Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 16. července 2023
Naposledy aktivní:
.
Více méně se od všech nějak distancovala. Musela si mnoho věcí utříbit v mysli, ale nebylo to úplně snadné v tom všem zmatku přesto vše jí to po nějaké době omrzelo a napadlo jí, že půjde navštívit Miru, kdy zaklepala na její dveře a vyčkávala zda otevře. Trošku změnila svůj vzhled. Vlasy měla už většinou rozpuštěné a vizáž spíše vyzývavou. S touhle postavou bude žít ještě pár desítek let, takže toho hodlala využít, když se jí dostalo tohohle daru. V rukou svírala dva pytlíky krve. Nesu krev!" houkla, aby na sebe trochu upozornila.
*Mira jí slyšela přicházet, už jen díky svému citlivému sluchu. Zaculila se na Em, která vešla dovnitř, odložila strojek a zavrněla. Jen pojď dál, pojď dál!* Houkla po ní, očistila si ruce do útěrky a vstala. Na tetování nepoužívala rukavice, přeci jen, nebyla člověk, nebyla ani živá, takže nějaké infekce, to bylo poslední, co by ji mohlo trápit. Alespoň o starost méně pro nii.* Tak co, jak se zatím držíš? Co Elijah, byl u tebe teď někdy? *Zaculila se a připravila dvě sklenky, aby přeci jen pily jako kultivované osoby. Mira posunula jednu sklenku po stole před Em, druhou si nechaal před sebou.*
*Vešla do pokoje, když se koukla na tetovací stroje. Že mě to nepřekvapuje Nalila pytlíky krve do sklenic, když si sedla.* Ne nebyl. Měl by? *Pozvedla tázavě obočí.* Dost jsem potřebovala být sama se sebou, abych se s tím vším nějak vypořádala a řekla bych, že už je to o poznání lepší. Co ty a Lyr? Stále se nemůžete vídat kvůli tvé touze zabíjet, nebo už je to lepší? *Rozhodně to nebyl výsměch spíše nějaká starostlivost vůči ní*. Vytetovala bys mi něco někdy?
*Mira se usmála, napila se ze sklenky a pak pokrčila rameny.* No, jen se zajímám, asi by neměl, ale tak, ptám se, víš co. *Uculila se n ni Mira a pak odložil sklenku stranou. Poté jen zavrtěla hlavou.* Ne, ne nijak se to nevyřešilo, ale co jsme slyšela Aless, co říkala, tak prý je to možné ovlivnit Encantem, ale zase, musel by s námi někdo být, což nevím jestli chci. *Ušklíbla se a pak se ale zasmála.* No jansě, kdykoliv a kamkoliv, jen si řekni. *Zavrněla spokojeně, než poukázala na svůj tablet kousek od nich.* S návrhem taky není problém, přeci jen, jsem grafička, no ne? *Zasmála se Mira a pak naklonila hlavu na stranu. Máš nějaké speciální prání?
Ah... myslíš zda... chápu. Ne očividně mu to stačilo jednou. *Pokrčila rameny a přejela konečky prstů po stole, jako kdyby hledala prach, ale spíše své myšlenky ohledně tohohle zkoušela zahodit.* Docela mi chybí Ati... Chtěla jsem se Aless zeptat zda by nemohl dojít. Chtěla bych ho vidět, takže... *Zabořila se do židle jako hromádka neštěstí.* Byla jsem patoložka a hledala příčiny úmrtí a vlastně jsem zahodila celý život a ještě k tomu tu hnila rok. Na jednu stránku nelituji, ale na druhou stačí jedny pravidla tohohle světa a nyní abych se držela další. Jak to vnímáš ty? *Vzala do ruky tablet.* Vlka. *Důvod byl více než jasný. Jistě není to nic extra, ale věřím, že ho dokážeš udělat nějak zajímavě, aby to nebyla jen obyčejná, nudná silueta.*
*Mira zvedla pohled a nadzvedla koutek pst do usmevu.* A nebo jenom overthinkuješ a on má práci. Mají teď nové členy klanu, musí se o ně někdo postarat, nejsme tu holt jediné. *Ušklíbla se dívka. Pak se zamyslel.* No, já to beru jako úspěch, přežily jsme smrt. Jako jo, neříkám- minulost mi chybí taky, ale ne spíš jako činy, jen nějací lidé, ale...to přejde. Jinak nevím, krom toho se cítím dobře, dalo by se říct, každý den lépe a lépe. A celkem si to začínám i užívat. *Přiznala dívka. pak se zamyslela a zavrtěla hlavou.* Upírka s tetováním vlka, no, proč by ne? Viděla jsem asi bizárnější věci. *Zhodnotila se smíchem, než pak vzala tablet a dala se do kreslení.*
Věděla jsem, že na tebe je spolehnutí v tomhle. Někdo ten bizár dělat musí a s Elijahem... Je můj... ani nevím, co už je. Nejsme zde jediné to je pravda, ale že by mě to nějak bavilo být sama? To už jsem si více užila v obyčejném životě, ale je to jen nějaká fáze. *Zhluboka se nadechla a koukla na strop. Přemýšlela o tom, co vlastně bude dělat další dny.* Máš tu Lyr a Aless, takže věřím, že je to větší zábava to se musí nechat až ti to tiše závidím. Komunikativnost je hold svině, když se jí nenaučíš, ale tak mohla bych se dát do pokecu s bandou jejich kupánů, kteří vypadají, že místo mozku mají svaly, ale první zdání vždy klame. Elijah je tedy spíše byl taky jiný než jsem si ho představovala.
*Mira zvedla hlavu a koukla na ni.* Jasně, že to je jen ěnjaká fáze. Tophle přejde, uvidíš. Jen ty začátky jsou těžký, ale tak, jaký začátky nejsou. Podívej se ale, co tě čeká pak. Dlouhý život, nekonečný život, víš kolik budeš mít jakých příležitostí? *Uculil se na ni od tabletu mladá upírka.* No, tak zase, nemůžeš ho soudit jen podle chvilky. Neznáš ho. A jak říkám, nejsme tu jediné. *Pokrčila Mira rameny a pak se na chvilku odmlčela, než otočila na Em svůj návrh na jejího vlka.* Tak, něco změnit, a nebo tom může být takhle? A hele, proč vůbec ten vlk? *Zajímala se Mira dál.*
Elijah je hlavně někdo, kdo v mém životě byl jen na skok, takže možná ho ani soudit nechci a dělat obrázek také ne. *Zvědavě pohlédla na obrázek, který nakreslila, když měla náhle úsměv od ucha k uchu.* Přesně tohle. Tohle se mi líbí. *Jenže při její otázce hned přesunula svůj pohled na ni a zamyslela se. Chtěla poslouchat zase nějaké kecy na Atillu? Nejspíš ne.* Mám k tomu jakési citové pouto. *Vysvětlila to dost okrajově.* Jen kam, aby to tolik nevyniklo, ale bylo to hezké? Nebo víš co? Asi je to jedno. Nebudu se stydět za tak pěkné tetování!
*Mira jen pokývala hlavou a pak pokrčila rameny.* Kdo ví. přeci jen, budeš tu ještě dlouho. A já si myslím, že až odtud vylezem, budeme zkérované od hlavy až k patě.* zasmála se Mira a pak se podívala na Ema zamyslela se,.* Hm, jasně, už to mám. Em, sundej si kalhoty. *Ušklíbla se. Pokud tak upírka učinila, tak Mira dala vytisknout návrh, jež pak přitiskla na stranu stehna, sloupla jej a uculila se.* Tady, může být? *Zavrněla spokojeně.* kdyžtak to vytisknu a nanesu znovu, to už je to nejmenší. *Uculila se.*
Překvapeně zamrkala, když ji Mira požádala, aby si sundala kalhoty. No nakonec neváhala a učinila, jak po ní Mira chtěla a odhalila svoji bílou kůži a rudé, krajkové kalhotky. Sledovala, kam návrh položila a pousmála se. *Dokonalé* Souhlasila s tím, že tetování může být na tomhle místě. *Nikdy jsem na tetování popravdě nebyla, ale možná k tomu nakonec spadnu.* Přeměřila si ji pohledem než se zamyslela. *Ale kdybych chtěla další tetování ani nevím, co by to mělo být. Přeci jen... Nejsem zrovna tvůrčí bytost spíše jako technická...* Prohlížela si Aki, jak chystala návrh a zhluboka se nadechla, když vnímala strach. *Bude to znít ironicky. Řezala jsem lidi a dělala dokonalé pitvy... ale já sama mám strach z jehel.* Kdyby mohla hanbou by se propadla, takže odvrátila zrak.
*Mira ji poslouchala a usmívala se. Proto, než ještě začala tetovat pokrčila rameny.* Hele, já tu budu ještě nějakou dobu, a návrhy budou lítat jedna radost, takže se vůbec neboj, bude to v pohodě, já budu tetovat pořád. *Zasmála se a pak se zamyslela.* Hm, strach z jehel, tak jo, tak mi řekni...budeš se cítit lépe, když sem pozvu někoho z upírů nahoře, aby ti ovlivnili hlavu encantem a ty se cítila fajn? *Ušklíbla se Mira, čekajíc, co z ní vypadne.* Kohokoliv, jenom si řekni. *Mrkla na ni mladší upírka, s jasným, provokativním tónem.*
*Nepotřebují tu nikoho z upírů. Zvládnu to... jen to nebude příjemné. Víš sama, jak by to dopadlo, kdyby se tu nějaký z nich zjevil. Stále nějak nedokážu potlačit touhu. Ale je to lehčí, když nikoho z nich nemám na očích... hlavně Elijaha...* z nějakého ji neznámého důvodu k němu pociťovala tu touhu nejvíc a nedokázala moc udržet myšlenky, když ho byť jen na pár minut zahlédla. *Snad to zvládnu. Jsem velká holka... Encanto je pro slabochy v tomhle. A vůbec? Jak to, že si můžeš jen tak někoho zavolat?* Netušila, že si mohou kohokoliv přivolat jako poslíčka byla v tomhle až moc hodná a nechtěla nikoho obtěžovat pokud to nebylo opravdu nutné.
*Samozřejmě, že nemohla přijít na čas to by nebyla Emila, kdy spěchala chůzí. V hlavě ji hrálo vše, co jí řekl ještě Atila a že by si to snad měla rozmyslet, jenže ona nemohla. Musela tak učinit a došla na smluvené místo.* Jsem zde. *Oznámila svoji přítomnost zatím, co koukla na Aless a následně na Lyr a Aki. Aki zde nečekala ani netušila kým je. Byla více než zmatená z kožešiny a toho, co se okolo odehrálo. Neměla moc šancí se seznámit s tím, co nastane, jelikož s jediným s kým se domlouvala byla Aki a nakonec Remi jí něco nastínil, ale to bylo vše.* Omlouvám se za zpoždění. *Mávla rukou.* Měla jsem něco snad donést? *Zmateně se rozhlédla a přistoupila k Akiře, jelikož jí čekalo to stejné. Na sucho polkla a pokusila se uklidnit jenže trochu pochybností v ní přeci jen bylo, ale nic, co by jí odradilo od toho, co se nyní chystala učinit. Vnímala, že mezi blondatou dívkou a Lyr byl nějaký nešvar, ale to bylo to poslední, co jí trápilo.*
*Jen co to Aki dořekla, se začal smát Emett, ovšem Aless se na něj otočila hlasitě zavrčela.* Neštvi mě Emette! *Vraždila ho pohledem, než se opět otočila na ty dvě a došla těsně k Aki.* Dovol, abych ti řekl jednu věc a to je to, že jsi přišla ty za mnou s prosíkem, abych tě proměnila, tak se tu teď nepovyšuj ano. Pro tentokrát to nechám být, ať tady ta tvoje víla je, ale příště to chci vědět dřív, nemám ráda, když se věci mění a já o tom nevím a doufám, že je ti jasné, že pak budeš dodržovat všechna pravidla, tak jak jsme se domluvily. *Hleděla na ni a lehce se mračila, než na malou chvíli zavřela oči a když je otevřela, nasadila úsměv.* Chceš se snad naučit všechno a být co nejdřív bez dozoru ne. *Mrkla na ni, než se věnovala Lyrii.* Já moc dobře vím, jak chutnají víly, ale ona to vědět nebude a nepotřebuju, aby měla výčitky, že ti něco udělala. Ale jak říkám, fajn u proměny zůstat můžeš, pak se uvidíte až to bude nějak možné. *Pronesla a čekala zase nějaké protesty. Jenže to už si všimla i Emilie, nad čímž jen pozvedla obočí.* Ale přišel opozdilec. *Uculila se na ni.* Už jsem si říkala, že sis to rozmyslela a vzdala to. *Mrkla na ni, než se od těch tří vzdálila k Sebastianovi a vzala si od něj malý nůž, který si schovala a dva papíry, šlo o dohody o proměně, které s nimi chtěla ještě předtím podepsat, aby byla krytá, že je to skutečně jejich přání. * Takže, vy dvě, jste připravené? Pokud ano, tohle je poslední krok, podepsat tuto dohodu. *Pronesla a podala, jak Emilii, tak Aki, papír s tužkou.*
*Mira se na vílu otočil a usmála se.* To i já tebe, má milá. *Zavrněla spokojeně, načež se natáhla a opět ji políbila. Pak, když mluvila na Alessandru, se na ni hrdě dívala kývala na souhlas. Věděla, že ať by Aless říkala, co by jen chtěla, tak Lyr by neodešla. To věděla. I kdyby se na hlavu stavěla, nešla by. Proto jen tiše a spokojeně zavrněla, než sledovala, co pro ni její milá má. Jakmile se sklonila a rozložila to, co jí nesla, Miře se až zatajil dech.* pro boha, to je... *Nemusela to ani doříct, aby věděla. Spokojeně se zaculila, načež se na Lyr zadívala.* jsi prostě úžasná, má drahá. *zavrněla spokojeně. Moc dobře věděla, že to před ní leží kůže z vlka, kterého zabila. Zvedla ji, pohladila kožich a pak se uculila na Lyr.* myslím si, ale, že bych to teď zaneřádila. Napadlo mě, hm, říkám si, dala by se z toho udělat vesta? *Optala se jí. Jakmile zaregistrovala Mira přicházející Em, tak se usmála. Jak došla k nim, tak jí pokynula hlavou a koukla se na ní.* Ahoj Em. A ne, neměly, neboj se, to jen, tady pozornost d mé milé. *Oznámila a podívala se Lyr do očí, než se zase zadívala na Em.* Tak co, připravená? *Zavrněla tiše dívka a mrkla na ni. Pak už ale vrátila pohled k Aless.* Co je potom, je mi jasné, to jsme si řekly, nemusíš to tu vytahovat jen z toho důvodu, aby jsi měla možnost se povýšit. vysoko jsi už dost. *Sjela si ji Aki pohledem, ale pak se sladce uculiila.* Jo, přišla jsme za tebou, ale uveďme si na správnou míru ten fakt, že tady nejsem primárně já, kdo koho potřebuje, moje milá Aless. Ale to ty. *Mrkla na ni, snad aby upírce připomněla její situaci. Pak už si od Aless převzala to, co jí podávala. Pohledem rychle přejela všechny náležitosti, spokojeně pokývala hlavou když jí došlo, že tam bylo vše, co jí Aless řekla a žádné smyčky. proto se podívala na Lyr a hned potom podepsala a smlouvu upírce vrátila.*
*Prekvapene sa pozrie z Aless na Miru a zasa naspeť. Potom zmierlivo skloní hlavu.* Ospravedlnujem sa, bolo mi povedané že o tom že tu budem vieš a súhlasíš s tím. *Keď sa Aless dostane k tomu že bi jej Mira mohla ublížiť len prevráti oči.* Hovorili sme o tom. *Pozrie na Miru ale hneď znova pozrie na upírku.* A ako som povedala už Mire tak by nebola prví upír s ktorím sa pobijem. *Povie tónom ktorí naznačuje jasní koniec dizkusie a ďalej len sleduje čo Mira povie na jej darček. Príchod ďalšej civilky vezme na vedomie ale nijak na ňu nereaguje.* Samozrejme. Kožuch, vesta, stačí povedať a až budeš zasa pri zmisloch bude to na teba čakať. *Usmeje sa keď vidí radosť v očiach svojej partnerky. Keď Aless podá Mire zmluvu číta ju spolu s ňou. Potom čo ju Mira podpíše vezme jej tvár do dlaní a pobozká ju.* Veštko bude v poriadku Akamira. Lúbim ťa.* Povie jej naposledy, zbalí kožušinu a ustúpi abi ich nerušila pri premene.*
*Nemohla si nevšimnout, jak po ní Aless koukla a jen se pousmála, i když byla dost pokorná na to, aby si nedovolila k té poznámce nic říci. Dostala nějaký druh papíru.* Smlouva? *Byla trochu překvapená, ale bez okolků si ji začala číst. Trvalo jí to déle než Aki, ale nakonec dosáhla samotného konce, kdy se podepsala a předala to Aless. Rozhlédla se po ostatních.* Jsem připravená *Neměla zde oporu jako měla Aki. Vlastně jediný muž, který ji v posledních dnech okouzlil se jí vše snažil rozmluvit a rozhodně by zde nestál na důkaz nějaké lásky nebo podpory, když vlkodlaky nenáviděl. Náhle mohla ztratit vše, co za tu chvíli vybudovala, ale zároven si byla jistá, že to chce učinit pro svoji práci a proto, aby dokázala tomu světu porozumět.* Můžeme začít? *Nejradši by měla už vše za sebou, ale potrvá to několik dnů a týdnů, ne-li měsíců a roků, aby se naučila žít s novým já. Ohlédla se na Aless a pousmála se.* Čekala jsem, že ti budu sloužit trochu jinak. *Musela si decentně rýpnout na jejich minulé setkání.*
