Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 27. července 2024
Naposledy aktivní:
*Hawk po trochu traumatické situaci s vílou jde do bistra cheri dát si nějakou snídani. Měl na sobě drahý oblek, červenou kravatu a černé boty. Klasické oblečení úspěšného muže. Nevěděl co si dát a tak si sedl do zahrady a podíval se na menu co si může dát na jídlo. Měl však obrovský problém vybrat si něco a tak tam prostě seděl a zíral do menu jako omámený.* /Tyvole já mám fakt PTSD z těch rostlin teď se bojím že mě jakákoliv může přesunout zpátky na to zimou prorzlé místo./ *Pomyslí si a dál hledí do meníčka. Po chvíli si vybere a všimne si že kormě něho je tam i někdo kdo má psa. Nekouká moc dlouho a objedná si jídlo a poté čeká než mu jídlo přinesou*
*Když si Maya všimne příchozího, okamžitě zpozorní, ale když jí Kim přikáže, aby zůstala ležet, poslechne a raději se začne věnovat miskám. Kim si muže krátce prohlédne, má pocit, že už ho někdy dříve viděla. Po chvíli si i uvědomí kdy a kde.* /Raven Koster. Ten frajer co má jméno a vzhled někoho, kdo si odskočil z filmu o italských mafiánech a má rád ananas na pizze./ *Slušnost jí velí minimálně pozdravit. Zvedne se tak od vlastního stolu a přejde k tomu Ravenově, u kterého zůstane stát.* Ahoj Ravene. Ráda tě vidím, byť už je to nějaká doba, co jsme se viděli naposledy. Jak jde byznys? *Usměje se, ale k jeho stolu si nesedá. Koneckonců, třeba má zájem být po ránu sám. I to by chápala.*
*Jakmile uslyší pohyb a ženský hlas zpozorní a úlekem od osoby odskočí. Když si všimne že to je někdo kdo ho zná a on ji poznává taky.* "Ahoj Kim. Jo já tebe rád taky. Omluv to moje odskočení. Jsem trochu vyvedený z míry dneska." *řekne a usměje se.* "Jo jo doba už to je byznys jde fajn. Pár líných lidí ale jinak je to v pohodě. Jak to jde u tebe? *řekne a posune se aby si mohla i Kim přisednout.* "Klidně si sedni. Hádám že jelikož tu nikdo jiný není tak to je tvůj pes. Moc hezký." *Řekne a sleduje jak mu přinesou jídlo. Nejaký zapékaný toust na klasický americký způsob s černou kávou. Kávu si vezme a usrkne si. Poprosí ještě o med a otočí se zase ke Kim aby se jí případně mohl věnovat.*
*Jeho reakce ji přinejmenším zaskočí. Od Ravena čekala lecos, ale ne že by takhle nadskočil hned při pozdravu. Rozhodne se to ale nekomentovat a naopak mu dopřát trochu klidu.* To ráda slyším. U mě celkem fajn, znáš to, do nemocnice, ven se psem, vyspat, když na to vyjde čas. *Řekne napůl ve vtipu. Jeho pozvání aby si přisedla vděčně přijme.* Ráda se přidám. A díky za pochvalu. *Odskočí pro misky a Mayu pobídne, ať ji následuje, než se usadí u Hawkova stolu.* Jmenuje se Maya. Tedy, celým jménem Myosotis, Poměnka. Protože má stejně modré oči. *Usměje se. Sama si pak s díky převezme i svou snídani.* Vůbec nic se neděje, každý z nás má někdy den, kdy by vyskočil z kůže. *Dodá a ztiší přitom hlas, aby se z jejich rozhovoru nestal rozhovor celého bistra.* Ty ale vypadáš, jako bys viděl přinejmenším ducha. Jsi v pořádku? *Zeptá se s upřímnou starostlivostí v hlase. Pokud to takhle zaskočilo zrovna Ravena, nejspíš nešlo o nic malého. Koneckonců, je psycholog, nejspíš je zvyklý na ledacos. Hlavou jí už proletělo, zda se náhodou i on nesetkal s Podsvětem. Neměla to ale v plánu vytáhnout jako první. Jednak kvůli slibu, který dala Javierovi, jednak kvůli svým přátelům v Podsvětě.*
"Co v nemocnici?" *zeptá se a znovu se na kim podívá od shora dolů* "Nevypadáš že bys měla něco zlomeného a ani až tak bledě nevypadáš tudíž ztrátu krve vyloučit mohu taky. " *řekne a usměje se. Pozoruje jak ji pes, teda fena jak se podle jména nyní dozvěděl.* /Jo asi to vidím taky ty oči/ *Pomyslí si a zadívá se na fenu. Poté se na slova od Kim otočí opět na ní. Všimne si že ztiší hlas a je mu jasné že nechce aby nás tu všichni slyšeli.* "Jo to máš asi pravdu. Nevím prostě asi špatný pocit." *Řekne už tišeji a podívá se na toust. Chuť mu na něj najednou přešla.* /Tak ale už.... Něco sníst musím..../ *pšíkne ještě mírně nachlazený a vysmrká se do kapesníku.* "Jo jsem v pořádku nevím prostě... Hele mělas někdy pocit že by i takový ten fantasy svět mohl být skutečný? Jako chápeš takové ty klasiky draci, elfové.... víly...." *řekne a to poslední dodá spíš tak jako později.* "Nevím nejspíš si musíš myslet že jsem magor. Jak by tohle mohlo být vůbec možně že... Přece... přece to němůže být to... to by nedávalo absolutní smysl"
*Tiše se zasměje nad jeho dotazem ohledně nemocnice.* Ne takhle, já jsem v pořádku. Pracuju tam, jako sestra. *Vysvětlí, i když myšlenka, že ztratila hromadu krve, nutně potřebuje transfuzi a místo toho si v klídečku vysedává v bistru ji upřímně pobaví. Nad slovy 'špatný pocit' jen lehce pozvedne obočí, ale nechá ho pokračovat. Když se ale Hawk dostane k pokračování, chvilkové podezření, nad kterým chtěla mávnout rukou, dostane daleko konkrétnější a reálnější obrysy. Pomalu zavrtí hlavou.* Draci, elfové? To nevím… Ale nemyslím si, že jsi magor. *Dodá a poposedne si blíž.* Řekni mi, co si pamatuješ. Ať je to jakkoli šílené. Nic si nepřibarvuj, ale ani nic nevynechávej. Prostě jen to, co víš. *Požádá ho a upije ze svého hrníčku.*
"To mě mohlo napadnout... já jsem fakt už mimo." *Řekne a když od kim slyší že si nemyslí že je magor a přísedne si k němu mu akorát navrhne myšlenku že se stane něco znovu. Každopádně když Kim chtěla vědět co se stalo. Proč ji to neříct. Stejně. Pokud si myslí že je magor tak teď to akorát potvrdí.* "Byl jsem v central parku a potkal pouliční umělkyni. Hrála zajímavě a tak jsem se s ní dal do řeči. Po nějaké době mě pozvala k sobě domů a já si řekl že jo proč ne co by se mohlo stát. Vezme mě a přijde k dubu a podá mi kožešinu. Potom se ho dotkne a já jsem úplně někde jinde a ta žena přede mnou se prostě změnila na vílu. Prý vítej ve faerii pokud přežiješ možná půjdeš domů. No byl jsem tam zhruba 4 dny a nakonec se vrátila a já se zase vrátil zpět. A jako by neuběhla ani hodina. Prostě...." *řekne a pak se zastaví.* "Tak pokud sis doteď nemyslela že jsem magor teď už určitě jo..." *povzdychne si a hodí si med do kávy.*
*Nechá ho mluvit a bedlivě poslouchá, aby jí žádný detail neunikl. Doteď si myslela, že pravidla Podsvěta se vztahují i na víly, alespoň z toho, co pochytila od Tanoi, i když… Při tom, co jí řekl Remi… Pak padne přímo jméno Faerie a všechno se jí potvrdí. Za jiných okolností by byla možná ráda, že není jediný blázen v okolí, ale za současné situace bylo tohle odhalení hořkosladké. Lehce zavrtí hlavou.* Ne, ani teď si to nemyslím. Ale nebudu ti lhát, já jsem dost specifická proměnná. *Pousměje se trochu posmutněle.* Nemyslím si, že jsi magor, ani že mi lžeš, ani že ses praštil do hlavy. Ale než řeknu cokoli dalšího, potřebuju vědět, jestli tohle byla první podobná věc, co se ti kdy stala. A taky jak moc narovinu ti mám říct, co potřebuješ slyšet.
*Nad tím jak zažertuje se mírně usměje a že mu věří tak se mu nálada mírně zlepší.* "Upřímně ani já sám nevím. Jednou jsem byl na staten island v nějakém baru. Ale nemohu si vzpomenout co se tam dělo. Je to jako kdybych vešel a najednou zase vyšel. S tím že když jsem vešel byl jsem v pohodě, ale když odešel tak jsem měl zlomenou ruku a tyhle jizvy na oku. S tím že nevím proč ale pálelo mě to mnohem více jako kdyby mi tam někdo dál sůl nebo něco podobného. Jednou mi zapálili bar a z toho si taky moc nepamatuju. Jako kdybych prostě měl vyhozenou paměť nebo..." *Zastaví se a napadne ho hrůzná myšlenka. Něco co ho zarazí natolik že ani neví jestli by tohle dokázal nějaký doktor* "Nebo jako kdyby mi někdo operoval s mozkem"
*Na její otázku neodpoví, tak jej místo toho nechá mluvit a jen přikyvuje.* To by sedělo. A mám pro tebe špatnou zprávu, ta operace by možná byla i lepší. *Na chvíli se odmlčí.* Nemůžu ti říct přesně, co se stalo, nebyla jsem tam s tebou, takže můžu jen odhadovat na základě toho, co sama vím. A vím toho žalostně málo v porovnání s povolanějšími. Potřebuju ale, abys mi slíbil, že si tuhle informaci necháš pro sebe. Správně bych ti totiž neměla říkat nic. Ale v tomhle stavu nemůžeš fungovat věčně, takže… *Opět se odmlčí.* Slib mi to. A hlavně to dodrž. Ne jen kvůli mě, ale hlavně kvůli vlastnímu bezpečí.
*Jeho zorničky se zuží strachem ještě více jak se podívá na Kim.* Ty o tomhle něco víš? *Zeptá se ale je mu pomalu jasné že tím že ho vůbec poslouchala musí něco tušit a nebo něco vědět.* "Jasně že víš že jo... Tahle otázka celkově je blbá..." *řekne a poslouchá jak Kim pokračuje a čím víc toho slyší tím vice se mu nechutí plní žaludek.* "Proč o tom nesmím mluvit. Víš jak těžké to je já ani do teď nevěděl že něco takového existuje a najednou se to na mě vybalí jak kýbl hoven." *řekne a jeho dech se zrychlí až začne hyperventilovat.* /Tohle je moc to... já.... vše.../ *S tím že nemůže mluvit protože hyperventilace nechce přestat tak na slib jen kývne hlavou a poslouchá. Nemůže přece najednou o tom zas radši nevědět. Když už je takhle daleko tak ať už radší ví vše než nic.*
*Vidí, jak hyperventiluje, tak ho jemně chytí za ruce, Tiché gesto, kterým mu dává najevo, že je tu s ním.* Dýchej. Při nádechu napočítej do pěti, pak dech zadrž, napočítej do šesti, pak vydechni, napočítej do sedmi. Opakuj. Já ti mezitím řeknu, co vím já. Ty se soustřeď na dýchání. *Instruuje ho, než začne mluvit. Její hlas je klidný, ale tichý, aby je neslyšel nikdo další.* Ta osoba, kterou jsi potkal, ať už to byl kdo chtěl, není člověk jako my. Podle toho, kam tě vzala, je to opravdu víla. Soudím z toho, že jsi byl ve Faerii. Ano, vím o Faerii, sama jsem tam byla, byť s menšími následky. Těch bytostí, které se mezi námi pohybují je více, ne jen víly. A nikdy nemůžeš s jistotou říct, kdo je člověk stejně jako my. Většina z nich nám nemá potřebu ubližovat, mají ostatně vlastní pravidla, která jim to zakazují. Ale jak jsi sám zažil, ne všichni se jimi řídí. Ručím ti ale za to, že je pořád větší pravděpodobnost, že tě někdo postřelí v Bronxu, než že se o tebe bude zajímat někdo z nich. Tedy, za předpokladu, že nebudou vědět, že o tomhle světě víš. Pokud ano, dost pravděpodobně budeš sledovaný. A teď nemyslím nějakou mafii, se kterou se hádáš o pár drobných, mluvím o někom, kdo udělá všechno proto, abys o tomhle světě nevěděl. Bez toho, aby se ti cokoli stalo fyzicky. *Ráda by mu řekla víc, nebo alespoň byla konkrétnější, ale jednak ho nechtěla víc děsit, jednak měla sama svázané ruce vlastním slibem.*
*Poslouchá zatím co dýchá. Pomalu se uklidní a otočí se na Kim.* "Dík za pomoc, každopádně mám furt otázky. Když tedy nejsou jen víly co všechno je? A kdo po mě může jít? A ta třetí otázka je jak kruci víš že jsem mafián?!" *Řekne a otočí se na ní.* "Podívej Kim chápu že jestli mi to asi vše řekneš tak po tobě taky mohou jít ale prosím. Já... Nemůžu takhle žít. Chápeš musím to vědět. Co když se mi zas příště něco stane a já nebudu připraven a umřu. Určitě musí mít nějaké slabiny. Každý má. Není možné být nezranitelný vždyť." *řekne a svěsí hlavu do rukou* "Před chvíli jsem řešil blbosti jako kolik kdo má dostat peněz a teď ještě tohle. Doprčic já jsem psychiatr a ty mi tu musíš ještě radit jak dýchat a pomáhat mi. Já bych tohle měl vědět a zas vím hovno. Ani nevím co to bylo za zemi ta Faerie. Jestli nebyl jedovatý vzduch a teď... Teď tu sedím a chovám se jak magor..."
*Když se Raven opět chopí slova, jen se na něj zmateně podívá.* Nevím. Myslela jsem to jako blbý vtip. *Řekne bez obalu.* Ale taky nejsem policista, ani tajná složka a nikdo, koho znám, v podobném odvětví nefunguje, takže nemám důvod to řešit. Tahle informace zůstane se mnou. *Dodá. Ravena v tomhle ohledu naprosto chápe. Když sama tehdy skončila pokousaná pekelným psem a následně ji musel Robert zachraňovat před upírem, to jediné, o co se starala bylo, aby věděla víc. Jenže čím víc věděla, zvlášť poté, co se další informace dozvěděla od Javiera, tím lépe chápala, proč tyhle informace neměla nikdy vědět.* Ravene, já ti přísahám, že před tebou nic netajím, protože bych ti chtěla upírat něco skvělého, nebo chtěla, ať se ti něco stane. Naopak. Čím míň toho víš, tím je to pro tebe bezpečnější. Vím, jak to zní. Jako máma, co dítěti řekne 'až na tohle budeš dost starý.' Ale o tom to není. Jen bohužel platí přímá úměra, že čím víc víš, tím víc to, byť nevědomky, vyhledáváš. A tím víc ti toho do života přichází. *Povzdechne si tiše.* Faerie je země víl, víc o ní bohužel nevím. Tedy, krom toho, že se do ní sám nedostaneš. Cestu znají jen ony. Takže ne, není třeba se bát vlastních kytek v květináči, ani těch v parku. Neublíží ti. Jsou to lidi, na koho je třeba si dávat pozor. Ale to ti při tvé profesi vysvětlovat nemusím. *Povzdechne si tiše.* Jestli mají nějaké slabiny netuším. Ze své zkušenosti vím jen to, jak strašně slabí jako lidi jsme. Sám se někomu takovému neubráníš. Ne, ani se zbraní. Proto ti radím, ať to nevyhledáváš. A vím, zní to jako klišé, ale zkus to pustit z hlavy. *Opět se na moment odmlčí a napije se ze svého hrnku.* Já ti bohužel opravdu víc říct nemůžu. Sama už v hledáčku jsem a mám zakázáno o tomhle mluvit. Můžu ti nabídnout jen dvě alternativy; ať na to zkusíš zapomenout sám, nebo ti poslat někoho, kdo ti dokáže pomoci. Ne, neublíží ti. Ale pomůže ti srovnat si myšlenky a vyrovnat se s tím, cos zažil. Sama jsem si něčím podobným prošla a jak vidíš, pořád jsem tady. Mrzí mě to, ale jiná bezpečná varianta než tyhle dvě neexistuje.
*vydechne a usměje se* "Ty kráso Kim jak ty to děláš že mi dokážeš zvednout náladu a zároveň vyvolat tolik otázek. Nemluvně o tom že ze mě vytáhneš i to že pracuju v Mafii." *řekne a podívá se na toust, který pořád neví jestli vůbec sní. Celkově už nejí dlouho ale hlad takový nemá.* "Máš pravdu, ale stejně je to na nic co?" *Zasměje se* "Všechny tajemství o nějakých nadpřirozených věcech. A víš co asi na to radši nezapomenu. Ale nebudu to vyhledávat." *řeknea otočí se na Kim.* "Ty Kim proč tě vlastně napadlo pracovat jako sestra v nemocnici? Jsi jak ostatní že jsi chtěla pomáhat zachraňovat životy? Nebo je za tím něco jiného." *řekne a napije se svojí kávy s medem*
*Usměje se, když vidí, že se Raven trochu uklidnil.* Firemní tajemství. Zatraceně drahý. *Zazubí se, když jí pohled padne na jejich zatím stále plné talíře.* Měli bychom se najíst. Konverzace na lačný žaludek už bylo až až. *Ukáže na talíř, než se sama zakousne do svého chleba s avokádem.* Je. Kdo by si nepřál žít v magickém světě? Já minimálně od přečtení Pána Prstenů. *Zasměje se a nad jeho slovy přikývne.* S tím by se dalo pracovat. Ale kdyby se ti něco podobného stalo znovu, ozvi se mi. Ať na to nejsi sám. Nebo se omylem neprokecneš někomu, kdo by s tím chtěl něco dělat. *Dodá ještě. Jeho otázka ji trochu zarazí.* Upřímně? Chtěla jsem fotit, vždycky mě to bavilo. Ale pak jsme byli na střední na vodě a spolužák se začal topit. Ani nevím, proč jsem tam skočila, byl to instinkt. Takže bych spíš řekla, že si moje práce vybrala mě. *Usměje se.* Jak to bylo u tebe? S kteroukoli z tvých prací. *Ušklíbne se.*
"Firemní tajemství? Myslíš že se k němu nejsem schopen dostat i zadarmo?" *zasměje se a poslouchá jak by se měli ti dva najíst. Vezme toust do rukou a přemýšlí že si do něj zakousne. Sleduje Lotty jak to jí úplně v klidu je mírně závístivý že dokáže normálně žít. Rozhodne se že pozadu nebude a do toustu se zakousne a upřímně za minutu ho má celý snězený.* "Je to ale svět co?" *Zasměje se a o tom že se mám ozvat si mírně uchechtne.* "To bude těžké tě hledat v několika nemocnicích. A zavolat ti taky nemůžu nemám tvé číslo." *řekne a je mu jasné že si ho nejspíš potom i vymění. Poté poslouchá příběh o záchraně kluka* "Bacha hrdinka tady. A na tvojí otázku tak u psychiatra to bylo protože mě do toho rodiče donutily. Potřebovali někoho kdo bude vydělávat že jo. No a u mafie. Měl jsem brigádu jako poslíček a narazily vedle mě. Potřebovali ujet někomu a hádej kdo byl jediný řidič široko daleko. Jop já. Poté mě vzali do mafie. Šéf zemřel. Nechť hoří v pekle zmrd a já to po něm převzal. Protože jsem byl prý nejvíce spolehlivý ze všech" *řekne a grkne si z toustu* "omlouvám se"
Hodně štěstí. *Zasměje se, než sama pokračuje v jídlu. Na jeho poznámku ohledně hledání ve více nemocnicích přikývne a číslo si s ním nakonec vymění.* No jo, holt to tak mělo být. *Dodá ještě k poznámce o 'hrdince,' ale pak už poslouchá jak Raven sám vypráví o své 'kariéře.'* A nebál ses? Chci říct, poprvé. Když tě nabrali. A nic se neděje, hádám že ve Faerii ses moc nenajedl. *Dodá, zatímco pod stolem drbe Mayu, která taky stihla posnídat a přitulila se ke své majitelce, aby si drbání náležitě užila.* Ale co jsem řekla platí. Kdyby cokoli, volej, piš. Sice možná nejsem psycholog, ale věřím, že s tímhle ti pomoci dokážu.
"Tak kolik za to chceš co? Myslím že peněz mám víc než dost" *řekne a zasměje se. Poté si vymění číslo s Kim* "Holt to tak mělo být a nebo nemělo? Kdo ví třeba si ho tam žduchla a pak jsi ho vylovila aby jsi byla právě za hrdinku." *řekne a žduchne do ní loktem. Nad tím jestli neměl strach si jen odfrkl.* "Samozřejmě že měl. Kdo by neměl představ si jen mladého muže co sedí u auta kouří a najednou ti míří zbraň na zátýlek a ty ujiždíš zatímco ti kulky lítají okolo hlavy. Potom jak jsem dojel tak jsem na výběr moc neměl buď tohle nebo kulka mezi oči. Myslím že volba je jasná. *řekne a dopije kávu.* "Oprava VŮBEC jsem tam nejedl a ani hned jak jsem se vrátil." *řekne a sleduje psa jak si drbání užívá.* "Jo určítě sie ozvu, samé platí pro tebe, ale naopak. Pokud budeš potřebovat radu psychiatra nebo budete v nemocnici psychiatra potřebovat klidně se ozvi. Čas mám ve směs vždy když nemám klienta. A teď poslední dobou toho moc právě není. A myslím že s létem se to ještě zmenší. Ale kdo ví třeba mě překvapí." *řekne a zamyslí se.* "Co že tu vlastně nejsi s nějakým přítelem? Nebo přítelkyní? A ne neboj nejsem klasický američan abych tě soudil za to jestli jsi LGBT sám jsem. Nicméně to takhle chodíš sama ráno do bistra?"
*Rozesměje se.* Na prodej není. Ale budu na tebe myslet, kdybych to náhodou někdy přehodnotila. *Poškádlí ho a smát se nepřestane ani při příští větě.* Jasně. Strčila jsem ho a držela pod vodou, abych ho pak mohla oživovat. /To je reálně hrozná představa…/ *Poslouchá jeho vyprávění o tom, jak se cítil, když ho naverbovali k mafii a jen souhlasně přikyvuje, Sama podobnou situaci nikdy nezažila a snad ani nebude muset. Na jeho nabídku následně přikývne.* Dám. Dobrý lékař se vždycky hodí. A kdo ví, třeba bych potřebovala využít i tvého druhého zaměstnání… *Pronese naoko vážně, ale pak se znovu rozesměje.* Ne, to bych nemohla. Ale budu na to myslet, kdyby se náhodou objevil někdo z tvých lidí. Ne že by mi to řekli. Ale víš jak to myslím. *Odpoví, nad jeho otázkou ohledně vztahů se zamyslí.* Tohle jsem vlastně nikdy neřešila. Myslím, jak to mám. Nějaké vztahy jsem v poslední době měla, ale nikam to nevedlo. *Pokrčí rameny.* Třeba budu mít do budoucna víc štěstí… Co ty? Taky smůla na vztahy? *Optá se, ale povzbudivě se přitom pousměje. Nechce aby to bral nějak depresivně. Koneckonců, i tohle se v životě stává.
"Nooo nic co se dá dělat." *řekne a na její potvrzení se mírně zasměje.* "Já to věděl. Upřímně se ani nedivím nevypadá to něco co by ti nepřelítlo hlavou." *řekne aby trochu poškárlil a představí si jak Kim bere mladého kluka a topí ho pod vodou.* "Jop definitivně si to dokážu představit." *řekne a poslouchá to jak mu dá vědět v případě že by někoho potřebovali.* "Využít mafie. Povídej zajímámě jak slečna jako ty dokáže využít někoho jako já." *řekne a když říká že nikdy neřešila vztahy se zamyslí.* "Jasný asi to chápu. Když nenajdeš toho dobrýho nemá to smysl. Tím pádem přeji hodně štěstí. A ohledně mě.... Poslední přítel se mě snažil zabít... hned 3x. Aspoň zajímavý backstory mám HA. Potom každopádně to nedal a protstřelil se sám radši místo mě." *řekne a pokrčí rameny.* "Co ty něco podobného"
*Po dlouhém poledni plné řešení problémů na psychiatrii a části odpoledne stráveného v baru řešení dovážek a podobných blbostí, se Hawk rozhodl, že by si mohl vyrazit ven. Nasedl tedy na bus a dorazil do tohohle parku.* /Hm... Divím se že ještě nezačalo pršet přece jen známe svoje štěstí/ *vzdychne a uslyší najednou nějakou hudbu.* /Že by nějaká akce?/ *Pomyslí si ale nic. Žádné světla či atrakce ani stánky.* "Nu aspoň mě nebudou štvát žádné děti" *řekne si a pokračuje dal zjistit kdo či co hraje tu hudbu. Najednou si všimne mladé ženy sedící na dece, která hraje na kytaru a vybírá peníze. Pouliční umělci ho vždy fascinovali. Hlavně ti dobří. Přišel k tedy ženě a dal ji do kufříku stodolarovku.* "Dobrý den madam smím se zeptat co to hrajete?" *Zeptá se protože píseň nepoznává* "Jinak hrajete pěkně"
*Čas plinie a ona ani moc nevníma ako mohli uplinúť minúty alebo aj dve hodiny. Nakoniec jej sústredenie preruší jenakí hlas. Otvorí oči a premeria si muža čo ktorému ten hlas patril.* Ani nemôžete poznať. Nieje to pieseň. Hrám len podla seba a toho ako sa cítim. *Odpovie bez toho aby prestala na lutne hrať a premerá si muža pohladom od hora až dole.* Ďakujem za kompliment. *Usmeje sa na neho pekne.* Chodíte sem často? Myslím že som vás tu ešte nevidela. *Nakloní hlavu na stranu a zamyslene sa zamračí.* Ale je pravda že som tu už nejakú dobu nebola. *Dodá len tak mimochodom. Potom znova zavrie oča a dohrá posledné tóny piesne. Odloží lutnu a znova pozrie na muža.* Smiem poznať vaše meno? *Spýta sa nakoniec*
Tak to máte talent *řekne a usměje se.* "Mě tohle nikdy nešlo a když se dotknu kytary většinou skončí buď rozbitá a nebo což se pravděpodobnější tak člověk z toho ohluchne" *dodá a zasměje se vlastnímu vtipu. Potom si vyslechne otázku o tom zda-li sem chodí často.* "Není zač a na vaší otázku jestli sem chodím částo... Ne. Jsem tu opravdu jen po dlouhé době. Spíše se pohybuju v brooklynu. Takže je asi dost pravděpodobné že jste mě zde nezaznamenala." *Řekne a na její dodatek nic neřekne a čeká až dohraje, protože to vypadalo, že její hudba bude u konce.* "Hm moje jméno? Samozřejmě, ovšem pokud budu moci pak vědět i to vaše." *Řekne a opět se usměje. Potom směrem k ní natáhne ruku* "Mé jméno je Raven Sayne Koster, stačí pouze Raven." *Řekne a čeká zda-li mu žena ruku stiskne či ne*
*Na jeho pripomienku o hraní sa usmeje.* To ja zasa nemôžem spievať. Znie to ako keby ste škrtili kanárika. * Odpovie na jeho žart svojím. Na jeho ďalšie slová o jeho pohibe v meste prikívne.* Tam som tiež chodievala dosť často.... *Zarazí sa a na chvílku sa zamyslí.* ..Ale ako som povedala už dlhšiu dobu som nebola v meste. /Ani v tom to svete./ *Doplní si sama pre seba. Potom počúva čo jej muž hovorí.* Velmi rada vás spoznávam Raven Sayne Koster. *Povie keď sa muž predstaví ale ruku mu nepodá. Namiestotoho sa postaví a ukloní sa, štílom akím sa pri predstavovaní ukláňali dámi niekedy v stredoveku.* Moje meno je Lyria. *Predstaví sa, narovná a pozerá mu do očí.* Čo vás v tento deň privádza sem do parku? Povinosti či zábava?
"Tak zas tak hrozné to být nemůže ne?" *Pousměje se na poznámku o jejím zpěvu. A na slova že dlouho nebyla v městě se pozastaví.* "Dovolená? Nebo pracovní cesta? Nebo něco úplně jiného?" *Zeptá se, a když mu ruku nepřijme a představí se s úklonem mírně se zasměje.* "Připomínáte mi Japonskou kulturu. Tam se taky uklánějí." *Řekne a dodá k tomu.* "Moc mě jinak těší paní Lyrio. Hezké jméno. Často ho neslyším. Jste původem z jiné země nebo vaši rodiče chtěli mít speciální dítě. Nic ve zlém samozřejmě." *Řekne a při slovech nic ve zlém dá mírně ruce nahoru k tělu. Ve znamení že to fakt nemyslel zle.* "Aaaaa dnes mě do tohohle parku přivedli moje nohy." *Řekne čistě z vtipu a poté dodá.* "Samozřejmě i s autobusem ale důvod proč tu dnes jsem je že jsem se nudil. Povinnosti v práci." *Řekne a samozřejmě musí otázku opětovat.* "No ale co vy co vás dnes přimělo se do parku vydat?"
