Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 27. července 2024
Naposledy aktivní:
*Kim zamířila do bistra hned po ránu, aby si užila příjemnou snídani v podniku dříve než bude muset vyrazit na odpolední směnu. Vyrazila ještě před otevíračkou, aby se stihly s Mayou proběhnout a trochu protáhnout nohy, než se uvelebí v jednom z pohodlných křesílek a objedná si něco dobrého. Obsluha už ji znala, takže když se objeví na prahu, rovnou se setká s dotazy, zda si dá to, co vždy a opět bude chtít misky pro Mayu. S povděkem odsouhlasí, misky si převezme, jak tu s vodou, tak tu prázdnou na kapsičku, a vyrazí do zimní zahrady. Tam se usadí u volného stolu a nachystá Maye žrádlo, zatímco čeká na své chai latte a chléb s avokádovou pomazánkou a zastřeným vejcem. Měla tenhle ranní rituál ráda. Většinou tady první hodinku po otevření bylo prázdno, tak ani nečekala žádnou společnost.*
*Hawk po trochu traumatické situaci s vílou jde do bistra cheri dát si nějakou snídani. Měl na sobě drahý oblek, červenou kravatu a černé boty. Klasické oblečení úspěšného muže. Nevěděl co si dát a tak si sedl do zahrady a podíval se na menu co si může dát na jídlo. Měl však obrovský problém vybrat si něco a tak tam prostě seděl a zíral do menu jako omámený.* /Tyvole já mám fakt PTSD z těch rostlin teď se bojím že mě jakákoliv může přesunout zpátky na to zimou prorzlé místo./ *Pomyslí si a dál hledí do meníčka. Po chvíli si vybere a všimne si že kormě něho je tam i někdo kdo má psa. Nekouká moc dlouho a objedná si jídlo a poté čeká než mu jídlo přinesou*
*Když si Maya všimne příchozího, okamžitě zpozorní, ale když jí Kim přikáže, aby zůstala ležet, poslechne a raději se začne věnovat miskám. Kim si muže krátce prohlédne, má pocit, že už ho někdy dříve viděla. Po chvíli si i uvědomí kdy a kde.* /Raven Koster. Ten frajer co má jméno a vzhled někoho, kdo si odskočil z filmu o italských mafiánech a má rád ananas na pizze./ *Slušnost jí velí minimálně pozdravit. Zvedne se tak od vlastního stolu a přejde k tomu Ravenově, u kterého zůstane stát.* Ahoj Ravene. Ráda tě vidím, byť už je to nějaká doba, co jsme se viděli naposledy. Jak jde byznys? *Usměje se, ale k jeho stolu si nesedá. Koneckonců, třeba má zájem být po ránu sám. I to by chápala.*
*Jakmile uslyší pohyb a ženský hlas zpozorní a úlekem od osoby odskočí. Když si všimne že to je někdo kdo ho zná a on ji poznává taky.* "Ahoj Kim. Jo já tebe rád taky. Omluv to moje odskočení. Jsem trochu vyvedený z míry dneska." *řekne a usměje se.* "Jo jo doba už to je byznys jde fajn. Pár líných lidí ale jinak je to v pohodě. Jak to jde u tebe? *řekne a posune se aby si mohla i Kim přisednout.* "Klidně si sedni. Hádám že jelikož tu nikdo jiný není tak to je tvůj pes. Moc hezký." *Řekne a sleduje jak mu přinesou jídlo. Nejaký zapékaný toust na klasický americký způsob s černou kávou. Kávu si vezme a usrkne si. Poprosí ještě o med a otočí se zase ke Kim aby se jí případně mohl věnovat.*
*Jeho reakce ji přinejmenším zaskočí. Od Ravena čekala lecos, ale ne že by takhle nadskočil hned při pozdravu. Rozhodne se to ale nekomentovat a naopak mu dopřát trochu klidu.* To ráda slyším. U mě celkem fajn, znáš to, do nemocnice, ven se psem, vyspat, když na to vyjde čas. *Řekne napůl ve vtipu. Jeho pozvání aby si přisedla vděčně přijme.* Ráda se přidám. A díky za pochvalu. *Odskočí pro misky a Mayu pobídne, ať ji následuje, než se usadí u Hawkova stolu.* Jmenuje se Maya. Tedy, celým jménem Myosotis, Poměnka. Protože má stejně modré oči. *Usměje se. Sama si pak s díky převezme i svou snídani.* Vůbec nic se neděje, každý z nás má někdy den, kdy by vyskočil z kůže. *Dodá a ztiší přitom hlas, aby se z jejich rozhovoru nestal rozhovor celého bistra.* Ty ale vypadáš, jako bys viděl přinejmenším ducha. Jsi v pořádku? *Zeptá se s upřímnou starostlivostí v hlase. Pokud to takhle zaskočilo zrovna Ravena, nejspíš nešlo o nic malého. Koneckonců, je psycholog, nejspíš je zvyklý na ledacos. Hlavou jí už proletělo, zda se náhodou i on nesetkal s Podsvětem. Neměla to ale v plánu vytáhnout jako první. Jednak kvůli slibu, který dala Javierovi, jednak kvůli svým přátelům v Podsvětě.*
"Co v nemocnici?" *zeptá se a znovu se na kim podívá od shora dolů* "Nevypadáš že bys měla něco zlomeného a ani až tak bledě nevypadáš tudíž ztrátu krve vyloučit mohu taky. " *řekne a usměje se. Pozoruje jak ji pes, teda fena jak se podle jména nyní dozvěděl.* /Jo asi to vidím taky ty oči/ *Pomyslí si a zadívá se na fenu. Poté se na slova od Kim otočí opět na ní. Všimne si že ztiší hlas a je mu jasné že nechce aby nás tu všichni slyšeli.* "Jo to máš asi pravdu. Nevím prostě asi špatný pocit." *Řekne už tišeji a podívá se na toust. Chuť mu na něj najednou přešla.* /Tak ale už.... Něco sníst musím..../ *pšíkne ještě mírně nachlazený a vysmrká se do kapesníku.* "Jo jsem v pořádku nevím prostě... Hele mělas někdy pocit že by i takový ten fantasy svět mohl být skutečný? Jako chápeš takové ty klasiky draci, elfové.... víly...." *řekne a to poslední dodá spíš tak jako později.* "Nevím nejspíš si musíš myslet že jsem magor. Jak by tohle mohlo být vůbec možně že... Přece... přece to němůže být to... to by nedávalo absolutní smysl"
*Tiše se zasměje nad jeho dotazem ohledně nemocnice.* Ne takhle, já jsem v pořádku. Pracuju tam, jako sestra. *Vysvětlí, i když myšlenka, že ztratila hromadu krve, nutně potřebuje transfuzi a místo toho si v klídečku vysedává v bistru ji upřímně pobaví. Nad slovy 'špatný pocit' jen lehce pozvedne obočí, ale nechá ho pokračovat. Když se ale Hawk dostane k pokračování, chvilkové podezření, nad kterým chtěla mávnout rukou, dostane daleko konkrétnější a reálnější obrysy. Pomalu zavrtí hlavou.* Draci, elfové? To nevím… Ale nemyslím si, že jsi magor. *Dodá a poposedne si blíž.* Řekni mi, co si pamatuješ. Ať je to jakkoli šílené. Nic si nepřibarvuj, ale ani nic nevynechávej. Prostě jen to, co víš. *Požádá ho a upije ze svého hrníčku.*
"To mě mohlo napadnout... já jsem fakt už mimo." *Řekne a když od kim slyší že si nemyslí že je magor a přísedne si k němu mu akorát navrhne myšlenku že se stane něco znovu. Každopádně když Kim chtěla vědět co se stalo. Proč ji to neříct. Stejně. Pokud si myslí že je magor tak teď to akorát potvrdí.* "Byl jsem v central parku a potkal pouliční umělkyni. Hrála zajímavě a tak jsem se s ní dal do řeči. Po nějaké době mě pozvala k sobě domů a já si řekl že jo proč ne co by se mohlo stát. Vezme mě a přijde k dubu a podá mi kožešinu. Potom se ho dotkne a já jsem úplně někde jinde a ta žena přede mnou se prostě změnila na vílu. Prý vítej ve faerii pokud přežiješ možná půjdeš domů. No byl jsem tam zhruba 4 dny a nakonec se vrátila a já se zase vrátil zpět. A jako by neuběhla ani hodina. Prostě...." *řekne a pak se zastaví.* "Tak pokud sis doteď nemyslela že jsem magor teď už určitě jo..." *povzdychne si a hodí si med do kávy.*
*Nechá ho mluvit a bedlivě poslouchá, aby jí žádný detail neunikl. Doteď si myslela, že pravidla Podsvěta se vztahují i na víly, alespoň z toho, co pochytila od Tanoi, i když… Při tom, co jí řekl Remi… Pak padne přímo jméno Faerie a všechno se jí potvrdí. Za jiných okolností by byla možná ráda, že není jediný blázen v okolí, ale za současné situace bylo tohle odhalení hořkosladké. Lehce zavrtí hlavou.* Ne, ani teď si to nemyslím. Ale nebudu ti lhát, já jsem dost specifická proměnná. *Pousměje se trochu posmutněle.* Nemyslím si, že jsi magor, ani že mi lžeš, ani že ses praštil do hlavy. Ale než řeknu cokoli dalšího, potřebuju vědět, jestli tohle byla první podobná věc, co se ti kdy stala. A taky jak moc narovinu ti mám říct, co potřebuješ slyšet.
*Nad tím jak zažertuje se mírně usměje a že mu věří tak se mu nálada mírně zlepší.* "Upřímně ani já sám nevím. Jednou jsem byl na staten island v nějakém baru. Ale nemohu si vzpomenout co se tam dělo. Je to jako kdybych vešel a najednou zase vyšel. S tím že když jsem vešel byl jsem v pohodě, ale když odešel tak jsem měl zlomenou ruku a tyhle jizvy na oku. S tím že nevím proč ale pálelo mě to mnohem více jako kdyby mi tam někdo dál sůl nebo něco podobného. Jednou mi zapálili bar a z toho si taky moc nepamatuju. Jako kdybych prostě měl vyhozenou paměť nebo..." *Zastaví se a napadne ho hrůzná myšlenka. Něco co ho zarazí natolik že ani neví jestli by tohle dokázal nějaký doktor* "Nebo jako kdyby mi někdo operoval s mozkem"
*Na její otázku neodpoví, tak jej místo toho nechá mluvit a jen přikyvuje.* To by sedělo. A mám pro tebe špatnou zprávu, ta operace by možná byla i lepší. *Na chvíli se odmlčí.* Nemůžu ti říct přesně, co se stalo, nebyla jsem tam s tebou, takže můžu jen odhadovat na základě toho, co sama vím. A vím toho žalostně málo v porovnání s povolanějšími. Potřebuju ale, abys mi slíbil, že si tuhle informaci necháš pro sebe. Správně bych ti totiž neměla říkat nic. Ale v tomhle stavu nemůžeš fungovat věčně, takže… *Opět se odmlčí.* Slib mi to. A hlavně to dodrž. Ne jen kvůli mě, ale hlavně kvůli vlastnímu bezpečí.
*Jeho zorničky se zuží strachem ještě více jak se podívá na Kim.* Ty o tomhle něco víš? *Zeptá se ale je mu pomalu jasné že tím že ho vůbec poslouchala musí něco tušit a nebo něco vědět.* "Jasně že víš že jo... Tahle otázka celkově je blbá..." *řekne a poslouchá jak Kim pokračuje a čím víc toho slyší tím vice se mu nechutí plní žaludek.* "Proč o tom nesmím mluvit. Víš jak těžké to je já ani do teď nevěděl že něco takového existuje a najednou se to na mě vybalí jak kýbl hoven." *řekne a jeho dech se zrychlí až začne hyperventilovat.* /Tohle je moc to... já.... vše.../ *S tím že nemůže mluvit protože hyperventilace nechce přestat tak na slib jen kývne hlavou a poslouchá. Nemůže přece najednou o tom zas radši nevědět. Když už je takhle daleko tak ať už radší ví vše než nic.*
*Vidí, jak hyperventiluje, tak ho jemně chytí za ruce, Tiché gesto, kterým mu dává najevo, že je tu s ním.* Dýchej. Při nádechu napočítej do pěti, pak dech zadrž, napočítej do šesti, pak vydechni, napočítej do sedmi. Opakuj. Já ti mezitím řeknu, co vím já. Ty se soustřeď na dýchání. *Instruuje ho, než začne mluvit. Její hlas je klidný, ale tichý, aby je neslyšel nikdo další.* Ta osoba, kterou jsi potkal, ať už to byl kdo chtěl, není člověk jako my. Podle toho, kam tě vzala, je to opravdu víla. Soudím z toho, že jsi byl ve Faerii. Ano, vím o Faerii, sama jsem tam byla, byť s menšími následky. Těch bytostí, které se mezi námi pohybují je více, ne jen víly. A nikdy nemůžeš s jistotou říct, kdo je člověk stejně jako my. Většina z nich nám nemá potřebu ubližovat, mají ostatně vlastní pravidla, která jim to zakazují. Ale jak jsi sám zažil, ne všichni se jimi řídí. Ručím ti ale za to, že je pořád větší pravděpodobnost, že tě někdo postřelí v Bronxu, než že se o tebe bude zajímat někdo z nich. Tedy, za předpokladu, že nebudou vědět, že o tomhle světě víš. Pokud ano, dost pravděpodobně budeš sledovaný. A teď nemyslím nějakou mafii, se kterou se hádáš o pár drobných, mluvím o někom, kdo udělá všechno proto, abys o tomhle světě nevěděl. Bez toho, aby se ti cokoli stalo fyzicky. *Ráda by mu řekla víc, nebo alespoň byla konkrétnější, ale jednak ho nechtěla víc děsit, jednak měla sama svázané ruce vlastním slibem.*
*Poslouchá zatím co dýchá. Pomalu se uklidní a otočí se na Kim.* "Dík za pomoc, každopádně mám furt otázky. Když tedy nejsou jen víly co všechno je? A kdo po mě může jít? A ta třetí otázka je jak kruci víš že jsem mafián?!" *Řekne a otočí se na ní.* "Podívej Kim chápu že jestli mi to asi vše řekneš tak po tobě taky mohou jít ale prosím. Já... Nemůžu takhle žít. Chápeš musím to vědět. Co když se mi zas příště něco stane a já nebudu připraven a umřu. Určitě musí mít nějaké slabiny. Každý má. Není možné být nezranitelný vždyť." *řekne a svěsí hlavu do rukou* "Před chvíli jsem řešil blbosti jako kolik kdo má dostat peněz a teď ještě tohle. Doprčic já jsem psychiatr a ty mi tu musíš ještě radit jak dýchat a pomáhat mi. Já bych tohle měl vědět a zas vím hovno. Ani nevím co to bylo za zemi ta Faerie. Jestli nebyl jedovatý vzduch a teď... Teď tu sedím a chovám se jak magor..."
*Když se Raven opět chopí slova, jen se na něj zmateně podívá.* Nevím. Myslela jsem to jako blbý vtip. *Řekne bez obalu.* Ale taky nejsem policista, ani tajná složka a nikdo, koho znám, v podobném odvětví nefunguje, takže nemám důvod to řešit. Tahle informace zůstane se mnou. *Dodá. Ravena v tomhle ohledu naprosto chápe. Když sama tehdy skončila pokousaná pekelným psem a následně ji musel Robert zachraňovat před upírem, to jediné, o co se starala bylo, aby věděla víc. Jenže čím víc věděla, zvlášť poté, co se další informace dozvěděla od Javiera, tím lépe chápala, proč tyhle informace neměla nikdy vědět.* Ravene, já ti přísahám, že před tebou nic netajím, protože bych ti chtěla upírat něco skvělého, nebo chtěla, ať se ti něco stane. Naopak. Čím míň toho víš, tím je to pro tebe bezpečnější. Vím, jak to zní. Jako máma, co dítěti řekne 'až na tohle budeš dost starý.' Ale o tom to není. Jen bohužel platí přímá úměra, že čím víc víš, tím víc to, byť nevědomky, vyhledáváš. A tím víc ti toho do života přichází. *Povzdechne si tiše.* Faerie je země víl, víc o ní bohužel nevím. Tedy, krom toho, že se do ní sám nedostaneš. Cestu znají jen ony. Takže ne, není třeba se bát vlastních kytek v květináči, ani těch v parku. Neublíží ti. Jsou to lidi, na koho je třeba si dávat pozor. Ale to ti při tvé profesi vysvětlovat nemusím. *Povzdechne si tiše.* Jestli mají nějaké slabiny netuším. Ze své zkušenosti vím jen to, jak strašně slabí jako lidi jsme. Sám se někomu takovému neubráníš. Ne, ani se zbraní. Proto ti radím, ať to nevyhledáváš. A vím, zní to jako klišé, ale zkus to pustit z hlavy. *Opět se na moment odmlčí a napije se ze svého hrnku.* Já ti bohužel opravdu víc říct nemůžu. Sama už v hledáčku jsem a mám zakázáno o tomhle mluvit. Můžu ti nabídnout jen dvě alternativy; ať na to zkusíš zapomenout sám, nebo ti poslat někoho, kdo ti dokáže pomoci. Ne, neublíží ti. Ale pomůže ti srovnat si myšlenky a vyrovnat se s tím, cos zažil. Sama jsem si něčím podobným prošla a jak vidíš, pořád jsem tady. Mrzí mě to, ale jiná bezpečná varianta než tyhle dvě neexistuje.
*vydechne a usměje se* "Ty kráso Kim jak ty to děláš že mi dokážeš zvednout náladu a zároveň vyvolat tolik otázek. Nemluvně o tom že ze mě vytáhneš i to že pracuju v Mafii." *řekne a podívá se na toust, který pořád neví jestli vůbec sní. Celkově už nejí dlouho ale hlad takový nemá.* "Máš pravdu, ale stejně je to na nic co?" *Zasměje se* "Všechny tajemství o nějakých nadpřirozených věcech. A víš co asi na to radši nezapomenu. Ale nebudu to vyhledávat." *řeknea otočí se na Kim.* "Ty Kim proč tě vlastně napadlo pracovat jako sestra v nemocnici? Jsi jak ostatní že jsi chtěla pomáhat zachraňovat životy? Nebo je za tím něco jiného." *řekne a napije se svojí kávy s medem*
*Usměje se, když vidí, že se Raven trochu uklidnil.* Firemní tajemství. Zatraceně drahý. *Zazubí se, když jí pohled padne na jejich zatím stále plné talíře.* Měli bychom se najíst. Konverzace na lačný žaludek už bylo až až. *Ukáže na talíř, než se sama zakousne do svého chleba s avokádem.* Je. Kdo by si nepřál žít v magickém světě? Já minimálně od přečtení Pána Prstenů. *Zasměje se a nad jeho slovy přikývne.* S tím by se dalo pracovat. Ale kdyby se ti něco podobného stalo znovu, ozvi se mi. Ať na to nejsi sám. Nebo se omylem neprokecneš někomu, kdo by s tím chtěl něco dělat. *Dodá ještě. Jeho otázka ji trochu zarazí.* Upřímně? Chtěla jsem fotit, vždycky mě to bavilo. Ale pak jsme byli na střední na vodě a spolužák se začal topit. Ani nevím, proč jsem tam skočila, byl to instinkt. Takže bych spíš řekla, že si moje práce vybrala mě. *Usměje se.* Jak to bylo u tebe? S kteroukoli z tvých prací. *Ušklíbne se.*
"Firemní tajemství? Myslíš že se k němu nejsem schopen dostat i zadarmo?" *zasměje se a poslouchá jak by se měli ti dva najíst. Vezme toust do rukou a přemýšlí že si do něj zakousne. Sleduje Lotty jak to jí úplně v klidu je mírně závístivý že dokáže normálně žít. Rozhodne se že pozadu nebude a do toustu se zakousne a upřímně za minutu ho má celý snězený.* "Je to ale svět co?" *Zasměje se a o tom že se mám ozvat si mírně uchechtne.* "To bude těžké tě hledat v několika nemocnicích. A zavolat ti taky nemůžu nemám tvé číslo." *řekne a je mu jasné že si ho nejspíš potom i vymění. Poté poslouchá příběh o záchraně kluka* "Bacha hrdinka tady. A na tvojí otázku tak u psychiatra to bylo protože mě do toho rodiče donutily. Potřebovali někoho kdo bude vydělávat že jo. No a u mafie. Měl jsem brigádu jako poslíček a narazily vedle mě. Potřebovali ujet někomu a hádej kdo byl jediný řidič široko daleko. Jop já. Poté mě vzali do mafie. Šéf zemřel. Nechť hoří v pekle zmrd a já to po něm převzal. Protože jsem byl prý nejvíce spolehlivý ze všech" *řekne a grkne si z toustu* "omlouvám se"
Hodně štěstí. *Zasměje se, než sama pokračuje v jídlu. Na jeho poznámku ohledně hledání ve více nemocnicích přikývne a číslo si s ním nakonec vymění.* No jo, holt to tak mělo být. *Dodá ještě k poznámce o 'hrdince,' ale pak už poslouchá jak Raven sám vypráví o své 'kariéře.'* A nebál ses? Chci říct, poprvé. Když tě nabrali. A nic se neděje, hádám že ve Faerii ses moc nenajedl. *Dodá, zatímco pod stolem drbe Mayu, která taky stihla posnídat a přitulila se ke své majitelce, aby si drbání náležitě užila.* Ale co jsem řekla platí. Kdyby cokoli, volej, piš. Sice možná nejsem psycholog, ale věřím, že s tímhle ti pomoci dokážu.
"Tak kolik za to chceš co? Myslím že peněz mám víc než dost" *řekne a zasměje se. Poté si vymění číslo s Kim* "Holt to tak mělo být a nebo nemělo? Kdo ví třeba si ho tam žduchla a pak jsi ho vylovila aby jsi byla právě za hrdinku." *řekne a žduchne do ní loktem. Nad tím jestli neměl strach si jen odfrkl.* "Samozřejmě že měl. Kdo by neměl představ si jen mladého muže co sedí u auta kouří a najednou ti míří zbraň na zátýlek a ty ujiždíš zatímco ti kulky lítají okolo hlavy. Potom jak jsem dojel tak jsem na výběr moc neměl buď tohle nebo kulka mezi oči. Myslím že volba je jasná. *řekne a dopije kávu.* "Oprava VŮBEC jsem tam nejedl a ani hned jak jsem se vrátil." *řekne a sleduje psa jak si drbání užívá.* "Jo určítě sie ozvu, samé platí pro tebe, ale naopak. Pokud budeš potřebovat radu psychiatra nebo budete v nemocnici psychiatra potřebovat klidně se ozvi. Čas mám ve směs vždy když nemám klienta. A teď poslední dobou toho moc právě není. A myslím že s létem se to ještě zmenší. Ale kdo ví třeba mě překvapí." *řekne a zamyslí se.* "Co že tu vlastně nejsi s nějakým přítelem? Nebo přítelkyní? A ne neboj nejsem klasický američan abych tě soudil za to jestli jsi LGBT sám jsem. Nicméně to takhle chodíš sama ráno do bistra?"
*Rozesměje se.* Na prodej není. Ale budu na tebe myslet, kdybych to náhodou někdy přehodnotila. *Poškádlí ho a smát se nepřestane ani při příští větě.* Jasně. Strčila jsem ho a držela pod vodou, abych ho pak mohla oživovat. /To je reálně hrozná představa…/ *Poslouchá jeho vyprávění o tom, jak se cítil, když ho naverbovali k mafii a jen souhlasně přikyvuje, Sama podobnou situaci nikdy nezažila a snad ani nebude muset. Na jeho nabídku následně přikývne.* Dám. Dobrý lékař se vždycky hodí. A kdo ví, třeba bych potřebovala využít i tvého druhého zaměstnání… *Pronese naoko vážně, ale pak se znovu rozesměje.* Ne, to bych nemohla. Ale budu na to myslet, kdyby se náhodou objevil někdo z tvých lidí. Ne že by mi to řekli. Ale víš jak to myslím. *Odpoví, nad jeho otázkou ohledně vztahů se zamyslí.* Tohle jsem vlastně nikdy neřešila. Myslím, jak to mám. Nějaké vztahy jsem v poslední době měla, ale nikam to nevedlo. *Pokrčí rameny.* Třeba budu mít do budoucna víc štěstí… Co ty? Taky smůla na vztahy? *Optá se, ale povzbudivě se přitom pousměje. Nechce aby to bral nějak depresivně. Koneckonců, i tohle se v životě stává.
"Nooo nic co se dá dělat." *řekne a na její potvrzení se mírně zasměje.* "Já to věděl. Upřímně se ani nedivím nevypadá to něco co by ti nepřelítlo hlavou." *řekne aby trochu poškárlil a představí si jak Kim bere mladého kluka a topí ho pod vodou.* "Jop definitivně si to dokážu představit." *řekne a poslouchá to jak mu dá vědět v případě že by někoho potřebovali.* "Využít mafie. Povídej zajímámě jak slečna jako ty dokáže využít někoho jako já." *řekne a když říká že nikdy neřešila vztahy se zamyslí.* "Jasný asi to chápu. Když nenajdeš toho dobrýho nemá to smysl. Tím pádem přeji hodně štěstí. A ohledně mě.... Poslední přítel se mě snažil zabít... hned 3x. Aspoň zajímavý backstory mám HA. Potom každopádně to nedal a protstřelil se sám radši místo mě." *řekne a pokrčí rameny.* "Co ty něco podobného"
*Jen se tomu zasměje. Vlastně mu to vůbec nemá za zlé, ta představa byla vtipná. Co už tak vtipné nebylo byl fakt, že skutečně existovali lidé, kteří by něčeho podobného schopní byli.* Aktuálně tu potřebu nemám. Ale co ty víš, co bude za rok, za dva? Třeba budu tentokrát někoho opravdu potřebovat utopit a budou se mi hodit nějaké tipy, jak to provést beze stop… Anebo to třeba bude někdo nebezpečný nám oběma a bude se nám hodit spolupráce. Kdo ví… *Pokýve naoko vážně hlavou, než se opět rozesměje. Znovu se zaposlouchá do Ravenova vyprávění a souhlasně přikývne.* Naprosto mu rozumím… *Poškádlí ho, ale pak jen zavrtí hlavou.* Teď vážně, nemyslela jsem, že tohle někdy řeknu mafiánovi, ale měl jsi sakra štěstí, že to dopadlo takhle. A byť je mi to samozřejmě líto, jsem ráda, žes přežil jak tohle, tak Faerii a mohls mi o tom povyprávět. *Dodá ještě a dopije dvůj chai. Nad jeho dotazem zavrtí hlavou.* To ani ne. Řekněme, že to mělo souvislost s tím, o čem jsme se bavili předtím. *Vysvětlí alespoň tak moc, jak může.* Začalo to být příliš komplikované - *V tu chvíli se jí rozezvoní mobil. Vytáhne ho z kapsy, mrkne na displej, pak se omluvně podívá na Ravena.* Promiň, tohle musím zvednout, práce. *Omluví se a kousek poodejde, aby mohla hovor vyřešit. Po chvíli se vrátí, ale už si nesedá. * Mrzí mě, že to musím takhle utnout, ale volali z nemocnice, jestli bych nakonec nemohla přijít dřív, jedna z kolegyněk je nemocná. Budu se muset ještě stavit ke kamarádovi a předat mu Mayu, stará se o ni když jsem v práci. Ale to jen tak na okraj. Moc ráda jsem tě viděla, dávej na sebe pozor a žádné hrátky s… No, vždyť víš s kým. *Dodá ještě nakonec a nabídne Ravenovi objetí, pokud bude mít zájem, u pokladny zaplatí za oba - že by na oplátku za to, že ji posledně pozval on? - a zamíří za Ravim předat Mayu a následně do práce.*
Jak provést vraždu beze stop hm? No to je těžké záleží na velikosti těla, jak se ho chceš zbavit, kolik máš financí, jestli víš plán a jestli víš kde jsou kamery. Nejvíce doporučuji založit požár přímo v bytě oběti a utéct než se probudí aby to vypadalo jako nehoda. *řekne a nad spoluprací se zasměje.* Klidně. Jestli tě bude srát cizí mafie nebo jestli ti budou vyhrožovat stačí jen napsat. A nebo pokud se ti nebude líbit nadřízený *nad jejím škádlením se jen pousměje.* Jo ten hoch měl zajímavé nápady. Hodil na mě z cizího bytu granát. Otrávil mi jídlo. Pokusil se mě zapálit. Samé zajímavé metody. *dodá a kývne hlavou nad tím že je ráda že přežil.* Asi je to fajn no. *a nad slovy ohledně jejich bývalých jen kývne že rozumí. Poté však slyší jak Kim zazvoní mobil a zrovna mu ve stejnou chvíli zazvoní taky. Podívá se tedy zatímco nechá Kim si zavolat kvůli práci a vidí esemesku s popisem nové práce. A když vidí jak se Kim vrací a začne mluvit tak se jen usměje.* Hele úplně v pohodě zrovna mi taky volali a neboj budu ty taky. *Objetí příjme a než stihne vytáhnout peněženku vidí že Kim už za oba zaplatila.* /Hádám že příště zvu já/ *Pomyslí si a usměje se a taktéž odejde.*
/Je to už tak dávno čo som tu bola naposledy./ *Preletí jej hlavou keď prejde cez starý dub do New Yorku. Ako vždy má na sebe svoje bežné civilské oblečenie. Hnedé zvonáče, tielko a zelené pončo. Pod pazuchov si nesie tenkú hnedú deku a na chrbte pre zmenu svoju lutnu. Kráča parkom a vychutnáva si jarné slniečko. Nieže by jej zima vadila ale malá zmena neuškodí a pocit slnka za kože jej je príjemný. Nakoniec si rozloží deku na tráve, natiajne sa na ňu a len odpočíva. Po dlhšej chvíli sa ale posadí do tureckého sedu, dá pred seba košík na bankovky a drobné, vezme svoju lutnu a začne hrať veselú ríchlu melódiju. Ako vždy sa úplne ponorí do hudby a velni nevníma či má nejaké publikum alebo nie. Skrátka hrá pre rasosť a peniaze sú druhotné.*
*Po dlouhém poledni plné řešení problémů na psychiatrii a části odpoledne stráveného v baru řešení dovážek a podobných blbostí, se Hawk rozhodl, že by si mohl vyrazit ven. Nasedl tedy na bus a dorazil do tohohle parku.* /Hm... Divím se že ještě nezačalo pršet přece jen známe svoje štěstí/ *vzdychne a uslyší najednou nějakou hudbu.* /Že by nějaká akce?/ *Pomyslí si ale nic. Žádné světla či atrakce ani stánky.* "Nu aspoň mě nebudou štvát žádné děti" *řekne si a pokračuje dal zjistit kdo či co hraje tu hudbu. Najednou si všimne mladé ženy sedící na dece, která hraje na kytaru a vybírá peníze. Pouliční umělci ho vždy fascinovali. Hlavně ti dobří. Přišel k tedy ženě a dal ji do kufříku stodolarovku.* "Dobrý den madam smím se zeptat co to hrajete?" *Zeptá se protože píseň nepoznává* "Jinak hrajete pěkně"
*Čas plinie a ona ani moc nevníma ako mohli uplinúť minúty alebo aj dve hodiny. Nakoniec jej sústredenie preruší jenakí hlas. Otvorí oči a premeria si muža čo ktorému ten hlas patril.* Ani nemôžete poznať. Nieje to pieseň. Hrám len podla seba a toho ako sa cítim. *Odpovie bez toho aby prestala na lutne hrať a premerá si muža pohladom od hora až dole.* Ďakujem za kompliment. *Usmeje sa na neho pekne.* Chodíte sem často? Myslím že som vás tu ešte nevidela. *Nakloní hlavu na stranu a zamyslene sa zamračí.* Ale je pravda že som tu už nejakú dobu nebola. *Dodá len tak mimochodom. Potom znova zavrie oča a dohrá posledné tóny piesne. Odloží lutnu a znova pozrie na muža.* Smiem poznať vaše meno? *Spýta sa nakoniec*
Tak to máte talent *řekne a usměje se.* "Mě tohle nikdy nešlo a když se dotknu kytary většinou skončí buď rozbitá a nebo což se pravděpodobnější tak člověk z toho ohluchne" *dodá a zasměje se vlastnímu vtipu. Potom si vyslechne otázku o tom zda-li sem chodí často.* "Není zač a na vaší otázku jestli sem chodím částo... Ne. Jsem tu opravdu jen po dlouhé době. Spíše se pohybuju v brooklynu. Takže je asi dost pravděpodobné že jste mě zde nezaznamenala." *Řekne a na její dodatek nic neřekne a čeká až dohraje, protože to vypadalo, že její hudba bude u konce.* "Hm moje jméno? Samozřejmě, ovšem pokud budu moci pak vědět i to vaše." *Řekne a opět se usměje. Potom směrem k ní natáhne ruku* "Mé jméno je Raven Sayne Koster, stačí pouze Raven." *Řekne a čeká zda-li mu žena ruku stiskne či ne*
*Na jeho pripomienku o hraní sa usmeje.* To ja zasa nemôžem spievať. Znie to ako keby ste škrtili kanárika. * Odpovie na jeho žart svojím. Na jeho ďalšie slová o jeho pohibe v meste prikívne.* Tam som tiež chodievala dosť často.... *Zarazí sa a na chvílku sa zamyslí.* ..Ale ako som povedala už dlhšiu dobu som nebola v meste. /Ani v tom to svete./ *Doplní si sama pre seba. Potom počúva čo jej muž hovorí.* Velmi rada vás spoznávam Raven Sayne Koster. *Povie keď sa muž predstaví ale ruku mu nepodá. Namiestotoho sa postaví a ukloní sa, štílom akím sa pri predstavovaní ukláňali dámi niekedy v stredoveku.* Moje meno je Lyria. *Predstaví sa, narovná a pozerá mu do očí.* Čo vás v tento deň privádza sem do parku? Povinosti či zábava?
"Tak zas tak hrozné to být nemůže ne?" *Pousměje se na poznámku o jejím zpěvu. A na slova že dlouho nebyla v městě se pozastaví.* "Dovolená? Nebo pracovní cesta? Nebo něco úplně jiného?" *Zeptá se, a když mu ruku nepřijme a představí se s úklonem mírně se zasměje.* "Připomínáte mi Japonskou kulturu. Tam se taky uklánějí." *Řekne a dodá k tomu.* "Moc mě jinak těší paní Lyrio. Hezké jméno. Často ho neslyším. Jste původem z jiné země nebo vaši rodiče chtěli mít speciální dítě. Nic ve zlém samozřejmě." *Řekne a při slovech nic ve zlém dá mírně ruce nahoru k tělu. Ve znamení že to fakt nemyslel zle.* "Aaaaa dnes mě do tohohle parku přivedli moje nohy." *Řekne čistě z vtipu a poté dodá.* "Samozřejmě i s autobusem ale důvod proč tu dnes jsem je že jsem se nudil. Povinnosti v práci." *Řekne a samozřejmě musí otázku opětovat.* "No ale co vy co vás dnes přimělo se do parku vydat?"
*Pousmeje sa a pokrúti hlavou.* Dúfajte že to radšej nezistíte. Nepáčilo by sa vám to. *Dodá s rozpustilím úsmevom. Na jeho ďalšiu otázku nakloní hlavvu na stranu a zamislene sa zamračí.* /No zabila som vela ludú a musela sa s tím doma vysporiadať. Tak som nemala čas sem chodiť./ *Odpovie mu ale len vo svojej mysli.* Skôr prasovná cesta aj keď spojená s trochou zábavy. Tiež som po návrate trávila čas so svojím bratom. No a teraz keď sú veci tak ako majú biť som si povedala že strávim nejaký čas oddichom a svojimi koníčkami. *Jeho otázku o japonsku nechá bez odpovede a len trochu pokíve hlavou.* Moji rodičia? Hmm, nie tí mi meno nedali a popravde vôbec netuším tko sú a kde sú. *Pokrčí ramenami a pokračuje.* Popravde ani to vedieť nechcem. Meno som si vybrala sama. A čím sa vlastne živíte? *Spýta sa abi otočila rozhovor na inú stranu. Nedzi tím sa zohne a začne si baliť svoje veci.*
*promne si bradu* "No nevím jestli je to tím že to říkáte vy a nebo můj šestý smysl říká jop asi to bude nebezpečné tak vás radši do toho nutit nebudu" *pousměje se a pozoruje jak žena nějakou chvíli má nakloněnou hlavu a mračí se* "Něco se vám nelíbí?" *Zeptá se a ještě si k tomu v hlavě dodá* /Tak jasně že tady madam nad něčím přemýšlí/ "Tak to je fajn ne? Zábavná pracovní cesta a rodinné setkání co víc si člověk může přát? Navíc ještě mít čas na koníčky..." *Řekne a poslouchá příběh o jejích rodičích.* "Jesus to mě mrzí tohle si nikdo nezaslouží" *řekne a zamumla italsky nějakou motlidbu* "Čím se živím?" *Zopakuje otázku a zamyslí se* /No tak zabijim lidi, kteří se mi nelíbí. Starám se o kšefty.../ "Jsem psychiatr, napsal jsem knihu a vlastním bar. Řekl bych že jsem celkem workoholik. Ale co vy? Když říkáte pracovní cesta musíme být něco důležitého pro tenhle svět"
*Počúva ho a prikivuje.* Ano dosť mi to vyšlo a teraz sa všetko vracia do starých kolají. Viete musela som zrušiť jednu zmluvu ktorú som pred časom uzavrela. Ešte to neje hotové ale už sa ti pekne rísuje. *Hovorí zatial čo si pozbiera všetky vecy a znova sa na neho pozrie.* To mi je jedno. *Odpovie na jeho slová o jej rodine.* Mala som úžasnú adoptívnu matku a mám skvelého brata. *Pri tíchto slovách sa jej tvár rozžari.* Čo sa stalo s mojimi biologockími rodičmi ma nezaujíma. *Keď Roven hovorí o svojej práci znova si ho premerá pohladom* /No na doktora mi zrovna nepripadáš. Ale všetko je možné./ To potom máte zodpovednú prácu. Liečiť ludskú mysel nieje len tak. *Pri jeho ďalej otázke sa len usmeje.* Čo robím? No Zarábam si pouličnou muzikov ako ste mohli vidieť a okrem toho predávam drogi. *Povie popravde a pokrčí plecami ako by hovorila o počasí.*
"Tak to máte fajn. O smlouvě tedy nevím, ale jestli pro vás byla nevyhovující tak to chápu. Smlouvy jsou s nějakými institucemi co od nás odebírají taky debilní. Neplatí, nepočítají a nic nedělají v tu chvíli vím kdy je potřeba je odepsat." *řekne a sleduje jak si Lyria balí věci* /To už jde nebo co?/ *Poté poslouchá o její matce.* "Jo to zní fajn no. Já většinu dětství strávil venku s tou svou malou partou kámošů.* *řekne a potom co slyší o tom že ji už nezajímají biologičtí rodiče se mírně pochmuří. "No já být vámi tak bych si to asi zjistil. Abych věděl kteří z**di mě vyhodili z domu a nestarali se o mě. No a pak buď použít kulku nebo je dokopat. *Poslední větu řekne tiše aby ji slyšela jen Lyria a nad slovy o jeho práci že je zodpovědná se zasměje nahlas.* "Zodpovědná možná jo, ale je to sranda. Ne že rád vidím lidi jak trpí, ale ani mi o tu práci nejde. Bar mám radši a psychiatrii mám jen proto abych měl dost peněz i na jiné věci než jen byt a jídlo. I když pravda že poslouchat pacienty je někdy opruz a někdy sranda jde jen o mentalitu člověka, když na to být psychiatr máte tak jste v klidu." *řekne a nad jejími dalšími slovy se pozastaví.* /d**n paní vy se fakt nebojíte to říct nahlas./ "Nooooo hádám že každý má svoje cesty k prachům. Nebojte nahlašovat vás nebudu. Stejně proč bych měl. Lidi tady v americe jsou hovada a ještě k tomu podporují někoho kdo k ženám nemá žádný respekt. Myslím že místo toho budou mlátit někoho kdo teď právě na Trumpa nadává a upřímně Trumpa bych radši zabil sám, ale co no nedostanu se tak daleko." *řekne a pokrčí rameny* "A aby to nebylo ještě horší chce ženám zakázat potrat."
*Na jeh oslová prikívne.* Ano tá zmluva bola velmi nevihovujúca. Dv´vody prečo som ju uzavrela za to síce stáli ale duchom žial neboli trvalé. *S tímito slovami sa jej na tvári objaví tieň smútku ale rýchlo prejde. Pohodí trochu hlavou aby sa zbavila zlích spomienok a dokončí zbieranie svvojich vecí.* To by mi museli stáť aspoň za tú kulku alebo kopanec. *Povie mu na to čo jej povie o tom čo by s jej rodičmi urobil. Na to čo hovorí ďalej len pokrčí plecami.* Politika ma nezaujíma a popravde nič moc na nej nevidím. *Prizná a pozrie sa okolo.* Nechcete sa so mnou trochu prejsť? Je pekne a park je velký, nudiť sa nebudeme. *Povie a šibalsky nadvihne obočie.*
"Aaale smutná být nemusíte. Přece jen jak jste sama řekla smlouva vám nevyhovovala. Takže nemáte vlastně nad čím být smutná." *řekne mírně z lítosti a mírně jako pomoc. A nad slovy o kulce a kopanci pouze přikývne.* "Taktéž pravda. I tak bych je komfrontoval o tom že jsou dementi. Mít dítě fakt ho nezahodím." *řekne a pak dodá* "Ale co já vím třeba si dítě nemohli dovolit a druhou možnost neboli potrat nechtěli aby jste žila." *Řekne* Ak či onak pořád z vás vyrostla sebejistá žena, která to má snad v životě srovnané." *Nad slovy nad politikou se nepozastaví. Upřímně moc ho to nepřekvapuje. Přece jen mnoho lidí sami chcou aby o tom radši nevěděli.* "Hele a víte co procházka zní celkem fajn. Lepší než stát hodinu na místě. *Řekne a vytáhne si cigaretu* "Nevadí když si u toho zakouřím?"
Ale vôbec nie len si zapálte. *Povie vezme ho pod pazuchu a veke hp po ceste. Míňajú ludí ktorí si sem prišliodpočinúť či parkom len prechádzajú ninú niekolko pouličných stánkou s rôznim zbožím. Od maličkostí pre turistou až po jedko a nápoje.* Tuším si dám čaj, nechcete niečo? *Spýta sa zatial čo zamieri k stánku s občerstvením, kúpi si kelímok zázvorového čaju a niečo sladké pod zub.* Majú skvelé pirohy. Nedáte si? *Ponúkne ho jedním z pirohou čo si práve kúpila. Moc nečaká na odpoveď a hneď sa do toho svojho pustí.* Takže hovorilste že vlastníte bar. Čo je t oza podnik? Ponúkate tam aj jedlo alebo len pitie? Hrávajú vám tam kapely a dá sa tam tancovať? *Zahrnie ho otázkami keď ďalej kráčajú parkom.*
*Na její svolení si vezme tedy cigaretu a zapálí si ho pomocí starého kovového zapalovače. Chvíli mu to trvá ale na čtvrtý pokus už se mu to podařilo. Hodí si ji do pusy a potáhne.* "Díky" *Řekne a natáhne balíček směrem k ní.* "Dáte si taky?" *zeptá se a na to že ho chytila pod paží nereaguje. Prostě s ní jde.* "Nevím já jsem spíš na horkou čokoládu nebo kávu. A nebo něco slaného" *řekne a pokrčí rameny.* /Nebo mám strašnou chuť na Churros/ *pomyslí si a na nabídnutou pirohu jen mrkne očima a přijme ji* "Dík to neznám" *Sní to a docela mu to chutná.* "Nejsou špatné..." *přizná a mírně se zakucká protože mu spadla část do dýchací soustavy. Po chvilce však přestane a sousto tentokrát polkne do jícnu. Ohledně otázek na jeho bar mírně prohodí očima.* /Tolik otázek.../ "Je to bar trochu na mafiánský způsob. Je tam samozřejmě i možnost objednat si jak jídlo tak i pití. Kapely málokdy spíš právě pouliční umělci dáváme jim i zaplatit. A na tancování asi jo. Musí se jen trochu posunout stoly. *řekne a potáhne si cigaretu a poté vydechne šedý kouř.* "Víte že ani na takovéhle cigarety moc nejsem? Spíš na doutník nebo něco podobného. Tyhle mám u sebe jen proto že jsou pohodlnější nosit." *řekne a pak se na ni otočí.* "Jak vás vlastně napadlo prodávat drogy? To se nebojíte že vás chytí? Nebo že vás napadne konkurence?"
Nie, nefajčím. *Odmietne jeho ponuku cigarety. Potom počúva čo rozpráva o jeho bare a popritom ukusije z pirohu.* To vyzerá ako miesto čo by sa mi mohlo páčiť. Musím sa tam niekedy pozrieť*Skonštatuje na jeho rozprávanie. Pri jeho ďalších slovách pokrčí plecami.* Ako sa hovorí každému čo jeho jest. Aj keď mňa alkohol a cigarety moc nelákajú. *Odpije si z čaju a chvílu kráča mlčky.* Chitiť ma môžu akurát tak skúsiť ale nič z toho mať nebudú. *Zasmeje sa na jeho otázkach o jej obchodoch.* A konkurencie sa tiež nebojím. Viete zásobujem len svojich priatelov, naviše je to až extrémne slabo návikové a pokial nejaká konkurencia je tak si skrátka nelezieme do kapusty ak mi rozumieťe. *
"Jak je libo" *řekne a cigarety si hodí do svojí kapsy.* "Klidně se přijďte podívat je tam hezky. Aestetika. Příjemná vůně starého dřeva. Nějaká ta klasická hudba." *Řekne a nabídne vizitku kde je i adresa baru.* "Klidně sebou můžete vzít kytaru a zahrát něco. Myslím že lidi by to ocenili." *navrhne mírně a na to že ji alkohol a cigerety nelákají se jí ani nemůže divit.* /No jo no prostě člověk má jiné choutky co s tím kdo nadělá./ *Pomyslí si a dál pokračuje v cestě.* "Jo to asi máte dobré. A zásobovat myslíte jako velké dávky? To vám jak může projít? Každopádně s tou konkurencí máte vyhráno a ano rozumím vám." *řekne a na chvilku se zamyslí* /To mi připomíná že budu muset potom řešit to že nám zase jeho lidi útočí na území./ *vzdychne a natáhne si naposledy cigarety než odpalek odhodí na zem a zašlápne. Potom ho zvedne a hodí ho do nejbližšího kontejneru.* "A co že jste se se mnou vůbec rozhodla projít?"
*Prechádza ďalej parkom a počúva Ravena. Vezme si od neho jeho vizitku a skrije ju niekam do svojich šiat.* To znie naozaj pekne, drevo hudba a tak. Určite rada prídem. *Povie mu s úsmevom. Potom sa na jeho ďalšie otázky len šibalsky usmieva.* No ani neviem. Musíte si mysleť že som blbá keď sa len tak prechádzam parkom zavesená do ruki niekoho koho nepoznám. *Sama nad sebou pokrúti hlavou.* Ale musím povedať že som sa za posledné mesiace už vážne začínala nudiť a vi by ste mi mohol dopriať poriadnu zábavu. *Povie a zastavý pri kmeni starého stromu duba čo stojí v central parku ešte od čias keď to žiadny central park nebol.* Povecte chcel by ste vidieť kde bívam?
"Taky že to snad pěkné je. Dost jsme se nadřeli aby nám tam bylo příjemně. Jen mě štve pár lidí co nedělají práci pořádně." *Přizná a vykašle ještě poslední kouř co mu v plicích zůstal. Poté poslouchá Lyriu s nadzvizenym obočím* "Upřímně je mi to asi tak nějak jedno. Já to snést dokážu. A co vím mně jako blbá nepřijdete. Jsem přece psychiatr a tak poslouchám několik lidí co neznám." *Řekne a pokrčí rameny. Nad slovy o pořádné zábavě moc nechápe.* "Co myslíte tou pořádnou zábavou? Jako jestli chcete vím o místech kde jsou teď parky nebo bary." *Řekne, ale při otázce o tom jestli by chtěl vědět kde bydlí pokrčí opět rameny.* "Upřímně nevím k čemu by mi to bylo, ale asi jo? Nevím odkud až jste na tom taky záleží ať se stihnu vrátit."
*Pokrúti hlavou a prekvapene na neho pozrie.* Tak žena ti povie že sa nudí a potom ti chce ukázať kde biva a ty rozmíšlaš na čo bi ti to bolo? To sa chlapi stali natvrdlejšími za tie dva roky čo som tu nebola? *Znova neveriaco pokrúti hlavou.* Alebo tiež je tu tá malá nepravdepodobná možnosť že ste počestný muž alebo vás nepriťahujú ženy. *Zamyslene nakloní hlavu na stranu. Potom nadvihne obočie ako keby ju niečo napadlo. Prejde pár krokov a odhrnie staré listy a vetvičky z plochého veka objemnej truhly ktorá je takmer úplne zahrabaná v zemi. Vitiahne z nej hrubú už na pohlad teplú kežušinu a hodí ju Ravenovi.* Toto budeš potrebovať. Pôvodne som ti ju dávať nechcela ale si milí tak ti dám aspoň šancu. *Povie mu a podíde k nemu. Z každého jej gesta, pohybu aj vírazu tváre sála hrozba. Chití ho za rameno a pozrie mu do očí.* Nech zábava začne. *Zasmeje sa a s tím položí ruku na kmeň duba. Akonáhle sa jej dlaň dotkne kôri stromu....
*Na překvapený pohled na ní kouka furt že nerozumí každopádně při slovech mu asi tak nějak docvakne o co jde* "Jo takhle už to chápu. Pardón moje chyba ze začátku jsem to nepochopil. Každopádně o té natvrdlosti... Jsem mírně. A pro vaší informaci počestný jsem a jsem pansexual. Tak doufám že nemusím vysvětlovat co to znamená." *Poslední větu spíše tázavým tónem než oznamujícím. Poté sleduje jak žena vyhrabává nějakou truhlu. Při tom jak mu žena hodí kožešinu se mírně zasměje a napadne ho menší vtip.* "Pěkná kožešina jedno nahé zvíře si teď říká tu chci."*řekne a poslouchá o tom že mi původně Lyrie tuhle kožešinu nechtěla dát.* "Šanci? Šanci na co?" *Řekne a sleduje jak jde Lyria k němu a následně ho chytne za ramena.* /Něco je divné/
*V momente keď sa jej dlaň dotkne kôri stromu už obaja nestoja v central parku v New Yorku. Stoja na rozsiahlom zasneženom poli Zimného Dvora. Prastarí dub je jediním stromom široko ďaleko aj keď v dialke sa črtajú obrisi obrovského ihličnatého lesa a za nimi sa v dialke tíčia hori. Celá krajina je pokritá snehom, vo vzdichu poletujú jemné snehové vločky a mrzne. Lyria sa z hoboka nadíchne a očividne si vychutnáva čistí ničím neznečistený vzduch a vôňu snehu v ňom. Pozrie Ravenovi do očí a nechá zo seba spadnúť ilúziju čo ju maskovala ako človeka. Jej oči už niesú šedé ale trávovo tmavozelené, vlasi niesú blond ale biele a jej uši sú priam elfsky špicaté.* Vitaj na Zimnom Dvore Faerije. *Povie a ukáže širokím gestom okolo seba.* Uvidíme ako dlho tu prežiješ. Ak budeš ešte žiť až sa nabudúce stretneme možno ťa vezmem naspäť. A možno nie... *Zvonivo sa zasmeje a otočí sa k odchodu.*
*Jakmile se ocitne někde jinde než v parku zmrzne. Ne zimou ale strachem.* "C-co se to právě stalo?" *Rozhlíží se kolem sebe a nechápe. Ještě před pár sekundami byl někde jinde. Ze začátku mu ani zima nebyla. Pak přišlo pálení na kůži a nakonec zima. Ihned si oblékl kožešinu. A oči mu ihned spadnuli na novou osobu před ním. Tohle nebyl člověk. Tohle bylo něco co se dá vidět ve filmech, dračím doupěti, popřípadě pohádkách. Tohle byl elf. Špičaté uši a výška mu tomu napomohli aby dosáhl uvědomění že je v háji. Nad elfovymi slovy se zhrozil.* "Kde že?! Co se děje teď jsme byli v parku." *Řekne ale ví že prosit je marné jelikož další slova o tom že nemusí být cesty návratu ho vyděsí mnohem více.* "Počkej prosím... Prosím nenech mě umřít udělám cokoliv... Prosím..." *Řekne a spadne na kolena kde začne kašlat vzhledem k mrazivému vzduchu napadající jeho plíce.*
*S nečitatelním vírazo v tvári ho sleduje. Jeho prekvapenie, zmetok, a strach. Raven síce nieje prví človek ktorého sem vzala ale rozhodne prví ktorého sem vzala proti jeho vôli.* Čo by si asi tak Ty mohol spraviť alebo mať čo by ma mohlo zaujímať? *Spýta sa a prejde ho pohladom.* Vstaň a neponižuj sa. Možno sa ešte uvidíme, ak prežiješ. *Povie mu ešte a odíde. Samozrejme ho nenechá samého a ukritá ho sleduje. Pozoruje čo robí a ako sa mu darí po niekolko dní. /hmm, nečakala som že sa mu bude dariť tak dobre. Je docela húževnatí na človeka./ *Hovorí si v mysli počas tretieho dňa.* /Ale nie, nenechám ho tu ešte s ním bude vela čo podnikať./ *Povie si štvrtí ďeň a nenápadne sa prikradne za ním.* Tak ako sa dnes máš Raven? *Spýta sa konverzačním tónom keď mu už stojí za chrbtom akoby len stretla starého známeha na ulici.*
*Nad jejími slovy se na ní podívá přímo do očí. Oči které předtím měla jsou jiné. Jako by patřily úplně jiné osobě, ale hawk dobře ví že je to ta stejná osoba.* "Mám kontakty. Bar nemám proto že bych byl obyčejný podnikatel. Zdědil jsem ho po mafiánovi a nyní té mafii musím i šéfovat. Pokud mi pomůžeš. Můžeš využívat naše zdroje." *Řekne a znova zakašle. Nad jejími slovy vstane. A když vidí jak odchází začne rychle přemýšlet.* /Uvidíme se huh... Za jak dlouho to může trvat měsíce... Možná i roky./ *Poví si v mysli a sleduje okolí kolem sebe.* /Fajn prvně zajistit obydlí a teplo... Sněhu tu je dost iglú by mohlo vyjít. Aspoň nějaké provizorní. Hodím do něho oheň a samo se zevnitř zpevní./ *Hned jak ho to napadne otočí se směrem k lesu.* /Dřevo mám a oheň mám při ruce... Už jen stačí papír./ *Poví si a vytáhne krabičku z cigaret. Cigarety vysype a podívá se kolik jich má.* "Posledních 13... " *Řekne si nahlas a ihned vyjde k lesu a zajistí dřevo.* /Lehká část by byla teď ta těžší/ *řekne a začne stavět malé ale provizorní iglú tak aby se tam vešel jak on tak i táborák. Nahoru do stropu udělá díru. A na osmý pokus se mu podaří iglú postavit. Další dny spíš prospí a dvě hodiny věnuje hledání dříví. Čtvrtý den je trochu promrzlí ale na chlad si zvykl. Zrovna šel pro dříví a s tím dopil i poslední zásobu alkoholu co v placatce u sebe měl.* "Doprdele..." *Uleví si a když zaznamená slova za sebou otočí se a vytáhne ostrý klacek* "Ou to jsi ty..." *Řekne a klacek zahodí* "Mám se skvěle..." *Řekne sakrasticky a uchechtne se. Potom si ale vzpomene že mu slíbila že se vrátí. Akorát ji nečekal tak brzo.* "Proč jsi přišla..."
A prečo by som neprišla, veď som ti slúbila že sa vrátim nie? Pôvodne som mala v pláne vrátiť sa tak za rok, dva. Ale musím povedať že ťa mám dosť rada. Takže by bola škoda nechať ťa tu umrieť. Aj deď možno ani nie.... *Posladnú vetu povie a zamyslene si pritom poklope prstom po brade.* Ale radšej sa držme pôvodnen mišlienky. Chceš ísť domou? *Odlepí sa od stromu o ktorí sa opiera a príde k nemu.* Poď so mnou. *Povie mu a bez ďalšieho slova ho vedie k starému dubu.* Tak ma napadlo kolko rokov si myslíš že v tvojom svete ubehlo zatial čo si tu? 50, 100, 200? *Pýta a zatial čo kráčaju. Nakoniec prídu k stromu Lyria ho znova vezme za ruku a druhú položí na strom. Raven sa v tom okamihu vráti do New Yorku ale Lyria zostane na zimnom dvore.*
"Pravda, ale po tom, žes mi lhala už jen tím že jsi člověk jsem nevěděl jestli ti mohu vůbec věřit" *Přizná mírně se jí dotkne paže aby se ujistil že se nejedná o klam, který se pouze odehrává v jeho mysli. Nad slovy o tom, že ho tam plánovala nechat rok možná i dva, se mu zuží zorničky v strachu že neblafuje. Ale slova o tom že ho má dost ráda ho zase naopak potěší.* "Ou tak... tak to děkuju." *Poděkuje a myslí to upřímně. Ale nad slovy že by nebyla škoda mě tu nechat umřít se uchechtne.* "To kdybys opravdu chtěla tak by ses nevrátila." *Poví už prátelštěji. a při nabídce jestli chce jít domů se usměje.* "Že se ptáš." *Odpoví a následuje vílu. Jakmile přijdou ke starému stromu vezme si zbytek cygaret, které hodí sobě do kapsy a zbytek co z kartónu zbylo hodí Lyrii nenápadně do kapsi. Tentokrát je tam naspané jeho jméno a telefonní číslo.* "Hele beztak to bude nějaký chyták tak tipuju zhruba 4 hodiny." *řekne a než ho chytí za ruku a dotkne se ke stromu, tak se na ní snad ne naposledy podívá.* "Hele Lyr... I přesto žes mě unesla a málem zabila... Díky že ses pro mě vrátila. Moje nabídka pořád stojí a kdykoliv se můžeš stavit" *řekne a pak už se objeví jen na starém známém central parku u dubu, kterého to předtím přeneslo i tam. Ovšem že by se pokusil přiložit ruku ke stromu, ale vykašle se na to. Svlékne ze sebe kožešinu a hodí ji do truhly společně s cigaretou, kterou tam hodil jako dík za půjčení a nakonec to opět zahrabal a odešel k sobě.* /Tak snad brzo Lyrio./ *Pomyslí si a vydá se směrem na autobus.*
Něco takového je spíše otázka náhody a štěstí...o času to pravděpodobně není vůbec. Kolikrát se stalo, že se světlomilcem stal upír, co byl proměněn tak tři roky dozadu...i míň. *Nadhodí. Nedlouho na to se začne zaobírat společně s Nikem mužem, co měl být údajně majitel baru, v němž se nachází. Čaroděj tedy nadhodí možnost, zajít si na dýmku.* Mhm...dáš si se mnou naši oblíbenou, nebo už plánuješ nějakou jinou? *Nakloní hlavu zvídavě do strany. S kývnutím pak nechá majitele odejít, sám za sebe zaplatí a po domluvě s Nikolasen počká případně před barem. Cestu, vzhledem k civilovi, podniknou buďto autem, nebo MHDéčkem. Záleží na výběru ostatních. Jediné, co bylo potřeba, bylo dostání se na Brooklyn, kde už po paměti vyhledá svoji čajovnu, do níž oba muže zatáhne.* Tak, chcete zůstat zde, nebo můžeme jít klidně dolů? *Nadhodí, načež se ušklíbne. Když už je hezky v pohodlí svého podniku, nechá látku okolo ramenou spadnout o něco níž.* Protože dle mého. *Načne, hodíc pohled na civila.* By se tady někomu rozhodně hodil sortiment, co nabízí druhá část tohoto podniku. Dýmky jsou speciálně poupraveny, aby na jedince zapůsobily...no specifickým způsobem.
