Členem od 16. ledna 2025
Naposledy aktivní:
Musím ho přesvědčit o tom, že má vypadat děsivě, jinak ze mě bude chodící reklama na kbelíček borůvek ve slevě. Nebo co hůř...bude ze mě modrý Elmo! *Prohlásí rozmrzele asi už potřetí za celou svoji rádoby směnu. Ve skutečnosti přišel jen podoplňovat zásoby čajů v horní části čajovny, takže vkuse různě "tančil" mezi Minem, Darwinem a jinými svými zaměstnanci, kteří zrovna potřebovali zanést objednávky.* Okey, drama queen, je čas jít dom! Na tohle nemám dost sladké krve v sobě. *Darwin, který toto skoro až zavrčí, se samozřejmě se starším rohatým čarodějem nepáře. Prostě jej čapne za ramena a zavede jej hlouběji do chodby vedoucí ke kuchyni.* Portál. *Rozkáže přitom. Z očí mu skoro i blesky vycházely. Šlo poznat, že takto setrvá dokud Hiram neudělá, co se po něm chce. A že ho nakonec to trucování přejde.* Šikovný kluk. Teď si dáš koupel a budeš přemýšlet, co já vím? Třeba nad svým Rómeem. *Pokrčí rameny. Hirama pak do portálu přímo strčí.* Pfft..nána omrzlá. *Zamručí si přitom. Hiram ovšem jako poslední uslyší nějaké to rozloučení, než se portál uzavře. S mrmláním však uposlechne a fakt se po sebrání osušky a mikiny odebere do koupelny. Tam si v rychlosti napustí vanu. Nezapomene ani na pěnivou bombičku, než se do horké vody po svlečení se plně naloží. Dlouhé vlasy se mu přitom z části namočí.*
*Po včerejší debatě s Calebem strávil Max další ráno obvyklým tréninkem a vařením v Institutu, tentokrát už oficiálně schváleným. Když se zrovna chystal naložit na talíře, napadlo ho, že by mohl namísto toho oplatit Hiramovi laskavost a tentokrát donést jídlo jemu. Nachystal tedy dvě krabičky do kterých naaranžoval rýži, kuře a zeleninu, pečlivě je zabalil a vyrazil k Hiramovi. Byť to bylo sotva pár dní, měl pocit, jako by svého čaroděje neviděl snad věčnost. Už už se mu chystal napsat, ale nakonec se rozhodl, že ho místo toho zkusí překvapit. V čajovně narazil jen na Darwina s Minem, oba s plnýma rukama práce. Darwin ho s jistou hrdostí informoval, že Hirama před chvílí odeslal domů kvůli přepracovanosti a že by mu nejspíš dost pomohlo, kdyby se dočkal nějakého toho 'rozptýlení.' Způsob, jakým to řekl Maxe alespoň trochu uklidnil, protože to neznělo jako něco vážného, ale spíš jako 'chceme klid na práci, s ním se to nedalo, ty běž raději taky.' A on jim minimálně v tomhle stejně hodlal vyhovět. Požádal je jen, ať Hirama neupozorňují, že ho chce překvapit a zamířil na pro něj již známou adresu čarodějova bytu. Když došel ke dveřím, zaklepal a čekal, až ho čaroděj pustí dovnitř, pokud je tedy už doma.*
*Jen co se po odložení věcí na prádelní koš naloží do horké vody ve vaně, uvolněně si oddychne. Žádná práce navíc, horká voda, příjemná vůně a nadýchaná pěna všude kolem..recept na příjemný večer. Pokud tedy nejste Hiram, který se zjevně ani po několika letech spolubydlení s kočkami nenaučil, že by bylo fajn zavřít dveře, když odcestuje do koupelny. Přísahal by, že oči zavřel jen na kratičký moment, když kdesi za hlavou zaslechl mňouknutí.* Huh? *Pozvedne obočí, načež obě kukadla otevře. Hlavu musí zaklonit, aby na kocoura aspoň trochu viděl.* Merlin, samozřejmě. Jdeš k páníčkovi do vody? Nebo ho jen otravovat? *Zašklebí se. Takový škodolibý výraz mu však dlouho nevydrží, jelikož se do chvíle ozve zaklepání.* Kdo by tak pozdě večer otravoval? *Zamumlá si pod nosem. Jestliže se však zaklepání ozve znovu, už neotálí a ve spěchu z vany vyleze, soukajíc se ještě zavlhka do velké mikiny. Když se dostaví ke dveřím, jdou na ní už krásně vidět vlhké fleky. Kromě toho si ji musí trošku stahovat, aby se mu případně nevyhrnula.* Prosím? *Pronese zprvu poněkud přiotráveně, když však vykoukne do té zimné chodby a spatří Maxe, hned je to jako by roztál.* Ahojky. *Špitne, jemně se přitom usměje.*
*Když se chvíli nic neděje, zkusí zaklepat ještě jednou a tentokrát se dočká.* Ahoj, neruším? *Zeptá se spíš konverzačně, protože jakmile mu padne zrak na ještě nedávno jeho mikinu, na které se jasně formují mokré fleky, netrvá mu dlouho si domyslet, při jaké činnosti přesně Hirama vyrušil. Stejně tak mu neunikne pohled na jeho holé nohy a mohl se jen domýšlet, že na průvan na chodbě to zrovna ideální odění nebylo. Nicméně mu nad tím pohledem i lehce cukne v koutku úst. Volnou paži tak obmotá Hiramovi kolem těla a v polibku ho jemně zatlačí zpět do bytu, než za nimi zavře dveře.* Zpátky do vany, nechci ať mi nastydneš. Mimochodem, krásně voníš. *Šeptne ještě, když mu zaboří nos do krku, na který ho několikrát jemně políbí, než ho odvede do koupelny.* Jen dám to jídlo do kuchyně, pak se k tobě připojím. *Dodá na vysvětlenou, než udělá přesně to, co řekl. Jídlo v kuchyni odloží a zamíří zpět do koupelny za čarodějem, pokud se tedy Hiram nerozhodl jít s ním.*
*Proměna v jeho výrazu byla dost rychlá. Sám po chvíi ani nevěděl, proč byl vlastně tak přiotrávený. Nyní se prostě jen usmívá, asi jako sluníčko na hnoji.* Ty nikdy. *Zavrtí hlavou. Naskakující husina by mu však řekla něco jiného. Naštěstí pro jeho tělo, v mnoha ohledech, jej Max zatlačí během polibku zpět do bytu. Hiram se přitom samozřejmě nechá, oplácejíc mu tento typ péče stejnou vervou. Pomalu ani nepostřehne to, že ta zima najednou díky zavření dveří zmizí. Už je jen teplo..a náruč jeho nejdražšího. Hiram by se i vsadil, že to právě z něj vychází nejvíce toho tepla. Nebo už možná stihl začít halucinovat.* Mhmmm. *Hlesne při těch polibcích spokojeně. Už by i u toho přivřel oči. Náhle se však ocitnou u koupelny, kterou předtím tak rychle musel opustit.* Dobře. *Kývne lehce. Dost se přemáhá, aby nedoťapkal za ním. Pomalu studená voda na jeho těle jej však přesvědčí o opaku, takže si nakonec vysvleče mikinu, kterou pověsí na radiátor. Hned nato zase zaleze do vody, z níž začne zvesela pozorovat dveře. Merlin se mezitím vydá Maxe do kuchyně pozdravit. V jeho překladu se mu tedy začne motat pod nohami, o něž se začne otírat.*
*Netrvá dlouho a má v kuchyni společnost. Ne však v podobě Hirama, ale Merlina, který se mu začne plést pod nohy.* Chyběl jsem ti tady, co, Merline? I ty mně, nemysli si, ty kluku chlupatá. *S úsměvem si ke kocourovi dřepne a důkladně ho pomazlí a věnuje mu pusu na čumák, než jídlo přendá do ledničky a zamíří za Hiramem. Ještě v předsíni však odloží nejen bundu, ale tentokrát i triko.* Zavři oči a nech je zavřené, než ti řeknu, nechci ať si zkazíš překvapení. *Houkne na Hirama, než do koupelny vstoupí. Pouze krátce se v místnosti rozhlédne, ale jeho pohled poměrně rychle sklouzne k jeho milovanému. Byť situace nenahrává úplně tomu, co chtěl udělat původně, pořád se dá pracovat i s touhle verzí… Aniž by řekl jediné slovo, v tichosti dojde až k Hiramovi, u vany se skloní a láskyplně uvězní čarodějova ústa v dalším polibku, zatímco se jednou rukou zapře, aby náhodou do vany nepřepadl. Druhou ho přitom jemně chytí za tvář a palcem ho po ní pohladí.* Chyběls mi… *Šeptne meži polibky, Nic dalšího říkat nepotřebuje, věří, že jeho rty to řeknou za něj. Ze začátku jsou polibky jemnější, téměř jako dotek motýlích křídel, ale postupně nabírají na intenzitě i délce, než je lovec prohloubí a jazykem se jemně zapře do toho čarodějova, užívajíc si každý okamžik plnými doušky.*
*Merlin se Maxovi hodnou chvíli pyšně plete pod nohami, než se posadí, jelikož konečně přiláká lovcovu plnou pozornost. Má jej díky tomuto aspoň na pár minutek pro sebe. A že si to užívá. Přede o sto šest. Mít ještě chvíli k dobru, už by se tam rozvalil tak, aby jej Max mohl podrbat na břichu. Nic takového se naneštěstí pro něj však nekoná, takže zůstane sedět. Když se pak Max vydá zpět ke koupelně, kocour jej poslušně následuje. Z jeho věcí si posléze udělá pelíšek. Až se pak Max rozhodne jít zase obléct, bude už mít věci od bílých chlupů. Hiram si mezitím skousne ret, ale i přes svou chuť neuposlechnout nakonec oči zavře, vyčkávajíc trpělivě na to, co se stane. Natěšeně se přitom zavrtí. Polibek pak s radostí oplatí, vyjde svému drahému lovci vstříc. Dokonce i vyhledá jeho ruku, po níž jej jemně pohladí. Při slovech, která pak uslyší, ji i pokud možno stiskne.* Ty mně taky...*zašeptá nazpět, pokud mu to tedy vůbec Max umožní mezi všemi těmi příjemnými polibky. Co pak Hirama mírně, zato příjemně překvapí, je jejich změna. Najednou se zdají být více hladovější, dravější. Čaroděj si však nemůže stěžovat. Odezvu má totiž stejnou, přičemž se do chvíle Maxovi podvolí a případně mu umožní začít prozkoumávat jeho ústa.*
*Nad Hiramovými slovy se pousměje, ale sám neodpovídá, ne slovy. Hiram mu polibky opětoval se stejnou spalující vášní jako mu je on sám věnoval a Max mu tak vyjde vstříc i ve chvíli, kdy se čaroděj polibkům více podvolí. Dotek Hiramovy ruky na té jeho je, i přes vodu, která mimo vanu poměrně rychle chladne, příjemně horký. Zatímco jeho jazyk prozkoumává čarodějova ústa, jeho ruka se pomalu přesunue z tváře podél jeho krku na jednu klíční kost, zatímco jeho palec se v pohlazení otře o tu druhou. Zatím jen náznak toho, kam by dotek mohl pokračovat. Vůně Hiramovy kůže smísená s pěnou do koupele, ve které snad vycítí marakuju a nějaké další exotické ovoce je pro něj až opojná a sdílené doteky brzy působí jako sotva dostačující.* Můžu se k tobě připojit? *Šeptne mezi polibky. Jen při pohledu na Hiramovu odhalenou hruď a zbytek těla skrytý pod vrstvou bublinek společně se samotnou myšlenkou, že by se prostor mezi jejich těly mohl zase o něco zmenšit mu podél páteře proběhne příjemný výboj. Hiramovi dá čas na odpověď, zatímco se polibky přesune na jeho čelist a ucho, ruku přitom nechá sklouznout kousek výše, takže jeho prsty jemně obemknou čarodějův krk jako jemný šátek.* Chtěl bych ti být zase o něco blíž… *Zašeptá mu do ucha, než mu na lalůček věnuje jemný polibek.*
*Sotva chvíli poté, co ze sebe dostane ta tři slůvka, mu jde hlava kolem a kolem. Nemyslí na nic jiného. Pouze na osobu, jejíž polibky momentálně oplácel a kdyby něco takového mohl udělat, už by se k němu lísal. Jako nějaká kočka. Chtěl být k němu blíž. Nyní si akorát mohl užívat doteky Maxových rukou na horní části svého těla. A samozřejmě i jeho rty. Netrvá to zrovna dlouho a dokonce se mu i poslušně podvolí, nechávajíc jej prozkoumat jeho ústa stejně, jako jedna z jeho rukou zkoumala jeho tělo. Svými následujícími slovy mu pak lovec přímo mluví z duše.* Že se ptáš...jen tě musím varovat, nemám pro tebe pak žádné oblečení navíc..mhmmm..*Řekne a spokojeně si povzdychne, když Maxovy se polibky přesunou níže na čelist a pak na ucho. Instinktivně pak lehce zakloní hlavu přitom, jak mu lovec obemkne prsty krk.* Už bych rád otevřel oči..můžu? *Nadhodí zlehka. Při další péči o jeho ucho si opět spokojeně povzdychne.* Prosím..
To nebude problém, vystačím si s tím, co mám. Nebo bez… *Zavrní tiše, jeho smích je tentokrát spíše hrdelní. Když mu Hiram schválí jeho návrh, jemně ho políbí přímo na ohryzek. Nášledující dotaz mu vnukne zajímavý nápad.* Můžeš. Alespoň to budeš mít s výhledem. *Pomalu se zvedne, věnujíc přitom čaroději pár dalších polibků, než se úplně narovná a začne se zbavovat posledních zbytků oblečení. Napřed rozepne a sundá pásek, následně totéž udělá s kalhotami, spodky i ponožkami, vše následně úhledně složí a odloží na pračku. Nespěchá přitom, naopak. Nechává čaroděje si tuhle malou show náležitě užít. Hlavou mu probleskne, že kromě toho, že ho Hiram vidí poprvé nahého, uvidí také poprvé všechny jeho runy. Myšlenka, jak asi musí umělec zaměřující se na tetování vnímat něco, co se jako tetování tváří, byť proces byl spíše podobný skarifikaci a spíše než o plánované rozložení jde o funkční chaos ho pobaví, ale nechá na Hiramovi, zda něco podobného bude vůběc řešit. Pokud ano, dá mu prostor, následně opatrně vleze do vany za ním. Chvíli hledá vhodnou polohu, než se mu konečně podaří najít takové místo, aby si mohl nad Hirama kleknout a zároveň si vzájemně nezavázeli. Čaroději přitom věnuje spokojený úsměv, jen v očích se mu pobaveně zajiskří, než jeho rty opět uzamkne polibkem a rukama se přesune na prozkoumávání jeho těla.*
*Nedá mu to a tiše se zachichotá.* Myslím, že mým očím bude sedět spíše ta druhá varianta. *Řekne, jemně poté zakloní svoji hlavu, aby měl k jeho krku Max lepší přístup, byť jen na chvilku. Pak se zase narovná, hlavu vrátí zpět a po opětování dalších polibků otevře oči. Nejrpve však zamrká, aby si znovu zvykl na světlo, než svůj pohled zaměří na Maxe. Svýma rukama se přitom opře o stěnu vany, aby si na ně mohl složit hlavu. Takhle se mu ta podívaná bude lépe sledovat. Samozřejmě si při tom nezapomene skousnout ret. Ten pohled si s radostí užívá, oči ze svého přítele ani nezvládne odtrhnout. Však ho takto vidí poprvé, když tedy nepočítá oblast jeho rozkroku. Tam mu nakonec jeho pozornost sklouzne, samozřejmě poté, co se vynadívá na Maxovu pěkně vycvičené torzo.* Teď přemýšlím, zda bych ti to oblečení pak neměl aspoň na chvíli schovat. *Zazubí se nevinně. Hlavu přitom nakloní jemně do strany.* Každopádně..piercing se hojí dobře? *Dodá. Když už před ním Max stál v celé své přirozené kráse, prostě si nemohl ten pohled dolů odepřít, stejně jako před chvilkou. Následně svému příteli udělá ve vaně místo tak, aby se tam mohl na pohodu usadit, což se samozřejmě dalo vzhledem k menšímu prostoru trochu hůř. Po vyřešení tohoto problému se pak vrátí zpět do předchozího programu. Hiram přitom samozřejmě opět polibky oplácít, přirozeně se při nich i podvoluje. Kór když mu Max začne rukama mapovat tělo. Má pak pocit, že se mu pod všemi těmi doteky rozteče. Sám se ovšem snaží nezůstat v pasivní roli, takže se taky hned vrhne do něčeho podobného. Zprvu ovšem prozkoumává to, co už víc zná. Krk, ramena, pak přejde k hrudi, kterou vlastně dnes viděl poprvé.*
*Už jen způsob, jakým se na něj jeho partner dívá je pro něj více než dostatečným oceněním jeho tvrdé práce. Nemluvě o slovech, která mu přitom věnuje.* Pokud ho vůbec budeme schopní najít. Nevěřím, že ho kočky nechají nedotčené. *Zasměje se, než věnuje Hiramovi polibek na nos. Sám se na čaroděje nemohl vynadívat. Miloval každou jednu pihu na jeho obličeji, ale teď přibyly další na jeho těle. Nemluvě o tom, že si ho mohl rovnou vychotnat i s lehkým třpytem kapek vody na jeho odhalené kůži.* /Čím jen jsem si zasloužil takové štěstí?/ Ano, piercing se hojí skvěle. Chceš si to sám ověřit? *Prohodí provokativně, než se k němu připojí ve vaně. Každý polibek je pro něj jako doušek vody pro žíznivého. Ta nejlepší věc na světě. Tohle navíc bylo něco jiného. Doteď mezi nimi vždy stála bariéra jménem oblečení. Každý dotek zjemňovaly vrstvy látky, každý polibek směřoval tam, kde mu nepřekážel límeček, či cokoli jiného. Tentokrát zde nic podobného není. Na své kůži cítí dotek té Hiramovy a při každém z nich má pocit, že shoří. Ze začátku doteky drží jen na jeho hrudi a břiše, hladí ho prsty i dlaněmi, doteky jsou spíše nevinné, zvědavé, než začnou nalézat odvahu, Jeden z palců se jemně otře o čarodějovu bradavku. Druhá ruka v mezičase pohladí jeho stehno. Nikam se však nežene. Chce si užít každou vteřinu, kterou bude moci se svým nejdražším strávit.*
No věřím, že Merlin si už z tvého trika a zbytku udělal beztak pelíšek. *Zazubí se. Jen chvíli poté, co toto vysloví, se ve dveřích objeví jiná kočka, tipoval to na Zaru. Moc pozornosti jí však nevěnuje, nakonec má teď mnohem zajímavější bytost na pozorování.* Co pak udělá zbytek nevím, ale určitě jim poděkuju, jestliže to bude znamenat, že se mi tu budeš promenádovat takto..v celé své kráse..třeba mě pak můžeš naučit, co všechny ty runy znamenají. *Navrhne, zatímco spokojeně onu show před sebou pozoruje. Když se pak dostanou zpět k piercingu, opět si neodpustí skousnutí rtu.* Rád..až budeme venku z vody. *Kývne. Teď přece měli jinou zábavu. První polibek následoval další, opět hladovější. A takto to bylo nadále stále dokola. Hiram se přitom rozhodne rovněž využít situace, aneb když prozkoumává Max jeho tělo, bude on prozkoumávat to Maxovo. Tiše si pak přitom povzdychne, když se lovec jemně dotkne jedné z jeho bradavek. Zároveň mu Hiram prsty zaboří do bicepsů, kde tímto zanechá menší šrámy. Ostříhání nehtů nakonec nechával až na chvíli, kdy si je konečně odlakuje. Zkusí si nicméně dát aspoň trochu pozor, pokud mu to vlastně jeho hlava vůbec umožní, aby na Maxových rukou nezanechal přímo krvavé škrábance.* Mám pocit, že za chvíli zešílím..*Podotkne mezi polibky. Jedna z jeho rukou pak začne putovat zpátky k Maxově hrudi a pak zase o něco níž. Přes pekáč rovnou k podbříšku, kde se však zastaví, načež zase vyjede o něco výš.*
Nepřekvapilo by mě to. Holt mi k těm rezavým chlupům od Lapiducha přibudou nějaké bílé a možná další barvy. Třeba to dá ve finále dohromady celou kočku. *Zavtipkuje. Hiramův nápad vlastně tak špatný není. Navíc by jim to dalo příležitost k dalšímu intimně strávenému času. Přes oblečení by se runy popisovaly špatně. Když se mu Hiramovy prsty zatnou do ruky, jen se sotva znatelně napne, než se doteku podvolí. Bolest není nepříjemná, naopak. Jen má pocit, že jestli takhle bude čaroděj pokračovat i nadále, dostane zabrat i jeho roky budované sebeovládání.* Povídej mi o tom… *Zamumlá v odpovědi a po několika dalších polibcích se mírně odtáhne. Ne proto, že by se cokoli dělo, jen se chce na Hirama podívat.* Je na tebe nádherný pohled, víš to? Jasně že to víš… *Zasměje se tiše, zatímco jej rty a jazykem jemně pohladí po krku. V polibcích se tentokrát přesune na jeho krk a ramena. Jemný chlad kapek na ní jen paradoxně zvyšuje pomyslné horko v místnosti. Hiramova reakce ho však jen ujistí, že se ubírá správným směrem. Palcem se o bradavku ještě jednou jemně otře v pohlazení, než se na ní zastaví a začne ji jemě masírovat, zatímco se jeho druhá ruka přesune ze stehna jeho partnera na jeho zadek, který v ruce jemně stiskne. Ten příjemný elektrizující pocit v jeho vlastním těle ještě zesílí. Hiramovi věnuje něžné kousnutí do ramene, které vzápětí následuje polibkem, jakási omluva za možnou způsobenou bolest. Měl co dělat, aby se dokázal udržet v klidu a další výboj, který mu do těla vyslal Hiramův dotek v podbřišku mu to zrovna neusnadňoval. Jeho stisk na Hiramově pozadí instinktivně zesílil, jeho prsty se přitom zaťaly do jemné kůže jeho partnera a jak moc ho to těšilo prozradil i jeho roztřesený dech.* Bože…
*Maxova péče si samozřejmě zaslouží nějakou tu zpětnou vazbu, takže jen co se jeho prst jemně otře o bradavku, zaboří Hiram své prsty do obou lovcových bicepsů. Chvilkovou změnu rozpoložení přitom přehlédne, jak moc cítí jen to teplo, co se mu navalovalo v klíně, ale zároveň i všude kolem. Jak trefně předtím podotkl, má pocit, že za chvíli zešílí..ze vší té vášně. Na druhou stranu..vlastně mu to ani nevadilo. Naopak, toho pocitu se zároveň nemohl nabažit. Bylo to, jako by byl vášní i vzrušením přímo opitý. A soudě dle pohledu na svého partnera, určitě nebyl jediný. O tom se nedalo pochybovat. Rozhodně ne.* Vím...ta pěna by mohla pomalu zmizet, co? Voda by byla více čirá..hmm..*Zapřede spokojeně. Pohyb svých rukou přitom na chvíli zastaví, jak si tu péči snaží co nejvíce užít.* /Powerbottom, jasně..heh./ *Proběhne mu hlavou v momentě 'osvícení', než se mu zase zatemní. Jeho bradavka v reakci na opečovávání tentokrát rovnou ztuhne, zatímco z Hiramových úst vyjde další spokojený povzdych. Jestli toto ještě víc nabyde na intenzitě, začne asi za chvíli vydávat symfonii. Bylo až šílené, co s ním zvládl lovec dělat už při jen tomto prozkoumávání. Až mu dalo chvíli zabrat, než se zase rozhodne pokračovat a být více aktivní. Když pak ucítí to stisknutí jeho zadní části společně s kousnutím, opět zatne své prsty do Maxovy kůže. Tentokrát to konkrétně schytají jeho boky, na nichž zanechá jemné šrámy, než se zase přesune o něco níž. To se Maxovi očividně velice zalíbí, což Hiram pozná na zesílení stisku jeho pozadí, což jej opět přiměje vypustit ze sebe pár povzdychů.* Obávám se..že jsi teď zrovna od něj moc daleko..*neodpustí si podobně jako to následné skousnutí rtu. Nejen, že tu začínalo být čím dál tím víc větší teplo, ale i těsno.* H-hmmm..ta voda už začíná chladnout..co se přesunout do peřin?..*nadhodí. Prsty přitom načrtne jemnou cestičku od podbřišku k jednomu břišáku a zase zpátky.*
*Pokud existovalo něco jako nebe, teď mu byl poměrně blízko. Při Hiramově zmínce, že by se voda mohla zbavit bublinek jen na moment očima sklouzne níže. Ne že by přes pěnu bylo něco vidět, ale tohle jemné pošťouchnutí bylo více než dostačující.* Mhmmm… Ale ani trocha té fantazie není od věci… *Zavrní v odpověď. Z Hiramových výrazů je vidět, že mu jeho záměr vychází. A výrazy nejsou to jediné, co čaroděje prozrazuje. Ne že by na tom tedy lovec byl jakkoli jinak, krev se mu hrnula do jiné části těla a to, že ještě zvládali racionálně přemýšlet byl svým způsobem zázrak. Zázrak, který byl ohrožený pokaždé, když Hirama provokoval a jeho milovaný partner na to reagoval dalšími a dalšími škrábanci, které už teď slibovaly, že budou v následujících dnech cítit.* /A to jsme sotva na začátku…/ *V odpovědi na Hiramův návrh jen přikývne, ale ještě mu věnuje pár něžných kousnutí a polibků, než se dostane ke slovům.* Souhlasím. Tedy, ne že by tu nebylo dost teplo i bez horké vody… *Rýpne si ještě, ale když mu Hiram přejede prsty v teď již značně citlivé oblasti, zatm se pro změnu před očima jemu.* Pokud teda do té postele vydržíme… *Vydechne tiše a jemně zkosune čarodějův ret, než se trochu neochotně zvedne a vyleze z vany. Hiramovi z ní následně pomůže a podá mu ručník, zatímco se sám po nějakém poohlédne. V rychlosti se jen osuší, aby mu nenamočil peřiny, ale s uvazováním ručníku se příliš nenamáhá. Jednak za tu chvíli Hiram viděl všechno, jednak to byl jeho partner. Bylo zbytečné něco schovávat. Počká, až se Hiram rozhodne, zda se nějak přiobleče, nebo to také vyhodnotí jako zbytečné, než jemně vezme jeho tvář do dlaní.* Ale jestli si myslíš, že tě do té ložnice nechám jít po svých, tak se pleteš. *Usměje se a jemně si ho přitáhne do polibku, než ho následně zvedne do náručí a zamíří s ním do ložnice.*
*V reakci na Maxova slova se tiše uchechtne. Své ruce u toho svižně přesune z jejich momentální lokace zpět ke krku, kolem nějž svého drahého lovce obejme.* Není, není...ale obávám se, že ta má je na tuto směšně malou vanu až moc divoká. *Usměje se. Svého drahého pak políbí, když už k němu byl zase o něco blíž a situace to dovolila. Jen co toto však udělá, se nechá znovu spokojeně opečovávát. Sem tam přitom zatne prsty do kůže svého přítele, způsobujíc mu tímto menší, především tedy lehké škrábance. Možná sem tam nehty více zaryje, jako kdyby se přímo snažil, aby šla jeho vášeň a láska na jeho milovaném přímo vidět. Třeba když mu zase bylo věnováno pár dalších kousnutí. Dost pravděpodobně právě díky reakci na toto měl nyní Max v oblasti svého podbřišku lehce krvavější šrámy.* V zájmu této vany doufám, že ano. *Uchechtne se. Když mu na to Max skousne ret, dech se mu na chvíli zadrhne, než spokojeně vydechne. Oči mu pak opět při pohledu na Maxe sklouznou k jeho intimnější části. Nicméně kvůli potřebě vylézt z vany musí své očumování přerušit. Nechá si tedy pomoct a když pak obdrží svoji osušku, začne se nejprve starat o z části vlhké vlasy.* V té skřínce jsou další. *Kývne u toho k nábytku vedle umyvadla. Mezitím se v osušování posune ke zbytku těla. Mokrý kus látky pak přehodí přes radiátor, načež si přes sebe aspoň na tu chvilku přehodí mikinu. Když už se však chtěl vydat ven z koupelny, čapne jej Max za tváře. Zamrká tedy na něj zprvu překvapeně, ale do polibku se hned zapojí. Nemůže pak protestovat, když už si jej lovec vezme do náruče.* Víš, že chodit zatím můžu, že jo? *Uchechtne se. Navzdory svým slovům se však k Maxovi přitulí. Rukama se přitom chytne jeho krku, aby se k němu mohl snáz natáhnout a vlepit mu na něj pár motýlích polibků.*
Jsem si vědom. Ale to neznamená, že bys musel. *Zasměje se, když se Hiram přeptá, zda ví, že může chodit, načež spokojeně zavrní jako kočka, když ucítí rty svého milovaného partnera na svém krku. Ten dotek je příjemně něžný, přesto o nic méně žhavý, než početná sbírka škrábanců, kterou už mu čaroděj stihl na těle vyrobit. Ochotně mu krk nastaví, zatímco ho odnese do ložnice, oči pootevřené pouze tak, aby viděl prostor kolem sebe a jeden z nich se neúmyslně o něco nepraštil. V ložnici svého milovaného položí na postel, ale Hiram má sotva čas vydechnout, když si nad něj lovec klekne a v polibku jej jemně zatlačí do peřin. Jelikož jim už v ničem nebrání ani voda, ani strach, že jeden z nich nedejbože uklouzne, ve svých polibcích ani prozkoumávání těla svého partnera už se nijak nekrotí. V polibcích se přesune napřed na jeho krk a ramena, kde zanechá několik značek, než se posune níže, konkrétně na jeho hruď. Zatímco se jeho rty, jazyk a nakonec i zuby jemně věnují jedné z jeho bradavek a jedna z rukou té druhé, jeho volná ruka sklouzne ještě níž. Přes břicho, na kterém chvíli setrvá, hladí jej a zkoumá než se přes břicho a podbřišek přesune až do jeho rozkroku, kterému věnuje nemenší péči. Vlastním rozkrokem se na svého milovaného přitom natlačí, chce, aby věděl, jak moc po něm touži. Jen občas mezi polibky a doteky zvedne pohled, aby si užil pohled na tvář svého partnera. Sebetišší vzdech, sten, sebemenší záchvěv jeho těla, chtěl to všechno vnímat úplně a zcela.*
Taky pravda. *Uculí se a jen, co tu větu dokončí, si vezme do parády Maxův krk. Jelikož mu už však pár škrábanců nechal, zůstane prozatím u něžnější činnosti. Jemné, motýlí polibky mu pokládá všude, kde dosáhne, přičemž když už začíná přituhovat a postel se zcela jistě blíží, vytáhne opět trošičku silnější kalibr. Než je tedy vržen do pohodlí postele, stihne Maxovi vytvořit jednu známku kousance a drobný flíček. Při přistání se však role obrací. Hiram si stihne tak maximálně lehce nechat spadnout mikinu z ramen, ani to ne, když jej jeho drahý přišpendlí k matraci. Ne, že by mu třeba uvěznil ruce, nicméně utéct taky nemohl. Ale co si budeme, nic takového by ho ani nenapadlo. Nikoliv, s Maxem se cítil velice bezpečně a navíc, zrovna o tuto péči by rozhodně přijít nechtěl, což dává i náležitě najevo. Nastavuje mu svůj krk, vzdychá mu do uší a když už jsou ty z dosahu, jedna z jeho ruk mu docestuje k vlasům, za něž sem tam zatahá. Ta druhá pak spočívá bokem na posteli, přičemž při každém dobrém pocitu, a že jich bylo dost, sevře jednak mikinu, ale i kousek prostěradla pod ní. Jeden takový moment přijde například, když mu začne Max opečovávat jednu bradavku rovnou ústy. Nejenže ona samotná ztvrdne, ale i jeho klín se z toho rovněž může pomalu zbláznit. Mimo to u toho opět zatahá lovce za vlasy, zvrácejíc svoji hlavu u toho dozadu.* Mh-hmm. *Zavzdychá, přivírajíc u toho oči.*
/Díky Razieli - a hlavně Hiramovi - za to léčení./ *Pomyslí si, když po dopoledním tréninku zamíří do kuchyně. V poslední době se tam kolem oběda obvykle zabydlel. Ne snad proto, že by mu tak dlouho trvalo uvařit vlastní jídlo, ale obvykle dělal něco navíc, ať už pro toho, kdo zrovna šel kolem a měl zájem, nebo ho prostě nechal se vzkazem v ledničce, ať se dojí. Byť chápal, že občas bylo jednodušší se najíst v libovolném podniku po cestě, zdravá verze to byla málokdy. Těžko se tomu divit, s výjimkou férů a občas nějakého čaroděje se Podsvěťané stravovali dost specificky. Když na hodinách odbije poledne, má už v podstatě dovařeno, pro dnešní den curry a rýži, něco, co spolehlivě zasytí, aniž by se člověk vyloženě přecpal. Na zbytek dne ideální palivo. Přestože se v posledních dnech s bratry spíše míjel - a nedalo se říct, že by mu to u Sebastiana vyloženě vadilo - tak nějak doufá, že si alespoň občas nějaké jídlo z ledničky vezmou. Nebo že se na něj usměje štěstí a podaří se ho alespoň jednomu předat, dokud je čerstvé. Když dovaří, uklidí po sobě linku a nachystá si na talíř vlastní porci. Moment využije i k tomu, aby poslal krátkou zprávu společně s fotkou jídla Hiramovi.*
*Caleb původně do kuchyně mířil jen pro kávu. V ruce držel složku s rozpisem hlídek, pod paží měl pár reportů a v hlavě seznam věcí, které potřeboval vyřešit dřív, než se den rozjede do obvyklého chaosu. Jenže už na chodbě ucítil curry a rýži, takže zpomalil. Ne dramaticky. Prostě tak, jak zpomalí člověk, kterému tělo připomene, že kafe není snídaně, oběd ani životní styl. Zastavil se ve dveřích kuchyně a opřel se ramenem o rám. Pohledem přejel linku, uklizené nádobí, hotové jídlo a Maxe, který vypadal až podezřele domácně na člověka, co ještě před chvílí trénoval. Calebovi koutkem úst škublo pobavení.* Takže tohle je ta slavná hamburská disciplína? *Pronesl místo pozdravu.* Trénink dopoledne, curry v poledne, uklizená linka. Jestli budeš pokračovat, lidi si začnou myslet, že se tady dá normálně žít. *Vešel dovnitř a položil složku na kraj stolu, dost daleko od jídla, protože některé reporty si sice zasloužily polití omáčkou, ale papírování už tak stálo dost nervů. Přešel k lince a bez velkých okolků nakoukl do hrnce.* Voní to dobře. *Zhodnotil jednoduše, tentokrát bez toho, aby se to snažil zamaskovat jako urážku.* A to říkám jako člověk, kterému včera dorazila dovážka jídla s výhružně starostlivým vzkazem. *Otevřel skříňku, vytáhl si talíř a začal si nakládat porci. Neptal se zbytečně, protože jídlo očividně nebylo jen Maxovo, a kdyby bylo, stejně už bylo pozdě. Přitom trochu pozvedl obočí, jako by si na tu zprávu teprve znovu vzpomněl v celé její absurditě.* Jez normálně, tacos z fastfoodu není plnohodnotné jídlo. Chci mít zdravého švagra, děkuju moc. Hiram Gale.“ *Zopakoval suše a podíval se na Maxe.* Nevím, co mě uráží víc. Že mi někdo sleduje jídelníček, nebo že má pravdu. *Vzal si příbor, ochutnal a na chvíli ztichl. Ne dlouho. Jen dost na to, aby bylo jasné, že jídlo opravdu hodnotí. Pak krátce kývl.* Jestli tohle děláš pravidelně, tak tě oficiálně povyšuju na strategický zdroj Institutu. Neříkej to Sebastianovi, začal by chtít vlastní kolonku v rozpisu. *Posadil se ke stolu, talíř si přitáhl blíž a opřel se pohodlněji, než měl původně v plánu. Bylo na něm vidět, že sem šel jen na otočku, ale teplé jídlo a normální lidská přítomnost ho na chvíli zpomalily. U Maxe to nebral jako slabost. Spíš jako vzácný moment, kdy nemusel hned řešit další požár. Pohledem kývl k připraveným porcím stranou.* To necháváš pro ostatní? *Zeptal se a vzal si další sousto.* Dobrá taktika. Když už nám Spolek neposílá lovce, můžeme se aspoň pokusit udržet při životě ty, co tu máme. Přes žaludek to možná půjde líp než přes morálku. *V hlase měl humor, ale ne ostří. Spíš ten normální bratrský tón, který u něj vycházel přirozeněji, když nebyl zrovna zavalený mrtvými čísly v reportech. Chvíli jedl, pak ukázal vidličkou směrem k Maxovi.* A ty? Po tréninku vypadáš použitelně. To je dobrá zpráva. *Neznělo to jako výslech. Spíš jako kontrola, kterou zabalil do lehkého rýpnutí. Caleb nebyl typ, co by seděl naproti bratrovi a začal se ho s vážnou tváří ptát na hlubiny duše.* Nepotřebuju dlouhou zdravotní zpověď. Jen mi řekni, jestli tě můžu počítat na lower Manhattan. *Znovu si vzal sousto a spokojeněji se opřel.*
*Když se Caleb z ničeho nic zjeví v kuchyni, Maxe jen napadne, že tahle nepřímá mini motlitba byla vyslyšena až příliš rychle. Rozhodně si na to ale nestěžuje.* Hamburská ne. Spíš Ilse. Když se na tebe někdo dokáže podívat, jako bys mu vyvraždil rodinu několik pokolení zpětně proto, žes položil vidličku do dřezu namísto toho, abys ji umyl, přehodnotíš, kolik máš reálně času. A že umytí nádobí se do něj stoprocentně vejde. *Zasměje se tiše.* No, pokud nenalákáme lidi na ideální životní poměry ála 'bude tě nenávidět půlka Podsvěta, ale budeš mít cool hadry a možná brzo umřeš,' možná bychom mohli zkusit něco jako 'v našem Institutu se fakt dobře vaří.' *Navrhne napůl ve vtipu. To, že si Caleb rovnou nabere nekomentuje, byť ho to upřímně těší. Když Caleb zmíní vzkaz, rozesměje se tentokrát už naplno.* Tušil jsem, že tě to pobaví, i to, že to teď potřebuješ. Dám mu vědět, že zpráva byla nejen doručena, ale setkala se s pozitivním ohlasem. Ale lhát nebudu, za urážku tvého jídelníčku jsem zodpovědnej já. *Dodá, zatímco si sedne ke stolu naproti Calebovi.* Jsem rád. Seb ten vzkaz dostal osobně a dvakrát nadšený z toho nebyl. Vlastně ani jednou, když budu upřímnej. *Povzdechne si, ale na dumání nad pokaženým včerejškem mu moc času nezbude, jelikož se jej Caleb očividně rozhodl povýšit. Nebo mu jen přidat práci. Jak se to vezme.* Nemyslím, že by se mnou teď chtěl mluvit, ale nechám si to pro sebe. Ze strategických důvodů. *Uchechtne se, než se pustí do jídla.* Jo. Byť většinou to zmizí rychleji, než pára nad hrncem, ať už přímo z hrnce, nebo z ledničky. *V tom prohlášení je jistá dávka hrdosti.* Z více surovin se vaří lépe, o tolik víc mě to nestojí a alespoň se nebudu zase muset děsit dne, kdy nám někdo odpadne, protože mu den předtím nesedly čínské nudle z japonského bistra provozovaného vietnamci. Nic proti, ty nudle jsou fakt skvělý. *Sám si nabere další kousek porce, který sežvýká, než Calebovi opět odpoví.* Je mi fajn. Byť nejspíš brzy sám dostanu nějaký starostlivě výhružný vzkaz ohledně toho, že nedodržuju klidový režim. Ne že by tomu teď nahrávala situace. Tu hlídku rád vezmu. *Přikývne a když mu v kapse zavibruje mobil, vytáhne jej, na zprávu se podívá a s úsměvem rychle odepíše, než jej opět sbalí.* Mám pro tebe špatnou zprávu. Ale na rovinu dodám, že dobrá zpráva je, že nikdo neumřel, ani neodešel.
*Jídlo mu očividně chutnalo, i když by kvůli tomu nedělal žádné divadlo. Jedl normálně, bez spěchu, ale s tím tichým soustředěním člověka, kterému tělo po dlouhé době dostalo něco lepšího než kofein a zbytky z papírové tašky. Když Max přiznal, že za urážku jeho jídelníčku je zodpovědný on, Caleb na něj ukázal vidličkou.* Takže ty jsi mě udal. *Konstatoval klidně.* Vlastní krev. Výborně. To si poznamenám do rodinné kroniky. *Na chvíli se zamyslel, jako kdyby ho napadlo se zeptat, co je Hiram zač a proč o něm referuje jako o švagrovi, potom jen pokrčil rameny.* /Divní čarodějové./ Můžeš týpkovi říct, že zpráva dorazila. A že mě urazila efektivně, což cením. Ne každý zvládne kritizovat můj oběd tak, aby mi k tomu ještě poslal náhradní jídlo. To je vyšší forma drzosti. *Při zmínce o Sebastianovi jen krátce přikývl, už o něco míň pobaveně. Nechal to projít bez velkého rozebírání. Věděl, že Sebastian poslední dny připomíná zavřenou zbrojnici s aktivovanou pastí na dveřích. Člověk mohl vědět, že uvnitř je něco důležitého, ale pořád nebyl idiot, aby tam strkal hlavu bez důvodu.* Nechutnalo mu? Nebo co? *Znovu se pustil do jídla a při poznámce o nudlích z japonského bistra provozovaného Vietnamci se krátce zasmál. Tentokrát opravdu, ne jen nosem.* Ale jo. Vař dál. Jestli to drží lidi na nohou a nezabíjí je to, máš v tomhle Institutu okamžitě konkurenční výhodu. *Když Max přiznal, že nejspíš sám dostane výhružně starostlivý vzkaz kvůli klidovému režimu, Caleb zvedl obočí. Neřekl hned nic. Jen si ho krátce změřil pohledem od hlavy k ramenům, jako by posuzoval, kolik pravdy se vešlo do věty je mi fajn.* Jaký klidový režim? /A proč o tom ksakru nic nevím?/ *Pohled mu krátce sklouzl k Maxovu mobilu, když mu zavibroval. Ten úsměv si všiml. Samozřejmě že si ho všiml. Caleb nebyl slepý, jen si občas vybíral, kdy bude otravný nahlas. Tentokrát to nechal být, i když v koutku úst se mu objevilo pobavení, které si nejspíš schovával na později. Pak Max řekl, že má špatnou zprávu. Caleb pomalu položil vidličku na okraj talíře a opřel se o židli. Neztuhl, jen se mu výraz o něco víc soustředil. Ten rozdíl mezi bratrem u oběda a vedoucím Institutu byl najednou malý, ale jasný.* To je na naše poměry skoro oslava. Tak ven s tím. *Natáhl se po kelímku vody, napil se a podíval se na Maxe přímo.*
*Když Caleb vypíchne, že ho nebratrsky udal, jen se zasměje nad tou představou, jak krásně by se to v rodinné kronice vyjímalo. Křivdy všeho druhu a mezi tím 'Sdílel informaci o nezdravém jídelníčku svého bratra mimo Institut.' Provinění nejvyššího kalibru. Navíc se k tomu hrdě přiznal. Trest: Velmi zlé ukázání vidličkou na jeho osobu, které trvalo celých deset vteřin.'* Konečně by v té kronice jednou bylo něco veselého. *Ušklíbne se.* A rád vyřídím. Stačí ústně, nebo mu to chceš sepsat, ať si to může zarámovat a vystavit? *Zeptá se potutelně.* Víš, aby měl inspiraci, kdyby to náhodou hodlal udělat znovu. Zcela bez mého přičinění, pochopitelně. *Dodal se smíchem. Nad dotazem, zda Sebastianovi snad nechutnalo jen zavrtí hlavou.* Ale kdepak. Večeři snědl, dokonce za ni i poděkoval. Spíš to co přišlo po ní nenesl úplně dobře. Na straně jedné se mu nedivím, na straně druhé, mohl předtím napočítat do desíti. Ale je to Sebastian. Můžu být rád, že to dopadlo jak dopadlo. *Caleb dnes pochvalami nešetřil, což Maxe jen utvrdilo v přesvědčení, že jeho nový vedlejší byznys měl smysl.* Neboj, nemám v plánu přestat. Už mi to jídlo schválilo pár Lovců a dokonce Čaroděj, ale stejně jsem se chtěl ujistit, že ho schválí i vedení místního Institutu, než se rozhodnu vzít jako vedlejšák práci polního kuchaře. *Zavtipkuje nazpět, než sám pokračuje v jídle. Z pobavení ho vytrhne až Calebův dotaz ohledně klidového režimu.* /A do pr…/ *Byl už natolik zvyklý na tohle téma s Hiramem vtipkovat, že mu nedošlo, že o tom Caleb vlastně nevěděl. Hlavou se mu začaly honit myšlenky s rychlostí a chaotičností mravenců, kteří právě objevili na podlaze jídelny nedojedený rohlík a potřebovali v malých hlavičkách narychlo poskládat plán, jak tento nečekaný zázrak narychlo přepravit do svého domova.* /Jak mu tohle mám sakra říct?! Jasně, je to Caleb, sám nadělal hromadu hovadin, ale tohle…/ *Ruka s vidličkou mu poklesla směrem k talíři, zatmco on sám ještě chvíli přemýšlel, jak to opatrně podat, zatímco mu jeho hlava dávala dostatečně jasně najevo, že ať to podá jakkoli, 'opatrně' něbude to slovo, které by to charakterizovalo. A tak nakonec v rámci chvilkové paniky přepne do řešení ála strhnutá náplast. Čím rychleji, tím lépe.* Mám ochranný piercing. A chodím s čarodějem. *Jeho hlas mu zní podstatně klidnější, než jak se ve skutečnosti cítil a následovaný je dost pravděpodobně trapným tichem, jelikož k tomuhle se moc dodat nedalo. Snad jen doufat, že pokud se ho Caleb rozhodně zabít na místě, alespoň by to mohl mít rychle za sebou.* /Čeho se vlastně tak bojíš, tohle je Caleb, ne Seb, ne rodiče/ *se v jeho hlavě mísilo s* /jo, ale na tohle nejspíš není připravenej ani on./
*Caleb zůstal s kelímkem vody v ruce a na Maxe chvíli jen hleděl. Ne šokovaně. Spíš s výrazem člověka, který právě čekal zprávu typu někdo se porval ve zbrojnici nebo lower Manhattan je horší, než jsme mysleli, a místo toho mu někdo položil na stůl dvě věty, které spolu očividně souvisely, ale jeho mozek je odmítal zařadit do stejné složky. Položil kelímek zpátky na stůl. Pomalu. Bez dramatu. Pak si Maxe přeměřil pohledem od hlavy dolů, naprosto prakticky, jako by hledal, kde přesně má začít problém.* Ochranný piercing. *Zopakoval věcně.* To zní jako nápad člověka, který nikdy neskočil přes plot, nepral se s démonem v uličce, ani se mu nikdo nepokusil urvat kus oblečení i s kůží. *Neznělo to pohoršeně. Spíš jako okamžitý provozní závěr. Caleb se opřel zády o židli, vidličku nechal ležet na talíři a lehce nakrčil obočí.* Jestli máš někde kov, který se dá zachytit o zbraň, popruh, démonický dráp nebo cokoliv, tak mi vysvětli, jak přesně je to ochranné a ne jen kreativní způsob, jak si nechat urvat kus masa. *Pohledem mu znovu sjel po obličeji, uších, krku, rukách. Nic očividného. Žádný kroužek v obočí, žádný nový kov na uchu, nic, co by odpovídalo slovům klidový režim a zároveň ho přimělo uvažovat, jestli má Maxe vyškrtnout z hlídky, nebo jen poslat za někým, kdo mu zkontroluje zdravý rozum.* Kde to vůbec máš? *Zeptal se přímo, pak se na vteřinu zarazil, protože mu došlo, že existují odpovědi, které možná u oběda slyšet nepotřebuje. Zvedl jednu ruku, jako by to chtěl rovnou ohraničit.* Vlastně, stačí obecná oblast. Nepotřebuju mapu pokladu. *Potom mu konečně došlo i to druhé. Nebo spíš začalo docházet, pomalu a otravně, jako když člověk najde v reportu detail, který měl být jasný už na první přečtení.* Kam s ním chodíš? *Zeptal se nejdřív úplně automaticky, ležérně a téměř s nezájmem, protože jeho hlava si tu větu ještě pokusila přeložit tím nejméně komplikovaným způsobem. Odmlčel se. V obličeji se mu neobjevilo žádné velké prozření, žádná teatrální reakce. Jen mu trochu povolilo obočí a pak ho zase stáhl zpátky, když mu konečně došlo, že Max nejspíš nemluví o pravidelných návštěvách čajovny ani o tom, že spolu obcházejí trhy s bylinkami.* Aha. *Pronesl nakonec. Jedno jediné slovo. Suché, klidné, trochu opožděné. Potom vzal vidličku, jako by mu to pomáhalo dát si myšlenky do pořadí. Píchl do rýže, ale nejdřív nejedl.* Dobře. *Řekl po chvíli.* Takže Hiram Gale není jen čaroděj s názorem na můj jídelníček. *Pohled mu na okamžik sklouzl k Maxovi o něco pozorněji. Nebyla v něm nechuť. Ani pohoršení. Spíš ta klasická směs praktického vyhodnocování rizik a bratrského pokusu neříct první věc, která by zněla jako výslech Rady.* Hele, jestli čekáš, že začnu řešit, jestli chodíš s týpkem, tak na to fakt nemám kapacitu. *Řekl nakonec přímo.* Jsi dospělý. Máš vlastní hlavu, což je v naší rodině občas spíš přitěžující okolnost, ale pořád. Tohle není můj problém. *Pak položil vidličku zpátky na talíř, protože tahle další část už nebyla o tom, jestli je mu jedno, s kým jeho bratr spí, jí, chodí nebo si nechává posílat starostlivé vzkazy o tacos. Tahle část byla pracovní. A ta ho bohužel zajímala okamžitě.* Můj problém je, že je to čaroděj. A že Spolek je teď ve fázi, kdy by podezříval i židli, kdyby na ní moc dlouho seděl podsvěťan. *Jeho hlas zůstal klidný, ale o něco pevnější.* Každý kontakt s Podsvětem se jim teď hodí jako důvod k otázkám. Profesionální. Osobní. Léčebný. Je jim to jedno. Jakmile se jim to dostane na stůl, udělají z toho problém, protože dělat problémy je momentálně jedna z mála věcí, kterou zvládají konzistentně. *Opřel se loktem o stůl a krátce si promnul kořen nosu. Nebyl naštvaný. Ne doopravdy. Spíš ho štvalo, že Max sedí naproti němu, viditelně nervózní z něčeho, co by za normálních okolností mohlo být jen rodinně trapné, ale jejich svět samozřejmě trval na tom, že i vztah musí mít politické následky.* Ví o tom někdo další? *Zeptal se věcně. Nechal otázku chvíli viset, ale jeho tón nebyl útočný. Jen praktický. Všechno, co neuměl zpracovat jako emoci, okamžitě rozebral jako riziko.*
*Musí uznat, že Calebův komentář ohledně piercingu není kompletně od cesty. Byl svědkem nejednoho incidentu, kdy jen delší náušnice u některé z Lovkyň vyústil v lepším případě 'jen' v poněkud bolestivé připomenutí toho, že gravitace a vlastně ani jiná část fyziky se nevyhýbá ani Lovcům, v horším něčeho, na co by teď v souvislosti s vlastním piercingem raději nemyslel. Když se zeptá, kde piercing má, na moment zaváhá, ale Caleb ho naštěstí z dalšího trapného mlčení, nebo složitého vysvětlování vysvobodí upřesněním, že konkrétní lokace vyžadována není.* Řekněme to takto… Pokud by se někdo dostal až k tomuhle piercingu, měl už bych nejspíš větší starosti stran vlastního přežití podstatně dříve. Možná by to přidalo pár stupňů bolesti navíc, ale jeho absence by to zásadně nezměnila. *Dostane ze sebe nakonec. Následně nechá Caleba zbytek informace zpracovat a říct k tomu svoje, aniž by ho přerušoval. Samozřejmě že Calebovy obavy chápal. Ať už se na to díval z pohledu staršího bratra, který má strach o toho mladšího, nebo z pohledu vedoucího Institutu, který by tohle před spolkem - nedej Raziel před Inkvizitorem - rozhodně neobhájil a vlastně by ani neměl. V tomhle ohledu byl buď New York striktnější, než Hamburk, nebo, a to spíš, si během svého truchlení a zahánění náhle osamělosti čímkoli, co zrovna bylo po ruce, jen aby neměl čas přemýšlet příliš do hloubky nad vlastní bolestí neuvědomoval, jak rychle situace vyeskalovala. Caleba nechá domluvit, pak jen přikývne.* Díky. Myslím za to, žes to řekl narovinu, ale bez zbytečných předsudků. *Povzdechne si. Uvědomoval si, že dost podobně to nejspíš myslel i Sebastian, byť jeho podání bylo víc specifické. On sám vlastně žádnou obhajobu vymyšlenou neměl. Tedy, pro kohokoliv výše postaveného. Být to za jiné situace, Caleb by se možná i zeptal na víc, ale toho slona v místnosti ignorovat nešlo, byť po tom v jistém smyslu toužil. Přesto právě proto že byl Calebův přístup takhle praktický a bez přílišné dávky emocí, bylo v něm něco uklidňujícího. Tohle byl ostatně způsob komunikace, na který byl zvyklý. S Hiramem bylo všechno emocionálnější, víc osvobozující, ale byl to chaos, který se s pevnými okovy Institutu svazoval těžko. A byť ještě pár let zpátky by tohle odmítl vůbec zvážit a i teď si to přiznával nerad… Ty okovy byly svým způsobem pohodlné. Byl to domov.* /Asi taky stárnu/ *pomyslí si, ale úšklebek zůstane jen v jeho hlavě.* Jen Sebastian. *Zavrtí lehce hlavou nad Calebovým finálním dotazem.* Tedy, v rámci Institutu. Ví o tom dva Hiramovi zaměstnanci. Ale to je, věřím, zatím vše.
*Chvíli jen hleděl. Pak si pomalu promnul tvář dlaní a krátce se uchechtl. Nebylo v tom pohoršení. Spíš únava člověka, který právě dostal víc informací, než chtěl k obědu, a rozhodl se, že některé věci prostě nechá ležet tam, kde jsou.* Dobře. *Pronesl nakonec.* Beru na vědomí. Nechci detaily. Ideálně nikdy. *Vzal si další sousto curry, jako by tím celé téma chirurgicky uzavřel. Přesto mu v koutku úst zůstalo slabé pobavení. Možná byl prostě starší ročník. Možná jen nechápal, co přesně je na kovu v těle ochranné, pokud člověk tráví život tím, že se rve s věcmi, které mají drápy a minimální respekt k osobnímu prostoru. Ale Max seděl naproti němu celý, živý a očividně dost při smyslech na to, aby vařil použitelné jídlo, takže tenhle konkrétní boj si pro dnešek odpustil. Jakmile ale Max zmínil Hiramovy zaměstnance, Calebův výraz trochu zvážněl. Ne dramaticky. Jen se v něm znovu přepnul ten praktický režim, který ze všeho nejdřív počítal rizika a až potom emoce.* Jestli to ví jeho zaměstnanci, tak je to informace, která jen zatím neměla důvod dojít ke špatným uším. *Položil vidličku na kraj talíře a opřel se loktem o stůl.* Neříkám, že jim nemáš věřit. Neznám je. Ale lidi mluví. A čím víc se něco tváří jako soukromá věc, tím rychleji si to najde cestu k někomu, kdo z toho bude chtít udělat problém. *Krátce se odmlčel a pohledem Maxe znovu přejel. Tentokrát už ne kvůli piercingu, spíš kvůli tomu, jak moc si uvědomuje, do čeho šlápnul. Nešlo o to, že by mu vadil Hiram. Nešlo ani o to, že je muž. To bylo ve srovnání se zbytkem jejich světa směšně jednoduché. Problém byl Spolek, jejich otec, rodové jméno a každý člověk, který by dokázal vztah přepsat na riziko, riziko na podezření a podezření na záminku.* Dávej si pozor na Spolek. *Dodal tišeji, ale pevněji.* U tebe by z toho udělali víc, protože jsi Hawkstone. A protože se jim hodí dělat příklady z lidí, u kterých to vypadá dobře na papíře. *Vzal kelímek s vodou a napil se.* A rodičům bych neříkal nic. *Dodal po chvíli, o něco sušeji. V koutku úst mu znovu zacukalo. Nebyl to výsměch. Jen bratrská snaha tu věc odlehčit dřív, než začne být příliš těžká. V tu chvíli mu zavibroval mobil. Pohled mu sjel na displej. Jen upozornění, budík. Odložil kelímek, vzal složku ze stolu a druhou rukou si přitáhl reporty, se kterými přišel.* Promluvíme si o tom ještě později. *Řekl a zvedl se ze židle. Zastrčil mobil zpátky do kapsy a složky si srovnal pod paži. Pak se ještě zastavil u stolu a kývl k talíři.* A díky za jídlo. *Dodá normálněji, bez přehnaného tónu.* Bylo to dobrý. *Pak už jen krátce kývl a odešel z kuchyně, tentokrát rychleji, s hlavou zpátky v práci, ale bez toho, aby za sebou nechal těžké ticho. Spíš něco nedořečeného, co nebylo odsuzující. Jen odložené na později.*
*Tiše se nad tím zasměje.* Víc ti sdělovat nehodlám. A budu dávat pozor, ať se tím nikde nezachytím. *Dodá ještě, než sám pokračuje v jídle, minimálně pro teď v tichosti. Byl rád, že ten rozhovor proběhl takhle. Žádné zaobalování, tanec na tenkém ledě, snaha situaci v daleko dramatičtějším, nebo pozitivnějším světle. Prostě čistá pravda s trochou černého humoru v pozadí, přesně ten typ konverzace, který měl rád.* Upozorním ho na to. *Co Caleb řekl následně si pochopitelně uvědomoval. Nechtěl nikomu přidělávat ani starosti, ani problémy, ale to, do koho se zamiluje moc ovlivnit nemohl. A ani nechtěl. I teď, když na Hirama jen myslel, se usmíval jako idiot. Přesně ten úsměv, který na tváři dokáže vyčarovat… No, jen jeho čaroděj.* A našim to opravdu oznamovat nehodlám, myslím, že jsem pro ně byl zklamání dost dlouho a znovu se mi tohle předplatné obnovovat nechce. *Na Calebův komentář, že to ještě proberou pozdějí jen souhlasně kývne, dojí, po obou uklidí a ke zbytku curry připíše vzkaz, že je volně k dispozici, než sám zamíří do svého pokoje připravit se na hlídku.*
*Jelikož už tak nějak při odeslání své zprávy Sebastianovi čekal, že mu asi žádná odpověď nepřijde, rozhodl se pro dva pokrmy, co by snad měl sníst každý. Minimálně u toho druhého si tím byl aspoň jistý. Tak či tak své plány poté stejně, s nějakou tou časovou prodlevou, sdělí i Maxovi, na jehož přání si Hiram zařídí těch surovin na pokrmy víc. Byl dost v tu chvíli rád, že měli v čajovně dost zásob.* Mine! Dobelhej se tu prosím! Ihned! *Zavolá z kuchyně zrovna, když se na střídačku snaží okořenit polévku i maso zároveň. Magie mu v ten moment dost zachraňovala prdel, když pomocí ní míchal polévku v rendlíku.* Nedělej tam mrtvého brouka, vím, že jsi na mobilu. *Ozve se do chvíle zase, ne-li u toho i zavrčí. Naštěstí se hned poté dlouhovlasý čaroděj dostaví.* Hoří tu snad něco? *Zeptá se okřikovaný, ležérně se přitom opře o kuchyňskou linku, za což si od svého kolegy vyslouží nepříjemný pohled.* Zkus tu polévku a maso. Já už mám takový pocit, že jsem si otupil chuťové smysly. *Zašklebí se. Jeho přinaštvaná grimasa mu při tomto prostě nevydrží.* Mhmmm. Pro koho že to děláš, že se až tak moc strachuješ? Přijde snad něk- hmpf! *Svoji myšlenku Min, přerušený Hiramem, samozřejmě nedořekne. Nabručeně akorát olízne tu lžičku, kterou mu při jeho výlevu rohatý čaroděj narval do úst. Prsty by nakonec asi neocenil.* Dobrý? Jo? Super, teď zkus to maso. *Šklebí se Hiram na svého kolegu. Takto to pokračuje vlastně po celou dobu, co jsou oba naráz v kuchyni. Min přitom samozřejmě dostane za úkol připravit onu porci pro Caleba. Do dvou boxů, k plotně samozřejmě puštěn není.* Dej ty boxíky po uzavření na sebe. Jen tedy počkej až to nebude tak horké. Já mu mezitím napíšu ten vzkaz. To bude..bych si pak přál vidět jeho výraz. *Uchechtne se.*
*Nedokáže určiť, či po odchode z knižnice bol naštvaný viac, než keď do nej vstúpil, no je si istý, že bol určite unavenejší. Nie je si ani úplne istý, prečo by Max hovoril práve Hiramovi o jeho životospráve, ani prečo by sa čarodej, ktorého pred nejakým časom očipoval, rozhodol urobiť zo seba kuchárku pre namrzeného lovca. Vybehnúť po práci do čajovne však nie je úplne zlý nápad. Pre neho v dnešný deň. No pre Hirama môže byť otázne, v akej príde nálade, podľa toho, ako hliadka bude prebiehať.* /Kým budem osamote, tak dobre./ *Hovoril si pred ňou, keď odchádzal zo zbrojnice, napravujúc si opasok a chrániče rúk. Možno si mal vziať niečo na prezlečenie, ale naozaj neplánuje zdržať sa u Hirama v jeho podniku, kam síce už niekoľkokrát zavítal, aby sa trochu stratil zo záležitostí inštitútu. Teraz bol naozaj vďačný za to, že nemusel odchádzať na hliadku v prítomnosti mladšieho brata, pri ktorom by akurát tak netušil, či sa vôbec chce rozprávať a ak áno, či on je práve tá správna osoba na túto aktivitu. Zrejme by ani nebol čas mlieť si niečo medzi sebou, keby sa tam objavili démoni. Čo sa aj stalo. Niekoľkokrát. Tak keď končí na hliadke, ulicami New Yorku prechádza s jemne zakrvavenou hruďou, tvárou pokropenou načernalou tekutinou. Samozrejme, nezabudol na runu neviditeľnosti, aby na seba skutočne neupútaval prebytočnú civilskú pozornosť. Nemá chuť a čas vymýšľať prestrojenia a zmiznúť v špinavej uličke, aby sa tam prezliekal pri kontajneroch. Zbraň má odloženú, fľaky krvi iba pošúcha látkou na zápästí, akoby mu to malo pomôcť ako Vanish. Vojde do čajovne, takže sa ihneď ozve oznámenie jeho príchodu. Teraz už vôbec netuší, či mal vôbec chodiť, alebo sa mal ísť domov radšej prespať po tom, čo by spísal reporty.* /Vieš, že by si znova išiel spať po tretej a vstával na tréning./ *Ani sa nepozdraví, pristúpi k baru a tvári sa neutrálne, skoro chladne.* Hľadám jednu osobu. *Začne bez pozdravu, skoro ako polícia. Začne opisovať Hirama, aj keď sa s ním nevidel tak dlho, čo je možno aj dobre, že nevie, s čím na neho čarodej vyrokuje tentokrát. So žraločími zubami, zeleno-žltými vlasmi, marmeládou namiesto rúžu. Lovec nikdy nevie.* Potrebujem vášho šéfa iba na krátky pokec. *Skoro si pri tom príde ako mafia. Ruky mu však ostávajú visieť pozdĺž tela, iba jednou z nich si prejde po polke tváre a cíti, ako sa mu čierna tekutina rozmaže po líci.* A kde tu sú toalety? *Opýta sa, aj keď tu nie je prvýkrát, a v momente, keď sa obzrie, udrie mu do nosa akási vôňa.*
*Jelikož byl Min Hiramem zabaven, aby mu mohl pomoct s přípravou jídla, Sebastiana přivítá akorát Darwin. Ten nad Sebovým přístupem pozvedne obočí v jemném úšklebku, načež zavrtí lehce hlavou. V jeho úsměvu pak může Seb vidět ostré upíří zuby.* Lovce bych ve vás poznal i kdyby mi to čich neprozradil. *Podotkne a hlavou lehce kývne do chodby.* Hiram je v kuchyni. Ale za moment dojde. Klidně běžte na ten záchod, je tamtudy. *Ukáže Darwin směrem do uličky s boxy. Záchody se totiž nacházely v uličce za největším boxem. Ať už však Seb využije té chvíle, nebo ne, Hiram se stejně dostaví o takových deset minutek později. Vzkaz někomu, koho vlastně ani nezná, mu prostě dá zabrat.* No nazdárek. *Pozdraví Seba s úsměvem. Tác, na němž nese jak polévku, tak i druhé a jeden teplý ibiškový čaj, postaví na pult. Ten totiž bude muset pak obejít a takto zamezí riziku toho, že by něco omylem rozlil.* Tady kolega říkal, že tě chce jen na krátký pokec. *Zmíní Darwin. Hiram přitom Sebovi věnuje rovnou zavrtění hlavou.* Hodina, musíš se najíst. Lovecká tvrdohlavost tě nezachrání, ani Darwinovi nepomohla. Že? Ty můj bývalý šlechetný lovče. *S tímto Darwina, onoho upíra, který Sebastiana přivítal, čapne za tvář, za níž jej lehce potahá. Lovec za pultem si přitom může všimnout toho, jak si vlastně Hiram za celou tu dobu ani nestihl vysvléct zástěru.*
*Osoba na druhej strane pultu ho donúti sa zamračiť a siahnuť po zbrani, na ktorú si dlaň ale zatiaľ iba položí. Nevie ani, či mu stoja chĺpky vzadu na krku z nechuti baviť sa s barmanom, alebo z toho, ako mu po ňom prejde chladný vzduch. Švihne pohľadom smerom k toaletám a keď sa vráti k upírovi pred sebou, spod zamračených mihalníc sa na neho blískajú podozrievavé oči.* Držte sa stranou a nebudete sa s týmto lovcom musieť obťažovať. *Poukáže palcom na seba a radšej sa pár krokov vzdiali. Príde mu vždy komické, ako si všetci podsveťania myslia, že každý lovec je kópia iného, ale pritom sú podsveťania o to viac rovnakí. Keby mal na jednej ruke popočítať tieto ich chytrácke poznámky, musel by tých rúk mať minimálne toľko čo Hekatoncheires. V sekunde na toalety zabudne, iba sa oprie o najbližší kus nábytku, kde nikomu nezavadzia, a prekríži si ruky na hrudi. Mračí sa ako obloha pri búrke, v dúhovkách mu chýbajú už len blesky a jeho hlas aby sa ozýval miestnosťou ako hrom. No hudba a rozhovory by zrejme prebili aj to. Neobľubuje tieto podniky a v poslednej dobe vlastne aj premýšľa, že síce už dlho nebol v Pandemoniu, ani mu to tak veľmi nechýba. Spomienky tam má, to áno, ale asi kvôli izolovanosti v Inštitúte i mimo neho si zvykol omnoho viac na miesta, kde je tichšie a prázdnejšie. Vtedy má však chuť piť alebo si šľahnúť. Zapozerá sa na ponuku a vtedy z kuchyne priletí osoba, na ktorú čakal. Neusmeje sa a ani nepozdraví, iba so založenými rukami urobí pár krokov dopredu.* Odkiaľ máš moje číslo? *Tácke s jedlom a čajom nevenuje pozornosť. Premeriava si čarodeja, akoby si s ním prišiel vyriadiť účty.* Hodinu nemám čas… *No nedopovie to, pretože švihne pohľadom na Hiramom zvaného Darwina.* Lovec? Tak tu sa podel ďalší z nich. Ah, a ja som si myslel, že všetci boli len tak neschopní alebo pos-atí, že sa nechali zabiť alebo utiekli niekam, kde je menej práce. Okej, zapisujem si na zoznam “nechali sa popremieňať na podsveťanov” ako tretiu možnosť. /Caleb bude z tejto informácie fakt nadšení. A že mi to nenapadlo./ *Zazubí sa, ale čokoľvek mu chce upíro-lovec povedať, už nepočúva. Presúva svoju pozornosť znova na čarodeja, ignorujúc fakt, že sa chcel ísť umyť, pretože počíta s tým, že sa nezdrží pridlho. O to viac, keď nechal dvoch mladších riešiť reporty a on tak príde o drahocenné novinky a tipy a triky, ako sa nechať vynervovať do nepríčetna.* Chápem, že si sa zmenil na žienku domácu, ale tak trochu mi to znie ako vyhrážanie a to nebude zas platiť na mňa. Povedz, odkiaľ máš číslo a vypadnem. *Nie že by plánoval danej osobe, ktorá Hiramovi číslo dala, urobiť niečo zlé, iba by chcel vedieť, na koho si má nabudúce dávať pozor, aby náhodou jeho kontakty nevyzradil budúcemu šialencovi ako Valentine.*
*Zatímco na Sebastianovi jde tak maximálně poznat, že jediná další poznámka by bylo jako dráždění hada bosou nohou, což už tak bylo v této situaci poměrně..no bezpečně se to rozhodně nejevilo, v Darwinově obličeji se překvapení zračilo velice jasně. Dokonce byl tolik v šoku, že překvapeně zamrkal, než se uklidnil a nadhodil podobně chladný výraz.* Abych neměl prdel v ohrožení, chápu. Jak jsem nadhodil, Hiram za chvíli dojde. *Pokrčí rameny. Lovce už nijak neotravuje. Raději se pověnuje práci, aby nebyl odvlečen podobně, jako jeho manžel. Ten se však s Hiramem nevrátí. Za pult přijde zkrátka jen vytázaný rohatý čaroděj, a to rovnou s jídlem i pitím.* Tak ještě jednou, nazdárek. Nebo řekni "Dobrý večer", je mi to jedno. *Podotkne. Ruce si zlehka překříží na hrudi, když už tác postavil na pult.* Tak na co čas máš? Boxy ještě mám, takže to jídlo prostě dostaneš. A je mi jedno kdy se ti k jeho snězení naskytne čas. *Zdůrazní, načež svůj postoj taky zpevní. Těžko říct, zda jej Seb někdy viděl vážného, ale daleko od toho už nebude. A to jej zde Hiram zval, aby si mohl oddechnout.* Chování. *Zmíní a hned, jakmile se Darwin o něco pokusí, dodá ještě další slova.* Oba dva. *Pohled na ně ovšem jen na moment střelí. Krátce se pak nadechne a vydechne. načež se opět uvolní.* To ovšem není žádná novinka. *Podotkne. Výraz se mu nato změní v další jemný úšklebek.* Povím, až pojíš. *Nadhodí, byť ví skoro na sto procent, že může stejně pokračovat s jinou notou, protože s něčím takovým Seb očividně souhlasit nehodlal.* Od Maxwella. Nezlob se na něj. Opravdu, a teď ti to říkám opravdu v tom nejlepším, nevypadáš fakt dobře. To nemůžeš aspoň půl hoďku posedět a hodit do sebe jedno z těch jídel? *Optá se. U toho si ještě začne stahovat zástěru, čímž odhalí klasicky harémové kalhoty s jedním šátkem kolem pasu, druhým kolem hrudi. Obojek, který si zcela očividně zapomněl ze zkoušení kostýmku sundat, mu stále krásně zakrýval krk. Naštěstí pro Hiramovu duši byl celý outfit slazen do zemitých tónů, takže to tolik tu barevnou paletu nenarušovalo.* Prosím. *Dodá nakonec.*
*Neunikne mu barmanova reakcia, ale viac to nerieši. Upírov síce nemá rád, ale zároveň nestojí ani o zbytočné problémy, keď už muž v ich výmene slov ustúpil. Preto mu iba prikývne, že rozumie a počká na mladého-starého čarodeja, než sa objaví v prechode do, alebo v tomto prípade z kuchyne.* Prečo tak zrazu dúfaš, že budem jesť jedlo, ktoré si mi odrazu pripravil? *Opýta sa nechápavo a aj pri tom nadvihne obočie. Poznámku o pozdravení odignoruje. Vie, že Hiram je starší, a predsa ho tak neberie. Nevie si to vôbec spojiť s tvárou, čo na neho teraz rozmrzelo hľadí ako jeho matka, keď ho matka ako malého učila hrať na klavír a on to naschvál pokazil, aby sa na tom pobavil. Kedysi. Predtým, než sa z neho stala kopa nervozity a serióznosti. S nadvihnutým obočím sa trošku nakloní dozadu s rukami stále na hrudi.* Vážne si ma sem volal iba aby si si zo mňa spravil kuriérsku službu? A kde je moja výplata? *Vie, že je to hlúpy vtip a zrejme ho Hiram ani neocení, ale čo iné ostáva, keď on nedostal odpoveď na svoju otázku, kvôli ktorej prišiel, a Hiram zas nedostal nadšené prejavy vďaky, ako zrejme očakával on. Odpoveď však nečaká, a ešte takú, ako dostane, keď sa opýta druhýkrát na svoje číslo.* Max? *Vyhŕkne a v očiach má odrazu skutočne číru emóciu. Prekvapenie. No trvá iba stotinu, než sa uvoľní a povzdychne.* Už aj jeho si si nabalil na svoju stranu? *Premkne si koreň nosa medzi prstami.* /Prečo by vôbec títo dvaja preberali moje zdravie? A čo ich je vlastne čo do toho, ako ja žijem a ako vyzerám?/ A čo tým sledujete? Pretože s Maxwellom sme sa videli pred nejakou tou chvíľou a nevyzeral, že by… *Vtedy mu docvakne, čo tým asi jeho mladší brat myslel, keď mu pri odchode povedal, že má ísť. Zastaví sa teda vo vete a vzdychne ešte raz, hlboko a ťažkopádne.* Fajn. *Neprizná, že prišiel aj preto, aby posedel. Vlastne sa sám ani nevedel rozhodnúť, ale teraz, keď sa zahľadí na tácku s jedlom, celkom sa v ňom ozve hlad, ktorý väčšinou dokáže jednoducho ignorovať. Domáce varené jedlo nemal už veľmi dlho a tak spustí ruky pozdĺž tela, prebehne od Hirama k Darwinovi a naspäť a nakoniec natočí telo smerom k toaletám.* Potrebujem sa zbaviť tohto a ostanem. Ale iba hodinu. *Zdvihne prst do vzduchu, aby to podčiarkol. Potrebuje napísať report a vyspať sa, keď už mu tu ide Hiram dávať prednášky a zdravom životnom štýle.* Nie viac. *A ťažkými krokmi sa presunie za dvere toaliet a zahľadí sa do zrkadla. Vie, že ani nemá prečo vyzerať dobre, sú dôležitejšie veci, ktoré musí robiť. Či už to je na úkor vzťahov alebo seba.*
Protože hádám, že nejsi až takový barbar, co by tohle nechal koši. *Poukáže na onen plný tác, než tedy dodá.* Navíc to nedělám jen tak z plezíru, byl jsem o to požádán. *Vysvětlí. Jako vždy se však pocit toho, že slova, co vybral, nebyla zrovna pěkná, dostaví o něco později.* Вот дерьмо. *Zanadává si, načež se na Seba omluvně podívá.* Samozřejmě, že to nedělám jenom z TOHOTO důvodu, jen kdybych nic o tvé momentální situaci nevěděl, prostě bych tě pozval jen na čajík a vypravil na hlídku. *Vysvětlí opět. Tentokrát snad i bez toho nepříjemného pocitu, že něco pokazil. Až tak byl pravděpodobně ze sebe špatný, že ten vtip o kurýrské službě tolik nepobral. Prostě jej tak bezmyšlenkovitě přešel rovnou k odpovědi, kterou Sebastian tak moc vyžadoval.* Ano, Max. *Potvrdí mu. Co na něj však lovec vychrlí následně, pro změnu nechá jeho samotného jen překvapeně čumět. Jak pomalu ani nevěří svým uším.* Prosím? *Zpraží jej pohledem. Z jeho tónu jde patrně poznat, že jej něco takového krapet zamrzelo, nezvládne ovšem ani vysvětlit proč. Vlastně ani nemůže, slovo si totiž převezme Seb. Hiram na něj přitom pozvedne jedno obočí vrámci jemného úšklebku, načež lehce pokýve hlavou. Poněkud vítězně se pak usměje.* Jen hodinu, ani o pár minut víc. Šikovný..chtěl bys i dezert? *Nadhodí.* Jasan, jen běž. Já už budu čekat dole, ano? *Zmíní. Jestliže se mu nedostane negativní odpovědi, obejde pult, načež tác vezme a odejde s ním čekat dolů. A to kde jinde, než do svojí kóje. Tam vše poskládá na nízký dřevěný stolek, tedy na kus velkého dřeva, a tácek pak nachystá bokem. Ať s ním pak může zajít pro Maxovu porci.*
*Pobavene sa uškrnie.* Vieš, ja som to ešte nejedol. Pokojne to môže byť nechutné, len to vyzerá dobre. *Podpic**je ho, ale vlastne je to pravda. Tak nejak by to dopadlo u neho. Mykne preto plecami a tvár mu znova zdobí typický výraz, naznačujúci, čo si myslí o ďalšej vete, ktorú zo seba Hiram vypustí. Nadvihne iba jedno obočie a mľaskne jazykom.* Tak dobre? *Dodá iba, akoby na to chcel prikývnuť, že si to zapisuje za uši.* Pokojne aj ti to robí problém, nabudúce pokojne… *Ale nedopovie, pretože už mu čarodej vysvetľuje, že to tak nemyslel. Aj tak má však pocit, že ho tým oberá o čas. Netuší ani, koľko to trvá uvariť niečo také, čo pred ním teraz leží na pulte.* To je… v pohode. *Ubezpečí ho možno až príliš tichým hlasom, než je nutné. Zatne päsť a vydýchne nosom, než pohliadne na Hirama poriadne.* Aj čaj by bol fajn. Hliadku už mám za sebou, takže… *Mykne plecami.* Dám sa do poriadku a dojdem dolu. *Prenesie, akoby hovoril o domácom kine u seba doma a iba si skočí do svojej izby po DVDčko. Aj keď nikdy niečo také nemal.* /Prečo by Max vôbec niečo riešil, čo sa týka mňa? Fajn, je to môj brat, ale doteraz sa nezaujímal. A aj keď som na neho myslel, tiež som sa, okrem rozhovorov s rodičmi, príliš nezaujímal. Možno preto, lebo mi vždy dával veľmi dobre najavo, čo si myslí o svojom najstaršom./ *Zatne sánku, nakloní sa k umývadlu a keď pustí vodu, oboma dlaňami si ju naberie a hodí do tváre. Poriadne si ju šúcha, akoby si chcel zodrať kožu, ale to je len problém toho, že mu to na tvári zaschlo rýchlejšie, než stihol nájsť funkčné umývadlo. Keď vyzerá ako tak v pohode, stiahne si cez hlavu dolu vrchnú časť a odhalí tak iba obyčajné čierne tričko. Premýšľa o tom dezerte, na ktorý neodpovedal, ale možno si niečo sladké dá. Možno sa opýta Hirama na novinky z podsveta. Odkedy tu nie je Triss, veľa vecí sa mu vyšmykuje pomedzi prsty a aj ako členovi Rady mu mnohé uniká, pretože ho neinformujú. Zdá sa, že tým jemu a aj jeho bratovi dávajú patrične najavo, ako hlboko ich majú v paži. Zatne zuby.* /Nemysli na to teraz, roznervoval si sa z toho až až./ *Napadne mu, vezme si svoje veci, keď si uhladí vlasy vlhkými prstami dozadu a narovná sa. Zdá sa mu, že bol na toaletách štvrť hodinu, ale je to len dve-tri minúty, čo začne zbiehať dolu, automaticky do Hiramovej kóje, kde ho už čaká on i tácka s jedlom. Usadí sa a bez výrazu sa pustí do jedla, dúfajúc, že Hiram mu začne rozprávať veci, čo chce počuť, aj sám od seba.*
*Sám se v mírném pobavení ušklíbne.* Mluvíš z vlastní zkušenosti? *Dovolí si. Něco takového se prý dělo u Darwina s Minem poměrně často, než se rozhodli se vše postupně naučit. Nakonec, každý někde začíná.* /Já jsem taky beztak jednou spálil i čaj. A kam jsem to dotáhl teď?/ *Pomyslí si. Hned nato jej však čeká vysvětlování, jelikož očividně opět zvolil špatná slova na jednu svoji odpověď, přičemž se v důsledku toho prostě cítil blbě. Sebastian ovšem vypadal, že je v pořádku. Na druhou stranu u něj jeden nikdy neví nic jistě.* Dobře, dobře. *Pokýve hlavou. Nijak se pak nezdržuje a i s tácem zamíří dolů, kde vše postupně nachystá. Jakmile je tác dán bokem, vyzuje si sandály, aby se mohl plně usadit do polštářů bez strachu, že by je nějak zašpinil. Kvůli menší zimě se pak ze sedu zvedne do kleku, aby z jedné z poliček vytáhl deku, do níž se začne zabalovat zrovna, jak se tam Seb dostaví.* Koukám, že jsi ten černý sajrajt smyl. *Okomentuje, načež se více uvelebí v polštářích. Pohled mu přitom pozvolna přejde ke stolku, na němž však zahlédne pouze jídlo.* Kurde, vydrž na moment. *Vyhrkne. Než se však stihne nějak zvednout, nakoukne dovnitř Min.* Mobil. Málem jsem ho rozbil, když jsem hledal ty víčka od boxů. *Podrbe se čaroděj ve dveřích na zátylku, načež Hiramovi onu elektroniku podá.* Jak- ne, víš co? Raději se neptám. *Zavrtí hlavou. Mobil si akorát položí na stehno, načež jej začne odemykat, zatímco Min zmizí zpět nahoru.* No každopádně...co ti dělá takové vrásky? Max se o něčem určitě zmínil, jen to bude nějaký pátek. I když..ty to asi nebudeš chtít rozebírat, co? *Optá se. Lovci, jehož jméno zmíní, přitom zrovna píše zprávu. 'Jsme když tak dole u mě v kóji. Pokud nebudeš vědět, stačí napsat, vyzvednu tě :3 nebo tě sem zavede jeden z těch dvou u pultu.'* Co se týče podsvěta..narovinu, zajímám se jen o čajovnu a domov. Občas se sejdu s přáteli, ale jestli se něco nepěkného děje, nic nevím. *Zavrtí hlavou. Dokud se jej něco přímo nedotýkalo, nebo jej to rovnou neohrožovalo, neřešil to.* Zdá se mi to tu..klidnější? Od Trissina odchodu mě nikdo neotravuje, takže...*Pokrčí rameny.*
*Mykne plecami a otočí sa na päta. Či hovorí z vlastnej skúsenosti, to je zrejme pravda, ale skôr z jedál, čo mu pripravili iní. Tie jeho nechutia dobre, ale ani dobre nevyzerajú. No zakladnú funkciu jedla to spĺňa. Z toaliet sa dostane rýchlo, dokonca na nich ani nikoho nenašiel, kto by si ho obzeral od hlavy k päte, zakrvaveného a postriekaného čiernou tekutinou. Stále ten pocit však cíti na pokožke a každou chvíľou sa naťahuje k fantómovému dotyku na lícach a nose. Ignoruje všetky miestnosti, okolo ktorých prejde, pre istotu, pretože nepotrebuje vidieť alebo počuť, ako si iní ľudia užívajú blízkosť niekoho iného.* /Možno by som to tu mohol prísť navštíviť aj za iným účelom než len za Hiramom, s ktorým by ma Konzul a Rada aj tak nevideli veľmi radi./ *Keď zazrie istú osobu v poloodhalenom spodnom prádle, ani ho to neprekvapí.* /Čo tu vlastne robím? Prišiel som sem, aby som sa nažral, lebo môjmu najmladšiemu bratovi je ľúto, že mám prázdny žalúdok? A čo vlastne s Hiramom má?/ *Len čo sa usadí a začne sa napchávať, nezdvihne hodnú chvíľu pohľad od taniera, aj keď na neho Hiram hovorí.* /Vážne by som sa mal prestať zaoberať nedôležitými otázkami a mal by som sa zaujímať o tú prácu, čo tu mám./ Uhm. *Prikývne, keď započuje slovo klidnejší, aj keď s ním vlastne nesúhlasí.* Aspoň niekomu. *Podotkne a zmienku o Triss nechá radšej preplávať. Zdá sa mu, alebo sa s ňou čarodej príliš nemusel? Triss bola vážne jeden z veľmi špeciálnych prípadov v Sebastianovom živote, keď mu až aj záležalo na tom, čo si myslí podsveťan. Možno pred ním teraz sedí zababušený v deke niekto taký znova, ale asi sa k nemu bude dostávať trochu ťažšie. Obzvlášť Hiram. Potom, čo si odchlípne z polievky, keď si tanier priloží k perám, nadvihne obočie, otrie si pery do ruky a oblízne si pery.* Odkiaľ vieš, že som sa chcel opýtať na podsveťanov? *Napadne mu a zdvihne jedno obočie. Premýšľa, či má čarodej oproti nejaké jasnovidecké schopnosti, alebo to iba vyčítal z jeho… výrazu? Trošku o ňom zapochybuje, ale cez nečitateľný výraz to na ňom nie je poznať. Predsa len do seba dostal od neho jedlo a keby Hiram chcel, už by ho možno aj dokázal zabiť. Keby to nebol Sebastian. Na otázku ohľadom toho, čo sa s ním deje, ani neodpovie.*
/Zima jde od chodidel, ne? Taaak..jo, lepší./ *Nechá si znít v hlavě, zatímco se vpodstatě celý do deky schová. Hezky díky tomu pozná, že bylo dobře nešetřit. S menší, zato levnější, dekou by toto fakt udělat nemohl. Navíc, když se člověk cítí pohodlně a ideálně bezpečně, lépe se mu i povídá. Tedy minimálně pro Hirama toto platilo, byť ty témata ke konverzacím byly poněkud..specifické.* Asi jsem narazil na bingo no. *Zašklebí se. Nakonec, oproti Sebastianovi neměl v podstatě žádné starosti, démony tedy. Vyvolat žádného nehodlal a dost doufá, že ani jiný z jeho svěřenců zde to nemá v plánu.* Až na ten čip. Ne, nemám ti to za zlé. Chápu, že je to třeba. Jen.. *Odmlčí se, přičemž nakloní hlavu do strany.* ..doufám, že zbytek čarodějů i upírů zde nic takového nebudou muset podstupovat..chápeš, ne? Stačí, když tu jsem já a pokud někdo začne dělat problémy, přičemž se ani nebude obtěžovat se z nich ponaučit..nemám absolutně žádný problém s vydáním takových jedinců. *Zavrtí hlavou. Na moment si i lehce skousne ret, jak přemýšlí, zda něco takového vůbec bylo nutné vytahovat. Byť to vlastně udělal dobrovolně. Sebastian na něm zkrátka mohl poznat, že je poměrně na vážkách. A asi v takovém stavu i na chvíli ještě zůstane.* No..byl bys ochotný se bavit o něčem jiném? Nevím, prostě jsem to řekl automaticky. *Pokrčí rameny. Pohledem nato projede celou svoji kóji, než narazí na poličku se svíčkami.* Bude ti vadit, když jednu zapálím? *Optá se.* Neboj, nebude to nic afrodiziaky..jen tam vidím jednu skořicovo jablečnou. *Nadhodí, přičemž rovnou ukáže na svíčku, která je právě daná více bokem, aby si ji nespletl. Bylo jich tam určitě víc, ale zjevně si je někdo o patro výš nakradl bez jeho souhlasu domů.*
*Max se po odchodu z Institutu rozhodl okrajově omrknout Manhattan. Narazil pouze na dva shaxe, kteří pro zkušenějšího lovce zásadní problém nepředstavovali, nemohl je však vynechat z následného reportu. Tenhle konkrétní typ démonů, navíc v podobně specifickém počtu totiž mohl být stejně dobře náhodným výskytem jako něčím stopovacím 'mazlíčkem,' což by za současné situace mohl být větší problém, než by si rád připustil. Z úvah ho vytrhl známý pach vlhkého asfaltu a než došel k čajovně, obloha kompletně zčernala. Sotva za ním cinknul zvonek oznamující jeho příchod zbytku osazenstva čajovny, venku začaly na chodník dopadat první kapky. Prohrábl si vlasy a zamířil rovnou k pultu.* Zdravím Mine, jak to dneska jde? *Nadhodí konverzačně s lehkým úsměvem, zatímco očima v rychlosti skenuje nabídku nápojů, než nad ním v duchu mávne rukou.* Poprosím karkáde, tentokrát teplé. Pokud by šlo do větší konvičky, budu rád. Hiram je, hádam, dole? *Optá se, zatímco zkontroluje telefon, jestli mu Hiram náhodou něco nepsal, než mu sám pošle SMS.* /Ahoj, jsem nhore. Pisni az budu moci prijit, nebo si me vyzvedni. :))/ *Zprávu následně odešle, než se opře o bar a alespoň trochu protáhne ztuhlá záda. V hlavě mu pořád rezonuje rozhovor z knihovny. On se do institutu nevracel, protože by se těšil na volno. Spíš doufal, že se mu povede bratrům vysvětlit, že situace zde je ještě pořád ještě ve stavu, kdy se s ní dá něco udělat. Defenziva zde zatím nebyla tak silná, jako v Hamburku. Z toho, co slyšel, na tom ostatní evropské instituty nebyly o moc lépe. Nebo měl prostě jen štěstí na Podsvěťany. A byť by za štěstí byl normálně rád, v tomto kontextu by snad byl i raději, kdyby hned ze startu narazil na lidi, kteří reálně řeší problémy. Na 'no, těch pár Podsvěťanů, co jsem potkal, je s čippo ováním celkem v poho, ale-' se argumenty proti čipování moc stavět nedaly. S tichým povzdechem se zadívá někam směrem do čajovny. Ten zdanlivý klid, co teď v New Yorku panoval, se mu nelíbil. Byl až podezřele všudypřítomný. A tomu, že by měli všichni až takový strach z Inkvizitora nevěřil. Přinejmenším ne u Podsvěťanů. Mlčky čeká na Hirama, pokud se tedy Min s Darwinem nerozhodnou s ním něco probrat, čemuž by se za současné situace nebránil. Chtěl dát Sebastianovi nějaký čas pro sebe, aby náhodou neměl pocit, že ho kromě matky a tíhy povinností nahání ještě benjamínek rodiny.*
*Zamračí sa.* Bingo nebingo. To je jedno. Na šťastie alebo náhodu úplne neverím, takže… *Nedopovie, pretože čaká, že mu to Hiram naozaj vysvetlí. Práve o to išlo. Podsvet je akýsi pokojný, ak nepočíta démonov, ktorých je zase akosi viac. O dosť viac, keď si uvedomí, koľko ich za posledný mesiac skolil. Zapremýšľa. Vinne sa za čipovanie necíti, aj keď s ním nesúhlasí. Mykne pre to iba plecom a poukáže na Hirama lyžicou, ktorú pred chvíľou oblízal od polievky, a hneď na to ju uloží na kraj tácky. Oprie sa o koleno.* Rovnako ako cítiš povinnosť a zodpovednosť za tieto bytosti v tvojom podniku… *Aby naznačil okolie, pohne zdvihnutou rukou v malom kruhu dookola.* …Tak sa snažím splatiť svoju povinnosť a zodpovednosť ja za civilov a lovcov. *V jeho hlase pocítiť horkosť.* A predsa len, povolil si mi to sám, ak si zabudol. Čo si myslím, že nie, keďže to vyťahuješ dva roky neskôr. *Nevie presne, koľko času to ubehlo. Roky a dni sa mu zlievajú. Nevie si predstaviť, ale to musí byť pre Hirama, aj keď si vlastne ani nepamätá, koľko má čarodej rokov. Vie iba, že je to cez sto a že vždy, keď aa mu to hodí, nemá zábrany to vyťahovať. Oprie sa na chvíľu za sebou i stenu a oblízne si pery. Áno, bude z toho naštvaný. Čipovanie mu síce prišlo ako hlúposť už len po tom, čo zistil, ako to bude prebiehať. Možno bol mäkký, že neočipoval podsveťanov viac, ale či sa to vyšším nefilim páčilo alebo nie, ten stroj leží u neho v izbe už hodnú chvíľu a on naň aj zabudol.* Nie je to to isté. Ako mám záruku, že ti môžem veriť? Odhliadnuc od toho, že sa poznáme a snažím sa veriť ti. *Bolo to viac úprimného a pekného slova, na jeho pomery, než vôbec čakal a chcel. Rozhodí rukou.* Prečo by si sa viac zaoberal nejakým lovcom než svojou bandou, s ktorou tráviš každý deň? Ako viem, že ich nebudeš kryť? Ako viem, že už si ich neskryl a nezachránil niekoľko? *Sú to skôr rečnícke otázky, aj keď sú trošku ostrejšie podané a on sa pri tom tvári, že začína hádku. Neočakáva však Huramovu odpoveď, hneď na to dodá.* Môžem si pokladať stovky otázok a spoliehať sa, že mi nevrazíš dýku do chrbta, alebo lovcom celkovo. Ale spolieham sa na to, ako vidíš… *zdvihne ruku a naznačí tým, že nemá so sebou nič, čo by mohlo nepríjemne ovplyvniť Hiramovych kolegov. Na otázku ohľadom sviečok nakoniec ani neodpovie, iba hodí po horiacich predmetoch rýchly pohľad a znova sa pustí do jedla. Asi k tomu nemá čo dodať.*
Záleží no...když si to vezmu kolem a kolem. Nemusím třeba startovat z domu kvůli ohroženému člověku. Můžu ho zachránit, když na nějakou takovou situaci narazím, ale jako takové to prostě není součástí mého..jak to mám říct..nežiju pro to? Jako vy..vás to naplňuje, ne? *Nadhodí. Jeho výraz mluví poměrně jasně. Opravdu jej zajímá, jaký na toto bude mít pohled lovec, který v podstatě, aspoň dle Hiramovy doměnky, pro něco takového žije. Byli stvořeni, aby udržovali řád a pomocí něj chránili bytosti na zemi.* Hm? *Pozvedne obočí, když na něj začne Seb ukazovat lžičkou. Vzápětí k tomu však lovec dodá svoji myšlenku, takže se Hiram naštěstí chytne. Lehce přikývne na potvrzení jeho slov.* Vskutku, validní argument. *Dodá. Nemá v plánu to rozporovat. Každý měl zkrátka svoji zodpovědnost.* Nezapomněl, nakonec se to jednak nedá a druhak, právě jsem ti řekl, že ti to za zlé nemám. Byť je to stále takový zvláštní pocit. *Nadhodí, načež se nad tím krátce zapřemýšlí.* Možná jako když čipuješ mazlíčka, aby se ti nezatoulal. *Nakloní hlavu do strany.* Akorát tady k tomu přidáš, že hlídáš, aby nedělali blbosti...což bych si vlastně taky měl hlídat. *Zčásti už spíše nahlas přemýšlí, než že by vypouštěl něco jasného. Zkrátka jen rádoby toulavé myšlenky, které by vlastně kolikrát ani nic víc být nemohly. Jen slabá ozvěna a pak klid.* /Oh..sladké./ *Pomyslí si. Seba však nechá mluvit nepřerušovaně, aspoň dokud se to jemu samotnému hodí a nepotřebuje nic dodat.* Každý den jako každý den..ale neznamená to, že k nim musím mít nějaký hlubší vztah. Nejsou mi u prdele, ale zároveň je nemusím mít imrvere za zadkem. Podobně jako tebe..jen jsi mi jako jeden z mála lovců přirostl k srdci. Ani nevím proč..vzhledem k tomu jak nepříjemný zvládneš být. *Ušklíbne se. Zrovna svými posledními slovy se spíše snaží odlehčit atmosféru, byť už to prostě do nějakého typu deeptalku přešlo. Aspoň zde. V jiné části podniku to bylo v podstatě uvolněnější. Tedy až na tu jednu otázku, která Mina u pultu moc nepotěšila. Na moment se tedy kysele zatváří.* Kdyby mě Hiram párkrát nezdupal, bylo by líp. *Řekne narovinu. Hned však přepne.* Ale jinak dobrý a ahojda. *Pousměje se. Objednávku si pak zapíše, jen tedy na papír a ne do systému.* Mám to zapsáno bokem a pak to donesu. Nevím, zda ti to náhodou nezatáhne Hiram, nebo co s tím hodlá robit. *Informuje.* Každopádně ano, je dole..s ještě jedním lovcem. *Dodá. Hned na to se pustí do přípravy, kterou beztak po chvíli nechá z části na Darwinovi. Ten, o němž se právě ti dva nahoře bavili, se mezitím dole ve své kóji zase o něco víc uvelebí do deky.* Nápodobně...nakonec i vy toho jste schopní. *Poví. Hned na to se však usměje.* Jaká ironie, že? ..no, nechme toho. Chceme mít aspoň vrámci možností pěkný večer. Jez a pij ten čaj, dokud je teplý. *Pobídne jej, načež pak nadhodí dotaz ohledně svíčky. To však vyjde do ztracena, takže to pro tuto chvilku nechá být a zkontroluje si mobil, nad nímž se následně vesele usměje.* Omluv mě na moment. *Řekne, ovšem zas tak moc se o reakci nestará. Prostě ze sebe shodí deku, vstane a aniž by si nasadil sandály, zamíří rovnou nahoru. Vlastně to může brát jako výhodu, může chodit tiššeji. Snad mu tedy vyjde polekání..v podobě objetí zezadu.* Heya. *Pozdraví Maxe, načež se na základě jeho reakce pak buďto odtáhne, nebo tak setrvá ještě na chvilku.* To jídlo pro Caleba ti pak dám. A co se týče Seba, tak ten už snědl polévku. *Podá rádoby hlášení a jestliže byl Max v tu chvíli na něj už natočený, prohlédne si jej.* Chmmm. *Vydá ze sebe, načež cvrnkne lehce prsty do kroužku na obojku.* Máš...hezkou mikinu. *Nadhodí potutelně. Lehce si přitom přejede po holých pažích.*
*Tiše se zasměje na Minovou poznámkou.* Zkus si to nebrat osobně. Víš, že je perfekcionista a dneska stresuje zvlášť, když vaří pro Lovce. Mezi námi, nemá důvod. Když jsem viděl, co dnes jeden z nich volil na večeři, cokoli co někdo vařil s alespoň trochou lásky by byla lepší verze. *Dodá a přikývne, když čaroděj napíše objednávku bokem.* Ano, s mým bratrem. *Odpoví, ale než stihne myšlenku více rozvést, zaznamená pohyb na schodech. Jelikož ale Hiram sotva může tušit, že si z cesty sem udělal tak trochu hlídku a díky runám byly jeho smysly zostřene, nechá se 'přepadnout,' aby mu udělal radost.* Zdravíčko. *Zazubí se, než se k němu otočí a jemně mu prohrábne vlasy, zatímco si sám spokojeně povzdechne jak nad objetím, tak nad tím, co mu Hiram řekne vzápětí.* Děkuju, jsi nejlepší. Odmítám se smířit s myšlenkou, že by se moje rodina stravovala tak, jako dneska Caleb. Tělo potřebuje z něčeho brát a z tacos promaštěných tak, že pomalu nevidíš kde končí tortilla a začíná náplň si toho fakt moc nevezme. *Povzdechne si, ale ze zamyšlení ho vytrhne Hiramova otázka ohledně mikiny.* Uhm, díky? *Zeptá se zmateně, než mu pohled sklouzne na Hiramovy odhalené paže. Pochopí a v očích se mu potutelně zablýskne. Mikinu si sundá, ale namísto toho, aby ji rovnou podal Hiramovi ji ještě chvíli podrží.* Že jsem nedostal pusu na uvítanou bych ti ještě odpustil, s ohledem na to, žes mě chtěl překvapit, ale tohle už zadarmo nebude. *Zazubí se a trochu provokativně mu nastaví tvář. Po tomhle malém rituálu mu však mikinu přeci jen předá a společně s Hiramem zamíří dolů.* Já si v mezičase objednal čaj. Ještě jednou moc děkuju. Chápu, že je na mě Seb asi naštvaný, trochu to vypadalo, jako bych se s ním nechtěl bavit. Ale vím, že tohle opravdu potřebuje. Nejen to jídlo, ale hlavně se pobavit s někým, s kým nebude řešit práci. Nebo alespoň ne tak, jak by ji řešil s jiným Lovcem. *Když dojdou dolů, chvilku mu trvá vstřebat atmosféru, koneckonců se doteď pohyboval jen v horní části čajovny, ale na výrazu to nijak znát nedá. Při vstupu do kóje mu pak pohled padne na Seba, kterému věnuje úsměv.* Dobrý večer a dobrou chuť. Sebe… Promiň, že jsem tě předtím tak trochu vystrčil z konverzace, ale chtěl jsem mít jistotu, že dnešek alespoň zkusíš strávit mimo Institut. Rád vidím, že se povedlo. *Poznámky z hlídky prozatím nechá zastrčené někde vzadu v hlavě. Popovídat si o tom můžou i později, teď hlavně chtěl, aby jeho bratr zůstal myšlenkami v přítomnosti, pokud to jen trochu šlo. Sám se usadí naprosti něj, ale tak, aby mu ani vyloženě nekoukal do talíře, ani aby to nevypadalo, že teď očekává nějakou delší konverzaci. Jen ať se v klidu nají. Hiramovi přitom věnuje vděčný úsměv.*
Napĺňa? Som k tomu vedený celý život. Nemám toľko na výber. *Mykne plecom a doje poslednú lyžicu polievky. Nemá pocit, že by to vzal akokoľvek, je k tomu neutrálny. A kto nechce ochrániť svoju rodinu? Na ďalšie Hiramovo vyjadrenie prikývne. Toto vedel už dávno a myslel si to tiež, ale zároveň mal pocit, ešte predtým, že podsveťania potrebujú trochu slučku, pretože si začali priveľmi dovoľovať. Nie je si však istý, či je čipovanie tá správna forma. A postupne zistil a teraz vie, že takáto kontrola iba nabudí k ďalšiemu porušovaniu a voľnosti, o ktorú by prišli.* Stále si to môžeš nechať vyoperovať a vložiť do kľúčenky. *Navrhne mu pomedzi prvé sústa druhého chodu, ktorý mu Hiram prichystal. Jeho hlas je teraz skôr ako nezainteresovaný. Sústredí sa na to, aby to jedlo do seba nenahádzal. Chutí mu tak veľmi, že si ho nechce kaziť témami, ktoré teraz spolu začali rozoberať. Napriek svojej zvedavosti voči podsvetským novinkám.* /Nechám to na inokedy. Keby sa niekde vyskytli problémy, nemám tam koho poslať a asi je dobré, že podsvet je teraz na podivnom oddychu. Ako ticho pred búrkou./ *Napadne mu zmierene. Nie je si istý, či prežije ďalší problém, ktorý ho donúti ísť do prvej rady. Utekať nebude. Na to má svoju česť a povahu. Bokom na čarodeja pozrie. Nechápe budovaniu jeho vzťahov, ako niektoré osoby vníma a či nimi opovrhuje. Či berie lovcov on ako mazlíčkov, keď má potrebu sa o nich starať. Ale nepýta sa ho na to. Nie je tu na to, aby analyzoval, spolu so svojou nízkou empatiou a súcitom.* Nie si prvý, ani posledný, čo to hovorí, okrem tej časti o obľúbenom lovcovi. Väčšinou opakujú tú… *Tvári sa, že premýšľa.* Poslednú časť. *Nadvihne jedno obočie a ďalej sa napcháva až dovtedy, než sa Hiram začne ospravedlňovať a odbaľovať sa z deky. Na vyjadrenie ohľadom teplého jedla a čaju nereaguje, aj keď ho na jazyku šteklí veta “tak to máš ty rád?”, naznačujúc na podpichovanie ohľadom Hiramovych preferencií. Nechá si to však ujsť a iba chvíľku sleduje, ako čarodej odchádza. Je príjemné byť na chvíľu sám. Na chvíľu sa oprie a vydýchne, kým prežúva sústo, čo si práve vložil do úst. Pozrie na hodinky na mobile. Nevie, kedy prišiel, ale nemal by sa zdržiavať.* /Keď sa vráti, chvíľu tu pobudnem, a odídem. Report sa sám nespraví. A ešte ten z Kanady./ *Prebehne si dlaňou vlasy, prehĺtne a vloží si medzi pery ďalšiu dávku jedla. Obzrie sa dookola. Nie je to typ bývania či priestoru, ktorý by vyhľadával, ale nie je to tam najhoršie, hlavne keď je medzi štyrmi stenami, niekde, kde by ho nečakali, ale zároveň nepočuje a nevidí nič, čo sa okolo neho deje. Keď začuje kroky, zamračí sa. Hiram predsa odchádzal bosý a on počuje topánky, ktoré sa blížia ku kóji, kde sedí. Narovná sa a zamračí sa, aby vstupujúcej osobe dal najavo, že tu nemá čo robiť, toto nie je jeho miesto. No keď zbadá Maxwella, nadvihne aj druhé obočie.* Ty ma dnes prenasleduješ, alebo čo? *Zaznie od neho, jemne pokrúti hlavou ako si odfrkne a pozrie do taniera. Nevyznie to ostro, ani kriticky, skôr ako vtip, pichnutím pod rebrá. Hneď na to na brata znova zdvihne pohľad a nakloní hlavu. Je výraz je trochu dotknutý, vyzerá naštvane, ale nakoniec pohodí voľnou rukou.* Nemám pocit, že sa prechádzam málo po ulici. A do posilovne si už len tak zájsť nemôžem. Na tri dni som zmizol z Inštitútu a už odo mňa Caleb chce podrobné rekonštrukcie kde, ako a s kým som bol. Nepripomína ti niekoho? *Je to rečnícka otázka, narážajúca na ich rodičov, alebo na lovcov všeobecne. Tí vedia byť pekní kontrolóri. A predsa, on asi nie je iný. Pustí sa znova do jedla.*
Silně nad tím přemýšlím. *Zašklebí se. Navíc by tak byl docela ve výhodě. Nakonec, kdy si naposledy klíče doopravdy někam vzal? Však portál si může vytvořit až přímo do bytu. Čip by tím pádem stejně v jednom kuse hlásil, že je Hiram doma. Sebova odpověď ho ve finále skoro rozesměje, byť by se to zrovna vtipné nezdálo.* Divíš se jim? Instantně vypadáš, jako kdyby ti popletli zbraně či co...mám takový pocit, že jediní dva lovci, co znám a umí projevovat emoce, je tvůj nejmladší bratr a Darwin. *Zmíní, přičemž zavrtí zlehka hlavou.* A to je Darwin vlastně už přeměněný. *Pokrčí rameny. Nedlouho na to zamíří nahoru rovnou za Maxwellem, který se zrovna vybavoval s Minem.* A řekl jsi mu to? *Zeptá se čaroděj. Ocasem zlehka zavrtí.* I když jestli vařil i pro tebe, což hádám, že jo, stejně by peskoval, kdybych mu nepomáhal pořádně. *Pokrčí rameny nakonec. Ten, o němž se celou dobu bavili, se přitom do chvíle zjeví s naoko skvělým plánem, po jehož uskutečnění se spokojeně usměje. Kór když mu jsou prohrábnuty vlasy.* Heh. *Vydá u toho ze sebe. Hlavou poté zlehka kývne.* To ne nu. *Potvrdí. Vzhledem k pravděpodobně pomalu přicházejícímu nachlazení se myslí přesune k mikině, které si na Maxovi všimne. Cíl byl jasný a to, co po něm na oplátku lovec chtěl? Hiram ani nemusel váhat. Namísto na nastavenou tvář, mu však polibek dal nejprve na rty a poté letmý i na špičku jeho nosu.* Tadaaa. *Uchechtne se. Min na druhé straně akorát protočí oči a podívá se na svého manžela, který se k němu zrovna připojil.* Asi budu mít cukrovku. *Řekne pak narovinu. Hiram si mezitím převezme onu mikinu, kterou si obleče a zapne skoro nahoru. Jen ať jde ten zatracený obojek vidět.* Oh no...nestojí to za řeč, raději. Přísahám, práci jsme probírali jen na chvilku. *Zatváří se nevinně. Než se vydají dolů, ještě Darwinovi s Minem sdělí, že mu mají přinést do kóje i Maxovu porci. Až poté se k lovci připojí.* Neboj, v kóji nic takového slyšet nepůjde. *Zmíní při cestě dolní chodbou. Bratry si pak při dostavení se do kóje nechá povídat, zatímco si vezme onu svíčku, co chtěl už předtím zapálit. Automaticky se pak uvelebí hned vedle Maxe, byť měl na moment i v plánu sednout si mu do klína.* Narovinu, teď akorát přemýšlím, zda bych neměl zapálit jinou svíčku, pokud se neuklidníte. *Nadhodí a ušklíbne se. Víko svíčky u toho odklopí a dá bokem. Před zapálením si však raději ještě překontroluje nadpis.* Dobrý, toto by mělo být safe. *Ujistí jak sám sebe, tak ty dva. Pokud se k němu následně nedostane žádný protest, svíčku zapálí. A jelikož jiskra v ruce byla spíše pro amatéry, rozhodne se se zhluboka nadechnout, aby mohl oheň zajistit přímo ohnivým dechem. Ať už by pak schytal pochvalu od Maxe se Sebem, nebo ne, sám si zatleská.* Toto se povedlo. *Usměje se.*
Lepší. *Zazubí se nad polibky, které obdrží a mikinu už Hiramovi tedy předá, než se vydá dolů za svým bratrem. Nad Sebovým vtipem se tiše uchechtne a přikývne.* Tak trochu. *Odpoví popravdě zatímco se usadí, sotva chvíli předtím, než se k němu usadí i Hiram.* Děkuju. *Usměje se, když dostane i svou porci a než se pustí do jídla, rovněž Hiramovi zatleská.* Jo, přípomíná. *Ušklíbne se pak nad Sebovým dotazem.* Čekám, kdy to opět dostihne i mě, zatím jsem si docela užíval tu ne-pozornost. *Dodá, než se pustí do jídla. Chce dodat, že hlídky se do volného času nepočítají, ale nakonec tu poznámku raději polkne společně se svou polévkou. Na Hirama se jen trochu zmateně podíva při té poznámce o uklidnění a s lehce nadzvednutým obočím se podívá po Sebovi.* /To fakt každý očekává, že když se v jednom prostoru zjeví dva Lovci, je z toho automaticky konflikt? Nebo jen když se to týká naší rodiny?/ Jsme v pohodě, neboj. *Pousměje se směrem k Hiramovi a snaží se přitom úsměv alespoň trochu krotit, aby nebylo zjevné, jak roztomilé mu připadá, že mikina na Hiramovi v podstatě visí. Přeci jen, jejich postavy byly docela rozdílné. Někde vzadu v hlavě mu ale hlodá to, co Seb řekl. Za ten klid byl sice rád, to ano, ale na straně druhé vědomí, že zatím ani jeden z jeho bratrů - nebo někdo další z institutu - jeho vlastní pobyt mimo institut nekomentoval. A že už měl v hlavě pomalu připravenou odpověď pro každého z Lovců, podle toho, jak moc jim aktuálně věřil, že by podobnou informaci nesoudili, nebo hůř, neposlali dál. Zároveň ho ale nětěšila představa, že o tomhle bude nejspíš muset lhát. A pokud ne zrovna bratrům, někomu jinému určitě. Hlavně proto, že nechtěl nikomu přidělávat problémy vlastním rozhodnutím. Pod stolem mimoděk nahmátá Hiramovu ruku a lehce ji stiskne, Je v tom jistá nejistota, kterou ale nechce přímo u stolu adresovat.*
*Počúva Hiramove slová a nadvihne obočie, pričom si trošku odkašle.* Ja svoje emócie prejavujem. *Ukáže na svoju tvár.* Väčšinou sú negatívne. *Dokončí, naznačujúc tak na svoje zamračené pohľady, vždy nas*atú tvár, odmietavé postoje.* /Mám pocit, že tým dostatočne dávam najavo, čo si myslím a ako sa cítim. Prevažne na loveckých slávnostiach./ *Potom sa však zastaví a nadvihne obočie. Hiram je už preč a zatiaľ čo premýšľa, napcháva sa jedlom.* Až keď vojde Max a za ním Hiram, akosi sa mu niečo, čo už tušil, začne spájať dohromady. Popod mihalnice ich sleduje. Nie je si istý, na čo sa pozerá, ale Hiram má na sebe mikinu, ktorú predtým nemal. Najskôr však pozrie na svojho mladšieho brata, ktorý sa usadil taktiež k stolu a začal jesť svoje jedlo.* Zrejme ak neuspeje pri mne, príde to na teba. Náš braček už potomka totiž má. *Ironicky sa uškrnie. Nehovorí mu to preto, že by Max o Tobiasovi nevedel, práve naopak, iba mu tým pripomína, aká je ich matka neoblomná a aj keď sú dospelí, nenechá ich na pokoji a voľne dýchať. Pri čarodejovej poznámke však nadvihne obočie a pokrúti hlavou.* Um? Nikto nič nehovoril. Možno to, že ma vníma každý ako zmr-a, nie je mnou… *Nakrčí obočie a pozrie do taniera, aby zhodnotil, že jedlo bude o chvíľu preč a on sa cíti celkom dobre najedený. Tak akurát, aby vydržal cestu do Inštitútu a noc pri písaní. Chvíľku nevenuje pozornosť tomu, čo je pred ním. Počuje Hirama vyberať sviečku a keď sa usadí, znova na neho mrkne práve pri zapaľovaní.* Moja kója to nie je, ale ak to urobíš ešte raz, všetky sviečky ti vyhodím do p-dele. *Poukáže na spôsob, ako čarodej zapálil sviečku. Síce má už stovky rokov a zrejme svoju mágiu ovláda, no riskovať nebude. Zdá sa mu, akoby to zakazoval prerastenému dieťaťu. Ešte k tomu, ak je v miestnosti jeho brat. Pri tom, ako vedľa seba tí dvaja sedia, si však dá dve a dve dohromady.* Max, to nemyslíš… *Zvolá odrazu neveriaco. Preblesne pohľadom na Hirama.* S Hiramom? *Asi teraz bude znieť naozaj nepríjemne, ale doteraz asi nebol moment, kedy by sa držal stranou, ak má povedať, čo musí.* Ak si nezbalil jedného Hawkstona, ideš po druhom? *Nenechá ich rozhovoriť sa a pokračuje smerom na svojho mladšieho brata, ktorého si, napriek dospelosti, berie na zodpovednosť.* To, že si gay, mi nevadí, to som už tušil dávno. Ale… s ním? *Pozrie na nedokončené jedlo pred sebou a odsunie ho. Začne sa pri tom zbierať zo svojho sedenia na zemi.* Ak mala matka problém s Grace, ani si nedokážeš predstaviť, keď za ňou prídeš s… týmto. *Poukáže rukou na nich oboch.* Takže na toto bolo to jedlo. *Napadne mu v sekunde a je rád, že už tak trochu vyrástol z toho, aby kričal a agresívne kopal okolo seba. On vlastne nevie, či má byť naštvaný alebo s tým niečo robiť. A či by s tým vôbec niečo urobil.* /Vidieť, že má bližšie ku Calebovi a dáva zmysel, že si s ním rozumel viac./ *Napadne mu.* Mal si na výber! Doslova máme druhého gaya v inštitúte niekde pár izieb od teba. *Naznačuje tak na Sunila, o ktorom to vie a nemá s tým problém. Čarodej, ten je už o niečom inom. Nie je to priamo o Hiramovi, aj keď aj k nemu a jeho nepredvídateľnosti by mohol mať výhrady, ale čarodeji celkovo sú nekontrolovateľní. Kto vie, čo im beží hlavou každý raz, keď sa niečo týka ich osoby.*
*Jen chvíli poté, co se usadí, si dovolí okomentovat to hašteření, které v jeho přítomnosti zrovna probíhalo. Jak mu však ale bylo nedlouho nato potvrzeno, akorát chybně zhodnostil situaci.* Dobře, pardon, špatně jsem zhodnotil situaci. *Zvedne krátce v symbolu "vzdávání se" ruce, načež se rovnou pustí do toho zapalování. Samozřejmě až poté, co připravenou svíčku ještě jednou zkontroluje. Pochvalu však sklidí jen od sebe a Maxe. Seb na druhou stranu očividně zvolí jiný typ reakce.* Díky, svého učitele jsem dlouho v někom neviděl. *Protočí panenky, načež se opře o polštáře za sebou.* Ale dobře, v tvé přítomnosti použiju jiskry na rukou. Zápalky či zapalovač ale nečekej. *Zavrtí hlavou. Nikdo z civilského světa je tady nepozoruje, takže proč by se měl v tomto ohledu nějak víc krotit? Když už jej však Sebastian velice taktně "požádal", aspoň trochu se zmírní. Čistě proto, aby byl klid a ne oheň na střeše. Kdyby však jen věděl. Maxovu ruku jemně stiskne na oplátku, načež mu po jejím hřbetu jen přejede palcem, než přijde to, co Hiram očekával již pár chvil předtím. Jen se očividně budoucí výlev bude týkat něčeho jiného jak Sebovy rutiny. Tedy aspoň to tak namátku rohatý čaroděj pochytil během, spíše aktivního neposlouchání, předchozí konverzace. Zatímco se ale do předchozího rozhovoru asi připojit mohl, tady k tomu vlastně ani nebyla možnost. Sebastian prostě začal a moc prostoru na obhajoby jim zatím nedal. I když těžko říct, zda by Hiram zvládl vůbec najít zrovna takto rychle slova. Takže jediné, co zatím zrobí, je to, že se více zavrtá do mikiny, kterou měl na sobě. Snad jako kdyby v ní hledal bezpečí, byť byl její původní majitel celou dobu vedle něj.* Sebe, no tak..tohle jsme ti přece už vysvětlili. *Řekne jen, co se mu k tomu naskytne možnost, tedy když přijde na komentování přítomnosti jídla. Nad dalšími slovy, co vyjdou ze Sebastianových úst, si však jen skousne ret a podívá se bokem. Málem by i sklíčeně kníkl, když by se nesnažil hlídat své reakce. Což už tak šlo vzhledem k celému projevu docela špatně.* /Jen klid, táhne ti na tři sta let, už bys měl umět se k něčemu takovému postavit./ *Řekne si nějakou rádoby mantru v hlavě, zatímco bezmyšlenkovitě sevře látku mikiny v ruce, jak se snaží udržovat v klidu a taky nějakým způsobem nevybuchnout. Vzhledem ke svému výběru slov během takových situacích..mohl by to ve finále i více zhoršit.*
*Ne že by Sebastianův výbuch nečekal. Ne že by ho nechápal. Sám si, ostatně jako většina Lovců, prošel vlastní epizodou 'Podsvěťané jsou tabu, nebezpeční, nedá se jim věřit,' ale čím starší byl, tím více mu připadalo, že větší problém představovali Lovci, než libovolná rasa Podsvěta. Samozřejmě, byly konkrétní lidé, kteří byli prokazatelně nebezpeční, nedalo se jim věřit a člověk by se o nich raději nebavil, ale…* /Takoví jsou na obou stranách./ *O pár let dřív by do toho Sebastianovi nejspíš skočil, začal se ohrazovat, vysvětlovat, vybuchl by úplně stejně. Teď však jen pustil Hiramovu ruku, ne proto, že by se před Sebastianem cítil špatně, ale protože mu nechtěl ublížit. Své síly si byl vědom dobře. Místo toho ji jen pod stolem sevře v pěst a Sebastiana nechá se vymluvit.* Sebe, chápu, že jsi naštvaný, asi i částečně chápu proč. Jestli si myslíš, že tohle byl ten důvod, proč jsme tě jsem pozvali, tak mě to může mrzet sebevíc, ale ve tvé hlavě to nezměním. Jen bych ocenil, kdyby ses k mým vztahům nestavěl ani jako bys o nich něco vědětl, ani jako kdyby vztahy fungovaly jako obchod, kde přijdeš, vybereš si položku, zaplatíš a odejdeš. *Podobně jako předtím Sebastian, tentokrát je pro změnu nepustí ke slovu on.* Že se nedočkám toho, že bys za mě byl rád prostě jen proto, že jsem si někoho našel, s tím jsem i smířený. /A asi i s tím, že i když se člověk vrátí po letech, nezmění se doslova nic. Zkostnatělý systém se mění špatně./ Jsem rád, že jsi přišel a dal jsi šanci alespoň tomu jídlu. Pokud si o tom budeš chtít promluvit později, až se uklidní emoce na obou stranách, rád tě uvidím. *Během vlastní promluvy z něj nespustí oči a jeho pohled mu dá jasně najevo, že v odchodu mu bránit nebude, ale co řekl myslí smrtelně vážně.*
*Prekvapia ho obe reakcie. Hiram preto, že čaká viac kúsavú odpoveď, nejakú reakciu.* /Je to viac než storočný čarodej, určite k tomu má čo povedať./ *Napadne mu a možnože je jeho pohľad aj skutočne začudovaný, keď pozrie smerom na Hirama ako sa krúti v mikine, skoro ako joint. Skôr než môže pokračovať, pretože si začne na seba dávať zložené veci, v ktorých prišiel, pustí sa do toho Max. Síce na neho úplne nehľadí, ale počúva ho a sem tam si odvrkne popod nos. Nadýchne sa, že niečo povie ohľadom vzťahov a Maxovych nepodložených tvrdeniach, ale mladší brat ho k tomu nepustí. Nadvihne pri tom obočie a keď sa už prichystaný na odchod otočí, znova si ich premeria a oprie sa na sekundu čelom do vlastnej ruky, vzdychne a jemne pokrúti hlavou, než prehovorí.* Myslím, že o svojich vzťahoch dostatočne nevieš ani ty sám. Nehovorím, že do nich vidím, ale vidím, s kým ten vzťah máš, Maxwell. *Ukáže na Hirama, ale nie preto, že je to Hiram. Od začiatku hovorí neveriaco, ale pokojne, skoro akoby sa rozprával s Triss, keď za ním chodila s hlúpymi nápadmi. Predsa len si to jeho brat nechal vojsť pod kožu viac, než sa tváril. Snaží sa byť nad vecou, ale nie je. Pripomína mu to tínedžerské vzťahy, keď sú mladí oslepení emóciami a každú radu a reakciu berú ako útok. Z toho už zrejme vyrástol aj on sám. Sčasti. A ak sa Max posnaží vyvrátiť mu to, len mu bude držať palce a dúfať, že sa nezraní. S poznámkou o vnímaní vzťahov mu však tvárou prebehne tieň, zadíva sa do Maxovych očí a pevným hlasom mu odpovie.* Si teraz zamilovaný, ale nevkladaj mi do úst slová, ktoré som nepovedal, a názory, ktoré si myslíš, že vlastním, aj keď je to len tvoj vlastný názor na lovcov. *Zavrčí jemne a natiahne sa po tašku.* Áno, súhlasím, porozprávame sa o tom neskôr, keď si upokojíš svoje emócie. *Bez ďalších slov pre svojho brata sa iba otočí na Hirama.* Vďaka za jedlo. *Myslí to vážne a napriek tomu, čo povedal ohľadom Hiramovej osoby chce, aby to čarodej vzal ako úprimnú vďaku. Odchádza bez toho, aby už akokoľvek reagoval na ich osoby. Nevie, čo sa teraz stane, a ak jeho brat bude s Hiramom naďalej, je to jeho rozhodnutie, ale má právo povedať k tomu svoje. Má čo to za sebou, o čom Maxwell nevie, preto odchádza naspäť do Inštitútu s podivným tlakom, čo sa mu hromadí v kostiach.*
*Celou dobu zjevně působí jako na vážkách. Nevěděl co konkrétně říct a kdy vlastně, protože to vypadalo, že mu ani jeden lovec vůbec nedá ke slovu prostor. Jen co přestal se svým výlevem Seb, Max už pouštěl Hiramovu ruku s tím, že by bylo vhodné si připravit své slova. Čaroděj si tedy již obě ruce složí do klína, zatímco si u poslouchání těch dvou opět skousne ret, jak se snaží držet zticha a neříct nějakou blbost. Nedivil by se, kdyby měl ten ret ke konci této patálie úplně rozkousaný.* /Už chcu konec, už chcu konec. O čem se tu vlastně bavíme? Do p-či./ *Hlava mu samozřejmě při této situaci jela na plné obrátky, vzhledem k tomu, že mluvit úplně nemohl. Vlastně tam mohl jen sedět, přehodit si přes hlavu kapuci a dělat, že neexistuje. Nebo taky projevit pro změnu jinou emoci. Na Seba překvapeně zamrká, jak opět nevěří svým uším.* Teď už nevím, zda máš problém s mojí rasou, nebo s mojí osobou. *Vypadne z něj nakonec, byť neměl vlastně ani v plánu nějak na toto reagovat. Cítil se, jako kdyby skočil jako rybka na návnadu.* V rámci tvého bezpečí doufám, že je to to první. Ne, že bych měl v plánu atentát, ale za uražení mojí úcty bys mohl na tom záchodě posedět trochu déle. *Nadhodí, načež si překříží ruce na hrudi.* Na něco takového ani nepotřebuju použít magii. Projímadlo sežene civil v běžné lékarně. *Zdůrazní. Problém nakonec není kolikrát rasa, u níž Sebastian očividně hledá nějaké potenciální trable. Jako kdyby něco takového pramenilo čistě jen z toho, co je ten daný zač.* Takže..*načne, načež se sám zvedne, aby se mohl natáhnout přes Maxe pro tác. Na ten u pokračování svých slov začne pokládat prázdné talíře.* Bych ti doporučil se nad tímto trochu zapřemýšlet. Já ve finále nemám proč ti dělat zaškvary, byť bych asi podle tvé logiky měl. Čistě na základě mojí rasy tedy. *Zavrtí hlavou a uchechtne se.* Sakra, tohle zní fakt debilně. To snad chytáš, ne? Změň tohle své chování než stihneš vyprovokovat někoho, kdo to nenechá projít. Což by tvé nasazení ve finále potvrdilo, protože my jsme vlastně ten problém. *Ve finále však začne Hiram spíše sám nadávat. Protože..jak by nemohl? Tohle prostě bylo ujeté.* My jsme něco provedli jen, protože jsme chtěli. To, že by mohl udělat chybu lovec je totiž naprosto irelevantní. *Řekne. V tu chvíli je už sám na cestě k východu z kóje. Telekinezí si přitom podrží tác, aby mohl jednou rukou prohrábnout Maxovi vlasy. To, že musel znít fakt nepříjemně, si uvědomuje a tímto se asi snažil naznačit, že ví, že není každý lovec stejný. Max byl nakonec jedna z výjimek, kterou měl Hiram tu čest poznat.* Potřebuju se vyklidnit. Omluvte mě. *Řekne nakonec. Oba lovce tak nechá na chvíli osamotě, zatímco odcupitá rovnou nahoru do kuchyně, kde talíře i s táckem nechá. Dolů se přitom hrne až poté, co odtamtud vidí Seba vycházet.* Minimálně měsíc se zde neukazuj, díky mockrát. *Zavolá na něj dodatečně. Aby pak při tom nepůsobil zas tak moc nezdvořile, ještě se s ním normálně rozloučí, přičemž až poté se vrátí do kóje. Váhavě však zůstane stát ve "dveřích".* Nepřehnal jsem to, že ne..? *Skoro u toho až kníkne, jelikož doufá, že tím svým výlevem nic nepokazil.*
*Max si vyposlechl, co chtěl Sebastian říct, ale s každou další větou měl pocit, že kdyby to neudělal, ušetřil by si jednak nervy a jednak pár mozkových buněk, které nepochybně padnou vyčerpáním, až se mu ten rozhovor bude v nejméně vhodný moment přehrávat v hlavě.* /Třeba při misi. Při boji s démony přemýšlel nad dobrými radami do života od svého bratra. A ani v jeho posledních chvílich tomu nebylo jinak. Jak lovecké, jak Hawkstonovské./ *Kdyby ho celá situace podprahově neštvala, nejspíš by k tomu něco dodal, ale měl pocit, že v současné chvíli by to mělo pramalý smysl. Mohl Sebastianovi vmést do tváře, s kým chodil když byl mimo New York. Že měl i partnery mezi Lovci, co to bylo za lidi… Ale pokud už do tohohle rozhovoru šel Sebastian s pohledem "pokud chodíš s Podsvěťanem, tak jsi u mě klesnul" - stejně jako nevyřčené, ale jasně naznačené "jsi úplně jako Caleb," nemělo smysl k tomu nic dalšího dodávat. Třeba si o tom promluví, až budou oba v klidu. Třeba ne. Kdo ví. Dnešní Max ne. Tohle je problém pro zítřejšího Maxe. Nebo spíš Maxe za týden. Za měsíc… Pak se slova ujal Hiram a on ho při tom nechal. Ano, některé z jeho vět by si jiný Lovec mohl vyložit jako výhružky, ale v podstatě jen shrnul to, co se jemu samotnému honilo hlavou. Ano, zákony bylo třeba dodržovat, ať už slo o ty civilské, nebo Úmluvu, ale napadání Podsvěťanů, slovně ani fyzicky, nepomáhalo ničemu. Jen to prohlubovalo tu propast mezi nimi a Lovci.* /Copak Sebastian nechápe, že přesně tohle hraje do not Inkvizitorovi a novým zákonům? Jasně že se Podsvět bouří, když je čipujeme jak toulavé psy. Vůbec celkově se k nim stavíme, jako by měli vzteklinu./ *A co ho štvalo nejvíc byl fakt, že měl Hiram naprostou pravdu. Lovci se neustále tvářili, že jsou nad zákonem. Logicky se pak leckdo ozval, že zákony nechrání Civily, jen dál živí válku s Podsvětem. A on sám tohle ani neměl s kým probrat. Sebastian by mu nejspíše vysvětlil, že 'zákony nechápe' a 'tenhle názor má jen proto, že chodí s Hiramem.' Co viděl a zažil v Hamburku bylo v reportech, které měl u sebe Caleb. A Max se přistihne, že tak trochu doufá, že do nich Caleb alespoň nahlédne, namísto rádoby morálního drilu, který mu nabídl Sebastian. Nad jeho rozlučkovou poznámkou se tak ani nepozastaví, namísto toho pokrašuje v jídle, aby neřekl něco, čeho bude litovat. Když se Hiram omluví, jen přikývne, že to chápe a konverzaci nechá uzavřenou. Tedy alespoň do momentu, než se vrátí Hiram. Na toho se jen pousměje, byť to moc vesele nevypadá, a zavrtí hlavou.* Nebylo co zkazit. Já jsem rád, že se za mě ani za součané 'válečné situace' nestydíš. Spíš bych se měl omluvit, že jsem tohle nečekal. Evidentně jsem ho neviděl opravdu příliš dlouho. *Povzdechne si. Tácek odsune stranou, polévku už dojedl a zbytek může dojíst i později a namísto toho se s otevřenou náručí otočí k Hiramovi.* Pojď sem. A hlavně si to nevyčítej. Je dospělej, měl by vědět, jak se chovat.
