Členem od 18. září 2017
Naposledy aktivní:
*Za čtyři dny ji čekala šestidenní oslava narozenin, neb jeden z jejích synovců měl mít tři roky, druhý dva dny na to čtrnáct let a pak jeden ze švagrů se měl přiblížit jen dva roky od čtyřicítky. Ještě si ale mohla vychutnat klid, kdy tu nebude celá famílie a blízcí známí rodiny. Netěšila se opět a zase na to dotazování, zda si někoho nového našla, zda má nějaký intimní život nebo je stále jako jeptiška a podobně. Byl to opruz. A povědět jim pravdu o vztazích, intimním životě a podobně by je zase mohlo pohoršit, ač tedy nebyly bohaté do počtu, jako spíše do sbírání zkušeností jen s pár lidmi, se kterými z většiny měla vztah. Nebylo to tak, že by se zahazovala s jednorázovkami pravidelně nebo jich měla mnoho. Sundá si koženou bundu, když vstoupí do podniku, kde posledně poznala jednu barmanku, kterou zkusila naučit tancovat, ale nadšeně nevypadala. Namísto toho tu tentokrát obsluhoval někdo jiný a Bella se místo k baru usadí do rohu místnosti, odkud měla výhled na celý podnik vesměs a projde si nabídku, aby zjistila, zda si tentokrát dá něco jiného, než pivo a snad i něco k jídlu i kdyby malého. Ve svém šerém koutku byla poměrně nenápadná - černé vlasy, jednoduché triko ještě z práce, rifle, kanady a opálená pokožka vlivem napůl řeckého původu. Stejně na ní byla krom bělma to nejsvětlejší.*
*Darius vejde do baru. Je utahaný z cesty, ale v baru jelikož je více vlkodlaků nežli civilů, tak se trochu změní atmosféra. Darius má na sobě černý svetr a rifle. Je upravený, ale stále by radši spal. Léky, co bere mu nezabírají a jeho stav se zhoršuje. Objedná si limonádu a sendvič. Sedne si k baru a promne si unavené oči. Opravdu by radši spal.*
*Pach, co s sebou donese nově příchozí ji poněkud alarmuje. Dokázala ho poznat, její babička měla podobnou stopu, v jistém ohledu. Alfa. Trochu napjatě se narovná. V Praetoru uskupení vlkodlaků fungovalo na trochu jiné bázi, než smečka. Byla to taková smečka, i když ne skutečně. Neznámý byl skutečně ale členem a samotným alfou smečky. A ona stála mimo. Vypomáhala Praetoru, takže zvláštním způsobem zapadala do jejich harmonie a nebyla v pravém slova smyslu vlk samotář, ale ani k nim skutečně nepatřila na sto procent. Byla něco jako konzultant u policie, vesměs. Součást, ale ne úplná. Zlehka polkne a potom si promne nos a kýchne, aby si ho pročistila. Ne, že by to byla skutečná pomoc. Bezděčně se rozhlédne po ostatních vlcích, co ji dosud tolik nealarmovali, ale i jejich chování se nepatrně změnilo s nástupem alfy na scénu. Bella si poklepe rudě lakovanými nehty o stůl, ale nakonec se zvedne a kroky ji zavedou k baru, kde si objedná skutečně pivo a usadí se na barovou stoličku - mezi sebou a vlkodlakem nechá dvě prázdné, aby si nijak nenarušovali soukromí a samu sebe nedráždila.* Alfy nepotkávám každý den...popravdě jste druhým alfou, kterého znám. *Nadhodí bez pozdravu jeho směrem a na pult položí peníze a doobjedná si cibulové kroužky, měla dojem, že byly v nabídce a k pivu se jí hodily.* Máte smečku někde tady nebo jste na cestách? *Nakloní hlavu na stranu, neb druhý alfa, kterého znala byla gría Mowbray, její babička, a ta měla svou smečku v Řecku a s sebou si brala snad vždy alespoň dva ze svých vlků, co byli zároveň blízkými rodinnými přáteli - hlavně skrze ni.*
*Darius se podívá na ženu, která se k němu přidala. Podívá se na ni a pousměje se.* To mnoho vlkodlaků.* Ušklíbne se a podívá se na svou objednávku, kterou mu barman podává. Darius si ji vezme a napije se.* Smečku mám zde. Tento podnik patří mojí smečce, stejně jako Jade Wolf.* Vysvětlí a pak se na ni podívá.* Co vy? Projíždíte? Nebo jste odsud z jiné smečky či jiného uskupení?* Zeptá se a je vidět, že má přehled, co se týče tohoto. Je mu jasné, že pro Preator Lupus pracuje mnoho vlkodlaků a kolem je více smeček než ta jeho.*
*Bella pokýve hlavou, neb to dávalo smysl. Nebyla tu mnohokrát, obvykle raději skočila do podniku v Queens, nicméně pokaždé, co tu byla, tu cítila vlkodlaky a také tu obvykle i nějací byli - pokud nepočítala obsluhu, nepotkala snad nikdy někoho, kdo nebyl vlkodlak a stál za barem.* Touhle částí ano, vesměs, mimo to vypomáhám Praetoru, když je třeba a vesměs jsem jejich spojka s oddělením vražd v Brooklynu. *Trhne lehce rameny a zachytí sklenici piva, kterou na bar postaví obsluha.* Jak na tom vaše smečka vlastně je? Tuším znám dva vlkodlaky ze smečky, ale s jistotou nemohu říct, zda jde o tu vaši či nikoliv. Čekala bych, že v Brooklynu na členy narazím častěji. *Nadhodí trochu pobaveně a pozvedne obočí, zatímco si uvolněně protáhne nohy. Ani jednou se mu zatím nepodívala do očí, neměla v plánu vyzývat alfu, ani se mu podřizovat. Nebyla stále zcela přesvědčená, zda by měla vstoupit do smečky nebo si držet distanc a pro své bezpečí na jejich území být i kdyby částečně, součástí Praetoru. I proto nosila jejich přívěsek.*
*Poslouchá ji a pokyvuje.* Kdysi jsem pro ně v podstatě také dělal. Byl jsem likvidátor škod.* Ušklíbne se a podívá se na ni a pak po okolí.* Ani nevím. Dlouho jsem tu nebyl, mám zdravotní potíže. * Vysvětlí a pak se zakousne do svého jídla. Je na něm vidět, že ho jí spíše z nutnosti.* Dost členů odešlo, někteří jsou pod zákonem a musí studovat, jiní pracují mimo smečku a Beta má nějaké rodiné záležitosti. Pak se zarazí v jídle a dívá se před sebe. Je vidět, že nad něčím přemýšlí a pak se na ni podívá.* Jaké máte vy zkušenosti s vedením vlkodlaků?
*Překvapeně se na něj krátce podívá, ale potom chápavě pokýve hlavou.* Ani démonské infekce neléčí všechno. *Ušklíbne se, ačkoliv sama nepozorovala zatím, že by měla nějaké zdravotní problémy nebo nějakou náchylnost k nim. Nebyla si vědoma toho, že by její rodinou něco kolovalo, jediné, o čem věděla byl fakt, že její mladší sestra měla těžké OCD, ale to bylo asi vše. Netušila jak se vyjádřit ke zmínce o Betovi, netušila, kdo je beta a mimo jiné se zdálo, že smečka je snad nějak funkční. Pozvedne obočí po jeho otázce.* V Praetoru spíše vypomáhám starším, protože se tam chodím měnit, ale odmala vím o podsvětě a mám spíše zkušenost pozorovatele jiné smečky právě skrz alfu, ale sama jsem ve smečce nebyla. A jako osoba spíše vedu, když to práce nabízí, policejní zásahy a podobně. *Pokrčí nad zvláštním dotazem rameny.* Proč se ptáte? Chcete mě narukovat do smečky a aniž si tam najdu své místo, tak mi nějaké dohodit? *Zažertuje, protože nebere v potaz, že by to snad mohl myslet vážně, ne to ještě, že by tam neměl členy, co by se o smečku starali za něj a podobně. Sice porazila jednu z - nejspíše - jeho vlčic, svou kolegyni Mariu, a vlastně znala Killiána a pokud tady pracovali jen jeho vlkodlaci, tak Aishu, nicméně s nikým dalším ze smeček si dominanci neujasnila.*
*Napije se limonády a ušklíbne se.* Hlavně pokud to žere mozek a psychiku.* Řekne a dojí své jídlo. Poslouchá ji a přemýšlí nad tím.* Taky o tomto světě vím od mala... ale není fajn proměňovat malé dítě.* Prohlásí a pak si objedná další limonádu zatímco dopíjí tu svou.* Dalo by se říci.* Pousměje se.* Musím najít silné členy, co budou schopny smečku vést. Hlavně pokud by mělo dojít na nejhorší.* Vysvětlí a je na něm vidět, že to myslí vážně a zdá se, že se připravuje na něco, co moc alfů nedělá.*
Oh, to zní vážně. Držte se. *Nadhodí a napije se piva, vlastně dost a pokroutí hlavou.* Nejsem z tradiční vlkodlačí rodiny. Oba rodiče jsou civilové, i sestry a jejich rodiny. Měla jsem Zrak. Vlkodlakem jsem pár let, ale pro práci u policie to chtělo extra výcvik, abych se neprozradila. *Ušklíbne se na vysvětlenou a zmateně se zamračí.* Neznáte mě a já vás. Nejsem si jistá ani tím, zda je smečka pro mě dobré místo. Ale pokud je u vás má kolegyně Maria, minimálně nad ní bych byla. Jaksi jsme se potkaly u mrtvoly na hřbitově těsně před úplňkem. *Trhne rameny.* O čem nejhorším jste se to zmínil? Neplánujete natáhnout bačkory snad...? *Nadzvedne jedno obočí a znovu se napije.*
*Darius ji poslouchá a pokyvuje. Pak se zasměje.* Ne ne. Ale je moc dlouho klid. Je to podezřelé. Ve smečce je mnoho mladých a nezkušených. Ti, co jsou zkušení jsou zaneprázdnění.* Vysvětlí a podívá se po baru.* No a pak tu jsou tací, co sice jsou zkušení, ale ne, co se týče světa stínů. Jsou vlkodlaky dlouho, ale zaměřeni jen na vlkodlačí část.* Poví a dopije své druhé pití a podívá se na hodinky na ruce.* Zvažte mou nabídku o připojení a ozvěte se mi.* Řekne a podá ji svou vizitku.* Já musím už zase jinam.* Pousměje a pomalu se vydá pryč.*
*Uchechtne se a pokroutí hlavou.* Mé zkušenosti s jinými rasami vycházejí spíše z Praetoru, s lovci jsem první interakci měla prakticky pár dní zpátky, kdy se naskytlo něco, co bylo v jejich kompetenci, ne v kompetenci civilské policie. *Nadzvedne obočí a vizitku si vezme a věnuje mu krátký úsměv.* Promyslím to. I kdyby však zněla odpověď ano, tak nepůjdu pod alfu, kterého vůbec neznám. *Nadhodí a sama se rozloučí a po jeho odchodu zůstává jen na tak dlouho, aby dopila svůj drink. Poté však odejde stejně jako Darius, jak z vizitky zjistila.*
*Personál podniku už sa vlastne od rána mentálne pripravuje na nadchádzajúcu akciu. V podstate podnik cez deň funguje normálne ale už takto k večeru začínajú chystať stoly, stoličky, prinášajú dnu kvantum sudov s pivami. Podľa barelov je vidno, že ide o najrôznejšie značky. Barman ako udretý bleskom rýchlo vypisuje ponuku, ktorú dnes budú čapovať. Nejeden čašník sa pokrižuje, pretože už teraz je jasné, že tu bude veľa opitých ľudí, veľa opitých cudzincov a kvantum rozbitých pohárov. Samozrejme, nejaké tie extra tringelty z toho budú ale tu spúšť budú musieť aj tak upratať. Začína znieť bavorská hudba. Drahé zamestnankyne sa už obliekli do bavorských krojov a tie čo nemali čo dať do výstrihu, si tam natlačili ponožky. Chlapi zas s veľkou nevôľou si dávali tradičné bavorské kraťasy s kšandami. V podniku už rozvonia pečená klobáska a nejaké ďalšie mäsové špeciality. Podnik už sa aj začne celkom plniť rôznymi individuami, od japonských turistov až tučných motorkárov. Zatiaľ je v podniku príjemná atmosféra.*
*Oktoberfest zněl dost lákavě na to, aby sem dorazila - pivo bylo dobré lákadlo se kterým začít. Na sobě měla obepínavé šaty na tenkých ramínkách a se všitým korzetem, o něco delší než do půlky stehen, koženou bundu a podpatky. Celočerný oděv doplnily volně rozpuštěné stejnobarevné vlasy, oči ohraničené černou linkou protaženou do kočičí a rudou rtěnkou, která se zdála být jediným barevným doplněním outfitu, nebýt stříbrně zbarveného řetízku, jehož přívěsek Praetoru zapadl mezi ňadra pod látku šatů. Nebyla první, kdo dorazil, a nejspíše ani poslední, zvládla si však uzmout jedno rohové místo a před sebou měla klobásku s chlebem, hořčicí a k tomu krígl piva, které tu dnes očividně poteče proudem.*
*Čarodějka vstoupila do baru v béžové bundě, černém upnutém roláku, sivých společenských kalhotách doplněných o černé konversky, protože ji sem pozval její kamarád z natáčení, kterého hrozně dlouho neviděla, nicméně si jej nevšimla mezi lidmi a na zprávy zatím také nereagoval. A tak nechala Theodora Theodorem prozatím. Bud se někde vyloupne nebo se jí později ozve. Alespon v to doufala. Nyní je však zachycena pár lidmi, kteří na ni zamávali, zda se s nimi vyfotí a poté ji nechali jít. Aby nepostávala někde bokem, tak si vzala na ochutnání nějaký špíz s kuřecím a vepřovým, který jí zachytil pohled a usadí se s tím na bar. Sama pivo neprožívala, proto poprosila obsluhu o to zda mají cuba libre nebo whiskey...a za chvíli před ní přistála whiskey. S úsměvem podala obsluze kartu, aby jí začali účet, protože netušila jak dlouho se zdrží a zda toto bude její jediný drink a bude to snazší, než když budou muset přebíhat od ní k pokladně a zpět s kartou. Bezpečně si své věci zchová zpět do kapsy od bundy a tu zapne, načež se pustí pomalu do jídla a upíjení drinku. Sem tam u toho kontroluje telefon, zda se Theodor přeci jen neozve, ale zatím se od něj nic nedozvěděla.*
*Dlouho nebyl na chlastací akci a tak si řekl že na oktoberfest prostě musí zajít.* /No jo co ale na sebe?/ *Pomyslel si zatímco pátral svým šatníkem. Nakonec však něco našel. Myslím že převlíkací část přeskočíme a půjdeme rovnou k tomu co si vzal na sebe. Byla to bílá košile šedě kostičkovaná, k tomu si vzal krásnou černou vestičku na knoflíky, ještě k tomu černé krásně vzorově zdobené kraťasy, dále ho na chodidlách hřály bílé dlouhé ponožky a zakončil to černými botami. Vlastně když to vzato vezmeme typické oktoberfest oblečení. Tedy alespoň podle něho. Vydal se tedy směrem k podniku a když dorazí rychle zmizí z očí pár lidem kteří byli z jiné rodiny. Jelikož jsou však všichni mafiáni praví gentlemanové stejně jako Hawk, tak mají domluvu že na veřejných akcí nebudou žádné bitky a ani násilí maximálně to slovní. Rozhodl se že než začne s pivem dá si něco trochu více staromódního a tak si objednal tři whiskey. O pár chvil za nim jedna po druhé přijela. Hodil je do sebe a napsal Charlie jestli také na oktoberfest nezajde.*
*Lotty sa pre zmenu dnes vyparila z inštitútu, keďže deň predtým bola na hliadke a nejako dnes sa jej nechcelo ísť úplne samej. Vie moc dobre, že nie sú moc nadšený z toho, že by išla sama, ale iba tak sa naučí nejaké veci. Obliekla si dlhý čierny rolák, ktorý jej zakryl runu na krku a aj na rukách. Dlhé nohavice a čiernu bundu. Nevedela, čo presne bude ešte na tom mieste robiť ale bolo jej jasné, že tam ide len tak aby sa pobavila. Vojde do baru, pričom vlasy nechala rozpustené z vlastných dôvodov a dúfala, že ju tu nikto nenačape, pretože ešte nemala dvadsaťjeden rokov. Nechápala, čo to bolo s ľuďmi, že sa hrali na vek. Možno nejakému opilcovi ukradne drink, aby vyskúšala aký je ten slávny alkohol. Však bola práve na Október feste a bola by škoda to nevyužiť, aj keď určite za to dostane sprda od Sebastiana alebo Caleba. Ale nejako to neriešila, aj tak ju moc vážne nebrali ešte. Preto sa len zatiaľ zašíva medzi ľuďmi, ktorý ju pre tentokrát mohli vidieť. Ale ani jeden z nich nevedel, že nie je neozbrojena. V topánkach mala dýky a za chrbtom stele, keby náhodou bola potreba.*
*Thierri poctivo chodí na rehabilitácie. Dlahu už má dole, barle nepotrebuje ale aj tak je vidno, že ešte na ľavú nohu kríva. Nebolí ho, čo je dobré znamenie ale k tancu sa ešte takmer pol roka nepriblíži. Večeri väčšinou trávi doma, pri knižkách romantického charakteru a pritom si naťahuje pobolievajúcu nohu. Dnes ale nie. Dnes mu pri dverách spolužiaci vyzváňali tak urputne dlho, že ich nakoniec jeho matka pustila dnu. A aj keď proti vlastnej vôli, nechal sa presvedčiť, že s nimi zájde na jeden drink. Keďže teraz už nemusí ťahať barle. Nahodil na seba čierne rifle, upnuté športové tričko s krátkym rukávom a čiernu mikinu. Dotoho conversky, hodinky na ruku, mobil do vrecka a išiel. Z jedného baru boli dva. Z dvoch tri a potom už to prestal počítať. A teraz? Rozrazí dvere podniku U Měsíce v úplnku. Zavyje ako vlk, pretože jeho opitému ja to príde absolútne v poriadku a vojde dnu. Za ním ešte jeden jeho kamarát sa pokúsi zavyť ale skôr je to opité zahučanie.* Päť krát Guinness a párky k tomu! *Zakričí a otočí sa na dievčatá čo s ním prišli.* Vy vlastne chcete niečo jesť? *Tie len zakrútia hlavou. Thierri len prekrúti očami a pošle ich nájsť miesto a krivkajúcou chôdzov ide k baru, aby to zaplatil.* Máte no... sur les cartes... terminál! A hodinkami sa dá? *Zamáva hodinkami na ruke a keď zhrozená obsluha vytiahne terminál. Thierri šťastne zaplatí. Otočí sa a doširoka sa usmeje.* TRISS! Heeej! Čo piješ?! *Zakričí na ňu, miesto toho, aby obišiel tých štyroch ľudí na bare. Asi je mu jednoducho lepšie sa hodiť polkou tela o barový pult a mávať na TRISS.*
*Lucasův den v autoservisu končil o něco lépe než většina jiných – podařilo se mu najít pár minut, aby si na ulici ubalil a zapálil jointa. Už první šluk ho uvolnil, cítil, jak se mu po napjatém dni konečně dostavuje trochu klidu. Z úst mu stoupal jemný dým, zatímco se opíral o zeď u garáže, zapáleně pozoroval ruch města a užíval si každou vteřinu, kdy cítil, že mu nic a nikdo nemůže nic vyčítat ani ho popohánět. Byl to pro něj takový malý rituál na konci každé druhé směny. Když mu pohled sklouzl na druhou stranu ulice, všiml si podniku U Měsíce v úplňku, kde se už ve vzduchu rýsovala nálož večerní akce. Před vstupem do baru si pečlivě uhladil svou značkovou bundu, džíny měl sice lehce opotřebované, ale čisté. Dnešní večer rozhodně hodlal využít happy hour, pokud nějaká byla, obzvlášť když mu tělem stále koloval efekt trávy. Jakmile vešel dovnitř, uvítal ho už tradiční zápach piva, přepáleného oleje a dav, který se v podniku rozšiřoval. Koutkem oka zkoumal prostor: poznal pár známých tváří – někteří byli určitě vlkodlaci, ale tentokrát mu to bylo jedno. Zhulený měl nervy dost zklidněné na to, aby ho to rozhodilo. Překročil pár stolů a zamířil rovnou k baru, kde barman sepisoval nabídku piv na obrovskou tabuli. Všiml si jeho pohledu a přikývl na pozdrav, lehce mu přitom cukly koutky. Ve tváři mu zůstával klidný, téměř nepřístupný výraz, ale vevnitř byl už v klidu, užíval si uvolněnou atmosféru a hudbu, co zněla z reproduktorů. Lucas pokrčil rameny hned po té, co se ho barman optal, zda si něco dá.* Je mi to jedno. *Objednal si, zatímco se letmo rozhlížel po sále. Číšníci v tradičních bavorských krojích pobíhali s půllitry plnými pěny a talíři klobás a Lucas si uvědomil, že dneska má podnik opravdu co dělat. Když mu barman přistrčil půllitr, vzal ho do ruky a s hlubokým nádechem se napil, přičemž si všiml prvních motorkářů, co právě dorazili a zajistili si stůl u stěny.*
*Bella pomalu dojedla klobásku, kterou dostala od jednoho z číšníků, za tu chvilku do sebe stihla hodit druhé pivo, ale...krígl i talíř zely prázdnotou...a tak se rozhodla začít bavit. Hudebníci už pomalu doladili nástroje a začínali hrát pěkně zvesela, jak se k tématu hodilo a tak se zvedla s tím, že si skočí na bar ještě pro jedno pivo a z respektu k zaměstnancům, co toho měli hodně s sebou vzala i nádobí.* Když dovolíte, *Nadhodila a lehce postrčila hřbetem ruky muže z něhož cítila nezaměnitelný pach trávy a taky vlkodlaka. Nicméně šla se sem bavit a mít vlkodlaka v cele by nemuselo dělat dobrotu, tak to prozatím odsunula na druhou kolej a lehce se kolem vyššího chlapíka zkusila protáhnout víc k baru, neb u něj bylo nejméně rušno prozatím. Ohlédne se po hluku, který způsobí mladý chlapec volající na jistou dívku a se zařinčením dá nádobí na bar, čím si získá pozornost obsluhy a rovnou si objedná další pivo ve veselé náladě, která se jí držela.*
*Ze špízu spíše uždibovala a sem tam upíjela z whiskey, občas se dala do řeči se štamgasty, co čekali u baru na své drinky - dokud se neozval halas a po chvíli dokonce její jméno. Ohlédne se, až si všimne Thierriho, chlapce, kterého znala spíše z večeří v podnicích, co byly více obchodního rázu a ona i mladý civil tam sedávali ještě jako děti prakticky. Jemně se usměje, kopne whiskey a vezme si talíř i s masem s sebou, protože Thierrimu to asi není divné, ale jí by bylo nekomfortní hulákat přes bar a další lidi. Už tak tady bylo dost hluku, kor jak začala hrát živá hudba. Dojde až k němu a kývne na jeho společnost.* Ahoj, Thierri. Vypadáš dost...naloženě. *Ušklíbne se pobaveně, když ho sklouzne pohledem, jakoby mohla odhadnout kolik toho vypil a nadzvedne obočí.* Něco slavíte? *Sklouzne pohledem spolu s verbálním, lepším, pozdravem i jeho společníky a na rtech si drží úsměv, u kterého po chvíli uždibne zase z masa a nabídne i Thierrimu.* Jinak piju whiskey, co ty? *Odpoví na dotaz, když si vybaví, že jí ho vlastně položil a nakloní se více k obsluze, aby si mohla objednat další drink a talíř dát na bar.*
*Lotty sa prešmietala davom, ktorý bol práve v bare a hľadala obeť, ktorej by mohla uradnúť pivo, pretože vedela, že jej by ho nikto nedal. Situácia sa jej naskytne, keď uvidí nejakého muža (THIERRI), ktorý je totálne na mol. Zoberie jedno pivo a pri jeho zavolaní na TRISS sa okamžite vyparí, keďže vie, že od nej by doslova dostala poriadneho spucu, za to čo robí. To práve nemala v pláne takže sa vyparila hneď ďalej Od THIERRIHO a trochu vrazí do HAWKA, ktorému sa ospravedlní.* Pardón, to som nechcela. *Pričom sa radšej rýchlo napije piva, ktoré jej moc nezachutí a zatvári sa, že je to fuj.*
*Zazubí sa na Triss keď sleduje ako sa premiestňuje bližšie k nemu. Ani si nevšimne, že z piatich pív na pulte, sú len štyri. O chvíľku prídu aj dve jeho kamarátky, ktoré odnesú tie zvyšné štyri aj s klobásmi.* Naložene? *Zopakuje a nakrčí nos. Vyvráti pohľad k stropu a na dve sekundy vyzerá, že premýšľa. Potom znova pozrie na Triss.* Čo je naložene? *Opýta sa nakoniec. Po jej otázke sa obzrie k svojej skupinke a zamračí sa.* Narodeniny? Asi... alebo... jedna z nich oslavuje negatívny tehotenský test... *Ohrnie hornú peru.* Asi je to oboje. To je treba osláviť nie? *Všimne si, že majú pivo, tak sa otočí, že si zoberie to svoje... ale tam nič.* /Chamtivci./ *Pomyslí si, pretože si myslí, že si ho zobrali ku stolu. Otočí sa späť k Triss.* Whiskey? Vadí mi na nej taká dymová pachuť. *Nahodí znechutenú grimasu ale potom sa usmeje.* Vlastne teraz nič. Aleee chcel som pivo. nejaké dobré. Nevieš aké som objednával? Máte nejaké írske pivo? *Opýta sa okoloidúceho čašníka. Ten prevráti očami a načapuje mu jedno. Thierri tak ako predtým zaplatí a potom sa otočí celým telom k Triss.* Čo si si dala? Vlastne mám tiež hlad. Kde máš kamarátov? *Zarazí sa a pozerá sa okolo nej ako keby hľadal nejakú jej spoločnosť.*
*Lucas stál u baru, když ho lehce postrčila loktem žena středního vzrůstu. Okamžitě zaregistroval pach vlkodlaka, který se mísil se silnou vůní piva a spálených klobás. Nevesele cukl koutkem do strany, jen co na ni pohlédl – v očích měl přimhouřený výraz a mírně zarudlé bělmo prozrazovalo, že účinky jointa z dřívějška ještě nevyprchaly. *Sorry. *Pronesl krátce a s ledovým klidem jí uhnul, aby se mohla protáhnout k baru. Zároveň si ji rychle prohlédl, ale nezůstával pohledem dlouho. Nebyl zrovna typ, co by se zdržoval pohledem na cizích, zvlášť pokud šlo o další vlkodlaky. Koutkem oka si však všiml, že na baru přistavila prázdný talíř a půllitr, očividně se tu zabydlela o něco dřív. V jejích očích zahlédl jiskru zábavy a veselí, které dnes večer prostoupilo celou hospodu, ale pro něj byly jen tichým doplňkem atmosféry. Vzal svůj půllitr, jemně ho přiklonil k ústům a napil se, pozoroval přitom přicházející hosty, kteří se dál tlačili dovnitř. Než se odvrátil k pivu, koutkem oka se ještě jednou podíval směrem k vlkodlačici, která si právě objednávala další rundu. Možná byla jen místní, co přišla na večerní akci, ale pro Lucase to znamenalo další známku toho, že to tady dnes bude trochu divočejší. S klidem se vrátil ke svému místu a dál se věnoval jen svému drinku a klidné konverzaci s barmanem, který sice od něj často odbíhal.*
*Po nejakom čase sa znova rozhodol zavýtať do spoločnosti a zrovna na jedno z podujatí, ktoré by si určite nenechal újsť. Na pivo si nájde čas kedykoľvek a vzhľadom na to, že teraz si može dať aj nejakú tú špecialitu, nenechá si to újsť. Zavíta teda do miestneho podniku názvom U Měsíce v úplňku, kde mali dnes poriadnu nálož pív. NA sebe mal tradične svoje obnosené šaty, v ktorých vyzerá akoby to mal z predošlej sezóny. zastaví sa u baru aby si objednal poriadny krígeľ, keď si začne prezerať osadnestvo. Pohľsd mu padne na známu tvár, vysokej brunety (MABEL), a tak sa vydá jej smerom.* Zdravím. *Pozdraví Bell a upozorní ju tak na seba. Pozdvihne svoj pohár na nemí prípitok.* Asi ani nemožem povedať, že by som bol prekvapený že ťa tu stretávam. *Pousmeje sa na ňu tým svojím lenivým úsmevom a zastrčí si jenu ruku do vrecka na nohaviciach.*
Myslela jsem tím v dobré náladě a opilý. *Zazubí se a pozvedne obočí.* Nejste na těhotenský test nějací mladí? *Zasměje se a potom kývne.* Jop, whiskey. *Na jeho dotaz pokroutí hlavou, to fakt netušila. Neslyšela jeho objednávku, jak jí zanikla v lomozu podniku a bavících se lidí přes hudbu.* Špíz. *Poukáže na meny, kde byl čistě kuřecí a vepřový.* Eeee...neukázal se, kámoš co mě tu pozval. Snad dojde, uvidíme. Hledáš, aby ses mohl věnovat kamarádům? Klidně půjdu.. *Nadhodí pobaveně a natáhne se pro jeho pivo a její whiskey a podá mu jeho pivo.* Tak nazdraví a slavte zodpovědně. *Mrkne na ně.*
*Poté co do něj CHARLOTTE vrazila a omluvila se jen kývnul a usmál se na ní.* V pořádku nic se nestalo. *Řekne a prohlídne si ji od shora dolů.* Nejsi nějak mladá na to aby jsi tu byla? Vypadáš max na šestnáct. Tohle je slavnost pro dospělé. *řekne a objedná 2 whiskey a 2 piva. Poté co mu to přistane tak podá pivo a whiskey Charlotte.* Tady a běž domů. Nikomu neříkej že jsem ti koupil alkohol. Nepotřebuji řešit problémy s policií. Hlavně bys měla problémy s policií i ty užij si zbytek večera.
*Pusou urobí dokonalé O keď pochopí význam slova.* Tak som potom naložený. *Povie a usmeje sa. Strelí pohľad ku spolužiakom. Prižmúri oči.* Technicky je nám všetkým cez dvadsať. Pokiaľ si ale pamätám, tak bol problém v tom, že spala s chalanom... ktorý nebol jej chalan. A ten jej chalan by mal byť budúci guvernér Floridy? A tak je asi rada, že nie je tehotná s predavačom hotdogov. *Prikývne.* Aj keď aký zmysel to vlastne má takto podvádzať niekoho? Však... je toľko chorôb. Ani to nie je bezpečné. *Nakrčí znechutene nos. Pozrie na menu keď naňho upozorní a chvíľu to tam lúšti. Ale písmenka už vidí trochu rozostrene. Pozrie späť na Triss.* Skôr mi príde divné, že si sama. Vždy mi prišlo, že máš veľa kamarátov a furt s niekym si. *Mykne plecom a trochu sa uchechtne.* Ale zas ani mi sme sa nikdy extra nebavili, okrem zdvorilých tém na počasie alebo ako ide škola. *Zamyslí sa.* Chodila si školy, nie? *Opýta sa, skutočne si nie je istý či si to pamätá dobre alebo zle. Zoberie si pivo a cinkne si s Triss.* To povedz tým dievčatám. Tie nemajú žiadne zábrany. Čo je dosť smutné. *Napije sa na chvíľu nakrčí nos, prehltne, pozrie na krígel ako keby ho hodnotil a potom mykne v akceptujúcom geste. Napije sa znova.*
*Sem tam si kontroluje vlkodlaka, kterého párkrát chytne, jak ji pozoruje. Nadzvedne obočí.* Líbí se ti snad, co vidíš, nebo odhaduješ hrozbu? *Ušklíbne se trochu rýpavě, nicméně potom jí dorazí pivo a chvilku na to se ozve hlas, který jí je povědomý a otočí se za civilem, který ta slova pronesl. Věnuje mu veselý úsměv.* Zdravíčko, ráda tě vidím. *Pozdraví nazpátek a pozvedne obočí.* Nejsi? V hospodě na pivě jsi mě ještě nezažil. *Zaksichtí se, ale sama mu pokyne pivem. Odhodí si před napitím vlasy z tváře a to tak šikovně, že prakticky cítí, jak jimi zasáhla vlkodlaka, kterého prve odstrkovala (LUCASE). Jen krátce se na něj podívá - vyhne se očím, aby neřešila dominanci, a pokyne mu omluvně pivem.* Sorry. *Nadhodí na to konto pouze jako podobně od předtím a otočí se zpátky k BENOVI.* Chceš se někam posadit? *Navrhne mu, že by se dostali pryč od baru, někam, kde se lépe uslyší.*
No jo, ale vieš ako sa hovorí, k polišom pivo rozhodne patrí, teda pivo a koblihy ale tu skor nejdeš niečo lepšie pod zub než je tá deravá šiška. *Zasmeje sa a ukáže na viedenske párky a maďarské klobásy.* Kľudne, máš niekde vip sekciu pre ženy v zbrani, alebo niečo nájdem? *Poobzerá sa okolo a hľadá volné miesto. Kúsok od nich sa práve jedno uvoľní a tak jej pokynie, nech ide prvá, ako slušná výchova jeho matky káže.*
Taky si myslím, že se to neoplácí. *Potvrdí a potom se zasměje.* Mám ráda i čas o samotě. A mám adoptovaného syna, takže tak často už se venku s kamarády netoulám. *Trhne rameny s úsměvem a potvrdí, že se moc nebavili, neměli ani moc jak, když jejich otcové něco probírali a oni si tam šoupali nohama a zábavou bylo nahánět jídlo po talíři.* Ano, střední jsem studovala vesměs hudbu. *Potvrdí a ušklíbne se.* Je musíš pohlídat. *Popíchne ho vesele a napije se whiskey.* Když už tu jsme, nechcete tančit? *Navrhne jinou aktivitu, než jen postávat na baru.*
*Lotty sa díva na muža a na jeho reakciu, len mykne pleciami, keďže on nemohol tušiť, koľko rokov môže mať. Nikto nemohol vedieť, či má šestnásť alebo dokonca aj dvadsať šesť, každý vyzerá na svoj vek inakšie.* Čo viete? Môžem mať dokonca aj tridsať a nemusím na to vyzerať. *Povie ironicky, takže jej bolo jedno ako to vyznie, pretože to bola pravda a síce nemala toľko, ale to sa on nemusí dozvedieť. Nepatrilo to k nemu a bola jej vec, či niekomu zdelí svoj vek alebo nie. Nemusela to hovoriť nikomu. Pozerá sa na neho, či mu preskočilo, keď jej kúpil drink, ale na to len mykne plecami.* /Darovanému koňovi na zuby nepozeraj./ *Pomyslí si a je jej vtipné, že to fakt urobil. Dopije pivo ktoré ukradla Thierrimu a vezme si teda od neho Whisky s pivom. Trochu cíti ako do nej prúdi alkohol a trochu začínala červenať, keďže s Alkoholom nemala skúsenosti.* Ste nezodpovedný dospelý, ale ďakujem. *Povie mu, pričom vyrazí do davu s pivom a Whisky, ktorú ochutnala a tá jej s hnusným pálivým pocitom skĺzla dolu krkom.* Fuj... *Povie, pretože to už jej viac chutilo pivo.*
*Jakmile CHARLOTTE vyrazí do davu rozhlédne se po okolí že by se také mohl specializovat. Nakonec však uvidí BENA a MABEL jak jdou k volnému místu a tak je rychle následuje aby je zastihl dřív než si sednou a rušil. Po nějaké chvíli je dožene a MABEL zaklepe na rameno.* Dobrý večer smím se přidat k vaší diskuzi? *Zeptá se a otočí se na BENA* Mé jméno je Hawk *Dodá a podá muži ruku*
*Zasměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* A taky hodně kávy a seznamování se. *Ušklíbne se a pak do něho lehce strčí.* To zase ne, pojďme něco najít. *Ušklíbne se a pivem mu pokyne do prostoru a směrem ke stolu.* Doufám, že umíš tančit, protože to tě nemine. *Zatrylkuje vesele do rytmu a zamíří na místo, které objevil. Zastaví ji v chůzi akorát poklepání na rameno a otočí se krátce na neznámého, který se k nim přihovořil. Povytáhne obočí a poté pokrčí rameny.* Pokud to mé společnosti nebude vadit. *Nadhodí a pohlédne při tom na BENA, aby rozhodl, zda chce trávit večer s HAWKEM, jak se mu neznámý představí a ji prakticky z tohoto představení vynechá. Vezme to tedy tak, že zatím může pokračovat k volnému stolu. Neelegantně si kecne na židli a zamručí nad pohodlím židle, ale rychle se vytáhne do sedu s rovnými zády, aby ji ráno nebolely.* Takže, jak pokračuje práce v zoo? Nějaké zajímavé události tam nebo v životě? *Nadhodí konverzačně a ztichne, aby mohl vyprávět o svém životě, zatímco upíjí další půllitr, který jí pomalu bude taky stoupat do hlavy. Rozhodně byla uvolněnější než minule. Snad to bylo atmosférou, snad tím, že tentokrát nemusela řešit žádnou práci a možná tím, že si k tomu dávala i ona piva tak rychle a celý den nic moc nejedla, protože nebyl čas. Pokud BEN odsouhlasil přítomnost HAWKA, tak se k nové společnosti otočí a chvíli ho studuje pohledem, zda jí bude povědomý, nebo zda je Hawk přezdívka, nějaké škodolibé jméno od rodičů, či příjmení.* Takže, HAWKu, co vás sem dneska přivedlo? *Nadhodí jednoduchou otázku.*
*Keď spomenie, že má syna tak vyvalí tie svoje modrasté oči. Vyzerá zhrozene a dosť komicky.* Syna? Nie si mladá na dieťa? *Skriví tvár do znechuteného výrazu.* Však vieš, plienky... plač... sliny. *Viditeľne ho strasie.* Fuj. *Zahundre len čo si predstaví nejaké slintajúce dieťa. Zakrúti hlavou ako keby tomu ani nemohol uveriť.* Tak potom som dobre vedel, že si niečo študovala. *Usmeje sa a napije sa. Už je dosť podťatý. Zamračí sa.* Prečo? Sú dospelé a predpokladá sa, že chápu ako funguje zodpovednosť. Určite je nejaká definícia zodpovednosti nie? Majú v Amerike nejakú občiansku náuku. Alebo niečo také. Tam by ich to mohli učiť. *Pohoršuje sa a keď skončí s týmto svojim výkladom tak sa napije. Pozrie na Triss a nadvihne obočie.* To je vtip nie? *Povie jej na výzvu k tanci. Dvihne trochu ľavú nohu a zaťuká si na miesto kde má voperovanú kovovú platničku.* Ja si nezatancujem ešte pekne dlho ale díííky, že si mi to takto šplechla do ksichtu. Hej! *Húkne na barmana.* Ešte jedno, potrebuje spláchnuť hnusnú pachuť... zo seba celého. *Dopije zvyšok piva a čaká na druhé. Mračí sa a vlastne možno trochu vyzerá aj nešťastne.*
Takže zoznamovanie a káva... *Usmeje sa a rýchle doda čo mu k tomu aké prvé skrslo v hlave.* To ako na okresku a s putami na rukách? *Prehodí vtipne, pretože on si v mladosti takto pokecal s hodne polišmi a vždy to obsahovalo putá na jeho strane a na strane policajta káva a otázky.* Jasné, pravidelne chodím na hodiny tanca do tanečného štúdia SpongeBob a Patrika. *Prehodí na otázku o tanci a radšej si nechá pre seba že ho mama nútila do spoločenských tancov v rámci cirkevného spolku.* /To boli časy, a kopec po prstoch od rovesníčok./ *Sleduje ju k stolu a popri tom sa k nim pridá spoločnosť.* Som Ben, *podá chlapovi ruku na znak zoznámenia a kamarátsky mu prehodí ruku okolo ramien.* Kľudne sa pridaj kamarát. *A akoby sa nič nestalo pokračuje v načatej koncerzácii s Bell.* Práca beží ako má. Blíži sa zima, takže niektoré zvieratá potrebujú výtvorit vhodné podmienky vo vnútorných vybehoch, ale zas nám to dáva priestor, trochu prečesať výbehy vonku a trochu tomu dať nový vzhľad. Minulý týždeň sa mi podarilo dostať z ulice pitbula. Našiel som jednu pani čo si ich berie k sebe. Zaobstará im zdravotnú starostlivosť a nájde im rodinu. Takže to beriem ako fajn úspech. *Rozpoveda sa o práci a svojom koníčku záchrancu zvierat, keď si to i pohodlie u stola a popíja pritom pivo. Dáva však priestor i svojej spoločnosti a novému známemu aby v tom kecaní nebol sám.*
*Zasměje se* Dík brácho. *Odpoví mu a následuje je ke stolu. Poslouchá konverzaci mezi BENem a MABEL. Jak však BEN domluví a žena ho osloví podívá se na MABEL.* No to víte je už dlouho co jsem byl na chlastací akci. Práce je spoustu a tak se potřebuji odreagovat a taky zapomenout na smrt mého kamaráda. *Řekne a vydechne* To mi připomíná kde jsou mé způsoby ještě jsem nepochytil vaše jméno. *Vzpomene si a podá ruku MABEL.* Tak se omlouvám. Jsem Hawk.
Ne, to ne...je to teenager, to je snad ještě složitější. *Prohrábne si vlasy a pokývne, že skutečně studovala a zasměje se.* To kamarádi dělají. *Nadhodí a zmateně zvedne obočí a prohlédne si jeho společnost.* Proč ne? *Zeptá se stále zmateně, neb jestli v tom byl dvojsmysl, tak jej nepostřehla. Nechá jej si objednat další pivo, sama dopije svou whiskey a projede si vlasy lehce prsty. Stejně jako on si objedná a posadí se na uvolněnou barovou stoličku, ze které někdo odešel.* Klidně se jděte bavit. *Prohlásí pobaveně.*
To doufám, že ne. *Zasměje se a potom ještě víc.* Doufám, že umíš tančit lépe, než Spongebob a Patrik. *Uchechtne se a když BEN vezme HAWKa kolem ramen a poslouchá o BENově životě. Zachraňoval a staral se, jen více o zvířata, ale bylo to milé.* Je to úspěch, v útulcích to pro ně nutně nekončí nejlépe. Dostal nějaký domov a snad dobrý. *Pousměje se a pak se ohlédne k HAWKovi a jakmile jí odpoví, tak pozvedne obočí.* Co se mu stalo? *Nadhodí a začne jí šrotovat v hlavě, zda Hawka nezná třeba z výslechu nebo nějakého případu.* Bella. *Prohodí a stiskne mu ruku. Pak se stáhne a pokyne mu sklenicí piva, kterou si ze zvyku průběžně zakrývala rukou, aby v ní neskončila nevítaná látka.*
*Sedí u piva a počúva čo rozpráva Hawk a hodí to na neho dosť melancholickú náladu. * No tak to úprimnú sústrasť. *Popláca ho po ramene.* /Snáď tu dnes nebude pohrebná nálada./ * Vážne sa mu dnes nechce baviť o smrti a pohrebe a podobne depresívnych veciach. Chápe, že medzi ľuďmi sa nesú i také témy, ale on je skôr za rozptýlenie než spomínanie nad tým čo bolo a čo mohlo byť.* Takto... Veci sa dejú z nejakého dôvodu. Či už o to stojíme alebo nie. Ak to chceme zmeniť, musíme pre to niečo spraviť.
*Nad MABELinou otázkou se po ní ohlédne* Slyšeli jste o tom podpálení baru. Byl tam zrovna když ti idioti to podpálili. Doufám že je postihne trest jaký si zaslouží. Já tam byl taky ale naštěstí jsem vyvázl. *Řekne a poté co se MABEL představí se otočí na BENa* Děkuji ale dost o tomhle pojďme se bavit o něčem veselejším. Přece jen jsme na slavnosti a tady by se to řešit nemělo. *Řekne a objedná si konečně pivo. Jak mu dorazí jen ho nadzvedne a řekne.* Na zdraví.
Teenager? *Zahundre nahlas a podmračeno na ňu pozerá.* Takže si pestúnka. To je pekné. *Povie veľmi zdvorilostne a pri tom sa tvári ako keby ho Triss nútila zjesť brokolicovú polievku. Pár ľudí pozná čo si adoptovali deti, ale vždy to bolo výhradne dieťa. Ideálne malé.* /Kto by si adoptoval adolescenta? Ja by som neadoptoval ani sám seba a to som bol takmer bezproblémový pubertiak./ *Znova ohrnie hornú peru.* Stačí keď im podržím hlavu nad hajzlom, keď budú grcať. Ich zlé životné rozhodnutia ohľadom výberu partnerov si vypočujem zajtra pri raňajkách. /A ak skončia znova u mňa tak tie raňajky budem aj robiť. Možno by som ich mohol objednať... im by stačil aj McDonald./ *Zamyslí sa nad tým ako by mohol odbiť nevyžiadaných strávnikov následujúci deň. Pri spomenutí tanca mu ale klesne nálada. Prebodne Triss pohľadom a chvíľu na ňu mlčky pozerá. Tak nejak hodnotí, či si z neho robí srandu.* /Tak sa asi drby nešíria tak rýchlo.../ *Zauvažuje nakoniec a svoj hnevlivý pohľad zmierni. Uzná, že nie je teda objektom vtipu.* Zlomil som si nohu. Teda... *Zamyslí sa.*... zlomil mi ju jeden cyklista. Dúfam aspoň, že mal poriadnu osmičku na kolese! *Zakričí nahnevano a buchne s kríglom o bar.* Fyzioleran....fyziotrepa...fyzio...tera, peut... *vydoluje zo seba komplikované slovo*... povedal, že tanec nie. Zatiaľ len naťahujem svaly a šľachy. *Dvihne pivo honosne do vzduchu ako keby predniesol najposvätnejšiu vec. Pozrie na Triss.* Takže Triss... čo nové si vlastne teraz natočilo? Dá sa to aspoň pozerať?
*Tak o tom slyšela, jistě. Odtud jí snad přišel povědomý, nicméně s jistotou to tvrdit nemohla. Také se mohli minout v obchodu, dopravě, metru, klubu...skoro kdekoliv. New York byl velký, ale ne nekonečný, aby tu nebyla šance se minout a jako polda měla paměť vycvičenou, aby si pamatovala detaily nebo jí uvízly obličeje v paměti.* Jasně, souhlasím, dneska se slaví. Takže pánové...jakto, že nemáte kostýmek hezky jako obsluha? Určitě by vám slušel. *Popíchne je vesele a jakmile HAWKOVI dojde pivo, tak si s ním i BENEM pokud se připojí tentokrát cinkne vrchem, spodkem a pak ještě o stůl, než si krígl přiloží ke rtům a zhluboka se napije.* BENE, za chvilku mám dopito, doufám, že mi z tance nevycouváš. *Ušklíbne se na civila a rozverně na něj mrkne s předchozím veselím, jak opustili vážné téma.*
/Nepočul a asi som aj rád. Pretože denníky a tyždenniky sú plné týchto poplašných negatívnych správ./ Kostým som nechal doma, keďže ho čaká víkendové pranie. *Zavtipkuje a priťukne si s oboma.* Ale tanec ti rád venujem aj bez svojho jodlerského kroja. *Skrine pred ňou svojim imaginárny klobúkom a zameria svoju zvedavú pozornosť na Hawka. * Čomu sa vlastne venuješ, keď nepopijaš v baroch s tak úžasne príťažlivou spoločnosťou... *Odmlčí sa a pozrie na Bell,* sorry Bell, *vsunie do vety, a znova sa zažíva na Hawka,* ako som ja? *Dokončí a začne sa smiať. Snaží sa u Bell pôsobiť kamarátsky pretože na neho pôsobí skôr ako žena, ktorá nehľadá nič viac, a tak ju nechce natlačiť do nepríjemnej situácie.* Tak ma napadlo... Máte v živote nejakú najväčšiu blbosť čo ste v živote vyviedli? Ako, totálny trapas a hanba na tri životy?
Tak. *Souhlasí a tím téma uzavře, načež se skepticky podívá na rozjeté společnice THIERRIHO.* Tak snad to do rána zvládnou. *Nadhodí a potom zvážní když se zamračí a pal vytřeští oči.* Dios! A jsi už vpořádku? Bolí tě to ještě? Chceš si sednout? *Vychrlí na něj a začne zkoumat, zda pozná kterou nohu měl zraněnou. Po chvíli si vzpomene na svou whiskey, kterou si objednávala, nicméně kvůli mnoha objednávkám si musí objednat znovu. Za chvilku ji dostane i s ledem a napije se.* Pár seriálů ale spíš menší vedlejší role nebo jako komparz, pak prequel k Harrymu Potterovi - Pobertové, a nejnovější je asi live action Malé mořské vily. *Odpoví a pokyne mu skleničkou a napije se.*
Určite. *Pozrie ku stolu kde už to jedna jeho kamarátka okato rozbaluje na chalana pri vedľajšom stole. Prevráti očami keď vidí, že to nie je ten najfešnejší chalan.* Nič neporazí trio bohatých vysokoškoláčok. *Zahundre a zapije to. Keď prizná zlomeninu tak sa chce znova napiť, keď už máva s pohárom vo vzduchu, lenže Triss vykríkne a on sa takmer zľakne. Mykne sa a trochu vyľakano na ňu pozrie.* Preboha, Meritriss, ukľudni sa. To ja som tu ten kripel, ja by som mal jančiť. A navyše vidíš, že som tu, stojím, pijem... takže som asi okej. *Povie a napije sa. Pozerá, že to pivo mu nejak rýchlo ubúda.* /Možno by som mal zvolniť tempo./ *Napadne mu a pozrie na Triss.* To ešte niekoho baví ten Harry Potter? *Dorazí pivo a požiada o ďalšie.*
Já mám na sobě alespoň tradiční oblečení takže jsem spokojený že jsem našel alespoň tohle. Normálně se totiž oblékám do saka. *Odpoví a poslouchá výmluvu BENa, kterého jak se dozvěděl čeká praní.* Co že pereš? Manželka? *Řekne poté co si ťuknou.* Pozor tady se bude tančit jo? *Usměje se a drbne loktem do BENa. Nad jeho otázkou zrovna pil a když mu přišla málem vyprskl celé pivo.* No jak to říct... Moje práce je dost nebezpečná. Není moc fajn ji zmiňovat. Ale abych to řekl docela tak asi obchodník a podnikatel. Ještě mám vystudovaného psychologa. *odpoví* Čemu se směješ? *Zvedné obočí.* Tak mi si řekneme co děláme a Bell nám nic neřekne jo? Co děláš ty Bell? *Zeptá se jí. Nad otázkou Bena jen poté mrknul.* Jasně že mám. Kdo by neměl?
Divil by ses. *Zasměje se na poznámku o školačkách a potom zamrká. Asi skrz hudbu zvýšila neúmyslně hlas...kdo ví.* To neznamená, že po delší zátěži tě ta noha nebolí. *Vypíchne a pak se usměje.* Jo, pořád to má dost fvelkou fanouškovskou základnu. *Našpulí pobaveně rty a napije se. Nicméně, Zvedne skleničku.* Jdu si zatančit, tak se bav. *Ušklíbne se pobaveně a zamíří na parket, kde se nějak společně začínali šrotit lidé, co v opilosti neměli problém tančit dohromady a tak se prostě zapojila, pokud ji nikdo a nic nezastavilo.*
*Zazubí se na oba chlapce s jejich výmluvou a svoje černé šaty nekomentuje. Usměje se na BENA, když odsouhlasení tanec a otočí se ještě zpátky ke společnosti a odfrkne si s úsměvem.* To se ještě uvidí jak přitažlivá společnost jsi. *Rýpne si zvesela se smíchem nazpátek, načež odpoví HAWKOVI.* Řekněme, že se dost zblízka potkávám s mrtvolami. *Nadhodí tajemně, protože to mohlo znamenat mnoho věcí ne jen práci u policie, kterou teď s někým kdo to neví nechtěla probírat. Ostatní většinou mění chování, když ví, že jsou ve společnosti policisty. Nakonec nevinně mrkne a trhne lehce rameny u BENOVA dotazu.* Ale jo, hádám se něco najde, ale z hlavy si teď asi na nic nevzpomenu. *Ušklíbne se.* /A to na co si vzpomenu jsou spíše záležitosti podsvěta a bez nich by to nedávalo smysl.../ *Dodá si v mysli.* Možná tak když jsem jako dítě chodila na balet, tak jsem si kopla sama u jednoho vystoupení do brady. Malé dítě to před publikem sebere. *Ušklíbne se.* Ale obvykle mi trapasy působí sestry. *Ušklíbne se a pak dopije.* Tanec? *Navrhne BENOVI, který jí s ním souhlasil.*
Ne bn. Ja som šťastne slobodný. *Oboznámi so svojou situáciou Hawka a pokračuje.* Mnoho žien sa snažilo skúsiť život, ktorý žijem ale zatiaľ žiadnej nevyhovoval. /Nie každá si zvykne na domáce zvieratá v podobe hydiny, a ešte k tomu život na vode./ * Objednané si ďalšie pivo a pokračuje v príjemnej konverzácii.* Keď sa to tak vezme, každá práca nesie so sebou určité nebezpečenstvo. Zober si čo musí prežívať taký predavač... Kľudne si žije svoj život, zrazu príde nímand čo potrebuje prachy a bum prask, toto je prepad... *Rozhovorí sa a pri tom predvádza lupiča ako u šarád.* Hmm, smutný príbeh malej nádejnej baletky... *Okomentuje so zvesenymi kútikmi úst Bellin príbeh a pokrytí hlavou. * To ja som raz vysel najatý z okna. Už neviem ako vysoko to bolo, ale predstav si že chodíš s holkou, máte tretie rande a ona ťa pozve k sebe... Len sa akosi zabudne zmieniť, že má muža a ten chodí na služobky .. takže ten večer nečakane príde domov, a v tedy na mňa len vybalí: "to je môj manžel, rcyhlot vylezú oknom". V tej sekunde som ani nemyslel a spravil čo vravela... Povedzme, zednu ma dostali dve babičky z bytu pod ňou, pretože sa im v okne mihali moje holé nohy... Proste adrenalín, stud až na zadku a opečovávanie babičkami... *Zverí sa so svojím trapasom, keď ho Bell pozve na parket.* Jasné. *Pôda jej ruku ponad stol a vytiahne ju na nohy.* K vašim službám madam. Kľudne si predstavuj že som tyč okolo ktorej sa môžeš krútiť. *Pekné na ňu v žartovnom tóne a zatiahne ju do davu.*
*Nejakú chvíľu sa zdržiavala medzi ľuďmi, pričom dopila Whisky od muža a potom pila pivo. Tým, že ešte nikdy alkohol nemala, tak sa to celkom rýchlo skomplikovalo a ona bola celkom pripitá, ale stále dostatočne vnímala. Nejakou náhodou sa jej zase podarilo dostať ku THIERRImu, pričom tam už Triss nebola, čo bola pre ňu záchrana, keďže opitú by ju rozhodne vidieť nechcela. Radšej sa jej vyhýbala, pretože to by bola katastrofa a rozhodne by si vypočula miesto jednej tri prednášky, pretože by sa o tom dozvedel nielen Sebastian, Triss ale aj Caleb, takže sa tomu veľmi rada vyhne.* Auu... *Povie keď do nej niekto veľmi tvrdo strčí a ona skoro spadne na THIERRiHo.*
*Zakrúti hlavou. On sa už málo čomu čuduje. Mykne plecom, keď Triss pokračuje o tom, že ho môže noha bolieť. Bolí ho. Ale nohu musí zaťažovať a už nemieni promenádovať sa s barlami. Ohrnie hornú peru.* Abraka dabra. *Povie a napije sa piva. Bez toho, aby Triss venoval pohľad, jej zamáva rukou. Aj keď to skôr vyzerá ako keby ju odháňal.* Kde tu máte záchody? *Opýta sa lebo vypil značné množstvo tekutín, ktoré sa pýtajú von. Keď mu obsluha ukáže smer tak sa napije a otočí. A v tom skoro naňho spadne LOTTIE. Thierri ako to nečaká a ešte aj v podguráženom stave... uhne bokom, aby naňho nespadla.* Uf, to bolo tesne.
*Mírně znervózní. Má podezření že BELL je u policie. A jde také vidět že nervózní je. Poté však jen popíjí a poslouchá ostatní. Když však jdou tančit hawk jen na ně kouká a nic nedělá.*
*To že skoro spadla nebola náhoda, keďže ten podgurážený človek sa do nej hneď pustil, že mu stála v ceste, ale to nemalo cenu riešiť. Hlavne na ňu vytiahol zapaľovač, ktorý mohol zhasnúť len po uzavretí viečka. Začal jej šibrinkovať s ním pred očami a jej to nedalo, tak mu z ruky vytrhla, pričom ho hodila do zadu. Netušila ale, že Barový pult bol práve na tom mieste, kde dopadol a že bol doslova poliatý alkoholom. Takže celý barový pult behom okamžiku zahalil oheň za čo mohla práve ona. Strčí do toho muža, aby ho od seba dostala a chce sa ospravedlniť Thierrimu, lenže keď uvidí barový pult v plameňoch, tak zanadáva.* A do prdele. Že som to nebola ja? *Nevie, ako inakšie má reagovať a či sa snažiť ho nejak zachrániť. Alebo sa začať smiať, že zase niečo podpálila.*
*Zamračí sa na debila, ktorý sa pustí do toho nebohého dievčaťa (LOTTIE). Keď na ňu vytiahne zapaľovač tak sa uchechtne.* /Vážne? Kebyže vytiahne nôž dobre ale zapaľovač je nejaká vyhrážka? Ale vlastne keď už ho vytiahol.../ *Prešmátra si vrecká mikiny a nájde krabičku cigariet, ktoré si uňho odložil spolužiak. Vraj aby ich nevyfajčil naraz. Inokedy by vytiahol jointa ale toho práve dnes pri sebe nemá.* Hej... mohol... *Začne na toho týpka a chce sa teda nejako slušne vložiť do hádky, medzi prstami drží cigaretu. Ale zapaľovač zrazu letí vzduchom a skončí na bare poliatom alkoholom. Ten vzbĺkne ako fakľa poliata benzínom. Vyvalí oči. Pozrie na Lotty.* Nie, čo si. Bol to jeho zapaľovač! *Ukáže na týpka čo sa Lotty vyhrážal. Ten začne nadávať aj na Thierriho.* Ale keď už tu horí. *Mykne Thierri plecom a otočí sa k ohňu, takže nevidí, že týpek berie krígel piva a hodí ho po ňom. Našťastie sa Thierri zohne s cigaretou v puse, aby si pripálil o bar a tak mu ten krígel preletí nad hlavou. Ani to nepostrehne. Narovná sa a pozrie na Lotty.* Čo piješ?
*Pozrie sa na Thierriho a vyprskne smiechom, keďže povedal, že to bol jeho zapaľovač. Tak tým to musela uznať, že má pravdu, ale predsa len ona ho odhodila na ten pult. Takže aj jej vina to viacmenej. Ale hádať sa nemieni.* To je vlastne pravda. Takže je to vcajku. *Povie a skoro vybuchne smiechom, keď vidí ako si Thierri zapaľuje cigaretu na tom ohni, ktorý založila. Nestihne ani zareagovať, keď uvidí ako ten chlap berie krígeľ a hodí ho po Thierrim, lenže ako je opitý, tak samozrejme minie. Miesto toho aby zasiahol Thierriho, tak dopadne na rožhavený bar a roztriešti sa na kúsky, pričom sklo zasiahne troch motorkárov, čo sa tam prišli. Počuť barom ich nasraný výkrik.* To ktorý debil hodil, ten krígel!! *A začnú hľadať vinníka. Lotty sa radšej pozrie na Thierriho, aby mu povedala.* Pivo. Ale asi sme rozpútali peklo. *Pričom kútikom oka postriehne, že sa ich smerom práve rútia motorkári a bola ich celá kopa.*
*Potiahne si z cigarety a vyfúkne dym.* /Fuj, hnusne chutí ta cigareta./ *Zamračí sa na ňu ale potiahne si znova. Pozrie sa na kričajúcich motorkárov a potom na Lotty. Všimne si, že dosť veľa ľudí pri bare stíchlo.* Ale čo si. Peklo vyzerá inak. /Vyzerá ako keď sa grcajúce modelky bijú o jeden záchod./ *Ukáže na chlapa, čo sa Lotty vyhrážal zapaľovačom. Zhodou okolností je to ten istý čo ten krígel hodil.* On to hodil! A ešte povedal, že motorkári sú buzny! *Zakričí a ustúpi motorkárom z cesty, pritom čapne aj Lottiin rukáv a stiahne ju bokom od nich. Chlap, ktorý ten pohár hodil zbledol a začne niečo koktať. Medzitým obsluha nejako uhasí bar, ale miesto ohňa im tam na všetky poháre pristane chlap a značína s poriadna bitka.* Asi už to tu nie je bezpečné. *Povie Thierri Lotty a prikrčí sa keď nad ním preletí ďalší pohár.*
BAR ZAČAL HORIEŤ ALE PERSONÁL HO UHASIL. TERAZ SA ALE ZAČALI ĽUDIA PRI BARE BIŤ A LIETAJÚ PRI TOM POHÁRE. TAKŽE SI DÁVAJTE POZOR.
*Triss se po vypuknutí rvačky stáhne dál od parketu a sleduje, zda je třeba někde pomoci a podobně, nicméně zdá se, že nikdo není zraněný. Dokud nezačnou létat sklenice. To se dokonce stáhne ještě více a sleduje okolí. Kdyby to chtěla zastavit, asi nezvládne úmyslně přímět všechny, taky tady mohli být poddsvěťané, kterým nechtěla do mysli zasahovat. Pokusí se zahlédnout, zda se někdo je ochotný chopit klidnění situace jinak, protože kdyby někoho uklidnila, mohl by pak dostat kvůli ní pěstí nebo pohárem, kterému by se jinak vyhnul. Strhne k sobě jednu z číšnic, když si povšimne kriglu, který jak se zdálo letěl jejich směrem a i kdyby ne přímo na ně, tak střepy je zasáhnout stále mohly. Ruku bezděčně zvedne, aby si kryla krk a hlavu a odvrátí obličej. Pár střepů však stejně ji i číšnici zasáhne do noh, až Triss vyjekne.*
*Povytáhne obočí, když BEN zmíní něco z jeho osobního života, ale nijak to nekomentuje, jen odkýve jeho další slova a uchechtne se u okomentování její historky. Pak se však rozesměje.* A byly holé jen nohy nebo i oblast mezi nima? *Popíchne ho trochu škodolibě, načež se nechá vytáhnout na nohy, a kdyby se už neminuli, tak se krátce rozloučí s HAWKem, načež lehce strčí BENa do žeber za ten vtípek.* Hele na "sexy šlapka policistku" máš nesprávnou osobu. *Ušklíbne se, ale když si najde místo otočí se k němu čelem, aby se ho zachytila a mohli si zatančit. Snad by i začala nějakou konverzaci v přátelském duchu, kdyby nezačaly problémy počínající blafnutím baru a poté letícíma skleničkama. Instinktivně se přikrčí, ale potom se BENovi krátce omluví a skrz osazenstvo se propracuje k místu, kde byla živá hudba, aby si uzmula mikrofon.* DOST! VŠICHNI SE UKLIDNĚTE, JESTLI CHCETE, ABY VEČER JEŠTĚ POKRAČOVAL! URČITĚ NIKDO NECHCETE NA KRKU OD PODNIKU ŽALOBU ZA NIČENÍ MAJETKU! *Promluví dost rázným, zvýšeným tonem, kterým nedovolovala námitky. V očích se jí snad z odrazu rozhoupaného světla zlatě zaleskne, nicméně Bell ani nepřimhouří oči, jen všechny probodává pohledem a hlídá si, aby sklenička neletěla i jejím směrem. Pohledem se pokouší vyzvat obsluhu, aby se do klidnění zapojila, než se to znovu rozjede a ona bude muset volat policejní posily, jinak by nedělalo dobrotu - pokud by se na to přišlo, že nezasáhla, ale byla zde.*
To je irelevantné vaša crihodnosť. *Začne sa smiať a vedie ju na pomyselný parket medzi ľudí.* Takže sa tam medzi vami nejaká taká nájde? *Žartuje ďalej a keď už sa schyľuje k tancu, nestihne na ňu ani položiť ruky a barom sa nesie rozruch.* / Jéjda, čo sa to tam robí?/ * Poobzerať sa a vidí bitku u baru do ktorej sa pomaly pridávajú ďalší podgurážený ľudia. Bar sa na pár chvíľ ocitá v plameňoch a jeho spoločnosť sa vyparí. Teda až do momentu kým nezačuje jej hlas z reprákov.* /Ok, z toho ide trochu rešpekt. Ale čo to...* Sleduje ako sa jej v očiach mihol podivný desivý záblesk a jemu prešiel mráz po chrbte. Ľudia sa začali kľudniť a personál sa dal do upratovania chaosu po požiari a bitke.* Tak to bolo... *Začal keď sa k nemu opäť pripojila Bell a nevedel ako pokračovať.* Chvíľu z teba vyžarovala energia ako z masového vraha v tmavej uličke za opustenou budovou. *Povie jej mierne s úškrnom aby odľahčil atmosféru ale myslel to zcela vážne.*
*Lucas stál u baru, když chaos nabral obrátky. Lucas instinktivně zakryl rukou své pivo, aby se vyhnul letícím střepům. Ucítil pár ostrých řezů na zápěstí a lokti, ale nijak to neřešil. Plameny byly uhašeny, ale vzduch byl stále hustý kouřem a napětím. Namísto paniky však vytáhl krabičku s cigaretami a zapálil si o žhavý kus ohořelého nábytku cigaretu. Zhluboka si potáhl z cigarety a sledoval, jak kolem něj začínají létat poháry. S rychlým reflexem uhnul jedné sklenici, která proletěla kolem jeho hlavy a roztříštila se o zeď za ním. Zavrčel potichu pro sebe – večer měl být jednoduchý, bez takových scén. V místnosti se náhle rozlehl mocný hlas nějaké ženy u mikrofonu. Lucas zvedl obočí a zaměřil se na ženu, která vypadala, že si dokáže sjednat pořádek i mezi těmi nejzuřivějšími rváči. Její zlatý záblesk v očích ho přiměl zpozornět; rozpoznal už dříve, že tahle není žádný obyčejný návštěvník. */Vlčice možná s dost vysokým postavením na to, aby si získala takový respekt./ *Zvedl zbylé poháry ze stolu a přesunul se o něco dál od epicentra konfliktu. Jak se lidé postupně začali uklidňovat, on sám si nechtěl přidělávat problémy, ale v koutku duše se připravoval, kdyby bylo nutné zasáhnout nebo se bránit. Rychle si ještě jednou přejel očima zklidněný dav, jen aby se ujistil, že se situace opravdu zklidnila. Koutkem oka pohlédl zpět na ženu u mikrofonu, která mezitím odložila mikrofon a vypadala, že celou situaci zvládá s ledovým klidem. Natáhl se pro čistý ubrousek a otřel si zápěstí od krve. Nechtěl, aby se rvačka znovu rozhořela, a doufal, že aspoň to pivo si bude moct v klidu dopít.*
*Keď sa rozpúta bitka a všade lieta sklo, tak vie že teraz je to pre ňu koniec. Nemieni sa nechať chytiť a zabásnuť, ako to bolo v minulosti, aj keď za nič nikdy nemohla. Za toto moc Thierrimu nepoďakuje, keďže to ešte viac vyprovokoval on.* Myslíš? *Opýta sa ho, keď jej povie, že asi to tu bezpené nie je. Ako keby to nevedela. Bohužiaľ ku jej smole, bola zatlačená ku stene, takže keď jej sa sklo roztrieštilo blízko jej tváre, tak ju porezalo. Siahne si na tvár a trochu sykne, pričom vie, že tu už ani minútu nezostane.* Ja padám. Problémy nechcem mať. A ty by si mal tiež. *Povie mu a cez dav sa radšej snaží dostať von. Na chvíľu mu zamáva, pričom sa vyrúti von do ulice, aby sa čím skôr dostala do inštitútu.* To bol teda večer. *Povie si pre seba, pričom vytiahne stéle a temnej uličke si nakreslí runu iratze, keďže nemienila prísť do inštitútu zranena. Potom si z tváre zotrie krv a vydá sa naspäť do inštitútu.*
*Mykne plecom a dofajčí cigaretu. V tom hurvajsu sa len otočí a zahasí ohorok o mokrý bar, pričom si to nikto ani nevšimne. Lotty zamáva na rozlúčku a prikrčí sa keď znova okolo neho niečo preletí.* /No, možno je čas sa zdekovať. A asi si odskočím na roh ulice lebo k záchodom sa nedostanem./ *Keď sa mikrofónu chopí nejaká žena a upokojí situáciu tak si zívne. Nečakal, že sa to takto rýchlo ukľudní. Vlastne je z toho trochu sklamaný, že sa takí veľkí bitkári nechali ľahko upratať.* Ideme! Roger dostal do držky. *Povie mu kamoška keď k nemu príde. Na výber mu ani nedá, chytí ho za ruku a doslova ho odvlečie pred podnik. Keď uvidí krvavého kamaráta tak dvihne najskôr obočie hore... a potom sa predkloní a začne vracať. Až keď upokojí svoj žalúdok a kamošky odpracú krvavého kamaráta, nastúpi do taxíku a ide domov.*
*Když situaci uklidní vlkodlačice, tak se konečně přestane rozhlížet, aby viděla případné létající flašky a sedne si, aby si zkontrolovala ranky, ale poté zaplatí a vydá se domů uberem, který si objedná.*
*Bella počkala až se situace uklidní a potom až se vrátí k BENovi.* Vpohodě? *Zeptá se a potom si prohrábne vlasy.* Možná vypadneme. Stejně mám odpoledne směnu, tak ať se vyspím. *Nadhodí.* Část cesty můžeme jít spolu, ale hádám se nám stejně rozdělí. *Uchechtne se.* Tanec si vynahradíme jindy. *Pousměje se a pokud souhlasí, tak zamíří pomalu ven.*
*Hudba stále duněla a na baru se kupily nové objednávky. Sám si dopřával poslední doušky svého piva, když si všiml barmana, který se ohlížel kolem s lehce unaveným, ale zvídavým výrazem. Upozornil na sebe lehkým pokývnutím hlavy. Když se barman přiblížil a podíval se na něj se zájmem, Lucas tiše přikývl, rukou nenápadně sáhl do kapsy a přisunul k němu menší zabalený balíček, z části ukrytý pod dlaní.* Hele, na horší večery. *Pronesl Lucas tiše, oči stále klidně sklopené na bar, aby nevzbudil pozornost ostatních. Všiml si, jak barman bez velkých gest přebírá balíček a uklízí ho pod pult, zatímco krátce přikývne na znamení díků. Lucasovi neušlo, že barman vypadá trochu vyčerpaně – evidentně byl dneškem vyčerpaný stejně jako on. Lucas se pousmál, když barman něco zamumlal na znamení díku. Věděl, že večer bude pro místní personál dlouhý. Hodil barmanovi letmý pohled, narovnal se a odrazil od baru s posledním letmým mávnutím. *Držte se, chlapi. *Pronesl s nádechem ironie a plynule se vydal ke dveřím, obratně se proplétaje mezi hloučky hostů. Jakmile vystoupil ven do nočního vzduchu, nadechl se s úlevou, vnímal tíhu večera, která s každým krokem mizela v dálce.*
*Len sa uchechtne a prehodí nad tým rukou.* To je v pohode. Možno ťa niekedy prídem vypýtať z práce. *Všetko to zľahčuje.* Aj tak to tu už zostane také utlmené. *Popiše atmosféru v podniku a vráti sa k stolu pre svoj kabát alá bezdomovec.* Tak môžeme ísť, madam. * Pokynie k Bell a vydá sa na odchod z baru, smer domov.*
Budu se těšit. *Ušklíbne se a ujistí se, že má zaplaceno, i za Bena pokud náhodou neplatil, a poté bar opustí spolu s ním, dokud se jejich cesty nerozdělí, aby se každý dostal k sobě.*
*Lucas stál opřený o kmen starého stromu v Central Parku, cigareta ledabyle visela z koutku jeho úst, zatímco vyčkával. Dnes měl volno, ale místo toho, aby si užíval klidný den někde u piva, rozhodl se zařídit něco, co potřeboval víc než cokoliv jiného – trávu. Pár telefonátů a měl domluvenou schůzku s dealerem, kterého znal už roky. Vždycky věděl, že když bude potřebovat 'klid pro hlavu', tenhle chlap ho nezklame. I když se, jak jinak, opozdil. Dnes nebyl Lucas ve své obvyklé pracovní uniformě, kterou tvořily seprané džíny a špinavá flanelová košile. Místo toho měl na sobě čisté značkové oblečení, které ukazovalo, že peníze na sebe má. Jeho černé džíny byly sice volnějšího střihu, ale zcela nové. V kombinaci s drahými teniskami a bílým tričkem pod elegantní koženou bundou působil, jako by právě vyšel z reklamy. Na první pohled mohl vypadat jako někdo, kdo má všechno pod kontrolou. Jako někdo, kdo ví, co dělá a kam míří. V realitě to byl jen jeho způsob, jak dát světu najevo, že se o něj nemusí starat. Že nepotřebuje, aby mu někdo pomáhal. Ale pod touhle fasádou byl Lucas pořád ten samý – trochu ztracený a vždy hledající klid, který si nemohl najít jinde než v cigaretě nebo něčem silnějším. Jeho oči, šedé a pronikavé, zkoumaly okolí. Central Park byl dnes tichý, což mu na jednu stranu vyhovovalo. Mohl se soustředit na své myšlenky, i když to vlastně bylo přesně to, čemu se chtěl vyhnout. Zapálil si cigaretu a přivřel oči, když si dal první hluboký šluk. Kouř mu okamžitě zaplavil plíce a na chvíli ho uklidnil, ale ne na dlouho.* /Kde sakra je? Kolik už čekám? Pět minut? Deset?/ *Pomyslel si s náznakem podráždění. Byl sice zvyklý na zpoždění, ale dneska měl chuť to mít rychle za sebou. Mírně se odlepil od stromu, upravil si koženou bundu a rozhlédl se kolem. Měl na sobě všechno, co vypadalo dokonale – jakoby se sám prohlížel v zrcadle, aby si potvrdil, že tenhle styl je přesně to, co chce, aby lidi viděli. V hloubi duše však věděl, že ho to nijak neuspokojuje. Tohle byl jen způsob, jak se vyrovnat s chaosem uvnitř.* /Možná bych to měl zkusit někde v baru, vypnout u zápasu./ *Pomyslel si, i když věděl, že se teď nepřestane soustředit na to, co má za chvíli přijít.* /Fakt nemám celej den../ *Zaklel tiše v duchu, když se znovu podíval na hodiny v telefonu. Chtěl to mít rychle za sebou, dostat, co potřeboval, a zmizet. Přestože si dokázal udržet kamenný výraz, byl v něm skrytý neklid. Tenhle druh setkání ho vždycky lehce rozhodil, ale dneska ho to štvalo víc. Potřeboval zmizet zpátky domů, dát si pivo, zapálit si další cigaretu a nechat všechno zmizet v závoji kouře. Ale zatím se mohl jen opřít o strom, čekat a doufat, že to nebude trvat moc dlouho.*
*Měla toho plné zuby. Dneska v práci si snad podezřelí řekli, že ji naštvou a rozhodí, celé tělo ji bolelo z těch pár ran co dostala při zatýkání asi před hodinou. Na jednu stranu měla vyřešený případ, na druhou potřebovala ventilovat svůj vztek a nenapadlo ji nic lepšího než se proběhnout, ne však v plné rychlosti ale spíš pro to aby si vyvětrala hlavu. Ještě na stanici vyměnila své pracovní kalhoty za volné taktické kalhoty se spoustou kapes a rolák za sportovní tílko, přes které hodila svou oblíbenou khaki bundu. Do kapes na kalhotech si hodila odznak, a pouta. Na kotník si připnula menší zbraň v případě nouze, z toho důvodu taky vyměnila své kanady za pohodlnější běžecké botasky. Jen co dorazila na místo, kde bylo možné zaparkovat její služební auto, tak vystoupila a zamkla ho. Klíče si hodila do další z volných kapes a pomalu pokračovala v parku dál. Dneska jak naschvál bylo plno lidí, což ona nesnášela, protože pak lidé civěli na její jizvy v obličeji. Konečně se dostala na místo, kde skoro nikdo nebyl a tak se začala protahovat, jediný koho viděla byl muž opírající se o část stromu. Nevšímala si ho a doufala, že ani on si jí nebude všímat.* /Mám dnes strašně ztuhlé svaly, vážně se potřebuju protáhnout, vidím to tak na dvě hodinky běhu./ *Zatřepala hlavou a přešla do podřepu aby si pořádně protáhla nohy, i když její svaly snesly víc, tak po dvou hodinách mírného běhu by jí nohy nepoděkovali. Jakmile měla protaženou jednu i druhou nohu, tak se vyšvihla zpátky aby doprotáhla celé tělo.*
*Lucasovy smysly byly vždycky ostřejší než u ostatních, ale tenhle zvláštní pocit – ten jemný pach, co ho najednou zasáhl, ho přinutil zbystřit. Bylo to jako zachytit slabou stopu, nejasnou, ale nezaměnitelnou. Vlkodlak. A ne někdo, koho by už potkal. Otočil se směrem, odkud ten pach přicházel, a jeho oči rychle zachytily postavu ženy. Protahovala se, jakoby byla jen obyčejná kolemjdoucí, ale Lucas věděl, že něco nesedí. Ten instinkt se nedal oklamat. A ona? Věděla o něm? Netušil, ale nechtěl dělat ukvapené závěry. Každopádně – ostražitost byla na místě. Alfa se nemusel dozvědět o tom, že je tady. Už tak měl dost důvodů se vyhýbat jakékoliv zbytečné pozornosti. Zůstal opřený o strom, cigareta stále visela z koutku jeho úst, ale jeho mysl už byla naprosto soustředěná. Přes cigaretový kouř, který mu stoupal do tváře, Lucas občas hodil pohledem směrem k Marii, ale snažil se, aby to nevypadalo podezřele. Neznal ji. To bylo samo o sobě zneklidňující. Pokud věděla o něm, mohla by přinést problémy, které rozhodně nechtěl řešit – ne teď, ne tady. A hlavně ne, když čekal na svého dealera. Zasunul ruku do kapsy a pohledem zkontroloval telefon, který zavibroval v jeho ruce. Hovor od dealera.* Jo, jasně... *Lucas si rychle přitiskl telefon k uchu. *Patnáct minut?* Zavřel oči a povzdechl si, když mu dealer sdělil, že kvůli situaci na silnicích bude mít zpoždění. *Dobře, fajn. Čekám tady, ale už moc dlouho ne. *Zavěsil a schoval telefon zpět do kapsy bundy. Patnáct minut. To znamenalo patnáct minut nejistoty, jestli ta vlkodlačice o něm ví, nebo ne. A co s tím hodlá udělat. Pohlédl na Marii znovu, tentokrát o něco déle. Musí být připraven na to, co přijde. Ale pokud o něm neví, neměl v plánu ji na sebe zbytečně upozorňovat.* /Možná o mně neví. Možná je nová. Doufejme./ *Lucas si odfoukl kouř a pohledem opět zkontroloval park, ale tentokrát s výrazně větší opatrností než předtím. Tohle byla situace, ve které nechtěl být jako samotář chycen nepřipravený.*
*Když se celá propnula, tak uslyšela jeho hlas a to ji přineslo zpět do reality s tím, že tady někdo je. Lehce se po něm ohlédla aby zjistila na koho mluví. O to víc ji překvapilo, když jej zastihla jak ji pozoruje. Povzdechla si.* /Zase další co sleduje mé jizvy, a to jsem myslela, že New York je dost divný na to, aby na mě lidé tolik necivěli./ *Povytáhla směrem k němu obočí a čekala jestli se na ní bude stále dívat nebo nikoliv. Normálně nebyla konfliktní typ a nic takového by neudělala, spíš by prostě jen šla běhat a neřešila to, jenže dneska jí ten k-etén dráždil na stanici při výslechu a ještě se nestihla nijak vyventilovat. A bohužel by to mohl schytat člověk před ní, minimálně s nějakou poznámkou. Absolutně toho člověka neznala, dosud ani nevěděla ani že je vlkodlak, proud vzduchu šel spíš od ní a navíc smrad cigarety maskoval cokoliv jiného. Byla velice citlivá na pachy, ale na spoustu z nich si zvykla z práce, přesto cigarety a drogy jí dráždili nos poměrně z dálky. Schválně se začela protahovat, ale oči z něj nezpoštěla, i když se nedívala přímo na něj, nechtěla vyvolat žádnou výzvu.*
*Lucas přejížděl očima po parku a vnímal přítomnost vlkodlaka v jeho blízkosti stále silněji. Nefungovalo to jako klasický pocit ohrožení, ale přesto ho to donutilo zůstat ve střehu. Žena, která se právě protahovala, mu připadala podezřele známá tím svým drsným vystupováním a aurou, kterou kolem sebe šířila. Nebyla to nervozita, co ho pohánělo, spíš ten starý instinkt přežití, kterým se řídil celé roky. Potáhl si z cigarety, uhasil ji podrážkou o zem a odklonil se od stromu. V ten moment si uvědomil, že tenhle neklidný pohled na něj nebyl jen kvůli němu. Ona ho sledovala, ale zároveň měla v sobě nějaký vnitřní boj. Něco, co s ním možná ani nesouviselo. O tom si Lucas mohl své myslet, ale rozhodně neplánoval být ten, kdo vyvolá konfrontaci. Přestože jeho vlčí instinkty byly neustále na pozoru, nehodlal dělat zbytečný rozruch. Byla tu možnost, že by mohla být spojená s Alfou, kterému se snažil dlouhodobě vyhýbat. Cítil slabý závan napětí v oblasti žaludku, ale rychle ho potlačil. Nic nedával najevo. Nebyl typ, co by se hrnul do konverzací s cizími, zejména ne s vlkodlaky, které neznal, ale dnes něco viselo ve vzduchu. Čekal na svého dealera a neměl náladu se pouštět do hlubších rozhovorů. Přesto, jak si ženu zkoumavě prohlížel, mu došlo, že se situace příliš napíná. Pak si narovnal bundu a udělal krok směrem k Marii, rozhodnutý to nějak urovnat, než by věci eskalovaly. Nevěděl, proč, ale měl pocit, že pokud se neprojeví teď, situace by mohla zajít někam, kam nechce. Třeba to bylo jen nedorozumění.* Hele, sorry, nechtěl jsem tě nijak vyprovokovat. Jsem tu jen na chvíli. *Zalhal nepřímo. Možná patřila do smečky, možná ne. Věděl, že vlkodlaci jsou občas teritoriální. Nestál o problémy s místní smečkou. Na chvíli nechal mezi nimi ticho, pohledem zkoumal její oblečení – vojenský styl, což evokovala barva její bundy, pár kapes plných věcí, a nějaká ta zbraň na kotníku, která byla sotva znatelná, ale jeho oči ji rychle našly. Bylo to dost na to, aby pochopil, že tahle žena asi není jen obyčejná cizinka, co si přišla zaběhat. Měla v sobě něco tvrdého, co prozrazovalo, že tohle není jenom o sportu. Možná se mýlil. Nakonec z kapsy vytáhl telefon, který zavibroval, a znovu se podíval na displej – další zpráva od dealera, že bude ještě chvilku trvat.*
*Nic nezacítila, do té doby, než se pohl a všechny její smysly zbystřili, když zašlápl cigaretu a ona ucítila tu známou vlkodlačí vůni, tak neměla už vůbec chuť na tom místě s tím cizincem zůstávat. Přece jen další teritoriální boj bylo po dnešku to poslední co potřebovala. Už chtěla pomalu začít odcházet, když on udělal krok k ní. To v ní zalarmovalo celý systém, tělo se jí dostalu do módu nebezpečí a pečlivě se jí napl snad každý sval v těle připravena se bránit nebo zaútočit podle závažnosti situace. Nevěděla ale kdo ten vlk je, jestli patří ke smečce, preatoru nebo snad je to samotář a bylo jí to i jedno. Preferovala pravidlo žij a nech žít, dokud ji nic neohrožovalo a měla dostatek věcí na přežití. Stále v ní přetrvávala víra jejího dědečka. Zadívala se na něho přímo a očekávala co dalšího udělá, rozhodně však nečekala, že na ni promluví, ne tak klidně. Poslechla si ho a pak se zamračila, měla mnoho zkušeností s lidmi, kteří lžou a on jí lhal přímo do očí. To nečekala.* Proč jsi tady? *Tím myslela New York, tím, že prozradil, že je tady na chvíli, i když ve lži ji dal najevo, že není ze smečky, navíc nevypadal jako někdo z preatoru. Teda ne, že by s nimi měla nějak moc zkušeností.*
*Lucasovi neuniklo, jak se Maria napjala, když udělal krok směrem k ní. Viděl, jak její tělo přešlo do obranného módu, a to mu napovědělo víc než jakákoli slova. Byla připravená – a ne jen tak nějaká běžná vlkodlačice, co by se volně pohybovala po městě. Její reakce mu potvrdila, že není žádný nováček, ani civil. To ho trochu uklidnilo, ale zároveň ho to donutilo být opatrnější. Nevěděl, jaké má úmysly, a nechtěl se do ničeho namočit. Její otázka, proč je tady, ho zaskočila víc, než očekával. Byla přímá, ne jako většina vlků, kteří se kolem tématu jen tak ploužili. V duchu si pomyslel, že by mohl říct nějakou výmluvu, ale nechtěl se dostat do konfliktu, ale zároveň neměl zájem vykládat svůj životní příběh někomu, koho sotva potkal. Na chvíli se odmlčel, než přemýšlel nad odpovědí. Ruce zastrčil do kapes své značkové bundy, jakoby se snažil vytvořit nějakou bariéru mezi nimi, a díval se jí přímo do očí, než se rozhodl odpovědět.* Jen tu čekám na někoho... nic víc, nic míň. *Řekl, hlasem klidným a tichým, ale bylo v něm i něco, co naznačovalo, že nehodlá rozebírat víc, než je nutné. * New York není moje teritorium, jestli tohle chceš vědět. *Udělal menší krok zpět, aby ji uklidnil a dal najevo, že neplánuje žádný problém. Cítil v sobě smíšené pocity – zčásti obezřetnost a zčásti frustraci z toho, že se pořád musí ohlížet, jestli náhodou nenarazí na někoho, kdo by mohl vyvolat potíže. Neměl zájem na tom, aby byl vtažen do nějakých vlčích sporů.* Jsem sám, nechci konflikty. *Bylo z něj cítit určité napětí, jakoby měl co skrývat, ale zároveň nechtěl zbytečně vytvářet nepřátelství. Znovu se na ni podíval, tentokrát trochu unavenějším pohledem, jako by tenhle rozhovor pro něj byl těžší, než by si přál.*
*Dokud nezačal mluvit, tak byla stále ještě napjatá, ve chvíli kdy promluvil, tak její největší ostražitost povolila a zůstala spíš ta policejní obezřetnost, než ta vlkodlačí, tedy na chvíli. Ta chvíle přestala v okamžiku spojení jejich pohledu. Mari Lucase neměla v plánu vyzívat o dominanci, ale znala vlkodlačí pravidla a tohle byla rozhodně výzva, i když tak nemusela být míněná, proto oči nesklopila a čekala jestli je sklopí on. Ve chvíli když podal tak nejasnou odpověď, tak naklonila hlavu v poměrně vlčím gestu, jakoby zkoumala jestli to co říká je pravda, nakonec si ale spojila to co říkal do telefonu s jeho odpovědí a nechala to plavat. Když zmínil New York tak to nenechala jen tak být a odpověděla mu.* To je mi jasné z předchozí odpovědi, co tady plánuješ? *Položila další přímou otázku, zjistila, že okliky moc při výslechu nepomáhají, ne když rozpozná většinou, když někdo lže. Nebylo ji příjemné, že se tu poflakuje vlkodlak s nejasnými plány a podle těla dost dobře stavěný na to aby někomu zvládl ublížit. Nevadilo jí to jako vlkodlačici, spíš jako správkyni pořádku.* I samotná osoba zvládne vyvolat problémy, bez chutě v konfliktech. *Ušklíbla se a její zjizvená část obličeje se celá pohla. Moc dobře to o konfliktech věděla. Sama jich omylem vyvolala víc než chtěla. Čekala jak zareaguje dál, ale nechtěla útočit, ne dnes. Jenže něco ji nutilo vědět víc.*
*Lucasův pohled stále setrvával na Marii, zatímco zvažoval její slova. Její přímé otázky a policejní postoj ho nenechaly v klidu, ale i tak si zachoval svůj výraz klidu a lhostejnosti. Když se jejich pohledy střetly, zaregistroval, že nesklopila oči, což bylo jasné gesto. Věděl, že v podvědomí vlků tohle může být považováno za výzvu, a proto si musel dát pozor. Nechtěl tu vzniknout zbytečný konflikt. Na druhou stranu ale nehodlal být tím, kdo by ukázal slabost. Po několika vteřinách jejího zkoumání jemně odvrátil pohled, ale ne úplně – jen tolik, aby dal najevo, že mu o dominanci nejde.* Nic velkýho... *Odpověděl tiše, přičemž si zastrčil ruce hlouběji do kapes bundy a opřel se o strom za sebou. Opatrnost v jeho hlase byla zřetelná, ale nebyl vyloženě defenzivní. Přemýšlel, jestli jí vůbec má něco vysvětlovat. Její způsob, jakým kladla otázky, mu připomínal výslech, což mu nevyhovovalo. Zatímco se rozhodoval, jak pokračovat, rychle přemýšlel, co by bylo nejlepší říct, aby se zbytečně nezamotával do problémů.* Čekám tu na někoho, jak jsem říkal. Neplánuju zůstat dlouho. Jen si vyřeším svoje a jsem pryč. *Dodává konečně s náznakem upřímnosti, ale stále to zní obezřetně. Nechtěl se s ní pouštět do žádných her, ale nehodlal jí říkat celou pravdu o tom, co tady doopravdy dělá. Zná vlkodlačí hierarchii a ví, že nemusí vysvětlovat všechno do detailu. Navíc, i když byla tahle žena očividně vlk, neměl důvod s ní otevírat svou minulost nebo obchodní záležitosti. Zatímco čekal na její reakci, uvědomil si, že nešlo jen o vlkodlačí instinkty – ona ho prostě znepokojovala. Něco na jejím zjizveném obličeji a způsobu, jakým ho zkoumala, ho přimělo být ostražitý. Nebyl tu sám na svém teritoriu a věděl, že by si neměl dělat zbytečné problémy. Rozhodl se, že to nejlepší bude ukončit rozhovor dřív, než se situace nějak zhorší.*
*Ve chvíli kdy muž odvrátí mírně oči její ramena povolí, konečně z ní spadne veškerá ta vlkodlačí tíha, kterou upřímně tak nesnášela a sama o ni rozhodně nikdy nežádala. Mírně pokývne ale není ještě všemu konec, proto zůstává stejně při ostražitosti, tentokrát čistě profesní, jediné o co se jí jedná je, aby zajistila bezpečí a nulové narůstání mrtvol. I když v tom oboru pracuje, tak z mrtvých civilistů rozhodně radost nemá, zvlášť když je možné, že tady někdo zabíjí civily jen tak ze zábavy. Při jeho další vyhýbavé odpovědi přivře oči a celého ho ještě jednou projede očima jestli nenajde něco podezřelého. Jeho řeč těla jasně naznačuje, že mu to není příjemné, zároveň ale není ani útočný, takže se Mari taky snaží tomuto postoji dál vyhýbat.* Dobře. *Řekla jen, ale nelíbilo se jí to, ne, že by se někdo s někým jen tak nemohl setkávat, ale tohle bylo nanejvíš podezřelé, hlavně to, že nikdy nic nevyjádřil naplno. Jenže tentokrát v tom cítí upřímnost a to ji z nějakého důvodu celkem uklidní, muž před ní, totiž nevypadá na někoho, kdo by chtěl vyhledávat v tomhle městy problémy. Ještě chvíli čeká na to, zdali ještě něco dodá nebo snad něco udělá. Pokud nic, tak ho celkem velkým obloukem obejde směrem k cestě odkud má v plánu vyběhnout.*
*Lucas vnímal, jak se atmosféra mezi nimi trochu uvolnila, když odvrátil oči. I když Maria stále vypadala ostražitě, jako by ji spadla určitá vlkodlačí tíha z ramen. To mu dalo najevo, že pro tuto chvíli napětí povolilo, i když mezi nimi zůstávalo tiché porozumění. Neznal ji a ona neznala jeho, ale jejich podvědomí bylo naladěno na stejné frekvence – věděli, že každý z nich je dostatečně nebezpečný, aby problémy rychle eskalovaly. Jak ho znovu přejela očima, Lucas cítil, že ho stále analyzuje. Nic neřekl, jen tam stál s rukama v kapsách, jeho tvář stále nezaujatá. Přesto, jak na něj vrhala zkoumavé pohledy, uvědomil si, že se snaží zjistit, jestli má důvod mu nedůvěřovat. Pochopil, že pro ni bylo něco na jeho přítomnosti podezřelé, ale to bylo v pořádku. Nepřišel sem způsobovat potíže a neměl v úmyslu s ní dál zabředávat do řečí. Přikývl jen na její stručnou odpověď, pohled stále klidný. Bylo zřejmé, že ani jeden z nich neplánuje tohle natahovat víc, než je nutné. Měl z toho divný pocit, ale ne takový, že by mu hrozilo bezprostřední nebezpečí. Stále to však bylo nepříjemné, to věčné ohlížení, jestli někdo nestrká nos tam, kam nemá. Lucas sledoval, jak ho obchází, její tělo stále v pohotovosti. Očividně mu už nevěnovala tolik pozornosti jako předtím, ale stále byla na stráži. Nečekal, že se něco zvrhne, a proto jen tiše sledoval, jak se pomalu vzdaluje. Když si uvědomil, že se situace uklidnila, opřel se znovu o strom a zhluboka se nadechl. Jeho tělo se konečně trochu uvolnilo. V tom okamžiku zavibroval jeho telefon. Dealer. Hovor zvedl a slyšel známý hlas, který mu oznámil, že se zdrží ještě dalších patnáct minut kvůli zácpě na silnici, ale už se nachází u vchodu v parku. Lucas si povzdechl a krátce se rozhlédl po okolí, než telefon vrátil do kapsy, a rozhodl se mu jít naproti. Přitáhl si bundu těsněji k tělu, přičemž jeho pohled znovu sklouzl k cestě, kudy Maria zmizela. Byl rád, že interakce skončila mírově, ale stále si nebyl jistý, jestli to celé opravdu skončilo. Přeci jen, v New Yorku nikdy nevíš, kdy tě minulost dostihne.*
*Ve chvíli kdy už ani jeden tomu druhému nevěnoval pozornost, tak se rozhodla prostě běžet, bez plánu kam, bez plánu kdy zkončí, prostě potřebovala vyprázdnit hlavu, unavit tělo a padnout do postele a spát. Nechtěla se k tomu vracet, ten střet byl podivný a doufala, že nic takového už na dlouhou dobu nebude muset řešit. Běžela, v stálém tempu kladla jednu nohu před druhou a každá další nežádoucí myšlenka odplouvala pryč, byla tu jen ona a příroda, lidi schválně ignorovala a nechávala je jen na okraji mysli kdyby náhodou musela zasáhnout. Přece jen nikdy nepřestávala být příslušníkem policie s poviností zasáhnout. Trvalo to dlouho, téměř dvě hodiny než se cítila dostatečně unavená na to aby sedla do auta a jela domů si pořádně odpočinout před další směnou a dalším chaosem a kolotočem nešťastných a nepříjemných událostí v práci.*
Zkouška.