Nechtěj mě dneska naštvat Akamiro, protože na tvoje drzé kecy opravdu nemám náladu a věř mi, že jsem to teď já, kdo má tak nějak tvůj život ve svých rukách, kdybych chtěla zakroutím ti krkem bez krve a nikdo by ani nemrknul, takže si rozmysli, jak se mnou budeš dál mluvit. Chtěla jsi proměnit, já souhlasila, ale pokud nechceš, bude deset takových jako ty, takže toho opravdu nech! *Zavrčela a vzala si od ní smlouvu, nehodlala si nechat srát na hlavu od nějaké civilky, která si o sobě myslela bůhví co. Druhý kus papíru si převzala i od Emilie, na kterou se uculila.* Bohužel takový služby už nenabízím, to víš, našla jsem někoho, vedle koho se ráno ráda probouzím a večer ulehám, takže jestli chceš, budeš si na to muset najít někoho jiného. *Zazubila se sladce a podala oba papíry Sebovi, poté se opět vrátila k dívkám a ještě koukla na Lyriu.* Co se týče toho, že jsi tu, už to nechme, tvoje holka asi prostě jen zapomíná, už jsi tady, tak tu buď a pokud víš jak se bránit, plus pro tebe, alespoň se nemusím starat ještě o tohle. *Pokrčila rameny a Em a Aki souhlasily s tím, že se bude pokračovat, vytáhla Aless malou dýku a na jednom zápěstí si udělala malou ránku, ze které hned začala vytékat krev.* Teď přejdeme k první části a to je dostat do vás mou krev. Tak šup. *Natáhla ruku k oběma s tím, že jí bylo fuk, kdo bude první.*
*I Mira na moment znejistěla. Byla si jistá, že o tom upírce říkala, tak moc jistá. Ale na druhou stranu, vše měla v mlze. Bylo dost možné, že jí to vypadlo, ale no, pro teď to nijak neřešila. Pak se na Lyr usmála.* Vesta bude super, budu ji hrdě nosit. Jsi zlatá, i já miluji tebe. *Usmála se na vílu a pak tedy už svůj pohled otočila k Alessandrř[link src="e.Poslou"]chala i, co povídala Emilia, než se sama podívala na Aless.* Jo, taky bych to ráda měla za sebou, takže bych ocenila, kdybychom mohly tak nějak opravdu začít, přeci jen, bylo by super to mít za sebou rychle. *Odfrkla si, ale pak se zadívala na Em. Natáhla samovolně ruku a snad na gesto podpory jí ji stiskla, jako kdyby říkala, bude to dobrý, uvidíš. Nic jiného na to ale neříkala, jen se na ni koukala a držela ji za ruku. Pak se otočila na Aless a zlehka se ušklíbla.* Jo, jasně, dalších deset za tebou přileze s tím, jooo, hei, porměň mě, ale řekni mi, jak moc reálné tohle je? Teď mi řekni, kdo za tebou za tu dobu, co jsi před třiceti lety proměnila Sebu, přišel? Tak si nalej čistého vína, okei? A nezkoušej mi vyhrožovat, na to zvědavá taky nejsem. *Zasyčela. Pak už jen zavrčela, na to, co řekla Lyr neřekla nic, jen skousla zuby. A byla to první ona, kdo přišel k Aless, nejprve jí věnovala pohled tak vražedný, jak jen mohla, než popadla její zápěstí a bez okolků začala pít.*
*Na upírkine slová nepovie nič ale rozhodne ju naštvú. Dáva si naozaj záležať abi sa na jej tvári neobjavili žiadne emócie ktoré prežíva a udržiava si chladnú masku. Pravá ruka jej ale akobi sama vide ku krku a začne medzy prstami prevracať vrecko s vílym prachom čo jej visí na krku. Má chuť upírke zakrútiť krkom ale tím by Mire skazila jej rozhodnutie tak len stojí a všetko mlčky sleduje. Abi sa privedla na iné myšlienky prví krát sa poriadne pozrie na Em. Zmerá si ju pohladom a pri jej slovách ca uchechtne.* Ak by si mala záujem môžeme spolu s Mirov niečo vymisleť. *Povie zvodne ale v skutočnosti sa len snaží odlahčiť situáciu. Ďalej to ale nijak nerozvedie pretože upírka konečne pristúpi k samotnej premene.*
Ale? Našla sis definici lásky? *Pousmála se nad tím, že Aless zjevně konečně dosáhla svého, ale překvapilo jí to a co více potvrdilo to její slova, že upír není jen bezduchá studnice a ještě dokáže Atimu, že k němu něco cítí. Při jejím přemýšlení, však zacítí dotek a koukne na ruku Aki, kdy ji jemně stiskne na podporu zpět. Byla vyděšená jen z části, ale tohle jí dost pomohlo. Nemohla si nevšimnout slov Lyr, kdy se k ní otočila. Chvilku si jí prohlížela a došlo jí, že to bude ta dívka, co s Aki chodí.* Jsem pro každou špatnost. *Em neznala slova do vzduchu, když už někdo něco vyřknul vzala to jako hotovou věc, jenže to započal obřad. Sledovala Aki a věděla, že bude ta, co po ní bude vše opakovat, aby nabyla sebevědomí, že nic nedělá špatně. Dusno mezi Aki a Aless se dalo krájet a nechápala o co vše zde jde, ale ona sama měla Aless ráda a Aki také, takže se do jejich rozepřít nehodlala dostávat místo toho vystřídala Aki, když došla k Aless, které věnovala úsměv,* Jaká škoda-.. *povzdechla si nad tím, že nic nebude, ale očividně jí ten fakt netrápil a začala pít od Aless krev. Bylo to nepříjemné a ta železitá chut v ústech nebyla nijak příjemná jenže tělem ji projel zajímavý pocit jako kdyby si snad dala nějakou povzbuzující drogu. Odtáhla se a setřela krev ze svých úst, když přistoupila zpět k Aki, aby se od ní mohla učit, co dělat dál..*
*Upírka přešla ještě blíž k Akamiře, přivřela oči a s úšklebkem jen tiše zavrčela. Ona oni nevěděla nic, nevěděla důvody proč od proměny Seby nikoho dalšího neproměnila a Aless jí nehodlala už dál na tohle téma odpovídat, moc dobře tušila, že je to jen zraněné štěně, co kope kolem sebe a co chtělo jen upírku vytočit, ale ona se už nenechala., proto nasadila jen úsměv a s lehce nakloněnou hlavou na ni koukla., než pak svůj pohled věnovala Emilii.* Ano našla jsem si někoho, na kom mi záleží a koho miluju. *Zašeptala jí u ucha, když k ní došla a nahnula se k dívce blíže.* Nakonec jsem přišla, co ten zmatek znamenal. *Uculila s a odtáhla, když se pak obě napily její krve, jen se usmála.* Tak jelikož je první část za námi, čeká mě ta nejlepší, tedy pro vás ne, ale to je jedno. *Zazubila se a jako první přešla k Aki a sladce se usmála.* Jsem zvědavá maličká, jestli když si teď hraješ na takovou silačku, budeš mít dost síly dostat se z hrobu. *Pronesla a nahnula se k ní blíž.* Uvidíme se na druhé straně, sladké sny maličká. *Zapředla jí do ucha a než by se dívka vůbec nadála, Aless jí upíří rychlostí zlomila vaz, načež bezvládné tělo Aki předala Sebovi, který si já vzal do náruče a zamířil k prvnímu hrobu. Poté se upírka přesunula i k Em.* Hodně sil přeju i tobě a sladký sny. *Uculila se sladce a stejně jako Aki i jí rychle zlomila vaz, načež si Em tentokrát převzal Elijah, který se vydal aby dívku uložil do hrobu. Když už tam obě ležely, oba upíří začali jejich hroby zasypávat. Aless ta stála a sledovala to, ruce měla založené na prsou a lehce se ušklíbla.* Víš, že měla pravdu, že jo? *Rýpnul si Emett, který se postavil vedle Aless, ta se na něj jen uculila.* No a? Mám se z toho posadit na zadek? Jestli si myslíš, že tím, že budeš mít podobné kecy, mě naštveš, tak jsi na omylu brouku. *Zazubila se a pak už jen koukla na oba zasypané hroby, čekajíc, zda to obě zvládnou nebo budou navždy ztracené.*
*Nad Lyriiným výrokem se pousmála, jen ji slyšela. Iikdyž měla pusu plnou krve, usmála se. A usmívala se pořád, snad jako kdyby tohle vše bylo něco tak moc vtipného. Nakonec ale zavrněla. Zlehka se do ní opřel strach, ale věděla, že Lyria je za ní, že ji neopustí.* /Nejsi sama, neboj se./ *Uklidnila sama sebe. Sama jako kdyby cítila, že stačilo. Proto se pak od upírky odtáhla, jistě, mohla by si jednou rukou utřít pusu a bradu po které cítila že ji stéká krev upírky, ale neudělala to. Místo toho se otočila celá od krve na Lyrii a usmála se na ni, jako kdyby se vůbec nic nedělo. Pak se zadívala opět před sebe směrem k dívce, která už taky z Aless pila.* /Tak, a je to tady./ *Když ustoupila i Em, vyměnila si s ní pohled.* A co dál? *Pak už nestačila vnímat. Prostě se stalo to, co se stalo a ona přestala vnímat. Ani nevěděla, kdy se probudila, nevěděla, jak se to stalo. Věděla jen, že má strašný hlad. Strašný hlad a chuť zároveň. Cítila, že potřebuje pít, že potřebuje něco, co by jí vlilo novou energii do žil. A proto začala bojovat. Začala bojovat o svůj holý život- tedy, o to, aby mohla alespoň být v něčem, čemu říkat život. Už přeci jen nebyla na živu. A tak se začala hrabat. Vší silou a vší energií, jež měla, jež v sobě našla. Kdyby mohla, začala by řvát. Pro teď se ale jen hrabala a hrabala, až nakonec po nějakém tom snažení ucítila, jak její ruka, jež vystřelila vzhůru, byla ována vánkem z okolí. Jako kdyby jí to dalo novou energii, o to více ještě přidala na tempu a hrabala se ven. Za chvilku už se jí povedlo dostat se celé ven. Klečela v podřepu na svém vlastním hrobě, celá od krve Aless a od hlíny. Konečně zvedla pohled, jelikož její jemný sluch zaregistroval kousek od ní tlukot srce. To, že byl Lyriin jí ani nedošlo, už už by po ní vystartovala, kdyby ale stejně jemný čich nezaregistroval krev. Otočila se tím směrem a spatřila Sebu- respektivě, otevřené váčky s krví v jeho ruce. Ani sama nevěděla, jak rychle se tam dostala, ale stála nyní u něj a lila si do krku jeden váček krve za druhým, jako nějaké zvíře, snažíc se ukojiit hlad.*
*Po celou dobu už jen mlčela. Neucukla ani, když Aki padla k zemi bez jediné známky života. Sledovala Aless, když pozvedla tvář k ní s odhodlaným výrazem, že chápe, pak už vše bylo rychle. Tma jí pohltila a trvalo nějakou dobu, než se probrala zahrabaná v hlíně. Tělem ji projížděl divný pocit a hlína obepínala její tělo. Zkusila pohnout rukou, ale nebylo to tak snadné.* /Uklidni se... z toho se dostaneš/ *Zkusila zavřít oči a přemýšlet nad něčím, co mělo nyní nějakou váhu, jenže nedokázala na nic přijít, jako kdyby její myšlenky ani nešly uchopit pod náporem hladu. Rukou znovu zkusila pohnout, než se jí podařilo učinit první tah ruky, a pak už to bylo snazší a snazší.* /Jak hluboko? Jak hluboko?!/ *Měla chuť se nad tímhle začít smát, což se i stalo v moment, kdy se dostala ven a postavila se na své nohy, které si je chvěly, ale ze rtů ji vycházel smích nad tím, že tohle dokázala. Špinavá od hlíny a krve se narovnala v zádech. Ty smysly okolo... Koutkem oka pohlédla po Lyr. Úsměv ji spadl a prohlížela si jí od paty k hlavě. To je ten hlad, který ji měl doprovázet a schopnost vidět někoho jako kořist, jenže místo toho vzala prudce sáček s krví, který ji byl nabídnut. Místo toho, aby se napila jako kdyby se rozhodovala. Očima sjela na Aless, jako kdyby si propočítávala vzdálenost mezi ní a dívkou. Sevře jednu ruku v pěst, aby se koukla zpět na pytlíček s krví, než si ho nalila do krku div málem nepolykala a několik kapek jí steklo po bradě. Hlad, ale vnímala stále jen o poznání menší.*
*Alessandra stála se Sebastianem u Akamiřina hrobu, zatímco Elijah s Emettem u toho Emilie. Všichni čekali, nikdo nevydal ani hlásku, když se jako první objevila ruka Aki a hned na to i ona sama. To už ale Seba roztrhl první sáček s krví a ihned jí ho podal, přece jen niko nechtěl, aby někam utekla. Netrvalo pak moc dlouho, co se objevila i Emilia a i ona dostala ihned svou první krev.* Gratuluji a vítejte v novém světě. Jsem ráda, že jste to zvládly obě. *Pousmála se na něj Aless a ke každé přisunula plnou tašku krve.* Tohle je vaše první jídlo, pořádně se napijte, pak vás vezmeme domů. *Sledovala je. musela přiznat, že na ně byla hrdá. Pohlédla na Emetta a pousmála se, ten na ni jen kývnul a usmál se také. Všichni čtyři byli v pozoru a hlídali nové přírůstky, aby je nenapadlo zmizet. Aless se pak podívala na Lyrii.* Tak vidíš, zvládla to, teď můžeš jít klidu domů, až budeš moct za Aki, dám ti vědět. *Mrkla na ni a pak se opět otočila na ty dvě. Chtěla počkat, až se ještě pořádně napijí a pak pojedou do vily.*
*Stejně tak hladově pila i Mira. Jakmile vyprázdnila jeden, tak čapla od Seby další, a pak zase další a další. Upíři museli být v tento moment sakra rádi, že toho vzali tolik. Mira byla k nezastavení, stejně tak očividně i její kamarádka kousek od ní. Pila a pila, než nakonec přestala. Byla celá zamazaná od krve, ale jako kdyby jí to bylo fuk. Lyr upřímně ani nepostřehla, existoval pro ní jen její sáček s krví, jež svírala v ruce a hladově z něj sála. Jakmile jí došlo, že to bude asi ten limit, kdy se cítí nasycená, tak si jej pomalu spustila od úst. Stále klečíc na zemi před Sebou se začala skoro až psychopaticky smát, hlasitě a dlouze, snad z toho, že to zvládla, či jen z toho, že jí přeskočilo už nadobro.*
*Nalila si do úst několik sáčků s krví, když konečně vnímala, že má nějaké myšlenky, ale zdaleka se její mysl už nepodobala tomu, jako kdysi. Přistoupila k Aki, kdy si k ní klekla a ušklíbla se. Měla k ní hlubší vztah nyní, jelikož tohle prožívají spolu. Znovu uslyšela ten tlukot srdce, kdy koukla na Lyr a na sucho polkla. Stále měla zásadu... Nezabíjet nevinné. To si pamatovala a Lyr nebyla přeci zlá, takže se zaměřila na Aless a přešla rovnou k ní.* Už se cítím dost nasycená... *zašeptala celá od krve a netušila, co se nyní budou dít, ale nehodlala se pro teď vzdalovat od Aki.*
*Aj keď moc dobre vie ako premena prebieha má naozaj čo robiť abi sa ovládla a nepokúsila sa Aless zastaviť keď Mire zlomila väz. Ďalej len stojí a pozoruje čo všetko sa deje. Keď sú obe bívalé civilky pod zemou vo svojich hroboch sadne si na zem do tureckého sedu. Ruky si lakťami oprie o kolená a podoprie si nimi bradu.* /Nezostáva nič len čakať./ *Povie si a vôbec nemá pochibnosti o tom či sa jej láska vyhrabe alebo nie je to pre ňu len otázka času.* /Samozrejme že to zvládla./ *pomyyslí si s hrdosťou keď sa z hliny vinorí Mirina ruka a rýchlo vstane. Ruku položí na rukoveť svojej loveckej dýki čo má na opasku ale mieni ju použiť len v nevihnutnom prípade. ďalej preto len neprekáža a drží sa trochu opodial abi nezavadzala.* Proséím dovol mi zostať s ňou. Pokojne budem spávať zavretá v nejakej kutici alebo na ulici pred domom ale prosím dovol mi to. *Pokorne Aless poprosí a podíde o pár krokov bližšie k nej.*
*Upírka se jen spokojeně culila a sledovala obě, jak se krmily krví. Byl dobrý nápad, vzít ji tolik, přece jen sama věděla, jak velký hlad kdysi měla a tak jim chtěla dopřát jen to nejlepší.* Tak se podívejme moje milá, jak jsi to hezky zvládla a koukám, že tvé novorozené dámy taky. *Uchechtl se Emett, když se k Aless naklonil. Tak se na něj jen usmála.* A proč bychom to nezvládli, pochyboval jsi snad. Ach ano pochyboval, to ty totiž děláš pořád, podceňuješ me, ale v tom máš smůlu. *Mrkla na něj a dál ty dvě sledovala. Když se pak Aki začala smát jako šílenec, jen pozvedla obočí a pousmála se, načež svůj pohled pak věnovala Em.* Pokud už máte dost, je načase se odebrat do vašeho nového domova, je už pro vás nachystán, když budete chtít své věci ze svých starých domovů, řekněte si co a kde to najít a dejte klíček Sebovi nebo Elijahovi, oni vám je pak dovezou, samozřejmě jako vše ostatní, co bude potřeba. *Pronesla a oba jmenovaní jen přikývli.* A teď jdeme k autu, vyrazíme. *Sama se otočila k odchodu, ale to se ještě podívala na Lyrii.* Je mi líto, ale takhle to nefunguje. Emilia a Akamira budou teď pár týdnu pod zámkem, než se trochu naučí co a jak. Takže se k nim stejně nikdo nedostane. Teď s námi jet ještě můžeš, ale pak se k ni nedostaneš, i kdybych tě nechala ve vile. Budeš si muset počkat. *Hleděla na ni, zatímco ostatní pomalu zamířili k autům.
