce na uzdě. Byl to ten typ polibku, který znala až příliš dobře. Hladový, vyprahlý, každý jeden jakoby se snažil nahradit hromadu těch, které se nestaly. Sama se rukou přesunula na jeho tvář a palcem mu na spánku jemně kreslila kroužky. Když se rty přesunul na její krk, tiše vydechla. Nebránila se, ale ani mu zásadně nevycházela vstříc. Jen sotva patrně přikývla, než se jejich rty opět spojily. Potřebovala to. Oba to potřebovali. Ale uvědomovala si, že je zde jistá hranice, za kterou by to celé neměla nechat zajít.*
*Měl chuť jí říct, aby to, zda je zlý vlk posoudila sama, ale slova se v tom okamžiku zdála už zbytečná. Ponořil se do silně příjemných pocitů, které se probudily s polibkem. Ten druhý byl neméně intenzivní, než předešlý, přesto ten prvotní šleh, který dostal postupně slábl. Nebylo to tak, že by mězi nimi od první chvíle létaly jiskry, flirtovali spolu, oddali se touze po sblížení, vyspali se spolu a pak na to zapomněli. Tenhle polibek značil něco jiného a on netlačil, aby to dovedl dál, než sám cítil, že by ona dovolila. Ostatně i tak to stálo za to, velmi si to užil. Když se konečně po několika dlouhých minutách odklonil, stále cítil chuť jejích vláčných rtů na jazyku. Pozvolna se velmi zhluboka nadechl a usmál se. Tak nějak nikdy nevěděl, co říci, když se tohle stane.* Můžu tě odprovodit domů? *navrhl proto. Zůstávat na lavičce se nezdálo jako dobrý nápad a poté, co se líbali a ani jeden nechtěl aby to přerostlo v něco víc měl dojem, že je to přesně to, co by měli teď udělat. Rozhodně ji však nehodlal nechat jít od hřbitova samotnou. Měl chuť se dál sbližovat i po cestě.* To slíbené vystoupení doufám stále platí *zakřenil se. Rozhodně to neřekl jewn proto, aby ji sbalil. Byl zvědavý a známost mezi čaroději se vždy může hodit. Nepochyboval o tom, že je pro ni rovněž jen jedním z mnoha se kterými si zpříjemnila večer a nevadilo mu to.* Máš nějaký telefon? *Vytáhl svůj, aby si zaznamenal její číslo, pokud mu ho nadiktovala, pokud ne, asi jen koukne, kolik je hodin, než ho zpátky zastrčí do zadní kapsy. Natáhl se ještě pro láhev, kterou tu nehodlal nechat. Však to stálo skoro trojnásobek maloobchodní ceny. Nabídl jí, pokud by chtěla, pokud ne, tak by láhev jen volně držel po cestě v ruce.*
*Když se jejich polibek uchýlil ke konci, pomalinku se z něj odtáhla. Oči měla zavřené a na rtech jí pohrával spokojený, klidný úsměv. Když oči opět otevřela a jejich pohledy se setkaly, pochopila, že on pochopil a to zachovalo ten příjemný pocit z celé situace. Nikam ji netlačil, nic jí nevyčítal, prostě stejně přirozeně jako to přišlo to i odešlo.* Budu ráda. *Odvětila s úsměvem a elegantně sklouzla z lavičky. Nad jeho připomínkou se tiše zasmála a přikývla.* Máš to mít, za dnešek ti to dlužím, společně s novou flaškou. *Zazubila se. Bylo jí jasné, že tohle bude muset mámě nejspíš hodnou chvíli vysvětlovat, společně s tím, proč z ní táhne kolínská cizího mužského, ale… Vysvětlovala už jí horší věci. Společně tak zamířili k jejímu domovu.* Jasně, že mám. Zas tak stará ještě nejsem, abych se obešla bez něj. *Zasmála se. Převzala si od něj telefon, zatímco z kapsy vytáhla svůj a podala mu jej, aby si mohli čísla vyměnit. Byla si celkem jistá, že tenhle večer hodí za hlavu, ale kontakt na dalšího podsvěťana se hodil vždy. Pak mu ten jeho opět vrátila a převzala si zpátky svůj. Pak jí to ale nedalo. S ohledem na její otázku se přímo nabízela jedna pro ni samotnou.* Gerete… Kolik si vlastně myslíš, že mi je? *Zeptala se. Věděl, že je čarodějka, tudíž mohl tipovat doslova cokoli, ale byla upřímně zvědavá, na kolik působí.*
To opravdu nemusíš, rád tě i příště na něco pozvu *přislíbil. Líbilo se mu, jak se usmívala. Mohl díky tomu s klidem předpokládat, že toho nebude později litovat. Vždyť ani zas o tolik nešlo. On to určitě nebral nikterak závazně a nedělal si iluze že by to pro ni samotnou něco znamenalo. Přesto si vyměnili čísla a byl rád.* Tak jsem to nemyslel *zasmál se a dostat do ruky její telefon. Prohlédnout si byť jen hloupou přední tapetu, vnímal jako výrazný náhled do soukromí dané osoby. On sám má za tapetu pirátskou loď prolínající se s lebkou, co má korunu na hlavě. Pokud by to o něm mělo něco vypovídat, pravděpodobně by to mělo co dělat s jeho vizuálním stylem. Pár narážek na její věk sice už během večera udělal, ale dotaz na telefon měl znamenat pouze žádost o telefonní číslo. Nicméně, jí to asi vrtalo hlavou stejně jako jemu. Rozhodně se nehodilo aby se zeptal sám a napřímo, teď se však dostal tak trochu do pasti.* Nevím... Udělal jsem něco špatně? *obstoupilo jej náhlé horko. Opravdu nerad by se jí čímkoliv dotkl. Navíc uhodnout neměl nkdy šanci. Doufal jen, že jí nepřipadá jak pubertální hejsek, co si dovolil příliš, když si vybavil její zdráhavé svolení k dalšímu polibku.* *Svým chováním působila jako rozhodná, zkušená žena.* /Žádné přihlouplé chichotání, trapné narážky, zveličování, chvástání... Rozhodně jí musí být víc, než jemu, ale o kolik?.../ *Mohlo je dělit pár let, ale klidně to mohla býti staletí.* Poklud ano, tak se omlouvám *cítil se náhle vcelku trapně*. /Nebo čekala že naopak nebude takový posera a pokusí se o víc? Chtěla to? Možná všechno jen blbě pochopil a má ho za nerozhodného idiota. Ne, určitě si teď z něj jen střílí.../ *Narozdíl od ní jasně vypadá na svůj věk, třebaže vlasy ještě stále mají svou sytou barvu, ve vousech by se našlo už pár stříbrných míst.* /Musí mít alespoň přibližnou představu s kým se tu zahazuje a nevypadala že by jí to vadilo, takže jde prostě jen o to, aby ukojila jeho zjevnou zvědavost, když už mu toho řekla tolik./ Je to docela nefér otázka... Ať řeknu cokoliv, bude to špatně *Pokusil se z odpovědi vyvléci.* Možná bych to raději ani neměl vědět *zachechtal se upřímně pokračujíc v cestě, kterou sama vybírala.*
Ne, ne, to vůbec ne! *Vyhrkla omluvně. Z jeho pocitů teď cítila naprostý chaos a byť ho způsobila sama, rozhodně nechtěla, aby si to vyčítal. Rozhodla se proto nahlédnout do jeho myšlenek, ne proto, že by mu tím chtěla nějak ublížit, spíš ho chtěla uklidnit a být si přitom jistá, že ví, na co cílí. Když zjistila, o co jde, měla napůl chuť se rozesmát, napůl jí ho bylo líto. Natáhla k němu ruku a jemně ho pohladila po paži.* Omlouvám se, opravdu to nebyla fér otázka, ale nechtěla jsem tě tím dostat do nepříjemné situace. Jen jsem měla pocit, že mi připisuješ víc, než mi reálně je. Což mě samozřejmě těší. Ale… Ne, není mi víc, než tobě. A nemyslela jsem to jako nějaký zlý vtip. Prostě jsem byla jen zvědavá. *Pousmála se trochu smutně.* Doufám, že to není problém? *Zeptala se a zavěsila se do něj. Spíš to ale vypadalo jen jako nevinná akce a potřeba bezpečí.*
*Navenek působil jako vždy, vyrovnaně, sebejiště, trochu uzavřeně, ale ona mu hrábla do hlavy, takže mohla vidět co se v něm děje uvnitř. Neuvědomoval si, že může, jinak by lépe kontroloval vlastní myšlenky. Prostě to tentokrát zazdil. Vyšel ze cviku a taky toho rumu nebylo málo, na baru do sebe lil dvojité panáky a ani láhev nešetřil. Když ho pohladil po paži, tak zastavl a otočil se k ní čelem. Oproti jeho pokusu z celé věci vybruslit s humorem vypadala její tvář náhle příliš vážná. Když řekla to, že jí není víc než jemu, došlo mu, že ví, nad čím uvažoval a pocit diskomfortu nebezpěčně zesílil. Nešlo o nijak závažné narušení jeho soukromí, přesto... to nebylo příjemné. Zapřemýšlel, co ještě vnímala během večera, když měl stažené obrany a jeho výraz se změnil. Viditelně se napjal, ale nic neřekl. Ne na to, že se mu hrabala v hlavě* Ne, žádný problém *rozhodl se to přejít, ale nebylo mu z toho vůbec dobře. Opět se rozšel směrem, který šli. Měl dojem, jako kdyby zcela vystřízlivěl. S alkoholem v krvi to však nemělo co dělat.* *Snažil se vrátit myšlenky k tématu věku, ale už to nějak nešlo, tak to vzal v sobě na sílu* Takže je ti teda kolik? *optal se a snažil se znít neutrálně, i když si byl jistý že si změny v jeho rozpoložení nemohla nevšimnout.* /Chyba Gerete.../ *změlo mu hlavou vina za vlastní nezodpovědnost. Teď už vlastně doufal v jediné, že brzy dojdou kam potřebují, aby se mohl rozloučit.*
*Tentokrát nemusel nic říkat a ona sama mu nemusela nahlížet do hlavy, aby věděla, jak se cítí. Když se najednou zastavil a otočil se k ní, vrazila do něj, protože to nečekala.* Omlouvám se… Nechtěla jsem ti ublížit… *Špitla, než se oba opět rozešli. Cítila se hrozně. Bylo to v dohledné době už podruhé, co se snažila někomu pomoci a namísto toho překročila jakousi nepsanou hranici. Tentokrát však dotyčnému nechtěně ublížila. A ať už byly její záměry jakékoli, nedalo se to jimi omluvit. Nedivila se, že byl Geret naštvaný. Na jeho místě by také byla.* Mohla bych být tvoje dcera… *Odpověděla na otázku ohledně věku, kterou tentokrát položil on a schoulila se víc do sebe. Situace už tak byla podivně napjatá, nechtěla ji zhoršit lhaním.* Gerete, já… Omlouvám se, za celý večer. Nechtěla jsem ti nic zatajovat, nebo ti nějak ublížit… A nechci to ani teď. A nechci aby ses kvůli tomu trápil, byla to moje chyba a moje blbost. A mrzí mě to o to víc, že vím, žes nic z toho nemyslel špatně a nechtěls mi ublížit. *Dostala ze sebe nakonec. Pohled měla sklopený k zemi a zcela očividně se za sebe styděla.*
*Chtěl to přejít, prostě to nekomentovat, ale byl úplně rozhozený. Vůbec nereagoval na to, že do něj vrazila, nebo že se omluvila. V hlavě mu najednou začalo vířit nepřeberné množství myšlenek, když si v retrospektivě přehrál všechno, co neřekl, ale na co myslel. S normálními lidmi neměl nejmenší problém maskovat všechny stránky své osobnosti, jeho myšlenky byly vždy jen jeho, ale to teď neplatilo. Znovu prožíval pocit, který cítil, když se líbali. Jak odkryl svou zranitelnost, touhu po fyzickém kontaktu s jinou osobou, to všechno jako kdyby z něj křičelo, protože ztrácel schopnost to udusit. Emoce vířily a bylo těžké je ovládnout, avšak musel. Emoce spouštěly přeměnu a to bylo to poslední, po čem toužil. Hlavní bylo to prostě rozdýchat. Vědomě donutit to nepříjemné co v něm vzniklo k ústupu. Rázným krokem se vydal po cestě s tím, že ji doprovodí až domů, jak slíbil, ale snaha o rozptýlení nebyla vůbec účinná, když nevinný hovor o jejím věku přinesl nečekanou odpověď, která spustila další emoce. Zastavil se a v nervózním gestu si projel prsty své dlouhé vlasy, aby je stáhl z čela. Položil dokonce flašku na zem, už mu na ní nezáleželo. Ne teď, když řešil tohle.* Jak to myslíš? *zeptal se trochu ostřeji, než by chtěl, ale o tomhle se nežertuje. Nadále doufal, že jej třeba odhadovala starším a sama má alespoň k pětadvaceti, ale začínal tušit, že to asi nebude pravda.* Kolik ti teda je? *chtěl vědět, když už teda na to přišlo téma. Těkal pohledem po celé její osobě a ignoroval její omluvu. Neměl vztek na ni, měl vztek na sebe. Nebyla její chyba že byl slabý a nepozorný.* /Co si taky myslel, že se s ním svět stínů bude mazlit?/ Proč? *zbylo jediné, na co by rád znal odpověď, protože to nechápal.* /Byla to celou dobu jen hra. Jen žert mladé čarodějky. Měl by se tomu zasmát a jít./ *jenže jeho ego to teď nedokázalo. Přidržel si dlaň před pusou, kde s ní na chvíli setrval, než s ní volně sklouizl po rtech, vousech a bradě.* Proč jsi za mnou v tom baru přišla? *zopakoval otázku trochu klidněji, dostávaje se konečně opět od kontrolu. V hlavě měl prázdno, už v ní nezůstalo nic, na co by myslel a co by mohla přečíst. Tomu se uzavřel. Zároveň byl ochotný se přes celou věc přenést a jít prostě dál ať už mu dodá jakékoliv vysvětlení. Vlastně docela doufal, že řekne, že to udělala pro to, aby se pobavila. Jen nerozuměl sám sobě, proč jej to štvalo, když přece dělal úplně to samé.*
*Když po ní vyštěkl, viditelně sebou trhla a napjala se. Byl to přirozený instinkt. Bylo jí sice jasné, že proti vlkodlakovi s roky zkušeností by neměla šanci, ale byla minimálně připravená se o obranu pokusit.* J-já… N-nemyslela jsem… /Tos opravdu nemyslela…/ *Ušklíblo se její podvědomí. Jeho pohled jí naprosto ušel, protože se sama snažila tomu jeho vyhýbat. S každým dalším dotazem se cítila víc a víc zahnaná do kouta. Zatímco ještě před chvíli byla jen smutná, teď byla upřímně vyděšená, což při jejích zkušenostech a kontrole nebyla zrovna výhra.* Sedmnáct. *Vyhrkla nakonec popravdě. Hlas jí přitom přeskočil a ona se otočila. Ne k útěku, ale krom toho, že by se nejraději hanbou propadla cítila, jak se jí do očí hrnou slzy a to poslední, po čem toužila, bylo se před ním rozbrečet. Nechtěla, aby to vypadalo, že když na ni někdo zvýší hlas, tak se rozpláče, tím spíš, protože to nemělo daleko k pravdě. Plně si vědoma toho, že moc víc už situaci zkazit nemůže pokračovala.* Viděla jsem… Jak se díváš na Elaine… N-Nat… Byla jako upír vzteklá, vlkodlaky nezvládá… M-má s nimi špatnou zkušenost. /V čemž není sama…/ Chtěla jsem jen abys měl pocit, že si tě n-někdo všimnul… Jen… Jsem si chtěla popovídat… N-nedošlo mi že… *Trhla rameny, ale ani ne tak nad ním, jako spíš ve vzteku nad vlastní slabostí, že ze sebe nebyla schopná ani dostat souvislou větu.* Že… To zajde tak daleko. N-nechtěla jsem, Gerete. Nechtěla jsem ti ublížit. N-ne že by to nebylo fuk, zkazila jsem to… *Hlesla. Iluze, která jí kryla krystal už tou dobou byla v háji a ta, která jí kryla oči problikávala, jak nad ní ztrácela kontrolu, její oči tak pableskovaly mezi ledově modrou a rubínovou a ona se jen v duchu modlila, ať to, díky jejímu odvrácení, není vidět.*
/Sedmnáct/ *Jako kdyby mu vylila na hlavu kbelík ledové vody. Cosi v něm chraplavě zavrčelo. Nedokázal si ani představit, co ji to napadlo, aby se spouštěla s někým, jako je ON. Atraktivní sedmnáciletá čarodějka, která má svět jak na dlani a ona si vybere starýho chlapa chlastajícího o samotě na baru. Bublala v něm potřeba porárat ji za to, jak špatné to bylo rozhodnutí, ale nejdřív chtěl věděl sakra proč.* /Přesně tak! na Elaine!/ *znělo mu opět hlavou, už na ni úplně zapomněl, prostě se jen podíval po atraktivní dívce adekvátního věku, vždycky měl slabost pro mladé ženy, protože když přišel o Eilu, bylo mu třiadvacet, od té doby se staral o jejich dceru a zamrzl mentálně na minimálně deset let, kdy neměl čas na žádné ženy a pak, když byl opět jen sám za sebe, tak zkrátka pokračoval tam, kde dříve randit přestal bez ohledu na to, kolik let od té doby uteklo. Taky to nebral nikdy vážně, ale nikdy by se nezapletl s nezletilou.* /A ještě ke všemu ji naléval alkoholem!/ *Musel se kontrolovaně nadechnout a pomalu vydechnout, aby se nepřestal ovládat, protože potřeboval pochopit co dalšího se mu snažila říct.* Chápu *pronesl upjatě, třebaže se snažil, aby jeho hlas nebyl ničím podkreslený* Takže solidarita *zkonstatoval. Vztek jej zcela přešel, zůstala jen maličko chladná emoční odměřenost a snaha urovnat to, protože si nepřál, aby měla dojem že je to ona, co něco zkazila. Opatrně ji obešel, aby jí viděl do tváře. Pokud jej pohled na její čarodějné znaky překvapil, nedal to nijak najevo.* Neublížila jsi mi a nic jsi nezkazila. Měl jsem se zeptat hned, jen mě to... nenapadlo. *vysvětloval rychle, protože na sedmnáct se opravdu nechovala. Ani trošku, neměl ani stín pochybnosti* Copak ti neříkali, abys nechodila s cizími vlkodlaky co je potkáš v baru sama ven? *Pokusil se to odlehčit, bylo mu fakt líto vidět ji v tomhle stavu. Zastyděl se za vlastní pcoit zrady a útoku na své soukromí. Rád by to vzal zpátky, ale to už tak trochu nešlo. Opatrně položil ruku na její paži.* Není tvojí povinností urovnávat kamarádčiny komplexy, nijak se mě ty její poznámky nedotkly, jsem už velkej kluk. Jasný? No ták, hele, trochu jsem to přehnal, jen prostě... Nejsem zvyklý na to, že si z mý hlavy bere někdo víc, než jsem ochotný sám sdílet. Vidíš? Nezlobím se. Jsme v pohodě a teď me nech doprovodit tě domů a omluvit se tvojí mámě.* rozhodl. Během hovoru se ji snažil zvednout bradičku, aby se na něj podívala, že to opravdu myslí vážně a nebude už vyvádět ani vlčit.* /Sakra!/ *zalitoval, protože se mu během jejich hovoru opravdu zalíbila. Toužil s ní mluvit po cestě domů, aby ji pak na rozloučenou ještě jendou políbil. Chtěl se jí pak později ještě ozvat s tí, že by ji znovu rád viděl...* /idiot/ *zanadával si naposledy a vyčistil si opět mysl. Uchechtl se. Přišlo to samo, ani nevěděl jak. Po všem tom náhlém napětí se dostavil pocit marnosti toho, jak si počínali a proměnilo se to v suchý humor.* Když jsem se na tebe poprvé díval, přemýšlel jsem o tom, co by si mysleli civilové, kdyby nás spolu viděli... Zda by viděli normální pár, nebo otce a dceru. Nemyslel jsem si, že by to tak klidně mohlo i být *vysvětlil, aby si o něm nemyslela, že se tu směje jak idiot jejímu neštěstí, jen mu prostě a náhle celá situace přišla skoro směšná. Po celé věci zbyla obyčejná lítost nad tím, co ztratil, aniž by to kdy vůbec měl. Nenáviděl tyhle stavy, kdy racionalita pokulhávala za emocemi.*