*Měl původně v plánu po celou dobu mlčet. Jednak se nechtěl nachytat, protože by tak působil jako někdo o podobné úrovni jako Seb momentálně. A druhak..jednoduše byl u dotyčného lovce zvyklý na nepříjemné projevy. Jak sám naznačil a hrdě naznačuje po celou dobu, jeho emoce jsou v drtivé většině času negativní. A Hiram do něčeho takového šel i přes tento fakt. No zjevně nečekal, kór když vezme v potaz jejich rozhovor před Maxovým příchodem, že by se nakonec vytasil s tímto přehnaným výstupem. O to víc byl rohatý čaroděj zklamaný. Naštěstí se mohl jít hned po svém proslovu uklidnit do kuchyně, jelikož tam potřeboval zanést nádobí. Sebastianovi nicméně tak či tak dá jeho nepříjemnost vyžrat, byť zrovna splnit tuto Hiramovu prosbu nebylo pro něj pravděpodobně moc obtížné.* /Vzhledem k tomu, jak mě navštěvoval doteď...ho beztak neuvidím vůbec./ *Pomyslí si pak. Za Maxem ale ve finále stále dojde s poměrně váhavým nasazením. Svým proslovem přece útočil i na jeho rasu jako takovou, nejen na Seba. Aspoň takto to tedy vnímal.* Já se spíše bál, zda se to nedotklo i tebe. *Nadhodí. Otevřené náruče pak využije bez jakéhokoliv zaváhání. Nejprve jej zkrátka obejme tak, jak to bylo zamýšleno, než se mu nato vyhoupne do klína a obejme ho kolem krku.* Dobře. *Pokýve hlavou, kterou následně nakloní lehce do strany. Na moment si i opět skousne ret, než jej pustí, aby mohl mluvit.* Když budu teď chtít odvést konverzaci od toho, co se před chvilkou stalo, asi mi to zazlívat nebudeš, co? *Načne. Dle odpovědi pak pokračuje.* No..jak se ti líbí nový kostýmek? Co jsem ti posílal. *Optá se, přičemž se s nevinným úsměvem cvrnkne do kroužku na obojku.*
*Tiše se zasměje a zavrtí hlavou.* Kdepak. Řada Lovců to sice nahlas nepřizná, ale… Občas umíme být strašní idioti. Jako asi každý. *Odpoví a v objetí si Hirama přitáhne blíže.* Naopak, jsem rád. A je moc pěkný, jen teď moje myšlenky tímhle směrem úplně nejdou, promiň. *Dodá omluvně a jemně ho políbí.* Přesto, jsem rád že jsme tomu alespoň dali šanci. I když to nevyšlo, je dobře, že jsme to alespoň zkusili. Minimálně se najedl, než to začal řešit. *Řekne smířlivě.* Předpokládám, že se nebudeš zlobit, když ještě chvíli zůstanu? *Usměje se, zatímco Hiramovi oplatí prohrábnutí vlasů, než si ho přitáhne ještě blíž a věnuje mu jemný polibek na krk kousek pod obojek a přitulí se k němu. Zbytek večera stráví už v klidu přitulení jeden k druhému v Hiramově kóji, než se s čarodějem, i oběma jeho zaměstnanci rozloučí, sbalí jídlo pro Caleba a zbytek svého a vyrazí zpět do Institutu.*
*Jen co ty uslyší Maxovu odpověď, zcela viditelně se o něco uklidní. Nicméně až pak to přitulení jej dostane do pohody úplně, což lovec může jednodušše poznat. Jako kdyby se mu Hiram na stříbrném podnose odevzdával s pocitem toho, že je v bezpečí.* Já jsem spokojený už jen díky tomu klidu, co teď máme. *Pokrčí zlehka rameny. Chce tím dát najevo, že je něco takového naprosto v pořádku. Své slova pak podtrhne tím, že se k němu po tom polibku, který samozřejmě oplatí, více přitulí a spokojeně přivře oči.* Tak tak..jednoho bratra jsme nakrmili, takže si jej můžeme odškrtnout, tebe ve finále taky a pak ještě toho dalšího..Caleb, že? *Ujistí se. Jména mu šla do hlavy občas docela blbě. Na druhou stranu mu k jídlu v boxech dal i vzkaz, takže by asi aspoň tušit měl.* Nene. *Zazubí se na něj zlehka. Kdyby mohl zapříst jako kočka, rozhodně by tak u toho polibku na krk učinil. Na zbytek večera přes ně, nebo minimálně přes sebe, přehodí ještě onu vytaženou deku a pokud setrvají mlčky, pravděpodobně Maxovi na chvíli v náruči i usne, než dojde k rozloučení. Po lehkém úklidu v kóji odejde domů.*
*Caleb se objevil ve dveřích knihovny bez jakéhokoliv oznámení, jako člověk, který už dávno přestal věřit v luxus volného večera. V jedné ruce držel složku s hlášeními z hlídek, v druhé papírovou tašku z Taco Bell, která svým absurdním, téměř urážlivě obyčejným šustěním působila v tiché knihovně Institutu jako něco, co sem omylem propadlo z úplně jiného světa. Caleb se na ni na okamžik podíval, jako by sám zvažoval, jestli tahle kombinace starých grimoárů, zbraní schovaných pod stolem a levného fast foodu není přesně ten obraz civilizace, kvůli které každý den riskují krk. Neřekl nic. Jen prošel mezi regály, jeho kroky byly tiché, ale záměrné, a zamířil k jednomu z větších stolů u okna. Venku se město ztrácelo v šeru, světla mezi budovami se rozpíjela v odrazu skla a knihovna voněla papírem, prachem a tou zvláštní směsí vosku a starého dřeva, která Calebovi vždycky připomínala, že některé instituce se tváří věčně jen proto, že se v nich nikdo neobtěžuje měnit závěsy. Položil složku na stůl o něco tvrději, než bylo nutné. Vzápětí vedle ní dopadla taška s jídlem. Krátce si promnul kořen nosu, než si odsunul židli a posadil se. Opřel se zády, na chvíli zavřel oči a vydechl nosem, pomalu, kontrolovaně, jako by tím mohl vypustit alespoň část dne, který se mu držel za lopatkami. Samozřejmě, že nemohl. Rozepnul složku a vytáhl první report. Staten Island. Dvě podezřelá hlášení o démonické aktivitě, jedno zranění, tři nedokončené formuláře a poznámka od jednoho z mladších lovců, která byla tak vágní, že by se dala úspěšně použít jako omluva do školy. Caleb na ni chvíli hleděl, pak pomalu sáhl do tašky, vytáhl taco a zaklonil hlavu dozadu.* Skvělé. *Pronesl suše do prázdna, hlasem člověka, který už dávno přestal být překvapený, ale pořád nebyl dost mrtvý uvnitř, aby ho to neštvalo.* Elitní jednotka lidstva a nikdo neumí napsat, kde přesně viděl démona. *Rozbalil taco jen jednou rukou, druhou už sahal po peru. Neobtěžoval se s talířem. Nebyl to ten typ večera. Nebyl to vlastně ani ten typ života. Jídlo položil na okraj papírového obalu, jako by šlo o naprosto legitimní součást administrativního procesu, a očima znovu sjel první odstavec reportu. Čelist se mu nepatrně napnula. Četl pomalu. Pečlivě. Ne proto, že by mu na byrokracii záleželo, ale protože věděl, že v podobných hlášeních se katastrofy často neschovávaly v tom, co bylo napsané. Schovávaly se v tom, co někdo vynechal. V nepřesném čase. V špatně popsané stopě. V poznámce na okraji, kterou dotyčný považoval za nedůležitou, protože ještě neměl dost zkušeností na to, aby poznal, že nedůležité věci mají nepříjemný zvyk zabíjet lidi. Caleb si ukousl, aniž by spustil oči z papíru. Chvíli žvýkal, pak se zarazil, podíval se na taco v ruce a s výrazem naprosté rezignace zvedl obočí.* Aspoň něco v tomhle Institutu má konzistentní kvalitu. Mizernou, ale konzistentní. *Suchý komentář zapadl mezi regály a ticho knihovny ho spolklo stejně rychle, jako kdyby nikdy nezazněl. Caleb se nad tím ani nepozastavil. Setřel si palcem kousek omáčky z koutku úst, znovu vzal pero a do okraje reportu napsal krátkou poznámku. Jeho písmo bylo úsporné, ostré, bez jakékoliv snahy působit elegantně. Další hlášení. Další hlídka. Další noční výskyt, který „pravděpodobně nesouvisel“ s předchozím incidentem, což v překladu znamenalo, že spolu samozřejmě souvisely a někdo jen doufal, že to nebude muset řešit do konce hlídky. Caleb se opřel loktem o stůl a prsty si krátce přejel přes čelist. Únava mu seděla v ramenou, těžká a známá, ale jeho pohled zůstával bdělý. Tvrdý. Nepříjemně soustředěný. Protože ať už si o Spolku, Radě nebo nekonečných reformách myslel cokoliv, newyorský Institut byl pořád napsaný na něm. A dokud tomu tak bylo, neměl ten luxus nečíst mezi řádky. Natáhl se pro další taco, aniž by odtrhl oči od reportu.* No tak. *zamumlal tiše, spíš k papírům než k sobě.* Ukaž mi, co jste zase zvorali.
*Posledné dva roky sa tiahli ako sopeľ na vreckovke nachladeného malého decka. Inštitút, Idris, inštitút, Idris, Kanada, a znova to isté, okrem tej Kanady, tá sa stala iba raz. Nevie posúdiť, či je to bohužiaľ, alebo chvála Bohu. Alebo by skôr mal ďakovať či sťažovať sa svojej mame, ktorá mu tam vybavila nejaké “rokovanie a výpomoc”, čiže sa snažila dohodiť mu nejakú mladú nedozretú lovkyňu z, ak už nie dobrej, tak aspoň z nejakej nefilimskej rodiny. Len čo mu došlo, čo sa tam vlastne stalo, sedel v lietadle smerom do New Yorku s papierom pred sebou, aby si predpísal, čo pošle domov matke ako odkaz za jej dohadzovacie zručnosti. Tá sa, samozrejme, tvárila nedotknuto a nezainteresovane. Sklamaním je, že na Sebastianovu náturu je jeho rodina už príliš zvyknutá. Zrejme keby prišiel na nejaký večerný ples s odseknutou hlavou amerického prezidenta, tak uvidí v tvári svojho otca sklamanie a v matkinej zas otázku: “Prečo si prišiel zase tak neskoro?" A on by skríkol: “Ako zase? Väčšinou som medzi prvými, aby som sa nemusel zdraviť s každým, okolo koho prejdem, a mohol som sa zašiť do rohu k… džúsu alebo detskému šampanskému, do p-dele!" Tá scéna sa mu premieta v hlave už posledný týždeň a asi je na tom naozaj zle a prichádza kríza stredného veku, keď sa musí presviedčať, aby nabudúce naozaj nespravil nejaké fiasko, ktorým by pobúril celú loveckú verejnosť. Ak sa to pri tom ich tajnostkárení a záhadnosti dá hovoriť “verejnosť". Každopádne, z jeho tváre je veľmi viditeľné, že má náladu klasicky sebastianovskú - obočie sa mu k sebe naťahuje ako Rómeo a Júlia pri prvom bozku, kútiky úst má spadnuté a zuby zaťaté tak, že by nimi prehrýzol aj vlastné kosti. Ťažké topánky a rýchly krok vydávajú v chodbách Inštitútu nezmýliteľný zvuk naštvaného, znudeného a pri tom neoddýchnutého najstaršieho Hawkstonea.* /Len nikoho nestretnúť, len nikoho nestretnúť… Ah, samozrejme, že som niekoho musel stretnúť./ *Preblesne mu hlavou, len čo vojde do jednej z mála miestností, kam chodí aj celkom rád, a pevným tvrdým pohybom neslušne zabuchne vstupné dvere, takže sa hluk roznesie miestnosťou a odrazí sa od stien. Zdvihnutý pohľad má zabodnutý do postavy svojho mladšieho brata, krčiaceho sa nad hŕbou papierov.* Takže už na to pozeráš. Fajn. Myslím, že by sme mohli založiť kurz alebo… školenie. *Popri tom urobí pomocný pohyb rúk do strán, akoby si pred sebou predstavoval nápis.* Školenie s názvom Písanie reportov z hliadky.* Neprestáva hovoriť, zatiaľ čo sa pár dlhými rýchlymi krokmi ocitne pri bratovi a oprie sa o stôl, aby si prekrížil ruky na hrudi.* Po prvé. Výhovorky typu ‘domácu úlohu mi zožral pekelný pes’ neprijímam. Po druhé. Školské ospravedlnenky… *Ukáže na zdrap papiera s pár načmáranými slovami.* Chcem mať podpísané od maminky, a ani tam neberiem výhovorky, že zhorela v ohni pekelnom. Po tretie. Kto nenapíše poriadny report, ten bude prepisovať všetky ostatné reporty z posledných piatich rokov stokrát. *Tresne pri tom do stola dlaňou a otočí sa na päte, aby sa začal prechádzať a trochu sa vydýchal a upokojil.*
*Caleb nezvedl pohled hned. Nechal Sebastianův příchod, prásknutí dveří i následný monolog dopadnout do prostoru knihovny s výrazem člověka, který právě dostal další důkaz, že ticho je v Newyorském Institutu jen teoretický koncept. Pero se mu na okamžik zastavilo nad okrajem reportu, kde už měl načmáranou krátkou poznámku, a teprve když Sebastian udeřil dlaní do stolu, Caleb pomalu zvedl oči. Neucukl. Jen se opřel v židli, v jedné ruce pořád držel pero a v druhé napůl rozbalené taco. Chvíli si ho měřil pohledem, klidným, unaveným a nepříjemně věcným. Pak se podíval na zdrap papíru, na který Sebastian ukázal, a koutkem úst mu škublo něco, co se dalo považovat za úsměv jen v případě, že měl člověk hodně nízké standardy.* Reporty z posledních pěti let bych jim radši neukazoval. *Pronesl suše a položil taco zpátky na papírový obal vedle složky, jako by tím právě uznal, že tahle debata si zaslouží alespoň jednu volnou ruku. Přemýšlel nad tím, co všechno před pěti lety se dělo, včetně Sebastianova dobrovolně nedobrovolného skoku z mostu a jiné. Natáhl se pro jeden z reportů, dvěma prsty ho zvedl ze stolu a podíval se na něj s tichým odporem. Na papíře bylo pár vět, víc škrtanců než informací a jedna šipka, která neukazovala nikam konkrétně. Caleb ji chvíli sledoval, jako by v ní snad mohl najít nějaký hlubší smysl. Samozřejmě nenašel. S povzdechem papír pustil zpátky na stůl.* A než začneš organizovat školení, ujisti se, že na něj vůbec máme koho poslat. *Dodal a jeho hlas ztratil část ironie. Ne úplně, Caleb bez ní fungoval asi stejně dobře jako Institut bez zamčených dveří, ale něco v jeho tónu ztěžklo.* Chybí mi schopní lovci. Ne lidi, co umí vypadat působivě v černém a tvářit se, že runa na ruce automaticky nahrazuje úsudek. Skutečně schopní lovci. *Opřel si loket o stůl a krátce si promnul kořen nosu, než se znovu zadíval na Sebastiana. V knihovně bylo stále cítit koření z Taco Bellu, starý papír a ta specifická unavená beznaděj, která se vznášela nad každou složkou, kterou ještě nestačil otevřít. Chyběla tu Samantha, Grace, Sander a další. Hailey sice byla nováček, ale vydržela živá, dokud neodjela do Idris.* Spolek si všechny dobré stáhl jinam. Idris, Evropa, speciální dohledy, diplomatické mise, reformní komise a Raziel ví, jaké další vznešené výmluvy si vymysleli, aby nám tady nechali zbytky. A když už nám pošlou nový materiál, je to někdo, kdo buď po měsíci požádá o přeložení, nebo se po první pořádné hlídce nevrátí. *Jeho čelist se nepatrně napnula. Na okamžik sklopil pohled zpět k reportům, ale bylo zřejmé, že teď už nečetl. Jen se díval na papíry před sebou a v hlavě si nejspíš skládal seznam problémů, které neměl dost lidí vyřešit.* Potřebuju lovce, kteří vydrží déle naživu než jeden měsíc. *Řekl tišeji, ale ostřeji.* To je teď moje laťka. Žádná excelenc. *Pak se na chvíli odmlčel a sáhl zpět po tacos, jako by si tím chtěl připomenout, že existují i jednodušší věci než personální kolaps civilizace. Ukousl si, tentokrát bez jakéhokoliv nadšení, a znovu se podíval na Sebastiana. V očích měl únavu, ale i ten starý tvrdohlavý záblesk, který naznačoval, že si může stěžovat celé hodiny, ale stejně ráno vstane a půjde ten bordel řešit znovu. Caleb vzal pero a znovu ho přiložil k okraji reportu, ale ještě než začal psát, krátce kývl směrem k tašce na stole.* Dej si, jestli chceš. *Pronesl bez pohledu na něj.* Je to mizerné, ale aspoň to netvrdí, že hlídka proběhla bez komplikací. *Pokrčil rameny rezignovaně, což už o něčem vypovídalo, když se rozhodl dělit o jídlo.*
*Vie, že sú to nervy z celkoveh situácie, než že by ho tie reporty až tak dovádzali do nepríčetnosti. Bohužiaľ, vypočuť si to musel jeho chladne zazerajúci brat, ktorý sa mu svojou chvíľkovou mlčanlivosťou zdá viac hotový, než je vôbec on sám.* Preboha. To máš pravdu. Tie reporty som mal radšej spáliť, alebo nimi vytapetovať záchod. *Urobí zopár krokov k oknu a naspäť, než si ruky na hrudi rozpletie, stiahne si k nohám stoličku so zavŕzganím, skoro akoby tušil, že tým bude skúšať Calebovu trpezlivosť alebo znášanlivosť. Sleduje bratovu ruku s tacom, ako ho ukladá na papierovú tácku a znova hodí pohľadom k nemu s nadvohnutým obočím. Napodobní jeho posed, oprie sa teda dozadu, a popri tom si akoby nervózne poklepe prstami po drevenej ploche stola.* Ďalšia vec. Nie že by mi tu chýbali ľudia z osobných sebeckých dôvodov, ale… *Pohodí rukami, akoby na to nebolo čo povedať. Vlastne akoby si obaja bratia začali viac rozumieť možno? Aspoň Sebastianovi začala byť Calebova prítomnosť prijateľnejšia než spred rokov. Možno mu chýba rodina na staré kolená? Ako dobrý lovec si môže ďakovať, že prežil do tohto veku. Vzdychne a premkne si koreň nosa medzi palcom a ukazovákom. Chce sa prihovoriť aspoň za Lotty, ale tá tiež nebola nikdy práve najzodpovednejšia, a to, že sa mu dostala pod kožu, to nijako nevyhladzuje.* Yeom a Sunil sú schopní, za ostatných… neviem čo povedať. Okrem toho, som asi posledný, čo by to mal hovoriť, ale spolupráca tiež nie je to, čo bývala. Na koho sa môžeš stopercentne v boji spoľahnúť? *Povie frustrovane a snaží sa, trošku nepodarene, tĺmiť svoj hlas, aby nerobil cirkus ako počas svojho príchodu. Pohľad mu znova padne na taco a zamračene ho sleduje, z čoho pozostáva a ako vyzerá a odkiaľ to vlastne Caleb má? Keď si Caleb premkne koreň nosa rovnako tak, ako on pred chvíľou, neveselo sa uškrnie, aj keď ho to pobavilo.* /Asi rodinná vec./ *Pomyslí si. Predsa sú len bratia, aj keď na nože. Nedostatok ľudí z nich oboch zrejme vysáva silu viac, než by si chceli priznať, ale je to na nich vidieť. A to keď vidí Sebastian, Caleb musí byť naozaj zúfalý. Zrejme tak, ako on sám.* Nechápem to, k-rva! Nie je New York jedno z najväčších miest sveta, alebo aspoň minimálne tak dôležité? Jak to, že tu kysneme akurát ty a ja a točí sa to tu dookola ako kolotoč? *Znova vstane, musí sa pri tom prechádzať, zamyslieť sa. Hlavou mu behá veľa myšlienok. Ale s týmto problémom bojujú už dlhší čas a nedarí sa im. Mladí lovci, pravda, možno odchádzajú aj kvôli nemu. Je prísny, tvrdý, nenechá ich robiť chyby.* /To ani démoni nie. Ja ich aspoň nechám nažive./ *Napadne mu. Pokrúti hlavou.* Vďaka, ale nedám si. *Akoby nehladoval posledné dva dni. Zjedol toho žalostne málo, skoro akoby prehopsol z alkoholu cez cvičenie k hladovke, len aby mal nad niečím kontrolu. Mizernú, ale aspoň nejakú.* Pravdupovediac neviem, či Sunil teraz je v New Yorku. *Izolácia, v ktorej teraz trávi väčšinu času a tiež nie je ukážkový svojimi hliadkami osamote, mu vlastne už zachutila a on, napriek bordelu pri príchode do knižnice, si užíva tiché chodby. O to tichšie je však mesto. Koľko toho vie a koľko nie? Nemôže byť všade a keď veci nezachytili v zárodku a nezbavili sa ich postupne, ako sa objavovali, budú ich musieť vyriešiť naraz. Ale nie je s kým.* Musíme požiadať o lovcov. Kvalitných lovcov. Bez nejakých okolkov a výhovoriek. Nechám to na tebe, a ja si budem robiť svoju prácu, aj keby som pri tom mal zomrieť. *Odfrkne si, keď podíde k oknu a zadíval sa von na ulicu.*
*Caleb sledoval Sebastiana, jak se zvedl od stolu a začal přecházet po knihovně s energií člověka, který buď potřeboval něco vyřešit, nebo něco rozbít. Možná obojí. Nechal ho mluvit, aniž by mu hned skočil do řeči. Jen si znovu vzal pero, udělal do reportu krátkou poznámku a až potom zvedl pohled k bratrovým zádům.* Yeom a Sunil jsou schopní. *Připustil věcně.* Což je přesně o dva víc, než jsem čekal, takže technicky vzato jsme nad plánem. *Neznělo to vesele. Spíš jako suchý pokus najít v celé situaci něco, co by se dalo považovat za optimismus, kdyby člověk předtím dostal silnou ránu do hlavy. Caleb odložil pero a opřel se zpět do židle. Pohledem sjel ke stohu reportů, pak zpátky k Sebastianovi, který stál u okna a vypadal, jako by zvažoval, jestli by se celé město nedalo vyřešit tím, že ho bude dostatečně dlouho probodávat pohledem.* Jestli chceš kvalitní lovce bez okolků a výmluv, budeš muset napsat jinému Spolku. Jakmile někdo přežije víc než tři mise a umí podepsat vlastní jméno pošlou ho do Evropy, blízko Idrisu, aby byl Spolek v suchu po těch všech reformách. *Natáhl se pro taco, ale místo toho ho jen posunul po obalu stranou, jako by mu i jídlo začalo překážet ve schopnosti existovat. Chvíli mlčel. Pak si krátce promnul čelist a jeho výraz se o něco změnil. Méně podrážděný, víc soustředěný.* Ale jo. Požádám o posily. Znovu. Napíšu to dostatečně zdvořile, aby nemohli předstírat, že jsem jim poslal výhrůžný dopis. *Odmlčel se. Jeho pohled se na chvíli vrátil k Sebastianovi. Caleb nebyl typ, který by se vyptával jen tak. Zvědavost u něj většinou chodila maskovaná jako kontrola škod. Tentokrát to nebylo jiné.* Když už jsme u reportů. *Začal pomalu a sáhl do jednoho z vedlejších stohů, jako by tam něco hledal.* Myslím, že se mi ten tvůj z posledních dnů někam ztratil. *Zvedl oči a jeho obočí se nepatrně povytáhlo.* Nebo jsem ho jen neviděl, protože neexistuje. Což by byla zajímavá administrativní záhada, vzhledem k tomu, že jsi očividně nezmizel do jiné dimenze. /Bohužel i bohudík. / *V tónu měl dost ironie na to, aby to neznělo jako výslech, ale v pohledu mu zůstala ta nepříjemná věcnost. Caleb si všiml víc, než obvykle komentoval. Sebastianova nervozita. Přecházení. Odmítnuté jídlo. Únava za vztekem. Ten známý druh kontroly, který v jejich rodině nikdy nevěstil nic dobrého.* Kde jsi byl? *Zeptal se nakonec jednodušeji. Bez velkého okecávání. Bez měkčení, ale ani bez útoku. Natáhl ruku pro další papír, ale nečetl ho. Jen ho držel mezi prsty a čekal. Jeho výraz zůstal tvrdý, unavený, trochu protivný. Přesto v tom nebyla jen podrážděnost. Byla v tom i ta starší, nepříjemně vytrvalá bratrská pozornost, kterou Caleb možná neuměl podat jinak než jako kontrolu absence a chybějící dokumentace.* A než řekneš, že sis dělal svou práci, tak mi ušetři čas a zkus verzi, která obsahuje alespoň jedno místo, jeden čas a ideálně žádnou větu o tom, že při tom klidně chcípneš. Tu část už jsem slyšel. Rodinné drama máme za sebou, snad, díky. *Hrklo mu v hrudi při tom pomyšlení, jak spořádaný navenek rod Hawkstone může působit a přitom je vlastní rodiče tlačí do svazků a společenských událostí.* /Jako kdyby vést Institut a zůstat při tom naživu bylo málo./
*Sebastian zavrčí.* To viem. Idris bol vždy najdôležitejší, akoby nebol plný lovcov. *Odfrkne si a aj keď sa od okna vzdiali, nepresunie sa naspäť na stoličku, iba stojí bratovi znova viac tvárou v tvár. Pohodí rukou. Jeho hlas sa odrazu zdá hlbší a ústupčivejší.* Samozrejme, som rád, ak sú rodičia v poriadku, ale napriek tomu mnohí z nich sa o seba vedia postarať. /Len o svoje deti zrejme nie…/ *Napadne mu. Koľko ich nakoniec vyšlo do sveta s traumou, presúvajúc sa do ďalekých inštitútov, aby tomu utiekli a vzdialili sa od rodiny. Aj pohľad na Caleba, ktorý od seba odsúva nedojedené jedlo je skoro žalostný, no napriek smútku cíti frustráciu. Jeho typickú charakterovú črtu. Len čo sa však odrazu jeho milovaný brat presunie k jeho osobe ako k predmetu konverzácie, nadvihne jedno obočie a prekríži si obranne ruky na hrudi.* Chápem, že si šéfik Inštitútu, ale o mňa si starosti robiť nemusíš. Matka sa mi snaží dohodiť nevestu. *To posledné slovo skoro vypľuje.* Spovedať sa nebudem. *Snaží sa to uzamknúť v tomto neutrálnom vysvetlení situácie. Pri tom si spomenie na svoj posledný vzťahový prepadák a vzadu v hlave pocíti sklamanie, a čistú zlobu. To, ako sa Grace zachovala, mu bolo doteraz nezmyselné. Nemá pocit, že by jej naznačil l, že ju nechce za manželku. Má pocit, že bojoval dostatočne za to, aby dal najavo, že svojím rozhodnutím nepohne, dokonca ani pred vlastnými rodičmi. Možno sa stal sentimentálnejší, aj keď to pre jeho osobu znamená asi niečo iné, než pre väčšinu, ale v útrobách ho ten hnev sťahuje ako pritesný opasok. Má pocit opakujúceho sa vzorca. Príliš sa upne na to, niekomu, na kom mu záleží, niečo dokázať, aby namiesto slov ukázal, ako mu záleží, pretože komunikácia nie je u neho práve najsilnejšia stránka. A danej osobe to aj tak nestačí. Grace, rodičia, všetci, kto kedy uprednostňovali Caleba pred ním. Ale teraz už ani necíti horkosť voči svojmu bratovi, voči sebe samému omnoho viac. Asi to bude sentimentalitou veku, ale už sa ani nesnaží nadviazať vzťah. Vie, aké sú to pre neho problémy. Vykomunikovať si emócie, nenechať sa strhnúť lavínou očakávaní a hnevu, čo príde potom.* Vidím, že sme málo empatie a trpezlivosti zdedili v génoch. *Zazubí sa, ale nie je to veselý úsmev, skôr sarkastický, horký.* Ak tým chceš naznačiť, že sa ulievam, mýliš sa, dobre to vieš. *Odrazu znie rázne, akoby ho takáto nedôvera od Caleba zapla odznova.* Nemám ti čo vysvetlovať. Svoje povinnosti si plním. Akoby sa v tomto sk-rvenom Inštitúte dalo robiť aj niečo iné. *Pohodí rukou k dverám, akoby tým mohol poukázať na celý ten priestor za dverami mimo knižnice. V tvári sa mu zračí hnev a úzkosť. Vlastne, toto sa dalo od Caleba čakať, robí si svoju prácu a on je stále jeho podriadený. Keby bol na bratovom miesto on, zrejme by sa tiež s nikým nemaznal, s Calebom po jeho histórii už vôbec nie. Zmĺkne a pokrúti hlavou. Vlastne sa mu už ani nechce hovoriť. To, že on sám robieva reporty, alebo si ich minimalne číta a oznamuje, ak sa deje niečo dôležité, ostáva nevyslovené na jeho jazyku, rovnako ako celonočné hliadky, výcvik a starostlivosť o Lotty, tréningy, poriadok zbrojnice, opakované čítanie o histórii a runách, ktoré už pozná pomaly odzadu. Odfrkne si, ale už mlčí.*
*Caleb na něj chvíli jen hleděl. Ne tím pronikavým způsobem, kterým obvykle přiměl mladší lovce přehodnotit vlastní životní rozhodnutí, ale spíš s tou unavenou, flegmatickou nehybností člověka, který právě sledoval, jak se mu obyčejná otázka změnila v rodinnou rekonstrukci emoční katastrofy. Pomalu položil papír zpátky na stůl. Nechal Sebastianova slova doznít, včetně toho ostrého tónu, který by u někoho jiného možná vyvolal potřebu zatlačit zpátky. Caleb jen krátce vydechl nosem a sáhl po peru.* Ne, nenaznačuju, že se ulíváš. *Pronesl klidně, aniž by zvedl hlas. Jeho tón byl věcný, skoro až protivně vyrovnaný.* Kdybych si myslel, že se ulíváš, řekl bych ti to rovnou. Pravděpodobně méně diplomaticky. *Na okraj reportu udělal krátkou poznámku, pak pero odložil. Teprve potom se znovu podíval na bratra. V očích mu zůstávala únava, ale nebyl v nich výsměch. Spíš něco střízlivého, tvrdého a nepříjemně praktického.* Ptal jsem se, kde jsi byl. Ne proto, abych ti k tomu vystavil omluvenku od matky, ale protože když se jeden z mála lidí, kteří tady nepojdou po první hlídce, začne ztrácet z radaru, rád bych věděl, jestli mám čekat průšvih, mrtvolu, nebo další zásnubní pozvánku. *Na to poslední slovo nepatrně pozvedl obočí. Mohl si to odpustit. V podstatě ani stále nevěděl, co se mezi bratrem a jeho snoubenkou, nesnoubenkou stalo. Jedno ale věděl, na svatbu pozvaný nebyl, Grace je pryč a Sebastian nevrle přešlapuje po knihovně.* /Udělej si dítě, třeba ti dá na pár let pokoj./ *Napadlo ho podotknout, ale v duchu nad tím protočil oči v sloup. I tak se očekává, že s Hailey budou minimálně vycházet jako rodiče Tobiase.* Myslel jsem, že nevěstu už jsi měl vybranou. *Otevřel téma a natáhl se pro kelímek s pitím, který stál vedle tašky, a napil se. Chvíli mlčel, jako by tím celou situaci nechával klesnout zpátky na úroveň, kde se dala aspoň částečně řídit bez toho, aby někdo odešel nebo něco rozbil. Pak se opřel v židli a založil si ruce volně na hrudi.* Nemusíš se mi zpovídat. *Řekl po chvíli, o něco tišeji. Jeho pohled krátce sklouzl ke stolu, k reportům, potom zpět k Sebastianovi. Nebyl to měkký pohled. Caleb měkkost neuměl. Ale nebyl ani chladný.* Empatie nám v genech evidentně došla někde mezi otcovým smyslem pro rodinnou pohodu a matčinou představou romantiky. *Znovu vzal pero, ale tentokrát ho jen protočil mezi prsty. Nepsal. Seděl tam s tou svou protivnou klidností, jako by se odmítal nechat vtáhnout do výbuchu, ale zároveň nehodlal uhnout ze stolu úplně.* Sedni si. Nemusíš mluvit. Jen přestaň stát uprostřed knihovny jako tragická socha nevyžádaného manželství. *Pak kývl směrem k židli naproti sobě, jako by celá věc byla najednou vyřešená tím nejméně sentimentálním způsobem, jaký měl k dispozici.*
*Nemôže uveriť, že to takto musí vysvetľovať, no asi nemá na výber. Predsa len sú s Calebom na rovnakej lodi a keby to bol ktokoľvek iný, poslal by ho do píp. Niekto iný to však nie je a on si sťažka vzdychne a zamračí sa ešte viac, ak je to vôbec možné.* Bol som v Kanade. Matka ma tam poslala, vraj žiadajú o posily, akoby nás tu nebolo päť, a len čo mi podľa ich počtu došlo, že to nebol hlavný dôvod a začala sa tam okolo mňa krútiť istá… žena, išiel som preč. Nebol som mimo ani tri dni. A hliadku mám v pláne na dnes. *Vysvetlí a pri poslednej informácii sa nepozerá bratovi do očí, aby tým naznačil, že neočakáva žiadnu spoločnosť, keď sa večer vyberie vyzbrojený von do ulíc Manhattanu. V tej časti nebol dlho, väčšinou si bral na starosť problémový Bronx. Ani nepamätá, kedy išiel do Pandemonia mimo službu, aby posedel. Asi z toho vyrástol, alebo z toho vyrástli všetci ostatní. Dosť si odvykol socializovať sa akýmkoľvek spôsobom, pokým nejde o povinnosti.* Reálne si odo mňa v tej Kanade mohol z tých troch vecí, čo si vymenoval, očakávať všetky tri. A najpravdepodobnejšia by bola mŕtvola. *Povie úprimne a ani sa neobťažuje tváriť, že to nemyslel vážne, aby to nevyznelo zvláštne. Pred Calebom už nie. S prekríženými rukami na hrudi prestúpi z nohy na nohu a nakloní hlavu do strany.* Čo to má znamenať? *Je to skôr rečnícka otázka, než že by skutočne aj na odpoveď čakal. Nečaká, rovno pokračuje ďalej a teraz je jeho hlas hlbší a chladnejší, tuhší.* Snúbenku som mal, áno, správne si tam zadal minulý čas. Tá sa niekam podela a zrejme sa už nevráti. A keby, ten koniec nastal už dávno. *Netvári sa sklamane, ani podráždene, emócia sa z neho nedá prečítať vôbec.* A vlastne ani nemalo čo končiť. Je to chl-dná mrcha ako my všetci ostatní. To vieš aj sám, nezachoval si sa k nej krajšie. *Doplní, ale neútočí tým na Calebovu ľútosť. To by ani nefungovalo. Caleb sa za svoj život zahral s veľa dievčatami, ktoré za ním behali ako šteniatka. Grace zbláznil rovnako tak, a keď sa zdal už príliš vzdialený, hlavne s dieťaťom na krku, otočila sa po najlepšej náplasti, aká sa dala zohnať ľahko. Mohol to byť on. Alebo Axel. Ten čarodej mu lezie na nervy už z podstaty. Nič z toho ale nepovie nahlas. Zagáni na stoličku a Calebovo odporúčanie, aby si sadol, odignoruje. Jeho poznámky si nechá presvišťať okolo hlavy a znudene vzdychne.* Ešte máš pre mňa nejaké poznámky vševediaceho stredného brata? *Zamrmle otrávene a premkne si nos medzi prstom a palcom. Privrie oči. Nemal tu ani chodiť, iba zbytočne vybuchol a nestálo to za to. Zdá sa, že v poslednej dobe väčšina Inštitútu nestojí za to. Caleba má svojim spôsobom rád, ale ich komunikácia nikdy nebola práve… ukážková.* /Vďaka, otec, vďaka, matka, za úžasné rodinné vzťahy a zázemie./
*Caleb si ho vyslechl bez přerušení. Jen jednou se mu nepatrně pohnula čelist, když Sebastian zmínil Kanadu. Jinak zůstal sedět stejně jako předtím, s perem mezi prsty a tím protivně klidným výrazem, který u něj často znamenal buď trpělivost, nebo velmi dobře maskovanou migrénu. Jeho pohled krátce sklouzl k reportům na stole, ale nečetl je. Poslouchal dál. A když Sebastian pronesl, že nejpravděpodobnější ze všech tří možností by byla mrtvola, Caleb na okamžik zvedl oči zpět k němu. Neřekl na to nic hned. Jen ho chvíli pozoroval, jako by zvažoval, jestli má cenu tu poznámku rozporovat, nebo jestli by to bylo asi stejně užitečné jako vysvětlovat stěně, že by neměla být z kamene.* To si napiš do reportu. *Pronesl nakonec klidně.* Kanada. Tři dny. Pravděpodobnost úmrtí vysoká. Matka opět aktivní. Alespoň by to mělo víc informací než polovina tohohle stohu. *Pak přišla poznámka o Grace. Calebův výraz se nezměnil viditelně. Ne dost na to, aby si toho všiml kdokoliv, kdo ho neznal. Sebastian ho však znal. Jen se mu prsty na peru stáhly o něco pevněji a pohled na zlomek vteřiny uhnul stranou, někam k okraji stolu, kde se mastný papírový obal od Taco Bellu dotýkal rohu jednoho z hlášení. Byla to hloupost. Jedna věta. Jedna výčitka, že se k ní nezachoval dobře, navíc ne úplně neoprávněná. A přesto ho zasáhla přesně tam, kde by nečekal, že po tolika letech ještě něco trefí. Byl sám překvapený. Neodpověděl na ni. Ne proto, že by neměl co říct. Spíš proto, že měl až moc věcí, které by říkat neměl. Caleb si jen krátce promnul palcem hranu pera a nechal tu poznámku projít místností, aniž by po ní sáhl. Na Sebastianovu otázku o vševedoucím prostředním bratrovi však zvedl obočí.* Střední bratr? *Zeptal se suše.* To zní jako diagnóza. Ale ne, myslím, že poznámky vševedoucího bratra jsem pro dnešek vyčerpal. Mám už jen poznámky zoufalého člověka, který se snaží udržet Institut pohromadě izolepou, špatnými reporty a tacos za tři dolary. *Položil pero na stůl a konečně odstrčil složku stranou. Nebylo to gesto kapitulace. Spíš rozhodnutí, že se v téhle debatě nepůjde dál stejným směrem. Sebastian neřekl všechno. To bylo zřejmé. Možná ani polovinu. Ale Caleb viděl dost; v jeho postoji, v tónu, v tom chladném způsobu, jakým mluvil o ženě, která mu zjevně byla tak lhostejná, jak se snažil tvrdit. A Caleb nebyl natolik krutý, aby do toho sypal sůl jen proto, že mohl.* Dobře. Kanada beru. Hlídku dneska taky beru. *Řekl věcně.* Ale Manhattan sám nepůjdeš. *Neznělo to jako prosba. Ani jako výhrůžka. Spíš jako administrativní rozhodnutí, které už v Calebově hlavě prošlo všemi potřebnými kolonkami a teď jen bylo oznámeno dotčené straně.* A než začneš s tím výrazem, že jsi dospělý muž a nepotřebuješ doprovod, gratuluju. Všimli jsme si. Přesto nejsme v situaci, kdy si můžeme dovolit, aby jeden z mála funkčních lovců dělal osamělého hrdinu někde mezi démony a rozbitým pouličním osvětlením. *Natáhl se po jednom z reportů a otočil ho směrem k sobě. Prstem klepl na poznámku o posledním výskytu.* Západní část Manhattanu. Dvě hlášení za poslední týden, obě vágní, obě nejspíš napsané člověkem, který si myslí, že "divný stín" je použitelný popis. Vezmeš Yeoma, pokud je dostupný. Když není, vezmeš kohokoliv jiného. Třeba Maxe. *Zvedl pohled k Sebastianovi a koutkem úst mu škublo.* Ano, vím. Strašná představa. Budeš muset přežít večer s bratrem a démony. Zkus se rozhodnout, co je horší, až po návratu. *Pak se opřel zpátky do židle, o něco klidnější, i když únava z něj nezmizela. Jen se přesunula hlouběji, tam, kde ji mohl zase na chvíli zamknout za praktické věci. Rozpisy. Hlídky. Posily. Cokoliv, co mělo tvar problému, který se dal řešit bez toho, aby se člověk musel ptát, co přesně se mu rozpadlo pod rukama.* A k těm posilám, můžeme napsat žádost společně. *Dodal po chvíli.* Ne proto, že bych potřeboval tvou poezii o neschopnosti Spolku, i když by to mělo jistě literární hodnotu. Ale protože když to půjde jen ode mě, založí to do složky "Caleb si zase stěžuje“. Když to půjde od nás obou, možná jim dojde, že New York není jen hlučná kulisa pro jejich reformní fantazie. *Jeho pohled se na chvíli vrátil k otevřeným reportům. Pak znovu k Sebastianovi.* Takže si můžeš vybrat. Buď si konečně sedneš a pomůžeš mi z toho udělat žádost o posily anebo budeš dál stát uprostřed knihovny. *Krátce kývl k židli.*
Viem, čo mám robiť. *Zavrčí. Doteraz sa Caleb tváril, akoby to všetko stálo na jeho pleciach. A možno mal ten pocit ako vedúci Inštitútu. Ale nikdy na to nebol sám a nikdy to od neho nežiadal Sebastian. Ten si svoju prácu odrobil aj bez rozkazov. Reporty odovzdával z hliadok stále, neplánované či plánované odchody donášal vždy do pár dní, len čo sa upokojil a dokázal ich napísať bez sarkazmu a nechutenstva. Pretočí oči a vzdychne, zase, akoby tým mohol zo seba striasť všetky tie nadávky, ktoré zo seba chce vypustiť.* /Všetci môžu byť radi, že so sebou do Inštitútu netiahnem mŕtvoly podsveťanov a nebijem sa s ďalšími nefilim na prvé stretnutie./ *Má chuť preniesť to nahlas. Dokázať, že nadávky, čo zo seba chŕli, sú pomôckou, ako sa dostať z debilnej nálady.* Report z Kanady bude hotový po hliadke. *Ubezpečí ho nedotknuto. Matku nekomentuje, tá sa zrejme skôr rozhodla plánovať jeho smrť z pohodlia domova. Kedy konečne jeho rodičia pochopia, že vzťahy neboli a nebudú jeho silnou stránkou a nechajú ho, k-rva, na pokoji? Všimol si Calebovu reakciu, skrytú, skoro neviditeľnú, ale predsa tam bola. A bola to reakcia na jeho “výčitku". Znamenala pre neho Grace viac, než ktorákoľvek iná? Asi bol príliš zaslepený žialivosťou a hnevom na všetkých, že si to nechcel všimnúť? Grace vždy okolo Caleba lietala ako včelia robotnica okolo kvetinového záhonu v teplom letnom dni. Ale to Calebovi vyčítať nebude, iba sa na to trochu pousmeje, horko a nepríjemne.* Vieš, že je to pravda. *Uzavrie a ani si neuvedomuje, že si na bratovi vylieva vlastnú frustráciu z nevydareného plánovaného manželstva. Z prsta stiahne prsteň rodu Hawkstone, ktorý tam nosí, odkedy mu ho Grace vrátila, pohrávajúc sa s myšlienkou, že ho odhodí na dno Hudsonu a už sa k tomu nikdy nevráti, ale nedokázal sa k tomu donútiť. Položí veľavýznamnú cetku na stôl pred brata.* Nechaj si ho. Daj ho Maxovi, nezáleží na tom. Vždy ste ho mali mať vy, tradícia tentoraz rodičov sklame. *Frustrovane sa zaškerí a napriek tomu, čo mu brat povedal, najskôr sa zasekne a stíchne. Cíti sa, akoby rezignoval, aj keď to v ňom vrie ako v jadre aktívnej sopky.* Nie si jediný, ktorý sa v tejto zúboženej budove snaží niečo urobiť. *Zdôrazní.* Asi to musím stále pripomínať. *Ignoruje rozkaz, ktorý mu brat predniesol. Alebo teda, skôr rozhodnutie.* Svoju prácu si urobím sám. A lepšie. *Precedí pomedzi zuby, nech pôsobí akokoľvek detinsky, je rozhodnutý. Bol rozhodnutý skôr, než ráno vyšiel zo svojej izby. Je zdatný, bojovať vie rovnako tak dobre, ako keď bol mladší, zrejme aj lepšie.* Osoby, ktoré so mnou chodia, ma spomaľujú. Musím na nich dávať pozor. *Nedáva si teraz servítku pred ústa, aj keď tým dehonestuje prácu svojho najmladšieho brata. Ten ho nikdy nemal v láske, ani Yeom nie, ani nikto iný. Ani osoba, čo sedí oproti, nikdy nepreukázala, že by mu na ňom záležalo viac, než je pokrvná nutnosť nefilim. Chvíľu sa snažili hrať na bratov, vždy budú bratia, ale už to nestojí za reč. Nie je to o tom, že rezignuje. To on zrejme urobil už dávno. A v jeho živote sa veci vracajú oblúkom späť ako bumerang. Usadí sa na stoličku, lakte vyloží na stôl a spojí si dlane pred sebou, ktoré si nedočkavo a unudene pošúcha.* Som v Rade. Myslíš, že som nežiadal o back up? Nových lovcov? Akadémia nám nemá koho ponúknuť. A keď áno, odchádzajú a zomierajú a moje žiadosti sú ignorované rovnako, ako tvoje. Zrejme si myslia, že parta Hawkstone ovládla Inštitút a nemajú čo iné na práci, iba chatovať s pofidérnymi pracovníkmi, aby sa posťažovali na niečo, čo podľa nich nie je problém! *Vyprskne a oprie sa dozadu di stoličky.* Len do toho. Vymyslime spolu krásny list, ktorý založia do zložky s nápisom “kôš". Poďme zo seba robiť d-bilov, než už viac sme. *Dokončí tak zahorknuto, akoby mu z úst počas toho pretekali pomedzi zuby hnis a jed. Neútočí tým na brata. Ako by mohol? Zrejme konečne začal brať svoju rolu vodcu vážne.* /Skutočne to platí… že maznáčikovia a decká naučia človeka zodpovednosti./ *Ale vlastne z toho vôbec nie je prekvapený.*
*Calebův pohled nejprve nesklouzl k prstenu. Zůstal na Sebastianovi, jako by se snažil rozhodnout, která z těch věcí, které právě řekl, by si zasloužila odpověď jako první. Bylo jich až nepříjemně mnoho. Ten známý jedovatý tón, který u Sebastiana nevycházel jen ze vzteku, ale z něčeho hlubšího, co Caleb neměl chuť pitvat uprostřed knihovny mezi reporty a studeným tacos. Pak se ale podíval na stůl. Prsten rodu Hawkstone ležel mezi nimi jako drobný, lesklý důkaz toho, že jejich rodina měla zvláštní talent měnit kov, krev a tradice v něco, co lidem zůstávalo v krku jako špatně spolknutá kost. Caleb na něj chvíli hleděl. Nehnul se pro něj hned. Jen si opřel loket o stůl a palcem si pomalu přejel po hraně čelisti, zatímco mlčel o něco déle, než bylo příjemné. Poznámka o Grace Sebastiana evidentně neopouštěla. Věděl, že Sebastian má pravdu. To bylo na tom nejhorší. Ne celou, ne čistou, ne tak jednoduchou, jak ji právě hodil na stůl mezi ně, ale dostatečně blízko, aby to bodlo. Caleb by za normálních okolností našel způsob, jak tu větu odrazit. Něco suchého, něco tvrdého, něco, co by ji vrátilo zpátky jako dobře mířený nůž. Tentokrát to neudělal. Neměl omluvu. Měl rád Adeline. Navzdory všem překážkám a "vhodnějším" partiím, měl rád ji. Udělal spoustu chyb, okolí flegmaticky a ledabyle zraňoval, aniž by si to uvědomoval. A když už na to přišlo, navzdory své vlastní vyrovnanosti, nebyl z oceli. A nějaké výčitky přece jen měl, zejména vůči Grace, protože se částečně za ní cítil zodpovědný. Nechtěl pitvat své pocity. Jen krátce sklopil pohled k prstenu a vydechl nosem. Natáhl ruku, vzal prsten mezi dva prsty a pomalu ho posunul zpátky k Sebastianovi. Nepřistrčil ho prudce. Nebylo v tom odmítnutí ani teatrální gesto. Spíš prostá, neústupná hranice.* Jestli ho chceš dát Maxovi, dej mu ho sám. Já nejsem rodinná podatelna. *Zvedl k němu pohled. Nebyl ostrý. To možná bylo na Calebovi v tu chvíli horší. Vypadal unaveně, podrážděně a až příliš střízlivě na to, aby se nechal vyprovokovat. Zároveň cítil zvláštní hořkost ze Sebastiana, kterou nechtěl rozdmýchávat. Ačkoliv Sebastian působil spořádaně, jeho gesta s prstenem a hořkost, spíše poukazovala na nějaké zranění. Alespoň to tak Caleb vnímal. A ke svému překvapení ho pálilo vidět bratra takto zahořklého.* A ano. Vím, že to není jen na mně. *Dodal po chvíli, tentokrát o něco tišeji.* Nemusíš mi to připomínat tak, jako bych seděl na trůnu z hlášení a čekal, až mi budete všichni nosit oběti. Vím, co děláš. Vím, že hlídkuješ. Vím, že trénuješ. Vím, že držíš tuhle budovu pohromadě.*Na okamžik se odmlčel a pohledem sjel k reportům, jako by mu bylo snazší mluvit ke stohu papírů než přímo k bratrovi. Typické. Pohodlné. Zbabělé jen tak akorát, aby to v jejich rodině působilo jako normální způsob komunikace. Netušil, zda mají jeho slova pro bratra nějakou váhu, ale mínil je. Bez něj by tento Institut a New York padl. Je důležitým článkem této budovy, navzdory Calebově neschopnosti to slovně vyjádřit. Pak okamžitě sklopil pohled k reportům, jako by už jen tím gestem chtěl celé sdělení bezpečně zahrabat pod administrativu.*A pokud jde o žádosti. *Pokračoval po chvíli, hlas už zase pevnější a praktičtější.* Vím, že jsi žádal. Vím, že to ignorují. Překvapivě nejsem úplně slepý, i když bych si to při čtení těchhle hlášení občas přál. *Natáhl se po jedné prázdné složce a otevřel ji před sebou.* Tak jim nepošleme další krásný list do koše. Pošleme jim soupis incidentů, počty aktivních lovců, ztráty, přesuny, odmítnuté žádosti a podepíšeme to oba. Ty jako člen Rady, já jako vedoucí Institutu. Žádná poezie. Žádné zoufalé prosby. Jen čísla. A jestli to odignorují i potom, budeme mít alespoň papírovou stopu, až se budou tvářit překvapeně, že se jim New York rozsypal pod rukama. *Zvedl k Sebastianovi pohled a tentokrát se v jeho očích objevil ten známý nehezký záblesk, který obvykle znamenal, že Caleb začal uvažovat ne diplomaticky, ale účinně.* A když nezabere ani to, pošleme jim kopie každý týden. Na všechny adresy. Rada, konzul, archiv, Akademie. Třeba i matce, když už má tolik volného času na logistiku nevěst. Aspoň konečně udělá něco užitečného pro personální krizi. *Na chvíli se odmlčel. Pak ukázal perem na židli, tentokrát méně jako rozkaz a víc jako výzvu, kterou už nehodlal dramatizovat.* Sedíš, takže gratuluju. První krok ke spolupráci. Teď mi řekni, kolik žádostí ti zamítli, kdy, a kdo pod tím byl podepsaný. *Jeho pohled krátce sklouzl k prstenu, který pořád ležel blíž Sebastianovi než jemu.*
/Kdo by to byl řekl, že instrukce ohledně dodržování fyzického klidu po provedeném chirurgickém výkonu mají reálné opodstatnění, když vám je dá doktor, nebo piercer?/ *V případě Maxe tohle bylo spíš ironické uvědomění. Jenže on prostě dlouho v klidu nevydržel, ani nezvládl tréninky odbývat. Přesto se pro dnešek donutil den věnovat úpravě reportů. Na hlídkách je obvykle psal narychlo, v odrážkách, ale tuhle práci jako oficiální dokument odevzdat nechtěl. Narazil spíš na jiný problém v momentě, kdy mu zápisky začaly dávat perfektní strukturu… Ale v němčině.* /To jsem za těch pár let zapomněl, jak funguje angličtina? Vždyť mluvit zvládám normálně…/ *Nepatrně se zamračí a reporty přeloží, ještě jednou přepíše, zkontroluje, že sedí popisy démonů i podsvěťanů včetně jmen, pokud je má, úhledně je podle data srovná do složky a i s ní vyrazí směrem k pokojům bratrů. Když ani jednoho nezastihne, rozhodne se porozhlédnout po institutu. Nejspíš oba někde budou, pokud ne, předá dokumenty zítra. Trochu naděje mu však dodá, když si všimne, že se svítí v knihovně. Když se k ní blíží, zaslechne výměnu mezi bratry a na moment zastaví. Ne že by chtěl poslouchat za dveřmi, spíš jen chtěl podchytit náladu v místnosti, než do ní vpadne bez přípravy a naruší něco, čeho neměl být součástí. Když zaslechne Sebastianovu zmínku ohledně prstenu, žaludek mu udělá nepříjemné salto. Doteď měl před očima obrázek Grace, když mu ho tehdy i s řetízkem položila do dlaně. Ta vzpomínka byla stále čerstvá, melancholická a teď zabolela jinak. Kdyby to byl kdokoli jiný, vytáhl by ho někam ven a snažil se s ním promluvit. Ale když došlo na Seba, nebyl si jistý, jak by to dopadlo. Než odešel do Hamburku, kdoví jaké vztahy neměly. On byl puberťák, který chtěl dělat snad všechno, hlavně aby se to netýkalo rodinného drama a zatímco s Calebem si rozuměl, u Seba měl pocit, že je mezi nimi propast nejen věková, ale hlavně ideologická. Pobyt v Hamburku mu dal čas dospět, řadu věcí přehodnotit, v řadě věcí teď oba bratry chápal více, ale… Nebyl tady. Dospěl odděleně od nich, nejspíš proto, aby si nebral příklad z Caleba.* /To si tedy rodiče pomohli…/ *A teď byl cizí. Stejná krev, podobná očekávání, ale propast, která bude potřebovat více než jen čas a jeho vlastní vůli, aby se dala překlenout… Trochu ho uklidní, když se debata stočí k pracovním věcem, byť o nic veselejším. Vejde tedy do knihovny.* Popřál bych vám dobrý večer, ale nemám pocit, že by se to k aktuální situaci hodilo, takže Calebovi přeji dobrou chuť a oba vás rád vidím. *Prohodí místo pozdravu a složku podá Calebovi.* Omlouvám se, že to tak trvalo. Nechtěl jsem odevzdávat poloviční práci, ani vás nutit ke čtení s překladačem, tak jsem raději vše přepsal. *Odmlčí se, aby jim dal možnost to zpracovat a zároveň čeká, zda k reportům nebudou nějaké dotazy či připomínky.*
*Je zrejme sprosté rýpať sa v tom, keďže Caleb nemôže za činy Grace. Sama si vybrala, aspoň v to Sebastian dúfa, a nikto jej k tomu nepotreboval dať návod. Ani Caleb nie. Ktorý má dieťa a vzťah na krku sám. Zatvári sa neutrálne, keď jeho brat prsteň posunie naspäť. Nesiahne po ňom, iba sa na neho mlčky zahľadí a sekundu na to zdvihne svoj pohľad späť na osobu pred sebou.* Povedal som, že si ho môžeš nechať aj ty. *Upresní. Nežiadal od Caleba, aby ho predal ich bratovi, aj keď to sám asi neurobí. Nevysloví pred Maxom čo sa stalo. Napriek všetkým úskaliam je Caleb najbližšie k tomu, aby rozumel, čo sa deje. Od začiatku sú v tomto spolu. Nejako ako-tak. Má už príliš veľa emócií, ktoré nedokáže spracovať a už vôbec nie odhaliť a rozprávať o nich. Nepotrebuje teda vysvetľovať, čo sa v ňom deje, práve Maxovi, ktorý ho aj tak považuje za suchára a toho trápneho, idiotského brata. A takým aj ostal. Najmladší z nich nikdy nevidel, akú drámu mesačne riešili. Čo mesačne. Týždenne. Zo zamyslenia pri pozeraní na svojho brata ho vytrhne práve jeho hlas. Vypočuje si, čo chce povedať.* Chválu zas počuť nepotrebujem. Viem, čo robím, aby to tu mohlo fungovať. Viem, že ty vieš, čo pre to robíš. *Uzavrie to a keď sa konečne posadí, snaží sa obsedieť, ale témy, ktoré načali, sú práve tie, ktoré v nich dlho hlodajú a budú hlodať, kým sa veci aspoň trochu neobrátia k lepšiemu. Aj keď on nie je práve optimista. Páči sa mu, že to chce Caleb vyriešiť, ale ani v tomto pozitívnom uvažovaní nie je najlepší.* Odmietnu nás. *Posadí sa na stoličke tak, že si spojené dlane položí pred seba na stôl a díva sa Calebovi priamo do očí, aby zdôraznil, že to tak myslí.* Podpíšem to a poviem ti, čo chceš vedieť, ale odmietnu to. *V tých slovách ale schováva viac, než prenesie nahlas. S Calebom sa v niektorých názoroch spájali, ale on ich zároveň nechce prezentovať nahlas. Korupcia, vedenie lovcov, to, ako teraz fungujú a kto je ich otec. Nadiktuje mu, čo si pamätá, aké mená sa mu pod odmietnutia podpísali a v akých približne dátumoch to bolo. Nepamätá si všetko dopodrobna. Jedine poslednú žiadosť vie ešte skoro naspamäť.* Niektoré žiadosti nedostali odpoveď. Tak … takto si niektorí ľudia robia svoju prácu. *Zakončí a natiahne sa po mobil, ktorý mu zavibruje vo vrecku. Vidí neznáme číslo a sms od neho. Roztvorí ju a keď si to prečíta, prehrabne si vlasy. Hiram. Ozval sa mu a ani netuší, odkiaľ má jeho číslo. Vzdychne si. V sekunde, keď otvorí ústa, aby sa ospravedlnil, že o chvíľu bude musieť odísť, započuje otváranie dverí a v nich sa zjaví známa-neznáma tvár. Jeho najmladší brat dospel, vidí v ňom črty rodu Hawkstone rovnako ako v Calebovi alebo v sebe, keď pozrie do zrkadla. Uhne pohľadom, nepozdraví sa. Nie kvôli tomu, že by mal ťažké srdce na Maxa, ale kvôli tomu zdaniu, že prišiel niečo vyriešiť s Calebom. Sleduje ich. Pohľadom švihne na report, ktorý si vymenia. Siahne po prsteni medzi nimi a pomaly vstane a natočí sa k Maxovi.* Dlho sme sa poriadne nevideli. Chcem ti niečo dať, mal by si to mať. *Natiahne k nemu ruku, kde medzi palcom a ukazovákom pridržiava rodový prsteň. Tvár má nečítateľnú, iba v očiach divný záblesk.*
*Caleb sledoval prsten, který Sebastian znovu vzal mezi prsty, a v duchu si velmi krátce, velmi unaveně položil otázku, jak se z jednoho kusu kovu mohlo stát něco, co v místnosti zabíralo víc prostoru než celá personální krize Newyorského Institutu. Možná mu jen chyběla správná míra sentimentu. Možná byl prostě od přírody vadný v tom zvláštním rodinném oddělení, kde lidé dokázali v tradici vidět něco jiného než další způsob, jak na ně rodiče natáhnou ruce a připomenou jim, co všechno dluží jménu Hawkstone. Prsten měl patřit nejstaršímu synovi. To věděl. Stejně jako věděl, že Sebastian nebyl typ člověka, který by se něčeho takového vzdával jen proto, že měl špatný den. Ať už to dělal jakkoliv ledabyle, tím gestem říkal víc, než by nejspíš chtěl. Možná tím odhazoval Grace. Možná rodiče. Možná celou představu, že by někdy přistoupil na život, který pro něj někdo jiný dávno naplánoval. Možná tím jen velmi dramaticky oznamoval, že hodlá zůstat svobodný, jedovatý a nesnesitelný až do smrti. Caleb to nahlas nekomentoval. Některé věci bylo bezpečnější nechat ležet na stole. Nebo mezi prsty někoho jiného. Jen krátce vydechl nosem a vrátil pohled k Sebastianovi.*Odmítnou nás možná. Pravděpodobně. *Opravil se věcně, jako by přesnost byla to jediné, co jim v téhle debatě ještě zbývalo.* Ale to neznamená, že jim tu žádost nepošleme. Potřebuju papírovou stopu. A až se příště někdo v Idrisu zeptá, proč má New York víc incidentů než aktivních lovců, vytáhnu jim ji před obličej a budu se tvářit překvapeně, že ji nikdy nečetli. *Zapsal si několik jmen a dat, která mu Sebastian nadiktoval, úsporným, ostrým písmem. U některých položek nechal mezeru na doplnění, u jiných udělal jen krátkou poznámku na okraj. Bylo zřejmé, že v hlavě už si celou věc skládá do struktury, která nebude znít jako prosba, ale jako dokumentace budoucího selhání někoho jiného.* Napíšeme vlastním kontaktům. Lidem z Akademie, starým hlídkám, lovcům, co jsme znali dřív a ještě nejsou mrtví. *Jeho ústa se nepatrně stáhla do něčeho, co skoro připomínalo úsměv.* Což seznam trochu zúží, ale pořád je to lepší strategie než čekat, až nám Spolek pošle dalšího génia, který si splete Hellhounda s větším psem. /A to i když mají na sobě senzor./ *Pak se otevřely dveře. Caleb zvedl pohled a v momentě, kdy uviděl Maxe, v jeho výrazu se něco nepatrně uvolnilo. Nebylo to nic velkého. Žádné rodinné dojetí, žádný výraz, který by se dal použít na portrét soudržného rodu. Jen mu trochu povolily rysy a koutkem úst mu škublo s něčím, co už se dalo s menším násilím označit za pobavení. Snad by ho i přátelsky bouchl do ramene a objal, kdyby nebyl líný vstát ze židle.* Kdybys přišel o pět minut dřív, mohl jsi nás zastihnout v části večera, kde jsme ještě předstírali, že řešíme jen reporty. *Poznamenal suše, když od Maxe převzal složku.* Ale dobrý pokus s tím pozdravem. Situaci to neurazilo. *Otevřel složku a krátce přejel pohledem první stránku. Nečetl ji celou, jen zkontroloval strukturu, datum, místa a popisy. To samo o sobě bylo oproti většině dnešního materiálu skoro podezřele luxusní.* Přepsal jsi to z němčiny? *Zvedl k němu oči.* Takže pořád existuje někdo, kdo rozumí slovu "detail". Začínal jsem si myslet, že to v Akademii vyřadili z osnov spolu s pudem sebezáchovy. *Položil Maxovy reporty stranou, ale ne na hromadu s ostatními. To samo o sobě byl malý kompliment v Calebově jazyce. Pak kývl k papírové tašce na stole.* Dej si taco, jestli chceš. *Teprve potom jeho pohled přešel ze Sebastianovy ruky s prstenem k Maxovi. Nezasáhl do toho. Neměl chuť moderovat rodinný rituál, který nikdo v místnosti očividně neuměl provést bez toho, aby u toho někdo vnitřně nekrvácel. A pokud Sebastian opravdu chtěl ten prsten předat Maxovi, bylo to mezi nimi. Caleb už jednou řekl dost. Na poměry rodu skoro proslov. Opřel se zpátky do židle a klepl perem na jeden z reportů před sebou, čímž vrátil místnost zpátky k věcem, které se alespoň tvářily řešitelně.* Zrovna se Sebastianem probíráme, že by bylo dobré vzít lower Manhattan pořádně. Poslední report je slabý. Dva výskyty, mizerný popis, žádná jasná stopa, a někdo tam zřejmě viděl něco, co považoval za dost důležité na hlášení, ale ne dost důležité na to, aby to popsal jako člověk s funkčním mozkem. *Zvedl k Maxovi pohled.* /Potřebujeme lepší přehled, co se tam děje. Ne jen další papír, kde bude napsáno "divný stín" a "nepříjemný pocit". Mám dost./ *Pak se na chvíli odmlčel, jako by zvažoval, jak otázku formulovat tak, aby nezněla jako zoufalství. Moc se mu to nepovedlo, ale Caleb byl alespoň dostatečně sebevědomý na to, aby se netvářil, že zoufalí nejsou.* A když už jsi tady. Máš ještě nějaké kontakty z Hamburku nebo Akademie? Někoho schopného, kdo by se nechal dobrovolně přeložit do New Yorku. Dobrovolně je důležité slovo. Unášet lovce zatím není v oficiální strategii. *Krátce pohlédl k Sebastianovi.* Zatím. *Pak se znovu obrátil k Maxovi.* /Stačí někdo, kdo zvládne hlídku, napíše použitelný report a nezemře dřív, než si zapamatuju jeho jméno. Což je laťka, kterou jsme bohužel nastavili nízko, ale realismus je teď naše hlavní oddělení./
*Sotva Calebovi předá reporty, cinkne SMS i jemu. Nad jejím obsahem se upřímně usměje. Koneckonců, přesně proto mu to číslo předal. Co ale tak úplně nečeká je příloha, která se o chvílku později načte. Obočí mu lehce povyskočí a jen zadoufá, že se nezačal červenat. Na tenhle pohled zrovna v Institutu připravený nebyl a fakt, že šlo o fotku pomáhal jen nepatrně. Telefon opět schová do kapsy s myšlenkou, že na tohle raději odpoví později a pozornost opět přesune k bratrům. V tu chvíli se Seb zvedne a v ruce drží předmět, který upřímně doufal, že zase dlouho neuvidí. Jenže ho vidí právě teď. Bez řetízku.* /Bez Grace…/ *Jeho tvář ztuhne, ale není v ní patrný žádný konkrétní výraz.* /Tohle je snad rodinný prokletí. Nebo spíš rodinnej reflex. Narovnej se, zatni zuby, a hlavně, pro Raziela, nedej na sobě znát jedinou emoci./ *Kde ale nedokáže potlačit emoce je jeho pohled. Není v něm překvapení. Jen náznak něčeho, co snad mohl být smutek, lítost? Těžko říct. Narozdíl od dřívějších let neuhne pohledem, naopak. Nechá tu emoci doznít, zatímco nastaví dlaň a prsten do ni nechá spadnout.* Rozumím. Budu ho strážit. Ale ber to spíše jako úschovu. Pokud se naskytne příležitost, zase ti ho vrátím. *Odpoví pevně.* A ano, dlouho. Jsem upřimně rád, že vás pořád vidím živé. *Dodá suše. Když zaslechne Calebovu poznámku, nevesele se pousměje.* Je to všude stejný, koukám. *Nad jeho nabídkou lehce zavrtí hlavou.* Děkuju za nabídku, ale raději zkusím něco, u čeho jsem si jistej původem. Budu dělat čínu, můžu vám nechat, jestli chcete. Bude to kvalitnější, zdravější a podle zpětný vazby snad i chutný. *Nabídne, než Caleb pokračuje a sotva znatelně se zamračí.* Nech mě hádat, 'vypadalo to jako vlkodlak, ale jistej jsem si nebyl, tak jsem to nechal jít, ať nečipuju něčího ovčáka?' *Zeptá se a neubrání se lehčímu úšklebku.* A ano, z němčiny. Zvyk je očividně železná košile. Manhattan klidně vezmu. Potřebuju se víc seznámit s celým New Yorkem. *Prochozený měl zatím hlavně Bronx, ale důvody proč nebyly zrovna… Lovecky prezentovatelné. Když padne otázka na Hamburk, zamračí se trochu víc a tiše si povzdechne.* Což o to, pár schopnejch lovců by se našlo. S důrezem na pár.* Na moment se odmlčí.* Ale pravděpodobnost, že nám budou chtít, nebo vůbec budou schopní poslat někoho kvalitního je spíš nízká. Zvlášť po tom útoku v Hamburku… *Nad poznámkou o unášení mu cuknou koutky, ale úsměv to nevyčaruje.* Situace v Hamburku, minimálně když jsem odcházel, byla divočejší než tady. Tady si lidi pamatujou válku s Podsvětem ze začátku století. V Hamburku doby, kdy byla žlutá hvězda povinnej doplněk. Čipování se vymklo kontrole a útoky na lovce nejsou zrovna výjimka. Dost dobrejch lidí jsme ztratili kvůli tomu 'útoku na knihovnu.' *Jeho hlas dává tušit, že tohle je jen oficiální prezentace Spolku o tom, co se stalo. Jenže to, že vám během noci zemře víc než půlka vyslaných lovců a několik dalších je v kritickém stavu se dobře obhajuje, když jsou lovci dva, tři. 'Nehoda.' 'Očekávatelné.' 'Život lovce.' Když počet přesáhne deset, je jakákoli zpráva spíš jen rezignovaným povzdechem ve stylu 'Ehm. Snaha byla.'* /Nebyla./ *Situace Podsvěta a zkušenost co u podsvětanů vyvolalo poslední čipování nebyly dozvuky dávné minulosti. Spolek věděl, s čím pracuje. A přesto, nebo právě proto to končilo stejně. Lovci v ulicích, kteří se obraceli proti starým známým, protože to byl žádaný postup.* Přišli jsme o dost dobrejch lovců a můj odchod tomu nepomohl. Čímž se nechci plácat po rameni, naopak. Jen situace byla kritická s počty, který jsme měli před útokem, natož po něm. Ale zeptám se. Třeba se stal zázrak. *Jeho tön je jednoznačný. Chce pomoci, ale nechce Calebovi slibovat něco, u čeho nevěděl, zda toho bude možné reálně dosáhnout. Tohle bylo navíc nepříjemně osobní. Na jedné straně stála jeho rodina a Institut v New Yorku. Na té druhé jeho druhá rodina v Hamburku. Ilse, s níž ještě před rokem trénoval děti v Institutu a o pár dní později mu po útoku zemřela v náručí. Pohřeb měl pořád před očima, jako by k tomu došlo včera. Pohledem se pak přesune k Sebastianovi.* Běž. Potřebuješ to. *Pronese. Nezmíní co konkrétně, ale jeho pohled naznačuje, že ví. To, jak se k Hiramovi jeho číslo dostalo mu však neřekne. Bylo pravděpodobné, že na to Seb dojde sám a pokud ne, jeden z nich mu to dříve nebo později řekne.* Pokud bude Caleb něco potřebovat, pomůžu mu s tím já.
*Calebovo premýšľanie v tomto ohľade podporí, aj keď na sebe stále necháva poznať jed, ktorí pociťuje k ich situácii. Že sa musia schyľovať k takýmto zadným dvierkam, k postupom, kde musia počítať s vlastným esom v rukáve, inak ho na nich vytiahne niekto ďalší s otázkou: “Prečo nemáme žiadny dôkaz, že ste sa snažili nás kontaktovať?" Aj tak je však cynický. Povenuje sa správe na mobile. Nie že by mal práve náladu kamkoľvek ísť, ale tak či tak ho čaká hliadka a po nej sa skúsi odpratať za Hiramom, aby ho vypočul, odkiaľ má, sakra, jeho číslo. A možno si dá niečo pod zub či na pitie.* /Nie že by ma ten alkohol v tieto dni neťahal viac než kedykoľvek predtým./ *Napadne mu a možno je aj ako-tak vďačný, že Hiram mu zrejme žiaden alkoholický nápoj ponúkať nebude. Keby tu bola Triss, tá by s ním zatočila ako ešte nikdy. Povzdychne si a prejde si dlaňou po tvári.* Len mi povedz, komu napísať a ja to spravím. Mne totiž už nikto nenapadá. *Zatne zuby a keď už nie sú v miestnosti iba dvaja, viac zamĺkne a guča hnevu a sklamania v hrudi zhustne. Chystá sa aj tak na odchod a nepáči sa mu, ako Caleb presunul svoje presvedčenie, aby išiel Sebastian na hliadku s Maxom, práve k najmladšiemu z nich troch. Pokúsi sa odísť skôr, než doriešia reporty a Hamburk. Preto radšej vstane a urobí teatrálne divadlo s odovzdaním prsteňa. Keď si Max prsteň prevezme, vymení si s ním pohľad, ktorým naznačuje: “Bude to tak lepšie." No za ním sa po Maxovej odpovedi zamračí.* Rob si s ním, čo uznáš za vhodné. *V hlase mu cítiť odovzdanosť, ale aj tvrdú ľahostajnosť. Premýšľal nad tým už pridlho a uznal za vhodné vyriešiť to takto. Keď si totiž spomenul, ako dopadli jeho minulé vzťahy a priateľky, radšej sa im bude vyhýbať úplne. Prejde okolo Maxa.* Tak vitaj u nás, cíť sa ako doma. *Prenesie a myslí to tak, aj keď druhú časť odprezentuje skôr sarkasticky. Kvôli tomu, v akom stave je tento inštitút, zrejme by mali začať ako Svätá trojica pobehovať po uliciach v bielych rúchach, hlinenými tabuľkami s desiatimi príkazaniami, jahniatkom a dreveným Betlehemom. Naozaj by tam s nimi ostal, ale vlastne sa tam už necíti vítaný. S Calebom prebral, čo mohol, odovzdal mu všetky potrebné informácie. Iba Maxova poznámka ho prekvapí. Nadvihne obočie, ale nespojí si to s smskou, ktorá mu prišla na mobil, skôr ako popohnanie, aby už opustil miestnosť, pretože sa idú “rozprávať dospelí", alebo " porozprávame sa s mojim obľúbenejším bratom aj dvaja”. A on sa tomu nebráni. Aspoň mu Max pomohol dostať sa z Calebovho rozhodnutia, že nemá ísť na hliadku sám, pretože lovec, s ktorým dúfal, že odíde, teraz ostával so samotným Calebom v miestnosti. Vymení si medzi nimi pohľad, rýchly a zbežný, aby naznačil, že odchádza. Asi je odovzdaný tomu, že rezignuje a bude si jedine robiť svoju prácu ako doteraz. Otvorí dvere z miestnosti už pomalšie a pokojnejšie, než keď sem vstupoval, a zavrie ich za sebou, takže sa ocitne v opustenej chodbe. Vzdychne. Hnev sa premenil teraz na niečo, čo nevie a nechce pomenovať, nevyzná sa v tom a v analyzovaní týchto emócií ešte menej. Preto sa radšej vyberie do izby, plánujúc, že sa teda u Hirama zastaví iba na chvíľu, skočí si na jedlo a naspäť do Inštitútu, kde spíše svoj report z dnešného večera po hliadke i z návštevy Kanady, a rovno ich aj zanesie, aby sa nestratili nešťastnou náhodou.*
*Caleb Maxe poslouchal mlčky, s pohledem sklopeným k reportu, který právě převzal. Palcem přejel po hraně složky a krátce zkontroloval první stránku, jako by mu stačilo několik řádků k tomu, aby si udělal obrázek. Hamburg. Útok na knihovnu. Čipování. Ztráty. V jeho výrazu se neobjevilo překvapení, spíš to tiché, protivně střízlivé potvrzení, že svět byl ještě o něco horší, než kolik mu dnes ráno dovolil předpokládat.* Takže všude hoří, jen někde u toho mají lepší systém zápisu. *Pronesl suše, ale bez lehkovážnosti. Položil Maxovy reporty na čistou stranu stolu, mimo mastný obal od tacos i mimo chaotický stoh slabších hlášení.* Dobře. Zeptej se. Neslibuj jim nic hezkého. New York není dovolená. *Krátce pohlédl k Sebastianovi, když ten odpověděl, že stačí říct, komu napsat. Caleb jen kývl. Nějaká část jeho hlavy už skládala seznam jmen, starých kontaktů, lidí z Akademie, bývalých hlídek a několika problematických typů, kteří byli sice nesnesitelní, ale aspoň neumírali hloupě. Což z nich v aktuální situaci dělalo téměř prémiový materiál.* Dám vám oběma seznam. *Řekl věcně.* Max vezme Hamburk a Akademii. Sebastian Radu a starší kontakty. Já projdu svoje bývalé hlídky a zjistím, kdo je ještě živý a příčetný. *Pak přišla ta Maxova věta. Běž. Potřebuješ to. Co jako potřebuje? Caleb zvedl oči. Obočí se mu nepatrně stáhlo, ne ostře, spíš v tom tichého výrazu člověka, kterému právě unikl kus konverzace a nelíbí se mu, že ostatní zřejmě vědí víc než on. Pohlédl z Maxe na Sebastiana, potom zpátky. Nezeptal se. Možná proto, že Sebastian už měl ruku na odchodu. Možná proto, že Maxův tón nebyl ten typ tónu, do kterého se člověk vrtá před otevřenými dveřmi. Nebo možná jen proto, že Caleb měl za poslední hodinu dost rodinných významů na celý měsíc. Viděl Sebastian odejít pomaleji, než přišel. To byl svým způsobem pokrok. Caleb v knihovně ještě chvíli zůstal sedět, s perem mezi prsty a pohledem upřeným někam k místu, kde jeho nejstarší bratr zmizel z místnosti. Pak se nadechl a stáhl k sobě čistý papír. Začal si dělat krátké body, žádné dlouhé věty. Aktivní lovci. Incidenty. Odmítnuté žádosti. Hamburg. Lower Manhattan. Potenciální kontakty. Jeho písmo bylo rychlé, ostré a čím dál úspornější, jako by se mu nechtělo dávat papíru víc energie, než si zasloužil.* Ten report z Hamburku mi nech tady. Projdu ho. A tu čínu… *Krátce zvedl pohled k Maxovi a koutkem úst mu škublo.* Jestli opravdu chutná líp než tohle, což není ambiciózní cíl, beru. *Pak položil pero, opřel se dlaněmi o stůl a konečně se zvedl ze židle. Pohyb měl trochu ztuhlý, jako člověk, který seděl příliš dlouho nad papíry a mezitím mu tělo začalo posílat formální stížnosti.* Seděl jsem tu dost dlouho. *Oznámil věcně a narovnal si rukávy.* Jdu vycákat žihadlo. *Krátce kývl k reportům na stole.* Na nic z toho nesahej, projdeme to později.*Pak obešel stůl, cestou ještě jednou pohledem přejel po zavřených dveřích, jako by mu pořád vrtalo hlavou, co přesně se právě odehrálo mezi Maxem a Sebastianem. Nechal to ale být. Prozatím. Caleb byl možná flegmatik, ale nebyl slepý. Jen občas věděl, kdy si otázku schovat na později. Beze spěchu zamířil ke dveřím knihovny.*
*Nad Calebovou poznámkou se jen lehce zašklebí. Nic víc s tím ostatně ani dělat nešlo, s pravdou se hádá těžko.* Nemyslím si, že by tohle někdo očekával, ale půjde to i s vyrováním. Věcným, pochopitelně. *Kývne, když Caleb zmíní seznamy. Jeho pohled pak následuje Sebastiana ke dveřím knihovny, dokud za nimi nezmizí. Tiše si povzdechne, na rtech nepatrný úsměv, ale nekomentuje to. Calebovi pak jeho pohled oplatí vlastním, který by se snad dal vyložit jako 'pak ti řeknu víc.' Tichý příslib, že ví a rozhodně nemá v plánu z toho Caleba vynechat. Vzápětí mu přijde SMS od Hirama, na kterou s neskrývaným úsměvem odpoví.* Mám pro tebe dvě zprávy, výjimečně obě dobré. Čína bude zítra, dnes se vaření ujal někdo mně blízký. Ale ručím za to, že to jídlo bude perfektní. *Dodá ještě. Na poznámku ohledně reportů kývne.* Budu v dosahu. Teď ale spíš zkusím odchytit Seba. V tomhle stavu by neměl být dlouho sám. Ne že by si neporadil. /Ale rozhodně je víc uzavřený, než obvykle./ *Když už místnost opustí oba bratři, nevidí důvod v ní dále setrvávat. Ve zbrojnici se vybaví, stélu pečlivě schová do vnitřní kapsy mikiny a vyrazí do ulic. Rozhodne se však procházku proměnit v menší hlídku, jednak aby měl Calebovi po návratu co odevzdat, ale hlavně aby dal Hiramovi a Sebastianovi víc času si promluvit, než dorazí on sám.*
*Nad tou představou přepsaného rituálu se ušklíbne. Na straně jedné je ta představa vtipná, na straně druhé celkem děsivá. Kdo ví, co by se mohlo jednomu podařit vyvolat, kdyby překombinoval dva rituály… Nedejbože víc než dva, nebo pod vlivem.* Možná nejen tebe… Kdybys náhodou někdy měl podobné nutkání, zavolej. Přijdu ti to rozmluvit. *Zasměje se pro odlehčení, ale vtip je to jen napůl. Když Hiram zmíní Seba, pousměje se a přikývne.* Pokud se ti to povede, budu ti vděčný. Víc než obvykle. Seb… To má teď složité. Kdyby se mohl někomu svěřit, nebo na to alespoň na pár hodin zapomenout, mohlo by mu to pomoci. *Povzdechne si tiše.* I když nevím, jak ochotný bude, i takhle naše setkání jsou dost riskantní. Vždycky se to dá okecat jako kontrola, hlídka, nebo tak, ale… /Ale jen do momentu, než se jednomu z nás pověsí na zadek někdo z Fairlawova týmu a začně do toho rýt…/ *Z přemýšlení ho vytrhne až Hiramova poznámka, kterou kvituje pobaveným úsměvem.* Opravdu? Kdo by to byl řekl… Chtělo by to otestovat. *Rýpne si jemně. Chce se mu trochu zarýt i do druhé poznámky, ale nakonec to nechá být a obleče se. Fakt, že tu s Hiramem seděl skoro nahý dobrou půlhodinku přinejmenším byl sám o sobě až nad hlavu.* Zatím je to fajn, moc to nebolí. Jen je to teda cítit při každém pohybu. *Zasměje se.* Ale to je, hádám, normální.
Jak šlechetné. *Mrkne na něj, načež pohledem přeběhne po místnosti rovnou k poličkám s knihami, snad jako kdyby měl fakt něco v plánu. V konverzaci pak nicméně přejde k něčemu jinému. Konkrétně tedy k Maxově nejstaršímu bratrovi. Bude to už nějaký ten pátek, co jej viděl naposledy.* Jen už nevím jistě zda mám na něj nějaký kontakt..většinou jsme na sebe narazili náhodně. Kdybych věděl dopředu, kdy přijde, připravil bych mu nějakou čajovou směs na míru. *Nadhodí.* Jasně, nevyřeší to všechno, ale stále. *Pokrčí lehce rameny. Neví s čím vším se Sebastian teď potýká, ale rozhodně mu zkusí nějak pomoct, jestli to bude potřeba. Navíc, když to udělá radost i Maxovi..proč by něco nezkusil?* No..*Načne, ale jde dost jasně vidět, že sám neví, jak svoji vlastně ani pořádně nevyřčenou myšlenku vyslovit. To, že byly jejich setkání dost riskantní už ve finále pochytil.* Heh..zapomněl jsem, co jsem chtěl říct. *Uchechtne se nakonec, v hlase mu přitom vyzní slabý náznak nervozity. Naštěstí se téma konverzace opět rychle změní.* Tak otestovat, jo? *Ušklíbne se. Oproti tomu, jak pomalu se předtím uveleboval na své židli, se narovná poměrně rychle.* Zapni si stopky na mobilu. *Řekne, zatímco se zvedne na nohy. Židlu poté odsune, aby měl více prostoru.* Každopádně ano, je to normální. Na nějakou chvíli bych ti doporučil nenosit ty boxerky. Chtělo by to něco volnějšího. *Doporučí mu zrovna, když si před ním klekne na kolena.* Mám mít ruce za zády, nebo na kolenou? I když teď to asi bude jedno. *Nadhodí. Na základě Maxovy odpovědi pak ruce nechá buď na kolenou, nebo si je dá za záda a pořádně se přitom narovná.* Můžeš spustit stopky. *Pobídne jej.*
Dám ti číslo. Bude to míň podezřelé, než kdybys mu teď posílal ohnivou zprávu. *Pořád to bylo balancování na tenkém ledě, ale minimálně to bylo bezpečnější, než kdyby Hiram Sebovi posílal zprávu nějakou alternativní cestou, nebo se k němu příliš hlásil někde venku.* /Kéž by se vrátily ty doby, kdy tohle šlo bez rizika…/ *Max si byl dost dobře vědomý, že se svými bratry a Kaylou patřili spíše k menšině, nejen v Institutu, ale mezi Lovci obecně. Těžko se tomu divit, lovci, co se s Podsvěťany příliš kamarádili končili jako Podsvěťani v tom lepším případě. V tom horším…* Nedivím se ti. V současnosti je to dost konfliktních emocí jak pro Lovce, tak pro Podsvěťany. Ne že bych si tedy dělal iluze o tom, kdo je na tom hůř. *Zašklebí se, ale je Hiramovi vděčný, když téma opět odkloní do příjemnějších rovin. Když se čaroděj zvedne ze židle společně s doporučením ohledě oblékání, pobaveně si ho prohlédne a schválně vyčkává, co má Hiram v plánu.* Není to jedno. *Řekne klidně, ale sebejistě. Dojde až k Hiramovi, ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky mu jemně nadzvedne bradu.* Nahoru, Tahle pozice je pro začátečníky, chci vidět jak dlouho vydržíš ve vysokém kleku. Ruce za záda a hezky zatnout břicho. Ať jsi pěkně rovně. Ber to jako začátek tréninku. *Ještě chvíli mu bradu podrží, než ji jemně pustí a zamíří do předsíně, aby si z bundy vytáhnul telefon a zapnul stopky.* Těch pár vteřin ti k tomu připočítám.
To každopádně. *Pokýve hlavou. Kór vzhledem k situaci, která panovala..nebylo by dobré přilévat olej do ohně, který ovšem ani v prvé řadě vůbec nemusel být rozdmýchán. Naštěstí se v tomto ani jeden nechtěl moc rýpat, takže mohl bez jakýchkoliv okolků změnit směr konverzace k něčemu..no poněkud specifickému.* Hm? *Nakloní hlavu zvídavě do strany, když Max projeví nesouhlas. Vzápětí se mu však podívá napřímo do očí, když už mu to ta situace tak krásně nabídla.* Koukám, že mírný na mě být nehodláš. *Neodpustí si, nicméně skutečně jeho rozkaz splní. Hezky se narovná, ruce dá za záda a nakonec se zvedne do vysokého kleku, byť to zprvu vypadá, že by se radši ujal své protestující nátury.* Jak vlastně poznáš, že jsem to břicho vážně zatnul? *Nadhodí. Zrovna na to by málem do spuštění stopek zapomněl.* Jak milé. *Pokýve hlavou, kterou následně zkusí natočit více ke dveřím, aby na Maxe viděl.* Nechceš mi popojít líp do zorného pole? Já jen, že bych na svoji motivaci to vydržet co nejdéle rád viděl. *Zazubí se rozpustile.*
*S odpovědí na Hiramův dotaz počká s návratem do místnosti, nechce na něj pokřikovat přes chodbu a navíc…* /Proč to vysvětlovat, když to může ukázat?/ *Dojde tedy zpět do místnosti, ale namísto toho, aby se postavil před Hirama, dojde za něj, skloní se a dlaní mu přejede po těle od hrudníku až po břicho, kde se zastaví a lehce proti němu zatlačí.* Takhle. *Pronese konverzačním tónem, jako by jeho ruka vůbec nebyla tam, kde se právě nacházela a on se nebavil o něčem podobném, navíc s Hiramem, ale spíš o kvalitě právě podávané překapávané kávy na večírku absolventů.* Když ho máš pořádně zatažené, je to jako tlačit na desku. A samozřejmě, jde to poznat i z polohy. Čím víc narovnaný, nebo v předklonu jsi, tím víc úsilí musíš vynaložit na to, abys nespadl, zvlášť když máš ruce za zády. *S těmi slovy rukou přejede zpět po jeho těle přes záda až k jeho rukám.* Pokud jsi ochotný mi chvíli věřit víc, než obvykle, můžu ti to ukázat.
*Když Max nějakou tu chvíli neodpovídá, začne Hiram netrpělivě otáčet hlavu tak, aby do chodby viděl. Zvědavost mu holt nedá, kór když se zrovna tady nemusí kvůli jakési rádoby morálce držet zpátky. Nicméně očka se mu rozzáří hned, jakmile se Max opět objeví, snad i s vytouženou odpovědí.* /Mít ocas, asi už jím s radostí vrtím./ *Pomyslí si, zatímco čeká, co z Maxe vypadne. Hlavu následně natočí zvídavě do strany, když mu namísto slov naznačí, jak něco takového pozná.* Dobře, nevím, zda se mi to líbí, nebo mám smíšené pocity. *Uchechtne se. Nepatrně se u toho začervená, přičemž raději poslouchá, co tam má Max pro něj dál připraveného.* Jo, to dává smysl. *Pokýve hlavou.* /Očividně v této oblasti fakt znalosti postrádám./ *Pomyslí si poměrně bezstarostně. Kór když ví, že se něco takového postupně doučí.* Hmmm. *Vydá ze sebe, když sebou lehce cukne, jelikož jím přitom doteku projede jemná husina. Hned je však v pořádku.* Co tě přivádí k tomu, myslet si, že ti bezmezně nevěřím, hm? *Nadhodí s jemným úšklebkem, byť neví jistě, zda je to dobrý nápad. Proto nakonec fakt o něco zvážní. * Jistě, per to do mne. Věřím ti, že mě nenecháš si nějak natlouct. *Pokýve hlavou.*
Nic takového ani nemám v plánu. *Pousměje se a Hiramovi chytne ruce, jemně, ale dost pevně na to, aby jej udržel. Poté je začne jemně zvedat nahoru, což dříve nebo později povede k tomu, že se začne posouvat jeho těžiště. Bez pomoci a dostatečně silného břišního svalstva by to nejspíš vedlo k nabití čumáku, ale to Max nehodlá dopustit. Pokud tedy uvidí, že s tím má Hiram jakýkoli problém, okamžitě ho jemně stáhne zpátky.* Kromě toho, že to ucítíš, protože čím dál více práce je na tobě. Ale vidím to i já. Čím míň zapojuješ tělo, tím víc vypadáš jako protahující se kočka. *Zasměje se tiše, než Hirama stáhne zpět.* Vedeš si dobře. A po cvičení budeš profík. *Pochválí ho ještě, než se k Hiramovi skloní a jemně si ho za bradu přitáhne do polibku, než se přesune zpět do křesla, kde se pohodlně usadí s výhledem na Hirama.* Pověz mi něco o svých zkušenostech, když už jsi to tak hezky načal.
Uff..tak ty slova se mým uším líbí. *Oddechne si naschvál nahlas. Maxe následně nechá dělat, co si usmyslí, zatímco se snaží vynaložit dost síly na to, aby nezačal padat. A že mu to zezačátku jde, než posléze postupně dojde k výši svého limitu, tudíž začne padat rovnou na čumák, než jej Max zachytí. Když je pak navrácen do původní polohy, opět si oddechne, dodatečně samozřejmě.* Což by možná v jiné situaci vypadalo i půvabně, ale teď se mi to moc hodit nebude, chápu. *Uchechtne se. Na následující slova kývne, polibek Maxovi s jemným úsměvem oplatí a v duchu se sám pro sebe zatetelí blahem. Následně se radši začne soustředit, byť se i tak po chvíli přistihne, jak si za zády hraje s prsty.* Heh..mé zkušenosti jsou velice specifické. *Uvede nejprve narovinu.* Většinou po tobě totiž tvůj pán v BDSM hře bude chtít, ať čekáš v kleku, než přijde či si třeba něco nachystá. *Osvětlí následně.* Ale samozřejmě to může být mířeno i jako trest. Párkrát jsem tak klečel na takových těch pichlavých podložkách..nebo na těstovinách. Ty se ti fakt nepříjemně zvládnou do kůže zatlačit.
*Tiše se zasměje.* Při cvičení ne. Při jiných aktivitách… Uvidíme. *Mrkne na něj šalamounsky. Když se Hiram rozpovídá, nechá ho mluvit, ať si může udělat nějakou představu.* Myslel jsem spíše s BDSM obecně, než nutně jen s klečením, ale pokud toužíš po tomhle, není problém to zařídit. Zatím ti to celkem jde. *Pousměje se pobaveně.* Co něco dalšího? Svazování, jiné formy bolesti, nebo spíš disciplína? Nějaké konkrétní doplňky, výbava..? *Vyptá se se zájmem, pak opět dá Hiramovi prostor se rozpovídat, pokud bude chtít. Sám ale na místě příliš dlouho sedět nehodlá, občas k Hiramovi přijde, aby se ho dotkl, nebo mu jen znemožnil na něj vidět, pro větší budování napětí.*
*Při odpovídání na Maxwellovo pobídnutí si všimne, že už tolik nevnímá, v jaké pozici vlastně je. Jako kdyby namátku zapomněl, jak moc jej později může začít bolet celé tělo.* Tak to jsem rád, jen ten nízký klek by mě lákal o něco víc. *Zašklebí se na Maxe. Mít takovou rozpustilou poznámku při hře, dost pravděpodobně by si nějaký menší trestík či minimálně uzemnění vysloužil. Nicméně teď? Akorát si z chvilkové nervozity pohrával s prsty, než jej Max přepadl s dalším dotazem.* Jo taaak...jsem popravdě spíše "brat"...nějaká disciplína tam je, ale poslouchat tě hned ze startu pravděpodobně nebudu. Spíše budu drzý, snad i více jak obvykle. *Nadhodí zprvu, načež pohledem zabloudí na moment bokem.* Každopádně jsem jinak pro každou blbost...bolest mám rád, to ve finále i vyplívá z toho, co jsem teď řekl k té disciplíně. No a výbava? *Pohled vrátí zpět k Maxovi.* Ta ti vlastně vše o mých oblíbených aktivitách řekne. Kvůli kočkám jsem veškeré věci přesunul do nejvyšších poliček ve skříni v ložnici. *Řekne jako by nic.* Jen se běž podívat, já ti neuteču. *Pobídne jej s jemným úšklebkem.*
To je moc hezké, ale od toho tady nejsem ani jako trenér, ani jako pán. *Mrkne na něj, zatímco do Hirama lehce šťouchne, aby se víc narovnal, než ho opět nechá mluvit.* Víc drzý, než obvykle? To ještě jde? *Oplatí mu rýpnutí. Zatímco Hiram pokračuje v popisu, jemně ho chytne zezadu pod bradou, není to nijak bolestivé, ale rozhodně jeho ruku cítí.* Máš to mít. *Poplácá ho jemně po tváři, zatímco se vydá do ložnice, aby prozkoumal Hiramovu výbavu. Když se vrátí, rozhodne se mrknout na stopky, jak mu to jde, ale zaujme ho zpráva, která mu mezitím přišla na telefon. Dojde k Hiramovi, jemně ho zezadu políbí na čelo a nabídne mu ruku, aby mu pomohl se zvednout.* Šlo ti to dobře, ale obávám se, že to budu muset dnes zkrátit. Shánějí mě v Institutu, nechci jim zbytečně dávat záminku do tohohle rýpat. *Věnuje Hiramovi povzbudivý úsměv, ale jeho pohled je vážnější, než obvykle.* Dávej mi na sebe pozor, dobře?
*Na jeho slova s jemným, leč dosti vřelým, úsměvem kývne, načež se po tom pošťouchnutí narovná.*/Možná proto to bylo tak snadné./ *Proběhne mu přitom hlavou.* Heh..taky pravda. *Uzná s krátkým uchechtnutím. Kdy nakonec nebyl drzý vůbec?* Hm? *Vydá ze sebe lehce, když Maxovu ruku pocítí pod svojí bradou. Málem by jím přitom projela další husina, než jej Max pak poplácal jemně po tváři. Díky tomu se vlastně probere z sotva znatelného limbu, načež kývne. Když pak osamotní, tak tak odolá pofňuknutí. Hned se však začne snažit, aby nepolevil, byť by asi u většiny svých pánů předtím už při odvráceném pohledu zvolnil. Právě díky svému náhlému odhodlání se pak zvládne bez nějakých výčitek podívat na Maxe s hrdým úsměvem. Ten nicméně vystřídá zmatení, jak jej Max políbí na čelo a následně mu nabídne ruku. Za tu jej Hiram samozřejmě hned chytne, zatímco čeká, co z něj vypadne.* Dobře, hlavně v pohodě doraž. *Pousměje se. Nebýt toho Maxova vážného výrazu, asi by se nad těmi následujícími slovy krátce ušklíbnul. Teď však jemně kývne, načež se krátce pověsí na jeho krk.* Dám, přísahám. *Taky se povzbudivě usměje a jemně Maxe políbí, snad jako potvrzení přísahy.* Jup, tohle si vem. *Vzpomene si, jak se pak odtáhne. Maxovi nato vloží do rukou lahvičku solného roztoku.* Dvakrát denně čistit. *Dodá k tomu. S tímto by měl mít Max všechny potřebné informace. Následně, když už má vše, vyprovodí jej ke dveřím, byť by byl viditelně radši, když by se Max o něco zdržel. Nehledě na toto se s ním nicméně s úsměvem a případně dalším polibkem rozloučí, než za ním zavře pomalu dveře. Hned poté se schová zpět do ateliéru.*
Okey...rukavice? Mám. Rouška? Taky. Kanyla? Jop. Šperk? *Jmenuje, zatímco sedí na křesle a na každou věc si postupně ukáže prstem. No u prozatím poslední položky na svém důležitém seznamu se zastaví, načež na prázdné místo na pohyblivém stolečku zamrká. Trvá mu poměrně dlouho si uvědomit, že má tento kus nábytku i druhou část, přesněji druhou poličku. Tam se tedy podívá hned poté.* Uf. Dobrý. Šperk tu je. *Pousměje se. Ještě chvíli si vše prochází, než zašmátrá v kapse kalhot a vyloví mobil. Automaticky po zadání hesla pak zamíří do zpráv, kde si najde Maxe. 'Zdravíčkooo 7v7 Vše je nachystáno, takže teď už zbýváš jenom ty. Jo a jestli jsi chlastal či pil kávu, tak si mě nepřej -v-' napíše mu. Jako vždy si to ovšem po sobě pořádně nepřečte, pošle to rovnou v originálním znění. Elektroniku poté zastrčí zpět do kapsy, načež se už nedočkavě, jako by bylo pro Maxe možné se zjevit při prvním lusknutí, podívá na dveře. Nejedná se ovšem o ty od samotného bytu, nýbrž o průchod do obýváku. Ze sterilních důvodů musel všechno své piercingové a tatérské náčiní schovat do pracovny, nebo taktéž ateliéru. Měl to dost propojené.*
*Max vyrazí podstatně dříve, než byli s Hiramem domluvení, jelikož chce jednak Hirama překvapit dárkem, jednak s ním chce strávit více času, pokud to bude jen trochu možné. Když mu tedy zapípá SMS v kapse od kalhot, zrovna vybíhá schody k Hiramově bytu. Když si sms přečte, pobaveně se usměje, ale odpověď si připraví v hlavě. Když dorazí k bytu, zaklepe a když mu Hiram otevře, jen se ležérně s pobaveným úsměvem opře o zárubeň dveří.* Alkohol žádný, káva žádná, čaj pouze zelený a pouze odpoledne. Dostanu pochvalu? *Poškádlí ho s úsměvem, byť je mu jasné, že se jedná o nutná opatření, ne o optimální volbu. Hirama si jemně přitáhne do polibku, pokud ho nechá, než zpoza zad 'vykouzlí' pečlivě zabalenou krabičku, kterou mu podá. Dle zvuku i pohmatu je krabička dřevěná s vyřezáváním, byť po rozbalení papíru je vidět, že jde o kombinaci vyřezávání a dekorativního opalování dřeva. V krabičce se pak nachází hlavní dárek, motýlek ve stylu steampunku i s kovovými dekoracemi.* Vzpomněl jsem si na tebe, když jsem na ni narazil. Nedokázal jsem si představit nikoho jiného na světě, kdo by ji dokázal uplatnit v nějakém outfitu, ale u tebe nemám pochyb, že uplatnění najdeš. *Usměle se zatímco následuje Hirama hlouběji do bytu.*
*Jakmile se ozve ono osudové zaklepání, vyrazí rychle, skoro jako tryskáč, ke vstupním dveřím bytu, které s nadšeným úsměvem otevře. Max se tedy před nimi moc dlouho neohřeje.* Samozřejmě. *Oplatí mu úšklebek a natáhne k němu ruku, kterou jej poplácá po líci.* Tak je hodný kluk, no jooo. Chceš i podrbat za ouškem? *Zakmitá škodolibě obočím. Neodolá ani pobavenému uchechtnutí, než je Maxem přitáhnut do polibku. Ten mu samozřejmě, bez jakéhokoliv zaváhání, oplatí. Hned poté však o krůček ucouvne, aby mu dal prostor k vytáhnutí onoho předmětu, který se nato ukázal býti krabičkou. Hiram si ji překvapeně převezme a instinktivně i krátce prohlédne. Otevření si ovšem nechá na později. Nejprve nechá Maxe vejít, přičemž za ním zavře dveře. Automaticky pak Maxe předběhne, aby jej mohl zavézt do pracovny, kde doteď seděl. Ta je dosti prostorná a navzdory tomu, jak vypadají ateliéry v každém druhém filmu, hezky uspořádaná. V jedné části se nachází speciální stůl na kresbu, stojan a pár pláten. Hned naproti tomu mohl Max spatřit běžný pracovní stůl vybavený lampou, kelímkem s tužkami a hlavně potřebami k tvorbě čajů, mastí a dalších výsledků vycházejících z alchymie. Po obvodu zdí pak byly knihovničky a různé poličky s ingrediencemi. No a v poslední řadě zde bylo samozřejmě i křeslo, k němuž Maxe Hiram automaticky zavede. Sám se posadí na kolečkovou židli a přitáhne si k sobě stolek. Dveře dodatečně zavře magií, načež se konečně podívá do té krabičky, jinak by se ukousal zvědavostí.* U čertovy nohy..to je pěkné. *Uculí se, nevědomky přitom podupe nožkou o zem.* Děkujiii. *Usměje se na Maxe, k němuž se nahne a dá mu lehkou pusu na líčko. Dárek poté odloží do spodní části stolku.* Na toto najdu uplatnění vždycky. Mám dokonce jednu vestu ve stejném stylu. *Dodá. Poté se mírně pleskne do stehen, zhluboka se nadechne a vydechne ústy.* Tak...připraven? *Ušklíbne se.* Musím tě jen předem upozornit..měl by sis dát aspoň na dva dny volno od práce. Víš, zachraňovat civily před podsvětem můžou i jiní lovci.
Raději zatím bez drbání, to poslední co potřebuju je zvažování kariéry vlkodlaka. Nebo taky aby se mi hrnula krev někam, kam nemá. *Ušklíbne se pobaveně, předá Hiramovi krabičku a vyrazí za ním do bytu. Pohledem vyhledá kočky a když se ujistí, že mu věnují stejně málo pozornosti jako obvykle a vše je tedy v pořádku, přesune se za Hiramem do pracovny. Tu si se zájmem projde a prohlédne, ale na nic nesahá. Přeci jen, pracovní plochy a nástroje umělce jsou svaté. Když ho pak Hiram odkáže na křeslo, usadí se na něj a s příjemným napětím očekává, jaká bude reakce na jeho dárek. Ta skoro až dětská radost ho upřímně potěší, alespoň ví, že se trefil. S úsměvem přijme jak poděkování, tak polibek na tvář a pohodlněji se usadí do křesla.* Nooo, doufal jsem že se to pokusíš alespoň malinko urychlit, to léčení, myslím, páč démonská aktivita je sice nižší, pravda, ale pokud se rozhodne, že je mě třeba na hlídce, piercingem to neokecám. *Pousměje se.* Ale pokud to jen trochui půjde, zabojuju o volno. *Slíbí nakonec.* Přece nemůžu zkompromitovat tvou práci. Připraven. *Dodá ještě, než si odloží mikinu, rozepne kalhoty a nakonec je potáhne dolů společně s boxerkami, aby Hiramovi tkaříkajíc 'zpřístupnil pracovní plochu.'*
Věř mi, krvácet budeš dlouho tak či tak. *Zazubí se.* A to poměrně dlouho. Pamatuju si, jak mi jeden klučina právě kvůli tomu volal. Zněl úplně vyděšeně, jelikož asi nečekal, že bude piercing špinit jeho spodní prádlo i více jak tři dny poté. *Zavrtí hlavou. Byl si tehdá jistý tím, že mu vše vysvětlil, jenže buď zjevně ne, nebo zněl ten kluk až moc přesvědčivě, ale ve skutečnosti ve dne sezení ani neposlouchal. Jelikož se přitom jednalo o civila, na magii v tom případě spolehnout nemohl. Zato tady už jo. Proto jej Maxovy slova tolik nepřekvapí. Lehce kývne hlavou, načež si zpod stolu vytáhne jehlici do vlasů, aby si je mohl stáhnout do drdolu zatímco bude mluvit.* Můžu, ale i tak by bylo fajn to tolik nepřehánět. Bolet tě to může tak či tak. *Podotkne. Když už má vlasy zařízené, sáhne po roušce a rukavicích.* Aww, milé. *Usměje se, byť to tolik přes tu roušku nejde poznat.* Máš v plánu dělat v budoucnu i žebřík? Ať vím jak nízko to v píchnout. *Optá se. Mezitím si vezme do ruky fixu a přisune se na židli blíž. Na základě Maxovy odpovědi pak na jeho nádobíčku označí místo, kde by chtěl, aby vpich vedl. Fixu nato zavře a dá zpět na stolek, který si vzápětí přisune blíž, aby mohl vzít jehlu.* Vím, že to je obtížný request, ale potřebuju, aby ses nehýbal, jinak budu muset vzít kleště, což bude možná mnohem víc bolestivější, než samotný vpich.
Eh, riziko povolání. *Zazubí se nazpět a následně rozesměje, když mu Hiram povypráví zkušenost s jiným piercingem.* Naprosto ho chápu, kdo by taky čekal, že když uděláš v těle díru někde, kde původně nebyla, že by to mohlo krvácet? *Pokýve naoko vážně hlavou,* Ale ano, chápu, že je třeba tomu dát pokoj. Mám to v plánu. *Přikývne, zatímco nechá Hirama pracovat.* Popravdě? Netuším. Líbilo by se mi to. Ale uvidím, jak zvládnu hojení toho prvního. Takže… Jak se to vlastně bere, 'níž' je blíže k tělu, nebo dál? *Optá se, jelikož je to trochu matoucí, než se domluví a opět Hiramovi přenechá klid na práci.* Budu se snažit. *Přislíbí a usadí se pohodlněji, aby aplikaci lípe zvládl, snad bezt pohybu.*
Že? To je prostě něco...nehorázného! *Zachichotá se spiklenecky, než se více začne angažovat do přípravy. Nejprve si stáhne vlasy, poté při odpovídání nasadí rukavice i s rouškou.* Tak je hodný. *Okomentuje Maxovy slova. Následně si fixou naznačí, kam jehlu povede.* Beru to od špičky..takže níž je, dle mojí logiky, blíž k tělu. *Vysvětlí Maxovi. Co si však posléze, když už bere jehlu do ruky s dalšími slovy, uvědomí, je věc, na níž jaksi zapomněl. Jehlu tedy opět odloží.* Jsem tu část nevydezinfikoval, že? *Zamručí.* Pardon, skleróza. Mám na to věk. *Zavtipkuje lehce. Sáhne přitom po dezinfekci a vatovém tampónu, na nějž ju nastříká. Následně rychle místo očistí a opět naznačí fixou.* Dobrý, pardon za zdržení...chceš něco do ruky? Míček, nebo tak něco? *optá se ještě dodatečně. Na základě odpovědi si pak buď vezme něco z připraveného košíku a podá mu to, nebo konečně jehlu.* Tak..na tři, ano? *Upozorní Maxe, načež se sehne a sám připraví.* Tři...dva...jedna! *Odpočítá a bez otálení místo propíchne, přičemž na jehlu postupně naváže očarovaný šperk. Ten ránou rychle provleče a beze slov zašroubuje.* Hotovo, šikovný kluk. *Pochválí Maxe, načež mu z rány ještě otře tekoucí krev, než se odsune a stáhne si níž roušku.* Ty šperky mám dva, jelikož nevím jak moc to opuchne a jak moc se to pak bude muset zkracovat. *Zmíní.* Ale snad to nebude tolik nutné.
*Se zájmem poslouchá Hiramovo vysvětlování a po jeho nabídce si přeci jen vezme balönek, kdyby náhodou. Pravda, měl za sebou nespočet úrazů a zranění včetně bodných a některé runy opravdu nebyly na nanášení nejpříjemnější, ale přeci jen, nic z toho se netýkalo intimních partií jeho těla. Díky přinejmenším za to. Hlavou mu mimoděk proběhlo, jak byla celá tahle 'akce' vlastně špatně. Nejenže trávil volný čas s Podsvěťanem bez vědomí Spolku, nejenže ho trávil zrovna tímhle způsobem, ale navíc s někým, ke komu opravdu něco cítil. Přestože Caleb by tohle nejspíše ocenil jako dobrou klukovinu, potenciální reakce rodičů raději vyhnal z hlavy. Přesto, nebo spíš právě proto, z toho měl takovou radost. Namísto toho, aby si míček mačkal v ruce, jako většina lidí, pohazoval si s ním ve vzduchu. Pomáhalo mu to se soustředit na něco jiného. Když ho znovu vyhodil, ucítil poměrně ostrou, nicméně pouze chvilkovou bolest, která přešla do neznámého, pouze lehce nepříjemného tlaku, zatímco on opět balónek chytil.* Popravdě, čekal jsem to horší. Přeci jen, tohle není místo, kde by jeden schytával zásah každý den. *Pozsměje se.* Uvidíme, snad ne. Potřebuju o péči vědět ještě něco, kromě solných roztoků, šetření se a vynechání sexuálních aktivit? *Zasměje se, zatímco Hiramovi vrátí balónek.* A samozřejmě moc děkuju.
*Musel si přiznat, že až na to zmatkování ohledně dezinfekce to šlo vlastně docela hladce. Šlo poznat, že pracoval s někým, kdo má jednak dostatečně vyvinutý mozek, a druhak dost vysoký práh bolesti. Max sebou ani necuknul, což Hirama samozřejmě dost potěší a hlavně uklidní. Sám byl po té době, co se piercingové praxi už tolik nevěnoval, docela nervózní. Avšak vše nastěstí proběhne dobře, ve finále jako po másle.* No říká se, že na škále od jedné do deseti je tento piercing buď trojka, nebo při nejhorším šestka. Všechno to záleží na práhu bolesti. *Vysvětlí, načež se opře do opěradla židle.* Ten je hádám u hodně lovců dost vysoký. Nanášet runy není přece žádná sranda. *Zavrtí hlavou. Sám si tu bolest radši ani nechtěl představit. Jasně, byl v posteli a v herně na poněkud tvrdší praktiky. Však se nebál ani knifeplay či needleplay, ale stále něco takového neprožíval každý den.* Nesmíš plavat a musíš si dávat bacha na veškeré oblečení, povlečení postele..musíš mít zkrátka vždy všechno dobře vyprané. *Řekne, načež se odmlčí. Roušku si přitom sundá úplně. Samozřejmě nezapomene ani na rukavice.* Každopádně kdyby tě tolik to snížení sexuální aktivity deprimovalo. *Načne s menším úšklebkem.* Stačí si počkat tři, čtyři měsíce a poté můžeš pomalu začít užívat vše potřebné. Lubrikant, kondomy...vše, jen na vodní bázi. *Mrkne na něj.* Nebo tě toho můžu ušetřit, tedy v rámci možností, a použít magii, ale to bys musel pěkně poprosit. *Usměje se zcela nevinně. Šlo na něm poznat, jak jej tato škodolibost bavila.* Každopádně nemáš za co..až budeš v pohodě tak budu čekat na nějakou lekci...v posilce? Nebo doma? Do institutu ti fakt nepáchnu. *Zavrtí hlavou.*
To by mohlo odpovídat, hádám. Tak hrozné mi to nepřišlo, ale jak říkáš, já mám práh bolesti trochu někde jinde. *Pousměje se.* Lovci si na tohle zvykají od dětství, navíc, co si budeme, chvilkové bodnutí je přeci jen lehčí snést než když si máš sám chvíli pečlivě propalovat kůži a ještě myslet na to, že nesmíš udělat chybu, nic přetáhnout nebo nedokreslit. Plus, záleží kam zrovna ji naneseš. *Vysvětlí.* Hlavní rozdíl ale je, že když si píchneš piercing, nebo uděláš tetování, vezmeš si volno v práci. Jako lovec si ho vyrobíš a z vesela do práce. *Zazubí se.* Nooooo… *Protáhne Max, jako by nad tím opravdu hluboce přemýšlel.* Víš, to není jen tak… Ne že by byl takový problém čekat pár měsíců na sex, to zase ne. S prací by to bylo trochu horší, ale nějak by se to zvládlo. Ale zase představa, že budu muset čekat několik měsíců, abych ti mohl zaplatit, hm, to se mi nelíbí, ani trochu se mi to nelíbí… *Pronese naoko zamračeně.* Hádám, že nemám jinou možnost… Pěkně prosím, smutně koukám, dalo by se to urychlit? *Zazubí se. Stejně jako Hirama ho tohle pošťuchování bavilo.*
Tak to jsme dva. *Kývne.* Úplně si vybavuju, jak jsem si nechal propíchnout bradavky. Běžně to je na škále prý od šestky až po osmičku. Ale sám bych řekl, že to byla taková čtyřka při nejhorším. *Vysvětlí, načež se více uvelebí do židle, tedy podle toho jak mu to daný kus nábytku dovolí. Je přece třeba se dostat do pohody, kór když jej Max hned nato překvapil přednáškou o nanášení run. Být to Darwin, asi by si nenápadně nasadil sluchátka, přičemž by jej to pravděpodobně ani nemrzelo. V této situaci by si však připadal velice blbě.* /Jak komické..copak to se mnou děláš?/ *Pomyslí si. Sotva patrně přitom zavrtí hlavou, než překvapeně zamrká.* Počkat, počkat, počkaaat...ono záleží na umístění? Co tedy děláte, když už na tom místě máte jinou runu? *Na tomto šlo dost jasně poznat, jak moc dával pozor, když mu Deliah vše o lovcích vysvětloval. Jediné štěstí je, že to může svést na svou blbou paměť.* Možná jsem to už někdy během naší konverzace řekl, ale fakt jsem rád, že nejsem lovec. *Uchechtne se, načež zavrtí hlavou. Na toto by asi nervy neměl. Navíc být vážný pro něj taky moc lehké nebylo.* Většinu věcí neberu seriózně a abych pravdu řekl, nezvládl bych si sám sebe představit tak namakaného. *Nahodí jako by nic.* Ale dívat se na někoho jiného s takovou fyzičkou mi nevadí. *Dodá s nevinným úsměvem. Hned nato už však sklapne, aby mohl dát Maxovi možnost se k jeho požadavku vyjádřit. Sám se přitom snaží se nerozchechtat, když to nakonec k té "prosbě" dojde. No nakonec mu to ale nedá. Rozesměje se a jakmile je toho schopen, nahne se k Maxovi, aby jej prstem na rtech umlčel.* Dooost....příště, jestli ti to situace dovolí, stačí jít na kolena, jo? *Zavrtí hlavou. Když už se po chvilce uklidní, přejde k propíchnutému místu, tiše si zamumlá potřebné kouzlo a ruku nechá chvilku nad ránou.*
*Když se ho Hiram doptá, vyloženě se rozzáří, že má o tuhle přednášku zájem někdo, kdo není Lovec.* Nemůžu ti říct všechno, pochopitelně. Ale zjednodušeně, řada run má předem určené místo. Předem může znamenat v momentech před nanášením, ale také roky předtím, než budeš konkrétní runu potřebovat. Což ale neznamená, že mají všichni Lovci stejné runy na stejných místech. Ale určitá místa na těle jsou pro určité runy vhodnější, jiná zase méně. Kdybys to chtěl zjednodušit ještě víc, je to vždycky tak trochu rozvržení prostoru. Co budu potřebovat kdy, kde nechám volné místo kdyby náhodou, kde to nemá smysl. *Na moment se odmlčí, aby měl Hiram možnost to vstřebat, ale následující dotaz ho téměř rozesměje. Chápe však, že Hiram tyhle zkušenosti nemá, tak zkrotí své pobavení a odpoví mu normálně.* Když už tam jednu runu máš, další tam necpeš. Nebo by sis přepsal rituál z jedné knihy kouzel přes jiný v jiné knize? *S úsměvem zavrtí hlavou.* Jistě že ne. I když, nevím, jestli ve vašem případě by to nevyústilo v globálnější problém. Záleží na rituálu… *Když zmíní, že se nedokáže brát seriózně, hlavou mu proběhne myšlenka na to, jak společně s Grace pašovali uprostřed noci na střechu Institutu kocoura, flašku a nevědomky navíc Lotty, a tentokrát už se nahlas rozesměje.* Aby ses nedvil s tou seriózností. Chápu, že po setkání s mým nejstarším bratrem je lehké uvěřit, že jsme takoví všichni, ale stejně jako nejsou stejní dva čarodějové, platí totéž i u Lovců. *Když mu Hiram po jeho prosbě zakryje rty prstem, pousměje se, ale nechá ho pracovat, než odpoví.* Můžu to zkusit. Ale většinou je můj vkus spíš obrácený. *Mrkne na Hirama než si ho přitáhne do polibku.* Děkuji, zaplaceno bude dle dohody.
