Uživatel nemá žádné přátele.
Členem od 5. června 2026
Naposledy aktivní:
Gabriel Salvador Navarro
Čaroděj
Lékař
1. 4. 1697
Věk: 329 let
189
cm82
kgAngličtina (rodná), španělština,francouzština, portugalština (plynně), pirátský lodní žargon (plynně) latina a démonské jazyky (pokročilá znalost)
Astrologie, astronomie, navigace (především historická dle astronomie, přírodních jevů, chování zvířat apod., kompas, sextant, kvadrant, chronometry), mořeplavectví (historické), translatologie a transkripce, jízda na koni, řízení (povoz, motocykly, osobní auta, ‘lehká’ vozidla), bylinkářství (kulinářské i magické), medicína (lodní a vojenské lékařství), zpracování zvířecích a rostlinných produktů, znalost hudby (historická i moderní), hra na nástroj (klavír a ostatní klávesové nástroje na velmi dobré úrovni, stejně jako hra na housle), kalistenika, kaligrafie, opracování dřeva, kovů a nerostů (výroba nemagických šperků a dekorací), tanec (folklorní a párové tance) , boj beze zbraní (bojová umění, orientace spíše na spacifikování nepřítele)
Rapír, střelné zbraně - historické i moderní, vrhací - nože, hvězdice, hole
Bez iluzí: Zlatá duhovka (vypadá jako tekuté zlato nebo zlatý plamen), zlaté pihy po celém těle, více na ramenou a v obličeji, z určitého úhlu pohledu mu na kůži formují pruhy S iluzemi: Pihy téměř splývají s kůží, lze je vidět jen z určitého úhlu, oči jsou tmavě hnědé. Na těle má několilk tetování s námořní a lékařskou tématikou (kompas a loď na levém předloktí, kotva s řetěžem na pravém, tetování rozžhaveného slunce na levé paži - párové s Cassidy, caduceus na pravé, přes celá záda má vytetovanou mapu, další tetování po těle, na vnitřní straně levého zápěstí tetování jolly roger - lebka se skříženými meči)
Další jména
Harland Dewayne Seton (rodné), “Golden Giles,” Dr. Amaury Neuville
Zajímavosti
Při čarování používá směsici jazyků, světských i démonských. Obvykle ale vede španělština.
Přestože k léčbě obvykle využívá magii, má výbornou znalost anatomie. Zranění dokáže ošetřit jak civilským, tak magickým způsobem, což mu kouzelné léčení značně usnadňuje.
Má plavební licenci a kapitánské zkoušky i na moderní lodě, preferuje však historické. Z moderních dopravních prostředků však miluje motocykly.
Jeho rezidence připomíná spíše divokou džungli. Zdánlivě nic zde nedává smysl, natož aby to mělo řád. Kdo se ale v jeho chaosu dokáže zorientovat rychle pochopí, že i zde platí pravidla.
Jeho oblíbeným jídlem je Ropa Vieja, oblíbeným nápojem pak Bumbo. Z nealkoholických pak nejrůznější ovocné šťávy či silné čaje. Jeho slabostí je kvalitní hořká čokoláda.
Rád boří zažité společenské konvence, ať už se jedná o oblékání, make-up, či ‘tradiční role’ spojené s pohlavím.
Pokud si chce vyčistit hlavu, věnuje se józe, jde si zaplavat, nebo se projet na koni. Většinou však dost přemýšlí i při těchto činnostech. Rovněž velmi rád čte a to bez ohledu na žánr, či kvalitu daného kousku. Rozšiřuje si tím obzory.
Rád řeší nejrůznější puzzle a logické problémy. Baví ho věci, nad kterými musí přemýšlet.
Miluje dárky a nijak se tím netají. Byť si za práci rád nechá zaplatit, u lidí jemu blízkých preferuje dary s osobní hodnotou, než okázalá gesta.
Povaha
Gabriel je mužem mnoha tváří. Většina lidí má to štěstí, že pozná jen jednu. Tu nejzdvořilejší, nejklidnější a nejvíc obroušenou a naleštěnou. Milého šartlatána, který ve svém skromném obchůdku míchá lektvary a (nejen) kouzelné směsi a za nepatrný příspěvek dokáže nemožné na počkání, zázraky do tří dnů s každým vyjde, rád poradí a pomůže, z jakého jiného důvodu než z čisté dobroty srdce. Tahle jeho civilní tvář je však pouze pečlivě vykonstruovanou maskou, která má jediný úkol; získávat nové spojence, přátele a nenápadně je testovat, zda má důvod či smysl jim odhalit jakoukoli jinou část sebe.