*Lucas si utřel ruce do ušpiněné flanelové košile, která byla promáčená od oleje a mazu, přestože ji nosil přes své značkové tričko právě proto, aby se neušpinil. Každý den, kdy se zanořil do motorů a podvozků, z něj udělal stín toho, kým býval. Jeho seprané džíny, které se pyšnily dírami a známkami dlouholetého používání, dokonale doplňovaly jeho zanedbaný, ale přesto atraktivní vzhled. Jeho tělo, lehce, spíše atleticky osvalené od let manuální práce, mělo pevný postoj, ramena široká a vzpřímená, i když teď, na konci směny, působila trochu unaveně. V servisu dnes nebylo nic jiného než hluk – cvakání nástrojů, syčení pneumatik, hučení kompresoru a nadávky mechaniků. Lucas tam patřil, ale dnes... dnes už toho měl po krk. Byla středa, teprve uprostřed týdne, ale on už zoufale vyhlížel víkend. Ne snad proto, že by měl v plánu něco vzrušujícího – ale spíše proto, že chtěl konečně vypnout. Každý den tady, v dílně, mu jen drásal nervy. A bez cigarety? To bylo jako přilévat olej do ohně. *Do hajzlu. *Zaklel tiše, když z kapsy vytáhl cigaretu a zapalovač. Po hodinách, kdy se snažil vydržet bez nikotinu, se mu třásly ruce, ale to ho nezastavilo. Jakmile vyšel z dílny ven, večerní vzduch ho přivítal svou svěžestí, ale to mu v tu chvíli bylo jedno. Zapálil cigaretu a vdechl první hluboký šluk. Kouř mu okamžitě přinesl jistý druh úlevy, ačkoliv si byl dobře vědom toho, že se tím jen na chvíli uklidňuje. Procházel se podél East River, kde se do jeho očí odrážela světla města, ale jeho mysl byla daleko odsud* /. Středa. Teprve středa./ *Znovu si povzdechl a volnou rukou si protřel tvář. Jeho strniště bylo stejně zarostlé, jak ho měl rád – nezaobíral se dvakrát svým vzhledem. Na sobě měl značkovou bundu, pod níž se ukrývalo tričko, které bylo kdysi bílé, ale teď na něm byly stopy oleje a špíny. Jakoby každá skvrna, každý záhyb, přispívaly k jeho nezaměnitelnému vzhledu. Měl v sobě možná něco, co přitahovalo pozornost, ačkoliv on sám o to paradoxně nikdy nestál.* /Ještě dva dny v té pakárně./ *Problesklo mu hlavou. Nohy se mu mechanicky pohybovaly, zatímco pokračoval podél řeky. Světla se třpytila na hladině, ale Lucasův pohled byl prázdný. Měl dost. Potřeboval klid, ticho, a možná něco, co by mu přineslo něco víc než jen cigaretu.*
*Lotty už ako plnohodnotný lovec mohla so sebou nosiť zbrane, takže sa pripravila ako keby na hliadku, aj keď ju nemala dnes v pláne. Mala na sebe tipický úbor lovcov, krátky meč pri boku a pár dýk v topánkách. Na tele mala runy, pričom ju skrývali pred zrakom ľudí, ale nie bytostí, ktoré o nich vedeli. Hlavne nechcela urobiť tú istú chybu a nechať sa uvidieť jej starými známymi. Zbrane mala pri sebe z toho dôvodu, že nemohla tušiť, čo by mohlo na nich vyskočiť. Po informáciach od Sebastiana bola trochu nahnevaná na iných lovcov, ale tak brala to uplne v pokoji. Len roboty navyše. Keďže nechcela, aby jej počas cesty vlasy zavadzali, tak si ich zaplietla do copu, ktorý jej ich držal vkuse. Modrozelené oči ticho skúmali okolie rieky a sama nevedela prečo sa práve vybrala sem, ale už tak moc sa jej nechcelo do toho hluku mesta, že trochu kľudu by si zaslúžila. Možno ho aj dostane, aj keď pri vlastnom šťastí o tom pochybovala.* /Ako keby som nevedela, že priťahujem problémy. To by aj mohlo byť horšie, ale nahlas to radšej nepoviem, lebo sa fakt niečo stane, čo naozaj nechcem./ *Pomyslí si a radšej pokrúti hlavou. Zaujme ju osoba, ktorá kráčala tiež okolo rieky, ale nevedela presne o koho ide. Možno by ju trochu trklo že ju nemusí vidieť, keďže má na sebe runy, ale predsa len tak trochu na neho zvolá.* Čo tak skleslo? Veď je pekný večer. *Pozastaví sa a nakloní zvedavo hlavu, aj keď v jej pripade už videla skoro všetko, aj to čo nemala. Kto by povedal, že by sa dostala tam kde nemá, aj bez vlasnej snahy. Ak mohla povedať tak to, že upírov zo všetkých ras nemala rada, ale tak čo s nimi mohla robiť. Stretávky s nimi dopadávali katastrofálne.*
*Candy kráčí podél East River s velkou taškou nákupu v ruce, která jí visí přes předloktí. Je teplý podzimní den, a tak má přes lehké šaty přehozený pletený svetřík s kopretinami. Na nohou má svoje oblíbené pohodlné boty, ve kterých může procházet městem celé hodiny. Její vlasy jsou dnes spletené do elegantního rybího copu. Cítí se skvěle – pohled na třpytící se hladinu řeky a na město, které ožívá, ji naplňuje pozitivní energií. Zahledí se na panorama Manhattanu, které se před ní rozprostírá. Slunce září, a i když kolem procházejí lidé, Candy si užívá svůj malý svět plný klidu. S úsměvem vnímá šumění vody, vzdálené hlasy kolemjdoucích a zvuky města, které na ni působí uklidňujícím dojmem. V tu chvíli je ale příliš soustředěná na krásu kolem sebe, a ani si nevšimne malého vyvýšeného obrubníku. Najednou zakopne a než se naděje, ztrácí rovnováhu a taška jí vyklouzne z ruky. Obsah nákupu se rozletí všude kolem. Než by se nechala otrávit, jen se zasměje a snaží se posbírat vše, co je na útěku.*
*Lucas stál u řeky, cigareta visela volně z koutku jeho úst, když ho najednou z myšlenek vytrhl cizí hlas. Otočil se směrem k hlasu a zahlédl postavu dívky, která na něj cosi volala. Chvíli ji zkoumal pohledem, tázavý výraz se mu objevil ve tváři. Její otázka mu nedávala smysl, neboť si nepřipadal vůbec zvláštně - bylo to pro něj normální. Ve tváři se jí zračila zvědavost, ale něco na ní bylo zvláštní. Runy, meče, typické znaky nefilim.* /To bude jedna z těch emo dětí./ *Pomyslel si, zatímco se jeho oči zúžily.* /Trochu paradox, když si oni vesele pálí ruce, aby se cítili „lépe“./ *Neměl rád ten typ lidí. Nebylo to o nenávisti, spíš o nepochopení. Vždycky si říkal, že nefilim jsou jen další emocionálně rozvrácení jedinci, kteří hledají drama na špatných místech. Než stihl jakkoli odpovědět, jeho pozornost upoutal šum a následný pád nedaleko od něj. Z druhé strany přicházela další mladá žena, v ruce tašku s nákupem, kterou právě pustila, když zakopla o obrubník a rozplácla se na zemi. Lucas si povzdechl. * /Jo, a tohle už vůbec nepotřebuju./ *Napřímil se, cigaretu si naposled přitáhl k ústům a hluboko vdechl kouř, který se mu okamžitě rozlil v plicích. Rychle cigaretu típnul o podrážku boty a pomalu se rozešel směrem k dívce, která teď sbírala své rozkutálené věci.* Jsi celá? *Pronesl, přičemž se zastavil vedle ní. Byl by ji pomohl na nohy, ale byla rychlejší. Jeho hlas byl nízký, ale bez náznaku posměchu. I když měl tvrdou fasádu, svědomí by ho sežralo, kdyby zůstal stát a přihlížel. * Máš to všude. *Dodal s nepatrným úšklebkem, ale byl to spíše pokus o humor, než o kritiku. Pak se sklonil a začal jí pomáhat sbírat to, co se rozkutálelo po zemi. Z koutku oka ale stále občas zavadil pohledem o tu druhou, nefilim dívku, která je sledovala z dálky. Něco mu na tom nesedělo, ale neměl teď buňky na to se tím zaobírat.*
*Trochu ju urazilo, že sa iba obzrel a nič iné nepovedal, len si ju prezeral a to bolo trochu urážajúce.* /Tss... Ani odpovedať nevie. Keď sa ho slušne niekto opýta./ *Pomyslí si, pričom má na neho chuť tým dupľom vypľaziť jazyk, ale predsa len to neurobí, pretože si zatiaľ drží aspoň takú fasádu. No na to, že sa tam nejaké dievča vysype priamo na zem sa nevie, ako hneď zachovať. Nevie, či by sa mala smiať, alebo ísť jej pomôcť.* /Runy, kruci zabudla som, že mám runy na sebe./ *Hneď jej vyskočí v mysli a zahrayzne sa do spodnej pery, keďže sa snaží nesmiať na nich oboch, ako sa to tam snažia zbierať. Možno by sa aj pridala, ale nevedela ako moc pri tom by to dievča zareagovalo. Nevie totižto, či vidí to čo by nemala. U neho totižto videla, že ju videl, tak tipovala, že nie je človek. No u nej si vôbec nebola istá. Zamračí sa trochu a príde trochu bližšie, aby mala lepší pohľad. Na muža len spraví menší úškľabok, ako by vedela, že sa na ňu díva a zatiaľ iba situáciu sleduje.* /Ako keby som mohla teraz viac zasiahnúť, keď neviem, či ma vôbec vidí./ *Pomyslí si, pričom ani nevie, čo on môže byť zatiaľ zač. Bolo ťažké hneď z odhadu povedať, čo je bytosť zač, takže sa k nim moc nepribližovala. No bola zvedavá, čo by mohol byť za bytosť.*
*Ani si neuvědomí, jak moc se soustředí na sbírání svých věcí, dokud nad sebou nezaslechne tichý, ale hluboký hlas. Mírně sebou cukne, ale hned se zase uklidní. Ohlédne se a její oči se setkají s mužem, který jí nabídne pomoc. Jeho vzhled ji překvapí – nevypadá jako typ člověka, který by se zastavil, aby pomohl cizinci, ale to ji o to víc potěší. Na rtech se jí objeví vděčný úsměv, ale je v něm i něco nesmělého, možná trochu rozpačitého.* Jo, jsem v pořádku. *Přikývne, i když se na sebe vlastně ani nepodívala. Pohledem sklouzne zpět k němu a trochu déle na něm setrvá. Zapomene při tom sbírat a do reality se opět vrátí až když se jí snaží něco podat. Cítí, jak se jí tělem rozlévá příjemné hřejivé teplo. Něco, co jí připomíná, že se lidé často mílí ve svých prvních dojmech. Na tváři má teď ještě větší úsměv.* Děkuju, že mi pomáháš. *Řekne upřímně. Její hlas se rozezní tišeji, než zamýšlela, ale nedokáže skrýt, jak moc ji jeho gesto překvapilo. Natáhne se, aby od něj převzala několik věcí, které jí podává. Rychle dělá místo, aby se všechno opět vlezlo dovnitř. Na světlé látce tašky zůstává rudá šmouha.* Oh. *Šeptne překvapeně a zadívá se na své dlaně. Levou ruku má podřenou z pádu.* Asi bys neměl kapesník? *Zeptá se, s nádechem humoru, ale v hlase jí zní náznak nervozity.*
*Lucas si oddechl a sbíral poslední věci, když koutkem oka zaregistroval, že nefilim dívka, která na něj předtím volala, se přiblížila. Očividně sledovala, co se děje. Mírně zavrtěl hlavou, sotva znatelně, ale dostatečně na to, aby jí dal najevo, že druhá dívka nemá tušení. To poslední, co potřeboval, bylo, aby se nefilim prozradila před obyčejným člověkem a přitáhla problémy. Problémy, které on sám celý život od sebe držel co nejdál. Ukázal tím ale také, že ji zaregistroval, že 'vidí' – nedával to často najevo, ale s nefilim hrál podle jejich pravidel, aby předešel dalším komplikacím. Zatímco se zvedal, jeho pozornost se vrátila zpět ke Candy, která stále přehrabovala věci z tašky. Do nosu mu náhle pronikl zápach krve – jemný, ale pro něj naprosto zřetelný. * /V pořádku určitě není, cítím to na celej blok./ *Pomyslel si, zatímco sledoval, jak si Candy začíná uvědomovat podřenou ruku. Nechal ji, aby si to uvědomila sama, aniž by na to přímo upozornil, a dál se pokoušel být co nejvíce neutrální.* To je v pohodě. *Odpověděl na její děkovná slova, která se mu zdála trochu osobní. Neuměl brát ani náznak komplimentu, neboť v životě žádné neposbíral. Snažil se najít správnou odpověď. Nebyl zvyklý na to, že by mu někdo děkoval za pomoc. Neuměl přijímat komplimenty a už vůbec ne takové projevy vděku. Zamračil se, když Candy tiše zašeptala při pohledu na svou podřenou ruku. Cítil v nose krev, ale kapesník neměl, alespoň si myslel.* /Žádný kapesník, žádná pomoc./ *Zavrčel v duchu. Chtěl ji nějak uklidnit, ale nenacházel způsob, jak to udělat. * Nemám... nic čistýho. Kapesník bohužel nevedu. *Pak se zadíval na svou ušpiněnou košili.* Teda mohl bych ti nabídnout tohle... * Zvedl lem flanelky, na které byly skvrny od oleje a špíny. Znovu ji rychle stáhl zpět, protože si uvědomil, jak absurdně to zní.* Ale asi by to nepomohlo. *Cítil se bezradně, jako kdyby teď měl pomoct, ale neměl čím.* Fakt sorry... i když... *Pozastavil se. Nenapadlo ho, že papírový kapesník by též mohl udělat službu. Jako silný kuřák, často s plnými plícemi smogu z města, je občas u sebe měl. * Hele, něco mám.* Pronesl a vytáhl z kapsy balíček lehce pomačkaných papírových kapesníků. Podal jí jeden, na tváři lehce rozpačitý výraz.* Tady, zabal si to. Krev se lepí rychle.* Řekl, a když se ujistil, že kapesník převzala, zvedl poslední věc z rozkutáleného nákupu a podal jí to. Snažil se přitom vyhnout přímému pohledu do jejích očí, protože mu to celé přišlo nepříjemné. Bezradný ale tentokrát nebyl – alespoň něco udělal správně.*
*Nad jeho pokrútením hlavy len pretočila očami, ale predsa len sa držala ďalej. Aj keď to že sa to dievča zranilo nebolo moc dobré. Zahryzne sa do spodnej pery, pretože by ho najradšej zdrbala, že jej dal kapesník, ktorý bol z pamieru, ktorý skôr pije, ale moc krvácanie nezastaví.* /Byť tu nejaký upír, čo sa tu väčšinou flákajú a hľadajú nejaké obete./ *Aj keď vie že viacmenej po tom, čo tu má Dragos klan, tak moc nevyvádzajú.* /Taylorovu menšiu chybu nebudeme brať tak najavo. Však to aj schytal./ *Pomyslí si a nejak sa jej nepáči, že dievča krváca. Krv nelákala len upírov, ale aj démonov. Najradšej by niečo naznačila, ale radšej pre istotu mlčí, len slovami naznačí, že by si mal pohnúť.* /Načo som sem ja len išla./ *Ale zatiaľ ich len sleduje a čaká či sa niečo stane, aby mohla zareagovať.*
*Z jeho tónu hlasu a napětí těla cítí jakousi směs rozpačitosti jako kdyby byl sám překvapen tím, že ji vlastně pomáhá. Vnímá jeho neklid a jako by chtěla tu nepříjemnou chvilku rozptýlit, rychle se chopí příležitosti udělat si legraci z jeho nabídky použít špinavou košili.* Jo, to asi není nejlepší nápad. Pokud si teda na košili neděláš sbírku nejrůznějších kapalin. *Ukáže se smíchem na skvrny na jeho košili a v očích jí zajiskří. Její humor je spíš jako způsob, jak ho rozveselit než cokoliv jiného.* To ti svou krev ráda poskytnu. *Dodává. Má úsměv na rtech, kterým ho chce uklidnit. Vidí, jak moc se snaží najít nějaké řešení a cítí k němu takovou zvláštní směs respektu a soucitu. Má pocit, že ho teď musí uklidnit, aby si s tím nedělal starosti.* V pořádku, o nic nejde, to za chvíli přejde a bude dobrý. *Vysvětlí mu, přičemž jí připadá až ohromně milé, že se tolik snaží.* Jen jsem se nechtěla zamazat, kdybych zapomněla než to zaschne. *Dodává lehce, aby ho uklidnila. Když pak z kapsy vyndá kapesník, překvapením se jí rozzáří oči.* No páni! Děkuju! To je přesně to, co potřebuji, jsi záchrana. *Vyhrkne s nadšením a její vděk je nepřehlédnutelný. Možná si ani neuvědomuje, že svou reakcí S úsměvem od něj přijme nabízený kapesník a přidrží jej druhou rukou na dlani. Cítí potřebu mu to nějak oplatit.* Ráda bych se ti nějak odměnila za tvou laskavost. *Začne přirozeně a v očích má náznak zájmu.* Můžu tě třeba pozvat na kafe? *Zeptá se s úsměvem, který teď už není jen vděčný, ale také zvědavý. Jakmile si uvědomí, že je večer, trochu zaváhá.* I když takhle pozdě to asi není nejlepší nápad…? Něco jiného? Někdy jindy? Napadá tě něco? Co máš rád? *Záplava jejích otázek přichází rychle, jako by se bála, že ztratí příležitost ho lépe poznat. A když se konečně zastaví a uvědomí si, že ho zatím ani nezná jménem, s úsměvem na rtech dodá* Oh, jsem Candy, mimochodem. A děkuji.
*Lucas se na okamžik zarazil, když Candy s úsměvem zlehčila jeho nabídku použít špinavou košili. A pak, snad poprvé ten večer, se mu na tváři objevil upřímný úsměv v podobě stočených koutků rtů. Nebyl zvyklý, že by mu někdo něco řekl s tak lehkým a přátelským tónem. Její poznámka o sbírce kapalin ho přiměla se pousmát trochu víc, i když to vypadalo poněkud nervózně.* Jo, no, asi už bych tu sbírku mohl zarámovat. *Pronesl a ukázal na pár starších skvrn na košili, které vypovídaly o jeho denní práci. Přestože byl zvyklý na těžkou práci v garáži a běžně se bavil s lidmi, v těchto situacích cítil nejistotu. Lidé, kteří ho oceňovali nebo chválili, ho znervózněli. Vracívaly se mu vzpomínky na minulost – na ty, kteří ho jen využívali pro jeho peníze nebo jiné zdroje, a když dostali, co chtěli, ukázali mu záda. Nikdy neříkali kus dobrého slova, pokud za tím nebylo něco víc, co od něj opravdu chtěli. A teď tu byla Candy, která se usmívala, děkovala mu za něco, co mu připadalo naprosto obyčejné.* Jsem jen podal kapesník... Není zač. * Odvětil, přičemž si nejistě přejel rukou přes zátylek. Ten vděk, kterým ho Candy zavalila, ho zanechal nesvého. Co on byl, jen ušpiněný automechanik, co žije od výplaty k výplatě. Když pak nabídla, že by ho pozvala na kafe, jeho úsměv ztuhl. Ne proto, že by ho myšlenka odradila, ale protože si najednou připadal, jako kdyby do toho nepatřil. Oči se mu na chvíli zamyšleně upřely na tašku, kterou Candy držela, jako by hledal způsob, jak se z té situace elegantně vyvléct.* To... fakt nemusíš.* Pronesl rychle, jakoby se bál, že ji tím nějak zaváže. * Hele, jestli chceš, můžu ti aspoň pomoct s tou těžkou taškou k autu, nebo kam potřebuješ. *Navrhl, snaže se odvrátit pozornost od její nabídky na kafe. V jeho hlase zazněla starostlivost, i když v něm stále zůstával stín pochybností. Je to však gesto, které mu připadalo naprosto přirozené. Nakolik je samotář - spokojenost lidí kolem něj je vždy vyšší prioritou.*
*Lotty má pri slovách toho dievčaťa chuť vyprsknúť smiechom, ale zatiaľ sa drží, ale nakoniec to nevydrží a smeje sa. Dáva to jasne najavo, takže si toho musí všimnúť,ale jej je to jedno, predsa len sa do tej situácie dostal úplne sám. Možno by bola ochotná mu pomôcť sa z toho vymotať, ale keď sa tak zamyslí, tak jej to za to nestálo. Radšej sa bude dívať na to ako sa chudák snaží pomôcť dievčaťu. Ona sa k nemu priblíži a povie potichu, že to môže počuť len on.* Aký gentleman. Len sa snaž. *Potichu sa smeje, aj keď čo iné by mohla teraz urobiť. Akurát nemá čo iné na práci.*
*Candy upře pohled na Lucase, když zahlédne jeho první skutečný úsměv. Ten jemný záchvěv v jeho tváři ji hřeje u srdce a najednou jí už nepřipadá tak vážný a nepřístupný, jak se jí na začátku zdál. S úlevou si uvědomí, že ho její poznámka opravdu pobavila a nemyslí si o ní, že plácá nesmysly. Když si však všimne, jak jeho úsměv při nabídce na kafe ustal, okamžitě zachytí jeho rozpačitost. Nemusí ani nic říkat – vnímá to v drobných gestech, v napětí jeho ramen. Nechce ho zatěžovat svou energií ani ho tlačit k něčemu, co by mu nebylo příjemné. Cítí nutkání ujistit ho, že její návrh byl prostě jen spontánní a bez jakéhokoliv očekávání.*Byla to jen taková myšlenka, žádný tlak. Chápu, jestli nechceš.* Pronese s jemným úsměvem, který má dodat lehkost celé situaci. Nechce, aby se Lucas cítil zaskočený nebo nepříjemně. Když jí Lucas místo toho nabídne pomoc s taškou, její oči se rozzáří překvapením. *Vážně? To bys pro mě udělal?* zeptá se, v hlase je cítit překvapení smíchané s vděčností. Ale pak se na moment zarazí, jako by jí něco došlo. Najednou se zarazí a rozesměje se, uvědomujíc si absurdnost celé situace.* Počkej... to zase pomáháš ty mně. *Řekne se smíchem.* Jak já můžu tobě? Není to moc fér, že mi pořád pomáháš a já ti nemám co dát zpátky. *Dodává s veselým tónem, skoro nevěřícně, že to na první pohled vypadalo jako vyrovnaná výměna, ale ve skutečnosti si uvědomuje, že dostává víc, než dává.* Jestli na tom trváš, není to daleko. *Přikývne nakonec s vděčným úsměvem.* Děkuju. *Dodá, když se spolu pomalu vydávají směrem k jejímu cíli, asi tři ulice odsud.*
*Lucas koutkem oka zachytil, jak se Charlotte přiblížila a cosi pronesla potichu, co slyšel jen on. Na okamžik se mu v hlavě mihla myšlenka, zda jí něčím urazil, ale rychle to potlačil. * /Asi typická nefilim./ *Pomyslel si a rozhodl se, že na její poznámky nebude reagovat. Nefilim se často chovali nadřazeně vůči podsvěťanům, ačkoliv Lucas neviděl důvod. Zaměřil se zpět na Candy, která na něj hleděla s překvapením a vděkem, když jí nabídl pomoc s taškou. Její nadšení ho znovu trochu zaskočilo, ale nechtěl, aby to na sobě dal znát. Cítil, že se kolem něj znovu objevuje ten pocit nejistoty, když mu někdo projevoval vděčnost. Ale neměl důvod odmítnout.* Jo, vážně, o nic nejde.* Odpověděl, když se usmála a začala se smát absurditě toho, jak jí pořád pomáhá. Když zmínila, že mu nemá co dát zpátky, Lucas jen pokrčil rameny. *Bude mi stačit, když na sebe budeš dávat pozor.*Pronesl prostě s pozvednutým koutkem a bez náznaku kritiky. Pomalu si vzal její tašku a přes rameno hodil ten svůj unavený, ale stále pevný pohled. Lucas se stále cítil trochu nesvůj z jejího vděku, ale snažil se to nepřipouštět si. Místo toho se snažil udržet lehký a přirozený rozhovor.* Je to kousek, fakt nic neřeš. *Pokračoval, zatímco kráčeli. Každý krok ho ale přiváděl k myšlence na to, že si brzy zaleze do svého bytu, ubalí si cigaretu ,otevře si pivo a pustí si NHL. Občas se ohlédl na Candy, jak vedle něj šla, a cítil se trochu nepatřičně, že tady tráví čas s někým tak mile naladěným, když on sám se obvykle držel stranou od lidí. Bylo příjemné někomu naslouchat a nebýt nucen v sobě hledat odpovědi. Jakmile se Candy zastavila u svého doma, tašky ji ochotně podal, opět ji ujistil, že mu bohatě stačí uvědomění, že došla domů v pořádku, a posléze se s ní i rozloučil.*
*Chvíľu ich ešte sleduje, ale keď vidí, že sa nič zlé nedeje, tak sa rozhodne, že ich nechá na pokoji a vydá sa ďalej po rieke. Predsa len vedela, že by možno niekomu pomohla viac, keď by sa rozhliadla. Predsa len tu by už nijak nepomohla.* /Tak predsa len práca čaká. Snáď to nebude nič také ťažké./ *Pomyslí a iba im kyvne, pričom pokračuje vlastnou cestou, pričom ju čaká ešte dlhá noc.*
*Lucas překročil most nad East River, zatímco hluk města za ním tlumeně duněl. Ještě stále měl v kapse pocit těžkosti klíčů od autoservisu, jeho denní práce byla za ním. Jeho boty těžce klapaly o asfalt, který byl ještě mokrý po dnešním dešti. Nepřevlékl se. Tudíž stále měl na sobě seprané džíny s dírami a kapkami oleje, značkové triko a obnošenou flanelovou košili, která jej chránila před umazáním.* /Zase jeden z těch dnů. Co člověk v tomto městě musí udělat, aby našel chvilku klidu?/ *S námahou si prohrábl vlasy a sáhl do kapsy košile. Vytáhl krabičku cigaret a zapálil jednu.* /Jednou bych s tím měl přestat, ale v tuhle chvíli... co už horšího by se mohlo stát./ *Zhluboka vdechl kouř a na chvíli zavřel oči, cítil chlad větru na své tváři. Když je otevřel, jeho pohled sklouzl na šedivou hladinu řeky, která se třpytila ve světle lamp.* /Město a jeho chaos. Vždycky ti něco bere a nikdy ti nic nedává zpátky./ *Za ním něco zavrzalo, a Lucas se namáhavě otočil, ačkoliv nevyveden z míry. Na reflexy vlka si už zvykl dávno. Jeho oči zkoumaly stíny, ale nic nespatřil. Do uši si strčil airpody a posadil se na lavičku. V playlistu našel album od NF a nechal ho celé přehrát. S každým beatem za sebou nechával hluk a shon velkoměsta.*
*Kim za sebou měla poměrně dlouhý den. Sotva se vrátila po noční, osprchovala a šla prohrabat ledničku, aby do sebe dostala alespoň jogurtové mléko, než půjde spát, zavolal jí táta, že se o víkendu otočí ve městě kvůli tomu dýňovému festivalu. Samozřejmě měla radost, že uvidí rodinu, ale zároveň to znamenalo, že musí vygruntovat byt. Ne že by v něm snad měla jakýkoli nepořádek, ale tady nešlo o nepořádek. Jen o její dobrý pocit. Spánek byl však v danou chvíli přednější. Zapadla tak do postele, vzbudila se po obědě, ohřála si wrap z předchozího večera a pustila se do úklidu. Když jí konečně došly nápady, co dál uklízet a vylepšovat, převlékla se, vzala Mayu na vodítko a vyrazila s ní na procházku. Neuvědomila si, jak pozdě reálně je, než vyšla za město a všimla si, že se stmívá. To, že bylo zataženo, ten pocit ještě umocňoval. Když došla k mostu přes East River, byla vděčná, že s sebou má psa. Sice bylo pravděpodobnější, že na nějaký problém narazí spíše ve městě než na mostě, ale jeden nikdy neví… Přesně v tu chvíli Maya zastavila a nastražila uši, jakoby ve tmě něco vycítila. Kim nemohla vylíčit, že ve tmě něco - nebo někoho - přehlédla, ale co ji zarazilo bylo, že fenka vrtěla ocasem. Spíš to vypadalo, jako by ve tmě vycítila něco známého, než nebezpečí.* Mayo, holka, co se děje? *Sklonila se, aby fenku podrbala a ta štěkla tím charakteristickým ostrým hlasem, jakým to uměly snad jen kolie. Vnímala ji, ale zároveň jako by nechtěla odtrhnout pozornost od muže na lavičce.* Co to do tebe dneska vjelo? *Pousmála se, ale následovala ji. Maya byla s každým krokem neklidnější a když se přiblížili, pochopila proč. Na lavičce seděl jeden z těch mužů, které nedávno potkala na pláži. Ten automechanik, co mohl na Maye oči nechat. Její úsměv se rozšířil, když Mayu pustila z vodítka, zatímco sama zůstala stát opodál a pozorovala, jak k němu Maya doběhla, začala mu cpát hlavu do klína a dožadovat se drbání.*
*Lucasova mysl byla zcela pohlcena hudbou, která mu zprostředkovávala únik od reality. Byl to ten druh hudby, který vás mohl zcela ponořit do vlastního světa, takže Lucas byl překvapen, když něco mokrého a teplého naráželo na jeho klín. Otevřel oči a sklonil hlavu, aby viděl, co to je, a uviděl familiárně vypadajícího psa, který ho šťouchal nosem a dožadoval se pozornosti. Jeho pach byl stejný jako ten, který zachytil na pláži.* /Hele, to je ta fenka od té kočky z pláže./ *Přestal poslouchat hudbu a strčil si airpody do kapsy.* Čau malá, co ty to takhle pozdě. *Promluvil k Maye a začal ji drbat za ušima jednou rukou, zatímco v druhé držel cigaretu. Očima hledal Kim a brzy ji uviděl, jak stojí několik kroků dál a sleduje je s úsměvem.* /To je ona./ Panička tě pustila na volno? *Upřímně si usmál a mávl rukou na Kim v pozdravu.* /Řekl bych, že je to tím vlkem, ale na pláži nás bylo víc./ To je hodná holka. *Pokračoval v konverzaci s fenkou a cigaretu mezitím dotáhl do konce.*
*Kim mu zamávání s úsměvem oplatila a vyrazila k němu. Nepřestávala se přitom culit jako sluníčko.* Ahoj, Lucasi, že by druhá náhoda? *Zasmála se tiše.* Normálně bych ji na volno neměla, nestojí to za ty debaty s policajty, ale zjevně tě chtěla pozdravit. /Stejně je to zvláštní. Společenská sice je, to jo, ale že by byla na někoho až takhle fixovaná, pokud ji ten člověk zrovna nepřecpává piškoty…/ Dlouhý den v práci? *Zeptala se konverzačně, zatímco sklouzla na druhou půlku lavičky. Narozdíl od posledního dost sportovního outfitu na sobě tentokrát měla džínovou bundičku s nejrůznějšími ozdobnými špendlíky a pestrobarevný svetřík, na nohou pak černé legíny a hadrové tenisky, které byly, vzhledem k počasí, buď tichou prosbou o změnu, nebo vyslovenou provokací. Na zádech měla hadrový baťůžek, který lehce cinknul o opěradlo lavičky, když si sedla. Oproti jejich poslednímu setkání navíc měla vlasy vyčesané do ohonu.* Nebo sis jen přišel užít zvuky vody?
*Se zájmem sledoval, jak Maya skáče kolem a jeho prsty automaticky hladily její srst. Vnímal její teplou přítomnost a kontrast mezi měkkostí jejího kožichu a tvrdostí lavičky pod ním.* /Je zajímavý, jak některý zvířata mohou tak snadno přimknout k lidem. Má to něco společnýho s našimi dušemi, nebo je to jen kvůli nějakému pachu, který vydávám?/ Zřejmě máš dobrýho stopaře. *Zaměřil svůj pohled na řeku, zatímco mu dlaně klouzaly po mokré opěrce lavičky. Klidně vdechoval a vydechoval, cítě vůni vlhkosti a cigaretového kouře.* Jo, dlouhý den. *Odpověděl s nevesele pozvednutým koutkem, aniž by se podíval na Kim. Jeho hlas zněl unaveně a těžce. Přejel si prsty přes čelo, jakoby se pokoušel setřít váhu dne, který za sebou měl. Znovu se opřel o lavičku, jeho záda se napnula a ramena se klesla pod tíhou únavy. Jeho ruka automaticky sklouzla k kapse, kde měl krabičku cigaret, ale rozhodl se, že další už nepotřebuje.* /Voda... jediný klidný prvek v tomhle chaosu. Alespoň něco, co tě nepodrazí./ *Tiše přikývl. Navzdory své bouři uvnitř, navenek byl naprosto neotřesitelný.* Voda je klidná, na rozdíl od toho chaosu tamhle. *Pronesl, ukázaje na město před sebou.* Město je jako past. * Jeho slova byla málo, ale měla hluboký význam. Znovu pohladil Mayu, která se k němu tiskla. Poté si promnul šíji, cítil napětí a bolest z dlouhého dne. Přejel si prsty přes vousy, které začaly růst, a uvědomil si, že by mohl potřebovat holení. Zaměřil se zpět na řeku, jeho pohled ztracený v hlubinách svých vlastních myšlenek, zatímco zvuky města za ním tlumeně duněly. *Co ty tu děláš tak pozdě? *Pohlédl na Kim, jeho oči zkoumaly její rysy na chvíli, než se opět odvrátil ke svým vlastním myšlenkám. Oči se mu zúžily, když se pokoušel rozluštit své vlastní pocity a emoce. *
Už to tak vypadá. *S úsměvem se zahleděla na vodu. Už když byla malá, vždy ji k vodě něco táhlo, když si potřebovala odpočinout, srovnat myšlenky, nebo jen chtěla mít chvíli klidu na přemýšlení. Musela se pro sebe pousmát, když sti poposedla a ucítila v kapse bundičky sluchátka. Měla vlastně dost podobný plán jako Lucas, někde se usadit, nebo projít, na chvíli opustit realitu, ale když už se tady tak setkali… Rozhodla se však nic neříct, místo toho přesunula pozornost k Lucasovi. Jeho hlas zněl unaveně a vzdáleně, o to víc si cenila, že se jí rozhodl svěřit alespoň s pár pocity, byť výřečný zrovna nebyl. Pak si všimla si pohybu jeho ruky.* Klidně si zapal, nevadí mi to. I když, cením si toho, že se snažíš nekouřit před Mayou. *Na moment se zarazila, pak se rozesmála, když si uvědomila, že to pronesla, jako by byla Maya malé dítě, které by mohlo pochytit nějaký špatný zlozvyk.* Promiň, mám o ní tendence občas mluvit, jako by to bylo malé dítě. Což ona ještě pořád trochu je, ale - Víš, jak to myslím. *Usmála se. Pohledem se na moment zdržela na jeho tváři. Na tom úsměvu, který se snažil vyloudit, nejspíš ze slušnosti vůři ní, na tom lehce zamračeném obočí, jemném strništi vousů. Když si uvědomila, jak dlouho na něj reálně musela zírat, když si všimla tohohle všeho, lehce zčervenala a pomalu odvrátila zrak zpět směrem k řece a v duchu děkovala za to, že už nebylo jasné denní světlo.* Taky dlouhý den, *odpověděla zamyšleně. Nebyla si jistá, jak moc se mu má svěřovat, nebo kolik by toho reálně chtěl slyšet, ale vrozená sdílnost udělala své.* Včerejší noční byla… No, řekněme, že už jsem měla lepší směny. *Povzdechla si tiše, ale rychle se zase pousmála.* Hlavně budu mít divoký víkend, rodina se chystá na návštěvu, Jednak kvůli oslavy, jednak kvůli tomu vyřezávání dýní, co se koná, tak si předtím chci trochu odpočinout. To víš, rodiče a čtyři bráchové, bude tu živo. *Bylo vidět, že i přes popis situace se na návštěvu těší.* Možná si dám někde pivo, možná si koupím plechovku domů… Nevím. Nešla jsem ven s žádným konkrétním plánem.
*Nechal si Kimina slova projít hlavou, zatímco jeho ruka neustále automaticky hladila Mayu, která se k němu přitulila blíže. Vzhlédl k nebi a vnímal jeho měnící se odstíny v důsledku zapadajícího slunce.* /Dny se zkracují. Už brzy budou zimní noci./ S rodičema a čtyřma bráchama? *Zopakoval, lehce zvedaje obočí.* /Tak to musí být pořádný cirkus./ Představuju si, jaký to musí být chaos, když se všichni sejdou. *Poznamenal s lehkým úsměvem. Podmračeně pak zavrtěl hlavou, jako by si představoval scénu plnou hlučné zábavy a radosti.* Můj táta by řekl, že takový shon je dobrý pro duši, ale já nevím. *Pomalu se naklonil vpřed, opřel lokty o kolena a hleděl do dálky. Poté si promnul spánky, jakoby se snažil vrátit myšlenky zpět k současnému okamžiku.* A co to vyřezávání dýní? To je taková ta věc, kdy děláte ty strašidelný obličeje na dýně pro Halloween, že?* Jeho hlas zněl trochu zvědavě. Očima krátce sklouzl ke Kim, jako by se snažil číst více z jejího výrazu a tónu. Znovu se opřel dozadu a sáhl do kapsy pro další cigaretu, ale pak si to znovu rozmyslel. Místo toho si prohrábl vlasy a pohlédl na Kim.* Plechovka piva doma zní jako dobrý nápad. Alespoň se vyhneš těm davům v barech. Ale pokud chceš doporučení na dobrý pub, znám pár míst. *Ukázal směrem k městu, jako by naznačoval, kde by mohl být ten správný bar. V duchu přemýšlel, co by mohl říct dál, ale jeho myšlenky byly stále zmatené a roztěkané.* /Proč mi tohle dělá takový problém? Je to jen rozhovor./
A to si neumíš představit, když k tomu ještě přibudou všichni prarodiče, tety, strejdové, bratranci a sestřenice, jejich děti… *Rozesmála se.* Je to fajn. Zvlášť když je to přio nějaké podobné akci. Se všema se vidíš, se všemi máš možnost si popovídat, ale alespoň nejsi v centru dění. Nejspíš to dopadne tak, že vyrazíme na dýně, večer skočíme do nějaké restaurace - domácí vaření mi zítra fakt neprojde - a o víkendu nejspíš podnikneme nějaké výlety po okolí. Mamka chtěla vidět tu výstavu, co jsem fotila… Vlastně ani nevím, jestli už začala… *Povzdechla si se smíchem, pak přikývla.* Jo. I když u bráchů to bude spíš děsivě roztomilé a u mě zbytečně umělecké. Přesto je to fajn čas s rodinou. *Nechala svou ruku sklouznout dolů, kde tušila Mayu aby ji podrbala na hlavě, rukou se přitom omylem otřela o jeho.* Promiň. *Pousmála se a přes vodu se zahleděla směrem, kterým ukazoval.* Popravdě, nevím, co by bylo lepší. Lidi by byli fajn, ale zase mám psa. Nechci se s ní vracet domů a znova vyrážet někam do baru, nebo hledat výmluvy proč jsem v tom baru sama se psem, jestli se bojím. Tohle je ideál. *Opsala rukou ve vzduchu kruh, který tak nějak neurčitě zahrnul je oba, psa, lavičku a řeku.* Co ty? Nějaký plán na víkend, nebo budeš koukat do vody? Ne že by na tom bylo něco špatného a… Houby mi do toho je, jsem cizí, ale… Vypadáš smutně. *Nadhodila opatrně. Nechtěla z něj páčit nic, co jí sám nechtěl říct, ale dávala mu možnost cokoli říct, kdyby chtěl.*
*Lucasův pohled stále upřeně sledoval vodu, ale jeho uši zachytily každé slovo, které Kim řekla. Jeho prsty se napnuly, když ucítil dotyk její ruky, ale brzy se uvolnil a nechal je klidně spočinout vedle sebe.* /To byla jen náhoda. Proč tolik přemýšlíš?/ Vždycky jsem měl pocit, že jsem vyrůstal v chaosu, ale tvoje rodina to asi přehání. *Zasmál se tiše, ale bylo to spíše melancholické než veselé. Při zmínce o výstavě se na chvíli zamračil. Výstavy a umění - to nikdy nebylo jeho parketou. Přesto cítil zvědavost, i když se nezeptal. Slova o rodině mu připomněla vlastní vzpomínky. V duchu přemýšlel, kdy naposledy viděl svou vlastní rodinu, a uvědomil si, že už to bylo dlouho.* Můj víkend? Asi zůstanu tady, kouknu do vody, možná dám něco dohromady v garáži. Prostě... klid. *Pokusil se vyznít veseleji, nakolik to přehlušoval jeho klidný tón hlasu. Zaváhal, když Kim naznačila, že vypadá smutně. V duchu přemýšlel, jak moc o sobě chce sdílet. *To je asi můj normální výraz. *Pousmál se. Znovu se opřel dozadu na lavičce, pohlédl k nebi a pomalu vdechl a vydechl, jakoby se snažil vstřebat klid a ticho noci.* /Plechovka piva by teď bodla, ale asi chci dneska zůstat čistý. Zítra zase ranní./
Asi je to o zvyku? Vyrostla jsem v tom, připadá mi to normální. *Usmála se, než pohled opět obrátila k vodě a jen pokývala v odpovědi na jěho poslední slova* /Co vlastně očekávala? Že jí, jako naprosto cizímu člověku, bude něco vykládat o svém životě? Kulový jí do toho bylo, neměla se vůbec ptát./ To nezní jako špatný plán na víkend. *Přitáhla si nohy pod bradu a objala svá kolena, zatímco dál pozorovala drobné vlnky na hladině.* Ale kdyby ses chtěl zastavit na těch dýních, minimálně můžu nabídnout šití zdarma, kdyby ses náhodou řízl. *Usmála se, ale na Lucase se tentokrát nepodívala. Bylo zvláštní, že se vedle něj cítila dobře, viděli se podruhé v životě, podruhé v životě po tmě za městem. Být to kdokoli jiný, nejspíš by byla ostražitá. Ale to, že se poprvé nic nestalo a hlavně to, jak přistupoval k Maye dost otupovalo její smysly.* A promiň, neměla jsem se ptát.
*Povzdechl si a pohlédl na Kim, když se zmínila o vyřezávání dýní.* Nejsem zrovna ten nejšikovnější, co se týče takových věcí. *Zasmál se těžce a podíval se na svoje ruce, jako by v nich hledal známky řezných ran z minulých pokusů o vyřezávání dýní. *No, možná by to byla zábava.*Když zmínila šití, usmál se ještě víc.* Věř mi, asi bych to potřeboval.* Když Kim připustila, že by se neměla ptát, Lucas zvedl ruku v gestu zklidnění.* Je v pohodě.* Na chvíli se odmlčel a pohlédl na řeku. * Většina lidí se bojí ptát, ale ty ne. To oceňuju. *Zamračil se na své vlastní slova a zavrtěl hlavou.*/ Proč to říkám nahlas?/ *Znovu pohlédl na Kim, snažil se najít něco, co by řekl, ale slova mu chyběla.* Nemám moc plánů, ale děkuju za nabídku. Možná to zkusím, když budeš mít čas. Ale. *Zaváhal.* Děkuju za tvou společnost. Většinou jsem sám, takže je to... fajn změna. *Na chvíli se odmlčel, jako by hledal správná slova.* Ale nemusíš si dělat starosti se mnou. Jsem v pohodě. *Bylo vidět, že to byla jedna z těch vět, které si říkal často sám sobě.*
Hele, vím, že jsi říkal, že opravduješ auta, což je poněkud odlišný typ rukodělných prací, než vyřezávání dýní, ale třeba by se na tom dalo stavět? *Navrhla povzbudivě. Když se zmínil o tom, že se nebojí ptát, tiše, nevesele ze zasmála.* Profesní deformace. Jsem zvyklá se ptát, hlavně lidí, co si se mnou nechtějí povídat, ať už pro to mají jakýkoli důvod. Jenže tady nejsem v práci. *Lehký závan větru jí fuknul vlasy do obličeje a ona si je jemně prohrábla, aby je dostala na své místo.* Co tím chci říct je, samozřejmě chápu, že člověk řadu věcí s cizími lidmi řešir nechce, nebo nemůže. Ale kdybys někdy chtěl, nebo potřeboval, jsem tady. *Pak se pousmála.* Anebo se svěř mojí asistentce, *ukázala dolů na Mayu.* Ona mi to pak doma přetlumočí. *Na moment zavřela oči a zaklonila hlavu, jen poslouchala okolní zvuky a Lucasův hlas.* Jak zvláštní je, že jsem myslela na něco podobného? Chci říct, jak pravděpodobné je, že dvakrát náhodně po setmění potkáš frajera, co namísto toho, aby se tě snažil v lepším případě jen okrást někde v uličce, se zakouká do tvého psa? Těžko říct, kdo z nás má větší stěstí. *Uchechtla se tiše. Jeho poslední věta jí připomněla nejstaršího z jejích bratrů. Byl to taky ten typ, co nebyl přehnaně sdílný a raději trpěl sám. Natáhla se k němu a jemně, povzbudivě ho šťouchla pěstí do ramene.* Chápu, nemusíš nic říkat. je to v pohodě. Ale kdybys chtěl, nabídka platí.
*Lucas na chvíli ztratil slova. Jeho oči se upřeně zahleděly na řeku, hledajíce v její hladině odpovědi na všechny otázky, které mu Kim položila. Pohlédl na své ruce, které byly známky dlouhých hodin strávených v garáži, a pak se zasmál.* Máš pravdu. Možná bych mohl zkusit něco nového. *Jeho pohled opět sklouzl k řece a pak na Mayu. Jeho myšlenky se vracely k minulým zradám, k těm, co ho opustili, nebo využili pro peníze. Byl zvyklý, že lidé chtějí něco, co může nabídnout, ne jeho samotného. V hloubi duše ho pronásledovala otázka, proč by na něj někdo jako Kim měla nahlížet jinak. Jeho pohled byl upřený na řeku, když si v duchu promítal Kimina slova. Mluvila o rodině, o výstavě, o dýních. To všechno byly věci, které pro něj byly daleko. Rodina? Ta slova ho bodla. Jeho vlastní rodina byla komplikovaná kapitola, kterou raději neotvíral.* Máš nějaké konkrétní plány na vyřezávání dýní, nebo je to jen rodinná tradice? *Pokusil se svůj zájem maskovat za zdvořilostí.* Je to hodná holka. Měl jsem dřív zlatýho retrívra. *Přiznal tiše. Jeho hlas byl stále hluboký a klidný, ale v očích se objevil stín smutku.* Oni tě nikdy neodsoudí. Prostě tu pro tebe jsou, viď, holka. *Natáhl ruku k Maye a podrbal ji za krkem. Maya byla jedna z mála, kdo mu v posledních letech přinesl klid. Pohlédl na ni a na okamžik se usmál. Byla to upřímná radost z její přítomnosti.* /Kdo z nás má větší štěstí? Rozhodně já. Pokud tohle není zase nějaká past. Čert ví./ Jak jsi jí vlastně našla? Má nějaký příběh? *Zkoušel opět odvrátit pozornost od sebe, aby nalezl komfortnější zónu, kdy pouze nalsouchá.*
Na zkoušení nových věcí není nic špatného. Teda, pokud nechceš zkoušet tvrdé drogy. *Zasmála se tiše. Na obloze si všimla první osamělé hvězdy. Až ji zaráželo, jaký klid tady panoval na to, že byli kousek za městem. Pak lehce zavrtěla hlavou v odpovědi na jeho otázku.* Vlastně nic konkrétního. Možná zítra prohledám pinterest, jestli mě něco nenaťukne. *Uchechtla se.* Je to hlavně rodinná tradice. A nemyslím si, že pojem 'rodinná tradice' reálně odráží, jak vážné to skutečně je. Chvíli jsme se teď s rodinou neviděli, byla jsem buď v jedné, nebo ve druhé práci. To ty záplavy… *Prohodila smutně.* Navíc, naši jak naši, ale kdybych bráškům řekla, že letos svoje narozky slavit nechci, nebo se necítím na dýně, zničilo by je to. Nejmladšímu je osm. *Vysvětlila.* Ale to ze mě teď jen mluví melancholie z práce. Vím, že to bude super. *Usmála se, když zmínil svého psa. Vlastně ji to nepřekvapilo, vypadal jako někdo, kdo si se zvířaty opravdu rozumí. Chtěla se zeptat, ale když viděla jeho výraz a slyšela, co řekl, raději si to rozmyslela. Místo toh se k němu pootočila a sedla si do tureckého sedu.* Má. Jen to teda není žádná dramatická záchrana. Chtěla jsem borderku už dlouho, ale dokud jsem žila s rodinou, stačil mi náš pes. Ares je vlčák našich. Už je starý, ale pořád akční. Nebyl tak důvod si pořizovat dalšího psa. Na kolejích jsem ho mít nemohla, no a tak jsem čekala, než budu mít něco vlastního. Pak jsem se koukala po inzerátech. Psi s PP, bez PP… Víš jak. Jenže pak se ozval jeden klučina od nás z interny, že jejich fenka bude mít stěňata a byl by raději, kdyby se jich ujal někdo, koho zná osobně, než aby se je snažil prodat někomu z internetu, u koho sotva bude vědět, jestli je to vhodný kandidát. Původně jsem se jela podívat na úplně jiného psa, ale… *Tiše se zasmála.* Jak jsi sám posledně říkal, ty oči jsou fakt úžasný. *S úsměvem fenku podrbala.* Navíc, je to terapeut. Jak jsi říkal, jsou tu pro tebe. Nesoudí, nic neřeknou dál. Prostě jsou a to je víc, než dost.
/Jo, holka, i to už mám za sebou./ *Naslouchal Kiminým slovům, avšak z jeho rezervovaného výrazu bylo těžké odhadnout, jaké emoce v něm probíhají. Lucasův pohled byl upřený na vodu, když se zmínila o rodinné tradici. Bylo příjemné někomu naslouchat a nebýt nucen v sobě hledat odpovědi. Nebylo pro něj však těžké pochopit, jak může být někdo tak spjatý se svou rodinou, ačkoliv jeho vlastní zkušenosti byly tak bolestivé. Jeho pohled se zúžil, když zmínila záplavy. Vzpomínky na ty dny, kdy se snažil opravit co nejvíce aut, se vrátily.* Ty záplavy... udělaly spoustu škody. *Řekl těžce. Bylo to víc, než jen o autech. Bylo to o lidech, kteří přišli o své domovy, o své rodiny.* /Moment, zmínila narozeniny?/ Tak proto ta oslava. *Jeho tvář se najednou rozjasnila, jako kdyby rozluštil nějakou záhadu.* Tak to všechno nejlepší, předem. I když ... ani nevím, kdy slavíš. *Podotkl s nadějí, že mu to prozradí.* Takže si spíš Maya našla tebe. *Na tváři se mu objevil stín úsměvu, který věnoval fence. Pak se na chvíli odmlčel, jakoby hledal slova.* Jsi asi hodně spojená se svou rodinou, co? * Zeptal se nakonec. Nebyl si jistý, proč to říká, možná jen hledal něco, co by ho odvedlo od vlastních vzpomínek. Ale Kimina otevřenost a upřímnost ho donutila se trochu otevřít, ačkoliv ne tolik o sobě.* Vlčáci. Silný a loajální. Měl jsem kdysi kamaráda, co měl vlčáka. Byl to náš nejlepší kámoš, i Rockyho. *Jeho hlas zněl těžce, jako by se snažil potlačit nějaké vzpomínky.*
Povídej mi o tom… *Povzdechla si.* Měla jsem pocit, že neexistuje nic, než pohotovost. Teď už je to lepší. Pamatuju si, když jsem to zažila poprvé, ještě na škole. Pak covid… Lítala jsem mezi školou, prací a výjimečně rodinou. Brečela jsem buď v práci, nebo doma. Když někdo přišel do nemocnice 'jen' se zalehlým uchem, člověk cítil strašnou úlevu, ale zároveň se bál, že to tak možná nestihl někdo, kdo potřeboval akutní pomoc… Po určité době si člověk zvykne, najede na nějakou automatiku, ale žere tě to zaživa i tak. *Pousmála se melancholicky, ale pak si všimla, jak se rozzářil. Byl to krásný pohled. Ona sama se přitom mírně začervenala.* Zítra. Respektive za pár hodin, pokud bych to chtěla brát na minuty přesně. *Zasmála se.* S rodinou jsme si hodně blízcí, i s tou širokou. Taková ta rodina, co spolu ráda 'jen tak' jede na hory, nebo se sejde o víkendu, aby spolu zahráli pár deskovek a dali si kafe a bábovku. A jo, Maya si rozhodně našla mě. A bylo to to nejlepší, co mi mohla udělat. Je to nejlepší kamarádka, člen rodiny, takový ten přístav klidu, když už nic jiného nedává smysl. To všechno ona je. Zjevně také dohazovač. *Zasmála se spíše pro sebe, ale pak zčervenala a raději pohled odvrátila k řece. Bylo to řečeno ve vtipu, ale nechtěla Lucase uvést do rozpaků. Na moment se odmlčela. Lucas se mezitím rozpovídal o kamarádovi a vlčákovi.* Chybí ti, viď..? *Zeptala se tiše.*
*Lucasův pohled se ztratil v dáli. Kiminým slovům naslouchal s nádechem melancholie, jakoby jeho vlastní vzpomínky rezonovaly s tím, co říkala. Jeho myšlenky se toulaly, zatímco naslouchal.*/ Co to s člověkem dělá, když vidí tolik utrpení a zároveň se snaží udržet všech pět pohromadě kvůli rodině?/ Zní to, že sis toho prošla dost, Kim.*Mluvil váhavě, snažíc se vyvarovat osobních detailů. *A covid... no, to byl peklo pro všechny. Slyšel jsem o tom, co se dělo v nemocnicích. Těžko říct, co bych udělal na tvým místě. *Zavrtěl hlavou, jako by chtěl zahnat ty temné myšlenky. Stále se vyhýbal přímému očnímu kontaktu, místo toho se pohrával s kameny u svých nohou, jako by hledal nějakou skrytou pravdu v jejich tvarech. Když zmínila narozeniny, Lucas na chvíli ztratil slova. Zpráva o narozeninách ho zaskočila.* Takže... no, všechno nejlepší. Ať už za pár hodin, nebo kdykoliv jindy. * Jeho tvář se na chvíli prozářila upřímným úsměvem, ale rychle zmizel, jakoby se bál, že ukázal příliš mnoho. Slyšel o tom, jak některé rodiny jsou tak sblížené. Jeho rodina byla jiná, ale raději nechal tu vzpomínku ležet. * Je fajn mít takovou rodinu. A s Mayou... zní to, že si tě vybrala skvěle.* Přikývl směrem k feně.* Ten vlčák... a můj Rocky... byl to skvělý pes. Spíš než kamarád, byl to brácha. *Krátce zavřel oči, jakoby chtěl potlačit bolestivou vzpomínku. V hlase měl těžkost, kterou rychle potlačil. *Ale to je život. Někdy dostaneš, někdy ztratíš.* Přiznal tiše, pak zhluboka se nadechl a pokračoval. *Ale, co ty? Připadá mi, že máš toho nad hlavu. Jak si s tím vším vlastně poradíš? * Jeho slova byla upřímná, snažil se přesměrovat rozhovor zpět k ní, kde se cítil pohodlněji v roli posluchače.*
Moc možností není. Buď to zvládneš, nebo se složíš. A asi ti ani nedokážu říct, co z toho je lepší, nebo pochopitelnější. Prostě nějak funguješ, snažíš se myslet na to, že tě ti lidé potřebují a pokud tam nebudeš, tak kdo? Během covidu nebo chřipek padají na hubu hlavně doktoři. Během záplav a požárů hasiči. Když se někdo ztratí, policisi. Ať už je to cokoli z toho, hromadu stresu mají i lidi na telefonu. Ale… Je to práce, kterou jsem si vybrala. *Odmlčela se a přitom poslouchala Lucasovo vyprávění. Měla pocit, že na rozdíl od něj, bez ohledu na práci, měla naprosto bezchybný život. Ne že by si na něj kdy stěžovala, věci brala tak, jak jsou. Její životní motto bylo se hlavně nenechat zlomit. Na straně druhé, za ní stála rodina, pár kamarádů… Otázka je, kdo stál za Lucasem. Natáhla k němu ruku a mlčky siskla tu jeho jako tiché gesto podpory.* Mám toho na hlavu hlavně proto, že neumím říkat ne. A vlastně mi to tak vyhovuje. Občas mě zastaví rodina, Maya, kamarádi, někdo, když tu brzdu nemůžu najít sama. Ale u své druhé práce si odpočinu. Proto ji taky mám, abych se úplně nezcvokla z té první. A naopak. *Usmála se.*
*Když Kim mlčky stiskla jeho ruku, Lucas pocítil nával tepelné energie. Bylo to jednoduché gesto, ale jeho význam byl pro něj hlubší, protože byl citlivý. Byl zvyklý na to, že je sám, a toto jednoduché gest jej zaskočilo.* /Asi to v tuhle chvíli potřebuje./ *Obětavě stisk opětoval, přičemž pocítil, jak se teplota její ruky pohybuje o dost níž, než ta jeho. Muselo to být vlkem.* To je těžký, když si vybereš něco, co máš dělat, ale zároveň tě to strašně vysiluje. Respektuju, co děláš. Těžko bych mohl něco takovýho zvládnout. *Jeho slova byla váhavá, jakoby měl strach říct něco, co by mohl litovat. Při zmínce o brzdě, kterou někdy nemůže najít, Lucas krátce přikývl.* Jo, znám to. Někdy je těžký zastavit a prostě... odpočinout si. Vždycky se najde něco, co člověka táhne dál. /Ketamin, koule.../ *Zhluboka se nadechl, jakoby chtěl vdechnout veškerý klid, který mu to místo nabízelo.* Respekt, fakt. Asi tě to často drtí, ale na druhou stranu, musí to být skvělý pocit, když víš, jak moc lidi pomáháš. *Zavrtěl hlavou. * /Co to zase povídám? Jsem tady já, co "pomáhá" autům, a ona je tam, co pomáhá lidem. To jsou dvě úplný věci. Ona dělá alespoń něco smysluplnýho./ *Jeho tvář byla ukryta ve stínu, ale bylo zřejmé, že se s něčím potýká.* To je fajn, že máš tolik lidí kolem sebe.* Pohlédl na ni s lehkým úsměvem.* Ale taky musí bejt těžký, když se musíš o všechny starat. *Jeho slova byla upřímná, ačkoliv se stále snažil udržet si odstup.*
*Cítila, jak Lucas opětoval její stisk a pro sebe se nad tím pousmála.* /Má hrozně teplé ruce./ *Připomnělo jí to ty chvíle, kdy drbala Mayu, nebo ty, o něco vzácnější, kdy byla u koní. To teplo ji uklidňovalo a cítila vnitřní radost nad tím, že Lucas trochu pookřál, byť to bylo stále váhavé.* Je to skvělý pocit, ale… Neměl bys to cítit podobně? Vlastně jsi takový doktor přes auta. Za námi lidí chodí, když s nimi, nebo jejich blízkými něco je a oni neví, co s tím. Za tebou, když je něco jejich autu a neví co s tím. Možná to není totéž, ale… Když jde o život, nemít po ruce sanitku, nebo auto na transport krve je stejný průšvih, jako nemít doktora. Oprava auta možná není tak psychicky vyčerpávající - i když, asi jak pro koho, já osobně si sama nevyměním ani pneumatiku - ale nadřeš se jinak. A to zase obdivuju já. *Oplatila mu úsměv a bezděky ho přitom po ruce pohladila.* Těžký? Hm… Asi jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlela. Asi je to tím, že jsem se vždycky o lidi starala ráda, ať už to byli bráchové na prolízačkách, babi s dědou, co potřebovali nákup, nebo taťka když poprvé objednával letenky mimo Státy. Anebo někdo, komu jde o pohodu, fyzikckou, nebo mentální. Vlastně je to jedno o koho. Vždycky je to fajn pocit.
*Lucas pocítil jemné pohlazení po ruce a na okamžik se zamyslel. Bylo to něco, co dlouho necítil, a překvapilo ho, jak moc ho to uklidnilo.*/ No tak, stárneme, chlape./ *Pomyslel si s nádechem ironie. Kim měla pravdu, auta byla jeho život, ale nikdy nepřemýšlel o tom takhle hluboce. * No, možná máš pravdu. Ale auto je jen stroj. Když ho opravíš, jede dál. Lidi... no, je to asi komplikovanější. *Jeho hlas byl zamyšlený a jeho pohled na okamžik sklouzl k řece. *Když se podíváš na auto, vidíš problém a víš, jak ho vyřešit. Ale lidi... každý je jiný. U mě je to prostý, u tebe... no, asi těžší.* Pokrčil rameny, nejistě. Lucas měl tendenci minimalizovat svou práci, protože pro něj byla samozřejmostí. * Obdivuju, co děláš. Fakt. Já bych to nezvládnul. Lidi potřebují někoho, kdo se o ně postará, kdo jim naslouchá. * Znovu stiskl její ruku, tentokrát pevněji jako kdyby jí chtěl vynahradit tu všechno oběť, kterou musela kvůli práci učinit.*Kdo by si pomyslel, že se setkáme tady u řeky a pokecáme o životě, co? *Zasmál se tichounce, ale v očích měl stín smutku. Bylo zřejmé, že se s něčím potýká, ale nechtěl o tom mluvit.* Měl bych asi vyrazit. Ale bylo fajn tě zase potkat, Kim. Chceš poslat tu fotku tebe a Mayi? Pořád jí mám. *Vstal a vytáhl z kapsy kalhot telefon, přičemž doufal, že tak možná získá kontakt, ačkoliv nevěděl, k čemu by mu asi byl.*
Taky jsem sestra a ne dotor, Lucasi. Jsou tady věci, kterým nerozumím, je jich dost. Některé diagnózy působí jako ryzí magie. Slyšíš to, ale stejně nechápeš, jak na to ten člověk přišel. *Pousmála se melancholicky. Svým způsobem měl pravdu, bylo to podstatně komplikovanější, jenže ona vždy vyrůstala v tom, že jakákoli práce je důležitá, pokud je poctivá, ať už se člověk věnoval něčemu zjevně obětavému, jako práce v záchranných složkách, nebo něčemu zdánlivě prostému, jako nakupování v obchodě. Kdykoli mohl být kdokoli tím jedním člověkem, co zrovna bude vědět, co je špatně a bude moct pomoci. Tiše se zasmála nad jeho poznámkou o naslouchání.* No od tebe to sedí, většinu večera jsi byl ty, co tady poslouchal vaprávění o mojí rodině, práci, vlastně vůbec všem. A jo, je to obdivuhodné a hrozně milé. Jeho stisk ještě zesílil a její úsměv se roztáhl. Mayu? Nedokážu si představit, že bych si šla dobrovolně k někomu sednout takhle po setmění, ale asi to tak mělo být. *I když byl milý a snažil se působit příjemně, vnímala, že se děje něco, do čeho nevidí. Ale chtěla mu dát možnost se svěřit, až skutečně bude chtít. Přikryla mu ruku i svou druhou a jen se na něj povzbudivě usmála, ten typ úsměvu, který dával najevo, že ví, ale věří jeho úsudku.* Jasně, to by by bylo moc fajn. Pořád poslouchám, že fotím jenom já a kde jsou nějaké moje fotky. Bude fajn mít protiargument. *Uculila se, zatímco mu nadiktovala svůj telefon.* Jen doufám, že přijde i s číslem? Kdybych náhodou potřebovala spravit auto. … Anebo kdybych tě chtěla najít i bez Mayi. *Zadívala se na něj s úsměvem a hlavou lehce nakloněnou na stranu.*
*Lucas se zhluboka nadechl, cítě, jak se jeho srdce rozbuší, když slyšel Kiminy slova. Měl vždycky pocit, že je jeho práce něco obyčejného, ale z její perspektivy to znělo jinak. *Hele, sestra či doktor, stejně máš fakt důležitou práci. A o tom to je, ne? Pomáhat lidem, ať už je to jakkoliv. *Pokusil se o úsměv, ale bylo zřejmé, že má ještě hodně na srdci. Když zmínila, že byla ten, kdo celou dobu poslouchal, Lucas se trochu zastyděl.* No, radši poslouchám, než mluvím. Myslím, že mám... no, trochu jiný pohled na věci.*Jeho mysl se toulala zpátky k několika vzpomínkám, kdy se cítil sám a nechápán.* Jo, pošlu ti to s číslem. A kdybys náhodou potřebovala něco s autem, jsem tu. *Prohlédl si její obličej, ten povzbudivý úsměv, který mu dával najevo, že je v pořádku, jak se cítí. Lucas ucítil mírné teplo v obličeji, když Kim nadiktovala své číslo. Jeho mysl byla v záplavě pocitů. Překvapení, vděk, ale také určitá dávka nedůvěry, která byla zakořeněna v jeho minulých zklamáních. Když zmínila, že by ho možná chtěla znovu potkat, srdce mu zabušilo rychleji. Ale místo radosti se v něm objevila obava.* /To asi neni dobrý nápad. Ale co jí na to říct? Víš, Kim... je to fajn, že se ti líbí náš pokec a všechno kolem, ale... já jsem trochu komplikovaný? Nechci tě zatáhnout do svých problémů. Máš svoji práci, svoji rodinu... a já... no, nemám moc co nabídnout?/ Posláno. *Strčil telefon do kapsy a ještě se sehnul, aby pohladil na rozloučenou Mayu.*Tak třeba se ještě někdy uvidíme. *Pohlédl na Kim s mírným úsměvem, který byl směsicí vděku a zdráhání. A následně odkráčel, přičemž po cestě bylo jasné, že si zapálil cigaretu hned, jak se trochu vzdálil.*
Přesně tak. Takže nepodceňuj cenu svojí práce. Lidi tě potřebujou stejně, jako mě. *Úsměv jí z tváře nemizel, ani když se rozpačitě pčiznal, že stran toho poslouchán měla vlastně pravdu.* Ráda si ho někdy poslechnu. Myslím, ten jiný pohled na svět. Člověk si má vždycky rozšiřovat obzory. *Její mobil v kapse jemně zavrněl, jak jí došla zpráva od Lucase. Číslo si uložila a pak se zvedla z lavičky spolu s ním.* Chápu. Bylo fajn tě zase vidět. A určitě se uvidíme. New York je velký, ale zase ne až tak. *Zazubila se, zatímco se sehnula k Maye, aby zapnula svítící obojek, který měla fenka na sobě.* Měj se! *Mávla na něj ještě, zatímco s pobaveným výrazem pozorovala, jak se se vzdáleností od lampy jeho silueta zvětšuje a rozostřuje až z něj zůstala viditelná jen drobná svítící tečka zapálené cigarety. Cítila zvláštní vnitřní klid a teplo, jako už dlouho ne. S úsměvem se sehla k Maye a něžně ji políbila na čelo.* Co bych bez tebe dělala? *Podrbala ji s úsměvem.* /Co by bez tebe dělal Lucas?/ *Pomyslela si, zatímco vyrazila zpět do města, směrem k nejbližší večerce ve snaze sehnat ono zmiňované pivo na večer.*
*Emerie měla dnešní službu ale ne papírovou jako obvykle. Byla v teréenu. Dostala infomrace, že by se někde měl toulat vlkodlak bez smečky a má to prozkoumat. Tentorkát teda jen ona sama. Trochu doufá, že se nedostane do nějakých problémů. Už měla v sobě jeden z těch sledovacích čipů co nařídil Spolek. Nebylíbilo se jí to. Rozhodně ne, ale co se dalo dělat, musela poslouchat pravidla.* /Při nejhroším, když mě někdo zabije aspo%n najdou moej tělo./ *Napadne ji jen tka mimochodem zatím co jde po pláži, protože pdoel koentkatů by se ten vlkodlak měl zdržovat někde v Staten island.*
*Chris neměl pro dnešní večer žádný konkrétní cíl. Ráno strávil částečně u Cait, částečně v práci. Byl svým způsobem rád, že dnes byla poměrně jednotvárná. Nemusel tak řešit žádný krizový management, jen rutinu, takže se v myšlenkách mohl věnovat tomu, co se od Cait dozvěděl. Věděl, že ho minimálně časem čeká setkání s Dariem a dalšími členy smečky a byť věřil, že by ho Cait nasměrovala, nebo rovnou doprovodila, kdyby si o to řekl… Neřekl si o to. Potřeboval ještě jeden večer o samotě, čas na to popřemýšlet si o věcech uplynulého dne. Teď se jen procházel po pláži a užíval si tu chvíli klidu. Občas kolem někdo prošel a jelikož povětrnostní podmínky byly přívětivé, testoval svůj čich a instinkty. Bez úspěchu.* /Moment…/ *Najednou zaznamenal něco, co by, teoreticky, vlčí pach být mohl. K pláži se blížila tmavovláska, mohla být tak plus mínus stejně vysoká a stará a nepůsobila dojmem, že by zde byla zrovna náhodou na procházce. Její krok byl rozhodný. Pootočil se od moře a pousmál se, aby jí dal najevo, že si jí všimnul.* Hádám, že doporučení stran vycházení odrazuje od vycházek v přírodě jen málokoho?
*Emerie vypadala jako obyčejný civil, na první pohled. Ale orzhodně jím nebyla, halvně když díky zlepšenému sluchu poslouchala a díky lepšímu čichu cítí i spoustu věcí. Na ty se snaží hlavně soustředit. Kdyby cítila nějakého dalšího vlkodlaka. Zatím teda na pláži cítí jen rybinu a slabou vůni lesa. Snažila se působit jako že je jen na obyčejné procházce na pláži, ale i tka jí oči cukaly všide kolem, aby něco našla. Cítí nějakého dalíšho vlkodlaka a ten pach se přiblíží. Když na Emmerie kdosi promluví.* Pardon? *Zeptá se trochu nechápavě.* Dopuručení Stran? *Zvedne táazvě obočí, ale přito mmá možnost si lépe prohlédnout može a hlavně si k němu nenápadně přišichnout. Rozhlédne se kolem a pak se koukne na něj.* Předpokládám, že nemyslíte asi politické strany, že?
*Tiše se rozesmál.* Stran něčeho, jakože týkající se něčeho, *vysvětlil.* Myslel jsem ty povodně, doporučení záchrannejch složek. Co s tím má společnýho politika, to nevím, na tu kašlu, jde mi jen o bezpečí ostatních. *Pobaveně sledoval, jak si ho prohlíží. Připomnělo mu to včerejšek a to, jak si ho prohlížela Cait, než se ho začala ptát na ' parfém.'* Ale hádám, že na vodu jste se dívat nepřišla, co? Nemáte na to zrovna vhodný oblečení. *Zkonstatoval. Naklonil lehce hlavu na stranu a prohlížel si ji stejně, jako ona jeho. Cítil z ní přitom určitou nejistotu, opatrnost.* V klidu, já vás nekousnu. Čestný skautský. *Zvedl ruku v gestu skautské přísahy*. Takže, proč jste tady?
*Emerie se na muže jen lehce ušklíbne.* Tak laskavě řekněte záhcraným složkám, že lidé musí pracovat a bohužel někdy není jiná možnost. *Pousměje se na něj slabě, zdvořile ale její tón je lehce sarkastický.* V životě jsme neslyšela spojení doporučení stran, takže jsem hádala že policitkých stran. *Mykne rameny prostě, aby vysvětlila, jak to myslí. Pak se koukne na své obyčejné oblečení, když ho zmíní.* Ne, to máte pravdu, na vodu jsem se opravdu nešla koukat. *Přikývne souhlasně přičem se ironicky koukne na vodu, ale jsou od ní dostatečně daleko.* Jaký oblečení by jste se představoval pro někoho při koukání na vodu? *Zeptá se jen tak zvědavě a pak při jeho slovech zvedne obočí.* Jak se říká nikdy nevěř psivi bez náhubku...*Koukne se na něj a slabě zvedně obočí jako kdyby dost evietně na něco narážela.* Pracovat. *Mykne rameny.* Proč vy, pane "doporučení záchranejch složek"?
Na běžnou terénní práci typu zeměměřič nebo dřevorubec má to oblečení moc málo ochrannejch prvků. Co takhle terénní psycholog? Ne, to ne, na to jste moc sarkastická… *Vrátil jí to rýpnutí s úsměvem, ale když narazila na psa, ztlumil hlas když odpověděl.* Ne všechno co má čtyři nohy je pes. A ne všechno, co není pes, si nechá nasadit náhubek. Většina divokejch zvířat ale neútočí, pokud se necítí v ohrožení. A už vůbec ne, když jsou zvědavý. Taky jsem se včera dozvěděl, že tuláky tu nevidíte rádi. Jedinej rozdíl je v tom, že já nejsem tulák z přesvědčení, ale proto, že jste druhej člověk v životě, se kterým tohle řeším. Takže, co kdybychom se o tom pobavili jako 'lidi?' Vy máte svůj důvod proč jste mě hledala, mně by se hodilo pár informací stran toho, co se to se mnou sakra stalo a v kolika oblastech života se mě to ještě dotkne. A rád bych to probral v klidu, bez zbytečnejch uštěpačnejch poznámek. *Nechtěl se s ní hádat, ani se s ní špičkovat. Chtěl si ten nevyhnutelný rozhovor odbýt pokud možno v klidu.*
*Emmerie zvedne obočí nad jeho slovy a spoží si ruce na hrudi.* Dobrá souhlasím, nejsem zeměmeřič nebo dřevorubec. Terenní psycholog jsem jen když je potřeba. *Mykne prostě rameny.* A sarkasmus s tím nemá nic společnho. *Dodá hned v zápětí. Pak ale Chris ztiší a oan musí potlačit úsměv. Dá si ruce před sebe v obraném gestu.* V klidu kovboji, právě protože jsem druhá osoba co se s tebou o tom baví tu jsem. *Uklidní jej a koukne se mu do očí.* Jen jsem nečekala že to bude tak snadné, že hned narazím na vás, byl tu ještě jedne pach z lesa. *Kývne směrem k lesu.* Ale abychom začali od začátku. *Pousměej se na něj a natáhe k němu ruku.* Emmerie Blakesley, členka Preator Lupus. Největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany. Máme za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Takže...to je proč tu jsem. Chci vám jen pomoct se začlenit. *Ujistí ho, že s ním nemá žádné špatné záměry.*
*Dnes to nebyl den, který chtěl strávit v garážích s hlavou ponořenou mezi náčiním a součástkami do aut, či motorek. Dusný New York na něj za poslední týdny dolehl a pocítil stesk po klidném Twinbrooku, který měl pouze dvacet tisíc obyvatel, ne-li méně. Vyrazil tedy pláž, jako dělal často, když v sobě pocítil volání vlka a přírody. Zkrátka, když potřeboval vypadnout a být sám. Seprané džíny s několika dírami u kolen a mastným flekem od oleje ho netrápily, avšak v značkové mikině Nike však nevypadal tolik zbídačeně. Celou cestu měl nos zabořený v displeji nejnovějšího modelu Iphonu s prasklý sklem, ačkoliv si namlouval, že se jde pokochat přírodou. Jakmile prošel kolem doků, zastavil se, aby si vytáhl z krabky cigaretu. Do nosu jej udeřil pach jiných vlkodlaků, ačkoliv byl na své vrstevníky zvyklý, nikdy se s podsvětem a jeho magickou stránkou úplně nesžil. Zapálil si cigaretu a s úlevou vyfoukl, zatímco pozoroval slunce za obzorem. Byl to jako uklidňující balzám na jeho rozdrásané nervy ze všech lidí, které dnes potkal, a před kterými se přetvařoval.*
/Tahle blbost pod kůží je fakt totálně na prd./ *Hlavou mu proletí myšlenka, kterou si opakuje po každé, když jej svědí malá jizvička, která mu po aplikaci zůstala a nebylo tomu jinak ani teď, když seděl za počítačem a pročítal své texty, načež je upravoval tak, aby dávaly smysl. Hlavu měl plnou nápadů, ale realizace už byla horší. Nejspíš se zrovna potýkal s nějakým spisovatelským blokem, když hlasitě zakňučel, protřel si oči a frustrovaně hledě do obrazovky.* Ne, ne, ne! *Skoro zakřičí, ale vzhledem k tomu, že bydlí v bytě, zkrotí svou hněv. Neochotně zaklapne svůj laptop, seskočí z barové židle a natáhne se pro tričko, které se mu povaluje na křesle. Obleče si jej, stejně jako svetr, který z nějakého neznámého důvodu hodil asi před třemi hodinami na zem. Obuje si vysoké kožené boty, do ruky popadne koženou bundu a vyjde ze svého útulného bytu. Netušil, kam ho jeho nohy zavedou, ale nejspíš ho vedly správně, když se zastavil u jedné z místních kaváren, aby si mohl vychutnat filtrovanou kávu z Keni. S kelímkem v ruce se opřel o vysoký stůl, vytáhnul telefon a rozklikl tu novou aplikaci, kterou teď všichni používají. Nestačí se divit, kolik uživatelů ji už má, ale pak si v té změti jmen všimne jednoho jediného, které jej donutí se vydat směrem k pláži. Jedna jediná osoba, se kterou sdílí polohu přes GPS. Cesta mu trvá necelých patnáct minut, a jakmile narazí na první písčitá zrna pod nohama, do nosu jej uhodí nejen pach samotné Emerie, ale také dvou dalších pro něj neznámých vlkodlaků. Rozhlédne se, a po chvíli mžourání je uvidí. Jeho kolegyni a neznámého muže. Vydá se tedy směrem k nim, protože se v něm tak nějak probudí ochranářský instinkt.* /Může to být kdokoliv…/ *Zastaví se pár metrů od těch dvou, tiše si odkašle a spustí.* Dobrý večer! Co vy tady tak u vody? Neměl být nějaký zákaz nebo tak něco? *Pousměje se a pár krůčky se přiblíží k Emerii.*
Koukám, že ta přeměna přišla i s bonusovým balíčkem vlkodlaků, co chtěj pomoct zatoulanejm duším. *Uchechtl se a stiskl její nabízenou ruku. Jeho stisk byl pevný, upřímný, přesto ne hrubý.* A taky s nečekaným vnuknutím, kde se vyskytnout, aby mě našli. Chris Rowe. Hádám, že pokud mi chcete pomoct se začleněním, budete vědět, kde najdu Alfu. Darius, pokud si dobře pamatuju? *Zapátral v paměti.* Dostal jsem na něj doporučení od jedný moc milý vlkodlačice. Ale o Praetoru se nezmínila. *Nadechl se a zaznamenal krom jejich pachů pach dalšího vlkodlaka. V dáli dokonce možná slabý pach dalšího společně se slabým zápachem cigaretového kouře.* Tohle skoro vypadá jako hromadnej zásah. Co přesně jsem proved? *Zavtipkoval, než svou pozornost přesunul na přicházejícího muže.* Taky že je, slečnu už jsem kvůli tomu zpovídal, ale vypadá to na pracovní večer. *Mrknul na ni.* Pokud to teda není jen zástěrka a nejde o nějakou vlkodlačí party, na kterou jsem se nějakým omylem sám pozval? *Působil klidně, ale hlavou mu proběhla i myšlenka, že ti dva, možná dokonce tři se znají. Pokud to tak je a mají v plánu cokoli jiého než začlenění, jednoduché to nebude. Přesto se rozhodl udělat ten vstřícný krok - i fyzicky - a podal ruku i příchozímu.* Chris.
*Emerie je mykne rameny.* Lepší než být na všechno sám, no ne? *Zvedne zázavě obočí zatím co přije její ruku a potřese s ním.* Těší mě Chrisi. *Posuěmej se a pak lehce pokýve hlavou.* Nováčci se musí do nejdříve najít jinak můžou být nebezpečím pro všechny, bohužel. Takže ano. *Odsouhlasí a pak slabě přikývne.* Už o smečce víte, to je dobře. Ano vím, kde jej najít klidně vám dám kontakt. Preator je něco jako charita můžete se k Preatoru přidat a budete to mít místo smečky. Pomáháme jak jsem řekla. Ale pokud bude vaší volbou jít do smečky, nebude problém. Jen si musíte jedno z toho vybrat. *Mluví zdvořie a sama ucítí dalšího vlkodlaka a koukne se na muže, který si zapálil cigaretu.* Ten není od nás ani ho neznám.* Kývne slabě k druhému muži. Ale pak ucítí ještě jeden pach. Emerie se koukne za známým pachem, který ucítí. Hned se ohlédne a vidí svého kolegu Diega. Ten už k ní velmi rychle jde.* Čau, co ty tady? *Zeptá se jej a pak protočí očima.*Jsem tu...pracovně. *Kývne očima ke Chrisovi, aby Diego pochopil, že právě tady ten muž je její práce.* Co ty? Po tom...*Přemýšlí, jak to říct.* Očkování. *Podívá se na něj, aby mu došlo že očokváním myslí čipování.* Jsi nepřišel do práce, hodil jsi se marod nebo sis vzal volno? *Položí mu ruku na paži, starostlivě, ale přátelsky.* Všechno v pohodě? *Ujistí se a pak se koukne na Chrise.- Obávám se, že o žádné party nevím. Ale vypadá to jako něco co se stalo omylem. *Uchechtnese lehce.* Nováček. *Šeptne k Diegovi a očima koukne na Chrise.* Asi půkde ke smečce už se ptal na Alfu Daria. *Ještě poví a vytáhne telefon.* Dám vám číslo na toho Dariuse, pište si Chrisi...*Začne pomalu diktokvat číslo na Stanici vlkodlaků.* Když tak tady mám ještě i číslo na Betu smečky jemnuje se Killian Seymour, kdyby jste se nedovolal Dariovi zkuste jeho. *A opět začne diktovat číslo.*
*Zhluboka nasál do sebe nikotin, přičemž si v hlavě přemítal různé konverzace, kterých se musel během dne účastnit. Co mohl říct jinak, onak. Cigaretu držel v ruce podél svého těla a spolehlivě ignoroval konverzaci ostatních vlkodlaků nedaleko. Pouze jejich cizí pach ho dráždil v nose, neboť byl i po těch letech zvyklý na Carterovu smečku. Zde, v New Yorku, byl outsiderem. Cigareta však po delší době nečinnosti zhasla, pocítil náhle osten nervozity a vytáhl znovu zapalovač, o kterém věděl, že dosluhuje. Vždy však nechával věci na poslední chvíli, stejně jako to bylo s rezervami, včetně financí.* /Ty vole, dneska ne./ *Protočil oči v sloup, když se neúspěšně pokoušel vykřesat alespoň jiskřičku. Nic však ze zapalovače nevzešlo. Nervozitou pocítil tik v noze a opět zhluboka nasál vzduch do plic. Příčila se mu myšlenka, že by se musel sebrat a jít se někoho zeptat střízlivý. Na to nebyl ani vůbec zhulený. Nicméně závislost byla silnější, a tak se překonal, a vyrazil směrem k partičce vlkodlaků s domněnkou, že snad svůj vlastní druh neodbydou.* Čau lidi, nemáte někdo oheň. *Promluvil monotónně s jednou rukou v kapse džín. A ačkoliv se vlastně dožadoval laskavosti, stále si držel na sobě ostražitý pohled, pod kterým se skrývala značná míra nervozity a možná i studu.*
/Tak co tady děláte...?/ *Zamračí se a rychlým pohledem přejede Emerii, než se podívá na Chrise a stiskne mu jeho ruku.* Diego. *Představí se a ruku, v níž drží kelímek s nedopitou kávou, zvedne k ústům a usrkne si teplého nápoje, čímž vytvoří menší pauzu předtím, než Emerii zodpoví její otázky.* Zapomněla jsi na sdílení polohy? Byl jsem kousek odtud, nevěděl jsem, že jsi dnes v terénu. *Pokrčí rameny a znovu se napije kávy.* Co se týče očkování... Pořád to svědí, ale asi si brzo zvyknu. *Odvětí ji, dopije zbytek kávy, ale prázdný kelímek pořád drží v ruce. Pohled mu přeskočí na Chrise hned poté, co mu Emerie oznámí, že je nováček, načež jen kývne hlavou.* Tak ke smečce, jo? K nám se ti nechce? *Uchechtne se, ale ne nijak arogantně. V ten moment se u nich objeví další vlkodlak, pro Diega neznámý, s prosbou o oheň. Diego si jej přeměří pohledem, než sáhne do kapsy své kožené bundy, kterou si cestou na pláž stihnul obléci a vytáhne benzinový zapalovač, který vypadá jak z druhé světové války.* Posluž si... Mimochodem, když už jsme se tu takhle sešli, přidej se k nám na kuse řeči. *Pozve jej ke konverzaci, nejspíš ze slušnosti, ale také kvůli tomu, že jej vidí poprvé.*
*Chris se uchechtl a lehce zavrtěl hlavou, zatímco si zapisoval čísla, která mu diktovala Em.* Tak poslouchej, doteď jsem netušil, že mám i tuhle možnost. Včera jsem mluvil s prvním dalším vlkodlakem v životě. Cait. Hádám že alespoň jeden z vás ji zná? Odkázala mě na smečku. *Pokrčil rameny, pak se jeho pozornost stočila k příchozímu. Už už sahal do kapsy pro vlastní zapalovač, ale Diego byl rychlejší. Dokončil tedy pohyb, společně se zapalovačem vytáhl i cigarety a rovněž si zapálil. Pootevřenou krabičku přitom s tázavým pohledem podržel ve vzduchu, kdyby si chtěl náhodou někdo nabídnout, pak ji sbalil zpět do kapsy.* Očkování? *Pozvedl tázavě obočí, zatímco vyfoukl kouř z cigarety. Mírně se přitom od ostatních pootočil, aby náhodou nečoudil někomu do obličeje.* Na covid je trochu pozdě a na chřipku trochu brzo, ne?
*Koukne se na Diega a pak na Chrise.* My známe nějakou Cait? *Koukne se na kolegu, protože ot jméno jí nic neříká. Ta čeká že Diego bude něco vědět třeba.* Možná je ve smečně ona. *Emerie jen mykne rameny.* Mám sdílení zaplí pořád, občas na to zapomínám. *Odpoví prostě.* Nebydlíš tady kousek náhodou? *Zvedne tázavě obočí.* Jo zaskakuju za Jacoba, musel být s malou doma. *Vysvětlí proč je vlastně v terénu. Sleduje jak se napiej kávy a pak přikývne.* Jo není to příjemný. *Souhlasí a promne si rameno a leche u toho nakrčí nos.* Zdá se to tak. *Kývne prostě hlavou a pak protoči očima.* Ne každý chce k Preatoru. Ale ty bys mohl dělat pěknou reklamu, co ty na to. *Ďobne ho do hrudi a ušklíbne se.* Dáme tě na příručky a tak a hned jak se nám to zaplní, co? *Zaptipkuje a ještě ho jednou píchne do hrudi. Než se točí za hlasem a zakrotuí halvou nad ítm, že zapalovat nemá. Pak na všechny tři malskne jazykem nespokojeně.* Nepěkný to zlozvyk, že ano? Myslím že je docela zbytečné začínat o tom jak je to nezdravý a tak že. *Koukne se na všechny tři a pak, když zmíní očkování tak se koukne na kolegu tkaovým tím pohledem: "Můžeme jim to vůbec říct?"* Není to očkování na lidské nemoci. Jako vlkodlak se regeneruješ rychleji. Covid stále dostat můžeš to je...démonská nemoc. Ale chřipku ne nebo když se řízneš nebo tak... zahojí se ti to rychle. Jedna z výhod být vlkodlak.*
*Téměř vypálenou cigaretu stále držel v ruce a pocítil na sobě poryv podzimního větru, jenže se hnal k pobřeží a čeřil vlny moře.* Dík, kámo. *Shrábl volnou rukou zapalovač, aby si opět zapálil a uvolnil ze sebe napětí z malé nepříjemnosti a hromady cizích lidí kolem sebe. Načež po dotázání se, zda se zdrží, věnoval Diego pohled, jako kdyby ho právě vyzval na souboj.* /To mě pos"r, ještě pořád to zkouší, každý druhý./ *Vyfoukl dým, načež se jeho tvář změnila v lehké zmatení.* Nevím, kámo. Nechci bourat nějaké plány místní smečce. *Namítl s nervózním uchechtnutím, avšak uvědomil si, že jedna cigareta mu určitě po malé nepříjemnosti se zapalovačem stačit nebude. Zahodil nedopalek do písku, vtáhl vzduch do sebe nosem, načež si uvědomil, že má možná trochu rýmu. Koutek úst mu cukl do strany, když se bruneta zmínila o nezdravém zlozvyku a vytáhl krabku, ze které vytáhl další cigaretu. Podíval se do strany, neb nechtěl říct něco, čím by ji vytočil, a zapálil si hned další.* Dík. *Poděkoval znovu Diegovi a vrátil mu nechtěje zpátky jeho zapalovač.*
/Nemáš zač, kámo.../ *Zamračí se, nejspíš proto, že oslovení "kámo" se v jeho případě vůbec nehodí. Vezme si od něj zapalovač zpátky a otočí se na Emerii.* Já myslím, že by se Chris měl rozhodnout sám. Jestli jde o Cait, to jméno mi nic neříká, ale taky neznáme všechny vlkodlaky. *Podotkne a pokrčí rameny, načež se podívá na Emerii a hlavou naznačí, aby se začala věnovat tomu nově příchozímu.* /Nevím proč, ale jeho chování se mi nelíbí./ *Myšlenka v jeho hlavě zůstává nadále viset a nezmizí ani poté, co se otočí zpět na neznámého kouřícího vlkodlaka, ke kterému promluví.* Nic nenabouráváš a aby bylo jasno, nejsme smečka. Já, Diego, a Emerie jsme kolegové a tady Chris uvažuje, jestli jít do smečky nebo k nám. Prozradíš nám své jméno, když už znáš ta naše? *Vyzve jej a koukne na Chrise, který se snaží nefoukat kouř na Emerii.*
Myslím, že zmiňovala, že dřív byla v jiný smečce, než se přestěhovala sem. Možná o Praetoru nevěděla? *Přemítal nahlas.* Jen doufám, že rozhodnutí nečekáte dneska večer? Potřebuju ještě tan den dva, od pátku jsem moc nespal, *přiznal popravdě. Pak se zaposlouchal do vyprávění Em.* Něco na tom bude, nepamatuju si, že bych měl od přeměny něco horšího, než dvoudenní rýmičku. *Pak se pootočil k Lucasovi.* Nemyslím, že od tebe někdo čeká něco víc, než pokec. I když, nevypadáš jako ten typ co by se rád socializoval. *Pousmál se. I když měl Chris obvykle dobrý odhad charakteru, tady se nemusel příliš snažit, Lucas doslova vyzařoval, že kdyby nepotřeboval oheň, zůstal by ve své komfortní vzdálenosti, pokudmožno co největší. Jeho však kromě cigaret udeřilo do nosu i něco jiného.* /Motorový olej..?/ Auta, nebo motorky? *Nadhodil a doufal, že se mu tak povede zapříst méně nucenou konverzaci.*
O Preatoru by měl vědět každý. *Koukne se na Diega, jestli souhlasí.* Neříkám se se nemůže rozhodnout sám, ale jaké má možnosti. *Upřesní svému kolegovi a pak se koukne na Chrise.* Nečekáme rozhodnutí hned, jen..co nejdřív to půjde. Je dost... nebezepčné být na takové věci být sám. Je to skoro jako druhá puberta, po přeměně. Vytočí sám každá maličkos a už se můžeš přeměnit. *Vysvětlí lehce a kouken se na nově příchozího jehož jméno nezná. Koukne se po Diegovi ve stylu, že má nejspíš podobné pocity z neznámého muže. Ale jen sep ostaví rovně.* Ano rychlá regenerace, ale když si ufikneš prst tak ti ho nevrátí zpátky jako v Deadpoolovi, jen se ti to zranění zahojí rychle. Nadpřirozená síla, lepší zrak a čich...Je toho hodně. *Kouken se na Chrise a pak jen sleduje muže co si zase zapálí. Nad tím protočí očima.* Jak říká můj kolega, nejsme smečka jen jsme se tu tak nějak náhodně potkali. *Ukšlíbne se lehce.* Nechcete se jít posadit, tam jsem viděla nějaké ohniště s lavičkami ať tu nestojíme jak solné sloupy...*Kývne směkrem k ohništi a rozejede se tím směrem v naději ,že ji někdo bude následovat.*
Lucas. *Představil se velmi zběžně a pokusil se o náznak úsměvu, načež se překvapeně se podíval na Diega a vyfoukl dým nosem. Nečekal, že by tu byli i jiní vlkodlaci, kteří nejsou součástí smečky. Minimálně zažil, že v Twinbrooku musel být členem smečky každý, anebo musel zmizet z jejich teritoria. Najednou mu byli všichni o něco více sympatičtí, ovšem komfortněji se cítil o mnohem víc, když se ho Chris zeptal na jeho preference motorových vozidelch.* Když se v tom hrabu, tak je mi to jedno. Ale venku spíš motorky, i když tady v New Yorku už jsem se párkrát stačil vybourat. Je to tu samý hovado. *Uchechtl se do strany a potáhl si z cigarety. Tím, že našli společné téma, a že nejsou členy smečky, které jinak bral jako jehovisty, se jim dokázal otevřít mnohem víc. Natolik, že dal dohromady celé souvětí. Nedokázal vycítit, zda jsou všichni ve věcech vlka noví, nicméně měl nutkání ze zeptat, kdyby se tolik nezdráhal. Nakonec na nabídku Emerie přikývl, stejně by celý večer jinak strávil blouděním po pláži bez zapalovače. Tohle mu překvapivě přišlo jako lepší alternativa. S lahví piva by to bylo už jen perfektní, a tak se vydal směrem k ohništi směrem za Emerie.* Takže jste kolegové? Pro koho pracujete? *Zeptal se jí, aby nestála řeč, když s ní srovnal krok.*
*Kývne na Lucase, taky se usměje a otočí se na Emerii.* Hele Em, já o Praetoru taky nevěděl... kdysi. Myslím si, že je důležité, že teď už to ví. *Věnuje úsměv i své kolegyni a stočí pohled na Chrise.* Vezmi si tolik času, kolik budeš potřeboval. Prozatím tě budeme jenom sledovat, abys nám nevyvedl nějakou neplechu. *Zasměje se, než se vrátí očima tam, kde začal, což v jeho případě znamená, že se otočil zpět k Lucasovi. Znova si jej prohlédne a rovnou ho zaujme Chrisova otázka.* /Teď ten motorový olej také cítím./ *Nad Lucasovou odpovědí se pousměje. Sám má rád motorky, dvě dokonce i vlastní, což mu tak nějak připomnělo, že je musí co nejdříve dát do garáže. Probere se ze svých myšlenek a všimne si, že Emerie s Lucasem už odcházejí k ohni, takže se tím směrem vydá taky a kývne na Chrise, aby šel s ním. Než však stihne dojít k ohništi, začne mu vyzvánět telefon. Vytáhne jej a se skrčeným obočím se podívá na ostatní.* Omlouvám se, ale tohle musím vyřídit. *Řekne trochu hlasitěji, aby jej slyšeli i Lucas s Em, přijme hovor a vydá se na druhou stranu od ohniště.*
*Pousmál se nad Emeriinou poznámkou.* Když jsem se o tom bavil s Cait, hrozně se divila, že jsem neslyšel o smečce. Nebo že se mnou nebyl doslova žádnej jinej vlkodlak v kontaktu. Nevím, jak to chodí běžně, ale vlkodlak, co mě pokousal je po smrti a já se snažil držet co nejdál od lidí. Nevěděl jsem, co jinýho dělat, hlavně v prvních tejdnech. Upřímně jsem se v tý době bál, že někomu ublížím. *Přiznal popravdě s pohledem upřeným k moři. Když se Em s Lucasem vydali k táboráku, společně s Diegem je následovali, ale když se Diego vzdálil, aby si vyřídil hovor, zrychlil krok, aby zbývající vlkodlaky dohnal, pak si klekl k ohni, aby jej rozdělal, přitom zareagoval na Lucase.* Nedivím se. Hromada lidí si pořídí motorku, ale nezvládnou ji na dvorku, natož v provozu. *Pousmál se, zatímco spokojeně sledoval, jak se oheň pomalu rozhořívá.* Em s Diegem ti o svý práci řeknou víc, u mě je to jednoduchý; jsem hasič. *Dodal a sedl si na jednu z laviček.*
*Emerie je slabě nadehcne.* Pravda, já skor v Preatoru vyrostla prakticky tkaže mě přijde asi divný že o tom někdo neví. *Pousměje se slabě.* Určitě té Cait o nás řekni, zdá se že má dobrý čuch na nováčky. *Zasměje se slabě a Emerie přikvýne na slova Chrise.* Rozumím, velmi dobře. Každý máme ale v tomhle jiný zkušenosti co se týče těch začátků a pokud jste ochotní to sdělit..*Navrhne a nechá to doznít.* Já motorku ani nic takového nemám. *Uchechtne se.* Tady je mi to trochu prd platný jezdím hromadnou dopravou. * Vysvětlí a pak přijdou všichni k ochništi.* Jo jasně. *Mávne na Diega a koukne na Lucase.* Já s Diegem pracujeme v Preator Lupus. *Vytáhne si řetízek s tlapou, sundá si ho a podá jej Lucasovi.* Klidně se na to oba koukněte. *Kývne i k Chrisovi.* Jak jsem říkala tady Chrisovi.. Jsme největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany. Máme za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Je to více méně charita, pomáháme. A na to u toho znaku je Beati Bellicosi naše heslo co znamená Požehnaní bojovníci. *Vysvětlí Lucasovi.*
/Preator. O tom neslyším poprvé. Takže nejsou ze zdejší smečky, ale asi pracují pro tuhle smečku./ *Napadlo ho, když odposlechl konverzaci od Diega. Kráčel vedle Emerie s hlavou svěšenou, rukama v kapsách a poslouchal vyprávět za sebou Chrise o své zkušenosti s prvními přeměnami.* /Sám? To mě pos"r. docela týpek./ *Sám si rozpomenul na svou zkušenost, kdy ho newyorská smečka nechala hnít v celách s abstinenčními příznaky celé měsíce. Věděl, že sám by to nedal, ale je to jeden z důvodů, proč se smečce straní, i když je její složení jiné. Nemá ani buňky na to, aby se podíval jiným směrem a třeba se zamyslel nad tím, že by právě on sám mohl přiložit ruku k dílu a dělat věci jinak. Jeho domněnku mu nakonec Emerie potvrdila.* Asi jsem už o tom slyšel. *S cuknutím koutku do strany a podmračný výrazem přikývl, načež se posadil do písku a lokte vystřel do kolen.* /Hasič, slušný./ To se dnes bude třeba hodit. Řídil jsi tu vaši mašinu někdy? *Zeptal se, naposledy si potáhl z dohořelé cigarety a típl ji do písku, načež si do strany odplivl.*
Rád jí to vyřídím, Em. Myslím, že by se vám v Preatoru docela hodila, je to ten typ, co rád pomáhá ostatním ztracenejm duším. *Musel se při té odpovědi pousmát. Cait mu za ten den, co spolu strávili, přirostla k srdci zvláštním způsobem, který nedokázal popsat, nebo k něčemu přirovnat. Oba měli dost svých starostí a věcí, se kterými se potřebovali vyrovnat a možná právě proto si tak rozuměli. Potřebovali někoho, na koho se mohli obrátit a aby dotyčný chápal i beze slov, zároveň se však na toho druhého nelepil jako žvýkačka. Převzal si od Lucase přívěsek, který jim Em ukázala a přečetl si nápis na něm, než ho Em vrátil.* Jo, hádám, že jo. Cait se zmínila o celách. Chápu sice důvod, ale… Já bych tam asi zešílel. Většinu úplňků jsem trávil v horách, takový ty místa, kam nikdo nechodí. Spíš by mě našli roztrhanýho medvědem, než abych někoho zranil já. *Na chvíli se odmlčel.* Bylo to fajn v tom smyslu, že jsem se mohl sám se sebou sžít na čtyřech někde, kde nehrozilo, že se přizabiju. Ale asi jsem v tý době podcenil, že i turisti jsou občas blázni a měl jsem spíš štěstí, že jsem fakt nikdy na nikoho nenarazil. *Naklonil se k ohništi a vhodil do něj nedopalek cigarety, než se pousmál nad Lucasovou otázkou.* Jasně. Je to takovej nováčkovskej rituál. Pokud nemáš řidičak na náklaďák když nastupuješ, budeš ho mít do pár tejdnů. Je to v podstatě povinný. Nejde odvolat lidi k případu a zjišťovat, jestli je tam zrovna dneska nějakej John, co umí řídit. Je to fajn auťák, bezpečnej, ale taky mám radši motorky."
*Emerie se slabě pousměje.* Takový lidé se opravdu hodí. Pokud máš na ni číslo dáš mi ho? Nebo zeptáš se jít jestli mi můžeš dát číslo? Pak se jí ozvu. *Navrhne a pak psllouchá oba muže a sem tam se odlédne za sebe, aby jen tak hodila očko na Diega jestli je v pořádku.* I v preatoru jsou cely. Asi ne tak malé jako u smečky, ale jsou. Nejsi tma zavřený týdny, jen jeden den při úplňku. Na druhý den ráno, jsi už v pořádku a pustí tě. *Koukne se na něj a i na Lucase.* Je možný že jsi o tom slyšel v podsvětě to není nic nového, ta organizace funguje od 19. století. *Pousměje se slabě a vezme si zpět svůj retízek a dá si jej na krk.* Já jsem jako malá žila v La Push ve Washingtonu, v..Indiánském kmeni, kousek od hranic s Kanadou nádherné zelené lesy. Jako tradice byla přeměňovat své děti v šesti letech, něco o tom že se člověk víc sžije se svým vlkem a tak. *Ušklíbne se lehce a co se týče těch aut tak nemá nic moc říct.* To je zajímavý.