To máš pravdu, ale i tak stále doufám, že jednou se to povede. *Řekne s povzdechem a to už se začíná něco dít. Když se věci dají do pohybu, vstane a zaplatí za sebe jako před tím Hiram. Vyjde za nimi ven a povzdechne si.* Hm, uvidím až tam budeme. *Zabručí jen a prostě si to tam s nimi na civila cestuje. Dle jeho výrazu lze poznat, že je to dosti otravné. Naštěstí se brzy dostanou do čajovny a konečně se zhluboka nadechne.* Tohle mi tak moc chybělo. No já bych klidně zašel dolů, ale nevím co tady ten náš společník. *Řekne pobaveně a u toho kývne na přítomného civila.* Jen ať má z toho nějaký zážitek. *Uchechtne se ohledně dýmky.*
*Přijel s nimi do čajovny a hned jak vstoupil ho docela překvapil design. Moc času na čajovny neměl a proto je tohle taky jeden z jeho prvních návštěv. Věděl o téhle čajovně... nebyl tu. Takhle až to je jednoduché. Další slova jeho společníků ho zaujmou.* Dolů? Co tam je? *Zeptá se a je mírně skeptický protože se ti dva očividně až moc baví.* /Jiný sortiment? Drogy?/ *Pomyslí si* JIný sentiment jo? Mluvíme pořád o dýmkách? *Zeptá se a lokne si své whiskey z placatky kterou vytáhl zespod svého saka.* Protože tónem kterým to říkáte to spíše zní na drogy. *Nakonec však nejspíš asi ustoupí. Jen ho trochu zmátlo že to říkají tak tajemně.* Jaký zážitek.... *zeptá se a mírně znervózní. Počkat co. /Proč jsem k***a nervózní však jsem kámo mafián.../ *Proto se tedy jen nadechne a opět vydechne.* Fajn jdeme no...
Mhmmm...neboj, ta naše dýmka bude na mě. *Zamrká mile na upíra, oklepajíc se mírně, když zrovna zafoukalo. Očividně dost podcenil počasí, když vyšel ven jako v létě.* /Ale přes odpoledne bylo teplo./ *Zafňuká si v hlavě, načež se během cesty v případě nesnesitelné zimy obrátí na Nikolase, zda by mu náhodou nepůjčil bundu, pokud ji či něco podobného na sobě měl. Samozřejmě jej o něco takového žádá, jako by se nechumelilo. Jako kdyby byli komplet v pohodě, což docela doufal, že je aspoň z části pravda. Tak či onak, pokud mu upír vyjde vstříc, hned v čajovně mu kus oděvu vrátí. Co se pak týče civila..tomu během věnoval pozornost až na místě. Dost pravděpodobně si jej doteď akorát vedli jako ocásek za sebou.* No...hnízdečko trochu jiné zábavy. *Uchechtne se, mlsně si nad tou představou olízne ret a hned nato, jako by nic, přeskočí pult, aby se dostal k vybavení. U chystání se poté znovu uchechtne.* Možná ano, možná ne...možná obojí, proč by taky ne? *Zavtipkuje. Sestavení dýmky a nalezení správného tabáku mu naštěstí tolik času nezabere. Ale co už ano, je zapálení uhlíků. Na ty jen hodnou chvíli kouká, zatímco poslouchá ty dva před pultem.* Zapálím to dole. *Zamumlá a tentokrát, již s dýmkou, pult obejde.* Nebojte se...ty, co zde užíváme, jsou plně legální. *Zmíní, když si všimne, jak vážně to civil bere.* A dole jsou více než vítané. *Odmlčí se a hodí pohled na Nikolase.* Především pro své skvělé účinky. *Mrkne na něj. Poté se ještě znovu podívá na civila.* Uvidíte. *Řekne, načež se rozejde směrem ke schodům.* Tak šup, šup. *Zavolá na své dva společníky, načež sejde do dolního patra. Vzhledem k postavení mu věk kontrolován není, podobně jako u Nikolase, protože zde již několikrát byl. Civila, co s nimi přišel, ovšem ochranka zastaví a vyžádá si občanku. Jakmile se pak všichni sejdou, začne je Hiram vést k sobě. To, co je to místo zač, bylo jasné během této cestičky hned. Už jen dle zvuků linoucích se z jednotlivých kojí. Některé byly uzavřené, u jiných se nově příchozí host mohl pokochat rovnou samotným aktem.* Tak doufám, že nejste zcela pohoršen. *Neodpustí si, zatímco na doteď nejmenovaného muže hodí opět pohled, tentokrát plný rozpustilosti, zatímco se tiše chichotá.*
*A přeci jen se asi po cestě nad tím po lehku oblečeného čaroděje slituje a dá mu svou bundu. Nejspíš ještě u toho zamumlá něco ohledně špatného oblékání vzhledem k počasí. Když je mu bunda v podniku zase vrácena, nedá si ji na sebe, jen ji drží v ruce. Přeci jen na co by to tam měl mít.* Heh, budete se divit co jsou tady za divy. *Řekne směrem k civilovi s jasným nadšením a pobavením. Je jasné, že si tu danou situaci pořádně užívá.* Totálně legální, to máš pravdu. Tady pán se opravdu nemá čeho bát. *Řekne Hiramovi s mírným uchechtnutím. Tak se tedy na pokyn svého bývalého vrhá zase dolů. Na ochranku kývne jako na starého známého a pokračuje dál. Ovšem počká na civila i s Hiramem, přeci není nezdvořilý a navíc nejspíš asi nechce ukazovat jak moc dobře to tu zná. Když už si to linou kolem kojí k čarodějovi, koukne se zvědavě na civila.* Tak co? Stále nemáte chuť se otočit a jít pryč? *Zeptá se ho a snaží se u toho nejspíš i zachovat nějak tu vážnou tvář.*
Jasně budu vám dvěma věřit s tím že jsou legální když po sobě koukáte a chichotáte jak malý děcka. *Povzdechne si a jeho teorie je jen potvrzena, když Mladý muž zmíní něco o "skvělých účincích". Ale místo toho aby to odmítl si jen únavou promne oči. Po fyzické stránce je však více než probuzený. To jeho mentalita je na tom špatně. Mírně se protáhne a když je mladík, kterému nejspíš očividně čajovna patří vyzve aby šli, tak jen následuje s mírným tempem.* No jo vždyť já už jdu. *řekne a následuje je dolů. Jakmile tam dojde je překvapen že na něj z ničeho nic vybafne ochranka. Když si však vyžádají jeho občanku podá jim jednu ze svých falešných, však extrémně dobře udělaných, že by ani samotné úřady je nepovažovali za nepravé. Ostraha se ho zeptá jen ohledně toho proč na fotce nemá zranění na což jen odpoví že tu fotku pořídil ještě před tím než se mu zranění způsobilo. Poté co ho ochranka propustí už jde za svými dvěma společníky a cestou se mu zakládá poslední dílek skládačky. Už ví úplně přesně kde to vlastně je. A když si zněho ti dva prakticky už dělají úplnou prdel, u toho se jeden směje a druhý se tváří, no trochu jak idiot aby se nesmál, tak si jen ironicky uchechtne.* Haha co kdyby jste mi, když už tohle děláme radší řekli vaše jména fakt vás nazívat nebudu pane 1 a pane 2
*Jakmile se ocitne za hlavním pultem, tolik se už nevěnuje hostům, co s ním přišli. Jasně, odpovídá, když má potřebu to okomentovat, ale předně se soustředí na dýmku, kterou chce nachystat. Když však civil začne znít poměrně skepticky a možná i poněkud otráveně, protočí panenky a lupne po něm pohledem.* Jsou to jednoduchá afrodiziaka, které pokud si má hlava ještě něco vybavuje, jsou legální a užívají se v tomto specifickém..prostředí...na denní bázi. *Neodpustí si další úšklebek. Lehce se pak ještě dodatečně nakloní k Nikolasovi.* Jak malý děcka, přitom já jsem minimálně třikrát starší jak on. *Zašeptá mu, načež se opět uchechtne. Nicméně se pak víc už nezdržuje a rovnou své hosty začne vést dolů, kde s Nikolasem na civila počká. Ostraha mezitím zkontroluje občanku, co mu civil předložil. Se silnou dávkou skepse párkrát mrkne na kartu a pak zpět na osobu před ním. Nijak se však nedoptává, pouze jej s otráveným dále pustí dál. Odtud si za něj znovu převezme zodpovědnost majitel podniku. Občas na něj přitom hodí pohled, než se společně s Nikem začne potutelně vyptávat. Být na něm, už je dávno více v "hoe" nastavení a už za pochodu se postupně začne obnažovat, no vzhledem k tomu, že to tomu civilovi zjevně začalo docházet velice později, ještě s tím počkal. Sázel by se totiž na to, že mu to docvakne ještě v tom baru.* Hiram k vašim službám, příteli. *Zazubí se na něj rozpustile, když se ovšem zpět otočí k cestě před ním, zamrmle téměř neslyšně, pro civila minimálně, svůj skutečný názor.* Jen se snaž nepobouřit zaměstnance, nebo tvé maso a orgány skončí na zítřejším meny, krev v mém archivu a kosti jako materiál na šperky či rituály. *Uchechtne se. Když by se o něj upír staral se stejnou vervou, jak když byli ještě ve vztahu, asi by mu zase začal dávat poučky o krvavé magii, které by samozřejmě znovu ignoroval. Každopádně se vzápětí objeví u jeho osobní kóje, do níž v klouzne skrze korálkové závěsy. Po postavení dýmky na nízký kulatý stůl si pak hupsne do polštářů, poklepajíc na místo vedle sebe, dívajíc se přitom na upíra.* /Tak a hezky sem, ty moje pijavičko./ *Sdělí mu telepaticky. Obává se totiž, že obhajovat takovou přezdívku před tím nasupeným chlapem, by jej po chvíli přestalo bavit, proto využije trochy té magie.*
*Stále má na rtech potutelný úsměv a to i když se i němu čaroděj nakloní aby mu něco pošeptal.* To máš pravdu a co mám říkat já. *Pošeptá mu nazpátek. Když prošel kolem ochranky, ještě se dívá na to jak tomu civilovi kontrolují občanku a může se zdát, že na chvíli se mu ve tváři usídlilo otrávení. Ale to bylo jen na chvíli, hned na to už se zase tváří jako děcko co právě dostalo hračku. Jakmile jsou už uličkou k Hiramově osobní kóji, koukne se na to jak se čaroděj bez ostychu obnažovat, zavrtí pobaveně hlavou a otočí hlavu na civila.* Nikolas jméno mé, ale klidně mi říkej jem Nick. Bude to možná lepší, jinak tvé jméno, náš nový příteli? *Tak nějak doplní čaroděje a když už je zmiňováno co se s civilem může stát, neodpustí si malé rýpnutí.* A nebo prostě skončíš jako něco večeře. *Dodá jen tak jako by se nechumelilo a jako by to byla normální konverzace někde jinde než tady. Na chvíli se zastaví u kóje a nechá projít civila před sebou. Pak už vejde a s pozvednutým obočím v náznaku překvapení se podívá na Hirama. Ovšem moc neváhá a jde si k němu sednout.* Tak se k nám přidejte. *Odvětí směrem k civilovi a ukáže na volné místa vedle sebe a vedle Hirama.*
Já jsem... *v jeho mysli se mu hrnou myšlenky jestli říct Hawk nebo Raven. Nakonec vyhraje jeho přezdívka. Přece jen kdyby se něco stalo Hawka se jim bude hledat těžko. Jen tak si odkašle jako by měl něco v krku čímž zakryje menší pauzu.* Já jsem Hawk *řekne a pokračuje dál. Nad dalšími slovy obou dvou se ani nepozastaví. Spíš upozorní do čeho se to dostal.* Tak to abych nikoho nepobouříl... Hele vy dva jste takový mladí. Neznáte někoho jménem Chuan? Potřebuju ho najít. Něco mi dluží. *řekne a pokračuje dál do kóje. Nad tím jak po sobě koukají se už ani nepozastaví a po pozvání usedne vedle nich, na jedno ze zmíněných volných míst.*
Proti gustu žádný dišputát, ale jsi si jist, že bys chtěl pít zrovna z něj? *Zašklebí se na upíra. Nicméně, pro něj to byla místy krev jako krev. Jen prostředek...a možná sem tam zajímavé pitíčko. Narozdíl od upírů on tolik skupiny, apod. rozeznat jen díky vyzkoušení nedokázal. Na to už chuťové buňky vycvičené neměl, byť by i chtěl. Ta odmlka, co přišla z civilovy strany, mu samozřejmě v hlavě utkví. Pozvedne tedy jedno obočí, ale stejně, v rámci možností, trpělivě poslouchá. Následně pokrčí rameny, načež se radši, a hlavně s větším entuziasmem, nahrne do kóje, kde po postavení dýmky na stoleček, hupsne do polštářů. Místo vedle sebe, přitom hezky zarezervuje pro upíra.* Zajímavý oslí můstek..co když jsme stejně staří, ne-li starší jak vy? *Nadhodí s pozvednutým obočím. Když si následně Hawk sedne vedle nich, namísto naproti, jak by si Hiram přál, na truc se natáhne přes Nikolasův klín, hned si tím nárokujíc víc a víc místa. Pohledem přitom téměř pobízí civila, ať se trochu couvne, jelikož si jej úplně nepřeje míti v tak moc blízkém postoru.* Každopádně i kdyby, nejste cajt a tak nemám povinnost vám nějakou takovou informaci dávat. *Pokrčí opět rameny, díky čemuž se v upírově klíně lehce zavrtí. Jako kdyby jej na místě přímo vybízel k akci, když už jej takto všelijak provokuje.*
Takže Hawk... pěkně, vůbec jsem skoro nezaregistroval tu odmlku. *Řekne poněkud ironicky, ale to už si k nim přisedá. Zaraženě hledí na Hirama, který se očividně po tom všem stále rozhodl si ho nárokovat. Jemně si proto odkašle, nejspíš aby mu připomněl, že i když je to nějaká doba, tak to nejspíš ještě nějak citově bolí a tohle není ideální. Ale pak to nechá plavat a začne obracet svou pozornost na civila.* Takže ty si myslíš, že jsem mladší než ty? No vzhledově asi ano... *Zasměje se pobaveně a při zmínce o nějakém týpkovi pozvedne překvapeně obě obočí.* Chuan? Vůbec netuším, ale zní to, že jde o nějakého Španěla. *Odvětí mu s pobavením v hlase. To už se mu na klíně něco zavrtí. Koukne na čaroděje, ale k akci se moc zatím nemá. Úsměv mu poklesne.* No klidně bych se z něj napil, aspoň by měl tady Hawk nějaký zážitek.
*Hawkovi příjemnou chvilku však zničí hovor od jednoho z jeho hochů a proto se jen rozloučí a odejde*
*Byť sem mervomocí toho civila tolik tahal, moc se o něj nezajímal. Celou dobu se chtěl jen pobavit, dost možná právě na jeho účet a co si budeme, krapet se to i dařilo, když by tedy nebral v potaz to, že si sedl vedle nich, byť byla kóje dostatečně velká, aby si prostě sedl naproti nim. Proto si taky natruc začal majetnicky zabírat co nejvíce místa, a zjevně i Nikolase navrch. Když už stihne to, následně už jen Ravena propaluje pohledem. Samozřejmě se přitom vyjadří i na jeho otázku. Naneštěstí Chuana znal, necítil ovšem povinnost, říct takto neznámému a dost nepříjemnému chlapovi, něco o onom chlapci, byť mu ani ten zrovna moc k srdci nepřirostl. Těžko říct, zda to bylo tím, že děti moc rád neměl, nebo tím, jak se ten malý čaroděj choval. Možná obojí. Hned, co zaslechne upírova slova, vrhne po něm pohled, pozvedne obočí a znovu si dovolí pokrčit rameny, což samozřejmě znovu Nikolas pocítí na svém těle vzhledem k tomu, že na něm leží.* /Proti gustu, ale neboj, nejsem svině, abych ti pak nepomohl zahladit stopy./ *Opět mu toto sdělí telepaticky, aby nemusel kvůli civilovi šeptat. Než se ovšem naděje, už se s nimi Hawk loučí a odchází. Těkne tedy pohledem z místa, kde před chvílí seděl, na upíra.* Tak se nenajíš, no...ale jestli chceš, můžu klukům napsat, ať mi sem přinesou skleničku béčka. *Nadhodí, načež mrkne na dýmku, kterou si původně chtěli ve trojko dát.*Chmm...přemýšlím, zda tě chci už nechat dýchat, nebo dál provokovat. *Poklepe si zamyšleně na rty pravým ukazováčkem, načež se samovolně zavrtí.* *Celý zbytek večera si na základě Nikolasova rozhodnutí s ním buď povídá, nebo jej případně po využití dýmky vyprovodí a poté se vrátí do prostor čajovny, tentokrát již rovnou k práci.*
Říkám ti, Darwine, že příště tu pablbku nechám zmizet. Pfft...toto jsem neslyšel ještě. *Zasyčí do telefonu, nasupeně přitom bubnuje prsty, tedy spíše nehty, o desku stolu.* Jak že přeháním? Mi chceš říct, že takto se chovala jen přede mnou? A že před tebou je naprosto v pořádku? *Nadzvedne jedno obočí. Když hned nato uvidí čišníka, jak k němu jde, radši se zhluboka nadechne a vydechne.* /Ten klučina za to nemůže, tak buď milý. / *Zopakuje si párkrát mantru v hlavě. Jakmile k němu mladík pak docupitá, mile se na něj usměje.* Poprosím prozatím jen dvě deci červeného, děkuji. *Nahlásí mu, zatímco hovor se svým zaměstnancem drží pozastavený. Až jak obsluha odejde, vrátí si telefon k uchu.* Ať na tu práci zapomene. Buď si ji sám zpacifikuj, ať se začne chovat, nebo si neškrtne. *Zavrtí hlavou.*
*Je jasné, že do onoho podniku zamíří i vysoký tmavovlasý mladý upír. Na rtech mu tančí docela veselý úsměv. Že by se mu něco podařilo, když má tak dobrou náladu? Kdo ví. Prostě si to tam kráčí, oděn do bílého upnutého trika přes které má oblečenou černou koženou rozepnutou bundu, obyčejných obnošených riflí a šedých tenisek. Když dojde k baru, nějak ani zrakem nezaregistruje svého bývalého. Náhodička. Někde se posadí poblíž a když k němu přijde obsluha, věnuje mu široký úsměv.* Zdravím, prosím skleničku whiskey. Díky.* Řekne jen a pak už sleduje jak odchází.* /Nic mi dnes nemůže zkazit dobrou náladu./
*Hawk zrovna něco řeší ve své kanceláři.* Poslouchej parchante buď dáš peníze a nebo si je přijedu osobně vzít je ti to jasné. Máš už třetí termín po splátce, poslední možnost. Zaplatíš zítra po dobrém a nebo svými orgány. *Tipne mobil a jde zpět k papírům, když v tu mu někdo zaklepe na dveře.* Dále... *Podívá se ke dveřím a všimne si mladého číšníka jménem Darwin.* Darwine copak? *Zeptá se a usměje. Když mu Darwin vysvětlí že někdo si objednal červené, které už došlo, tak mu mírně úsměv poklesne.* Jasný Darwine pokud ho nemáme stačí to říct. Vím že jsi tu teprve pár dní ale musíš se naučit jednat s lidmi. Dneska to vezmu mám pro tebe jinačí úkol. Sundej zástěru pojedeš s Barrym na objížďku *Řekne a podá mu seznam jmén. Potom se zvedne a vyjde s ním z kanceláře. Jakmile mu dá popis osoby jde za ní. Všimne si že volá a tak přijde k němu a počká než mladík domluví. Druhý číšník zatím nalije Nikolasovi jeho whiskey a podá mu ji.*
*Protočí panenkami a opět zavrtí hlavou.* Já jsem schopný se hádat dál, nemysli si. *Být tu, už by jej Hiram naněkolikrát zpražil pohledem. Namísto toho se ale snaží uklidnit díváním se kolem, což...no udělalo to přesný opak.* Heleď, jsme možná dobří kamarádi, ale stále jsem tvůj šéf. Takže koukej vychladnout a nedovoluj si. *Řekne už s výrazně naštvaným tónem. Osoba na druhé straně hned tím pádem sklapne, povzdechne si a s rozloučením mobil položí.* To bychom měli...snad bude v pohodě, až tam pak půjdu. *Zamumlá si pod nosem. Osoby, co k němu přišla,si všiml až posléze.* Přejete si?
*Když je před něj postavena sklenička whiskey, pozvedne potěšeně obě obočí.* Děkuji. *Odvětí jen na to a vezme skleničku do ruky. Číšníka si už vůbec nevšímá, místo toho se začne rozhlížet po lokále. Ještě aby ne, co jiného také dělat. Jenže tohle dělat asi neměl. Zarazí se zrovna když přikládá skleničku k ústům aby se napil. Zrak mu totiž padne na osobu nedaleko něj. Přesněji na jeho bývalého. Chvíli se nehýbe, nejspíš asi aby si ho čaroděj nevšiml.* No tak jsem tu dobrou náladu asi zakřikl. *Povzdechne si potichu a nakonec se přeci jen napije. Sleduje Hiramův stůl a jinak nic nedělá. Proč by taky měl.*
*Jakmile mladík hovor tipne tak se usměje.* Dobrý den omlouvám se ale červené víno došlo. Můj čísník má teď pauzu a tak jsem přišel to za něj vyřešit. Přál by jste- *Na chvíli se zarazí protože jeho sedmý smysl po několika letech v mafii zbystří že je někdo sleduje. Nedá to zatím ale nijak na jevo.* No ehm jak jsem říkal přál by jste si něco jiného. Za to že jsme vás takhle zklamaly tak vám dáme první drink na nás co vy na to. *Řekne a mile se usměje. Samozřejmě přetvářet se naučil dávno a proto mu to nedělá žádný problém. Zároveň pozoruje ostatní a nakonec jeho oči padnou na dalšího mladíka který je sleduje.* /Konkurence? U mě v baru? To je blbost... Buď nováček a nebo prostý člověk... Ale Anthony není takový idiot aby za mnou poslal své lidi a ještě k tomu nové./ *Nakonec zatřese mírně hlavou a urovná si vzpomínky. Před mladíkem se pořád však ma na pozoru. A otočí se k tomu co je zrovna u jeho stolu.* Takže co by jste si dal?
/No to mi tu ještě chybělo..i když..možná../ *Myšlenky mu v hlavě mířily o sto šest, jak se při pohledu na Nikolase vracel zpět do období, kdy to krachlo. Lehce sebou trhne, načež radši pokračuje v hovoru, který posléze tipne. Ani se svému kamarádovi o té náhodě nezmíní. Jeho pozornost stejně zaujme nový čišník, který se u něj zastavil.* Oh, škoda. *Ruce si dá do klína, zatímco muže pozoruje.* No stěžovat si nebudu. *Uchechtne se.* Jestli je to možné, poprosím o jägerbombu. *Poprosí a pohledem kmitne k Nikolasovi, na nějž se jako úplný andílek usměje.* A víte co? Doneste mi to prosím k tam tomu stolu, přesednu si. *A jak zmínil, tak udělal. Během chvilky jej už upír vidí stát u stolu. Rukou již svírá opěradlo židle.* Hádám, že vítaný nejsem...nebo se snad pletu, Nikolasi?
*Na chvíli z Hirama spustí oči, nejspíš i pro to, že ne na něj týpek co je u něj podívá jeho směrem. Jenže to už se k němu dostanou čarodějova slova a tak mu nezbyde nic jiného než se na něj podívat. Zvedne hlavu i zrak k Hiramovi a pokyne rukou na židli, jehož opěrku Hiram drží.* No jen si posluž. Vítaný... nejspíš jsi, Hirame. Je to dlouho co jsme se naposledy viděli. *Začne tam nejspíš onu konverzaci s mírným úšklebkem. Dokonce i úsměv mu trošku povadne, ještě aby ne.* /Vítaný nebo ne, stejně by sis přisedl. Na to tě znám až moc dobře./
*Za chvíli přijde i Hawk s jagerbombou.* /Tyvole že já nepoprosil Gabea/ *Vzdychne a jakmile dorazí tak se usměje.* Zde je váš drink, tak jak jste si přál. *Řekne a jakmile ho položí tak mu začne mobil v kapse vibrovat. Podívá se tedy na své chytré hodinky a všimne si že je to ten člověk co odmítá zaplatit. Ihned to tedy zvedne a nasraný mírně odstoupí. Není mu to sice moc platné když jde slyšet každé slovo.* Takže zmrde. Zaplatíš a nebo si tam dojdu je ti to jasné. Já nebudu marnit čas s někým jako si ty. SER MĚ JEŠTĚ CHVÍLI. *Poslední slova řekne více nahlas a tipne to. S povzdechem pak sedne ke stolu vedle těch dvou a pokyne barmanovi aby mu nalil jeho oblíbenou whiskey.*
*Sednout si takto k někomu, komu jste krapet poničili jeho život, je dost troufalé, co si budeme. Navíc takto mrví náladu oběma stranám...takže proč? Čaroděj to nakonec vzdá už kvůli své nátuře dřív, jak Nikolas. Nemá chuť na přetvářku, jen potřebu ukojit pár svých myšlenek. Přesně to jej pobídne k pečlivé prohlídce Nikolasova vzevření. Nakonec si s úlevou oddechne, čímž pravděpodobně překvapil jak Nikolase, tak i sám sebe.* Dragos ti zjevně nestihl nic udělat před svým odchodem. *Zkonstatuje, hlavu nakloníc do strany. Poděkuje přitom čišníkovi za drink.* Možná jsi měl přeci jen pravdu s tím, že tě Aless ochrání. *Pousměje se.*
*Mírně se uculí, když se ukáže čaroděj měl o něj nejspíš obavy. Krátce a tiše se zasměje.* To rozhodně nestihl. To jo, Aless se docela činila, to neříkám. *Řekne docela klidným tónem, je jasné že to zatím bere v pohodě.* Ale musel jsem se dost dlouho skrývat a nebavilo mě to. Jenže jsem musel pokud jsem chtěl zůstat naživu, že? *Odvětí dál a tentokrát už lze z hlasu rozpoznat hněv. Kdo ví na koho je přesně ten hněv mířený. Jako upírovi mu neujde telefonát týpka co si sedne vedle nich. Hodí po něm očkem a trošku se u toho zamračí. Upije si mezitím ze své skleničky.* Hm, chtělo by to asi trošku přiostřit. *Utrousí směrem k Hiramovi. Nejspíš tím asi myslel, že chce přiostřit whiskey nějakou tou dobrou skupinou.*
*vezme svoji whiskey a kouká u toho do mobilu. Neujde mu však konverzace která se odehrává mezi dvěma mladíky vedle něj. Každopádně nic mu to neříká a proto si zajde do kanceláře a přinese si nějaké papíry ke stolu. Jakmile je hotov papíry schová a podívá se po baru jestli někdo nechce pití nebo něco jiného.*
Docela mě to udivuje..spíše jsem myslel, že vše nechá na členech svého klanu. Protože si jinak nezvládnu vysvětlit, proč jsi tam byl pečený vařený namísto toho, abys byl doma se mnou. *Neodpustí si se zašklebením. Snad se tím snažil rychle zamést ty obavy, co se mu ještě před chvílí zračily v očích. Asi si nechce připustit, že by mu stále na upírovi záleželo.* Doufám, že teď nenarážíš na mě..kdybys nebyl v jejím klanu, nemusel by ses schovávat vůbec. *Překříží si ruce na prsou. Sám se ale opět vydržel mračit jen chvilku. Jen, co upír promluvil znovu, jako kdyby roztál. Hlavu tedy nakloní do strany a pohledem po něm lupne.* Jakou skupinu si můj drahý oblíbený klient žádá? *Zašeptá. Byla to dost konkrétní narážka. Nakonec se spolu přece seznámili v bordelu. Čert ví, proč ji najednou ze sebe vypustil. Mimovolně se následně podívá na toho muže, co mu donesl jägerbombu. Pozvedne obočí.* Ten asi nebude nejostřejší tužka v penále, že?
Ach, zase s tím začínáš? Myslel jsem, že už je to za námi. *Řekne poněkud otráveně a u toho mírně protočí očima. Je jasné, že tohle téma nebude jeho oblíbené.* Udělal jsem to kvůli spojenectví, kdyby náhodou. Vážně jsem se měl místo toho plazit za Dragosem a prosit ho? To nikdy. *Zavrčí naštvaně, ale to už se postupně začne uklidňovat. Dá si poslední doušek zlaté tekutiny a poté s překvapeným výrazem směřuje svůj pohled přímo na Hirama.* Tvůj drahý oblíbený klient? Tak to slyším po hodně dlouhé době. *Uchechtne se pobaveně, jenže to už čaroděj směřuje svou pozornost k tomu divnému muži vedle nich. Pozvedne zvědavě obě obočí a lehce se zakření, očividně ho to dost pobavilo.*
*Všimne si že na něj oba civí a rozhodne se za nimi jít.* Mužů ještě něco nabídnout pánové? Pokud ne tak půjdu pryč. *Řekne a zamyslí se co říct dál. Po chvíli vzdychne.* Omlouvám se jestli jsem dnes mírně nepříjemný. Jeden... Pacient odmítá zaplatit za službu a k tomu mi celou dobu lhal. Jen chtěl aby nemusel do práce. Čurák fakt. Já ani nevím proč s ním jsem v kontaktu a dost mě- *Zarazí se a podívá se opět na ně.* Pardon nejspíš vás to nezajímá. Tak já asi půjdu k jinému stolu.
Zase? Vytáhl jsem to jen při samotném rozchodu a dnes ti to akorát vyčítám, protože se to zrovna nabízelo. Reálně..to jsem až tak nesnesitelný? *Odsekne. I na něm bylo dost snadno poznat, že mu to téma zrovna nesedí, nicméně namísto otrávenosti na něm šla spíše vidět bolest s hněvem.* Třeba nebýt v žádném klanu? Darwin to taky odmítl. *Zasyčí. Nakonec si ovšem povzdechne, promne kořen nosu a na moment zakloní hlavu. Hned nato se radši napije.* Promiň, vřít to ve mně asi bude ještě nějakou dobu. *Zavrtí hlavou a vrátí ji do původní pozice, aby se na upíra mohl podívat. Mlčky pak přesune jednu svoji ruku nad Nikolasovu sklenku. Nejprve se rozhlédne, poté s tichými slovy zaluská a ve skleničce se hned nato objeví rudá tekutina. Skupina B+.* Mhmmmm...ale to krásné zacházení mi chybí stále..nehledě na to vše okolo toho. *Odvětí mu.* Šup, než hodíš šavli. Tu whiskey jsi vypil bez dávky krve a nejsi až tak starý, abys to zvládl bez ní. *Nadhodí. Poté svoji pozornost přesune na toho rádoby barmana.* Oh...aha...a jste si jist, že to je něco, co byste nám měl jen tak ze vzteku sdělovat? *Pozvedne jedno obočí.*
Ne, takhle jsem to nemyslel. *Zamručí podrážděně a tak nějak mu neujde ostrost a nahněvanost v čarodějově hlase. A hlavně otrávenost, což nebylo běžné.* Mohl jsem, ale usoudil jsem, že bude nejspíš nejlepší v nějakém klanu být. Ale už to nech plavat, je to minulost. *Ušklíbne se, hlavně při zaznění Darwinova jména u čehož ještě k tomu přidá protočení panenek. Když se ovšem rozhodne ho zachránit od ne moc příjemného vyprazdňování žaludku, vytřeští na něj svá hnědá očka.* Hm, to je fakt. Taky mi to chybí. *Prohodí už umírněně. Jelikož už v břiše mu to začalo dělat neplechu, vezme skleničku s krví a pěkně si jí tam vychutná. Poté co onu skleničku položí, koukne snad i s vděkem na Hirama.* Děkuji a jak tak cítím... nezapomněl jsi na mou oblíbenou. To je pravda, tak starý zase nejsem...ach, i tak bych všechny mé léta dál za to se projít zase jednou po slunečním světle. *Řekne s tím, že poslední slova zní posmutněle. To tedy do doby než už se zase k tomu přimotá onen člověk.* Ale nepovídejte, to je dost zlé od pacienta. *Prohodí docela pobaveně.*
Ne nejsem a jo je to pěkně hnusný, ale co omluvit se musím když jste u mě v baru a já tu vyvádím jak klasický bezdomovec na ulici. Takže se ptám ještě jednou. Potřebujete ještě něco? *Zeptá se a vytáhne svůj blok aby si to popřípadě mohl zapsat* Máme dost alkoholu a jednu z nejlepších kvalit. Máme i vlastní whiskey. Jen si vyberte a pokud potřebujete ještě něco jiného tak mi řekněte.
Tak jak? *Rozhodí jednou rukou, zkoumajíce upíra znovu pohledem. Komponenty na krvavě rudém přehozu při tom pohybu radostně zacinkaly a společně s jednou stranou látky sklouzly z čarodějova ramene. Na chviličku se na Nikolase napjatě dívá, než se zhluboka nadechne a vydechne.* Promiň, máš pravdu. *Kývne. Poté se již zaobírá jen problémem s krví. Úplně nepotřeboval, aby před ním ten rozkošný upírek hodil šavli, jen kvůli tomu, že vypil čistý alkohol. No co by to byl za svini? Zajistí tedy Nikolasovi krev, během čehož se pousměje nad jeho slovy.* Třeba...třeba se to jednou znovu stane...najdeš nějaký amulet, nebo se, co já vím, staneš světlomilcem...je to na náhodě. *Pokčí rameny. Přehoz si nato za doprovodu cinkání upraví tak, aby mu ramena neodhaloval. Nepotřebuje poslouchat stížnosti na to, jak se tu odhaluje. Ne, že by mu to někdy vadilo, ale teď na to úplně nemá náladu. Asi podobně, jako jejich čišník, který se ukáže být zjevně i majitel podniku. O to víc jej zaráží jeho prazvláštní chování.*/A prý, že já jsem příliš dětinský./ *Pomyslí si. Uvolněně se nato opře.* Dýmka by byla? Vám by totiž přišla vhod. Třeba byste se...uvolnil. *Ušklíbne se. Nikolas možná mohl i tušit, kam bude Hiram tímto mířit. Těžko říct, jak tedy svého bývalého znal.*
Nijak, Hi. *Odvětí mu tlumeně s tím, že po dlouhé době použije zkratku čarodějova jména. Pak už je očividně téma klan a to další uzavřeno.* Možná. Uvidíme jestli se mi to vůbec podaří. Za tu dobu co jsem tady se mi nedaří vůbec a to jsem se zatraceně snažil. *Povzdechne si nakonec smutně, ale to už je pryč když je tentokrát celá jejich konverzace o jednoho účastníka bohatší.* No já si asi teď už nic nedám, ale ta dýmka zní vážně lákavě. *Nadhodí s širokým úsměvem a opře se o opěradlo židle. Je očividné, že se docela i dobře baví.*
Dýmku? *Zeptá se spíše sám sebe a podívá se po baru.* Ale jo proč ne... Jděte ven já zatím předám velení někomu tady. *Řekne a odejde do kanceláře vzít si nové oblečení a dodělat poslední práci. Nakonec zajde za barmanem a předá mu velení.* Vincenzo kdyby něco dej mi vědět. *Řekne a urovná si svoje sako s pistolí schovanou pod ním, tak aby nešla vidět.* /Jak říkal táta vždy je lepší jít připraven s nějakou ochranou než bez žádné./ *Pomyslí si a vyjde ven jestli už tam jsou ti dva*
Tak se mějte! Rád jsem vám tu znovu zahrál! *Zamává Minovi i Darwinovi, který se zrovna vrátil od jednoho boxu zpět k hlavnímu prodejnímu pultu. Než by aspoň jeden z nich stačil mrknout, už byl pryč i s kytarou, kterou za cesty začne strkat do pouzdra. Málem mu přitom z něho vyletěly ty texty, které tam měl schované, už asi jen čert ví proč. Však je po té době už nepotřeboval. Co by ovšem uvítal, byl nějaký ten panák. Něco na zapití úspěšného koncertu, který vedl úplně sám. Jasně, mohl si dát přece čaj, ale toho už byl přepitý. Proto si od obsluhy jen vzal kapsli s krví ještě předtím, než z toho podniku odešel, pravděpodobně jen o jeden, dva bloky dál. Zapadne hned do prvního baru, co mu Google mapy ukázaly. V tichosti, a i deálně i co nejméně nápadně, projde okolo všech těch lidí, míříce hned k baru. Nač se někde zdržovat, navíc se tam našlo pár volných židliček úplně v rohu. Aneb taková zóna pro introverty...tedy přesně pro Taylora. Na jednu stoličku si proto s jemným úsměvem sedne, načež barmana s pozdravením požádá o panáka jägera a redbulla k tomu.*
*Hawk už chvíli v baru popíjí.* Vincenzo nalej mi ještě skleničku *Řekne a podívá se na barmana. Kterej na něj kouká už trochu vážněji.* Hawku nemyslíš že jsi měl dnes dost? *Zeptá se ho.* Prosím tě radši mlč a dej mi další pivo. *Řekne a dál kouká na barmana který vzdychne a dá mu další sklenku. Barman se poté co Hawkovi dal skleničku otočí na nově příchozího a přijme jeho objednávku. Hawk jen pije.* /Pitomá ženská.../ *Pomyslí na jednu pacientku ze sezení a pak si všimne jak barman nalívá nově příchozímu. Proto se nahne přes pult aby si vzal další láhev.* Hehe, tak dobrý
*To, jak se chovají hosté okolo, moc neřeší. Samozřejmě jej to poměrně ruší, ale co s tím má dělat? Chudáci vypadali na to, že mu nebudou rozumět ani slovo, když je požádá o zklidnění. Navíc se hodlal jen napít a odejít.* Danke. *Usměje se mile na barmana, když mu podá panáka likéru i redbull se sklenkou. Nato v tichosti a s patřičnou ladností otevře plechovku a její obsah do skleničky přelije. Prázdnou plechovku pak odsune, načež namísto ní zvedne panáka, kterého do skleničky s energy drinkem hodí. To vše završí kapslí krve, která se mu vzápětí v tekutinách rozpustila. Upír se mezitím stihne trochu porozhlédnout po okolí. Až v chvíli nato zjistí, že toho muže, co tu dělal poměrně hluk, zná. Však k němu jednou přišel na sezení! V tichosti si jej tedy přeměří pohledem, nadzvedávajíce přitom jedno obočí.* Myslím, že máte dost. *Namítne, podobně jako barman předtím. U toho ještě sáhne po láhvi, kterou civil vzal.*
*Jakmile na něj někdo promluví okamžitě se otočí. Potom spozoruje muže co znal z jeho sezení. Ihned stáhne skleničku k sobě.* Tak to prrrrrrr Taylore. *škytne.* Tuhle sklenku jsem si zaplatil takže mi ji nech *otevře ji a napije se.* Plus k tomu. Měl by ses starat o svoje problémy. *hlavou třískne do stolu. A barman trochu vzdychne.* Trouba *Vynadá trochu Ravenovi. Raven se zase napije a vypadá že každou chvílí bude mít blackout. Jemu to je ale úplně jedno. Ten chtěl hlavně zapomenout na svojí ex.* Vincenzo dej mi láhev whiskey. *podívá se na Vincenza. Vincenzo vypadá že chce něco namítnout, ale než něco stihne Hawk se na něj zase podívá otráveně.* HNED! *řekne už více naštvaně.* Jasně šéfe. *Odpoví Vincenzo a láhev mu podá.*
*Ani se nestihne napít, když začne řešit muže vedle sebe. Samozřejmě, že se vyloženě nechtěl do Ravena starat. Nebylo mu nic po tom, co jej k tomuto přehnanému pití dostalo. Nepotřeboval ovšem, aby tady někde zkolaboval kvůli otravy alkoholem. Navíc by teď večer nerad volal záchranku. Ještě by musel vysvětlovat co se stalo. Tolik interakce s lidmi v jeden den by jeho introvertní stránka asi už fakt nedala.* Nemám v úmyslu vám ji vypít. Jen ji nemusíte hned teď exnout..co to nechat na potom, hm? *Načne mile, hned ustupujíc, aby dal najevo, že nemá krádež lahve v plánu. A taky, že celkově nestojí o konflikt, kdo by to kdy od něj čekal. Už jen kvůli tomu by si nemyslel, že by mu takovou starost mohl Raven oplatit tak ošklivým rýpnutím.* /Hej, hej...je jen opilý, normálně by toto neřekl./ *Uklidňuje se v hlavě. Než-li pak stihl na ty slova ještě něco říct, muž svojí hlavou třískne o stůl. Tay tedy jen zmateně zamrká, načež si civila starostlivě prohlédne.* Nebylo by lepší jej prostě odvézt domů? *Nadhodí barmanovi, načež zavrtí hlavou. Promne si u toho kořen nosu. Je to, jako kdyby se dohadoval se svými opilými přáteli, doslova.*/Proč radši neodejdeš zpět do vily?/*Pomyslí si, načež se konečně napije, snad aby se hodil do klidu.* Asi raději zaplatím a půjdu. *Zamrmle si a otočí se k barmanovi.* Kolik jsem dlužen? *Optá se jej, vytahujíce z kapsy kalhot mobil.*
Ne Taylore sorry já se omlouvám. Jen je to teď těžký. *řekne a dá láhev barmanovi.* Jo dnes jsem měl dost. Každopádně Vincenzo jeho drinky jsou na nás. *dodá a podívá se na barmana.* Co ty tu takhle pozdě hm? *řekne a otočí se na Vincenza.* Prosím tě už mi dneska nenalívej jinak fakt budu mít blackout. *Vincenzo se na něj jen podívá a vzdychne.* No konečně jsi dostal rozum. *Řekne a tiše dodá.* Jak můžeš vůbec být vůdce mafie... *tak aby to nikdo neslyšel. Hawk se na něj jen podívá jako by přesně věděl co řekl.* Neprovokuj Vincenzo. *řekne a otočí se na Taylora, jako by skoro prosil ať neodchází.* Podívej omlouvám se že si svého ex psychologa viděl v tomhle stavu... Každopádně doufám že ten tvůj problém co jsi měl se zlepší, a jinak vítej v mém baru... Paulies Avange... Jmenujeme se úplně stejně jako ta Mafiánská rodina crazy co. *Zasměje se.* To je jedno hlavně si to užij tady.
/Tohle...tohle nemůže být více random, že ne?/ *Zakňučí si v hlavě. Tahle celá situace ho po takové době zvládla dost zmást. Naposledy někoho opilého řešil snad před pár lety. Byl to jeden z jeho spolupracovníků. Jinak se mu tyhlety příhody vyhýbaly širokým obloukem. Třeba o tom, že se Nat jednou společně s Hiramem zfetovala, zjistil až když mu o tom právě onen rohatý čaroděj řekl. V ten moment byl více než rád, že v ten den nevyšel z tělocvičny ani na krok.* Oh..to není nutné, klidně za sebe zaplatím sám. *Zavrtí hlavou. Bylo vidět, že je poměrně na vážkách. Proto se na uklidnění napije svého drinku. Těžko při tom říct, zda mu pomůže ten alkohol, nebo krev s ním smíchaná. Hned má o něco klidnější mysl, tudíž může i v klidu odpovědět.* Měl jsem v čajovně pár bloků dál koncert. Jen jsem už čaje přepitý, takže jsem se rozhodl vyrazit na zapití akce jinam. *Porkčí rameny. Bral to už jako běžnou věc, která mu pomáhala s úzkosti, co se výstupu na veřejnosti týče. Navíc, když to Hiramovi dělalo radost přiváděním většího počtu lidí do jeho podniku, neviděl důvod, proč přestat. Stejně nemá mimo to a tréninky co dělat.* /To mi připomíná, že si musím pak po příchodu nachystat věci na šerm./ *Pomyslí si, než se vrátí zpět do reality v ten moment, kdy zaslechne něco o mafii. Těkne zmateně pohledem z Ravena na Vincenza a zase naopak, načež se raději podívá jinam, usrkávajíce znovu ze svého drinku. Raději je mlčky nechá si dopovídat.* Můžete být v klidu, viděl jsem vás jen jednou v životě, takže se nemám ani proč starat. *Pokrčí rameny opět.* Jasně, díky.*Kývne.*
NE JÁ NA TOM TRVÁM *řekne a zívne. A poslouchá co mu Taylor říká.* Koncert? Jsi zpěvák nebo co? Každopádně jo vím o kterou čajovnu se jedná. Nikdy jsem tam nebyl. *Řekne a nadechne se.* Každopádně vybral sis správně. My jsme nejlepší bar v New Yorku, a ten kdo říká opak... Nikdy nepoznal chuť skvělého alkoholu. *Řekne a zasměje se mírně vlastnímu vtipu a pokyne Vincenzovi aby šel k zákazníkům co sedí na druhé straně baru. Nad slovy Taylora pouze kývne.* Pravda pravda, každý by se měl starat hlavně o sebe... Tedy až na mě vzhledem k mojí práci jako psycholog. To je každopádně něco jiného. *Řekne a sleduje jak taylor jen pokrčí rameny a slušně poděkuje.* /Nevím za co děkuješ ale ok/ No a co tak vlastně piješ... To nevypadá jako něco co si dáváme zde. Má to takovou zvláštní barvu. *Řekne a ukáže na sklenku.* Ptám se bo mě to zajímá. V chlastu se vyznám. *Škytne*
*Jenom pozvedne obočí, načež nakonec kývne. Zjevně nemá cenu to tomu civilovi vymlouvat. A on po tom koncertě ve finále nemá nervy na nic. Však se diví, že toto vydržel, byť jen na tu chvilku, řešit.* Ne tak úplně... jen mě to baví a když mám kde si zahrát, jsem jen hrát. Zbavuje mě to sociální úzkosti. *Pronese, zatímco se dívá do svého drinku. Snad se tam snažil něco najít, pravděpodobně. Možná smysl jeho druhého života. I když ten asi v alkoholu nenajde, jak by mu možná Dragos naznačil, být ještě v NY. Kolikrát jen přemýšlel nad tím, že se po ztrátě kontaktu s Nat prostě sbalí a odcestuje za svým vůdcem. Určitě by tak udělal lépe. Aspoň na chvíli změnit bydliště, zase. Slova, co Raven pronese, jej opět přimějí nadzvednout jedno obočí.* Dobře. Já jen..byl jste někdy v Pandemoniu? Nebo v Sarpe Luně? *Nadhodí. Jasně civil to asi myslel jako vtip ale..Tay by o tento bar ani nezavadil, kdyby nebyl tak blízko čajovny. Vypadal jako každý druhý.* Je, vám za "narušování soukromí" platí. *Uvozovky u tohoto naznačí prsty, než znovu do pravé ruky uchopí sklenku, z jejíž obsahu si znovu usrkne.* Je to jen Redbull s Jägerem..nic zázračného. Říká se tomu "jägerbomba" tuším..*Nadhodí. Nechat jej to vyzkoušet ovšem rozhodně nehodlá. Ještě by na něco přišel, což si dovolit nemohl. Jasně, při nejlepším by si řekl, že co to sakra pije, nebo že je úchyl, ale co kdyby by si z toho vyvodil něco úplně jiného? Nechce nad tím ani přemýšlet.* *Zbytek návštěvy baru nicméně stráví tím, že jen občas něco prohodí, když má co. Nakonec ovšem odejde v moment, kdy je to na něj, co se socializace týče, dost.*
*Po dalším dnu plné otřepaného lidmi kteří kvůli jeho práci za něm z nějakého důvodu museli přijít kvůli svým problémům a problémům co se dovážky alkoholu do jeho barů přijít, byl dnes už unavený. Rozhodl se tedy že by se mohl projít na pláži na staten island. Raději si vzal svojí zbraň, vzhledem k minulému spojení na staten island,na které se nepamatoval. Jizvy a zlomenina. Většina se mu zahojila. Jakmile dorazí podívá se na mobil a kouká na zprávy. Přemýšlel jestli by mu někdo napsal a vzhledem k jeho kriminálním životě, neměl moc přátel. A ty které měl... No nebyly dvakrát sociální. Přitom je ale přátelský až je to někdy otravné. Vzdychne jakmile zjistí že mu nikdo nepíše. A mobil vypne* Zase nic... *Otočí se doleva, ale hned jak udělá si všimne že k němu běží člověk s mobilem v ruce a tudíž nestihne zareagovat.*
*Ještě za běhu zapne telefon do kapsy, koutkem oka si přitom všimne muže na pláži.* Zdravím! *Mávne na něj s úsměvem a zastaví se opodál, ne příliš blízko, aby to nepůsobilo, že se chce vnutit, ale zase v konverzační vzdálenosti.* Koukám, že nejsem jedinej, kdo přišel nabrat trochu slané vody do plic. *Usměje se přátelsky. Při jeho fyzičce bylo těžko říct, že vůbec běžel, udýchaný nebyl. To, jak dlouho už musel být venku, dávaly na jevo jen jeho boty a kalhoty, na kterých se postupně nahromadil písek.* Jak to jde? *Prohodí konverzačně a zazubí se.*
*Jakmile u něj někdo zastaví rychle sáhne po zbrani. Samozřejmě nenápadně. A chvíli čekal co muž udělá. Naštěstí se nic nestalo a tak zbraň pustil.* Zdravím... Jo to asi nejste. *Kývne a podívá se dolů na své oblečení. Bylo tak trochu na bezďáka a to ho štvalo. Jakožto gentleman se za sebe styděl. Nu což je unavený a hlavně nečekal že si ho někdo v tuhle hodinu všimne.* Ale jo jde to jen unavený z práce. Co vy tu tak v tuhle pozdní hodinu. Nevypadáte zrovna moc oblečeně. *Dodá a pak zrudne bo si uvědomí že zní jak nějaká vesnická babka.* Zapomeňte tu poslední větu...
*Jako lovci s poměrně bystrými instinkty mu to gesto neunikne, ale přinutí se nereagovat. Věřil sice, že se svým tréninkem by muže dokázal poměrně jednoduše odzbrojit, ale… V lepším případě by 'jen' musel volat policii. Ale někdo, kdo takhle rychle sahá po zbrani mohl mít kamarády pěkně vysoko. Nebo naopak pěkně hluboko… A jestli se mu za současné situace v Podsvětě do něčeho nechtělo, zavázat se nějakému čaroději jen pro jedno vymazání myšlenek.* Jo, vypadáte tak. *Zasměje se tiše. Sám se přitom podívá na své oblečení.* Raději běhám nalehko. Člověk se rychle zahřeje a běhat s bundou v rukou nebo závěsu není nic moc. *Zazubí se a protáhne s pohledem na moře.* Všechno v pohodě? Vypadáte, jako byste zrovna viděl ducha. Nebo naštvaného manžela milenky. Nesoudím. *Zavtipkuje, byť ho na moment napadne, že je tenhle typ humoru trochu hraniční.* Chápu, že jsem cizí, ale… Občas je jednodušší se svěřit cizímu, než těm nejbližším.
Meh já do běhání až tak moc nejsem... Spíš na procházku. Ale oblékejte se jak chcete, mě je to ve směs jedno. *Řekne a zívne. Nad poslední otázkou se zarazí a tiše dodá.* U toho manžela bych se až tak nedivil. *Ale dodatek může ho zarazil* /Federál?/ *Pomyslel si, ale snažil se toho moc nevnímat.* Noooo většinou to je naopak. Lidé se svěřují mě. Takže jsem asi v pohodě a vím komu se svěřit. *Řekne a přijde k moři. Vlny mu omývají boty od zrnek písku a nanáší nové. Celkově počasí nevypadá až tak špatně a koukne se na měsíc.* Paní dnes je hezky... *Řekne jak si dřeně a náplní dlaně ledovou vodou a chrstne si jí na obličej*
*Pobaveně se usměje a přikývne.* Působíte jako ten typ. Myslím, na elegantní procházky, spíš než na nějaký upocený běhání. *Uchechtne se tiše, pak přikývne na jeho další slova.* Nemusíte, samozřejmě. Jen mě to tak napadlo. *Sám přejde k vodě, aby se trochu opláchl, pak se zadívá směrem na zapadající slunce.* Jo. Nádherně a klid. *Jako by s ním nesouhlasili, prožene se jim nad hlavou pár racků, kteří se o něčem nahlas dohadují, snad o kousek ryby, snad o tom, kde je lepší loviště. S úsměvem je chvíli pozoruje, pak si sedne do písku, dost daleko, aby se nenamočil, ale tak, aby byl pořád dost blízko k vlnám.* Chodíte sem často? *Zeptá se muže klidně, zatímco se dál rozhlíží přes obzor.*
Ne jako že bych neběhal, ale elegantní procházky zas ne. Moc jich hlavně poslední dobou nemám. *Odpoví znuděně.* Taky hlavně nechci *řekne a nadechne se. Začne si pro sebe přemýšlet jakým dalším krokem by měl posunout svou mafii, ale nic ho nenapadá, tak jen vzdychne a vytáhne si žvejku co měl v kapse, kterou si hodí do pusy. Chvíli nenápadně pozoruje muže jak si sedá. Furt mu nevěří. Jeho otázku skoro přeslechne ale naštěstí včas zareaguje aby pochytil tu důležitou část.* Ne vůbec. Lidé se mi hnusí sami od sebe a někdy si přeju aby prostě všichni... To je fuk... Prostě jsem trochu nasranej protože mi jeden parchant ukradl chlast. Skrček malej až já ho dostanu do ruk... *řekne a dá ruce dopředu jako by měl brzo někoho uškrtit.*
*Zaposlouchá se do mužových slov. Navenek se stále zdvořile usmívá, ale co se mu honí hlavou nechá pečlivě skryto.* Rozumím. Ledacos člověk snese, ale sahat někomu na chlast by mělo být nejen protizákonný, ale extra trestaný pro společenskej přesah. *Pokývne s úsměvem hlavou.* A člověk si nemůže bejt ani jistej, že mu tohle pomůžou vyřešit bezpečnostní složky… Každopádně doufám, že se vám povede ho dostat zpátky, pokudmožno bez extrémního násilí. *Zvedne se a opráší si kalhoty od písku.* Ale hádám, že víc se mi svěřovat nechcete. *Usměje se povzbudivě.* Takže vám místo toho přeju hodně štěstí.