Skutečný Gabriel je však jiný, živelný a krotký asi stejně jako bouře na moři. Každou emoci prožívá hluboce, snad každým nervem svého těla a každým zlomkem své duše. Ne proto, že by se po těch letech nedokázal obrnit, ale proto, že ví, že silná emoce je vzácná a je to jedna z mála věcí, co ho chrání před propadem do letargie řady čarodějů jeho věku. Pokud se mu člověk opravdu zalíbí a dokáže si získat jeho důvěru, najde v něm věrného přítele, pro kterého by šel do nejhlubšího kruhu Pekla a zpět. Pokud si ho znepřátelí, pošle ho tam samotného a ujistí se, že se odtama jen tak nedostane. Podstatnou část života prožil na moři, kde mu jediné limity nastavovalo přátelství s ostatními členy posádky a počasí. Svoboda je pro něj neoddiskutovatelné právo každého jedince a on sám se zkrotit nenechá. Přesto však věří, že pravidla existovat musí a každý si může dělat co chce jen do té chvíle, než začně představovat problém. Miluje i nenávidí celým srdcem a pokud se směje upřímně, je to poznat.
Jako lékař není fanouškem bezdůvodného násilí, jako muž nesnáší násilí na ženách. Jako pirát a voják je však přesvědčený, že existují chvíle, které se prostou domluvou vyřešit nedají a že vlídné slovo, nabídka pomoci či dar mají ve světě stejně nezastupitelnou úlohu jako disciplína, respekt, nebezpečí, nebo násilí. O tom, ke které strategii se nakonec uchýlí přitom rozhoduje jen situace samotná, nebo lidi kterých se týká, ale i jejich schopnosti, přístup a sázky, které jsou zrovna ve hře. On sám pak dle těchto faktorů dokáže být příjemný jako letní vánek, ostrý jako ledová vichřice, či nespoutaný jako tornádo. Dokáže chválit stejně jako trestat a jako učitel je tvrdý, ne proto, aby ublížil, ale aby dokázal své žáky připravit na skutečný život, ne jen nějakou jeho uhlazenou iluzi. Obvykle se však snaží držet spíše své pozice smírčího soudce a někoho, kdo rvačky nezačíná, ale ukončuje.
Potrpí si na slušnost, zdvořilost a respekt jak ke své osobě, tak k pravidlům, u kterých razí heslo, že se v případě potřeby dají ohnout, ale jejich porušení ničí jejich smysl. Nevěří v předsudky a nenávist založenou na druhu či rase, ale na činech a názorech konkrétního jedince. Cenu ostatních rovněž nestaví na jejich původu, či zkazkách, které o sobě dotyčný šíří, ale na kvalitách, které je skutečně schopen prokázat. Kromě svobody si rovněž cení vědomostí. Žádná podle něj není dostatečně zakázaná, ale nevěří, že je každý připravený získat veškeré informace či schopnosti, které jsou k mání, ani tomu, že by je získat měl. Váží si lidí, kteří se chtějí učit a pracovat na sobě, ale pohrdá těmi, kteří si myslí, že si vše zaslouží jen proto, že existují a ví, koho se zeptat. Privilegia nejsou automatická, ale člověk si je musí zasloužit a prokázat, že s nimi dokáže naložit zodpovědně.
V otázce Podsvěta razí názor, že každá rasa má své dané místo, kterého by se měla držet, neměla by vytvářet zbytečné problémy, ani se do nich vměšovat, pokud se jí netýkají, pokud toto vměšování nevede k větší spravedlnosti a lepší spolupráci mezi druhy. Nadřazené lovce nenávidí stejně jako nadřazené upíry, zdvořilému civilovi podá pomocnou ruku stejně, jako jinému čaroději. I přes jasně dané vnitřní zásady si však dokáže žít nespoutaně a svou nepředvídatelnost si užívat vteřinu po vteřině.
Co dělat s dítětem, které je podobně jednoduché zkrotit jako samotné vlny chaosu? No, nejjednodušší by bylo se ho zbavit. Ale jak to udělat, aby se sousedi příliš neptali, nebo lépe, aby to považovali za skvělou ukázku vašeho rodičovství, ne jako zoufalé přiznání, že synek je problémový, hrozí, že by mohl někoho přivést do jiného stavu a vy doufáte, že když vám problém zmizí z očí, zmizí navždy? Navrhnete mu kariéru u námořnictva, pochopitelně. Bude dost daleko, jako správný syn občas pošle domů nějaké to kapesné a když bude pod kontrolou francouzského námořnictva, nemůže přece nic vyvést.