*Pousmeje sa a pokrúti hlavou.* Dúfajte že to radšej nezistíte. Nepáčilo by sa vám to. *Dodá s rozpustilím úsmevom. Na jeho ďalšiu otázku nakloní hlavvu na stranu a zamislene sa zamračí.* /No zabila som vela ludú a musela sa s tím doma vysporiadať. Tak som nemala čas sem chodiť./ *Odpovie mu ale len vo svojej mysli.* Skôr prasovná cesta aj keď spojená s trochou zábavy. Tiež som po návrate trávila čas so svojím bratom. No a teraz keď sú veci tak ako majú biť som si povedala že strávim nejaký čas oddichom a svojimi koníčkami. *Jeho otázku o japonsku nechá bez odpovede a len trochu pokíve hlavou.* Moji rodičia? Hmm, nie tí mi meno nedali a popravde vôbec netuším tko sú a kde sú. *Pokrčí ramenami a pokračuje.* Popravde ani to vedieť nechcem. Meno som si vybrala sama. A čím sa vlastne živíte? *Spýta sa abi otočila rozhovor na inú stranu. Nedzi tím sa zohne a začne si baliť svoje veci.*
*promne si bradu* "No nevím jestli je to tím že to říkáte vy a nebo můj šestý smysl říká jop asi to bude nebezpečné tak vás radši do toho nutit nebudu" *pousměje se a pozoruje jak žena nějakou chvíli má nakloněnou hlavu a mračí se* "Něco se vám nelíbí?" *Zeptá se a ještě si k tomu v hlavě dodá* /Tak jasně že tady madam nad něčím přemýšlí/ "Tak to je fajn ne? Zábavná pracovní cesta a rodinné setkání co víc si člověk může přát? Navíc ještě mít čas na koníčky..." *Řekne a poslouchá příběh o jejích rodičích.* "Jesus to mě mrzí tohle si nikdo nezaslouží" *řekne a zamumla italsky nějakou motlidbu* "Čím se živím?" *Zopakuje otázku a zamyslí se* /No tak zabijim lidi, kteří se mi nelíbí. Starám se o kšefty.../ "Jsem psychiatr, napsal jsem knihu a vlastním bar. Řekl bych že jsem celkem workoholik. Ale co vy? Když říkáte pracovní cesta musíme být něco důležitého pro tenhle svět"
*Počúva ho a prikivuje.* Ano dosť mi to vyšlo a teraz sa všetko vracia do starých kolají. Viete musela som zrušiť jednu zmluvu ktorú som pred časom uzavrela. Ešte to neje hotové ale už sa ti pekne rísuje. *Hovorí zatial čo si pozbiera všetky vecy a znova sa na neho pozrie.* To mi je jedno. *Odpovie na jeho slová o jej rodine.* Mala som úžasnú adoptívnu matku a mám skvelého brata. *Pri tíchto slovách sa jej tvár rozžari.* Čo sa stalo s mojimi biologockími rodičmi ma nezaujíma. *Keď Roven hovorí o svojej práci znova si ho premerá pohladom* /No na doktora mi zrovna nepripadáš. Ale všetko je možné./ To potom máte zodpovednú prácu. Liečiť ludskú mysel nieje len tak. *Pri jeho ďalej otázke sa len usmeje.* Čo robím? No Zarábam si pouličnou muzikov ako ste mohli vidieť a okrem toho predávam drogi. *Povie popravde a pokrčí plecami ako by hovorila o počasí.*
"Tak to máte fajn. O smlouvě tedy nevím, ale jestli pro vás byla nevyhovující tak to chápu. Smlouvy jsou s nějakými institucemi co od nás odebírají taky debilní. Neplatí, nepočítají a nic nedělají v tu chvíli vím kdy je potřeba je odepsat." *řekne a sleduje jak si Lyria balí věci* /To už jde nebo co?/ *Poté poslouchá o její matce.* "Jo to zní fajn no. Já většinu dětství strávil venku s tou svou malou partou kámošů.* *řekne a potom co slyší o tom že ji už nezajímají biologičtí rodiče se mírně pochmuří. "No já být vámi tak bych si to asi zjistil. Abych věděl kteří z**di mě vyhodili z domu a nestarali se o mě. No a pak buď použít kulku nebo je dokopat. *Poslední větu řekne tiše aby ji slyšela jen Lyria a nad slovy o jeho práci že je zodpovědná se zasměje nahlas.* "Zodpovědná možná jo, ale je to sranda. Ne že rád vidím lidi jak trpí, ale ani mi o tu práci nejde. Bar mám radši a psychiatrii mám jen proto abych měl dost peněz i na jiné věci než jen byt a jídlo. I když pravda že poslouchat pacienty je někdy opruz a někdy sranda jde jen o mentalitu člověka, když na to být psychiatr máte tak jste v klidu." *řekne a nad jejími dalšími slovy se pozastaví.* /d**n paní vy se fakt nebojíte to říct nahlas./ "Nooooo hádám že každý má svoje cesty k prachům. Nebojte nahlašovat vás nebudu. Stejně proč bych měl. Lidi tady v americe jsou hovada a ještě k tomu podporují někoho kdo k ženám nemá žádný respekt. Myslím že místo toho budou mlátit někoho kdo teď právě na Trumpa nadává a upřímně Trumpa bych radši zabil sám, ale co no nedostanu se tak daleko." *řekne a pokrčí rameny* "A aby to nebylo ještě horší chce ženám zakázat potrat."
*Na jeh oslová prikívne.* Ano tá zmluva bola velmi nevihovujúca. Dv´vody prečo som ju uzavrela za to síce stáli ale duchom žial neboli trvalé. *S tímito slovami sa jej na tvári objaví tieň smútku ale rýchlo prejde. Pohodí trochu hlavou aby sa zbavila zlích spomienok a dokončí zbieranie svvojich vecí.* To by mi museli stáť aspoň za tú kulku alebo kopanec. *Povie mu na to čo jej povie o tom čo by s jej rodičmi urobil. Na to čo hovorí ďalej len pokrčí plecami.* Politika ma nezaujíma a popravde nič moc na nej nevidím. *Prizná a pozrie sa okolo.* Nechcete sa so mnou trochu prejsť? Je pekne a park je velký, nudiť sa nebudeme. *Povie a šibalsky nadvihne obočie.*
"Aaale smutná být nemusíte. Přece jen jak jste sama řekla smlouva vám nevyhovovala. Takže nemáte vlastně nad čím být smutná." *řekne mírně z lítosti a mírně jako pomoc. A nad slovy o kulce a kopanci pouze přikývne.* "Taktéž pravda. I tak bych je komfrontoval o tom že jsou dementi. Mít dítě fakt ho nezahodím." *řekne a pak dodá* "Ale co já vím třeba si dítě nemohli dovolit a druhou možnost neboli potrat nechtěli aby jste žila." *Řekne* Ak či onak pořád z vás vyrostla sebejistá žena, která to má snad v životě srovnané." *Nad slovy nad politikou se nepozastaví. Upřímně moc ho to nepřekvapuje. Přece jen mnoho lidí sami chcou aby o tom radši nevěděli.* "Hele a víte co procházka zní celkem fajn. Lepší než stát hodinu na místě. *Řekne a vytáhne si cigaretu* "Nevadí když si u toho zakouřím?"
Ale vôbec nie len si zapálte. *Povie vezme ho pod pazuchu a veke hp po ceste. Míňajú ludí ktorí si sem prišliodpočinúť či parkom len prechádzajú ninú niekolko pouličných stánkou s rôznim zbožím. Od maličkostí pre turistou až po jedko a nápoje.* Tuším si dám čaj, nechcete niečo? *Spýta sa zatial čo zamieri k stánku s občerstvením, kúpi si kelímok zázvorového čaju a niečo sladké pod zub.* Majú skvelé pirohy. Nedáte si? *Ponúkne ho jedním z pirohou čo si práve kúpila. Moc nečaká na odpoveď a hneď sa do toho svojho pustí.* Takže hovorilste že vlastníte bar. Čo je t oza podnik? Ponúkate tam aj jedlo alebo len pitie? Hrávajú vám tam kapely a dá sa tam tancovať? *Zahrnie ho otázkami keď ďalej kráčajú parkom.*
*Na její svolení si vezme tedy cigaretu a zapálí si ho pomocí starého kovového zapalovače. Chvíli mu to trvá ale na čtvrtý pokus už se mu to podařilo. Hodí si ji do pusy a potáhne.* "Díky" *Řekne a natáhne balíček směrem k ní.* "Dáte si taky?" *zeptá se a na to že ho chytila pod paží nereaguje. Prostě s ní jde.* "Nevím já jsem spíš na horkou čokoládu nebo kávu. A nebo něco slaného" *řekne a pokrčí rameny.* /Nebo mám strašnou chuť na Churros/ *pomyslí si a na nabídnutou pirohu jen mrkne očima a přijme ji* "Dík to neznám" *Sní to a docela mu to chutná.* "Nejsou špatné..." *přizná a mírně se zakucká protože mu spadla část do dýchací soustavy. Po chvilce však přestane a sousto tentokrát polkne do jícnu. Ohledně otázek na jeho bar mírně prohodí očima.* /Tolik otázek.../ "Je to bar trochu na mafiánský způsob. Je tam samozřejmě i možnost objednat si jak jídlo tak i pití. Kapely málokdy spíš právě pouliční umělci dáváme jim i zaplatit. A na tancování asi jo. Musí se jen trochu posunout stoly. *řekne a potáhne si cigaretu a poté vydechne šedý kouř.* "Víte že ani na takovéhle cigarety moc nejsem? Spíš na doutník nebo něco podobného. Tyhle mám u sebe jen proto že jsou pohodlnější nosit." *řekne a pak se na ni otočí.* "Jak vás vlastně napadlo prodávat drogy? To se nebojíte že vás chytí? Nebo že vás napadne konkurence?"
Nie, nefajčím. *Odmietne jeho ponuku cigarety. Potom počúva čo rozpráva o jeho bare a popritom ukusije z pirohu.* To vyzerá ako miesto čo by sa mi mohlo páčiť. Musím sa tam niekedy pozrieť*Skonštatuje na jeho rozprávanie. Pri jeho ďalších slovách pokrčí plecami.* Ako sa hovorí každému čo jeho jest. Aj keď mňa alkohol a cigarety moc nelákajú. *Odpije si z čaju a chvílu kráča mlčky.* Chitiť ma môžu akurát tak skúsiť ale nič z toho mať nebudú. *Zasmeje sa na jeho otázkach o jej obchodoch.* A konkurencie sa tiež nebojím. Viete zásobujem len svojich priatelov, naviše je to až extrémne slabo návikové a pokial nejaká konkurencia je tak si skrátka nelezieme do kapusty ak mi rozumieťe. *
"Jak je libo" *řekne a cigarety si hodí do svojí kapsy.* "Klidně se přijďte podívat je tam hezky. Aestetika. Příjemná vůně starého dřeva. Nějaká ta klasická hudba." *Řekne a nabídne vizitku kde je i adresa baru.* "Klidně sebou můžete vzít kytaru a zahrát něco. Myslím že lidi by to ocenili." *navrhne mírně a na to že ji alkohol a cigerety nelákají se jí ani nemůže divit.* /No jo no prostě člověk má jiné choutky co s tím kdo nadělá./ *Pomyslí si a dál pokračuje v cestě.* "Jo to asi máte dobré. A zásobovat myslíte jako velké dávky? To vám jak může projít? Každopádně s tou konkurencí máte vyhráno a ano rozumím vám." *řekne a na chvilku se zamyslí* /To mi připomíná že budu muset potom řešit to že nám zase jeho lidi útočí na území./ *vzdychne a natáhne si naposledy cigarety než odpalek odhodí na zem a zašlápne. Potom ho zvedne a hodí ho do nejbližšího kontejneru.* "A co že jste se se mnou vůbec rozhodla projít?"
*Prechádza ďalej parkom a počúva Ravena. Vezme si od neho jeho vizitku a skrije ju niekam do svojich šiat.* To znie naozaj pekne, drevo hudba a tak. Určite rada prídem. *Povie mu s úsmevom. Potom sa na jeho ďalšie otázky len šibalsky usmieva.* No ani neviem. Musíte si mysleť že som blbá keď sa len tak prechádzam parkom zavesená do ruki niekoho koho nepoznám. *Sama nad sebou pokrúti hlavou.* Ale musím povedať že som sa za posledné mesiace už vážne začínala nudiť a vi by ste mi mohol dopriať poriadnu zábavu. *Povie a zastavý pri kmeni starého stromu duba čo stojí v central parku ešte od čias keď to žiadny central park nebol.* Povecte chcel by ste vidieť kde bívam?
"Taky že to snad pěkné je. Dost jsme se nadřeli aby nám tam bylo příjemně. Jen mě štve pár lidí co nedělají práci pořádně." *Přizná a vykašle ještě poslední kouř co mu v plicích zůstal. Poté poslouchá Lyriu s nadzvizenym obočím* "Upřímně je mi to asi tak nějak jedno. Já to snést dokážu. A co vím mně jako blbá nepřijdete. Jsem přece psychiatr a tak poslouchám několik lidí co neznám." *Řekne a pokrčí rameny. Nad slovy o pořádné zábavě moc nechápe.* "Co myslíte tou pořádnou zábavou? Jako jestli chcete vím o místech kde jsou teď parky nebo bary." *Řekne, ale při otázce o tom jestli by chtěl vědět kde bydlí pokrčí opět rameny.* "Upřímně nevím k čemu by mi to bylo, ale asi jo? Nevím odkud až jste na tom taky záleží ať se stihnu vrátit."
*Pokrúti hlavou a prekvapene na neho pozrie.* Tak žena ti povie že sa nudí a potom ti chce ukázať kde biva a ty rozmíšlaš na čo bi ti to bolo? To sa chlapi stali natvrdlejšími za tie dva roky čo som tu nebola? *Znova neveriaco pokrúti hlavou.* Alebo tiež je tu tá malá nepravdepodobná možnosť že ste počestný muž alebo vás nepriťahujú ženy. *Zamyslene nakloní hlavu na stranu. Potom nadvihne obočie ako keby ju niečo napadlo. Prejde pár krokov a odhrnie staré listy a vetvičky z plochého veka objemnej truhly ktorá je takmer úplne zahrabaná v zemi. Vitiahne z nej hrubú už na pohlad teplú kežušinu a hodí ju Ravenovi.* Toto budeš potrebovať. Pôvodne som ti ju dávať nechcela ale si milí tak ti dám aspoň šancu. *Povie mu a podíde k nemu. Z každého jej gesta, pohybu aj vírazu tváre sála hrozba. Chití ho za rameno a pozrie mu do očí.* Nech zábava začne. *Zasmeje sa a s tím položí ruku na kmeň duba. Akonáhle sa jej dlaň dotkne kôri stromu....
*Na překvapený pohled na ní kouka furt že nerozumí každopádně při slovech mu asi tak nějak docvakne o co jde* "Jo takhle už to chápu. Pardón moje chyba ze začátku jsem to nepochopil. Každopádně o té natvrdlosti... Jsem mírně. A pro vaší informaci počestný jsem a jsem pansexual. Tak doufám že nemusím vysvětlovat co to znamená." *Poslední větu spíše tázavým tónem než oznamujícím. Poté sleduje jak žena vyhrabává nějakou truhlu. Při tom jak mu žena hodí kožešinu se mírně zasměje a napadne ho menší vtip.* "Pěkná kožešina jedno nahé zvíře si teď říká tu chci."*řekne a poslouchá o tom že mi původně Lyrie tuhle kožešinu nechtěla dát.* "Šanci? Šanci na co?" *Řekne a sleduje jak jde Lyria k němu a následně ho chytne za ramena.* /Něco je divné/
*V momente keď sa jej dlaň dotkne kôri stromu už obaja nestoja v central parku v New Yorku. Stoja na rozsiahlom zasneženom poli Zimného Dvora. Prastarí dub je jediním stromom široko ďaleko aj keď v dialke sa črtajú obrisi obrovského ihličnatého lesa a za nimi sa v dialke tíčia hori. Celá krajina je pokritá snehom, vo vzdichu poletujú jemné snehové vločky a mrzne. Lyria sa z hoboka nadíchne a očividne si vychutnáva čistí ničím neznečistený vzduch a vôňu snehu v ňom. Pozrie Ravenovi do očí a nechá zo seba spadnúť ilúziju čo ju maskovala ako človeka. Jej oči už niesú šedé ale trávovo tmavozelené, vlasi niesú blond ale biele a jej uši sú priam elfsky špicaté.* Vitaj na Zimnom Dvore Faerije. *Povie a ukáže širokím gestom okolo seba.* Uvidíme ako dlho tu prežiješ. Ak budeš ešte žiť až sa nabudúce stretneme možno ťa vezmem naspäť. A možno nie... *Zvonivo sa zasmeje a otočí sa k odchodu.*
*Jakmile se ocitne někde jinde než v parku zmrzne. Ne zimou ale strachem.* "C-co se to právě stalo?" *Rozhlíží se kolem sebe a nechápe. Ještě před pár sekundami byl někde jinde. Ze začátku mu ani zima nebyla. Pak přišlo pálení na kůži a nakonec zima. Ihned si oblékl kožešinu. A oči mu ihned spadnuli na novou osobu před ním. Tohle nebyl člověk. Tohle bylo něco co se dá vidět ve filmech, dračím doupěti, popřípadě pohádkách. Tohle byl elf. Špičaté uši a výška mu tomu napomohli aby dosáhl uvědomění že je v háji. Nad elfovymi slovy se zhrozil.* "Kde že?! Co se děje teď jsme byli v parku." *Řekne ale ví že prosit je marné jelikož další slova o tom že nemusí být cesty návratu ho vyděsí mnohem více.* "Počkej prosím... Prosím nenech mě umřít udělám cokoliv... Prosím..." *Řekne a spadne na kolena kde začne kašlat vzhledem k mrazivému vzduchu napadající jeho plíce.*
*S nečitatelním vírazo v tvári ho sleduje. Jeho prekvapenie, zmetok, a strach. Raven síce nieje prví človek ktorého sem vzala ale rozhodne prví ktorého sem vzala proti jeho vôli.* Čo by si asi tak Ty mohol spraviť alebo mať čo by ma mohlo zaujímať? *Spýta sa a prejde ho pohladom.* Vstaň a neponižuj sa. Možno sa ešte uvidíme, ak prežiješ. *Povie mu ešte a odíde. Samozrejme ho nenechá samého a ukritá ho sleduje. Pozoruje čo robí a ako sa mu darí po niekolko dní. /hmm, nečakala som že sa mu bude dariť tak dobre. Je docela húževnatí na človeka./ *Hovorí si v mysli počas tretieho dňa.* /Ale nie, nenechám ho tu ešte s ním bude vela čo podnikať./ *Povie si štvrtí ďeň a nenápadne sa prikradne za ním.* Tak ako sa dnes máš Raven? *Spýta sa konverzačním tónom keď mu už stojí za chrbtom akoby len stretla starého známeha na ulici.*
*Nad jejími slovy se na ní podívá přímo do očí. Oči které předtím měla jsou jiné. Jako by patřily úplně jiné osobě, ale hawk dobře ví že je to ta stejná osoba.* "Mám kontakty. Bar nemám proto že bych byl obyčejný podnikatel. Zdědil jsem ho po mafiánovi a nyní té mafii musím i šéfovat. Pokud mi pomůžeš. Můžeš využívat naše zdroje." *Řekne a znova zakašle. Nad jejími slovy vstane. A když vidí jak odchází začne rychle přemýšlet.* /Uvidíme se huh... Za jak dlouho to může trvat měsíce... Možná i roky./ *Poví si v mysli a sleduje okolí kolem sebe.* /Fajn prvně zajistit obydlí a teplo... Sněhu tu je dost iglú by mohlo vyjít. Aspoň nějaké provizorní. Hodím do něho oheň a samo se zevnitř zpevní./ *Hned jak ho to napadne otočí se směrem k lesu.* /Dřevo mám a oheň mám při ruce... Už jen stačí papír./ *Poví si a vytáhne krabičku z cigaret. Cigarety vysype a podívá se kolik jich má.* "Posledních 13... " *Řekne si nahlas a ihned vyjde k lesu a zajistí dřevo.* /Lehká část by byla teď ta těžší/ *řekne a začne stavět malé ale provizorní iglú tak aby se tam vešel jak on tak i táborák. Nahoru do stropu udělá díru. A na osmý pokus se mu podaří iglú postavit. Další dny spíš prospí a dvě hodiny věnuje hledání dříví. Čtvrtý den je trochu promrzlí ale na chlad si zvykl. Zrovna šel pro dříví a s tím dopil i poslední zásobu alkoholu co v placatce u sebe měl.* "Doprdele..." *Uleví si a když zaznamená slova za sebou otočí se a vytáhne ostrý klacek* "Ou to jsi ty..." *Řekne a klacek zahodí* "Mám se skvěle..." *Řekne sakrasticky a uchechtne se. Potom si ale vzpomene že mu slíbila že se vrátí. Akorát ji nečekal tak brzo.* "Proč jsi přišla..."
A prečo by som neprišla, veď som ti slúbila že sa vrátim nie? Pôvodne som mala v pláne vrátiť sa tak za rok, dva. Ale musím povedať že ťa mám dosť rada. Takže by bola škoda nechať ťa tu umrieť. Aj deď možno ani nie.... *Posladnú vetu povie a zamyslene si pritom poklope prstom po brade.* Ale radšej sa držme pôvodnen mišlienky. Chceš ísť domou? *Odlepí sa od stromu o ktorí sa opiera a príde k nemu.* Poď so mnou. *Povie mu a bez ďalšieho slova ho vedie k starému dubu.* Tak ma napadlo kolko rokov si myslíš že v tvojom svete ubehlo zatial čo si tu? 50, 100, 200? *Pýta a zatial čo kráčaju. Nakoniec prídu k stromu Lyria ho znova vezme za ruku a druhú položí na strom. Raven sa v tom okamihu vráti do New Yorku ale Lyria zostane na zimnom dvore.*
"Pravda, ale po tom, žes mi lhala už jen tím že jsi člověk jsem nevěděl jestli ti mohu vůbec věřit" *Přizná mírně se jí dotkne paže aby se ujistil že se nejedná o klam, který se pouze odehrává v jeho mysli. Nad slovy o tom, že ho tam plánovala nechat rok možná i dva, se mu zuží zorničky v strachu že neblafuje. Ale slova o tom že ho má dost ráda ho zase naopak potěší.* "Ou tak... tak to děkuju." *Poděkuje a myslí to upřímně. Ale nad slovy že by nebyla škoda mě tu nechat umřít se uchechtne.* "To kdybys opravdu chtěla tak by ses nevrátila." *Poví už prátelštěji. a při nabídce jestli chce jít domů se usměje.* "Že se ptáš." *Odpoví a následuje vílu. Jakmile přijdou ke starému stromu vezme si zbytek cygaret, které hodí sobě do kapsy a zbytek co z kartónu zbylo hodí Lyrii nenápadně do kapsi. Tentokrát je tam naspané jeho jméno a telefonní číslo.* "Hele beztak to bude nějaký chyták tak tipuju zhruba 4 hodiny." *řekne a než ho chytí za ruku a dotkne se ke stromu, tak se na ní snad ne naposledy podívá.* "Hele Lyr... I přesto žes mě unesla a málem zabila... Díky že ses pro mě vrátila. Moje nabídka pořád stojí a kdykoliv se můžeš stavit" *řekne a pak už se objeví jen na starém známém central parku u dubu, kterého to předtím přeneslo i tam. Ovšem že by se pokusil přiložit ruku ke stromu, ale vykašle se na to. Svlékne ze sebe kožešinu a hodí ji do truhly společně s cigaretou, kterou tam hodil jako dík za půjčení a nakonec to opět zahrabal a odešel k sobě.* /Tak snad brzo Lyrio./ *Pomyslí si a vydá se směrem na autobus.*
*Přijel s nimi do čajovny a hned jak vstoupil ho docela překvapil design. Moc času na čajovny neměl a proto je tohle taky jeden z jeho prvních návštěv. Věděl o téhle čajovně... nebyl tu. Takhle až to je jednoduché. Další slova jeho společníků ho zaujmou.* Dolů? Co tam je? *Zeptá se a je mírně skeptický protože se ti dva očividně až moc baví.* /Jiný sortiment? Drogy?/ *Pomyslí si* JIný sentiment jo? Mluvíme pořád o dýmkách? *Zeptá se a lokne si své whiskey z placatky kterou vytáhl zespod svého saka.* Protože tónem kterým to říkáte to spíše zní na drogy. *Nakonec však nejspíš asi ustoupí. Jen ho trochu zmátlo že to říkají tak tajemně.* Jaký zážitek.... *zeptá se a mírně znervózní. Počkat co. /Proč jsem k***a nervózní však jsem kámo mafián.../ *Proto se tedy jen nadechne a opět vydechne.* Fajn jdeme no...
Mhmmm...neboj, ta naše dýmka bude na mě. *Zamrká mile na upíra, oklepajíc se mírně, když zrovna zafoukalo. Očividně dost podcenil počasí, když vyšel ven jako v létě.* /Ale přes odpoledne bylo teplo./ *Zafňuká si v hlavě, načež se během cesty v případě nesnesitelné zimy obrátí na Nikolase, zda by mu náhodou nepůjčil bundu, pokud ji či něco podobného na sobě měl. Samozřejmě jej o něco takového žádá, jako by se nechumelilo. Jako kdyby byli komplet v pohodě, což docela doufal, že je aspoň z části pravda. Tak či onak, pokud mu upír vyjde vstříc, hned v čajovně mu kus oděvu vrátí. Co se pak týče civila..tomu během věnoval pozornost až na místě. Dost pravděpodobně si jej doteď akorát vedli jako ocásek za sebou.* No...hnízdečko trochu jiné zábavy. *Uchechtne se, mlsně si nad tou představou olízne ret a hned nato, jako by nic, přeskočí pult, aby se dostal k vybavení. U chystání se poté znovu uchechtne.* Možná ano, možná ne...možná obojí, proč by taky ne? *Zavtipkuje. Sestavení dýmky a nalezení správného tabáku mu naštěstí tolik času nezabere. Ale co už ano, je zapálení uhlíků. Na ty jen hodnou chvíli kouká, zatímco poslouchá ty dva před pultem.* Zapálím to dole. *Zamumlá a tentokrát, již s dýmkou, pult obejde.* Nebojte se...ty, co zde užíváme, jsou plně legální. *Zmíní, když si všimne, jak vážně to civil bere.* A dole jsou více než vítané. *Odmlčí se a hodí pohled na Nikolase.* Především pro své skvělé účinky. *Mrkne na něj. Poté se ještě znovu podívá na civila.* Uvidíte. *Řekne, načež se rozejde směrem ke schodům.* Tak šup, šup. *Zavolá na své dva společníky, načež sejde do dolního patra. Vzhledem k postavení mu věk kontrolován není, podobně jako u Nikolase, protože zde již několikrát byl. Civila, co s nimi přišel, ovšem ochranka zastaví a vyžádá si občanku. Jakmile se pak všichni sejdou, začne je Hiram vést k sobě. To, co je to místo zač, bylo jasné během této cestičky hned. Už jen dle zvuků linoucích se z jednotlivých kojí. Některé byly uzavřené, u jiných se nově příchozí host mohl pokochat rovnou samotným aktem.* Tak doufám, že nejste zcela pohoršen. *Neodpustí si, zatímco na doteď nejmenovaného muže hodí opět pohled, tentokrát plný rozpustilosti, zatímco se tiše chichotá.*
*A přeci jen se asi po cestě nad tím po lehku oblečeného čaroděje slituje a dá mu svou bundu. Nejspíš ještě u toho zamumlá něco ohledně špatného oblékání vzhledem k počasí. Když je mu bunda v podniku zase vrácena, nedá si ji na sebe, jen ji drží v ruce. Přeci jen na co by to tam měl mít.* Heh, budete se divit co jsou tady za divy. *Řekne směrem k civilovi s jasným nadšením a pobavením. Je jasné, že si tu danou situaci pořádně užívá.* Totálně legální, to máš pravdu. Tady pán se opravdu nemá čeho bát. *Řekne Hiramovi s mírným uchechtnutím. Tak se tedy na pokyn svého bývalého vrhá zase dolů. Na ochranku kývne jako na starého známého a pokračuje dál. Ovšem počká na civila i s Hiramem, přeci není nezdvořilý a navíc nejspíš asi nechce ukazovat jak moc dobře to tu zná. Když už si to linou kolem kojí k čarodějovi, koukne se zvědavě na civila.* Tak co? Stále nemáte chuť se otočit a jít pryč? *Zeptá se ho a snaží se u toho nejspíš i zachovat nějak tu vážnou tvář.*
Jasně budu vám dvěma věřit s tím že jsou legální když po sobě koukáte a chichotáte jak malý děcka. *Povzdechne si a jeho teorie je jen potvrzena, když Mladý muž zmíní něco o "skvělých účincích". Ale místo toho aby to odmítl si jen únavou promne oči. Po fyzické stránce je však více než probuzený. To jeho mentalita je na tom špatně. Mírně se protáhne a když je mladík, kterému nejspíš očividně čajovna patří vyzve aby šli, tak jen následuje s mírným tempem.* No jo vždyť já už jdu. *řekne a následuje je dolů. Jakmile tam dojde je překvapen že na něj z ničeho nic vybafne ochranka. Když si však vyžádají jeho občanku podá jim jednu ze svých falešných, však extrémně dobře udělaných, že by ani samotné úřady je nepovažovali za nepravé. Ostraha se ho zeptá jen ohledně toho proč na fotce nemá zranění na což jen odpoví že tu fotku pořídil ještě před tím než se mu zranění způsobilo. Poté co ho ochranka propustí už jde za svými dvěma společníky a cestou se mu zakládá poslední dílek skládačky. Už ví úplně přesně kde to vlastně je. A když si zněho ti dva prakticky už dělají úplnou prdel, u toho se jeden směje a druhý se tváří, no trochu jak idiot aby se nesmál, tak si jen ironicky uchechtne.* Haha co kdyby jste mi, když už tohle děláme radší řekli vaše jména fakt vás nazívat nebudu pane 1 a pane 2
*Jakmile se ocitne za hlavním pultem, tolik se už nevěnuje hostům, co s ním přišli. Jasně, odpovídá, když má potřebu to okomentovat, ale předně se soustředí na dýmku, kterou chce nachystat. Když však civil začne znít poměrně skepticky a možná i poněkud otráveně, protočí panenky a lupne po něm pohledem.* Jsou to jednoduchá afrodiziaka, které pokud si má hlava ještě něco vybavuje, jsou legální a užívají se v tomto specifickém..prostředí...na denní bázi. *Neodpustí si další úšklebek. Lehce se pak ještě dodatečně nakloní k Nikolasovi.* Jak malý děcka, přitom já jsem minimálně třikrát starší jak on. *Zašeptá mu, načež se opět uchechtne. Nicméně se pak víc už nezdržuje a rovnou své hosty začne vést dolů, kde s Nikolasem na civila počká. Ostraha mezitím zkontroluje občanku, co mu civil předložil. Se silnou dávkou skepse párkrát mrkne na kartu a pak zpět na osobu před ním. Nijak se však nedoptává, pouze jej s otráveným dále pustí dál. Odtud si za něj znovu převezme zodpovědnost majitel podniku. Občas na něj přitom hodí pohled, než se společně s Nikem začne potutelně vyptávat. Být na něm, už je dávno více v "hoe" nastavení a už za pochodu se postupně začne obnažovat, no vzhledem k tomu, že to tomu civilovi zjevně začalo docházet velice později, ještě s tím počkal. Sázel by se totiž na to, že mu to docvakne ještě v tom baru.* Hiram k vašim službám, příteli. *Zazubí se na něj rozpustile, když se ovšem zpět otočí k cestě před ním, zamrmle téměř neslyšně, pro civila minimálně, svůj skutečný názor.* Jen se snaž nepobouřit zaměstnance, nebo tvé maso a orgány skončí na zítřejším meny, krev v mém archivu a kosti jako materiál na šperky či rituály. *Uchechtne se. Když by se o něj upír staral se stejnou vervou, jak když byli ještě ve vztahu, asi by mu zase začal dávat poučky o krvavé magii, které by samozřejmě znovu ignoroval. Každopádně se vzápětí objeví u jeho osobní kóje, do níž v klouzne skrze korálkové závěsy. Po postavení dýmky na nízký kulatý stůl si pak hupsne do polštářů, poklepajíc na místo vedle sebe, dívajíc se přitom na upíra.* /Tak a hezky sem, ty moje pijavičko./ *Sdělí mu telepaticky. Obává se totiž, že obhajovat takovou přezdívku před tím nasupeným chlapem, by jej po chvíli přestalo bavit, proto využije trochy té magie.*
*Stále má na rtech potutelný úsměv a to i když se i němu čaroděj nakloní aby mu něco pošeptal.* To máš pravdu a co mám říkat já. *Pošeptá mu nazpátek. Když prošel kolem ochranky, ještě se dívá na to jak tomu civilovi kontrolují občanku a může se zdát, že na chvíli se mu ve tváři usídlilo otrávení. Ale to bylo jen na chvíli, hned na to už se zase tváří jako děcko co právě dostalo hračku. Jakmile jsou už uličkou k Hiramově osobní kóji, koukne se na to jak se čaroděj bez ostychu obnažovat, zavrtí pobaveně hlavou a otočí hlavu na civila.* Nikolas jméno mé, ale klidně mi říkej jem Nick. Bude to možná lepší, jinak tvé jméno, náš nový příteli? *Tak nějak doplní čaroděje a když už je zmiňováno co se s civilem může stát, neodpustí si malé rýpnutí.* A nebo prostě skončíš jako něco večeře. *Dodá jen tak jako by se nechumelilo a jako by to byla normální konverzace někde jinde než tady. Na chvíli se zastaví u kóje a nechá projít civila před sebou. Pak už vejde a s pozvednutým obočím v náznaku překvapení se podívá na Hirama. Ovšem moc neváhá a jde si k němu sednout.* Tak se k nám přidejte. *Odvětí směrem k civilovi a ukáže na volné místa vedle sebe a vedle Hirama.*
Já jsem... *v jeho mysli se mu hrnou myšlenky jestli říct Hawk nebo Raven. Nakonec vyhraje jeho přezdívka. Přece jen kdyby se něco stalo Hawka se jim bude hledat těžko. Jen tak si odkašle jako by měl něco v krku čímž zakryje menší pauzu.* Já jsem Hawk *řekne a pokračuje dál. Nad dalšími slovy obou dvou se ani nepozastaví. Spíš upozorní do čeho se to dostal.* Tak to abych nikoho nepobouříl... Hele vy dva jste takový mladí. Neznáte někoho jménem Chuan? Potřebuju ho najít. Něco mi dluží. *řekne a pokračuje dál do kóje. Nad tím jak po sobě koukají se už ani nepozastaví a po pozvání usedne vedle nich, na jedno ze zmíněných volných míst.*
Proti gustu žádný dišputát, ale jsi si jist, že bys chtěl pít zrovna z něj? *Zašklebí se na upíra. Nicméně, pro něj to byla místy krev jako krev. Jen prostředek...a možná sem tam zajímavé pitíčko. Narozdíl od upírů on tolik skupiny, apod. rozeznat jen díky vyzkoušení nedokázal. Na to už chuťové buňky vycvičené neměl, byť by i chtěl. Ta odmlka, co přišla z civilovy strany, mu samozřejmě v hlavě utkví. Pozvedne tedy jedno obočí, ale stejně, v rámci možností, trpělivě poslouchá. Následně pokrčí rameny, načež se radši, a hlavně s větším entuziasmem, nahrne do kóje, kde po postavení dýmky na stoleček, hupsne do polštářů. Místo vedle sebe, přitom hezky zarezervuje pro upíra.* Zajímavý oslí můstek..co když jsme stejně staří, ne-li starší jak vy? *Nadhodí s pozvednutým obočím. Když si následně Hawk sedne vedle nich, namísto naproti, jak by si Hiram přál, na truc se natáhne přes Nikolasův klín, hned si tím nárokujíc víc a víc místa. Pohledem přitom téměř pobízí civila, ať se trochu couvne, jelikož si jej úplně nepřeje míti v tak moc blízkém postoru.* Každopádně i kdyby, nejste cajt a tak nemám povinnost vám nějakou takovou informaci dávat. *Pokrčí opět rameny, díky čemuž se v upírově klíně lehce zavrtí. Jako kdyby jej na místě přímo vybízel k akci, když už jej takto všelijak provokuje.*
Takže Hawk... pěkně, vůbec jsem skoro nezaregistroval tu odmlku. *Řekne poněkud ironicky, ale to už si k nim přisedá. Zaraženě hledí na Hirama, který se očividně po tom všem stále rozhodl si ho nárokovat. Jemně si proto odkašle, nejspíš aby mu připomněl, že i když je to nějaká doba, tak to nejspíš ještě nějak citově bolí a tohle není ideální. Ale pak to nechá plavat a začne obracet svou pozornost na civila.* Takže ty si myslíš, že jsem mladší než ty? No vzhledově asi ano... *Zasměje se pobaveně a při zmínce o nějakém týpkovi pozvedne překvapeně obě obočí.* Chuan? Vůbec netuším, ale zní to, že jde o nějakého Španěla. *Odvětí mu s pobavením v hlase. To už se mu na klíně něco zavrtí. Koukne na čaroděje, ale k akci se moc zatím nemá. Úsměv mu poklesne.* No klidně bych se z něj napil, aspoň by měl tady Hawk nějaký zážitek.