*nadechne se a poslouchá* /Se divím že tu ještě je/ *pomyslí si* No jo no co se dá dělat. Prostě se objedná novej. *řekne a podívá se na mobil kde mu cinkne zpráva o tom že ho za chvíli zase budou někde potřebovat. Na což do mobilu odpoví ať si políbí že už toho dnes dělal dost a že nemá nervy jít zpět a mobil zase vypne.* Na bezpečnostní složky s3ru nikdy nepomohly. A s tímhle pomoct nechci. *sleduje jak se muž zvedá a po chvíli se sám zvedne.* Ve směs je mi to jedno, ale vypadá to že za chvíli musíte někde být a já nechci překážet. *řekne a na další slova pokyne hlavou* jo vám taky
Anebo tak. *Usměje se a kývne.* Chápu, špatné zkušenosti. No, snad tentokrát nebudou potřeba, ať se nemusíte rozčilovat ještě s tím. *V kapse mu zavibroval telefon, pravděpodobně se správou od Hirama.* Hádám, že by taky. Snad se ještě uvidíme. *Kývne a ještě na něj mávne, než se rozběhne k lesu, aby dokončil trasu.*
*kývne na mužova slova a poté se taky rozejde k městu*
*Seo-Jun si išiel obzrieť mesto, keďže vedel, že tu nejaký čas strávi celkom dosť času. Nemusel práve New York a rozhodne mu mesto prišlo zaostalejšie ako Soul, kde do teraz bol skoro celý čas. Oblečený v čiernej koženej bunde, v pruhovanom čiernobielom tričku s čiernymi nohavicami sa dosť podobal ľuďom. Dnes sa motorke vyhol, keďže chcel vidieť peši mesto. Takže nemal ani so sebou helmu. Prešiel si do vlasov a rozcuchal si ich. Vojde do baru a prejde k barovemu pultu, kde si objedná iba pivo, keďže jeho Tolerancia alkoholu nebola práve najlepšia, takže maximálne bol schopný dať pivo. Opýta sa barmana okolo vecí čo sa tu väčšinou dejú a kde sú hlavne miesta, kde sa najviac zdržiava kriminalita.*
*Včera skoro ráno pristál s otcom na letisku JFK. Cesta to bola celkom tichá, nie len kvôli tomu, že sa pohádali tak ako už dlho nie, ale aj preto že sa Carl pripravoval na dôležitý výbor s rámci OSN. Len čo teda Thierri prišiel domov tak ho v plnej miere zasiahol jet leg. Prebral sa až večera, takže celú noc si hľadal informácie odvykacích centrách, čítal rôzne rady a dokonca aj volal do nejakých poradní. Veľa mu to nedalo. Teda až na to, že ho paní v telefóne viac podporavala v tom, aby nastúpil na liečbu závislostí než jeho vlastná rodina. Tá ho skôr podnecovala, aby si dal detoxikačnú kúru zo zeleru, mrkvy a cvikly. A keď ho cez deň znova zlomilo na spánok tak teraz zas nevie zaspať. Vyberie sa teda von. Vlastne rovno ide do mesiaca v úplnku, aby sa tam ospravedlnil za podnecovanie barovej bitky.* /To tiež odporúčajú. Úprimne sa ospravedlniť, za svoje zlé správanie počas závislosti./ *Na seba hodil bordový sveter, rifle a teraz už aj zimné conversky v khaki farbe s červenou gumou na päte. Na to ešte čierny kabát a čapicu.* /Mal som si radšej zobrať bundu s kapucou./ *Usúdi keď zistí, že mrholenie sa postupne mení na dážď. Vojde do podniku a rovno k baru k barmanovi. Nadýchne sa ale všimne si, že sa teraz venuje nejakému Aziatovi. Poočku naňho pozrie. Teda pozrie... je o viac ako 30 centimetrov vyšší takže Thierri musí poriadne vykrútiť hlavu. Zaklapne pusu a počká kým sa mu bude barman venovať.* /Slušný prístup, tak to tiež niekde písali./ *Zloží si z hlavy čapicu, dá dole kabát a rovno sa aj usadí na vysokú barovú stoličku.*
*Hawk si řekl že by po dlouhém dni plné plánů a jednání s obchody mohl trochu vypnout. Navlékl si na sebe tedy černé sako s černými kalhotami. Pod sako hodil bílou košili a na ní si uvázal červenou kravatu. Samozřejmě mu jako každému jinému gentlemanovi nechyběl ani složený kapesníček v prsní kapse. Opasek se zbraní si schoval pod sako pro případ nouze. Nakonec odešel ze svého bydlení sem a uvelebil se na barové stoličce vedle nějakého asijce, kterému se právě věnoval barman. Proto počkal až barman dořeší záležitost a dojde k němu. Poté však barman zamířil ještě k jednomu muži a po té co i spolu něco dořešili přišel ke mně.* Jednu trojitou whiskey prosím *řekne a čeká než mu připraví nápoj*
*Obvykle hospody od té doby, co se přestěhoval z Česka sem, moc často nenavštěvoval. Těžko říct, zda za to mohl mnohdy ne moc útulný interiér, nebo téměř otřesné pivo. Občas měl dokonce za to, že majitel pokonil obou dvojí, což si původně myslel, že je až nemožné. Přece každý podnik musí mít aspoň jedno pozitivum.* /No, uvidíme, zda můj názor změní aspoň tento./ *Pomyslí si v momentě, kdy se zastaví U Měsíce v úplňku. Na internetu se dočetl o tom, že to je poměrně dobrý podnik s krásnými recenzemi a jelikož si vzal na pár dní volno, aby se vzpamatoval, hodlal toho i krapet zneužít. Než ovšem vejde dovnitř, upraví si delší kabát v barvě oříškové hnědé a lehce i černý rolák pod ním. Nijak se se svým outfitem neštval, kord ne takto na večer, když se chtěl jen někde uvolnit a dobře napít. Proto zvolil pro doplnění obyčejné džíny a klasické černé conversky. Vlasy, které si doteď neostříhal, si akorát stáhl pomocí skřipce.* /Mhmm, zatím to tu vypadá slibně./ *Vloudí se mu do hlavy další myšlenka, když vkročí dovnitř a rovnou zamíří k baru, kde si, pokud se na něj usměje štěstí, ukradne pro sebe barovou stoličku, na níž se následně pootočí tak, aby na barmana viděl. Neunikne mu přitom pohled na toho vysokého asiata opodál. Jeho překvapený pohled snad mluví za vše.* Nejsou asiati normálně mrňaví? *Unikne mu z úst bezmyšlenkovitě, což jej hned nato přiměje zakrýt si ústa a jednu ruku lehce zvednout v naznačení toho, že to nemyslí ve zlém.*
*Chvíľu sa rozpráva s barmanom, pričom zisťoval potrebné informácie o New Yorku a podobne, pričom další ľudia sa začali zbiehať. Všimol si nejakého mladíka, čo sa posadil a aspoň počkal, kým s barmanom dohovoril. Čo ho ale prekvapilo, že barman išiel naliať inému chlapíkovi, čo prišiel rozhodne neskôr.* /Hmm... Kultúra New Yorku ma absolútne neprekvapuje./ *Pomyslí si ironicky, pričom by aj nadvihol obočie, ale v tom ho dostane hlas, ktorý hovoril o jeho výške. Na to sa otočí a zatvári sa, že také veci nepočul. Samozrejme že počul a to toľko krát, že kecy k jeho výške ho už nevytáčali, len k tomu pridal vždy ironické poznámky.* Vážne? Hmm... pár takých som videl. Že by jazyk hovoril skôr ako rozum? To by nebola žiadna novinka. Hlavne u ľudí bez mozgu. *Povie mu, pričom použije menšiu urážku vo svojich slovách. Zatiaľ ešte nebol tak hnusný ako býval. To by vedeli aj jeho súrodenci povedať, že v tejto chvíli sa ešte choval slušne.* Hej nechceš pivo? *Strčí mu pred nos to svoje, čo len vyskúšal a vedel, že ďalej ho piť nebude.* Ja už ho piť nebudem. Nechutí mi. *Robí to schválne, aby vyprovokoval z neho nejakú reakciu.*
*Keď vidí, že sa barman uvoľnil tak sa nadýchne k osloveniu. Lenže ten chlap sa presunul k niekomu inému. Ešte na krátky moment má otvorenú pusu a potom ju zaklapne. Nadýchne sa nosom a nahnevano ním aj vyfúkne a nakrčí ho. Pritom cíti ako sa mu na nose napne pokožka pokrytá chrastičkou, z toho ako sa mu lieči popálený nos. Na krku ešte stále nosí náplaste, aby sa mu nedostala do rán infekcia. Najmä keď chodí metrom a podobne.* /Nestojím o nejakú tú mäsožravú baktériu./ *Trochu sa nakloní, aby ho teda barman zbadal keď vybaví objednávku druhého muža. Ale keď počuje tú poznámku... trochu bokom vyvalí oči na toho aziat ako krava, ktorá šilhá po steble trávy. A potom, s čo najväčšou nenápadnosťou sa trochu dozadu nakloní a vykukne spoza chrbát toho aziata, že kto sa doňho vlastne tak pustil. Musí to vyzerať trochu komicky, lebo Thierri je vážne taký prcek, ktorý by sa za ním bez veľkej námahy schová.* /No, ten nevyzerá o nič väčší ako ja.../ *Všimne si, že barman je voľný a tak sa znova nadýchne... ale ako naschvál zájde niekam dozadu, asi naraziť nový súd piva. Zas zaklapne pusu na prázdno.*
*Když bezmyšlenkovitě ze sebe vypustil onu poznámku, čekal, že to může mít nějaké následky. Přesto se jal dát ještě dodatečně najevo, že to nemyslel nijak ofenzivně, takže rozhodně není třeba vyvolávat konflikt. Jakmile ovšem vyslechne lovcova slova, lehce pozvedne obočí.* /Dobře, ale když se sám chová totálně arogantně, tak snad můžu i já./ *Řekne si v hlavě. Jako na zavolanou však zaslechne ťukání na sklo. Ohlédne se tedy ve snaze zjistit původce toho zvuku, přičemž pohled ukotví na havranovi venku. Ťukal zobákem do skleněné výlohy.* /Tomu taky nic neunikne./ *Protočí panenky, zhluboka se nadechne a vydechne nasazujíce jemný úsměv.* Jistě, omlouvám se za svou drzost, měl jsem se lépe ovládat. Už se to nestane. *Ujistí mladíka, načež překvapeně zamrká na pivo, které před něj po chvíli tatáž osoba postaví. Váhavě k němu natáhne ruku. Lhal by, kdyby řekl, že se toho nebojí. Naposledy neměl ani chuť to pivo zaplatit. Nakonec však opravdu půllitr uchopí a jen si rychle usrkne, než jej zase postaví na bar. Nelibě přitom zkřiví ústa a nasadí znechucenou grimasu.* Ani se vám nedivím.
*Nechal ho trochu sa potrápiť s tým, že to už ako urážky nedokázal brať. Viacmenej si ľudia mysleli, že Kórejci sú nízky, ale to robili skôr iné štáty. Čína mala viac nižších ľudí, ako práve Kórea. Optimálna výška v Kórei je práve meter osemdesiat a nie každý musí mať práve toľko.* Ja som na to zvyknutý, ale nemýlim si Kóreu s Čínou. Aziati to moc radi nemajú, ako aj iné rasy. *Povie mu pre poučenie. Naklonil hlavu, keď sleduje ako pije jeho pivo, ktoré ani jemu nechutilo.* Čo tak je tu byť v bare? Nie čo sa nepodarilo? *Opýta sa ho, ale viacmenej je mu to jedno, len zisťuje, čo by prinútilo osobu ísť do baru. U neho to boli informácie, pretože v meste bol krátko.*
*Zagúľa očami späť na aziatov chrbát keď sa ohradí voči tej...* /urážke?/ *Od barmana dostane ignor takže si oprie lakeť o bar a o dlaň si zaprie bradu.* /Možno si ma ten barman pamätá. Aj mne je nejaký povedomý... možno som stál akurát pri ňom keď som si zapaľoval cigaretu o horiaci bar./ *Ohrnie hornú peru a prikývne. Vlastne sa ani nečuduje, že dostáva takýto ignor. Vymení si ruku o ktorú sa opiera a nenápadne počúva cudzí rozhovor. Poklesne mu ale nálada, keď sa druhý muž rovno ospravedlní. Čakal, že to bude väčšie dráma. Barman sa objaví. Thierri plný nečakaného entuziazmu vystrie svoju kostru a plácne s dlaňami o bar. Barman naňho hodí zlý pohľad ale Thierri vytrvá. Barman teda neochotne sa ho opýta čo chce.* Minerálku a chcem sa ospravedlniť. *Začne a už aj to slovo ´ospravedlniť´ mu ide celkom ťažko cez jazyk. Barma s výzvou v tvári sa naňho pozrie a vypýta si od neho konkretnejší dôvod ospravedlnenia. Thierri zafuní. Zaťuká prstami o bar a začne,* No v prvom rade za horiaci bar. Vyvolanie bitky a s tým súvisiace rozbité poháre /ale s tým ste mali počítať keď to bola taká akcia/ a bordel. Tiež za tých par špakov čo som vám tu nechal. *Zamyslí sa a uzná, že keď sa má asi ospravedlniť tak za všetko.* No a potom ešte keď som vám tu pár krát oblval záchod. Pred pár mesiacmi som vám šlohol popolník. Za pokreslenie tej vonkajšej tabuľky s ponukou. Pár rozbitých pohárov a roztrhaných menučiek. A tiež raz za ten tanec na bare, to som vážne mimo. *Uhne pohľadom. V ten večer to naozaj prehnal a tu bolo celkom živo. Zloží si ruky a čaká, Barman si ho chvíľu premeriava a potom mu dá minerálku a odíde.* /Tak asi je to odpustené./ *Spokojne sa napije.* /V akom podniku som ešte urobil bordel?/
*Stačí jen chvilka a Hiramův úsměv je najednou mnohem upřímnější než předtím. Viditelně se uvolní a uklidní, dávájící si ruce do klína. Lehce se přitom natočí k muži, s nímž mluví.* Dost se teď stydím...kord přitom uvědomění, že u mě v podniku vlastně dva Korejci dokonce pracují. *Podívá se na moment jinam. Ruku u toho zvedne, aby se mohl podrbat na zátylku.* No..radši to necháme už být, co vy na to? *Nadhodí pak a ruku stáhne opět zpět do klína. Toho piva, co mu bylo nabídnuto, se po prvním loku už nedotkne.* Nikoliv, akorát se mi naskytl čas, tak jsem ho nechtěl promarnit sezením doma. *Podá lovci muži odpověď. Mimovolně přitom sklouzne pohledem zpět k výloze. Havran byl najednou fuč.*
*Usilovne premýšľa, kam by ešte mohol ísť vyžehliť svoje prúsery. Na pol ucha počúva ešte rozhovor neznámych ľudí. Zamračí sa.* /Ešte je tu ten írsky bar, o dva bloky ďalej./ *Netvári sa veľmi nadšene. Vlastne je to celkom otravné.* /Na stránkach písali, že je treba sa zodpovedne postaviť k problémom./ *Vyklopí do seba minerálku a na moment mu napadne, že kým príde do druhého podniku tak sa asi aj doští.* /Takže ak to spravím ešte než pôjdem na odvykačku, tak to nebudem musieť robiť potom. A budem môcť povedať, že toto som už vyriešil./ *Prikývne. Vždy bol zástanca toho, že je lepšie spraviť úlohu dopredu. Najmä tie nepríjemné.* Zaplatím. *Húkne na barmana a keď mu už automaticky pristrčí terminál, lebo Thierri v podstate ani hotovosť nepoužíva ak to nie je treba, tak aj zaplatí. Rozlúči sa, oblečie si kabát, čiapku, odolá nutkaniu si poškrabať chrastu na nose, ktorá ho strašne svrbí a zdúchne z podniku. Vonku na ulici si odchytí taxík, lebo ani v tom miernom daždi sa mu nechce producírovať dva bloky ďaleko.*
/Namísto toho večer promarním v hospodě, teď co je větší výhra./ *Řekne si v hlavě. Doma by však narazil na Nikolase, kterému se stále nedokáže podívat do těch nádherých očích, aby mu pověděl pravdu. Takže protentokrát večer strávený v lihu někde v nějaké krčmě zněl opravdu lépe.* /Navíc si ani nemyslím, že bych se doma s tím, jak odporný ten chlast je, vrátil zlitý./ *Dodá hlásek. Podle toho, zda Seo-Jun ještě něco řekne, mu pak odpoví a případně se baví dál, dokud neusoudí, že je čas odejít a případně pokračovat v pití doma.*
*Seojuniba muža počúva a nejako ho nerieši, keďže nepotreboval v tejto chvíli tak moc rýpať. Nechá ho na pokoji, pričom aspoň zaplatil za to pivo, ktoré mu síce nechutilo. Mykne plecom a radšej sa vyberie kadeľahšie. Dnes to bral celkom v pohode. No na budúce sa nemusí práve chovať milo, ako by si ostatný mysleli. Pousmeje sa a kývne ešte barmanovi, že odchádza a viac už ho není. jediná vec, čo ho dnes zaujímala bola zodpovedaná a vie ako moc lovci sú tu v New Yorku v prdeli.* /To ma ešte len bude čakať práca./ *Pomyslí, ale už sa ani neotáča naspäť.*
*Za čtyři dny ji čekala šestidenní oslava narozenin, neb jeden z jejích synovců měl mít tři roky, druhý dva dny na to čtrnáct let a pak jeden ze švagrů se měl přiblížit jen dva roky od čtyřicítky. Ještě si ale mohla vychutnat klid, kdy tu nebude celá famílie a blízcí známí rodiny. Netěšila se opět a zase na to dotazování, zda si někoho nového našla, zda má nějaký intimní život nebo je stále jako jeptiška a podobně. Byl to opruz. A povědět jim pravdu o vztazích, intimním životě a podobně by je zase mohlo pohoršit, ač tedy nebyly bohaté do počtu, jako spíše do sbírání zkušeností jen s pár lidmi, se kterými z většiny měla vztah. Nebylo to tak, že by se zahazovala s jednorázovkami pravidelně nebo jich měla mnoho. Sundá si koženou bundu, když vstoupí do podniku, kde posledně poznala jednu barmanku, kterou zkusila naučit tancovat, ale nadšeně nevypadala. Namísto toho tu tentokrát obsluhoval někdo jiný a Bella se místo k baru usadí do rohu místnosti, odkud měla výhled na celý podnik vesměs a projde si nabídku, aby zjistila, zda si tentokrát dá něco jiného, než pivo a snad i něco k jídlu i kdyby malého. Ve svém šerém koutku byla poměrně nenápadná - černé vlasy, jednoduché triko ještě z práce, rifle, kanady a opálená pokožka vlivem napůl řeckého původu. Stejně na ní byla krom bělma to nejsvětlejší.*
*Darius vejde do baru. Je utahaný z cesty, ale v baru jelikož je více vlkodlaků nežli civilů, tak se trochu změní atmosféra. Darius má na sobě černý svetr a rifle. Je upravený, ale stále by radši spal. Léky, co bere mu nezabírají a jeho stav se zhoršuje. Objedná si limonádu a sendvič. Sedne si k baru a promne si unavené oči. Opravdu by radši spal.*
*Pach, co s sebou donese nově příchozí ji poněkud alarmuje. Dokázala ho poznat, její babička měla podobnou stopu, v jistém ohledu. Alfa. Trochu napjatě se narovná. V Praetoru uskupení vlkodlaků fungovalo na trochu jiné bázi, než smečka. Byla to taková smečka, i když ne skutečně. Neznámý byl skutečně ale členem a samotným alfou smečky. A ona stála mimo. Vypomáhala Praetoru, takže zvláštním způsobem zapadala do jejich harmonie a nebyla v pravém slova smyslu vlk samotář, ale ani k nim skutečně nepatřila na sto procent. Byla něco jako konzultant u policie, vesměs. Součást, ale ne úplná. Zlehka polkne a potom si promne nos a kýchne, aby si ho pročistila. Ne, že by to byla skutečná pomoc. Bezděčně se rozhlédne po ostatních vlcích, co ji dosud tolik nealarmovali, ale i jejich chování se nepatrně změnilo s nástupem alfy na scénu. Bella si poklepe rudě lakovanými nehty o stůl, ale nakonec se zvedne a kroky ji zavedou k baru, kde si objedná skutečně pivo a usadí se na barovou stoličku - mezi sebou a vlkodlakem nechá dvě prázdné, aby si nijak nenarušovali soukromí a samu sebe nedráždila.* Alfy nepotkávám každý den...popravdě jste druhým alfou, kterého znám. *Nadhodí bez pozdravu jeho směrem a na pult položí peníze a doobjedná si cibulové kroužky, měla dojem, že byly v nabídce a k pivu se jí hodily.* Máte smečku někde tady nebo jste na cestách? *Nakloní hlavu na stranu, neb druhý alfa, kterého znala byla gría Mowbray, její babička, a ta měla svou smečku v Řecku a s sebou si brala snad vždy alespoň dva ze svých vlků, co byli zároveň blízkými rodinnými přáteli - hlavně skrze ni.*
*Darius se podívá na ženu, která se k němu přidala. Podívá se na ni a pousměje se.* To mnoho vlkodlaků.* Ušklíbne se a podívá se na svou objednávku, kterou mu barman podává. Darius si ji vezme a napije se.* Smečku mám zde. Tento podnik patří mojí smečce, stejně jako Jade Wolf.* Vysvětlí a pak se na ni podívá.* Co vy? Projíždíte? Nebo jste odsud z jiné smečky či jiného uskupení?* Zeptá se a je vidět, že má přehled, co se týče tohoto. Je mu jasné, že pro Preator Lupus pracuje mnoho vlkodlaků a kolem je více smeček než ta jeho.*
*Bella pokýve hlavou, neb to dávalo smysl. Nebyla tu mnohokrát, obvykle raději skočila do podniku v Queens, nicméně pokaždé, co tu byla, tu cítila vlkodlaky a také tu obvykle i nějací byli - pokud nepočítala obsluhu, nepotkala snad nikdy někoho, kdo nebyl vlkodlak a stál za barem.* Touhle částí ano, vesměs, mimo to vypomáhám Praetoru, když je třeba a vesměs jsem jejich spojka s oddělením vražd v Brooklynu. *Trhne lehce rameny a zachytí sklenici piva, kterou na bar postaví obsluha.* Jak na tom vaše smečka vlastně je? Tuším znám dva vlkodlaky ze smečky, ale s jistotou nemohu říct, zda jde o tu vaši či nikoliv. Čekala bych, že v Brooklynu na členy narazím častěji. *Nadhodí trochu pobaveně a pozvedne obočí, zatímco si uvolněně protáhne nohy. Ani jednou se mu zatím nepodívala do očí, neměla v plánu vyzývat alfu, ani se mu podřizovat. Nebyla stále zcela přesvědčená, zda by měla vstoupit do smečky nebo si držet distanc a pro své bezpečí na jejich území být i kdyby částečně, součástí Praetoru. I proto nosila jejich přívěsek.*
*Poslouchá ji a pokyvuje.* Kdysi jsem pro ně v podstatě také dělal. Byl jsem likvidátor škod.* Ušklíbne se a podívá se na ni a pak po okolí.* Ani nevím. Dlouho jsem tu nebyl, mám zdravotní potíže. * Vysvětlí a pak se zakousne do svého jídla. Je na něm vidět, že ho jí spíše z nutnosti.* Dost členů odešlo, někteří jsou pod zákonem a musí studovat, jiní pracují mimo smečku a Beta má nějaké rodiné záležitosti. Pak se zarazí v jídle a dívá se před sebe. Je vidět, že nad něčím přemýšlí a pak se na ni podívá.* Jaké máte vy zkušenosti s vedením vlkodlaků?
*Překvapeně se na něj krátce podívá, ale potom chápavě pokýve hlavou.* Ani démonské infekce neléčí všechno. *Ušklíbne se, ačkoliv sama nepozorovala zatím, že by měla nějaké zdravotní problémy nebo nějakou náchylnost k nim. Nebyla si vědoma toho, že by její rodinou něco kolovalo, jediné, o čem věděla byl fakt, že její mladší sestra měla těžké OCD, ale to bylo asi vše. Netušila jak se vyjádřit ke zmínce o Betovi, netušila, kdo je beta a mimo jiné se zdálo, že smečka je snad nějak funkční. Pozvedne obočí po jeho otázce.* V Praetoru spíše vypomáhám starším, protože se tam chodím měnit, ale odmala vím o podsvětě a mám spíše zkušenost pozorovatele jiné smečky právě skrz alfu, ale sama jsem ve smečce nebyla. A jako osoba spíše vedu, když to práce nabízí, policejní zásahy a podobně. *Pokrčí nad zvláštním dotazem rameny.* Proč se ptáte? Chcete mě narukovat do smečky a aniž si tam najdu své místo, tak mi nějaké dohodit? *Zažertuje, protože nebere v potaz, že by to snad mohl myslet vážně, ne to ještě, že by tam neměl členy, co by se o smečku starali za něj a podobně. Sice porazila jednu z - nejspíše - jeho vlčic, svou kolegyni Mariu, a vlastně znala Killiána a pokud tady pracovali jen jeho vlkodlaci, tak Aishu, nicméně s nikým dalším ze smeček si dominanci neujasnila.*
*Napije se limonády a ušklíbne se.* Hlavně pokud to žere mozek a psychiku.* Řekne a dojí své jídlo. Poslouchá ji a přemýšlí nad tím.* Taky o tomto světě vím od mala... ale není fajn proměňovat malé dítě.* Prohlásí a pak si objedná další limonádu zatímco dopíjí tu svou.* Dalo by se říci.* Pousměje se.* Musím najít silné členy, co budou schopny smečku vést. Hlavně pokud by mělo dojít na nejhorší.* Vysvětlí a je na něm vidět, že to myslí vážně a zdá se, že se připravuje na něco, co moc alfů nedělá.*
Oh, to zní vážně. Držte se. *Nadhodí a napije se piva, vlastně dost a pokroutí hlavou.* Nejsem z tradiční vlkodlačí rodiny. Oba rodiče jsou civilové, i sestry a jejich rodiny. Měla jsem Zrak. Vlkodlakem jsem pár let, ale pro práci u policie to chtělo extra výcvik, abych se neprozradila. *Ušklíbne se na vysvětlenou a zmateně se zamračí.* Neznáte mě a já vás. Nejsem si jistá ani tím, zda je smečka pro mě dobré místo. Ale pokud je u vás má kolegyně Maria, minimálně nad ní bych byla. Jaksi jsme se potkaly u mrtvoly na hřbitově těsně před úplňkem. *Trhne rameny.* O čem nejhorším jste se to zmínil? Neplánujete natáhnout bačkory snad...? *Nadzvedne jedno obočí a znovu se napije.*
*Darius ji poslouchá a pokyvuje. Pak se zasměje.* Ne ne. Ale je moc dlouho klid. Je to podezřelé. Ve smečce je mnoho mladých a nezkušených. Ti, co jsou zkušení jsou zaneprázdnění.* Vysvětlí a podívá se po baru.* No a pak tu jsou tací, co sice jsou zkušení, ale ne, co se týče světa stínů. Jsou vlkodlaky dlouho, ale zaměřeni jen na vlkodlačí část.* Poví a dopije své druhé pití a podívá se na hodinky na ruce.* Zvažte mou nabídku o připojení a ozvěte se mi.* Řekne a podá ji svou vizitku.* Já musím už zase jinam.* Pousměje a pomalu se vydá pryč.*
*Uchechtne se a pokroutí hlavou.* Mé zkušenosti s jinými rasami vycházejí spíše z Praetoru, s lovci jsem první interakci měla prakticky pár dní zpátky, kdy se naskytlo něco, co bylo v jejich kompetenci, ne v kompetenci civilské policie. *Nadzvedne obočí a vizitku si vezme a věnuje mu krátký úsměv.* Promyslím to. I kdyby však zněla odpověď ano, tak nepůjdu pod alfu, kterého vůbec neznám. *Nadhodí a sama se rozloučí a po jeho odchodu zůstává jen na tak dlouho, aby dopila svůj drink. Poté však odejde stejně jako Darius, jak z vizitky zjistila.*
*Personál podniku už sa vlastne od rána mentálne pripravuje na nadchádzajúcu akciu. V podstate podnik cez deň funguje normálne ale už takto k večeru začínajú chystať stoly, stoličky, prinášajú dnu kvantum sudov s pivami. Podľa barelov je vidno, že ide o najrôznejšie značky. Barman ako udretý bleskom rýchlo vypisuje ponuku, ktorú dnes budú čapovať. Nejeden čašník sa pokrižuje, pretože už teraz je jasné, že tu bude veľa opitých ľudí, veľa opitých cudzincov a kvantum rozbitých pohárov. Samozrejme, nejaké tie extra tringelty z toho budú ale tu spúšť budú musieť aj tak upratať. Začína znieť bavorská hudba. Drahé zamestnankyne sa už obliekli do bavorských krojov a tie čo nemali čo dať do výstrihu, si tam natlačili ponožky. Chlapi zas s veľkou nevôľou si dávali tradičné bavorské kraťasy s kšandami. V podniku už rozvonia pečená klobáska a nejaké ďalšie mäsové špeciality. Podnik už sa aj začne celkom plniť rôznymi individuami, od japonských turistov až tučných motorkárov. Zatiaľ je v podniku príjemná atmosféra.*
*Oktoberfest zněl dost lákavě na to, aby sem dorazila - pivo bylo dobré lákadlo se kterým začít. Na sobě měla obepínavé šaty na tenkých ramínkách a se všitým korzetem, o něco delší než do půlky stehen, koženou bundu a podpatky. Celočerný oděv doplnily volně rozpuštěné stejnobarevné vlasy, oči ohraničené černou linkou protaženou do kočičí a rudou rtěnkou, která se zdála být jediným barevným doplněním outfitu, nebýt stříbrně zbarveného řetízku, jehož přívěsek Praetoru zapadl mezi ňadra pod látku šatů. Nebyla první, kdo dorazil, a nejspíše ani poslední, zvládla si však uzmout jedno rohové místo a před sebou měla klobásku s chlebem, hořčicí a k tomu krígl piva, které tu dnes očividně poteče proudem.*
*Čarodějka vstoupila do baru v béžové bundě, černém upnutém roláku, sivých společenských kalhotách doplněných o černé konversky, protože ji sem pozval její kamarád z natáčení, kterého hrozně dlouho neviděla, nicméně si jej nevšimla mezi lidmi a na zprávy zatím také nereagoval. A tak nechala Theodora Theodorem prozatím. Bud se někde vyloupne nebo se jí později ozve. Alespon v to doufala. Nyní je však zachycena pár lidmi, kteří na ni zamávali, zda se s nimi vyfotí a poté ji nechali jít. Aby nepostávala někde bokem, tak si vzala na ochutnání nějaký špíz s kuřecím a vepřovým, který jí zachytil pohled a usadí se s tím na bar. Sama pivo neprožívala, proto poprosila obsluhu o to zda mají cuba libre nebo whiskey...a za chvíli před ní přistála whiskey. S úsměvem podala obsluze kartu, aby jí začali účet, protože netušila jak dlouho se zdrží a zda toto bude její jediný drink a bude to snazší, než když budou muset přebíhat od ní k pokladně a zpět s kartou. Bezpečně si své věci zchová zpět do kapsy od bundy a tu zapne, načež se pustí pomalu do jídla a upíjení drinku. Sem tam u toho kontroluje telefon, zda se Theodor přeci jen neozve, ale zatím se od něj nic nedozvěděla.*
*Dlouho nebyl na chlastací akci a tak si řekl že na oktoberfest prostě musí zajít.* /No jo co ale na sebe?/ *Pomyslel si zatímco pátral svým šatníkem. Nakonec však něco našel. Myslím že převlíkací část přeskočíme a půjdeme rovnou k tomu co si vzal na sebe. Byla to bílá košile šedě kostičkovaná, k tomu si vzal krásnou černou vestičku na knoflíky, ještě k tomu černé krásně vzorově zdobené kraťasy, dále ho na chodidlách hřály bílé dlouhé ponožky a zakončil to černými botami. Vlastně když to vzato vezmeme typické oktoberfest oblečení. Tedy alespoň podle něho. Vydal se tedy směrem k podniku a když dorazí rychle zmizí z očí pár lidem kteří byli z jiné rodiny. Jelikož jsou však všichni mafiáni praví gentlemanové stejně jako Hawk, tak mají domluvu že na veřejných akcí nebudou žádné bitky a ani násilí maximálně to slovní. Rozhodl se že než začne s pivem dá si něco trochu více staromódního a tak si objednal tři whiskey. O pár chvil za nim jedna po druhé přijela. Hodil je do sebe a napsal Charlie jestli také na oktoberfest nezajde.*
*Lotty sa pre zmenu dnes vyparila z inštitútu, keďže deň predtým bola na hliadke a nejako dnes sa jej nechcelo ísť úplne samej. Vie moc dobre, že nie sú moc nadšený z toho, že by išla sama, ale iba tak sa naučí nejaké veci. Obliekla si dlhý čierny rolák, ktorý jej zakryl runu na krku a aj na rukách. Dlhé nohavice a čiernu bundu. Nevedela, čo presne bude ešte na tom mieste robiť ale bolo jej jasné, že tam ide len tak aby sa pobavila. Vojde do baru, pričom vlasy nechala rozpustené z vlastných dôvodov a dúfala, že ju tu nikto nenačape, pretože ešte nemala dvadsaťjeden rokov. Nechápala, čo to bolo s ľuďmi, že sa hrali na vek. Možno nejakému opilcovi ukradne drink, aby vyskúšala aký je ten slávny alkohol. Však bola práve na Október feste a bola by škoda to nevyužiť, aj keď určite za to dostane sprda od Sebastiana alebo Caleba. Ale nejako to neriešila, aj tak ju moc vážne nebrali ešte. Preto sa len zatiaľ zašíva medzi ľuďmi, ktorý ju pre tentokrát mohli vidieť. Ale ani jeden z nich nevedel, že nie je neozbrojena. V topánkach mala dýky a za chrbtom stele, keby náhodou bola potreba.*
*Thierri poctivo chodí na rehabilitácie. Dlahu už má dole, barle nepotrebuje ale aj tak je vidno, že ešte na ľavú nohu kríva. Nebolí ho, čo je dobré znamenie ale k tancu sa ešte takmer pol roka nepriblíži. Večeri väčšinou trávi doma, pri knižkách romantického charakteru a pritom si naťahuje pobolievajúcu nohu. Dnes ale nie. Dnes mu pri dverách spolužiaci vyzváňali tak urputne dlho, že ich nakoniec jeho matka pustila dnu. A aj keď proti vlastnej vôli, nechal sa presvedčiť, že s nimi zájde na jeden drink. Keďže teraz už nemusí ťahať barle. Nahodil na seba čierne rifle, upnuté športové tričko s krátkym rukávom a čiernu mikinu. Dotoho conversky, hodinky na ruku, mobil do vrecka a išiel. Z jedného baru boli dva. Z dvoch tri a potom už to prestal počítať. A teraz? Rozrazí dvere podniku U Měsíce v úplnku. Zavyje ako vlk, pretože jeho opitému ja to príde absolútne v poriadku a vojde dnu. Za ním ešte jeden jeho kamarát sa pokúsi zavyť ale skôr je to opité zahučanie.* Päť krát Guinness a párky k tomu! *Zakričí a otočí sa na dievčatá čo s ním prišli.* Vy vlastne chcete niečo jesť? *Tie len zakrútia hlavou. Thierri len prekrúti očami a pošle ich nájsť miesto a krivkajúcou chôdzov ide k baru, aby to zaplatil.* Máte no... sur les cartes... terminál! A hodinkami sa dá? *Zamáva hodinkami na ruke a keď zhrozená obsluha vytiahne terminál. Thierri šťastne zaplatí. Otočí sa a doširoka sa usmeje.* TRISS! Heeej! Čo piješ?! *Zakričí na ňu, miesto toho, aby obišiel tých štyroch ľudí na bare. Asi je mu jednoducho lepšie sa hodiť polkou tela o barový pult a mávať na TRISS.*
*Lucasův den v autoservisu končil o něco lépe než většina jiných – podařilo se mu najít pár minut, aby si na ulici ubalil a zapálil jointa. Už první šluk ho uvolnil, cítil, jak se mu po napjatém dni konečně dostavuje trochu klidu. Z úst mu stoupal jemný dým, zatímco se opíral o zeď u garáže, zapáleně pozoroval ruch města a užíval si každou vteřinu, kdy cítil, že mu nic a nikdo nemůže nic vyčítat ani ho popohánět. Byl to pro něj takový malý rituál na konci každé druhé směny. Když mu pohled sklouzl na druhou stranu ulice, všiml si podniku U Měsíce v úplňku, kde se už ve vzduchu rýsovala nálož večerní akce. Před vstupem do baru si pečlivě uhladil svou značkovou bundu, džíny měl sice lehce opotřebované, ale čisté. Dnešní večer rozhodně hodlal využít happy hour, pokud nějaká byla, obzvlášť když mu tělem stále koloval efekt trávy. Jakmile vešel dovnitř, uvítal ho už tradiční zápach piva, přepáleného oleje a dav, který se v podniku rozšiřoval. Koutkem oka zkoumal prostor: poznal pár známých tváří – někteří byli určitě vlkodlaci, ale tentokrát mu to bylo jedno. Zhulený měl nervy dost zklidněné na to, aby ho to rozhodilo. Překročil pár stolů a zamířil rovnou k baru, kde barman sepisoval nabídku piv na obrovskou tabuli. Všiml si jeho pohledu a přikývl na pozdrav, lehce mu přitom cukly koutky. Ve tváři mu zůstával klidný, téměř nepřístupný výraz, ale vevnitř byl už v klidu, užíval si uvolněnou atmosféru a hudbu, co zněla z reproduktorů. Lucas pokrčil rameny hned po té, co se ho barman optal, zda si něco dá.* Je mi to jedno. *Objednal si, zatímco se letmo rozhlížel po sále. Číšníci v tradičních bavorských krojích pobíhali s půllitry plnými pěny a talíři klobás a Lucas si uvědomil, že dneska má podnik opravdu co dělat. Když mu barman přistrčil půllitr, vzal ho do ruky a s hlubokým nádechem se napil, přičemž si všiml prvních motorkářů, co právě dorazili a zajistili si stůl u stěny.*
*Bella pomalu dojedla klobásku, kterou dostala od jednoho z číšníků, za tu chvilku do sebe stihla hodit druhé pivo, ale...krígl i talíř zely prázdnotou...a tak se rozhodla začít bavit. Hudebníci už pomalu doladili nástroje a začínali hrát pěkně zvesela, jak se k tématu hodilo a tak se zvedla s tím, že si skočí na bar ještě pro jedno pivo a z respektu k zaměstnancům, co toho měli hodně s sebou vzala i nádobí.* Když dovolíte, *Nadhodila a lehce postrčila hřbetem ruky muže z něhož cítila nezaměnitelný pach trávy a taky vlkodlaka. Nicméně šla se sem bavit a mít vlkodlaka v cele by nemuselo dělat dobrotu, tak to prozatím odsunula na druhou kolej a lehce se kolem vyššího chlapíka zkusila protáhnout víc k baru, neb u něj bylo nejméně rušno prozatím. Ohlédne se po hluku, který způsobí mladý chlapec volající na jistou dívku a se zařinčením dá nádobí na bar, čím si získá pozornost obsluhy a rovnou si objedná další pivo ve veselé náladě, která se jí držela.*
*Ze špízu spíše uždibovala a sem tam upíjela z whiskey, občas se dala do řeči se štamgasty, co čekali u baru na své drinky - dokud se neozval halas a po chvíli dokonce její jméno. Ohlédne se, až si všimne Thierriho, chlapce, kterého znala spíše z večeří v podnicích, co byly více obchodního rázu a ona i mladý civil tam sedávali ještě jako děti prakticky. Jemně se usměje, kopne whiskey a vezme si talíř i s masem s sebou, protože Thierrimu to asi není divné, ale jí by bylo nekomfortní hulákat přes bar a další lidi. Už tak tady bylo dost hluku, kor jak začala hrát živá hudba. Dojde až k němu a kývne na jeho společnost.* Ahoj, Thierri. Vypadáš dost...naloženě. *Ušklíbne se pobaveně, když ho sklouzne pohledem, jakoby mohla odhadnout kolik toho vypil a nadzvedne obočí.* Něco slavíte? *Sklouzne pohledem spolu s verbálním, lepším, pozdravem i jeho společníky a na rtech si drží úsměv, u kterého po chvíli uždibne zase z masa a nabídne i Thierrimu.* Jinak piju whiskey, co ty? *Odpoví na dotaz, když si vybaví, že jí ho vlastně položil a nakloní se více k obsluze, aby si mohla objednat další drink a talíř dát na bar.*
*Lotty sa prešmietala davom, ktorý bol práve v bare a hľadala obeť, ktorej by mohla uradnúť pivo, pretože vedela, že jej by ho nikto nedal. Situácia sa jej naskytne, keď uvidí nejakého muža (THIERRI), ktorý je totálne na mol. Zoberie jedno pivo a pri jeho zavolaní na TRISS sa okamžite vyparí, keďže vie, že od nej by doslova dostala poriadneho spucu, za to čo robí. To práve nemala v pláne takže sa vyparila hneď ďalej Od THIERRIHO a trochu vrazí do HAWKA, ktorému sa ospravedlní.* Pardón, to som nechcela. *Pričom sa radšej rýchlo napije piva, ktoré jej moc nezachutí a zatvári sa, že je to fuj.*
*Zazubí sa na Triss keď sleduje ako sa premiestňuje bližšie k nemu. Ani si nevšimne, že z piatich pív na pulte, sú len štyri. O chvíľku prídu aj dve jeho kamarátky, ktoré odnesú tie zvyšné štyri aj s klobásmi.* Naložene? *Zopakuje a nakrčí nos. Vyvráti pohľad k stropu a na dve sekundy vyzerá, že premýšľa. Potom znova pozrie na Triss.* Čo je naložene? *Opýta sa nakoniec. Po jej otázke sa obzrie k svojej skupinke a zamračí sa.* Narodeniny? Asi... alebo... jedna z nich oslavuje negatívny tehotenský test... *Ohrnie hornú peru.* Asi je to oboje. To je treba osláviť nie? *Všimne si, že majú pivo, tak sa otočí, že si zoberie to svoje... ale tam nič.* /Chamtivci./ *Pomyslí si, pretože si myslí, že si ho zobrali ku stolu. Otočí sa späť k Triss.* Whiskey? Vadí mi na nej taká dymová pachuť. *Nahodí znechutenú grimasu ale potom sa usmeje.* Vlastne teraz nič. Aleee chcel som pivo. nejaké dobré. Nevieš aké som objednával? Máte nejaké írske pivo? *Opýta sa okoloidúceho čašníka. Ten prevráti očami a načapuje mu jedno. Thierri tak ako predtým zaplatí a potom sa otočí celým telom k Triss.* Čo si si dala? Vlastne mám tiež hlad. Kde máš kamarátov? *Zarazí sa a pozerá sa okolo nej ako keby hľadal nejakú jej spoločnosť.*
*Lucas stál u baru, když ho lehce postrčila loktem žena středního vzrůstu. Okamžitě zaregistroval pach vlkodlaka, který se mísil se silnou vůní piva a spálených klobás. Nevesele cukl koutkem do strany, jen co na ni pohlédl – v očích měl přimhouřený výraz a mírně zarudlé bělmo prozrazovalo, že účinky jointa z dřívějška ještě nevyprchaly. *Sorry. *Pronesl krátce a s ledovým klidem jí uhnul, aby se mohla protáhnout k baru. Zároveň si ji rychle prohlédl, ale nezůstával pohledem dlouho. Nebyl zrovna typ, co by se zdržoval pohledem na cizích, zvlášť pokud šlo o další vlkodlaky. Koutkem oka si však všiml, že na baru přistavila prázdný talíř a půllitr, očividně se tu zabydlela o něco dřív. V jejích očích zahlédl jiskru zábavy a veselí, které dnes večer prostoupilo celou hospodu, ale pro něj byly jen tichým doplňkem atmosféry. Vzal svůj půllitr, jemně ho přiklonil k ústům a napil se, pozoroval přitom přicházející hosty, kteří se dál tlačili dovnitř. Než se odvrátil k pivu, koutkem oka se ještě jednou podíval směrem k vlkodlačici, která si právě objednávala další rundu. Možná byla jen místní, co přišla na večerní akci, ale pro Lucase to znamenalo další známku toho, že to tady dnes bude trochu divočejší. S klidem se vrátil ke svému místu a dál se věnoval jen svému drinku a klidné konverzaci s barmanem, který sice od něj často odbíhal.*
*Po nejakom čase sa znova rozhodol zavýtať do spoločnosti a zrovna na jedno z podujatí, ktoré by si určite nenechal újsť. Na pivo si nájde čas kedykoľvek a vzhľadom na to, že teraz si može dať aj nejakú tú špecialitu, nenechá si to újsť. Zavíta teda do miestneho podniku názvom U Měsíce v úplňku, kde mali dnes poriadnu nálož pív. NA sebe mal tradične svoje obnosené šaty, v ktorých vyzerá akoby to mal z predošlej sezóny. zastaví sa u baru aby si objednal poriadny krígeľ, keď si začne prezerať osadnestvo. Pohľsd mu padne na známu tvár, vysokej brunety (MABEL), a tak sa vydá jej smerom.* Zdravím. *Pozdraví Bell a upozorní ju tak na seba. Pozdvihne svoj pohár na nemí prípitok.* Asi ani nemožem povedať, že by som bol prekvapený že ťa tu stretávam. *Pousmeje sa na ňu tým svojím lenivým úsmevom a zastrčí si jenu ruku do vrecka na nohaviciach.*
Myslela jsem tím v dobré náladě a opilý. *Zazubí se a pozvedne obočí.* Nejste na těhotenský test nějací mladí? *Zasměje se a potom kývne.* Jop, whiskey. *Na jeho dotaz pokroutí hlavou, to fakt netušila. Neslyšela jeho objednávku, jak jí zanikla v lomozu podniku a bavících se lidí přes hudbu.* Špíz. *Poukáže na meny, kde byl čistě kuřecí a vepřový.* Eeee...neukázal se, kámoš co mě tu pozval. Snad dojde, uvidíme. Hledáš, aby ses mohl věnovat kamarádům? Klidně půjdu.. *Nadhodí pobaveně a natáhne se pro jeho pivo a její whiskey a podá mu jeho pivo.* Tak nazdraví a slavte zodpovědně. *Mrkne na ně.*
*Poté co do něj CHARLOTTE vrazila a omluvila se jen kývnul a usmál se na ní.* V pořádku nic se nestalo. *Řekne a prohlídne si ji od shora dolů.* Nejsi nějak mladá na to aby jsi tu byla? Vypadáš max na šestnáct. Tohle je slavnost pro dospělé. *řekne a objedná 2 whiskey a 2 piva. Poté co mu to přistane tak podá pivo a whiskey Charlotte.* Tady a běž domů. Nikomu neříkej že jsem ti koupil alkohol. Nepotřebuji řešit problémy s policií. Hlavně bys měla problémy s policií i ty užij si zbytek večera.
*Pusou urobí dokonalé O keď pochopí význam slova.* Tak som potom naložený. *Povie a usmeje sa. Strelí pohľad ku spolužiakom. Prižmúri oči.* Technicky je nám všetkým cez dvadsať. Pokiaľ si ale pamätám, tak bol problém v tom, že spala s chalanom... ktorý nebol jej chalan. A ten jej chalan by mal byť budúci guvernér Floridy? A tak je asi rada, že nie je tehotná s predavačom hotdogov. *Prikývne.* Aj keď aký zmysel to vlastne má takto podvádzať niekoho? Však... je toľko chorôb. Ani to nie je bezpečné. *Nakrčí znechutene nos. Pozrie na menu keď naňho upozorní a chvíľu to tam lúšti. Ale písmenka už vidí trochu rozostrene. Pozrie späť na Triss.* Skôr mi príde divné, že si sama. Vždy mi prišlo, že máš veľa kamarátov a furt s niekym si. *Mykne plecom a trochu sa uchechtne.* Ale zas ani mi sme sa nikdy extra nebavili, okrem zdvorilých tém na počasie alebo ako ide škola. *Zamyslí sa.* Chodila si školy, nie? *Opýta sa, skutočne si nie je istý či si to pamätá dobre alebo zle. Zoberie si pivo a cinkne si s Triss.* To povedz tým dievčatám. Tie nemajú žiadne zábrany. Čo je dosť smutné. *Napije sa na chvíľu nakrčí nos, prehltne, pozrie na krígel ako keby ho hodnotil a potom mykne v akceptujúcom geste. Napije sa znova.*
*Sem tam si kontroluje vlkodlaka, kterého párkrát chytne, jak ji pozoruje. Nadzvedne obočí.* Líbí se ti snad, co vidíš, nebo odhaduješ hrozbu? *Ušklíbne se trochu rýpavě, nicméně potom jí dorazí pivo a chvilku na to se ozve hlas, který jí je povědomý a otočí se za civilem, který ta slova pronesl. Věnuje mu veselý úsměv.* Zdravíčko, ráda tě vidím. *Pozdraví nazpátek a pozvedne obočí.* Nejsi? V hospodě na pivě jsi mě ještě nezažil. *Zaksichtí se, ale sama mu pokyne pivem. Odhodí si před napitím vlasy z tváře a to tak šikovně, že prakticky cítí, jak jimi zasáhla vlkodlaka, kterého prve odstrkovala (LUCASE). Jen krátce se na něj podívá - vyhne se očím, aby neřešila dominanci, a pokyne mu omluvně pivem.* Sorry. *Nadhodí na to konto pouze jako podobně od předtím a otočí se zpátky k BENOVI.* Chceš se někam posadit? *Navrhne mu, že by se dostali pryč od baru, někam, kde se lépe uslyší.*
No jo, ale vieš ako sa hovorí, k polišom pivo rozhodne patrí, teda pivo a koblihy ale tu skor nejdeš niečo lepšie pod zub než je tá deravá šiška. *Zasmeje sa a ukáže na viedenske párky a maďarské klobásy.* Kľudne, máš niekde vip sekciu pre ženy v zbrani, alebo niečo nájdem? *Poobzerá sa okolo a hľadá volné miesto. Kúsok od nich sa práve jedno uvoľní a tak jej pokynie, nech ide prvá, ako slušná výchova jeho matky káže.*
Taky si myslím, že se to neoplácí. *Potvrdí a potom se zasměje.* Mám ráda i čas o samotě. A mám adoptovaného syna, takže tak často už se venku s kamarády netoulám. *Trhne rameny s úsměvem a potvrdí, že se moc nebavili, neměli ani moc jak, když jejich otcové něco probírali a oni si tam šoupali nohama a zábavou bylo nahánět jídlo po talíři.* Ano, střední jsem studovala vesměs hudbu. *Potvrdí a ušklíbne se.* Je musíš pohlídat. *Popíchne ho vesele a napije se whiskey.* Když už tu jsme, nechcete tančit? *Navrhne jinou aktivitu, než jen postávat na baru.*
*Lotty sa díva na muža a na jeho reakciu, len mykne pleciami, keďže on nemohol tušiť, koľko rokov môže mať. Nikto nemohol vedieť, či má šestnásť alebo dokonca aj dvadsať šesť, každý vyzerá na svoj vek inakšie.* Čo viete? Môžem mať dokonca aj tridsať a nemusím na to vyzerať. *Povie ironicky, takže jej bolo jedno ako to vyznie, pretože to bola pravda a síce nemala toľko, ale to sa on nemusí dozvedieť. Nepatrilo to k nemu a bola jej vec, či niekomu zdelí svoj vek alebo nie. Nemusela to hovoriť nikomu. Pozerá sa na neho, či mu preskočilo, keď jej kúpil drink, ale na to len mykne plecami.* /Darovanému koňovi na zuby nepozeraj./ *Pomyslí si a je jej vtipné, že to fakt urobil. Dopije pivo ktoré ukradla Thierrimu a vezme si teda od neho Whisky s pivom. Trochu cíti ako do nej prúdi alkohol a trochu začínala červenať, keďže s Alkoholom nemala skúsenosti.* Ste nezodpovedný dospelý, ale ďakujem. *Povie mu, pričom vyrazí do davu s pivom a Whisky, ktorú ochutnala a tá jej s hnusným pálivým pocitom skĺzla dolu krkom.* Fuj... *Povie, pretože to už jej viac chutilo pivo.*
*Jakmile CHARLOTTE vyrazí do davu rozhlédne se po okolí že by se také mohl specializovat. Nakonec však uvidí BENA a MABEL jak jdou k volnému místu a tak je rychle následuje aby je zastihl dřív než si sednou a rušil. Po nějaké chvíli je dožene a MABEL zaklepe na rameno.* Dobrý večer smím se přidat k vaší diskuzi? *Zeptá se a otočí se na BENA* Mé jméno je Hawk *Dodá a podá muži ruku*
*Zasměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* A taky hodně kávy a seznamování se. *Ušklíbne se a pak do něho lehce strčí.* To zase ne, pojďme něco najít. *Ušklíbne se a pivem mu pokyne do prostoru a směrem ke stolu.* Doufám, že umíš tančit, protože to tě nemine. *Zatrylkuje vesele do rytmu a zamíří na místo, které objevil. Zastaví ji v chůzi akorát poklepání na rameno a otočí se krátce na neznámého, který se k nim přihovořil. Povytáhne obočí a poté pokrčí rameny.* Pokud to mé společnosti nebude vadit. *Nadhodí a pohlédne při tom na BENA, aby rozhodl, zda chce trávit večer s HAWKEM, jak se mu neznámý představí a ji prakticky z tohoto představení vynechá. Vezme to tedy tak, že zatím může pokračovat k volnému stolu. Neelegantně si kecne na židli a zamručí nad pohodlím židle, ale rychle se vytáhne do sedu s rovnými zády, aby ji ráno nebolely.* Takže, jak pokračuje práce v zoo? Nějaké zajímavé události tam nebo v životě? *Nadhodí konverzačně a ztichne, aby mohl vyprávět o svém životě, zatímco upíjí další půllitr, který jí pomalu bude taky stoupat do hlavy. Rozhodně byla uvolněnější než minule. Snad to bylo atmosférou, snad tím, že tentokrát nemusela řešit žádnou práci a možná tím, že si k tomu dávala i ona piva tak rychle a celý den nic moc nejedla, protože nebyl čas. Pokud BEN odsouhlasil přítomnost HAWKA, tak se k nové společnosti otočí a chvíli ho studuje pohledem, zda jí bude povědomý, nebo zda je Hawk přezdívka, nějaké škodolibé jméno od rodičů, či příjmení.* Takže, HAWKu, co vás sem dneska přivedlo? *Nadhodí jednoduchou otázku.*
*Keď spomenie, že má syna tak vyvalí tie svoje modrasté oči. Vyzerá zhrozene a dosť komicky.* Syna? Nie si mladá na dieťa? *Skriví tvár do znechuteného výrazu.* Však vieš, plienky... plač... sliny. *Viditeľne ho strasie.* Fuj. *Zahundre len čo si predstaví nejaké slintajúce dieťa. Zakrúti hlavou ako keby tomu ani nemohol uveriť.* Tak potom som dobre vedel, že si niečo študovala. *Usmeje sa a napije sa. Už je dosť podťatý. Zamračí sa.* Prečo? Sú dospelé a predpokladá sa, že chápu ako funguje zodpovednosť. Určite je nejaká definícia zodpovednosti nie? Majú v Amerike nejakú občiansku náuku. Alebo niečo také. Tam by ich to mohli učiť. *Pohoršuje sa a keď skončí s týmto svojim výkladom tak sa napije. Pozrie na Triss a nadvihne obočie.* To je vtip nie? *Povie jej na výzvu k tanci. Dvihne trochu ľavú nohu a zaťuká si na miesto kde má voperovanú kovovú platničku.* Ja si nezatancujem ešte pekne dlho ale díííky, že si mi to takto šplechla do ksichtu. Hej! *Húkne na barmana.* Ešte jedno, potrebuje spláchnuť hnusnú pachuť... zo seba celého. *Dopije zvyšok piva a čaká na druhé. Mračí sa a vlastne možno trochu vyzerá aj nešťastne.*
Takže zoznamovanie a káva... *Usmeje sa a rýchle doda čo mu k tomu aké prvé skrslo v hlave.* To ako na okresku a s putami na rukách? *Prehodí vtipne, pretože on si v mladosti takto pokecal s hodne polišmi a vždy to obsahovalo putá na jeho strane a na strane policajta káva a otázky.* Jasné, pravidelne chodím na hodiny tanca do tanečného štúdia SpongeBob a Patrika. *Prehodí na otázku o tanci a radšej si nechá pre seba že ho mama nútila do spoločenských tancov v rámci cirkevného spolku.* /To boli časy, a kopec po prstoch od rovesníčok./ *Sleduje ju k stolu a popri tom sa k nim pridá spoločnosť.* Som Ben, *podá chlapovi ruku na znak zoznámenia a kamarátsky mu prehodí ruku okolo ramien.* Kľudne sa pridaj kamarát. *A akoby sa nič nestalo pokračuje v načatej koncerzácii s Bell.* Práca beží ako má. Blíži sa zima, takže niektoré zvieratá potrebujú výtvorit vhodné podmienky vo vnútorných vybehoch, ale zas nám to dáva priestor, trochu prečesať výbehy vonku a trochu tomu dať nový vzhľad. Minulý týždeň sa mi podarilo dostať z ulice pitbula. Našiel som jednu pani čo si ich berie k sebe. Zaobstará im zdravotnú starostlivosť a nájde im rodinu. Takže to beriem ako fajn úspech. *Rozpoveda sa o práci a svojom koníčku záchrancu zvierat, keď si to i pohodlie u stola a popíja pritom pivo. Dáva však priestor i svojej spoločnosti a novému známemu aby v tom kecaní nebol sám.*
*Zasměje se* Dík brácho. *Odpoví mu a následuje je ke stolu. Poslouchá konverzaci mezi BENem a MABEL. Jak však BEN domluví a žena ho osloví podívá se na MABEL.* No to víte je už dlouho co jsem byl na chlastací akci. Práce je spoustu a tak se potřebuji odreagovat a taky zapomenout na smrt mého kamaráda. *Řekne a vydechne* To mi připomíná kde jsou mé způsoby ještě jsem nepochytil vaše jméno. *Vzpomene si a podá ruku MABEL.* Tak se omlouvám. Jsem Hawk.
Ne, to ne...je to teenager, to je snad ještě složitější. *Prohrábne si vlasy a pokývne, že skutečně studovala a zasměje se.* To kamarádi dělají. *Nadhodí a zmateně zvedne obočí a prohlédne si jeho společnost.* Proč ne? *Zeptá se stále zmateně, neb jestli v tom byl dvojsmysl, tak jej nepostřehla. Nechá jej si objednat další pivo, sama dopije svou whiskey a projede si vlasy lehce prsty. Stejně jako on si objedná a posadí se na uvolněnou barovou stoličku, ze které někdo odešel.* Klidně se jděte bavit. *Prohlásí pobaveně.*
To doufám, že ne. *Zasměje se a potom ještě víc.* Doufám, že umíš tančit lépe, než Spongebob a Patrik. *Uchechtne se a když BEN vezme HAWKa kolem ramen a poslouchá o BENově životě. Zachraňoval a staral se, jen více o zvířata, ale bylo to milé.* Je to úspěch, v útulcích to pro ně nutně nekončí nejlépe. Dostal nějaký domov a snad dobrý. *Pousměje se a pak se ohlédne k HAWKovi a jakmile jí odpoví, tak pozvedne obočí.* Co se mu stalo? *Nadhodí a začne jí šrotovat v hlavě, zda Hawka nezná třeba z výslechu nebo nějakého případu.* Bella. *Prohodí a stiskne mu ruku. Pak se stáhne a pokyne mu sklenicí piva, kterou si ze zvyku průběžně zakrývala rukou, aby v ní neskončila nevítaná látka.*
*Sedí u piva a počúva čo rozpráva Hawk a hodí to na neho dosť melancholickú náladu. * No tak to úprimnú sústrasť. *Popláca ho po ramene.* /Snáď tu dnes nebude pohrebná nálada./ * Vážne sa mu dnes nechce baviť o smrti a pohrebe a podobne depresívnych veciach. Chápe, že medzi ľuďmi sa nesú i také témy, ale on je skôr za rozptýlenie než spomínanie nad tým čo bolo a čo mohlo byť.* Takto... Veci sa dejú z nejakého dôvodu. Či už o to stojíme alebo nie. Ak to chceme zmeniť, musíme pre to niečo spraviť.
*Nad MABELinou otázkou se po ní ohlédne* Slyšeli jste o tom podpálení baru. Byl tam zrovna když ti idioti to podpálili. Doufám že je postihne trest jaký si zaslouží. Já tam byl taky ale naštěstí jsem vyvázl. *Řekne a poté co se MABEL představí se otočí na BENa* Děkuji ale dost o tomhle pojďme se bavit o něčem veselejším. Přece jen jsme na slavnosti a tady by se to řešit nemělo. *Řekne a objedná si konečně pivo. Jak mu dorazí jen ho nadzvedne a řekne.* Na zdraví.
Teenager? *Zahundre nahlas a podmračeno na ňu pozerá.* Takže si pestúnka. To je pekné. *Povie veľmi zdvorilostne a pri tom sa tvári ako keby ho Triss nútila zjesť brokolicovú polievku. Pár ľudí pozná čo si adoptovali deti, ale vždy to bolo výhradne dieťa. Ideálne malé.* /Kto by si adoptoval adolescenta? Ja by som neadoptoval ani sám seba a to som bol takmer bezproblémový pubertiak./ *Znova ohrnie hornú peru.* Stačí keď im podržím hlavu nad hajzlom, keď budú grcať. Ich zlé životné rozhodnutia ohľadom výberu partnerov si vypočujem zajtra pri raňajkách. /A ak skončia znova u mňa tak tie raňajky budem aj robiť. Možno by som ich mohol objednať... im by stačil aj McDonald./ *Zamyslí sa nad tým ako by mohol odbiť nevyžiadaných strávnikov následujúci deň. Pri spomenutí tanca mu ale klesne nálada. Prebodne Triss pohľadom a chvíľu na ňu mlčky pozerá. Tak nejak hodnotí, či si z neho robí srandu.* /Tak sa asi drby nešíria tak rýchlo.../ *Zauvažuje nakoniec a svoj hnevlivý pohľad zmierni. Uzná, že nie je teda objektom vtipu.* Zlomil som si nohu. Teda... *Zamyslí sa.*... zlomil mi ju jeden cyklista. Dúfam aspoň, že mal poriadnu osmičku na kolese! *Zakričí nahnevano a buchne s kríglom o bar.* Fyzioleran....fyziotrepa...fyzio...tera, peut... *vydoluje zo seba komplikované slovo*... povedal, že tanec nie. Zatiaľ len naťahujem svaly a šľachy. *Dvihne pivo honosne do vzduchu ako keby predniesol najposvätnejšiu vec. Pozrie na Triss.* Takže Triss... čo nové si vlastne teraz natočilo? Dá sa to aspoň pozerať?
*Tak o tom slyšela, jistě. Odtud jí snad přišel povědomý, nicméně s jistotou to tvrdit nemohla. Také se mohli minout v obchodu, dopravě, metru, klubu...skoro kdekoliv. New York byl velký, ale ne nekonečný, aby tu nebyla šance se minout a jako polda měla paměť vycvičenou, aby si pamatovala detaily nebo jí uvízly obličeje v paměti.* Jasně, souhlasím, dneska se slaví. Takže pánové...jakto, že nemáte kostýmek hezky jako obsluha? Určitě by vám slušel. *Popíchne je vesele a jakmile HAWKOVI dojde pivo, tak si s ním i BENEM pokud se připojí tentokrát cinkne vrchem, spodkem a pak ještě o stůl, než si krígl přiloží ke rtům a zhluboka se napije.* BENE, za chvilku mám dopito, doufám, že mi z tance nevycouváš. *Ušklíbne se na civila a rozverně na něj mrkne s předchozím veselím, jak opustili vážné téma.*
/Nepočul a asi som aj rád. Pretože denníky a tyždenniky sú plné týchto poplašných negatívnych správ./ Kostým som nechal doma, keďže ho čaká víkendové pranie. *Zavtipkuje a priťukne si s oboma.* Ale tanec ti rád venujem aj bez svojho jodlerského kroja. *Skrine pred ňou svojim imaginárny klobúkom a zameria svoju zvedavú pozornosť na Hawka. * Čomu sa vlastne venuješ, keď nepopijaš v baroch s tak úžasne príťažlivou spoločnosťou... *Odmlčí sa a pozrie na Bell,* sorry Bell, *vsunie do vety, a znova sa zažíva na Hawka,* ako som ja? *Dokončí a začne sa smiať. Snaží sa u Bell pôsobiť kamarátsky pretože na neho pôsobí skôr ako žena, ktorá nehľadá nič viac, a tak ju nechce natlačiť do nepríjemnej situácie.* Tak ma napadlo... Máte v živote nejakú najväčšiu blbosť čo ste v živote vyviedli? Ako, totálny trapas a hanba na tri životy?