Jenže víte, co se stane, když je touha po naprosté svobodě, volnosti a životě naplno s množstvím peněz, které jeden nestihne utratit za několik životů s tvrdou disciplínou, výhrůžkami, fyzickými tresty a podprůměrnými platy? Touha posiluje, vzrůstá nespokojenost, objevují se první silné pochyby, zda by život přeci jen nešel žít jinak. A když se v takovou chvíli objeví nečekaná pomocná ruka, která namísto tvrdých vojenských podmínek a nelidského zacházení nabízí férovost, rovnoprávnost, přijetí, možnost si reálně vydělat a jako třešničku na dortu vysněnou svobodu, není těžké se takové ruky chytit. Gabrielovi tuto pomocnou ruku podal Edward Teach a on tak poměrně rychle vyměnil uniformu za pohodlné oblečení, tvrdou disciplínu bez výsledků za bratrství na lodi, kde jediný přešlap mohl znamenat v lepším případě smrt utonutím, v horším ohrožení celé posádky a dodržování večerky za večírky na lodích, či v nejrůznějších přístavech Evropy i Ameriky. Navíc v posádce, kde každý víc soudil, jak praktické jsou schopnosti, než zda jsou hodné něčího postavení bylo možné se vzdělávat takřka neomezeně. Stačilo chtít a dostatečně se zajímat. A Gabriel se zajímal dost. Už během svého působení pod Černovousem se začal vzdělávat v navigaci, v následujících letech i v medicíně, konkrétně v lodním lékařství.
Po Edwardově smrti vystřídal několik dalších posádek, vždy se stejnou vidinou: krátký, intenzivní život, na jehož konci čeká oprátka, s trochou štěstí s výhledem na moře, které se mu stalo skutečným domovem. Jediné, co ho před tímto osudem chránilo, byla jeho narůstající a rozvíjející se moc, která vždy ‘nějak’ zapříčinila, že na něj ve vhodnou chvíli někdo zapomněl, či se najednou potřeboval urgentně věnovat něčemu jinému, zatímco někdo další mu nenápadně podstrčil pilník, či rovnou klíče od pout a cely. Co však nečekal bylo, že se při jednom z opojných večírků v Tortuze znovu setká s tím posledním člověkem, kterého by tam čekal. Se svou sestrou. Začali se setkávat poměrně pravidelně, sbližovaly je nejen vzpomínky na společné vyrůstání poblíž La Manche, ale i práce, ve které se oba shlédli. S tím, jak se zlatá éra pirátství chýlila ke konci se však zvyšoval i počet lovců pirátů, nezřídka bývalých pirátů, kteří přesně věděli, kde koho najít. Zatímco Gabrielovi se nadále dařilo unikat, jeho sestra tolik štěstí neměla. Popravě se vyhla jen díky narychlo vymyšlené historce o svém těhotenství. Když ji Gabriel našel, umírala na blíže neurčenou nemoc, kterou nebyl schopen vyléčit ani skrze své lékařské schopnosti, ani skrze v té době poměrně omezenou léčebnou magii. Objevila se však jistá naděje, která jako většina nadějí ve Podsvětě nepřišla zadarmo. V touze po záchraně své sestry však byl Gabriel ochoten udělat cokoliv a tak uzavřel svou první dohodu, jejíž následky jej sužují dodnes; jeho sestra získala věčný život výměnou za příslib protislužby. Splátka, která nejspíše přijde v nejméně vhodnou chvíli a s nejméně vhodnou náplní. A Gabriel žije s tím, že nikdy neví, kdy tato chvíle nastane.