*Poslouchal poklidně konverzace mezi Emerie a Chrisem. Jakmile se začal zvedat vítr s přílivem, přehodil si kapuci bílé značkový mikiny přes hlavu, aby mu netáhlo na krk a uši. Pomohl si tak i víc ke komfortu, neboť mu to dodalo jistý pocit anonymity.* /Že tam nejsou zavřený týdny? To bych chtěl teda vědět, co dělaj s těma, co se neovládaj a přeměňujou se ve vzteku kvůli každý chujovině./ *Zaťal zuby avšak jeho tvář zůstala neměnná a odrážela pouze stíny od plápolajícího ohně.* Docela dobrý, někdy bych si do toho chtěl sednout. *Podotkl s poměrně zdráhavým pousmáním, jako kdyby si nebyl jistý, zda volí správná slova. Ačkoliv se cizím lidem spíše vyhýbal, záleželo mu velmi, co si ostatní o něm myslí a jestliže to nebylo nic dobrého, nosil to v sobě nezdravě dlouho.* /Proměňovat děti. To je slušná úchylárna./ *Jako kdyby to řekl nahlas, zavrtěl nad tím hlavou a zhluboka si povzdechl. O své přeměně nemluvil, mnohem komfortněji se cítil, když mohl naslouchat.*
*Zatímco se skupinka u ohně vybavovala, ozvalo se najednou v dáli pleskání tlapek o mokrý písek, občas vystřídané hlasitějšími zvuky, jak tlapky protnuly drobné vlnky na pobřeží. Za chvíli se na obzoru objevila čím dál víc se zvětšující silueta, která nabývala na zřetelnosti, dokud nebylo možné rozpoznat bílo-stříbrnou border kolii, která mířila směrem ke skupince s klackem v tlamě a zvědavě nastraženýma ušima. V tu chvíli však vzduch proťal táhlý ostrý hvizd a fenka zastavila na místě jako přikovaná, hlavu pootočenou k chodníku vedoucímu podél pláže. Jen o chvíli později bylo možné na chodníku rozpoznat siluetu drobné dívky.* Mayo, k noze! *Zavelela rozhodně. Fenka na chvíli zaváhala, pohled upřený na skupinku, než se rozeběhla směrem ke své majitelce, která se mezitím přiblížila k ohni, takže bylo možné rozpoznat její světlé vlasy a modré oči, jejichž zvláštní odstín sdílela se svou kolií.* Nazdar, tady je dneska plno. *Zazubila se, zatímco podrbala fenku za ušima.* Omlouvám se, je to pořád ještě štěně, občas zapomíná, že cizí lidi se nežerou, už vůbec ne láskou, a já zapomněla, že tady občas bývají lidi. Ale táborák tu máte pěkný, můžu se přidat? Mám kytaru a umím na ni. *Prohodila jakoby mimochodem. Tu měla skutečně pověšenou na zádech, jinak byl její outfit spíš na procházku se psem u vody; pevné boty, džíny, námořnicky pruhovaná mikina, vesta a čepice.*
*Chris zaznamenal pach nějakého zvířete ještě dřív, než vůbec zahlédl jeho siluetu. O jaké zvíře jde odhadoval spíše díky zvuku a tomu, kde se nacházeli, než že by jej dokázal rozeznat, ale odpověď se nabídla poměrně rychle v podobě šedivé borderky poblíž. Podle vzrůstu, zvědavosti a faktu, že nevrčela ani nekňučela v jejich přítomnosti odhadoval, že půjde nejspíš o mladého psa.* /Kde má ale pána?/ *Než tu myšlenku mohl dokončit, ucítil další pach a na chodníčku zaznamenal dívku, která k nim mířila. O vlkodlaka nešlo a s ohledem na to, že nevnímal nějak zásadně zvláštní pach, tipoval na… No, na běžného člověka. Oplatil dívce úsměv, ale nemohl se zbavit zvláštního pocitu, že už ji možná někde viděl.* /Ale kde, kdy?/ Ahoj, to je v pohodě, na štěně poslouchá krásně. *Věnoval jí povzbudivý úsměv.* Nebylo to úplně plánovaný setkání, obvykle tu bývá prázdno. A za mě v pohodě. *Pokrčil rameny nad jejím dotazem, ale nechával prostor na reakci i ostatním. On sám si sice věřil, stejně tak členům Preatoru a Lucas na něj taky nepůsobil jako magor, co jen tak po někom skočí, ale záleželo i na jejich komfortu.*
*Emerie ucítí nějaké zvíře jak se k nim blíží a pak si všimne maldé dámy, které štěně nějspíš patří. S pány si neměla co říct o těch autech. Jednak žádné neřídila, protože tady se spoléhala hlavně na veřejnou dopravdu a taky se zrovna dvakrát nezajímala o takové věci. Jasně uavažovala o tom, že by si někdy pořídila motorku. Řidičák ostatně měla, ale zatím to vypadalo tak, že zůstane v New Yorku takže motorka třeba nebude. Už chce něco říct, ale všimne is té dívky a podívá se na všechny muže s ní. Koukne se takovým pohledem, že se asi budou muset přestat bavit o vlčích věcech. Protože podle pachu poznala že dívka není vlkodlak ani upír. Trochu pochybovala o lovci a ještě snad nikdy nepotkala čaroděje s normální zvířetem tkaže zbýval civil.* No ještě tu táborák máme, tady pan hasič ho udělal že? *Koukne se na Chrise a zaubí se.* Klidně se přidej, už tak jsme se tu tak nějak všichni náhodně setkali. *Ušklíbne se.* Jsem Emerie a...pánové se představí jistě sami... A tam ještě v zadu je Diego. *Kývne hlavou směrem k Diegovi, který stále telefonoval a Emerie měla co dělat, aby ze zvědavosti neodposlouchávala. Ale i tak sem tam zaslechla pár slov.
*Psa si všiml teprve ve chvíli, kdy k nim doběhl. Do té doby jej nijak neregistroval, neboť na pláži někdy pobíhalo tolik různých zvířat, že byl na to poměrně zvyklý. Všiml si, že konverzace utichla krátce předtím, než si pro psa přišla jeho majitelka. Snad poprvé za večer se upřímně a široce usmál na psa, který právě přinesl klacek, a vzal mu jej z úst, aby ho mohl pohladit. Nebylo to pouze vlkem v něm samotném, ke zvířatům měl vždy blíže, než k lidem.* Ty kráso, takový hustý oči. Neuvěřitelný. *Rozmlouval s fenkou a při hlazení vzal její tvář do dlaní, aby se na ní pořádně podíval. Od srdce se usmál a něžně ji pohladil po hlavě, načež hodil klacek pouze pár metrů od sebe, aby zkusil, zda mu ho fenka donese zpět. Poté se uvědomil, že tu se psem není sám a zvedl hlavu ke svým přísedícím.* Sorry. jsem Lucas. *Úsměv, který zvíře v něm probudilo, mírně zvlažnil. V domnění, že si se psem hrál bez zeptání a udělal něco špatně, raději zůstal ticho, když se mladá žena ptala, zda se může přidat. Pouze přikývl a zůstal na pár vteřin viset pohledem na oheň.* Jak dlouho jí máš? *Zkoušel odvést od svého chování a nejistoty pozornost pokusem o konverzaci.*
Čau, ráda vás všechny poznávám, já jsem Kim. *Usmála se. Už už se chystala odvolat fenku zpět, když si všimla, jak se k ní jeden z mužů sklonil, aby ji podrbal. To jak s ní mluvil, její úsměv ještě rozšířilo. Stejně jako ona i její fenka zářila štěstí a hned co hodil klacek dál na pláž, ochotně se pro něj rozeběhla. Kim mu věnovala zářivý úsměv.* Vůbec se neomlouvej, jen se pak nediv, pokud se ti bude cpát až do klína. Je to hrozný mazel. Vysvětlila a sklouzla na lavičku vedle něj. Když Em zmínila, že je poslední z trojice u ohně hasič, jako by se rozzářila ještě víc.* A já si říkala, odkud tě znám. Z traumačky. Dělám sestřičku, myslím, že jsme se párkrát viděli? Jak že jsi říkal, že se jmenuješ? *Zeptala se a počkala na odpověď, než se její pozornost stočila zpět k Lucasovi.* Necelý rok. jak říkám, je to ještě štěně. Jmenuje se Myosotis. Pomněnka. To kvůli těm očím. *Vysvětlila.*
*To, jak se Lucas téměř ve vteřině proměnil z introverta, ze kterého něco dostal až při konverzaci o autech, na milovníka psů Chrise pobavilo, ale zároveň v tu chvíli cítil jakýsi vnitřní klid. Ač dnes se společností nepočítal, tahle byla příjemná.* Přemýšlel jsem nad tím samým. Takže z práce. *Zasmál se tiše.* Neříkal, promiň. Chris. *Usmál se, než si uvědomil, že ještě dluží odpověď Em a Lucasovi.* Co se týče Cait, raději se jí zeptám. Přeci jen, není to moje číslo, *mrkl na Em, na rtech mu přitom pohrával pobavený úsměv.* Ale věřím, že nebude proti. A co se týče té káry, Lucasi… Dny otevřenejch dveří. Pokud mi dáš vědět předem, zkusím to zajistit. *Pobaveně pozoroval, jak fenka opět z klackem doběhla a začala Lucase šťouchat čumákem do kolene, aby jí hodil znovu.*
*Slabě se usměje nad reakcí Lucase na psa. Sama měla zvířata ráda a připadaly jí sladká, ale zdá se že pes stejně stojí spíše o jeho pozornost. Sleduje to konvo mezi Chrisem s Kim a tiše se ušklíbne.* Tak tu máme dvoje kolegy. *Ucehchtne se nad tím a zakroutí hlavou pobaveně.* Já a Diego jsme taky kolegové. Děláme pro jednu charitu. *Mávne nad tím rukou.* Ano, nebo jí můžeš dát moje číslo...Pokud se teda ještě uvidíte někdy uhm. *Emerie vytáhne z kapsy penežeku a z ní vizitku.* Tady. *Podá ji Chrisovi a pak i Lucasovi.* Nikdy nevíte, kdy to můžeze potřebovat. *Mrkne na ně.* Ta fenka je krásná. *Koukne se na Kim.* Ale zdá se, že si už našla svého miláčka. *Zasměje se kývne k Lucasovi.* Jak se ti líbí ta dámská společnost lucasi? *Poví bobaveně lehce škádlivě.*
*Téměř jako vždy, když se mu do něčeho nechtělo, a nakonec se k tomu dokopal anebo ho okolnosti přinutily, byl nakonec rád, že tu přes všechny ty své zábrany a těžkou zeď sedí mezi naprosto cizími lidmi.*To mi vůbec nevadí. *Uchechtl se a nechal fenku k sobě přijít blíž i s klackem, přičemž si povšiml, že je spíše hravá.* To fakt? *Odpověděl Chrisovi, načež opět hodil klacek s větším rozmachem, aby se fenka vyřádila během a hledáním.* Pracuju jako automechanik, takže podívat se do tohohle by bylo skutečný žrádlo. *Nechal fenku k sobě přijít znovu a s úsměvem ji klacek už nechal a hladil ji po hlavě, zatímco kousala klacek. Uznal kývl nad výběrem jména, ačkoliv si hrál s myšlenkou, jak na ni asi volá.* Myosotis, šikovná holka. *Pohladil fenku, ačkoliv to mohlo vyznít, že tak oslovuje Kim.* Tyhle psy jsem vždycky obdivoval. Ty oči mají neskutečný. *Poreferoval, načež se pouze nesměle usmál nad komentářem Emerie a přikývl. Nebyl zvyklý, že by si ho někdo obliboval, většinou byl jak ryba, co plave s proudem.*
Pro charitu? To je milé. To vypadá na setkání party fajn lidí. Jsem ráda, že jsem šla kolem. *S úsměvem pozorovala Myosotis, jak nadšeně běhá s klacíkem a nechává se drbat.* To víš, na výběry jmen jsem byla vřdycky dobrá… *Zareagovala na Lucasovu poznámku, než se rozesmála a hravě, něžně do něj rýpla loktem.* Dělám si legraci, vím, žes mluvil na ni. Obvykle jí ale neříkám celým jménem, jen Mayo. Je to pro ni jednodušší, než slovo, co má čtyři slabiky. *Vysvětlila, zatímco si začala vybalovat kytaru.* Je něco, co vyloženě nechcete slyšet, ať vím, co nehrát? Skladbu, nebo žánr? *Zeptala se, zatímco ladila.*
Už to tak vypadá, *uchechtl se společně s Em, zatímco si od ní převzal vizitku.* Jsem si jistej, že se s ní ještě uvídím. Slíbil jsem jí pomoc s pár věcma na domě. Věřím, že se ti ráda ozve. *Poodstoupil od ohně a hlavně od psa, aby si znovu zapálil, než odpověděl Lucasovi.* U mě je to jen koníček, ale i tak souhlasím, žrádlo to je. Nebo se můžem domluvit někdy po práci, až zrovna nebude kalamita, pokud ti jde jen o to se mrknout. *Chvíli jen mlčky pozoroval zapadající slunce, když Kim ladila, pak jen zavrtěl hlavou.* Osobně teď asi snesu všechno. *Odpověděl na její otázku, pak se opět otočil k ohni a jen mlčky pozoroval plameny. Měl dost podnětů k přemýšlení, hromadu otázek, na které se teď nemohl zeptat, hned několik nových kontaktů… Ale hlavně okolo sebe partu naprosto normálních lidí, tedy až na to, že většina z nich chodila během úplňku po čtyřech. tiše se nad tím uchechtl a nevěřícně zavrtěl hlavou. *
Jo pro charitu. /Tak nějak pro charitu, ale jsi asi civilka a já nechci nic prozradit nic co bych neměla.../ *Pomyslí si a pak jen and dalším islovy díkvy přikvýne.* Zdá se to tak. *Koukne se na ty dva jak se baví o autech a nahne se ke Kimmy.* Ach ti muži a jejich stavebnice a autíčka. *Zavtipkuje. Na jednu stranu jí to chybí. Chybí jí to povídání co měla s bráchou ikdyž tomu úplně nerozumněla, protože s tátou opravoval auta. Takhle si to aspon lehce vynahrazuje.* Můj táta byl taky automechanik...*Pousměje se smutně a koukne se na Lucase. A pak zase na Kimmy.* Nic...Jeehaww jestli chápeš...*Ucechtne se.* Pokud teda COurtny muzika není zrovna něčí láska to se omlouvám. *Uchchetne se.*
*Nyní, když měl pozornost fenky, zkoušel, jestli mu umí dát tlapu do dlaně. Postranním pohledem se podíval na Kim, zorničky se mu o maličko rozšířily, když si vlastně zpětně uvědomil, co řekl nahlas. Už se nadechoval, aby zkusil situaci nějak zachránit, ale naštěstí mu vzala vítr z plachet, a tak se jen pro sebe zasmál a pohladil fenku po hlavě. Stejně to v něm probudilo nejistotu, která přetrvávala.* /Milá, veselá a pěkná./ *Pomyslel si, avšak nahlas neměl odvahu říct nic podobného na její účet.* Je to fakt dobrý jméno, hodí se k ní. *Tlachal dál, čímž chtěl zastřít svou nejistotu. Pocítil touhu si zapálit, ale nechtěl od sebe fenku odehnat, a tak to raději tiše vydržel a bojoval s nutkáním.* Takže Maya, pac. Umíš dát pac? *Zasmál se na fenku a něžně ji poplácal po bedrech.* Dík, toho si cením. *Kývl krátce na Chrise.* Dám ti na sebe číslo. A kdyby se vám něco podělalo, můžu se na to na oplátku přijít podívat. Mám tucha, že náš servis má licenci i opravovat tyhle mašiny. *Nahmatal v zadní kapse telefon v případě, že by Chris souhlasil, přičemž dostal nápad a obrátil se na Kim.* Nevadí, když si udělám fotku? *Optal se, načež pocítil, že udělal možná podobný přešlap jako dříve. Povytáhl se mu koutek úst do strany.* Myslím Mayi. *Dodal už o něco více ležérně a sebevědomě.* Měli jste doma hodně kár? *Optal se mezitím Emerie, přičemž Washington odhadoval převážně na Jeepy, nahlas se však neodvážil hádat.*
Povídej mi o tom, *protočila se smíchem oči nad Em poznámkou.* Mám čtyři bráchy, doma se řešila hlavně auta, fotbal, nebo hokej. Nějak zvlášť autům nerozumím, ale ráda o nich poslouchám. Je v tom kus domova. A chápu, nic yeehaw. *Usmála se, zatímco začala vybrnkávat náhodnou melodii na kytaru. Dál přitom poslouchala rozhovor kluků, ale rozhodla se začlenit i dívku vedle sebe.* Co vlatně děláš ty, Em? Myslím, kromě charity. Nějaké sporty, umění? *Zeptala se. U obojího věřila, že by se našlo nějaké společné téma na povídání. Zatímco čekala na odpověď, všimla si Lucasovy snahy dostat z Myosotis podání tlapky.* S tímhle ještě trochu bojujeme. Ale umí něco lepšího, koukej. *opatrně pootočila kytaru, aby dosáhla do kapsy, odkud vytáhla pamlsek.* Mayo. Sedni. Popros. *Fenka se ukázkově usadila, než přenesla váhu na zadní a tlapkama poprosila ve vzduchu o pamlsek. Kim ji odměnila, když zaslechla Lucasovu otázku.* Chápu, já za fotku nestojím… *Pronesla dramaticky, ale nepodařilo se jí udržet vážnou tvář dlouho, než se rozesmála. Užívala si takhle ho dobírat.* /Milý, stydlivý a ještě má rád psy./ *Pomyslela si s úsměvem.* Jasně, že nevadilo. Vypadá na fotkách skvěle. Něco o tom vím, když zrovna nejsem ve špitále, fotím profesionálně. *Mrkla na něj.* Na. *Podala mu pár pamlsků.* Můžeš zkusit, jestli nepoprosí, nebo si alespoň nesedne.
*Bylo mu jasné, že polovinu času, který strávil na telefonu, mohl věnovat těm třem duším, které si povídaly u ohně. Bohužel ale musel vyřídit jistou záležitost, která mu poslední dobou nedá spát. Celou tu dobu, co telefonoval, gestikuloval rukou při vysvětlování a chodil sem a tam. Občas si dlaní promnul oči nebo si plácnul na čelo. Nakonec však prsty frustrovaně vsunul do vlasů, za které si následně zatahal. Skončil hovor hlasitým "Sbohem" a ještě chvíli rozjímal nad něčím, co nejspíš ani nejde spravit, než telefon zasunul hluboko do kapsy svých kalhot, otočil se k táboráku a vydal se směrem k němu. Cestou zjistil, že jich je o jednoho více i se psem, což jej zaujalo natolik, aby přidal do kroku a jakmile se ocitl v záři ohně, pousmál se a promluvil.* Omlouvám se, ale byla to neodkladná záležitost. O co jsem přišel? Vidím, že se k nám přidal další člen, dokonce i s kytarou a čtyřnohým kamarádem. *Usmál se na nově příchozí slečnu. Podle pachu poznal, že není ani upírka ani vlkodlak, takže usoudil, že bude nejlepší se chovat jako civil a nezmiňovat nic o podsvětě.* Jsem Diego, mimochodem. *Představil se oné slečně se psem, a pak se podíval na Chrise a Lucase.* Emerie vám stihla už všechno říct, co? Nevadí, snad se toho někdy příště ujmu já. *Zasmál se tichým hlasem, než se rozhodne si sednout na jednu z laviček, nejspíš vedle Em. Hodil na ní omluvný pohled za ten telefonát a doufal v to, že to nebude chtít řešit před ostatními. Nakonec se pootočil k neznámé ženě a znova promluvil.* Tak, copak nám zahrajete?
To zní fajn. Dobrý automechanik se vždy hodí, u záchrannejch složek to platí dvojnásob. *Převzal si od Lucase telefon, kam vyťukal svoje číslo, prozvonil se, a uložil si jeho číslo, než jeho telefon opět vrátil. Přitom poslouchal a pozoroval zbytek hovoru. Lucas vypadal, že konečně pookřál, což byla skvělá změna oproti začátku 'srazu.' Em byla milá a přátelská, Kim rovněž, ale měla v sobě navíc jakousi neúnavnou jiskru a její smích byl přímo nakažlivý. Zaslechl konec Diegova hovoru, ale rozhodl se jej nekomentovat. Koneckonců, byla to jeho osobní záležitost.* V podstatě. Vítej zpět. *Usmál se na Diega zatímco do ohně odhodil i druhou cigaretu a sedl si na jednu z volných laviček.* /Takže sestra a k tomu fotografka… Jak to jde oboje stihnout? Nemaj sestry a doktoři pořád přesčasy?/ *O tuhle myšlenku se rozhodl raději nedělit nahlas. Během svého přemítání si však všiml pošťuchování mezi Lucasem a Kim. Pohled stočil zpět k ohni, ale chtě nechtě se musel pousmát při vzpomínce na to, že sám byl nedávno podobného pošťuchování součástí. A jak to skončilo… Využil té chvíle k tomu, aby napsal rychlou SMS Cait.* /Potkal jsem se se dvěma vlky z Preatoru a jedním samotářem. Není to vůbec zlý. Jak se daří vám dvěma? Ch./
*Emerie se koukne na Lucase a zakrotu hlavou.* Ano i ne... Nebyly naše. Táta byl jediný automechanik široko daleko, takže se k němu jezdilo opravovat všechno. *Pousměje se lehce.* Naši už nežijí. *Vysvětlí prostě a koukne se na vlkodlaky, tkaovým pohledem že snad pochopí že se jedná o vlčí záležitosti. Pak se koukne na Kim a usměje se.* Pfuu toho je moc. *Zakrotuí hlavou.* Chodím na box, do posilivny, běhám, pilátes, jóga...A taky maluju kreslím...Prodávám svíčky a mýdla na etsy a taky moje obrazy. Tvořím obrazy s Native american tématikou. *Vysvětlí s lehkým úsměvem.* Hádám že tvoje hobby bude kytara a psi. *Ušklíbne se pobaveně ka Kim. Pak ale poslouchá sem tak i hovor Diega, jen protože je dlouho pryč. tak aby je usjitila že je v pořádku. Neslyší všechno jen něco a pak kroky jak se blíží. Posunde se ke kraji lavičky, aby si vedle ní mohl třeba sednout a lehce ho rýpne mezi žebra loktem.* Pff co si o mně myslíš? *Poví pobaveně a když je k němu tak nahnutá rovnou řekne.* Chceš si o tom pak pokecat? *Zašeptá k němu a je jasné, že naráží na jeho hovor.* Pak jak odejdem nebo tak. *Navrhne a pak se věnuje ostatním.* Hmmm umíš zahrát třeba Wonderwall od Oasis? *Poví prní písničku do ji napadne.*
*Plameny ohně jej příjemně hřály do tváří a fenka působila jako takový lepidlo mezi jím a zbytkem osazenstva, ke kterému měl přirozeně problém se otevřít. Poslouchal vyprávění Emerie, smrt jejích rodičů na něj dolehla natolik, že pocítil těžkost na hrudi. Sval na tváři se mu napnul, jak zaťal zuby. Jako kdyby se právě ta událost odehrávala právě jemu, nedokázal to sám sobě vysvětlit.* /Muselo to být něco ve smečce, nějaká interní záležitost./ *Odtušil a ani nevěděl jak. Jako kdyby si to přečetl v jejích očích nebo tónu hlasu. Působilo to jako vzpomínka, ačkoliv žádnou takovou vůbec neměl. Ačkoliv to všechno cítil, zůstal zařezaný sedět, bez přímé reakce, dokud pozornost neodvedla fenka se svými naučenými kousky. Napětí povolilo, nevesele cukl koutkem do strany a poté se už veseleji uchechtl poznámce Kim. Její slova se jí ale neodvážil vyvracet nahlas, prostě jen namířil objektiv telefonu na obě dvě a vyfotil si je obě naráz. Bude to pro něj vzpomínka, kdy se náhodně setkal na pláži s naprostými cizinci, a strávil s nimi příjemný čas i bez chlastu a drog.* Asi to má po paničce. *Odvětil na zmínku, že je fenka fotogenická, načež nechal Chrise, aby se prozvonil a než si telefon opět shrábl do kapsy, přišlo mu několik upozornění a zpráv.* No lidi. Budu to muset zabalit.*Vstal z písku, aniž by se obtěžoval se očistit.* Rád jsem vás poznal, hlavně tebe, maličká. *Uchechtl se a ještě se sklonil, aby Mayu podrbal za uchem a dal ji pamlsek od Kim.*
*Usmála se nad Lucasovým komplimentem.* To ty oči… *Navrhla, ale bylo vidět, že ji to upřímně potěšilo.* No to bys mi ubrala… *Ušklíbla se nad Emeriinou poznámkou pobaveně.* Je toho víc. Sporty všeho druhu, kempování, fotky. Hlavně ty. Fotím pro místní kulturní týdenník, ale občas rozesílám věci i jinam. Což mi tak připomíná, pokud tady máme nějakého milovníka umění, bude na Manhattnu nová výstava. Ale jestli mi dáš odkaz na svou stránku, Em, ráda si tvou tvorbu projdu. A jo, Wonderwall určitě zvládnu. *S úsměvem si přehrála pár akordů, pak se pustila do hraní. Jen o pár taktů později už mohla být skupinka svědky toho, že neumí jen hrát, ale i poměrně slušně zpívat. A u jedné písničky samozřejmě nezůstalo. Jelikož jediný, kdo vyslovil nějakou výhradu stran žánru byla Em, vyvarovala se country skladeb. Jinak ale hrála, co jí zrovna na mysl přišlo, zatímco Mayo se proplétala mezi všemy členy skupiny se žádostí o podrbání, nebo pamlsek. Když se Lucas začal sbírat k odchodu, přikývla.* Pokud vám nebude vadit, asi už bych to taky sbalila. Mám se zítra stavit za rodinou a nerada bych po cestě usla za volantem. *S tím si sbalila kytaru a sama se od ohně zvedla.* Bylo to moc fajn, lidi, moc ráda jsem vás všechny poznala. Jen příště bychom se mohli domluvit předem, vzít pár piv, nějaké jídlo, co? *Usmála se. Jestli se Kim nedalo něco upřít, tak to, jak přátelská a bezprostřední byla. I při loučení se s každým objala, nebo mu minimálně podala ruku, dle preference dotyčného, a vrazila mu do ruky svou vizitku. Na obrázku, ne překvapivě, byly ona s Myosotis.* Každopádně doufám, že se ještě někdy uvidíme. Díky za pokec i společnost a ať se vám daří, ať už děláte cokoli. *S těmi slovy na ně ještě mávla, než hvízdla na Mayo a pomalu vyrazila směrem k domovu.*
*Jak tam tak seděl, rozhlédl se po okolí. Lucas, který mu ještě před chvílí přišel jako zvláštní stvoření, teď působil normálně.* /Možná je prostě jenom introvert. / *Poté se podíval na fenku, které si z nějakého důvodu všiml až teď. Pousmál se nad tím, jak je to zvíře spokojené. Kim mezitím začala hrát, takže svou plnou pozornost zaměřil na ni. Pobrukoval si do rytmu, dokonce začal i zpívat. Zpíval s ní každou píseň, vzhledem k tomu, že byl hudebník, doplňoval ji o druhý hlas. Nakonec zatleskal.* Ty jo, jde ti to. Někdy můžeme dát duet. *Řekl a usmál se na Kim, která se začala balit, stejně jako Lucas, který už byl na odchodu.* Měj se! *Mávl na něj, než se úplně ztratil ve tmě. Následně to stejné udělal i na Kim, když odcházela.* Myslím, že by to bylo skvělé. Vezmu taky kytaru. *Mrknul na ni, ale potom se otočil na Emerii s Chrisem.* Taky budu muset jít... Mám tady ještě jednu nedořešenou záležitost. *Vysvětlil a ukázal prstem na kapsu, kde měl nejspíš schovaný telefon.* My dva se uvidíme v práci, a Chrisi, těšilo mě. Doufám, že se brzy uvidíme. Bylo to s vámi moc fajn! *Spěšně se rozloučil a vydal se do svého útulného domova.*
*Chvilku společně s osotatními posliuchá písničku co Kim hraje a užívá se to.* Jasně Kimberly. můj účet na esty se jmenuje Emerie Crafts určitěv to najdeš hned a ano o té výstavě jsem slyšela a plánuji tam zajít. *Pousměje se slabě a koukne se na Lucase, který se začne balit.* Jasný jen běž taky jsem tě ráda poznala. *Usměje se na něj slabě a pak si užívá zbytek večera. kOukne se na svýho kolegu a zakroutí nad tím hlavou.* No jo pan hudebník. *Ušklíbne se slabě a pak chjápavě přikývne. *Jo jen běžte. Ráda jsem tě poznala Kim a ji v práci... *Kývne na Kimmy i A Diega a p ochvíli se plácne do stehen.* Taky bych měla jít ráno vstávám do práce. *Pousměje se omluvně.* Chrisi...ty si rozmysli to o čem jsme se bavili předtím. *Poví a s těmi slovy vstane.* Ráda jsem vás všechny poznala mějte se. *Rozloučí se a odejde domů.*
*Většinu večera strávil spíše jen nasloucháním a sbíráním informací, než že by se sám snažil narušit některou z debat. Byl to celkově příjemný večer. Skoro mu až přišlo neuvěřitelné, jak se celá tahle parta dokázala semknout a užít si pár hodin na pláží a co mu přišlo jako úsměvný paradox byl fakt, že jako největší lepidlo mezi nimi působila právě civilka se psem. Když se Maya na chvíli přimotala pod nohy jemu, jen ji s úsměvem podrbal, než se zase vydala dál. Kim na kytaru skutečně hrát uměla, uměla taky skvěle zpívat a když se k ní přidal i Diego, Lucas si hrál se psem a působil najednou naprosto uvolněně a Em rovněž vypadala, že pookřála, celý svět najednou působil tak nějak v pořádku. Jednotliví členové skupinky se začali loučit, ať už kvůli práci, nebo jiným záležitostem, on sám se však k odchodu zatím neměl.* To zní jako fajn nápad, Kim. Říkalas, že taky táboříš? Třeba do budoucna vymyslíme i něco delšího. Ale pivo a jídlo zní jako dobrý vylepšení pro začátek. *Uchechtl se.* Taky jsem váš rád všechny poznal. Dojděte v pořádku domů. Já ještě chvíli zůstanu. Potřebuju popřemýšlet a někdo by to měl zodpovědně uhasit. *S těmi slovy si sedl zpět k ohni.* Jasně, Em. Dám vědět. *Pousmál se ještě, když se loučil i s poslední členkou skupiny. Ještě chvíli u ohně seděl a jen mlčky zíral do plamenů, než oheň uhasil a potmě se pomalu vydal zpět k domovu.*
*Jakmile přijde na odpolední pauzu na oběd, nechává ostatní se vykýblovat z autoservisu, aby měl trochu osobního prostoru. Zrovna má před sebou jednu z dalších předražených vymazlených krabic s koly, ve kterých si vozí zadky různé zbohatlé paničky - jak by to on nazval. Chybí mu jeepy a ojetiny, které opravoval v Twinbrooku, avšak New York není místem pro auta do terénu, a tak je z práce spíše povinnost, nikoli i zábava. Oblečený je ve světlých džínách zasviněných od oleje a mazání. Světle šedé značkové triko nejspíš také nebylo vhodnou volbou pro pracovní den, on však na toto nemá buňky. Po odpolední pauze, kdy část zaměstnanců autoservisu vrací a druhá odchází, bere du ruky hadr, otře si ruce a přehodí si ho přes rameno. Kráčí podél rozdělaných aut na heverech ven z autoservisu a ve dvoře, který funguje jako vjezd pro nové zákazníky, se posadí na hromadu pneumatik a vytahuje krabku cigaret.* /Dám tomu tak ještě dvě hodiny, pak táhnu./ *Odplivne se vedle sebe a škrtne zapalovačem, aby si připálil cigaretu. Dnes alespoň není takové vedro, že by se museli v autoservisu bez klimatizace péct ve vlastní šťávě.* /Kdyby Cassidy nainstaloval nade mě bednu, možná by mě tady udržel až do večera./ *Zapřemýšlí nad možností sledovat NHL přímo z práce, ovšem zatím se neodhodlal svému známému tuto možnost hodit na stůl. Zapaluje si ještě druhou cigaretu, aby si pauzu na oběd prodloužil. Nakonec stejně neobědvá a pravděpodobně se večer dorazí nějakým fastfoodem.*
*Ráno, když si šla pro auto, tak zjistila podmračeně, že je pod ním louže. Podle pachu a místa, pod kterým byla jí došlo, že jde o olej.*Ah doprdele...a to jsem se chtěla dnes projet...*Zakleje si pro sebe a rozhodne se vyjet z garáží, které jsou pod budovou místo sklepa. Projede se pro nějaké jídlo a hlavně nákup, potom cestou snad najde nějaký servis. Hodí tam auto, zkusí je ukecat, zda by to nešlo na počkání, že si připlatí a snad se dostane domů do večera. Povzdechne si a nastartuje. Jednu dobu v LA jezdila s manuálem a s tím ji to dost bavilo, ale mercedes měl automatickou převodovku. Bylo to na vcelku pravidelné cesty mezi NY a LA pohodlnější a v LA si mohla půjčovat auto od Benjamina...tedy jedno z těch, co mělo manuální převodovku. Triss vyjede ven a aby hned nezhasínala motor a nezkracovala si tak životnost baterie, tak přejede až do Long Island, kde nakoupí něco do své ledničky. Poprvé v životě skutečně ocení ledničku v autě v kufru, a to když tam háže kyblík čokoládové zmrzliny, flašku whiskey a piva...k tomu sammozřejmě nějaké potraviny jako sýry, salámy, kuře a podobně. Nakonec se rozhodne ještě kousek projet a vzít to domů kolem East River. Matně si vybavuje, že už nějaký ten měsíc zpátky tam byl nějaký servis, tak proč ne? Přinejhorším na mapách si vyhledá nějaký jiný. A lednička se při cestě k East River alespoň pořádně vychladí. Dneska není kdoví jak nádherně. Je zamračeno a vcelku fouká, ale pořád je docela dusno, takže Triss má vlasy v ledabylém drdolu vzadu na týle a několik pramínků jí spadá volně okolo tváře, protože si je při nenuceném prohrábnutí vlasů vytáhla. Na sobě má jednoduchou bílou košili se spodním lemem zastrčeným do riflových kraťasů. Brzy už přijíždí k již zmiňovanému servisu, na který ji upozornila dokonce i cedule. Reklama být musí. Na příjezdovém dvoru stojí několik aut a na hromadě pneumatik sedí muž. Pokud z dálky soudí Mia správně, tak fleky na džínech jsou od oleje. Zajede na místo, které se zdá být ideální pro zaparkování, vypne motor a vystoupí ven. Pokud by byla cesta nějaká bahnitá nebo tak, tak jí to jedno, protože na nohou má boty, které připomínají vojenské kanady. Ještě vytáhne klíčky, čímž přestane hrát písnička od Powerwolf a vyrazí k dotyčnému u pneumatik.*Dobrý den, vy tady asi pracujete, že?*Zeptá se slušně a ohlédne se na auto, ze kterého očividně odkapává olej.*Potřebovala bych vyřešit problém s olejem.*Usměje se ještě. Tak nějak neví jak autoservisy fungují, protože obvykle potíže s autem za ni řeší její velký bráška Michael, ale ten je teď někde v Evropě na boxerských zápasech.*/Je tady nějaká recepce, kam bych měla zajít? Je to takhle v pohodě? Neruším ho? Možná má pauzu.../*Triss se lehce ošije a vtáhne do plic vzduch mazi, paliva, oleje, zpocených lidí a pneumatik. Ne že by měla nějaký perfektní čich, ten mají jen vlci a upíři, pokud ví, ale v autoservise jí to tak voní.*
*Kouřový dým z jeho plic a cigaret se pomalu ztrácí v hutném newyorském smogu. Ani by tady správě kouřit neměl, nicméně na dodržování pravidel též neměl buňky. A když ho vyrazí, pak ho vyrazí a bude se flákat holt na jiném místě, jako tomu bylo doposud. Nedopalky cigaret zašlápne do země právě ve chvíli, kdy do dvoru přijíždí další automobil. Už podle jeho zvuku slyší, že něco nebude v pořádku - ovšem běžnému civilovi by toto uniklo.* /Asi protrhlá vana nebo gufero./ *Zhodnotí auto z dálky, ovšem zdekovat se a vyhnout se kontaktu už je pozdě, a tak skládá ruce na hrudníku a počká, až slečinka dojde k němu. Kývne bradou na souhlas, absence mluveného pozdravu není projev lhostejnosti či neúcty, ale jeho sociální neschopností a nemluvností. Odlepuje se od pneumatik a vyrazí směrem k autu.* Kdy vás upozornila kontrolka tlaku oleje? A kdy jste naposledy doplňovala? *Zeptá se na pár základních otázek, sice tam má něco rozdělaného, ale toto vypadá, že bude za chvilku hotové a za pakatel. Tak proč to nemít hned z krku.* Asi to budu potřebovat přeparkovat dovnitř. *Kývne bradou k opravným garážím, kde je několik volných míst a otevřený vjezd. Přirozeně čeká, jestli to udělá sama, nebo mu vrazí klíčky do ruky.*
*Pozvedne jeden koutek a trochu se uhne stranou, když se vydá k jejímu mercedesu.*Dnes. Autem jsem nejela od minulého pátku. A doplňovala jsem v březnu.*Odpoví bryskně a přikývne na přeparkování.*Jen mě veďte.*Usměje se a sedne si na pohodlné sedačky. Nastartuje a ani se nesnaží připásat, když za chviličku bude auto vevnitř. Pak počká na pokyn, kam zaparkovat auto a pomalu se rozjede.*
/Hm... To není zase tak nedávno./ *Usoudí si pro sebe a opět ji kývne na srozuměnou a mávnutím ruky ji navede ke garážím, kam se vydává hezky po svých s rukama již strčenýma v kapsách džín. Cestou potkává jednoho ze svých kolegů, kterému přikývne na jakou si připomínku, kterou stejně ani pořádně nezaznamenal. V garážích se postaví stranou, aby měla žena volný průjezd a ještě ji naviguje, aby věděla kolik má kolem sebe místa. Přece jen je to ženská, a ty dle jeho názoru za volant nepatří. Až na Sadie, ale Sadie byla jiná než ostatní.* Dobrá, podívám se dovnitř. Když to bude těsnění, tak to utáhnu na místě. *Počká si, až žena vyleze z auta, a poté začne kontrolovat hladinu oleje v autě, přičemž zjišťuje hned několik věcí.* Na dotáhnutí to úplně nebude. *Ujistí ji na začátek.* Ale do šrotu také ne. Asi jste se na to nedívala... *Otočí se na ní, čímž ji naznačí, že by se měla podívat, co se stalo s její nádrží.* Proražená nádrž. Předpokládám, že auto bourané nebylo, takže ten kus stromu tam musel někdo vrazit úmyslně. Stává se to tady často... *Povzdechne si s podmračením, jelikož doufal, že to bude pouhá výměna oleje nebo vadné těsnění. A tak vezme desky s žádankou a vypisuje pouze to nejzákladnější, včetně svého jména a údajů, jakožto servisáka, který opravu přebíral.* Tohle od vás budu potřebovat vyplnit. *Postaví se vedle ní s deskami a papíry.* Tady, údaje o vás. *Obrací list.* A tady auto, tu spodní část vyplňovat nemusíte. *Pozvedne nenuceně koutek rtů a oba papíry ji přenechá. Je to pro něj běžný zákazník, nijak nevnímá její krásnou štíhlou postavu a vzhled modelky. Nakonec si nikdy natolik nevěřil, že by mohl s takovými typy zapříst rozhovor.* Můžete si to v klidu vyplnit támhle na recepci, tam jim ty papíry i zanechte. Až bude nádrž vyměněná, tak vás budou kontaktovat. *V rychlosti ještě dovysvětlí a znovu zabodne pohled směrem k proražené nádrži. Docela je tím fascinován více, než onou ženou, což je mu docela podobné.*
*Nechá se navigovat, ale přijde jí, jakoby si myslel, že neumí řídit, protože jí nenechá pomalu mít svobodnou vůli za volantem. Ale na druhou stranu to chápe, protože taková Zoe - její kamarádka z LA - to vážně neumí a jezdit s ní v autě je o život. Když je dokonáno a vypne motor, tak z něj vyleze. Chvilku pozoruje, co dělá.*Myslela jsem, že hladina oleje se kontroluje, když je auto nezahřáté jízdou.*Pozvedne obočí a tázavým pohledem si ho přeměří. Ne že by mu chtěla kecat do práce, ale tak se to alespoň učila.*Ah a to jsem myslela, že v garážích bude více v bezpečí.*Zamračí se na poznámku o větvi a nakloní se k němu, aby měla výhled pod kapotu. Chvilku se zamračením sleduje, co se stalo s jejím autem a přemýšlí, kdo to udělal. Opírá se o něj dlaněmi a potom, když k ní příjde s nějakými papíry, tak si mimoděk zastrčí pramen vlasů za ucho a nechá si tak na tváři černou šmouhu. To že na prstech pravé ruky má maz si uvědomí až, když si chce přebrat dokument, takže ho nakonec vezme levou rukou, jenž je čistá.*Díky..ehm...*Mrkne se do papírů*Lucasi.*Poznamená s úsměvem a prohlédne si ho, když už je problém s autem v něčích rukách.*Myslím, že o svém autě vím dost.*Mrkne na něj Triss a vybere se k místu, kam ji odkázal a vyrazí k recepci.*/Přeci jen zde nějaká je.../*Napadne ji, když pozdraví a začne vyplňovat údaje o sobě.*/Jméno - Myana Meritriss Blake,......kontakt..../*V duchu si tiše říká každou položku, zatímco ji vyplňuje a potom se vrhne i do informací o autě. Když je hotová, tak zjistí, že na recepci osaměla. Asi recepční zmizel na toaletu nebo tak něco. Čas si zkrátí tím, že se rozhlédne po servisu a skončí pohledem u Lucase a svého auta. Je pěkný. To nepochybně. Zapřít by to nemohla, ani kdyby chtěla. Pak si vzpomene na svůj nákup. Povzdechne si a počká, až přijde někdo z recepce. Odevzdá mu dokumenty a vyrazí za Lucasem. Chvilku postává nejistě bokem, protože nechce působit, jakože se motá pod nohy, ale nakonec se ozve.*Prosím vás...hádám, že dnes to auto nebude, což je naprosto v pořádku, jen jsem se chtěla zeptat, zda byste nebyl tak laskav a neodvezl mě domů...víte byla jsem na nákupu a v autě je lednička...no a teď když nechladí, tak hádám, že ty potraviny by nevydržely celou tu dobu.*Ošije se, protože si neuvědomila, že si mohla vzít v obchodě tašku. Čekala, že se to jen vymění a hned pojede...a tašku nemá. Všechno je v kufru nebo v ledničce, kam to přesunula přímo z vozíku na nákup. Stočí raději zrak na auto a ignoruje to, že ji trochu hoří tváře studem.*/Mohla jsem to aspoň domyslet./*Napadne ji a zamračí se na větev, jakoby za to snad mohla ona.*
*Auto si předpřipraví na výměnu nádrže, ale je si téměř jist, že ji bude muset objednat, protože na skladě je mít nebudou. Pro jistotu se ale ještě podívá do firemního počítače, který je napojen na systém. Už tam vidí i zadanou žádankou z recepce, kterou tam Triss stačila podat.* /Starý dobrý časy, kdy se nemuselo všechno dělat přes počítače./ *V duchu se ošije, ačkoli počítačům rozumí skvěle - jen by upřednostnil klidnější autoservis, kde je všechno na dohodu. To by si ale musel vybrat opět maloměsto, kde by se jen tak lehko neztratil. Než stihne projet celý sklad přes počítač, tak vidí mladou ženu si to kráčet zpět k autu.* /Nějaký problém? Zapomněl jsem tam něco dopsat?/ *Podmračeným, soustředěným pohledem ji propaluje, aniž by si to uvědomoval. Po krátké žádosti mu sval na tváři povolí a rozhlédne se kolem.* Někoho vám zkusím sehnat. *Pochopitelně se chce zbavit jakékoliv zodpovědnosti navíc a stejně tak by jí byl lepším společníkem kterýkoliv jiný automechanik, pokud si po cestě ráda popovídá. Myšlenku o tom, že tu jezdí hromada taxíků, raději nevypustí nahlas - ačkoliv si neuvědomuje, že pro ženy taxíky nemusí být zdaleka tak bezpečné a komfortní jako pro něj. Když se prochází autoservisem a hledá někoho ochotného, nachází pouze recepčního, který určitě své pracoviště opustit nemůže, takže si tu "buchtu" prý musí odvézt sám. S nepořízenou se vrací zpět k Triss, ruce od oleje si utírá do hadru, který odhodí na pracovní stůl a vezme si nový, který ji podává.* Tady, nedal jsem vám ani rukavice a troc**jste se zašpinila. Jsem tady už jen já, ostatní se už zdekovali. *Loví klíče svého Dodge v zadní kapse džín.* Počkejte tady, přijedu sem, ať si ten nákup přehodíte. *Vyrazí ke svému autu a po chvilce se obratně zastavuje před garážemi, aby ji pomohl s nákupem do auta.* Bydlíte na East River? *Zeptá se spíše nuceně, ačkoli ho i zajímá, jak dlouho s ní pojede.*
*Přikývne, když nabídne, že někoho zkusí sehnat a potom čeká, dokud se nevrátí a ani se nikam raději nehýbe, protože nechce do něčeho náhodou vrazit. Když se vrátí a podá jí hadr na utření, tak zrudne a ušklíbne se.*To bych nebyla já, kdyby se mi něco takového nestalo.*Zavrtí nad sebou hlavou a utře si zamazanou ruku, jelikož si ani neuvědomuje, že by něco mohla mít na lícní kosti.*Děkuji.*Dodá ještě a hadr zajde odložit na nějaké místo, které se zdá být čisté, protože "její" automechanik se zdekoval pro auto. Ohlédne se a sleduje ho, jak přistavuje své auto. Je to pěkný Dodge. Vypadá v dobrém stavu. Usměje se a otočí se k zachránci. Triss nadzvedne obočí a pak zavrtí hlavou.*Na Manhattanu.*Odpoví a příjde si trochu nepatřičně, že žádá odvoz tak daleko. Ta cesta trvá půl hodiny. Autem.*Omlouvám se, asi vás to musí obtěžovat.*Dodá vzápětí, protože tady v okolí určitě bude nějaký možnost dobravy. Zastávka nebo tak něco, ale kvůli absenci tašky...Triss nepočítá s tím, že by někdo v servisu měl tašku. To už spíš to auto. Pak se ještě pro jistotu dovolí, zda tedy smí přehodit nákup do jeho auta, než začne.*
*Co může, to pobere z jejího auta najednou a cpe to na zadní sedačku svého Dodge, poté si teprve s rukou na zátylku uvědomuje, že by měl velmi nerad jogurty a mléko na potazich.* Myslím, že se ještě porozhlednu po nějaké tašce. *Oznámí S podmracenym pohledem a vydá se zpět do garáží, kde povytahuje pár zasuvek a poté narazí na igelitky a tašku z Ikea, kterou vezme a vrací se zpět za Triss. Tentokrát s cynicky pozvednutym koutkem.* Pokud nechytneme špičku, jsme tam snad za dvacet minut.*Presklada nákup do tašky a jako idot jej pripouta na sedacce. Dělá to i když si veze jídlo z McDonalds.* Nemám s tím problém, stejně už jsem to tady chtěl zabalit, tak se jen na Queens projedu přes Manhattan. *Nemá to srdce jí říct, že ho to vyvádí z jeho komfortní zóny, kdy se zdržuje jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Není to kvůli nějakým sympatiim však, spíše se ještě nenaučil pořádné říkat ne a zbavit se touhy se zavděčit všem. Jakmile zabouchne dveře u zadních sedadel, kývne na Triss, aby se tak posadila a poté se usadí za volant a odveze ji domů.*
Ou...nemusel jste mi s tím pomáhat, ale děkuji.*Ošije se, když přesune většinu věcí za ni a ona si zatím povytahuje věci z ledničky, do které se musí nahnout, protože je až v zadní části kufru. Pak ještě do igelitky vhodí to, co se tam vejde a s pár věcmi, které si položí na klín, se usadí na sedadlo vedle řidiče.*A nechtěl byste se v Manhattanu zdržet? Můžu vás pozvat někam na jídlo nebo k sobě aspoň na sklenku či kafe.*Nabídne, že mu alespoň nějak splatí ten dluh, protože strašně nerada nechává na ostatních, aby za ni utráceli. A to včetně benzínu. Nebo nafty. Záleží kdo má jaké auto, že ano.*
*Otevřou se dveře a dovnitř opět vchází Molly, chce zkusit jestli tu dnes na někoho nenarazí. **Rozhlíží se a vše důkladně ,prohlíží, dnes se neobtěžuje s pozdravem, najde volné místo někde vzadu a v tichosti se posadí.*
*Blíží se úplněk a Darius ví, že musí připravit pár věcí. Mají několik nových mladých, kteří se budou měnit teprve podruhé, aspoň během úplňku. Tak si sedne do Jade Wolf a objedná si nudle a pivo. Sice mu je jasné, že doma bude jídlo připraveno, ale nechce působit nápadně, kdyby náhodou někdo přišel. Kvůli té pandemii už moc lidí nechodí. Darius má na sobě maskáčovou košili a černé tepláky. Sheron mu už vynadala a prostě na něj hodila z jeho skříně jiné kalhoty. Zamyšleně se dívá do telefonu, kde má všechny kontakty a jména mladých. Když mu donesou nudle, tak si i všimne, že někdo vešel. Sleduje dívku a ucítí i vlkodlačí pach. Zastaví Paula, když už se chystá jít zpět do kuchyně, kde má dnes směnu.* Dones ji něco k jídlu a řekni, že to je na mě. Ale víc ji neříkej.* Řekne velice tiše, aby ho slyšel jen Paul. Mladý vlkodlak kývne a odejde do kuchyně, kde vezme další porci nudlí s kuřecím a odnese k dívce a jen řekne, že je to na šéfa.*
*Všimne si mladíka který jí přinese jídlo s poznámkou že je to na šéfa, trochu jí to šokuje, ale zůstane v klidu a vezme si jídlo a jen poděkuje. *Děkuji Poté se nenápadně začne rozhlížet,kde se asi skrývá šéf.*Na sobě má černou dámskou koženou bundu,tmavě modré úzké džíny,černé kozačky a kolem krku má omotaný tmavě modrý šátek. Vedle sebe na židli má černou koženou kabelku. Vlasy má volně rozpuštěné ještě chvíli se rozhlíží,po chvíli se však pustí do jídla.*
*Píše zprávy a všimne si, jak se dívka rozhlíží. Nechá ji. Přeci jen tu jsou mimo personál jen oni dva. Rodinka, co tam seděla, když přišla, se totiž zvedá a odchází. Darius odloží telefon a napije se piva. Podívá se na rozjedené nudle na které už nemá chuť. Ani nechce mladou vlkodlačici na sebe upozornit. Chce, aby ho našla sama, tak jak on zjistil, že je ona vlkodlak. Chce tím prověřit její schopnosti. Cameron to nikdy moc nedělal a proto hodně věcí vlkodlaky učí.*
*Něco tu jí však pořád moc nesedí,to jídlo není samosebou někdo tu opravdu být musí.* *Připomíná jí to situaci když byla ještě malé dítě a hrála si v parku nedaleko domu, kdy jí její otec pozoroval v přestrojení z druhé strany parku a čekal na její reakci,na to jak se zachová.* Tenkrát otce nepoznala a po chvíli šla raději domů,nyní však už dávno není malá holka a utíkat rozhodně nebude, ale je si jistá že jí opravdu někdo zde zkouší a čeká na její reakci.* Jídlo tu máte dobré, obsluha také ujde akorát pan šéf je asi šachista co si asi vybral špatného hráče, protože já zrovna na společenské hry moc nejsem.* Řekne schválně poměrně dost nahlas.* *Hlas má klidný a vyrovnaný, ale jsou v něm slyšet náznaky opatrnosti.*
*Kráčí po ulici ve čtvrti Downtown se zapálenou cigaretou. Konečně se rozhoupal k tomu, aby navštívil po tolika letech stanici vlkodlaků, kde ho učili kontrolu. Vlna neblahých vzpomínek ho udeří právě ve chvíli, kdy se budova objevuje v jeho zorném poli. Na tváři se mu však neodráží žádná emoce. Podmračený výraz je pro něj typický, pokud není zrovna pod vlivem. Značkové džíny a boty, obnošená bunda rugbyového klubu - právě v těchto věcech přichází ke Stanici a vytahuje mobil, aby zavolal Daria. Potahuje z cigarety a hledá v kontaktech jeho číslo, nicméně buď si ho nevyměnili nebo spíše více pravděpodobně si ho zapomněl uložit.* /Jsem mohl čekat.../ *Nevesele se uchechtne a opře si nohu o vyvýšený schod před budovou. Přemýšlí, jestli vůbec chce jít dovnitř, jenže uvědomuje si, že je do toho zapletená i Beatrice, a také by sám chtěl poznat někoho nového, i když si to nahlas nepřizná. Jakmile dokouří cigaretu, odhazuje nedopalek na chodník a přišlápnutím jej uhasí.* /Vezmu to přes Jade Wolf, poptám se./*Obchází budovu z druhé strany a zatlačí do dveří čínského bistra, které je mu také velmi známé. Již u příchodu ho udeří do nosu pach cizích vlkodlaků. Z něj jsou hlavně cítit cigarety a kov.* /Mám ho tady./ *Zaměřuje podmračený pohled na Daria a rovnou si k němu razí cestu, přičemž se letmo po bistru rozhlíží. Zdravím, tak mě tu máte. *Zastavuje se u místa, kde je Darius, a to, co se mu chystá říct, si nechává na později.*
*Sleduje dívku a když promluví nahlas, tak si povzdechne.* Bože, to je neschopné štěně...* Neodpustí si poznámku a pak se podívá na Lucase, který se tam překvapivě objevil u jeho stolu. Na Dariově tváři je vidět jeho překvapení.* No, taky zdravím. Docela překvapení. Myslel jsem si, že radši budete mimo.* Neodpustí si a pak mu naznačí, že si může sednout k němu.* Popravdě bych spíše čekal vaší sestru. Nedávno se semnou sešla jen proto, aby o vás něco zjistila.* Ušklíbne se, protože mu to připadá docela vtipné, neboť zrovna on o Lucasovi vůbec nic neví. Pak se nakloní a podívá se na dívku.* Jen abyste věděla, tak nejsem šachista. Jen chci vědět zda dokážete něco víc, než jen vrčet a štěkat.* Odpoví ji dost nahlas, že ho určitě slyšela.* Jo a obsluhu bych neurážel. Můj pěstoun si té práce dost váží.* Řekne a podívá se na Lucase.* Co vás sem zavedlo? Určitě to muselo být něco pořádného, když už jste sem přišel.* Zeptá se Lucase a opravdu ho zajímá jeho odpověď.*
To bych asi radši byl. Ale sedět u playstationu sám se mi už nějakým dne taky zprotivilo./ *Nechá tuto Dariovu poznámku bez odpovědi a posadí se na lavici naproti němu. Lokte vykládá na stůl a opře se o ně, nčaž pohlédne do strany na ženu, kterou Darius nejspíše míní.* /Neschopné štěně?/ Zřejmě mě potřebujete. "Nadhodí jen tak mimochodem jako kdyby čekal, že mu Darius nabídne něco na oplátku.* /Ano, se sestrou mám komplikovaný vztah, ale tobě do toho je úplný ***** / *V duchu mu odpoví a zatne čelist, jelikož musí ještě chvilku potlačit otázku týkající se své sestry.* Popravdě sám nevím. *Zalže na úvod a lehce pokrčí rameny. Je jasné, že ho rozhoupala přítomnost své sestry v New Yorku, chce ji chránit i před potencionálním nebezpečím, které může zahrnovat pokousání neschopným vlkodlakem. Rovněž informace ze smečky ohledně podsvětě také nebudou v této věci zbytečné.* Chtěl jste mou pomoc, nové členy mohu pomoct trénovat. Případně se zaměřím i na odchyt. *Nicneříkajícím pohledem na něm spočine, úplně ignoraje fakt, že se Darius cpe čínskými nudlemi.* Dám si pivo, díky. *Rovnou odpovídá obsluze, která přichází pro objednávku.*
*Když uslyší mužův hlas trochu jí to vyvede z míry, ale nerozhodí jí to. To jsi asi trochu opět nedomyslela,co naplat,hlavně se ještě více neznemožnil Začne se trochu víc soustředit a snaží se nejednat ukvapeně jak má obvykle ve zvyku. Opět se začne rozhlížet a nakonec konečně muže najde a všimne si i přítomnosti nově příchozího muže. Dojí utře si ústa ubrouskem, vezme si svou kabelku a pomalým k rokem jde směrem k mužům. Když k nim dorazí posadí se poblíž a podívá se na prvního muže.* Aha,tak to se omlouvám akorát si nejsem příliš jistá co mám podle Vás přesně dokázat. *Poté se podívá na druhého muže* Zdravím.
*Podívá se na Lucase a kývne.* To ano. Ale určitě nepomůžete, jen z dobroty svého srdce.* Řekne sarkasticky. Když mluví o jeho sestře, tak si všimne zatnuté čelisti. Pak ho však dál poslouchá a obsluze předá svůj nedojedený talíř s nudlemi.* Mě vem taky ještě jedno pivo.* Řekne si a podívá se na Lucase.* Taková pomoc by se mi hodila. Můj Beta je neschopný a po tomto úplňku budu jmenovat nového, ale hodil by se někdo schopný, kdo by zvládal chytat a trénovat štěňata.* Souhlasí s ním a pak se podívá na dívku* Fajn, teď k vám. Také vás zdravím. Napadlo vás někdy nedávno velké zvíře? Pamatujete si poslední úplněk?* Zeptá se s naprostým a ledovým klidem. Napije se piva a čeká na ženinu odpověď. Mohla být nedávno pokousaná a teprve ji první úplněk čeká, ale také může být už nějaký ten rok vlkodlak. Přesto chce vyloučit první a pravděpodobnější možnost.*
*Na svá slova si dává už ze zvyku pozor, jelikož nechce přitahovat zbytečnou pozornost, mluví tak o vlkodlacích ve zkratkách a metaforách.* Divil byste se. *Pohodí opět rameny, ale stále o svém důvodu zůstává mlčet. Prakticky by to mohlo Dariovi docvaknout samo, čehož se Lucas trochu obával, i když je mu vlastně jedno, kdyby to Darius zjistil. Pouze nemá ve zvyku se svěřovat se svými úmysly. Pokývnutím poděkuje za přinesené pivo a vloží si pod půllitr podtácek.* /Ovšem na tohle se podívám./ *Napije se z půllitru, přičemž si připomene, že sem přijel autem, ale nijak si nad tím hlavu neláme. Když ho několikrát zatkli, vždycky se nechal pustit na kauci. Sleduje rozhovor mezi Dariem a Molly, přičemž si v duchu říká, že na to Darius nejde zrovna nejlépe - minimálně ve svém případě by volil jiná slova. Alespoň uznává, že tyhle situace jsou vždy náročné, sám jich pár pamatuje v Twinbrooku.*
*Podívá se znovu na prvního muže a klidně a popravdě mu odpoví.* Vlastně si za to můžu sama. Vracela jsem se v noci z narozeninového večírku mé kamarádky,už jsem byla skoro doma, ale v jedné uličce jsem spatřila dvě ženy které měly mezi sebou nějakou rozepři. A tak nějak jsem se k nim připletla a ani jedné se to nejspíš nezamlouvalo. Pak už si toho moc nepamatuji ani nevím jak se mi podařilo se odtamtud dostat domu. A ohledně toho druhého Vám také moc neřeknu jen že jsem rozhodně nebyla ve své kůži a že zmizela moje kočka. Je to tak rok zpátky.
*Podívá se na Lucase a nadzvedne jedno obočí. Má pár domněnek, proč by náhle chtěl pomoci smečce.*/Možná fakt, že znám jeho sestru tomu pomohl... Vědět to dřív využil bych toho./*Pomyslí si a pak už se věnuje Molly. Poslouchá ji a přikývne.* Dobrá. Takže vaše další úplňky už víte, co se dělo?* Zeptá se ji a tentokráte už je v jeho hlase znát mírná opatrnost.*/Kočka se stala sváčou, ale to ji radši neřeknu. I když to je vtipný.../* Pomyslí si a lehce se pousměje. Zatím ji ani jinak nenaznačil, že je vlkodlak. Čeká, kdy i ona zachytí nějaké ty pachy pokud se je za rok nenaučila ignorovat.*/Pokud ignoruje vše, co se s ní děje a potlačuje vilka s sobě, tak to vidím na hodně práce./* Pomyslí si, protože po roce, by aspoň trochu zvládala pachy, i když by v lidské podobně v nich byl nejspíše pořádný zmatek bez učení.*
/Je to rok zpátky. To je docela ještě čerstvé. Pokud ji nikdo netrénoval, proměny si určitě nebude pamatovat. A jestli nenašla způsob, jak se při úplňku uvěznit, pak musela neskutečný bordel./ *Pod bordelem si představuje především trhání hlav a pronásledování upírů a civilů.* /Divím se, že je tady rok a ještě si ji nikdo nevzal do parády. Copak nic necítí, Noví vlkodlaci se z těch všech pachů mohou ze začátku úplně zbláznit./ *Nějak se mu to nezdá, jelikož se ještě nesetkal s vlkodlakem, který by byl pokousaný a všechno zvládl sám od začátku.* /Nakonec mohla být v jiné smečce nebo ji pomohl někdo z té organizace Preator Lupus, či co to je./ *Znovu si odpije z půllitru a pak už to nevydrží, jak mluví takhle přes sebe.* Nechcete si sednout na chvíli k nám? *Posunkem ji vybídne, bylo by to možná komfortnější.*
*Chvíli mlčí,pomalu dýchá a rozmýšlí se co řekne,protože už teď má pocit že nepůsobí zrovna dobrým dojmem nakonec však odpoví.* Nevím úplně přesně co se se mnou děje, ale mám tušení. Poslední rok cítím na sobě určité odlišnosti a občas i změny v chování kterých si všimli i lidé z mého nejbližšího okolí. Někdy cítím zvláštní pachy, snadno ztrácím nad sebou kontrolu a snadno se rozčílím. Před úplňky je to ještě horší, ale nic konkrétního nevím nebo možná nechci vědět. Každopádně vím že se mnou není něco v pořádku a včera večer se mi to potvrdilo. Měla jsem narozeniny, šla jsem s rodiči a bratry na rodinou večeři do jedné restaurace. Rodiče my chtěly jako dárek dát stříbrný řetízek s přívěskem který se u nás dětí. Akorát to nedopadlo vůbec dobře. *Najednou si z krku sundá svůj šátek. Na krku má celkem čerstvou dost ošklivě vypadající popáleninu a evidentně celou dobu přemáhá bolest.*
*Poslouchá ji a už se nad tím i mračí.*/Ta holka nemá o ničem ani páru... Proč ji sakra nikdo nenašel? Během budoucí schůze jim pořádně vyčtu, že neumějí najít ani vlkodlaka, co je prakticky na všechno sám./*Rozhodne naštvaně. On sám je naštvaný i na sebe, protože její pach vůbec nepoznává. Zatne čelisti a když ukáže popáleninu, tak se narovná a podívá se na Lucase a pak na dívku. Pak ukáže na Paula, který vykukuje z vchodu do kuchyně.* Zavři dneska dřív.* Poručí mu a podívá se na dívku. To, co se vám poslední rok děje, slečno... Jak se vlastně jmenujete?* Zeptá se ji a pak pokračuje.* To co se vám děje je něco, co nezmizí. Víte, co je to vlkodlak?* Zeptá se ji ve tváři nemá žádné stopy po tom, že by žertoval.*
*Jakmile uslyší, že ta žena ani po roce neví, čím je, sklání na pivo, aby Darius neviděl jeho výraz.* /Tak ta stihla určitě udělat bordel, ale co já s tím, mně se to úplně netýká./ *Vyhne se sebeobviňování, jelikož jeho zodpovědností to opravdu není, není členem smečky a ani nebyl doposud ničím pověřený.* /Víte, co je vlkodlak?/ *Ozve se mu v hlavě Dariova věta, načež střelí po něm pohledem, jestli se mu to nezdálo, a poté na Molly, jelikož je zvědavý, jak na to chudák žena zareaguje.* /To asi není dobrý tah. Kdybych seděl o trochu dál, vsadil bych 5 dolarů, že do pár minut holka bere roha./ *Napije se znovu piva a když ho Molly odignoruje ohledně nabídky si přisednout, tak jen zůstává v tichu sedět a nezasahovat se Dariovi do tohoto rozhovoru.*
Molly. Molly Adams Řekne stručně, když Darius vysloví slovo vlkodlak trochu pobledne, ale snaží se pořád zachovat klid. * Ano vím co je to vlkodlak, člověk co se dokáže proměnit ve vlka,postava z příběhu a pověstí a z filmů a fantasy románů. Obvykle na ně působí úplněk a vadí jim stříbro. Vlastně jsem možná něco tušila, ale moc se mi tomu nechtělo věřit, ale zároveň jsem chtěla a potřebovala vědět co se se mnou děje, proto mě napadlo navštívit tento podnik. Jednou sem totiž v jednom baru zaslechla o něm mluvit nějaké lidi. Říkali o něm trochu zvláštní neobvyklé věci. No aspoň už mě napadá co se stalo s mou kočkou. *Při těch to posledních slovech ještě více zbledne*
*Sleduje Molly a kývne ji.* Těší mne. Jsem Darius.* Představí se. Příjmení neříká a teď už vůbec, protože nechce, aby si ho někdo spojil s jeho otcem. Sice spolu vycházejí, ale Darius mu moc nevěří. Poslouchá Molly a lehce přimhouří oči.* To co se vám před rokem stalo by se stávat nemělo. /Tehdy jsem tu ani nebyl.../* Řekne klidně.* Také i to, že jste na to byla sama mě mrzí, ale pokud chcete, tak vás naučíme, vše.* Řekne klidně a podívá se na Lucase. Je mu jasné, že asi na to jde špatně, ale on nikdy nejednal s nikým, kdo by netušil, co se s ním děje. A hlavně ne se ženou. Většinou si vystačil s tím, že řekl, co se děje, vyslechl si je a pak jim nabídl pomoc. No a i když mladí odmítali, tak si je u sebe držel.* Molly, když se nadechnete nosem a zaměříte se na pachy, co cítíte?* Zeptá se ji a klidně se na ní dívá.* Nepotlačujte, ale nic co se bude dít.* Poradí ji. Neřekl ji zatím nic. Chce, aby to přijala sama za sebe a důkazy měla také sama od sebe.*/Moje matka by ji nejspíše zavřela do úplňku do cely a nechala kolem její cely chodit někoho ze smečky ve vlčí podobě./* Prolitne mu hlavou, protože jednou dělal toho vlka před smečkou a ta malá holka v cele se ho strašně bála až se sama proměnila. Rychle tu vzpomínku zažene a napije se piva.*/Měl bych asi z tím fakt zajít k psychologovi...
*Lucas nemá právo posuzovat postup alfy smečky, každý má totiž jiné principy. Za sebe ale uznává přístup, který měl Carter k novým vlkodlakům.* /Nevím nakolik se newyorská smečka změnila. Možná ji to všechno řekne napřímo a když začne holka bláznit, tak ji zpacifikuje. Pamatuji si, jak jsem byl nervní u Kate, která začala brečet./ Lucas. *Zůstává pohledem na půllitru piva, neboťˇusuzuje, že to Molly stejně nebude zajímat. Náhlá změna Dariova přístupu ho donutí pozvednout překvapeně obočí, pohled mu opětuje s lehkým, nejistým pokývnutím. Jako kdyby říkal, možná ji s tím pomůžu, uvidím.* /Dobrý, zatím se nerozbrečela./ *Odlehčeně si pomyslí a znovu se napije piva, přičemž se snaží potlačit cuknutí koutků, když Molly zmíní svou kočku.*
*Podívá se na Dariuse a udělá to co jí řekl nadechne se a snaží se zaměřit na pachy,a přitom se snaží být uvolněná a nic nepotlačovat jak jí Darius radil. Po chvíli opravdu začne cítit pachy,nejdříve u cítí běžné pachy, ale po chvíli cítí pachy který se od ostatních odlišují. Jako by cítila směs nějakého silného koření potu a krve. Ale, spíš jí to připadá jako pach zvířecí než lidský. Ještě chvíli se snaží soustředit ale za chvíli se znovu podívá na Dariuse. * Cítím silný pach zvířete, nebo spíš mi to připadá jako nějaká směs silného koření, potu a krve. /Doufám že nebudu vypadat jako ještě větší idiot než jako vypadám do ted/ Ale mrzet Vás to Dariusi asi nemusí, už od dětství mám vlastnost být ve špatnou chvíli na špatném místě a plést se do věcí do kterých mi nic není a občas dříve jednám než myslím. No a vlastně jsem zvyklá řešit skoro vše sama, ale v tomto případě pomoc ráda přijmu, protože musím se bohužel přiznat že sama na to nejspíš nestačím. *Najednou se podívá na druhého muže.* Moc se Vám omlouvám asi jsem Vás úplně zazdila.
*Sleduje je ji a přikývne. Dobrá. Nejspíše jste cítila mě, Paula, možná i zde Lucase přes jeho oder kouře a určitě z kuchyně pachy.* Řekne ji a pak ji dál poslouchá.* Dobrá. Možná by to chtělo lekci z celkového základu podsvěta. Ale asi zatím řeknu to, co musíte vědět.* Začne a pak ji ještě nechá omluvit se Lucasovi.*/Bože, tohle bude děsně milá osoba.../* Napadne ho a pokračuje.* Vlkodlaci, což jsme momentálně v tomto podniku všichni kromě pár kuchařů v kuchyni. Ale ti jsou stálými zaměstnanci a dohlíží i na to, aby během úplňku lidi nešmejdili kam by neměli. Tato budova je totiž sídlem smečky. Ale rovnou vám řeknu, že v New Yorku není jen jedna smečka. Řekne a po očku se podívá na Lucase.* Alfou zdejší smečky jsem já. Betu vám představím později na společné schůzi. Také vás chci požádat, abyste trávila úplňky zde, pokud chcete být v mé smečce.* Řekne ji a dává ji přitom možnost výběru, i když má v plánu ji klidně v den úplňku najít a dotáhnout ji do cel. Nehodlá totiž přijít o možnost mít dalšího člena smečky. Hlavně nyní kdy jich je poměrně málo a mladí se vrhají do různých problémů.*
No nic jiného mi stejně asi moc nezbude co. Neberte si to nějak osobně, ale přijde mi že i kdybych nechtěla byl byste schopný mě sem nějak dostat /spíše mě sem rovnou dotáhnout/ O tomhle podniku jsem se doslechla opravdu čirou náhodou,takže pochybuji že bych dokázala najít ještě jinde někoho jiného,takže Vaší nabídku jestli to tedy tak správně chápu přijímám. S těmi úplňky je to v pohodě od dvaceti let žiji sama ve svém vlastním bytě, takže nebude nikdo postrádat mou přítomnost, ale úplně nadobro zmizet nemohu. Mám rodinu,přátelé,práci a dokončuji studium. *Řekne *
/Je možné, že by to cítila tak slabě? Možná je jen rozrušená a nedokáže se na všechno soustředit./ *Napadá ho, když ji poslouchá, jelikož mu to stále přijde zvláštní, jako kdyby byla Molly pouze poloviční vlkodlak nebo by se o svých schopnostech styděla mluvit.* /Možná sama nechce věřit tomu, co cítí. To bývá dobrý blokátor./ *Trpce se mu vybaví i vzpomínka na Sadie, u které to sice byla otázka skutečných citů, které si on nechtěl připustit.* V pořádku. *Mile se na ní usměje, což už neudělal pěkných pár měsíců.* Jste asi rozrušená. /Většinou nazývají ignorantem mně./ *Když zmiňuje Darius novou smečku, tak po něm znovu střelí pohledem. Sice má kamennou tvář, ale další smečku nečekal. Je si znám, že v okolí New Yorku byly jiné smečky, ale ta nejbližší byla možná tak v Bronxu, a i tak se bojovalo o svrchovanost celého New Yorku.* /Další smečka? To nezní vůbec dobře./ *Jeho odhodlání se ke smečce přidat začíná slábnout, jelikož z toho cítí konflikty, kterých nemá chuť se účastnit. Nedává však najevo své znepokojení absolutně ničím. Dlouho přemýšlí, jak to vlastně převezme. Nakonec to odkládá na později a rozhodne se přihodit pár slov. Za sebe mohu říct jen to, že tohle je docela benevolentní přístup. *Zadívá se na pivo jako kdyby vzpomínal, poté vzhlédne k Dariovi.* Pokud si vás odchytí jiná smečka, mohou mít jiné způsoby. *Raději nezmiňuje nic bližšího, spíše ji upozorňuje, objektivně, že má docela slušnou šanci na dobré zacházení.*
/Jiné způsoby. no nechci radši vědět jaké / Ano asi jsem trochu rozrušená,máte pravdu a také věřím Vašemu úsudku .* Podívá se na Lukase, poté se však znovu zaměří na Dariuse* Zmiňoval jste že bude potřeba lekce jak že jste to říkal jo už vím podsvěta,takže mám čekat Drákulu, Gandalfa a další podobné?