*Normálně by už po první polovině v hlavě litoval, proč se sakra na něco ptal, ale tohle..tohle se snést dalo. Navíc mu to ve finále fakt vrtalo hlavou. Za svůj život lovců viděl už dost, ale nevšiml si, že by měli všichni z nich nějaké runy na stejném místě. Nebo tomu, a to spíš, jednoduše nevěnoval pozornost. Nakonec už přece zmínil, že do postele s lovcem už po jedné patálii nešel, jak by si tedy něco takového mohl ověřit? Na to holt měl jiný myšlenkový pochod, jehož popis očividně stačí k tomu, jednoho lovce téměř rozesmát.* /Občas fakt přemýšlím, proč jsem se nedal na dráhu stand-up komika. Tolik vystoupení mezi podsvěťany...to by bylo./ *Následující, pravděpodobně řečnická, otázka jej skoro rozesměje.* Být moc unavený, nebo pod vlivem...asi bych toho schopen byl. *Zašklebí se a zavrtí hlavou.* Ale naštěstí se mi nic takového nestalo. Napsat si tak nějaké kouzlo na krvavý rituál, asi by mě to fakt život stálo. *Nadhodí, načež přikývne. Jeden by si řekl, že přece se stane. Tak hrozný přečin by to být nemohl, ale co kolikrát mohla způsobit jen jediná špatná ingredience.* /Jo..takhle jeden můj známý málem způsobil sněžnou kalamitu./ *Při té myšlence se musel pousmát, což ovšem posléze přejde do podobného výbuchu smíchu. Něco takového bylo holt nakažlivé! Přece nemohl zůstat a jen na Maxe civět, no ne?* Taky pravda..to mi připomíná, že bych mohl Seba vytáhnout na čaj..nebo na dýmku. *Zapřemýšlí nahlas. Vzápětí se však vrámci reakce na tu prosbu opět rozesměje, mezitím co se tedy snaží tu komedii zastavit. To se mu naštěstí podaří, takže se může vrhnout na kouzlení, zatímco si neodpustí další poznámku. Než-li se však naděje, je Maxem přitáhnut do polibku, který mu samozřejmě hned oplatí.* Dobře. *Kývne lehce, načež se ještě vrátí k předchozí konverzaci.* Mhmmm..asi je pravda, že já na kolenou vydržím déle, mám v tom praxi. *Uculí se.* Každopádně hotovo...jestli už se cítíš na zahalení, můžeš se obléct.
*Když z Maxe vypadne pozitivní odpověď, nervozita z něj opadne a patrně mu v očích zajiskří. Tohle může být nadějné. Určitě. A přesně proto neváhá a zamíří za ním rovnou ven, rovněž aby unikl tomu hluku. Hudba jako taková mu sice nevadila, jen by se určitě nic nestalo, kdyby na těch decibelech ubrali. No, teď už ho to trápit nemusí.* To víš...občas se rád bavím i s někým jiným jak kočkami. *Mrkne na lovce a uchechtne se. Sice jediná kočka, která ho neměla na háku, byl Merlin, ale to zrovna nebyla potřeba zmiňovat. Zato hrozba toho, že si nebudou moct kam sednout, když by jeli taxíkem, to by možná zmínit měl.* No...radši vytvořím portál. Nemám moc hrubý kabát na to, abych tady čekal a taky nevěřím těm kočkám, které mám doma. Co když by zase mezitím rozdrápaly gauč? *Zavrtí hlavou. Následně společně s Maxem zajde do nějaké temnější uličky, kde vytvoří portál rovnou k sobě domů. Nejprve přitom nechá projít Maxe a až poté projde sám. A jelikož se ocitnou rovnou v jeho ložnici, musí pro zkontrolování stavu obývacího pokoje přejít ke dveřím. Z těch vykoukne, zatímco mu okolo nohou proběhne Merlin. Ten věnuje nejprve pohled lovci, načež nedůvěřivě mrskne ocasem a vyskočí na manželskou postel, na níž se rovnou rozvalí. Packami přitom zavadí o polštář s třásněmi, který jej samozřejmě zaujme. Proto znovu vstane a začne si s ním hrát což zapříčiní, že zpod něj vypadne ovladač i s kolíkem. * Maxi? Není v ložnici kocour? Nevidím ho v obýváku. *Ozve se Hiram po chvíli stále od dveří.* Ale ať už je kdekoliv, pozitivní je, že gauč je v celku.
Vážně? A já měl dojem, že kočky jsou nejlepší konverzační parťáci. Minimálně ve dvanácti… *Uchechtne se při vzpomínce na to, jak poprvé propašoval Lapiducha do institutu.* Až se situace uklidní, musím tě seznámit se svým kocourem. Myslím, že čaroděje takhle zblízka ještě neviděl. *Dodá zamyšleně zatímco se s Hiramem přesune do uličky pro tvorbu portálu. Poté, co se přesunou k Hiramovi domů mu, narozdíl od čaroděje, neunikne chlupatá koule, která se mu prosmýkne pod nohama, pravděpodobně směrem k ložnici. Chvíli jen pobaveně sleduje kombinaci dvou scén, čaroděje zoufale hledajícího kocoura v místech, kde už dobrou chvíli nepřebývá, stejně jako kocoura, který uraženě vyskočí na postel, načež se s téměř posvátnou úctou a začne věnovat dekorativnímu polštáři. To, co z pod něj díky tomu vypadne, nemá však s úctou - a už vůbec ne s náboženstvím - nic společného. A Max má teď díky tomu co dělat, aby se nezačal smát nad absurdností celé situace. Na jakoukoli snahu zachovat vážnou tvář raději rezignuje rovnou.* No, v ložnici by byl… *Nadhodí, zatímco se do ní vydá s úmyslem napravit toto neočekávané nedopatření a s trochou soucitu jen doufá, že to zvládne rychleji, než si Hiram všimne, co se stalo.*
Jsou, jen ne vždy se zajímají o nábytek, který byl pro ně stvořený. *Zamlaská. Takhle přišel o tak dva gauče. Oba dva přitom měl shodou okolností z druhé ruky. Možná z něj tedy něco cítily, nebo se jim možná prostě jen nelíbili. Tak či onak to už bylo jedno, když stejně musel pořídit nový.* Rád budu jeho první. *Zazubí se, načež hned poté trhne hlavou, jak divně to znělo. Radši se pak rychle přesune i s lovcem nejprve do uličky, poté přes portál do bytu. Automaticky nato začne zkoumat, kde všechny kočky má, přičemž mu jedna unikne pod nosem přímo do ložnice. Maxovi se přitom moc nevěnuje. Tak akorát ho prozkoumá pohledem, načež si najde jinou zábavu, a to přímo na posteli. Jak Hiram zmiňoval, ne vždy se ty potvory zaměřovaly na to, co je pro ně. Merlina prostě musel zaujmout polštář, který zdobily třásně, hezky po obvodu. Něco takového přece nesmí v domácnosti chybět, ostatně jako to, co z pod něj pak vypadne. Tedy...ten předmět nesměl rozhodně chybět v Hiramově domácnosti. Kocour to však přejde jen s mrsknutím ocasem a opět se začne věnovat polštáři, zatímco jej čaroděj marně hledá po obýváku. Sám se pak zeptá na pomoc. Naneštěstí pro zvířátko v ložnici a Maxe, který se tam zrovna chystá vydat, se otočí hned, jak obdrží odpověď.* Fakt? Ani jsem ho neviděl projít. *Uchechtne se. Zkrátka se zaměřil na větší hrozby, zatímco mu ta menší stihla proklouznout kolem noh.* Huh? Co jsi tak vysmátý? Děje se něco? *Zeptá se zmateně, když si všimne Maxova výrazu. A právě kvůli tomu pocitu se nejprve rozhlédne po obýváku a pak rovnou po ložnici, když už se tam tedy kocour nacházel. Možná provedl něco, co lovce přimělo změnit jeho grimasu.*
Vůbec nic. *Odpoví, tón jeho hlasu nepřirozeně zvýšený, jak se snaží přemáhat smích. Protáhne se kolem Hirama do ložnice, kde bez mrknutí oka strčí kolík i s ovladačem pod jiný polštář, který kocoura tolik nezajímá. Čaroději pak věnuje úsměv, který byl v jeho hlavě jistě podstatně sebejistější než navenek. Taktéž zahrnoval méně červenání, byť ani to reálné nebylo nijak dramatické.* Jen, pokud nechceš přijít o ten polštář, asi bych z tohohle - *kývne hlavou k Merlinovi* - udělal prioritu. *Zasměje se. Sám kocoura odtahovat nechce, při poslední návštěvě mu dovolil sotva jedno pohlazení a Max se mu vlastně vůbec nedivil. Byl pro něj cizí. Nevíc byla otázka, zda se někdy měl šanci setkat s Lovcem, nebo byl spíš zvyklý na Podsvěťany. Ať už je ale Hiramova reakce jakákoli, rozhodne se odvést řeč trochu stranou, aby se mohl soustředit na jiné věci.* Nemáš, prosím tě, kafe, nebo černý čaj? Potřeboval bych se po té hlídce trochu nakopnout. */A taky po tomhle,/ pomyslí si s ohledem na ložnici, ale nahlas to nevysloví.*
*Odpověď, které se mu z Maxovy strany dostalo, jej zmátne snad ještě víc, než již byl. Prostě nechápavě, jak vyoraná myš, na lovce zůstane civět. Kdesi v hlavě přitom zaslechl onen známý hlásek, který jej napomínal, že to, co teď dělá, je absolutně neslušné. Bohužel pro tu rádoby vzpomínku Deliaha, která si jej dovolila naoko kárat, byl Hiram dost mimo. Probere se až jak lovec opět promluvil, přičemž svůj pohled automaticky přesune na předmět jejich konverzace, aneb na kocoura. Tahle podívaná jej už však nepřekvapí. S protočením panenek se vydá rovnou za Merlinem k posteli. Z kapsy na pásu přitom vyštrachá klíče, aby mohl tu malou bestii odlákat od polštáře. A překvapivě se mu to po pár zachrastění povede. Kocour seskočí rovnou z postele, když už jej čaroděj navede, ovšem místo klíčů jej čeká náruč jeho páníčka.* A jdeš do obýváku, ty pytle blech. *Usměje se Hiram vítězně. Pak se obrátí zpět k Maxovi.* Obojí, ale myslím, že najdu v zásobě něco lepšího. *Mrkne na něj. Nakonec si čajovnu nezaložil jen tak, bez potřebných znalostí.* Ale záleží zda rád experimentuješ. *Dodá. I s kocourem nato opustí ložnici.* Jup, zavři za sebou prosím ložnici, ať tam nevlezou kočky. Díkyyy. *Protáhne. Merlina pak v půli cesty do kuchyně pustí na zem za ostatními kočkami.*
*Chvíli jen Hirama pobaveně sleduje, když se snaží vzpamatovat, vlastně si ani není jistý, zda onu záchranou akci zaznamenal, nebo ne. Rozhodne se to však neřešit a namísto toho zavře dveře, načež zamíří za Hiramem do kuchyně.* Na experimenty jsem skvělý testovací subjekt, sem s tím. *Usměje se, když se k němu připojí a ujme se alespoň nachystání hrnků. Hiramův oblíbený si pamatoval a sám měl po poslední návštěvě jeden předběžně vyhrazený.* Kdybych věděl, že na tebe dneska budu mít štěstí, mohl jsem alespoň něco donést a uvařit. Ale vypadá to, že osud v mém případě přeje spíš náhodám. *Dodá, zatímco hrníčky naaranžuje. Po chvíli ale od linky ustoupí, nechce Hiramovi překážet. Využíje však té chvíle k tomu, aby si čaroděje lépe prohlédl.* Vypadáš líp. Tak nějak… Odpočatě. *Usměje se, zatímco se opře o futra a pohledem občas zkontroluje kočky, kdyby se náhodou rozhodly přeci jen napadnout ten nebohý bezbranný gauč.*
Dobře, to si budu pamatovaaat. *Protáhne zaraženě, když mu kocour strčí packu do obličeje. Hned ji ovšem stáhne, jako kdyby se snad snažil Hirama jen na něco upozornit či odradit. Drápky nicméně nevytasil, takže nedošlo k žádné újmě na zdraví, což je důvod, proč to s pokrčením ramen vypustí z hlavy. V kuchyni pak, zatímco jim Max nachystá hrníčky, vytáhne ze skříňky skleněné nádoby s čaji. Pro Maxe Yerba Maté a pro sebe oblíbené Karkáde.* Očividně..ale jestli tě to tolik trápí, lednice je plná, spižírna taky, takže něco uvařit můžeš. Já totiž poslední uvařené jídlo dnes už snědl. *Povídá, u čehož připravuje french press konev. Bude ji totiž potřebovat na rychlé udělání toho čaje, který vytáhl pro Maxe. Běžně by si s tím dal větší práci a připravil jej tak, jak se dělává tradičně, jenže to by mu zabilo minimálně patnáct minut.* Jo...měl jsi mě vidět v nedělu...osmého to bylo myslím. Darwin s Minem mě museli poslat na dovolenou, jelikož jsem vypadal no...*Pozastaví se, nakloníc hlavu do strany. Neví, zda to chce zrovna před Maxem říct, nebo radši ne. Nechá to tedy na chvíli vyznít do prázdna a aspoň mezitím postaví vodu ve, pro změnu, varné konvici.* Jako mrtvola po funuse, nedalo se na mě prý dívat. Velké kruhy pod očima, bledost..možná jsem i něco shodil..nevím. V každém případě jsem byl přinucen zůstat doma, v ostravském bytě. Naštěstí mě semo tamo někdo navštívil..a taky tam byl Merlin. Kdyby tě to zajímalo, tak ne, nebyl dobrý posluchač a i jako emocionální podpora stál za nic. *Stačilo počkat, chviličku to promyslet, a už mlel o sto šest. Příprava čaje mu díky tomu šla ještě líp a rychleji. Jen si u toho stále ještě neuvědomil, že celou dobu stále šustí v kabátu.* Káždopádně..co je u tebe nového? *Nadhodí.* Prosím, že teď nedostanu přednášku o zdraví, už to stačilo.
*Pobaveně pokýve hlavou, zatímco ho pozoruje.* Díky za to, že alespoň ti dva mají rozum, když už ty ne. *Rýpne si, ale v dobrém.* Nepřijde mi? Ale na straně druhé, štíhlý jsi byl vždycky. Ale kdybys na tom chtěl zapracovat, můžu tě někdy vzít cvičit. Ne tedy do Institutu, byť je tam nejlepší výbava, ale tělocvičen určitě v okolí pár bude. *Nad poznámkou ohledně kocoura se uchechtne.* Tak to kecáš, kočky jsou skvělí posluchači. Jen je obrovské štěstí, že nemůžou mluvit. Kdyby uměl Lapiduch lidsky, měl bych podstatně více průšvihů, než se kdy provalilo. *Rozesměje se při té představě.* A neboj, nebudu tě trápit, jsem rád, že je ti lépe. *Ještě chvíli Hirama pozoruje, než mu dojde, co mu na tom výhledu nesedí. Hiram byl pořád plně oblečený. Dojde tedy k němu, počká, až čaroděj odloží veškeré nádobí, a jemně mu kabát nadzvedne na ramenou.* Můžu? *Zeptá se ještě, pokud mu v tom čaroděj nezabrání, kabát mu stáhne ze zad, aby ho mohl pověsit a při odchodu mu ještě vtiskne rychlý polibek na odhalenou šíji.*
*Byť zprvu zcela očividně váhal, nakonec kápne božskou, vyklopíc ze sebe vše, co se jeho vzhledu ještě minulý týden týkalo. Naštěstí mu ta nucená dovolená opravdu pomohla.* Ještě, že nemají vůbec problém mi říct do očí, že vypadám otřesně a že ať koukám vypadnout domů, jinak mě tam dotáhnou násilím. *Zašklebí se. Celá ta situace ve finále byla komická, když tedy opomenul ten krapet vážnější důvod, proč se do něčeho takového vlastně dostal. Teď na to v každém případě nevzpomíná tak černě, jako během samotného volna, kdy to těm dvěma ještě dost zazlíval. Momentálně si prostě užívá přítomnosti někoho jiného, milejšího, zatímco mu tedy ve french pressu robí čaj. Po vsypání bylinek do nádoby nalije trochu studené vody.* Tam bych nepáchl ani za doby klidu. *Uchechtne se, vrtíce přitom hlavou.* Každopádně zda bys měl na mě nervy..klidně bychom něco zkusit mohli. Třeba bych pak nemusel tolik sténat bolestí, po dlouhém sezení. *Zasměje se.* To víš, už na mě jde můj věk. *Dodá ještě. Na chvíli pak počká, až se uklidní, jelikož je hold vysmátý až moc. Až poté se může natáhnout pro horkou vodu, aby Yerbu mohl zalít a stlačit. Následně, když už mohl jeden čaj nechat louhovat, se přesune na druhý. Mezitím stihne Maxovi věnovat úsměv jakožto reakci na jeho slova. Do svého hrnku nato vsype lžíci Karkade. Zbytek poté schová zpět do skříňky i s Yerbou. Ruce tím pádem uvolní, jelikož prozatím nemá co dělat. Akorát tak se lépe nastavit, aby mu mohl Max sundat kabát, který celou tu dobu samotný Hiram nevnímal.* Jo, jasně. *Dodá. Lehce se pak začervená, když po vysvlečení ještě schytá polibek na šíji. Jelikož Max pak odejde onen kus oblečení pověsit, Hiram může mezitím zalít a nechat louhovat i svůj čaj.* Díky. *Řekne, když se lovec vrátí.* Každopádně...úplně jsem zapomněl odpovědět..jo, je rozhodně super, že kočky nemůžou mluvit. Nechci si ani představit, co by mi ta parta tady řekla. *Kývne ke kočkám opodál.* Další pozitivum je pak to, že neprásknou cajtům tvoju skrýš drog. *Uchechtne se. Když už se oba nápoje louhují, může se aspoň otočit čelem k Maxovy, zatímco se opře o linku.* Ale želvy jsou za mě taky super. *Mihne pohledem k terárku, kde Gideon zrovna okusuje list salátu.* Nebo taky..*Odmlčí se a přejede Maxe pohledem.* Rysové, ti tě taky nenapráskají, ne? A ta srst..měl bych mít ještě v ložnici toho plyšáka ze ZOO. *Zamyslí se. Možná jej právě kvůli kočkám schoval.*
Není to tak zlé. Ale copak já to můžu posoudit? Strávil jsem tam většinu života. *Zasměje se, než přikývne.* Trénoval jsem i děti, nemyslím si, že s tebou to bude moc náročnější. Minimálně teda věřím, že odpadne konverzace s rodičí ve stylu 'ale on to opravdu nechtěl zapálit, je to andílek' poté, co malý na 'nezáměrné zapálení' použije runu. Ne že bych to nechápal, jako dítě jsem dělal strašné věci… *Dodá se smíchem.* Ale ve vší vážnosti, cvičit s tebou půjdu rád. Nebo ti můžu dát masáž, občas je to přesně to, co člověk po dlouhém sezení potřebuje. Věř nebo ne, ale pro tělo je to docela zápřah, i když si myslíš, že odpočíváš. *Vysvětlí, než si konečně připomene, že by kabát mohl také pověsit, což následně také udělá.* S těmi drogami pozor, zmiňovat to před kýmkoli v Podsvětě, nebo před Lovci není dobrý nápad. Nikdy nevíš, kdo to pošle dál. Nebo kdo je zrovna sám potřebuje… *Dodá napůl ve vtipu. Když Hiram zmíní rysy, potáhne si rukáv výše, aby mu ukázal, že náramek, který od něj tehdy dostal, stále nosí. Sám se pak rozhodne prozkoumat lednici a spíž, než nakonec vybere suroviny na těstoviny s rajčatovou omáčkou a zatímo se Hiram věnuje čajům, sám se pustí do vaření. Nikdy nebyl velký kuchař, ale minimálně se naučil vařit tak, aby se o tom dalo prohlásit, že je to 'dobré,' ne jenom 'jedlé.' Na celé téhle situaci bylo něco zvláštně příjemného a nemusel příliš přemýšlet nad tím, co to bylo. Bylo to… Normální. Ne podle standardů Nefilim, ale podle většiny světa ano. Jen dva lidé, v klidné konverzaci při přípravě jídla a pití. Sám se nad tím pousměje, zatímco dá vařit vodu na těstoviny, s trochou soli, samozřejmě, a pustí se do strouhání sýra.*
Měl jsi čas si zvyknout, brouku. *Odmlčí se a na moment se k němu otočí.* Opravdu hooodně času. Já tam byl tak deset..možná i patnáct let dozadu a to už ani nevím proč. *Zavrtí hlavou. Bylo navíc těžké si na ten důvod vzpomenout.* Ale jelikož si ten důvod nepamatuju, tak to buď byla nějaká pracovní záležitost, neeebo hodně špatný sex. Obojí je, troufám si říct, hodně snadné v kebuli potlačit. *Uchechtne se. Měl rád, když se takto mohl rozpovídat, aniž by se musel nějak hlídat. Zkrátka se cítil přirozeně, stejně jako když byl třeba s Mae či Triss.* Ále..koukám, že se taky nenudíte..minimálně děcka ne. *Uchechtne se. Následně nad Maxovými slovy zapřemýšlí. Hodně rychle si přitom uvědomí, že by to znamenalo více společně stráveného času, proto taky přikývne.* Tak jo..souhlasím s obojím. *Usměje se na Maxe, načež se znovu obrátí k práci.* Jen...nevím co dát na oplátku. *Odmlčí se, jak mu v hlavě začnou prolétávat různé nápady.* Možná ochranný předmět? Nebo možná nějakou čajovou směs? Budu se cítit blbě, když mi takto budeš věnovat čas, ale sám z toho asi mít nic nebudeš..chápeš, ne? *Obrátí se zase k Maxovi na chvilku. Byl tu už nějaký pátek, takže věděl moc dobře, že zadarmo ani kura nehrabe. Byť to tedy u blízkých často bylo jinak.* Jasně, jasně, rozumím. *Uchechtne se. A při pohledu na onen náramek rovnou i vykouzlí úsměv.* Ještě, že jsem v tomto ohledu čistý. *Oddechne si.* Tedy, víceméně. *Než se pak naděje, pět minut už uběhne. Maxovi tedy může nalít do hrnku jeho čaj a ze svého hrnku pro změnu vytáhne zapomocí lžíce veškeré bylinky, které nápoj tvořily.* Myslet více hlavou, vezmu a dám tam tu blbost na louhování. *Zamlaská. Svou práci však má tímto z krku. Proto se taky otočí k Maxovi.* Mám ti nějak pomoct?
*Se smíchem přikývne.* Pravda, strávil jsem tam víc času než po čem bys ty kdy toužil. Člověk to pak vnímá jinak. *Souhlasí, ale jeho souhlas přeruší Hiramova další poznámka, která ho rozesměje ještě víc.* Z toho musela být pěkná mela, pokud to bylo to druhé. *Tohle bylo moc, moc fajn. O to víc, že na Institutu si musel hlídat každé slovo, pokud se zrovna nebavil s Calebem, nebo Grace.* To rozhodně ne. Představ si sám procházet rychlokurzem němčiny zatímco tě poplácají po rameni se slovy 'hodně jsme o tobě slyšeli, s dětmi ti to určitě půjde taky' a v tu chvíli ti dojde, že pokud na tom tréninku cokoli zvoráš, přijdeš o ty poslední zbytky respektu, cos ještě neztratil tím, že jazyk, kterým oni mluví od narození, z ní v tvém podáním jako 'já být Masa Bob a mít rád čokoláde.' Strašné to bylo! Tolik jsem netrénoval ani před první misí! *Vysvětlí se smíchem. Zpětně na to moc rád vzpomínal. Jeho němčina tehdy sice chválu nesklidila, zato jeho trénink a schopnosti ano.* Hele, já za to nic nechci - *Začne, ale vlastně chápe i Hiramův pohled. Kdyby to bylo obráceně, taky by mu to chtěl nějak oplatit. Pak se zamyslí.* Hele, děláš kromě tetování i piercing? Nevzpomínám si teď, jestli jsme se o tom bavili. *Nadhodí. V hlavě se mu zrodil poměrně praktický nápad a tak nějak tušil, že na tomhle by se možná shodli.* To teda. Nerad bych se tady dočkal nějaké nečekané policejní razie, nedejbože Spolku. Blbě by se to vysvětlovalo. *Zavtipkuje, pak zavrtí hlavou.* Těstoviny už jsou a tu omáčku moc neurychlím… Jedině, mohl by ses mi podívat, jestli náhodou nemáš smetanu na vaření? Pokud ne, i mléko bude stačit, poradím si.
Jó pokud to bylo to druhé, určitě by to vysvětlovalo proč už jsem nikdy do postele s lovcem nevlezl. *Vyjde z něj samozřejmě bez viditelného pozastavení. Až po chvilce mu dojde co vlastně řekl.* Tedy...po té stránce samozřejmě. *Dodá proto. Možná aby to nepůsobilo blbě, byť si před Maxem už kolikrát popustil uzdu mnohem víc. Však toto byl slabý odvar oproti většině hlášek, co kdy ze své nevymáchané huby vypustil.* Neeeee! Až tak špatné to bylo? *Zasměje se společně s ním. Sám německy uměl maximálně ty fráze, které na něj Taylor párkrát vytasil, aneb jen pozdravy. A byl si jist, že by zněl dvakrát tak hůř, jak Max. Možná proto to taky radši nevytáhne, jinak by se tu asi namísto vaření váleli po zemi.* Hm? *Pobídne Maxe pokývnutím hlavy. Byl zvědav, co z něj vypadne, když už se dokonce musel zastavit uprostřed řeči. Namísto něčeho šíleného z Maxe vypadla naprosto normální otázka.* Jop, dělám...nechceš mi snad říct, že bys chtěl propíchnout bradavky či jiné choulostivé místo, ty chlípníku jeden. *Zašklebí se a lehce šťouchne prstem do Maxovy hrudi či ruky, záleží jak byl k němu natočen.* Nene, mám svědomí čisté. Afrodiziaka, které užíváme prošly kontrolou a jsou plně legální. *Řekne a hrdě se zazubí, ruce si dá přitom v bok.* Možná tam bude. *Kývne, načež tak učiní. Pohledem pak začne sledovat obsah své otevřené lednice, než nakonec vytáhne mléko.* Neměl jsem v plánu nic takového...mívám tu spíše smetanu ke šlehání. *Dovysvětlí a mléko Maxovi podá.* Bychom si rovnou mohli něco pustit, i když pochybuju, že tu hudbu či film budeme vnímat.
Páni, to byl až tak hrozný? *Optá se naoko dotčeně, ale neudrží smích, když vidí Hiramovu chvilkovou paniku.* Klid, neberu si to osobně. A ano, ale asi jen první měsíc, němčina mi sice nešla, ale trénink to vynahradil. *Usměje se, ale Hiramovo následné rypnutí, společně s tím koketním šťouchnutím ho už odrovná kompletně.* Proboha. *Pánev raději poodsune, ať se omáčka nepřipálí, satímco se sám sveze podél skříňky na zem v záchvatu smíchu a dobrou chvíli mu trvá, než se mu konečně znovu podaří popadnout dech.* Chtěl… Jsem se zeptat… Jestli bys nezvládnul… Nějakou ochrannou náušnici… Proti Encantu… Ale ne zrovna… Na těchhle místech… I když… Frenum proti upírům… To by prodávalo… *Dostane ze sebe s námahou mezi smíchem a ještě chvíli na podlaze raději zůstane sedět, aby se vydýchal.*
Předpokládám, že jo. Beztak se pak proklínal za to, že na to vlétl s podsvěťanem. "Oh ne! Co si o tom můj otec jen pomyslí!" *Pokusí se zahrát omdlévající osobu, jenže sotva přiloží ruku v onom gestu k čelu, taky vyprskne smíchy. Naštěstí ne na tak dlouho, takže si pak může dovolit dodat poznámku k onomu...ne zrovna nádhernému jazyku.* Aspoň že tak. *Kývne hlavou.* Věřím, že jsem zněl mnohem hůř, když jsem začínal s polštinou...to byla taky komedie. *Uchechtne se. Poté očividně zasadí se svým pošťouchnutím pěknou perlu. Max se totiž sveze, po zabezpečení pánve s jídlem, na zem, lapající po dechu. A jak to tak bývá, smích je velice nakažlivý. Proto taky po chvíli není sám. Hiram se k němu totiž přidá. Kecne hned vedle něj, opírajíce se zády o nábytek za sebou. Hlavu pak nakloní směrem k Maxovi, když už se mu podaří něco mezi tím smíchem říct.* Jo...a představ si to hledání, kdyby tě náhodou dostali do spárů...že: "Kde se asi ten šperk nachází..Oh..OH!" *Vyjekne se smíchem. Už doufal, že by to mohlo přestat no, trochu se zmýlil. V tom záchvatu se tak akorát předkloní a plácne se párkrát instinktivně do stehna.*
*Už už to vypadá, že by se Max mohl konečně dostat k normálnímu dechu, když Hiram přidá další perlu a on se opět rozesměje.* To není to nejhorší! Představ si jak vysvětluješ na institutu, že tě osahávala parta upírů kvůli ochrannému předmětu. Nedejbože že se ti to líbilo… *Odpoví se smíchem. Sám už je teď div ne schoulený do klubíčka a tělem mu vyloženě otřásají křeče, jak se snaží smích uklidnit, poměrně dlouho bez jakéhokoli úspěchu. Když konečně popadne dech a utře si slzy, opatrně se zvedne a podá Hiramovi ruku, aby mu pomohl nahoru. Sám se vrátí k vaření, ale pokud ho Hiram nechá, přitáhne si ho blíž, zezadu ho obejme a opře si hlavu o jeho rameno.* Díky, přesně tohle jsem potřeboval. Trochu klidu a příjemného chaosu v jednom. *Usměje se a políbí ho na tvář, zatímco do omáčky přidá trochu mléka a když se vše krásně spojí, dodá ještě bylinky a nakonec i těstoviny.* Dáš si taky? *Optá se a podle odpovědi pak nachystá příslušný počet talířů a na moment Hirama pustí, aby na ně mohl jídlo nachystat a dozdobit strouhaným sýrem.*
*Taky už měl tu příjemnou vidinu toho, že by se mohl přestat sám, no i Max musel samozřejmě dodat další perlu. Takže vybuchne opět a to úplně nanovo. Tentokrát však už nic nedodává. Ani se nesnaží mluvit, jelikož to prostě přes ten smích nejde. Dokonce teprve doznívá, když mu Max zrovna podá ruku. Tu tedy přijme a nechá se vytáhnout zpět na nohy. Neobejde se to samozřejmě bez děkovného úsměvu, který mu přitom věnuje. Občas stačí opravdu jen gesta, není potřeba vždy mluvit. Ostatně co se stalo hned poté to opět o něco více potvrzuje. Nic, jen přitáhnutí si toho druhého k sobě, do náruče. Hiram se doslova zatetelí blahem, zatímco mu líčka mírně zčervenají. Sám se přitom lehce o Maxe opře tak, aby mu nijak nepřekážel v práci. Prostě tak, aby jej jen lehce cítil, byť měl okolo něj doslova obmotané ruce a hlavu na jeho rameni.* Jojo..taky bych tak klidně zůstal několik hodin..možná dní..? *Zavrní. Opět nato věnuje Maxovi úsměv, než se pohledem přesune zpět před sebe. Bedlivě sleduje dění na plotně, uklidňujíce mezitím své vířící pocity.* Jup. *Přikývne. Aby tam pak jen nestál, zatímco Max dokončuje svoje dílo, vezme a prostře stůl. Nachystá příbory a i čaje dá na příslušná místa.* Snad ti bude chutnat..když tak to dopiju a naliju ti ten černý, jak jsi původně chtěl.
*Zatímco Hiram chystá na stůl, sám si nachystá prkýnko, na které odstaví pánev a dohledá v kuchyni naběračku, kterou by jim mohl jídlo nabrat. Nakonec ho ještě dozdobí parmezánem než se společně usadí ke stolu.* Nápodobně. I když pochybuju, že kdyby ti nechutnalo, jak vařím, stačil by na spravení čaj. Ale věřím tvému výběru, určitě to bude skvělé. *Usměje se, než na Hirama kývne, nechce se do jídla pouštět jako první. Sám se mezitím rozhodne vyzkoušet čaj, když už se na něm Hiram tak nadřel. A přesně jak předpokládal, chuťově byl skvělý.* Asi tě nechám experimentovat častěji. Tohle je skvělé. *Usměje se, zatímco si dopřeje chvíli na to čaj vychutnat i ostatními smysly, než se pustí do jídla, aby úplně nevystydlo. Po večeři ještě umyje nádobí, než se na Hirama otočí s trochu provinilým úsměvem, jako by mu bylo hloupé se vůbec ptát.* Jak dlouho jsi ochotný si mě tady dneska nechat..?
*S usazením se moc neotálí. Na židli si čupne, samozřejmě rovnou do tureckého sedu, hned co nachystá příbory společně s čaji na stůl. Mimo to k tomu Maté, které připravil Maxovi, dodá ještě pár slov. Nakonec to byl jeho nápad, že bude experimentovat, tak jej chtěl ještě ujistit, že kdyby něco, může ještě nachystat čaj jiný.* Nahh..sníst se dá všechno a když tak jsou ve spižírně sladkosti, ty vždy zpraví. *Mrkne na něj a uchechtne se. Bez ostychu se pak do jídla před sebou pustí. Samozřejmě to přitom prokládá pitím svého Karkáde.* Tak to jsem rád. *Pousměje se.* Ta omáčka je taky skvělá, kór na lovce. *Taky si dovolí složit pochvalu. Zbytek jídla však dojí v tichosti. Aby se pak necítil blbě, že nic nezrobil, umyté nádobí hned utře a schová zpět do skříňky. Když mu pak Max nahodí ten specifický úsměv, zmateně hlavu nakloní do strany, než se po té otázce ušklíbne a uchechtne.* Jak dlouho jen chceš a budeš moct tu být. Já si užití pro obřího plyšáka vždycky najdu. *Usměje se na něj nevinně poplácajíc jej přitom po rameni.* Navíc jsem sám sobě šéf, takže si určuju sám, kdy do té práce přijdu. /Ale očividně už ne, kdy si vezmu dovolenou./
*Pečlivě posclouchá, co mu Hiram k čaji řekne a snaží se si alespoň něco zapamatovat. Pravděpodobnost, že by pracoval v jeho čajovně byla sice mizivá, ale co když se to někdy bude hodit? A i kdyby ne, minimálně ho to zajímalo, protože mu to řekl Hiram.* Na tom něco je. Jediná chvíle, kdy je jídlo fakt příšerné je v momentě, kdy ho nezachrání ani zmrzlina. *Kývne se smíchem hlavou. Když mu Hiram jídlo pochválí, upřímně ho to potěší. Nepochyboval, že Hiram má za ty roky dost vytříbený vkus a kdyby to nestálo za nic, minimálně by to na něm poznal, ale vypadal skutečně spokojeně. Při jeho odpovědi se pobaveně usměje, než si ho přitáhne v objetí k sobě.* To rád slyším, protože domů se mi zatím nechce. Tenhle podnik je hezký, mají tu kočky, skvělý čaj a moc příjemnou společnost… *Odpoví téměř šeptem a pokud se Hiram vyloženě nebrání, přitáhne si ho do polibku, než si ho k sobě víc přitiskne.* A tak nějak tuším, že to taky oceníš…
Neeebo čokoláda. *Dodá. I ta nakonec byla dosti univerzální a těžko se dala zkazit, byť by někteří jedinci zvládli říct opak. Hiram naštěstí nebyl zrovna vybíravý člověk, rozhodně ne tolik. A to byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč Max sklidil pochvalu. Hiram jednoduše zažil i horší. Navíc ani nebyl zvyklý, že by zrovna lovci uměli vařit. U Darwina, byť už byl nějakou dobu přeměněn, bylo překvapující, že zvládne aspoň čaje udělat dobře. Do kuchyně vařit nějaký by jej asi ale ani Hiram nepustil. Zato u Maxe toho nelitoval, vůbec ne. K němu se rovnou v objetí přitulí, usmívajíce se skoro jako měsíček na hnoji.* Mhmm, jeden by si určitě rychle zvykl. *Zavrní. Následujícímu polibku se samozřejmě nebrání. Pouze ze začátku překvapeně zamrká, než se odhodlá více zapojit.* Já rozhodně. *Přikývne, nakloníce hlavu mírně do strany.* Jen si myslím, že kočky stejně nezajímáme. *Kývne ke zvířátkům opodál. Dvě už byly zalezlé ve stromku, jedna na něm a Merlin si zrovna čistil kožíšek, zatímco okupoval gauč.*
*Koukne se směrem, kterým Hiram ukáže a usměje se.* Ne, řekl bych, že mají jiné starosti. *Odpoví tiše, než si Hirama opět přitáhne do polibku. Někde hluboko sice ucítí lehké zamrazení při myšlence, jak by se na tohle asi tvářil Institut, ale daleko víc cítí, že tohle je správně. Že přesně tady má být… Aniž si to uvědomí, instinktivně si přitáhne Hirama ještě blíže a přitiskne ho víc k sobě.* Popravdě to teď docela oceňuju… Co bys řekl na to, kdybychom se z vertikální polohy spíše do horizontální? Jen, gauč bych asi přenechal kočkám… *Dodá se smíchem. Pokud s tím návrhem Hiram souhlasí, odnese ho do ložnice a jakmile se tam přesunou, rozhodne se k němu přitulit ještě víc, než doteď. Co z toho bude, až to jednou praskne v rámci Institutu, je problém budoucího Maxe, ne toho dnešního…*
*Svůj pohled na zvířátkách v obývacím pokoi moc dlouho neudrží. Mnohem radši se obratí k Maxovi a to zrovna načas. Spokojeně tedy přivře oči v dalším polibku, než je tedy zavře úplně, opírajíc se většinou svého těla o Maxe. Ostatně to ani jinak nešlo, když už si jej k sobě tak krásně tiskl. Hiram se tak kupodivu cítil víc a víc v bezpečí, byť to bylo u většiny podsvěťanů naopak, kór k momentální situaci. Na druhou stranu Maxe znal důvěrněji, měl možnost si na něj zvyknout a zcela očividně si jej i oblíbil.* Jup, odpočinek by se už hodil. *Přikývne s jemným úsměvem. A i když to už čeká, i tak mírně překvapeně vyjekne, když je zvednut, aby jej mohl Max odnést do ložnice. Z náruče mu ovšem poté, na místě, vyklouzne, aby se mohl zbavit většiny oblečení, které měl na sobě. Nechá si jen košili se spodním prádlem. Až poté zaleze do postele za Maxem, přičemž po cestě zhasne. Pokud mu to pak jeho poloha na posteli povolí, začne se probírat Maxovými vlasy, než případně usne.*
*Prebehli dva mesiace, čo mala zákaz sa vrátiť do New Yorku a to bolo hlavne z dovodu toho, že mala tú čest s tým blbým čarodejom, čo ju pripravil o rodinu a spomienky. Je stále nahnevaná, pretože jeho vrátenie spomienok jej spôsobilo traumu z toho, že má bolesti hlavy, e sa jej do nej niekto snaží dostať. No spomienky ju bolia viac. Druhá vec je, že naraziť na svojho brata nechcela. Dosť, že získala spomienky späť, tak on bol kvapka, ktorá tomu pridala ešte viac. Niežeby jej pomohol. To by bolo pre neho dosť dobré, ale hneď zo všetkého bola tá zlá, tá ktorá za všetko mohla a robiť jej peklo zo života, len pretože sa mu znova objavila v živote. Bola vďačná, že mohla opustiť Idris a vrátiť sa späť do New Yorku aj keď ani to nie je výhra sama o sebe. Prejde si po spánkoch, pretože má problémy v noci spať a vidí spomienky, ktoré vidieť nechce v spánku. Potom aj ten jej deň vyzerá tak ako vyzerá, že má blbú náladu hneď zo začiatku.* "Ahh... To nie je moc dobré." *Povie si pre seba, keď si oblieka na seba lovcovskú rovnošatu. Vie veľmi dobre, že ten čarodej je niekde vonku a ubližuje určite ďalším lovcom, ale v tejto chvíli je rada, že jej dal pokoj, potom, čo jej znova zničil život a pripravil ju tiež o niekoho, koho mala veľmi rada.* /Zase to bude bude blbý deň, ale aspoň neuvidím Mathiasa, ktorý by mi to viac zneprijemnil./ *Pomyslí si a vezme si veci do ruky. Stele strčí do topánky a dýky za pás. Anjelské ostrie hodí do rupsaku, pričom na seba hodí runy, ako aj runu neviditeľnosti. Dnes bolo na pláne Pandemonium, aj keď vedela, že moc dobre to nedopadne, keďže čipovač mala u seba. Moc sa jej ho nechce použiť, ale uvidí sa. Pričom sa vyberie smerom ku klubu, kde už počuť hudbu a vmiesi sa do davu, aby sa dostala dnu. Schová sa kúsok od baru, pričom sa oprie o stenu a tá hudba jej moc dobre nerobí. Len ju z nej bolí hlava, pričom to na sebe dá poznať svojim výrazom.*
*Byť to nerad přiznával, ta dovolená mu fakt bodla. Cítil se více odpočatý, dokonce se pořádně prospal a co víc, měl čas sám na sebe a své přátele. Konečně tak začal připomínat člověka, když už předtím strašil své kolegy vzhledem, který by mu i mrtvola při funuse mohla závidět.* Možná, ale fakt jen možná. *Načne, když si namotává při pohledu do zrcadla své vlasy na jehlici.* Bych se mohl ostříhat...co myslíš, Merline? *Podívá se na odraz svého kocoura. Ten mu ovšem hodí jen krátký pohled, než se vrátí zpět k olizování pacek a celkovému očišťování. Čaroděj si proto skousne ret, vrtíce hlavou spíše sám nad sebou. Mohl by s tím povídáním s kocourem přestat, i když mu zrovna u něj doma nikdo do bláznů nadávat nebude. Leda, že by se podíval do hlavy toho zvířete vzadu na posteli.* Ještě, že dnes už můžu jít mezi lidi. *Zamručí. Nefritovou jehlici přitom konečně zapíchne zpět do vlasů, načež se odplahočí rovnou před skříň, aby si mohl vybrat outfit. Nijak to ovšem nehrotí. Nakonec zvolí jednoduché černé džíny, do nichž nalehko nasouká větší bílou košili. Na tu si už jen natáhne a zaváže něco jako korzetový pás s dvěma připínajícími váčky, do nichž hned schová mobil s peněženkou. Jelikož má v plánu se k Pandemoniu přesunout prostřednictvím portálu, přehodí přes sebe jen kabát. Jako poslední si akorát nazuje černé kožené zdobené Martensky.* Vidíme se za hoďku, nerozjebejte gauč, prosím. Díky! *Zvolá za kočkami do obýváku, než si otevře portál, jímž hned nato projde. Vzápětí se zjeví v uličce kousíček od onoho slavného klubu, do nějž následně dojde.* /Moc se to tu nezměnilo...stále plno./ *Jako vždy pak zamíří rovnou k baru ve snaze tam najít nějaké to místečko.*
*Max se zrovna vracel z odpolední hlídky a v hlavě měl tak možná myšlenky na večeři a postel, přesto se nabídl, že to ještě vezme okruhem kolem Pandemonia, spíše jen zkontrolovat situaci, než se snažit o nějaký zátah. Pro případ nutnosti měl u sebe i čipovací zařízení, ale neměl v plánu ho vytahovat, pokud to nebude nutné. Runu neviditelnosti měl aktivovanou, ale zároveň měl mikinu zapnutou až ke krku. Byť ho nemohli vidět Civilové, Podsvěťané stále ještě ano. A on zrovna teď nepotřeboval nikoho provokovat runami. Mír byl už tak velmi křehký a on hodlal zůstat nenápadný. Poblíž Pandemonia se ještě zastavil a začetl do jednoho z plakátů na zdi, zkrátka se snažil působit jako každý z těch lidí, co přišli jen na pár drinků, nebo… No, víc. Co mu však ale neuniklo bylá hříva blonďatých vlasů a nezaměnitelná drobná postava v kombinaci s Loveckým stejnokrojem.* /Charlotte./ *Nenásledoval ji hned, naopak si chvíli počkal, než se sám vydal ke dveřím. Při vstupu jej krom hlasité hudby udeřilo do tváře i klubové osvětlení, směsice pachů od alkoholu přes zpocená těla až po levnější a dražší parfémy a hlavně, no, běžný výhled na undergroundovou scénu New Yorku. Připomnělo mu to těch pár klubů, které navštívil v Německu. Stejný typ, všichni cizí, ale tak nějak jakoby známí, v tom podivném slova smyslu. Tady nikdo nečekal harmonii, vládl tu chaos a vládl tu dost jasně a s vervou. K baru se sám dostane ve skupině, ne že by k ní patřil, ale snažil se nevyplašit Lotty, ať už tady hledala cokoli. Objednal si - k zklamání obsluhy - nealko s výmluvou, že dnes bude ještě řídit a zatímco čekal u baru na objednávku, přehlédl klub pohledem, aby získal nějaké ponětí o dnešním osazenstvu. Mezi skupinou, kterou u baru zahlédl se mu ale zjevila i známá tvář.* /Hiram./ *Nechtěl na sebe poutat příliš pozornosti, tak na něj jen s úsměvem kývnul, ale zda se chce dnes bavit zrovna s ním nechával na něm. Přeci jen se chvíli neviděli, byť si alespoň občas napsali.*
*Jelikož se návštěvnost klubu za tu dobu, co tam nebyl, zrovna nesnížila, nečekaně měl problém si místo najít. Když však hudba naláká podsvěťany na taneční parket, podaří se Hiramovi ulovit jedno místo u baru. Dlouho si však neposedí, jelikož hned nato spatří mezi osazenstvem baru známou tvář, kterou by však zrovna zde nečekal. Možná proto lovci taky věnuje vřelý úsměv, načež se opět vrátí nohama na zem, aby k němu mohl docupitat.* Zrovna tebe bych tu nečekal. *Utrousí, ruce schovávajíc do kapes kabátu.* I když jsem tu jednou viděl i tvého nejstaršího brášku, takže nevím, zda je to tak moc překvapující. *Dodá hned, přičemž u toho nakloní hlavu mírně do strany. Hudba mezitím nabere na hlasitosti, což čaroděje přiměje tiše syknout a trochu se oklepat.* /Možná jsem si měl na začátek vybrat klidnější klub./ *Pomyslí si. Pohled hned poté zvedne zpět k Maxovi, krapet nervózně přešlapujíc z jedné nohy na druhou.* Myslíš, že bychom mohli jít ven? Pokud tedy nemáš hlídku? Dlouho jsem tu nebyl a ta hlasitá hudba mým uším zrovna nelahodí. *Nahodí nakonec, pokud to tedy Max nestihl už před ním.* Nebo bychom možná mohli jít i ke mně? *Tohle z něj šlo kupodivu o něco hůř. Ne že by to bylo třeba kvůli odporu vůči lovcům, to rozhodně ne. Spíše nevěděl, zda to není blbé, byť už u něj Max jednou byl. Každopádně na základě lovcovy odpovědi tedy opustí klub. Ať už s ním, nebo bez něj.*
*Když k němu Hiram přitančí a prohodí, že by ho nečekal v Pandemoniu, jen se tiše zasměje.* Neřekl bych, že potkat někoho z nás v Pandemoniu je to největší překvapení, co by tě tady mohlo zastihnout. Pravda, pokud nejde o Seba. Ale já mám spíš Calebovu výchovu. *Pousměje se. Očima zapátrá po baru, ale Charlotte se mu očividně ztratila z očí nadobro. V duchu se jen modlil, že ať už měla Lotty v plánu cokoli, bude to schopná obhájit něčím jako 'měla jsem důvod tu být' a 'bylo to jen s nejlepšími úmysly pro Spolek.' Jenže z osobní zkušenosti věděl až moc dobře, že sice může zkusit nabídnout pomoc, ale nikoho z Lovců v současné chvíli nemůžou vodit za ručičku.* Mám po hlídce, věřím, že můžeme kamkoli. Pojď. *Kývne na něj zatímco zamíří ke vchodu. Zbytek konverzace ale raději nechá až na chvíli, kdy klub opustí, nebo se minimálně vzdálí z dosahu hudby, která, popravdě, byla trochu mimo jeho komfortní zónu, mimo jiné nejspíš proto, že její hlasitost počítala s jistou mírou intoxikace libovolného druhu.* Pokud ti nevadí můj občasný squatting, co by ne. K sobě bych tě za současné situace raději nezval. *Zazubí se, když se konečně dostanou do ticha - a hlavně na vzduch - a kývne na čaroděje.* Vezmeme to rychlejší cestou, nebo nám mám sehnat taxi? *Optá se ještě a podle čarodějovy reakce s ním buď zamíří někam, kde by se dal vyčarovat portál, nebo jim sežene slibovaný odvoz.*
*Byť bylo léto již víceméně v plném proudu. Nakonec se už blížilo k polovině července, počasí tvrdilo něco jiného. Jasně, déšť byl v tomto ročním období taky obvyklý, podobně jako šílené stupně teploty, ale co se týče toho ochlazení? Hiram se na poprvé nestačil divit svým hmatovým buňkám, které při vystoupení na balkón zachvátila husina.* Co to sakra má být? *Zamručí nespokojeně. Ne, že by chtěl, aby tu měl vedro jak na Sahaře, ale toto? Nevěděl o tom, že by už táhlo na reálný podzim, i když se akorát jednalo o jeden běžný výkyv. Výkyv, který jej ovšem přijme při návratu do tepla domova přemýšlet.* Venku je počasí tak akorát na lenošení u filmu..což nemusím dělat sám. *Vyklouzne z něj, pohledem u toho hypnotizuje mobil, který nakonec s hupsnutím na gauč zvedne. Vyhledá si Maxe a ujme se psaní. Text přitom párkrát úplně smaže a nespočetkrát i přepíše. Nechce, aby vyzněl třeba moc nadrženě, nebo tak něco. Nerad by si ten vývoj vztahu překazil. Nakonec se mu ale podaří něco vymyslet a posléze i odeslat. 'Heyo..napadlo mě, vzhledem k nepříznivému počasí, co si dát filmový den? Pokud nemáš misi či hlídku //><//' A ať už mu přijde pozitivní či negativní odpověď, rozhodne se jednat už teď. Hodilo by se totiž roztáhnout na to ležení celý gauč.*
*Max seděl v knihovně a marně se snažil začíst do jedné z knížek o historii, ale opakovaně se přistihl, že jeho myšlenky odchází někam mimo stránky a opakovaně musel začít znovu. S povzdechem knížku zavře a vrátí ji zpět na poličku, když mu cinkne upozornění na textovku. Když mobil vytáhne a pročte si text, rozzáří se jako sluníčko. A pak cítí, jak mu přejel mráz po zádech. Chtěl s Hiramem trávit čas, samozřejmě, ale tohle nebylo kafe, nebo společná návštěva parku. Tohle bylo o dost přímější, soukromější, intimnější. Když se po chvíli přistihne, že jen opakovaně pročítá zprávu, namísto aby na ni odpověděl, což obvykle dělal v podstatě okamžitě, pokud zrovna netrénoval, klikne na text, ale chvíli opět jen stojí a přemýšlí, co napsat. Nechtěl, aby to vyznělo příliš nadšeně, ale ani nechtěl působit dojmem, že přijal jen proto, že nemá co lepšího na práci a vlastně se mu nechce. Chce se mu. 'Čau, super nápad. mám něco donést? Nějaké jídlo, pití?:))' Odepíše nakonec, zatímco se přesune do ložnice, aby se převlékl. Chvíli se prohrabává skříní, nakonec se rozhodne pro užší černé kalhoty, béžové tričko s delším rukávem a hnědočervený svetr. Na odpověď od Hirama ani nečeká, zprávu si přečte v obchodě, stejně mel v plánu se tam stavit. Nebyl si úplně jistý, co od toho pozvání očekávat, ale chtěl být raději připravený na jakoukoli variantu. Až když stojí mezi regály a probírá se nepřeberným množstvím nejrůznějších pochutin a nápojů, dojde mu, že vlastně neví, co přesně má Hiram rád. Jo, sladký, to bylo jasné z jejich návštěvy waffle stánku, ale… Co krom toho? Chvíli ještě váhá, nakonec vytáhne telefon a vytočí jeho číslo.* Ahoj. Promiň, nějak netuším, co koupit. Jestli spíš něco slaného, sladkého, nebo chceme třeba objednat pizzu? Ani nevím, co piješ. *Vyhrkne nakonec a tiše, trochu nervózně se zasměje. Nechtěl nic pokazit.*
*Nečekaně mobil odloží bokem, aby mohl roztáhnout gauč a připravit jej. Což znamenalo jediné – roztáhnout na povrch svoji oblíbenou černou deku s hvězdičkami, okolo hodit polštáře a na jednu stranu i plyšáky. Především tam musel posadit toho rysa, co koupil v ZOO, když tam byl s Maxem. Mobil zkontroluje až poté, co připraví i dvě deky navíc, kdyby někomu bylo nepříjemné se dělit. Při čtení oné, naštěstí kladné zprávy, přejde do kuchyně. Nejprve zkontroluje alkohol, poté volně přejde k lednici, skříni na sladké, zastaví se i u skřínky na slané. Vše tak nějak projde pohledem do pěti minut, než se chopí odepisování. Nebo tedy...chtěl by, ale zjevně uběhlo více času, než bylo v plánu. Nakonec tedy zvedne příchozí hovor a lovce si vyslechne.* Dóbře, klídek, Romeo...mám tu sladkosti i slané jídlo, před nedávnem jsem si kvůli tomu udělal výlet zpět do Česka. Mám i čaje, ve skřínce je pár lahví slívky a i piva...to můžu dát do lednice..takže máme víceméně vše, pokud nemáš chuť na něco specifického. A co se pizzy týče..objednáme pak, pokud chceš. Nebo klidně můžeš vzít nějaké salámy, sýry, co máš rád. Je tu i listové těsto, takže si tu pizzu můžeme udělat sami. *Byť navalí na lovce informací víc, než asi bylo potřeba, naštěstí to neříká tak rychle. Hlavně, aby mu Max porozuměl.* Je to všechno? *Usměje se, i když to lovec nevidí. Fakt se těší.*
*Když uslyší Hiramův hlas, nevědomky se jeho úsměv ještě roztáhne.* Dobře, dobře, nebudu to přehánět, vezmu něco na tu pizzu. *Řekne nakonec se smíchem, zatímco očima už na poličce vybírá sýry, salámy a další pochutiny, co by se daly na pizzu dát. Myšlenky na ananas a olivy zaplašil rovnou, nebyl si jistý, že by Hiram něco takového ocenil. Houby zase nemusel on, takže také zůstaly na poličce.* Hlavně mi, prosím tě, pošli adresu. Ne že by zvonkohra nebyla zábavná, ale při počtu bytů v New Yorku by to bylo alespoň na měsíc. *Zasměje se, zatímco do košíku přihodí ještě pár drobností a vyrazí k pokladně.* Máš už vymyšleno, co bys chtěl vidět? Hlavně nic morbidního, na to máme reálný život. *Povzdechne si, ale pořád je v tom nádech pobavení.* Jinak díky za vysvobození, v tomhle počasí to na procházky zrovna není a v Institutu je to, no, trochu jednotvárné. *Dodá ještě, zatímco si připravuje drobné na nákup, s díky vše zabalí a vyrazí ven. Jakmile opustí obchod, zamíří do jedné z postranních uliček, aby aktivoval runu neviditelnosti. Jestli něco opravdu nepotřeboval, tak aby ho někdo 'jen tak' zahlédl, že se potlouká v jiné části New Yorku, než by měl být.*
*Ležérně se nakonec opře o kuchyňskou linku, zatímco spokojeně poslouchá Maxwellův hlas. Místy se přitom nemůže přestat chichotat nad tím, co lovec říká.* Tak tak, šikovný kluk. *Poznamená, během čehož si prohlíží nalakované nehty. Avšak hned, jakmile si uvědomí, co vlastně řekl, tak tak se zakucká a skousne si ret.* Jako kdybych to neřekl. *Tentokrát se nervózně zasměje on, načež se jen oklepe a hodí do klidu.* Klídek, hned ji tam máš. *Ujistí ho, načež si na chvíli mobil odtáhne od ucha, aby mu ji mohl poslat rovnou, což i udělá.* Tak je tam. *Oznámí mu, poslouchajíce jeho dotaz.* You're tying my hands, but fine. *Zamručí naoko uraženě, než se opět pobaveně zachichotá.* Ne, klid...nemusí to být nic morbidního. Je tu toho na výběr dost..animáky, komedie..i když pro nás asi budou komedie i nadpřirozené horory. *Zapřemýšlí. Vzhledem k tomu, že většinu z nich měli nasvědomí lidé bez zraku..no už z toho principu to bylo dost nereálné. Démoni ani čarodějové se takto nechovali.* Rozumím, nemáš za co. *Opět se usměje a koukne z okna ven.* Tak jestli to je vše, půjdu nám mezitím nachystat něco malého. *Nadhodí. Podle odpovědi pak mobil položí, aby tak i učinil. Tím, že si kvůli Maxovi prošel celou kuchyni, zjistil, že má dost ovoce, které čekalo na konzumaci už nějaký ten den. Vše tedy nakraje, případně se zbaví měkkých částí, a nakonec ovoce úhledně naskládá na talíř. Ten dá se sklenkami na o trošku odsunutý konferenční stolek, vzhledem k roztažení gauče. Na ten si pak hupsne zned poté, co zastře všechna okna.*
*Zasměje se nad Hiramovou poznámkou.* Jako bych nic neslyšel. *Oplatí mu stejnou mincí a zobrazí si adresu v telefonu. Naštěstí to nebylo tak daleko. Poznámka o nadpřirozených hororech ho rozesměje a pokývne.* To je fakt, máloco se vyrovná představě Civilů o tom, jak vypadá vyvolání vyššího démona. Ještě že to není tak jednoduché, měli bychom všichni daleko víc práce. *Ušklíbne se pobaveně, zatímco se přesune na zastávku autobusu.* Prozatím bude. Za chvíli jsem tam. *Usměje se a s nastoupením zavěsí. Když asi o dvacet minut později vystoupí na zastávce poblíž čarodějova domu, krátce se rozhlédne a vyrazí k jeho obydlí. Když konečně stojí přede dveřmi, na moment zaváhá, párkrát si protáhne prsty, které měl najednou podivně ztuhlé, deaktivuje runu a zazvoní. Zatímco čeká, než mu Hiram otevře, ještě si prohrábne vlasy aby je alespoň trochu učesal po lehčím dešti, kterým proběhl při cestě ze zastávky a s úsměvem čeká.*
*Nejraději by si za ty svá slova jednu vlepil, nicméně by to nebylo úplně ono, takže nad sebou akorát zavrtí hlavou. Ještě, že to Max přešel se smíchem.* Ani mi nemluv...už tak je těžké se na chvíli zbavit pocitu paranoie..že co když mě někdo sleduje a chce mě při nejlepším jen zabít? Všichni víme, že podsvěťané mají své cesty, jak zničit dalšímu jedinci život, aniž by jej o něj připravili. *Rozpovídá se zamovolně, vzápětí se ale pod dalším návalem husiny oklepe.* Br..fakt musím vypnout. *Zamrmle si pod nosem.* Dóbře, papa. *Rozloučí se opět s úsměvem. Následně udělá vše, co je potřeba a než se naděje, už sedí na gauči, přemýšlejíce nad tím, co si tedy pustí. Nakonec přijde s pár fajn horory, u nichž by se nad lidskou stupiditou mohli docela dost zasmát. Vše si přitom radši sepíše na kus papíru, který vzápětí odloží vedle sebe na gauč. Zaslechne totiž zvonek. Během cesty ven z bytu si potáhne o něco níž velký rolák, který si u něj jeho chůvička nechala. Společně s tím si nazuje duhové pantofle. Nedlouho na to už s úsměvem o pár pater níž otevírá hlavní dveře baráku.* Zdravíčkooo. *Protáhne a uhne, aby lovec mohl co nejrychleji zapadnout dovnitř.* Vidím, že déšť tě už stihl, tak pojď, ať nepromokneš ještě víc. Má být pěkný slejvák totiž. *Zmíní. Za Maxem pak, jakmile je vevnitř, zavře, načež se k němu otočí, aby už teď mohl lovce obejmout. To se nejednomu mohlo určitě zdát divné, vzhledem k situaci, v níž svět je, ale pro něj? Netrápil si tím teď svou hlavu.*
Zdravíčko, naštěstí fakt jen trochu. Vzal jsem nakonec jen něco na tu pizzu a pár blbostí bokem, kdyžtak využijeme příště. *Pokrčí rameny, zazubí se a volnou rukou si přitáhne Hirama k sobě, do pevného, ale přesto opatrného objetí. Přeci jen byl v porovnání s Hiramem kus chlapa a nechtěl ho tím rozhodit.* Ahoj. *Dodá jemněji, tišším hlasem. Je z něj cítit, že čaroděje moc rád vidí. Jemně ho políbí na tvář a poodtáhne se, aby se na Hirama podíval. Chvíli ho zkoumá, pak se sotva znatelně, zamyšleně zamračí.* Zdá se mi to, nebo jsi ještě zhubnul, co jsem tě neviděl? *Optá se, ale z objet ho tak úplně nepustí.* Jak ses měl? Všechno v pohodě? *Na chvíli ho napadne, jestli už tohle trochu nezavání výslechem, ale nemůže si pomoci. Už to byla dobrá chvíle co Hirama naposledy viděl a byť si občas zavolali, nebo napsali, neznamenalo to, že o něj nemšl starost. Na malou chvíli ho napadne, jak ironické by tohle nejspíš připadalo Kyle poté, co ji kryl když byla navštívit svou upíří kamarádku, i to, že přehnaně nadšený by nejspíš nebyl ani Caleb, byť byl sám pěkné kvítko, ale poměrně rychle se jeho myšlenky stočí zpět k Hiramovi.* Doufám, že je vše v pořádku, nerad bych abys byl v problémech. Ať už kvůli sobě, nebo čemukoli jinému." *Řekne starostlivě.*
Dóbře, počítám s tím. *Věnuje lovci ještě jeden veselý úsměv, než hlavu i se svým tělem schová v jeho náruči. Jak on miloval, když byl chlap vyšší jak on. Ten pocit bezpečí, když si jej Max k sobě přitáhl..no byl zkrátka nepopsatelný. Spokojeně se tedy k lovci přitulí, poslouchajíce jeho slova, nebo tedy..další pozdrav, jen mnohem jemněji a příjemněji řečený. Lehce se přitom začervená, když schytá polibek na tvář předtím, než se Max poodtáhne. Nad dalšími slovy ovšem zmateně nakloní hlavu do strany a zapřemýšlí. Ani neví, kdy se naposledy vážil.* Netuším..v zrcadle se vidím na denní bázi, takže asi nevidím žádnou změnu, ale klidně se můžu pak zvážit, jestli tě to uklidní. *Navrhne mu. Co si nakonec budeme, byť byl sám na světě už nějakou tu dobu, zdraví po této stránce šlo často mimo něj. V tomto ohledu bude lovec, který na zdraví svého těla musí opravdu dbát, vědět asi o něco víc.* Jup..čajovna jede, s přáteli se stále čas od času pobavím..i když mi pár z nich vrtá stále hlavou. Třeba jedna zrzavá upírka se mi neozvala od Vánoc..ale náš společný kamarád o ní taky nemá zprávy. A to bydlí pod stejnou střechou..pochopil bys to? *Zavrtí hlavou, která toto zcela očividně nepobírala. Na druhou stranu, pokud se s nimi zkrátka nehodlala bavit, byl to jen její problém.* Jen ať neočekává přízeň, když něco bude chtít. *Zamrmle si pod nosem, který pak zaboří do lovcovy hrudi, nasávajíce jeho vůni.* Zatím o žádných komplikacích nevím..poprvé jsem fakt v klidné etapě. Zvláštní. *Řekne, doufajíce, že aspoň něco Max slyší. Nakonec se však, i když se mu moc nechce, odtáhne.* Dobře, jdeme, než vykoukne nějaký ze zdejších čarodějů. Ještě bychom tady byli na výslechu delším jak půl hodiny. *Řekne a vydá se s lovcem nahoru k pootevřeným dveřím.* Já vím, není to bezpečné, příště radši vezmu klíče a zavřu. *Vypadne z něj snad ještě předtím, než by mohla z Maxe vypadnout nějaká výtka.* A vyzout, včera jsem vytíral. *Jakmile se ocitnou v bytě, sám tak učitní. On to naštěstí neměl tak složité, jako jeho návštěva, jelikož si předtím jen nazul pantofle.* *Tomu, že byl deštivý den se nedalo divit vůbec. Celé hodiny Hiram jen lenošil, využívajíce Maxe jako obřího plyšového medvídka, zda-li mu to lovec ovšem dovolil. Domů, aneb zpět do instutu, mu pak, jestliže ještě pršelo, pomohl – utvořil mu portál, který jej vyhodil kousek od oné budovy. Sám si pak akorát pustil jednu epizodu seriálu, než šel spát.*
*Po dalším dnu plné otřepaného lidmi kteří kvůli jeho práci za něm z nějakého důvodu museli přijít kvůli svým problémům a problémům co se dovážky alkoholu do jeho barů přijít, byl dnes už unavený. Rozhodl se tedy že by se mohl projít na pláži na staten island. Raději si vzal svojí zbraň, vzhledem k minulému spojení na staten island,na které se nepamatoval. Jizvy a zlomenina. Většina se mu zahojila. Jakmile dorazí podívá se na mobil a kouká na zprávy. Přemýšlel jestli by mu někdo napsal a vzhledem k jeho kriminálním životě, neměl moc přátel. A ty které měl... No nebyly dvakrát sociální. Přitom je ale přátelský až je to někdy otravné. Vzdychne jakmile zjistí že mu nikdo nepíše. A mobil vypne* Zase nic... *Otočí se doleva, ale hned jak udělá si všimne že k němu běží člověk s mobilem v ruce a tudíž nestihne zareagovat.*
*Ještě za běhu zapne telefon do kapsy, koutkem oka si přitom všimne muže na pláži.* Zdravím! *Mávne na něj s úsměvem a zastaví se opodál, ne příliš blízko, aby to nepůsobilo, že se chce vnutit, ale zase v konverzační vzdálenosti.* Koukám, že nejsem jedinej, kdo přišel nabrat trochu slané vody do plic. *Usměje se přátelsky. Při jeho fyzičce bylo těžko říct, že vůbec běžel, udýchaný nebyl. To, jak dlouho už musel být venku, dávaly na jevo jen jeho boty a kalhoty, na kterých se postupně nahromadil písek.* Jak to jde? *Prohodí konverzačně a zazubí se.*
*Jakmile u něj někdo zastaví rychle sáhne po zbrani. Samozřejmě nenápadně. A chvíli čekal co muž udělá. Naštěstí se nic nestalo a tak zbraň pustil.* Zdravím... Jo to asi nejste. *Kývne a podívá se dolů na své oblečení. Bylo tak trochu na bezďáka a to ho štvalo. Jakožto gentleman se za sebe styděl. Nu což je unavený a hlavně nečekal že si ho někdo v tuhle hodinu všimne.* Ale jo jde to jen unavený z práce. Co vy tu tak v tuhle pozdní hodinu. Nevypadáte zrovna moc oblečeně. *Dodá a pak zrudne bo si uvědomí že zní jak nějaká vesnická babka.* Zapomeňte tu poslední větu...
*Jako lovci s poměrně bystrými instinkty mu to gesto neunikne, ale přinutí se nereagovat. Věřil sice, že se svým tréninkem by muže dokázal poměrně jednoduše odzbrojit, ale… V lepším případě by 'jen' musel volat policii. Ale někdo, kdo takhle rychle sahá po zbrani mohl mít kamarády pěkně vysoko. Nebo naopak pěkně hluboko… A jestli se mu za současné situace v Podsvětě do něčeho nechtělo, zavázat se nějakému čaroději jen pro jedno vymazání myšlenek.* Jo, vypadáte tak. *Zasměje se tiše. Sám se přitom podívá na své oblečení.* Raději běhám nalehko. Člověk se rychle zahřeje a běhat s bundou v rukou nebo závěsu není nic moc. *Zazubí se a protáhne s pohledem na moře.* Všechno v pohodě? Vypadáte, jako byste zrovna viděl ducha. Nebo naštvaného manžela milenky. Nesoudím. *Zavtipkuje, byť ho na moment napadne, že je tenhle typ humoru trochu hraniční.* Chápu, že jsem cizí, ale… Občas je jednodušší se svěřit cizímu, než těm nejbližším.
Meh já do běhání až tak moc nejsem... Spíš na procházku. Ale oblékejte se jak chcete, mě je to ve směs jedno. *Řekne a zívne. Nad poslední otázkou se zarazí a tiše dodá.* U toho manžela bych se až tak nedivil. *Ale dodatek může ho zarazil* /Federál?/ *Pomyslel si, ale snažil se toho moc nevnímat.* Noooo většinou to je naopak. Lidé se svěřují mě. Takže jsem asi v pohodě a vím komu se svěřit. *Řekne a přijde k moři. Vlny mu omývají boty od zrnek písku a nanáší nové. Celkově počasí nevypadá až tak špatně a koukne se na měsíc.* Paní dnes je hezky... *Řekne jak si dřeně a náplní dlaně ledovou vodou a chrstne si jí na obličej*
*Pobaveně se usměje a přikývne.* Působíte jako ten typ. Myslím, na elegantní procházky, spíš než na nějaký upocený běhání. *Uchechtne se tiše, pak přikývne na jeho další slova.* Nemusíte, samozřejmě. Jen mě to tak napadlo. *Sám přejde k vodě, aby se trochu opláchl, pak se zadívá směrem na zapadající slunce.* Jo. Nádherně a klid. *Jako by s ním nesouhlasili, prožene se jim nad hlavou pár racků, kteří se o něčem nahlas dohadují, snad o kousek ryby, snad o tom, kde je lepší loviště. S úsměvem je chvíli pozoruje, pak si sedne do písku, dost daleko, aby se nenamočil, ale tak, aby byl pořád dost blízko k vlnám.* Chodíte sem často? *Zeptá se muže klidně, zatímco se dál rozhlíží přes obzor.*
Ne jako že bych neběhal, ale elegantní procházky zas ne. Moc jich hlavně poslední dobou nemám. *Odpoví znuděně.* Taky hlavně nechci *řekne a nadechne se. Začne si pro sebe přemýšlet jakým dalším krokem by měl posunout svou mafii, ale nic ho nenapadá, tak jen vzdychne a vytáhne si žvejku co měl v kapse, kterou si hodí do pusy. Chvíli nenápadně pozoruje muže jak si sedá. Furt mu nevěří. Jeho otázku skoro přeslechne ale naštěstí včas zareaguje aby pochytil tu důležitou část.* Ne vůbec. Lidé se mi hnusí sami od sebe a někdy si přeju aby prostě všichni... To je fuk... Prostě jsem trochu nasranej protože mi jeden parchant ukradl chlast. Skrček malej až já ho dostanu do ruk... *řekne a dá ruce dopředu jako by měl brzo někoho uškrtit.*
*Zaposlouchá se do mužových slov. Navenek se stále zdvořile usmívá, ale co se mu honí hlavou nechá pečlivě skryto.* Rozumím. Ledacos člověk snese, ale sahat někomu na chlast by mělo být nejen protizákonný, ale extra trestaný pro společenskej přesah. *Pokývne s úsměvem hlavou.* A člověk si nemůže bejt ani jistej, že mu tohle pomůžou vyřešit bezpečnostní složky… Každopádně doufám, že se vám povede ho dostat zpátky, pokudmožno bez extrémního násilí. *Zvedne se a opráší si kalhoty od písku.* Ale hádám, že víc se mi svěřovat nechcete. *Usměje se povzbudivě.* Takže vám místo toho přeju hodně štěstí.
*nadechne se a poslouchá* /Se divím že tu ještě je/ *pomyslí si* No jo no co se dá dělat. Prostě se objedná novej. *řekne a podívá se na mobil kde mu cinkne zpráva o tom že ho za chvíli zase budou někde potřebovat. Na což do mobilu odpoví ať si políbí že už toho dnes dělal dost a že nemá nervy jít zpět a mobil zase vypne.* Na bezpečnostní složky s3ru nikdy nepomohly. A s tímhle pomoct nechci. *sleduje jak se muž zvedá a po chvíli se sám zvedne.* Ve směs je mi to jedno, ale vypadá to že za chvíli musíte někde být a já nechci překážet. *řekne a na další slova pokyne hlavou* jo vám taky
Anebo tak. *Usměje se a kývne.* Chápu, špatné zkušenosti. No, snad tentokrát nebudou potřeba, ať se nemusíte rozčilovat ještě s tím. *V kapse mu zavibroval telefon, pravděpodobně se správou od Hirama.* Hádám, že by taky. Snad se ještě uvidíme. *Kývne a ještě na něj mávne, než se rozběhne k lesu, aby dokončil trasu.*
*kývne na mužova slova a poté se taky rozejde k městu*
*Víkend pro Maxe proběhl poměrně tradičně, tedy minimálně v loveckém významu toho slova. Tréninky, hlídky, občasná chvilka na diskusi různých témat s ostatními lovci v Institutu. Přestože však dával na odiv své obvyklé pozitivní, přátelské já, nemohl se úplně odpoutat od myšlenek, které mu rezonovaly v hlavě už od plesu v Idrisu. Nepříjemný pocit navíc ještě zesílil po dni stráveném s Kylou. Aktuální situace nebyla ideální jen v politickém smyslu a neovlivňovala jen vztahy Institutu s Podsvětem, ale i vztahy lovců mezi sebou. V nejmenším se mu to nelíbilo. Pokud s tím ale má cokoli udělat, bude se muset v celé situaci rozkoukat víc a hlavně rychleji, než měl původně v plánu. Pro dnešek se to však rozhodl hodit za hlavu a věnovat se původnímu plánu. Tedy, alespoň částečně. Po tréninku se chvíli věnuje studiu, pak vyrazí do parku, kolem kterého se chvíli potlouká a zdánlivě zkoumá výlohy obchodů, aby na sebe nepřitahoval pozornost, ale pak vytáhne telefon aby napsal Hiramovi. ' Ahoj, tak co, platí ten dnešek? Central Park? Můžem třeba do zoo? ' Navrhne, byť si popravdě není jistý, jestli Hirama vůbec zajímají zvířata. I pro něj to byla spíše záležitost nostalgie, ale… Nejen to. Byla to pravděpodobně nejbezpečnější část parku. S ohledem na množství civilů, a hlavně dětí to bylo relativně neutrální území jak pro Nefilim, tak Podsvěťany. Navíc, na první schůzku to bylo poměrně bezpečné místo. Telefon poté nechá sklouznout do kapsy a sám se k zoo vydá.*
*V noci ani pomalu nezaznamenal, že by někdo přišel domů, což by se mu v poslední době při tom nekvalitním spánku, určitě povedlo. Proto jej tedy ráno nepřekvapí, že nikoho kromě zvířátek v bytě nenalezne. Po líném prozkoumání bytu si tedy nad tím vším neláme hlavu a prostě se jde ještě prospat. Probere jej až příchozí SMS, kvůli níž otráveně odlepí víčka od sebe, pomalu se posadí a sáhne po mobilu. Z ne zrovna nadšeného výrazu vzápětí vykouzlí jemný úsměv. Maxwellovi hned samozřejmě odepíše. 'Zdravíčko, samozřejmě, že platí :3 Zoo zní skvěle... jen mi dej tak pětadvacet minut, zrovna jsem se vzbudil ><' Stydí se za toto své vyspávání? Ani náhodou. Má volnější práci, může si případné schůzky často popřehazovat. Navíc by teď vše mělo být naskladněno, o což se právě staral pozdě do noci, aby si takový vyspávací den opravdu mohl dopřát. Nebo případně nějaký výlet, jak se tak krásně ukázalo. Svižně tedy vstane a uteče se zkulturnit do koupelny. Nejedná se o žádné dlouhé procesy, protože pochopitelně nemá čas. Pouze si vyčistí zuby, umyje pleť, nanese nějaký ten SPF krém a z estetického důvodu, aneb aby nevypadal jako duch, si zakryje makeupem ty rašící kruhy pod očima. Nato se už jen v pokoji převleče do něčeho teplejšího – nasadí na sebe černé kalhoty, bílou košili, oblíbenou zdobenou vestu a samozřejmě pro detail kravatu a nějaký ten řetízek a odznáčky. U tohoto si už dopomáhá magií. Po přidání dalších šperků si obleče konečně i kabát, do jehož kapes strčí vše potřebné – mobil, klíče a peněženku. Ve spěchu si obuje černé pánské boty na podpatku. Pro ušetření času si následně vytvoří portál, pomocí nějž se dostane blíže k ZOO. Samozřejmě si vše pohlídá tak, aby jej ideálně nikdo neviděl.* Fíha...ale je to rekord. *Zamrmle si pod nosem, když na chvíli vytáhne mobil, aby zkontroloval hodiny. Přímo před vstupem se pak pravděpodobně zjeví až po Maxovi. Ať tak, či onak, jakmile si jej všimne, s radostí mu zamává.*
*Když mu v kapse cinkne SMSka, telefon téměř okamžitě vytáhne aby si zprávu přečetl. Po přečtení se neubrání malému, pobavenému úsměvu. Má tedy ještě dost času na procházku parkem. 'Super. V pohodě, nespěchej, počkám =))' odepíše, než telefon znovu sbalí a vyrazí do parku. Sám vzledově příliš nevybočoval ze svého obvyklého stylu, jen, obvyklé černé kalhoty vyměnil za užší potrhané šedé džíny a jelikož svůj obvyklý šátek dočasně pujčil Kyle, aby si měla čím zakrýt pokousaný krk, vzal si pod bundu šedivou mikinu, která alespoň trochu kryla runy. Co se ale pokusil dostat alespoń trochu pod kontrolu byly jeho vlasy a strniště, aby nepůsobil otrhaně, byť už tomu poměrně dost pomohla jeho kolínská. Jinak jeho úpravy proběhly stylem 'však ten obličej stačí trochu opláchnout.' Teď už však čeká na Hirama, aby to nepůsobilo příliš nedočkavě, zaměstná se studováním plánku ZOO. Když však zaznamená Hirama - ne že by ho šlo přehlídnout, kdyby se člověk snažil - zvedne ruku na pozdrav a ústa se mu roztáhnou do jemného úsměvu. Chvíli tam jen stojí a usmívá se jak tele, protože mu hlavou proběhne asi pět pozdravů a netuší, který zvolit, ale nakonec se spokojí s obyčejným* Ahoj, jsi tu rychle. Cesta byla v pohodě? *Zeptá se. Je to zdánlivě nevinná otázka, ale s ohledem na situaci…* /Ty blbče, on neví, že jsi Lovec. Ne pokud si nevšiml run. I když, dělá pro něj upír, těžko říct…/ *Rozhodne se tím však nenechat rozhodit. Koneckonců, sám mu to chtěl říct, pokud si už nevšiml. Jen to klidně může ještě chvíli počkat.*
*Jelikož hned, jakmile na první Maxovu SMS odpoví, spěchá už do koupelny se připravit, následující si přečte později. A to dokonce až poté, co vystoupí z portálu a rozhodne se mrknout na hodiny. Nakonec jej přece zajímalo, zda měl nějaké výrazné zpoždění, nebo ne.* Ohhh...dobrý, stává se. *Uchechtne se, když si zprávu přečte, aneb hodí 'zobrazeno', mobil schová zpět do kapsy. Pomalu pak přejde z nějakého méně nápadného místa rovnou ke vstupu do ZOO, kde má už tu čest se potkat přímo s lovcem, který jej ven pozval. Zamává mu tedy, samozřejmě s úsměvem, a ladně k němu přejde.* Hojky. Naprosto...hromadnou jsem úplně riskovat nechtěl, tak jsem si jen pro dnešek otevřel portál. Běžně jej používám jen na opravdu velké vzdálenosti. *Nakloní hlavu mírně do strany zachovávajíce si jemný úsměv.* Zjistil jsi mezitím kolik stojí vstup? Ve zdejší ZOO jsem totiž nikdy nebyl. *Vysvětlí. Ruce si mezitím strčí do kapes kabátu.* /Buď to je něco někde venku...nebo používá fakt špatnou kolínskou./ *Na moment nakrčí nos, hned ovšem zavrtí hlavou a pootočí se ke vchodu.*
/Takže už ví./ *Viditelně se po tom zjištění uvolní, jako by se až doteď bál, že pokud se pohne jen trochu ve špatném úhlu, odhalí něco hrozně tajného.* Popravdě, nejsem si jistej, jestli je to za týhle chvíle ta nejbezpečnější nebo nejmíň bezpečná forma dopravy. *Zasměje se tiše.* Ale jsem rád, žes dorazil v pořádku. A jo, dvacet tři dolarů. Pokud teda nedostaneš důchodcovskou slevu. *Rýpne si jemně. Spíš tím jen testuje jeho smysl pro humor.* I když, jak se tak na tebe dívám, spíš ti uvěří studentský průkaz… *Dodá s andělsky nevinným úsměvem, ale v koutcích mu zacuká, jak se snaží nerozesmát.* Promiň, vtipy stranou. Cenu neřeš, pozval jsem tě. *Zavrtí lehce hlavou zatímco společně s ním zamíří k okénku, aby koupil vstupenky.* Popravdě, naposledy jsem tu byl když mi bylo tak dvanáct, tehdy to tolik nestálo. *Ušklíbne se ještě, než přikročí k okénku a zaplatí, aby mohli oba vejít dovnitř.* Máš nějaké oblíbené zvíře? *Zeptá se, aby zapředl konverzaci, zatímco míří dovnitř.*
*Jeho úsměv se hned o něco rozšíří, když si všimne toho uvolnění. Nepátrá úplně po jeho důvodu, hlavní bylo, že se očividně lovec hned cítí lépe, což jej samozřejmě těší.* No...to už je taky docela spekulativní. *Pokýve hlavou. Když se nad tím tak zamyslí, vzhledem k celkové situaci, vyjde z toho s dost smíšenými pocity. Vlastně by na to raději nemyslel, vzhledem k tomu, jak celé toto čipování a všechny věci okolo. Ani si při tomto uvažování nevšimne, že zabloudí pohledem ke své ruce, kde se už nějakou tu dobu nachází čip. Hned sebou ovšem cukne a kývne, pozvedávajíce jedno obočí v úšklebku.* Pffft...za mých mladých let..*Odfrkne si. Hlas se snaží připodobnit tomu, jak obvykle zní dědové, než se tiše rozesměje.* To jo... někteří mi netipují ani těch jednadvacet, na které mám vypadat. *Uchechtne se. Jako kdyby mu to jeden kamarád řekl včera.* /Celkem by mě zajímalo, co to matlo zrovna robí./ *Překvapeně zamrká, hned však kývne a nahodí zpět úsměv* Ohh..dobře. *Dokonce se i krátce zazubí, načež si to s Maxem hezky namíří k pokladně.* To už taky musí být doba...i když mě spíše překvapuje, že tě zde vzali. *Pokrčí rameny. Úplně si rodiče v řadě lovců nepředstavuje jako jedince, co by své drahé dětičky vzali do Zoo, to se ovšem taky za tu dobu, mohlo změnit. Mezitím, co se tak různě rozhlíží a přemýšlí, nechá Maxe zaplatit. Poté s ním již spokojeně vstoupí přímo do areálu. Automaticky přitom vytáhne ruku z kapsy a vyhledá tu jeho. Dlouho ji ovšem nedrží, pustí ji hned, co si uvědomí celé dění.* Nad tím jsem popravdě nikdy nepřemýšlel...ale asi jelen? Miluju pohádku Bambi od Disney, tak asi to...škoda jen, že nemám jako znamení paroží, ale jen malé ubohé růžky. *Uchechtne se.* Ohhh...a ještě se mi líbí kočky a různé kočičí šelmy. *Na moment se na Maxe ohlédne a zazubí.* Co ty?
*Jen přikývne, ale dále to téma nerozvádí. Nechce aby se Hiram cítil nepříjemně. Jeho pohled mu neunikne, ale nechce se ptát, minimálně ne teď. Na jakékoli rozhovory ohledně Podsvěta bude čas později, teď si to chce hlavně užít. A ještě lépe by bylo, kdyby si to užíval i Hiram. Když zaslechne, jak se snaží napodobit něco, co mu připomíná stereotypního stoletého staříka v pohádce, tiše se uchechtne, ale pak překvapeně povytáhne obočí.* Netušil jsem, že jsme stejně staří. I když, chtěl bych si tenhle vzhled udržet i po letech, tak jako ty. *Dodá se smíchem, ale když zmíní návštěvu, se smíchem zavrtí hlavou.* Pokud myslíš rodiče, ti by byli ti poslední, kdo by mě vzal do ZOO. V podstatě jsme sem utekli s bráchou. Doma z toho byl docela průšvih. Ale stálo to za to. *Zazubí se. Byla to jedna z těch příjemných vzpomínek, co na dětství měl. Když ho Hiram chytne za ruku, sotva na vteřinu ztuhne, ale pak se v jeho sevření uvolní a stisk mu oplatí. Tedy jen chvíli předtím, než se z jeho sevření opět vymaní. Nechá to však na něm a na tom, jak se cítí.* Ne že bych si to neuměl představit, ale podobně nenápadný znamení se líp schovávají, ne? Nepotřebuješ iluze, jen trochu kreativity s účesem. Nebo v dnešní době tvrdit, že je to součást tvojí image. *Pokrčí s úsměvem rameny. Když se ho zeptá, jaké zvíře má nejraději on, na chvíli se zamyslí.* Popravdě, všechna jsou fajn. Ale kdybych si měl vybrat, asi kočky. I když, dravci mi přijdou trochu nedoceněný, třeba takový sovy jsou fajn. *Usměje se.* A taky jsem v Anglii poprvý seděl na koni. Ti jsou taky skvělí. Na to, jak obrovský a silný zvíře to je, jsou strašně trpěliví a mírumilovní. I když, já jsem asi ten typ co mu přijde zajímavý každý zvíře. Třeba draci? *Zasměje se.* Ale asi zůstanu u koček. Jednu se mi podařilo propašovat do Institutu. Po těch letech už je tam jako maskot. I když, spíš maskot chaosu. *Uchechtne se, když si vzpomene na všechny příhody, co už si za ty roky s Lapiduchem všichni protrpěli.*
*Dlouho u negativního tématu logicky nezůstane. Od toho v ZOO přece nejsou. Mají se bavit, což si Hiram uvědomuje a proto se taky posnaží v nadhození pozitivnějšího tématu, což se mu i podaří. Napodobí ten stereotyp starého dědka a už je vystaráno. Poté se zvesela zazubí, u čehož kývne.* Zjevně jsme. *Načne. S nakloněním hlavy se na moment odmlčí, než pokračuje.* Je tu samozřejmě jedna cesta, ale jako někdo, kdo tu už nějakou tu dobu je, ti musím říct, že když máš tu výhodu výběru, hodně si to rozmysli. Vidět umírat své blízké může být dost bolestivé. *Informuje jej. Poklidně se obrátí na oblohu. Podle toho, jak dlouho jim bude prohlídka trvat, tam pak spatří hvězdy, které si tak rád asocioval s dušemi zesnulých.* /Ale jo, jsem rád, že tu jsem, aspoň nosím jejich památku dál a můžu ji případně dostat do povědomí./ *Pomyslí si a sám pro sebe kývne. Nedovolí si uronit ani slzičku. Prostě jde dál, užívajíce si přítomnosti, než aby truchlil nad minulostí. Dokonce se po chvíli uchechtne.* Tak tohle už se mi zdá víc reálné. *Dovolí si přiznat. Nedivil se jim ale. Lovecký život taky dokáže být v jistých případech a obdobích docela nudný. Obvykle kvůli misím nebyl, ale nic tu první možnost nevylučovalo. Taky ne každý den musí klid New Yorku narušit nějaký démon nebo rozdivočený podsvěťan. Vetřelec, nevetřelec, není to nakonec v této situaci podstatné. Čaroděje momentálně zajímalo něco jiného. Není si poměrně jist, zda se chytit Maxovy ruky, je dobrý nápad. To i dá najevo tím vyklouznutím. Prostě váhá. Nakonec se ale rozhodne, i kvůli nějaké bonusové míře komfortu, že lovce opravdu za tu ruku chytne. Tentokrát se ovšem ani po chvíli nestáhne.* V tom máš nakonec pravdu... já si iluzi ani většinu času nenasazuji, jelikož mi ty mé delší vlasy růžky zakryjou. Je to tedy dost praktické. *Uzná mu. Vyvrátit tuto jeho myšlenku by úplně nezvládl. Hlavně , když po chvíli přemýšlení uzná, že má Max recht. Malé znamení byly opravdu výhodná, když na to přišlo. Stejně jako je výhodná celá tato situace, tedy ještě lépe řečeno – výlet. Postupně, jak Hiram Maxe poslouchá, se mu taky podaří se uvolnit a hlavně nemyslet na situaci doma. Nezvládl se na něco takového soustředit, za což je neskutečně rád.* Vskutku? *Uchechtne se.* Tak to bych toho maskota chaosu chtěl vidět. Třeba by zapadl k těm ďáblům u mě doma. *Zašklebí se krátce.* Co to vlastně je za plemeno? Věděl bys? *Optá se. Místy se pak různě porozhlédne po okolí.* Díveeej! Jsou tam nalí srnečci! Jsou tak roztomilí!*Zareaguje okamžitě zvesela. Téměř až jedno z těch maličkých stvoření připomíná, jak na něm jde vidět ta dětská radost. Brzy by i byl schopný lehce poskakávat u chůze tím, jak nadšený je.*
*Když Hiram vzpomene, že 'cesta existuje,' na moment se lehce, přemýšlivě zamračí, než mu dojde, proč to řekl. Mírně přitom zavrtí hlavou.* Takhle jsem to nemyslel. Spíš jen, že bych si přál třeba v padesáti vypadat pořád stejně dobře. Tohle… To už je velkej závazek. Musel bych mít sakra dobrej důvod, pokud bych měl za sebou nechat celou rodinu, kamarády… *Jeho pohled přitom trochu změkne. Popravdě, nedokáže si představit, že by měl něco podobného rodině udělat. Ani pokud šlo o rodiče, Seba s Calebem, nebo vlastně i Grace. Nejen že by si chyběli a dost by to ochladilo jejich vztahy ale… Nemohl a nechtěl by je za současné situace opustit.* Podívej, mít rodiče Lovce je sice mnohdy závazek, ale dost tě to naučí. Pravda, moje puberta tomuhle zrovna neodpovídala, ale… *Zazubí se, než pokračuje.* Člověk asi přijde o některý z takovejch těch běžnejch dětskejch radostí, ale o to víc si jich pak váží v dospělosti, když už má náhodou tu příležitost. Tohle je splněnej sen. *Vysvětlí. Když mu Hiram ruku znovu chytí, sevření mu oplatí jemným stiskem vlastní ruky, ne tak aby to bylo nepříjemné, spíše jen jako ujištění, že je tam s ním. Když Hiram projeví určitou zvědavost ve vztahu k Lapiduchovi, tiše se zasměje.* Plemeno? Popravdě, řekl bych že zapečetěnej démon. *Povzdechne si se smíchem.* Popravdě, myslím, že se do Idrisu dostal nějakým obrovským nedopatřením. Přísahám, na tý kočce není nejhorší to, že by tě byl schopnej uškrtit ve spaní, kdyby na to fyzicky měl, ale to, že ti to při každým pohledu nezapomene připomenout. *Sice ho vylíčí jako příšeru, ale z tónu jeho hlasu je poznat, že mu na kocourovi skutečně záleží a jeho eskapády mu přijdou spíše zábavné.* Popravdě, dost mi chyběl, co jsem byl pryč. *Pousměje se a jeho úsměv se ještě rozšíří, když vidí tu Hiramovu až dětskou radost.* Ne že za nimi půjdeš do výběhu! *Zasměje se, ale přeci jen přejdou blíže k výběhu, aby na srnky lépe viděli. Hiramova radost byla nakažlivá a i on sám se brzy přistihne, že se někde v něm probudilo podobně dětské nadšení.* Vždycky se mi líbily ty jejich čumáčky, jsou rozkošní. *Usměje se a nechá Hirama se kochat, než se vydají k dalšímu výběhu, nebo spíše kleci, kde se evidentně její obyvatel probudil k nočnímu životu. Obyvatelem byl sněžný leopard, drobný, s šedostříbrnou srstí zdobenou černými značkami, které opravdu trochu připomínaly obláčky. Působil až roztomile, tedy pokud si člověk odmyslel jak roztomilé by asi bylo mít jeho zuby nebo drápy v paži, ale… Max při pohledu na podobné šelmy cítil obvykle směsici respektu a jakési fascinace nad jejich dokonalou silou a pohyby. Ani tento jedinec nebyl výjimkou, i pod chundelatou srstí se mu krásně rýsovaly svaly při každém pohybu, zvláště když skočil, rozběhl se. Ani si nevšimne, že se usmívá a doslova zvíře studuje pohledem.* Není to nádhera? Koukni na ty pohyby. A ještě k tomu má nádhernou srst. A ty oči! *Dodá s úsměvem.*
*Přestože to následující téma zrovna neoplývalo pozitivním nádechem, obecně v žádných případech, Hiram to pronese s jistou lehkostí v hlase. Už za těch dvě stě let si už očividně jeden zvykne. Nebo se minimálně naučí své emoce v daný moment neprojevit, aby si druzí nedělali starosti. No a přesně to Hiram dělal. Nepotřeboval svými emocemi, které projevuje běžně bez ostychů, pokazit tuto klidnější chvíli.* Jste zajímaví..většina spíše přemýšlí tak, že věčné mládí je něco krásného. Přežijeme své blízké, abychom mohli všem vyprávět, jací byli ve skutečnosti...jsme oči historie, dohlížíme na dějiny a předáváme myšlenky všem následujícím, mezi něž se stejně pak opět vmísíme. *Povídá, lehkost v hlase doplňuje ladnost pohybu, jak poklidně u chůze vypráví své moudra a názory.* Ale ty to možná myslíš tak, že by takový čin vedl k odsuzování. Lovec a stane se podsvěťanem? Jaká to ostuda rodiny! Občas bych jim přál chodit v našich botách. *Na moment se zatváří znechuceně, hned však povolí. U toho si i uvědomí jak právě ty vyřčená slova musela bolet. Mrkne se tedy na Maxe omluvným pohledem.* Ne, promiň, to bylo až moc ošklivé..*Zavrtí hlavou.* Dobrý, radši od toho upustím prozatím...toto filozofické téma můžeme někdy probrat u svíček u mě v bytě. *Navrhne raději pokoušejíce se vykouzlit vřelý široký úsměv. Nakonec ovšem skončí u jemného, pro něj přirozenějšího. Co se mu už podaří, je navázání na lepší téma. Nebo aspoň trošičku lepší jak to předtím. K rodičům se nevyjadřuje, to bylo pro něj velké "ne". Své biologické neměl možnost poznat, matka se jej radši vzdala. Útěchu našel u těch adoptivních, svého učitele, své první manželky a nakonec přátel.* /Aspoň ti o mě opravdu projevili zájem a starali se. Všichni ostatní se mi prostě zdají už rozmazaní../ *Pomyslí si. Díky pohledu na Maxe se mu ovšem nějaká ta jiskřička do očí navrátí.* /Vydrž mi tu prosím...aspoň na chvíli./ Tak to jsem rád, že tohoto splněného snu můžu být součástí. *Volně, ačkoliv se jej hned napoprvé pustil, Maxe pak chytne znovu za ruku. Tentokrát jej drží i nadále, užívajíce si i ten stisk. Po chvíli jej ovšem povolí lehce, aby si s lovcem mohl proplést prsty.* To znám moc dobře. *Zasměje se. Zavzpomíná u toho na svoje kočky, které mu určitě nyní drásaly byt. Tedy to si aspoň Hiram myslí. Až přijde domů, tak to bude jiná.* Jako majitel čtyř koček můžu říct, že je pak o to větší peklo po nich uklízet, když se rozhodnou po probuzení zvolit násilí. Už se to naštěstí neděje tak často. Maximálně jednou za půlroku. A to se jim člověk věnuje. Ani nedokážu zpočítat, kolik jsem jim nakoupil různých hraček a hlavolamů. *Zavrtí hlavou. Určitě jich ne málo vyhodil a pokud ne, dost jich je schovaná v krabici, výjma těch, které ty kočky opravdu mají rády.* V to věřím...mně taky často chybí, přestože na ně často nadávám. *Uchechtne se. Nato si náhle všimne srn a srnečků ve výběhu, okolo nějž procházeli. Radostí téměř až poskakoval, namísto normálního chození, aby se dostal blíže.* Kdybych chtěl, tak můžu. *Zazubí se nevinně. Kdyby opravdu chtěl, už by tam dávno byl. Neudělá to jen kvůli tomu, aby nezpůsobil rozruch. A v případě druhého výběhu, nebo konkrétně klece, to neudělá i kvůli zachování svého drahého života, ačkoliv by mu vzhledem k magii ve finále nic moc nehrozilo. Spokojeně ovšem zvíře sleduje i takto s dálky. Očkem občas mrkne i na Maxe, než se na něj natočí z větší části, když už začne mluvit.* Jsou opravdu kouzelní. * Uzná s úsměvem.* Klidně ti jednou naživo můžu ukázat lva...lvici, sestra se umí v jednu měnit. Třeba jí udělám radost, když se konečně objevím na návštěvu aniž bych něco provedl. *Uchechtne se.*
*Lehce zavrtí hlavou.* Neříkám, že není. Věřím, že to svý kouzlo má. Když si člověk zvykne na to, že nebude vídat lidi, na které byl do tý chvíle zvyklej, věřím, že se v tom dá najít lecos krásnýho. Ale teď zrovna si nemůžu dovolit o tom ani přemýšlet. Mám teď svou roli jinde. *Když zmíní ostudu rodiny, napřed se lehce zamračí, ale pak s povzdechem zavrtí hlavou.* Ne, to jsem nemyslel. I když, je pravda, že pár roků zpátky by mi co na to řeknou rodiče bylo fuk. Teď je to trochu jiný. Ale jestli si myslíš, že jsou všichni v Institutu strašně nadšený z čipování a nového vedení, tak by ses divil. *Jeho výraz zvážní.* Posledních pár let jsem strávil v Německu. Situace je tam díky čipování v jednom ohni. New York, z toho, co jsem zatím viděl, se ještě jakž takž drží. Nechci aby to došlo až sem. Tady se bojíme, že… *Chce říct 'války,' ale udrží se, nechce tu atmosféru rozbít úplně.* Že to vyeskaluje. Ale jsou místa, kde už to do daný fáze došlo. Viděl jsem, co to dělá s oběma stranami. A není to hezkej pohled. *Vlastně ani neví, proč se mu s tímhle svěřuje, ale… Měl potřebu to ze sebe dostat. Štvalo ho stejnou měrou to, že se řada Lovců dívala na Podsvěťany skrz prsty, jako by byli nějaká zdivočelá zvěř, kterou je třeba někde zavřít, protože domluvit se s ní nedá a vůbec, jako to, že nejen díky tomu viděla většina Podsvěta vnímala Lovce jako bandu sebestředných idiotů, kteří se vyžívají v tom, že dělají Podsvěťanům ze života peklo. Ze zamyšlení ho vytrhne až Hiramova zmínka, že je rád, že může být součástí jeho splněného snu a to, že se s ním čaroděj pokusí proplést prsty. Ochotně mu vyjde vlastními vstříc a palcem ho po ruce jemně, nepřítomně pohladí.* Promiň, nechtěl jsem zkazit atmosféru. Jen je to pořád ještě čerstvý. *Tak tak se udrží, aby si volnou rukou nesáhl na krk.* Lapiduch si nehraje. Jen si vybírá oběti. *Pousměje se lehce. Když mu nabídne, že by mu mohl naživo ukázat lva - respektive svou sestru - tiše se uchechtne.* Jen pokud bude sama chtít. Nerad bych šířil doměnku, že Lovci berou čaroděje jako atrakci. *Pousměje se hořce.* Jen teda doufám, že nebude vadit, že asi neoplatím stejnou mincí, alespoň ne teď. Nějaký známý v Podsvětě máme všichni, Caleb asi nejvíc, řek bych, ale aktuálně nejsou karty zrovna nakloněný tomu abych nejen pobíhal venku bez dozoru, ale ještě představoval 'nevhodné' *zatváří se znechuceně při tom slově* kamarády rodině. *Povzdechne si, než se opět otočí k výběhu.* Ale rád s tebou skočím na návštěvu. *Pousměje se, ale než se zvládne opět plně věnovat gepardovi, nebo tomu, jak by zachránil aktuální náladu, vytrhne ho ze zamyšlení to, že ho něco - nebo spíš někdo - zatahá za nohavici kalhot. Když se koukne dolů, uvidí tam stát malou holčičku, kterou jako by někdo vystřihl z magazínu, v peřové bundě, sukýnce a punčoškách, ve druhé ruce svírá kelímek s obrázkem kreslené žirafy s hlavou zamyšleně nakloněnou na stranu. Nemohlo jí být víc než osm možná devět.* Ahoj. Promiň, můžu se zeptat? Vy spolu chodíte? Nebo proč se držíte za ruce? *Zeptá se naprosto bezprostředně a volnou rukou ukáže na jeho ruku propletenou s Hiramovou.* No jasně. Abychom se náhodou jeden druhému neztratili, když už se stmívá. *Odpoví Max s úsměvem, jako by se nechumelilo.* Jo, ale takhle se drží akorát ségra se svým klukem. Je to tvůj kluk? Nebo holka? *Zjevně si není jistá, ale z jejího výrazu je jasné, že nad tím nepřemýšlí tak, jako dospělí. Prostě si jen chtěla ujasnit něco, čemu nerozuměla. Max si koutkem oka všimne ženy, asi kolem třicítky, která k nim míří s naprosto zděšeným výrazem a Maxovi věnuje vysloveně omluvný pohled.* Jo, dalo by se to tak říct. Jinak jo, kluk. Tohle je Hiram, já jsem Max. A ty? *Usměje se.* Alice. *Představí se dívenka s úsměvem, který se rozzáří, když uvidí maminku.* Mami, věděla jsi, že kluk může mít i kluka? Tady Max má kluka! *Oznámí s hrdostí dítěte, které právě objevilo něco převratného a potřebuje to sdělit rodiči.* Ano, Ali, to je super, viď? *Odpoví maminka a krátce se na ni usměje, než zvedne pohled k Maxovi a Hiramovi.* Omlouvám se za ni, nechtěla jsem obtěžovat, je jen strašně zvědavá. *Max jen s úsměvem zavrtí hlavou.* Nic s neděje. Mějte hezký večer. Ahoj Alice. *Usměje se a mávne na ni ještě.* Ahoj Maxi, ahoj Hirame! *Mávne na ně dívenka zpět, zatímco s maminkou míří k východu.* Děti. Jsou úžasný. *Usměje se.* Kam ještě půjdeme? Zavírají asi za hodinu, tak ať ještě něco stihnem.
*Do vyjádření k dlouhověkosti se nechtěně promítne až moc. Celou dobu se ovšem snaží krotit všechno to znechucení, bolest a nepříjemné vzpomínky, které mu tu a tam v hlavě přijdou říct pozdrav. Ani pořádně neví, proč se do této situace promítá tolik. Přestane, až si uvědomí, jak zle musel celou dobu znít. A že jej to dost mrzí. Je ovšem rád, že se Max jak malé dítě neotočil a uraženě neodkráčel. Ku Hiramově překvapení to vzal dost s klidem, jaký on sám neuměl místy i po letech praxe zachovat. I když...ono se ani nedá říct, že by v něčem takovém měl praxi, když se často řídil postojem "co na srdci, to na jazyku". Hned zavrtí hlavou.* Neboj, to už jsem zjistil. Na lovci, který mě očipoval, byl ten odpor znát..bavili jsme se celou dobu o něčem jiném a nakonec se k tomu vrátil s takovou nechutí. *Zavzpomíná. Ten den měl taky poměrně mrtvý večer. Jako kdyby mu ten mrňavý kus všeho možného dohromady sebral veškerou energii, přestože svoji magii ještě před Sebastianem kontroloval.* A dokonce se i staral o bezbolestnost vpichu a funkčnost magie..celkově o moje emoce, zda jsem v pořádku..je však pravda, že už jsem se s ním v tu dobu znal. Zvládneme se spolu na pohodu bavit. *Pousměje se jemně. Seb byl opravdu jeden z mála lovců, u nichž Hiram nelitoval toho, že je potkal. I když si z jednoho setkání s ním odnesl čip, který jeho sestru úplně nepotěší, až se o něm dozví. Zatím se Hiramovi dařilo to držet v tajnosti.* V to věřím, ale dokud budou do vedení stále vsazování šílenci a narcistické hovada, co očividně touží po spoutání všeho společného s démony, asi se nikam nehneme. *Opět se do jeho hlasu vdere pocit znechucení, rychle se však nadechne a vydechne. Pohled, co Maxovi věnuje, je poměrně bolestný.* Promiň...fakt bych se měl lépe ovládat, jen mě to téma prostě bolí...ostatně jako tebe, takže asi...asi radši od toho ustoupíme a nebudeme se k tomu vracet..dobře?... *V tento moment už jde vidět, jak zmatkuje a téměř se topí v lítosti.* /Sakra, takhle jsem si to určitě zkazil, určitě...teď se beztak urazí a odejde./ *Všechny ty myšlenky jej postupně přimějí stisk zesílit těsně předtím, než se uklidní a po o něco pozitivnějším přiznání, si s lovcem proplete prsty. K úplnému uklidnění jej přivede to hlazení palcem. Na moment zavře oči, zhluboka se nadechne.* /Klid, jsi až moc emocionální...klid./ *Říká si v hlavě, jak se snaží uchlácholit své, jako z řetězů urvané, pocity.* Je, je...a oba víme, že to nyní počká..netřeba se tím..trápit. *Kývne. Je rád, že pak přejdou k více pozitivnímu tématu.* Jasně, ale pro něj je to určitě jako hra. *Uchechtne se. Kočky hold vždy budou kočkami. Často ďábelská stvoření, ale jakmile začnou příst, hnedd se člověk přestane zlobit. Kord, když přitom leží hezky na hrudníku svého páníčka.* Dost si myslím, že zrovna bude lenošit právě ve formě lva, když za ní přijdeme. *Pokrčí rameny. Na povel by něco takového just neudělala, jelikož to by přece nebyla sranda. Když ji ovšem u toho přistihnou, už to bude jiná. Kolikrát nikomu jinému nevěnuje v tomto módu pozornost. Prostě lenoší dál. A Hiram něco takového uměl hravě napodobit, v jeho verzi však lenoší ve svém normálním těle. Neobtěžuje se s proměnami. S pochopením nakonec na Maxovy slova kývne.* Naprosto rozumím. *Vykouzlí i úsměv. Následně by se už rád společně s lovcem vrátil ke zkoumání zvířete v kleci, když je vtom vyruší malá dívka. Hiram se na ni podívá nastejno, jako jeho o trošičku vyšší společnost. I přes svoji slabší averzi k dětem se však stále nutí udržovat jemný úsměv, aby se náhodou nestalo, že by dívku třeba rozbrečel. To už by bylo horší jak celková přítomnost dítěte. Po chvíli se však stane něco nečekaného. Jak tak celou situaci mlčky, aby neřekl něco nepěkného, pozoruje, ta dětská nadšenost jej málem přiměje brečet, tentokrát nadšením.* /Páni..nečekal bych vzhledem k politické situaci něco takového../ *Tentokrát dívence, již vystupující pod jménem "Alice" věnuje vřelý úsměv, zatímco udržuje slzy na uzdě.* Je to naprosto v pořádku. *Uklidní matku stejně, jako to udělá Max.* Papa. *Stále se vřelým úsměvem pak dítěti s jeho matkou věnuje rozloučení a zamávání, než se otočí k lovci, jehož ruku právě drží. Bez jakéhokoliv slova, odezvy, jeho ruku pustí a namísto toho jej obejme, dost pravděpodobně v úmyslu schovat slzičky do jeho mikiny.* Nikdy bych neřekl, že mi nějaké dítě přijde roztomilé, ale toto byl vrchol roztomilosti i pro mě. A to děti opravdu nemám rád. *Zamumlá mu do šedé, lehce promočené, látky. Dá si docela načas s odtáhnutím, byť jde poznat, že by se klidně objímal dál.* No určitě bych rád viděl jeleny, kapybary...ohhh! A ještě rysy a želvy! *Probudí v sobě opět tu dětskou radost. Ani si přitom nestihne utřít ještě jednu neposednou slzu, co mu tekla po tváři.*
*Trochu ho překvapí, když se mu Hiram vrhne do náručí, ale trvá ani ne vteřinu, než ho v objetí pevně, ochranitelsky sevře a hladí ho po zádech. Očividně to není poprvé, co někoho takhle uklidňoval.* To je dobře. Kéž by víc rodičů vychovávalo děti k tomu, že je tohle naprosto normální. *Pousměje se.* /A to nejen ve světě Civilů…/ *Proběhne mu hlavou. Když se Hiram poodtáhne, aby se na něj podíval, jeho úsměv ještě o něco změkne a on sám zvedne ruku, aby mu osamělou slzu jemně setřel palcem.* Dobře. Kapybary by měly být tady kousek, pokud si dobře pamatuju. *Kývne k jedné z uliček, tentokrát si proplete prsty on s Hiramem a vede ho za sebou k výběhu. Chvíli přemýšlí, zda téma znovu načínat, ale s ohledem na to, že to zjevně pálí oba, rozhodne se pokračovat, ale v trochu klidnějším duchu.* Nechtěl jsem se ptát, jestli ho už máš, ale… Minimálně mi to usnadní report, kdyby se o tomhle někdo dozvěděl… *Povzdechne si.* Alespoň mě těší, že to proběhlo takhle, když už muselo. Pokud by ti nevadilo se podělit, o koho šlo? Rád bych situaci probral s někým, kdo na to má podobnej pohled. Neboj, tebe z té diskuze vychám. *Netěší ho ani poznámka o vedení. Vědomí, že jeho otec je momentálně Konzul tomu nepříjemnému pocitu, který ho už tak sžíral, v nejmenším nepomáhalo.* Dost Lovců má díky reformám podobný problémy, jako Podsvět. Ne až tak rozsáhlý, to netvrdím, nemají čipy, ale… Taky se bojí udělat přešlap, pokud na tom stojí osud jejich rodiny, ať už biologické, nebo přátel. I pro mě je na tomhle celým nejhorší ta představa, že se něco stane bráchům. Jasně, jsou Lovci, kteří si to užívaj, nebo je to pro ně šance, jak přinést čest a slávu rodině, u nás by asi taky leckdo čekal, že bude, ale… Za ty roky, jaký různý přátele jsem měl… Nikoho z nich nechci vidět s čipem, nebo zavřenýho. Ale taky takhle nechci vidět rodinu. *Povzdechne si jemně, ale pak pozornost stočí zpět ke kapybarám.* Ale nejraději bych to všechno měl takhle na háku a jen si někde přežvykoval trávu jak tady holky. *Pousměje se lehce, než se přesunou k jelenům. Musí uznat, že na nich přeci jen něco je. Všímá si, jak se pomalu začíná stmívat, ale trochu času na prohlídku jim přeci jen ještě zbývá. Želvy určitě budou v nějaké nasvícené expozici a rysové jsou taky spíše noční tvorové, měli by stihnout všechno. S úsměvem se zahledí na jednoho z jelenů, kterému zrovna roste nové paroží a právě se spokojeně drbe o strom.* /Takhle by měl vypadat svět. Takhle poklidně. Ne na pokraji války…/ *Čím víc se od téma snažil odpoutat, tím víc jako by se vracelo. Nevědomky stiskne Hiramovu ruku trochu pevněji, ale tentokrát nic neřekne, jen ho nechá si užívat prohlídku, než se společně přesunou k želvám.* Hele, možná je na tohle brzo, ale… Chtěl by ses po tý prohlídce stavit ještě někam? Třeba si můžem vzít kafe s sebou a sednout si někam v parku? *Navrhne a doufá, že to nebylo příliš, nebo příliš brzo. I když, z toho, co mohl zatím vyčíst z Hiramova chování i slov se o výsledek neobával tolik, jako s někým jiným. I jemu s ním bylo dobře a nechtěl to utnout se zavíračkou ZOO, ale nechtěl ho do ničeho tlačit.*
*Tentokrát se svým emocem ani nebrání, nechá je projít ven a prostě Maxe obejme, schovávajíce se v jeho náruči, zatímco se spokojeně nechává konejšit. Dost rychle to z něj dostávalo ty slzy a tím pádem se mohl co nevidět zase trochu poodtáhnout a jít dál. Byť jen o maličký kousíček.* Můžeme jen doufat, že si něco takového začne více lidí uvědomovat. *Při tomto se již přiměje k pousmání.* /Musíme doufat./ *Trkne ho jedna malá myšlenka v hlavě, nedělá si s ní ovšem starosti. Prostě ji nechá odplynout, během čehož se k Maxově ruce lehce přitulí nechávajíce jej mu slzu utřít, než se rozhodnou se opět dát do pohybu. Tentokrát si proplete s lovcem prsty o něco sebejistěji. Chvíli mu přitom trvá jej dohnat, aby mohl jít vedle něj a ne za ním. Poslouchá u toho jeho slova, nenechá se jimi prodteď už nijak rozhodit. S kllidem mu odpoví.* Vůbec ne..jeho jméno je Sebastian..Hawkstone tuším. *U příjmení si už není tolik jistý. Slyšel ho jednou, potom se už pochopitelně moc nevytahovalo. Doufá však, že si to pamatuje dobře. Tak či onak, to po chvíli nechá být a soucitně na Maxovy slova kývne.* Je těžké si v takové situaci vybrat, jestli to tedy vůbec je možné. *Přizná.* A když si nakonec vybereš, je téměř na sto procent jisté, že tě druhá strana konfrontuje s tím, že sis přece měl vybrat je. *Pokrčí rameny.* Vždy to tak bylo a obávám se, že zrovna tento jev nevymizel. *Zavrtí hlavou. Poté se raději, stejně jako Max, podívá na kapybary ve výběhu. Jemně se usměje.* Tak mírumilovné...asi bych taky radši byl na jejich místě. Žádné starosti, jen jíst, spát...hrát si. *Uchechtne si dávajíce lovci za pravdu. Opravdu by se radši vtělil do těla zvířete, kterému by mohlo být vše jedno. A taky že je, v drtivé většině. Naštěstí pro něj, vtělit se do zvířete nezdálo tak obtížné. Jen by tak nedokázal svým problémům utéct nadobro. Vlastně i tato procházka ZOO samotná byla jen krátká výmluva, proč se problémy doma nyní nezaobírat.* /Je fakt potřeba to ukončit...takhle to dál nejde./ *Uvědomí si, jak je hluboko zadumanýve svých myšlenkách, zatímco pozoruje jeleny ve výběhu. Z nepřítomného pozorování jej však vytrhne ono stisknutí ruky. Podívá se tedy dolů a pak statostlivě na Maxe. Tentokrát to je on, kdo konejšivě začne palcem hladit hřbet ruky. Zvolna nato přikývne.* Rád bych. Mám i docela na něco chuť, tak si můžeme i koupit něco k jídlu? Prosím. *Dost se drží, aby přitom neudělal i psí oči. Má hold z té nabídky radost, která bude ještě větší, když se k tomu i nají. Snídani totiž úplně vynechal. A na důkaz se dokonce ozve i jeho břicho, v němž nešťastně zakručí.* Ups..
*Sotva znatelně se napne, když Hiram zmíní Sebovo jméno.* Sebastian Hawkstone. *Zopakuje, jako by se chtěl ujistit, že ho správně slyšel. Vnímá, jak mu Hiram oplatí předchozí gesto s hlazením ruky a starostlivě na něj kouká.* Promiň, to nic. Jen… Zamyslel jsem se. *Pousměje se, když pokračují k želvám. Hiramův návrh ho potěší, ale to, jak mu zakručí v břiše ho upřímně rozesměje.* Dobře, dobře, to je neprůstřelnej argument. Zajdeme se najíst. *Slíbí s úsměvem, ale jistá zamyšlenost mu z tváře nezmizí.* Sebastian - Seb… - je můj brácha. Nejstarší. *Dostane ze sebe nakonec.* Hádám, že takhle máš alespoň trochu představu, jak se ohledně tohohle celýho cítíme my. *Pousměje se posmutněle. Želvy byly sice hezké, ale ze melancholie ho dokáže vytrhnout až rys. Přesněji… Koťata. Jejich máma jen líně polehává na odpočívadle vzdáleně připomínajícím strom, ale koťata jakoby se rozhodla, že návštěvníkům takhle navečer dopřejí zábavu v podobě sourozenecké hry.* Víš, co se mi na rysech vždycky líbilo? *Kývne s pousmáním ke koťatům.* Koukni na ty tlapy. Kdybys někde viděl stopy ve sněhu, čekal bys o kus větší zvíře. A ono je to přitom takhle roztomilý. *Sám mu pohlazení po ruce oplatí.* Na co máš chuť? *Zeptá se s ohledem na vzpomínané jídlo, ale jinak Hirama příliš nevyrušuje a nechává ho se kochat zvířaty. Nepochybně to pro něj byl podobně vzácný únik, jako pro něj, obzvlášť za současné situace.*
*Obratně přikývne.* Přesně tak. Tedy...nejsem si stále jist tím příjmením, vytáhl jsem ho jen jednou za tu dobu, co se známe. Ale tuším, že to zní normálně na to, aby to bylo..možné? *Uchechtne se a lehce pokrčí rameny. Nadále se v tom moc nepitvá a spíše si lovce vedle sebe starostlivě prohlíží dávajíce mu najevo, že tu s ním je. Jeho výraz musel dost naznačovat starost a to, jak se o mladíka bojí.* Dóbře. *Kývne. Jemně a hlavně povzbudivě se na Maxe pousměje, načež jej následuje rovnou k želvám. Jako kdyby mu nestačila ta doma, chtěl rozhodně vidět i jiné druhy.* Hehe. *Uchechtne se. Nedlouho nato se mu splní přání s želvami, takže můžou rovnou jít dál k poslednímu zvířeti, které měli mladíci na seznamu.* Oh! To jsem nečekal...ale už chápu. *S úsměvem kývne. Dalším stiskem se Maxe pokusí opět povzbudit, než se po chvíli objeví konečně u rysů. Ti nečekaně rozhodili svou roztomilostí i Hirama, který se jal je z dálky s pousmáním zkoumat.* Huh? Co? *Obrátí se zvídavě na Maxe a hned nato zpět k rysům, na něž poukazoval. Postupně na jeho slova kýve a spokojeně se usmívá. Dokonce se později přistihne, jak se k němu posune ještě blíž, téměř se o něj opírá, čemuž úplně nepomáhá to příjemné hlazení po hřbetě ruky. Jednoduše je opět vedle z toho, že mu někdo věnuje pozornost. Připadá si jak nějaká puberťačka, co je zrovna na prvním rande s klukem, který se jí líbí.* Asi na něco sladkého. *Odpoví na Maxovu otázku, postupně se dokochá pohledem na zvířátka a obrátí se zpět k lovci.* Asi můžeme jít...Zoo bude za chvíli zavírat.
*Cení si Hiramovy starostlivosti, ale nechce, aby měl pocit, že mu to vykládá, protože potřebuje utěšit. Povzbudivě se na něj usměje. Neujde mu, že se o něj Hiram skoro opírá, ale spíš to u něj vyvolá mírné pobavení, než cokoli jiného. Sotva znatelně se k němu nahne, čímž stáhne Hiramovu ruku trochu níž. Pokud tenhle malý trik vyjde, budou o sebe opření.* To nezní špatně. Pokud se dobře pamatuju, kousek odtud mají stánek s wafflemi. Takový ten typ jak si tam můžeš vybrat vlastní polevu, zdobení a tak. Třeba tam? Mohli by tam mít i něco k pití, osobně bych si dal kafe. *Navrhne s úsměvem a kývne směrem k východu ze ZOO. Za tu chvilku, co tu strávili - alespoň Maxovi to tak připadá - se neskutečně rychle setmělo. Společně s čarodějem se tak vydají k východu, ale volbu jídla nechá na něm. On sám se spokojí s čímkoli, v tuhle chvíli mu šlo víc o Hiramovu společnost, než o to, kde konkrétně se nají. Hiramovu ruku ale ze sevření nepouští. Opakovaně se přichytil u toho, jak ho tenhle zdánlivě nepatrný dotek jako kotva drží v přítomnosti, mimo temnější myšlenky jeho vlastní hlavy. Když vycházejí ze ZOO zpět do parku, na moment zvedne hlavu a pousměje se, když skutečně zahlédne pár hvězd.* Podívej. Docela štěstí je vidět v New Yorku takhle jasně.
*Byť si Maxe dlouhou chvíli starostlivě prohlíží, nakonec po pár minutách přestane, když jeho i lovcovu pozornost ukradnou rysové v kleci. Hlavně malá mláďata, které by byl Hiram schopný pozorovat i hodiny, přičemž by jej sotva něco vyloženě vyrušilo. Proto moc nevnímá, že se Max k němu víc nahne. To si uvědomí až, když si všimne, že se o sebe najednou opírají. Neřeší to nijak, akorát se spokojeně usměje, načež mu odpoví, na co by měl chuť.* To zní skvěle, takže si tam zajdeme. *Zazubí se. Nedlouho nato zkonstatuje, že už bude ZOO co nevidět zavírat, takže by měli jít. Tato informace mu však, když už jdou zpět k východu, snad i vypadne, když se náhle Maxe pustí a odběhne k jinému typu východu. Ten se ukázal, jak jinak, jako obchod se suvenýry. Zde vybere a koupí dvě věci – náramek slazen do spíše neutrálních zemních odstínů s přívěskem rysa a středně velkého plyšáka téhož zvířete. Za obojí samozřejmě zaplatí a až poté vyleze úplně z areálu ZOO. Maxem se pak nechá překvapit. Neví totiž, odkud na něj vybafne. Ale jelikož měl oba předměty jako překvapení, byl by nerad, kdyby jej Max přistihl je kupovat. Ať už to je jakkoliv, než stihne dát na výběr, podívá se na hvězdy, když už Maxe zaznamená a vyslechne si jeho slova.* Souhlasím..jsou nádherné. *Přikývne, schovávajíce oba předměty za zády.* Vždycky se mi líbila myšlenka, že jsou to naši blízcí, co nás opustili a teď na nás dívají. *Zazubí se. Pomalu se pak k mladíkovi natočí.* Nuže..pravá, nebo levá ruka?
Domluveno. *Zasměje se tiše a jeho výraz roztaje, když o něj Hiram zůstane opřený. Ještě chvíli zasněne pozoruje koťata a jen si užívá přítomného okamžiku, nž už i rozhlas v ZOO zahlásí, že budou za chvíli zavírat. Je čas jít, minimálně odsud. Když mu Hiram najednou zmizí, zpozorní. Ne klasicky, jako člověk, kterému se ztratil společník, ale jako Lovec, který očekává problém. Jakmile se Hiram opět objeví u vstupu do ZOO, trochu se uvolní a pousměje se, zatímco se snaží zklidnit zrychlený tep.* To je zajímavá myšlenka… Hezká. *Usměje se a pak opět pohled obrátí k oblozě. Vlastně to byla hezká myšlenka.* /Než si teda jeden uvědomí, že by mu jeho příbuzný asi zakroutili krkem, kdyby viděli, že namísto hlídky nebo tréninku se drží v ZOO za ruku s čarodějem. Jen si ten výhled užijte, na válku by se vám tak hezky nekoukalo./ *Pomyslí si hořce, pak ale lehce zavrtí hlavou a pousměje se. Trochu zmateně nakloní hlavu na stranu, když mu dá na výběr.* Pravá. *Rozhodne nakonec, byť netuší, co od toho čekat. Je mu to ale jedno, od Hirama neočekává nic zlého. Sám k němu natáhne pravou ruku dlaní vzhůru a se zavřenýma očima pootočí hlavu bokem. Že má na levé straně jizvu si neuvědomí do momentu, než mu v ní při větším pohybu bolestně škubne a on po ní instinktivně sáhne levou rukou, aby ji přikryl a dodal si tak pocit jakéhosi zklidnění zranění. Přesto na tváři nějak vykouzlí úsměv.* Řekni, až se budu moci podívat.