*Sama Mira ještě chvilku klečela na zemi, než si nakonec lehla a dívala se na hvězdy. Přišlo jí, že jich vidí víc- a viděla. Možná, že to byly ty smysly, možná že to bylo to vše. Slyšela, jak se listí lehce chvěje, kdyby nebyla nasycená, asi by už byla někde pryč a hledala další a další věci, do kterých by se zakousla, což by jí ani nějak nevadilo. Vše jí náhle přišlo tak lehké- tak bezstarostné. Zadívala se na Em u sebe a po chvilce se doširoka usmála. Nic neřekla, jen se na ní zářivě usmála, odhalujíc tak své zbrusu nové špičáky. Pohled pak stočil konečně na Lyr. Sice s tím pořád bojovala, ale už nějak necítila takové nutkání po ní skočit, místo toho, když jí to opět zlehka koplo, se natáhla po dalším pytlíčku a soukala jej do sebe, hledíc na dění mezi Lyr a Alessandrou, zatímco se pomalu zvedala na nohy.*
/Tak skrátka budem bívať pred domom./ *Povie si ale nedá na sebe nič poznať. Pozrie na Aless ale jej pohlad sa skoro okamžite stočí k Mire. Aj teraz keď je pokritá hlinov, krvou a napoli šialená hladom jej pripadá rovnako krásla a okúzlujúca ako kedikolvek predtím.* Ak budeš čokolvek potrebovať, hocičo chcieť stačí povedať alebo poslať správu a stane sa. *Povie jej a potom sa len otočí k Aless.* Teraz pôjdem s vami. Až po vás. *Povie sa absolútne vážnim vírazom a keď Aless vikročí preč nasleduje ju.*
*Aless se dívala na Lyrii a jen lehce povedla obočí, ale prozatím to nechala být.* Sebastian, já, Akamira a Lyria, pojedeme jedním autem, vy ostatní tím druhým, pak se sejdeme ve vile a řekneme si co dál. Emette, dávejte na ni pozor a ty Em, nezlob. *Uculila se na jmenovanou, která jen přikývla a zazubila se také, načež se se se dvěmi upíry odebrala k autu, do kterého nasedli a vyjeli jako první. Pak Aless stočila pohled na Akamiru.* A my jdeme taky, tak šup maličká, nechceš tu snad zůstat až do rána. *Uculila se sladce na novorozenou upírku, načež pokynula Sebovi, aby jí byl po ruce, sama Aless se pak otočila a ještě jednou koukla na vílu.* Hele, neber si to osobně, není to tak, že bych tě tam nechtěla. Chápu, že jste pár a chceš být s ní, ale začátky jsou prostě těžké a ony se budou muset soustředit na sebe. Přijít můžeš pak kdykoliv, ale teď to prostě nejde. *Dodala ještě, než se sama vydala k autu, kde nasedla na místo řidiče.*
*Jakmile zaslechla, co Lyria říkala, i přes to vše, co se dělo jak kolem ní tak i v její hlavě se usmála. Ne tak šíleně jako předtím, úsměvem, který by vyvolal ve všech prapodivné pocity, tenhle úsměv byl upřímný, krásný a milý a patřil jen a jen její milované víle. Pomalu došla až k ní, kousek od ní se zastavila a pohlédla na ni.* Ozvu se, budu ti posílat vzkazy přes netopýry. *Pokusila se o vtip. Hlas se jí stále třásl, ale usmívala se. Pak už se vydala směrem k autu. Nasedla si na zadní sedadlo, zabouchla dveře a zadívala se z okýnka.* /Tak, a teď to teprve začne./ *Uculil se sama pro sebe dívka.
*Chápavo prikívne.* Nehovorím že s ňou chcem biť v jednej miestnosti a rozptilovať ju alebo jej to nejak sťažovať. Ale dala som jej slovo že s ňou zostanem ak to nepôjde inak tak aspoň v budove alebo pred ňou. Asi o nás vieš dosť abi si vedela čo to znamená ak nejakí víla dá slovo. *Keď k nej Mira príde pozrie na ňu a pekne sa na ňu usmeje. Nad jej vtipom sa s chuti zvonivo zasmeje.* Netopieria pošta? to znie zaujímavo. *Okomentuje to zatial čo sa ešte stále trochu smeje. Potom čo sa ukludní len prejde k ich autu. Nechce Mire nič sťažovať ako povedala predtím a tak nasadne vedla Aless na miesto spolujazdca.*
*Když pak nasednou i ostatní, Aless nastartuje a koukne ještě na Lyrii.* Ano, moc dobře to vím, co to znamená, sama jsem se do jedné víly zamilovala. *Pronesla tiše a chvíli přemýšlela.* Fajn, můžeš zůstat ve vile, pokud ti nevadí, že je plná upírů. Dám ti pokoj pro hosty, aspoň mi pomůžeš se psy, do doby, než je změníme. *Pronesla a hned na to pořádně šlápla. Sama netušila, proč najednou změnila názor, možná to bylo opravdu jen tím, že to, co cítila k Remimu bylo čerstvé a ona dokázala vnímat věci přece jen o něco jinak. Nakonec nad tím jen zavrtěla hlavou a věnovala se řízení. Po nějaké chvíli upírka zaparkovala ve svých podzemních garážích a vystoupila.* Takže vy dvě. *Pokynula hlavou směrem k Aki a Em.* Půjdeme teď do vašich pokojů, kde budete trávit svůj čas teď nějakou dobu. *Pronesla a vydala se k výtahu, který tam měla.* Mimochodem, půjde se mnou jen Seba, vy ostatní klidně běžte nahoru, uvidíme se pak. *Řekla ještě směrem k ostatním upírům, Lyrie se to netýkalo, ta měla jít s nimi. Když pak nastoupili všichni do výtahu, Aless zmáčkla černé tlačítko a vyjela obrazovka, do které Aless zadala heslo a k tomu ještě i svým hlasem, pronesla jednu větu, která doplňovala celý kód, pak se teprve výtah zavřel a rozjel se směrem dolů.*
*I Mira se zasmála.* Ten byl dobrej, viď? hehe, netopýří pošta. *Samozřejmě tím myslela Aless, Sebu a spol, ale i tak jí to přišlo jako dobrý vtip. Pak se zadívala ven a poslouchala. Užívala si, zvykala si na to, jak cítí všechno tak moc intenzivně. Jak pachy v autě, tak zvuk motoru, jak vidí mnohem líp, jak vnímá vše kolem i pocitově. Jakmile pak dojely na místo a vystoupily, Mira se nestačila divit. Věděla, že má Aless obrovský dům, ale ne takhle. proto si jej ještě chvilku prohlížela, než došla za ní. Neodpověděla, jen odkývala to, co jí řekla. Pak ale zamručela.* Pokud tam bude sprcha, pak budu kdekoliv. *Okomentovala svůj vzhled, jak stály ve výtahu a zlehka ze sebe sklepla kousek hlíny.*
*Na Alessine slová potešene prikívne. Jazdu autom strávi pozorovaním Miri v spetnou zrkadle. Istím spôsobom ju fascinuje sledovať ako sa na všetko pozerá novími očami. Ten pohlad ju nakoniec privedie k myšlienkam aké to asi je. Zo zamyslenia ju preberie až keď auto zastaví v podzemnej garáži. Vistúpi a nasleduje Aless spolu s Mirov do víťahu.* Z vonku to vizerá moc pekne. Neviem sa dočkať až to uvidím z vnútra. *Okomentuje vilu ale v skutočnosti len tak rozpráva abi reč nestála. V duchu si už robí zoznam vecí čo bude potrebovať a rozmíšla nak niektorími vecami čo bude potrebovať.* Verila bi si mi keď ti poviem že aj takto vizeráš krásne? *Spíta sa Miri a usmeje sa na ňu.* Tá krv má niečo do seba. Trochu mi to pripomína tú chvílu s tím vlkom. *Pokrivene sa uškerí a keby sa nebojí že to pre Miru bude moc pobozkala bi ju.*
*Upírka se pousmála.* Jsi jen v garážích a budeš v malém bytu dole pod nimi, kde budou chvíli pobývat ty dvě, ale počkej až uvidíš zbytek domu nahoře. Dva bazény, jeden venku a jeden uvnitř, velký obývací pokoj, kuchyně s velkou lednici, tedy se dvěma, plno pokojů a pohodlí, také je tu něco jako knihovna, no a dole už jsi viděla, prostorná garáž, jež pojme dvacet aut, zatím jich tu mám jen půlku. *Zazubila se na Lyrii.* Nemusíš se bát, Akamira i Em tady budou mít pohodlí a nebudou strádat v ničem. *Dodala ještě a v tu chvíli se vtah zastavil a otevřely se dveře. Aless vyšla jako první a mířila malou chodbou ke dveřím, které když otevřela, objevili se v něčem, co připomínalo malý byt, byla tam předsíň, velká koupelna, dva pokoje a obývací místnost s televizí, barem a kuchyní, kde byla obrovská lednice, už zásobená krví.* Tak vítejte doma, tedy jen na chvíli. *Zazubila se upírka.*
*Mira se na Lyr usmála a zlehka si přejela jazykem po rtech.* To víš, má to své kouzlo. I se cítím dobře, moje milá. *Zavrněla spokojeně a usmála se na vílu. Chvilku na ni ještě hleděla, než se usmála.* Miluju tě, Lyr. *Hlesla upřímně a spokojeně naklonila hlavu na stranu. Pak se podívala na Aless, nebo spíše na to, kam přišly. Jistě, oproti tomu, kde žila a kde byla to byl nezvyk. Ovšem co mohla čekat, když viděla jak si Alessandra žila? Usmála se a rozhlédla se.* Jo, tohle se mi líbí. *Zhodnotila s úsměvem, než se podívala střídavě z Aless na Lyr.* Co teď? Může tu ještě zůstat? *Optala se upírky.*
Už sa neviem dočkať kedy to uvidím. *Odpovie Aless a nasleduje ju po Mirinom boku. Ide pri nej dosť blízko ale stále si dodržiava mierni odstup. Nie kvôli sebe, nikdy ju nezaujímalo čo sa s ňou stane. Ale snaží sa dať Mire priestor a nesťažovať jej situáciu. Keď si ale jej milá prejde po perách má čo robiť abi ju nepobozkala.* Aj Ja Teba láska. *Zvodne si skusne spodnú peru.* Už sa neviem dočkať kedy budeme môcť biť zasa spolu. *Keď vojdú do izieb určených pre Miru a Em poobzerá sa a uznanlivo pokíva hlavou. Potom čo sa Mira spíta či môže ostať pozrie na Aless so spítavo zdvihnutím obočím a z jej vírazu je jasné že si nežela nič iné než zostať.*
*Upírka je nechala, aby si každá prohlédla svoje nové bydlení a ukázala jim i oba pokoje, kdo si pak vezme jaký, to už nechala čistě jen na nich.* V koupelně jsou všechny potřebné věci, i čisté ručníky, pokoje si rozdělte jak chcete, jak už jsem řekla, vaše osobní věci a oblečení vám dovezeme, psy si zatím nechám nahoře, alespoň do doby, než se to vyřeší. *Pronesla směrem k Akamiře. Nakonec pohlédla i na Emilii.* Pokud i ty máš ještě něco, co je třeba zařídit, tak si řekni, hádám, že zvířata asi nemáš. *Hleděla na ni, načež Em jen zavrtěla hlavou.* Ne nemám a klíčky od domu ti dám, věci už tam mám nachystané, kdybych něco chtěl, řekla bych. *Aless jen přikývla a vzala si od ní klíčky.* Dobře, nechám ti to přivézt, uculila se a pak přešla k těm dvěma, chvíli je pozorovala.* Na chvíli tady ještě zůstat můžeš. Já vám nechám soukromí, budu vedle v kuchyni, ještě kouknu, zda je tu všechno. Jo a mimochodem, Em, Aki, jsou tu kamery, zapnou se jen kdyby se něco dělo, jinak je tu i interkom, takže kdyby něco spojíte se s námi nahoře. *Ukázala jím malý panel s pár tlačítky hned v chodbě.*
*Ještě chvilku se na Lyrii dívala, než ale zlehka zavrčela. Opět cítila, jak má hlad, jak se něco děje. Proto se zlehka odtáhla a zacouvala dozadu.* Mám hlad. *Vypadlo z ní, než se zadívala před sebe. Nebo spíše, doslova prosila Lyr, aby se vzdálila, jelikož měla strach, že jí ublíží. Pak se podívala i na Aless.* Máš...máš něco? Dej mi krev, nebo něco, potřebuju, cítím že potřebuju... *Netrvalo to ale moc dlouho, co její vnitřní pocity novorozence zvítězily a ona se, ač nechtěla, a ač by to sama nikdy neudělala, vrhla po své milé.*
/A je to tu./ *Prejde jej hlavou keď začuje ako Mira zavrčí. Okamžete siahne po svojej moci a skúsi v izbách nájsť nejaké rastliny. To sa jej aj podarí ale nemá čas spraviť nič dalšie lebo sa musí uhíbať Mire ktorá po nej skoči. O stotini centimetra sa jej podarí uhnúť Miriním rukám a špičákom, pričom ďakuje duchom za svoju rýchlosť a za to že je jej láska čerstvo novorodená a ešte pomalšia než dospelí upír. Preskočí na druhú stranu miestnosti a svojou mágiou znení korene a stonky nedalekej rastliny na šlahúne. Tie sa omotajú okolo Miriných členkov a podtrhnú jej nohy. ďalšie jej za chrbtom spútajú zápästia.* Odpusť láska. Lúbim ťa. *Povie a skoro vibehne z miestnosti na chodbu pričom za sebou zavie dvere.*
*Už jen když ta slova Mira vyslovila, Aless jen tiše zavrčela a rychle doběhla k lednici, ze které vzala pár sáčku krve. Emilia se mezitím zavřela v jednom z pokojů. Cestou zpět, vešla k Em a hodila jí na postel alespoň dva sáčky, kdyby náhodou, než se vrátila za Akamirou, to už ale dívka ležela na zemi a Lyria byla pryč. Sebastian, který čekal za dveřmi na chodbě, pak pokud by Lyria chtěla už odejít, jí odvedl nahoru. Aless mezitím došla k Aki, zbavila jí kořínků rostlin a pomohla jí vstát.* Vidíš a tohle je přesně ten důvod, proč není dobré k vám pouštět někoho, komu stále bije srdce. *Zamručela a podala jí sáčky s krví, načež si prohrábla vlasy a sledovala jí.*,
*V tom zápalu, ve kterém byla, jí ani nedošlo jak rychlé to bylo. prostě najednou ležela na zemi s výhonky omotanými kolem končetin. Zavrčela a zadívala se na místo, kde Lyr zmizela. S tím, jak mizel tlukot jejího srdce, mizel i ten její pocit toho po někom skočit. Najednou bylo všude ticho, všude klid, tak strašný klid. Dívka s tím pocitem i tak nejak ještě koukala, kde ještě před chvilkou byla Lyr, než jí došlo že je sama. Jen ona, Em, která už spíše pomalu zmizela zkoumat byt a Aless u ní. Jakmile jii pomohla vstát a ovedla kouske vedle, ihned se jala sát krev ze sáčků. Podívala se na Aless a zlehka se zachvěla.* Jak dlouho tohle bude trvat, jsi říkala? *Optala se.*
*Zatímco Em byla ještě vedle, zůstala Aless s Aki sama. Posadily se na pohovku a upírka chvíli na Aki koukala.* Teď pár týdnu to bude intenzivní, ale budu se snažit vás trochu trénovat s krví, buď tady budu pro vás já, nebo ostatní, nebudete samotné, takže vám s tím pomůžeme. Celá tahle věc bude trochu trvat, přece jen naučit se ovládat není jen tak, ale zvládnete to, časem už pak budete i nahoře a po nějaké době, až to pravdu budete nějak více zvládat zajdeme i do města. *Pousmála se.* Tyhle začátky jsou těžké, ale když chceš a máš vůli, naučíš se všechno. A hádám, že vy dvě na to máte. *Mrkla na ni.* Hele jsem jaká jsem, jsem mrcha, to nepopírám, ale taky vím, jaké to je být na vašem místě, takže vás v tom nenechám.