*Poslouchá Molly a nezabrání mírnému pousmání. Pak ji jen poslouchá.* Myslím, že opouštět nic nebudete muset. Ve smečce je nyní hodně studentů.* Řekne ji. Podívá se na Lucase a pak na Molly.* Lucas má pravdu.* Řekne jen a ví, že je v tomhle trochu slabší, ale snad nikdy, dokonce ani jako Beta nikoho takhle nezasvěcoval do toho, že je vlkodlak. U její další otázky se zasměje.* To ne. Spíše něco na způsob arogantních pijačů krve, co shoří na slunci, podivínů, co se vám zjevují v bytě nahý a zrádně krásné m***y. Ale na něco podrobnějšího to vidím během dne, kdy bude i více času a rovnou k tomu vezmu i pár dalších, kteří první lekci nepochopili.* Řekne s pousmáním.*
*Pivo už má dávno dopité. Když se podívá na displej mobilu, zjišťuje, že už je po půlnoci a nemá úplně touhu tady tvrdnout celou noc. Nakonec s Dariovi stejně neřekl to, co chtěl, a vyhrožovat mu před novou členkou by nebylo úplně taktní.* Já půjdu. *Zvedá se od stolu a vytahuje z kapsy zmuchlanou bankovku, na které je šestnáctý prezident Spojených států, a nechává ji na stole za donesené pivo.* Když mě budete potřebovat, tak mi zavolejte. Číslo jsem vám asi dával. *Obeznámí Daria a podívá se znovu na mobil.* /Jenom já idiot jsem si ho nezapsal. No nic, já vím, kde ho hledat./ *Zapíná si svou bundu a s posunkem se loučí a odchází ještě před Molly.*
*Poté zamíří ke dveřím a odejde. *
*Když se oba rozhodnout odejít, tak vstane a oba je sleduje.* Nashledanou.* Rozloučí se s Molly a pak se podívá za Lucasem.* Určitě vám zavolám.* Zavolá za ním. Chce s ním totiž probrat i jeho sestru, protože nechce, aby se motala v blízkosti smečky. Sice se kolem ní zatím nemotá, ale má obavy, aby nezačala až by Lucas začal pomáhat s výcvikem mladých. Když už jsou oba pryč, tak i on se odebere nahoru do svého bytu, aby šel spát.*
*Touto dobou by už normálně pociťoval blízkost úplňku. Nervozita, zvýšená agresivita, adrenalin v krvi. To všechno se za roky lykantropie naučil milovat. Najednou nic. Cítí prázdno v hrudi, místo horlivého nadšení, které ho normálně popadá. Zhluboka se nadechne a podívá se do zrcadla pověšeného na zdi ve svém bytě, který si vybudoval hned vedle svého Alfy.* /To je nějaké divné. Vůbec se mi nelíbí, že necítím ani šimrání v končetinách. Jako kdyby ze mě někdo přes noc vysál to, co mě dělá vlkodlakem./ *Nervózně zatěká pohledem po celém pokoji a pak se vrátí k zrcadlu. Dívá se na své tričko s dlouhým rukávem a nedlouho na to zavrtí hlavou.* /Je nesmysl se zbytečně krýt látkou. Stejně se přeměním./ *Pořád si nepřipouští, že by to dnes nemuselo přijít a přetáhne si tričko přes hlavu. V tu chvíli hlasitě zalape po dechu.* Do prdele! *Vyjekne a až potom si uvědomí, že je v budově plné vlkodlaků, co mají ještě bystřejší smysly než obvykle. Někdo ho musel slyšet. Okamžitě se tedy kousne do rtu, aby ho podobné nápady na vyřvávání přešly. Na jazyku ucítí kovovou pachuť vlastní krve.* /Co budu dělat?/ *S vykulenýma očima zírá na svou nahou kůži. Svalnaté paže mu obvíjí černé žíly jako nechutný popínavý plevel. Je možné, že to úplněk urychlil, protože se to rozlezlo po celých rukách.* /Je pravda, že posledních pár dní jsem si užíval poslední příležitosti pro dlouhý rukáv, než bude vedro./ *Odůvodňuje si, proč si toho nevšiml. Ale nyní už je mu jasné, že něco není v pohodě.* /Co budu dělat?/ *Po bradě mu stéká horká krev, ale on nedokáže odtrhnout pohled od projevů nemoci. Stejně tak nedokáže přestat zarývat zuby do rtu, veškerou svou vlčí silou.*
*Dnes je úplněk a čeká až dorazí i opozdilci. Očekává i nováčka, Molly Adamsovou.*/Pokud se neukáže, tak ji zítra najdu a zavřu ji tu./*Pomyslí si a podívá se na čas. Vidí, že už je nejvyšší čas čas začít. Také je i dost nervózní, protože Josh je nakažený tou nemocí a musí být izolovaný. Což dovedlo Daria k dezifenkci bytu. Nebo spíše to udělal Tom, zatímco on pil pivo. Zavře všechny do cel a v ryflích jde po schodech nahoru pro Dona. Jak jde, tak ho uslyší vyjeknou. *Co to...* Zamumlá si a zaklepe mu na dveře.* Done! Co se děje?* Zeptá se. Mluví dostatečně hlasitě, ale nekřičí. Ví, že to je zbytečné. Taky i už dole mladým oznámil, že novou betou je Sheron a Donovan je Gamma. Takže byrokracii má za sebou a nyní ho čeká jen dohled nad proměnami.*
*Konečně se vytrhne z naprostého transu, když uslyší, jak ho volá jeho Alfa. I kdyby byl natolik v háji, že by přeslechl kohokoliv jiného, Daria nemůže. Jeho sluch je naprosto naladěný na cokoliv spojené s jeho nadřízeným ve smečce, tohle přesně potřeboval.* Já... Já jsem... *Začne koktat a konečně se přestane dívat na černé žíly. Nyní upře pohled na bílé dveře, za kterými stojí Darius. Podprahově si uvědomuje, že za ním asi došel kvůli tomu, že má průšvih. Přeměny už pozvolna začínají a mají nováčky, neměl by se opozdit.*/To je v hajzlu./ *Normálně nekleje, ale v tuto chvíli si nedokáže představit lepší vyjádření toho co cítí.* Já jsem úplně v prdeli, Darie! Já to chytil! *Už slyšel o pár případech, ale ani náhodou ho nenapadlo, že by se to mohlo týkat i jeho. Klasicky měl pocit, že dělá všechno až moc správně na to, aby onemocněl. Ale pýcha zjevně předchází černé žíly.* Snad ani nechoď dovnitř. Nebo já nevím. Já nevím ani jak se to přenáší! /Ještě před chvílí jsem se seznámil se dvěma civilkami, co když... co když jsem je infikoval?/ *Začne naprosto panikařit. Vůbec neví co má dělat a v tu chvíli mu dojde, že to má určitě spojitost s jeho nezvyklou absencí reakce na úplněk.* Já se nemůžu přeměnit! *Vyhrkne, když se o to poprvé za večer úmyslně pokusí.*
*Poslouchá ho a když uslyší, že to chytil, tak bezděčně couvne ode dveří a naprosto v něm hrkne. Sice počítal s možností, že by se to mohlo stát, ale ne tak brzo.* Sakra!* Zanadává a když uslyší, že se nemůže přeměnit, tak začne šátrat v kapsách kalhot, aby našel nějaký kapesních.* Hlavně se uklidni. Nepanikař. Nic tomu nepomůže, když budeš panikařit.* Začne radši pro jistotu změní svou ruku, aby měl jistotu, že on se změnit může.* Dole jsou pro tenhle případ izolovaný cely. Chceš tam? Budeš tam dostávat jídlo a všechno. Je to jen pro případ, kdyby nákaza pokračovala špatně.* Řekne a najde kapesník, který přiloží na obličej jako provizorní roušku. Pak prostě vejde dovnitř.* Tak jo. Klid. Hele, Josh to taky má, dneska mi to řekla jeho máma. Takže klid jinak se z tebe zblázním. Začne a jemu samotnému buší srdce jak blázen. Dívá se na Dona a s kapesníkem si připadá jak naprostý idiot. Ale nehodlá riskovat nakažení.*
/Super, takže jestli byla sebemenší pochybnost, že to je tak hrozné, je pryč./ *Napadne ho, když jeho citlivý sluch zachytí klít i Daria. Snaží se pravidelně dýchat, zatímco vnímá, jak se ho přítel snaží uklidnit. Dostává ho to z nejhoršího, ale pořád se mu trochu třesou ruce. Vůbec neví, co má od nemoci očekávat.* /V civilských televizních novinách jsem viděl, že mají pacienti příznaky chřipky, pak se jim uleví a pak je jim nejhůř. O černých žílách nikde ani zmínka!/ Co když tam umřu? *Odpoví s nakrčeným obočím a očima plnýma starostí. Tenhle výraz se mu usadí na obličeji na delší dobu, takže ho vzápětí může vidět i Alfa.* /Neumřu. Je to jenom nemoc, bude to v pohodě. Hehe. Ne, že by byl úplněk a já byl neschopen se přeměnit! Naprostí začátečnící si teď v klidu lámou všechny kosti v těle./ *Nikdy necítil tak silný záchvěv závisti jako právě nyní.* Taky má tohle? *Zeptá se rozstřeseným hlasem a dá před sebe ruce, které instinktivně strčil za záda v momentě, kdy Darius vešel.* /Snad to ode mě nechytí./
*Dívá se na něj a taky se mračí.* Proč bys sakra umíral? Musí existovat lék. Určitě se nějaký najde. *Řekne vážně a lehce i podrážděne.*/Budu muset zavolat Sestřenici a obejít i zdejší čaroděje. Pokud bude nakažena smečka, tak to bude špatné./* Pomyslí si a pak se podívá na jeho ruce. Zamračí se nad tím. Jeden z bratranců mu poslal fotku jednoho z těch starých mrtvých vlkodlaků od nich z rezervace a tyhle žíly měl.* Nevím. Od neděle jsem ho neviděl. Prostě odešel k sobě.* Odpoví mu popravdě.* Ale viděl jsem to na fotce.* Řekne a drží si od Dona dvouManhattanvý odestup. Jak venku se noc prohlubuje, tak jeho oči už jsou rudé, jak se tělo hlásí o přeměnu.* Tak jak? Budeš tu, nebo v celách? Nevíme jaký to může mít na nás dopady. Sám víš, že na nás běžné nemoci nejdou, takže to musí mít démonský původ a to nevěští nic dobrého pro okolí.* Řekne mu vážně a čeká jak se rozhodne, i když moc trpělivý není kvůli tomu úplňku.*
*Vztek v přítelově hlase ho jakýmsi způsobem uzemní a konečně se mu srovná dech, takže přestane funět jako kdyby vyběhl osm pater.* Musí. Najde. *Zopakuje útržky jeho slov jako nějakou klidnící mantru, u čehož zírá do země. Až při jeho dalších slovech zvedne pohled a tiše zamručí v souhlas.* To je nejspíš to nejlepší. Má pravdu, měl bych si udělat karanténu. Zavřít se do cely a nikoho neohrožovat. Když se všichni nakazí, nebude mít kdo hledat lék, takže bychom byli v háji úplně./ Na fotce? Na jaké? *Trochu se obává odpovědi, a proto se sám sebe ptá, proč to vůbec zjišťuje. Chce být však co nejvíce v obraze.* Budu v celách. Je nesmysl, abych ohrožoval celou smečku nějakým démonským svinstvem. *Trochu se mu zchladí hlava a vzpomene si na to, co viděl před chvílí v zrcadle. Krev. Mechanicky zvedne ruku, jako kdyby ani nebyla jeho a setře si krev z natékajícího rtu a brady.* Vezmu si s sebou nějaké věci a můžeme vyrazit. *V rámci pěti minut nahází nejdůležitější potřebnosti do velké cestovní tašky a tu si přehodí přes rameno.*
*Sleduje ho a když vidí, že se uklidňuje, tak přikývne.*/Dobrý./* Je i rád, že souhlasí s karanténou u jeho otázky se však zarazí.* V mé rodné smečce se to objevilo. Měli to staří, bylo jim asi sedmdesát. Ani to u nich nestihlo se pořádně projevit. Zemřeli. Jak, to ani nechci vědět, když vezmu v potaz jaká je má rodná smečka.* Řekne, protože má obavy, že je mohli i zabít dřív než mohli nakazit někoho dalšího. Pak jen sleduje Dona a teprve pak si všimne, že má pokousaný ret.*Dobrá volba.* Řekne a když je sbalen, tak mu naznačí, aby šel za ním.* Drž se dál od cel, urdžuj odstup, na nic nesahej, zítra tvůj byt projde desinfekcí a v cele budeš pak každý den hlásit svůj stav. Když ti někdo donese jídlo budeš na opačné straně cely a až se přepážka zavře, tak si jídlo vezmeš. Budeš tam mít vodu, záchod i provizorní sprchu.* Říká mu cestou, zatímco směřuje do cel, kde za běžnými celami je místnost s kójovými celami, které byli určeny pro samotku. Jsou tam čtyři. I když provozuschopná jen jedna.* Kdys něco chtěl, tak zavolej. Určitě tě tu někdo uslyší.* Řekne mu a otevře onu jednu koji.*
To zní skvěle. *Poznamená cynicky a začne se se svým čerstvým stavem nějak vyrovnávat. Pořád mu hučí krev v uších a cítí se jakoby měl za chvíli omdlít, ale už je to o pár úrovní méně intenzivní. Páni, pokud bych si doteď nepřipadal jako toxický odpad, tak teď rozhodně. *Pousměje se, což není vidět, protože si přetáhl přes hlavu teplý rolák a má ho vytažený až k nosu. Snaží se tak napodobit Dariův kapesník a lépe ochránit své okolí před nákazou.* /Boží, ještě chcípnu na nějakej démoní sajrajt. Od čeho ty lovce máme, když existuje něco takovýho?/ *Zamračí se a upře pohled do země, zatímco procházejí kolem cel. Citlivým sluchem vnímá zvuky přeměňovaných a vidí na Dariovi, že už se své přeměny také nemůže dočkat. Nemá ho tedy v plánu zdržovat více, nežli je nutné.* Tak dobrý, aspoň nebudu na samotce chřadnout více než je třeba. Na všechno si budu dávat pozor, k nikomu se moc nepřiblížím. /A umřu na nedostatek sociální interakce./ Ha! *Dojde mu, že si zapomněl důležitou věc a na ještě důležitější vůbec nepomyslel. Do cely odhodí svou tašku a sprintem vyběhne zpět k sobě do pokoje. Vrátí se s kytarou v rukách a Weegeem na vodítku.* Oficiálně ti dávám na starost svého psa, tady by mu hráblo. *Předá svému alfovi vodítko, aniž by naslouchal možným protestům a urychleně zaleze do kóje, aby mu ho snad nemohl vrazit zpátky.* Granule jsou v bytě, je zvyklý spát v posteli a na záchod chodí v deset ráno a v deset večer pravidelně. A pak... no, nepravidelně. Kdybys něco chtěl, tak zavolej. *Zopakuje po něm a s úsměvem za sebou zavře dveře. Nechá si však ještě malinkou skulinku, aby na Daria viděl.* Děkuji. *Na to dveře zavře a kecne sebou na ne moc pohodlnou postel.*
*Poslouchá Donovana a dost se soustředí na to, aby si udržel lidskou tvář. Přeci jen má úplněk velkou moc. Když jde kolem cel, tak starší jsou již proměněni a jako by cítili tu nákazu a couvají s vrčením od vchodu do svých cel. Když kolem něj pak proběhne Don, tak se za ním nechápavě dívá a jeho nechápavý pohled se ještě znásobí, když dostane na starosti psa. Podívá se na psa a na Dona. *Dobrá... No asi mi bude dělat společnost místo Joshe...* Dostane nakonec ze sebe, protože ho to zaskočilo.*/Jako dítě žádný mazlíček a teď jich mám, že nevím kam s nimi.../* Pomyslí si a podívá se na Dona.* V pohodě, jen se nestresuj. Uvidíš, že brzy zase s tímhle, Weegeem, vyrazíš do parku. Řekne mu s lehkým pousmáním a jen, co se zavře, tak zamkne a odvádí psa do svého bytu.* Zůstaň a hlídej!*Poručí mu a s tím už běží do cel, aby i on sám se proměnil.*
*Pohlédne na muže před ní a jak se zdálo nebyla jediné, které se táhle situace nijak nelíbila. A co víc než stihla cokoliv jiného zpozorovat zaujal jí zoufalý výraz ve tváři Lucase, soucitně mu pohled opětuje. Nakonec se odváží naopak zasypat otázkami Dariuse.* Když si tak navnaděný ke konverzaci, tak by si nám mohl povědět, kde vlastně pracuješ a co že si sem dneska zavítal?* podívá se vítězoslavně na mladíka, říkajíc dobrý tah, nemyslíš?' a nakonec se odváží si je oba prohlédnout detailněji. Vypadali docela pohledně a mladě. Ale aspoň si tu nepřipadala nejmladší, i když možná i byla. Kdo ví na věk se jich nezdvořile vyptávat nebude.*
*Vidí, že se jim to téma nelíbí, ale nějak to neřeší. On doma vždy řešil témata, co se mu nelíbí. Pak se podívá na Lucase, když se ho zeptá a pousměje se.* Jednoho lišáka. Odpoví mu a pak se pousměje.* A asi náhodou nehraješ basket, co? Docela bych uvítal nějakou pořádnou hru.* Zeptá se ho i když to je lehce mimo téma. Pak jen zavrtí hlavou, že mu to nevadí, ale cigaretu odmítne. Sám si dal, že se bude snažit vyhnout všemu, co by u něj znovu probudilo závislost. Sice už to je hodně dlouhá doba, ale i tak si dává pozor. Podívá se na Hailey a usměje se.* Vlastním střelnici a také mám slovo ve vedení tohoto podniku a Jade Wolf. Ale jinak si užívám plat veterána.* Zazubí se a napije se piva. Najednou mu přijde strašně směšný to, že odmítá cigarety a podobně, ale alkohol pije víc jak vodu.*/Asi bych měl najít jiný důvod proč nekouřit a někdo by mi to věřil./*Pomyslí si a zakroutí nad tím hlavou.*
*Lehce zadumaně se na Daria zamračí a po pár vteřinách mu to dochází. Pohled obrací jinam, ale myslí si o tom své.* /Ty vole, co to je. Skoro každý vlkodlak, na kterého narazím, je buzna. Stačil mi ten Iralli, co se mi producíroval po domě v trenkách s katanou. Nebo to byl ten druhý, co mi uklízel spal v posteli, když jsem se vrátil./ *Vzpomíná na na časy, kdy ze své vily udělal ubytovnu pro vlkodlaky. Ve spojitosti s Marcem mu dojde, co by Darius od něj mohl chtít. Chce se dát do smíchu, jenže si uvědomuje, že nechce dostat po hubě, takže mu opravdu nepatrně zacukají koutky a dopije plechovku piva.* /Carter by se asi po ral, kdyby zjistil, že NYC smečku vede buzerant./Kdysi dávno. *Stručně odpoví, chce se vyhnout otázkám, jak moc a kdy a proč přestal hrát. Nechce se nimrat v minulost, jeho náhle podmračený výraz to víc než dost jasně všem oznamuje. Chvíli je oba poslouchá a čím dál více získává dojem, že Darius a Hailey si moc blízcí nebudou, když ani neví, kde dělá. Cigaretu si vloží do úst a škrtnutím zápalky si připálí.* /Plat veterána nebo něčí č*bky./ *Brání se tomu, aby sám nad sebou nezadusil smíchem. Nakonec mu pouze jen cuknou koutky nad tou myšlenkou.*
*I když není přirozenou bytostí, tak to napětí mezi muži cítí. netuší, co se mi s nimi minulosti odehrálo, ale bylo zřejmé že to kamarádi nejsou. Vážně netušila, co tu dělá, nejraději by byla doma s Tobiasem. A také byl nejvyšší čas a už odebrat domů, když se podívá na hodinky zjistí, že už by vážně měla jít.*Asi bych už měla jít je nejvyšší čas. Ale ráda jsem vás poznala a doufám, že se opět někdy setkáme.* Začne si oblékat Kabát a vytahovat z kapsy peněženku. Ještě než se odebere ke kase zaplatit, otočí se na Dariuse a pravý.*Myslím že by jsi neměl na Lukase se tolik naléhat a vyptávat se jeho. Mějte se.* dojde k baru aby zaplatila A když se tak stane, odebere se ke dveřím chytí za kliku a zavře za sebou dveře opouští místnost.*
*Když vidí, jak se podívá Lucas jinam, tak mu je jasný, že si udělal obrázek.*/Všichni jsou jako má matka v tomhle se zdá.../*Zatne čelisti, aby nemusel ničit skleničku. U jeho odpovědi kývne.* Fajn, tak kdyby ses k tomu chtěl vrátit, tak můžeme dát hru. Docela bych oživil tenhle můj koníček.* Řekne, ale na něj se ani nepodívá. Dívá se před sebe na zlatavou barvu piva.* Jasně měj se.* Rozloučí se s Hailey. Zase mu nálada klesla na bod mrazu. Nic jí na to neřekne, ale myslí si svoje. Lucase se zeptal jen dvakrát a vždy mu dal na výběr. Nebombarduje ho zprávami nebo něčím podobným, nechává mu volnost. Není jako jeho matka, která by poslala své vlky aby jí ho přivedli v jakkémkoliv stavu.* Klidně řekni svoje myšlenky nahlas. Ať se pobavím i já.* Vyzve ho chladně a napije se piva. Dívá se dál přímo před sebe a vůbec na něj není znát, že by byl naštvaný nebo jinak rozčilený. Prostě si zachovává chladný klid, který se naučil od matky.*
*Postranním pohledem Daria sem tam sleduje, jelikož si všímá jeho zatnuté čelist, hned usuzuje, že sebekontrolu možná nějakou má, ale buď je toto extrémně citlivé místo anebo lehce ujede.* /Evidentně nemá zapotřebí mě rovnat do latě, to je dobře. Trochu volnosti ocením, aniž bych musel někomu něco urvat. Pohledem zabloudím k hodinám, když se Hailey zvedne, přičemž mu přijde příliš brzy, aby se někam musela odebírat, Ledaže by jí někdo čekal doma, přičemž se potvrdí teorie, kterou si dal dohromady hned na začátku. Pouze ji kývne na rozloučenou, neboť má pocit, že Darius vše řekl za oba. Počká si, až Hailey odejde, a bere to i prázdnou plechovku jako signál, že se může už také vytratit. Zvedá se.* Tak jednoduché ti to neudělám. *Přejde automaticky také na tykání.* Nemám rád, když se mi někdo hrabe v hlavě. *Nic víc už mu neříká, ani se neloučí, pouze odchází na bar, kde na pult pohodí svou útratu a rozejde se směrem z baru, přičemž po cestě Dariovi věnuje prozíravý pohled.*
*Ani se na Lucase nepodívá. Jen vydechne a dopije pivo.* Věř, že z celé mé rodiny, já se ještě v tvojí hlavě nehrabu.* Řekne mu a s tím položí na stůl přesnou částku a vyrazí ven. Rozhodne se, že dnes asi bude v posilovně a zkusí vymyslet, co dál. Má momentálně na všechny vztek. Zamíří si to tedy do Jade Wolf. Přitom přemýšlí nad vším, co se událo a co je potřeba udělat.*/Máme málo vlků a ti co jsou se strani./* Napadne ho a začne uvažovat nad tím, jak je donutit chodit na tréninky a schůze. Zatím se mu nechce použít metody, co se naučil v domovské smečce.*
*Jelikož matka trvala na tom, že by si měla vyrazit ven, tak se ocitla zde. Tohle místo neznala, ale při svém lehkomyslném bloudění po ulicích se rozhodla raději moc nevzdalovat od míst, které zná. Přeci jen se blížil večer a chtěla bezpečnou cestu domů. Sice se dneska nemusela obávat, že by Tobias byl sám, ale jistě jako každá matka a s ním chtěla strávit každou minutu, kdykoliv mohla. Co víc jí znepokojilo byl smutný výraz očí jejího syna, který se usmívá pokaždé.*/ Nikdy nedá na sobě znát, že chce normální rodinu../* pomyslí si a také se pokárá, jelikož se napovrch dostanou slova její matky. Bav se a netrap se vším kolem sebe. Nakonec lehce zamrká a rozhlédne se po místnost, kam zabloudila a rozhodně se usadit k jednomu ze stolů. Vezme si nápojový lístek a chvíli se rozmýšlí, co by si měla objednat a volba byla jasná. Sáčkový čaj, jelikož neměla v úmyslu pít, obvzlášt ne kdy pak musí domů. Sundá si zelený kabát pod ním měla nadýchaný svetr do chladného počasí a černé ušlé jeany, celý outfit obepínal její postavu a podtrhával ji, nikoliv schovával. S lehkým úsměvem na tváři si objedná a čeká, až jí čaj donesou. Netrvalo to dlouho a stalo se. I s malou nádobkou domácího medu. Nabere na lžičku med a ponoří jí do vřelého čaje. Usmívá se.*
*Od rozhovoru s matkou je na tom, tak jak na tom je. Jen mručí a snaží se vypadnout z bytu dřív jak Josh a vrátit, když už spí. Vyhýbá se mu, aby mu nemusel nic říkat a hlavně ví, že ho to na chvíli přejde a pak si dá jeden večer pořádný chlastací večer a pak už to bude zase dobrý. Vejde tedy do podniku, který spravuje a všimne si, že tu je jen jedna žena a obsluha. Na baru měli i cedulku, že dnes je kuchyně mimo provoz, takže bez jídla. Povzdechne si a je mu jasné, že bude muset jít domů v rozumnou dobu, aby si udělal něco k jídlu. Na sobě má černou koženou bundu, tmavé khaki tričko a světlé džíny. Mrká o něco víc, protože se snaží zahnat únavu. Nasaje do nosu všechny pachy a ucítí jeden slabí a povědomí. Okamžitě si ho spojí s tím malým chlapcem z pizzerie. Jde za tím pachem a dojde k oné ženě, co sedí u stolu s čajem.* Zdravím, mohu k vám?*Zeptá se a nahodí lehký úsměv. Pak se koukne na obsluhu. Pozná v něm jednoho z těch, které změnil.* Uděláš mi prosím tě kafe? A něco k jídlu tu dneska asi neseženu, co?* Nadhodí, ale nezní to jako otázka, ale spíše jako by mu říkal, že by mu mohl něco udělat.* Jasně šéfe, určitě tu můžu udělat toust.* Řekne obsluha rychle a dá se do práce. Darius se pak podívá zpátky na ženu a čeká, zda mu dovolí si přisednout.*
*Lehce sebou trhne, když se v její blízkosti ozve mužský hlas. Upře na něj své oči a vřele se usměje.* Jasně, není problém.* poví přátelským tonem hlasu, musela přiznat, že jí samotnou to překvapilo a proto se tak náhle usmívala, přiznejme si že je to už pěkná řádka roků, kdy se setkala s někým novým mimo práci. Společnost opačného pohlaví jí nijak neznepokojila, ale také nebyla zvyklá, aby jí jen tak někdo oslovil. Víc však ze sebe nedostane a tak raději upije svého čaje, dokud opět nepromluví.* Co Vas vedlo k tomu si zrovna přisednout sem, pokud nevadí, že tak hrubě ptám. Jen nestává se mi to běžně.* optá se poklidným hlasem s možností dopovědět nebo ne, přeci jen sama neměla ráda, když dostávala otázky, na který odpovídat sama nechtěla. Hrnek s čajem opat tiše položí na stůl a ohřívá si o něj ruce už ze zvyku.*
*Když souhlasí, tak si k ní přisedne a musí si trochu promnout obličej, aby vydržel bdělí než dostane kávu. Pak se na ní podívá a pousměje. Nikdy ho to k zrzkám netáhlo. Prostě mu zrzci připadají zvláštní. Zatímco na něj mluví, tak si sundává bundu a před ním přistává káva. Kývnutím poděkuje a hned se napije.* No, je hloupé sedět někde sám. No a taky jste mi někoho připomněla. No a je divné, že se vám to nestává běžně, vždyť muži vás musí obletovat. A určitě i některé ženy, když se do takové společnosti dostanete.* Ušklíbne se, protože mu to hned připomene matku, jak mu tohle vysvětlovala poté, co byli spolu v San Francisku na výletě a on tam zahlédl lesbičky. Pravda, že tehdy mu bylo pět let, takže se prostě zeptal, proč se ty dvě paní drží za ruce a dávají si pusy, jako bratránek s jeho kamarádkou. Darius tuhle vzpomínku zažene a radši se napije kávy. Nechce vzpomínat na takové věci, jen ho to naštve.*
*Cukne jí koutek úst při jeho slovech. Inu možná by to byla pravda, ale přiznejme si, jaký muž se obrátí za ženou s dítětem že? Ale byla raději hrdá matka než obdivovaná žena, nikdy by Tobiase za nic na světě nevyměnila, když začátky byli dost těžké. Nu to by platilo asi před léty, ale přiznejme si svobodné matky muže děsí víc než zlatokopky.* uculí se, neskrývala se tím, že byla matkou proč by také? Když už mluvila pravdu, ale nikdy neprozrazovala víc než by bylo nutné, přeci jen nevkládá na potkání, jak se stala matkou. Proč také. Ale musela mu dát za pravdu, že nesedět tu sama bylo fajn.* V tom případě jsem ráda, že jste si vybral zrovna tento stůl.* pokývne jemně hlavou a pohrává si s uchem od šálku. Musela neustále něco dělat.*
*Poslouchá ji a nadzvedne obočí. *Vážně. Pár mých známých by vás bralo. Hlavně proto, že nemůžou mít vlastní děti, ale chtěli by.* Pousměje se nad tím. On děti nechce. Netouží po tom, co viděl mezi příbuznými, známými nebo u Connerů. Jako dokonalé varování mu stačí obličeje rodičů, když týdny nespí. Stejně se, ale o děti umí starat. Nad její další větou se usměje a napije se znovu kávy a v tu chvíli mu obsluha donese tousty. Poděkuje a pustí se do něj.* Mimochodem jsem Darius.* Představí se jen, co spolkne první sousto a natáhne k ní ruku v představení.*
*Přes hlavu si přehazuje kapuci od šedé mikiny, přes kterou má ještě značkovou, semišovou, maskáčovou vestu. Za poslední týden toho měl dost, a proto se rozhoduje to dnes zalomit raději u piva v nějaké nálevně, než na lavičce v parku, kde neustále slídí policisté. Ani se neobtěžoval se převléct do něčeho formálnějšího, má na sobě značkové volnější tepláky a bílé boty VANS, jeho styl je hodně ležérní, komfortní, ale působí poněkud snobsky, ovšem tak, jak byl vychováván. Ramenem tlačí do dveří, aby je otevřel, jelikož pohled má zapíchnutý ve svém rozmláceném iphonu. Pohled zvedá k baru, skenuje počet lidí a poté si všímá Daria, viditelně protáčí očima, couvne, jenže za ním jsou další lidé, kteří jdou do baru, takže nemá moc na výběr, jak bez rozruchu zmizet. Nakonec vyhodnocuje, že mu není nic dlužen, jen mu jeho přítomností není po srsti. Úplně ho vytěsňuje, sedá si hned u dveří do prázdného kupé a vytahuje znovu iphone, kde projíždí ebay. Pravou dlaní si podpírá hlavu a levou scrolluje, zatímco čeká na obsluhu, aby si přišla pro objednávku.*
*Povytáhne obočí a lehce si podepře bradu, upře na něj zrak jako kdyby se snažila vyčíst kam tím míří. Smíří se s faktem, že je to lichotka. Uhne pohledem bokem.* Je pěkné, že se mne snažíte povzbudit. *Spíš si dokáže představit tvář Tobiase, který při každé příležitosti vypadá fascinován novými lidmi a obzvlášť muži, jako kdyby se v nich snažil občas najít. */Zas chmury Hailey?/* musí nad sebou v duchu povzdechnout, pořád myslela jen na syna víc než na vlastní potřeby poslední době a měla by také myslet na sebe občas.* Oh, Omlouvám se. Hailey, těší mě Dasiusi. *potřese si s ním rukou a pokusí sel chce usmát a pak se lehce rozhlédne ke dveřím, odkud přijdou další lidé. Je tu dnes rušno.*
*Pije si kafe a jí tousty a přitom poslouchá Hailey.* Uvidíte, že se někdo najde.* Usměje se a během jejich třesení rukou ucítí známí pach. Přimhouří oči a nenápadně se podívá ke dveřím. Ten chlap ho štval. Tak moc by se mu teď hodil někdo zkušený do smečky. Stačilo by mu, aby vedl jeden trénink nebo přinesl nové myšlenky ohledně tréninků, protože on je zvyklí na jiný styl a ten tu ve městě moc aplikovat nemůže.Nemá prostory.* I mě těší Hailey.* Usměje se a vrátí se k ní pohledem. Na něj bude mít čas za chvíli.* No a pokud to není moc nepříjemná otázka, taťka dítka utekl nebo vám ho osud vzal?* Zeptá se, protože ho to zajímá. Sám nesnáší chlapy, co utečou od těhotný holky za jinou, která má v hlavě nic a na hrudi hodně. To je jeden z důvodů proč s jedním strýcem moc nevychází.* No a pokud vám to nebude vadit, tak sem někoho přivedu a třeba bude debata hned o pár poznatků zajímavější. Řekne a s tím vstane a dojde k vlkodlakovi, kterému hodí jednu ruku kolem ramen a podívá se na něj.* Nebuďte morous a přidejte se k nám, rybáři. Nebojte, jde o světské debaty.* Usměje se a pak se podívá na obsluhu.* Pivo, tady pro pána.* Poručí a znovu se podívá na muže, ale to už ho pustí.* Opravdu o nic nejde jen o společenskou interakci. Myslím, že vy jich zrovna moc nemáte.* Ušklíbne se a čeká zda bude souhlasit. Opravu nemá žádný skrytý úmysl a jen ho zve do té malé společnosti u stolu.*
*Periferním viděním zahlédne Daria, který se zvedá. O tom víc se zatváří zahleděně do svého mobilu, aby vypadal zaneprázdněný, jenže to své ovoce stejně nesklidí. Mobil stihne zamknout o několik Dariových kroků dříve, jakoby se připravoval na nejhorší. Pokládá ho volně před sebe, lokte vykládá na stůl a dřív než stihne ruce spojit a opřít se, má Dariovu paže okolo ramen, přičemž se sebou trhne.*/Chlape, hráblo ti./ *Myšlenka se mu odrazí ve tváři, nahlas o tom nepromluví. Oplácí pouze Dariovu vřelost lehce vyjeveným a znuděný pohledem. Nemá dokonce ani slov, takže se jen zmůže upřesnit objednávku, kterou za něj udělal Darius.* Bud Light, prosím...* Tlumeně kývne na obsluhu a podívá se, na jaké místo ho Dairus zve. Teprve teď si všímá, že tam měl i společnost, což ho odrazuje od toho, aby mu utekl. Podvědomě totiž neumí říkat ne a záleží mu na tom, co si o něm lidé myslí, i když si namlouvá, že ne. A nevesele cuknou koutkem do strany a zvedá se, mobil si strká do kapsy vesty a cestou k Hailey k němu ještě něco prohodí.* Co ode mě chcete tentokrát. *Na Daria se však nedívá, spíše odhaduje jeho společnost, zda je také vlkodlak, známá a co může očekávat. Lehce zatíná čelist, jelikož nervozita z cizích lidí jím prostupuje.* Lucas. *Kývne na Hailey a pokusí se alespoň o lehce přívětivý výraz navzdory své vnitřní tenzi. Už teď ale tuší, že po celou dobu tu bude spíše dělat páté kolo u vozu a nechápe, proč ho sem Darius tahá.*
*Tiše se zasměje.* To je věc, která mě skutečně trápí nejméně, Dariusi.* a že to byla pravda, kdyby tomu tak bylo dávno si někoho najde, ale zatím tu nebyl nikdo, kdo by jí vyhovoval a byl vhodný k synovi. Když se však optá na choulostivou otázku zamlčí se na chvíli a odpoví jednoduše.* Ani jedno z toho, není to ten případ.* spíš dřívější nezodpovědnost na jednu noc, však ani nerušila jak se tne chlap jmenuje! Ale pořád si pamatovala jeho tvář, co víc její dítě ji ho denně začínalo připomínat. Nezdědil po něm jen vlasy a ten vyraz, ale co se týkalo vlastností to netušila.* A jistě nevadí mi to.* už i tak bylo tu dost lidí, které nepoznává. A mladík, který se k nim připojí vypadá poněkud víc nervózně než je zdrávo.* Hailey. A nekoušu přísahám.* poví s jemným povzbudivým úsměvem na tváři, jako by se mu snažila říct, že je všechno pořádku. Natáhne k němu ruku, ale dává mu vybrat, zda si s ní potřese rukou nebo ne. Neurazí se. Zrakem zabloudí zpět k Dariovi.* Odkud s vlastně vy dva znáte? Rodina?* optá se poklidně, nevypadají jako příbuzní. Ale také ne jako přátelé. Něco jí na tom jednoduše nesedí.*
Tak aspoň, že tak.* Usměje se na ní. Pak poslouchá a přikývne. Když se nad tím zamyslí, tak mu dojde, že je poměrně mladá.*/Asi nějaká rychlovka, co prostě byla úspěšná./*Pomyslí si a je rád, že v tom vztahu, v kterým je, to nehrozí. Jakmile řekne, že jí to nevadí, tak už je napůl cesty k Lucasovi. Cestou zpátky is Lucasem se na něj pousměje.* Nic. Jen, abyste byl společenský i v jiných kruzích, než které máte zaběhnuté.* Vysvětlí a pak sleduje, jak se seznamují a sám si sedá na své místo. Pak se podívá na Hailey.* Z pláže. Nabízím mu sem tam místo, ale dneska mám volný večer a práci jsem nechal tam kam patří. A kdyby byl rodina, tak by ze mě nebyl vždy jako bych mu nesl chrápajícího psa na hlídání.* Zazubí se a podívá se na Lucase.* Právě jsme zde probírali, proč muži odmítají ženy s dětmi, jaký na to máte názor?* Zeptá se ho a opravdu ho zajímá odpověď. Pak klidně nechá změnit téma na něco jiného.*
*Sice je vnitřně nervózní, ovšem dokonale to maskuje tím zatvrzelý pohledem, kterým působí, že je naštvaný nebo nad něčím stále přemýšlí.* Co víte o mých kruzích? *Neodpustí si otázku o své osobě, jelikož je lehce paranoidní a přijde mu, že Darius se příliš o něj a jeho život zajímá. Bohužel pro něj, nežádoucí věc. Lehce cukne koutkem do strany nad představením Hailey.* /Nekouše. Jistěže. Není vlkodlak./ *Alespoň její pach nezachytil, aby mohl tvrdit, že je. Nabízenou ruku přijme a posadí se, sice si na toto nepotrpí, alespoň ho však omlouvá, že ruku nabízí vždy žena. Neví, jak se má vůči Dariovi obhájit, aby mu dal jasně vědět, že newyorská smečka je pro něj uzavřená věc.* Mám dost své práce. *Lehce se zamračí na plechovku piva, co mu donesli, a otevře si jí, rovnou se napije. A pokrčí rameny, nad dotazem Daria, jelikož na tohle si ještě názor neudělal.* Nevim. *Odpoví pro sebe typickou odpověd.* Nikdy jsem se s tím ještě nesetkal. *Přelétne pohledem po Hailey a dá si dvě věci dohromady, přičemž mu dochází, proč by se zachoval podobně.* Asi ještě nechtějí rodiny. *Znovu pokrčí rameny, čím dá najevo, že toto tvrzení je pouze jeho odhad z jeho vlastního úsudku.* Člověk na to asi není připravený, jestli je řeč o někom konkrétním. *Znovu si odpije z piva, dává se do něj hlad, chuť na pěkně rare steak, ale vlastně nemá tendenci si nic objednat a jíst tady. Přemýšlí nad tím, že si nechá něco dovézt domů.*
*Doufala, že nově příchozí odlákala pozornost od tohoto tématu a na naopak ještě ho do ní také zapojí.*/Úžasné děkuji../* pomyslí si a nervózně se na Daria pousměje. "Můžeme se bavit prosím o něčem jiném? Myslím, že tohle téma není vhodné k debatě. Poví upřímně, přeci jen Lucas vypadal věkově blízko k ní. A neměla nejmenší zájem, aby si všichni dali dokupy dvě a dvě. Není se čím chlubit a přesně proto nerada mluví s cizími, boji se před někým otevřít. Upije ze svého šálku a tiše na něj zírá. Zamlčí se, jelikož netuší co říct. Nikdy nebyla ten druh osoby, který by potřeboval kolem sebe hodně lidí. Spíš ji znervoznovalo to, že je nezná. Kdyby ano nejspíš by si s nimi nadšeně povídala.*
*Podívá se na Lucase a protočí oči.* Bylo to všeobecné. Nemám čas někoho špehovat. *Řekne a za chvilku už jsou u stolu. Nad Lucasovou reakcí jen pokrčí rameny, jako by mu to bylo jedno. Pak je jen poslouchá a jí si své tousty. Pak se podívá na Hailey.* Dobrá, jen jsem chtěl znát Lucasův názor. Takže můžeme mluvit o něčem jiném. Potřebuji do půlnoci zabít čas, abych nezastihl někoho vzhůru.* Řekne a zrovna má nějakou upřímnou náladu. Tak dopije kafe a naznačí obsluze, že chce pivo.* Tak co takhle váš názor na... *Zamyslí se a rozhlédne. Přitom si všimne, že v televizi je nějaký sitkom.* na současné seriály?* Nadhodí a usměje se na ně.* Nebo vás napadá lepší téma? Mě sice jo, ale do vážných debat se mi nechce.* Ušklíbne se.*/Sakra já jsem dneska nějakej ukecanej./*Prolitne mu hlavou.*
*Dokáže prohlédnout Haileyinu nervozitu, a sice to na něm není znát, ale vůbec se mu to nelíbí. A to především, že diskomfort a emoce druhých vcítí a přebírá na sebe, aniž by nějak chtěl. Proto i ve vlastním zájmu se chce tomuto tématu vyhnout, i když určitý obrázek si už o tom a o Hailey udělal. Ovšem nechápe, odkud se zná s Dariem a proč to on tady vykládá, když je evidentní, že jí to není příjemné.* /O co tady jde, chlape./*Mezi obočím se mu rýsuje hrubá vráska. Neodsuzuje nikoho, sám smrdí cigarety a svou minulostí, věci umí brát takové, jak jsou. Proslovy Daria ale nepochopí. Někoho vzhůru? *Vyptává se, což je typický obranný mechanismus, aby se vyhl otázkám na sebe. Hailey opětuje podobný zpola zoufalý pohled, že mu jeho výřečnost zrovna také není po srsti. Má nutkání si jít zapálit, což spláchne pivem a lehce mu zaskočí nad Dariovou otázkou a představou, že by se měl dívat na televizi. Lehce se zasměje a zavrtí hlavou.* Televizi mám na playstation a NHL. *Práskne na sebe kousek ze svých zálib a pak už to nevydrží, tahá z kapsy krabku cigaret.* Nevadí, když si zapálím? *Zeptá se, avšak nebyl by tu jediný, kdo by kouřil. K jednomu po druhém krabku nastaví, s tázavým pohledem, zda nechtějí případně také.*
Tak jo, ale kdybys chtěl, tak ti pak za to opravdu něco dám. *Přikývne, ale stejně ho ujištuje o tom, že by si to zadarmo brala nerada.* /Tak když nechceš. No ale taky co kdyby to zas stálo nějak dost?/ Jsem fakt celkem zvědavá, jen doufám, že pak nebudu jak praštěná. *Posadí se na kraj lavičky a otočí se na bok aby se posadila do tureckého sedu. Jí je celkem ukradené to, že má na sobě boty, prostě se jí takto sedí dobře.* /Jako voní to celkem v pohodě. Kdybys chtěl, tak u mě můžeš dneska přespat, co tam budu sama dělat..můžeme si objednat pizzu.. *Jen tak nadhodí a podívá se někam do strany spíš takovým tím zkoumavým pohledem.* /Pokud se mě tedy nebojíš./ Jo, to se neboj. Podle toho co jsou pro tebe blbosti. *Vezme si to od něj, přiloží k ústům a pomalu potáhne, vdechne do plic a drží delších pět sekund. Sice ji už ted hodně škrábe v krku z té hořké chuti, ale dá si toho druhého hned, aby to nějak neodkládala. Podrží do pěti sekund a opět vyfoukne, poté to vrátí Lucasovi a trochu víc se rozkašle.* /Fuj.../ Od ted neber raději vážně nic co řeknu, sama nevím co to se mnou udělá. *Pro jistotu ho upozorní a pak se zády opře do lavičky.*
/Praštěná./*Opakuje si v hlavě, přičemž se přes semknuté rty uchechtne a sleduje už jen to, s jakou náladou si dívka bere jointa. V tu chvíli mu dopíná, že ani neví, jestli je zletilá, přestože mu na 21 let rozhodně určitě připadá.* /Ženské se na věk neptat./ *Opakuje se pro sebe tu ohranou frázi slušného vychování, ale spíše to používá jako výmluvu pro pozdější trable, které by mohly přijít. Jednoduše, on za nic přeci nemůže.* Jo. * Přikývne poměrně překvapeně, že ho zve rovnou do bytu, ovšem jeho vnitřní překvapení se jen velmi zkrátka odráží navenek.* Klidně můžem. *Potvrdí spíše jen tak do větru, aby to nevyznělo jako příslib. Co kdyby se za chvíli chtěl sebrat a prostě odejít domů. Na sobě zatím žádné účinky nepociťuje, ale je uvolněnější, než byl v přítomnosti Daria. Lehce se zasměje, jak Cordelia lapá po dechu.* Dej to sem. *Bere si od ní jointa a podává ji flašku Spritu.* Na. Zapij to. /Než se mi tu pobleješ./ *Nechá Cordeliu Cordeliou a sám si několikrát potáhne, přičemž se snaží v sobě dým držet co nejdéle, až na sobě pociťuje závrať. To je mu však příjemné, ta letargie, lehkost, stav beztíže.* To bude v klidu. Dala sis jen pár prásků. *Hází její obavy za hlavu a potahuje dál.*
Bezva, ale nemám zrovna moc uklizeno, tak jen toho se nelekej. *Řekne a na to zasměje. Už trochu pocituje, že se s ní něco děje, stoupl jí tlak, je veselejší, taková bez starostí. Chvílemi tupě zírá na stejné místo jak zhypnotizovaná.* /Ok, tak to je celkem rychlost./ Aspon se tam sama nebudu nudit. *Pokrčí rameny a na obličeji se jí objeví takový úsměv přímo jak rohlík. Ona ani sama neví čemu se usmívá, a tak si na chvíli přiloží ruku před ústa, aby se přestala smát, ale moc jí to nejde.* /Co je ti tady jako k smíchu Cordelie?/ Sakra, to je divnej pocit, ale dost dobrej. *Pronese a chvíli se kouká spíš někam mimo, ale pak se podívá zase po něm.* /Líbí se mi to, určitě jo./ Díky. *Vezme si od něj flašku a trochu to zapije. Snaží se dívat někam mimo, protože tuší, že by se nepřestala smát.* /Mám pocit, že jsem snad úplně mimo./ Já jsem až moc v klidu a ted musím mít všechny ráda a objímat je! *Rozesměje se a roztáhne ruce na znamení toho, že potřebuje obejmout, no ještě se zase tak usmívá jako nějaký anděl.*
/To mě v tomhle stavu bude trápit nejméně. Chce se mi vůbec někam?/ *Přemítá v hlavě, zatímco se mu dostává do hlavy rozjezd. Uvědomuje si, že je mu to vlastně úplně jedno, co bude a kde. Myšlenky na jakékoliv důsledky jsou vzdálené, za mlhou dýmu, který vyfukuje nosem. Celého jointa dojede sám a užívá si chvíli toho klidu, dokud se Cordelia nezačne nekontrolovatelně smát. Pouze se uchechtne jejímu smíchu, ale jelikož je ve stavu, kdy je mu úplně všechno ukradené a navíc vypadá, že každou chvíli usne, úplně ji ignoruje.* Chce to nějaký boost. *Říká do prázdna a vytahuje svůj iphone, na který se mu podaří přihlásit až na třetí pokus, rozjede si Spotify a pouští "When I grow up" od Dimitri Vegas.* Teď poznáš, co je to být v chillu. *Rozvali se do lavičky a chvíli se chytá refrenu a rappuje, přičemž se spokojeně usmívá. Oči má zarudlé a ospalé. Její projevy náklonnosti nějak neumí opětovat jinak.*
No, tak to jsem zvědavá co pustíš. *Rukou si podepře hlavu a nezaujatě se koukne někam do parku.* /Ten asi nebude na žádný holčičí prkotiny nebo takový ty sladáky./ Je to boží pocit to je pravda. *To mu uzná, ale zaraženě se podívá do lavičky.* /Je víc mimo on nebo já? Řekla bych, že když to mám poprvé tak asi já, ale kdo ví./ Lucasi, jsi tu se mnou? *Řekne a tak nějak nahuleně se na něj usměje.* /Ten si to musí hodně užívat, ale já ho vyruším./ *Trochu se k němu přisune a uchopí jeho tvář do obou dlaní a opatrně natočí jeho obličej, tak aby se na ni díval.* Copak ti běhá hlavou? *Jen cukne koutkem a koukne mu do očí pobaveně.*
Je to dobrý? *Vyhrkne na ní a celou ji nevědomě propálí pohledem.* Co posloucháš ty, klidně můžu pustit něco jinýho. *Jeho hlas je zpomalený, ale na jazyk si vyloženě nešlape, spíše mumlá a celý začíná být utlumený, což se snaží posilnit hudbou.* Ne, tyvle šel jsem někam támhle. *Vychechtaný ji odpoví cynicky a ukáže směrem před sebe. Vytahuje cigaretu a zapaluje si, přičemž krabku s ostatními i zapalovačem nechává vedle sebe, aby si Cordelia mohla nabídnout.* /Co jí hrabe./ *S těžkou hlavou se na ni podívá, na pár vteřin se ztrácí v jejích očích, jenže nejsou to ty, které patřily Sadie, víčka už tak přivřená přivírá o něco víc a cukne se sebou.* Na jídlo. *Odpoví ji, uchechtne se a zvedá se z lavičky.* Pro něco dojdu. *Obeznámí ji aniž by se obtěžoval na ni otočit, aby mu bylo rozumět a vyráží směrem ke stánku s nachosem, kde objedná. Chvilku tam stojí, poté vytahuje peněženku, dává prodavači čtyřikrát tolik, než jídlo stojí a nechápe, proč si ty peníze nechce vzít.* Hej kámo, proč mi dáváš moje lowe. Ti tady platím za tohle, ne. *Chvilku se s ním dohaduje, než konečně pochopí, že stačila pouze jedna bankovka, pak se vrací zpátky ke Cordelii s třemi krabičkami nachosu, pytlíkem arašídů a chipsů.* /To budou chálky./ Jsi v klidu. *Zeptá se ji, ale nijak na něm zájem není vidět. Rovnou se posadí a začne do sebe házet nachos, přičemž jí nechá, ať se obslouží.*
Jo, v pohodě nemusíš se bát. *Jen mu přikývne na souhlas a už trošku soustředěně se koukne před sebe.* /Já tohle sice neposlouchám, ale tak nevadí mi to./ Já poslouchám samý sladáky, nech tam tohle. *Jen na něj mrkne a ruce si založí na hrudi.* /Takhle mimo jsem snad nikdy nebyla. Proboha./ Já jsem úplně v lese. *Rozesměje se a ani moc neví co vlastně říká.* /V lese. Jo, jsme v lese, no proč ne?/ Já ještě zatím hlad nemám. *Odvětí mu a na tváři se jí roztáhne úsměv.* Jo, v pohodě. *Přitaká a ona se opře do lavičky, je skoro v polospánku.* /Já tady snad usnu, jsem tak unavená./ Jo, úplně... "Odpoví mu a na chvíli se k němu přivine a hlavou se mu opře do ramene.* /Tohle je příjemný./ *Nakonec jí hlava spadne do jeho klína a usne.*
Ale tohle je slaďák. *Zachechtá se a ucpe si ústa hromadou nachosu se sýrem, přičemž je mu úplně jedno, jak právě vypadá.* Počkej, pustim něco drsnějšího. /Nevim, co si holka představuje jako slaďák. Hm, tohle ne. Ne. Zkusim trochu něco lehčího./ *Prohrabuje se playlistem ve Spotify, až mu padne výběr na song NF - WHY, ihned ho pustí a položí iphone doprostřed.* Ale poslouchej, pořádně si užij ten chill. *Napomene jí, i když přátelsky a začne znovu do sebe házet nachos. Ani si neuvědomuje, že Cordelie vůbec nejí, takže to postupně téměř všechno sežere. Všechno dostává větší grády, když u něj usíná a on zůstává v tichu.* /Tak co teď bude. Jsem myslel, že se budem bavit./ *Ani si neuvědomuje proud vlastních myšlenek, Cordelii lehce k sobě přivine, bradou se opírá o její temeno a pomalu usíná též s hromadou odpadků, vajglů kolem nich.*
Neboj se, to bude určitě v pohodě. Uvidíš, že jo. *Při její první reakci malinko znervozní a tak se ho ještě pokouší trochu přemlouvat.* /Snad se mi po tom nemůže stát nic hroznýho. Co jsem tak slyšela, tak prej po tom spíš bývá lepší nálada a takový./ Bezva, seš nejlepší Lucasi! Díky moc! *Z toho nadšení a z té radosti ho nakonec obejme úplně a na to že je to holka tak ho v obětí stskne pevně.* /No, tak jo zas dobrý, ted jsem se asi chovala trošku jak malý dítě./ A budeš pak za to po mě něco chtít třeba nějaký peníze co? *Na to už se od něj odtáhne a jde normálně vedle něj. Pro jistotu* /Tak něco bych mu za to asi mohla dát./ Řekni si klidně. *Vybídne ho aby si řekl jestli bude něco chtít.* /Vůbec nevím kolik to stojí nebo tak. Nikdy jsem to neměla tak nevím./ To snad doufám ne. Něco málo jsem si doma ještě stihla dát, takže něco jsem jedla no. *Míří společně s ním směr Central Park.* /Jsem opravdu zvědavá co to udělá se mnou teda./ Jak dlouho už hulíš vůbec a ještě mi řekni jako co všechno by to mohlo udělat se mnou? Jako něco málo vím, ale tak ty to asi budeš vědět o dost líp bych řekla. *Chvíli se dívá do země ale pak se koukne na něj a vyčkává na odpověd
*Jakmile ho obejme, trochu se mu sevře hrudník, ale objetí opětuje. Myslím ovšem na to, jak kdysi takto držel v náručí Sadie, což mu na tváři vyvolá nemilou vzpomínku, která se promění v podmračený výraz. Zůstává dál zamlklý a když už musí nějak odpovídat, pouze se slabě pousměje levým koutkem. Nech to být. *Zavrtí hlavou, protože peníze by si od ní takhle nebral. Usazuje se na lavičku, kde si z batohu všechno vytahuje a připravuje, papírky, nůžky a nakonec i onu bylinu, kterou precizně rozstříhá do papírku. S ohledem na Cordeliu tam přidá i tabák, aby to pro ní nebylo tak silné.* Ok, to by mělo být v pohodě, ale pak budeš mít hodně hlad. /Jestli ji nenavodí bad trip, to bych fakt nechtěl. Možná jsem jí to měl dát do ruky a ať si to udělá sama./ *Jenže ta sobecká myšlenka se nějak neslučuje s tím, co právě tady dělá. Ubalí skvělého jointa a přípálí si. Takticky se vyhne otázce na tělo a odpovídá pouze na to, co se mu chce.* Uvidíš, hlavně nemysli na nějaké blbosti. Na. *Podá ji po třech potáhnutích jointa.* Dej jen dvakrát, podrž to v plicích. *Zachraptí a vytáhne si z batohu flašku se Spritem, aby to ze sebe trochu spláchl.*
*Je utahaný jak pes. Většinu dne prospal v cele. Pak se odebral do bytu a jen co sedl na gauč, tak spal znovu. Před hodinou se nakonec probudil úplně a oblékl se. Pak zjistí, že v bytě nemá co k jídlu a ani k pití. Znechuceně se ušklíbne nad tím. Tak sejde dolů a radši se vyhne Jade wolf a jde zadem, protože čínu nechce. Má totiž pocit, že ještě jedna čina a bude z něj Číňan a ne poloviční indián. Tak zamíří do města a koupí si kebab v tortile s pikantní omáčkou. Jenže mu to je málo a ještě sežene hranolky a s těmi vejde do hospody a jen ukáže, že chce pivo a sedne k baru. Pustí se do hranolků a za chvíli pije i pivo. Na sobě má červenou flanelovou košili a rifle. Je neoholený a vypadá jako dřevorubec. Taky se ani nečesal, takže je rozčepýřený.*
*Vejde do baru hned se rozhlédne okolo sebe. Okamžitě zachytí spíše neznámý vlkodlačí pach, protože tento se jí ted moc nevybavuje a tak si není jistá jestli ho vůbec zná. * /Raději bych šla hezky obloukem. Co když je to někdo ze smečky a pozná mě náhodou? To bych dostala pěknej výprask, za to jak nehodím poslední dobou vůbec na schůze a bylo by to asi špatné./ *Na sobě ted má obyčejnou šedou pánskou mikinu, na které jde poznat, že už je trochu víc vytáhlá, ale zrovna jí to rozhodně nevadí. V ruce nese igelitku, ve které jsou věci pro Lucase.* /Tak, jsem si jistá, že jsem mu tam dala vše, co mi bylo půjčeno./ *Dojde až úplně dozadu k baru a u kraje se posadí na barovou stoličku.* /Nemám ani tak hlad, ale kafe bych si určitě dát mohla./ Jedno late prosím. *Pronese když k ní přijde obsluha a po chvíli se na chvíli podívá na její černé potrhané džíny.* /Božíčku, vždyt to vypadá jako bych někde spadla./ *Na malý okamžik se koukne na Samuela, protože když procházela u baru tak hned poznala, že to zřejmě bude on ten co jde tak cítit.*
*Když vejde nějaká žena s igelitkou dovnitř, tak ucítí vlkodlačí pach, co nezná. Zvedne pohled a koukne do skla za barem, kde může vidět odraz sebe a těch, co jdou za ním. Když kolem něj projde, aby si sedla dozadu, tak si jí trochu prohlédne. Poslouchá a když uslyší její objednávku, tak se ušklíbne. *Vážně? Copak neexistují kavárny?* Zamručí a podívá se na ni. Pak si prostě sní hranolku a podívá se na barmana. Nebyl to ten s kterým už jednou strávil noc. Toho tu už nějaký ten pátek neviděl. Tohle byl civil, co dřív dělal v Jade Wolf, ale o úplňku se tam bál. Napije se piva a natočí se k ní.* Řeknete, znám snad všechny ze smečky, ale vás jsem tam neviděl. Začne a nic neřekne o tom co se stalo nebo o změně vedení. Dělá že prostě byl na schůzích a tam všechny poznal.*
*Prasklý displej iphonu mu ukázal několik nových zpráv, zajímala ho však ta jediná, a to, kdy se mu vrátí jeho VANSky za 500 dolarů.* /U Měsíce v úplňku./ *Uchechtne se, přijde mu to po včerejší noci docela příhodné. V džínsech, obyčejném šedém triku s nápisem ARMY a tmavě modré mikině Tommyho Hilfigera. Na zádech má klasicky batoh, ve kterém má všechny své věci. Je cítit cigaretami a asfaltem z venku, přičemž už se těší, až se večer někam usadí a zahulí. Jakmile vstupuje do baru, ucítí Cordeliu a poté Dariuse. Pro sebe si protočí očima v sloup a představí si sám sebe na odchodu, jenže to teď udělat nemůže, a tak vyrazí kupředu k nim.* Ahoj. *Přelétne pohledem po Cordelii a Daria zdraví pouze pozdviženým obočím, spíš to vypadá, jako kdyby čekal vysvětlení, proč je tady s Cordelií a trochu se domnívá, že se možná na něm ti dva domluvili.* /Hádám, že ho budu mít za zadkem každou chvíli./ Jsem tu jen na chvilku. *Vybídne Cordeliu, ale doopravdy nic nemá, jen Iže, aby se odsud mohl dostat co nejdříve.*
*Jen mírně se na barmana pousměje a pak uslyší hlas Samuela. Prudce hlavou cukne jeho směrem a ještě než něco řekne tak si ho prvně rychle přeměří pohledem.* /Kdo ty seš vlastně zač k sakru? Co si o sobě vlastně myslíš? Jen počkej, já ti ukážu co já jsem zač./ Mluvil jste snad na mě? *Falešně a trochu nasupeně i cukne koutkem nahoru.* /Já si snad mohu dát co chci proboha./ Řekla bych, že tohle je moje objednávka a ne vaše. Je jen na mě co si objednám. *Řeknu mu to tím stylem jakoby mluvila na blbečka.* /Snad už mě pochopil. Já se opravdu nehodlám zabývat někým kdo je pro mě naprosto cizí. To je velmi pravděpodobné, protože já jsem ted na schůzích nebyla opravdu dlouho. Rozhodně to právě ted nechci rozebírat, prominte. *Řekne to celkem ještě s milým tonem a otočí hlavu zase na jinou stranu raději.* /Tak toho mám prostě ted hrozně moc proboha. Chodit každý den dvanáctky a doma se ještě sypat skoro úplně domů. Já asi prostě nemohu mít jen pro jednou klid./ Jé, bezva, že jsi došel. *Řekne úlevně, když se u ní objeví Lucas.* /Ale jen pro věci a pak tady do mě tady ten bude beztak neustále rýpat. Vsadím se o cokoli, že prostě nepřestane za žádnou cenu./ Nechceš si dát aspon kafe? *Koukne se trošku napjatě k Samuelovi.* /Já to tady s ním sama nevydržím!/ Jo, tady máš věci, je tam vše nemusíš se bát. *Podá mu igelitku s jeho věcmi a jen se malinko pousměje.*
*Dívá se na vlkodlačici a tváří se jako by mu bylo naprosto šumák, co mu říká a že tohle není jeho první pivo.* Ne mluvil jsem na panenku Marii.* Řekne sarkasticky a ušklíbne se.* No jo. Však jsem toho tolik neřekl.* Zvedne ruce v obraně a pak si vezme další hranolku, kde jich už moc není a čím dál tím víc mu připadá, že jí jen sůl.* Jasně. Takže ani nevíte o všech těch mrtvých, co minulý úplněk padli.*Sdělí jí a napije se piva. Když přijde ten muž z pláže, tak se na něj podívá.* Jasně, musíte na ryby.* Neodpustí si poznámku a vezme si další hranolku. Dojí hranolky a otočí se k nim.* Hele, koupím vám oběma kafe nebo pivo, nebo cokoliv. Jen mi za to řeknete jednu jedinou informaci. Ta mi stačí.* Řekne a dívá se na ně, ale už se netváří, jako by měl víc upito, ale naprosto střízlivě a v očích mu je vidět, že opravdu střízlivý je.*
*Zaslechne kousek konverzace Daria a Cordelii o mrtvých, ale navenek se tváří, že ho to ani trochu neznepokojuje. Nevesele zvedá koutek v náznaku úsměvu, čímž oplácí Cordeliino nadšení. Moc se mu tu zdržovat nechce, ale neumí říkat moc ne, tudíž si to bude muset protrpět.* Dám si jen jedno. *Řekne Cordelii a zároveň i obsluze a převezme si od ní igelitku, kterou cpe do batohu.* /Nechci hulit na chlast, jsou to jiný stavy./ *Lehce se zamračí a na to přidušeně uchechtne, když se Darius pobaví na jeho účet.* To bych si vzal s sebou pruty, ne. *Odvětí mu ledabyle a na nabídku o pivu, kafi čímkoliv, pomlčí. Už si stejně své objednal. Spíše se podívá na Cordeliu a poté zpět na Daria. Docela ho zajímá, co má na jazyku. A možná, že se ho hned poté zbaví, minimálně toho verbování do smečky.* Poslouchám. *Věnuje Dariovi delší pohled a poté vytahuje z kapsy mobil, aby zkontroloval čas, dělá to v průběhu rozhovoru neustále.*
Tak si na ni můžete mluvit i nadále třeba. *Právě ted už po něm jen mírně vyštěkne. Nakrčí obě obočí a nechápavě se na něj podívá.* /Už mě pěkně vytáčí, mám ho už plný zuby./ Řekla bych, že zrovna vy tu mluvíte právě až moc. *Jakmile domluví k Samuelovi, tak se otočí směrem k Lucasovi a jen s nevěřícným a zároven už vytočeným pohledem zakroutí hlavou.* /Opravdu si nevzpomenu jestli jsem už snad zažila někoho horšího než je on./ To nevím, když nejsem skoro vůbec v přehledu. *Řekne to trochu překvapeně, ale nechce se jí ptát na detaily, ona si nad tím raději bude přemýšlet u sebe v hlavě.* /Mrtví? On někdo umřel? Proboha, a já nic nevím, to snad není ani pravda./ Tak dobře, já tě zvu.*Přátelsky na něj mrkne a zadívá se někam před sebe.* /Aspon něco dobrého udělám. Tedy snad./ Zdá se mi to a nebo tady někomu těžce přeskakuje v hlavě? *Řekne tiše směrem k Lucasovi a hlavou trošinku kývne směrem Samuelovi.* /Já bych řekla, že mě se to určitě nezdá./ Tak povídej. *Vybídne ho hned po tom co to udělá Lucas a pak už mlčí a jen poslouchá.*
Pravda, třeba svolí a už nebude pannou.* Neodpustí si a ušklíbne se na ženu.* No myslím, že si můžu říkat, co chci. Bojoval jsem za tuhle zemi, tak proč žít jak v jiných za komoušů. *Vrátí jí a usměje se na ní.* Jo, to chtělo jít aspoň na tu poslední. Hned by se jednalo lépe.* Ušklíbne se na ní. Podívá se na muže a celého ho prohlédne.* Co já vím, třeba je máte v autě.* Pokrčí rameny a napije se svého piva. Ještě stále dělá, že mu jsou oba šumák. Zaslechne její slova a lehce nadzvedne koutek.* Zlatíčko, ty ani nevíš, co se kde děje a s kým kde jednáš. *Řekne jí a pak se pousměje. Sleze ze stoličky na níž celou dobu sedí.* Zkus zavětřit drahoušku. Třeba ti dojde, co tady tvůj kamarád ví.*Poradí jí a pokleme na nos. Pak se otočí k muži.* No u vás nejde tak o informaci jako spíše o můj návrh vám. Potřebujeme ve smečce zkušené vlky, aby učili mladé a čerstvě pokousané. Má nabídka je, že budeš externí "učitel". Pak tě nechám napokoji. Jen si vezmeš pár štěnat na starosti. Nic víc ani míň po tobě chtít nebudu. Stejně ve smečce není nikdo kromě mě a Dona, kdo by zvládal učit mladé. Takže informace, co žádám je, zda bys na to přistoupil? Pokud ano, tak v neděli je trénink.* Řekne mu a pak se koukne na ženu.* A teď k tobě, zlatíčko. Chci od tebe vědět. zda isi ve smečce. *Sdělí ií prostě a dá si ruce za záda a narovná se. Čeká. co mu na to oba řeknou. Hlavně ví.
*Docela se začíná bavit, alespoň do té chvíle, než se musí do rozhovoru zapojit také. Nejraději by je pouze sledoval z dálky a nechal nech se kočkují nadále. Zůstává mlčet, dokud to není nezbytné a zapíná si batoh. Má tendenci kontrolovat, jestli je tam opravdu všechno, hlavně včetně jeho bot, ale jelikož by to vypadalo neslušně, tak se toho zdrží, i když mu to maličko podráždí nervy. Stejně jako Darius se svou nabídkou.* /Externí učitel? Má mě za vola./ *Otráveně se odvrací ke svému pivo.* Já už charitu nedělám. *Podrážděně se napije piva a doufá, že to svou vypjatou maskou Daria odsud vypakuje. Sice neumí říkat přímo ne, ale tady by si zasahoval do soukromí a rozhodně nebude učit jen tak někoho, ke komu nemá důvěru, tak už to nefunguje. Musel by se hodně přemáhat.* /vypadnu z jednoho města, abych přestal dělat smečce hotel a teď mi chce na krk uvázat další? Ty vole, co bych dal za chvíli klidu./ *Pivo dopíjí na druhý zátah, jen aby už byl odsud pryč.*
*Zakroutí hlavou nad slovy Samuela a konečně si snad teprve po druhé odpije ze své kávy, která už před ní na pultu dost dlouhou dobu chladne.* /Jak já to vždycky dobře vymyslím. Ted si alespon neopařím rty./ Já už to vzdávám fakt. *Hlavu otočí směrem k Lucasovi a jednou rukou si spíš vyčerpaně ze Samuela vjede do vlasů.* /Kdo to proboha je? Beztak že někdo podobný jako Ismael./ Kdo vůbec seš, co seš sakra zač? *Otočí na něj hlavu a koukne se mu přímo do očí a to ne moc příjemně, když on na ni spustil takovým tonem.* /Začínají mi z něj docházet nervy už./ *Sleduje to jak dojde skoro až k ní, ale ona se mezitím c**n kráčí k nim zvedne prudce ze stoličky a vyjde mu ještě pěkně naproti a zastaví se až těsně kousek před ním.* /Tohle už stačilo. Přehání. Co si o sobě vůbec myslí?/ Kdo vůbec seš, že se mnou mluvíš zrovna takhle jak kdybys mi měl vládnout či co? *To už trochu zvýší hlas a mírně se rozmáchne rukama, ale omylem Samuela trochu praští.* /Sakra, ještě tohle tak. Ted si bude myslet, že jsem ho chtěla napadnout./ Laskavě mi konečně přestan říkat zlatíčko nebo nějak jinak, nebo za sebe neručím! Na provokování máš určitě i jiné oběti! *Pravou ruku prudce zvedne do vzduchu a jak je už vytočená, tak na něj ještě začne ukazovat ukazováčkem.* Já ve smečce zůstanu rozhodně, sice jsem ted zanedbávala dost věcí, ale smečka je pro mě něco jako moje rodina. *Podívá se mu přímo do očí a pak se zhluboka nadechne.* /Ze smečky bych rozhodně odejít nemohla./ *Pomalu se otočí na Lucase, aby věděla jak je na tom on. Na její tváři se dá právě rozhodně poznat to jak je rozčílená a že se opravdu jen tak tak drží na uzdě.*
*Dívá se na ženu a baví ho to. Tak snadno někoho vytočit se mu už dlouho nepovedlo i na Zee musel jít jako oplzlé prase, aby jí vytočil. * Co jsem? Hmm... tak se zamyslíme jo? Jsem cítit jak pes, tak myslím, že nejsem kočka. Ušklíbne se. Když ho omylem praští, tak to nechá být. Stejně to oproti jiným ranám bylo jako by ho pohladila. Její otázce se uchechtne.* No, protože bych mohl, zlatíčko.* Řekne jí a nahodí samolibý poušklíbnutí.*/Ohh... tak tuhle budu provokovat rád./* Napadne ho spokojeně. Hlavně proto, že Zee už ho přestala bavit a pokud dorazí na trénink, tak jí nebude šetřit. Poslouchá jí dál a když se rozhodne, tak se usměje, ale co chce říct, chce nechat až na konec. Podívá se na Lucase.* Fajn, výjdu ti vstříc. Co chceš za to? Klidně ti dám cvičit tady jí.* Nabídne Mu a koukne se na čas.* No, ale nechám tě rozhodnout. V neděli budem ve skladišti, tak se klidně stav a řekneš mi. Nehodlám tě nutit, ale skutečně je potřeba ve smečce někdo jako ty. *Řekne mu a myslí tím zkušeného vlkodlaka. Pak položí na bar peníze za všechno, co si dali oni dva i on. Pak se vydá pryč, ale u dveří se zastaví a lehce natočí hlavu na stranu.* Jo a na tvou otázku, kdo jsem.... Pokud bereš smečku jako rodinu, tak já jsem tvůj nový tatka.* S tím odejde z baru a míří domů. Cestou se ještě zasměje celé té situaci, hlavně co se ženy týče.*
*Není si jistý, zda má zasáhnout, protože se mu to napětí přestává líbit a celé se přenáší na něj. Cítí, jak je Cordelia vytočená, i když to ani nechce, a drásá mu to nervy. Nutkání na cigaretu je mnohem vyšší, takže to alespoň spláchne poslední kapkou piva v pintě. Jakmile se chystá Cordelia Daria praštit, i když nechtěně, chytá ji za loket a stahuje ji zpátky.* Nemá to cenu. *Zavrtí hlavou a nasazuje si na rameno poloplný batoh. V klidu ho udržuje alespoň fakt, že Darius není agresivní a bere celou situaci s humorem. Na Lucasovi se však nic takového neodráží.* Nemám zájem. *Procedí skrz zuby na Daria a pouští Cordeliin loket, za sebe se zaplatí a už se chystá k odchodu. Jen čeká, až se ztratí Darius.*Je to alfa, necítila jsi to? *Zeptá se ještě Cordelie a vytahuje krabku cigaret, přičemž nabídne i jí a rovnou si zapaluje.* Je směšné, jak si myslím, že jsem někdo, koho potřebuje. *S cigaretou v ústech se chraplavě zasměje a lehce odkašle.*
*Až do konce Samuelova proslovu raději mlčí. Raději ani moc jeho slova nevnímá.* /On asi nesklapne, co?/ *Zhluboka se nadechne a pak i vydechne.* /On je ještě k tomu alfa? To ne./ Máš naprostou pravdu, tady je už zbytečné cokoli říkat zřejmě. *Přikývne na Lucasova slova a položí na pult peníze za kafe.* /No konečně už jdeš pryč./ *Nechá se ještě tak tak chytit za loket, ale tím jak to nečekala tak nahlas vyjekne.* Proboha, ted jsem se tě teda dost lekla. *Podívá se na Lucase, ale nakonec se tomu leknutí stejně jen tak zasměje.* /Mě taky vyleká každá pitomost skoro./ Opravdu jsem byla víc jak půl roku určitě mimo smečku. *Řekne a svraští přítom obočí. Je jí to ted dokonce i trochu blbé.* /Ted bych to ale měla napravit./Ale prosím tě. Směšný to rozhodně není, na tobě jde poměrně dost vidět, že budeš asi dost zkušený. Pouvažuj o tom, třeba jsi opravdu někdo koho hodně potřebuje a mohl bys mu možná i dost pomoct. *Když domluví tak si od něj vezme nabídlou cigaretu.* Chtěla jsem se tě jen zeptat, tak to hlavně neber jako nějakou urážku...z tvého oblečení šla minule cítit tráva...ty hulíš? *Koukne na něj s nadzdvihlým obočím a kráčí společně s ním po ulici.*
To jsem nechtěl. Sorry. *Hned se za to omluví a lehce se pousměje tomu, že to vzala v pohodě.* To se stane. *Pokrčí rameny jako kdyby jí konejšil, že to v podstatě nic neznamená. I on sám měl období, kdy se sebral a nebyl ve smečce několik měsíců. Jako beta si to mohl i nesměl dovolit, vždy mu to však procházelo. Potáhne z cigarety a vědoucně i tázavě se na Cordeliu podívá, jako kdyby měla dopovědět, proč ho pokládá za zkušeného. Lehce se u toho i pousměje, protože si s tím vybaví i určitý dvojsmysl, nahlas na něj však neupozorňuje. Krabku s cigarety i vloží do kapsy mikiny a vyleze z baru, kde se ještě zastaví, aby zapálil Cordelii cigaretu.* /Někdo, kdo potřebuje pomoct./ *Zamračí se na zapalovač a pak ho vloží též do kapsy mikiny.* Já nevím. *Odpovídá vyhýbavě, protože se mu nechce řešit něčí smečka. Už se chystá znovu rozejít, ale zaskočí ho ta otázka, kterou však mohl tušit.* Trochu. *Pokrčí rameny a skoro to zní jako otázka. Nechce mluvit o svých závislostech.*
Ale notak. *Zasměje se nad tím, že se jí za takovou pitomost vůbec omlouvá a pak ho trochu ze srandy plácne po Rameni.*/Jsem prostě strašpytel někdy. Jinak bych to možná ani nazvat nechtěla./ Nemáš se mi za co omlouvat, tak jsem prostě někdy posera no. *Mávne nad tím rukou a ještě si udělá srandu sama ze sebe.* /Už to tak někdy prostě bývá. Přesně tak, každý si tohle prožije několikrát za život. *Pokrčí rameny a ruce si strká do kapes od mikiny, přičemž její neposedné světle hnědé vlnité vlasy jí furt padají dopředu.* /Pitomý vlasy, k čertu s nima už./ Díky.. *Odpoví mu až v té chvílí když jí připálí cigáro a pak si celkem dost potáhne.* /Nekouřila jsem už hodně dlouho, ale s takovou s tím zase brzy začnu jak to tak vidím./ A máš tady něco u sebe? No, já se tě ptám protože já jsem to jako ještě nikdy nezkoušela, tak jestli bys mi to nemohl zkusit dát aspon trošku jen na ochutnání? *Koukne na něj a jedno obočí jí vyletí nahoru zvědavě. Začne si sahat do kapes jestli jí ještě zbyly alespon nějaké drobné, ale bohužel.* /Sakra. Co mu mám za to jako dát ted?/ Nemohl bys mi to prosím zkusit dát jen na ochutnání? Někam se na chvíli zašijeme jestli máš ještě trochu času a můžeme si ještě vykládat, notaak. *Ruce mu kamarádsky omotá okolo krku jakoby ho chtěla obejmout jen a koukne se na něj jako nějaké štěně.* Nemám tady u sebe ted žádné peníze, ale já bych ti to nějak brzy určitě vrátila. Můžeš mi v tom věřit. *Ruce má stále okolo jeho krku, samozřejmě to myslí jen kamarádsky.*
*Hlavu má povětšinou skloněnou dolů, pouze ji poslouchá, potahuje, sem tam se pousměje a vyfukuje oblaka dýmu z cigarety. Cordelia si toho možná nevšimne, ale její slova ho trochu zasáhla, i když je třeba ona sama řekla jen do větru. Najednou má pocit, že ona by mu v tomhle mohla rozumět, co se týče mizení na dobu neurčitou.* /Holka má kuráž./ *Pronese si sám pro sebe v hlavě lehce z vrchu se na ní podívá, jako kdyby ji zkoušel, jestli to myslí vážně, jestli ho pouze nezkouší. Nakonec se uchechtne, nedopalek zahazuje do odpadkového koše, kupodivu se i trefí, a zavrtí nevěřícně hlavou, přestože má potutelně zvednutý levý koutek rtů. Já nevím, to asi není dobrý nápad. *Zkouší ji to vymlouvat, ale nakonec je vyveden z míry jejím objetím, načež ji chytá za boky, aby tam nestál, jak prkno a trochu se jí zahledí do očích. Možná to Cordelia myslela přátelsky, ale jemu to tak nepřijde.* Ok, okay. *Ustupuje nakonec, trochu nesměle se uchechtne a rozchází se směrem na nejbližší zastávku metra.* Doufám, že ti z toho nebude blbě. Jedla jsi něco? *Nastupuje do metra a vystupuje u Central Parku.*
*Stále ho bolí za krkem z toho souboje. Taky i vlkodlaci někam zalezli, aby si olízali rány. On sám však už začal plánovat věci kolem smečky. To že by měla brzy přijet jeho sestřenice ho lehce děsí a doufá, že to odkloní a vezme to jinam. Oxidovat u jiného příbuzného. Dnes proto vyrazí i na pláž, aby si pročistil hlavu a vymyslel možnou odplatu nebo se jen soustředit na obranu a nepřímé zastrašování. Na sobě má černé tričko a sportovní kraťasy tmavě modré až černé barvy. Sedne do písku a vedle sebe postaví plechovky s pivem. Sice nemá v plánu všech šest jich vypít, ale zná se a ví, že to tak stejně skončí. Hlavně u té značky, co si koupil.*/Malá oslava vítězství./*Pomyslí si a ušklíbne se. Přitom vezme jednu plechovku a otevře jí. Napije se a dívá se na moře. Taky ho trápí i to, že Ruby ví o vlkodlacích a nejradši by jí tu paměť vymazal, ale na druhou stranu jí nechává svobodnou vůli a taky po tom útoku smečka potřebuje nové členy. Znovu se napije a pak k sobě lehce přitáhne nohy a rukama se opře o kolena, ale ruce nechává natažené před sebe a jen zamyšleně hledí před sebe, ale občas se rozhlédne, aby se asi i sám pro sebe ujistil, že stále jen přemýšlí.*
*Po svojom zranení sa už ako tak zotavila a znova prešla z Faerie do sveta civilov. Nebola síce ešte úplne zdravá ale zranenie jej už nijak nebránilo v pohybe. Tak sa rozhodla že si dnes víde na pláž. Bolo dosť teplo tak si obliekla s tričko bez rukávov a krátke nohavice a nevzala si topánky zo zbraní si vzala len víly prach. Takto oblečená príde na pláž. Je krásni večer a tak sa len prechádza tesne pri vode a necháva vlny aby jej občas zaliali nohy.* /Je tu krásne./ *Pomyslí si zastaví sa a zadíva sa na oblohu. Pri tej príležitosti rozmýšľa čo robiť ďalej. Či sa má pridať k Ave alebo ďalej slúžiť Carmine.* /Ahh, teraz to aj tak nevymyslím./ *potrasie hlavou a pokračuje v prechádzke.*
*Vybírá se směrem k písčité pláži, přičemž jeho bosé nohy zanechávají v mokrém písku velké stopy. Pod ramenem drží velkou zelenou bednu, v druhé ruce prut a na zádech má cosi tmavě modrého, co mu tam visí. Připomíná to batoh s několik železnými tyčemi. Po cestě se dívá typicky do země svým podmračeným způsobem. Teprve, když se příliv dotkne jeho nohou, donutí ho to hlavu zvednout a podívat se za obzor.* Asi nebyl dobrý nápad si sem brát židli.* Vycouvá z vody, bednu postaví do suchého písku a začne si připravovat návnadu. Rozloží si tam i tu plátěnou židli, co měl celou dobu na zádech a rozchází se k vodě, která svým přílivem už stačila smočit okraje jeho vybledle béžových šortek po kolena. Na svrchu má značkové triko, jelikož si na tom potrpí, i když by to do něj málokdo řekl. Rybaření je něco, co se zdá, že ho uklidňuje. Sice samota je pro něj absolutně nevyčíslitelná, ale zavřený doma po několik dní nezvládne být. Možná krátce pocítil pach vlkodlaka, který mu drásá nosní sliznice, tváří se však, že je mu to jedno.*
*Už notnou část večera posedává na samotném okraji pláže s pohledem upřeným k obzoru. Původně sem přišel s úmyslem si zaběhat, jeho myšlenky mu však nedovolily nic víc než jen bezcílně brouzdat po písčitém povrchu a pozorovat vlny. Sport, který mu jindy pomáhá s koncentrací a mnohdy ho zbavuje tíhy jeho emocí a přebytku energie, se dnes ukázal jako největší nepřítel a podrazák. A tak teď jen sedí v písku, pod sebou má složenou svou běžeckou mikinu, na sobě má jednoduché černé tričko a běžecké šortky. Nečinně pozoruje lidi kolem sebe. Mnozí z nich se mu zdají až příliš klidní, bezstarostní.* /Možná bys měl taky. Třeba bys měl konečně poslechnout bratra a začít trošku žít. Nebo alespoň trochu víc normálně./ *Jen, co svou myšlenku dokončí, má chuť se uchechtnou. Až tak absurdní mu přijde myslet na něco tak všedního jako je socializace a normální život.*
*Jde z jedné z brigád u pláží, blond vlasy jí padají do tváře díky tomu že je má rozpuštěné a hlavně, že má skloněnou hlavu. Přemýšlí o tom všem, váhá a uvažuje jesgli je to vůbec dobrý nápad to všechno. Je fakt že po nadpřirozenu vždycky smým způsobem toužila, ale být jeho součástí? Jen zakroutí hlavou, aby vyhnala tyhle myšlenky, ale ty se samy uvolňují při techto procházkách. Rozhlédne se okolo a vidí már lidí. Jeden rybaří, další o dobrý kus dál sedí na písku.* /A to jsem si myslela že rozhodování na jakou výšku jít je težký./ *Ušklíbne se sama pro sebe a vlasy si dá do zadu, aby jí nepadali tak do očí a koukne na moře. Zavře oči, zhluboka se nadechne, klidnými kroky vyrazí dál po dlouhé pláži.*
*Dojde na pláž s tou samou taškou co naposled ale tentokrát má navíc ještě jednu, velkou, černou, vlastně jako vždy je vše černé i jeho kabát který má i když je léto. Zastaví se a rozhlédne se po okolí, obě tašky odhodí na zem a protáhne se* /Tak si je zavoláme./ *Otevře větší tašku a začne z ní vytahovat 3 podivné krabice. vezme zápalnou šňůru připojí ji a zapálí, pak už se jen vrátí ke svými dvěma taškám které nechal opodál a vytáhne z té větší ještě pár piv, irskou whiskey a krabici pizzy. Posadí se a už jen sleduje. Náhle se ozve rána a po pár sekundách se na obloze rozletí ohňostroj ve tvaru runy síly, následuje exploze ve tvaru vlčí hlavy. Ale třetí ohňostroj nevypálí. Ismael se zvedne a zakleje.* Co to do hajzlu? *Zamračí se na krabici a ta náhle vystřelí a na obloze se objeví až neuvěřitelně čitelný nápis "magic" s šipkou mířící dolů na místo vypuštění.* No bych si prosil. *Vrátí se zpět a čeká zda upoutá pozornost někoho zajímavého ale zatím se mu dostalo jen potlesku pár kolemjdoucích kterým poděkoval lehčí poklonkem.*
*Sedí a přemýšlí. Přitom ani moc nevnímá okolní pachy. Zachytí sice lehce pach vlkodlaka, ale je to velice nepatrný až si i pomyslí, že se mu to jen zdálo. Jak se i občas rozhlídne, tak si všimne Ruby a pár dalších civilů. Znovu se napije piva a to mu málem zaskočí, když se ozve rána. Otočí se po ní a uvidí ohňostroj.*/Co to sakra je?/*Podiví se a sleduje jak exploze tvoří různé obrazce. Nějakou runu, vlčí hlavu a až moc čitelný nápis "magic", takže si začne myslet, že to není lidská práce. Je sice zvědavý, ale ne hloupí. Proto, když uvidí skupinku civilů, jak se jdou podívat blíž, tak se mezi ně přidá a dojde blíže ke zdroji ohňostroje. Uvidí muže v černém kabátu, který vypadá jak voodoo čaroděj od disneyho. Ani neví proč, ale prostě si vybavil animovaného čaroděje. Dívá se na něj a docela ho zajímá, co tím chtěl docílit. Hlavně má pocit, že ho ještě nepotkal, takže pokud zná runy, tak by ho měl radši znát. Hlavně nyní, když je Alfou.*
*Pokračuje v chôdzi keď si pred sebou všimne známu postavu. zastaví a chvíľu si ju meria pohľadom.*/To je tá civilka s ktorou som sa stretla pri tej prestrelke. Ktovie či si ma ešte vôbec pamätá? No ved hneď zistíme aké škody Aegon napáchal./ *Prešibane sa usmiala. Zamávala Ruby a vykročila k nej.* Ahoj Som rada že ta znova vidím minule sme ani nemali možnosť sa poriadne porozprávať. /A vyzerá to tak že ani teraz to nebude iné./*Pomyslí si keď na oblohe uvidí vybuchnúť čarovný ohňostroj. Zakrúti hlavou.* /Zdá sa že sa niekto dožaduje pozornosti za každú cenu./ *Skonštatuje v duchu keď vidí poslednú raketu vybuchnúť s malým opozdením. Zahladí sa na Ruby so zdvihnutím obočím a čaká na jej reakciu.*
*Vlastně se snaží okolí příliš nevnímat, přestože cizáckých pachů je tu na něj až přespříliš. Byl totiž zvyklý na menší město, ve kterém strávil několik let. Newyorský odér je připomínkou na jeho rannou dospělost, kdy byl proměněn a trávil několik měsíců zavřený v celách policejní stanice. Rozhodně je to pro něj méně bolestivé, než se vracet do Twinbrooku, kde nechal nejenom jednu ránu, ale i smečku. Zrazu mu za zády vystřelí několik explozí vzhůru. Tváří se poněkud podrážděně, ale to on stále, proto nelze příliš vycítit, co to s ním dělá. Pouze se ohlédne za sebe, odkud toto přišlo a navíjí prut, aby mohl nahodit znovu. Pohled na rozvaleného vysokého muže je pouze krátký. Shlédne ho od hlavy k patě a vrací se ke svému rybaření s pěkně rozdrásanými nervy. * Nemožný hovado tohle... *Neplánuje se vracet domů brzy, proto si jde připravit další návnadu a i kdyby neměl nic ulovit, je tu pouze za tím, aby nějak zabil čas, než mu přijde další zakázka.*
*Z přemýšlení ho vytrhne zvuk rachejtlí. Zaraženě zvedne obočí k té show před sebou a s mírně vykulenýma očima to celé pozoruje.*/To už je zase 4.července?/* Největší část jeho pozornosti však stejně upoutá ten muž v černém.* /Jestli tohle znamená socializace../ *Zavrtí hlavou, nakonec však stane, sebere ze země svou rozloženou mikinu a otřepe z ní zrnka písku, která se na ní zachytila. Chvíli otálí, než se odhodlá dojít blíž k již zmíněnému týpkovi s ohňostrojem. Je trochu rozhozený z tolika lidí, kteří se začínají seskupovat na jednom místě, ale tentokrát se tím nenechá zastavit.* Hele vy no.. *Osloví ho trochu neohrabaně, v jeho očích je však znát odhodlání. Natáhne k němu ruku s mikinou a v tu chvíli se cítí jako opravdový spasitel lidstva.* Vypadáte, že je vám zima.. Mikinu? *Myslí to zcela vážně. Je přesvědčen o tom, že dělá dobrou věc. I když teda upřímně nechápe význam jeho kabátu. Někde na netu však četl o lidech, kterým je pořád zima, takže se rozhodl pokládat ho za jednoho z nich.* /Po tomhle se z bytu nehnu minimálně měsíc./
*Prochází se do té doby než uslyší ohňostroje, Zvedne hlavu a podívá se na oblohu, ale lehce se zamračí, když vidí obrazce co vzniky na obloze. Nějaký znak, který vůbec neví co znamená, vlčí hlava, což so už dokíže torchu spojit a pak náspis s šipkou dolů.* /Zvlaštní... Co za blázna... Takový ohňostroj člověk nekoupí... A navíc./ *Otočí se za hlasem, který na ni promluví a všimne si dívky, kterou viděla při tom utoku té druhé smečky a přestřelce.* Ty... *Ustoupí o pár kroků od ní.* Ty taky budeš něco, že? *Zeptá se polohlasně a prhlédne si ji.* Lyria, že? Budeš to samý jak ten chlap co tam byl s Dariusem. Vypadalo to, že jste se znali... *Podotkne.* /A Darous mi nechtěl říct, co ten druhej je takže.../
*Chvíli sedí a mezitím si nalije sklenici whiskey, čeká až z pomalu rozpouštějícího davu někdo ze zvědavosti vystoupí. První kdo tak udělá je Kaidan. Když slyší jeho poznámku tak zvedne obočí a zadívá se na něj.* /Tak ten nemá nejmenší tušení./ *Poté se pousměje na jeden koutek vezme plechovku piva a dá mu ji do rukou místo mikiny kterou si od něj vezme.* Děkuji, klidně se posaď a posluž si. *Rozejde se směrem k tašce a vytáhne z ní rachejtli, kolem které jeho mikinu omotá a zapálí šňůru.* Jen... *Rachejtle vystřelí a vynese mikinu do nebes kde se rozprskne do fialové barvy.* Opravdu vypadá muž v dlouhém kabátu v 26° na to, že potřebuje další vrstvu? *Posadí se vedle něj a podá mu ruku.* Ismael jméno mé, a ty jsi? *Doufajíc že jeho jméno zachytí ještě někdo z rozpouštějícího se davu a přidá se.*
*Darius sleduje počínání muže a když k němu příjde jiný a podá mu mikinu, tak nadzvedne obočí. Sleduje je a když uvidí, jak světlovlasý muž, přivazuje k rachejtli. To už se začíná uculovat, jak mu to připadá komické. Když pak mikina vyletí do vzduchu a tam se rozprskne. To už to nevydrží a vyprskne smíchy. Vlastně je jedinej, kdo se tomu směje dost civilů se tváří, jako by byl onen muž s ohňostroji blázen. Takže i radši ustoupí od Dária. Podívá se na oba muže a dojde k nim blíž.* Zdravím vás. Proč tolik slávy?*Zeptá se muže v černém a tváří se už vážněji. I když však přišel blíž, tak má stále dobrý rozestup v případě útoku nebo ústupu, ale není zase tak moc daleko, aby ho neslyšel. Stojí i poměrně rovně, i když trochu víc šetří pravou nohu. Sice ho už nebolí, ale ten pocit, že tam byla ošklivá rána zůstává. Prostě to bere, že si musí mozek prostě uvědomit, že už na noze nic není a může stát normálně. Podívá se na druhého muže a přeměří si ho.*/Civil./
/Hmm, takže nezmizlo úplne všetko. Že by Aegon svoju prácu odflákal? To sa mi nejako nezdá./ Ano volám sa Lyria. *Zatvári sa priateľsky a podá jej ruku.* Nemusíš sa ma báť ja ti neublížim. Ako to myslíš ty tiež budeš niečo, a tým chlapom myslíš toho típka čo strávil noc s tým vlkom? *Pohŕdavo si odfrkne.* Ano poznám ho ale dvakrát ho nemusím. Ale ty vyzeráš že si trochu zmätená. Prečo si nesadneme a ty my nepovieš čo všetko vieš a čo si pamätáš. Uvidíme či ti potom budem môcť doplniť medzery o to čo sa to tu deje. Alebo sa môžeme ísť pozrieť na toho s ohňostrojom. *Kývne hlavou k miestu odkiaľ vyleteli rakety a pokrči plecami.* Ako chceš.
*Nechápavě se zadívá na svou ruku, ve které ještě před chvíli držel svou mikinu, nyní je v ní však pivo. Čekal sice trochu víc vděčnosti, ale nic neříká. Zvedne pohled k Ismaelovi a měří si jeho počínání. Když další rachejtle, tentokrát i spolu s jeho mikinou vyletí do povětří, už se začíná mračit.* /Ta mikina stála celých 15 babek!/ *Chvíli uvažuje, že se na něj vrhne, nebo že po něm to pivo hodí. Nakonec se však jen zhluboka nadechne a potřese hlavou. Vlastně.. když nad tím tak přemýšlím.. /Lepší otázka možná je, proč má člověk ve 26° kabát../ *Svou myšlenku nedokončí, zůstává stát na místě, v jedné ruce stále drží nedotčené pivo, tu druhou k němu obezřetně natáhne a potřese si s ním.* Kaidan. Bez mikiny. *Zamumlá, v tom se k nim přidá další muž, tomu jen kývne na pozdrav a o krok ustoupí.* /Začíná se to tady nějak plnit./
*Jakmile se mu podaří vylovit návnadu, svými hrubými prsty se mu podaří zranit špičku palce. Pocítí silně pach své vlastní krve, ovšem ví, že za pár minut o ráně ani nebude vědět, jelikož se zhojí.* Hromada lidí i půlnoci na pláži, čekal jsem tu větší klid. *Snad to vypadá jako nenávistný pohled ke skupince okolo Ismaela, ovšem je pro něj typický. Klopí ke své návnadě a tuší, že to tady dlouho nevydrží,, proto sbírá všechny své věci a hodlá se přesunout o pár metrů dále, kde mu nudné a otravné hlasy nebudou tolik drásat nervy. Zhruba o dvacet metrů dál si rozbalí opět své věci, ale tentokrát nejde do vody. Židli ani nerozkládá a sedá si do písku, kde z kapsy kalhoty vyloví krabku cigaret a jednu si zapáli.*
*Pousměje se na Kaidna jedním koutkem.* Chtěl bys ji zpátky? Mohu to zařídit, ale budu za to něco potřebovat. *V tu chvíli přijde další muž, Ismael ví kdo to je, ví že už Cameron nevede smečku, sice neví aktuální situaci ale to mu nikdy nedělalo problém.* Slávy? Nic extra jen jsem se vrátil a zjišťuji jak se věci mají. Udělá k němu krok a podá mu ruku.* My se asi ještě neznáme, ale myslím že mám tušení kdo jste, Ismael. *Zamračí jedno oko.* A víte vy kdo jsem já?
*Náhle ju prekvapila bolesť v poranenom boku. Zrejme nebola tak doliečená ako si myslela. zaškrípala zubami a s ospravedlňujúcim pohľadom odišla preč.*
To ji jako znovu sešije nebo co?/ Ne, ale díky za nabídku. *Odpoví mu ještě, než se Ismael začne věnovat tomu druhému muži.* /Sice nejsem expert na lidi, ale myslím, že je nejvyšší čas se vytratit./ No, těšilo mě. *Prohodí ještě k těm dvěma, než se úplně vypaří domů.*
*Podívá se na Ismaela a u zmínce jeho jména se mu to spojí i s informací o něm, které má od Camerona. Pak se podívá na jeho ruku a nakonec mu jí stiskne.* Darius. A mám pár informací o vás. Jenže jsou z druhé ruky, takže si názor na vás udělám radši sám. *Řekne mu a pak se rozhlédne. Když uvidí, že už tam moc lidí není a jen o hodný kus dál sedí chlapík, co předtím podle něj seděl blíž a rybařit, tak se zamyslí. Taky i pustí Ismaelovu ruku. *Zdá se, že ohňostroj přestal bavit. Jen jste naštval rybáře. *Ušklíbne se a založí si ruce na hrudi.* A kdo si myslíte, že jsem přesně já? Jsem docela zvědavý.* Zeptá se a lehce nadzvedne pravý koutek. Opravdu by ho to zajímalo. On o něm opravdu ví jen málo. No a hlavně si myslí, že Cameron má pohled lehce zaujatý kvůli tomu mrtvému vlkodikovi.*
To jsem rád, také si dělám názory ze vzájemných interakcí. Pivo? Pizzu? *Nabídne mu se posadit vedle něj.* Ano jen jsem potřeboval přitáhnout pozornost, a zrovna ta vaše je ten úlovek co jsem čekal, alespoň něco na rozdíl od něj. *pokyne směrem k rybáři s lehkým úsměvem.* Pokud se nemýlím jste Cameronovým nástupcem. Byl to dobrý muž, vcelku rozumný. *Prudce trhne pohledem k Samuelovi.* Doufám že vy budete také. *Usměje se tentokrát normálně a sedne do písku kde si začne nalévat další sklenici whiskey.*
Pizzu, nudle nemůžu ani cítit.* Ušklíbne se a po chvíli váhání si sedne vedle něj. Pak se podívá na rybáře.* No chtělo by to spíše asi staromódní způsob mé matky. Za límec a dotáhnout. Tak probíhala i setkání rodiny.*Ušklíbne se a s lehkým zaváháním si vezme kousek pizzy a ani moc neřeší o jakou jde.* Nemýlíte. I když Cameron stále žije. O jeho dalším osudu rozhodnu o po setkání smečky.* Řekne a podívá se na něj.* Doufat můžete. Ale každý za rozumný bere něco jiného.* Řekne mu na to jen. Netuší jak to měl Ismael s Cameronem. Sní si kousek pizzy a napije se ze své plechovky piva, v níž ještě trochu piva má. Zbytek plechovek je někde v písku.*
*Zasměje se lehce jeho rodinné situaci.* Ach ano, ale zde je lepší navnadit a čekat. *Když se však dozví že se bude rozhodovat o jeho osudu trochu ho to rozhodí.* /Copak provedl, zas něco důležitého co nevím./ *Trochu se zamračí.* A mohu se zeptat co provedl? Že se bude rozhodovat o jeho životě? Když jsme ho znal nezdálo se mi že by to byl člověk co by zasloužil trestání, ba naopak chtěl pro svoji smečku a rodinu to nejlepší. *Je trochu rozrušen a přemýšlí co udělá když mu chlapík odmítne informace poskytnout, nechce ho přímo mučit, ale co potřebuje se dozvědět hodlá.*
*Po cigaretě jde znovu nahodit, přičemž si opět zapaluji. Půlnoci už dávno odbyla a voda se postupně zvedá, což ho nutí každou chvilinkou couvat dozadu. Znovu navíjí prut a zjišťuje, že toho místo není vhodným pro chytání větších ryb. Za tu dobu zde pochytily pouze malé potvory, kterými by asi tak sotva nakrmil racky.* Lépe bych snad na tom byl, kdybych šel sbírat mušle. *Pronese si pro sebe ironicky a pomocí sluchu vlkodlaka začne naslouchat vzdálené konverzaci Samuela a Ismaela. Camerona vůbec nepoznal, znal pouze jméno Xander Gallagher, ale i ten nejspíše newyorkskou smečku opustil.* WVlkodlak, nemýlil jsem se. Je cítit až sem. *Vrací se zpět ke svým věcem a začíná se pomalu balit, jelikož poslední, o co by tady stál, je střet s vlkodlakem, který by si ho chtěl proklepnout. Lucas o sobě ví, že přeměny má v malíčku, pokud není položený v drogách. A aby se mu někdo hrabal v soukromí, to je něco, co vyloženě nemůže vystát. Vybírá se domů k odchodu.*
*Uzná, že to je možný, ale on je prostě zvyklí na takové řešení. Pak se na něj podívá.* Nic. Jde o to jak ho budou vnímat někteří členové smečky. Ti mladší a nezkušení by mohli být věrní jemu. Ve výsledku spíše chci s ním poté probrat alternativy. Ale jak sám říkáte, tak pro smečku a rodinu chce to nejlepší a myslím, že asi spíše opustí centrum města. Už jen kvůli dětem. Mám pro něj vlastně zajištěnou možnost pro něj i jeho rodinu nejvýhodnější v klidu rezervace. Takhle jsem to myslel.* Vysvětlí a dopije pivo. Pak si všimne vlkodlačího pachu a jelikož je už klidněji kolem, tak ten pach spíše zaměří. Omluvíte mě na moment?* Zeptá se a vstane. Vyrazí k rybáři a dojde k němu.* Zdravím. Asi se neznáme, ale rád bych s vámi mluvil, ale pokud nechcete dnes, tak mě najdete kdykoliv v Jade Wolf... no teď spíše jen někde na stanici. Stále je to myslím místo činu.* Ušklíbne se a natáhne k němu ruku.* Darius.* Představí se mu.*
Ach tak! *Vyhrkne se smíchem a plácne Samuela po rameni.* Naprosto špatně jsem vás pochopil, tak tedy dobrá. Snad vše vyjde jak má, a kdyby něco tak mi dejte vědět, rád pomohu. *Vidí že Samuel chce zamířit k rybáři.* /Že by také vlkodlak? Jak jinak by ho lákal?/ Zajisté, já sám to tu asi zabalím, už asi další úlovek mít nebudu, jestli nevadí stavím se po cestě ještě u vás a vašeho kamaráda, také vlkodlak pokud se nemýlím? *Dá se do dopíjení sklenice a balení věcí.*
*Se složenou plátěnou židlí na zádech odchází z pláži, boří bosé nohy do písku a už si hledá někde nějakou lavičku, kde si nazuje boty. Načež za sebou uslyší onoho vlkodlaka, kterému se nejspíš n+jak podaří ho na tu vzdálenost dohnat. Protáčí zády k němu oči v sloup, jelikož dnes zjevně nemá svůj den. Teprve poté se na něj otáčí s podmračeným výrazem, kterým si cizáka měří. Neodpovídá mu na nic, pouze vynuceně natahuje ruku, aby si s ním potřásl.* Lucas. *Odstoupí na krok, což je zkrátka pouhý instinkt, který v New Yorku musíte mít, zvlášť v blízkosti nadpřirozených bytostí, které neznáte. A Samuelův pach Lucasovi příjemný není. Za prvé je cizí a za druhé je tak silný, že by mohla zvažovat, zda před ní nestojí samotný alfa. Z Lucase naopak čiší vynucená dominance, je naučená, jelikož jeho poslední pozice ve smečce byla Beta vlkodlak, pobočník Alfy. Přirozeně mu je setkání s Samuelem proti srsti.* Nemám čas někam chodit. O co jde. *Stroze s perfektní přetvářkou znuděnosti mu odpovídá. Uvnitř je poněkud napnutý, ale rozhodně to nedá navenek najevo.*
*Docela ho to plácnutí překvapí, ale nechá to plavat. Prostě není moc zvyklí na něco takového.* Určitě se vám ozvu, pokud něco.* Řekne když se chystá za vlkodlakem, tak se na Ismaela ještě podívá.* Myslím, že se nemýlíte. A pokud se už nepotkáme, tak naschledanou.* Rozloučí se s ním a pak už míří za mužem. Když se mu představí a už u něj stojí dost blízko, tak může konečně zkoumat jeho pach.* Těší mě Lucasi. Řekne mu a pak bedlivě sleduje jeho pohyby.* Opravdu? Hmm... na ryby si zajdete, ale na setkání s Alfou čas nemáte? Zajímavé.* Řekne a založí si ruce za záda.* No a nemyslím, že jste nějaký štěně, co bych měl dotáhnout na schůzi. Takže bych jen rád, abyste se na dalším setkání smečky byl. Pokud nepříjdete, tak bych vás mohl pokládat za jednoho z těch, co na smečku zaútočili minulý týden.* Řekne mu a dívá se na něj s klidnou tváří a očima ho probodává. Dívá se na něj a čeká, co mu na to řekne, nebo jak zareaguje.*
*Konečně vše zabalí a vyrazí pomalu k nim aby slyšel jejich konverzaci.* /Takže vlkodlak co nebyl na schůzi a útok, no to se ta situace tady moc nezlepšuje co./ Neřekl jste mi že proběhl útok na smečku, to je nemilé, víte alespoň kdo to byl? *Otočí Lucase a podá mu ruku.* Ismael těší mne. Jsem rád že potkávám dalšího vlkodlaka, poslední dobou jich tu moc není. *Trochu se ušklíbne na jeden koutek a vzpomene si na zábavnou situaci s mrtvým vlkodlakem v kavárně.*
*Jak má od Dariuse nějakou vzdálenost, není tak divné, když si ho ještě jednou shlédne pohledem poté, co dostane kázání o rybách a Alfě newyorské smečky. Má výraz stále stejný, ovšem s příslibem něčeho, co se mu možná honí hlavou, a to na co si to ten chlápek tady hraje. Dává si na čas, než Dariovi vůbec odpovídá. Je tedy jasné, že pečlivě vybírá slova.* Nejsem členem vaší smečky. *Tímto veškeré téma uzavře, opravdu se socializuje co nejméně a dnešek není výjimkou, stále dává přednost samotě, ačkoli ne ve svém domě. Útok ho nepřekvapí, sice neví, v jakém rozsahu je, ale byl na rvačky a masakry v New Yorku. zvyklý. A proto kdysi odešel. Bez dalších slov ještě shlédne na nabízenou ruku Ismaela a dá se na odchod.* I když jsem před lety členem byl. *Dopoví si sám pro sebe, po cestě si ještě nazuje boty a mizí pryč.*
*Podívá se na něj a ušklíbne se.* To je pravda, ale myslím, že byste v ní byl radši, než mezi těmi ostatními.* Řekne mu, ale oak už nic neříká. Až když přijde Ismael. Podívá se na něj.* Vlkodlaci. Šli po Cameronovi a jeho Betě. Jediné, coo se ví s určitostí.* Řekne a koukne se na odcházejícího vlkodlaka.* Taky půjdu. Myslím, že jsem našel správnou náladu na vymýšlení strategie.* Řekne a s tím se vydá na opačnou stranu než vlkodlak. V písku najde pivo a pak vyrazí na stanic, do svého bytu.*
*Chování toho druhého vlkodlaka se mu vůbec nelíbí, chce ho chytnout za límec jak to Samuel říkal ale nakonec se rozhodne že ne, potřebuje do věci více nahlédnout a to chce čas, a toho on má přeci dostatek.* Tak hlavně že nedostali to co chtěli. Také už mizím. Na shledanou. *A doslova zmizí z místa.*
*Z pobřeží šla rovnou k Tomovi. Tudíž se nestavila ani doma, aby se převlékla. Na sobě má stále tmavě rudý kabát s umělou kožešinou uvnitř, černé kožené kalhoty a vojenské boty. Cestou ji akorát byla zima na dlaně, takže z kabelky přes rameno vytáhla bezprstové černé rukavice.* /Jasně, zima na dlaně, ale na prsty ne. Prostě já./ *Černého kulicha s šedě-bílou huňatou bambulí si odmítá sundat dokud si nezvykne na teplo, které bistro přináší.* /A teď hurá na kafe!/ *Přijde k pultu, kde se usměje na všechny kolem.* Zdravím. Dneska mám zase dobrou náladu, takže objednávka bude stejná jako obvykle. *Zasměje se tomu.* /Jep, už jsme tady jako doma./ *Chvíli čeká, ale pak před sebou uvidí oříškovou kávu se smetanou a šlehačkou, navíc s jistou dávkou cukru. Rovnou zaplatí a pak si jde sednout k jednomu ze stolů.* /Mhh, tohle byl sakra dobrej nápad./ *Pochválí se a sundá si kabát, který přehodí přes opěrku židle. Zůstane tedy jen v tričku s dlouhým rukávem, jež na sobě má nápis: „Be strong.“ I whispered to my wifi signal. * /Prostě já./ *Zopakuje si pro sebe vesele. Napije se kávy a pak si olízne šlehačku ze rtů, přičemž slastně zavře oči.* /Moc dobrej nápad./ *Pousměje se a otevře oči. Sama neví, proč si ještě nesundala kulich a nebo rukavice, ale je jí v tom pohodlně.* /Stejně jsem šla jen na kafe. A možná karaoke./ *Pousměje se.*
*Přechádza sa v okolí bistra. Na sebe má obyčajnú, hrubú, fialovú bundu, čierne džiny a na nohách čižmy na opätku. Pod bundou len krátke tričko.* /Brr.. to je zima. A to mne zima nebýva. Idem sa radšej zohriať do bistra./ *Zima ju prinúti zabočiť do bistra. Otvorí dvere a vojde dnu so zastrčenými rukami vo vreckách.* /Super a tu je mi teplo. Toto už nie je normálne./ *Namieri si to k pultu. Sadne si na stoličku a vyzlečie si bundu.* Dobrý. /Hmm... také latte by neuškodilo./ Jedno latte prosím. *Pokiaľ čaká na latte, hrá sa s prstami na rukách.* /Mohol by si niekto dnes pokecať. Konečne niekto iný okrem nemenovanej osoby./
*Přemýšlí, že by si zašla na karaoke. Raději se napije kávy, aby takový nápad zahnala.* /Karaoke ne, bez Rei ne. Možná jenom něco smutného./ *Zamyslí se nad tím.* /Třeba Hurt... Nebo Tears Of An Angel... Just A Dream./ *Povzdechne si.* /Musím těch smutných písniček znát tolik?/ *Je ráda, že se s ní nikdo nesnaží mluvit. Asi by ho poslala někam a nebo se zvedla a okamžitě odešla. Rozhlédne se kolem sebe.* /Pár mladých lidí, rodiče vracející se z práce, několik párů, a já tady truchlím? Dobře já!/ *Raději zase potřese hlavou.* /Mysli na něco veselého. Třeba na to, jak by vypadal Carter, kdybych mu půjčila ty rudé minišaty a jehly.../ *Zkusí si to představit a zacukají jí koutky.* /Na hlídce mu to navrhnu./ *Upije z kávy a zjistí, že v ní už nic nemá, takže mávne na obsluhu.* Ještě jednou klasiku pro Dee, prosím. *Ušklíbne se a čeká.* /Páni, proč jsem vlastně tak závislá na čokoládě nebo kávě/
*Keď jej prinesú latte, rukami objíme pohár a trochu si odpije. Ruky nepúšťa z pohára.* /Čo mám vlastne dnes ešte urobiť? Radšej to nechcem ani vedieť, len ma rozbolí hlava./ *Pregúľa očami nad myšlienkou a odpije si.* /Som zase zabudla na Saffa. No dom bude hore nohami, radšej ani domov nepôjdem. Dnesok ešte nedopadne dobre. Už to mám pred očami./ *Rozhliadne sa okolo, ale k ničomu sa nemá.* /Ešte by som s dnes mala zabehať. Už ma z domu vyháňajú. Myslia si, že len sedí na riti a nič nerobím. Takých ľudí mám najradšej a doma ich mám niekoľko./ *Hlboko zabraná v myšlienkach nevníma nič okolo seba. Spokojne si pije svoje latte.*
/Slyšeli mě? Asi ano, protože tady zatím není nikdo tak odvážný, aby si sedl i nebezpečné Dee./ *Cukne jí levý koutek.* /Jo, nebezpečná slova, ale to jsou jen výkřiky do prázdna. Doopravdy bych nikomu neublížila, když bych nemusela./ *Povídá si sama se sebou.* /Ale možná bych měla. Třeba když mě někdo naštve. Bože, jako dneska Kate../ *Prokripuje si klouby v prstech.* /Ale udržela jsem se. Hlavně mi přišlo, že si mluvím jen tak, možná na ten kámen. Na nic se neptala, všechno odkývala, a nakonec zdrhla./
/Exot se zašil někde nahoře a já se ještě budu muset zbavit té holky./ *K bistru vyrazil pěšky, je si jistý, že se tady něčeho napije a prohodí pár slov se známými. Jakmile vkročí do místnosti, rozhlédne se, kolik lidí se v bistru nachází. Je poměrně v uvolněné náladě, venku si stihl zapálit. U vchodu ho ještě zastavuje jeden známý. Dlouho se neviděli, tak spolu rovnou prohodí pár slov. Během toho koutkem oka zahlédne Sadie u baru. Nechce se zakecat, než ona odejde. Musí jí požádat, aby převzala výcvik té holky, když on zase někam odjede. Po chvíli se mu podaří odtrhnout a rovnou míří k baru vedle Sadie. Na obsluhu jen kývne při cestě, jeho objednávka je jasná.* Ahoj. *Dosede vedle ní, lokty vyloží na bar a podívá se na to, co si objednala.* Něco bych po tobě chtěl. *Podívá se za sebe, jestli není kolem moc lidí. Tím dává možná najevo, že se to týká záležitostí ohledně vlkodlaků.*
*Chce sa napiť, ale pohár má už prázdny. Pozrie na dno pohára.* /To som už vypila?/ *Nadvihne obočie a nahodí začudovaný výraz.* /To som kedy stihla?/ *Položí pohár na pult a objedná si ešte to isté.* /Mala by som to už obmedziť. A ísť si niekde vybiť energiu. Ale nechce sa mi... na to som až príliš lenivá./ *Ani sa nenazdá a pred sebou už má ďalšie latte.* /Voláko rýchlo mi to priniesli. Len nech to tak rýchlo nevypijem. Ďalšie sa mi naozaj nechce objednávať./ *Odpije si a vytiahne z vrecka mobil. Vidí veľa správ od známich.* /To čo sa s nimi vrece roztrhlo? Stavím sa, že len otravovať budú./
*Zamyslí se nad tím, jestli by někomu opravdu ublížila.* /Záleží na tom, jestli bych si měla začít já a nebo bránit ty, které mám ráda. Panebože, někdo by jenom zkřivil vlásek Rei a nebo Carterovi a zabila bych ho./ *Tímto si je naprosto jistá. Za chvíli ucítí pach někoho, komu se posledních pár ní úspěšně vyhýbala. Zavře oči a dlouze vydechne.* /Nádech, výdech, kafe./ *Napije se a počká, dokud k ní nedojde.* Ahoj. /Oh, jak originální pozdrav./ *Jeho otázka ji zaskočí. Rozhlédne se kolem jako on, i když se jí hlavou honí nejrůznější scénáře.* /Co by někdo jako ty, mohl chtít po někom jako já?/ *Sundá si kulicha a natočí se na bok, aby sklonila hlavu a několikrát ji potřásla. Pak ji zvedne a vlasy si prohrábne.* /Nemám ráda, když moje vlasy protestují po tom, co si sundám čepici. Až pak si uvědomí, že neodpověděla.* Uhm, povídej co. /Protože mě napadlo zřejmě něco jiného./ *Namáhavě polkne.* Potřebuju pomoc. A nebo ne. *Stejně omezené volání do ciziny. Ideálně oboje./ *Raději se ještě jednou rozhlédne.* /Nikdo podezřelý. Nikdo jako otravné malé dítě, které si hraje s mými nervy. Nikde dobrmani./ *Nenápadně se štípne do stehna, aby se probrala.* /Auč../
*Odvrací od ní pohled a natočí se k baru. Její reakce ho neznejistila, to spíše to, že nikdy o pomoc nikoho nežádá. Neumí to, vždycky si se vším poradil sám a nebo prostě musel.* Jde o tu Kate. *Nadhodí pro začátek. Nechce to po ní vytasit náhle. Oběmkne studený půllitr, který před něj staví a rozepne si bundu.* Potřebuju, aby si převzala její tréninky. /Řekla, že mi tu pizzu nějak vrátí? Ne, to vytahovat nebudu./ Jestli to zvládneš, co ty na to. *Přidá trochu hecování, aby ji namotivoval. Potřebuje to mít z krku a když viděl, že si u něj málem vjely do vlasů, Sadie mu přijde jako vhodný adept.* /Carterovi ji hodit na krk nechci. Mlátit ji nemůžeme a dělat ze sebe hysterku nebudu./
*Vojde do bistra hneď zo seba zhodí bordovú parku. Z hlavy si zloží čiapku a uhladí si vlasy, zapletené do voľného rybacieho copu.* /Dnes je vonku ale zima. Normálne mam chuť ísť stavať snehuliaka. Dúfam, že tu dnes niekto bude. Niekto, kto ma donúti neopiť sa, lebo mám sto chutí./ *Potiahne si čierny sveter nižšie, aby zakryla zbrane a vyhrnie si až príliš dlhé rukávy.* /Dnes sa dúfam nič nezvrtne, lebo ma už porazí./ *Rozhliadne sa a pri pulte zbadá Lily. Zamieri rovno k nej.* Čau, čo ty tu tak sama? Môžem si prisadnúť?
*Číta si hrbu správ. Snaží sa byť pokojná, aj keď v myšlienkach ni je. Nedáva nič na sebe poznať a na tvári ma zaujatý pohľad. Nič na okolo nevníma.* /Ach jaj, tento zase čo chce? Čo? To mám akoby letieť do Miami na dve dni? No nech pekne zabudne. Pche, tak toto nie, keď tak, tak na dlhšie. Ešte aj táto do toho. Radšej jej ani neodpíšem. Je to len otrava na potkany./ *Z myšlienok ju vyruší známy hlas. Odvráti zrak od mobilu a pred sebou zbadá Tessu.* Čau, teba by som tu nečakala. /Tá tu zase čo chce? Už sme spolu skoro každý deň./ Sadaj. Len si vybavujem zopár správ. /Ako sa to vezme. Ou, skoro som zabudla na latte./ *Zoberie si pohár do ruky a odpije si.*
*Při slovech o Kate ztuhne.* Já ti to můžu vysvětlit. *Vypálí automaticky.* Nevím, co ti nakecala, ale jak čekala, že zareaguju? Sakra, přišla o půl hodiny pozdě a řekla mi, že vylila kafe a musela vytřít. Kdo vytírá půl hodiny? To rovnou vzala celou vilu, ne? *Povzdechne si.* Ale chci jenom říct, že jsem jí řekla všechno. *Ztiší hlas.* Od proměny, přes slabiny a schopnosti s výhodami, k Praetor Lupus a ukončila jsem to celkově politikou. *Trkne jí, co neudělala.* Bože, stěžovala si, že jsem s ní nevzala i historii? *Rukama si vjede do vlasů.* /Trepes, holka, třepes. Chytlas to od Rei./ *Mluvila by dál, ale zarazí ji.* Tréninky? *Nechápavě se zamračí.* /Já trénovat ji? Ale ještě jsi nic nepil, takový debil nejsem./ Já zvládnu všechno, jenom.. jenom nevím, v jakém stavu bude. *Pokrčí rameny.*
Áno, doma sme sa nevideli. *Povie ironicky a prisadne si.* Nie si hladná, lebo ja som. Nedáme si pizzu, alebo čo? *Spýta sa jej a vezme do ruky jedálny lístok.* /Lepšie napchávať sa, ako ožierať sa. Niečím sa musím zamestnať, lebo vybuchnem./ *Prechádza jej hlavou. Stránky s alkoholom v jedálnom lístku radšej preskočí.* Alebo si dám horúcu čokoládu? Nie, sladkého mám na dnes dosť. Ak si dám teraz kávu, nezaspím týždeň a to by nemuselo dopadnúť dobre. Radšej si dám len nejaký džús./
*Do bistra ji zažene vlezlá zima. Má na sobě sice dlouhý zimní kabát, ale ani to není dostatečná ochrana před mrazem. Celá promrzlá s kapucí na hlavě a ne se zrovna přívětivým výrazem míří rovnou k baru, aniž by se rozhlížela kdo všechno je. Neobtěžuje se sundávat si kabát a okamžitě si objednává ovocný čaj. Celou dobu, co ho servírka připravuje, ji propichuje chladným pohledem. Když konečně čaj přistane před ní, obejme hrníček ztuhlýma rukama. Napije se, přičemž se jí podaří popálit jazyk. Se vzteklým výrazem hrníček položí zpátky, ale ruce z něj nespouští.*
No tak to teda dávno. *Pousmeje sa na ňu a stále jej prichádzajú nové správy. Ignoruje ich.* /Neodpíšem, ani keby sa neviem čo dialo./ Fu, noo tak to teda nie. Na dnes som prepĺnená. *Pokrúti hlavou na znak nesúhlasu.* Chcela som si niekde vybiť energiu, ale nemám kde. A okrem toho poznáš moju lenivosť. *Zasmeje sa a začne kus vnímať okolie.* Inak, chcela by som sa odsťahovať od našich. Nevieš o niečom? Ber ohľad aj na toho môjho čokla. Potrebujem jednu izbu aj preňho. /Teda ak si nezaberie celý dom. A doma to už naozaj nevydržím./
*Zhluboka se na to nadechne, ale nezastavuje ji. Raději ji nechá, aby to všechno ze sebe dostala, než aby se jí namáhal zarazit.* /Zareaguje? Snad té holce nic neudělala./ Snad jste si nevjely do vlasů. *Nepřímo se zeptá, ale jak zná Sadie, stejně mu odpoví a ještě přidá něco navíc.* To je nakonec jedno. Jestli to schytá od tebe, bude to vypadat líp, jak ode mě. *Konečně si napije a zároveň získá trochu času si urovnat myšlenky.* Dokážeš ji vyprovokovat. /Protože já v jednom kuse myslím na to, jak bych ji přetáhl. Pak otevře pusu a hned mě to přejde./
*Zbadá prichádzať Brigitte a zakýva jej.* Tá sa tvári nejako kyslo. Kto jej zjedol večeru? Inak, nevidela si Ninu? Včera som sa zľakla, keď zmizla. /Otočím sa a ona fuč. To je divné./ Ako myslíš, ja si dám. *Povie a hneď si objedná syrovú pizzu a pomarančový džús.* Hej, tvoja lenivosť je všeobecne známa. Ja sa zas potrebujem niečím zamestnať. Mám pocit, že za chvíľu vybuchnem. /Alebo sa pôjdem ožrať. Alebo niekoho zabiť. Neviem čo je horšie, takže ma radšej drž./ Keby o niečom viem, už som tam. Možno nejaká chata v lese, ale to bude chcieť rekonštrukciu. V niektorých nikto nebýva, odkedy si pamätám.