*Hawkovi příjemnou chvilku však zničí hovor od jednoho z jeho hochů a proto se jen rozloučí a odejde*
*Hawk zrovna něco řeší ve své kanceláři.* Poslouchej parchante buď dáš peníze a nebo si je přijedu osobně vzít je ti to jasné. Máš už třetí termín po splátce, poslední možnost. Zaplatíš zítra po dobrém a nebo svými orgány. *Tipne mobil a jde zpět k papírům, když v tu mu někdo zaklepe na dveře.* Dále... *Podívá se ke dveřím a všimne si mladého číšníka jménem Darwin.* Darwine copak? *Zeptá se a usměje. Když mu Darwin vysvětlí že někdo si objednal červené, které už došlo, tak mu mírně úsměv poklesne.* Jasný Darwine pokud ho nemáme stačí to říct. Vím že jsi tu teprve pár dní ale musíš se naučit jednat s lidmi. Dneska to vezmu mám pro tebe jinačí úkol. Sundej zástěru pojedeš s Barrym na objížďku *Řekne a podá mu seznam jmén. Potom se zvedne a vyjde s ním z kanceláře. Jakmile mu dá popis osoby jde za ní. Všimne si že volá a tak přijde k němu a počká než mladík domluví. Druhý číšník zatím nalije Nikolasovi jeho whiskey a podá mu ji.*
*Protočí panenkami a opět zavrtí hlavou.* Já jsem schopný se hádat dál, nemysli si. *Být tu, už by jej Hiram naněkolikrát zpražil pohledem. Namísto toho se ale snaží uklidnit díváním se kolem, což...no udělalo to přesný opak.* Heleď, jsme možná dobří kamarádi, ale stále jsem tvůj šéf. Takže koukej vychladnout a nedovoluj si. *Řekne už s výrazně naštvaným tónem. Osoba na druhé straně hned tím pádem sklapne, povzdechne si a s rozloučením mobil položí.* To bychom měli...snad bude v pohodě, až tam pak půjdu. *Zamumlá si pod nosem. Osoby, co k němu přišla,si všiml až posléze.* Přejete si?
*Když je před něj postavena sklenička whiskey, pozvedne potěšeně obě obočí.* Děkuji. *Odvětí jen na to a vezme skleničku do ruky. Číšníka si už vůbec nevšímá, místo toho se začne rozhlížet po lokále. Ještě aby ne, co jiného také dělat. Jenže tohle dělat asi neměl. Zarazí se zrovna když přikládá skleničku k ústům aby se napil. Zrak mu totiž padne na osobu nedaleko něj. Přesněji na jeho bývalého. Chvíli se nehýbe, nejspíš asi aby si ho čaroděj nevšiml.* No tak jsem tu dobrou náladu asi zakřikl. *Povzdechne si potichu a nakonec se přeci jen napije. Sleduje Hiramův stůl a jinak nic nedělá. Proč by taky měl.*
*Jakmile mladík hovor tipne tak se usměje.* Dobrý den omlouvám se ale červené víno došlo. Můj čísník má teď pauzu a tak jsem přišel to za něj vyřešit. Přál by jste- *Na chvíli se zarazí protože jeho sedmý smysl po několika letech v mafii zbystří že je někdo sleduje. Nedá to zatím ale nijak na jevo.* No ehm jak jsem říkal přál by jste si něco jiného. Za to že jsme vás takhle zklamaly tak vám dáme první drink na nás co vy na to. *Řekne a mile se usměje. Samozřejmě přetvářet se naučil dávno a proto mu to nedělá žádný problém. Zároveň pozoruje ostatní a nakonec jeho oči padnou na dalšího mladíka který je sleduje.* /Konkurence? U mě v baru? To je blbost... Buď nováček a nebo prostý člověk... Ale Anthony není takový idiot aby za mnou poslal své lidi a ještě k tomu nové./ *Nakonec zatřese mírně hlavou a urovná si vzpomínky. Před mladíkem se pořád však ma na pozoru. A otočí se k tomu co je zrovna u jeho stolu.* Takže co by jste si dal?
/No to mi tu ještě chybělo..i když..možná../ *Myšlenky mu v hlavě mířily o sto šest, jak se při pohledu na Nikolase vracel zpět do období, kdy to krachlo. Lehce sebou trhne, načež radši pokračuje v hovoru, který posléze tipne. Ani se svému kamarádovi o té náhodě nezmíní. Jeho pozornost stejně zaujme nový čišník, který se u něj zastavil.* Oh, škoda. *Ruce si dá do klína, zatímco muže pozoruje.* No stěžovat si nebudu. *Uchechtne se.* Jestli je to možné, poprosím o jägerbombu. *Poprosí a pohledem kmitne k Nikolasovi, na nějž se jako úplný andílek usměje.* A víte co? Doneste mi to prosím k tam tomu stolu, přesednu si. *A jak zmínil, tak udělal. Během chvilky jej už upír vidí stát u stolu. Rukou již svírá opěradlo židle.* Hádám, že vítaný nejsem...nebo se snad pletu, Nikolasi?
*Na chvíli z Hirama spustí oči, nejspíš i pro to, že ne na něj týpek co je u něj podívá jeho směrem. Jenže to už se k němu dostanou čarodějova slova a tak mu nezbyde nic jiného než se na něj podívat. Zvedne hlavu i zrak k Hiramovi a pokyne rukou na židli, jehož opěrku Hiram drží.* No jen si posluž. Vítaný... nejspíš jsi, Hirame. Je to dlouho co jsme se naposledy viděli. *Začne tam nejspíš onu konverzaci s mírným úšklebkem. Dokonce i úsměv mu trošku povadne, ještě aby ne.* /Vítaný nebo ne, stejně by sis přisedl. Na to tě znám až moc dobře./
*Za chvíli přijde i Hawk s jagerbombou.* /Tyvole že já nepoprosil Gabea/ *Vzdychne a jakmile dorazí tak se usměje.* Zde je váš drink, tak jak jste si přál. *Řekne a jakmile ho položí tak mu začne mobil v kapse vibrovat. Podívá se tedy na své chytré hodinky a všimne si že je to ten člověk co odmítá zaplatit. Ihned to tedy zvedne a nasraný mírně odstoupí. Není mu to sice moc platné když jde slyšet každé slovo.* Takže zmrde. Zaplatíš a nebo si tam dojdu je ti to jasné. Já nebudu marnit čas s někým jako si ty. SER MĚ JEŠTĚ CHVÍLI. *Poslední slova řekne více nahlas a tipne to. S povzdechem pak sedne ke stolu vedle těch dvou a pokyne barmanovi aby mu nalil jeho oblíbenou whiskey.*
*Sednout si takto k někomu, komu jste krapet poničili jeho život, je dost troufalé, co si budeme. Navíc takto mrví náladu oběma stranám...takže proč? Čaroděj to nakonec vzdá už kvůli své nátuře dřív, jak Nikolas. Nemá chuť na přetvářku, jen potřebu ukojit pár svých myšlenek. Přesně to jej pobídne k pečlivé prohlídce Nikolasova vzevření. Nakonec si s úlevou oddechne, čímž pravděpodobně překvapil jak Nikolase, tak i sám sebe.* Dragos ti zjevně nestihl nic udělat před svým odchodem. *Zkonstatuje, hlavu nakloníc do strany. Poděkuje přitom čišníkovi za drink.* Možná jsi měl přeci jen pravdu s tím, že tě Aless ochrání. *Pousměje se.*
*Mírně se uculí, když se ukáže čaroděj měl o něj nejspíš obavy. Krátce a tiše se zasměje.* To rozhodně nestihl. To jo, Aless se docela činila, to neříkám. *Řekne docela klidným tónem, je jasné že to zatím bere v pohodě.* Ale musel jsem se dost dlouho skrývat a nebavilo mě to. Jenže jsem musel pokud jsem chtěl zůstat naživu, že? *Odvětí dál a tentokrát už lze z hlasu rozpoznat hněv. Kdo ví na koho je přesně ten hněv mířený. Jako upírovi mu neujde telefonát týpka co si sedne vedle nich. Hodí po něm očkem a trošku se u toho zamračí. Upije si mezitím ze své skleničky.* Hm, chtělo by to asi trošku přiostřit. *Utrousí směrem k Hiramovi. Nejspíš tím asi myslel, že chce přiostřit whiskey nějakou tou dobrou skupinou.*
*vezme svoji whiskey a kouká u toho do mobilu. Neujde mu však konverzace která se odehrává mezi dvěma mladíky vedle něj. Každopádně nic mu to neříká a proto si zajde do kanceláře a přinese si nějaké papíry ke stolu. Jakmile je hotov papíry schová a podívá se po baru jestli někdo nechce pití nebo něco jiného.*
Docela mě to udivuje..spíše jsem myslel, že vše nechá na členech svého klanu. Protože si jinak nezvládnu vysvětlit, proč jsi tam byl pečený vařený namísto toho, abys byl doma se mnou. *Neodpustí si se zašklebením. Snad se tím snažil rychle zamést ty obavy, co se mu ještě před chvílí zračily v očích. Asi si nechce připustit, že by mu stále na upírovi záleželo.* Doufám, že teď nenarážíš na mě..kdybys nebyl v jejím klanu, nemusel by ses schovávat vůbec. *Překříží si ruce na prsou. Sám se ale opět vydržel mračit jen chvilku. Jen, co upír promluvil znovu, jako kdyby roztál. Hlavu tedy nakloní do strany a pohledem po něm lupne.* Jakou skupinu si můj drahý oblíbený klient žádá? *Zašeptá. Byla to dost konkrétní narážka. Nakonec se spolu přece seznámili v bordelu. Čert ví, proč ji najednou ze sebe vypustil. Mimovolně se následně podívá na toho muže, co mu donesl jägerbombu. Pozvedne obočí.* Ten asi nebude nejostřejší tužka v penále, že?
Ach, zase s tím začínáš? Myslel jsem, že už je to za námi. *Řekne poněkud otráveně a u toho mírně protočí očima. Je jasné, že tohle téma nebude jeho oblíbené.* Udělal jsem to kvůli spojenectví, kdyby náhodou. Vážně jsem se měl místo toho plazit za Dragosem a prosit ho? To nikdy. *Zavrčí naštvaně, ale to už se postupně začne uklidňovat. Dá si poslední doušek zlaté tekutiny a poté s překvapeným výrazem směřuje svůj pohled přímo na Hirama.* Tvůj drahý oblíbený klient? Tak to slyším po hodně dlouhé době. *Uchechtne se pobaveně, jenže to už čaroděj směřuje svou pozornost k tomu divnému muži vedle nich. Pozvedne zvědavě obě obočí a lehce se zakření, očividně ho to dost pobavilo.*
*Všimne si že na něj oba civí a rozhodne se za nimi jít.* Mužů ještě něco nabídnout pánové? Pokud ne tak půjdu pryč. *Řekne a zamyslí se co říct dál. Po chvíli vzdychne.* Omlouvám se jestli jsem dnes mírně nepříjemný. Jeden... Pacient odmítá zaplatit za službu a k tomu mi celou dobu lhal. Jen chtěl aby nemusel do práce. Čurák fakt. Já ani nevím proč s ním jsem v kontaktu a dost mě- *Zarazí se a podívá se opět na ně.* Pardon nejspíš vás to nezajímá. Tak já asi půjdu k jinému stolu.
Zase? Vytáhl jsem to jen při samotném rozchodu a dnes ti to akorát vyčítám, protože se to zrovna nabízelo. Reálně..to jsem až tak nesnesitelný? *Odsekne. I na něm bylo dost snadno poznat, že mu to téma zrovna nesedí, nicméně namísto otrávenosti na něm šla spíše vidět bolest s hněvem.* Třeba nebýt v žádném klanu? Darwin to taky odmítl. *Zasyčí. Nakonec si ovšem povzdechne, promne kořen nosu a na moment zakloní hlavu. Hned nato se radši napije.* Promiň, vřít to ve mně asi bude ještě nějakou dobu. *Zavrtí hlavou a vrátí ji do původní pozice, aby se na upíra mohl podívat. Mlčky pak přesune jednu svoji ruku nad Nikolasovu sklenku. Nejprve se rozhlédne, poté s tichými slovy zaluská a ve skleničce se hned nato objeví rudá tekutina. Skupina B+.* Mhmmmm...ale to krásné zacházení mi chybí stále..nehledě na to vše okolo toho. *Odvětí mu.* Šup, než hodíš šavli. Tu whiskey jsi vypil bez dávky krve a nejsi až tak starý, abys to zvládl bez ní. *Nadhodí. Poté svoji pozornost přesune na toho rádoby barmana.* Oh...aha...a jste si jist, že to je něco, co byste nám měl jen tak ze vzteku sdělovat? *Pozvedne jedno obočí.*
Ne, takhle jsem to nemyslel. *Zamručí podrážděně a tak nějak mu neujde ostrost a nahněvanost v čarodějově hlase. A hlavně otrávenost, což nebylo běžné.* Mohl jsem, ale usoudil jsem, že bude nejspíš nejlepší v nějakém klanu být. Ale už to nech plavat, je to minulost. *Ušklíbne se, hlavně při zaznění Darwinova jména u čehož ještě k tomu přidá protočení panenek. Když se ovšem rozhodne ho zachránit od ne moc příjemného vyprazdňování žaludku, vytřeští na něj svá hnědá očka.* Hm, to je fakt. Taky mi to chybí. *Prohodí už umírněně. Jelikož už v břiše mu to začalo dělat neplechu, vezme skleničku s krví a pěkně si jí tam vychutná. Poté co onu skleničku položí, koukne snad i s vděkem na Hirama.* Děkuji a jak tak cítím... nezapomněl jsi na mou oblíbenou. To je pravda, tak starý zase nejsem...ach, i tak bych všechny mé léta dál za to se projít zase jednou po slunečním světle. *Řekne s tím, že poslední slova zní posmutněle. To tedy do doby než už se zase k tomu přimotá onen člověk.* Ale nepovídejte, to je dost zlé od pacienta. *Prohodí docela pobaveně.*
Ne nejsem a jo je to pěkně hnusný, ale co omluvit se musím když jste u mě v baru a já tu vyvádím jak klasický bezdomovec na ulici. Takže se ptám ještě jednou. Potřebujete ještě něco? *Zeptá se a vytáhne svůj blok aby si to popřípadě mohl zapsat* Máme dost alkoholu a jednu z nejlepších kvalit. Máme i vlastní whiskey. Jen si vyberte a pokud potřebujete ještě něco jiného tak mi řekněte.
Tak jak? *Rozhodí jednou rukou, zkoumajíce upíra znovu pohledem. Komponenty na krvavě rudém přehozu při tom pohybu radostně zacinkaly a společně s jednou stranou látky sklouzly z čarodějova ramene. Na chviličku se na Nikolase napjatě dívá, než se zhluboka nadechne a vydechne.* Promiň, máš pravdu. *Kývne. Poté se již zaobírá jen problémem s krví. Úplně nepotřeboval, aby před ním ten rozkošný upírek hodil šavli, jen kvůli tomu, že vypil čistý alkohol. No co by to byl za svini? Zajistí tedy Nikolasovi krev, během čehož se pousměje nad jeho slovy.* Třeba...třeba se to jednou znovu stane...najdeš nějaký amulet, nebo se, co já vím, staneš světlomilcem...je to na náhodě. *Pokčí rameny. Přehoz si nato za doprovodu cinkání upraví tak, aby mu ramena neodhaloval. Nepotřebuje poslouchat stížnosti na to, jak se tu odhaluje. Ne, že by mu to někdy vadilo, ale teď na to úplně nemá náladu. Asi podobně, jako jejich čišník, který se ukáže být zjevně i majitel podniku. O to víc jej zaráží jeho prazvláštní chování.*/A prý, že já jsem příliš dětinský./ *Pomyslí si. Uvolněně se nato opře.* Dýmka by byla? Vám by totiž přišla vhod. Třeba byste se...uvolnil. *Ušklíbne se. Nikolas možná mohl i tušit, kam bude Hiram tímto mířit. Těžko říct, jak tedy svého bývalého znal.*
Nijak, Hi. *Odvětí mu tlumeně s tím, že po dlouhé době použije zkratku čarodějova jména. Pak už je očividně téma klan a to další uzavřeno.* Možná. Uvidíme jestli se mi to vůbec podaří. Za tu dobu co jsem tady se mi nedaří vůbec a to jsem se zatraceně snažil. *Povzdechne si nakonec smutně, ale to už je pryč když je tentokrát celá jejich konverzace o jednoho účastníka bohatší.* No já si asi teď už nic nedám, ale ta dýmka zní vážně lákavě. *Nadhodí s širokým úsměvem a opře se o opěradlo židle. Je očividné, že se docela i dobře baví.*
Dýmku? *Zeptá se spíše sám sebe a podívá se po baru.* Ale jo proč ne... Jděte ven já zatím předám velení někomu tady. *Řekne a odejde do kanceláře vzít si nové oblečení a dodělat poslední práci. Nakonec zajde za barmanem a předá mu velení.* Vincenzo kdyby něco dej mi vědět. *Řekne a urovná si svoje sako s pistolí schovanou pod ním, tak aby nešla vidět.* /Jak říkal táta vždy je lepší jít připraven s nějakou ochranou než bez žádné./ *Pomyslí si a vyjde ven jestli už tam jsou ti dva*
*Hawk už chvíli v baru popíjí.* Vincenzo nalej mi ještě skleničku *Řekne a podívá se na barmana. Kterej na něj kouká už trochu vážněji.* Hawku nemyslíš že jsi měl dnes dost? *Zeptá se ho.* Prosím tě radši mlč a dej mi další pivo. *Řekne a dál kouká na barmana který vzdychne a dá mu další sklenku. Barman se poté co Hawkovi dal skleničku otočí na nově příchozího a přijme jeho objednávku. Hawk jen pije.* /Pitomá ženská.../ *Pomyslí na jednu pacientku ze sezení a pak si všimne jak barman nalívá nově příchozímu. Proto se nahne přes pult aby si vzal další láhev.* Hehe, tak dobrý
*To, jak se chovají hosté okolo, moc neřeší. Samozřejmě jej to poměrně ruší, ale co s tím má dělat? Chudáci vypadali na to, že mu nebudou rozumět ani slovo, když je požádá o zklidnění. Navíc se hodlal jen napít a odejít.* Danke. *Usměje se mile na barmana, když mu podá panáka likéru i redbull se sklenkou. Nato v tichosti a s patřičnou ladností otevře plechovku a její obsah do skleničky přelije. Prázdnou plechovku pak odsune, načež namísto ní zvedne panáka, kterého do skleničky s energy drinkem hodí. To vše završí kapslí krve, která se mu vzápětí v tekutinách rozpustila. Upír se mezitím stihne trochu porozhlédnout po okolí. Až v chvíli nato zjistí, že toho muže, co tu dělal poměrně hluk, zná. Však k němu jednou přišel na sezení! V tichosti si jej tedy přeměří pohledem, nadzvedávajíce přitom jedno obočí.* Myslím, že máte dost. *Namítne, podobně jako barman předtím. U toho ještě sáhne po láhvi, kterou civil vzal.*
*Jakmile na něj někdo promluví okamžitě se otočí. Potom spozoruje muže co znal z jeho sezení. Ihned stáhne skleničku k sobě.* Tak to prrrrrrr Taylore. *škytne.* Tuhle sklenku jsem si zaplatil takže mi ji nech *otevře ji a napije se.* Plus k tomu. Měl by ses starat o svoje problémy. *hlavou třískne do stolu. A barman trochu vzdychne.* Trouba *Vynadá trochu Ravenovi. Raven se zase napije a vypadá že každou chvílí bude mít blackout. Jemu to je ale úplně jedno. Ten chtěl hlavně zapomenout na svojí ex.* Vincenzo dej mi láhev whiskey. *podívá se na Vincenza. Vincenzo vypadá že chce něco namítnout, ale než něco stihne Hawk se na něj zase podívá otráveně.* HNED! *řekne už více naštvaně.* Jasně šéfe. *Odpoví Vincenzo a láhev mu podá.*
*Ani se nestihne napít, když začne řešit muže vedle sebe. Samozřejmě, že se vyloženě nechtěl do Ravena starat. Nebylo mu nic po tom, co jej k tomuto přehnanému pití dostalo. Nepotřeboval ovšem, aby tady někde zkolaboval kvůli otravy alkoholem. Navíc by teď večer nerad volal záchranku. Ještě by musel vysvětlovat co se stalo. Tolik interakce s lidmi v jeden den by jeho introvertní stránka asi už fakt nedala.* Nemám v úmyslu vám ji vypít. Jen ji nemusíte hned teď exnout..co to nechat na potom, hm? *Načne mile, hned ustupujíc, aby dal najevo, že nemá krádež lahve v plánu. A taky, že celkově nestojí o konflikt, kdo by to kdy od něj čekal. Už jen kvůli tomu by si nemyslel, že by mu takovou starost mohl Raven oplatit tak ošklivým rýpnutím.* /Hej, hej...je jen opilý, normálně by toto neřekl./ *Uklidňuje se v hlavě. Než-li pak stihl na ty slova ještě něco říct, muž svojí hlavou třískne o stůl. Tay tedy jen zmateně zamrká, načež si civila starostlivě prohlédne.* Nebylo by lepší jej prostě odvézt domů? *Nadhodí barmanovi, načež zavrtí hlavou. Promne si u toho kořen nosu. Je to, jako kdyby se dohadoval se svými opilými přáteli, doslova.*/Proč radši neodejdeš zpět do vily?/*Pomyslí si, načež se konečně napije, snad aby se hodil do klidu.* Asi raději zaplatím a půjdu. *Zamrmle si a otočí se k barmanovi.* Kolik jsem dlužen? *Optá se jej, vytahujíce z kapsy kalhot mobil.*
Ne Taylore sorry já se omlouvám. Jen je to teď těžký. *řekne a dá láhev barmanovi.* Jo dnes jsem měl dost. Každopádně Vincenzo jeho drinky jsou na nás. *dodá a podívá se na barmana.* Co ty tu takhle pozdě hm? *řekne a otočí se na Vincenza.* Prosím tě už mi dneska nenalívej jinak fakt budu mít blackout. *Vincenzo se na něj jen podívá a vzdychne.* No konečně jsi dostal rozum. *Řekne a tiše dodá.* Jak můžeš vůbec být vůdce mafie... *tak aby to nikdo neslyšel. Hawk se na něj jen podívá jako by přesně věděl co řekl.* Neprovokuj Vincenzo. *řekne a otočí se na Taylora, jako by skoro prosil ať neodchází.* Podívej omlouvám se že si svého ex psychologa viděl v tomhle stavu... Každopádně doufám že ten tvůj problém co jsi měl se zlepší, a jinak vítej v mém baru... Paulies Avange... Jmenujeme se úplně stejně jako ta Mafiánská rodina crazy co. *Zasměje se.* To je jedno hlavně si to užij tady.
/Tohle...tohle nemůže být více random, že ne?/ *Zakňučí si v hlavě. Tahle celá situace ho po takové době zvládla dost zmást. Naposledy někoho opilého řešil snad před pár lety. Byl to jeden z jeho spolupracovníků. Jinak se mu tyhlety příhody vyhýbaly širokým obloukem. Třeba o tom, že se Nat jednou společně s Hiramem zfetovala, zjistil až když mu o tom právě onen rohatý čaroděj řekl. V ten moment byl více než rád, že v ten den nevyšel z tělocvičny ani na krok.* Oh..to není nutné, klidně za sebe zaplatím sám. *Zavrtí hlavou. Bylo vidět, že je poměrně na vážkách. Proto se na uklidnění napije svého drinku. Těžko při tom říct, zda mu pomůže ten alkohol, nebo krev s ním smíchaná. Hned má o něco klidnější mysl, tudíž může i v klidu odpovědět.* Měl jsem v čajovně pár bloků dál koncert. Jen jsem už čaje přepitý, takže jsem se rozhodl vyrazit na zapití akce jinam. *Porkčí rameny. Bral to už jako běžnou věc, která mu pomáhala s úzkosti, co se výstupu na veřejnosti týče. Navíc, když to Hiramovi dělalo radost přiváděním většího počtu lidí do jeho podniku, neviděl důvod, proč přestat. Stejně nemá mimo to a tréninky co dělat.* /To mi připomíná, že si musím pak po příchodu nachystat věci na šerm./ *Pomyslí si, než se vrátí zpět do reality v ten moment, kdy zaslechne něco o mafii. Těkne zmateně pohledem z Ravena na Vincenza a zase naopak, načež se raději podívá jinam, usrkávajíce znovu ze svého drinku. Raději je mlčky nechá si dopovídat.* Můžete být v klidu, viděl jsem vás jen jednou v životě, takže se nemám ani proč starat. *Pokrčí rameny opět.* Jasně, díky.*Kývne.*
NE JÁ NA TOM TRVÁM *řekne a zívne. A poslouchá co mu Taylor říká.* Koncert? Jsi zpěvák nebo co? Každopádně jo vím o kterou čajovnu se jedná. Nikdy jsem tam nebyl. *Řekne a nadechne se.* Každopádně vybral sis správně. My jsme nejlepší bar v New Yorku, a ten kdo říká opak... Nikdy nepoznal chuť skvělého alkoholu. *Řekne a zasměje se mírně vlastnímu vtipu a pokyne Vincenzovi aby šel k zákazníkům co sedí na druhé straně baru. Nad slovy Taylora pouze kývne.* Pravda pravda, každý by se měl starat hlavně o sebe... Tedy až na mě vzhledem k mojí práci jako psycholog. To je každopádně něco jiného. *Řekne a sleduje jak taylor jen pokrčí rameny a slušně poděkuje.* /Nevím za co děkuješ ale ok/ No a co tak vlastně piješ... To nevypadá jako něco co si dáváme zde. Má to takovou zvláštní barvu. *Řekne a ukáže na sklenku.* Ptám se bo mě to zajímá. V chlastu se vyznám. *Škytne*
*Po dalším dnu plné otřepaného lidmi kteří kvůli jeho práci za něm z nějakého důvodu museli přijít kvůli svým problémům a problémům co se dovážky alkoholu do jeho barů přijít, byl dnes už unavený. Rozhodl se tedy že by se mohl projít na pláži na staten island. Raději si vzal svojí zbraň, vzhledem k minulému spojení na staten island,na které se nepamatoval. Jizvy a zlomenina. Většina se mu zahojila. Jakmile dorazí podívá se na mobil a kouká na zprávy. Přemýšlel jestli by mu někdo napsal a vzhledem k jeho kriminálním životě, neměl moc přátel. A ty které měl... No nebyly dvakrát sociální. Přitom je ale přátelský až je to někdy otravné. Vzdychne jakmile zjistí že mu nikdo nepíše. A mobil vypne* Zase nic... *Otočí se doleva, ale hned jak udělá si všimne že k němu běží člověk s mobilem v ruce a tudíž nestihne zareagovat.*
*Ještě za běhu zapne telefon do kapsy, koutkem oka si přitom všimne muže na pláži.* Zdravím! *Mávne na něj s úsměvem a zastaví se opodál, ne příliš blízko, aby to nepůsobilo, že se chce vnutit, ale zase v konverzační vzdálenosti.* Koukám, že nejsem jedinej, kdo přišel nabrat trochu slané vody do plic. *Usměje se přátelsky. Při jeho fyzičce bylo těžko říct, že vůbec běžel, udýchaný nebyl. To, jak dlouho už musel být venku, dávaly na jevo jen jeho boty a kalhoty, na kterých se postupně nahromadil písek.* Jak to jde? *Prohodí konverzačně a zazubí se.*
*Jakmile u něj někdo zastaví rychle sáhne po zbrani. Samozřejmě nenápadně. A chvíli čekal co muž udělá. Naštěstí se nic nestalo a tak zbraň pustil.* Zdravím... Jo to asi nejste. *Kývne a podívá se dolů na své oblečení. Bylo tak trochu na bezďáka a to ho štvalo. Jakožto gentleman se za sebe styděl. Nu což je unavený a hlavně nečekal že si ho někdo v tuhle hodinu všimne.* Ale jo jde to jen unavený z práce. Co vy tu tak v tuhle pozdní hodinu. Nevypadáte zrovna moc oblečeně. *Dodá a pak zrudne bo si uvědomí že zní jak nějaká vesnická babka.* Zapomeňte tu poslední větu...