Tak. *Souhlasí a tím téma uzavře, načež se skepticky podívá na rozjeté společnice THIERRIHO.* Tak snad to do rána zvládnou. *Nadhodí a potom zvážní když se zamračí a pal vytřeští oči.* Dios! A jsi už vpořádku? Bolí tě to ještě? Chceš si sednout? *Vychrlí na něj a začne zkoumat, zda pozná kterou nohu měl zraněnou. Po chvíli si vzpomene na svou whiskey, kterou si objednávala, nicméně kvůli mnoha objednávkám si musí objednat znovu. Za chvilku ji dostane i s ledem a napije se.* Pár seriálů ale spíš menší vedlejší role nebo jako komparz, pak prequel k Harrymu Potterovi - Pobertové, a nejnovější je asi live action Malé mořské vily. *Odpoví a pokyne mu skleničkou a napije se.*
Určite. *Pozrie ku stolu kde už to jedna jeho kamarátka okato rozbaluje na chalana pri vedľajšom stole. Prevráti očami keď vidí, že to nie je ten najfešnejší chalan.* Nič neporazí trio bohatých vysokoškoláčok. *Zahundre a zapije to. Keď prizná zlomeninu tak sa chce znova napiť, keď už máva s pohárom vo vzduchu, lenže Triss vykríkne a on sa takmer zľakne. Mykne sa a trochu vyľakano na ňu pozrie.* Preboha, Meritriss, ukľudni sa. To ja som tu ten kripel, ja by som mal jančiť. A navyše vidíš, že som tu, stojím, pijem... takže som asi okej. *Povie a napije sa. Pozerá, že to pivo mu nejak rýchlo ubúda.* /Možno by som mal zvolniť tempo./ *Napadne mu a pozrie na Triss.* To ešte niekoho baví ten Harry Potter? *Dorazí pivo a požiada o ďalšie.*
Já mám na sobě alespoň tradiční oblečení takže jsem spokojený že jsem našel alespoň tohle. Normálně se totiž oblékám do saka. *Odpoví a poslouchá výmluvu BENa, kterého jak se dozvěděl čeká praní.* Co že pereš? Manželka? *Řekne poté co si ťuknou.* Pozor tady se bude tančit jo? *Usměje se a drbne loktem do BENa. Nad jeho otázkou zrovna pil a když mu přišla málem vyprskl celé pivo.* No jak to říct... Moje práce je dost nebezpečná. Není moc fajn ji zmiňovat. Ale abych to řekl docela tak asi obchodník a podnikatel. Ještě mám vystudovaného psychologa. *odpoví* Čemu se směješ? *Zvedné obočí.* Tak mi si řekneme co děláme a Bell nám nic neřekne jo? Co děláš ty Bell? *Zeptá se jí. Nad otázkou Bena jen poté mrknul.* Jasně že mám. Kdo by neměl?
Divil by ses. *Zasměje se na poznámku o školačkách a potom zamrká. Asi skrz hudbu zvýšila neúmyslně hlas...kdo ví.* To neznamená, že po delší zátěži tě ta noha nebolí. *Vypíchne a pak se usměje.* Jo, pořád to má dost fvelkou fanouškovskou základnu. *Našpulí pobaveně rty a napije se. Nicméně, Zvedne skleničku.* Jdu si zatančit, tak se bav. *Ušklíbne se pobaveně a zamíří na parket, kde se nějak společně začínali šrotit lidé, co v opilosti neměli problém tančit dohromady a tak se prostě zapojila, pokud ji nikdo a nic nezastavilo.*
*Zazubí se na oba chlapce s jejich výmluvou a svoje černé šaty nekomentuje. Usměje se na BENA, když odsouhlasení tanec a otočí se ještě zpátky ke společnosti a odfrkne si s úsměvem.* To se ještě uvidí jak přitažlivá společnost jsi. *Rýpne si zvesela se smíchem nazpátek, načež odpoví HAWKOVI.* Řekněme, že se dost zblízka potkávám s mrtvolami. *Nadhodí tajemně, protože to mohlo znamenat mnoho věcí ne jen práci u policie, kterou teď s někým kdo to neví nechtěla probírat. Ostatní většinou mění chování, když ví, že jsou ve společnosti policisty. Nakonec nevinně mrkne a trhne lehce rameny u BENOVA dotazu.* Ale jo, hádám se něco najde, ale z hlavy si teď asi na nic nevzpomenu. *Ušklíbne se.* /A to na co si vzpomenu jsou spíše záležitosti podsvěta a bez nich by to nedávalo smysl.../ *Dodá si v mysli.* Možná tak když jsem jako dítě chodila na balet, tak jsem si kopla sama u jednoho vystoupení do brady. Malé dítě to před publikem sebere. *Ušklíbne se.* Ale obvykle mi trapasy působí sestry. *Ušklíbne se a pak dopije.* Tanec? *Navrhne BENOVI, který jí s ním souhlasil.*
Ne bn. Ja som šťastne slobodný. *Oboznámi so svojou situáciou Hawka a pokračuje.* Mnoho žien sa snažilo skúsiť život, ktorý žijem ale zatiaľ žiadnej nevyhovoval. /Nie každá si zvykne na domáce zvieratá v podobe hydiny, a ešte k tomu život na vode./ * Objednané si ďalšie pivo a pokračuje v príjemnej konverzácii.* Keď sa to tak vezme, každá práca nesie so sebou určité nebezpečenstvo. Zober si čo musí prežívať taký predavač... Kľudne si žije svoj život, zrazu príde nímand čo potrebuje prachy a bum prask, toto je prepad... *Rozhovorí sa a pri tom predvádza lupiča ako u šarád.* Hmm, smutný príbeh malej nádejnej baletky... *Okomentuje so zvesenymi kútikmi úst Bellin príbeh a pokrytí hlavou. * To ja som raz vysel najatý z okna. Už neviem ako vysoko to bolo, ale predstav si že chodíš s holkou, máte tretie rande a ona ťa pozve k sebe... Len sa akosi zabudne zmieniť, že má muža a ten chodí na služobky .. takže ten večer nečakane príde domov, a v tedy na mňa len vybalí: "to je môj manžel, rcyhlot vylezú oknom". V tej sekunde som ani nemyslel a spravil čo vravela... Povedzme, zednu ma dostali dve babičky z bytu pod ňou, pretože sa im v okne mihali moje holé nohy... Proste adrenalín, stud až na zadku a opečovávanie babičkami... *Zverí sa so svojím trapasom, keď ho Bell pozve na parket.* Jasné. *Pôda jej ruku ponad stol a vytiahne ju na nohy.* K vašim službám madam. Kľudne si predstavuj že som tyč okolo ktorej sa môžeš krútiť. *Pekné na ňu v žartovnom tóne a zatiahne ju do davu.*
*Nejakú chvíľu sa zdržiavala medzi ľuďmi, pričom dopila Whisky od muža a potom pila pivo. Tým, že ešte nikdy alkohol nemala, tak sa to celkom rýchlo skomplikovalo a ona bola celkom pripitá, ale stále dostatočne vnímala. Nejakou náhodou sa jej zase podarilo dostať ku THIERRImu, pričom tam už Triss nebola, čo bola pre ňu záchrana, keďže opitú by ju rozhodne vidieť nechcela. Radšej sa jej vyhýbala, pretože to by bola katastrofa a rozhodne by si vypočula miesto jednej tri prednášky, pretože by sa o tom dozvedel nielen Sebastian, Triss ale aj Caleb, takže sa tomu veľmi rada vyhne.* Auu... *Povie keď do nej niekto veľmi tvrdo strčí a ona skoro spadne na THIERRiHo.*
*Zakrúti hlavou. On sa už málo čomu čuduje. Mykne plecom, keď Triss pokračuje o tom, že ho môže noha bolieť. Bolí ho. Ale nohu musí zaťažovať a už nemieni promenádovať sa s barlami. Ohrnie hornú peru.* Abraka dabra. *Povie a napije sa piva. Bez toho, aby Triss venoval pohľad, jej zamáva rukou. Aj keď to skôr vyzerá ako keby ju odháňal.* Kde tu máte záchody? *Opýta sa lebo vypil značné množstvo tekutín, ktoré sa pýtajú von. Keď mu obsluha ukáže smer tak sa napije a otočí. A v tom skoro naňho spadne LOTTIE. Thierri ako to nečaká a ešte aj v podguráženom stave... uhne bokom, aby naňho nespadla.* Uf, to bolo tesne.
*Mírně znervózní. Má podezření že BELL je u policie. A jde také vidět že nervózní je. Poté však jen popíjí a poslouchá ostatní. Když však jdou tančit hawk jen na ně kouká a nic nedělá.*
*To že skoro spadla nebola náhoda, keďže ten podgurážený človek sa do nej hneď pustil, že mu stála v ceste, ale to nemalo cenu riešiť. Hlavne na ňu vytiahol zapaľovač, ktorý mohol zhasnúť len po uzavretí viečka. Začal jej šibrinkovať s ním pred očami a jej to nedalo, tak mu z ruky vytrhla, pričom ho hodila do zadu. Netušila ale, že Barový pult bol práve na tom mieste, kde dopadol a že bol doslova poliatý alkoholom. Takže celý barový pult behom okamžiku zahalil oheň za čo mohla práve ona. Strčí do toho muža, aby ho od seba dostala a chce sa ospravedlniť Thierrimu, lenže keď uvidí barový pult v plameňoch, tak zanadáva.* A do prdele. Že som to nebola ja? *Nevie, ako inakšie má reagovať a či sa snažiť ho nejak zachrániť. Alebo sa začať smiať, že zase niečo podpálila.*
*Zamračí sa na debila, ktorý sa pustí do toho nebohého dievčaťa (LOTTIE). Keď na ňu vytiahne zapaľovač tak sa uchechtne.* /Vážne? Kebyže vytiahne nôž dobre ale zapaľovač je nejaká vyhrážka? Ale vlastne keď už ho vytiahol.../ *Prešmátra si vrecká mikiny a nájde krabičku cigariet, ktoré si uňho odložil spolužiak. Vraj aby ich nevyfajčil naraz. Inokedy by vytiahol jointa ale toho práve dnes pri sebe nemá.* Hej... mohol... *Začne na toho týpka a chce sa teda nejako slušne vložiť do hádky, medzi prstami drží cigaretu. Ale zapaľovač zrazu letí vzduchom a skončí na bare poliatom alkoholom. Ten vzbĺkne ako fakľa poliata benzínom. Vyvalí oči. Pozrie na Lotty.* Nie, čo si. Bol to jeho zapaľovač! *Ukáže na týpka čo sa Lotty vyhrážal. Ten začne nadávať aj na Thierriho.* Ale keď už tu horí. *Mykne Thierri plecom a otočí sa k ohňu, takže nevidí, že týpek berie krígel piva a hodí ho po ňom. Našťastie sa Thierri zohne s cigaretou v puse, aby si pripálil o bar a tak mu ten krígel preletí nad hlavou. Ani to nepostrehne. Narovná sa a pozrie na Lotty.* Čo piješ?
*Pozrie sa na Thierriho a vyprskne smiechom, keďže povedal, že to bol jeho zapaľovač. Tak tým to musela uznať, že má pravdu, ale predsa len ona ho odhodila na ten pult. Takže aj jej vina to viacmenej. Ale hádať sa nemieni.* To je vlastne pravda. Takže je to vcajku. *Povie a skoro vybuchne smiechom, keď vidí ako si Thierri zapaľuje cigaretu na tom ohni, ktorý založila. Nestihne ani zareagovať, keď uvidí ako ten chlap berie krígeľ a hodí ho po Thierrim, lenže ako je opitý, tak samozrejme minie. Miesto toho aby zasiahol Thierriho, tak dopadne na rožhavený bar a roztriešti sa na kúsky, pričom sklo zasiahne troch motorkárov, čo sa tam prišli. Počuť barom ich nasraný výkrik.* To ktorý debil hodil, ten krígel!! *A začnú hľadať vinníka. Lotty sa radšej pozrie na Thierriho, aby mu povedala.* Pivo. Ale asi sme rozpútali peklo. *Pričom kútikom oka postriehne, že sa ich smerom práve rútia motorkári a bola ich celá kopa.*
*Potiahne si z cigarety a vyfúkne dym.* /Fuj, hnusne chutí ta cigareta./ *Zamračí sa na ňu ale potiahne si znova. Pozrie sa na kričajúcich motorkárov a potom na Lotty. Všimne si, že dosť veľa ľudí pri bare stíchlo.* Ale čo si. Peklo vyzerá inak. /Vyzerá ako keď sa grcajúce modelky bijú o jeden záchod./ *Ukáže na chlapa, čo sa Lotty vyhrážal zapaľovačom. Zhodou okolností je to ten istý čo ten krígel hodil.* On to hodil! A ešte povedal, že motorkári sú buzny! *Zakričí a ustúpi motorkárom z cesty, pritom čapne aj Lottiin rukáv a stiahne ju bokom od nich. Chlap, ktorý ten pohár hodil zbledol a začne niečo koktať. Medzitým obsluha nejako uhasí bar, ale miesto ohňa im tam na všetky poháre pristane chlap a značína s poriadna bitka.* Asi už to tu nie je bezpečné. *Povie Thierri Lotty a prikrčí sa keď nad ním preletí ďalší pohár.*
BAR ZAČAL HORIEŤ ALE PERSONÁL HO UHASIL. TERAZ SA ALE ZAČALI ĽUDIA PRI BARE BIŤ A LIETAJÚ PRI TOM POHÁRE. TAKŽE SI DÁVAJTE POZOR.
*Triss se po vypuknutí rvačky stáhne dál od parketu a sleduje, zda je třeba někde pomoci a podobně, nicméně zdá se, že nikdo není zraněný. Dokud nezačnou létat sklenice. To se dokonce stáhne ještě více a sleduje okolí. Kdyby to chtěla zastavit, asi nezvládne úmyslně přímět všechny, taky tady mohli být poddsvěťané, kterým nechtěla do mysli zasahovat. Pokusí se zahlédnout, zda se někdo je ochotný chopit klidnění situace jinak, protože kdyby někoho uklidnila, mohl by pak dostat kvůli ní pěstí nebo pohárem, kterému by se jinak vyhnul. Strhne k sobě jednu z číšnic, když si povšimne kriglu, který jak se zdálo letěl jejich směrem a i kdyby ne přímo na ně, tak střepy je zasáhnout stále mohly. Ruku bezděčně zvedne, aby si kryla krk a hlavu a odvrátí obličej. Pár střepů však stejně ji i číšnici zasáhne do noh, až Triss vyjekne.*
*Povytáhne obočí, když BEN zmíní něco z jeho osobního života, ale nijak to nekomentuje, jen odkýve jeho další slova a uchechtne se u okomentování její historky. Pak se však rozesměje.* A byly holé jen nohy nebo i oblast mezi nima? *Popíchne ho trochu škodolibě, načež se nechá vytáhnout na nohy, a kdyby se už neminuli, tak se krátce rozloučí s HAWKem, načež lehce strčí BENa do žeber za ten vtípek.* Hele na "sexy šlapka policistku" máš nesprávnou osobu. *Ušklíbne se, ale když si najde místo otočí se k němu čelem, aby se ho zachytila a mohli si zatančit. Snad by i začala nějakou konverzaci v přátelském duchu, kdyby nezačaly problémy počínající blafnutím baru a poté letícíma skleničkama. Instinktivně se přikrčí, ale potom se BENovi krátce omluví a skrz osazenstvo se propracuje k místu, kde byla živá hudba, aby si uzmula mikrofon.* DOST! VŠICHNI SE UKLIDNĚTE, JESTLI CHCETE, ABY VEČER JEŠTĚ POKRAČOVAL! URČITĚ NIKDO NECHCETE NA KRKU OD PODNIKU ŽALOBU ZA NIČENÍ MAJETKU! *Promluví dost rázným, zvýšeným tonem, kterým nedovolovala námitky. V očích se jí snad z odrazu rozhoupaného světla zlatě zaleskne, nicméně Bell ani nepřimhouří oči, jen všechny probodává pohledem a hlídá si, aby sklenička neletěla i jejím směrem. Pohledem se pokouší vyzvat obsluhu, aby se do klidnění zapojila, než se to znovu rozjede a ona bude muset volat policejní posily, jinak by nedělalo dobrotu - pokud by se na to přišlo, že nezasáhla, ale byla zde.*
To je irelevantné vaša crihodnosť. *Začne sa smiať a vedie ju na pomyselný parket medzi ľudí.* Takže sa tam medzi vami nejaká taká nájde? *Žartuje ďalej a keď už sa schyľuje k tancu, nestihne na ňu ani položiť ruky a barom sa nesie rozruch.* / Jéjda, čo sa to tam robí?/ * Poobzerať sa a vidí bitku u baru do ktorej sa pomaly pridávajú ďalší podgurážený ľudia. Bar sa na pár chvíľ ocitá v plameňoch a jeho spoločnosť sa vyparí. Teda až do momentu kým nezačuje jej hlas z reprákov.* /Ok, z toho ide trochu rešpekt. Ale čo to...* Sleduje ako sa jej v očiach mihol podivný desivý záblesk a jemu prešiel mráz po chrbte. Ľudia sa začali kľudniť a personál sa dal do upratovania chaosu po požiari a bitke.* Tak to bolo... *Začal keď sa k nemu opäť pripojila Bell a nevedel ako pokračovať.* Chvíľu z teba vyžarovala energia ako z masového vraha v tmavej uličke za opustenou budovou. *Povie jej mierne s úškrnom aby odľahčil atmosféru ale myslel to zcela vážne.*
*Lucas stál u baru, když chaos nabral obrátky. Lucas instinktivně zakryl rukou své pivo, aby se vyhnul letícím střepům. Ucítil pár ostrých řezů na zápěstí a lokti, ale nijak to neřešil. Plameny byly uhašeny, ale vzduch byl stále hustý kouřem a napětím. Namísto paniky však vytáhl krabičku s cigaretami a zapálil si o žhavý kus ohořelého nábytku cigaretu. Zhluboka si potáhl z cigarety a sledoval, jak kolem něj začínají létat poháry. S rychlým reflexem uhnul jedné sklenici, která proletěla kolem jeho hlavy a roztříštila se o zeď za ním. Zavrčel potichu pro sebe – večer měl být jednoduchý, bez takových scén. V místnosti se náhle rozlehl mocný hlas nějaké ženy u mikrofonu. Lucas zvedl obočí a zaměřil se na ženu, která vypadala, že si dokáže sjednat pořádek i mezi těmi nejzuřivějšími rváči. Její zlatý záblesk v očích ho přiměl zpozornět; rozpoznal už dříve, že tahle není žádný obyčejný návštěvník. */Vlčice možná s dost vysokým postavením na to, aby si získala takový respekt./ *Zvedl zbylé poháry ze stolu a přesunul se o něco dál od epicentra konfliktu. Jak se lidé postupně začali uklidňovat, on sám si nechtěl přidělávat problémy, ale v koutku duše se připravoval, kdyby bylo nutné zasáhnout nebo se bránit. Rychle si ještě jednou přejel očima zklidněný dav, jen aby se ujistil, že se situace opravdu zklidnila. Koutkem oka pohlédl zpět na ženu u mikrofonu, která mezitím odložila mikrofon a vypadala, že celou situaci zvládá s ledovým klidem. Natáhl se pro čistý ubrousek a otřel si zápěstí od krve. Nechtěl, aby se rvačka znovu rozhořela, a doufal, že aspoň to pivo si bude moct v klidu dopít.*
*Keď sa rozpúta bitka a všade lieta sklo, tak vie že teraz je to pre ňu koniec. Nemieni sa nechať chytiť a zabásnuť, ako to bolo v minulosti, aj keď za nič nikdy nemohla. Za toto moc Thierrimu nepoďakuje, keďže to ešte viac vyprovokoval on.* Myslíš? *Opýta sa ho, keď jej povie, že asi to tu bezpené nie je. Ako keby to nevedela. Bohužiaľ ku jej smole, bola zatlačená ku stene, takže keď jej sa sklo roztrieštilo blízko jej tváre, tak ju porezalo. Siahne si na tvár a trochu sykne, pričom vie, že tu už ani minútu nezostane.* Ja padám. Problémy nechcem mať. A ty by si mal tiež. *Povie mu a cez dav sa radšej snaží dostať von. Na chvíľu mu zamáva, pričom sa vyrúti von do ulice, aby sa čím skôr dostala do inštitútu.* To bol teda večer. *Povie si pre seba, pričom vytiahne stéle a temnej uličke si nakreslí runu iratze, keďže nemienila prísť do inštitútu zranena. Potom si z tváre zotrie krv a vydá sa naspäť do inštitútu.*
*Mykne plecom a dofajčí cigaretu. V tom hurvajsu sa len otočí a zahasí ohorok o mokrý bar, pričom si to nikto ani nevšimne. Lotty zamáva na rozlúčku a prikrčí sa keď znova okolo neho niečo preletí.* /No, možno je čas sa zdekovať. A asi si odskočím na roh ulice lebo k záchodom sa nedostanem./ *Keď sa mikrofónu chopí nejaká žena a upokojí situáciu tak si zívne. Nečakal, že sa to takto rýchlo ukľudní. Vlastne je z toho trochu sklamaný, že sa takí veľkí bitkári nechali ľahko upratať.* Ideme! Roger dostal do držky. *Povie mu kamoška keď k nemu príde. Na výber mu ani nedá, chytí ho za ruku a doslova ho odvlečie pred podnik. Keď uvidí krvavého kamaráta tak dvihne najskôr obočie hore... a potom sa predkloní a začne vracať. Až keď upokojí svoj žalúdok a kamošky odpracú krvavého kamaráta, nastúpi do taxíku a ide domov.*
*Když situaci uklidní vlkodlačice, tak se konečně přestane rozhlížet, aby viděla případné létající flašky a sedne si, aby si zkontrolovala ranky, ale poté zaplatí a vydá se domů uberem, který si objedná.*
*Bella počkala až se situace uklidní a potom až se vrátí k BENovi.* Vpohodě? *Zeptá se a potom si prohrábne vlasy.* Možná vypadneme. Stejně mám odpoledne směnu, tak ať se vyspím. *Nadhodí.* Část cesty můžeme jít spolu, ale hádám se nám stejně rozdělí. *Uchechtne se.* Tanec si vynahradíme jindy. *Pousměje se a pokud souhlasí, tak zamíří pomalu ven.*
*Hudba stále duněla a na baru se kupily nové objednávky. Sám si dopřával poslední doušky svého piva, když si všiml barmana, který se ohlížel kolem s lehce unaveným, ale zvídavým výrazem. Upozornil na sebe lehkým pokývnutím hlavy. Když se barman přiblížil a podíval se na něj se zájmem, Lucas tiše přikývl, rukou nenápadně sáhl do kapsy a přisunul k němu menší zabalený balíček, z části ukrytý pod dlaní.* Hele, na horší večery. *Pronesl Lucas tiše, oči stále klidně sklopené na bar, aby nevzbudil pozornost ostatních. Všiml si, jak barman bez velkých gest přebírá balíček a uklízí ho pod pult, zatímco krátce přikývne na znamení díků. Lucasovi neušlo, že barman vypadá trochu vyčerpaně – evidentně byl dneškem vyčerpaný stejně jako on. Lucas se pousmál, když barman něco zamumlal na znamení díku. Věděl, že večer bude pro místní personál dlouhý. Hodil barmanovi letmý pohled, narovnal se a odrazil od baru s posledním letmým mávnutím. *Držte se, chlapi. *Pronesl s nádechem ironie a plynule se vydal ke dveřím, obratně se proplétaje mezi hloučky hostů. Jakmile vystoupil ven do nočního vzduchu, nadechl se s úlevou, vnímal tíhu večera, která s každým krokem mizela v dálce.*
*Len sa uchechtne a prehodí nad tým rukou.* To je v pohode. Možno ťa niekedy prídem vypýtať z práce. *Všetko to zľahčuje.* Aj tak to tu už zostane také utlmené. *Popiše atmosféru v podniku a vráti sa k stolu pre svoj kabát alá bezdomovec.* Tak môžeme ísť, madam. * Pokynie k Bell a vydá sa na odchod z baru, smer domov.*
Budu se těšit. *Ušklíbne se a ujistí se, že má zaplaceno, i za Bena pokud náhodou neplatil, a poté bar opustí spolu s ním, dokud se jejich cesty nerozdělí, aby se každý dostal k sobě.*
*Hawk se rozhodl po dlouhé době zajít do nějakého baru. Šel tedy večer okolo 22. hodiny a zrovna se po městě procházel. Na sobě měl oblek na míru. Takže krásné černé sako a červenou kravatu. Jak se prochází po nějaké době uslyší hudbu a tak se rozhodne ke zdroji zamířit s vírou že je to bar a taky že byl. Konečně po nějaké době tedy do něj vchází a zamíří rovnou k barmance objednat si nějaký dobrý drink.* Dobrý večer poprosím martini protřepat nemíchat. *objedná si a sleduje své okolí zatímco mu připravují drink*
*Po dlouhé službě co si Charlie odpracovala v nemocnici se rozhodla, že si půjde trochu vyrazit. Nevěděla moc ještě kde co je, tak se procházela. Na sobě měla červené úplé šaty zhruba do půli stehen a červené lodičky. Vlasy natočené kulmou volně spadené přes záda. Zapadla do nějakého náhodného baru, ze kterého se ozývala hudba. Šla k baru si objednat a postavila nebo posadila se vedle mladíka v obleku.* Dobrý večer, jednu whiskey, prosím.* Poprosila s úsměvem a čekala na výdej. Mezitím si jedním okem prohléhla muže vedle sebe.* /mhmm.. Pohledný./
*po nějaké chvíli slyší jak si někdo sedá vedle něho. Otočí se tedy směrem odkud se zvuk ozývá a všímá si mladé krásné ženy.* /Týjo ta je nádherná/ *Z přemýšlení ho však vyruší barmanka, která mu podá martini.* Děkuji *řekne a napije se. Všimne si také že na něj žena pokukuje a tak se ušklíbne.* Co se děje? *začne a otočí se směrem k ní.* Líbí se vám co vidíte? *zasměje se*
*Když dostala svého panáka, uchopila skleničku a tělem se natočila k mladíkovi. * Vidim, ze sebevědomí vám nechybí. *Popíchla ho a nadzvedla smerem k němu svou sklenicku aby si mohli prituknout.* Tak na vysoke sebevědomí? *Pronesla improvizovanou pripitkovou rec a cekala, jestli si s ní tukne.* Jsem Charlie. *Představila se a široce se na něj usmala*
*Když se k němu otočí mírně ho to překvapí. Čekal že mu žena řekne aby si hleděl svého nebo tak něco. Nakonec se jen usměje.* Jasně že ne mít vysoké sebevědomí je důležité. *Odpoví a sleduje ženu jak zvedá skleničku z baru, nejspíš aby si přiťukly. To se mu také potvrdí slovy ženy.* Na vysoké sebevědomí. *Odpoví a kývne. Nakonec si s ní i ťukne. Jak tak učiní napije se martini.* Já jsem Hawk. *Představí se nazpět a kývne mírně hlavou na znamení pozdravu.* Co vás sem dnes přivádí smím se zeptat?
*Na ex kopla celý obsah skleničky a obrátila ji zpátky na barový pult. Když se na ni otočila obsluha, kývla na ni, že si dá ještě jeden.* Těší mě. *Mile se usmála a vyčkávala na novou sklenici. * Chtěla jsem si dát oraz po práci. Jsem po dlouhé šichtě. Co sem přivází vas?
*dopije skleničku a objedná si další* Nuda doma rozhodl jsem se trošku si vyrazit. Taky už mě unavovala práce a dlouho jsem nebyl v nějakém baru *řekne a čeká až mu barman dá novou skleničku*
*pousmála se a jemně přikývla. * Jo, to znám. Co jsem se přestěhovala do NYC, téměř jsem se nezastavila. *Přistála před ní další sklenička a ona ji opět uchopila a tentokrát si jen uskladnění a chvíli tekutinu prevalovala v puse.* Co děláte za práci, pokud mohu být tak smela a zeptat se? *Laskovne nadzvedla obočí a zkousla si spodní ret.*
Kdy jste se přestěhovala? *zeptá se a dostane také novou skleničku. Tentokrát ji dopije hned* Jsem psychiatr. Takže je to ná- *z mluvení ho najednou vyruší mobil. Zvedne ho a volají mu z Mafie o dalším obchodě. Tentokrát důležitém.* Fajn budu tam. *odpoví, tipne a vzdychne.* Hele omlouvám se že naše setkání bylo takhle krátké. Ale dám vám moje číslo ať to příště bude delší. *řekne a dá ji svoji vizitku.* Dáte mi prosím svoje číslo? *zeptá se a vytáhne mobil. Pokud ho dá poděkuje a odejde a pokud nedá tak také poděkuje a odejde*
Já vám ani nevim kdy přesně to bylo. Nanejvýš dva, tři měsíce. *Pokrčil rameny a znovu se napije. Když je přerušil jeho telefonát, bedlive čekala.* Jasne nic se neděje. *Zářivé se usmála a vzápětí mu do mobilu tukala svoje číslo.* Tak doufám že na brzkou delší shledanou. * Pozdravila ho. Nakonec tam zůstala sama, objednala sj ještě pár drinků a také vyrazila domů. *
*Bylo krátce po čtvrté odpoledne, když Kim prošla dveřmi kavárny. Po směně se akorát doma v rychlosti osprchovala, převlékla a zamířila do kavárny, kde byla domluvená na schůzku s kamarádkou. Ta jí ale krátce před tím, než do kavárny dorazila, zavolala, že je nemocná a na schůzku se nakonec nedostaví.* "To je škoda… Ne, Alice, za to se vůbec neomlouvej, nic se neděje. Díky za zavolání, hlavně se dej rychle dohromady, zajdeme jindy. Měj se." *Kdyby ji hovor zachytil ještě doma, nejspíš by vzala Mayu a zamířila někam ven, ale když už došla až sem…* "Dobrý, poprosím jedno pumpkin spice latte a skořicovou rolku, tady." *Usmála se mile na obsluhu, zatímco se rozhlédla po podniku po volném stolku. Kavárna byla nacpaná k prasknutí, ale ke štěstí Kim, v rohu se zrovna zvedla od stolu trojice kamarádek, které spolu něco probíraly a srdečně se tomu smály.* /Takže místo k sezení by bylo…/ *Počkala, až jedna z brigádnic místo uklidila, pak zasedla ke stolku a zatímco čekala na svou objednávku, vytáhla z batůžku svůj fotoaparát a rozhodla se projít fotografie z chystané výstavy mazlíčků, kterou nedávno fotila, a které potřebovala umístit na web organizace.*
*Hawk se po nudném dni plném papírování, řešení obchodů a převozů a ještě k tomu pacienty potřeboval proto odreagovat. Rozhodl se proto pro místní kavárnu, nejen kvůli její dobré pověsti, ale i proto že měl chuť na nějakou tu kávu s dortem. Svým přátelům řekl že chce být sám a že se moc na gentlemanské rozhovory s nimi necítí. Hodil na sebe tedy nějaké to hezké a stylové sako, klobouk a boty. Aby vypadal jako správný mafián. Jakmile vejde do kavárny rozhlédne se kolem a k jeho překvapení je tady narváno. Zahlédne však v rohu stůl u kterého sedí nějaká pohledná žena. Přejde tedy k obsluze.* "Dobrý den, poprosil bych jednoho turka." *Objedná si a zajde do rohu kde žena sedí.* "Dobrý den" *smekne klobouk a lehce se ukloní jako pravý gentleman* "Smím si přisednout?" *Zeptá se a pokud to schválí sedne si pokud ne odejde si hledat jinačí místo*
*Z myšlenek na fotografie, edity a design ji vytrhne neznámý hlas. Zvedne k dotyčnému pohled a věnuje muži jeden ze svých obvyklých, zářivých úsměvů, zatímco pokyne k židli.* "Zdravíčko. Jen do toho, je tu dneska nezvykle plno." *Koutkem oka zahlédne, jak k nim míří obsluha s objednávkou, tak sbalí svůj fotoaparát opět do tašky, aby udělala na stole místo pro tácky, přitom muže nenápadně přelétne pohledem. Povědomý jí není, někoho podobně charismatického by si pamatovala. Zvlášť pokud by to byl někdo v jeho věku a nosil klobouk.*
*klobouk si nasadí zpět na hlavu.* "Velmi vám děkuji" *řekne a sundá si sako pod kterým má ještě bílou košili s kravatou červené barvy. Následně sako hodí přes židli a na jeden z rohů židle položí i svůj klobouk. Trochu si rozcuchaná vlasy jen aby si je zase spravil. Poté co k nim přijde obsluha zjistí že zatímco objednávka ženy byla připravena. Jeho ještě ne. Byl s tím však v klidu. Žena určitě přišla dřív než on.* /Zajímá mě co tu dělá sama./ *Zamyslí se ale nakonec usoudí že to je asi její věc a né jeho. Potom si však všimne jak se snaží nenápadně ho projet pohledem* "Co líbí se vám co vidíte?" *Řekne a zasměje se.*
*Sotva znatelně jí zrůžoví tváře, když se tiše rozesměje.* /Tolik k nenápadnosti…/ *Pomyslí si, trochu s rozpaky. Jenže nejlepší obrana je obvykle útok, tudíž namísto zapírání, nebo rozpačitých pohledů někam do prázdna se podívá přímo na něj, když odpoví.* "Není to špatné. Zato se mi vůbec nelíbí, že jsem byla odhalená, už vůbec ne takhle rychle!" *Řekne skoro vyčítavě, ale její smích a pohled dávají jasně najevo, že si to nijak zle nebere.* "Nemyslím, že jsem vás tu už potkala a to tu chodím poměrně běžně. Tedy, spíše probíhám, mám-li být upřímná, ale někoho z vaším módním vkusem bych si zapamatovala." *Zamyšleně nakloní hlavu na stranu.*
"Aaaaale někdo se červená" *rýpnul si ještě více.* "No vidíte a já se bál že mám špatný vkus" *odpoví.* "No dvakrát nenápadná jste teda nebyla to vám povím." *Rýpne a vidí už další obsluhu jak mu už nese jeho objednávku.* "Děkuji pěkně" *poděkuje obsluze a vezme si kafe.* "Je možné že i ano ale už jsem tu dlouho nebyl naposledy před rokem? Rokem a půl? i možná dvěma lety. No jo no co na to říct mám prostě skvělý módní vkus na může co?" *Řekne a napije se kávy*
"Naprosto přirozená biologická reakce. Kdybych modrala, byl by to větší problém." *Zazubí se, než si promíchá kávu a upije z ní.* " Popravdě, spíše to vypadá, jako byste si odskočil na kafe o pauze z natáčení nějakého budoucího kasovního trháku o historii Italské mafie ve Státech. Ale ne že by vám to neslušelo, to je fakt." *Přikývne s úsměvem.* /Narcis…/ "To by sedělo, někdy tou dobou jsem se sem stěhovala. Hádám, že budete v New Yorku déle, než já."
*zasměje se* "No to máte asi pravdu a myslím že ani jeden z nás to nechce" *řekne a jak se zmíní o Italské mafii tak se jen na ní podívá. Trochu se ušklíbne.* /Ne že bys neměla zrovna pravdu/ *pomyslí si* /Pravdu ti však neřeknu/ *usoudí nakonec. Přece jen říkat jen tak že je z mafie a ještě k tomu na veřejnosti není to zrovna nejlepší nápad.* Tak to je fajn přesně pro takovýhle styl jsem směřoval. *Nad komplimentem poté trochu zrudne ale nedá to na sobě znát.* Ja tady žiju už od narození takže nejspíš jo. Navíc dle toho co soudím jsem i možná starší jak vy *řekne a napije se kávy*
"To rozhodně ne. Nerada bych slečnám za barem komplikovala směnu." *Pokývá s úsměvem hlavou.* "V tom případě trefa do černého, vystihl jste to perfektně. Tedy, až na to červenání." *Oplatí mu předchozí rýpnutí a sama si prohrábne vlasy, které tím získají lehce rozcuchaný, přesto pořád upravený vzhled.* "To záleží… Občanku po mě sice v obchodě občas pořád chtějí, ale už pár let ji nepotřebuju. A vy taky nepůsobíte dojmem, že byste překročil třicítku." *Pokrčí s úsměvem rameny.*
*zasměje se *"To je fér". *Řekne nakonec. Nad jejím komplimentem se jen pousměje.* "Jde vidět že jsi všímavá. Také nemůžu říct že vám to nesluší. Kdybych to totiž řekl lhal bych." *A nad jejím obviněním zvedne jen ruce nahoru* "Pozor chytla jste mě" *dodá a zasměje se. Ruce nakonec stáhne dolů.* "Na výšku to u tebe dost sedí nebudu lhát. S věkem máte pravdu. 30 jsem ještě nepřesáhl ale to samé můžu tím pádem říct i o tobě." *Řekne. A pak se jakoby zamyslí. Jako kdyby něco zapomněl. Nakonec se rozzáří.* "Kde jsou mé způsoby?" *Řekne a zasměje se. Poté natáhne ruku směrem k ženě.* "Mé jméno je Raven. Raven Sayne Koster."
*Jakoby se s dalším komplimentem rozzářila ještě víc, bylo-li to vůbec možné. Když zvedne ruce na znamení toho, že se vzdává, jen se rozesměje.* "Koukám, že nejsem jediná, koho to setkání malinko vyvedlo z míry. A asi tě zklamu, ale výšku už mám za sebou, i když třicítku ještě ne." *Usměje se a stisk ruky mu oplatí. Jeho jméno ji trochu zaskočí, ale nevypadá to, že ve zlém.* " Páni, dokonce i Italské jméno. Budu si muset hlídat, co si dávat na pizzu, aby mě někdo nesejmul." *Zazubí se.* "Kimberly Wright. Ale stačí Kim. A ano, vím, že tykání se obvykle nabízí nad úplně jiným typem nápoje, ale věřím, že to dneska zvládneme nad kávou, hm?"
"Ha vidíte nějaký šarm mám." *poví a v duchu oslavuje svoji výhru* "A já už se lekl že přítele. No jo no taková malá holčička." *Rypne si do její výšky. Rukou jemně potřese a nakonec pustí. Nad vtipem s pizzou se zasměje.* "Mi samotnému ten stereotyp že ananas na pizzu nepatří vadí. Nemějte obavy." *trochu se nakloní k ní a pošeptá* "Já sám jim pizzu s ananasem. Dokonce mi chutná." *Když se představí kyvne hlavou že rozumí.* "Kim. Jaké to hezké jméno pro hezkou slečnu. Dobře Kim budu ti tykat, ale moc lidem netýkám." *dodá pro takový fun fact a dopije kávu.* "Čím se vlastně živíte?" *zeptá se.*
"Tak to zase pozor, na malou holčičku mám pěkně ostré lokty." *Přivře pobaveně oči.* "No, tak italský mafián s pizzou Hawaii není to, co bych od New Yorku čekala, i když bych asi měla." *Okomentuje to se smíchem, ale stejně jako on, spiklenecky, šeptem.* "Jen to tykání ti moc dlouho nevydrželo." *Zazubí se.* "Jsem zdravotní sestra. A taky trochu fušuju do fotografování, už od mala. Občas se moje fotky dokonce dostanou do novin, nebo na web. Tedy, ať se chápeme, fotky z mého foťáku, ne fotky mé osoby. To se povedlo snad naposledy loni, z toho vyřezávání dýní. Byly tam fajn kostýmy." *Dodá a zamyšleně se usměje při vzpomínce na ten večer.* "Co ty? Hádám, že herectví v Hollywoodu to přeci jen nebude, i když by ti to sedlo."
"Ostrá holka eh?" *zeptá se* "Abych tě nevsadil na ledničku. To nevím jak bys slezla" *zasměje se.* "No vidíš konečně znáš někoho kdo to rád má a měl by to nenávidět." *dodá a usměje se* "No jo no jsi asi třetí člověk kterému týkám. Nemůžu za to." *drbne do ní přátelsky loktem* "Tak zdravotní sestra Hm? To nezní tak špatně. Důležité ale je jestli tě to baví. Ty fotky ale zní fajn. Kdybych měl čas určitě bych si také našel nějaký takový koníček. Bohužel práce je moc. A o tom vyřezávání dýní jsem už také slyšel. Možná jsem i viděl obrázky. Důležité je se zabavit no." *zamyslí se a hned ho vytrhne otázka* "škoda co určitě bych byl hezký herec." *zasměje se* "spíše se divím že herečka nejsi ty tvoje postava na to sedí. Já jsem jinak psycholog. Řeším ty klienty co mají nějaký problém a baví mě jim pomáhat. Momentálně ale moc lidí nechodí. Asi se konečně vzpamatovali a nebo konkurence snížila ceny. Tak či onak práce fajn." *zívne* "co ty vlastně tady? Proč jsi se rozhodla zajít si dneska na kávu?"
"Úplně normálně. Nedělám horolezectví pro nic za nic." *Zasměje se.* " Podle mě je odsuzování jakéhokoli jídla jen proto, že 'u nás doma se to tak nedělalo, tak je to špatně' trochu povrchní. Říct 'hele, tohle nemám rád' nebo 'zkusil jsem to a nechutná mi to' zní přeci jen lépe, než 'to je hřích na jídle, kdo by tohle proboha dělal, každý, kdo má tu potřebu by měl shořet.'" * Protočí s úsměvem oči.* "Popravdě? Jen máloco mě baví víc. Vybrala jsem si dobře." *Přikývne s úsměvem na jeho otázku ohledně jejího povolání. Nad komplimentem se usměje.* "Že jo? Zatím jsem to ale dotáhla jen na občasnou modelku jiným fotografům. Ale co já vím, třeba jen tak přijde pozvánka z Hollywoodu..?" * Pokrčí s úsměvem rameny.* " Páni, psycholog? Divím se, že jich není víc, přeci jen, tohle je New York, ne vesnička někde na anglickém venkově… Třeba máš jen špatnou reklamu, kdyby lidi věděli, k jak sympatickému doktorovi můžou chodit, určitě bys konkurenci hravě předčil. Páč jestli něčemu nevěřím, tak tomu, že by v medicíně dobrovolně snižovali ceny." *Usměje se mile, byť malinko rozladěně. Pro ni byla medicína o pomoci lidem, ne o byznysu. Ale také věděla, jak to chodí, zvlášť u soukromých lékařů.* "Měla jsem tady být s kamarádkou, ale na poslední chvíli ji skolil nějaký moribundus, tak dnes sama. Kafe tu mají výborné. Co ty?"
"Horolezectví znám. Pro mě ale lezení na ledničku není zrovna horolezectví, ale u tvé výšky se tomu nedivím." *rypne si do ní ještě jednou* "Konečně někdo. Souhlasím s tebou. Ti lidé mě štvou. Naposledy co jsem byl v pizzerii a dal jsem si hawai tak se na mě ten mladík za pultem podíval tak znechuceně. Prý že je to ta nejhnusnější pizza. Na jeho kecy jsem náladu neměl a tak jsem nakonec odešel ani tu pizzu jsem si nedal. Nebudu svoje peníze dávat lidem, kteří nedokážou respektovat názory jiných." *pokrčí rameny. Ani ho to neštvalo.* "vždy je důležité dobře si vybrat. Potom už to jde samo." *opře se o opěradlo židle* "Tak doufejme. Třeba ti dají roli hobita. Ne jenom sranda. Třeba dostaneš i hlavní roli. Co já vím. Ale pokud vím na role musíš chodit ty ne oni za tebou." *pousměje se* "Upřímně se nedivím. Škola je v tomhle ohledu těžká. Mnoho vyletí. Jen málokdo projde. Nakonec stejně ale nemusí mít práci psychologa. Nemusí je to bavit. A nebo jdou na školy dělat psychology/psycholožky. Pardon jinak blbě jsem se vyjádřil. Jsem psychiatr... Reklama to nevyřeší. Nemůžeš lidem ukázat skrz reklamu jakou má člověk povahu... Tak to jsi jedna z mála. Lidé se nyní zajímají jen o ceny a o kvalitu. Je to celkem smutné sledovat ale realita je prostě taková musíme se s tím smířit. Navíc nenutím je ke mně chodit. Pokud nechcou nemusí." *řekne.* "Tak snad se brzy uzdraví... Já jsem přišel protože jsem byl poblíž a dostal jsem chuť na něco to sladké a kávu."
"To víš, my malí musíme brát život takový, jaký je. Když je lednička příliš vysoká, vem si lano a teplé oblečení. Nahoře by mohlo foukat." *Pokýve naoko vážně hlavou.* "Blbost. Frajer si jen odmítl přiznat, že by někdo mohl mít rád něco jiného, než on. Což vypovídá víc o něm, než o tobě. Ale to ti jako psychologovi vysvětlovat nemusím." *Zasměje se.* "Třeba. Nebo mě obsadí Disney jako Zvonilku. To by mohlo výškově sedět, co myslíš?" *Dodá se smíchem.* "Nejspíš bych na to neměla čas. Chyběla bych rodině. A Maye. A pacientům." *Zavrtí s úsměvem hlavou.* "Myslím, že je mi fajn tam, kde jsem." *Zamyslí se.* "To sice možná ne, ale můžeš jim naznačit, co mají čekat. Ale máš určitě svoje důvody, nic mi do toho není. Ale kdyby náhodou, fotit ještě pořád umím." *Zazubí se.* "Bohužel, smutná realita naší práce. Ale je to, co to je. A určitě, je docela nezmar. S ohledem na práci cením, že mi alespoň trochu snížila šance něco chytit. Chřipková sezóna se blíží." *Pokrčí s úsměvem rameny.* "Chápu… Proč jsi tedy zůstal jen u kafe?" *Kývne pobaveně k jeho tácku.*
"Já si dělám jenom srandu. No asi jsem dnes měl vtipnou kaši. Pokud ti ovšem vtipy na výšku vadí tak řekni přestanu... Možná" *zasměje se. Poté nasadí menší úsměv.* "Asi máš pravdu. Ta dnešní mládež neumí už ani slušně pozdravit. Na ulici ti klidně jako dospělému řeknou děcka ahoj." *pokrčí rameny a podívá se ven. Dopije už kávu a hrnek položí na stůl.* "Zvonilka by na tebe nejspíš seděla. I nad povahou." *Dá ji nejspíš takový menší kompliment.* "Je to jen na tobě. Boha to znělo jak takové klišé." *dodá a plácne se rukou do čela.* "Fotkou povahu nezaznamenáš. Lidé musí přijít sami na to jak jim člověk povahově sedí." *řekne trochu vážněji* "měli by mě obsadit v legu ninjagu. Pokud by byl hrany film byl bych dobrý sensei wu" *zasměje se* "Chřipková sezóna se blíží? To abych našel roušky." *zasměje se* "Oprava. ZATÍM jen u kafe mám v plánu si dát i dortík. Co ty? Jestli chceš zvu tě."
"Já vím, pokud dojdou až nahoru." *Ušklíbne se.* " Pokud řeknou ahoj, je to pořád lepší, než obvyklý stav, kdy neřeknou vůbec nic." *Povzdechne si, ale usmívá se. Nad jeho komentářem o povaze přikývne.* "Taky pravda. Možná kdyby tě viděli jako Senseie Wu, přišli by sami." *Dodá se smíchem, pak zavrtí hlavou. "Děkuju, ale zůstanu tady u rolky. Když už o tom mluvíme, asi bych se do ní měla pustit, než mi úplně vychladne. Jestli chceš doporučení, ten s dvojitou čokoládou je super. Nebo red velvet."
"Mě se to že ti řeknou ahoj i tak nelíbí. Radši bych byl kdyby neřekli nic... Ale to je samozřejmě věc názoru." *pokrčí rameny.* "To co můžeš udělat dnes neodkladej na zítřek" *řekne hlasem, který připomíná senseie wua. Trochu však zrudne. No trochu více.* "Promiň pořád ještě asi ve mně žije ten kluk co na to koukal." *také se zasměje.* "Tvoje chyba. Já si dám ale trochu později... Dobře děkuji za doporučení. Zvážím to. Proč jinak rolka smím se zeptat?"
*Přikývne.* "To rozhodně. Zase chápu, že pro někoho, kdo moc nemusí tykání je tohle trochu rozdíl." *Nad jeho improvizací se tiše zasměje.* " Páni, vážně by to bylo přesvědčivé. Zvaž tu kariéru u filmu." *Zazubí se, ale tentokrát do jeho červenání nerýpe.* "Abych pravdu řekla… Asi hlavně nostalgie. Naše sousedka, tedy, než jsem se přestěhovala, dělávala skořicové rolky, co chutnaly skoro přesně takhle. Vyzkoušela jsem je v pár kavárnách, než jsem našla tuhle. V okolí jsou nejlepší. Ale to je, hádám, moje preference."
"NE." *Výkřikne a když se na něj pár lidí podívá rychle si zacpe pusu a vykulí oči. Trochu se ještě začervená.* "Pro Svatou Matku Terezii. Já to zařval nahlas." *sklopí si hlavu do rukou.* "Tak to tím pádem chápu" *řekne ještě se sklopenou hlavou*
*Překvapeně zamrká, ale pak pomalu přikývne.* " Promiň, nic jsem tím nemyslela…" *Omluvně se usměje, než znovu upije ze své kávy.* "Ale reálně, snad všechno tady chutná dobře, ještě jsem neslyšela žádnou stížnost. Vyber si, co máš rád."
"Ne ne za nic se neomlouvej. Za nic nemůžeš. Jen mě to trochu překvapilo to je vše." *Vydechne. Všimne si že k nim přichází obsluha.* "Já si dost potrpím na čokoládě a nebo tyramisu. Nevím proč ale chutná mi to." *Zamyslí se.* "Se divím že vás ještě neznám. Tedy když jste tak slavná. A ještě k tomu sestra. Svět je asi velký no."
"Slavná?" *Zasměje se tiše.* "Ne, to asi ne. Navíc, pracuji v nemocnici, hádám, že ty máš spíše soukromou praxi?" *Zeptá se, zatímco dopije svou kávu a objedná si ještě jednu.* "Tiramisu je taky moc fajn. Čokoládu mám raději spíš na pití." *Dodá na vysvětlenou.*
"Tak mohla bys být" *dodá a objedná si další tureckou kávu a Tiramisu k tomu.* "Přesně tak. Teda s čokoládou to nevidím stejně, ale nevadí mi ani pálivé jídlo. Co máš ráda ty? Tedy pokud se v budoucnu ještě někam třeba domluvíme tak ať vím kam."
"Uvidíme. Nevím, jak by se to sneslo s mou aktuální prací." *Dost stačilo, že viděla svoje fotky minimálně ve čtyřech různých magazínech a na několika webech poté, co je odfotili paparazzi s Natem v Central Parku… Trvalo více než týden, než o tom přestali mluvit kolegové a další skoro dva, než pacienti. Zrovna tohle si do života pouštět nechtěla. Z myšlenek ji vytrhlo až Revenovo 'nenápadné' naznačení, že by mu nevadilo se vidět znovu. S mírným začervenáním se pousmála.* "Ostrá jídla jsou fajn. A dobrou zázvorovou polévku už jsem chvíli neměla. Můžu doporučit restauraci."
"Jo to chápu. No co se dá dělat." *Řekne a dál čeká na kafe s tiramisu. Už se mu sbíhají sliny nad pomyšlením toho že se brzy má dát do zákusku. Naposledy měl Tiramisu pět dní nazpět a byl z toho mírně zklamaný. Nebylo to prostě ono.* "Ale co se červenáš? Každopádně jo jsou. Tyjo to vůbec není špatný nápad... Klidně tedy doporuč. Možná že ji i znám. *Dodá se smíchem.*
"Jade Wolf. Jednoznačně nejlepší jídlo. I když, pokud bys hledal spíš něco lehčího, Bistro Cherri je taky fajn." *Pousměje se. Nechtělo se jí ještě odcházet, ale zároveň na ni doma čekala Maya. Nechtěla ji nechávat příliš dlouho samotnou, byť si byla jistá, že Ravi ji rozhodně neopustil hned po procházce. Natáhla se pro svůj batůžek a z jedné z malých kapsiček vytáhla malý obal a z něj vizitku, kterou Ravenovi podala.* "Tady. Kdyby sis to náhbdou někdy rozmyslel s tím focením. Nebo kdyby ses rozhodl, že ti hobití kafe vyhovovalo a chtěls to rozšířit třeba na čaj." *Mrkne na něj.*
Dobře *Vezme vizitku a nakonec si ji zapíše do mobilu. Poté co dopije kafe a dojí zákusek odevzdá nádobí a odejde*
*V rychlosti se rozlouči, odnese i své nádobí, zaplatí a odejde.*
Říkám ti, že už jsem z toho na hlavu! Tohle všechno, už mám dost. Chtěl bych se vrátit k normálnímu životu, chtěl bych začít prostě existovat a žít, chtěl bych prostě... prostě jen tak existovat a neřešit nic... z tohohle! Sakra, proč já! *Zakňučel Remi. Bělovlasý fér Avalon, který seděl naproti němu si povzdechl.* No jo, ale jseš závislej. *Pověděl, jako kdyby mu předhodil realitu. Remi se na něj zamračil.* Děkuju za připomenutí. *Odfrkl si. Oba dva seděli v plážovém baru, u jednoho ze stolků, který stál o něco dál, ale občas Remi spatřil, jak se na ně otočilo pár lidí.*
*Hawk seděl v nějakém hezkém baru na pláži a vychutnával jsi dobré nemícháné martini. Najednou slyší jak si nějaký člověk o tři židle vedle něho stěžuje. Přejde tedy k neznámému a položí mu ruku na rameno.* Jste v pohodě pane? *Zeptal se a sedl si hned vedle něho* Slyšel jsem jak naříkáte a nemohl jsem si toho nevšimnout. *Řekne* Jo jinak já jsem Hawk
*Remi se na něj otočil a sjel si ho pohledem. Pak si povzdechl.* Jindy bych vám asi řekl, že to není vaše věc, ale musím uznat váš zájem. Děkuju, vážím si toho. Každopádně, ano, mám určité trable, ale tak, povězte mi, kdo nemá? *Nadhodil, než si povzdechl a koukl pak opět na Avalona, ačkoliv mluvil pořád k Hawkovi.* Remi, Remi Luca. *Natáhl k němu svou dlaň, čekající, zda mu ji stiskne.*
Není vůbec zač. Je to také má práce. Tedy alespoň jedna ze dvou. *Řekne a usměje se* Máte pravdu kdo dnes problémy nemá *řekne a poslouchá jak se představí* Zajímavé a veselé jméno máte Remi *řekne a stiskne ruku kterou jemně potřese* Tak řekněte co vás trápí. *Řekne a poprosí barmanku aby mu nalila další martini* A vy si něco dáte *zeptá se Hawk Remiho*
*Když Hawk pochválil jeho jméno, povzdechl si.* Kdyby tak veselá byla i má duše jako to, jak to jak si říkám zní, inu, tak bych asi skutečně šťastný byl. *Povzdechl si, když se pak na Hawka podíval. Toho využil i muž vedle Remiho.* Já jsem Avalon, Remiho kamarád. *Natáhl k Hawkovi ruku. Remi se pak usmál.* Ne, nedám si nic, ještě mám svoje. A co mě trápí? Ach, jak to říct... ale ano... závislost. Ne mou vinou, i když, co to povídám... jistě že mou vinou. *Povzdechl si.*
Musíte mít nějakou sebeúctu člověče. *řekne a nalije se* Jinak moc me těší Avalone? Taky velmi zajímavé jméno. *nad slovy Remiho jen pokrčil rameny* Vaše věc *řekne a srkne si.* Takže závislost. Smím se zeptat na co? Většinou co lidi znám jsou to drogy cigarety aa alkohol. Nebo také hazard *řekne* tak či onak za to nemůžete úplně. Má to v sobě látky které vás navedou zpět. A u hazardu to už asi vhyba bude hlavně u vás
*Remi se podíval na Avalona, který jen zavrtěl hlavou a pak se koukl opět na Hawka.* Řekněme, že to je osobní a nerad bych to zmiňoval. Ale přeci jen, závislost je závislost. Každá má společné to, že se musí nějak přijít na to, jak vydržet, jak to překonat, jak se dát dohromady aby se dotyčný nezbláznil. To je to, co to vše spojuje a to je kámen úrazu i u mne. *Povzdechl si fér.*
No víte abych byl upřímný nevím jak vám momentálně pomoct. Hele nechtěl by jste zkusit sezení z mě. Jsen psychiatr a mám i sezení. Samozřejmě se nemusíte bát o své osobní informace. Jsem vázaný slibem mlčení. Mohl bych vám pomoct. *řekne a dá mu svoji vizitku*
Hm, to bych i bral. Dáte mi prosím nějaký kontakt? *Optal se Remi. Pokud tak Hawk udělal, tak si kontakt převzal a pokud ne, poděkoval mu i tak.* Děkuji, každopádně si myslím, že bude už asi lepší abych šel. nedělá mi dobře být mezi více lidmi dlouho. Děkuji. *Usmál se na Hawka a pak is Avalonem odešel.*
Na odlehlé pláži, skrývající se daleko od ruchu a shonu měst, se shromáždili lidé připraveni na nevšední hudební zážitek. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru, malovalo nebe do teplých odstínů oranžové a růžové – ideální kulisu pro tuto večerní slavnost. Na malé dřevěné podium, se chystali první, amatérští muzikanti, jejichž tváře vyzařovaly nadšení a nervozitu zároveň. Bylo zde k vidění několik kytar, ukulele a dokonce i drumboxy, zpěváci a dokonce někdo přinesl i klávesy. Prostor kolem pódia se pomalu zaplňoval – lidé a páry na dekách si vychutnávali jemný vánek, zněkdo zvolil stání, či sezení na připravených, malých židličkách. Stánky s jídlem a pitím, umístěné nedaleko, nabízely výběr pochoutek, osvěžujících nápojů a místních dobrot. Všechno bylo zdarma, jako gesto pohostinnosti pro všechny přítomné, kteří si přišli odpočinout, zavřít oči a nechat se unést melodiemi. Brzy mělo vše začít, ještě se čekalo na to, až sám pořadatel akci uvede.