Ne že bychom si vjely do vlasů, jenom mi na ní něco nesedí. Nevím, možná je to tím, že si o sobě myslí až moc. *Zakoulí očima, ale pak se jí pohled rozzaří.* Takže mám od tebe povolení ji když tak dát facku? *Není agresorka, ale toto je i následek jistého zákazu.* Víš, Carter mi před pár týdny zakázal fackování, kopání, používání pěstí... a prostě všechno, čím bych mohl andílek jako já někomu ublížit. *Napije se kávy a když jí nad horním rtem zůstane šlehačka, zasměje se tomu. Podívá se na svoji špičku nosu a vyplázne jazyk.* Dívej, mám vzteklinu! *Ušklíbne se a následně zasměje. Tohle je prostě ona.* Šílená hromádka čehosi. *Huh, ber to vážně!/ *Slízne si šlehačku z jednoho koutku a pootočí se na židli.* To si piš. Stačilo by mi jedno souvětí k tomu, aby se přeměnila. A za to bych klidně dala i ruku do ohně. Ale jenom levačku, protože pravou mám raději. /Výborně, Sadie. Co tam máš dál?/ *Olízne si druhý koutek a po šlehačce už není ani stopy.* Když už jsme u toho, ty mě chceš vyhecovat k vraždě a nebo sebevraždě? Kam míříš ty, že mi jí chceš svěřit? /Protože jinak bys raději chodil celej den podpatcích než mi svěřit Kate./
No tak tú som po včerajšku nevidela. Som si myslela, že išla s tebou. /Divné./ *Zbadá vchádzať Brigitte a kývne je hlavou na pozdrav.* /No asi dnes nemá dobrú náladu./ Ako vidím, ty si dostatočne hladná. Len ma tu nezjedz. *Zoberie si do ruky latte a napije sa.* Zase taká známa nie je. Skôr lenivosť odpovedať na otázky. /To sa odvíja aj v mojich správach./ Chaty? Ehm, hľadám skôr niečo betónovejšie a bližšie pri meste. /Aj keď to by nebol taký zlý nápad, viac by mi to vyhovovalo. Určite aj tomu teľaťu./ Nebodaj aj ty niečo hľadáš? Či máš zase doma dusno? /Ako poznám jej mamu, tak určite./
*Nějakých pozdravů si ani nestačí povšimnout. Vlastně se ani ještě neobtěžovala rozhlédnout se, aby zjistila, jestli tu neuvidí nějaké známé tváře. Fouká čaj, aby ho alespoň trochu ochladila a opatrně si upíjí pár doušků. Když hrníček opět odloží, konečně si shodí z hlavy kapuci, která odkrývá jasně modro-zelenou záplavu vlasů. Opět si dá hrníček k ústům a již podruhé se jí podaří spálit si jazyk. Naštvaně hrníček odsune a hlavu si podepře bradou.* /Prej, že neschopná. Párkrát si člověk vyjde do společnosti a hned je nezodpovědný. Ale to, že si sestřička doma sedí a čte knížky, kouká na filmy, nebo co já vím, co tam dělá, to je opravdu zodpovědné. To určitě světu moc prospěje./ *Protočí nad tím očima a přisune si zpátky k sobě hrníček s čajem. Zvedne ho a napije se ještě opatrněji, aby se opět nespálila.*
Nie, niekde zmizla. /Dúfam, že ju neuniesla nejaká potvora./ *Keď jej čašníčka donesie džús, hneď sa napije.* /Na pizzu si asi ešte počkám./ Tam je dusno furt. Odkedy som sa vrátila, je to tam na samovraždu. /Začínam o tom vážne rozmýšľať. Bol by to dôkaz toho, že som neschopná a mam by mi mohla povedať „Ja som to hovorila.“ To je dôvod, prečo to neurobím. Aha, ide mi pizza./ *Pomyslí si, keď čašníčka donesie pizzu.* Daj si. *Ponúkne Lily a sama si hneď kúsok zoberie.* A čo si sa tak zrazu rozhodla odsťahovať sa? Pohádali ste sa doma?
To mi povídej. Řekla, že mi uvaří a neuměla ani naklepat maso. *Uchechtne se. Steaky zvládá i on. Vlastně jakákoliv příprava masa a grilování.* Odpoledne jsem to hodil psovi od sousedů. /Zakázal jsem si jíst jako zvíře. I když pochybuji, že to bylo poživatelné pro toho psa./ Dělej si co chceš. Jen ji udrž na uzdě a trénujte. /Jednoduché. Víc nechci, ale stejně to pro ní bude problém./ *Zakroutí hlavou s pobavením, když začne blbnout se šlehačkou.* Měl k tomu snad Carter důvod? *Nadhodí. Představa, že by Sadie napadla Cartera je reálná, ale pro něj trochu k pobavení.* Nechci tě k ničemu vyhecovat. /A uhádla si správně./ Musím zase na pár dní odjet. *Nesvěřuje se jí víc. Nemá to ve zvyku.*
Tak naklepu já ji, jednoduše. *Nevinně zamrká.* Dobře si udělal, od ní bych nejedla nic. Ale to bude asi tím, že by mě ještě otrávila. *Zasměje se.* /Jasný, směju se vlastní otravě./ Oh, tak díky. Hmm, kdybych potřebovala dosvědčit to, že bych neublížila ani mouše a jsem veselý člověk, helpneš mi? *Dál se baví nad vlastními problémy.* /Měl důvod? Mám ti o tom říct?/ *Zatvrzeně se a sklopí hlavu.* Uhm.. možná? *Vyhýbavě to vytáhne do otázky. Při jeho další zvedne hlavu a arogantně se usměje na jeden koutek.* Vážně? To je docela škoda, protože bych byla vážně zvědavá jak bys mě vyhecoval. /A teď jsem to pro jednou nemyslela až tak dvojsmyslně./ Vážně se nechceš hecovat? *Mírně našpulí rty, přičemž předvádí dokonalý pohled zbitého a smutného štěněte.* Fajn, stejně mi to neřekneš. *Pokrčí rameny a dopije kafe. Natáhne se pro nápojová lístek a rovnou se dívá na alkohol.*
Asi išla vyťahovať nože na niekoho iného ako na mňa. /Keď si to tak zoberem, vždy ma chcela niečím bodnúť. Ale ty si sama samovražda. To nemáš nič iné na práci? Lebo voľako premýšľaš nad debilinami./ Veľmi by ma zaujímalo, čo ju zase k tomuto dohnalo./ *Odpije si a po chvíľke dodá.* Radšej neodpovedaj. Skôr mi povedz, čo máš zase doma. *Nadvihne obočie a uprene hľadí na Tessu.* /Toto bude asi dlhá story./ *Keď jej ponúkne pizzu, oči jej zlezú na pult.* Nie nie. Už som toho mala na dnes dosť. Gúľať sa nechcem. *Keď sa na ňu pozrie, začne sa smiať.* Daj si dole z nosa ten syr. *Pokrúti hlavou.* Jedz tú pizzu ústami a nie nosom. Teda ak by to bolo možné. *Povie s úsmevom a humorom.* Len mi píjú krv doma a už by to chcelo zmenu.
/Nie, žiaľ nemám./ *Pomyslí si, zžgajúc do seba kúsok pizze, ktorý zapije džúsom.* Ale, to čo vždy. Mama vraví, že som neschopná a otec nemá nervy sa ozývať. Potom sa tam všetci pohádame, aby bolo veselo. /Lepšie sa gúľať, ako prísť o nervy. Ak budem žiť ďalejto rodine, tak priberem 100 kilo./ *Zasmeje sa, a vreckovku sa pokúsi zotrieť si z tváre syr.* Naťahuje sa. Aha. *Potiahne si kúsok pizze od úst. Syr sa od neho ťahá až k jej ústam a nedá sa prehryznúť.* Mám šialený nápad. Čo keby si spoločne zoženieme nejaký dom? Aj tak sme furt spolu, nebola by to veľká zmena. /Obe sa zbavíme rodičov, to neznie zle./
Ale nepřeháněj to. *Zkouší jí trochu uzemnit. Nechce mít problém, nejraději by si to všechno udělal sám a nespoléhal se na nikoho, ale rozkrájet se nemůže.* Tebe možná úmyslně, ale já si to u ní lepším. *Znovu si odpije do půlky. Dnes to tu má v plánu zabalit dřív.* /Dosvědčím? Nevím, jestli by to někdo od člověka jako jsem já vzal./ Se jménem Sadistka? To si ještě rozmyslím. *Znovu se napije, aby schoval zacukání koutků.* /Tak možná?/ Mám to chtít vědět? *Obrátí se na ni, ale lokty si stále drží na baru.* Mám své způsoby. /Na to jak dostat lidi tam, kde je mít chci./ *Odpoví a stáhne se do podmračeného výrazu. Spíše se soustředí, aby neřekl něco, čím by ji zase poslal pryč. Nechce být strohý, ale má rád své soukromí. Raději už ji na to neodpovídá.*
Moja, len ja s tebou a tým tvojím syrom prídem o nervy. Ja ich nemám na rozdávanie. A ako nás poznám, hádali by sme sa každé ráno a večer o kúpeľňu. Teda pri najlepšom. *Stále sa nemôže prestať smiať, keď ju vidí robiť kokoviny so syrom.* Bože, nemôžem sa na teba prestať smiať, chudák syr prí tebe. *Ledva pomedzi smiech vyskladá vetu.* A to s tebou mám akože bývať hej? /Ak ma neporazí teraz tak nikdy. Ale aspoň bude veselo./ *Mávne rukou na znak, že je jej to jedno.* Kľudne, ale skasirujem ťa každý mesiac. /To mi niekoho pripomína./ My sa ešte pekne rozhádame pri zariaďovaní, už to vidím. /Dúfam že vie aspoň variť./
*Po nějaké době neustávajícího foukání a upíjení se dostane na samotné dno hrníčku. Prohrábne si vlasy a až teď se rozhlédne kolem sebe. Lucase se Sadie jen přejede pohledem a pohledem se příliš nezdržuje ani u Tessy s Lily, ačkoli se pokusí k nim vyslat jakýsi úsměv. Na novou neznámou tvář se ovšem zahledí o něco déle. Předstírá sice, že kouká někam do blba a daří se jí to celkem důvěryhodně, ačkoliv pohledem pokukuje po Zoe.* /A kdo je tohle? Tu jsem tu nikdy neviděla. Né snad že bych tu znala všechny, ale většinu je aspoň někde zahlédnu. Ale tuhle? Tu neznám./ *Otočí se zpět k baru a objedná si nějaký ten šíleně přeslazený čokoládový zákusek.* /No co, potřebuju něco na nervy./
Tak si zoženieme dom s dvomi kúpeľňami. A chladničkou plnou syra. *Tiež sa nemôže prestať smiať.* Vidíš, aká bude u nás sranda? Ak sa budeš starať o účty, tak kľudne. Aspoň mám menej starostí. *Zoberie si ďalší kúsok pizze a neprestáva sa smiať.* Ale nerozhádame, pri najhoršom rozdelíme dom na dve polovice. Ty zariadiš jednu a ja druhú. /Len dúfam, že vie variť. Nechcem robiť dvornú kuchárku. Ani upratovačku, keď sme pri tom./ V domácich prácach sa budeme striedať a pri najhoršom, si objednáme pizzu. /A musíme si tam zariadiť aj nejakú tréningovú miestnosť. To by bolo fajn./
*Odloží lístek a má jasno v tom, co si dá.* Jednoho panáka vodky, díky. *Objedná si, aniž by spustila pohled z Lucase.* Já nikdy nic nepřeháním. *Nakloní hlavu na stranu.* /Taky si umím hrát se slovy, víš?/ Smíte, nebyla by jediná, kdo mě chtěl někdy otrávit. *Mávne nad tím rukou a nechce to dál rozebírat, ale to už před sebou má panáka, kterého do sebe hned kopne.* /Nejsem malá holka./ Sadistka? Tak Vlček si nedá pokoj? *Zajiskří jí v očích.* Protože jestli chce Vlček provokoval Sadistku, vrátí mu to. *Šelmovsky se usměje, když mluví ve třetí osobě.* Možná? *Zopakuje otázku, ale už jistěji.* Hlavně se nečervenej, protože to by zase vyhrál. ZASE! /Vážně? Byla jsme moc hodná a dnes se ke Kate chovala slušně. Myslím si, že bych si zasloužila odměnu./ Řekneš mi jaké způsoby? *Povytáhne obočí.* Dobrý nálado, vítej! Ale nechci se ztřískat. *Otočí se k pultu.* Ještě jednoho, pěkně prosím. *Zacukají jí koutky. Ví, kde má hranice, ale dnes dostala po dlouhé době chuť na alkohol. *A teď jsem tě zahnala do rohu já, co?/ *Otočí se na Lucase a odmítá prohrát.*
*Vejde do bistra až po uši zabalená v hrubém šálu a své obvyklé kožené bundě, kterou nosí v každém ročním období, posadí se k baru ob jednu židli k Zoe* poprosím vás o čaj s nějakou pálenkou /vydechne směrem k barmanovi a sundává ze sebe vrstvy, už na první pohled není zrovna v pohodě a tak se k Lily ani Tesse nehlásí ví že by jim jen kazila náladu*/dnešek mi byl čert dlužený/ *pomyslí si zahořkle a jako obvykle na krku jí vyčívá kousek runy*
Ešte sa dohodneme. Zatiaľ o tom len uvažujem, aj keď ako vidím sa stáva z toho realita. Ale žiadna pizza, večera ako má byť. Ten syr ti nerobí dobre. Neviem na čom fičíš, ale daj mi tiež. *Pousmeje sa a vypije si latte.* Už zase nič nemám, čert to zober. *Položí prázdny pohár na pult a zaplatí. Rozhliadne sa po okolí a všimne si mnoho známych tvárí okrem jednej. Pozrie na ňu a trošku si ju premeria.* /Kto to je? Asi sa ide zoznamovať./ Tessa, kukni tam. *Ukáže smerom k Zoe nenápadne.* Poď ideme sa zoznamovať. A ber si aj pizzu. *Vstane, zoberie si veci a príde k Zoe. Sadne si vedľa nej.* Ahoj, máš tu voľné? Inak ja som Lily a táto osoba za mnou je Tessa. *Obzrie sa za seba a vidí, ako si len bere pizzu.* Teda ak sa dotmoche.
Na pizzu, ako vidíš. A núkala som ti, ty si nechcela. Teraz je len moja. *Povie so smiechom. Obzrie sa, kam Lily ukáže.* /Tú nepoznám. Kto to je?/ Idem, idem. *Do jednej ruky si zoberie bundu a džús a do druhej tanier s pizzou.* /Zišla by sa ešte jedna ruka./ *Kým sa postaví zo stoličky, Lily je už tam. Dôjde k nim a rovno sa posadí.* Čau, ja som Tessa. Ako dlho tu bývaš?
*Podá jej ruku a hneď jej oči padnú na mačacie zuby.* /Ou, tak ty civil nebudeš. Teda aspoň myslím./ Teší ma. Takže nová? Koľko si tu toho už stihla vidieť? *Má toľko otázok, čo by sa jej spýtala. Ale zarazí sa pri druhé otázke, aby nevyzvedala.* Pekne postupne, určite sa bude vypytovať aj Tessa. *Pozrie jej smerom a vidí, že by sa jej zišla pomoc.* Ona si poradí, á je už tu./
*Vrhne k ní nicneříkající pohled při objednávce vodky. Hned ho při její impulzivnosti napadají ty nejhorší scénáře.* /Jestli se tu ztříská, budu ji mít na starost. Do toho se mi nechce ani trochu./ *Nic neříká. Připomíná si, že je dospělá a dopíjí svůj půllitr.* Nechám tě při tom. *Raději ji nehodlá odporovat, nechce se v tom zamotat.* /Už tě nějaký pátek znám./ Ale. Už jsem ti říkal, že od tebe nic vracet nechci. *Vyhne se otázce okolo provokování a čeká, až přijde barman, aby mu mohl hodit peníze na stůl a jít.* Možná? Tak si to nech. *Uchechtne se a nevyzvídá dál. Teď mu spíš vrtá hlavou, co se děje u něj doma.* Měl bych si jít naložit auto a ještě obeznámit Iralliho s Kate, aby mi nezbourali dům./ *Sadie ho vytrhává z myšlení a bez výrazu se na ni podívá.* Nic konkrétního. Prostě umím dostat lidi tam, kde je chci mít. *Odvětí a snaží to zahrát co nejvíce neutrálně, aby to nevyznělo jako dvojsmyslné narážky. Poslední co chce, aby ji tímhle hecoval.*
*Ona se rozhlédne kolem a nad těma dvěma se uchechtne*/vsadím se, že znají celé město/*napije se čaje s rumem a trošičku vydechne, pevně semkne oči a hlavu si opře o pult baru, zhluboka dýchá. Snaží se přijít na nějaké jiné myšlenky ale těmi je stále v lese v Idris a chce vrátit čas, nebo aby to bylo ona*
*Při jeho reakcích si povzdechne. Postará se i o druhého panáka, ale víc už nechce. Přehnala by to, stejně jedla jenom ráno, takže alkohol se projeví rychleji.* Jenže co kdybych.. Víš co? To je jedno, nech to být. Dneska se nechci hádat. *Mírně potřese hlavou.* Ale jestli to tak chceš vědět, byla jsem na tebe naštvaná. Nebo ne naštvaná, ale zajímalo mě proč jsi nepřišel na poradu. Carter tam povídal o válce, ale ne přímo. To je jedno, stejně už víš všechno. *Nic si z toho nedělá.* /Už chceš jít? Možná bych měla zůstat a popovídat si se starým kamarádem. Říká se mu Jack Daniel's./ *Na chvíli se zadívá na vystavený alkohol, ale pak pohled odvrátí.* A teď co jako? Chceš si hrát na velkou a dospělou rak, že se opiješ? Tohle nejsi ty, takže ze sebe nedělej něco, co nejsi./ *Mírně zatne pěst a podívá se na Lucase mírně zmateně.* Nevyznám se v tobě. Víš jak mě to deprimuje? V jednu chvíli mi provokací oplácíš, pak ti něco zablýká v hlavě a zase na krku mám tu cedulku „Nedostupná“? *Odfrkne si.* Ale původně jsme se tě chtěla zeptat na to, jestli nepotřebuješ pohlídat barák. Když už budu dávat pozor na Kate. *Dodá nenuceně.* /I když řekneš ne, budu tam chodit. Měla bych s Kate trávit více času./
*Podá je ruku a usmeje sa.* /Takže bosoráčka./ *Zhodnotí. Opäť sa pustí do svojej pizzy a počúva.* Na to, že si tu už druhý deň, si toho nevidela veľa. *Poznamená s úškľabkom.* /Keď som sa vrátila z Idrisu, stihla som hneď prvý deň spoznať Lily, ožrať sa na mol a spraviť si perfektnú povesť nezodpovedného ožrana. To bol teda deň./ *Pomyslí si a ďalej vyjedá pizzu a zapíja ju džúsom.* Ozaj, dáš si? *Spýta sa Zoe.*
*Počúva odpovede a rozmýšľa na čo dnes zabudla.* /Toho veľa nezažila. Ja som zase zabudla na Saffa. No mňa porazí. Budem musieť ísť./ Veľa si toho teda nezažila. Teda okrem vybaľovania vecí. No dobre baby, budem musieť ísť. Zabudla som na dôležitého člena mojej rodiny. *Povie smerom k obidvom. Začne sa dvíhať a obliekať.* Tešilo ma. Dúfam, že sa ešte stretneme. /Bude to bosoráčka, na sto percent./ *Povie smerom k Zoe a v zápätí sa otáča na Tessu.* My sa určite uvidíme. /Aj keby sme nechceli./ *Oblečie sa a skontroluje, či si niečo nezabudla.* /Všetko mám, ide sa./ Majte sa. *Vyberie sa smerom k dverám a odchádza.*
Posledný kúsok je tvoj. *Povie Zoe a potom sa otočí na Lily.* Maj sa. Dobrú noc. /By bol zázrak, keby sme sa nestretli. To už ide domov? Koľko je vlastne hodín? Dosťlala!/ *Pomyslí si, keď skontroluje hodiny.* Mrzí ma to, ale aj ja už budem musieť ísť. Sľúbila som mame, že prídem skôr. Potrebuje ešte s niečím pomôcť. /A zase nechcem byť tá nezodpovedá a neschopná./ Tešilo ma, dobrú noc. *Rozlúči sa so Zoe a poberie si svoje veci. Pri pulte zaplatí za pizzu a džús a vyberie sa domov.*
*moc nevnímá okolí jen se snaží aby s ní neotřásaly neovladatelné vzlyky a špitne barmanovi že by si dala vodku, ten je však civil a odmítne to* tak to vám děkuji *zavrčí nespokojeně ale taky dost nahlas, nejraději by mu rozbila nos*
/Co kdyby co?/ *Čeká, co z ní tedy vypadne, ale nakonec ho nechává bez odpovědi. Nechává to být, nevyzvídá, ačkoli ho to uvnitř žere. Nehodlá to z ní tahat a raději si vyslechne následující.* Naštvaná? To kvůli tomu mému odjezdu? *Vypadne z něj, ale není překvapen. Dumá nad tím, proč by ji to mělo vytočit.* O válce vím. *Jestli měla na mysli zrovna tohle./ *V tu chvíli se objevuje barman. Vyhodí na stůl bankovku a zvedá se, ještě ho zarazí její další monolog.* Nevýzná. To nikdo. A vím moc dobře, jak tě to deprimuje. Znám ten pocit.. *Své myšlenky si nechává pro sebe.* To nech raději být, hraní podle pravidel. *táhne se opět do podmračeného pohledu, ale při další větě cukne koutkem.* Autoservis pohlídá Carter, ale můžeš dohlídnout, aby exot zaléval kytky. /Těch pár, co tam je kvůli zásobě kyslíku./ Už půjdu, nebo mi tam Kate způsobí kofeinovou povodeň. *Cukne koutkem do polovičatého úsměvu.*
*Ke svému přeslazenému čokoládovému zákusku si ještě objedná horkou čokoládu se šlehačkou, aby toho sladkého náhodou neměla málo. Pustí se do zákusku, než se vedle ní objeví i šálek horké čokolády. Zbaví se šlehačky a nahází do sebe zbytek zákusku. Vcelku rychle vypije i čokoládu a na bar hodí nějaké peníze. Nestará se moc o to, kolik by měla platit a nechá tam o dost víc, než by bylo nutné. Začne se sbírat ze židle a dá se k východu.* /Zpátky do toho blázince. Už se moc těším, jak si vyslechnu, že jsem nezodpovědná, že jsem se takhle sbalila a šla si ven./ *Trochu se nad tím uchechtne, ale ne zrovna pobaveně. S touto myšlenkou mizí v ulicích Twinbrook a míří domů.*
/Jestli tě pravidla nudí? Někdy je lepší skousnout rozkaz, než se bavit následky. Těžko se z toho hrabe ven. Něco o tom vím./ *Mračí se tím svým soustředěným pohledem. A chystá se jí na to odpovědět. Včas ho Sadie zastavuje. Mlčí. Ví, že ji to ranilo, umí prohlédnout na druhou stranu bez potíží, ale nemá jí k tomu co říct.* /Sakru, vždyť to myslím dobře, když ji od sebe držím dál. Je to pro její dobro. Nemohl bych snášet ty pohledy, co bychom si potom vyměňovali, až to zase zvorám./ *Odvrátí zrak a kývne hlavou, všechno to raději přechází beze slov, nechce to rozvádět víc, nemá rád přetvářku, kterou stejně prohlédne.* Exot tě domů nepošle, když si to usmyslíš. Máš postavení sestry Alfy a on si nemá co vyskakovat. Takže máš ode mě povolení. /Jen se mi nehrab ve věcech./ Zatím se měj. *Zacouvá ke dveřím a dá se na odchod.*
/Páni, díky za odpovědi na nevyslovené i vyslovené otázky./ Souhlas Bety je mi na nic, když mluvím s Alfou. *Usměje se.* Já si nemám co vyskakovat, to víme všichni. *Přehodí si přes rameno kabelku.* /Nějak se budu mít, ale to tě nemusí zajímat, ne? Nemám se zajímat o tebe, takže ani ty o mě. Pravidla./ Užij si K... *Živne si, což ji zastaví.* Užij si skvělou cestu. *Opraví se a počká, protože zmizí až chvíli po něm.*
*Přichází do lesa, kde má mít trénink s Irallim. Je oblečený v zimní bundě a džínách, přesto sebou má batoh jako na včerejší hlídce. Chce být připraven na všechno, i kdyby se musel proměnit a Iralliho zpacifikovat či něčeho démona.* /Včera tu bylo živo. Snad nás tu nic nebude rušit./ *Tvrdě našlapuje na zem, nedělá si starosti. Zajde hlouběji do lesa a na pomezí něj a louky se zastavuje u menšího posedu, kde se opře batoh. Sedá si na spodní břevno a drží si nasraný pohled po celou dobu.*
*Když se mu konečně povede dostat do lesa, uleví se mu. Dneska je mu docela kosa. Má na sobě koženou bundu, mikinu s kapucí, vojenské kalhoty a glády.* /Tak kdepak je?/ *Pomyslí si a zavětří Lucasovu stopu a tak se vydá tím směrem. Když k němu přijde, bezstarostně ho pozdraví.* Čau. Tak jak? *Dodá jednoduše.*
*Bradu zaboří do límce bundy, aby mu netáhlo na krk a rozhlíží se kolem. Iralliho už cítil za sebou, ale společnou cestu s ním mít nechtěl. Nechává i to schválně všechno na tuhle chvíli. To, že se sebral a odešel, bylo krutě přes čáru. Jen co se objeví, upírá pohled do země, dokud ho nepozdraví.* /To myslí vážně./ *Zvedá k němu hlavu a zabije ho pohledem.* Jak jsi přišel, tak o mnoho lépe. *Nechá průtok sarkasmu a zatíná čelist.*
*Když se na něj Lucas oboří, hned reaguje.* Co ti zase přelítlo přes nos? Vždyť to dopadlo dobře... *Oboří se na něj a také ho bodá pohledem. Ten pohled umocňuje jeho rozpuštěná bradka. Vlasy má stažené do culíku pod kapucí.* /A to jsem si myslel, že horší než s Carterem to nebude./
*Zvedá se, aby byl na stejné úrovni a výhružně se na něj podívá.* Dobře? *Strčí do něj a jde naproti němu.* Proměnil ses. *Téměř na něj zavrčí a strčí do něj pořádně.* Mohl si také zabít polovinu města včetně tvých přátel, mých přátel a ohrozit naše prozrazení. *Udělá mu pěkný výčet a chytí si ho pod krkem.* /Když trénink, tak trénink./
*Sleduje jak se Lucas zvedá a jen co promluví, ví, že je to špatný.* /A kurva.../ *Pomyslí si a to, že ho chytí pod krkem ho docela vyvede z míry. Podívá se na něj, jestli tohle myslí vážně.* Byl jsem s někým, kdo věděl, že mě zvládne. *Chytne mu tu ruku a uvolní se z jeho sevření.*
*Ovládá se, neboť kontrola je jednou z věcí, ve které opravdu vyniká. Jakmile ho Iralli začne zkoušet pohledem, ani nehne brvou. Upřeně a nevraživě na něj zírá, jako kdyby mu měl každou chvíli vrazit takovou, že mu způsobí totálně blackout.* Zvládnu tě pouze já a Carter. Nikdo jiný. *Znovu po něm hrábne a nasraně mu zavrčí do tváře.* Nebudeš si dělat, co se to zamane. Je ti to jasný? *Popadne ho i druhou rukou a pořádně s ním zatřese.* Je ti to jasný?! *Teď už zařve přímo do obličeje. Jestli nezačne, asi mu ji střelí mezi oči.*
Nebylo to úmyslný, jo? Stalo se to, omlouvám se, ale nikomu se nic nestalo, ne? *Snaží se mu vysvětlit, aby se uklidnil. Takovéhle situace nemá rád, s Carterem to bylo lepší. Lucas je moc velký nervák.* /Vážně, co mu sakra je? Vždyť se chová jak pomatenej... Ahh../ *Pomyslí si nad tím vším. Třas je opravdu velice nepříjemný a v Irallim to vše kipí. Jako při tréninku s Carterem.*
*Látku jeho bundy svírá pevně v zatnutých pěstích a vražedný pohled nespouští dolů.* Nebylo to úmyslný? *Srazí ho prudce k zemi a odstoupí krok.* To jsi odešel a nevěděl proč? *Bouří to v něm dál. Cítí přesně, že už to v něm začíná nabíhat, teď už nemůže couvnout.* /To to trvalo./ Nestalo, ale mohlo se stát. Až by si zabil někoho, na kom ti záleží? Budeš mluvit stejně? Nebylo to úmyslné? Omlouvám se? *Hustí do něj dál dost útočným tónem.*
Když mi nevěříš, tak o co ti jde? *Odsekne mu nasupeně.* /Tak teď mě vážně točí do běla, proč se chová jako takovej omezenej idiot./ Já chápu, že ty jsi posranej za ušima, ale já jsem do toho šel s tím nejlepším úmyslem. Věděl jsem, že se to nestane, ale ty ne, ty si budeš troubit jenom to svoje, co? *Zaútočí na něj slovně, už je skutečně na tenkém ledě. Bestie ho krmí vším tím adrenalinem.*
O co by mi asi mohlo jít. *Znovu zaútočí z vrchu, což by ho mělo podráždit ještě víc.* Přemýšlej. *Kope do něj slovně dál a útočí na všechny slabiny, které mu Iralli poskytne. Protože už se zdá v křeči, nechce do něj bušit fyzicky. Teď už jen vyprovokovat slovně.* Jen naprostej kretén by spoléhal na takovou hovadinu. Že to prostě bude vědět. A až budeš polovinu města trhat na cucky, budeš to také vědět? *Sám se připravuje, kdyby už to mělo přijít.*
Aaaa! *Bouchnou v něm saze a chce po něm už fakt skočit.* /Dostanu tě, ty hajzle./ *Pomyslí si a to přesně stačilo k tomu, aby se začal přeměňovat a následně se chystat k tomu, že rozkouše Lucase, protože ho už vážně vytáčí k nepříčetnosti.*
*V rychlosti ze sebe sundává bundu, kterou odhazuje stranou, a vyzuje si boty. Dává dolů i mikinu, na více se už nemůže soustředit. Nečeká, že by se Iralli začal ovládat, na to je už moc pozdě. A tak sám spouští svou přeměnu, která trvá krátce. Jakmile došlápne na všechny čtyři, tak se proti Irallimu postaví, ale nezaujímá útočný postoj. Je však připraven mu trochu pocuchat kožich, kdyby vlka neudržel.*
*Jeho proměna trvá déle než Lucasova. Je vidět, že to nemá tak zažité. Navíc ho proměna samotná stojí dost sil a bolí ho. Potom co je na všech čtyřech, stojí proti Lucasovi a vrčí na něj. Po chvíli se po něm rozbíhá a snaží se mu ublížit.*
*Sleduje jeho proměnu a vcucává do sebe jeho pocity. Moc dobře ví, jak se teď cítí, ale ani sebou nehne. Teď se jen soustředí na to, jestli má totální výpadek, nebo bude jen chvílemi mimo. Jenže se zdá, že je úplně mimo. A tak když po něm vyskočí, uhýbá díky rychlosti do strany a zakousne se mu do krku. Ne pevným stiskem, nechce mu prokousnout tepnu. Spíše aby ho zbrzdil. Našlapuje do kolečka, vrčí na něj. Poté se hbitě odráží, pokusí se mu zakousnout do hřbetu, aby ho povalil. Následně se nad něj postaví a hledí mu do očí s vrčením, aby si prosadil svou dominanci. Je to instinkt silnějšího, Iralli by se měl podřídit a stáhnout.*
*Cítí ukrutnou bolest po kousnutí do krku a vidí jak se ho snaží kousnout do hřbetu. Je ale tak nesvůj a otřesen, že se tomu nevyhne a povalí se. Vidí, jak nad ním Lucas stojí, vrčí a doráží. Proto stáhne ocas, zakňučí a odpochoduje skloněný trochu dozadu.*
*Jakmile se Iralli stahuje, cítí z něj, že ho to hodilo do klidu a stejně tak by mu to mělo zklidnit hladiny v těle a trochu probrat. Nemá v plánu ho stresovat nebo útočit. Stahuje se zpátky také, přesto stojí mírně neutrálně. Čeká do té doby, dokud se Iralli nezačne dostatečně uklidňovat a nezačne proměňovat zase zpět.*
*Pozoruje co bude Lucas dělat. Když vidí, že neútočí, uleví se mu a vcelku se uklidní. To mu dovolí se pomalu začít měnit zpátky. Zasáhne ho obrovská bolest hlavy a je pomalu vidět, že má potrhané oblečení a boty jsou úplně na odpis.* Promiň... *Řekne sklesle, jakmile se dostane do více normálního stavu.*
*Proměňuje se zpět také. Jelikož se jednalo o rychlou proměnu, triko má servané, ale kalhoty to ještě vydržely. Staví se zpátky na nohy a pocítí studený vítr, který se na něj navane. Jeho reakci se musí uchechnout, když kolem něj projde.* Vedl sis dobře. /Neutekl do lesa, nehráblo mu./ *Nazouvá si zpátky boty a sbírá mikinu, do které se také navlékne. Míří rovnou k batohu a začne vyndávat věci. Hází po něm deku a vytahuje náhradní oblečení, které sebou obvykle nosí. Igelitku také hodí směrem k němu. Celé to vyhrocení bylo jen divadlo. Lucas umí předstírat velmi dobře, ale o ničem se mu nezmiňuje.* Žízeň? *Vytáhne plechovku s pivem a rovnou mu ji hodí. Moc dobře ví, jak se teď cítí.*
*Cítí se neskutečně sklesle. Je sám ze sebe zklamaný a ani přes jeho pochvalu se necítí líp.* /No tak teď může vidět jakej jsem doopravdy. Proč jsem takhle vybuchl..?/ *Přemýšlí. Bere si od něj věci.* Děkuji. *Řekne potichu a provinile. Plechovku chytá a otvírá rovnou. Velký obsah do sebe ihned vyprázdní.* Co teď? *Zeptá se nejistě, zatím co se obléká do nových věcí.*
V klidu. *Sbírá i svou bundu, do které se následně také obléká. Stále má takový výraz, že se vlastně vůbec nic nestalo, jako kdyby to zažíval stále.* Co teď. Domluvíme si další trénink. Čím více proměn absolvuješ, tím lépe pro tebe. *Vytáhne z batohu boty a doufá, že budou. Lucas sám má nohy jako loď, takže by to neměl být problém.* Jak se cítíš? *Zeptá se ho, ačkoliv hrubý odhad má.*
Špatně. Myslel jsem si, že to zvládnu. Je to čím dál tím těžší mi přijde... *Vysvětlí mu. Nazuje si boty a kývne mu, že je to v pořádku.* Takže teď jdeme domů? A kdy se chceš sejít zase? *Ptá se jednoduše. Vypadá dost unaveně.*
Neber vlka jakou součást něčeho špatného. Čím více proměn absolvuješ, tím lépe se ti bude tomu bránit. Poté můžeme zapracovat na udržení vědomí, ale to přijde časem také. *Vysvětlí. Iralliho reakce je poněkud očekávaná a Lucase nerozhází. Jen mu zkrátka nadhazuje, co musí vědět.* Až se trochu vzpamatuješ. Nebudeme to přehánět a navíc bude úplněk. Nevím kdy, ale cítím to. *Přehazuje si batoh přes rameno a vydává se směrem k domu.* Okolo úplňku bys měl mít klid.
Jo, dobře. *Odpoví Lucasovi a následuje ho.* A ještě jednou se omlouvám. *Dodá trochu sklesle a potom jde už mlčky. Teprve až u domu mu podá ruku a pronese ještě.* dnešní trénink a uvidíme se... *Vrátí mu zapůjčené oblečení a odchází k sobě do pokoje, vyčerpaný událostmi večera.*
/Kate to asi začíná nudit. Kdyby koukala na NHL, tak tam je víc akce./ *Koutkem oka ji pozoruje a když dojídá, tak jídlo zapije pivem.* /Pět hodin ráno, tak jestli ji dovezu ráno, tak dostanu přes hubu ani se nenadechnu./ Nechci přijmout tvou výzvu z jednoho důvodu. *Ukáže bradou směrem ke Kate, která pomalu usíná.* Já nic vyhrávat nemusím, abych ti něco dokázal. Zeptej se kohokoliv v okolí, kolik by ti tipoval, Sadistko. *Znovu útočí s ledovým klidem, ačkoli poslední slovo z něj tak nějak vypadlo náhle.* /A i se to k ní celkem hodí. Minimálně ji na to tipuju. Já ti dám vlčka./
/A už je to skoro u konce./ Nebo v půlce? *Oči zase na chvilku plně otevře.* /Tak dnes tady asi opravdu usnu no./ *Ty dva už ani tak moc nevnímá.* /Ti dva mají asi o zábavu postaráno no./ *Cítí jak jí klesá hlava a nechá to tak být. Usíná se skrčenými nohami a hlavu má opřenou o opěradlo, přičemž jí vlasy zakrývají obličej.*
*Na kývnutí ohledně Kate nechce reagovat, avšak když ji nazve sadistkou, rozhodne se vyložit karty na stůl.* Nevadí. Co kdybys někdy přišel ke mně, kde Kate nebude? *Navrhne ochotně a odmlčí se.* Mimochodem, víš už tu novinku? *Nadhodí rádoby naprosto náhodné téma.* Jak Rei odjíždí na několik týdnů pryč, měla jsem se jí start o dům, ale vyřešili jsme to tak, že jsem se k ní nastěhovala. *Natáhne se pro Colu, ze které se pomalu ironicky napije.* Takže budu mít minimálně na měsíc barák pro sebe, super, ne? *Pohledem sjede na Kate.* Heleme se, už skoro spí. Možná bys ji měl odnést do pokoje. *Teď to myslí opravdu vážně.* Aby nespala v obýváku. /A nebyla tady navíc, když nikam nespěchám./ *Vyložila karty, ale není si jistá, jestli má ještě něco v zásobě.* Snad jsem tě tímto dost vykolejila./
*Když ji bere Lucas do náručí, tak to sice vnímá, ale nechá se, protože už stejně skoro nevnímá. Když ji nese, tak se k němu i trochu přitulí. Nechá se položit na postel, přehodit přes sebe pokrývku a poté už se jen přetočí na bok a už úplně usne.*
*Nakrčí nad tím obočí do podmračení.* /A co bych dal dělal? Hrál ty její provokace a nakonec?/ *Dlouho na to nic neříká, protože se v tom nechce zamotat.* A co bych tam dělal? Hráli bychom prší? Ty tvé provokace? *Jeho hlas zvážní čímž utíná celou tu její hru a vstává z gauče.* Oba víme, jak to dopadá. *Přechází ke Kate. Normálně by přes ni jen hodil deku a položil ji na gauč, ale když ho k tomu Sadistka vybídla, tak ji opatrně bere do náruče. Je až překvapivě lehká. Nechá ji, aby se mu schoulila v náručí a vyrazí ke schodům, pod kterými se ještě zastaví a obrátí na Sadie.* Oblíkni se, jsem hned zpátky. *Odchází po schodech nahoru a zamíří si to do pokoje, kde má Kate věci. Pokládá ji na postel a pod hlavu ji strká polštář.* /Převlékat ji nebudu, bude to muset holka vydržet./ *Přetáhne přes ni pokrývku.*
/Najednou si nechceš hrát?/ *Zakulí očima.* Vážně? Jak? *Vybídne ho, ale pak už se dívá jak odnáší Kate.* Alespoň už je v posteli a nespí v obýváku. *Místo toho, aby něco dělala se zavrtí a zůstává sedět na gauči.* Mám práva tady být. Tohle je sídlo vlkodlaků. *Pokrčí rameny. Pokud s ní chce hrát tvrdě, ona mu bude rány vracet.* Nevím, co se ti vybavilo, ale asi je špatně, když si chci pozvat někoho, s kým bych si mohla povídat. *Teprve až teď zvedne. A domů trefím. *Založí si ruce na hrudi a dál stojí u gauče.*
/Další, co má narušený spánkový režim. Měl bych z ní vytáhnout, kde studuje, nebo co dělá, ale podle toho jejího nezájmu to bude stejně jen dcera./ *Jakmile se Kate zavrtí, už ji nechává být. Pomalu zavírá za sebou dveře, aby ji nevzbudil a nese se po schodech dolů. Sadie má zády k sobě a pořád sedí.* No jak to asi dopadá. Tím tvým fajn, díky a potom se sebereš a odejdeš. *Ukáže ke dveřím a její další slova ho zarazí, přesto stojí klidný.* Vyznělo to tak, že ji vyháním? /Sadie, ale já tě nevyháním./ Neví co dál. Nechat ji tady, jít spát a ať se někde toulá po nocích? Nabrat ji a prostě odvézt, i když ji odsud vyhánět nechce? Protře si unavené obličej, ale spíše to působí jako bezradné gesto.* Chci tě jen odvézt domů. Vypadáš unaveně. Kdy jsi naposled spala? Před naší hlídkou? *Vyhrkne na ni a odběhne tak od tématu.*
A divíš se? *Rozhodí rukama.* Chvíli je všechno v pohodě, jako na hlídce. Pak mám nějakou stupidní narážku, ty se chytneš a takhle to jde chvíli dál. Jenže pak přepneš a začneš na mě mluvit jako na děcko. /Stačí mi jeden starší bratr, dva nepotřebuju./ Já neříkám, že mě vyháníš. To bylo myšleno k tomu, že jsem ti pouze nabídla, jestli by se nechtěl někdy zastavit. Nevím, kde máš myšlenky ty. *Dodá s náznakem sarkasmu.* Před hlídkou jsem spala osm hodin, ale jsem v pohodě. Zato ty teď vypadáš na omdlení. Takže co kdybys zůstal tady, u sebe doma, a já jednoduše zmizela v sobě? *Podá návrh.* Víš, mám takovou věc. Říká se jí nožičky./ *Nechce být tak nepříjemná, ale poslední dny ničemu nerozumí.* /Pojedu s Rei do Kolumbie. Vlastně, to není špatný nápad./
*Schytává on to všechno s mlčenlivým výrazem. Nechá ji se prostě vypovídat, jako to dělává vždy.* /A ty se divíš mně? *Rezonuje mu v hlavě, ale nechce ji tím zatěžovat.* /Ty moc dobře víš, kde mám myšlenky. Na to mě znáš až moc dobře./ *Mlčí. Nedokáže s ní o tom mluvit, zasahuje to až příliš k němu samotnému, a to si rád nechává pro sebe.* Hlídku jsme měli v úterý. Chceš mi říct, že jsi od té doby nespala? *Zabodne do ní pohled.* /To nemyslí vážně./ *Potlačuje v sobě nevraživost a chce od sebe odtáhnout pozornost.* Já jsem spal. Mě do toho netahej. *Udělá pár kroků po místnosti, až se zastaví pár kroků u okna.* Jedině až se rozední. *Poví pevným tónem a obrací se na ni.*
/Mlčíš? Ironie, že když chci mluvit já, jsi ticho ty./ *Když na ni promluví, zarazí se a sklopí pohled.* Možná? Ale jsou to jenom tři dny. *Mávne nad tím rukou.* /I když to je můj rekord./ *Cítí se provinile, i když neví proč.* /To bude jenom paranoia./ Fajn, tak nechoď spát. Ale buď tady a já půjdu k sobě. *Upraví svoji předchozí větu.* Jsem dospělá. A i kdyby ne, sám si řekl, že se chovám na patnáct. V patnácti bych už měla mít nějakou zodpovědnost./ *Využije toho, že udělal několik kroků od ní. Do jedné kapsy jean si schová klíče a do druhé mobil.* Už mám věci, takže až budu doma, napíšu ti. *Z gauče si vezme kabát a rozjede se k odchodu.* /Jelikož furt měníš téma a nic mi neřekneš, nebudu tě nutit. Ale nehodlám tady ani sedět jen tak./
/No ne. Ona to myslí snad vážně. Tři dny, a to si myslí, že ji nechám za tmy běhat po ulicích, když jsem viděl, co jsem viděl? Za co mě má?! Za idiota?!/ *Slyší ten provinilý tón, a tak mu z části udělá dobře, že ji dostal tam, kam chtěl. Aby si trochu uvědomila, že nespat několik dní normální není.* Tři dny jsou dost na to, aby ses tam venku něčemu ubránila. Může to mít i vliv na přeměnu. /Když je člověk unavený, hůř se ovládá./ *Dívá se na ni, jak se má k odchodu. V tu chvíli mu probleskne hlavou hned několik řešení. Nechat ji prostě jít, jenže kdyby se ji něco stalo? To nepřipadá v úvahu už kvůli Carterovi a celkově. Nikoho by v takovém stavu nenechal jen tak odejít. Poté si ještě nabízí možnost popadnout bundu a jít prostě s ní, ať se jí to líbí nebo ne. V tom ho to ale trkne a ještě ji zastavuje.* Proč máš takový problém, abych tě jednoduše odvezl? *Znovu na ni udeří a připravuje se vnitřně na druhý plán, jestli bude ještě protestovat.*
Bože, pochop, že se mi nic nestane! *Odsekne, když se na něj otočí.* Zvládnu se přeměnit i ovládat stejně jako když bych spala deset hodin denně. A navíc, kdybych byla ve stresu a ohrožení, adrenalin by mě probral a já bych se ubránila. /Nejsem debil, abych neměla plány a nebo argumenty./ *Otáčí se, aby se mohla obout.* /Po ránu se s tebou hádat, super. Ještě by třeba mohla být vánoce a já tady musela zůstat, Ne?/ *Odfrkne si, když už je obutá. Natahuje se ke klice, ale musí se zamyslet nad jeho slovy.* /Mám ti odseknout a nebo mluvit? Chceš mě rozebírat, abys mohl něco vymyslet. Dost průhledný i na tebe./ Proč máš takový problém s tím, abychom si normálně promluvili o tom, co si chtěl říct později? *Vystartuje po něm se svojí verzí.* /Tohle jde upravit na obě strany./ *Otáčí se k němu zády a otevírá dveře.*
/Proč je tak umíněná? Proč kolem toho všechny dělají takové halo a nedokážou říct hned, co jim skutečně vadí?/ To mi vysvětli. Jak to mám chápat. Kdy jsi byla naposled takhle vzhůru? *Vyzvídá jak obvykle, spíš i proto, že ji tu chce prostě udržet do úsvitu a poté ať si jde kam chce. Nevezme si na krk to, že by odešla za tmy a vyřízená.* /Ta je ale kousavá. A to jí dělám tak moc? Mám o ni jen starost. Netrhám ji hlavu./ Protože o tom mluvit nechci. /Proč se v tom zbytečně hrabat. Nemělo by to smysl./ *Stále doufá, že se tě kliky prostě pustí a nechá to být. Nemá nic, čím ji mohl tady držet. Ani nárok.* /Proč já tyhle hovadiny dělám. Copak si ji chci proti sobě poštvat? Carter mi ji bude dávat na hlídky, to tam na sebe budeme házet nevraživé pohledy a mlčet?/
*Schází dolů v mikině a teplákách, na nohách má ponožky a v ruce si drží boty. Slyší zespoda nějaký hluk.* /Že by nějaké další ranní ptáče?/ *Když dorazí dolů, jenom jim věnuje pohled, aby si všimnul kdo tady je.* Dobré ráno, přeju. To jste tady pořád, nebo už zase? *Zachechtá se nad vlastní poznámkou.* Jde si se mnou někdo zaběhat?
Na nějaké párty s Rei, ale to je jedno. *Odpoví mu prostě na otázku.* Ty nechceš mluvit o svých věcech a já zase o těch mých. To je naprosto rozumná dohoda- Ty si necháš svoje a já taky. *Potřese hlavou.* A nebo víš co? Kašli na to. Až budeš něco potřebovat ohledně hlídek, víš kde mě najít. /Nehodlám se tady vybavovat zatímco můžu jít./ Vyřiď Kate, že si s ní pak domluvím schůzku ohledně teorie. *Řekne ještě, aby nevypadala až moc nezodpovědně.* /Jde dokonale vidět, jak mi věříte./ *Pohrdavě si odfrkne, ale to už otevírá dveře a jde ven.* Vidíš? Stejně už se rozednívá! A kdybych se s tebou zbytečně nehádala, mohla jsem být už doma. A ne z tebe dostávat něco, za co ani nestojím. Díky! *Neodpustí si rozloučení a vychází ze sídla vlkodlaků. Jde pomalu, aby se uklidnila.* /Dýchej. Nádech, výdech./ *Zpomaluje krok, protože by se nerada přeměnila.*
S Rei. *Nenechá se odbýt.* To jsi nebyla sama. Jenže já jsem za tebe zodpovědný. Co mi asi poví Carter, že jsem tě nechal jít samotnou? *Ještě jednou na ni udeří, ale poté už se zase stahuje zpátky. Není na nějaké dohadování, když se to týká soukromí. Ohledně práce se umí přetvařovat a stát si za svým, je to jeho povinností, ale tady to už překračuje jeho meze.* Vyřídím. *Částečně ho uklidňuje, že se venku rozednívá, nervy má rozdrásané až až, ale nedává to znát. Ve tváři je stále stejný.* /Za co ani nestojí? A co ode mě chce slyšet? Že to nikdy nenechám zajít tak daleko, protože mě to prostě po týdnu přestane bavit jako vždycky? To chce slyšet? Vždyť už mě dávno zná./ *Opět mlčí a vyprovází ji pohledem, zatímco za sebou slyší Iralliho. Uvnitř se dušuje, že snad nikde po cestě nezkolabuje.* Pořád. Protože tu bydlím. *Odpoví mu stroze. Jestli je něco, co teď potřebuje, tak je to poslední nikotinem na jeho nervy.* Na to já moc nejsem. *Byl by, jen teď nemá náladu na nové věci.* Ale jdu si ven zapálit. *Nepřímo ho vyzve, kdyby se chtěl připojit a vyleze z domu ven, aniž by se namáhal oblékat. Vytahuje z krabičky cigaretu a pálí to tam, přitom cítí, jak to u něj vevnitř pulsuje.*
*Lucasovu nabídku na cigaretu odmítne, protože si ji dá v klidu až přijde. Obuje se a vyrazí. Po chvíli mine Sadie, ale nevěnuje jí nějakou pozornost a běží dál.* /Tohle je stejně nejlepší na nastartování dne. Potom si můžu aspoň promluvit s Lucasem. Myslím si, že takhle ve dvou by to nemuselo být tak hot./ *Pomyslí si a běží bez cíle.*
/Všechno se hroutí, všechno! Rei mi minimálně na měsíc odjíždí, Carter má plnou palici Spolku, jsme ve válce a teď i Lucas?!/ *Zpozoruje jak kolem ní proběhne Iralli, ale ignoruje ho.* /A do toho ještě ta druhá kráva. Chce se dívat na horor, ale čučká se u toho jak nevím co. Myslí si, že když je nová může si vyskakovat?/ *Obejme se rukama a sklopí hlavu.* /Carter měl pravdu. Tfuj, to je humus. A kdybych to někdy řekla nahlas, všechno popřu./ *Ani koutky jí nezacukají.* /Potřebuju kafe, ale je to až moc. Daleko? Aha!/ Nenávidím ho! *Zařve až moc nahlas. Obejme si dům, protože ví, že zezadu je na sto procent odemčeno.* /Od porady jsem se od něj nehnula. A na poradu otevřeno bylo, přišlo tak několik vlkodlaků./ *Ujistí se, že je vzduch čistý.* /Asi bude ještě vepředu. Tím líp pro mě./ *Zadními dveřmi vejde zpět do domu a vyzuje si boty, které nechá u dveří. Zívne si a dojde do obýváku, kde to voní po sýrové pizze.* /Kupodivu./ *Natáhne se na gauč a ukradne si jednu deku pro sebe. Zachumlá se do ní a počítá jenom s krátkým šlofíkem.* /Tři dny bez spánku.../ *Něco zamumlá a usíná poměrně lehkým spánkem.*
*Zaslechne nějaké řvaní ze zad.* /Že by ta zvláštní holka? S tou bych se měl možná taky seznámit nějak víc, ta vypadá sem tam i normálně./ Ach jo... *Řekne si potichu vzhledem k situaci, nasadí si opět sluchátka a běží. Potřebuje si dát 2 a 2 dohromady a tohle mu na to pomáhá naprosto výborně.*
*Vyfoukne ze sebe hustý dým a snaží se zaostřit na obraz před sebou. Je rozespalý, podrážděný a jako vždy, když se to v něm nahromadí, potřebuje se něčím hodit do klidu. Jakmile cítí, že napětí povoluje, opře se zády o stěnu domu a vtáhne do sebe další dávku nikotinu. V tom slyší Sadie křičet.* /No bezva. Že by konečně přišla k rozumu?/ *Přes to všechno se tomu uchechtne a odklepne popel. Cítí při tom neblahý pocit, že mu někdo slídí okolo domu, ale je tak velký, že si to spojí s Irallim. Jejich pachy se nakonec v okolí oba vyskytují.* /Uklidím ten bordel a půjdu spát. Nic lepšího udělat nemůžu./ *Dá se do něj trochu ranní zimy a pootevře dveře, které nechal záměrně odemčené, aby se venku nerozbil bez klíčů. Vstupuje dovnitř, boty skope hned u dveří a vydává se do obýváku. V okamžiku, kdy se sehne pro krabici pizzy a zbytků po večeři ke stolu, tak koutkem oka zavadí pohledem o Sadie. Zarazí se, ale to spíš proto, aby kuchyně, aby se toho zbavil v koši.* /To je jedno, alespoň je tady./
*Vycítí nějaký pohyb, takže se jenom zamračí a otočí na druhý bok.* Děhuju.. *Něco zamumlá a spí dál. Kupodivu jí ani nevadí, že spí na gauči. I když po třech dech bez spánku je asi jedno, kde člověk vytuhne. Ani se jí o ničem nezdá. Užívá si spánku, i když není extra tvrdý. Poslední dobou je ráda i za nějakou naspanou půlhodinku.* Mhhhmm.. *Zavrní jako kočka a zamlaská.*
*Iralli chvíli poté přibíhá. Zuje se, boty si uklidí a protáhne se ještě. Všimne si spící Sadie na gauči a Lucase v kuchyni. Zamíří tedy k Lucasovi a v klidu mu povídá.* Lucas, dám si sprchu a myslím si, že bychom si potom měli promluvit. Co ty na to? *Zeptá se ho s nadějí, že konečně alespoň trochu uklidní ten jejich nešvar.*
/Tak to zrovna nemáš za co./ *Odpoví spíš sám sobě a natáhne se pro flašku s pitím. Napadne ho, že by ji odnesl nahoru jako Kate, ale nakonec ji nechce probudit. Ještě by začala jančit a sotva se hodil vnitřně do klidu. Odšroubuje sodovku a pořádně se napije, aby se trochu prokrvil. O Irallim ví, slyšel ho, a tak doufá, že bude mít dost rozumu na to, aby nedělal zbytečný bordel, když Sadie spí. Rukou si lahvi spustí dolů a pozoruje ho svým obvyklým soustředěným pohledem, zatímco k němu dojde.* /Promluvit?/ *Nejdřív nemá ani ponětí, o čem by si on chtěl povídat.* Jestli jde o ten sklep, tak je to moje konečné slovo. *Upozorní ho předem.* /A nechtěj mě kvůli tomu nasrat./
*Slyší nějaké hlasy, takže se otočí na bok, aby se podívala, kdo tam je. Prvně otevře jedno oko, ale nikoho neuvidí, takže ho zase zavře.* /Snad to byla alespoň hodinka./ *S obtížemi se postaví na vlastní nohy a deku si kolem sebe přehodí tak, že ji má i na hlavě a drží si ji pod krkem.* Princezna má ráda teploučko. *Zamumlá si pro sebe a rozejde se do kuchyně, přičemž má přivřené oči.* Lucasi? Protože mám chuť na čaj a jsem líná si ho dělat, zapomenu že jsem nasraná, co ty na to? Uděláš čajíček pro jednu ospalou Sadistku? *Zamumlá a zívne si. Dojde ke zdi, o kterou se zády opře.* Prosíííím?
*Zdá se jí noční můra - jak neobvykle po hororu. Na posteli se různě vrtí a potí se jí celé tělo. Po nějaké chvíli se konečně probudí a celkem dost rychle se na posteli posadí.* /Proboha..Neměla jsem se na ten horror dívat../ *Rukou si vjede do vlasů.* /Bože, bože../ *Zvedne se z postele a přejde k cestovní kabeli, ze které si vytáhne nějaké čisté oblečení a spodní prádlo a poté si to namíří do koupelny.* /Aspoň že koupelnu tady má každý svou no./ *Shodí ze sebe to propocené oblečení a hodí ho do koše na prádlo. Hned poté si vleze do sprchového koutu a dá si jen rychlou a studenou sprchu. Po asi tak deseti minutách vyleze ven a obleče si spodní prádlo a poté kraťásky na spaní, které jí dosahují tak asi těsně pod zadek a k tomu tílko.* /Fuj..To by bylo../ *Na hlavě si pomocí ručníku ještě udělá turban a poté jde dolů do kuchyně.* /Nevyjížděj po Sadie když ti nic nedělá Kate,/ *Na Sadie už se jen pousměje, ale přátelsky.* A mě kafe prosím? *Koukne po Lucasovi.* /Kafe se mi bude hodit no./
*Postupně se tam všichni nakupí.* /No ale nevím, jestli to chci řešit i s ostatníma. A plus jestli chce on. No uvidíme./ *Pomyslí si a odchází do sprchy.* Budu dělat snídani až přijdu. *Řekne jenom tak davu, kdyby se někdo poté chtěl najít s ním.*
*Dívá se na něj, ale on ze sebe vydává jen něco ohledně snídaně.* /To mi k tomu nic neřekne? Tak asi pochopil, že ohledně věcí smečky se nemá cenu se mnou dohadovat./ To zní dobře. *Utrousí směrem k němu a vyprovodí ho pohledem, načež cítí, že se Sadie pohnula a probouzí.* /To tomu moc nedala. Měla by spát alespoň do večera./ *Má chuť si jít zapálit další, ale ještě chvíli vydrží, aby se v něm nehromadilo další napětí.* /A Kate se probudila./ *Slyší ji nahoře, jak přeběhne do koupelny a puštěnou sprchu.* /Snad jí tam nevleze. Byla by to dost blbá výmluva, že nevěděl, že tam někdo je./ *Pobaveně zvedá koutky a zaregistruje Sadie vstávat. Propaluje ji pohledem, aby se koukala vrátit zpátky.* Měla bys spát. *Jeho to rozhodně ještě nepřešlo, přesto ale mluví klidně s menším napětím. Automaticky hrábne po zapínání varné konvice a uvnitř ho znepokojuje, že Sadie stojí stále opřená o stěnu.* Tak si alespoň sedni, než se mi tu složíš. *Pobídne ji a začne se přehrabovat v polici.* Nějaké čaje by tu ještě měly být./ Černý, malinový, zelený, jahodový... *Odmlčí se při čtení další krabičky.* Na žaludek? To asi ne. *Zarazí ho zpátky a slyší za sebou Kate s další objednávkou.* /Samozřejmě, chůva dělej, nakrm je.../ Rozpustné, presso? *Rovnou ze sebe vychrlí možnou nabídku.*
Nekoukej na mě tak. Já za to nemůžu, je tu moc pachů. *Pokrčí rameny.* Teda, lidi a zvuků. *Dodá po chvilce.* Já bych měla dělat věci. Třeba poslouchat Cartera a nebo tebe. A taky je nedělám. Teda, to bych nedělala ani tak, když ti doporujuju, ale.. *Zaplete se jí jazyk a tak jenom potřese hlavou.* Než se ti tu složím? *Zopakuje pro jistotu a vydrápe se na barovou židli.* /Než se ti tu složím? MU?/ *Dává to za vinu tomu, že je rozespalá.* Malinový, prosím. Děkuji. *Vděčně se na něj usměje, ale pak si na něco vzpomene.* A pak s tebou budu potřebovat mluvit. O samotě. *Dodá po chvilce.*
Třeba.. *Přikývne.* /To je mi celkem jedno, hlavně káva./ *Posadí se za stůl na židli a prsty si sklepe jen tak do stolu.* /Jak dlouho asi nespala?/ *Sleduje i konverzaci Sadie a Lucase.* /Snad tady neomdlí no../ *Koukne se ještě po Irallim.* Já si pak dám asi s tebou. *Houkne ještě za ním.* /Asi..Možná..Stejně jsem ještě snídat nestihla./ *Nohy si pod stolem překříží v kotnících a kouká někam do blba.*
*Dá si rychlou sprchu, umyje si vlasy a i vousy, takže když vyleze ven, vypadá jako mokrá slepice. Obleče si mikinu a tepláky, aby Lucas zase neohrnoval nos. Sejde dolů a všechny přejede pohledem.* /Sadie umírá, Kate by nejradši zdrhla a velkej taťka z nás má nervy./ Vy dva dáte si s námi taky, nebo jdete vedle? *Zeptá se, aby mohli mít i čas na sebe, protože mu přijde, že to mezi nimi stále vře.* A růženka by si dala co? *Zeptá se směrem ke Kate.*
Tak jsi neměla být protivná, když jsem tě chtěl odvézt. *Nenechá se odbýt a připravuje rovnou tři hrnky, protože očekává ještě příchod Iralliho.* Ano, složíš. *Trochu mu unikne, čemu se podivila.* To by normální člověk po spánkové deprivaci udělal, víš. *Neodpustí si trochu dávku jízlivosti. Nechce být takový, ale to, že ho neposlouchá, a on s tím nemůže nic dělat, ho zkrátka drtí. A ještě přihlédneme-li k tomu, že o ni má starost.* /Mluvit? MLUVIT? Co jsem komu udělal, že si všichni chtěli promluvit. Najíst jim dám, bydlet je tu nechávám, a to nemohu alespoň trochu klidu?/ *Vytáhne z balíčku sáček malinového čaje a vloží ho do jednoho z hrnků.* Budeš muset do fronty. *Prudce při tom vydechne, když si uvědomí, že zadržoval dech. Poté se otočí na Kate. Domnívá se, že se asi přeslechl, což s jeho perfektním sluchem je blbost.* Tak jaké. Rozpustné nebo presso? *Ptá se jí znovu zrovna ve chvíli, kdy se jí za ramenem vynoří Iralli.* Já sním všechno, takže i pro mě. *Odpoví mu a vytáhne varnou konvici, která dováří. Zalévá s ní Sadin hrnek.* Dáš si něco také? Čaj, kafe, něco silnějšího. *Vydoluje ze sebe obvyklou nabídku a doufá, že Iralli bude konkrétnější a rovnou si už vybere.*
*Provinile sklopí pohled.* To nebylo to, čemu jsem se divila. *Potřese hlavou.* Ale jo, už jsi horší než Carter. Panebože, nesmí se dozvědět o tom, že jsem byla tři dny bez spánku. *Uvědomí si.* /A jestli mu to někdo bonzne, popřu to. Sice mi nebude věřit, ale popřu to./ Jenže tohle nepocká. Bude to jenom chvilička, přísahám. A řekla bych, že to je.. No, ne vážně, ale naléhavé. A já nemám hlad, díky. *Zkusí na to jít takto a když před ní skončí čaj, na nic nečeká a i s hrníčkem pomalu mizí do křesla.* /Je nás tam moc. A hlavně bych tady ani neměla být. Jenom mu to řeknu a zmizím./ *Rozhodne se. Do debaty se nezapojuje, stále se cítí provinile.* /Jenže ne, Sadie je moc blbá na to, aby si věci uvědomovala hned, že?/ *Napomene sama sebe a začne foukat čaj. Po chvilce se z něj napije a víc se zachumlá do deky.* /Prvně si nárokuju tvůj gauč, pak deku, teď křeslo.../ *Potřese nad tím hlavou.*
*Podívá se na Iralliho.* /Růženka ? Moje aktuální přezdívka ?/ *V duchu se mírně zděsí, ale najevo to nedá.* Mě bude stačit chleba s nutelou. *Pousměje se.* /Bohaté./ *Poté se koukne na Lucase s nakrčeným obočím.* /Em..ajo, už vím./ Rozpustné.. *Odpoví mu a kouká tak nějak na všechny okolo.* /Ježíš, zapomněla jsem si dát kondicioner, takže ty vlasy nepůjdou rozčesat./ Pecka.. *Zamumlá téměř neslyšně sama pro sebe a poté se přemístí pohledem někam do boku.* /Ještě zlomím kartáč..No, ale tak co už, že./
*Iralli jenom hodí hlavou, tím veškerá jeho péče o vlasy končí. Nakloní se k Lucasovi a potichu mu řekne.* Jen běž, já nechvátám a není to ani důležitý. Čaj si udělám sám a kafe pro Kate zvládnu, praskaj. *Strčí do něj loktem, aby už šel. Poté se začne ohlížet po nutele a chlebu.* /Kolik jí je? 5?/ *Nakonec se mu kupodivu zadaří a tak jí namaže chleba a zaleje kafe a svůj čaj. Postaví to před ní ke stolu.* Tak prosím a né že něco necháš. *Zazubí se na ní, aby se nemusela cítit tak utiskována. Poté sobě a Lucasovi začne dělat vajíčka se slaninou.*
Tak čemu si se divila? *Zeptá se jí automaticky a hledá po policích kostkový cukr, Sadie si však hrnek uzurpuje dřív, než ho stačí najít, a tak to dál neřeší.* /Tak Carter se o tom nesmí dozvědět. Toho bych mohl využít. Vlastně se to nesmí dozvědět stejně jako to, že byla celou noc u mě. Nechci žádné další ponižující výslechy. Nedotknu se ji tak jako tak./ *Utrzuje se v tom. Zatímco připravuje Kate rozpustné kafe, sám si ani neuvědomuje, že sám sebe neobslouží. Pro něj typické.* /Naléhavé, vůbec se mi do toho nechce. Mám takový dojem./ *Nedokončí myšlenku, neboť ho ze strany postrkuje Iralli.* /To je mi tedy pomoc./ *Potřese hlavou směrem k němu a po cestě k Sadie před Kate postaví beze slov její rozpustné. Nějak se ani neobtěžoval ho osladit, nebo se jí zeptat.* Tak povídej. *Pronese ještě předtím, než si usedne na gauč naproti ní, ruce sepne před sebou a lokty zatlačí do kolen.*
*Jenom záporně zavrtí hlavou na náznak toho, že to nechce řešit.* Jenom jsem asi špatně slyšela, takže jsem to potřebovala zopakovat. Tři dny bez spánku dělají hodně. *Pokrčí rameny a upije čaje.* /Kde začít?/ V první řadě ti chci říct, že za poslední tři dny jsi měl ve všem pravdu. Moc věcí řeším, měla bych více poslouchat a chovám se na patnáct. *Uškrne.* /Moje ego trpí./ Dále bych se ti chtěla omluvit za to, jak jsem se poslední tři-čtyři dny chovala. Bylo toho na mě moc, odjede mi Rei, jsme ve válce.. *Odmlčí se, ale pak zase naváže nit.* Pochopím, když Carterovi řekneš všechno, co jsem za tu dobu stihla posrat a taky všechno, co jsem udělala. Problémy, hádky, narážky, všechno. /Au, au, au!/ Pak se ti speciálně omlouvám za to, jak jsem po tobě ráno vyjela. *Dlouze se napije čaje.* S tím, že jsi mě měl odvést domů jsi měl samozřejmě taky pravdu. Pak ti taky dlužím omluvu za to, že jsem se ti přikradla do baráku a nárokovala si tvůj pohodlnej gauč, ukradla peřinu a zneužila tvé starosti kvůli tomu, abych si dala čaj. *Pokusí se to odlehčit, i když jí to nejde.* Ale hlavně mě mrzí to, že jsem tady poslední dny furt jenom otravovala. *Ukončí svůj projev skládající se z omluv, přičemž vyplila všechen čaj. Vstane z křesla a vymotá se z deky, kterou poskládá a vrátí na gauč. Hrnek odnese do kuchyně, kde ho i umyje.* /Překážela jsem už dost dlouho./ *Uvědomí si a dojde ke gauči, aby si vzala kabát.* Takže se všemi loučím. *Kývne jim* A my se asi uvidíme.. nejblíž na hlídce. /Protože se ti budu vyhýbat jak to jen půjde./
*Sleduje všechno to dění okolo, ale pořádje tohle všechno celkem nezvyk.* /První snídaně tady../ *Zhluboka se nadechne a vydechne.* Jak dlouho jsi ve smečce Iralli ? *Šlehne po něm zvědavým pohledem.* /Tak, konečně bych se taky mohla něco dozvědět ne ?/ Jo, díky.. *Pousměje se na Lucase, když před ní postaví hrnek s kávou a poté ještě na Iralliho, když jí dá ještě chleba s nutelou.* Neboj, dokážu to sníst hodně, takže tohle je pro mě hračka.. *Uchechtne se.* /Jsem celkem jedlík no./ *Když se nadechne, tak jí vůně kávy bije přímo do nosu, dráždí jí ho, a tak jen svraští obočí, ale nechává to být.*
*Všimne si, že odchází Sadie.* Měj se a stav se někdy. *Křikne za ní na zdar. Pokračuje ve vaření a poslouchá na co se ho Kate ptá.* No, vlastně krátce jako ty. Asi 2, možná 3 týdny. Zvykneš si na to. Pro mě to třeba nebyl skoro vůbec. Naopak, ostatní mají problém se mnou. /Svým způsobem./ *Koukne se směrem k Lucasovi, který je v obýváku sám.* Chceš namazat ještě jeden? *Zeptá se jí, zatím co nandavá vajíčka i slaninu na talíř.* Chceš to pod nos, nebo budeš jíst s námi tady? *Zeptá se nahlas otázkou směrovanou na Lucase. Zatímco čeká na odpověď, přendá si svoje jídlo ke stolu, naproti Kate.* A co ty, jak to vlastně zvládáš? Ještě furt ze mě máš pocit idiota, nebo už je to dobrý? *Rejpne si do sebe a zazubí se.*
/To tedy dělají. Říkám to pořád./ *Je rád, že alespoň část uznala, když ale na něj vychrlí spoustu dalšího, tak má co dělat, aby se tvářil neutrálně.* /No ty vole. Ty to na mě chrlíš./ Sadie. *Zvolní a cítí trochu úlevu a zároveň i vinu.* Carterovi povím, co uznám za vhodné. /Takže toho asi moc nebude./ Takže jsi tady zůstala a pokecala s Kate. *Uvědomí ji a při té lži to s ním nic nedělá. Jako kdyby to dělal neustále.* A tady neotravuješ. Je to sídlo vlkodlaků, máš právo to být. *Použije její slova, ve kterých měla pravdu. Nechce, aby se cítila jako špatná.* /No ne. On mi udělal jídlo? Tak to nebude tak marný spolubydlící./ Dej mi to na stůl. *Houkne na něj, ale na víc nemá prostoru, neboť se Sadie zvedá a s ní i on.* Najít se nechceš? /Přemlouvat ji, aby se tu v klidu vyspala? Najedla? Uklidnila? Vypadá opravdu vyřízeně. A jestli ji ještě čeká Carter./ Hele, já tě nutit nebudu. Jen ti říkám, že se tu můžeš natáhnout, vyspat a vyčistit si hlavu, jestli máš toho hodně. Rei je stejně pryč.
Aha..Tak to potom jo.. *Jen přikývne hlavou.* /Takže nováček nejsem jediný díkybohu./ *Kousne si do chleba s nutelou.* /Mnam..Nutelu jsem neměla tak dlouho../ Problém s tebou ? Kvůli čemu ? *Ptá se ho, když zrovna ukusuje další sousto.* /Možná jsi trochu zvláštní, ale že bych s tebou měla problém ? To fakt zas ne./ To je v pohodě..Jeden mi bude stačit.. *Řekne s menším uchechtnutím.* /Ok, možná se to tady bude dát přežít nějak no./ *Koukne se po Lucasovi, když ho Iralli osloví.* Tak, je to pro mě celý takový divný...Najednou jsi nastěhovanej k chlapovi kterýho skoro ani neznáš, i když je fajn..Celá tahle situace je taková..Zvláštní.. *Mluví trochu potíšeji.* /Prostě celý tohle je tak moc divný./ Já jsem z tebe pocit idiota nikdy neměla.. *Zasměje se.* /Jak na tohle přišel, to fakt netuším no./
Uhm, promiň. Už jsem jako Rei a třepu, že? /Trávím s ní až moc času. Třeba nám ten měsíc prospěje../ Ne, řekni mu všechno. A pravdu nelži. Musím přijmout zodpovědnost. *Pokusí se usmát.* /A taky si musím koupit další zásobu korektorů tak na tři roky, i když doma taková je./ Jasně, ale nemusím tak oxidovat čtyřiadvacet hodin denně. *Významně se na něj podívá a zhluboka se nadechne.* Něco k jídlu si najdu. *Cukne jí koutek.* Máš pravdu. Zase. *Oklepe se.* Ještě není pryč, ale chápu co tím chceš říct. *Poví a pohladí kabát na židli. Místo jídla si ale udělá kafe.* /Protože to snižuje chuť k jídlu. Nemám na nic chuť, ale asi by bylo divné, kdybych si jen tak vypařila./ *Nezapomene si do kafe dát několik lžiček cukru.* /Ať se proberu./ *Zalije si kafe zbytkem vody a vyhoupne se na linku.*
*Položí mu teda talíř do stolu mezi něj a Kate. Zároveň je čelem k Sadie, která si sedne na linku. Odpovídá v klidu Kate, jako by se nic nedělo.* Problém si semnou, protože působím lehkomyslně. Přitom to tak není, mám všechno precizně promyšlené a odůvodněné, ale takhle mi přijde lepší komunikovat s lidma. *Klasicky se na ní zazubí.* No, protože když jsme se viděli poprvé, tak jsi ucukla jako sova. *Uchechtne se svému vtípu.* /I když to dost možná bylo i něčím jiným./ *Podívá se na svou porci a zjistí, že je neuměrně větší než ta Lucasova. Tak se zvedne, vezme ještě jeden talíř, na který dá přebytek a vnutí ho Sadie, aby alespoň něco snědla.* Jen si dej, stejně bych to nesnědl. *Čelou jí sjede pohledem od hlavy až k pátě.* Ty stejně vypadáš, že ti trocha jídla prospěje. A kdyby ti byla zima *vzpomene si na to jak na sobě měla deku*, tak ti ze shora můžu přinést pončo. *Nabídne jí.*
Za tohle se neomlouvej. *Zavrtí hlavou. Celkově omluvy neumí přijímat. Když se ale zmíní o Carterovi a pravé verzi, tak se trochu zakření.* Ty si přijmi zodpovědnost, ale ne, když se to bude týkat i mě. /Protože on s tím nepřestane a mě to jeho věčné slídění, jestli mu náhodou nedělám do sestry, leze na nervy./ Pro mě za mě. Když tu můžou čtyřiadvacet hodin oxidovat oni? *Řekne odlehčeně a věnuje jim oběma pohled, že to myslí s nadsázkou.* No ne. Ty jsi snad jediná, která uzná, že má chlap v něčem pravdu. *Má chuť jí ironicky zatleskat, ale raději si to zatrhne hned a sedá si ke stolu s připraveným jídlem.* Díky. *Zamručí směrem k Irallimu a pustí se do jídla. Je vděčný za změnu a něco čerstvého, co není zrovna z bistra. Jen tak sleduje, jak Sadie v ponču? Tak teď chci vidět tvou reakci./ *Nabere si další porci a v tichosti pokračuje.*
No, mě se zdáš jen prostě velmi zvláštní povahy.. *Řekne na rovinu s uchechtnutím.* /Tím ho snad neurazím ne ?/ No, tak komunikovat s lidma to je vždycky dobrý.. *Pousměje se, ale po chvíli opět nahazuje kamennou tvář.* /Jako sova ?/ No, to se občas stává už.. *Jen se tak nevinně pousměje.* /A myslím si, že nejsi ani první a ani poslední./ *Poté se podívá na Lucase a přímo ho probodne pohledem, ale poté pohled odvrátí a začne jíst další sousta chleba.* /Hele, tak mě se nikdo neptal jestli tady chci oxidovat, a nebo ne, takže../ *Jen nad tím zavrtí hlavou.* /Mě se nikdo neptal jestli tady chci být nebo ne./ *Po chvíli si odpije z kávy, ale pohled nějak zabodává do stolu.*
*Popíjí kafe a houpe u toho nohama, které jsou nad zemí.* /Nikdy jsem nechtěla být vysoká. Ale ani malá. Prostě mi vyhovuje to, co mám./ *Podívá se na talíř, který má najednou vedle sebe.* Vy jste hrozní. Nenecháváte mě spát, jíst, mluvit. Ach, jsem v nebi. *Zasměje se.* Ale děkuju. *Začne ujídat z talíře, ale při zmínce ponča se neudrží a zasměje se.* Ne, děkuju. Ponča nejsou pro mě, dlouhá historie. /A taky docela barevná./ *Při větách od Lucase se zaculí.* Fajn, takže odteď se mě nezbavíte. *Nadhodí vtip, ale pak přimhouří oči.* Chceš mě zase provokovat? Můžeme zase naladit na přezdívky. *Pronese jako varovaní, ale cukne jí koutek.*
*Dál od sebe cpe jídlo, rozhovory kolem sebe moc nevnímá a stejně tak jako pohledu Kate.* /Poživatelné to je. Možná si ho tu nechám ještě na pár dní, když bude mít zájem a bude se oblékat./ Provokovat? Ale vůbec. Já jsem tu jen kvůli jídlu. /Sadistko./ *Podívá se na ni pohledem, jako kdyby to řekl nahlas a ohledně návrhu na jeho přezdívku od Iralliho mu na okamžik zamrzne polovičatý úsměv.* /Neboj, pro tebe už přezdívku máme./ *Vzpomene si na to, jak na hlídce zmínil slovo exot a dojíždí svůj talíř.*
No, tak snad se to časem dozvíme no.. *Něco zamumlá s pokýváním hlavy.* /Zvláštní povaha. No jo no./ *Moc se raději nekouká na Sadie.* /Tak jak dlouho ? Týden ? Rok ? Století ? Tisíciletí ?/ *V duchu nad ní jen protočí očima.* /Tak ok..Prostě jí moc nemusím./ *Kousne si do chleba a poté si opět odpije z kávy, ale jinak celkem mlčí, protože ani neví co má říkat.* /A já si asi půjdu brzy nahoru pro svetr no./ *Zhluboka se nadechne a zase vydechne.* Dnes už jsou vycházky povolené ? *Nadzvihne obočí směrem k Lucasovi.* /Opravdu mě nebaví být zavřená v tomhle baráku./ Kdyby se mnou třeba někdo šel ? *Koukne na něj spíš prosebně.* /A jestli mě pustí jen před dům, tak si to stejně nakráčím jinam./
Jo, ponča jsou super, pokud není deset pod nulou a ty ses nevsadil. *Odfrkne si.* Dám vám radu do života. Když se s vámi bude chtít Rei o něco vsadit, nechte ji domluvit, zařiďte si svědky a pojištění. Mám s tím už zkušenosti. *Zasměje se, i když to myslí vážně.* Bručoun? *Podiví se.* /To ani ne, jen ho musíš lépe poznat./ *Při jeho větě i pohledu jí do okamžitě docvakne.* /Vlčku./ *Vrátí mu.* Aaa, kvůli jídlu? Já bych ti mohla nabíd.. *Větu nedořekne a raději zavře oči, protože by to vyznělo až moc blbě. Cítí, jak jí pálí tváře a hned si vzpomene na jejich společnou debatu, která se odehrála v noci.* Nohle neplatí! Řekl jsi, že to není provokace, takže máš smůlu! *Brání se okamžitě, protože se začervenala.* /Ne, ne a ne. Nemůžu prohrát a už vůbec ne s tebou./ *Raději se začne věnovat jídlu a mlčí, přičemž doufá, že jí červeň z tváří rychle zmizí.*
Doufám, že i vám ty vajíčka chutnají. *Chce se ujistit, zatím co, se láduje. A za chvíli má talíř prázdný.* Ahh.. tak. Lucasi, to o čem jsem s tebou chtěl mluvit, možná bude fajn říct i před Kate. *Přemýšlí nahlas.* Zajímá mě, co ti vadí. Né, že se budu měnit, na to nejspíš kašlu. *Zazubí se na něj.* Ale můžu ti třeba vysvětlit proč to tak mám a můžeme najít nějaký kompromis. *K otázce Kate hned zareaguje.* No jasně, že můžeš ven. Za barákem je pískoviště, tak si můžeš jít hrát. *Zavtipkuje na její účet a následně si všimne Sadienino červenání.* /Rajčátko jedno./
/Deset pod nulou a ponča? To zní zajímavě. Někdy to z ní vytáhnu./ *Odsune před sebe prázdný talíř a opře se do židle.* Máš to dobrý. *Pohladí mu ego, když si o to tak vyloženě požádal a byl by raději, kdyby se tématu Bručoun a celkově o jeho osobě vyhnuli. Nemá to rád.* /Ale. Kopak s nám tu začal chovat na patnáct./ Co bys mi mohla nabídnout? *Mámí to z ní dál, nejsou sami, tak mu to ani tolik nevadí. Drží ho to zpátky.* To byla ironie. *Opáčí ji a musí se té její reakci uchechtnout.* /I v tomhle jsem měl pravdu./ Já vás tu držet nechci, máte se naučit ovládat. *Uvede to na pravou míru. Neměli by mít pocit, že jsou tu nějak věznění.* Cítíš se na to? *Ptá se Kate. Měla by vědět, jestli ji hlava třeští a všechno kolem ji tak prudí a nervuje nebo jestli má klidnější den.* /Daleko je nepustím. Rozhodně ne mimo město./ *Zrovna se uvelebí na židli, ale Iralli vytáhne poněkud kousavé téma.* Co by mi mělo vadit? *Odpovídá mu otázkou a snaží se přecházet to, jak Iralli střídá výrazy.* Jestli si stále myslíš na tu chatu, řekl jsem k tomu své. /A jestli to vytáhneš ještě jednou, půjdeš pozdravit sklep./ *Drží si klid, ačkoli uvnitř to s ním jak vždy lomcuje. Umí to perfektně skrývat.*
Ale kam, že ? *Koukne se po Irallim.* /Tady za dům ? Možná to je aspon něco, ale já chci chodit ven jako normální člověk../ *Zamyslí se.* /No počkat..Vlastně..Já už nejsem tak úplně člověk, protože ted jsem z části i zvíře./ *Začne prsty zase bubnovat o stůl a poté se kousne do rtu.* Em..co ? *Koukne na Lucase.* /Asi bych se měla naučit i víc poslouchat no./ Takže mě pustíš třeba do parku, do lesa nebo tak ? *Koukne na něj tázavě.* /Tak už mi řekni jestli jo nebo ne./ *Chleba už má dojezený a teď už popíjí jen kávu.*
Mhmmm.. *Spokojeně zamumlá při žvýkání posledních soust.* /Kdyby mi jídlo nechutnalo, nejím ho./ *Při Iralliho odpovědi se uchechtne.* /Tak ty umíš Kate taky dobře setřít nebo usadit. Heh, ale i tak v tom jsem lepší. A mimochodem- Kate, zlatíčko, to byl sarkasmus. Na tomhle taky budeš muset zapracovat./ *Červeň už ustoupila a ona za to byla ráda, jenže někdo musel zase začít.* /Nazvala jsem tě grázlem a nebo hajzlem? Protože teď sedí oboje./ *Zatne čelist a i když má rudé líce, seskočí z linky a dojde za Lucasem. Nakloní se těsně k jeho uchu, až moc blízko než by si kdykoliv jindy dovolila.* To ti řeknu někdy a někde, až budeme sami. *Zavrtá odstup od něj. Nevrací se k lince, ale zůstává poblíž. Do jejich debaty se neplete, protože přemýšlí nad tím, jak realizovat svoje plány.* /Za jak dlouho by našli mrtvolu? Kdybych to měla na starosti já, nenašli by ji. A nebo ho?!/ *Malicko sadisticky se zazubí.* /Oh, i s přezdívkou máš pravdu./ *Usměje se na jeden koutek a v očích má jen jedno slovo.* /Vlček./
Ach jo... *Zakroutí hlavou nesouhlasně.* Chatu už pusť z hlavy. O tom se nechci bavit. I když, kdybych byl ve sklepě, tak se můžu bez obav proměnit, ne? *Přemýšlí, že by to zkusil. Přeci jen, jednou se na to musí.* Spíš mi šlo třeba o ten pohled, když jsem včera přišel v tričku a kraťasech. U dalších věcí si nejsem jistej, protože mi nevěříš a tak nevím, zda je to jenom to, nebo i něco víc. *Odfrkne si, protože mu to přišlo jasné a nechápe, proč to nepochopil i on. Katiny pózy si ani nevšímá, ale zarazí ho to co udělá Sadie.* Jak jí tak poznávám, předpokládám, že mu ukousla ucho./ *Nahlas se zasměje nad tou představou.* Pardon, myšlenkové pochody nezastavím. *Zazubí se do široka. Vytáhne krabičku cigaret a začne s ní ťukat o stůl. Podívá se na Lucase se zvednutým obočím.* Dáme čouda? *Zeptá se bez obalu.*
/Na pískoviště? Měl by si z ní přestat dělat dobrej den. Ta holka nemůže za to, že je jednoduchá./ *Potlačí povzdech, neboť v tomhle případě - zaučování nováčka vlkodlaka - to znamená akorát potíž.* /Pěkná, do postele ideální, jenže by tam ležela jak prkno./ Do lesa ne. Tam půjdeme spolu na trénink. Raději se drž poblíž domu, jestli potřebuješ na vzduch. Alespoň do první přeměny. /To už jsem jí jednou říkal, ne?/ *Zaplaví ho pocit dejavu, ačkoli u Kate tohle očekával.* To můžeš. *Řekne uznale. Jeho převzetí iniciativy doceňuje, jenže při dalších slovech se opět ponoří do toho svého soustředěného pohledu.* /To chce řešit moje nálady? To je horší jak ženská./ Moc to hrotíš. *Odbude ho. Nechce se bavit ani trochu o sobě. Když však k němu přistoupí Sadie a nakloní se, naskytne se mu opravdu znamenitý výhled a už si mapuje cestičku od její šíje, ke krku.../ Co říkala?/ *Zpětně si vybaví její slova. V tu chvíli by ji nejraději stáhl sebou ven a tam ji přinutil vysypat ze sebe všechno. Každičký detail, co si nechává pro sebe./ Dost./ *Přiměje se konečně přemýšlet.* Beru. *Prohodí směrem k Sadie aci Irallimu.* /Zapálit si. Konečně jedna rozumná věc, co ho za dnešek - možná za celou dobu - napadla./ *Zvedá se ledabyle od stolu, Sadie věnuje zastřený pohled, nemůže se tomu ubránit, a nakonec se pakuje ven.*
*Protočí očima nad Iralliho řečmi.* /O co mu proboha jde ?/ *S povzdychnutím si zase odpije z kávy.* Půjdu si kam budu chtít.. *Začne si prosazovat svoje.* A třeba i domů..Na chvíli. /A ani ti o tom nebudu muset říkat... *Mrkne na Lucase.* /Jo..Půjdu se dnes kouknout prostě domů../ Půjdu se projít do parku teda.. *Zalže, ale i s trochou nejistoty v hlase.* /Nebudeš mi určovat kam mám chodit a kam ne./ *Podívá se na Sadie, kterou jen probodává pohledem.* A já asi za chvíli teda půjdu.. *Spíš oznámí.* /Podívat se domů..Počkat../ *Něco jí zarazí.* /Vždyť dnes má být ta akce./ *Kousne se do rtu.* /Bude víkend..Půjdu tam a nikdo se nic nedozví./
*Při pohledu Lucase se ještě zdrží, i když přesně ví, kam se dívá.* Be-bereš? *Vykoktá, protože tohle nečekala. /To myslíš vážně?/ *Překvapeně zamrká, ale neprotestuje. Nechá ho odejít a sedne si na jeho místo.* /Co jsem to sakra řekla? *Namáhavě polkne.* /To ti řeknu někdy a někde, až budeme sami./ *Připomene si. Chvíli je z toho nesvá, ale pak si vybaví ten jeho pohled a pomalu, ale jistě, se usměje.* /Že by si konečně uvědomil, jakou hru hrajeme?/ *Raději potřepe hlavou.* Hm? *Podívá se na Kate.* Kam? A kdy by ses chtěla vrátit? *Ptá se přátelsky. Teď se vlastně ani nepřátelsky chovat nemůže. Ne že by nechtěla, ale nejde jí to.* Beru./ *Zopakuje si v hlavě pro sebe.* /A vlastně, tfuj. Nechápu jak si takovým hnusem můžou ničit plíce. Ale je to jeho emotovat nemůžu nic! Pilce. Ale je to jejich věc. Už se do toho montovat nemůžu./ Jenom jednou jsem ti zkoušela a nedopadlo to dobře./
Nevím.. *Pokrčí rameny.* /Tak ta akce asi nějakou chvíli trvat bude no./ *Pomyslí si.* Do rána tady bude na jisto.. *Něco zamumlá.* /Snad..A snad naši budou rádi, že se vůbec ukážu no../ Jdu se chystat.. *Vstane ze židle a namíří si to směrem po schodech nahoru.* /Šaty a nebo sukně ?/ *S úšklebkem se zamyslí, když vejde do jejího pokoje.*
Fajn, ale než půjdeš, ještě to oznam Lucasovi. Stejně jako to, kam přesně jdeš. *Pokrčí rameny.* Kdyby se cokoliv stalo, potřebujeme to vědět. *Zavolá za ní, když jde kolem. Zvedne se a dojde si sednou na nejnižší schod, kdyby ji náhodou napadla nějaká volovina. Třeba to, že by se mohla vyplížit ven, aniž by o tom někomu řekla.* /Tak to teda ne, broučku. Ohlídáme si tě. Oknem nezdrhneš a i kdyby, dole je Lucas a to by bylo daleko horší než já. A musíš jít přes schody./ *Arogantně se usměje.* /A kdo zase vede? Dee./
Fajn.. *Ještě křikne za Sadie.* /Dobře, a nebo půjdu v džínsech, doma mám vlastně šaty a tak no..K čemu by mi to tady bylo, že ?/ *Najde si nějaké džíny a k nim černou košili a přes to si ještě hodí kabát.* /Nebudou mi zakazovat to abych se zdržela od rodiny./ *Úsměv se jí roztáhne do široka.* /Do parku se přece chodí v džínsech běžně./ *Najde si ještě nějaký ty ponožky a poté se už vrhne na vlasy a makeup.* /Tak dobře..Už jen doufat, že mi něco takovýho projde, že./ *Když má vlasy celkem pěkně učesané a makeup hotový, tak je připravená vyrazit.* /Ok, a teď už jen aby to dopadlo dobře./ *Seběhne schody, obuje si boty a proběhne okolo Sadie a poté jde ještě za Lucasem.* Tak já teda jdu..takže..tak.. *Obeznámí ho s tím.* /Vrátím se buď večer, a nebo v noci no./
Kate? Ty jdeš do toho parku, že? Pak za tebou přijdeme. Možná. *Pokrčí neurčitě rameny a sleduje ji jak jde ven.* Měj se dobře a dávej si pozor! *Křikne za ní, protože jí to přijde jako slušnost. Až když že Kate pryč, zvedne se ze schodů a dojde do obýváku.* /Sadie má na chvilku baráček pro sebe../ *Zasměje se tomu a vyvalí se na gauč. V televizi si zapne hudební kanál, který doma poslouchá prakticky neustále.* /Alespoň že se s Rei nemusím hádat o televizi./ *Chvíli jen tak leží, ale pak pozná jednu ze svých oblíbených písniček. Přetočí se na záda a zvedne hlasitost.* So baby pull me closer in the backseat of your Rover... That I know you can't afford. Bite that tattoo on your shoulder... *Zpívá si hlasitě a je jí jedno, kdo ji slyší a kdo ne. Nestydí se, je na vystupování zvyklá.* /Tuhle mám šíleně ráda. Energická, ale zároveň ne moc. Ale zato je veselá, což vždy ocením. Poslední dobou je docela boj mít neustále dobrou náladu./ *Dál si zpívá.*
*Najednou jí přijde sms na mobil.* /A nebo nic no, když už jel./ *Kousne se do rtu.* Tak vlastně nic.. *Koukne se na Lucase.* /Prostě nikam nakonec nejdu no./ *Vrací se zpět domů.* /Tak a ted asi do svýho pokoje teda no./ *Vyběhne po schodech nahoru do jejího pokoje, kde se svalí na postel na břicho a tak nějak kouká do blba.*
/Kam ten exot zmizel?/ *Ohlédne se za sebe, ale nijak po něm nepátrá. Cítí ho, takže se pravděpodobně vrátil domů. Zrovna ve chvíli, kdy nasává do plic vzduch, se u něj vynoří Kate. Vlivem nikotinu a nedostatku spánku působí poněkud letargicky, ale to se u něj stalo zvykem.* /Ona mě vážně pokouší? Stejně jako ta druhá vevnitř? To ji mám začít děsit, aby mě začala poslouchat?/ *Ještě chvíli ji ignoruje a znovu potáhne.* Nejdeš nikam. *Vyfoukne ze sebe se stoupajícím kouřem.* /Myslí si, že jsem takový idiot, že nepoznám, že se chystá úplně jinam?/ *Trpělivě vyčkává dál, dokud si to nerozmyslí, jinak by ji musel přinutit. V tuhle chvíli je v takovém rozpoložení, že by ji bez okolků popadl a zavřel do sklepa. Jen aby si udržel alespoň chvíli klidu. Jakmile Kate zapadne zpátky, tak jen uhasí nedopalek a vrací se zpátky do domu. Sadie si nechává zpívat. Kate nakonec odběhla nahoru, takže od ní má také klid. Hrábne u věšáku po své bundě, vybaví se ještě klíčema a vlastně zbytek toho potřebného má v bundě.* /Budu to trochu obhlédnout. Začíná mi tady z toho hrabat./ *Koutkem oka se při tom ještě podívá na Sadie a odchází z domu ven.*
*Uslyší klíče a to ji přesvědčí o tom, že je čas zmizet.* /Počkat, ty chtěl zmizet sám?!/ *Okamžitě vypíná televizi a rychlým krokem si dojde pro boty a kabát, i když má menší obtíže, cestou se zvládne obout i zapnout kabát.* /Mobil mám, klíče mám.../ *Zkontroluje si, ale to už vybíhá ze dveří.* Ty bys mě tam s ní sprostě nechal! *Obviní Lucase.* A teď mi vysyp, kam jdeme? Prosím, že daleko od ní? *Kývne ke dveřím.* /Protože mě z ní hrábne./
*Když se vyzuje a pověsí si bundu na věšák, tak se vydá do obýváku za Lucasem a vše si pozorně prohlíží.* /No, tak jako má to tady celkem pěkný./ *Přejde ke křeslu, které uvidí u gauče a posadí se na něj.* A časem to bude jiný? *S přimhouřenýma očima se koukne po Lucasovi.* /Takže bolet to asi bude no./ Proboha.. *Otřese se nad tou představou.* /Ne..Tohle jsem nechtěla, ale teď už s tím nic neudělám./ Mám se jen tak z ničeho nic vytratit z pryč z domova? *Kolena si přitáhne k sobě.* /Tohle je jako vážně nutný?/ Dobře.. *Odmlčí se.* /Takže doma teď budu asi málo no..Sakra, sakra, sakra../ A když mě nebudou chtít pustit? *Přikrčí obočí.* /Možná jsem už plnoletá, ale oni jsou schopní mě doma i držet./
Moc se tu nerozhlížej, na to ještě budeš mít dost času. *Netrpělivě sleduje, jak přechází Katherine po místnosti a usedá si do křesla.* Bude to jiné. To rozhodně. Začátky jsou vždycky nejhorší, než to dostaneš pod kontrolu. Ale zvládli to všichni. /Pokud někdo dřív neztratil s nimi trpělivost./ *Vyhýbá se negativním detailům a následně jen pokrčí rameny.* Nevím. Nevím, jak to u nich doma chodí. Podle všeho spořádaná rodinka./ Napiš smsku, že jsi u kamarádky. Cokoliv. Dneska ale zůstáváš tady. *Oznámí jako hotovou věc a Sadie za sebou na barové stoličce přechází. Sice mu nijak nepomáhá slovně, ale její přítomnost ho v tom alespoň podporuje.* Tady máme základnu, ten týpek s bradkou je také nový. *Podívá se směrem ke schodům, které vedou nahoru k pokojům.* /Teď bude asi spát./ *Stočí pohled zase k ní.* Když ji nebudou chtít pustit? Kolik jí probůh je?/ Tak to vezmeš jako takovou bojovku. *Nadhodí suše.* Chceš si jít lehnout?