Poté, co se od pirátství v tradičním smyslu upustilo, musel si najít jiné životní uplatnění. Práce lékaře, téměř až zázračného, který dokázal vyléčit snad vše, co člověka napadlo, však brzy neunikla pozornosti Lovců. Navíc se při setkáních s dalšími čaroději nezřídka dočkal poznámek na téma, zda není škoda zahazovat talent jen v jednom směru a neměl by se rozvíjet ve více ohledech. Zmínka o Spirálovém labyrintu jej zaujala už když o něm slyšel poprvé. Teprve s přibývajícími se však utvrdil v názoru, že toto by měl být další cíl jeho cesty a že pokud by se podobné cti rád dočkal, bude muset pracovat ještě tvrději a déle, než kolik po něm vyžadoval pirátský život. Učil se kde se dalo a co se dalo. Žádný druh magie nebyl ‘špatný’ nebo ‘zakázaný.’ Byl to prostředek nutný k získání větší moci a vyššího množství schopností a zkušeností. Nezřídka uzavíral dohody s dalšími čaroději, méně výhodné pro své vlastní učení, výhodnější když učil on sám. Život zasvětil tomuto poslání a když se konečně vytouženého pozvání dočkal, rozhodně nemířil nízko. Stejně jako jeho pirátský život se i jeho nový život čaroděje řídil jednoduchým heslem: vše, nebo nic. Nechtěl být jen další čaroděj v davu. Chtěl patřit k elitě. A žádná cesta nebyla dostatečně dlouhá, špinavá, nebo nepohodlná, aby ji nebyl ochoten absolvovat. Zároveň ale poměrně rychle zjistil, že pokud má tato cesta pokračovat nerušeně, nebude moci zůstat na jednom místě, nebo pod jedním jménem. Dříve nebo později si někdo vzpomene, zapochybuje nad jeho věkem, či pojme jiné podezření stran jeho lidskosti. A tak se opět ocitl na cestách, během kterých se kromě rozvíjení vlastních schopností musel přizpůsobovat i stále se vyvíjejícímu světu, který se vlivem průmyslové revoluce měnil snad ze dne na den.
Přesto mu i s rostoucí mocí v životě stále něco chybělo. Rodina. Chyběla mu léta strávená na lodi v obklopení nejbližších, kterým mohl důvěřovat s vlastním životem. A čím déle něco podobného hledal, tím více zjišťoval, že Podsvět a jeho zákony rozhodně nejsou nakloněny na jeho stranu. Ať už šlo o nejrůznější úmluvy, dohody, štvanice mezi Podsvěťany, nebo mezi Podsvětem a Nefilim, vzpomínky na loď, kde bez ohledu na věk, rasu, pohlaví, či cokoliv dalšího všichni soudili cenu člověka jen na základě jeho schopností a vlastností se zdály existovat už jen jako to, co byly. Jako vzpomínky. Proto se rozhodl hledat jinou cestu. Možnost spolupráce mezi jednotlivými rasami vnímal jako příležitost a tak ji také prezentoval. Ne jako kamarádství, ne jako nějaké zázračné řešení problémů jednotlivých ras Podsvěta. Jako menší zlo, kterým bylo možné vědomě předcházet horším variantám. Díky svým vědomostem a znalostem byl schopen nabídnout pomocnou ruku komukoliv, kdo si o ni zažádal a zároveň si ji mohl dovolit. Občas ale nabídl pomocnou ruku i tam, kde by jiní čarodějové odmítli, ať už z důvodu prestiže, nedostatečné výhodnosti obchodu, nebo kvůli vlastním hodnotám. Gabriel však lidi nesoudil podle jejich rasy. Soudil jejich práci. Těm schopným pomáhal nalézt nové příležitosti, jak se uplatnit nebo rozvinout. Ty, co za jeho pozornost měl v merku jen za předpokladu, že projevili alespoň nějaké nadání či ambice. Pokud už ale někdo získal jeho pozornost, nepolevil, dokud se dotyčný neposunul dále. Nejen kvůli již investovanému času, ale i kvůli své vlastní prestiži, aby až se jednou ohlédne zpět, bude moci prohlásit, že to za to stálo a je na svou práci hrdý. Což ve finále vedlo i k pozvání do Spirálového labyrintu, kde se ve svých názorech ještě více utvrdil, ale také měl poprvé možnost nahlédnout skutečně hluboko do čarodějné politiky.
