Obrázek není dostupný.
Video/Audio Player 1
Video/Audio Player 2
Členem od 19. října 2023
Naposledy aktivní:
Zobrazit profil
Profil
| Jméno | Inocenc Volpe |
| Zobrazované jméno | Inocenc Volpe |
| Věk | 332 |
| Rasa | Víla |
| Datum narození | 13. 7. 1691 |
| Status | kazatel |
| Výška | 189 |
| Váha | 85 |
| Druh víly | Gwyllion |
| Charakteristika | Kdybyste ho potkali na ulici, pravděpodobně byste si ho ani nevšimli. Možná byste se otočili, protože by vám připadal pohledný, ale rychle byste ztratili zájem, jakmile byste se zaměřili na bílý proužek kolem jeho krku a než byste zašli za roh, jeho tvář by se vám vytratila z mysli.
Jen ti, kteří mají zrak, by si všimli, že ho obklopuje zvláštní aura, iluze. Inocenc se totiž neskrývá jenom za zářivé úsměvy, ale i za svůj post kazatele. Inocenc Volpe je víla ze Zimního dvora a rozhodně nemá v plánu se tam někdy vrátit. Už se nechce zapojovat do žádných intrik nebo zrad. Nene, on si jenom chce hrát na svém vlastním písečku a vést své důvěřivé stádečko civilských oveček. Jaká ironie, no ne? Víla, která nemůže lhát, se stala kazatelem, aby mohla překrucovat svaté písmo.
Inocenc zbožňuje obyčejné lidi, ačkoliv by to sám nahlas nikdy nepřiznal. Má rád jejich jednoduchost, to jak se dají snadno ovlivnit. Závidím jim jejich zavřené oči. To, že můžou svět vidět růžově. I když to zní, že s lidmi pouze manipuluje, není tomu tak, snaží se být dobrý. Bojovat se svojí lstivou přirozeností – sice většinou prohraje, ale snaha se cení. Ovládá telepatii, ale nijak zvlášť dobře. Jeho hlavní doménou je manipulace s myslí a silné iluze, které jen tak někdo neprohlédne. Osobně si zakládá na hře se slovy, která je pro něj národním sportem, aniž by použil vlastní magii. Vzhledem k jeho dlouhému odloučení od Zimního dvora není tak silnou vílou, jakou by mohl být. Miluje hudbu, zpěv a tanec. Je spontánní a občas to nedopadá dobře. Vždycky vás vyslechne a rád poradí, ale doopravdy se nikomu neotvírá, takže se občas cítí neskutečně osamělý. Má strach z výšek a z hluboké vody, i přesto ho často uvidíte někde u vody nebo jak leze na nějakou vysokou věž. Svého strachu se asi nikdy nezbaví, ale rozhodně mu čelí se vztyčenou hlavou.
Inocenc má slabost pro letadla a létání obecně. Líbí se mu ten pocit volnosti a místy pochybuje, jestli se spíš neměl narodit jako pták a ne jako víla. Nejoblíbenější částí dne je ráno těsně před úsvitem, když může v tichu pozorovat, jak se svět pomalu probouzí do nového dne. Stejnou měrou jako miluje letadla, nenávidí auta, takže když nemusí, radši všude jezdí čímkoliv jiným, popřípadě jde pěšky.
Většinou na něm uvidíte pouze kazatelské oblečení, ale má slabost pro košile a dlouhé kabáty. Občas dokáže být pěkně rozmařilý ohledně svého vzhledu. Nosí zlatou naušnici s perlou v levém uchu, která je zrakům jeho oveček skrytá. Světlé vlasy nocí ostříhané nakrátko a pod pořádnou vrstvou iluze skrývá rohy. Je vysoký a svalnatý. Tohle a jeho pohledná tvář s modrýma očima je možná důvodem takové účasti dam všeho věku na jeho kázáních.