*Remi se postavil bosíma nohama na písečnou pláž. Sluneční paprsky pomalu mizely za obzorem, a zbytek světla, spíše tedy světla z umělých reflektorů zářily na skupinu lidí, kteří se shromáždili kolem přenosného pódia, zatímco se vlny moře tiše houpaly v pozadí. Cítil obrovské vzrušení, ale také určitou nervozitu, která mu bránila se pořádně uvolnit. Hudba toho, jak si lidé zkoušely zatím svá čísla, která se linula vzduchem, byla doslova nádherná. Remi tohle miloval; radost z rytmů ho naplňovala, ale zároveň se v něm objevovala obava. Očima procházel dav, kde viděl známé tváře z práce i nové lidi a každý úsměv který dostával, mu dávaly jistotu. Přesto ho přepadl strach, že by mohl něco pokazit. Jeho myšlenky se neustále vracely k jeho závislosti na lidské energii, k tomu, jak moc se chtěl napojit na ostatní – a co když by to nešlo? Co když by jeho touha po spojení přerostla v něco destruktivního? Naštěstí vedle něj stál jeho kamarád Avalon, který jej v podstatě hlídal a podporoval. Remi si uvědomil, že za poslední týdny Avalon byl jako maják v mlze jeho pochybností. Jeho úsměv a povzbuzení Remimu připomínalo, že není sám.* Zvládneš to, kamaráde. Vedeš si dobře. *Povzbudil je Avalon, když mu jemně stiskl rameno. Remi se na něj vděčně podíval a kývl.* I tak, mám strach... *Zašeptal tiše.*
*Trvalo mu určitě takovou hodinku a půl, než se všemi těmi texty probral, aby vybral aspoň dva, které by mohl zazpívat, pokud k něčemu takovému najde tu odvahu a chuť. Už teď z něj šla cítit nervozita, a to teprve kempil ve svém pokojíku, chystajíce si věci, co si s sebou měl vzít. No, ke svému udivení prošlo selekcí takových pět písní, mezi kterými si pak vybere ještě na místě. Tímto měl nicméně první chystající fázi za sebou, nyní mu zbývalo jen naladit kytaru, převléct se a jít za Lilou. To už mu však naštěstí tolik času z jeho drahocenného života nevzalo, tudíž ani ne půlhodinu nato už mohl vyrazit z vily rovnou na pláž.* Je tu tolik lidí...páni. *Zamumlal si pod nosem, dětsky se zatočíce, aby se mohl porozhlédnout okolo, zatímco se na něj Lila dívala s poměrně nechápavým výrazem, než zavrtěla hlavou. Tay se v každém případě snažil najít někoho známého, aby si měl i s kým popovídat. Jistě, mohl se seznámit s někým novým, ale to pro něj byla zrovna ta poslední možnost.*
*Ne že by sem chtěl jít. Valstně šel jenom kolem. Byl zabraný do svých vlastních myšlenke, kterých bylo dost. Poté co dotáhl Nerissu domů, když ji mučili společně s Maddie, tak se v něm probudila novostará touha, něco provést. A to taky udělal, když po cestě sem zmanipuloval mladý pár, se kterým si užil pod hávem iluze na pobřeží a nechal je pak tam. Oblečený do černé košile, stejnobarevných kalhoty a s vlasy lehce sčesanými dozadu jej pak zaujala jakási slezina u pobřřeží. Nadzvedl obočí ma ačkoliv sii chtěl držžet dne už odstup, přeci jen tam zamířil. Jaké překvapení pro něj bylo, když kousek od sebe spatřil Remiho. Tušil, že tady raději nic provádět nebude. Pokud se na něj podíval mávl mu a postavil se kousek opodál, nejblíže k TAYLOROVI, načež si zapálil cigaretu a popotáhl.*
*Natalie s Elaine pomalu dostaly na pláž, na kterou se rozhodla jít poté, co jí o tom Taylor řekl. Zprvu si nebyla jistá, jestli půjde, ale na poslední chvíli vyrazila s Elaine ven, hezky oblečená v košili, kterou kolem pasu zdobil korzet, k tomu dlouhé volné kalhoty a tenisky. Nat se rozhlížela kolem sebe, dokud nezaregistrovala povědomé fialové vlasy. Potichu se připlížila za TAYLORA a dlouhými nehty ho píchla do boků s úmyslem ho vylekat.* Wassup... *řekla Nat, než se tiše zasmála a s úsměvem se opřela o Taylora.* Celkem dost lidí, koukám *poznamenala nenápadně a poplácala ho po zádech.*
*Aless zrovna mířila s pár svými lidmi na pláž, kde Remi pořádal jednu akci. Už předtím mu řekla, že zastaví, aby se viděli. Přece jen se v poslední době setkávali málo. A jelikož dneska mohla být s ním, hezky se na to oblékla. Nahodila decentní make-up a udělala si malý culík, do něhož si dala malou bílou mašli, přičemž zbytek vlasů si nechala rozpuštěné. Oblékla si bílé minišaty bez ramínek, načež si na to hodila jen stejnobarevný svetřík. I boty ladily k celému jejímu outfitu. Spolu s ní na akci mířili i Tony, Lea, Vicki a Denaia. Jakmile oba auta zastavila na parkovišti, Aless a ostatní vystoupili, načež pak zamířili na místo.* My budeme poblíž kdyby co. *Pronesla Vicki a spolu s Denaiou zamířili jiným směrem. Tak nějak sledoval situaci z povzdáli, kdyby se něco dělo. Upírka jen přikývla a spolu s Tonym a Leou zamířila najít Remiho. Cestou si všimla i TAYE s NAT, kteří postávali o kousek dál. Aless se na ně jen uculila, ale prozatím její cíl byl jasný. Najít manžela. Což se po chvíli povedlo. Stál k ní zrovna zády. Avalonovi ukázala, aby nic neříkal a když došla až k Remimu. Zakryla mu rukama oči.* Kdopak jsem? *Pronesla s úsměvem. Kayna si zatím ještě nevšimla.*
*Aelarion neměl dneska v plánu nikam jít, ale Fell jej i tak vytáhl ven, aby se dostal zase trochu mezi lidi. Al měl trochu obavy, že to bude zase nějaký zapadlý bar, ale jaké bylo jeho překvapení, když jej jeho společník dovedl na pláž, kde se měla konat nějaká hudební akce.* To jsi nečekal co? *Zasmál se Afellyo.* Abych řekl pravdu tak ne. Myslel jsem, že to bude zase něco, co se mi nebude líbit, ale popravdě, tohle nevypadá špatně. Jsem na to zvědavý. *Pousmál se a rozhlížel se kolem sebe. Na sobě měl své typické oblečení, které nosil, když se v městě objevil, což byly černé kalhoty, ovšem košili dneska vyměnil za tmavé triko a na to si vzal jen bundu. Své dlouhé vlasy měl seplé do culíku a tetování na tváři skryté iluzí. Aelarion se rozhlížel kolem sebe. Bylo tu dost lidí. Pro něj všichni cizí, tedy až na dva féry Remiho a Avalona, které poznal. Stál kousek od nich.* Dojdu pro něco k pití tak se neztrať. *Uchechtl se Fell a zmizel, Al jen protočil očima a dál koukal kolem sebe. Měl pocit, že dnešní večer by mohl být fajn, dokonce se mu na tváři objevil i úsměv.*
*Remi se rozhlížel a všiml si hned dvou známých tváří. Vlastně tří. Všiml si Taylora, na kterého se jemně usmál a toho, jak se vedle něj postavil Kayn. Tomu mávl nazpět a jen mu pokynul. Jindy by se zajistil, aby odtud fér zmizel, ale poté co je okolnosti sblížili neměl problém. Pak si všiml ještě Alaeriona, který se zde objevil taky a pak, pak mu někdo zakryl oči. nemusel přemýšlet dvakrát, položil dotyčné ruce na dlaně a usmál se.* Ahoj Aless. *uculil se Remi, otočil se, sklonil se a jemně ji políbil. Pak se odtáhl.* Jsem rád, že tu jsi, upřímně jsem nervózní. *Pověděla. Avalon, bělovlasý fér po jeho boku mu stiskl ruku.* Neboj seee, hele prostě tam jdi a oznam začátek a pak se bav. kdyby to na tebe bylo moc, odejdeme a nebo ti nějak pomůžu, jo? *Podíval se na něj. Remi mu teda přikývl, koukl na podium a pak na Aless.* Drž mi palce. *Mrkl a pak vyšel na podium. Převzal si mikrofon a začal mluvit.* TAKŽE, MOC VÁS TU VŠECHNY VÍTÁM. JSEM REMI LUCA, POŘADATEL TÉHLE SEŠLOSTI A MUSÍM OCENIT POČET, V JAKÉM JSME E TU DNES SEŠLI. UH, POKUD JSTE ČETLI POZVÁNKY, TAK VÍTE CO NÁS ČEKÁ, POKUD NE, TAK VÁM POVÍM JAK TO BUDE PROBÍHAT. TÁMHLE U STOLU POD STANEM JE MOJE DOBRÁ KAMARÁDKA A ASISTENTKA JENNIFER. K TÉ SI PROSÍM CHOĎTE PRO SVÁ POŘADOVÁ ČÍSLA. VEDLE NÍ JE JESSICA, MÁ DRUHÁ DOBRÁ KAMARÁDKA, KTERÁ S VÁMI PŘÍPADNĚ VYŘEŠÍ HUDEBNÍ PODKLADY, ČI TECHNICKÉ ZÁLEŽITOSTI. *Ukázal Remi na stánek, kde na všechny zamávala modrovlasá čarodějka se jmenovkou Jenn a růžovovlasá dívka se jmenovkou Jess.* nÁSLEDNĚ BUDEME ZAČÍT V OSM HODIN, KDY NA PODIUM BUDOU CHODIT ÚČINKUJÍCÍ DLE SVÝCH POŘADOVÝCH, UHM, ČÍSEL. PROSÍM, BYL BYCH RÁD, ABY VŠE PROBĚHLO V NEJLEPŠÍM POKLIDU, A ABY SE KAŽŽDÝ BAVIL. MÁME TU I STÁNKY S OBČERSTVENÍM, TAKŽE SE NEBOJTE NABÍDNOUT SI. PEVNĚ DOUFÁM V TOM, ŽE SE NÁM VEČER POVEDE A ŽE SE VÁM VAŠE VYSTOUPENÍ NEJENOM POVEDOU, ALE ŽE V DNEŠNÍM VEČERU NAJDETE I JISTÝ KLID.*Pověděl Remi, načež pak už odložil mikrofon a sešel z podia.* Huh, tak co? Sakra, dlouho jsem takhle nikde nestál, klepu se. *Došel k Aless a Avalonovi. Avalon se jen ušklíbl.* není ti nic. *Podotkl a plácl jej po zádech.*
*Hodnou chvíli se po pláži rozhlížel jak zmatená lesní včela, než překvapeně poskočil a vykníkl. V Lile to samozřejmě vyvolalo potěšení, tudíž se škodolibě ušklíbla, zatímco se Tay pomalu otočil k Nat. Pár pramenů vlasů mu přitom spadlo do obličeje.* Dobrá práce...a jednou ti to vrátím. *Uculil se, načež si vlasy lehce upravil.* To jo..o to víc nervózní teď jsem..co když to poseru? Dlouho jsem nevystupoval. *Pověděl nervózně, téměř to i vykníkl. Hned se však snažil sám nějak uklidnit.* Naštěstí tu nevypadám jediný jako naprostý podivín. *Vyklouzlo z něj. Měl na sobě totiž po domácku šité a pomalované harémové kalhoty, v pase šátek a navrch starší volnou košili. Celý fit měl doplněn o pár kruhových naušnic společně tedy s těmi ochrannými a samozřejmě i ochranným prstenem. Vlasy pak zdobil šátek, zatímco byly zapletené do delšího copu. No a boty? Ty neměl, ale kotníky mu zdobily aspoň nějaké ty náramky.* Nebo možná jo? *Pokrčil rameny, než zmlkl, aby si vyslechl REMIHO slova, než se poté na NAT otočil.* Nuže, půjdu s Lilou pro pořadové číslo, hned budu zpět.
*Kayn sledoval to, jak Remi vyšel na podium a ušklíbl se. Poslouchal jeho výstup a musel nad tím zavrtět hlavou. Na jednu stranu mu přišlo jeho přání o klidu až bláhové. Možná ale proto, že sám je poslední dobou moc nezažil, jeho život byl spíše jeden velký, nepříjemný shon. Popotáhl z cigarety, přešlápl si na noze a jednu ruku si dal do kapsy, zatímco vyfoukl kouř z plic. Nemohlo mu uniknout to, o čem se ale bavili TAY s NAT vedle něj. proto se jen ušklíbl.* To skutečně nevypadáš, dokud je tu sám pan pořadatel, tak jako největší podivín nebudeš. *Mrkl na TAYLORA Kayn, který si opět popotáhl z cigarety.* Odpusť mi to hrubé vyrušení. jen jsme chtěl říct, že to zvládneš. *Podotkl Kayn, aby omluvil tak hrubé narušení jejich rozhovoru.*
*Nat přikývla na jeho slova a zamávala na Lilu.* Ne, to zvládneš. Navíc vůbec nevypadáš jako podivín... Jediný podivín tady jsem já. *Nat pak obrátila pohled na Remiho a pozorně ho poslouchala. Poté se podívala na Kayna a nakonec zpátky na Taye.* No vidíš... *Když Tay oznámil, že půjde pro pořadové číslo, Nat jen přikývla.* Dobře, ale vrať se sem. *Usmála se a dala si ruce do kapes, než se otočila na Kayna.* To nic. Je milé, že mu fandíš. *Řekla klidně a s tónem hrdosti*
Ahoj zlato. *Sladce se něj usmála, když se k ní otočil, přičemž mu polibek hned opětovala. Pak kývla na pozdrav i Avalonovi. I Tony s Leou pozdravili oba féry.* Přece si nenechám ujít takovou akci a neboj, to zvládneš. *Chytila ho za ruku a stiskla mu jí. Byla tu, aby ho podpořila, tak jako vždy a ve všem.* Budu neboj. *Mrkla na něj, když pak zamířil na podium, aby přednesl proslov. Mezitím, co jej upírka poslouchala se rozhlížela i kolem. Když si o kousek dál všimla konečně KAYNA, který se připojil ke dvěma mladý upírům a pokud si jí všiml, usmála se a zamávala mu. Pak se zase věnovala tomu, co její manžel říkal. Jakmile se vrátil, uculila se na něj a hlavně nad slovy, které Avalon pak pronesl.* No to mu teda je. *Zasmála se., když doplnila hlášku Avalona.* Ale musím říct, že to tady vypadá skvěle a je tu dost lidí. *Pronesla pak pochvalu na Remiho adresu.*
*Al sledoval dění kolem sebe. Když pak viděl, že si jej Remi všiml, pokynul mu na pozdrav. Nakonec si pak vyslechl jeho proslov. Musel uznat, že i když to teprve začínalo, měl to velmi dobře vymyšlené.. Popošel o kus dál, když zaslechl rozhovor dvou mladých lidí, ke kterým se přidal ještě jeden o něco starší. Jejich povídání o podivínech ho donutilo aby se sám pro sebe usmál.* Ach ty děti. *Pronesl si tiše sám pro sebe a zavrtěl hlavou nad problémy, které dnešní mládež řešila a dál se usmíval. Kupodivu měl i on dneska o trochu lepší náladu. Možná to bylo tím, že hudbu měl rád a byl zvědav, co dnešní večer přinese.*
*Remi se na chvilku otočil pak ještě na TAYLORA, ale prozatím zůstával v blízkosti Avalona a ALESS. Jen nad její poznámkou protočil očima.* Dík za podporu, fakt moc. *Podotkl kousavě, než se ale ušklíbl.* No, ale cítím v kostech, že se to povedlo a že se to ještě povede. *Uculil se. Avalon ještě chvilku přešlapoval na místě.* A víš co, taky se půjdu přihlásit. Vzal jsme si se sebou, ah... počkej, tohle! *Pověděl a z kapsy vytáhl plastové kazoo. Remi vykulil oči.* To myslíš vážně? kde jsi to našel? *Podotkl. Avalon pokrčil rukama.* No, na hřišti, jedna malá holka to tam nechala. *Řekl. Remi se plácl do čela.* Ach jo, to je ale moula. *Zhodnotil, než se zasmál když viděl, že se šel zapsat i Avalon se svým ukradnutým kazem. pak ale spatřil znovu Ala.* hele, toho jsem potkal poslední dobou dvakrát, teď potřetí. To už je podezřelé. *Podotkl.*
*Jediné, na co se Lila zmohla, bylo pouhé, již docela znuděné, kývnutí na pozdrav, než se zas začala věnovat pouze hlídání toho fialovovlasého upíra před ní. Ten s menší úlevou kývl poté, co si vyslechl NATINA slova a poté i ty KAYNOVY.* Díky za podporu. *Lehce se pousmál a podrbal za krkem, než tedy lehce kývl a vydal se rovnou pro pořadové číslo. S tou chvilkou se ovšem trochu mýlil, mezitím se na tom místě utvořila fronta, kterou si s kytarou na zádech a Lilou za zády musel hezky vystát.*
*Kayn se na dívku, která na něj promluvila, ušklíbl.* No, tak každý si zaslouží trochu povzbuzení, no ne? *Prohlásil, když shlédl dolů. Doslova. Přeci jen, se svými dvěma metry se musel sklánět dost, aby na ni viděl.* No nejsi ty rozkošně maličká? *Podotkl kousavě, ale hned zvedl dlaň před sebe v obraně.* Pardon, nevhodné, já vím. *Ušklíbl se a opět popotáhl z cigarety.* Doufám ale, že fandím tomu správnému a že to snad nějak pomůže. Hrát jsem tě nikdy ještě neslyšel. Ale nevěřím tomu, že by to dopadlo špatně. *Pověděl pak Kayn, tentokrát směrem k TAYLOROVI. Hlavou pak jemně pokynul Aless, než se dlouze nadechl.* Já na tohle nikdy nebyl, na hudbu... myslím, na hraní, ale rád si ji poslechnu. *Přiznal.*¨
*Natalie se usmála, dokud jí úsměv nezmrzl na rtech. Pomalu a zřetelně uraženě se podívala na Kayna.* Jo, no... Co je malé, to je milé, že? *Lehce si zkousla ret a zafuněla nosem.* Zpívá dobře, ale kazit ti to nebudu. Hraje taky slušně, myslím, *odívala se nahoru na Kayna a vytáhla ruce z kapes.* Heh, takový starší brácha, to ti povím *dodala, aby přerušila ticho.*
*Aless se uculila a pak se k REMIMU přivinula.* Ale no tak lásko, jen jsme to chtěli trochu odlehčit, abys nebyl tak nervózní. Dobře víš, že tě podporuji ve všem. *Mrkla na něj a pak se podívala na Avalona a věc, kterou vytáhl z kapsy.* Až na to půjde zahrát, tak tohle natočím. Protože to bude něco. *Zasmála se a pak koukla na Remiho.* No a co ty? *Optala se jej.* Nechceš se jít taky zapsat? Dlouho jsem tě neslyšela zpívat a hrát. A myslím, že bys mohl dneska, co myslíš? *Udělala na něj psí očka a sladce se usmála a stiskla mu ruku. Když se pak vrátil Avalon, koukla na něj.* A koho máš na mysli? *Optala se féra.*
*Zatímco Aelarion postávala bokem a poslouchal občas něčí rozhovor, přišel zpět i Fell a podal mu něco k pití.* Tady. *Pronesl a pak se na staršího féra kouknul.* Měl by ses taky přihlásit. Hraješ přece na piano ne? *Aelarion jen zavrtěl hlavou.* Nejsem v tom profík. Stále se učím a na nějaké veřejné vystupování to rozhodně není. *Zamračil se, ale to už ho Fell popadl za ruku a táhl ho k místu, kde si mohli vzít pořadové číslo.* Sakra Felle, řekl jsem, že nechci. *Al se zastavil a pohlédl na svého společníka.* Ne neberu jako odpověď, takže jdeme. *Pronesl mladší fér a doslova jej dotlačil na konec řady, kde Al nechtíc strčil právě do mladíka, jenž měl fialové vlasy (TAY).* Omlouvám se. Nechtěl jsem do vás strčit, ale můj kamarád je až moc hrr. *Ihned začal s omluvou, načež se pak na Fella jen zamračil, ten se ale usmíval jako neviňátko.*
*Remi se zasmál.* Jo, natoč ho, uděláme mu vzpomínku, které se budeme ještě nějakou dobu smát. *Podotkl a pak pokrčil rameny.* Nevím, moc se na to necítím, abych řekl pravdu. Už jen to, jak jsme byla před lidmi, tak jsme cítil, že jsem hodně nervózní. Nechci se nějak více rozhodit, aby se nestalo něco... no něco, čeho bych litoval. *Vysvětlil Alessandře. pak se otočil do davu.* Támhleten, dlouhovlasý blonďák. je to fér. Potkal jsme ho, jednou na dvoře a jednou v New Yorku. *Pronesl Remi.*
Snad jo. *Kývl opět, než se tedy vydal vyčkat tu frontu, aby získal to vytoužené pořadové číslo. No, samozřejmě tomu nechybělo to, že se jen občas pohl, zatímco se občas podíval na znuděnou Lilu, která se během jednoho momentu přesunula vedle Taye, díky čemuž se vyhla tomu strčení. To tedy schytal Tay, nicméně to ustál a ladně se otočil, aby se na Aelariona podíval a jemně se pousmál.* V pořádku. *Ubezpečil jej.* Taky mám podobnou kamarádku, takže chápu. *Dodal pak. Měl na mysli samozřejmě jeho bestie ze střední. Poté, pokud po něm Aelarion ještě něco nechtěl, se otočil zpět a dál si v tichosti užíval fronty, než konečně číslo obdržel a na AELARIONA akorát mávl, než zamířil zpět za NAT s KAYNEM. NAT se přitom taky snažil vylekat tím, že přišel přímo za ní, načež se lehce sklonil.* Kuk.
*Kayn nadzvedl obočí.* No, neřekl bych, že to je pravidlo. Co je malé je blíže peklu, navíc, prý si malí lidé svou výšku kompenzují na agresi. *Pokrčil rameny a pak se jen mile usmál. nakonec kývl hlavou.* No, tak mu budeme držet palce, no ne? *Ušklíbl se spokojeně Kayn. Pak už jen sledoval to, jak se k Tayovi přichomýtl další mladík, a to, jaks e pak Taylor vrátil za nimi. Jen se uculil.* Tak, jaké máš naděje na úspěch, mladý muži? *Optal se TAYLORA.*
*Elaine se pousmála nad komentářem KAYNA, zatímco Nat tiše zavrčela, než se uklidnila a podívala se na TAYLORA.* Naděje jsou určitě vysoké! Vždyť to umí, ne? *přehodila ruku přes Taylora a laškovně mu prohrábla vlasy pěstí.* Tak jaký číslo máš? *zeptala se, než ho nechala odpovědět. Poté se otočila zády ke KAYNOVI a gestem mu zpoza zad ukázala, co si o jeho komentáři myslí.*
*Aless se na něj uculila.* Neboj se, až přijde na řadu budu vepředu s připraveným mobilem. *Smála se spolu s ním, než jej pak poslouchala.* Rozumím. Nechci tě do ničeho nutit, jen mě to napadlo, jestli bys nechtěl. Ale nevadí. Ale až budeme sami, tak mi zazpíváš, viď? *Natáhla se k němu a ukradla si jeden polibek. Pak oba sledovala. A když přišla řeč na féra, o kterém mluvili, tak se rozhlédla. Jakmile jej spatřila sjela si ho pohledem.* A dělá nějaké problémy? *Optala se, chvíli ještě do davu koukala, než se opět podívala na ty dva.*
*Aelarion se lehce pousmál na TAYLORA.* *Chtěl ještě něco dodat, ale mladík už byl ten tam. Jakmile se dostal na řadu, Fell za něj vzal jeho pořadové číslo a nechal jej zapsat, načež si vysloužil další Alův zamračený pohled.* Hele ještě mi poděkuješ. Trochu se druž, dělej si přátele mrzoute. *Uchechtl se mladší fér a raději o trochu ustoupil. Aelarion se raději napil, načež se pak vybral zpátky na své místo. kolem hloučku, do které patřil právě i mladík, jenž stál v řadě. Al ale upínal svůj zrak na Fella, který se stále culil.* Přísahám, že ti to vrátím. A štvi me ještě víc a půjdeš tam místo mě. *Hodil do sebe zbytek pití, zrovna procházel kolem KAYNA, na kterého se podíval a sjel si ho pohledem.*
*Remi se na Aless usmál.* Asi, možná, já nevím, snad. *Pověděl a pak ji jednou rukou objal. Hned na to se zadíval ana Avalona, který se k nim přihnal, ušklíbl se a zlehka objal Remiho kolem krku. pak se ušklíbl.* zapsal jsme se, a mám už i číslo. *Podotkl a ukázal na své číslo nalepené na oblečení. Remi se jen plácl do čela.* Doufám, že víš, co děláš. *Pověděl se smíchem. Pak koukl na Ala.* Ne, to bych neřekl, ale spíš bych řekl, že na něj narážím asi častěji, než je normální. *Pokrčil rameny.*
*Spokojeně se vrátil za KAYNEM a NAT s Lilou v závěsu, načež si vyslechl jak svoji skoro sestru, tak i neznámého féra, než odpověděl.* Tak nějak..*Pokrčil lehce rameny, načež vykníkl, když mu NAT prohrábla vlasy.* Hej, ten účes mi docela trval. *Zamručel, načež se ozvala Lila. Konkrétně se vrátila k tématu naděje.* Vschop se k sakru, tohle je otravné. Kde zmizela tvá jistota při tréninzích, huh? *Zněla poměrně podrážděně, jak tak musela poslouchat to kvílející mládě. Tay na toto byl ovšem zvyklý.* Jedenáct. *Řekl tedy, nevyjadřujíce se k Lile, své číslo.*
*Candy se právě objevila na letní hudební akci na pláži. Její vzhled naprosto zapadá do boho festivalového stylu. Má na sobě dlouhé romantické šaty s širokými rukávy, které vlají ve vzduchu při každém jejím pohybu. Vlasy má vyčesané do dvou hravých drdolů na temeni hlavy, zatímco zbytek jejích vlnitých pramenů spadá volně po zádech. Její makeup je výrazný a zdobený třpytkami, které se odráží ve světle a dodávají jejímu obličeji zářivý a hravý nádech. Stejně jako její rozzářené zelené oči a široký úsměv na rtech, v kterém ukazuje i zuby. Je naprosto okouzlená, jak to tu vypadá, kolik lidí se tu setkalo, jaká příjemná a uvolněná atmosféra jí tu přivítala. Když dorazí, rozhlíží se okolo. Původně měla přijít s kamarádkou, ale protože se Candy vyskytly nějaké problémy, co ji zdržely, kamarádka vyrazila napřed, tak ji teď chce najít, ale zdá se to jako náročný úkol.*
*Kayn sledoval, jak se Taylor vrátil a on sám se pak nachomýtl pryč. jen jim ještě mávl.* Tak přeji hodně štěstí. *Mrkl na Taye, než se pak odtáhl a odešel. Místo toho jeho pozornost upoutala nově příchozí, CANDY. Musel uznat, že vypadala vcelku kouzelně. Za tuhle myšlenku by ho Elisa asi zabila, ale což. Teď tu nebyla. proto se na CANDY usmál a zamířil k ní.* Zdravím, vypadáte, jakože něco nebo někoho hledáte. A nebo je to jen můj dojem. *Podotkl, přeci jen, všiml si, že se po někom a nebo po něčem rozhlížela.*
*Aless se k REMIMU přivinula a usmála se.* Však uvidíš mi amore. *Mrkla na něj a přivinula se k němu. Když k nim došel i Avalon, jen se na něj uculila.* Teda, ty to fakt myslíš vážně. *Uchechtla se, když se naparoval se svým číslem.* No každopádně jsme na tebe zvědaví a až půjdeš, tak bude v první řadě, abychom na tebe lépe viděli. *Mrkla na bělovlasého féra. Mobil už měla hezky připravený, aby jej pak natočila na památku. Pak už jen poslouchala Remiho, když mluvil o férovi, kterého potkávál.* Hm, tak pokud problémy nedělá, tak asi v pohodě ne? Hele třeba je to fakt jen náhoda, to se občas stává. *Pousmála se.* Mimochodem, nedáte si něco k pití? *Optala se těch dvou. Jelikož Tony a Lea se už vzdálili.*
*Remi se na ni usmál a pak si ji volnou rukou objal kolem pasu. Pak koukl na Avalona, který se ušklíbl.* No, to si myslím! Na to musíte mít ten nejlepší výhled! *Podotkl. Remi si povzdychl a sjel si ho pohledem.-* Odpusť mi, ale vždy o sobě máš tak nízká... ach, pardon... tak vysoká mínění? *Optal se. Avalon chvilku pobíral jeho slova, než se na Remiho jen otráveně zadíval.* Trhni si, Luco. *Zavrčel, načež se Remi zasmál. Pak se koukl na Aless.* A víš že ano? Možná vodu, ale asi, co ti první padne pod dlaň. *Natáhl se a líbl ji na tvář.*
*Candy se rozhlíží kolem, očima přelétává skupinky lidí okolo sebe. Její výška ji hledání komplikuje, protože většina lidí tu je vyšší než ona, což ji znesnadňuje rozhled. Hlavou jí prolétne myšlenka, že možná potká někoho známého, ke komu by se mohla přidat, kdyby se s kamarádkou nepotkala. Tím, že neodpovídá na zprávy ani volání, to vypadá, že si nejspíš bude muset najít vlastní zábavu. Což ale vůbec nevadí. Pomalým krokem míří od pódia směrem dozadu, kde je o něco klidněji. Přemýšlí, že by si dala něco k pití a prostě si vychutnávala dnešní hvězdnou noc. Když tu náhle slyší něčí hlas velmi blízko sebe. Ohlédne se a s úsměvem pohlédne na KAYNA. Zdá se, že mluví k ní a ne snad někomu, kdo stojí za ní.* Jo, to je pravda. *Řekne s lehkým smíchem.* Kamarádku, máme se tu potkat.
*Al mířil na místo, kde stál předtím. Tak nějak se rozhlížel kolem sebe. Lidé sem stále přicházeli a sledoval nové tváře, kteří se těšili z dnešního večera.* Hele klídek kámo. To zvládneš, náhodou hraješ moc hezky, tak se není čeho bát no né. *Zasmál se Fell a otočil se k Alovi čelem, tak že šel pozadu.* Nech si to a dávej pozor kam jdeš, je tu plno lidí, ještě někoho srazíš. *Zamručel Al a sledoval svého společníka, který mířil zrovna k hloučku, kde stál TAYLOR a NAT, jenže než mu stačil Aelarion říct, aby zastavil, Fell se otočil a bohužel hned vrazil do NAT, kterou nechtíc polil svým pitím.* Jejky. *Uculil se jako neviňátko. Aelarion k nim došel a omluvně se na dívku podíval.* Za svého společníka se omlouvám, je to nešika.
*Natalie Zamávala Kaynovi a furt se drzela Taye. Usmála se na něj a objala ho aby ho uklidnila* Mega se těším! Jsi opravdu dobrej *Poplácala mu záda a koukla ze kolem* Nakopeš jim zadkyy- *Snažila se ho ještě rozveselit než do ni někdo vrazil. Podívala se na toho kdo to udělal a jen usmála na Muže před ní (AELARION)* To nic není..Sama jsem Nešika měla jsem se koukat kolem..*Mavla rukou a strčila sinruce do kapes*
*Aless se jen smála a oba je sledovala.* Když vás tak člověk pozoruje, tak jste s tím pošťuchováním občas jak malé děti. *Bavila se na nich, navíc byla ráda, že i Remi se zdál být více v pohodě. Byla tomu ráda, že se mu dařilo líp a líp a těšila se, že se snad brzo vrátí opět domů. Chyběl jí. Sladce se na něj usmála a pak přikývla.* Dobře něco ti donesu a tomu velkému dítěti tady taky něco vezmu. *Rozesmála se a pak se odebrala ke stánkům, kde se k ní cestou přidal i Tony, aby jí pomohl to pití pak odnést.*
*Kayn se jemně usmál.* No, abych řekl pravdu, je tu více lidí, než jsem čekal, že na takové skromné akci bude. Možná to bude tím. Každopádně, chcete provést? Třeba ji najdete někde u stánků s jídlem a nebo pod stříškou ve stanu, kde se přihlašuje. *Podotkl. pak k ní natáhl ruku.* Kayn. *Proenel to, jak mu mohla říkat a pokud natáhla ruku i ona, lehce ji stočil a políbil na hřbet ruky. Pokud ne, jen se usmál.* Přišla jste zahrát či zazpívat, nebo si jen vyslechnout hudební zážitek? *Optal se.*
*Remi nadzvedl obočí.* Já? No to jako promiň, ale jsem tu já, kdo malému dítěti uloupil kazoo a teď se s ním jde předvádět? *Optal se, načež se po něm Avalon natáhl a plácl ho rukou, kde držel plastovou hračku, do ramene. Remi se jen pobaveně ušklíbl.* je to pravda! *Zasmál se pak pobaveně. avalon si jen povzdechl.* nevypadala, že by to hledala, no co? *Zaknučel a pak se taky jen zasmál.* Hele, alespoň jdu něco zahrát. *Dloubl Remiho do boku, který na něj jen vyplázl jazyk.*
*S překvapeným úsměvem na tváři ho poslouchá. Její pohled přechází z jeho očí k ostatním hostům, kteří se baví okolo.* Měla to být skromná akce, jo? Kdo to organizoval, musí mít fakt radost z toho, jaký úspěch to má. *Říká zamyšleně a pokyvuje hlavou, jako by si už představovala kdy se podobná událost zopakuje.* Vlastně jo, ráda. *Souhlasí po chvíli s úsměvem.* Společnost neodmítnu. *Při těch slovech mu věnuje vřelý pohled. Když se jí představí, přimhouří oči, jako by si ho teď prohlížela pozorněji, zkoumá ho.* Candy. *Odpovídá jednoduše, ale její tón zní zvědavě, jako by přemýšlela nad tím, co jí uniká.* Nepotkali jsme se už? *Zkouší. V jejím hlase je slyšet určité zaujetí. Připadá jí povědomý – v New Yorku přeci jen nemůže být mnoho lidí stejného jména a vzhledu. Vynořuje se jí vzpomínka na vysokého, tmavovlasého muže, kterého možná potkala někdy dřív, ale bylo to příliš dávno a příliš letmé na to, aby si mohla být jistá.* Přišla jsem si jen vychutnat krásu dnešního večera. *Dodává nakonec s radostí v hlase a lehkým mávnutím ruky, její pohyby jsou uvolněné a ladné, jako by i její tělo mluvilo za ni.*
*Ze začátku Lilu odignoroval, jelikož chtěl NAT odpovědět na její otázku ohledně čísla. To jí následně tedy sdělil, načež se k starší zrzavé upírce otočil.* Vystupování často netrénuju, ale pardon zkusím se vschopit. *Zvedl ruce v obraně a poté je opět spustil podél těla, věnujíce se opět pro změnu NAT.* Tak samozřejmě...i když si tedy nepamatuju, že by toto byla soutěž. *Uchechtl se lehce.* Jdeme se tu jen pobavit a něco zahrát, ano? Vlastně si stále vybírám texty... chceš mi pomoct? *Nadhodil. Tentokrát už vykouzlil normální úsměv, než rozhozeně zamrkal. Nestihl svoji kámošku varovat, takže do ní někdo vrazil. Když však spatřil toho samého féra (AELARIONA) v závěsu toho nešiky, pozvedl jedno obočí, zatímco mu z úst uniklo uchechtnutí.* Tak se zase setkáváme. *Lehce mávl.* Jojo, to je, mohu potvrdit. *Pokýval hlavou, hodlajíce se vrátit k předchozímu tématu.* NAT, podíváš se se mnou na ty texty? Až tě tedy aspoň trochu očistíme...pokud tady vůbec má někdo ubrousky. *S tímto se podíval na všechny přítomné v jejich hloučku - na Lilu, El, NAT, AELARIONA a Fella. On sám totiž žádné neměl.*
*Aless došla ke stánkům, kde vzala nějakou vodu v malé pet lahvi, sobě míchaný drink, do kterého si pak chtěla přidat trochu té krve. A nějaké sladké alko pití i pro ty dva, přece jen už je znala a věděla co ti dva mají rádi. Když měla všechno, Tony jí pomohl pití odnesl, načež se vrátila k těm dvěma. Cestou míjela dva mladé upíry od Dragose a dokonce i Kayna s nějakou mladou dívkou, docela se divila, že ho neviděla s Elisou. Jakmile pak došla zpět, podala Remimu láhev s vodou a Tony jim pak dal i sladké drinky.* Tady máte i něco sladkého. *Mrkla Aless na oba a sama si do svého pití potají přidala krev, načež se napila.* Tak, kdy jsi na řadě? *Optala se bělovlasého féra a culila se.*
*Kayn se ušklíbl. pak natáhl ruku a ukázal na remiho.* Támhleten klaun za to může. Neboj se, nemyslím to vážně, vlastně je to můj... známý, řekněme. *Podotkl a pak znovu mávl Remimu na pozdrav. Pak s e otočil opět na Candy.* Inu, možné to je. Potkal jsme již spoustu lidí a tváří, které mi pak do života vstoupili znovu, tudíž bych tedy řekl, že je skutečně pravděpodnost, že se nevidíme prvně. *Ušklíbl se.* Smím vám nabídnout něco k pití? *Optal se a hlavou pohodil směrem ke stánku s pitím a jídlem.*
Jak už jsem řekl tvému kamarádovi, můj společník je dost nešika a do všeho hrr a taky nekouká na cestu. *Pronesl Al směrem k NAT.* Hups, sorry, jsem pako. *Pokrčil rameny Fell.* No jsi malá, jsem tě nějak neviděl. *Dodal ještě mladší fér, ale to si hned vysloužil zamračený pohled, který na něj hodil Aealerion. Ten se pak podíval na TAYE.* No zdá se, že se zase setkáváme. *Pousmál se.* Asi by byl na místě se představit. Říkají mi. Aelarion a tomu paku vedle mě zase Afellyo. *Pronesl Al, načež se Fell uklonil a uchechtl se.* Nedělej ze sebe zase šaška. *Napomenul jej starší fér a pak z kapsy kalhot vytáhl látkový kapesník, který podal NAT.* Tady, na očištění a vracet mi ho nemusíte. *Pousmál se.*
*Remi počkal na Aless a nakonec si od ní převzal pití. Ihned se napil a mlaskl si spokojeností. avalon si vzal taky. Remi si všiml, že není jako většina víl, kterým lidské jídlo nechutnal, vlastně pozoroval, že lidské jídlo a pití si užíval. Takže jej sledoval a pak se jen usmál na Aless.* Za chvíli by měl jít. *Podotkl. Avalon se ušklíbl.* Vážně nechceš jít taky? *Optal se. Remi jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne asi ne. *Hlesl. Místo toho se pak koukl na Aless.* Mimochodem, připravil jsem ještě jednu akci. Přišlo mi to fajn, no, nějak se takto socializovat. V Brooklynu, na začátku měsíce. Grilování a karaoke. *Ušklíbl se a rukama před sebou naznačil, jak kdyby roztahoval nějakou ceduli s tím nápisem.* Co myslíš? *Zavrněl.*
*Nat se koukla na košili a vzala si Kapesník a začala si jí utírat.* Jasně podívám..a ty toho typka znáš? *Zeptala se zatím co si čistila košili dokut tan nezbyl menší flek, pak kapesník schovala* ..Ještě někdo něco řekne o moji výšce tak budu vraždit přísahám..*Řekla lehce naštvaně a koukla se na oba féry* Ráda vás poznávám, Já jsem Nat.. *Podala s úsměvem ruku na pozdrav zatím co jí lehce cukalo oko*
Díky. A ne tak úplně...vrazil do mě omylem, když jsem ještě stál s Lilou ve frontě. *Odpověděl a mlčky pak konverzaci s Lilou přihlížel, než si náhle vyměnil pohled s Elaine. Výška byla pro Nat citlivé téma a hlášky toho typu, co pronesl právě Fell, mohly být následovány mnohdy i nepěknou ránou. Co si sám Tay vybavoval, naposledy to takto schytal Hiram. Volnou rukou tedy NAT preventivně chytil.* Těší mě. Já se jmenuji Taylor a ta dlouhovlasá zrzavá upírka opodál je Lila. *Představil se sám dodatečně a rovnou řekl i jméno svého dozoru, aby se necítila vynechaná.* Nuže..já ti tedy vytáhnu ty texty. *Načal, načež pokud se NAT samotná už dávno z jeho ruky nevytrhla, dívku pustil a sundal si pouzdro s kytarou ze zad. Do menší kapsy, odkud vytáhl pár papírů, pak prozatím schoval to číslo.* Tak, prosím. *Podal NAT texty. Tři z pěti už znala z toho dne, co si prohlížela písně z jednoho muzikálu. Ty zbývající pak byly nové, přičemž jeden z papírů byl popsanější víc, než ten druhý, neboť se tam nacházel i krátký vzkaz pro Tayovo budoucí já, aby ten text nezapomněl dát Nat na schválení. Psal jej totiž z jejího pohledu poté, co se nevydařilo ono stěhování. A zatímco dívku nechal vybírat, ohlédl se zpěl AELARIONOVI.* Kdo z vás má vlastně v plánu hrát?
*Aless se také napila ze svého pití a byla ráda, že jim její výběr chutnal.* Za chvíli? O tak to pak musíme dopředu, chci to mít z první ruky a hlavně to zvěčnit, abychom si to mohli přehrávat. *Uculila se, pak jen koukla na Avalona.* Já už se ho taky ptala, jestli nechce zahrát a zazpívat, ale necítí se na to. Ale třeba příště. *Mrkla a když Remi zmínil další akci, usmála se.* Zní to skvěle. Jsem ráda, že ses do toho pustil a že už zvládáš být mezi lidmi. *Byla na něj hrdá, že dělal velké pokroky.* A ta akce bude určitě fajn, vždyť se podívej, kolik lidí došlo dneska. Myslím, že i to grilování si užijou. *Dodala.*
Snad by ses nečertila. Náhodou, co je malé je roztomilé. A já to nemyslel nijak zle. *Mrknul na NAT Fell, ovšem Al na něj hodil zamračený pohled.* Už bys měl raději mlčet, než ti ta dívka nakope prdel, ovšem já tě zachraňovat nebudu. *Pronesl jeho směrem a pak se na TAYE i NAT podíval.* I mě těší. Abych řekl pravdu, tak jste asi první upíři, které jsem v městě za tu dobu, co tady občas jsem potkal. *Pronesl a pousmál se. Pokud už viděl někoho z podsvěťanů, tak většinou šlo o víly. Pak jen pozoroval ty dva, jak spolu mluvili a napil se ze svého pití. Když na něj TAY opět kouknul a promluvil, povzdechl si.* To budu já. I když jsem nechtěl. *Řekl Al a Fell se jen uchechtával.*
*Nat vytrhla ruku z Taylorova sevření, rychle si začala číst texty, a když narazila na jeden, který jí připomněl její dávnou situaci, zastavila se.* Ty jsi napsal nový song, co? *lehce se pousmála a objala Taylora, než ho pustila.* Ty jeden... *řekla s jemným úsměvem a vrátila mu texty, podávajíc mu ten nový.* Tento... *pokračovala, než se usmála na FELLA.* To je milé, ale tvůj kamarád má pravdu. Jeden čaroděj ti to dokázat může *ušklíbla se a jemně ho prstem píchla do břicha.* Ale ta písnička zní dobře..miluji to! *Řekla a poskočila než se otočila na dva Féry* [link src="Tak.to"] se těším
*Candy se rozesměje a její oči zasvítí hravostí, která se v ní probouzí. * Klaun? Měla bych mu jít poděkovat, aby věděl, že někteří lidé si jeho snahy váží. *Říká vesele, zatímco zlehka kývne hlavou směrem k Remimu. Cítí se příliš dobře na to, aby se obávala, že by se jí její dobírání si ho mohlo vymstít. Na tu dálku si Remiho nemůže pořádně prohlédnout, jen vidí jeho siluetu v davu. Kdyby ho viděla zblízka, možná by rozpoznala toho hudebníka, kterého potkala před pár dny v parku. Snaží se plně soustředit na Kayna, aby jí neuniklo ani slovo z toho, co říká. Ale zvuky kolem, šum rozhovorů a hudba, jí hodně rozptylují. Když jí Kayn nabídne drink, zaváhá na okamžik. Její původní plán byl najít svou kamarádku, ale Kaynova společnost zní lákavě. Nakonec přikývne a v jejím úsměvu se zračí veselá, bezstarostná nálada.* To zní fajn. *Souhlasí hravě. Nakloní hlavu na stranu, její dlouhé vlasy se svezou po rameni.* Co bys mi doporučil?
*Kayn nadzevdl obočí.* To by bylo skutečně milé, no, jak je vám libo. *POootkl Kayn. Tuhle lidskou vlastnost dlouho neviděl, věk. Většinou se setkával jen s tím, že lidi po sobě šli jako psi, a nic takového si moc nezažíval. Ale snad to bylo tím, co vše měl za sebou, co vše se mu dělo v minulosti a v jaké situaci se nacházel teď i jeho vlastní život. pak koukl na Candy.* Uhm, no, to já upřímně nevím. Možná, nějaké ovocné nápoje? Něco na ten způsob? *Kayn upřímně netušil. Lidské jídlo se mu hnusilo, ale snažil se nějak najít to, co on preferoval ve faerské verzi.* Nevím, netipoval bych vás moc na alkholo, tak co toto? *Optal se.*
*Remi se rozhlédl kolem sebe.* je pravda, že přišlo více lidí, než jsme čekal. Po tom pohovoru, a potom co přišlo jen skrovně lidí, no, měl jsme strach, že nějak... nikoho nezajímám, že co dělám není atraktivní,a to jsem se snažil. Ale lidi asi prostě práci mají a tohle bylo jen o tom, no, řekněme, jen o tom, že se mají sejít u zábavy. A povedlo se, koukni, kolik jich tu je! *Pověděl nadšeně a rozhlédl se. Pak se spokojeně naklonil k Aless, objal si ji kolem ramen a opřel si bradu o její hlavu, jelikož přeci jen, byla oproti němu malá.* Ale pokud by to mělo jít jako dnes, tak si myslím, že úspěch bude zaručený. *Uculil se.*
*Téma raději stočil rovnou k písním, které NAT podal, aby mu nějakou mohla vybrat. Třeba ji tímto uklidní, aby se náhodou nestala opět tatáž situace, jako tehdy s Hiramem. To se naštěstí nekonalo a namísto ublížení nazdraví Fellovi, pocítil on sám objetí, které NAT samozřejmě oplatil.* Jup...začal jsem dávno, ale znáš mě...když není čas, dokončuji vše potom. Myslím, že jsem poslední korektury provedl před pár dny. *Zazubil se na MLADOU UPÍRKU krátce, jakmile ho pustila a všechny texty až na ten jeden schoval.* Jojo, mohu potvrdit. Ten čaroděj dost nadával potom. *Uchechtl se, načež lehce pokýval hlavou.* Nápodobně, určitě hrajete dobře. *Usmál se na AELARIONA povzbudivě.* Jaké teď vlastně hrálo číslo? *Hodil do éteru další otázku. Tím, že to moc nevnímal, nevěděl, kolik už proběhlo čísel.*
*Aelarion se jen usmál nad slovy NAT, která věnovala Fellovi, ten se jen ušklíbl.* Stejně se tě nebojím. *Mrknul a píchnutí prstem jí vrátil. Al jen protočil očima.* Bože jsi jak malý. *Zamručel a pak, jen zavrtěl hlavou. Pousmál se na NAT.* Možná by nějakou příučku potřeboval, od holky ještě nedostal. *Snad poprvé se starší fér zasmál, pak svou pozornost věnoval TAYOVI.* Tak stále se mám co učit. Sice zvládnu zahrát pár písní, ale pořád to není ono. Přece jen jsem v tom nováček. *Vysvětlil. Pak se rozhlédl kolem.* Myslím, že asi číslo 6.
Takhle to brát ale nemůžeš. Pohovor byl něco jiného, než akce jako tahle. Jsou to dvě naprosto odlišné akce. *Koukla na něj.* A určitě to není tím, že bys nikoho nezajímal, to si prosím hned vyhoď z hlavy, nebo tě sama praštím hned teď. *Naoko se zamračila, ale hned na to se usmála a přivinula se k němu.* A dnešek se ti opravdu povedl. Lidi se baví a smějí se. Nikdo nic neřeší, nic se neděje, prostě jen klid a relax. *Pousmála se a nad jeho dalšími slovy jen přikývla.* Mimochodem, konečně jsem opravila svoje závodní auto. Na sezonu jsem tedy připravená. *Uculila se.* Doufám, že budeš jezdit zase se mnou?
Jasně. *Je si teď jistější, že poděkovat Remimu za jeho snahu je dobrý nápad, i když si to nechá na později. Ještě jednou se otočí jeho směrem, tentokrát se snaží zapamatovat si, co má na sobě. Jakmile se později rozhodne ho najít v davu, bude to jednodušší. Kayn ji opravdu velmi mile překvapí svou odpovědí. Zasměje se a vesele souhlasí.* Tos mě odhadl velmi dobře. *Říká s jiskrou v očích, jeho návrh opravdu dokonale zapadá do její nálady. Candy je uvolněn jako by ji atmosféra večera úplně pohltila. Možná to je tím, že se cítí bezstarostně, nebo snad tím, že se právě nachází v příjemné společnosti, která ji baví a nebere příliš vážně. Její tón hlasu i výraz v tváři zůstává veselý, když pokračuje.* A prosím, můžeme si tykat? Myslím, že na takových akcích je to běžný, ne? *Pohlédla na něj s pobaveným výrazem, její oči teď zářily ještě víc. Bylo to gesto, kterým chtěla prolomit formálnost a přiblížit se ještě více té hravé, pohodové atmosféře. Protože ji kvůli tomu vykání nutil se cítit hrozně staře a jako že se nemůže být sama sebou.* Pokud teda nejsem za čárou. *Dodá, zlehka zvedne obočí a zasměje se nad další myšlenkou.* Nebo ti není 60 a jen na to vůbec nevypadáš. *Při těch slovech ho dobírala, ale její tón je přátelský, hravý a nevinný. Opravdu nečeká, že by měl Kayn něco skrývat, brala to jako nevinný vtip. Kdyby však jen tušila...*
Jo, jo já vím, no jen mě to napadlo, ale asi máš pravdu. *Podotkl mladičký fér a pak se nadechl, načež zase s úsměvem na tváři vydechl.* Dobře, dobře, jak jen říkáš, tak to bude. Ty jsi tu ta starší. *Zvedl ruce v obraně Remi. Pak se na ni koukl.* No jasně, že jo, že se mě vůbec ptáš. je pravda, že jsem dlouho neřídil, ale no, snad se nic nestane, když si to pomalu začnu připomínat, Nejelépe někde daleko od lidí, s Avalonem a tebou po boku. *Zasmál se Remi rozjařile.*
*Kany se na ni ihned zářivě usmál. Tedy, pokusit se o to. Asi to spíše působilo jako nějaký škleb. neusmívals e často, ne upřímně, možná proto to mohlo působit tak, jak to asi působilo.* No jasně, já jsme jen pro. přeci je, tykání je také dost uvolňující a sbližující řekl bych, alespoň si nebudu připadat, no, tak formálně, řekněme. *Pověděl. Pak se zasmál a zvedl ruce v obraně.* Ne, to je v pořádku. Jsem sice starší, než vypadám, ale no, mladistvý vzhled mi dopomáhá v tomhle ohledu být inkognito. *Pronesl pak, skoro až tajemně, ale s jistou hravostí v hlase.*
*Oplácí mu zářivý úsměv, který, na rozdíl od jeho pokusu, působí přesně tak, jak má. Je to ten typ úsměvu, co dokáže pohladit duši a zahřát srdce. Opravdu si cení jeho snahy.* Sluší ti to. *Řekne upřímně. I když by jeho úsměv mohl na náhodného kolemjdoucího působit trochu děsivě, ona v něm cítí dobrou energii, která ji uklidňuje.* Máš pravdu, a kdo ví? Třeba budeme za chvíli přátelé. *V jejím pohledu je znát, že nikdy nevíš, kam tě život zavede. Zatímco mluví, začne se nepatrně pohupovat na patách a vrtět, protože mají pocit, že už na jednom místě postávají až moc dlouho.* Pití? *Připomene mu sladkým hlasem. Když zmiňuje, že je starší, Candy překvapeně vykulí oči.* Ahaa… takže jsi zaprodal svou duši a teď máš někde na půdě schovaný obraz, který odhaluje tvou pravou podobu? *Odkazuje na slavný román Obraz Doriana Graye, čímž mu s úsměvem naznačuje, že i ona má smysl pro humor.*
*Nad její poznámkou musel jen překvapeně zamrkat. Pak se nadechl.* Děkuji, to je, uh, to je milé. *Pronesl tiše a možná, že se i lehce začervenal. tahle holka... sakra, něco na ní bylo. Normálně civily děsil a pohrdal jimi pro to, jací byli, mnohdy dravější než podsvěťasnké bestie, ale tahle Candy? Inu, zvláštní úkaz.* Tobě taky, když jsme u toho. *Vznesl kompliment potom.* /Ah, kdyby tu byla Elisa, tak jsme asi mrtvej./ *Problesklo mu hlavou. Nad její poznámkou o přátelství se upřímně usmál.* No, nevím jestli by jsi někoho jako já za přítele chtěla. *Řekl Kayn otevřeně. Pak chvilku pátral nad tím, co řekla dál, než ale jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne tak úplně. *Zasmál se.* Jen prostě vypadám mladší. *Podotkl následně a pak došel k jednomu ze stánků, natáhl se po čistém kelímku a pohledem se zaměřil na několik lahví s džusem.* Tak, Candy, jaký? Počkej, tipoval bych tě na jahodu? Nebo banán. Něco... ne moc kyselé, spíše sladší. *Zauvažoval a podíval se na ni.*
*Nat se jen koukla na fera co ji to oplatil prstem do břicha a cukla.sebou než se začala hihňat* Ne ne ne nee! *Nat se držela za břicho a nemohla se přestat smát.* Seš celkem fajn..*Ukázala na Fella a snažila se přestat smát* Dobré, už dobrý..ale měl by ses..*Škarlila Féra s úsměvem jak se zvedala*
*Candy se lehce usměje, když vidí jeho překvapenou reakci. Jeho váhání, a dokonce možný náznak červenání ji jenom utvrzují v tom, že pod tou drsnou fasádou je něco víc. A to ji baví. Jakmile uslyší jeho tišší rozpačité poděkování, zvedne obočí a zasměje se* Milé? To je pravda, žádná milost, Kayne. *Promlouvá k němu s upřímností. Jeho kompliment její úsměv se ještě rozšíří* Děkuji *Odpovídá vesele a tentokrát mu trochu více upřeně kouká do očí. Když zmiňuje, že si není jistý, zda by někdo jako on byl dobrý přítel, lehce se nakloní směrem k němu, jako by chtěla získat jeho plnou pozornost. Její úsměv se maličko zmírní, takže působí teď neobvykle vážně. * To, jestli bych tě chtěla za přítele, nech na mně. *Do jejího výrazu se vrátí zpět vlídnost a porozumění.* Ať už jsi kdokoli, všichni máme svoje dobré i špatné stránky. *Uklidňuje ho. Je její přirozeností, že v každém vidí to dobré. Určitě na ni dnešní večer dělá víc než dobrý dojem. Prakticky moc nevnímá, co se děje kolem ní. Jeho pokus o vysvětlení ohledně věku a obrazu Doriana Graye ji pobaví, ale přejde to jen s krátkým zasmáním.* No jo, takže žádný tajný obraz na půdě... Hned jsem klidnější. *Teatrálně si položí dlaň na hruď a předvede, jak jí spadl kámen ze srdce a jí se uleví a může si zhluboka oddechnout. Když se dostanou ke stánku, pečlivě ho sleduje, jak se rozhoduje, a když začne hádat, jaký džus by si dala, rozesměje se.* Jahoda? Banán? No, možná… *Uvažuje s úsměvem.* Ale co když tě překvapím? Možná něco víc svěžího... třeba jablko. *Mrkne na něj a čeká, jak na její volbu zareaguje*
Ne, jen na to nejsem zvyklý, řekl bych. Když už, tak tak nějak proplouvám davem, životem, nepamatuji si, kdy mě naposledy náhodný člověk, kterého sjme zrovna potkla, pochválil. Je to... řekněme, příjemná změna. Nutí mě to přemýšlet o tom, že lidstvo ještě není tak zkažené. *Podotkl Kayn s úsměvem na rtech. Vyslechl si její poznámku o tom, že každý má dobré a špatné stránky.* /Ach sladká Candy, kdyby jsi jen věděla. Na mě jsi až moc... čistá./ *Problesklo mu hlavou.* Ano, asi máš pravdu... *Řekl pak ale jen, leč zdráhavě. Pak se na ni zlehka usmál.* To je... uh, nějaké přirovnání? S tím obrazem? *Optal se jí. Neměl tušení, o čem mluvila, a bylo li to přirovnání, nechápal. Většinou byl zavřen ve svém světě, se svou kulturou, té lidské byl z vysoké části neznalý.* Tak tedy jablko. Dobrá. Neřekl bych, že jsem překvapený, ne, dokud se pohybujeme v části s džusy. *Pronesl Kayn a sáhl po dóze s jablečným džusem. Nalil a kelímek pak podal Candy.*
Určitě to dáte. Navíc si nemyslím, že vás tu až tak budou soudit.*Fella s NAT nechal být, když si všiml, že se očividně začali bavit, a svoji pozornost přesunul k AELARIONOVI. V tu chvíli se jej i zeptal, jaké číslo hrálo jako poslední. Moc to totiž během jejich konverzace nevnímal. Nyní to nicméně hodlal napravit, nebo tedy za chvilku.* Možná..uvidíme, teď bychom mohli trochu vnímat dění na pódiu. *Uchechtl se a zmíněným směrem se ohlédl. Zrovna se vyhlašovalo osmé číslo.* Tak ještě tři čísla a už jsem na řadě..a co vy? *Podíval se opět na AELA.* Oh..myslíte, že bych vám mohl tykat?