*Jako lovci s poměrně bystrými instinkty mu to gesto neunikne, ale přinutí se nereagovat. Věřil sice, že se svým tréninkem by muže dokázal poměrně jednoduše odzbrojit, ale… V lepším případě by 'jen' musel volat policii. Ale někdo, kdo takhle rychle sahá po zbrani mohl mít kamarády pěkně vysoko. Nebo naopak pěkně hluboko… A jestli se mu za současné situace v Podsvětě do něčeho nechtělo, zavázat se nějakému čaroději jen pro jedno vymazání myšlenek.* Jo, vypadáte tak. *Zasměje se tiše. Sám se přitom podívá na své oblečení.* Raději běhám nalehko. Člověk se rychle zahřeje a běhat s bundou v rukou nebo závěsu není nic moc. *Zazubí se a protáhne s pohledem na moře.* Všechno v pohodě? Vypadáte, jako byste zrovna viděl ducha. Nebo naštvaného manžela milenky. Nesoudím. *Zavtipkuje, byť ho na moment napadne, že je tenhle typ humoru trochu hraniční.* Chápu, že jsem cizí, ale… Občas je jednodušší se svěřit cizímu, než těm nejbližším.
Meh já do běhání až tak moc nejsem... Spíš na procházku. Ale oblékejte se jak chcete, mě je to ve směs jedno. *Řekne a zívne. Nad poslední otázkou se zarazí a tiše dodá.* U toho manžela bych se až tak nedivil. *Ale dodatek může ho zarazil* /Federál?/ *Pomyslel si, ale snažil se toho moc nevnímat.* Noooo většinou to je naopak. Lidé se svěřují mě. Takže jsem asi v pohodě a vím komu se svěřit. *Řekne a přijde k moři. Vlny mu omývají boty od zrnek písku a nanáší nové. Celkově počasí nevypadá až tak špatně a koukne se na měsíc.* Paní dnes je hezky... *Řekne jak si dřeně a náplní dlaně ledovou vodou a chrstne si jí na obličej*
*Pobaveně se usměje a přikývne.* Působíte jako ten typ. Myslím, na elegantní procházky, spíš než na nějaký upocený běhání. *Uchechtne se tiše, pak přikývne na jeho další slova.* Nemusíte, samozřejmě. Jen mě to tak napadlo. *Sám přejde k vodě, aby se trochu opláchl, pak se zadívá směrem na zapadající slunce.* Jo. Nádherně a klid. *Jako by s ním nesouhlasili, prožene se jim nad hlavou pár racků, kteří se o něčem nahlas dohadují, snad o kousek ryby, snad o tom, kde je lepší loviště. S úsměvem je chvíli pozoruje, pak si sedne do písku, dost daleko, aby se nenamočil, ale tak, aby byl pořád dost blízko k vlnám.* Chodíte sem často? *Zeptá se muže klidně, zatímco se dál rozhlíží přes obzor.*
Ne jako že bych neběhal, ale elegantní procházky zas ne. Moc jich hlavně poslední dobou nemám. *Odpoví znuděně.* Taky hlavně nechci *řekne a nadechne se. Začne si pro sebe přemýšlet jakým dalším krokem by měl posunout svou mafii, ale nic ho nenapadá, tak jen vzdychne a vytáhne si žvejku co měl v kapse, kterou si hodí do pusy. Chvíli nenápadně pozoruje muže jak si sedá. Furt mu nevěří. Jeho otázku skoro přeslechne ale naštěstí včas zareaguje aby pochytil tu důležitou část.* Ne vůbec. Lidé se mi hnusí sami od sebe a někdy si přeju aby prostě všichni... To je fuk... Prostě jsem trochu nasranej protože mi jeden parchant ukradl chlast. Skrček malej až já ho dostanu do ruk... *řekne a dá ruce dopředu jako by měl brzo někoho uškrtit.*
*Zaposlouchá se do mužových slov. Navenek se stále zdvořile usmívá, ale co se mu honí hlavou nechá pečlivě skryto.* Rozumím. Ledacos člověk snese, ale sahat někomu na chlast by mělo být nejen protizákonný, ale extra trestaný pro společenskej přesah. *Pokývne s úsměvem hlavou.* A člověk si nemůže bejt ani jistej, že mu tohle pomůžou vyřešit bezpečnostní složky… Každopádně doufám, že se vám povede ho dostat zpátky, pokudmožno bez extrémního násilí. *Zvedne se a opráší si kalhoty od písku.* Ale hádám, že víc se mi svěřovat nechcete. *Usměje se povzbudivě.* Takže vám místo toho přeju hodně štěstí.
*nadechne se a poslouchá* /Se divím že tu ještě je/ *pomyslí si* No jo no co se dá dělat. Prostě se objedná novej. *řekne a podívá se na mobil kde mu cinkne zpráva o tom že ho za chvíli zase budou někde potřebovat. Na což do mobilu odpoví ať si políbí že už toho dnes dělal dost a že nemá nervy jít zpět a mobil zase vypne.* Na bezpečnostní složky s3ru nikdy nepomohly. A s tímhle pomoct nechci. *sleduje jak se muž zvedá a po chvíli se sám zvedne.* Ve směs je mi to jedno, ale vypadá to že za chvíli musíte někde být a já nechci překážet. *řekne a na další slova pokyne hlavou* jo vám taky
Anebo tak. *Usměje se a kývne.* Chápu, špatné zkušenosti. No, snad tentokrát nebudou potřeba, ať se nemusíte rozčilovat ještě s tím. *V kapse mu zavibroval telefon, pravděpodobně se správou od Hirama.* Hádám, že by taky. Snad se ještě uvidíme. *Kývne a ještě na něj mávne, než se rozběhne k lesu, aby dokončil trasu.*
*kývne na mužova slova a poté se taky rozejde k městu*
*Hawk si řekl že by po dlouhém dni plné plánů a jednání s obchody mohl trochu vypnout. Navlékl si na sebe tedy černé sako s černými kalhotami. Pod sako hodil bílou košili a na ní si uvázal červenou kravatu. Samozřejmě mu jako každému jinému gentlemanovi nechyběl ani složený kapesníček v prsní kapse. Opasek se zbraní si schoval pod sako pro případ nouze. Nakonec odešel ze svého bydlení sem a uvelebil se na barové stoličce vedle nějakého asijce, kterému se právě věnoval barman. Proto počkal až barman dořeší záležitost a dojde k němu. Poté však barman zamířil ještě k jednomu muži a po té co i spolu něco dořešili přišel ke mně.* Jednu trojitou whiskey prosím *řekne a čeká než mu připraví nápoj*
*Dlouho nebyl na chlastací akci a tak si řekl že na oktoberfest prostě musí zajít.* /No jo co ale na sebe?/ *Pomyslel si zatímco pátral svým šatníkem. Nakonec však něco našel. Myslím že převlíkací část přeskočíme a půjdeme rovnou k tomu co si vzal na sebe. Byla to bílá košile šedě kostičkovaná, k tomu si vzal krásnou černou vestičku na knoflíky, ještě k tomu černé krásně vzorově zdobené kraťasy, dále ho na chodidlách hřály bílé dlouhé ponožky a zakončil to černými botami. Vlastně když to vzato vezmeme typické oktoberfest oblečení. Tedy alespoň podle něho. Vydal se tedy směrem k podniku a když dorazí rychle zmizí z očí pár lidem kteří byli z jiné rodiny. Jelikož jsou však všichni mafiáni praví gentlemanové stejně jako Hawk, tak mají domluvu že na veřejných akcí nebudou žádné bitky a ani násilí maximálně to slovní. Rozhodl se že než začne s pivem dá si něco trochu více staromódního a tak si objednal tři whiskey. O pár chvil za nim jedna po druhé přijela. Hodil je do sebe a napsal Charlie jestli také na oktoberfest nezajde.*
*Lotty sa pre zmenu dnes vyparila z inštitútu, keďže deň predtým bola na hliadke a nejako dnes sa jej nechcelo ísť úplne samej. Vie moc dobre, že nie sú moc nadšený z toho, že by išla sama, ale iba tak sa naučí nejaké veci. Obliekla si dlhý čierny rolák, ktorý jej zakryl runu na krku a aj na rukách. Dlhé nohavice a čiernu bundu. Nevedela, čo presne bude ešte na tom mieste robiť ale bolo jej jasné, že tam ide len tak aby sa pobavila. Vojde do baru, pričom vlasy nechala rozpustené z vlastných dôvodov a dúfala, že ju tu nikto nenačape, pretože ešte nemala dvadsaťjeden rokov. Nechápala, čo to bolo s ľuďmi, že sa hrali na vek. Možno nejakému opilcovi ukradne drink, aby vyskúšala aký je ten slávny alkohol. Však bola práve na Október feste a bola by škoda to nevyužiť, aj keď určite za to dostane sprda od Sebastiana alebo Caleba. Ale nejako to neriešila, aj tak ju moc vážne nebrali ešte. Preto sa len zatiaľ zašíva medzi ľuďmi, ktorý ju pre tentokrát mohli vidieť. Ale ani jeden z nich nevedel, že nie je neozbrojena. V topánkach mala dýky a za chrbtom stele, keby náhodou bola potreba.*
*Thierri poctivo chodí na rehabilitácie. Dlahu už má dole, barle nepotrebuje ale aj tak je vidno, že ešte na ľavú nohu kríva. Nebolí ho, čo je dobré znamenie ale k tancu sa ešte takmer pol roka nepriblíži. Večeri väčšinou trávi doma, pri knižkách romantického charakteru a pritom si naťahuje pobolievajúcu nohu. Dnes ale nie. Dnes mu pri dverách spolužiaci vyzváňali tak urputne dlho, že ich nakoniec jeho matka pustila dnu. A aj keď proti vlastnej vôli, nechal sa presvedčiť, že s nimi zájde na jeden drink. Keďže teraz už nemusí ťahať barle. Nahodil na seba čierne rifle, upnuté športové tričko s krátkym rukávom a čiernu mikinu. Dotoho conversky, hodinky na ruku, mobil do vrecka a išiel. Z jedného baru boli dva. Z dvoch tri a potom už to prestal počítať. A teraz? Rozrazí dvere podniku U Měsíce v úplnku. Zavyje ako vlk, pretože jeho opitému ja to príde absolútne v poriadku a vojde dnu. Za ním ešte jeden jeho kamarát sa pokúsi zavyť ale skôr je to opité zahučanie.* Päť krát Guinness a párky k tomu! *Zakričí a otočí sa na dievčatá čo s ním prišli.* Vy vlastne chcete niečo jesť? *Tie len zakrútia hlavou. Thierri len prekrúti očami a pošle ich nájsť miesto a krivkajúcou chôdzov ide k baru, aby to zaplatil.* Máte no... sur les cartes... terminál! A hodinkami sa dá? *Zamáva hodinkami na ruke a keď zhrozená obsluha vytiahne terminál. Thierri šťastne zaplatí. Otočí sa a doširoka sa usmeje.* TRISS! Heeej! Čo piješ?! *Zakričí na ňu, miesto toho, aby obišiel tých štyroch ľudí na bare. Asi je mu jednoducho lepšie sa hodiť polkou tela o barový pult a mávať na TRISS.*
*Lucasův den v autoservisu končil o něco lépe než většina jiných – podařilo se mu najít pár minut, aby si na ulici ubalil a zapálil jointa. Už první šluk ho uvolnil, cítil, jak se mu po napjatém dni konečně dostavuje trochu klidu. Z úst mu stoupal jemný dým, zatímco se opíral o zeď u garáže, zapáleně pozoroval ruch města a užíval si každou vteřinu, kdy cítil, že mu nic a nikdo nemůže nic vyčítat ani ho popohánět. Byl to pro něj takový malý rituál na konci každé druhé směny. Když mu pohled sklouzl na druhou stranu ulice, všiml si podniku U Měsíce v úplňku, kde se už ve vzduchu rýsovala nálož večerní akce. Před vstupem do baru si pečlivě uhladil svou značkovou bundu, džíny měl sice lehce opotřebované, ale čisté. Dnešní večer rozhodně hodlal využít happy hour, pokud nějaká byla, obzvlášť když mu tělem stále koloval efekt trávy. Jakmile vešel dovnitř, uvítal ho už tradiční zápach piva, přepáleného oleje a dav, který se v podniku rozšiřoval. Koutkem oka zkoumal prostor: poznal pár známých tváří – někteří byli určitě vlkodlaci, ale tentokrát mu to bylo jedno. Zhulený měl nervy dost zklidněné na to, aby ho to rozhodilo. Překročil pár stolů a zamířil rovnou k baru, kde barman sepisoval nabídku piv na obrovskou tabuli. Všiml si jeho pohledu a přikývl na pozdrav, lehce mu přitom cukly koutky. Ve tváři mu zůstával klidný, téměř nepřístupný výraz, ale vevnitř byl už v klidu, užíval si uvolněnou atmosféru a hudbu, co zněla z reproduktorů. Lucas pokrčil rameny hned po té, co se ho barman optal, zda si něco dá.* Je mi to jedno. *Objednal si, zatímco se letmo rozhlížel po sále. Číšníci v tradičních bavorských krojích pobíhali s půllitry plnými pěny a talíři klobás a Lucas si uvědomil, že dneska má podnik opravdu co dělat. Když mu barman přistrčil půllitr, vzal ho do ruky a s hlubokým nádechem se napil, přičemž si všiml prvních motorkářů, co právě dorazili a zajistili si stůl u stěny.*
*Bella pomalu dojedla klobásku, kterou dostala od jednoho z číšníků, za tu chvilku do sebe stihla hodit druhé pivo, ale...krígl i talíř zely prázdnotou...a tak se rozhodla začít bavit. Hudebníci už pomalu doladili nástroje a začínali hrát pěkně zvesela, jak se k tématu hodilo a tak se zvedla s tím, že si skočí na bar ještě pro jedno pivo a z respektu k zaměstnancům, co toho měli hodně s sebou vzala i nádobí.* Když dovolíte, *Nadhodila a lehce postrčila hřbetem ruky muže z něhož cítila nezaměnitelný pach trávy a taky vlkodlaka. Nicméně šla se sem bavit a mít vlkodlaka v cele by nemuselo dělat dobrotu, tak to prozatím odsunula na druhou kolej a lehce se kolem vyššího chlapíka zkusila protáhnout víc k baru, neb u něj bylo nejméně rušno prozatím. Ohlédne se po hluku, který způsobí mladý chlapec volající na jistou dívku a se zařinčením dá nádobí na bar, čím si získá pozornost obsluhy a rovnou si objedná další pivo ve veselé náladě, která se jí držela.*
*Ze špízu spíše uždibovala a sem tam upíjela z whiskey, občas se dala do řeči se štamgasty, co čekali u baru na své drinky - dokud se neozval halas a po chvíli dokonce její jméno. Ohlédne se, až si všimne Thierriho, chlapce, kterého znala spíše z večeří v podnicích, co byly více obchodního rázu a ona i mladý civil tam sedávali ještě jako děti prakticky. Jemně se usměje, kopne whiskey a vezme si talíř i s masem s sebou, protože Thierrimu to asi není divné, ale jí by bylo nekomfortní hulákat přes bar a další lidi. Už tak tady bylo dost hluku, kor jak začala hrát živá hudba. Dojde až k němu a kývne na jeho společnost.* Ahoj, Thierri. Vypadáš dost...naloženě. *Ušklíbne se pobaveně, když ho sklouzne pohledem, jakoby mohla odhadnout kolik toho vypil a nadzvedne obočí.* Něco slavíte? *Sklouzne pohledem spolu s verbálním, lepším, pozdravem i jeho společníky a na rtech si drží úsměv, u kterého po chvíli uždibne zase z masa a nabídne i Thierrimu.* Jinak piju whiskey, co ty? *Odpoví na dotaz, když si vybaví, že jí ho vlastně položil a nakloní se více k obsluze, aby si mohla objednat další drink a talíř dát na bar.*
*Lotty sa prešmietala davom, ktorý bol práve v bare a hľadala obeť, ktorej by mohla uradnúť pivo, pretože vedela, že jej by ho nikto nedal. Situácia sa jej naskytne, keď uvidí nejakého muža (THIERRI), ktorý je totálne na mol. Zoberie jedno pivo a pri jeho zavolaní na TRISS sa okamžite vyparí, keďže vie, že od nej by doslova dostala poriadneho spucu, za to čo robí. To práve nemala v pláne takže sa vyparila hneď ďalej Od THIERRIHO a trochu vrazí do HAWKA, ktorému sa ospravedlní.* Pardón, to som nechcela. *Pričom sa radšej rýchlo napije piva, ktoré jej moc nezachutí a zatvári sa, že je to fuj.*
*Zazubí sa na Triss keď sleduje ako sa premiestňuje bližšie k nemu. Ani si nevšimne, že z piatich pív na pulte, sú len štyri. O chvíľku prídu aj dve jeho kamarátky, ktoré odnesú tie zvyšné štyri aj s klobásmi.* Naložene? *Zopakuje a nakrčí nos. Vyvráti pohľad k stropu a na dve sekundy vyzerá, že premýšľa. Potom znova pozrie na Triss.* Čo je naložene? *Opýta sa nakoniec. Po jej otázke sa obzrie k svojej skupinke a zamračí sa.* Narodeniny? Asi... alebo... jedna z nich oslavuje negatívny tehotenský test... *Ohrnie hornú peru.* Asi je to oboje. To je treba osláviť nie? *Všimne si, že majú pivo, tak sa otočí, že si zoberie to svoje... ale tam nič.* /Chamtivci./ *Pomyslí si, pretože si myslí, že si ho zobrali ku stolu. Otočí sa späť k Triss.* Whiskey? Vadí mi na nej taká dymová pachuť. *Nahodí znechutenú grimasu ale potom sa usmeje.* Vlastne teraz nič. Aleee chcel som pivo. nejaké dobré. Nevieš aké som objednával? Máte nejaké írske pivo? *Opýta sa okoloidúceho čašníka. Ten prevráti očami a načapuje mu jedno. Thierri tak ako predtým zaplatí a potom sa otočí celým telom k Triss.* Čo si si dala? Vlastne mám tiež hlad. Kde máš kamarátov? *Zarazí sa a pozerá sa okolo nej ako keby hľadal nejakú jej spoločnosť.*
*Lucas stál u baru, když ho lehce postrčila loktem žena středního vzrůstu. Okamžitě zaregistroval pach vlkodlaka, který se mísil se silnou vůní piva a spálených klobás. Nevesele cukl koutkem do strany, jen co na ni pohlédl – v očích měl přimhouřený výraz a mírně zarudlé bělmo prozrazovalo, že účinky jointa z dřívějška ještě nevyprchaly. *Sorry. *Pronesl krátce a s ledovým klidem jí uhnul, aby se mohla protáhnout k baru. Zároveň si ji rychle prohlédl, ale nezůstával pohledem dlouho. Nebyl zrovna typ, co by se zdržoval pohledem na cizích, zvlášť pokud šlo o další vlkodlaky. Koutkem oka si však všiml, že na baru přistavila prázdný talíř a půllitr, očividně se tu zabydlela o něco dřív. V jejích očích zahlédl jiskru zábavy a veselí, které dnes večer prostoupilo celou hospodu, ale pro něj byly jen tichým doplňkem atmosféry. Vzal svůj půllitr, jemně ho přiklonil k ústům a napil se, pozoroval přitom přicházející hosty, kteří se dál tlačili dovnitř. Než se odvrátil k pivu, koutkem oka se ještě jednou podíval směrem k vlkodlačici, která si právě objednávala další rundu. Možná byla jen místní, co přišla na večerní akci, ale pro Lucase to znamenalo další známku toho, že to tady dnes bude trochu divočejší. S klidem se vrátil ke svému místu a dál se věnoval jen svému drinku a klidné konverzaci s barmanem, který sice od něj často odbíhal.*
*Po nejakom čase sa znova rozhodol zavýtať do spoločnosti a zrovna na jedno z podujatí, ktoré by si určite nenechal újsť. Na pivo si nájde čas kedykoľvek a vzhľadom na to, že teraz si može dať aj nejakú tú špecialitu, nenechá si to újsť. Zavíta teda do miestneho podniku názvom U Měsíce v úplňku, kde mali dnes poriadnu nálož pív. NA sebe mal tradične svoje obnosené šaty, v ktorých vyzerá akoby to mal z predošlej sezóny. zastaví sa u baru aby si objednal poriadny krígeľ, keď si začne prezerať osadnestvo. Pohľsd mu padne na známu tvár, vysokej brunety (MABEL), a tak sa vydá jej smerom.* Zdravím. *Pozdraví Bell a upozorní ju tak na seba. Pozdvihne svoj pohár na nemí prípitok.* Asi ani nemožem povedať, že by som bol prekvapený že ťa tu stretávam. *Pousmeje sa na ňu tým svojím lenivým úsmevom a zastrčí si jenu ruku do vrecka na nohaviciach.*
Myslela jsem tím v dobré náladě a opilý. *Zazubí se a pozvedne obočí.* Nejste na těhotenský test nějací mladí? *Zasměje se a potom kývne.* Jop, whiskey. *Na jeho dotaz pokroutí hlavou, to fakt netušila. Neslyšela jeho objednávku, jak jí zanikla v lomozu podniku a bavících se lidí přes hudbu.* Špíz. *Poukáže na meny, kde byl čistě kuřecí a vepřový.* Eeee...neukázal se, kámoš co mě tu pozval. Snad dojde, uvidíme. Hledáš, aby ses mohl věnovat kamarádům? Klidně půjdu.. *Nadhodí pobaveně a natáhne se pro jeho pivo a její whiskey a podá mu jeho pivo.* Tak nazdraví a slavte zodpovědně. *Mrkne na ně.*
*Poté co do něj CHARLOTTE vrazila a omluvila se jen kývnul a usmál se na ní.* V pořádku nic se nestalo. *Řekne a prohlídne si ji od shora dolů.* Nejsi nějak mladá na to aby jsi tu byla? Vypadáš max na šestnáct. Tohle je slavnost pro dospělé. *řekne a objedná 2 whiskey a 2 piva. Poté co mu to přistane tak podá pivo a whiskey Charlotte.* Tady a běž domů. Nikomu neříkej že jsem ti koupil alkohol. Nepotřebuji řešit problémy s policií. Hlavně bys měla problémy s policií i ty užij si zbytek večera.
*Pusou urobí dokonalé O keď pochopí význam slova.* Tak som potom naložený. *Povie a usmeje sa. Strelí pohľad ku spolužiakom. Prižmúri oči.* Technicky je nám všetkým cez dvadsať. Pokiaľ si ale pamätám, tak bol problém v tom, že spala s chalanom... ktorý nebol jej chalan. A ten jej chalan by mal byť budúci guvernér Floridy? A tak je asi rada, že nie je tehotná s predavačom hotdogov. *Prikývne.* Aj keď aký zmysel to vlastne má takto podvádzať niekoho? Však... je toľko chorôb. Ani to nie je bezpečné. *Nakrčí znechutene nos. Pozrie na menu keď naňho upozorní a chvíľu to tam lúšti. Ale písmenka už vidí trochu rozostrene. Pozrie späť na Triss.* Skôr mi príde divné, že si sama. Vždy mi prišlo, že máš veľa kamarátov a furt s niekym si. *Mykne plecom a trochu sa uchechtne.* Ale zas ani mi sme sa nikdy extra nebavili, okrem zdvorilých tém na počasie alebo ako ide škola. *Zamyslí sa.* Chodila si školy, nie? *Opýta sa, skutočne si nie je istý či si to pamätá dobre alebo zle. Zoberie si pivo a cinkne si s Triss.* To povedz tým dievčatám. Tie nemajú žiadne zábrany. Čo je dosť smutné. *Napije sa na chvíľu nakrčí nos, prehltne, pozrie na krígel ako keby ho hodnotil a potom mykne v akceptujúcom geste. Napije sa znova.*
*Sem tam si kontroluje vlkodlaka, kterého párkrát chytne, jak ji pozoruje. Nadzvedne obočí.* Líbí se ti snad, co vidíš, nebo odhaduješ hrozbu? *Ušklíbne se trochu rýpavě, nicméně potom jí dorazí pivo a chvilku na to se ozve hlas, který jí je povědomý a otočí se za civilem, který ta slova pronesl. Věnuje mu veselý úsměv.* Zdravíčko, ráda tě vidím. *Pozdraví nazpátek a pozvedne obočí.* Nejsi? V hospodě na pivě jsi mě ještě nezažil. *Zaksichtí se, ale sama mu pokyne pivem. Odhodí si před napitím vlasy z tváře a to tak šikovně, že prakticky cítí, jak jimi zasáhla vlkodlaka, kterého prve odstrkovala (LUCASE). Jen krátce se na něj podívá - vyhne se očím, aby neřešila dominanci, a pokyne mu omluvně pivem.* Sorry. *Nadhodí na to konto pouze jako podobně od předtím a otočí se zpátky k BENOVI.* Chceš se někam posadit? *Navrhne mu, že by se dostali pryč od baru, někam, kde se lépe uslyší.*
No jo, ale vieš ako sa hovorí, k polišom pivo rozhodne patrí, teda pivo a koblihy ale tu skor nejdeš niečo lepšie pod zub než je tá deravá šiška. *Zasmeje sa a ukáže na viedenske párky a maďarské klobásy.* Kľudne, máš niekde vip sekciu pre ženy v zbrani, alebo niečo nájdem? *Poobzerá sa okolo a hľadá volné miesto. Kúsok od nich sa práve jedno uvoľní a tak jej pokynie, nech ide prvá, ako slušná výchova jeho matky káže.*
Taky si myslím, že se to neoplácí. *Potvrdí a potom se zasměje.* Mám ráda i čas o samotě. A mám adoptovaného syna, takže tak často už se venku s kamarády netoulám. *Trhne rameny s úsměvem a potvrdí, že se moc nebavili, neměli ani moc jak, když jejich otcové něco probírali a oni si tam šoupali nohama a zábavou bylo nahánět jídlo po talíři.* Ano, střední jsem studovala vesměs hudbu. *Potvrdí a ušklíbne se.* Je musíš pohlídat. *Popíchne ho vesele a napije se whiskey.* Když už tu jsme, nechcete tančit? *Navrhne jinou aktivitu, než jen postávat na baru.*
*Lotty sa díva na muža a na jeho reakciu, len mykne pleciami, keďže on nemohol tušiť, koľko rokov môže mať. Nikto nemohol vedieť, či má šestnásť alebo dokonca aj dvadsať šesť, každý vyzerá na svoj vek inakšie.* Čo viete? Môžem mať dokonca aj tridsať a nemusím na to vyzerať. *Povie ironicky, takže jej bolo jedno ako to vyznie, pretože to bola pravda a síce nemala toľko, ale to sa on nemusí dozvedieť. Nepatrilo to k nemu a bola jej vec, či niekomu zdelí svoj vek alebo nie. Nemusela to hovoriť nikomu. Pozerá sa na neho, či mu preskočilo, keď jej kúpil drink, ale na to len mykne plecami.* /Darovanému koňovi na zuby nepozeraj./ *Pomyslí si a je jej vtipné, že to fakt urobil. Dopije pivo ktoré ukradla Thierrimu a vezme si teda od neho Whisky s pivom. Trochu cíti ako do nej prúdi alkohol a trochu začínala červenať, keďže s Alkoholom nemala skúsenosti.* Ste nezodpovedný dospelý, ale ďakujem. *Povie mu, pričom vyrazí do davu s pivom a Whisky, ktorú ochutnala a tá jej s hnusným pálivým pocitom skĺzla dolu krkom.* Fuj... *Povie, pretože to už jej viac chutilo pivo.*
*Jakmile CHARLOTTE vyrazí do davu rozhlédne se po okolí že by se také mohl specializovat. Nakonec však uvidí BENA a MABEL jak jdou k volnému místu a tak je rychle následuje aby je zastihl dřív než si sednou a rušil. Po nějaké chvíli je dožene a MABEL zaklepe na rameno.* Dobrý večer smím se přidat k vaší diskuzi? *Zeptá se a otočí se na BENA* Mé jméno je Hawk *Dodá a podá muži ruku*
*Zasměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* A taky hodně kávy a seznamování se. *Ušklíbne se a pak do něho lehce strčí.* To zase ne, pojďme něco najít. *Ušklíbne se a pivem mu pokyne do prostoru a směrem ke stolu.* Doufám, že umíš tančit, protože to tě nemine. *Zatrylkuje vesele do rytmu a zamíří na místo, které objevil. Zastaví ji v chůzi akorát poklepání na rameno a otočí se krátce na neznámého, který se k nim přihovořil. Povytáhne obočí a poté pokrčí rameny.* Pokud to mé společnosti nebude vadit. *Nadhodí a pohlédne při tom na BENA, aby rozhodl, zda chce trávit večer s HAWKEM, jak se mu neznámý představí a ji prakticky z tohoto představení vynechá. Vezme to tedy tak, že zatím může pokračovat k volnému stolu. Neelegantně si kecne na židli a zamručí nad pohodlím židle, ale rychle se vytáhne do sedu s rovnými zády, aby ji ráno nebolely.* Takže, jak pokračuje práce v zoo? Nějaké zajímavé události tam nebo v životě? *Nadhodí konverzačně a ztichne, aby mohl vyprávět o svém životě, zatímco upíjí další půllitr, který jí pomalu bude taky stoupat do hlavy. Rozhodně byla uvolněnější než minule. Snad to bylo atmosférou, snad tím, že tentokrát nemusela řešit žádnou práci a možná tím, že si k tomu dávala i ona piva tak rychle a celý den nic moc nejedla, protože nebyl čas. Pokud BEN odsouhlasil přítomnost HAWKA, tak se k nové společnosti otočí a chvíli ho studuje pohledem, zda jí bude povědomý, nebo zda je Hawk přezdívka, nějaké škodolibé jméno od rodičů, či příjmení.* Takže, HAWKu, co vás sem dneska přivedlo? *Nadhodí jednoduchou otázku.*
*Keď spomenie, že má syna tak vyvalí tie svoje modrasté oči. Vyzerá zhrozene a dosť komicky.* Syna? Nie si mladá na dieťa? *Skriví tvár do znechuteného výrazu.* Však vieš, plienky... plač... sliny. *Viditeľne ho strasie.* Fuj. *Zahundre len čo si predstaví nejaké slintajúce dieťa. Zakrúti hlavou ako keby tomu ani nemohol uveriť.* Tak potom som dobre vedel, že si niečo študovala. *Usmeje sa a napije sa. Už je dosť podťatý. Zamračí sa.* Prečo? Sú dospelé a predpokladá sa, že chápu ako funguje zodpovednosť. Určite je nejaká definícia zodpovednosti nie? Majú v Amerike nejakú občiansku náuku. Alebo niečo také. Tam by ich to mohli učiť. *Pohoršuje sa a keď skončí s týmto svojim výkladom tak sa napije. Pozrie na Triss a nadvihne obočie.* To je vtip nie? *Povie jej na výzvu k tanci. Dvihne trochu ľavú nohu a zaťuká si na miesto kde má voperovanú kovovú platničku.* Ja si nezatancujem ešte pekne dlho ale díííky, že si mi to takto šplechla do ksichtu. Hej! *Húkne na barmana.* Ešte jedno, potrebuje spláchnuť hnusnú pachuť... zo seba celého. *Dopije zvyšok piva a čaká na druhé. Mračí sa a vlastne možno trochu vyzerá aj nešťastne.*
Takže zoznamovanie a káva... *Usmeje sa a rýchle doda čo mu k tomu aké prvé skrslo v hlave.* To ako na okresku a s putami na rukách? *Prehodí vtipne, pretože on si v mladosti takto pokecal s hodne polišmi a vždy to obsahovalo putá na jeho strane a na strane policajta káva a otázky.* Jasné, pravidelne chodím na hodiny tanca do tanečného štúdia SpongeBob a Patrika. *Prehodí na otázku o tanci a radšej si nechá pre seba že ho mama nútila do spoločenských tancov v rámci cirkevného spolku.* /To boli časy, a kopec po prstoch od rovesníčok./ *Sleduje ju k stolu a popri tom sa k nim pridá spoločnosť.* Som Ben, *podá chlapovi ruku na znak zoznámenia a kamarátsky mu prehodí ruku okolo ramien.* Kľudne sa pridaj kamarát. *A akoby sa nič nestalo pokračuje v načatej koncerzácii s Bell.* Práca beží ako má. Blíži sa zima, takže niektoré zvieratá potrebujú výtvorit vhodné podmienky vo vnútorných vybehoch, ale zas nám to dáva priestor, trochu prečesať výbehy vonku a trochu tomu dať nový vzhľad. Minulý týždeň sa mi podarilo dostať z ulice pitbula. Našiel som jednu pani čo si ich berie k sebe. Zaobstará im zdravotnú starostlivosť a nájde im rodinu. Takže to beriem ako fajn úspech. *Rozpoveda sa o práci a svojom koníčku záchrancu zvierat, keď si to i pohodlie u stola a popíja pritom pivo. Dáva však priestor i svojej spoločnosti a novému známemu aby v tom kecaní nebol sám.*
*Zasměje se* Dík brácho. *Odpoví mu a následuje je ke stolu. Poslouchá konverzaci mezi BENem a MABEL. Jak však BEN domluví a žena ho osloví podívá se na MABEL.* No to víte je už dlouho co jsem byl na chlastací akci. Práce je spoustu a tak se potřebuji odreagovat a taky zapomenout na smrt mého kamaráda. *Řekne a vydechne* To mi připomíná kde jsou mé způsoby ještě jsem nepochytil vaše jméno. *Vzpomene si a podá ruku MABEL.* Tak se omlouvám. Jsem Hawk.