*Neměla odvahu se ani pořádně nadechnout, natož cokoli říct. Když to vyslovila, najednou jí došlo, jak strašně hloupě ta představa reálně byla a jak moc to doopravdy pokazila. Vždyť mu mohla způsobit tolik problémů a kvůli čemu vlastně? Je tak pitomá! Na jeho konstatování stran solidarity jen chabě přikývla a když k ní došel, osobně už se připravovala na to, že ji v lepším případě jen seřve, v horším s ní bude chtít přinejmenším zatřást, aby se probrala a ona sama měla pocit, že by si to zasloužila. Namísto toho se ji však snažil uklidnit, dokonce zavtipkovat, aby celou situaci trochu odlehčil. Chtě něchtě se musela pousmát a když ji chytil za paži, sice sebou v první chvíli trhla, ale pak se uvolnila. Nad jeho poznámkou zavrtěla hlavou.* A tvojí povinností není se mi za tohle omlouvat… *Odpověděla tiše.* Mohla jsem si dát colu a vypadnout, místo toho… Ani nevím, co to do mě vjelo, ale nemělo se to stát. Ani to potom. Vlastně nic z toho. Zpátky už to ale nevezmu… *Povzdechla si tiše a když jí nadzvednul bradu, váhavě se na něj podívala. Nevypadal, že by se zlobil. Malinko se od něj poodtáhla, ale ne proto, že by jí jeho dotek vadil, jen si chtěla utřít slzy. Když zmínil její maminku, jen vytřeštila oči a zavrtěla hlavou.* Proboha ne… Ta o tomhle nesmí vědět… *Odpověděla vyděšeně, i když jí bylo naprosto jasné, že přesně tohle by si zasloužila, stejně jako dostat vyhubováno, přestože jí bylo jasné, že zrovna od své maminky se nic podobného nedočká. Když okomentoval, co se mu honilo hlavou, zrudla v rozpacích a nevesele se uchechtla.* To nejsi sám… *Naprosto to chápala. Jí samotné by to bylo nejspíš rovněž k smíchu, kdyby si až příliš bolestně neuvědomovala, že už v podobné situaci byla a to ne zrovna dávno.* Opravdu se moc omlouvám, nemyslela jsem to zle… Ale nebylo to správné. Budeš v pořádku..? *Zeptala se starostlivě.*
*Jeho ego dostalo vážně zabrat.* /To jsem to dopracoval, dívky za mnou na bar chodí z lítosti, protože se jim sželelo.../ Ne to není, ale udělám to rád, když už jsem to tak zpackal. *Sypal si popel na hlavu i když byl v tomhle prostě jen chlůa, kterému dívka nabídla procházku na odlehlé místo, kde by byli jen sami. Nemohl ani za to, co v něm zjištění, že četla jeho myšlenky vyvolalo, stejně jako nemohl ani teď zapudit pocit který z toho teď měl, třebaže dokázal racionálně zhodnotit že to skutečně nemyslela zle.* *Poslouchat, jak toho, co mezi nimi proběhlo lituje, bylo jako by otáčela dýkou v jeho ráně. I on litoval co si dovolil, ale slyšet to ještě i od ní...* *Na reakci o tom, že by se omlouval její mamce se sposmutněle rozchechtal. Vnitřně se mu u toho ledově svíral žaludek.* Fajn, doprovodím tě jen před dům *souhlasil, protože si vzápětí uvědomil, že její máma bude dost dobře mladší a adekvátní jeho věku a nechtěl zjistit to, zda by mu byla atraktivní, to by jeho situaci vůbec neprospělo.* Jistě že budu v pořádku *bagatelizoval se suverénním úsměvěm a odmávl prackou.* Tak už pojď *usmál se a opět vyrazili, pokud byla ochotná.* Takže... Co za problém má ta tvoje Nat s vlkodlaky? *navázal a doufal, že nezabrousí do ještě horšího tématu, než posledně.* Špatnou zkušenost můžeš získat i od civilů, nebo jiných ras, ale nejde tak úplně házet všechny do jednoho pytle ne? *nadhodil konverzačně. Očekával to, co všude jinde. Vlkodlaci vznikali pokousáním nezvladatelného vlkodlaka a často to tedy byli lidé z okraje společnosti, co se vraceli z hospody domů, bezdomovci, nebo narkomani. Pak je jasné, že vznikají konflikty... Tihle lidi by měli konflikty i kdyby zůstali lidmi. Hlavně však nikdy nechápal, proč si navzájem s upíry tak smrdí. Jeho většinou upíří ženy dost přitahovaly a upřímně často litoval, že jim jeho krev nelahodí. Nechat se sát upírkou byla jedna z jeho nesplňených milostných fantazií - kterou rychle zaplašil, aby si ji čarodějka nevyhrabala.*
Díky. *Pousmála se chabě, když jí slíbil, že ji nakonec jen doprovodí před dům.* A to doufám… *Povzdechla si nad jeho ujištěním, že bude v pořádku a rozpačitě si prohrábla vlasy. Nic už nedodala, protože měla pocit, že znovu se omlouvat už by spíš znělo jako snaha strhnout pozornost na sebe, než jako vysvětlení, tak jen přikývla na jeho pobídku a společně pokračovali v cestě. Nad jaho dotazem se zamyšleně zamračila.* Jasně, to můžeš, ale jako upír to nejspíš vnímáš jinak. Popravdě, netuším, jak to má Nat, úplně to nerozvedla, ale znělo to jako osobní špatná zkušenost. Moje první setkání s vlkodlakem dopadlo tak, že jsem se chtěla zeptat na cestu a dotyčná mě hodila na zem, vytáhla na mě kvér a deset minut na mě řvala něco o nějakém Thomasovi. Prý policistka. *Ušklíbla se rozladěně.* Neříkám, že jsou takoví všichni vlkodlaci, ty jsi fajn, ale… Věřím, že když posbíráš pár špatných zkušeností a přidá se k tomu fakt, že ti vlkodlaci jako druh úplně nevoní… Je to asi argument sám o sobě. *Shrnula své myšlenky.*
*S dnešní smůlou, co se mu lepila na paty z ní mohl vypadnout detailní příběh toho, jak vlkodlaci umučili a brutálně vyvraždili celou blízkou rodinu její kamarádky, naštěstí se tak nestalo, nebo pokud ano, Valerie o tom nevěděla. Její kamarádka svůj problém s vlky nespecifikovala, což bylo nakonec dobře*. Jo, tomu rozumím *snažil se empatizovat s upírkou i když se prostě a zkrátka nemohl zbavit prvního dojmu o maličko zbytečných předsudcích, pokud ty špatné zkušenosti přeci jen nevyly nic většího než blbej dojem.* Policistka? *zachechtal se.* Jo, tak těm se vyhýbám ať už jde o kohokoliv a o cokoliv... *sympatizoval s Val. Věřil že dnes už se té zkušenosti jde jen zasmát a reálně jí snad nijak neublížila, přesto nechat na sebe mířit zbraní nezanechává nkdy moc příjemné vzpomínky.* Cos s ní nakonec udělala? *zajímalo ho, v jeho představách vyčarovala mohutný energetický výboj kterým vlkodlačici poslala přes půl města.* Jiank buď v klidu, já se svou vlastní rasou taky nijak zvlášť nevycházím a určitě mě nebere představa toho, že bych patřil do jejich gangu - tedy... smečky *ušklíbl se*. Být vlkodlakem není fakt prdel, když si představíš, že má nad tvými činy absolutní moc člověk jen proto, že si silou vynutil na ostatníéch poslušnost...* tuhle stránku vlků prostě upřímně nenáviděl a hnusila se mu. Vyvolávala strach o vlastní svobodu rozhodování.*
*Nad jeho poznámkou o policii se ušklíbla.* Já za normálních okolností taky, ale obvykle si mě najdou sami. Zatracený Pride. Kdybych měla dolar pokaždé, když jsem si poseděla na stanici s tím hnusným čajem z automatu, popřípadě starou tatranku, měla bych minimálně pár nových věcí ze sekáče. *Povzdechla si.* Ale napadlo by tě, že když se ztratíš v lese a jen se chceš někoho zeptat na cestu, tak mu poklepeš na rameno, a on tě hodí na zem jako v akčním filmu? *Zavrtěla hlavou.* Co jsem měla dělat? když jsem ležela na zemi, třefila jsem ji šutrem do zad, takže pojala podezření, že je nás tam víc. Snažila jsem se jí to rozmluvit, ale nakonec jsem musela ukázat magii a dořešit to s ní. Zdrbala mě, že příště mám přijít zepředu a já ji, ať příště nemá tak nahlas sluchátka. *Dodala s úšklebkem.* Ale uznávám, být schopný si proměnit třeba jen ruku na tlapu je solidní flex. *Pousmála se.* No, to bys mohl teoreticky říct i o upířích klanech, nebo mocnějších čarodějích, ale… Někomu to může pomoci? Myslím, že když jsi třeba mladý vlkodlak a nevíš, co se sebou, je jednodušší, když tě tím někdo provede, myslím, přeměnami, a tak, než když jsi na všechno sám. Taky pro mě bylo jednodušší mít mentora a chci se poohlédnout po jiném, i když je mi jasné, že tentokrát to nebude zadarmo. *Po cestě se odklonili od řeky do jedné z bočních ulic. Zjevně to byla jedna z těch "lepších" ulic, ne paneláky, ale vilky.* Kdybys pokračoval po téhle ulici, zahnul poslední doprava, hned doleva a ještě jednou doprava, došel bys k naší akrobatické škole. Já končím tady. *Ukázala neurčitě někam směrem k vilkám, na žádnou konkrétní, ale sotva znatelně polkla, když si uvědomila, že ta jejich je jedna z těch, co v nich bylo přes pokročilou hodinu stále rozsvíceno.* Děkuji za doprovod, Gerete. A doufám, že se ještě uvidíme. Jen tedy, snad za lepších okolností. Slibuju, že příště se ti nebudu hrabat v hlavě. A zůstanu u nealka. Dobře, o to druhé se alespoň pokusím. *Rozpačitě se zasmála a vyrazila směrem k vilkám. Pak se ale obrátíla na patě, doběhla zpátky ke Geretovi a krátce, ale pevně ho objala.* Promiň. A děkuju. *Dodala ještě, než ho pustila a rozběhla se k domkům.*
*Valerie sice promeškala začátek akce, jelikož měla trénink dlouho do večera, ale přesto se rozhodla přijít alespoň na konec akce. Prozatím se snažila na sebe nepoutat pozornost, takže si jen objednala na baru colu a připojila se ke zbytku zpěváků a diváků. Nechtěla být na cizím místě sama, už vůbec ne, pokud ho vedli vlkodlaci. Ne že by s nimi měla špatnou zkušenost, nebo na ni někdo působil jakkoli nepříjemně, ale po nedávném útoku v parku, byť byl ze strany civilů, raději nechtěla nic riskovat. Protože jestli byli něčeho schopní civilové, podsvěťani toho byli schopní ve větším měřítku. Na sobě pro dnešek měla tmavě červenou koženou bundu, černou koženou sukni, červenou halenku, punčocháče a pevné boty nad kotník. Rozhlížela se po podniku, zda neuvidí někoho známého, když se kousek od ní ozvalo zasyčení a jako jeho autorku identifikovala povědomou zrzavou upírku a její doprovod. Tiše se k Nat připlížila zezadu, než ji rychle chytla za ramena.* To se dělá, syčet na lidi na akci? *Zpražila jí na oko, ale v koutcích jí cukalo.*
Hm?..Val! *Nat se postavila a objala mladou čarodějku pevně* Co ty tu děláš? *Nat se usmála na VALERII zubatě a pak jí pustila* Menší reflex na vlky..*Nat vysvětlila a nabídla místo vedle ni* sedni si k nám! Budu jenom ráda pak můžem jít na karaoke!..*Nat se hned když uviděla Val uklidnila a sedla si zpátky na misto* Jk ses měla Raven
*To že to po nej chceli obaja upír, tak aj lovec ju trochu hnevalo, ale len stisla pery, pričom chytila tiež Taylorovi ruku. Nebola práve z toho nadšená, ale tak predsa len to spravila, aj keď za to Juyeonovi pekne vynadá, že ju k tomu donútil.* Uznávam, že niečo na tom je. No ako úplného priateľa ťa brať ani tak nemôžem. Ale hádžem to za hlavu. *Povie mu, pričom ju pobaví to ako moc sa mu do toho čo navrhla spievať nebude. Pokrúti hlavou a predsa len sa baví na tom, že sa mu do toho nechce.* Hmm... To je škoda, si mohol vymyslieť niečo lepšie na mňa a aj ten čo mi kazí zábavu sa mohol pobaviť. Ale tvoja škoda. *Na tom sa trochu lovec uchechtne, pretože on to mal aj tak v pláne ju zosmiešniť, pričom vedl že by mu spravila to isté. Ale bol ticho, pretože to bolo v tejto chvíli najlepšie.*
Nazdar Rebelko. *Zazubila se a pevně upírce objetí oplatila.* Ráda tě vidím. I vás, Elaine. *Pozdravila starší upírku lehkou úklonou hlavy, než si přisedla k rusovlásce.* Chápu. Tedy, z části, mně to nijak nevadí. *Pousmála se.* Měla jsem se skvěle. Teda pokud pominu asi půlhodinové vysvětlování té krve na mém oblečení mámě a další půlhodině na stanici, když jsme to psali do protokolu. Trop énervant... *Protočí oči, než se znovu pousměje.* Co ty, netopýrko, jak ses měla? *Usmála se.* A půjdu ráda, ale varuju tě, líp tančím, než zpívám. *Zasmála se tiše.*
*Lehce se na LOTTY pousmál, i když to bylo pravděpodobně k ničemu. Potěší ji ten úsměv? Možná, spíše ne.* /Tu spíš potěšilo, že se klepu při tom podávání ruky jako ratlík./ *Pomyslel si. Nicméně hned, jakmile si s ní rukou potřásl a vyslechl si její slova, svoji ruku zpět stáhl k sobě.* Ještě, že to po tobě ani nechci. Hádám, že ani nikdo zde. *Řekl k tomu svoje, než zavrtěl zlehka hlavou.* Sorry, ale stále ještě nějakou tu důstojnost mám. Sice jsem zpíval Material girl..ale to jsem si vybral sám. *Uchechtl se, zatímco se zlehka podrbal na zátylku.* Ja..nemám to zapotřebí. *Ukončil to tím, načež se podíval mlčky na Sashu.* Ale ty bys něco mohl jít zazpívat. *Pošťouchl jej. Starší upír se však více na židli uvelebil a kouknul na staršího lovce a pak na ty dvě děcka, na něž zrovna teď dohlíželi.* Nebo si vy můžete dát duet. A já pak nad tím, co po mně chceš, zapřemýšlím. *Zašklebil se nakonec přímo na Taylora.*
*Nat se usmála a posunula se aby si měla VAL místo na sezení. Elaine ji také pozdravila a koukla na ní* Měla jsi štěstí že ta krev nebyla jenom tvá..muži jsou nebezpeční a byt tebou si vedu někoho sebou na vycházky. Tak jako jí s Natalii. *Poukázala na mladou upírku, která seděla naproti ní* Dávám na ni pozor a taky ji učím..sežeň si někoho..*Dopověděla Elaine a dopila svůj drink. Nat se usmála a koukla na Val* Chceš něco objednat? *Zeptala se zvědavě a podala jí nápojový a jídelní lístek*
Měla jsem štěstí jen v tom smyslu, že byli všichni vylitý jak vázy a byla dost tma, aby si mysleli, že po nich ten šutr mrsknul někdo ze křoví. *Pokusila se o úsměv, ale věděla, že Elaine má pravdu. Mohlo to dopadnout mnohem hůř.* Spíš je problém, že tady moc lidí zatím neznám. Vlastně, akorát Triss, ale ta má dost své práce, a jednu vlkodlačí policistku, kterou bych fakt nerada potkala znovu. *Otřepala se při té vzpomínce. Když jí NAT podala lístek, vděčně se na ni usmála a přelétla lístek pohledem.* Víš co? Objednej mi to, co sobě, jsem zvědavá, jaký máš vkus. *Usmála se.* A jedny nachos, mám hlad jako vlk. *Zazubila se a vytáhla z kapsy desetidolarovku, kterou jí vtiskla do ruky.*
Nachos? No fujky...*Nat se zasmála a objednala jednu limonádu VALERII a jedny nachos* Já už pít nemůžu. Došla mi krev do pití..*řekla Nat a když jí přinesli její objednávku tak se zakoukala s znechucením na talíř nachos s tou umělou sýrovou omáčkou, pár oschlých chalapenos a maso co vidělo prase tak akorát z rychlíku* Bleh..já radši zůstanu u brownies s krví na místo s vajíček..*Nat se usmála a koukla na Karaoke pult* No a co jako že neumíš zpívat? Já taky ne..je to pro srandu..a když budeš chtít doprovod..jeden čaroděj jménem Hiram..nevím kde bydlí ale někde by se měl potulovat. Ho nepřehlídneš. Ten má více volánků nemají ani šlechtici...