*Zvládl by, nebýt tedy rozhlasu, takto rozjímat klidně i hodiny. Nehledě však na to, s kým tu byl, nepotřeboval tu trčet přes noc, přestože by je tedy zvládl ve finále bez problému dostat ven. Tak či onak se však rozhodne, když už jsou stejně na zavírání areálu upozornění, že se zastaví ještě v obchodě se suvenýry. To, jak na toto náhlé zmizení zareaguje Max, už pochopitelně nevidí. Dlouho jej však děsit svojí nepřítomností nebude. Hned, jakmile má, co chce, vykoukne ven z areálu, odkud už lovci s úsměvem zamává, než k němu ladným krokem přejde. Pohled pak věnuje obloze, na niž Max upozorní. Krátce poté se podělí o svoje myšlenky. Až poté se vrátí k tomu, co v obchůdku pořídil. Dá tedy lovci na výběr a jakmile uslyší jeho volbu, už připraví náramek. Lehce se ovšem zarazí nad tou podívanou, která se mu tím pádem, když už Max natáhne ruku, naskytne.* Um..*Hlesne v jeden moment, načež se oklepe.* /Nejprve nasadím ten náramek, poté se doptám./ *Určí si v hlavě. Na pravou ruku tedy nasadí náramek. Nespouští ji ještě ze svých ruk, drží ji stále u sebe, zatímco plyšák za jeho zády jednoduše díky telekineze plul ve vzduchu.* Můžeš otevřít oči. *Informuje ho. Vyčká, až tak udělá a pak se mu koukne do očí.* Bolí tě něco? Já jen, že sis náhle zakryl část krku...nemám se ti na to podívat?
*Do přítomnosti ho vtáhne Hiramovo zaváhání, ale nereaguje na něj, ne dokud čaroděj nedokončí, co začal. Na ruce ho něco jemně zastudí, ale dodrží své odhodlání a nepodívá se, dokud mu to Hiram nedovolí. Pohled mu okamžitě sklouzne k náramku a ústa se mu téměř okamžitě roztáhnou do úsměvu.* Páni, ten je překrásný. *Vydechne tiše a párkrát s ním na ruce jemně zatřese, aby si ho pořádně prohlédl. Docela to i sedělo k jeho stylu. S úsměvem zvedne pohled zpět k Hiramovi.* Errm. *Lehce se při vzpomínce na to, jak k téhle jizvě přišel napne.* Tohle je na delší povídání… *Odpoví tiše, zatímco k Hiramovi podvědomě natáhne ruku, aby společně vyrazili pro jídlo.* A rozhodně nechci, abys na tohle plýtval magií, i když jinak vyléčit nejde. Tahle jizva pro mě dost znamená. *Zavrtí lehce hlavou.* Co vlastně víš o Lovcích? Myslím, kromě takovýho toho klasickýho andělská krev, runy, chrání lidi, zabíjej démony..? *Optá se, zatímco pokračují v cestě.* Myslím o vztazích, rodině a tak? *Pokud mu Hiram stisk oplatí, opět si s ním proplete prsty.* Pamatuješ, co jsem ti říkal o tom, že jsem byl v Evropě? Nějaký čas jsem strávil v Londýnským Institutu, pak jsem se přesunul do Hamburku. Ale občas jsme pomáhali i v jinejch městech. Naposledy v Berlíně… Nevím, kolik víš o tom, co se tam teď děje, pokud něco. *Ví, že teď klade víc otázek, než nakolik odpovídá, ale chce vědět, kde přesně má začít.*
*Chtě nechtě se svými zvídavími dotazy nasáklými starostlivostí počká, až se Max pokochá. Nechce mu kazit radost sotva otevře oči a vrátí se tím pádem do reality.* To je..snažil jsem najít něco univerzálního. *Pousměje se. Hned poté ovšem zvážní, nebo se o to aspoň snaží. Asi to jde těžko, když si u toho postupně do jedné ruky přitáhne plyšového rysa a nechá tím pádem telekinezi povolit, aby si kvůli takové maličkosti neplýtval energii. Musí se tedy spoléhat jen a pouze na svůj vážný výraz, který si od chvíle, kdy se na ránu zeptá, udržuje.* Oh...dobře, zase jestli ti to je nějak nepříjemné, nemusíš mi to říkat. *Ujistí jej obratně. Nehodlá to z něj na druhou stranu páčit ani to z něj dostat pomocí hledání v hlavě. K tomuto měl jednoduché postavení – prostě nechá čas, ať to postupně odkryje, pokud se k tomu té druhé straně nechce vyjadřovat.* Kdykoliv se jedná o léčení, jde pro mě "plýtvání" magie do pozadí. Hlavní je ulevit od bolesti pacientovi. *Zavrtí lehce hlavou. U slova "plýtvání" dokonce při projevu naznačí uvozovky. Jamile mu je ovšem sděleno, že pro lovce ta jizva dost znamená, už je rozhodnut mu jeho rozhodnutí nijak nerozmlouvat. Takové věci zvládne snadno pochopit.* Dobře tedy, nechám to být, ale i tak by mě dost zajímalo, co se stalo. *Řekne narovinu. Až poté se chopí natáhnuté ruky, kterou nejprve intenzivě stiskne, jako kdyby se tím snažil dát najevo, že mu může věřit. Poté už povolí a nechá Maxe si s ním proplést prsty, zatímco jej poslouchá.* No..zabýval jsem se tím často mimo studium magie, takže toho vím poměrně dost. Jen těžko říct, co si teď vybavím. Možná si ještě vzpomenu na nějaké ty runy. *Pokrčí zlehka rameny. Už je to nějaká ta doba, co se zajímal i o studium ostatních ras. Na to jej ostatně navedl kdysi jeho učitel, který pochopitelně chtěl, ať ví vše důležité o ostatních rasách. Ono je dost důležité mít v povědomí, co každé jiné stvoření je schopno udělat.* Oh...co jsem pochytil za ty léta, tak v některých rodinách můžou vztahy být poněkud chladné..hodně lovcům záleží na cti, takže se soustředí hlavně na to, aspoň tedy tuším. Standarty, co byly kdysi, se taky mohly změnit. *Vyjádří se k tomu. Zatím s lovcem po svém boku vede klidnou konverzaci, zatímco se přesunují postupně ke stánku, kde by jim mělo být prodáno jídlo. V reakci na závěr Maxova monologu zavrtí hlavou.* Sestra sice v Berlíně přebývá, nebo tedy konkrétně kousek za ním, ale nijak mě neinformuje. Ani se o to nezajímám. Ona pochopitelně jako NČ musí, ale já ne. *Pokrčí zlehka rameny, přitahujíce si blíže k hrudi plyšáka.*
*Poslouchá Hirama, zatímco nahlas uvažuje nad jeho otázkami.* To máš asi pravdu, Nefilim nejsou zrovna známí vřelými vztahy. Jo, výjimečně se najde někdo, kdo má to štěstí, že se zamiluje do někoho z podobně postavený rodiny a má relativně šťastný manželství. Většina se ale stejně ožení nebo vdá tak nějak spíš z hrdosti a povinnosti, než že by byli zrovna zaláskovaný. *Přikývne.* Jedno pouto, který tohle překonává ale existuje. Slyšels někdy o Parabatei? Bratři ve zbrani, ale nejen. Pokud se dva lovci rozhodnou do takovýho svazku vstoupit, je to jako najít svojí druhou polovinu. Ne v romantickým smyslu. V jistém smyslu je to spíš rodinný pouto, ale… Daleko hlubší. Je to komplikovanější, daleko komplikovanější, než jak to teď vysvětluju, ale… Jste spjatí do konce života. V boji jste jako jeden, cítíte radost toho druhýho, jeho radost, bolest, strach, lásku, nenávist. Všechno, co udělá jeden ovlivní toho druhýho. Není to typ pouta, který uzavřeš jen tak s někým. Tomu člověku věříš se svým životem. Ale ne v určitou chvíli. Navždy… *Odmlčí se.* Potkal jsem někoho, u koho jsem byl přesvědčenej, že takhle budeme společně bojovat navždy. Ilse… Společně jsme trénovali v Institutu, napřed jako žáci, pak jako mentoři nejmladších Lovců Většina hlídek, misí… Byli jsme jako jeden. *Znovu se odmlčí.* Situace v Berlíně se zhoršila, dost na to, aby požádali o pomoc okolní Instituty. Byli jsme povoláni na pomoc. Situace byla podobná, jako tady. Většina Lovců a Podsvěťanů se snažila spolupracovat, domluvit, kde to šlo, ale byli samozřejmě i ti, kterým situace lezla krkem. Měli jsme v Institutu lidi, co měli mez Podsvěťany kamarády, rodiny… Nikoho to netěšilo. Lidi se bojí, bez ohledu na to, jakou maj sílu… Jedna skupina to neunesla. Protestovali, ale časem to přerostlo v odboj, útoky… *Lehce zavrtí hlavou.* Ale na ten útok v Berlíně se někdo dobře připravil. rozdělili se na skupiny, jedna vyslala zprávu o útoku na civilskou knihovnu. Když jsme tam dorazili, přišlo druhý hlášení. Tentokrát útok démonů v přístavu. Museli jsme se rozdělit. Na tu přesilu jsme nebyli dost připravený. Promiň za to, co teď řeknu, vím, že řada čarodějů jsou skvělý lidi, ale… Dva se podíleli na tom útoku na knihovnu a při tom množství démonů v přístavu… Nebyli jediný. *Povzdechne si a lehce se při té vzpomínce otřese.* Vrátilo se nás pět… Ilse mezi těmi pěti nebyla… U jednoho z Lovců pořád čekáme, jestli přežije… *Na moment zavře oči a z hluboka se nadechne, ve snaze vlít si do plic nějaký kyslík a uklidnit se.* Vím, že je divný říct, že se Lovec něčeho bojí, ale… Bojím se, aby to nepřišlo sem… *Dodá tiše. Na chvíli debatu utne, protože dojdou ke stánku. Chvíli se rozmýšlí, nakonec si vybere malé kulaté waffle, které nechá jen lehce přestříknout hořkou a bílou čokoládou, ale zato si je nechá bohatě posypat kandovanými pomeranči a mandlemi. Rovnou si při tom objedná i kávu a zaplatí rovnou i za Hirama. i přes to, co jsem viděl, pořád věřím, že ta cesta existuje. Že se můžeme normálně domluvit, spolupracovat. Tohle celý - *načrtne ve vzduchu neurčitý obrazec* je naprostá blbost. A nevěřím, že jsem jedinej, kdo si to myslí.
*Zprvu, jelikož jej Max i k odpovědím přímo vyzývá, mluví pokaždé, kdy je po něm názor požadován. Postupně celá konverzace sklouzne k jednomu dlouhému monologu, který Hiram nemá v plánu narušovat. Chce nechat mladíka vymluvit, vybít se, když už jej k tomu předtím nabádal. Nakonec, dostat něco takového ven, ideálně bez přerušení, bylo to nejlepší, co jeden mohl udělat, aby se nakonec mohl cítit líp. K potvrzení toho, že jej celou dobu poslouchá, se zájmem v očích přikyvuje na jeho slova, svírajíce postupně mnohem pevněji jak plyšáka, tak i Maxovu ruku. Lhal by, kdyby řekl, že Maxem popisovaná situace, v něm nevyvolala strach. Ostatně, proto se stisk zdá být nakonec mnohem silnější. Nehledě na věk, tohle způsobovalo husinu i jemu, a to zde už nějaký pátek byl.* Není to divné, je to přirozené...někdo by tuto emoci měl legalizovat i ve vašich řadách. *Zavrtí hlavou konejšivě hladivše Maxe palcem po hřbetu ruky.* Tohle vyvolá strach dokonce i mně..nikdo nechce jít do války..nebo to si aspoň můžu myslet. Poté, co jsem musel prožít obě světové, jsem rád za klid. *Zavrtí hlavou. Následně pozornost přesune k řešení objednávky. Zažádá si o větší kousky wafflí, vzhledem k vynechání snídaně. Zapečené těsto si pak nechá polít směsí pistáciového krému a bílé čokolády, chuť nakonec doplní posyp v podobě drobných kousků karamelu a v medu obalených oříšků. Nadšen z jídla ani nevnímá, že za něj Max opět zaplatí.* Budu v tom doufat s tebou. *Usměje se povzbudivě.* /Byť je lepší se připravit na nejhorší./ *Dodá si v hlavě. Zase není až tak naivní, aby si myslel, že zdejší čarodějové jsou tak klidní, aby toto nechali jen tak být. Nehodlá se však do ničeho zapojovat, dokud to není nutné.* Kdybys kdykoliv během momentální situace potřeboval pomoct, nebo případně někdo z tvé rodiny, klidně se na mě obrať, dobře? *Dodá ještě povzbudivě. Zbytek večera má v plánu si užít více ve veselejším duchu. Pokojně si s Maxem dojí waffle, ještě si s mladíkem o něčem poklábosí, než se rozhodne s ním rozloučit, aby mu nezpůsobil nějaký problém.* Hlavně se zkus do institutu dopravit celý, ju? *Poví, volnou rukou se natáhne k Maxově tváři, aby jej jemně po ní pohladil. Tentokrát si i dovolí na rozloučení udělat i něco víc. Jistě, nepřitáhne si jej do polibku, na ten nakonec je brzy, ale jeden letmý mu věnuje na druhou tvář, než se s ruměncem odtáhne a schová svá rudá líce do plyšáka.* Děkuji za dnešek, moc jsem si ho užil. *Řekne s úsměvem. Nato mu zlehka zamává.* Nezapomeň mi napsat..klidně z nudy, nebo když si budeš potřebovat popovídat. *Dodá ještě nakonec, než se vysloveně na podpatku otočí a odejde směrem na Brooklyn, kde měl byt. Nepřekvapí jej pak, když nikoho kromě zvířatek doma nezastihne. Dá si tudíž osamocenou sprchu, osuší se a v pyžamu si spokojeně lehne do postele. Nedlouho na to, objímajíce nového plyšáčka, usne u puštěného filmu.*
*Popravdě, je více než vděčný za fakt, že se Hiram neodtáhnul, nebo ho tím nenaštval. On sám rozhodně nemohl tvrdit, že by všichni z řad Nefilim byli svatí, ale nikdy nepotěšilo poslouchat o zločinech těch, kteří byli 'stejné krve.' Stisk mu oplatil, stejně tak hlazení.* To máš pravdu. Dost věcí by se tím vyřešilo… *Povzdechne si jemně, zatímco se pustí do jídla. Sám si na válku vzpomínal jen matně, ten čas prožil v Idrisu, vlastně o ní jen slyšel. Ale jestli mu něco řeklo víc, než jakákoli historka, tak to rozhodně byly jeho zážitky z Evropy. Nechce se v tom ale víc hrabat, ne teď. Chtěl si zbytek večera užít a chtěl, aby si ho užil i Hiram.* To samý platí i pro tebe. Kdyby cokoli, číslo na mě máš a ano, ohnivý zprávy čtu taky. *Zazubí se, ale pak malinko zvážní.* Nápodobně, Hirame. Víš jaká je situace, jak v Podsvětě, tak mezi civily. Nechci abys měl problém. Ne pokud to nebude opravdu něco, za co stojí bojovat. A i tak bych ocenil, kdybys mi dal vědět. *Pousměje se jemně. Polibek na tvář mu oplatí svým a na rozloučení ho ještě pořádně obejme.* I ty mi napiš. pokud bych se hned neozval, pravděpodobně trénuju, nebo jsem na koberečku. *Ušklíbne se pobaveně. Na rozloučenou mu ještě zamává, než se sám vybere do Institutu. Káva mu přitom příjemně zchladne na pitelnou teplotu, takže ji nemusí usrkávat, ale může se normálně napít. Spát se mu ještě nechce, tak se složí do společenské místnosti a začte se do knížky, dokud ho spánek nezačně přeci jen uhánět a nepříměje ho si dát rychlou sprchu a zapadnout do postele s příjemnou zvědavostí nad tím, jak tahle kapitola jeho příběhu bude dále pokračovat.*
*Dnes je to v inštitúte na nevidržanie odkedy sa zmenilo vedenie cíti sa ešte horšie než predtím. Úplne cíti pohlady ostatných aj to ako stišujú hlasi keď vojde do miestnosti.* /Alebo čo je pravdepodobnejšie si poriadne paranoidna./ *Pripomenie jej ten racionálny hlások v jej hlave ktorí má večšinou pravdu. Sama sebe musí uznať že je to pravda ale ten fakt nič nezmení na tom že potrebuje na vzduch. Hodí na seba čierne tričko s dlhím rukávom ,čiernu riflovú vestu, rifle rovnakej farby vezme si ostrie a pomali sa vikradne z inštitútu. Nestojí o to abi ju niekto sledoval rozhodne nie na miesto kam má namierené. Vidá sa na metro a nasadne na najbližší spoj do bronxu.*
*Max začal ráno tréninkem a nezastavil se až do brzkého odpoledne. Když konečně skončí, převlékne se do, jak už to tak u lovců bývá, převážně černého oblečení, keré trochu narušuje snad jen šedý károvaný šátek okolo jeho krku, a začne přemítat, jak, kde a čím přesně stráví odpoledne, když pohledem zavadí o drobnější, krátkovlasou blondýnku, která se, zdánlivě bez povšimnutí vytratí z Institutu. Díky jejím špičatým uším mu nedá příliš námahy si domyslet, o koho se jedná. Sám tedy prohodí ještě pár slov s dalšími členy Institutu a vydá se za ní. Sám si vezme ostří, stélu schová na obvyklé místo uvnitř bundy a vydá se za ní. Prozatím si udržuje odstup, narozdíl od jiných členů Institutu nemá v plánu ji kontrolovat, je spíš upřímně zvědavý, co konkrétně má v plánu. Navíc… Za současné situace by se jí podpora v podobě druhého Lovce mohla hodit, kdyby něco nevyšlo podle jejích představ.*
*Konečne sa dostane na určené miesto a víde z metra. Chvílu pokračuje len tak ulicou ale potom zapadne do postraných uličiek a rýchlo zamnieri do horších častí Bronxu.* /Dúfam že to nebude príliš skoro. Ale..../ *Pozrie sa kritickím pohladom na oblohu a len pokrčí plecami* /... no dúfamť môžem že?/ *Hovorí si kím prechádza stále horšími miestami a sem tam sa vihýba pochibním existenciam až kím nepríde na zamýšlané miesto. Jeda stará opustená ubitovňa. Zvonku vizerá rovnako ako všetky budovy okolo. Otrieskaná fasáda, vysklené a zatlčené okná, o vchodových dverách sa ani nedá hovoriť. Budove nevenuje ani pohlad a prejde vchodom dovnútra je zrejmé že tu nieje prvý krát. Vo vnútri to nevzzerá o nič lepšie než vonku. Popraskané steny na niektorých miestach dokonca deravé. Pokial tu ešte zostal nejaký nábitok tak je napoli rozpadnutí. Ničomu z toho nevenuje pozornosť a víde starými schodami do druhého poschodia kde sa konečne zastavý pred jediními slušne vzzerajúcimi dverami na ktoré jemne zaklope. Nedostane sa jej ale odpovede a tak po chvílke zakope znova. Tentoraz sa už dvere otvoria a zjaví sa v nich mladá žena vizerajúca asi na dvadsať má dlhé čierne vlasy a hnedé oči.* Ahoj prepáč viem že idem v strašnom čase. Zobudila som ťa? *Rýchlo zo seba vysipe ale navzdori jej ospravedlňovaniu je jasne že tú žemu velmi rada vidí.*
*Když vyrazí za Kylou, nechá si dostatečný odstup na to, aby mohl aktivovat jak runu neviditelnosti, tak tichosti, aby zbytečně nepoutal pozornost ani Kyly, ani nikoho dalšího. Následuje ji až do domu, ale zůstane pod schody. Když zaslechne jejich výměnu, nastraží uši a stejně rychle jako vešel zase vyjde s tím, že na ni může počkat venku. Minimálně z toho, co slyšel, se jednalo o návštěvu soukromého charakteru a po vlastním extempore v čajovně pár dní zpátky by si připadal jako pokrytec, kdyby měl někomu vyčítat, že se vytratil z Institutu zrovna z tohohle důvodu. V rychlosti se podívá na telefon, spíš jen aby se ujistil, že jej zatím v institutu nikdo nepostrádá a přesně v tu chvíli mu padne zrak i na pečlivě složenou účtenku s Hiramovým číslem a vzkazem. Při jeho přečtení se pobaveně usměje, načež číslo vyťuká a napíše SMS jednoduchého znění: 'Ahoj, sice se nenudim, ale rikal jsem si, ze bych mohl napsat i tak. Mas nekdy v dohledne dobe volno? ;)' Chvíli na zprávu jen kouká a přemýšlí, zda dělá dobře.* /Co by se mohlo pokazit? Nebude to poprvé, co lehce proti pravidlům. Snad ne naposledy…/ *S tím zprávu odešle, opře se o zeď a čeká, až si Kyla vyřeší, co potřebuje.*
*Rozospalí víraz na tvári mladej ženy nahradí malí ale milí úsmev.* Ale to nič. Som rada že si prišla. *obíme kylu potom ustúpi a nechá je vojsť do izbi ktorá je zariadená úplne inak ako zvišok donu a je v nej docela útulne. Kyla vojde a nechá zo seba spadnúť "všetko v poriadku masku" Unavene sa zrúti na gauš a zloží si tvír do dlaní.* Bolo to zlé už predtím Tonka ale toto.... *Zamrmle a ucíti ako ju Tonka chlácholivo hladí po vlasoch. Bez toho abi sa na ňu pozrela začne rozprávať a hovorí o všetkom čo sa jej za posledný čas stalo. Po hodnej chvíli sa zastaví a ospravedlnujúco pozrie na svoju spoločníčku.* Prepáč neviem čo to do mňa vošlo nemáš zapotrebí počúvať moje mindráky.... *Vetu ani nedokončí preto že je Tonka preruší.* To nevadí Ty si si so mnou zažila niečo podobné pamätáš? *Odpovie jej s úsmevom a sadne si vedla nej na pohovku.* Poďme ale k tomu kvôli čomu si tu čo povieš? *Spíta sa a keď Kyla prikívne zakoní jej hlavu na stranu a zahrizne sa jej do krku. Kyla hlasno zastoná a po lícach jej stečú slzi keď sa jej upírsky jed dostane do krvy. Obíme Tonku okolo pása a dalej ju nechá abi sa na nej krmila. Absolútne stratí pojem o čase aj o svete ale hlavne o svojich problémoch taraz pre nu existuje len extáza z jedu v jej žilách. Keď sa Tonka odtiahne chvílku sa spametáva a potom pokračujú v rozhovore na konci ktorého sa upírka zasa prisaje k jej krku. To sa poakuje mnoho krát.* Už pôjdem *Zamrmle Kyla a pokúsi sa vstať. Sama nevie kolko času uplinulo odkedy sem prišla možno hodiny? Natiahne ruku k upírke ktorá jej pomôže vstať a prehodí si jej ruku cez plkece abi ju podoprela.* Zavolám ti taxi takto metrom nemôžeš. *Povie jej keď sa dostanú k vchodu budovi ale ich ďalší rozhovor utíchne keď si všimnú postavu čakajúcu vonku pred vchodom.*
*Netrvá dlouho, než mu přijde odpověď; 'Noo pondělí mám volné, úterý a pátek...ale obecně si můžu udělat volno kdykoliv <33'. Pobaveně se usměje hlavně nad tím smajlíkem, než odepíše 'OK, predbezne pocitam s uterkem. :)) ' Ale než stihne nějak více rozvinout myšlenku, Kyla vyjde z budovy podpíraná tmavovláskou. Na to, co se právě odehrálo nepotřebuje nijak hlubokou úvahu, z pouhého pohledu je to naprosto jasné. Jen lehce pozvedne obočí, ale nekomentuje to. Alespoň ne teď. S upírkou si vymění všeříkající pohled a sám ztlumí hlas, když promluví.* Tady bych to snad i převzal. Pokud možno za všestranně přátelských podmínek. Vy si necháte pro sebe, že tu kterýkoli z nás kdy byl a vrátíte se co nejrychleji zpátky domů, aby vás pokud možno neviděl nikdo další. Já se postarám o to, aby tohle setkání zůstalo mezi námi třemi a Kyla se dostala bezpečně do Institutu. *Řekne to mile, skoro až jako nabídku, ale zároveń je v tom něco nekompromisního, jako by snad ani neočekával odpověď. S tím Kylu podepře z druhé strany, zatímco volnou rukou vytočí číslo na Uber.*
*Keď uvidí Maxa stuhne.* /Možno mu to nedojde./ *Preletý jej omámenou myslou. Ale samezrejme mu to dojde hneď jak ju uvidel. Ako inak sa dá visvetliť že má zreničky routiahnuté že skoro nevidieť dúhovky a ranky na krku po upírskich zuboch. Cíti ako sa Tonka vedla nej napruží keď k nim Max vikročí.... *To je dobré nechaj to tak prosím. *Zašepká jej k upokojeniu sitácie mapomohli aj Maxove dalšie slová. Venuje Tonke poslední pohlad a pozerá ako upírka mizne v starom baráku. Potom sa už len oprie o Maxa a vrávoravo kráča kam ju vedie.* Tak čo ako to bude? Napíšeš hlásenie hneď ako prekročíme prah inštitútu alebo ma necháš sa aspoň trochu vyspať a začneme až zajtra?* Spíta sa mrmlavo pričom sa jej trochu pletú slová čo je spôsobené nielen jedom ale aj stratov krvy.* Inak jak to že si neprišiel skôr? Musel si ma sledovať predca až z inštitútu.
*Všimne si, jak se upírka v první chvíli napne, aby ji bránila, ale vypadá to, že jak jeho slova, tak Kyla ji zvládnou uklidnit dost na to, aby následovala jeho radu. Sám Kyle pomůže blíže k cestě, kde by je měl uber vyzvednout. Pak lehce zavrtí hlavou a skoro až pobaveně se usměje.* Chápu, proč si to myslíš a za současné situace ti tu podezřívavost nemám za zlý. Ale nesledoval jsem tě, abych tě měl za co nahlásit. Mám vůči kolegům víc respektu. *Odmlčí se a povzbudivě ji poplácá po zádech, v očích se mu přitom lehce zablýskne.* Krom toho, ani já nechci mít v hlášení, že z toho slečna odešla bez čipu a ty s yin-fenem v krvi. Ne pokud nás někdo neodchytí cestou. Takže si myslím, že pro nás oba bude lepší o tomhle pomlčet. Ale budu potřebovat vysvětlení tohohle celého. Ne teď. Klidně až se vyspíš. Ale potřebuješ pomoc a bez tvojí spolupráce toho moc udělat nemůžu.
Viac rešpektu? To bi si bol prví. *Pobavene zamrmle keď ale Max spomenie čip vystrie sa tak rýchlo že to dokonca aj sama ešte pred chvílou považovala ze nemožné a pozrie sa mu priamo do očí.* S tou čipovačkou sa k nej anil en nepribližuj inak ju použijem ja na teba. *Zavrčí na neho ale hneď po tom sa jej zatočí hlava a musí sa posadiť. Oprie sa o stenu uličky a pozrie na Maxa.* Droga nerobí z človeka závislého. Závislého robí potreba uniknúť realite.... aspoň na chvílku. *Zamračí sa na neho, vitiahne stélu a prejde si liečivú runu.* A tá moja chvílka je kvôli tebe o dosť kratšia než som dúfala. *Dodá už s jasnejšou hlavou.
To je zajímavý způsob, jak říct 'díky že jsi mi neočipoval kamarádku, nechceš mě prásknout a předešel jsi tomu, že mě někdo najde zdrogovanou v Institutu a bude mít podstatně víc nepříjemnejch otázek než ty.' Možná někdy vyzkouším. *Zavrtí nevěřícně hlavou, ale pobavený úsměv mu z tváře nezmizí. Když ale zmíní závislost, trochu zvážní a zavrtí hlavou.* Sama víš, co děláš, Kylo. Nepochybně i jak riskantní to je. Věř mi, že to chápu, ale tohle není dobrý řešení. *Lehce zvedne ruku, pokud by ho chtěla přerušit.* Nemyslím konkrétně Yin-Fen, každý z nás někdy hledal cestu, jak z tohohle na chvíli ven. Ale za současné situace by to taky mohla být tvoje poslední akce podobného typu. Nechci ať máš problémy, alespoň ne větší, než teď. *Klekne si k ní, ale dost daleko, aby neměla pocit, že se jí potřebuje nacpat do osobní zóny.* Jinak se omlouvám, že to představení musí proběhnout zrovna takhle. Max. *Počká až doaplikuje runu, než jí podá ruku.*
/To ako vážne./ *Pomislí si prekvapene keď počúva čo jej hovorí. Keď si k nej klakne a podá jej ruku mikne jej pravím kútikom a rukov mu potrasie* Kyla rada ťa spoznávam Max. *Povie a postaví sa pričom potichu zastoná bolesťou keď jej noha zaprotestuje ale nijak si to nevšíma.* Dakujem že si mi neočipoval kamarátku, nechceš ma napráskať a predišiel si tomu, že ma niekto nájde zdrogovanú v inštitúte. *Zopakuje jeho verziu poďakovania a zasmeje sa.* Niesi hladný ja umieram od hladu. Kúsok od tialto je jeden docela dobrí podnik. *Povie nakoniec a oprie sa rukou o stenu predca len ešte nieje úplne v poriadku.*
Lepší. *Zasměje se a pomůže jí na nohy, přitom ji podepře.* Sám umírám hlady a narozdíl od tebe mi to nic netlumí. *Vyplázne na ni jazyk, ale sám se zasměje. Když u nich přistaví uber, pomůže Kyle do auta a kývne na ni.* Řekni adresu, když víš, kam chceš jet. *Povzbudí ji a sám se usadí. Šátek, kterým si obvykle sám kryje runy jí tentokrát obmotá kolem krku, aby nebylo vidět její stopy po upířím kousnutí. Jednak nemohl vyloučit, že taxikář není Civil, ale i kdyby byl, nedokázal by nejspíše dost dobře vysvětlit, proč má jeho společnice pokousaný krk, aby se to neobešlo bez přinejmenším rozpačité konverzace. Zatímco jedou, všimne si i zprávy od Hirama a na telefon se pousměje, než ho opět sbalí.* Jen mi prosím řekni, že to není další fastfood. *Bylo to z jeho strany spíš jen škádlení. Věřil, že Kyla jak se svým výcvikem, tak původem nejspíš nebude ten člověk, co by se v podobném typu jídla vyžíval.*
*Nechá si pomôcť do auta a nadiktuje šoférovi adresu jednej rešteurácie kam rasa chodila. Nebolo tam draho a hlavne tam ponúkali Norskú kuchiňu..* Jak si to zistil? *Zahrá na neho prekvapený víraz.* Kúsok od tialto je docela slušný mekáč, majú super burgre. *Povie a nemôže si pomôcť ale pobaví ju keď vidí ako sa Max zatvári. Potom si oprie hlavu do operadla a so zatvorenými očami oddichuje kím auto nezastaví na adrese ktorú udala šoférovi. Tento krát sa jej už podarí vistúpiť bez pomoci a previnilo pozrie na Maxa keď aj on vystúpi.* Nemám so sebou žiadne peniaze. *Prizná a preistotu si ešte raz prehladá vrecká ale podarí sa jej nájsť len pár drobných.*
*Zašklebí se na ni, když zavtipkuje o mekáči, ale nechá ji odpočívat. Když je řidič vyhodí před restaurací, uklidni ho, že to na mekáč opravdu nevypadá. Zaplatí řídiči a chvíli sleduje, jak Kyla prohrabává kapsy. Když vidí její výraz, jen s úsměvem zavrtí hlavou a povzbudivě ji poplácá po rameni.* To nic. Hádam, že návštěva restaurace nebyla součástí původního plánu. Ber to jako odškodný za to predčasný ukončení. Příště mi to můžeš vrátit. Vím teď o jedný fajn čajovně v Brooklynu. Skvěle tam vaří. *Usměje se a kývne na ni, aby ho následovala. Podrží jí dveře a společně se usadí v jednom z odlehlejších boxů, kde nejsou tolik na očích, ale mají dobrý výhled na celou restauraci i venek. Když dorazí servírka, rovnou si objedná nakládaného lososa se zeleninou a domácí ledový čaj, Kyle nechá na výběr kolik času potřebuje. Když servírka odejde, ztlumí hlas a podívá se na ni.* Chápu, pokud se o tom nebudeš chtít bavit, jsem pro tebe v podstatě cizí, ale… Chci abys věděla, že tohle dál nepošlu a kdyby ses chtěla svěřit, ať už teď, nebo jindy, najdu si čas. Chápu, že je to teď pro tebe těžký, těžší, než obvykle, ale věř, že většina není z reform nijak odvázaná. Všichni máme venku kamarády… V Německu to bylo dost podobný. Jedna lovkyně má tátu vlkodlaka. Bývalý lovec, přeměněný po napadení na misi. Asi si dokážeš představit to nadšení, který zavládlo s novými reformami. Většina Institutu ho měla ráda, najednou byly vztahy… Přinejmenším neohrabaný.
*Ulahčene si vidýchne.* Nie to nebola.... ale vlastne ako pre koho. *Zavtipkuje a nasleduje Maxa do reštaurácie.* Beriem ťa za slovo. *Posadí sa k stolu a keď príde servírka objedná si Fårikål a pomarančoví džús. Potom len počúva Maxa a pomali prikivuje. Keď im prinesú nápoje na ex do seba naleje celí pohár a hneď si objedná ďalší ten im už donesú rovno s jedlom. CHvílku sa v ňom bez slova prehrabuje ale potom sa pozrie Maxovi do tvátre.* Volá sa Tonka a prví krát sme sa stretli v Norsku. Ona tam bola na dovolenke.... no skrátka obidve sme boli ešte skoro deti a hneď sme sa spriatelili. Aj keď...*mávne rukov* ...priatelstvo s civilom veď vieš. Ale aj po tom čo odišla domov sme zostali v kontakte až kím som neodišla do idrisu. *Preruší rozmprávanie abi zjedla niečo zo svojho jedla a potom pokračuje.* Nedokážeš si predctaviť moje prekvapenie keď som ju stretla pár dní po príchode sem. Samozrejme to bolo po tom čo prešla premenou. Naše priatelstvo to ale neovplivnilo. *Pokrčí plecami.* Vždy som si rozumela lepšie s podsveťanmi. No a ako si si mohol všimnúť našli sme si novú super zábavu. *Schválne mu rozpráva tento príbeh abi sa aspoň na chvílu vyhla iním témam.* Keď skončí znova sa venuje svojmu jedlu ale nakoniec na neho znovu pozrie.* Ďakujem za dnešok, vážne. Určite si dokážeš predstaviť že to čipovanie ma doháňa k šialenstvu. Nie len to že chcú abi som značkovala svojich priatelov ako nejaké zvieratá ale chcú abi som jeden ten čip dostala aj ja.
*Sám se pustí do jídla a během toho poslouchá vyprávění Kyly. Nechá ji se vypovídat, občas se mezi jídlem na něco doptá, ale nechá ten rozhovor spíše na ní.* Tohle zní jako zajímavý způsob jak si zajistit trvalé přátelství. byť neplánovaný. *Usměje se, když upije z čaje a opře se o stěnu boxu.* Ono ani přátelství s civily za mě není na škodu. Člověk si tak uvědomí vlastní smrtelnost. *Pousměje se, ale je v tom něco posmutnělého.* Alespoň má člověk jakous takous jistotu, že nejspíš neumře předčasně v boji s démonem, nebo tak něco. *Pousměje se smutně a sám se rozpovídá o svých zkušenostech v Německu. O Ilse, své blízké přítelkyni, která zemřela v nedávných bojích s démony v Berlíně. Dlouho věřil, že z nich jednou budou Parabatei, nepřímo se k tomu schylovalo, ale tím nechtěl Kylu zatěžovat. Z jeho hlasu a z toho, co vypráví, o jejich společných trénincích, o tom, jak trénovali děti, společných zkušenostech v boji, je však poznat, že mu na ní dost záleželo. Když Kyla načne téma čipování, přikývne a lehce se zamračí.* Chápu tu původní myšlenku, ale… Někdo opravdu nevidí, že tohle není dlouhodobý řešení. Že to vůbec není řešení, pokud nechce mít ve vzduchu druhou válku. Nebo to spíš nechce vidět… *Dodá zamyšleně. Když ale zmíní, že by měla dostat čip i ona, nepřímo mu to připomene rozhovor s Grace.* A to proč, kvůli tomu, že máš trochu špičatější uši? *Zamračí se. Až ho lehce zamrazí při myšlence, že měl pravdu už se svou prvotní úvahou.* /Tohle není jen boj proti Podsvětu. Někdo se snaží rozvrátit vztahy v Institutu./ *Lehce zavrtí hlavou.* Čipování Podsvěťanů je zvrhlý samo o sobě, ale u Nefilim? /Přece nemůžu být jedinej, komu dochází, že tohle celý má úplně jinej cíl. Rozvrátit nás jako tým, abychom se příliš nevzpouzeli, báli se spolupracovat, věčně se ohlíželi přes rameno./ Kylo, pamatuj si jednu věc. To, že máš vílí krev neznamená, že jseš 'horší lovec' nebo 'méně lovec.' Jestli ti tohle někdy někdo řekl, kašli na něj. Dotyčnýho v první řadě ani nezajímalo, jaký máš kvality, priority. Tenhle názor za to nestojí. Jestli tvůj původ něco znamená, tak to, že vidíš do věcí, který si půlka lovců neumí ani představit. A to přece není špatná vlastnost, hm? *Usměje se na ni povzbudivě.* Doufám, že se brzo uvidíme na hlídkách. Nebo si mě klidně odchyť na trénink. Ve dvou je to vždycky zajímavější. *Když oba dojí, zaplatí, opět jim zavolá Uber, tentokrát rovnou s adresou, aby je vyhodil někde poblíž Institutu. Nechtěl riskovat, že Kyla půjde sama, ať už kvůli jejímu stavu, nebo kvůli ostatním. Tohle muselo zůstat mezi nimi a Tonkou. Doprovodí ji až do pokoje, kam jí ještě donese vodu.* Dej se dokupy a moc se neukazuj, dokud se to alespoň trochu nezahojí, dobře? *Mávne na ni ještě ve dveřích, než sám zamíří do knihovny.*
*Počúva Maxa zatial čo je až kímsa nedostane k úvahám o čipovaní.* Neviem ale začínam si myslieť že niekto moc dobre vie čo to celé spôsobí a úmiselne ženie lovcov proti posdseťanom ažb kím to podsvet nevidrží, nerupnú im nervi a potom Spolok povie že vojna je ich vina a my sme tý dobrí. *Jeho ďalšie slová ju naozaj dojmmú skloní hlavu a keby v tejto chvíli mala trochu viac krvi v žilách začervenala bi sa.* Ďakujem, znamená to vela. Naozaj. Žial vela ostatných vidí v prvom rade vílu. Je jedno že som pri obrane Alcante pred vílamy takmer zomrela a že mi zostali trvalé následky..... *Nedokončí a vráti sa k jedlu potom mlčí až k dverám svojej izbi kde sa otočí na Maxa. To dúfam aj ja. *Odpovie na jeho ponuku a na ďalšie slová len prikívne. Keď za sebou zavrie dvere prejde k posteli zrúti sa do nej a tvrdo zaspí.*
*Přes den si užíval přítomnosti domácích mazlíčků, nyní umírá obklopen idioty, jimž říká „zaměstnanci”.* /Přísahám, že si ti dva prohodili chování s těmi kočkami, které mám doma, protože ty dnes byly jako úplní andílci./ *Podobných myšlenek, jako je tato, mu projde hlavou ještě hromada, poněvadž neustálé hádky manželů za pultem nijak neutichají.* TAK A DOST! Je vám dost let na to, abyste se nehádali kvůli pitomostem. A hlavně né v práci. Milí zlatí, jsou tu lidi. *Při první větě ještě pro důraz praští oběma rukama do desky pultu.* Nehledě na to, že jsem stále nepochopil, proč tu vedete tuhle šaškárnu. Kvůli zasraným skleničkám? Šibi šibi? *Jednou rukou zakrouží u hlavy, jako to dělá každý jiný člověk, když chce naznačit, že má daný jedinec o kolečko navíc. Což ti dva před ním opravdu museli mít.* Jestli tohle jsou pravé manželské hádky, asi se znovu už ženit nechci. *Zavrtí pak hlavou, ruce si přitom překříží na prsou.*
*Max se rozhodl využít jedné z posledních, ne-li poslední příležitosti, jak v tichosti zmizet ve víru velkoměsta a alespoň trochu prozkoumat místní situaci, než se vrátí zpět do institutu a pozitivnější povinnosti, které by si pro sebe vybral sám, nahradí ty, které přicházely zeshora. Už Calebovo prohlášení bylo víc než dost, uvádět ho v praxi bude podstatně méně příjemné. Už dostat se z Institutu byl sám o sobě risk, ale nemohl si pomoci. Potřeboval vědět, před čím stojí, než se rozhodne jakkoli jednat. Nejde však nepřipravený, stélu má schovanou v jedné z vnitřních kapes bundy, tak, aby byla snadno po ruce, ale nebyla na první dobrou vidět. Narozdíl od obvyklého odění má tentokrát i pečlivě uvázaný šátek, aby náhodou nebyla vidět některá z jeho run. Koneckonců, chce pozorovat, ne vyvolat rozruch. Většinu odpoledne stráví náhodným křižéváním města, ale pak ho kroky z neznámých důvodů zavanou do čajovny. Nedokáže přesně říci proč, ale něco na ní je. do dveří vstoupí přesně v okamžiku, kdy se poměrně extravagantně oděný mladík rozčílí na dvojici za pultem, podle jeho slov zjevně manželský pár. Nekomentuje situaci, jen ji s pobavením pozoruje, než vyhodnotí, že je situace dostatečně 'klidná' na to, aby si objednal. Zběžně se rozhlédne po lokálu, pak přikročí k pultu.* Zdravím, najde se tu někde jedno volné místo, nebo máte rezervace až do večera? /Ideálně bez skleniček létajících nad hlavou…/ *Pomyslí si, a nedá mu to, věnuje mladíkovi krátký, soucitný pohled, jako by chtěl říct 'U nás taky na denním pořádku. Promiň.' Nepatrně se přitom pousměje.*
*Ani si při tom svém výlevu nevšimne cinknutí společně s otevřením a zavřením dveří. Není ovšem jediný, ani čaroděj s upírem, představující manželský pár za pultem, nijak nereagovali. Jako kdyby se pro trojici zastavilo vše, co se dělo kolem.* Hirame, při vší úctě, nakonec jsi majitel tohoto podniku, ale kdybych měl říct jak to vidím... neměl bys namísto „ženit” říkat spíše „vdávat”? *Minovi, čaroději za pultem, při tomto cukne lehce koutek nahoru. Pochybuje, že by se Hiram někdy vrátil ke vztahům s ženami. Mimo to byl vždy podle Mina dost feminní, až bylo divné o něm říkat, že se „žení”. Darwin se svojí druhou polovičkou očividně musel souhlasit, poněvadž se v tu chvíli začal tiše pochechtávat. To Hiram zastaví jedním lusknutím prstů, což zapříčiní, že Darwin náhle ztratí hlas. Hiramovi tedy věnuje jedno malé zamračení. Pochopitelně se mu toto kouzlo dvakrát moc nelíbí.* Vrátím ti ho hned, jak se s pokorou vrátíte zpět k práci. Co vím, tak na trojce nemají stále to, co si objednali. *Zasyčí majitel na své zaměstnance a až jak uvidí, že se otáčí k rozdělaným pracím, kouzlo opětovným lusknutím ukončí zrovna v moment, kdy zaslechne úplně cizí hlas. Otočí se tedy k muži, veškeré korálky a mince na jeho oblečení přitom hlasitě zacinkají. Předtím to kvůli hádkám tolik slyšet nešlo.* Oh, dobrý večer. Vítám vás v naší čajovně. Místo by se zde určitě našlo, otázkou spíš je, kde byste šel radši? *Volně při otázce ukáže na chodbu opodál, vedoucí do dolní části čajovny určené všem vášnivým duším, hledajícím útočiště – ideální místo pro hrátky různého typu.* Tuším, tuším. *Zamýšleně, připomínajíce to nejvíc nevinně vypadající stvoření, si poklepe prstem na bradu.* Že zájem bude spíše o místo zde. *Otočí se směrem k uličce plné boxů. Jejich záclony obvykle tvořily různé druhý korálků. Podobných, jako měl Hiram zrovna na sobě. Nu a když už toho jsme – outfit rohatého čaroděje byl tvořen tak jak vždy ze dvou šátků posetých mincemi a korálky, jeden měl přes hruď, druhý přes pas harémových kalhot. A barva? Na nic pestrého si nepotrpěl, jednalo se o černou spojenou s převážně stříbrnými komponenty, aby sedly i šperky, co obvykle nosí na době. Občané podsvěta pak mohly vidět i ozdobené růžky, od nichž řetízky vedly až k náušnicím.*
*Lehce pozvedne obočí, ale to je tak jediná jeho reakce na dění u pultu, pokud tedy nepočítá to, kolik úsilí ho stojí udržet úsměv namísto toho, aby se rozesmál.* Dobrý. *Jeho úsměv se maličko rozšíří a následuje pohledem pohyb Hiramovy ruky. Bylo na něm něco, co mu nedovolovalo z něj jen tak spustit oči a jakmile si to uvědomí, najednou mu to v hlavě nespíná tak, jak by nejspíš mělo.* Aehm. Jo… Asi bych spíš zůstal tady nahoře. *Jeho úsměv se rozšíří, ale v tuto chvíli je to spíše obranná strategie ála 'nezírej a tvař se mile.' Ani jedno se mu teď dvakrát nedaří. Nedokáže říct, čím přesně to je, jestli jeho oblečením, nebo tím, že snad v každém jeho pohybu je nadpřirozená lehkost, přitom určitá lenost, jako by tenhle konkrétní pohyb provedl v životě už stokrát a nehodlal se namáhat víc, než bylo nezbytně nutné. Byť si ve svých pohybech obvykle připadal lehký, síla run a andělské krve, v porovnání s čarodějem si najednou připadá těžce a neohrabaně.* Můžu poprosit o menu? *Dostane ze sebe nakonec, zatímco si vyhlédne jeden z boxů a zadoufá, že tenhle jeho 'počin' nevidělo příliš mnoho očí. Už Hiramův pohled byl více než dost.*
*Veškerá obsluha byla do hádky tolik vžitá, že ani nezaznamenali nově příchozího hosta, k němuž se Hiram obrátil až poté, co rádoby konflikt zanikne do uklidňující hudby. Hiram ovšem neví, jak dlouho tam mladík už stojí, takže se ani neomluví za zdržení. Rovnou jej pozdraví, přivítá. Jde na něm poznat, že si tento typ práce užívá a je jednoduše dost extrovertní typ člověka. Možná to ale bylo i tím, že dostával nějakou tu pozornost, která mu doma již nebyla tak často věnována. Aspoň ne z přítelovy strany. Neunikne mu, že mladík poněkud znejistí poté, co začne mluvit, což Hirama přiměje se zachichotat, schovávajíce tento čin rukou.* Heh...usuzuji podle společnosti. Přišel jste sám. Hosté, co přijdou s úmyslem jít do té druhé části, si většinou berou svého partnera či někoho jiného na noc. Je tu samozřejmě možnost, zamluvit si někoho z personálu, ale to se neděje běžně. *Pokrčí rameny. Nato se ladně otočí a začne hosta vést uličkou. Zastaví se až u volného boxu, jehož záclony mladíkovi podrží, aby mohl vlézt dovnitř.* Samozřejmě, hned to bude. *Usměje se na něj. Jedná se o takový ten typický okouzlující úsměv, který obvykle nadhazují dívky, když chtějí někoho oslovit, mají o daného člověka zájem. Pro menu pak odejde zpět k pultu, který obejde, aby mohl z hromádky jeden lístek vzít. Nacházely se v něm jak nápoje, tak i možnosti dýmky a různých pochutin. Dokonce si pak host mohl vybrat i přímo běžné jídlo, když by měl přímo hlad. Po zkontrolování stavu lístku jej pak případně vymění, než se rozhodne vrátit za mladíkem.* Zde, prosím. *Zazubí se na něj a podá mu jej přímo do ruky.* Až budete mít vybráno, stačí zazvonit na ten gong na zdi.
Jo… To celkem dává smysl. *Zasměje se, ale jistá nervozita v tom pořád je. Aby ji alespoň trochu zamaskoval, následuje Hirama do jednoho z volných boxů, kde se usadí, zatímco čeká na menu a konečně se mu povede alespoň na chvíli uklidnit myšlenky. Ne však nadlouho, protože se čaroděj poměrně rychle vrátí i s lístkem.* Díky. *Vděčně se na něj usměje a raději pohled zaboří do lístku. Už tak na něm visel očima víc, než by čekal nebo plánoval, není třeba, aby ta situace byla ještě divnější. Párkrát si menu pročte, občas přitom očima přelétne čajovnu a nachytá se, jak se pohybem párkrát neúmyslně vrátil i k baru. Se sotva patrným zamračením se zasouká trochu hlouběji do boxu a znovu nabídku sjede očima, jako kdyby se až teď dokázal skutečně přímět soustředit i na její obsah, nakonec si vybere a pohledem na moment zůstane viset na gongu na zdi. Možná to byl jeho osobní problém, ale tenhle typ upozorňování na sebe rád neměl. Sice chápal, že to pravděpodobně bylo podstatně efektivnější, než v podobně velkém prostoru s tolika lidmi na obsluhu volat - nemluvě o tom, že by tím asi leckomu narušil Zen - ale… Připadalo mu to jak pískat na psa, nebo si volat osobního sluhu. s povzechem jej nakonec stejně použije a počká, až někdo přijde, aby si mohl objednat.*
A aby člověk přišel už s úmyslem být sám? No, je to pak docela zajímavé. *Uchechtne se. Čert ví, proč je až tak sdílný. Nikdy totiž nebyl zvyklý na držení jazyka za zuby. To, že na to pak doplácí, už nějak přežívá.* /Až se divím, že pokaždé nějakým způsobem vyváznu./ *Měl očividně štěstí. A to nejen na toto. Je nakonec více než vzrušující vidět v podniku nějaké fakt hezké muže jako toho, kterého zrovna vede do boxu. Tam jej nechá se usadit a zaběhne mu pro vyžádaný lístek. Následně mu dá instrukce, načež se vrátí za těma za pultem. Oba je sjede pohledem.* Zklidnění? *Optá se čekajíce trpělivě na odpověď. V tu manželé zakývou hlavou.* Si myslím...ať se to neopakuje laskavě. *Mrkne na oba, opírajíce se zvolna o pult.* No jo, no jo. Ty, Hirame, nemyslíš si, že až moc utíkáš očima po komkoli, jen ne po Nikolasovi? *Vypadne náhle provokativně z upíra, Darwina. Rohatý čaroděj mu tedy věnuje pohled, pozvedne obočí a během následného uchechtnutí zavrtí hlavou.* Až ti Min nebude věnovat dostatek pozornosti, péčé, lásky a času, pochopíš mě. *Hned jakmile to dořekne, už zaslechne gong. Ukradne si tedy bloček s tužkou a rozejde se za tím zvukem.* Vybráno? Super, co to bude? *Řekne zvesela a cvakne propiskou, vyčkávajíce na odpověď.*
*Po chvíli sezení už mu začínalo být relativně horko, tak ze sebe shodil alespoň bundu, ale šátek si nechal. Existovala sice jistá pravděpodobnost, že pokud byl v baru někdo z Dětí noci - a že jeden ze dvojice za barem tak přinejmenším působil - nejspíš už o jeho totožnosti stejně věděli, ale nehodlal to tady vystavovat na odiv. Po zkušenostech z Německa a z toho, co si o aktuálním dění narychlo prošel v Institutu, teď to byla ještě o něco méně výhodná karta než obvykle. Bude lepší ji, alespoň prozatím, ponechat někde vespod balíčku. Když k němu opět dojde Hiram, zvedne k němu pohled.* Vybráno. *Přikývne na souhlas s úsměvem.* Prosím Rize, tu zázvorovou polévku a nějakou dýmku. Na příchuti úplně nesejde, nechám výběr na vás. *Přikývne a zaklapne lístek, který po stole odsune spíš aby něco udělal, než že by to mělo nějaký hlubší důvod. Zatímco čeká, myšlenky mu na moment utečou zpět do Institutu, především k rozpisu hlídek. Se svým je spokojený, jak Sunil tak Lotty působili jako pohodoví společníci. Ne že by si neporadil se složitějším zadáním, ale na první hlídku ho to potěšilo. Z čeho má však větší obavy je hlídka Grace a Seba. Doufá, že si promluví, ale pochybuje, že hlídka na to bude to správné prostředí… Na chvíli zauvažuje, zda jednomu z nich nenapsat, ale to poslední, po čem teď touží, by bylo dostat SMSku ve znění 'a ty jsi momentálně kde, žes mi to nemohl říct osobně?' Kdepak, tohle počká až se vrátí.*
*Možná to znělo dost kysele, ale hold to byl život. Mohl to taky říct ještě hůř.* /Myslím, že jsem to řekl ještě mile./ *Odsekne si pro sebe v hlavě. Jelikož pak je už na cestě za zvukem gongu, nezaznamená reakce těch dvou. Darwin s Minem se na sebe podívají a pak střelí pohledem do uličky, v níž Hiram zmizel.* Myslím, že by si ti dva měli spolu o tomto promluvit. *Řekne upír a od čaroděje vedle sebe se mu dostane souhlasného přikývnutí. Na druhé straně podniku si Hiram už zapisuje, co mu lovec diktuje.* Dobře, hned to bude. *Informuje jej jakmile dopíše poslední slůvko, zvedne pohled, s úsměvem na mladíka mrkne. Následně se na patě otočí a zmizí opět k pultu, kde si postupně vše, ignorujíce ty dva, jimž zrovna krade práci, nachystá. Vše si obstará sám. Jak polévku, čaj, tak i samotnou dýmku. Objednané občerstvení přitom nese přesně v tom pořadí. Lovec tedy hned obdrží teplé Rize a zázvorovou polévku. Hiram přitom jde na otočku, aby se mohl hned nato vrátit ještě s dýmkou.* Jak jste vlastně náš podnik objevil? Přátelé poradili? Nebo vás to sem jednoduše táhlo? *Položí mu při stavění dýmky pár všetečných dotazů.* Víte, v tuto hodinu k nám pomalu chodí hlavně kvůli pobavení ve spodní části čajovny..moc vás ta možnost nezaujala, nebo jste tu možná poprvé?
Díky. *Nedokáže si pomoci a když na něj Hiram mrkne, usměje se jako měsíček na hnoji. Jakmile se Však Hiram vzdálí, zatřepe hlavou jako pes.* /Co to proboha bylo..?/ *Nepamatuje si, že by někdy na někoho takhle reagoval. Buď už je moc unavený, nebo…* /A chci to vůbec vědět?/ *Po chvíli mu na stole přistane jak čaj, tak polévka, z obojího se kouří, má tak alespoň jistotu, že to bylo mimořádně čerstvé. O čemž ho vzápětí přesvědčí i zázvor, u kterého má pocit, že se mu skrze dutiny propálil snad až do mozku. Rovnou se do polévky pustí, jen se snaží jíst pomalu, aby to snad nepůsobilo dojmem, že dnes ještě nejedl, byť to k pravdě daleko nemělo. Jenže to už je Hiram zpátky i s dýmkou. Polkne tedy polévku, kterou měl zrovna na lžíci, trochu rychle na to, jak pálivá byla a i přes hrdlo, které se snaží protestovat se příměje ke zdvořilému úsměvu.* Popravdě, nějak mě to sem táhlo. Chtěl jsem se najíst někde, kde budou mít něco kvalitnějšího než hranolky v pětkrát přepáleném oleji. *Pokrčí zlehka rameny. Když Hiram opět zmíní spodní část čajovny, jen se rozpačitě zasměje a lehce zavrtí hlavou.* Asi v tomhle ohledu nebudu úplně zapadat mezi klientelu, tuhle zábavu venku obvykle nevyhledávám. /Obvykle?/ *Probleskne mu okamžitě hlavou. Jako by snad podobnou zábavu ve městě NĚKDY vyhledával. Podobně rozpačitě si odkašle.* Obvykle se klientům věnujete osobně, nebo jsem si tu extra péči něčím zasloužil? *Nadhodí, aby pozornost alespoň na chvíli odvrátil od sebe.*
*Když už jej někdo urazí, stane se z něj náhle rozený ignorant. Nemá tedy problém, poté co si s úsměvem vezme objednávku, přijít k pultu a vůbec své dva hlavní zaměstnance nevnímat. Jestli na něj mluvili, to neví. Prostě udělá své – i bez pomoci kouzel nalije do misky polévku, připraví čaj podle tradičního postupu a nakonec i nachystá dýmku. Vše mu samozřejmě nějakou tu chvíli trvá, ale vzhledem k tomu, že po těch letech umí efektivně využít čas a vše si naplánovat, nemusí na to lovec čekat půl hodiny. Nakonec nastává chvíle, kdy se zapojí logické myšlení. Nápoj s polévkou odnese jako první, aby měl host možnost už něco do sebe hodit a nedával si dýmku nalačno. Až poté přinese i poslední věc na lístku, načež si dovolí, přitom zavedení rozhovoru postupně sednout naproti. Kontrolujíce občas pohledem dýmku.* Škoda, že si tohle neřeknou i ostatní lidi. A to si troufám říct, že vařím dobře a ještě i levně. *Uchechtne se. Pravdou je, že vaří zřídkakdy. Kuchyň má na starosti hlavně Min, jelikož na Hirama často čekají jiné povinnosti v podobě samozřejmě vedení podniku a míchání směsí na čaje a dýmky. Až poté, co má vše vyřízeno, se může takto zapojit do chodu – jako číšník či případně i kuchař. Suma sumárum jsou ovšem oba čarodějové na tom s vařením stejně, Hiram je na tom ne-li i lépe.* Rozumím, ne každý něco takového ocení. *Uzná. Jako mladý si nakonec taky nemyslel, že by byl schopný něčeho takového, a to zas tak nevinný tehdy nebyl. Ale očividně se dost zmýlil. Když si mladík odkašle, o něco zpozorní a nakloní hlavu do strany. Na vystlaných lavičkách se usadí do tureckého sedu.* Jen když mi někdo padne do oka. *Lehce pokrčí rameny.* /Že by předtím slyšel celý ten rozhovor? Nebo minimálně část?/ Teď jsem na řadě s otázkami já...jste v New Yorku nový? Jestli ano, proč jste si vybral zrovna toto město?
*Zatímco se zabývá polévkou mezi řeči s čarodějem, všimne si, že se rozhodl se k němu usadit. Bylo v tom něco sebejistého, skoro až drzého, jako by si chtěl ověřit, kam až může zajít. Nebo spíš jakoby vůbec nepočítal s tím, že by to Maxovi mohlo z jakéhokoli důvodu nevyhovovat. A v jistém smyslu měl pravdu; nebylo to nepříjmné, naopak se sám přistihne, že i on se chce o tomhle neznámém dozvědět víc, ať už ž jakéhokoli důvodu. Když dojí, jen s úsměvem přikývne.* Bylo to výborné. Ještli takhle vaříte vždycky, divím se, že vás nevyvažují zlatem. *Ohodnotí to s úsměvem, zatímco si upije ze svého čaje. Hiramův komentář mu v podstatě potvrdí to, co už tak nějak tušil; nepřišel za ním náhodou. Buď ví, kdo - nebo spíš co - je a chtěl se ujistit, že návštěva proběhne v klidu, nebo…* /Ne, to je blbost./ Popravdě, nový tady nejsem. Ne úplně. Byl jsem teď na čas v Evropě. Ale vyrůstal jsem tady. *Vlastně to ani nebyla lež.* Vrátil jsem se za rodinou. *Část o práci raději vynechá.* A taky je tu živo. V New Yorku se v podstatě pořád něco děje. Trochu mi to chybělo. *Přizná popravdě s úsměvem.* Vy jste tady dlouho? Nebo jen procházíte? *Oplatí mu tu laskavost vlastní otázkou. Neunikne mu, jak Hiram občas pohledem sklouzne k dýmce, jako by se chtěl ujistit, že mu nevychladne dřív, než skončí s jídlem. Ta pečlivost ho potěšila. Odmotá si tedy opatrně hadici a poprvé potáhne. Netuší, podle čeho ho Hiram odhadl zrovna na lesní plody se špetkou máty, ale do chuti se mu rozhodně trefil.*
*Se zájmem si během rozhovoru sedne naproti mladíkovi. Ani se nezeptá, zda smí, nebo ne. Nakonec, jestli to bude lovci nekomfortní, může ho kdykoliv požádat, ať odejde. Zatím ale spokojeně vede konverzaci, kontrolujíce u toho dýmku. Vlastně dost těká pohledem od ní k osobě naproti sobě a zase naopak. Tu a tam se i podívá bokem, než pozornost opět věnuje lovci, když už promluví. Zvesela se zazubí.* Díky za pochvalu. Je však pravda, že jsme otevřeli docela nedávno a lidi zde pochopitelně chodí převážně na čaj... zas mě to tolik nepřekvapuje. Podobně jako to, že si většina Američanů stejně radši vybere fastfood jen, protože neradi zkouší něco nového. *Pokrčí rameny. Za tu dobu, co už je v Americe, toho o místních pochytil dost. Samozřejmě potkal i výjimky, s pár z nich se dokonce baví. Ovšem hodně procent populace je prostě v některých ohledech stejná.* Vskutku? Aspoň teď vím, že vás nebudu házet do jednoho pytle s ostatními. Narozdíl od hodně vašich kolegů, teď myslím samozřejmě národnostně, máte cit pro lepší jídlo. *Uchechtne, hlavu nakloní mírně do strany.* Každopádně...v jaké jste byl zemi? *Optá se zvídavě. Z Evropy nakonec pochází, takže by jej to dost zajímalo. Co když ho měl předtím celou tu dobu ve stejném regionu a jen o tom nevěděl?* Jsem tu od roku dva tisíce dvacet jedna... takže ty čtyři roky přibližně. Přišel jsem zde z Česka, kde jsem žil hojnou část svého života, když jsem necestoval. Narodil jsem se ovšem na území dnešního Estonska. *Vysvětlí. Je zvědav, zda aspoň o jedné z jmenovaných zemí něco věděl. Mezitím si ruce složí spokojeně do klína.* Doufám, že to není moc matoucí. *Uchechtne se pak.* A co dýmka? Zvolil jsem dobře? *Nadhodí opět jemný milý úsměv. Lovec jej fakt zaujal. Což se dalo i poznat dle různých všetečných, zvídavých dotazů. Od těch naprosto očekávaných, týkajících se jména, po méně očekávané. Zkrátka se snaží se zájmem zjistit co nejvíce, než nadejde čas na zaplacení. Mladíka tedy zkásne, předávajíce mu účtenku, na níž ještě dodatečně připsal kontakt na sebe. Poté jej už nechá odejít, stejně jako si on sám rozhodne dát padla a taky zmizet domů.*
*Byť za jiných okolností by mu to možná přišlo přinejmenším zvláštní, teď, zvlášť s ohledem na to, jak vypjaté vztahy Nefilim a Posvěťanů teď byly, je mu víc než příjemné, že si může s někým popovídat, aniž by se musel neustále ohlížet přes rameno, nebo přemýšlet, jak zapříst hovor. Sliboval si od dnešní vycházky něco jiného, ale v nejmenším si nestěžoval. Hiram je příjemný společník, podobně jako on jako by místy nevěděl, kam s očima a to mu navrátilo tu na chvíli ztracenou sebedůvěru.* Tak to jsme byli v podstatě za rohem. Tedy, mohli jsme být, ale to už jste asi byl tady. Posledních pár let jsem žil v Německu, předtím v Anglii. Bohužel, víc pracovních cest, než poznávání památek. *Vysvětlí s pousmáním. Jednou by se tam rád vratíl, třeba s méně povinnostmi, ale v duchu byl smířený spíš s tím, že se mu to jen tak nepodaří. Pokud vůbec kdy…* Ale pivo mají dobré. *Pokrčí s úsměvem rameny. Nad jeho poznámkou ohledně jídla se zasměje.* je to v rodině, řekl bych. ten zdravý životní styl. I když, o té dýmce bych pomlčel. *Dodá se smíchem.* A vůbec ne, taky jsem už pár zemí procestoval. To, že jsem vyrůstal v New Yorku ještě neznamená, že žiju v iluzi, že je tohle jediný kontinent na světě. Popravdě, doufám, že se mi zase jednou povede vycestovat. *Mezi řeči si občas potáhne z dýmky.* Výborně. Jak jste to věděl netuším, asi přirozený talent. /Nebo čtení myšlenek./ *S úsměvem na něj mrkne, než se opět pustí do hovoru. Když si vymění jména a pár dalších důležitých, nebo zdánlivě nedůležitých informací a dotazů, nakonec zaplatí, samozřejmě se slušným dýškem, koneckonců se mu Hiram věnoval nadstandardně a byť tušil, že kvůli tržbě to nebylo, neubude ho, když dobře ocení kvalitní servis. Ještě na něj při odchodu mávne s příslibem, že příště přijde zase a už už chce schovat účtenku do kapsy, když si všimne, o co jde, jen se pro sebe pousměje a účtenku místo toho opatrně složí a uschová v pouzdře telefonu, aby si při jeho otevření přípomněl, co chtěl s kontaktem udělat. Po cestě ještě párkrát změní směr, aktivuje runu neviditelnosti, aby ho nikdo neviděl kráčet k Institutu, kam nakonec v tichosti zapluje a přes zahradu a svatyni se vrátí zpět, jako by snad nikdy ani neodešel.*
Ne, reálně nemohli. *Povzechne si s jemným úsměvem. Ani jeden z nich nebyl v situaci, kdy by jejich dopisy prošly jen tak bez povšimnutí, tím tuplem že Max byl tehdy pod dozorem kvůli svým vlastním prohřeškům a Grace koneckonců taky. O tom, že soukromá korespondence mezi dvěma Lovci, z nichž jeden byl snoubenkou bratra toho druhého by pár obočí pozdvihl i kdyby byli čistí jako lilie. Zazubí se nad její poznámkou ohledně burbounu. Některé věci se očividně nezměnily.* Budu si to pamatovat pro příště. *Pokýve se smíchem hlavou. Když se ocitnou ve svatyni, zvedne hlavu a chvíli zkoumá stěny a střechu.* Jak jsou na tom aktuálně tvé lezecké schopnosti? *Zeptá se jakoby nic, zatímco má zatím stále Grace zavěšenou v jednom rameni a druhou drží Lapiducha, který se, překvapivě, zatím ještě pořád nebrání.* Ze střechy je nádherný výhled. Jen s tím burbonem bych to moc nekombinoval. *Dodá se smíchem.*
*Přikývne bradou i když má za to, že je zatím trochu víc.. vlastně víc než trochu.* /Ví vůbec Max, že se tu objevil můj bratranec? Ví vůbec co všechno se dělo potom?/ *Z jeho reakce nedokáže vyčíst jestli je jen zdvořilý a nebo opravdu šlo hodně věcí mimo něj nebo měl sám na bedrech těžký váhy.* Tady jsem nebyla víc jak rok... *Zavrtí nevěřícně hlavou, ale místo jí přijde pořád stejný.. možná jen dýchá chladnější vzduch.* Takže co se týče mých schopností... *Zasměje se, protože rok teď nosila uniformu a držela si dva metry rozestup od ostatních.. na nějaký trénink nebylo ani pomyšlení, ale asi to byl i záměr jí oslabit.* Asi bych ten Bourbon potřebovala spíš... na kuráž. Ale co... *Odstoupí od Maxe o krok stranou a rozepne si vrchní díl kazajky, aby měla lepší pohyb k lezení.* Nedělám to poprvý... Budu to muset trumfnout a doufat, že mě nezradí tyhle boty .. *Zvedne lehce nohu s těžkou loveckou obuví, která je součástí uniformy.* Jen doufám, že nás nechytí Caleb nebo Sebastian a nevykopnou nás hned co jsme se vrátili.. *Přistoupí ke stěně a hledá rukama a špičkou boty vhodný záchytný body.* Ne že by měli na výběr... *Chytí se nejbližší římsy a ztěžka vydechne jak se přitáhne.* Jsme jedni z mála co tu přežili dýl jak dva roky.. a to je co říct. *Pokrčenou nohu natáhne a druhou rukou hledá další záchytný body.*
Já víc než pět. *Zazubí se, ale dá jí prostor na šplhání, zatímco si od ní vypůjčí jeden z plédů, aby z něj uvázal provizorní nosítko pro Lapiducha.* Sotva jsem se vrátil, věřím v trochu shovívavosti. *Zasměje se, zatímco si nosítko řádně upevní a pustí se do šplhání poblíž Grace. Finální úsek bude mít sice trochu těžší, ale alespoň na sebe nebudou muset vzájemně čekat; on až Grace došplhá, aby za ní vyrazil a ona na něj, až došplhá za ní. On sám měl boty o něco málo lehčí, přesto ale na pár úsecích zavzpomíná, jak lépe se mu šplhalo, když míval boty s méně hladkou podrážkou. Tehdy však měl se šplháním méně zkušeností a také kratší trénink, na který by mohl spoléhat, tudíž aktuální situace je přeci jen příznivější. Když se vyhoupne na střechu a vyšlape ve sněhu menší cestičku, jednak aby jim to neklouzalo a jednak aby viděli, kde se střecha sváží a nedopatřením nepřišli k úhoně, vypustí konečně s nosítka i Lapiducha, který se s prskáním odebere pryč, ale netrvá dlouho, než v jednom místě zapackuje a jen tak tak se ve sněhu nenatáhne jak dlouhý tak široký. Uraženě si tak sedne opodál a mrská ocasem, zatímco se Max usadí opřený o jednu z věžiček a koukne po Grace, jestli nepotřebuje pomoc.* V pohodě? *Houkne na ni, ale hlas přeci jen trochu ztlumí. Za šplhání na střechu by je sice - snad - nevyhodili, ale ani tak k nim nechtěl lákat nevítanou pozornost.*
*Cítí na sobě, že už jí to nejde jako dřív..možná to bylo absencí tréninku a nebo... že stárne. To si ale za žádnou cenu nechtěla připouštět. Římsa byla mrazivě studená a chlad jí pronikal až do kloub prstů.. člověk by řekl, že si na Zimním dvoře už na chlad zvykla.. ani náhodou.* /Shovívavost? Tak to u Caleba určitě nehledej.. / *Pomyslí si ale nahlas to neřekne. Má Maxe ráda ale netuší jak moc mu může důvěřovat se svýma pocitama.. asi ho tím ani nechce zatěžovat.. Při tý myšlence ztratí rovnováhu.. rukou se rychle zachytí, ale těžká bota sjede po římse přímo dolů. Je slyšet tříštící se sklo, který zařínčí o ledovou plochu pod nima na zemi.. Zděšením ani necekne.. je ráda že nezahučela dolů.* Emh.... jo? *Řekne směrem nahoru, když si uvědomí že Max ji stihl předběhnout.. Pak udělá pár posledních šplhů a vydrápe se nahoru.* Okno je na tom hůř.. Caleb mě asi zabije. *Posadí se vedle Maxe a ruce si mne o sebe aby je trochu zahřála.* /Bourbon by se teď fakt hodil./
*Krev mu skoro ztuhne v žilách, když uslyší zařinčení skla, ale když pak uslyší i hlas Grace, obleje ho úleva. Rozbité okno je jedna věc, ale jestli by před Calebem opravdu něco neobhájil, byla by to věta 'no, lezli jsme na střechu, asi jsem ti nechtě zabil lovce.' Natož kdyby tím lovcem byla zrovna Grace.* Ne pokud na to nepřijde. Já mu to říkat nehodlám. Měl bych co vysvětlovat. *Povzbudivě se na ni usměje a přehodí přes ni druhý pléd, aby se zahřála.* Tady nás, věřím, nikdo neuslyší. Pokud se chceš svěřit, poslouchám. Pokud si chceš raději jen užít výhled na New York, do toho. Jen co je ti příjemný. *Nabídne, ale nenutí ji mluvit. Slíbil jí oddech a to hodlal dodržet. Sám si začne po paměti něco kreslit prstem do sněhu, občas jen pohledem zkontroluje Lapiducha, jestli je v pořádku. Nakonec to ale nevydrží a přeci jen se zeptá.* Jsi v pohodě? Nic mi do toho není, takže do detailů zacházet nemusíš, ale… Všiml jsem si, že je mezi váma nějaké napětí. Myslím, mezi všema třema. *Nejmenuje, není to potřeba. Grace bude vědět, na co naráží i bez toho.*
Myslíš? *Zeptá se a myslí to vážně.. poslední dobou jí příjde, že Caleb je jak vyměněný a sleduje úplně každý její krok.* Jestli to neuslyšel a nevyběhne do pěti minut, tak určitě to vytáhne na další schůzi... to mi věř. *Vydechne páru z úst a otřese se.. kdo ví jestli chladem a nebo při tý představě jak bude na schůzi zapírat. Je ale vděčná, že Max jí nehodlá prásknout.. narozdíl od Hailey, která určitě Calebovi všechno vyklopila.. úplně celou hlídku jak byla.. Chvíli jen sedí, bradu má trochu sklopenou a koutky se snaží držet minimálně vodorovně ale rozpaky se vrství, když Max zmíní napětí. Zhluboka se nadechne a otočí k němu hlavu.* Co o tom víš? *Zeptá se první protože už neni tak důvěřivá jako dřív.. Max podle ní určitě věděl o zásnubách. Věděl ale i o tom že jí spolek na rok nechal na zimním dvoře napospas, když to ani Caleb nevěděl?*
Doufám. *Přizná po pravdě. Když vidí ten její výraz, nakloní se k ní a povzbudivě ji pohladí po zádech, než se opět poodtáhne, aby to pro ni nebylo komfortní.* Něco málo. O zásnubách, samozřejmě, něco málo i o té tvojí akci na Zimním dvoře. Úplně tě to nemine, když je do toho zapletený Spolek. Ale nijak do detailů nikdo nešel. A popravdě, raději bych to jednou slyšel od tebe, než se dozvídal kdo ví co od kdo ví koho. Je to citlivý téma, nedivil bych se, kdyby si to někdo přibarvil. Hlavní pro mě je, že jsi tady, živá a vcelku. *Pokrčí rameny. Nesoudí, dokud nebude znát její verzi. Nebo alespoň tu, kterou mu bude ochotná svěřit.*
*Přikývne a trochu se usměje nad tím jeho přátelským gestem. Nohy si pokrčí před sebou a opře si o kolena ruce.. Jestli max věděl, že byla zapletená na Zimním dvoře, tak už věděl dost.. otázkou bylo jaká verze se k němu dostala. Jestli ta, že spolek zradila a dojednávala a porušila Studený mír a nebo ta, kdy sice studený mír porušila ale její úmysl nebyl zlý a s Axelem, Jasonem a Aegonem přerušili hlavní tepny magie ve Faerii... něco za co si spolek připsal zásluhy sám.* Je to dost složitý .. a navíc.. *Sáhne rukou k límci košile a rozepne si první tři knoflíky aby mohla odhalit runu slibu na levý klíční kosti.* Tohle mě spolku zavazuje a jestli udělám jeden krok vedle, může mě to zabít.. I když.. *Zavrtí hlavou a knoflíky zase zapíná.* Ty jsi lovec od narození.. tobě nemusím vysvětlovat jak tahle runa funguje.. *Hořce se pousměje a přitáhne si kabát kazajky k sobě.* Největší ironií je že mě spolek pak sám po všem poslal do Faerie .. dělat diplomata. Chápeš to... mě. *Zakroutí hlavu.. i když ten jejich úmysl chápala. Spolek možná chtěl aby ji za její chování víly zabily.. spolek by se jí zbavil a neušpinil si při tom ruce a víly by ještě držel v šachu.* Nejspíš nečekali, že tam vydržím dýl jak týden.. což chápu. Ale teď ... *Zhluboka se nadechne a neví jak to podat.. nechce ho zranit, týká se to přeci jen i jeho rodiny, která je dost možná do toho zapletená taky.. ona nechtěla hned házet obvinění, ale něco jí říkalo že její vyloučení z institutu mělo osobnější důvod-*
*Lehce pozvedne obočí, když uvidí její runu slibu, ale mlčky přikývne. Nebylo třeba více vysvětlovat, věděl až příliš dobře, co tahle runa znamená a to ji nemusel mít na sobě.* Hádám, že to nebylo úplně za odměnu za tvou tvrdou práci a s tvou neutuchající láskou k vílám na paměti… *Pronese s úšklebkem, ale pak jen zavrtí hlavou.* Mrzí mě to, Grace. A jsem opravdu, opravdu rád, že jsi zpátky. *Dodá tišeji.* Nech mě hádat, všichni se na tebe dívají zkrze prsty, ať už kvůli tomuhle - *ukáže prstem k jejímu krku* nebo kvůli tomu času strávenému ve Faerii. *Tiše si povzdechne a uchechtne se, ale úplně veselé to není.* Asi tě nepotěším, ale chvíli to potrvá. Když už máš jednou pověst 'problémového dítětě,' jen tak se jí nezbavíš a to se můžeš přetrhnout. *Poznamená.* Ale jak už se to jednou prolomí, je to fajn. Dej tomu čas. *Povzbudí ji, ale když vnímá, že je stále nesvá, sám si stáhne kolena pod bradu, aby se alespoň trochu dostal na její úroveň.* Hádám, že to mělo vliv i na váš vztah se Sebem a Calebem, co? *Řekne jemně. Ví, jací jeho bratři občas dokážou být, zvlášť ve stínu dění za poslední roky.*
*Povzdychne si.. trochu i s úlevou, že to nemusí říkat nahlas a řekl to za ní.* Jako kdyby nestačila historie mýho rodu... *Doplní ještě přípomínku jak se její rodiče angažovali v Kruhu a nadělali si dost nepřátel. Pak se na něj podívá a usměje se.* Tobě se to ale povedlo.. podívej se na sebe. Vůbec.. vůbec si nedovedu představit jaký kus cesty si ušel. *Zavrtí hlavou skoro oněměle.. Nejenže nabral fyzicky na síle, ale mluvil mnohem rozvážněji a možná i kontrolovaně... asi to bylo nějakou disciplínou.* Osm let.. dělám asi něco špatně. /Asi úplně všechno./ *Namíří pohled na světla New Yorku před sebou a kdyby nemohl toho smogu tolik, možná by dohlídla až na Queens.. Mělo to ale svoje kouzle.. věci nebyly černobílý.* Vím že ano.. ale bojím se jak velký. *Vrátí se zpátky do rozhovoru a neví, kde začít.* Vlastně... vlastně jsem byla povinně na tý ceremonii. Ve zkratce.. Caleb mě rok neviděl, našel mě tam a dotáhl do institutu. Vyzpovídal mě .. něco na způsob "že si někde kempuji rok ve Faerii a na New york kašlu". *Zkusí ocitovat jeho slova i když to nebylo určitě tak doslova.* Jenže... nejsem čaroděj abych si jen tak vytvořila portál a z Faerie mě nikdo neodvolal.. že bych napsala ohnivou zprávu? Neexistovalo... A takk už jsem se pomalu smiřovala s tím, že tohle bude můj úděl.. Faerie.. teda dokud mě tam nikdo neotráví. *Udělá krátký nádech a přemýšlí, jestli má pokračovat. Nikomu to ale takhle otevřeně neřekla.. ani Calebovi, ani Hailey. Musí to dostat ven, aspoň část.* A pak si Caleb usmyslel, že tu zůstanu.. že to u Spolku zařídí.. že mě tu potřebuje. Nevím popravdě jak to udělal, že jsem ještě pořád tady.. ale dost mi šlape na paty. /Nemůžu se mu na jednu stranu divit... ale pořád nechápu jak to zařídil.. možná díky změně konzula?/ A Sebastian.. *Zavře na chvíli oči a vybaví si jeho tvrdý výraz na schůzi, když ho viděla po dlouhý době. Rukou stiskne jeho rodový prsten, který opatruje na řetízku na krku.* Do hlavy mu nevidím.. ale nadšeně nevypadal. Možná už je teď někde jinde.. a já se vrátila jako problém, minulost která ho dohání a ke který se vracet třeba nechce. *Zvedne ramena a nechá je zase klesnout.*
Grace… Lidi dělají chyby. A mění se. A to, že by měl někdo pykat za chyby svých rodičů mi pořád přijde jako největší blbost pod sluncem. Kdyby se tenhle precedenc dodržoval důsledně, zbylo by nám sakra málo lovců. *Nad jejími slovy o tom, jaký kus cesty musel ujít se jen pousměje.* Byla to intenzivní cesta. *Pokrčí jen rameny, ale pak ji nechá mluvit dál. Lehce se zamračí nad tím, co slyší.* Počkej… Chceš mi říct, že nevěděl o tom, že tě tam poslali..? *Ujistí se, zatímco v hlavě mu to začne šrotovat. Pokud to bylo skutečně tak, jak mu Grace tvrdí - a prozatím nemá důvod jí nevěřit - někdo se vyloženě snaží rozbít vztahy uvnitř institutu. Konkrétního 'podezřelého' nemá, pochopitelně, ale tohle nebyla první situace, kdy se s něčím podobným setkal. Byla to efektivní strategie; tu informaci zatajit, tam ji pustit, ale jen částečně, tam naopak říct více, než bylo nutné. Až do momentu, než si budou muset všichni dávat pozor na pomalu každý nádech. Protože pak je jednoduché je přimět ke konkrétním činům, nemají se komu svěřit, na koho spolehnout, Každý může potenciálně být zrádce… Když Grace pokračovala, jen ho to víc utvrzovalo v tom, že se mu to nelíbí. Když zmíní Sebastiana, jen lehce zavrtí hlavou.* To si nemyslím. Spíš si myslím, že si budete muset promluvit. Ale upřímně a bez doměnek. *Na chvíli se odmlčí, aby si srovnal myšlenky.* Popravdě, to cos mi řekla, se mi nelíbí. Ne kvůli bráchům… Celkově. *Vysvětlí. Je vidět, že nad tím přemýšlí.* Chápu, pokud se na to necítíš teď hned a popravdě… Ples podobným situacím zrovna nenahrává. Očekává, že budeme reprezentativní, ne upřímní. A mám pocit, že přesně o tohle se teď mezi Lovci usiluje tak nějak celkově. Ne že by to bylo nové, ale přijde mi, z toho co říkáš, že je to horší, než to bývalo… I proto by sis s ním měla promluvit. Ať víš, že ať už to dopadne jakkoli, vyříkali jste si to na rovinu. A já tu pro tebe budu, až to budeš chtít oslavit, nebo se z toho vyřvat. *Dodá s pousmáním a nabídne jí objetí, ale nenutí jí ho, nechá to v jejích rukou.* Pokud spolu přestaneme držet i my v Institutu, nechci vědět, kam to povede.
*Kývne hlavou ale zároveň ví, že ne všichni takhle o ní smýšlí.. přesto je vděčná. Max a možná Haiiley jsou jediný co ji tady ještě berou. Pak se na Maxe podívá a zase zvedne a nechá klesnout ramena.* Nevypadalo to, že by o tom věděl... spíš myslel, že jsem mrtvá.. ale.. *Na jazyk se jí vloudí myšlenka, jestli jí vůbec hledal.. a má dojem, že asi ano.. i když to nepřiznal přímo.* Já nevím Maxi.. nevidím do hlavy nikomu a vím, že oni nevěří zase mě aby se mi svěřovali co páchá Spolek.. Ale vypadal opravdu překvapeně, když mě na tý ceremonii viděl. *Uznává a vybaví si Calebův obličej.. jenže místo úlevy, že je živá tam byla spíš frustrace.* Promluvit? *Zeptá se ho vážně.* Myslím, že jestli to zkusím tak mě uškrtí.. nevím, co se mu honí hlavou. A popravdě se bojím že narazím.. najít ho v dobrým rozpoložení není snadný.. a moje přítomnost tomu asi nepomáhá.. Možná.. *Napadne jí a sáhne si na prsten na krku. Na chvíli zaváhá ale pak ho přetáhne přes hlavu a podrží ho v dlani.* Možná chce jen zpátky tohle.. což mu nemůžu zazlívat. /Ať už je to chce.. u mě se nic nezměnilo. Nějaká sobecká stránka mě pořád tahá k tomu abych si to šla vyžehlit.. ale myslím, že už je moc pozdě. a nebylo by to vůči němu spravedlivý/ Jen nebyla správná příležitost si o to říct... *Řetízek s prstenem podrží tak, aby spadl Maxovi do dlaně.*
*Lotty sa chcela radšej vyhnúť nejakému plesu, keďže nechcela byť na pozornosti lovcov. Vďaka Fairlawovi nie je na moc dobrom mieste vďaka vzťahom s podveťanmi a hlavne tým, že bola práve adoptovaná Triss, čo bola čarodejka, takže sa tomu radšej vyhla. Aj keď možno dostane sprda od Sebastiana, že sa tam vôbec neobjavila. Skôr zostala v inštitúte a čitala knihu v telefone, kým ju z toho neprebralo zarinčanie skla. Otočí hlavu a netuší, čo sa práve stalo.* /Asi by som to mala skontrolovať./ *Pomyslí si, pričom sa jej tam moc nechce ísť. Vezme aspoň na seba teplé oblečenie a stéle si dá do kapsy od bundy, ktorú zapne. Výjde von z izby a vyberie si to smerom k svätini, kde bolo počuť zarinčanie skla. Vojde dnu a vidí rozbité okno. Začne sa zmätene obzerať po okolí, keďže to nechápala, čo sa aktuálne stalo. Pozrie sa hore a má chuť pretočiť očami, pretože to boli práve dve osoby, čo to rozbili a sedeli priamo na vrchu svätyne.* Jak sa tam dostali? *Opýta sa, pričom vážne sa nesnaží stúpiť na rozbité sklo pod nohami.* /Vážne premýšľam nad tým ísť tam za nimi?/ *pomyslí si a nakoniec si povie prečo nie, pričom vyšplhá podobným smerom ako oni, len si dáva pozor naa rozbite okno. Pride k nim a povie.* Pochybujem o tom, že ste normálny. Ale to sklo upratovať nebudem. *Povie, keď sa pridá k nim.*
*Když vidí její reakci, ruku raději zase stáhne.* Myslím, že nikomu z nás nevěří tolik, Grace. Vím, že je těžký si to nebrat osobně, ale… Zkus si při tom vzpomenout, že podobný tlak jako na tebe je i na Caleba. Z ještě vyšších míst. Sama víš, jaký to je… Nemyslím si, že by ti chtěl cíleně ublížit, spíš… Šlapou mu na paty, tak šlape na paty on tobě. /Možná ani on sám neví, jak z toho ven… Měl bych si s ním promluvit. ujistit se, že je v pohodě./ *Matně se mu vybaví jeho vlastní setkání s bratry. Ne že by nevypadali rádi, že ho vidí, ale oba působili dojmem, že ať už by tam dorazil kdokoli, je to jen další k výčtu jejich problémů. Co se tady, zatraceně, dělo? Víc ho ale překvapí, co řekne o Sebastianovi pak. Čekal nějaký problém, nějakou nesrovnalost, ale ne že se jejich vztahy změnily až tak.* Grace… *Vydechne tiše, zatímco mu prstýnek na řetizku padne do dlaně. Neubrání se tomu se na něj podívat. Ten prsten, alespoň co si pamatoval, znamenal dost. Zvlášť pokud se ho někdo z rodiny rozhodl někomu propůjčit, nebo dát. On sám svůj střeží jako oko v hlavě. /Třeba až jednou bude ta správná příležitost, ten správný člověk… / Nečekal by ale, že vztahy za jeho nepřítomnosti ochladly až natolik. Vnitřně ho to zabolelo.* O důvod víc to s ním probrat - *Načne, ale větu nedokončí, když dole uslyší kroky a vzápětí neklamné zvuky toho, že budou mít brzy společnost. Tuhle debatu nikdo další slyšet nepotřebuje. Namísto Caleba, nebo Sebastiana, které očekával společně s přednáškou na téma rozbitého okna se k nim však připojí drobná blondýnka. Nepamatoval si, že by ji v Institutu už někdy zahlédl.* Vylezla jsi za námi, takže… Vítej mezi šílenci. *Zazubí se a kousek se posune, aby jí udělal místo na sezení, než k ní napřáhne ruku.* Max. My dva jsme se, myslím, ještě nepotkali. Nebo hodně dávno.