*Dívka na Alessandru hleděla a a sama nejprve nevěděla, co by měla říct. Krev upíjela doslova tak, jako upíjela své oblíbené Capri sun tehdá, a koukala se na ni. Věřila ji? Možná, Věřila ale tomu, že to bude složité, těžké a nárorčné. věřila tomu, že to ani omylem nebude procházka růžovým sadem. pak si odtáhla krev od pusy, přičemž jí jedna kapka stekla po bradě a koukla na ní.* Co bude s Flamigo a Echo? *Chtěla vědět. Věděla, že jí Aless líbila, že budou v pořádku, ale nevěděla, co to znamená.*
*Alessandra se natáhla a palcem jedné ruky jí setřela krev z brady, načež se uculila a krev ze svého palce slízla.* Zatím budou tady v domě, Sebastian říkal, že se jich ujme a bude se o ně zatím starat, má psy rád a co s nimi bude dál, to zatím sama netuším. Mám domluvenou schůzku s jednou čarodějkou, která je pak nějak promění, myslím, že to stále budou spi, jen trochu větší a takoví, abys s nimi mohla být i ty. Jinou možnost nevidím, pokud máš nějaký jiná nápad ještě, sem s tím. *Pronesla a pohodlně se posadila, slyšela, že dolů sjel výtah a že se k nim blíží dvě osoby. Po chvíli se otevřel dveře na chodbu a do nich vstoupil Jeffrey se Sebastiane.* Ah ano, Jeff vás bude taky občas hlídat a dělat vám společnost, už se na váš přišel kouknout. *Uculila se, když je oba viděla.*
*Mira pokývala na souhlas, až po dlouhé odmlce, kdy se snad jako kdyby nevědělo, co sebude dít. Nakonec jen zamručela.* Pokud je nezabiješ a zajistí se, abych je nezabila ani já, pak je mi jedno, co s nimii bude. jen nechci, aby trpěli, okei? *Hlesla, dívajíc se na Aless. pak se podívala na příchozí. Poznávala jednoho, ale toho druhého ne. Seba byl přeci jen ten, který ji pomohl po narození, ale ten druhý jí byl neznámý.* Neříkala jsi, že upíry v klanu krom Sebastiana vlastně nemáš? *Došlo jí, když si vzpomněla na jeden z jejich rozhovorů, kdy ji Aless říkala že má pod sebou upíra jen jednoho.*
*Oba upíři se posadili na pohovku, načež se Jeff na Akamiru usmála. *Rád tě poznávám, kde máte tu druhou, myslel jsem, že jste tady dvě? *Optal se. Aless se jen zazubila.* Jsou dvě, ale Emilia se vydala už prozkoumat koupelnu a smýt ze sebe krev a hlínu. *Mrkla na mladého upíra a pak se otočila na Aki.* To jsem říkala, ale věci se trochu změnily. Do klanu se přidalo ještě pár lidí. Objevil se totiž můj bývalý vůdce klanu s pár dalšími a nasáčkoval se mi do domu, že by se mi to dvakrát líbilo se říct nedá, ale má to alespoň tu výhodu, že jsou teď všichni součásti klanu. *Zazubila se sladce.*
*Poslouchala jii, než se otočila ii na Jeffa. Naklonila hlavu na stranu, sjela si ho pohledem a nakrčila nos.* Já ještě uvidím, jestli tě ráda poznávám a nebo ne. *Pronesla pouze hořkosladkým tónem, než se podívala na Alessandru a zazubila se od ucha k uchu.* Říkám si, jak milý a hodný musí být, že tě trpí jako svoji hlavu klanu? Přeci jen, pokud jí byl on sám, jen těžko bude snášet někoho, koho měl pod sebou, nad sebou. *Zhodnotila kousavě, než jen zavrčela. Dlaní si přejela po tváři a setřela si trochu špíny a krve, než se natáhla pro další balíček a vycucla z něj trochu krve.* Ví o tom vůbec Remi? Že tohle děláš? *Optala se neurčitě. jako kdyby měla zase chuť provokovat.*
Oukej. *Pronesl jen Jeff a raději už mlčel, bylo vidět, že se nehodlá s novou upírkou přít. Načež se Seba jen uchechtl a dál to všechno sledoval. Aless jen lehce protočila očima, než se usmála.* Proč by mě neměl snášet. To on přišel za mnou. On chtěl pomoct, on chtěl schovat a on se nabídl, že se ke mně přidá, takže kdyby nechtěl, ani sem neleze a když se mu to nelíbí, měl odejít a najít si někoho jiného. *Pokrčila rameny a dala si nohu přes nohu.* A ano, Remi ví, že jsem mrcha, sám mi tak občas řekne a pokud si myslíš, že nic o mě neví, tak se pleteš. Ví všechno, ví jaká jsem, ví co dělám, nemám před ním tajemství a ví i o vás. Stačí ti to jako odpověď nebo máš ještě další otázky? *Naklonila hlavu na stranu a čekala, co si na ni Akamira vymyslí dál.*
*Mira si jen odfrkla a sjela si jí pohlede.* Myslíš si, že ho to bude bavit? Jako neříkám, je to sice víla, která je taky svým způsobem zrádná, ale víš co, jen mě to zajímá. *Ušklíbla se a přehodila si nohu přes nohu. Pak se sladce usmála a mrkla na ni.* Ale no, to je asi vaše věc, jen si dej pozor, aby ho mrcha neomrzela. S mrchami jsou jen problémy, pokud není mrcha i protějšek. *Mrkla na ni a ušklíbla se. pak pokrčila rameny.* Nu což, i to se děje. *povzdechla si.*
*Upírka jí sledovala, naklonila hlavu lehce na stranu a při jejich slovech jen pozvedla obočí.* Máš chuť opět mě provokovat a rýpat vid? *Pousmála se.* Víš zlatíčko, ty nevíš, jaký vztah my mezi sebou máme, jaké to mezi námi je a jaká doopravdy jsem já. Vidíš, jen to, co já chci abys viděla, takže se nemám proč bát toho, že bych ho omrzela. To samé bych mohla říct já o tebe a Lyrii, ty ses taky docela změnila, co když teď tu svou vílu omrzíš, hm, co když nebude nakonec chtít být s tebou, protože se z tebe stává malý drzý psychopat, mimochodem, což se mi docela líbí. *Ušklíbla se.* Dej si pozor, i ona je přece jen zrádná víla ne. *Vrátila jí to.*
*Mira naklonila hlavu na stranu a usmála se.* lyria je sama psychopatka. Kdyby jsi jen viděla, jak láskyplně stahovala toho vlka z kůže...bože, to bylo tak sladký...no, ale každopádněm, ráda bych si s tebou povídala,a les prchas volá. Tak asi zatím. *Mrkla na ni, než zmizela ve sprše*
*Upírka jen zavrtěla pobaveně hlavou a postavila se.* Vy dva, zůstaňte tady ještě s nimi, kdyby něco potřebovaly nebo tak. Já budu nahoře, mám ještě nějakou práci. *Pronesla k oběma mladíkům a pak se sama vybrala ke dveřím, kterými přešla na chodbu a pak výtahem až d domu, kde si šla dát sprchu a pak se pustit do práce.*
*Remi došel za Aless, tak, jak se domlouvali, hned po tréninku co skončil u Erna. Bylo něco na večer, nu, tedy něco kolem půl druhé ráno, když jí zaklepal na dveře. Na sobě měl své věci ze dvora- tedy stříbrno-modoru košili a kožené, černé kalhoty. U boku měl dýky, které začal nosit u sebe, už jen proto, aby se mohl bránit, ale i proto, že mu to bylo doporučeno v rámci bezpečnosti a měl se s nimi naučit zacházet. Proto si je nechával. Prohrábl si vlasy, přešlápl si na noze a čekal, až mu někdo přijde otevřít. V ruce svíral modrou květinku, kterou se jí chytsal dát, jež utrhl na dvoře.*
*Jako první slyšel zaklepání Sebastian, který zrovna procházel kolem, proto se ihned vydal ke dveřím, otevřel jej a jen se uculil.* Ale koho to sem tak pozdě čerti nesou, copak jdeš na párty? *Zazubil se na něj a napil se ze své sklenky, než mu uhnul na stranu a nechal ho vejít dovnitř.* Je tu trochu víc hluku, to víš, šéfka se chystá ven a my děláme takovou malou party. *Obešel jej a zamířil do obývacího pokoj, než se cestou ještě otočil.* Jestli si nedáš nic k pití, tak je ta tvoje nahoře u sebe. *Dodal ještě než zmizel vedle v pokoji, kde bylo plno hlasů. Zatímco se dole upíři bavili, Aless se nahoře oblékala. Měla dneska jít na závody a chtěla tam vzít i Remiho, tak jak mu slíbila. Vyšla proto ze sprchy a soukala se do kožených černých kalhot a černého tílka, na kterém byl rudým písmem napsán nápis „Hell Cat“. Tohle totiž byla přezdívka, pod kterou na závody upírka jezdila.*
*To by nebyl Remi, aby se nezaculil.* Jasně, že si dám pití. Láduj to sem!! *Vešel, celý rozesmátý od ucha k uchu jako kdyby se nic nedělo. Prostě šel jen za pitím. Rozhlédl se po upírech, kteří se na něj ihned podívali jako na lovnou kořist, ale on jen odvrátil zrak. Až an jednoho. Ten jeho výraz poznal, jeho obličej, všechno.* Ty. *Hlesl.* To jsi byl ty, ty magore!! *Zařval po černovlasém upírovi, Richiiem, který pár dní zpět napadl Chiaru u řeky. Už se nestačilo nic dít dál- Remi psotě vyskočil z místa kde stál a vrhl se s holýma rukama na upíra, se záminkou mu šeredně ublížit.*
*Aless, která nahoře ještě hledala nějaké věci, se zarazila, když zezdola uslyšela povyk. Protočila očima a seběhla dolů. Jaké bylo její překvapení, když se tam Remi pral s Richiem.* Nechte toho.* Pronesla jejich směrem, ale nikdo nic. Všichni to jen sledovali, přičemž se Emett jen blbě culil. Alessandra se zamračila, upíří rychlost vtrhla mezi ně a zavrčela.* Řekla jsem dost! V domě se nikdo prát nebude, je vám to jasné! A teď chci vědět, co se to tu sakra děje. *Vrčela a těkala pohledem z víly na upíra. Už z pohledu Remiho jí došlo, že Richie něco provedl, takže se otočila hned na něj. *Co jsi udělal? *Zamračila se na něj, on se však jen usmíval.* Napadl jsem nějakou holku, se kterou ten týpek byl no a? *Pokrčil Richie rameny jako kdyby se nic nedělo, ale dřív než by se někdo nadál, dostál pořádnou ránu pěstí, jež ho složila k zemi. Aless se nad ním sehnula a zavrčela, jelikož se Remi choval tak jak se choval, došlo já, že jen jednu dívku by tak chránil.* Zapamatuj si pro příště, že tohle, co jsi udělal, bylo naposledy, je ti to jasné. Tohle ti tolerovat nebudu. *Vrčela.*
Byla to Chiara!! Máme mi ten idiiot vysál Chiaru, co to máš kurva za členy v klanu!! *Zařval Remi, celý rozhořčený ne z toho, že na něj zase narazil, ale z toho, že na něj narazil tady. Proto se vytrhl Sebovi a celý rozhořčený z toho, co se dělo, vyběhl ven před dům. Tam si promnul obličej a zavrčela, než nakopl nejblížší sloupek. Toho ale ihned litoval, jelikož mu bolest projela celou nohou.* Zmetek jeden, musel bych ho zabít!! *Zařval ještě směrem k domu, než začal pomalu pochodovat po příjezdové cestě před domem, zatímco si pořád tak nějak nadával pod vousy.*
*Upírka pohlédla na Remiho a když odešel, tak zpět na Richiieho.* Varuju tě, jí se už nedotkneš rozumíš! Přestaň kurva dělat problémy a ty se přestaň smát Emette, chápu, že se dobře bavíš na můj učet, ale kurva teď toho nech! *Zařvala na oba dva, ještě jednou na ně pohlédla, než vyšla z domu ven. Zastavila se kousek od Remiho a pozorovala jej.* Je ti idiot, omlouvám se. Už se to nestane. *Povzdechla si. Tušila že s příchodem Emetta to nebude jednoduché a že především Richie bude dělat problémy.*
*Ještě chvilku pochodoval sem tam, nadával jak na Richieho tak na svoji bolavou nohu, ale jak došla Aless, tak se na ni otočil.* On je jako ale fakt magor, psychopat, kdyby jsi viděla, jak ji čapl! V jednu chvíli jsme si myslel, že je po ní zatraceně! *Zařval zase, než ale vydechl, prohrábl si vlasy a pomalu k ní došel.* Promiň, nebudu a nechci si to vybíjet na tobě, za nic nemůžeš, já jen že...měl jsme o ni strach, bál jsme se a ten hajzl jí chtěl ublížit. *Zašeptala sklonil hlavu. přiznával ji tu svou slabinu, to se mu vcelku příčilo, ale byla to Aless.* Nechceme někam jet? Kamkoliv? Někam mimo vilu? Ale pokud něco máš, pochopím, že budeš chtít zůstat tady. *Hlesl a jemně se na ni usmál. nechtěl tu zůstavat, už jen proto že věděl, že by musel Richiemu zakroutit krkem a jak to říkal i Chie, tak to bylo- on nechtěl být vrahem, nebyl vrahem. proto se tomu raději chtěl vyhnout tak, že někam pojedou.*
Je to magor, já vím a taky se mi to nelíbí. Už se k ní nepřiblíží, nikdo z nich. *Pronesla a hleděla na něj, tak nějak věděla, že s Chiarou jsou si blízcí, ale netušila, že až tahle. Nakonec to ale nechala tak, nechtěla si dál kazit noc.* Rozumím, bál ses o ni, ale Richie ji už nic neudělá. *Lehce se pousmála a když navrhl, že by mohli někam jít, jen přikývla.* Stejně jsem ti to chtěla navrhnout nebo spíše tě tam vzít. Dneska je zase párty a další závody a jelikož jsme se o tom bavili minule a tobě se to zalíbilo, takže dnešní plán je tedy takový. *Usmála se na něj, natáhla ruku a dálkovým klíčem odemkla auto, které stálo kousek od nich. Byl to černý Dodge Hellcat Str, který měl červené podsvícení, stejně jako mu rudě svítila i světla.* Takže připravený na divokou noc? *Pozvedla pobaveně obočí a zamířila si to k autu, kde nakonec nastoupila a čekala už jenom na něj. Chtěla si dnešní noc užít spolu s ním, ukázat mu, co má ráda, co jí baví, když zrovna nepracuje.*
*Ani nemohl popsat to jak rád byl, že měla dívka nějaký plán. proto, jakmile uviděl auto, celý štěstím nadskočil. její slib, že Chia bude v pořádku a Richie s e k ní nepřiblíží si vzal k srdci, a proto to ted nějak už vypustil a zadíval se na auto.* Teda, já autům nikdy moc nehodloval, ale tohle je boží stroj. *Zhodnotil ihned a podíval se na mašinu, než si přejel jazykem po rtech.* To musí být asi jízda, tak jo, pojedeme. A kde se to koná? Chápu, cedule o tom asi nikde vyvěšené nebudou, ale i tak mě to zajímá. *Mrkl na ni a pak se zamyslel.* Pokud se cestou zastavíme pro jídlo, pak jsem pro, tak můžeme jít na to. A pokud ta noc bude stejně tak divoká v autě jako potom s tebou na kapotě tohohle krasavce, pak to fakt beru všemi deseti. *Mrkl na ni fér.*
*Jakmile nasedl i Remi, Aless se zazubila.* Ano tohle je jedno z mým oblíbených aut, taky jsem na něj patřičně hrdá. Navíc prošlo i několika úpravami, aby závody byly ještě divočejší. *Culila se a nastartovala.* Přede jako kočka, ten zvuk je dokonalý. A věř mi jízda to je, však se neboj lásko, zažiješ ji. *Mrkla a zmáčkla v autě jedno tlačítko, tím začala otevírat bránu u víly.* Cedule nikde nejsou. Přece jen to jsou tajné akce. Nikdo se tam ani nezná jmény, každý má svou přezdívku, pod kterou jezdí a znají tě a tu když tak říkajíc zaregistruješ, chodí ti pak řekněme zprávy z anonymního čísla, kde je den, hodina a místo konání. Prostě paráda, na odreagování je tohle nejlepší. A neboj, než dojedeme na místo, zastavíme se ti pro něco k jídlu, přece tě nenechám jít hladového. *Naklonila se k němu a dlouze jej políbila.* Tak na kapotě si to představuješ jo? *Uculila se na něj šibalsky, když se od něj odtáhla, načež pořádně šlápla na plyn a oba vyjeli pryč, mířící do East River.*
*Dívka se po zbytek noci převalovala. Nic jiného ani nemohla, nedošlo jí, že nebude moct spát. proto jen tak mručela, zatímco ležela v posteli, oblečená do černého trička a šedých tepláků. Venku zrovna svítalo, i když k nim nedolehl ani paprsek, jelikož, no přeci jen byly ve sklepení, když dívka vstala z postele a celá nesvá se došourala k ledničce, aby si vytáhl balíček s krví. Pak došla ke stolu, kde se posadila, balíček otevřela a jako kdyby to byla nějaké malé pitíčko si ji začala usrkávat, hledíc tak nějak v podstatě do prázdna.*
*Měla to dost podobné. Oproti Aki se hlavně zdržovala v pokoji, kde popíjela svoji krev, ale zásoba jí došla velice rychle. Zkoušela, jak dlouho to vydrží, ale nijka dlouhá doba to nebyla a hlad jí nakonec donutil dojít do kuchyně, když spatřila Aki.* Vidím, že máš taky hlad... nebo žízen* Netušila jak to nazvat bylo to něco mezi tím. Sama si sáhla do lednice pro pytlík a usedla hned naproti ní.* Slyšela jsem, že jsi vyjela po té své. *Chápala to. Tlouklo jí srdce a i jí lákalo zakousnout se do krku proto i velice rychle včera zaplula pryč od ní.* Myslíš, že je dobrý nápad mít ji tady?
*Miru, zavřenou do svých myšlenek, Em doslova vytrhla. Podívala se na ni a jemně se usmála, pokud se tomu tedy dalo úsměv říkat. Pak pokrčila rameny.* Já nevím, hladožízeň, ale možná spíš hlad. Upíři tomu tak říkají, ne? I když je to zvláštní. *Zavrněla Mira a opět se napila. Pak se zaposlouchala dál a jemně pokývala hlavou.* Je, je to nebezpečné. Ale stejně tak, jako to je nebezpečné pro ni, je to nebezpečné i pro nás. Myslím, že kdyby to náhodou bylo tak že by šlo o její život, ubránila by se. Ne, nebojím se o ni. *Hlesla a pak si povzdechla.* Chybí mi. I když už mi nebije srdce, tak mi chybí.* Chtěla říct, že její srdce bije pro Lyr, ale...jaká hloupost by to byla?* Jak se cítíš?* Optala se.*
*Viděla, že to pro Aki nebylo nijak snadné a neměla v úmyslu ji trápit myšlenkami na to, co by kdyby tudíž jen přikývla a souhlasila s ní.* Víla je silenější než upír. *podpořila jí s úsměvem, jelikož věděla, že Aki to může aspon trochu uklidnit.* Snad.. Víš sice nám nebije srdce, ale nemyslím si, že by nás to připravilo o emoce jako takové. *Taky měla v hlavě Atiho, ale ten jí nazval naposedy, že se stane bestií bez emocí.* Je pravda, že se něco změnilo, ale pořád ho měla ráda. Cítím se opuštěně a hladově a taky nějaká ta nenávist a touha vraždit *Zamyšleně se koukala před sebe, když ty slova říkala, ale nevypadalo, že by jí to nějak zvláště trápilo.*
*Poslouchala ji a odkývala vše, co dívka řekla. I ona to cítila. to nutkání rvát se po krku každému, komu v žilách proudila horká krev, komu bylo srdce. Z části z toho měla strach, z části měla za to, že to pro ni bude přeci jen jednodušší, až bude zabíjet ty, co jí ublížili, bez jakýchkoliv servítek. Chvilku se rozhlížela, než její pohled padl na skříňku. Proto vstala a začala v ní něco hledat, pak v další vedle ní, než se zaculil a koukla se na to, co držela v ruce.* Hm, Aless chtěla být vtipná, ale musím říct, že se jí to povedlo. *Mrkla na ni, a ukázala co drží- byla to krabice monopolů. Podívala se na Em a nadzvedla obočí.* Co takhle tohle? *Optala se jí.*
*Pozorovala, co Aki dělá a jen si složila ruce na hrudi.* Aless je hlavně svým způsobem hodná... *Nějak stále tomu věřila díky tomu, co věděla.* Monopoly? *Chvilku nechápala, ale nejspíš měla Aki taky vtipnou náladu a chut si zahrát.* Klidně, ale moc na deskové hry nejsem. *Neměla za svůj život moc přátel, takže ani nezažila nějaké hry.* Co je to vlastně za hru? *Pozorovala panáčka, který byl na desce a pak na Aki.* budeme v podstatě něco jako makléři? *pročetla si úvod na papíru, který byl k pravidlům.*
Jo, jo máš pravdu, něco na ní bude, snad to nebude tak zlé. Myslím, že to je i tím, že našla lásku, nebo, jak bych to řekla, ale jo, asi tak. *Zhodnotila a rozprostřela před ně hru. Sama se na to dívala a zamyslela se.* Nevím,a si ano, podle mě je dobrý čas na to přijít, podívat se, hm? Co ty na to? *Usmála se a pak si vzala do ruky pravdila.* Jo, přesně tak, budeme zkupovat majetky, pozemky, platit pokuty, akcie. Takže vlastně vcelku i nuda. *Zapřemýšlela a pak se zaculila od ucha k uchu.* A nebo, co můžeme zavolat někoho zeshora sem dolu, Aless říkala že zavolat můžeme kdykoliv. *Zazubila se uličnicky.*
*Poslouchala pravidla, které vysvětlovala, ale nijak napínavé jí to nepřišlo.* Realitní makléř v podstatě. *Zapřela se zády o židli a následně zbystřila na její slova.* Chceš tu pořádat orgie? *optala se s úšklebkem jelikož měla chuť, ale bylo ji jasné, že na tohle Aki rozhodně nenarážela.* Možná by bylo dobré dát té hře šanci. Když tě porazím... co bys pro mě udělala? *Chtěla to udělat zajímavější než jen jako nějakou hru bez nějakého zisku.*
*Zadívala se na ni a nadzvedla obočí. Paks e ale zasmála.* Co já bych udělala? Pro tebe? Když prohraju ve hře? Vůbec nic, moje milá. *Zasmála se.* možná proto navrhuju tu alternativu, že sem pozveme někoho zezdola, a zabavíme se s ním, to by snad i šlo, ne? *Zavrněla spokojeně, čekajíc, co na to Em řekl. Nepřemýšlela moc o tom, co Em říkala, nebo nabízela, její slova ji sice zarazil,a už se ale nechtěla pídit po tom co znamenala. I když-.. *Jak jsi to myslela, co bych pro tebe udělala? *Nadzvedla nakonec obočí a přisunula se blíže ke stolu, jako kdyby ji chtěla lépe slšet.*
*Nejspíš s Aki nebude taková zábava, jak očekávala a jen protočila oči.* To máš pravdu tím pádem to nemá cenu hrát. *Nebyla dítě, aby se radovala jen z obyčejné výhry, která by jí nic nedala.* Klidně si někoho zavolej. *Pokrčila rameny s nezájmem, jelikož pro ní to neznačilo nic přínosného než jen další člověk na pokec, jenže v jeden moment se zeptala na tu otázku a ona pozvedla zrak zpět k ní. Upoutalo to její pozornost.* Je to jednoduché... když někdo vyhraje udělá něco pro toho druhého. Je to dospělejší verze výhry. Co myslíš... jsi zadaná, takže spát s tebou asi nebudu... *Naklonila hlavu.* Ale kdybys byla nezadaná byl by to první požadavek ač je otázkou, kdy budeš moct spát s Lyr, abys jí nezakousla. Nebo můžete preferovat BDSM, kdy tě sváže a nebudeš jí moct ublížit. Co by sis dokázala představit, že bys pro mě mohla udělat, kdybych tě porazila?