*Jeho příchod nezůstal nepovšimnut a tak si svým výborným sluchem mohl o sobě rovnou poslechnout syčivé poznámky jakési upírky, které zvlnily jeho rty zasvěceným úsměvem. Byl si jistý, že musela vědět, že ji uslyší, ale předsto si svou poznámku o jeho pachu nedokázala odepřít.* /Trochu předpojaté/ *zhodnotil sám sobě vzhledem k tomu, kolik času věnoval osobní hygieně a péči jak o zuby, tak nanesením drahého parfemu, zcela typického pro svou osobnost. Trochu jako zelené šišky borovice, smola, pyžmo s těžce dřevitými tóny říznutými šťavnatými výhonky čerstvě drceného mladého jehličí. Domyslel se však že jí spíš nevoní celá jeho podstata, což bylo značně rasistické a hlavně tedy pokrytecké vzhledem k tomu, že se nacházela ve vlkodlačím baru. Právě to jej pobavilo asi nejvíce a se zájmem si dívku prohlédl. Ta mu nevěnovala svou pozornost, vykecávala s kamarádkami. Ty jej samotného nakonec zaujaly více. Především dlouhovlasá blondýnka působící sebevědomým dojmem, jež se jala ukáznit svou společnici fackou. Zaujatě naklonil hlavu na stranu a pokud by na sobě nevycítila jeho pohled a on se nesetkal s jejím pohledem alespoň na pár vteřin, obrátil by svůj zájem opět k pití a baru.*
*Musela se zasmát nad reakcí Nat nad jídlem. Jasně, nebyl to žádný kulinářský skvost, ale s ohledem na to, že poslední jídlo Val byla snídaně, pokud tedy nepočítala pár kuliček hrozna, co do sebe hodila mezi tréninky, snědla by momentálně snad cokoli. Nemluvě o tom, že v podobném podniku snad ani nic jiného neočekávala.* Hele, tohle je comfort food. Teda, ne nutně pro každého, chápu. Ale… Jsou v tom vzpomínky. Máma mi vždycky hrozně hlídala jídlo. Tedy, ne tak, že by mi nedávala najíst, myslím, že je na mě vidět, že hlady fakt netrpím, ale aby to bylo zdravé, co nejméně zpracované a tak. Ten čaroděj, co jsem ti o něm říkala, poprvé mě na takové jídlo vytáhnul. Teda, ne přímo tady, ale chápeš, bylo to něco úplně nového. *Usmála se. To, že osobně zbožňovala, jak se nachos v omáčce rozvláčněly si raději nechala pro sebe.* To je fakt, nepotřebujeme tu být za hvězdy. *Uchechtla se, než se pustila do jídla a lehce nadzvedla obočí, když zmínila dalšího čaroděje.* Kolik čarodějů tady vlastně znáš? *Zeptala se se zájmem, než si všimla pohledu MUŽE, který mířil někam k jejich skupince. Zdvořile, přesto mile se na něj usmála, než pozornost opět stočila k NAT.* Hiram jsi říkala? *Snažila se si to jméno zapamatovat. Každý kontakt na čaroděje se hodil.*
Jo! Hiram..Pak tam je Robert..o tom jsem to povídala předtím..Ale Chápu..pro mě comfort food je Burákový máslo..když jsem byla smutná nebo přišel ten čas měsíce tak jsem byla schpná sníst celé balení té dobroty..a jestě když jsem to jedla nožem na máslo to bylo nejlepší *Nat zavzpomínala s úsměvem a pak si vzpomněla na další* Nebo Putine hranolky..to bych si dala ja nic jiného. táta mi to vařil už od malička a bylo to tak dobrý! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Já jako mladá dáma jsem byla ráda že jsem měla chleba..a vy dvě takové "DObroty" jako hranolky a nachos..*Elaine se zasmála tiše a upila svého drinku. po chvilce si všimla Muže (GERETA) co se na ní díval a když se obrátil pryč tak ona taky* Hm? Oo~..po Elaine hází očko pejseek..*Nat se ušklíbla a hned na to schytala ránu od Elaine* Ty chceš fakt dojít do vily v krabičce od zápalek že? *Vyhrožovala Elaine s vázným tónem*
*Trochu ju baví že sa klepe ako vystrašený ratlík, ale tak si musí zachovať tvár a len sa trochu pousmeje. Na jeho slová moc nereaguje a o tej dôstojnosti by celkom polemizovala, pretože si myslela, že už ju aj tak dávno stratil, takže jej to bolo jedno.* Tak poď keď si sem chcela ísť tak ťa na to podium aj dotiahnem. *Povie jej Juyeon a chytí ju za ruku. Začne ju ťahať na podium, pričom vyberá song on sám, aby ju mohol trochu zosmiešniť. Pričom narazí na song z jeho krajiny. Vyberie teda Troble Maker, pričom ona ja donútená spievať v Korejčine tak isto. Chvíľu sa na neho vražedne pozrie, ale potom ako začne hudba hrať tak to aj začne spievať.*
*Přikývla a uchechtla se, protože si dobře pamatovala Nat popis, toho, jak ji Robert proměnil v lasičku.* Jakožto čistokrevný, dobře, polokrevný Kanaďan hlasuju za palačinky s javorovým sirupem. Nebo vlastně cokoli javorového. *Zazubila se.* A taky za bubble tea. Ale tohle si občas neodpustím. *Kývla k nachos a opět se do nich pustila, pak koukla na Elaine.* Se solí, nebo bez? Chleba se solí je hrozně podceňované jídlo. *Dodala, než ji Nat upozornila na vlkodlaka.* Tohle je vlkodlak? *Zeptala se se zájmem.* Kdybych neviděla ty tvoje ksichty, myslela bych, že je to nějaký kanadský dřevorubec. *Pokrčila rameny, ona sama proti vlkodlakům nic nutně neměla, ale než se mohla od Nat něco dozvědět, Elaine ji opět spacifikovala a bělovláska se tiše uchechtla. Občas jí přišlo, že je Nat, byť je starší, než ona, větší puberťák. Možná ale záleželo na tom, kdy ji přeměnili.*
*I kdyby se snažil, prostě tomu klepotu neodolal. Jeho strach byl na jednu stranu dost silný. Nuže, nyní to však šel hodit za hlavu. Intenzita tedy byla postupně slabší a slabší, až se Tay přestal klepat téměř úplně, snažíce se udržovat při poklidné konverzaci. Možná pak nemusel zmiňovat svoji důstojnost, která byla už tak docela diskutabilní. Jestli ještě vůbec nějakou měl.* Dobrý, tak asi nic? *Vydal ze sebe Sasha, když začal starší lovec LOTTY tahat pryč – konkrétně k pódiu.* No ty se tomu nevyhneš, taky tam půjdeš. *Pronesl směrem k němu Tay, během čehož pozoroval, jak LOVKYNĚ zpívá.* Nezní to zas tak špatně. *Řekl, přičemž naklonil hlavu do strany, broukajíce si právě melodii písně, co blonďatá dívka zpívala. Po jejím vystoupení pak zatleskal, načež udělal přesně to samé, jako její doprovod. Zvedl se, zatáhl Sashu k pódiu, kde mu něco vybral.* Tak do toho, já jdu mezitím složit poklonu té lovkyni. *Zazubil se na svůj doprovod sladce, načež se od něj vzdálil, vyhlížejíce někde tu světlovlasou palici, která tam předtím stála namísto Sashy.* Hele, neznělo to zas tak špatně. Po několika letech hudebního kroužku..slyšel jsem i horší. *Řekl LOTTY, jakmile ji zastihl, pokud vůbec, načež se na chvíli podíval na Sashu zpívajícího She Wolf od Shakiry.* Třeba tohle.
Sůl byla moc drahá a málokdo si ji dovolil z poddaných..jen chleba a mléko jsme měli a z mléka sýr..*odpovědela Elaine VALERII na otázku když se Nat se začala smát poznámce VALERIE a přikývla* Jo..to je on..ne vždy jsou zarostlý ale tenhle je extra..*Nat se usmála a opřela se* El jdeš pak s námi na karaoke? vyberme i něco podle tebe! *Elaine se podívala na Natalii s výrazem říkající že ani náhodou* ALe El! bude sranda! Sranda musí být! ..A co God Rest ye Marry Gentlemen! to by se ti líbilo! *Elaine pomalu povolila když jí nabídla píseň a nakonec přikývla* Nebo nejakou Shanty! ty máš ráda že? *Elaine si povzdechla a zakroutila hlavou* Jenda píseň..
*Dlouhovláska jeho pohled odtušila a krátce opětovala, ale jeho zaujal i jiný kontakt očí, tak se přesunul zrak na bělovlasou, která se usmála. Tím jej trochu vyvedla z míry. Zamrkal a vrátil pohled ke skleničce rumu ve své ruce. Z jinak nudné konverzace o jídle vyzvěděl jména čarodějů a domyslel se tedy že třetí dívkou bude právě čarodějka. Prvotní znějistění bylo pryč. Mohla vypadat velmi mladě - mladší, než jeho vlastní čarodějná dcera - a přitom být klidně o generaci či víc starší, než on. Poslední dobou se seznamoval především s civily a tak si bude muset opravit úsudky a nehodnotit čistě podle smrtelných měřítek. Každopádně neočekával, že by dívka opustila kamarádky, za to jí nestál. Exl tedy obsah skleničky a málem mu zaskočilo, když o něm bělovlasá prohlásila, že vypadá, jak kanadský dřevorubec. Zvednutým prstem si raději objednal další sklenku a snažil se už neposlouchat, případně poslouchat i jiné konverzace, bohužel pro něj byl bar plný spíše civilů.*
*Neušlo jí, že si VLKODLAK všiml jak jejího pohledu, tak její poznámky. Působil tam celkem osaměle. Možná by s ním pak měla taky prohodit pár slov. Co nejhoršího se může stát? Pošle ji do háje, že chce pít sám a zase se přesune jinam.* To chápu, ale sýr bez soli musel být zážitek… *Prohodila zamyšleně, než dojedla zbytek nachos, zapila je limonádou, co jí NAT donesla, a uznale zamručela.* Na pití máš skvělý vkus i jako upír. *Zazubila se a vyhoupla se na nohy.* Někdy musím vyzkoušet i ty tvoje brownies. Já hlasuju za koledu, když už máme ten listopad. Pokud udržíte hlavní melodii, pokusím se o druhý hlas. *Nabídla se. Potěšilo ji, že nakonec souhlasila i Elaine. Připadalo jí trochu nefér, že to vlastně působilo, že je vlastně celý den jen zaměstnaná hlídáním NAT a žádnou pořádnou zábavu si neužije. Když se tedy pult uvolnil, společně se přesunuly k pultíku a Val vybrala písničku, na které se dohodly, aby mohly začít zpívat.*
*Nat a Elaien za ní došli a vzali si mikrofóny, Nat dala signál VAL aby zpustila písničku a začali spolu zpívat God Rest ye Marry Gentlemen. Nat si to užívala a na Elane bylo znát že si to alespoň trochu užívala. Nat se koukla na VAL s úsměvem a postupně se s Elaine střídaly v hlasech a když přišla ta nejlepší část písníčky tak do toho dala Nat s Elaine vše*
*Na obou upírkách bylo vidět, že se během zpívání uvolnily a užily si to, zacož byla Val vděčná. Nepochybovala sice, že NAT by se dokázala zabavit i sama, ale tohle bylo přeci jen lepší. Když dozpívaly, uklonila se pro těch pár lidí v publiku, co jim zatleskali, a došla si pro své pití.* Pokud nevací, zkusím pokecat s tím vlkodlakem, ať to nevypadá, že tu mám favority. *Usmála se, než se naklonila k Nat a šeptem dodala* I když rozhodně mám… *S tím se od ní s úsměvem poodtáhla a zamířila si to rovnou ke GERETOVI.* Zdravím, máte tu volno? *Usmála se kouzelně a hlavou kývla k volné židličce vedle té jeho.*
*Nikdo jiný jej nezaujal, takže když se všechny tři vydaly na pódium, měl možnost si je beztrestně znova prohlédnout a zhodnotit, když pocucával druhé dvojité diplomatico. Pak začaly zpívat a to se věnoval pohledu na své ruce, desce baru a množství žíznivých zákazníků co přišli a odešli.* Prosím... *Ukázal na volnou židli překvapeně když sebou něj objevila Val s tou rusovlasou dívkou, co jí tak nevoněl.*
*Nat se se usmála a proběhla za ní* Počkej na mě!...Elaine bude mít chvilku klid..Ehm..Zdravím..*Nat jednou rukou objala VAL a přikývla na pozdrav GERETOVI* Omlouvám se za předtím. Trochu mi to ujelo *Nat se omlouvala s úsměvem a jestli jí to dovolili tak se k ním posadila* Byla jsem opravena svojí chůvou že takové chování není okay takže se znovu omlouvám. Ale nemohla jsem si nevšimnout že házíte očko po Elaine...Je mi líto ale mužům věří tak jak podsvěťané lovcům..*Nat pokrčila rameny a usmála se víc*
*Bylo to s podivem, že za ním přišly. Navíc s omluvou, byl ohledně toho vnitřně poněkud skeptický, zda se jen nepřišly ještě více pobavit na jeho účet, ale nechával si to pro sebe.* To je v pořádu. My lumbersexuálové jsme na podobné projevy zvyklí. *Usmál se nijak nepřátelsky. Poznámku o dřevorubci měl pořád v paměti. Koukal co bělovlasá na to. Taky mu takříkajíc dlužila omluvu, tedy podle toho, zda byl její komentář myšlen zlr nebo naopak, což b z její reakce rád vyčetl.* Jsem Geret.. *představil se, protože ony jeho jméno zatím neznaly a on měl z odposlouchávání jasnou výhodu*. Můžu vás na něco pozvat?
*Sama hodila jednu ruku Nat kolem ramen a povzbudivě se na ni usmála. Bylo ji jasné, že to pro ni jako pro upírku není nejjednodušší, alespoň z toho, co jí Giurgiu svého času vykládal o vztazích mezi vlkodlaky a upíry. Když Geret narazil na její předchozí poznámku o dřevorubcích, začervenala se a tiše, trochu rozpačitě se zasmála.* Koukám, že vlkodlaci mají fakt výborný sluch… Nemyslela jsem to ve zlém! *Zvedla ruce na obranu.* Narozdíl tady od kamarádky z vás vlkodlaka necítím, takže zůstává jen parfém, který by se dal popsat asi jako Procházka Kanadskými Lesy Počátkem Dubna. *Řekla s dramatickým přednesem, ale pak se usmála.* Ale měl to být kompliment. Já jsem Valérie, ráda vás poznávám. *Podala mu ruku a pokud přijal, pevně ji stiskla. Nat nechala, aby se představila sama.* Nevím, jestli tady bude i něco pro upíry, já osobně se nechám pozvat na cokoli. *Usmála se.*
Ne díky..Gerete *Mrkla na ni s škodlivým úsměvem když jí GERET zval na drink a sedla si vedle ní* Já jsem Nat..a tamhle Krásná starší dáma je moje chůva Elaine..*Nat se opřela o bar a koukala na něj* Za to se omlouvám taky..a má pravdu. Parfém voní ale muž nos furt cítí trochu mokrého psa. Víš nemám nejlepší zkušenosti s vlkodlaky..*Vysvětlila NAt*
*Pořád se ještě snažil pochopit to přirovnání co Natálie použila ohledně dlouhovlasé blondýnky, dle jejích vlastních slov - její chůvy, dívky Elaine, která se k nim nepřipojila. Líbila se mu nejvíc, možná už jen pro to označení starší dámy, třebaže nevypadala na víc jak na pětadvacet. Obě tyto dívky naopak nevypadaly na víc než na osmnáct. Už od pohledu by jim mohl dělat tátu a poslechnout si od civilů, že by jim mohl dělat s nadsázkou dědu, ale on doufal, že nízký věk čarodějky pouze značí věk, ve kterém otěhotněla její matka, protože až na své mládí se mu velmi líbila.* Možná bychom si mohli připít na tykání *navrhl sebejistě, třebaže by to měla pravděpodobně navrhnout jedna z dívek. Kývl na obsluhu a objednal Valerii to, co pil sám, doufaje že nalezne rovněž potěšení z kvalitního rumu, jaké v něm nalezl on. Skutečně nerad viděl kohokoliv pít whiskey.* To mě mrzí *odpověděl Natálii upřímně* Osobně by mi nevadilo dámu pozvat na cokoliv, ale obávám se, že ten pach mokrého psa skutečně nemám šanci ničím přebít *pokrčil mírně rameny, zanechávaje tak dojem toho, že by se jí pravděpodobně zdála jeho krev asi tak stejně příjemná, jako jeho druhové aroma.* *Celkově mluvil hodně hlubokým hlasem s velmi příjemným chraplákem. Je to přesně ten typ hlasu, který by se dal poslouchat donekonečna. Přinášel klid, smír, ale šel snadno probudit do motivace, dobrodružství, něhy i vášně.Na sobě má jinak bílou košili s ohnutými rukávy pod lokty, společenskou vestu a kalhoty s opaskem a železnou sponou. Vousy pečlivě zastřižené s ostrou hranou na lících a přesnou délkou, která nikde nepřesahovala 6cm.*
Souhlasím. V tom případě jsem Val. *Zazubila se, když jí nabídl tykání. Skutečně měl velmi příjemný hlas.* Škoda že ses neúčastnil karaoke, se svým hlasem bys tam vynikl. *Složila mu obratem kompliment, částečně ve snaze zahladit dřívější dřevorubecký přešlap a upila ze své skleničky. Užívala si tu vzácnou chvíli, kdy nemusela vymýšlet alternativní cesty, jak se dostat k jedné skleničce alkoholu, natož kvalitního.* A taky máš dobrý vkus na pití. Diplomatico, co? Ta chuť je úplně něco jiného. *Přikývla. Nabídla by Nat, ale s ohledem na to, že už upírka neměla krev na dolití a ona sama jí v tomhle ohledu pomoci nemohla, jen se na ni omluvně usmála.* Ale vidíš, že se to i tak snaží překonávat. *Dodala k Nat vysvětlení a usmála se.*
*Nat pk chvilce se zbavila a s Elaine odešli bylo pozdě ony dvě musely už být ve vile..Nat se usmála a zamávala Val a Geretovi*
*Usmál se v odpověď na její zazubení a nakonec se upřímně i uchechtl, když zmínila karaoke.* Nemyslím, že se hodí na víc, než na čtení pohádek. Věř mi, zpívat opravdu neumím. *Se zaujetím sledoval, jak se Valerie napila vysokoprocentního destilátu cukrové třtiny a ani se nezakuckala. Předpokládal, že jí bude muset objednat Bucanero, nebo jiný sladký Elixír, ale překvaila. Uznale se usmál.* Máš ráda -rum? *Zajímal se, protože to že znala název... a zároveň se jednalo o pití - jeho oblíbený koníček...* *Stačila jen tahle krátká chvíle, kdy se věnoval jen jedné dívce, aby se Natálie vzdálila a pak už jim oběma jen zamávala společně s Elaine. Geret tak zůstal jen s Val.* Sakra... Snad jsem ji neurazil. *Obával se trochu oprávněně. Nemyslel to s tou krví jen jako narážku, skutečně by se klidně o tu svou podělil, hojí se rychle, ale upíři jsou ke zdroji krve stejní gurmáni, jako on ohledně výběru rumu a je všeobecně známo, že vlkodlačí krev by si k pití dobrovolně žádný upír nevybral. Možná tak maximálně, jako krabičku poslední záchrany, ale určitě ne proto, aby si pochutnal.* Poslouchej... Už dvakrát jsi zmínila Kanadu. Nějaké osobní vazby? *vyzvídal, protože jej její zmínka dvakrát po sobě docela zaujala. Nejprve kanadský dřevorubec, pak kanadské lesy.* *Se zaujetím si prohlížel její velmi mladičký obličej, který pozbýval rysy, jež se tvoří až později, kolem pětadvaceti, když je žena v plném rozkvětu, ale už teď se dalo lecos predikovat. Dělal to rád i když si uvědomoval, že možná nikdy nezestárne. - Počítal s tím, jelikož ji tipoval mnohem víc, než vypadá.*
Myslím, že minimálně na čtení naprosto čehokoli, nejen pohádek. *Usmála se a zamávala za odcházející Nat.* Nemyslím si, že by si to brala jakkoli osobně. Je to mladá upírka, tak je občas trochu expresivní. Pokud jsem to správně pochopila, má nějaký denní režim, co musí dodržovat. A co se té krve týče, ani jeden z nás není zrovna vhodná svačina. *Pousmála se nad jeho dotazem.* Ten kvalitní ano. Záleží na značce. Ne že bych pila nějak často, ale když už, jsem ráda, pokud to má kvalitu. *Při zmínce o Kanadě se rozzářila.* Ano, narodila jsem se tam a vyrůstala, takže o ní vtipkuju hodně. Ale vždy s láskou. Je to skvělá země. *Vysvětlila.* Co ty? Předpokládám, že budeš taky milovníkem kvalitního pití, náhodný štamgast si Diplomatico jen tak na popíjení nevybere.