Konkrétní působiště neměl. Chvíli se pohyboval v Evropě, pak odcestoval do Asie, jindy zase do Afriky. Na jednom místě se, z hlediska čarodějných let, dlouho nezdržoval. Chtěl si co pokud možno nejvíce rozšířit obzory a zároveň získat kontakty na více než jen jednom omezeném území. Poprvé zakotvil až krátce před dosažením třetího století v Paříži, kde balancoval život armádního lékaře s životem v tu chvíli již renomovaného čaroděje a stal se tak významnou pomocí jak v civilských válkách ovlivňujících celý svět, tak v konfliktech Podsvěťanů a Lovců, mezi kterými nezřídka figuroval jako smírčí soudce a upevňoval si pozici známého čaroděje, který si pečlivě vybíral, komu a za jakých podmínek pomoci dle skutků dotyčného, aniž by soudil jeho rasu, či činy jeho rodiny. Se svou sestrou si během těchto let pravidelně dopisoval, byť se jejich identity často měnily a do dopisů tak bylo třeba skrývat vzkazy, které adresátům prozradily skutečnou identitu pisatele. V té době rovněž poznal Cassidy. Když se u něj na prahu objevila poprvé, byla něco mezi uzlíčkem nervů a nezkrotným chaosem někoho, kdo žil dost dlouho na to, aby si uvědomil, že bude s trochou štěstí žít déle, než průměrný člověk, ale dost krátce na to, aby si plně uvědomoval, co to pro jeho život znamená. Chtěla se učit, chtěla trávit čas s někým, kdo jí bude rozumět, bude chápat, čím si prochází a nebude se na ni dívat skrz prsty jen proto, že má a umí něco, co ostatní ne. Neočekávala zázraky, neočekávala, že bude vše zadarmo. Své místo si chtěla zasloužit a vypracovat se a tak Gabriel svolil k tomu ji vyzkoušet a dále nasměrovat. Byť se po výcviku u něj rozhodla zdokonalovat dále a učit se i od dalších čarodějů, po pár letech si k sobě opět našli cestu. A když si po druhé světové válce Evropa trochu oddechla, nebo alespoň jak moc si po dvou světově významných konfliktech oddechnout mohla, a Gabriel od své sestry obdržel pozvání do Států, příliš se rozmýšlet nemusel. A to ani s ohledem na fakt, že se do země přesouval i se svou bývalou studentkou, nyní již manželkou. Cassidy, která si po zdlouhavých konfliktech rovněž toužila odpočinout od Evropy, která právě držela velice chladné příměří Západu a Východu a nebyla zrovna ideální destinací, byla z pozvání stejně nadšená, jako on, a tak se společně usadili v San Franciscu. Později vystřídali i další města, mimo jiné například Cleveland nebo Dallas, než našli své finální útočiště v New Yorku, konkrétně ve čtvrti Manhattan.
Zpočátku se jim dařilo dobře, práci si dělili dle svých preferencí a schopností a jejich výrobky či služby byly ceněné jak mezi Podsvěťany, tak i Lovci. Když se však k moci dostal Valentine a Kruh začal mezi Lovci šířit svou ideologii, Gabriel a Cassidy byli jedni z prvních, kteří se dostali do hledáčku kvůli své spolupráci s oběma stranami. Z klidné idylky v bytě na Manhattanu se stalo cestování po řadě destinací ve Státech i mimo ně, aby ochránili sebe i své studenty. Ani to je však nezlomilo. Ve své práci viděli smysl a stejně jako se snažili přesvědčit Lovce, že ne všichni Podsvěťané jsou nebezpeční, tak přesvědčovali Podsvět, že ne každý Lovec je fanatický psychopat, který považuje jejich druh za podřadný. Přestože situace byla složitá a život ohrožující situace se stávaly pravidelnou součástí dne podobně jako ranní káva na terase, ať už díky démonské aktivitě, jiným Podsvěťanům, či Lovcům, vzájemná podpora udržovala oba v poměrně optimistické náladě. Tedy až do jednoho večera, kdy se Gabriel vrátil večer do jejich obchodu, kde našel prolomené ochranné bariéry a trosky spáleného bytu. Svou ženu, ani její tělo však ne. Jediné, co mu dávalo víru v její přežití, bylo pár zmizelých osobních věcí a stopy po kouzelném ohni, který požáru dával spíš punc nutnosti, než nehody či útoku. Gabriel tak jen v rychlosti sbalil pár věcí, které požár přežily, v rychlosti vyklidil hlavní rezidenci na Manhattanu a dočasně zmizel z povrchu zemského. Ve skutečnosti však nikdy nebyl příliš daleko, jen si pečlivě vybíral, s kým zůstane v kontaktu. Pozici si pečlivě nadále budoval ze stínu a čekal na vhodnou příležitost na to se do New Yorku vrátit i oficiálně.
S novými akcemi Spolku vytanuly i vzpomínky na předchozí válku a stejně jako před lety Gabriel odmítl stát stranou, pokud jde o životy a blaho ostatních Podsvěťanů. Když se tedy doslechl o nestabilní situaci na Manhattanu a našel vhodnou rezidenci, kterou se mu podařilo zakoupit, opět se přistěhoval se zcela konkrétními cíli; pozice Nejvyššího Čaroděje Manhattanu, boj proti novým reformám Spolku a ještě usilovnější pátrání po osudu a případném místě pobytu Cassidy.
Avan Jogia
a poté