*Miira se uculila. Vždy byla taková opatrná, tohle jí ěnjak moc nedocházelo, ani jí to v tomhle ohledu nemyslelo, ale necítila se kvůli tomu nijak špatně. Proto naklonila hlavu na stranu.* Myslím, že o to tu obavy mít nebudu, už jenom proto, že sex zase až tak k životu nepotřebuju. Jo, je to zábava ale pro mě ne nutnost, takže pokud má tvoje otázka nějaký sexuální podtó, pak mě na to nenachytáš. Pokud by jsi chtěla někoho zabít, nebo se domluvit, můžeme. To bych i brala. *Mrkla na ni.*
Zabít si mohu klidně sama někoho... *Odfrkla si a koukala se na monopoly, když jen protočila oči. Ne nebyla s Aki taková zábava, ale zase na druhou stránku byla zadaná.* Takže mi nejsi schopná nic nabídnout zajímavého. *Zvedla se od stolu a sáhla pro sáček s krví, který si nalila do úst, aby si mohla oddechnout s tím pocitem, že zahnala aspoň jednu touhu.* Co tedy chceš dělat? Jsme tu zavřené a na stole máme dětskou hru... Nemám chuť zabíjet jen tak někoho... *Samotné vraždění, co nemá význam ji ani nelákalo a než bude moct zabít ty, co chce bude to trvat nějakou dobu, než se dostane ven a bude schopná se ovládat.*
*Mira pokrčila rameny.* Nevím, já netuším, co by jsi po mě chtěla. Co se sexu týče, je fajn, ale nepotřebuju ho. Jsou zábavnější věci a když už nic, dá se popovídat jen tak. *Zhodnotila, načež si dala ležérně nohy na stůl a mrkla na Em.* Co uděláš jako první, až odtud vylezeš? Pořád se ti chce zjišťovat, kdo vám vraždí v rajónu a přispívat tím do své, určitě vcelku záživné práce? *Ušklíbla se provokativně.* Není to nuda? Konec konců, myslím, že teď, když víš, co se na druhé straně skrývá, pořád by jsi to chtěla vědět? Nechceš zažít víc zábavy? *Optala se.*
*Zaměřila se na její otázky a sex nechala byt. Najde si tu někoho jiného s kým si užije. Navíc v koutku hlavy ji brala opravdu jako jedinou kamarádku kterou měla a nechtěla o ní přijít. Vždy zažívali úplně to stejně a šly do toho spolu* chci zabít ty, co ohrožují nevinné. Nechci být jedna z nich... chci aby lidé jakými jsme byli se necítili takto... Aby jejich čtyřnohý přátelé mohli nadále žít. Budu zabíjet ty, co si to zaslouží a přispívat hlavně tomu, aby se na mém stole objevovala těla těch, co mají být pod drnem. *Odvětila ve svém přesvědčení, které nezahodila.* nedělala jsem tohle vše pro zábavu Aki. *Pohledla ji do očí a pousmála.* a co ty? Nehodlám doufám zabíjet nevinné *To by obě zůstali na opačné straně mostu a to by nerada. Nerada by se s Aki dostala do křížku a musela s ní bojovat, protože ji měla ráda.* Navic potkala jsem jednoho vlkodlaka. Já vím, já vím jsou to potvory, ale on je jiný.* Uz nyní by nejraději byla v jeho náruči, ale věděla, že by ho v tomhle stavu zabila. Zdaleka nebyla připravená.*
*Mira ji poslouchala po celou tu dobu si pohupovala nohama a koukala se na dívku. Jakmile se jí zeptala, kde chce být a jestli chce zabíjet nevinné, tak vykulila oči.* Nevinné? Já? Co tě nemá, ne! Kvůli tomu jsem to nedělala. Jsitě, ten, kvůli kterému se tak stalo je už mrtvý, ale na druhou stranu- hm, myslím si, že nebyl jediný, a že zdaleka nebyl jediný. Že takových tam je víc, takže já budu dělat vše proto, aby tu tací nabyli.* Jakmile ale zmínila vlkodlaka, oči vykulila ještě víc.* Vlkodlaka? A hodného? A to jde? *Nadzvedla obočí, ale pak jen zamručela.* Nezlob se na mě, možná jen z principu toho, co mám za sebou s tebou v tomto nedokážu soucítit. Dokáži to, co cítíš respektovat, asi, ale nedokážu se s tím názorem sjednotit. Vlkodlaci jsou v mé hlavě pořád jen a jen zlá, zákeřná a divoká stvoření, nic víc. *Pronesla.*
*Chápala proč tomu, tak Aki má, ale zároveň jí to mrzelo.* Já vím... ale třeba ta vlkodlačice nás taky zachránila. Bez ní by tu nebyla ani jedna z nás, ale rozumím, jak to myslíš. *Věděla, že Aki názor nezmění a nehodlala ji ani nic takového vnucovat vždyť si zažila peklo z vlkodlakem.* já jen přemýšlela a dala tomu šanci. Budu ráda jen za to, že to budeš respektovat nic víc. *Pousmála se vlídně.* Takže co budeš dělat až budeš no... nahoře.
To respektovat budu, toho se určitě bát nemusíš. *Mrkla na ní upírka, načež vzala pytlík od krve a odnesla ho vyhodit do koše. Pak se zamyslela.* Až budu nahoře? Hm, rozdám si s Lyrii nespoutaný a divoký sex. To asi jako porvní. Jako další, půjdu pozdravit moje psi, pokud to ještě tedy budou psi poté, co s nimi Aless chce udělat, pak si budu zvykat a pak, až budu mít nějak volnou ruku, tak začnu brát právo ohledně hajzlů do vlastních rukou. *Zavrněla, Chtěla ještě pokračovat, ale to se otevřely dveře a dovnitř vešel jeden z upírů, ten, kterého Alessandra označila jako Emett.* Tak jak to tu jde, holčičky? *Uculil se, opřel se o dveře a mrkl na ně.*
*To, co říkala Aki se jí zamlouvalo, jelikož měla stejný pohled jako ona.* V tomhle nemohu více než souhlasit *Pronesla hrdě a očividně chtěla Aki ještě pokračovat, jenže je vyrušil muž, který se postavil mezi dveře a Em si ho okamžitě prohlédla.* Jde to dobře. *Neměla vůči němu žádné touhy zabíjet, jelikož byl jeden z nich a to znamenalo, že její touhy šly trochu jiným směrem. Ona neměla někoho jako Aki měla Lyr a hlavně nedokázal krotit své touhy na myšlence, že sex nepotřebuje k životu, když potřebuje, ale rozhodně ho tu nechtěla svádět před ní.* Budete za námi takhle chodit, jak dlouho? *Nadhodila otázku a vytočila se, aby na něj lépe viděla a mohla si ho prohlédnout lépe.* Měla bych otázek, ale více... *Ani netušila proč to řekla, jelikož žádná další se jí nedrala na jazyk a tak se koukla na monopoly. Zeptat se zda by si s nimi nezahrál ji nepřišlo zrovna adekvátní, když se jednalo nejspíš o dětskou hru a tak navázala oční kontakt s Aki, jako kdyby se jí ptala: A co teď?*
*Emett se otočil na obě dvě, zadívals e na ně a usmál se.* Tak dlouho, jak bude třeba, takže doufám, že se budeme bavit, děvčata. Já jsme se ani moc nepředstavili, jsem Emett, bývalý vedoucí Alessina klanu, ve kterém byla. Chtěla mě zabít, nevyhrála. Tak jsme mohl zabít já ji, neudělal jsem to, a tak jsem tady, aby mi splatila dluh v tom, že mě tu při nepříjemnostech nechá i se zbytkem klanu. *Mrkl na ně. Aki pokývala hlavou a rychle se letmo usmála, než se podívala na Em. Pak ale pokrčila rameny a ušklíbla se, než se podívala na Emetta.* Chceš si zahrát monopoly? *Nadhodila otázku do vzduchu, načež se Emett jen zasmál.* Nemám potuchu, co to je.*
Takže si tu prostě... *netušila, jak to popsat, ale rozhodně vztah Emmeta a Aless byl zvláštní skoro až na způsob nějaké sekty, ale chápala to.* Rozumím. *Dodala nakonec, ale stále seděla narovnaná a sem tam po něm koukla, kdy si dovolila očima přejet po jeho těle. Ne nemohla... Přeci jen byl to někdo, kdo na ní mě dávat pozor. Překvapeně zůstala hledět na Aki, když se zmínila o monopolech. Měla chuť se jí zeptat zda to myslela vážně, ale nedovolila si nic vůči tomu říci, když se Emmet nad tím smál ani se tomu nedivila.* Já také nevím upřímně, ale něco na způsob vykupování nemovitostí *Vyjasnila a hodlala si to s Aki zahrát pokud by chtěla. Stále k ní měla velkou náklonost i přes veškeré touhy, co nyní měla vůči muži, který vkročil do místnosti. Skoro jako kdyby všechny pocity ohledně toho byly dvojnásobné, když ji nebušilo srdce a tak si dala jen nohu přes nohu a mírně si odkašlala.*
*Mira se zasmála, když viděla výraz jak Emetta, tak Emilie. Pak ale jen nesouhlasně mlaskla, vstala a sklidila to.* No tak ne, ježiš marja, nejste pro žádnou sranduu. *Zavrčela, ale pak se zasmála, když hupla na gauč a mrkla na ně.* Hm, a co tak kdyby jsi nám o sobě něco řekl? *Navrhla Mira, hledící na Emetta. Ten jen protočil očima a odfrkl si.* Nevím, jestli na tom je něco zajímavého, povídejte vy. Spíš mě zajímá, co vás donutilo udělat tohle, proměnit se. Tak co třeba ty? *Pokynul hlavu k Em a sjel si ji pohledem, načež došel ke stolu a posadil se.* Co vedlo tebe k tomu, aby jsi se změnila? *Optal se jí. Mira si mezitím vzala nějakou knížku a listovala jí.*
*Ako se odklidila na gauč a ona vnímala jistou nejistotu, když jí neměla až tak poblíž a její místo nahradil Emmet, který usedl naproti ní. Co mu měla říct? Že chce vzít spravedlnost do vlastních rukou? Působila chvilku zamyšleně.* Jednoduše vyřešit pár desítek, možná stovek případů, které vedou k těm, kteří mi skončili na stole. Policejní patoložka. *Vlastně netušila, proč by mu to tak podat nemohla.* Chtěla jsem nahlédnout na tenhle svět a když jsem se s tím Vaším seznámila bylo mi jasné, že jako člověk nemám šanci a zemřela bych jen kdybych strčila noc, tam kam nemám. Vlkodlakem být nechci jsou stále z části zvířata a co jsem četla, tak jejich proměny jsou bolestivé a dokážou ztratit smysly klidně po několika letech tréninku... upír zněl jako lepší varianta na kterou vsadit svůj život... doslova. A ty? Sice nejsi nějak zajímavý, jak říkáš, ale co vedlo tebe k tomu být upírem? *Byl upírem delší dobu a třeba v budoucnu bude i někým, kdo skončí na její listině, ale to nechtěla nyní řešit, když jí pomáhal a byl jejím opatrovníkem.* Máš na starost hlavně mě ne? *pozvedla obočí s tím, že něco takového se zmínilo pokud si dobře pamatovala, nebo možná jen její představivost, ale o tom, že pod někým musí být se nemýlila. Čekala, že se zaměří i na Aki, která studovala stránky nějaké knihy.*
*Emett jen nakrčil nos.* Ne, já ne, tebe bude mít na starosti spíše Elijah, ale i já se tu objevím. Budu ti pomáhat, to je jasné, vám oběma, přeci jenom, jsme tu tak nějak nejstarší. Ale s tímhle si ruce ušpiní někdo jiný. *Uculil se jako měsíček na hnoji.* Tak pardon, ušpiní ruce? *Zpozorněla Mira, odložila knihu a podívala se na něj.* To nebylo moc taktní. *Zhodnotila. Emett ale pokrčil rameny.* To víš, hele, moje žena je taky upír ještě ne moc dlouho, chci se věnovat hlavně jí a mám tu taky nějaké věci na zařizování. To je i odpověď tobě, tak nějak mě to lákalo, hlavně možnosti stínového trhu a tak. Proto jsem se nechal proměnit, kvůli možnostem. A teď, když mám po boku i manželku, neměnil bych. *Mrkl na ni, ale pak se ušklíbl.* každopádně, měl bych jít, pokud stejně, přijde se na vás podívat ještě Elijah, hlavně na tebe, bude s tebou trávit většinu času, tak pro seznámení. O Miru se bude starat Sebastian, ale ta se s ním už nějak zná. Tak se zase mějte!! *Mávl jim při odchodu, to už jej ale ve dveřích vystřídal zminovaný Elijah. Byl to mladě vypadající upír, který měl na sobě černou košili s oranementy, společenské kalhoty a vlasy černé barvy trochu delší k bradě tak nějak rozcuchané a v ruce si přetáčel nožíkem. S Emettem si vyměnil jen pohled a pokynutí hlavy, než se odrazil o futra o která se opíral a sám vešel dovnitř.* takže... *Začal po chvilce...* Ty jsi Emilia? *Ukázal si čepelí na Em. Mira mezitím těkla pohledem z něj na upírku, než obdivně hvízdla, což ale Elijah nijak neokomentoval.*
*Nijak ji netrápilo, co Emmet řekl a vlastně ho chápala v tomhle smyslu, takže nebyla nijak rozhozená a jen mu věnovala úsměv s tím, že v tomhle problém nevidí.* Očividně má manželka štěstí. *Znělo to trochu sarkasticky, ale přeci jen dost zajímavý způsob přesto vše se jí i tak Emmet zamlouval a působil, že chtěl osvětlit situaci a hlavně je bral mezi sebe, což pro ní bylo hlavní. Elijah bylo jméno pro ní úplně nové, tak jako Sebastian a Emmet, což se nebylo čemu divit. Jedinou upírku, kterou znala byla Aless.* Také se měj. *Prohodila a sledovala, kam odešel, jenže v moment, kdy si povšimla někoho dalšího zbystřila o to více. Zůstala na něj koukat a pozorovala sem tam nůž, který ji nijak neohromil, ale jeho vystupování bylo zajímavé.* Ano a ty jsi Elijah hádám... *Musela se nad hvízdnutím Aki uchechtnout. Mohla mít Lyru, ale její hvízd byl více než pro ní sympatizující.* Nebo se pletu a jsi někdo další, kdo mi jde vyprávět o tom, jak se chovat a co dělat a že budu pod palcem Elijaha. *Zapřela se do židle a zkřížila si ruce na hrudi. Hlavou jí jela slova Emmeta, že spolu budou s Elijahem trávit čas. Jak? Vždyt tu budou zavření, nebo jí snad vezme ven?* Jestli chceš hrát monopoly, tak jsme stále jen dvě. *Neměla k němu takovou úctu jako k Emmetovi, který působil starší, ale zároveň tušila, že Elijah si nebude možná brát servítky.*
*Elijah si sjel Emilii pohledm od hlavy až k patě a naklonil hlavu na stranu.* Elijah. *Pronesl a došel až k Em, kterou si začal obcházet kolem dokola a prohlížet si ji, zjišťovat, co je zač.* Jo, budeme trávit čas spolu, tak nějak tě mám na starosti, mám zajistit, aby jsi se naučila sebekontrole, aby jsi se naučila tomu, jaké to je žít jako upír na světě.* Hlesl.* Ale fešáka jsi to dostala, to se na to podívejme!! *Houkla na ni Mira, což byla poznámka, kterou ale Elijah úspěšně přešel bez povšimnutí. Díval se spíše na Em před sebou.* Myslím si, že to bude ještě zábava. *Ucedil a jeden koutek rtů mu vystřelil do úsměvu, než došel k lednici, otevřel jeden balíček krve a nalil je do sklenky. Nestačil ani zareagovat, a už u něj byla Mira, která mu sklenku doslova vytrhla a hodila krev do sebe, když jí pak došlo, že se vůbec neovládá, celá, opět zamazaná od krve se ušklíbla.* Ups, dám si sprchu. *Zhodnotila pouze, než se vytratila do koupelny. Elijah se zatím posadil ke stolu a sledoval Em.*
*Možná sebekontrola nebude jediný problém z ohledu upíra. Zhluboka se nadechla a zůstala sedět se založenýma rukama a noh stále měla překřížené. Vnímala tu chuť se po něm vrhnout, ale z jiného důvodu. V jeden moment však otevřel pytlík krve, kdy upoutal její pozornost a pozorovala ho. Měla chuť udělat to co Aki, ale v tomhle se dokázala aspoň trochu ovládnout. Nicméně pocítila na pár vteřin chuť s ní o krev soupeřit. Na sucho polkla a jen pohledem uhnula do strany, aby se s tímhle pokusila vyrovnat, ale bylo to těžké. Cítila se na chvíli jako zahnaná do kouta. Zůstala s ním v místnosti samotná.* Zrádce *zamumlala směrem k Aki a koukla konečně na Elijaha, kdy mu věnovala úsměv.* Tak jak si zatím vedu? *Optala se. Měla na sobě sice rudé šaty volnějšího střihu s výstřihem ve kterých se zde dokonale pohybovalo, ale ani kapka krve na těle.*