*Je pravda že Styru, stejně jako mnohé jiné, dokázal jeho hlas vždy spolehlivě uklidnit a pokud četl, tak i uspat. Byl rád, že jej Val trochu ohledně Nat uklidnila* Jo, to věřím *usmál se.* Jsi čarodějka, že? *ověřoval si, co silně tušil* Jooo, to ani nemáš tušení *souhlasil se vším, co řekla.* Co si vzít láhev sebou a trochu se projít? *navrhl* Teda, pokud máš čas? *Případně by ji i jen rád doprovodil domů, když zůstala sama.*
*Potom čo skončí pieseň sa ešte pozrie na upíra a prikývne, keď jej zloží poklonu. No jej spoločník bol v speve lepší, takže bola rada za to že to viac potiahol on.* Držím palce tebe. *Povie mu, pričom ju už Lovec začne ťahať dole z podia a ide dopiť svoju kofolu o ktorú sa s ním podelí. Na to sa rozhodnú odísť preč, pretože aspoň on bol ten zodpovedný a nechcel ju nechávať dlho vonku medzi ľuďmi. Po ceste do Inštitútu sa mu ospravedlňuje za správanie, pričom vie čo ju bude čakať nasledujúce dni.*
Co bys dělal, kdybych nebyla? Sháněl jednu na vymazání paměti? *Uchechtla se tiše, než si nad dlaní vyvolala malý plamínek.* Stačí tohle jako odpověď? *Usmála se, než ho opět stáhla.* A to vůbec nezní jako špatný nápad. Ráda budu mít doprovod. *Měla sice houby a ne tušení, jaké s ní má Geret plány a jestli bude v bezpečí, ale věřila, že když se zvládla ubránit Marii a partě kluků, zvládne i tohle, kdyby bylo nejhůř. Pro jistotu mrkla na telefon. Lokaci měla naštěstí zapnutou.* Máš nějaký návrh? Pokud ne, co takhle hřbitov? Pokud se tam tedy v noci nebojíš. *Zazubila se.*
*Byl večer, když se Valérie vracela ze své obvyklé odpolední hodiny tance, na sobě černou koženou bundu, červenou kostkovanou sukni a černé kotníkové boty. V ruce si nesla kelímek s kávou, ze kterého občas opatrně upila, jelikož nápoj byl ještě pořád horký. Myšlenkami už byla u toho, jak si doma projde sestavu do akrobacie a ponoří se do dalšího studia démonologie, když do ní najednou poměrně silou něco vrazilo a ona o pár kroků zavrávorala. To by nebylo to nejhorší, kdby si v podstatě vařící kafe nevychrstla na bundu, ale částečně taky na ruce. Se syknutím zmačkala kelímek, ve kterém už stejně nic moc nebylo a aniž by se obtěžovala podívat, kdo to do ní vlastně vrazil odsekla* Koukej na cestu, blbečku. - Prosím? *Ozvalo se za ní a když se otočila, uviděla vyššího mladíka, tak kolem dvaceti, společně se dvěma jeho kamarády.* S kým si myslíš, že to mluvíš? - S tebou. Vyrazils mi kafe a ani ses neomluvil. *Zpražila ho pohledem.* Ale ale, pánové. Podívejte. Slečinka nikam nespěchá. *Uchechtl se ten nejvyšší, zatímco si Valérii přitáhl k sobě.* Okamžitě mě pusť… *Zavrčela bělovláska v odpověď, ale kluk se jen uchechtl. Byl z něj cítit alkohol.* Ale no tak, kotě. O nic nejde, ne? Když budeš hodná, a nebudeš se moc bránit, možná ti i koupím nový kafe. *Mrknul na ni, což mu možná v jeho alkoholovém opojení připadalo sexy, ale Valérie si nebyla jístá, jestli se jí zvedá žaludek z toho, nebo z pachu alkoholu.* Pusť mě. *Zopakovala chladně svou prosbu, jenže kluk si ji místo toho jen přitáhl do poměrně agresivního polibku. Odpovědí mu bylo poměrně silné odstrčení stran bělovlasé.* Ale ale… Tak kočička má drápky. *Kliknul jazykem. V tu chvíli oba jeho kumpání přiskočili a dívku popadli pod pažemi, zatrímco on jí jedním rychlým trhnutím rozepnul bundu.* Ani neskoušej řvát, stejně by tě nikdo neslyšel. *Ušklíbl se samolibě, zatímco se jeho ruce přesunuly na dívčina prsa. Naklonil se přitom, což dalo Val dokonalou příležitost ho praštit hlavou do té jeho. Kluk zařval a chytil se za nos, ze kterého mu začala téct krev.* Tak tos přehnala, ty malá mrcho… *Zavrčel, zatímco jí vrazil takovou facku, že se jí otočila hlava a kousla se do jazyka. Potřebovala něco udělat a to rychle, dřív, než stihnou něco udělat ti tři. Zatímco jeden kluk ji držel pevně, ten druhý trochu povolil sevření, zřejmě v překvapení, čehož využila, aby telepaticky popadla jeden ze šutrů a mrskla ho vedoucímu skupinky po hlavě. Ten se se zaúpěním sesunul k zemi a držel si hlavu, což Val uklidnilo minimálně v tom smyslu, že ho nezabila.* Do prdele, někdo tu je! *Vyhrknul jeden ze zbývajících kluků.* Kdo je tu s tebou, sakra?! *Vřískl po dívce, jenže to už jeden šutr zasáhl i jeho. Překvapeně vykřikl, pustil Valérii a rozeběhl se pryč. Jeho kumpán na chvíli zaváhal, ale pak smýknul s Val na zem, posbíral vedoucího party a rozeběhl se s ním pryč. Valérie zůstala sedět na zemi a lehce se třásla, adrenalinem a šokem, zatímco jí na tričko kapala krev z vlastních rtů a mísila se s tou útočníkovou na jejím tričku.* Do prdele… *Zamumlala, shodila si batoh a roztřesenýma rukama se z něj snažila vylovit telefon.*
*Natalie jako zvíře vyběhla z křoví a koukala po pachu krve a Elaine za jí běžela* Kde- huh?..Jste v pořádku madam?..*Zeltala se Nat a zaběhla k Val* Je vám něco?..*Nat ucítila krev čaroděje a nabídla jí ruku na pomoc* Natalie, Kolikrát ti budu říká ať neutíkáš!..Huh?..co se tu stálo?.. *Zeltala se Elaine když se přiblížila k nim. Nat se na čarodějku usmála zubatě a když přijala, pomohla jí vzstát*
*Trhla sebou, když k ní z ničeho nic jako gepard doběhla rusovláska.* Jo… Teď už jo… Díky. *Usmála se mile na zrzku a s její pomocí se vyhoupla na nohy.* Ále… Parta kluků, co víc přemýšleli chlastem a rozkrokem, než zbývajícími mozkovými buňkami. *Usmála se hořkosladce na Elaine.* Jsem v pořádku. Zato frajer si nejspíš příště rozmyslí, jestli ty pracky nenechat raději v kapsách, pro bezpečnost svou i všech kolem. *Dodala, teď už s milejším úsměvem a otřela si ruce o sukni.*
*Nat vytáhla kapesník a když viděla krev na její ruce tak jí jemně vzala a slizla krev z jeji ruky* Omluvte mě..šlo by to nazmar..Nat jméno mé- *Elaine vzala svůj deštník a praštila Nat dřevěným držákem a dotáhla ji* Je mi to líto..Nat je mládě.. *Elaine se usmála a lehce se uklonila* Neumí se moc..ovládat tak..* Elaine vytáhla vlhčený ubrousek a podala to Valerii* tady..*Natalie si podrbala hlavu a zasyčela* To bolelo..
*Celou scénu sledovala jen s jedním lehce nadzvednutým obočím, ale neubránila se lehkému uchechtnutí nad tím, jak starší upírka přetáhla tu mladší deštníkem.* Nic se nestalo, opravdu. Nevadí mi to. Kdybych byla civil, bylo by to horší, ale ze mě si toho moc nevezme. *Pokývnutím hlavy poděkovala starší upírce za ubrousek, setřela si krev z obličeje a zazubila se pro změnu ona na mladší upírku.* Máš krásné tesáky. Taky ti něco ukážu. *Pousmála se a nechala sklouznout část iluze, která doteď kryla krystal na jejím čele, který lehounce problikl při použití magie. Přitom k rusovlásce natáhla ruku.* Valérie. Stačí Val.
Páni..to je hustý...ještě jsem jsem neviděla iluzi takhle z blízka!..*Nat se usmála ještě víc a Elaine zakroutila hlavou. Když jí podala rulu vzala ji pevně a potřasla si s ní* pěkný jméno..pro čarodějku jako stvořené..Aco ten krystal dělá?..Jestli se můžu zeptat. *Nat jí obešla kolem dokola aby si jí prohlédla lépe, strčila ruce do kapes "své" kostkované košile, která sloužila jako rádoby bunda* Seš si jistá že jsi okay?..když tak budu mít svačinku *ušklíbla se než jí Elaine znovu praštila destnikem*
Hádám, že moc kamarádek čarodějek nemáš, co? *Pokrčila s úsměvem rameny. Potěšilo ji, že Nat měla pevný, upřímný stisk, to bylo vždy dobré znamení.* Nat je taky pěkné jméno. A zatím nedělá nic moc. Teda, občas poblikává, když používám magii, ale ne vždycky, Sama ho zatím zkoumám. *Vysvětlila. Když ji její vychovatelka znovu přetáhla deštníkem, zkousla si ret.* Raději už nic neříkej, nebo budeš na konci dne úplně omlácená. *Zasmála se tiše.* Jo, jsem v pohodě. Jeho nos na tom bude hůř. *Ušklíbla se.* Třeba si zapamatuje, že nemá bez dovolení sahat na cizí lidi… Nezdržuju vás od nečeho? *Zeptala se napůl jí a Elaine starostlivě.*
Ani ne! Elaine a já chodíme na procházky ať si zvykám na pachy..moje výmluva jak se dostat z temné kopky..A ne..obecně moc kamarádů nemám..asi jednoho fakt super je jeden Upír..od kterého jsem si půjčila ale nevrátila košili takžeje má *Řekla Nat s nadšením a ukázala svou košili* A možná jedna covilka se, kterou bych se chtěla potakt [link src="znovu.To"] je asi vše..Kvůli mojí povaze, která je víc živá než mrtvá a ostatní jsou už otrávení
Co je špatně s tvou povahou? *Zeptala se lehce zmateně a naklonila hlavu na stranu, ale usmála se nad jejím vysvětlením.* Sluší ti. Pokud ji vyloženě nebude chtít zpátky, nechala bych si ji. *Mrkla na ni.* V tom případě, nechcete se ke mě přidat? Koupila bych si nové kafe, když už jsem o to první tak politování hodným způsobem přišla. *Usmála se, zatímco si znovu zakryla znamení iluzí, kvůli civilům, vybalila z tašky mobil, který si strčila do kapsy a nabídla jí rámě, aby se mohla zavěsit, kdyby chtěla.* Když už si máš zvykat na pachy, tak alespoň pěkně zblízka. *Dodala pobaveně.*
Díky! A nevím jestli [link src="to.oje"] chůva Elaine dovolí *Nat se podívala na Elaine a usmála se, Elaine si povzdechla a přikývla* tak prej můžem jdem! Já si taky koupím něco teplého a dám so do toho krev..mňam *Nat se připojila k Valerii a Elaine šla vedle nich. Když došli k nějakému sta ku s kávou objednala si horkou čokoládu a pro Valerii novou kávu, když ji je podal tak vytáhla malou plechovou lahvičku původně na alkohol ale teď jí to sloužilo pro krev. Nalila si do svého drinku a podala kávu Valerii* Tady! Na mě!
*Společně došly až ke stánku, kde jim Nat objednala pití.* Jsi vážně moc milá Nat, děkuji. A taky střelená, tím správným způsobem. *Uchechtla se tiše, zatímco upila ze své kávy a sledovala, jak si Nat jen tak, jako by se nechumelilo, dochutila čokoládu krví.* Ty na nějaké civily kašleš, co? *Okomentovala to pobaveně.* Jaké to vůbec je? Myslím… S přísadou navíc. *Uchechtla se. Chuť vlastní krve měla ještě pořád na jazyku a byť to nebylo odporné, nedokázala si představit, že by si takhle jen tak pro chuť dolila třeba právě kakao krví. Proto byla zvědavá.* Chutná to alespoň trochu jako kakao, nebo..?
Když někoho pokoušu tak bude problém..musím se učit ovládat..a taky na co by mi byl živý civil, který přiláká pozornost Když si můžu dát celý sáček B+ jako svačinu..*Nat upila svého kakaa a nabídla jí na zkoušku. Pokud prijala podala jí horky kelímek* Mě to nepřijde divný jen trošku víc hořký..ale to kakao to sladí..*Elaine si vzala podobnou lahvičku a upila z ní, vůně krve z Kakaa Nat jí způsobila chutě. Když Elaine dooila tak se na ně koukala* První krev byla od Upíra a byl to humus..ale když jsem se proměnila a dostala jsem celý sáček tak tk bylo tak dobrý a hřejivý pocit..jako teplé mléko o vánocích..trhlý přirovnání ale bylo to tak!
*Tiše se zasmála.* Myslela jsem spíš, žes to tak na pohodu vytáhla, než tohle. *Vysvětlila a opatrně si od ní převzala kelímek ve snaze se nepopálit, když v každé ruce držela jeden. Opatrně z kakaa upila a chvíli ho nechala převalovat na jazyku, jednak proto, že bylo horké, jinak proto, že chtěla skutečně pobrat tu chuť. Pak překvapeně povytáhla obočí. Nebylo by to něco, co by si jen tak objednala na baru, kdyby měla možnost, ale čekala, že to nebude nic moc. Ono to ale reálně nebylo zlé. Částečně to připisovala cukru, s vodou nebo džusem by to bylo asi horší kombo, ale tohle bylo prostě jen lehce nahořklé, možná malinko slané kakao.* Popravdě, čekala jsem, že to bude hrozné. *Přiznala.* Ale kdyby mi tohle někdo nabídl, nebránila bych se. *S úsměvem jí kelímek vrátila, pak znovu upila ze své kávy.* Nostalgie je trhlá vždy. Je to dobré přirovnání.
Že jo! Takhle si můžu užít i normální..pití..Máš pravdu..nostalgie..A-Ajaké to je být čarodějem? Jednoho znám..Upír v pokoji blízko mého je sním kamarád..Má kočičí ouška a..Taky mě proměnil v lasici! Jo nazvala jsem ho Furíkem ale to není důvod že mě dělat zvíře! *Nat postěžovala Valerii a Elaine si povzdechla a koukla se kolem sebe* A co ty? Nějaké otázky na upírku? *Zazubila se a upila svého kakaa* Když tak se ptej..mě to nevadí!