To asi ne.. myslím.. aspoň doufám, že mu na mě ještě trochu záleží. *Zkusí se na tu jeho přehnanou starostlivost a drill podívat z tý lepší stránky. I když jí to pořád nejde dohromady s tou jeho flegmatickou stránkou jak ho znala dří[link src="v.Mo"]žná měl Max pravdu a změnil se i Caleb.* Probrat.. *Zakoulí očima a zkusí si tu debatu představit.. jestli se už jednou porvala s Calebem jen kvůli názoru na čipování.. nedovede si představit debatu se Sebastianem ohledně osobnějších věcí.. Než ale myšlenku stihne rozvést dál uslyší kroky.. srdce jí poskočí, že by to mohl být někdo kdo by tuhle konverzaci rozhodně slyšet neměl.. Je to ale jen drobná postava Charlotte, takže s hlubokým výdechem zavře oči a znova se nadechne.* Horko těžko.. *Odpoví Charlotte na otázku jak se nahoru dostali a podívá se na Maxe.* /Debata je u konce../ *Naznačí pohledem dřív než se Carlotte stihne vyšplhat nahoru.* Ne.. to nech na mě. Uklidím to.. snad ses o to nezranila. Byla to nehoda.. *Skoro se napůl i omluví, ale její hlas zní unaveně. Podívá se na prsten v Maxově ruce a zkusí přijít na jiný myšlenky.. Jejich přátelská interakce ji ale přiměje se pousmát.* Kdybys nesla Bourbon vůbec bych se nezlobila.. *Zkusí atmosféru nasměrovat co nejdál od toho co se probíralo před chvílí.*
*Lotty si oboch prezrie a len pretočí očami, pretože vážne neverila, že je niekto rovnaký ako ona v ničení vecí. Radšej by verila tomu, že sú iné osoby, čo by to neurobili, ale zdá sa že je to podobná vec. Pozrie sa na Grace a nakoniec jej odpovie.* Nechceš to radšej nechať na Hailey? Nech vie aké je to upratovať? *Opýta sa jej, pričom sa uškrnie. Vážne moc Hailey nemusela od toho, ako sa zachovala na stretnutí a tým ukázala to, že sa nevie udržať. Aj ona nebola svätá hlavne u súdu, ale toto bolo moc. Lepšie sa od Lovcov ktorých nepoznáš držať ďalej pokiaľ nesú známky predsudkov. Zdvihne ruky s náznakom, že žiadny alkohol nemá u seba.* Bohužiaľ a ani neviem kde by ho mohol niekto schovávať. Hlavne mne ho nikto nepredá, iba pokiaľ by som ho ukradla. *Povie s náznakom humoru. Niežeby niekomu alkohol neukradla. Už to raz urobila, ale bohužiaľ ju nikto nenačapal. Pozrie sa na Maxa a nakoniec sa k nemu posadí, pričom mu tak isto podá ruku.* Charlotte, ale inakšie Lotty. *Povie mu, pričom mu podá ruku.* Určite nie, ale skôr z počúvania od Sebastiana asi poznám. Keďže v institúte moc dlho nie som. *Dopovie a nakoniec sa pozrie dolu, keďže strach z výšok nemá.* To vás ten ples tak nebavil, že ste sa rozhodli liezť na svätyňu? *Opýta sa ich s úsmevom na tvári, keďže čo iné môže povedať.*
Koukám, že to nadšení z Hailey je sdílené napříč Institutem. Jsem zvědavý. *Zazubí se. ta změna tématu je celkem vítaná, byť rozhodně neměl v plánu nechat Grace s nedokončeným rozhovorem. Ne na dlouho.* Už aby existovaly postaršující runy, co? *Rýpne si do Charlotte jemně, ale jeho úsměv prozradí, že to nebylo myšleno zle. On o tomle rozhodně nikomu vyprávět nebude.* Rád tě poznávám, Lotty. Tak to znáš nepochybně i tohohle raubíře. *Zazubí se a přitáhne si s úsměvem Lapiducha, který nesouhlasně zamručí, ale přeci jen se o něco uklidní, když ho začne Max opět drbat za ušima.* Rozvíjení ducha jsme se, myslím, dnes na plese věnovali až až. Rozhodli jsme se to vykompenzovat rozvojem těla. Jak jistě víš, rovnováha je důležitá. *Pronese vážně, jako by citoval někoho z trenérů, ale v koutcích mu přitom párkrát zacuká a ke konci už musí potlačovat smích.* Co ty, plesy a rozhovory s veleváženými loveckými rodinami tě nelákají? *Zeptá se, byť odpověď je mu předem jasná.*
*Povytáhne obočí když Lotty narazí hned tak přímo na Hailey.. je to spíš překvapení, protože si myslela že Hailey je docela oblíbená když je matkou Calebova syna.* Emh.. ona.. neuklízí? *Zeptá se a nakloní hlavu na stranu, moc jí nedochází jaký vlastně vztahy v institutu jsou a že svět se netočí jen kolem ní.* Myslím, že něco by se v kuchyni našlo.... vždycky jsme to schovávali za tu mezeru mezi příborníkem.. aaah.. *Přejede si dlaní přes čelo, když Lotty zmíní, že vlastně neni ještě plnoletá.. Hned se zarazí při pomyšlení nad tím jak v jejím věku ji Sebastian táhl z Pandemonia naprosto na maděru... nepřipadá si jako dobrý příklad* To mi vůbec nedošlo.. Asi nejsem úplně vhodný příklad pro nezletilý.. Zapomeňte, že jsem něco řekla. *Zkusí to uzavřít s lehkým zasmáním, ale je v tom krapet nervozity. Zpětně si vybavuje jak sama obcházela zákon* A navíc je tu docela dobrý výhled.. až na tu zimu se to dá. *Při těch slovech se podívá na Lotty, která sice je oblečená na ven ale je bez deky, kterou si sem s Maxem přinesli.* Ten Bourbon by se fakt hodil.. na zahřátí .. že já snad pro něj slezu dolů.. *Namítne a odhrne kousek deky, aby se Lotty posadila k nim jestli se jí chce.. připadalo jí trochu neslušný ji nechat jen tak stát.. navíc na střeše.*
*Max se na Grace káravě podívá, v nejlepší snaze napodobit výrazem Sebastiana, když má kázání.* Výborná práce, Grace. Můžeme začít vymýšlet novou skrýš… Po tolika letech… *Pronese dramaticky, dokonce složí hlavu do dlaní a nevěřícně zavrtí hlavou, ale je vidět, že stěží zadržuje smích.* Jsme výborným příkladem pro mládež. Alkohol, lezení po budovách po nocích, vandalismus, týrání zvířat… *Zasměje se, zatímco se opře zpět o věžičku. Aby trochu odlehčil atmosféru, rozhodne se povyprávět spíš o těch veselejších momentech ze svého pobytu na zahraničních institutech, zvlášť o tom, jak začal trénovat děti. Je vidět, že tohle je jedna z těch věcí, co už mu teď chybí a jednou se k nim určitě hodlá vrátit. Nakonec se zahledí směrem k městu, na rtech mu pohrává malý úsměv. Je v něm naděje, touha po novém dobrodružství, ale i jakýsi závan nostalgie. Nakonec zabalí Lapiducha znovu do provizorního nosítka a dolů se tentokrát spustí jako první, kdyby náhodou lovkyně potřebovaly pomoci. Neodpustí si ale nahoru houknout* Zkuste nerozbít další okno při cestě dolů. Jedno okecáme, dvě ne. *Zazubí se a když jsou dívky nakonec obě bezpečně dole, jen se na ně usměje.* Jen běžte, já to zkusím nějak spravit. *Dodá, ale než se do toho pustí, opatrně vypustí Lapiducha zpět do institutu. Pokud se pořeže on, co už. Ale nechtěl, aby kocour nedopatřením šlápl na nějaký zapomenutý střep.*
*Zakoulí očima zavrtí hlavou, když se na rukou nadzvedne aby se postavila.* Prosimtě... Jako kdyby o tom nevěděl celej institut.. *Postaví se na nohy a doku si nakonec přitáhne k sobě blíž. Nasaje do sebe noční chladný vzduch s pohledem na scenérii New Yorku a nechá ozvěny hlasu Lotty a Maxe za sebou. Ale jen na chvíli než Max zavelí.* Myslím, že ani to jedno okecat nepůjde... Minimálně to můžeme svést na tu kočku. *Deku si nechá svěšenou přes jedno rameno a o něco opatrněji než dřív se spustídolů.. tma jí úplně nedělá službu, takže musí být dvakrát opatrná. Nakonec přistane dole, těžký boty drtí sníh se střepy pod ní a ještě vzhlídne nahoru.* Dobrý? *Zeptá se Maxe a odstoupí o pár kroků od stěny, kdyby se rozhodl skočit. Počká na to až Max sleze dolů a deku si přitáhne zase kolem sebe..* Půjdu asi spát.. třeba se nám poštěstí a budeme mít příští hlídky spolu.. *Ještě naposled Maxe obejme a pak odchází ze svatyně.*
*Charlotte videla, že moc nepridala na situácii. Možno sa predtým zachovala nie moc milo ku Grace a to že toho dôvodu, že videla ako na tom Sebastian nebol moc dobre. No sama by mu nepomohla, keďže táto situácia bola zlá už tak.* /Mohli by si ti dvaja konečne prehovoriť a nemať toto blbé napätie v Inštitúte? Nerobí to moc dobre./ *Pomyslí si a na Maxovi odpovie.* Hmm... Ak ju nezabije skôr démoni, tak nejaký lovec určite. Môj názor po tom čo predviedla. *Povie a mykne plecami. Zdvihne ruky na obranu Grace.* Nič si z toho nerob. Alkohol som už skúsila a nebolo to nič pre mňa a v jeden deň počas jedného festivalu som sa dostala do styku s vilimi drogami. Ani neviem ako. *Povie jej a mykne plecami. O alkohole nikto nevedel, ale o drogách hej. Bohužiaľ to neutajila, keďže sa v takom stave dostala do Inštitútu.* Asi tak moc milujem pozornosť, že sa jej radšej vyhnem. *Povie a prikyvne na to, keď všetci už odchádzajú preč.* Tak nabudúce. Len nie s rozbijanim okien alebo podpalenim niečo. *Povie a nakoniec sa vypari do svojej izby.*
*Když se ples začal rozpouštět, Max s Grace se rovněž skrze portál přesunuli zpět do knihovny.* Pravda, mohli jsme si napsat. *Nadhodí přátelsky, ale nahlas nepřizná, že tomuhle se bránil hlavně on sám ve snaze přiliš se nevázat ani na bratry, ani na Grace a city, které k ní ve svých pubertálních letech choval. Prvních pár měsíců v Londýně sice působilo, že se při první možné příležitosti vrátí zpět do New Yorku - a že celý londýnský Institut ho tam se stejnou láskou a odhodláním pošle dobrovolně - ale když jeho trénink zintenzivnil a konečně se namísto nových příležitostí pro lumpárny rozhodl otevřít novým možnostem, jak se zlepšít v tom, co již uměl a prokázat, že jako lovec dokáže obstát sám, bez pomoci rodiny, jeho pohled se změnil. A po čase si svou nezávislost začal upřímně užívat. Teď byl ale rád, že si mohl popovídat s někým, koho už znal.* Tady ne, mám lepší místo. *Kývne na něj, zatímco pokyne hlavou směrem k východu z knihovny a zamíří společně s Grace směrem ke svatyni. Když ale prochází chodbou, najednou si ve tmě všimne dvou světýlek, než se na něj vrhne šedivá chlupatá pohroma.* Lapiduchu! *Vyjekne skoro až s dětskou radostí, když volnou rukou chňapne kocoura a nějak se mu povede ho v tom chvatu i podrbat. Odpovědí, i přes kocourův znechucený výraz, je mu tiché vrnění.* Tak jo, budeme ve třech. Staré dobré časy… *Zazubí se, zatímco pokračují ve společné cestě.*
*Prošla portálem Z idris do knihovny a tentorkát byl průchod portálem stabilnější než dřív..možná proto, že nebyl asi tak přetížen.. nerada bych skončila někde v tokyjským insitutu, kde by se jim marně snažila anglicky vysvětlit, že je tam omylem.. Na jeho slově se jen vědoucně a napůl smutně pousmála.* Víš moc dobře, že nemohli.. *Namítne, ale ví že to nemůže rozvádět do detailů jak jí spolek zbavil většiny práv.. Mohla by mu sle říct o svých ztracených bratracích,kteří žijou v exilu.. pochybuje že to se k maxovi kdy dostalo. Než se ale ona dostane ke kusu slova, z rohu se vynoří šedá chlupatá koule.. Kousne se do spodního rtu při potlačovaným úsměvu a hned vidí rozdíl v tom jak se kočka chová k Maxovi a ostatním členům insitutu.* Říkala jsem... živíme ho dobře.* Překvapená je i tím že se Lapiduch nechal zvednout a neést.. to by někdy bez boje asi neudělal.* Lepší místo? Jestli to bude kuchyně s Bourbonem, tak mě máš jistou.. *Následuje Max ven z knihovny ale protože panují ještě lednový mrazy a očividně se nikdo nepostaral o topení , vezme ještě z pohovky dva plédy do kterých by se mohla v kuchyni zabalit.. i když jejich kroky míří do Svatyně.. o to víc se deku budou hodit.*
*Novoroční ples pořádaný v srdci Idrisu, v honosném městě Alicante, je jednou z společenských událostí roku pro všechny nefilim. Ples se koná v překrásném sále lemovaném vysokými skleněnými vitrážemi, které během noci odrážejí světlo stovek magicky zářících luceren. Atmosféru doplňuje živá hudba smyčcového orchestru, který hraje klasické skladby známé mezi nefilim po generace. Během večera je k dispozici bohatý raut s delikatesami z Idrisu, včetně oblíbených pokrmů z místních surovin a exkluzivních vín z tamních vinic. Kromě tance a zábavy je ples také příležitostí k upevnění vztahů mezi jednotlivými rodinami, výměně informací a k neformálním politickým jednáním. Dress code je přísně formální – očekávají se elegantní róby, zdobené pláště a decentní, avšak propracované zbroje, které připomínají, že i při oslavách zůstávají nefilim válečníky. Tento večer není jen o oslavě příchodu nového roku, ale i o vzdání pocty všem padlým Lovcům stínů, kteří bojovali za ochranu světa před démony. Večer proto zahájí krátký ceremoniál s proslovem člena Rady, po kterém bude následovat první tanec tradičně věnovaný všem, kteří položili své životy v boji. Účastníci mohou očekávat nezapomenutelnou noc plnou elegance, hudby a jemného nádechu starodávné magie, která prostupuje každým koutem Idrisu. Přítomní jsou rodiny Tsai, Fairlaw a samozřejmě i Inkvizitor a Konzul. (Pokud někdo chcete s nimi hru, napište administrátorovi, zatím jsou na plese jako NPC).*
*Caleb se zastavil před portálem v Gardu a rychle si prohlédl dav nefilim, kteří se tam shromáždili. Vzduch byl naplněn jemným bzučením magie, která obklopovala portál, a odlesky luceren vytvářely na zdech hru světel a stínů. Na sobě měl černý formální oblek, který byl přizpůsoben lovecké zbroji – jednoduchý, ale elegantní, s drobnými stříbrnými výšivkami ve tvaru run na límečku a manžetách. Jeho plášť, což dodávalo jeho vzhledu vážnost a autoritu, kterou očekávali od vedoucího institutu. Přestože neměl zbraně – což ho v hloubi duše stále znervózňovalo – působil sebejistě a klidně. Jeho postoj byl vzpřímený, jeho pohled zaměřený. Prošel bezpečnostní kontrolou Centurionů bez jakéhokoliv zaváhání, přičemž jejich dotazy zodpovídal stroze a efektivně. Nefilim kolem něj se mírně rozestupovali, když procházel – ne proto, že by se ho báli, ale protože měl tu schopnost přitahovat pozornost, aniž by se o to musel snažit. Jakmile vstoupil do honosného sálu, jeho oči se na chvíli zastavily na vitrážích, které odrážely světlo luceren. Hudba orchestru ho obklopila jako jemný závoj a atmosféra, kterou vytvářela, byla téměř omamná. Přestože byl ples zřejmou oslavou, nemohl ignorovat podtón vážnosti a tradice, který z něj sálal. To byl Idris – místo, kde se historie a přítomnost neustále prolínaly. Pohledem zabloudil k dlouhému stolu s občerstvením, kde se už začínali shromažďovat první hosté. Calebovi bylo jasné, že většina nefilim tu byla nejen kvůli oslavě, ale i kvůli příležitosti k politickým či rodinným jednáním. On sám neměl v plánu nikoho konkrétního vyhledávat – pokud si s ním někdo bude chtít promluvit, najde ho. Uvnitř však byl neklidný. Fairlawova politika a jeho vyhlášky mu začínaly lézt krkem čím dál víc.*
*Sunil sa zároveň tešil aj netešil na tento ples. Zároveň to bola možnosť opäť vidieť rodinu bez toho, aby musel nejako náročnejšie cestovať alebo nebodaj na konci večera počúvať slová o tom, prečo sa doma zastavil iba na deň. Ale zároveň ho stretnutie s inými lovcami držalo v pozore. Vedel, o čo sa snažil nový konzul, a ani trochu sa mu to nepáčilo. Prišlo mu to nanajvýš invazívne a obával sa, čo to bude znamenať pre ich budúce vzťahy s ostatnými bytosťami schovávajúcimi sa pod závesom tieňosveta. Než vyšiel z New Yorku, ešte raz si v zrkadle upravil svoj bordový oblek so zlatými prvkami abstraktne odrážajúcimi zlatú jabloň, symbol erbu jeho rodu Nurgaliev. Malej Lune ešte poriadne zaviazal bordový poľopriehladný plášť s podobnými zlatými prvkami, aké sa nachádzali aj na Sunilovom obleku a na spodnom leme jej bordových šiat. S tým sa presunuli do Idrisu a takmer hneď pri vchode do plesovej haly sa stretli aj so zvyškom rodiny, ktorá mala svoje outfity ladené do rovnakých prvkov. Hrdosť rodu Nurgaliev sa dala poznať.* Hlavne ma poriadne drž za ruku, a nestrať sa mi, dobre? Potom, keď sa bude dať, si spolu zatancujeme, dobre? *Uistí Lunu po taliansky. Na tvári sa napriek nepokojom snaží držať uvoľnený úsmev.*
*Nie je si istý, či má prísť. Nie je si istý, či chce prísť. Mal by, jeho absencia by bola zaznamenaná, hlavne preto, aký veľký má tento ples byť. Lenže má pocit, že by tam nemal byť. Nie kvôli otcovi, nie kvôli svojej rodine celkovo, ale kvôli tomu, aké falošné to bude a ako sa mu protiví postaviť sa vedľa konzula, zakladať ruky za chrbát a udržiavať svoje názory tam, kde im je najbezpečnejšie - vo vnútri jeho hlavy. Už keď sa priblížil k portálu, tak videl, ako doň práve vstupuje jeho brat, a trochu mu to odrazu pomôže nadýchnuť sa s istou frustráciou v hlase.* /Stále sa môžeš rozprávať aspoň s ním. Max sa zrejme radšej bude tváriť, že má len jedného staršieho brata./ *Pomyslí si, keď pristúpi bližšie s rukami ležérne vo vreckách, napriek tomu, že má na sebe biely oblek so zlatým zdobením na ramene, ktoré pôsobí ako tuhý kovový plát, z ktorého spadá zlatá hodvábna látky, spevnená a upravená do tvaru krídla. Oba rukávy, obopnuté zlatými náramkami, ťahajúcimi sa retiazkami až k jeho prstom, nevidieť kvôli vreckám. Celý strih jeho obleku je skôr zapínaním ako na kabáte, cez sako má pretiahnutý hrubý zlatý opasok s vyrytím sokola. Už len na prste mu chýba rodový prsteň, ktorý predsa len nechal niekomu vyvolenému, kto si na neho doteraz ani nespomenul, že by sa prišiel ospravedlniť alebo pozorozprávať. On spravil, čo mohol. A dúfa, že sa s Grace nestretnú. Jeho oblek však pôsobí skoro anjelskym dojmom, k jeho bledej pleti a svetlým šedo-modrým očiam. Cez portál prekročí sám a keď sa objaví v Idrise, ťažko si vzdychne pri pohľade na ten dav, čo ho začne zo strán obklopovať každým krokom, ktorý urobí bližšie k hale.* /Na toto nikdy nebudem zvyknutý. A nikdy nebudem pripravený./ *Napadne mu, len čo sa z jednej strany už objaví nejaký podporovateľ jeho otca a zastaví ho v ceste, aby mu potriesol rukou a zabral sa s ním do povrchného rozhovoru o tom, ako sa má, aký musí byť na otca hrdý a že je úžasnou pýchou ich rodiny, a ako dúfa, že raz uvidí Sebastiana na jeho mieste, keď je tak zdatný. Už len si ženu nájsť, ha ha ha. A tento rozhovor mu stačí na to, aby tento ples rázne oľutoval.* /No už keď som tu./
*Právě se chystal ochutnat jedno z elegantně naaranžovaných kanapek na stole, když si všiml postavy, která vstoupila do sálu. Nebylo těžké ji identifikovat – bílý oblek zdobený zlatem, silueta, která jako by přitahovala pozornost všech přítomných. Sebastian. Caleb si povzdechl a odložil kanapku zpět na stůl, aniž by ji ochutnal. Byl si jistý, že to nebude klidná noc. Přehodil si kabát přes rameno a pomalým, nenápadným krokem se přesunul blíž k bratrovi, který byl právě v zajetí povrchního rozhovoru s jedním z otcových příznivců. Caleb se postavil na doslech, přičemž se tvářil lhostejně, ruce založené na hrudi. Jeho postoj byl nenucený, ale pozorný – jako by se snažil rozhodnout, jestli má zasáhnout, nebo nechat Sebastiana trpět ještě chvíli. Počkal, až dotyčný muž skončí svůj monolog o rodové pýše, a teprve pak se nepatrně pohnul, aby upoutal jeho pozornost. Jeho hlas byl klidný, ale měl v sobě onu typickou cynickou ironii, kterou používal při podobných příležitostech.* Už tě stihli nominovat na dalšího konzula, nebo to bude až příští rok? *Koutky úst mu zacukaly v náznaku úsměvu, zatímco jeho oči zůstávaly upřené na Sebastianovu tvář, hledající známky frustrace. Udělal krok blíž, čímž se připojí k jeho straně, aby naznačil, že teď patří k jeho týmu. Jeho hlas zůstával nízký, aby je nikdo další neslyšel.* Jak to jde? Už máš chuť utéct, nebo to ještě zvládáš? *Na okamžik přejede pohledem přes dav, jeho výraz zůstává neutrální, ale v očích je znát, že už začíná počítat, kolik toho tady stihne ještě sežrat.*
*Ešte chvíľku pobýva v tom hlúčiku bordových a zlatých farieb, ale keď mu mama začne až priveľmi píliť uši tým, ako pilne pracovala na tom, aby mal každý z Nurgaliev svoje vlastné zaujímavý kúsky elegantného oblečenia, tak radšej vezme Lunu na parket, a rozhodne sa to zhodiť na "otcovské" povinnosti voči svojej dcére. Postaví sa viac do stredu miestnosti, kde mu to prišlo prekvapivo pokojnejšie než na okraji plochy na tancovanie, a pozrie na menšiu osôbku s rovnaku ohnivými vlasmi.* Tak, postav sa mi teraz na špičky topánok, a ja ťa budem držať za ruky, dobre? Nemusíš sa obávať, nespadneš. *Sľúbi malej, a keď Luna spraví, ako jej Sunil navrhol, s väčším úsmevom začne pomaly tancovať, kým sa mu malá smeje.* No ták, ani si nevieš predstaviť, aké zložité je tancovať, keď ti niekto stojí na nohách. Ale máš šťastie, že ja som silný, inak by som nespravil ani krok. *Uistí ju s pobavením. Aspoň toto mu vychádzalo. Uisťoval sa o bezpečí, ktoré len pár mesiacov dozadu stratila, a zároveň sa tým vyhýba všetkým nepríjemným povinnostiam.* Ale budeš musieť potom babičke povedať, ako veľmi sa ti tie tvoje šatičky páčia, lebo inak neprestane hovoriť do konca večera. *Požiada malú, ktorá naňho spiklenecky žmurkne. Ako sa pomaly otáčajú, všimne si, že aj jeho bratia radšej zmizli, mladší Cassiano sa snažil balansovať niekoľko nápojov v náručí naraz, a starší Antonio sa inšpiroval Sunilom, a momentálne sa zbesilo krútil so svojim synom v náručí, až ľudia radšej odstupovali.*
*On si ho všimol. Svojho brata. Kútikom oka o neho stihol zavadiť, než sa mu pred očami začal hore dolu mihať daný muž, ktorý nechcel prestať hovoriť.* Skúste ho pozdraviť sám, stojí tam. *Navrhne mužovi hneď, len čo začne hovoriť o svojich pozdravoch. V sekunde, než muž čokoľvek prehodí, ho obíde a to už vedľa seba stoja s Calebom, akoby mu brat išiel oproti. Založí si ruky za chrbtom a príde mu skoro komické, ako rozdielne stoja, a aj tak vidieť, že sú bratia a že patria ku konzulovi.* Nezdá sa ti, že sa otcovi podobáš až príliš? *Natočí hlavu na stranu a v hlase je počuť podpichovanie, ktorým sa chce s Calebom ďalej doťahovať. Keď zdvihne hlavu, všimne si najskôr nejakého lovca s veľkým množstvom alkoholu a potom v rovnakej farebnosti oblečeného Sunila s jeho dcérkou.* /Vlastne, všade naokolo sa tu nejako podozrivo rozvýrili osoby s rovnakou farebnosťou… Nurgalievovci./ *Napadne mu hneď a chce sa mu vložiť si tvár do dlane, ale reálne na tomto mieste stojí iba chvíľu vedľa svojho brata.* Vieš čo, budem sa tváriť tak, ako každý raz, keď sme na podobnej akcii, budem robiť krovie svojej rodine a budem dúfať, že moju prdel a osobu nechajú radšej všetci na pokoji, inak im dám dropkick… *Vypľuje to zo seba tak rýchlo, až sa musí na konci nadýchnuť, otočí hlavu na brata a zažmurká na neho párkrát očami s falošným úsmevom.* Čo ty? *Opýta sa a až potom si prehrabne vlasy dozadu a premkne si koreň nosa.* Kde máš Hailey? Tvoj zástup žien sa dnes neobjaví? *Prenesie, ale koniec vety akoby stiahol za chvostík niekam dolu, pretože sa mu skutočne nechce doťahovať aj s jediným “spojencom”, okrem Sunila, ktorého môže tolerovať na tomto plese.* /Zobrať si bielu nebol asi dobrý nápad./ *Prebehne mu hlavou v sekunde, čo sa okolo neho predrie slečna s príliš dlhou róbou a červeným vínom v ruke.*
*Caleb se opřel o sloup nedaleko svého bratra, ruce stále založené na hrudi, a koutkem úst mu zacukalo, když slyšel Sebastianovu poznámku o jejich otci.* To dělá jen ten titul správce. *Pronesl ledabyle, jeho pohled se na okamžik odvrátil k davu. V hloubi duše ho tenhle typ poznámek vždycky trochu pálil, ale nikdy by to nedal najevo. Místo toho zůstal klidný, skoro lhostejný, jako by to byla jen další ze Sebastianových mnoha poznámek, nad kterými se ani nemá cenu pozastavovat. Zvedl pohled a přejel dav zkušeným okem, téměř automaticky kontroloval, kde se kdo nachází. Pak se lehce pousmál aniž by otočil hlavu k Sebastianovi.* Určitě s Grace ještě vybírá, co na sebe. Nečekám, že dorazí dřív než po projevu ctěného Inkvizitora. *Jeho tón byl lehce ironický, jako by to považoval za samozřejmost. Přesto bylo v jeho slovech cosi, co naznačovalo, že na Hailey příchod čeká – i když by to samozřejmě nikdy nepřiznal nahlas. Na Sebastianovu poznámku o tom, že bude dělat křoví rodině, Caleb lehce zvedl obočí a úsměv na jeho tváři se prohloubil.* Dropkick? *Zopakoval pobaveně, přičemž se neubránil krátkému uchechtnutí.* Ne že bych ti nevěřil, brácho, ale rád bych viděl, jak tuhle taktiku aplikuješ na některého z Rady. Asi bych si i koupil lístek do první řady. *Jeho úsměv však rychle zmizel, když zahlédl nějakého mladého lovce s pohárem vína, jak se naklání nebezpečně blízko k jedné z vitráží.* /Jasně. Přesně tohle nám tu chybí – rozbitý skleněný strop./ *Problesklo mu hlavou, ale nevěnoval tomu víc než rychlý zamračený pohled. Pak znovu otočil hlavu k Sebastianovi a jeho hlas tentokrát zněl klidněji.* Hele, tohle přežijeme. A pokud ti někdo leze do zadku, prostě si řekni, že tím dáváš rodině naději na světlejší zítřky. *Jeho slova byla lehce cynická, ale v hlase měl náznak humoru, který naznačoval, že si z celé situace spíš dělá srandu, než že by ji bral příliš vážně - jako obvykle.*
*Vůbec nevěděla jestli je vhodný se na týhle akci objevovat … nechce na sebe strhávat pozornost a provokovat představitele spolku, ale taky je tu fakt, že když ji budou mít na očích tak aspoň budou ve vědomí že nedělá nic za jejich zády. Rozhodne se tedy přijít, ikdyž už se nemůže tolik bezstarostně těšit hudbě, jídlu a tanci tak jako dřív.* /Hlídku jsem přežila... hlášení Caleb má, opravdu se snažím.. tak proč jsem nervozní?/ *Promne si ruce před sebou když vstupuje dovnitř síně, srdce cítí bušit až v krku.. Idris má ráda, ale na Gard nemá nejmilejší vzpomínky.. tady proběhl její soud. Pohledem zkusí najít nějakou známou tvář.. třeba Yeoma, ale nemůžeš najít. Naopak ale její pohled zachytí stát Sebastiana a Caleba. Zdálky jen zvedne dlaň, aby je pozdravila a pak se zhluboka nadechne a zamíří ke stolům s jídlem, aby zabila čas. Nachází se poblíž tančícího Sunila, kterýho pozdraví úsměvem ,ale netroufá si za ním jít přímo když je s rodinou. Na sobě má prošívanou černou uniformu skládající se z kalhot a kazajky, která je lemovaná rudou výšivkou... poslouchá orchestr, sleduje tančící lidi a sleduje kdo se baví s kým, aby se trochu orientovala v tom kdo s kým tady drží basu.*
*S najmladším z bratov rodu Nurgaliev, Cassianom, ktorý svojím výzorom privolá pozornosť pár ľudí, sa matka vysporiada veľmi rýchlo. Odobratím pohárikov z jeho rúk a upozornením, že najbližší týždeň mu za toto neoperie ani nenavarí. Sunil síce vidí túto hádku len z diaľky, ale presne vie, čo jeho mama robí. Vždy im dala toto ultimátum, keď ju priveľmi hnevali, aj keď naposledy ho Sunil zažil niekoľko rokov vzad.* Pozor na babičku. *Žmurkne na malú Lunu, a zastaví sa, aby mu mohla zliesť z topánok, a on ju začal otočiť okolo jej vlastne osi. Tým, že sa zastaví, si všimne Grace, ale nedokáže jej opätovať rovnaký úsmev späť. Vie, ako to jeho kamaráta Sebastiana trápi, že sa doteraz poriadne neporozprávali, a tak, dokým nebude dievča ochotné spraviť krok vpred s týmto ich problémom, Sunil len sklopí pohľad a rozhodne sa venovať slečne nižšieho vzrastu. S tým sa aj obzrie, načo konečne Sebastiana objaví.* Luna, chcela by si skúsiť vystrašiť niekoho? *Rýchlo jej ukáže, kde sa akurát Sebastian s Calebom nachádzajú, načo ju nechá ísť pomedzi ľudí oblúkom, aby k nim prišla z druhej strany, a postrašila ich. Sunil ju zatiaľ sleduje a ide za ňou cez dav.*
Keby tituly pomáhali podobať sa na rodičov, mnohí ľudia by aspoň vedeli, že nie sú od mliekára. *Zavtipkuje priblblo a v dave vyhľadá okrem otca aj matku, ktorá ako stále pôsobí veľmi decentne a zdá sa mu ako jediným spojením medzi ním a otcom, ktoré ich udrží v normálnej debate. Prekvapene zdvihne obočie, ale do jeho hlasu sa rovnaká emócia nedostane, keď odpovie.* Tie dve sú už pomaly ako siámske dvojčatá. Nehnú sa od seba na krok. *Podotkne. Nie je to horká poznámka, skôr iba výsmevná, no zároveň je rád, že si tie dve kryjú chrbát aspoň tak, ako sa dá. Jeho pohľad v tomto rozhovore smeruje priamo na tancujúceho Sunila a aj keď by sa mohol smiať na tom, ako vysoký lovec skoro poskáče Lunine nohy, nesmeje sa na tom. Je to Sebastian a práve sa snaží vyhnúť spomínaniu Grace ako čert krížu. Nakoniec sa mu v kútikoch úst vytvaruje malý pobavený úsmev.* Aby si sa nedivil. Možno ak sa to tu dnes vyhrotí, stačí, že z tanečnej plochy spravíš ring. Môžeš byť rozhodca. Budeš mi nadržiavať? *Opýta sa skoro akoby bolo možné, že sa to stane a že očakáva plnú bratskú podporu. V tú chvíľu sa však v dave zjaví Grace a jeho pozornosť upúta iba tým, že k nim zdvihne ruku na pozdrav. Jeho tvár je razom ako kameň a postoj nedbalý - nechce dávať najavo starosť a ani to, že by pookrial. Iba jej kývne hlavou na pozdrav, veľmi formálne, znova neočakávajúc nič viac, než len toto ich vymenené prázdne gesto. Očakáva, že Caleb bude mať reči a niečo podotkne.* Svetlejšie zajtrajšky? *Zopakuje po bratovi, zatiaľ čo sleduje chrbát svojej bývalej snúbenice, ktorá sa zrejme neodváži ani vrátiť mu prsteň, ak o ten sňatok nemala záujem.* O to si sa postaral ty, bro. Ja som už zašlá minulosť, od ktorej sa očakávalo, že pozdvihne rod. Smola. *Mykne plecami a pohľadom teraz vyhľadá Tobiasa, nevšimnúc si, že sa poza nich plíži malé “tornádo” v nurgalievovských šatách, čo na nich každú chvíľu vybafne a on sa akurát zľakne, že jej vrazí kolenom do čela.*
*Caleb si zachoval svůj typicky lhostejný výraz, když slyšel Sebastianovu poznámku o mlékáři, ale koutky úst mu přece jen nepatrně zacukaly. Suchý humor jeho bratra mu sice občas unikal, ale znal ho dost dobře na to, aby věděl, že nemá smysl reagovat. Jen lehce přikývl, jako by dal najevo, že poznámku zaregistroval. Jeho pohled se krátce zastavil na Sebastianovi a s nepatrným náznakem ironie pronesl.* Tak bych to úplně nenazval. *Přejel pohledem dav a na okamžik se odmlčel, než suše dodal.* Zvlášť když si na hlídce jedna na druhou stěžují. Ale asi to k jejich dynamice patří. *Zakroutil hlavou a v očích se mu na okamžik zableskla lehká pobavenost, která ale rychle zmizela. Když Sebastian zmínil taneční plochu jako potenciální ring, Caleb se tentokrát opravdu uchechtl. Bylo to tiché, skoro neznatelné, ale bylo to tam.* Pokud si vezmeš na starost rozpis hlídek na příští měsíc. *Při těch slovech mu znovu zacukaly koutky, ale pak jeho výraz zvážněl, když se otočil směrem, kterým Sebastian hleděl. Nejdřív zachytil pohledem Nurgalieva s jeho dcerou, což mu na tváři vykouzlilo nepatrný náznak úsměvu – obraz rodinné pohody byl v kontrastu s napětím, které cítil mezi sebou a bratrem. Ale pak jeho oči padly na Grace. Jeho pohled na chvíli změkl, hlava se mu mírně naklonila na stranu, jako by chtěl lépe zachytit její výraz. Pak však zarazil své kroky, když si uvědomil, že Sebastian ji také sleduje. Jeho výraz zůstal neutrální, ale v očích se na okamžik zaleskl záblesk něčeho, co by se dalo nazvat znepokojením. Chvíli váhal. Už měl na jazyku to, co mu prozradila Hailey, ale něco ho zadrželo. Možná to byl nedostatek empatie, možná prostý fakt, že vztahy nikdy nebyly jeho silnou stránkou. Nakonec jen věnoval Sebastianovi vědoucí pohled – takový, který mohl znamenat spoustu věcí, ale žádnou nevyslovil nahlas. Pak se obratně vyhnul dceři Nurgalieva, která kolem nich prošla jako malé tornádo, a zamířil přímo k Grace. Bez zbytečných formalit, bez pozdravu, zastavil se vedle ní, jeho pohled zamířil přímo doprostřed sálu, ale tón jeho hlasu byl klidný, byť lehce naléhavý.* Co je pravdy na tom, že ti nefungují runy? *Nebyl to výslech, ale zároveň ani starostlivý dotaz. Caleb měl svůj styl – přímý, bez okolků.*
*Trochu stáhne obočí k sobě, když se Sunil spíš drží zpátky.. I když ho nezná tak dobře, trochu jí to zasáhne.. Odvrátí pohled stranou a zkusí nasadit úsměv jako kdyby se to vůbec nestalo. Může se jen domnívat, jestli je to kvůli její reputaci.. nebo jestli měl plný ruce práce s jeho holčičkou a nebo jiný důvody, který jí unikaly.. Podzrav bratrů Hawkstone byl takový jaký by tady čekala.. formální. I když se jí v hlavě vybaví vzpomínka na to jak vítala Sebastiana když se po půl roce vracel z Idris.. skočila po něm a držela se ho jako klíště.. to byli ale ještě kamarádi. Při tý vzpomínce se pousměje ale zavrtí hlavou nad tím jak byla dřív pitomá ..ne kvůli citům vůči němu ale kvůli tý svý praštěnosti.* /Ne.. nevypadá to, že by chtěl se mnou mluvit./ *Dřív než stihne vymyslet třicet scénářů proč objeví se vedle ní Caleb.. Chvíli jí trvá než vstřebá jeho otázku.* Co to je za blbost? *Stáhne obočí k sobě a podívá se na hřbet svojí ruky... jako kdyby se chtěla ujistit, že tam runy má.. ale má všechno schovaný pod oblečením.*
*Příchod Hamburkské delegace nešlo přehlédnout, ani kdyby se jeden opravdu snažil. Skupina dorazila na jednou, na dotazy Centurionů odpovídala div ne v unisonu. Co však bylo zcela nepřehlédnutelné byl fakt, že celá skupina, ať už bylo jejich odění víc zdobené, či jednodušší, byla oděna v bílém, neklamná známka toho, že oni sami v nedávných bojích někoho ztratili. Skupinu vedl, či možná spíše prováděl mladík, asi kolem dvaceti let, v stříbřité zbroji a bílé tunice se stříbřitými doplňky, ať už šlo o zdobení samotné tuniky ve tvaru run, které byly sotva viditelné, dokud se na ně člověk nezaměřil, nebo nepřišel blíže, nebo o zdobení opasku a bot. I ti, kteří Maxe znali, by nejspíš na chvíli zaváhali, zda je to opravdu on. Vlasy měl delší, takže se mu na hlavě kroutily v jemných kudrlinách a tvář mu zdobil nový doplněk, jemné, upravené strniště a jeho projev nebyl takový, jako obvykle. Chyběla jeho obvyklá bezstarostnost, i úsměv se na jeho tváři objevoval spíše když se bavil s nejmladšími členy Institutu, kteří se slavnosti letos účastnili. Narozdíl od dospělých, je povinnosti ještě tolik netížily. Tiše prohodil pár slov s ostatními členy institutu, především rodiči, než děti pobídl, aby se vyrazily seznámit. Byť on sám se rozhlédl po osazenstvu a v duchu se smiřoval s nevyhnutelným, tedy se setkáním se svou rodinou a bývalými kolegy z New Yorkského institutu, zcela děti z očí nespouštěl. Zatím se bratrům ohledně svého převelení neozval, byť tušil, že o něm minimálně vědí. při rychlosti komunikace mezi instituty už o něm nejspíše věděli. Pohledem se mu v davu podařilo dohledat napřed Sebastiana, který by byl i při nejlepší snaze nepřehlédnutelný, Caleba zrovna debatujícího s Grace a nakonec i rodiče. V tichosti a s omluvným úsměvem se vymluvil z aktuálně probíhající debaty a sám vyrazil do davu, aby se s rodinou pozdravil. Tento rok zdál se být zdaleka nejdelší z těch, které vždy mezi plesy uplynuly. Původně chtěl začít u rodičů, ale ti se zrovna pustili do debaty s jinou rodinou, pohledem tedy vyhledat Caleba. Jelikož se však stále bavil s Grace, nechtěl je od rozhovoru vyrušit. Smířil se tak s tím, že své rodinné setkání bude muset začít právě u Sebastiana. Tentokrát se však toho momentu neděsil tolik jako předchozí roky. Něco v jeho vlastní auře vyzařovalo určitý klid. Když kolem něj proběhne dívenka v bordó šatech, jen jí s mírným úsměvem uhne z cesty a dojde až k Sebastianovi.* Původně jsem si rozhovor s tebou schovával až nakonec, ale když tady postáváš tak sám… *Nadhodí, ale tentokrát je to spíše jen jemný náznak škádlení.*
*Nebol rád, keď bol na iných nepríjemný. Preto, keď videl ten výraz v Gracinej tvári, mal chuť sa otočiť a ospravedlniť sa, ale zároveň vedel, prečo to spravil.* /Proste si to musia vydiskutovať oni dvaja. Áno, ak to pôjde takto este dlhšie, asi sa už zblázni každý v ich okolí, ale možno už budem mať potom dôvod na to, aby som im obom dohodol stretnutie a nechal ich na ňom samých./ *Pomyslí si, kým sa ladne natoľko, ako to gorila medzi tancujúcimi párikmi dokáže, presúva pomedzi ľudí, ktorým sa neustále ospravedlňuje za postúpanú nohu alebo lakeť do brucha. Luna obehla ako aj okolo Caleba, tak aj okolo neznámeho mladíka, načo sa konečne dostala pred Sebastiána a hodila sa naňho, pevne ho objímajúc v oboch.* Ulovila som ťa. *Povie anglicky so silným talianskym prízvukom. Sunila tešilo vždy, keď sa snažila pomocou angličtiny komunikovať. Hneď na to pribehne k dvojici aj Sunil, načo vždy mrzutého kamaráta potľapká po ramenách.* To je 1:0 pre Lunu. *Podotkne a natiahne ruku k neznámemu.* Teší ma. Som Sunil Nurgaliev. Otec tejto mršiny. *Bradou ukáže k dievčatku, ktoré aj keď nebola jeho krv, tak sa podobali dostatočne.*
*Nie je si istý, či by sa mal pýtať na viac detailov ohľadom Hailey a Grace, ale po chvíľke zaváhania usúdi, že debata o nich nie je potrebná.* /Keď si to tak prejdem, vidím tam tie detaily, na ktoré by sa mohli na seba navzájom sťažovať. Som rád, že ich stredom je Caleb a ja tieto veci nemusím riešiť./ *Napadne mu pri pohľade na svojho brata, ktorý síce nereaguje práve najexpresívnejšie, ale ani to od neho nečaká - sú predsa len viac podobní, než by si myslel.* Fajn. Ale keď príde otec, vezmeš si ho na starosť. *Vyjednáva ďalej, keďže si je istý, že žiaden ring sa konať nebude a tak potrebuje niečo ako opozíciu. Keď si však naraz všimne, kam Caleb hľadí a kam o minútu na to smeruje, spolu s tým, že sa objaví Hamburský inštitút s jeho najmladším bratom v čele, je mu jasné, že nateraz sa jeho spoločnosť znova zmení. Max smeruje priamo k nemu a v tú sekundu aj malá Luna zaútočí zozadu. Caleba nechá prejsť ku Grace, keďže tam postáva ako stratený vojak v poli, a Caleb sa na ňu predsa len nehnevá tak, ako on.* Luna. Maxwell. *Osloví ich oboch naraz, chytajúc malé dievča, aby nespadla, zatiaľ čo sa jeho o niečo zmäknutejší pohľad zastaví pri bratovi číslo dva.* Aspoň úplne nepôsobím ako biela ovca rodiny. *Zamumle s hlúpym vtipom v hlase, prezerajúc si biely oblek Maxwella.* Pokojne si si rozhovor so mnou mohol odbiť ako prvý. Potom sa môžeš rozprávať so zaujímavejšími členmi rodiny. *Pretočí očami a vezme Lunu do rúk práve v moment, čo k nim pristúpi tretia dospelá osoba, mladý mohutný Sunil, ktorý skoro zatieni Maxa svojou osobou. Ale jeho slniečková tvár okolie rozžiari, až sa Sebastian prosto musí pozrieť inak, zatiaľ čo Luna začne naťahovať ruku taktiež k Maxwellovi, akoby sa mu chcela pozdraviť.* /Ah, tie rodiny… Dúfam, že ma odtiaľto niekto dostane skôr, než mi na hlavu nasadia čepiec a okolo pása zásteru./ *Napadne mu a aj keď nechce, mimovoľne pohliadne smerom ku Grace a Calebovi. Nepáči sa mu, ako sa bavia, akoby tam on ani nebol, akoby sa medzi ním a lovkyňou nikdy nič nestalo. Zavrčí si popod nos a otočí svoj pohľad naspäť na mladšieho brata, o ktorom vie, že si už zažil svoje a vyrástol, zdá sa mu to ako včera, čo sa ešte snažil získať si Maxovu priazeň, ale ten ho vždy bral iba ako trápneho najstaršieho brata, čo je len mrzutý a nudný. Taký Caleb bez štipky korenia. No nedáva na sebe túto horkosť poznať, narovná sa, keď Luna prejde od neho preč k niekomu ďalšiemu.* Kedy presne nastupuješ? *Opýta sa formálne a len čo dostane odpoveď, pozrie na Sunila.* Sunil je taktiež u nás v New Yorku, takže sa určite spoznajte lepšie. *Navrhne im, akoby sa nevedeli porozprávať bez jeho popoženutia.*
*Caleb si všiml jejího zaváhání, a i když se na první pohled zdálo, že jeho otázka nedala smysl, neuhnul pohledem. Jeho oči zůstaly upřené na ni, zatímco stála a kontrolovala svůj vlastní hřbet ruky, jakoby tím mohla vyvrátit, co řekl. Opřel se rukou o stůl, na kterém byly vystaveny různé lahůdky, a chvíli jen sledoval Grace, než odpověděl. Jeho pohled se nezměnil, stále stejně klidný a analytický, ale v očích se zableskla známka lehkého podráždění. Z jejího překvapeného výrazu pochopil, že buď skutečně neměla tušení, o čem mluví, nebo to předstírá. U Grace si tím nikdy nemohl být úplně jistý.* Hailey mi něco naznačila. *Řekl klidně, ale v jeho hlase zazníval podtón neústupnosti, jako by věděl, že teď není čas na vyhýbání se pravdě. Lehce naklonil hlavu na stranu, jeho výraz byl nezaujatý, ale v očích mu blýskalo něco, co naznačovalo, že ví víc, než říká.* Nemám ve zvyku věřit všemu, co slyším. *Založil si ruce na hrudi a lehce povytáhl obočí.* Takže sypej – je něco, co bych měl vědět? Nebo mě hodláš dál utvrzovat v tom, že ta tvoje hlídka na Statenu se odehrála přesně tak, jak bylo v hlášení, které jsi psala na poslední chvíli? *Jeho pohled se na okamžik zastavil na jejích očích, hledaje odpovědi, které možná nepřijdou. Přesto, když odvrátil oči zpět k davu, jeho výraz na chvíli změkl. Pohodil hlavou směrem ke Grace, jako by jí dával najevo, že má jeho plnou pozornost. A přestože se snažil zachovat svůj obvyklý, chladně profesionální přístup, bylo zřejmé, že mu záleží na tom, co se děje – a to nejen proto, že to byla jeho práce. Nechal svá slova chvíli viset ve vzduchu, jako by jí dával prostor se rozhodnout, co řekne. Pak však jeho pohled na okamžik opět změkl, a i když to neukazoval často, bylo zřejmé, že mu záleželo na tom, co slyší. Nakonec si přece jen vyčítal, že byl na ni možná moc tvrdý.*
*Najednou cítí jak atmosféra kolem začíná houstnout a určitě to nebylo jen Calebem a jeho dalším vyslýcháním.* /Aha... Hailey.../ *Zhluboka vydechne a krátce zavře oči, aby se uklidnila.* Měla jsem tě spíš za někoho, kdo se řídí fakty... ne drby. Jak dlouho je Hailey nefilim? Připomeň mi? *Rýpne si a prokáže trochu z typický arogance nefilim, jenže pak se na Caleba podívá.. jeho flagmatický výraz je ta tam. Nevypadá podle ní vůbec na to, že by to nechal jen tak být. Zůstává chvíli mlčet.* /Zatracená Hailey... / *Cítí jak se jí sevře žaludek na myšlenkou, že by měla říct že to kousnutí od démona bylo závažnější.. anebo lhát a říct, že Hailey má bujnou fantazii? I když to by nebyla tak úplně lež.* Když jsem ti to hlášení předala a řekla jsem, že se z toho dostanu, řekl si že mi věříš.. *Ruce dá za záda a zkouší působit co nejvíc vyrovnaně, ikdyž jí Calebův výslech začíná ubírat kyslík. Zamyslí se na chvíli nad tím jak odvést pzornost od sebe.. jak mu to trochu podprahově vrátit, ale nic kloudnýho ji nenapadá.* Proč ti na tom vůbec záleží? Jsem tady, živá, plním zadaný úkoly, neporušuju úmluvu. Opravdu je nutný, abys mě.. najednou.. tak hlídal? *Stáhne obočí k sobě tázavě, ale nedoufá ani trochu že to on hhodí jen tak za hlavu.. Caleb se zdál najednou jiný.*
*Caleb si všiml jejího zaváhání, ale nekomentoval ho. Jeho pohled zůstával pevný, a přestože měl ruce založené na hrudi, jeho postoj nepůsobil hrozivě – spíš vytrvale. Když si rýpla o Haileyinu nezkušenost, jeden koutek jeho úst se lehce zvedl v náznaku úsměvu, ale ten zmizel stejně rychle, jako se objevil. Neodpověděl okamžitě. Jen tam stál, téměř nehybný, ale napětí v jeho čelisti prozrazovalo, že mu její vyhýbavost pomalu začíná lézt na nervy. Když promluvila o drbech, koutky jeho úst se nepatrně stáhly, jakoby zvažoval, jestli se má vůbec obtěžovat reakcí. Nakonec přece jen promluvil.* Hailey může být nová, ale oči má v pořádku. *Dlouze vydechl nosem a přehodil si ruce znovu přes hruď, jakoby se chtěl obrnit trpělivostí, která mu už dávno docházela. Její odpovědi ho neuspokojovaly – byly vágní, vyhýbavé a plné náznaků, místo aby řekla cokoliv konkrétního. Už toho měl dost. Přešel blíž, jeho krok byl tichý, ale pevný, a zastavil se jen o pár centimetrů blíže, než by bylo příjemné. Nebyl agresivní, ale jeho blízkost byla záměrná. Díval se na ni shora, a přestože jeho postoj zůstával relativně nenucený, bylo zřejmé, že se odmítá nechat odbýt.* Zajímají mě fakta. A jedním z faktů je, že kdyby na tom nebylo nic pravdy, tak bys takhle nemlžila. *Jeho postoj zůstal pevný, ale přesto z něj vyzařovala únava, která nebyla jen fyzická. Unavovalo ho, jak se pořád vykrucovala, unavovalo ho, jak předstírala, že všechno zvládá, zatímco Hailey naznačovala opak. Jeho tón byl tentokrát nižší, tišší, ale v každém slově bylo cítit varování. Přestávalo ho to bavit, postrádal lovkyni, která říkala věci přímočaře.* Proč? *Zopakoval po ní, nosem vydechl těžký proud vzduchu.* Protože to někdo dělat musí. *Uzavřel krátce, aniž by musel nahlas přiznat, že mu na ni ještě stále záleží více, než na jakémkoliv jiném řadovém lovci.*
*Začíná mít pocit, že se do týhle šlamastiky dostala vlastně sama.. snažila se různě kličkovat, nenechat se chytit u žádný chyby a při tom se jí to všechno začalo sypat jak písek mezi prsty. Calebův tlak na její sebevědomí nebyl úplně lék který by potřebovala.. Všímala si na něm jeho unavenosti a že mu asi dochází trpělivost což zřídkakdy viděla.. Když se pak prostor mezi nimi ještě zúžil, držela se jen tak tak aby necouvla o krok dozadu.. Zkusila zvednout bradu.. arogantně, ale něco v tom chybělo pro kýžený efekt.. Zvlášť když jí dokázal uzemnit pár větami.. Zavřela na chvilku oči a hlavu zase sklopila.* /Má pravdu.. ale. Žádné ale.. nebo jo?/ *Zvedne k němu zase zrak, teď už spíš zkoumavě, hledá v jeho slovech upřímnost. A pak si uvědomí pohledy ostatních lovců.. nejen tady v sále, ale i na schůzi. Caleb se zajímal.. i když svým vlastním necitlivým způsobem. A Hailey.. ta taky, i když byla tvrdohlavá.* /Měla bych si toho víc vážit./ *Kývne hlavou na souhlas.. možná i jak na znak díku.* Dobře.. nebylo to tak, že by mi přestaly runy fungovat jen tak... Jen.. *Zhluboka se nadechne, zase na chvíli přivře víčka.. těžko se jí mluví, že někde selhala.* Jen mě ten Elapid dost silně rozdrásal stehno, dostal mě na záda a už jsem neměla prostor to vymanévrovat.. rozprskla se jeho krev všude i do mých ran. Proto iratze nefungovala hned. *Lehce se zamračí a zavrtí hlavou.. ta vzpomínka jí příjemná neni, ani to že se vlastně přiznala že nedokáže zlikvidovat Elapida aniž by u toho skoro nezařvala.* Byla to jen blbá shoda náhod. *Zkouší se hned obhajovat a rozhazuje rukama v gestech.*
*Nad Sebastianovým vtipem se tiše, sotba slyšitelně uchechtne. Docela kontrast v porovnaní s předchozími puberťáckými lety, kdy by nejspíš jen nechápavě povytáhl obočí, nebo protočil oči v sloup, jako by právě slyšel ten nejtrapnější komentář na světě. Úsměv, který mu však na tváři pohrával nebyl tak úplně veselý.* Ano, celkem nám to ladí. Jen teda doufám, že jsi tu barvu zvolil z trochu jiného důvodu. *Když Seb ucedí poznámku o zajímavějších členech rodiny, sám obrátí oči v sloup, ale jeho úsměv přeci jen trochu pookřeje.* Ale no tak. Nech svého btatra, aby tě poctil trochou nevítané společnosti. Kdy naposledy jsi měl tak vzácnou příležitost? *Poškádlí ho, ale pak se s úsměvem podívá na Lunu.* Ahoj Luno. To je krásné jméno. Já jsem Max. *Představí se, dokonce se jí lehce pokloní jako by byla princezna. No, koneckonců, v tomto věku ještě je. Jinak ale nechá seznámení na ní. Koneckonců, on je pro ni cizí. Když se ale pak holčička odebere bavit jinam, sám se otočí zpět k Sebastianovi.* Příští týden. Doufal jsem, že vám to stihnu oznámit osobně dřív, než dopis, ale… Věci se trochu zkomplikovaly. *Vysvětlí neurčitě. Pokud se Sebastian dívá pozorně, nejspíš si všimne pár stále ještě se hojících ran na jeho bradě a krku, byť je z větší části kryje strniště a límec.* Max, teší mě. *Obrátí se s úsměvem na Sunila a pokývne na pozdrav i jemu.*
*Na oboch bratov sa žiarivo usmeje, rád spoznal nových ľudí. Luna na tom bola zrejme rovnako, aj keď sa jej veselý smiech mohol pripísať aj k tomu, že sa jej Maxwell uklonil. Sunil ju stihne sotva pohladiť po hlave, a už mu dievča po taliansky oznámilo, že ide za babičkou, lebo si chce dať zákusky. Necháva ju teda odísť, ale celý dobu sa za ňou pozerá, aby sa uistil, že sa nestratila. Až keď ju vidí, ako sa už baví so Sunilovou mamou, tak sa muž opäť otočí. Aspoň sa stihli Maxwell a Sebastian ešte trochu porozprávať, a Sunil im pri tom neskákal do reči.* Takže nová krv v New Yorku? To bude vhodné, nakoľko bude treba trochu zmenu po poslednom new yorskom zelenáči. *Samozrejme, že tým myslel Yeoma, ktorému sa rovno aj podarilo pohádať sa s niekoľkými osobami, alebo si u nich spravil aspoň čierny bod.* Budem musieť ísť za malou, ale rád sa s tebou spoznám bližšie, keď už budeš medzi nami v meste, ktoré nikdy nespí. *Posledný krát ukáže mužom žiarivý úsmev, než ešte popláca Sebastiána po chrbte, akoby mu značil, nech sa drží, a už sa otáča smerom k zvyšku svojej vlastnej rodiny. U nich už zostal do konca večera, načo sa všetci spolu vybrali k portálu. Luna spala v Sunilovom náručí ako zachránená princezná, a aj starší António si držal spiaceho syna prehodeného cez rameno. Posledný krát sa s nimi rozlúčil a potom už vstúpil do portálu.*
*Caleb si všiml, jak trochu ustoupila, ne fyzicky, ale její pohled, její postoj – něco v jejím postoji naznačovalo, že couvá. Přesto stála statečně na místě a mluvila, její slova se odrážela v prostoru mezi nimi. Sledoval ji bedlivým pohledem, jak vyprávěla o tom, co se stalo. Elapid. Krev. Neúspěšná Iratze. Když skončila, chvíli mlčel. Nepromluvil okamžitě. Jen ji sledoval, jakoby čekal, že ještě něco dodá. Že to nejhorší teprve přijde. Pomalu si promnul kořen nosu a zavrtěl hlavou, jako by se snažil pochopit, co to právě slyšel. Tohle před ním tajila? Že ji zranil démon? Smrtelně možná, ale pořád to byla zranění z boje – věc, kterou by čekal od jakéhokoliv lovce. Byl připravený na něco většího, něco, co by narušilo samotnou podstatu jejich světa. Porušení Studeného míru. Spiknutí. Vedení odboje. Něco - důležitějšího. Jeho oči se na ni na chvíli zúžily, jak zvažoval, co jí říct. Pak ale jen nechápavě zakroutil hlavou.* A to je všechno? *Pronesl nakonec, jeho hlas byl klidný, ale v jeho tónu byl slyšet náznak pobavení smíšený s podrážděností.* Myslela sis, že ti za to utrhnu hlavu? Za co mě máš? *Jeho pohled byl pevný, ale v očích mu blýsklo něco, co nebylo tak snadné definovat. Zklamání? Snad. Ale spíš to byla určitá míra rozčarování z toho, jak moc si Grace hlídala záda - jak moc si hlídala záda před ním - možná si to bral příliš osobně. Beze slova se natáhl ke stolu, vzal pohár červeného vína a bez ceremonií jí ho vtiskl do ruky. Jeho prsty se krátce dotkly jejích, než se stáhl a přiložil dlaň k jejím zádům a jemným tlakem ji nasměroval ke straně, pryč od očí ostatních hostů, kteří se mohli začít zajímat, o čem tu vedou tak napjatou debatu. Zastavil se u jednoho tichého koutu místnosti, stále s ní bok po boku. Opřel se jedním ramenem o stěnu, pohledem ještě chvíli pozoroval dav, než se znovu otočil k ní. Jeho hlas byl tentokrát tišší, mírnější, ale pořád měl ten pevný a přímočarý tón, kterým se vyznačoval.* Myslíš si, že bych tě odepsal kvůli jednomu démonovi? Po tom všem, po tom, co jsem tě vytáhl z Tichého města? *Jeho oči ji znovu zkoumaly, hledaly odpověď na otázku, kterou ani nahlas nevyslovil. Očekával od ní důvěru – možná víc, než byl ochotný přiznat. A možná víc, než Grace byla ochotná dát. Ale Caleb na tohle neměl buňky ani čas. Jeho svět lovce stínů byl přímočarý a černobílý. Buď věřila, nebo ne. A tahle hranice ho zřejmě nutila přemýšlet, kde přesně mezi nimi stojí.*
*Akoby nevedel, čo má na sebe oblečené, pozrie dodola na svoj oblek a mykne pri tom plecom.* Lovci síce riešia významy, pre mňa je to tentoraz skôr symbolika pre iné veci, ale o tom ti medzi všetkými týmito lovcami hovoriť nehodlám. *Prizná a Maxwell z pohľadu v jeho očiach môže vyčítať, na čo tak trochu naráža. Že sa mu nepáči, ako sa jeho už aj tak malý okruh bližších ľudí zmenšil ešte o niečo viac, a že lovcov ubúda, akoby sa rodili dennodenne len tak z vody. Ešte aj Maxwellove zranenia sú náznakom toho, že žiaden nefilim nie je v bezpečí, hlavne nie pred svojimi vlastnými. Nepamätá deň, kedy by sa cítil viac ako na muške. Akoby všetci okolo neho hovorili, že nemá kam utiecť, stačí malý náznak rebélie. A nie že by si stále nestál za svojimi zásadami. Nechá Lunu, nech sa predstaví jeho mladšiemu bratovi, ale úsmev to na jeho zamrznutej tvári nevykúzli.* Maxwell už istý čas v newyorskom inštitúte bol, že? *Prenesie Sunilovi a pohne pri tom hlavou k nižšiemu lovcovi. Zdá sa mu, že už je starý, keď vidí svojho mladšieho brata honosne stáť a pýšiť sa svojimi zraneniami. Sú skoro ozdobou lovca, keby pre neho život nebol dôležitejší. Hlavne ak sa to týka jeho rodiny.* Určite sa tam ešte veľa pozhovárate. *Dodá ešte k nim dvom, než kývnutím hlavy vyprevadí Sunila preč aj s jeho adoptívnou dcérou, zatiaľ čo sa mu plecia viac uvoľnia.* Bež pozdraviť mamu s otcom, dobre? Budú radi, že ťa vidia. Caleba si môžeš nechať na neskôr. *Zazubí sa, no nepobavene, a obzrie sa, akoby ich všetkých troch vyhľadával pohľadom. Vie, že otec sa s ním určite bude chcieť zhovárať, pretože “sú predsa jedna rodina a mali by tak vystupovať”, čo je síce fakt, ale otravný fakt. On je rád, že sa vôbec zúčastnil, zatancovať si nezatancuje, alkohol nemôže, a tak radšej osamote postojí, aby mal fajočku pri svojej účasti, a znova sa stratí portálom preč. Dúfa, že sa vyhne Grace s Calebom oblúkom.*
*Dělá pomalý nádechy, protože nechce dát nikomu najevo že je z jeho tlaku rozrušená. Co rozhovor s Calebem .. to výslech a svým způsobem si za to může sama, protože je to začarovaný kruh.. Přikývne, je to všechno.. teda skoro.* Nemám tě za .. myslím, teda chci říct... *Zhluboka se nadechne a loví v sobě slova.* Už tak je moje místo ve spolku na tenkým ledě. Takže... *Pozastaví se zase a z jeho výrazu vyčte, že udělala možná další chybu. V ruce jí přistane sklenka s červeným vínem, který teda moc nemusí ale budiž.. když už i Caleb usoudí, že ho potřebuje tak musí vypadat asi dost rozrušeně navzdory klidu, který se snaží navenek zachovat.. Nechá se nasměrovat stranou.. i když má uvnitř divný pocit, že jeho gesta a doteky jsou možná až moc důvěrný na to jakou sodu jí poslední týdny jako její nadřízený nakládá.. Možná Caleb ale takový byl na všechny.. důvěrný. Odstoupí o krok od něj dál, když se konečně zastaví.. Trochu se zarazí, když z její záchrany z Tichýho města úplně vyloučí Sebastiana.. Už se chce na to zeptat, ale zarazí se. Nechce Caleba naštvat když už tak má dost všechno na hraně. Institut i spolek.* Možná mám pocit, že vám jednou dojde trpělivost a pohár přeteče...*Lehce se zamračí a odvrátí zrak stranou..* A nebo že žijeme ve světě, kde tě člověk klidně hodí přes palubu když tě přestane potřebovat.* Vzpomene si na křivdu spolku, která už neni tak hořká po těch letech.. ale rozhodně v ní neprobudila důvěru v ostatní lovce a jejich komunitu do který spadla po hlavě.*
*Sotva patrně se zamračí a přikývne, ale nevyzvídá.* /Takže je to z podobného důvodu…/ *Skoro si až povzdechne, ale neudělá to, nechce Sebastianovi ještě přidávat. Faktem zůstávalo, že byť si ho teď vyžádal New York, jinde situace nebyla lepší. Hamburk v nedávných bojích ztratil dost vlastních Lovců a když se tak zběžně podíval po osazenstvu, rozhodně nebyli zdaleka jediní v bílém, nebo nějakým bílým doplňkem znázorňujícím, že i oni vzpomínali na své padlé. Na Sunila se usměje, i přesto, že jeho vnitřní náladu ten úsměv zrovna neodráží.* Já jsem tady takový starý známý. *Zazubí se.* Ale možná je dobře, že o tomhle ještě neslyšeli všichni. Rád se s tebou uvidím na hlídce, nebo na tréninku, Sunile, těšilo mě. *Lehce ukloní hlavu i vůči němu, když odchází a zamává na Lunu. Na moment ho napadne, že by se zeptal na Lapiducha, ale když vidí, jak se ho Seb snaží 'nenápadně' vypoklonkovat, aby nemusel prodlužovat své utrpení z komunkace s rodinou, přehodnotí to. Úsměv mu oplatí, byť ani ten jeho nedojde až k očím. Od doby, co byl naposledy v Institutu se to ho zjevně dost změnilo, alespoň z toho, co mohl cítit.* Jo, tím jsem si jistý. Hádám, že oběžník dostali dřív, než bych si přál. Dávej na sebe pozor, jo? *Dodá ještě, než se vyrazí pozdravit s rodiči. Úsměv si zachová i přesto, že se konverzace víceméně okamžitě stočí k nedávnému incidentu v Berlíně, i jeho návratu do New Yorku. Začíná být ale poměrně těžké si ho udržet v momentš, když se k otci připojí i pár dalších jeho přátel a on si během těch pár minut očistce opakovaně vyposlechne, jak je 'překvapilo, jak dobře svou úlohu zvládá, s ohledem na jeho dřívější incidenty.' Když už to začné být ohrané, jen prohodí něco o tom, že každý musí jednou dospět, zasměje se společně s ostatními, byť podstatně méně upřímně, a elegantně se vymluví, že by se rád pozdravil ještě i s druhým z bratrů a s úklonou a žádostí, aby bratrům připomněl, že 'také mají rodiče' se nechá vypoklonkovat pryč. Povinnost tímto byla splněna, bylo na čase se pozdravit i s Calebem a Grace, avšak ne dřív, než…* Hannesi! Co ti máma říkala o tom tancování s plnou pusou, v klidu dojez! *Napomene německy se smíchem chlapce, ne staršího než jedenáct let, který se jen provinile usměje a odběhne z parketu, aby dožvýkal chlebíček, který se mu povedlo ukořistit, než se na parket opět vrátí. Max mu ještě hravě, s úsměvem pohrozí prstem, než konečně zamíří za druhým ze svých bratrů a jeho aktuální společnicí.* Zdravíčko, Calebe, Grace. *Usměje se, ale více do rozhovoru nezasahuje. Jen ať si dořeší, co potřebují. On počká.*
*Caleb si vyslechl Grace a na okamžik se odmlčel. Zatímco mluvila, cítil, jak se mu sevřela čelist. Snažil se udržet klidný výraz, ale uvnitř něj to vřelo. Ne hněvem, spíš frustrací. Jeho pohled zůstal na ní upřený, a přestože měl ruce volně podél těla, jeho postoj naznačoval tiché napětí. Zavrtěl hlavou, ne tak úplně v podráždění, ale spíš jako někdo, kdo se snaží najít smysl v něčem, co mu naprosto unikalo. Začínal mít pocit, že čím víc se snaží Grace pochopit, tím méně jí rozumí. Očekával od ní ledacos, ale tahle neustálá obrana, tahle potřeba schovávat pravdu i před ním – to bylo něco, co mu unikal.* Grace. *Začal klidně, ale v jeho hlase byl slyšet nádech frustrace, který už ani nechtěl skrývat.* Logicky tvoje místo ve Spolku bude vždy na tenkém ledě. To je fakt, ne domněnka. Ale tím, že budeš věci tajit, si rozhodně nepomůžeš. Ani přede mnou, ani před nikým jiným. *Jeho pohled na chvíli změkl, jako by se v něm něco přelomilo, ale hned se vrátil k pevnosti a neústupnosti, kterou Caleb používal jako štít.* Já už nevím, jak tě přesvědčit. *Na chvíli jeho pohled klesl, jako by sám pochyboval, jestli to má vůbec smysl říkat. Než ale stihl své myšlenky dokončit a dát dohromady něco víc, zaslechl povědomý hlas a koutkem oka zachytil pohyb. Maxwell. Caleb udělal krok dozadu, aby získal víc prostoru a zároveň dal Grace jasně najevo, že rozhovor je pro tuto chvíli u konce. Ačkoliv nebylo ideální, že ho bratr přerušil zrovna teď, byl upřímně překvapený, že si Maxwell udělal cestu z Hamburku do Idrisu. Při pohledu na něj se Calebova tvář na okamžik změnila – cynismus a frustrace ustoupily, místo toho se na jeho rtech objevil náznak přátelského úsměvu. Zdravil ho s lehkým kývnutím, jeho tón byl o něco lehčí, než předtím mluvil s Grace, i když stále nepostrádal tu jeho typickou rezervovanost.* /Skvělé, rodinné setkání./ Pochybuju, že tě sem poslali jen kvůli tomu, aby sis dal jednu z těch kanapek, o kterých pochybuji, jestli jsou vůbec jedlé. * V jeho hlase bylo cítit pobavení, když udělal krok k bratrovi, aby ho přátelsky poplácal po rameni.* Jak se má Hamburk? Jsem překvapený, že ještě stojí. *Zeptal se tónem, který byl lehce pobavený, ale zároveň nenápadně kontroloval. Přestože se snažil soustředit na svého mladšího bratra, koutkem oka stále vnímal Grace. Jeho myšlenky se k ní vracely, a přestože v tuto chvíli nic neřekl, bylo jasné, že tenhle rozhovor nepovažoval za uzavřený.*
*Zhluboka se nadechne .. přišlo jí, že Caleb až moc řeší zbytečnosti.* /Tak mě pokousal démon a měla jsem otravu... musí o tom slyšet celý institut? Snad ne. A ty runy.. Hailey něco plácla a on to hned bere jako fakt. To má ta holka na něj takový vliv. Nebo proč mě musí hlídat jak pes?/ *Snaží se obhajovat i když v hloubi duše ví, že minimálně hlava institutu by to vědět mohla, kvůli rozdělování hlídek a tak dále.. jenže si nechtěla přiznat chybu. A že chyb už napáchala tolik, že se Calebovi nemůže divit. Už mu to chce namítnout, že by s důvěrou měl začít u sebe.. jenže znenadání se objeví postava, kterou neviděla snad roky.. Nejdřív s úžasem otevře oči nad tím jak Max vyrostl, protože si ho pamatuje jako puberťáka.. Na okamžik i ztratí slova, když se dozví že byl vlastně celou dobu v Hamburku.* Maxi.. *Snad poprvý za celý večer se upřímně usměje a nejdřív sice zaváhá ale pak udělá krok dopředu a obejme ho.* To snad ani není možný... přerostl si mě o hlavu..a půl možná. *Zasměje se, když se odtáhne.. Tohle asi potřebovala, trochu návrat do minulosti kdy sice svět nebyl úplně bezstarostný, ale měla kolem sebe mnoho přátel kteří tu její bezstarostnost podporovali.* Kdy se na nás přijedeš podívat do New yorku? Lapiduch ještě stále žije.. staráme se o něj. *Zkouší se úplně oprostit od předchozího rozhovoru s Calebem a zapomenout na to.*
No, děti po nich zatím vypadají v pohodě. Hádám, že letos možná konečně vyměnili várku. *Zasměje se, ale pak zavrtí hlavou, zatímco Calebovi oplatí poplácání vlastním objetím a krátkým poplácáním po zádech.* Hádám, že novinky necestují k vám dvěma - *kývne směrem k Sebastianovi* stejně rychle. Myslím že mě teď uvidíš častěji, než by ti bylo milo. *Dodá na vysvětlenou se spikleneckým mrknutím. Jeho pohledu směrem ke Grace si všiml, ale přešel jej, jakoby se ani nebyl stal. Když zmíní Hamburk, v koutku mu lehce cukne, ale rozhodně to není náznak úsměvu.* Hamburk se zatím drží. *Pronese, ale blíže to nespecifikuje, ne pokud se Caleb nezeptá. Jeho jizvy a bílé odění mluví místo něj.* Grace! *Rozzáří se, když si ho konečně všimne i lovkyně a objetí jí pevně oplatí, dokonce se s ní na místě otočí.* Taky tě rád vidím. Jo, o hlavu a půl a nejspíš i o pár kilo. *Zazubí se. Když se zmíní o Lapiduchovi, jeho úsměv trochu změkne. Ne že by na své pubertální roky nevzpomínal s jistou dávkou sebereflexe a studu, ale v dobách, kdy platil jen za 'podvratný živel' byl občas kocour jeho jediný kamarád. Z New Yorku mu, společně s bratry a Grace, chyběl snad nejvíc.* Popravdě… Nastupuju příští týden. *Odhalí nakonec.* Co jsem slyšel, situace se nelepší. Ne že by se tedy lepšila v Evropě. *Pousměje se, ale, je v tom jistý náznak smutku.* Co vy dva, jste v pořádku?
*Caleb sledoval Grace, jak její tvář na okamžik zjemněla, když spatřila Maxe. Bylo zajímavé pozorovat, jak rychle dokázala přepnout ze své obranné, téměř neústupné masky do upřímného a vřelého projevu radosti. Caleb jen lehce pozvedl obočí, když se Grace pohnula a objala Maxe, přičemž jeho výraz zůstal stále neutrální, i když se v koutku jeho mysli objevil záblesk pobavení. Nebylo těžké rozpoznat, že Maxova přítomnost přinesla Grace určitou úlevu – možná více, než jí dokázal poskytnout on. Tohle ho bodlo víc, než by si přiznal. V jejím úsměvu bylo něco, co už dlouho neviděl, a na okamžik si dovolil zapomenout na tu tíživou debatu, kterou vedli před chvílí. Caleb si povzdechl a zakroutil hlavou, když slyšel Maxovu poznámku o kanapkách.* Pokud je tohle letošní várka, začínám pochybovat, že jsme opravdu elita. *Poznamenal s náznakem úsměvu, který byl spíš cynický než pobavený, ale jeho oči se přesto krátce zaleskly, když bratra poplácal po rameni a na chvíli jej pevně objal. Maxwellova přítomnost byla vždycky jako nádech čerstvého vzduchu – něco, co Caleb oceňoval víc, než by kdy přiznal.* Takže tě teď budu mít pod dohledem? To mě Raziel spas. *Protočil oči v sloup, když si vzpomněl na Maxovy vymoženosti v Institutu.* Hádám, že by mi to mělo vadit, ale aspoň budeš po ruce, když budu potřebovat někoho, kdo za mě vyřeší rozpis hlídek.* Dodá s náznakem pobavení, ale jeho tón zároveň naznačoval, že si opravdu cení toho, že bratra bude mít blíž. Když se Max zeptal, jestli jsou v pořádku, Caleb se na chvíli zamyslel, přičemž jeho pohled zamířil ke Grace. Krátká pauza - absence rychlé reakce už mohla leccos prozradit.* Žijeme, to se počítá. *Dodal s pohledem na Grace, nicméně dotaz uhodil na strunu.* Grace ti může vyprávět o Zimním dvoru, já půjdu probrat nový rozpis se Sebastianem, než tam vystojí důlek. *Obratně se z tohoto rozhovoru pokusil vyvléct, přičemž vzal Grace z ruky sklenici s červeným vínem, kterého se ani nedotkla, a razil si cestu za svým starším bratrem.* Max bude přeřazen do New Yorku. *Pronesl, když se postavil vedle Sebastiana. Možná to vyznělo jako oznámení, nicméně to byl dotaz, zda Sebastian - jako člen Rady - o tom věděl dříve.*
*Když objetí Maxe povolí a pustí jí na zem, tak odstoupí o krok dozadu s úsměvem... pak ale přijde další překvapení.* /Počkat... jak častěji?/ *Zamrká i když už je načase, aby jí to konečně doplo.. Možná je ještě pořád zaskočená z Maxova přivítání. Z toho že na ní nezměnil názor ať už se provinila vůči spolku jakkoli, zatím to vypadalo že Max má vlastní hlavu a nic se mezi ně nepostavilo.. Už jen představa že by se Max vrátil do institutu v ní vyvolávala pocity, že institut by mohl být opět domovem.. ve kterým se teď cítila nechtěně a jako cizinec.* Ani nevíš jakou radost z toho mám... *Dlaní mu stiskne rameno a pořád nemůže uvěřit tomu jaký je z něj teď kus chlapa a působí rozhodně víc rozvážně.. Jenže Calebův pohled jí zase uzemní.. zmínka o Zimním dvoře v ní zatrne a zhluboka se nadechne, když jí Caleb připraví o skleničku s vínem a prostě si odejde.. byl to šťouchanec a ona to ví.* New York... bude pořád New York, Maxi... *Zavrtí hlavou ale zní to spíš jako kdyby to říkala sama sobě a uklidňovala sama sebe.* A mohl ses rozhodnout sám jestli se vrátíš do NYC? Nebo ... *Zkouší vyzvídat kolik autonomie normální lovec má. Prázdný ruce spojí před sebou a sleduje pohledem Caleba a Sebastiana.*
*Tiše se uchechtne nad Calebovým komentářem, zatímco Grace opatrně postaví zpátky na zem.* To mi povídej. Ale oproti buřtu a zelí je to příjemná změna. *Pokrčí rameny. S pobavením kvituje i jeho poznámku o tom, že ho budou muset chránit Andělé, pokud ho bude muset mít pod dohledem.* Myslím, že budeš překvapený. Doufám. *Zazubí se.* Jen běž. A zkus ho tím neunudit, už tak bych přísahal, že pár kořínků zapustil, co jsem tam s ním stál já. *Zazubí se ještě s rýpnutím a chvílku za ním kouká, než pozornost opět stočí ke Grace.* Možná není hezký to takhle říct, ale… I já. Bude fajn se na chvíli vrátit domů, po tom všem. *Pousměje se trochu melancholicky.* Jak bych to tak… Bylo to spíše doporučení, nabídka. Ale ten typ, co se úplně neodmítá. *Vysvětlí. Byť se samozřejmě doslechl o tom, co se s Grace dělo, nechce jí přidávat ještě tím, že se začne vyptávat. Řekne mu to sama, až se bude cítit. A rozhodně tomu nepomůže, když na ni bude tlačit.* Samozřejmě pochopím, pokud si chceš spíš povídat se Sebem, ale kdybys chtěla něco probrat, nebo jen na chvíli vypnout… Ještě mě čeká povinný tanec za naše padlé spolubojovníky. V Berlíně jich nebylo málo… *Povzdechne si jemně, ale přesto nějak na tváři vykouzlí úsměv, byť posmutnělý.*
*Sleduje scénu kolem sebe.. tančící páry, rodiny který se vítají a diskutují, zatímco Max vypráví vedle ní. Trochu se usměje, když zmíní New York ve spojení se slovem domov.. možná se ale přeslechla.* Opravdu bereš NYC institut jako domov? *Překvapeně zamrká a vzpomene si jak jí Idrisem jednou vedl Sebastian směrem k jejich sídlu a říkal, že domov je pro něj asi Idris.* Město s největší démonskou aktivitou... řekla bych, že každý člověk s pudem sebezáchovy by odmítl. Takže už chápu ten dovětek.. že se úplně neodmítá. *Zasměje se zeširoka i když pocítí trochu hořkost.. očividně si každý vybírat taky nemohl. Maxova přítomnost byla ale jako slunce, který příjemně hřálo smíšený s jakousi dávkou klidu, kterou měl kdysi Caleb než se stal správcem institutu..Když zmíní Sebastianovo jméno, tak na chvilku zadrží dech a úsměv na chvilku ztuhne.* Vypnout... doufám, že nemyslíš na způsob jako když jste ve skleníku s Jessem zkoušeli kouřit nějaký kytky z Idris a předstírali že to bude mít efekt marihuany.. *Šťouchne do něj ramenem a zasměje se.. chce atmosféru odlehčit i když jeho poslední věta jí zasáhne.* Co se stalo v Berlíne? *Zeptá se opatrně... nechce otevřít nějakou ránu, ale celý rok byla odkázaná na Zimní dvůr a informace poskytnutý podlíhaly cenzuře.*
Popravdě? Idris je nádherný. Vždycky se sem budu rád vracet, ale… Trochu mi tam chybí Podsvět a takové ty běžné civilské radovánky jako hrozba toho, že tě někdo srazí autem. *Pokusí se odlehčit situaci, byť poněkud cynickým vtipem. Když zmíní pud sebezáchovy, jen se lehce ušklíbne.* Jako kdyby ho někomu z nás moc zbývalo. Ale budu tady mít lidi, které znám. Horší než Hamburk to nebude, řekl bych. *Pousměje se. Všimne si její reakce, když zmíní Sebastiana, lehce pozvedne obočí, ale neptá se. To poslední, co by měl zájem zkoušet by bylo vyzvídat ohledně napjatého vztahu. Rozesměje se však, když zmíní Jesse a jejich kouření místních bylin.* Ne, díky. Až se budu chtít rozbít tímle způsobem, mám na to osvědčenější metody. *Zazubí se a šťouchnutí jí oplatí, byť opatrněji. Přeci jen, z puberťáka, který do ní se svou muší vahou mohl strčit jak se mu zachtělo a nemělo to valný efekt přeci jen odrostl. A ublížit jí nechce. Když zmíní Berlín, zlehka se zamračí, ale přikývne.* Řeknu ti to na parketu. Momentálně tam víc lidí pije, než poslouchá. *Vysvětlí s kývne směrem k parketu. Hudba se zrovna změní na něco klidnějšího, mají tak možnost si při tanci relativně nerušeně promluvit. Přesto hlas trochu ztlumí.* Požádali náš Institut, tedy Hamburk, o pomoc. Zvýšená démonská aktivita, jednou tam, jednou jinde, nic zvláštního. Mělo jít o relativně rutinní zásah, někdo nahlásil pár blíže nespecifikovaných démonů ve městě, útok na knihovnu, pár civilů. *Na moment se odmlčí. Vzpomínka je to pořád čerstvá a rány hluboké.* Když jsme dorazili na místo, dva lovci už tam byli, místní. Knihovna byla prý jen zástěrka, démoni byli v jiné části města. Chtěli jsme se přesunout, ale přesně v tu chvíli vzplála. *Vysvětlí, byť to, co prožíval v tu chvíli bylo na míle vzdálené klidu, s jakým to popisoval teď. Budova se div ne ve vteřině ocitla celá v plamenech.* Rozdělili jsme se, jedna skupina zůstala na místě, druhá se přesunula k přístavu. Na to, co se tam dělo, jsme neměli ani dost lidí, ani výbavu. Až později se ukázalo, že nešlo o žádný náhodný útok. Skupina Podsvěťanů, co dvakrát dobře nenesli novinky. Museli se na to připravovat měsíce, tohle nezorganizuješ za pár dní… *Opět se odmlčí a nakonec se rozhodne zbytek jen shrnout. Každé další slovo ho při té vzpomínce zabolelo jako rána nožem.* Vrátila se nás sotva polovina, tedy z týmu, který se přesunul. Měli jsme tam skvelé lidi… Ilse… Úžasná lovkyně. Přísná, ale se zlatým srdcem, jazyk jako bič. Koneckonců, i její oblíbená zbraň byla lariat… Učila společně se mnou v Hamburku. Tak talentovaného lovce jsi dlouho neviděla. Ještě jsem jí zvládnul donést domů. Pár hodin… A byla pryč… Ten požár v knihovně? Jen pitomé zdržení, uvnitř nikdo nebyl, ale… Jeden z čarodějů použil iluzi a jeden z našich nováčků tam vběhnul, prý šlyšel někoho křičet… Ze dvou lovců, co vyběhli za ním, aby ho stáhli, přežil jeden. Prozatím… Popáleniny na většině těla, pořád čekáme, zda se z toho dostane, nebo jen dostaneme zprávu… *Na moment ztichne.* Není to tak, že jsem nemohl odmítnout, Grace… Ale většina lidí věřila, že ta změna prostředí po tomhle pomůže a popravdě… Vidím to dost podobně. *Zadívá se jí do očí. Je v nich bolest, ale také určité smíření. Koneckonců, byli Lovci. Tohle byl jejich denní chleba, byť ne v takovém měřítku.*
*Nie že by ho rozhovor s Maxom nebavil, alebo skôr nie že by sa svojmu najmladšiemu bratovi nechcel venovať, ale rozhovorov je na neho teraz priveľa a on sa zrejme zamkne do izby v sekunde, čo bude mať trochu voľného času. Prehodí si ruky z vreciek a prekríži si ich na hrudi, akoby tým chcel naznačiť ich debatu za uzatvorenú, aj keď Maxovi ešte ku koncu odpovie.* Aj ty na seba dávaj pozor, nebudem za teba skákať do ohňa. *Je to hlúpa poznámka, ale nie tak úplne mimo. Vie, že členovia jeho rodiny sú schopní, ale stále má pocit, že by ich mal ochrániť a zachrániť, ak to bude potrebné. Keď Maxwell odíde takisto, trochu si vydýchne a sleduje jeho kroky, smerujúce k ich spoločným rodičom. Niekedy nevie uveriť tomu, že sú vlastne traja - on a Caleb vyrastali pomerne spolu, Max akoby sa však tomu tak trochu vyhol a vyrástol sám, zatiaľ čo sa on a Caleb predbiehali v tom, kto bude lepšou verziou syna pre ich rodičov. Jeho pohľad trochu poklesne a zahľadí sa smerom ku Calebovi s Grace. Chvíľku ich pozoruje, než sa rozhodne prejsť k stolom zobrať si nejakú jednohubku, ktorú si vloží do úst a len čo zbadá, ako sa k stolu pridružia dve mladé lovkyne, venujúce mu “veľavýznamné” pohľady, radšej sa s chladným výrazom v tvári stratí naspäť na svoje pôvodné miesto, ktoré ostáva voľné. Všíma si, ako sa lovci pohybujú po sále, ako menia miesta, rozprávajú sa raz s jedným, potom s druhým, smejú sa, akoby sa nikdy nič nestalo, falošní a vyumelkovaní ako voskoví panáci.* /A pritom každý z nich má v tvári svoj triumf a svoju rozhodnosť. A to ani nemusím mať srdce empata, aby mi to bolo nadmieru jasné./ *Nečaká, že sa Caleb odpojí od svojej spoločnosti ich brata a Grace a vyberie sa späť za ním.* Viem, už sme sa o tom rozprávali. *Zaúpie ako odpoveď a nevenuje Calebovi pohľad, obzerajúc sa navôkol seba ako stráž, čo nemá chvíľu voľna.* Prišiel si si nabrať energiu? *Opýta sa odrazu a až vtedy sa jeho prísne modré oči zabodnú do tej známej tváre, ku ktorej netuší, či má cítiť zášť alebo bratskú lásku, alebo oboje naraz, ale čokoľvek to je, jeho náladu to nikam neposúva.*
*Zakryje si rukou ústa, aby se nezasmála nahlas nad jeho morbidním humorem o civilských radovánkách.* V New yorku na dennim pořádku... *Přitaká ale že by to nemohlo být horší jak Hamburk, tomu úplně neuvěří.. aspoň ne hned.* Na parketu? * Zvedne překvapeně obočí a zmateně zamrká.. vždyť skoro vůbec neumí tančit a místo šatů ,který by aspoň trochu mohly zakrýt její klopýtání má na sobě uniformu lovce stínů.. Jenže je to Max, jestli tu byl někdo s kým by mohla udělat takovou vymoženost, tak to byl jednoznačně on..* No... tančit v uniformě se synem Konzula.. to nevymyslíš.. *Zavrtí hlavou a zavěsí se mu zá rámě směrem k parketu. Snaží se aspoň na chvíli zapomenout na Zimní dvůr, na institut a prostě být jen v přítomným okamžiku..Max odvádí slušnou práci tím jak vypráví svoje zkušenosti z Hamburku. Ještě pořád nedokáže uvěřit tomu jak dospěl a jak rozumně teď zní a vypadalo to, že získal i to sebevědomí který potřeboval. Zásahnou jí jeho slova o ztrátách a jak zachraňoval svojí kolegyni.. jenže nedokáže ze sebe vypravit nic soucitnýho, i když ve tváři má vepsanou úzkost jako kdyby při tom všem byla s ním.* Co za démony to bylo? *Nakloní hlavu na stranu a zhluboka vydechne.* Je mi to líto... institut je někdy skoro víc jak rodina.. a vidět je *Zkouší nalézt vhodný citlivý slovo.* Odcházet.. *Zavrtí hlavou a kdyby nebyli na očích, tak by ho na místě soucitně obejmula.. Zároveň ale cítí i nějaký pocit pýchy jako kdyby byl Max její vlastní bratr, který překonal tolik překážek a úskalích.*
*Tiše si povzdechne.* Byla to rodina, Grace… Když s někým strávíš pět let, na denní bázi, už to není jen někdo s kým ses jednou dvakrát potkala při tréninku… *Zavrtí lehce hlavou, spíše s ní zatřepe, jako pes, když se chce zbavit něčeho nepříjemného.* Směska, popravdě. Nějací Eidoloni, hellhoundi, shaxové… Od všeho trochu. Síla byla spíš v číslech, žádný vyšší démon. Ale větší problém než démoni byla ta čarodějka, co je vyvolala. Podařilo se ji chytit, na soud zatím čeká, ale… Mám jisté obavy, že pokud se to nevyřeši alespoň trochu diplomaticky, jen to víc povzbudí odpor Podsvěta a dá prostor a motivaci k dalším útokům. Nic co by se nám teď hodilo. Účastnilo se toho i několik dalších Podsvěťanů, všechny doteď neznáme. Zrovna dobrou vizitku nám to neudělalo. Ví, že se nevzdáme, pokud je chytí, budou se, přinejmenším, zpovídat Spolku. Ale zároveň ví, že se proti nám dá bojovat… *Povzdychne si, ale pak se pokusí usmát.* Ale je fajn vědět, že alespoň vy jste v pořádku, v rámci možností. A že se otec dostal na prestižní křeslo, hádám, že to s mým převelením nemá co dělat. *Dodá ironicky.*
*Caleb se zastavil vedle Sebastiana, zůstával o krok dál, než by bylo nutné – gesto, které naznačovalo, že ačkoliv byli bratři, mezi nimi stále existovala určitá hranice, kterou ani jeden z nich neuměl nebo nechtěl překročit. Když Sebastian reagoval na jeho oznámení s tím, že o Maxově přeložení už věděl, Caleb se na okamžik zarazil. Jeho pohled se na bratra upřel, oči se lehce zúžily, a koutky jeho úst se stáhly do neutrálního výrazu.* Vážně? *Poznamenal tónem, který byl víc věcný než podrážděný, i když se v něm zaleskl jemný náznak ironie. Zavrtěl hlavou, jako by si sám pro sebe říkal, že by ho to už nemělo překvapovat. Když Sebastian zmínil otázku ohledně energie, Caleb sáhl po poháru vína, který stále držel, a odpil si, než se znovu ozval.* To záleží na tom, co si pod tím představuješ. *Jeho pohled sklouzl k Grace, která zůstala u Maxe, a na okamžik ztuhl. Lehce povytáhl obočí a v koutku úst mu zacukalo, jako by v něm Graceina přítomnost stále vzbuzovala směsici frustrace a starosti.* Ale pokud se ptáš, jestli mi zvedla tlak? Tak na to můžeš vsadit. *Caleb se vrátil pohledem zpět k Sebastianovi a povzdechl si.* Jak dlouho o tom víš? *Zeptal se, tónem, který byl stále věcný, ale zároveň zněl, jako by Caleb chtěl od bratra slyšet něco víc – možná vysvětlení, proč se to dozvídá jako poslední, možná jen potvrzení, že si z něj tentokrát Sebastian nedělá legraci.* Max - nevím, jestli je na New York připravený. Ne, že bych ho podceňoval. *Rychle dodal, než Sebastian mohl protestovat. Situace byla jiná, než předl lety.* Ale jestli tam hledá klid, tak je na špatném místě. *Jeho hlas zněl mírně, ale v podtónu bylo cítit znepokojení – typické pro staršího bratra, který si vždycky dělal starosti, i když to často maskoval za cynismus. Koutkem oka ještě jednou zkontroloval Grace, která se teď smála něčemu, co Max řekl. Bylo zajímavé vidět ji v tomhle světle, uvolněnou, skoro bezstarostnou. Caleb se na chvíli zamyslel, než se znovu otočil k Sebastianovi.* Máš někdy pocit, že ti ostatní přerůstají přes hlavu? *Jeho tón byl téměř zamyšlený, ale jeho výraz zůstal pevný. Na okamžik to mohlo znít, jako by se ptal na Maxe, na Grace, na celý Institut – nebo možná na všechno dohromady. Na rtech se mu objevil náznak úsměvu, ale v jeho očích bylo znát, že to nebyl jen vtip.*
*Rty semkne k sobě v neveselým úsměvu, když Max zmíní že rodina je když s někým strávíš tolik let... věděla přesně o čem mluví. Krome Caleba a Sebastiana neměla v podstatě nic co by mohlo připomínat rodinu.. jenže teď má pocit, že ztrácí i tohle. Caleb je jak hlídací pes a Sebastiana se bojí.. .zbytek institutu nezná a nebo se na ní dívali skrz prsty.* Vím o čem asi mluvíš.. a proto ani nedokážu vysvětlit jak jsem ráda, že budeš zase zpátky Maxi.. doopravdy. Přála bych si tak moc vrátit čas. *Povzdychne si a pokusí se o slabý úsměv.. je spíš ale nostalgický. Zase nakloní hlavu na stranu když ji Max tak bez zábran poskytuje dost důležitý informace, který možná jsou i třeba tajný.. je to dlouho, co se s ní někdo bavil o takových politických detailech aniž by se bál , že to ona někde použije.. přinejmenším nevhodně nebo neuváženě.* Myslím, že diplomatický přístup teď neni úplně na stole... *Podprahově nacílí na nový vedení spolku a tak nějak otevře dveře k tomu, aby jí Max sdělil názor co si o tom myslí.. kam se situace podle něj bude ubírat.. ožná ho teď trochu využívá, ale rozhodně ne s elegancí jako by chtěla když kov z její uniformy na ní cinká a těžký boty se snaží přízpůsobit rytmu hudby.. je to komický*
*Otrávene na brata natočí tvár.* Vážne. Netrpím halucináciami… Zatiaľ. *Povie vecne a akoby to bola bežná vec, že o niečom takom niekomu musí hovoriť, o to viac svojmu bratovi, ktorý s tým červeným vínom a únavou v tvári pôsobí, akoby z neho Grace vysala všetku energiu svojimi poznámkami.* Prosím ťa, nechlastaj tu pri mne. Lebo ti vrazím. *Prenesie, ale nepohne sa ani o piaď, keď si Caleb priloží nápoj k ústam a poriadne sa z neho napije. Cíti, že ak by sa postavil ešte bližšie, asi by mu to víno z tej ruky vytrhol, ale vie sa ešte dobre kontrolovať, aby sa zahľadel inam a jeho nos sa môže krútiť koľko chce, vôňa alkoholu sa k nemu nedostáva.* Nie je to dlho, ale ak sa pýtaš na to, prečo som ti to nepovedal… Tak dlho o tom neviem, a nájsť ťa v inštitúte je niekedy ťažšie než vyzabíjať hniezdo démonov sám. *Vysvetlí jeho point a cíti, ako ho vo vnútri zožiera vedieť, čo vlastne Grace hovorí a o čom sa bavia. Vie akurát základné veci, ktoré vie kvôli jeho postaveniu, ale inak ani o kúsok viac, než by si želal. Tentoraz už za ním nepobežala, aby mu o všetkom porozprávala, a zrejme už do jej života patriť ani nebude… jediný Hawkstone, ku ktorému si dala zarážku. Frustrovane si zavrčí a pozrie späť na Caleba, ktorý sa ani nepohol z miesta, držiac prázdny pohár na stopke v ruke.* Nemyslím, že hľadá pokoj. Je zvláštne vidieť ho, ako vyrástol, zdá sa mi rozumnejší než si bol ty v tomto jeho veku. *Snaží sa podpichnúť ho, aby túto tému trošku uvoľnil, no zároveň sám cíti akúsi podivnú nostalgiu na pleciach, a starosť, ktorá ho obopína. Nie že by sa necítil rovnako, keď k nemu do New Yorku pred tými rokmi prevelili Caleba.* Naozaj sa na toto pýtaš mňa? Mám pocit, že mi celý New York prerastol cez hlavu už dávno. *A aj keď to neurobí naschvál, rovnako tak sa zahľadí smerom ku Grace, takže na ňu hľadia obaja s niečím zvláštnym vo vnútri.* Neviem sa donútiť ísť za ňou. Asi by to bolo aj tak zbytočné. *Povie, a aj keď to znie melancholicky, jeho hlas je pevný a nepohnutý.*
*Caleb protočil oči v sloup, jakmile Sebastian zmínil, že mu jednu vrazí, a skoro automaticky si v duchu nadával, že si vůbec dovolil pít před ním. V jeho hlavě probleskla myšlenka, že by si snad mohl víno ještě demonstrativně dolít, ale místo toho zvedl sklenku a bez jakéhokoli dramatu ji odložil za sebe na stůl. Rukou přejel po tváři a lehce si promnul čelist, než se na bratra otočil s typickým výrazem, který říkal něco mezi "vážně?" a "přestaň s těmi kecy."* /Tohle má k výchovnému monologu našeho drahého otce až moc blízko./ Aspoň by se tady něco dělo. *Pronesl klidně, jeho hlas byl nízký a lehce hrubý, jako by v sobě ani neměl špetku zájmu o to, aby debatu nějak zjemňoval.* To by na plese fakt všichni ocenili. Hawkstonovi si dávají přes držku v Síni Dohod – skvělý materiál na další zasedání Rady. Uklidni se, o víc než jeden pohár jsem se tu ještě neotrávil.* Přehodil si ruce na hrudi a opřel se o nejbližší stůl, jako by tím chtěl demonstrovat svou absolutní flegmatičnost k celé situaci. Poslouchal Sebastianovy komentáře o Maxovi a Hamburku, a i když by to nikdy nepřiznal, přistihl se, že na bratrovi vlastně dost visí očima. Když Sebastian zmínil, že Max vypadá rozumnější, než byl Caleb v jeho věku, jeho rty se stáhly do úzké linky, než rychle s polovičatým úsměvem odsekl.* To není zrovna vysoko nastavená laťka, co? *Odfrkl si, ale v jeho očích byl náznak pobavení – jako by si vtip užíval i na svůj účet. Ale ten tón rychle zchladl, když se téma stočilo zpět k New Yorku a jejich situaci. Calebův pohled se opět zamračil, jeho typická tvrdá maska se vrátila. Když se ale Sebastian zmínil o Grace, Calebovi trochu zacukaly svaly v čelisti. Zadíval se na ni z dálky, kde teď stála vedle Maxe, a jeho výraz byl na okamžik něco mezi frustrací a něčím, co by se snad dalo nazvat starostí. Ale Caleb neměl ve zvyku takové emoce ukazovat. Nechal ticho mezi nimi chvíli viset, než promluvil – a jeho hlas byl teď ostřejší, jakoby mu snad bratrova nečinnost přišla absurdní.* Tak běž. Nebo ne, zůstaň tady a dělej tenhle pasivně-agresivní tanec, co vedeš už roky. *Řekl přímo, bez špetky jemnosti v hlase. Otočil se k němu čelem, jeho pohled byl pevný a trochu temný.* Jestli si myslíš, že je to zbytečné, tak to sakra udělej. Třeba jí to alespoň probere z toho limbu a začne spolupracovat, jak má. Na tebe vždycky dala. *Zhluboka se nadechl a odvrátil pohled zpátky k Grace, která se stále smála Maxovi. Na okamžik se v jeho očích zaleskl stín něčeho, co rychle skryl za svým obvyklým cynickým postojem.* Ale co já vím. Jen to, že jedna noha ve dveřích ti nikdy nepřinese nic jiného než průvan. *Ukončil tónem, který byl víc defenzivní než opravdu naštvaný, a rychle si založil ruce na hrudi. Typický Caleb – přímý a nekompromisní, i když to znamenalo kopnout bratra do žeber, metaforicky i doslova.*
*Zamračí sa, keď si uvedomí, že jeho poznámka zašla o niečo hlbšie Calebovi pod kožu, než mala.* Prosím ťa, pokoj. Akoby si ma nepoznal. *Neverí tomu, že on nateraz pôsobí viac pri zemi, než jeho brat, ktorý sa mu, a nech sa akokoľvek snaží zakryť to, zdá na vážkach. Alebo že by sa cítil neisto?* /Neviem, nedokážem v nich čítať./ *Preblesne mu hlavou a ako rád by sa tiež napil, ale nemôže, tak bude iba nečinne prizerať na všetkých naokolo. Je vidieť, že sú si podobní, rovnako v postoji, tak aj v tom, ako dokážu meniť atmosféru debaty zo sekundy na sekundu.* Tá laťka u teba nikdy nebola vysoko. /Mám pocit, že tá moja zas bola tak vysoko, až prestala existovať./ *Doplní si horko v mysli, ale nahlas to nepovie. Nepotrebuje sa tu povyšovať alebo zhadzovať, nech už to je čokoľvek z toho. A zároveň doberať si Caleba už ani jednému z nich nijako neuškodí, vzťahy už majú nastavené istý čas, lepšie to zrejme nebude. Jeho obočie sa mimovoľne nakrčí pri pohľade smerom ku Grace, ktorá sa baví s Maxwellom, a oni dvaja ako dva soľné stĺpy postávajú a očumujú ich. Nečaká však Calebovu prudkú reakciu, ktorá sa zdá byť až nadmieru úprimná.* Uh, zdá sa, že ti vážne prerástlo, nech už to bolo čokoľvek, cez hlavu. *Podotkne najskôr, nech už má jeho mladší brat pravdu alebo vôbec.* Takže ti robí problémy. Fajn. Stačilo povedať. *Rozhovorí sa aj on a taktiež sa natočí viac čelom k svojmu bratovi, až pôsobia ako dvaja barani, čo sa do seba idú poudierať čelami.* Možno sa s ňou pozhováram, ale len preto, aby bola znova poriadnym lovcom… Aj keď si nemyslím, že na mňa dá tentoraz, už si žije svojim životom. *Zavrčí ešte popod nos a pretočí očami. Vážne netuší, prečo to ešte neurobil, ale ak s ním Grace nemá už žiadne plány, mala za ním prísť rovno, čo sa objavila, aby mu vrátila, čo mu patrí, a mohla si tak tancovať po svete ako jedna z víl, alebo čo.* Uvidíme sa v New Yorku. A zoznam hliadok zrejme ostáva stále na tebe. *Zavrní skoro až provokatívne, prejde popri Calebovi ďalej, aby sa vytratil z miestnosti aj bez toho, aby čo i len slovkom zavadil o svojich rodičov. Už na to dnes nemá náladu a vie, že by akurát tak vybuchol. Pošle im ohnivú správu a príde znova na návštevu, keď sa na to bude cítiť. Pre tentoraz sa radšej už vzdiali a poponáhľa sa k portálu, aby ho vzal do inštitútu, než sa tam vrátia aj všetci ostatní.*
*Sledoval svého bratra, jeho rysy nehybné jako vytesané z kamene. Když Sebastian pronesl svůj otrávený monolog, Caleb si lehce promnul kořen nosu a tiše vydechl, jako by právě poslouchal kázání, které už slyšel tisíckrát. Jeho postoj byl uvolněný, možná až příliš, ale v očích měl ten známý záblesk, který naznačoval, že má právě chuť všechno shrnout jednou větou. Nakonec to neudělal – tedy zatím. Otočil se zpět k Sebastianovi, jeho výraz byl teď o něco vážnější, i když se snažil nasadit svou obvyklou flegmatickou masku. * Jo, trochu mi to přerostlo přes hlavu.* Připustil suše, ale v jeho hlase byl slyšet náznak něčeho hlubšího, co nechtěl nahlas vyslovit.* Ale to je holt moje práce, že jo? Zvládat tyhle věci. A u ní - * Na chvíli se odmlčel, zavrtěl hlavou a pousmál se takovým tím unaveným způsobem, který naznačoval, že všechno už zkusil, a nic nefungovalo.* U ní se to zdá být jako nekonečná spirála. Pořád čekám, kdy udělá něco, co ji pošle zpátky do Tichého města.* Jeho hlas byl tichý, ale tón měl ostrý jako břitva. To, co říkal, nebylo jen obavou. Byla v tom i frustrace. Přesto se snažil brát Grace jako řadového lovce – profesionálně, s odstupem. Ale hluboko uvnitř věděl, že to není pravda. Nemohl ji vidět jen jako jednoho z mnoha. Nedokázal to. Něco v něm – možná pocit dluhu, možná zbytek citů, které se odmítaly vytratit – ho k ní pořád vázalo. A právě to ho teď pálilo. Když Sebastian zmínil, že Grace "už si žije svým životem," Caleb nadzvedl obočí a pokrčil rameny, jako by ta poznámka byla tak zbytečná, že ji ani neměl chuť rozebírat.* Podle mě to vypadá, že je náměsíčná. Ale to neznamená, že ji nechám zase udělat nějakou pitomost, když je Institut napsaný na mně. *Sebastianova poznámka o rozpisu hlídek už Caleba donutila protočit oči.* Raziel nám žehnej, že tě máme. Kdo jiný by nám občas připomněl, jak je ten svět těžkej? *Caleb sklopil pohled na prázdnou sklenici, kterou nechal na stole za sebou, a krátce se zamyslel. Zhluboka se nadechl, jako by se snažil najít něco, čím by odlehčil vlastní frustraci, ale nakonec to nechal být. Jen se znovu podíval na Sebastiana a jeho hlas byl tentokrát o něco tišší, i když pořád nesl ten jeho typický ostřejší podtón.* Jestli si s ní chceš promluvit, udělej to. Možná na tebe dá víc než na mě. Ale jestli to bude zase jenom další kolečko výmluv a mlžení - tak ti garantuju, že z toho dostaneš akorát migrénu. *S těmito slovy se odlepil od stolu, připravený znovu se ponořit do toho společenského chaosu kolem nich, který si v sobě nesl svůj vlastní druh frustrace. Narovnal, krátce se ohlédl po místnosti a s jistou teatrálností si protáhl ramena, jako by se chystal zvládnout další kolo tohohle nekonečného cirkusu. Zůstal ještě dlouho, debatoval s lovci z blízkých Institutů v USA o jejich situaci a zda démonická aktivita konečně začala po roce 2021 alespoň klesat. Nakonec se však sám po skončení odebral k portálu, který ho vzal zpět do Institutu.*
Nápodobně, Grace. I když si to tady rozhodně neplánuju jako dovolenou. Je tady dost práce, co jsem pochopil. Alespoň tu budeš mít někoho, s kým si můžeš popovídat. *Usměje se na ni povzbudivě, než se opět zaposlouchá do toho, co mu Grace povídá. Jeho pohled na moment zabloudí k bratrům, ale ne dost dlouho na to, aby si ho Grace měla všimnout. Spíš je to taková kontrola, co se mezi nimi děje. Když nadhodí, že diplomatický přístup asi na stole není, jen lehce zavrtí hlavou.* Obávám se, že máš pravdu. Ale hádám, do téhle problematiky vidíš víc, než já. *Řekne to jako konstatování, ale spíše to vyzní jako otázka. Byť si potřeboval popovídat, rozhodně nehodlal své působení v New Yorku začít revolucí, ani ničím, co by ji naznačovalo. Napřed potřeboval prozkoumat vody, zjistit, jaký má na aktuální dění kdo názor, pak teprve může začít tvořit vlastní teorie.* Jak to aktuálně vypadá v Institutu? Někdo, koho bych si pamatoval, kromě rodiny, nebo samé nové tváře? *Odvede rozhovor jinam, ale nepřestává přitom přemýšlet nad tím, co zmínil Caleb, ani co naznačila Grace. Pokud situace v New Yorku vypadá podobně, jako v Evropě a navíc se bude muset seznámit s kompletně novou sestavou Lovců, má o program přinejmenším na příštích pár týdnů, spíš měsíců postaráno.*
Tobě se to říká.. *Zasměje se a trochu si rýpne.* Mít tátu Konzula budeš mít teď dovolenou kam přijdeš.. /Pokud teda nebudeš mít za zády Caleba.. no možná proto ho tam přeřadili?/ *Pří zmínce o problematice a že by do ní měla vidět víc než on sklopí pohled a v tý chvíli dohraje i hudba. Svěsí ruce dolu a pokrčí ramena.* Proč tak hádáš? *Zeptá se a samovolně se rozejde z parketu směrem zase ke stolům.. tohle nevypadalo na konverzaci, kterou by měl slyšet kdokoli jiným než oni.. Má nutkání protočit prstenem na svojí levý ruce.. jenže ho tam nemá. Dneska na sobě svůj snubní prsten neměla.* Nikdo.. *Řekne úplně okamžitě i když tam sama je jen krátce.* Jenom Hailey.. teda slyšela jsem, že bydlela chvíli u vašich v Idris. Nevím, jestli ses s ní měl šanci setkat.. nebo vlastně s Tobiasem.. Maxi, úplně se cítím blbě že nevím o tobě vůbec nic.. *Zavrtí hlavou a přejede si dlaní přes čelo.* Jen občas se Sebastian nebo Caleb zmínili o dopisech.. ale jinak.. je mi to líto, vím že si za to můžu sama.. *Rukama si obejme hrudník. Pravdou zůstávalo že Zimní dvůr ji dost dobře izoloval od politický scény ale i od svých blízkých.*
Tak s tím bych nepočítal. *Zasměje se, když zmíní otcovu novou funkci.* Spíš si myslím, že mi té práce ještě přibude. *Dodá, zatímco se společně s Grace přesune ke stolům. Když zmíní Hailey, jen přikývne. On sám o ní tolik nevěděl, spíš co se k němu doneslo, než že by měl zatím šanci se s ní setkat osobně. Vlastně ani s Tobiasem ne… Sakra, všechno pro něj bude nové…* Vlastně zatím ne. Hádám, že se to teď změní. *Když se opět rozpovídá, tentokrát o tom, jak ji mrzí, že o něm vlastně nic neví, jeho úsměv trochu změkne.* Chceš to změnit? *Popíchne ji, ale ta nabídka je upřímná.* Navrhuju se přesunout. Občas sice mají uši i stěny Institutu, ale pořád méně, než ty neexistující stěny tady. Co ty na to? *Dodá a nabídne jí ruku, ne nepodobně, jako když byl ještě puberťák a snažil se někoho odtáhnout kvůli nějakému 'epickému' pranku dostatečně daleko z dosahu dospělých - nebo svých bratrů. Nebylo to nutné gesto, ale bylo v něm něco známého, spikleneckého.* Sice jsem tam chvíli nebyl, ale dobrá místa na pokec si ještě pamatuju. *Pokud jeho nabídku přijme, vyrazí společně k portálu.*
*Nad tím se lehce zasměje i když je tam trochu hořkost namířená vůči jeho otci. I když ho respektovala tak moc dobře věděla jak se jí snaží držet daleko od rodiny.. a poslední rok se mu to dařilo skvěle.* Aha.. *Řekne trochu překvapeně, protože jí ani nenapadlo že by byl tak v Hamburku uvázaný aby nepoznal svýho novýho synovce.. ale to z ní mluví spíš její civilská stránka. Lovci přeci žili život jinak a jejich posláním byl hlavně boj.. Přikývne, že to chápe i když pořád je překvapená.. Lehce zakloní hlavu a spiklenecky přivře víčka když navrhne změnu.. jako kdyby to měl být nějaký nekalý návrh.* Že se vůbec ptáš... nechci tu být dýl než musím.. *Podívá se kolem.. vysokou postavu Sebastiana už nevidí, síň se už začala vyprazdňovat.. to byl jasný signál, že může nepozorovaně zmizet taky.* Hlavně ten skleník viď... *Zavěsí se mu na rámě ruky a do těla ji pronikne Maxova vřelost.. o to intenzivnější pocit to je když rok strávila na Zimním dvoře a institut nakonec nebyl o nic teplejší. Portálem se nechává přenést zpátky do institutu do knihovny.*
*Jesse přichází do společensky na schůzi s velkým předstihem. Sedá si v volné židli, která mu padne pod ruku a čeká na ostatní.* Stejně se o Thea bojím... to co mi řekl to určitě není pravda. A dva dny bez stély a lovu a bez zranění? Blbost. *Mluví si pro sebe a znuděně si podpírá hlavu o ruku, čekání ho nikdy nebaví.*
Ahoj Jesse. *Pozdraví jediného člověka v místnosti a mírně se usměje.* Můžu? *Zeptá se a ukáže na židličku vedle něho, vlastně ani nečeká na odpověď a sedne si do tureckého sedu vedle něho. Zachumlá se do obrovské mikiny co má na sobě a snaží se ignorovat bolest hlavy.* /Výborně budu nemocná. Zasraný New York./ *Nasadí neutrální výraz a začne si hrát s lemem mikiny.*
*Vojde do miestnosti a nemá moc dobrú náladu a tak dúfa, že ich tu dnes bude viac ako zvyčajne. Vie, ktorých lovcov poslala na hliadku či niekam inam a tak jej už nikto nebude môcť povedať, že je mimo práve kvôli hliadke. Porozhliadne sa okolo a takmer až naštvane vzdychne.* /To ich naozaj ani netrápi fakt, že nám tu pobehuje inkvizitor? To na tie hliadky kašlú ešte viac?/ *Chcela by sa opýtať prítomných, ale je jej jasné, že by nevedeli ani ceknúť. Dobrý podvečer. *Povie a bez ďalších slov si sadá na svoje zvyčajné miesto.* Vidím, že zakážem je vás tu viac a viac. *Neodpustí si a pozrie na Jesseho.* Kým im dáme šancu na príchod aj ostatným, rada by som vedela, ako to, že svoj trest ste úplne nedokončili? *Opýta sa ho. Vie moc dobre, ako vyzerá hala vydrhnutá zubnou kefkou a táto hala moc nebola.*
*Snaží sa dávať veľmi na čas. Oholil si nohy, nahodil sukňu a dokonca aj našiel nejaké balerínky. Lenže mu začala byť celkom zima. A nepáčil sa mu pocit ako mu podfukuje pod sukňu. Takže tento nápad zavrhol a hodil na seba rifle s bielym, upnutým tričkom na ktorom je napísané "I LOVE SPICE GIRLS" a zobrazené všetky protagonistky danej skupiny. Dokonca našiel aj ružový lak na nechty, ktorý bez váhania použil a znova si zmáčal oči ako lacná štetka. Ale aj napriek takejto procedúre, jeho meškanie nie je tak veľké ako by chcel. Dôjde do spoločenskej miestnosti, prenasledovaný Lapiduchom v ružovej tutu sukničke.* Ahoj. *Prehodí dostatočne nahlas, aby ho všetci počuli a potom vpláva do miestnosti a kecne si na stoličku.*
*vejde do místnosti a porozhlédne se po všech přítomných* zdravím *zamulá na sobě má černé tričko obepínající jeho svalnaté tělo a šedé tepláky.. nemá na nohou ani boty... zrovna vstál a chvátal na schůzi, všechno dospal.. na mentorku ani nepohlédl jen se ušklíbl na Maxe a Hesse.. posadil se k ostatním*
Čau, Alex. *Pousměje se a jen přikývne. Po nějaké chvilce ve dveřích vidí madam mentor.* Dobrý a zamračí se.* Já tu podlahu umyval celý večer v sobotu a ještě v neděli ráno. Jestli ji zaprasili ostatní v neděli tak to už můj problém není. *Odpovídá ji na rovinu, protože ví že to pohledu drhl a pořádně.* Čau Grace. *Pozdraví dívku a zahledí se do dveří jestli někoho dalšího neuvidí.* Ajoj Maxi, jak je? *Zeptá se s lehce pobaveným úšklebkem. Pak zahlédne i Thea.* To jsem vám chtěl říct... ten idiot přišel s tím, že celý tři dny byl lovit démony a mutanty, bez stély a neměl ani jedno zranění – tohle není možné. *Poví zamračeně.*
*Když vejde madam mentor pozdraví. Po její poznámce ohledně trestu pozvedne jedno obočí a podívá se na Jesseho.* /Já husa si asi měla zjistit co se řešilo na minulé schůzi./ *Na Gracin pozdrav jenom kývne a pak ji spadne pusa až na podlahu když vejde Max, protože i když se o tom s Grace bavily tohle nečekala.* /Spice Girls? Ty vole.../ *Dál si všímá spíš lemu mikiny než lidí, pak ale zvedne obě obočí a podívá se na posledního příchozího lovce, o kterém je nejspíš řeč.* /Lovit bez stély a bez zranění? To mezi sebou máme jako nového supermana nebo co?/ *Prohlédne si toho kluka zamyšleně.* /Tak to fakt těžko./
Dobre, v poriadku. *Povie mu a nemá silu to dnes nejako riešiť.* Váš trest je teda zrušený a môžete znova chodiť von. Prebrala som celú tú situáciu s inkvizitorom a takže bude mať vaše správanie následky sa dozviete, keď sa situácia s vilami čiastočne, alebo úplne upokojí. Do tej doby fungujte ako všetci ostatní. Dve povinné hliadky týždenne, písomné hlásenia a tak ďalej. *Upozorní ho a pozrie na svojho syna, ktorý vojde do miestnosti a na chvíľu sa zhrozí, pritom, čo vidí, ale niekoľko krát sa len zhlboka nadýchne. Dnes je jej dostatočne zle na to aby to nejako neriešila.* Nedáva si na výber. *Povzdychne si a pozrie radšej na toho, kto príde po ňom a zdvihne obočie nad tým, čo jej hovorí jej brat.* /No a ja som blahoslavená, to tak./ *Takmer nad tým pretočí očami.* No, je mi úprimne jedno, či pán Bluebow lovil ryby v Hudson river alebo a v jazierkách Central parku a nazýva ich mutantmi, myslím, že inkvizitor si na tento jeho lov posvieti veľmi rád, akonáhle sa vráti. *Odpovie neutrálnym hlasom.* Avšak na príkaz inkvizítora jeho trest pretrváva. Stély nebudú prinavrátené a vy ostatní máte prísny zákaz mu požičiavať tie svoje. *Upozorní každého a jej úprimne fuk, či je v miestnosti aj on alebo nie.* Theodor Bluebow je oficiálne postavený mimo službu, po nariadení a rozhodnutí inkvizítora. *Oznámi im a pozrie naňho.* A ak sa zasa rozhodnete ujsť a tváriť sa, že ste niečo viac ako ostatný, alebo že si zaslúžite, aby sa k vám chovalo inak, ako by sa chovalo k hocikomu inému, tak prosím. Bude to posledné, čo ako tieňolovec urobíte. /Ale aj tak mu tie runy na konci zoberú, podľa mňa./ *Napadne ju, no nevysloví svoju domienku nahlas.* Dala som si tú námahu, aby ste mal povolenie vychádzať, avšak nemáte prístup k vybaveniu ani k ničomu inému. Môžete sa starať o každodenný chod inštitútu. /Lebo prať treba./ *Pozrie na ostatných.* Ako prebiehali vaše povinné hliadky? *Opýta sa ich a čaká nejakú adekvátnu odpoveď.*
*Na Jesseho len mávne rukou. Nechce sa mu náho kričať cez pol stola. Zachytí aj šokovaný výraz Alex, tak sa na ňu len veselo zaculí a potom sa začne ledabolo venovať svojim ružovým nechtom.* Tá farba je vlastne dosť hnusná. *Znechutene si pomyslí. Počúva ako mama začne rozoberať Jesseho a Thea. Nemá k tomu aj tak čo povedať. Zoberie si kocúra do náručia a začne ho láskyplne hladkať. Keď sa ozve Grace tak na ňu vrhne zrak a uznanlivo pokýve hlavou.* Fíha, to ste mali dosť pilné noc. *Stočí zrak na mamu.* My sme stretli len tých päť Raummov a nič viac. *Mykne plecom a zaujato sa začne prehrabávať v Lapiduchovej srsti.*
*Thee opatrně mžourá na přítomné brášku nevyzývým pohledem* možná jsem super lovec nebo si uzdravení můžu dovolit i bez stély *procedí skrz zatnuté zuby a pak pohlédne na inkvizitorku* no původně to měla být procházka ale nějak se to zvrtlo *to jí však říct nemůže protože kdyby chtěl tak se mu udělá v krku knedlík kterým se dřív udávil než by jí stihl říct co doopravdy je.. navíc k ní nemá moc dobrý vztah* madam já jsem neutekl jen jsem ztratil pojem o čase *zazubí se na ní a dále to nějak nerozvíjí.* /Jesse to si s tebou ještě vyřídím ty jeden bonzáku ti zmaluju xicht že tě ani Grace už nepozná./ *pořádně si prohlídne maxe a je na něj hrdej jako mě ta ženská bude říkat něco o zákazu stély když neumí ohlídat syna a držet ho dál od růžových laků na nehty... doufám že si jednou přivede kluka a bude to nejtrapnějším civil v bavi se těmi myšlenkami že si nevšimne ani svého škodolibého úsměvu*
Stejně přijdu o runy, vím to tak na co si hrát, ať mě jich zbaví dřív než bude něco většího než tyhle boje s mutanty. *Zahuhle si pod nosem potichu, jediný kdo by to mohl slyšet je osoba vedle něj.* /No a jen teď doufám, že se tohle bude táhnout dost dlouho.../ *Pak jen poslouchá, co řekne na Thea.* Fiha, takže úplný zákaz lovení – no pěkně teď mě bude mít za práskače a bude mě nenávidět. No možná kdybych řekl ještě o té Elle, tak to by měl ještě větší problém.../ Theo a nechtěl bys říct madam ještě o tom, proč jsi se vytratil z institutu na tři dny? *Zeptá se ale nemyslí to nijak zle, spíš chce aby to řekl sám, když neřekl tohle.*
/Inkvizitor? Zákaz stély? Zákaz lovení? Co? Fajn určitě jsem si měla zjistit, co se řešilo minulou schůzi./ *Promne si spánky, protože bolest začíná být nesnesitelná. Po chvilku jenom pozoruje skrvrnu před sebou na stole, pak se ale znovu uvědomí když Grace zmíní její jméno.* Jo měli jsme hlídku taky na East River, ale to byl klid. A pak jsem měla hlídku s Reecem ale asi nemám k nahlášení nic co by se vymykalo hlídkám zpřed války... Jo *Ožije, když si vzpomene na doky.* Akorát minulý čtvrtek? Asi čtvrtek nevím, no to je jedno. *Mávne rukou.* Prostě jsem potkala toho policajta se zkrvavím rukávem jak se zbavuje hnijících mutantů v docích. Toť vše. *Pokrčí rameny, víc toho opravdu k nahlášení nemá. Když promluví Theo neubrání se úšklebu a při zmínce o super lovci a protočení očí.* /Výborně, takže to je superman. To bychom to mohli i ostatní zabalit a zničení víl nechat jenom na něm... Blbeček./ *Nahlas ale neřekne nic, dneska nemá náladu na to se hádat s nějakým idiotem. Pak zaslechne šeptání Jesseho, což jí donutí svraštit čelo a tázavě se na něho podívá a mírně zakroutí hlavou, aby ho ubezpečila, že se nebere. /Určitě ne teď. Byla by blbost brát mu runy teďka, když se na nás valí válka a potom už to nikdo řešit nebude./
*Pozrie na Grace a s jemným úsmevom prikývne.* V poriadku, Zaira mi už dala aj písomnú správu. A čo sa týka neopořených, odkážte ostatným, že na lov by si mali zobrať viac svätenej vody a prípadne aj kolíkov. Klan odmieta nejakú spojitosť s množstvom neopořených, ktorí v dnešných dňoch pobehujú po meste. Vraj je to výsledok hrátek víl a upíri sa to snažia riešiť, no je to už aj nad ich sily, mnohí z nich ani nie sú schopní prežiť prvé hodiny základného výcviku. Preto by mala byť zvýšená opatrnosť. *Upozorní ich a na chvíľku sa odmlčí.* Celkovo by ste na hliadky mali chodiť lepšie a viac vybavení. *Ukončí svoje vyjadrenie a pozrie na svojho syna.* Samozrejme, čo sa teba týka Maxwell, ostaneš tu aj po ukončení schôdze. *Odpovie a snaží sa neznieť, že jej to ľúto. Dlho s manželom hovorila a hádala sa, aby ho tu aj napriek výbušnej povahe nechali, no zdá sa, že jej manžel má asi pravdu. Odmlčí sa než sa začne znova venovať Jessemiu.* Dobre, nech mi jeden z vás dvoch ešte podá správu. A čo sa týka toho civila, áno vieme o ňom a Pán Woodwinter a Bluebow ho už aj láskavo stihli zasvätiť do sveta tieňov aj napriek pravidlám, dohody. *Odpovie jej a nechce sa tým civilom moc zaoberať.* Aj tak mu nik neuverí. Ak ste stratili pojem o čase na tri dni, tak je to veľmi pozoruhodné a pokiaľ máte niečo na srdci, pokojne hovorte. *Založí si ruky a čaká, čo z neho vylezie.*
/Aha... no tak to jsem se vůbec nemusela teda namáhat. Písemně?/ *Kývne neutrálně nazpět a znovu se opře do židle.* /Leze mi to na mozek.. musím se nějak sebrat a dát dohromady... ale nejdřív přežít tuhle schůzi. Svoje jsem řekla, takže to nejhorší mám za sebou.. teď už jen držet jazyk za zuby do konce./ *Obejme si hrudník a spustí nohy zpátky na zem.. tváří se co nejvíc neutrálně, nechce dávat nic najevo, ale hlavou se jí honí všechno možný.* /Nejdřív si vyslechnu všechny názory, postupy a informace.. potom se rozhodnu jak se sebou naložím. Začínám se bát, že i to jak myslím už neovládám... toho se bojím nejvíc.. Mám strach, ale nesmím se bát.../ *Opakuje si v hlavě tu stejnou písničku a mlčí po celou dobu, i když toho má mnohem víc, co by mohla říct a čím by rozhodně přispěla.*
*Aj keď prehrabávanie sa v mačacom kožuchu je zaujímavá činnosť, stále počúva čo sa rozoberá. Nad Alexinou poznámou o civilovi hádzacom hnijúce mŕtvoly mutantov do vody v dokoch prekvapene dvihne hlavu. Povytiahne jedno obočie a strelí pohľadom po Alex a potom po mamče. Príde mu to trochu divné.* /Alebo je to bežné? Ale aspoň niekto upratuje ten humus.../ *Pozrie na mamu, keď k nemu prehovorí. A zamračí sa.* Prečo? *Vyletí z neho automaticky. Nad tým, že Jesse a Theo všetko vykecali civilovi len prevráti očami.* Prečo? Raziel, prečo si neurobil aj runu proti debilite?/
*při jesseho hlase který ho vytrhne z těch škodolibých představ protočí očima.. to o super lovci byla spíš ironie jelikož to už tomu je blíž je jezírko v central parku* U anděla! Jesse nemůžeš si alespoň pro jednou hledět svýho a nestrkat se do věcí do kterých ti nic není?! Možná kdybys se s námi tak bál do ulic tak by mi v tom zabránil. /Nic na srdci nemám a pokud jo vy jste ta poslední s kterou bych to probíral./ *pomyslí si ale jen řekne* nevím o co se můj bratr snaží já na srdci nemám nic *spokojeně ho pohledem* jen s vámi po schůzi potřebuji chvilku o samotě *vysloví a jen nad tou představou se otřese* vím že je to trochu pozoruhodné ztratit pojem o čase ale chci vám to říct, jenže nemůžu protože to nedokážu vyslovit/ jen otázka mimochodem proč nemůžu mít můj stélu? *svraští obočí a tašle pro něj dost znamená dědí se u nich v rodině po generace je pro něj moc vzácná* jen pokud jde o pana Portera tak já ho do ničeho nezasvětil to tady ten idiot *dokončí a probodne toho bonzáka pohledem*
*Jesse jen protočí očima. Je mu jasné, jak asi dopadne nakonec po válce.* Tak, když se k tomu nemáš. *Protočí očima nechce být bonzák ale tohle s tou Elle se mu fakt nezdá.* Theo si myslí, že zabil jednu upírku bezdůvodně. Což mi přijde jako úplná hovadina vzhledem k tomu, že by mi to řekl ten den kdyby se to stalo. *Neříká konkrétně nic.* Ale přišel s tím až ten den co se objevil po těch třech dnech v institutu. Já nechci nic říkat, protože je to jen má domněnka ale... Myslím si, že v tom mají prsty víly... Říká, že byl na lovu ale přišel po třech dnech, bez jakéhokoliv zranění a přišel s tím, že zabil tu upírku. Není to náhodou trochu divný? *Říká svojí teorii.*
*Prichází pozdě na schůzi, proto se neobtěžoval s převlékáním a je stále ve stejnokroji lovců stínů, který je momentálně vyšperkován snad litry krve, které na černé róbě nejsou příliš výrazné.* Omlouvám se za svůj pozdní příchod, byl jsem na hlídce. *S pokorně sklopenou hlavou přejde k místu, kde se nachází mentorka a položí před ní na stůl pár listů papíru popsaných úhledným písmem.* Je tam i o Belle. *Znovu se mu vybaví pohled jejích skelných očí a ztuhne čelist.* Je tu alespoň Andrew nebo nebudu sám? *Rozhlédne se po místnosti a poté usedne ke stolu.* Perfektně, nedostavil se. To jsem začínal mít naději, že patří k těm, kteří jsou alespoň trochu zodpovědní. Zjevně ne. O co jsem přišel? *Zeptá se klidným hlasem, ale tajně doufá, že se mu dostanou zajímavé informace.* /Cokoliv co přebije to, co jsem byl nucen udělat./ *Sevře se mu hrdlo, ale úzkost na sobě nedává znát.* /Stejně by zemřela, takhle to bylo./
*Souhlasně kývne hlavou.* Reece říkal, že tu správu napíše, ale ještě mu to připomenu. A ten Porter. /Tak aspoň už vím, jak se jmenuje a proč ti dva mají průser./ *se právě zmiňoval, že už byl zasvěcen tak jsem to nijak neřešila a jenom mu pomohla s těmi mutanty. Doteď se mi chce zvracet při vzpomínce na ten puch./ *Pokrčí rameny a poopsedne si, protože jí začínají dřevěnět nohy.* No tak, už jsme vyřešili všechno já si chci jít lehnout. *Prohrábne si vlasy a zpozorní až když Jesse začne mluvit o vílách. Čelo se jí svraští a pohledem těká z Jesseho na Thea.* Víly? ... je fakt že to všechno zní divně, ale víly? *A pak si vzpomene co řešily s Grace v kavárně a začne jí to šrotovat v hlavě.* /Ale tak co bych řekla? Že jsme se bavily o ovládání lidí a ona byla divná? To není argument to je paranoia./
*Rychlým krokem vejde do místnosti, kde je několik lidí. Zavře za sebou dveře a podívá se na všechny.* Dobrý večer. Omlouvám se, že jdu tak pozdě. Právě jsem si vyměnil hlídku a šel sem. *Usměje se na všechny a pak se koukne na paní H.* Doufám, že jsem nepřišel nevhod. *Řekne a jde se posadit do volného křesla. Mrkne ještě na Lexi s Jessem a pak už jen čeká a naslouchá ostatním, aby pochopil, o co tu vlastně jde.* Snad jsem sem nepřišel zbytečně. Doufá, že se tu bude ještě něco dít, jinak jdu spát. Jsem dosti unaven./
*Váš stéla sa vám nevráti lebo ste momentálne mimo služby, ale je dobre uschovaná. *Odpovie mu a už je nadšená, že vybaví iba svojho syna a bude mať po schôdzi.* K tomu civilovi sa nejednám vyjadrovať a mali by ste to nechať tak, už máme dosť problémov aj kvôli nemu. *Upozorní ich a chystá sa ich už všetkých pustiť, keď Jesse prehovorí a prevráti očami.* Pre anjela! Vo všetkom vidíte víly, pan Woodwinter. Ak chcete, toto podozrenie môžete oznámiť inkvizitorovi. *Povie mu a pozrie na Iana a prikývne.* V poriadku, ďakujem Ian, pokojne si môžete ísť oddýchnuť. *Povie mu, keď vidí jeho oblek a pozdvihne si.* Vlastne môžete ísť všetci, nezabudnite na hliadky a potrebné vybavenie, informujte o tom aj neprítomných. *Povie im a ukončí takto schôdzu keď príde Will.* Pán Blackstair, schôdza práve skončila, chcem od vás písomnú správu o každej vašej hliadke, ale to je pre dnešok všetko. *Povie a jemu a pozrie aj na svojho syna.* Za tebou prídem, zostaň tu prosím. zostane tu iba pán Bluebow. *Oznámi im čaká kým všetci odídu.*
/Já sem neměl chodit. No nic už. Tak hurá na kutě./ Ano, paní H. *Usměje se, zvedne se a odchází do svého pokoje.*
*slova Jesseho jsou pro něj jako rána do břicha. Nemůže potvrdit jeho slova a vydechne tiše.* To že ty jsi kretén není moje věc Jessi a do prdele starej se o svoje věci! To s Elle se to vůbec netýká a navíc s tebou už nebudu mluvit o ničem! *probodne ho chladným pohledem* já narozdíl od tebe nemám důvod tu lhát *skříží si ruce na hrudi a má problém aby mu jednu nenatáhnul* stojím si za tím, že jsem na procházku a v okolí brooklynského mostu mě napadnul mutant, měl jsem u sebe pár ostří a zabil jsem ho, měl jsem zlomenou ruku a proto jsem se rozhodl hledat pomoc.. nohy jsem měl spálené tady díky vám *kývne směrem k mentorce* chtěl jsem si ulevit tak jsem zaplatil jedné čarodějce aby mě vyléčila.. taky jsem od ní koupil pár lektvarů.. *řekne bez jediné známky zaváhání svoji verzi příběhu* to že je tady schizofrenik Jesse tak paranoidní není můj problém *koukne se na mentorku a zhluboka se nadechne* můžu s vámi mluvit? Je to jen minutka pr
Umh.. já bych možná zvážila upíry.. ta El byla upírka, takže je dost možný, že odjela, aby se ho zbavila a vymazala mu paměť encantem.. nevím, to jen tak říkám... nechci tu jen sedět a nechávat si své konspirační teorie pro sebe... *Na příkaz mentorky vstává a uhladí si šedou mikinu.. chce působit rozvážně a střídmě.* Jestli je to prozatím všechno, tak vám přeji hezký večer.. *Věnuje osazenstvu skromný úsměv a tichým krokem se vybere z místnosti do knihovny.* /Tak tohle mám za sebou a teď zase převrátit knihovnu naruby a domluvit si další hlídky.../
*Začínajú ho štípať oči. Najskôr tak jemne a potom viac. A viac.* /Ako to tie ženy môžu vydržať? Preboha... démoní jed je nič oproti tomuto./ *Už prakticky nič nevidí skrz slzy v očiach.* /Preboha a to mám takto sa rozprávať s mamou? A čo vlastne chce? Chce ma snáď potrestať za tú hliadku? Doprdele to štípe./ *Snaží sa nežmúriť oči, lebo po minulej skúsenosti už vie, že to je vtedy ešte horšie. Zrazu začuje spásonosné slová a je prepustený s tým, že sa za ním mama stavi.* Okej, tak čau. *Povie, zramuje skoro jednu stoličku a zmizne z miestnosti, tešiac sa, že si vydrhne ten sajrajt z očí.*
/Koukám, že jsem přišel později, než jsem si myslel./ *Setře si z hodinek černou tekutinu, aby se mohl podívat na čas.* /Ach. Přišel jsem hodně pozdě./ Dobře, přeji pěkný zbytek večera. *Pokývne ostatním na rozloučenou a mizí.*
*Jesse jen tak sedí.* Já si stojím za svojí verzí... Víly jsou zlo a všechny by měli přijít o hlavu. *Poslední větu říká spíš pro sebe.* Pokud je to všechno... já jdu. Naschle. *Vstává ze židle poslušně ji zasune a odchází, tady už nemá co dělat.*
/Paranoia to nás zabije, ne vily. Za chvilku tu bude každý ukazovat na každého, že ho ovládají víly a porazíme se mezi sebou./ *Narovná nohy a protáhne si je, nerada by při vstávání spadla.* Dobrou noc. *Vstane, lehce se usměje na všechny a zmizí do svého pokoje.*
Dovidenia. *Povie každému, kto odchádza a úprimne ich tu má všetkých už hore hlavou.* /Ako keby nebolo dosť, že po nás ide Spolok, ešte sa mi tu budú aj rozkrikovať./ *Pomyslí si a pozrie na Theodora, keď sa miestnosť vyprázdni.* Počúvam, no dúfam, že to nebude dlho. *Povie mu a zo založenými rukami počúva, čo jej chce povedať.* /Len nie o tom, ako ťa ovládli víly, lebo to zabijem teba a aj potom seba, nech pri mne anjel stojí./
*pozoruje jak všichni odcházejí a on nervózně ošlapuje z nohy na nohu* vím že je to divná prosba a taky že je váš čas drahý *polkne a je k ní zdvořilý více než obvykle* jde o to že potřebuji abyste mi sjednala schůzku s mlčenlivými bratry po případě tam šla potom se mnou *kouká na ni vážně, našel totiž skulinu v plánu* /říct sice nic nemůžu ale o ni nejsou jediný kdo se dokážou hrabat v mysli/ moc vás o to prosím
*Trochu sa zamračí, keď počuje jeho prosbu, a tak sa na chvíľu odmlčí.* No urobím všetko čo sa dá, ale momentálne je pohotovosť vyhlásená aj u nich a neviem ako skoro ťa budú môcť prijať. Preberiem to s inkvizitorom a pošlem im správu. *Znova sa odmlčí a pozrie naňho.* A prečo? Lebo im musím uviesť dôvod. *Objasní mu. Nerada sa mieša do týchto osobných vecí, ale musí im dať dôvod, prečo ich prijať. Přimhouří oči a povzdychne si.* V poriadku, no pochybujem, že vás príjmu len s takýmto dôvodom. *Postaví sa a zoberie si všetky svoje papiere.* Ale dám vám vedieť, len čo dostanem ich odpoveď. Teraz ak dovolíte, už pôjdem. *Povie mu a začne kráčať k dverám.* Dovidenia. *Povie mu ako prechádza dverami a ide rovno do svojej izby. Nechce si ani predstaviť, koľko práce ju ešte čaká.*
*prikývne a věnuje jí jeden ze svých vzácných úsměvů* moc vám děkuju mentorko *Kývne a s těmi slovy se odebere do své ložnice* dobrou *řekne ještě*
*Hladová přichází do kuchyně, ale nemá vůbec chuť jíst... proto jen tak šmejdí po policích a zastaví se u lednice, kterou otevře a zůstane v ní zahleděná.* /Jsem dost mimo... musím se sebrat a rozmyslet si co udělám... Sezením na posteli toho moc nevyřeším a přiznat se nemůžu... co by se stalo, kdyby ano? Zavřou mě tady... odepíšou mi i hlídky a to nechci... nebo mě ještě vezmou jako zrádce...že to dělám úmyslně./ *Spánkem se opře o dveře lednice a zívne si... prázdné do ní kouká a vůbec neví co má dělat.. myšlenky se jí honí všude možně jen ne kolem jídla.. po chvilce si uvědomuje, že lednice je stejně poloprázdná.*
*Jesse celou noc až do půl třetí ráno umýval podlahu v hale- trest za to, že se nechal zatknout. Po troše spánku, jde do kuchyně pro něco na jídlo. I když si je minimálně na 95% jistý, že v lednici nic není. Jako záložní plán má instantní polévku. U dveří v kuchyni se zastaví, když vidí Grace.* Ahoj? Vypadáš hůř než, když jsem tě viděl naposled. *Poznamená se starostí v hlase. Má o ni strach. Je až šokující, jak k ní změnil chování od prvního setkání, kdy ji skoro uřezal hlavu.* Stalo se něco? *Ptá se.*
*Příchod Jesse ji trochu poleká, ale to se jí odrazí jen ve výrazu, když se na něj otočí.* No ahoj.. díky za vřelý kompliment. /A to už je mi líp, jen po psychický stránce jsem vyčerpaná, jak jinak, když si zase někdo hrál s mojí myslí. A teď jsem zmanipulovaná a ještě mi dal na výběr hajzl./ Ale nic.. prázdná lednice.. asi půjdu nakoupit. *Zaklapne a odstoupí pár kroků.*
No já jsem na takové komplimenty expert. *Zabubí se bez vážně.* Nic- to vždycky u vás holek znamená, že se něco děje. Takže mluv, myslím si že to kvůli prázdný lednici nebude. *Usoudí starostlivě.* Řekni mi, co se děje. Pokusím se ti pomoct. Jestli to bude něco vážnější tak bys o tom měla někomu říct... Hlavně teď potřebujeme všechny lidi, aby byli v pořádku. *Mluví k ní neskutečně vážně.*
*Možno že to mamka tak vážně nemyslela, ale jeho osobně sa to dotklo. Čo asi bolo aj poznať na tom jeho nekontrolovatelnom kriku, ktorý predviedol na hliadke. Pravdepodobne v ten večer z parku vyhnal všetkých démonov a mutantov. No, a teraz sa rozhodol mamu bojkotovať iným spôsobom.* /Splním jej sen./ *Navliekol na seba ten najružovejší svetrík aký v skrini našiel, potom si dal najtesnejšie, bledomodré rifle a na tenisky si nakreslil fixou kvetinky. A protest si na oči nageblil aj tie očné tiene čo mu mama zo srandy dala. A vybral sa napiecť muffiny. Takto vymóděný vojde do kuchyne s ráznym krokom a následovaný Lapiduchom s ružovou tiarou na hlave. Toho kocúra podivne teší, že jeho pániček je podobne strelený ako on.* Nazdar. *Pozdravý Jesseho a Grace, ešte na nich priteplene mávne rukou a divhne nos hore. Pán Lapiduch na pozdrav zamňaučí a vyskočí na stôl kde si začne neelegantne oblizovať rozkrok.*
*Přejede ho pohledem, když odstoupí od lednice, ale nezmůže se ani na nucený úsměv... opře se zády o stůl a prázdně zírá na zavřenou lednici.* Nic se neděje.. jsem jen podrážděná.. necítím se užitečná, takže půjdu aspoň něco koupit než se setmí a zrůdy vylezou ven... /To určitě.. jediný komu se s tím svěřím bude Caleb, ten mě z toho vyseká, ať už se děje cokoliv a nechá si to pro sebe.../ *Promne si obličej oběma rukama a ve chvíli když už se má na odchod jí zastaví příchod Maxe. Zůstává na něj zírat.* No... říkal jsi všechny lidi v pořádku? *Obrátí se na Jesse s vyklenutým obočím.* Ahoj Maxi... co to je za přehlídku.. *Přejede ho pohledem a potom kocoura na stole..* Eeh.. tak jo, asi se najím někde venku.
*Jesse se celou dobu mračí.* Grace, ty jsi užitečná.. ty jsi se nenechala zavřít podlama v pandemonium... *Otočí se, když uslyší že někdo další jde do kuchyně. Vypleští oči a čumí.* Jo všechny v pořádku... *Přikývne souhlasně.* Maxi... jako jinak jsi v pohodě, jo? *Zeptá se, aby ujistil sám sebe a tak nějak doufá že se mu to jenom zdá.* Evidentně ti ty hlídky s mamkou a inkvizitorem neprospívají jak tak koukám.. *Usoudí a podívá se na Grace.* Nechoď... *Řekne potichu, tka že by to nikdo neslyšel.*
Toto? *Ukáže na svoj outfit.* Ale to som oprášil nejaké hadri zo skrine. *Blahosklonne sa usmeje a mávne rukou ako keby niečo také nosil stále. Hodí pohľad na Jesseho a prejde ku stolu aby láskyplne zhodil kocúra na zem. V konečnom dôsledku doňho tak strčí, že kocúr letí skoro dva metre.* Jasne, že som v pohode. A tie hliadky sú fajn. Teda sú fajn do momentu až kým sa neprekneme, netrpím pod maminým pohľadom, ktorý sľubuje, že raz vytrhnem všetky hajzlíky v Idris a pritom sa vedľa mňa inkvizitor tvári ako keby nechcel mať s nami nič spoločné. Jo vtedy mi tie hliadky neprospievajú. *Ako tak hovorí jeho intenzita hlasu sa zvyšuje.* A potom keď sa mierne zrútim, mamka zahlási, že chcela mať radšej dievčatá, tak to mi asi tiež neprospieva! *Ukončí svoju tyrádu.* Tak budem dievča a teraz chcem napiecť muffiny. *Dá si ruky v bok a prejde tanečným krokom ku chladničke, ktorú otvorí a zisťuje, že tam nič nie je.* Dobre, alebo nespravím žiadne muffiny. Aj tak by som to tu omylom podpálil.
*Zhluboka si povzdechne.* Ty víš jak to myslím.. /Nemám výcvik, nemůžu chodit ven jako ostatní, aniž by mě něco nenapadlo./ *Trochu se překvapí když kocour Max shodí ze stolu a skoro by se k němu rozeběhla, jestli se mu nic nestalo.. ale zůstává stát na místě.* A čím si se překec? *Zdvihne obočí a založí si ruce na hrudi.* Zhroutil? Maxi.. mamka to tak určitě nemyslela.. *Mluví trochu vyděšeně, když vidí co to s ním udělalo.* Rozhodně nemyslela, aby ze sebe dělal transvestitu./ *Jessova slova neslyší.* Já půjdu nakoupit.. takže máš nějaký speciální požadavek co bych ti měla přinést? /Hlavně ať to všechno unesu./
Ale Maxi... *Podívá se na něj s pobaveným úsměvem. Chytí ho za rameno a zohne se k němu.* Tvoje máma to takhle určitě nemyslela. Myslím si, že je určitě ráda, za to že má tebe, jako syna. Je stoprocentně ráda, za to jaký jsi když ji občas štveš. Takže si sundej tady tuhle maškarádu a obleč se normálně jako kluk, ano? *Usmívá se, jako kdyby mluvil k malému dítěti, které udělalo nějakou hloupost. Teoreticky to vlastně tak i je.* Ne Grace, já žádné zvláštní požadavky nemám. *Zakročí hlavou.*
*Kocúr sa len oklepe a potom sa začne otierať o Maxovu nohu.* Aaale, povedal som ako reaguje senzor na mutantov. A mamka sa toho chytila. *To je teraz jedno či to myslela alebo nemyslela vážne. Ide o pointu! Ide o to, že povedala.* Bohužiaľ čo to zo svojej matky má v sebe, takže si pravdepodobne bude stáť za tým, že bude z neho dievča. Založí si ruky na hrudi a tvári sa ako búrkový mrak.* Ne. Normálny chalan zo mňa bude aj keď budem nosiť takéto veci. *Tvrdí si tvrdohlavo svoje. Aj keď to nemá logiku. Na Graceinu otázku sa zamyslí.* /No, keď už som Merise šohol sukňu.../ Kúp mi žiletky a silonky. *Potom sa znova pozrie na Jesseho.* Ty to nechápeš. Dala mi aj očné tiene a CČko Spice girls. Tu je to už o tom kto z koho. A ja to vyhrám.
/Fajn.. z jedný cvokárny hned do druhý.. to jsem si moc nepolepšila.. raději bych měla vypadnout dřív než se mnou začne chtít probírat holčičí něco nebo něco takovýho../ Tak fajn.. držím ti palce ať to vyhraješ. *Zvedne k Maxovi zatnutou pěst s odhodlaným výrazem a couvá ke dveřím. Ale ty silonky ti neslibuju.. nevím kolik toho poberu../ Asi se stejně stavím v nějakým občerstvení.. jen aby mě nechytili.. chci kafe./ Takže zatím.. /Když po mně nic víc nechcete.. aspoň si pročistím hlavu../ *Mávne jejich směrem a míří do svýho pokoje, kde popadne bundu a potom hned do zbrojírny.*
No ale nebudeš se tak oblékat... *Poznamená a opře se o linku.* Maxi.... tohle nemyslíš snad vážně, ne? *Koukne na něj lehce zděšeně.* Ona ti to určitě nedala záměrně jen ze srandy... sice nevím jestli vaše máma sranduje ale i tak... *Kroutí nad tím hlavou.* Čau Grace a dej na sebe pozor. *Složí si ruce na hruď a kouká na Maxe.* Proč je pro tebe tak důležitý to vyhrát? *Ptá se ho.* Nechceš jít ke mě do pokoje? Mám tam brambůrky a colu.. teda pokud si nechceš držet linii nebo jak to říkají holky. *Trošku se rýpne a míří k dveřím.*
A budu... *Tvrdohlavo odpovie.* Myslím to vážne. *Ale na jeho hlase je poznať, že trochu váha.* Jo, niekedy sranduje...a niekedy nie. Jednoducho to chcem vyhrať alebo proste... ja neviem. /Možno len to aby sa ospravedlnila za to čo povedala./ *Trochu neisto sa pozrie na tie gaťe.* Hádam mi pár chipsov neodstrelí gombík na gatiach. *Zoberie si Lapiducha na ruky. Ten je teraz krotký ako mačiatko.* Ma to svoje výhody, keď sa obliekaš ako gay. *A vydá sa k Jessemu do izby.*
*Opět se zahledí ke dveřím, odkud se ozve Troy. Nejraději by se plácl do čela, kdyby promluvil.* /Oh, spánkový deficit. Dnešní schůze je čím dál lepší. Newyorský institut plný neschopných lovců. Rovnou můžeme vystavit zlaté letečáky po celém Idrisu./ *Zachovává si stále neutrální výraz a mlčí. Když se znovu otočí ke dveřím, konečně se tam pro tentokrát objeví Cornelia a hned za ní Caleb s Jessem a Theodorem.* /No výborně, konečně jsou tady. To vypadá, že ti dva měli nějaký pěkný průšvih, když se kvůli tomu takhle zdrželi./ *Usoudí ze naštvaného výrazu Cornelie. Všem jen kývne na pozdrav a dále mlčí.*
*šel spořádaně a u nosu si držel zakrvavený kus bílé látky. Po vkročení do místnosti se porozhlédne* /no skvěle moje první schůze z nosu mi crčí krev a mám roztrhaný tričko/*zapne si bundu aby tam nestal jako blbeček s roztrhanym trikem* /umm to je inkvizitor a sakra.. doprka jsme v kaši asi z nás fakt budou striptéři v pandemoniu/*nos ho trochu bolí a tak vytáhne stelu a na hřbet ruky si rychle načmárá runu iratze a po chvilce se mu uleví* umm dobrý den *broukne směrem k Inkvizitorovi a doufá že o ničem neví*
/To se vrátili po včerejšku až teď?/ *Trochu zmateně se na ně podívá, ale protože vidí Corneliin vztek, tak se k tomu raději nevyjadřuje.* /Nevím jak o tom budou chtít mluvit před Inkvizitorem, ale jsem si jistý, že se brzy dozvím o co sakra šlo./ *Podívá se za ně a nikoho dalšího nejde.* /Kde jsou holky? Včera jsme šli všichni zpátky, takže vím, že tu byly. Mají snad hlídku? Je to možné./ *Uzná nakonec a nasadí trochu nezúčastněný výraz.* Omlouvám se. *Zopakuje po Inkvizitorově napomenutí a přeje si, aby se pod ním propadla židle a on zmizel.* /Skvěle, všichni si myslí, že jsem idiot. Ale jak tak koukám na Caleba.. ten vypadá, že největší budižkničemu na světě je Jesse. Cítím se trochu lépe./ *Rozhlédne se po místnosti a zavrtá se do židle.* /Zlepšení je vážně nevýrazné./ *Snaží se působit jako by tam nebyl.*
*Trochu si oddechne keď dôjde mama a Caleb. Lenže ich výraz v ňom vzbudzuje nepokoj.* /Čo sa stalo?/ *A prekvapene zamrká keď vojde Jesse a ešte nejaký chalan. A obaja...* /Oni dostali na hubu?/ *Nechápavo sa na nich pozrie. Oprie sa pohodlne do kresla a radšej čuší. Počká kým sa začne niečo rozoberať. Trochu sa ošije.* /Dúfam, že Jesse nepovie o tej mutantskej krvi a že som bol zranený./
*Zadívá se ke dveřím, odkud se začnou hrnout další lovci, včetně Cornelie, kterou nejvíce potřebuje.* Už bylo na čase. *Pozvedne mírně obočí.* Dovolte mi se omluvit, ale komunikace ze strany Institutu byla též mizerná. *Poví klidně.* Polovina informací se k nám dostává pozdě a zmateně. K tomu se ohledně války muselo svolat zasedání rady a koncilu, na které jste nebyli pozváni z důvodů, které bych raději uvedl v soukromí. *Promluví pouze k ní. Sice je to jeho dlouholetá přítelkyně, ale tady jde o pracovní záležitosti.* /Neúplné informace jsou jako žádné informace. To aby si každý všechno zjistil sám./ Směl bych se též optat, co za problém vás zdrželo? *Zeptá se též a jde jen o zdvořilost. Odpověď očekává. Rozhodně se znovu promluvit nahlas.* Jsem tu jako zástupce Spolku. Vzhledem k tomu, že New York je místo hlavního dění, nějakou dobu se zde zdržím a budu působit jako spojka mezi Idris a NY. Nepřebírám vedení institutu, ale mé postavení zůstává stejné. Co řeknu, to platí. *Poví stručně a přelétne pohledem známé i neznámé tváře v místnosti včetně jednoho, který vypadá jako by ho přejel nákladní vůz a neomaleně pozdraví.* /Dnešní úroveň lovců./ *Povzdechne si a jen stroze kývne.*
*Nejraději by na Iana vyplázla jazyk za ten pobavený výraz, ale udrží se. Není dětinská a už vůbec ne v přítomnosti Inkvizitora.* /Upřímně začínám cítit s Jessem účast. Chtěla bych se napít./ *Na pokyn Inkvizitora můžou jen čekat. Aspoň že ne v trapném tichu, když se ozve Ian. Zadívá se na něj a v duchu projde všechny možnosti, které by mohl myslet a jen jedna dává smysl. V očích jí blýskne uvědomění. Přikývne.* Jo. Jak tu všichni budou, něco k tomu povím. *Informuje ho. Nemá smysl, aby to říkala jemu a pak všem nahlas. Radši si počká. Uvažuje prakticky. A teď jí nezbývá nic než mlčet, když přichází zbytek osazenstva.* /Konečně!/ *Málem vítězoslavně vykřikla, ale udrží se.* /A že to trvalo./
*Zamračí sa* Hm a ja si dovolím namietať, určite viem, čo správa pre spolok má obsahovať a boli odoslané vždy načas. *Nedá si. Nie je tu dlho, ale svoju prácu si vykonáva dobre, vlastne priam až skvelo.* /V súkromí?/ *Nad tým zdvihne obočie, nepáči sa jej, že ju z takýchto vecí vynechávajú. Pozrie na nich dvoch.* /Kde začať? Zmlátili civila, nezabludili mu povedať, že sú lovci a čo robíme, ožrali sa, nechali sa zatknúť..../*Vymenúva si v hlave* V skratke, Pán Woodwinter a Bluebow porušili ľudské zákony a tak boli zadržaný miestnou políciou a niekto spôsobil ich odtiaľ musel dostať. *Skráti to a jej úprimne jedno, ako to s nimi dopadne. Všetko a aj jej trpezlivosť ma hranice.* Sme veľmi radi, že sa tu zdržíte aj keď je smutné, že kvôli takýmto udalostiam.*Prehovorí po chvíľke ticha a znova si odkašle.* Samozrejme, ak niekto neuposlúchne váš príkaz, tak ho pokojne potrestajte. Miestny lovci potrebujú disciplínu ako soľ, hlavne teraz. *Povie mu a pozrie naňho tak, aby bolo jasné, že to tu asi sama čoskoro pozabíja.* /Dobrých lovcoch viem napočítať na jednej ruke. Ach jaj./
*Nakonec se posadí na jednu z židlí, protože nevydrží stát na místě. Netrpělivě přejede pohledem všechny v místnosti. Tohle je i na jeho flegmatickou povahu příliš. Opírá se do židle a pobodává střídavě Theodora a Jesse pohledem.* /Z důvodů, které by raději probral v soukromí?/ *Pozastaví se nad tím, ale při pohledu na zbytek některých lovců v místnosti se mu ani nemůže divit, pokud se nejedná o něco extra přísně tajného.* /A co nás zdrželo? Dobrá otázka. Za to, jak jsem tam ze sebe musel dělat vola, bych si je to nechal vyžrat úplně./ *Nechá matku, aby si to vyřešila a raději se do toho přímo nemíchá. Jen přikývne Inkvizitorovi na srozuměnou, když k nim promluví.*
*Pozorně poslouchá a když uslyší důvod jejich pozdního příchodu je jen kousíček od toho, aby praštil hlavou o stůl.* /Jak je to vůbec možné? Aby byl někdo tak tupý? Ještě mi řekněte, že se prokecali o světě stínů a já se nejspíš neudržím./ *Nervy má napnuté jako špagáty a projevuje se to jen na jeho zatnutých čelistech.* Říkal v soukromí? *Vrátí se ke slovům strýce a jemně natočí hlavu, aby viděl na všechny přítomné.* /Nikdo se mu nemůže divit, že nechce aby to slyšelo těch devadesát procent neschopných lovců. Dá se jim vůbec říkat lovci? Značně o tom pochybuji./ *Není schopný posoudit z které strany byla horší komunikace, protože je tu na to příliš krátce.* /Nestihl jsem se dostat do hlavního proudu věci./ Levý koutek se mu zvlní v jemném úsměvu.* /Jistěže, tvé slovo je zákon./ *Myslí to vážně a nikdy by neprotestoval. Úsměv je spíš vyjádření souhlasu k mentorčiným slovům.* /To ano, potřebují ji jako sůl./ *Až teď si uvědomí, že nijak nereagoval na Zaiřina slova, protože se zabral do poslechu rozhovoru.* Dobře, ale nevypadá to, že dorazí všichni. *Za tu chvilku co tu je ho napadá několik lovců co chybí.* Zajímá mě co zjistila.