*Cítí, jak se jí hrudník svírá jen při samotném pomyšlení na to, jaký musí být Kaynův život, když o něm mluví tak odtažitě. Hlavou jí víří různé scénáře, jeden temnější než druhý. Zavrtí hlavou, aby se pokusila ty myšlenky vytlačit. Starostlivý výraz se promítne do její tváře a napětí, které cítí, se odráží i v jejím držení těla. Působí teď poněkud napjatěji než předtím. Otevře ústa, jako by chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslí a zavře je zase, což u ní není časté. Na moment se skutečně zastaví, protože cítí, že není vhodné se teď vyptávat na jeho minulost. Její intuice jí říká, že jeho životní příběh je pravděpodobně složitý a plný těžkých zážitků, a rozhodně není správné se do toho pouštět při jejich prvním setkání. Její starostlivý výraz se zjemní do povzbudivého úsměvu, když Kayn zmíní, že mu přijde jako příjemná změna. Candy dnes večer projevuje nečekanou přemíru emoční inteligence, což je u ní poměrně nezvyklé, obvykle je upozaděna její impulzivitou.* Kdykoliv bys zatoužil po další příjemné změně a ujištění, že svět ještě není úplně zatracený, budu tu pro tebe. *Řká tiše, přičemž se mu dívá přímo do očí. Z jejího pohledu a hlasu vyzařuje taková upřímnost, že není pochyb o tom, že to myslí vážně. Kayn by mohl cítit, že její slova nejsou jen prázdná fráze, ale skutečná nabídka, kterou se nemusí ostýchat využit. Jakmile téma sklouzne k vysvětlení o obrazu, Candy s úsměvem pokračuje už o poznání klidněji.* Je to kniha... a taky film, balet... *Zamotává se trochu do toho výčtu, protože viděla mnoho různých verzí tohoto příběhu. Nakonec si uvědomí, že by měla zůstat u jádra věci.* Ale původně to byla kniha. Jmenuje se Obraz Doriana Graye. Vypráví o mladém muži, který vymění svou lidskost za to, aby zůstal navěky krásný a mladý. Užívá si život plný hříchů, ale všechny jeho špatné činy se odrážejí na portrétu, který ukrývá. Taková metafora o tom, jak se vnitřní zkaženost nemusí hned projevit navenek. *S poděkováním od něj přebírá svůj kelímek s džusem a s úsměvem dodává.* Jelikož jsem dneska autem, musím zůstat v té části s džusy. *říká tónem, který skoro zní jako omluva, ale ve skutečnosti působí, že ji to nijak neomezuje. Její uvolněné chování jasně ukazuje, že k tomu, aby se bavila, nepotřebuje žádný alkohol.*
*Kayn se na ni zadíval a usmála se. Pak se ale přeci jen ušklíbl.* Tohle mi vysvětli. Asi to prostě jen nechápu. proč se tak staráš o to, abych se cítil komfortně, když jsi mě sotva potkala? Tedy, neznáš mě, já neznám tebe a už mi nabízíš to, že tu pro mě budeš. *Pověděl. Elisa byla sice hodná, Remi taky, ale s něčím takovým co mu ukazovala Candy se ještě nesetkal. Dokonce ani u Avy..* Hm, to mi nic neříká.* Zavrněl tiše, ale pak už poslouchal, když mu vyprávěla, o čem příběh je. Pak se musel usmát. Jeho obraz, měl-li by nějaký, by asi byl pěkně odporný.* Myslíš si, že kdyby si ty hříchy uvědomoval, připouštěl si je a pak jimi byl sám naháněný v nočních můrách tak by jeho obraz vypadal jinak? Nebo... myslíš, že by se tolik nelekl, kdyby ten obraz spatřil? Tak mě to jen napadlo. *Podotkl otázku a sám si nalil studenou vodu.*
*Al se podíval na Fella, doufal jen, aby to pako nic nevyvedlo. Fell se mezitím uculil na NAT.* Taky nejsi k zahození. *Uchechtl se na upírku a mrknul na Ala.* Hele prý jsem fajn a ty mi říkáš, že jsem osina v zadku. *Aelarion jen protočil očima.* To protože občas seš, tak bacha na něj. Kdyby dělal problémy, prostě ho prašť. *Usmál se Al na NAT a pak se podíval na TAYE.* Uvidíme, hraju převážně jen pro sebe. Takhle veřejně to bude asi poprvé, ale co už, nějak to dopadne. Určitě i vy to zvládnete. Máte tady dost velkou podporu. *Pronesl, když poukázal na to, že tu s ním byli jeho přátelé.* No já zřejmě půjdu asi hned po vás. Teda po tobě. *Pousmál se.* Myslím že i já ti budu spíš tykat, pokud mohu. A ano můžeš mi i tykat, nebudu se cítit tak staře. *Usmál se.*
To víš, že mám. *Uculila se na něj, přivinula se mu do náruče a vtiskla mu sladký polibek, pak se na něj podívala a prohrábla mu jeho vlasy.* Vidíš, jak umíš být hodný kluk. *Uculila se na Remiho Aless a lehce si skousla spodní ret. Pak se podívala na Avalona, který se taky culil jak měsíček na hnoji. Nakonec svůj pohled věnovala opět svému muži.* V tom nevidím problém. Tak příště vezmeme auta někde za město nebo na dráhu a můžeme se projet. Dostala jsem totiž nabídku od pořadatelů závodů, jelikož jsem jedna z hlavních závodníků, abych zahájila sezonu, tak jsem na to kývla a budu tedy jako první pořádat pouliční závody. *Usmála se, moc se na to těšila.*
*Candy se na Kayna zadívá s jemným úsměvem, ale její výraz brzy vystřídá zamyšlený pohled. Jeho otázka ji překvapí, a zároveň v ní probudí touhu to objasnit. Jeho upřímná zvědavost ji nutí ponořit se do hloubky svých myšlenek.* Proč se starám? *Zopakuje tiše a zkoumavě se mu podívá do očí. Chvíli jen mlčí, její pohled se zatoulá do dálky, jako by hledala odpověď.* Já... nevím. *Přizná, aniž by se na něj podívala zpátky.* Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. *Dodá po chvíli ticha. Zhluboka se nadechne a znovu mu pohlédne do očí, v jejím pohledu se odráží lehké zmatení.* Možná to je ta odpověď. *Pokračuje tiše.* Nepřemýšlím nad tím, prostě to tak cítím. *Cítí, že se tím, co právě řekla, odhaluje více, než by čekala. Klopí pohled dolů ke svým rukám, prsty žmoulá lem jednoho z rukávů.* Věřím, že bychom se k druhým měli chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Když vyšleš do vesmíru dobro, on ti to vrátí. *Vysvětluje dál, její hlas teď zní mnohem měkčeji, otevřeněji a zranitelněji. Na Kaynovu otázku o obrazu se na okamžik zarazí, hledá správná slova, a pak se lehce pousměje.* Myslím, že kdyby člověk dokázal přijmout své chyby, ten obraz by vypadal jinak. Možná by nebyl dokonalý, ale našla by se v něm nějaká krása. Možná by to byl obraz někoho, kdo se snaží být lepší, kdo bojuje, i když to není snadné. *Znovu k němu vzhlédne, její oči jsou plné něhy a přemýšlivosti. Kdyby uměl číst její myšlenky, slyšel by ji přemýšlet: /Bojíš se o svou duši, Kayne? Myslíš, že tvůj obraz je znetvořený?/* Myslím, že je to o tom, jak moc jsme ochotni čelit tomu, kým jsme, a jak moc se snažíme změnit. Všichni máme nějaké jizvy, ale možná jsou to právě ty jizvy, které nás dělají tím, kým jsme. *Na konci věty její hlas zjemní a ona se usměje, upřímně a srdečně.* Možná by tvůj obraz nebyl tak hrozný, jak si myslíš. Kdo ví?
*Nat kývla na nabídku, někoho praštit a na FELLA hodila zlomyslný úšklebek* já tu jen jsem jako..emocionální podpora..*Řekla Nat a Elaine cuknul koutek* spíš mazlík chodíš za Taylorem jako zatoulané stěně *Řekla Elaine a Nat se otočila na svou chůvu* Jen počkej až budu moct chodit sama.. *Řekla Nat Otráveně a hned co se zase otočila na Féry, schytala menší pohlavek za drzost.* A nikomu ubližovat nebudeš, už teď se vsadím že hlášení musí být pro Dragose bolest..O tobě nemluvě Taylore *Dodala Ealine nakonec, koukající na TAYLORA a pak se Ztišila*
*Remi se uculil.* No, tak to pojedu určitě. Kdy a kde? Mohu si vzít svou krásku? *Pořád si pamatoval na auto Italdesign, který vyhrál ve svém prvním, oficiálním závodě, které bylo sice nějakou dobu poničené kvůli jeho řádění při jednom z večírků, kdy najel několikrát do Dragose, ale přeci jen, Aless měla kouzelné ruce a auto nyní bylo spravené a zase jízdy schopné, nepochybně za využití spousty a spousty náhradních dílů. Něco už jen obyčejné vyklepání plechů nespravilo.* To bude super, už jsi to naplánovala? *Zeptals e pak remi.*
*Kayn ji poslouchal, se skoro až neskrývaným zaujetím. To jak o tom mluvila jako o samozřejmé věci, o tom, jak bz měl asi život fungovat, inu, tak nějak jej to uklidňovalo, prapodivně hezky.* Víš, že jsi výjimečná? *Pověděl pak Kayn tiše, postavil se za ní a zvedl zpoza jejího ramena jednu svou dlaň, kterou pak ukázal na ostatní kolem sebe.* Vsadím se, že ani jeden z těch, co tu teď jsou, nejsou schopni přemýšlet tak, jako ty. *Pověděl, skoro u jejího ucha.* Je to výjimečná vlastnost, ale dej si pozor, aby tě nezavedla do situace, k lidem, někam, kde to pro někoho tak čistého, jako jsi ty, nebylo nebezpečné. /Jako třeba v mé blízkosti./ *Problesklo mu hlavou. Pak od ní odstoupil. Poslouchal ji a nemohl si pomoct, na malou chvilku svou magií vnikl do její mysli. Jako kdyby se musel ujistit o tom, že tohle se mu nezdá. Pochytil u toho její myšlenku, nad kterou se sám musel zasmát. A i když ji neřekla nahlas, jal se na ni odpovědět.* Můj obraz... byl by znetvořený. To vím. Možná, že by to ani obraz nebyl, možná, že by to už byl jen jeho pozůstatek. *Pokrčil rameny.* Tohle tvé kouzlo... vidět ve všech to dobré... je krásné... ale nebezpečné. *Zopakoval pak ještě jednou.*
*Candy se na Kayna zadívá tiše, její oči mírně zúžené, jak zvažuje jeho slova, která jí pomalu pronikají do mysli. /Výjimečná?/ Ta slova jí znějí v hlavě a neví, jak je zpracovat. Pohledem sleduje jeho ruku, která ukazuje na ostatní kolem nich, jako by tím chtěl poukázat na něco, co jí samotné zůstává skryto.* Možná proto, že jsou tu, aby nemysleli a jen se bavili. *odvětí. Vzdychne tiše, zaplavená rozpaky.* Ne, promiň, já jen nevím, co mám na to říct. *Dodá rychle, cítíc, jak jí tělo jemně zachvěje. Nejde o strach z jeho blízkosti, ne v tom smyslu, že by se bála, že by jí mohl ublížit. Je to spíš ta zvláštní intenzita momentu, který jí nutí přemýšlet o věcech, na které není zvyklá. Pomalu natočí hlavu jeho směrem, pohledem se mu vpíjí do očí přes své rameno. Cítí, jak ji ta otázka tíží na rtech a nakonec ji přece jen vysloví.* Co... co bych podle tebe měla dělat? *Zeptá se tiše, její hlas je měkký, ale zároveň v něm zaznívá hluboká nejistota. Neví, jak se cítí, její pocity se v ní mísí a tvoří zmatek. Až když od ní poodstoupí, napětí z jejího těla se zvolna vytrácí.* Pozůstatek *Zopakuje tiše, spíš pro sebe než pro něj, zatímco se její pohled zatoulá do dálky.* Zní to jako spousta příležitostí zaplnit ta prázdná místa v obrazu něčím novým, něčím jiným. *Zase to dělá. Zase se v jeho slovech snaží najít nějaký kousek naděje, nějakou jiskru světla, kterou by mohla uchopit. Zvedne hlavu a usměje se, její úsměv je teplý, ale zároveň lehce unavený.* Nevím, jestli bych to uměla jinak. *Přizná nakonec, jakoby si sama uvědomovala, že její způsob, jak se dívá na svět, je zároveň její největší dar i břemeno. Vzhlédne k němu, a pak se podívá kolem sebe, k hudbě, která je obklopuje.* Možná je čas si jen užít hudbu? *Navrhne tiše, že mohou tohle těžké téma na chvíli nechat za sebou. Očima ho povzbudí, aby se připojil.*
*Kayn se lehce pousmál.* Možná ano, možná ne. *Pověděl tiše, ale pak se napil svého pití a zadíval se opět na Candy před sebou.* Co bys měla dělat? Inu, to je dobrá otázka. Ovšem jediný, kdo ti na ni dokáže správně odpovědět, jsi jen ty sama. Jen věz, že svět je nebezpečné místo. To co je v něm... i to co se skrývá mimo něj. *Při druhé větě se naklonil lehce blíže a větu pronesl skoro až tajemně, než se pak jen odtáhl a dlouze se nadechl.* Nevím, jestli mám ještě energii a chuť na to svůj obraz nějak, inu, zkrášlovat. Na většinu dobra, co mne mohlo potkat, či jeho šíření, jsme za ty roky skoro už zapomněl, a když ne to, tak jsem na ně zanevřel. Snažím se být nějakým milým a dobrým jen proto, abych mohl v noci klidněji spát. *Přiznal poté. Možná by nebylo od věci opět se někdy sejít s Triss a popovídat si.* No jistě, od toho jsem přeci tady, užít si hudbu. *Pověděl tiše, ještě chvilku se na ni díval, než pohledem střelil k p´diu.*
*Aless se usmála, když viděla, že z toho byl nadšený.* Jasně, že můžeš, je to přece tvoje závodní auto. Ještě ti ho pak zkontroluji a doplním, abys měl všechno v pořádku a můžeš jet. *Mrkla na něj. Sama se už nemohla dočkat, až zase sedne za volant. Milovala řízení a celkově rychlou jízdu, uklidňovalo jí to.* Tak nějak ano. Trasa už je určená, pojede se kolem Prospect parku, ale ještě před závodem se trasa projede a označí se barevnými světýlky, aby věděli i nezkušení kudy. Samozřejmě, že to bude trochu jinak, než jak jsem zvyklá a jak jsem ti ukazovala, že to chodí. Tentokrát budou tři první místa a budou i ceny. Třetí a druhé budou peníze a první…. Jelikož mám firmu s auty, tak samozřejmě pořádná kára. *Uculila se nadšeně.*
*Jak mluví, mísí se v ní různé emoce. Jeho slova jsou temná, plná ztracených nadějí, ale také něčeho, co jí připomíná neklidný boj se sebou samým. Uvědomuje si, že v něm je něco hlubšího, něco, co ji láká poznat, a přitom varuje, aby byla opatrná.* Možná. *Začne pomalu, její hlas je plný pochybností.* Možná svět opravdu je nebezpečné místo, plné věcí, které nevidíme nebo ani nechceme vidět. *Zastaví se na chvíli, jako by sama zvažovala, co všechno v tom světě nebezpečného našla. Co jí dokázalo ublížit.* Ale někdy... někdy nás ty nejtemnější chvíle přinutí zjistit, co v nás je. *Není ji milé poslouchat jeho slova. Slova rezignace. Na chvíli se odmlčí. Její pohled sklouzne na jeho ruku. Chvíli bojuje s touhou ho povzbudivě stisknout, ale rozhodne se to neudělat. Cítí, že by ho mohla nechat být, že by se mohla rozhodnout na jeho slova nereagovat, ale nemůže. Něco v ní ji nedovolí mlčet.* Nebudu tě nutit se měnit. Nemusíš dělat nic, co nechceš.*Její oči se střetnou s jeho a na okamžik se odváží pohlédnout hlouběji, jako by hledala ten obraz, který popisoval – znetvořený, opuštěný.* Ale pokud se někdy rozhodneš svůj obraz přeci jen upravit, věř, že tu bude někdo, kdo v tebe věří. I když tomu teď třeba nevěříš ty sám. *Na pár chvil se opět odmlčí, aby mohli oba vstřebat to, co říká. Prakticky má pravdu. Ona se tu zavazuje člověku, kterého vůbec nezná. S lehkým povzdechem se podívá směrem k pódiu.* Je čas užít si život tady a teď. *Pozvedne svůj kelímek s džusem jako by ho pozvedla k přípitku a poté se napije, aby ho zpečetila.* Pojď, *kývne s úsměvem hlavou k podiu a sama se rozejde tím směrem, aby si našli dobré místo odkud uvidí a budou moct pustit starosti z hlavy.*
*Usmál se na ni. Ani nevěděl, co by jí na to měl říct. Ovšem, na jednu stranu mu to přišlo krásné, to, jak vkládala naděje do nikoho, koho ani neznala. Pro něj byl sám Kayn, sám pro sebe, ztracený případ. Možná, že dokonce i tu svou emocionální fázi rozkvětu dělal nakonec jen proto, aby tak nějak ulevil sám sobě. Ale bylo to skutečně to, po čem se měl cítit lépe? Když přes to vše musel jít a vracet se k těm odporným činům zákeřnosti, jako kdyby se vracel k nějaké droze? Bylo to s ním složité.* Jak říkám, výjimečná. *Zašeptal pak pouze a vytáhl jeden koutek rtů do úsměvu. Pak už ji následoval.* No, jestli chceš, támhle je dobré místo. *Ukázal na jednu z volných dek na písku, kousek od lidí, opodál, ale s výhledem na podium.* Chceš vzít ještě pití? *Nabídl pak fér.*
*Remi ji poslouchal.* No, to je ale hezké. Říkáš, že to pořádá firma... hádám, že to bude sloužit i jako forma propagace? No, jasně, jak by taky ne. *Podotkl pak se smíchem, načež naklonil jemně hlavu na stranu.* No, tak jo, já pojedu rád. *Usmál se. To se do toho vmísil už i Avalon.* No, asi bych tam mohl dojít taky jako ten, co se zúčastní, ale říkám si, no, jestli bych mohl jet na motorce? Víš, auto jsme se nikdy řídit nenaučiil. *Podrbal se nervózně na zátylku.* Už jen ten dvojkolý stroj je pro mě takové maximu. *Zasmál se pak.*
Myslím, že s tím Nat problém mít nebude. *Zmínil, když AELARION řekl, že má NAT případně Fella praštit, kdyby ji náhodou naštval.* Jojo, jako důležitá emocionální podpora. *Usmál se na NAT. Nedlouho nato nabídl AELARIONOVI tykání. Nakonec to vykání začalo být lehce otravné, tudíž se mu díky tomuto hned ulevilo.* Pravděpodobně ano, nakonec jsi byl předtím hned za mnou. *Potvrdil mu. Následovalo podívání se na Elaine. Dlouho ji mluvit neslyšel, proto jej to taky docela překvapilo.* Dovolím si odporovat, poslední dobou mívám s Lilou tvrdé tréninky a ani na vycházkách se nic nestalo. Navíc jsem docela nedávno za Dragosem šel, potřeboval jsem si s ním promluvit. *Bránil se. Tohle si vyprošoval. Však dlouho nic neprovedl a snažil se o to, aby nezpůsoboval problémy. Nadějně se tak i na moment podíval na Lilu, doufajíce, že mu jeho slova potvrdí. Ale tím, jak moc dobře ji znal, dost pochyboval. Proto jí hodil i překvapený pohled, když aspoň lehce kývla hlavou.* Už hraje desáté číslo, kdybys to potřeboval vědět. *Zašklebila se pak škodolibě.* Dobře, půjdu už k pódiu.
*Upírka lehce přikývla hlavou.* I tak by se to mohlo brát. Hlavně celou akci firma financuje, bude to na způsob nelegálních závodů, ale i tak to chci mít trochu pod kontrolou pokud jde o policii a tak. A navíc motivace k tomu je víc než dobrá, nové auto nenajdeš jen tak někde na cestě. *Uculila se a pak koukla na Avalona.* Myslím, že to problém nebude. Vím, že i někteří z klanu chtějí jet a jsou takoví, co jezdí na motorkách, takže pokud chceš, můžeš klidně. Jsem na tebe zvědavá. Mimochodem, jestli budeš chtít naučit řídit, tak ti klidně dám hodiny. Remi může potvrdit, ten už jezdí jako profík. *Zasmála se.*
*Aelarion se lehce rozhlédl, koukal kolem sebe a taky, kdo je na podiu, aby měl alespoň trochu přehled. Nakonec se podíval na TAYE, byl na jednu stranu rád, že si tykali. I jemu to přišlo jako dobrý nápad.* V tom případě jdu tedy hned po tobě. Nevím, zda se mám těšit nebo ne. *Pousmál se. Přece jen hrát doma na panství v soukromí bylo něco jiného. Ale na druhou stranu tak mohl překonat tak trochu sám sebe, když to udělá.* Jen běž, já tě pak budu následovat. *Mrknul na něj a pak koukl na NAT a Fella.* A ty Nat nejdeš? Jsi taky jen divák, jako tady Fell? *Optal se a sledoval ty dva. Fell jen postával vedle upírky a tlemil se od ucha k uchu.* My budeme koukat a hodnotit. *Uchechtl se.*
*Nat se dívala na Taylora nadšeně* Tak jo! Jdem! *Nat se usmála a Koukla se na Fella* Tak to se těším..*Nat kývla na otázku a následovala Taylora k pódiu sledovala ho, jakmjde na pódium než se podívala na Fella* Jdeš Lociko? *Uchechtla se na Fella když poukázala na jeho dlouhé hnědé vlasy. Když se usmála tak jí vylezly ostré zoubky. Jestliže Tay už vylezl na pódium tak se na něj dívala s širokým úsměvem*
*Když jí poprvé řekl, že je výjimečná, byla ohromena. Jeho slova, která ji zasáhla do hloubky, vyvolala v její tváři překvapení a chvíli trvalo, než je dokázala zpracovat. Tentokrát však, když jí to zopakoval, se na její tváři rozlil veselý úsměv, který odhaloval i její zuby. Tento úsměv, plný upřímnosti, jí pomáhá vrátit se zpět k její dobré náladě. I když si uvědomuje, že jejich vážný rozhovor nemůže být jednoduše zapomenut, její momentální pocit štěstí a uvolnění převažuje nad vážnými myšlenkami.* Jo, to vypadá jako dobré místo. *Souhlasí s jeho výběrem a její oči se na chvíli rozzáří, když se dívá na místo, které navrhl.* Jasně, to je dobrý nápad. *Dodává, když se zastaví těsně před tím, než by se vydala k dece. Doplní si kelímek a z vedlejšího stolu ukořistí i něco na zub.* Slané, nebo sladké? *Ptá se ho, co má raději. Po krátkém zaváhání se rozhodne vzít od každého něco, protože má ráda rozmanitost. Když konečně dojde k dece, pečlivě položí všechny věci tak, aby je během pohybu neshodila, a usadí se do tureckého sedu. Cítí se pohodlně a nechává dost prostoru pro Kayna, aby se vedle ní také usadil. Její zvědavost ji nutí se ptát* Znáš tu někoho? *Teď, když si uvědomila, že vlastně netuší, jestli přišel sám, nebo s někým jiným, cítila potřebu to zjistit.*
*Nad její otázkou se zamyslel, ale pak zvedl ruce.* Dnes asi zůstanu jen na vodě, nejsem dvakrát při chuti. *Pronesl, snad i trochu omluvně. Následně už ji následoval na deku a pomohl by jí i sednout si, ale Candy byla rychlejší. Posadil se proto vedle ní a pak se rozhlédl.* Támhlety dva. *Ukázal směrem na Remiho a Aless.* Řekněme, staří noví známí? Asi. No, stali se z nás přátelé teprve nedávno, ale pořřád k sobě máme jisté, řekněme, výhrady, jak já k nim, oni ke mě. Ale nedá se čemu divit, jsme rozdílní tak, jak moc jen to jde. *Ušklíbl se tiše Kayn.*
*Avalon se uculil.* No, dobře, mohl bych to asi zkusit. Nebudu ale lhát když řeknu, žže naučit se jen pár těch věcí na motorce pro mě bylo, no, poměreně obtížné. *Povzdechl si, ale pak se pousmál.* každopádně, nabídky si vážím a využiju jí. *Podotkl. remi se mezitím koukl na Aless.* NO, myslím že jsi to vymyslela dobřře. Jak by také ne. *Usmál se, natáhl se a políbil svou dívku na tvář.*
*Upírka se pousmála a koukla na bělovlasého féra.* Až budeš chtít, stačí říct. Mimochodem i na motorku ti můžu dát pár dobrých tipů, které ti její řízení usnadní. Navíc to udělám ráda, vždyť pomáháš Remimu a já jsem ti za to nesmírně vděčná. *Pronesla mu své upřímné díky a pak se otočila na manžela, přičemž se sladce usmála, když jí dal pusu.* Ještě je to chce dost detailů dodělat a všechno to připravit, ale myslím, že to bude fajn. Opravdu se těším. A navíc chci odvetu můj milý, za to minule. Nemysli si, že jsem zapomněla. *Zasmála se.*
*Jak zmínil, tak i učinil, a pomalu se s Lilou a později i Nat v závěsu rozešel rovnou k pódiu. Tam, zatímco poslouchal hrajícího jedince, ještě pořešil pár věcí ohledně svého čísla. Nechtěl být moc náročný, tím pádem si vyžádal pouze židli, na kterou by si mohl v průběhu vystoupení posadit.* /Klid, není čeho se bát./ *Uklidňoval se vnitřně, načež si pomalu vyměnil místo s předchozím vystupujícím. Pokud mu tedy byla poskytnuta židle, postavil si ji doprostřed pódia a vzápětí se na ni usadil, vytahujíce si z pouzdra pomalovanou dřevěnou kytaru. Na tu, po krátkém nádechu a výdechu, začal hrát, k čemuž po chvíli přidal i zpěv. Díky tomu si podobně jako předchozí vystupující přilákal na sebe pozornost VŠECH PŘÍTOMNÝCH, pokud tedy na tom nebyli podobně jako on předtím. Konverzací předtím zaháněl tu nervozitu, která kupodivu byla nyní tu tam. Snažil se jet podle textu a not, co měl před sebou na zemi, nezahrát nejlépe ani jednu falešnou tóninu. Jasně, některým se u toho mohlo po chvíli zdát, že by měla příště být použita spíše elektrická kytara, ale tím, že tuto píseň Tay hrál dnes vesměs poprvé, nevěděl moc jistě jaký nástroj zvolit.*
*I Al se pomalu odebral k podiu, aby se nějak připravil. Dohodl si, že si půjčí klávesy, které mu měly nahradit piano. Také poprosil jednu z dívek, které tam hudební aparaturu měla k půjčení, aby mu pomohly jej naladit. Načež si pak v hlavě ještě přehrával píseň, kterou se naučil jako jednu z prvních skladeb a velmi se mu líbila. Fell stál kousek od Ala a jen se na NAT culil.* Hele ještě jednou mě nazvi Locikou a budu ti říkat prcku. *Zasmál se a lehce jí píchl prstem do boku. Pak se zadíval na Ala a položil mu ruku na rameno.* To zvládneš, jen klid. Umíš to dobře. *Mrknul na něj. Aelarion se na něj podíval a usmál se. Pak se jeho pozornost stočila na TAYE, který začal hrát a zpívat. Musel uznat, že to bylo dobré.* Jde mu to moc dobře. *Pronesl směrem k NAT.*
*Nat rychle uhla jeho píchnuti do boku a na Fella jen vyplázla jazyk než podivala ne nahoru na Taye. Nat poslouchala píseň zatím co se houpala do stran v rytmu hudby, nemohla si pomoc než aby ji neukápla slza. Koukla se na AELARIONA a kývla* Ti to říkám..*Nat si Utřela oko kapesnikem a dívala se na Taylora hrdě*
*Zatímco hrál, soustředil se především na noty, snažíce se přitom nevnímat realitu. Nechtěl, aby se pak nedejbože stalo, že by náhle znervózněl, přestal hrát a totálně se tím znemožnil. To se však naštěstí nestalo. Dohrál píseň úspěšně a nakonec se zvedl a uklonil, načež se sbalil a odešel z pódia rovnou za NAT, kterou hned, pokud mu to dívka svolila, objal.* Neznervózněl jsem, překvapivě. *Uchechtl se a pohled nato věnoval i AELARIONOVI, pokud tam tou dobou ještě byl.* Hodně štěstí. *Popřál mu.*
*Aelarion se podíval na NAT a přikývl. Když se pak vrátil TAY, usmál se na něj.* Bylo to velmi dobré. *Pochválil jej a pak si tiše povzdechl, když měl jít na řadu.* Děkuju. *Pronesl ještě jeho směrem a pak už e vybral na podium, kde mu dívky, se kterými mluvil pomohli vše připravit. Když bylo hotovo, postavil se za klávesy, prokřupnul si prsty a pak začal hrát píseň Experience od Ludovica Einaudi. K písní, jenž hrál noty nepotřeboval, znal jí až moc dobře. Byla přece jen jeho oblíbená. Byl ze začátku nervózní, ale pak to z něj všechno opadlo a on jen hrál a užíval si to. Jakmile skončil, uklonil se a pak se vrátil za ostatními.* Já jsem říkal, že to zvládneš, bylo to boží. *Uculil se na Ala Fell a poplácal jej po rameni.* Díky. *Pronesl jen starší fér a pousmál se jak na svého společníka, tak i na TAYE a NAT. Chvíli s nimi pronesl pár slov, než se nakonec i s Fellem rozloučil, načež se oba dva pak vrátili do Faerie.*
*Natalie po vystoupení Taylora objala pevně a rozcuchala mu vlasy* Super!! *Natalie se pak dívala na AELARIONA a užívala si jeho vystoupení. Po prohozeni pár slov Nat zamávala Oběma Ferum a pak se otočila na Taye a natáhla k němu ruku* Jdem? *Jestli jí přijal tak pak Nat odešla s Elaine do Vily*
Heeej, co jsem ti říkal o těch vlasech? *Zamručel, když mu je opět Nat rozcuchala, ale upravováním se pak už nezabýval. Spíše poslouchal AELARIONA, jemuž poté složil poklonu, prohodil s ním pak slov a poté přijal NATINU ruku, čímž jí potvrdil, že rovněž už půjde. Následoval ji s Lilou za zády rovnou do vily.*
*Remi se usmál.* I já se těším moje milá. *Pověděl. Když pak čas postoupil, tak se taky usmála a jakmile dohrálo poslední číslo, vyšel na podium.* MOC BYCH VHTĚL PODĚKOVAT TOMU, ŽE JSTE DNES PŘIŠLI. KAŽDÝ Z VÁS, AŤ UŽ SE JEN PODÍVAT, ČI ZAHRÁT. DĚKUJI, ŽE JSME TUHLE NOC MOHLI UDĚLAT HEZČÍ A PŘEJII VÁM KRÁSNÉ DALŠÍ DNY A HEZKOU NOC. *Usmál se na všechny. Pak sešel z podia.* No, tak jdem balit. *Podotkl. když pak bylo hotovo, a sklidili vše, co přivezli, odjeli do obchodu vyložit věci a pak si odpočinout po dlouhém, ale krásném večeru.*
*Aless se na něj jen sladce usmála. Hned potom, co Remi vyšel na podium, aby poděkoval a zakončil tak hezký večer, mu spolu se svými upíry šla pomoc to všechno sklidit.* Bylo to kouzelné. *Pronesla. Po tom, co věci odvezli do obchodu ještě strávila s Remim nějakou chvíli, než se i ona vydala do vily.*
*Sleduje jeho ruku, která ukazuje směrem k pořadateli akce a ženě vedle něj, a v jejích očích se objeví záblesk zvědavosti. *Staří noví známí?* Zopakuje po něm s lehkým údivem. Její zájem je očividný – chce pochopit, co tím Kayn myslí. *Co může sblížit tak odlišné lidi?* zeptá se, protože v jeho hlase slyší určitou rezervovanost. Má pocit, že tohle přátelství pro něj není něco, o co by zrovna stál. Jak večer pokračuje, Candy se plně ponoří do atmosféry. Hudba, kvůli které přišla, jí zaplní mysl, a spolu s Kaynem už probírají jen lehčí témata jako třeba jak se jim líbí koncert. Chvílemi se jen ztrácí v myšlenkách sledujíc přitom zářivou hvězdnou oblohu nad nimi. Čas kolem nich plyne rychleji, než by chtěla, a aniž by si to stihla uvědomit, Kaynův starý nový známý už jim děkuje za to, že přišli. Candy, která si stále drží svou dobrou náladu, si dává ruce před pusu, aby vytvořila improvizovaný trychtýř, a zakřičí zpět: *My děkujeme!* Přidá se k potlesku s ostatními, usmívá se a cítí v sobě klid a radost z prožitého večera. Jakmile hluk začne opadat, otočí se ke Kaynovi s vděčným výrazem. *Byla to krásná noc.* Řekne upřímně a v jejích očích září spokojenost. *Děkuju.* Na chvíli zaváhá, ale nakonec se odhodlá pokračovat: *Doufám, že se ještě někdy potkáme. Můžu si vzít na tebe nějaký kontakt?* Opravdu moc doufá, že to není naposledy, kdy se vidí. Ať už s příslibem dalšího setkání či nikoliv, pomůže ještě s úklidem okolí, sbírá pár věcí ze země a ukládá je na hromádku. Nakonec se rozloučí a vydá se ke svému autu, unášena krásným pocitem z večera, zatímco míří domů.*
*Ruce zaražené hluboko v kapsách tmavě hnědé mikiny, černé džíny a na hlavě kšiltovka New York Yankees… podoba tak tuctové newyorské holky, že se za ní ani žebrající bezdomovec neotočí. Protahovala se nejhustším davem manhattanského hlavního bulváru s jediným účelem: chytit zlatou rybku. Říkávala tomu tak, drobným krádežím, které téměř vždy prošly bez povšimnutí, a i když měla smolný den, praktikovala staré moudro “co není v hlavě, je v nohách” a hnala se pryč tak rychle, že ji ještě nikdo nechytil. Roky praxe vycvičily její prsty dobře a nohy ještě lépe. A i kdyby snad krást nemusela, jakože zrovna dnes by se bez toho obešla, stalo se to jistou závislotí, koníčkem, nutností. Kradla stejně lehce jako lhala a lhala stejně lehce jako dýchala.* *Zastrčila prvních pár mizerných dolarů do podprsenky, své nejbezpečnější skrýše, a s polovičatým úsměvem trochu přidala do kroku. Pohledem už si vybírala další cíl… našla ho velice rychle. Pohledný muž s jinak přísnou tváří, mohlo mu táhnout na třicet. Rozhodně nevypadal, že by ho mělo pár dolarů mrzet. Mercy si říkala, že by ho jistě nemrzelo ani pár desítek dolarů nebo stovka. Tací však bývali nejhorší, pokud na krádež přišli ještě ve chvíli, kdy byla na dohled. Musela se vytasit s největší šikovnější a takovou lehkostí jako kdyby mu na dlani jen přistál brouček. Protáhla se davem až k němu a jako náhodou zavadila o jeho ruku. Nic, čemu by měl věnovat pozornost… ovšem řemínek jeho hodinek lehce nařízl kapesní nožík. Jak šikovná může být taková rybička ve správných rukách. Stačí několik dalších kroků a hodinky sklouznou bez jejího dalšího přičinění na chodník. Následuje tok davu, aby jej neztratila z dohledu, následuje jeho cestu a brzy leží hodinky přímo u jejích bot…*
*stál, docela už unaven, v davu několika podle něho idiotů co se tramceli nejspíš za stejným cílem. V tom nejhorším kdy si myslel že prostě vytáhne kver a všechny tam zastřelí do jeho ruky se opře nejspíš omylem jiná.* Omlouvám se moje chyba *smekne klobouk směrem k ženě a pak pokračuje v cestě. Po nějaké době však slyší cinknutí na zem. A podívá se za sebe kde vidí ženu a u jejích noh své hodinky.* Promiňte ty hodinky jsou moje můžete mi je vrátit?
*Její srdíčko tiše zaplesá, když se sehne ke svému “nálezu” a jen těžko krotí zdvihající se koutky. Takový úlovek neměla už si ani nevzpomene! I v té zapadlé zastavárně v Qeensu, kam chodí jen v nejvyšší nouzi, by za ni dostala pořádný balík! Starý dědek/prodavač by se tvářil jako by měl brouka na mozku, kdyby přišla s takovou značnou. Řemínek ne řemínek. Radost však velice záhy kalí majitel ztracených hodinek, jehož reakce byla přeci jen více než pohotová. Když už se pro hodinový strojek natahovala, vezme jej do dlaně a se skrytým zklamáním je přeci jen předá do té jeho. Jako by snad v její kapse vůbec nespočíval právě ten nůž, jenž je přeřízl.* Měl by sis dávat na svoje věci větší pozor *zamumlá bez známky ironie, ačkoliv její hlava je toho nádechu plná. Možná ji přeci jen trochu rozhodil, ačkoliv si to prve nechtěla připustit, protože když se narovnává, z její velké kapsy vyklouzne peněženka s doklady na jméno Dennis Leigh Harrison. Ačkoliv Mercy uměla mnohé, rozhodně se nedokázala tvářit jako Dennis, kterému podle fotky táhlo při nejmenším na padesát a vážil třikrát to, co Mercy. Rychle se pro doklady sehne zpátky a na rty se rovnou dere nějaká sotva uvěřitelná lež, kterou však stihne na poslední chvíli zastavit. Pokud by šlo o cokoliv jiného než krádež, nevysvětlovala by přeci své počínání. Na takovou situaci existovalo také velice trefné přísloví, jen Mercy neměla snahu si jej vybavit. Místo toho raději najde ve své hlavě vzpomínku na obchod, z něhož by si sice nemohla koupit ani šroubek, ale dobře tam dokázali odhadovat cenu hodinek.* Ten řemínek by vám mohli snadno vyměnit na třetí avanue. Prodavač vypadá, že ví, co dělá. *Pokud je jí to dovoleno, už ve chvíli, kdy dokončuje větu, prochází okolo muže a snaží se mu zmizet z dohledu, zatímco na rty se jí dere poznámka, jež už nedokáže spolknout* A ten klobouk je příšerný…
Děkuji *usměje se a vezme si hodinky, které hodí do kapsy. Po nějaké chvíli jak vypadnou doklady, které zjevně nejsou ženy se zarazí a podívá se na doklady. Za prvé je na fotkách někdo starý a ne někdo mladší a za druhé* /hmmm co by to tak mohlo být? TAK POČKAT VŠAK NENÍ CHLAP/ *vzpomene si a začne se tvářit že mu vůbec není jasné že to ukradla.* Oh děkuji rozhodně se tam zastavím. *Jakmile prochází okolo něho tak se jen pousměje* /heh tak to vůbec nikam nejdeš/ *řekne a pousměje se nad tím jak se snaží zmizet z dohledu ještě víc ho ale rozesměje ta poznámka.* Děkuji jistě ho později vyměním zlodějko *poslední slovo řekne tak aby to moc lidí kolem neslyšeli a hlavně aby to slyšela hlavně ona.* Nechcete se alespoň omluvit *řekne a vytahuje placatku s dobře uleženou whiskey z vnitřní strany svého saka* Pojďme si sednout na lavičku někde dál od lidí. Přece by jste nechtěla aby se tady Dennis dozvěděl že má o doklady méně. Možná vlastně o celou peněženku Hm?
*Je to zlomek vteřiny, kdy zpomalí v kroku. Po zádech přeběhl mráz,* /Tak je, když se vás na okamžik dotkne skutečnost. Je upřímná, až mrazí…/ *napadne ji a sama se vlastnímu téměř poetickému verši pousměje. Nemůže však mrazivou realitu ignorovat. Měla by se cítit odhalena, možná ponížena vlastní chybou, ale mnohem spíš se do jejího krevního řečiště vlévá adrenalin. Konečky prstů brní a srdce se ozývá hlasitěji, každá nejmenší buňka jejího těla se připravuje na rychlý útěk. Znala bulváry i malé uličky manhattanské, jak by jí jen mohl konkurovat, když mu zřejmě nikdy nebyly domovem tak jako jí? Otočí se k muži čelem, ale stále pokračuje v pomalém úprku. Velice nepříjemný zvyk je mít vždy poslední slovo.* Dennis je můj děda, pitomče *ušklíbne se vítězoslavně. Zdvihne dlaň a dvěma prsty mu hravě zasalutuje. Poslední gesto malého zlodějíčka těsně před tím, než se vytratí. Zapadne do davu a přidá do kroku, aby se ztratila dřív, než si kloboučník všimne toho, že je skutečně pryč. Protože Mercy se neomlouvá a rozhodně se nenechá chytit rádoby moralistou s (dle jejího názoru) odporným kloboukem. Nikdy nehrála fér, nikdy nebyla dáma. Byla bouří a orkánem, který po sobě rád nechával spoušť. Zatraceně ji bavilo, když ji upravení a nažehlení lidé neměli rádi…*
*pobaveně se usměje nad úprkem Mercy Hill a jen zašmátrá do svého opasku. Poté rychle vytáhne revolver nenápadně to schová pod sako.* Nemyslím si že někam půjdeš *Řekne a pokud se ohlédne odhalí část hlavně, která míří hned na ní.* Víš já nerad když se mě někdo pokusí okrást a už vůbec ne když mě někdo uráží. Takže teď být tebou se zastavím a přejdeš pomalu ke mě s rukama z kapes a bez žádných prudkých pohybů. *řekne a trošku postrčí zbraň že to myslí vážně* Pojďme se v klidu jenom posadit a možná se nerozhodnu tě zajmout *zasměje se a pokud už k němu přešla trošku ji zbraní popostrčí k nejbližší lavičce*
*Krátce se ohlédne, ale možná právě to bylo nejhorším rozhodnutím jinak příjemného zářijového večera.* /Ale ale… kdopak je tu horká hlava/ *zatrylkuje pro sebe. Co radí příručka přežití v takové chvíli? Vyjednávat? Utíkat? Nějak zvlášť na tom nesešlo, protože Hillová měla svůj vlastní kodex přežití. Z chladného výrazu přirozeného pro někoho, komu by snad mohlo jít o život, přešla do přím vyzývavého úsměvu.* /Jen si to zkus, chytráku. Tohle je sice New York, ale z vraždy na bulváru tě ani nejlepší právník nevyseká… obzvlášť pokud…/ *i když nebýt její vlastní hlouposti, nikdy by se do problémů obsahující hlavně revolveru nedostala, považovala své ‘pokud’ za geniální cheat pro život. Jako benátskou masku schová úsměv a vykouzlí ten nejpřesvědčivější výraz vyděšené ženy.* Má zbraň! V tom klobouku, chce mě zastřelit! *vykřikne až příliš hlasitě, právě to však plní účel. Strhne celé své tělo vlevo a rozběhne se co nejdál odtud, jen co jí plíce a nohy stačí. Jestli bude střílet, je dost vysoká pravděpodobnost, že trefí někoho jiného. A i kdyby… opravdu věřila, že i státní obhájce by jí dokázal v tomhle soudu zajistit výhru. I pokud by opravdu byla zlodějkou, což jí v tuto chvíli nikdo nemohl tak úplně prokázat, doufala v to; stále to byla střelná zbraň proti holým dlaním. Uměla počítat. Pravděpodobnost hrála v její prospěch. To vše, však bylo nic v porovnání s adrenalinem v krvi. Cítila tlak v uších, bušení srdce, pálící plíce i chladný pot. Tohle byla její největší závislost, šedá hrana mezi dobrým a zlým, životem a smrtí. Nebála se… zatraceně to milovala.*
*nad jejím výkřikem se zasmál a rychle a nenápadně schoval zbraň* Všichni buďte v klidu je to jen nácvik na divadlo. Svojí roli dokáže hrát dobře *řekne a vytáhne mobil* /Tak jo chytračko. Řekni jak se chceš vyhnout tomuhle/ *řekne a rychle napíše lidem co na něho měli čekat aby ji uvěznili mezi auty a aby ji do toho auta, klidně i násilím vtáhnou, kde s ní někdo sedět se zbraní bude. Jak tak udělají jen se usměje a zavolá si svojí nové pravé ruce Lyrie aby na ženu dokud Hawk nepřijde dá pozor. Také že má povolení ji případně ublížit, kdyby se pokusila o útěk.* /S tebou si to vyřídím ještě později/ *řekne a podívá se směrem kam žena utíkala* /Alespoň zábava bude/ *řekne a uchechtne se* Zahrávala sis se špatnou osobou neznámá *řekne naposledy a jde zpět ke svému autu*
*Vzhledem k tomu, že dnes bylo poměrně teplé počasí, se Bridget rozhodla, že si půjde do parku zaběhat. Oblékla si šedé tričko, červené legíny, černé tenisky, vzala si sluchátka, telefon a šla do parku. Cestou přemýšlela, že až skončí s běháním, mohla by se zastavit za Zanem. Spolu by pak mohli jít koupat nebo se jet projet na kole. Bridget měla dobrou náladu a tak chtěla strávit den venku. Když došla do parku, postavila se na trávník a rozcvičila se. Dala si sluchátka do uší, pustila si svou oblíbenou hudbu a jakmile byla připravená, dala se do běhu.*
*Kayn byl zrovna poblíž, procházel se po parku, oblečený do černého trička a černých kalhot. Vlasy měl lehce sčesané dozadu. Byl chycen ve víru svých vlastních myšlenek a když až moc pozdě si uvědomil, že z trávníku vyšel na chodník a ještě později si uvědomil, že do něj někdo vrazil. Tiše vydechl a jen tak tak se sklonil, aby dotyčnou osobu chytil. Jaké to pro něj bylo překvapení když spatřil, že to bylo dítě. Lehce se zamračil.* Měla bys dávat pozor, mohl jsem tě srazit na zem. *Zavrčel, když se na ni díval zvrchu. Tak nějak tušil že tohle byla jeho vina a on měl být ten, kdo by dával pozor na cestu, ale to samozřejmě neřekl.*
*Bridget se tak soustředila na běh a na hudbu, že si nevšimla, jak jí někdo vstoupil do cesty. Zvedla hlavu a překvapeně se na něj podívala, když jí neznámý muž chytil. Pak si sundala sluchátka.* Omlouvám se, nevšimla jsem si vás. *Pokud jí pustil, tak Bridget o krok ustoupila. Schovala si sluchátka do kapsy a pak na něj znovu pohlédla.* Nestalo se vám nic? *Zeptala se ho. Byla nervózní, protože měla dávat větší pozor na cestu.*
*Kayn nadzvedl obočí.* Jestli mě se něco nestalo? Podívej se na sebe jak jsi malá. *Zhodnotil fér a pak zavrtěl hlavou.* Ale ne, abych tě uklidnil, mě nic opravdu není. Měla by jsi dávat větší pozor. *Apeloval na ni pak ještě a ustoupil.* Máš tu někde řidiče? Kolik je ti let? Měla by jsi být opatrnější. Pro malou holku jako jsi ty je New York nebezpečný. *Zavrčel tiše Kayn.*
*Bridget také zavrtěla hlavou aby naznačila, že jí nic není. Chvíli přemýšlela jestli má muži odpovědět, protože ho neznala a byl přece jen dospěly.* Příště si budu dávat vetší pozor, abych se s nikým už nesrazila. *Pronesla dívka a nervózně se pousmála.* Je mi 12 let. Rodiče jsou doma, šla jsem si zaběhat, ale brzy se tu mám sejít s kamarádem. *Zalhala mu, přece jen nechtěla, aby věděl, že je tu sama a že nikdo nepřijde. Pak chvíli mlčela.* Nebojte se, jsem opatrná, znám to tady. *Odpověděla mu.*
*Kayn si ji sjel pohledem a pak jen zavrtěl hlavou.* No fajn, jak myslíš. Ale většina holek ve tvém věku říkala že to tu zná a pak je už nikdo neviděl. *Ušklíbl se, jako kdyby se ji snažil vyděsit. Potom ustoupil krok dozadu a sjel si ji pohledem.* No, tak se asi měj hezky, ať jsi kdokoliv. *Řekl, ale i tak ji sledoval dál pohledem. Na jednu stranu měl špatný pocit z toho, když viděl děti jen tak samy v parku. Přeci jen, New York byl nebezpečný už sám o sobě.*
*Bridget se trochu zarazila když uslyšela, že tu zmizeli děti, ale pak se zamyslela.* /Jak ví, co říkaly?/ *Problesklo jí hlavou. A stejně jako on, si jej i Bridget sjela pohledem.* A kdo jste vlastně vy? Jak se jmenujete? Jak to všechno o těch dětech víte? *Zeptala se ho. Byla zvědavá, kdo to byl, ale i tak si udržovala jistý odstup od neznámého muže.*
*Kayn nadzvedl obočí když se na ni díval. Pak si jen povzdechl, dal si ruce do kapes a podíval se jí do očí.* Můžeš mi říkat Kayn. A jak já můžu říkat tobě? *zeptal se fér, sledující dítě před sebou. Pak jen pokrčil rameny.* Jak to vím o těch dětech? Řekněme, že to je tak, jak to ve velkém městě chodí. Čím větší město, tím více lidí a ještě k tomu více nebezpečí. Nemyslíš, maličká? *Optal se Kayn zvídavě.*
*Bridget se pousmála.* Těší mě Kayne, já jsem Bridget. *Odpověděla dívka a dala si pramínek vlasů za ucho.* Vím, že je New York nebezpečné město, ale tahle čtvrť je zrovna jedna z těch bezpečných, proto jsme se sem přestěhovali. *Odpověděla mu. Její pozornost po chvíli upoutal štěkot psa, který kolem ní proběhl. Podívala se na zvíře a potom, opět pohlédla na Kayne.*A co tady vlastně děláš ty? Přišel jsi si taky zasportovat nebo se jen projít? *Zeptala se ho.*
*Kayn nadzvedla obočí a jen se ušklíbl.* Myslíš si, že to je bezpečné? Ach, ano možná ano, ale kdo ví jak by to bylo kdyby jsi tu byla sama. Možná se ti to tu zdá bezpečné jen proto, že jsi ještě nic nebezpečného nepotkala. *Uculil se Kayn, možná i trochu zákeřně. Nad její otázkou se pozastavil.* Hm, víš že do nebezpečné situace tě dostane i to, když budeš mluvit s cizími lidmi? *Podotkl ale pak si přejel jazykem po rtech.* Jen se procházím. *Uvedl na pravou míru fér.*
*Bridget se zarazila tomu, jak se zvláštně uculil. Zvedla hlavu a pohlédla mu do očí.* Já se tu nebojím, protože sem často chodím cvičit, čist si, běhat a chodím se sem procházet se svým kamarádem. A také kdyby se něco stalo, tak umím základy sebeobrany. *Odpověděla Bridget. Pak se na chvíli odmlčela.* Jsi odtud Kayne, myslím jako jestli bydlíš poblíž? *Optala se jej zvědavě.*
*Kayn nadzvedl obočí. Bylo zvláštní vidět jak si tahle malá holka byla jistá v tom, ze by se ochránila. On si ji jen sjel pohledem a pak si povzdechl.* Když se na ni pak podíval tak nadzvedl obočí.* Myslíš? Tak se předveď. *Vyzval ji se smíchem na rtech.*A ne, nejsem odtud a jestli bydlím poblíž? Hm, jak se to vezme. *Mrkl na ni a pak už si dal ruce do kapes.* Tak mi ukaž, jak umíš bojovat, to mě zajímá. *Mrkl na ni.*
*Bridget se na chvíli zarazila.*/Proč chce vidět jak se umím ubránit? Měla bych mu to ukázat nebo bych se z toho měla vymluvit?/ *Říkala si sama pro sebe.*/Asi bude lepší když se z toho vymluvím./ *Pokračovala ve svých myšlenkách. Podívala se na něj.* A proč bych ti to měla ukazovat? K čemu by ti to bylo? *Zeptala se ho dívka.*
*Kayn se tiše zasmál, pak se naklonil dopředu a sevřel oči do úzkých linek.* Hm, že by jsi si nevěřila tolik, co říkáš? Že by jsi se bála, že můžeš prohrát, nebo že se neumíš ubránit? Zní mi to jako kdyby jsi si opravdu jistá nebyla. *Mrkl na ni, ale pak zvedl ruce.* Ale neboj se, já ti nijak bránit určitě nebudu, nemusíš se strachovat. Jen jsem si tě chtěl vyzkoušet. *Řekl. Pak se rozhlédl.* To ale nic nemění na tom, že bych si asi přišel špatně, kdybych tě tu nechal v parku samotnou. Ber to jako... Jakože mám třeba strach ze by ti někdo něco udělal. Kousek odtud prodávají zmrzlinu. Dáš si?
*Bridget se zamyslela*/Mám se nechat pozvat od cizího člověka na zmrzlinu?/ *Říkala si dívka sama pro sebe.*/No asi nebude vadit když s ním půjdu. Vždyť mě jenom pozval na zmrzlinu. Ale na druhou stranu se s ním ani moc neznám možná bych to dělat neměla. Radši bych se možná měla rozloučit a jít za Zanem./ *Pomyslela si v hlavě dívka. Ještě nad tím chvíli přemýšlela, než mu odpověděla.* Proč ne, zmrzlinu bych si dala. *Odpověděla mu.*
*Kayn kývl hlavou na souhlas.* No tak fajn, tak tedy pojďme. *Vyzval ji a pak zamířil sám jako první před ní směrem ke stánku kousek od nich. Pak si se na ni otočil a sjel si ji pohledem od hlavy až k patě.* Takže Bridget jsi říkala že se jmenuješ? Docela hezké jméno. *Pokrčil rameny, nějak ani nevěděl, co by řekl. Upravil si černou košili a pak došel ke stánku.* Jakou zmrzlinu si dáš?
*Bridget také přikývla na souhlas a vyrazila za ním. Cestou se na něj podívala.* Jo jsem Bridget, ale kamarád mi občas říká Bri. Tvoje jméno je taky zvláštní, jsi první Kayn, kterého jsem kdy potkala. *Usmála se na něj. Když došli ke stánku se zmrzlinou, podívala se jaké příchutě měli.* Hm, dám si asi s příchutí liči a maliny. Vždy jsem to chtěla ochutnat, ale neměla jsem odvahu si je dát. Děkuji. *Pousmála se na něj.* Dáš si se mnou taky jednu?
*Kayn se ušklíbl.* Já neřekl, že to je moje jméno. Jen že mi tak můžeš říkat ale máš pravdu. Ani já jsme nepotkal nikoho, kdo by se jmenoval Kayn. *Dal ji fér za pravdu a pak kývl na souhlas.* No tak fajn. Jednu liči a malinu, pronto. *Koukl na prodavačku u zmrzliny a vnikl ji magií do mysli aby ji zmanipuloval k urychlení a upřednostnění přípravy. Pak koukl na Bri.* Já si nedám, zmrzlina mi nechutná. *Zavrtěl hlavou Kayn a zády se opřel o stánek.*
*Při čekání na zmrzlinu, se podívala na Kayna a usmála se.* Proč ti nechutná zmrzlina? Co máš rád za jídlo? A co sporty máš nějaké oblíbené? Když jsi říkal, že to není tvé pravé jméno proč si tak říkáš? Je to snad tvoje přezdívka? *Vychrlila na něj zvědavě své otázky. Chvíli se na něj dívala, něž upřela zrak na prodavačku u stánku která připravovala zmrzlinu.*
*Kayn vykulil oči nad průjmem jejích otázek. Pak převzal zmrzlinu a podal ji Bri, zaplatil a dal si ruce opět do kapes.* Jídlo které tobě by určitě nechutnalo. *Přečin jen buď jedl Faerské jídlo a nebo vysával lidi.* Sporty? Hm, hlavně boj... Jméno ti říkat nebudu a přezdívka ano, je to moje přezdívka. Někdy není dobré aby tě lidé znali pod pravým jménem. *Mrkla na ni.* Běžně se tolik ptáš lidí na potkani skoro na vše?
*Bridget poděkovala a převzala si od něj zmrzlinu. Ochutnala ji a usmála se.* Hm, to je ta nejlepší zmrzlina kterou jsem kdy jedla. *Řekla. Obrátila se na Kayna a uchechtla se.* Boj? Jaký boj? Něco jako bojové umění nebo něco jiného? *Optala se jej dívka.* A ne neptám se takhle pokaždé jenom někdy, když jsem zvědavá. *Odpověděla mu Bri. Pak jí ale zazvonil mobil. Byla to smska od táty ve které bylo aby se vrátila už domů.* Už musím jít, volá mě táta. Děkuju za zmrzlinu a třeba se ještě potkáme. *Zamávala mu Bri a pak šla domů.*
*Než by stihl Kayn odpovědět, tak mu dívka zamávala a dala se na odchod. Zkoumavě ji ještě sledoval, než se ušklíbl.* Jo, možná. *Podotkl tiše, než sám zamířil pryč. Chvilku přemýšlel, kam si mohl sednout, kam by mohl vejít, a nakonec jeho pohled zaujal nápis klubu. Kayn si povzdechl. Přeci jen, v klubu nebyl dlouho, mohl by se v něm na chvilku zastavit. Proto sám sobě pokýval hlavou, a vešel dovnitř. U baru si hned objednal pro sebe tak typickou dvojitou vodku a jakmile se mu dostala, opřel se zády o bar a zadíval se před sebe, na všechny lidi, co tu byli.*
*Aless, dneska měla zase jeden z volnějších večerů. Remi byl stále na Podzimním dvoře a Lottie u Mana. Schůzky měla vyřízené a jelikož tak nějak neměla do čeho píchnout. Rozhodla se, že se zastaví v jenom z klubů, kde se občas zastavila, na nějaký drink. Oděná do černých kožených šortek a bílé košile, spolu s Tonym a Leou vystoupila z auta a zamířila dovnitř. Jamile vešla, letmo se rozhlédla a zamířila baru. Už ale z dálky si všimla známé tváře. Ušklíbla se a posadila se vedle Kayna.* Tebe bych tu nečekala v tuhle dobu. *Pronesla na adresu féra a hned kývla na barmana, aby jí dal láhev whisky a tři sklenky. Její dva upíří se postavili k baru vedle ní a spolu se o něčem bavili.*
*Henry stál za barem a utíral nějakou skleničku po zákazníkovi* Randy ukliď kabinku 5 prosím. Zákazníci tam nechali nepořádek *Řekl Henry Randymu a po té si všímá staré známé zákaznice. Chodí tu poměrně nějak často a tak to raději odešel říct Hawkovi* Lucasi vem to za mě *přikázal nováčkovi a vešel do mafiánské části baru kde zákazníci neměli přístup. Rovnou vešel do Hawkovi kanceláře.* Hawku máš tu nějak často jednu ženu. Měl bys to jít omrknout *řekl a opět odešel zpět za bar. Hawk se teda zvedl ze svojí židle a odešel do baru kde si hned všiml osoby na kterou Henry poukázal. A přešel k nim* Aaale dobrý den náš obvyklí zákazník *řekne. Dnes ráno mu už sundaly obvazy a na ruku dal jen dlahu.* A váš partner předpokládám? Smím si prosím přisednout? *Henry jenom vzal nejlepší whiskey co měli a poslal ji Hawkovi spolu se třema sklenkama*
*Jakmile zaznamenal známou postavu, tak se na ni otočil. Poupravil si vytažené rukávy své černé košile a ušklíbl se.* A to proč, přijde ti že je na mě brzy, nebo že je na mě tenhle podnik až moc... hm, nefaerský? Spíš bych řekl, že až moc primitivní. *Pronesl, když si sjel interiér pohledem. Pak pohled otočil opět na Aless.* Co tu ale děláš ty? jeden by řekl, že ti bude stačit tvůj osobní bar ve tvé vile, nebo ne? *Optal se. Pak si prohrábl vlasy.* No, ale zázraky se asi dějí... Jak se máš? *Zeptal se jí. Pak se podíval na muže, který k nim přišel.* Nejsem její partner. Běžně se vměšujete do konverzací ostatních? *Nadzvedl obočí a sjel si ho pohledem.* Zdá se, že jste na to asi už i nejednou doplatil, co? *Podotkl s úšklebkem Kayn.*
*Upírka se uculila a koukla na něj.* Brzy ani ne, spíš si říkám, že bych tě čekala někde tam u vás, než v lidském světě a jo… *Rozhlédla se, než se na něj podívala znova.* Máš pravdu v primitivní baru. *Pokrčila rameny a ušklíbla se.* Tak jasné, že by mi stačil, ale měla jsem práci a obchody se samy nevyřídí. No a když už jsem v městě, tak jsem si řekla, že zastavím na něco k pití. *Pronesla a čekala, kdy se konečně objeví její pití.* Mám se v rámci možností fajn…co ty? Jak si užíváš manželství? *Optala se s úšklebkem, ale pak se jen otočila za neznámým hlasem. Sjela si muže vedle nich pohledem a zamračila se.* Neřekla bych, že jsem obvyklý zákazník, byla jsem tu párkrát. *Zamumlala, ale pak se uchechtla nad tím, co Kany řekl.* Když vidíte, o něčem se tu bavíme. Takže… co kdyby jste šel otravovat někoho jiného?