Jaké to je? *Zamrkala překvapeně.* No, těžko říct, nic jiného jsem nikdy nebyla. *Zasmála se a rozpačitě si prohrábla vlasy.* Hodně učení. *Řekla nakonec.* A iluzí. Ale baví mě to, nemám si na co stěžovat. Nedávno jsem jedné čarodějce nechtě vlezla do hlavy, ještě se s tím učím, ona byla lepší, tak mě vypoklonkovala s telepatií. *Uchechtla se tiše.* U jednoho čaroděje jsem se chvíli učila, ale pak se musel vrátit do Rumunska, takže jsem na to zase chvli sama, prozatím. *Zamyšleně se zamračila.* Vy upíři asi moc nemusítě oheň, co? Tak ti ukážu něco jiného. *Rozepla jednu z kapes na bundě a vytáhla z ní tři kovové kuličky, které si položila na dlaň, než je pomocí levitace a částečně vzduchu nadzvedla nad ni a nechala si je kroužit okolo ruky.* Je pravda, že nespíte? *Zeptala se se zájmem, ale pak se zarazila.* Počkej, jak jako, proměnil na lasici? *Vytřeštila na ni oči.*
Nemáme potřebu..ale někteří spí aby si odpočinuli svou mysl..Já spím protože by ostatní neměli pokoj ode mě..A ano..jedna jiskra a bafnem jako kapesník..*Nat se zahájil dech a koukala a kuličky a natáhla po nich, teď už méně obvazanou ruku a usmála se* Páni..Hm?..Jo to...Halloween party se mi trochu dostala z rukou a ve stavu opilosti jsem nazvala čaroděje Furíkem..Robert to byl myslím..*Elaine se pousmála a pozorovala fascinovanou Natalii a pronesla* je to pravda..tady puberťačka neodhadla kolik má vypít tak dělala ostudu sobě a Panu Northwoodovi..*Nat se na ni koula poníženě* Jasně jasně..*Řekla Nat s vypláznutým jazykem*
*Pobaveně ji sleduje.* Copak jsi dělala, že máš zafáčovanou ruku? *Pousměje se a zkusí, co to udělá, kdyby se pokusila nechat kuličky levitovat kolem ruky Nat. Zkoušela to zatím jen párkrát s maminkou a o to víc ji těšilo, že to tentokrát vyšlo. Zaposlouchala se do vyprávění obou upírek a pobaveně se usmívala. Když zmíní, že v podstatě urazila čaroděje, tiše se uchechtla.* Jak to tak poslouchám, můžeš být ráda, že to nebylo na trvalo. *Zazubila se.* Jinak to naprosto chápu, já správně zatím pít nesmím, to mě trochu zachraňuje, jednou jsem takhle nechtě podpálila pokojovou kytku. Sice už v podstatě mrtvou, ale i tak. *Lehce se při té vzpomínce otřese.* Takže ty už jsi byla na Halloweenské party a s přítelem? *Uculí se, zatímco kuličky nechá pomalu, jednu po druhé, sklouznout Nat do dlaně.*
Nejlepším kamarádem..a jo tohle..stříbro..pálí nás jako když se člověk popálí o žhavý kov..*Nat se usmála a poslouchala jí. Koukala se na její ruku s kuličkami a přemýšlela nad něčím než se z toho probrala* A jo! Naše kostýmy byly Ginny Weasley a Harry Potter!..Fakt nám to slušelo a prostě to byla sranda..s ním cítím teplo uvnitř..chápeš *Nat se podívala na kuličky a vrátila je Valerii* Tady..abych ti to omylem nevzala
*Obrátila oči v sloup, ale pobaveně.* Jasně, a proto jste měli společný kostým. *Ušklíbla se.* Chápu. Teda, napůl. *Dodala s kuličky si od ní převzala zpátky.* Vždycky jsem si myslela, že stříbro ubližuje jen vlkodlakům. Dobré vědět, nebudu si k tobě brát žádné stříbro. *Pokývla hlavou a usmála se.* Co vlastně děláš kromě… No, kromě upírství? *Zeptala se a kuličky si zpátky zapla do kapsy, než si znovu upila z kafe.* A jsi hodná, ale veděla bych, kde je hledat. Společně s bundou tvého upířího kamaráda. *Mrkla na ni.*
No..nic moc..někdy si pracuji na mobilu dělám náramky...Chodím hodně ven..jinak..nevím co dělat.. [link src="jsem.se"] ještě pořádně nenašla..Heh..*Nat se uchechtla [link src="a.koukla"] na ní* Kolik ti vlastně je..neber to zle a čarodějové bývají fakt stáří..vypadáš na můj věk..je mi 21..*Nat se usmála na ní a sedla si na nedalekou lavičku* Jeslí budeš chtít tak ti nějaké šperky vyrobím!..například tiaru co by maskovala tvůj krystal na čele!
Myslela jsem spíš práci. Ale chápu. *Pousmála se.* Já jsem akrobatka. Hlavně. Jinak tančím, jezdím na koni, občas chodím s mamkou po konkurzech. *Vysvětlila.* Neberu, můj učitel taky vypadal na třicet a bylo mu ke dvěma stovkám. *Ušklíbla se pobaveně.* Ale já vypadám na svůj věk, myslím. Je mi sedmnáct. *Odpověděla a když zmínila, že by jí vyrobila čelenku, rozzářila se.* To by bylo skvělé. Pár jich mám, ale není to úplně na běžné nošení. Ukážeš mi, co vyrábíš? *Zeptala se se zájmem a sedla si vedle Nat.*
No..zatím praci nemam..šperky dělám jen s korálky a drátky..*Nat ukázala obrázky na mobilu v podobném stylu co myslela když u sebe neměla žádné fotky svých výtvorů* dělala jsem taky minerály obalené v mědi .když ho v pokoji najdu tak je tvůj! Já ho nenosím už dlouho..*Nat se usmála a schovala mobil* Akrobatka? Wow..Máš zajímavější život než já..*Nat se opřela a koukla na ni s úšklebkem* Umíš i tk s těmi látkami?..To já zbožňuji!..
Jsou moc hezké. *Usmála se, zatímco si listovala obrázky a zkoumala šperky na nich, než mobil opět vrátila Nat.* Dobře, moc ráda na něj kouknu. *Přikývla a rozzářila se, když se jí zeptala na práci.* Možná, ale je to v rodině. Mamka je primaballerina. Většina rodiny dělá něco v umění, takže já taky. *Vysvětlila.* A samozřejmě, šály! Jsou jedny z mých nejoblíbenějších. Ještě s obručí a hrazdou! *Sáhla pro svůj telefon a vyhrabala fotky z tréninku. Byla tam i nějaká videa jejího cvičení na šálách, včetně roznožek, "pádů" a podobně.* Podívej se.
*Nat byla fascinovaná fotkami a koukla se na ně s úsměvem* Ty seš boží..Někdy tě musím vidět v akci! *Nat jí vrátila mobil a usmála se vic a víc. Elaine se koukala na dvojici a povzdechla si tiše* něco do sebe máš..Val..Jeslí bude Nat hodná tak ti jí vezmu k tobě *Odpověděla Elaine lehce kývla hkavou na Valerii* A taky je s tebou Nat Klidnější kolem tebe..*Nat se usmála a koukla nahoru na opadavé stromy* Hm..pěkný..už vím koho mi připomínáš..Raven..jenom s blond vlasy
Ráda tě k nám někdy vezmu. Vystupujeme hlavně v noci, věřím, že to pro tebe bude fajn. *Usmála se na ni rozzářeně, pak zvedla pohled k Elaine.* Ono to jde samo, když je ten někdo takhle hyperaktivní. *Zasmála se, ale nemyslela to zle. Zadívala se nahoru společně s Nat a zazubila se.* V poslední sérii je má blond. Jen narozdíl od ní, já je tak mám od narození. A nejdou nabarvit. *Uchechtla se, ale pak se k Nat otočila.* Budu ráda, když někdy přijdeš. Jsi fajn. *S úsměvem rusovlasou upírku objala.* Vystupujeme v Queensu. Dám ti pak adresu.
Ale je to celkem pěkný! já mám jen zrzavé vlasy od narození..ve škole to byla taky bolest..No..dala bys mi na sebe číslo kdyby jsem náhodou se nudila a my bychom mohli jít ven? *když domluvila tak Natalie novou informaci o místě si rychle napsala do mobilu a usmála se než jí objala zpátky.* Heh..diky...* Jestli Valerie dala Natalii její číslo Elaine se postavila z lavičky a poplácala Nat po zádech* Musíme jít. Děkujeme za společnost Valerie..*Nat vstala taky a rozcuchala Valerii vlasy, opatrně na to aby jí nějak neublížila* Tak se uvidíme někdy, Akrobatko! *Nat se uklonila a obě se vydali do hluboké noci*
Heh… To chápu moc dobře, ani nevíš… *Špitla, byť to bylo z jiných důvodů, než u Nat.* Jasně, budu ráda! *Vzala si od ní telefon a naťukala jí své číslo, zatímco dívce podala svůj, ať může udělat totéž.* I já vám oběma děkuji za společnost! *Rozesmála se, když jí Nat pocuchala vlasy.* I ty, netopýrko! *Houkla za ní ještě se smíchem, než se sama vydala k domovu.*
*Val využila volna po tréninku k tomu, aby zamířila do lesa. Hledala nějaké klidné místo, kde by se mohla procvičovat v magii a muset se přitom soustředit na více věcí najednou, ale zároveň nemusela řešit, že kolem každou chvíli někdo projde. Iluze pro jistotu držela jak na očích, tak na krystalu, aby nešla rozeznat od běžného člověka, co si jen vyrazil na procházku. Když s svým tréninkem skončila, chtěla vyrazit domů, jenže po neúspěšném už skoro hodinovém procházení lesa nemohla za boha přijít na to, kudy sem vlastně přišla. Sáhla po telefonu, jenže ten měl baterie tak možná na jeden hovor a ona jej nechtěla vyplýtvat na GPS.* /Co kdyby se doopravdy něco stalo?/ *Pak si na jedné z cest všimla ženy, která tam běhala a rozcvičovala se. Spadl jí kámen ze srdce. Pokud tady někdo chodil běhat, určitě, narozdíl od ní, věděl, kam jít.* Madam? *Zavolala na ženu a vyrazila k ní.* Madam? *Zkusila to znovu, opět bez reakce. Napadlo ji, jestli náhodou nemá sluchátka, koneckonců, i ona sama je obvykle mívala i na procházky. Došla tek k ženě a něžně jí poklepala na rameno.*
*Dnešek byl pro ni jako stavěný pro běhání, nejen že bylo teplejší počasí a ona tan nevypadala divně, že neběhá navlečená. Její přirozené teplo bylo lehce odlišné od toho lidského, ale taky měla už padla v práci a tak když přemýšlela co bude dělat, tak první možnost, která ji napadla byl běh. Potřebovala se uvolnit a bylo to pár dní od toho co byla naposledy běhat.* /Během posledního měsíce se toho stalo příliš, myslím, že bych neměla jít běhat neozbrojená./ *Jen díky této myšlence vyměnila své běžecké legíny za černé taktické kalhoty aby měla kam schovat jak nůž, tak i svůj glock. Oblékla se, svázala si vlasy do vysokého copu a do svých kapes si hodila své zbraně, mobil a pro případ i vizitku s odznakem, člověk nikdy neví.* Je čas se lehce protáhnou. *Zamumlala si a vyběhla na svou tradiční trasu, byla zvyklá běhat v tomhle a tak si přes bezdrátová sluchátka pustila hudbu. Na svém obvyklém místě, kde obvykle byla sama se začala rozcvičovat. Jakmile ale ucítila dotek na rameni, tak se nastartovaly její instinkty, tohle nečekala a její úroveň stresu vyletěla vysoko. Proto rychle tu osobu chytla jednou rukou do kříže přičemž druhou rukou potáhla a tak ji hodila přes své tělo na zem. Vyskočila na nohy a rychle se pokusila o tři kroky ustoupit.*
*Val měla sotva čas reagovat na něco, co jakoby z oka vypadlo scéně z akčního filmu. Než se nadála, s heknutím narazila zády na zem. Roky strávené na hrazdě a kruzích ale jednak znamenaly, že na pády byla poměrně zvyklá, byť tohle se stěží dalo považovat za pád, ale hlavně že její magie a orientace v prostoru se rozhodně nelimitovala na chvíle, kdy byla nohama na zemi. Instinktivně hrábla rukou, a zároveň telekinezí, po nejbližším šutru, který viděla, a mrskla ho směrem, kde odhadovala ženina záda. Nechtěla ji zranit, ale potřebovala čas se postavit. Jakmile slyšla, že šutr do něčeho narazil, okamžitě se postavila, do obranného postoje, připravená utéct nebo zaútočit, podle toho, na co bude mít prostor.*
*Měla jen pár sekund na to pozorovat ženu než jí do zad praštil šutr, byla zvyklá i na větší bolest, přesto rychle sáhla do kapsy a otočila se dokola zdali neuvidí někoho dalšího, kdo by to po ní mohl hodit. Se zbraní v ruce couvala dokud neměla za zády strom.* /O co tady doprdele jde, že by Thomas?/ *Namířila směrem na ženu, neměla v plánu jí zabít a vypadalo to, že je dokonce neozbrojená, z toho důvodu ji v případě nouze mířila na rameno.* Kdo zatraceně jsi a co po mně chceš? *Zeptala se a její hlas byl o dost hrubší, dokonce tak, že se skoro prohloubil do vrčení. Pořádně jí projela očima a ten divný útok s kamenem jí nedával smysl.* /Co je sakra zač? Nikoho jiného jsem tady neviděla ani neslyšeal, kdo po mně hodil ten kámen?/
*Když se otočila, couvla, aby ženě stížila případnou snahu jí hození oplatit, jenže těžho mohla ignorovat zvuk pojistky zbraně. Zorničky se jí rozšířily zděšením a vztekem. Nebyla si jistá, co udělat. Pokud by použila magii znovu, hrozilo, že se bude muset potýkat s civilem, který b lepším případě bude jen zmatený a bude nutné sehnat čaroděje, co by mu dokázal vymazat paměť. V horším… Bude mít ona sama kulku v rameni. Snad jen.* Merde! Jen jsem se chtěla zeptat na cestu. Snad nebyla nutná tak přehnaná reakce. Nebo běžně hážete dětma o zem a vytahujete na ně zbraň?! *Odsekla v odpověď, přitom nespouštěla pohled z ženy. Zbraň byla jedna věc, ona druhá. A už vůbec se jí nelíbil ten tón.* Ve vašem vlastním zájmu doufám, že je ta zbraň alespoň legálně držená. *Nejspíš na ní bylo vidět, jak je vyděšená, ale rozhodně to tady nehodlala zabalit bez boje. Nejjednodušší by asi bylo ji trefit do hlavy a prostě odtáhnout za nějakým čarodějem. Nebo ještě lépe, zavolat Triss, ta už by věděla, co dělat. Nechtěla ale ženě ublížit, proto vyčkávala.*
*Snažila se rozluštit zdali žena před ní mluví pravdu, ale v této situaci si nemohla být jistá, riziko mohlo hrozit odkudkoliv a ona měla ráda své bezpečí víc než cokoliv jiného na světě a hodlala si jej zaručit jakkoliv a to i v případě, že se jí někdo jen dotkne, tak poskytne protiútok. Proto svou služební zbraň neskláněla a dál mířila na ženu.* Kdo je tu svámi! Poslal Vás Thomas? *Snažila se nespustit zrak se ženy ale zároveň se rozhlédnout lehce po okolí, zdali uvidí toho kdo jí hodil kámen do zad. Po její otázce o legálnosti pustila svou levou ruku ze zbraně a sjela pomalu rukou po noze aby z kapsy vytáhla odznak.* Maria Martines, policejní důstojník New Yorské policie. *Odznak nasměřovala na ženu a její pohled zledovatěl.* Kdo jste vy? A proč jste se za mnou plížila a sahala na mě? *Bylo důležité aby se ukázal její parťák, rozhodně nechtěla aby ji někdo při případném zatýkání napadl zezadu.*
*Na rty se jí drala odpověď 'nikdo tady není,' ale tu pochopitelně nemohla použít. Pokud byla dotyčná civil, nebylo by to dobré.* Jaký Thomas, proboha..? *Zeptala se zmateně a její zmatení se ještě zvýšilo, když žena vytáhla odznak.* Běžně tady policisté vytahují zbraň na civilisty a hážou s nimi o zem jako v průměrné Marvelovce, nebo jste v tomhle výjimka? *Ucedila, zatímco ji pozorovala.* Navíc, neplížila jsem se za vámi. Opakovaně jsem na vás volala. Možná by stačilo nemít hudbu tak nahlas, není to dobré pro bezpečnost. Plus, kdyby vám někdo chtěl reálně ublížit, proč by vám klepal na rameno, když vás může prostě praštit zezadu do hlavy? Nepozorná jste na to byla dost. *Dodala.* A už jsem vám to říkala. Nemůžu najít cestu, chtěla jsem se jen zeptat. Bydlím tu sotva dva tři měsíce a tady v lese jsem poprvé. Nemá policie spíš pomáhat a chránit?
Zeptám se tedy znovu, kdo je tady s Vámi a nehrajte hloupou, jistě Vás poslal Thomas! *Zbraň držela vzpřímeně stále namířenou na její rameno a odznak pomalu schovala přesně tam, kde předtím byl. Chtěla mít raději jednu ruku volnou kdyby se ukázal ten muž či žena, kteří po ní hodily kámen.* Nebudete zase tak nevinná, když zde máte partnera, který na mě zaútočil když jsem se bránila. *Uchechtla se a pozorovala nejbližší okolí, které jí dovolovalo nespustit pohled z ženy před ní.* A někdy na vás lidi zaútočí místo aby vás zabili, protože chtějí informace. *Tohle jí v hlavě fungovala, ona měla mnoho informací o Caitlin a bezpečnosti, takže pokud by Thomas potřeboval informace, tak by jistě šel po ní, když už mu zabásla informátora a špeha.*
Tohle nemá cenu… *Povzdechla si.* S vašim laskavým dovolením si teď vyndám telefon a zavolám skutečné policisty. Anebo to taky můžete udělat vy, pokud jste opravdu od policie, což opravdu doufám, že nejste, nejspíš budete mít v rychlé volbě číslo na strážnici. Klidně tady s vámi počkám. *Pak ale vybuchla, když slyšela její slova.* Bránila?! Bránila před čím?! Doslova jsem vám poklepala na rameno! To je opravdu neskutečný útok! Nestalo se vám vůbec nic, zato vy jste se mnou praštila o zem jako s nějakým stokilovým chlapem, co se vás minimálně pokusil znásilnit! Slyšela jste někdy o příměřené obraně?! Nebo je fakt u policie běžné lidi zmlátit obuškem jen když se podívají jinam, než chcete?! *Vnímala, že jí nejspíš povolí iluze krystalu, pokud už se tak náhodou nestalo.* Nemáte tak náhodou pocit, že kdyby mě za vámi někdo poslal, rozhodně bych nešla neozbrojená? Nebo si fakt myslíte, že někdo platí tak královsky, že stojí za to skončit s dírou v hlavě?!