*Na jeho slova jen přikyvuje.* /Nejhorší? Bude to jiné? Aha, sice mám teď v hlavě pořádný problém, ale tak co./ Jak dlouho většinou začátky trvají jen tak přibližně? *Koukne na něj s tázavým pohledem.* /To by mě celkem dost zajímalo no. Jestli je to u každého jinak nebo tak no./ Počkat.. *Odmlčí se.* /Ne..Já jdu spát hezky domů../ Vždyť tady nemám ani žádné věci, nic.. *Nakrčí obočí.* /Proboha..Budu spát v baráku u chlapa, kterýho znám sotva pár hodin ?? Já raději budu spát doma..* Koukne se na Sadie a Lucase a pomalu jde někam směrem ven z obýváku.*
Jop, všichni. A zbytek jsme prodali do Afriky jako levnou pracovní sílu. Hmmm, byla bych dobrá ekonomka. *Uchechtne se. Při slovech Kate se nechápavě zamračí.* /Kolik té ti je? Měli by tě pustit./ *Potřese nad tím hlavou a zase se zatočí na barové židli.* /Ale co já vím, já jsem tady měla bratra, takže to byla balada. I když bych domů měla asi napsat dopis. Hlavně teď před tou válkou.../ *Přestane se točit a ztěžka polkne.* Asi bych měla jít. Stejně už nemá cenu jít spát. Poslední dny jsem toho v noci moc nenaspala a dospávám to přes den. Proto jsem na hlídce měla tolik energie. Přeházený režim je svině. *Pak se koukne na Kate a zakoulí očima.* /Jasně, nabrali jsme tě na ulici a teď tě znásilníme. Bože, co si ta holka myslí?/
Podle toho, jak se budeš snažit. /Odhodlání a motivace udělají také své. A rodina nejvíc./ Měsíce i roky, ale ovládat se to dá. /Já byl asi tak v jejím věku, akorát výcvik byl naprosto odlišný./ *Drží si nicneříkající výraz, i když se Katherine zarazí a má se k odchodu.* To v žádném případě. Nenechám si ji tady běhat po městě, když jsou venku ty bestie, co člověka akorát vydráždí a jí ještě fest. Iralli si mohl dojít pro věci, ale toho si prověřil Carter, to riskovat nehodlám./ Kate. *Zavolá na ni a ani se neuráčí vyrazit jejím směrem, protože vidí, že stejně míří mimo východ.* Zítra si půjdeš pro věci. Tak to tady prostě chodí, nemůžeš lítat jen tak po městě kdykoliv se proměníš a roztrháš polovinu města. *Znovu se dá do vysvětlování, ale dlužno říct, že vysvětlování o chodu smečky nechápajícím nováčkům rád přenechal Carterovi. Otáčí se na Sadie a ještě ho něco napadne.* Budeš se cítit líp, když tu Sadie zůstane s tebou? /Jasně, že má ze mě strach. A možná oprávněně./ *Ani se na Sadie nedívá, je to v zájmu smečky, takže si myslí, že ho v tomhle podpoří.*
Roky ? Bože můj, jen to ne. *Kousne se do spodního rtu.* /Tohle já asi nedám../ *Když na ni zavolá, tak se zastaví a otočí směrem k němu.* Ale proč bych nemohla už dnes ? *Rozhodí nechápavě rukama.* Proč ? Jen bych si šla pro věci proboha./ Je mi jedno jestli tady Sadie zůstane nebo ne.. *Přikrčí obočí.* /Hlavně bych si chtěla jít pro ty věci dnes./ Prostě jen mám z toho všeho divný pocit no.. *Povzdychne.* /Semlelo se to tak najednou./
*Na slova Lucase jenom přikyvuje, ale když zmíní ji, pozvedne jedno obočí.* /Sadie všechno zachrání, oh, tohle by mohla být sranda./ *Sleze z barové židle a dojde za Lucasem. Postaví se na špičky. Tohle mi vrátíš i s úrokama. *Zavrčí mu s úsměvem do ucha, ale dostatečně tiše. Pak se odtáhne a udělá pár kroků ke Kate.* No tak, nekoušu. *Mrkne na ni.* Stejně už je pozdě. Tady se ti nic nestane, slibuju. *Zachová se jako sestra.* Víš, jsme něco jako rodina. *Řekne jemně, aby to nevyznělo špatně.* Takže když ti něco slíbím, budu se ze všech sil snažit dodržet to. A navíc, hodil by se mi někdo na pokec a nebo trávení volného času, ne? *Nadšeně tleskne.* Takže bychom si spolu mohly povídat, koukat na filmy a tak, chápeš. Jako kámošky. *Pokrčí rameny a stále se usmívá.* /Bylo by to fajn./ Nemusíš se vůbec cítit divně. *Snaží se ji uklidnit a přemluvit. Celou dobu ji sleduje, protože jí chce dokázat, že se nemá čeho bát.*
Odchyt, který se protáhne do šesti do rána? Příště už asi budu volit tu jednodušší variantu. *Mračí se nad tím, že se opět ani nevyspí.* /Ne, na to nemám buňky. Sice tady provozuji dobrovolný útulek, ale trochu vděčnosti by neuškodilo. Mohl jsem jí prostě hodit do sklepa a počkat si na Cartera./ Nové vlkodlaky přijímá Alfa, a ten se objeví v šest večer. Do té doby nemůžeš být bez dozoru. *Uzavře tuhle debatu. Je zvyklý, že pokud není Cartera, poslední slovo má v pracovních věcech vždy on. Jinak zbytek nechává plavat.* Dobrá, dobrá. Vařit mi nic nemusíš a máš u mě další pizzu. *Mrkne na ní, ale v očích mu nepatrně jiskří. Jestli je něco, co pod kontrolou nemá, tak je to právě tohle. Moc dobře ví, že v tom byl další dvojsmysl.* /A mám to z krku!/ *Prudce se nadechne, dnes měl snad celou krabici, jak měl z toho nováčka rozdrásané nervy, a tak se to trochu na něm i projevuje.* Můžeš ji vzít nahoru, nebo zůstat tady. *Ukáže na gauč a sám se odebere k lednici.* Nebo máte hlad? Moc tady toho není.
*Podívá se na Sadie.* /Nekoušeš ? Aha, takže se asi nemám čeho bát no./ *Pomyslí si ironicky, ale né nějak zle.* No..tak dobře teda.. *Nakonec přikývne.* /Takže tady asi budu muset zůstat no./ Velká vlkodlačí rodina.. *Pokýve hlavou.* /Báječný..Kdyby mě ten vlkodlak v tom lese nekousnul./ No, to máš asi pravdu. *Nakonec se jen lehce pousměje.* /Jestliže tady mám pár dní zůstat, tak se tady nudit asi nebudu./ Jo, jasný chápu..Koukat na filmy by mohlo být celkem fajn no. *Uchechtne se a poté se podívá po Lucasovi.* Aha, tak to je teda skvělý. *Přikývne.* /Takže až v šest večer jo ? Fajn no./ Je mi celkem jedno kde budu spát. *Koukne po Sadie.* Hlad ? Ani ne./ Spíš bych si šla vyspat na tu schůzi nebo co.. *Rukou si vjede do vlasů.*
Hmm, ne. Uvařím ti a na pizzu mě zveš i tak. *Zasměje se, když se na něj otočí.* /Ha! Oči!/ *Ušklíbne se, protože za ty roky ví, že pravdu má vždy v očích.* Budeme se koukat na cokoliv jen vybereš. Jenom hlavně nic o vlkodlacích. *Zaprosí na Kate.* Další milovníci Twilightu bych nevydejchala./ Jasně, zavedu tě do pokoje. *Mrkne na ni, ale pak uslyší slova o hladu.* Hmm, Kate? Co kdybych tě odvedla nahoru a pak šla na chvíli ještě sem? Protože Sadie by si dala něco na chuť. *Čeká, jestli někdo něco dodá a nebo jí bude moct doprovodit do volného pokoje.*
/Tak ne. Ať je nakonec po jejím./ *Nic na to nenamítá. Je rád, že je o tu Kate postaráno a ujala se o to Sadie. Stále je toho názoru, že holka si to vyrozumí s holkou a chlap s chlapem.* /Na výcvik ji asi stejně dostanu já, tak ať mě toho zbytku alespoň někdo zbaví./ Tak ji zaveď nahoru. Bude tam mít klid. A neprobuďte toho exota. *Ještě ji upozorní, protože po probdělé noci na něj opravdu nemá náladu. Narovnává se v ramenou a začne se hrabat v poličích.*
No, tak asi spíš nějaký horor, protože o vlkodlacích toho teď uslyším asi celkem dost no. *Zasměje se.* /Bohužel..Asi bych si měla zvyknout no./ Dobře, díky. *Pousměje se.* /Protože v tomhle baráku bych se asi sama dokázala rychle ztratit no./ S tím já nemám vůbec žádný problém.. *Zasměje se.* /Já už asi půjdu rovnou spát no./ Poté se koukne na Lucase.* /Exota../ *Zopakuje si v duchu sama pro sebe a jen se tomu zasměje.*
Horor? Beru!/ To jo, uslyšíš. Ale na to si zvykneš. Já to slýchávám několik let a už to ani nevnímám. *Mávne rukou a zasměje se tomu.* /Možná budeš fajn, když nebudeš šílet./ Neděkuj, kdykoliv budeš něco potřebovat, klidně mi řekni. /Kromě falešnýho pasu, protože ten by se mi hodil taky./ Jdeme? *Zeptá se, ale to už jde po schodech. Kate zavede do jednoho z prázdných pokojů.* Chovej se jako doma. Kdybys cokoliv potřebovala, jsme dole. *Mrkne na ni a opouští pokoj, nechá ji soukromí.* /Musí toho mít už dost. Hlavně by se měla prospat, když je před poradou a navíc se to teprve dozvěděla./ *Stejnou cestou se vrací dolů.* Kate v pokoji, exot neprobuzen, Sadie živá. Ještě něco, pane? *Podá hlášení a zasalutuje, načež se tiše zasměje. Sundá si svetr, takže zůstane v černém tílku, na kterém je sytě růžovou napsáno "Me? Crazy? I should get down off this unicorn and slap you." Svetr pohodí na židli, na které seděla.*
/Něco instantního? To jim posledních pár dní pořád, až na tu pizzu, jsem toho už přezraný./ *Polici prudce zavírá a obrací se na Sadie, která schází dolů po schodech.* Pane? *Znovu zatíná čelist, aby zůstal jen u zacukání koutků, načež zavrtí hlavou, že vlastně nic nechce, ale nakonec si přeci jen něco vybaví.* Můžeš něco uvařit. *Opře se zády o linku a vydává veškeré pokusy o vaření. Teď je tak vyčerpaný, že by byl raději o hladu. Vytahuje zadní kapsy mobil a kontroluje čas, přijde mu podezřelé, že se ještě nerozednívá.* U Toma otevírají až v osm. *Stočí pohled směrem k ní.* /Celá Sadie./ *Zhodnotí si její styl oblékání.*
*Přikývne na její slova a to už jí následuje po schodech nahoru.* /Em..Ne, bydlet tady snad nebudu./ *Nakrčí obočí a koukne se na dveře pokoje.* /Nejraději bych se otočila a běžela domů, ale tohle asi bohužel udělat nemůžu no./ Jojo, dobře.. *S úsměvem jí ještě odpoví a poté už vchází do pokoje.* /Celkem fajn no./ *S povzdychnutím přejde k posteli, na kterou se i následně svalí jako pytel brambor.* /Prostě..Tohle je tak zvláštní..Proboha../ *Pomyslí si.* /No, ale asi bych ještě měla napsat těm našim no../ *Posadí se na posteli a sundá si mikinu, kterou hodí někam na zem a z kapsy od jeansů si vytáhne její mobil a začne do něj ťukat smsku.* /No, něco si budu muset vymyslet no./ *Zase přejde k posteli, na kterou si následně opět svalí jako nějaký ten pytel brambor.* /Celá tahle noc byla divná./ *Ani se nezakrývá, protože teplo jí je celkem dost.* /A bude to asi ještě divnější..Všechno./ *Po nějaké chvíli konečně usíná.*
Oo, ty mě pustíš k ohni? Snad se z toho Carter nezblázní! *Udělá vyděšený výraz, ale pak se uchechtne.* Mám ti uvařit po dvou dnech nespavosti a nebo počkáme a počkáme hodinku, abychom se najedli něčeho.. poživatelného? *Povytáhne obočí a dojde k němu blíž.* S tou Kate ti přeju hodně štěstí. Venku to vypadalo, že ti asi hrábne. Hlavně reagovala až moc, nevím, prudce? /I když se to dá čekat. Že jo, normálně se každý den někdo dozví, že je vlkodlak./ *Zacukají jí koutky.* Ale jinak by mohla být fajn. *Snaží se myslet pozitivně, i když neví, jestli se v ní nespletla.* /Zajímá mě, jak se chová ten exot. Heh, to je dobrá přezdívka. A jednou si ji vyslovím./ *Vede debatu sama se sebou, načež se rozhledne kolem.*
*Znovu zavrtí hlavou na náznak nesouhlasu.* Je to jen elektrický sporák. Tím si toho přímo podpálit moc nedá. *Sedá si na barovou stoličku u pultu a vyloží lokty na povrch desky. Stále ještě v té své mikině a džínách.* Pro mě za mě. Jak chceš. *Vychrlí ze sebe a oproti té její rozčtekanosti působí naprosto bez energie. Může to však být i ten jeho vynucený klid.* Na druhou stranu se podívám rád, jak vaříš. *Prohodí s neskrývanou výzvou v hlase, ale zmínka o té Kate poměrně ochladí.* Reagovala... *Zamyslí se nad tím a hledá správná slova.* Já nevím. Divně. Přijde mi jako jasný prototyp dcery bohatého fotříka, která dostane vždycky všechno. Tohle není rozhodně nic pro ní, ale třeba ji to změní. *Sepne před sebou ruce a zadumaně je hypnotizuje.*
Chceš se vsadit? *Nadhodí vesele.* /I když s tebou by sázky mohly být zajímavé./ Ne že bych byla nešikovná, ale známe mě, ne? *Cukne jí koutek.* /I když už si dlouho neublížila. Teda, až na to jak jsem na hlídce hodila hubu z toho šutru./ Hm, mmmm. *Dostane ze sebe a přemýšlí.* Nečekám, že tady toho budeš mít moc. *Dojde k lednici, ve které začne pátrat po vhodné kombinaci surovin.* Co říkáš na palačinky? *Ani neotáčí hlavu, jenom čeká na jeho názor.* Ideální snídaně na to, aby tě nakopla. I když cukr po ránu nemusím, tebe by třeba probral./ *Při jeho slovech zavře lednici, o kterou se opře. Ruce si založí na hrudi a pozvedne obočí, nezapomene drzý úsměv na jeden koutek.* /Chceš hrát? Hrajeme./ O co bys chtěl. *Pokrčí rameny.* Protože když jde o sázky nebo zábavu, jdu vážně do všeho. /Začal sis./ *Když se k ní rozejde, odstoupí bokem.* Jestli chceš, klidně si chroupej mražený celer. *Uchechtne se.* A nebo máš štěstě radši mrkev? *Dál provokuje.*
/Jo tak. Slečna si najednou bude hrát na fajnovku./ *Zvedá koutky, oči má doširoka rozevřené, ale přivírá víčka, jako kdyby si toho byl na sobě vědom.* Já se sázet nechtěl. Jen jsem se zeptal. /Do všeho./ *Proběhne mu hlavou s celou tou stimulující větou. Z vnějšku to s ním ani nehne, nýbrž uvnitř už jí má namačknutou na té lednici a zápěstí připslendlené za zády, přesně tak, aby věděla, jak to dopadá, když někdo provokuje.* /Ani náhodou./ *Uzemní se, vsaje do plic vzduch a jeho výraz přechází místo toho pobaveného opět do kontrolovaného.* Mražený celer? K čemu bys tu jinak byla? *Vrací úder.*
Já vím. A právě proto jsem neřekla "o co chceš", ale "o co bys chtěl". Kdybychom se sázeli. *Zahraje si se slovy.* Nemysli si, že mě porazíš. Avšak kdybys chtěl, přistoupila bych na tvůj návrh. /Protože tvoje nápady jsou docela zajímavé./ *Čeká, jestli přijme její nevyslovenou výzvu a pousměje se, když jí její rány začne vracet.* Třeba k tomu, aby ses nějak zabavil. *Řekne klidně a s naprosto kamennou tváří.* Třeba mluvením. *Dodá po několika chvilkách ticha, kdy ho nechává ať si myslí na co chce.* /Protože do hlavy ti nevidím. Občas by bylo fajn, kdybych věděla, co si o mně ostatní myslí./ A nebo máš jiné nápady na to, co bych měla dělat? *Je ráda, že se nepřekla, protože to už by byla až moc rychlá hra. A to ona nechce, ráda provokuje.* Když to má zajímavé následky. Třeba sázky s Rei vždy končí zajímavě.* Přehodí si vlasy přes rameno.*
Já toho moc nechci. Stačí mi málo. *Ubezpečí ji s útočným podtónem a drží se stále nad věcí. Vyloženě se do toho nutí.* Ale kdybys s tou Kate probrala nějaká pravidla a základy, to bych bral. Mám takový dojem, že ji děsím. /Ostatně na většinu jiných to zabírá opačně./ *Snaží se stále odvést téma a nehrát ty její hry, ačkoli uvnitř je to přesně naopak.* Zlato, mluvení je to poslední, co bych s tebou teď chtěl dělat. *Sjede pohledem na její rty, u kterých mu vyplivne hned několik nemravných způsobů, jak by je umlčel, a ihned se přiměje opět hypnotizovat její oči.* /Tak sakra už./ Koukne se sebrat a drž se pravidel, jinak se to všechno posere./ *Uvědomí si, že zadržoval dech a prudce vydechne.* No. Myslím, že už se ani namáhat nemusíš. *Podívá se k oknu, které má Sadie přes rameno.* Bude už po osmé. *Oznámí s nadějí v hlase. Cítí se z toho venku, ačkoli vlastně chce a nechce.*
Pff, to bylo hnusný. Klidně to s ní proberu, bez problému. *Svolí a pokrčí rameny.* Bude lepší když s ní tohle proberu já a ty, jestli se tě bojí. *Jeho pohledu si je vědoma, proto se mu podívá do očí, ale už poznala, že to přehnala.* /Už u první věty. Tak blbá zase nejsem, mluvit si jinak./ *Při tom intenzivním pohledu raději sklopí hlavu a prohrábne si vlasy.* Výborně Dee, vážně. Už ti někdo říkal, že intelektu se příliš, ale jako debil se narodíš? Ne? Taky super!/ *Otočí se k oknu.* Jo, máš pravdu. *Rychlejším krokem ho obejde, aby si mohla jít pro svetr, který si následně obleče.* Díky za... Prostě díky. *Uzavře to a vydá se ke dveřím, aby mohla zmizet.* /Kate se stejně bude řešit na poradě. Takže teď na kafe. Černý. Tfuj./
*Mění téma a je z toho venku. Stejně se ale necítí, že by udělal správnou věc. Správně, protože věci tohohle typu si prostě neodříká, a proto je to najednou jiné. V tom okamžiku mlčení zapátrá v paměti, kdy se to vlastně mezi nimi takhle přehouplo a přestalo to být natolik nevinné, že by se musel až tak chovat k takovým hereckým výkonům a upjatosti. Zatím stojí a zmůže se jen na chabé kývnutí.* Díky. /Bude to tak pro tu novou holku lepší./ *Jakmile ho obchází, stočí pohled ke schodům a doufá, že se zrovna teď ten exot neprobudí a nebude mu drásat nervy tím jeho optimismem a rozumováním.* Co bych ji měl říct? Zastavit ji? Nemělo by to smysl. /Raději nic neříká, nechce prodlužovat tu agónii ticha a napětí v místnosti. Zároveň ho to i drtí.*
*Bere si kabát a ani se nenamáhá s oblekáním, jen si ho vezme do ruky a pak už mizí stejně rychle jako přišla.* Ať jdou pravidla, sliby a všechno možné do prdele. Tohle není žádná debilní béčková slaďárna, kde je happyend. Happyendy vlastně ani nejsou možné./ *Sklopí hlavu a přidá do kroku.* /A co příště? Rei spí s Alfou, já si nebezpečně zahrávám s Betou, co dál?!/
*Sleze z horního, Lucasem propůjčeného pokoje, dolů do kuchyně. Ze svého bytu si přinesl převážně oblečení, ale i něco užitečnějšího. Svou objemnou konvici na čaj, kterou si právě uvařil. Jde naboso v teplákách a mikině s kapucí, kterou má lehce nasazenou. Vlasy i vousy rozpuštěné. Když dojde do kuchyně, dá se do vaření čaje.* /Třeba si dá někdo se mnou až přijde. Při nejhorším si ho vypiju sám./ *Zašklebí se nad svým ďábelským plánem. Když je čaj připraven, odnese ho do místnosti s gaučem a křeslama, kde posledně seděl s Lucasem a Carterem. Přinese 5 šálků a libovolně je rozdělí, aby si mohl dát každý, kdo přijde.* /Stejně určitě nepřijdou všichni./ *Ušklíbne si, když si vzpomene, jak to funguje všude jinde. Zatím se natáhne, na gauč a vyčká na ostatní. V té době si píchne sluchátka do telefonu a poslouchá muziku.* /Při nejhorším mě vzbudí, žejo./ *Řekne si a pohodlně se uvelebí a zavře oči.*
*Přijde k domu Lucase a zaklepe. Na sobě má už jiné oblečení než ráno. Momentálně to znamená bílé jeany a kabát černé barvy, pod nímž má triko s dlouhým rukávem stejné barvy. Vzhledově připomíná pandu, díky bledé pleti a tmavým kruhům pod očima, jelikož dva dny nespala.* /Hahaha, jaká ironie. Panda, vážně?/ *Nervózně upije z kelímku s černým kafe a zašklebí se.* /Tfuj, proč ten hnus piju? Jo vlastně, protože jsem naštvaná sama na sebe./ *Cukne jí koutek a když jí dlouho nikdo neotevírá, zaklepe znovu, ale hlasitěji.* /Hodláš mě ignorovat?/ *Zase upije ten předražený humus bez cukru.*
*Přijíždí cestou k Lucasovu domu na své terénní motorce, která se lépe hodí pro některé zdejší nezpevněné lesní cesty. Zaparkuje v garáži servisu a až od tam se vydá dovnitř do domu. Snaží si co nejlíp opucovat boty, aby za sebou nenechávat blátivé šlápoty a přechází dál až do obýváku, kde se rozhlédne, kdo všechno už se dostavil. Zadívá se na Iralliho, který zabírá celý gauč a protočí oči v sloup.* /Tak to jich tu zatím vážně moc není./ *Cítí, že v domě je i Lucas a nejspíš i Sadie, pokud se neplete, jelikož ji předtím viděl, ale nikoho jiného si nevidí a necítí.* Ahoj. *Pozdraví nepřítomně, ani si nevšímá, že on má sluchátka a usazuje se do křesla, přičemž se zamyšleně boří do měkkého opěradla.* /A nová vlkodlačice. Alespoň, že mě o tom Lucas informoval, stejně jsem to tušil. Ah, je to čím dál složitější./ *Zadívá se na hodiny na zdi a mírně se zamračí.* /Dobře, dám jim ještě chvíli, no dochvilnost jim zřejmě nic neříká. *Nejraději by si odfrkl, ale sedí se stále stejným výrazem oblečen do džín a černé mikiny.*
*Ještě se hrabe ve věcech v garáži, ale nově příchozí už cítí na dálku.* /Kolik je? Měl jsem jít ještě zkontrolovat exota a tu holku nebo se mi tam porvou./ *Zkontroluje čas na mobilu a vstává od rozdělané práce. Sadie si všímá na příjezdové cestě, když se vymotá od práce. Zavírá dveře servisu a pomalým krokem si to vykročí k ní. Až doteď se těch pár dní ubíralo poměrně nečekaným směrem.* /Velectěná dorazila mezi prvními./ *Zatímco se ubírá směrem k ní, uslyší zadrnčet motor Carterova auta. Jen se tím směrem ohlédne a jde jí rovnou otevřít.* Pojď dál. *Promluví ji za zády a bere za kliku dveří. Záměrně nechával odemčeno, když věděl, že bude schůze a navíc to měl jen přes cestu. Vstupuje dovnitř první a hned zamyšleně přejede pohledem osazenstvo, zatímco se dostává z bundy a bot u dveří.* Ta nová se ještě nevzbudila? *Upozorní na sebe a upírá pohled na Iralliho. Musel ji přeci cítit, když tu celou dobu byla. Carterovi se zmiňovat nemusí, už mu vědět dal předem. *Je nás tu sakra málo. Měly by se ty schůze zpřísnit./ *Rovnou si sedá do křesla, neobtěžuje se s nabízením nějakého občerstvení. Kdo chce, ať si vezme nebo poručí. Stejně tu teď nic moc nemá.*
*Zaslechne nějaký šelest, tak otevře jedno oko z části. Uvidí, že přišel Carter a tak ho uvítá.* Čau, Cartere, klidně si nabídni čaj. *To samé víceméně řekne i když přijde Lucas s nově příchozí, ale ještě něco dodá, ale to je spíše ke Carterovi.* A tohle je poslední člen, nebo už třetí nováček? *Poté se už normálně usadí, nalije si čaj a v pohodlí si sleduje ostatní a vyčkává co se bude dít.*
*Na chvilku zavře oči, aby ulevila pocitu ospalosti. V tu chvíli totálně vypne.* /Klid, mír a spánek. To jsou tři věci, které postrádám. Když vyvěsím inzerát, bude se někdo hledat se mnou?/ *Překvapeně nadskočí, když na ni Lucas promluví.* /Vážně, Dee. Vlkodlak ve střehu a vší své hrůze./ *Podívá se na dveře pohledem typu: „To jako vážně?!“* /Mi chceš říct, že bylo celou dobu odemčeno, a já tady mrznu jako idiot? Super./ *Zhodnotí a vejde dovnitř. Dostane se z bot i kabátu a zase upije kafe. Namíří si to k ostatním krokem, který by se rovnal zombie chůzi.* Zdravím všechny co mě znají i neznají. Polomrtvá Sadie se hlásí do *živne si* služby. *Uvelebí se v jednom z křesel, kde se schoulí tak, aby se jí pohodlně sedělo.*
*Vôjde do Lucasovho domu a zamieri rovno za pachom ostatných vlkodlakov. Na tvári má nasadený neutrálny výraz a v očiach sa mu neodráža žiadna emócia. Všetkým prítomným kývne na pozdrav hlavou a sám sa postaví do rohu ku stene, o ktorú sa oprie a založí si ruky na hruď.* /Takže, koho to tu máme. Carter, Lucas, ten nový Iralli a Sadie./ *Na každého sa pozrie, ale nezastaví sa pohľadom na nikom. Nikto ho totiž nezaujíma. Zahľadí sa do zeme a svoj pohľad neodtrháva.*
Nie nevezmem. Je tvoja a patrí ti a opováž ju niekomu dať. Nie je to vec aby si ju len tak niekomu dal. *Hovorí mierne rozhorčene Satyrovi, keď sa dostávajú k domu. Siahne na kľučku a otvorí pre oboch dvere. Vkĺzne dnu a hneď zo seba zhadzuje bundu a zostáva len vo veľkom huňatom svetri.* Hola. *Pozdraví všetkých naraz a potom prejde k Dee a z vrecka vytiahne kľúče, ktorými pred ňou zaštrngá.* Žeby si na niečo zabudla, chica? *Venuje jej slabý úsmev na čo si k nej prisadne a objíme ju.* /Bože, to objatie vážne potrebujem. Na jeden deň bolo deptania dosť. Dúfajme./
*Naštvaná na celý svet si vykračuje pred Lucasovým domem. Na sebe má obyčejné jeany, tričko a velmi hrubú, černou bundu.* /Dnes mi vůbec nič nevychádza. So mnou nebude ani kus reči, už to vidím. Ani sem sa mi nechcelo ísť.../ *Popremýšľa, s unudeným výrazom príde pred dvere.* /Zaklopem?/ *Zavetrí, aby zistila, či ide posledná.* /Fu... je ich tam už dosť. Idem rovno dnu, nechce sa mi klopať./ *Otvorí dvere a namieri si to rovno k nim.* Čaute. *Povie znudeným tónom a nečaká ani na odpoveď, rovno si sadá.* /Kde je tá nová? Som na ňu zvedavá. Nie je tu teplo?/ *Vyzlečie si bundu a prehodí si ju cez kolená.*
*Ze zamyšlení ho vytrhne Iralliho hlas, a tak se na něj zadívá.* Hmm, ne děkuju. *Pokývne mu stroze. Stačí to, že je nadopovaný kafem.* /Už nikdy ten humus nebudu pít... jen kdyby mě nedržel na nohou./ *Zamračí se a zadívá se na nově příchozí členy smečky, které už předem začíná cítit.* /A jak mám vědět, koho už poznal? Uf, no fajn./ *Prostě jen s mírným úsměvem kývne. Pohled jí padne na Sadie, která vypadá tak zuboženě, jak se on sám cítí.* /Jo, jsme to ale dokonalá sourozenci./ *Pomyslí si ironicky a pokývne Satrio a nakonec se zahledí na Rei.* Pání, přišla. Tak s Lily už jsme asi všichni. Ta nová se ještě neprobudila? Hmm. Holt se o ní postarám později. *Zvedne se z křesla, aby na sebe upoutal pozornost.* Jsem rád, že jste všichni přišli. *Nasadí neutrální výraz a přemýšlí, jak začít.* Máme ve smečce dva nové členy, jedním je Iralli. *Pokývne k němu.* /Většinu už ho stejně zná./ S druhou dívkou se seznámíte později. *Zadívá se na Lucase.* Protože já nevím, kde je./ S vámi se individuálně domluvíme na výcviku, bylo by lepší, kdybyste trénovali společně. /Dvě mouchy jednou ranou./ *Teď už ale přechází k aktuálnímu tématu.* Jak už většina víte. Víly vyhlásili Spolku válku. *Poví vážně a zamračí se.* A já proti Spolku jít nehodlám. *Prohlásí rezolutně a věnuje jen lehce omluvný pohled Irallimu, který se musí cítit lehce mimo, avšak jemu se to všechno bude muset osvětlit později. Carter nebyl nikdy zrovna nejlepší řečník, takže to bere stručně a zkrátka.* Pokud to bude nutné jsem odhodlaný bojovat na straně lovců. Mohl bych vám přikázat bojovat též, ale to nemám v úmyslu. *Potřese hlavou.* /Rozhodně ne, na tohle nemá právo nikdo./ Spousta z vás má rodiny, které potřebuje chránit. Avšak na čem dále trvám jsou hlídky. Možná si říkáte proč? Je to nutné? Avšak v posledním týdnu se našlo několik mrtvol. Dvě sice za hranicí města, ale přece. Po okolí se potulují démoni, někteří nevypadají zrovna... obvykle a taktéž je problém s neopěřenýma. Ty by měli vyřídit lovci tady z města, ale je třeba být ve střehu. Lucas navrhoval bojové tréninky navíc. *Zadívá se na něj a pokývne mu, aby se vyjádřil. Tohle byl jeho nápad a on sám je nerad ve středu pozornosti, přestože působí klidně a vyrovnaně a připravuje se na případné dotazy.*
*Postranním pohledem už má v plánu Irallimu naznačit, že by měl držet hubu. Nakonec posbírá zbytky sebeovládání a zarytě, bez nějakého náznaku emoce, sedí v křesle dál. Vzpomíná, že mu alespoň ráno dopřál klidně, když mu večer předtím rozdrásal nervy s tou Kate, když prováděl odchyt. Satrovi kývne na pozdrav též, u zbytku už se nenamáhá. Najednou se jich dovnitř nahrnulo tolik.* /Tak nakonec to nebude taková katastrofa. Všichni, až na tu holku./ *Uvolní se v křesle, když Carter spustí a převezme na sebe většinu pozornosti. Po čas jeho slov sem tam kývne a jakmile dojde na nováčka, tak jen nepatrně Carterovi kývne bradou směrem ke schodům.* Asi ještě spí. Protáhlo se to až do rána. Až se probudí, tak s ní rovnou začnu. /Ale stejně by se s ním měla seznámit, aby věděla./ *Dál mu už do toho nezasahuje, dokud se nedostane na jeho bojové tréninky.* Bylo by pro nás všechny dobré, abychom se učili a trénovali, jak se proti tomu bránit. Takže nějaké hodiny v lese navíc, pokud budete mít čas. Nikoho bych do toho nenutil, ale je to pro vaše bezpečí. *Vyjádří se stručně a sám očekává nějaké dotazy.*
/Ako chceš Rei./ *Keď Carter prehovorí pozrie sa na neho, ale nijak zvlášť ho nevyrušuje to, čo hovorí.* /Tréningy, hliadky.... Klasika./ *Nemá nič proti tréningom, dokonca ich aj uvíta.* /A najlepšie bude, keď budem trénovať sám. Nechcem nikomu z vás ublížiť./ *Opäť sa zahľadí na ľudí a na Lucasov návrh iba kývne.*
*Učití Rei a okamžitě se usměje.* /Že by někdo, kdo mě pro jednou nechce zabít? To bych docela ocenila. A nebo bych ocenila další kafe, ale na to si skočím pak./ *Nezapomněla jsem doma klíče, jenom jsem je tam nechala odpočívat. *Krátce se zasměje a položí si je na stehno.* Díky. *Zamumlá, když jí obětí opětuje. Pak se ale odtáhne a začne vnímat Cartera. Kupodivu neutrousí ani jednu narážku a nebo poznámku. Nemá na to náladu ani sílu.* /Není možné, řekl přede mnou slovo 'válka'! Teď už jen chybí ohňostroje a konfety. Eh, na ty si ještě pár dní musím počkat. Hm? Dalo se čekat, že nepůjdeš proti Spolku. Asi jsme tě s Rei nepřipravili o všechen rozum. A teď nevím, jestli je to dobře a nebo to znamená, že si vedeme špatně./ *Kývne hlavou, aby dokázala, že poslouchá.* /Hlídky? Fajn, ty jsou potřeba. Hlavně už neberu žádnou u vody, protože hrozí nebezpečí toho, že se utopím. Huh, ne! Zaplavala bych si v černé kávě, to jo, když už je čaj slabý/
*Uvědomí si, že tady asi bude lepší nebýt sám sebou a tak jenom hltá to co je mu řečeno a zpracovává, jestli s tou informací může nějak naložit v současném stavu. Po chvíli to vzdá a poslouchá, jestli nezaslechne něco čemu bude rozumět. Upíjí svůj čaj. Teprve když je chvíli ticho, otočí se směrem ke Carterovi, aby na něj nemusel házet další omluvné pohledy.* Já teda zatím Vílám, Spolku apod. nerozumím, ale rodinu nemám. /Nebo se s nimi nestýkám a vás momentálně nepočítám./ *Na chvilku mu pohled sklouzne k Lucasovi, poté se ale vrátí do normálu a pokračuje.* Ale klidně se přidám tam kam vy. Co se může stát, maximálně můžu umřít. Při lepším můžu zachránit kožich někomu dalšímu. Jinak nic víc neříkám, stejně mě nebudete brát s sebou, protože nejsem připravený. *Tím to ukončí, je spokojený, že si taky něco zažvatlal a tak se s úsměvem napije čaje a čeká co se bude dít.*
to by mě mohlo probrat. Alespoň na pár.. týdnů? *Při zmínce bojových tréninků sklopí hlavu a najednou ji začnou zajímat klíče.* /Zajímavé, jak se blýskají../ *Slova Lucase taky vnímá, ale nemá náladu na to, aby se mu pletla do řeči. Počká, dokud nedomluví. Chvíli váhá, jestli něco říct, takže párkrát jenom otevře pusu, ale pak ji zavře. Nakonec zvítězí potřeba projevit se.* Už jsem se s Lucasem tak nějak domluvila, že s tou novou, Kate, budu trávit čas, abych jí pomohla zvyknout si. *Pokrčí rameny a ani si neuvědomí, že se právě prokecla s tím, že už s Lucasem mluvila, i když přišla později. Dopije kafe, nezapomene se zašklebit.* /Spí nějak moc dlouho. A přísahám, že já jsem v tom nevinně, i když jsem byla poslední kdo ji viděl./ *Mírně jí cukne jeden koutek, ale raději se uklidní. Nemá žádné dotazy ani další připomínky.* /Ach, vyrovnanej realista? Super, ti nováčci jsou lepší a lepší. A co dál? Přijede i hippie cirkusačka?/
*Potom čo Dee prepustí z objatia a vtisne jej kľúče do ruky nezabudne jej šepnúť.* Boli v predsieni. *Pripomenie jej kde ich nechala, ale to sa už usadí a snaží sa venovať pozornosť Carterovi. A vážne sa snaží ale občas sa jej pozornosť presunie čisto do jej mysle.* /Huh, nové dievča? Mladé alebo v mojom veku? Hou! Počkať, akom výcviku? Ja som sa v živote nebila, teda bila ale tak to bolo, kedy naposledy? Ak sa bijem ešte viac sa rozzuřím a i tak mi je to houby platné, keďže nie som dosť silná na to aby som niekoho prebila. Tak na čo mi to bude?/ *Zachmurí sa.* /Kto by sa pridal k féron? Tým sa nedá veriť ani nos medzi očami!...AK bude bojovať svorka, budem i ja. Nie som zbabelec. Len nie som dosť silná na to byť platná v boji. Ale budem bojovať.../ *Počká kým sa to úplne utíši a potom trošku nesmelo prehovorí.* O dva dni odchádzam... *Zdvihne pohľad, ale nedíva sa na nikoho konkrétneho proste sa díva pred seba na stenu.* Je to dlho plánované a nemením to. Nechcem aby sa rodina zaujímala o to či sa niečo deje. Ak všetko dobre dopadne, vrátim sa o mesiac. *Ukončí to, ale pohľad stále nikomu nevenuje. Pretože má pocit, že to budú brať, ako že je zbabelec a chce sa tomu proste vyhnúť.* /Ale to nie je pravda. A je mi jedno ak si to myslia! Nemusím im vysvetľovať nič viac./
*Pohodlně sedí a nič naokolo nevnímá. Pomaly zatvára sklenené oči a snaží sa čo najmenej počúvať zvuky okolia.* /Dnes mi asi vybuchne hlava a to už od rána. Ešte mám k tomu znudenú náladu./ *Žiadnu bolesť hlavy nedáva najavo a z premýšľania ju vytrhne Carterov hlas. Otvorí oči a pozrie jeho smerom.* /Mala by som radšej počúvať. Buď aj duchom prítomná! Aspoň sa o to snaž./ *Snaží sa počúvať, zachytiť toho čo najviac a rukou si podopiera hlavu.* /Takže nič nové... možno až na tie tréningy. Tie znejú dobre. Rodinu si chrániť určite budem, aj keby som mala zomrieť. Im sa nesmie nič stať./ *Vypočuje si ostatných, ale nevyjadruje sa. Nemá na to sil.* /Budem dnes musieť niekde vypadnúť, niekde na samotu. To bude najlepšie./
*Zadívá se na Iralliho.* Nejdřív výcvik. *Poví rezolutně. Pokud by vůbec opravdová válka nastala a s ní i bitvy, rozhodně do ní nemůže pustit nezkušeného vlkodlaka. Rovnalo by se to sebevraždě a na triko si další úmrtí připsat nehodlá. Upřímně mu stačí ta krvavá daň za to, aby se stal alfou, nikdy nebyl opravdu násilný člověk. Zamyšleně se zadívá na Sadie.* /Hmm, ale trénovat ji nebudeš./ *Rozhodne se.* To by bylo dobré. Mohla by jsi seznámit se základy. Podsvětem a tak. Bude se jí s tebou povídat líp. *Řekne prostě. Následně se vyjadřuje Rei, a tak na ni klidně pohlédne. Na tváři se mu objeví mírný úsměv.* Vím o tom. Čím dřív se vrátíš tím lépe. /Pro tebe. A nebo možná ne. Kdo ví, co bude za měsíc./ *Když nikdo jiný už nic neříká, potlačí povzdech.* /No dobře./ Rozpis hlídek vám dám znovu vědět. Berte to vážně. /Alespoň kvůli těm civilům, kteří můžou přijít o život./ *Zadívá se na každého z nich.* Nikdo žádné dotazy? Pokud ne, můžete jít. *Potřese hlavou a zadívá se na Iralliho.* Trénink. Kdy bys chtěl první lekci? *Založí si ruce na hrudi.*
*Dále naslouchá Irallimu, ačkoli se musí přemáhat.* /Tak to bylo opravdu přínosné./ *Nijak to nekomentuje a doufá, že to dokáže zklidnit jeho zpětnou krev. Ačkoli vypadá, že je naprosto v klidu, což je u něj běžné posledních pár dnů i trochu paradox. Nestěžuje si. Bere to jako vyrovnání za ten prázdný měsíc. Proto když se Rei zmíní o svém odchodu, má pro trochu pochopení. Sám potřeboval odsud vypadnout a dořešit si nějaké věci okolo. Jakmile se ještě přidá Sadie, rozhodne se k tomu dodat, že Kate potřebuje asi kámošku než průvodce. To ale zasahuje Carter a vycítí, že jádro věci pochopil jako vždy, a tak se nevyjadřuje ani k tomu.* /Je tu nějaké ticho, všichni jsou až moc vyčerpaní. Je to snad nějaký signál?/ *Lehce ho to znepokojí, neboť to všechno cítí a nabaluje se to na něj.* Já dotazy nemám. Ohledně tréninků jsem ještě chtěl dodat, že se nemusíte nikomu hlásit, děláte to ve vlastním zájmu. Ale kdyby tu byl zájem o něco hromadného, tak se přidávám. *Doplní po Carterovi.* /Dneska hrají Mariners, to už asi nestihnu./ *Střelí pohledem po televizi, ale probere ho až když Carter začne mluvit na Iralliho. Na to si ještě počká, neboť se ho to týká.*
*Usmeje sa nad Irallim, ale je to chladný úsmev bez emócie. S mierne nadvihnutým obočím pozrie na Rei.* /Vidíš, on ma chápe. Pri najhoršom umriem./ *Keď ich Carter prepustí kývne všetkým a odíde z Lucasovho domu.* /Tak a kde teraz? Keďže mi Rei totálne zničila moje dep chvíľky nezostáva mi veľa možností. Napríklad môžem ísť domov, ale cvičiť. Veľmi dobrý nápad Satria./ *Pochváli sa a mieri spať do lesa.*
*Nečeká, že se mu bude Carter ještě dnes věnovat, ale vcelku ho to potěší.* No, jenom rychlé informační kolo. Volal jsem dneska kamarádovi, se kterým jsme i domluvili práci, takže tohle můžeš pustit z hlavy. /Beztak zapomněl./ Můžu pracovat normálně odsud. Potřebuju jenom notebook a internet. Notebook mám a internet předpokládám tady je. *Nyní pohledě zavaže na Lucase.* No takže na tréninku se můžeme domluvit jak se to hodí tobě. Akorát z 31. na 1. nemůžu, ale jinak by to mělo být v pohodě. *Odvětí mu znuděně, protože se vlastně stále nedozvěděl nic.* /Všichni vypadají, jako na vavřínech. Ta nová holka vypadá jako by měla odpadnout během chvíle./ *Nesouhlasně zakroutí hlavou.* /A je teda tady ta nová holka ze včera. Hehe, to ze mě musel mít Lucas radost... Však on si to vynahradí časem./ *Pohodlně se uvelebí na gauči. Spíše vyvalí, jako by se nic nedělo. Válka? Putna. Tréninky? Putna. Vypadá tak bezstarostně. A přeci to tak není.* Jo a s tou novou holkou *vztyčí prst směrem vzhůru*, tu si nechává Lucas jenom pro sebe, nebo s ní můžu taky mluvit? *Zadívá se na Lucase a Cartera s trochu hloupě zvedlým obočím.*
Víc ani nemám v plánu. /Je náladová a já bych jí musela jednu vrazit, ale někdo mi zakázal veškeré násilí už na minulé schůzi. Co mi připomíná, že jsem chtěla skopat Lucase a nebo alespoň profackovat../ *Otočí se na něj, aby ho sjela pohledem. Namáhavě polkne a opět se podívá na klíče.* /Ne, díky. Rozhodně ne teď./ *Podívá se na Cartera a když si všimne jeho pohledu na Rei, odvrátí se a zakoulí očima.* /Super, usmál ses na ni. Takže nechci vědět, o čem jste se bavili minule./ Jasně, jako kdyby hlídky nebyly vážné už teď. *Povzdechne si.* Mimochodem, na hlídce se nedělo nic divného. /Rozhodně nic, o čem bys měl vědět./ *Pokrčí rameny, i když se pak otočí k Rei.* Hlavně se mi vrať živá a zdravá, protože jinak bych se vážně zbláznila. *Myslí to naprosto vážně.* Jo, a mimochodem. *Mluví stále k Rei.* Nevíš, kde mám korektor? Nemůžu ho nikde najít, ale něco mi říká, že ho budu potřebovat. Nerada vypadám jako panda, což závislá na houbičkách. Podívá se na Lucase a zasměje se.* /Dnešek je lepší a lepší. Huh, už ani nevím, kdy používám ironii se sarkasmem a kdy to myslím vážně./
*Vníma už len to, že majú rozchod a môžu sa pobrať preč. No a ešte Satyrov rýchli únik. Pozrie za ním trochu smutne ale vytlačí to z hlavy, keď ju osloví Dee.* Ak ho nemáš v kabelke, Dee, tak sa skús pozrieť doma pod zrkadlom. Je tam toho i na tri roky. I keď myslím, že viac by sa ti hodil poriadny spánok. *Usmeje sa na ňu ale nijako šťastne. Každý deň je pre ňu hrozne hektický. Raz hore, potom zas dole. Niekedy ani nestihne registrovať čo sa deje okolo a len sa vezie s prúdom. Možno ten mesiac mimo tento kolotoč skutočne prospeje jej aj jej okoliu.* Ja myslím, že už pôjdem. Vidíme sa neskôr. Chcela by som mať s tebou aspoň jeden deň pred tým ako odídem, dobre? *Zdvihne sa z gauča a oblečie si bundu, aby mohla odísť.*
Tá hlava maková, prečo tak bolí? Aj tak v nej nič nie je. Ak dneska niekomu nevynadám, že sa skryje pod čiernu zem, tak potom už nikdy. Nič nezaberá. *Nasratá až sa z nej kipí, počúva čo sa deje na okolo. Hlavu si stále drží ľavou rukou.* /Už môžeme ísť? Dnes celkom rýchlo, čakala som, že to bude na dlhšie. Tým lepšie pre mňa./ *Pomaly sa pozviecha a oblečie si bundu a namieri si to k dverám.* /Tak ide sa von a ďaleko./ Tak sa majte. *Kývne im na pozdrav a vyberie sa preč.*
*Všem ostatním pokývne, když nemají další otázky a on se může věnovat Irallimu.* /Čím dřív to budu mít za sebou, tím líp./ Dobře. *Pokývne.* Takže práce v bistru padá. *Odškrtne si a je rád, že to alespoň nemusí všechno řešit on.* /No na heslo od wifi se zeptej jeho, já tu nebydlím, v zásadě./ *Promne si čelist pokrytou strništěm a zamyšleně pokývne.* Druhého odpoledne. Přesný čas bych ti dal vědět, co ty na to? *Navrhne.* /A místo? Asi raději les, lepší když přijdou kdykoliv k úraz stromu./ *Cukne mu jeden koutek. Poté se však zamračí.* Mluvit bys s ní samozřejmě mohl, ale asi bude rozrušená. /A to znamená nebezpečná. A ještě by se chytil a byla by to úplná katastrofa./ Asi by bylo lepší, kdybys ji teď nechal chvíli být. *Dodá ještě. V kapse mu zadní mobil v tichém profilu. Zamračí se a poodejde bokem, přičemž to zvedne a vyslechne si telefonát. Zatne čelist.* Dobře. Jasně. Hned tam budu. *Zadívá se na Iralliho a Lucase.* Musím běžet. *Nevesele se ušklíbne a věnuje Lucasovi pohled: Problémy. Poté se rozejde zpět do garáže, aby mohl nasednout na motorku a jet směrem na druhý konec města.* /Z tohohle se jednoho dne zvoknu./
*Tak to jsem na něj zvědavý, co našel. Hrabat se mu v tom nebudu.* Uctivameboha *Pronese směrem k Irallimu a teprve mu dojde, že by to měl ještě doplnit.* Heslo od wifi. *Kývne jeho směrem a dívá se na ostatní, kteří zase odchází.* 31. a 1.? To ano. To tedy nemůžeš. Čeká na tebe sklep. Ty petardy by ti mohly pěkně rozdrásat nervy, takže jestli něco máš, tak si to zruš. *Poví s pevným výrazem a nakonec vstává, protože to sezení opět dostává do stavu ztuhlosti, načež se musí uchechnout.* Ne. Tu si nenechávám pro sebe. *Neodpustí si, ale Carterova slova tím nijak neodvolává.* /Co ze mě dělá?/ *Nakrčí obočí a nchává ho beze slov odejít. Carterovi věnuje znepokojivý pohled, ale zdržovat ho nehodlá, stejně jako vyrušovat holkám rozhovor. Nikoho vyhánět nechce, a tak jednoduše po schůzi zapíná televizi na kanálu, kde zrovna probíhá zápas NHL a svalí se na gauč.*
Jo, to asi jo. Jenže spánek je luxus, který si nemůžu dovolit. Ale to ti vysvětlím jindy. *Mrkne na ni.* Jasně, nebo. Alespoň si popovídáme o tom, co se poslední dny dělo. *Obejme ji a nechá ji, ať si oblečne bundu, aby mohla odejít.* /Měla bych si promluvit s Carterem ohledně těch dopisů, ale to nejspíš počká. Vlastně, ani o tom s ním nepotřebuju mluvit./ *Usmyslí si a kývne na Lily, aby se alespoň nějak rozloučila. Pohledem odbočí ke Carterovi.* Ty taky míříš? Pf, tomu se teda říká rodinná podpora. *Podiví se nad slovy nováčka.* Uhm, to taky kšeftujete s holkama? Pěkné, pěkné.. *Zamlaská a střelí pohledem po Lucasovi.* /Když už jsme u toho, takhle o mě normálně? A já myslela, že holky se mají prát o vás. Hm, asi je jiná doba./
*Znuděně sleduje začátek zápasu, který se ještě nerozjel. Florida hraje proti Torontu, takže ani jeden z jeho oblíbených týmů. V pozadí má rozhovor holek, ale nevěnuje mu příliš pozornosti. Jedním uchem sem, druhý zase ven.* /Alespoň nějaká bitka by mohla být, aby se to vyhrotilo. Bez kvalitní obrany si nemůžou stěžovat na chyby brankáře./ *Zmačkne kořen nosu, aby se přiměl na to soustředit, protože má sto chutí to přepnout, objednat si pořádný steak s hranolky a pivem. Vytrhává ho hlas Sadie a jen postranním pohledem k ní zvedne koutek.* Já ne. To pan exot má podivné vyhlídky. /Co řekne tomu, až mu dá Carter přednášku? Vážně bych chtěl vidět ten jeho tupý výraz./
/Sakra, to jsem tady sama? Zrádkyně./ Nevím, Kate bude oříšek pro všechny. Ale jestli má dost nervů a odvahy na to, aby si s ní něco začal, nebudu mu bránit. Hlavně ať neotravuje mě. Sorry, ale nepotřebuju mít na krku další štěně. /Bude mi stačit Kate. Snad nevybuchne i na mě, protože poslední dny nemám náladu na hádky a nebo řešit něco, co se týká nováčků. Docela se divím, že ti ještě nepřeskočilo./ Nevím, jestli by se mu nějaká chytla na tenhle způsob seznamování. Jsme ve svobodné zemi, kde můžeš jíst co chceš, chodit kde chceš, a mluvit s kým chceš. Asi byl moc dlouho na sluníčku. *Pokrčí rameny a zavrtí se v křesle.* /Ještě že mi Rei ty klíče donesla, protože jinak bych přespala v nonstop podniku. A nebo na pobřeží. Nepočítám s tím, že by se brzo vrátila domů, hlavně teď. Beztak se někde prochází./
*Zamyslí se nad tím a chvíli nic neříká.* Kdyby nebyla tak jednodušší, je to jednodušší. Paradox. /Neumím s nimi pracovat, mají nepředvídatelné emoce. U chlapa se to odhadnou dá, ale u ženský?/ *Nakrčí nad tím zkroušeně obočí, ale pohled upírá k televizi. Teprve si opět uvědomuje, že Sadie je stále uvnitř.* Otravovat? Tebe? *Řekne nevěřícně a od zápasu se odvrací.* To by mu Carter zatrhl hned. /I kdyby. Třeba se mu takový patolízal zamlouvat bude? Ne. Má rozum./ *Jen nad tím zakroutí hlavou a cukne koutky. Zůstává dál u sledování zápasu, ačkoliv mu občas proběhne hlavou, že to, že tady zůstala, není dobré znamení. Poté si vzpomene na exota nahoře spolu s ospalou Kate a hodí ho do klidu.* No ano. Všichni jsou svobodní a nezávislí až na tebe. *Rýpne si, načež by to nejraději vzal zpátky.* /A teď si začínám pro změnu já./ *Potlačí protočení očima v sloup.*
Kdyby byla jednoduchá, měli bychom všichni méně práce. /A kdyby se uráčila sejít ty debilní schody, nic bychom nemuseli papouškovat. Vyřešeno, ne?/ *Zacukají jí koutky a trošku povýšeně a hrdě pozvedne bradu.* Já vím. Alespoň jednou se to jeho ochranářský chování hodí. /Protože nevím, jak dlouho bych ho odháněla, kdyby si něco zkusila. Snad je dost chytrej na to, aby ho taková blbost nenapadla./ *Konečně má pocit, že je všechno v pohodě. Klid by tu byl. Hlavně díky tomu, že se kolem nemotá moc lidí.* /Společnost mi nevadí, ale válku probírat neustále vážně nemusím./ *Užívá si ticha, dokud Lucas neutrousí až moc trefnou poznámku. Začne se rozhlížet kolem sebe, jako kdyby něco hledala. Nemůže nic najít, takže ji na chvíli napadne naprosto stupidní myšlenka:* /Kdybych neměla nějakou hrdost, hodím po tobě moje triko./ *Rozmyslí si to, když se natáhne k nejbližšímu křeslu, na kterém je polštář.* Ty seš prostě a jednoduše parchant! *Obviní ho a hodí polštářem po Lucasovi.* Já jsem nezávislá! Možná ne tolik svobodná, ale teď si můžu dělat co chci. *Vyplázne na něj jazyk.*
Co tím chceš říct? *Pozastaví se nad tím. Teď ji trochu nerozumí.* /Méně práce, kdybych ji chtěl dostat do postele, více práce s výcvikem./ *Nepřítomně sleduje zápas.* /Protože všechno musím opakovat dvakrát. Tyhle holky jsou jen na jednu věc./ *Jakmile naskočí reklama v poločase, hrábne po ovladači a přepíná na informační kanál s večerní dávkou zpráv. Koutkem oka zároveň pozoruje, zda Sadie něco nehledá, a tak když nenadání po něm hází polštář, chytá ho levačkou a zvedne jeden koutek do polovičatého úsměvu, který její následující slova trochu zmrazí.* Trefa. /A zatraceně dobrá. Že by na to konečně kápla? Řekl bych./ Tak si teď dělej, co chceš, ale ještě by ji napadla nějaká pitomost. /Ale nemůžeš. Carter se dozví vše./ Dobírá si ji nenuceně dál, zatímco televize ohlašuje pátrání po mladém muži a další případ u Bridgeportu. Tělo opět napadené zvířetem.* Divím se, že jim to ještě nepřijde divné. *Protne
*Probudí se na posteli, na které i usla.* /Ježíšmarja./ *Pomyslí si.* Kolik je hodin.. *Zamumlá do polštáře a poté se pokouší nahmatat svůj mobil.* /CO ?/ *Hned zbystří když uvidí obrazovku.* Sakra, sakra, sakra.. *Rychle vyskočí z postele a pohledem okamžitě vyhledá svoje džíny, které měla včera na sobě.* Támhle ! *Po chvíli se je obleče a poté přes sebe ještě hodí mikinu.* /Tak jo..Tohle je blbý.../ *Kousne se do rtu, ale to už peláší někam dolů, kde uvidí Sadie a Lucase.* /Jedja../ Ahoj.. *Odmíčí se a chvíli na ně jen tak kouká.* /Snad nejsou naštvaní./ Já jsem zaspala.. *Sklopí omluvně pohled.*
Ale nic, jenom tak žvatlám. *Mávne nad tím rukou.* Ha! Já vím! Na parchanty mám šestý smysl! *Zasměje se, ale veškeré pobavení jí přejde ve chvíli, když řekne, že si nemůže dělat co chce.* Co jsi to řekl? *Narazí na slabé téma, protože takováto slova nesnáší. Neustále ji je předhazuje Carter a ji to už nebaví.* Tak ať se dozví co chce. Když budu chtít, udělám třeba tohle. *Rychle se zvedne a dojde až k němu. Sebere mu ovladač a vypne televizi.* Stejně jako bych mohla udělat několik dalších věcí, co by mu mohly být úplně jedno. *Odfrkne si.* Nejsem malá holka, vím přesně, co dělám. A kdybych chtěla, třeba tě teď a tady.. *Nedořekne, jelikož uslyší Kate.* /Agh! Nechceš zacouvat zpátky?!/ *Zhluboka se nadechne a vydechne. Otočí se na ni a donutí se k úsměvu.* Ahoj. /Vidíš, nechceš to brát jako rozloučení? Protože já bych něco potřebovala vyřešit a nepotřebuju u toho někoho, kdo mě napráská. Se na to může vykašlat!/ *Trucovitě si sedne na sedačku vedle Lucase a založí si ruce na hrudi, i když se snaží vypadat uvolněně.* Vyhajuškala ses dobře? *Ptá se docela mile.* /Protože my měli poradu. Snad jsme tě nevzbudili, protože to by bylo hrozné./ *Háže si sama sobě sarkastické poznámky.*
*Nechá to tedy plavat, když nad tím mávne rukou. Stejně mu to nepřišlo tak důležité, jako to, co bude následovat.* A proto tě od nich Carter drží dál. /Což se mu zrovna teď moc nedaří./ *Na její rozčteknost reaguje tím svým ledovým klidem a pozoruje ji, jak ho odstřihne od televize a zastaví se před ním. To už slyší kroky Kate, a tak si dokáže, kdyby náhodou Sadie měla v úmyslu doručit./ Chtěla říct zabít, udusit, mučit.../ *Potlačuje to v sobě a nakonec se narovná do sedu a podívá směrem ke Kate.* Ahoj. /Tak klid. Nechceme ji vyplašit./ Nic se neděje. Nechali jsme tě spát. *Prohodí jen tak a napomene Sadie pohledem, aby hodila zpátečku. Cítí z ní tu vlnu sarkasmu, ale mlčí jako ryba.* Máš hlad? *Znovu se ptá Kate, aby si zachoval kousek zdvořilosti. Nato začne nadzvedávat polštář a deku kolem sebe.* Kam jsi dala ten ovladač?
*Schází dolů se svou čajovou konvičkou a hrnkem, ve kterém má očividně ještě čaj. Na sobě ale má už jen kraťasy a tričko. Je stále bosý. To zvýrazní jeho svalnaté ruce, které jsou sem tam posety jizvami a obzvláště mu to zvýrazní jizvu na krku. Jenom co vejde dovnitř, letmo koukne po ostatních a řekne.* Čugy, kdo tam dělal nahoře takovej rambajz? Můžu se přidat? Už se nahoře vcelku nudím. *V tom se na ně podívá, jestli mu někdo něco řekne. Jenže poté spatří Kate.* /A sakra, té jsem se teda podle nich plánoval vyhýbat... Ale zase by mohla zjistit, že nejsem tak debilní člověk, jako jsem byl včera. Jenom se nesmím chovat jako já./ Dobré ránko, vyspala ses dobře? *Pronese jejím směrem s úsměvem.* Jo, tak tohle jsem přesně já... sakra.../ *Hodí provinilý pohled na novou tvář a Lucase.*
*Koukne se po Lucasovi a po Sadie zároveň.* /Em..Mno, teď jsem asi chodit neměla, ale tak ted už s tím nic neudělám no./ Promin, zaspala jsem.. *Odpoví jí a cítí z ní, že tohle není moc dobrý..* /Sakra, že já jsem si toho budíka nenastavila./ *Poté se koukne na Lucase.* Aha..Tak dobře teda.. *Přikývne pomalu hlavou, i když mu moc nevěří.* /Když se nic neděje, tak se nic neděje./ Ne, hlad ani tak moc nemám, ale chtěla bych si už jít pro ty věci no. *Spodní ret trochu našpulí jako štěně.* /No, tak alespoň to bych mohla ne ?/ *Poté se koukne ještě po Irallim.* Celkem fajn.. *Něco s pozdvychnutím odpoví./
*Při jeho pohledu nereaguje. Má co dělat, aby nezačala nadávat a nebo se nesbalila a neodešla.* /Společnosti máš zřejmě dost./ *Při té otázce se ani neusměje, jenom mu hodí ovladač do klína, protože ho doteď pevně svírala v rukou.* Omluv mě na chviličku. *Sladce se na něj usměje a zvedne se, aby mohla jít do kuchyně. Cestou potká dalšího nováčka.* /Nepřemýšlej si třeba o zámku?/ *Dojde ke dřezu, kde pustí ledovou vodu a opláchne si obličej.* /Opakuju si, že jsi malý motýlek,/ *Připomene si jednu radu, co četla na internetu.* /Jsem malý a lidumilný motýlek, malý lidumilný motýlek../ *Vyrovnaně se usměje a dojde zpátky k Lucasovi, aby se posadila na původní místo.* /Co chcete dělat, když už jsme se tady tak sešli?/ *Nejraději by řekla sarkasticky, ale rozmyslí si to.* /Zahrajeme si takovou hru../ *Napadne ji velmi známá hláška z krvavého hororu a zajiskří jí v očích.* /Malý motýlek.. S velikou zásobou sarkasmu.. Malý motýlek./ *Na otázky nechává odpovídat Lucase, protože ona by to bez sarkasmu momentálně nezvládla.*
*Jen tak tak chytá ovladač dřív, než by mu zasáhl slabiny a vypustí vzduch z plic spolu s nasupeným pohledem, který se mu daří napůl potlačit.* /Koleduješ si./ *Dívá se za ní, co se chystá udělat, a o to více ho to překvapí.* /A už zase. Tohle dělá vždycky, když je naštvaná nebo bez sebe./ *Střelí pohledem po Irallimu a v tuhle chvíli si připadá jako jediný normální.* /Nemohl by ses trochu obléct? Nechci dělat na Kate dojem, že tu jsme nějaký exhibicionisti./ *Nejraději by to řekl nahlas, ale drží si to pevně pod pokličkou, ostatně jako vždy.* Můžeš se přidat, bez problému. *Pustí televizi, aby si vytvořil kolem toho všeho kulisu a drží si pevný výraz.* Rambajz? Tady jsme jen my, nikdo další. /Buď paranoia, nebo na něj začíná doléhat vlk. Stejně na to nějak až moc překypuje optimismem./ *Spustí z něj pohled zpět k televizi a snaží přimět zachovat nucenou zdvořilost.* Já vím, už jsi to říkala. Nic se neděje. /A vina opakování je zpět. Tak to na klidný večer u NHL nevypadá./ Nejdřív se posaď, v klidu. Probírali jsme na schůzi i něco okolo tebe. Pak půjdeme pro věci. *Dává jí nějaké ujištění, ale moc se mu do toho nechce. Nedává to sice najevo, ale chůvu dělá nerad.*
*Odnese jenom konvici do kuchyně, opláchne ji a uklidí ji do skříňky, kde se našlo ještě dost volného místa. Hrneček dopije a umyje ho. Poté ho nechá okapávat a jde zpátky.* Tak děkuju. Jo a nevím cos na mě tak koukal, ale tohle mi přijde jako normální oblečení. Je zbytečný se pařit v kalhotech a mikině. Je tu dostatečný teplo. *Zakroutí hlavou nad jeho pohledem.* A ten rambajz musela bejt Kate, když běžela sem za vámi. *Vysvětlí Lucasovi, protože má strach o to co si o něm myslí.* /Stejně se mi ten týpek nelíbí./ *Rozejde se ke Kate a podává jí ruku.* Tak teda nový a lepší pozdrav, těší mě, Iralli. *Dodá příjemný úsměv.*
*Irallimu podá ruku, ale pomalu a na tváři se jí tyčí takový ten divný pohled.* /Dobře jeden pozdrav snad stačil./ My už jsme se zdravili. *S nepatrným uchechtnutím si to namíří ke křeslu, do kterého se i následně posadí.* /Dobře no teda proboha./ A to je co ? *Nazdvihne jedno obočí směrem k Lucasovi.* /Ts..Já v klidu teda určitě jsem, ale nevím jak tady Sadie./ My půjdeme ? *S nadzdviženým obočím se uchechtne.* To se mnou budou chodit pořád nebo co ? /Já bych si tam zvládla dojít i sama.. *Lehce nad tím pokroutí hlavou a trochu se v křesle zavrtí.* /Nejsem už malá, na to abych si šla pro něco k sobě domů proboha./ *Pohledem střelí po Sadie.* /My dvě si teda asi moc rozumět nebudeme. S takovou fakt ne./
/Nekoukej na mě tak. Znáš mě dost dlouho na to, abys odhadl moje reakce./ *Když už sedí zpátky, začne se jen tak dívat na televizi, i když ji nevnímá. Potřebuje se nějak zaměstnat. Nechá nováčky ať se seznámí a postupně se uvolňuje. Po chvíli si začne poklepávat nohou.* /Musím se nějak rozptýlit, nechci kazit večer. Už tak jsem toho zkazila až až./ *Napadne ji, co by mohla zkusit. Zatím ji to vždy uklidnilo.* /Billie Jean is not my lover.. She's just a girl who claims that I am the one../ *V duchu si brouká a když chytí rytmus, začne si ho vyťukávat do stehna.* /Mnohem lepší. Jenom klid, nestresuj se./ *Připomene si a začne kývat hlavou. Když se dostatečně uklidní, rozhlédne se kolem.* /Nekoukej na mě tak. Kazíš mi plány. A navíc, nepřišla jsi na schůzi, která se měla týkat i tebe. Čekala si, že tě obejmu a uvařím ti čaj? Chci být milá, ale taky chci určitou snahu a zájem./ *Obhajuje se neslyšně.* Kate, je to pro tebe změna, chápeme. Ale bude teď lepší, když budeš mít kolem sebe někoho ze smečky. *Pokrčí rameny a pousměje se.*
Neměj obavy, já na tebe nijak nekoukal. *Ujistí ho opravdu s dávkou vážnosti, protože to vyznělo poněkud přepjatelně.* /Tak asi stáhnu radiátory, nechci koukat, jak se mi tu producíruje pomalu v trenkýrkách./ *Raději tohle už přejde. Je znát, že dávný nic nenamítají a nakonec je to Iralliho vizitka.* Kate jen sešla ze schodů, ale v pohodě. To je tým vlkem, začínáš všechno slyšet hlasitěji. *Vysvětlí s dávkou pochopení bez jakéhokoliv skrytého významu. Vidí, jak si obě sedají, a tak se odvrací od obrazovky, kde se už zápas schyluje ke konci.* První věc. Budeš mít s Irallim společné tréninky. Teorii ohledně světa stínů a podobně s tebou probere někdy Sadie. A já s Irallim. /Měla by ses zdržovat hlavně tady. Vlastně vy oba./ *Zapojí do toho i Iralliho.* Na Nový rok vás čeká sklep, petardy a jiné blbosti si umí sebekontrolu pohrát i se zkušeným vlkodlakem. *Uzavře tohle téma pevným tónem, neboť o tom nehodlá diskutovat.* O tom nepochybuji. A až se chytneš s rodiči ohledně nočního výletu, tak je zvládneš i roztrhat. *Dodá k tomu. Ten nerespekt k jeho rozhodnutím se jim snaží vyhodit z hlavy. Musí se naučit poslouchat.* Kde bydlíš?
/Ach jo, všechno tak komplikuje. Přitom se to dá vyřešit i jinak.../ Lucasi, počkej... Mám pronajatou chatu. 30 km od nejbližší civilizace. Chci tam jet sám, daleko od lidí. I tohle vadí? Já si žádnou nepustím. A i kdyby se něco stalo, tak jsem tak daleko, že to snad může být jedno, ne? /Jestli s tím ten chlap bude mít taky problém, tak ho stáhnu z kožichu.../ *Vrhne trochu nevraživý pohled na Lucase, poté se zadívá na Sadie.* My dva se vlastně taky ještě neznáme, tak mě taky teda těší. *A podává jí ruku.*
No, tak dobře no. *Koukne po Sadie, ale nějak moc z toho, že ji budou doprovázet i domů nadšená není.* /No, skvělý, tak už mi asi úplně skončil když to tak vezmu život./ *Poté se koukne zase po Lucasovi.* A kdo nás bude trénovat ? *Střelí po něm takovým tím zvědavým pohledem.* /Ty a nebo ten alfa ?/ Dobře, tomu rozumím. *Přikývne na jeho další slova.* /Svět stínů ? Cože ?/ A jednou za čas domů budu moct jít ? *Nazdvihne obě obočí.* /Nebo už ani to ne ? Snad nejsem jenom nějaký zvíře, co musí být někde zavřené./ Sklep ? *Zděsí se při té představě.* /No, tak tam se mi teda moc nechce.* /Hodí po něm jen ostrý pohled.* /Tohle už mě štve. Domů snad mohu jít sama !/ Nic se nestane mě ani mým rodičům, ale jestli mi chcete dělat doprovod tak proč né, že.. *Řekne ironicky.* /Tady tohle mi opravdu vadí./ Ve vile na ulici Jacks.. *Odpoví.*
/Teorií? Fajn, to není nic, co bych nezvládala. Ale na praxi mi ji nesvěřuj, to vážně ne. Raději se o ní poper ty s Carterem./ *Vzpomene si, jak špatně snášela Nový rok ona.* Už jsem vlkodlak několik let a furt to je humus. Bylo by nejlepší, kdybyste oba byli tady. Pro bezpečí vás i všech okolo. *Řekne pro jednou rozumnou věc, za což se v duchu pochválí.* /Super, možná bych měla zkusit myslet častěji./ *Zacukají jí koutky.* Když by ses přeměnil, byl bys doslova bestie, co chce jenom trhat a ničit. *Záporně potřese hlavou.* /A tohle by bylo na smečku už moc. Prostě oba zůstanete tady. Bylo to tak a i bude- Lucasovi se nevyplatí odporovat, pokud v tom nemáš praxi jako já./ *Nejraději by si smetla imaginární prach z ramenou, ale udrží se. Při pohledu na vyděšenou Kate se na ni chápavě usměje.* Neboj, jde jenom o to, abyste nikomu neublížili. Sklepa se nemusíš bát. *Mrkne na ni, avšak při její argumentaci nesouhlasně mlaskne.* Víš, když jsi vlkodlak ze začátku, neumíš se ovládat. A je jedno, co teď řekneš. Musíš se naučit sebeovládání, až teprve tehdy bys někam mohla sama. Je to individuální, takže to může trvat několik týdnů. /Možná i měsíců, nebo déle. Každý to má jinak. Ale jelikož ty jsi vážně tvrdý oříšek, bojím se toho, že to bude trvat déle./ *Dodá jen pro sebe.* /S ironií a sarkasmem na mě nechoď, vrátím ti to ve třikrát větší dávce./ Je fajn, že tak spolupracuješ. *Usměje se na ni, aby zametla ten sarkastický podtón, který se snažila omezit na minimum.* Ah, jistě. Sadie, na poradě ještě polomrtvá. *Zazubí se a potřese si rukou s Irallim.*
*Zatne čelist, když se mu napne sval na tváři a Iralli se pokusí změnit jeho rozhodnutí. Věnuje mu znamenitě podmračený pohled. Nehodlám o tom diskutovat. *Jakmile se jedná o věci v práci, jeho přátelskost a obětavost je ta tam,* Jakmile tě to zastihne, poběžíš i třicet kilometrů, aby ses toho zbavil. /Nebo před tím utekl, každý to vnímá jinak./ Prostě budete tady, to je konečné rozhodnutí. Nevezmu si to na triko já ani Carter, hlavně v dobách, kdy je to všude samý mutant. Prostě ne. *Zaburácí pevným, avšak klidným hlasem a je to jeho poslední slovo.* Jestli se mi tu ještě promění a budu ho muset srovnat, tak ať si mě potom nepřeje. Dávat to do pořádku bude on./ Trénovat vás budu já a domů se budeš moct vrátit časem až budeš mít klidné období. /Teď bude rozhodující ta první přeměna. Co to s ní udělá./ *Je vděčný, že se Sadie zapojuje a Kate klidní.* Dobrá. Hodím tě tam, vezmeš si věci a hned zase zpátky.*Prohodí na Kate a vstává z gauče.*
Ach jo, ty jsi paličák. *Zazubí se na Lucase.* Co s tebou mám dělat, tak tam jeď ty, třeba to pak s tebou nebude takovej pech. *Rejpne si do něj.* Je nějaká šance, že se z toho už nevrátím? Jako že bych se už neproměnil zpátky? *Zeptá se zamyšleně.*
No, sklepy moc nemusím, ale tak dobře no.. *Lehce zatřese hlavou.* /Lítají tam krysy a všechna možná havěť, no ale to nejhorší je ta tma tam./ Takže je možné, že pár let neuvidím rodinu ? *Koukne na ni s takovým tím tázavým výrazem.* /Přežila bych to, ale zrovna příjemné by to asi nebylo no./ Týdnů ? Tak to celkem ujde. *Řekne a přitom i vydechne přebytečný vzduch ven z plic.* /Že spolupracuji ? Aha./ No, tak co mám dělat, že.. *Pokrčí rameny.* /Asi mi nic jiného nezbývá./ Aha..časem.. *Zopakuje si sama pro sebe, ale spíš to procedí skrz zuby, ale krotí se.* /Vždyť to mohou být roky, měsíce, týdny./ *Začne zvedat a jde směrem za Lucasem.* /Jestli pojedou oba, tak mě asi už klepne./
*Pohled na Lucase si užívá, protože miluje, když ho někdo dokáže naštvat nebo alespoň narušit jeho klid.* /Vlastně se docela divím, žes mě za to ještě nezabil. I když jenom slovně./ *Chvíli nad tím přemýšlí.* /I když ty sarkastické hlášky s tebou jsou k nezaplacení. Jenže to by se musel v útulku zavést noční klid./ *Uchechtne se i tomu, že si vždy musí vydobýt poslední slovo.* /Jak by to dopadlo, kdyby ti dva nepřišli? Asi bych tě tím polštářem flákla znovu. A nebo bych zrealizovala první myšlenku./ *Ví, že kdyby u toho byl Carter, právě teď jí už kope hrob.* /A nebo bych si ho spíše vykopala sama./ *Při větě Kate neví, jestli se má smát a nebo brečet.* /Broučku, to byl sarkasmus. Už zase./ *Když uvidí, jak se Lucas zvedá s tím, že jednou, neváhá nad tím, co by měla udělat a nebo říct. Ví to moc dobře.* Sedím vepředu! *Tlumeně křikne a veselými poskoky se žene ven. Ani se nenamáhá s kabátem.* /Ha! Vepředu sedím vždy já./ *Pomyslí si jako malé dítě. Ale jestli někdo má právo na to užívat si to rozmazlování, je to ona.* /Jenom a jenom já./
*Ještě se na něj otočí.* /Paličák? Kdo používá tyhle výrazy?/ *Zvedne nad tím koutky a potřese hlavou.* /Alespoň tě mám z krku./ *Následující otázka ho nerozhodí, ale dává si načas, aby se nad tím zamyslel.* To si nemyslím. Nikdy jsem o tom ani neslyšel. Jakmile se zkrátka vyčistí vzduch a zklidní se, tak se prostě vrátíš do lidské podoby. *Vysvětluje poměrně zadumaně. Ani ho nenapadlo, že by tohle bylo možné. Je to k zamyšlení.* /Sklepy moc nemusí? Neřekl jsem, že si to bude užívat. Bude u toho trpět. To jsem vlastně také nezmínil./ Na pár let ne. Jen budeš několik dní tady, dokud tě neprověříme, jak na tom jsi. Rodině můžeš říct cokoliv. Že sis našla třeba nějakou stáž. *Nadhodí, ale o její inteligenci má trochu mínění jinde. Přesto ji neodsuzuje přímo.* /Dva nováčci naráz. Bomba./ *Vklouzne do bot a obléká si bundy, zatímco kolem něj proběhne neřízená vlna něžných vlasů.* /Sedí vepředu. Jak jinak./ Já také. *Odpoví, jako kdyby to nebyla samozřejmost a bere z věšáku její kabát, který jí ještě ve dveřích beze slov přehodí přes ramena. Ze stolku u dveří si vybaví klíčky od auta a ještě se ohlédne na Iralliho.* Stavím se ještě cestou u Toma, tak něco přivezu. Nemusíš nic vařit. /Jestli vůbec vařit umí. Leda tak čaj./ *Zavře za nimi dveře a odemyká auto, které stojí na příjezdové cestě.* Jackson street jsi říkala. *Ještě se Kate zeptá a už sedá za volant a startuje auto. Hned ho šlehá do tváře vlna topení, které bylo posledně puštěné na maximum a stahuje ho dolů. Poté už vyjíždí do ulic.*
*Zakroutí hlavou, protože prohrál tuhle bitvu, ale válka ještě není ztracená.* K jídlu nic nechci, díky. Čajovat se budu až ráno. Tak si to užijte a dobrou noc. *Rozloučí se rovnou s nimi a odchází zpátky nahoru.* /A na mě kouká jak na exota a přitom jsou tu další případi...*
Bezva..Rovnou může jet celá smečka.. *Prohodí směrem do neurčita, když vidí jak se Sadie chystá taky.* /Ani ted nebudu mít klid ? Vážně ?!/ *Spíš už otráveně si obuje boty a poté ještě přes sebe hodí bundu.* /Jak jsem si toho tak všimla, tak Sadie musí být asi snad všude./ Už ti to začíná trochu štvát, ale snaží se nedát nic najevo.* /Prostě pecka. Věděla jsem, že si nebudeme moc rozumět./ *Ruce si založí na hrudi.* /Sed si kde chceš, mě je to celkem jedno./ *Zakroutí nad tím hlavou a raději jen mlčí.* /Fakt bomba jízda určitě./ *Nasedne si do auta. Dozadu - nemá na výběr. Opírá si hlavu o okno auta a raději mlčí.* /Tohle prostě nemá ale vůbec žádnou cenu./
Kate? Do auta se všichni nevelezeme. *Odpoví přeslazeně.* /Tadadatá! Bod pro Dee, zase!/ *Všimne si, že má přes ramena přehozený kabát.* Děkuju, dobrá vílo. *Rýpne si, protože ví, že může. A v lepším případě jí to pikantně vrátí.* /Ale no tak, Kate. Jsi v mé rodině nová, takže si musím ověřit tvoji trpělivost./ *S radostí si sedne dopředu a zapne pás.* /Miluju výlety. I když nevím, na jak dlouho se zdržíme. Heh, hádám, že mě pak Lucas nebude chtít vidět několik týdnů./ *Zacukají jí koutky při té představě.* /Ne, tak zlé to nebude. Snad. A to noc ještě zdaleka nekončí!/ *Vesele se usměje a celou cestu se dívá před sebe, přičemž si tiše pobrukuje známou skladbu.* I know it breaks your heart.. Moved to the city in a broke down car.. *Ironicky se zasměje.*
*Při narážce Sadie v sobě podusí smích. *Ten byl dobrej. *Nastaví pěst, aby si s ní narazil v gestu o její a druhou má na volantu.* Víly nech raději spát. Ty nám dost zavařily. /Jako kdyby to nevěděla. Měl bych se trochu prospat./ *Ve zpětném zrcátku zpozoruje nasupený výraz Katherine, ale vůbec ho nenapadá, čím by ji mohl uklidnit.* /Tak jsem ji vzal sebou. Co jí žere? Myslel jsem, že se tak bude cítit bezpečněji./ *Znovu se soustředí na silnici a míří na okraj města. Poslouchá cestou Sadie, ale jen mírně zvedne koutky, a takový výraz si drží po celou dobu. Netrvá to dlouho a po pár minutách už strhává volant na Jackson street, ačkoli mu Katherine ani neodpověděla. Zastavuje uprostřed ulice. Nechce se přímo ptát na číslo domu jako nějaký stalker. Vypíná motor a rozhlédne se po prázdné ulici.* Ty tu počkej./Ať neděláme zbytečný rozruch./ *Houkne na Sadie a vyleze z auta. Opře se o jeho dveře a počká si, až vyleze Katherine.* /Nepůjdu tam s ní, ale budu čekat tady, kdyby se cokoliv zvrtlo./ Pobal si co potřebuješ a co nejrychleji se vrať. *Poví ji a rozhlédne se po těch rozlehlých domech.* /Zazobanci zkřivený./
Já vím, díky. *Ťukne si s ním pěstí.* Fajn, tak jak ti mám říkat? Vlčku? *Uchechtne se.* /Jo, to by šlo./ *Dívá se před sebe a dál si pobrukuje. Už je taková, nedokáže být chvíli ticho.* /A když jo, něco se děje./ *Dodá pro sebe. Cestou těká očima různě, aby se zabavila, protože prostě miluje tmu.* /Kupodivu, živel jako já./ *Za několik chvilek se auto zastaví a ona zůstane sedět. Mlčí, dokud Kate neodejde dost daleko.* Stejně bych nevylezla. Chtěla jsem se hlavně projet. *Ušklíbne se, načež ji napadne bláznivá myšlenka.* Lucasi? *Zamrká jako panenka.* Můžu pak řídit já? A proč ne?! *Nenechá ho odpovědět, protože to udělá sama. Zasměje se a prohrábne si vlasy.* /Dva a půl dne bez spánku a je mi hej! Tohle bych měla dělat častěji. I když se říká, že pak nastávají halucinace. Hih, to by mohla být taky švanda./ Co kdybych si koupila auto? A nebo rovnou motorku. *Mumlá si sama pro sebe.* /Pokud se nezabiju sama, udělá to Carter.
/Tak tohle se teda moc dobře neřeší no./ *Schází po schodech dolů a nechává do sebe mlít její matkou, no a když se přidá i její otec, tak už toho má dost.* Jsem dospělá, můžu si dělat co chci proboha.. *To už otevírá domovní dveře a jde zase směrem k autu. Ani neví o tom, že oba její rodiče tam stojí ve dveřích a civí na ni.* Dobře, jsem zase tady.. *Koukne spíš na Lucase, když už dojde i s její cestovní taškou před auto.* /Tahle situace je fakt přímo pecková no./ *Jen protočí oči v sloup když vidí ty dva.* /Ještě lepší to být ani nemůže./ *Po celou cestu jen tupě mlčí a kouká se z okna ven.* /Už by jsme tam mohli být?/ *Pomyslí si.* /A nebo možná až za chvilku ?/ *Zatne zuby, protože ji Sadie pořád štve.* /Ne. S ní mám ještě něco probrat ? Ne, díky./ *Když konečně zastaví v ulici, tak si z auta vystoupí hned po Lucasovi.* Naši mě zabijou.. *Pronese a koukne se na vilu ve které bydlí ona.* /Možná mě ani nebudou chtít pustit, co já vím./ *Pomalu si to nakročí směrem k vile ve ted dá se říct už jen bydlela.* /Mám se jim vymluvit na to, že budu na jeden rok pryč ?/ *S nakrčeným obočím si vytahuje klíče z kapsy ven a poté i odemyká vchodové dveře.* /Fajn, snad naši nebudou histerčit no./ *Jen co začne stoupat po schodišti nahoru, tak uvidí její matku.* /Bezva../ Ahoj.. *Pozdraví ji celkem v klidu, ale ona z toho nějak nadšená není. Začne se jí vyptávat kde byla tak dlouho.*
*Zatváří se pohoršeně.* /Vlčku? Opovaž se. *Varuje ji s výrazem lhostejnosti, uvnitř se nad tím směje./ V půl druhé si přijít pro věci a odejít. Není to dobrý nápad. Snad je neprobudí./ *Jen co si na to pomyslí, tak se v domě začne svítit.* /To nevypadá vůbec dobře./ *Slyší odtamtud nějaké tlumené hlasy, a tak doufá, že se Kate zdekuje dříve, než ji natáhnou na skřipec otázkami ohledně jejího odchodu. Nechce tam vejít, mohlo by to vyvolat další potíže, zvlášť když toho jejího vypěčeného tatínka od vidění zná. Vytrhne ho opět Sadie.* Hm. *Broukne směrem dolů, když ho osloví, načež odstoupí a skloní hlavu k autu.* Zbláznila ses? /To určitě. Nechám tak řídit své auto ženskou./ *Odfrkne si a zavrtí hlavou.* Víš, jaký mám názor na ženskou za volantem. *Nechá to vyznít do ztracena a trpělivě vyčkává na Kate. Ale jakmile se dveře otevřou a v nich stojí i její rodiče, tak na okamžik ztuhne.* /Měl jsem přidat i přednášku o tom, že je z toho měla vynechat?/ *Obejde auto, otevírá kufr a naloží do něj její věci. Bez dalších slov a pohledů k tomu baráku nasedá do auta. Počká si, až Kate nastoupí a startuje auto. Vyjíždí z té ulice a teprve se přiměje promluvit.* /Klid. Nic ji nevyčítej, musí to pro ni být také šok./ Jak to vzali? *Sjždí ulicí směrem dolů zpět k centru.*
Opovážím, Vlčku. *Nepodpustí si sebevědomým tónem.* /Chceš zase provokovat? Moc dobře víš, že já se chytám./ *Kate neřeší. Ví, že by se akorát zase rozrušila a bohatě stačí, když to ohlídá Lucas.* Já a zbláznit se? Jak tě to proboha napadlo? *Řekne rádoby nevinně a zakoulí očima.* Jasně, ženy patří do postele a nebo do kuchyně, chápu. *Uchechtne se, i když by ji to mělo urazit.* /A, už je tady? Docela rychle./ *V zrcátku se snaží vyhledat její odraz, aby se nedívala přímo, na to má svoji hrdost.* /Rodiče? Asi si ji toho měl říct víc./ *Když jsou všichni v autě, čeká na to, kdy Lucas spustí kázání o tom, co měla a neměla udělat. Nedokáže se toho.* /Hm? Ne? Tak nic, je nová, chápu, chápu./ *Hrábne do kapsy kabátu, aby se podívala jestli ji někdo nevolal. Avšak nic nenahmatá.* /Super!/ *Opře si hlavu o okýnko a odkašle si.* Vi.. Lucasi? *Raději ho nebude pokoušet.* Jak moc ti za poslední dny lezu na nervy? /Protože teď tomu nasadím korunku./ *Skousne si ret díky nervozitě.*
*Nastoupí si do auta.* /Jak to vzali ?/ *Koukne se na Lucase ve zpětném zrcátku a na chvíli hlavu pootočí k oknu.* Né moc dobře. Špatně. /Dělali z toho drama../ *Nejraději by po cestě usla.* /Bohužel. Kdyby se alespoň matka trochu uklidnila./ Není zrovna lehký je opustit..Někoho s kým několik let žiješ.. *Něco ještě potichu pronese.* /A jestliže se ted s nimi nebudu moc vídat../ *Povzdychne si.* /Můj bože..Tohle se mi opravdu moc nelíbí./ *Po cestě sleduje noční Twinbrook..* /Až dojedeme, tak si asi pustím telku..Snad nikomu nebude vadit, že budu v obýváku no, protože u mě v pokoji telka není./ *Zamyslí se.* /A nebo.../ Lucasi, mohla bych jít dnes na chvilku ven ? Projít se nebo tak ? *Je jí trapný, že se ted musí na vše otáz.* /Snad alespoň tohle se mi dovolí./ *Sadie absolutně ignoruje.* /Nebo projít se tak nemůžu ?/ *Šlehne pohledem po Lucasovi.*
Jen si povídej. To můžeš. *Raději se nad tím povzese, neboť už ví, jak tyhle nevinné slovní bitvy končí.* /Jak mě to napadlo... Jak to vůbec napadlo ji?/ Správně. *Musí se nad tím pousmát.* Konečně z tebe vypadlo i něco rozumného. *Jede prázdnou ulicí, až ho to poněkud po té době fascinuje. Nedává to znát.* /Drama to je. Nemůžeš se jim divit./ *Projevu se v něm empatie, ale mlčí.* /Opustit někoho, s kým žiješ několik let./ Při těch slovech se na Sadie podívá koutkem oka; Jo, my o tom nevíme vůbec nic.* Nebude to napořád. Jen dokud si nezvykneš. /Nelži jí. My jsme si nakonec zvykli na sebe./ *Znovu zařadí a poslouchá Sadie.* Ty? Ty vůbec. *Hraně a ironicky předstírá.* Proč se tak ptáš? Chceš hodit domů? /To není problém, alespoň budu mít jistotu, že se jí po cestě nic nestane./ *Zajíždí k bistru U Toma, kde mají ještě noční rozvoz.* Řekněte si, co chcete. U vás uvařeno nebude. *Podívá se na Sadie.* A u nás také ne. *Vyndavá klíčky z auta a otevírá dveře.* Projít? Můžeš, ale budeš se držet u domu. Stačí ti to? *Houkne na ni, teď toho pro ni moc udělat nemůže.*
Občas mám i světlé chvilky. *Shodí sama sebe, čímž se paradoxe dostává do vedení.* /Se slovy to umím dobře./ *Cítí na sobě jeho pohled, ale mlčí. Raději.* /Opustit Tara a Jacka s rodiči.. Bylo to vážně moc, ale dalo se to. Jenže mě podržel Carter. Měla jsem to jednodušší./ *Povzdechne si.* Uhm, ne tak docela. Spíš bych potřebovala hodit k tobě domů. *Odmlčí se.* Protože já jsem sice tady, ale mobil a klíče jsem nechala u tebe. Mimochodem, víš že mě máš šíleně rád? A že tě nikdy nestvu? *Zkusí si zahrát na neviňátko, ale za chvíli to vzdá.* Fajn, tohle bych si nevěřila ani já. *Neochotně uzná.* Jenom mi stačí když mě hodíš k tobě, vezmu si věci a procházkou to vezmu domů. *Pokrčí rameny, protože o nic nejde.* Hmm, pokud vím, dlužíš mi pizzu. *Zacukají jí koutky.* /Ah, a kdybych si vzala peněženku, vrátila bych ti peníze za tu minulou. Vážně bych se měla vyspat./ *Při slovech Kate se na ni otočí.* Dávej pozor. *Prohodí jenom pro jistotu.* /Síla zvyku./
Ale budou to možná roky.. *Povzdychne si.* /A to mi tak šíleně vadí./ *Ruce si založí na hrudi a kouká se pořád z okna, možná sem tam koukne i do zpětného zrcátka po Lucasovi.* A zvykat ? Tak to asi taky asi taky nebude zrovna nějak krátká doba.. *Pohled odvrátí zase někam do neurčita.* /Možná, i když spíš určitě no./ Dala bych si gyros.. *Uchechtne se už trochu.* /Pořád mi mě štve. Domů snad mohu jít sama./ /Nic se nestane mě ani mým rodičům, ale jestli mi chcete dělat doprovod tak proč né, že../ *Řekne ironicky.* /Tady tohle mi opravdu vadí./ Ve vile na ulici Jacks.. *Odpoví.*
Občas. A občas i totální zatmění./ *Pomlčí o tom, chce se vyhnout jakémukoli konfliktu nebo ji zkrátka zbytečně nedráždit.* Kdyby tady nebyl někdo roztěkaný, tak si nemusím zbytečně zajíždět. *Prohodí kousavou poznámku, která zároveň pohřbí i její plán ohledně procházky domů.* Nepotrvá to dlouho. *Povzbudí Kate, ale už se má k odchodu k bistru - přeci tam ještě stojí na modré na blikačkách.* Takže pizza a gyros. *Potvrdí a vydá se k bistru.* /Nebo že bych ji ještě nechal u sebe přespat?/ *Uchechtne se nad tím a hned to zaplaší, když se zamyslí nad reakcí Cartera. V bistru si musí počkat čtvrt hodiny ale trpělivý čeká. Teprve poté vychází z budovy a v jedné ruce má jídlo a v druhé pod ramenem svírá dvě lahve od Coca Coly, on sám má plechovku piva.* Gyros. *Podává ho Kate dozadu, krabici s obří pizzou pokládá Sadie na klín a ještě se zbaví těch lahví Coly.* Je sýrová. *Zabouchne za sebou dveře a startuje auto.*
Kdyby někdo chrápal ještě teď, normálně si povídáme u tebe a nebo už jsem doma./ Říkám, že domů dojdu sama! *Křikne za ním.* /Další expert, který si myslí je mi šestnáct. Bože, tolikrát jsem šla v tuhle dobu domů a ty ani Carter o tom nevíte. A ani nebudete./ *Sáhne do kapsy s úmyslem, že si vezme telefon a zapojí sluchátka, jenže jenom tiše zaupí.* /Kdybys neměl pravdu, bylo by to jednodušší./ *Po celou dobu, co je s Kate, raději mlčí. Tedy, ne že by mlčela úplně, ale nepovídá si s ní. Nechce ji dráždit.* /Už je taková, nedokáže být chvíli ticho./ *Velmi ji odjíždí, takže budu muset jít sólo./ *Uvědomí si.* Díky. *Pizzu si nechá položit na klín.* Taky díky. *Zopakuje, ale nerozváží to. Nemá náladu na mluvení.* Jenom si u tebe vezmu věci, napapám se a zmizím. *Řekne a zhluboka se nadechne.* /Mňam, sýr./ *Olízne si spodní ret.*
*Na Lucasova slova spíš pouze přikývne.* /Jemu se to asi snadno řekne. On už to má za sebou../ *Když odchází, tak se jen koukne po Sadie, ale né nijak zle nebo tak.* /Achjo..Jak dlouho mu to asi ještě potrvá ?/ *Jen tak ze zvědavosti si pomyslí a koukne na svoji ruku, na které uvidí gumičku.* /Tak to bych si mohla mezitím udělat drdol, ne ?/ *Gumičku si stáhne z ruky a s pomocí ní si z vlasů vytvoří takový pocuchaný drdol.* /Ok, to by snad šlo./ *Po chvíle už vidí z dálky Lucase.* /No, tak netrvalo to nějak extra dlouho noo../ Díky... *Vezme si od něj gyros a Colu.* /Tak fajn..Celkem../ *Pomyslí si.*
Dovezu tě. Nikdy nevíš, kdy na tebe teď skočí démon. Teď jsou cítit na každém rohu. /A co dělají ty lokyně? Vysedávají U Toma./ *Jen koutkem oka se během řízení podívá na krabici, která mu ještě voní pod nos a je rád, že ji neotevírá a nedráždí ho.* /Díky, díky, díky. Co jste si stihly udělat za tu chvíli?/ *Sedí a mlčí, ale nakonec se rozhodne tu ticho protnout. Zadívá se na chvíli do zpětného zrcátka.* Ještě se nás bojíš, Kate? Najíst ti dáme, vyspat tě také necháme. Dokonce i během schůze. *Nadhodí poměrně přátelsky a před očima už má svůj dům. Sjíždí dolů po příjezdové cestě a parkuje před domem. Podívá se na Sadie a zaváhá.* /Počkat tu s ní, nechat ji najít a rovnou ji hodit domů?/ *Zavrhne to. Vyndavá klíčky a vyleze z auta i s tou plechovkou piva. Po cestě k sobě loví klíče od domu, odemyká a přichází dovnitř.*
/Nahráváš mi argumenty?/ Vidíš, jdou cítit na každém rohu. Takže budu mít určitý náskok, něco vymyslím a v klidu dojdu domů, protože stejně démona nepotkám. *Zakoulí očima.* /Nemá se čeho bát. Možná jenom Cartera a jeho rekce na to, že nepřišla na schůzi. Ale to by mělo být dobrý. Měl by mít trpělivost, když si vzpomenu na sebe./ *Vycítí na sobě jeho pohled a otočí se.* Hm? *Čeká, jestli jí něco řekne a nebo ne.* Mám někde něco? Bordel ve vlasech? *Prohrábne si je, ale na nic nenarazí.* /To je jedno, i kdyby./ *Otevře dveře od auta a s sebou bere pizzu i Colu.* /Hurá pro mobil./ *Zabouchne za sebou a následuje ho k němu. Vyzuje se a okamžitě míří do obýváku.*
*Když na ni Lucas promluví tak jen nakrčí obočí.* /Jestli se jich bojím ? Možná včerejšek byl jen hrozně divnej a trochu jsem strach měla no../ Nebojím se vás. *Odpoví s klidnou tváří Lucasovi.* Nemám k tomu asi důvod. /Jsem za to ráda, ale přijde mi to všechno tak najednou./ *Rozhodí trochu rukami a na tváři se jí tyčí takový ten tak trochu zmatený výraz.* /Prostě všechno no./ Nevadí když si v obýváku pustím nějaký horor ? *Koukne s jedním vlídím koutkem nahoru na Lucase.* /Abych náhodou někoho nerušila no./ *Když zaparkuje, tak vystoupí z auta a jde hned za ním a Sadie dovnitř a vyzuje se a svleče si bundu a poté jde do obýváku, kde si sedá na gauč.*
*Zastavuje se hned u věšáku, kde ze sebe dostává boty a bundu.* A když se jich na tebe nahrne několik? /Já se s nimi v Miami i v Bridgeportu viděl. Nic příjemného a nic po holku jako je ona./ *Dívá se na ni a jen zavrtí hlavou, že nic ve vlasech nemá. Vlastně ani neví, proč se ho na to ptá, poté se obrací na Kate.* V pohodě. Něco si pusť, jen si dej na to pozor. Možná by tě dokázal stimulovat i horor. *Upozorní ji a poté přejde ke svému gauči, kde se svalí. Počká si, až Sadie začne jít a teprve poté začne i on.* /Najíst se, odvézt ji a spát. Do odpoledne budu mrtvý. Ještě že jsou ty svátky a máme zavřeno./
*Vezme si ovladač, zapne telku a dá to na nějaký horor.* /Neboj, mě se z hororu nic nestane./ *Mrkne na Lucase.* /Většinou hlavně v noci no, i když teď jeden prožívám vlastně, když se to tak vezme./ Ok, krůh ? Proč ne.. *Ušklíbne se, když v televizi uvidí, že dávají krůh.* /Ok, jestli je to dvojka, tak se možná bát budu no, ale jestli jednička, tak ani tak moc ne no./ *Opře se o opěradlo, přičemž si i rukou podpírá hlavu.*
Tak si poradím, není mi patnáct. *Odmávne to a bosá si dojde sednout na gauč, kde si k sobě přitáhne mobil i klíče.* /Miláčci../ *Pizzu s Colou položí na stůl. Až teď si sundá kabát a pohodí ho vedle sebe. Otevře krabici od pizzy a vezme si jeden kousek.* /Pizzu už jsem dlouho neměla, hlavně tu sýrovou./ *Sarkasticky si odpovídá na nevyslovené otázky.* /Mohla bych si zkontrolovat hovory a sms. I když.. Ne, až po jídle./ *Rozhodne se a bere slova jí dál. Když si kousne do části, kde je hodně sýru, pohodí hlavou, aby si v něm nemáchala vlasy.* /To by mi tak chybělo. Ne, ne a ne. Sýr ve vlasech není sranda./ *Spokojeně vydechne a pousměje se. Miluje pizzu, stejně jako maso. Nemohla by se vzdát jednoho. Brr, to by byl zločin./ *Rozhlédne se po místnosti, i když v ní byla už tolikrát, že si ji celou pamatuje.* /Tady je do pomalu jako druhý domov./ *Zarazí se.* /Ale kvůli tomu, že tady je smečka. Rodina./ *Dodá pro sebe a potřese hlavou, načež si ukousne další kus.*
Není, jen se tak chováš. *Neodpustí si posměšně rýpavou poznámku a kouše do sýrové pizzy.* /Začínám být toho přebraný./ *Zabloudí pohledem ke Kate.* /Mohla by něco uvařit, když ji tady dělám hotel. Běžně se dostala do potyčky a neroztrhala si nikoho. Teď je to jiné. /Musí to cítit./ *Neodrazuje ji od toho, ačkoli představa rozcupovaného obýváku se mu dvakrát nepozdává. Raději to zají a nechá televizi běžet.* Ty nebudeš jíst? *Ještě se jí zeptá, protože za tu dobu, co přišli, do toho gyrosu ani nekousla. Jakmile dojíd první kousek, otevírá si plechovku s pivem, která je ještě vychlazená.*
To máš asi pravdu no, ale vždyť je to jen horor.. *Nenápadně protočí očima.* /A ten mě může nějak rozrušit jo?/ Co ? *Koukne se na gyros, který drží v ruce.* /Em..Ježíš, málem bych na něj zapomněla../ Jo, jasný, že budu. *S úšklebkem si kousne do gyrosu a pohledem se vrací zase k hororu.* /Ok, zatím celkem zábava no./ *Zamyslí se.* /Ale já bych fakt nikoho roztrhat nechtěla./ *Na chvíli nad tím jen tak přemýšlí, ale nakonec jen lehce zakroutí hlavou.* Být vlkodlak je asi těžký no.. *Něco si pro sebe potichu broukne.* /A to jsem teprve na začátku./
/Patnáctka by se urazila, já ti to oplatím./ Kdybych se chovala na patnáct, červenám se u slovní provokace, hraju si s vlasy a chichotám se jako debil. *Pousměje se, protože doufá, že ho usadila. Televizi moc nevnímá, spíše to je něco jako kulisa, aby nebylo tupé ticho.* /Pf, prej že se chovám na patnáct./ *Dojí první kousek a otevře Colu, načež se jí napije.* /Hmm, cukry a kofein, to jsem potřebovala./ *Zavře láhev a zamlaská, když ji položí. Natáhne se pro druhý kousek své snídaně.* /Jasně, snídaně, proč ne?/ *Cukne jí jeden koutek.*
/Jen horor? Tak dobrá. Upozornění dostala. Když ji začne hrabat, tak to vypínám a potáhnu do sklepa./ *Nic víc ji k tomu neříká a když začne jíst, tak už ji nechává na pokoji úplně.* Kromě červenání se u slovní provokace, které stejně zaměňuješ s nervózním podupáváním a koktáním, to na tebe sedí. *Usadit se ji ho zrovna nepodařilo. V klidu ji to vrací s úroky a čeká, až po něm začne házet věci okolo. Mezitím si dopřává další kousek pizzy.* /To máš za toho Vlčka./ *Uvnitř se pro sebe usměje, ale na povrch si drží stále ten klidácký pohled.* /Horory. Kdyby raději pustil NHL nebo baseball./
*V klidu jí svůj gyros, ale ty dva i na půl poslouchá.* /Mají zvláštní rozhovor./ *Nedává to na sobě znát a kouká na horor.* /Možná tady i usnu, no ale snad ne no./ *Pomyslí si a už má snězenou skoro půlku gyrosu.* Ježiš..Samara.. *Jen trochu sebou cukne, když v televizi uvidí samaru, ale nic víc.* /Vždycky jsem se jí bála./
*Při jeho slovech se nenechá vyvést z míry. Nenechá ho vyhrát.* Podupávám si téměř neustále a to díky tomu, že tak roztekaná osoba jako já neumí být v klidu. Většinou si v duchu broukám písničky a klepáním nohou si udržuji určitý rytmus. *Mluví klidně a plynule, i když se musí soustředit.* A koktání? Chci říct více věcí najednou a nevím, kterou dříve. Proto občas koktám. *Nakloní hlavu na stranu.* Mám nápad. *Natahovala se pro druhý kus pizzy, ale vzdala to.* Když mě donutíš začervenat se, uznám, že se chovám jako patnáctka a můžeš mě hodit domů. Ale musí to být jedině díky slovní provokaci. *Předloží výzvu.* /Máš rád sázky a výzvy, že? Tak pojď./ *Na chvíli se podívá na Kate.* /Ježiš a Samara? Nevím, jak si je můžeš splést, ale dobře./ *Pohled věnuje zase Lucasovi a sedne si pohodlněji. Najednou ji přešla chuť k jídlu a je zvědavá, jestli přijme její výzvu.*
Ale. Nepovídej. Na té pláži ti zrovna došly slova, když sis podupovala. *Odbude ji stroze. Vlastně se s ní o tomhle dohadovat nechce. Ví svou pravdu, a to mu stačí. Když nemá potřebu, tak se s nikým přít o kousek řeči nehodlá. Jen se ohlédne na Kate, která se sebou trhne, ale vypadá, že to s ní nic nedělá. Odvrací se zase k televizi a jí dál.* Hodím tě domů tak, jako tak. *Nehodlá se s ní o tom dohadovat. Bere to jako jasnou věc s tím, že si nenechá do svých rozhodnutí mluvit. Stejně jako u Iralliho.*
*Kolena si přitáhne k sobě a hlavu bradu si položí na ně.* /Sakra ten drdol už mi začíná překážet pěkně./ *Rukou si stáhne gumičku z vlasů, přičemž jí vlasy lehce spadnou na záda.* /To už je o dost lepší./ *Hlavu nakloní na okamžik na bok a trochu přimhouří oči.* /Asi bych se měla jít převlíknout do pyžama pak./
*Do prdele.* Neměla jsem co říct. Umím být i ticho, třeba dneska v autě. *Obrátí situaci ve svůj prospěch. Docela ji štve, že vycouval a nechce přistoupit na její hry.* /Najednou?! Ale, ale. Zdá se mi to, a nebo nechceš přijmout moji výzvu, protože víš, že bys ji nesplnil. *Snaží se ho vyprovokovat slovně.* Ale chápu, pokud se Vlček bojí toho, že bych mohla vyhrát. *Nonšalantně pokrčí rameny a natáhne si nohy před sebe.* /Hm? Furt nic?/ *Doufá, že se chytí díky tomu Vlčkovi*
*Při jeho výrazu pozná, že to už vážně přehnala a to ji naštve.* /Vážně díky, Cartere!/ *Není naštvaná na Lucase ani na sebe.* Pak s ním hodím řeč. Protože tohle je vážně poslední kapka. Nejen že se mi plete do života, ale ovlivňuje i ostatní. Tohle už vážně přehnal. *Na narážku ohledně jídla ze začátku nereaguje.* Fajn. *Pokrčí rameny a raději dožvýká poslední kousek pizzy. Najednou ji přešla chuť.* Tak to se nedivím, že toho využívá tolik lidí, že z bytu máš útulek. *Řekne neutrálně, i když měla připravených několik peprných narážek.* Možná bych vážně zase měla být ta tichá a plachá holka. Carterovi to tak vyhovovalo a všechno by bylo jednodušší./ *Otevře pusu, aby mu mohla hravě odseknout, ale pak ji zase zavře.* /Nějaká přede mnou už si stěžovala?/ Máš pravdu. *Uzná nakonec a hlavu natočí k vodě.* Potopit se a zmizet někam hoooodně daleko. No nebylo by to nejjednodušší?/ *Odfrkne si z obličeje pár vlasů a skloní se k vodě. Opláchne si obličej, aby ze sebe dostala tu vlnu vzteku, kterou si vylije později.*
/Fajn./ *Tohle slovo u nich úplně miluji. Hypnotizuje ji pohledem, čím se ji snaží přimět říct něco více, nebo prostě aby to nenechala plavat, ale marně.* /Vlastně toho využívá jen Iralli. Těch pár členů před ním se mnou počítat a jsem rád, že mám i trochu svého soukromí./ *Chce to říct nahlas, ale raději mlčí. Stále z ní nespouští oči, ale stejně z ní nic nedostane.* /Co jsem zase řekl./ *Dumá nad tím, čím ji mohl urazit.* /Když na její hry přistoupím, Carter mě zabije. Když nebude spokojená, Carter mě zabije./ *Sleduje její odchod k vodě a zhluboka vydechne.* To jsem to dopracoval. *Protočí oči v sloup a vstává. Přímočaře se k ní vydává.* Co blbneš. Ještě se mi tady utopí./ *Chytá ji za loket a strhne si ji k sobě tváří v tvář.* Řekl jsem něco špatně? *Obvykle moc dobře ví, co řekl špatně, ale tady dost tápe. Musí to jít mimo něj a pokud se ho to týká, musí to vědět.*
*To, že mlčí, jí vyhovuje. Nerada si vybíjí vztek na někomu, komu nepatří.* /A tohle si bráška pěkně slízne./ Neblbnu, tentokrát ne. *Pokrčí rameny a další krok potáhne obočí.* Ty ne. *Odsekne.* Jenom nemám ráda, když se mi Carter motá do života, to víme všichni. *Zhluboka se nadechne a podívá se na bok.* Ale teď to přehnal tím, že se tebou mluvil. Nebo spíše tím, že ti dával ultimáta ohledně mě. Nenávidím, když mi řídí život. *Rukama si zajede do vlasů a začne jen tak chodit sem a tam.* Když budu chtít, budu se s tebou bavit jak chci. Když budu chtít, zajdu si na bungee jumping. A když budu chtít, budu se chovat jak chci. A ne že mi někdo bude lajnovat život. Vždyť... *Zastaví se na místě, protože ji to dojde.* Vždyť to je jako kdybych žila v kleci. *Pobaveně si odfrkne.*
/Ty ne, ale to ticho si vyžereš stejně./ *Převrací si její slova v hlavě a dává jim konkrétní význam, jinak by musel opět vyzvídat a vidí, že v takové náladě, jaké Sadie je, je tato varianta naprosto absurdní.* Vím, ale co s tím chce dělat? Já ji s tím asi nepomůžu. Sice k němu mám nejblíž, ale je to jeho soukromí a v tom máme jasně vymezená pravidla. Rei by mohla, je to její kamarádka. /Ultimáta? Ale prosím tě. Carter mě vždycky takhle zbytečně poučoval. Ví, že bych se tě ani nedotkl./ *Uchechtne se, čímž neverbálně vytěsňuje klam. Rozhodně by ji barvu nepřiznal, to není jeho styl. Jen se opět vydá k balvanu na těch pár kroků a znovu si sedá.* Má o tebe starost a teď ještě větší, když se něco chystá. A stejně tě jeho zákazy občas obchází, proto přehání. *Zvedne ramena a sáhne opět po flašce Coly, i kdyby si dal raději něco silnějšího. Rád by, aby si to oba mezi sebou urovnali. Jsou pro něj jako druhá rodina, ale nedokáže pořádně poradit jednomu, aniž by se od druhého odvrátil. /V kleci. A proto jsem zdrhl. Dopadl bych jako sestra./ A máš nějaký plán, jak proti němu jít? *Snaží se ji vyvést z toho přešlapování a neustálého nadávání. Nebyl to jeho styl, rovnou vždycky přecházel k řešení problému. Lahev otevře, napije se a sleduje její počínání.*
*Chvíli přemýšlí, aby mohla říct to, co chce.* Fajn, tak by si měl uvědomit, že kdyby ses mě ani nedotkl, jsou jeho proslovy zbytečné. /A i kdyby ne, nemůže nám do ničeho kecat, když nic není./ Občas? Jo, když řekneš, že je občas obcházím, zní to líp než realita. V poslední době ho jen nechám mluvit. *Otočí se na něj zrovna ve chvíli, kdy ne natáhuje pro colu.* No jasně! *Roztáčí se na chvíli, ale pak si uvědomí, že marně.* Vlastně ne, Rei to dopila. Musím doplnit zásoby. *Zamumlá. Až pak si uvědomí, že to není k pochopení, takže to odkašle.* Víš, občas si tady s Rei schováme flašku vodky. Obě sem chodíme přemýšlet, takže tak. *Skousne si ret a podrbe se na zátylku.* Ale za mrzíá ji dopila po tom, co se... sbližovala s Carterem./ Plány jsou zbytečné. Protože stejně vím, že vybouchnu hned jak ho uvidím. Prostě mu to řeknu na plnou hubu. *Pokrčí rameny.* Taky na něj můžu pár věcí vytáhnout. *Zajiskří jí v očích.*
Musí si ty proslovy dělat, pro klid duše a aby to poté mohl vytáhnout a říkat, že mě varoval. *Musí se tomu uchechtnout, s tím si na něj nepřijde. Cartera zná opravdu dobře.* /A hlavně, aby si mě mohl dobrat, ale to už je mezi námi. Nejsem zrovna jiný./ Tak vidíš, pokračuj dál a časem ho to přejde. /Kdyby mě slyšel./ *Hned se rozpomen.* Ale přehání to fest. Není ji už sedmnáct a navíc musel čekat, že se tomu jeho věčnému dozoru postaví. Já bych od tohohle měl dát ruce pryč. Je to jejich věc./ *Zarazí se, když začne mluvit o zásobách, poté mu to dochází.* Zásoby bych v tuhle chvíli bral. *Nebojí se přiznat. Hlídka bude se svítáním u konce a za chvíli půjde.* Vybouchnout? No nevím. Snad by ji nic neudělal, on se hlídal celý malé, ale přeci jen, když jde o rodinu? Asi tak maximálně zavře do sklepa, což už bych se asi netvářil dvakrát že je to normální. *Jaký věci? *Ptá se automaticky.*
Jenže k čemu mi je jeho klid v duši, když já kvůli nim nemám klid nikdy? *Musí se pousmát.* Takže mě podporuješ v tom, aby dál obcházela jeho pravidla? *Možná bychom spolu mohli trávit víc času./ To já taky, ale Rei se o ně postarala. A ani je nedoplnila! Jak se mám ožrat, když mi vypije všechen alkohol? Pak ji taky seřvu. /Ten mě donutí pít, ta to vypije přede mnou.. Vážně, dokonalá dvojka./ *Zarazí se.* Noo, řekněme, že Carter není takový svatoušek, co se ohledně slibů a pravidel týká. /Ale když já něco poruším, je to národní katastrofa a musí to řešit FBI a nebo i CIA./ *Zakoulí očima a sundá si kabát. Najednou jí je vedro.* /Díkybohu za teplé svetry./ *Pomyslí si a kabát hodí vedle Lucase.*
Možná to moc hrotíš. *Zvedne jednoduše ramena. Do něj mohl člověk hučet jak chtěl a stejně si dělal, co se mu zachtělo.* Carter si povídá, ty to obchází. V čem je problém? *Spíše se ptá jí, aby si tu otázku položila sama, upřímnou odpověď ani nečeká, i když ji pozná.* Podporuje tě v tom, abys měla více svobody, ale opovaž se mu něco říct. *Vrací si ruce do kapes bundy. Nemyslí si, že by to mělo být nějak špatné. Právě naopak, mohlo by to je více sblížit a oba by si více rozuměli. Jenže nechce dát najevo, že se mezi jejich soukromí míchá.* Možná jsem i rád, že to Rei vypila. Co bych dělal, kdyby mi tu začala pít? *Raději s tím mlčí a proberou ho slova až ohledně Carterových slibů.* Povídej. Zrovna u něj se mi nestalo, aby si své účty neplatil. *Zabije to metaforou sleduje ji, jak se vyvléká.* Dobrá, kabát dolů. Ale jestli ji napadne se chladit v moři, tak to budu muset řešit.