*Ušklíbl se na Kayna* Být tebou dám pozor na pusu. Nevíš co se mi stalo a na tvojí otázku ne normálně ne. Jenom se chci na něco zeptat tady slečny. *Potom zrak otočil na Aless* No pro nás nejste jen nějaký zákazník Alessandro *řekne a ušklíbne se ještě víc.* Myslíte si že tady můžete jen tak prodávat drogy a nic se nestane? Tady v Brooklynu jsou drogy zakázané a nelíbí se mi jak porušujete pravidla které jsme si tu zadaly. Pro tentokrát bych vám to ale mohl odpustit. Samozřejmě ne zadarmo. *Řekne a podívá se na Kayna a zase zpět na Aless* Omlouvám se ale nebudu otravovat nikoho jiného. Nikdo jiný mě nezajímá. *Řekne a sedne si. Sám se natáhne přes bar a vezme ještě rum který si smíchá s whiskey*
*Kayn se jen ušklíbl nad slovy Aless a pak si povzdechl.* Inu, musel jsem asi tak nějak změnit stereotyp, řekněme. Jo, tak bych to nazval. *Pak si ji sjel pohledem.* Obchody? Hm, komu si prodávala drogy tentokrát? *Optal se, ani ne moc se zájmem ale spíše aby nestála konverzace. Pak pokrčil rameny.* Že bych užíval manželství.. ach, snad ano, ale je to jiné, než jsme čekal. Myslím si že kdybych si Elisu nevzal stejně by to bylo stejné, řekněme. *Podotkl. Pak se otočil opět na muže, který tam tál a nezaujatě si mlaskl.* Já jsme ten kdo si má dát pozor na pusu? Drahá, no slyšela jsi ho? *Pověděl, pak zaklonil hlavu a rozesmál se, hlasitě a upřímně. pak se ale opět podíval na Hawka, přísně do jeho očí a jeho pohled se stal ledově vážným.* ještě jednu takovou poznámku a uvidíš, že jediný kdo by měl mít zavřenou pusu, jsi ty. *Zasyčel hlubokým hlasem. Pak se na něj zamračil.* Hele, drahoušku, máš jedinou možnost odejít, dobře? *Pověděl a usrkl si ze svého pití.*
*Upírka se na féra uculila.* Ach tak stereotyp, rozumím. *Mrkla a prohrábla si vlasy.* Řekněme, že jednomu prominentnímu obchodníkovi. Stálý zákazník. *Zasmála se, ale pak jej dál poslouchala.* Tak jiné to je, ale na to si časem zvykneš, já budu za chvíli vdaná rok. *Uculila se, načež se pak otočila na muže vedle. Zamračila se a postavila se.* Tak aby bylo jasno, ty mi rozhodně nebudeš tykat, je ti to jasné. Takže si vyprošuji, aby jsi mi říkal jménem, dokud ti to nedovolím. Rozumíme si? *Zavrčela.* A za druhé. *Svým dlouhým a ostrým nehtem mu dloubla do hrudi.* Pokud ti tu nějaká myška prodává drogy, pak to nejsem já, ale máš tu jinou škodnou, tak si ji chyť. Kdybys totiž věděl, s kým mluvíš, tak by sis tak nevyskakoval a jak ti radí tady můj známy, držel bys jazyk za zuby. *Hleděla na něj a mračila se.* A pokud jde o Brooklyn, moc dobře vím, jak to tu chodí, žiju tu déle, než ty, takže se mi neser do cesty s nějakými pravidly, který sis sám vymyslel. *Naklonila se k němu a tiše zavrčela.* To bych spíš měla já odpustit tobě, že mě vyrušuješ. A jestli si budeš vyskakovat dál… věř mi, že to nedopadne dobře… pro tebe. *Odtáhla se a znova se posadila.* A to jsem si chtěla jen v klidu vypít drink. *Zamumlala a podívala se na Kayna.*
*nad jejich výhrůžkami se jenom zasměje* A to jsem si myslel že dnešek bude nudný. Ale neradil bych vám něco dělat. Pro vaše vlastní bezpečí. Já o problémy dneska fakt nestojím a myslím že vy taky ne. I když aspoň zábava by byla. Chci se zeptat jestli se nechcete přidat k nám a nebo alespoň uzavřít nějakou spolupráci *řekne a napije se whiskey s rumem.* Každopádně další runda je na mě. Jste hosté a já se k lidem chovám s respektem. *Řekne a najednou si jako kdyby na něco vzpomene.* Kam se poděli mé způsoby. *Odkašle si* Mé jméno je Hawk. Jsem majitelem tohohle klubu. Takže vítejte. Nevím proč bych měl odcházet ze svého vlastního klubu. Ale doporučuji vám dát si nějaký i jiný alkohol *řekne a dopije svojí skleničku*
*Kayn se ušklíbl.* Snad máš pravdu, *odvětil Aless a sám pak sledoval, jak se postavila proti muži, který u nich oxidoval. Musel se ale pobaveně zasmát nad tím, jak mu Aless nadala. Uznale pokýval hlavou a pak na ni ukázal.* Jo, asi tak nějak, přesně, jak tady slečna pověděla. Tak kšc kšc, běž najít myšku, než ti tu sebere všechny zákazníky nebo bůh ví co, je mi vlastně jedno.* Podotkl a pak se od něj odvrátil a rozhlédl se po místnosti kolem sebe. jeho další slova si ale opět získala jeho pozornost. Sjel si ho pohledem od hlavy až k patě a pak se naklonil k Aless.* Hele... on nám chce vyhrožovat? *Optal se Kayn, jako kdyby tak Hawk snad ani nebyl.*
Věř mi, v tomhle mám. *Uculila se nad Kaynovou poznámkou, než pozvedla obočí a sjela si ho pohledem Hawka, když se začal smát, nakonec se jen sama ušklíbla a koukla na Kayna.* Taky na to koukám. Myslím, že jedna dlaha mu nestačí. *Zasmála se, načež se pak zamračila.* Ty bys nám neradil? Ach jak ohleduplné. Spíš než o naše, by ses měl bát o své bezpečí. *Zamručela. Nesnášela tenhle typ mužských. Naklonila hlavu lehce na stranu a sjela si ho pohledem.* Nevím, co znamená k „vám“, ale ne, nemám zájem. Myslím si, že ty mi nemáš co nabídnout. *Uchechtla se.*
Myslíte si že potřebuji obě ruce? Jedna mi vystačí a ne nevypadnu zkus mě přinutit. Já si mám ve svém baru právo dělat co chci. A o své zdraví se nebojím chci jenom rozprodat drogy, které nám přivezly. Neměli s nimi co dělat a nakonec jsem si řekl že by určitě někdo Heroin nebo Pervitin ocenil. Samozřejmě volba je na vás *řekne a mrskne jeden balíček Aless přímo před ní na stůl.* A ano vyhrožoval jsem vám protože nepotřebuji aby mi nějací s prominutím idioti skákali po krku. Ale evidentně nemáte jak vychování tak ani pojmem o tom kdo kurva jsem *řekne a podívá se docela s klidem na prázdnou skleničku a jenom piskne na Harryho ať pošle další whiskey*
*Kayn se na Aless ušklíbl a pak ji objal jednou rukou kolem ramen. jeden by si o nich mohl nabýt i nepravé dojmy, ale pravda byla taková že tihle dva se sotva začali usmiřovat poté, co Kayn zabil Alessinu vnučku. Pak se koukl na Hawka, načež se otočil na Aless.* Roztomilý kousek, neřekla by jsi? *Optal se a pak se otočil opět na muže.* No, jelikož ty jsi byl ten první, kdo tak nepěkně vyrušil naši konverzaci, bych o slušném chováním pomlčel, ať už jsi kdokoliv. *Zavrčel Kayn posměšně. Pak odhrnul nos.* A upřímně, Heroin a Pervetin jsou slabota, nemáš na lepší? *Podotkl, kopl do sebe zbytek vodky a pak před něj posunul svou prázdnou sklenku.* Co kdybys mi nalil, pane majiteli? *Mrkl na něj. Ve stejnou chvilku vklouzl i Hawkovi do mysli svou magií a dal mu mentální příkaz, aby mu dolil on sám pití. Hawk by neměl moc asi možnosti vzdorovat, jelikož přeci to byl civil, zatímco Kayn skoro 250 let stará víla. Proto čekal, až se zvedne, zatímco ho dál pozoroval pohledem.*
*Jakmile ji fér objal kolem ramen, jen se na něj uculila a s lehce nakloněnou hlavou sledovala muže před sebou.* Ani bych neřekla, že roztomilý. Spíše… hm, asi k němu nemám ani vhodné slovo. *Pokrčila rameny. Když pak Hawk mrsknul balíček naprosto obyčejných drog před Aless, dopálilo jí to. Vzala balíček s úšklebkem, svým nehtem ho roztrhla a polila prvním alkoholem, co jí přišel pod ruku.* S kým si myslíš, že mluvíš ty, hm? A jak se opovažuješ mě nazvat idiotem? *Nebezpečně zavrčela a zničený balíček posunula před Hawka.* Když už znáš moje jméno. Možná by sis měl zjistit víc o tom, koho urážíš. Já nejen žádný pouliční dealer, který ti někde za rohem bude prodávat tyhle hnusy. To si strč do zadku. *Pohlédla mu do očí a dala pokyn rukou, že to zvládne sama, když se její dva upíří se zavrčením ohlédli.* A přesně, nemáš na lepší? *Ušklíbla se.*
Jak myslíte zasraní, kr#ténští zmr- už dost chytá nervy a má v plánu je brzo vyhodit. Sykne tedy znova na Harryho aby mu přihrál láhev a nalil Kaynovi. Po té co tak učinil a vyslyšel jejich nadávky se zvedl a zvedl i drogy. Dobrá tedy nedáváte mi asi na výběr ale.... Vypadněte kur-a z mého baru řekne a podívá se na Harryho a s ledovým pohledem kývnul že mají tyhle dva vyhodit a pokud budou dělat problémy... Postarat se o ně... Prosím vás zatím v klidu vypadněte
*Kayn to vše sledoval a když se drogy smíchaly s alkoholem na stole, natáhl jeden dlouhý prst a ve směsi, která se na stole nacházela smočil jeho šičku. pak se otočil na Aless, uculil se a přiblížil prst k jejím rtům.* Otevři tu svou hezkou pusinku, drahoušku. *Vyzval ji s úšklebkem a jemně otřel směs drog a alkoholu o její rty. Pokud pak tak učinila, tak jí jemně vlastní prst otřel o jazyk a pak jej zase vytáhl. Pokud ne, sám si vložil prst do úst a pak se na Hawka zářivě usmál.* proč bychom měli? Není snad naše právo bránit se proti nevhodnému chování? Ne, nejdu niikam, nic špatného jsme neudělal. *POkrčil rameny, vzal si pití a zářivě na Hawka mrkl, když do sebe pití kopl.*
*Upírka se jen uchechtla a pozorovala, co Kayn dělal. Nakonec se na něj podívala a otevřela ústa, tak jak chtěl, načež mu prst namočený do drog olízla.* Hm, chtěla bych říct, lahodné, ale tohle je… hnus. *Zasmála se, nad kvalitou drog, které ochutnala. Pak se jen natáhla pro své pití, do kterého jí jeden z jejich lidí tajne nalil trochu krve a napila se, aby spláchla tu odpornou chuť, načež se jen zasmála.* Ale ale, co kdyby ses uklidnil a trochu krotil slova? A nikam nejdu, přišla jsem na drink, tak si ho taky dám. A tečka a pokračuj dál a tvůj kolega bude hledat kousky tvého těla po celém New Yorku. Je ti to jasné!? *zavrčela na něj, než se pak otočila na Kayna a uculila se.*
*Hawk to už psychicky nedával jaci parchanti ti dva jsou a odejde do své kanceláře*
*Kayn pak vstal. Podíval se na Aless a natáhl k ní ruku. Pokud se ho chytla, pomohl jí vsát a jemně jí políbil na hřbet její dlaně.* Má milá, měla by jsi asi jít ven, myslím, že tady bude velké, huh, ano, teplo. *Mrkl na ní a v oku se mu oranžově zablesklo. Pak, pokud se jej chytla za nabízené rámě, ji nasměroval k východu. Počkal až vyjde a pokud tak učinila, tak se otočil směrem do prostoru před sebou.* Řekl bych, že toho bude škoda, ale ne, nebude. *Podotkl. Ještě jednou koukl na Aless, pokud vyšla, usmál se, pokud ne, znovu ji pobídl aby odešla. Pak se koukl na Hawka.* Doufám, že ti bude teplo, šéfiku. *Podotkl a pak se rozplynul v iluzi neviditelnosti. Dostat se pak za bar už pro něj bylo jednoduché. Pomocí dlaní i větrné magie začal shazovat a rozhazovat, lehce po chvilce lítaly poblíž baru všude možno. Pomocí svých dýk Kayn po cestě kdy byl pořád neviditelný podřízl i muže za barem,. když k němu přiskočil a přejel mu ostřím po krku. Pak popadl ještě dvě lahve, a zatímco šel k východu, lil jejich obsah za sebou. U vchodu se zastavila koukl na Aless, pokud tam stála.* Ustup, zlato. *Mrkl na ni a pak se mu v dlani objevil plamínek, sklonil se a přitiskl jej na alkohol. Cestička tekutiny začala ihned hořet a stejně tak pak i zbytek baru a následně i prostředí před ním uvnitř budovy. Kayn si jen oprášil imaginární prach a koukl na Aless.* Můžeme? *Nabídl jí rámě, směřující na odchod.*
*Aless dopila své pití a pak se otočila na Kayna, načež pozvedla obočí a uchechtla se.* Takové teplo jaké myslíš, já nerada. *Zasmála se a pak vstala a chytila se ho a nechala se odvést ven z baru. Tony a Lea je následovali a jen se tiše uchechtávali. Nakonec vyšli ven, jen Aless zůstala stát ve dveřích a pozorovala féra, co dělal. Musela se zlověstně ušklíbnout, na jednu stranu jí tyhle věci chyběly. Když jí pak řekl, aby ustoupila, tak i učinila a pak jen sledovala, jak hezky hoří.* Hezká práce. *Zazubila se a opět se jej chytila.* Jistě. Konečně bych si někde v klidu dala ten drink. *Pronesla, načež pak odešli pryč.*
*kayn se na ni ušklíbl.* Pozvu tě, chceš? *Optal se, pokud přijala odešel s ní, pokud ne tak se sám vrátil do Faerie, nechávající za sebou hořící bar.*
To zvládneš.. Čarodějové tím cestují často, tak by sis měl zvyknout.. *Ušklíbne se a zmizí v portálu. Elegantně doskočí, když ji portál vyhodí u ní v bytě, udělá pár kroků stranou a otočí se čelem k portálu, když čeká, až z něj vypadne Chuan. Jakmile se tak stane, tak ho případně zachytí telekinezí, aby nehodil držku, načež ho pustí. Pokud ani tak po zpomalení setrvačnosti nenabere rovnováhu, tak holt po puštění z telekineze tak či onak spadne. Lynx si ho kriticky prohlédne.* Jdi na terasu.. Za chvíli tam budu.. *Ukáže mu ke skleněným dveřím a sama se vydá po bytě ke své pracovně, kde vezme magickou dohodu a v rychlosti sepíše vše, na čem se s Chuanem dohodli, načež vezme pero na podpis a zamíří na terasu.* Už ses vydýchal? *Ušklíbne se a posadí se pohodlně na jedno z lehátek.* Tady máš dohodu.. Zkontroluj si to a podepiš.. *Podá mu smlouvu a pero.*
*Na terasu se doslova rozběhne protože se mu chtělo hrozně zvracet. A když tam doběhne tak se jen přehrbí div nespadne dolů a zkontroluje dřív že tam nikdo není a nakonec hodí tu šavli zrovna v moment když tam lynx opět přišla* Uhhhhh neeee vůbec ne *hodí ještě jednu vlnu a bohužel to na někoho spadne a tak rychle zaleze zpět. Vezme smlouvu do ruk a rychle jí projede očima. Tentokrát číst trochu uměl a tak smlouvu podepsal.* Tak jo hotovo
*Znechuceně nakrčí nos, když si všimne, co tam Chuan vyvádí.* Hnus.. *Okomentuje to a když skončí, tak magií sebere těch pár zbytků, co dopadly na její terasu a pro jistotu se trochu vykloní, aby zjistila, jestli neohodil i zeď a případně i z ní to sebere a pak celou kuličku zvratků odhodí telekinezí do moře. V ruce se jí objeví balíček mentolek, který hodí Chuanovi do klíne.* Pro mě za mě sežer klidně celé balení, ale dokud ti bude smrdět z pusy, tak na mě nemluv.. *Krčí pořád znechuceně nos a trochu štítivě si přebere dohodu, aby ji taky podepsala. Dohodu pak zatíží na lehátku polštářem, aby neuletěla a obrátí se na Chuana.* Vlezu ti teď do hlavy a prolezu ji. Nebude to nepříjemné, ani nic nepocítíš. Nemusíš ani mluvit, takže si žvýkej mentolky a mlč.. *Nakrčí ještě nos, než pronikne mladému čaroději do hlavy.*
Promiň za to snažil jsem se nezvracet ale nešlo to. *Řekne a hodí si dvě mentolky do pusy* Děkuji *začne je žvýkat a jenom poslouchá* Jasný tak ať to máme za sebou *řekne Chuan a dál čeká na to než do hlavy vleze a jen dál spokojeně žvýká mentolky*
*Jen opětovně nakrčí nos a dál se k tomu raději nevyjadřuje. Prostě mu strčí mentolky, ať si jimi zacpe pusu a mlčí, zatímco ona pronikne do jeho hlavy. Letí od události k události. Projede celý jeho život tak, jak si ho pamatuje. Projede jeho názory, co se mu líbí, co nesnáší. Projede co zná a umí a zastaví se až v současnosti.* Milé.. *Ušklíbne se a zapře se rukama za zády, když z jeho hlavy vyleze.* Takové nenávisti vůči mé osobě.. *Zakroutí hlavou a v očích se ji pobaveně blýskne.* Copak tě vedlo přes tvoje názory, že jsi došel nakonec za mnou? *Zajímá se a dá mu čas na odpověď, než pokračuje.* Ten tvůj zlozvyk.. Nespavost.. Toho se budeš muset zbavit.. Je mi jedno, jak toho docílíš.. Zda si seženeš prášky na spaní, budeš chtít ode mě lektvar, nebo necháš někoho, ať tě uspí ránou do palice.. Ale budeš spát.. Magie může být nestabilní, když jsi vyčerpaný a unavený a já nepřipustím, aby jsi mě vyhodil při tréninku do povětří.. *Oznámí mu nekompromisně a zakroutí u toho hlavou.*
Měl jsem k tomu důvod za toho papouška a tak, ale potom mi docvaklo že jsem si to vlastně zasloužil. Navíc jsi byla jediná co byla poblíž. *Když mluví o nespavosti trochu ho to zarazí.* /Tak opravdu vidí opravdu všechno. Opravdu to projela důkladně/ Ano budu asi muset jak tak poslouchám. To bych se chtěl taky zeptat na ty lektvary. Prý jsou nějaké knihy ale já nevím jestli Triss doma nějaké má.
*Hned z prvních slov Chuana by se už nadechovala k protestu, ale když to mladík sám přizná, tak se jen samolibě ušklíbne a mlčí. Sleduje, jak se zarazil, ale dokud nepromluvil, tak nereaguje.* Jsou.. Jinak se nové lektvary ani nenaučíš.. Vlastně žádnou magii. Jsou to v podstatě kuchařky a návody, jak se učit. Lektvar na nespavost ti namíchám a vytvořím já, jestli budeš chtít. Později tě ho můžu naučit. *Nabídne mu, načež se otočí za sebe krátce a pak zpátky na něj.* Pojď se mnou.. *Pobídne ho a když se zvedá, tak zvedne z lehátka i pero a dohodu. Vede Chuana zpátky dovnitř skrz místo, kde byl portál, kde zamíří doleva do obýváku, ten pak projde a vejde do následující místnosti. Knihovny. Místnost se zevnitř zdála větší, než zvenčí, ale zároveň dost útulná díky tomu, že knihy prostor pro změnu zmenšovaly. Lynx se telekinezí vynese o patro výš na menší balkónek, kde vytáhne z poličky jednu knihu a pak se snese zpátky na podlahu.* Tohle je běžná kniha lektvarů.. Jsou v ní úplně nejprimitivnější lektvary a zaklínadla na ně. Nějakou takovou seženeš na každém rohu. *Podá mu ji, aby si v ní prolistoval, ale je jí jasné, že to nepřečte, neboť je kniha psaná v démonském jazyce.*
/Takže žádná magie jenom hrnec a ingredience?/ *Zamýšlí se nad tím a když mu navrhne že by ho mohla naučit ten lektvar tak se mu rozzáří oči* Nebudu lhát to zní hrozně fajn *řekne a poté co Chuana pobídne tak se rychle zvedne a následuje jí do knihovny. Jenom poté sleduje jak se vznese* Hustý a to samé řekne když přiletí s knihou dolů. Po té co mu ji podá začne jí listovat a najednou se zarazí...* Tohle není normální abeceda. Tohle není ani normální jazyk? Co to je?
Je to zajímavý obor.. *Přikývne na jeho slova.* Rozhodně nenabízí takovou škálu pestrobarevných světýlek a speciálních efektů, ale umí být dvakrát tak smrtící.. Teorie je božská, praxe ďábelská.. *Ocituje, než ho pobídne, aby pokračoval za ní. Samolibě se pro sebe ušklíbne na slova obdivu a předá mu knihu, aby si ji prolistoval a pobaveně se uchechtne, když ho překvapí způsob, jakým je napsaná.* To je démonský jazyk.. Docela dost kouzel a většina knih je vedena právě v některém démonském jazyku. Nejhorší je vždycky zjistit, který z nich to je. Tohle je chtónština.. *Mávne rukou nad stránkami, které měl zrovna otevřené a snese na ně iluzi s překladem.* ..můj učitel vždycky říkal, že co není v hlavě, bude v knihách a ty knihy musíš umět přečíst. Ze začátku to bude hodně teorie a málo magie. Musíš se učit, šprtat se jazyky, zaklínadla, správnou výslovnost.. Špatné vyslovení zaklínadla a lektvar se ti při nejlepším nepovede a bude to jen nechutná břečka. V horším případě může mít úplně jiný účinek, než jsi zamýšlel, který nebudeš moct zvrátit, nebo ti při přípravě vybouchne a zabije tě.. *Nestraší ho jen tak pro nic za nic. Byly to reálná rizika o kterých se Chuan musel naučit a vědět, jaké jsou tady možnosti. Natáhne ruku a počká, až jí do ní Chuan vrátí knihu.* Vzhledem k tomu, že tvé první a zatím jediné kouzlo je ohnivý element, tak se zaměříme na jeho ovládnutí a na nějaký základní štít, ať tam máš i něco z obrany. Mezitím začneš šprtat démonské jazyky. *Obeznámí ho s dosavadním učebním plánem.*
Zní to zajímavě... *Řekne a pokračuje dál* Světýlek a efektů? *Zeptá se a po té co mu knihu předala a vysvětlila že to není normální jazyk.* Chtónština? /Bože horší jméno nebylo?/ *Na další slovak přikyvuje ale nad tím že ho to může zabít se zarazí...* Tak počkat chcete mi říct že mě to může fakt zabít? No doprkynka... *Řekne a ještě než odloží knihu si ji rychle prolistuje.po tě co knihu odloží a Lynx řekne že bude hlavně ten ohnivý element a nějaký štít. Tak se jen usměje. To že se má šprtat nějaký jazyk je v pohodě* Dobře jo a ještě jedna věc... Děkuji
Ano. *Odpoví mu na jeho otázku.* Lektvary nejsou jako blesky třeba.. *Na ruce se ji rozsvítí smaragdově zelené jiskření, co problikává.* ..nebo oheň.. *Blesky zmizí a nahradí je barevné plamínky, co se v dlani Lynx mezi sebou honí. Pak je Lynx nechá zmizet a pokračuje.* ..je to hodně o správném měření, udržování správné teploty, hledání správných ingrediencí a o správné a přesné výslovnosti kouzla, když lektvar vaříš. Mnohdy je třeba kouzlo vyslovit i při užití lektvaru. *Poučí ho a na jeho vyslovení démonského jazyka se zaksichtí.* Ano.. Kromě ní můžeš ještě narazit na purgatštinu, gehennštinu a tartarštinu. Je vícero démonských jazyků, ale tyhle jsou nejznámější a také nejčastější. Bylo by fajn umět jeden nebo dva pečlivě a zbývající alespoň základy.. *Řekne mu a nejprve si od něj přebere knihu, nad kterou zruší iluzi a zavře ji, než mu odpoví.* Samozřejmě, že může.. Každá magie tě může zabít.. Je to zbraň.. *Převrátí lehce očima a vynese se zase nahoru, aby knihu vrátila.* Nejen lektvary, ale i zaklínadla, špatně provedená kouzla, nesoustředění nebo i ten tvůj nedostatek spánku.. *Vrhne na něj významný pohled, když přistane zase.* Mnohdy stačí i naprostá neznalost fyzikálních zákonů, aby z toho byla katastrofa.. Například kdyby jsi prudce zmrazil velký objem kapalin, zavřený ve skleněné nádobě, tak riskuješ, že se ta nádoba rozstřelí na kusy a sklo si z tebe udělá jehelníček, protože zmražená voda má větší objem, než v kapalné formě.. *Vysvětlí mu, počež mávne rukou jednat, aby ji následoval zase ven a druhak, aby podpořila svá následující slova.* Ale o byl jen příklad.. Stávají se horší věci.. Čarodějové můžou ze své magie zešílet, když ji nezvládnou.. Pak otevírají portály do pekla a podobné blbosti.. *Vrátí se zpátky na terasu, přičemž smlouvu již ponechala v knihovně, takže se může plně uvelebit na lehátku a sledovat výhled na ostrov Manhattan. Podívá se na Chuana, když ji poděkuje a přikývne.* Uvidíme, jak marný budeš za půl roku.. *Ušklíbne se ještě, než si povzdechne krátce a podívá se skrz skleněnou stěnu na hodiny v kuchyni.* Mám dneska večer ještě nějaké povinnosti v práci. Máme ještě tak dvě hodiny.. Můžeme buď něco zkusit z magie, nebo tě pošlu portálem zpátky tam, kde jsem tě sebrala.. *Nabídne mu a čeká, jak se rozhodne.*
Ahaaaaa chápu *řekne a se závisti sleduje blesky a oheň se závisti ale hlavně velkým úžasem* /tohle mám možnost umět? Proč to vypadá tak hrozně dobře/ *pomyslí si a poslouchá co vše je u lektvarů potřeba.* /To je hodně věcí ale musím to zvládnout/ *nad jazyky se ani nevyjadřuje* Co.... Kolik těch jazyků je? *Řekne a jenom mu ukapne slzička z oka. Hned se otřepe a podívá se na zvedlou sevřenou pěst.* To zvládnu... Musím to zvládnout *řekne a o tom že ho může zabít i ten jeho spánkový problém. Nad tím se jen mírně začervená.* Jenom příklad...? Teď se bojím abych nezešílel... Ale portál do pekla zní docela krutě. *Doběhne jí a sedne si na zem na terase a na její slova se trochu urazí.* děkuji moc za víru *řekne ale hned se vzpamatuje. Poslouchá Lynx jak mluví o povinnostech a jen kývne.* Já bych ty dvě hodinky klidně využil k té magii *řekne a podívá se na Lynx.* Teda pokud chcete... Volba je hlavně na vás
*Pobaveně ji cuknou koutky nad jejím vyděšením.* Máme zmapované čtyři jazyky. Nevíme přesný počet, kolika jazyky se můžou démoni domlouvat, protože démonská dimenze je nebezpečná. Málo čarodějů se do ní za život podívá a ještě méně se vrátí zpátky živí. Všechno, co víme, studují neustále čarodějové ve Spirálovém labyrintu.. Můžeš se do něj dostat, když budeš zručný, ale nikdo ti nemůže říct jak. Já sama jsem do něj ještě nikdy nevkročila. Někomu se to podaří omylem, někdo to účelně zkouší, ale údajně žádný čaroděj, co v něm byl, nesmí jeho polohu a jak se tam dostat, prozradit nikomu jinému, kdo ještě ne, pod pohrůžkou smrti.. *Pokrčí rameny. Ona se tam ani dostat neplánovala. Bohatě ji stačila Alexandrijská knihovna a závazky k ní. Nepotřebovala další temná tajemství, co by ji mohla zabít.* V každém případě.. *Odkašle si a naváže ihned na původní téma.* Jeden jazyk minimálně by jsi měl ovládat. Ideálně dva. Nic jako slovník neexistuje, ale můžu ti do příštího setkání udělat kopii svých starých poznámek. Učí se z nich i moje spolubydlící. *Nabídne mu a jeho povzbudivá slova pro sebe ignoruje a nevyjadřuje se k nim. Místo toho zamíří zase zpátky na terasu.* Jsi ještě mladý pulec.. *Uchechtne se a pocuchá mu vlasy, přičemž lehce zavadí o jeho růžky.* Tvoje magie ti ještě nijak zvlášť neublíží.. Je ti patnáct ne? Což znamená, že první projevy magie u tebe mohly nastat tak před deseti, dvanácti lety.. *Lehce zahýbá rukou, že si není jistá, načež pokračuje.* ..a pokud magii nebudeš zanedbávat a nebudeš ji v sobě dusit, tak by ti neměla dělat velké problémy. *Odpoví mu.* Mimochodem s těmi růžky taky něco uděláme.. Můžu ti nejdříve sehnat předmět, který je bez tvojí námahy schová, než tě začnu učit iluzi. *Navrhne mu. Děsit víc, než teď už je, ho stejně nechtěla, takže i téma portálu do pekla nechá uzavřené a jen přikývne na další poděkování z jeho strany, než mu dá na výběr a čeká na odpověď.* Fajn.. Ale budeme tady venku, než najdu pro tebe vhodné místo na trénink. *Pronese a sedne si čelem k němu, ať už sedí kdekoliv, přičemž zůstává na lehátku. Na zem si nesedá.* Začneme dneska ohněm. Podle všeho je to tvoje první magie, první element, takže by pro tebe mělo být nejsnadnější se ho naučit. *Začne s výkladem.*
No doprkynka *řekne a snaží se to vše zpracovat. Když ale zmíní démony něco si vybaví.* Moje první setkání s Triss. Bylo to ve starých ruinách. Něco tam dole bylo. Něco co nebylo nic z našeho světa. A myslím že i Triss později řekla že to je démon. Byla to ohavná velká bzučící věc. Já toho moc neviděl. *Řekne a o spirálovém labyrintu nikdy neslyšel byla to pro něj novina* Počkat tu poslední část ještě jednou že když to někdo vyzradí zabije ho to? *Řekl si spíš pro sebe ale dost nahlas natolik aby to slyšela i Lynx. Po té co mluví o tom že slovník ani nic takového neexistuje trochu naději stačí ale hned jí dostane zpět když mu řekne o poznámkách.* Myslím že na výběr tady moc nemám. Takže ano poprosím ty poznámky. *Řekne a jak mu začne cuchat vlasy trochu sebou škubne. Nečekal to ale asi v pořádku. Nakonec se nechá. Po té poslouchá opět Lynx jak mluví o tom že magie by mu neměla moc ublížit vzhledem k jeho věku.* Ufff a nepamatuji si moc kdy se projevily moje první známky magie *řekne a jak mu řekne co dělat aby byl s magií v pohodě se jen usměje.* Ale však ty růžky jsou super *řekne a když Lynx odsouhlasí i to učení tak se podívá na svoje ruce* Dobře chápu oheň *řekne a čeká co má dělat dál*
*Pozvedne obočí a zaposlouchá se nad jeho slovy, aby poté pokývala hlavou.* Jo, to jsem slyšela, že tam před třemi nebo dvěma roky byl nějaký průser s pekelnou bránou.. *Zamyslí se.* Ale nevím, co to přesně bylo.. Měla jsem jiné starosti, než řešit pár pošuků, co si myslí, že démon v New York je vrchol zábavy.. *Odmávne to, neboť zastávala názor, že démoni jsou užitečné hračky, ale když jeden vyvolá silného parchanta, tak si koleduje o průser.* Ale jo.. Démoni se tady v New Yorku občas objeví.. Ale stačí je zabít a vykopneš je zpátky do jejich dimenze.. *Mávne nad tím rukou, než se zarazí a podívá se na čaroděje.* Víš co? Ty to radši zatím ani nezkoušej a prostě spíš zdrhni.. Můžeš totiž narazit na démon, co tě přemůže a pak si z tvých vnitřností udělá salát.. *Zašklebí se a ještě přikývne ohledně labyrintu.* Říká se to.. Ale potvrdit ti to nemůžu.. Nebyla jsem tam.. Ale můžeš se zkusit zeptat Triss. Jako nejvyšší čarodějka jej navštívit určitě musela.. *Odkáže ho jinam a ještě kývne na poznámky a zamíří ven, přičemž si po cestě zapíše do mobilu poznámku, aby to udělala, až navštíví Alexandrii zase. Usadí se na terase a pokrčí rameny.* Mnoho čarodějů si to nepamatuje.. Začíná to mezi třetím a pátým rokem.. Někdo může být rychlejší někdo opožděnější.. Není to přímo magie jako magie.. Spíš něco ve smyslu že kýchneš a podpálíš záclonu nebo tak něco.. Neděláš to úmyslně a hodně to reaguje na tvé pocity a emoce. Já třeba zmanipulovala svou příšernou sestřenici, aby skočila šipku ze schodů.. Zlomila si nohu.. *Zakření se pobaveně, když si na to vzpomene a nad jeho poznámkou nakloní hlavu na stranu.* Neříkám, aby ses za svoje znamení styděl.. Nemůžeš s ním chodit ale jen tak po venku.. Civilové by se vyptávali a ty by jsi jim tak nevědomky prozradil podsvět. Je mnohem lepší zapadnout a nevyčnívat.. Tvářit se nenápadně.. *Odpoví mu a chce pokračovat s učením, ale jen co se usadí, tak stihne pouze zvednout ruku na pokyn, aby počkal a je pár sekund mimo vnímání, než přes její tělo projede proměna. Pak zatřese hlavou a pohledem se vrátí na Chuana.* Ano, oheň.. Vytváříš ho, takže musíš vědět, jak na to.. A hlavně jak ho kontrolovat. Plamen je hodně nezkrotný živel, nicméně viděl jsem už, že ho vyvolat umíš, takže to bude první krok. Obyčejný plamen a soustřeď se na něj. Pak s ním budeme pracovat nadále. *Dá ruku před sebe a opře o kolena, dlaní nahoru, na které se mu poté objeví malý plamen.*
Aha. *Řekne na první věc na kterou odpoví. U druhé se zarazí* Nějak moc o tom víš ty už jsi to zkoušela? Nebo jak to že toho víš tolik o démonech? *Zeptá se. Radši ale odpověď vědět nechce.* Takže stačí abych je zabil a tím je prostě vykopnu, vymažu nebo něco takového? *Když ale řekne abych to nezkoušel tak se radši utiší.* Dobře madam *zasměje se nad svojí trochu popichovační poznámkou* No Triss se zeptat nemůžu když jsi říkala že pokud něco vyzradí umře. Nepotřebuji aby moje máma umřela hned před tím než si mě adoptuje. *Řekne a sleduje jak kývne na poznámky. Snaží se vzpomenout kdy mu vyjela první magie až si na to nakonec vzpomene* POČKAT JÁ UŽ VÍM V 6 LETECH SE U MĚ OBJEVILA MAGIE... V tu dobu jsem spálil člověka, který mě chtěl... Znásilnit. Reagoval jsem ve vzteku a strachu a jak jsem se bránil vystřelily mi plamínky z ruk. *Řekne a jenom vydechne spokojeně nad tím že si vzpomněl. Po 30 sekundách mu docvakne co vlastně Lynx udělala.* COŽE JSI UDĚLAL?! *zeptá se a radši to nakonec neřeší. Je mu i docela líto že musí schovat znamení.* Fajn schovám je ale koukej jak jsou roztomilé *řekne a pohraje si s nimi* Ještě dřív než ni to začneš vysvětlovat říkala jsi že máš pravidla ale neřeklas mi je
*Zarazí se a pozvedne obočí, než se uchechtne.* To jsou základní znalosti.. Je mi 132 let, prcku.. Bylo by divné, kdybych o démonech nic nevěděla.. *Odpoví mu, načež přikývne.* Ve zkratce.. *Okomentuje polohlasně, ale víc se nevyjadřuje. Nepokládala momentálně za důležité, aby mu pletla hlavu s tím, jak fungují dimenze a cestování démonů mezi nimi. Ze začátku potřebovala, ať se naučí alespoň základní magii.* Triss ti nemůže prozradit nic, co se v labyrintu děje nebo studuje a jeho polohu. Může o něm ale mluvit jako o objektu.. Stejně jako teď já.. *Opraví ho. Odmlčí se, když Chuan vyjekne, že si pamatuje, kdy u něj došlo k první magii a zarazí se nad tím, jak sdílné mu dá info, načež si odkašle.* Ehm.. Dobře.. *A raději se přesune na jiné téma, nebo chce dokud Chuan nevyjekne. Pobaveně se na jeho vyjeknutí zakření.* Štvala mě.. Byla jsem ta, co ji sebrala dědictví, takže mě nesnášela.. Ke všemu jsem byla mladší než ona, takže měla nademnou navrch.. *Pokrčí rameny a po chvíli se opře loktem o nohu a položí si bradu do dlaně.* Prcku.. Já bych kolem mohla taky chodit takhle.. *Skoro jako lusknutím prstu se změní její panenky, které jsou nyní napůl černé a když Lynx otevře rty a sykne, tak si může Chuan prohlédnout její delší hadí tesáky. Pak vše zase zmizí.* ..ale není mým povoláním děsit mini civily na ulici.. *Ušklíbne se. Jejím tělem projede proměna a během pár sekund jsou Lynxovi rysy lehce odlišné. On však pokračuje, jakoby se nic nestalo.* Ano.. Jasně.. *Přikývne a zhasne plamen na ruce.* Nebude na nich nic těžkého. Jen chci předejít tomu, aby jsi mě dostal do maléru, nebo jsi mi něco zlikvidoval. Budeš mě poslouchat, když ti zkrátka řeknu, že něco zkoušet nebudeš, tak to zkoušet nebudeš a podobně. Když budeme náhodou tady u mě doma, tak nebudeš chodit po schodech do spodního patra. Mám tam terária a pelíšek pro Lils a nebudu riskovat, že mi zabiješ někoho z mých miláčků. Tady tam má pokoj Nelly, spolubydlící, a nepotřebuje být od tebe rušena. Když ucítíš, že nějaké kouzlo nezvládáš, tak mi to okamžitě řekneš.. Nebudu riskovat, že se ti kouzlo vymkne z ruk.. Nemám problém s tím, aby jsi Triss říkal, co se učíš, ale nepřeji si na to znát její názory reflektované skrz tebe. Nelíbí se ti můj způsob tréninku? Tam jsou dveře.. *Ukáže mu palcem za sebe, kde byly hlavní vchodové dveře do bytu.* Je možné, že se při nějakém tréninku zraníš, nějaká kouzla budou náročná a můžeš si z něj odnést ne jeden škrábanec.. Nechci slyšet na tohle výčitky.. Nenechám tě se zabít, ale nemůžu zabránit všem zraněním.. Magii, kterou tě učím, chci ať si zkoušíš jen pod mým dohledem, pokud neřeknu jinak.. Já sám budu moct ti zajistit adekvátní ochranu, když to bude něco rizikového, ale někdo jiný nemusí.. *Poklepe si prstem na rty a pak zakroutí slabě hlavou.* To je asi všechno, co mě tak napadá.. Vesměs je to vše o tom, že mě zkrátka budeš poslouchat na slovo a nebudeš dělat blbosti.. Když mě něco napadne později, tak ti to řeknu a přidám ti to k pravidlům.. *Pronese.* Jinak samozřejmě se potom domluvíme, kdy bychom se potkali příště a jestli se budeme potkávat nějak pravidelně.. To ale až potom.. Teď zpátky k učení.. *Zase si sedne jako na začátku a vytvoří na dlani plamen.*
... Dobře tedy *řekne ale pořád ne jistě* /nevím jestli ti mám v tomhle ohledu věřit ale nic jiného nezbývá/ *pomyslí si a když mu Lynx odpoví i ohledně démonů tak prostě řekne* Dobře chápu *Je mu jasné že tohle téma bylo ukončeno a když mu odpoví i o labyrintu tak chápe že i o labyrintu už je téma u konce* Dobře chápu. *Řekne a jednoduchou odpověď u toho jak řekl svojí první magii si zapamatoval. Trochu ho děsila představa že jí zlomila nohu, ale když mu to vysvětlí tak na to odpověď má* Aha tak to je v pořádku. *Řekne a po 10 sekundách mu dojde že to vlastně v pořádku není* No tak počkat ne není to v pořádku, ale zase chápu tě. *Řekne a následně se lekne její vyzáže* Aaaa bože to jsem se lekl *a když to schová zpět tak jen oddychne* /dobře to jsou vcelku v pohodě pravidla čekal jsem asi něco horšího ale tohle se dá jenom jedna věc mě zajímá/ A to co už umím jak umím tyhle plamínky/jiskry můžu to co už umím používat mimo?
*Na jeho dobře, dobře a dobře už nereaguje. Bere jeho souhlas za uzavření tématu a tudíž nevidí nutnost se k němu nadále vyjadřovat. Pobaveně ji ještě cuknou kotky se zpožděnou reakci a taky už tohle téma nechá být. Škodolibě se zašklebí, když se lekne a iluzi zase schová.* A pročpak? Však jsou moje tesáky roztomilé.. *Parafrázuje jeho předchozí slova, aby pochopil lépe jak myslela to, že musí svoje znamení schovat. Vyjmenuje mu všechna pravidla a čeká, jestli bude nějak protestovat. Když ne, tak chce pokračovat v učení, ale Chuan má zřejmě jiné plány, takže Lynx ještě počká a dá čaroději prostor se zeptat.* Řekl jsem, že chci mít pod dohledem pouze magii, kterou tě učím. A to do chvíle, než si budu jist, že ji plně ovládáš. To, co jsi uměl přede mnou si používej jak je libo. *Odpoví mu. K magii se už ale vrátit nestihne, neboť mu zazvoní telefon a on jej zvedne.* Urgh.. Stejně tam za chvíli budu, to to beze mě tu hoďku dvě nevydržíte? *Zavrčí otráveně, načež převrátí očima.* No dobře, fajn.. Za chvíli jsem tam.. *Zabrblá nakonec a hovor típne.* Sorry, prcku.. Povinnosti.. Chceš vykopnout zpátky do lesa, nebo si to vezmeš jako já přes Manhattan? *Optá se Chuana a zvedne se z lehátka.*
Jo jo velmi roztomilé *řekne a vydechne* Phew dobře už jsem se bál že nebudu moct používat magii co už umím. *Řekne a najednou uslyší telefon, který Lynx zvoní. Evidentně se Lynx nikam nechce ale i tak je naštvaný. Což se mu i potvrdí převrácenýma očima.* /Práce?/ *Zamyslí se a jak mu řekne prcku we trošku naštve* Já nejsem prcek. *Řekne...* Vezmu to přes Manhattan. *A tak Chuan opouští Lynx a jde zpět za mámou k Triss*
*Zašklebí se ještě na Chuana, než je přeruší jeho mobil. Probodne ho očima, když vidí jak u něj nastupuje nelibost, že musí do práce, načež se zvedne na nohy.* I v ženské podobě jsem vyšší jak ty a to už o něčem vypovídá, ne, prcku? *Rýpne si do něj znovu a když se chystá zmizet hlavním vchodem, tak ho urychleně zachytí buď rukou nebo telekinezí.* Ne, ne, ne.. Kdepak.. Nechce se mi si dnes hrát s pamětí recepční, takže jdeme portálem.. *Zakroutí hlavou, načež ve vstupní chodbě bytu vytvoří portál a pokyne Chuanovi, aby do něj skočil. Portál je vyhodí v menší uličce mezi bytovými domy na Manhattanu, naštěstí prázdné. A pro Chuanovo štěstí i dost nechutné, aby se případně mohl znova vyzvracet.* Dám ti vědět, až na tebe budu mít čas.. Zatím hoşça kal.. *Mávne na něj a vydá se po vlastní ose.*
Aaaaaaa *po té co vypadne z portálu už jde domů*
*Docela s ním házela nervozita. Poté, co se jeho psychiatr odstěhoval do jiného státu, musel začít obvolávat jiné, zda náhodou nemají místo. A to se mu naštěstí podařilo. Po nějaké chvíli hledání našel jistého Dr. Kostera, u nějž si sjednal schůzku, jejíž termín se právě blížil. Momentálně mu ještě zbývala hodinka.* /Uvidíme, při nejhorším zkusím najít někoho jiného./ *Pomyslel si. Zrovna si přitom balil věci do menší brašny. Kromě mobilu s peněženkou se v ní nacházely právě i starší složky a společně s nimi kontakt na předchozího psychiatra, kdyby náhodou bylo potřeba s ním něco dalšího probrat.* Mám vše? Mám, teď jít za Jocelynem. *Začal se ujišťovat, než tak i učinil, aby mohli poté dorazit do ordinace. Tam se pak usadili, přičemž si během čekání Taylor začal hrát s rukávem bílé košile.*
*Okolo 8 hodiny přišel jeho předchozí pacient, se kterým momentálně řeší jeho problém. Po nějaké době však musí sezení ukončit, kvůli dalšího pacienta.* /Tak teď mám ehhhhh..... pana Brücknera? Dobře/ *Otevře dveře svému předchozímu pacientovi a podívá se okolo. K jeho překvapení tam sedí dva lidi.* /To je divný tohle má být můj poslední pacient nikoho jiného nečekám/ *pokrčí rameny* /nevím potom se zeptám/ *Vezme svojí tabulku a přečte si jméno ještě jednou* Uhmmmmm... Pan Brückner jste na řadě. Prosím pojďte dál. Jenom si prosím sundejte boty. Už jste je měl sundat dřív máme tady koberec, ale v pohodě vím že první setkání může být nervózní. *Řekne a vejde zpět do ordinace*
*Přednostně veškerou svoji pozornost věnoval rukávů košile, s nímž si hrál, no občas hodil pohled i na Jocelyna, který tu nervozitu z něj mohl vycítit i na hony daleko. Být tu Sasha, snaží se jej nějak hodit do klidu, což byla očividně z části i jeho slabá stránka. Vytvořili si spolu jistý vztah, což u ani jednoho z těch upírů, co jako dozory mít bude, nebo momentálně má, zrovna moc nehrozilo. O to však šlo, tudíž to nemohl dávat Dragosovi za zlé. Hlavně, protože věděl, co je pro něj jako pro upíří mládě nejlepší.* H-huh? *Cuknul sebou, když náhle zaslechl hlas. Celou dobu moc nevnímal okolí, takže když jej najednou někdo oslovil... jednoduše se zlekl a ošil sebou. Během toho mu mimo to spadly vlasy do očí. Lehce tedy kývl, neposedné prameny zastrčil za ucho a zvídavé otázky, co mu začaly v hlavě naskakovat po prozkoumání Hawkova vzhledu, pro změnu zahnal někam pryč. V rychlosti si tedy rozvázal tkaničky na pánských podpatcích, ve stylu viktoriánské éry, vyzul a vstal, během čehož šlo zaslechnout cinkání. Okolo pasu měl totiž šátek obvykle používaný břišními tanečnicemi. Jakmile se po vyzvání ocitl přímo v ordinaci a Hawk by náhodou chtěl zavřít dveře, rychle jej zastavil.* Nechte je prosím otevřené, zanechává mě to klidnějším. *Vykouzlil jemný úsměv.*
*Už se chystal po tom co Taylor vešel do ordinace zavřít dveře, ale nakonec byl vyrušen Taylorem samotným.* Jasně, to je v pořádku. Jenom poprosím složku a kontakt a můžete si zatím lehnout támhle na lehátko. *Pokyne rukou na lehátko a vezme si od Taylora složku, kterou si ihned zanese do své kanceláře. Tam ji založí a vezme si tužku s deskou, se kterou se následně vrátí do ordinace* Takže dovolte prvně abych se představil. Jak už víte mé jméno je doktor Koster ale normálně mi říkejte Hawk. Nerad se nad své pacienty povyšuji. Teď se prosím představte vy. *Řekne a uvelebí se pohodlně do židle hned vedle lehátka. Také si dá elegantně nohu přes nohu. Počká až se představí a potom pokračuje* Tak prosím můžeme začít. Takže chci se jako prvně zeptat co vás trápí *řekne a usměje se na Taylora*
*Jakmile dostal ze strany Hawka odpověď, dveře nechal otevřené a než se přesunul k lehátku, naznačil Jocelynovi, že si má sednout tak, aby do ordinace viděl. Chvíli nato už muži předal složky od předchozího psychiatra, načež se přesunul k lehátku, na které si zprvu jen sedl. Stále na něm byla ta nervozita lehce poznat, přestože ji zvládl docela slušně zastřít. Zatímco se Hawk jal představování, sám si přehodil nohu přes druhou a ruce si v klíně spojil, jemně si přitom palcem začal hladit hřbet ruky.* Tak... já se jmenuji Taylor Brückner. *Představil se a jako by Hawkova následující slova přeslechl, začal hned o něčem jiném. V očích se mu objevila zvědavost.* Co se vám stalo? Já jen, že máte sádru na ruce... pár slušných ran na obličeji...omluvte moji zvědavost, ale nikdy jsem nic zlomeného neměl, tak mě to docela fascinuje. Fungujete totiž s tím, jako by nic. *Začal. Šlo vidět, že jej to zajímá. A Hawk přitom z tohoto přístupu mohl i poznat, že se Taylor zrovna dvakrát moc k mluvení o sobě nemá, jako by měl strach.* Oh...vy jste se na něco předtím ptal, že?..no... vzpomínky? Heh, jako by to bylo něco nového, že? *Nervózně se uchechtl, během čehož se pozvolna přesunul do lehu. Když mluvil jednou s Dragosem, zněl více sebejistě, ale teď... cítil se slabě, podobně jako tehdy, když Bobovi chtěl sdělit, co se u Waltera dělo. Skončil u toho, jak majetnický začal jeho ex být. Takže se nikde moc nepohnul, ač si tehdy myslel něco jiného.* Když jsem je chtěl probírat s partnerem... říct mu, co se dělo v předchozím vztahu, zhroutil jsem se chvíli poté, co jsem vyprávět začal..*Zavzpomínal. Robert se tehdy konečně vrátil z Evropy.*
*pokyne hlavou* Moc mě těší Taylore *hned ho ovšem zarazilo že se zeptal na něco jiného než bylo téma. Pro jistotu si to radši zapsal. Nakonec se jen usmál.* Ale tyhle rány? To se mi stalo na ulici. Nějaký silný chlap z ulice mě pořezal a pak mi ruku rozlámal o víko a rám železného kontejneru. Ale samozřejmě to nesmím nechat afektovat na svojí práci. Musím pomoct svým pacientům. *Řekne a podívá se na ruku. Poté se podívá zpět na něj a poslechne si co má na srdci* V pořádku. První sezení je vždy nejvíce nervózní. Musíte se uvolnit a říct. Pro mě to nové bude.*řekne a opět se na Taylora podívá* Takže evidentně to bude nějaké trauma. Chci vám pomoct ale musite se mnou o tom komunikovat. Vím že tohle téma je pro vás evidentně citlivé, tak začneme pomalu
*Lehce kývl a následující otázku zastřel jako by nic. Úplně plynule, nechajíce se unést svojí zvědavostí. Hold zde byly i jiné různě zajímavé věci. Ale možná toto byla pouze Taylorova výmluva a akorát nechtěl o sobě vůbec mluvit. Což bylo o dost pravděpodobnější.* Musel jste ho vážně naštvat. *Podotkl. Něco takového se nestane jen tak. A hlavně to byly pořádné rány, lehce pochyboval, že za ně mohl opilec. No nakonec lehce pokrčil rameny, nebyla to přece jeho věc a nervózně se vrátil k té otázce, která do éteru byla předtím hozená. To, co jej trápilo byly přezdívky, které samozřejmě ovlivňovaly zbytek. Trauma, z nějž pramenily záchvaty. Ty se tedy za tu dobu vyloženě moc nezjemnily, no aspoň má s Robertem už vychytané, co mají v ten moment dělat.* To se snadno řekne. *Nadhodil, jako by to bylo něco nového. Obvykle to tak bylo. Tu rádoby diagnostiku nyní ani nekomentoval.* /To jsem netušil../Mhm...*Kývl, překonávajíce nutkání si přitáhnout nohy pod bradu.* Co navrhujete? *Uchechtl se opět lehce nervózně.* Chvíli poté, co jsem se přestěhoval do Londýna, jsem narazil na chlapa, s nímž jsem po nějaké době začal chodit. *Zatím s jeho hlasem akorát lehce házela nervozita pramenící z nového prostředí. Tuto část už uměl začít bez breku.*
Heh… Dá se to tak říct. *Přizná. Moc nechce o tom mluvit. Třeba to jednou řekne.* /Teď je důležitý pacient/ *zapíše si jeho chování do desky s papírem. Na jeho slova se jen usměje.* Ano snadno se to řekne, ale hůř se na to odpovídá. Nemůžu vědět jaké to je, ale jak mi to řeknete budu vám s největší pravděpodobností moct pomoct. *Po té co se zeptá na otázku jenom kývne hlavou.* Mám návrhy v hlavě. Nejspíš bych ale navrhoval začít postupně. Kousek po kousku. Pokud ale něco navrhujete vy nemějte problém se vyjádřit. *Počká chvíli a poté co začne mluvit se zasoustředí. Vyslechne ho a jak domluví si to jenom zapíše* Výborně už spolu mluvíme. Jen tak dál jen tak dál. Takže také předpokládám že velkou roli v tom bude mít ten chlap.
*Lehce na Hawkovy slova kývl. Aspoň mu dal za pravdu, ač by se Tay i divil, zda ne. Nakonec, něco takového se fakt až moc snadno řekne, jenže realita je jiná. S dalšími slovy pak přišlo i další kývnutí, než se rozhodl zeptat, zda má civil před ním nějaké návrhy. Aspoň rasu jen navrhoval. Upíra by poznal, vlkodlaka taky.* Asi ne. *Zavrtěl pro změnu zlehka hlavou, než se skutečně nějak rozmluvil. Dokonce měl i v plánu pokračovat.* Ano, opravdu velkou. A ač- *Jako by se najednou sekla celá jeho osoba. Pohledem mihl na Jocelyna, který o něco zpozorněl.* /Já nemám jak pokračovat...nemůžu jen tak říct, že ho někdo mučí. Mám říct, že trpí? Nebo?/ *Létala mu v hlavě jedna myšlenka za druhou. No, štěstí se na něj usmálo. Najednou se totiž ozval mobil, který automaticky vylovil z tašky.* Oh, tohle musím vzít, moment. *Řekl uspěchaně. Pravda však byla jinde. Zvednout to musel, to ano. Nerad by přidělával své kamarádce starosti, jen toho hodlal zneužít a dostat se díky tomu aspoň pro teď z té šlamastiky. Odešel zpět do čekárny, hlas ztišil, aby jej neslyšel Hawk, načež nejprve vyřešil to, co po něm roztěkaná dívka v telefonu chtěla, a poté jí řekl, že si část má nechat na potom, že hned přijde.* Jistě, jistě, hned budu doma a všechno vám shromáždím a sepíšu. *Zalhal tentokrát nahlas. No jeho lhaní však mohl i úplný opožděnec rozeznat od pravdy. V jeho hlase byla silná nejistota, místy se klepal. I tak se vrátil ke dveřím ordinace.* Necháme to na jindy, musím najednou odjet. Případně vás pak kontaktuju, kdybych chtěl terapie přerušit a vzít si zpět složku. *Začal. Potom, v závislosti na to, co jako odpověď dostal, odešel buďto ve spěchu, nebo si, pokud mu ji byl i Hawk ochoten zpět předat, vzal zpět své papíry, které zastrčil do brašny. V každém případě si pak prostě zpět nazul boty a i s Jocelynem odešel zpět do vily.*
A? *zeptal se protože se najednou zarazil. Hned si to zapsal protože i tohle je důležité* /trochu divné ale asi pro něj to je normální/ *v přemýšlení ho najednou vyrušil mobil* Jasně ale potom si vypněte vyzvánění. *řekl a čeká pořád v židli.* /sakra dneska musím ještě do baru. Čeká mě tam to pitomé papírování a také kontrola nového alkoholu. Ještě musím vyslechnout vězně./ *vzdychne a promne si hřbet nosu. Poté uslyší Taylora si jennom oddychne.* /Je mi jasný že lže ale potřebuji do toho baru. Tak to dám že v pohodě/ *Jeho další slova ho trochu zarazí* Jasně v pořádku. Práce je důležitá. Kdyby něco mi dejte vědět ale složku vám jen tak předat nemůžu. Případně kopii kdyby jste si ji vyžádal ale dokud si nějaký certifikovaný psychiatr nevyžádá složku předat vám ji nesmím. *řekne a vytáhne papír z tabulky a založí si ji do složky* Tak na shledanou *jakmile vyjde tak vyjde za ním a zamkne za sebou. Taktéž opustí budovu a nasedne do auta kde už na něj čeká Henry aby ho mohl odvézt do baru.* Čau Henry dík žes přijel. *řekne nasedne do auta a odjedou do baru*
/Zasa tá istá nuda./ *Pomyslí si keď sedí na lavičke v jednej horšej časti Manhattanu a čaká na pochibné vismažené existencie ktorím robí dílerku. Má na sebe svoje obviklé tielko, pončo a zvonáče bez topánok. Na krku jej visí kožené vrecko s prachom a má pri sebe aj svoju loveckú dýku. Kívne na muža čo sa práve višiel z uličky a zamieri k nej. Bez pozdravu alebo iních rečí mu pobá malé plastikové vrecúško a on jej zasa zvezok bankoviek a odíde. Díva sa za ním keď odchádza a zakrúti hlavou so znechuteným vírazom na tvári. Muž má zrejme niečo okolo dvadcať ale vo svojom terajsom stave vizerá na niečo cez štiridcať.* /Ten už to má za pár./ *Povie si ale nijak zvlášť sa tomu nevenuje. Len mikne plecom a čaká až sa objavý ďalšia stratená existencia.*
*Hawk už byl po tomhle týdnu unavený. Zlomili mu ruku, pořezali obličej a podpálili bar. Najednou objeví ženu která právě něco prodává. Dost to vypadá jako drogy. Chvíli obchod pozoruje a nakonec se za neznámou ženou vydá. Srovná si oblek, kravatu si narovná a jen oddychne aby nebyla další magor co se ho pokusí zabít. Jak k ženě přijde pozdraví ji* Dobrý den *řekne a smykne klobouk jako pravý gentleman* Chci se zeptat jestli bychom si mohli promluvit *řekne a čeká na odpověď ženy*
*Predá ďalších pár vecí a ani si moc nevšíma ludské trosky čo sa pri nej striedajú. To sa ale zmení keď si všimne muža ktorí sem už svojim vízorom nezapadá a kričí ako krvaví flak na bielej košely. Keďže ale nič nepodniká a len ju pozoruje rozhodne sa nedať najavo že si ho všimla. Tak len ďalej seddí na operadle lavičky a nohy má na sedáku.* /Kto to môže biť? Zákazník asi nie takí ako on bi nechodili sem./ *Premeria si ho nenápadne pohladom a dá najavo že si ho všimla až keď sa vidá smerom k nej. So zdvihnutím obočím pozerá ako k nej príde a keď pozdraví veselo mu kívne hlavou.* Dobrí deň aj vám. Samozrejme a o čom by ste chcel hovoriť? *Spíta sa s neviním vírazom na tvári.*
Víte momentálně hledám zaměstnance. Tak bych se chtěl zeptat jestli nemáte zájem. *Řekne a nasadí si klobouk zpět.* Jde o pozici v jisté... Rodině. *Řekne tak nejistě, jako by měl pocit že ho někdo sleduje. Nakonec pocit rádoby otřepe a nevšímá si ho.* Víte nejsem jen tak ledajaký člověk. Jsem mafián a to šéf celé mafie. Jsme docela známí na internetu ale nevím jestli jste o nás slyšela. *Řekne a odkašle si.* Jméno naší rodiny je Paulies' avange. A právě proto se ptám vás. Nevypadáte jako někdo kdo by měl co dělat a mě nedávno zabili pravou ruku. Henryho. Takže se vás chci zeptat jestli by jste měla zájem *řekne a přisedne si na lavičku.*
*Počúva muža až kím nedohovorí a potom sa s chuti zasmeje.* To je nejaký vtip že? *Neveriacki pozrie na sovjho spoločníka a zakrúti hlavou.* Povecte kto vás do toho naviezol? *Vstane z lavičky a postaví sa pred muža v celej svojej skromnej víške.* Povecte vyzerám ako niekto kto sa hodí medzi mafiánou a ešte ktomu na nejakú viššiu pozíciu? /Samozrejme že bi som to tam zvládla ale nie ako človek/ *Pomyslí si a znova sa zasmeje. Keď uvidí že prichádza ďalší z jej obviklých zákazníkov venuje mu zlí pohlad a tak sa feťák otočí a odíde preč. Lyr sa znova otočí na muža na lavičke a venuje mu celú svoju pozornosť.*
*zvedne ruce* O vtip se opravdu nejedná *odpoví a trochu se zasměje* Opravdu mě nikdo nenavedl. Potřebuji někoho kdo ví o obchodě a umí vyjednávat. Celé tohle jsem vymyslel sám. *Řekne a sleduje jak se postaví* Já bych řekl že se na tuhle pozici hodíte skvěle. A navíc by jste měla i pořádnou práci a ne jenom... Prodávání drog. Potřebuji někoho na koho se můžu spolehnout a aspoň bych si vás vyzkoušel. *Řekne a sleduje jak může zastraší jedním pohledem* Vidíte právě jste ho zastrašila jenom pohledem. A pak že se na tu pozici nehodíte. Navíc na skladu máme několik drog tak alespoň budete mít nějakou zásobu kdyby jste se rozhodla pokračovat v tomhle byznyse. *Řekne a usměje se* Samozřejmě volba je jak jinak na vás
*Počúva ho a čím ďalej sa jej zdá že to nieje žart ako si pôvodne myslela. Nakloní hlavu na stranu a zamyslene nakrčí obočie.* Bola to poriadna práca než šéf nazavrel krám a nezmizol z mesta. *Povie rozmrzele a znova sa posadí na lavičku.* /Nejaké civilské peniaze by sa hodili to čo si zarobím v parku a predajom moc nieje..../ Ak hadáte vijednávača tak to ste na zlej adrese a na účtovníčku za stvôl k peniazom tiež nie som stavaná. *V okamihu vytasí svoju dýku a priloží ju mužovi k hrdlu. Chvílku ju tam nechá a potom ju schová naspeť pod pončo.* Rada vyjednávam nožom. Ak by ste mal prácu ktorá to zahrňa tak prjímam, teda aspoň na skúšku. *Žmurkne na svojho spoločníka.*
To mě mrzí... Ale dívejte se z té na to lepší stránky aspoň máte nabídky. Například jako je ta moje. *Řekne a pozoruje okolí protože pocit že ho někdo sleduje zesílil* Navíc jsem myslel vyjednavače jako s- *v tom mu ale přistane dýka u krku* /klasika/ *k jeho překvapení však dýka byla schovaná zpět a Hawk jenom vydechnul* Přesně takhle jsem to myslel. Potřebuji kdo by se mnou chodil na schůzky v případě kdyby se něco prodělalo. Navíc nože, bouchačka, pálka i granát se vám dostane pod ruce. *Řekne a sleduje jak žena na něj mrkla* Oh malém bych zapomněl kde jsou moje způsoby. Mé jméno je Hawk *řekne vstane z lavičky a jako gentleman se ukloní ještě jednou* Vy se jmenujete jak?