*Stejně jako to udělala mIra před chvilkou, i on si vytáhl nohy a položil je na stůl, než se na ni zadívala sjel si ji pohledem od hlavy až k patě.* Doslova tě teď vidím poprvé, ale s tou krví líp než ta druhá. *Mrkl na ni a jemně se pousmál, než naklonil hlavu na stranu.* Snad si tak dobře budeš vést i další dny, princezno, to se ještě uvidí. Přeci jen, tohle je teprve začátek, nevím, co pro vás přesně chystá Aless, ale nejspíš to bude něco, až po čem budeš moct položit otázku, jak si vedeš. *Uculil se a rozhlédl se po bytě, jen tak sám pro sebe kývl hlavou, než si přejel jazykem po rtech a koukl směrem k ní.* Stejně jste blázni. *Zkonstatoval pak neurčitě.*
Je snad nějaký důvod, proč bych si neměla tak dobře vést i následující dny? *Dala hlavu do boku a jen začala mírně pohupovat nohou, kterou měla ve vzduchu. Pozorovala každé jeho gesto.* Kdy to opadne? Ty pocity... *Tušila, že u každého to bylo jiné, takže každému to zvedlo hranici něčeho v něčem jiném a u ní to byla touha. Jako kdyby krev a soulož znamenali nejhlavnější část jejího života. Doufala, že se Aki brzo vrátí, jelikož doposud byla její stopkou proč se chovat slušně a nic nezkoušet. Přesto vše se mírně nahnula při jeho oslovení a výhled do výstřihu byl o poznání lepší.* Připadáš si jako princ, který mě má zachránit, když mě oslovuješ princezno? *Optala se ho zvědavě s tím, že se neubránila úšklebku.*
*Pokrčil rameny.* Co já vím, každá to snáší jinak. *Mrkl na ní a nad další její otázkou se ani moc nezamýšlel.* Moje milá, tohle je něco, co trvá i roky. Tohle trvat bude, to se neboj. Ještě minimálně rok budete tady, pod zámkem, tak si na to zvykněte. *Ušklíbl se provokativně. Pak stejně tak, jako se ona naklonila k němu, se on natáhl k ní. Nebral si servítky, absolutně žádné. proto jedna jeho ruka vystřelila za její krk, který zlehka stiskla.* Možná, dalo by se to tak říct. Protože pokud tu nebude Aless, zkejsneš se mnou, a ano, tohle by se možná mohlo pokládat za to, že tě zachráním. Kdyby jsi totiž něco vyvedla bez dozoru, tak buď lovci, vlci, nebo Dragos tě nechají zabít. *Hlesl. To už se ale vrátila Mira. Ta, jakmile viděla dění před sebou, se opřela o zeď a založila si ruce na hrudi.* Hele, přímý přenos? *Nadzvedla obočí. Elijah se neměl k tomu Em nijak pustit, ještě naopak se naklonil k jejímu uchu.* Věř mi, ještě to bude zábava. *Zašeptal jí, než se odtáhl, pustil ji a podíval se na Miru. Nad tím, co řekla jen nadzvedl obočí a uchechtl se.*
*Dech se ji prudce zrychlil, když ji chytil za krkem. Sepnula rty pevně k sobě. Nedovolila si nic proti němu říci jen ho pozorovala dokud se nevrátila Aki, která si neodpustila poznámku jistě že.* Myslím, že dávám přednost soukromí pokud by ses nepřidala. *Vyčkávala než ji Elijah pustil a hned se zpět narovnala. Rozhodně věděla, že takovou hloupost už dělat nebude ačkoliv se jí to líbilo. Upravila si trochu šaty.* Tak snad ta zábava bude stát za to. Nerada se nudím. *Rozhodně si neodpustila aspon jednu provokativní poznámku vůči tomu, že od toho něco už očekává. Mohl si jen domýšlet, co ale ona věděla, co chce a Elijah byl její typ muže. Pokud zde má být rok rozhodně hodlá někoho svést a první její oběť dá-li se to tak říci stojí před ní.*
*Mira se podívala nejprve na Em, potom na Elijahu a potom se uchechtla.* No, asi pořádám Alessandru o to, aby nám udělala dva byty. Protože jestli budeme chtít každá své soukromí potom, až sem budeme chtít někoho vodit, nebo až sem někdo bude chodit za námi, tak si nemyslím, že budou dva pokoje stačit. *Zhodnotila Mira, než se uchechtla a vydala se, pořád ještě jen zabalená do ručníku, do ložnice si vybrat nějaké oblečení. Upír se mezitím podíval na Em a zlehka se uculil.* Věř mi, nuda tu určitě nebude. Měl jsem na starosti už pár dalších novorozenců, a ona to není nuda už jenom z principu. Ale když se na tebe tak dívám, myslím si že to nebude nuda už tuplem. * Prohlásil upír, a přejel si jazykem po rtech, tentokrát to nebylo nijak nevinné gesto, tentokrát bylo záměrně svůdné a záměrně se u toho díval na oběť svého zájmu, tedy na Em.*
*Emi nijak nevnímala, jak byla Aki oblečená už jen z důvodu, že jí řekla ne a nehodlala překračovat hranice, jenže Elijah naproti ní byl jiný.* Semnou se člověk nenudí to je pravda, ale abych se já nenudila... *Jenže věděla, že nebude při jeho gestu vnímala, že musela nohy více k sobě natisknout, jen když si vzpomněla, co s ní dělal Ati a zažila nový směr a k tomu všemu i Alessandra a Remi... zhluboka se nadechla, aby uklidnila své tělo, ale šlo to těžko, když vnímání touhy bylo silnější.* K čertu *Vydrala ze sebe.* Kdy bude první lekce? *Pozvedla tázavě obočí a moc dobře věděla, kam tím směřuje a on to musel tušit také. Neodvážila se nic udělat právě z důvodu, že Aki se může kdykoliv vrátit.*
*Elijah si ji sjel pohledem od hlavy až k patě, než se nakonec ale zvedl, došel až k ní a sklonil se.* Klidně hned, nebo se snad před kamarádkou, ostýcháš, princezno? *Uculil se, načež už odmítal čekat. prostě se sklonil a dravě ji políbil, dravě a chtivě. A líbal ji, tiskl si ji k sobě dál a dál, nepřestal ani ve chvíli, kdy do místnosti vešla Aki a zadívala se na ně. Ale, aniž by něco řekla, jen si vzala menší pytlík z krví, posadila se a usrkávala z něj.* Se nenechte rušit, však. *Ušklíbla se. Elijah se ani rušit nenechal, věnoval se dál Em a očividně si to velice užíval.*
*Když se nahnul s tím, že se ona ostýchá kdyby mohla zrudla by ve tváři." Vždyť... *Nestihla nic říct a on si dravě vzal její rty. Chvilku se snažila být proti němu a bránit se polibku, jenže její tělo mluvilo jinak až jí to mysl úplně zatemnilo. Polibky mu začala oplácet a těle se tisknout na to jeho. Své ruce položila na jeho hruď, kde sevřela jeho triko v pěst, aby se nemohl odtáhnout. Probral jí až hlas Aki, ale přesto, že věděla, že tohle není dobré, tak nemohla přestat. Nemohla se od něj odtáhnout a vědomí o Aki přítomnosti jí přestalo vadit.* Pokud tohle je první lekce, tak se předvěď *zavrčela mu u rtů a zkousla mu ret ne silně, aby se nenapila jeho krve o tom už byla varována, jelikož závislost na něm si vybudovat nechtěla. Ne tímhle způsobem. Nohy dala od sebe, aby měl lepší přístup k jejímu tělu. Mohla by navrhnout pokoj, jenže nebyla schopná se samým vzrušením ani zvednout. Neměla na sobě ani podprsenku, takže šaty přestali plnit účel, že by něco nešlo vidět.*
*Ani Elijah nepřestával, a proč by taky? Podíval se na Miru, na kterou se jen zaculil, ale stejně se dál věnoval Emiliii. Vysadil si ji na stůl naproti sobě, držel si ji u sebe za boky a dál jí náruživě líbal, dokonce jí i zajel rukou pod šaty. Mira se nad tím jen uchechtla, a jako kdyby to byla normální věc si vzala do ruky knihu a dala se do čtení. Elijah se začal věnovat Emiliinému tělu, a Mira, snad jako kdyby si to nemohla odpustit, začala předčítat začátek knihy, což byl zrovna Hamlet. Elijah se nad tím jen uculil, její hlas neposlouchal, soustředil se jen na Em.* Mám se teda předvést jo? *Zavrněl a vtěsnal se mezi její nohy.*
*Vyzvedl jí jako kdyby ani nic nevážila a jen, co ucítila jeho ruku pod šaty cukla mírně pod návalem další vlny, kdy potřebovala, aby tohle dokončil. Zaposlouchala se na chvilku do hlasu Aki, ale nebyla schopná slyšet více než pár vět, jelikož se Elijah vměstnal mezi její nohy.* Jestli je tohle nějaká zkouška, kdy v průběhu přestaneš a necháš mě v tomhle samotnou přísahám, že budeš první na mé černé listině. *zavrčela a přitáhla si ho prudce k sobě do dravého polibku, kdy se hrudí natiskla na tu jeho a nohami ho obmotala a přitiskla blíže k sobě, když jednou rukou zajela do jeho rozkroku a vnímala, co pod látkou skrývá.* Ale jestli tak učiníš bude to očividně utrpení pro nás oba. *ušklíbla se ďábelsky s tím, že tohle se jí zamlouvalo. Provokovat...* Už ses mohl dávno předvést, ale slyším jen slova. *Povolila mu kalhoty a své rty natiskla na jeho krk, když jeho přirození chytla do ruky a stiskla ho tak, aby mu to bylo příjemné zatím, co rukou začala hýbat. Brala to, že je o krok napřed oproti němu a Aki vypustila na tuhle chvíli z hlavy už nepřemýšlela. Poháněl jí jen pud, kdy ho potřebovala v sobě a potřebovala, aby si jí vzal tvrdě a ukázal jí, že ona nikdy nebude nad ním mít navrch, což si teď troufale dokazovala.*
*Elijah už na nic nečekal, vnikl do Em až na doraz a začal jí skutečně dokazovat, kdo ej tu pánem a co jí ještě ukáže. Bral si ji tvrdě nesmlouvavě, zatímco ji držel za krkem tak, aby mu byla blíž co jen to šlo, a spokojeně se šklebil. Mira na chvilku přestala, sjela si je pohledem, než se ale dala opět do čtení, ačkoliv věděla, že ji nikdo neposlouchá. Ale tak, proč by nemohla? Trošku si povzdechla že tohle nemohla zažívat i s Lyr, ale, proteď si vystačila jen s podívanou a taky tím, že ona nebyla jako Em- Tohle nepotřebovala. Jistě, když na to přišlo, byla jako králík, ale tak, nyní měla teoreticky klid. Elijah se ale Em věnoval více než urputně, tiskl si ji k sobě, nakonec si ji položil na stů bokem, aby to trochu okořenil.* Hlavně ten stůl pak utřete! *Zahlásila Mira jakoby nic.* ----KONEC---- (smazaly se nám posty xDD
*Mira se jen tak převalovala v posteli, dala si už dva balíčky krve, sprchu, poležela si, odpočíval, tak nějak se nudila, pak koukala do mobilu, koukala na seriály, hrála sama se sebou monopoly a přemýšella, co by mohla dělat dál. Byl to teprve třetí, nebo čtvrtý den a ona už ztrácela nějak trpělivost s místem, kde byla. proto si takhle sedla ke stolu, a podívala se na Em.* Asi budu muset Aless požádat, že chci ven, potřebuju si zakouřit. *Zavrčela sama pro sebe, tady se jí nechtělo.* nebo sem taky mohla dát nějakou kuřárnu sakra. *Zhodnotila nervozne.*
*Snášela to lépe než Aki, ale hlavně tím, že většinu svého života trávila sama. Zrovna seděla ve společenské místnosti a četla si knihu spokojeně, když docupitala Aki. Neodtrhla pohled od knihy, než promluvila a pousmála se.* Ani nevíme, kdy se ukáže... Za poslední tři dny zde nebyla ani ona a ani Elijah jen nějací její poskoci... *Zamyšleně se koukla na strop.* Snad na nás nezapomněla. *Zamručela, ale bylo to málo pravděpodobné. Sáhla po sklence ve kterou měla nalitou krev usrkla z ní jako kdyby to bylo víno.* Taky bych chtěla být venku a pocítit aspon vítr nebo cokoliv krom tady toho prázdna, ale ještě takový týden bych to zde bez toho zvládla. Chut na cigarety tě nepřešla ani když jsi upír *ušklíbla se a zavřela knihu.*Chceš si zahrát monopoly? *Pozvedla obočí s tím, že už jí viděla, jak to Aki hraje sama se sebou, jenže uslyšela kroky. Nejspíš je někde šel znovu zkontrolovat a dodat balíčky s krví.* Že by poslíček?
*Nad poznámkou cigarety zamrčela.* Je to moje závislost, no. Sice budu muset co dělat, abych si nepodpálila nos, ale tak, nu což. *Zhodnotila, než se zhluboka nadechla a chtěla si povzdechnout, to ale přišla otátka od Em.* Ráda, na co tam ještě čekáš? *Usmála se a začala rozdávat i jí peníze, než se otočila ke vchodu.* Zase někdo, kdo o nás nebude mít zájem, ani bych se moc nerozvášňovala. *Podotkla Mira a odvrátila pohled, neviděla tak, kdo by přišel. Jen zamručela a soustředila se na rozdávání měny.*
*Musela se usmívat, když viděla ten zápal Aki, jak rozdávala peníze.* Ale nebudeš mi nadávat, když vyhraji *podotkla a sledovala ji. Pozorovala peníze, které rozdávala zatím, co si založila ruce. Do místnosti vešel poslíček a ani je nepozdravil Poskládal pytlíky s krví do lednice. Em ho chvilku pozorovala. Zdál se být hodně nešikovný, ale víc si nevšímala, když si vybrala jednu figurku, kterou vložila na políčko odkud se začínalo.* Někdo by se už mohl ukázat. Tenhle chlap působil jak ponocný... *Chyběl ji Ati... Ale jeho slova jí neustále bolela u srdce nad faktem, že jí nazval bestií. Sevřela čelist více k sobě, ač neměla srdce při té vzpomínce jí to bolelo a Elijah se neukázal od první lekce, kdy už potřebovala taky svoji drogu jako měla Aki zálibu v cigaretách.*
*Aki ji ale pramálo vnímala, rozdávala bankovky a dokonce i zvedla prst na znamení toho, že ji neposlouchá, až když měla hotovo, se na ni podívala.* Cože to? Že sem nikdo nechodí? To ne no, bůh ví, kde Aless je. *Zavrčela, než se dala do hraní.* Šla bych ven, je mi jedno kam. Na vzcuch, na cígo, za Lyr... *Mluvila, než si podepřela bradu. tak nějak věděla, že by ji stejně teď asi zabila, a to nechtěla riskovat. Poslíček se dal na podchod, mezi dveřmi se zastavil, a jako kdyby ho to otravovalo, se optal, zda jim má někoho poslat.* Kohokoliv!! *Zahlásila Mira. Opravdu, hodil by se kdokoliv.* Aby zahnaly nudu, tak jo.*
*Pohlédla na chlápka, který postával mezi dveřmi a prohlížela si ho zvědavě, jako kdyby viděla nějakou šanci na únik.* Také bych chtěla ven popravdě. *Ale tohle nemluvila ani tak Em jako její instinkt lovce. Zamyslela se nad tím, jak se zde vlastně musí dostat ostatní.* Hádám, že ty dveře prostě jen tak neotevřeme a neodejdeme... *Aless by tohle nepodcenila.* Ale kdyby zde někdo měl přijít, což má... *Založila si znovu ruce a koukla se na bankovky, když hodila kostkou a rovnou stoupla na nemovitost, kterou odkoupila a ušklíbla se na Aki.* Možná by to šlo dostat se ven, ale chce se nám riskovat?
*Jakmiler začala Em uvažovat nad tím, nad čím uvažovala, tak se Aki podívala od herní desky jí do očí a zaculila se.* Šlo, jo to by šlo, takže co teď, počkáme? Co jsem pochopila, ty dveře neotevřeme, to jen Aless a jedjí poskoci, takže co teď? Čekáme? *Mrkla na ni spinklenecky, zatímco dál táhla se svou figurkou a sama pros ebe se culila.* Myslím si, že pokud se na to vrhneme, tak si ani nevšimnou, že jsme pryč. Pak už stačí jen chvilka a mizíme. *Mrkla na ni.* Za dveřmi je ještě výtah, bude trvat, než se zavře,a pokud tu jsou kamery, budou nás nahoře ale už čekat. Takže, nějaké plány? *Nadzvedla obočí.*
Pokud jsou nahoře kamery bude to horší.... *Povzdechla si pro sebe zatím, co sama táhla s figurkou a znovu stoupla na políčko, kde skoupila pozemek Pře přemýšlení udělala další dva tahy, kdy získala peníze a ještě ožebrala Aki o nějaké peníze.* Záleží, kde všude kamery jsou. Potřebujeme jen chvilku, aby sis zakouřila a pak se zase vrátíme zpět. Dveře jdou otevřít jen z jedné strany, což znamená, že vrátit se bude snadnější než dostat se odsud *Pohlédla ke dveřím, které nedovolí úniku.* Kolik potřebuješ času na to si zakouřit?