Možná? Problém je v tom, že hustí i do ostatních, takže je stejně jedno, co se děje. Prostě si chce nějak pojistit, že skončím sama s dvaadvaceti kočkama a sakra dobrým smyslem pro humor. *Pohladí si ego a na jeho větu o svobodě neodpovídá.* Uděláme dohodu, jo? Já ti něco řeknu a ty o tom nikomu neřekneš. Já mu zase neřeknu o tom, že mě podporuješ, platí? *Sjede ho vážným pohledem.* Ale pokud o tom někomu cekneš, najdu tě a stáhnu tě z kůže. Ale ve vlčí podobě, protože si z tvého kožichu udělám kabát. *Myslí to naprosto vážně a počká si na jeho ujištění.* Vím, že každý občas udělá chybu nebo prostě blbost, ale... Jak bys reagoval ty, kdyby ti tvoje nejlepší kamarádka řekla, že spala s tvým bratrem? *Řekne to přímo, protože to v sobě drží moc dlouho a potřebovala se někomu svěřit. Už je prostě taková. Ví, že když by se to Rei nebo Carter dozvěděli, je mrtvá. Ale ona je extrovertka a neumí být ticho na moc dlouho. S povzdechem si prohrábne vlasy.*
Neber to tak černě. Třeba brzy přijde do fáze, kdy ti začne nabízet někoho solidního. /Třeba toho nového. Vypadal, že by mu nejraději vlezl do zadku. Autorita a projev podřízenosti je jedna věc, ale patolízalství nesnáším./ *Asi jí tím zrovna nepomáhá, ale stejně ví, že Carter si tohle nemůže uhlídat donekonečna.* Dohodu? /To se mi líbí./ *Zvedá koutek a zajiskří mu v očích, což nelze skrýt.* Jen tohle? Beru, neřekl bych mu tak jako tak. /Možná bych si rýpl, nebo to ještě udělám, jestli si zkusí hrabat v mém soukromí./ *Klidně ji nechává mu vyhrožovat a krčí při tom přes polovicatý úsměv obočím.* /Tak určitě./ Hned, co to Sadie dořekne, si není jistý svou reakcí.* Kdybych byl v tvé kůži? Asi bych se jí vysmál. Pokud je Rei naivka, zas tak dobře ji neznám. Carter není zrovna stálý. Ale kdyby má sestra ... *Odmlčí se a chvíli nad tím dumá. Nakonec jen zavrtí hlavou.* Asi to samé. Je to mrcha. *Zvedá nad tím ramena a přiklopí víko od krabice od pizzy.*
Jenže taková já jsem. Buď je něco černé a nebo bílé. Možná s podkladem šedé. Vlastně s více odstíny šedé. Tře s padesá... *Ani svoje myšlenky nedokončí a začervená se.* Tohle byl laciný vtip. Doslovně. Místo toho, aby se uklidnila, ještě více zčervená a sklopí hlavu.* Uhm.. Můžeme změnit téma? Ještě bych se dozvěděla kdo s kým spí. /A to by bylo více odstínů šedé, než padesát./ *Nejraději by se za svoje myšlenky profackovala. Ale to by bylo až moc nápadné.* /Kupodivu, že?/ *Rýpne si sama pro sebe, takže si raději zkousne ret a protáhne se. Ruce spojí k sobě a prohne se v zádech. Až uslyší slastné křupnutí, vydechne a postaví se pomalně.* /Snad to nepůsobilo moc provokativně./ Dnešní noc proběhla až moc rychle, nemyslíš?
*Jakmile Sadie na chvíli zmlkne, tak otáčí k ní hlavu, jako kdyby si v ní chtěl přečíst, na co zrovna myslí.* Ále. Tady má někdo nemravné myšlenky. Dokonce asi víc, jak já. A největší přednášky mám samozřejmě také já. *Neodpustí si trochu výčet při pohledu na ni a jen se nad tím uchechtne.* Malé město. Tady se stejně nic neutají. *Namítne ještě na to, ale víc to rozebírat nehodlá, když ji to není po chuti. Vytáhne mobil a kontroluje čas.* Půl osmé. *Prohodí neutrálně a zahledí se k obzoru, kde už začne obloha světlat.* Máš pravdu, ani bych si toho nevšiml. *Bere do rukou její kabát a podává ji ho. Bere to jako konec, ale má v plánu ji ještě doprovodit domů. Bez dalších slov sbírá krabici od pizzy, lahev od nedopité Coly si strká do kapsy u bundy.*
To asi ne. Ale i tak by se o tom mohlo dozvědět co nejméně lidí. *Pokrčí rameny.* Už? *Překvapí ji čas a převezme si kabát.* Díky. *Neoblékne si ho, jenom si jej přehodí přes rameno.* A tak celkově, díky za dnešek. Konečně jsem si mohla s někým pokecat a vylít si srdíčko, utrousit nemálo poznámek a provokovat. *Zazubí se.* Když se nad tím zamyslím, jsme docela fajn smečka. Vážně, jako rodina. Místy mírně zvrácená, ale stále rodina./ *Má z toho radost. Příště té zvu na jídlo já.* Broukne, protože to myslí vážně.*
Utíká to opravdu rychle. *Zvedá hlavu k nebi, které se rozjasňuje úplně a promne si k příchodu světla oči, jako kdyby si ještě na ten nával ranního nezvykl. Spíše ho to akorát unavuje, což nepřiznává.* Pokecat a vylít se u mě můžeš vždycky. /Pokud nejde o chlast./ *Ubezpečí ji. Ohledně smečky je rád, když se za ním jde a dozví se i něco nového. Má tak alespoň přehled.* /A provokovat taky, jen se o tom nezmiňovat Carterovi./ *Kráčí si to vedle ní z pobřeží, v jedné ruce krabici od pizzy, kterou po cestě vyhazuje do odpadkového koše a poté si vrazí ruce do kapes.* Stejná jako Carter, když jde o nevyřízené účty./ Beru tě za slovo. Někdy mi můžeš něco uvařit. To je adekvátní návrh, ne? *Povytáhne obočí jejím směrem.*
Až moc. Ale to asi vždy, když se člověk baví. *Podívá se taky na nebe a musí se usmát. Miluje jeho východy i západy.* Já vím, a hodlám toho ještě zneužít. *Šťouchne ho do boku.* Jo? Super! *Radostně si tleskne.* Přežereme se jako prasata a Cartera vynecháme. Muhahaha, jak ďábelské! *Uchechtne se.* Ale vážně, beru to. A dokonce za to nic nebudu chtít. *Naráží na jejich předchozí debatu o cenách.* /A pak si zase pokecáme, zablbneme, nebo cokoliv jiného./ *Je překvapená, že už hned ráno má dobrou náladu, ale nechce to řešit, aby si ji ještě nepokazila. A o to vážně nestojí.*
Nemám s tím problém. *Poví s naprostým odhodláním v hlase. Dokud může, vždycky ze sebe vydá co nejvíc pro své přátele. Jen k ní stočí pohled a znovu se lehce zasměje, když že začne smát ona.* Když to spláchne ta pizza předtím? To bys asi neměla. *Prohodí spiklenecky k ní, ale poté nechá humor stranou a opět zvážní.* Ale kdyby cokoliv potřebovala, tak stačí říct. Vždycky /S něčím pichnu? Ne./ *Snaží se najít něco, v čem se nedá najít žádný dvojsmysl a neodhaloval by tak jeho pravý charakter.* Ti nějak pomůžu. S čímkoliv. /Pokud tedy nejde o Cartera, tam se východiska hledají těžce./
*Zasměje se, ale když zvážní, pokusí se o to taky.* Beru si tvoji nabídku k srdci a až něco budu potřebovat, přijdu za tebou. *Kývne mu na souhlas.* A i když to bude zřejmě zbytečné.. Kdybys něco potřeboval ty, ráda ti pomůžu. S čímkoliv a kdykoliv. *Usměje se.* /Vyloží si to jak chceš, ale je to pravda./ Ani se mi nechce věřit, že za chvíli končí rok. *Poví, aby řeč nestála.* Jsem jediná, nebo vidíme oba dvojsmysly v každé větě? *Až po chvíli si uvědomí, že to řekla nahlas.* Hodí se na to právé slovo sakra a nebo do prdele? Agh, já se na to můžu... vykašlat? *Oklepe se.*
/Jako kdybych ji to dřív už neříkal. Nevadí, alespoň si to bude lépe pamatovat./ *Dívá se před sebe na cestu a znovu si prohrábne vlasy, když zautočí ranní větřík.* Rád ti pomůžu, s čímkoliv. *Opakuje si v hlavě a drží si seriózní výraz, ačkoli uvnitř musí opět plašit své myšlenky.* /A ještě když se tak k tomu usměje. Bomba./ Tři dny. Máš v plánu někam jít slavit? /Prosedím v Bistru, nebo Bridgeport? Mohl bych na to alespoň dohlédnout. Uvidím, kam nám Carter sepíše hlídku, jestli vůbec bude./ *Kráčí dál a nepřestává ani když ho zaskočí s tou otázkou. Zaváhá, co by jí na to měl odpovědět. Pravdu se mu přiznávat nechce.* Nebýt těch přednášek, tak jsme v pohodě. *Nepřímo se ji přizná a zahraje to do autu.*
Asi ne. Budu doma a nebo někde slavit. Možná to zase prospím. *Uchechtne se.* Ten pocit, když si jdeš zdřímnout, ale probudíš se další rok./ *Potřese nad tím hlavou, ale pak se zastaví.* Možná je to tím, že jsem skoro dva dny nespala, ale jak to myslíš? *Nechápavě nakrčí obočí.* /Vážně bych se občas měla prospat. A nebo jít méně kafe. I když by bylo nejlepší zkusit oboje a ideálně zároveň./ *Probere se a doběhne ho.*
Twinbrookská klasika. *Zhodnotí její přístup k Novému roku.* Třeba tu něco zapraská, někdo se odpálí, aby se tu dělo i něco jiného. *Zavtipkuje. Jako většina vlkodlaků je na petardy a jiné výmysly dost citlivá, ačkoli se kontrolovat umí.* Nejspíš budu sedět před sklepem, ve který bude Iralli. Na nový rok by nebylo dobré to riskovat. /Rozhodně mu to nezávidím, ale stahuje do toho nakonec i mě./ *Pomalu se blíží k jejímu domu a má v plánu ještě trochu zpomalit, když však zachází do detailů, které se chtěl vyhnout, nejraději by zrychlil.* /Co bych ji měl povídat. Že jsem ji doteď bral s odstupem, ale když začne poslední dobou provokovat, tak se to mění?/ Povím ti to někdy jindy. *Raději z toho vycouvá.*
Jop, to je přesné. Třeba se vážně bude něco dít. Doufám, že se Rei nedostane k sirkám. Nerada bych jí zachraňovala spálené vlasy. Šíleně to pak smrdí. *Zasměje se, i když to myslí vážně.* Takže kupa zábavy? *Zhodnotí ona jeho.* /Co se stalo?/ *Když chce odejít od tématu, potřese hlavou.* Ne, když už jsi to nakousl, dopověz to. *Vybídne ho.* /Protože jestli to nechceš řešit teď, příště bys dělal blbého, že to byla blbost a nebo nedořekla./
/Rei se zdá jako pořádný živel, když se odvázě./ *Jen nad tím zvedá koutek, ale nic víc. Jeho výraz je opět ostražitý, neboť se téma týká opět jeho nitra. Ohledně zábavy jen přikývne a snaží se přimět působit nad věci, uvolněně, ale stejně by to bylo k ničemu. Je to u něj neprůzračné.* Kdyby ti Carter nezakazoval se se všemi stýkat a nedělal ti policajta, tak ty jeho zákazy neobcházíš. Nebyla bys tak utržená ze řetězu. *Opět odvádí řeč od sebe a nemíní se o sobě jakkoliv zmiňovat.* Možná. Asi to trochu přeháním.
*Zatne zuby.* To máš pravdu, ale měla jsme za to, že mě v tom podporuješ. Ne že mě teď budeš nazývat 'utržená ze řetězu'. /Kdybych se tak chtěla chovat, vypadá to jinak./ Ale tohle není to, o čem si mluvil. Nebudu na tebe tlačit. Když mi to nechceš říct, neříkej. *Pokrčí rameny, i když by nejraději udělala něco jiného.* /Důvěra je asi něco, na co nemám nárok. Co už./ Neproháníš. *Zamumlá si víceméně pro sebe.* /Kdybych něco měla třeba přehnat já. Uh, škoda myšlenek a slov. A taky čistýho rejstříku./
/Holka, ty mi dáváš. Ale podporuji. O omezování mám názor jasný, ale proti Carterovi přímo jít nehodlám. *Zatvrdí se v tom názoru. Nejen proto, že je to Alfa smečky, ale protože v něm je nějaký respekt.* Hlavně z toho důvodu, že je to jeho jediný přítel, kterému po tom všem ještě věří a který ho zatím nezklamal. Tuhle novou kapitolu života si nechce nechat zničit ničím a brání si ji.* Sadie. *Vydechne a zastaví se před jejím domem. Je si jistý, že Carter stejně nebude uvnitř.* O čem jiném bych měl mluvit? Nemám, co tajit. *Zvedne jednoduše nad tím ramena a hraje to perfektně dál.*
Dobře, tak si revoluci uspořádám sama. A prosadím feminismus. *Zacukají jí koutky.* /O tom je film, ne? Že se holka vzbouří proti společnosti a pak si pamatuju nějakej výbuch. Nebo si to zase pletu?/ *Potřese nad tím hlavou.* Fajn, budu ti věřit. /A nebo se o to pokoušet, ale to už je dodatek./ Ale povíš mi to jindy, jo? Jak si říkal před chvíli. *Dojde před svůj dům a opře se o dveře.* Díky za to, žes mě doprovodil. *Slušně poděkuje a sjede ho pohledem.* /Ne.. Jak se jmenoval ten film? Byla tam bruneta, blondýna a pak ještě ta s vyholenou hlavou. No tak... Hm, pak to zase zkusím najít, to už je to nejmenší./ *Myšlenky jí odcestují neznámí kam.*
Dobrý nápad. Hlavně to nepřežeň jinak dopadneme jak tvoje smečka s první zástupcem Rei. *Chabě nadhodí. Trochu té únavy už se na něm přeci jen podepisuje a proto se na ni podívá poněkud zmateně, když opět zabrousí za ono prokleté téma. Podívá se na ni podmračeným pohledem a kývne.* Raději to nechám vyšumět. Dnešek by celý takový divný./ To je samozřejmost. *Přiměje se k polovičatému úsměvu na rozloučenou.* Vyřiď Carterovi, ať se mi co nejdříve ozve. Zatím ahoj. /Na poslední sms nereagoval./ *Pomalu vycouvá od dveří a vydá se do ulic.*
Tak to by byla sebevražda. Rei jako zástupce. *Při té představě se zasměje.* Jasně, karneval by byl každej tejden, nechala by se přejmenovat na Rei I a... už tohle je moc, a to jsme teprve u zástupce. Jasně, stejne čekám dnes nebo zítra výslech. *Mávne nad tím rukou.* Měj se, zatím. *Mávne mu a vytáhne klíče, aby se dostala dovnitř. Dveře zabouchne tak, že se o ně opře.* Dnešek byl na palici./ *Uzavře to a míří rovnou do kuchyně, aby si dopřála kafe, které stejně z poloviny bude skládat z kostek cukru.*
*Už výrazně odpočatý po noční hlídce přichází do bistra. Opět nic nenakoupil, a tak se musí spolehnout na to, co bistro nabídne. V této hodině a dnech už večerku člověk nestihne, když celý den proleží.* /U mě bylo naprosto netknuto, musím se s tím chlapíkem domluvit na Nový rok, rozhodně nemůže jen tak jít slavit mezi ten nával petard./ *Vstupuje dovnitř a ohlédne si okolí.* /Na svátky poměrně dost lidí./ *Rozepíná si bundu, prohrábne vlasy a přímočaře si to namíří k baru, kde si objednává pivo a prohodí pár slov s obsluhou.*
*Celá premrznutá vojde do bistra a hneď zo seba zhodí kabát. Dá si dole čiapky a trochu si upraví vlasy zapletené do vrkoča.* /Dnes je vonku nejaká zima./ *Pomyslí si a zamieri k barovému pultu. Sadne si stoličku a očami prezrie jedálny lístok.* /Som aj trochu hladná, ale najprv by som si dala niečo na zohriatie... Abstinujem! Čokoláda postačí./ *Objedná si čokoládu a rozhliadne sa, či je tu niekto, koho pozná.* /Nik. Snáď sa niekto objaví.../
*Vchází do bistra.* /Sama tam sice dělat asi nebudu, když naši mají nějaké schůzky zase./ *Jako obvykle se rozhlíží po ostatních při cestě k pultu.* /Tak jo, zase pizza nebo něco jinýho?/ *Koukne na obsluhu koutkem oka se i bokem kouká po ostatních, ale né nějak extra.* Dobře.. *Odmlčí se a na chvíli zapřemýšlí.* /Proboha tak mluv, ne?/ *Pohání ji vnitřní svědomí.* Jednu špenátovou pizzu k tamtomu boxu prosím. *Kývne směrem k jednomu z boxů a následně tam i jde a posadí se tam.* /Už jsem naštěstí naučená na několik předmětů, takže fajn./ *Sundá si bundu a trochu se rozhlíží po bistru.*
*Vchádza do bistra a rozhliadne sa naokolo, či niekoho nespozná.* /Dnes je tu dáko veľa ľudí. Možno sa niekto nájde na pokecanie./ *Za pultom uvidí sedieť známe tváre. Namieri si to rovno k nim, Lucasovi kývne na pozdrav. A postaví sa za Tessu.* Ahoj, môžem si prisadnúť? *Spýta sa jej a vyzlečie si koženú bundu, ktorú si prehodí cez pravú ruku.* /Dúfam, že neruším./ *Rozhliadne sa ešte raz, či niekto náhodou neprišiel a čaká na odpoveď.*
*Vchází do bistra v dlouhém kabátě, který dosahá skoro až k zemi. Shodí ho ze sebe, ale když zahlédne Tessu s Lily, ani se neobtěžuje ho věšet na věšák a jde rovnou za nimi. Na rozdíl od Lily si bez optání k Tesse přisedne.* Ahoj Tess, ahoj Lily, jak se dnes máte? *Optá se s úsměvem a koukne na hrneček s čokoládou.* Co dneska pijeme? *To už si prohlíží nabídku s pitím a nakonec se pro jednou také rozhodne jen pro čokoládu se šlehačkou.*
*V rozepjaté bundě, kalhotech a gládách si to nakráčí až k Bistru. Dokouří před ním cigaretu, urovná si kapuci a vejde dovnitř.* /Hmm... Viděl bych to na čaj. A něco k snědku. Pizzu tu snad budou mít./ *Řekne si zamyšleně, poté zamíří k baru a pokračuje v přemýšlení a prohlíží kdo je k dosazení.* /Hmm... Asi si objednám a pak to promyslím./ Dobrý den, jednu špenátovou pizzu a černej čaj, prosím. Děkuju. *Poté se otočí a začne přemýšlet ke komu se vlastně usadí.* /No, vidím Tess, Lily a Brigittu. To zní lákavě. Ale vidím i Lucase, a ten si mě stejně bude rád hlídat. Tak je rozhodnuto./ *Počká si na čaj a jde si přisednout k Lucasovi.* Nazdar, máš tu místo? *Zeptá se stroze.*
*Napije se z půllitru, ale najednou ho praští do nosu dva pachy vlkodlaka. Jeden z nich patří Lily, ten ho neznepokojuje, ale pach neznámého vlkodlaka, který běhá po městě, ho trošku z míry vyvádí. Lily kývne hlavou na pozdrav, ale ve tváři se mu napne sval.* /Copak ho necítí také, že je tak klidná?/ Zítra máme u nás schůzi. *Vytáhne mobil a ještě kontroluje textovku od Cartera.* V šest. *Upřesní a podívá se ke dveřím, kde přichází Iralli. Zatím co si ten objednává, Lucas se otáčí do cela místnosti a hledá, komu ten pach patří.* To je blbost. *Nakřičí obočí, když se ta dívka přibliží a jde přímo k ní. Raději odvrací pohled a přemýšlí, jak proběhne tenhle odchyt. V tom si přichází sednout Iralli.* Jasně. *Kývne bradou, ale poměrně zamyšlený.* Zítra bude v šest schůze, asi ohledně nováčků. *Snaží se věci příliš nekonkretizovat kvůli možným zvědavým civilům.* A mě asi dnes čeká odchyt.
Jasné, sadaj. *Poteší sa, keď za sebou zbáda Lily a pozrie sa na chalana, ktorému Lily kývla.* /Vlkolak./ Kamoš z vlčieho klubu? /Nejaký nervózny./ *Spýta sa Lily tak potichu, aby to počula len ona a bradou ukáže na chalana.* Ahoj Brigitte. Kde máš sestru? Ja sa mám tak skvele, ako vždy. A ty? *Opýta sa jej.* Ja dnes čokoládu. Neviem, ako zvyšok. Inak, ako si došla domov z toho plesu? Počula som, že ste sa tam dobre bavili. *Uškrnie sa.* /Mala som trochu výčitky, že som ich tam nechala bez dozoru. Ale nie sú deti, snáď sa o seba vedia postarať./
*Koukne se na stůl a chvíli jen tak zírá.* /Měla bych se nějak zabavit než tu pizzu přinesou./ *S nakrčeným obočím si podepře rukou hlavu, přičemž si ji vjede do jejích rozpuštěných blond vlasů.* /Takže...Mohla bych se kouknout po nějakém papíru a propisce./ *Po chvíli začne rukou šmátrat v její tašce přes rameno po papíru a nějaké propisce.* /Snad tam bude obyčejný čistý papír vytáhne a položí na stůl, ale propisky se nemůže dohledat.* /To snad né! Já jsem si ji asi nechala doma./ *S povzdychnutím papír vrací do tašky a poté už jen tak nějak kouká před sebe a čeká na svoji objednávku.* /Snad to budou mít rychle./
*Odloží si bundu a sadne si vedľa nej.* /Vlčí klub?/ *Zašklebí sa nad myšlienkou.* Hej, hej, je to Lucas. *Odpovie Tesse a v tom si všimne, ako si prisadá Brigitte.* Ahoj. *Pozdraví sa jej s úsmevom.* /Už je nás tu celkom dosť./ *Vo vzduchu zacíti nový vlčí pach, zostáva pokojná a nedáva nič najavo.* /Kto to je?/ *Nenápadne sa rozhliada po bistre. Oči sa jej zastavia na novej babe.* /To bude ona, alebo už mám halucinácie./ *Pohľadom vyhľadá Lucasa.* /Vyzerá nervózne, asi ju tiež ešte nestretol./ Baby, budem vás musieť na chvíľku opustiť. *Postaví sa a namieri si to k Lucasovi a Irallimu.* Ahojte. Som jediná, čo tu cíti nového vlka? *Pošepká im, aby to nikto iný nepočul a pohľadom im naznačí, z koho ten pach cíti.*
*Na otázku jen pokrčí rameny.* Někde se mi ztratila. Není to poprvé, dělá to celkem často. *Chytne čokoládu a napije se.* Ples? Jo, celkem jsme si to užili. *Řekne nekonkrétně a otočí se stejným směrem jako Tessa, přičemž prohlásí:* Musel mě odvést domů. Sama bych tam nejspíš nedošla. *Jen co to dořekne, už se obrací ke svému hrníčku s čokoládou, ze kterého se pořádně napije. Koukne na Lily jen kývne a obrátí se k Tess.* A nebylo ti líto, že jsi tam nezažila děle?
*V klidu si vyslechne Lucase. Poté si usrkne svého čaje a promlouvá k němu.* Tak si toho taky všiml. Chápu. Takže budu mít sestřičku? *Zavtipkuje.* Můžu být nějak nápomocný, nebo to radši nechceš riskovat? *Když dorazí Lily, pozdraví ji.* Čau, čau. Ne, nejsi, chceš si přisednout? *Posune se na lavici a plácne rukou do ní, aby dal najevo výzvu k sednutí.*
/A lovkyně stínů. Kdyby raději vrazili ty bestie místo toho vysedávání. Jejich hlídky mám částečně v Bridgeportu, tady je to mrtvé./ *Nejraději by si na to zapálil, aby se hodil do klidu a dokázal lépe uvažovat. Ale na to nezbývá čas. Může se kdykoliv sebrat a odejít.* Sestřičku? *Obrací se na něj a nakonec kývne hlavou.* Tak nějak. *Vidí, že Lily k nim chystá, a tak zatím nepodniká nic. Jen ji kývne na souhlas a neodvrací se tím směrem.* Někdo ji to musí vysvětlit. V nejlepším, kdybys ji pozvala na privát ke mně. Si bychom tam všichni a tam už si ji zpacifikovali. /To není tak špatné. Akorát to vypadá na holku status - dcera. To jsem zvědav, jak tohle bude vysvětlovat./ *Nevydrží to a táhá z krabičky cigaretu a vloží si ji mezi rty, mezitím co v kapse hledá zapalovač, druhou rukou ji nastaví k Irallimu a nabídne mu také.*
/Takže Lucas... Zaujímavé. Prečo ho ešte nepoznám? To by trebalo napraviť./ Len bež. *Povie, keď si všimne, že mieri k ostatným vlkom.* /Asi niečo dôležité./ Áno, všimla som si, že sa rada stráca. Čakala som, že tiež bude na tom plese. *Poznamená a chce si odpíť z čokolády, ale popálí si jazyk.* /Dočerta!/ Ja som vám hovorila, že už nemáte piť. Ale vy ste ma nepočúvali. *Prednesie s úškrnom.* Ani nie, bola som hrozne unavená. Do kedy ste tam vlastne boli? *Pofúka horúcu čokoládu vo svojom hrnčeku a znovu sa skúsi napiť. V tom zacíti prítomnosť nejakého cudzieho vlka. Zamračí sa smerom na vlčí klub.* /A zrazu to dáva zmysel. To bude zaujímavé./ *Pohľadom začne hľadať zdroj ich nervozity.* /Druhý nový vlkolak v priebehu mesiaca. Toto začína byť podozrivé. Nemali by sme im nejak pomôcť? Ale nie, oni to zvládnu./
*Když se jí konečně donese na stůl pizza, tak se na obsluhu jen nepatrně pousměje.* /No, tak konečně./ Děkuju. *Zhluboka se nadechne a zrovna v té chvíli ucítí nějaké pachy.* /Sakra co to je./ *Nakřčí obočí a snaží se to nějak nemyslet.* /Snad to bude jen z venku no./ *Vezme si první kousek a začne ho pomalu jíst.* /Ne, z venku asi fakt ne./ *Zase začne tak nějak zvláštně rozhlížet.*
*Prisadne si teda k nim a počúva, čo má Lucas za lubom.* /Prečo ja?/ Najskôr by som ju zavolala k nám, ani ty by si nešiel k cudzím ľuďom do domu. Až potom by som ju vytiahla k tebe. Ja ju pozvem, vy vysvetľujete. *Myslí ako civil.* Pošepká mu a pozrie na Kate.* /Musela niečo zacítiť. Tvári sa čudne./ Ešte si môžeme ísť k nej aj prisadnúť, bolo by to menej čudné. Čo poviete? Je to síce kus dlhšie, ale aspoň nebude myslieť, že chceme loviť svoj nápad a nestrať ju z očí.*
Prý, že se jí nechtělo, nebo něco takového. Četla si prý knížku. *Nechápavě nad tím zavrtí hlavou.* Jednou se tu konečně něco děje a ona si čte knížku. Tohle vážně nepochopím. *Máš pravdu, neposlechli. A jestli tě to potěší, neužila jsem si to jedné flašky. *Zašklebí se na Tess a o nějakého neznámého vlkodlaka se nestará. O tyhle záležitosti nikdy nejevila přílišný zájem, pokud se to nedotýkalo jejich povinností. Trochu se pousměje.* Unavená? Z čeho prosím tě? Ze dvou skleniček vína a jednoho panáka? Do kdy? Nooo, řekněme že dlouho. Hodně dlouho. *Poněkud neurčitě odpoví na otázku a zase si upije čokolády.*
*Sleduje komunikaci mezi Carterem a Lucasem.* /To že je Carter takovej jakej je, bych pochopil, ale proč se Lucas chová, jako bych mu přiskřípl koule do dveří a on se urazil? To mi fakt nejde do hlavy.../ *Z transu ho vytáhne až Lily, co se loučí. Otočí se za ní a také se rozloučí.* Měj se, někdy se uvidíme. *Ledabyle mávne rukou. Když si uvědomí, že Carter rozhodl jít domů, následuje ho.*
/Že bych nešel k cizím do bytu? Asi mě málo zná./ *Potáhne si z cigarety.* Přisednout? Jako že se tam nasáčkujeme všichni najednou. *Navzdory své neotřesitelnosti se snaží dát najevo, jak stupidní nápad tohle je.* Vždycky se to má řešit v soukromí, nechceme, aby se vyděsila a ještě... *Nedokončí větu, neboť je kolem příliš civilů a navíc Kate s luhcem vlkodlaka může také leccos slyšet.* /Myslel jsem, že jako holka by ji dokázala uklidnit, promluvit si s ní. Lepší jak kdyby tam přišel chlap. Ale asi nemám na výběr./ Ne. *Zavelí rázně autoritativně, když se zvedají k odchodu. Tuhle akci si podělat nehodlá.* /To je materiál./ *Vydechne kouř a vtipně nedopálek k blízkému popelníku.* Vyřeším to sám. *Nemohou se divit. To je vážná věc. Bere do ruky půllitr se svým pivem a s rozvážným krokem si to namíří k boxu, kde sedí Katherine.* Máš tu volno. *Upře na ni nečitelný pohled, ačkoliv nečeká vlastně pozvání.*
Nepoteší, ale aspoň nemám také veľké výčitky svedomia, že som vám tú flašu nechala. *Povie a zasmeje sa pri spomienke, ako jej Iralli vytrhol fľašu z ruky.* Ale, nie z toho. Mala som ťažký deň. /Moja rodina dá zabrať. A tréning tiež./ Tak to ste sa museli parádne baviť. *Povie a odpije si z čokolády.* Počuj, začínam byť hladná. Nedáš si pizzu? *Spýta sa a siahne po jedálnom lístku. Prezrie si ponuku a vyberá, ktorá pizza by mohla byť dobrá.* Do kelu, ktorú sme to mali vtedy s Lily. Asi syrovú./ Ak niečo chceš, hovor. Treba ma využiť, kým som ochotná platiť. *Povie a zasmeje sa. Jedným očkom stále sleduje dianie v bistre.*
*Po chvíli už jí druhý kousek pizzy.* /Sakra, ale dnes mi ta pizza nějak nechutná./ *Nakřčí obočí.* /Ale tahle pizza mi vždy chutnala./ *Mírně si povzdychne.* /Prostě mi dnes nějak nechutná./ *Po chvíli zaregistruje to, jak k ní někdo jde a na okamžik přestane žvýkat sousto pizzy.* No, jo mám...ale vůbec tě neznám.. *Řekne tak nějak zdráhavě.* /Ale budu mu asi rovnou tykat, vždyť vypadá skoro ve stejné věkové kategorii jako jsem já./
Pizza zní dobře. Jakou si dáme? Co třeba... *Začne si prohlížet nabídku pizz a vybírá.* Smetana, šunka, sýr a hermelín. To zní dobře, co říkáš? Nebo máš nějaký jiný tip? *Zeptá se zakoukaná do jídelního lístku.* A asi bych si k tomu dala něco k pití. Třeba Cola by byla fajn. *Hned s úsměvem využije Tessiny nabídky, že to zaplatí a dopije čokoládu.*
Nenaskákujeme sa tam všetci. Pekne pomaly. /Práve, že ju nechcem vystrašiť. Bože chlapi. Dakedy sú horší ako ženské./ *Začne sa dvíhať, keď dá Lucas jasne najavo, že to preberá sám.* Je to raz zatatá palica./ *Pokrúti hlavou, ale poslušne zostane. Stihne chytiť Iralliho, aby tam nešiel.* Takže my dvaja teraz budeme zrejme čakať. Len dúfajme, že sa nevystraší. *Povie Irallimu a spúšťa oči z Kate.* No nezatvárila sa veľmi nadšene. /Skôr má strach./
*Podívá se na Lily a zakroutí hlavou. Poté jejím směrem promluvá.* Teď už si s tím nelám hlavu. Stejně nic nevyřešíš, jestli to má posrat, posere se to. *Vysvětlí jí svoji teorii a pustí se do pizzy. Zatímco si vychutnává kusy špenátu a kuřecího masa, bloudí očima po ostatních. Pohled se mu srazí s klubem lovců stínů, jenom jim mávne na zdar, ale víc pozornosti jim nevěnuje. Když dožvýká a polkne, posune talíř blíž k Lily.* Klidně si dej taky, jestli chceš. *Nabídne jí a pokračuje v jídle.*
*Nepatrně se ohlédne k Lily a nejraději by ji věnoval jeden ze svých podmračených pohledů. Slyšel ji.* /Měl bych mít ve vedení smečky větší důvěru./ *Zachovává si však svůj nečitelný výraz a cítí z Katherine akorát nervozitu, což je u čerstvě přeměněného vlkodlaka běžné a posílený nikotinem ho to neodradí a nemůže rozhodit.* Jsem Lucas. *Postaví si půllitr na její stůl a prostě se posadí.* Vypadá to na tu dceru toho Stewarta. To je v prdeli./ Nebo tu na někoho čekáš? /Dobrá, nejdřív si ji uklidním a poté to načnu. Kdybych ji vzal ven, bylo by to snazší./
Fajn, tá znie dobre. *Povie a hneď tú pizzu aj objedná. K tomu objedná kofolu a rovno to donesú, dopije svoju horúcu čokoládu.* Inak, ako sa máš? *Spýta sa, aby reč nestála. Keď im čašníčka donesie kolu, hneď sa napije.* /Už ani neviem, kedy som naposledy pila kolu./ *Všimne si, že im Iralli kýva, tak mu odkýva. Po chvíľke im donesú pizzu. Hneď sa pustí do jedla.* /Už som bola hladná ako... ani neviem čo./
*Hlavou na okamžik kývne do strany.* /Aha, no tak toho se asi jen tak nezbavím no./ Dobře, já jsem Kate.. *Nakonec odpoví s mírným cuknutím v koutcích. Když se nadechne tak z něj cítí ten podivný pach jako z ostatních.* /Ale z něj to cítím taky. Můj bože!/ Ne, nečekám tu na nikoho..Jsem tu jen protože doma jsem se celkem nudila.. *Upřesní i s mrknutím na něj.* /Ale zajímalo by mě proč šel zrovna za mnou../ Em..Dáš si kousek? *Koukne se směrem ke krabici s pizzou.*
Hlavu si s tým lámať treba.... /Ale neprehráť to./ Len ty dúfaj, aby sa to neposralo. /Potom tu bude horúco./ Ako si sa vlastne dozvedel že si...? *Nedokončí větu, aby ju náhodou niekto nepočul.* Veď ty vieš čo. *Čaká na odpoveď a medzi tým pozoruje, čo sa deje v bistre a ostáva kľudná.* Nie, nie ďakujem, Jedla som a na toto by som si dala radšej niečo tvrdšie. /Možno si aj niečo dám... čo to trepem, teraz si zrejme nedám nič./
Mám se.. tak nějak normálně. *Odpoví s úsměvem a čápne do rukou kolu, která před ní zrovna přistála. Okamžitě se napije a pohled jí zabloudí k Irallimu. Prvně nad jeho pozdravem pozvedne obočí a nakonec se tedy i vrátí odložit kolu a líně zvednout ručku, kterou ale hned spustí zpátky a zabloudí s ní ke kousku pizzy. Chvíli jen čuchá tu úžasnou vůni a až pak se do ní zakousne.* Je výborná! *Zamumlá labužnicky s plnou pusou.*
Ne, Lucas je vysoce postavený. A pochybuju o tom, že je to jen tak. Věř mi, nelam si tím hlavu. *Vychutná si další kousnutí.* Proč zrovna já? Mně je putna co se stane, já se Lucase ptal jestli chce pomoc, nechce, tak ať se předvede. *Sousto zapije čajem, který si chvilku převaluje v puse.* No, měl jsem vzpomínky. Na první přeměnu. Naštěstí jsem ji dokázal udržet doma. Ani nic nevyvést. Ale byla to velká bolest. *Zavzpomíná si na to.* /Doufám, že druhá už bude o něco lepší./ Dej si, je fakt moc dobrá a poslední kousek je můj. *Zazubí se na ní. Když uvidí Brigittin pozdrav, zamyslí se.* /Jo, tak jednou se mnou tančí do půl 8 a podruhé ani žádné nepozdraví, heh./ *Uchechtne se nad vlastním myšlenkovým pochodem a opět se vrhne na pizzu.*
/Budu muset být více milý. To se vsákne./ *Ignoruje ty dva za sebou, ačkoliv zrovna oni s ničím pádným nepřišli a ještě si dovolují zpochybňovat vedení smečky. Přiměje se k letmému zvednutí koutků a obejme půllitr celou dlaní.* A to takhle chodíš po barech sama? *Nadhodí, aby se s ní trochu seznámil a ona získala pocit, že je nějakým způsobem na její straně. A vida, je to tady./ To musí nuda, ne? *Uchechtne se a napije se piva, aby se více uvolnil, ačkoliv je tohle práce.* Ne, díky. Jen se najez. *Zdvořile odmítne a drží si klidnější a uvolněnější výraz.*
Áno, robia tu skvelú pizzu. *Poznamená a ďalej sa napcháva. Pizzu zapíja kolou a pomedzi to sleduje dianie okolo.* /Aspoň, že sa tam k nej nenaládovali všetci. Hoci ja by som tam skôr poslala Iralliho. Je nováčik, skôr s ňou môže súcitiť. A potom niekoho skúšenejšieho... Ale to je jedno. Nerieš to! Oni si to vyriešia./ *Prikáže si.* Nejdem si sadnúť k zvyšku vlčieho klubu? /Aspoň bude sranda. Možno./
*Nad jejím nápadem, připojit se k ostatním, chvíli přemýšlí.* Ne, to není dobrý nápad. I když... Nemuselo by to být zas tak špatné. Jo, to bude velice zajímavé setkání. A tak třeba by to mohla být i sranda, ne? *Po nějaké době přemlouvání sama sebe prohlásí:* Nooo.. Vlastně proč ne. *Zazubí se a začne se s kolou i pizzou zvedat ze židle. Počká až se zvedne i Tessa, ale i její plán se tam vplížit jako první skončí tak, že zvednou Tessa a nechá ji jít před sebou.*
No.. *Odmlčí se.* No představu si, že jo. Nepotřebuji doprovod.. *Koukne na něj.* /Nejsem snad malá holka. Proboha./ No, tak nuda to je, ale tak co naděláš.. Jsem se lehce pousměje, ale v duchu nad tím mávne rukou.* /Aha, no tak dobře no./ Em..jsi zdejší? *Jedno obočí jí vyletí nahoru.* /Tak když už si přisednul, tak ať už je alespoň nějaká konverzace ne./
Nech sa predvedie? No ak ťa ten počul... *Pousmeje sa a pokrútí hlavou.* Pre každého je to bolesť. *Poznamená a ďalej ich nerieši.* No tak teda daj. *Zoberie si kúsok pizze a pomaly si ujedá.* /Hmm.. je fakt dosť dobrá. Ešte, že som sa nechala nahovoriť./ Ozaj ešte som sa ťa nepýtala. Dlho si bol na plese, keď sme už my odišli? /Už bolo dosť neskoro, keď sme my odchádzali./ *Všimne si ako k nim mieri Tessa s Brigitte a usmeje sa na nich.* Už som chcela ísť k nim./
Tak by mě slyšel, však bude mít ještě příležitostí mi to vrátit. *Zadívá se na Lucas, ale pak to nechá být.* Však on by to udělal i tak. *Vrhne se na další kousek a ještě rukou Lily pobídne, aby si vzala taky.* No, dlouho. V půl 5 jsme se začali nějak balit z hospody. A skoro v půl 8 jsem odcházel od Brigittina baráku. *Zazubí se, když si vzpomene na celý večer. Nejvíce ho pobaví vzpomínka na to, jak tančili s Brigitte na parketě. Poté si všimne, že se k nim Brigitte i Tess blíží.* /No výborně, stejně jsem se zrovna chystal k odchodu, tak tu alespoň nezůstane sama./ Nazdar děvčata. *Poví nově příchozím a usměje se na ně.* Jsem rád, že jdete, ale bohužel jsem zrovna na odchodu, tak si udělejte dámskou jízdu. *Při této poznámce mrkne na Tess. Dopije svůj čaj, pod hrnek dá peníze za pizzu a čaj, plus nějaké to dýško. Začne se zvedat a rozloučí se s přítomnými.* Tak se mějte, někdy se zase uvidíme. Lily, Tess, Brigitte. *Při každém jméně se podívá na dotyčnou osobu a kývne hlavou. Poté se rozejde ještě k Lucasovi.* Lucasi, jdu spát, kdyby něco, probuď mě. *Vysvětlí mu důvod návštěvy a otočí se k jeho protějšku.* A vám přeji příjemný večer, jmenuju se Iralli, nejspíš se brzy poznáme. *Usměje se na ní příjemně. Nečeká na její odpověď a odchází. Ve dveřích ještě mávne rukou. Zapálí si cigaretu a zmizí v okolní temnotě.* /Tak další den za mnou./
Super. *Povie. Do jednej ruky si chytí pohár s kolou a do druhej tanier s pizzou a zdvihne sa zo stoličky. Zamieri k Lily a Irallimu.* Môžeme si prisadnúť, alebo riešite vlčie veci? /Dúfam, že nie natoľko vlčie, aby sme si prisadnúť nemohli./ *Viac-menej už predpokladá odpoveď a položí tanier s pizzou a svoju kolu na stôl a posadí sa vedľa Lily. V tom si všimne, že Iralli odchádza.* Ahoj. *Rozlúči sa s ním.* /Na čo narážal tým mrknutím??/ *Čuduje sa a sleduje, ako odchádza. Keď ho vidí pri Lucasovi, najradšej by sa chytila za hlavu, ale udrží sa.* Ponúkni sa. *Povie smerom k Lily a sama si zoberie jeden kúsok pizze.*
Dojde s Tessou až k nim a nad Iralliho slovy se zamračí.* Nazdárek. No to je ale škoda, že už odcházíš. Už jsem se nemohla dočkat, až se znovu potkáme. /Nevím, jestli mám teď být ráda nebo ne. Kdyby se stočila řeč na ten ples, to by bylo teprve zajímavé vyprávění. To by se holky jistě pobavily./ *S úsměvem potřepe nad tou myšlenkou hlavou.* Tak třeba jindy. *Řekne ještě směrem k Irallimu s pokrčenými rameny a posadí se na jeho místo. Odloží kolu a pizzu a zase se pustí do svého kousku.*
/Jestli jsem ho slyšel? Samozřejmě, nejsem hluchý civil. Akorát ho na Nový rok zavřu do sklepa, jeho pohrdavost k vedení můj postup měnit nebude./ *Práci umí oddělovat od soukromého života, znovu se soustředí na Kate a napije se. Pivo už má skoro dopité, ale další si objednávat nehodlá.* Nuda se dá hned zapálit, stačí být s dobrou partou. Ale ty vypadáš, že se seznamování trochu vyhýbáš. *Zkouší si ji trochu naťuknout, aby o ní věděl více.* /Kdyby tu byla Sadie, bylo by to jednodušší. Holka si s holkou hodí řeč hned./ Vyrůstal jsem tu, odstěhoval jsem se a jsem zase zpátky. Je to asi pět let. *Rozmluví se trochu o sobě, čímž ji dává nepřímo podnět, že může udělat to samé. Jakmile se ale u něj vynoří Iralli, tak zatíná čelist a kývne mu na souhlas.* /Nejspíš se brzy poznáme?/ *Drží si nečitelný výraz.* /Kretén. Čemu nerozuměl ve větě: Zařídím si to sám?/ Jasně. Tak zdar. *Vyprovodí ho pohledem a doufá, že Kate nebude zvědavá a nevyloží si to hned špatně.*
Tak to ste veľmi dlho boli. /Už by som bola aj mŕtva. No podľa toho, aká by bola zábava. Veď som vedela kedysi vydržať až do rána./ *Vidí ako Iralli odchádza.* Tak sa maj, nabudúce. *Zakýva mu a venuje sa Tesse s Brigitte.* Možno kúsok vlčie, ale nič také. Sadnite, že sa aj pýtate. *Ukáže na voľné miesta na stoličke. Stihne si všimnúť ako sa Iralli lúči s Lucasom.* /Mama so synom./ *Pousmeje sa nad myšlienkou.* Tak ako baby? Dnes som s vami ani veľmi nebola.
Aha, tak s dobrou partou.. *Pokýve hlavou ze strany na stranu.* /Já tady skoro žádnou dobrou partu neznám no./ No, tak mám toho dost do školy, a když jsi skoro každý víkend s rodiči na nějaké společenské akci.. *S povzdychnutím si bere další kousek pizzy.* /Tak to je potom trochu těžší no./ Aha, tak to potom jo no.. *Jen přikývne hlavou, ale když uvidí Iralliho tak jen nakrčí obočí.* /A to je zase kdo proboha?/ Co? *Nechápavě se koukne někam do blba.* Jak myslel to, že se brzy poznáme? *S nakrčeným obočím se podívá na Lucase.* /Ten byl teda divnej no./
To sa dá ospravedlniť. Riešila si vlčie problémy. Ak som správne pochopila, tá baba sa práve premenila? *Opýta sa, lebo o tom chce zistiť viac.* /Toto sa mi prestáva páčiť. Jeden nový je nehode, druhý náhoda... ale ak sa objaví tretí, bude to viac než podozrivé./ *Zaženie svoje myšlienkové pochody.* /Za triezva myslím na hovadiny. Ale piť sa aj tak nechystám./
*Pohledem jen těkne k nové vlkodlačici, ale rozhodně se do toho nehodlá plést a nebo snad dokonce říkat nějaké svoje rozumy. Proto si radši mlčky hledí své pizzy se smetanou. Jen co dojí jeden kousek, hned do sebe láduje druhý a to všechno zapíjí kolou. Ještě jednu pizzu podstrč Lily, stejně jako to před chvílí udělala Tessa.* Vážně si vezmi, je vynikající. /Nebo to tady celé sežeru já./
Potichu nevieš čo môže počuť. *Uistí Tessu.* /Vyzerá to tak, Lucas to zobral do svojich rúk. /Menej roboty pre mňa./ Nerieš ich. *Mykne ramenami a rozhodne sa si objednať kofolu.* Čo pijete? *Pozerá, čo majú v pohároch.* Čokoládu? Tessa ty abstinuješ? /Jej sa muselo niečo stať. Aj z plesu odchádzala dáko skoro./ *Začudovane sa na ňu pozrie a medzi tým jej servírka donesie kofolu. Zoberie si ju a odpije si.* /Dá sa, ale minule mali lepšiu./ Brigitte jej podstrčí pizzu a neváha si zobrať.* Tak teda ďakujem. Vy ma tu len napchávate. Ešte sa domov guľať nechcem. /Teda nerada by som./
*Protočí oči v sloup, ale zacuká mu přitom ve tváři.* /Ona si to bere tak, že už ji někam upisuju?/ *Opírá se do sedačky a uvolněně se uvelebí, ruce kříží na hrudi.* Tak to by chtělo někdy trochu odvaz. Než být tak zavřená v kleci. *Nadhodí právě slova Sadie, asi si na to většina holek stěžuje. Se Sadie by si asi rozuměla více. No nic. Je to na mě. I když, jak mi teď zavřít ten blb./ *Odmlčí se, aby si posbíral myšlenky v hlavě.* On je takový stále přátelský. /Napce se snad všude. Alespoň že Carter nedá na takové patolízaly. Musím zakročit./ Vypadáš trochu rozhozeně. Nechceš jít a vzduch? *Navrhne. Stejně se v místnosti začíná dělat podivné horko a to by akorát mohlo ještě posílit. Spouštěčem může být jakýkoliv faktor a bude lepší, když to nakousne venku.*
Veď som ticho./ Fajn. *Povie a zatrasie hlavou, aby odtiaľ vyhnala myšlienky na Lucasa a tú novú. Zoberie si kúsok pizze.* Čokoládu som už dopila, teraz mám kolu. *Oznámi Lily.* Áno, pokúšam sa o to./ Chcem pár ľuďom dokázať, že nie som ožran. /To gúľanie pri tebe nehrozí. Neboj, aj my sa napchávame./
Možná někdy jo, ale mě to takhle i celkem vyhovuje. *Pousměje se.* /No, jako nevyhovuje mi to zrovna nějak extra, ale co už./ Přátelský? *Nadzvihne jedno obočí.* /A nebo se jen rád seznamuje./ Rozhozeně? *Nakrčí obočí, když dojídá kousek pizzy.* /Spíš jsem ho jen nepochopila./ No, tak proč ne..Klidně... *Nakonec přikývne.*
*Dojí další kousek pizzy a napije se koly, která je také na dně. Všimne si kolik je hodin a jen potřepe hlavou.* Smutně koukne na zbývající kousky pizzy.* Dámy, asi vás zklamu, ale budu muset běžet. Ráda bych tu ještě chvilku zůstala, ale holt, nedá se svítit. *Začne se zvedat, ale přeci jen si jeden kousek pizzy ještě ukradne na cestu.* Tak se zase někdy uvidíme. Mějte se a užijte si tu ten zbytek večera. *Mrkne na ně a i s pizzou dojde k východu, kde zmizí v potemnělých ulicích Twinbrooku.*
Tak sa maj Brigitte. Niekedy inokedy. /Kde dnes tak všetci odchádzajú?/ No Tessa sme len my dve. Inak, mala by si prestať abstinovať, potom si myslím, že ti niečo je. Aj z plesu si tak rýchlo odišla. /By ma zaujímal dôvod./ Prečo vlastne? *Nadvihne obočie a odpije si z kofoly.* Už ani neviem, čo máte v pohároch.*
Ahoj. Dobrú noc. *Rozlúči sa s Brigitte a skontroluje čas na mobile.* Už je fakt dosť neskoro. Za chvíľku by som mala ísť. Aby mama nestresovala zase./ Mne? A čo by mi malo byť? Len nechcem, aby boli tie klebety o mne pravdivé. /Nie som alkoholik, hoci to tak niekedy vyzerá. Chcem niekomu dokázať, že som milí./ A čo také by si chcela podniknúť? /No už sa bojím. Týmito slovami sa začala väčšina zlých nápadov v mojom živote. Toto nedopadne dobre./
/Vyhovuje? Tak to si asi rozumět nebudeme./ Byl to jen návrh, do ničeho tě netlačím. Jen mi vrtalo hlavou, že tu sedíš tak samotná. *Dopije půllitr již už zvětralého piva a zvedá se od stolu. Bundu si zapíná do půl těla a čeká, až se zvedne i ona.* Já vím, s tou děsivou bradkou to tak nevypadá, ale lidé umí celkem překvapit. /Čímž ji nechci vyděsit, ale nic jiného neumím. Na některé to zabírá./ *Vybere se davem ven a vychází do ulic Twinbrooku před bistro jako první už jen z důvodu, kdyby tam venku něco bylo.*
Jo, v pohodě. *Uchechtne se.* /Návrh? Aha, no bezva./ *Zvedne se a obleče si bundu, kterou si zapne až ke krku.* Mě by ta tvoje bradka ani moc nevyděsila. *Uchechtne se a ještě než vyjde ven, tak se zastaví u pultu, kde zaplatí za pizzu a poté jde za Lucasem ven.* /Díkybohu, že dnes není ani taková zima./ Ty asi chodíš do tohohle bistra často, co? *Nadhodí s nadzdvihnutým obočím.*
Ja neviem, dosť sa niekedy nudím. Som spoločenský tvor. Nejaké návrhy? /Zišli by sa, lebo sa unudím./ Nechceš ešte pizzu? Bude to na mňa. Teda ak ma odgúľaš domov. *Spokojne si odpíja z kofoly.* A už by si mi mohla aj odpovedať, prečo si tak rýchlo odišla z plesu. Som chcela ešte s tebou hodiť reč, aspoň na kus. /Dajako si nevidalo. Kto mal čakať, že sa tak rýchlo odprace?/
Treba s tréningom sme dávno nemali. Alebo sa môžeme ísť niekam len tak prejsť... Alebo - za predpokladu, že ma odtrepeš domov - by sme si mohli ísť vypiť. *Navrhne.* Nie, vďaka. Lebo sa budem guľať ja. *Jedným očkom si všimne, že Lucas s tou babou odišiel von.* /Nerieš to Tess, nechaj ich tak. oni si to vyriešia./ Bola som unavená. A videla som ťa tam s tým tvojim tajomným neznámym, takže som ani nečakala, že by si ešte prišla. /Vyzerali zamestnaný niečím iným./
*Nakřčí nad tím obočí, když vychází ven a ohlédne se na ni.* Moje bradka? Ta je na tom ještě dobře. *Zavtipkuje, zdá se mu ten její komentář mimo.* /Asi bude trochu jednoduchá. S takovými to jde hned, ale ne ohledně práce./ Jen někdy, tak je to skoro jediný podnik ve městě, kam se dá zašít. *Zvedne nad tím rameny a automaticky vytahuje krabičku cigaret. Vytáhne z ní jednu, kterou vkládá mezi rty a také ji nabídne jako Irallimu na baru.* /Třeba by ji to trochu víc uklidnilo. Jen musím natuknout nějaké téma ohledně vlkodlaků./
Tréning znie dobre, ale už ho mám plné zuby. /Skoro doslovne./ Vypiť? Nie nie. Nechceme, aby si o tebe niečo mysleli. /Hlavne teraz pri jej povesti./ Skôr dáke stretnutie v parku, možno les.. aj pobrežie znie zle. Veď sa ešte dohodneme. *Dopije si kofolu a pozrie na hodinky.* Fu už je dosť hodín. Nehľadala ťa mam ešte? Mala by si už ísť.. Nechcem ťa hľadať niekde pod zemou.
*Nad jeho slovy se jen zasměje.* /Všimla jsem si no./ No, podnik to je asi jediný, to máš pravdu. *Zamyšleně se koukne před sebe.* /Ale je tu i víc míst kam se dá ve volném čase jít./ A co les? Tam taky chodíš? *Trochu se zasměje.* /Já tam chodím běžně. Jen tak se projít no./ *Když jí nabídne cigaretu, tak jen lehce zakroutí hlavou.* Díky, ale já nekouřím.. *Řekne prostě.* /A ani bych asi v životě nekouřila no./
Odídeš ťa lopticky? *Spýta sa s úškrnom.* Už si myslela. /Ešte, že si Lily by som si vypiť šla, ale večer bez alkoholu znie lepšie./ Fajn, s tým by som súhlasila. *Dopije svoju kolu.* Ty ma vyháňaš? Čo máš stretnutie s tajomným neznámym? *Zasmeje sa skontroluje čas.* Ale máš pravdu. Veľa hodín. *Začne sa pomaly dvíhať.* Ideš aj ty?
Čo tam po dákych loptičkách. *Mykne plecami.* Nevyháňam, ale poznám tvoju mamu. Nie nemám, možno sa pôjdem niekde ešte prebehnúť. Nedávam tomu síce veľké nádeje. /Ešte si to rozmyslím./ Ešte zostanem. *Rozhliadne sa po bistre.* /Nikto tu známy nie je. Idem s ňou./ *Oblečie sa a zaplatí.* Čakaj, idem. Prejdem a k tebe domov a potom kus les. /Ak ma nemôže únava./ *Vinde spolu s Tessou z bistra a stráca sa v diaľke.*
*Vytáhne z kapsy zapalovač a jakmile krabku zase uklidí, tak si zapálí a spokojeně vyfoukne.* Zákaz od rodičů? /Náhodou znám jejího fotříka od vidění. To chápu./ *Znovu vdechne trochu nikotinu a přemýšlí, jak by jen nakousl to ono téma. Jsou venku, je to bezpečné, ale rozhodně lepší než bistro samotné. V tom mu ale poněkud dobře nahraje.* Poslední dobou mě to tam dost táhne. *Přikývne hlavou a koutkem oka se na ni podívá, aby odhadl její reakci.* /Třeba bude zvědavá a začne se vyptávat sama./
/A to o mojej mame nevieš všetko. Tá by ma rozkrájala tak, že by si ma ani nenašla./ Ty si ale nerozhodná. *Poznamená, kým si oblieka kabát. Na cestu si uchmatne posledný kúsok pizze. Zívne.* /Zase som unavená, ani neviem od čoho. Postieľka moja, čakaj! Už idem./ *S Lily zamieri von z bistra a stratí sa v uliciach Twinbrooku.*
Tak trochu, ale z části nechci ani já sama. *Ruce si strčí do kapes bundy.* /Rodiče? Ti by spíš z toho nebyli rádi. A já? Já mám k tomu prostě odpor no./ Možná tak leda jen velmi příležitostně. *Zasměje se.* /Jen možná, ale u mě to fakt nevím no./ Poslední dobou? *Nakrčí obočí.* /Les je celkem dobrý místo na procházení./ A co tě tam tak táhne? *Koukne na něj spíš tázavě.*
V pohodě. Neodsuzuju nikoho. *Zavrtí nad tím hlavou a znovu si potáhne.* Jen mi to přišlo normální jí nabídnout, alespoň z toho nedělá hned divadlo./ Já nevím. *Zvedne nad tím rameny a hraje perfektně zmateného, aby měla pocit, že je v tom s ním a začala mluvit.* Je tam větší klid. /Jestli se proměňuje, bude hledat také klidné útočiště a ne zrovna hlučné ulice. Musí ji z toho třeštit hlava./ Poslední dobou je tu takový neklid, nezdá se ti? *Odhodí nedopalek na zem a zašlápne ho.*
*Na jeho slova pouze přikývne.* /Ať si každý dělá co chce./ Ty nevíš co tě tam táhne? *S nakrčeným obočím se na něj podívá. V této chvíli je tak trochu zmatená.* /Mě tam táhne třeba už jen ta příroda a všechno okolo./ Ano, a skvěle se tam prochází a dá se tam i skvěle nad vším přemýšlet. *Když domluví, tak jen zhluboka vydechne.* /Vždy si tam skvěle vyčistím hlavu./ Tak trochu, ale dá se to. *Když se opět nadechne, tak z něj zase cítí ten prapodivný pach.* /Sakra co to je, táhne se to s ním úplně./
/Řekl bych, že instinkt./ *Zvedne koutek, ale tváří se soustředěně.* Asi to bude ten klid. /Dobrá, tohle nikam nevede. Asi jí začnou vyprávět pohádky a snažit se u toho nevypadat jako kretén. Nebo jí to říct na plnou hubu? Už tak vypadá roztřeseně. Stalo se ti někdy, že by sis nepamatovala, co jsi dělala? Ale nemyslím po flámu. Jen prostě takový výpadek. *Bojuje s nutkáním si zapálit na to další. Táhne se to opravdu dost pomalu.* /Holka, vidím, že mě cítíš, ale povím ti, co se děje a co potom?/
Aha. *Odpoví, ale stále má nakrčené obočí.* /Klid. No, tak toho tam je dost./ *Do nosu jí přímo bije jeho pach.* /Ne, tohle se fakt nedá./ Třeba to když jsem se probudila v nemocnici po pokousání od zvířete? *Na chvíli se zasekne. Zvuk aut, které jezdí okolo slyší tak, že jí občas i bolí hlava.* /Něco není v pořádku./ Takže ano. *Nakonec odpoví, ale zmateně.* /Sakra o co mu jde./ Co se mi tímhle tím vším snažíš říct? *Nechápavě se na něj podívá.* /Proč se mě na tohle všechno vůbec ptá?/
/Tak pokousání od zvířete. Skládačka doplněna. Teď už ji jen přehodit fakta./ Asi tak, také jsem si to moc nepamatoval. *Mluví naprosto klidně, jako kdyby to bylo přirozené. To právě proto, aby nevyvolával další paniku v tak napjaté atmosféře.* Co se ti tím snažím říct? *Pootočí hlavou a dává si načas s odpovědí.* Cítíš to také, ne? /Nejdřív si to musí přiznat, poté to půjde už snad hladce./ *Stále se drží klidný a poměrně uvolněný, ačkoli je to jen trochu nikotinem.*
Cože? *Zastaví se.* /Jemu se to stalo taky?/ *Rukou si vjede o vlasů.* /Sakra tak už to vyklop./ No, jo.. *Přikývne pomalu a celkem dost zmateně hlavou, a když znovu nadechne tak už to zase cítí, cítí to pořád.* Takže.. *S nakrčeným obočím se odmlčí a neví co říct.* /Takže máme něco společného./ *Zády se opře o zeď jedné budovy a vydechne.*
*Zachovává klid, ačkoli s ní to muselo zamávat pořádně. Nerozhodí ho to. Ví, že mi tím akorát přilil do kotle. Jen se ohlédne, jestli je někdo kolem, ale nikoho nevidí a ani neslyší.* Když tě takové zvíře pokouše, stane se z tebe vlkodlak. *Podívá se na ni, jak je opřená o stěnu a jen nakrčí obočí.* /Měl jsem jí vzít někam sednout./ Všechno kolem tebe je silnější, že? Cítíš ostatní, stejně jako tebe. *Je si jistý, že tohle je ten správný postup, ale vzhledem k situaci není jiné řešení. Čeká, zda se mu z toho tady sesype, nebo co bude dál. Hlavně ji musí varovat a má to také v plánu jí to objasnit.*
*Když jí to řekne tak od něj odvrátí pohled a dívá se někam do neurčita.* /Cože? Takže.. To snad ne!/ *Začne chodit sem a tam a po chvíli se zastaví u Lucase.* Takže já jsem teď vlk? *Řekne a následně ji zatne zuby.* /To si snad ze mě dělá jen srandu./ Jak mám tohle.. *Odmlčí se.* /Tohle bych rodičům nedokázala vysvětlit. Nevzali by to./ Jak mám tohle tajit před rodiči? *Procedí skrz zuby.* /Takže já jsem teď prostě zvíře. To snad ne./ *Oběma rukama si vjede do vlasů.* Ne..Tohle není možný. *Zakroutí hlavou.*
*Zavře oči, aby nebylo vidět, jak je protáčí v sloup, a nuceně přešlápne.* Tohle bude opravdu na dlouho./ Přesněji vlkodlak. *Stojí nehnutě na místě a snaží se, aby působil klidně, zatímco ona tak přešlapuje.* Zkus zpomalit. /Jak to má tajit před rodiči? Jako kdyby o tom něco věděli, to bude zblbnutá těmi Twilight filmy./ Jako všichni ostatní. Všichni to zvládli, teď je jen důležité, abys nebouchla uprostřed ulice. *Stále si zachovává klidný zevnějšek, ale uvnitř už to v něm pulsuje.*
Tak dobře no, tak vlkodlak. *Ruce si založí pevně na hrudi.* /Bezva..Takže já jsem teď zvíře../ Jak asi podle tebe? *Koukne na něj s nadzdvihlym obočím.* /Byla bych zvědavá jak to přijal on no./ Aha, no tak to je vážně pecka! *Zavrtí.* /Tohle je teda ale opravdu bomba./ Já uprostřed ulice fakt nevybuchnu, to se neboj. *Řekne celkem z ostra.* /Snad./
*Z procházky parkem to vzala do ulic s tím, že třeba někoho potká. Na sobě má stále úzké jeany s maskáčovým vzorem a pískový kabát.* Make out like it never happened.. And that we were nothing.. *Dál si zpívá stejnou písničky, i když má pocit, že se jí už nezbaví.* /Mohla bych ukecat Rei na to, ať zase dáme karaoke. Nejlepší bylo to, jak tehdy vyskočila na stůl a začala zpívat "I'm sexy and I know it"./ *Uchechtne se tomu, ale pak uvidí Lucase a nějakou další osobu.* /Hm, tebe neznám./ *Potřese hlavou a veselými poskoky za nimi dojde. Ahojky hojky.* *Ušklíbne se.* /Vážně, Dee?/
Naučíš se ovládat přeměnu a budeš zase normálně fungovat. *Schvátá všechny věci ostře a věcně s naprostým klidem. Mohla by do něj bušit a ani to s ním nehne.* Nebude tě to tak omývat, jen to musíš dostat pod kontrolu. /Než roztrháš kohokoliv v okolí./ *Znovu bojuje s nutkání si zapálit a z dálky už slyší si zpívat Sadie.* /Ty mi jdeš přímo do rány. Z ní nebude mít takový strach./ *Otáčí se jejím směrem, ale vřelé přivítání jí neopětuje. Drží si ten pevný výraz.* Náš jsem nový přírůstek. *Trochu nervózně k ní přikývne.* /Upírá na Sadie pohled, čímž jí naznačuje, že by ji potřeboval odtáhnout nebo jinak zpacifikovat.*
Jak se mám naučit ovládat? *Koukne na něj, ale je celkem rozhozená.* /No, jak?/ Tak to bude asi nějaký čas trvat myslím. *Zatne ruce v pěstí, ale raději si je strčí do bundy.* Přírůstek? *Nadzvihne obočí směrem k němu.* /To myslí vážně./ Já opravdu nemám zájem o to být člen nějaký vaší smečky. *Podívá se na něj a poté na dívku, ze které jen co přijde cítí vlčí pach.* /A další./ A ty jsi? *Koukne se směrem k ní.* /Tak ti dva se asi znají no./
Jo, mám se dobře, díky za optání. Jasně, že se mi spalo dobře, díky za zájem. *Odpovídá mu na otázky, na které se jí ani neptal.* To víš, už trpím samomluvou. A nebo schizofrenií? Juj, víš jak by bylo super, kdyby v Twinbrooku byly dvě Sadie i Rei? Diktátorství! *Zacukají jí koutky.* Další štěně do útulku? *Řekne nevhodně, ale nemůže si pomoct.* /Vážně, máš docela slušný kšefty. Myslíš, že bude taky vařit?/ *Otočí se na neznámou, kterou sjede pohledem.* /Ty asi nebudeš tak sladká jako muffin s čokoládou a posypkami, co?/ Sadie, a ty? *Kývne hlavou.* Pf, mohla jsem cítit tvoje nadřízení, účetní, nebo party queen./
Časem. Nastanou proměny, budeš se trénovat. *Zhodnotí poněkud stroze, nechce to rozvádět zrovna na ulici, a ta se raději drží té stručnosti.* /Nechce se přidat do smečky? Tak zahrajeme trochu na city. Že by ji Carter roztrhal si říct nemohu. Spíš skončí ve sklepě./ Nechceš roztrhat vlastní mámu, až tě vytočí, že ne. *Více jak otázka to je spíš oznamovací věta. Nechce dát momentálně najevo nic, jen vstřebává tu její náladu a snaží se ji uklidnit, nebo alespoň přehodit do nálady výčitek. To se bude pacifikovat a manipulovat lépe.* Moc mi to neulehčuješ. *Prohodí směrem k Sadie, když začne opět záměrně provokovat.* /Samozřejmě, že bych se jí zeptal, ale teď se to jaksi nehodí./
Kate. *Odpoví směrem k Sadie.* /Ta je teda nějaká veselá no./ *Podívá se na Lucase.* To ne, tohle bych nechtěla. *Zakroutí hlavou a kousne se do rtu.* /Takže mi asi nic jiného nezbývá./ Takže do smečky asi musím. *Řekne a má co dělat, aby se udržela na uzdě.* /I když tam nechci./ A teď bude co? *Mírně rozmáchne rukama a koukne na spíš na Lucase.*
*Kývne na její jméno.* Tak Kate. To zní sladce jako.. med? Ne, to ne./ *Několikrát zamrká.* /Když jsi říkal, že máš nový přírůstek, myslel jsi vážně nový. Takže práce navíc, jako bychom se o tom včera nebavili./ *Na Lucasovu větu ohledně roztrhání vlastní matky nereaguje.* /Tímhle jsme si museli projít všichni./ Já ti to nikdy nebudu ulehčovat, ale i za to nikdy nebudu ulehčovat, ale i za to mě máš rád. *Broukne a uchechtne se.* /Jako maliny? Ne, ty taky nejsou tak sladké./ Musíš, ale brzo si na to zvykneš. Pomůžeme tě. *Povzbudivě se usměje a kousavé narážky si nechává jenom pro sebe.* /Broučku, když je dnes čtvrtek, tak pak bude pátek./ *Kousne se do rtu.* /kyselé ovoce! To je ono! Sladká jako kyselé ovoce./ *Přijde na to a spokojeně si zabrouká pro sebe.*
/Tohle zabírá na všechny. Rodina./ *Chuť na cigaretu ho přechází a dává si načas, aby vůbec něco řekl.* Ne, trénovat tě budeme všichni. /Asi hlavně já. Bezvadné. Jeden idiot, který se vtírá Carterovi do přízně a teď slečna bohatého fotříka. Kombinace za všechny prachy./ *Jen na Sadie sjede skrz přimhouřená víčka a neodpustí si zvednutí koutků. Zvlášť po tom včerejšku.* /Koukej to nechat být./ *Jen zavrtí hlavou a je vděčný za protrhnutí toho dusna.* Jdeme ke mně. Záležitosti vlkodlaků se na ulici řešit nebudou. /Jako nějaké smažky./ *Rozejde se tím směrem, jakmile se ony přidají.*
Aha.. *Řekne, ale pořád je z toho taková nervózní.* /Tak to je teda pecka./ No, tak dobře.. *Když se oni dva rozejdou, tak ona jen chvíli stojí na místě, ale po chvilce se k nim přidá.* /Znám ho sotva pár hodin. Opravdu bych měla chodit k němu domů ?/ *Koutkem očka se koukne na Sadie.* /Ta asi ve smečce bude no./
/Jasně, že jsou samovenčící psi, ale že by se některý vytrénoval sám? A to jsem si myslela, že jsem často mimo já. Ale jestli tě to uklidní, na procházky můžeš chodit sama./ *Při jeho pohledu se usměje jako andílek a mávne mu.* Hurá k tobě. *Řekne a kývne jako potvrzení. V tom ji ale napadne narážka, takže otevře pusu.* Víš, co.. *Začne, ale raději to nedořekne.* Nic, to byla jenom malá blbost. *Mávne nad tím rukou.* /Víš, co by řekl Carter na to, že s tebou jdu o půl čtvrté ráno k tobě? Huh, ne, to teď vážně neřeknu./ *Pro jednou moudře mlčí a drží s Lucasem krok.*
*Noční klid a relativní ticho je balzámem na jeho nervy. Ví, že rozešla za ním a tak si vrazí ruce do kapes, jak to dělá vždy, a razí si to směrem k sobě. Napadne ho, že by jí mohl po cestě vyprávět ještě něco ohledně vlkodlaků. Přeci jen toho bylo málo. Více ho ale zaráží, že se na nic Kate neptá. Z toho ho vytrhne hlas Sadie. Namáhavě vtáhne vzduch do plic, když jí mírně zpraží pohledem.* Když už jsi to nakousla, měla bys to dojíst. *Použije naschvál její včerejší slova a z dálky už se tyčí jeho dům.*
*Kouká jak po Sadie tak po Lucasovi.* /No, nevypadá to zrovna tak, že by byli spolu./ Jak vůbec té přeměny probíhají? *Řekne spíš k oboum.* /Bolí to nebo ne ? Je to v pohodě?/ Nic o tom nevím.. *Jen tak pokrčí rameny.* /Ale chtěla bych se dozvědět alespoň něco./ A kdo je váš vůdce ? *Nadzvihne jedno obočí.* /A ste taky něco dozvím no./
*Pohled mu opětuje a přimhouří oči.* /Vážně mi předhazuješ moje slova? Tfuj, zlobivý Lucas, moc zlobivý./ *Prostě měla jenom další stupidní a nevhodnou narážku, kašli na to.* *Potřese hlavou.* Nechťe provokovat. Ne teď. *Dodá po chvíli, ale pak se zamyslí nad otázkami Kate.* O přeměnách ti víc řekne Lucas. /Bylo by divné, kdyby o tom něco věděla. Vlastně ani nevěděla, co jí./ Alfa smečky je můj starší bratr. *Hrdě, až arogantně, se usměje.* /Takže mě neštvi a nekoukej po tom, co je moje. Hlavně necháš na pokoji muffiny a čokoládu./ *Řekne si pro sebe, i když je kdykoliv připravená jí to vysvětlit.* /Snad nebudeš problémová, stačí já a Rei. Další takovou bychom už vážně nezvládli. Lucas a Carter mají jenom jedny nervy. A to asi už jen z poloviny./
Dobrá, ale časem mi to povíš. *Znovu použije její včerejší slova. Nechce to na to narážet, ale z nějakého důvodu, který on sám nechápe, mu to přijde zábavné. Alespoň pro tuhle vypjatou chvíli, kdy má rozdrásané nervy z toho nováčka. Jen co si na něj vzpomene, zvedá hlavu po cestě k oknům, ale je zhasnuto.* /Už jsem si myslel, že si tam tu lovkyni, na kterou pokukoval, nasáčkuje./ Přeměny? Ze začátku nic moc. *Zlehčuje to alespoň prozatím, jak se dá, z kapsy vyloví klíče od domu.* A s Carterem se uvidíš zítra. Máme schůzi. /A hlavním předmětem jsi měla být stejně ty. Bod pro mě./ *Podaří se mu odemknout dveře od bytu a rovnou sáhne po vypínači světla.* Proč je tu vlastně Sadie? Co jí dělala tak pozdě venku? *Sundává ze sebe bundu a jednou rukou je věší.*
*Tiše jde s nimi a nechává Kate ať se ptá na to, co ji zajímá.* /Měla jsem to stejně. Ale to tak nějak všichni. Jenom doufám, že teď za tebou nebude chodit jako věrnej pejsek./ *Pohrdavě si odfrkne.* /Stačí ten Ira-lli?/ *V duchu to rozkouskuje, aby to vůbec vyslovila. U Lucasova domu se rozhledne kolem.* Je tu až moc klid. *Vejde s nimi dovnitř, ale okamžitě zastaví.* Uhm.. Šla jsem se v noci projít? *Vytáhne to otázky.* Ale jestli ti tady vadím, stačí říct. Můžu okamžitě zmizet a nechat ti soukromí, ať můžeš mluvit s Kate. *Pokrčí rameny a ani si nesundává kabát. Stejně čeká na to, dokud jí neřekne, ať jde.* /Měla jsem zůstat venku. Co už. Pak si dojdu pro kafe./
Aha, tak to máš dobrý no. *Koukne směrem k Sadie.* Být ségra vůdce je asi fajn no. *Pokýve hlavou ze strany na stranu.* Jak to myslíš nic moc? *S nakrčeným obočím po něm šlehne pohledem.* /No, takže asi moc dobrý to zrovna není./ Dobře, už se fakt moc těším... *Řekne s trochou ironií v hlase, ale nakonec se tomu stejně jen zasměje.* Soukromí? Ona snad u toho být může... *Když vejdou do Lucasova domu, tak si začne vyzouvat boty a poté si rozepne bundu, pod kterou má černou mikinu na zip s bílými tkaničkami a k tomu má skinny jeans. Boty volila tenisky.*
*Zakoulí očima, když se chce zase zdekovat, a zavře za ní raději dveře.* Nevadíš mi tady. *Stroze odtuší. Nechce rozvádět, že by Cartera asi podráždila absence jeho sestry v svém domě a co teprve, kdyby ji ještě našel tady.* Třeba to půjde klidněji. /Holku jsem nikdy netrénoval, nechápu ty jejich nálady./ *Rovnou si to namíří ke kuchyňskému pultu, který odděluje kuchyň a obývací pokoj a opře se o něj zády, přičemž je vyzývne k tomu, aby se posadily.* /Kde jsme skončili? U proměn./ Není to zrovna nic příjemného. Napínají se ti svaly, kosti, kompletně projdeš přeměnou. Ale to není to, co teď musíme vyřešit. *Cítí, jak se mu ve tváři opět napne sval.* Nejdřív musíš nějak vyřešit rodiče. Říct, že se na pár dní někde zdržíš. *Naléhá na ni.* Do té doby, dokud to nebudeš mít pod kontrolou. Minimálně se poté doma zdržovat neměň.
*Při jeho gestu jí cukne koutek.* /Poslední dobou se mnou buď koulíš očima a není zatínáš čelist./ *Řekne si pro sebe a sundá si kabát, pod kterým má tmavě rudý svetr.* /Mám ráda teploučko./ Třeba jo. *Odpoví, i když tomu nevěří. Dojde k nim a posadí se na židli, na které se zatočí.* Ví... *Zamumlá si pro sebe, ale pak se zastaví a zatváří se vážně, což jí dlouho nevydrží.* /Oops, nevadí./ *Poslouchá informace o přeměně, kterou zažila tolikrát, že už by jí to vadit nemělo.* /Pak se musím proběhnout./ *Uvědomí si.* /Heh, že bych vytáhla tebe? I když, raději ne./ *Pohledem sjede Lucase.* /Tak, a teď přijdou ty kecy typu že nemůžeš nechat rodinu jen tak, že se jich nevzdáš a podobně?/ *Je podezřele dlouho ticho, i když je za to vlastně ráda.* /Ještě bych řekla nějakou stupiditu. Jako obvykle.*
*Na hlídku se Sadie přichází o půlhodinu dříve. Ruce má vražené v kapsách svých džín a bradu zabořenou do své bundy, zatímco pohledem hypnotizuje zemi, když kráčí směrem k pobřeží. Není to tak, že by nedával pozor na okolí. Právě naopak, akorát se soustředí spíše na to, co slyší a cítí. Vítr mu lehce cuchá vlasy, ale nepřirazuje tomu příliš pozornost. Vzduch se zdá být čistý a protože po cestě zachytil pach neznámého vlkodlaka, nemůže být naprosto klidný, i když to nedává ani trochu znát. Drží svůj obvyklý soustředěný pohled až do chvíle, kdy dorazí na pomezí pobřeží a lesa. Překročí jeho hranici a teprve po několika metrech se mění na zlatohnědého vlka s hunatou srstí a prosvětlenými tlapkami. Svaly se mu napínají, před očima má během proměny černo, přesto už je to pro něj rutina, která ho nedokáže nijak extra rozhodit. Konečně se staví na všechny čtyři do měkké podestýlky lesa. Zavětří do vzduchu a vydává se prohledat okolí, aby měl situaci pod kontrolou. Nezachází daleko do lesu, ale nedrží se ani tolik u pobřeží, aby mohl být spatřen.*
*Na hlídku přichází o chvíli později, protože měla menší problém v kavárně.* /Pff, počítej se na to můžu vykašlat. Nemám ráda, když ze mě někdo dělá vola./ *Na sobě má černé kožené kalhoty a béžový kabátek. Vojenské boty jsou pro ni už denní klasika.* /Huh, zdrbe mě Lucas taky? Protože znám pár lidí, co by mě zdrbali i za to, že dnes nemám šálu./ *Ironicky si odfrkne a jde dál po pobřeží.*
*Tiše našlapuje, ale když zachytí pach Sadie, stočí hlavu doprava a nechá toho. Pomalu se vydává zase zpátky a v polovině cesty se přeměňuje zpět do své lidské podoby. To už se tolik s opatrností nenamáhá. Prodírá se lesem, pod nohama mu praskají klacky, ale je to nakonec jedno. Alespoň o sobě dá vědět i jinak a nevystraší ji. Ruce si opět vrátí do kapes a z dálky ji pozoruje, zatímco se k ní blíží a překračuje hranice lesa a pobřeží.* /Mohl bych se dozvědět víc, co se tady dělo. Včera jsem byl já i Carter unavený./ *Byl jsem to prohledat. Zatím to vypadá na klidnou hlídku. Ve srovnání s velkoměstem mi ten klid poměrně chyběl./ *Pronese směrem k ní a dlouhým krokem ji dobíhá. Hned si vzpomene na slova Cartera a musí se nepatrně uchechtnout.* Něco nového? *Nadhodí.*
*Když uslyší praskání klacků, otočí se na stranu. Stres a nebo nervozita z ní opadá a ona se musí pousmát.* /Že by to bylo snad poprvé, co bych si s někým mohla popovídat a ne se jenom dohadovat a neřešit runy? Bože, díky!/ *Zasměje se sama sobě.* Super, nerada bych řešila něco jako... no, nic rozumného mě nenapadá. Já jenom... Víš, že když americká pošta povolila zasílat i velké balíky, lidé toho začali zneužívat? Posílali v balících svoje děti, třeba k příbuzným. Poštovné bylo totiž levnější než vlaková jízdenka. *Zase se zasměje, aby se dostala na svou úroveň.* /Možná splněno? Uhm, asi nic moc nového. Co u tebe?/
/Něco jako nového vlkodlaka? Neopeřeného upíra? Když na to dojde, tak asi budeme muset. Ale sám bych to dnes raději klidně./ *Zvedne lehce koutky do úsměvu, když se Sadie zasměje. Má nakažlivý smích.* Myslím, že už jsem o tom někde četl spolu s tím, že v některých zemích je pivo levnější jak lahev vody. *Dodá k tomu, ale raději stočí řeč ohledně příbuzných, rodiny a podobně někam jinam.* U mě nový přírůstek. *Řekne píše neutrálně. Radost z toho zrovna nemá, spíše mu ten chlápek podivně přijde.* Iralli. *Zadrnčí u druhého písmene toho jména, aby ho vyslovil bez amerického přízvuku.* A tuším, že se ještě někdo objeví. Carter se včera zmínil a já jsem ho dnes také cítil. *Nakřčí obočí a odvrátí pohled směrem k městu.* Mohl by být zodpovědný za ty incidenty./
/Ha! Dva body pro Dee! Ty ses usmál!/ *Zaraduje se nad svým vítězstvím. Vždy se pochválí, když donutí alfu nebo betu k úsměvu.* /Hmm, dneska to vidím na pohodovou hlídku./ Jo, to mi říkala Rei. A nebo mi ještě vyhrožuje, že jak ji příště naštvu, že mě pošle do Kolumbie. Myslíš, že by využila té balíkové služby? *Ušklíbne se.* /A pak by se jí po mně stýskalo a ještě jela za mnou, aby mi vyvádala za to, že jsem si dovolila odcestovat bez ní, i když by to měla na svědomí ona. Jak ji tak znám./ Ira-ralli-relli... Co? *Nemůže to vyslovit, protože na to šla až moc rychle a zapletl se jí jazyk.* /Vážně, vážně? Měla bych přestat mluvit. A nebo pít méně kávy. Tfu, černé kafe./ Nějak moc novým vlkodlaků. Ale to je asi dobře, teď před válkou. *Dodá nuceně, jako by o nic nešlo.* Vždyť se jedná jenom o válku. Že jo? Taková maličkost, která by nás všechny mohla zabít. A já věřím, že zabije./ *Zamyšleně našpulí rty.* Život se nemá brát moc vážně. Stejně z něj nevyvázneme živí. Šťastlivci čarodějové a ty mrchy, co umí jedině pít krev./ *Uchechtne se a potřese hlavou.* Iralli? *Zkusí to po pár minutách znovu, tentokrát se jí to povede.* /Třetí bod pro mě!/
*Lehce se soustředěně zamračí a přeměří si ji okatě pohledem od hlavy k patě.* Tak velké balíky dělají? *Neodpustí si malé rýpnutí k její výšce, ale poté zavrtí hlavou, že to tak nemyslel.* Čím si ji naštvala? *Vyzvídá. Možná proto, že je prostě zvědavý a umí naslouchat, nebo jen zkrátka proto, aby odvrátil řeč od sebe.* Já vím. Je to děsné jméno. Ještě jsem se ho ani nestihl zeptat, odkud pochází a už se ke mně nastěhoval. *Musí se tomu uchechnout. Kdyby nebylo smečky, nikdy by si lidi takhle k sobě do soukromí nepouštěl.* Snad se mi tam nebude hrabat ve věcech. To mu ruce urazím./ *Hlavně se mi zdá takový neurotický. Chvíli jako kdyby ho něco nakrklo, poté je z něj sympaták. Ale to bude tou proměnou.* Zastaví se a sedá si na obří balvan, kde se dělají obvykle pikniky.* Myslíš? Já bych řekl, že právě naopak. Víc práce s jejich výcvikem. *Bere to ze svého pohledu, většinou to byla jeho práce, zatímco se Carter staral o ty věci ohledně Spolku a informací.*
*Při jeho pohledu zvědavě nakrčí obočí. Zajímá ji, co z něj vypadne. Chvíli si myslí, že se nějak ztrapnila, ale pak se rozesměje.* To bylo.. upřímný. *Dodá slušně a kladně. Neodpustí ti šťouchnutí do hrudi.* Já nemůžu za to, že vy jste oproti mně žirafy. *Uvede věci na pravou míru, alespoň podle ní.* /Ou, no, jak to jenom říct... Dejme tomu, že jsem se jí až moc šťourala v soukromí a trochu se mi to vymklo z rukou. Dalo by se to tak nazvat? No, možná./ To vážně? Máš můj obdiv. Já bych se zbláznila z toho všeho, hlavně kvůli tomu, že by se všichni nasáčkovali ke mně. Teda, ne že bych nebyla blázen, ne? *Pohladí si ego, protože nepochybuje o tom, že je naprosto šílená.* Asi ano, každý to prožíval jinak. Třeba já jsem dřív byla tichá a plachá. Šílený, co? *Uchechtne se.* /Pomalu jsem se bála promluvit ve škole. A teď? Mělu a melu. A je to mnohem lepší./ *Sedne si k němu, aby tam jen tak...*
*Zachovává si neutrální výraz, ačkoli ho ta slova ohledně upřímnosti překvapí. Neslýchává je zrovna často na svoji účet, ale poté si uvědomí, že šlo vlastně jen o nějakou narážku, nic důležitého.* Můžeš být ráda, kdo by se pak o tebe staral. *Znovu si rýpne, protože ví, že Carter nedělá v poslední době nic jiného. Poté si ale uvědomí, že by měl krotit a je vděčný za změnu tématu. O zmínce na narušování soukromí lehce nakrčí nos. Přesto ji ale chápe a neodsuzuje, což je u něj obvyklé.* Máš o ni starost, ale asi to má i své hranice. Co by tak Rei mohla tajit? I před Sadie? *Raději to nechává být, stejně se to dříve nebo později dozví.* Je to docela po dlouhé době, co přijímáme vlkodlaka bez výcviku. Asi proto. Ale ne. Neblázním, jen jestli by se někdo u nás dozvěděl, že dělám útulek, tak by to nebylo dobré. *Uchechtne se tomu. Nechce dát najevo, že tu starost je u něho taky podstatná. Automaticky ocitá se trochu myšlenkami mimo, ale vzpamatovává se až když si k němu přisedne.* Mně to nepřijde šílené. *Ani to s ním nehne.* Každému to změní život. *Jeho výraz trochu potemní. V tuhle chvíli se mu myšlenky stále točí okolo rodiny, nechce to ale dát znát.* Možná se tak akorát projevil tvůj pravý charakter. *Zvedne ramena, je to vlastně také jedna z možností. Třeba ji to právě akorát probudilo.* Ale. Carter měl opět přednášku? /Nejsi sama./ Měl jsem v plánu uhodit na citlivou strunu a připomenout mu, že už nejsi naše malá holka. Ale akorát by si to vyložil špatně.