/Hmm, to bi aj obchádzalo mojz zmluvu. Kebi to bola práca...../ *V duchz sa nad tím pousmeje.* To znie až príliš lákavo než abi sa to dalo odmietnuť. *Keď sa jej Hawk predstaví postaví sa z lavičky a elagantne sa ukloní.* Ja som Lyria, môžete mi hovoriť Lyr ak sa vám bude chcieť... *Nachvílku sa zarazí a potom ani sama nevie porečo dodá.* ...ale poprosím vás abi ste si moje meno nechal pre seba a nikomu ho nehovoril. Nech ma ostatní vaši zamestnanci oslovujú ako chcú to ni je jedno. *Povie a začne mať nepríjemný pocit že sa má niečo stať. Znervóznie a jedna ruka jej zmizne pod pončom zatial čo druhá jej vileti ku krku a začne v prstoch preberať vrecko ktiré jej na ňom vysí.*
No vidíte *řekne a po té co se představí strčí cigaretu do pusy* Jasně takže rodina vám má normálně říkat lyr? *Řekne a podívá se na Lyr ještě jednou a nakonec začne se ohlížet kolem a varuje k Lyr* Někdo nás sleduje *řekne a nakonec vidí policii* Aha máme společnost *řekne a ukáže na policistu. Podívá se na Lyriu* Máš s ním nějaký nápad. Mě nic nenapadá asi bych se stáhl jinam.
Nie nehovorte in nič nech si ma volajú ako chcú. *Pokečí plecami ale rozhovoru už venuje len málo pozornosti. Nepríjemný pocit že je sledovaná silnie až kím Hawk neuopzorní na policajta stojaceho pri neďalekom rohu.* Ach ták policajt. *Videtelne sa uvolní pustí díku pod pončom ale vrecko s prachom nepustí. Na Hawkovu otázku len hodí rukov.* Môžeme ho zabiť.... *Začne ale potom si spomenie na otravnú skutočnosť že to môže urobiť len v sebaobrane. S namrzením vírazom sa otočí naspeť k Hawkovi.* Alebo sa posuňme inam to bude asi lepšie.
Aha dobře. *Řekne a sleduje policajta jak stojí u rohu.* Zabít? Vážně? Já si myslím že tu nebude sám... *Řekne a přemýšlí nad možnostmi* Nedaleko odsuď je náš druhý bar můžeme se stáhnout tam. Budeme ale muset jet autem. *Řekne a začne chodit směrem k autu* A pokud nás budou sledovat bude zábava *řekne a zašklebí se. Vytahuje z kapsy klíče od auta a auto co je nedaleko blikne. Ještě jednou se podívá na policii a počká než Lyria vyjde. Tedy pokud vyjde*
/Ahhh, tí civili dúfam že tá práca bude zábavnejšia než toto./ *Povie si ale nahlas k tomu nepovie nič. Zdvihne sa a trochu pobehne abi dohnala Hawka.* Takže k tej práci akt to bude prebiehať? Lebo myslím že sa tu vyskitne pár zádrhelov. *Dá sa do rozprávania keď už kráča po jeho boku k autu.* Ide o to že ja už bívanie mám a mikam sa sťahovať nemôžem, tiež nemám telefón počítač ani nič podobné. Takže ak ma budete potrebovať zrejme za mnou budete musieť prísť alebo nikoho poslať abi ma priviedol. *pokračuje vo visvetlovaní aj keď už sedí v aute a čaká kam sa pôjde.*
Jednoduše dá se ti práce. Většinou to tam jde o obchody ale na finance a tyhle věci někoho máme. Potřebujeme někoho kdo dokáže komandovat tým. Cokoliv řeknu tak se musí poslechnout. Bez dotazů. A k těm tvým zadrhelum.... Budeš muset dostat mobil. *Řekne a sedne na místo řidiče. Následně vloží klíčky a nastartuje motor a po nějaké době odjede do jeho druhého baru. Jak jede cestou tak se zeptá* Taaaakže nějaké zkušenosti se zbraněmi? /Protože tahle práce vyžaduje zbraně/ Tedy střelnými zbraněmi?
Mobil? *Spíta sa neveriaco ešte nikdy niečo také nepoužila a ani si jej do toho dvakrát nechce.* /Ale čo už to sa dý vydržať./ *Na jeho ďalšie otázky zavrtí hlavou.* Nie, nikdy som žiadnu nepotrbovala. Vystačím si s nožmi.* Objasní a keď zastavia v bare víde z auta. Potom Hawka nasleduje kamkolvek ide a riešia ďalšie podmienky a detajli jej nového zamestnania. O pár hodín nato víde z baru a zamieri domov do parku.*
*Jakmile přijedou do baru Hawk s Lyriou okamžitě zamíří do kanceláře kde vytáhne mobil a zbraň* Je to důležité radši si to k sobě vezmi *řekne a dá jí to do ruky. Potom vezme fotoaparát vyfotí ji, hodí to do počítače a vytiskne. Strčí do záložky se zaměstnanci.* Tak dobře to by bylo vše *řekne po několika hodinách. Splnila se přísaha a zasvěcení do rodiny. Po té jak odešla Hawk zůstal v kanceláři a dál dělal papíry*
*Mladá upírka se uculila, když staršímu upírovi donesla alkoholický nápoj. Zřejmě čekala něco víc, než jen odmávnutí a odbytou poznámku, ať si všímá svého. Dragos ale nepotřeboval ať se mu plazí po klíně, když očekával návštěvu. Návštěvu u které se hodlal pobavit.* Vážně si myslíš, že je tak blbý a přijde sem? *Pozvedne obočí čaroděj stojící za křeslem upíra, skenující stejně jako on prostor pod ním, hemžící se různými podsvěťany, ale i civily, kteří sem tam skončili jako svačinka.* Je to civil.. A ať si vede co chce, je pěkně naivní si myslet, že mu dám nějakou moc nad podnikem, který vlastním už čtyři sta let.. Chci vidět, jak se jeho mozek rozpustí v zoufalství a v jeho očích se objeví hrůza a strach o vlastní život.. *Pronese škodolibě.*
*Hawk dojel před klub autem kvůli probrání nějakého kšeftu. Nebyl však sám vzal si svojí pravou ruku Henryho. Dřív než se však vydali do klubu se potřeboval Hawk převléknout. Jel rovnou z psychiatrie a musí so vzít na sebe více hezčí oblek* Henry běž si zatím užít město. K tomuhle kšeftu tě nepotřebuji. Potom tě odvezu domů kámo jo? *Řekne Henrymu po té co se převlékne v autě* Jasný šéfe *odpoví mu Henry na což se Hawk jen zasměje* Už po několikáté ti říkám že mi máš říkat Hawk a né šéf Henry. Pořád jsi můj kámoš a také rodina *řekne mu. Henry se teda vzdálí více do města a Hawk s nadechnutím vchází dovnitř do klubu, kde ho uvítají bodyguardi. Po rychlé prohlídce zajde rovnou k baru a ještě si rychle srovná sako a pročeše rukou vlasy* Dobrý den poprosím jednu dvojitou whiskey a ještě scháním pana Meissu. Tak jestli byjte byli tak hodní a sdělili mu to *sdělí a zůstane stát za barem*
*Obsluha na baru se trochu pohrdavě ušklíbne. Zřejmě si o návštěvníkovi mysleli své, ale whiskey mu nalili, načež mu ukázali na vyvýšené místo, kde si jako na trůnu na pohodlném gauči vysedával muž s kratšími vlasy s lehkým strništěm, oblečen v černé košili, černozlaté korzetové vestě a černých společenských kalhotách.* Bude to na účet a nebo na platbu hned? *Dodají ještě s pohrdavým podtónem, neboť jim bylo jasné, že když ani nedokáže identifikovat majitele klubu, tak zřejmě nebude nejbystřejší.*
Zaplatím hned děkuji *položí na bar 100 dolarů a vyhrkne do sebe whiskey* Zbytek si nechte jako dýško *řekne a odejde na ono zmíněné vyvýšené místo. Cestou si ještě do pusy hodil žvýkačku aby trošku zabil ten zápach alkoholu* Pan Meissa? *Zeptá se může v gauči a slušně nastaví ruku na potřesení. Pokud to přijme stiskne pevně a pokud ne tak ruku jenom stáhne a odkašle si* Zřejmě nevíte kdo jsem. Mé jméno je Hawk a přišel jsem tedy promluvit s vámi o té nabídce *řekne a počká než dragos odpoví* Samozřejmě přicházím neozbrojený. Vaší bodyguardi odvedli vskutku dobrou práci. Doufám že jsem vás nenechal dlouho čekat měl jsem ještě klienta
*Obsluha za barem kývne a přebere si peníze. Nijak jinak se k tomu nevyjádří. Když Dragosovi upíří vidí, jak se po schodech na podium blíží Hawk, tak rychlým pohledem vrhnou na Dragose, který je pohybem ruky uklidní, aby se stáhli a svou pozornost zaměří na toho idiota, který dobrovolně nakráčel do smrtelné pasti a ještě k tomu neozbrojen, jak následně sám podotkne. Ruku nepřijme a pouze jej sjede pohledem.* Mno.. Čekal jsem něco víc.. *Ušklíbne se a odpije si ze skleničky. Místo na sednutí mu nenabídne a jen nakloní hlavu na stranu.* A jak ta nabídka zní? *Projeví zájem, byť z jeho směru je falešný a je jeho zájmem jen chvíli hrát jeho hru, než ho srazí na kolena.*
Kšefty a obchodní nabídky řeším bez vyjímky soukromě pokud to tedy nevadí. Nabídka je však jednoduchá a prostá ale jak říkám,řeším to soukromě. *Potom se nenápadně zarazí nad tím co pan meissa právě řekl a mírně se pousměje* Nevím proč by jste měl čekat něco víc? Já si myslím že tohle vám stačit bude. Ale beru na vědomí příště vezmu lepší oblek *odpoví mu a zůstává klidný* Takže můžeme tedy? Pokud chcete slyšet víc musíme jít někam kde nejsou ostatní. Tenhle kšeft je trochu riskantní jak z vaší strany tak i ze strany mojí a já nerad dělám chyby
*Pozvedne obočí nad jeho slovy a pro sebe se ušklíbne do skleničky. Malachai za jeho zády se už otevřeně zcela nudí a Dragos ví, že být to na něm, tak už toho červa civilského rozcupuje na atomy a rozpráší do deseti různých portálů. Dragos se postaví na nohy a ze své plné výšky se na Hawka poušklíbne.* Čekal jsem mafiána, brouku, ne šaška v obleku.. *Pronese k němu a zamíří k závěsu, co odděloval jeho veřejné pódium od soukromých prostor.* No tak polez, puso.. I na eskort čekám kratší dobu.. *Vyzve ho a projde skrz. Sám se pak usadí na jednom ze svých gaučů i se skleničkou a obdobně jako předtím ani teď Hawkovi nenabídne místo k sezení.* Tak už spusť.. *Pobídne ho znuděně.*
*nad jeho slovy nedá žádnou reakci. Jenom dá ruce do kapes* /Ani ty nevypadáš bůh ví jak k světu/ Well se šaškem si musíš vystačit *řekne a pronásleduje ho do soukromých prostor* Je ta přezdívka fakt nutná... *Zeptá se a postaví se před Meissu* Takže pane Meisso půjdeme rovnou k věci. Skoro 1/3 New Yorku mám pod svým malým palcem. Moje rodina vám nabízí kšeft. A to je spolupráce. Jde o obchodní nabídku. Be které vy dostanete více a my to co chceme *řekne a pousměje se* Co byste dostal vy z toho se určitě ptáte. *Pozastaví se na chvíli* Tři věci... První. Dovazku alkoholu přímo od nás. Druhá. Případná ochrana před ostatníma rodinama a třetí takovou pojistku. Šlo by o to že kdyby se klubu nedej bože něco stalo... Přispěly bychom s financemi na zrenovování nového klubu. *Dořekne a potom si opět odkašle* My však požadujeme dvě věci. První je 20% výdělků klubu a to do puntíku a druhá je všechny obchodní smlouvy. Také vám naše rodina může poskytnout finanční pomoc s tím že by jste jí polovinu toho co jste si půjčili vrátili *dokončí podmínky* A to by mělo být vše. Jo samozřejmě bez policie či úřadů
Zjevně.. *Ucedí ještě s úšklebkem, než ho dovede do soukromých prostor.* Jistě.. Puso.. *Rýpne si do něj ještě a když se usadí, tak ho nechá mluvit a upíjí ze skleničky. S pozvednutým poslouchá, co mu nabízí a v duchu se baví nad tím, jak strašně mimo je. Když skončí, tak si prohlíží svou skleničku a promíchává v ní alkohol, co má podezřele narudlou barvu od krve.* Mno.. To bylo pro tebe jistě vyčerpávající.. Učil ses ten monolog a rádoby výhružný postoj dlouho? *Uchechtne se.* Víš, co? Ani neodpovídej.. *Odmávne ho hned na to a kopne do sebe poslední zbytky tekutiny, než ji odloží na stolek před ním.* Zajímá mě jen jedna věc, než se k tomu kompletně vyjádřím? *Zaměří na civila před ním pohled.* Proč bych to měl potřebovat? Proč bych to měl přijmout? *Načež se znovu pohodlně opře a čeká, co z něj vypadne.*
*Nad jeho odpovědí jen vzdychne* /Jasně že jo. Takže je to jeden z těch lidí/ *po té co se zeptá a hned ho odmávne je mu to jedno* Neučil jsem se ho. *Řekne tiše a sleduje jak pokládá sklenku už trochu s ledovejsim pohledem. Nad touhle otázkou co z něj vypadne potom se ale Hawk jen zasmál* Já snad říkám že to potřebujete? Ne říkám jen že je to nabídka. Také to přijmout nemusíte. Opět záleží na tom jestli chcete. A pokud to neprijmete... Je mi to vcelku jedno. V mojich ulicích je několik klubů, barů, hospod a restaurací. Vsadím se že určitě minimálně jedna z nich uvítá mojí spolupráci. *Řekne a jen pokrčí rameny, že ho tahle konverzace trochu i pobavila ale hlavně že ho nudí*
/Jen se směj.. Za chvíli se začneš vztekat a pak už ti nezbyde nic jiného, než plakat./ *Pomyslí si pobaveně a zakroutí hlavou.* Ptal jsem se tě, proč bych to měl přijmout.. Ale zjevně na tu otázku neznáš odpověď.. Takže nech teď mě se vyjádři na tvou nabídku a říct ti, proč to nepřijmu.. A nemám rád přerušování,... Ehh.. Jméno jsem se ani neobtěžoval zapamatovat.. *Odmávne to rukou a hned na to pokračuje.* Mám dodávku alkoholu z nejkvalitnějších palíren. Každá značka, kterou v mém podniku uvidíš, i tu skleničku, co sis dal, než jsi šel za mnou, je to nejlepších z nejlepších.. V každé palírně vždy odkládají stranou ty nejkvalitnější kousky, takové, za které se platí majland, a tyhle kousky jedou exkluzivní dovážkou přímo do mého podniku. Proč bych takový luxus měnil za zboží pochybného původu, které mi přiveze nějaký tvůj pulec, co si o sobě myslí, že je pán světa? *Otáže se, ale nekončí a aniž by dal prostor na odpověď, tak hned pokračuje.* Co bylo to druhé? Jo už vím.. *Uchechtne se pro sebe, než s velice posměšnou intonací řekne.* Ochrana.. *Zakroutí nad tím hlavou.* Tvá ochrana by byla jen špínou za nehtem toho, co můj majetek chrání.. Nemůžeš mi v tomhle mezí nabídnout nic, co už nemám a daleko ve větší a kvalitnější míře. Můj podnik je chráněn před silami mocnějšími, než jsi ty a tvoje.. rodina. *Opět se uchechtne.* Věř mi, že by mi stačilo zvednout prst a neodešel by jsi odsud živý. Vlastně to, co by následovala by bylo mnohem horší než smrt a než bych s tebou skončil, tak by sis ještě přál, abych ti prostě podřízl krk. *Věnuje tomu ubohému červovi před sebou pohled chladný a ostrý jako jeho dýky.* Ještě jsi měl třetí věc, že ano? *Upřesní si. Vše je pro něj ale pouze hra. Hraje si s Hawkem jako kočka s myší, než ji sežere.* Kdyby se s mým klubem něco stalo.. Nech mě hádat, jo? Chceš říct, kdybych ti klub podpálil jako varování ostatním? Pro začátek, drahoušku, to by se ti ani nepovedlo a už teď ti můžu slíbit, že ti pošlu hlavu každého, kdo se o to pokusí. Skalpovanou s vypíchnutýma očima a vyříznutým jazykem. Mě nechceš mít za nepřítele a ať si myslíš, že jsi mocný, tak i ten nejslabší člen mé osobní kliky by se tě dokázal zbavit natolik efektivně, že by si toho ani nikdo nevšimnul. *Zvedne se a jeho kroky zamíří k poličkám plných knih a jiných drobností, když ve svém monologu pokračuje. Vyrušit se nenechá a kdyby se o to Hawk pokusil, tak ho hodně rychle vrátí do patřičných míst, aby mlčel.* Na moje finance se nedostaneš ani malíčkem. Ne, že by jsi vůbec uměl ve svém jednoduchém prťavém mozečku pobrat kolik je peněz, byť těch malých dvacet procent. *Z poličky vezme do ruk malý oválný předmět na tenkých nožičkách.* Tohle je Fabergého vejce. *Představí ho Hawkovi a podrží si ho ve výšce očí, aby si ho prohlížel, zatímco s ním otáčí.* Je vyrobené ze slonoviny, zlata a několika velmi drahých diamantů. Přesněji je to zimní vejce. Nepředpokládám, že ti to něco řekne, ale tahle malá cetka byla v aukci roku 2002 a její cenu se mi podařilo vydražit za skoro deset milionů dolarů. Byl to tehdy rekord, už je dávno překonaný. Ale na tom nesejde.. Pointa je, že i když to byl docela impulzivní nákup, tak jsem to na svém rozpočtu ani nepocítil. Mám víc peněz, než ty budeš schopný naskrblit za celý svůj život. I tvoje největší výpomoc by pro mě byly pouze drobáky, co hážu sviním, jako jsi ty.. *Ušklíbne se a vejce vrátí zpět na poličku. Otočí pohled na Hawka a v rámci sekundy je u něj, natlačí ho na zeď a pod krk mu dostane dýku, která se mu v ruce objevila stejně rychle, jako se on přesunul k Hawkovi. Volnou ruku využije k tomu, aby mu chytil zápěstí ruky.* A teď mě dobře poslouchej.. *Sykne k němu tiše a přitlačí na stisk na zápěstí.* Tohle je moje město, ne tvoje, ani žádného jiného podřadného civilského červa. *Opět zvýší stisk a pod prsty cítí tep jeho krve i pohyb kůstek.* Zahráváš si se silami, které nemůžeš pochopit a na které nemáš. *Opět stlačí víc a má pocit, že už cítí, jak se vazy napínají.* Pro dnešek tě nechám odejít s tímto varováním. Ale setkáme-li se někdy znovu a já zjistím, že sis zase vyskakoval někam kam nemáš.. A že to zjistím, protože mí lidé, na rozdíl od tvých, mají opravdu oči a uši všude.. *Ušklíbne se a mezi rty ukáže Hawkovi jen špičku svých tesáků.* Tak ti místo zápěstí, zlomím obě tvoje nohy a pak se budu dívat, jak se se zpřelámanými pařáty snažíš odplazit z mojí blízkosti, abych tě chytil a stáhl zpátky zase na startovní čáru.. A znovu a znovu.. Dokud mě to nepřestane bavit.. *V očích se mu ďábelsky zableskne, načež se zatváří omluvně.* Oh.. Pardon.. Moje výhružka ještě nenabyla svých pravých mezí.. *A jen co to dořekne, tak stiskne a převrátí Hawkovu ruku v zápěstí. Ozve se nepříjemný praskot a Dragos pod svými prsty cítí, že těch několik kůstek, co se tam nachází, už se nedrží za ručičky, jako kamarádi.* Teď je to plně zařízené.. *Dodá a pustí rádoby mafiána, udělá od něj vzad pár kroků, zatímco si schová dýku a vezme si cigaretu z tabatěrky z kapsy kalhot. Z jiného kapsy vytáhne kus papíru, který Hawk může dost dobře poznat, a zamává jím.* A tohle už nechci nikde ve svém městě ani vidět.. *Zavrčí, nacpe papír do skleničky, načež jej zapálí svým elektronickým zapalovačem a jen co se papír rozhoří, tak si o něj připálí cigaretu a vyfoukne dým. Očekává, že dal dost jasný signál, aby Hawk zmizel, ale nebyl by proti dát si s ním druhé kolo.*
/Keci, kecy na tohle já nemám čas prostě stačí říct ne děkuji za váš čas ale ten idiot to musí furt omývat a dávat důvody/ *Nad slovy o podpálení se jen tiše uchechtne a když se dostane k nějakému vejci co se mu ani nelíbí tak na to jen odpoví a výrazem jako kdyby hrál poker* Ty kráso to vejice je dosti hnusné. Je mi líto že plýtvate penězi na takovéhle sr-čky. Plus mě je docela silně u pr-ele že hazis nějaké peníze lidem. *Po té co je však natlačen na stěnu jenom rychle vyhrkne a podívá se na dýku.* HAHAHAHAHA civilsky červ? Znis jako kdyby jsi nebyl to samé. Vyskakovat si budu hoho to se neboj *řekne a nasune se krkem více na dýku. Po ukázání zubů jenom řekne* Co to kurv- *No ale dřív než to dořekne cítí jenom křupani ve své ruce a poté co ho pan Meissa pustí se za ruku chytne a začne se smát* TOHLE ŽE JE VÝHRŮŽKA. NEBOJ SE TEN PAPÍR URČITĚ UVIDÍŠ JEN NE VE SVÉM PODNIKU *řekne a stojí na místě* Ale konečně vím s kým jsem měl čest jednat... S pořádaným zmrdem
Zjevně nemáš žádný přehled o historii, škvrně.. Ale neboj.. Když se vrátíš do školy, kterou jsi zjevně nedodělal, tak tě snad ještě něco naučí.. *Ušklíbne se a dál si jeho komentáře nevšímá, až do chvíle, kdy se s dýkou před krkem začne smát. Povýšeně, samolibě se ušklíbne, čímž ukáže své tesáky.* Ale já jsem něco víc.. A s radostí bych byl i tvojí noční můrou, ale na takové jako jsi ty, obvykle neplýtvám energií. *Odpoví mu a vrátí se ke své skleničce. Považoval by celou věc za uzavřenou, kdyby se Hawk znovu nerozpovídal. A vzhledem k tomu, že pořád stál na místě, tak si zjevně přál nášup a Dragos mu ho hodlal dopřát v plné kráse.* Nuže dobrá.. Dal jsem ti šanci na útěk.. *Odpoví.* To, že jsi jí nevyužil, už nepůjde na můj vrub.. *Pousměje se. Opět vytáhne dýku a zamíří k Hawkovi. A kdyby se pokusil utéct, tak ho zachytí a vpije se svýma očima do jeho, načež na něj uvalí encanto a dá mu příkaz, aby zůstal stát na místě a nehýbal se.* Máš moc pěknou tvářičku, puso.. Té je pro temné podsvětí moc velká škoda.. *Pronese a chladný kov mu přiloží na pravou líci.* Neboj.. Bude to bolet.. Hodně bolet.. *Usměje se zlomyslně, když mu přejede dýkou po tváři a ostrá ocel za sebou zanechá krvavý šrám. Pak Dragos vztáhne ruku a položí mu ke šrámu prst. V jizvě se lehce povrchově povrtá a pak prst vztáhne ke svým rtům a olízne.* Hm.. Už jsem měl lepší.. *Okomentuje.* Ale tu ránu bychom ti měli vydezinfikovat.. *Vzpomene si náhle a zamíří ke svému soukromému baru uvnitř prostor, kde vezme skleničku bourbonu.* To nejkvalitnější z nejkvalitnějšího.. *Pronese opětovně svá slova z předešlé konverzace, když mu začne alkoholem pomalu polévat ránu, co způsobil.*
Zjevně nemáš žádné vychování *řekne a dál ho poslouchá* noční můra je ten alkohol co tu prodáváte *rýpne si opět do něj* Šanci na útěk využiju až JÁ uznám za vhodné ne nějaký oplzlý kretén *řekne a pousměje se. Nadále však zůstává stát na místě.* NAPOSLEDY neříkej mi Pusa. Pro mě to je jako lákadlo ty idiote. *Řekne a po té co ho pan Meissa řízne jenom vykřikne* Jak jako lepší? Co tím myslíš? *Zeptá se* Aspoň trochu vychování máš... *Když si však všimne bourbonu hned to v duchu mezme zpět* To asi nebude na pi- *než to opět dostihne říct už cítí ten alkohol stékající mu po tváři. Začne dost řvát* Dobře DOBŘE VYHRÁL SI UŽ JDU SORRY
*Jeho další slova už plně ignoruje. Nestálo mu za to ho poslouchat. I jeho kecy byly na natolik podřadné úrovni, že se Dragos nenamáhal jim věnovat pozornost. Zvlášť poté, co si Hawka zmrazil na místě a rozhodl se mu dát správnou lekci.* Vyhrál? *Pozvedne obočí a pobaveně zakroutí hlavou.* Brouku.. Já jsem byl vítězem ještě předtím, než jsi sem dorazil.. *Uchechtne se a protočí si nožem v ruce.* A kdepak.. Nikam nejdeš.. Nabízel jsem ti možnost útěku a ty jsi ji nevyužil, takže si s tebou napřed pohraju.. A až já uznám za vhodné, že můžeš odejít, tak pak tě teprve nechám jít.. *Zachytí mu bradu mezi prsty a přiblíží se k němu blíž.* A já si rád hraju.. *Dodá, vlepí mu krátký polibek a pak se oddálí a zamyšleně si ho prohlédne.* Máš to poněkud nesymetrické.. Takhle by to nešlo.. *Zakroutí hlavou.* Ale slyšel jsem, že jizva přes oko docela frčí v civilském podsvětí.. *Pronese a vrátí se k němu na krok. Aniž by mu dal čas protestovat, tak dýku položí na ohyb obočí a prudkým pohybe řízne.* Vydrž, vydrž.. Ještě dezinfekci.. *Pronese a do obličeje mu už teď regulérně alkohol chrstne.*
Jo jo vyhrál jsi předtím. *Sjede mu kapka alkoholu připomínající slzu po tváři. Na jeho další slova kompletně zrudne.* Takhle to neříkej *řekne a poté co mu vlepí krátký polibek nad kterým později přemýšlí jestli je znechucen a nebo si to užil. Zrudne ještě více* To je v pořádku klidně ať to nesymetrické je.... *Řekne ale pozdě protože už slyší jak pan Meissa přemýšlí o vylepšení jeho vyzaze* /Tak ať už to je za mnou/ *už se ani nebrání. Je mu to už jedno. I ta bolest je mu jedno. Slyší jenom šum v uších, ale i ten hned zmizí* Prosím dost
*Upír si užívá, když civil naproti němu zrudne a nakloní hlavu na stranu, když se ušklíbne.* Proč ne? Je ti to snad nekomfortní? Najednou? Kde máš svoje sebevědomí? *Rýpe do něj a o to víc samolibě se zatváří, když jeho pořezaná tvář nabere silnějšího červeného odstínu. Zcela ignoruje jeho slova, když mu vylepší tvářičku podruhé.* Mnohem lepší.. *Okomentuje si pro sebe, než si přiloží ruku k uchu.* Co že to říkáš? Pardon.. Nějak jsem nerozuměl.. Chceš ještě upravit? *Prsty mu přiloží pod bradu, nadzvedne a jeho rány si pořádně prohlédne.* Tady už moc místa nemáš.. *Pustí jeho tvář a obejde ho. Jeho pohled sjede celé jeho tělo, když mu zachytí ruku schválně na místě, které mu před chvílí zlomil.* Doufám, že teď už mě posloucháš plně a jasně.. *Pronese, když mu jeho zlomenou hnátu zvedne do výšky očí, neboť by to sám teď pod vlivem encanta nezvládl.* Čí je tohle město? *Zeptá se na první dotaz a udělá za něj svislou rýhu na předloktí.*
Nech toho *rudné ještě více pokud to jde* Ano je mi to nekomfortní... *Řekne Vyplivne alkohol co mu stekl do pusy* Konečně spokojenej...? *Zeptá se ho* Říkám už dost... Už tohoto mám dost prosím... *Opět jak mu zvedne bradu se mu podívá do očí. Je naštvaný ale je mu jasné že nemá šanci. Jak mu tvář pustí vykašle další alkohol a krev co mu tam stekla. Jak mu chytí ruku už ho to nezajímalo.* Slyším... Tohle je tvoje město... *Řekne a svěsí hlavu*
*Ušklíbne se, neboť Hawkovo kňourání vážně v potaz nebral. Měl dost sebevědomí být drzý a myslet si, že si může něco nárokovat, tak teď bude čelit následkům toho, kdo si to nárokovat skutečně může.* Teď prosíš teprve.. Zajímavé.. *Pronese, když mu zvedne bradu. Rozhodne se svému trápení dodat poslední tečku. Doslova.* Správně.. Šikovný.. *Udělá mu na ruce druhou rýhu, tentokrát diagonálně a spojenou jedním koncem s koncem rýhy první.* A máš právo si tohle město nárokovat? *Otáže se a počká na druhou odpověď, než položí dotaz třetí a poslední.* Takže se stáhneš do díry, ze které jsi vylezl a už tady tebe, ani nikoho z tvé bandy, nikdy neuvidím? *Za tuhle otázku spojí poslední dva volné konce rýhou třetí a vytvoří mu na ruce trojúhelník. Nebo taky písmeno D. Záleží jak se na to kdo dívá. Poté mu ruku pustí a dýku si otře od krve do Hawkovi košile, načež ji schová. Dojde si dolít alkohol a vezme si zároveň cigaretu, co před mučením odložil na popelník. Potáhne z ní, aby ji roztahal zase a vyfoukne dým muži do obličeje.* Aby jsi z toho měl pěknou památku.. *Pronese, než mu cigaretu típne o předloktí a udělá tak za D pěknou tečku, než to celé polije alkoholem. Špaček i alkohol odloží a podívá se na zbídačeného muže ještě, ale pokud nezareaguje nijak drze, tak je s výsledkem zcela spokojen.*
*Celou dobu nemluví. Neví co říct. Nechce se mu nic. Teď chce jediné zabít toho parchanta. Dnes ale ví že by boj nevyhrál. Počká tedy až pan Meissa dorobi svoje* Děkuju za památku..
*Není rozhodně spokojený s tím, že mu neodpovídá, takže se na něj zamračí a zlomené zápěstí mu víc stiskne, aby z něj odpověď dostal. Když se tak stane, tak se spokojeně ušklíbne. Když ne, tak mu jen praští rukou zpět k tělu.* Hodný chlapeček.. *Pochválí ho a dokonce jej i lehce poplácá přes nově zjizvenou tvář. Odloží si věci, aby si mohl zachytit opět jeho bradu a zvednout si pohled k sobě. Zesílí opět vliv encanta a začne zadávat příkaz.* Jakmile opustíš můj podnik, tak si nebudeš pamatovat nic nadpřirozeného. Ani mou rychlost, ani mou sílu, ani moje schopnost tě připoutat na místě. Jsem pro tebe pouze velice mocný civil, kterému ty nesaháš ani po kotník. Budeš si pamatovat, že sis chtěl vyskakovat a já tě vrátil do patřičných mezí. Budeš si pamatovat, že se mě máš bát a mít ze mě respekt a nezačínat si se mnou. Mým podnikům a majetku se budeš vyhýbat velkým obloukem. Ode dneška si budeš pamatovat, že máš ke mě mít úctu a budeš se podle toho rovněž chovat. *Když skončí, tak mu tvář pustí a odejde od něj.* Můžeš jít.. *Odmávne ho velkoryse, když si nalije skleničku a pak mu podrží závěs, aby mu naznačil, že má skutečně vypadnout, než ho chytne nálada na třetí kolo.*
STÁHNU SE DO SVÉHO MĚSTA, ALE MOJÍ BANDU V TOMHLE MĚSTĚ JEŠTĚ UVIDÍŠ. NĚKTEŘÍ ODSUD POCHÁZEJÍ *když ho následně pustí i se zesílením vlivu encanta rychle vypadne ze soukromé místnosti a vezme telefon.* Henry padej k autu máme tu problém. *Řekne a rozběhne se z klubu. Když však vyletí ven zapomene úplně vše o nadpřirozenu. Jakoby to tam najednou nebylo. Henry se po pár minutách dostaví* Doprdele šéfe co se vám stalo *řekne a rychle hawka hodí do auta a sedne si za volant.* To ten pan Meissa? *Zeptá se hawka opět* Jo ten mocnej parchat mi zlomil ruku a pořezal mě. Je to doprdele mocnej člověk. Asi jsem se měl chovat více s respektem... *Řekne a po několika minutách dorazí do nemocnice*
*Pouze se na jeho slova pohrdavě uchechtne. Ví, že jsou to plané řeči. Nechá ho proto běžet a zatímco ho sleduje, jak odchází, tak si do skleničky hodí krev.* Bavil ses? *Zašklebí se na něj Malachai.* A jak.. *Ušklíbne se Dragos spokojeně a odpije si ze skleničky.* Ten už se tu neukáže.. *Zhodnotí následně a pohodlně se vrátí na své křeslo sledujíc pokračující zábavu v klubu.*
*Jocelynovi, jakmile se ocitli u jeho pokoje, lehce mávl na rozloučenou. A ačkoliv to byl nějaký ten moment, co starší upír zmizel, mladší stále trčel před dveřmi, jako by snad čekal na vyzvání.* Dobrý, tohoto budu litovat. *Zašeptal si pod nosem, když nakonec konečně vlezl do pokoje, aby si tam pouze odložil brašnu, a hned se otočil na podpatku, nechávajíce za sebou dveře zaklapnout. To, co chtěl u terapie říct mu stále vrtalo hlavou a jelikož zde nebylo moc osob, kterým by se s tímto opravdu svěřit mohl..no sebral nějakou tu odvahu. Natčin pokoj minul, Sashův postupně taky. Zastavil se až před dveřmi samotného vůdce klanu. Kupodivu ani neotálel, když se u nich ocitl, hned ruku zvedl a zaklepal.* /Při nejhorším mě pošle někam, co jiného se může stát?/ *Pomyslel si. Tentokrát už se i natahoval, že si začne hrát s šátkem, ten si však nakonec spíš sundal a začal jej skládat.*
*Malachaie poslal dnes, aby udělal pár lektvarů do zásoby, takže jej zavřel v katakombách mezi vilou a klubem a sám si četl knihy ve své knihovně, aby si obnovil některé staré vzpomínky. Byl zrovna začtený do knih ze sedmnáctého století, když se na dveře ozvalo klepání. Pozvedne obočí, načež se s otráveným povzdechem zvedne z pohodlného křesla a zamíří ke dveřím. Svou osobní služku Kaiinku si tam poslat ze známých důvodů nemohl. Byl oblečen ve svém válecím oblečení a trochu neupraven, takže dveře otevřel s otráveným pohledem. Pozvedl tázavě obočí.* Děje se něco?
*Šátek, co si o momentík dříve sundal, si složený začal krátce mnout v rukách, než si jej v moment, co se dveře otevřely, schoval do kapsy.* Mohl bych si s vámi o něčem promluvit? *Nervozita v hlase nešla poznat tolik jako na klinice, no stále tam kdesi byla. Dost úspěšně ji zvládl zastřít, ač tu byl stále prostor na zlepšení. No, něco takového necháme na jindy. Ruce si dal pozvolna za záda, zatímco čekal, co z Dragose vypadne.*
*Pozvedne obočí a přikývne, načež ho pustí dovnitř a pak zavede do knihovny, kde měl rozečtené knížky. Usadí se zpátky do svého křesla a pokyne Taylorovi, aby se usadil.* Tak co se děje? *Nakloní hlavu na stranu a čeká, co z Taylora vypadne.*
*Tak tak si odpustil překvapený pohled, na nějž by Dragos určitě zvědavý nebyl, načež jej následoval do knihovny. V hlavě si přitom vybavoval, jak z tohoto apartmánu musel jednou hledat cestu ven. Kupodivu přitom nepřišel o hlavu ani o jinou končetinu, jak si z něj tehdy vůdce klanu utahoval.* /No a jak začít? Huh? To jsi nedomyslel, co?/ *Ozval se mu hlásek v hlavě, když se konečně v knihovně ocitli a on si mohl vybrat místo na sezení. Což, aspoň na nějakou tu chvíli, se ukázalo, že byl stůl, protože ten je přece na takovou úlohu jako dělaný. Usadil se tedy pomalu na okraj stolu, dělajíce si přitom stále jistý odstup. Nakonec se potřeboval dostat do pohodlnější polohy, aby se i lépe rozmluvil. Hold potřeboval nějaké to zázemíčko. U úplně cizího, jako právě u Hawka, by si něco takového dovolil těžko. Tady..jak pochytil, Dragos o při nejhorší zpraží pohledem a přikáže mu si sednout civilizovaně do křesla.* Díky hlášení od dozoru určitě víte, že jsem začal chodit k psychiatrovi, abych se z toho stavu, ve kterém teď jsem, dostal...naneštěstí se to přesunulo do toho bodu, kdy se sice zvládnu rozmluvit, ale zároveň ne o věcech, co bych potřeboval. Nemůžu přece svému psychiatrovi říct, že je můj ex momentálně ve sklepě mučený různýma technikama. Obzvláště pak ne civilovi..ke všemu mi ani nepomáhá ho vidět trpět. Je to jen chvilková radost a pak najednou...zmizí to a..nevím jednoduše, co mám v této situaci dělat hlavně, když už se u mě začal vyskytovat nějaký pokrok..*Přiznal. Kupodivu se ani moc nezadrhával, spíše se mu v hlase mísil strach společně s pocitem beznaděje. V každém případě to z něj šlo rychleji, než kdy předtím.* /Neměl jsem to podat trochu jinak? Teď to vypadá, jako bych si dělal z Dragose psychiatra./ *Ozvala se další myšlenka. Na druhou stranu...kdo jiný by v této situaci mohl poradit nejlépe?*
*Jakmile se Taylor usadí na stůl, tak mu věnuje přísný káravý pohled, načež mu gestem ruky naznačí, aby se laskavě usadil tam, kde je slušné složit svůj zadek. Pohodlně se opře do opěrky a poslouchá, co ze sebe mladší upír trousí. Komentuje to mlčky jen pozvednutým obočím nebo krátkým úšklebkem, jak se to zrovna odráželo v situaci. Když skončil, tak ještě chvíli mlčel, zda Taylor něco dodá a když mlčel nadále, tak promluvil.* A co přesně ti dělá vrásky? Vadí ti že trpí? Nebo že stále žije? Nebo že jsi to byl ty, kdo ho mučil? Nebo je to něco úplně jiného, co ti brání se přes jeho existenci přenést? *Nadhodí mu návrhy a zase zmlkne, zatímco čeká, až se upír rozmluví.*
*Rychle kývl, načež slezl ze stolu a usadil se po Dragosově vzoru do volného křesla či na židli, podle toho, co bylo nejblíže. Hold se tímto vzdal možnosti houpat jako malý nožičkama, ale nějak to přežije. Akorát si hodil nohu přes tu druhou a mohl spustit, což i udělal. A to kupodivu bez nějakého zaseknutí. Mluvil plynule, Dragos akorát mohl vycítit, jak se v jeho hlásku mísí emoce. Krátce se pak zamyslel, dívajíce se i na moment bokem.* Je možné, že se mi i po té době nezdá, že by trpěl dost? Nebo, že to nikam jednoduše nevede..k čemu to je, když očividně za své činy necítí vinu...prostě ho to nijak nepoučilo? Ale spíš jsem naivní, když si myslím, že by měl být v tom bodu, kdy se prostě za své činy vážně omluví?
*Přikývne, když se Taylor usadí tam, kde má a poslouchá jak mluví. Většinu času mlčí a jen se občas u nějakých slov zaksichtí nebo Taylora pobídne pozvednutím obočí, ale vždy čeká až domluví. Po jeho slovech mu v očích mírně zajiskří, než promluví.* Takže chceš, aby se ti omluvil? Aby upřímně cítil lítost a vinu? *Otáže se pro změnu a nechá nejprve Taylora odpovědět, než dodá.* Zřejmě tě to zklame, ale tohohle se asi nedočkáš.. Walter nemá pocit empatie. Nepocítí vinu ani lítost.. Je na tohle už starý a nevidí ve svém jednání, že by udělal něco špatně.. *Zakroutí hlavou.* Tím se ho nezastávám.. Jen se ti snažím přiblížit jeho pohled. Když pominu tyhle fakta.. Je omluva opravdu to jediné, co od něj chceš? Jseš si jistý, že po takové době to něco vůbec udělá nebo to bude jen chabá záplata na už zanícenou ránu? *Reaguje dalšími slovy a zvedne se, aby si došel ke karafě a nalil si bourbon, než se zase usadí.*
*Hlavu tentokrát při krátkém přemýšlení naklonil mírně do strany, než kývl.* Dost pravděpodobně je to to, co chci...nebo si to zatím aspoň myslím..*Pokrčil lehce rameny. Co když by to byl jen náhlý impulz a zase by to pak nestačilo? Lehce pak kývl, během čehož si stejně jako předtím v čekárně začal hrát s lemem bílé košile. Nakonec mírně pokrčil rameny.* Ne, obávám se, že jistý si ničím takovým nejsem..možná spíš doufám, že to zabere, abych měl konečně klid na duši? Dělat prostě, že se nic nestalo a jsem naprosto v pořádku. *Nadhodil, složíce si ruce do klína.* Asi mě i děsí vidina toho, že bych byl schopný se hnát za pomstou až do samého konce? *Pokračoval. V tomto momentě už kontrolu nad svým chováním i emocemi začal ztrácet. To, zda se bude mít chuť rozbrečet, už byla nyní jen otázka času.* Jsem asi tak zmaten, že to má hlava nepobírá..
*Nakloní hlavu na stranu.* Měl by sis to možná ujasnit.. Někdy se zdá, že to je přesně to, co chceme a myslíme si, že je to vše a nic víc nepotřebujeme. Ale často je za tím něco víc.. Kvůli tomu, že touha po tom prvním je silnější, tak často zaslepuje, co se za tím skutečně skrývá. *Promluví a čeká, jak bude upír dál pokračovat. Dragos často mluvil z vlastní zkušenosti. Prožil toho více než většina osob, co se na tomhle světě nachází a sám má s mnohým zkušenost. Přikývne na jeho slova.* Nikdy to nebude takové, jako by se nic nestalo. *Zakroutí hlavou.* Pokud si to nenecháš vymazat z hlavy, což bych ti neradil, tak to tam vždy bude. A je právě možné, že ani Walterova upřímná omluva nebude dost, aby to zahnalo. Spousta lidí se v životě žene za pomstou, ale ta nic nezmění. Já přišel kvůli svému stvořiteli o rodinu. A i když jsem jej poté zabil, tak mi to rodinu nevrátilo. Byla to jen další událost v mém životě, co mě formovala. *Pokrčí rameny a odpije ze skleničky.* Já mou pomstu unesl, ale spousta ji nezvládne.. Může se stát, že po vykonání pomsty nebudeš cítit žádné naplnění. Naopak se budeš cítit prázdný. Nebudeš už mít žádný cíl, nic, co by tě popohánělo. Pro takové pomsta nekončí samotnou pomstou.. Začne je to zevnitř sžírat.. Začnou uvažovat zda mohli něco udělat jinak.. A obrátí to jejich život jiným směrem, než chtěli.. *Skončí svůj monolog a odmlčí se, přičemž zaměří pohled na Taylora.* Jakým směrem chceš, aby se tvůj život ubíral, Taylore? Co je tvým cílem do budoucna? Popřemýšlej.. *Vybídne ho a dá mu k tomu prostor, který on využije proto, aby vypil obsah své sklenice.*
*Mírně kývl hlavou a jelikož staršího upíra rozhodně nehodlal přerušovat, mlčky jen poslouchal pro změnu jeho názor. Lehce přitom občas šoupnul nohou jako malé děcko, než se nakonec podíval na své boty.* Jak pak jeden zjistí, co vlastně skutečně chce, když je zaslepen touhou? *Vypadlo z něj zvídavě, načež poté, co si všiml uvolněné tkaničky, utáhl ji a pak vzhlédl zpět k Dragosovi. Hold měl to nutkání něco během toho sezení dělat. Nějak zabavit ty své ruce. Jakmile padla zmínka vymazání těch vzpomínek hlavy, rychle zavrtěl hlavou. Sám to neměl v plánu. Nekývl na to ani předtím, nekývl by na to ani teď.* Řekl bych, že klan se taky dá brát jako jakási forma rodiny, ale tak to asi berou jen mláďata, že? *Podrbal se za krkem, podívajíce se někde mimo, opět, než se zpět vrátil k Dragosovi.* Hlavně je to asi jediná rodina, kterou pak máme, když tu svoji přežijeme. *Dodal pak, jako kdyby to byl úplně nový a neznámý fakt.* /Fakt mi chybí má sestřička./ *Pomyslil si přitom a následně znovu kývl, mlčky poslouchal.* Oh..*Pokýval hlavou, načež se zamyslel. Pohled mu přitom opět padl na špičky jeho bot. Takhle najednou se zeptat na tak záludnou otázku? Na tohle by potřeboval hodně času. Ale možná..jen možná tušil alespoň čím by se zaobírat chtěl.* Přemýšlel jsem už poté, co jsem vyšel střední, že bych se dal na dráhu učitele, aspoň po pár letech praxe..a myslím, že něco takového mi zůstalo. Chtěl bych učit...ať už mladší upíry ovládat svoji touhu po krvi, nebo je možná trénovat, tak jak trénujete vy nás? Dá se to brát jako cíl, ne?
Musíš se soustředit na něco jiného.. *Odpoví mu na jeho otázku po chvilce ticha.* Když se budeš věnovat tomu, co je v pozadí a nezdá se ti to důležité, tak to po čase poznáš.. Touha se pomstít ustoupí do pozadí a už ti pomsta nebude připadat tak důležitá.. Vezmu to opět na příkladu sebe, ano? *Kývne, aby se ujistil, že ho upír vnímá, načež pokračuje.* Moje pomsta byla nevyhnutelná.. Můj stvořitel ovládal velkou armádu upírů, měl oči a uši všude, a tvořil další a další upíry. Kdybych ho nechal být, tak dnes svět není tím, čím je.. Stal by se jeho pánem a jako nesmrtelný s nesmrtelnou armádou, by ho nic nezastavilo.. Musel jsem ho zabít, což byla moje pomsta a zároveň nutnost. Chtěl jsem ale víc.. Moje rodná země byla v troskách, snadno napadnutelná a zničená. Mohl jsem se stát svým stvořitelem. Zaujmout jeho místo. Měl jsem na to konec konců právo. Já ale někde uvnitř věděl, že moje země teď nepotřebuje dalšího upířího vůdce. Potřebovala klid od všeho nadpřirozena, aby se vše zas vrátilo do starých kolejí. A proto jsem odjel. Rozpustil jsem klan a odjel se svým synovcem ze země pryč. Pár upírů mě z vděčnosti následovalo a stali se základem mého klanu. Někteří se rozprchli po Evropě. Zpětně vidím, že to bylo dobré rozhodnutí. Nemohl jsem se vrátit ke svému životu a nemohl jsem zůstat ve své zemi, byť jsem chtěl. Chtěl jsem vymazat vše, co udělal můj stvořitel a nechat ho zmizet a jakoukoliv památku po něm z povrchu zemského. *Zakroutí hlavou a pro sebe se uchechtne.* Neudělal jsem to a snahu jsem místo toho věnoval svému novému klanu a tomu, udržet je v bezpečí. Vidíš? *Pokyne mu řečnickou otázkou, ale hned pokračuje.* Moje pomsta byla z části nevyhnutelná. Jako tvoje mučení Waltera. Nicméně jsem ji mohl dokonat do úplného konce, jako ty můžeš nechat Waltera zabít, ale neudělal jsem to.. Unesl jsem to a udržel se na uzdě.. Posunul jsem se dál.. *Dokončí svá slova a na to, co řekne Taylor se slabě pousměje.* Záleží jaký klan.. Můj první nebyl ideální.. Ale v tomhle chci, aby měli upíři bezpečné útočiště. Proto se tady nedá používat magie, aby nebyli upíři vůči čarodějům a vílám v nevýhodě v jejich vlastním domově. Proto upíry doprovází starší a zkušenější upír, aby se vyhnuli průseru za který by je lovci popravili, nebo by se upíři samotní zabili. A sáhni si do svědomí, kolikrát tobě musel starší upír zachránit prdel? Kolikrát to musela Elaine udělat pro Nat? *Uchechtne se pro sebe a odpije ze skleničky.* A věřím, že i kdyby ses zeptal právě Lily nebo Jocelyna, tak ti odpoví, že by tenhle klan neměnili. Přišli tady nejprve z vděčnosti, ale zůstali zde, protože jim tu nic nechybí.. *Pousměje se slabě, než položí Taylorovi tu záludnou otázku. Dá mu dost času na to, aby si to promyslel. Sám mezitím dopije skleničku a odnese ji, aby si dolil znovu, než se mladší upír rozmluví.* Takže máš nějaký cíl.. *Přikývne.* Možná je teď schovaný pod touhou se mstít, ale kdyby ses tomu cíli věnoval, třeba by postupem času vyhrál nad pomstou a umlčel ji. *Navrhne, než pokračuje.* Není to ale snadná cesta a nebude to za týden.. Pořád jsi dost mladý upír.. *Zakroutí lehce hlavou.* Pokud si ale troufáš, tak prvním krokem by bylo zapracovat na tom, aby tě už nemuseli doprovázet starší upíři. Naučit se ovládat nebo si najít něco, co tě ovládne, aby jsi umlčel touhu po krvi..
*Hlavu stále lehce nakláněl do strany, poslouchajíce tiše, co vůdce klanu říkal. Po chvíli kývl, u čehož se lehce narovnal. Šlo na něm snadno poznat, že se na následující vyprávění těší. Jasně, nebyla to pohádka na dobrou noc, to rozhodně ne, ale i tak. Miloval, když mohl poslouchat příběhy ostatních. Kdyby jej někdo chtěl jednoznačně potěšit, stačilo by pozvání k rádoby „táboráčku“ ve formě elektronické svíčky a vyprávění historek. Něco takového zvládl poslouchat hodně dlouho, což šlo poznat i nyní. Ani jednou nezamhouřil oči, pozorně poslouchal a lehce přikyvoval, nekrotíce se ani s jinými reakcemi. Třeba jak začal Dragos mluvit o té armádě? Lehce se oklepal, vydávajíce ze sebe tiché: „brr..“. Na konci se tak tak držel, aby nezatleskal a nezačal ze sebe valit další zvídavé dotazy. Pouze kývl, když z vůdce klanu vypadla řečnická otázka.* Achh...hodněkrát. *Uchechtl se a nervózně se podrbal na zátylku. Mít v sobě víc krve, asi se i studem červená.* Můžu se na něco takového zeptat i Sashy? *Optal se, než se zapřemýšlel nad odpovědí na Dragosův dotaz. Ten nakonec vážně, leč místy docela nejistě, zodpověděl. Nato následovalo další přikyvování a na samém konci i krátké zasalutování.* Troufám a budu se snažit. *Zazubil se krátce.*
*S mírným úšklebkem sleduje, jak Taylor poslouchá jeho slova, načež se ušklíbne a přikývne.* Přesně tak.. *Potvrdí jeho odpověď a při dotazu pokrčí rameny.* Zeptej.. Pokud ti bude chtít vyprávět svůj životní příběh, tak to udělá. *Řekne mu, než se na něj trochu podezíravě podívá s úšklebkem.* Doufám, že sis z mého monologu vzal víc, než jen tenhle konec.. *Pobaveně mu cukne koutek nad tím, jak Taylor zasalutuje a schová to do skleničky s bourbonem, kterou dopije.* Dobrá.. Je to všechno, co jsi chtěl? *Zeptá se ještě, protože mu přijde, že už to Taylor od něj balí.*
*Své nadšení pro poslouchání příběhů hold potlačit nezvládl. Proto možná vypadal jako dítko, co opravdu jen přišlo si poslechnout nějakou historku před spaním.* Když tak ho k tomu přemluvím. *Krátce se zašklebil, než se uchechtl. Myslel to jako vtip...přesto by mu to asi problém nedělalo. Těžko říct, jakou bude mít náladu.* Nebojte se, šlo to jedním uchem dovnitř, kde to bylo důkladně uloženo. *Opět se krátce zazubil, načež se už pomalu začal zvedat z křesla.* Ano. *Přikývl, než se na moment pozastavil.* Počkat..jo, Hiram by se tu rád stavil pro Walterovu hlavu...plánujete se na něm ještě vyřádit, nebo mu můžu vzkázat, že si pro ni může přijít už během tohoto týdne?
*Pozvedne obočí, ale nakonec jeho sova nechá bez větší reakce. Převrátí očima a zakroutí hlavou ještě na jeho slova hlavou. Když mu odpoví, že je to vše, tak se zvedne se skleničkou z křesla a přikývne.* Dobrá.. *A očekává, že tím jejich rozhovor končí a on se vydá pryč, ale když z jeho strany přijde ještě dotaz, tak na něj otočí hlavu a na moment mu ještě pozornost věnuje, ušklíbne se přičemž nad Hiramovou drzostí.* Jestli chce Hiram Walterovu hlavu, tak ať pro ni přijde požádat on sám osobně.. Zadarmo věci nedávám a přes prostředníka už vůbec ne. *Odpoví Taylorovi a spojí ruce za zády poté, co odloží skleničku.*
*Už byl i připraven odejít, nakonec si však ještě na něco vzpomněl. I teď šel rovnou k věci, načež hned kývl. Neubránil se přitom ani tichému uchechtnutí.* /Tak to jsem s takovou zvědavý, kdy se tu odhodlá sám stavit./ Vzkážu mu to hned, jak se dostanu do pokoje. *Odpověděl pak.* Tak já tedy půjdu. Děkuji za to, že jste mě vyslechl. *Pousmál se a lehce se uklonil, načež za doprovodu klepajících podpatků odešel z apartmánu rovnou do svého pokoje.*
*Ještě přikývne na jeho slova.* Budu čekat až se ozve.. *Po dalších slovech mu ještě velmi slabě cukne koutek do úsměvu a kývne. Jakmile Taylor odejde, tak se usadí zpátky do křesla a vrátí se ke čtení.*
a poté