Zajisté ráda zavolám policii a vy budete moci zavolat svého partnera, který po mě hodil kámen. *Usmála se a s jejíma jizvama to vypadalo mnohem děsivěji, než když se usměje normální člověk.* Sice dělám na vraždách, ale znám i pár lidí na ostatních odděleních. *Přejela po ženě očima.* Sice nevypadáte jako útočník, ale v dnešní době a přitom, když lidé dělají to co dělají, si Vámi nemůžu být jistá. Odvést Vás na stanici zní jako dobrý nápad. Alespoň se tam vše vysvětlí. *Pozvedla obočí.* Vy neozbrojená být můžete, to samé se ale nedá říct o vašem partnerovi, třeba jste usoudili, že bude lepší na mě nasadit někoho kdo vypadá jako vy. *Kdyby ji jen tak potkala v lese, rozhodně by tak mladou dívku nepodezírala z ničeho podezřelého.*
*Ušklíbla se.* Jen do toho. Není to poprvé, co pojedu na stanici jen proto, aby mě do hodiny pustili domů, protože jsem doslova nic neudělala. Jenže vy policajti jste všichni stejní, proč mě to vlastně zaráží. *Myšlenka strážnice ji neděsila. Na policejních stanicích byla při různých pride akcích jako doma. S trochou štěstí dostane slabě oslazený čaj z automatu s chemickou příchutí citronu a po symbolickém výslechu ji pustí.* To lecos vysvětluje. Kdybych dělala na oddělení vražd, třeba taky vidím v každém psychopata. *Odpověděla nevzrušeně.* A hodně štěstí s hledáním 'partnera.' Jsem tady sama jako kůl v plotě. *Vždyť je to vlastně jedno. Pokud Je Podsvěťan, třeba ji to napadne. Pokud ne, je to slovo proti slovu.*
*Vytáhla mobil a jednou rukou napsala do telefonu číslo na jejich stanici. Dneska měl směnu Carl a s tím se daly podobné věci řešit jednoduše, jenže než začala volat, tak lehce znejistěla. Hlavně při její větě o tom že tady žádného partnera nemá.* Tak o tom dost pochybuju, pokud teda nejsi čarodějka. *U toho slova se uchechtne a rozhlédne se po okolí.* Mimochodem, i kámen je také útočnou zbraní, což z tvého partnera dělá osobu, která zaútočila na veřejného činitele a tebe jeho spolupachatelku, pokud se dobře pamatuju tak to záleží na vašich minulých proviněních ale je tam pokuta od 500 dolarů až po tři roky vězení-
To nepochybně ano, pokud se cokoli z toho prokáže. Zato, pokud si dobře pamatuji, jsou tresty i za zneužívání moci veřejného činitele, konkrétně použití nepřiměřené síly, útok na civilistu a neoprávněné zatčení, v tomto konkrétním případě. *Pokrčila rameny, zatímco si, jakoby nic, vyvolala na dlani drobný plamínek.* Jaký by v tom byl rozdíl, kdybych byla? Budu to mít za patnáctset a na devět let? *Zeptala se sarkasticky.*
Ah děvče, jenže ty tři jmenované by byly platné pokud bys mě se svým parť ... *Zasekla se když viděla plamínek. Proto zavrčela a věnovala jí jeden vlčí úsměv.* To rozhodně ne, ale právě jsi mi potvrdila, že s největší pravděpodobností děláš pro Thomase. *Zasmála se a schovala svou zbraň, pak ale nastavila ruku sama a ukázala jí svůj trik, z prstů si nechala vyjet drápy a pak je zase schovala.* Tak co holčičko, co po mně Thomas chce?
*Očima se zastavila na její ruce a překvapeně povytáhla obočí.* Páni. Vlkodlak. *Hlesla překvapeně. Když se ji znovu zeptala na Thomase, jen obrátila oči v sloup.* Mon Dieu… Doslova si přeju, abych věděla cokoli o tom Thomasovi, o kterém pořád mluvíte, jen abych vám mohla něco říct a měla konečně svatý klid a pokoj. Netuším, kdo je Thomas. Netuším, co s vámi má za problém, nebo vy s ním. Musí to být dost vážné, pokud kvůli tomu mlátíte lidi na potkání bez ohledu na odznak. *Povzdechla si, plamínek zhasla a prohrábla si vlasy.* Ukážete mi cestu, nebo mě vezmete na stanici? Cokoli z toho je fajn. Nemám vám co říct. *Bylo vidět, že s ní už dál není ochotná komunikovat, protože nabyla dojmu, že se policistka musela zbláznit.*
Copak, žádného jste ještě neviděla? *Povytáhne obočí, pak když poslouchá její řeč, tak se snaží rozluštit jestli mluví pravdu a i tentokrát dá na instinkt, když jí dojde, že s tímto mužem asi nemá nic dočinění.* Dobrá, věřím Vám, prozatím. *Pokývla rameny a zadívala se na ženu a pak na cestu, kterou přiběhla sama.* Na stanici vás zbytečně brát nebudu, očividně šlo o omyl z obou stran, ale doporučím vám jednu věc, tady nejsme v maloměstě. Nikdy se nikoho kdo vás nevnímá nesnažte konaktovat aniž by vás viděl, lepší by bylo kdybyste se postavila přede mě. *Dodala jenom.* Kam přesně máte namířeno, východ z lesa není jen jeden.
Neviděla. *Pokrčí rameny.* Pořád jsem v tomhle podsvěťanském životě trochu nová. *Vysvětlí jí.* Ale že bych zrovna toužila se s ním seznamovat takhle, nemůžu říct. *Nedá jí to a lehce se nad jejím doporučením pousměje.* A právě proto nedoporučuji sluchátka na maximum. Slyšela byste mě. *Dodá a lehce nakrčí nos.* Potřebuju se dostat zpátky do města. Do Queens, přesněji.
Jo děvče to jsme dvě, tohle město je co se týče podsvěťanů hodně divoké, takže si radši dávej pozor. *Pokrčí rameny. A při její poznámce se jen uchechtně.* Mně jen tak někdo neublíží, už vůbec ne ranou do hlavy, ale pokud mě chce někdo odstřelit, ať to zkusí. *Přejede si lehce mimoděk po jizvách na obličeji.* Nebyl by první ani poslední co by zkusil mi ublížit, a to oni většinou končí hůř než já. *Na její poznámku jen pokývala hlavou a rukou ji naznačila ať jde za ní.* /No tak to vypadá, že uklidňující běh dneska padá, smůla./ *Pomalu procházela lesem až se dostala na vyšpanou ztezsku po které šla dál.*
Pokud tady nosí každý podsvěťan bouchačku, asi bych měla. *Odvětí suše, zatímco Mariu následuje. Pak si povzdechne.* Omlouvám se, že jsem po vás tak vyjela. Ale nestává se mi úplně běžně, že bych se někoho chtěla na něco zeptat a dotyčný se mnou švihl o zem a pak na mě vytáhl zbraň. Vlastně se mi to stalo jen dvakrát, akorát z jiného důvodu, než že by po dotyčném šel nějaký psychopat a měl ze mě strach. Navíc, dotyčných jsem se na nic neptala. *Dodá trochu hořce, ale pak se usměje.* Jsem Valérie. Valérie Belanger. Kdybyste mě měla v budoucnu doopravdy v plánu zatknout. *Rýpne si opatrně.*
Nevím jak zbraň, ale rozhodně nepočítej s tím, že by byl některý neškodný. *Uchechtne se a pokrčí rameny načež, prochází další lesní křižovatkou na levou stezku.* Já nemám strach, ale jsem opatrná, což je důležité. Doporučím ti pro příště si hlídat jak máš nabitý mobil. *Sama se poklepe po kapse ve které je ten její a je na devadesáti procentech, ale u ní to bylo jiné, ona musela být ve spojení neustále kdyby jí někdo volal, protože své služební číslo si odklonila na to osobní. Tahat dva mobily pro ní byla blbost, ale do práce ten služební radši nosila. Šla ztezkou dál a stromy už o něco řídly.* Doufám, že já tě nikdy zatýkat nebudu, nemuselo by to s tebou pak skončit dobře jako s podsvěťanem podezdřelým z vraždy. *Ale vzala na vědomí její jméno. Načež vyšly z lesa a byly na místě, kde občas lidi nechávali zaparkované auta.* Tak jsme tady.
Nesouhlasím. Triss je super. *Pokrčí rameny, zatímco přecházejí další křižovatku, ale přikývne na to doporučení ohledně mobilu. Kdyby ho měla dost nabitý, tohle by se nestalo. Když však Maria zmíní, že byla jen opatrná, dá jí hodně práce neobrátit oči v sloup.* /Proč se vždycky všichni dospělí snažili za každou cenu neztratit tvář?/ *Triss jí hned byla ještě o něco sympatičtější, pokud to vůbec šlo. Jenže Triss taky byla jen o pár let starší. Maria vypadala, že nad ní má alespoň dekádu, možná víc.* A už je to tady zase… *Povzdechne si, když zmíní vraždu.* Vážně netuším, jestli se vám tady vraždí lidi na potkání, ale já jsem v životě nikomu neublížila jinak, než v sebeobraně. Netuším, co vás vede k tomu si myslet něco jiného, ale hádám, že to asi raději ani vědět nechci. *V hlavě se jí opět utvrdila myšlenka, že než by měla někdy požádat o pomoc policii, zvolí doslova jakoukoli jinou cestu.* Osobně taky doufám, že mě nikdy zatýkat nebudete. Udělala byste pokus o vraždu i ze špatného parkování. *Sotva znatelně se zamračí, když vyjdou k parkovišti.* Děkuji za ukázání cesty. Příště si raději nabiju telefon.
*Uchechtne se.* To je pravda, Triss je jedna z mála těch světlých bodů, ale nepochybuji o tom, že by se o sebe dokázala postarat. *Podotkne a rozhlédne se jestli neuvidí své auto, jenže pak jí došlo, že dneska vlastně sem doběhla a tak si povzdechla.* /Tak přecejen se proběhnu, mohla bych si vzít taxík, ale na to se mi nechce čekat./ Tak jsem to nemyslela, ale pracuju na vraždách, takže jediný koho zatýkám jsou obvykle podezřelí z vraždy nebo ti co mě napadnout. *Tentokrát si rýpne do ní. New York byl vážně zkažené město od toho maloměstečka, kde předtím sloužila, takže se uchechtla když zaslechla její případ se špatným parkováním.* Divila by ses, ale už jsem jednou byla u případu pokusu o vraždu za špatné parkování. Jedna slečna špatně zaparkovala na místě ženy, která měla nějakou psychickou epizodu a ta jí za to napadla nožem. *K tomu už neměla co říct.* To udělej, a přeju příjemnou cestu. *Mávla na ní a rozběhla se směrem k lidnatější části města, kde poté nastoupila do taxíku, jelikož ji nějak chuť na běhání i po dnešku přešla.* /Asi si zlepším den boxem nebo něčím podobným./
To nepochybně. *Přikývne, i když netuší, kde se v ní bere ta jistota tohle říct. Viděla Triss slovy jednou v životě. Když jí Maria připomene, že je to z toho důvodu, že dělá na vraždách, jemně zčervená rozpaky.* A-a jo vlastně… To mi nedošlo… *Vykoktá, ale pak už jen poslouchá, že to, co řekla ve vtipu se tady zjevně stalo realitou a ani zdaleka tak komickou, jak si to představovala.* Páni, vy tady musíte vídat věci… *Zamumlá. Rýpnutí přejde s úsměvem, zaslouží si ho za to své před chvílí.* Tak v tom případě doufám, že pokud na sebe ještě narazíme, tak mimo službu a mimo jakýkoli konflikt. Taky přeju příjemnou cestu. *Mávne za ní ještě, než sama vyrazí domů. Teprve když ve městě nastupuje do autobusu, adrenalin z ní spadne a cítí, jak se začíná třást.*
To teda, ze čtvrti do čtvrti to není zrovna pět minutek lehkou chůzí. *Zasměje se tiše, zatímco s Triss srovná krok.* Ne, to není, hádám, že proto je to pořád takové… Neohrabané..? *Povzdechne si.* Tak trochu obojí. Mentální magie byla vlastně jedna z prvních schopností, co se u mě projevila. Nešlo to tehdy zrovna dobře. *Její úsměv trochu zhořkne.* Řekněme, že jsem nebyla na základce úplně oblíbená a to, že jsem nějak 'přepla' kluka z módu 'dám někomu pěstí' do módu 'sorry, nechtěl jsem nikomu ublížit' tomu úplně nepomohlo… Dělali jsme nějaký skupinový projekt, začal se hádat s dalším spolužákem a když jsem se je znažila odtrhnout… Najednou jsem viděla všechno, na co myslel, na koho… A nenapadlo mě nic lepšího, než to ostatním říct s tím, že by se ho měli snažit pochopit. Nic moc výsledek. *Ušklíbne se. Mezitím dojdou ke stánku, tak si objedná, počká, až totéž udělá Triss a pak zamíří k vodě.* Ale měla jsem i učitele. Tedy, jen na pár měsíců, ale rozhodně to bylo lepší než nic. Do té doby jsem jiného čaroděje nepotkala, byly jsme s mamkou na festivalu, na kterém vystupovala. On tam byl se souborem z Rumunska. Byly jsme se na ně mrknout, jako na většinu vystupujících. Soustředila jsem se víc na tanec, než na iluze, takže krystal byl vidět. Přišel za námi po zkouškách. Nebýt něj, jsem zmatená doteď. Nebo víc, než jsem. *Zasměje se a na chvíli přestane vyprávět, aby zkusila kakao.* Páni… Je vážně moc dobré. *Na tváři se jí rozleje šťastný, téměř dětský úsměv.*
Páni, hezky. *Uteče jí hvízdnutí a pak se zatváří trochu smutně.* Jo to...chápu. Když se projeví magie před obyčejnými lidmi, kteří nemohou porozumět ve chvíli, kdy ani ty nerozumíš tomu, co se děje...je to na nic. *Prohodí soucitně, jakoby se za tím skrývalo víc, jakoby opravdu chápala z vlastní zkušenosti. Objedná si čistě kakao se šlehačkou, kterou se pak snaží sníst trochu jako zmrzlinu a s tichým smíchem si otře rty, koutky a ještě se raději olízne, aby se ujistila, že skutečně se zbavila všech důkazů.* Takže jen pár měsíců tě někdo učil, hezky... A teď si někoho hledáš nebo jsi spokojená, jak jsi na tom teď? *Nadzvedne obočí a našpulí zaujatě rty. Ani nevěděla zda a koho jí doporučit. Zacharie i ji samotnou tahal portály na místa mimo Ameriku a to měla volné dny, mohla si to dovolit, být dva tři dny pryč, kdyby chtěla. Malachai...nebyl ideální volba, zpětně by si rozmyslela za ním s touto žádostí jít, navíc rád proměňoval čaroděje na zvířata. A po Pekle by to neriskovala, Ezekiel se ještě sakra dlouho člověkem nestane...No a Robert, který ji měl učit nyní ji bral jako jakousi svěřenkyni, protože jeho mladší bratr ji měl nebo má rád, co tak pochopila. Mimo to by však nekromancera a krvavého mága v jednom nedoporučovala... Zhluboka se nadechne. O Hiramovi nevěděla, zda učil...a nikoho, kdo by učit mohl nebo by mu věřila moc neznala. Snad jen Lucas a Tayler, její kmotři, pokud teď vůbec jsou v New Yorku. A sobě v učení nevěřila.* Jo, je skvělé, a ten výhled je boží! *Sice už padla tma a hladinu osvětlovaly jen lodě, lampy a světelný smog, nicméně jak se odráželo město na temné hladině bylo nádherné.*
Beru to tak, jak to je. Taky se u mě mohla první projevit elementální a mohla jsem někoho podpálit, nebo tak něco. Tohle nikomu neublížilo, alespoň tomu věřím. *Povzdechne si, ale pak se zahihňá, když vidí, jak Triss 'bojuje' se šlehačkou.* Měla jsem štěstí. Giurgiu mě chtěl učit dál, jenže se vracel do Rumunska a já si nějak nedokázala představit, že odjedu na několik let a všechno nechám za sebou. Chyběla by mi máma. Taky Mórrígan a Pallas. Mórrígan je klisna, Pallas havran. *Dodá pro pořádek.* Pokud se zadaří, jednou bych se od něj zase ráda učila. Ale sám mi řekl, že mentální magie není zrovna jeho šálek čaje a měla bych se poohlédnout po někom jiném. *Pak se zazubí.* Nikdy nejsem spokojená. *Zarazí se.* Teda, to znělo blbě, jasně že jsem spokojená. Ale ne v tom smyslu jako 'jo, tohle mi stačí, víc nechci.' Pokud můžu jít dál, vždycky chci dál. *Zuby vylovila ze svého kakaa jedno marshmallow a spokojeně ho žvýkala.*
Proč jste to nevyřešili skrz portály? *Nadzvedne zmateně obočí. Jestli ji chtěl učit dál- kývne na jména zvířat a pak vydá zvuk plný pochopení, když se jí vysvětlí, proč shání jiného učitele.* No, já nejsem úplně učitel, nejsem zas o tolik starší jak ty, jak možná víš. *Prohrábne si vlasy a usměje se.* Škoda, že jsi nebyla na čarodějném plese, tam by se určitě někdo našel. Ale jak znám New York, dříve, či později, ti někoho hodí pod nohy. Nebo tebe někomu, stále je to win win, jen je otázka jak morálně pochybný dotyčný bude. *Našpulí rty, ale pak si upije kakaa.* Mmm mimochodem, mám taky zvířectvo, na které nedám dopustit. Přijdu si jako kočičí bába ze Simpsonových občas. Ačkoliv těch koček mám o poznání méně. *Zasměje se a nenechavé uvolněné pramínky znovu zastrčí.* Aki, Momo a pak je tam Ezekiel...no a poslední osadník mého bytu je David. *Ušklíbne se.*
*Lehce se zamračí.* Vlastně nevím. Ale věřím, že nějaký důvod to mělo. Jen si na něj musím přijít. *Pousměje se.* No, už teď mě hodil pod nohy tobě, takže to vidím nadějně. *Zasměje se.* A morálně pochybných lidí je svět plný, vem si mého otce. *Ušklíbne se.* Bral si mámu v šestnácti a milenku měl ani ne do roka. I takovými se člověk musí smířit, bohužel. *Pokrčí rameny.* A jestli pochytím alespoň něco, bude to ku prospěchu věci. *Zaloví v kapse, odkud vytáhne tři malé, kovové kuličky. Chvíli je nechá jen kroužit na dlani, poté je s pomocí telekineze lehce nadzvedne a nechá si je proplouvat mezi prsty, aniž by se na ně koukala, trochu to připomíná nějaké cvičení, ale v případě Val jde spíše o fidgeting.* Všechno kočky? *Usměje se.* To musí být super. Já kočku nemám, kvůli Pallasovi. Zachránila jsem ho, ale výtečný letec z něj nikdy nebude a nechci ho stresovat kočkou. A pak, nejsem si jistá, že bych měla čas na další zvíře. Ježdění mi zabírá skoro tolik času jako tréninky, magie i akrobacie, a ještě musím stíhat domácí výuku. Jo a to jsem ještě nezmínila, že se prodírám dvěma knihami od Giurgia. A samozřejmě ani jedna není v angličtině nebo francouzštině. *Ušklíbne se.*
Jejda, už jsem myslela, že budeš mluvit o biologickém otci. *Vytřeští oči a pokroutí hlavou, načež sleduje, jak si hraje s magií a zlehka se pousměje a raději se rozhlédne.* Ne, to ne. Ezekiel a David jsou zakletí čarodějové, kocour a momentálně papoušek, ale co rok se mu mění podoba. Čekám, kdy bude něčím, co nezvládnu mít doma. *Protočí očima a vyslechne si o jejích koníčcích a Pallasovi.* Mmm taky jsem se učila jezdit na koni. Tak jako trochu pofiderně, ale snaha je. *Zasměje se, načež si prohrábne znovu vlasy a rovnou je rozpustí, aby je sepnula znova, neb si je pocuchala již nenapravitelně.* V jakých jsou jazycích? *Zeptá se zaujatě a nakloní hlavu. Jestli schytala někoho jako Roberta, tak přinejmenším v staronorštině nebo jiném podobně roztomilém, vymřelém jazyce, k němuž nejde ani dohledat slovník či cokoliv pro překlad - minimálně ne pořádný. Znovu se napije kakaa a trochu se zachvěje chladem.* Pojď, doprovodím tě domů. *Pousměje se na ni a pokyne jí rukou, aby je vedla. Už se ochlazovalo a začínalo i mrholit, klasický podzim byl tady, než se překlene v zimu. A Triss chlad nezvládala úplně skvěle.*
O tom bych ti moc neřekla. *Ušklíbne se.* Všechno jsou jen odhady, Giurgiu tipoval nějakého vyššího démona, co uměl měnit podobu, protože si maminka nepamatuje, že by spala s někým jiným, nebo že by někde měla nějaké okno. Jestli se jí i probral vzpomínkami netuším a nevím ani, jestli to teď nutně potřebuju vědět. *Pokrčí zlehka rameny, pak se zasměje.* Doufej, že to má velikostní limit, aby ses doma neprobrala třeba s plejtvákem. *Zazubí se. Sama si prohrábne vlasy, ale ty její jako by popíraly zákony gravitace, se hned stočí zpět.* Jedna je v latině, to se ještě dá. K té druhé mam drobný slovníček, který postupně doplňuju. Je v purgatštině. *Zavrtí s úšklebkem hlavou. Pak si všimne, jak se Triss chvěje.* Máš fajn oblečení na běhání, ale už ne tak fajn na postávání venku. *Podotkne, zatímco si shodí bundu a přehodí ji Triss přes ramena.* Neboj, mě zima nikdy až tak nevadila. *Mrkne na ni při té narážce.* A budu moc ráda. Jo, ještě jedna věc… Mohla bych si na tebe vzít číslo? Slibuju, že tě nebudu otravovat. Jen… Kdybys zas někdy chtěla zajít na kakao. Nebo sis to rozmyslela s tou hrazdou. *Mrkne na ni.*
Vyššího démona? Ti moc na zem nechodí, což nevylučuji, ale eidolon je třeba měňavec, pokud si tvoje maminka nepamatuje styk s někým jiným, hravě by na sebe vzal podobu tvého otce. Nebo ještě mladý incubus by to zvládl. *Našpulí rty a pokrčí rameny. Taky si myslívala, že je potomek nižšího démona a hle. Za eidolona by byla ráda. Ale ještě víc asi, kdyby mohla být normální, svým způsobem.* Ufff, v to taky doufám, naštěstí se ale na den vždy stává člověkem, takže je to dobrý, to chodíme někam pryč, kde by nebyl průser pro něj se proměnit. *Vysvětlí a pak vyfoukne vzduch.* Uh, purgatština je peklo... *Prohlásí soucitně a pak prohodí několik vět, které ovládala, ale pár slovíček lovila z paměti. Bude si ji muset zopakovat zase. Zato chtónština jí šla levou zadní. Připomínalo ji to Percyho Jacksona a jeho schopnost číst starořečtinu. Jednoduše to bylo dost intuitivní.* Ale s latinou jsem moc tu čest neměla, krom nějakých citátů a školního učiva. *Ušklíbne se a potom se chce ohradit nad bundou, ale vděčně se po jejích slovech usměje.* Děkuji. *Broukne a nechá se vést směrem k jejímu domu, načež se zasměje.* Jasně, když mi dáš svůj, ať tě to náhodou nepřesměruje k mým manažerům nebo tak. *Mrkne na ni a jestli jí dá svůj telefon, tak do něj vyťuká své číslo, načež jí podá svůj, aby měla to její a když se dostanou k ní, už si volá ubera a podává jí zpátky bundu.* Ráda jsem tě viděla, tak se měj. *Pousměje se a zhoupne se na patách čekajíc na řidiče, který tu měl být do dvou minut.* A hodně štěstí s hledáním a hrazdou.