*Jakmile přišla o peníze, tak se zamračila. Ještě k tomu jí její další tah poslal do vězení, nad čímž zavrčela.* Já nevím, nebudu chtít jednu, takže patnáct minut, půl hodinka? Asi tak. *Zhodnotila Mira a už si připavila krabičku cigaret.* Vím, že je to risk, ale tak, nu což. *Zamumlala a vstala, aby se vydala ke skříni,. věci jí z domova přnesla Aless, a zbytek ještě donesla Lyria, ale zapalovač nemohla najít. proto Mira vztekle zavrčela.* Nenechala mi tu zapalovač, sakra. Asi si myslím, že nás tu budu podpalovat, nebo co! *Křikl a podívala se zle do kamery. paks i frustrovaně prohrábla vlasy a opět si sedla za stůl, než se zamračneě zahleděla do prázdna před sebou.*
*Sledovala, jak se Aki rozčílila a zároveň se zamyslela, než se ušklíbla.* Možná bych ti mohla pomoci... Když tě takhle porážím ve hře a do toho nemáš zapalovač je mi tě líto *Dobírala si jí než zašla do svého pokoje, kde prohledávala svoji kabelu. Hned na to zajela rukou do vedlejší hluboké kapsičky, která měla díru. Vždy jí propadávali věci úplně na spod. Nakonec se jí podařilo nahmatat krabičku zápalek,* Tady *Hodila je na stůl před ní.* Není to zapalovač, ale účel to splní tak či onak... *Usedla zpět na své místo, kdy hodila kostkou a další tah jí také poslal do vězení.* Že by se štěstěna tímhle obrátila?
*Mira se na ni podívala jako na čistý zázrak.* No ty se mi zdáš, to je skvělý. *Zavrněla a pak se zamyslel.* Hele, vadilo by ti, když si zakouřím v koupelně? je tam větrák, tak by to nemusel být problém, ne? *Mrkla na ni spinklenecky. Přeci jen, jelikož byt sdílely spolu, chtěla k ní přistupovat s určitou úctou a nemyslet sobecky. Podívala se na plánek a pak se zasmála.* Tak, a máš to, teď jsme obě ve vězení!! Doslova, jako tady, no není to ironie osudu? *Zašklebila se a podepřela si hlavu, než vzala do ruky kostky, snažíc se hodit to číslo, které by je dostalo ven.* Tohle by teoreticky mohl být taky takový los, my čekáme na číslo na kostce, a tady zase by bylo fajn znát kód nebo tak. Heleee, až tu bude zase Elijah, zkus ho z něj nenápadně vytáhnout. *Vyplázla na ni jazyk Mira.*
*Alessandra byla dneska doma, chtěla si vyřídit pár věcí, především soukromých, ty pracovní pro dnešek nechala na Sebovi. Ve vile bylo konečně trochu ticho, Lyria byla pryč. Emett s manželkou byli venku, stejně jako Richie, jediný, kdo byl doma, byl Elijah, ale ten se zavřel u sebe v pokoji a Jeff, ten svůj čas trávil v garážích, kde zrovna opravoval jedno z aut. Když pak Aless vyřídila všechno co měla, sjela dolů za Jeffem.* Tak jak to jde? Půjde to ještě spravit? *Optala se a došla až k němu, mladík se na ni podíval a otřel si špinavé ruce.* Ale jo, si piš, že to půjde, pojede to jako, kdyby bylo nové. *Zazubil se a Aless se na něj jen sladce usmála.* Tak skvěle, to jsem ráda, tohle auto potřebuju mít připravené, co nejdříve a jsem ráda, že půjde ještě dát do kupy. Věděla jsem, že budeš můj oblíbenec. *Mrkla na něj a spolu s ním se zase zadívala do motoru auta.*
Klidně běž. Mě to vadit nebude... *Pokynula rameny s tím, že kouř je to nejmenší, co by jí mohlo vadit. Jenže při její zmínce, že by měl Elijah prozradit kód přímo jí se zarazila.* Nejsem si jistá, jestli je to dobrá nápad Aki. *Stále měla trochu v povaze tu správnou holku, která dělala pro policii.* Ale zkusit to mohu *Trochu ji lákalo kouknout se aspoň na pár minut ven a vlastně ani netušila, jak nebezpečné to je ani ne tak pro ni jako pro ostatní.* Tak bež, bež. Než někdo dojde. *Přeci jen se muž předtím zeptal a s největší pravděpodobností zde nakonec někoho pošle, aby jim udělal nějakou zábavu. Mezitím uchopila knihu, kterou měla rozečtenou před monopoly a hodila kostkou. Byla na tahu, ale nic, co by ji vysvobodilo z vězení. Jak ironické je zavřená v monopolech a v tomhle bytě, který by mohla také nazvat z části nějakým druhem vězení. Zkoušela se začíst, ale bylo to marné. Aki ji dala brouka do hlavy s tím podívat se ven a touha zmizet na pár minut ji lákala více než romantický příběh v knize.*
*Mira se na ni podívala, než k ní doběhla, vtiskl jí polibek na tvář a usmála se.* jsi zlato, valím!! *Zašklebila se a doběhla do koupelny. Jaké pro ní ale bylo zklamání, když tam větráček nikde neviděla. tak jen zavrčela a vlezla si vedle, na toaletu, kde si sedla na záchodové prkýnko a dala se do kouření. Trochu se jí ulevilo, ale v momentě, kdy uslyšela poplach, tak vykulila uši. zasáhlo to její sluch tak, že málem vykřikla, a v momentě, kdy na ní začala padat voda, se lekla. Zahodila cigaretu do kaluže na zemi a vyběhla ven, zpět do pokoje, kde to nevypadalo o nic líp než v brouzdališti.* Zatraceně!! Jaktože !! *Křikla.*
*Aless chtěla něco říct, ale v tom se jí rozezněl telefon s poplachem o možném požáru. Rychle vytáhla mobil a v systému, který tam měla, ihned viděla, odkud to bylo.* Co to tam do hajzlu vyvádí?! *Zavrčela a ihned se vydala směrem k výtahu, do kterého nastoupila a pomocí číselného kódu a hesla proneseného hlasem, nechala výtah, aby se rozjel ještě o patro níže mezitím, co pomocí mobilu vypla alarm, který stále řinčel. Když vystoupila, nechala výtah zavřít a chodbou se vydala ke dveřím vedoucím do bytu těch dvou. Už cestou šlapala ve vodě, přičemž se jen zamračila, otevřela dveře a vešla dovnitř, kde se ihned rozhlédla po bytě. Pohled jí padl na Em a Aki.* Můžete mi sakra říct, proč se snažíte to tady zapálit? Stačí říct, že něco potřebujete sakra! *Zavrčela upírka a propalovala je pohledem.*
*Vše se chvilku zdálo být v naprostém pořádku do doby, než se spustil požární hlásič. Okamžitě si přiložila ruce na uši a pozorovala Aki, která se tam objevila u ní. Nedokázala odpovědět, jelikož v těle se jí rozjel adrenalin. Na svém těle měla jen bílé tričko, které bylo kompletně mokré a ukazovalo vše, co mělo být skryto pod látkou. Nebyl to běžný strach jako by pociťovala, kdyby byla smrtelná. Vyvolalo to neovladatelnou emoci, která křičela, aby chránila Aki. V jedem moment se otevřeli dveře. Nestihla si ani všimnout o koho šlo. Skočila po Aless a srazila ji svoji vahou na zem, kdy se zuby zakousla do její kůže a pevně stiskla čelist zatím, co nehty zaryla taktéž do Aless kůže jako kdyby jí chtěla mermomocí udržet na zemi. Byl to hodně agresivní útok který nedokázala ovládnout a hlavně byl úplně první, který se jí stal, kdy nedokázala vnímat ani svoji duši jen to, že se jí do úst dostala krev Aless, která v ní projela jako kdyby to byla nějaká droga. (Kdyby kousnutí neproběhlo, tak vše platím krom toho.)*
*To už do místnosti ale vtrhl Sebastian a hned za ním Elijah. Ten okamžitě skočil k E,.* Hei! Princezno, klídek, ano? *Zavrčel, když ji odtáhl od Aless. Sebastian se mezitím sklonil nad svou nadřízenou a pomohl jí na nohy. Mira stála v rohu mkístnoti, paralyzovaná na moment vším tím, co se dělo, než se zadívala na svoje ruce, ve kterých držela sirky.* Aha, takže kouřit se tady asi nesmí, co? *Nadzvedla obočí a pak rozhodila rukama.* Ale tak, to nám nikdo neřekl!! Jak jsem to měla vědět, navíc, v koupelně a na záchodě jsou větráky, tak když jsi nám nedala možnost ven, tak jsme se musela nějak zařídit neee? *Obula se Mira do Aless.*
*Než stačila něco udělat, už jí Em povalila na zem a kousla do ramene, načež upírka naštvaně zavrčela, když pak dovnitř vtrhl i Seba s Elijahem, který Emilii nakonec chytil, tak Aless za pomoci Seby vstala.* Díky. *Pronesla tiše, načež si sáhla na rameno, než pak pohled věnovala první Emilii a pak i Akamiře, která se ujala slova.* A dost! *Zařvala už rozzuřená Alessandra.* Čemu jste nerozuměli na tom, když jsem říkala, že jestli budete něco chtít, stačí zavolat a my to zařídíme. Mluvím snad do hajzlu japonsky?! *Vrčela.* Větráky tam jsou, aby provětrávaly vzduch, kdybys trochu zapojila svůj mozek, možná by ti to došlo, místo toho, aby ses chovala jako fracek. Myslím, že jsem oběma a nejen já vysvětlila věci dost pochopitelně a stejně vidím, že to asi nestačilo. Chtěla jsem vás dneska vzít nahoru, trochu na vzduch, ale mám vážně chuť se na vás vysrat! *Mračila se a tentokrát svůj pohled věnovala Em.* A ty se kroť, jinak ti to příště vrátím. *Zavrčela. Pak je jen sledovala, chytila si kořen nosu a povzdechla si, nakonec se uklidnila a poslala Sebu s Elijahem nahoru, aby zavolali někoho na úklid. Sama se pak na obě koukla.* Jste alespoň v pořádku? *Optala se už klidněji.*
*Ucítila, že jí někdo odtáhl a v ten moment se aspoň trochu probrala, než aby zaútočila i na něj. Sevřela čelist k sobě a teprve se začala sebeovládat. Chvilku křik Aless ani nevnímala jen vůni Elijaha, kdy se k němu na malý moment schovala a snažila se být v bezpečí, což šlo poznat. Byla vyděšená tím, co se v ní probrala a že se nedokázala ovládnout. Zhluboka se nadechla a snažila se dostat tu pachuť Aless z mysli. Nebylo to po ní příjemné a netušila, co bylo to zatmění. Aki už to prožila, ale ona až nyní.* Nechoď... *zašeptala v moment, kdy musel nahoru, ale pustila ho, jelikož Aless nechtěla vzdorovat podvolovala se jí více než komukoliv a přesto na ni nevědomky zaútočila.* V pořádku... *ujistila ji, když se narovnala v zádech, ale necítila se tak. Potřebovala si urovnat myšlenky a vše okolo toho.* Omlouvám se já... *Netušila, co víc na to říci, než přejít k Aki, která ji zde zůstala a postavit se za ní. Hledala podporu jako štěně, co dostalo výprask a nechápalo důvod.*
*Po celou tu dobu, co Aless mluvila, se na ni Mira dívala s očima na vrch hlavy, ne proto, že by se bála, jen nevěřila tomu, co slyší. Když ale Em přišla za ní, a Aki viděla její stav a její rozpoložení, tak se na ni podívala, než pohled vrátila k Aless.* Jí nenadávej, ona nenmůže za nic. Já jsem na ni vydupala, já jsme si vymyslela, že si chci zapálit, tak jí nehubuj. Pokud chceš do někoho jet, tak do mě, ale uvědom si, že o kouření tu nikdy nepadlo ani slovo. takže jsi měla být přesnější. *Zavrčela Mira, pak se jemně pousmála na Em, ale hned se podívala na Aless.* jestli chceš někoho potrestat, vykašli se na to u Em. Tu ven vezmi, já jsem to tady posrala, já tady zůstanu. *Odvrátila od ní pohled, než se posadila ke stolu a zadívala se do prázdna před sebou. To už se dolů vrátil Seba a Elijah, společně s uklízečkou, jež se podívala na tu spoušť a dala se nakonec do práce. Elijah ale pohled věnoval jen a jen Em, nikomu jinému, snad jako kdyby se jí pohledem ptal, jestli je v pořádku.*
*Aless hleděla jako první na Em.* V pohodě, stalo se, příště se víc soustřeď a nenech se tak ovládat. *Pronesla a pak se otočila k Aki.* Ne nepadlo, to máš pravdu, ale moje vina to není. My se vás ptali jestli je ještě něco, co chcete donést nebo tak, ale ty jsi neřekla nic víc, jen jsi byla drzá. *Zamračila se na ni, než pak došla k ní.* Já nikoho trestat nechci. Hele jsem na vás tvrdá, protože jen chci, aby jste se všechno naučily co nejdříve. Aby jste mohli jít nahoru, být ve vile, jít ven s dozorem, zase se začlenit do svých životů. Dělám to sakra pro vás. *To už koukala na obě.* Takže se začněte chovat alespoň trochu normálně a ne jak drzé opice, co si dělají co chtějí. A teď zvedněte ty své zadky a jdeme. Něco pro vás ta zlá mrcha má. *Uculila se na ně a pak koukla na ty dva, co přišli.* Pomozte to tady dát do pořádku a doplňte lednici, ať tu mají všechno, pak za námi dojděte do garáží. *Jak Seba tak Elijah přikývli, zatímco se Aless vybrala k výtahu, který otevřela a vešla, čekajíc až tak udělají i obě holky, když se tak stalo, rozjeli se. Vystoupili pak až v garáží.*
*V tomhle si cenila Aki, ale vnímala, že tohle byla hlavně její vina.* Když trest, tak pro obě *zašeptala, jelikož se ještě vypořádala s tím, co se právě stalo a bylo to na ni znát jenže jen, co se vrátil Elijah svůj pohled nechala na něm, kdy pokývla, že je na tom lépe. Chápala rozčálení Aless.* Kdyby to jen šlo... ovládnout se. *pronesla k ní, ale ne nijak drze spíše zmateně, kdy nechápala* Byl to výboj... pocit, že Aki je v nebezpečí *Přiznala své pocity, aby osvětlila situaci, co proběhlo v ten moment jejím mozkem, který se zatemnil.* Je možné, že jsou upíři ochranitelské stvoření? *Optala se jí, aby tomu více porozuměla a držela se u Aki v ní nacházela klid. Nerada to přiznávala, ale stávala se na ni pro tyhle chvíle závislá. Následně šla za Aless do výtahu, ale koutkem oka koukla na Elijaha, kdy mu věnovala mírný úsměv a než se chystala úplně odkráčet, tak prošla přímo kolem něj.* Druhá lekce dne? *optala se svůdně, kdy se na ni stále tisklo mokré bílé tričko a neměla ani podprsenku, ale dlouho se nezdržela. Nechtěla Aless naštvat v tomhle byla opak Aki, že si nedovolila skoro nic. Hlavně díky tomu, že Aless si jí jednou podmanila kdysi a nyní věděla, že je pod ní*
*Mira zvedla k Aless pohled, než si jen povzdychla, kývla hlavou na to, že jí smamzřejmě rozumí, než se zvedla a zamířila za nimi. Obešla jak Elijahu tak Sebu a šla rovnou za Aless, zvědavá, co na ni chystá. Elijah, když kolem něj Em procházela, se na ni otočil, sjel si ji pohledem a usmál se. Když si pak byl jistý, že je nikdo nevidí a všichni jdou už nějak pomalu dopředu, naklonil se k ní dlouze, toužebně ji políbil na rty, než se odtáhl a spiklenecky na ni mrkl.* Jen běž, ať nepřijdeš o překvapení. *Zavrněl spokojeně, než se i se Sebou dal na pomocný úklid, jak jim Aless řekla. Mira mezitím čekal, co bude dál, a pak, když vystoupili v garáži jen nadzvedla obočí.* Chtěla jsi nám ukázat....káry? Hezký, ale co my s tím? *Optala se.*
*Aless nebyla hloupá a moc dobře věděla, že Elijah a Em k sobě, mají blízko, ale nevadilo jí to, naopak, měla z toho i radost, přece jen Aki měla Lyriu a nechtěla, aby Em zůstala jen tak sama a když si s ním rozuměla, proč ne. Možná proto vybrala právě jeho, tušila, že by si rozuměli, k Aki zase dala Sebu, věděla, že on zvládne ty její nálady. Ve výtahu na ně obě pohlédla a jen se usmála.* Hele vážně klid jo, seřvala jsem vás jen, protože mě tak trochu Em vykolejila. Mám toho dost na práci a nečekala jsem to. Ale jak jsem řekla, všechno, co dělám je pro to, abyste byli v pohodě a brzy zpátky, není to proto, že bych vás nesnášela. Tvrdá musím být, jinak byste mi skákali po hlavě a to nechci. *Dodala ještě než vyšli a jen co slyšela poznámku od Aki, uchechtla se.* Jasně, chci vám ukazovat auta. *Culila se, ale to už k ní přišel Jeff.* Mimochodem tohle je Jeffrey. Jeffe, tohle jsou Akamira a Emilia, naše nové přírůstky. *Seznámila je a převzala si od něj ovladač.* Těší mě milé slečny. *Usmál se na ně sladce a otřel si ruce od motoru do kalhot, aby je měl alespoň trochu čisté a mohl jím podat ruku. Aless se jen usmívala.* Vzala jsem vás sem, protože jste chtěli na vzduch ne, tak prozatím vám můžu dát tohle, než vymyslím, co dál. *Mrkla na ně a zmáčkla tlačítko, v tom se motory ve stěně daly do práce a kousek od nich se půlka stropu začala sunout do boku. Tím pádem dovnitř zavál čerstvý vzduch, obě takl mohly vidět hvězdnou oblohu, měsíc a pocítit vítr ve vlasech. Když se strop odsunul celá, upírka se na obě dívky jen koukla. Jestli vás napadá utéct, nedělala bych to, nahoře je mříž ze stříbra, kterou drží ještě kouzlo, takže se nedostanete ven. Ale i tak jsem se snažila, alespoň o tohle. *Dodala a pousmála se.*
*Musela se ušklíbnout při polibku od Elijaha a hned vyběhla za Aless a Aki,, když konečně vyjedou nahoru není moc zrovna hovorná. Chápala Aless v tom, že chtěla být přísná a hlavně byla opakem Aki v tomhle ohledu vlastně skoro ve všem. Jediné, co je spojovalo byla spravedlivost, které chtěli dosáhnout a to, že si tak nějak rozumí, i když jejich povahy jsou diametrálně odlišné.* To je nádhera. *zašeptala, když pohlédla k nebi a nic takového ani nečekala. Vnímala vítr a vzduch.* Kdy zde budeme moct chodit? Neustále nebo budeme zavřené a pokud nás nevypustíš jako zvířata na dvorek? *To jediné ji vadilo. Nechtěla být zavřená v pokoji a jen sem tam moct vyjít ven. Ohlédla se na Jeffa a prohlédla si ho od paty k hlavě, kdy jeho ruku stiskla trochu silněji, aby ji pohlédl do očí.* Mechanik? *optala se, jelikož s mechanikem, ještě neměla co dočinění a co četla knihy jedná se o jedny z nejlepších v posteli. Stále měla na sobě mokré tričko, které díky tomu prosvítalo.*
*Mira to vše sledovala a musel uznat, že jí až padla brada z toho, co viděla. Bylo to více než dokonalé, bylo to krásné .l Tak nějak jí to prostě chybělo, už i za tak krátkou dobu jí to chybělo. Potřebovala ty hvězdy, alespoň noční oblohu, která ji teď měla ve zbytku života doporvázet.* Páni, tak jo, tohle jsem nečekala. *Zkonstatovala, než svůj pohled otočila opět zpět směrem k Alessandře a usmála se na ni. Pak si ji ale sjela pohledem.* Asi nebudeš taková mrcha. *Zkonzultovala nakonec.* Mimo to, co bude s mými psi? *Otázala se na otázku, jež jí chtěla položit už předtím.*
*Aless byla ráda, že se jím to líbilo, chtěla to vymyslet ještě jinak, ale musela se spojit s architektem a dát dohromady plány.* Abych řekla pravdu, tak prozatím budete chodit sem, kdy chcete, samozřejmě že ně sami a musíte si říct, že chcete nahoru, ale bude to jen pro teď než se domyslí jiný plán. Nechci vás totiž držet dole v podzemí celou dobu, tak jsem dala do pohybu pár věcí a pokud to vyjde, bude to fajn a vám s to bude líbí. Ale jak říkám, pro teď vám tohle bude muset stačit. *Vysvětlila a obě pozorovala, stejně jako Jeff, který se culil.* Náhodou je to pořád víc, než jsem měl já, alespoň ze začátku. *Prohrábl si vlasy a na dotaz Em jen přikývl.* Ano mechanik. Miluju auta, takže tady s Aless tak trochu tyhle krasavce dáváme dohromady. *Culil se, přičemž si sjel Emilii pohledem odshora dolů. Nad tím se jen Alessandra uchechtla a posadila se na jednu z laviček, které tam nechala donést.* Možná jsem, možná ne, na to abys řekla, která varianta je správná mě musíš víc poznat. *Mrkla na ni a prohrábla si vlasy, než se na chvíli zamyslela.* Za pár dní mám setkání s jednou čarodějkou takže to vyřešíme, prozatím jsou nahoře a Seba se o ně vzorně s Lyrii stará.