Ne, to ne...je to teenager, to je snad ještě složitější. *Prohrábne si vlasy a pokývne, že skutečně studovala a zasměje se.* To kamarádi dělají. *Nadhodí a zmateně zvedne obočí a prohlédne si jeho společnost.* Proč ne? *Zeptá se stále zmateně, neb jestli v tom byl dvojsmysl, tak jej nepostřehla. Nechá jej si objednat další pivo, sama dopije svou whiskey a projede si vlasy lehce prsty. Stejně jako on si objedná a posadí se na uvolněnou barovou stoličku, ze které někdo odešel.* Klidně se jděte bavit. *Prohlásí pobaveně.*
To doufám, že ne. *Zasměje se a potom ještě víc.* Doufám, že umíš tančit lépe, než Spongebob a Patrik. *Uchechtne se a když BEN vezme HAWKa kolem ramen a poslouchá o BENově životě. Zachraňoval a staral se, jen více o zvířata, ale bylo to milé.* Je to úspěch, v útulcích to pro ně nutně nekončí nejlépe. Dostal nějaký domov a snad dobrý. *Pousměje se a pak se ohlédne k HAWKovi a jakmile jí odpoví, tak pozvedne obočí.* Co se mu stalo? *Nadhodí a začne jí šrotovat v hlavě, zda Hawka nezná třeba z výslechu nebo nějakého případu.* Bella. *Prohodí a stiskne mu ruku. Pak se stáhne a pokyne mu sklenicí piva, kterou si ze zvyku průběžně zakrývala rukou, aby v ní neskončila nevítaná látka.*
*Sedí u piva a počúva čo rozpráva Hawk a hodí to na neho dosť melancholickú náladu. * No tak to úprimnú sústrasť. *Popláca ho po ramene.* /Snáď tu dnes nebude pohrebná nálada./ * Vážne sa mu dnes nechce baviť o smrti a pohrebe a podobne depresívnych veciach. Chápe, že medzi ľuďmi sa nesú i také témy, ale on je skôr za rozptýlenie než spomínanie nad tým čo bolo a čo mohlo byť.* Takto... Veci sa dejú z nejakého dôvodu. Či už o to stojíme alebo nie. Ak to chceme zmeniť, musíme pre to niečo spraviť.
*Nad MABELinou otázkou se po ní ohlédne* Slyšeli jste o tom podpálení baru. Byl tam zrovna když ti idioti to podpálili. Doufám že je postihne trest jaký si zaslouží. Já tam byl taky ale naštěstí jsem vyvázl. *Řekne a poté co se MABEL představí se otočí na BENa* Děkuji ale dost o tomhle pojďme se bavit o něčem veselejším. Přece jen jsme na slavnosti a tady by se to řešit nemělo. *Řekne a objedná si konečně pivo. Jak mu dorazí jen ho nadzvedne a řekne.* Na zdraví.
Teenager? *Zahundre nahlas a podmračeno na ňu pozerá.* Takže si pestúnka. To je pekné. *Povie veľmi zdvorilostne a pri tom sa tvári ako keby ho Triss nútila zjesť brokolicovú polievku. Pár ľudí pozná čo si adoptovali deti, ale vždy to bolo výhradne dieťa. Ideálne malé.* /Kto by si adoptoval adolescenta? Ja by som neadoptoval ani sám seba a to som bol takmer bezproblémový pubertiak./ *Znova ohrnie hornú peru.* Stačí keď im podržím hlavu nad hajzlom, keď budú grcať. Ich zlé životné rozhodnutia ohľadom výberu partnerov si vypočujem zajtra pri raňajkách. /A ak skončia znova u mňa tak tie raňajky budem aj robiť. Možno by som ich mohol objednať... im by stačil aj McDonald./ *Zamyslí sa nad tým ako by mohol odbiť nevyžiadaných strávnikov následujúci deň. Pri spomenutí tanca mu ale klesne nálada. Prebodne Triss pohľadom a chvíľu na ňu mlčky pozerá. Tak nejak hodnotí, či si z neho robí srandu.* /Tak sa asi drby nešíria tak rýchlo.../ *Zauvažuje nakoniec a svoj hnevlivý pohľad zmierni. Uzná, že nie je teda objektom vtipu.* Zlomil som si nohu. Teda... *Zamyslí sa.*... zlomil mi ju jeden cyklista. Dúfam aspoň, že mal poriadnu osmičku na kolese! *Zakričí nahnevano a buchne s kríglom o bar.* Fyzioleran....fyziotrepa...fyzio...tera, peut... *vydoluje zo seba komplikované slovo*... povedal, že tanec nie. Zatiaľ len naťahujem svaly a šľachy. *Dvihne pivo honosne do vzduchu ako keby predniesol najposvätnejšiu vec. Pozrie na Triss.* Takže Triss... čo nové si vlastne teraz natočilo? Dá sa to aspoň pozerať?
*Tak o tom slyšela, jistě. Odtud jí snad přišel povědomý, nicméně s jistotou to tvrdit nemohla. Také se mohli minout v obchodu, dopravě, metru, klubu...skoro kdekoliv. New York byl velký, ale ne nekonečný, aby tu nebyla šance se minout a jako polda měla paměť vycvičenou, aby si pamatovala detaily nebo jí uvízly obličeje v paměti.* Jasně, souhlasím, dneska se slaví. Takže pánové...jakto, že nemáte kostýmek hezky jako obsluha? Určitě by vám slušel. *Popíchne je vesele a jakmile HAWKOVI dojde pivo, tak si s ním i BENEM pokud se připojí tentokrát cinkne vrchem, spodkem a pak ještě o stůl, než si krígl přiloží ke rtům a zhluboka se napije.* BENE, za chvilku mám dopito, doufám, že mi z tance nevycouváš. *Ušklíbne se na civila a rozverně na něj mrkne s předchozím veselím, jak opustili vážné téma.*
/Nepočul a asi som aj rád. Pretože denníky a tyždenniky sú plné týchto poplašných negatívnych správ./ Kostým som nechal doma, keďže ho čaká víkendové pranie. *Zavtipkuje a priťukne si s oboma.* Ale tanec ti rád venujem aj bez svojho jodlerského kroja. *Skrine pred ňou svojim imaginárny klobúkom a zameria svoju zvedavú pozornosť na Hawka. * Čomu sa vlastne venuješ, keď nepopijaš v baroch s tak úžasne príťažlivou spoločnosťou... *Odmlčí sa a pozrie na Bell,* sorry Bell, *vsunie do vety, a znova sa zažíva na Hawka,* ako som ja? *Dokončí a začne sa smiať. Snaží sa u Bell pôsobiť kamarátsky pretože na neho pôsobí skôr ako žena, ktorá nehľadá nič viac, a tak ju nechce natlačiť do nepríjemnej situácie.* Tak ma napadlo... Máte v živote nejakú najväčšiu blbosť čo ste v živote vyviedli? Ako, totálny trapas a hanba na tri životy?
Tak. *Souhlasí a tím téma uzavře, načež se skepticky podívá na rozjeté společnice THIERRIHO.* Tak snad to do rána zvládnou. *Nadhodí a potom zvážní když se zamračí a pal vytřeští oči.* Dios! A jsi už vpořádku? Bolí tě to ještě? Chceš si sednout? *Vychrlí na něj a začne zkoumat, zda pozná kterou nohu měl zraněnou. Po chvíli si vzpomene na svou whiskey, kterou si objednávala, nicméně kvůli mnoha objednávkám si musí objednat znovu. Za chvilku ji dostane i s ledem a napije se.* Pár seriálů ale spíš menší vedlejší role nebo jako komparz, pak prequel k Harrymu Potterovi - Pobertové, a nejnovější je asi live action Malé mořské vily. *Odpoví a pokyne mu skleničkou a napije se.*
Určite. *Pozrie ku stolu kde už to jedna jeho kamarátka okato rozbaluje na chalana pri vedľajšom stole. Prevráti očami keď vidí, že to nie je ten najfešnejší chalan.* Nič neporazí trio bohatých vysokoškoláčok. *Zahundre a zapije to. Keď prizná zlomeninu tak sa chce znova napiť, keď už máva s pohárom vo vzduchu, lenže Triss vykríkne a on sa takmer zľakne. Mykne sa a trochu vyľakano na ňu pozrie.* Preboha, Meritriss, ukľudni sa. To ja som tu ten kripel, ja by som mal jančiť. A navyše vidíš, že som tu, stojím, pijem... takže som asi okej. *Povie a napije sa. Pozerá, že to pivo mu nejak rýchlo ubúda.* /Možno by som mal zvolniť tempo./ *Napadne mu a pozrie na Triss.* To ešte niekoho baví ten Harry Potter? *Dorazí pivo a požiada o ďalšie.*
Já mám na sobě alespoň tradiční oblečení takže jsem spokojený že jsem našel alespoň tohle. Normálně se totiž oblékám do saka. *Odpoví a poslouchá výmluvu BENa, kterého jak se dozvěděl čeká praní.* Co že pereš? Manželka? *Řekne poté co si ťuknou.* Pozor tady se bude tančit jo? *Usměje se a drbne loktem do BENa. Nad jeho otázkou zrovna pil a když mu přišla málem vyprskl celé pivo.* No jak to říct... Moje práce je dost nebezpečná. Není moc fajn ji zmiňovat. Ale abych to řekl docela tak asi obchodník a podnikatel. Ještě mám vystudovaného psychologa. *odpoví* Čemu se směješ? *Zvedné obočí.* Tak mi si řekneme co děláme a Bell nám nic neřekne jo? Co děláš ty Bell? *Zeptá se jí. Nad otázkou Bena jen poté mrknul.* Jasně že mám. Kdo by neměl?
Divil by ses. *Zasměje se na poznámku o školačkách a potom zamrká. Asi skrz hudbu zvýšila neúmyslně hlas...kdo ví.* To neznamená, že po delší zátěži tě ta noha nebolí. *Vypíchne a pak se usměje.* Jo, pořád to má dost fvelkou fanouškovskou základnu. *Našpulí pobaveně rty a napije se. Nicméně, Zvedne skleničku.* Jdu si zatančit, tak se bav. *Ušklíbne se pobaveně a zamíří na parket, kde se nějak společně začínali šrotit lidé, co v opilosti neměli problém tančit dohromady a tak se prostě zapojila, pokud ji nikdo a nic nezastavilo.*
*Zazubí se na oba chlapce s jejich výmluvou a svoje černé šaty nekomentuje. Usměje se na BENA, když odsouhlasení tanec a otočí se ještě zpátky ke společnosti a odfrkne si s úsměvem.* To se ještě uvidí jak přitažlivá společnost jsi. *Rýpne si zvesela se smíchem nazpátek, načež odpoví HAWKOVI.* Řekněme, že se dost zblízka potkávám s mrtvolami. *Nadhodí tajemně, protože to mohlo znamenat mnoho věcí ne jen práci u policie, kterou teď s někým kdo to neví nechtěla probírat. Ostatní většinou mění chování, když ví, že jsou ve společnosti policisty. Nakonec nevinně mrkne a trhne lehce rameny u BENOVA dotazu.* Ale jo, hádám se něco najde, ale z hlavy si teď asi na nic nevzpomenu. *Ušklíbne se.* /A to na co si vzpomenu jsou spíše záležitosti podsvěta a bez nich by to nedávalo smysl.../ *Dodá si v mysli.* Možná tak když jsem jako dítě chodila na balet, tak jsem si kopla sama u jednoho vystoupení do brady. Malé dítě to před publikem sebere. *Ušklíbne se.* Ale obvykle mi trapasy působí sestry. *Ušklíbne se a pak dopije.* Tanec? *Navrhne BENOVI, který jí s ním souhlasil.*
Ne bn. Ja som šťastne slobodný. *Oboznámi so svojou situáciou Hawka a pokračuje.* Mnoho žien sa snažilo skúsiť život, ktorý žijem ale zatiaľ žiadnej nevyhovoval. /Nie každá si zvykne na domáce zvieratá v podobe hydiny, a ešte k tomu život na vode./ * Objednané si ďalšie pivo a pokračuje v príjemnej konverzácii.* Keď sa to tak vezme, každá práca nesie so sebou určité nebezpečenstvo. Zober si čo musí prežívať taký predavač... Kľudne si žije svoj život, zrazu príde nímand čo potrebuje prachy a bum prask, toto je prepad... *Rozhovorí sa a pri tom predvádza lupiča ako u šarád.* Hmm, smutný príbeh malej nádejnej baletky... *Okomentuje so zvesenymi kútikmi úst Bellin príbeh a pokrytí hlavou. * To ja som raz vysel najatý z okna. Už neviem ako vysoko to bolo, ale predstav si že chodíš s holkou, máte tretie rande a ona ťa pozve k sebe... Len sa akosi zabudne zmieniť, že má muža a ten chodí na služobky .. takže ten večer nečakane príde domov, a v tedy na mňa len vybalí: "to je môj manžel, rcyhlot vylezú oknom". V tej sekunde som ani nemyslel a spravil čo vravela... Povedzme, zednu ma dostali dve babičky z bytu pod ňou, pretože sa im v okne mihali moje holé nohy... Proste adrenalín, stud až na zadku a opečovávanie babičkami... *Zverí sa so svojím trapasom, keď ho Bell pozve na parket.* Jasné. *Pôda jej ruku ponad stol a vytiahne ju na nohy.* K vašim službám madam. Kľudne si predstavuj že som tyč okolo ktorej sa môžeš krútiť. *Pekné na ňu v žartovnom tóne a zatiahne ju do davu.*
*Nejakú chvíľu sa zdržiavala medzi ľuďmi, pričom dopila Whisky od muža a potom pila pivo. Tým, že ešte nikdy alkohol nemala, tak sa to celkom rýchlo skomplikovalo a ona bola celkom pripitá, ale stále dostatočne vnímala. Nejakou náhodou sa jej zase podarilo dostať ku THIERRImu, pričom tam už Triss nebola, čo bola pre ňu záchrana, keďže opitú by ju rozhodne vidieť nechcela. Radšej sa jej vyhýbala, pretože to by bola katastrofa a rozhodne by si vypočula miesto jednej tri prednášky, pretože by sa o tom dozvedel nielen Sebastian, Triss ale aj Caleb, takže sa tomu veľmi rada vyhne.* Auu... *Povie keď do nej niekto veľmi tvrdo strčí a ona skoro spadne na THIERRiHo.*
*Zakrúti hlavou. On sa už málo čomu čuduje. Mykne plecom, keď Triss pokračuje o tom, že ho môže noha bolieť. Bolí ho. Ale nohu musí zaťažovať a už nemieni promenádovať sa s barlami. Ohrnie hornú peru.* Abraka dabra. *Povie a napije sa piva. Bez toho, aby Triss venoval pohľad, jej zamáva rukou. Aj keď to skôr vyzerá ako keby ju odháňal.* Kde tu máte záchody? *Opýta sa lebo vypil značné množstvo tekutín, ktoré sa pýtajú von. Keď mu obsluha ukáže smer tak sa napije a otočí. A v tom skoro naňho spadne LOTTIE. Thierri ako to nečaká a ešte aj v podguráženom stave... uhne bokom, aby naňho nespadla.* Uf, to bolo tesne.
*Mírně znervózní. Má podezření že BELL je u policie. A jde také vidět že nervózní je. Poté však jen popíjí a poslouchá ostatní. Když však jdou tančit hawk jen na ně kouká a nic nedělá.*
*Hawk se rozhodl po dlouhé době zajít do nějakého baru. Šel tedy večer okolo 22. hodiny a zrovna se po městě procházel. Na sobě měl oblek na míru. Takže krásné černé sako a červenou kravatu. Jak se prochází po nějaké době uslyší hudbu a tak se rozhodne ke zdroji zamířit s vírou že je to bar a taky že byl. Konečně po nějaké době tedy do něj vchází a zamíří rovnou k barmance objednat si nějaký dobrý drink.* Dobrý večer poprosím martini protřepat nemíchat. *objedná si a sleduje své okolí zatímco mu připravují drink*
*Po dlouhé službě co si Charlie odpracovala v nemocnici se rozhodla, že si půjde trochu vyrazit. Nevěděla moc ještě kde co je, tak se procházela. Na sobě měla červené úplé šaty zhruba do půli stehen a červené lodičky. Vlasy natočené kulmou volně spadené přes záda. Zapadla do nějakého náhodného baru, ze kterého se ozývala hudba. Šla k baru si objednat a postavila nebo posadila se vedle mladíka v obleku.* Dobrý večer, jednu whiskey, prosím.* Poprosila s úsměvem a čekala na výdej. Mezitím si jedním okem prohléhla muže vedle sebe.* /mhmm.. Pohledný./
*po nějaké chvíli slyší jak si někdo sedá vedle něho. Otočí se tedy směrem odkud se zvuk ozývá a všímá si mladé krásné ženy.* /Týjo ta je nádherná/ *Z přemýšlení ho však vyruší barmanka, která mu podá martini.* Děkuji *řekne a napije se. Všimne si také že na něj žena pokukuje a tak se ušklíbne.* Co se děje? *začne a otočí se směrem k ní.* Líbí se vám co vidíte? *zasměje se*
*Když dostala svého panáka, uchopila skleničku a tělem se natočila k mladíkovi. * Vidim, ze sebevědomí vám nechybí. *Popíchla ho a nadzvedla smerem k němu svou sklenicku aby si mohli prituknout.* Tak na vysoke sebevědomí? *Pronesla improvizovanou pripitkovou rec a cekala, jestli si s ní tukne.* Jsem Charlie. *Představila se a široce se na něj usmala*
*Když se k němu otočí mírně ho to překvapí. Čekal že mu žena řekne aby si hleděl svého nebo tak něco. Nakonec se jen usměje.* Jasně že ne mít vysoké sebevědomí je důležité. *Odpoví a sleduje ženu jak zvedá skleničku z baru, nejspíš aby si přiťukly. To se mu také potvrdí slovy ženy.* Na vysoké sebevědomí. *Odpoví a kývne. Nakonec si s ní i ťukne. Jak tak učiní napije se martini.* Já jsem Hawk. *Představí se nazpět a kývne mírně hlavou na znamení pozdravu.* Co vás sem dnes přivádí smím se zeptat?
*Na ex kopla celý obsah skleničky a obrátila ji zpátky na barový pult. Když se na ni otočila obsluha, kývla na ni, že si dá ještě jeden.* Těší mě. *Mile se usmála a vyčkávala na novou sklenici. * Chtěla jsem si dát oraz po práci. Jsem po dlouhé šichtě. Co sem přivází vas?
*dopije skleničku a objedná si další* Nuda doma rozhodl jsem se trošku si vyrazit. Taky už mě unavovala práce a dlouho jsem nebyl v nějakém baru *řekne a čeká až mu barman dá novou skleničku*
*pousmála se a jemně přikývla. * Jo, to znám. Co jsem se přestěhovala do NYC, téměř jsem se nezastavila. *Přistála před ní další sklenička a ona ji opět uchopila a tentokrát si jen uskladnění a chvíli tekutinu prevalovala v puse.* Co děláte za práci, pokud mohu být tak smela a zeptat se? *Laskovne nadzvedla obočí a zkousla si spodní ret.*
Kdy jste se přestěhovala? *zeptá se a dostane také novou skleničku. Tentokrát ji dopije hned* Jsem psychiatr. Takže je to ná- *z mluvení ho najednou vyruší mobil. Zvedne ho a volají mu z Mafie o dalším obchodě. Tentokrát důležitém.* Fajn budu tam. *odpoví, tipne a vzdychne.* Hele omlouvám se že naše setkání bylo takhle krátké. Ale dám vám moje číslo ať to příště bude delší. *řekne a dá ji svoji vizitku.* Dáte mi prosím svoje číslo? *zeptá se a vytáhne mobil. Pokud ho dá poděkuje a odejde a pokud nedá tak také poděkuje a odejde*
*Hawk se po nudném dni plném papírování, řešení obchodů a převozů a ještě k tomu pacienty potřeboval proto odreagovat. Rozhodl se proto pro místní kavárnu, nejen kvůli její dobré pověsti, ale i proto že měl chuť na nějakou tu kávu s dortem. Svým přátelům řekl že chce být sám a že se moc na gentlemanské rozhovory s nimi necítí. Hodil na sebe tedy nějaké to hezké a stylové sako, klobouk a boty. Aby vypadal jako správný mafián. Jakmile vejde do kavárny rozhlédne se kolem a k jeho překvapení je tady narváno. Zahlédne však v rohu stůl u kterého sedí nějaká pohledná žena. Přejde tedy k obsluze.* "Dobrý den, poprosil bych jednoho turka." *Objedná si a zajde do rohu kde žena sedí.* "Dobrý den" *smekne klobouk a lehce se ukloní jako pravý gentleman* "Smím si přisednout?" *Zeptá se a pokud to schválí sedne si pokud ne odejde si hledat jinačí místo*
*Z myšlenek na fotografie, edity a design ji vytrhne neznámý hlas. Zvedne k dotyčnému pohled a věnuje muži jeden ze svých obvyklých, zářivých úsměvů, zatímco pokyne k židli.* "Zdravíčko. Jen do toho, je tu dneska nezvykle plno." *Koutkem oka zahlédne, jak k nim míří obsluha s objednávkou, tak sbalí svůj fotoaparát opět do tašky, aby udělala na stole místo pro tácky, přitom muže nenápadně přelétne pohledem. Povědomý jí není, někoho podobně charismatického by si pamatovala. Zvlášť pokud by to byl někdo v jeho věku a nosil klobouk.*
*klobouk si nasadí zpět na hlavu.* "Velmi vám děkuji" *řekne a sundá si sako pod kterým má ještě bílou košili s kravatou červené barvy. Následně sako hodí přes židli a na jeden z rohů židle položí i svůj klobouk. Trochu si rozcuchaná vlasy jen aby si je zase spravil. Poté co k nim přijde obsluha zjistí že zatímco objednávka ženy byla připravena. Jeho ještě ne. Byl s tím však v klidu. Žena určitě přišla dřív než on.* /Zajímá mě co tu dělá sama./ *Zamyslí se ale nakonec usoudí že to je asi její věc a né jeho. Potom si však všimne jak se snaží nenápadně ho projet pohledem* "Co líbí se vám co vidíte?" *Řekne a zasměje se.*
*Sotva znatelně jí zrůžoví tváře, když se tiše rozesměje.* /Tolik k nenápadnosti…/ *Pomyslí si, trochu s rozpaky. Jenže nejlepší obrana je obvykle útok, tudíž namísto zapírání, nebo rozpačitých pohledů někam do prázdna se podívá přímo na něj, když odpoví.* "Není to špatné. Zato se mi vůbec nelíbí, že jsem byla odhalená, už vůbec ne takhle rychle!" *Řekne skoro vyčítavě, ale její smích a pohled dávají jasně najevo, že si to nijak zle nebere.* "Nemyslím, že jsem vás tu už potkala a to tu chodím poměrně běžně. Tedy, spíše probíhám, mám-li být upřímná, ale někoho z vaším módním vkusem bych si zapamatovala." *Zamyšleně nakloní hlavu na stranu.*
"Aaaaale někdo se červená" *rýpnul si ještě více.* "No vidíte a já se bál že mám špatný vkus" *odpoví.* "No dvakrát nenápadná jste teda nebyla to vám povím." *Rýpne a vidí už další obsluhu jak mu už nese jeho objednávku.* "Děkuji pěkně" *poděkuje obsluze a vezme si kafe.* "Je možné že i ano ale už jsem tu dlouho nebyl naposledy před rokem? Rokem a půl? i možná dvěma lety. No jo no co na to říct mám prostě skvělý módní vkus na může co?" *Řekne a napije se kávy*
"Naprosto přirozená biologická reakce. Kdybych modrala, byl by to větší problém." *Zazubí se, než si promíchá kávu a upije z ní.* " Popravdě, spíše to vypadá, jako byste si odskočil na kafe o pauze z natáčení nějakého budoucího kasovního trháku o historii Italské mafie ve Státech. Ale ne že by vám to neslušelo, to je fakt." *Přikývne s úsměvem.* /Narcis…/ "To by sedělo, někdy tou dobou jsem se sem stěhovala. Hádám, že budete v New Yorku déle, než já."
*zasměje se* "No to máte asi pravdu a myslím že ani jeden z nás to nechce" *řekne a jak se zmíní o Italské mafii tak se jen na ní podívá. Trochu se ušklíbne.* /Ne že bys neměla zrovna pravdu/ *pomyslí si* /Pravdu ti však neřeknu/ *usoudí nakonec. Přece jen říkat jen tak že je z mafie a ještě k tomu na veřejnosti není to zrovna nejlepší nápad.* Tak to je fajn přesně pro takovýhle styl jsem směřoval. *Nad komplimentem poté trochu zrudne ale nedá to na sobě znát.* Ja tady žiju už od narození takže nejspíš jo. Navíc dle toho co soudím jsem i možná starší jak vy *řekne a napije se kávy*
"To rozhodně ne. Nerada bych slečnám za barem komplikovala směnu." *Pokývá s úsměvem hlavou.* "V tom případě trefa do černého, vystihl jste to perfektně. Tedy, až na to červenání." *Oplatí mu předchozí rýpnutí a sama si prohrábne vlasy, které tím získají lehce rozcuchaný, přesto pořád upravený vzhled.* "To záleží… Občanku po mě sice v obchodě občas pořád chtějí, ale už pár let ji nepotřebuju. A vy taky nepůsobíte dojmem, že byste překročil třicítku." *Pokrčí s úsměvem rameny.*
*zasměje se *"To je fér". *Řekne nakonec. Nad jejím komplimentem se jen pousměje.* "Jde vidět že jsi všímavá. Také nemůžu říct že vám to nesluší. Kdybych to totiž řekl lhal bych." *A nad jejím obviněním zvedne jen ruce nahoru* "Pozor chytla jste mě" *dodá a zasměje se. Ruce nakonec stáhne dolů.* "Na výšku to u tebe dost sedí nebudu lhát. S věkem máte pravdu. 30 jsem ještě nepřesáhl ale to samé můžu tím pádem říct i o tobě." *Řekne. A pak se jakoby zamyslí. Jako kdyby něco zapomněl. Nakonec se rozzáří.* "Kde jsou mé způsoby?" *Řekne a zasměje se. Poté natáhne ruku směrem k ženě.* "Mé jméno je Raven. Raven Sayne Koster."