Hele, promiň, jestli to zní, jako že mě to nezajímá, ale popravdě? Je mi docela jedno, kde v pekelné hierarchii je můj biologický otec. *Pokrčí rameny.* Víc mě zajímá, co teď se sebou. *Potěšeně se usměje, když, pochytí pár slovíček z Trissiny purgatštiny.* Máš to mít. *Mrkne na ni a podá jí svůj telefon, zatímco do jejího naťuká své číslo, pak jí ho vrátí.* I já tebe, Triss. Ať se daří a parťák se ti nepromění na žirafu! *Zasměje se ještě, než na ni naposledy zamává a zamíří domů.*
*Krátce po šesté večer se otevřely pomyslné dveře akrobatické školy Ad Astra. Začínala kdysi jako hrstka nadšených amatérů, dnes v ní však působila řada lidí, pro které byla akrobacie život, ať už jako koníček k normálnímu zaměstnání, nebo jako jediné povolání. Jejich dnešním cílem bylo umožnit lidem, kteří se v tomto odvětví běžně nepohybovali, nahlédnout do zákulisí tréninků, ať už z pouhé zvědavosti, nebo proto, že hledali atypický koníček pro sebe, či své dítko. Zatím bylo lidí pár, hlavní představení se mělo konat v sedm a měla v něm účinkovat dvojice hvězd nejen téhle školy, ale světového formátu, držitelé řady titulů ze soutěží po celém světě. Očekávalo se proto, že největší koncentrace lidí bude v tuto hodinu. Jako drobná ochutnávka však mělo být menší představení, které veřejně oznámeno nebylo v podání vycházející hvězdičky školy, úspěšné účastnice dvou soutěží, teprve sedmnáctileté Valérie Belanger, která se ke škole připojila pouhých pár měsíců zpátky, pár dní po svém přestěhování do New Yorku. Ta se prozatím rozehřívala v zákulisí. Na sobě měla černofialové body připomínající hvězdnou oblohu a na hlavě ladící čelenku, která zakrývala její čarodějné znamení. Jediná iluze, kterou tak pro večer potřebovala udržet byly její oči, což ale bylo něco, na co byla po řadě vystoupení již zvyklá. Když si principál sjednal klid a oznámil obecenstvu, že budou mít před začátkem slibované velké show nárok ještě na jednu, menší, ozval se ve skupině nadšený šum a Val přeběhl po zádech příjemný mráz, který cítila před každým vystoupením. Společně s prvními tóny Ainsi bas la vida vtančila na pódium, vysekla dokonalé pukrle a obdařila přítomné zářivým úsměvem, než se, ta principálova představování protančila až k obruči, do které se jednou nohou zavěsila a nechala se vytáhnout až ke stropu místnosti, kde se obručí protáhla a zůstala viset jen za paže, trochu tak připomínala ukřižování, než se opět protáhla obručí do dalšího prvku. Snažila se přitom soustředit hlavně na hudbu a její rytmus, se kterým synchronizovala tempo vlastních pohybů.*
*Hudba z vnitřních prostor okolo nichž procházela po večerním nebo pozdně odpoledním běhu ji zaujala, stejně jako vyvěšený leták na dveřích, který oznamoval akrobatickou akci, jaké viděla snad jako malá v cirkuse. Příliš často po obdobných akcích nechodila, takže nač nevyužít příležitosti? Píseň poznávala, asi nejvíce z internetu a videí, které běhaly po instagramu a tiktoku, kam jako většina jejího věku jednou za čas zavítala a zabíjela tím čas. Narozdíl od většiny skutečně dokázala u onoho obsahu strávit jen krátkou dobu s potřebou být nějak produktivní a užitečná. Teď konkrétně nabíhala na nový režim, tedy běhání. Vkročí dovnitř a nalezne si nějaké z míst v zadní řadě, nechtěla přitahovat příliš pozornosti a brát ji těm, kdo dnes vystupují. Místo toho upřela pohled na dívku vysoko nad zemí, vypadala kouzelně, zřejmě si to užívala. Přišlo jí, že každým pohybem skutečně žije a dýchá. Na rtech se jí objevil drobný úsměv, jak ten pocit přešel na ni, jen kvůli obdivu a okouzlení scenérií. Zřejmě si našla zábavu na celý večer. Do zákulisí si však netroufla, takže se rozhodla, že až to skončí nebo i během vystoupení případně zkusí dívku odchytit a vyjádřit jí obdiv za akrobacii, složit kompliment. Co je pro umělce, který tímto žije větší odměna, než to, že to lidé milují, obdivují a cení? Sama milovala ten pocit, když její písně lidé poznávali, zpívali, vykouzlila jim bez magie emoce vepsané ve tváři a někdy je snad i roztančila či roztleskala.*
*Valérie svým vystupováním skutečně žila. Nebylo to jen pro ten pocit z potlesku, ten byl jen jakousi odměnou navíc za to, co předvedla. Daleko víc ji vždy těšily obdviné a nadšené povzdechy a komentáře z publika, především od dětí. Nejedno už ona, nebo jeden z jejích kolegů, dokázali zaujmout natolik, že se rozhodlo skutečně do školy, nebo v případě menších dětí do kroužku, skutečně zapsat. Stejně tak ji ale těšilo, pokud její vystoupení někomu zlepšílo den. Co se stávalo méně často, ale o to větší poklona to byla, bylo, když se objevil někdo z bývalých akrobatů, který se přišel podívat na novou generaci a pochválil jejich výstup, nebo pokud jej ocenil jiný umělec. To byly ty chvíle, kdy její život dával největší smysl. Všimla si, že se během jejího vystoupení začal sál pomalinku plnit. Tam rodina s dětmi a kočárkem, tam slečna, která se usadila v zadní řadě, támhle hlouček puberťáků zhruba jejího věku, kteří se původně jen uchechtávali nad skladbou, ale brzy jejich pobavení přešlo spíše v jakýsi tichý respekt. Když skladba končila, obruč se s ní pomalu spustila dolů a dívka své vystoupení ukončila ve šňůře na zemi, v úkloně. Teprve když uslyšela potlesk, jakoby opadla ta kouzelná bublina soustředění a zůstala jen směsice pocitů. Koutkem oka zahlédla, jak se k ní cosi blíží. Byla to malá holčička, asi dvouletá, která k ní doběhla, aby si sáhla na jeden z kamínků na jejím úboru. Za ní utíkala maminka ve snaze jí v tom zabránit, ale… Děti jsou holt v tomhle věku překvapivě rychlé. Valérie se na holčičku jen usmála a nechala ji do kamínku šťouchnout prstem, než si ji maminka s omluvami odvedla.* To je v pořádku, opravdu! *Zavolala na ni ještě, než se zvedla zpět na nohy, poklonila se a začala odpovídat na otázky principála. Byla to už rutina. Kolik ti je, odkud jsi, jak ses dostala do New Yorku, jak dlouho se věnuješ akrobacii… Pak přišly otázky od diváků. Obvykle šlo jen o pochvalné komentáře, případně dotazy v kolika letech začínala, jestli by to bylo vhodné pro jejich dítko, co musí člověk umět, aby se mohl věnovat akrobacii. Trpělivě s úsměvem na všechny odpovídala a bylo vidět, že si i tuhle část své práce užívá. Když se nadšení trochu zmírnilo, principál ještě diváky vyzval, že pokud by měl kdokoli jakýkoli dotaz, může se Valérie ještě doptat, ale program se bude přesouvat k hlavnímu pódiu ve vedlejším sále. Místnost se tak začala pomalu vyprazdňovat. Odněkud ze zákulisí doběhl někdo ze školy, kdo Val donesl mikinu a láhev s vodou, které si dívka s díky převzala, ale počkala, až dokud dotazy skutečně neutichly, než si mikinu oblékla a otevřela si láhev, aby se napila.*
*Triss vyčkávala než se prostor vylidní, než se vydala přibližně tím směrem a zastavila se blízko drobné dívky, na kterou se usmála a bez prvotního okecávání se jí uklonila.* Bylo to dechberoucí. Užila jsem si to, jakobych to prožívala s vámi. Chvilkami se mi tajil dech, prostě wau. *Ocení to složitým komplimentem, který se dal shrnout prostě vydechnutím "wau", ale to Triss nepřišlo ani na pomyslné úrovni, ani dostačující. Snažila se i při svém výlevu neznít jako šílená upištěná fanynka, takže její hlas zněl spíš skutečně...jakoby přišla o dech a probírala se ze sna.* Ale nebudu obtěžovat. *Mrkne na ni. Netušila, zda dívka zná ji, nevěděla ani v jakou otázku na tento fakt doufá, to asi vždy záleželo na reakci, byli lidi, co se div neplazili, nelíbali nohy, nebo působili závisle, jakoby byla jejich kyslík - i takové už viděla, což ji nepřestávalo šokovat, že taková obsese někým známým opravdu existuje, samozřejmě vždy existují odpůrci, zdraví fanoušci, a pak takoví, kteří mají stále urrčitým způsobem nepřiměřenou reakci, ale rozhodně není světlo jejich života. Jak doufala. Vesměs ale fanoušky měla ráda, protože oni měli rádi ji a dávali jí to najevo. Přišlo jí to neskonale milé a hřející u srdce.* Ani se mi ale nechce věřit, že by vás dnes někdo překonal. *Usměje se na ni, když míří k hlavní hale, pokud ji nějak nezastaví - ať přímo ona, nebo něco jiného.*
*Když ji dívka oslovila, rychle polkla vodu, kterou měla v ústech a omluvně se na ni usmála, jako by snad touha se napít po fyzicky náročném vystoupení byla nějaký zločin. Při jejím komplimentu se poklonila a snažila se přitom alespoň trochu krotit své nadšení. Meritriss Blake samozřejmě poznala. Jak by taky ne? Její filmy a hudbu milovala. Nechtěla ale působit jako nějaký psychotický fanoušek, co omdlí při neformálním rozhovoru se svou oblíbenou hvězdou, tak se jen usmála* To mě moc těší, slečno, Blake. Od vás jakožto umělkyně je ta poklona dvojnásob milá. Jako Ariel jen záříte. *Odpověděla, nad jejím následným komentářem však jen překvapeně pozvedne obočí.* Obtěžovat? Vůbec ne. Jsem tady pro lidi, Pokud vám můžu s čímkoli pomoci, nebo vám na něco odpovědět, budu ráda. *V jejím hlase byl sotva patrný francouzský přízvuk.* Počkejte až uvidíte naše šampiony, ráda bych jednou byla tak dobrá, jako oni. Ale čekají mě ještě roky tréninku. *Dodala.*
Ah děkuji, to mě těší, myslela jsem, že se s tou ploutví dřív nebo později utopím. Jeden by neřekl, jak je tenhle styl plavání náročný. *Tiše se zasměje a pak pokýve hlavou.* Myslím, že to využiju, nechápu, jak se tam nahoře udržíte. Nebo jakože jasně, ruce a nohy, ale já už bych spadla. *Vyzdvihne trochu svou nešiknovnost nad sportem, který nikdy ani nezkusila, takže to nemohla vědět, ale přestala dělat jógu, což znamenalo, že neměla už tak posílené ruce a nohy. A taky to byl důvod, že se k tomu chtěla opět vrátit.* Už se těším, a věřím že určitě se do toho bodu dostanete. *Povzbudivě na ni mrkne a rukou ukáže směrem k hlavnímu sálu, jednoduše, že tam míří, ale společnost uvítá. Kór někoho, kdo opravdu ví, které kousky jsou skutečně náročné a obdivuhodné - z pohledu akrobata a ne nezaujatého pozorovatele, jehož nadchne vše.*
Naprosto chápu, já se sotva zvládla naučit kraul, spolehlivě umím akorát prsa a pro moje plavání to stačí. Spíš by mě zajímalo, co vám udělali s vlasy, že to tak krásně drželo, přeci jen, většina lidí, když projde vodou, vypadá spíš jako zmoklá slepice. *Podotkne s jemným úsměvem.* Taky se to neučíme tam nahoře, většina tréninků je na obruči, co je sotva dva metry nad zemí a ano, padá se. Ale to není tragédie, to je přirozený posun. Ale při vaší fyzičce by mě překvapilo, kdybyste se nechytla během pár hodin. Začíná se samozřejmě lehčími prvky. Někteří z našich nejlepších dokáží chvíli viset třeba jen za krk. Je to neuvěřitelné. *Vysvětlí, zatímco společně vejdou do hlavního sálu.* Také na tom pracuji. Qui ne tente rien, n'a rien. *Pousmála se.* Bez práce nejsou koláče, jak se říká. *Věnovala Triss ještě jeden úsměv, než svou pozornost upřela k chystané stagi, přitom se nenápadně rozhlédla kolem sebe. Když věřila, že jí nikdo pozornost nevěnuje, protože na stage právě vešel principál, aby show uvedl, zasoustředila se, pomalu vyvolala iluzi, která zakrývala krystal na jejím čele a čelenku si sundala.* Mnohem lepší… *Zamumlala. Přeci jen ji čelenka během vystoupení a po něm trochu tlačila.*
Nemám tušení, kostimérky jsou podle mě nějaké čarodějnice nebo netuším. *Zasměje se. Tuhle část skutečně řešili ruční prací a možná lehce efekty, nicméně na to určitě existovaly kosmetické vychytávky, aby vypadala dobře, když vyleze z vody.* Mimo záznam, taky obvykle vypadám jako zmokla slepice, když vylezu z vody. *Mrkne na ni a při tom vysvětlování se uculí.* Věříte mé fyzičce více než já. Ale už jen z toho, že to někdo dělá mám pocit, že se mi láme vaz. *Pokroutí naoko vylekaně hlavou a promne si krk, jakoby v něm cítila nepříjemný pocit z oné představy.* To je důležité moudro. *Přitaká a sleduje uvedení show, takže nepostřehne nanesení iluze, ani vlastně nemá jak, když dívka má čelenku do poslední chvíle a zmateně se na ni podívá.* Lepší? Co? *Zeptá se, než si uvědomí, že jde o čelenku, moment však musí skákat pohledem mezi čelem, na kterém je v jednom místě blednoucí otlaček čelenky a rukou, která ji drží.* Ah, takto. *Pousměje se a bezděčně si sama čelo promne.* Není vám zima? *Podotkne, že většina lidí tu má dlouhé rukávy a dívka je jen v oděvu na kruhy a mikině.*
To mě mohlo napadnout, že v tom budou nějaké čáry. *Pokýve s úsměvem hlavou.* Myslím to vážně. Většina lidí má pocit, že na to, aby člověk začal s akrobacií musí být z gumy, umět šňůru i provaz a zvládat všechno. Jenže… Ono je daleko důležitější prostě začít. Všechno ostatní přijde s tréninkem. *Mlčky sleduje vystoupení svých kolegů, její výraz se přitom postupně proměňuje ze soustředěného v jemný, uvolněný úsměv. Ze zamyšlení ji vytrhne až Trissin hlas.* Cože? Ne, popravdě to sotva vnímám. Jsem původem z Kanady, pro řadu lidí tam je tohle počasí na tričko, maximálně tenký svetřík. *Vysvětlí jí s úsměvem.* Navíc, mám v plánu se pak ještě projít a skočit na něco teplého. Bude mi fajn. Ale děkuji za starost. *Pak kývla směrem k vystupující dvojici.* Tohle je na fyzičku podstatně náročnější, navíc i na synchronizaci, aby se vám špatně neprotáčela obruč, abyste se vždy trefili k partnerovi… Ale je to efektní, když to vyjde. *Závěrečný prvek a potlesk publika jen potvrdil její slova.*
Teplého? V tomhle ročním období doporučuju kakao. Teplé, sladké, nostalgické...co víc si přát. *Mrkne na ni s úsměvem, načež se otočí zpět k probíhajícímu vystoupení a uchváceně ho sleduje. Jen pokýve hlavou a nadšeně se na ni podívá.* To teda! *Potvrdí její slova, když se připojí k potlesku.* Vypadá to nebezpečně, co kdyby spadli z téhle výšky? Myslím, že ty žíněnky nepomohou. *Zamračí se. Chytila by je magií...a pak by všem musela měnit vzpomínky. To nebylo zrovna elegantní řešení. Ale její povaha by jí nedovolila učinit jinak. Už kvůli těm, kdo natáčeli a samotným vystupujícím se však tiše modlila, že se nic nestane a oni se spustí dolů. To na výsledek však asi nemělo žádný efekt, ačkoliv se na zem dostali vpořádku, jen zadýchaní a zarudlí , vypadali však spokojeně a Triss jim tleskala spolu s ostatními.* No a..vy jste v nějakém souboru nebo tak něčem? Nebo je to pouze koníček? *Otočí se zpět k dívce a pak se zarazí a natáhne k ní s omluvným úsměvem ruku.* Jsem Triss, oficiálně. *Mrkne na ni, protože ač ji žena znala, očividně, nepředstavily se, na to, že si spolu povídaly.*
*Dívka se tiše zasmála, což bylo snad poprvé, co projevila nějakou větší emoci, než zdvořilý úsměv.* Děkuji za tip, přesně to bylo v plánu. Pokud možno s pár marshmallows. *Dodá, než se přidá k potlesku.* Žíněnky jen zabrání tomu nejhoršímu. Doslova. Bohužel, zrovna obruč nebo šály je nutné zvládat na sto dvacet procent, protože neexistuje způsob, jak u nich efektivně zajistit jištění tak, aby neohrožovalo vystupujícího víc, než samotný pád. Protože, popravdě, co je horší, pád ze tří až pěti metrů, který skončí zlomeninou, nebo udušení se na laně, které se špatně zaseklo? *Viditelně se otřásla.* Ale pokud by vás to uklidnilo, hrazda jištění má. A také se u ní padá do pružné sítě. Minimum úrazů, žádné vážné. *Usmála se.* Já jsem přímo členem školy, občas učím začátečníky. Je to můj život. *Vysvětlila a s úsměvem dívce ruku stiskla.* Valérie. Stačí Val.