*Jesse raději nic neříká a když madam Hawkstone zmíní jeho jméno skopí hlavu a podívá se do stolu.* /Stejně mu to řekne, tak co jako. Můžu se rozloučit tady ze všema./ *Probleskne mu hlavou.* /Já jsem dobrý lovec, jen má trochu problém s některými věcmi, nic víc./ *Raději nic neříká, aby nevyprudil nějakou hádku.* /Je nás tu fakt málo. Kde jsou všichni?/ *Uvědomí si, že jich je tu jen deset.*
*jakmile padne jeho jméno tak by tu nejraději nebyl jen potvrdí kývnutím hlavy to co řekla a doufá že je nepotopí. Bolest nosu mu už úplně odezněla a zavrtí hlavou.* /na to že je to tak velký město je tu dost málo lovců ale co už/*koukne se po zde přítomných a třeba Willa nevidí a Troyovi se vyhýbá pohledem* /ten mi tu chyběl ještě/
*Podpírá si hlavu a ruka sebou trhne, takže se málem udeří bradou do stolu.* /Cože provedli? Oni se z toho klubu vůbec nedostali? To byli až doteď v base? U Anděla Jesse.../ *Příteli je mu líto, ale při pohledu na zuboženého Thea mu zlomyslně bleskne v očích.* /No jo no. To je ta karma, každého dostihne. Na takové hlouposti nevěřím, ale nemohl si odpustit poznámku alespoň v duchu.* /Jestli teď nebudou mít majestátní průšvih, tak jim nejspíš projde naprosto cokoliv./ *Po chvíli si uvědomí, že zírá a stočí svůj pohled do neurčita.* /Už chápu ten vztek od Hawkstoneů. Když k tomu přičtu to, jak Jesse vysvětlil tomu civilovi snad všechno o našem světě, tak mi útěk do Mexika nezní jako tak mizerný nápad./ *Vyšle k Jessovi soustrastný pohled, ale do debaty se nadále nezapojuje, nemá zkrátka čím.*
*K Inkvizitorovi kývne, že rozumí a bere na vědomí. Dál tiše poslouchá a nevěřícně se zatváří, když se zmíní o jejich průšvihu.* /No pěkně. Moc pěkně. Jak se u anděla mohli nechat zatknout? To myslí vážně? A co je ten druhej vůbec zač? Toho jsem tu ještě neviděl. Ale takhle se přede všemi předvést na prvním setkání. Moc šikovný./ *Nejradši by mlátil hlavou o stůl, ale stále si drží klidnou tvář, ačkoliv to začíná být mírně obtížné.*
*Nad previnením Jesseho a toho chalana len otvorí prekvapene pusu. A nejakú dobu ju ani nezatvára.* /Oni boli v base?/ *Nakoniec aj pusu dokonca zavrie. Počuje čo povedal inkvizitor mame a trochu sa nad tým zamračí ale viac to nerozoberá. To skôr sa mu pohľad stočí k Lapoduchovi ktorý nežne labkou šťuchá do inkvizitorovej nohy.* /Tak a je to definitívne. Pán Lapiduch miluje inkvizitora. Prisahám raz mu zoženiem riadneho kocúra a bude pokoj./ *Začína sa netrpezlivo vrtieť na kresle až zaškrípu nožičky na ňom.* /Už by sme mohli konečne dačo rozoberať. Chce sa mi nejako spať./
*Přelétává pohledem z Cornelie na Mikaela. Oba dva zná osobně a před oběma má respekt. Když však zaslechne, že se Jesse a ten novej Theo nechali zadržet, skoro to s ní šlehne.* /To jako fakt?! Před civilama si máme dávat pozor! Když chcou jít pít, mají jít do baru U měsíce. V Pandemoniu jsou sice tolerantní, ale z vlastní zkušenosti vím, že jeden průšvih rychle zmizet, když se objeví policie, zvlášť když tam často bývá kvůli výtržníkům. Sama by ještě pít neměla, ale stejně má za chvíli narozeniny a působí starší, takže se jí daří proplouvat bez problémů./ *Tak tomu se říká průser./ *Cuknou jí koutky při Corneliině poznámce o disciplíně. Chápe, co tím má na mysli. Dále se snaží vnímat, protože schůze se srdce nesnáší. Vyruší ji Ianův hlas, ale nehne ani brvou.* Všimla jsem si. Zdá se, že zodpovědnost se tu příliš nenosí. *Šeptne směrem k němu jen napůl úst a pozvedne koutek úst jen v mírném úsměvu.* A nebo sliby. Stále čekám na snídani. *Podotkne tiše, doufá, že prolomí opar nudy, který se jí začíná zmocňovat a odnášet její pozornost k příjemnějším věcem než schůze.*
*Zamračí se a zavrtí hlavou.* Zpráva ohledně Zimní slavnosti byla... řekněme nevhodná a též řekněme, že bezpečnostní opatření z vaší strany byla nedostatečná. *Zamračí se, ale věnuje jí definitivní pohled a sevření rtů, aby jí dal jasně najevo, že tohle nechce probírat zde. Myslí, že ho pochopí. Už zmínil, že s ní chce jednat později v soukromí. Zamračí se na příslušné mladíky. Poznal je podle toho, že došli pozdě spolu s Cornelií a Calebem.* A to se mohlo stát jak? *Poví mrazivě.* Pokud jsou páni neschopni vykonávat svou práci bez toho, aby se nechali zadržet, či jsou tak hloupí, aby se tak stalo v jejich volném čase, možná by raději ani neměli opouštět Institut, zvlášť ne v době války. Zabit se dá i snadněji. /Taky by se mohli uklidit do Idris./ *Pomyslí si podrážděně. Ví, že mluví poměrně tvrdě, ale upřímně se musí krotit. Něco takového slyší snad poprvé a nedokáže to pochopit. Tenhle výkvět nové generace vážně nepochopí a upřímně? Občas jím pohrdá.* To každopádně není moje starost. Doufám, že zvolíte vhodný trest i postup. Jsou důležitější věci k jednání, než je nekaň. *Chápe, že to nemá lehké, ale musí být přísný. Je nepochopitelné, že to nechala zajít až sem.* Též bych byl raději, kdyby to bylo za jiných událostí, to vás ujišťuji. *Pokyvne jí mírnějším tónem. Její pohled okamžitě pochopí a málem by se usmál, i když to včas zarazí.* Rozumím. Teď vás nechám vést schůzi a později bych s vámi rád hovořil v soukromí. *O kousek odstoupí, aby jí přenechal místo v čele stolu, i když má v plánu sledovat všechno dění pro své vlastní poznatky. Hlavně ho zajímá, jak tu válku řeší, hlídky to kteří lovci se zapojují a kteří na to kašlou. Nejdřív musí shromáždit informace, aby mohl objektivně hodnotit a sám se do všeho vložit. A že to má taky v plánu. Prozatímní postup totiž nebyl moc efektivní. A navíc některým lovcům nevěří. Ale tohle všechno chce probrat v soukromí s Cornelií. Potřebuje znát i její názor.*
*Nevhodná? *Opýta sa ho, nechápe, čo jej rozpráva, tu správu si znova a znova číta v hlave a už už sa ho chystá pýtať viac, ale nad jeho pohľadom iba kývne.* /Fajn, ale pochybujem, že som neurobila všetko pre to, aby bolo na tej slávnosti bezpečie./* Nemôže samú seba presvedčiť, veď si tam poslala dokonca syna. Na jeho otázku neodpovedá, sama by rada vedela odpoveď a s jeho kázaním plne súhlasí.* /Ak je niekto neschopný, nemá tu čo robiť./ Samozrejme, trest už je vybraný, čo mi pripomína že vy obaja sa dostavíte zajtra o sedemnástej do výcvikovej sály.* /Chceli sa biť? Tak budú zmlátení./ ďakujem *Povie mu a otočí sa na nich. Po chvíľke aj zabúda, že tam vôbec je.* Za prvé, váš počet tu je žalostný, o tých, čo sú na hliadke viem, o zvyšku sa ku mne nedostalo nič. Takže ak ich stretnete skôr, ako ja, dokážte im, že ma majú vyhľadať. A nech očakávajú náležitý trest. *Odmlčí sa.* Povinných hliadkach budete pokračovať aj naďalej. Viem, že niektorí si dali tu námahu a absolvovali ich viac. Ostatným je asi jedno, že takýmto štýlom zomrie nejeden civil, dolnovéťan alebo niekto z nás. Ste naozaj ukážkový lovci. *Povie im, aj keď mnohí, o ktorých hovorí tu nie sú.* Teraz chcem počuť, priebeh hliadky a chcem ho od každého aj písomne do pozajtra večera. Pokiaľ ma nezastihnete osobne, strčte mi to popod dvere. *Odmlčí sa a zavrtí hlavou.* Robila som prehľadky izieb a v niekoľkých som našla alkohol. Pozrite je mi jedno že radi nasávate, verím v to, že ste prežili toľko vojen že bez alkoholu na to nezabudnete, ale sme vo vojne. Ak bude vyhlásený poplach s bandou spitých detí asi nič neurobí. U tých, u koho som to našla som ho zhrabala--nehladím na vek a ešte to s vami samostatne prejednám. *Oznámi im.* Ale odteraz platí, že ak niekoho z vás uvidím opitého, neminie vás trest. *Nebojí sa pritom zvýšiť hlas, len nech ju počujú.* Ava musela odcestovať, nestihla sa spojiť, takže tie vraždy a neoperení sú stále neuzavretý biznis. Niekoho z vás tým poverím, no najprv musím určiť ktorý z vás ma v hlave aspoň niečo, aby to zvládol. /A je vás tak málo./ Teraz, vaše hliadky, počúvam. *Odmlčí sa a posadí sa.*
/Rozhovor o módě tohoto Institutu je mi pořád sympatičtější než poslech zážitků těch idiotů./ Omlouvám se, je něco co bys považovala za vhodný úrok co by splatil to otravné čekání? *Zeptá se s náznakem úsměvu.* /Uvažuji o tom, že ji tu snídani snad opravdu udělám. Zajímá mě její výraz v momentě, kdy bude mít důkaz, že jsem nevtipkoval. Tedy, vtipkoval, ale kdo to může vědět, že?/ Jen, abych se vrátil k tomu prvnímu. *Dramaticky se odmlčí a odmlka se trochu protáhne když poslouchá slova Mikaela.* /Také doufám, že zvolí pořádný trest. Jen je nechat v Institutu? No to snad ne! Nechali se chytit! U Anděla určitě u sebe měli zbraně, o kterých se civilům ani nesnilo./ *Pokračoval by dál v rozhořčeném monologu uvnitř své hlavy, ale ukončí ho jelikož si všimne pohledu strýce.* /Uvažuje o silnějším trestu, ale prozatím to nechává na mentorce. Tomu rozumím./ Znamená to, že mám svou zodpovědnost odložit? Chápej, nechci vystupovat
*Dokončí to co chce sdělit Zaíře a poslouchá Cornelii, když mluví o neschopnosti místních, tak jen přikyvuje.* /Ano, ale ne všichni jsou takoví./ *Nevyjadřuje se k tomu dokud není dávno slovo každému ohledně hlídek.* Měl jsem hlídku se slečnou Bellatorum. *Oznámí pro pořádek, aby bylo jasno.* Poté jsem se několikrát vydal vybaven do ulic a pokračoval v běžné činnosti, ale to nepočítám, jelikož to neberu jako oficiální hlídku. *Odmlčí se a podívá se na Zairu.* Společně se nám povedlo zneškodnit mutanta vybaveného křídly a několika kapkami krve z lykantropa. Než jsme tak učinili prokázala moje společnice prozíravost a provedla pár pokusů. Zjistili jsme díky nim, že citlivost na svěcenou vodu je minimální tudíž upíří krev se v tomto experimentu zjevně nevyskytovala. Poté odebrala ampulku krve, kterou podrobila testům. *Není si jistý zda se může zmínit o čaroději, a tak to raději nechává být.* Zabili jsme též několik Drevaků pojídajících jakési toulavé zvíře. /Myslím, že to byli Drevaci, nebo ti byli když jsem byl sám? Hlídky se mi trochu motají dohromady./ Předávám ti slovo, protože jsem sám zvědavý jak dopadli testy. *Přikývne a znovu se opře do židle jako symbol, že dnes večer už nemá v plánu promluvit.*
/Opatření z naší strany nedostatečná? Kdo to měl vědět? Tohle si má hlídat Spolek a informovat nás./ *Odtrhne pohled od zdi a zkříží ruce nespokojeně na hrudi. Nasranost je z něj cítit na celou místnost, nedokáže si pomoct.* /Neměli by opouštět Institut. To je ještě mírný trest. Kdyby jen věděl, co ti idioti všechno dělali./ *Pohled upře do stolu před sebou, aby přestal oba dva zabíjet pohledem, a čeká už jen do zahájení schůze. Střádá si v sobě myšlenky z poslední hlídky a alespoň na chvíli ho to odstřihne od přechozího tématu. Dlouho se přemáhá, aby vůbec něco řekl, ale začne jako první.* Ty mutanti vlkodlaků se stále pohybují po městě, nejvíce u Centralu. Aktivita démonů je podle mě stejná. Co je ale nutné podotknout, že počet neopěřených musí stoupat. Na jedné hlídce jsem jich měl přes deset. Takže navrhuji opět kontaktovat Aellu a nebo alespoň dostat nějaké zprávy od Praetor Lupus o situaci. Jestli vůbec provádí odchyt. *Pronese ve stručnosti víceméně vyčerpaně.* Dál bych navrhl zvýšení počtu hlídek, aby se vyčistily ulice. Někteří mutanti zvládají pobyt na slunci. Zhruba před týdnem jsem našel policii slídit okolo mrtvoly, které odkapávala černá tekutina z úst. Civilové si všímají, musíme začít dělat víc. /A ne chlastat jako hovada. Kdyby nebyli zavření v Institutu, tak bych navrhl zvýšení hlídek z důvodu posílení morálky. Přestali by chlastat okamžitě./
*Celou dobu má vlastně skloněnou hlavu a jen poslouchá. Vždycky by chtěl něco k tomu dodat ale raději mlčí. Zvedá hlavu, až po tom co madam mentor začne mluvit o jejich pravděpodobném trestu a pak o prohlídce pokojů.* /Sakra, kdo jí dal právo hrabat se v cizích věcech? Jako jo je to mentorka ale i tak./ *Mlčí a nic neříká, je mu jasné že u něj pravděpodobně našla nejvíc alkoholu. Ale zase je pravda, že nikdy nepije jen tak. Buď si tím snaží tak nějak utopit mindráky a nebo měl špatný den, ale nikde nevyjde z pokoje, když není zrovna střízlivý.* Sakra. *Zamumlá si pro sebe, když ho znova rozbolí hlava.* /Klid nic o sobě nedávej vědět./ *Promne si jen spánky a všechny sleduje.* /Já bych se rád podělil o jednu věc z hlídky... Eh zjistil jsem, že v metru a v kanálech je něco jako úkryt těch mutantů. Schovávají se tam přes den ale slyšel jsem, že někoho napadl mutant i za dne./ *Řekne svoje poznatky z hlídky, kterou měl sám.*
*on k hlídkám nemá absolutně co říct a když mluvila o jejich trestu tak jen přikývne, netuší sice co tam budou dělat ale není to až tak špatný aby musel s jessem dělat striptéra nebo nájemného vraha ve světě civilů* /uff celkem se mi ulevilo ale rád bych nějakého toho mutanta taky už zabil to jsem chodil po new yorku týden a žádného nepotkal/*pak poslouchá poznatky z hlídek a o tom jak si civilové všímají to by jen mohl potvrdit jelikož od jednoho dostal po hubě*
O něčem popřemýšlím. *Věnuje mu mírně pobavený pohled.* /Až mi tu snídani přineseš, pff./ *Zavrtí hlavou.* Radši z toho davu vystupuju, než aby se z tebe stal další idiot. *Šeptne mu a dál poslouchá monolog o nezodpovědných lovcích a další kázání. Zažila to tolikrát, že by to mohla odříkat za ni. Doopravdy schůze nesnáší a když se ještě dozví, že to musí odevzdat písemně, nejraději by skočila z okna.* /Ale notak!/ *Psaní jí nevadí, vlastně to dělá ráda, ale jakmile je to z povinnosti, tak cítí zvláštní nechuť, kterou však bude muset překonat.* /Lepší už to být nemůže./ *Pomyslí si ironicky a poslouchá dál.* /Hmm. No dobře. Já už veškerý alkohol spotřebovala./ *Je za to ráda. Alespoň tahle přednáška se jí netýká.* /Ah, tak. A ti zástupci se ani po týdnu neozvali. Zatleskala bych, ale málokdo by můj sarkasmus ocenil./ *Pomyslí si a potlačí povzdech. Nechá Iana mluvit takže se zbaví alespoň téhle otravné povinnosti, bylo by na nic, kdyby měli mluvit oba o tom samém. Vlastně jí trochu překvapí jak ji vykresluje. Poté jí předá slovo, tak mu pokývne a obrátí se na Cornelii.* Dle mého názoru byl ten mutant zkřížený. Vetis a vlkodlak a bylo mi to i potvrzeno. Vyndá lahvičku s již sraženou krví a pošle ji přes stůl Cornelii.* Dle všeho odebírají podsvěťanům krev a izolují geny, které se jim hodí jako je rychlá regenerace, síla, rychlost... *Pokrčí rameny.* Je tedy dost možné, že kvůli tomu podsvěťany unášejí, či rovnou vraždí. Kdyby se svolali zástupci, můžete se zeptat přímo jich, zda jim někdo nechybí. *Potlačí sarkasmus a chuť protočit oči v sloup.* Dále tedy skupina dřeváků. Překvapilo mě, že se volně pohybují po ulici a to v obydlené oblasti. Nejsou inteligentní, ale přece jen se většinou drží bokem. Teď jsou mnohem víc drzí i ti nižší démoni. *Pokrčí rameny.* /Kdyby se povedlo jednoho toho mutanta chytit živého... ach jo./ *Na slova Caleba přikývne, přestože víc hlídek znamená víc povinností, ale je to správný postup. Sama by se už nejraději vypařila.*
*Sleduje projev Cornelie, která je očividně ve svém živlu. Zdá se, že dobře ví, co dělá, přece jen není mentorkou pro nic za nic. Více se soustředí na jednotlivé lovce. Zdá se, že Caleb je jednoznačně rozladěný, mohl by to alespoň lépe skrývat, ale chápe ho. Do paměti si zapisuje poznatky z jeho hlášení. Chce si udělat obrázek o situaci a takhle to půjde nejlépe. Postupně se vyjadřují i ostatní s více či méně zajímavými poznatky. Zaujme ho poznámka o svolání vůdců. Čekal by, že něco takového už muselo dávno proběhnout, nejlépe hned po Zimní slavnosti. Sevře rty do úzké přímky, ale je potichu.* /Celé je to nějaké divné. Uvidíme, co mi k tomu poví Cornelie. Zvlášť až ji sdělím nejnovější poznatky od rady a také od Mlčenlivých bratrů a Železných sester. Snad to počká do zítra. Ale uvidíme. Zdá se, že se to tu nějak protáhlo. Možná kvůli tomu stupidnímu zpoždění. A trest ve výcvikovém sále? Hmm. Za tohle by se klidně mohlo zbavit run. Kdybychom nepotřebovali každého lovce../
*Poslouchá každé slovo a jen přikyvuje. Vyslechne si postřehy z hlídek od ostatních a sám přidá ten svůj.* Vlkodlačí mutanti se drží i ve větších skupinách, ale je i pár těch, co se pohybují samostatně. Mutantů se dle mého pozorování kolem pohybuje více než démonů.
*V tichosti ich počúva, chýba jej síce pero a papier, no mnoho poznatkov si pamätá.* Dobré znamenie je, že výskyt démonov se ustálil, mutanti sú už horšia vec, ale bol oveľa múdre zobrať krv jedného z nich Zaira. *Pochváli ju a vezme si skúmavku do rúk a nachvíľu sa odmlčí.* Ohľadom neopereních... Praetor Lupus kontaktuje ešte dnes, za Aellou pôjdem radšej sama*Uvažuje.* Stretnutie vodcov by malo byť možné, svorka už má spať svoju Alfu, nemal by to byť problém a uskutočníme to čoskoro. *Rozmýšľa nahlas a podoprie si bradu.* Všetci budú na hliadky nosiť viac posvätených predmetov či svätenej vody. Odkážte to aj ostatným *Upozorní ich a chvíľu ticho uvažuje o tom zvýšení počtu hliadok.* Dobré všetci majú dve povinné hliadky, okrem tých čo ešte nedokončili výcvik, im stále ostáva len jedna. *Upresní to a pozrie na Jesseho.* V tom prípade by sa mala zorganizovať akcia, ktorý ten brloh zneškodní. Ešte dnes zostavím tým. *Kto a kedy bude na nástenke *Unavene si pretrie spánky.* Pokiaľ je to všetko, môžete ísť. *Povie im a pozrie na Mikea* Hádam ti nebude prekážať ak náš rozhovor počká do zajtra. *Povie mu unavene, aj keď vie, že dnes ešte tak skoro spať nejde.*
*Odkedy mama povedala, že chce počuť hlásenie z hliadok tak zbledol ako papier. A celú dobu čakal čo povie Andy.* /Hlavne nech ma z toho vynechá./ *Prosí ho v duchu a ani nepočúva čo hovorili ostatný. A potom keď Andy spustí... mu spadne kameň zo srdca. Dokonca sa uvoľní a asi je to na ňom aj poznať. Keď skončí tak chce aj on prispieť svojou hliadkou s Avou ale to už im dáva mama pokyny tak len zaklapne pusu. Prikyvuje a je rád, že môže ísť aspoň na jednu hliadku. Aj keď by radšej bral dve. Po tom čo to rozpustí sa tak len postaví, schmatne Pána Lapiducha, ktorý sa až príliš túli k inkvizitorovi a ide preč. Pán Lapiduch ale protestuje a tak mňaučí a prská a trhá Maxovi tričko na ramene a kúše ho ako zmyslov zbavený.* /Parchant chlpatý!/ *A zahryzne si do pery aby zmiernil bolesť od mačacích drápov. Ide radšej k sebe do izby.*
*jen si vyslechne co si řekne mentorka a přikyvuje, je docela unavený a rozlámaný je rád že se nějak v institutu zabaví i když je to za trest a jak jim dá pokyn k odchodu zatváří se dost radostně*/sprcha, postel, jídlo, spinkáát/*raduje se v duchu a směřuje si to ven z místnosti*
*Poslouchá zprávy od ostatních a napůl se mu uleví.* /Dalo se to předpokládat, ale že by měli mutanti převahu nad démony? Možná jen víc útočí, ale moc se mi to nezdá./ *Nahlas se k tomu nevyjadřuje. Každý mohl vidět něco jiného a tak mít i jiný názor. Dále poslouchá shrnutí matky a čeká schválení jeho návrhu.* Dobře, zítra? *Vyhrkne a zvedá obočí.* Jsme ve válce. Očekával jsem alespoň ob den, takhle se nikam nehneme. A co budou zbytek dnů dělat? Chlastat v Institutu? *Kývne tedy hlavou a proti jejímu slovu už nic nenamítá. Sbírá se od stolu a po rozloučení vykročí ke dveřím.*
*Nadále vnímá každé slovo. Hlavně o hlídkách uvažuje a dopředu je mu jasné, že se zapojí. Také na tom setkání vůdců podsvěťanů z NY bude chtít být. Co se toho mutantího hnízda týče, zdá se to jako rutinní akce, které se klidně zúčastní, na druhou stranu si je jistý, že to zvládnou i bez něj. Poté přistoupí k očividně unavené Cornelii. Samozřejmě. Byl to dlouhý den. /Já alespoň všechno sepíšu a odešlu do Idris. A zítra další zprávu. Lepší hned než později./ *Rozhoduje se a pokývne jí.* Zvládáš to dobře, Cornelie. *Na něj celkem velká pochvala.* Dobrou noc. *Popřeje jí a sleduje jak mladý Max bere z její blízkosti kocoura. Škubnou mu nad tím koutky, než se sám rozejde z místnosti. Má v plánu zabrat si jeden z volných pokojů a pracovat.*
*Mírně se pousměje a pokývne jí.* Třeba je naděje, že ti podsvětané ještě žijí... ne, to je naivita./ *Udusí tu myšlenku ještě v zárodku.* /Co kdyby začali experimentovat s krví lovců?/ *Znepokojí se.* /Blbost. Krev démonů a lovců smíchat nejde./ *Už je totálně mimo. Možná je to únavou. Vážně by se potřebovala trochu vyspat. Raději ještě poslouchá Cornelii.* /No dobře, to je zařízené. Dvě hlídky. Víc věcí prostě na podsvěťany celkově, chápu./ *Odškrtává si v duchu. Ohledně toho hnízda nebo brlohu či čehosi v kanálech metra nebo jak, se jen na chvíli zamyslí a pak pokrčí rameny. Vlastně se jí ta představa celkem líbí. Něco takového je přesně pro ni. Zda ji ovšem pošlou, to netuší. Sice je dobrá bojovnice, ale přece jen ještě mladá. S povzdechem vstane.* Dobrou noc. *Popřeje všem a pomalým krokem opustí místnost.*
*Pozrie na syna a prikyvne.* Dve sú povinné, ale predpokladám, že niekoho napadne ísť do mesta aj mimo povinnej hliadky. *Objasní mu. Tak nejako jeho reakciu moc nepochopila, ale asi je to tým, že sa na ňu dnes všetko hrnie. Začuduje sa, že ten mladý ešte oddíde aj len tak, bez pozdravu.* /Ale nevadí, ja mu to zajtra spočítam./ *Pozrie na starého priateľa a unavene sa pousmeje.* Lichotník jeden, no ďakujem. *Povie mu a tiež jemu a aj vlastne všetkým popraje dobrú noc. Až keď sú všetci preč, zdvihne sa tiež a odchádza.
/No jasně!/ *Nemá víc na to náladu.. prostě zabouchla dveře a konec.. sundavá ze sebe bundu, kterou shodí na zem, stejně je od krve.. pak jde rovnou do koupelny, tak ze sebe stáhne kalhoty a nad umyvadlem z krku a rukou začne smývat krev.* /To byl pěkně pitomý nápad.. ale co mám dělat? Je to už čtrnáct dní.. začínám mít fakt strach../ *Dívá se na vodu, která se barví její krví a pokračuje v mytí rukou.* /Na tohle jsem si zvykla./
*Vpadne do pokoje a porozhlédne se pořádně.* /No theo tohle mám takový pocit nebude tvůj pokoj../ *Otočí se dokola a uslyší tekoucí vodu za zavřenými dveřmi, přemýšlí zda by tam měl jít nebo ne.* /Jo náhodou tam bude někdo tak příjemný jako Jesse a rovnou ti jednu práskne, myslí Theo./ *Snaží se soustředit, je chudáček úplně ztracen.*
*Uslyší cvaknutí dveří.* /Ten idiot! Co si myslí? Já fakt nemám náladu na dohadování.. Max mohl být mrtvý../ *Zavře kohoutek s tekoucí vodou a vyběhne z koupelny ven. Na sobě má jen světlý triko, u jehož klíční kosti je krvavý flek, který je ještě rozmočený kolem, protože měla krev i ve vlasech.. kalhoty nechala na zemi, protože Sebastian už jí stejně jednou převlíkal. Když ale spatří někoho cizího, tak couvne o krok a zarazí se.* /Kdo to je? To je jak s tím čarodějem.. počkat tenhle má runy./ Umh.. Co tady.. *Neví jestli mu má vykat nebo tykat.* Děláš.
*Prohlédne si ji a jeho obočí vystřelí vzhůru.* /No páni, čekal jsem cokoliv, ale ne že na mě vyběhne polonahá holka ušpiněná krví, počkat je to lovkyně stínů tak proč se divím.. počkat neříkala něco?/ *V hlavě se mu odehrává vnitřní souboj a trochu zrudne v obličeji.* Ummm.. já omlouvám se.. hledal jsem svůj pokoj, akorát nějak nevím kudy běžet.. *Zakoktá se a snaží se na ni necivět.* Jsem Theo.
/Aha.. tak ten mi asi nic neudělá../ *Rázem se jí nálada mění a zasměje se.* Aha.. v klidu.. nezabiju tě. *Bere si tepláky z postele, aby tam nestála jen tak.. asi ho to rozhodilo.* No.. číslo pokoje ti nikdo nepřidělil? *Sedá si na postel a nasazuje si jednu nohavici.* Jinak.. já jsem Grace. /Jo.. představit by se taky slušelo.. zkusím mu pomoct../
*Úsměv jí vřele oplatí a zavrtí hlavou.* /Je celkem milá, no první tady kdo by mě nejraději neposlal pryč, zatím./ No vlastně jsem nikoho nenašel kdo by mi dal číslo, jen jsem se stihl pohádat s Jessem ve skleníku. *Pokrčí rameny a je celkem rád, že ji napadlo se obléknout, i dost ho to rozhodilo.* Grace.. *Pohrabe si s jejím jménem na jazyku.* Hezký jméno celkem se k tobě hodí. /Jo snažím se být milý, ona je taky./ Jsem moc rád, že mě nezabiješ. *Zazubí se.*
*Přichází ke dveřím pokoje od Grace, kde naposledy zůstal stát.* /Já vlastně nechci aby byla na mě naštvaná./ *Nejdříve za nimi jenom stojí, neposlouchá, spíše se odhodlává tam vůbec zaklepat.* /Co jí vůbec řeknu?/ *Uvažuje a přešlapuje a nakonec stejně zaklepá na dveře.* Grace, to jsem já Sebastian. *Pronese, aby věděla o koho se jedná. Dveře však neotvírá.*
/No páni.. chová se celkem normálně../ *Nasazuje si druhou nohavici a pramen vlasů si zastrčí za ucho..* S Jessem? Jo.. no on je poslední dobou takový podrážděný.. nemůžeš si to brát tak osobně.. neměla bych o tom mluvit, ale mně chtěl odseknout hlavu. *Zaslechne za dveřmi Sebastiana a přikrčí se.* /Co teď? Dělat že tu nejsem?/ Stejně nás slyšel.. hmmm. Díky.. *Usměje se a zvedne se, aby si natáhla tepláky do pasu.* Počkej tu.. jen někoho vyřídím.. a pomůžu ti. *Projde kolem něj a pootevře dveře.* Co chceš.. *Opře se ramenem o futro a nepouští ho dál.*
Dobře. *Přikývne a pozoruje ji, jak jde ke dveřím, a trochu jí uhne a popojde hloub pokoje, aby měla soukromí.* /No páni, to jsem na tom ještě dobře, pokud jí chtěl odseknout hlavu a mě jen aby se nikdy nenarodil.. kdo to může být? Doufám, že její přítel a ten usekne pro změnu hlavu mně? Ach.. tak rád bych se jí zeptal proč to chtěl udělat, ale raději pro teď pomlčím.. snadno si to řekne neber si to tak./ *Pozoruje ji a něco mu říká, že by se do toho fakt neměl plést.*
*Když se pootevřou dveře, koukne na Grace.* Vážně se ti chci omluvit a taky si říkala, že někdy můžu přijít. *Z druhé ruky, kterou měl za zády, vytáhne láhev růžového.* Max mě trápí, alkohol nepomůže, ale já ho nemohl nikde najít a mám chuť nesmím.. *Koukne na ni téměř psíma očima, které si ale ani on sám neuvědomuje.* Nechtěl jsem tě na té hlídce nechat samotnou. *Znovu se pokouší o něco jako omluvu.*
*Přivře víčka, když začíná citově vydírat.* /Že někdy může přijít.. ale nebude toho využívat, když jsem málem mohla chcípnout a jsem i Max a i ten neschopný Andrew. To je rozdíl./ Nechtěl, ale udělal.. tak proč si před tím něco plánoval? *Zeptá se ho, ale mávne nad tím rukou.. další výmluvy slyšet nechce.. vlastně nic. A teď ho pustit dovnitř asi není dobrý nápad.* Takže tu uděláme nějakou seznamovací párty? No.. to není špatné, jenže když jsem nabízela, že se mi může vyzpovídat, tak asi nebude chtít svěřovat před někým novým../ No.. otevře dveře dokořán. *Slíbila jsem mu, že mu pomůžu najít pokoj.* Pokrčí rameny.. nechce ani jednoho nechat být.*
*Nevinně a možná trochu omluvně se na ni usměje.* Páni, nechat ji samotnou na hlídce asi není moc dobrý, ale nebudu se v tom šťourat, nejsem ten typ. Ahoj, já jsem Theo. *Řekne místo toho a vděčně se na ni podívá, ale klid pokud si něco potřebuješ zařídit tak tě nechám. Nechce být nezdvořilý, je jasné, že si ty dva mají hodně co říct.*
*Pokroutí hlavou.* Já nic neplánoval, ale je těžké být synem mojí mámy. *Myslí, že tato věta pro ni bude znamenat víc než jakékoliv vysvětlení.* Hádáme se jak psi, ale stejně mi rozumí a s křikem ještě víc. /Od doby, co jí řekl o Nicol, se cítí v její společnosti trochu víc uvolněně./ Jakmile dveře otevře, je asi v půlkroku, když se nakonec zastaví na stejném místě, kde stál.* Aha, tak ty už společnost máš. *Koukne na Thea, ale jelikož ho nezajímá, ani se neotáčí pozdravit.* Pokoj číslo devatenáct. Je to napsané na dveřích. *Nevěnuje mu ani jedinou mimiku ve tváři.*
Už nic neříkej.. nechci to slyšet. *Snaží se nedat najevo, že je zklamaná a maskuje tím, že hraje uraženou.* Vždycky máš před sebou obraz těch netvorů, kterým musela usekat hlavy a zraněného Maxe a hlavně dementní výraz Andrewa, kter je sice v pohodě, ale absolutně neschopný.* /Společnost.. no.. to je moje věc, koho tu mám ne? S Calebem je stejně konec.. no to Seb neví.. ale když to Calebovi řekne, tak ho aspoň vytočí./ Je to skoro na konci chodby.. vpravo.. *Usměje se na Thea a couvá do pokoje.* Ale někdy se stav.. ráda poznám nový lidi..
*Jesse jde po chodbách a hledá toho Theodora. Rád by se s ním po včerejšku udobřil, konec konců nezačali spolu zrovna nejlépe. Zastaví se u otevřených dveří od pokoje Grace. Nakoukne do něj.* Eh ahoj ve spolku. *Pousměje se a očima se kouká po všech přítomných.* Co ty tu děláš? *Zamračí se, když pohledem zabloudí na Theodora. To že je tu Sebastian ještě chápe, ale ten idiot Theodor?* Jinak, jak se máte? *Opře se o futra a kouká po ostatních.* /Asi jsem nepřišel zrovna v hodnou dobu./
*Úsměje se na ni, zato Sebastianovi probodne nevraživým pohledem, další namyšlenec tu tedy scházel.* Díky Grace. *Zavrtí spokojeně.* Určitě se někdy zastavím, moc rád bych tě poznal. /No co je to pravda a aspoň opíchnu toho pitomce ve futrech./ *Ještě jednou se na ni usměje, vlastní bratr ukáže jí své bílé zuby, sele jeho úsměv sklouzne okamžitě jak jeho ouška polechtá hlas bratříčka.* To se tě můžu zeptat na to samý bratříčku. *Otočí se na hlas Jesseho.* Otravuješ. A ty taky. *Ukáže na oba a téměř vyskáče z pokoje. Kde prostě a jednoduše zavře dveře.* Panebože, dva Jesse v Institutu? *Vlastně ani nečeká na pozvání a sedne si na její postel.* Grace, nedáme se přeložit? *Pronese něco jako vtip, i když to vlastně vtip není.* /Dva idioti? Tak to nezvládnu./
*Jakmile mu Grace ustoupí alespoň v tom, že nechá Theodora odejít, aniž by ho chtěla doprovázet.* /Nevlastní bratr? Tak to si snad ze mě dělají prdel ne?/ *Otočí se na hlas Jesseho.* Otravuješ. A ty taky. *Ukáže na oba a téměř vyskáče z pokoje. Kde prostě a jednoduše zavře dveře.* Panebože, dva Jesse v Institutu? *Vlastně ani nečeká na pozvání a sedne si na její postel.* Grace, nedáme se přeložit? *Pronese něco jako vtip, i když to vlastně vtip není.* /Dva idioti? Tak to nezvládnu./
No.. *Chce ještě něco říct, ale zkroušeně se dívá jak je Sebastian vyhodí za dveře a ještě víc, když zjistí, že je Theo Jessův bratr.* /No.. tak to se nám tu rodinky začínají rozrůstat.. neměla jsem se zmiňovat o té useklý hlavě./ *Kousne se zevnitř do tváře a dívá se na zavřené dveře.* Mám se fajn. *Odpoví Jessovi spíš dveřím mrtvolně a obrátí se na Sebastiana.* Je to můj pokoj.. víš? *Sedá si na postel vedle něj a zhluboka si povzdychne.* Přežít? Tak to asi teď nepůjde. *Založí ruce na hrudi.* No a teď.. co chceš dělat.. nebo o čem chceš mluvit? *Pokrčí rameny.*
*Koukne se na něj a protočí oči.* Fajn, bratříčku, já jdu do svého pokoje, když mi ten /idiot/ umm gentleman ukázal taktně směr a ty si dělej, co chceš. *S těmi slovy odchází do svého pokoje.*
Opravdu tohle musíš vyčkávat, všem hned na potkání Theodore? *Vylítne na něj hned, jak Theo zmíní jejich rodinný vztah.* A já tě hledám, myslíš si, že tě nechám čerstvě vystudovanýho nefilima toulat se samotnýho po New Yorku hlavně teď, kdy se děje co se děje? *Neřve na něj, jen tak trochu zvyšuje hlas. Pak se jen nechává Sebastianem vytlačit z pokoje.* /Idioti, všichni jsou to idioti do jednoho./ *Zavrčí pro sebe v hlavě a jde za Theodorem.*
*Překvapeně pozvedne obočí, když vlastně Jessemu odpovídá.* Promiň, ale buď dveře, nebo jeho hlava spolu s jeho bratrem. *Kývne rameny, že je prostě nemůže vystát, a položí láhev na noční stolek.* Vím, že to nejde, ale jak tohle máme zvládnout. Jediný, kdo tu něco umí, jsi ty, já a Caleb. A teď nám tu dají toto? *Slyší ještě, jak za dveřmi zvyšuje Jesse hlas.* No, tak tohle bude těžké. Dost těžké. Co tvoje rány? *Zeptá se jí a hned na to si ji taky prohlédne.* Víš, že si mu zachránila život? *Nohy nechává na zemi a lehne si na její postel, kouká do stropu. Prostě jenom nechce být sám.*
To přeháníš.. já se dokážu bránit nej, když se bojím.. pak je tu ještě Zaira.. podle tréninku mi toho taky dost dala a Troy je taky dobrý lovec.. ostatní moc neznám. *Pokrčí rameny a kouká se, jak flašku odkládá.* Takže jen zamínka? Tsss. /Já jsem v pohodě.. můj rod je na pokraji vymření, ale já se dobře držím../ *Ušklíbne se a dívá se, jak se natáhne.* Je nějaký zase jiný... Co je? *Promluví tiše a starostlivě. Nechápe to.*
*Mávne rukou.* Zaira, tu už jsem neviděl opravdu dlouho. Myslím, že má snad v Institutu jenom napsanou adresu. *Zavtipkuje.* Troy, boj ještě ujde, ale mozek mu už ušel. /A hodně daleko./ Ostatní jsou k ničemu. *Dodá prostě za ní a vidí, jak kouká na víno.* Mám ti ho otevřít? Ale nemám skleničky, takže musíš z láhve. *Znovu si sedne, když se ho zeptá, co mu je.* Já nevím, bojím se o Maxe, našel jsem ho sice v pokoji, ale spal a kolem něho to vypadalo opravdu hrozně. /Nemám rád, když se něco takové děje mé rodině. Musí být v bezpečí./ *Pocítí takový menší pocit bezmoci.*
No.. já vlastně taky ne. *Přiznává, ale neví co víc by k tomu řekla.. připadá jí prostě jako dobrá lovkyně.* Proč myslíš, že mu ušel mozek? Chová se celkem dobře.. nebo co jde? *Stáhne obočí k sobě a nakloní hlavu na stranu.* Co jde? /Třeba mu jen prostě nesedí nebo co já vím?/ Mně? To jako že budu pít sama? Tak to ne.. jestli je to něco jako dárek na usmířenou, vypiju si ho sama.. *Utvrď oba dva a přitáhne si kolena k sobě.* Na krku jí pořád studí tričko od krve, ale převlíkat se jí teď ani nenapadne.* Co ti mám říct.. víc jsem pro něj udělat nemohla.. jsem v tom nová, nevím co se stane, když se do rány dostane krev mutanta..
Proč mu ušel mozek? Nemá ho, někdy ho najde, ale většinu času mu ani nedochází, jak se chová nebo co zrovna pokazil. Zničí plány, naděje a cokoliv. *Začne zveličovat, ale pohybem ruky jde poznat, že se jedná o vtip.* No, můžu si dát s tebou, ale moc toho nevydržím. To už víš. *Natáhne se po láhvi, kterou má jenom klasický uzávěr na odšroubování, tak jej prostě otevře a podá ho Grace.* Je na usmířenou, na vděku, na lepší náladu? A jestli ho nechceš pít sama, máš nárok na první hlt. *Na tváři se mu vynoří menší úsměv.* /Kdyby tyto základy uměli návštěvníci Institutu, co se považují za lovce, tak by bylo mnohem míň mrtvých./ Zvládla si to skvěle, dýchá, vypadá, že už mu je mnohem líp. *Vzpomene si jak vypadal v posteli.*
Počkej.. ale jak se chová? *Pořád ji to zajímá a nenechá se od toho odradit.* Trocha konkrétnosti by ti neuškodila. *Ušklíbne se a přitáhne si kotníky do tureckýho sedu.* Vím.. a taky vím, jak tě to přepíná.. tak abych tě ze sebe dostala. *Napomene ho, že mu moc tolerovat nebude a bere si od něj flašku.* Usmířenou? Tak to si ještě počkáš.. na to jsem ještě moc naštvaná. *Zase přivře víčka a napije se.* Já sice radši tvrdý, ale víno můžu taky. No.. vidíš.. a to jsem četla jen kodex a pár knih.. absolutně bez zkušeností. Jenže to vy asi taky ne? Říkalo se to na tý schůzi, že o nich toho moc nevíte.. možná proto byl Andrew tak mimo.. *Pokrčí nad tím rameny.. ještě jednou se napije a potom mu flašku podává.*
*Povzdechne a pokroutí očima.* Prostě celá Grace. Konkrétně? Chtěli jsme zjistit, co si dělala v určitou dobu, a taky pár věcí k tomu, aniž by ti to přišlo podezřelé a Troy nakráčí před tebe, že mu musíš zodpovídat pár otázek. Vzpomínáš? *Jelikož ví, o co se jedná, ty si to alespoň myslí, že o Grace ví, tak to dále nerozvíjí a ani neřekne co a proč.* Aby mě ze sebe dostala? *Nechápavě na ni koukne, protože si pořád na ten jeden večer nepamatuje a už to i přestal řešit. Vezme si od ní láhev hned jak se k němu dostane a trochu si odpije.* Myslím, že ty lidi spoléhají na boj, ale neumí ani ten, ani to jak zachránit život. *Přikývne.* O mutantech moc nevíme, ale to neznamená, že neposkytneme první pomoc. /Odvést do bezpečí, runa, případně dýchání, pokud je potřebné. Uklid a podobně./
*Stáhne k sobě obočí ještě víc.. nepamatuje si to.. prostě ne. Se vzpomínkama má dost zameteno kvůli Carmině a tak mlčí a snaží si vzpomenout, kdy byli všichni tři pohromadě.. pak si vzpomíná na výcvikový sál.* Proč jste to chtěli vědět? O co...? Chce se ptát znovu, ale vybavují se jí další obrazy.. vlastně už jí všechno podezření zbavil.* Aha.... už vím.. *Odmlčí se.* Tak byl asi málo informovaný.. *Pořád ho brání.* No.. to nech být. *Mávne rukou nad jeho alkoholickým výpadem.* /To je asi trapný vytahovat.. vždycky je to trapný./ Já radši nemyslím.. a spolehnu se na sebe, to je jediná jistota. *Znovu tak nepřímo upozorní na to, že na tu hlídku prostě nepřišel.*
*Nakvašeně běhá od jedných dveří ku druhým.* /Pcheee, že mu mám věřit. Ani slovo mi od vtedy o mojom milovanom Lapiduchovi nepovedal! A dokonca sa zľahla po ňom zem!/ *Dojde už asi ku piatym dverám a tak ako predtým divoko zabúcha.* Heej! *Nemá šajnu koho izba to je.* Mali by tu byť ceduľky. *Je tam Sebastian?* Takmer zareve ako tajfún a čaká na odpoveď. Aspoň nejakú. *Možno sa predo mnou skrýva...*
*Vidí jak se snaží přít o co se asi jednalo.* Vlastně to bylo docela dávno. No, asi tak. *Pronese a znovu se nedozví, co všechno dělal nebo na co naráží, když slyší buchot do dveří a jeho jméno. Okamžitě vyskočí z postele, jelikož podle hlasu poznává Maxe. Otevře dveře a koukne na něho.* Maxi! Jsi v pořádku! Byl jsem u tebe a tys spal. Jak se cítíš? *Veškerou pozornost teď soustředí na svého bratříčka.* /Panebože, snad mu nic není, když běhá jak splašený./ Jsi v rámci možností v pořádku? *Ptá se a najednou pocítí na svém těle hroznou únavu.*
*Chvíli jen na něj kouká a čeká, až jí podá flašku zpátky.. místo toho se ozývá za dveřmi Max a tak mu ji vytrhne dřív, než se stačí rozjet ke dveřím.* /Tak snad bude v pohodě./ *Nohy spustí na zem, napije se a flašku položí na noční stolek hned vedle.* Klidně ho pusť dovnitř.. nemusí stát ve dveřích.. *Trochu se v mísi do jejich rozhovoru, ale nečeká, že by tady asi zůstávali. Jen dvěma prsty uchopí tričko s krvavou zaschlou skvrnou u klíční kosti a odlepí ho od kůže...* /Tak Thea a Jesse vyhodil za dveře.. zbyde mi tu aspoň flaška vína.. fajn večer./
*Keď sa otvoria dvere chystá sa spustiť tyrádu o Lapiduchovi a Sebastianovi a o tom, že ho určite týra hlady. Lenže je umlčaný salvou otázok. Chvíľu nechápe o čom hovorí, no začuje Grace a vrhne na ňu pohľad.* /Doprdele, asi je o tých mutantoch./ *Nevyberane si pomyslí a vojde do izby. Nechce príliš postávať na chodbe. Aj keď tam pred chvíľou vyhukoval, stále mu lepilo, že ho nájde mama.* /Tá ak by vedela o tej mutantskej krvi tak by ma vypakovala do Idris expres./ *Zavrie dvere a trochu sa ošije.* No, jo je mi už fajn. /A možno by mi bolo už dávno dobre, ak by som išiel za Avou priamo a neodkladal to niekoľko dní. Teda žijem, moja bunda je na tom síce horšie. Ale.../ *Hodí naňho pohľad podobný tomu, aký mávava mama počas svojich dní.* Či je s Pánom Lapiduchom?
*Otočí se na Grace.* Já vím, ale raději mu ukážu Lapiducha, ať je spokojený a aby si všiml, jak je mnohem poslušnější. *Je fakt, že Lapiduch trochu zkrotl.* Děkuji za vše. *Přijde za Grace a dá jí pusu na líce.* Dobrou noc, Grace. *Vezme Maxe do svého pokoje, kde mu předvede nového Lapiducha, kterého hned poté zase zavře a nakonec se rozloučí i s Maxem.* Jsem tak rád, že je v pořádku. *Znovu na něho dolehne únava a nakonec docela spokojeně usne ve své posteli.*
/Za vše? No počkej.. já ještě neskončila.. tu hlídku si ještě vyžereš jinak../ *Napadne ji něco zrovna v přítomnosti Maxe a dívá se za nimi, jak odcházejí.* /Stejně se chová divně.. nejde mi to do hlavy.. a nebo to bude tím vínem?/ *Svlíká ze sebe všechno oblečení a s flaškou si nakráčí do sprchy.. nechá jí na sebe volně proudit a po čase tohoto do sebe za dlouhou dobu dostane celou flašku vína.. nakonec usíná. Ne, utopit se nemůže. Jen ráno bude mít fakt divný myšlenky a nepočte teplá voda.*
*Len nad tým veselo mykne plecom. Sú predsa lovci, takže zbrane k narodeninám, Vianociam a aj meninám sú bežné. Znova sa mu zatočí miestnosť a chytí sa stola. Rozdýcha to.* To nevadí, mám ešte jedného a ten sa hádam stihne rozmnožiť skôr než ho tiež niekto pripraví o tú možnosť. *Veselo zažartuje. Prikývne a odoberie sa potácavým krokom ku izbám.* Dobrú. *Usmeje sa ešte na ňu než zapadne do izby. Ledva sa dokáže prezliecť a osprchovať a potom padne do postele ako kameň.*
Jestli tam vůbec něco bude... /Kdo byl kdy nakoupit?/ *Prohodí směrem k Maxovi a vede ho k institutu svižným krokem, ale dává si pozor, aby stíhal.* Koláčky? *Zdvihne obočí na Andrewa.* /Vážně?/ *Promne si spodní ret.* Pro mě za mě.. klidně koláčky... jen se nejdříve musím dostat z tohohle... *Mluví o svým oblečení pokrytým černým hnusem z démonů... Otevírá jednou rukou dveře institutu a vede Maxe po chodbách do první otevřené kuchyně, kde ho usadí na židli.* Zatím si něco dejte.. já... /Prostě v tom nemůžu být.. ble.. jsem prostě holka./ Půjdu se převléct a hned jsem tu... *Už při cestě se vysvlíkává z bundy.*
No, naposledy tuším robil nákup Jesse. *Matne spomenie, ale ani keby ho napadlo sto taký mutantov by si nespomenul kedy to vlastne bolo. Nechá sa viesť Grace až do kuchyne. Jemu osobne ani nevadí, že je pokrytý krvou a slizom. A ani mu nevadí, že to čudne smrdí.* Aj tak tú bundu vyhodím, lebo už je nepoužiteľná. *Vďačne sa na Grace usmeje, keď ho usadí na stoličku. Oprie sa o stôl a pozrie sa na Andrewa.* A ty vieš piecť koláče? /Lebo ja nie./ *Začne sa šúkať z bundy a ešte pociťuje bolesť v ramene a na hrudi. Nie je to také hrozné ako po zásahu ale aj tak je to otravné.*
/Počkat, vážně chce péct koláčky? Já to nemyslel zas tak vážně./ *Pomyslí si, když Grace odpoví, že klidně koláčky. Vejde za ní do institutu a dveře zavře. V kuchyni se posadí naproti Maxovi. Když Grace odchází, vyprovází ji pohledem. Se svým oblečením si moc starosti nedělá. Pak stočí svou pozornost na Maxe.* Mám být upřímný? Nemám tušení, jak se pečou koláčky. Netušil jsem, že to vezme tak vážně. *Pokrčí nad tím rameny a ještě se zeptá.* Ty snad umíš péct koláčky? /Nevím, kde bych se stihl naučit péct koláčky./
*Vrací se oblečená v teplákový soupravě, vlasy má stažené do culíku jako předtím...* Měla bych si spíš dát sprchu, ale to bude na dlouho... /Tak.. kdo teda bude péct?/ Já teda ne..život mě něco naučil, ale jídlo z konzervy je jistota... *Přejde k polici s hrnky a bere si ten jeden svůj.. z lednice vytáhne krabici na mléko a plní s ním hrnek.* Nějaký zájemce o extra horké kakao? Možná najdu i šlehačku... /Ale na tu já teda nejsem.../ Hodil by se sem nějaký dobrý kávovar.. to by byl dobrý dárek.. *Přemýšlí nahlas a střádá plány jak se ještě zítra vyplížit z institutu nakupovat, když to do středy neměla dovolený.*
*Bundu má napoly vyzlečenú, keď sa mu Andy prizná, že nemá šajnu ako sa robia koláče. Pobaví ho to a začne sa smiať ale hneď na to začne ukať. No ani bolesť ho v smiechu nezastaví. Strašne bundu za sebou plesne. Niet sa čo čudovať keď je nasiaknutá krvou a slizom. Pobavene zakrúti hlavou a oprie si bradu o ľavú ruku.* Skôr by som podpalil kuchyň, než napiekol koláče. *Pohne trochu rozumom aj keď cez únavu je to ťažké a pozrie sa na jednu skrinku. Ukáže na ňu prstom.* Tam je tuším taká krabica. Koláče od starej mami sa to volá? *Nie je si istý názvom.* To je niečo ako instantný koláč...aj s návodom. *Otočí sa na čisto prezlečenú Grace.* Andrew, bol to tvoj nápad. *Prehlási. On s pečením nechce nič mať. Mama by ho rýchlo spakovala do Idrisu ak by podpalil Inštitút. Na jej otázku dvihne nezranenú ruku ako žiak na základnej škole.* Jaaa. *A pohodlne sa usadí na stoličke.* Ono...dnes sú Vianoce. *Povie zamyslene.* Nemám absolútne poňatia...
*Koukne kam Max ukazuje a otevře skříňku. Vytáhne krabici a koukne na ni podezřívavým pohledem. Když uslyší něco o kakau, jen se usměje.* Já bych si taky klidně dal. *Prohodí ke Grace s úsměvem a pak se trochu zamračí, když Max hodí pečení koláčků na něj. Zamýšleně si začne číst návod na přípravu.* Píšou tady něco, že se to má rozmíxovat a pak dát do mikrovlnky. To bych mohl zvládnout, ne? *Řekne trochu skepticky, doufající, že od nich uslyší, že to může zvládnout někdo tak nešikovný, co se vaření týče, jako je on.* Vánoce? No, sakra. Úplně jsem na ně zapomněl.
*Vyloudí ze sebe úsměv, když se tak oba o kakao hlásí.. stihla se u sebe třeochu opláchnout, aby nebyla od krve.* Takže další dva hrnky.. *Sáhne do police a plní je taky.. pak je hodí do mikrovlnky a po nastavení na sedm minut čeká, až se ohřejí.* No.. i od toho dávám ruce pryč..bude vám muset stačit kakao.../Nejsem ten typ, co by byl na vaření./ Snad mi mamka neřekne, že jsem to nechala o hladu. *Mrkne na Maxe a tahá hrnky z mikrovlnky, nasype do nich trochu kakaa a šlehačku. Hrnky postaví před ně a posadí se na židli..zbytek uklidí potom.* Ale dárky až zítra ráno.. *Mrkne na Maxe.* Takže na nákup zbývá ještě zítřek..*Jen co to dořekne otočí se k Andrewovi.* No.. zní to celkem jednoduše..mlíko už máš venku, jestli to bude potřeba zalít.. *Pokrčí rameny a přitáhne si kolena k sobě.*
*Narozdiel od Grace je značne zaflákaný od krvi, ktorá už stihla aj zaschnúť. Pohráva sa s roztrhnutým čarom trička pomedzi prstami. Usmeje sa.* Väčšina ľudí v Inštitúte asi nie je práve na varenie. *Pozrie na Grace a zakrúti hlavou.* To si nemyslím a navyše aj tak netrpím hlady. *Vážne nie je hladný, len chce niečo zjesť alebo dostať do žalúdka, aby upokojil svoje nervy. Zabubnuje prstami o stôl.* Možno by som stihol ešte niečo kúpiť. *Nahlas zauvažuje a po chvíľke pozrie na Andrewa.* To zvládneš. Zvládol to aj môj tatko, tak ty určite. *Uchichtol ho bezstarostným tónom.*
*Kakao si vděčně převezme a hned se napije.* Díky. *Najde mixér a nasype do něj obsah krabice, přidá i trochu mléka. Nedělá si hlavu s tím, kolik tam má toho mléka být. Úspěšně zapne mixér a podezřívavě se koukne na obsah mixéru.* A do čeho přesně to mám nalít? Talíř mi nepřijde zrovna praktický. *Zeptá se spíš sám sebe a začne prohledávat kuchyň, jestli tam nenajde něco, co by mohl využít jako formičky na koláčky. Nakonec přeci jen něco najde. Dá to do mikrovlnky a nastaví ji na dvě minuty. Ještě jednou koukne do návodu, jestli něco nevynechal, než mikrovlnku zapne. Hotové koláčky, které vzhledově moc koláčky nepřipomínají, vysype na talíř a odnese ho na stůl i se svým kakaem, kde se usadí na místo.* Kdo se obětuje a vyzkouší to sníst jako první? *Zeptá se s pohledem upřeným na jeho výtvor.*
Já rozhodně ještě vylezu ven, abych něco nakoupila..aspoň sobě.. *Trochu se při tom zasměje.. ne asi každý si kupuje dárky pro sebe.* Zkus spíš misku.. kdyby tak z toho byl obrovský mugcake..a já sním vlastně cokoliv.. *Pokrčí nad tím rameny a odpije si průměrného kakaa.* /Zítra si spravím chuť někde v kavárně.../ Vidí, že Andrew nakonec něco našel a tak si tím už neláme hlavu.* Tvůj táta zůstal v Idrisu že? *Zeptá se Maxe a trochu si prohlíží, jestli má rány zacelený. Když se před ní objeví koláčky, tak neváhá a po jednom hrabne.* Horší jak mutanti to nebude.. *Kousne a po chvilce pokrčí rameny.* Je to celkem dobrý.
Ja asi zajtra ani nevyleziem z postele. A ak hej, bude to zázrak. /Aspoň mamke by som mal ísť niečo kúpiť./ *Zauvažuje. Zovrie hrnček v rukách a nechá sa ním príjemne hriať. Potom ho dvihne a odpije si. Je spokojný s chuťou, nie je príliš sladké. Pozrie na Grace, keď mu položí otázku.* Áno. Je v rade a má s tým veľa povinností. *Znova sa zahľadí na kakao a snaží sa ignorovať pretrvávajúcu bolesť. Radšej sa nechce ani pozrieť v akom stave sú jeho zranenia. Nakloní sa, keď pristane miska na stole a zoberie si koláčik. Ochutná a uznanlivo pokýve hlavou.* Andrew, myslím, že sa môžeš pokojne vydať, sú dobré.
*Sám si tedy jeden koláček vezme a ochutná.* No vážně to není tak hrozné. To vypadá jako můj první kuchařský úspěch. *jí koláček a přitom upíjí kakao. Do rozhovoru se teď nějak moc nezapojuje, převzal pro teď roli posluchače. Namočí koláček v kakau a ukousne další kousek. Zjistí, že to není zas tak špatná kombinace a tak pokračuje v namáčení koláčků v kakau, zatímco dál poslouchá.*
To bych ti doporučovala po tom všem.. *Svěsí koutky úst dolů a odpije si z hrnku kakaa.* Měl bys trochu odpočívat, mám dojem, že se ti tak krev dostala do oběhu...nevím co to s člověkem udělá..ale asi by se to nemělo pokoušet... *Bere si další koláček.* Co myslíš ty? *Koukne na Andrewa, který trochu zmlknul.* /Bude o tom vědět asi víc.. když je to démonní jed, tak runy, mlčenliví bratři nebo transfuze...ale krev mutanta? Musí to být fajn... podle některý obrázků a tak.. ten Idris. Nikdy jsem tam nebyla.../ Musíš si postesknout a kousne do koláčku.*
*Upíja kakao ale uhne pohľadom od Grace. Popri tom ako mu hovorí alebo radí, ukousuje z koláčika. Je pravda, že naňho akosi padá únava a predstava mutantskej krvi vo vlastnom tele ho znepokojuje. Ešte k tomu keď si predstaví tie slizké psiská. Zarazí sa.* Tí mutanti vlastne vyzerali ako prerastené psiská. Teda až na ten sliz. Ale inak to vráčanie a to ako sa na nás vrhli. *Uvažuje nahlas. Zoberie si ďalší koláčik pri slovách o Idrise sa pousmeje.* Je to tam fajn. Taký domov. Možno ťa tam niekedy Caleb zoberie.
/Krev mutanta? Co by mohla způsobit krev mutanta?/ Těžko říct, co může taková krev způsobit. Zvlášť pokud ani nevím nic o tom tvorovy. Třeba nijak výrazně ani neprojeví. /V což doufám./ *Nad myšlenkou přerostlých psů se také zarazí.* Jo, nějaká podoba tam byla. Možná experimenty s krví vlkodlaků? Kdoví. /Ano, Idris je opravdu kouzelný. *Přitaká při vzpomínce na něj. Vybavuje se mu noční město a pohled na rozzářenou noční oblohu plnou hvězd.*
To jo... *Potvrdí Maxův popis a znepokojeně přikývne.* A to někdo na schůzi prohlásil, že ona experimentuje s upíří krví... *Promluví trochu skepticky.. bylo opravdu dost málo lidí, kteří tam mluvili rozumně... a když se omezíme na lidi se stejným názorem jako má Grace, jsme na nule.* Tohle všechno je kvůli tomu stupidnímu míru.. naprosto nesmyslná hovadina. /Caleb?/ *Koukne na něj a raději se pokusí o úsměv. Smutek se mu nepodařilo zmírnit.* /Na to už je trochu pozdě../ Možná.. *Raději to zahraje do autu.. je to jeho bratr.*
Možno experimentuje so všetkým možným. Príde mi dosť krutá na to, aby na pokusy použila aj niekoho proti svojej vôli. Takže nič jej nebráni miešať, démonickú krv s upírskou a k tomu pridať aj vlkodlačiu. *Oprie sa do stoličky a premasíruje si koreň nosa, aby sa zbavil únavy.* Možno ani nehľadá spojencov ale len pokusných králikov. Vlastne takéto miešanie by mohli vysvetliť aj to prečo senzor nameral kolísajúce hodnoty. *Spomenie si na to ako neúrodovo vibroval a nemohol určiť čo presne to je. V hlave mu to šrotuje ale ten opar únavy mu bráni ďalej rozvíjať tieto myšlienky. Usmeje sa.* Hej, je kúzelný.
Jo, nebude to zrovna typ člověka, který by si dělal starosti, co se s kým stane. Má svůj cíl a za tím si je schopná jít i přes mrtvoly. A to doslova. *Popije kakao a vezme si ještě jeden koláček. Začíná být také už mírně unavený, ale nedává to na sobě znát.* Jediné, co vím s jistotou je, že tohle se mi ani trochu nelíbí. Nechci vědět, jak daleko je schopná až dojít. Ale jen tak jednoduché to nebude. Nečekají nás zrovna veselé vyhlídky do budoucnosti.
Prý je jedna z nejstarších vil... kdo ví co s člověkem ten věk udělá.. *Pokrčí nad tím rameny.. v blázinci slyšela jen o tom, že nesmrtelnost znamená rovněž šílenost..a taky je to dost častý téma ve filmech.* Raději změňme téma.. /O královně, která mi udělala blázinec v hlavě se bavit o svátcích nechci./ Co dostávají lovci stínů k Vánocům? *Namítne a svírá v ruce hrnek.* Já už teda vím, co ode mě dostane Sebastian. /Tohle mu fakt nedaruju./
*Dopije kakao a položí hrnček na stôl. Miestnosť sa mu mierne zatočí a za chvíľu to ustáli.* To bude strata krvi, adrenalín, šok ...všetko dokopy. *Radšej sa sústredí na zmenu témy a veselo sa usmeje.* Ja som minulý rok dostal potriebrné pästné boxery. *Dokonca ich má ešte uložené v krabici. Uškrnie sa.* Stále nechápem ako ťa v tom mohol nechať. Myslím, že menšia pomsta by trochu prospela. *Zoberie si ešte koláčik a pomaly ho uždibuje.*
Takže zbraně.. to mě mohlo napadnout.. *Dopíjí hrnek a koukne na talíř, který se mezitím taky vyprázdnil.* No pomsta.. Sebastian má problém do mě uhodit na tréninku, protože jsem holka, ale já do něj ne... *Vstává a sbírá hrnky od kakaa do dřezu.* Takže budeš mít impotentního bratra.. *Lehce se nad tím zasměje a vidí, že už je asi trochu ospalý.* Půjdem už spát..zítra je taky den a já se ještě musím někde stavit.. *Sebere se a odchází k pokojům, kde se ještě rozloučí.* Dobrou noc.
*K nejbližšímu vchodu parku je to jen pár bloků.. vzala si sebou mačetu, ostří a u pasu má ještě Zairy dýku.* /V pátek v sedm v parku...fajn. to zvládnu./ *Ostří drží před sebou v ruce a přechází už poslední blok.. trochu se zarazí, když u vchodu nikdo nečeká.* /No klid.. tak třeba ještě přijde nebo tam někde stojí.../ *Ohlídne se na všechny strany a přechází přechod ke vchodu parku, který je celkem i v téhle části už prázdný.* /Nákupní vánoční horečky.. tohle se mě nikdy netýkalo./ *Vchází do parku a začíná v ní narůstat strach když uslyší vzdálený mohutný zavrčení, který si nechce připouštět.*
/A co když se mu něco stalo? No... tak jestli se stalo něco jemu.. tak jsem celkem nahraná./ *Na sucho polkne, když zase uslyší to hrozný zavrčení, zamrazí ji v páteři a vůbec neví co má dělat.* /Myslím.. no tak... ještě to není u mě./ *Ostří jí svítí v ruce a vítr jí šlehá do tváře.. čeká co se odkud vynoří a pokusí se ji zabít. Zatím slyší jen to hrozné vrčení, ale nehodlá se k němu rozjet jak lovci do pasti... zůstává na místě ve střehu.* /Půjde to po mně... jsem si tím jistá. Měla bych to jít zabít dřív než to zabije někoho jinýho... ale jsem snad na to trénovaná? Já?/ *Zatne zuby, aby se jí neroztřásla brada, když uslyší těžkopádný krok, co k ní přibližovat... ztuhne jí krev v žilách, když to začne zrychlovat a přiblíží se to k ní až že jí to smete na stranu.. rychle se vzpamatovává a několikrát se snaží to zranit ostřím.. místo toho si vyslouží škrábanec od krku až k rameni, který jí roztrhne i bundu... ostří aafektu paniky ho zabodne do zrády... ta jí částečně zalehne a krvácí.* /Tohle nepřežiju./ *Snaží vyprostit svou nohu pod mrtvolou mutanta a přitom cítí jak jí pálí rána na krku.*
*Po včerajšej hliadke s Avou bol neskutočne nabudený, takže keď sa mu dnes naskytla príležitosť ísť znova von tak po nej skočil ako diví. Bolo mu jedno, že toho Andrewa moc nepozná. Hlavne preňho bolo, že ho zoberie na hliadku. Pred odchodom si ešte dal runu neviditeľnosti a do ruky akčne zobral senzor, aby ho mal stále pripravený. Na rukách má potrhané rukavice, pričom si do kapsy bundy dal aj dva boxery. Keby náhodou. Bundu má síce od včera roztrhnutú na boku a rukáve ale len nad tým mávne rukou.* /Ešte pár útokov vydrží./ *Ďalej si pribral pár nožov a dokonca aj mačetu. Všetko to má pripnuté na opasku a občas mu kov o seba zacinká.* Veď, keď som tu bol s Avou, sme stretli asi päť impov. Ale inak nič viac. *Prehodí k Andrewovi. Už pri vstupe do parku mu začne senzor prudko vibrovať. Do krvi sa mu dostane adrenalín a kontroluje hodnoty. Zamračí sa.* Jeden démon, ale nie som si istý. *Povie, pretože hodnoty kolíšu až napokon zmiznú.*
*Vejde do parku s Maxem v bojové zbroji plně vybaven zbraněmi od andělských ostří až po všemožné dýky. A nechybí ani jeho meč. Jde po cestě parkem a Maxovi jen kývne na jeho poznatky o démonech. Dnes není zrovna příliš výřečný. Kouká všude okolo, aby nepřehlédl něco důležitého. V dálce zahlédne mrtvé tělo něčeho, co nedokáže dost dobře identifikovat.* Co je to támhle? *Zeptá se a hlavou kývne směrem, kde leží Grace zavalená mrtvým mutantem. Pomalu se přibližuje k tomu místu se zbraní připravenou k útoku.*
/Tak ještě jednou...zaber./ *Rukama se zapře do těla mrtvoly a snaží se vyprostit... marně. Vytahuje mačetu a bodne ji do zad mrtvoly... znovu se zapírá a po malých kouscích se jí podaří se dostat ven.* /Skoro jsem si vykloubila kyčel../ *Sedí na zemi a snaží se vydýchat a vzpamatovat.. sáhne si po krku a sykne, když ucítí ostrou bolest.* /To je jako naschvál.. fakt ... proč si mě vybere někdo tak nespolehlivý.../ *Slyší za sebou hlasy, ale ve tmě toho moc nevidí... znovu pocítí trochu strachu a bere do ruky mačetu.*
*Nechápe čo mali znamenať tie hodnoty ale po Andyho slovách dvihne zrak a zahľadí sa do diaľky. Zasunie si senzor za opasok a zoberie do rúk dýky. Urobí pár krokov vpred a pozorne sleduje pohybujúce sa telo pred ním. Zrazu mu trkne koho sa jedná.* Grace! *Zvolá na ňu a zasunie dýky za opasok. Prihrnie sa k nej ako veľká voda a pozrie sa na ... tú mŕtvu vec na zemi.* /Mutant?!/ Si v pohode? *Kľakne si k nej a pozrie sa na ňu. Uvidí krv a roztrhnutú bundu, tak hneď vytiahne vlastnú stélu a nanesie jej liečivú runu.* Čo tu robíš sama? *Opýta sa jej a spokojne mlaskne nad svojou prácou s runou. Založí stélu na svoje miesto a postaví sa, pričom ponúkne ruku Grace, aby sa mohla tiež vytiahnuť na nohy.*
*Schová zbraň, odkud ji vytáhl a rozběhne se hned za Maxem, který už se stihl o všechno postarat sám. Starostlivě se na ni podívá.* V pořádku? *Zeptá se i on a koukne po prázdném okolí.* Jak to, že tu s tebou nikdo není? S kým máš mít hlídku? *Optá se zvědavě a opatrně popadne Grace za ruku.* Sedni si tady. *Dovede ji k nejbližší lavičce a sám se posadí.* Co se tu stalo? *Zeptá se, ale při pohledu na mrtvého mutanta je mu odpověď naprosto jasná.*
Sama? *Vydechne vyčerpaně z toho boje a snaží se sebou moc necukat při nanášení runy.. pořád si na to nezvykla jako ostatní nefilim.* Kdyby tvůj bratr nebyl takový... /Kretén./ nespolehlivý... *počká si až jí nanese runu a rána se jí začíná léčit stejně když runa zase bledne... chytá se toho neznámýho lovce, kterýho viděla jen na schůzích a dostane se na nohy.* Proč si se mnou domluvil hlídku.. když tu není.. *Zanadává si a posadí se.* Nebo se mu něco stalo.. jenže to je taky blbost.. šla jsem včas. Nevím.. vlastně nic neobvyklýho. Napadlo mě to.. *Ukáže směrem k té potvoře slizké obludě, která má obrovský pařáty.* Co s tím budeme dělat? Nevypařil se... nechat to tu jen tak nemůžeme.. *Dívá se na tu a když už se trochu uklidní, tak vstává a vytáhne z něj svoji mačetu i ostří.*
*Nechá prostor Andymu aby jej pomohol na nohy a zatiaľ sa nakláňa nad mŕtvolou mutanta. Dokonca do nej, ako malý harant, štuchne nohou. Otočí sa na Grace.* To ťa tu nechal Caleb len tak? Alebo Sebastian? Ani jednomu sa to nepodobá, aj keď... v poslednej dobe sú divný obaja. *Zauvažuje nad tým a prejde k lavičke. Až teraz mu dopne, že sú vonku a tak sa narovná a ostražito sa pozrie po okolí. Po Graceinej otázke sa zatvári rozpačito a poškrabe sa na zátylku.* Neviem. Andrew? *Otočí sa naňho a dúfa, že má nápad čo robiť s mŕtvolou.* /Hodiť do jazierka? Zakopať? Alebo sa s tým vláčať do Inštitútu na preskúmanie?/ *Najlogickejšia mu príde posledná možnosť ale keď sa pozrie na to telo.*
*Zadívá se na mutanta a zamyslí se.* Jistě by spolek zajímalo, co to vlastně je. Ale vláčet se s tímhle až do institutu? *Slovo "tímhle" zdůrazní a zatváří se naprosto znechuceně z té představy.* To se mi ale opravdu nechce. Nebo bychom to mohli třeba spálit? Nikdy jsem nic podobného neviděl. *Zavrtí nad tím hlavou.* Tohle se mi ani trochu nelíbí. Co to je za nechutného křížence? Co to vůbec je zač? Takže... chcete to odvléct až do institutu nebo se toho nějak zbavíme? *Zeptá se těch dvou a stane z lavičky, aby se na tu obludu mohl podívat z blízka.*
Ne.. Caleb ne. *Mluví už klidněji a snaží se nějak dostat tmavou tekutinu ze zbraní, i když už sama celá od toho svinstva zařazená.* Sebastian. *Znovu se oklepe při pohledu na stvůru a vnitřně bojuje s tím, aby se jí nezvedl žaludek z představy, že jí to chtělo sežrat.* Do institutu? Myslím, že spolek si může ulovit jiný... tohle je moc nebezpečný... a ještě nás kvůli tomu vystopují další.. ne dík.. ráda bych tuhle hlídku přežila. /A teď mám ještě na krku dítě... může ještě dojít Merisa a bude to bomba./ Tak fajn.. *Vidí, že toho asi moc nevymyslí a vytahuje svou stélu.. na obludu nakreslí runu neviditelnosti a ustoupí o krok.. pomalu kouká jak mrtvola mizí.* /Stejně jako to víno../ Buďte ve střehu... může jich tu být víc.
/Pokiaľ sa o Pána Lapiducha stará ako o Grace tak chudák asi umiera od hladu./ *Steskne si po kocúrovi. Pozrie na mutanta a vôbec ho neláka predstava vliecť to cez mesto.* Pokiaľ sa dohodneme, že to ostane medzi nami tak sa toho môžeme zbaviť. /Ale zas...možno sa z toho dá zistiť čo vlastne robia a aké sú ich plány./ *Pozrie na Andyho pohľadom "ty si tu predsa ten čo má ukončený výcvik a si teda automaticky zodpovednejší než my dvaja". Ucíti ako mu jemne za opaskom zavibruje senzor tak vytiahne dýky a obzrie sa naokolo.* Niečo tu je. *Len oznámi ostatným a pevne stisne rukoväte dýk.*
/Runa neviditelnosti? Originální./ Tak tohle bychom měli. *Kývne na Grace a ohlédne se po okolí. Na slova Maxe vytáhne dýku a protočí ji v ruce, připravený na útok, kdyby se tu objevil nějaký démon, nebo snad další mutant. Má pocit, že zahlédl něco, co se hýbe mezi stromy. Mžourá na to místo, ale jiného pohybu si už nevšimne.* /Asi se mi jen něco zdálo./ *Otočí se a rozhlédne se po druhé straně parku.*
/Vůbec z tohohle nemám dobrý pocit.../ *Podívá se zkroušeně směrem k těm dvoum.* /Tak jo.. teď se chvíli tvářit trochu statečně a optimisticky.. zatnout zuby./ *Sevře v rukou mačetu i ostří a podívá se na Andrewa s dýkou.* Asi bude vrhat? Jinak to vypadá dost ošklivě jít na zrůdu jen s dýkou... *Raději o tomhle pomlčí.. ona má ukončený výcvik, tak asi ví, co dělá.* Vždycky tady něco je. Jsou všude kolem nás... *Dopoví k Maxovi, když vidí několik tvorů se přibližovat jejich směrem.* Může jich být asi pět? *Zvýší hlas, když se te tvorové podobní tomu předchozímu s hrozivým vrčením přibližují.* Tak pojďte .. mrchy... *Počká si na vhodnou chvíli a v okamžiku, kdy po ní vystartují, tak po jednom švihne mačetou a vrhá se na dalšího.. synchronizovaný boj to zrovna není... ale nemá na výběr.. nohy obmotá kolem krku bestie a odsekne jí hlavu.*
*Vidí ako sa k nim približujú piati mutanti, do krvi sa mu vlieva adrenalín a je napnutý ako pružina. Najradšej by sa na nich vrhol hneď ale to je ako samovražda. Mierne sa upokojí aj keď mu srdce bije ako splašené. Zrazu tie zrůdy vyštartujú ako svorka vlkov a len matne si uvedomí ako sa na nich Grace vrhla. Sám sa vyhne prvému tvorovi a všetkou silou mu zabodne dýku do boku. Lenže z druhej strany sa naňho vrhá druhý mutant a zráža ho k zemi. Dá ruky pred seba a cíti pařáre zaryvajúce sa mu do hrude a bôch, ktorá mu vystrieľuje do tela. Na nič viac už nečaká a zabodne mu dýku pod bradu rovno do hlavy. Odguľa sa spod neho a pri vrávoravom vyškrabaní sa na nohy vyťahuje vlastnú mačetu, ktorú si vzal a pevne ju chytí do oboch rúk.*
*Když zahlédne pět mutantů, kteří se k nim blíží, začne vrhat dýky. První se trefí jednomu mutantovi do břicha, ale nevypadá, že by mu to příliš vadilo. Vrhá další dýky, ale moc efektivní to není. Když už jsou příliš blízko, vytahuje meč a do druhé ruky ostří. Vrhne se na ně a jednoho se snaží zneškodnit mečem mířeným přímo do hrudi, kde by se mělo nacházet srdce. Mutant se po něm ožene rukou, jestli se to tak dá vůbec nazývat. Andrew se kotoulem dostane pryč tak tak, ale mutant ho nezasáhne. Opět se pustí do útoku.*
*Zřídí se podlomí kolena a svalí se k zemi... čímž ji sveze k zemi. Několikrát se překulí a znovu hrábne po ostří, který jí vypadlo z ruky... to ji ale tahá za nohy další netvor a nemůže na ostří dosáhnout...* /Sakra./ *Zarývá nehty do země a chytá se trsů trávy.. ve chvíli kdy se jí potvora pokusí zahryznout do krku a odtrhnout jí hlavu, sahá po Zairy dýce a zasadí jí několik ran do hrudi a bodá a bodá tak dlouho, dokud se bestie nesveze k zemi..* /Kde je Max./ *Vyhrabe se na nohy a hledá ho. Ihned hrábne po ostří a dýku si na záda protože je dostane z pod dalších těl a konečně si uleví.. o Andrewa tolik strach nemá. Když už je po všem vytahuje opět stélu..* Fajn.. uklidíme stopy a mizíme.. měl by tu s námi být někdo zkušenější../Mám pocit, že jsem tady nejstarší../ Maxi v pohodě? *Zeptá se ho, když si kleká ke zrůdám a zahlazuje runou neviditelnosti stopy v bojovat ho neviděla a proto se zajímá.*
*S mačetou v ruke sleduje mutanta, ktorého predtým zranil. To zviera, ak sa dá tak nazvať, po ňom vyštartuje. Sekne ho mačetou ale nezabije ho, za to sa znovu ocitá na zemi. Vidí tlamu plnú zubov, tak sa im snaží vyhnúť, no aj napriek jeho snahe cíti oslepujúcu bolesť v pravom ramene kam sa mu zahryzne. Rukou hmátne po dýke, ktorú má mutant stále zabodnutú v boku a pevne ju uchopí.* Chcípni. *Zasyčí medzi zuby a trhne dýkou tak, že sa mu podarí nejako prebodnúť srdce. Cíti ako telo nad ním ochabne a z časti ho zavalí. Začne sa spod neho škrábat a keď sa mu to podarí, tak doňho nevýberane kopne. Vyhúpne sa na nohy ale značne sa mu zatočí hlava a takmer dá držku o zem. Zaprie sa o vlastné kolená a cíti ako sa mu mutantská krv a dokonca aj jeho vlastná vsakujú do trička a bundy. Stisne čeľusť a zaskučí.* Doprd... /Bolí to kurevsky./ *Ľavou rukou chmatá po stéle, aby si dal ako tak dokopy. Keď sa mu to podarí, tak si rovno kľakne na zem a roztrasenou rukou si pokúša o runu ale márne.* Trochu by mi bodla pomoc. *Šípavo skrz zuby povie. Nehodlá sa tu zložiť a domov chce dôjsť po svojich.*
*Všichni v pořádku?* Zeptá se, když jsou všichni mutanti mrtví. Všimne si Maxe, který se válí na zemi a rychle doběhne k němu. Vytáhne svoji stélu a nakreslí Maxovi runu Iratze co nejblíže k jeho zranění. /Tohle by napadl. Pouštět na hlídky někoho, kdo nemá dokončený výcvik! A pak to bude naše chyba, až se jim něco stane, že jo?/ *Ten nápad se mu zamlouvá čím dál míň, zvlášť, když tu teď drží krvácejícího Maxe.* Myslíš, že můžeš vstát, aniž by ses hned zase zhroutil k zemi? *Zeptá se starostlivě v hlase a pomáhá mu pomalu vstát.*
/Není to v pohodě../ *Nechá tohoto a odchází k Maxovi a Andymu.. když vidí jak mu nanáší jednu žalostnou runu, tak se na to nemůže dívat.* Počkej. *Zkusí Andrewa trochu zarazit, aby Maxe ještě tak rychle nezvedal.* Radši se postarej o ty bestie.. ať můžeme co nejrychleji vypadnout.. *Prohodí směrem k němu a odhrne část Maxovy bundy, aby se dostala ke zranění. Vidí, že rána na rameni se začala hojit i s runou, ale málo.* Na hrudníku má další.. *Prohodí spíš pro sebe při pohledu na rány v hrudníku od drápů.* Vydrž Maxi.. *Stélou mu kreslí další Iratze na rameno. Počká si, až začne zase blednout i s částí zranění a kreslí další.* Máš to moc hluboký.. *Jednou rukou ho v sedu podpírá a po dalším vyblednutí kreslí poslední runu.* /Snad to pomůže.../ Jak je ti.. Můžeme? *Chytne ho za ruku a zatím ho na nohy nestaví.* /Kdyžtak ho sama odnesu... nemůžeme tu zůstat a je to jen pár bloků../
*Ucíti ako mu Andrew nanáša runu. Pevne stisne ruky v päsť a sykne. Teda najradšej by zakričal ale nestojí o to, aby sa sem nahrnuli ďalšie potvory. Skepticky sa pozrie naňho a po jeho otázke si len povzdychne.* Vyzerám ako keby som sa kúpal pred očami tak radšej skloní pohľad. Začuje Gracein príjemný hlas a sykne znova, keď mu odhrnie bundu.* /Bolí to jak sviňa. Čo si ma...tá je ešte malá oproti tej skurvenej bolesti./ *Po jej slovách sa automaticky pozrie na svoj hrudník. Rany ho bolia pri každom nádychu a výdychu. Bolesť sa o niečo zmenší, keď mu nanáša runy ale aj tak to nie je sláva.* Aspoň, že nie som prešpikovaný skrz na skrz. *Zavtipkuje a vystrúha voľajakú bolestnú grimasu, ktorá mala byť pôvodne úsmevom. Už sa mu o niečo lepšie dýcha tak len prikývne hlavou.* No, tancovať asi nepôjdem, ale... *chytí sa jej ruky* ...mohli by sme vyraziť domov. Nestojím o ďalšie stretnutie s mutantmi. Aspoň dnes už nie. *Vrávoravo sa vyškrabe na nohy a zapotáca sa.*
/Sakra kdo tady má ukončený výcvik, ty nebo já? O čtrnáctiletého kluka se ještě dokážu postarat sám!/ Neměj obavy, tohle bych ještě zvládl sám, ale jestli myslíš, že to zvládneš líp... *Pokrčí rameny a nanese runy neviditelnosti na mutanty. Nemá náladu, se s někým dohadovat. Vytáhne z mutantů svoje dýky a každou otře do rukávu. Uklidí je na své místo a pochyovačně se podívá na Grace s Maxem.* Jsi si jistý, že se chceš v tomhle stavu do institutu potácet po svých? *Není pochyb o tom, že o něj má starost. Pak se otočí na Grace.* A co ty? Máš nějaké zranění? *Ptá se, zatímco si to míří směrem k nim.* Nechcete si pak ještě sednout v institutu někam v klidu? Tohle nebylo zrovna šťastné setkání. *Očima zabloudí k Maxovi.* I když, spánek by byl asi prospěšnější. *Uzná, že v téhle chvíli by přátelský pokec stejně asi nebyl nic moc platný.*
Jo to jsem viděla... *Zabrblá si pro sebe.. nechce se teď hádat.* Jak ho hned tahal nahoru... fakt super.. zmítkaní je jedna věc, ale tomu klukovi je čtrnáct.. měl by být k němu opatrnější... *Zkusí na Maxe usmát, když začne vtipkovat, ale pořád má o něj starost... vytáhne ho nahoru a posírá po zemi zbraně. Jednou rukou Maxe stále podpírá a ještě zkontroluje, jestli Andrew všechno uklidil.* Jsem v pohodě. /Zázrakem.. Aspoň jednou./ Půjdu si pak ještě do kuchyně něco pořádnýho napít.. mám nervy v kýblu.. *Přehodí si Maxovu ruku přes krk a vypraví se s směrem z parku ven k institutu.*
*Pozrie sa na Andrewa a zaškerí sa.* Nie som dieťa, aby ma niekto ťahal na rukách. *Možno to vyznie celkom ducho ale myslí to s humorom. Zo všetkého najradšej by chcel, aby ho práve niekto zobral a odniesol. Lenže jeho ego mu to nedovolí. Ľavú ruku má prehodenú cez Graceino rameno a len pomaly pozrie na ňu a potom na Andyho.* Volako by som zišiel. *Spomenie si na tú úbohú vifonku čo si dal ešte než sa vôbec začal chystať na hliadku.* Asi vyluxujem časť chladničky. *Pomaly sa, s pomocou Grace, vydá preč z parku. Ale ešte sa zaškerí.* Ale sme im dali do tela! *Celkom veselo zvolá aj napriek bolesti, ktorá stále pociťuje.*
/Tak dobrá, jak chceš. Jen si to dojdi po svých. Já se vnucovat nebudu./ *Jen se nad tím pobaveně zašklebí a zakroutí hlavou.* /Když si chceš hrát na hrdinství./ *Pomyslí si pokrčením ramen a pomalu se vydá za nimi ven z parku.* Jasně že dali. Však proti nám neměli jedinou šanci. Jak by mohli, když tu máme takové skvělé bojovníky? *Musí se usmát nad Maxovým neutuchajícím humorem. Ovšem to, co řekl, myslí vážně, ačkoliv to tak nemusí vyznít. Musí uznat, že ten kluk má kuráž.* Tak si můžeme upéct koláčky. Ideální večer na pečení koláčků. *Řekne se smíchem, zatímco odchází z parku.*
*Jesse přichází do společenské o něco dřív, aby stihnul schůzi. Sedá si na místo a hledí chvilku do blba.* /Dneska se mám obzvlášť divně. Ty dopisy co jsem našel a to všechno. Jak tak přemýšlím připomíná si rodiče nebyl zrovna nejlepší nápad./ *Jednu ruku položí na stůl a podepře si s ní hlavu, aby mu přinejhorším nepadala. Kouká na dveře a čeká, kdo přijde.* /Snad tu budou všichni. Určitě budou./ *Pomyslí si a znuděně sleduje dveře.*
*Vchádza do spoločenskej a dúfa, že nejde medzi poslednými.* /Vážne sa mi to v poslednej dobe pletie bolo to o pol alebo o siedmej? No, to je jedno, som tu./ *Porozhliada sa po prázdnej miestnosti a ako jediného si všimne Jesseho.* /Takže, možno idem nakoniec skôr./ Jesse. *Pozdraví chlapca s úsmevom i keď ešte stále miernou únavou, no už je to oveľa lepšie ako naposledy. Sadne si za stôl a čaká kým sa pridajú ostatní.*
*Ráznym krokom vojde do spoločenskej miestnosti, v rukách drží štós papierov.* /Už je koniec všetkej srandy, veci sú veľmi vážne./ *Zavrtí nad tým hlavou a vyťaženosti či únava sú na nej dostatočne vidieť.* Dobrý večer. *Pozdraví každého kto už čaká na poradu.* /Ani poriadne neviem kde začať. Všetko je hore nohami./ *S povzdychom nad tým zavrtí hlavou a čaká ešte na ďalších lovcov.*
*Vchází do společenské místnosti v upraveném obleku, jak je u něj zvykem.* Dobrý večer. *Pozdraví přítomné s úsměvem a usadí se do nejbližšího křesla.* /Dnes to asi bude hodně zajímavé, podle toho, co jsem slyšel./ *Podepře si bradu a čeká než přijdou i ostatní.*
*Vchází do společenské místnosti, když zahlédne Cornelii, tak jí jen kývne na pozdrav a ostatním také.* /Tak a kam si sednu?/ *Zauvažuje.* /Tak třeba tam./ *Posadí se někam na kraj a pohodlně se opře o židli.* /Bezva místečko na sezení./ *Ruce si založí na hrudi a nohy si pod stolem natáhne. Na sobě má zelené army triko s krátkým rukávem a k tomu má černé legíny.* /Takže to jsme tady zatím jen tři?/ *Pořádně se rozhlédne a zahlédne i Andyho.* /Tak už čtyři dokonce no./
*Vejde do společenské místnosti a rozhlédne se kolem.* Zdravím. *Kývne, aby pozdravil všechny, protože dnes nemá náladu na vybavování.* /Bude tady i Zaira? Měl bych si s ní promluvit./ *Potřese hlavou a sedne si na volné místo, přičemž se snaží nemyslet na to, co se děje.* /Super, konečně mi věci alespoň trochu vychází a stane se tohle. Proč ne?/ Říká se tomu zákon schválnosti a nebo rovnou karma? *Pokládá sám sobě řečnické otázky, u kterých mu cukne koutek.* /Výborně, už jsem se z toho vážně zbláznil. Samomluva je fajn, alespoň si pokecám s někým, kdo mi rozumí a většinou nemám chuť ho zabít. Většinou../ *Rozhlédne se kolem a pohledem sjíždí všechny přítomné.*
*Nakráčí si do společenské místnosti převlečený, ačkoli vstával sotva před chvílí. Kývnutím pozdraví všechny v místnosti a zůstává opře podezřele opodál u stěny. Při pohledu na Avu a svou matku mu proběhne hlavou myšlenka na vedení Institutu v podání žen a ve srovnání s Thomasem si už není jistý, co by mělo být správně. Pravděpodobně budou tyto podivné myšlenky následkem rozespalosti a abstinence po takové době. Dokonce ho nevyvede z míry pohled na Merisu. Jen se u ní zastaví a opět se odvrací. Nezajímá ho. Ruce si kříží na hrudi a trpělivě vyčkává nějakého zahájení, které nemá ani v plánu převzít.*
*Běží po chodbě a málem se rozmázne o stěnu vedle dveří do společenské místnosti * /Sakra! Běh hned po probuzení není fajn! Ani trochu!/ *Ohmatá si obličej jestli je vše na svém místě, až po chvilce mu doovakne, že na zemi leží jeho brýle a padne na kolena, aby je sebral.* /příiš prudké pohyby../ *Pomyslí si, když se mu zatočí při vstávání hlava,* Zdravíčko, *Zamumlá rozespale a plácne sebou na židli vedle Jesse.* Kdybych usnul prašť mě. Dík. *Čelo mu třískne o desku stalu,* /lejda,/ *Rychle se zvedne a s úsilím drží oči otevřené *
*Přichází do společenské místnosti s nervy napiatými k prasknutí, přestože je odhodlána to dneska přečkat.* /Nenávidím schůze, ale tahle je důležitá. Tolik otázek k zodpovězení ./ *Odfrkne si sama pro sebe a vejde dovnitř. Pohledem okamžité přelétne místnost a pokývne všem přítomným. Upřímně nemá náladu ani na nějaké společenské klábosení. Rázným krokem si to namíří k volné židli a tam usedne. Má na sobě černé rifle, tílko i boty.* /Měla jsem si vzít bílou. Smuteční náladal/ *Pomyslí si sarkasticky. Nohy si vyloží na sousední židli, Dává tím jasně najevo, ať si k ní nikdo nesedá, Všichni, kteří s ní mají nějaké zkušenosti, to pochopí. A ti, kteří ne, mají smůlu.* #Pokusím se jim neodtrhnout hlavu. Jen klid./ *V poslední době má ale klidu málo, když se jí hlavou prohánějí zmatené a nežádané myšlenky. Zadívá se na Cornelii, která pravděpodobně schůzi začne, ale da té doby ignoruje okolí. Raději si yt vytáhne stélu, kterou zatím nestihla ztratit. A točí s ní v prstech, aby se zabavila * Grace. Lengthorn: /Sedět mlčet., potřebuju do drogerky../ *Myšlenkami trochu mimo schůzi přichází do místnosti a mávne rukou na všechny, zdravit je nahlas je asi trochu divný, když jsou tak nějak už v konverzaci...Caleba jednoduše ignoruje a jde si sednout na valný místo u stolu.. oblečená ve volném černém tričku a klasických džínsech, který má tak do pasu..* /No.. já jim toho asi moc nepovím.. dala bych ale návrh, aby se psalo, co se tady vždycky bude řešit,, člověk by se na to mohl připravit, Válka.. jasně, jenže to je dost obsáhlý pajem../ *Odfrkne si.. nohu přehazuje přes druhou a založí si ruce na hrudi, Na tváři vyloudí trochu úsměv a dívá se na protější stěnu- »08
*Sedí u sebe v pokoji a čte knihu.* /Neměl jsem někde být? Pochybuji../ *Podívá se na hodinky a nokrčí rameny.* /Nevím a ničem co by-/ *Vykulí oči,* /Schlizel/ *Dojde mu a rozběhne se po schodech dolů,* /Je na stejném místě jako minule ne? Určitě ano, ale kde to byla?/ *Chvilku bloudí chodbami, ale jeho zoufalství je utnuto zvuky vycházejícími z blízké místnasti.* /Huf, našel jsem to./ *Narovná záda a sebevědomě vchází dovnitř* /přenlněné to tu úplně není./ *Pomyslí si, ale ignoruje své myšlenky a všem kývne na pozdrav. Poté si vyhlédne valné místo a okamžitě si na něj sedá * z
*Na sraz běží, protože opět nestihá, Jakmile překročí práh zasekne se a trochu zvalní krok.* Já se strašně omlouvám.*Poškrábe se na hlavě a podívá se na obě mentorky Trochu nestihám.* Dodá absolutně zřejmou věc a s omluvným výrazem si sedne na nejbližší židličku * 5
*Jesse se jen usměje na příchozí Avu.* Dabrý večer, nevypadáte zrovna nejlíp Avo. *Řekne se strostí v hlase.* Dobrý večer madam Hawkstone. *Pozdraví i mentorku a znova sleduje dveře jak se postupně otevírají a přichází na schůzi další lovci, Většině jen přikývne na pozdrav.* Čau Trovi, nevypadáš zrovna dobře. Jo a máš brejle nakřivo. *Pozdraví svého kamaráda, který si k němu přísednul.* Jo jasně bouchnu tě, když budeš usínat. *Lehce se ušklíbne a začne věnovat svoji pozornost, tomu co se děje ve společence.* /Tak ca vím určitě budem probírat tu patáli, co jsem udělat s Maxem. Ale vždyť se nic nestalo. A pak určitě tu válku./ *Přemýšlí, co budou asi tak probírat.* Ja a Troyi, měl bys třeba pak čas trochu si zase popovídat u mně v pokoji? *Zeptá se idkyž netuší, kdy schůze skančí.*
*Je mu jasné, že ide neskoro ale príliš ho to netrápi. Otvorí dvere a vojde dnu s pohľadom zabodnutým do podlahy.* Pardon. *Je to jediné čo povie do éteru, Nepozrie sa ani na mamu ani na nikoho. Nakráča k jednej stoličke, nevnímajúc vedľa koho si sadá a zvalí sa naňu. Pritom pohybe sebou stolička hlasno zaškrípe o podlahu.* /Na a čo, aj tak tu už dlho nebudem. / *Zduto si pomyslí, Len z čistej detinskosti ňou ešte trochu zaškrípe, aby našiel lepšiu polohu a oprie si bradu o ruku. Čumí do stredu stola,* /Nemal by som zabudnúť zbaliť Pánovi Lapiduchoví pelech, Vlastne../ *Až teraz sa pozorhliadne po miestnosti aby našiel Sebastian, dúfajúc že ho ten kocúr nezožral ale nikde ho nevidí.* /Tak buď jednoducho nepríde alebo ho Lapiduch zabil./ *Zavadí pohľadom o Caleba tak len na pozdrav naňho kývne a znova začne venovať pozornosť stolu.* 1.25 Ava. Greenhawk: *Tvári sa že si nevšimla Jesseho poznámku a len sleduje aka každý postupne vchádza do miestnosti. kváli jej stavu, v ktorom sa ocitla minulé týždne jej trochu uniklo čo sa vonku deje, no stačila jej jedna prechádzaka po nočnom NY a hneď bola v obraze.* /Ako som vravela. Skôr či neskor by k tomu došlo. Bola to len otázka času. A ďalšou otázkou visiacou vo vzduchu je, či to týto mladí lovci zvládnu alebo zlihajú. Dúfajme, že to prvé.../*Pozrie na Corneliu a čaká na slové ktorými začne dnešnu schôdzu.* /Nastávajú kruté časy. Uvidíme, ako sa s nimi popasujeme spoločne./
*V tichu pozerá na všetkých, ktoré prichádzajú. Všimne si, že sú tu tváre, ktoré ešte nevidela,čo ju trochu prekvaní ale nijáka zvlášť to nerieši * Ešte ráz dobrý večer všetkým *Prehovorí nahlas a na chvíľku sa odmlčí, lebo naozaj nevie, kde pokračovať.* Predpokladám, že už všetci dobre viete, čo sa deje. Zaručene ste si všimli zmeny, ktoré v dolnosvete prebiehajú a úprimne, Bude ešte horšie. Spolok som informovala avša, nejakej špedifických pokynov sa mi nedostalo, *Uyedomí si, aka hlúpo to asi znie, no jej samej to je divné, že spolok je tak ticha,* Pre začiatok, schôdze sú odteraz povinna s budú raz týždenne. Budeme sa na nich navzájom informovať čo sme si všimli a na čo si dať pozor, *Odkašle si* Keďže takmer všetci z vás absolvovali hliadku ako mali...a dúfam, že ste to neflákali, tak prosím, je váš čas snamenúť všetko divné, čo sa vám na hliadkach prihodilo. ja dúfam, že niečo majú. Musia,/ *Vyzve ich a pripravi si pero, 13/35 , aby si to zapísala,*
*Sleduje, jak postupně přicházejí další lovci a vyčkává, až dorazí všichni.* /Jistě, stačil jsem si všimnout, ca se tu děje, Ta je milé, že spolek se k tomu nějak moc nevyjádřil / *Zavrtí nad tím hlavou a poslouchá dál. /Jednou týdně schůze? Na, ca se dá dělat. Je to pochopitelné vzhledem k nastalé situaci./ *Trachu se zamyslí nad tím, jestli má něco, co by stálo za pozornost.* /Něco divné? Na nic si neyzpomínám.../ *Zůstane tedy v tichosti mlčet, aby se mohli vyjádřit ostatní, přičemž stále přemýšlí, jestli si na něco nevzpomene. Ovšem jeho snaha je marná.*
*Podívá se ke dveřím, u kterých vidí Zairu.* /Tak ty taky nevypadáš zrovna vesele no.f *Sjede ji pohledem, ale nijak extra se jí už nevěnuje.* /A Sebastian tady není ?/ *Rozhlédne se po mistnosti, ale pohled se jí na chvíli zastaví u Caleba,* /Tak asi ne no,/ *Hlavu rychle otočí tak, aby zase na všechny vidla.* /Ale je tady Ava. *Jen se ušklíbne, když uvidí pohled Maxe.* /No, ty jsi nějaký smutný. Díky za zlepšení nálady / *Začne pozorně poslouchat Cornelii.* /Nee.. Vůbec nevím co se tady děje./ #Pomyslí si ironicky.* /Bude ještě hůř ? Už ted je to hrozný / *Potichu si povzdychne a dlaně si položí na kolena.* /Na hlídkách ? Nic zvláštního no./
*všimne si přicházejících lidí, mezi kterými spatří Zairu. Chvíli zauvažuje nad tím, že by si šel sednout k ní, ale zanedlouho svůj názor raději změní, pra bezpečnost všech.* /Dobrý nálada, jako vždy, že?/ *Podvědomě si rýpne, ale poslední dobou má docela rád stůj život, takže se na Zairu jen pousměje, Zacukají mu koutky, když do místnosti přijde Max.* /Děti, prostě se neobejdou bez pozornosti a nebo problémů. Ne že bych na tom byl jinak, / *Pak se zaměří na uvítací proslov.* /Spolek je ticho? Zajímavé../ *Podiví se nad tím. Ohledně hlídek nemá co dodat, takže jenom mlčí a nechává mluvit ostatní, mezitím co je myšlenkami úplně někde jinde.* /Měl bych vnímat, sakra, jsem na schůzi! Jenže někdy je těžké soustředit se na jednu věc, když chci druhou, potřebuju třetí a mám čtvrtou. Huh, nejsou tohle obyčejně problémy holek?/ *Uvolní se, aby nepůsobil tak napjatě.*
*Stále se opírá u stěnu u dveří, jako kdyby strážil, kdo vchází a kdo ne. Ve skutečnosti by tohle byla poslední věc, na kterou by myslel, W pozadí naslouchá rozhovorům ostatních, mezitím co před sebou uvidí záda Grace, Nic ale nedělá, stále téměř nehybně stojí na místě a tohle by měl raději už za sebou. V hlavě se konečně přiměje třídit myšlenky a události za posledních pár dní, co byl venku, které by zde mohl dnes použít, když na to nakonec k jeho nelibosti dojde,* /Nezlepšuje se to, polovina lovců se na zvýšení počtu hlídek vykašlalo po prvním týdnu podle prázdného rozpisu / *Nehodlá to zmiňovat, Zvedá koutek směrem k Maxovi, když se jejich pohledy střetnout. Hlavu zakloní a opře se o stěnu, dokud se někdo neujme slova.* /Polovině to zdá se nedochází úplné. / *Pozdní neohrabané příchody přechází s nezájmem ve tváři a když konečné matka spustí, tak se více napťími a naslouchá. Když se dostane i na něj, tak začne.* Démonská aktivita stoupá, teď už pomaleji, ale stále je venku přemnoženo démony, Převažují spíše ti primitivní, Ještě kromě těch mutantů venku běhá plno neopeřených. Řekl bych, že mezi civily to už musí být podezřelé i na New York, Jednoduše chaos, který nás má zaměstnat, Bylo by třeba zjistit pravý záměr. #Nedostalo se pokynů? Skvělé, ani oni neví, co s tím dělat./ *Ironicky se tomu uchechtne. Neschopnost lovců v Institutu celkem přecházel, ale že Spolek nic nedělá a předstírá, že něco dělá? Raději by sám začal jednat na vlastní pěst, tahle čekání je frustrující.*
/Hm? Něco se děje? Cože?! Kruci já zas nedával pozor./ *Soustředěním nakrčí obočí,* /Och aha, oni myslí tohle! Jen, že démoni jsou už všude, Nevyhýbají se ani místům plným civilú, která doteď nevyhledávali, *Pokrčí rameny a chvilku lituje, že nemlčel,* Tohle nejspíš všichni vědí, ale to je jedno, Snažil jsem se, ostatní mlčí,/ Ca? *Podívá se roztěkaně na Jesse a pousměje se.* Pokud chceš... ale bude platit stejné pravidlo- prašť mě když usnu. *Zapře si lokty o stůl, aby udržel své tělo alespoň částečně vzpřímené.* /Pravda, primitivních je více. To je na jednu stranu dobře, lépe se zabíjí. / *Narovná si brýle, když mu docvakne, že se Jesse zmiňoval o tom, že jsou nakřivo.* /Koukám, že zatím není moc poznatků z hlídek,/ *Pokouší se poslouchat, ale jeho snaha se daleko více projevuje v upřeném pohledu na zeď* /Hlavně mít otevřené oči.
*S kamenným výrazem poslouchá Cornelii.* /Nezdá se, že bys toho věděla o moc víc než já / *Nejraději by protočila oči v sloup, ale přesto zachovává pořád stejný výzor. Je to jen další schůze * /Válka. Bylo jasné, že víly se se Studeným mírem nesmíří, ale proč tak brzo? Pro ně čas neplyne jako pro nás. Mívají větší trpělivost. Vždyť na tohle nemůžou být připravené. A nebo ano? Ale o tom by Spolek věděl. A dal by nám vědět, jinak bychom lovce poslali na Zimní slavnost jako na porážku./ *Kouše se do vnitřku tváře, ale nic nenamítá, přestože jí nečinnost Spolku připadá divná. Dnes je tu hlavné jako pozorovatel, Pristihne se, že se rozhlíží po přítomných .* /A co když někdo informace zadržuje. *Zamračí se. Něco takového ji v průběhu několika dní napadá neustále.* /Hloupost. Kdo by zradil? Kvůli vílám?/ *Raději se znovu soustředí na slova Cornelie.* /Každý týden, No skvělé./ *Nedokáže zastavit iranie ve své hlavě.* /ale očekávané / *Zaujme ji až otázka o hlídkách * Pokud se nepočítá zvýšená aktivita démonů, jak podotknul Caleb, tak ne. *Pakrčí rameny a zastrčí si stélu zpátky do zadní kapsy džín.* Civilové si všímají. Stačí kouknout na noviny. Série podezřelých vražd, kdy mají oběti vysátou krev. Nemělo by se to řešit s Aellou? /asi ne. Proč všechny starosti nehodit na lovce,/ Jen pokud bych mohla podotknout, každý by měl odteď na hlídkách nosit alespoň jednu železnou zbraň. *Navrhne klidně.* Vzhledem k situaci. *Z nudy poklepává prsty o stůl, ale už nic neříká * Grace. Lengthorn: /No.. tak tady je hned vidět, kdo asi hlídku neměl.. včetně mě, když mi to bylo upřeno./ Já hlídku neměla mít. *Ohlásí se do ticha, když většina lovců mlčí. nerada by, aby se důsledky vztahovaly i na ní, když na hlídku nemohla.* /Potřebuju se s někým domluvit... sama si ven netroufnu a fakt potřebuju jít do tý drogsky../ *Koukne koutkem oka na Zairu a přemýšlí jestli je teď vhodná doba na to, aby ji vrátila konečně tu dýku.. nakonec to zavrhne a jen poslouchá dalším vyprávěním a pokynům.* /Připadám si tu trochu mimo.. měla bych | o tom načíst víc./
/schůze každý týden? Výborně, alespoň nšco,/ *Zamračí se, což je u něj neobvyklý projev emocí.* /Spolek mlčí? Zjevně pro to má důvad./ *Rozhodne se, byl vychován v naprosté víře v zákon a Společenství, Nedakáže si představit, že by snad někdy udělalo chybu,* /oficiální hlídku jsem neměl, ale procházel jsem se New Yorkem a pozoroval./ *Nemá k tomu co dodat a tak si proplete prsty a pozoruje směr rozhovoru.* /Hlídky a schůze. Zatím nic víc?/ *Uvažuje, ale tentokrát už ho nic nevytrhává z kamenného výrazu.*
*Prichází trochu opoždšne do společenské místnosti, ihned po příchodu kývne na matku a ostatním se vyhne i pohledem.* /Máma ví kde jsem byl Zbytek mě nezajímá./ *Najde si místečko v největším rohu a tam se opře o zed.* /Takže a čem mluví?/ *Snaží se vypozarovat a vyposlouchat a co přišel.*
/Změny?/ Nad tím slovem musí povytáhnout obočí.* Válka mi teda přijde a trochu víc než změna, ale každý to asi bere trochu jinak. / *Promne si oči a dál pozorné poslouchá mentorku a následně i ostatní lovce.* / Tak to je opravdu bomba, celý New York je zamořený neopeřenými a démony a spolek dělá, že nic, jak neobvyklé/ *Ušklíhne se nad svou myšlenkou, na židličce se mírně zavrtí a opatrně, aby nespadla, si sedne do tureckého sedu. O tam, že s Jessem potkali neopeřeného a dopadlo to, jak ta dopadla, mlčí, nepotřebuje na sebe upozorňovat dalším prúserem, Narovná se a rozhlédne se kolem sebe.* /Vždyť tady není žádný dospělý, jsme parta děcek se světelnými mečíky,.. Tahle nejspíš dopadne obrovským prúserem./
*Rychlým krokem vejde do místnosti a snaží se, aby nikoho nevyruil v jeho řeči. Rozhlédne se kolem a kývne všem na pozdrav. Podívá se při tom i na svou sestru, ale po chvíli uhne rychle pohledem, protože nechce, aby viděla, jak ha to mrzí. Potam uvidí Troye a Jesseho, a tak jde za nimi. Pľisedne si a usměje se na ně. Nijak se nezdraví na hlas. Trochu popřemyšlí nad hlavní otázkou, která byla položena,* Na hlídkach jsem potkal pár démonů, ale nijak silných. Slyšel jsem a neopeřených a mutantech, které napadají | podsvěťany, Chystá se něco velkého, Možná by bylo dobré si to s vílami vyřídit mezi čtyřma očima. Chtějí nás vyhladit. Mám své zdroje, ktere to říkají, *Řekne a opře se do sedačky,*
*Všechno mlčky sleduje a na žádný poznatek nereaguje, Raději, protože by to nedopadlo dabře.* /Takže Spolek nic nedělá? A co si myslí? Že si máme řešení tohodle problému vycucat z prstu a nebo se nám řešení zjeví hned před nosem?/ *Nechápe Spolek * Hlavně, že mají plnou hubu keců a nie nedšlajíani nedají vědět co dělat, Opravdu politika stojí za houby / *Kroutí nad tím hlavou a zase si vyslechne další poznatky a připomínky * Wille, myslíš si že s víla si půjde promluvit mezi čtyřma očima? *Zeptá se ho s nadzvednutý obočím.* Jako nic proti tobě ale... Víly na nás na oslvě príchodu zimy použily svá kouzla, Myslíš si, že by se nebály někoho z nefilim i zabít? Chtějí válku a všechno tohle co se děje je jen rozptýlení a něco velkýho se zatím chystá, Podle mého všechno tohle přestane, bude nějakou dobu klid a pak BUM! Stane se něco velkýho, něco co nikdo z nás nebude čekat, Třeba rovnou zaútočí na Idris. *Rekne svůj názo JesseWnodwinter: *Řekne svůj názor a je mu poměrně jedno, že mele nesmysly.*
*Kútikom oka zachytí Merisin šklebot, Znechutene na ňu nakrčí nos a ignoruje ju,* /Škoda, že neuvidím ako sa šklebíš nad plnou postelou myší, ktorú som ti prichystal. Dúfam, že ti tam narobia veľa bobkov./ *Škodoradostne si pomyslí, pričam je rozhodnutý, že keď už raz urobil klukovinu, za ktorú má byť potrestaný, tak nech to nie. je to jediné ča tu spraví. Započúva sa da príhovoru od mamky a zabubnuje prstami a dasku stola. Tvári sa síce znudene a naštvane zároveň ale počúva čo ostatný hovoria.* JUpíry, mutanti, démoni, K tomu víly, ktoré sa snažia vyhladiť nefilim?/ *Zamračí sa.* /A aj tak Spolok mlčí?/ *Oprie sa do stoličky s pohľadom stále zabodnutým do stola. Svoj pohľad dvihne až na rozohneného Jesseho. vlastne mu to príde aj logické.* /Pred každou veľkou bitkou bývajú malé nepokoje, potam nastane obdobie ticha a nakoniec smrteľný úder, Aspoň tak to hovoril dejepisár,/ Ani pa tom čo sa stala na Zimnom dvare sa Spolok neozval. *Zamračí sa ešte viac a neochotně sa pozrie na mamku.* Je fakt divné, že to neriešia a robia zo seba mítveho chrobáka, Nehovorila si s otcom? Možno sa aj tam niečo deje. faspoň trochu by to vysvetľaval ten nezáujem. Väčšinou totiž Spolok kafrá da všetkého./
*Nadzdvihne jedno obočie, keď počuje, že spolok zatiaľ nič nespravil.*/Ok, samozrejme, najskôr si asi potrebujú overiť kto je na koho strane v tomto spore... Sakral/#Keď dlho nikto nič nevraví prejde ich pohľadom a skúma ich tváre.* Vedia vôbec, aké je to vážne?/*Hlas Caleba je vytrhne z uvažovana a tak pozorne počúva. /Chans. To je ta pravé slova pre to ča je ich prvotný zámer. Ich druhým krokom bude pravdepodobne útok, ak niekde pochybíme. © démonov sa musíme postarať sami no neoperených ma na starosti Aella. A ak si s nimi nevie dať rady ona... Proste si s nimi budeme musieť poradiť tak ako s démonmi /* Postrehy a myšlienky každého si ukladá v hlave a premýšla nad tým prečo spolok nič nerabí.*/Ak nič nespravia oni budeme musieť my. Nenechám aby sa niekomu stalo niečo len preto, že spolok sedí na zadku a nievie sa dohodnúť ako postupovať, alebo čo... Dopekla!/*Stralí pohľadom po Wilovi.*ako vieš, že to nie je len nejaký blaf? Ako podotkol Jesse, Ava. Greenhawk: víly majú kúzla ktorými ti pomútia rozum.* Skočí Corneli do jej práce ale neospravedlňuje sa. Zaujíma ju, ako si môže byť taký istý, že jeho zdroj nie je len bábkou v hre férov.*Stretnem sa s Aellou a preberiem s ňou tých neanerených.*Prehadí smerom ku Carnelii a napíše si drobnú poznámku na panier, aby na to nezabudla.* /Nemienim sa hádať, V poslednej dobe by spory proste len viac naklonili misky váh v náš neprospech./
*Príkro začne pozerať po lovcoch ktorý mlčia.* /Kto mlčí, ten svedčí. To sa k takýmto veciam fakt vyjadruje len niekoľko ľudí? Pretože vaše mlčanie ma vedie k názoru, že vám niekto vyrezal jazyk, alebo ste sa na to jednoducho vykašľali, nevšímali si dôležité veci. Ako napríklad keď počas hliadky v klube zomrie civil, všakže. Alebo ste nebodaj mali osobné problémy? Tak vám poviem novinu. Vaše životy a drámy sú druhoradé a až keď sa ubezpečíte, že ľudia sú v bezpečí až potom si tieto veci riešte.* *Povie im a trochu zvýši hlas, ale nie moc. Jednoducho aby ju počuli všetci.* Ste ju, že lovci nemajú čo povedať, že zas sa ich vyjadrilo len pár. Uprie zrak na svojho syna a počúva ho.* Mutanti? Sú tu len doteraz nepoznaný démoni alebo? *Opýta sa ho, vôbec sa jej táto informácia nepáči. Ani to, že je všade viac démonov či upírov. Pozrie aj na Zairu a zakusne si do pery.* To mi pripomína. Kto bol za hlavou klanu a preveril výskyt svetlomilca?*Opýta sa ich, lebo na minulej porade sa o tom hovorilo.* /A hádam by sa nevykašľali na 9 vrážd./ *Pozrie na Avu a prikývne.* V poriadku. *Povie jej, je rada, že aspoň niekto sa zaujíma.* Takže si to civili všimli, predpokladám, že je výsledkom našej úžasnej práce. *Podotkne a zamyslí sa nad tým, ako to urobiť s hliadkami, keď ju preruší príchod chlapca, ktorý nepovie ani mú a ani by na pozdrav. Prekvapene zdvihne obočie.* V prvom rade by bolo napríklad aby ste mal aspoň trochu vychovania, aby ste pozdravil ospravedlnil sa za dlhé meškanie. *Upozorní Willa, lebo nemá rada nevychované deti.* A teraz k tomu čo ste povedal. Ak každému došlo, že nejde o zábavku. Neviem, môžno by ste sa mohli skúsiť zamyslieť nad tým, ktorá vila by si s vami úprimne sadla a diskutovala o momentálnej situácii. Ešte ich pozveme na šálku čaju nie? Kde ten chlapec žije?/ *Zavrtí nad tým hlavou a prižmúri naňho oči.* Aké zdroje vám hovoria o plánoch víl a ako môžete vedieť, že sú dôveryhodné. *Opýta sa ho, moc sa jej to nepozdáva. Otočí sa na Jesseho* Pán Woodwinter má pravdu. Chcú boj a nie diplomatickú schôdzku pri čaji a koláčikoch. A očividne sa neboja ničoho, keďže napadli samotných lovcov. *Ukončí svoj príhovor k jeho vyjadreniu.*
/Jistě zvýšená aktivita démonů. Ale to už víme. Skutečně to potřebuje slyšet od každého zvlášť?/ *Otočí se na Willa.* /Tak zdroje? To by mě zajímalo, co to je za zdroje. Kdyby to chtěly víly vyřešit v klidu, asi by nedělaly ten zmatek, co tu nastal. Kdyby bylo tak jednoduché si s nimi o tom jednoduše promluvit asi si teď nelámeme hlavu nad tím, co dělat, aby nás úplně nezničili. Tohle nemůže dopadnout dobře. Kdo ví, co všechno ještě chystají. A pokud neví ani sám spolek, co bychom měli udělat... Ne, tohle prostě nemůže dopadnout dobře./ *Přemýšlí nad tou šlamastikou, co se tu děje, ale nahlas se k tomu nevyjadřuje. Proč říkat neustále dokola to, co je všem jasné?*
*Když uvidí Maxův znechucený pohled, tak se jen přidušeně ušklíbne, ale krotí se.* /No, tak tohle mě baví./ *Hraně a dlouze se na něj usměje.* /Vylety tvoje pohledy si budu vychutnávat./ *Všimne si i Sebana, který před chvílí došel. Koukne na něj.* /Ani nevím jestli mám dnes ten trénink, ale tak co už./ *Podívá se na Cornelii a začne ji soustředěně poslouchat.* /Dobře, nechceš aby na tebe byly pořád nějaké stížnosti./ *Nohu si hodí přes tu druhou a koukne ke dveřím.* /Žádný zvíře na obzoru, takže tady bude klid no./
/Primitivních je více?/ *Zavře oči, aby nebylo vidno, jak nad sebou protočí oči v sloup.* /Primitivních je vždycky více. Chtěl jsem říct, že se nezvyšuje počet vyšších démonů./ Už se neopravuje, aby na to neupozornil, a doufá, že to většina nakonec vzala tak, jak bylo původně myšleno.* /Jak jsem řekl, polovina se na to vykašlala a podle toho to také vypadá. Řekl bych, že více jak polovina. To tu chodím na hlídky jen já a Zaira?/ *Celá tahle situace ho poměrně vykolejí. I na jeho flegmatickou povahu je tohle celkem dost přes čáru a má strach o matku, která teď tohle dostává do rukou. Když promluví William, tak se výsměšně brání, aby se na něj nedíval jako na idiota.* Zdroje? Své zdroje? /To smrdí./ *Vyhrkne na něj spíše překvapeně než útočně, protože se drží na uzdě. Chce ale vědět, které zdroje to jsou.* Vyhladit? A kdo by zabíjel démony? Ti útočí nekonečně na všechno a pochybuji, že by tohle víly nevěděly. Svět nás potřebuje. Akorát by si nás podrobili, vyhladit je blbost. /Spolek by měl především zjistit, kdo spolupracuje s vílami a kdo je na naší straně./ *V hlase se mu ozve netrpělivý a naštvaný tón.* Dost by nám pomohlo, abychom věděli, na koho si venku dávat pozor. Proto bych možná navrhl, abychom se o to začali zajímat. Jestli to nedělá Spolek, tak někdo musí. Dřív, než se bude řešit odchyt neopěřených, by bylo dobré vědět, na jaké straně Aella je. Samozřejmě bezpečnější by to bylo přes Spolek, ale... *Odmlčí se, neboť nechce na rovinu říct, že mu to připadá, že to neřeší tak, jak by asi měli.* /Kašlu na jejich důvody. Nemají určitě žádné./ Ještě k těm mutantům. Napadlo mě, že ta čásá úmrtí nebo jak tu někdo zmiňoval světlomilce, by se k mutantům mohlo nějak vázat. Třeba se jim nakonec podařilo něco takového vytvořit. *Obrací se zpět na matku, když ho vyzve.* Řekl bych, že všechno dohromady. Zvláštní démoni, poté takoví zdivočelí vlkodlaci, jako kdyby v sobě měli démoní krev. Alespoň se jako démoni chovali a byli větší a silnější. Nejdříve jsem potkával jen ty primitivní, a to ještě před tou slavností. Tolik podezřelé to nebylo, ale poté se to začalo různě množit, přetvářet a křížit. Nejsem si tím zase tolik jistý. Mám vždy jen chvíli, abych si zapamatoval, jak to vypadalo. Jen to vykazuje znaky nižších démonů. Zřejmě se nyní preferuje kvantita před kvalitou, což mi právě vykazuje známky toho chaosu. Kdyby nás to mělo definitivně zničit, tak by to bylo něco silnějšího. *Nadhodí, ale sám si tím není jistý. Jsou to jen tvrzení a nahodilé myšlenkové pochody vzhledem k situaci.*
*Vnímá jak spolu několik lovců mluví a někdy by se nejraději uchechtl nad tím, co padá za nápady.* /Jasně, řekneme holkám ať víly pozvou na přespávačku a nalakují si vzájemně nehty, když budou mluvit o válce, ne? Tak za tuhle situaci bych si i připlatil./ *Když mluví Ava, musí se zamyslet.* /Mohl bych se s Aellou setkat dřív... Jo, za to by mi dokonce mohli poděkovat./ *Jeho nápad se mu zalíbí a rozhodne ho realizovat.* Světlomilec? To se řešilo na minulé poradě, když jsem měl hlídku./ *Údajné zdroje o plánech víl ho překvapí. Kdo by jim věřil? Zdá se, že akorát blázen.* /Super, z Institutu se stal ústav pro psychicky nemocné, jak tak zjišťuji./ *Nechá si tu pro sebe, protože ví, že poslední dobou se nálady a psychické stavy jenom zhoršují.* /Prý diplomacie, další povedený vtip./
*Začíná trochu klimbat když v tom u sebe uslyší Willa.* /No ahoj./ *Chce ho pozdravit, ale v momentě jeho slov se zakaboní.* O vážně? Tvůj zdroj asi nemá všech pět pohromadě. *Začíná se mu vařit krev, ale pokouší se to na sobě nedat znát.* /Včera jsem zrovna potkal krále Zimního dvora, pokud chceš můžeš si s ním klidně pokecat. Jistě tomu bude pozitivně nakloněný./ *Založí si ruce na hrudi a odvrátí se.* /Jej, to, že jsem potkal krále jsem asi mohl zmínit předtím, že?/ *Do těch chvíle si to ani neuvědomoval. Na ony události se snažil zapomenout.* Jen nás pozdravil, sbalil nějakou holku a zmizel. Zkrátka a dobře mi jen hrál na nervy, které brzy prasknou./ Počítám s tebou při nabodávání hlav na kůly. *Zašeptá Jessovi s úsměvem.* /Mutanti? Fuj, nic takového jsem zatím neviděl. Díkybohu./ *Rozhlédne se po přítomných a na každém se zastaví pohledem. Pokouší se v nich číst, ale moc se mu to nedaří.* S těmi jsem tedy ještě neměl tu čest. *Poznamená v odpověď na Calebův popis mutantů. Nelíbí se mu ticho, ale vůbec ho nenapadá čím ho prolomit.* /Pravda, dřív nebo později to budeme muset vzít do vlastních rukou když Společenství není schopné ani pohnout prstem./ *Nervózně zabubnuje prsty desku stolu.*
*Zadívá se na Willa a mírně svraští obočí.* /Páni, to bychom nevěděli, že se nedostanou?/ *Nejraději by mu posměšně zatleskala. Nad dalšími slovy však musí uvažovat.* /Mezi čtyřma očima? Tak to je vážně debilita, dále. Má zdroje?/ *Přimhouří oči.* /A jaké?! Co když spolupracuje s vílami?/ *Její podezření se na chvíli upírá jeho směrem. Je prostoduchý, určitě by se dal lehce zmanipulovat. Sama k tomu nic neříká, když se k tomu vyjádří, asi poprvé, celkem moudře Jesse.* /Útok? Ale kde vezmou zbraně? Naposled byly vyzbrojeny a nebyly samy, měly na pomoc temné lovce. Jak chtějí shromáždit dost sil na útok na Idris? Zvlášť když tam teď míří spousta rodin na svátky. Hmmm./ Na to nemají dostatek sil. Museli by si zajistit spojence. *Odpoví rozvážně a pečlivě ukryje podráždění.* /A tomuhle má zabránit Spolek./ Kdyby víly začaly zbrojit, Spolek by to zjistil a musel by zakročit. Samozřejmě, takhle by to být mělo. *Dokončí svou úvahu a nedává najevo, že poslední poznámka v sobě skrývá sarkasmus.* /A očividně není. Kde je chyba? V komunikaci? Nebo protože někdo nedává Spolku všechny informace? A nebo Spolek nám?/ *Zarazí ji ostrá reakce Cornelie, ale nediví se tomu.* V klubu někdo nechal umřít civila?! Zaboří se do opěradla židle.* /Světlomilec? O to se budou určitě zajímat i Praetor Lupus. To zas bude./ *Popravdě by ji zajímalo, kam se to dostala. Polovina k tomu nemá, co říct, nebo promluví, ale melou úplné hlouposti. Alespoň že Caleb mluví rozumně. Vyslechne si jeho připomínky, které v zásadě shrnou její vnitřní protesty.* Souhlasím s Calebem. Možná by nebylo na škodu do Institutu pozvat všechny zástupce alfu New Yorské smečky, Nejvyššího čaroděje. *Dodá nonšalantně.* /I když jeho stanovisko znám. Přestože s ním nesouhlasím. Kupodivu./ Další zmatek a chaos./ *Zamyslí se a zamračí se nad Calebovým vysvětlením ohledně mutantů.* Myslíš, že jsou za tím víly? Že experimentují s démoní krví? Něco jako zkoušel Valentine, ale zaměřují se na podsvětany? *Optá se opatrně, zda dobře rozuměla.* /Děsivé, že by to dávalo smysl./ To by sedělo. Víly vždy byly na tyhle intriky. Pokud by… křížily víc druhů dohromady, mohlo by nás to vyvést z míry, jelikož nevíme, jak se zachovat. A jaké zbraně kromě ostří použít. Co když by vlkodlakovi s démoní krví nevadilo stříbro?/
/Já tu vůbec nejsem.../ *Přitáhne si kolena k sobě a protože není ve středu dění, ani by ji nenapadlo, že by to bylo nějak neslušný. Stejně tu někdo sotva postřeh, že tady je.* /Kdybych jen toho věděla víc, tak taky mluvím, připadám si tak nevyužitá.../ *Svěsí koutky dolů.*
/Fajn takže o tohle jde./ *Konečně se dostane do toho, o čem se baví a poslechne si názory všech, kteří se vyjádřili.* /Will? Jak jinak./ Wille, myslím, že by ses měl naučit mlčet. Nejsme idioti. *Podotkne a tentokrát si poslechne i Caleba.* Já na hlídkách potkal pár démonů, ale nic vážného. /Až na mutanta Caleba, který by se také neměl moc vyjadřovat. Kdo ví jestli si ho královna./ *Snaží se nepřemýšlet a podívá se na Grace.* /Když byl schopen toho, co udělal mé i Grace./ Každopádně souhlasím s poznáním vůdců. Avšak každého jednotlivě, ne spolu. A stejně si myslím, že pokud se s víly spojili, aby zničili předpokládám nás, tak to nikdo z nich nepřizná. /Nejsou přeci magoři./ *Kývne rameny, když řekne svůj názor a pořád stojí s rukami na prsou. Pohled Merisy zaregistruje, ale nemění ji ho oplácet.* /Pokud neřekneš, že chceš trénovat, trénink nečekej./
*Pozorně poslouchá a je kousek od toho aby se nahlas rozesmál nad slovy nově příchozího lovce.* /Ani nepozdravíš? Je to New Yorkem to mizerné vychování, nebo jen tebou?/ *Pomyslí si a dál poslouchá slova plynoucí z jeho úst, která považuje za naprosté bláboly.* Rovnou jim jdi oznámit, že jsou Vánoce, a tak to nebudeme hrotit. *Protočí panenky a nevěřícně zavrtí hlavou.* Nemyslím si, že mají dost sil na útok na Idris. Jak početně, tak ozbrojením jsou prozatím výrazně v menšině. *Zdůrazní „prozatím*.* Už na slavnosti se pokoušeli získávat spojenectví. Král po celou dobu obcházel osoby, které považoval za vhodné. Kdo ví, kam se dostali teď. *Pokrčí rameny.* Měli poměrně dost času na to, aby pokračovali ve spřádání sítí. Víly toho jen tak nenechají, něco začaly a to také dokončí. /Nechutná podsvětská havěť./ *Přikývne.* Souhlas. Myslím, že by nebylo od věci je sem dopravit. *Střelí pohledem po Sebastianovi a znovu k němu přikývne.* Kdyby byli spolu, tak ani neceknou. /Což možná neudělají ani rozděleně, ale pořád budeme mít větší šanci./ *Rozhlíží se kolem a na chvilku se zarazí, když uslyší o experimentech.* Možná nejen s démony. *Matně si vzpomíná, že při svém odchodu ze slavnosti zaregistroval, jak se Carminin sluha zaměřil na tu upírku.* Mám podezření, že možná experimentují i s upíří krví. Nemám to potvrzené, ale tu myšlenku nevylučuji.