Ovládá hned několik světových jazyků, mezi nimi například italštinu, latinu, řečtinu a nebo také ruštinu. Odmítá se byť jen dotknout jakékoliv střelné zbraně, ale jeho slabost pro chladné zbraně je v jeho domově rozhodně znát. Chová lišku jménem Lawrence a prosazuje pravidlo: Když necháte vy mě, nechám já vás. |
| Minulost | Inocenc se narodil na Zimním dvoře a žil zde až do svých sedmnácti. Jeho rodina byla vlivná, ale jeho to nikdy moc nezajímalo, což bylo velkým zklamáním pro oba jeho rodiče. Mladík se snažil být, co nejlepším synem, ale zklamal i ná té nejzákladnější úrovni, – už tehdy se totiž projevilo, že má slabost pro lidské ženy. Zamiloval se do obyčejné lidské dívky. Když na to jeho otec přišel, dívku popravil přímo před jeho očima.
Inocenc ze vzteku zaútočil na vlastní rodinu, nepodařilo se mu jeho lásku pomstít, ale povedlo se mu něco jiného – jeho otec se ho zřekl a on utekl do lidského světa. Do Itálie se dostává 18. července roku 1709 a rozehrává svoji vlastní hru.
Skoro celé 18. století žije v Itálii, neustále se stěhuje z jednoho města na druhé. Užívá si divokého hýření, žen a umění. V roce 1734 se v Padově setkává s jistým mladíkem jménem Giacomo Casanova, ale pro jejich vztah je zásadní až rok 1743, kdy se z nich stávají přátelé a nerozlučná dvojice chlípných svůdníků. Giacomo, ačkoliv civil, byl obdařen zrakem a velkou dávkou kuráže, která se Inocencovi líbila a proto si ho vzal pod svá křídla. Giacomo byl také jediný člověk, kterému kdy pověděl o svém pravém původu. Inocenc zůstává v Itálii až do přítelovi smrti v roce 1798.
Zdrcen smrtí svého přítele se vydává do Francie do epicentra Velké francouzské revoluce, zde nemilosrdně rozmíchává sváry mezi revolucionáři a v roce 1799 přihlíží vzestupu Napoleona Bonaparte. Stává se jedním z jeho věrných poslů a procestuje celou Evropu. Když byl Napoleon podruhé poslán do exilu, Inocenc prchá z Francie a dostává se do Anglie. Cestuje do Skotska i Irska, ale nikde nemá stání.
V roce 1820 odjíždí z Británie s úmyslem vrátit se do Itálie, naneštěstí pro něj, se rozhodl pro delší trasu a končí v Praze, zde se podruhé zamiluje do nešťastně vdané lidské ženy jménem Eliška Černá, prožijí spolu vášnivý románek, který trvá hned několik let. Nakonec je nucen Elišku opustit, protože je přistihl její manžel a Inocenc ho v sebeobraně zabil.
Inocenc tedy skoro po deseti letech v Čechách prchá a míří směrem na východ do Ruska. Zde prožije dalších třicet let svého života se setkává se s takovými velikány jako je třeba Tolstoj nebo samotný car. 15. srpna 1862 se konečně dostává zpátky do Itálie, kde ale dlouho nevydrží a pokračuje do Řecka, následně Turecka a až do Indie.
Jedním z nejzásadnějších roků jeho života je rok 1915 a začátek 1. světové války, dobrovolně se nechá naverbovat jako bojový pilot, létá až do roku 1917, kdy byl sestřelen legendárním Rudým baronem. Pád sice přežije, ale s těžkými zraněními se bude léčit až do konce války. Nakonec se dostane do Říma, kde žije až do roku 1939. V letech 1942 – 1943 působí opět jako bojový pilot na straně Německa, ale nakonec dezertuje a utíká až do Brazílie, kde dlouhé roky cestuje a žije s domorodými kmeny.
V 90. letech se stává knězem a káže po celé Jižní Americe, dokud ho po menším skandálů s jistou krásnou dámou nevyženou vidlemi a on prchá do USA. Nyní se přestěhoval do New Yorku a snaží se začít nový život. |
| Faceclaim | Josha Stradowski |
Statistiky
Příspěvků
297
Nástěnek
0
Questů
0
Úroveň:
XP
DA
Odznaky
Schopnosti
Přátelé
Uživatel nemá žádné přátele.
Mé ostatní postavy