I tak jsou to děsivé následky... *Otřese se stejně tak, protože její myšlenky se uberou směrem, kterým nechtěla, načež se pousměje.* Aspoň, že tak. *Pak se usměje už upřímněji.* Takže jednou budete akrobatka, která jezdí po světě, vystupuje a živí se tím, co miluje? Nebo máte i ještě jiné životy? *Stiskne jí ruku a dvakrát s ní potřese, ne příliš vláčně, ale ani nepříjemně rázně, jen v jakémsi zdvořilém gestu tak akorát.* Těší mě, Val. *Usměje se na ni znovu, obecně byla vřelý člověk, a potom se podívá na "pódium" dnešního dne, kde to vše probíhalo.* Čeká vás dnes ještě nějaké vystoupení, nebo se už jen kocháte?
/Kdybyste jen tušila…/ Životů by bylo víc, ale profesně to zatím směřuje k tomuhle. Je to v rodině, maminka je primaballerina. Hádám, že ten exhibicionismus jsem podědila po ní. *Její stisk ruky je pevný, ne bolestivý, ale upřímný.* Nápodobně, Triss, a ne, nečeká, jen podporuji kolegy. Ti teď ještě budou mít chvíli infookénko pro případné zájemce, já osobně se asi převleču a vyrazím ven. Leda byste si chtěla zkusit tu hrazdu? *Optá se s úsměvem.* Máte nějaký tip, kam na dobré kakao? Pořád ještě jsem tu celkem nová, stěhovali jsme se před pár měsíci. *Vysvětlí.* Navíc… S ohledem na hodinu bych ocenila společnost. Tedy, jen pokud vás to nebude zdržovat, věřím, že máte své práce dost, než se ještě o někoho starat.
Ah, táta taky dělá v podobném odvětví? Nebo je to maminčina strana? *Zeptá se, protože čekala, že oba rodiče jsou z tohoto odvětví. Dívka měla zvláštní vzhled, na druhou stranu v dnešní době se lidé barvili nejrůznějšími barvami, a taky pro vystoupení klidně mohla mít paruku, i s tím se už setkala.* Uf zkusit si hrazdu asi teď nepotřebuji, ale třeba až se víc sžiju znovu se cvičením - znovu jsem se vrátila k běhání a chci znovu začít s jógou, tak snad potom, teď jsem podle mě slabá jak....čaj. *Zasměje se trochu rozpačitě nad svým neohrabaným vysvětlením. Popravdě se trochu bála, že se se svou šikovností zmrzačí. Nebylo to úplně zcestné, zlomila si prst, když někomu dala pěstí.* Ale tip na kakao mám! Chodím tu na pár míst, které mám ozkoušené, můžu vás vzít třeba...do kavárny, tam mají sakra dobré kakao, jen je otázkou, jak moc chcete cestovat, je na Manhattanu, ale stojí za to. pak - jestli chcete typy, v Brooklynu je jedno okno, kde prodávají kakao, a tady kousek na East river jsou stánky, jeden z nich dělá skvělé domácí kakao, i s Marshmallow. *O tom, že byl dobrý svědčil fakt, že od covidového roku, kdy si kakao zde dávala s malým nefilim, tam stánek stále stál.*
*Odpovědí bylo Triss sotva slyšitelné, nesouhlasné kliknutí jazyka Val.* Omlouvám se, je to trochu instinktivní reakce… Můj otec je už skoro dvě dekády u své milenky. Odešel, když mi byly čtyři. Ale ano, je sólový houslista a poměrně úspěšný. *Poměrně rychle se však vrátila ke zdvořilému úsměvu.* Jóga je pro akrobacii rozhodně skvělý začátek, protože posiluje celé tělo. Ráda bych tvrdila, že to vzorně kombinuju, ale já jsem spíš ten typ člověka, co kdyby mohl, tak z té obruče nesleze. *Zasměje se tiše.* Kakao s výhledem na řeku zní jako skvělý nápad. Ale výběr nechám na vás. Jen se teda skočím převléknout, sejdeme se u vchodu? Nebo chcete jít raději se mnou, ať se vyhnete případné pozornosti? *Nabídne. Nebyla si jistá, zda je Triss spíš ten typ člověka, kterému nevadí se zviditelnit, kudy chodí, nebo má ráda občas od fanoušků a médií klid, tak jí nabídla obě možnosti.*
Oh, omlouvám se... *Sklopí zrak, na takové téma narazit nechtěla. Je tak ráda za možnost změnit téma a zasměje se.* Jéje, nedělá to problémy? *Nadzvedne obočí a rozhlédne se po lidech, kteří se začali trousit ven.* Asi pojďme, mám lidi ráda, ale klidný večer ocením o to víc. *Ucukne jí koutek a jestli ji zavede někam do šatny, posune se tak, aby Val dala, co nejvíc prostoru a nezavázela, stejně tak nechtěla dívku sledovat u převlékání. Pro někoho to mohla být slušnost a zdvořilost, pro jiné rozpaky, pro ni kombinace toho všeho a ptsd z matky, která ji týrala a zneužívala, takže nesnesla doteky, které byly příliš důvěrné od cizích. Objetí jí nevadily, zepředu, zezadu už musela mít k osobě nějaký vztah, ale doteky na nohou, bocích, dokonce i pitomá masáž zad byly docela...docela hra o důvěře. Snad proto měla více mužských přátel, protože podvědomě tam nějaký blok byl, nebo jednoduše nemělo tolik žen potřebu se s ní spřátelit a Triss na prvním setkání, když bylo ještě takové neohrabané neměla takovou potřebu se ozývat znovu.* Co myslíte, jak dlouho tohle budete dělat?
Nic se neděje. Rodiče si nevybiráme a co jsem nezískala v tátovi, mám v mamince. Nemám si reálně na co stěžovat. *Odpoví mile, zatímco odvedeTriss do šatny. V převlékání má zjevně praxi, protože jen na pár vteřin zmizí za dveřmi otevírací šatní skříně a vynoří se převlečená v tmavomodrém svetru, černých riflích a kožené bundě a černých teniskách.* Tak, můžeme. *Usměje se, ale otázka Triss ji trochu zarazí.* No… Dokud nespadnu, nebo nezestárnu. *Pokrčí nakonec s úsměvem rameny. Těžko by jí vysvětlovala, že to možná bude dělat i za sto let.* Nebo se nerozhodnu věst svůj život jiným směrem. Ale zatím to vidím růžově. Jé, málem bych tu nechala tašku. *Co však růžově nevidí je Triss, která se tváří jako hromádka neštěstí. Otočí se tak zpět ke skříni, kde do tašky přihodí pár věcí a rozhodne se využít momentu, kdy nevidí Triss a ona ji pro to, aby se pokusila vycítit dívčiny emoce. Chce se jen ujistit, že je v pořádku.*
Nepadej, byla by tě škoda. *Odlehčí odpověď a zasměje se, i když je to malinko neupřímně, když se znepokojila vlastními myšlenkami a vzpomínkami. Svou mysl si držela uzavřenou, před vrstevníky o to lépe, když ji učil přes sto let starý čaroděj a nebral si zrovna servítky. Ztuhne však, když se dotkne její mysli jiná a narovná se o něco víc. Nebylo to nijak invazivní, vlastně docela neohrabané, připomínalo jí to, jak Sebastian reaguje na objetí - vždycky tak lehce poplácá po zádech. Zvažuje, jak zareagovat, protože dívčina mysl jí nebyla známá, ač svým způsobem se to dalo předpokládat.* /O co se to pokoušíš?/ *Oplatí cizí mysli dotek telepatií, ruce si sepne zvolna za zády a nadechne se. Jen moment udrží spojení, aby zjistila, zda jí odpoví nebo ne, ale jestli šlo o Valérii, tak nebylo třeba nakonec komunikovat telepaticky, když byly samy a ve stejné místnosti.*
*Znatelně sebou trhla. Koneckonců, nečekala blokaci a už vůbec ne odpověď. Telepatie, tedy pasivní, sama ji ovládat nedokázala, pro ni nebyla zcela cizí. Jenže byl dost rozdíl, když ji učil Giurgiu, řekl jí, co se chystá udělat a měli spolu oční kontakt a něco jiného tohle. Pak jí ale projela neskutečná úleva. Nezjistila sice to, co chtěla… Ale zjistila něco daleko lepšího.* Promiň, Triss… *Hlesla, ale neznělo to smutně, nebo dotčeně, ale jako upřímná, klidná omluva. Úleva však byla slyšitelná i v jejím hlase.* Nechtěla jsem ti ublížit, ani ti číst myšlenky. Jen jsem si všimla, jak ses stáhla, chtěla jsem vědět, jestli jsi v pořádku. Myslím, emočně. Tohle je obvykle ta nejrychlejší cesta, ale nečekala jsem, že narazím na blok. Budiž mi to výstrahou. *Rozpačitě prsty poklepala na dveře skříně, než se s provinilým výrazem otočila a podívala na brunetku. Její iluze stále zakrývala oči, ale už ne drobný krystal na čele, který ještě chvíli pulzoval slabounkým, načervenalým světlem, zatímco se dívka snažila vědomě uzavřít svou mysl, než záře pohasla a krystal zůstal ve své obvyklé, rubínové barvě.* Mrzí mě to. Jsi v pořádku?
Vpohodě. *Pokrčí letmo rameny a pak se tiše zasměje.* Nic se neděje. *Mrkne na ni ještě jednou a moment pozoruje krystal na dívčině čele, který prozrazuje, že použila jen před pár momenty magii. Zvláštní, nepoznala ještě asi čaroděje, kterému by znamení reagovalo takto na jeho magii. Jistě, některým čarodějům se znamení odhalila při užití magie, ale že by byla jakýmsi...majáčkem, že je zrovna používaná? To ještě nezažila.* Tohle je docela hezké. *Ťukne si na čelo s jemným úsměvem a odtrhne pohled, ne každému čaroději bylo příjemné, když se mu dívalo na znamení.* Jsem vpohodě, co ty? *Nadzvedne obočí, strčí ruce do kapes a zhoupne se na patách.* Vyrazíme na to kakao? *Nabídne a netrápí dívku otázkami o zjevném faktu, že byla čarodějkou. Byla ráda, že je tu čarodějka, v poslední době narážela z nějakého důvodu jen na muže a to ty starší. Měla nepříjemný dojem, že čarodějek je nějak málo. Samozřejmě kromě Tiny. Kromě ní znala vlastně jen Melisu, která zmizela kdo ví kam, Leazar byla proměněna v démona, nejvyšší čarodějky Statenu a Bronxu - druhou zmíněnou jen od vidění, Gemmoru a potom pár přátel Lucase a Taylera, ale čarodějů znala tedy o dost více. Osobně. Na plese čarodějů si už ani nevybavovala v jaké počtu tam byli, jen že tam byla obě pohlaví. Dobře, možná měla zlé počty, nakonec nemohla všechny čaroděje očekávat v New Yorku...* Zvu tě. *Dodá po pár setinách, kdy jí tohle proletí hlavou spíše v pozadí a roztáhne rty v úsměvu, aby ukázala zuby.*
To jsem ráda… A děkuji. *Pousměje se.* Klidně se dívej, nevadí mi to. Občas si ho nechávám na vystoupení, když mi sedí s kostýmem, je to jednodušší, než ho zakrývat. *Dodá na vysvětlenou, zatímco si přehodí tašku přes rameno. Navenek se jen mile usmívala, ale uvnitř měla pocit, že vybuchne jako supernova. Co se vystoupení a setkávání s lidmi týkalo, obvykle nemívala očekávání, nechala se překvapit, ale jen těžko si mohla v nejdivočejších snech představit, že si bude moci popovídat se svým idolem, navíc, že je Triss čarodějka, stejně jako ona.* Jo, vyrazíme. Promiň, že jsem tě nechala čekat. *Dodá ještě, v šatně pozhasíná a kývne na Triss, aby ji následovala. V přísálí se ještě rozloučí s pár členy souboru, potvrdí trénink následujícího dne a pak už se věnuje své společnici.* Tohle je super. Jinou čarodějku jsem ještě nepotkala. *Prohodí, když má pocit, že kolem nich není nikdo, kdo by to mohl zaslechnout.*
Vpohodě, byla jsi rychlá. *Následuje ji ven z šatny a zůstane u východu, když se Val loučí s lidmi. Musí se při její poznámce na dívku překvapeně podívat.* Vážně? Třeba budeš mít v New Yorku na čaroděje štěstí, pár jich tu určitě je. *Zazubí se a potom se ušklíbne.* Takže, co pak, pokud nespadneš? Jiný soubor? Cirkus? Nebo jsi to ještě nerozmýšlela? *Vrátí se k otázce, kterou pokládala předtím, protože v té chvíli nebyla zodpovězena s tím, že znaly tuto zkušenost. Ruce si nechá v mikině, kde si v jedné kapse protáčí minci mezi prsty, druhou nakonec vytáhne a v ruce se objeví jednorázová elektronka s příchutí černého rybízu. Pozvolna sklouzla od normálních cigaret k tomuto svinstvu, ani jedno nebylo dobré, ale bavil ji ten dým, navíc narozdíl od cigaret voněl alespoň.* Tudy, *Poukáže směrem, kde se nachází East river a potáhne si, jen aby dým vyfoukla jinam než na Val.* Bydlíš v této části města? Nebo jinde?
No, svým způsobem se dá říct, že měla, toho prvního jsem potkala právě tady. Akorát teda nebyl Američan, ale Rumun. *Zasměje se a nad jejím dalším dotazem jen zvedne ruce v obranném gestu.* Podívej, netušila jsem, že jsi čarodějka, těžko jsem ti mohla říct 'alespoň příštích sto dvě stě let, uvidím, co mě chytne pak.' *Pak lehce zavrtí hlavou.* Mám řadu zájmů, nějak netuším, co z toho mě bude jednou živit, nechávám to otevřené. Navíc, chci pracovat i na těch… Méně lidských schopnostech? *Zlehka pokrčí rameny.* Uvidíme, kam mě kroky povedou. A jo, přímo tady, v Queens. *Usměje se.* Ty taky, nebo ses tady zrovna dneska vyskytla? PŘESUN
a poté