/Bože proč já musím mít v rodině takového kreténa to opravdu netuším. Ještě jim oznám, že chodíš s vlkodlakem a celý náš rod máš do konce života vystaráno./ *Protočí oči nad Willovým geniálním nápadem a začne souhlasně kývat když ho ostatní označí za pitomost.* /Třeba mu konečně dojde, že není neomylný./ Už, už se nadechuje že něco řekne* /Ten civil byl průser ale tak co jsme měli doprdele dělat?/ *Ale jakmile otevře pusu hned ji zavře, nemá co by k tomu řekla, aniž by Hawkstone nenas-ala co si teď proste dovolit nemůže./ Taky si myslím, že jde jenom o vyvolání chaosu a zastření jejich hlavních plánů. Jenomže co mi s tím teď máme jako udělat? Vždyť do toho může být zapletený celý svět. Tohle by měl řešit spolek a ne my tady v New Yorku. *Zní mírně naštvaně, protože už jí nebaví to nekonečné vyčkávání na to, až se ti pitomci ve Spolku dohodnou co dělat.* Založí si ruce a poslechne si slova posledních z lovců.* To zní logicky, každý kdo do toho je namočený to nepřizná, tak pitomý nemůže být nikdo a pokud ano, víly by s ním určitě spojenectví neuzavřely. *Mírně vyvalí oči na lovce co mluví.* Tak jestli experimentují nejenom s démoní ale i s upírskou krví, tak jsme nejspíš v háji.
Omlouvám se, nechtěl jsem přerušovat názory ostatních. *Usměje se na madame Hawkstone a podívá se na pohledy všech ostatní. Vidí že ho pokládají za úplného pitomce, povzdechne si a začne mluvit.* Já jsem nemyslel Zimní dvůr. Neházejte všechny víly do jednoho pytle. Vzpomeňte si, že tu máme také Skleněný dvůr a co vím, tak jeho královna je striktně proti druhé královně. A myslím si, že spojene se její silou a poddanými by se nám hodil. Samozřejmě že chce zrušit studený mír, ale je víc proti tomuto způsobu než proti tomu míru. Možná mě pokládáte za idiota, ale myslím že to stojí za zkoušku. *Podívá se všem do očí a čeká na jejich verdikt.*
*Jesse tak všechno poslouchá a přikyvuje na souhlas a nebo na nesouhlas.* Jestli opravdu dělají, to o čem se všichni domníváme.../ *Začne přemýšelt nad tím co by se stalo, kdyby opravdu experimentovali s tou krví.* Jestli oprvadu dělají pokusy s tou krví.. Mohli by vytvořit i nové druhy...eh spíš mutanty různých podsvěťanů a nebo i démanů. A co když na něn nepůjde použít ostří? Co nak? *Myslí stašně černé a trošku mele kraviny a je si taho védom.* Wille, všechny víly jsou zrádci da jednoho, Pomáhali před devíti lety Sebastianu Morgensternovi v temné válka, Měly by být rády za to jaký jim spolek dal trest, A jestli si myslíš, že všechny víly nejsou stejné mýlíš se. Všechny jsou stejné. A to, že se dvě královny nesaší to jsou ty babské nenávisti.. Ale královna ze Zimního dvora má větší mor, ty jsi nebyl na té oslavě ale já jo. A navíc většina víl bude stát za Zimním dvorem... *Mračí se celou dobu co mluví, složí si ruce na hrudi a očima sleduje reakce ostatních* /asii zase melu blbiny, ne? Možná hodné přeskakuju přes témata ale to je jedno./ No tím jsem chtěl říct, že zádné víle se nedá věřit. *Dodá nakanec.* 2149
*Poškriabe sa na zátylku a sústredene počúva. Pri úvahách o kombinovaní démanskej a upírskej krvi si zahryzne da pery.* /To je dosť zlé, Ale. „nie prekvapivé. Pokial s vílami spolupracujú upíry alebo vlkolaci tak je možné, že kombinujú kry, aby boli silnejší. Ale...na to aby víly získali kry by museli vyvolať nejakého démona. Či? Pochybujem, že na také experimenty používajú kry slabých démonov, Keď už tak poriadne / *Pretrie si spánky a privrie oči. Pozorne počúva ča sa vypustí do éteru.* /Možno chcú víly napadnúť Idris tými mutantmi Alebo chcú zničiť Inštitúť. Alebo jednoducho chcú chaos a chystajú sa na niečo horšie./ #Oprie sa lakťami o stôl a zahľadí sa k protiľahlej stene, kde sa mihne tieň, Zarazene dvihne hlavu,* /Sebastian pustil Pána Lapiducha z klietky?/ *Otočí sa podozrievavo na Seba a dvihne jedno obočie.* /To by predsa nespravil. > Ava. Greenhavik: /Huh, mala som si to zaznačiť. Počkať... mala som to na starosti vôbec ja? Sakra... minulý mesiac bol desnýl/Nič už radšej nekomentuje. Počúva a hodnotí si všetko v hlave. Nemá cenu sa vyjadrovať, pretože jej názor, že sa to dalo čakať by každý bral ako to že súhlasí s tým čo sa tu deje. Čo vôbec nie je pravda.* /Hmm, a už to začína... Ach, to zas bude! Koniec porady v nedohladne. Ok, vevadí, aspoň sa to nedelí na milión táborov ale vedie sa vážna diskusia o tom ako budeme postupovať, keďže spolok nám nie je ochotný dať nejaké stanovisko.* Potichu si povzdychne a pošúcha si čele, ako nad všetkým uvažuje.*/Znava krv a znova experimenty... mutanti. Niečo... Sakra! V tej vzorke z Jesseho tela nebola žiadna unírska kry, na je možné... je možné že mutanti sú výsledkom nepodarených pokusov vytvoriť jed, ktorým bal Jesse predčasom infikovaný?/*Tieto myšlienky si zatiaľ necháva pre seba, Stále má na pamäti ako ju Thomas nazval bláznom len pret: 2210:
*Sleduje ako sa lovci zhodujú na tom, že tie zdroje určite nebudú presné a stále sa jej to veľmi nepozdáva. Zas skočí pohľadom na Caleba a počúva ho.* Spolok povedal, že to začnú čoskoro riešiť, ale myslím si že nebude od veci, ak si to naozaj preveríme sami. Možno tí neaperený nepobehujú okolo len tak. *Zamyslísa a prikývne na Zairu.* Uvidíme, ako bude chcieť nastupovať spolok a potam môžeme zvalať zasadanie tu v inštitúte. *Zhrnie to a zapíše si to do papierov, aby na to nezabudla,* Takže experimentujú za všetkým. Teda je to pomerne nečakáné, ale koniec kancov asi je to ich taktika. *Zamyslí sa nad tým trochu nahlas, alevig, že tieto veci ju budú mátať ešte dnes celú noc. Prekvapene pozrie na Troya* Stretol ste kráľa? *Opýta sa ho a zavrtí nad tým celým hlavou.* /Mysli Comiela mýsli..../ Ak by zaútočili na Idris, bol by to ich koniec, To je samozrejme *Ukančí celú debatu o napadaní Idrisu. Na také veci nechce ani myslieť. Všetkých vníma len tak okrajovo, ale stále vnímam.* Takto. Všetci čo boli na slávnosti, sa so mnou osobitne stretnú. Poviete mi postrehy a podobné. Poriadne si to premyslite. Každý detail je dôležitý. *Upozorní ich a znova sa na chvíľku odmlčí a pozrie na to dievča, ktoré prehovorí.* Spolok to rieši, ale vy sme jeho súčasť, takže áno, môžeme im to uľahčiť a pomôcť im, nemyslíte? *Opýta sa jej a potom pozrie na jej brata* Odkiaľ máte tú istotu? Pretože ste nám stále nepovedal, kde sú tie vaše zdroje. Úprimne zo skleným dvorom nebudem rokovať ani my a ani spolok. Nikdy neviem kto z nich je vo vojne a kto nie. Druhá vec je že sklený dvor patrí k seelieskému dvoru, ktorý nás niekoľko rokov dozadu napadol. Dovoľte ak vás návrh zamietnem a uznám za nevhodný. *Povie mu, nepáči sa mu, ako moc chce, aby sa lovci stretli s vílami.* Pán Woodwinter má pravdu aj v tom, že Zimný dvor je silnější a víly budú nasledovať silnějšího. To je samozrejmé. *Podotkne a zamyslí a zamyslí sa.* Myslím, že všetci máme toho veľa na premýšľanie. Hliadky budú povinné. Každý z vás MUSÍ absolvovať jednu hliadku a keď hovorím každý /Neverím že to hovorím/ tak myslím každého. Max, Merisa a aj Grace sa priradia k hliadkam. Ale vždy ich bude sprevádzať niekto s ukončeným výcvikom. Ak sa nachádzajú schyľuje k vojne, musí byť pripravený na naožajstný svet. *Rozhodne ale najradšej by tam neuroubila. Hlavne ak ma poslať svojho malého syna tam do sveta.* /Toľko k jeho odchodu do Idrisu./ *Vyhľadá ho pohľadom a postaví sa.* Na hliadkach si všímajte všetko, na ďalšej porade chcem od každého niečo počuť aj keby ste sa mali všetci opakovať. *Upozorní ich.* Kedy bude ďalšia porada sa dozviete. Ak od vás budem niečo potrebovať, tak vás kontaktuje. Môžete ísť. *Povie im a čaká kým sa všetci vytratia.*
*Jesse je celkem potěšený z toho, že mentorka řekla že má pravdu, dokonce dvakrát.* /Doufám, že si nemyslí že jsem nechopnej. Já to mám v hlavě v pořádku...Narozdíl od některých./ *Rozhlédne se po místnosti a otočí se na Troye.* Hele kámo...Já to už tak nějak nezvládám, už půjdu a pak se domluvíme, kdy se sejdem OK? Potřeboval bych s tebou něco dalšího probrat. *Štěpne k Troyovi a pak jen přikývuje na to, co říká madam mentor.* Pokud je to už všechno, já už půjdu pokud nevadí. *Pousměje se a vstává ze svého místa.* Dobrou noc všichni. *Rozloučí se všemi a odchází do svého pokoje.*
*Otočí se na mentorku a přikývne.* Ano viděl, procházel se normálně po ulici. *Pokrčí rameny.* /Je to divné, jen
*Vše pozorně poslouchá, ale spíš nepřítomně.* /Až to tady skončí, tak asi půjdu za Sebanem rovnou./ *Rukou si podepře hlavu a kouká doprostřed stolu.* /Já se opravdu neorientuji v tom o čem se tady teď všichni baví./ *Podívá se na Maxe a trochu nakrčí obočí, když zpozoruje to, že se dívá ke dveřím.* /Proč tam tak kouká?/ *Podívá se tam také a uvidí jeho kocoura.* No, do prdele. *Ruku si přiloží k puse.* /Bože, jak já ty kočky nenávidím./ *Raději se otočí zase zpět a poslouchá Cornelii.* /Ne...Nechápu nic z tohoto všeho./ Když Cornelia dokončí, tak se začne zvedat ze židle a namíří si to směrem k Sebastianovi* /Hlavně v klidu Meriso./ Ahoj, měl bys na mě dnes čas s tréninkem? *Na tváři ji hraje tázavý pohled.* /No, tak snad jo, že./
/Experimenty s krví? Tohle se mi vůbec nelíbí./ *Přemýšlí nad různými mutanty a kříženci a zmínku o sklenšném dvoru prostě ignoruje.* /Můžeme jít? Výborné. Potřebuji se trochu vyspat, Takže příští týden mám počítat s další schůzí. Dobře. Budu s tím nočítat./ *Zvedne se ze židle a dá se pomalu k východu.* Dobrou noc. *Papřeje, když prochází kolem mentarek, ale je to nějak tak na všechny, Ze společenky se dá rovnou do svého pakoje.*
*Snaží se poslouchat všechny, i když vážně přemýšlí nad tím, jestli je v Institutu ještě někdo, komu nehrabe. Upřímně o tom začíná dost silně pochybovat.* Jediný, kda mluví souvisle je Caleb, Zaira a pár dalších. Raději se vyjadřovat nebudu, ne teď./ *Křížení druhů ho vážně zaujme. * /Tak tohle je další špatnej vtip, ne? Pokud by vážně pracovali na tomto, bylo by to ještě horší. Kupodivu. Vážně, dneska mi to myslíl/ *Nad jednou větou mu zacukají koutky.* /Nejsme idioti, to máš pravdu. Ale to neplatí u všech, zřejmě. A Vánoce? Další trefná poznámkal/ *Mažná že by se na poradě začalo dít něco, u čeho by se nepřekřikovalí a nebo neobviňovali? Chvíli tomu vážně věří, ale pak mu málem zaskočí u slov, že jsou tu možná i jisté experimenty s krví upírů.* /Cože?! Ne, o tom by mi přece Aella řekla, nebo ne? Určitě, minule na to měla dost času. Taky jsem jí řekl to, co jsem chtěl a potřeboval. Měla dost prostoru na t ta, aby.. U Andela, už jsem vážně paranoidní./ *Potřese hlavou nad vlastními myšlenkami, i když má takový hnusný pocit, že něčemu nevěnoval dost pozornosti, když se viděli minule.* /Musím si s ní pak promluvit. A vlastně.. Gratuluji! První docela rozumná myšlenkal/ *Nejraději by si sarkasticky zatleskal, Slava Willa ho překvaní.* /Hej, vážně bychom tu potřebovali otevřít psychinu./ *Z tohoto ho vyvede Jesse, který pro změnu mluví rozumné.* /Vy jste se dohodli na tom, že jeden se bude chovat jako idiot a druhý bude používat mozek? Příště by bylo dobré používat mozek neustále./ *Zase si rýpne sám pro sebe. I když by chtěl něco inteligentního dodat, stále se mu myšlenky stáčí k pokusům s uníří krví.* /Měl bych jí věřit, Jenže když mi o tom nic neřekla, neměla ani v čem Ihát../ *Na to, že budou muset mít hlídky všichni, jenom kývne.* /Dává to smýsl./ Přeji dobrou nic všem. *Pronese s povzdechem a zvedá se, načež míří rovnou
*Nemíní se odlepit od stěny a stále tam tak stojí, Vyhovuje mu to, Na dotaz Zairy pokývá ze strany na stranu hlavou,* Nenapadlo mě uvažovat o další straně, ale kdyby ano, tak kdo tedy? Podle mě to venku je jejích práce, *Nadhazuje opět svůj názor. Opravdu nenachází jediný signál toho, že by tu byla ještě nějaká strana, která by se bouřila.* Nevíme, jak se zachovat a také nás neučili, jak s tímhle bojovat. Odhadnout slabiny u mutanta... Můžou být ledajaké a u každého se lišit, Jedním slovem chaos.j *Stále má to slovo na jazyku, ale nehodlá se už v tomhle opakovat.* Zkrátka to nevylučují. *Zbytek tlachání, kdy nefilim pouze opakují po něm, nebo navrhují nesmysly či řeší v tuhle dobu to, jestli Wiliam pozdravil, zatímco třeba Sebastian nepozdravil, přechází, Počká si, až příjde někdo s něčím pádným a tím se zastaví až u Jesse, který na své poměry mluví a vílách docela rozumné.* Souhlasím. Wiliam na té slavnosti nebyl a ví toho 2241 Caleb. Havykstone: Souhlasím. William na té slavnosti nebyl a ví taho poměrně dost, Zajímaly by mě ty tvé zdroje. *Nepřímo ho nařkne z taha, že je nějaký podezřelý, ale není se čemu divit. Je tu i možnost, že víly lákají na svou stranu nefilim.* /Spolek říkal, uvidíme.../ *Opakuje si fráze své matky, které ho vytáčí nejvíce, ačkoli za ně ona nemôže,* /Max, Merisa, Grace venku?/ *Sám nemůže uvěřit, že tohle vyšla z úst jeho matky a příčí se mu to,* /Takže ti *schopní* se na hlídky výkašlou a budou to za ně přebírat ti nezkušení?/ *Zatne zuby, neboť nechce jít před ostatními proti jejímu návrhu a podrývat tak její autoritu.* /Dobře, odpovědí se mi asi už nedostane / *Všímá si odchodu lovců a nakonec se tedy odlepí od zdi bez zbytečných slov a zamíří na hlídku. Ve dveřích se ještě zastaví.* Tak tu schůzi zúčastněných oslavy někdo napište na nástěnku. *Prohodí, protože by se k tomu nikdo neměl a zapomnělo by se na to, a nakon
*Otočí se na mentorku a přikývne.* Ano, viděl, Procházel se normálně po ulici. *Nakrčí obočí a zamyslí se.* /Je to divné, jen tak si vyjít v těchto dobách na procházku,/ *Zarazí se, když poslouchá myšlenky ostatních.* /Hm? Útok na Idris? Experimenty s démoní a upíří krví? Sakra, tohle bude špinavá válka. To ale není divu. Kdo kdy viděl víly hrát podle pravidel?/ *Neznatelně zavrtí hlavou, jak má ve zvyku když se pokouší na něco nemyslet.* /všichni dohromady nebo individuálnš?/ *Ospalá mysl informaci zpracovává delší dobu než normálně, a tak mu chvilku trvá než mu to dajde.* Dobře, *Přikývne na souhlas. Jeho souhlas však zmizí v momentě když uslyší jména těch co budou také hlídkovat.* /Max? Vždyť tomu je tak 151 Jak by mohl kruci být na hlídce? vždyť je to její syn, to jí na něm ani trochu nezáleží?/ *Poslechne si dodatek.* /skvěle, takže umře ten ca se o ně bude starat, protože bude dávat pozor na ně a ne na ty potvory, c Promiň, omylem jsem stiskla enter, co má zabíjet, Skvěle, proč ne./ *Znovu se mu otáčejí kolečka v hlavě a poněkud vržou, Až po chvilce si uvědomí,že bylo zmíněno Graceina jméno,* /Na to snad nemyslí vážně! Co když bude mít záchvat? Co pak bude dělat ten co ji bude mít na starosti? Odsunout ji stranou, aby mohl zabít démona, ale pak co? Ublíží sama sobě? Ona nemůže mít hlídku!/ *Naprosto se zhrozí a drží se, aby jeho vztek nevybuhlal na povrch. /Klid Troyi. Když seřveš mentorku nikomu nepomůžeš, obvzlášť ne sobě / * zhluboka se nadechne a střelí no Grace pohledem.* /Co bys řekla na společnou hlídku?/ *Kousne se do tváře a zvedá se ze židle.* /Na to jak jsem usínal na začátku schůze, tak si nejsem úplně jistý, že teď dokážu zamhouřit oka,/ *Rozhlédne se po zúčasténých.* Dobrou noc. *Kývne jim na pozdrav a odchází *
*Neví, čím by ještě měla přispět k diskusi. Většina v zásadě opakuje to, co řekla ona a Caleb, sem tam ještě i nějakou tou rozumnou poznámkou přispěli i jiní, ale v zásadě...Reaguje až na slova Alex.* Jistě že by to měl řešit Spolek. *Protočí oči v sloup, jelikož tohle tady všichni doopravdy opakují pořád dokola,* Ale neřeší. Takže to máme sedět na prdeli a dívat se, jak lidé kolem umírají a víly přebírají moc? *Tentokrát už sarkasmus neubrzdí, ale okamžitě se uklidní. Je toho na ni jen mac,* /Drahý Wille, zmlkni už, běž si hrát a diskusi přenechej inteligentním lidem ,/ *Podívá se na Jesseho.* Ostří fungují na všechny podsvěťany i démony, Křížením se na tom nic nezmění. /I tebe by ostří zabilo. Je ta zbraň lidi. Dobře, na vyšší démony působí omezeně, na ty nejvyšší skoro vůbec, ale na mutanty? Zvlášť na ty, kteří tu podle všeho běhají? To působit budou,/ *Zaměří se raději na Corneliu, přece jen ona tady ona tady velí a musí se s tím vypořádat, Základní zdvořilostí je alespoň poslouchat, a tak pokývne na souhlas, když mluví přímo k ní a poté věnuje pokývnutí Calebovi.* /Pravda. Žádná jiná strana asi v úvahu nepřipadá, pokud se víly s někým nespolčily, ale v zásadě to vyjde na stejno. Fajn. Takže je tedy vyřešeno všechno, ale nic,/ *Při zmínce o hlídkách s lovci, jež nemají dokončený výcvik se vnitřně zhrozí.* /Super, takže další, kdo se mi bude plést pod nohy jásám / *Přelétne pohledem všechny zmíněné.* JTen malý Max toho ještě moc neumí, ale je kvítko, mohl by mít dobré nápady, ale jinak? Uf. Grace.. to by šlo, Trénuje a dokáže poslechnout. Merisa? Katastrofa na druhou. Drzá a pravděpodobně celkem neschopná. Skvěle./ *když zjistí, že je to všechno a může odejít, tak se zvedne ze židle.* /No stálo to za to/ *Povzdechne si a spojí ruce nad hlavou, aby se protáhla po dlouhém sezení. Teprve poté se rozejde a opouští m místnost, přičemž kývne Cornelie na rozloučenou.*
*Vyslechne si Avu i mámu a dokonce dnes poslouchá i všechny ostatní.* /Fajn, takže jak teda? Jo tak./ *Nakonec zhodnotí ve svých myšlenkách a podívá se na mámu, pohledem, který říká, jestli to myslí vážně.* /Neřekl jsem ji o těch zraněních, ale nemůže jít ven. Ne s nimi,/ *Odlení se ad zdi, zrovna, když za ním příjde Merisa.* Ne nemám. *Odnoví a vydá se svižnějším krokem za Grace. Chytne ji za paži.* Chci mít s tebou hlídku. *Pronese bez okolků, protože už důvěřuje jenom sám sobě * /Bože, potřebuji spánek./ *Drží se na nohou a jediné na co čeká je její odpověď, aby mohl zmizet *
/Zabte mé, zabte mě někdo teď hnedi/ víc nápadně už oči protočit nemůže, hlavu si dá do dlaní a začne se v duchu modlit aby se okamžité propadla da země. */Hned zítra se nechám přejmenovat, nebo se za někoho vdám, to je úplné jedno, Jenom už nikdy nechci, aby mě s tím pitomcem někda někdy spojoval. Tak on nejenomže se tahá s vlkodlačicí ten blb bude ještě navrhovat spojenectví s vílami?! Zabte mě někdo prosím, teď hned./ *ani se nepokouší komentovat bratrovi hlouposti, protože jí je jasné, že by to skončilo tak, že by po něm něco hodila, třeba nůž. Místo toho se jí na obličeji objeví zamračený vážný výraz a založí si ruce přes prsa. Při zmínce o Spolku, spolkne všechno možné odpovědi co jí napadají a souhlasně na mentorku kývne, jenomže no Zaiřině poznámce už se neudrží *Jistěže nebudeme sedět na prdeli, budeme běhat po New Yorku a každého podsvšťana se ptát jestli by byl tak strašně moc hodný a oznámil nám jes jestli je nebo není s vílami, pak z taho uděláme krásnou excelovskou tabulku a když bude potreba klidně i prezentaci. /Dobře tohle sem asi trachu prehnala,/ *Promne si oči a už v klidu dodá * Já to myslela spíš tak, že by se měli uvést da chodu věci, které mi odsud prostě nezvládneme Toť vše, *Rozhodí rukama, protože se jí ani trochu nelíbí, jaké reakce její poznámka způsobila. PO zmínce o odchodu si pomalu rozplete nohy a pořádně si je protáhne, protože už je skoro necítí.* Dobrou nac. *Kývne na všechny a zmizí z místnosti *
*Podívá se znuděně na něj.* /Dobře, dík za odpověď./ Dobře, stejně chci na tréninky někoho jinýho. *Podívá se na odcházející Cornelii.* /A to teď hned,/ *Zhluboka se nadechne.* Dobře, raději si zažádám o jiného trenéra. To bude určitě lepší. *Nakročí si to směrem k Cornelii.* /Jen jsem vás chtěla poprosit...*Odmlčí se.* /O jiného trenéra už konečně./ Jestli by bylo možné, že byste mi na trénování přidělila někoho jiného? *Koukne na ni spíš prosebně.* /Prosím. Caleb./
*Zůstává zírat do protější stěny a rozhoduje se nad svýma myšlenkama.. táhne ji to na obě strany a vtom ji někdo chytá za paži až leknutím nadskočí.* Co? Jo.. tohle. *Postaví se na nohy a dává si načas s odpovědí.* No já.. tak fajn. /Stejně s kým bych asi šla?/ Kdy? *Založí si ruce na hrudi v obranném gestu a natočí se k němu.* /Ať už to máme vyřešený./
*Otočí sa a sleduje šedý chvost, miznúci za kreslo. Mračí sa ako čert.* /Ako ho mohol pustiť?! Alebo...mu utiekol? No, to meno som mu nedal len tak zo srandy. Tieto jeho miznutia sú divné už odjakživa./ *Z úvah nad jeho šibnutým kocúrom ho preberie až mamin hlas oznamujúci, že bude mať hliadku. Najskôr zmeravie a necháva tú informáciu spracovať na kábel. Potom sa na ňu šokovane pozrie. Tento pohľad jej venuje hodnú minútu a potom...pomaly a postupne...sa usmeje širokým úsmevom.* /Budem mať hliadku. Ja budem mať HLIADKU! Vonku na ulici! Yeah. Okej kľud, toto je teraz vonku nebezpečné, takže by som mal ísť trénovať. Jo, pôjdem trénovať. Bože, toto je lepšie než tie myši čo som pred poradou Merise vysypal do postele! A čo je lepšie...žiadny Idris!/ *Raduje sa v duchu a vyskočí na nohy. Všetok hnev na mamku o vlastne prešiel a porozhliadne sa okolo seba aby zbalil kocúra. Všimne si ho ako okusuje nohu kresla a tak sa k nemu priženie a schmatne ho do náruče. Kocúr ho schmatne do pazúrov a zubov, potom sa spamätá a zahryzne sa Maxovi do ruky a pokúša sa mu vytrhnúť mäso.* Auu. *Zaskučí potichu a sadne si do toho kresla, aby mohol vypáčiť svoju ruku z ostrých zubov.*
*Protočí nad Merisou oči a na mámu se ani nepodívá. Ať si to vyřeší jak chce.* /Nebude trénovat ani se mnou ani s nikým a když změníš trenéra stejně ji nepomůžeš./ *Doufá, že máma v tom má takový čiták, ale bude nadšený pokud se ji zbaví.* V pátek, v 7, Central park. *Odpoví Grace, které věnuje něco jako úsměv. Poté se zastaví u Maxe a vytrhne mu Lapiducha z ruky.* Pojď ty malý hajzle. *Dává na něho pozor a odnáší ho k sobě do pokoje a jeho klecky, kterou mu tam zařídil.*
/Tak povedalo sa všetko čo bola asi treba. Ja si preverím ešte pár vecí. Spojím sa čo najskôr s Aellou a potom uvidíme podľa toho čo zistím, ako ďalej. Aspoň z jednej strany./ *Postaví sa.* Pekný zvyšok večera. *Popraje všetkým a potom sa obráti ku Cornelii.* Dám vedieť čo som zistila od upírky. *Obráti sa a odchádza z miestnosti. Znova rovno pracovať. No už pozná svoje hranice...*
*Ostatných moc ani nepočúva, je pomerne unavená a to má pritom pred sebou ešte toho tolko, Nak každého, kto odchádza iba kývne a pomaly čaká, kým sa to vyprázdni.* Si v poriadku, zlatka? *Opýta sa Maxa starostlivo a trochu sa zamračene a nad dvojím druhým synom len s úsmevom pretočí oči.* V poriadku Ava, máte čas. *Povie jej pokojne s úsmevom a až potom sa otočí na Merisu.* Jiného trénera?/ A koho si predstavuješ? *Opýta sa jej trochu prekvapene.* /Len tak, z ničoho nič?/
*Koukne směrem k Merise, protože vypadá, že je asi naštvaná, /No.. asi utek! od rozhovoru, Jo .. tak dobře.. /Snad půjdeme společně., nebo tu cestu snad nějak tam zvládnu../ *Zvedne k němu hlavu.. váhá, že mu ještě něco poví, vlastné toho má teď dost, ale nakonec jen kývne hlavou, že rozumí.* Budu tam. /Zbytek si zařídíš sama.. Hlavně tu drogerku./ *Dívá se jak odchází a sama ještě zústává,, je celkem zvědavá, kaho Merise přidělí na výcvik, ale nekouká se tím smšrem.+
Kohokoliv. *Odpoví celkem klidně.* /Kdyby to tak byl Caleb, ale zase to jí říkat nehodlám./ *Kausne se da rtu.* To už bych nechala asi na vás koho by jste mi dala. *Ruce si spojí za zády.* /en né člověka se kterým se nesnáším./
*Celkom skúsene páči svoju ruku z Laniduchovej tlamy. Nie je to prvý krát čo sa ho pokúša zožrať. Konečne vyslobodí oslintanú a mierne krvavú ruku a ešte cicu automaticky pohladí po kožuchu. Lenže zrazu mu chlpatá guľa mizne z náručia a pozrie sa na Sebastiana.* Hajzel?! *Vypískne ale nejako mu nebráni v tom aby ho odniesol. Pravdou je, že odkedy si ho vzal k sebe tak sa konečne vyspal bez toho aby sa celú noc budil na to, či sa mu chystá ten kocúr podrezať krk alebo len ho bude pozorovať až do rána. Pošúcha si zranenú ruku a zvalí sa do kresla.* Hej, som v naprostom poriadku. *Povie jej a venuje jej rošťácky úsmev, Ale na Merisu sa len znechutene zaksichtí* /Nový tréner? Sa nedivím jej predsa nikto nevyhovie. Ona je zranená dušička, ktorú nikto nepozná a nikto jej nerozumie./ *Pomyslí si sarkasticky nad jej vlastnými slovami. Len sa pohodlnejšie oprie do kresla lebo je zvedavý, ktorý chudák s ňou skončí na tréning.* 23:51 23.33 CorneliaHaviks: Ah a prečo? *Opýta sa jej a potom to odmávne rukou* Vieš čo, to je aj jedno. Potrebuješ niekoho, kto bude na teba tvrdý. Predsa už len ideš vonku, *Povie jej.* /ále koho...Och už viem./ Tak dočasne budeš ma Calsba, ale len dočasne, v poriadku? Môže byť? *Opýta sa jej a mrkne na Maxa. Trochu pohodlnejšie sa oprie o kresla.* 23188
Em.. *Zamyslí se,* /Protože...Ho prosté nechci. *když jí řekne, že je to vlastně jedno, tak si jen oddýchne.* To určitě.. *Přikývne.* /Někaho kdo na mě bude tvrdej ? No bezva / Ano, s tím souhlasím. *Rozzářeně se usměje.* /Proboha..Díky ti !!1/ Moc vám děkuju, *Usmívá se od ucha k uchu. /I když Caleb z toho asi moc rád nebude, ale stejně. Přidělila mi ho správkyně, já jsem si o něj neřekla.* Přeji hezký zbytek večera.. *Príma plná radosti vyletí ven ze salonu.* 23:42 FBI3:
/RIP Caleb.../ *Preletí mu hlavou a začne mu byť brata ľúto. Sleduje ako šťastne vyletí to dievča preč a len sa škodoradostne zasmeje.* /Však ty sa dosmeješ keď nájdeš postel plnú myšasích bobkov!/ *Na mamku sa veselo zaculí a papláca kresla po opierkach.) Pôjdem si ľahnúť a zajtra budem trénovať. /No, mal by som upratať ten binec čo som si v afekte urobil v izbe, / *Postavý sa na nohy a ponaťahuje sa do svojej plnej výšky. Na to, že má 14 je vlastne celkom vysoký.* Aj ty si poď ľahnúť mami 29:47 Grace. Lengthorn: /Tak Caleba., no hezký.. tak ta si oba užijí./ *Neodpustí si trochu žárlivosti, i když ta tak vlastně chtěla a zastrčí si přední část do kalhot.* /A Cornelia vlastné sama říkala, že ten trest byl přehnaný.. ne? Takže nejsou moje názory tak špatný../ *Věří jejímu úsudku a vydá se na odchod.* Dobrou noc..* Odchází k sobě do pokoje, aby se pohrabala v dalšch věcech * 23143
*Prekvapene na dievča pozrie, nechápe jej nadšenie.* /To ju to až tak potešilo?/ *Začuduje sa* No nemáš za čo.* Povie jej a potom sa otočí na syna. Tak teda poďme #Povie mu a zo všetkými papiermi vstane z kreslá,* Dobrú noc srdiečko #Povie smerom ku Grace a sama kráča s maxom do svojej Izby, kde ju nečaká nič iné ako papierovanie.* 23153 23:54 23:55
*Leží na břichu, rozplácnutý na posteli a napchává sa kukuřičnými chrumkami, které si drobí aj na pokrývku. Pod postelou mu píská krabica plná malých bielych myšiek, ktoré pôvodne sú určené ako obed Pána Lapiducha. Max si povzdychne a zvalí sa na chrbát.* /Aj keď mu hrabe tak mi chýba./ *Posteskne si za svojou mačkou. Váľa sa tam v bielom tričku a šedých teplákoch. Napodiv nie je v čiernom. Doslova sa kope nudou.*
*Jde po chodbě a v ruce dózu plnou prasečího sádla, kterou chce dát Maxovi.* /Koupil jsem to největší, co tam bylo. Snad to bude stačit./ *Stojí před dveřmi jeho pokoje a zaklepe na ně.* Maxi? Jsi tam? To jsem já, Jesse. Mám to sádlo. *Oznámí a bez jakékoliv odpovědi vejde do pokoje.* Čau Maxi, tak co to myslí překvapení pro Merisu? *Zeptá se a s obou rukách drží sklenici se sádlem.* /Utratil jsem za to skoro dvacet babek, tak doufám že nebude žádný problém./ *Usmívá se na něj a má lehčí úšklebek, rád by zrealizoval myší plán sádlový plán.*
*Chřume už asi 167 chrumku a čumí pri tom do bieleho stropu.* /Kto by povedal, že tu bude taká nuda? Teda... hej teraz je tu kopec démonov a jednoducho vojna ale... sakriš nuda je tu horšia než na akadémii./ *Lamentuje v duchu. Ani izbu si ešte bohvieako neprispôsobil svojim predstavám. Len veľká postel, skriňa s napol vyhádzaným obsahom, stôl s rôznymi prkotinami, sem tam rozhádzané granule. Prekvapene sa posadí keď sa na jeho dvere ozve klopanie. Keď začuje, že to je Jesse tak sa aj usmeje. Nevadí mu, že bez vyzvania vošiel dnu, on si aj tak nepotrpí na nejaké formality.* Čau, myši sú nachystané. *Vyskočí na nohy a zo stola zhodí papiere a kopec hovadín, aby urobil miesto pre sadlo.* Polož to sem ja na seba niečo hodím. *Pozrie sa na seba a svoje pyžamo. Vlastne si len nazuje ponožky a tenisky.* Čo spravíme ako prvé? Ja by som išiel na to schodisko.
*Odloží sklenku se sádlem na stůl.* /U Anděla, tady je větší bordel než u mě v pokoji. Dlouho jsem takový svinčík neviděl./ *Proběhne mu hlavou při pohledu na celý pokoj.* No já bych první udělal to s tím sádlem. A ty myši bych si nechal až na 25... tak víš co moc pěkný dáreček k Vánocům, co? *Jesseho zlomyslný výraz mluví za vše. Rád by udělal nějakou blbost. Sice na Akademii jich dělal celkem dost ale nikdy se na ně nepřišlo.* /Eh tehdy jak jsem schoval Dianě to oblečení a ručník. U Anděla já chci zpátky na Akademii./ *Vzpomene si na nějaké věci, co udělal a musí se nad tím zasmát.* A schodiště... souhlasím a pak chodby. *Zlomyslně se ušklíbne.*
*Zaváže si jednu tenisku a potom aj druhú. Pritom prikyvuje všetkému čo Jesse hovorí. Ešte si ľahne na zem a pozrie sa na myšky, či sú v pohode. Tie sa tam v krabici hemžia.* Hej, vyzerajú v pohode. /Jo, určite bude z toho nadšená. *Veselo sa zaškerí naňho a potom vyskočí, plný elánu na nohy.* Tak ideme na Poschodie a tam začneme "pracovať" *tie úvodzovky aj naznačí prstami* na zábradlí. *Zoberie fľašu a pootvorí dvere. Najskôr vystrčí hlavu a skontroluje či je vzduch čistý a naznačí Jessemu, že môžu ísť. Vydá sa potichu na chodbu a teší sa na lumpárnu.*
Myslím si, že nám moc poděkuje za hezký dárek. *Souhlasně přikyvuje.* Dobře tak naše "práce" může začít. *Taky naznačí uvozovky. Jde těsně za Maxem na chodbu.* Bude to super. *Zašeptá ještě dřív než odejdou.*
*Vchází do salonku.* /Skvěle strávený den. Co jsem vlastně dělal? Ani nevím, nejspíš nic moc. Četl?/ *Zamračí se a plácne sebou na gauč.* /Pravděpodobně./ *Složí si ruce pod hlavu a zavře oči.* /Nesnu, to vím. Alespoň se můžu pokusit relaxovat ne?/
*Jde po chodbách až k salonku. Ještě váhá před tím než vstoupí, vyhledá ještě Maxe, jestli ho neuvidí jak jde. Po chvilce jak tak stojí přede dveřmi pokrčí rameny a nakonec vstupuje do salonu.* /Jsem zvědavej, co s tou jeho kočkou je. Co vím Ameis má taky dva kocoury, tak třeba mu poradí./ *Tak nějak přemýšlí a pak si všimne Troye.* Ahoj Troyi, jak je? *Sedá si naproti gauče, kde leží Troy.*
*Kráča chodbou smerom k salóniku. V ruke má veľkú klietku, v ktorej leží šedý kocúr. Podivné na ňom je, že je až prirodzene pokojný. Stále sleduje Maxa svojimi pieskovými očami. Pod tým pohľadom sa nepríjemne ošije. Otvorí dvere a vojde dnu. Všimne si Jesseho a ešte toho chlapca.* /Travis, Tristan...nie bolo to kratšie. T, t, t...Troy!/ *Položí klietku na stolík a zvalí sa vedľa Jesseho. Pán Lapiduch oboch prebodáva pohľadom ako keby im chcel vyškrabať oči z hlavy.* Viem, že je divný. Ale teraz je ešte divnejší.
/Na litování teď není čas.. musím se podívat, jestli jsou všichni tady. Jestli se všechno podařilo zamést... pod koberec./ *Prochází chodbou Institutu, který je nějak tichý. Na sobě má klasicky džíny a tmavě modrý svetr, pořád jí je zima.* /Někoho slyším./ *Zastaví se u dveří salonku a zkontroluje, jestli má sebou Zairy dýku pro případ, že by někomu zase ruplo v bedně. Má ji u pásku kalhot a vchází dovnitř.* /Troy.. Max a Jesse... a kočka... Z toho rána si snad nebude nic pamatovat... bylo ráno ne? Už ani nevím.../ Ahoj... Vypadáte celkem normálně... mluv. Uvařil dneska někdo něco? *Vydoluje ze sebe a hned by si za to nafackovala.*
*Otevře jedno oko.* Jesse! *Koutky se mu zvlní do opatrného úsměvu.* Nějakou dobu jsme se neviděli. *Poznamená a posadí se.* Já se mám skvěle. /Na to, že mám dnes narozeniny tak nic extra./ *Nepovažuje to za lež, jelikož jeho tón je dostatečně ironický na to, aby Jesse poznal, že nemluví upřímně. Každopádně jsem rád, že nejsem sám. /Může přijít Grace a třeba se zase zasměju./ *Otočí se ke dveřím a uvidí kluka, který je mu díky schůzi povědomý.* /Slyšel jsem jeho jméno? Ne? Ano? Stejně si ho nepamatuji./ *Uchechtne se a podívá se na kočku.* Co to taháš za stvůru? *Nakřčí obočí, když si všimne vražedného pohledu, kterým ho kocour sleduje.* /Jen divný? Očividně nás chce zabít./ Jak to myslíš, že je divnější? Normálně vynechává ten zabijácký pohled? *Pozvedne jedno obočí a znovu se natáhne, jakmile však spatří, že je kocour nebezpečně blízko, tak se raději znovu posadí.* /Nebudu tu sedět tomu zvířeti na ráně./
Vy jste všichni šťastně vadní, v poslední době se všichni chováte vyšinutě. *Zamračí se na Troye a pak si všimne Maxe s kocourem. Sleduje kocoura v kleci, jeho žluté oči se na všechny dívají pohledem, který říká 'Nemám vás rád a chci vás zabít.' Jesse se nad tím zamračí.* Tak je neskutečně klidný teda až ne ten pohled. Je to divný, po tom co jsem viděl, mě děsí. *Pochybovačně se koukne na kocoura, nebojí se otevřít kličku a kočku z ní vytáhnout odkdnec i bez škrábnutí. Koucou se usadí Jessemu na klíně a všechny pozoruje nenávistným pohledem.* Divný, vytáhnou a pohladit se nechá bez jakéhokoliv protestu. *Mračí se a u toho hladí kočku po hřbetu. Otočí hlavu ke dveřím a všimne si Grace.* Ahoj Grace, eh nikdo nevařil. *Pokrčí rameny a pousměje se.* Je ti dobře? Už ráno jsi vypadala tak trochu zvláštně. *Vzpomene si na ráno, kdy ho odvedla do pokoje.* Maxi, zašel bych s ním k Ameis, myslím si že by mu mohla poradit.
*Spraží Troya nepríjemným pohľadom.* To nie je stvůra, je to Pán Lapiduch. *Odsekne mu podráždene. Síce už na kocúrovu adresu počul aj horšie narážky, ale teraz to nemá náladu riešiť. Sleduje ako ho Jesse vytiahne z klece a hladí ho. Kocúr len sedí a vôbec nereaguje, tak len všetkých zabíja pohľadom.* To nie je všetko. Už strašne dlho nič nezabil. Predtým som každý deň zbieral nejaké roztrhané zvieratá. Teraz už nič. *Všimne si Grace vchádzajúcej do izby. Tak ju len ticho pozdraví. Pohľadom sa oprie do gauča a sleduje svojho kocúra. Popravde, Max sa trochu bál ho hladiť. Hlavne po tom čo sa stalo vtedy vo výcvikovej miestnosti. Kocúr sa asi rozhodol, že ho to už nebaví a zoskočí z Jesseho nôh. Prejde do jedného rohu miestnosti a začne tam hlasno mňaučať, pričom čumí do steny.* Toto je jeho nová zábava. *Len sucho prehodí. Nechápe čo sa s ním deje.* Skúsim to prebrať s mamkou a možno potom ho zoberiem k tej čarodejnici. *Odpovie Jessemu.
*Mozek jí ještě nefunguje tak, že by byla schopná reagovat normálně... je o dost zpomalená.* Co? *Podívá se na Troye a uvidí, že jí podává svetr... z toho si vydedukuje, co tak asi říkal.* Jo... díky... asi jenom nějaká zimní viróza. *Zaleze a přijde jí to naprosto směšný.* /Chvíli tu posedím... zjistím co ví a tak... ptát se jich, jestli byli na ošetřovně nebo na chodbě? Ne... snad Sebastian uklidil tu krev... ale na tu matraci se určitě vykašlal.../ *Bere si od Troye svetr s nuceným úsměvem, protože je jinak mimo a balí se do něj.* Tak... to asi objednáme nějaký jídlo? /Jako kdybych měla po tom všem chuť jíst.../ *Je cítit, že se ještě před hodinou sprchovala a má rozvláčněnou kůži... dojde k nim a posadí se vedle.*
Jistě. /A já jsem Archanděl Uriel, děkuji za upřímnou odpověď./ *Po její odpovědi ho napadají stále horší scénáře, ale aspoň už se mu nepromítají v obličeji.* Můžu za to, že jsem unavený? *Otočí se na Jesse a koutky mu zacukají v úsměvu.* Mohli bychom. *Otočí se na Grace, když si přisedne k němu na gauč.* Co by sis dala? /Ptám se jí, protože to byl její návrh. A taky protože ji zjevně něco trápí./ *Zhluboka se nadechne a ucítí vůni šampónu.* Smývala krev? *Odvrátí se a podívá se na kočku v rohu.* Lapiduch? Pěkné jméno. *Odpoví lehce neochotně.*
*Podívá se na kocoura, který mu seskočí z klína a pak odchází neřeší ho svýho zajímá Grace.* Grace... Co se včera stalo? To že jsi umývala krev z koberce mě nějak vyděsilo. *Řekne nepokojeně a sedá si vedle Grace. Slyší kocoura jak mňouká na stěnu.* Zvířata mají větší citlivost na smrt a duchy. Třeba něco nebo někoho cítí. Jak velká je možnost, že je ve zdech nějaká mrtvola a nebo někoho ukamennovali? *Napadne ho něco šílenýho ale nechce na to myslet až moc do bojí o Grace. To co jí včera řekl na mostě za tím si stojí.* Kdyby se jí něco stalo tak nevím co bych dělal. *Znova se očkem kouká na kocoura.* Řekni to mámě Maxi tohle nebude normální.
*Sleduje Grace. Prišla mu nejaká divná ale neprikladal tomu väčšiu pozornosť. Lenže ho zaujme to ako sa okolo nej Jesse a Troy motajú a tiež poznámka o krvi na koberci. Zamyslene sa zamračí. Asi prišlo o dosť vecí, keď sa zabarikádoval v izbe. Na poznámku od Troya prikývne.* Chodí ticho ako duch, preto to meno. *Otočí sa na kocúra, ktorý svojím mňaučaním atakuje stenu. Povzdychne si.* Už som nad tým uvažoval, ale nepozeral som bližšie k tomu nejakú literatúru... Máš pravdu, keď sa ťa povie mame, povi... /Možno./ *Začnu mu mierne poklipkávať oči od únavy ale z ničoho nič si spomenie. Pozrie na Grace a unavene sa usmeje.* Chceš to číslo na pizzu čo sme si minule objednali? /Síce na jedlo nemám ani pomyslenie ale takú syrovú pizzu by som neodmietol./
*Drží se, aby jí neklesla čelist, když to Jesse nahodí... jen pocítí jak jí ztuhne krev v žilách a nedokáže nic vymyslet... musí odpovědět hned nebo to bude podezřelý... všichni na to čekají.* Byla to tvoje krev... přišel jsi... zbitý. *Až když to řekne, tak se na něj podívá a při nutí se trochu zvednou koutky.* Jasně... tolik krve bylo dost i na jednoho člověka... ale na tom koberci toho tolik nebylo... nejhorší je ta ošetřovna. *Hlas se jí netřese, z téhle lži strach překročil hranici děsu a mluví klidně... už to horší být nemůže.* /Mrtvola? Bože.../ *Zhluboka se nadechne, protože si uvědomí, že přestala na chvíli dýchat.* /Po včerejšku už to tady bude jedině napjatý... nikdo se nic nesmí dozvědět... tak to bude lepší./ Jo... *Koukne na Maxe a je vděčná za změnu tématu.* To je skvělý nápad... ta syrová byla super... dáme si syrovou všichni nebo něco jiného?
Krev? *Vykulí oči a otočí se zpět na ni.* Hmm, jeho krev. *Kývne hlavou a tupě zírá do stolu.* /Myslel jsem, že myla krev ze sebe, mytí koberce je snad lepší varianta ne? Ovšemže ty idiote, ale jak se tam asi ta krev dostala? No bingo! Někdo musel krvácet./ *Rozrušeně zavrtí hlavou a chvilku se sebou samým.* Mrtvola? *Vrátí se do reality a hmátne po dece, kterou má vždy u sebe.* Oh, ne tělo. *Nadzvedne se a protáčí panenky.* Pizza zní skvěle. *Prohrábne si vlasy, které se mu dostaly do očí.* Souhlasím se sýrovou, kvůli mé výjimky nedělejte. *Opět se zadívá do stolu a kousne se do rtu.*
*Zakrouť hlavou na nesouhlas.* Možná jsem přišel zmlácený ale ty jsi tam byla už jak jsem přišel. Nepřišla jsi později, už jsi tam byla. Co se včera stalo? *Zajímá se o ni strach a navíc mu ještě neřekla názor na to, co na ni řval na mostě.* Říct někomu ve vzteku, že ho miluje je fakt super vyznání. *Porbléjskne mu hlavou a pořád se kouká na Grace.* Jo objednejte pizzu, je mi jedno jakou já jím všechno. *Mávne nad tím rukou a starostlivě se kouká na Grace.* Neumřel včera někdo? Tohle může být na to reakce. *Ukáže na kocoura, který neustále mňouká na stěnu.* Doufám, že nikoho tady nezabili jak otady v salonku ten kocour mě začíná děsit. *Chvilku kouká na kocoura a pak se na Maxe usměje.* A neboi se Ameis je fakt dobrá určitě mu pomůže, co vím ona sama má dvě kočky. Podobně Lapiduchovi tak si myslím, že bude mít něco zažité.
*Nechápavo pendluje pohľadom medzi ostatnými troma a účastníkmi tejto konverzácie. Kocúra zámerne ignoruje, pretože by v živote nepriznal, že ho začína desiť k smrti.* /Aká krv na koberci? A mŕtvola? Asi som unavenejší než som si myslel./ *Pretrie si tvár aby sa tej únavy trochu zbavil ale neúspešne. Vyskočí radšej na nohy a vyťahá mobil z kapsy. Vyťuká číslo a už objednáva dve veľké, syrové pizzy. Keď skončí tak prejde ku kocúrovi a zoberie ho na ruky.* Ja ale pre tú pizzu nejdem. *Zahlási a dojde k nim. Zvalí sa do kresla a nechá aby sa naňho Pán Lapiduch posadil a z diaľky 30cm mu hľadel o tváre. Už sa mu v posledných dňoch stalo, že si musel po nečakaných výpadoch kocúrových drápov liečiť rany števou. Aj teraz ju mal pre istotu u seba.*
Max_Hawkstone: Začínám mít pocit, že ten kocour je fakt nemocný. Cituji: 'Tupé čumění na stěnu u zvířat může být symptom hned několika velmi vážných chorob, například zánětu mozku (encefalitida), mozkové mrtvice, otravy (např. olovem), nádoru, jaterní encefalopatie (porucha funkce mozku v důsledku špatné funkce jater), infekce nervového systému v důsledku parazitů, bakterií, hub, virů, či jiných vážných onemocnění. Nevylučuje se ani podezření na hyponatrémii (nedostatek sodíku v krevní plazmě) či hypernatrémii, jejíž příčinou může být deficit vody a která může následně vést až k mozkové dehydrataci.' Co si o tom myslíš? :D
Jojo.. to jo.. byla jsem tam... svíjeli jsme se zemi, tak jsem ten koberec srolovala a odvedla tě. *Schválně neříká kam a vyvaruje se konkrétním věcem.* Asi ses uhodil do hlavy a máš to trochu pomotaný... *Usměje se na něj a doufá, že ho tím nějak obměkčí.* Jasně... budem se bavit o mrtvolách... to je jako naschvál... klid... to zvládneš... dýchej./ Já pro ní klidně dojdu... *Přihlásí se hned... čím míň lidí se bude potulovat institutem, tím klidnější asi bude.* /Měla bych se stavit i pro tu bundu... vážně je tu moc zima./ *Znovu se otřepe a počká až Maxovi zavolají, že je pizza na místě.*
To zní opravdu zajímavě. *Uzná a podrbe se na bradě.* Škoda, že ti nevěřím. /Půjdu s tebou. Potřebuji na pár minut mimo Institut./ *Přihlásí se přítomně.* /I když už tu není Thomas, tak mi nepřipadá jako dobrý nápad opět kouřit za zdmi Institutu. Ale no tak! Kočky nevidí mrtvé ani nic podobného./ *Zamračí se, začíná být poměrně nervózní z bratrova zmizení.* Je v pořádku, musí být. Ten blbý kocour necítí jeho smrt. Prostě ne./ *Přestože se pravděpodobně baví o smrti někoho jiného, jeho myšlenky se sobecky stáčí k jedinému rodinnému příslušníkovi, kterému nedovolí opustit jeho život.* /Jamie je v pořádku, vím to. Cítím to./ *Vyčerpaně se podrbe na zátylku.* Jak to můžu cítit? Nejsme parabataiové. Nemůžu vědět nic./ Věř mi Grace, potřebuji čerstvý vzduch. *Zdvihne ruku, jelikož je mu jasné, že přijdou protesty.* /Nech mě jít./
Já půjdu s tebou, potřebuji s tebou ještě něco probrat. *Podívá se přísně na Grace a pak na Troye zamračí.* Já si myslím, že kočky můžou cítit mrtvé a nebo aspoň démony. Asi ho začnu brát na lovy. *Zakření se na kocoura.* Všichni jsou v poslední době strašně divní. Od lidí až po toho kocoura. *Napadne ho a hned vstává z místa a jde ke dveřím, aby u nich byl dřív než Troy.* Můžeš si otevřít okno Troyi, jestli se o Grace bojíš, já se o ni postarám. *Usměje se mile a tím se snaží skrýt otrávený výraz.* /Začínám mít pocit, že i ty s ní něco máš Troyi. Stačí mi, že plánuju zabít Caleba. Určitě nechceš být další na řadě, kamaráde./ *Stále se mile usmívá, i když je to jen přetvářka. Málo kdo by to rozeznal od opravdového, upřímného úsměvu.*
To je dobrý Jessi... *Vstane a má podezřele milý hlas.* Můžeme to probrat později... slibuju. Já už dlouho musím Troyovi něco říct... něco vyřešit... a nepočká to... *Dodá k tomu, aby to nezkoušel znova... teď na to fakt nemá, aby pokračovala v debatě jako na mostě.* /Někdy jindy... nebo třeba nikdy... asi se tomu nevyhnu, ale teď bych byla akorát protivná nebo mu tam omdlela./ *Jen co si to pomyslí, tak se jí udělá černo před očima, ale pokračuje ke dveřím... tlak se jí zase srovnává a vychází ze dveří do haly.* /Snad mě nebude Jesse pronásledovat a nechá to ještě jeden den být... potřebuju se dát dohromady./
*Všetci mu prídu divní. Otrávene si povzdychne a prevráti očami.* Tak choďte všetci pre tú pizzu. Čo to s vami dočerta je? *Vybuchne a naštvane po nich šlehne pohľadom. Tak trochu začína ľutovať, že vôbec vyliezol z izby. Sleduje Grace, ako sa vypotáca z izby. Nič mu to ale nepovie.*
Fajn, jak myslíš. Až začneš uvažovat nad problémem vesmíru, tak za mnou prosím nechoď. *Uchechtne se, ale po chvilce si všimne atmosféry, která mu díky únavě unikala.* To bychom jste mohli, okna jsou fajn. Ale spíš bych si mohl poslechnout, co má Grace na srdci. *Odpoví mu sladce, jelikož ho vytočil jeho přístup.* /Co se děje? Přepadl tě žárlivost? Ale prosím tě, já nejsem tvůj problém./ *Zvedne se z gauče a jeho unavené vědomí překvapí, jak elegantně se mu to povedlo.* /Alespoň něco./ Tak zatím. *Kývne Jessovi stojícímu u dveří a všimne si, jak má Grace na chvilku nepřítomný pohled. Raději ji jemně chytí za loket, aby si byl jistý, že drží rovnováhu.* Tak pojď. *Následuje ji na chodbu.* /V Institutu se začíná dělat dusno./
Tak fajn děte si. Já budu tady s Maxem řešit toho pravděpodobně psychicky narušenýho kocoura. *Odstupuje ode dveří, aby mohli projít.* /Tak teď si myslím, že Grace má s každým z Institutu něco. Nebo spíš, že dělá veřejnou děvku. A to se mi fakt nelíbí./ *Sedá si zpátky na gauč a zamračeně se kouká do blba.* /Asi vyvraždím celý institut jak vidím./ *Znova ho napadne, při čumění do blba.*
*Pozrie sa za odchádzajúcim Troyom a Grace a potom na Jesseho. Ten jeho výraz je...ako keby sa svietilo ale nikto nebol doma.* Nad čím uvažuješ? *Opýta sa ho stuhne do kocúra ale ten na to ani nereaguje, len ho prebodáva pohľadom. Potom sa priblíži a zamňaučí mu do ksichtu.* /Možno si len úchylný./ *Napadne mu a bol by rád ak by to tak bolo.*
*Z přemýšlení jak vyvraždit celou mužskou populaci institutu ho vyruší až Max.* Co? Tak trochu jsem ignoroval. *Zatřepé hlavou a pousměje se na Maxe.* Víš já mám Grace fakt rád a tak trochu mám pocit, že ona mě ne. *Přizná a opře si lokty o kolena a kouká na Maxe a toho podivného kocoura.* Jako ono to celkem bolí, když ti dává tak trochu najevo, že o tebe nestojí. Ale tohle budeš řešit až budeš starší, do teď na to máš čas. *Sedá si k němu a prohrábne mu vlasy.* Víš, vždycky jsme chtěl mladšího bráchu jako jsi ty. *Usměje na něj.* Ty jsi takový vysněný mladší bráška. *Zasměje se a loktem ho lehce bouchne do ruky.*
Len som sa pýtal, že nad čím uvažuješ. *Zopakuje svoju otázku. Pozrie sa naňho a vidí, že je z toho celkom nešťastný. Počúva jeho lamentovanie a pritom spomenie na to ako jeho brat Caleb obímal Grace a liečil jej rany. Zakryje si dopr...* /Holky sú asi fakt strašne komplikované./ *Na prebrabnutie vlasov sa zamračí na Jesseho a upraví si ich tak ako to má rád.* Hej? *Z naštvaného výrazu je zrazu vyjukaný. Potom sa zasmeje.* No, bráchovia by ti asi vedeli povedať ako moc som vyšinutý. *Povie to trochu sarkasticky. Spomenie si na všetky tie vyvomeniny, čo porobil. Usmeje sa a jeho úsmev sa ešte rozšíri.* Možno... Počuj Jesse... Institút je v poslednej dobe celkom divná atmosféra. Možno by bolo fajn to tu trochu oživiť. *Povie tajomne.*
*Přikývne.* Jo fakt, vždycky jsem chtěl mladšího bráchu jako ty. Se kterým bych mohl dělat blbiny a naši by mě vždycky napomínali proč to dělám a proč ho učím takové kraviny. *Usměje se nad tím jak by asi jeho rodiče reagovali, kdyby měli mladšího brášku a udělali by nějakou patálii.* Tvojí bráchové jsou idioti a neváží si tě. *Řekne trochu vážně.* No taky jsem si všimnul, že je to tu takový divný. *Souhlasně přikývne a zamračí se nad Maxovým tajemnem.* Co bys přesně chtěl provést? Nechci mít moc problémy tvoje mamka mě dost děsí. *Zeptá se celkem zvědavě. Zajímá ho, co Max vymyslel.* /Aspoň by to nebyla taková nuda./
*Usmeje sa mávne rukou.* Mamku nechaj na mňa. *Postaví sa a začne divoko uvažovať ignorujúc protivného kocúra, ktorý ho nebezpečne sleduje.* Možno by bolo fajn zohnať prasacie sádlo a potrieť ním zábradlie na schodisku. Alebo natrieť všetky kľučky zubnou pastou... alebo vymeniť Merise namiesto cukru soľ, aby si pochutila na tej svojej káve. *Začne pomaly chrliť nápady ako to tu oživiť. Alebo aspoň aby nepríšel o rozum. Lebo s takouto o ten rozum príde keď bude musieť riešiť iba toho kocúra.* A príjmem akékoľvek návrhy. Možno nejaký ohňostroj v skleničku alebo niečo také by bolo tiež fajn. *Zamyslene prehodí a celý ožije a chodí sem a tam. Potrebuje dačo robiť.*
*Nad Maxovým nápady se mu jen rozzáří oči. Něco ho taky napadlo.* Možná by to bylo moc drsný, ale co jako kdyby unést jednoho z tvých bratrů? Třeba Caleba... Někde ho prostě zavřít a nechat ho tam třeba dva- tři dny a pak ho pustit. *Nadzvedne obočí a s nadšením v očích se dívá na Maxe.* A mohl bych přitom Caleba trochu potýrat. *Probleskne mu hlavou.* Ale můžu sehnat to sádlo a nebo uvařit guláš s marihuanou, to by bylo teprv veselo tady. *Navrhuje dál, ale jeho nápady jsou... no už jde vidět, že je vymýšlel člověk o trochu starší.*
*Pozrie naňho podozrievavo.* Žiadny únos, to už je trochu cez čiaru a navyše Cal je fajn. Skôr by som uniesol Seba. *Usmeje sa potmehúdsky.* Ale mohli by sme Sebovi dať do izby kýbel s nejakým blatom, aby sa mu to vylialo na hlavu. *Spraví to. Potrebuje sa tu zabaviť a všetci chodia ako po pohrebe.* A žiadne drogy za to by ma mamka zabila. *Zašomre a prejde k piánu. Otvorí dekel a začne ho rozlaďovať.*
*Trochu protočí očima. Raději by nějaké takové blbosti dělal s někým starším.* Jo to bahno zní celkem slibně. A nebo mu do pokoje na postel naházet mrtvé myši. Né Merise do pokoje dáme ty myši! *Navrhuje dál nápady, na nějaké vylomeniny.* Žádné drogy, chápu. I když zdrogovat celý institut to by byla teprv sranda. *Trošku zapřemýšlí jak by to asi vypadalo, ale přijde k závěru, že ty myši a bláto bude nejlepší.*
/Snad jsme nebyli venku moc dlouho... ale co... může mi být jedno co si Jesse bude myslet./ *Nese obě krabice pizzy, které jí příjemně hřejí do rukou.* Svíčky? Na co? *Zeptá se a přichází pořád oblečená v kabátu do salonu.* Už se to nese... *Upozorní na sebe a zastaví se ve dveřích, když je oba uslyší.* Bahno? Mrtvé myšky? *Zvedne obočí a položí obě krabice na stolek... nikam se nehrne, nechá ostatní, aby si vzali první a sama e posadí na gauč... stejně nemá hlad.*
*V tom návalu energie si nevšimne Jesseho prekvapenie očí. Ale nadšene k nemu priskočí keď dá myšací návrh.* Áno to je geniálne. Merisa sa zblázni, keď nájde myši v posteli. *Trochu si predstaví ako by to mohlo vyzerať kebyže je zdrogovaný celý Inštitút.* No, možno ak by to nebolo teraz nebezpečné tak by to bola aj sranda. /Aj keď v podstate neviem ako vyzerá taký zdrogovaný človek./
Dnes je mi dvaadvacet. *Hrdě vypne hruď a zasměje se.* Malé blahopřání by rozhodně neuškodilo. *Pošťouchne ji a vchází za ní.* Hezky to voní. *Poznamená, ale opře se o futra a nevypadá, že by se chtěl v blízké době pohnout.* Dobrou chuť. *Usměje se na Jesse a později i na kluka s kočkou.* Říkala, že se jmenuje Max, že? /Myš v Merisině posteli? Kdy a kde ať si to můžu nahrát?/ *Ušklíbne se.* Prosím Jesse, Jsi můj přítel, parabatai bez runy vzpomínáš? Nechovej se jako idiot kvůli něčemu, co ani není pravda. /Mlčí, ale pohledem mu vysílá takový vzkaz. Povídá si s ním v duchu přestože ví, že ho neslyší./
*Usměje se nad tím, že al obrý nápad, Když chce říct vtip přichází Grace a Troy s pizzou.* Mňam jedna pozitivní věc za dnešek. *Usmívá se na pizzu a otevírá jednu z krabic a bere si pizzu.* Gratuluju Troyi... a ty myši... to ještě nevíme, zatím je to jen návrh. *Ušklíbne se a neunikne mu Troyův pohled. Nahlas na něj nereaguje.* /Stejně si myslím, že Grace má s každým něco. I s tebou můj příteli./ *Mluví pro sebe u sebe v hlavě, nechce nic nahlas říkat.* Hele Troyi, můžem si po téhle pozdní večeři pak promluvit? O samotě...
*Len mávne rukou.* Áále, sú to také návrhy. No v prípade Merisy ich ale s radosťou zrealizujem. *Dopovie a tiež si zoberie kúsok pizzy. Z tých návrhov tak ožil, že dostal dokonca aj hlad.* To je paráda. *Zahuhle s plnou pusou a kus sýra ponúkne kocúrovi. Ten na to pozrie a potom sa mu zahryzne do prstu, lenže Max je na to tak zvyknutý, že len sykne a nechá to tak. Hlavne, že ten kus syra zjedol. Znova si odkúsne až má preplnenú pusu ale konečne je plný energie. Je zvedavý.* O čom sa chcú porozprávať?
Další prosincový... *Zvednou se jí koutky do úsměvu.* Tak to blahopřeju... až tohle všechno přejde, tak to můžeme dohromady oslavit... koupím nějaký předražený víno. A dárek? Co dostávají lovci stínů? *Zachumlá se do kabátu a zůstává nadále sedět.* /Začínám být už docela unavená... dneska se z toho ještě vyspím a zítra půjdu dodělat tu ošetřovnu a zbavit se všech stop./ *Zavře oči, když Jesse promluví na Troye, aby nikdo neviděl, jak protáčí panenky.* Už zase... to může říct rovnou ať vypadnem... *Obrátí se na něj a složí ruce na hrudi.* Máme vypadnout? Klidně půjdu... *Začne se zvedat... tu pizzu ani nechtěla.*
*Překvapeně na ni pohlédne.* Kdo jiný je odsud v prosinci? /Tedy samozřejmě kromě bratra.../ To zní skvěle, počítám s tebou. *Mrkne na ni a usměje se.* Jen plány? Škoda znělo to pěkně. *Uchechtne se a poté se zmateně podívá na Jesse.* Hádám, že s tím nemám problém. *Pokrčí rameny a zívne.* Ale rád bych to vzal rychle pokud nevadí. *Otočí se k odchodu.* Pokud chcete odejít tak ne kvůli nám. *Usměje se a podívá se na ty dva.* Dobrou noc. *Otáčí se a míří k sobě do pokoje.* /Snad jde za mnou./
Nemusíš odcházet Grace. *Mávne nad tím rukou a vezme si ještě kousek pizzy.* Neboj se bude to celkem rychlý. *Odpoví a vypadá u toho celkem děsivě. Jako kdyby celou dobu, co byl tady s Maxem plánoval Troyovu vraždu.* Maxi, pokud tu pizzu nebojíte schovej to prosím do lednička jo? *Usměje se na Maxe mile a ještě jednou mu prohrábne vlasy jako svýmu vlastnímu mladšímu bráškovi.* Tak zatím a dobrou. *Dojí kousek pizzy, ruce si opráší do kalhot a jde za Troyem do jeho pokoje.*
*Pretočí očami.* Mne je jasné, že tu všetci medzi sebou máte nejaké machinácie. Nechápem, prečo si to nepoviete všetci narovinu. *Ďalej ale prežuvkuje pizzu a zatvári sa ako masový vrah keď mu Jesse prehrabne vlasy. Neznáša keď sa mu niekto hrabe vo vlasoch. Je to jeho osobný priestor.* Stačí mi že ten pošahaný kocúr mi narušuje môj priestor niekedy. *Momentálne má ale taký hlad, že by bol schopný tú pizzu zjesť aj sám. Zoberie si ďalší kúsok a začne sa ním napchávať.*
*Přichází s jasným úmyslem a to zkontrolovat Grace a její stav. Ačkoliv ráno vypadala líp než večer, chce se ujistit, že večer vypadá líp než ráno. Otevře proto dveře salonu.* /Místnost číslo tři. Už mám za sebou její pokoj a ošetřovnu./ *Když vejde všimne si ji jako první, chvíli na to Maxe v tuhle noční hodinu rvát do sebe pizzu a nakonec ty dva idioty.* Grace, Max. *Pozdraví lidi, kteří mu stojí alespoň za pozdrav.* Dobrou chuť. *Pronese k Maxovi, ale teď tu vážně není kvůli němu.* Grace. *Podívá se na ni očima, jestli může mluvit nebo jim o tom nic neřekla. Zastaví se u ní a pořád dál ignoruje Jesseho i Troye.* /Ty jsou takové nicky, že nemají mezi námi ani co dělat./
No... já... před týdnem... Caleb měl teď taky nějak narozeniny... /Ale to byl asi listopad... teď si nejsem jistá.../ Tak fajn... jděte si. *Povzdychne si, protože tuhle celou věc nechápe a jde to mimo ni... navíc má v sobě kus podezření, že to dost bude souviset s ní... snad neprohlédl její lež. Pak už se jen musí zasmát tomu, jak se Max zatváří na Jesse a dá si ruku před ústa...* To je jasný, že asi oba nesmíme dva koláče pizzy... *Zavrtí nad jeho dedukcí hlavou a přejde ke stolku, aby si kousek dala, je jí líto to nechat ležet jen tak... to ale vchází Sebastian a nechává všeho.* /Kde byl? Celý den uklízel?/ *Její mrtvolný nepřítomný výraz říká jediné... ticho.*
*Podozrievavo sa pozrie na Grace. Momentálne dostal taký hlad, že si trúfa tvrdiť, že to zje aj sám. Všimne si Sebastiana a tak v dobrej nálade sa naňho usmeje.* Ahoj, díky. *Zahuhle s plnou pusou a rve si do nej ešte ďalší kus jedla. Všimne si ale, že Grace celá zbledla.* Vyzerá to ako keby sa mentálne dohadovali. *Mlčky prežúva a pendluje pohľadom medzi nimi dvoma. Len tak ledabolo hodí Pánovi Lapiduchovi kus pizzy, ktorý zožerie. Tak trochu si vlastne Max pripadá v miestnosti navyše, ale iba doje trojuholník pizze a zoberie si ďalší.*
*Když vidí jak ti dva rovnou odchází, vlastně ho to docela potěší.* /Výborně, nepotřební lidi nemám rád./ *Koukne okem na Maxe, ale dnes nemá náladu mu nadávat, ačkoliv už jenom to, v kolik je vzhůru a co jí v něm vzbuzuje nervy.* Fajn, takže mlčet. *Prohlédne si ji odspodu nahoru a potom naopak.* Všechno v pořádku? *Zeptá se tak pohled k ní upřený, ale myslí to spíš na Grace.* /No, vypadáš se společnost měla postaráno. Musíme Jesseho odstranit./ *Pomyslí si a sedne si vedle Maxe.*
*Uvědomuje si, že mu vlastně neodpověděla a jen tam stojí a mlčí... jak to asi musí divně vypadat.* /Mluv... no tak../ Jo... *Vzpamatuje se po chvilce a odtrhne pohled k pizze.* Dáš si? Je čerstvá.. *Snaží se nějak nahodit téma, který se netýká včerejšího střetu na mostě.* /Ta kočka je vlastně roztomilá... tím jak se tváří... no asi budu mluvit jinak až mi něco provede../ *Jen se pousměje tím směrem a pizzu nakonec nechává být.. zase si to rozmyslela... jen tam stojí u stolku a čeká, až se Seb vyjádří.*
*Nie je si istý či tá otázka patrila aj jemu tak len neutrálne prikývne, na znak toho, že je všetko okej. Aj keď sa zamračí a pozrie na svojho kocúra.* /Možno by ma Seb vypočul a poradil by mi čo mám robiť./ *Zauvažuje. Prikývne na Gracine slová a prehltne sústo.* Hej, ešte je teplá. Sýrová. *Nadvihne krabicu a mierne mu ju zamáva pred tvárou, aby ho snáď nalákal na to aby si dal tiež. Ale potom trochu zváži a položí krabicu tam kde bola.* Môžem sa ťa niečo opýtať? *Nadhodí neutrálne smerom k Sebastianovi. Odkusne si, ale už si nenarve celú pusu. Snaží sa jesť trochu decentne.*
Jo, super. I bych si s ní promluvil, ale nechci od Maxe utíkat a nechat ho tu. /Vy tady máte dobrou party./ *Zhodnotí při pohledu na pizzu a jakmile se mu ocitne před nosem, vezme si kousek.* Dej si taky Grace. *Podívá se na ni.* Nebo jsi na odchodu? /No, alespoň vidím, že žiješ. To je asi nejdůležitější./ *Překvapeně svůj pohled otočí k Maxovi.* Samozřejmě, že můžeš. *Kousne do pizzy a schová tím jak moc ho to překvapuje.* /Nebo se zeptá na totální blbost.../ *Uvažuje o čem by to mohlo být.*
/Rozhodně lepší party jak včera.../ *Málem to řekne nahlas a včas se zarazí a zavře pusu.* /Party to rozhodně není ani dnes, já ani nějak nemám hlad... Vždyť víš.../ *Cukne koutkem dolů a posadí se vedle.* /Od včerejška jsem vlastně nejedla... ale divím se? Komu se zahojí břicho tak rychle?/ Nikam ještě nejdu... spala jsem skoro celý odpoledne... /Snad tu nejsem navíc... ale to by mi řekli ne?/ Dělá, že ji vůbec nezajímá to, na co se Max Seba chce ptát.*
*Mrkne sa Grace a je trochu zarazený.* /Nebola to ona čo navrhla aby sme si niečo objednali? Alebo to bol Troy?/ *Už ani nevie koho to bol nápad si objednať pizzu. Pozrie na Sebastiana ale trochu zapochybuje.* /Možno je to kravina. Ale keď som to už nadhodil./ Ide o Pána Lapiducha. V poslednej dobe je divný. *Otočí pohľad na kocúra, ktorý ticho sedí a tvári sa ako keby vyvražil polovicu makacej populácie. Určitá maniakálnosť.* Viem, že nie je úplne normálny, ale teraz sa vymyká aj z rámca svojej nenormálnosti. Navyše keď som bol vo výcvikovej sále, tak ma... no trochu uškrabol... teda bol desivý. *Snaží sa tak nejak vysvetliť a má pocit, že mu to vôbec nejde.* Ja sa ho trochu bojím. A na druhú stranu ma začína aj desiť. Ten jeho upretý pohľad./ *Radšej odvráti od kocúra pohľad, lebo už mu lezie na mozog.*
/Takže jde o Lapiducha./ *Podívá se na kocoura a chvíli na něm jenom hledí, kocoura však zajímá jenom Max.* /Vážně je divný, většinou mě chce zabít./ Max, mám takový nápad, ale musíš mi věřit. /Což bude obtížné./ *Znovu se zakousne do pizzy a když dožvýká pokračuje.* Vezmu si ho k sobě a uvidíme, jak se bude chovat. *Navrhne mu, ačkoliv si myslí, že nebude souhlasit.* Jinak může být jenom unavený, přeci jenom v Idris vše funguje jinak. *Snaží se ho povzbudit, kouká na něho, na kocoura i na Grace.* To mi povídej. *Zareaguje na sápnek Grace.* /Protože jsem celou noc kontroloval jestli žiješ./
/Zeptat se ho, jestli to všechno dal do pořádku? Jestli se postaral o tu matraci? To se teď rozhodně nehodí... ale já jsem tak nejistá... co když už tam někdo vešel a všechno objevil? Nebo ten koberec bude moc podezřelý?/ *Je myšlenkami mimo, zatímco oni dva povídají o Maxově kočce... jen tam prostě sedí v kabátu vedle nich a zírá na protější stěnu.* /A jestli se Caleb už vrátil? Teď se trochu bojím jít k němu do pokoje... co kdyby tam byl a zase v tom afektu nebo co to vlastně bylo?/
*Nahlas by to v živote nepovedal, dokonca ani kebyže ho mučia ale veril mu. Je to predsa jeho brat a aj keď je niekedy podivne paranoidný a občas povýšenecký. Len mu prikývne.* Dobre, teda... možno keď ho budeš mať pri sebe, tak sa aj vyspím. *Trochu zaváha ale potom sa rozhodne pokračovať.* Začal byť divný vtedy, keď bola tá slávnosť na Zimnom dvore. Celú noc sedel na posteli a pozoroval ma. Potom druhý deň som si bol zacvičiť a dosť nepríjemne ma seknol do ruky a preťal mi žily. *Nervózne sa poškrabe za uchom. Začína byť z toho zúfalý.* Vtedy mi tam došiel Jesse a vyliečil mi to ale aj tak. Odvtedy už vlastne nezabíjal zvieratá ani nič. Len chodí, mňaučí na steny, každého a predovšetkým mňa vraždí pohľadom. *Odloží nedojedenú pizzu. Znova naňho dopadne únava z toho všetkého. Nechcel to moc vyťahovať keďže je tu kopec iných problémov. Pozrie sa Sebovi do očí s nádejou.* Myslíš, že to len tým že už nie je v Idris? Že v tom neni nič iné?
*Pozorně poslouchá celý výklad od Maxe a občas přikývne.* Vyspíš Maxi. /Já jí ukážu, co je to chování k lovcům./ *Pokroutí očima u zranění a vezme do ruky jeho ruku, kterou zkontroluje.* Maxi nebyl si v zimním dvoře, že ne? Ani s kocourem. Byl si tady. *Zeptá se ho a začne se cítit napjatě, nedává to však znát ať ho případně nerozhodí, podívá se ale na Grace.* Jestli se tam dostal, nebo ho tam někdo dostal, tak ten bude vážně mrtvý. /Je to jinak možné. Idris je jiné počasí, jiní lidi, jiné podmínky pro život./ *Dojí svůj kousek pizze a další už si nebere, aby nevypadal, že ho neposlouchá.*
*Když se zmíní Zimní dvůr tak jí naskočí husí kůže a podívá se na oba pohledem, který by to všechno vytetoval.* /Jestli byl na Zimním dvoře, tak nás tady nakonec povraždí kočka... dobrá strategie královno... rozhodně to má styl./ Třeba je jen osamělý... *Pokrčí nad tím rameny.* Chtěl by nějakou kočičí společnost... Fajn... začínám se tu cítit navíc a taky nemůžu mluvit o tom, co bych potřebovala vědět./ No... kdy mi dva máme trénink? *Zeptá se Seba a podívá se na kočku.* /Asi to nebude trénink... ale to mu dojde./
*Nechá si zkontrolovať ruku aj keď nie je ani poznať kde bol zranený. Odtrhne pohľad od vlastnej ruky a pozrie Subovi do očí. Zakrúti hlavou.* Nie, ja som bol tu. A myslím, že aj Pán Lapiduch neopustil Inštitút. /Popravde som zablúdil uprostred noci a on už tam sedel a sledoval ma./ *Trochu upokojený bratovou odpoveďou sa uvoľní. Pozrie na Grace a sčervená. Raz sa mu snažil zohnať nejakú mačičku aby nebol osamotený.* Ehm, no, možno. Ale musel by to byť tiež kocúr. /Preboha, nikdy nezabudnem na deň keď som zistil, že Pán Lapiduch je gay./ *Vyťahovať to nebude.*
*Přikývne na Grace.* Máš pravdu, společnost se vždy hodí, takže já mu ji rád udělám. /Žádného dalšího Lapiducha./ *Opravdu mu odlehne, když řekne, že na dvoře nebyli.* Tak to jsem opravdu rád. *Pronese a opře se do sedačky.* Jeden problém vyřešen, z toho jsem teda nadšený. Trénink? /Ona chce trénovat?/ *Zeptá se trochu překvapeně, ale i vzápětí mu dojde.* Zítra? V 11? *Zeptá se jí, aby se ujistil, že jí to vyhovuje.*
Jasně... chápu... nechceš se starat s koťatama, ale možná by on rád dámskou společnost. /Ou.. jak to mám říct... že je možná jeho kocour sexuálně frustrovaný?/ *Zarazí se nad tím a raději už o tom mlčí.* /Snad mu Seb nebude dělat zrovna společnost tohohle typu... proboha! Ale ono to tak vyznělo!/ *Na chvíli zapomene dýchat a promne si oči.* Jo... jako dneska v jedenáct? Mám takový dojem, že už je po dvanáctý... *Podívá se kolem, jestli někde nejsou hodiny.*
*Sčervená ještě viac.* O koťata nejde. Vieš Grace... Pán Lapiduch nie je ten typ, čo stojí o dámsku spoločnosť. /Okej, musím byť červený ako paprika./ *Nervózne sa postaví a zoberie kocúra na ruky s tým, že ho dá do klietky aby si ho Seb mohol zobrať.* Stalo sa to náhodou. Doniesol som mačičku a on ju pokúsal a poškriabal. Lenže potom začal chodiť za susedovým kocúrom a raz som ich načapal. *Rudne ešte viac a kocúr v jeho rukách ožije a začne sebou metať ako zmyslov zbavený a podriape Maxovi ruky. Bolestivo sykne a plstene sa skrčí, ale kocúra do klietky dostane. Kocúr sa upokojí a škodoradostne ho pozoruje. Pozrie sa na Grace.* To je je už toľko?
/On je vážně gay./ *Snaží se nezasmát, místo toho začne soustředit na Grace.* Myslím dnes v 11, ačkoliv dnes považuji za zítřek až do doby než se vyspím. *Zkonstatuje a zadívá se na kočku.* Tak to je vážně potvora. *Hned jak ji strčí do klece, chytne jeho ruku a nanese potřebnou ruku.* Žádná kočka mi nebude okusovat bratra. /Tolík hodin./ *Zkontaktuje ji on.* Měli bychom si jít odpočinout. *Dodá a postaví se ze sedačky.*
/Kočka... a gay?/ *Poslouchá jeho vyprávění s ukázkovým pokerface a kývne několikrát hlavou.* Aha...tak v tom to asi bude... takže kocoura... /A budou tady dělat nějaký gaycat orgie? fajn... stačilo.. mám dost./ Jo... myslím, že už bude po dvanáctý. *Zvedá se taky a zaklapne víka krabic od pizzy.* Půjdu ji dát do ledničky.. tak teda v jedenáct... dobrou noc.. *Popřeje oběma, krabice bere do rukou a zamíří do kuchyně.*
*Vojde do kuchyne a namieri si to rovno ku skrinke kde sú cereálie. Vytiahne misku nasype a potom si to ešte zaleje mliekom. Pohodlne sa usadí na stoličku a pustí sa do jedla. Celú dobu sa tvári ako telo bez duše. Má unavené kruhy pod očami a mierne roztekaný pohľad. Musel pristúpiť k drastickému riešeniu ohľadom Pána Lapiducha. Zavrel ho do klietky u seba v kúpeľni, aby nikomu neublížil a nerobil taký cirkus naokolo. Keďže je tu kopec iných problémov. To je ďalší dôvod... v poslednej dobe ani poriadne nespal a len si premietal čo vlastne všetko sa deje. Tak trochu sa aj stranil v poslednej dobe ľuďom.* /Stáva sa zo mňa ten... no... asociál./ *Trpko si pomyslí a strčí si do pusy plnú lyžicu kukuričných cereálií. Trochu mlieka mu nakvapká na tričko ale je mu to fuk.*
*Jde po chodbě ke kuchyni, sice pořád nevypadá po tom včerejšku nejlíp ale už mu není tak zle.* /Co se vlastně včera večer stalo? Byl jsem pít, vsadil jsem se s někým, prohrál mikinu a dál mám okno./ *Nakráčí do kuchyně a rozhlédne se, jestli tady někdo není.* Maxi, ahoj. *Usmívá se na něj a sedá si naproti něj.* Vypadáš jak tělo bez duše. Stalo se něco kamaráde? *Zeptá se, i když ví že on sám nevypadá o nic líp. Roztržený ret a monokl naznačuje, že byl asi v boji.*
*Nabere si ďalšiu porciu cereálií na lyžičku ale než si ju dá do pusy tak ho vyruší otváranie dverí a Jesseho pozdrav. Otočí sa naňho.* Ahoj. *A obsah lyžičky mu spadne na nohavice. Len sa na ten bordel pozrie a potom si naberie znova. Po očku sleduje Jesseho, ktorý si sadne oproti nemu a po jeho otázke sa zatvári dosť skepticky.* Myslím, že vyzerám lepšie než ty. Kto ti dal na hubu? *Opýta sa a strčí si jedlo do pusy a nahlas chrúme. Tak trochu sa vyhol jeho otázke.*
*Lehce se pousměje.* Když řeknu, že tvůj bratr tak budu lhát a když řeknu, že démon budu taky lhát takže... Popral jsme se v hospodě.. teda asi. Mám celkem okno. *Poškrábe se na zátylku a zasměje se.* Nevypadáš moc pozitivně naladěný... pojď si povídat o něčem pozitivním. *Navrhne a popřemýšlí.* Je dost pozitivních věcí co řešit... Teda pokud to není pozitivní test těhotenství a nebo HIV... *Podívá se na něj pravýma očima a usměje se u toho.*
*Zvedavo ho sleduje a je to vlastne za posledných pár dní najživší pohľad aký sa mu mihol v očiach. Usmeje sa a potrasie hlavou.* Takže si sa ožral. Nemyslel som si, že si ten typ čo sa rád púšťa do ožraleckých bitiek. *Nemyslí to nejak zle, skôr si len tak veselo rypne. Po jeho slovách len mykne plecom a prehrabuje sa v cereáliách.* Rozprávať sa o niečom pozitívnom. *Prevaľuje tú myšlienku v hlave a zaškerí sa.* Tak myslím, že pozitívny tehotenský test alebo HIV mi asi nehrozí. *Pozrie sa naňho.* Tebe snáď niekto oznámil, že bude z teba otec?
Ještě může být pozitivní test na démoní syfilis (démoní nestovice). *Zasměje se a kouká se okolo, jestli tu není něco k snědku.* No.. možná to by i vysvětlovalo, proč jsem tak zmlácenej a proč jsem pil. Ale nikdo mi neoznámil, že budu táta takže důvod mého pití alkohol bylo dítě jiný. *Zasměje se.* Je potěšený, že Maxovi na tváři vykouzlil určitě zakřenění.* Naštěstí mi nikdo neřekl, že ze mě bude otec a i kdyby asi půjdu dobrovolně k Mlčenlivým bratrům. Nemám rád malé děti jakože miminka.
A prečo si vlastne pil? *Opýta sa a odsunie nedojedené jedlo. Nejako nemá chuť ani jesť. Pozerá ako je Jesseho doráňaný a pokrúti nad tým hlavou.* /Ten to musel chytať od riadneho maca./ *Začne zbierať cereálie z nohavíc a dáva to na stôl, aby to potom mohol vyhodiť.* Jo, decká sú hrozné. Len revú a smrdia. *Zaškerí sa znechutene.*
Není potřeba to řešit. /Ty bys to stejně nepochopil. Máš to období, kdy jsou pro tebe holky zmalované štětky./ *Mluví si pro sebe a podívá se na to, co dělá Max.* Dneska sebou nemáš kocoura? Je to nějaký klid. *Znova se rozhlédá okolo aby našel to nebezpečné zvíře.* /Až moc velký klid, nevzal ho Sebastian a nevyhodil ho, jak říkal?/ *Je překvapený nad nepřítomností kocoura.*
*Nadvihne nad tým jedno obočie. Pravdupovediac je zvedavý čo také ho donútilo sa opiť a pobiť. Lenže od vyzvedania ho spoľahlivo odradí otázka na jeho kocúra. Znateľne sebou mykne a venuje svoj pohľad doske stola.* /Kebyže je v poriadku tak by som ho nechal potulovať sa tu./ A nie je dobre, že je tu pokoj? *Opýta sa vyhýbavo a zahrýzne si do pery. Svojho kocúra zbožňuje a bojí sa oňho. Pozrie sa na Jesseho.* /Možno by mi vedel pomôcť./ *Odkašle si a zavrtí sa na stoličke.* Pánovi Lapiduchovi nie je dobre...
Jako je pěkný, že je tu klid ale klid tu byl i předtím. Pan Lapiduch to tady oživil. *Zamračí se na lehčí nesouhlas.* Není mu dobře? Stalo se mu něco? Já ti říkal, že bys měl s ním zajít k nějakému čarodějovi. *Upozorní ho na to, co mu říkal tehdy ve výcvikovém sálu.* Znám jednu čarodějku, která by mu možná dokázala pomoct ale musel by ses o tom poradit s mámou. *Vstává ze židle.* Já půjdu do salonku, co kdybys ho tam donesl? Kdyby ho chytl rapl tak tam nemá nic moc co zničit. *Podívá se na něj soustrastně. Všimnul si, že o svého kocoura má Max strach.*
*Úprimne, už nad tým uvažoval. Tisíc krát si položil a potom na to aj vytváral otázku, či jeho otec u Pána Lapiducha pochybil.* Skúsim sa poradiť s mamkou. *Špitne a pozrie sa na Jesseho. Na jednu stranu nechce kocúra vynášať z izby ale zas nie je dobrý ho držať v jednej miestnosti. Prikývne.* Dobre... tak ja preňho zbehnem a stretneme sa v salóne. *Zdvihne sa uprace misku a cereálie. Nemieni sa s niekým hádať za to, že nechal bordel. Keď skončí tak odíde z kuchyne a ide pre kocúra.*
Mohlo se s ním stát cokoliv třeba je to jen ta změna prostředí. Ale netuším, raději bych za tou čarodějkou zašel. Jmenuje se Ameis Nox, na takové bylinky a tak je dobrá. *Usměje se na chlapce mile a trochu se protáhne.* Nemusíš se bát, bude určitě v pořádku. *Při odchodu se na něj ještě usměje a prohrábne mu vlasy. Vždycky chtěl mladšího sourozence a Max je jako vysněný. Teda pro něj. Caleb a Sebastian by si ho měli vážit.*
*Jesse přichází do kuchyně. Má poměrně dobrou náladu. Jde rovnou do ledničky, do které byl dneska nakoupit a vytahuje z ní nějaké ingredience na jídlo. Sebou si vzal i kuchařku, kterou dneska taky koupil. Otevírá knížku, na založené stránce a čte si celý postup. Okamžitě kulí oči, když vidí jak je to vlastně složité.* Sakra, tohle... To jsme si vybral moc složitej recept. Staré dobré toasty. *Odkládá knížku a vytahuje toastový chleba a toustovač.* No lepší než nejíst nic. *Řekne si pro sebe. U mrazáku mávne na toast si brouká nějakou melodii a usmívá se jak idiot.*
*Dostal ukrutný hlad. Tak sa rozhodol zájsť do kuchyne. Tak nejak dúfa, že tam bude mama a spraví mu nejaký sandwich.* /Hm, taký s kuracou šunkou a paradajkou. A s tým cesnakovým dressingom, ktorý vie len ona!/ *Predstavuje si tú dobrotu a otvorí dvere a všimne si, že už tam volákto je. A hned je mu aj jasné, že dotyčný asi nebude jeho matka.* /No ten mi asi nespraví ten sandwich./ Ahoj. *Húkne naňho a ide k chladničke. Kútikom oka si všimne, že môže maslo na toast. Otvorí chladničku a pozerá čo tam vlastne je.*
*Slyší kroky a hned se otáčí na dveře. Na tváři se mu objeví úsměv.* Ahoj Maxi, jak je? *Ptá se a nachvilku skloní hlavu a věnuje se toastu.* Byl jsme nakoupit, takže máš na výběr z mnoha jídel. *Ušklíbne se a odloží nůž na stůl a toast na talíř.* Na ten dort co je v tý ledničce ani nemysli. Ten má být překvápko pro jednu osobu. *Upozorní ho, na krabici s dortem který dneska taky přinesl.* Co jsi dělala dneska celej den? *Ptá se aby řeč nestála.*
*Divhne zrak od obsahu chladničky a pozrie na Jesseho.* Dá sa to a čo ty? *Znova sa vráti ku skúmaniu toho množstva.* /Je tu toho toľko, že ani neviem čo si vybrať./ *Nešťastne si pomyslí. Keď začne hovoriť o tej torte, tak sa naňho zahľadí a zbehne si pohľadom na krabicu.* Máš to snáď pre svoju frajerku? *Opýta sa a začne vyťahovať šunku, papriku, paradajku, majonézu a malý hlávkový šalát.* Tak ten sandwich si spravím sám. *Keď uzná, že má všetko tak zabuchne chladničku a odnesie to na linku, asi tak meter od Jesseho.* Noo, vlastne nič. Bol som chvíľu v knižnici. /Druhol som tam koberec, aby nikto nerozpoznal, že Pán Lapiduch tam roztrhal potkana./ A potom som len tak. Chodil po chodbách. /A pozeral som šesť mŕtvych vtákov. Ten kocúr má asi niečo zalúbené./ A ty? *Odpovie mu a vytiahne si nôž a dosku aby si nakrájal zeleninu.*
No vzhledem k situaci, dobře. *Přemýšlí a pak mu odpoví.* Není to moje přítelkyně, jsme jen kamarádi a já jí chtěl udělat radost. /Který idiot asi koupil dort k narozeninám holce, která s velkou pravděpodobností sní s tvým bratrem./ *Mírně se mu hlava zahřívá si toast do toustovače.* Já byl většinu času ve městě, sháněl jsem dárek a ten dort no. A ještě jsem nakupoval. Pak jsem trénoval, znáš to. *Odpovídá jednoduše a pokrčí rameny.* Musím přiznat, že Pan Lapiduch je asi na mě zasedlý. *Usoudí z toho, že se probudil s kocourem na hlavě a roztrhanou přikrývkou.*
K situácii? *Opýta sa a takmer mu padne rajčina na zem. Ale len takmer. Pozrie sa naňho pohľadom vyjadrujúcim „čo si lúzer?“ a odtrhne zvädnuté listy zo šalátu.* Si skysol vo friendzone? *Opýta sa tak ledabolo a opláchne si dva šalátové listy, ktoré plánuje si dať do sandwichu. Potom sa zamračí. A nespokojne zasyčí.* Tiež by som išiel do mesta! Ale nie, Max musí ostať doma. *Lamentuje v duchu a takmer si odfaklí prst keď krája paradajku. Zvedavo sa na Jesseho pozrie.* Zasadnutý? Čo zas spravil? *Opýta sa s takým trpkým povzdychom.* /Dúfam, že mu neroztrhal nejakú mŕtvu po ribe. Zvieracích čriev som videl na celý život už dosť./
*Souhlasně přikývne, když mluví o Friendzone.* /Dalo by se to za to pokládat./ *Usoudí a pak přemýšlí, co všechno řekne o tom jaké věci kocour napáchal.* No... Tak nějak jsme včera děl spát brzo. Tvůj kocour ke mě přišel a začal se ke mě tulit a mazlit jako bych byl snad nějaký bůh. *Při zmínce o bohu se samolibě ušklíbne.* No tak nějak jsme usnul s ním na břiše. Probudím se s kočkou na hlavě, rozdrápanýma záclonama, záchodama a moc pěkný dáreček přede dveřma v podobě mrtvé myši. *Poví všechno, co Pan Lapiduch udělal, a možná je toho ještě víc, on sám netuší.*
*Keď mu potvrdí jeho domnienku tak sa mu zachce.* To máš blbé. *Potom začne názornejšie počúvať ako Jesse išiel spať s Pánom Lapiduchom. Znie to takmer ako idylická predstava života s mačkou. Lenže ako pokračuje, tak Max sa viac a viac usmieva.* Povedal som ti. On je vychcaný. Najskôr ti namaže med okolo pusy a potom ťa bodne drápom do chrbta. *Vytiahne celozrnný chleba a nakýdá naňho majonézu.* Ale... nejako sa mi to nezdá. Ako bežne zabíja iné zvieratá, pretože je trošku teritoriálny. Ale toto je už trochu moc. *Povie zamyslene. Hodí na chleba šunku a šalát. Nakoniec aj rajče a papriku. Splácne to dokopy a začne odhrýzať veci späť do chladničky.* Možno je to len zmena prostredia. *Zasmeje a dúfa, že to nie je nič iné.*
Totálně vychcaný, nemáš náhodou někdy strach, že tě ve spánku nějakým způsobem zabije? Třeba, že ti vydrápe oči? *Ptá se lehce zděšeně a ztahuje toast z toustovače, okamžitě se do jednoho zakousne. A to se mu mstí spáleným jazykem.* Možná to je jen ta změna prostředí. *Souhlasně přikyvuje.* A opravdu není něčím posedlý nebo tak něco? Znám jednu čarodějku, která by s tady těmahla věcma nálad pomoc. *Lehce přikyvuje hlavou. Je to trochu jako hra. Když přikyvuješ hlavou, lidé ti pak víc věří. Tak trochu encate v menším měřítku a nevíc ne vždy člověka přesvědčíš.*
/Niekedy?/ Heh, pre istotu ho vyhadzujem z izby aby mi vnútra nespravil. Bohato mi totiž stačilo, keď si na mňa sadol a mňoukal mi do ksichtu. A tvaril sa dosť desivo. *Zauvažuje na chvíľu.* Nie, ja z neho strach nemám. *Odpovie a opláchne dosku a nôž. Potom zoberie ten sandwich a s chuťou sa doňho zahryzne.* /No, nie je ako od mami ale hlad zaženie./ *S plnou pusou sa naňho pozrie a na chvíľku zauvažuje ale potom rezolútne zakýve hlavou v odmietavom geste.* Nie. *Zahuhlle s plnou tlámou.* /Tátka ho kontroloval, tak hádam sa nemýli./
*Přikývne na náznak toho, že chápe.* Pamatuji si, že když jsme byl malej měli jsme taky kočku. Bylo mi asi pět a já ji úplně oholil do hola a nechal ji jen hlavu a ocas. Ocas jsem jí pak nabarvil na zeleno. *Zavzpomíná na časy, kdy byl ještě malý děcko.* Hlavně se nesměj byl jsem malej. *Lehce Maxe spaří pohledem ale pak nahodí milý úsměv. Ukousne si toastu.* Po včerejšku mám pocit, že mě tvoji bratři musí nenávidět. Až tak, že určitě jeden z nich má v pokoji terč na šipky s mojí fotkou a vždycky do něj háže šipky. *Prohodí jen tak do vzduchu a znovu si ukousne toastu.*
*Nemá plnu puu jedla asi by sa začal rehniť. Takto mu z pusy len vypadne kúsok paradajky. Dopadne na zem a Max sa bleskovo zohne, dvihne ju a znova zje. Mykne plecom.* /Pravidlo troch sekúnd./ *Znova si odhryzne a trochu sa zamračí. Všimol si síce, že jeho bratia k Jessemu chovajú značné antipatie.* Čo sa stalo včera? *Zahuhle a majonéza zo sandwichu mu kvacne na čierne tričko. Ani si toho nevšimne.*
*Ušklíbne se nad tím, jak Maxovi vypadne kus jídla z pusy.* Tohle se mi v jednom kuse děje se žvýkačkou. *Podotkne, ale žvýkačku ze země nikdy zpátky nejí.* No včera co se stalo... Sebastian mi dal přes hubu, že prej se mám od tebe držet dál. No tak jsem mu řekl, že ti nemám v plánu ublížit. To dřív mi ublíží Pan Lapiduch. *Odpoví mu na jeho otázku zjednodušeně.* /Ten kluk zase nemusí vědět všechno, vždyť na to nemá ani věk./ *Mihne se mu hlavou a znova se zakousne do toastu.*
*Usmeje sa naňho keď si dáva vypadnutý kúsok jedla späť do úst. Je rád, že v tomto probléme nie je sám. Vyvalí naňho oči z toho prekvapenia.* /Sebo mu dal cez hubu? A to aj po tom čo som naňho kričal?/ *Znova si odhryzne zo svojho sandwichu. Mal pocit, že ho Sebastian od teraz bude nenávidieť. Alebo ignorovať a popierať jeho existenciu. Posledný krát si odkusne a s plnou pusou spustí.* No, evidentne i ten kocour ide po krku. Ale dneska sa nemusíš báť, je u mňa. /Zamknutý v kúpeľni./ *Opráši si ruky a dožuje. Rozhliadne sa okolo seba či ešte niečo potrebuje.* /No, to čo som chcel som splnil. Zahnal som hlad./ No, ja už pôjdem asi spať. Tak dobrú noc. *Povie Jessemu a poberie sa preč.* /Dúfam, že tá kúpeľňa bude ešte niekedy použiteľná./
*Len si zobral čiernu bundu. Nič viac. Také má nervy! Vyjde z Inštitútu a schádza k ulici. Zhlboka sa nadychuje toho čerstvého, chladného vzduchu.* /Čo si sakra myslí! A prečo mi to do riti povedal! Som predsa Max. Som samostatná osobnosť. Alebo ma považuje len za nejakú kópiu?!/ *Utápa sa v myšlienkach a ani nesleduje kam kráča. Jeho hnev sa pretavuje do... smútku. Aj keď si to nechce priznať tak ho to zabolelo. Je najmladší z rodiny a stále má pocit ako keby sa musel vo všetkom rovnať bratom. Zamrká slzy a trochu sa rozhliadne.* /Ešte aby som sa stratil. Ha. Tak nech! Nie som ani Caleb a ani Sebastian! Ja sa kľudne môžem stratiť v meste a už sa nevrátiť./
*Prochází po páté avenue, i když ví, že by ji zrovna za tohle smečka moc nepochválila, ale její to celkem jedno.* /Stejně na stanici skoro nikdo není./ *Jen jí mírně cukne v koutcích a vlasy, které jí vlají na zádech si po chvíli přehodí na bok.* /Asi se nechám ostříhat, s těmi vlasy je hrozná práce./ *Na chvíli se bohužel pořádně nedívá před sebe, a tak bohužel pro ni vrazí do Maxe.* Sakra! *Koukne na něj.* /Co se ještě tak může stát?/ Promiň. *Řekne celkem nahlas a dost zřetelně.* /Měla bych si dávat větší pozor no./
/A ještě to jeho, že sa porozprávame ako dospelí. Hlavne, že pred tým sa furt tváril ako keby mi bolo päť./ *Nesleduje cestu. Ešte sa k tomu pozrie do nejakej výlohy, keď v tom doňho niekto vrazí. Tak nejak automaticky natiahne ruky a dotyčnú osobu chytí za ramená, aby náhodou nespadla. Pozrie na ňu a zisťuje, že ide o dievča.* V poriadku. *Povie jej kľudne.* /Nemám dôvod si na nej vylievať hnev. Ona za to nemôže./ *A potom si to uvedomí. Dával si runu, aby ho nebolo vidieť. A keďže ho ona vidí, tak buď je to podsvěťan alebo len civil so zrakom. Obzrie si ju pozornejšie ale nepríde mu na nej nič také divné.* Mal som sledovať cestu. Chyba je na mojej strane. *Zoberie na seba vinu za tú zrážku.*
*Na chvíli se na něj jen tak divně podívá, ale potom jen lehce potřese hlavou.* /Dobře, no. Když teda myslíš./ V pořádku. *Jen se zasměje.* /Mám takový pocit, že já se asi srazím ještě s mnoho osobami./ *Mírně si povzdychne.* Když tak, jsem Mau... *Na chvíli se zarazí.* /Opravdu se chci seznamovat uprostřed ulice s někým koho vlastně skoro vůbec neznám?/ *Na chvíli nad tím přemýšlí.* /Už si to jméno nakousla a stejně nemáš co dělat, takže.../ Maureen. *Dopoví.* /Snad mu nebude společnost vadit no, protože...Bych se potom stejně zase nudila./ Večerní procházka? *Rozesměje se sama nad sebou.* /Dnes je nuda vlastně skoro všude no./
*Pustí jej ramená zo svojho zovretia. A pousmeje sa keď vidí a počuje jej smiech. Pravdou je, že mu moc do smiechu nie je.* /Možno som nemal naňho tak kričať./ *Ten smútok sa prejaví aj v jeho tvári a kvôli tomu ani nezachytí jej zarazenie sa nad vlastným menom. No keď sa k nemu prizná tak sa pousmeje.* Max. *Povie a trochu sa porozhliadne. Všimne si neďalekej lavičky.* Také voľačo. A čo ty? *Pomaly sa presunie k lavičke a posadí sa na ňu.*
*Když pustí její ramena, tak jen zhluboka vydechne.* /Bezva./ *Nakrčí obočí.* Aha. *Odpoví prostě.* /Tak to potom jo./ Já jsem jen na chvíli vypadla ven ze stanice. *Pousměje se a ruce si zastrčí do kapes od její tyrkysově modré mikiny.* /A ještě k tomu je dnes venku celkem hezky./ Jo, těší mě. *Dodá ještě s úšklebkem.* /Málem bych zapomněla no./ *Sjede ho pohledem, a když si sedá, tak ona zůstává stát. Popojde na místě.* /Ta lavička musí být teda pěkně studená no./ Kolik, že ti vlastně je? *Koukne na něj s tázavým pohledem a jedním nadzvedlým obočím.* /Proč jsou všichni vyšší jak já?/ *Pomyslí si.*
Zo stanice? *Zvedavo s otázkou v očiach sa na ňu pozrie.* /Býva v stanici? Alebo utiekla? A možno myslí tú bývalú policajnú stanicu. Tam majú tuším sídlo vlkolaci./ *Spomína na niečo sa mu s tým aj marí.* Och, aj mňa teší. *Sadá si a aj keď ho tá lavička studí príliš ho to netrápi. Sleduje to dievča a uvažuje.* /Upírom nie je. To už by ma asi aj zabila./ *Skepticky si pomyslí. S malou dávkou depresie. Zachytí jej otázku.* Štrnásť. A ty? *Nebude o moc staršia odo mňa. Skôr mladšia.* *Zauvažuje a čaká na jej odpoveď. Zrazu si spomenie na niečo iné.* /Vlastne som mal Sebastianovi povedať, že by mamka chcela na spoločný výlet do mesta./ *Smútok a depka sa v ňom udržia ešte hlbšie.* /Kebyže sa nebavím s Jessem. Keby nedotiahnem kocúra./ *Vyženie pochmúrne myšlienky z hlavy a zameria sa na dievča pred sebou. A snaží sa byť voči svojmu okoliu ostražitý. Predsa len lovec nikdy nevie kedy bude napadnutý.*
Ano, ze staré policejní stanice. *Na chvíli uvažuje o tom proč mu o sobě toho tolik říká, když vlastně ani nemá jistotu jestli je to civil a nebo něco jiného.* /Upír určitě nejsi, to bych na tobě asi vycítila. Víla?/ *Nad tou myšlenkou se jen přidušeně uchechtne.* /Em. Nevypadáš na to. A vlkodlak? To bych z tebe vycítila./ *Nakrčí obočí.* Tak lovče, a nebo civil no. *Zaregistruje jeho odpověď.* Taky čtrnáct. *Jen s úsměvem zakroutí hlavou.* /No, tak to je celkem v pohodě./ *Všimne si najednou jeho pohledu.* Nestalo se ti náhodou něco? Nevypadáš zrovna nějak extra v pohodě. /Zrovna tobě se tak bude určitě svěřovat Maureen./ *Nakonec si k němu přisedne.* /Ale co já vím, možná mu nic není./
/Vlkolak./ *Skonštatuje podľa jej odpovede.* /Aj keď čo ja viem. Možno tam s nimi žijú aj civili. Aj keď to je tuším proti dohodám o tom, že svet tieňov má byť utajený./ *Zauvažuje. Z uvažovania ho vytrhnú až jej starostlivé otázky.* Nie, v pohode. Len také menšie rodinné nedorozumenie. /Za ktoré prakticky môže iba ja./
Nedorozumění... *Zopakuje jeho slova.* /Rodinné. Tak do toho se asi motat nebudu no./ Určitě to bude v pořádku. *Pohodlně se opře o lavičku a ruce si založí na hrudi.* /Teda co já vím, nemůžu to vědět, protože já si to jen myslím no./ *Koukne na něj.* Nechceš se jít projít? *Nadhodí.* /Jen sedět se mi zrovna moc nechce./ Jak dlouho tady vlastně jsi? Nevěděla jsem tě tady ještě. *Dlaně si položí na kolena a na chvíli se podívá na zem, ale hned poté na něj.* /Znám tady od vidění hodně lidí./
*Len na jej zopakované slovo prikývne. A celkom rád by chcel veriť, že to bude v poriadku.* /Skôr mám pocit, že sa to Sebastiana dotkne natoľko, že už to v poriadku nebude. Asi si len povie, že som ako Caleb. Takže ma bude nenášať rovnako ako jeho a mamka z toho bude len nešťastná./ *Divoko uvažuje a na jej návrh o prechádzke nič nehovorí.* New York je veľké mesto. S veľa ľuďmi. *Len jej povie a zrazu nemá chuť na nič. Hnev vyprchal a už sa len cíti... nanič.* Ja už asi radšej pôjdem... /domov. Keď sa to tak dá nazvať. Ako dom sa tam určite necítim./ *Dvihne sa na nohy a pozrie sa na dievča.* Tešilo ma Maureen. *Venuje jej smutný úsmev a odchádza preč, aby sa mohol potajmu prešmyknúť do Inštitútu a zaliezť pod perinu. A najlepšie už nikdy spod nej nevyliezť.*
To ano. Máš pravdu, ale teď je tak trochu nechápu. *Mírně si povzdychne.* /Ten se asi hodně pohádal s někým./ Tak dobře. *Také se zvedne z lavičky.* /Já už asi stejně také za chvíli půjdu no./ Mě také. *Jen se upřímně pousměje a poté už taky odchází.*
*Krkolomne otvorí dvere, keďže má plné ruky. V jednej ruke miska s pukancami. V druhej ruke miska s čipsami. A v zuboch drží veľký balík citrónových marshmallow. Dojde k jednomu gauči, ktorý je akurát umiestnený pred telkou. Opatrne sa posadí aby nic nevysypal a po oboch stranách si položí misky. Zoberie ovládač a pustí. Chvíľu na ňom lúska až kým sa nedostane do archívu.* /Casablanca? To je film pre vykopávky./ *Pohodlne sa oprie a zoberie si pár pukancov.* /Hanibal, Godzila... nič moc výber./ *Povzdychne si a pustí Godzilu. Misku presunie na malý stolček a pohodlne si ľahne. Začínajú titulky a Max začína ujedať z pukancov.*
*Pukancov ubúda a ubúda. Max sleduje film, ktorý už asi videl tisíckrát.* /Veľký dinosaurus preháňajúci sa mestom. Tuším ale spravili aj nový film./ *Poloprázdnu misku odloží bokom a zoberie si slaninové čipsy.* /Zatiaľ je tu nuda. Možno by som zajtra mohol ísť trénovať. Teda keď sa mi bude chcieť./ *Film pomaly prestáva vnímať. Vlastne ho sleduje fakt len pooćku.* /Ale keď ma Caleb zobral von tak to bolo super. Aj keď s tým senzorom to bolo divné. Chvíľu som si aj myslel, že nás niečo napadne./ *Usmeje sa.* /Bol to taký adrenalín. Asi jediná zábavná vec tu. No, tak fajn, včera to varenie s mamou bolo tiež fajn./ *Film už hrá iba tak ako krovie, aby nebolo ticho.* /Vlastne kedy sme sa ako rodina zabavili? Možno ešte v Idris. Kedysi. Potom sa bratia odpratali preč, ja som išiel na akadémiu a rodičia furt niečo riešili./ *Prepadne ho mierna depresia a len sa čipsami ledabolo prehrabuje.*
*Přichází do společenské místnosti, na sobě má obyčejnou šedou mikinu a něco jako vytahané tepláky. Ruce má plné, v jedné ruce nese misku brambůrek a v té druhé má několik pytlíků sladkostí jako jsou gumoví medvídci a nebo čokoláda. Ve dveřích se trošku zarazí.* Eh ahoj Maxi. *Usměje se mile všechny věci so položí na stůl.* Jak je? *Lokty se opře o stůl a koukne se na to, co je v televizi.* Musim si trošku postěžovat... *Nachvilku se odmlčí.* A taky se zeptat... Tvůj kocour se mi nějakým zvláštním způsobem dostal v noci do pokoje a celou dobu tak semnou byl. A dělal celkem bordel. *Zasměje se a do pusy si dá brambůrky.*
*Začuje ako sa otvoria dvere a tak sa tým smerom pozrie. Prekvapene zamrká.* /Jesse... vlastne podľa správnosti by som sa mu mal vyhýbať. Teda aspoň mi to vraví celá rodina./ *Spomenie si na ich varovania a ešte na to maminino, počúvaj bratov dokiaľ ti nepoviem inak. Zamračí sa. Je dosť starý na to aby sa vedel ubrániť aj nejakému schizofrenikovi.* Ahoj Jesse. *Pozdraví ho a hodí si do pusy čips. Ešte než mu stihne odpovedať na jeho otázku tak sa mu sťažuje na Pána Lapiducha. Len sa naňho usmeje.* Jo, odkedy sa naučil otvárať dvere tak je to jeho najobľúbenejšia nočná aktivita. Počkaj si až ťa začne budiť tým, že si na teba sadne a sústredene ti čumí do ksichtu. /Vtedy vyzerá ten kocúr ako riadny psychopat./ Čo spravil? *Opýta sa a čaká na zoznam roztrhaných vecí.*
*Jesse se jen zasměje.* No překvapivě nic nezničil, jen jak říkáš čuměl mi do ksichtu a vypadal, že mi chce vyškrábat oči. No a pak mě několikrát kousl. No a pak mu asi cáklo a začal se ke mě tulit dokonce se nechal pohladit. *Znovu se zasměje nad včerejším incidentem.* Mám pocit, že mě má rád. *Usoudí ale v jeho hlase jde slyšet pobavení do ruky vezme čokoládu.* Dáš si? Je to obyčejná mléčná čokoláda, ale mám tu i gumové medvídky jestli chceš. *Zeptá se, když začne tabulku rozlamovat na kousíčky.*
*Začne sa smiať* /Jo, celý šialený kocúr Pán Lapiduch./ To túlenie je niečo ako obranný mechanizmus. Aby sa vyhol bitke za to, že niekoho pokúsal. Robí to bežne ale nedá sa to považovať za prejav náklonnosti. Je to mačacia vychcanosť. *Povie mu narovinu.* Mňa keď kusne tak sa potom lísa ako besný a stále ma oblizuje. *Mykne plecom a napchá sa hrsť čipsov do pusy.* Ono je jednoducho šialený. *Povie s plnou pusou a pozrie na telku aby zistil v ktorej časti je film. Ale znova odvráti zrak a pozerá na Jesseho.* Sebovi napríklad už stihol roztrhať gate. Preto som sa pýtal či niečo nezničil.
No mě nic nezničil ale záclony na chodbách... to už je něco jiného. Vysvětli mi ale jak se sakra dostal úplně nahoru až skoro ke stropu. Nevykoupal se třeba někdy v jezeře doma v Idris? Mnohé věci by to i vysvětlovalo. *Podotkne a dá si čokoládu do pusy.* /Jo brambůrky pak čokoláda. Můj žaludek mi bude děkovat. Ale teď mám v plánu dostat z Maxe, co mu Sebastian nakecal./ *Prohrábne si vlasy a sedá si do křesla.* Můžu se zeptat, co ti o mně Sebastian řekl, tehdy kdy jsme byli v kuchyni? *Ptá se narovinu.*
*Zatvári sa ako absolútne neviniatko. Ten kocúr je len strašne nepochopený. Aspoň podľa Maxa. Podľa ostatných je to najväčší psychopat pod slnkom a je len šťastím, že to je mačka a nie človek inak by žiadny živý tvor nebol v bezpečí.* Nie, nevykúpal. On bol kedysi to najmilšie mačiatko z vrhu. A potom mu preplo. Aj bol na kontrole ohľadom toho, či nie je posadnutý démonom ale nič sa nenašlo. Je naprosto v poriadku. *Pozrie sa na Jesseho.* Povedal, že si psycho. Takže dúfam, že ma nedobodáš tu na gauči popri otrepanom filme s Godzilou. *Povie mu veľmi tvrdo narovinu. Prečo by si aj mal brať servítky pred ústa. Len si napchá do pusy ďalšiu hrsť čipsov.*
*Přichází naštvaně do společenské místnosti, všude hledá bratra a toho jeho kocoura. V ruce drží kalhoty a rozrazí dveře.* Tak tady jsi. *Všimne si ho hned ode dveří a když uvidí i Jesseho okamžitě ho zpraží pohledem, ať zmizne. Tohle je mezi Maxem, kocourem, jím a jeho kalhotami. Zrovna zaslechne jeho poslední slova a ruce si zkříží na prsou. Tentokrát se zaměří na Maxe.* /Tak tohle je typický Caleb. Zabijte mě prosím./ Maxi, měli bychom si promluvit. Jelikož už nejsi dítě, budeme mluvit jako dospělí. *Pořád stojí u dveří.* /No to si dělá srandu? Takto mu to vycekat, zbláznil se?/
Upřímně já bych tomu moc nevěřil. Když jsem vyšel z pokoje seděl před mým pokojem, čuměl na dveře vypadal dost děsivě. Pak mě pronásledoval celou cestu až sem, pak se otočil a odešel. Asi šel stalkovat někoho jiného. *Zasměje se a sní další kousek čokolády.* Já nejsem psycho. Jen... *Nedořekne to a ve dveřích se objeví Sebastian. Neunikne mu jeho pohled, tak mu ho opětuje.* A hele, kocourek si hrál co? Upřímně mohl ti rozdrápát víc věcí než kalhoty. *Na jeho tváři je zlý úšklebek věnovaný Sebastianovi.*
Vieš okusil tvoju krv a asi mu zachutila. *Povie mu desivo tajomne, pretože on sám vie, že ten kocúr má rád svoju večeru najprv živú. Ale takmer vyletí z gauča keď dnu vtrhne Sebastian aj so svojimi nohavicami.* /Hups. Tak ten je v raži./ *Dokonca prekvapene nadvihne obočie keď mu povie, že sa porozprávajú ako dospelí. Doteraz ho totiž považoval za dieťa.* Fajn, ale počkej. *Dvihne sa z gauča a prejde ešte k Jessemu, ktorému položí ruku na rameno a dosť sústrastne povie.* Vieš nehovoriť o tebe. Viac ľudí si to o tebe myslí. Takže by si mal asi zvážiť svoj prístup k okoliu. Ale ako na mňa si spravil dobrý dojem. *Povie mu úprimne. Načo by mu klamal však mu nič nespravil. Zhlboka sa nadýchne a prejde k Sebastianovi.* Prepáč... nejak ti tie gate vynahradím. /Mama vravela aby som niesol za toho kocúra následky. Tak čo už./
*Podívá se na Jesseho i Maxe a obě obočí mu vyletí vzhůru.* A dost vy dva! *Zamračí se na Maxe a jeho mudrlanské řeči.* Prostě nebuď jako Caleb! *Kalhoty tiskne k sobě a podívá se na Jesseho.* Jedno slovo a jsi bez run. Postarám se o to. *Vyvodí nejfalešnější úsměv jaký dovede.* /Nebudu ti s nimi přeci kazit čas./ A ty Maxi, si dávej pozor na pusu, aby kocour nešel pryč z Institutu rovnou s Jessem. *Je tak naštvaný, až mu to vyklouzne a otočí se k odchodu, dveře však klidně zavře.* /Psychopat jeden, nebude tu dávat bludy do Maxove malé hlavy./
/Co jsem zase udělal? Nic!/ Jestli si myslí, že jsem psychopat tak to ještě neviděl psychopata. *Zamručí si pod nosem, spíš pro sebe než pro někoho jinýho. Ale je si jistý, že to Max určitě uslyšel.* Poslední měsíc je pořád takový... Nevíš co se s ním děje? *Složí si ruce na hrudi a koukne na Maxe tázavým pohledem.* /To on se chová jako psychopat, ne já. O mně jen ten chytrolín Thomas říká, že mám rozštěpenou osobnost. Ale ne, že jsem psychopat./ *Přemýšlí, v jeho hlavě to jen šrotuje.* Víš co si myslím? *Zeptá se Maxe.* Že Sebastianovi prostě vadí, že všechno mají raději Caleba a teba, dokonce i tu kočku. On je jako kdyby vámi zastíněnej. *Řekne svůj názor.*
*Prekvapene sa otočí na svojho brata keď takmer zvrieskne. Lenže to keď povie aby nebol ako Caleb mu absolútne rozcupuje sebaovládanie. Ten hnev sa prejaví aj v jeho očiach a aj keď chcel vyriešiť tu aféru s nohavicami pokojne teraz by ho najradšej roztrhal.* Ja mám toho dosť! Ja nie som Caleb! A nie som ani ty! *Vrieska naňho.* Čo sa to s tebou do riti deje! Tešil som sa sem hlavne kvôli vám! Vám obom! Lenže stále počúvam to tvoje sťažovanie na Caleba! Preboha spamätaj sa! *Pokračuje vo svojom hnevnom výlevu.* A ak pôjde preč kocúr pôjdem teda aj ja! Možno by to pre vás všetkých bolo tak lepšie čo?! Aspoň by si mohol ušetriť tie svoje fantázie o tom, že sa mením na Caleba!! *Prakticky ani nevníma čo mu Jesse hovorí. Ešte chvíľu svoj výbuch rozdýchava. Je nasraný. Keď zmizne Sebastian za dverami rozhodne sa.* /Potrebujem vypadnúť./ *Vypochoduje tak rázne s úmyslom ísť do mesta.*
*Jesse neví co dělat když vidí jak Max doslova vybouchl.* /Ti Hawkstoneovi sourozenci jsou tak nějak moc výbušní.../ *Pomyslí si a dál se trochu vzpamatovává z toho, čeho vlastně svědkem.* /Asi... asi už půjdu, posbírám si věci a půjdu... Jo./ *Sebírá všechny věci, co si donesl a odchází k sobě do pokoje.*
*Vletí do kuchyne skoro ako veľká voda a nahrnie sa ku skrinky. Otvorí ju a začne sa prehrabovať zásobami.* Super. *Šťastne zahúka a vytiahne balíček špagiet. Hodí ich na stôl až sa ich pár poláme a začne sa prehrabovať v skrinke s hrncami.* Ehm...aký hrniec mám vytiahnuť? /*Začne tam s tým hrmotať a takmer rozsype všetky pokrievky na zem.*
*Pomaly ide za synom do kuchyne.* /Ešte že ideme, už my aj vlastne vyhladlo./ *uvedomí si, že sa jej žalúdok ozýva.* Maxwell! *zvolá, keď vidí, aký neporiadok robí. Začne sa zohýbať k pokrievkam, keď sa jej trochu zamotá hlava.* /Ajaja./ *Narovná sa a posadí sa.* Upract to a až potom budeme pokračovať. *upozorní ho silným hlasom.* /Vzala som si tie bylinky dneska?/ *pouvažuje nad tým a stále sleduje syna, či upratuje.*
*Takmer pri jej zvolaní jeho mena, mu popadajú hrnce z rúk. Ale iba takmer.* /No, čo trochu bordel./ *Prevráti očami ale nič nepovie a začne to poslušne upratovať. Všimne si ako sa jeho mama zarazila a išla sa posadiť. Otočí sa na ňu trochu sa zmätene zamračí.* Je ti niečo? *Opýta sa a poslepiačky pchá pokrievky do police.* /Stejnak v nich bol bordel./ *Pomyslí si a dúfa, že po ňom nebude chcieť aby to nejako urovnal. Podľa Maxa sa pokrievky ani urovnať nedajú.*
*Usmeje sa naňho a prikývne.* Ale áno, zlatko, len som si uvedomila, že si dosť veľký, aby som ti s upratovaním nemusela pomáhať. *povie mu a cíti sa trochu zle, že mu klame.* /Nie že by som všetkým svojim deťom neklamala o tom, ako to naozaj je./ *smutne si pomyslí, ale potom sa usmeje.* Tak, z čím ti pomôžem pán šéfkuchár? *Zaujíma sa a je zvedavá, čo jej dá za prácu.* /Aj tak asi budeme robiť všetko ja, ale nebude mi to ani vadiť. Hm, je škoda, že tu nie je Sebastian a ani Caleb./
Aha. /Akože pomoc s upratovaním neodmietnem nikdy./ *Len nad tým mykne plecom a nadžgá to všetko dnu. Vytiahne nejaký veľký hrniec na cestoviny a potom menší na omáčku. Položí to na linky a otočí sa na mamu.* Ehm, a čo ďalej? /Variť fakt neviem./ *Potom si spomenie.* To o tom Jessem hovoril Caleb so Sebastianom. Ale mne sa zdal celkom fajn.