A to je právě ono! *Rozhodí rukama.* Snaží se o mě a neustále mi předhazuje, co se kdy stalo. Jenže dokáže pochopit, že já mám vlastní život. Furt na sebe háže vinu, ale nechce uznat to, že už jsem dospělá. *Odfrkne si.* Asi si domů začnu tahat holky, třeba se uklidní. *Napadne ji.* Asi...Možná.. Fajn! Tak určitě jsem udělala chybu, ale to dělá každý, ne? /Útulek říkáš. Humm... Co kdybych ti pomohla s účetnictvím? Ve škole jsem s matikou problém neměla. *Ušklíbne se.* /Třeba by se Carter uklidnil. A nebo by začal mít podezření, že s tebou trávím až moc volného času, jak ho tak znám. Uh, možná bych na chvíli měla zmizet třeba do Ria./ Já jsem tuhle změnu uvítala. A je mi jedno, co říkají ostatní, já bych vlčí kožich už nevyměnila. *Dodá pevně.* Minule jsem se zase rafla s Carterem kvůli tomu, že jsem za to ráda. *Zamumlá a nechápe to.* Týká se to jenom mě, nebo se to rozprodávalo i u tebe? *Optá se, protože by se tomu vůbec nedivila. Zarazí se.* Kdybys řekl 'naše malá holka', chytl by tě za slovo, a pak by přišel křížovej výslech ohledně toho, jestli spolu něco máme a nebo ne. *Zamyslí se nad tím.* Jasně, bráško, jsi alfa a tvoje mladší sestřička tráví s betou každý noc. Už několik let. A mimochodem, jak se dnes máš? *Odmlčí se.* Myslíš, že by dřív zabil tebe nebo mě, kdybych mu tohle řekla? *Zamyslí se nad tím.* /Tebe. A já dostanu další přednášku./
*Chápe to z obou stran.* Nemůžeš mu to mít za zlé. Má o tebe starost a ještě v tuhle chvíli je dost vypjatý tou válkou. *Cartera chápe, a to si ani nemusí dělat nadhled z jeho strany. Sám má sestru, ačkoli spolu vycházeli minimálně, starost o ni měl, když na tom byli oba špatně. Byla to vlastně jediná chvíle, kdy k sobě měli nakloněno. Opět se ocitá mimo, ale naslouchá jí.* Teď u něj rozhodně nemůžeš čekat, že bude klidný, ale mohlo by to odvrátit pozornost. *Zvažuje. Rád by ji v tomhle pomohl, ale Cartera si nechce rozdráždit zrovna po tomhle měsíčním výpadku, kdy tu byl potřeba.* Účetnictví nevedu. *Zavrtí hlavou a musí se nad tím pousmát.* Kdo si co odnese, rozmlátí, to si také nahradí. Jednoduché. *Zvedne ramena a do tváře ho opět šlehne lehký vánek větru, který k němu přinese pachy z lesu.* Rei a Satria jsou v lese. *Podívá se tím směrem, asi je předtím nezaregistroval a rozpis hlídek také neviděl. Včera ho Carter s hlídkou obeznámil osobně. *To ani já.* Reaguje ohledně toho, že by snad byla možnost vrátit to rozhodnutí zpět. Víc to ale nerozvádí. Jeho to postavilo na nohy a minulost nechává za sebou.* Jinak by mi tě ani nesvěřil. Samozřejmě, že jsem dostal školení ohledně toho, jak se mám chovat. *Přiznává naprosto otevřeně a pobaveně si nad tím odfrkne.* Ale vždycky, když jsem s tebou měl hlídky, nic se ti nestalo. Začínám mít také pocit, že to přehání./Kontrolovat se umím, dokud se nenapiju./ *Předkloní se a zapře si lokty o kolena. Při její demonstraci nacvičeného monologu k Carterovi se mu zvedne pobaveně koutek.* Rozhodně mě. Na to tě má až moc rád. *Zaprouchá se do vln, které narážejí na pobřežní kameny.*
/Já vím, ale i tak mi to vadí./ *Chvíli nevnímá a přebere ji až slova o účetnictví.* To je dobrý systém. *Zasměje se.* Rozhodně se musí ocenit, že máš takovou toleranci. /Vážně? *Otočí se k lesu.* Jo, asi jo. *Posmutní.* Měla jsem tomu nechat přirozenou cestu, a ne se jí hned montovat do života. Satyr se zdá být v pohodě, navíc po ní už delší dobu pokukuje. Uh, založím si dohazovací firmu./ Počkat. *Nechápavě zamrká.* Ty si dostal školení? Nech mě hádat. *Přimhouří oči.* Nesmíš se mnou flirtovat, podporovat mě v nelegálních věcech, nechat osamotě a nebo mě nechat motat se okolo ostatních. Na druhou stranu na mě musíš dávat pozor, hlídat mě jako na hlavní dbát na to, aby se mi nic nestalo. *Zavrtí hlavou.* Protože to dělá, proto je mu jasné, že by se mu nedostalo upřímné odpovědi. Vlastně počítá s tím, že mu neodpoví ani takto, stále mu to však připadá jako lepší možnost. /A k tomu monologu se ani nemusíš zastavovat nad slovy./ *I když by jsi nejspíš neublížil nikomu. Ví, že by mi ublížil, kdyby něco takového udělal. Takže bychom oba schytali jenom přednášku a zbytek měsíce permanentní nasrané pohledy.* Pokrčí rameny.*
Ale hlavně se nemusím ničeho domáhat. Akorát kdyby někdo uvařil. *Zamyslí se nad tím a v tomhle útulek celkem pokulhává.* Hm. To bych opravdu ocenil. Třeba ten Iralli se bude k něčemu mít. V jedné věci mi přišel takový zženštilý. /Hlavně to, jak jsem se k němu nedůvěřivě stavěl. Ale když za mnou přijde cizí vlkodlak s tmou v pytli? Co očekával? Že si s ním podám ruku a zasmějeme se oba?/ *Zaplácí tuhle myšlenku a soustředí se, jestli něco vzdáleného neuslyší. Přesto si ale všímá, že jí zmínka o Rei rozesmutnila.* Bude to dobré. Pozvi ji na pivo. *Zarazí se okamžitě.* Na colu, nebo nějakou domácí vodu, co vy máte. *Drkne do ní svým ramenem, aby ji trochu povzbudil.* Ale ne. Vůbec. Tentokrát to zkrátil jen na to důležité. *Raději to nerozvádí dál.* A já slíbil, že se mu o tebe postarám. /Jednoduché./ *Nebojí se ani tak toho, že by se jí něco stalo. Na to si věří dost. A jakmile se přidal do smečky, věděl už od začátku, že Sadie je zakázané zboží. Proto si k ní vypěstoval raději ten přátelský vztah a oklamal sám sebe, než aby ztratil postavení, kterého si váží. Je to vlastně i z jeho vlastního zájmu. Ví, jaký sám je a už jen z toho důvodu by si nedovolil někoho, na kom mu trochu záleží, zklamat.* Myslíš? Někdy váhám nad tím, kdo z nás ho zná lépe. /Včera se tomu smál, ale ve skutečnosti?/ Raději na to ani nemyslí. Nechce nic měnit, dokud to takto funguje.*
Třeba jo, třeba ne. Nováčky moc nemusím. *Přizná narovinu, protože to je pravda. Zasměje se jeho slovům.* Alkohol zní fajn, ale nechci pak zase tahat Rei z každé. *Zavzpomíná na jeden večer a musí se zase zasmát.* Bylo to fajn, dokud ji nenapadlo, že bychom si mohli zahrát flašku. *Při té vzpomínce jí přeběhne mráz po zádech.* /Na mou obranu, nemyslelo mi to. Ale bylo škoda, že jsme si to nenatočila. Vlastně.. jo!/ *Vzpomene si na něco. Vytáhne z kapsy mobil a v galerii začne hledat jednu fotku z pobřežní párty.* Tohle bylo snad naposledy, co jsem ji viděla šťastné./ *Potřese hlavou a telefon schová do kapsy.* Já vím, že se o mě postaráš. Ty vždycky. *Pokrčí rameny a až pak si uvědomí, jak to znělo. Začne si poklepávat nohou, jako vždy když je nervózní.* Uhm, teda, nemyslela jsem to tak jak to vyznělo. Vlastně se omlouvám, že to vyznělo jinak než jsem chtěla. A nebo víš co? Jako bych nic neřekla a nijak to nevyznělo, jo? Zním jako debil. *Díky nervozitě mluví rychle. Nemůže popřít, že někdy nepřemýšlela nad tím, že by si s ním něco zkusila. Jenže ví, že svoji pozici a hlavu má rád, takže se takovéto myšlenky snažila omezit.* To i já, ale myslím, že každý ho známe z jiné stránky. *Uzavře to, i když si stále poklepává nohou.*
Ani já. Jsem rád, když to nikdo nenarušuje. Vlastně si ještě musím prověřit tu novou Lily. Nevím, jak dobře se ovládá, i když z New Yorského prostředí musí tohle být pro ni procházka růžovou zahradou. *Prohodí, ale stále si u ní není jistý. Jsou to jen plané dohady. Civil tu jen pár vlkodlaků, které se poté opět odloučili a odtáhli jinam. Celkově je rád, že tahle smečka menší a nemusí si dělat takové starosti.* Rei spadla do kašny? *Skoro tomu nevěří, ale u nich ho asi už nic nepřekvapí. Přidušeně se tomu zasměje, neboť si vzpomene na své průsery, ačkoli tohle je ještě oproti jeho případům takové nevinné.* Hádám, že o tom Carter neví. *Dobírá si ji, ale nehodlá ji podrážet nohy. Jakmile ale začne být nervózní, začnou mu fest cukat koutky.* /Cartere ty hovado. Proč musíš mít za sestru zrovna ji. A ještě je tak roztomile nervózní./ V pohodě. *Přebírá nad sebou a situaci kontrolu a mrkne na ni.* Asi tak. A znáš ho déle. *Doplní k tomu a raději se rozhodne z tohohle vybruslit.* Nemluvil jsem s ním včera dlouho, oba jsme byli unavení a celkem dost nás zdržel ten ukecaný Iralli, ale nějaké případy tu nebyly? Smečka prý byla okrajově informovaná. /A já chci vědět víc./
Určitě to je změna, ale nevím jak to vnímá ona. Jenom vím, že se okolo ní prý motá docela dost problémů. Rei by o ní mohla něco vědět. *Uchechtne se tomu, i když to myslí vážně.* Když chce vědět víc o Rei, zasměje se tomu.* Ne, to rozhodně ne. Já neřekla, že spadla do kašny. Jenom že jsem ji z kašny tahala. *Chvíli mlčí, aby se nerozesmála.* Rei byla trošičku veselá, takže se svékla jenom do spodního prádla a do té kašny si vlezla sama. Musím ale uznat, že břišní tance jí jdou. *Rozesměje se tak moc, že se musí dokonce lehnout.* Byl to super večer, hlavně když ráno o ničem nevěděla. *Otočí se, aby mu mohla odpovědět, ale neuvědomí si jak moc byla nápad to je. Při otáčení spadne z kamene na zem a zase se začne smát.* Klid, žiju! *Zvedne se, i když se dál směje.* Ještě že tady jsi, protože jinak bych se tady zabila sama. *Neodpustí si narážku na sebe.* Carter o tom neví, to jo. A i kdyby se to dozvěděl, já jsem se chovala slušně. Prala jsem si jenom prádlo, takže jsem měla jenom výslech. Nemůžu za to, že Rei je akční stvoření. I když možná maličko můžu. *Potřese hlavou.* Nevím o ničem o moc víc než ty. Hlavně mě teď. Při poslední schůzi jsme tam byli jenom já, Satyr a Carter. Dokonce ani neřekl nic o válce. Mluvil jenom o malém povstání. Většinu věcí jsem si musela zjistit sama. *Pokrčí rameny.* Carter se mnou věci ohledně smečky řeší nerad.
Problémů? *Nakřčí nad tím obočí. Nelíbí se mu to ani trochu a zároveň už teď by od toho rád dal ruce pryč. Nedá se ale nic dělat, je to zároveň i jeho práce.* Ohledně čeho? *Zkouší z ní dostat nějaký malý detail, který by ji ještě mohl trknout a jeho navést na stopu.* Problémy s přeměnou? Řekl bych, že New York by si na tohle dával sakra pozor. Ve velkoměstech jí čeká tak akorát cela./ *Nad jejím vyprávěním jen zavrtí hlavou. Nepřekvapuje ho to, něco takového by i čekal. Jediné co, nečeká, že jí spadne, proto tedy zírá jak padá. Rychle po ní hrábne rukou, zachytí ji za rukáv bundy, ale Sadie už je stejně na zemi. Jen nuceně zachraptí, aby dál jasně najevo, že se má krotit, neboť Carterovi se za ni zodpovídá on, tak by mu to mohla trochu ulehčit. Stejně ale nečeká, že by ho poslechla a akorát ji to pravděpodobně rozesměje jako další jeho pokusy o autoritu.* Zkus tohle říct Carterovi. 'Klid, žiju.' Naštěstí se hojíme rychle. *Vytáhne ji na nohy.* Teď bych si i něco dal. *Dosedne zpátky a stočí pohled k ní.* Myslíš, že U Toma ještě někdo bude? *Vytáhne automaticky mobil a přemýšlí, že v případě nedostupnosti by ještě volal do pizzerky v Bridgeportu.* Tak to je dost slabé. Asi bychom ty schůzky měli zpřísnit, alespoň v tuhle dobu. Vždyť nejsou tak časté, aby to lidi omezovalo. Mluví s ní, jako kdyby tu byl Carter, zatímco pohled upírá do displeje a hledá kontakt.* /Takže válku probírá jen se mnou. To je mi celkem novinka./
Nevím, jenom slyšela, že Lily má talent na to, dostat se do menších problémů. Víc o tom nevím. Rei se v tomhle docela vyzná. *Dodá nuceně.* Jenže víš co je výhoda? Že ty nejsi Carter. A před tebou si nemusím dávat pozor na jazyk. Nebereš mě jako malou holku, ani mladší sestřičku. Což je výhoda, protože když se mnou není Rei, hlídá mě Carter. /Teď jsem docela ráda za to, že ti dva spolu nechou být./ *S jeho pomocí se vyškrábe na nohy.* Promiň, dneska jsem taková... *Chvíli hledá vhodné slovo.* rozrušená? Možná až moc veselá? To taky ne... Roztěkaná! To je to slovo! *Zasměje se.* Možná jo, přeci jenom je po Vánocích a komu by se v tuhle do chtělo vařit? Navíc v prosinci k Tomovi chodí hodně lidí. *Pousměje se nad tím.* /A já se ani nedivím. U Toma si vybere každý./ Hlavně se na nich nic vážného neprobíralo. Asi kvůli mně, protože Carter nechtěl, ať vím o válce. Nemůže se takto chovat jenom kvůli mně. Příště se někam zašiju, ať se něco dozvíte. Pak si obstarám echo o tom, co se dělo. /Protože ta nevědomost mě vážně nebaví. A koho taky jo, že?/ Dneska mi to vážně nemyslí./ *Otočí se k vodě a udělá k ní krok. Trochu si ji nabere do dlaní a musí se pousmát nad její teplotou.* /mám zimu ráda./ *Rozevře dlaň a nechá vodu ať dopadne zpátky. Dojde k Lucasovi a mokrou dlaní mu prohrábne vlasy.*
Menších problémů. Tak snad to nebude narušovat chod a mě drásat nervy. *To už si jenom pomyslí, v tuhle chvíli se chce soustředit na hlídku a ne na nějakou teenwolf.* Nejsem Carter, ale jako mladší sestru tě brát budu. /Protože riskuji rád, ale nejsem sebevrah./ Já nevím, o Vánocích toho většinou bývá navařeno dost. *Vzpomene si, že za jeho časů to tak bývalo, ačkoli většinou netrávil svátky s rodinou a jen co mohl, zdekoval se někam ven.* Za zkoušku to stojí. *Vytáčí jejich číslo na svém smartphonu a chvíli čeká, než to někdo zvedne.* Nejen roztěkaná, ale i drzá. *Zvedne koutek a lehce se na ni přes ten polovicatý úsměv zamračí, když si mu dovolí teď pohrabovat ve vlasech. Z druhé strany se ozve jeho známý, který tam pracuje. Chvíli se s ním vybavuje, nedal o sobě dlouho slyšet, ale poté rovnou přejde k věci.* Jestli ještě vaříš, tak bych potřeboval něco k něčemu přivést. *Po jeho souhlasu se podívá na Sadie a pohledem ji vyzve, aby koukala ze sebe dostat, na co má chuť. Rukou si ještě vjede do vlasů a prohrábne si je, když mu je tak pocuchala.* /Nebýt ty jeho sestra.../ *Nevědomky ji propaluje tím svým pohledem, když něco prostě nemůže mít.*
Opovaž se! *Varuje ho.* Mám se k tobě chovat jako ke Carterovi?! *Odfrkne si.* To bych s tebou buď nepromluvila a nebo se hádala. A ani jedno nechci./ Já jsem drzá vždy! *Hrdě zvedne bradu, ale pak na něj vyplázne jazyk jako malá holka. Při jeho pohledu se zazubí.* /Proč myslíš, že jsem počkala dokud nebudeš volat? Ještě nějaký rozum mám. Asi možná./ *Chvíli ji nechá ať se vybavují a sama si boří chvíli ticho.* /Ticho je takové divné. A mírně depresivní. Ale zase je fajn, když občas nemusím mluvit a nebo řešit různé problémy./ Vezmi třeba nějakou pizzu. *Navrhne a musí se pousmát, když si prohrábne vlasy.* Ale no tak! Teď sis zničil novej hairstyle. *Uchechtne se, ale při jeho pohledu těžce polkne.* /Tenhle pohled znám./ Vypadáš jako ka-kachna po fetu? *Konstatuje v otázce a raději potřese hlavou.* Je. To. Beta! *Připomíná si.*
/Kachna po fetu?/ *Jen nad tím nakrčí obočí, její roztřesený hlas ho alespoň přiměje se vzpamatovat a odvrátit pohled jinam.* Pizzu. Nevím. Třeba sýrovou. /Mně je to ostatně jedno./ Ne, nic alkoholického. Colu. *Nahlásí mu se sebezapřením. Ví, že by to nemuselo dopadnout dobře už jen z toho důvodu, že je na hlídce. Ještě po krátkém dohovoru to ukončí.* Tak hairstyle? *Nadhodí rádoby zvrchu ostře, aby ji trochu postrašil.* Chovej se ke mně, jak chceš. Překousnu všechno, ale nasraného Cartera asi raději nechci. *Raději o tom nepokračuje dál. Mobil vrací zpátky do kapsy bundy a na chvíli se odmlčí, jako se mu to honí hlavou. Vlasy mu opět prokoukne vítr, ale jen se nad tím zamračí. Je příliš líný na to, aby vytahoval ruce z kapsy a tak se raději otáčí do směru.* Máš ráda sýrovou pizzu? *Nadhodí do ticha. Teprve až teď ho napadne zeptat.*
*U odmítnutí alkoholu povytáhne jedno obočí.* Vezmeš pitíčka pro děti? S brčkem? *Zacukají jí koutky, načež se k němu otočí.* Jop, hairstyle. Pf, ještě zkus říct, že se ti nelíbilo! Jsem v tom dobrá. *Ušklíbne se a ignoruje dvojsmysl v té větě.* Uh, celkově, Carter? Ne, díky. /Rozhodně nechci, aby tady byl někdo, kdo by se choval jako druhý Carter. To už bych vážně odjela pomocí balíkové služby. Sice ne do Ria, ale nevadí./ Když zase zafouká vítr, zasměje se.* Vidíš. I příroda mi dává zapravdu. *Arogantně se usměje.* /Drzá, jo? Ještě jsem s drzostí ani nezačala, ale asi budu muset./ *Přikývne.* Stejně jako každou jinou pizzu. A nebo další mastná a nezdravá jídla. Nechápu, jak se jich některým lidem můžou vzdát. *Představí si žebírka na medu. Jako by na jazyku cítila jejich chuť, takže zasněně mlaskne.* /Hmm, a nebo cokoliv jiného. Miluju grilovačky a nebo zvěřinu./
Líbilo, nelíbilo. Nechám na sebe jen tak sahat. /Proto kdybys nebyla Carterova sestra, už si dávno mokrá./ *Ihned mu dojde nával dvojsmyslů ve svých myšlenkách. Tahle hlídka je až moc vychovaná, ale přesto na sobě nedává nic znát a doufá, že mu ten nadhled nad situací vydrží až do konce hlídky.* Jako Carter se asi chovat nebudu nikdy. Nemám na to buňky. /Ačkoli si v hodně věcech jsme podobní, takovou autoritu si já držet nechci, dokud to tedy není potřeba. Jako u toho Iralliho. Dokud ho mám trénovat, bude ke mně mít respekt, poté si s ním podám ruku jako chlap s chlapem a zajdeme na pivo./ *Snaží se přijít na jiné myšlenky, než byla ta záplava nesmyslů.* Za pravdu? V čem? Že vypadám jako kachna po fetu? *Zeptá se jí, protože se na chvíli zamyslel a ztratil.* Jak si k tomu nakonec přišla? Házela jsi kachnám houbičky? *Uchechtne se nad tím, ačkoli drogy nejsou zrovna téma, které by rád probíral. Další minulost.* Vsák já vím. Akorát jsem si říkal, jestli nemáš speciální požadavky. /Jako kdyby si je za tohle zasloužila. Je to Carterova sestra, chovám se slušně./ *Zhluboka se nadechne a čeká na zvonění telefonu, které oznámí příjezd.* Zatím nic.*
Vážně? Já bych řekla, že kdybych na tebe chtěla sahat, neprotestoval bys. *Pobaveně si odfrkne, i když teď si dvojsmysl uvědomí.* /Jestli se přidáš, bude to zajímavá debata./ Ty buňky a já trpělivost. *Kývne hlavou.* /Protože bych tě asi musela utopit. A nebo utopit sebe? Hmm, sebe. Protože pak bych schytala háště, že vražda je nezodpovědná a trestná a blá blá blá... Ne, že ti mnou dělaný a prostě dokonalý hairstyle slušel víc. *Zacukají jí koutky.* Ne, ale.. Nevypadala by zfetovaná kachna vtipně? /I když ses na mě díval jako bych byla něco ve výloze obchodu. Prodávají se zfetované kachny?/ *Musí se pousmát nad tím, jak ji nahrává.* Neřekla bych, že jsem nějaká náročná. Spíše si potrpím na kvalitu, než na nějaké extra věci. Protože když je něco kvalitní, ráda se k tomu vrátím. *Nevinně zamrká.*
Protože bych ani nemohl. /To bys nechtěla vidět./ *Raději ji od toho odrazuje rovnou, kdyby to chtěla zkoušet. To už opravdu neví, jak by se tomu bránil.* Jo tak. Samozřejmě. I kdybys mi tam udělala číro, bude mi to slušet víc. *Vytáhne mobil, aby ho zkontroloval a civí na displej.* Někdo tu má takové ego, že sotva projde dveřmi. *Raději upírá pohled na displej, aby neviděl její výraz a drží si vážný pohled do té doby, dokud mu nevyvolá představu kachny na houbičkách, která se pokouší vzlétnout. V hrdle mu zabublá přidušený smích a zavrtí hlavou.* Takže vypadám vtipně? *Znovu si ji dobírá, ohle si odpustit nemůže a je tak vděčný, když uslyší z dálky zařinčení motoru.* Jsem hned zpátky. *Vstává a v tu chvíli mu začne vyzvánět mobil v ruce, který automaticky umlčí a vydává se za autem k dokům. Tam se moc nezdržuje. Prohodí pár slov, zaplatí a jde s objednávkou rovnou zpátky.* Jestli je ti zima, můžu ti s tím opravdu přestat. /Můžeš si ještě ohřát ruce o krabici. Je ještě teplá./ *Položí ji na balvan a jednu lahev Coly také, zatímco druhou otevírá a rovnou vypije polovinu obsahu.*
Tobě by číro neslušelo. Nešlo by ti k očím. *Uchechtne se.* Vážně? Kdo? *Rozhlédne se kolem.* Protože moje ego je tak dokonalé, že mu jsou každé dveře malé. *Dodá ironicky.* /Ale vážně, moje ego by se do dveří nevešlo. Jo, vtipné. A nebo možná zamyšleně. Ne, to bude hladový pohled./ *Dojde k názoru, který by mohl sedět.* Jasné, jasné. /A bez jídla se nevracej./ *Zavolá za ním a sklopí pohled na svoje ruce.* /Další škrábanec? Kde na mě chodím? Dlouho jsem nic nerozbila a ani neudělala žádnou velkou blbost./ *Podiví se, ale vyruší ji slova o zimě.* Hm? Ne, díky, zima mi není. *Usměje se.* Ale díky za starost. /Mnohem lepší, než ta Carterova./ Mimochodem, *sáhne do kapsy a vyloví peněženku.* Kolik ti jsem dlužná? A neříkej, že nic. Půl na půl? *Zvedne k němu pohled.* /I když.. Ne, číro by ti vážně neslušelo. Možná růžové afro./ *Zacukají jí koutky.*
*Zavírá lahev víčkem a polkne dřív, než mu zacukají koutky.* Tak k očím. No ne vážně. To někdy zkusím, jestli máš pravdu. *Nakří nad tím obočí. Představa jeho s čírem ho trochu děsí, ale na druhou stranu, i když to tak nevypadá, je pro každou srandu, když je okruhu fajn lidí.* /Hladový pohled. To uhodla./ *Zavrtí nad tím hlavou a protože měla pravdu, nemá k tomu co říct. Raději to přechází, aby se nevydal ze z míry. Jen ji přejede potemnělým pohledem a přejde zpátky k balvanu, na který položí lahev.* Nic. *Řekne to jako naschvál a zvedne krabici s pizzou, načež otevírá její víko a nastaví její obsah před Sadie.* Nejsi mi dlužná nic. /Peníze bych rozhodně nechtěl./ *Podusí v sobě další nemístnou myšlenku a čeká, dokud si nevezme.* A teď jez. Ať mi Carter nevyčítá, že tě nechám o hladu.
Zkus růžové afro, to by ti mohlo slušet. *Zazubí se, ale pak to zavraždí pohledem.* Znáš mě už dost dlouho na to aby věděl, že nemám ráda, když za mě někdo platí. Ptám se tedy ještě jednou, kolik ti jsem dlužná? *Čeká na jeho vyjádření, ale i tak zavětří kvůli božské vůni sýru.* No jo, však jím.. *Zahludruje si pro sebe a pustí se do jídla. Tedy, skoro. Zarazí se těsně před prvním ukousnutím.* I kdyby ti neměl co vyčítat. Hlavně nevím, jestli bych mu řekla to, že jsme jedli. Řeknu jenom informace o hlídce, zbytek mu může být jedno. *Pokrčí rameny a konečně se zakousne do pizzy.* /Tak tohle mi chybělo./ *Slastně zavře oči a žvýkání se usměje.*
*Nakří nad tou představou obočí ještě víc a možná trochu přehání se zděšeným výrazem.* Stylistka by z tebe tedy nebyla. *Počká si, až si vezme porci pizzy a poté celou krabici položí zpět na balvan. Sám si odtrhne kousek a stojí k ní bokem. Její pohled ignoruje, tedy spíše s ním absolutně nic nedělá.* Vím. *Kousne a stále ji nehodlá poslouchat. Ohledně peněz si nikdy nenechal nic nařizovat, ačkoli právě tohle by vždy jeho slabá stránka.* Ale je mi to jedno. /Jak můžeš vidět./ *Mluví, zatímco jí, ale zřetelně.* Vyčítat? Carter tě nechává o hladu? To mi k němu nesedí. A neměla by mu vařit spíš ty? *Samozřejmě si rýpne a teprve se k ní otočí čelem, její spokojený výraz ho přeci jen donutí se trochu pousmát. Ačkoli by si ho užíval více v jiné situaci.* Děláš jako kdyby tě stejně nečekal výslech tak jako mě.
Ne? No, a právě proto jsem chtěla dělat v útulku účetnictví. *Vysvětlí pobaveně.* Pak ti peníze podstrčím a nebo tě na něco pozvu. To už je to nejmenší, co by mě mělo trápit./ Spíše to bylo myšleno tak, že se o mě starat nemusíš. A jen pro tvoji informaci, každý si vaří sám. *Pohodí hlavou, aby neměla vlastní vlasy v jídle.* Stejně se potkáváme jenom málokdy. /Naštěstí./ *Otevře oči a sklopí pohled.* Čeká, s tím počítám. Ale neříkám, že se dozví všechno. Ze mě dostane jenom echo o hlídce a tím to končí. Nepotřebuje vědět o čem jsme si povídali a nebo co jsme dělali. /Třeba to, že jsme si hrála na stylistku. To mu opravdu bude k ničemu, takže se to ani nedozví. Vyřešeno!/ *Uzavře to v duchu a vezme si další kousek.* Ty mu snad hodláš říct všechno?
Vymáhat z nich peníze? Špatný nápad to není, jednou jsem tě napadl jako bezplatný útulek. /V rámci možností./ A tak to tak nechávám. *Objasní svá východiska.* Ale kdybys u mě chtěla vařit, klidně ti platit budu. *Nadhodí spíše humorem, rozhodně ví, že Carter by se na to díval skrz prsty.* A nebo si k tomu vycpejuju toho nováčka. Když jsme s ním probírali kontrolu nad vlkem, tak namítl, že strávil asi tři čtvrtě roku u nějakého tibetského umění či co. *Nad tím se upřímně zasměje zakroutí hlavou.* To mu tak pomůže zůstat při vědomí. Člověk si to musí vypěstovat sám. *Znovu kousne do pizzy a naslouchá jí. Ale musím. *Prohodí hned k ní, když si pozdě uvědomí, že to měl raději přejít. Ona si bude mluvit své a on má příkazy jasné, nehledě na to, že by o ni postarat tak jako tak. Má to zkrátka v povaze.* Všechno? No ano. *Spořádá další kus pizzy a hrábne opět po flašce s pitím, aby to zapil.* Povím mu, že tu byl klid. A že jsem se choval slušně a ty jsi celá. *Tímhle míní všechno, na detaily ani nepomyslí. S Carterem na ně dojde pouze ve chvíli, kdy se řeší nějaká důležitá záležitost u smečky a jsou potřeba. Jinak už jim stačí mluvit o vhledech a ví, která bije.*
*Zatne čelist, aby nedal ani trochu najevo, na co mu hned vyvstala myšlenka, což byl samozřejmě její záměr a on to ví. Samozřejmě to tak nechává a ačkoli si zahrává s ohněm, zkusí ji trochu vyvést z míry.* Záleží na to, co by sis představovala. /Soudy nebo chladic do stadionu to asi nebude, ale jestli se zeptá, co mám v nabídce./ *Myšlenku nedokončí s neutrálním výrazem, ačkoli vnitřně vychovaný, čeká na její odpověď. V ruce svírá lahev s pitím.* Nevím. Ale jestli to bude poživatelně a vařil by i pro mě, mohl by si mě sympaticky získat rychleji. *Nadhodí. Jeho ukecanost a trochu mlžení se mu zrovna nezamlouvala a už vůbec ne, jak byl vztahovačný. Stejně ale ví, že to bude vlkem.* Mou povinností je starat se o smečku. *Podívá se na ni přes tmu, aby věděla, že to myslí opravdu vážně.* Takže to povinnost je. *Dodá po chvíli ticha, ale není v jeho tónu ani stopa povýšenosti. Je za to rád. Následující otázka s ním ani nehne, jen mu zacuká ve tváři.* Řekl bych, že jsem se přímo překonal. /A to mi musí dát za pravdu. Už několikrát mohla být.../ *Znovu v sobě podusí blbé nápady a sedá si vedle krabice od pizzy.* Zítra se asi ještě půjdu proběhnout./
*Uvědomuje si, že si dokonale nahrávají. Rozhodně ho nechce nechat vyhrát. A ani nenechá, na to je až moc hrdá.* Co a nebo koho? *Nadhodí rádoby nevinně, i když to nevinně nezní ani ve snu.* Možná s co kým. *Dodá po chvíli.* /Čtyři nula pro mě!/ *Pousměje se, samozřejmě vítězně.* Zajímavý způsob, jak si vybudovat sympatie. *Dostane se do sebe.* Když to vezmeš takto, tak ano. Ale pochybuji, že zveš na jídlo všechny členy smečky. *Pokrčí rameny.* Myslíš? Hmm, řekla bych, že to bych měla posoudit i já. *Sjede ho pohledem.* Proč myslíš, že ses překonal?
/Ona mě vyloženě provokuje./ *Nebylo by ženy, kterou by ještě nechal takhle provokovat. Hned by ji umlčel nebo naopak. Ačkoli jeho výraz významně potemní, nejeví žádnou známku jakékoliv emoce, což už samo může mluvit za sebe.* Tohle musím zastavit. Mám své hranice. /Koho? Klidně toho Iralliho. Je přespříliš přátelský./ *Zvedá k ní pohled s nepatrně zvednutý koutky a dívá se na ni před sebou. Chce jakkoliv z toho ven a zároveň nechce. Přeci jen kontrola vítězí a povinnosti jsou přednější.* Tak to prostě chodí. Přines někomu jídlo a hned si ho získáš. /Co jsem to právě řekl/ *Lehce si odkašle.* Opovaž si to vyložit jinak, než jsem myslel. *Prohrábne si rukou vlasy a zabloudí pohledem jinam. Rád by si nad tím držel nadhled a smál těm jejím pokusům, jenže ona se strefuje opravdu přesně.* Ne, nezvu je jen na jídlo. Rovnou si je k sobě stěhuji a nechávám přespávat. *Uchechtne se tomu.* Proč si myslím, že jsem se překonal? Nestěžuješ si. *Odpoví jednoduše a nechce to rozvádět, ví kam by to zacházelo.* /Nebo máš snad nějaký názor?/ *Podusí v sobě tuhle otázku, i když by to z ní nejraději dostal.*
*Po dlouhé době projíždí tichými ulicemi Twinbrooku ve svém stříbrném ojetém vw. Ruce volant strhávají doleva a směřují auto k jeho domu, před který také parkuje.* /Ani mi to nechybělo./ *Nečeká už ani chvíli a vyleze ven. Míří si to k dvoukřídlému kufru auta a jakmile ho otevře, má před sebou plno velkých i malých krabic. U stěny je opřených několik postarších replik obrazů v ochranném obalu. Nanosit mu to dovnitř chvíli potrvá, ale ví, že to nemůže odkládat. Sehne se k první krabici střední velikosti, kterou má poblíž a skládá si na ni další. Nechce běhat sem tam a brát je po jednom. Zároveň se ani nebojí, že by ho někdo viděl. Město je malé a příjemným může vypadat, že k sobě stěhuje nějaké nové věci.*
*Kráčí si to k jedné garáži, která funguje jako sklad jeho věcí k prodeji. V rukou má naskládaných několik těžkých krabic, zatímco v jedné dlani klíče s dálkovým ovládáním garáže, jímž si ji otvírá. Krabice ledabyle položí hned u dveří a jakmile se otočí, praští ho do nosu neznámý pach vlkodlaka. Jeho nedůvěřivost a je opět na místě, tak ostražitě nakrčí obočí a s teatrálním postojem vychází dotyčné osobě vstříc.* /Noví vlkodlaci? Měl jsem se Carterovi ozvat dřív./ Přejete si? *Rozhodne se s ním začít komunikovat jako s obvyklým zákazníkem, ačkoli sám ví, že i on musí vědět, kdo je. Přechází opět k autu a zastaví se s rukou na krabici vyčkávaje na jeho reakce.*
*Vykračuje si po ulici s rukami vo vreckách. Na sebe má modré rifle, koženú bundu a na nohách tenisky.* /Mala, by som sa ísť aj najesť. Aspoň dáku drobnosť./ *Zamyslí sa a pozrie na cestu. Vidí rozviazané šnúrky na teniskách.* Ešte, že som sa dole pozrela. *Povie si len tak pre seba.* /Už ma z tých šnúrok orazí. Stále sa rozväzujú./ *Zohne sa k nim, aby si ich zaviazala. Vo vzduchu zacíti pach Iralliho a Lucasa. Pozrie pred seba a vidí, ako mieri Iralli k nemu.* /Idem sa tam pozrieť, aj tak nemám čo na robote./ *Mykne ramenami a vykročí si to k nim.*
*Když na něj Lucas promluví, je trochu zaražený, protože očekával, že o něm bude něco vědět.* /Ach jo. Tak si z něj udělám alespoň psinu. Ale jak? Hmm.../ Ano, dobrý den, jsem rád, že jsem vás zastihl. Je to velice důležité, ale musím se zeptat, zda nemáte mu v pytli. *Pokrčí hloupě rameny a dívá se s takovým nepřítomným výrazem na Lucase. O pár vteřin později ale zase nasadí svůj zazubený výraz a podá mu ruku se slovy.* Iralli, ty budeš čůva, předpokládám. *Zavětří další pach, ale tentokrát by vsadil krk, že je známý. Jenom neví čí a tak se otočí k nově příchozímu.* /Ahh... Lily, tak tu jsem tu nečekal./ Ahoj, Lily, jak tu jsem nečekal. /Ahoj, Lily, jak se máš? Zvládla si to včera v pořádku?/ *Hned na úvod ji zahltí otázkami a zazubí se na ni. Ostatně tak jako to dělá pořád a na všechny. Nečeká ani na odpověď a pozoruje Lucase jak bude reagovat.*
*Trpělivě čeká, co z něj vypadne, a když se konečně vymáčkne, tak jeho ostražitý výraz nepovoluje. Akorát si ho prohlédne víc a poté se tomu nuceně uchechtne.* Lucas. *Podává mu ruku, ale stále se ho ještě drží myšlenka, že se něco chystá, proto se drží ve střehu.* První zástupce. *Dodá k tomu, aby mu udělal přehled a zároveň i z důvodu, aby ho tak začal i brát. Alespoň ze začátku, než si ho prověří.* /Takže člen smečky./ *Nepokračuje s dalšími krabicemi dál, aby na ně nepoutal pozornost a Lily jen kývne na pozdrav.* Nějaké zprávy ohledně Cartera? Bude nějaká schůze, naposled jsem mu jen psal, že se dnes vracím. *Pronese směrem k oběma.*
*Přichází k Lucasovu domu, který jím slouží jako základna a on sám tu často tráví dlouhé hodiny v autoservisu.* /Super, takže napíše když se vrátí, ale důvod žádný./ *Na sobě má vojenské boty, rifle, černé triko s dlouhým rukávem a motorkářskou bundu. Ruce má vražené v kapsách a sotva se nadechuje ví, že je tu vlkodlaků víc i přestože je ještě nevidí.* /Lucas, Lily a Iralli. Alespoň./ *se seznamování?* *Zahne a konečně je zahlédne. Pomalým rozvážným krokem k nim dojde. Sám má dneska starosti až až. Zdá se, že po městě běhá neopeřený.* /O to by se ale mohli postarat lovci. Třeba místo popíjení./ *Vzpomíná a na rty se mu dere úšklebek, jenž potlačí. Zastaví až u nich.* Lily, Iralli a ztracená beta. *Pokývne jim a u Lucase se přece jen mírně ironicky ušklíbne. Poté se obrací zpět na Iralliho.* Omlouvám se, chtěl jsem tě vyhledat ohledně toho tréninku, ale měl jsem práci. *Poví klidně a věnuje Lucasovi pohled, jímž mu dá jasně najevo, že s ním bude potřebovat mluvit v soukromí.*
*Po příchode ju hneď zavali Iralli otázkami, vyvalí naňho oči a vyberie ruky z vrecák.* Ahoj. *Otočí sa spať k Irallimu.* Hej, hej spomaľ kúsoček. Mnoho otázok naraz. /Už som si mohla pri ňom aj zvyknúť z ten čas./ Som len teraz sem prišla. *Porozhliada sa a následne mu odpovedá.* Od včerajška sa toho veľa nezmenilo. Takže celkom fajn. A čo sa týka toho, ako som došla domov, tak to tiež nebolo také zlé. V poriadku a v celku. /Nikto nič doma nezistil. To som strašne šťastná./ Ešte som si to dala obklukou. *Následne počúva, o čom sa rozprávajú a reaguje na Lucasovu otázku.* O Carterovi nič neviem a aj o žiadnej schôdzke. /Ak mi zase nedal niekto niečo vedieť, tak ma porazí./
Těší mě, dobrá, budu si to pamatovat. Já jenom papouškuju co mi řekl Carter, nic víc. *Zazubí se na něj a prohlédne si všechny ty krabice.* /Tak alespoň pomoc nabídnout bych mohl./ Nechceš pomoc s těmi krabicemi? Jinak o Carterovi nic nevím. *Otočí směrem k Lily a pokračuje, jako by to byla jedna věta.* To rád slyším, my jsme to nakonec také zvládli. Sice se Brigitte musela opírat, ale povedlo se. *Zazubí se na ní a v tom ucítí pach dalšího vlkodlaka, ale tentokrát si je jistý komu patří.* /Ah, chvála bohu./ Tak už možná něco vím. *A kývne hlavou dozadu, v případě, že si přítomní nevšimli nově příchozího. Opatrně zvedne svůj skrs, když Carter dorazí až k nim.* V pořádku, já zapomněl v kolik jsme se měli sejít, tak jsem slepě bloudil s vidinou toho, že tě najdu. A povedlo se. *Zazubí se na Cartera.* Seznámil? Já bych řekl, že jo. Co myslíš ty? *Poví směrem k Lucasovi. Na krabice úplně zapomene.*
/Carter mluvil o mně v pytli? Na takové chování k nováčkovi mi to k němu nesedí./ V pohodě. *Zavrtí hlavou a zavětří pach Cartera, který poznává už na dálku.* Možná později. *Přidá trochu na projevu vděčnosti, aby nepůsobil příliš odtažitě. Teď je tu jeho zboží tím posledním, o co by se staral. Když dojde Alfa, jde tohle zkrátka stranou. Rozhovor mezi Lily a Irallim víceméně ignoruje a soustředí se na příchod Cartera. Nad jeho oslovením jen chabě cukne koutkem a nakonec se i zasměje.* Kdy jsem se naposled musel zdekóvat na měsíc? Asi na loňské svátky. *Nepatrně směrem ke Carterovi pokývne, jeho signálu rozuměl a nemá problém se s ním ještě vidět.* Asi něco důležitého. *Vrací si ruce do kapes džín a nechá mluvit Iralliho. Poté jeho odpověď ignoruje a poví své.* Sotva přišel, takže jsem si s ním akorát podal ruce. *Zavírá krčídla kufru a zamyká auto.*
*Omluvně Irallimu pokývne.* Alespoň že tak. *Uzavře to stroze. Nejde zrovna teď o jeho dominantní starost.* /Pravděpodobně tě stejně nechám na stanici. Celkem mě trápí ten případ na cestě odtud k Bridgeportu. Nemůžu věřit bezdůvodně. To si prostě dovolit nemůžu./ *Nejraději by si promluvil spánky, aby se zbavil přetrvávajícího tlaku. Moc toho nenaspal.* Fajn. *Vydechne a dokonce se mírně pousměje.* Bylo by to lepší než mrznout venku. *Pokrčí lhostejně rameny.* /Alespoň si můžeme promluvit. Alespoň o Irallim. S Lucasem se možná bude lepší domluvit na později. A nebo ho prostě odtáhnu bokem. Nechci něco nechávat na potom. Akorát se to poté semele víc. Jako vždy./ *Automaticky se vydá ke dveřím. Přece jen to tu už zná.*
*Za sebou zacíti Cartera, otočí sa k nemu a kývne mu na pozdrav.* /Vypadá to tak, že za chvilku máme schôdzku tu. Už chýba len zopár členov./ *Rozhliadne sa a vidí samé krabice.* /To čo ich má toľko? No nie je to moja vec./ *Hodí nenápadne ramenami a pozrie na Iralliho.* To som rada. /Radšej nechcem ani vedieť, kedy išli domov a v akom stave./ *Nahodí úsmev. Ďalej už len počúva o čom sa rozprávajú.* Takže tréning, radšej sa predsa vzdialim, aj tak som sa chcela ísť najesť./ Tak už pôjdem, len som išla okolo. Nebudem vás tu rušiť. Majte sa. *Otočí sa, zastrčí slúchátka do uší, dá ruky do vreciek a namieri si to rezkým krokom k najbližšiemu jedlu.* /Ešte by som si mohla rozmyslieť, kým niekde dôjdem, čo si dám. Dnes mám chuť na pizzu. Áno vyhrala to pizza./
*Sleduje komunikaci mezi Carterem a Lucasem.* /To že je Carter takovej, jaký je, bych pochopil, ale proč se Lucas chová, jako bych mu přiškrípl koule do dveří a on se urazil? To mi fakt nejde do hlavy.../ *Z tranzu ho vytáhne až Lily, která se loučí. Otočí se za ní a také se rozloučí.* Měj se, někdy se uvidíme. *Ledabyle mávne rukou. Když si uvědomí, že Carter rozhodl jít dovnitř, následuje ho.*
/Celkem mě zajímá, co to je za člověka. Vypadá ještě poněkud neznale. Nebo si opravdu ničeho nevšiml, že působí tak klidně?/ *Zacouvá pár kroků zpátky a vydá se směrem ke dveřím, na Lily ještě stihne mávnout, ačkoli ho ten její odchod lehce zarazí.* Zatím. *Více se nad tím nepozastavuje a odemyká dveře domu a vchází první. Vše je na svém místě, jako když odjížděl. Sídlo proto zůstalo nevyužité. Rovnou ze sebe shodí bundu a věší ji na věšák, načež gestem mávne ke křeslům a pohovce po levé straně v obrovském obýváku, aby se posadili.* Jako doma. *Vydá se směrem ke kuchyni a kontroluje, co tu ještě zůstalo.* Kafe? Čaj? Něco tvrdšího? *Dělá již návrhy jako správný hostitel, což už si za těch pár let zvykl. Mezitím prohledává police a fochy linky.*
*Moc si nevšímá ostatních krabic. Panuje tu nevyřčené pravidlo, že se Carter nemíchá do Lucasovi práce, pokud to nezasahuje do vedení smečky a povinností, které mu s pozicí bety náleží. Zadívá se za odcházející Lily, sotva jí stačí neurčitě mávnout.* /Takže ryze mužská společnost. Možná je to tak lepší./ *Ne, že by považoval dívky za méněcenné, ale přece jen jim ve smečce vysoké práva nepřiděluje. Vchází za Lucasem do domu a bundu pověsí na věšák a následuje Lucase do obýváku. Posadí se na pohovku a skoro by si vyložil nohy na stolek.* Za mě kafe, černý, jinak odpadnu. A pak možná něco tvrdšího. *Tady se dokáže alespoň nějak uvolnit, takže si dovolí i nějaký ten alkohol. Na veřejnosti příliš nepije, vždy s mírou, kdyby se cokoliv semlelo.*
*Jakmile uvidí téměř vyluxovanou kuchyň, tak si promne vyčerpaně čelo a vydá to.* /Měl jsem se ještě pro něco stavit./ *Do kávovaru, který si tu spíše zřídili ostatní vlkodlaci, přidává vodu a s tím i rovnou varnou konvici na čaj pro Iralliho. Sám si ale nedává nic a jen v pozadí naslouchá jejich rozhovoru.* /Trénink? Hádám, že to hodí na krk mně. Nestěžuji si./ *Musí nad tím zvednout koutky. Stejně si Iralliho plánuje ještě trochu poznat, než si ho pustí k tělu. Zatím působí sympaticky a jeho zájem může být malým plusem.* /Myslím, že kecat si do toho nechá./ Rum? Slyšel jsem, že s mexickou pěstí je to prověřená kombinace. *Namítne a po zalití hrnku s černým čajem sahá po lahvi s rumem a trochu mu tam přidá.* Na tréninky si ho můžu vzít já. *Rovnou se nabídne. Stejně tuší, že by ho to došlo.* Teď to budu mít celkem volně. *Nese k nim kávu a hrnek s čajem, jak Iralli chtěl, a postaví to před ně.* /vyřešit co nejdřív, abych mohl mluvit o tom v ulicích./ *Sedá si na osamocenou pohovku a snaží se to trochu pohnout, aby to měl z krku.*
*Potřese hlavou, aby se vzpamatoval.* /Jasně, dávat pozor. Spánek? Nepotřebná maličkost. Ono se to vsákne./ *Zadívá se na Iralliho a pokývne mu.* /Kecat mi do toho? No super./ *Pomyslí si lehce ironicky, ale nadechne se.* Jednoduše. Budeš mít trénink v různých oblastech, abychom tě připravili na život vlkodlaka, kdybych to měl říct takhle. *Pokrčí rameny.* Bude to obsahovat hlavně cvičení v sebekontrole, boj ve vlčí podobě a taky nějakou tu teoretickou výuku. Měl by si vědět, co vše vlkodlaci umí a dokážou a jak se tu vyznat. A taky celkově něco víc o podsvětí. Nebylo by nejlepší, aby nám tu běhal negramotný vlkodlak, který nemá ani šajn, co se děje. Nic ve zlém. *Povzdechne si a prohrábne si vlasy, zatímco se zády víc zaboří do měkkého opěradla.* Sebekontrolu možná nechám na Lucasovi. Je v tom dobrý. /A má víc času než já./ *Zaslechne rovnou i nabídku Lucase a věnuje mu jeden z mála upřímných úsměvů.* Super. Beta mi tady zřejmě chyběla. Příště až zas budeš chtít odjet na měsíc, tak si to budu muset zařídit jinak./ *Téměř si vrhne na kávu a i když je horká, tak si toho horkého moku upije. Nutně potřebuje dávku kofeinu do žil.*
Jasně, princip chápu. *Odvětí jednoduše Carterovi.* O té sebekontrole bych ale chtěl trochu mluvit, jestli by to nevadilo. *Vyřkne, když se do hovoru připojí i Lucas. Vezme si od něj svůj čas a praví dál.* Dík, Lucasi. Jde o to, že jsem strávil skoro třičtvrtě roku v mnišském chrámu, kde jsem se učil sebekontrole. Ve zkratce, stihl jsem se naučit ovládat svou mysl, ale tělo ne. *Narazí na slavné prohazování jehly sklem.* Proč je tomu tak, si myslím, že je nedůležité. Můžu vám to povědět někdy u piva, nebo až nebude co dělat, ale teď se to nehodí. *Při Carterově poznámce na chybějící betu v posledním měsíci, se lehce uchechtne. Poté se zkusí napít svého čaje. Chutná mu velice dobře, ale je stále moc horký a tak ho odloží zpátky na stůl.*
*Cítí, že je Carter vyčerpanější víc, než bývá. Možná je to tím, že tu ten měsíc nebyl. Stejně ho to však poněkud znepokojuje a dává si to do spojitosti s potyčkou v Miami a podivnými tvory, na které párkrát narazil. Zároveň je stále rozhozený z toho, že tam jeho rodina zůstala jen tak a vrátil se sem. Musel. Při slovech Cartera se na okamžik ponoří do víru nostalgie, když byl sám podobně přijatý do první smečky. Ačkoli to neprobíhalo zrovna u dýchánku v obýváku, nýbrž s odvykací cele. Mohl by tu na pár dní zůstat. Než se přesvědčí, jak na tom je. *Odhaduje tedy podle slov Cartera, že je naprosto v hozený nově.* Sebekontrola možná. Jako člověk. To se může hodit, ale jakmile se přeměníš, musíš se naučit ovládat vlka. Budeš mít různé stavy výbušnosti, agrese a navíc si budeš muset zvyknat na prostředí kolem. Všechno se zmnohonásobí. Vjemy, emoce tě rozruší a snadno se neovládneš./I teď se mi zdá až příliš klidný./ U mě to začalo skoro hned. *Mluví klidným tónem, jak je zvyklý. Rád by se ho na ten kurz zeptal, ale nechá to na později. Evidentně se o tom Iralli bavit nechce.* Tady je to ještě klidné, ale velkoměsta to mají horší. *Uchechtne se tomu, sám si prošel přinutím do smečky v Miami a ví, co za bordel to tam obnáší.*
*Zadívá se na zadumaného Lucase.* To by bylo skvělé. Nechci ho držet v cele nebo tak. Ale potřebuje dozor. *Řekne rozvážně.* Přepína do pracovního režimu a únavu odsouvá stranou.* /Prostě tu nemůžu nechat běhat mladého vlkodlaka. Na cestě do Bridgeportu našli potrhané mrtvé tělo. A vypadá to jako dílo vlkodlaka. Nevěřím, že on, ale přesto. Nechci nic podobného./ *Zadívá se na Iralliho a okamžitě chce namítat, ale Lucas ho předbíhá.* Skvěle. Vážně jsem ho tu už potřeboval. Je to úžasný pocit, když všechno nemusí jeden řešit sám./ *Přikývne na Lucasova slova a sám se rozhodne něco dodat.* Jde i o tělesné změny. Jsou nepatrné, ale tvé tělo to vyžádá z míry. Hormony se bouří. Výkyvy nálad se zhoršují. Je to něco, čemu se nebudeš moc bránit. Chvíli budeš naprosto v klidu, ale nakonec tě vyhodí hloupost. Tak to prostě je. A já nehodlám riskovat, abys bez dohledu pobíhal po městě, když stačí jeden impuls, aby si se změnil na zabíjecí stroj. *Řekne bez obalu, jak to prostě je. Vlkodlaci bez výcviku, kteří nejsou pod kontrolou jsou nebezpeční.* /A nějaké mnišské metody, nic čemu bych důvěřoval./ *Znovu si dopije kávu a drží oči otevřené.* /Měli jsme zůstat venku, menší riziko, že usnu./
Oh.. už tomu asi začínám přicházet na kloub. *Usměje se vřetelně. Napije se čaje a to rychlostí dodává, aby ho nikdo nepředběhnul.* Momentálně nemám ani práci, takže s tím nemám problém. Spíš jenom ve zkratce říct, co tady smím a nesmím. *Při konci Carterových slov slyšel jistou nevěřícnost a tak dodává.* Ostatně, jak na tom jsem se sebekontrolou si budete moc vyzkoušet sami. Ale chápu, že můj výcvik není vše v tomhle případě. *Poté se na chvíli zadívá na Lucase a opět se otočí zpět ke Carterovi a po krátké odmlce se ještě ptá.* A on je takhle zahořklý ke všem, nebo jsem vyhrál hlavní cenu? *Zazubí se na odlehčení atmosféry. Vyprázdní skoro celý čaj do sebe.*
*S chápavým výrazem kývne na Cartera, jeho rozkazy vždy bral jako zákon, i kdyby to obnášelo cokoliv. Jeho dodatek si ještě nechává projít hlavou.* Hlavně se musíme držet v tajnosti. Asi to tu ještě neznáznělo, je to bráno jako samozřejmost. /Ale zmínit by se měla, aby se nikdo nedováděl./ *Přemýšlí ještě nad nějakými detaily, co vynechali, když se řešila většina toho důležitého. Svůj pohled zaměří na nekutnuté pití, ale nehodlá nic poznamenávat.* Tady si můžeš dělat všechno. Jako doma, ale obecně láti pravidlo, že co rozflákáš, to také nahradíš. /Protože charitu tady nedělám./ Nahoře je několik volných místností, takže si můžeš vybrat. A v nejhorším případě, kdyby to šlo opravdu špatně, máme dole sklep. *Zmíní se ještě o tomhle, ale nemyslí to nijak útočně. Chce ho zkrátka připravit na všechno. Když však narazí na jeho odtažitost, nedá mu to a pousměje se. Tohle často neslýchá.* Jen do té doby, než zjistím, co v tobě je. *Prohodí k němu, když Iralli do sebe kopne celý čaj.* /A možná ne./
*Přikývne.* Správně. *Pokrčí rameny a dopije svoji kávu. Prázdný hrnek poté lítostivě položí zpět na stolek.* /Snad to pomůže./ *Trochu se usměje, když Lucas vysvětluje princip pobývání v jeho domě.* A co vychlastáš z baru, to také nahradíš. Jednoduché, jak facka./ *Zamyšleně pokývne.* Pravděpodobně tam strávíš příští úplněk. *Varuje ho jednoduše a přímo.* /To bude nejlepší./ *Pobaveně odfrkne.* Dokáže být mnohem horší, věř mi. /Ale lidé to, když ho jeden pozná. Jen se mu moc nestourat v soukromí. Ale to snad nemá rád nikdo./ To bude pro začátek vše důležité. Práci tomu mohli zařídit. Jen se příště pobavíme o tom, co vlastně děláš. /V nejhorším se poptám v bistru, mám tam známé./ *Napadne ho, ale je unavený a ještě by potřeboval probrat pár věcí s Lucasem.* A co se tréninků týče, informace ti budu zanechávat zde.
Hmm... sklep zní zajímavě. Je to i pro dobrovolníky, nebo jenom vybranou elitu? *Dodá se sarkastickým podtónem, načež dopije svůj čaj.* Jinak pravidla se mi zdají fér, takže na tuhle hru přistupuju. /Né že bych měl něco jiného na výběr... Ale co už, třeba bude i nějaká zábava./ *Pokrčí rameny k Lucasovi.* No, kosti, maso, kus vlka, ale to asi není to co myslíš, co? *Pokusí se nasadit ten nejhloupější výraz a podrbe se na temeni hlavy.* Jo a né, že mě ostříháš, nebo oholíš. To bych asi zbil. *Zatváří se na chvíli vážně směrem k Lucasovi, ale poté se klasicky kření. Vyslechne si Cartera a pokračuje.* Jop, to by šlo, si myslím. A s úplňkem nemám problém. Mám za sebou jenom jednu přeměnu a tu si ani nepamatuju, takže pro vyšší dobro se přivážu klidně sám. *Zasměje se na svůj účet.* Práce nespěchá, peněz mám ještě dostatek, takže to není problém a můžeme to vyřešit někdy jindy. Teď ale uteču na kutě, protože jsem po tom včerejším flámu dost unavený. *Vysvětluje svoji situaci ostatním.* Takže budu tady, zítra si skočím pro nejdůležitější věci ke mně a poté se vrátím. Ven můžu normálně, ne? *Zeptá se pro ujištění a bez čekání na odpověď, ještě dodá.* Takže si mě tu můžete oba dva odchytnout dle libosti. *Vyčká na prostou odpověď a odchází si nahoru vybrat pokoj a lehnout si. Předtím jim ještě popřeje dobrou noc a dopije svůj čaj.*
*Zavrtí hlavou směrem k Irallimu menším pobavením ve tváři. Více ale nedává znát. Po celou dobu má ten ostražitý vypjatý pohled, který vyvolává hlavně starost o zbytek rodiny. Musí se přimět soustředit na Iralliho slova.* Na Kanadu si tady moc nepotrpím. /I když. Mohl bych s tím začít./ *Dere se v něm kus toho dítěte, ale nepatrně nad sebou zavrtí hlavou.* /Kolik mi je./ *Napadne ho se ještě zeptat ohledně té přeměny, alespoň přibližně na místo, ale Iralli se zdá být na odchodu.* Bezvadně. Další věc, kterou z něj budu muset vytáhnout, pro svůj klid. /S prací si když tak ještě mohu píchnout./ *Znovu se nabídne.* Ven můžeš, ale raději bych vzhledem k tomu, co se může dít, kdyby se na účí držel smečky a nebudeš chodit později, ačkoli má ještě v plánu ho poučit o uklízení.*
*Poslouchá Iralliho i Lucase, přestože se nepouští věcí jedním uchem dovnitř a druhým ven, tak má lehce problémy se soustředit, přestože tomu odolává.* Dobře. Však některé věci do zítřka počkají. /Co nepocká je můj spánek, ale přesto musí./ *Zatímco odchází a zadívá se na Lucase.* A s tebou bych potřeboval probrat pár věcí. Celý měsíc si tu nebyl. *Zavrtí hlavou a povzdechne si.* Můžu se zeptat, co přesně si vlastně dělal? /A nebo je to tajemství./ *Pod stolem si zkříží nohy v kotnících a vážně se na něj zadívá.* V NY začala válka. *Poví jednoduše.* A má to víc dopadů i tady, víc než by sis myslel. *Připraví se na nevyhnutelný rok otázek a vysvětlování. Minimálně tohle musí vyřešit, než se bude moc uložit ke spánku.*
/Snad půjde rovnou spát. Nechci, aby slyšel všechno, co se tady bude rozebírat. Měl by být ještě z dosahu interních věcí./ *Ještě se ohlédne jeho směrem a poté se posadí již uvolněněji a nad otázkou Cartera se musí promnout oči. Zpovídání není zrovna nic pro něj, zvlášť, když to má více důvodů, ve kterých se sám nevyznává. Přesto je to jeho přítel, důvěřuje mu a je si vědom toho, že to mělo zásah i do chodu smečky.* Za prvé jsem nevěděl, že se to protáhne více, jak na týden. *Zatne ruku v pěst, ale mluví klidně.* Na rovinu se nejdřív jednalo o kšeft, repliky betlémů, které ještě pokrýjí levé křídlo. *Kývne tím směrem k části domu, která ještě potřebuje renovaci.* A poté jsem se stavil doma. *Zvedne rameny, jako kdyby to vysvětlovalo většinu toho, proč se nemohl vrátit.* Něco takového jsem tušil. *Upírá soustředěný pohled do země.* Kdo to vyvolal? *Zvedá pohled směrem ke Carterovi a mne si při tom dlaně.* V Miami byl hrozný neklid. Se smečkou jsem v kontaktu nebyl, ne přímo, jen jsem dal o sobě vědět. A to bylo všechno. Drží si většinu věcí u sebe, řekl bych. Na ulicích bylo více lovců a cestou sem jsem na benzínce zlikvidoval něco.
*Sleduje ho pohledem a cte rec jeho těla. Přesně si všimne, kdy se jeho tělo uvolní, jakmile Iralli zmizí. V tomhle jsou na tom hodně podobně. Rozdělují práci a zábavu, přestože Carter striktně, než Lucas.* /Ah, možná nejsem jediný unavený. Jak dlouho sem vůbec byl? Hmm./ *Nad první poznámkou si musí pobaveně odfrknout.* /Týden a měsíc jsou sakra velký rozdíl./ *Pomyslí si lehce jízlivě, ale s pozvednutým obočím ho poslouchá dál.* Dobře. *Poví prostě po jeho vysvětlení. NEmíní se pídit, zda je to pravda. Pokud jsou věci, které mu nechce říct, může si je nechat pro sebe. On mu taky neříká všechno, přestože je mu důvěřuje asi nejvíc z celého města. Pokývne mu a na chvíli se zadívá z okna.* Víly. *Ušklíbne se tentokrát pohrdlivě.* Dle informací konkrétně Zimní dvůr. *Vysvětlí mu a znovu se na něj zadívá. Teď v něm hraje neklid. Nemůže se mu divit. Pokykuje a při poslední poznámce se zarazí.* Něco... Možná něco někoho rozpucovalo ještě před tím, než ty to. Alespoň se vyšetřuje brutální vražda tady poblíž u cesty k Bridgeportu. Podobá se to napadení mladého vlkodlaka, ale jel jsem to obhlídnout a čpělo to tam démony. *Potřese hlavou.* V okolí nám běhají neopeření. A lovkyně tady na všechno kašlou. *Nakrčí nos.* /Většina se chodí opít, řekl bych. Ah! Chtěl jsem si s Lily promluvit o tom jejím pochybném přátelství. Sakra. Takže další starost na seznamu./
/Nemohu sem vzít rodinu. Kdyby viděli, že tu provozuji víceméně ubytovnu, nevysvětlil bych to. A starost o ně asi nevysvětlím Carterovi. Spíš je to zbytečné, budu doufat, že na George spoleh./ *Nic víc ohledně svého návratu nenamítá. Jakmile zavítel Alfa, bere to jako uzavřenou věc. Při zmínce o vílách to s ním ani nehne. Nedá se říct, že s tím počítal, nebo snad ano, ale spíše hledá východiska a důvody jejich plánování. Z toho by bylo možné ledacos vyčíst.* Troufnu si říct, že by to odpovídalo. Bylo to u Bridgeportu. *Kývne hlavou a poslouchá Cartera dál. Ohledně lovkyně se pohrdavě uchechtne.* Jediná rasa, kterou on sám pohrdá. Přijdou mu povýšení a celá smečka to o něm ví.* Samozřejmě. *Nedokáže si odpustit trochu sarkasmu. U nich rozhodně ne a ještě ve chvíli, kdy zrovna přituhuje.* Takže máme nějaký plán? Budeme čekat na nějaké instrukce, dál odchytávat nováčky a likvidovat tu verbeš? Asi bych navrhl tréninky navíc a informovat smečku. Alespoň okrajově. *Sám neví, co se Carterovi teď honí hlavou za plány, proto navrhuje cokoliv, co mu v tuhle dobu přijde na mysli.*
*Jde vidět, že s ním nové informace nijak nemávají a nešokují ho. Je za to rád. I to je jedna z vlastností, které si na světě betě váží. Může mu sdělit cokoliv a nedočká se výrazného překvapení. Jen odhodlání k řešení daného problému.* /Alespoň někdo je zodpovědný. Ne kdy./ *Zamyšleně přikývne a promne si bradu. V dlani ho zaškábe drsné strniště.* Měl bych se vážně oholit. Snad najdu čas. *Ušklíbne se nad tónem jeho hlasu. Nikdy tuhle jeho přímou averzi nechápal, ale respektuje ji.* Smečka byla okrajově informována, přestože na další schůzi dodám nějaké detaily. Byly stanoveny hlídky, kvůli likvidování té verbeže. *Použije jeho slova.* Mimochodem, máš ji se Sadie a varuju tě, pokud si v nádobí neudržíš v kalhotách, když jde o moji sestru, varuju tě, že o něj pravděpodobně přijdeš. *Odfrkne si.* Nováčky odchytáváme stále. *Promne spánky. Už to na něj doléhá.* Tréninky navíc.. ohledně boje? To by možná šlo. Spíš i ve skupině. Abychom se naučili více spolupracovat. *Povzdechne si a vážně se na něj zadívá.* Nehodlám jít proti Spolku. Ale nemůžu nikoho ze smečky nutit bojovat ve válce, která není jejich.
/Samozřejmě. Kdybych tu byl, tak bych o tom věděl./ *Neodpustí si sám sobě výčitky. Vždycky se v něm chvilkově objeví, ale nedá se nic dělat. Rozkrájet se také nemůže.* Oficiální schůze. To mi právě hraje do karet. Více se v tom zorientuji, potřebují to jako sůl. *Kývne hlavou, ale více se v tom hrabat nehodlá. Doufá, že termín příští schůze dá Carter sám vědět. Ptát se ho proto teď nehodlá, vidí, že je dost vyčerpaný. Ohledně Sadie mu jen zacukají koutky, v hrdle mu zabublá uchechtnutí a dívá se do země. Nedotkl se jí za ty roky doteď, nebojí se, že by se to mělo změnit, ale pro něj to varování přijde jen jako přátelská narážka. Sadie bral sám jako svou mladší sestru.* Jasně. Postarám se ti o ní. *Promluví a bere to zkrátka jako rozkaz. Ví, že Carter mu ji svěřil z toho důvodu, že mu věří. Své postavení by si nenechal ohrozit ničím. Tenhle život ho změnil ať je to jakékoliv, nenechá si to vzít.* Souhlasím. Nikoho bych nenutil, jen bych připomněl, že v ohrožení jsme všichni. Smečka, jejich rodiny a útočí to po všem. *Navrhne alespoň tohle řešení, které se mu nezdá nijak radikální.*
*Pokývne.* Jasně. Navíc bude fajn slyšet názor všem. Na poslední schůzi přišla sotva půlka a já je pak musel různě nahánět. Do toho všeho přišel Iralli. /A problémy se Sadie a Rei./ A myslím, že jsem zachytil pach nového vlkodlaka. /Což je další. Kolik jich bude?/ *Spokojeně se usměje, když Lucasovi unikne uchechtnutí.* Ale nemysli si. Platí to pořád. Na druhou stranu, těžko říct, jak velká by byla ta škoda, kdyby se to stalo. *Naznačí prsty uvozovky a neodpustí si ho dobírat. Následně mu ale věděně pokývne. Není moc zvyklý říkat děkuji, ale on to jisté pochopí. Už se víceméně dokáže dorozumívat beze slov, zvlášť když Carter není jinak výmluvný typ.* Pravda. Dobrá poznámka./ Právě. Je to ale pro i proti. Někteří si možná budou myslet, že pokud se postaví na nějakou stranu, ohrozí tím své rodiny od strany druhé. *Vysvětlí snad srozumitelně. Už mu to moc nemyslí. Nejspíš by potřeboval Sadie ukradnou ma
*Když si ho začne dobírat, tak zakroutí hlavou a s takovým pohledem, kterým mu nonverbálně říká, že ho nesežere, ale nic na to nenamítá. Tak trochu se to přece jen dotýká jeho soukromí. Co s kým dělá, je jeho věc.* Nadhodil bych alespoň to, že si smečka bude krýt záda navzájem, nehledě na strany. /To by měl být alespoň základ./ *Vstává a už se pomalu chce odebrat k sobě. Jel sem dlouhou cestu.* Je to vlastně i povinnost, přebíráme mezi sebou ochranu. *Zakroutí rameny, aby si protáhl svaly na zádech mezi lopatkami z toho sezení a ještě si protře obličej dlaněmi.* Řekl bych, že pro dnešek toho bylo dost. Ráno hodím řeč s tím nahoře, svolá se schůze a uvidí se, kdo s čím přijde. /Ale měli by se nějak přimět spolupracovat. Je to Carterovo rozhodnutí. Budu dělat, co říká./ Půjdu. Jinak na té hlídce zítra usnu. *Pomalu se s ním loučí a poté odchází.*
*Musí se tiše zasmát pod nos jeho výrazu, kterým ho slušně nazývá idiotem.* /Ah, ani se neohradí. Bod pro mě./ *Zase zvážní a přikývne.* To tedy. Smečka je základ, rodina, bude držet při sobě. *Poví rozhodně a rozhodně. Pro smečku pomalu žije. Rozhodně jiného takovým způsobem nemá. Sleduje ho, jak vstává.* Ano. *Pokývne jednoduše. Na rozsáhlejší debatu již nemá moc myšlenky.* To zas bude horor. *Ptát
*Stejně jako včera se vydává na molo a nese si sebou věci na plavání v batohu.* /Poslední dny, kdy je ještě teplo./ *Usměje se a projíždí v ní vlna euforie z vln, které narážejí do kamenů.* /Tak jo. Dneska trochu dýl než včera./ *Začíná ze sebe sundávat oblečení, které si skládá na deku z batohu a až je jenom v modrých dvoudílných plavkách, vykročí do studené vody a celá se otřese. Čím dřív tam budu tím méně to bude studit. Brrr./ *Přejede si rukou po husí kůži a skočí do moře. Plave nejdřív zlehka a potom svižněji.*
*Vchází na molo a na tváři má soustředěný pohled.* /Snad je tady vše v pořádku./ *Chvíli se jen tak prochází po mole, když najednou uvidí dívku se zrzavými vlasy jak plave ve vodě.* /Proboha, to už se tady snad všichni zbláznili?/ *Nasedne na první loďku, která je u něj nejblíže a odváže ji od mola.* /Ještě nastydne./ *Popadne pádla a začne veslovat směrem k ní.* Není trochu zima na tohle koupání? *Na tváři má kamennou tvář a sleduje reakce té dívky.* /Já bych řekl, že ano./ Aby ses tady nám tady neutopila. *Řekne trochu popichovačně.*
*Plave proti vlnám, ale tak, aby se vždycky mohla bezpečně vrátit na molo.* /Co to?/ *Čeří vodu a sleduje loďku, která k ní míří.* /Snad ne nějaký hlídač./ *Váhá, jestli má plavat naproti a nakonec zůstane na místě.* No nevím. Já jsem na to zvyklá. *Zadrkotá zuby a usmívá se, že málem polkne vodu.* Konečně někdo, kdo mi nevyčítá i když mi je přes dvacet. Jsem mimochodem Will. Plavu závodně. /Plavala jsi. Detaily./ Ty jsi tady nový? *Trochu její pohled zváží na jeho úroveň.* /Město je malý a já tu skoro všechny znám. Hlavně u mola že./
*Sjede ji pohledem.* /Aha. Tak zvyklá. Chytne tě křeč a kdo by ti potom pomohl?/ Naskoč si. *Řekne a snaží se nedávat najevo absolutně žádné emoce.* /Už i já bych nešel do vody v takové zimě./ Lucas. *Odpoví neutrálně.* /Will? Nějaká zkratka asi./ Tak si běž plavat na uzavřený bazén. *V duchu se jen zasměje.* /Ikdyž tady asi žádný není no./ To rozhodně ne. *Odpoví jí a čeká jestli si naskočí.*
/Naskoč si? A to jsem si chtěla dneska zaplavat víc./ Tak fajn. *Chytne se rukama o hranu lodě.* Snad se to nepřeklopí. *Zasměje se a vyškrábe se nahoru. Hned jí ale zavane studený vzduch, tak se posadí a chytne se za lokty, možná aby tam neseděla tak nahá.* Uzavřený bazén? Ten je přece až v Bridgeportu. *Zadrkotá zuby a čeká kam se teda vypraví.* Ne? *Podiví se.* To je divný. Lidi z města znám skoro všechny. /A hlavně ty v mém věku./ Jen mě zajímá komu lezu do lodi. *Zasměje se a zkusí se trochu zahřát.* Nedá se to srovnávat s autem. /A proč jsem vůbec lezla?/
To doufám. *V duchu se nad touhle poznámkou jen ušklíbne, ale navenek má na tváři stále tu jeho vážnou tvář.* Rád bych dojel na břeh v suchu. /Koutkem oka se na ni podívá./ Celkem pěkná. *Usoudí.* Na. *Sundá si jeho černou bundu pod kterou má bílé triko s krátkým rukávem a hodí ji přes ni.* /Asi jí je zima./ *V duchu se uchechtne.* I když já bych ji zahřál i bez té bundy./ *Tuhle myšlenku rychle zažene a začne zase veslovat, přičemž se mu napínají svaly na jeho rukou.* Lezeš do lodi mě a víc se nevyptávej. *Řekne trochu mírněji.*
/Hele. Možná jsem vysoká, ale ne těžká jak slon./ *Ušklíbne se a trochu se zamračí.* Jsem si sedla cizímu člověku do lodi. Naprosto normální. *Trochu se zarazí, když jí podává bundu.* Bude. *Nestihne to říct a už ji má přehodenou na ramenou.* Mokrá. Ehm. *Trochu si odkašle, protože cítí v krku slanou vodu.* To je to je fajn. Lezu do lodi nějakému Lucasovi, který je z města, ale já ho neznám. *Začne se smát a trochu z toho dělá vědu. Ale ve skutečnosti žádný strach nemá. Jen je prostě zvědavá.*
Ano, bude mokrá. *Dopoví za ni a volným tempem si to vesluje k molu.* To nevadí, já to přežiju. *Vidíš? Už jsi nastydla.* *Podotkne když slyší, jak kašle.* /Jakoby jsem to neříkal./ *V duchu nad ní zakroutí hlavou.* Koho by napadlo jít plavat v takové zimě./ Nějakému? /Nevíš toho o mě moc./ *V duchu mu nad tím škubnou koutky.* Nikdy nebudeš znát každého. *Pomalu se s ní blíží k molu.* Oblečení tady snad máš./ Ty se mě snad bojíš? *Nadhodí.* /Nedivil bych se./
Tak fajn. *Přitáhne si ji k sobě a zadržuje smích. To jak je vážný jí to nedovolí a proto má nutkání se smát.* Nejsem. To jen ta sůl, někdy mi to rozdrásždí krk, když se toho nalokám. *Pokrčí rameny a snaží se, aby se jí tolik netřásly nohy.* Lidi ve městě znám skoro všechny. To je tak. když tu bydlíš od narození. Ale ty jsi tu nový. /Jinak by asi chodil na stejnou střední ne? Nebude ode mě o moc starší./ *Přehodí si nohu přes nohu.* Bát se? *Zvedne obočí.* To je špatná otázka. Měla bych?
To už bych raději jezdil na ten uzavřený bazén. *Koutkem očka se na ni podívá ostrým pohledem.* /I když že to je daleko. A nebo se nepotápěj, ale to je blbost./ Jen skoro. *Poví a zkoumavě se na ni.* Tak to bylo celkem rychlý./ Narodil jsem se tady. /Takže nový rozhodně nejsem./ *Podívá se na ni.* V takové zimě by jsi plavat neměla. *Řekne poučně.* Příště tě chytne křeč a co pak? Takhle plaveš normálně? *Loď narazí slabě do mola a on lehce pustí vesla a ruce si založí na hruď a kouká na ni.* Jsme tady.
Já taky. *Přikývne a v hlavě jí šrotuje hlas její matky.* /No jo. Nejsem zkušený řidič, nemůžu přece tak daleko./ *Vystoupí z lodě a hrne se hned ke svým věcem. Oddechne si, když tam najde všechno pohromadě.* Tady? *Začne si celá sušit od hlavy k patě.* Jsi samotář? /To by mi tak sedělo. Není zrovna dvakrát hovorný./ Já jsem zvyklá, pořád to ženu výš. *Mávne rukou.* Křeč? *Zasměje se a začne na sebe natahovat tričko.* Tak stará nejsem. Chodím takhle plavat skoro každý den a vlny jsou nejlepší na trénink. *Obléká se dál.* Takže ty tady pracuješ? Děláš plavčíka nebo tak něco? *Zachumlá se do své bundy a nese mu tu jeho.*
*Po cestičke dôjde na vysokých podpätkoch až k jednej z lavičiek, kde se posadí. Prohrábne si vlasy a zadívá se vzhůru na oblohu.* /Tady je takový klid./ *Zhluboka se nadechne čerstvého vzduchu a dívá se někam nahoru. Tváří se zamyšleně a tak trochu nepřítomně.*
*Spokojne vojde do parku a poteší sa, že dnes počula v rádiu pesničku, čo dnes počula v rádiu. V rukách nesie hromadu nových kníh, ktoré si nechala doručiť do knižnice. Sú poviazané do obrovskej mikiny a má trochu nervózny výraz.*
*Vchází do parku, na tváři má usazený vážný pohled, což může na někoho působit děsivě.* /Ten ananas byl nějak moc přepálený./ *Ruce si zastrčí do kapes bundy a prokračuje dál, přičemž se rozhlíží, jestli někde nezahlédne Cartera.*
*Ze zamyšlení ji vytrhnou až kroky, které uslyší opodál. Pohlédne tedy na příchozí dívku a pohledem sklouzne na hromádku knih. Zavrtí hlavou a pokračuje ve svém rozjímání.*
/Preboha, čo to povedala tej žene? Och božeee./ *Nespokojne si prejde rukou po tvári. Pozorne číta ďalšiu sms a prsty zamŕzajú.* /Jasné, že si ju vytiahla do baru, ako inak mama./ *Zavrtí nad tým hlavou, ale usmieva sa. Cíti divný pocit na šiji, tak vzhliadne od mobilu a prehliadne sa okolo seba.*
*Pomalu vchází do parku a rozhlíží sa okolo seba.* /Je to tu pekné, ale na les to nemá./ *Na sebe má svoje milované čierne 15-dierkové kanady, čierne nohavice a tričko s dlhým rukávom. Oko pásu má nábojníkový opasok, na ktorom má jednu zo svojich malebranche a pištoľ.*
*Když mu zamává, tak pohled odvrátí s kamennou tváří.* /My se známe? Nevím o tom. Nejspíš civil, i když teď je ve smečce plno nováčků. Nedivil bych se./ *V duchu nad tím zakroutí hlavou. Nohy natáhne a pohodlně se opře o lavičku. Ruce si založí na hrudi.*
*Vhopká do parku a ve tváři má typický zasněný úsměv.* /Dlouho jsem nebyla v parku, je to tu dost mrňavé./ *Zamyšleně si odfoukne bílé vlasy z tváře.* /Nevadí./ *Tvář se jí rozzáří a tmavě hnědé oči zmodrají.*
*Zatvári se opravdu podrážděně, když se tu objeví nový i čarodějka.* /To tu nemůžu mít chvíli klid? Kamkoliv se hnu, tak tam někdo je./ *Střídavě kouká na ty tři a občas koukne na oblohu a snaží se soustředit jen na sebe, ale moc se jí to nedaří.*
*Trochu prekvapene nakloní hlavu na bok a zamračí sa.* /Nie je slušné zazerať na človeka a potom ho takto ignorovať./ *Povie hlasnejšie, aby ju počul.* /Hm, zdá sa, že máme otca maniére pod kožou, ale tak čo. Zazerala ako uchylak a potom sa odvrátila./
*Prochází se zahloubaně ulicemi Twinbrooku tak nějak bez cíle.* *Ještě aby se mi sem trousit vlkodlaci z New Yorku./ *Potřese hlavou.* /Alespoň se bez problémů začlenila do smečky, ale stejně si ji ohlídám. Ale to všechny nováčky./ *Prohrábne si rozcuchané vlasy. Na sobě má černé džíny, bílé triko, vojenské boty a svoji oblíbenou motorkářskou bundu.* /Alespoň už dlouho nebyly žádné problémy./ *Pomyslí si spokojeně a stroze pokývne procházejícímu civilovi.*
*Zdvihne hlavu, keď začne mágiu vo vzduchu, otočí ju tým smerom a hľadí na bielovlasé dievča, ktoré stretla včera v bistre.* /Ďalšia čarodejnica. Geniálne./ *Zahľadí sa na trávu, ktorá pod jej nohami zozelenala a následne opäť zožltla.*
*Podívá se na čarodějku, která právě přišla taky.* /Tady je nějaký slet?/ *Odvrátí pohled a dívá se před sebe.* /Spíš babinec./ *Najednou uslyší, jak na něj mluví Viola. Koutkem oka se na ni podívá.* /Stejně tak by se dalo mluvit i o tom tvém pokřikování, zlato. To jsem se na ni podíval tak zle?/
*Jsem často na místech, kde mě nikdo nečeká.* *Zasměje se a pohledne na hodinky.* Omlouvám se, ale už půjdu. /Mám příšerný hlad! Navíc nevypadá, že by jí má přítomnost chyběla./ *Měj se!* *Mávne na ni.*
Jistě, jen běž. Měj se. *Řekne trochu potěšeně a když odejde, zahledí se zase někam nahoru.* /Je tu celkem nuda. Asi se půjdu podívat jinam./ *Ohlédne okolí a pomalu vstane. Vydá se směrem z parku, kolem civilky projde trochu obezřetně, ale pak s klidem zmizí.*
*Přimúri nádherné hnedé oči a chystá sa niečo povedať, keď jej začne hrať telefón v rukách. S povzdychom ho zdvihne.* No? *Opýta sa a s pohľadom upreným na oblohu počúva, čo jej mama nadšene hovorí.* Ale jasné, že som v pohode. *Odpovie jej.* /Len som prišla na to, že ľudia sú nevychovaní, zízajú a potom ani nie sú schopní odpovedať./ *S úsmevom prehovorí do telefónu a pozrie na Lucasa.*
*Zaposlouchá se do jejího hovoru a okamžitě ví, že se jen na sebe snaží upoutat pozornost.* /Ještě trochu přidej a bude tě slyšet celý Twinbrook./ *V duchu se nad jejími slovy jen uchechtne a pomalu se začne zvedat z lavičky. Nadechne se.* /Carter tady někde je, cítím ho./ *Nasaje pach pro něj velmi známého vlkodlaka.* /No konečně jsem se dočkal./ *Odchází z parku a na Violu se ani nepodívá.*
*Vchází do ulic s nadějí, že zde konečně potká Cartera.* /Už ho hledám snad celý den./ *Rozhlédne se okolo a uvidí ho.* /Konečně!/ *V duchu se jen usměje a namíří si to směrem k němu.* Ahoj. *Pozdraví ho a ani teď nedává najevo žádné emoce.* Tak a to máme za sebou./ Chci s tebou mluvit. *Řekne a soustředěně se dívá před sebe.* /Na kole se nejde po chodníku!/ *Uhne civilovi, který ho právě málem zajel.* /Ti lidi by měli dávat pozor./ *V duchu jen nakrčí obočí, ale nakonec nad tím mávne jen rukou.*
*Zaslechne za sebou kroky a zastaví, když se ozve povědomý hlas.* /Ah, no koukám, kdo se ukázal./ Nazdar. *Vrazí ruce do kapes bundy a pozvedne obočí.* Tak mluv. Nikdo ti nebrání. *Pomyslí si jen lehce pobaveně a potřese nad neopatrným civilem, který jezdí po chodníku.* /Decka pitomí./ *Znovu se rozejde a s podmračeným výrazem čeká, co Lucas řekne.* /Snad se zas něco nestalo. No, jestli jo, tak to raději řešit teď než později./
Jasné, neboj sa mama. *Ubezpečí ju ako ju zasa počuje, zmiznutého Lucasa si ani nevšimá.* Nie idem naložiť tie knihy do auta a pôjdem domov. Hm, hej na zajtra tam niečo máme. *Zamyslene jej odpovie.* Dobre ahoj. *Povie jej. Zodvihne sa z lavičky a zdvihne sa pre hromadu kníh. S ťažkým povzdychom ju zdvihne a pomalým krokom pokračuje v ceste k svojmu autu.*
*S Lily po boku prechádza po ulici a o ničom sa rozprávajú. V rukách si nesie papierovú tačku s hranolkami a cestou ich vyžiera.* Ešte, že sme odtiaľ vypadli. Stačil by už len jeden pohárik a musela by si ma domov niesť. *Zasmeje sa.* Dnes mi ten Jack nejako udrel do hlavy. Aspoň posledný rok som nepila vôbec. Akademii nebo kde. *Pomyslí si.*
/No, nepovídej, nevšiml bych si./ Já vím. *Odpoví jen klidně a bezvýrazně.* /Jako bych snad mohl zapomenout, že se blíží úplněk./ Momentálně se nám mimo smečku nikdo nepotuluje. *Odpoví mu a zamyslí se.* Plán? Je to jenom další úplněk. /Ano, chci svolat schůzi. Nováčky třeba prověřit a prozatím hlídat. Možná by se mi šikly nějaké železářské a zavírací pasti kolem vlkodlaků./ Některým věřím, že se budou ovládat, jistě. My už víme, co dělat o úplňku, ale těm novým nevěřím./ Nebo je ještě něco konkrétního, co tě dělá starosti? *Zamračí se.*
*Zastaví se společně s Carterem.* /Chůze by neuškodila./ Máme tu rovno nováčku a ještě k tomu se blíží úplněk. *Odmlčí se a ruce si založí na hrudi.* /Je to opravdu celkem nebezpečné nechávat je, aby se jen tak potulovali./ Nějaký plán? *Narovná se a zkoumavě se na něj podívá.* /Dnes má nějakou dobrou náladu./ Nebo... *Ruce má stále pevně založené na hrudi.* Když budou ve smečce, tak to bude lepší./
Môžeme ísť preč na mólo, alebo na pobrežie. Je to tam nádherné, ako si už iste zistila. No v noci je to tam skôr strašidelné a z lesa na teba môže hocičo vyběhnúť. *Povie a zoberie si ďalšiu hranolku.* Dáš si? *Opýta sa Lily.* Áno, žijem tu v podstate od narodenia. Väčšinu môjho dňa zaberal tréning, alebo som sa tu len tak potulovala. Ale hlavne ten tréning. /Mala som dosť nudný život. Samý tréning a nič z toho./ *Pomyslí si a poobzerá sa pri tom po ulici.* /Další vlci. Čo dnes dostali hromadné vychádzky?/
Dodržovat pořádek stačí s postavami, s kterými jste v interakci, ve vašem případě s Lily. Ráději zůstaneme v ulicích. Nic neděkujem, som už plná. *Pozerá sa na chodník.* /Aha známe tváře./ Kde si bola na škole? A máš aspoň dákych kamarátov, ked si hovorila, že si iba trénovala? /Nemáš kamarátov by ma zabilo. Hlavne pri mojej povahe. A keď tu nepozná veľa ľudí./ Máš aspoň nejakých súrodencov?
Dobře. *Přikývne mu.* /Tak to je fajn./ Ano, souhlasím. Vše mu tak nějak odkývuje a ruce má stále založené na hrudi.* V tomhle ti věřím./ To rád slyším. *Ruce spustí podél těla a sleduje Carterovi reakce.* /Dnes je to celkem v dobré náladě./ Dobře, to uděláš jen dobře. *O krok od něj odstoupí.* /A já už půjdu./ Díky za informace, potom se mi ozvi. Budu nejspíš někde u přístavu. Já už mizím, tak zatím. *Odchází z ulic.*
Ako chceš. *Pije a sama doje hranolky. Papierovú tačku vyhodí do najbližšieho koša.* V... v Európe. *Vykokce.* /Pochybujem, že by vedela, kde je Idris./ Samozrejme, že mám kamarátov. Nemysli si o mne, že som ožran, bez sociálneho života. *Povie a zasmeje sa.* Trénovala som viac-menej kvôli rodičom, no mala som aj voľný čas. Nezamykali ma v tréningovej miestnosti. /Hoci mame to raz napadlo./ Ako nad tým rozmýšľa, nechtiac vrazí do Cartera.* Ježiš! Prepáč. /Ten Jack mi neprospieva. Mala by som si dávať pozor, kadiaľ chodím./
*Spokojeně si Lucase a přikývne.* Já vím, vždyť to tak děláme vždycky. *Nejraději by si povzdechl, protože je unavený a je toho hodně.* Jasně, dám ti vědět, kdy bude ta schůze. *Odmávne to.* Jistěže, jak by ses tam nepotuloval skoro pořád. *Jen mírně škubne koutkem nahoru a vydá se od něj dál. Zahlédne za roh a někdo to něj vrazí. Z hrdla se mu vydere zavrčení a nakrčí se, dokud si neuvědomí, kdo do něj vrazil.* Nic se nestalo. *Odsekne stroze a pokývne jí.* /Lovkyně./ *Pomyslí si, když se nadechne.* Hmm, a to je ta nová, jak jen se jmenuje?/ Závidí jsem si o ní se zmínila?/ Zdá se mi, vidím, že? Bro, budou svolávat schůzi kvůli úplňku, posílám přesné pokyny. *Oznámí rovnou, aby si tento problém odškrtnul ze seznamu.*
Ospravedlňuji ji, je to nešika. Ano som, okej prídem. *Hovorí dosť podriadeně ale napriek tomu sa cíti dosť sebaisto.* /Dúfam, že budem mať čas, inak budem mať asi problémy./ Ty by si nemala toľko piť. *Hovorí Tesse rozkazovacím tónom.* Ešte tu niekoho zramuješ. *Vybavila sa jej spomienka na NY.* Presne taká situácia sa stala v NY, to nechceš zažiť. *Zasmeje sa.*
Nechcem vám skákať do rozhovoru o splne, ale ja som tu tiež? Som Tessa, ak sa ešte nepoznáme. *Povie a trochu pripito sa usmeje.* Ešte raz prepáč, počujem z úst. Spomalu pozerať pred seba. Mea culpa. A až tak veľa som zase nepila! *Dopovie s úškľbom.* /Aha, jasné! Veď to je vodca svorky. Samozrejme!/ Ja som ale fajn!
Dobře. *Pokývne jí, i když to bere jako samozřejmost.* Jinak bych tě dotáhnul, nikdo se mi tu nebude potloukat bez prověření./ *Potlačí touhu si odfrknout a zadívá se na spitou lovkyni.* /Neměli by poskytovat zdejším co kdyby tu byl nějaký démon? Nejspíš by ji zabil./ Těší mě, Tesso. *Odpoví klidně.* /I když bych se tohoto seznámení obešel./ Možná bys ji mohla zavést někam, kde se neublíží. /Nebo nikomu jinému./ *Poví Lily.* Ale kamarádíčkování s lovci se mi taky nelíbí. Často mívají své soukromé záměry. Na druhou stranu, pokud bychom jí nepomohli, ještě na nás hodí nějaký pitomý přestupek nebo tak. Jakoby problémů nebylo dost./
Mala by som ju zobrať domov. Ale noc je ešte mladá. Nikto nevie kde sa ešte Tessa strieka. A keď by nemala byť v takomto stave. /Bože ona je dnes už naozaj mimo./ *Povie Carterovi dosť ustráchaným tónom a začne sa smiať.* /Takže dnes večer mám na krku motovidlo a ožrana v jednej osobe. Kde som sa to ja dostala?/ Len tak premýšľa nad tým. Prehrabne si rozpustené vlasy a pozrie na Tessu.*
Zase taká ožratá nie som. Dokážem sa odviezť niekam aj sama. *Povie, čím si na dojme nepridá.* /Fajn, toto vyznelo ešte viac opito... To ozaj vyzerám, že som až tak ožratá?/ Zase zo mňa nerob imbecila. Chodiť viem. Netvrdím, že celkom rovno, ale efekt to má rovnaký. /Bože, ja dnes trepem dve-na-tri. Už by som fakt mala ísť domov... Ale ako Lily hovorí - noc je ešte mladá./
*Tentokrát si tiše povzdechne.* Dobře. Opilá lovkyně není náš problém. Jednej podle svého uvážení. *Na Tessu a její opilé žvatlání nijak nereaguje.* /Sotva stojíš, to vážně nepůsobí, že si zpita na mol. Čekal bych, že budeš ležet někde pod stolem. Měla by ses naučit pít s mírou./ Přeji vám dobrou noc, děvčata. *Obejde je a rozejde se pryč.* /Tedy abych naplánoval tu schůzi./ *Mizí jim z dohledu.*
No tak ahoj. A ty poď už radšej domov. Ešte si niečo urobíš. *Chytí Tessu a tahá ji za sebou domů.* Kde to vlastně býváš? Aspoň ťa tam zoberiem, keď si v takomto stave. /Už len toto mi chýbalo./ Nabudúce keď sa stretneme, tak nebudeš toľko slopať! *Hovorí dosť podrážděne a nervózně.* /Ako za starých čias z NY. Vždy som každého trepala domov, alebo niekto trepal mňa. A to som si myslela, že sa to tu zmení./
Ahoj. *Zamává Carterovi na rozlúčku a nechá Lily, aby ju odtiahla preč.* /Dúfam, že budete ku mne všetci takí „milí“ aj keď nebudem pod parou./ Nemusíš ma ťahať ako na obojku. Hovorím, že viem chodiť aj sama. A... lepšie asi bude, keď domov dojdem sama. /Do kelu! Mama ma prerazí... Pri troche šťastia bude už spať./ Je to pre tvoje dobro. Vieš, ja mám síce veľmi dobrú mamu, ale keď zhúkne, tak začnú trénovať aj deti od susedov. Nebolo by najlepšie, keby si myslela, že si ma ožrala ty.
No okej tak ahoj. Možno sa stretneme zajtra. /No zbohom, ja mám toto doma tak som mŕtva./ *Otočí sa a zakýva Tesse na rozlúčku.* /No pome aj my domov. Už je na čase./ *Vykročí smerom k domu jej rodičov.*
Čau. *Zakričí za ňou a pomaly vykročí domov.* /No do kelu! Jak ja idem domov? Runa neviditeľnosti mi v maminom prípade asi nepomôže. Cez okno v tomto stave radšej liezť nejdem - to by zle dopadlo. Už len dúfať, že bude spať./ *Rozmýšľa, kým zmizne v spleti uličiek.*
a poté