*Jakoby se s dalším komplimentem rozzářila ještě víc, bylo-li to vůbec možné. Když zvedne ruce na znamení toho, že se vzdává, jen se rozesměje.* "Koukám, že nejsem jediná, koho to setkání malinko vyvedlo z míry. A asi tě zklamu, ale výšku už mám za sebou, i když třicítku ještě ne." *Usměje se a stisk ruky mu oplatí. Jeho jméno ji trochu zaskočí, ale nevypadá to, že ve zlém.* " Páni, dokonce i Italské jméno. Budu si muset hlídat, co si dávat na pizzu, aby mě někdo nesejmul." *Zazubí se.* "Kimberly Wright. Ale stačí Kim. A ano, vím, že tykání se obvykle nabízí nad úplně jiným typem nápoje, ale věřím, že to dneska zvládneme nad kávou, hm?"
"Ha vidíte nějaký šarm mám." *poví a v duchu oslavuje svoji výhru* "A já už se lekl že přítele. No jo no taková malá holčička." *Rypne si do její výšky. Rukou jemně potřese a nakonec pustí. Nad vtipem s pizzou se zasměje.* "Mi samotnému ten stereotyp že ananas na pizzu nepatří vadí. Nemějte obavy." *trochu se nakloní k ní a pošeptá* "Já sám jim pizzu s ananasem. Dokonce mi chutná." *Když se představí kyvne hlavou že rozumí.* "Kim. Jaké to hezké jméno pro hezkou slečnu. Dobře Kim budu ti tykat, ale moc lidem netýkám." *dodá pro takový fun fact a dopije kávu.* "Čím se vlastně živíte?" *zeptá se.*
"Tak to zase pozor, na malou holčičku mám pěkně ostré lokty." *Přivře pobaveně oči.* "No, tak italský mafián s pizzou Hawaii není to, co bych od New Yorku čekala, i když bych asi měla." *Okomentuje to se smíchem, ale stejně jako on, spiklenecky, šeptem.* "Jen to tykání ti moc dlouho nevydrželo." *Zazubí se.* "Jsem zdravotní sestra. A taky trochu fušuju do fotografování, už od mala. Občas se moje fotky dokonce dostanou do novin, nebo na web. Tedy, ať se chápeme, fotky z mého foťáku, ne fotky mé osoby. To se povedlo snad naposledy loni, z toho vyřezávání dýní. Byly tam fajn kostýmy." *Dodá a zamyšleně se usměje při vzpomínce na ten večer.* "Co ty? Hádám, že herectví v Hollywoodu to přeci jen nebude, i když by ti to sedlo."
"Ostrá holka eh?" *zeptá se* "Abych tě nevsadil na ledničku. To nevím jak bys slezla" *zasměje se.* "No vidíš konečně znáš někoho kdo to rád má a měl by to nenávidět." *dodá a usměje se* "No jo no jsi asi třetí člověk kterému týkám. Nemůžu za to." *drbne do ní přátelsky loktem* "Tak zdravotní sestra Hm? To nezní tak špatně. Důležité ale je jestli tě to baví. Ty fotky ale zní fajn. Kdybych měl čas určitě bych si také našel nějaký takový koníček. Bohužel práce je moc. A o tom vyřezávání dýní jsem už také slyšel. Možná jsem i viděl obrázky. Důležité je se zabavit no." *zamyslí se a hned ho vytrhne otázka* "škoda co určitě bych byl hezký herec." *zasměje se* "spíše se divím že herečka nejsi ty tvoje postava na to sedí. Já jsem jinak psycholog. Řeším ty klienty co mají nějaký problém a baví mě jim pomáhat. Momentálně ale moc lidí nechodí. Asi se konečně vzpamatovali a nebo konkurence snížila ceny. Tak či onak práce fajn." *zívne* "co ty vlastně tady? Proč jsi se rozhodla zajít si dneska na kávu?"
"Úplně normálně. Nedělám horolezectví pro nic za nic." *Zasměje se.* " Podle mě je odsuzování jakéhokoli jídla jen proto, že 'u nás doma se to tak nedělalo, tak je to špatně' trochu povrchní. Říct 'hele, tohle nemám rád' nebo 'zkusil jsem to a nechutná mi to' zní přeci jen lépe, než 'to je hřích na jídle, kdo by tohle proboha dělal, každý, kdo má tu potřebu by měl shořet.'" * Protočí s úsměvem oči.* "Popravdě? Jen máloco mě baví víc. Vybrala jsem si dobře." *Přikývne s úsměvem na jeho otázku ohledně jejího povolání. Nad komplimentem se usměje.* "Že jo? Zatím jsem to ale dotáhla jen na občasnou modelku jiným fotografům. Ale co já vím, třeba jen tak přijde pozvánka z Hollywoodu..?" * Pokrčí s úsměvem rameny.* " Páni, psycholog? Divím se, že jich není víc, přeci jen, tohle je New York, ne vesnička někde na anglickém venkově… Třeba máš jen špatnou reklamu, kdyby lidi věděli, k jak sympatickému doktorovi můžou chodit, určitě bys konkurenci hravě předčil. Páč jestli něčemu nevěřím, tak tomu, že by v medicíně dobrovolně snižovali ceny." *Usměje se mile, byť malinko rozladěně. Pro ni byla medicína o pomoci lidem, ne o byznysu. Ale také věděla, jak to chodí, zvlášť u soukromých lékařů.* "Měla jsem tady být s kamarádkou, ale na poslední chvíli ji skolil nějaký moribundus, tak dnes sama. Kafe tu mají výborné. Co ty?"
"Horolezectví znám. Pro mě ale lezení na ledničku není zrovna horolezectví, ale u tvé výšky se tomu nedivím." *rypne si do ní ještě jednou* "Konečně někdo. Souhlasím s tebou. Ti lidé mě štvou. Naposledy co jsem byl v pizzerii a dal jsem si hawai tak se na mě ten mladík za pultem podíval tak znechuceně. Prý že je to ta nejhnusnější pizza. Na jeho kecy jsem náladu neměl a tak jsem nakonec odešel ani tu pizzu jsem si nedal. Nebudu svoje peníze dávat lidem, kteří nedokážou respektovat názory jiných." *pokrčí rameny. Ani ho to neštvalo.* "vždy je důležité dobře si vybrat. Potom už to jde samo." *opře se o opěradlo židle* "Tak doufejme. Třeba ti dají roli hobita. Ne jenom sranda. Třeba dostaneš i hlavní roli. Co já vím. Ale pokud vím na role musíš chodit ty ne oni za tebou." *pousměje se* "Upřímně se nedivím. Škola je v tomhle ohledu těžká. Mnoho vyletí. Jen málokdo projde. Nakonec stejně ale nemusí mít práci psychologa. Nemusí je to bavit. A nebo jdou na školy dělat psychology/psycholožky. Pardon jinak blbě jsem se vyjádřil. Jsem psychiatr... Reklama to nevyřeší. Nemůžeš lidem ukázat skrz reklamu jakou má člověk povahu... Tak to jsi jedna z mála. Lidé se nyní zajímají jen o ceny a o kvalitu. Je to celkem smutné sledovat ale realita je prostě taková musíme se s tím smířit. Navíc nenutím je ke mně chodit. Pokud nechcou nemusí." *řekne.* "Tak snad se brzy uzdraví... Já jsem přišel protože jsem byl poblíž a dostal jsem chuť na něco to sladké a kávu."
"To víš, my malí musíme brát život takový, jaký je. Když je lednička příliš vysoká, vem si lano a teplé oblečení. Nahoře by mohlo foukat." *Pokýve naoko vážně hlavou.* "Blbost. Frajer si jen odmítl přiznat, že by někdo mohl mít rád něco jiného, než on. Což vypovídá víc o něm, než o tobě. Ale to ti jako psychologovi vysvětlovat nemusím." *Zasměje se.* "Třeba. Nebo mě obsadí Disney jako Zvonilku. To by mohlo výškově sedět, co myslíš?" *Dodá se smíchem.* "Nejspíš bych na to neměla čas. Chyběla bych rodině. A Maye. A pacientům." *Zavrtí s úsměvem hlavou.* "Myslím, že je mi fajn tam, kde jsem." *Zamyslí se.* "To sice možná ne, ale můžeš jim naznačit, co mají čekat. Ale máš určitě svoje důvody, nic mi do toho není. Ale kdyby náhodou, fotit ještě pořád umím." *Zazubí se.* "Bohužel, smutná realita naší práce. Ale je to, co to je. A určitě, je docela nezmar. S ohledem na práci cením, že mi alespoň trochu snížila šance něco chytit. Chřipková sezóna se blíží." *Pokrčí s úsměvem rameny.* "Chápu… Proč jsi tedy zůstal jen u kafe?" *Kývne pobaveně k jeho tácku.*
"Já si dělám jenom srandu. No asi jsem dnes měl vtipnou kaši. Pokud ti ovšem vtipy na výšku vadí tak řekni přestanu... Možná" *zasměje se. Poté nasadí menší úsměv.* "Asi máš pravdu. Ta dnešní mládež neumí už ani slušně pozdravit. Na ulici ti klidně jako dospělému řeknou děcka ahoj." *pokrčí rameny a podívá se ven. Dopije už kávu a hrnek položí na stůl.* "Zvonilka by na tebe nejspíš seděla. I nad povahou." *Dá ji nejspíš takový menší kompliment.* "Je to jen na tobě. Boha to znělo jak takové klišé." *dodá a plácne se rukou do čela.* "Fotkou povahu nezaznamenáš. Lidé musí přijít sami na to jak jim člověk povahově sedí." *řekne trochu vážněji* "měli by mě obsadit v legu ninjagu. Pokud by byl hrany film byl bych dobrý sensei wu" *zasměje se* "Chřipková sezóna se blíží? To abych našel roušky." *zasměje se* "Oprava. ZATÍM jen u kafe mám v plánu si dát i dortík. Co ty? Jestli chceš zvu tě."
"Já vím, pokud dojdou až nahoru." *Ušklíbne se.* " Pokud řeknou ahoj, je to pořád lepší, než obvyklý stav, kdy neřeknou vůbec nic." *Povzdechne si, ale usmívá se. Nad jeho komentářem o povaze přikývne.* "Taky pravda. Možná kdyby tě viděli jako Senseie Wu, přišli by sami." *Dodá se smíchem, pak zavrtí hlavou. "Děkuju, ale zůstanu tady u rolky. Když už o tom mluvíme, asi bych se do ní měla pustit, než mi úplně vychladne. Jestli chceš doporučení, ten s dvojitou čokoládou je super. Nebo red velvet."
"Mě se to že ti řeknou ahoj i tak nelíbí. Radši bych byl kdyby neřekli nic... Ale to je samozřejmě věc názoru." *pokrčí rameny.* "To co můžeš udělat dnes neodkladej na zítřek" *řekne hlasem, který připomíná senseie wua. Trochu však zrudne. No trochu více.* "Promiň pořád ještě asi ve mně žije ten kluk co na to koukal." *také se zasměje.* "Tvoje chyba. Já si dám ale trochu později... Dobře děkuji za doporučení. Zvážím to. Proč jinak rolka smím se zeptat?"
*Přikývne.* "To rozhodně. Zase chápu, že pro někoho, kdo moc nemusí tykání je tohle trochu rozdíl." *Nad jeho improvizací se tiše zasměje.* " Páni, vážně by to bylo přesvědčivé. Zvaž tu kariéru u filmu." *Zazubí se, ale tentokrát do jeho červenání nerýpe.* "Abych pravdu řekla… Asi hlavně nostalgie. Naše sousedka, tedy, než jsem se přestěhovala, dělávala skořicové rolky, co chutnaly skoro přesně takhle. Vyzkoušela jsem je v pár kavárnách, než jsem našla tuhle. V okolí jsou nejlepší. Ale to je, hádám, moje preference."
"NE." *Výkřikne a když se na něj pár lidí podívá rychle si zacpe pusu a vykulí oči. Trochu se ještě začervená.* "Pro Svatou Matku Terezii. Já to zařval nahlas." *sklopí si hlavu do rukou.* "Tak to tím pádem chápu" *řekne ještě se sklopenou hlavou*
*Překvapeně zamrká, ale pak pomalu přikývne.* " Promiň, nic jsem tím nemyslela…" *Omluvně se usměje, než znovu upije ze své kávy.* "Ale reálně, snad všechno tady chutná dobře, ještě jsem neslyšela žádnou stížnost. Vyber si, co máš rád."
"Ne ne za nic se neomlouvej. Za nic nemůžeš. Jen mě to trochu překvapilo to je vše." *Vydechne. Všimne si že k nim přichází obsluha.* "Já si dost potrpím na čokoládě a nebo tyramisu. Nevím proč ale chutná mi to." *Zamyslí se.* "Se divím že vás ještě neznám. Tedy když jste tak slavná. A ještě k tomu sestra. Svět je asi velký no."
"Slavná?" *Zasměje se tiše.* "Ne, to asi ne. Navíc, pracuji v nemocnici, hádám, že ty máš spíše soukromou praxi?" *Zeptá se, zatímco dopije svou kávu a objedná si ještě jednu.* "Tiramisu je taky moc fajn. Čokoládu mám raději spíš na pití." *Dodá na vysvětlenou.*
"Tak mohla bys být" *dodá a objedná si další tureckou kávu a Tiramisu k tomu.* "Přesně tak. Teda s čokoládou to nevidím stejně, ale nevadí mi ani pálivé jídlo. Co máš ráda ty? Tedy pokud se v budoucnu ještě někam třeba domluvíme tak ať vím kam."
"Uvidíme. Nevím, jak by se to sneslo s mou aktuální prací." *Dost stačilo, že viděla svoje fotky minimálně ve čtyřech různých magazínech a na několika webech poté, co je odfotili paparazzi s Natem v Central Parku… Trvalo více než týden, než o tom přestali mluvit kolegové a další skoro dva, než pacienti. Zrovna tohle si do života pouštět nechtěla. Z myšlenek ji vytrhlo až Revenovo 'nenápadné' naznačení, že by mu nevadilo se vidět znovu. S mírným začervenáním se pousmála.* "Ostrá jídla jsou fajn. A dobrou zázvorovou polévku už jsem chvíli neměla. Můžu doporučit restauraci."
"Jo to chápu. No co se dá dělat." *Řekne a dál čeká na kafe s tiramisu. Už se mu sbíhají sliny nad pomyšlením toho že se brzy má dát do zákusku. Naposledy měl Tiramisu pět dní nazpět a byl z toho mírně zklamaný. Nebylo to prostě ono.* "Ale co se červenáš? Každopádně jo jsou. Tyjo to vůbec není špatný nápad... Klidně tedy doporuč. Možná že ji i znám. *Dodá se smíchem.*
"Jade Wolf. Jednoznačně nejlepší jídlo. I když, pokud bys hledal spíš něco lehčího, Bistro Cherri je taky fajn." *Pousměje se. Nechtělo se jí ještě odcházet, ale zároveň na ni doma čekala Maya. Nechtěla ji nechávat příliš dlouho samotnou, byť si byla jistá, že Ravi ji rozhodně neopustil hned po procházce. Natáhla se pro svůj batůžek a z jedné z malých kapsiček vytáhla malý obal a z něj vizitku, kterou Ravenovi podala.* "Tady. Kdyby sis to náhbdou někdy rozmyslel s tím focením. Nebo kdyby ses rozhodl, že ti hobití kafe vyhovovalo a chtěls to rozšířit třeba na čaj." *Mrkne na něj.*
Dobře *Vezme vizitku a nakonec si ji zapíše do mobilu. Poté co dopije kafe a dojí zákusek odevzdá nádobí a odejde*
*Hawk seděl v nějakém hezkém baru na pláži a vychutnával jsi dobré nemícháné martini. Najednou slyší jak si nějaký člověk o tři židle vedle něho stěžuje. Přejde tedy k neznámému a položí mu ruku na rameno.* Jste v pohodě pane? *Zeptal se a sedl si hned vedle něho* Slyšel jsem jak naříkáte a nemohl jsem si toho nevšimnout. *Řekne* Jo jinak já jsem Hawk
*Remi se na něj otočil a sjel si ho pohledem. Pak si povzdechl.* Jindy bych vám asi řekl, že to není vaše věc, ale musím uznat váš zájem. Děkuju, vážím si toho. Každopádně, ano, mám určité trable, ale tak, povězte mi, kdo nemá? *Nadhodil, než si povzdechl a koukl pak opět na Avalona, ačkoliv mluvil pořád k Hawkovi.* Remi, Remi Luca. *Natáhl k němu svou dlaň, čekající, zda mu ji stiskne.*
Není vůbec zač. Je to také má práce. Tedy alespoň jedna ze dvou. *Řekne a usměje se* Máte pravdu kdo dnes problémy nemá *řekne a poslouchá jak se představí* Zajímavé a veselé jméno máte Remi *řekne a stiskne ruku kterou jemně potřese* Tak řekněte co vás trápí. *Řekne a poprosí barmanku aby mu nalila další martini* A vy si něco dáte *zeptá se Hawk Remiho*
*Když Hawk pochválil jeho jméno, povzdechl si.* Kdyby tak veselá byla i má duše jako to, jak to jak si říkám zní, inu, tak bych asi skutečně šťastný byl. *Povzdechl si, když se pak na Hawka podíval. Toho využil i muž vedle Remiho.* Já jsem Avalon, Remiho kamarád. *Natáhl k Hawkovi ruku. Remi se pak usmál.* Ne, nedám si nic, ještě mám svoje. A co mě trápí? Ach, jak to říct... ale ano... závislost. Ne mou vinou, i když, co to povídám... jistě že mou vinou. *Povzdechl si.*
Musíte mít nějakou sebeúctu člověče. *řekne a nalije se* Jinak moc me těší Avalone? Taky velmi zajímavé jméno. *nad slovy Remiho jen pokrčil rameny* Vaše věc *řekne a srkne si.* Takže závislost. Smím se zeptat na co? Většinou co lidi znám jsou to drogy cigarety aa alkohol. Nebo také hazard *řekne* tak či onak za to nemůžete úplně. Má to v sobě látky které vás navedou zpět. A u hazardu to už asi vhyba bude hlavně u vás
*Remi se podíval na Avalona, který jen zavrtěl hlavou a pak se koukl opět na Hawka.* Řekněme, že to je osobní a nerad bych to zmiňoval. Ale přeci jen, závislost je závislost. Každá má společné to, že se musí nějak přijít na to, jak vydržet, jak to překonat, jak se dát dohromady aby se dotyčný nezbláznil. To je to, co to vše spojuje a to je kámen úrazu i u mne. *Povzdechl si fér.*
No víte abych byl upřímný nevím jak vám momentálně pomoct. Hele nechtěl by jste zkusit sezení z mě. Jsen psychiatr a mám i sezení. Samozřejmě se nemusíte bát o své osobní informace. Jsem vázaný slibem mlčení. Mohl bych vám pomoct. *řekne a dá mu svoji vizitku*
*stál, docela už unaven, v davu několika podle něho idiotů co se tramceli nejspíš za stejným cílem. V tom nejhorším kdy si myslel že prostě vytáhne kver a všechny tam zastřelí do jeho ruky se opře nejspíš omylem jiná.* Omlouvám se moje chyba *smekne klobouk směrem k ženě a pak pokračuje v cestě. Po nějaké době však slyší cinknutí na zem. A podívá se za sebe kde vidí ženu a u jejích noh své hodinky.* Promiňte ty hodinky jsou moje můžete mi je vrátit?
*Její srdíčko tiše zaplesá, když se sehne ke svému “nálezu” a jen těžko krotí zdvihající se koutky. Takový úlovek neměla už si ani nevzpomene! I v té zapadlé zastavárně v Qeensu, kam chodí jen v nejvyšší nouzi, by za ni dostala pořádný balík! Starý dědek/prodavač by se tvářil jako by měl brouka na mozku, kdyby přišla s takovou značnou. Řemínek ne řemínek. Radost však velice záhy kalí majitel ztracených hodinek, jehož reakce byla přeci jen více než pohotová. Když už se pro hodinový strojek natahovala, vezme jej do dlaně a se skrytým zklamáním je přeci jen předá do té jeho. Jako by snad v její kapse vůbec nespočíval právě ten nůž, jenž je přeřízl.* Měl by sis dávat na svoje věci větší pozor *zamumlá bez známky ironie, ačkoliv její hlava je toho nádechu plná. Možná ji přeci jen trochu rozhodil, ačkoliv si to prve nechtěla připustit, protože když se narovnává, z její velké kapsy vyklouzne peněženka s doklady na jméno Dennis Leigh Harrison. Ačkoliv Mercy uměla mnohé, rozhodně se nedokázala tvářit jako Dennis, kterému podle fotky táhlo při nejmenším na padesát a vážil třikrát to, co Mercy. Rychle se pro doklady sehne zpátky a na rty se rovnou dere nějaká sotva uvěřitelná lež, kterou však stihne na poslední chvíli zastavit. Pokud by šlo o cokoliv jiného než krádež, nevysvětlovala by přeci své počínání. Na takovou situaci existovalo také velice trefné přísloví, jen Mercy neměla snahu si jej vybavit. Místo toho raději najde ve své hlavě vzpomínku na obchod, z něhož by si sice nemohla koupit ani šroubek, ale dobře tam dokázali odhadovat cenu hodinek.* Ten řemínek by vám mohli snadno vyměnit na třetí avanue. Prodavač vypadá, že ví, co dělá. *Pokud je jí to dovoleno, už ve chvíli, kdy dokončuje větu, prochází okolo muže a snaží se mu zmizet z dohledu, zatímco na rty se jí dere poznámka, jež už nedokáže spolknout* A ten klobouk je příšerný…
Děkuji *usměje se a vezme si hodinky, které hodí do kapsy. Po nějaké chvíli jak vypadnou doklady, které zjevně nejsou ženy se zarazí a podívá se na doklady. Za prvé je na fotkách někdo starý a ne někdo mladší a za druhé* /hmmm co by to tak mohlo být? TAK POČKAT VŠAK NENÍ CHLAP/ *vzpomene si a začne se tvářit že mu vůbec není jasné že to ukradla.* Oh děkuji rozhodně se tam zastavím. *Jakmile prochází okolo něho tak se jen pousměje* /heh tak to vůbec nikam nejdeš/ *řekne a pousměje se nad tím jak se snaží zmizet z dohledu ještě víc ho ale rozesměje ta poznámka.* Děkuji jistě ho později vyměním zlodějko *poslední slovo řekne tak aby to moc lidí kolem neslyšeli a hlavně aby to slyšela hlavně ona.* Nechcete se alespoň omluvit *řekne a vytahuje placatku s dobře uleženou whiskey z vnitřní strany svého saka* Pojďme si sednout na lavičku někde dál od lidí. Přece by jste nechtěla aby se tady Dennis dozvěděl že má o doklady méně. Možná vlastně o celou peněženku Hm?
*Je to zlomek vteřiny, kdy zpomalí v kroku. Po zádech přeběhl mráz,* /Tak je, když se vás na okamžik dotkne skutečnost. Je upřímná, až mrazí…/ *napadne ji a sama se vlastnímu téměř poetickému verši pousměje. Nemůže však mrazivou realitu ignorovat. Měla by se cítit odhalena, možná ponížena vlastní chybou, ale mnohem spíš se do jejího krevního řečiště vlévá adrenalin. Konečky prstů brní a srdce se ozývá hlasitěji, každá nejmenší buňka jejího těla se připravuje na rychlý útěk. Znala bulváry i malé uličky manhattanské, jak by jí jen mohl konkurovat, když mu zřejmě nikdy nebyly domovem tak jako jí? Otočí se k muži čelem, ale stále pokračuje v pomalém úprku. Velice nepříjemný zvyk je mít vždy poslední slovo.* Dennis je můj děda, pitomče *ušklíbne se vítězoslavně. Zdvihne dlaň a dvěma prsty mu hravě zasalutuje. Poslední gesto malého zlodějíčka těsně před tím, než se vytratí. Zapadne do davu a přidá do kroku, aby se ztratila dřív, než si kloboučník všimne toho, že je skutečně pryč. Protože Mercy se neomlouvá a rozhodně se nenechá chytit rádoby moralistou s (dle jejího názoru) odporným kloboukem. Nikdy nehrála fér, nikdy nebyla dáma. Byla bouří a orkánem, který po sobě rád nechával spoušť. Zatraceně ji bavilo, když ji upravení a nažehlení lidé neměli rádi…*
*pobaveně se usměje nad úprkem Mercy Hill a jen zašmátrá do svého opasku. Poté rychle vytáhne revolver nenápadně to schová pod sako.* Nemyslím si že někam půjdeš *Řekne a pokud se ohlédne odhalí část hlavně, která míří hned na ní.* Víš já nerad když se mě někdo pokusí okrást a už vůbec ne když mě někdo uráží. Takže teď být tebou se zastavím a přejdeš pomalu ke mě s rukama z kapes a bez žádných prudkých pohybů. *řekne a trošku postrčí zbraň že to myslí vážně* Pojďme se v klidu jenom posadit a možná se nerozhodnu tě zajmout *zasměje se a pokud už k němu přešla trošku ji zbraní popostrčí k nejbližší lavičce*
*Krátce se ohlédne, ale možná právě to bylo nejhorším rozhodnutím jinak příjemného zářijového večera.* /Ale ale… kdopak je tu horká hlava/ *zatrylkuje pro sebe. Co radí příručka přežití v takové chvíli? Vyjednávat? Utíkat? Nějak zvlášť na tom nesešlo, protože Hillová měla svůj vlastní kodex přežití. Z chladného výrazu přirozeného pro někoho, komu by snad mohlo jít o život, přešla do přím vyzývavého úsměvu.* /Jen si to zkus, chytráku. Tohle je sice New York, ale z vraždy na bulváru tě ani nejlepší právník nevyseká… obzvlášť pokud…/ *i když nebýt její vlastní hlouposti, nikdy by se do problémů obsahující hlavně revolveru nedostala, považovala své ‘pokud’ za geniální cheat pro život. Jako benátskou masku schová úsměv a vykouzlí ten nejpřesvědčivější výraz vyděšené ženy.* Má zbraň! V tom klobouku, chce mě zastřelit! *vykřikne až příliš hlasitě, právě to však plní účel. Strhne celé své tělo vlevo a rozběhne se co nejdál odtud, jen co jí plíce a nohy stačí. Jestli bude střílet, je dost vysoká pravděpodobnost, že trefí někoho jiného. A i kdyby… opravdu věřila, že i státní obhájce by jí dokázal v tomhle soudu zajistit výhru. I pokud by opravdu byla zlodějkou, což jí v tuto chvíli nikdo nemohl tak úplně prokázat, doufala v to; stále to byla střelná zbraň proti holým dlaním. Uměla počítat. Pravděpodobnost hrála v její prospěch. To vše, však bylo nic v porovnání s adrenalinem v krvi. Cítila tlak v uších, bušení srdce, pálící plíce i chladný pot. Tohle byla její největší závislost, šedá hrana mezi dobrým a zlým, životem a smrtí. Nebála se… zatraceně to milovala.*
*nad jejím výkřikem se zasmál a rychle a nenápadně schoval zbraň* Všichni buďte v klidu je to jen nácvik na divadlo. Svojí roli dokáže hrát dobře *řekne a vytáhne mobil* /Tak jo chytračko. Řekni jak se chceš vyhnout tomuhle/ *řekne a rychle napíše lidem co na něho měli čekat aby ji uvěznili mezi auty a aby ji do toho auta, klidně i násilím vtáhnou, kde s ní někdo sedět se zbraní bude. Jak tak udělají jen se usměje a zavolá si svojí nové pravé ruce Lyrie aby na ženu dokud Hawk nepřijde dá pozor. Také že má povolení ji případně ublížit, kdyby se pokusila o útěk.* /S tebou si to vyřídím ještě později/ *řekne a podívá se směrem kam žena utíkala* /Alespoň zábava bude/ *řekne a uchechtne se* Zahrávala sis se špatnou osobou neznámá *řekne naposledy a jde zpět ke svému autu*
*Henry stál za barem a utíral nějakou skleničku po zákazníkovi* Randy ukliď kabinku 5 prosím. Zákazníci tam nechali nepořádek *Řekl Henry Randymu a po té si všímá staré známé zákaznice. Chodí tu poměrně nějak často a tak to raději odešel říct Hawkovi* Lucasi vem to za mě *přikázal nováčkovi a vešel do mafiánské části baru kde zákazníci neměli přístup. Rovnou vešel do Hawkovi kanceláře.* Hawku máš tu nějak často jednu ženu. Měl bys to jít omrknout *řekl a opět odešel zpět za bar. Hawk se teda zvedl ze svojí židle a odešel do baru kde si hned všiml osoby na kterou Henry poukázal. A přešel k nim* Aaale dobrý den náš obvyklí zákazník *řekne. Dnes ráno mu už sundaly obvazy a na ruku dal jen dlahu.* A váš partner předpokládám? Smím si prosím přisednout? *Henry jenom vzal nejlepší whiskey co měli a poslal ji Hawkovi spolu se třema sklenkama*
*Jakmile zaznamenal známou postavu, tak se na ni otočil. Poupravil si vytažené rukávy své černé košile a ušklíbl se.* A to proč, přijde ti že je na mě brzy, nebo že je na mě tenhle podnik až moc... hm, nefaerský? Spíš bych řekl, že až moc primitivní. *Pronesl, když si sjel interiér pohledem. Pak pohled otočil opět na Aless.* Co tu ale děláš ty? jeden by řekl, že ti bude stačit tvůj osobní bar ve tvé vile, nebo ne? *Optal se. Pak si prohrábl vlasy.* No, ale zázraky se asi dějí... Jak se máš? *Zeptal se jí. Pak se podíval na muže, který k nim přišel.* Nejsem její partner. Běžně se vměšujete do konverzací ostatních? *Nadzvedl obočí a sjel si ho pohledem.* Zdá se, že jste na to asi už i nejednou doplatil, co? *Podotkl s úšklebkem Kayn.*
*Upírka se uculila a koukla na něj.* Brzy ani ne, spíš si říkám, že bych tě čekala někde tam u vás, než v lidském světě a jo… *Rozhlédla se, než se na něj podívala znova.* Máš pravdu v primitivní baru. *Pokrčila rameny a ušklíbla se.* Tak jasné, že by mi stačil, ale měla jsem práci a obchody se samy nevyřídí. No a když už jsem v městě, tak jsem si řekla, že zastavím na něco k pití. *Pronesla a čekala, kdy se konečně objeví její pití.* Mám se v rámci možností fajn…co ty? Jak si užíváš manželství? *Optala se s úšklebkem, ale pak se jen otočila za neznámým hlasem. Sjela si muže vedle nich pohledem a zamračila se.* Neřekla bych, že jsem obvyklý zákazník, byla jsem tu párkrát. *Zamumlala, ale pak se uchechtla nad tím, co Kany řekl.* Když vidíte, o něčem se tu bavíme. Takže… co kdyby jste šel otravovat někoho jiného?