*Usmeje sa a oprie sa o stôl.* Do toho veľkého hrnca daj vodu, tak do polovice. Zapni dosku. Nachystaj si olej a soľ. *začne mu dávať inštrukcie.* /Ešte že nemal chuť na nič ťažké./ Naozaj? A nehovorili k tomu aj niečo bližšie? *opýta sa ho zvedavo.* /No, niekde v spisoch mám, že ich je viac mierne mimo zmyslov, ale že by to bolo až tak vážne, aby sa mu Max vyhýbal?/ *začuduje sa.*
Okej. *Povie a zoberie hrniec a spraví čo mu nakázala. Teda až na tú dosku. Tam nejakú dobu zápasí.* Sakra, to je komplikovanejšie než senzor... *Mrmlúce si popod nos a keď sa mu podarí zapnúť sporák tak sa veselo zasmeje. Vytiahne olej a soľ a otočí sa s tým na mamu.* A čo s týmto? *Opýta sa, predsa len, ako absolútny neznalec kuchyne. Mykne plecom.* Akože s Jessem som sa bavil. Vyľakal ho Pán Lapiduch ale zobral to v pohode a potom ma pozval si pozrieť nejaký film. Lenže potom došiel Sebo a bol naňho hnusný a potom povedal, že s ním nemám ostávať osamote, že je nebezpečný. Pch, ako keby som bol malý! *Zagáni naštvane.* Ževraj je dačo ako schizofrenik. Aspoň myslím. /A potom ešte samostatná kapitola o Merise./ *Zamračí sa ako čert keď si na ňu spomenie.*
*Už už sa chystá mu ísť pomôcť s doskou, ale nakoniec sa iba spokojne usmeje.* Teraz daj trochu oleja, ale iba trochu *zdôrazní* do vody a jednu lyžicu soli. Chvíľku počkáme než začne variť. *usmerní ho* Teraz nájdy paradajkový pretlak, cesnak a syr. *Vymenuje niekoľko vecí a sama sa vyberie hľadať všetky potrebné korenia.* /Hádam tu bazalku a oregano budú mať./ Zlatko, ak ti to tak povedali....mal by si ich počúvnuť. Pokiaľ ti nepoviem inak. Dobre? *ubezpečí sa.* /Schizofrenik? A lovec?/
*Počúva jej inštrukcie a robí všetko čo mu povie.* /Hups./ *Pomyslí si keď mu do vody ubehne o niečo viac oleja. Obzrie sa a dúfa, že si to nevšimla. Rýchlo tam nasype jednu lyžicu soli a všetko odloží bokom. Začne hľadať pretlak, cesnak a syr. S prvými dvoma položkami nemá problém a už ich pokladá na dosku. Otvorí chladničku a pozerá na jej obsah.* Hmm, niekto tu urobil riadny nákup. Aký syr mám vytiahnuť? *Opýta sa s pohľadom zabodnutým na olivy.* /Hmm, tie mám rád./ *Oblizne sa.* Fakt vyzeral v pohode... teda... až na to, že sa pokúšal pohladiť Pána Lapiducha keď okolo seba vzteklo chňapal zubami. Uhryzol ho. Ale nič si z toho nerobil. *Trochu sa nad tým zarazí keď si na to spomenie.* Asi fakt nie je normálny.
*Ako hľadá korenie, nevšimne si, že tam nalial viac oleja* Tvrdý syr. *zahundre neprítomne ako hľadá bazalku, ktorú nie a nie nájsť.* Pokojne si na nákup môžeme skočiť my. Bolo by pekne porozhliadnuť sa okolo, nemyslíš? *navrhne mu keď konečne nájde to čo hľadala. Pozrie sa naňho a usmeje sa.* Pokojne vytiahni aj tie. *zasmeje sa.* Nechal sa pohrýzť? *začuduje sa.* Pokiaľ ti nepoviem, budeš sa od neho držať ďalej. *povie mu rozhodne.* /To sa mi nepáči, asi ho preverím./
*Siahne po tvrdom syru a ani moc neskúma či je to eidam alebo parmezán. Súhlasne prikývne.* Jasne, to by bolo super. /Každá príležitosť ísť do mesta je super./ *Úsmev jej oplatí a chňapne po olivách. Zavrie chladničku a ako držoň otvorí fľašku s olivami a dve si hodí do pusy. Spokojne prežúva a odloží to na linku.* Hej, pritom bolo jasné, že kocúr sa kamošiť nechcel. *Nad ďalšími slovami zagúľa očami.* Dobre. *Nemieni sa hádať o tom, že si poradí s nejakým schizom, keď majú tak pekný večer.*
Hm, tak čoskoro pôjdeme, dobre? Možno by s nami mohli ísť aj chlapci, aby nám to tu ukázali. *uvažuje potešene ďalej.* /Chvíľa času s rodinou, to by bolo skvelé./ *Rozplýva sa. Trochu karhavo naňho pozrie, keď vidí ako rukami vyberá olivy z pohára.* Teraz hoď špagety do vody, ja zatiaľ urobím omáčku. *Navrhne, lebo vie, že jej to bude trvať menej ako jemu.* /Hm takže pretlak sem, trochu cesnaku, soľ.../ *hovorí si ako všetko chystá do hrnca a zapína dosku aj pod druhým hrncom.* Nechceš niečo piť zlatko? *opýta sa ho zvedavo ako ide k chladničke dúfajúc, že tam nájde niečo dobré na pitie.* /Och niečo sladké by sa hodilo/
*Prikyvuje a snaží sa prstami vyloviť ďalšiu olivu z pohára. Ani si neuvedomuje, že ho mama pozoruje.* Hej, to by bolo fajn. A mohli by sme sa tam aj najesť. *Navrhne a víťazoslávne si hodí ďalšiu olivu do pusy. Začuje ďalšie mamine inštrukcie tak nechá olivy olivami a otvorí sáčik so špagetami. Vysype ich do vriacej vody. Zatiaľ čo mama si chystá ingrediencie do hrnca, Max ešte vytiahne varechu a pomieša cestoviny. Trochu uhne na bok, aby jej urobil priestor pri sporáku.* Videl som tam jablkový džús. Ten by som si dal. *Povie jej a nakláňa sa nad hrncom a pozerá na cestoviny.* /Nikdy neviem kedy sú hotové./
*Nad jeho vyberaním olív iba nespokojne zavrtí hlavou.* /Pre dnešok to nechám tak./ Hm, to znie dobre. Ak niektorého z nich stretneš skôr ako ja, tak im to navrhni dobre? *opýta sa ho a premieša omáčku.* Hm, to znie dobre. *prikývne a natiahne sa do chladničky za džúsom. Položí ho na linku a vytiahne dva poháre, do oboch naleje džúsu.* Nech sa páči. *posunie mu jeden pohár. Zatiaľ čo zo svojho upíja, premieša omáčku a skúsi aj cestoviny.* /Hm, tie sú hotové./ Dobre, vypni sporák. Vyber cedítko a nad umývadlom ich preceď dobre? *povie mu s úsmevom.* /Hm, tak príjemný večer./
*Ešte si oblízne prsty od slaného nálevu a zašrobuje viečko.* Hej, poviem im. Kde vlastne sú? Nevieš? *Zvedav sa pozrie na mamu. Dneska ich vlastne celý deň nevidel. Motá sa ďalej pri sporáku a keď mu je prisunutý pohár tak si ho zoberie a z chuti sa napije.* Hmm, paráda. *Okomentuje chuť a dopije ho do dna.* Ďakujem. *Ešte poďakuje. Pozrie sa na ňu.* Cedník? To je tá miska s dierkami, že? /Ja to volám prelievač ale... tak sa to určite nevolá./ *Preistotu sa opýta a skláňa sa ku skrinke, aby to našiel.*
*Pokrčí ramenami.* Predpokladám, že majú hliadky a tak. *Povie a uvedomí si, že sa nepozrela na tú ich nástenku, kde je rozpis služieb.* /Hm, ale asi to bude v poriadku, dnes je tu pomerne ticho./ Ak chceš, ešte si nalej. *ponúkne ho a ukáže na zvyšok džúsu.* Hej, presne to. *pousmeje sa a ochutná omáčku.* /No veru, už môže byť./ *vypne dosku a hrniec preloží na inú časť sporáku. Pomaly začne hľadať taniere aj príborom, ktoré začne chystať na stôl.* /Hm, ešte musím nastrúhať syr!/ *uvedomí si a tak hneď začne hľadať strúhadlo, na ktorom do misky nastrúha syr.*
*Veselo sa usmeje keď si spomenie ako ho včera Caleb zobral na hliadku.* /Aj keď to s tým blbnúcim senzorom bol trochu divné./ *Zauvažuje a zakrúti hlavou, že už nie je smädný. Prehrabuje sa v miskách až kým nenájde ten cedník. Má dokonca aj také nožičky zo spodu aby stál. Položí ho teda do umývadla a zoberie hrniec. Takmer sa popáli ale zvládne to a ani nesykne. Prejde k umývadlu a všetko tam vyleje až sa para hrnie do vzduchu. Odloží prázdny hrniec bokom a zoberie plný cedník a trochu ním zamixuje. Pustí aj vodu aby ich trochu ochladil, keďže sa z nich valí para ako o život.*
*Keď nastrúha syr a prestrie stôl usmeje sa na Maxa.* Tak šup sadaj, ja už to dorobím. *mrkne naňho a prejde k cestovinám. Ešte ich dodatočne ochladí a poriadne precedí. Začne ich servírovať do tanierov. Obom im naloží tak akurát.* A nehltaj ich, pekne pomaly, je to horúce. *upozorní ho a kým sa jej porcia vychladne a syr na vrchu roztopí, začne upratovať. Zvyšok, čo im ostal schová do chladničky. Na papierik ešte napíše Caleb a Sebastia.* /Ak by sa náhodou vrátili hladní./ *až po chvíľke si sadne za stôl a pustí sa do jedla.* Tak čo, môže byť? *opýta sa s úsmevom na perách.*
*Otočí sa na mamu a prenechá jej teda prácu s cestovinami.* Tu máš. Ty si na to predsa len lepší odborník než ja. *Povie jej a odtacká ku stolu kde sa usadí a už sa nedočkavo a zároveň aj dosť hladavo vrtí na stoličke. Doslova sa mu zbiehajú slinky a neopomenul ani na tie jeho milované olivy. Najradšej by sa na to vrhol už vo chvíli ako mu nakladá ale po jej slovách stiahne pusu do nespokojnej linky a vrhne sa na to o dosť pomalšie než mal v úmysle.* Áno mami. *Povie jej a otvorí si olivy. Začne ich stadiaľ loviť ale tentokrát už vidličkou. Nahádže si ich tam celkom štedrú dávku a spokojne sa usmeje. Pustí sa do jedla, dokonca sa mu pár špagiet oplieska o bradu ale to bude riešiť až doje.* Som spokojný, je to dobré. *Povie s plnou pusou a ďalej pokračuje v jedení.*
To teda som *Ani sa mu nesnaží odporovať a smeje sa. Kútikom oka vidí aký je už nedočkavý.* /Rovnako ako jeho bratia a otec. Podoba sa nezaprie./ *pousmeje sa nad tým a pokračuje v umývaní riadu.* S plnými ústami sa nehovorí. *upozorní ho mierne karhavým tónom.* Ale som rada, že ti chutí. *povie mu už s milým úsmevom a pomaly ujedá zo svojej porcie.* /Hm nemala by som mu tu omáčku zotrieť z brady? Ale nie, už je predsa veľký./ *ovládne starý tik a dojedá svoju verziu.* Musím povedať, tie cestoviny si uvaril priam božsky! *Pochváli ho a unavene zívne.* /Hm koľko že je to tých hodín?/ *Pozrie na hodinky a nad časom sa iba začuduje.* /No teda./ Hm, už by sme mali ísť pomaly spať. *Upozorní syna a postaví sa aby začala umývať ešte svoj tanier.*
*Keď sa začne smiať je to akési nákazlivé a Max sa k nej pridá tichým chichúňaním. Nad jej karhaním sa ovládne aby priamo pred ňou nepretočil očami. Asi by si na ňom riadne zgustla ak by to spravil. No nad milším tónom sa usmeje. Taká náladovosť je asi zapríčinená pubertou. Chvíľu otrávený a potom zas veselý. Ešte vyškrabuje posledné zbytky z taniera. Tá pochvala ho úprimne poteší a teraz už s prázdnymi ústami a na mamu zazubí tým svojim chlapčeským, bezstarostným úsmevom.* Ďakujem, som jednoducho talent. *Zavtipkuje, pretože mu je jasné, že bez mami by to jedlo dopadlo katastrofálne. Prikývne a vlastne si uvedomí aký je unavený. Postaví sa a zoberie mame z ruky tanier.* Daj sem umyjem to. *Povie až desivo vážne a umyje tie dva taniere a príbory. Odloží to na odkvapávač a ešte spraví dôležitú vec. Chrbtom ruky si utrie zaplieskanú bradu od omáčky. Potom tú omáčku ešte oblízne, lebo bola fakt dobrá.*
*Je rada, že počuje syna smiať sa.* /Tieto momenty mám naozaj najradšej./ *pousmeje sa nad tým* No si jednoducho po mne *odpovie mu zo smiechom, ale myslí to vážne. Aj ona bola kedysi taký špekulant. Kúsok oca sa v ňom však nezaprie. Mierne šokovane naňho pozrie.* No páni, ďakujem *zahundre prekvapene, lebo toto nečakala. Potichu ho sleduje a opiera sa o linku. Chce ho pokarhať že do ruk sa neutiera, ale nechá to už tak.* Tak poď zlato. Je čas spať. *Naznačí hlavou odchod k dverám. Odprevadí ho až po izbu.* Dobrú noc zlatko. *pobozká ho na vlasy a je jej úprimne jedno, že je na to pristari. Až potom odchádza do svojej izby si ľahnúť.* /Bol to dlhý deň./
*Nad tým jej prekvapením sa len zamračí.* /Čo je na tom? Som dosť starý aby som zvládol umyť riad./ *Nahlas však mlčí. Keď s tým všetkým skončí tak si ešte čerstvo obliznutú ruku utrie do nohavíc. Predsa len kus decka sa v ňom nezaprie.* Hej idem. *Povie a ide spolu s ňou chodbou. V duchu len lamentuje nad tým, že do izby trafí aj sám. Keď mu dá pusu tak sa otrávene zaksichtí. No, v skutočnosti by nikdy v živote nepriznal, že je za takéto materinské prejavy rád. A ani na mučidlách by nepriznal, že občas túži po takom matkinom objatí. Jednoducho čistý pubertiak.* Dobrú noc mami. *Povie a zapadne do izby skôr než by skutočne mohlo prísť aj to objatie.* /Spal bych až bych brečel./ *A tak ide spať.*
*Po dni nič nerobenia sa rozhodne, že už dlho nijako necvičila a ani nebojovala. * /Nie že by mi to muž dovolil a deti sú boh vie kde, takže žiadna kontrola./ *uvedomí si a musí sa nad tým pousmiať. Položí fľašu s vodou na jednu zo žineniek a vlasy si zviaže do vrkočagumičkou čo ma na zápästí. Na chvíľu sa posadí na zem a porozhliada sa po sále.* /Je to tak dlho, že ani neviem s čím a kde začať./ *povzdychne si, celý ten čas sa jej nepáčilo ako jej všetko len zakazovali a prikazovali. Bola chorá a nie imobilná.* /A koľko práce mi to dalo, ho presvedčiť aby som tu mohla ísť./ *zakrúti nad tým hlavou. Po chvíli vstane a vydá sa hľadať nože, alebo hviezdice...v skratke niečo, čím môže hádzať. Netrvá jej dlho, než nájde vrhacie nože. Mierne nervózna sa postaví niekoľko metrov od terča.* /Ako sa to hovorí? Všetko, čo sa raz naučíš už nezabudneš. Hm, tak hádam je to pravda./ *pomyslí si a potažká jeden z nožov v ruke. *Už je to večnosť./ *pousmeje sa. Skôr ako ho hodí, sa postavy do základnej pozície. Prvý nôž, ktorý hodí preletí okolo terča a s rinčaním dopadne na zem.* /No to snáď nie!/ *zamračí sa a jemne pokrúti hlavou. Zdvihne ruku s ďalším nožom. Chvíľku naznačuje hod pohybom zápästia a až potom ho hodí. Keď sa nôž zapichne do terča, stále sa mračí, ale už o niečo menej.* /Bude chvíľku trvať, kým sa to zas vráti k starým časom. Predpokladám./
/Asi sa tá spúšť na chodbe upratala./ *Zauvažuje a otvorí dvere s tým, že je to spoločenská miestnosť. Avšak prekvapene sa zarazí medzi dverami.* /Huh, tak tu telka nebude./ *Rozhliadna a všimne si ako jeho stojí s nožmi v ruke. O kus ďalej je terč, v ktorom už je zapichnutý jeden nôž. *Ahoj mami. *Pozdraví ju a prejde k nej bližšie. A potom sa trochu zarazí.* /Dúfam, že nevie o tej vytopenej chodbe a roztrhanom zvierati alias Lapiduchov obed./ *No už ju pozdravil takže je neskoro utiecť preč pred prípadným hnevom za ten bordel.*
*Je pripravená hodiť ďalší nôž, keď ju preruší známi hlas. Nebadateľne sebou trhne a otočí sa na svojho syna.* /Hm, čakala by som, že sa mi bude chcieť vyhnúť./ Maxwell *povie mu a nôž si založí za opasok.* /Hm vynadať mu teraz, alebo?/ *uvažuje ako si ide sadnúť na jednu zo žineniek.* Ako sa máš, zlatko? *opýta sa ho a zatiaľ nič nevyťahuje. Potapká miesto vedľa seba, aby si k nej prisadol. Celý čas sa pokojne usmieva.*
*Sleduje a čaká ten tajfun. * /Vlastne tam muselo byť kopec vody. A este tá krv. To si určite všimla./ *Ostražito ju sleduje ako si ide sadnúť na žinenku.* /A žeby to nevedela?/ *Nádejne zadúfa ale je to len falošná nádej. Svoju mamu pozná natoľko, aby vedel, že jej nič neunikne. Podozrievavo sa na ňu pozrie keď ho tak milo vyzve, aby sa k nej posadil. Opatrným krokom teda prejde k nej a sadne si na žinenku do tureckého sedu. Oboma rukami sa chytí za členok a donúti sa k ako tak pokojnému úsmevu.* Hmmm, dobre a čo ty? *Špitne a po očku ju sleduje.*
*Sleduje ho ako si k nej sadá.* /Hm, to som rada./ Och takže si zvykáš? *opýta sa ho a odpije si z vody.* Ja, dobre, ale som v šoku aké veci sa im tu dejú! *zvolá a zavrtí nad tým hlavu.* Dnes mali vytopenú chodbu a dokonca sa im tu vraj potuluje mačka, ktorú tu pred tým nemali. No nie je to zvláštne? *opýta sa a významne pozrie.* Keby mi niekto aspoň povedal, že tu majú zviera, nenahnevala by som sa, ale keď sú ticho? Asi ich čaká trest. *povie a dúfa, že jej syn sa jej prizná.* /No tak zlatko, vieš, že mne sa neoplatí klamať./
*Na jej odpoveď len strnulo prikývne. Počúva ju a mierne bledne.* /Och, ona to vie! Ale hrá sa so mnou skoro ako Pán Lapiduch s večerou./ *Zhlboka sa nadýchne.* Naozaj? To je fakt divné. *Však prečo si nepredĺžiť svoju agóniu, že?* Ja som si tu žiadnej mačky nevšimol. /Technicky vzato je to kocúr. Asi ho zamknem voľakde. Možno nejaká klietka. Opýtam sa Caleba či je tu nejaká klietka na mačky./ *Horúčnato uvažuje ako vyriešiť svoj zapeklitý problém.* Ale... ten tak medzi nami...čo by to bol za trest ak by sa niekto priznal? *Opýta sa a snaží sa o nenútený tón hlasu ale inak je napnutý ako struna pred prasknutím.*
*Najradšej by sa úprimne rozosmiala nad výrazom svojho syna.* Všakže, tiež si hovorím. *povie mu a pobavene našpúli pery.* Hm a vraj je aj agresívna. Trhá všetko čo môže. *povie mu ako keby to bolo nejaké tajomstvo.* /Ako dlho ti bude trvať, kým sa priznáš, hm?/ Len tak medzi nami, ak by sa mi ten niekto priznal povedzme dnes, ušetrila by som ho trestu, ale čím ďalej sa to bude odďaľovať, tým horšie. *Odpovie mu s vážnou tvárou.* Prerovnať všetky knihy v knižnici, zákaz vychádzania, varenie po celý mesiac, žiadna telka. *začne vymenúvať tresty ktoré ju len tak napadnú z hlavy.* A tak ďalej, ale neboj sa zlatko, keďže o tom nič nevieš, určite sa trestu nemusíš báť, všakže? *znova naňho pozrie a dúfa, že sa jej prizná.* /Otec by ťa potrestal, ja ti ešte odpustím./
*Nervózne si začne hryzť do spodnej pery.* /Zavriem ho a zahodím kľúč./ *Pozorne počúva ako vymenováva tresty a aj to ako by mu odpustila. Už sa chystá, že jej narovinu povie, že sa predsa jedná o ich rodinného miláčika. Teda... skôr Maxovho miláčika. Lenže zaváha, keď naznačí, že on predsa o tom nič nevie.* Nooo, vieš... aj dačo viem... *Začne to z neho liezť ako z chlpatej deky. Nervózne sa zaškľíri.* Teda... dajme tomu, že sa mi k mojim zavazadlám omylom pridal batoh. A v tom batohu niečo spalo. Teda nie niečo... vieš... Pán Lapiduch. *Začne jej okľukou hovoriť upravenú verziu ako dotiahol kocúra do Inštitútu.* A... tak... mami čo bude dnes na večeru? *Zmení tému a dúfa, že je to vyriešené.*
*Zvedavo zdvihne obočie, keď to z neho ide ako z chlpatej deky.* Och naozaj si teda o tom niečo počul? *naoko začudovane sa naňho pozrie.* /Naozaj som to nečakala./ *Začne sa smiať jeho príbehu.* Tak náhodou tam spadol áno? *Smeje sa a zavrtí nad celou situáciou hlavou.* Zlatko, veď sme sa dohodli, že Pán Lapiduch bude doma, otec sa mal oňho starať. *pripomenie mu.* /Ale určite ti podakuje, že to tak nie je./ *uvedomí si, lebo pozná svojho manžela až pridobre.* Hm, žeby by bol k večeri Pán Lapiduch? *zamyslene sa ho opýta, ale hneď naňho mrkne.* Hm, tak čo by si si dal?
/Čokoľvek len nie prerovnávať knihy!/ *Uzná a radšej prizná farbu. Sleduje ako sa mamka smeje a tak sa trošku upokojí. A uvoľní sa.* Tak nejak.... Ja viem. *Povie trochu kajúcne ale hneď na to sa mierne rozčertí.* Ale vieš, že otec sa s ním moc nemusí. Ten kocúr je len trochu nepochopený /a šialený/ ale inak tu môže chytať myši. Takže je užitočný /pokiaľ neroztrhá potkana po polke chodby....alebo na Sebovej posteli./ *Obraňuje svojho večne uhryznutého maznáčika. Ukľudní sa a pozrie sa na mamu celkom skepticky.* Pochybujem že by bol dobrý. Pravdepodobne mu v krvi koluje čistá síra. Ale inak by som si dal špagety. *Zaškľerí sa od ucha k uchu ako veselý chlapec.*
Mal si mi povedať, že chceš aby Pán Lapiduch šiel s nami, vybih by sme sa mnohým veciam. *pokarhá ho no jemným hlasom. Pre svoje deti mala vždy veľkú slabosť.* Zlatko ten kocúr robí len neplechu, musíš si s ním dať rady, ak chceš aby tu ostal. *poučí ho.* Inak on pôjde preč a ty budeš niesť následky, dohodnuté? *navrhne mu, ale v podstate o tom nemieni moc vyjednávať.* /Občas musím mať aj pri nich tvrdú ruku./ *Uvedomí si a zamyslene pozrie do diaľky.* A vieme, že to nie je nejaký démonom alebo tak? *začuduje sa s úsmevom.* Tak špagety? Ideme sa do nich pustiť? Môžeš ich variť ty a ja ti budem pomáhať. *navrhne mu.*
*Zklopí hlavu a kajúcne počúva jej karhanie. Len prikyvuje na znamenie, že to berie na vedomie. Ale keď začne hovoriť o tom, že si s ním musí dať rady, nešťastne a zároveň pesimisticky sa na ňu pozrie.* No, skúsim to. /Keď tak ponesiem teda tie následky./ *Na jej poznámku sa tiež zahľadí do diaľky.* Hej, však keď mu ruplo v bedni tak ho otec kontroloval. A nič nenašiel. /Takže je iba šialený./ Jo. *Príjme jej návrh a vyskočí na nohy ako čertík z krabičky.* Jesse bol včera nakúpiť tak hádam kúpil aj nejaké špagety. Inak počul som, že je divný? *Brbloce a pomaly kráča ku dverám, ktoré otvorí a vydá sa do kuchyne.*
To rada počujem *povie mu úprimne.* /Treba ti dať nejakú zodpovednosť./ Keby som tvojho oca nepoznala, tak by som pochybovala že ho kontroloval, ale... *svoju vetu nedokončí a usmeje sa.* Tak poďme. *povie mu a zdvihne sa na nohy, nože rýchlo vráti na svoje miesto a vydá sa za synom.* /Divný?/ Tak o tom mi porozprávaš v kuchyni dobre? *povie mu ako odchádzajú do kuchyne.*
To bude zjevně další případ. *Okomentuje Thomase směrem k Maxovi a vytáhne si opasek se zbraněmi o něco výš.* Sebastian si myslí, že jsi na tohle moc mladý, ale ve tvém věku už jsme běhali po ulicích sami. *Zakroutí hlavou a schází dolů na ulici z Institutu. Sebastianova opatrnost začíná být dosti proti. Nejenom, že ho to omezuje, ale sám si hází klacky pod nohy.* Jak se má táta? *Ptá se. Viděl ho sice v Idris, ale bylo to jen na chvíli, jinak většinu času byl v Gardu a posléze spal. Na druhou stranu ho spíše zajímají detaily z posledních měsíců, kdy nebyly v kontaktu.*
Tak mi povedz, kto v Inštitúte nie je prípad? *So smiechom sa opýta, pretože zatiaľ má pocit, že všetci sú tam na hlavu.* /A hlavne Merisa./ *Odfrkne si nad ňou a znechutene nakrčí nos. Nespokojne zavrčí.* Štve ma to! Nie je môj problém, že si nevie uvedomiť, že už nie som decko. *Vzteka sa a snaživo drží krok s bráchom. Keď už teda vypustil paru a tak trochu zauvažuje.* Otec? No, väčšinou pracuje. Aj keď mám pocit, že v poslednej dobe ešte viac ako inokedy. Ale o práci nehovoril ani pri večery. *Na chvíľku sa odmlčí a vrhne na Caleba zvedavý pohľad. Hľadá ho tu už od kuchyne.* Čo sa stalo s Grace? *Opýta sa narovinu.*
Pár se jich tam ještě najde, akorát flákají schůze. /Většina hlídku mít nemohla. Což z nich trochu případy dělá./ A zbytek je opravdu katastrofa. Už chápeš, proč jsem chtěl mámu nechat doma? *Kráčí směrem na severní Manhattan a v hlasu mu zazní trocha starostlivosti.* Měla obrovskou práci s námi, ale tohle je katastrofa. Dva dospělé lovce školí trochu démonní krve. Tahají si do Institutu Podsvěťany a o tom Inkvizitorovi už určitě víš také. /Přesně tak. Sebastian by si měl uvědomit, že nejsme civilové./ *V duchu přikývne na Maxova slova a vytáhne z kapsy senzor.* Takže klasika. /Vůbec. Něco se asi bude dít, měl jsem si ho odchytit a promluvit s ním víc./ *Výraz ve tváři mu zvážní, poté však nalézá vhodnou odpověď a zvedne koutek do polovičatého úsměvu.* Nic. Sebastian jen žárlí. *Nadhodí zlehčeně polopravdu, protože o upírech se zatím svěřovat nikomu nehodlá.* Je tu teprve den. To už ji znáš? *Pozastaví se nad tím.*
Chápem čo myslíš tou katastrofou. Grr ako napríklad Merisa. To je taká Kača. *Začne peniť keď si spomenie na to dievča.* Si asi myslí, že je bohviečo a ešte tie jej kecy typu 'nepoznáš ma' a 'som perfektná' *Veľmi afektovane napodobuje jej hlas z incidentu v kuchyni.* Taká hus ma nebude nazývať idiotom. Ešte uvidí. *Sklopí si ďalej ale po chvíľke vychladne. Trochu sa zamyslí.* Myslíš, že sa do NY hrnula len preto, že je to tak biedne s lovcami? *Počul čo sa tu niektorí už navystrájali ale tak nejako mu nejde do hlavy, prečo mama tak nervózne chcela to miesto. Pôvodne sem mal ísť niekto iný, nie? *Kopne do kamienka na zemi.* Jo doma klasika. Aj keď to si nejedol ešte mamkino ragú. *Zatvári sa zdesene. Všimne si, že na jeho otázku s Grace mu prakticky ani neodpovedal. Tak sa naňho skúmavo zamračí.* Hej? A čo sa stalo keď bola s tebou na hliadke? Vieš... keď ti tým Sebastian vyhrožoval v kuchyni.
Merisa je hrozně koště. *Lehce se přitom zamračí - čekal od ní víc, možná si i dělal naděje, jenže se vybarvila naprosto dokonale.* Dokonce mi řekla, že nemá respekt k Spolku. Čekal jsem trochu rebelie, ale tohle je už trochu moc. *Baví se s ním jako s rovným a nakonec se rozesměje.* Mně řekla, že se nehodlá být nudná holčička jako všechny ostatní. *Zakroutí hlavou a v tom mu začne zase blbnout senzor.* Měl jsem co dělat, abych se zachoval normálně a nevysmal ji. *Snaží se přimět senzor fungovat normálně, ale ten jen podivně vibruje. Tyto znaky už mu jsou známé.* Myslím, že to je spíš tím, jak je tu silná démonická aktivita. Každý si myslí, že to tady spasí. Nebo nám sem Spolek posílá snad všechno, co mu přijde pod ruku. Jsem zvědav na toho Rougerenarda. I ten vypadal poměrně ztraceně. *Zabočí směrem k Centralu, ačkoli ví, že trochu s tím riskuje.* /Asi bychom se měli vrátit./ V návrhu jsem byl já, ale to by nepřekousl Sebastian. Víš, jak by se tvářil, kdybych byl správcem? Kvůli mámě bych to klidně vzal, jenže potřebuji ještě rok. *Hájí se a nakonec přejde ulici od Centralu zpět.* Nevyhrožoval mu, spíš asi přišel na to, že s ní jsem a žere ho to. /Co by se dělo. Spal jsem s ní./
*Vehementne prikývne na znak toho, že s ním ohľadom Merisy vo všetkom súhlasí.* Heh nudná holčička. Je to len hlúpa nána. *Všimne si ako Calebovi začal blikať senzor a tak trochu spozornie voči svojmu okoliu. Ale po chvíľke sa zamračí na ten senzor.* Tak ten Rougerenard vyzeral celkom seriózne. Aj keď kto vie... možno ho poslali mamke na prevýchovu. *Zažartuje a spolu s Calebom zabočí. Pozorne sleduje okolie ale nič nevidí. Ale prekvapene sa naňho otočí keď začuje jeho slová.* Vážne si bol v návrhu na správcu? /O tom som ani nezapočul./ *Zaškerí sa naňho.* Pukol by od závisti. *K tématu Grace sa už radšej nevyjadruje a vytrhne Calebovi senzor z ruky. Trochu ho presteluje, nastaví a už funguje ako má.*
*Prochází se po Institutu, nemá co dělat. Už několik dní čeká na rozpis hlídek, včera nestihnul jít na schůzi, to mu dodává pocitu nezodpovědnosti.* Nestíhal jsem, no nemůžu za to. Kdybych se nestratil možná bych i přišel. *Mrmlá si pro sebe a ruce má v kapsách od kalhot. Už jen od prvního pohledu se může zdát, že není s ním něco v nepořádku.* /Jsem neschopnej, fakt./ *Probíhá mu hlavou mezi tím, co se prochází po hale tam a zpět. Vypadá přesně jako člověk v depkách.* /Možná... jo procházka by mi prospěla./ *Usoudí ale hned si to rozmyslí.* /Zase se ztratím a než najdu cestu zpátky bude půlnoc./
*Už v konečne čistom tričku, taktiež čiernej farby, dojde do haly a navlieka si pritom čiernu bundu.* /Och, Pán Lapiduch./ *Začne zbierať mačacie chlpy z trička a hádže ich na zem ako neurvalec. Prestane s tým a navlečie si aj druhý rukáv bundy a zapne ju. Tak zabraný do zapínania zipsu si ani nevšimne človeka na chodbe a tak doňho vrazí.* Ech, prepáč. *Ospravedlní sa mu a trochu sa obrie či neuvidí Caleba, lenže je tu iba tento neznámy.* Ehm, v pohode? *Opýta sa neistý tým, či vôbec chce poznať odpoveď keďže sa ten chlap tvári ako depresia sama.*
/Vypadám jako někdo, kdo spí ve vším, co se hýbe?/ Vypadám, ale nejsem takový. /Vychází ze zbrojnice a zahákne si ještě druhé ostří k opasku. Je kompletně vyzbrojen a připraven se vydat vstříc do ulic New York. Sebou ještě nese další ostří, které hned podává Maxovi beze slov.* Pro jistotu. *Zapne si bundu a napřímí se.* Můžeme? *Podívá se na Maxe a Thomase, který mu je něčím jako duchem Institutu. Skoro vůbec o něm není slyšet a nikde ho není vidět.* /Podivný člověk, snad nenadělá problémy. Jsem zvědav na toho Rougerenarda. Jméno nebude zjevné všechno./
*Když do něj někdo vrazí vyruší ho z přemýšlení.* Hej, v pohodě nic se nestalo. *Usměje se mile a nad jeho otázkou jen mávne rukou.* Jsem v pohodě, nic mi není. Ale ty nejsi moc... mladý na to aby jsi šel sám do ulic New York? *Zeptá se s povytaženým obočím mladého chlapce. Až pak si všimne Caleba.* Zdravím Calebe, jak vidím jde evidentně zaučovat nějakého nováčka, že? *Stále se mile usmívá a snaží se ze všech sil netvářit jako hromádka depresí.* /Asi si už půjdu lehnout, zítra je taky den./ *Napadne ho ale furt ho žere ta schůzka na které nebyl.* Calebe, včera byla schůzka, že? Probíralo se něco důležitého nebo tak? *Zeptá se.*
*Zamračí sa naňho aj keď je pravda, že je na to celkom mladý. Lenže to si Max nepriznáva.* Nie, nie som na to moc mladý. *Odpovie mu ešte v rámci slušnosti, keď v tom sa objaví Caleb a dá mu ostrie. Zoberie si ho a pripne si ho k opasku. Celkom sa aj zaraduje, že mu tú zbraň dal. Teraz si pripadá ako skutočný tieňolovec, ktorý ide na hliadku. Veselo sa naňho zaškerí a radšej ignoruje fakt, že bol nazvaný nováčikom.* Môžeme. *Odpovie mu ale ešte sa zahľadí na toho týpka. Dojde mu, že asi to na včerajšiu schôdzu nestihol.* /No, bol som tam dokonca aj ja a to je čo povedať./
Nejen ledajakého nováčka. *Poplácá hrdě Maxe po ramenu.* Vsadím se, že s otcovým výcvikem a matčinou disciplínou by zvládl porazit i jednoho z vás. *Můj bratr, Max.* Záměrně se zdrží slova mladší a spustí ruku zpět k tělu.* /A zaučovat nováčka v otevřeném terénu v New Yorku? To bych si netroufal ani já a že jsem už udělal podobných hovadin dost./ Ano, byla schůze. Máme nového mentora, zahlédl jsem ji, myslím, v salonu, když jsem šel kolem. Dál ještě těch devět mrtvol a rozpis hlídek. Měl by už být na nástěnce. *Zalže, protože na něj zapomněl. Hned, co se vrátí, má v plánu ho tam dodat.* A teď už musím. Zkus se poptat ještě jinde. *Kývne směrem do chodby a odchází s Maxem na 5th Ave.*
Těší mě Maxi. *Usměje se mile.* Já jsem Thomas ale můžeš mi klidně říkat Tommy. *Dodá a vyslechne si, co se zhruba probíralo na schůzi.* Dobře, každopádně děkuju za tu opravdu stručné info. Určitě se ještě poptám. *Přikyvuje, zatím co mu říká co je nového. Nakonec poděkuje a sám odejde se podívat na nástěnku, jestli opravdu jsou zropisy na nástěnce.* /Zase jsem toho odvěděl, fakt musím na ty schůze chodit, no ale nemůžu za to že jsem tak nějak furt šel, šel až jsem došel na druhou stranu NY./ *Mrmlá si pro sebe v hlavě, když odchází.*
*Hrde vypne hruď a dvihne hlavu. Tak nejak ho v tom geste podporí Calebov hlas. Tommymu len kývne a hrnie sa s Calebom preč z Institutu.*
*Vstúpi do kuchyne a rozhliadne sa. Ale najmä sa započúva. Hľadá šedého, chlpatého kocúra, ktorý je od rána nezvestný. Začuje tiché šramotenie a tak sa za tým zvukom vydá. Ide opatrne, pretože Pán Lapiduch má agresívnu povahu.* /Veľmi agresívnu./ *Pozrie sa na prst, ktorý má oblepený náplasťou. Priblíži sa k pootvorenej skrinke odkiaľ ide zvuk. Vyteká z tade voľajaký sirup a kukuričné vločky.* Pán Lapiduch? *Ticho ho Max osloví a znervóznie, keď šramot ustane.* /To je skoro ako ticho pred bitkou./ *Nešťastne si uvedomí a čaká čo sa bude diať, keď už kocúr vie, že bol načapaný pri čine.*
*Jde do kuchyně s plnou taškou nákupu.* /Jo tak jsem nakoupil, ale vařit nebudu./ *Pokládá tašku na linku. Už ve dveřích si všiml chlapce.* Ahoj, hledáš něco? *Ptá se se, když vidí jak stojí u skříňky, ze které něco vytéká.* /Beztak něco rozlil, zase to budu muset uklízet./ *Zamrmlá si pro sebe v hlavě.* Ty seš Max, že? Mladší bráška Caleba a Sebastiana. *Řekne a pomalu začne vytahovat nákup z tašky a dávat ho na své místo.* Mohl by jsi mi laskavě uhnout, chtěl bych do té skříňky dát cereálie. *V ruce má krabičku lupínků a zatřese s nimi.*
*Je natoľko zameraný na tú skrinku, že až naľakane podskočí keď dnu vojde vysoký chalan s blond vlasmi. Pozrie sa naňho.* Vlastne som to už našiel... *Podozrievavo sa pozrie na tichú skrinku.* /A že by tam Pán Lapiduch nebol? Možno je tam myš./ *Zauvažuje a otočí sa k onomu chalanovi.* Jo. A ty si? *Opýta sa ale keď po ňom žiada, aby uhol tak stojí na mieste.* No... ja by som to radšej nerobil... *Poradí mu a z onej skrinky sa ozve temné zamňaučanie, ktoré neveští nič dobré.* /Okej...100% je to on./ *Jedným prstom pomaly otvorí dvierka a tam sa objaví totálne najedená, šedá mačka s vycereným chrapom a šialeným výrazom. A ešte k tomu je ulepená od sirupu a lupienok.* Ale keď tak moc chceš... tak tam tie cereálie daj.
Já jsem Jesse, a když mi dovolíš. *Trošku ho odstrčí od skříňky a bezstarostně otevře dvířka skříňky. Vyjekne, když si všimne kočky. Takové překvapení nečekal. Kočka se lekne a ze skříňky skáče rovnou na zem.* Do prdele! *Zanadává hlasitě.* Co tady sakra dělá kočka? *Vyvalí oči na chlapce a ukáže na kočku, která se bezstarostně olizuje od sirupu.* Můžeš mi to vysvětlit? *Zeptá se už trochu uklidněji.* /Tohle byl teda pořádný šok, a to si říkám lovec ty vole./ *Lupínky položí na stůl, opře se o linku a složí si ruce na hrudi. Na chlapce se dívá pohledem aka "Čekám na vysvětlení."*
*Nechá sa odstrčiť ale za to hodí na Jesseho naštvaný výraz.* /Ako myslíš./ *Učiní mu to akési potešenie, keď vyjukne pri pohľade na Pána Lapiducha. Jeho chlpatý miláčik síce zoskočí na zem a začne sa olizovať, ale pritom oboch bedlivo sleduje.* To je Pán Lapiduch. *Povie ako keby to malo vlastne vysvetliť všetko. Len mykne plecom a pozrie sa na mačku, ktorá vyskočí na linku a začne driapať a trhať lupienky. Popri tom aj nejaké zožere a začne okolo seba prskať a mňaučať.* Ehm... on... je trošku agresívny. *Povie Max a o krok odstúpi od tej beštie. Akurát včas keď začne okolo seba chňapať zubami, len preto aby sa mohla do niekoho zahryznúť.*
*Vchází do kuchyně, ale hned u dveří se zarazí.* /Ah, ten malej ďáblík je tady ?/ *S protočením očí v sloup přejde ke konvici do které si nalije vodu a následně vrátí na místo a nechá ohřát. Poté si všimne ještě Jesseho.* /No tak to je teda dvojka problémů./ *Jemu jen kývne s kyselým výrazem na tváři a opře se o linku. Na sobě má černé legíny a k tomu bílé volnější triko. Posadí se na druhý konec kuchyňské linky.* /Tak a teď už jen počkat, že./
Áhá... *Nachvilku se odmlčí a sleduje kocoura. Ohýbá se, aby si ho mohl pohladit ale to zvíře ho kousne.* Můžu se zeptat, čemu přesně říkáš trošku? *Zeptá se, když kocoura a svoji ruku tak nějak o sebe oddělí.* /Jauvaj, to je mi teda svině./ *Zle se podívá na kocoura.* Ahoj Meriso. *Slušně pozdraví a pak se nahne k Maxovi.* Na co jsi včera na schůzi myslel, když jsi se na ni pořád koukal? *Ptá se zvedavě, když si vybaví jakým pohledem se včera Max na Merisu díval.* /Vypadalo, to jako kdyby ji chtěl zabít./
*Max sa aj chystá povedať Jessemu, že nie je dobrá nápad ho hladiť.* /Ono vlastne akého tupca by napadlo hladiť mačku keď je v takej nálade?/ *Napadne mu a nechá to tak. Ani ho neľutuje keď vidí ako sa mu Pán Lapiduch surovo zahryzne do ruky a ešte sa začne pokúšať mu trhať mäso z nej.* Tak možno viac ako trošku. On má veľmi špecifickú povahu. A komplikovanú. *Povie na obranu kocúra. Obrzie sa koho to vlastne Jesse zdraví a uvidí tam tú Kraslicu zo včera. Prevráti očami a radšej sa vráti k mačke. Pánovi Lapiduchovi preplo a teraz sa položil na chrbát a váľa sa v tom bordeli, takže sa všetky lupienky naňho lepia.* /Hotové zlatíčko to je./ *Pomyslí si a začuje čo sa ho Jesse pýta. Pozrie sa naňho a potom na dotyčnú.* Aaale, myslel som na to, že by mi jej pleť poďakovala ak by som zobral kladivo a obúchal jej tú omietku z tváre. *Povie dostatočne nahlas, aby to počuli všetci. A dokonca aby to počula, ktorá vôbec neregistruje takú divnú vec ako je šialená mačka.*
/Jak neobvyklé, že./ *Zhluboka vydechne a raději už si začne chystat hrnek, kávu, cukr a lžičku samozřejmě.* /Snad si tu kávu budu moct tady v klidu vypít./ *Na chvíli se ještě podívá na zem, kde uvidí kočku.* /Ne ! Jen to ne./ *Mírně sebou cukne a pohled od ní raději odvrátí.* /Takže dvě lžičky cukru, jedna lžička kávy.../ *Dá si to vše do hrnku a poté přejde ke konvici. Kafe si zalije a když uslyší Maxovu poznámku, tak jen zatne zuby.* /Ten malej hnusnej fracek !/ Jestli sis toho ještě nevšiml milej zlatej, tak tu omítku na sobě dnes nemám. *Řekne celkem pomalu a důrazně, aby si všiml, že ona na sobě zrovna každý den makeup nemá.* /Takže by ses měl asi lépe dívat no./ *Se svojí kávou přejde ke stolu, ke kterému se i následně posadí.* /Nechci se spálit, takže asi počkám./ *Nohu si hodí namyšleně přes tu druhou.* Hlavně, že mě tady bude poučovat nějakej "puberťák." *Protočí očima.* /Bože můj. Vždyť on jak se chová
*Jesse nijak neřeší kousanec od kočky. A zaposlouchá se do toho co říká Max, a má co dělat aby nevybuchl smíchy. Očkem se podívá u Merisu a pak zpátky. Na tváři se mu vytvoří zlý úšklebek.* No nevím jestli je horší to, že na sobě má tunu makeupu nebo že nemá žádný. Mám pocit, že to vyjde nastejno. *Zašeptá Maxovi, aby to slyšel jen on. Pak se podívá na Merisu.* Jako sice si nejsem jistej ale ta taky nejsi zrovna z nás tří nejstarší, ani nemáš dokončený výcvik. A nejsi ani plnoletá, takže by se taky o tobě dalo říct že jsi puberťák. *Zamračí se Jesse a složí ruce na prsou. Nijak mu nevadí, že krem z ruky mu protéká přes tričko.* /Pak si to zalepím náplastí./
*Keď začuje hlas tej Kraslice povzdychne si a otočí sa na ňu. Po jej, akože sebavedomom výlevu si skríži ruky na hrudi a oprie sa o stôl. Pán Lapiduch toho využije a začne mu sirup a lupienky otierať do čierneho trička. Maxovi je to ale fuk.* /Mama to hádam vyperie./ *Zasmeje sa tomu čo povie Jesse a na Merisu sa pozrie značne povýšene.* Na to aby som si to všimol, by som musel mať chuť sa pozrieť na tvoj ksicht. Ale keď tak hovoríš... *Podíde k nej bližšie a skúmavo sa jej zahľadí na tvár.* ...akože nie je to žiadna sláva. Nedivím sa, že si tam toho musíš dávať tonu. *Drzo jej povie pričom stojí od nej asi na meter. Odstúpi od nej a už celkom upokojeného kocúra si berie na ruky a pritúli si ho.* Presne tak... nechápem prečo si taká namyslená... nemáš byť ani načo. *Zagáni na ňu a Lapiduch na ňu mocne zaprská.*
*Podívá se na Jesseho.* /Takže dva proti mně./ *Zhluboka se nadechne.* Možná nejsem plnoletá, ale alespoň se nechovám tak jako tady tenhle drzý zmetek. *Řekne celkem dost ostře.* /Až tak snad ne !/ Neboj se, nejsi první s kým jsem si nesedla. *Otočí se na Maxe a jen jí zacukají koutky a nijak jí jeho slova nerozhazují.* /Možná ty ne. A mě? Mě je to celkem jedno./ *Nad její myšlenkou se pousměje jako sluníčko.* /No ježíši./ *Přidušeně se uchechtne když k ní jde ještě blíž. Bohužel pro něj toho na její tváři moc nemůže najít, protože ona ani moc pupínků na tváři nemá.* /No konečně./ *Vydechne, když od ní odstoupí.* Víš... *Na chvíli se odmlčí.* /Jak tohle může sakra říct už po dvou setkáních ?/ *S úsměvem lehce pokroutí hlavou.* Ty mě jen pořádně neznáš. *Jeden koutek jí vyletí nahoru.* /A to kočka, no tak to je děs !!!!/ *Po nějaké chvíli si odpije z hrnku kávy.* /A potom... Co vlastně budu dělat pak ?/ *Zamyslí se.* /Už tudy se mě dostalo tu krev? Nebo nad ránem?/ *Snaží si vzpomenout, ale má to dost rozházený.*
/No kam jsem se to dostal sakra?/ *Nechápe proč sem vlastně chodil.* Hele Maxi, nechceš vzít tady Pana... *Nemůže si vzpomenout na jméno toho kocoura.* a jít se semnou třeba kouka na telku nebo tak. Mám pocit, že nás tady slečna perfekní nechce. *Zašklebí se a koukne se na koucoura, kterého absolutně nechápe.* /Ten kocour je divnej, jednu dobu tě chce zabít a zachvilku se k tobě tulí./ *Nechápe a kroutí nad tím hlavou.* Tak co bereš? Jen možná bych kououra trochu vykoupal nebo tak něco. *Zasměje se a poukáže na stva kocoura.*
*Začne v ňom peniť krv.* /Zmetek?!/ *Ovláda sa, čo je uňho dosť obdivuhodné. Ani sa nedivím... určite sis nesadla s takmer každým. *Zasomre na ňu. Pán Lapiduch, vyjadrujúc svoju averziu voči danej blondíne ďalej na ňu prská a ešte jej smerom šmekne drápmi. Max je rád, že je od něj dostatočne ďaleko.* /Možno ak by som jej ho hodil na hlavu.../ *Napadne mu a začne sa jej smiať.* Jasné. Nikto ťa poriadne nepozná. Mne stačí, že si iba namyslená krava a už ani nemám chuť ťa viac spoznávať. *Povie jej a týmito jej da jasne najavo, že priateľský vzťah medzi nimi určite nebude. *Možno by si sa mala zamyslieť nad svojim prístupom, keď si tak strááášne dospelá. *Viac jej už pozornosť nevenuje a otočí sa k Jessemu.* Je tu telka? *A pozrie sa na zmieneného kocúra.* Pán Lapiduch je v pohode. *Trochu ho nadvihne a ignoruje fakt, že je celý od sirupu a lupienok.* Kde je tá telka? *Dychtivo sa opýta.*
To ty sis určitě s každým sednul co... *Řekne ironicky s ironickým odfrknutím.* /Budu ho nenávidět až do konce života./ Náhodou... *Zauvažuje o tom jestli to co chce říct má říkat vůbec nahlas, aby jí na to něco neřekli.* /Náhodou s Calebem jsem si tady snad jako s jediným sedla./ *Rychle nad tím pokroutí hlavou jakoby nic neřekla a raději pokračuje.* Neříkám, že nikdo. *Jen jí vyletí oba dva koutky nahoru.* Ehm... Ehm... Tak to počkat ? Namyšlená kráva ? *Kávu dopije tak na dva loky a poté jde hrnek umýt a zase uklidit na místo.* /Tohle ti nedaruju !/ *Otočí se na Maxe.* Hlavně, že ty jsi jen malej idiot, kterej má trochu výš nastavený ego co. *Řekne to tak, aby to mohl slyšet jen on.* /Ukazuješ to na sobě dost !/ Mějte se. *Se spokojeným úsměvem odchází do výcvikového sálu.*
No ve společenské místnosti je telka a nebo můžem jít ke mně do pokoje tam mám notas a taky telku. *Zasměje se.* Hele Meriso, myslím si že máš dost rozumu na to aby jsi neřešila Maxe. Řeš raději to, aby jsi dodělal úspěšně trenink. *Řekne vážně.* /Bože zním jak nějaký učitel, né jen to ne./ *Proběhne mu hlavou hned po tom, co promluví.* Tak co, chceš teda jít? A dáš si brambůrky nebo popcorn? *Zeptá se a z jedné skříňky vytáhne misku a čeká na odpověď Maxe.*
No, určite som si sadol tu s Jessem. Že? *Pre svoje potvrdenie sa na dotyčného otočí. Ignoruje Merisu a pohladí ulepeného kocúra po hlave. Počúva čo Jesse hovorí.* Asi radšej do spoločenskej... kebyže na Pána Lapiducha príde rapl. Jo a dám si brambůrky. *Vysvetlí trochu ospravedlňujúco a chlapecky sa usmeje.* /No tak je to trochu divný kocúr ale inak má srdce zo zlata./ *O tomto tvrdení sa dá veľmi pochybovať. Prudko sa ale na Merisu otočí s výrazným hnevom v očiach.* Idiot?! Moje ego je nastavené správne za to svoje by sis mala radšej seštelovat. *Prskne na ňu zlobne.* /Však počkaj... uvidíš čo proto./ *V duchu jej sľubuje a pritom vytiahne jeden ulepená lupienok z kocúrovej srsti a rozdrtí ho medzi prstami.*
*Sleduje celou scénu mezi Merisou a Maxem.* Jak vidím, vy dva se mít moc rádi nebudete. *Konstatuje, hned potom co Merisa odejde.* Musím ale přiznat, že tohle jen co zvláštní kočka... V jednu chvíli se tě snaží zabít a zachvilku jste nejlepší kamarádi. *Zasměje se nad tím a nasype do mísy dva druhý brambůrek, sýrové a slaninové. K tomu vezme dvě skleničky a colu.* Takže.. jdeme? *Zeptá se a už vychází za dveří.*
*Přichází do kuchyně s úmyslem najít bratra.* /Přece tu někde musí sakra být, Institut je někdy vážně jako bludiště./ *Mezi dveřmi potká Jesseho, kterého ani nemíní pozdravit a hned pohledem zastaví na Maxovi.* Maxi! Tady jsi. Hledal jsem tě všude. *Přijde za ním a podívá se na kocoura.* /Asi u mámy prošel./
Už to tak vyzerá. *Len mu odpovie a pozrie sa na kocúra.* On je len... strašne nepochopený. *Povie celkom vyhýbavo. Keď Jesse začne sypať chipsy do misky tak Pán Lapiduch sa začne krútiť v jeho náručí. Tak ho Max pustí a sleduje ako s chvost hore ladne odchádza. Na jeho ladnosti je jediná vada... a to tá, že je celý od lupienkov a sirupu. Vlastne v podobnom stave je aj Maxovo tričko.* Ehm počkaj. *Prejde ku košu a začne si ten bordel, chlpy a jedlo zo seba prášiť. Ide to ťažko. Prekvapene dvihne hlavu keď dnu vojde Sebastian a osloví ho.* Mňa? *Ešte k tomu hlúpo na seba ukáže prstom.*
Taky te zdravim Sebastiane. *Neodpustí si ironický a sarkastický podtón.* Hele Maxi, jak si tohle dořešíš přijď zamnou do společenské místnosti. Něco si pustíme, pokecáme a tak. *Usměje se mile. Rád by dobře vycházel aspoň s jedním ze sourozenců Hawkstone. Ještě před tím než odejde, jde k Maxovi.* A přeju hodně štěstí, vypadá to že ti chce dát kázání. Držím palce. *Zašeptá mu a nakonec odchází do společenské místnosti.*
*Podívá se na Jesseho, když ho pozdraví a poté na Maxe, kterému věnuje úsměv.* Jasně, že tebe. Chtěl jsem se podívat na tvého kocoura. Už mu je líp? *Ptá se jakmile se zmíní v místnosti, že by měl Max spolu s Jessem odejít vrhne na Jesseho vražedný pohled.* S tebou nepůjde. Nikam. Nikdy. *Podívá se na Maxe a čeká až Jesse odejde, poté se k němu skloní.* /Nikdy, s tím člověkem./ Maxi, Jesse je nemocný. Nemusíš se mu vyhýbat, ale neměl bys s ním zůstat v jedné místnosti sám. Může ublížit sobě, ale i tobě. Dobře? *Mluví s ním chlapským tónem, ne dětským. Aby se cítil trochu dospěleji a tím ho třeba líp poslouchl.* /Prostě i kdybych měl Jesseho zavřít, s Maxem se stýkat nebude./ *Přikývne mu.* Ano, něco takového. Když tu s někým budeš, můžeš s ním být. Ale nechci, abys tu byl sám. *Pohladí ho po vlasech.* /Takže je to pořád ten Idriský. Je fajn, že jsou pořád spolu./ Tak to je pořád on? No, tak to bude v Institutu o zábavu postaráno. *Pořád má na tváři takový úsměvný výraz.* Ale alespoň vím, že si mám pokoj poctivě zamykat, aby tu přeci jenom dalšího potkana nenašel. *Vstane a dojde pro balíček chipsů, který rozbalí a zase položí na stůl.* Jak se ti to líbí? *Ptá se dál, protože věří, že z něho nebude člověk jako Caleb.*
*Po pořádné dávce spánku se vydává ještě v pyžamových kalhotách a volném triku do kuchyně. Je mu absolutně jedno, s kým by se tam mohl potkat, alespoň by mohlo být vidět, že se v noci nikde po schůzi neflákal a šel rovnou dělat.* /Dnes mě čeká to samé, nic jsem nenasel./ *Při vstupu do místnosti si okamžitě všímá Maxe a Sebastiana a zdraví je mávnutím ruky. Nejdříve se musí něčeho napít, než aby začal ochraptěle mluvit, proto hned sahá po sklenici s vodou.* /Schizofrenik./ Už ses seznámil s Jessem? *Mluví k Maxovi, zbytek věcí, které bude chtít Sebastian po té rýpavé smsce řešit, si nechává zatím pro sebe.* Zrovna jsem ho viděl odcházet. *Začne obcházet v kuchyni prázdné hrnce a nakonec to vzdává a obrací se směrem k nim. Nakrčí obočí jakmile vidí Sebastiana hladit Maxe po vlasech.* /Už mu není pět, dělá z něj malé dítě./ Dnes půjdu na hlídku, vzal bych tě sebou. *Opře se o kuchyňskou linku. Momentálně mu mladší bratr přijde jako dobré rozptýlení od toho všeho.*
Nie som malý. Zvládnem to. *Vzdorovito povie a zakusne sa do jablíčka. Keď ucíti ako ho Sebastian pohladí po vlasoch, tak zavrčí a s plnou pusou sa odsekne.* Nie je mi päť. *Zaprska a uhladí si svoje vlasy.* /Nemám to rád./ *Skutočne to nemá rád, strčí to len od mamky a to tiež na tvári vytvorí takú grimasu. Všimne si, že dnu vošiel aj Caleb, ktorý vyzerá, že celý deň preležal v posteli. Začuje jeho poznámku o Jessem.* To je fakt tak vyšinutý? *Opýta sa akoby pre uistenie. Predsa len keď to už tvrdia dvaja. Napcháva sa ovocím a pritom prikyvne Sebastianovi.* /Jo to by si mal. Pán Lapiduch rád jedáva na posteli./ *Překltne sousto a mrkne plecom.* Je to tu ako bludisko. *Odpovie staršiemu z bratov na jeho dotaz. Dnes vlastne strávil deň hľadaním kocúra. Takmer mu zabehne keď začuje Calebovu ponuku.* To fakt? *Opýta sa ho s plnou pusou tak prudko až sa oprská jejím obsahom. Ale to je v celku jedno, keď už má tričko celé od lupienok a sirupu.*
/Nejsi, já vím./ *Popadne ho trochu nostalgie, avšak ihned ji hodí za záda.* Není, je ti čtrnáct. /A já se zasekl někde na devíti./ *Pousměje a to už vchází dovnitř Caleb.* Ano je vyšinutý. *Znovu mu to potvrdí.* /Ale i ty budeš věřit až Calebovi./ *Pohlédne na jeho triko, ale zatím nic neříká.* /Cože vzít ho na noční hlídku? Jsi magor?/ *Podívá se na Caleba pohledem "děláš si srandu?" a hned poté na Maxe.* /Tohle je mezi nimi./
*Zapne vodu na kafe, aby se trochu probral a lehce přikývne.* Jesse není vyšinutý, akorát ho dostane na ošetřovnu trocha démonní krve. Jak jsem byl v Idris za nezodpovědného, tady se to úplně obráci. *Musí se nad tím uchechtnout.* Lovci nenosí runy a poté se diví. *Mluví k nim zatímco si připravuje na pultu šálek s kávou. Poté se k nim obrací a vidí obličej Sebastiana, který totálně odignoruje.* /Raději ho vezmu já, než aby šel sám nebo s někým, jako je Jesse. Vím, že to tu bude chtít prozkoumat a v Institutu se nezůstane./ Když se ti bude chtít. *Zvedne koutek do úsměvu, ale nijak extra ho do toho nenutí, přitom si je jistý, že se mu to bude líbit.* Půjdu jen obhlédnout pár ulic. *Namítne, čímž se snaží smést Sebastinův přilblý výraz z tváře.* /Do Pandemonia bych ho nebral./
Viem koľko mi je. *Skončí s úpravou svojho vlasového stylingu. Zmätene pozrie na Sebastiana a potom na Caleba.* To sa neviete zhodnúť ani na tom či je alebo nie je niekto vyšinutý? *Prehodí k obom a až teraz odtrhne stopku z takmer zjedeného jablka. Aspoň ako z časti civilizovaný človek to hodí do koša a pustí sa do obhrýzavania ohryzku. Keď skončí aj tým tak sa pozrie na Caleba s veselými iskričkami v očiach.* Chce sa mi. /Konečne uvidím New York! Yeah./ *Zo svojho trička odlupne pár lupienok obalených v šedých chlpoch a hodí ich do koša.*
/Já ani ne, musel jsem to počítat./ *Konstatuje jeho věk, avšak už jenom v hlavě.* /Prosím, nebuď jako Caleb./ *Při myšlence na něho zachytí pohled a strčí si do pusy brambůrek.* Pár ulic a dopadne to jako s Grace, viď? *Udělá narážku, kterou však myslí naprosto vážně.* /Pokousaná, nejdříve s Avou a potom s Calebem./ *Myslí si, že to tak totiž bylo a když Max přikývne vlastně mu bylo jasné, že to tak bude.* /Co jiného si čekal, jasně, že půjde./ *Zvedne se ze židle a dojde až ke Calebovi, zatímco si Max obírá lupínky.* Vem ho přes den, v noci je to riskantnější. *Pošeptá mu a balíček chipsů vrátí nad jeho hlavu.*
To nebude naše vina. To Jesse je tak pošahaný a nezodpovědný. Výpadky paměti k identifikace jeho charakteru také moc nepomáhají. *Zasměje se nad tím a zalévá si hrnek vařící vodou. Jakmile uslyší zmínku o Grace, tak zatne čelist.* /Co tím chce říct? Že narazím na nějakou buchtu a nechám ho samotného? Za co mě má. Já se ovládat dokážu. Zato by mě zajímalo, jak se dozvěděl o těch kousancích. Snad mi do ni nedělá./ Nemám vůbec ponětí, o čem mluvíš. *Odpoví naprosto s nezájmem chladně a bez výrazu, přitom na něj upře zrak, dokud k němu nedojde.* Jak nenápadné. *Odtrhne hlavou a s hrnkem přejde ke stolu.* Slyšel by to i kdyby neměl na sobě runy. *Protočí oči v sloup a napije se horké kávy.* Něco na sebe hoď a sejdeme se v hale. *Pobídne Maxe a počká se ještě, co dalšího mu bude Sebastian referovat, až Max odejde.*
*Po očku ich sleduje ale tak nejak je mu jasné, že teraz panuje tá ona rivalita medzi nimi dvoma. Len nad tým pretočí očami a jeden z lupienkov s chlpmi a sirupom, miesto do koša, si dá do pusy. Trochu sa zarazí a vyplazne jazyk.* /Fuj, jahodový sirup./ *Pritom počúva ich debatu.* /Riskantnejšie? Sakra, nejsom malý už./ *Začne sa vytáčať ale radšej toho nechá a vrazí si do pusy ďalší lupienok z trička.* Fajn, tak v hale. Si teda poriešte tieto svoje machinácie. *Odchádza preč a máva rukou na znak toho, že ho ich rivalita otravuje.*
*Otočí se za odcházejícím Maxem, ale vlastně mu nemá co říct.* Víš o čem mluvím a dost dobře. *Počká si až Max odejde.* Prosím tě, dej mi už pokoj. Chováš se jak egoistický blbec a už s tebou není bezpečno! Jediné, co tě zajímá je chlast a ta tvoje nechutná upírka. Fuj. *Poučuje ho jako starší bratr, kterému se prostě jeho chování nelíbí.* Až se to dozví máma bude celkem šílet. /Setkávat se takto s podsvěťany. Odporné./ *Zavře skříňku a otočí se směrem ke Calebovi. Opře se o kuchyňskou linku.* Nebyl to vlkodlak, je to upíří kousnutí. *Reaguje na jeho včerejší odpověď.* /Nejsem idiot./
*Na tváři mu hraje spokojený výraz a v klidu ho poslouchá.* Nejdřív si zjisti, jak to doopravdy bylo, a poté na mě vytahuj fakta. *Rozhodí rukou v gestu a dívá se za odcházejícím Maxem.* Grace pokousal upír, ale já u toho nebyl. Musela někde běhat sama a oni její spotřebě alkoholu se nedivím, že bylo snadné ji ovládnout Enchantem. *Vysvětluje v klidu, protože se mu zamlouvá, jak Sebastian v tezi.* Raději ho vezmu sebou já, než se to rozhodne udělat sám, nebo k tomu ukecat nějakého neschopného idiota z Institutu. Děláš jako kdybychom nemohli do ulic ani vyjít. A v jeho věku jsem chodil na hlídky sám. *Ačkoli se sráží, aby to tak nevyznělo, má v hlase údiv nad jeho přehnané opatrností.* Chlast? Ach tak. Zapomněl jsem, že pro někoho, kdo se opije z Coca-coly, je zbytek lidí alkoholici. /Kdyby si řešil své problémy a nepoučoval stále na zbytek.../ Žádnou upírku nemám, máš mylné informace. /Ví o tom, že jsem někde s někým spal, ale že jsem s Grace ne./ Máma se nic nedozví, není ani důvod. Pokud jí chceš vykládat lži, akorát ji přitížíš. Zato sám se paktuješ s malomocnými čarodějkami. *Dopije poslední doušek.* Příště začni u sebe. *Podá mu svůj hrnek, aby ho umyl a odebírá se ke dveřím.* Ano, logické. Kdyby to byl vlkodlak, tak už je u Xandera na stanici. *Odchází do svého pokoje a za Maxem.*
*Jeho klid ho vlastně rozčiluje, ale snaží se to nedat znát.* Promiň, já čekal, že by mi můj bratr řekl o tom, že se něco podobného stalo. *Zkříží ruce na prsou a na čele má vrásku.* A proto ji máš snad hlídat, chlastat chodíte spolu! *Zamračí se na něho a nelíbí se mu, že Maxe zná o tolik líp než on sám.* Určitě by několiká nepíchlo prosil v noci. /Opravdu bych se měl nechat přeložit. Tohle je noční můra./ *Zamyslí se nad tím, kam by vlastně mohl utéct.* Nemám mylné informace. /Nemám žádné./ Máma je také správce Institutu a dozví se to tak či tak. Spíš s každým, kdo se hýbe. Je ti jedno jestli je to Podsvěťan, civil a nebo klidně Lovec. /Pro to bych alespoň měl pochopení./ A ano, raději budu pít Colu než dopadat jako všichni kolem mě. *Jeho hrnek práskne do umyvadla a když se zmíní o Rosie uvolní svůj obličej.* Alespoň je živá. *Odsekne a odchází z kuchyně také on.*
*Přichází do místnosti dřív a rozhlídne se.* /Nikdo... to jsem mohla čekat, ale radši dřív než pozdě... kdybych měla víc práce, třeba vycházky, tak by se tohle nikdy nestalo./ *Bere to trochu za jiný konec. Na sobě má černé kalhoty, černé volnější triko a šátek kolem krku, trochu je tu chladněji a nos mu trochu červený od neustálého smrkání.* /Svetr bych ještě snesla.../ *Založí si ruce na hrudi v obranném gestu a jde se posadit na židli u kraje stolu. Vlasy si stahuje do culíku a ten nechá volně podél krku...* /No... těšila jsem se... třeba se něco dozvím./ *Opře si koleno o hranu stolu a kouká do prázdna. Sem tam trochu popotáhne nebo zahleněně zakašle.*
*Přichází do společenské místnosti o něco dříve, aby si zabral nějaké místo na sezení u stolu.* Ahoj Grace. *Zarazí se už ve dveřích, a jde si sednout.* Nevypadáš moc dobře. /Jo, tak asi je nemocná ty idiote./ *Trošku svraští obočí ale pak se jeho rty rozjedou do úsměvu.* Taky jdeš na schůzi dřív? Jsi taky tak zvědavá na toho nového mentora a tak? *Ptá se zvědavě a prohrábne si vlasy. Z pod límce mu čouhají některé runy, konce rukávů vezme mezi prsty a potáhne si je trošku dolů, aby mu zakryly část hřbetu ruky.*
*Když uslyší kroky na chodbě, tak se podívá tím směrem a hned co spatří Jesse, tak se pohledem vrací zpět.* Ahoj.. *Zdraví ho hned a nehnutě sedí dál.* Díky.. ani jsem se moc nesnažila o něco víc.. dopadlo by to tak jako tak... *Pokrčí rameny, ale nakonec byla prostě moc líná.* Ne.. spíš jen nemám co dělat.. a jinak bych přišla asi pozdě.. *Podívá se ke dveřím, jestli nejde někdo další.* /Zvědavá? Měla bych být... jenže teď mě spíš trápí zahleněnej krk.. snad nebudu muset moc mluvit./
*Jen se na něj podívá takovým tím ostrým a zároveň držm pohledem.* /Stejně zrovna nejste no. V povaze určitě ne./ Tvůj arogantní bratr. *Propichuje ho pohledem.* /Se kterým se bohužel nedá skoro vůbec mluvit no./ *Podívá se mu do očí. Snaží se z nich vyčíst jakýkoliv výraz, ale moc jí to teda nejde.* /A ten jeho pohled? To má být zase co?/ *Raději se podívám koutkem oka jinam. Na jeho další slova moc neodpovídá.* /Dělám snad něco špatně?/ *Zatne zuby. Nerozumí sama sobě, ona sama vlastně ani neví co v životě chce a co vlastně právě má očekávat.* Tady už se asi ani nezdravíme no. /Tak to asi abych už šla, vždyť má být stejně za chvíli ta schůzka./ *Sundá ze sebe opasek a vše dá zase na místo. Poté odchází.*
Jo tak. *Přikývne chápavě.* Vypadáš jako, kdybys potřebovala pořádný svařák. *Zasměje se mile.* /Fajn, o čem se bavit teď? Prosím nahoď nějaký téma./ *Doufá, že Grace řekne nějaký téma, sám je úplně vypatlanej.* Ehm.. kdy přesně máš narozeniny? Jako datum. *Ptá se nakonec.* /Mohl bych jí něco koupit, aspoň nějakou maličkost. Úplnou blbost./ *Napadne ho.*
*Ze zbrojírny vchází do společenské místnosti a na tváři se jí právě spíš kreslí spíš zmatený výraz.* /Nechápu ho. Možná je stejnej jako jeho bratr./ *Všimne si i dvou osob u stolu.* /Bože. Proč vždy musí být někdo někde dřív než já?/ *Spíš namyšleně si povzdychne a posadí se naproti Grace.* Ahoj... *Řekne tak nějak nepatrně.* /To dnes bude zase hrůza. Ta opice Sebastian mě zase vyvede a bude to bomba./ Dnes nějak brzy. *Jesseho ignoruje a mluví spíš s Grace.* /No... Za chvíli určitě dojde víc těch blbečků./
Uff... alkohol asi ne, i když je to jen víno. *Zatřepe hlavou a odkašle si.* Zimní období.. každý si tím musí projít. /Kecy, kecy.. neběhat po parku a když už, tak neměnit tempo.. to je jasný, že člověk prochladne./ Ahoj. *Pozdraví Merisu úsměvem.* Brzy? Radši brzy než pozdě.. ne? *Zvedne obočí a znovu zakašle.* /Hnus./ Slyšela jsem něco o tom, že budeme mít společný tréninky? To bude asi blbost? *Namítne trochu zvědavě.*
*Vchádza do spoločenskej miestnosti. Na sebe tmavomodré šaty, pretože pri čiernych by jej vynikli oveľa viac tmavé kruhy pod očami.* Dobrý večer. *Pozdraví všetkých prítomných oficiálne a ani vlastne nedáva pozor kto všetko je prítomný, sadne si na prvé voľné miesto za stôl a pohodlne sa oprie.* /Ok, povedzme, že nejdem ani skoro ani neskoro. Tak akurát./ *Konečne sa poobzerá okolo seba a snaží sa udržať aspoň na každom pohľad.* Čo je dnes za deň? Štvrtok... nie, piatok. *Povie si a snaží sa udržať sústredený pohľad. V poslednej dobe nerobí nič viac ako, že pracuje a denne vypije sedem silných čiernych káv. Vlastne už ani nevníma tú chuť, pije to len preto aby ju to udržalo na nohách a nemusela sa zaťažovať runami. Vlastne varenie kávy berie ako prestávku medzi prácou.* /Mala by som ísť kúpiť ďalšiu kávu. Už je tam len na pár várok, a to vydrží tak deň./
Ahoj, jak je? *Ptá se slušně a u toho se usmívá.* Co jsem slyšel Caleb i Sebastian přijeli, že? *Podívá se na dívky u stolu, a čeká na odpověď.* /Honem, přijďte už všichni nemáme na to celej den./ *Mručí ale nic nahlas neříká, je to pro dobro jeho i ostatních.* No co máte v plánu na víkend? *Ptá se, ne že by ho to zajímalo ale ptá se aby řeč nestála.* Dobrý večer Avo. *Pozdraví a usmívá se u toho.*
*Akorát na čas vchází do společenské místnosti v obleku, jako vždy. Usadí se do volného křesla a rozhlédne se po přítomných.* Dobrý večer. /Moc nás tu tedy není, na to, že už máme začínat. No, jsem zvědav, co se tu dnes odehraje. Asi to bude dost zajímavé./ *Pomyslí si a jen tam tak sedí založenýma rukama na prsou.*
No... *Odmlčí se.* Tohle je stejně až moc brzy. No, já sem lezu taky tak brzy, takže... *Podívá se na Grace.* Se Sebastianem já nebudu. *Řekne až takovým tím hlasem dámičky.* /Nenávidím ho. Je mi tak odpudivej./ Nikdy... Ani kdyby mě měl někdo zabít. *Odfrkne si a pohodlně se opře zády o křeslo.* /Prostě ne. Byl už to nesnesu./ Tohle teda bude asi určitě blbost. *Povzdychne si.* /Dnes jsem ho viděla no./ *Otočí se na Andyho a poté na Avu, které jen kývne na pozdrav.* /Rodina. Proboha./
*Volným krokem se táhne do společenské místnosti a na předchozí rozhovor si vzpomíná teprve, když už vidí Merisu u stolu. Na zbytek pokývne hlavou, ale do řeči mu dvakrát moc není. Jen si přisedne na druhý konec stolu a lokte vyloží na stůl.* /Hlavně žádné přednášky na můj účet. Stačil mi kompletní výčet situace v Idris./ *Zatne jednu ruku v pěst a sbírá myšlenky na desce stolu.* /Nesouhlasím s tím, nelíbí se mi to. Ačkoli jsem rád, že je s námi./
*Před dveřmi společenské místnosti se zastaví a zhluboka nadechne.* /Tak a zase se kouknout té bandě idiotů do obličeje./ *Promne si obličej a pozvedne hlavu, poté otevře dveře a vejde do místnosti.* /A je tady s námi i Max. Vlastně mám radost, možná se nám konečně povede najít společnou řeč./ *Pokyvne tak nějak všem na pozdrav, ale konkrétně nikomu zvlášť se nikomu nevěnuje.* Tak fajn, uvidíme o co dnes půjde, předpokládám, o nás. Ale z toho všechno stejně řekne Caleb./ *Koukne na něho a poté se zahledí někam víc do neurčita.* /A po skončení ještě trénink s Grace, pokud bude chtít./
*Vojde do miestnosti, nestará sa o to ako na nej vyzerajú jej čierne šaty a ani nič podobné.* /Nie som tu na to, aby som sa im páčila ani nič podobné./ *Povie si. Drží si sebavedomý, autoritatívny postoj, ktorý drží už tak nejak automaticky, nikdy sa do ničoho nemusela premahať. Vždy jej bol prirodzený.* Lovec by nikdy nemal nechať sklonenú hlavu, pokiaľ si to nezaslúži. Podľa toho, čo som počula, by tu mali mať všetci hlavy až pri zemi. *Počas toho, ako kráča k svojmu miestu, si premeria všetkých prítomných.* /To je všetko?/ Dobrý večer. *Povie nahlas a nad počtom iba nenápadne zdvihne obočie. A zostane stáť na pred svojou stoličkou, na ktorú sa plánuje posadiť.* Moje meno je Cornelia Hawkstonestone a som nový mentor. *Povie jej s miernym, jej zvyčajným úsmevom. Posadí sa a pohľadom vyhľadá svoje deti.* /Dobre sú tu./ *Spokojne sa nad tým usmeje a čaká čo sa bude diať.*
Spíš se teleportovali ne? *Hodí na Jesse podivený výraz.* /Už jsem o tom teleportu něco slyšela... teda spíš portálu./ Já asi trénink... /Co jinýho.. teď jsem se týden flákala, takže rýma kašel .. to asi nikoho zajímat nebude./ *Obrátí se na Merisu a trochu se usměje.* Není to tak hrozný... zvykneš si. *Hned co to dořekne tak si odkašle.* Blbost? Co tím chceš říct?/Nějak jsem to nepochytila.. mám snad i zalehlý uši?/ *Několikrát promrká jako kdyby jí to mělo pomoct a potom už se jen soustředí na příchod nové mentorky. Radši jen kývne a mlčí.* /Neříkal náhodou, že je nemocná? Přesně... Jako hodně nemocná?/ *Zabloudí pohledem ke Calebovi který nevypadá zrovna nadšený. Koleno sesune pod stůl a čeká na slova Avy.*
Není to tak hrozný? *Přidušeně se uchechtne.* /Ten první trénink mi bohatě stačil./ *Ruce si založí na hrudi a když uvidí Sebastiana, tak jí jen přejede mráz po zádech.* /Agrrr....Nemůžu ho ani vidět./ *Raději od něj odvrátí pohled a jen protočí s povzdychnutím očima v sloup.* Chci tím říct to... *Odmlčí se.* /Že já s ním trénovat nemůžu...To by dopadlo no./ Prostě se ním trénovat nenechám. *Najednou si všimne Cornelie a pro jistotu také zmlkne. Podívá se na Caleba a teprve až teď jí to trkne.* /Ježíši. Nový mentor. To ne./ *Zoufale si povzdychne.* /Nepůsobí na mě zrovna nějak mile./ *Koukne na ni nenápadně trochu ostrým pohledem.*
*Vchází celý udýchaný do místnosti.* Omlouvám se. *Zlomí se v pase a zhluboka vydechuje.* Zaspal jsem. *Řekne na svou obranu a posadí se ke stolu.*
*Nakráča už asi ku tretím dverám a dúfa, že sú to konečne tie správne. V jednou ruke nadvihne svoj čierny batoh a druhou sa chytí kľučky. Otvorí a najskôr strčí dnu hlavu.* /A je je... Idem neskoro./ *Pomyslí si keď tam vidí usadených ľudí a svoju mamu, ktorá majestátne stojí a niečo hovorí. Tak teda Maxa, ako keby sa nechumelilo vojde dnu aj zvyškom tela a zavrie za sebou dvere. Batoh objíma oboma rukami a prejde k voľnej stoličke. Je asi tak niekde medzi mamkou a Calebem. Zaregistruje aj Sebastiana, ktorý stojí o kus ďalej postáva. Ostatných absolútne nerozpozná tak si teda kecne na zadok, položí tašku pod stôl a oprie sa do stoličky. Len tak pokukuje po všetkých keď v tom...* /Ej... tá má na ksichte ale omietky./ *Začudovane sa zamračí na zmalovanú, blond fiflenu a má chuť po nej hodiť kladivo. Len tak, aby sa jej to zluplo z tváre.*
*Vylézá z taxíku a stane před New Yorským Institutem.* /No, tak na nový začátek?/ *Zhluboka se nadechne a otevře vchodové dveře.* /Asi bych se měl jít někam ohlásit./ *Napadne ho a zamíří do útrob budovy, z jedné místnosti slyší hlasy, a tak otevírá dveře a nakukuje dovnitř.* Dobrý večer. *Pozdraví s lehkým ruským přízvukem nefilim sedící kolem stolu.* Neruším? Byl jsem sem nově přidělen. Jsem Ian Rougerenard. *Vstoupí do místnosti, ale zatím si nesedá.* Mám odejít? *Zeptá se, když si všimne, že se jedná pravděpodobně o něco důležitého a strčí si palce za poutka džín.*
*Na Jesseho tváři se objeví jeho typický úšklebek.* A není to snad jedno? *Zeptá se Grace a hlavu otáčí ke dveřím a sleduje, kdo vkročil do místnosti.* Zdravím. *Trošku se pozastaví nad novým mentorem.* /No pěkně takže náš nový Mentor je matka Caleba a Sebastiana. Nezdá se mi zrovna dvakrát milá./ *Tváří se trošku nespokojeně ale doufá, že si toho nikdo nevšiml. Mlčí a nechá ostatní, aby mluvili.* /Co budu říkat já? Co by? Nic, raději budu mlčet./
*Okrajovo vníma ako trúšivo prichádzajú do miestnosti ľudia a snaží sa skutočne koncentrovať na každého jedného z nich. Trošku ju preberie silný hlas, na ktorý sa sústredí a núti ju udržať sa v bdelom stave i bez dávky kofeinu.* /Hmm, takže toho idiota z toho konečne vysúpili? Na prejavenie radosti by som potrebovala trochu kávy./ *Vystrie sa a tvári sa sústredene i keď je to preňu trošku náročnejšie.* Vítam vás, v NYskom inštitúte. /V prístave náde stratených existencií./ *Povie privítavo ale myslí si svoje. Neskoré príchody ignoruje, pretože nemá silu to riešiť.* /Počkať, čo?/ *Obzrie sa k dverám a vidí mladíka stojaceho medzi dverami.* /Hmm, vedela som, že som dnes na niečo zabudla. Sakra!/ Dobrý večer. Nie, nájdi si voľné miesto a posaď sa. /I tak musí byť informovaný o situácii v NY./ *Počká kým sa posadí a pozrie späť na Corneliu.* Preberieme hliadky. Či sa stalo niečo čo stojí za pozornosť, potom tých deväť mŕtvych civilov a nakoniec Či sa stalo niečo čo stojí za pozornosť, potom tých deväť mŕtvych civilov a nakoniec prejdeme na problémy s vílami. *Povie obrátená smerom k nej ale keď dohovorí prejde pohľadom po miestnosti.*
*Sleduje pohľady ostatných, ale nerobí si s nimi ťažkú hlavu. Najradšej by si povzdychla nad rýchlim výpadom jedného z lovcov, no drží si neutrálny výraz. Prekvapí ju však príchod jej najmladšieho.* /Max? Myslela som, že sa nedostaví. Síce neskoro, no nevadí./ *Usmeje sa náho ako si sadá a čaká že možno už začnú, keď sa dvere zas otvoria.* /Rougerenard? Mikael nespomínal o tom, že niekto od nich by mal ísť do NY. No nevadí, je dobre že tu niekto taký je. Aj keď pomerne mladý, ale každý z ich rodu koho poznám bol zodpovedný už v plienkach./ *Sama za seba kývne, na znak toho, že môže vojsť. Nespokojne si však poklepá nohou, keď nikto nič dlho nehovorí. Až keď Ava začne rozprávať započúva sa do jej slov.* /Takže hliadky...9 mŕtvych? To idú riešiť až teraz?/ *Nespokojne zovrie pery do rovnej linky a tak ostávajú aj pri zmienke o vílach.* V poriadku. *Povie.*
*Ruce má na klíně pod stolem a poslouchá slova Avy.* /Něco co stojí za pozornost?/ *Podívá se směrem ke Calebovi a žádá si svou odpověď..* /Já moc hlídky nemám... ale lhát umím taky. Devět mrtvých? O tom mi nikdo nic neřekl... aha. začíná mi to docházet./ *Mlčí a čeká až se ujme slova někdo jiný. Váhá jestli má lhát nebo vyklopit pravdu.*
*Jde se posadit a jakmile dosedne na židli, tak se narovná a pozorně poslouchá následující slova.* /Nový mentor? Co?/ *Rozhlédne se po místnosti a zahlédne autoritativní ženu. Její postoj ho donutí se ještě víc narovnat.* Rád vás poznávám. *Nezmiňuje své jméno, jelikož jej sám nezná.* /Navíc si ho nejspíš stejně nebude pamatovat./ *Uslyší nový hlas a lehce nakrčí obočí při jeho rozpoznávání.* /Ne, toho neznám./ *Otočí hlavu k nově příchozímu a jeden koutek mu vyjede do nevýrazného úsměvu.* Troy Shadeland. *Oznámí své jméno, když se cizinec představí a snaží se nedat najevo, jaký na něm jeho jméno nechalo dojem.* /Rougerenard? My budeme mít v Institutu Rougerenarda? To by se snad mohla situace zlepšit./ *Napadne ho, když slyší o vraždách.* /Rozhodně tu potřebujeme někoho, kdo nebude mít záchvaty./ *Střelí pohledem k Merise, ale rychle ho zase odvrátí aby si zachoval vážnou tvář a nezačal se smát.* /Devět mrtvých? To je hrůza, jak to, že se to dozvídám až teď?/ *Dál poslouchá.* /Problémy s vílami?/ *Opře si lokty o stůl.* /No, můžu říci jedno. Dnes v noci se jistě nudit nebudeme./
*Pozoruje dění okolo, když v tom si všimne nějakého dítěte.* /A to má být co za vtip?/ *Probodne ho pohledem.* /Jestli to bude nějakej hnusnej malej spratek, tak už asi sebevraždu opravdu spáchat půjdu./ *Chvíli na něm nechává její pohled, ale ten pak přesune někam ke zdi.* /Tak tady to dnes bude moc záživný no./ *Téměř neslyšně si povzdychne. Když Ava začne mluvit, tak se na ni jen znuděně podívá.* /Počkat, co. Hlídky?/ *Přitom slově trochu začne víc vnímat.* /No, hlavně ať jsem s někým normálním. Minulejsem byla s Calebem, takže mi to i celkem vyhovovalo no./ *Podívá se na chvíli na své nohy, na kterých má dnes černé skiny, které mají díry na kolenou. Poté si založí ruce na hrudi, na které má rozepnutou černou mikinu a pod ní má černé tílko.* /Tohle bude asi ještě dlouhý no./ *Koukne se na desku stolu a jednou rukou si po chvilce podpírá hlavu, přičemž si jí i vjíždí do vlasů.*
*Po čas matčina projevu drží pohled zabodnutý k desce stolu, čímž dává jasný nesouhlas s tímhle vším. Jejím jmenováním na post mentora a hlavně toho, že se vůbec nešetří. Poté si všímá Maxe, který vlastně o situaci moc ponětí nemá, a proto se přiměje dostat z tohohle zatvrzelého výrazu do uvolněnějšího. Jakmile ještě vidí jeho pohled směrovaný na Merisu, který už moc dobře zná, tak potáhne koutek a mrkne na něj, matku ale nepřerušuje. Tato nonverbální komunikace je možná víc jak pouhá slova.* /Dnes mi pila krev celé odpoledne, jestli ji hodlá něco provést, jsem jedině pro. S tím jejím lehkovážným jednáním bych i zvážil odebrání run./ *Opírá se o židle zrovna ve chvíli, kdy vchází Ian.* /Rougerenard, o tom mě vlastně informovali v Idris./ *Není to pro něj žádnou novinkou, a tak se tím nezabývá. Místo toho zachytí pohled Grace. Lence se zamračí a nepatrně zavrtí hlavou.* /Mlč./ *Odvrátí pohled a nasazuje vypjatý výraz. Po chvíli se rozhodne do toho vstoupit, ačkoli se mu dvakrát nechce.* U mě nic, až na zvýšenou aktivitu démonů. Konkrétně deravci. /Mrtvá těla, vzkaz nefilim, pokousaný nefilim. Zatím ne. Musíme to držet v tajnosti. Ava má dost a máma se musí šetřit./ Těch devět civilů bylo nalezeno po útoku upírem dle mého zdroje. Ale také se uvádí, že v denních hodinách, přičemž mi přijde divné, že by to upír takto maskoval. Nejsem si akorát jist, zda se někdo spojil s Aellou. Jistě o tom ví, ale mohla by k tomu říct víc. *Znovu se opírá do židle.* /Má práce to není./ O vílách nic nevím. Až na ten incident, co jsme tu měli posledně. *Míní tím Andrewa, ale jmenovat ho nehodlá.*
*Nové mentorce kývne na pozdrav a položí ruce na opěrky křesla. Zaměří plnou pozornost na Avu.* Devět mrtvých? To se to dozvídáme až teď? Zajímalo by mě, jestli k těm vílám zjistili něco víc./ *Na nového příchozího hodí jen krátký pohled. Jeho jméno tak nějak odignoruje a nenechá se tím moc rozházet. Zaměří na Caleba a poslouchá, s čím přijde on.* /Denní hodiny? Upír? Zajímavé. Aktivita démonů. To začíná dneska zajímavě. Jistě, ten incident. Nemusí se obávat, žádné víly vydat nehodlám./
*Pečlivě poslouchá matku a je pořád v boji sám se sebou.* /Jsem rád, že tu s matkou jsem, ale nesmím zapomínat na její stav. Stačil jak byl Thomas po vynerovaní./ *Po delší době se usměje na matku a pohledem i na Maxe. Úsměv však schová, co nejrychleji.* /To bylo jenom na posílení. Cože? O některých věcech./ *Podívá se na Caleba, který opět mluví.* /Jasně, kdo jiný by o tom něco věděl? A hlídky? Jestli nebudu sám, tak se vážně nechám přeložit./ *Zamyslí se a pozorně dál poslouchá.*
*Svoj zrak nespúšťa z tej Kraslice, ktorá ho prebodáva pohľadom. Ba viac! Urputne jej ho vracia a pritom dvihne hlavu, vzdorovito vystrčí bradu a mračí sa.* /Nikto ma nebude prebodávať pohľadom./ *Prestane s tým až keď ona sama preruší očný kontakt. Uvoľní sa a pozrie sa na Caleba. Jeho súhlasný pohľad ho donúti sa roztopašky usmiať. Začne si teda znova prezerať to obecenstvo, dokonca sa aj vytočí celým telom až stolička zaškrípe, aby sa pozrel na toho chlapíka s divným prízvukom. Vrátí sa do pôvodnej polohy a počúva čo sa rozoberá.* /Huh, vraždy? Víly? Dúfam, že aj ja dostanem hliadku. Chcem vidieť New York! To by bola paráda./ *Doslova ožije a je to vidieť aj na jeho tvári. Dokonca sa aj trochu zavrtí na stoličke, ktorá znova zaškrípe.*
*Poslechne ženu a beze slov se posadí.* /Démonská aktivita, to je snad běžné ne?/ *Vyčkává až se mu dostane více informací, aby se nad tím mohl zamyslet.* /Devět mrtvých? Nechápu, proč se to řeší tak pozdě./ *Jakmile si vyslechne dobu úmrtí obětí v hlavě mu svitne.* /Takže New Yorskými ulicemi pobíhá světlomilec./ *Nijak to však zatím nekomentuje, protože vyčkává na konec výkladu.* /Ovšemže je problém s Féry. Řekněte mi jeden případ, kdy s nimi problém není?/ *Probudí se v něm jeho nenávist k podsvětu, ale zachovává si kamennou tvář.* Jak to tedy bude s hlídkami? *Zeptá se stručně, jelikož se již chce dopracovat k jádru věci.* /Potřebuji pak stručný popis souřadnic, nebyl bych moc prospěšný, kdybych ani nedokázal najít místo hlídky./
*Otočí sa na Caleba ktorý sa ujíma slova a len jej potvrdzuje informácie, ktoré získala i ona. Sama pre seba si prikyvuje a klopká si pri tom nohou o zem.* /Žeby sa dostavil príznaky z nedostatku kávy?/ *Pozrie na ostatných a vidí, že nikto iný neprejavil žiadnu známku toho, že vedia o čo sa jedná.* /Pre Anjela, smrť by bola vykúpením... Prečo sem do pekla posielajú neschopných lovcov?/ Ok, takže... *Odmlčí sa a potom si unavene prejde rukou po tvári.* Kvôli drevákon, by sme mali zvýšiť počet hliadok, kým da to nevráti aspoň do normálu. Ak ide o tie vraždy - musíme sa postarať nejako o políciu a dostať sa k ich spisu čo zistili. Potrebujem presný čas smrti aby sme mohli špekulovať o tom či sa v NY pohybuje upír, ktorý je schopný chodiť von počas dňa. /Buď sa na to pozriem sama alebo tým niekoho poverím. Zatiaľ, som však nezistila, kto by bol na to dostatočne dobrý. Niekto, kto už teraz toho nemá vyše hlavy./ *Zamyslí sa.* /Neznášam tu upírku!/
*Na lovca, ktorý prišiel neskoro iba prikývne. Keď počuje, jeho meno jej jasne o koho sa jedná.* /Nedivím sa, má problémy nie len s dochvíľnosťou ale i runami. Ale aspoň sa ospravedlnil a predstavil. Možno z toho ešte niečo vysekáme./ *Uvažuje nad tým a pohľadom prechádza po ľuďoch v miestnosti. Všimne si mladé dievča, ktoré si znudene podopiera hlavu a odlá mutkaniu na ňu prižmúri oči.* /Mala by sedieť ako dáma, nie to ešte si takto podopierať hlavu, hlavne pokiaľ ide o tak vážne veci. Asi jej nikto nepovedal o tom, že toto nie žiaden bar, kde si ako opitá môže podopierať hlavu./ *Začne sa mierne rozhorčovať a uvedomuje si, že to, čo počula asi neboli len klebety. Odtrhne od nej pohľad a tento krát už a s úsmevom pozrie na svojich chlapcov. Na Maxa mrkne, je veľmi rada že je tu s nimi aj on. Keď započuje Caleba, presunie sa naňho pohľadom.* /Takže upír? Hm, určite by mal niekto informovať v hlavy klanu, či to máme vyriešiť my, alebo budú taký láskavý a urobia si poriadok na vlastnom dvore./ *Zamračí sa nad tým a pripomienku o vílach ignoruje.* /K tomu ešte, samozrejme, príde reč./ *Upokojí sa, lebo toto by šla najradšej riešiť už hneď teraz. Trochu ju však znepokojuje aktivita démonov.* Jedine dávať častejšie hliadky. Dúfam, že s tým rátajú. *Na Caleba hrdo kývne a okamžite preskočí pohľadom na Maxa, od ktorého sa ozýva vŕzganie.* /Och, vždy je tak čulý./ *Jemne nad tým zavrtí hlavou.* Prečo to riešiť u polície? Tak či tak musíte ísť za niekým z klanu. Tí budú, predpokladám, lepšie informovaný ako polícia. Nie je čas na špekulácie. Ak vedia, že je to svetlomilec, nech to potvrdia a ak si nie, tak až potom začať s vlastným pátraním. Netreba si zbytočne stažovať prácu. *Ozve sa potom ako si vypočuje Avu.*
*Šlehne ostražitým pohledem po otrávený Merise a poslouchá zbytek lidí.* /Já k tomu asi nemám co říct.../ *Zachytí Calebův pohled a podívá se jinam.* /A teď už ani nesmím.. tohle se asi stejně neobejde bez nějaký domluvy. Začíná mě to štvát jak mě pořád hlídá../ *Nehnutě sedí a pořád mlčí. Jen když se zmíní o devět vysátých, tak ji trochu zamrazí.* /Takže upíři opravdu útočí.. hlavně ať tu nejsme do půlnoci... někdo by to měl uzavřít../ *Najednou uslyší cizí hlas a otočí se tím směrem za nováčkem.* /Další.. vypadá jako solidní člověk./ *Mlčí dokud ji nikdo nevyzve ke slovu.*
*Pozorně poslouchá a podívá se na cizince.* /Taky by mě zajímalo jak to bude s hlídkami, ale tady to chodí jinak. Pokud nemáš něco důležitého co dodat k tématu, mlč./ *Poradí mu v duchu a rozhlédne se po místnosti. Všimne si jak si Grace vyměňuje pohled s Calebem.* /Jsem rád, že je zpět, alespoň se na ni dá pozor sám./ *Nic proti Grace nemá, ale bojí se, že dříve nebo později by se něco pokazilo.* /O její situaci se nepřestanu zajímat, ale aspoň na to nebudu sám./ *Zavrtí se.* Máme mezi policií, nebo to bude mise bez jakéhokoliv podkladu? *Zeptá se a trochu nakrčí obočí.* /Dávala ta věta vůbec smysl? Snad ano, měl bych se už pořádně vyspat. Únava mi začíná lézt na mozek./ *Přikývne na znamení pochopení.* /Hlídky na konci, víly později. Jasně, takže teď ohledně toho domnělého světlomilce. Čekal bych, že někdo kdo má pro upíry tak vzácný dar, tak že s ním bude lépe zacházet. Třeba se neumí ovládat?/ *Myšlenky ho na chvíli vyvedou z rozhovoru, ale po chvíli se mu opět zaostří zrak a zpozorní.*
*Když zaslechne Caleba, tak se na něj na chvíli jen podívá, ale pohled ihned odvrátí. Jeho řeč poslouchá.* /Absolutně nic o tom nevím./ *Nohy si pod stolem natáhne a ruce si založí na hrudi.* /Sakra! Vždyť já nemám ani tušení o tom co se tady děje./ *Na chvíli se podívá do stropu, ale poté její pohled přesměruje znuděně na stůl.* /Tak co, kdo s kým bude mít hlídky./ *Na chvíli pohled zvedne, přičemž se koukne i na Maxe, ale spíš vražedně.* /Ne. My dva spolu asi vycházet nebudeme./ *Zhluboka vydechne.* /Jestli s tebou budu mít hlídku, tak raději skočím z Brooklynského mostu./ *Prsty začne bubnovat o stůl. Po chvíli se koukne po Avě.* /Jestli to bude on, tak ti to asi až do smrti neprominu./ *Ruce si položí na natažené nohy na chvíli se koukne na jen tak na její kolena.* /Je to tak zdlouhavý. Ts./ *Promne si rty. Když uslyší nepříjemné zaskřípání stoličky, tak jen zatne zuby a jednu ruku si dá lehce na čelo, ale vypadá to tak, že si spíš podpírá hlavu. Podívá se pomalu tím směrem.* /Jak se dalo čekat no./ *Pomalu, ale klidně vydechne.* /Tady se toho teda dnes děje./ *Začne poslouchat řeč Avy.* /Aha. Velmi zajímavé no./ *Po nějaké chvíli pohled přesune ke Cornelii a ruku si pomalu zase položí na koleno. Vstřebává její proslov.*
*Jesse ani nic neříká a nic nedělá. Jen sposlouchá názory všech na danou vec.* /Tak mrtví civilové třeba tu je nějaký neopeřený upír no./ *Nic nahlas neříká ale v hlavě se mu honí myšlenky a různé teorie.* /Mě bude celkem jedno s kým budu mít hlídku stejně se to řeší až jako poslední věc, proto tu vlastně jsem./ *I když ho tohle zasedání nekutečně nudí nic nedává najevo a snaží se sedět rovně.* /Dalo by se tohle nějak urychlit? Asi ne co?/ *Ptá se sám sebe a pak se zaposlouchá do proslovu nové mentorky. Chvílkama se nudí tak, že sleduje své nehty v domnění že ho všichni ignorují.*
*Netrpělivě se rozhlíží, zda jeho slova někdo potvrdí, ale dočká se pouhého ticha, které ho přiměje ještě více nakrčit obočí v poměrně sebejistém, avšak napjatém výrazu.* Souhlasím s více hlídkami, ke spisům bychom se dostali snadno. /Od čeho máme runy./ *Záměrně používá plurál.* Ale přijde mi to zbytečné. Klan bude vědět víc. /A měl by nás sám informovat. Už jsme opět u toho./ Upír schopný chodit na slunci? Slyšel jsem o tom, ale je to velmi vzácné. Spíš bych ještě zvážil účast víl. *Porozhlédne se na výrazy ostatních.* /Odkdy se řeší hlídky? Nemám na to celou noc./ Hlídky vypíšu ještě dnes na nástěnku. Nemá smysl se na něčem domlouvat, když polovina Institutu je na hlídkách nyní a nemůže se vyjádřit. Tohle bych přeskočil. Někdo kontaktujte Aellu, hlídky rozepíšu a teď k těm vílám. *Snaží se to celé popohnat dopředu, protože má ještě několik svých záležitostí.*
*K situaci se nijak nevyjadřuje, jen naslouchá.* /Jistě, světlomilec je celkem rozumné vysvětlení. Ale to si nedokáže vůdkyně klanu ohlídat upíry v NY? To ten upír musí zabít devět civilů, aby se to začalo řešit? Jestli klan o tom světlomilci ví, jestli to tedy je světlomilec, tak tuhle situaci trochu nezvládl./ *Zavrtí nad tím hlavou.* /Tak co tedy máme k vílám? To jsem zvědavý./
*Podívá se na Caleba.* /Proč tu vůbec přijela máma? Mohli Caleba jmenovat rovnou./ *Opře se o zeď, aby uvolnil váhu z nohou.* Také souhlasím s více hlídkami. Je potřeba civily chránit. I když s tímto osazenstvem to bude opravdu velký risk i pro nás. *Neodpustí si rýpavou poznámku na všechny kolem.* O upírovi jsem slyšel, ale myslím, že je to spíš nepravděpodobné. *Namítne a zkříží si obranně ruce na prsou.* /Jo pojďme k těm vílám raději./
*Ako tak prechádza pohľadom po ostatných zachytí ako náho mama mrkla. Vrátí jej to úsmevom a potom sa začne sústrediť na dôležitejšie veci. Okato ignoruje pohľad, ktorý mu venuje Kraslica.* Tak by sa vodkyni klanu malo poslať nejaké predvolanie, aby vysvetlila čo sa deje, nie? *Prehodí nahlas, vlastne to ani nechcel povedať ale pusa bola rýchlejšia než snaha byť ticho. Založí si ruky na hrudi a oprie sa do stoličky.* /Čo vlastne robia tie víly?/ *Zauvažuje a trochu sa zamračí ale v úvahách nedôjde ďaleko, keďže batoh, ktorý je pod stolom sa ani za nič nepohne a zvalí sa na zem. Pritom sa obtrie o jeho nohu.* /O ou.../ *Zmeravie a dúfa, že sa nič viac nestane.*
Souhlasím s hlídkami navíc přestože nevím co to pro vás přesně znamená. V tuto chvíli je to téměř to jediné, co můžeme dělat. *Přikývne a pak lehce překvapeně pohlédne na Sebastiana.* V tomto Institutu nejsou kvalitní lovci? *Zeptá se zmateně a opět si prohlédne nefilim okolo sebe.* Nezdají se mi neschopní, ale co já vím. *Zahlédne dívku, která vypadá maximálně znuděně.* /Některí tedy zjevně netuší, jak se chovat, ale znamená to, že jsou i nepoužitelní v boji?/ *Tvář nabere opět kamenný výraz a on trochu cukne bradou na souhlas s přesunem k vílám.* /Tak co provádí?/ *Založí si ruce na prsou a opře se o opěradlo židle.* /Snad to tu nebudeme řešit do rána./ I když se opírá, tak sedí dokonale rovně. I přes únavu způsobenou dlouhou cestou na sobě nedává nic znát.*
Ok, ja to môžem vybaviť s Aellou, no i tak by som bola rada, ak by sa niekto pozrel kam sa dostala mietna policia./Nepotrebujeme aby sa nejaký civil, zaplietol s tieňovým./ *Dá na Corneliu a taktiež prikývne Calebovi, že rozumie, no vysvetlí, prečo by bola rada nahliadla do policajných spisov. Prejde pohľadom po miestnosti a až teraz si všimne chlapca.* /Múdre, ale radšej to vybavím na jej území./ *Keď sa Ian spýta na kvalitu lovcov, ticho si odkašle, ale nijako to nekomentuje.* /Žiaľ, z mesiaca na mesiac tu máme zúfalejšie prípady./ No a tie víli. Máme informáciu, že usilujú o zrušenie Studeného mieru. Nie je to potvrdené, no radšej to spomeniem, aby sa potom nestalo, že sme mali možnosť sa na to pripraviť. *Povie a začína mlčať z posledného.* /Chce to kávu! A nie jednu, rovno tri.../
*Ticho počúva čo hovoria ostatný, cíti sa mierne unavená. Tak si iba pretrie spánky a povzdychne si.* /To bude len tým nosením vecí a vybavovaním./ *Upokojí sama seba.* Pokiaľ by to nevadilo, rada by som si vzala teraz ja. *Povie a nečaká na žiadne povolenie. Postaví sa.* Tento inštitút bol jedným z najuznávanejších, ale v poslednej dobe jeho povesť upadla. Spolok to tak nemieni nechať a preto som tu. Možno ste boli doteraz zvyknutý na iné štandardy. Na to, že ste sa vyvliekli z trestov udelených mentorom alebo že ste si robili čo sa vám zachcelo. *Odmlčí sa.* Vedenie dolnosvetanov do inštitútu, nedodržiavanie základov boja, bezcitnosť voči autoritám... To je len zlomok toho, čo sa tu deje. A chcem aby ste vedeli, že tieto časy pohody vám skončili. *Povie im vážne.* Buď sa z vás stanu tieňolovci, ktorý budú užitočný a budú sa zapájať do diania okolo seba, alebo sa rozlúčte so znameniami. *Hovorí dosť nahlas, aby ju bolo zreteľne počuť.* Sa vás privediem na rituál odobrania znamení, ak to bude nutné. *Povie im vážne.* Prežijú len silný a ja sa postarám, aby tu ostali len taký. /To je dôvod prečo som tu./ Pokiaľ dovolíte, ja už pôjdem. Dovidenia a dobrú noc. *Povie im a pomalým krokom odchádza.* /To je mi teda hodin./ Max, poď už aj ty. *Usmeje sa naňho ako okolo neho ide a na Sebastiana a Caleba sa iba usmeje a perami im naznačí dobrú noc.* /Znova tu privediem morálku a disciplínu, aj keby neviem čo./ *Napadne ju ako odchádza dverami von.*
/Víc hlídek? Super!! Konečně../ *Zaraduje se a následně zakašle zahleněná.* /Fuj.. teda z tohohle se dostanu co nejdřív, abych z tý svobody něco měla. Vlastně co.. jsem dospělá a můžu ho tu vybírat, protože to mentoři nevědí../ *Propichuje Caleba pohledem a ti ani když si to vytáhne situaci nezazlouží.* /Klid..nejdřív to řeknu normálně.. potom přitvrdím.. nejsem kus hadru./ *Čeká a čeká až tohle bude u konce. Všemu naslouchá.. jen prostě nemá k tomu co říct.* Dobrou noc. *Přiškrceně popřeje nové mentorce a ještě si počká.*
*Pohledem těkne po Calebovi.* /Já jsem o tomhle ještě neslyšela no./ *V hlavě si přehrává celý dnešek.* /Počkat, on je bude sepisovat Caleb?/ *Dá si ruku před pusu, protože jí trochu zaskočí. Odkašle si.* /Hmm, no tak to bude opravdu bezva./ *Lehce zakroutí hlavou sama pro sebe.* /Ale hlídka s Calebem by mi neuškodila./ *Mírně jí zacukají koutky nad jejími myšlenkami.* /Už by mohl být pomalu konec./ *Když uslyší nějaký zvuk pod stolem, tak jen nakrčí obočí, ale ignoruje to.* /Já se k tomuhle vyjadřovat nehodlám. I vůbec nemám tucha co by říkal takovej nováček jako jsem já./ *Poté pohled přesměruje směrem k Avě.* /Aha./ *Pomyslí si nezaujatě.* /Ještě něco dnes?/ *Po nějaké chvíli se podívá na Cornelii.* /Já jsem tady jen chvíli, takže to tady ještě pořádně neznám no./ *Když se dozví, že už je konec, tak si jen oddychne.* /A teď si půjdu udělat aspoň čaj no, snad tam budou chvíli sama v tý kuchyni./ Dobrou. *Odpoví nové mentorce. Zvedá se židle. Když prochází okolo Maxe, tak mu věnuje jeden z jejích vražedných pohledů. Odchází.*
*Podrbe se na zátylku při slovech nové mentorky.* /To by se mě snad nemělo týkat ne?/ *Pomyslí si a ani není nervózní, jelikož ví, že s ním to nemá do činění.* /Aspoň více hlídek, něco mě musí donutit opustit Institut./ *Zamyslí se a kousne se do tváře.* /Je to zvláštní, na začátku jsem tu nesnášel úplně všechno a teď se musím nutit k opuštění. Jak dlouho jsem nebyl pryč? Od té Damienovy party? Ne, ještě potom jsem někde myslím byl./ *Prohrábne si vlasy a začne se pomalu zvedat.* /Spánkový deficit je na nic. Nemyslím mi to a ještě zapomínám./ *Odstrčí židli od stolu a vydá se ke dveřím.* Dobrou noc. *Rozloučí se všemi.* /Takže hlídky budu muset vyhlížet na nástěnce. Skvěle, pak tu už není co řešit./ *Kývne ještě všem a pak se otočí na podpatku a odchází.*
/Ok, takže všetko čo malo byť povedané povedané bolo a ja tu už nemám prečo zostávať. Mám dostatok práce, na to aby som tu vysedávala. Uch, chce to poriadnu dávku kávy./ Dobrú noc. *Ťažko sa postaví a nečaká či tu niekto bude chcieť ešte niečo riešiť. Prejde pomaly ku dverám doslova sa vlečie ale stále sa snaží v nich zachovať pocit, že je všetko v naprostom poriadku. Výjde zo spoločenskej a na rýchlo si zbehne do kuchyne pre dávku kofeínu.*
*Lehce povytáhne obočí po té co si vyslechne proslov mentorky.* /To jsou na tom tak špatně? Snad se mi alespoň trochu povede převážit počet dobrých nefilim nad těmi špatnými./ *Rozhlédne se okolo sebe a když vyrozumí, že je sezení u konce, tak se postaví.* /Nevypadá to, že by byli všichni neschopní, třeba se tu někdo najde./ *Vyrazí ke dveřím.* Přeji dobrou noc. Tedy, ještě bych se rád zeptal, kde budu mít pokoj? *Zeptá se a po zadání instrukcí opustí místnost.* /Zajímalo by mě s kým budu mít hlídku./
*Po proslovu nové mentorky mu doslova naskočila husí kůže.* /Buď budete užiteční lovci nebo se rozlučte s runami...Brrr to bylo chladné asi jako s upírem v jedný místnosti./ *Napadne ho hned a tyto slova se mu zaryjí do hlavy.* /Budu se muset snažit být lepší a zůstat tady, no přinejhorším se můžu nechat převézt./ *Prohrábne si vlasy a sleduje odchod mentorky.* Dobrou lidi, já taky už půjdu. *Usmívá se na všechny s 3 úsměvy opravdu nešetří.* /Hlídky se ani nevyřešily, no super jsme zvědavý jak to teba bude./
*Vyslechne si poslední instrukce a kývne na matku hlavou. Momentálně se nedokáže přimět k ničemu víc.* Hlídky tam budete mít ráno. *Nikomu nevěnuje svou pozornost a zvedá se ze židle, kterou jedním pohybem nohy zastrčí zpátky.* /Hlídky sepíše po cestě, ale Brooklyn nepočká./ *Razí si to přímočáře z místnosti svižným krokem, aniž by ho mohlo cokoli zastavit.*
*Prohrábne si vlasy a poslouchá, co říká nová mentorka.* Vypadá docela přesvědčeně. Asi to myslí opravdu vážně. Ovšem, musíme uznat, že je to potřeba./ *Potřese hlavou a začne se zvedat ze svého křesla.* Dobrou noc. *Kývne všem a odchází pryč ze společenské místnosti.*
/Prosím nech spí ďalej./ *Trpne pri pomyslení, čo sa stane ak sa... tá beštia... v batohu preberie. Lenže jeho modlitba nie je vypočutá a batoh sebou začne nekontrolovateľne hádzať. A vrčať. A mňaučať. Desivo mňaučať. Max schmatne batoh vo chvíli keď z neho vylezie svojrázna mačacia hlava s maniakálnym výrazom v očiach a vycerenými zubami.* Dobrú noc! *Zakričí na celú miestnosť a peláši preč pričom sa snaží vyhnúť mačacím zubom. Popri tom drgne do Kraslice a tak sa na ňu ešte otočí zo vyplazne jazyk.* /Kačica jedna./ *Počasuje ju v duchu a hekne keď ucíti zuby v prste.* /Pan Lapiduch asi nebude mať rad tento inštitút./ *Vybehne z miestnosti spolu s prskajúcou mačkou.*
/Tak to byl úprk./ *Mrkne na mámu, když odchází.* Dobrou noc, mami. *Pronese k ní a čeká až se uvolní společenský sál, aby se zde mohl zavřít a pustit si film.* /Na pátek večer ideální volba, Grace určitě bude chtít jít pařit, takže trénink už nestihneme./ *Uvažuje a odlepí se od zdi a projde se směrem k pohovkám.* /Tomu Troyovi to ale klepká./ *Když zaslechne Maxův batoh, kousne se do rtů, aby se nerozesmál.* /Tak Max po mě nebude, takové voloviny vytvářel jenom Caleb./ Dobrou noc Maxi. Ať tě nepodrape! *Křikne za ním a usadí se na pohovku.* /Tak, co dnes?/
*Když do ni strčí Max, tak trochu zrudne vztekem.* /Fracek jeden./ Dávej pozor sakra. *Jen malinko se zakymácí.* /Proboha !/ *Odfrkne si.* Tebe ž už dnes nechci ani vidět. *Zavrčí a už odejde do kuchyně.*
/No to snad nemyslí.../ *Dívá se za jeho zády a zhluboka vydechne. Evidentně ji dochází trpělivost..* /Tak on si na týden odjede, nechá mě tu hlídat jak malýho parchanta a teď? Tohle si líbit nenechám../ *Vstává od stolu a je plná vzteku, který je u ní neobvyklý.* Ah.. ještě tohle. *Podívá se na Sebastiana a zatímco zasouvá židli tak se na něj obrátí.* Kdy je ten trénink... *Ptá se bezvýrazně.. to že se minule někde zapomněl mu vyčítat nechce.*
*Jakmile vidí, že opouští další lidi sál cítí se spokojený. Vlastně sedí docela uvolněně a jde vidět, že mu dovolená prospěla. Sám se cítí jak na nějakých drogách.* Grace. *Pozdraví ji a zakloní hlavu dozadu, aby na ni viděl.* /Snad trochu úsměvu, že mě vidíš?/ Buď dnes, ale předpokládám, že jdeš pařit. Nebo zítra, kdykoliv. Ráno, dopoledne, na oběd. /Odpoledne bych rád alespoň chvíli klidu na trénink pro sebe./ Nebo večer? *Zeptá se jí a rukou nahmátá ovladač.* /Náhodný program bude nejlepší volba./
/Kdo má čas na tyhle formality./ *Protočila by nad tím oči, ale místo se rozkašle.* /Hnus.. zase./ Ne... parit rozhodně ne. *Mluví s takovým odporem, protože v tuhle chvíli nemůže vidět ani pití ani jídlo, natož ještě chlast.* /Trénovat ale musím.../ Ráno. *Protře si oči a narovná si huňatý šátek na krku.* Ok? *Pro jistotu se ještě zeptá.* /Bude to mít vůbec cenu? Nakonec tam budu jen stát a odejdu.. jestli to bude probíhat jako posledně./
*Pořád na ni kouká se zakloněnou hlavou a celkem ho překvapí její kašel.* Nemocná? *Hlavu dá opět normálně a zvedne se z televize.* /Proč tady sakra cítím upíra?/ *Jemně se oklepe, když k ní přijde dřív.* Nechceš čaj? Polévku? Vývar je zázrak na všechno. Proč si nedáš runu? *Ptá se dál a je až překvapivě zvědavý.* /Fuj, asi už mi z těch upírů hrabe, jinak nevím jak by se tady dostali./ Ráno, klidně. Ale nevím jestli to zvládneš v tomto stavu. /Leda bychom trénovali teorii nebo co./ *Kouká se na ni celkem starostlivě.*
/Kdybych aspoň nebyla tak zahleněná.. z toho se dostanu../ Nic moc. *Odpoví neurčitě a utře si už tak červený nos kapesníkem.* Runu? No runa vyléčí zranění.. tohle je jen chřipka.. *Mávne rukou a ruce si dá za záda, když dojde.* /Měla jsem si brát ten svetr./ Zvládnu.. *Stáhne k sobě obočí zamračeně, no spíš ostražitě.. zase se jí zdá jako vyměněný.* /Možná jede na drogách../
*Mírně se zamračí, když ucítí opět ten smrad.* /Nechytil jsem taky něco? Přece to nejde z Grace. Civil./ *Pomyslí si neurčitě nad chřipkou.* Jestli nejdeš do postele udělám ti alespoň čaj. Kapky do nosu tu máme taky a něco na kašel bych mohl najít. Pokud si ještě nenašla. *Dodá a vlastně zapomněl na to, že se dnes chtěl všem vyhnout.* /No co, vypadá opravdu bídně a hrozně./ A bude to pojistka, že to zítra zvládneš. /Ale mojí mikinu ti vážně nedám./ *Podívá se na ni jestli souhlasí s odchodem nebo bude protestovat jako vždy.* /Očekávám, že to tak nepůjde./
*Založí ruce na hrudníku a nezdá se jí to.* /A teď vážně.. to má rozdvojenou osobnost nebo má prostě nálady jak ženská?/ Ani jedno..ani druhý..To by mi moc nepomohlo.. *Zavrtí hlavou s nesouhlasem.* Radši mi řekni, v kolik se ráno sejdeme... /No .. s tímhle asi ani nezaspím.. tak snad vstanu... Moment.. chtěla jsem něco vědět/*Pozastaví se nad tím.* Ty mě máš teď taky jako hlídat?
A zkoušela si to vůbec? /Tak si chuchni, když to nechceš ani zkusit./ *Protočí nenápadně očima a rukou se opře o jednu ze židlí.* Já nevím v deset? V jedenáct? Nebo chceš dřív? /Mě je to asi jedno, stejně v tomto stavu cvičit nebudeme./ *Její otázka ho opravdu překvapí a jde na něm poznat zmatený výraz.* Hlídat? Taky? Proč? *Pozvedne obočí a pustí se židle.* O co tady zase jde? Fuj./
Jasně že jo... čajíčky nepomáhaj.. *Rukou v gestu tohle téma utne a zavrtí hlavou.* /Nějaký homeopatika.... pfff/ V devět. *Podívá se na něj zpříma a odhodlaně. Cítí jak ji v duchu určitě podceňuje.. to by jinak nebyl on. Potom ale stáhne obočí a nakloní hlavu do strany.* Caleb říkal, že to víš taky.. Troy on a ty... *Neříká nic konkrétního aby z toho mohla ještě vycouvat.*
/Fajn, vtírat se ti nebudu. Jestli nechceš, tak nechej být./ Tak v devět. /Panebože děkuji za budíky na mobilech./ *Přenese váhu z jedné nohy na druhou a bez výrazu sleduje Grace.* /Neříkali do pekla, že je to tajné? Že se to Grace nemůže dozvědět? A to jako nejdříve Troy a potom Caleb?/ Aha. A teda to víš i ty. *Zkonstatuje, ale taky se pořádně k ničemu nevyjadřuje, místo toho začne o to usilovněji přemýšlet.*
/Stejně nepřijde.. tím jsem si jistá.. jako minule, tak co.. nakonec je to jedno./ *Ignoruje jeho tón a zívne si.* No.. já bych to asi měl vědět ze všech nejlíp ne? *Zvedne obočí a tváří se podivně pokrouceně.* /Tak o co tu jde../Takže ano? Nebo ne? *Zeptá se znovu*
*Rozhlédne se naokolo a všimne si malých jizviček.* Co to máš? *Zeptá se jí a prsty se mu automaticky napřáhnou za jizvou. Nakonec se však stáhne.* /Nevím, zda bys to měla vědět. A ne ještě nejlíp./ Ne nemám tě hlídat. Vlastně ty si tu zůstala se mnou, ne já s tebou. *Obhájí si své tvrzení.* /O co tady zase jde? Co mi zase Caleb neřekl?/ *Nepouští oči z jejích jizviček.*
/Takže ví pěkný kulový.. jo to by byla dobrá pomsta za to jak si pěkně odešel.. jenže jsem v tom namočená taky../ *Zamračí se protože by si uškodila akorát sama sobě a Sebastianovi nevěří.* Vybledlý runy.. *Zalže automaticky a nahodí ten ostražitý pohled.* Vážně? *Nazdvihne obočí nad jeho chováním.* Chováš se jak ve školce.. fajn.. potřebovala jsem si domluvit tréninky.. to mám.. takže nazdar. *Obrátí se čelem vzad a nakráčí si to ven.* Tvůj bratr bude mít co vysvětlovat.. *Zabrblá a odchází.*
/Vážně si myslí, že jsem blbý?/ *Než stihne odejít, prostě ji zastaví tím, že ji chytne za ruku.* Grace, vážně mi chceš po tolika letech v Institutu tvrdit, že tohle jsou vybledlé runy? *Znovu ukáže na její rány a pokroutí hlavou.* /Vážně to vypadá jako...no to snad./ Je to od upíra. *Pronese vlastně docela vyděšeně.* /Kdy ji sakra kousl upír?/ Kdo tě kousnul? /Prostě ho zabiju, co víc? Oni zabíjí civily, já zabiju upíra. Nějak se vykecám./ Trénink zítra v devět, chápu, že tě nic jiného nezajímá. /Vlastně bys se mnou ani nemusela trénovat, jelikož Thomas už není správcem. A moje máma.../
Do toho ti nic není. *Vysmékne se a zhrozí ho pohledem... ne.. teď fakt nemá náladu chovat se k němu přátelsky a už vůbec ne k Sebastianovi.* /Nejdřív si musím vyřešit co to znamená.. řeklo se že o tom ví tři.. vždycky se můžu vykecat na vybledlý runy, za pár dní tam nezbude nic../ V devět. a přestaň kolem mě takhle slídit.. mám své soukromí *Přitáhne si ruku k sobě a nakonec už opravdu odchází.*
/Cože? No to si snad dělá srandu?/ Fajn. *Pustí její ruku, ale vytáhne z kapsy telefon, aby mohl napsat Calebovi sms.* Tak tohle mi neříct, idiot je to a ne bratr./ Slídit? *Zopakuje a pokroutí hlavou.* /To si dělá prdel?/ *Naťuká sms pro Caleba a odchází do svého pokoje.* /V devět, fakt skvělé! Budeš mít co na vysvětlování a ne trénink./
a poté