*Ušklíbl se na Kayna* Být tebou dám pozor na pusu. Nevíš co se mi stalo a na tvojí otázku ne normálně ne. Jenom se chci na něco zeptat tady slečny. *Potom zrak otočil na Aless* No pro nás nejste jen nějaký zákazník Alessandro *řekne a ušklíbne se ještě víc.* Myslíte si že tady můžete jen tak prodávat drogy a nic se nestane? Tady v Brooklynu jsou drogy zakázané a nelíbí se mi jak porušujete pravidla které jsme si tu zadaly. Pro tentokrát bych vám to ale mohl odpustit. Samozřejmě ne zadarmo. *Řekne a podívá se na Kayna a zase zpět na Aless* Omlouvám se ale nebudu otravovat nikoho jiného. Nikdo jiný mě nezajímá. *Řekne a sedne si. Sám se natáhne přes bar a vezme ještě rum který si smíchá s whiskey*
*Kayn se jen ušklíbl nad slovy Aless a pak si povzdechl.* Inu, musel jsem asi tak nějak změnit stereotyp, řekněme. Jo, tak bych to nazval. *Pak si ji sjel pohledem.* Obchody? Hm, komu si prodávala drogy tentokrát? *Optal se, ani ne moc se zájmem ale spíše aby nestála konverzace. Pak pokrčil rameny.* Že bych užíval manželství.. ach, snad ano, ale je to jiné, než jsme čekal. Myslím si že kdybych si Elisu nevzal stejně by to bylo stejné, řekněme. *Podotkl. Pak se otočil opět na muže, který tam tál a nezaujatě si mlaskl.* Já jsme ten kdo si má dát pozor na pusu? Drahá, no slyšela jsi ho? *Pověděl, pak zaklonil hlavu a rozesmál se, hlasitě a upřímně. pak se ale opět podíval na Hawka, přísně do jeho očí a jeho pohled se stal ledově vážným.* ještě jednu takovou poznámku a uvidíš, že jediný kdo by měl mít zavřenou pusu, jsi ty. *Zasyčel hlubokým hlasem. Pak se na něj zamračil.* Hele, drahoušku, máš jedinou možnost odejít, dobře? *Pověděl a usrkl si ze svého pití.*
*Upírka se na féra uculila.* Ach tak stereotyp, rozumím. *Mrkla a prohrábla si vlasy.* Řekněme, že jednomu prominentnímu obchodníkovi. Stálý zákazník. *Zasmála se, ale pak jej dál poslouchala.* Tak jiné to je, ale na to si časem zvykneš, já budu za chvíli vdaná rok. *Uculila se, načež se pak otočila na muže vedle. Zamračila se a postavila se.* Tak aby bylo jasno, ty mi rozhodně nebudeš tykat, je ti to jasné. Takže si vyprošuji, aby jsi mi říkal jménem, dokud ti to nedovolím. Rozumíme si? *Zavrčela.* A za druhé. *Svým dlouhým a ostrým nehtem mu dloubla do hrudi.* Pokud ti tu nějaká myška prodává drogy, pak to nejsem já, ale máš tu jinou škodnou, tak si ji chyť. Kdybys totiž věděl, s kým mluvíš, tak by sis tak nevyskakoval a jak ti radí tady můj známy, držel bys jazyk za zuby. *Hleděla na něj a mračila se.* A pokud jde o Brooklyn, moc dobře vím, jak to tu chodí, žiju tu déle, než ty, takže se mi neser do cesty s nějakými pravidly, který sis sám vymyslel. *Naklonila se k němu a tiše zavrčela.* To bych spíš měla já odpustit tobě, že mě vyrušuješ. A jestli si budeš vyskakovat dál… věř mi, že to nedopadne dobře… pro tebe. *Odtáhla se a znova se posadila.* A to jsem si chtěla jen v klidu vypít drink. *Zamumlala a podívala se na Kayna.*
*nad jejich výhrůžkami se jenom zasměje* A to jsem si myslel že dnešek bude nudný. Ale neradil bych vám něco dělat. Pro vaše vlastní bezpečí. Já o problémy dneska fakt nestojím a myslím že vy taky ne. I když aspoň zábava by byla. Chci se zeptat jestli se nechcete přidat k nám a nebo alespoň uzavřít nějakou spolupráci *řekne a napije se whiskey s rumem.* Každopádně další runda je na mě. Jste hosté a já se k lidem chovám s respektem. *Řekne a najednou si jako kdyby na něco vzpomene.* Kam se poděli mé způsoby. *Odkašle si* Mé jméno je Hawk. Jsem majitelem tohohle klubu. Takže vítejte. Nevím proč bych měl odcházet ze svého vlastního klubu. Ale doporučuji vám dát si nějaký i jiný alkohol *řekne a dopije svojí skleničku*
*Kayn se ušklíbl.* Snad máš pravdu, *odvětil Aless a sám pak sledoval, jak se postavila proti muži, který u nich oxidoval. Musel se ale pobaveně zasmát nad tím, jak mu Aless nadala. Uznale pokýval hlavou a pak na ni ukázal.* Jo, asi tak nějak, přesně, jak tady slečna pověděla. Tak kšc kšc, běž najít myšku, než ti tu sebere všechny zákazníky nebo bůh ví co, je mi vlastně jedno.* Podotkl a pak se od něj odvrátil a rozhlédl se po místnosti kolem sebe. jeho další slova si ale opět získala jeho pozornost. Sjel si ho pohledem od hlavy až k patě a pak se naklonil k Aless.* Hele... on nám chce vyhrožovat? *Optal se Kayn, jako kdyby tak Hawk snad ani nebyl.*
Věř mi, v tomhle mám. *Uculila se nad Kaynovou poznámkou, než pozvedla obočí a sjela si ho pohledem Hawka, když se začal smát, nakonec se jen sama ušklíbla a koukla na Kayna.* Taky na to koukám. Myslím, že jedna dlaha mu nestačí. *Zasmála se, načež se pak zamračila.* Ty bys nám neradil? Ach jak ohleduplné. Spíš než o naše, by ses měl bát o své bezpečí. *Zamručela. Nesnášela tenhle typ mužských. Naklonila hlavu lehce na stranu a sjela si ho pohledem.* Nevím, co znamená k „vám“, ale ne, nemám zájem. Myslím si, že ty mi nemáš co nabídnout. *Uchechtla se.*
Myslíte si že potřebuji obě ruce? Jedna mi vystačí a ne nevypadnu zkus mě přinutit. Já si mám ve svém baru právo dělat co chci. A o své zdraví se nebojím chci jenom rozprodat drogy, které nám přivezly. Neměli s nimi co dělat a nakonec jsem si řekl že by určitě někdo Heroin nebo Pervitin ocenil. Samozřejmě volba je na vás *řekne a mrskne jeden balíček Aless přímo před ní na stůl.* A ano vyhrožoval jsem vám protože nepotřebuji aby mi nějací s prominutím idioti skákali po krku. Ale evidentně nemáte jak vychování tak ani pojmem o tom kdo kurva jsem *řekne a podívá se docela s klidem na prázdnou skleničku a jenom piskne na Harryho ať pošle další whiskey*
*Kayn se na Aless ušklíbl a pak ji objal jednou rukou kolem ramen. jeden by si o nich mohl nabýt i nepravé dojmy, ale pravda byla taková že tihle dva se sotva začali usmiřovat poté, co Kayn zabil Alessinu vnučku. Pak se koukl na Hawka, načež se otočil na Aless.* Roztomilý kousek, neřekla by jsi? *Optal se a pak se otočil opět na muže.* No, jelikož ty jsi byl ten první, kdo tak nepěkně vyrušil naši konverzaci, bych o slušném chováním pomlčel, ať už jsi kdokoliv. *Zavrčel Kayn posměšně. Pak odhrnul nos.* A upřímně, Heroin a Pervetin jsou slabota, nemáš na lepší? *Podotkl, kopl do sebe zbytek vodky a pak před něj posunul svou prázdnou sklenku.* Co kdybys mi nalil, pane majiteli? *Mrkl na něj. Ve stejnou chvilku vklouzl i Hawkovi do mysli svou magií a dal mu mentální příkaz, aby mu dolil on sám pití. Hawk by neměl moc asi možnosti vzdorovat, jelikož přeci to byl civil, zatímco Kayn skoro 250 let stará víla. Proto čekal, až se zvedne, zatímco ho dál pozoroval pohledem.*
*Jakmile ji fér objal kolem ramen, jen se na něj uculila a s lehce nakloněnou hlavou sledovala muže před sebou.* Ani bych neřekla, že roztomilý. Spíše… hm, asi k němu nemám ani vhodné slovo. *Pokrčila rameny. Když pak Hawk mrsknul balíček naprosto obyčejných drog před Aless, dopálilo jí to. Vzala balíček s úšklebkem, svým nehtem ho roztrhla a polila prvním alkoholem, co jí přišel pod ruku.* S kým si myslíš, že mluvíš ty, hm? A jak se opovažuješ mě nazvat idiotem? *Nebezpečně zavrčela a zničený balíček posunula před Hawka.* Když už znáš moje jméno. Možná by sis měl zjistit víc o tom, koho urážíš. Já nejen žádný pouliční dealer, který ti někde za rohem bude prodávat tyhle hnusy. To si strč do zadku. *Pohlédla mu do očí a dala pokyn rukou, že to zvládne sama, když se její dva upíří se zavrčením ohlédli.* A přesně, nemáš na lepší? *Ušklíbla se.*
Jak myslíte zasraní, kr#ténští zmr- už dost chytá nervy a má v plánu je brzo vyhodit. Sykne tedy znova na Harryho aby mu přihrál láhev a nalil Kaynovi. Po té co tak učinil a vyslyšel jejich nadávky se zvedl a zvedl i drogy. Dobrá tedy nedáváte mi asi na výběr ale.... Vypadněte kur-a z mého baru řekne a podívá se na Harryho a s ledovým pohledem kývnul že mají tyhle dva vyhodit a pokud budou dělat problémy... Postarat se o ně... Prosím vás zatím v klidu vypadněte
*Kayn to vše sledoval a když se drogy smíchaly s alkoholem na stole, natáhl jeden dlouhý prst a ve směsi, která se na stole nacházela smočil jeho šičku. pak se otočil na Aless, uculil se a přiblížil prst k jejím rtům.* Otevři tu svou hezkou pusinku, drahoušku. *Vyzval ji s úšklebkem a jemně otřel směs drog a alkoholu o její rty. Pokud pak tak učinila, tak jí jemně vlastní prst otřel o jazyk a pak jej zase vytáhl. Pokud ne, sám si vložil prst do úst a pak se na Hawka zářivě usmál.* proč bychom měli? Není snad naše právo bránit se proti nevhodnému chování? Ne, nejdu niikam, nic špatného jsme neudělal. *POkrčil rameny, vzal si pití a zářivě na Hawka mrkl, když do sebe pití kopl.*
*Upírka se jen uchechtla a pozorovala, co Kayn dělal. Nakonec se na něj podívala a otevřela ústa, tak jak chtěl, načež mu prst namočený do drog olízla.* Hm, chtěla bych říct, lahodné, ale tohle je… hnus. *Zasmála se, nad kvalitou drog, které ochutnala. Pak se jen natáhla pro své pití, do kterého jí jeden z jejich lidí tajne nalil trochu krve a napila se, aby spláchla tu odpornou chuť, načež se jen zasmála.* Ale ale, co kdyby ses uklidnil a trochu krotil slova? A nikam nejdu, přišla jsem na drink, tak si ho taky dám. A tečka a pokračuj dál a tvůj kolega bude hledat kousky tvého těla po celém New Yorku. Je ti to jasné!? *zavrčela na něj, než se pak otočila na Kayna a uculila se.*
*Hawk to už psychicky nedával jaci parchanti ti dva jsou a odejde do své kanceláře*
*Okolo 8 hodiny přišel jeho předchozí pacient, se kterým momentálně řeší jeho problém. Po nějaké době však musí sezení ukončit, kvůli dalšího pacienta.* /Tak teď mám ehhhhh..... pana Brücknera? Dobře/ *Otevře dveře svému předchozímu pacientovi a podívá se okolo. K jeho překvapení tam sedí dva lidi.* /To je divný tohle má být můj poslední pacient nikoho jiného nečekám/ *pokrčí rameny* /nevím potom se zeptám/ *Vezme svojí tabulku a přečte si jméno ještě jednou* Uhmmmmm... Pan Brückner jste na řadě. Prosím pojďte dál. Jenom si prosím sundejte boty. Už jste je měl sundat dřív máme tady koberec, ale v pohodě vím že první setkání může být nervózní. *Řekne a vejde zpět do ordinace*
*Přednostně veškerou svoji pozornost věnoval rukávů košile, s nímž si hrál, no občas hodil pohled i na Jocelyna, který tu nervozitu z něj mohl vycítit i na hony daleko. Být tu Sasha, snaží se jej nějak hodit do klidu, což byla očividně z části i jeho slabá stránka. Vytvořili si spolu jistý vztah, což u ani jednoho z těch upírů, co jako dozory mít bude, nebo momentálně má, zrovna moc nehrozilo. O to však šlo, tudíž to nemohl dávat Dragosovi za zlé. Hlavně, protože věděl, co je pro něj jako pro upíří mládě nejlepší.* H-huh? *Cuknul sebou, když náhle zaslechl hlas. Celou dobu moc nevnímal okolí, takže když jej najednou někdo oslovil... jednoduše se zlekl a ošil sebou. Během toho mu mimo to spadly vlasy do očí. Lehce tedy kývl, neposedné prameny zastrčil za ucho a zvídavé otázky, co mu začaly v hlavě naskakovat po prozkoumání Hawkova vzhledu, pro změnu zahnal někam pryč. V rychlosti si tedy rozvázal tkaničky na pánských podpatcích, ve stylu viktoriánské éry, vyzul a vstal, během čehož šlo zaslechnout cinkání. Okolo pasu měl totiž šátek obvykle používaný břišními tanečnicemi. Jakmile se po vyzvání ocitl přímo v ordinaci a Hawk by náhodou chtěl zavřít dveře, rychle jej zastavil.* Nechte je prosím otevřené, zanechává mě to klidnějším. *Vykouzlil jemný úsměv.*
*Už se chystal po tom co Taylor vešel do ordinace zavřít dveře, ale nakonec byl vyrušen Taylorem samotným.* Jasně, to je v pořádku. Jenom poprosím složku a kontakt a můžete si zatím lehnout támhle na lehátko. *Pokyne rukou na lehátko a vezme si od Taylora složku, kterou si ihned zanese do své kanceláře. Tam ji založí a vezme si tužku s deskou, se kterou se následně vrátí do ordinace* Takže dovolte prvně abych se představil. Jak už víte mé jméno je doktor Koster ale normálně mi říkejte Hawk. Nerad se nad své pacienty povyšuji. Teď se prosím představte vy. *Řekne a uvelebí se pohodlně do židle hned vedle lehátka. Také si dá elegantně nohu přes nohu. Počká až se představí a potom pokračuje* Tak prosím můžeme začít. Takže chci se jako prvně zeptat co vás trápí *řekne a usměje se na Taylora*
*Jakmile dostal ze strany Hawka odpověď, dveře nechal otevřené a než se přesunul k lehátku, naznačil Jocelynovi, že si má sednout tak, aby do ordinace viděl. Chvíli nato už muži předal složky od předchozího psychiatra, načež se přesunul k lehátku, na které si zprvu jen sedl. Stále na něm byla ta nervozita lehce poznat, přestože ji zvládl docela slušně zastřít. Zatímco se Hawk jal představování, sám si přehodil nohu přes druhou a ruce si v klíně spojil, jemně si přitom palcem začal hladit hřbet ruky.* Tak... já se jmenuji Taylor Brückner. *Představil se a jako by Hawkova následující slova přeslechl, začal hned o něčem jiném. V očích se mu objevila zvědavost.* Co se vám stalo? Já jen, že máte sádru na ruce... pár slušných ran na obličeji...omluvte moji zvědavost, ale nikdy jsem nic zlomeného neměl, tak mě to docela fascinuje. Fungujete totiž s tím, jako by nic. *Začal. Šlo vidět, že jej to zajímá. A Hawk přitom z tohoto přístupu mohl i poznat, že se Taylor zrovna dvakrát moc k mluvení o sobě nemá, jako by měl strach.* Oh...vy jste se na něco předtím ptal, že?..no... vzpomínky? Heh, jako by to bylo něco nového, že? *Nervózně se uchechtl, během čehož se pozvolna přesunul do lehu. Když mluvil jednou s Dragosem, zněl více sebejistě, ale teď... cítil se slabě, podobně jako tehdy, když Bobovi chtěl sdělit, co se u Waltera dělo. Skončil u toho, jak majetnický začal jeho ex být. Takže se nikde moc nepohnul, ač si tehdy myslel něco jiného.* Když jsem je chtěl probírat s partnerem... říct mu, co se dělo v předchozím vztahu, zhroutil jsem se chvíli poté, co jsem vyprávět začal..*Zavzpomínal. Robert se tehdy konečně vrátil z Evropy.*
*pokyne hlavou* Moc mě těší Taylore *hned ho ovšem zarazilo že se zeptal na něco jiného než bylo téma. Pro jistotu si to radši zapsal. Nakonec se jen usmál.* Ale tyhle rány? To se mi stalo na ulici. Nějaký silný chlap z ulice mě pořezal a pak mi ruku rozlámal o víko a rám železného kontejneru. Ale samozřejmě to nesmím nechat afektovat na svojí práci. Musím pomoct svým pacientům. *Řekne a podívá se na ruku. Poté se podívá zpět na něj a poslechne si co má na srdci* V pořádku. První sezení je vždy nejvíce nervózní. Musíte se uvolnit a říct. Pro mě to nové bude.*řekne a opět se na Taylora podívá* Takže evidentně to bude nějaké trauma. Chci vám pomoct ale musite se mnou o tom komunikovat. Vím že tohle téma je pro vás evidentně citlivé, tak začneme pomalu
*Lehce kývl a následující otázku zastřel jako by nic. Úplně plynule, nechajíce se unést svojí zvědavostí. Hold zde byly i jiné různě zajímavé věci. Ale možná toto byla pouze Taylorova výmluva a akorát nechtěl o sobě vůbec mluvit. Což bylo o dost pravděpodobnější.* Musel jste ho vážně naštvat. *Podotkl. Něco takového se nestane jen tak. A hlavně to byly pořádné rány, lehce pochyboval, že za ně mohl opilec. No nakonec lehce pokrčil rameny, nebyla to přece jeho věc a nervózně se vrátil k té otázce, která do éteru byla předtím hozená. To, co jej trápilo byly přezdívky, které samozřejmě ovlivňovaly zbytek. Trauma, z nějž pramenily záchvaty. Ty se tedy za tu dobu vyloženě moc nezjemnily, no aspoň má s Robertem už vychytané, co mají v ten moment dělat.* To se snadno řekne. *Nadhodil, jako by to bylo něco nového. Obvykle to tak bylo. Tu rádoby diagnostiku nyní ani nekomentoval.* /To jsem netušil../Mhm...*Kývl, překonávajíce nutkání si přitáhnout nohy pod bradu.* Co navrhujete? *Uchechtl se opět lehce nervózně.* Chvíli poté, co jsem se přestěhoval do Londýna, jsem narazil na chlapa, s nímž jsem po nějaké době začal chodit. *Zatím s jeho hlasem akorát lehce házela nervozita pramenící z nového prostředí. Tuto část už uměl začít bez breku.*
Heh… Dá se to tak říct. *Přizná. Moc nechce o tom mluvit. Třeba to jednou řekne.* /Teď je důležitý pacient/ *zapíše si jeho chování do desky s papírem. Na jeho slova se jen usměje.* Ano snadno se to řekne, ale hůř se na to odpovídá. Nemůžu vědět jaké to je, ale jak mi to řeknete budu vám s největší pravděpodobností moct pomoct. *Po té co se zeptá na otázku jenom kývne hlavou.* Mám návrhy v hlavě. Nejspíš bych ale navrhoval začít postupně. Kousek po kousku. Pokud ale něco navrhujete vy nemějte problém se vyjádřit. *Počká chvíli a poté co začne mluvit se zasoustředí. Vyslechne ho a jak domluví si to jenom zapíše* Výborně už spolu mluvíme. Jen tak dál jen tak dál. Takže také předpokládám že velkou roli v tom bude mít ten chlap.
*Lehce na Hawkovy slova kývl. Aspoň mu dal za pravdu, ač by se Tay i divil, zda ne. Nakonec, něco takového se fakt až moc snadno řekne, jenže realita je jiná. S dalšími slovy pak přišlo i další kývnutí, než se rozhodl zeptat, zda má civil před ním nějaké návrhy. Aspoň rasu jen navrhoval. Upíra by poznal, vlkodlaka taky.* Asi ne. *Zavrtěl pro změnu zlehka hlavou, než se skutečně nějak rozmluvil. Dokonce měl i v plánu pokračovat.* Ano, opravdu velkou. A ač- *Jako by se najednou sekla celá jeho osoba. Pohledem mihl na Jocelyna, který o něco zpozorněl.* /Já nemám jak pokračovat...nemůžu jen tak říct, že ho někdo mučí. Mám říct, že trpí? Nebo?/ *Létala mu v hlavě jedna myšlenka za druhou. No, štěstí se na něj usmálo. Najednou se totiž ozval mobil, který automaticky vylovil z tašky.* Oh, tohle musím vzít, moment. *Řekl uspěchaně. Pravda však byla jinde. Zvednout to musel, to ano. Nerad by přidělával své kamarádce starosti, jen toho hodlal zneužít a dostat se díky tomu aspoň pro teď z té šlamastiky. Odešel zpět do čekárny, hlas ztišil, aby jej neslyšel Hawk, načež nejprve vyřešil to, co po něm roztěkaná dívka v telefonu chtěla, a poté jí řekl, že si část má nechat na potom, že hned přijde.* Jistě, jistě, hned budu doma a všechno vám shromáždím a sepíšu. *Zalhal tentokrát nahlas. No jeho lhaní však mohl i úplný opožděnec rozeznat od pravdy. V jeho hlase byla silná nejistota, místy se klepal. I tak se vrátil ke dveřím ordinace.* Necháme to na jindy, musím najednou odjet. Případně vás pak kontaktuju, kdybych chtěl terapie přerušit a vzít si zpět složku. *Začal. Potom, v závislosti na to, co jako odpověď dostal, odešel buďto ve spěchu, nebo si, pokud mu ji byl i Hawk ochoten zpět předat, vzal zpět své papíry, které zastrčil do brašny. V každém případě si pak prostě zpět nazul boty a i s Jocelynem odešel zpět do vily.*
A? *zeptal se protože se najednou zarazil. Hned si to zapsal protože i tohle je důležité* /trochu divné ale asi pro něj to je normální/ *v přemýšlení ho najednou vyrušil mobil* Jasně ale potom si vypněte vyzvánění. *řekl a čeká pořád v židli.* /sakra dneska musím ještě do baru. Čeká mě tam to pitomé papírování a také kontrola nového alkoholu. Ještě musím vyslechnout vězně./ *vzdychne a promne si hřbet nosu. Poté uslyší Taylora si jennom oddychne.* /Je mi jasný že lže ale potřebuji do toho baru. Tak to dám že v pohodě/ *Jeho další slova ho trochu zarazí* Jasně v pořádku. Práce je důležitá. Kdyby něco mi dejte vědět ale složku vám jen tak předat nemůžu. Případně kopii kdyby jste si ji vyžádal ale dokud si nějaký certifikovaný psychiatr nevyžádá složku předat vám ji nesmím. *řekne a vytáhne papír z tabulky a založí si ji do složky* Tak na shledanou *jakmile vyjde tak vyjde za ním a zamkne za sebou. Taktéž opustí budovu a nasedne do auta kde už na něj čeká Henry aby ho mohl odvézt do baru.* Čau Henry dík žes přijel. *řekne nasedne do auta a odjedou do baru*
/Zasa tá istá nuda./ *Pomyslí si keď sedí na lavičke v jednej horšej časti Manhattanu a čaká na pochibné vismažené existencie ktorím robí dílerku. Má na sebe svoje obviklé tielko, pončo a zvonáče bez topánok. Na krku jej visí kožené vrecko s prachom a má pri sebe aj svoju loveckú dýku. Kívne na muža čo sa práve višiel z uličky a zamieri k nej. Bez pozdravu alebo iních rečí mu pobá malé plastikové vrecúško a on jej zasa zvezok bankoviek a odíde. Díva sa za ním keď odchádza a zakrúti hlavou so znechuteným vírazom na tvári. Muž má zrejme niečo okolo dvadcať ale vo svojom terajsom stave vizerá na niečo cez štiridcať.* /Ten už to má za pár./ *Povie si ale nijak zvlášť sa tomu nevenuje. Len mikne plecom a čaká až sa objavý ďalšia stratená existencia.*
*Hawk už byl po tomhle týdnu unavený. Zlomili mu ruku, pořezali obličej a podpálili bar. Najednou objeví ženu která právě něco prodává. Dost to vypadá jako drogy. Chvíli obchod pozoruje a nakonec se za neznámou ženou vydá. Srovná si oblek, kravatu si narovná a jen oddychne aby nebyla další magor co se ho pokusí zabít. Jak k ženě přijde pozdraví ji* Dobrý den *řekne a smykne klobouk jako pravý gentleman* Chci se zeptat jestli bychom si mohli promluvit *řekne a čeká na odpověď ženy*
*Predá ďalších pár vecí a ani si moc nevšíma ludské trosky čo sa pri nej striedajú. To sa ale zmení keď si všimne muža ktorí sem už svojim vízorom nezapadá a kričí ako krvaví flak na bielej košely. Keďže ale nič nepodniká a len ju pozoruje rozhodne sa nedať najavo že si ho všimla. Tak len ďalej seddí na operadle lavičky a nohy má na sedáku.* /Kto to môže biť? Zákazník asi nie takí ako on bi nechodili sem./ *Premeria si ho nenápadne pohladom a dá najavo že si ho všimla až keď sa vidá smerom k nej. So zdvihnutím obočím pozerá ako k nej príde a keď pozdraví veselo mu kívne hlavou.* Dobrí deň aj vám. Samozrejme a o čom by ste chcel hovoriť? *Spíta sa s neviním vírazom na tvári.*
Víte momentálně hledám zaměstnance. Tak bych se chtěl zeptat jestli nemáte zájem. *Řekne a nasadí si klobouk zpět.* Jde o pozici v jisté... Rodině. *Řekne tak nejistě, jako by měl pocit že ho někdo sleduje. Nakonec pocit rádoby otřepe a nevšímá si ho.* Víte nejsem jen tak ledajaký člověk. Jsem mafián a to šéf celé mafie. Jsme docela známí na internetu ale nevím jestli jste o nás slyšela. *Řekne a odkašle si.* Jméno naší rodiny je Paulies' avange. A právě proto se ptám vás. Nevypadáte jako někdo kdo by měl co dělat a mě nedávno zabili pravou ruku. Henryho. Takže se vás chci zeptat jestli by jste měla zájem *řekne a přisedne si na lavičku.*
*Počúva muža až kím nedohovorí a potom sa s chuti zasmeje.* To je nejaký vtip že? *Neveriacki pozrie na sovjho spoločníka a zakrúti hlavou.* Povecte kto vás do toho naviezol? *Vstane z lavičky a postaví sa pred muža v celej svojej skromnej víške.* Povecte vyzerám ako niekto kto sa hodí medzi mafiánou a ešte ktomu na nejakú viššiu pozíciu? /Samozrejme že bi som to tam zvládla ale nie ako človek/ *Pomyslí si a znova sa zasmeje. Keď uvidí že prichádza ďalší z jej obviklých zákazníkov venuje mu zlí pohlad a tak sa feťák otočí a odíde preč. Lyr sa znova otočí na muža na lavičke a venuje mu celú svoju pozornosť.*
*zvedne ruce* O vtip se opravdu nejedná *odpoví a trochu se zasměje* Opravdu mě nikdo nenavedl. Potřebuji někoho kdo ví o obchodě a umí vyjednávat. Celé tohle jsem vymyslel sám. *Řekne a sleduje jak se postaví* Já bych řekl že se na tuhle pozici hodíte skvěle. A navíc by jste měla i pořádnou práci a ne jenom... Prodávání drog. Potřebuji někoho na koho se můžu spolehnout a aspoň bych si vás vyzkoušel. *Řekne a sleduje jak může zastraší jedním pohledem* Vidíte právě jste ho zastrašila jenom pohledem. A pak že se na tu pozici nehodíte. Navíc na skladu máme několik drog tak alespoň budete mít nějakou zásobu kdyby jste se rozhodla pokračovat v tomhle byznyse. *Řekne a usměje se* Samozřejmě volba je jak jinak na vás
*Počúva ho a čím ďalej sa jej zdá že to nieje žart ako si pôvodne myslela. Nakloní hlavu na stranu a zamyslene nakrčí obočie.* Bola to poriadna práca než šéf nazavrel krám a nezmizol z mesta. *Povie rozmrzele a znova sa posadí na lavičku.* /Nejaké civilské peniaze by sa hodili to čo si zarobím v parku a predajom moc nieje..../ Ak hadáte vijednávača tak to ste na zlej adrese a na účtovníčku za stvôl k peniazom tiež nie som stavaná. *V okamihu vytasí svoju dýku a priloží ju mužovi k hrdlu. Chvílku ju tam nechá a potom ju schová naspeť pod pončo.* Rada vyjednávam nožom. Ak by ste mal prácu ktorá to zahrňa tak prjímam, teda aspoň na skúšku. *Žmurkne na svojho spoločníka.*
To mě mrzí... Ale dívejte se z té na to lepší stránky aspoň máte nabídky. Například jako je ta moje. *Řekne a pozoruje okolí protože pocit že ho někdo sleduje zesílil* Navíc jsem myslel vyjednavače jako s- *v tom mu ale přistane dýka u krku* /klasika/ *k jeho překvapení však dýka byla schovaná zpět a Hawk jenom vydechnul* Přesně takhle jsem to myslel. Potřebuji kdo by se mnou chodil na schůzky v případě kdyby se něco prodělalo. Navíc nože, bouchačka, pálka i granát se vám dostane pod ruce. *Řekne a sleduje jak žena na něj mrkla* Oh malém bych zapomněl kde jsou moje způsoby. Mé jméno je Hawk *řekne vstane z lavičky a jako gentleman se ukloní ještě jednou* Vy se jmenujete jak?
/Hmm, to bi aj obchádzalo mojz zmluvu. Kebi to bola práca...../ *V duchz sa nad tím pousmeje.* To znie až príliš lákavo než abi sa to dalo odmietnuť. *Keď sa jej Hawk predstaví postaví sa z lavičky a elagantne sa ukloní.* Ja som Lyria, môžete mi hovoriť Lyr ak sa vám bude chcieť... *Nachvílku sa zarazí a potom ani sama nevie porečo dodá.* ...ale poprosím vás abi ste si moje meno nechal pre seba a nikomu ho nehovoril. Nech ma ostatní vaši zamestnanci oslovujú ako chcú to ni je jedno. *Povie a začne mať nepríjemný pocit že sa má niečo stať. Znervóznie a jedna ruka jej zmizne pod pončom zatial čo druhá jej vileti ku krku a začne v prstoch preberať vrecko ktiré jej na ňom vysí.*
No vidíte *řekne a po té co se představí strčí cigaretu do pusy* Jasně takže rodina vám má normálně říkat lyr? *Řekne a podívá se na Lyr ještě jednou a nakonec začne se ohlížet kolem a varuje k Lyr* Někdo nás sleduje *řekne a nakonec vidí policii* Aha máme společnost *řekne a ukáže na policistu. Podívá se na Lyriu* Máš s ním nějaký nápad. Mě nic nenapadá asi bych se stáhl jinam.
Nie nehovorte in nič nech si ma volajú ako chcú. *Pokečí plecami ale rozhovoru už venuje len málo pozornosti. Nepríjemný pocit že je sledovaná silnie až kím Hawk neuopzorní na policajta stojaceho pri neďalekom rohu.* Ach ták policajt. *Videtelne sa uvolní pustí díku pod pončom ale vrecko s prachom nepustí. Na Hawkovu otázku len hodí rukov.* Môžeme ho zabiť.... *Začne ale potom si spomenie na otravnú skutočnosť že to môže urobiť len v sebaobrane. S namrzením vírazom sa otočí naspeť k Hawkovi.* Alebo sa posuňme inam to bude asi lepšie.
Aha dobře. *Řekne a sleduje policajta jak stojí u rohu.* Zabít? Vážně? Já si myslím že tu nebude sám... *Řekne a přemýšlí nad možnostmi* Nedaleko odsuď je náš druhý bar můžeme se stáhnout tam. Budeme ale muset jet autem. *Řekne a začne chodit směrem k autu* A pokud nás budou sledovat bude zábava *řekne a zašklebí se. Vytahuje z kapsy klíče od auta a auto co je nedaleko blikne. Ještě jednou se podívá na policii a počká než Lyria vyjde. Tedy pokud vyjde*
/Ahhh, tí civili dúfam že tá práca bude zábavnejšia než toto./ *Povie si ale nahlas k tomu nepovie nič. Zdvihne sa a trochu pobehne abi dohnala Hawka.* Takže k tej práci akt to bude prebiehať? Lebo myslím že sa tu vyskitne pár zádrhelov. *Dá sa do rozprávania keď už kráča po jeho boku k autu.* Ide o to že ja už bívanie mám a mikam sa sťahovať nemôžem, tiež nemám telefón počítač ani nič podobné. Takže ak ma budete potrebovať zrejme za mnou budete musieť prísť alebo nikoho poslať abi ma priviedol. *pokračuje vo visvetlovaní aj keď už sedí v aute a čaká kam sa pôjde.*
Jednoduše dá se ti práce. Většinou to tam jde o obchody ale na finance a tyhle věci někoho máme. Potřebujeme někoho kdo dokáže komandovat tým. Cokoliv řeknu tak se musí poslechnout. Bez dotazů. A k těm tvým zadrhelum.... Budeš muset dostat mobil. *Řekne a sedne na místo řidiče. Následně vloží klíčky a nastartuje motor a po nějaké době odjede do jeho druhého baru. Jak jede cestou tak se zeptá* Taaaakže nějaké zkušenosti se zbraněmi? /Protože tahle práce vyžaduje zbraně/ Tedy střelnými zbraněmi?
Mobil? *Spíta sa neveriaco ešte nikdy niečo také nepoužila a ani si jej do toho dvakrát nechce.* /Ale čo už to sa dý vydržať./ *Na jeho ďalšie otázky zavrtí hlavou.* Nie, nikdy som žiadnu nepotrbovala. Vystačím si s nožmi.* Objasní a keď zastavia v bare víde z auta. Potom Hawka nasleduje kamkolvek ide a riešia ďalšie podmienky a detajli jej nového zamestnania. O pár hodín nato víde z baru a zamieri domov do parku.*
*Jakmile přijedou do baru Hawk s Lyriou okamžitě zamíří do kanceláře kde vytáhne mobil a zbraň* Je to důležité radši si to k sobě vezmi *řekne a dá jí to do ruky. Potom vezme fotoaparát vyfotí ji, hodí to do počítače a vytiskne. Strčí do záložky se zaměstnanci.* Tak dobře to by bylo vše *řekne po několika hodinách. Splnila se přísaha a zasvěcení do rodiny. Po té jak odešla Hawk zůstal v kanceláři a dál dělal papíry*
*Hawk dojel před klub autem kvůli probrání nějakého kšeftu. Nebyl však sám vzal si svojí pravou ruku Henryho. Dřív než se však vydali do klubu se potřeboval Hawk převléknout. Jel rovnou z psychiatrie a musí so vzít na sebe více hezčí oblek* Henry běž si zatím užít město. K tomuhle kšeftu tě nepotřebuji. Potom tě odvezu domů kámo jo? *Řekne Henrymu po té co se převlékne v autě* Jasný šéfe *odpoví mu Henry na což se Hawk jen zasměje* Už po několikáté ti říkám že mi máš říkat Hawk a né šéf Henry. Pořád jsi můj kámoš a také rodina *řekne mu. Henry se teda vzdálí více do města a Hawk s nadechnutím vchází dovnitř do klubu, kde ho uvítají bodyguardi. Po rychlé prohlídce zajde rovnou k baru a ještě si rychle srovná sako a pročeše rukou vlasy* Dobrý den poprosím jednu dvojitou whiskey a ještě scháním pana Meissu. Tak jestli byjte byli tak hodní a sdělili mu to *sdělí a zůstane stát za barem*
*Obsluha na baru se trochu pohrdavě ušklíbne. Zřejmě si o návštěvníkovi mysleli své, ale whiskey mu nalili, načež mu ukázali na vyvýšené místo, kde si jako na trůnu na pohodlném gauči vysedával muž s kratšími vlasy s lehkým strništěm, oblečen v černé košili, černozlaté korzetové vestě a černých společenských kalhotách.* Bude to na účet a nebo na platbu hned? *Dodají ještě s pohrdavým podtónem, neboť jim bylo jasné, že když ani nedokáže identifikovat majitele klubu, tak zřejmě nebude nejbystřejší.*
Zaplatím hned děkuji *položí na bar 100 dolarů a vyhrkne do sebe whiskey* Zbytek si nechte jako dýško *řekne a odejde na ono zmíněné vyvýšené místo. Cestou si ještě do pusy hodil žvýkačku aby trošku zabil ten zápach alkoholu* Pan Meissa? *Zeptá se může v gauči a slušně nastaví ruku na potřesení. Pokud to přijme stiskne pevně a pokud ne tak ruku jenom stáhne a odkašle si* Zřejmě nevíte kdo jsem. Mé jméno je Hawk a přišel jsem tedy promluvit s vámi o té nabídce *řekne a počká než dragos odpoví* Samozřejmě přicházím neozbrojený. Vaší bodyguardi odvedli vskutku dobrou práci. Doufám že jsem vás nenechal dlouho čekat měl jsem ještě klienta
*Obsluha za barem kývne a přebere si peníze. Nijak jinak se k tomu nevyjádří. Když Dragosovi upíří vidí, jak se po schodech na podium blíží Hawk, tak rychlým pohledem vrhnou na Dragose, který je pohybem ruky uklidní, aby se stáhli a svou pozornost zaměří na toho idiota, který dobrovolně nakráčel do smrtelné pasti a ještě k tomu neozbrojen, jak následně sám podotkne. Ruku nepřijme a pouze jej sjede pohledem.* Mno.. Čekal jsem něco víc.. *Ušklíbne se a odpije si ze skleničky. Místo na sednutí mu nenabídne a jen nakloní hlavu na stranu.* A jak ta nabídka zní? *Projeví zájem, byť z jeho směru je falešný a je jeho zájmem jen chvíli hrát jeho hru, než ho srazí na kolena.*
Kšefty a obchodní nabídky řeším bez vyjímky soukromě pokud to tedy nevadí. Nabídka je však jednoduchá a prostá ale jak říkám,řeším to soukromě. *Potom se nenápadně zarazí nad tím co pan meissa právě řekl a mírně se pousměje* Nevím proč by jste měl čekat něco víc? Já si myslím že tohle vám stačit bude. Ale beru na vědomí příště vezmu lepší oblek *odpoví mu a zůstává klidný* Takže můžeme tedy? Pokud chcete slyšet víc musíme jít někam kde nejsou ostatní. Tenhle kšeft je trochu riskantní jak z vaší strany tak i ze strany mojí a já nerad dělám chyby
*Pozvedne obočí nad jeho slovy a pro sebe se ušklíbne do skleničky. Malachai za jeho zády se už otevřeně zcela nudí a Dragos ví, že být to na něm, tak už toho červa civilského rozcupuje na atomy a rozpráší do deseti různých portálů. Dragos se postaví na nohy a ze své plné výšky se na Hawka poušklíbne.* Čekal jsem mafiána, brouku, ne šaška v obleku.. *Pronese k němu a zamíří k závěsu, co odděloval jeho veřejné pódium od soukromých prostor.* No tak polez, puso.. I na eskort čekám kratší dobu.. *Vyzve ho a projde skrz. Sám se pak usadí na jednom ze svých gaučů i se skleničkou a obdobně jako předtím ani teď Hawkovi nenabídne místo k sezení.* Tak už spusť.. *Pobídne ho znuděně.*
*nad jeho slovy nedá žádnou reakci. Jenom dá ruce do kapes* /Ani ty nevypadáš bůh ví jak k světu/ Well se šaškem si musíš vystačit *řekne a pronásleduje ho do soukromých prostor* Je ta přezdívka fakt nutná... *Zeptá se a postaví se před Meissu* Takže pane Meisso půjdeme rovnou k věci. Skoro 1/3 New Yorku mám pod svým malým palcem. Moje rodina vám nabízí kšeft. A to je spolupráce. Jde o obchodní nabídku. Be které vy dostanete více a my to co chceme *řekne a pousměje se* Co byste dostal vy z toho se určitě ptáte. *Pozastaví se na chvíli* Tři věci... První. Dovazku alkoholu přímo od nás. Druhá. Případná ochrana před ostatníma rodinama a třetí takovou pojistku. Šlo by o to že kdyby se klubu nedej bože něco stalo... Přispěly bychom s financemi na zrenovování nového klubu. *Dořekne a potom si opět odkašle* My však požadujeme dvě věci. První je 20% výdělků klubu a to do puntíku a druhá je všechny obchodní smlouvy. Také vám naše rodina může poskytnout finanční pomoc s tím že by jste jí polovinu toho co jste si půjčili vrátili *dokončí podmínky* A to by mělo být vše. Jo samozřejmě bez policie či úřadů
Zjevně.. *Ucedí ještě s úšklebkem, než ho dovede do soukromých prostor.* Jistě.. Puso.. *Rýpne si do něj ještě a když se usadí, tak ho nechá mluvit a upíjí ze skleničky. S pozvednutým poslouchá, co mu nabízí a v duchu se baví nad tím, jak strašně mimo je. Když skončí, tak si prohlíží svou skleničku a promíchává v ní alkohol, co má podezřele narudlou barvu od krve.* Mno.. To bylo pro tebe jistě vyčerpávající.. Učil ses ten monolog a rádoby výhružný postoj dlouho? *Uchechtne se.* Víš, co? Ani neodpovídej.. *Odmávne ho hned na to a kopne do sebe poslední zbytky tekutiny, než ji odloží na stolek před ním.* Zajímá mě jen jedna věc, než se k tomu kompletně vyjádřím? *Zaměří na civila před ním pohled.* Proč bych to měl potřebovat? Proč bych to měl přijmout? *Načež se znovu pohodlně opře a čeká, co z něj vypadne.*
*Nad jeho odpovědí jen vzdychne* /Jasně že jo. Takže je to jeden z těch lidí/ *po té co se zeptá a hned ho odmávne je mu to jedno* Neučil jsem se ho. *Řekne tiše a sleduje jak pokládá sklenku už trochu s ledovejsim pohledem. Nad touhle otázkou co z něj vypadne potom se ale Hawk jen zasmál* Já snad říkám že to potřebujete? Ne říkám jen že je to nabídka. Také to přijmout nemusíte. Opět záleží na tom jestli chcete. A pokud to neprijmete... Je mi to vcelku jedno. V mojich ulicích je několik klubů, barů, hospod a restaurací. Vsadím se že určitě minimálně jedna z nich uvítá mojí spolupráci. *Řekne a jen pokrčí rameny, že ho tahle konverzace trochu i pobavila ale hlavně že ho nudí*
/Jen se směj.. Za chvíli se začneš vztekat a pak už ti nezbyde nic jiného, než plakat./ *Pomyslí si pobaveně a zakroutí hlavou.* Ptal jsem se tě, proč bych to měl přijmout.. Ale zjevně na tu otázku neznáš odpověď.. Takže nech teď mě se vyjádři na tvou nabídku a říct ti, proč to nepřijmu.. A nemám rád přerušování,... Ehh.. Jméno jsem se ani neobtěžoval zapamatovat.. *Odmávne to rukou a hned na to pokračuje.* Mám dodávku alkoholu z nejkvalitnějších palíren. Každá značka, kterou v mém podniku uvidíš, i tu skleničku, co sis dal, než jsi šel za mnou, je to nejlepších z nejlepších.. V každé palírně vždy odkládají stranou ty nejkvalitnější kousky, takové, za které se platí majland, a tyhle kousky jedou exkluzivní dovážkou přímo do mého podniku. Proč bych takový luxus měnil za zboží pochybného původu, které mi přiveze nějaký tvůj pulec, co si o sobě myslí, že je pán světa? *Otáže se, ale nekončí a aniž by dal prostor na odpověď, tak hned pokračuje.* Co bylo to druhé? Jo už vím.. *Uchechtne se pro sebe, než s velice posměšnou intonací řekne.* Ochrana.. *Zakroutí nad tím hlavou.* Tvá ochrana by byla jen špínou za nehtem toho, co můj majetek chrání.. Nemůžeš mi v tomhle mezí nabídnout nic, co už nemám a daleko ve větší a kvalitnější míře. Můj podnik je chráněn před silami mocnějšími, než jsi ty a tvoje.. rodina. *Opět se uchechtne.* Věř mi, že by mi stačilo zvednout prst a neodešel by jsi odsud živý. Vlastně to, co by následovala by bylo mnohem horší než smrt a než bych s tebou skončil, tak by sis ještě přál, abych ti prostě podřízl krk. *Věnuje tomu ubohému červovi před sebou pohled chladný a ostrý jako jeho dýky.* Ještě jsi měl třetí věc, že ano? *Upřesní si. Vše je pro něj ale pouze hra. Hraje si s Hawkem jako kočka s myší, než ji sežere.* Kdyby se s mým klubem něco stalo.. Nech mě hádat, jo? Chceš říct, kdybych ti klub podpálil jako varování ostatním? Pro začátek, drahoušku, to by se ti ani nepovedlo a už teď ti můžu slíbit, že ti pošlu hlavu každého, kdo se o to pokusí. Skalpovanou s vypíchnutýma očima a vyříznutým jazykem. Mě nechceš mít za nepřítele a ať si myslíš, že jsi mocný, tak i ten nejslabší člen mé osobní kliky by se tě dokázal zbavit natolik efektivně, že by si toho ani nikdo nevšimnul. *Zvedne se a jeho kroky zamíří k poličkám plných knih a jiných drobností, když ve svém monologu pokračuje. Vyrušit se nenechá a kdyby se o to Hawk pokusil, tak ho hodně rychle vrátí do patřičných míst, aby mlčel.* Na moje finance se nedostaneš ani malíčkem. Ne, že by jsi vůbec uměl ve svém jednoduchém prťavém mozečku pobrat kolik je peněz, byť těch malých dvacet procent. *Z poličky vezme do ruk malý oválný předmět na tenkých nožičkách.* Tohle je Fabergého vejce. *Představí ho Hawkovi a podrží si ho ve výšce očí, aby si ho prohlížel, zatímco s ním otáčí.* Je vyrobené ze slonoviny, zlata a několika velmi drahých diamantů. Přesněji je to zimní vejce. Nepředpokládám, že ti to něco řekne, ale tahle malá cetka byla v aukci roku 2002 a její cenu se mi podařilo vydražit za skoro deset milionů dolarů. Byl to tehdy rekord, už je dávno překonaný. Ale na tom nesejde.. Pointa je, že i když to byl docela impulzivní nákup, tak jsem to na svém rozpočtu ani nepocítil. Mám víc peněz, než ty budeš schopný naskrblit za celý svůj život. I tvoje největší výpomoc by pro mě byly pouze drobáky, co hážu sviním, jako jsi ty.. *Ušklíbne se a vejce vrátí zpět na poličku. Otočí pohled na Hawka a v rámci sekundy je u něj, natlačí ho na zeď a pod krk mu dostane dýku, která se mu v ruce objevila stejně rychle, jako se on přesunul k Hawkovi. Volnou ruku využije k tomu, aby mu chytil zápěstí ruky.* A teď mě dobře poslouchej.. *Sykne k němu tiše a přitlačí na stisk na zápěstí.* Tohle je moje město, ne tvoje, ani žádného jiného podřadného civilského červa. *Opět zvýší stisk a pod prsty cítí tep jeho krve i pohyb kůstek.* Zahráváš si se silami, které nemůžeš pochopit a na které nemáš. *Opět stlačí víc a má pocit, že už cítí, jak se vazy napínají.* Pro dnešek tě nechám odejít s tímto varováním. Ale setkáme-li se někdy znovu a já zjistím, že sis zase vyskakoval někam kam nemáš.. A že to zjistím, protože mí lidé, na rozdíl od tvých, mají opravdu oči a uši všude.. *Ušklíbne se a mezi rty ukáže Hawkovi jen špičku svých tesáků.* Tak ti místo zápěstí, zlomím obě tvoje nohy a pak se budu dívat, jak se se zpřelámanými pařáty snažíš odplazit z mojí blízkosti, abych tě chytil a stáhl zpátky zase na startovní čáru.. A znovu a znovu.. Dokud mě to nepřestane bavit.. *V očích se mu ďábelsky zableskne, načež se zatváří omluvně.* Oh.. Pardon.. Moje výhružka ještě nenabyla svých pravých mezí.. *A jen co to dořekne, tak stiskne a převrátí Hawkovu ruku v zápěstí. Ozve se nepříjemný praskot a Dragos pod svými prsty cítí, že těch několik kůstek, co se tam nachází, už se nedrží za ručičky, jako kamarádi.* Teď je to plně zařízené.. *Dodá a pustí rádoby mafiána, udělá od něj vzad pár kroků, zatímco si schová dýku a vezme si cigaretu z tabatěrky z kapsy kalhot. Z jiného kapsy vytáhne kus papíru, který Hawk může dost dobře poznat, a zamává jím.* A tohle už nechci nikde ve svém městě ani vidět.. *Zavrčí, nacpe papír do skleničky, načež jej zapálí svým elektronickým zapalovačem a jen co se papír rozhoří, tak si o něj připálí cigaretu a vyfoukne dým. Očekává, že dal dost jasný signál, aby Hawk zmizel, ale nebyl by proti dát si s ním druhé kolo.*
/Keci, kecy na tohle já nemám čas prostě stačí říct ne děkuji za váš čas ale ten idiot to musí furt omývat a dávat důvody/ *Nad slovy o podpálení se jen tiše uchechtne a když se dostane k nějakému vejci co se mu ani nelíbí tak na to jen odpoví a výrazem jako kdyby hrál poker* Ty kráso to vejice je dosti hnusné. Je mi líto že plýtvate penězi na takovéhle sr-čky. Plus mě je docela silně u pr-ele že hazis nějaké peníze lidem. *Po té co je však natlačen na stěnu jenom rychle vyhrkne a podívá se na dýku.* HAHAHAHAHA civilsky červ? Znis jako kdyby jsi nebyl to samé. Vyskakovat si budu hoho to se neboj *řekne a nasune se krkem více na dýku. Po ukázání zubů jenom řekne* Co to kurv- *No ale dřív než to dořekne cítí jenom křupani ve své ruce a poté co ho pan Meissa pustí se za ruku chytne a začne se smát* TOHLE ŽE JE VÝHRŮŽKA. NEBOJ SE TEN PAPÍR URČITĚ UVIDÍŠ JEN NE VE SVÉM PODNIKU *řekne a stojí na místě* Ale konečně vím s kým jsem měl čest jednat... S pořádaným zmrdem
Zjevně nemáš žádný přehled o historii, škvrně.. Ale neboj.. Když se vrátíš do školy, kterou jsi zjevně nedodělal, tak tě snad ještě něco naučí.. *Ušklíbne se a dál si jeho komentáře nevšímá, až do chvíle, kdy se s dýkou před krkem začne smát. Povýšeně, samolibě se ušklíbne, čímž ukáže své tesáky.* Ale já jsem něco víc.. A s radostí bych byl i tvojí noční můrou, ale na takové jako jsi ty, obvykle neplýtvám energií. *Odpoví mu a vrátí se ke své skleničce. Považoval by celou věc za uzavřenou, kdyby se Hawk znovu nerozpovídal. A vzhledem k tomu, že pořád stál na místě, tak si zjevně přál nášup a Dragos mu ho hodlal dopřát v plné kráse.* Nuže dobrá.. Dal jsem ti šanci na útěk.. *Odpoví.* To, že jsi jí nevyužil, už nepůjde na můj vrub.. *Pousměje se. Opět vytáhne dýku a zamíří k Hawkovi. A kdyby se pokusil utéct, tak ho zachytí a vpije se svýma očima do jeho, načež na něj uvalí encanto a dá mu příkaz, aby zůstal stát na místě a nehýbal se.* Máš moc pěknou tvářičku, puso.. Té je pro temné podsvětí moc velká škoda.. *Pronese a chladný kov mu přiloží na pravou líci.* Neboj.. Bude to bolet.. Hodně bolet.. *Usměje se zlomyslně, když mu přejede dýkou po tváři a ostrá ocel za sebou zanechá krvavý šrám. Pak Dragos vztáhne ruku a položí mu ke šrámu prst. V jizvě se lehce povrchově povrtá a pak prst vztáhne ke svým rtům a olízne.* Hm.. Už jsem měl lepší.. *Okomentuje.* Ale tu ránu bychom ti měli vydezinfikovat.. *Vzpomene si náhle a zamíří ke svému soukromému baru uvnitř prostor, kde vezme skleničku bourbonu.* To nejkvalitnější z nejkvalitnějšího.. *Pronese opětovně svá slova z předešlé konverzace, když mu začne alkoholem pomalu polévat ránu, co způsobil.*
Zjevně nemáš žádné vychování *řekne a dál ho poslouchá* noční můra je ten alkohol co tu prodáváte *rýpne si opět do něj* Šanci na útěk využiju až JÁ uznám za vhodné ne nějaký oplzlý kretén *řekne a pousměje se. Nadále však zůstává stát na místě.* NAPOSLEDY neříkej mi Pusa. Pro mě to je jako lákadlo ty idiote. *Řekne a po té co ho pan Meissa řízne jenom vykřikne* Jak jako lepší? Co tím myslíš? *Zeptá se* Aspoň trochu vychování máš... *Když si však všimne bourbonu hned to v duchu mezme zpět* To asi nebude na pi- *než to opět dostihne říct už cítí ten alkohol stékající mu po tváři. Začne dost řvát* Dobře DOBŘE VYHRÁL SI UŽ JDU SORRY
*Jeho další slova už plně ignoruje. Nestálo mu za to ho poslouchat. I jeho kecy byly na natolik podřadné úrovni, že se Dragos nenamáhal jim věnovat pozornost. Zvlášť poté, co si Hawka zmrazil na místě a rozhodl se mu dát správnou lekci.* Vyhrál? *Pozvedne obočí a pobaveně zakroutí hlavou.* Brouku.. Já jsem byl vítězem ještě předtím, než jsi sem dorazil.. *Uchechtne se a protočí si nožem v ruce.* A kdepak.. Nikam nejdeš.. Nabízel jsem ti možnost útěku a ty jsi ji nevyužil, takže si s tebou napřed pohraju.. A až já uznám za vhodné, že můžeš odejít, tak pak tě teprve nechám jít.. *Zachytí mu bradu mezi prsty a přiblíží se k němu blíž.* A já si rád hraju.. *Dodá, vlepí mu krátký polibek a pak se oddálí a zamyšleně si ho prohlédne.* Máš to poněkud nesymetrické.. Takhle by to nešlo.. *Zakroutí hlavou.* Ale slyšel jsem, že jizva přes oko docela frčí v civilském podsvětí.. *Pronese a vrátí se k němu na krok. Aniž by mu dal čas protestovat, tak dýku položí na ohyb obočí a prudkým pohybe řízne.* Vydrž, vydrž.. Ještě dezinfekci.. *Pronese a do obličeje mu už teď regulérně alkohol chrstne.*
Jo jo vyhrál jsi předtím. *Sjede mu kapka alkoholu připomínající slzu po tváři. Na jeho další slova kompletně zrudne.* Takhle to neříkej *řekne a poté co mu vlepí krátký polibek nad kterým později přemýšlí jestli je znechucen a nebo si to užil. Zrudne ještě více* To je v pořádku klidně ať to nesymetrické je.... *Řekne ale pozdě protože už slyší jak pan Meissa přemýšlí o vylepšení jeho vyzaze* /Tak ať už to je za mnou/ *už se ani nebrání. Je mu to už jedno. I ta bolest je mu jedno. Slyší jenom šum v uších, ale i ten hned zmizí* Prosím dost
*Upír si užívá, když civil naproti němu zrudne a nakloní hlavu na stranu, když se ušklíbne.* Proč ne? Je ti to snad nekomfortní? Najednou? Kde máš svoje sebevědomí? *Rýpe do něj a o to víc samolibě se zatváří, když jeho pořezaná tvář nabere silnějšího červeného odstínu. Zcela ignoruje jeho slova, když mu vylepší tvářičku podruhé.* Mnohem lepší.. *Okomentuje si pro sebe, než si přiloží ruku k uchu.* Co že to říkáš? Pardon.. Nějak jsem nerozuměl.. Chceš ještě upravit? *Prsty mu přiloží pod bradu, nadzvedne a jeho rány si pořádně prohlédne.* Tady už moc místa nemáš.. *Pustí jeho tvář a obejde ho. Jeho pohled sjede celé jeho tělo, když mu zachytí ruku schválně na místě, které mu před chvílí zlomil.* Doufám, že teď už mě posloucháš plně a jasně.. *Pronese, když mu jeho zlomenou hnátu zvedne do výšky očí, neboť by to sám teď pod vlivem encanta nezvládl.* Čí je tohle město? *Zeptá se na první dotaz a udělá za něj svislou rýhu na předloktí.*
Nech toho *rudné ještě více pokud to jde* Ano je mi to nekomfortní... *Řekne Vyplivne alkohol co mu stekl do pusy* Konečně spokojenej...? *Zeptá se ho* Říkám už dost... Už tohoto mám dost prosím... *Opět jak mu zvedne bradu se mu podívá do očí. Je naštvaný ale je mu jasné že nemá šanci. Jak mu tvář pustí vykašle další alkohol a krev co mu tam stekla. Jak mu chytí ruku už ho to nezajímalo.* Slyším... Tohle je tvoje město... *Řekne a svěsí hlavu*
*Ušklíbne se, neboť Hawkovo kňourání vážně v potaz nebral. Měl dost sebevědomí být drzý a myslet si, že si může něco nárokovat, tak teď bude čelit následkům toho, kdo si to nárokovat skutečně může.* Teď prosíš teprve.. Zajímavé.. *Pronese, když mu zvedne bradu. Rozhodne se svému trápení dodat poslední tečku. Doslova.* Správně.. Šikovný.. *Udělá mu na ruce druhou rýhu, tentokrát diagonálně a spojenou jedním koncem s koncem rýhy první.* A máš právo si tohle město nárokovat? *Otáže se a počká na druhou odpověď, než položí dotaz třetí a poslední.* Takže se stáhneš do díry, ze které jsi vylezl a už tady tebe, ani nikoho z tvé bandy, nikdy neuvidím? *Za tuhle otázku spojí poslední dva volné konce rýhou třetí a vytvoří mu na ruce trojúhelník. Nebo taky písmeno D. Záleží jak se na to kdo dívá. Poté mu ruku pustí a dýku si otře od krve do Hawkovi košile, načež ji schová. Dojde si dolít alkohol a vezme si zároveň cigaretu, co před mučením odložil na popelník. Potáhne z ní, aby ji roztahal zase a vyfoukne dým muži do obličeje.* Aby jsi z toho měl pěknou památku.. *Pronese, než mu cigaretu típne o předloktí a udělá tak za D pěknou tečku, než to celé polije alkoholem. Špaček i alkohol odloží a podívá se na zbídačeného muže ještě, ale pokud nezareaguje nijak drze, tak je s výsledkem zcela spokojen.*
*Celou dobu nemluví. Neví co říct. Nechce se mu nic. Teď chce jediné zabít toho parchanta. Dnes ale ví že by boj nevyhrál. Počká tedy až pan Meissa dorobi svoje* Děkuju za památku..
*Není rozhodně spokojený s tím, že mu neodpovídá, takže se na něj zamračí a zlomené zápěstí mu víc stiskne, aby z něj odpověď dostal. Když se tak stane, tak se spokojeně ušklíbne. Když ne, tak mu jen praští rukou zpět k tělu.* Hodný chlapeček.. *Pochválí ho a dokonce jej i lehce poplácá přes nově zjizvenou tvář. Odloží si věci, aby si mohl zachytit opět jeho bradu a zvednout si pohled k sobě. Zesílí opět vliv encanta a začne zadávat příkaz.* Jakmile opustíš můj podnik, tak si nebudeš pamatovat nic nadpřirozeného. Ani mou rychlost, ani mou sílu, ani moje schopnost tě připoutat na místě. Jsem pro tebe pouze velice mocný civil, kterému ty nesaháš ani po kotník. Budeš si pamatovat, že sis chtěl vyskakovat a já tě vrátil do patřičných mezí. Budeš si pamatovat, že se mě máš bát a mít ze mě respekt a nezačínat si se mnou. Mým podnikům a majetku se budeš vyhýbat velkým obloukem. Ode dneška si budeš pamatovat, že máš ke mě mít úctu a budeš se podle toho rovněž chovat. *Když skončí, tak mu tvář pustí a odejde od něj.* Můžeš jít.. *Odmávne ho velkoryse, když si nalije skleničku a pak mu podrží závěs, aby mu naznačil, že má skutečně vypadnout, než ho chytne nálada na třetí kolo.*
STÁHNU SE DO SVÉHO MĚSTA, ALE MOJÍ BANDU V TOMHLE MĚSTĚ JEŠTĚ UVIDÍŠ. NĚKTEŘÍ ODSUD POCHÁZEJÍ *když ho následně pustí i se zesílením vlivu encanta rychle vypadne ze soukromé místnosti a vezme telefon.* Henry padej k autu máme tu problém. *Řekne a rozběhne se z klubu. Když však vyletí ven zapomene úplně vše o nadpřirozenu. Jakoby to tam najednou nebylo. Henry se po pár minutách dostaví* Doprdele šéfe co se vám stalo *řekne a rychle hawka hodí do auta a sedne si za volant.* To ten pan Meissa? *Zeptá se hawka opět* Jo ten mocnej parchat mi zlomil ruku a pořezal mě. Je to doprdele mocnej člověk. Asi jsem se měl chovat více s respektem... *Řekne a po několika minutách dorazí do nemocnice*
a poté