*Poslouchala Aless, tak na půl, jelikož Jeff stál kousek od ní a ona si ho prohlížela a viděla i jeho pohled. Hodlala toho chudáka využít ke svému plánu, až se zjeví Elijah. Sem tam se ohlédla zda už nejde, když nechala Aless, aby si povídala s Aki a více než jim věnovala pozornost mužům. Z části za to nemohla, jelikož měla posílené touhy a nešlo to nijak zvláště potlačit asi jako chuť na krev.* Opravujete zde auta? *Ohlédla se po vozech, jako kdyby jí to snad mělo zajímat a následně se postavila vedle Aki, aby to vypadalo, že je vnímá, což i trochu ano. Věděla, jak Aki miluje své psy a rozhodně jí zajímalo zda se mají dobře, což dle všeho mají.*
*To už se za nimi nahoru dostavil i Eleiijah a Seba. Elijah se převlékl do bílé košile a černé vestičky přes to, společně s černými kalhoty s páskem a vlasy měl v drdolu. Na Em se jenom zaculil a mrkl na ni. Mira se mezitím dívala nad sebe a usmívala se.* je to nádherný...opravdu.... *Jakmile ale nad síťkou přeletěl pták, jako kdyby zase věše slyšela tak moc jasně- a hlavě- slyšela tlukot jeho srdce a cítila krev.* Chci krev. *Zasyčela, hledíc nad sebe a natočila hlavu na stranu, hledíc na to, co se tam dělo. Em ani moc nevnímala, ani nikoho jiného, jako kdyby se v ní probudily smysly lovce a ona měla chuť vyrazit za vším, co dýchalo a čemu bylo srdce.*
*Upírka obě novorozené pozorovala, zatímco se Jeff bavil s Em.* Ano opravuju, je to moje vášeň. *Pronesl mladík a na Em se usmála. Zatímco si ti dva povídali, Aless pohlédla na Aki, jelikož viděla její reakci na ptáka letícího kolem. Ihned kývla na Sebu, který pohotově Akamiře podal pár sáčku s krví. Aless k ní pak přešla a vzala si ještě další dva, které podala i Em, kdyby náhodou chtěla taky, pak opět pohlédla na Miru.* Vidíš, kdybys byla někde venku a prošel kolem tebe člověk nebo jen nějaké zvíře, tam by ses neudržela, zvlášť sama. Ale naučíte se to, obě dvě, věřím vám. *Pousmála se a sledovala všechny kolem.*
*Do chvilky přišel i Elijah kterému okamžitě věnovala pohled a náhle věděla, že hodlá učinit to, co měla v mysli, jenže přerušil ji tlukot. Něco malého... drobného... prudký tlukot srdíčka, ale nebyl tam tak velký chtíč, aby to probralo úplně její smysly. Reagovala hlavně na vypjaté situace a když byla v klidu dokázala jakž takž ještě vnímat nicméně krev uvítala to rozhodně a napila se s velkou chutí.* Je možné, že s Aki máme trochu jiné účinky? Chci říci... Jako kdyby se to u nás projevovalo trochu jinak. *Sama si nevěřila, kdyby okolo ní prošla lidská bytost zaútočila by, ale nebyla tak agresivní na každý podnět ani na Lyr neměla tolik touhy útočit. Dopila krev a pohladila Jeffa po rameni.* To mě budeš muset někdy povozit. *zavrněla k němu, ale nenápadně se koukla na Elijaha. Chtěla ho provokovat a hrát si s ním. Byla v tomhle hodně drzá, ale následně koukla i po Aless z ní jediné měla strach, co se toho týkalo, jelikož si tu hrála s lidmi, co ji mají hlídat a svádí je.*
*Mira ihned zavětřila krev, jež jí podaal, natáhla se pro ni a napila se, než se jemně pousmála. Chápala to, už rozuměla tomu, co myslela Aless tím, když ji varovala na její choutky a podobně. Chápala, co to pro ni znamenalo, a právě si to vyzkoušela na vlastní pocity. Ale i tak věděla, ž sem bude chtít chodit, a hlavně, už se viděla, jak tu sedí, v nějakém autě, se sáčkem krve.* Děkuju. *Hlesla směrem k Aless, než se napila ze sáčku. Elijah se podíval na Em, ale jen proto, že se ona podívala na něj, naklonil hlavu na stranu a usmál se na ni. Více na sobě znát nedal.*
*Jeff se culil a sledoval jí.* Jednou klidně, proč ne. *Zazubil se a když viděl, jak se Em dívá na Elijaha, nějak si dal dvě a dvě dohromady a nervózně si přešlápl z novy na nohu. Aless si toho všímala taky, jak by také ne, vnímavá byla dost, takže nebylo možné, aby jí v jejím vlastním domě něco uniklo.* Jste každá jiná, takže každá jinak vnímáte svou proměnu, u nikoho to není stejné, takže teoreticky je to možné. *Odpověděla upírka Em, než se otočila zase na Aki.* Není zač, ono i tím, že budete tady, to pro vás bude tak trochu trénink, časem už vám to ani nepřijde a budete ten hlad zvládat líp. *Mrkla na ni, chtěla ještě něco říct, ale to jí zazvonil telefon, vytáhla jej z kapsy a jen se uculila, když se na obrazovce objevilo Remiho jméno.* Mi amore, to jsem ti tak chyběla? *Pronesla do telefonu a odstoupila o kousek dál, načež poslouchala co dál povídal. Usmívala se dál, ale po chvíli lehce zvážněla.* Kolik, že jich je? Dobře, tak já jim řeknu a pošlu je za tebou a prosím tě, buď opatrný ano. Miluju tě. *Rozloučila se s ním, schovala mobil do zadní kapsy a došla zpět.* Vy dva. *Ukázala na Sebu a Elijaha.* Dojeďte za Remim, je na pláži, do navigace vám dám přesnou polohu. Dám vědět, ještě Emettovi, aby tam za vámi s Jasmine dojel. Vezměte každý auto, bude to třeba, jde o čtyři novorozence. *Řekla jim o co šlo. Oba upíří jen překvapeně koukli nejdřív na sebe a pak na Aless.* Tak to se zdá, že holky budou mít společnost. *Uculil se Seba a šel k autu, stejně jako Elijah. Oběma jím klíčky dal Jeff a pak se postavil k Em, kterou chytil za ruku stejně tak jako Aless chytila Miru, přece jen kluci měli vyjíždět a nechtěla, aby holky utekly. Když se pak za oběma upíry opět zavřely velké příjezdové dveře, oba mladé upírky pustili.*
*Vypadalo to, že dnes se ostatní nenudí, ale ona ano. Nechala se chytit Jeffem a nijak se nebránila ani se neptala o co jde.* O další společnost dole nestojím stačí mi Aki *Zavrčela s tím, že se necítila na nějaké nováčky spíše naopak vnímala vztek ani netušila proč, ale rozhodně v tomhle bude problémová ač nechce. Měla reflex, že se podmanila ostatním, kteří zde už nějakou dobu jsou, ale další, co jsou nový těžko snese.* Nechci je dole... Nedáš je tam že ne. *sledovala Aless dost vážně. S Aki měla dojem, že se dokáže udržet jakž takž, jelikož její systém dole jí vyhovoval, jak to tam mají. Byla dost napjatá s tím, že tohle jen balíček krve neovlivní. Neprala by se s Aless ani s nikým dalším, ale o nováčcích tohle říct nemohla něco v ní přímo vřelo jako kdyby snad měla být v ohrožení, i když vnitřně věděla, že není. Začala přecházet sem a tam jako nějaký tygr zavřený v kleci, který už tak má málo prostoru a divokým pohledem přejížděla nervozně po všech v místnosti.*
*Poslouchala Aless, chtěla jí už odkývat, že jí rozumí, ale to jí přerušil už telefonát. Díky jejímu sluchu jí došlo, že slyšela každé slovo, každé jedno slovo, co řekl Remi. I toho poznala podle hlasu. Když pak Aless řekla, co se dělo, vykulila oči i ona.* Kdo by proměňoval čtyři novorozence a pak je nechal jen tak běhat po...Staten Isladnu? Moment, není to území Dragose? *nadzvedla obočí a mikla pohledem z Aless na Em a zpátky. Věděla, že má určité problémy s upírem, ale nevěděla přesně jaké. Jen se jí zdalo divné, že by tam Dragos, pokud by to byl on, nechal pobíhat samovolně novorozené upíry.* Jestli je to jeho území, ať je kluci dostanou pryč co nejrychleji. *Upozornila Mira. Jakmile se Em zeptala na to, zda je nedá k nim, tak se otočila na Aless taky, jakoby se ptala na stejnou otázku.*
*Alessandra počkala až odjedou a pak si jen tiše něco zamumlala ve svém rodném jazyce. Jeff se mezitím vzdálil opět opravovat auto, které měl na starosti., zatímco Aless napsala SMS Emettovi a ještě i Remimu, že za ním už míří všichni čtyři, když měla vyřešené tohle, pohlédla na holky a chvíli přemýšlela.* Nečekala jsem, že všechno dostane takový spád, ale nějak to vyřeším. Vás dvě nechám spolu tady, přece jen jste dětí, když jsem vás proměnila já. Ostatní zatím nechám v jednom z pokoj nahoře, než vyřeším ještě jejích bydlení, ale asi je přestěhuju do druhé vily, na podobné místo, jako máte teď dole vy, takže se nemusíte bát, zůstanete sami, dokud si neřeknete, že tam někoho chcete. *Vysvětlila jim na uklidnění, přece jen viděla jejich rozpoložení.* Takže klid, nikdo k vám nepůjde. *Mrkla.* A ano State Island je Dragosův revír, ale pochybuju, že to on je proměnil a nechal je tam běhat, na to je až moc dokonalý, aby udělal takovou chybu, spíš to udělal někdo z těch jeho a nechal je být. A věř mi Miro, že po světě je plno takových, pro které je tohle zábava. Proměnit několik lidí a nechat je volně, pak se vsázejí, kdo je zabije jako první a hlavně jak dlouho vydrží. *Pronesla a koukla ještě na mobil, doufala jen že Remi bude v pořádku, měla o něj starost.* Neboj se, nikdo si jich ani nevšimne, vrátí se rychle. *Zašeptala a přemýšlela, nakonec udělala ještě jednu věc, poprosila Jeffa, aby donesl tři lehátka a z jedné stěn stáhla velké plátno, na které pak namířila promítačku.* Myslím, že si dáme film, co na to říkáte? *Uculila se a když obě přikývli, připravila film, co vybrali, načež se pak všichni vyvalili do pohodlných lehátek a začali koukat. chtěla jím dopřát trochu pohody a zábavy i kdyby to bylo jen obyčejné domácí kino. Nechala donést ještě alkohol, kostky zmrazené krve a samostatnou krev k pití, aby měli pohoštění ke sledování a pak už jen všichni koukali.*
*Aless byla zrovna v kuchyni. Už se zase stmívalo a tak si řekla, že vezme holkám něco k pití a vezme je zase nahoru, tak jako včera, aby nemusely sedět dole. Přece jen v domě opět nikdo nebyl. Ostatní se ještě nevrátili. Sebrala krev a bourbon a odebrala se nejdříve do garáži, kde to všechno nechala na jednom ze stolku, poté sjela dolů, vyšla z výtahů, prošla chodbou a vešla k dívkám do bytu. Obě byly ale zdá se že zalezlé ve svých pokojích, proto se jen uculila, přešla k lednici, vzala z ní dva sáčky krve. Posadila se na pohovku a ba je otevřela. Věděla, že nebude trvat dlouho a pach krve je přivede. Čekala, jen na to, kdo z nich bude první.*
*Za poslední dva dny se opravdu nic moc nedělo. Nebyl tu Elijah ani nikdo zajímavý. Párkrát si s Aki zahrála nějaké deskové hry, ale být neustále zavřená ji nijak nebavilo přesto to ještě nějak snášel. Zkoušela se začíst do knih, ale ani to už jí moc nevyhovovalo a tak pokoušela jiné aktivity v podobě kreslení, psaní, filmů... nic... V jeden moment ucítila vůni krve, kdy pozvedla hlavu od stolu a otevřela dveře do místnosti, kde seděla Aless na pohovce.* Co se děje? *Zvědavě si ji prohlédla a vzala do ruky sáček s krví. Nikomu se moc nesvěřovala s tím, jak jí to jde a navíc zkoušela si odepírat krev. Šlo to hodně špatně. Dnes vynechala jednu dávku a její smysly byly silnější. Nebyla to sebedestrukce jen jí zajímalo, co to zapříčiní a jak rychle tuhle zvídavost započala, tak jí rychle hodlala i ukončit, jelikož podrážděnost a smysly byly mnohonásobně větší. Nalila si celý obsah sáčku do krku, když si spokojeně oddechla.* Už se někdo vrátil? *Pozvedla zvědavě obočí, jelikož bez Elijaha, Jeffa a jiných mužů tu zrovna nebylo co dělat. Měla tu dvě zadané holky, což byla za ně ráda, ale monopoly a filmy opravdu nenaplní její sexuální apetit, takže se jen zapřela do sedačky a koukala se před sebe vyčkávající na Aki.*
*Mira zrovna ležela na posteli a na svém tabletu si dělala náčrt další tvorby, jež chtěla pustit do světa. Sem tam pracoval takhle přes net, takže jí to problémy nedělalo. jediné, co jí zatím chybělo byly procházky a Lyria. Už už se chystala začít další ze svých děl, když ale ucítila pach krve. V rychlosti odložila tablet stranou a vyběhl ana chodbu, ovšem nějak neodhadla svou rychlost a doslova se vymlela o stěnu naproti dvěřím. Dopadla na zem a zamručela, než se ale zvedla zase na nohy a zadívala se na Aless a Em do obýváku. O to rychleji pak k oběma upírkám vyrazila, ženouc se po krvi.*
*Čekala, že jako první přiběhne Aki, i když obě to měly tak nějak na stejno. Pozorovala je a když viděla, jak sebou Aki pak praštila, jen se tiše uchechtla.* Nic se neděje, jen jsem pro vás přišla, jdeme nahoru, ale pokud nechcete a chcete být raději tady, tak stačí říct. *Zazubila se a dala si nohu přes nohu. Dnes na sobě měla jen černé mni šaty na ramínkách a vlasy sepnuté v drdolu. Když jí pak Em položila otázku, podívala se na ni.* Ještě ne, byl den takže zůstali v novém domě v Queensu, ale měli by dorazit brzo. Neboj se, Elijaha ti hned pak pošlu, jak mi došlo, máte k sobě docela blízko, vy králici. *Uchechtla se a sledovala je obě.* A jinak Lyria je teď někde pryč, ale hned jak se vrátí tak za tebou přijde. *Pronesla ještě směrem k Aki.*
Ráda se podívám nahoru. *Přiznala a jen si založila ruce na hrudi, když si povzdechla.* Nemám s Elijahem nic více než fyzická přitažlivost, tak jako to bylo i k ostatním a Remimu... kterému jsem se vyhla samozřejmě obloukem. *Zadívala se před sebe.* Přeji Vám to. *Na sucho polkla, když jí došlo, co mále řekla. Nepotřebovala být mrtvá, i když byla, ale tohle by možná Aless nerozdýchala. Byl to paradox. Jediný s kým nespala byla Aki, která tu běžela jako splašená a musela se zasmát.* Jsi opravdový dravec Aki *Em měla v tomhle trochu klidnější vystupování, ale líbilo se jí jak je Aki dravá.*
*Mira skočila po krvi, než se konečně zaposlouchala do toho, co říkala Aless. Pokývala hlavou a pak jen zavrčela, jako kdyby jí rušilo že mluví, zatímco si saje krev. když pak měla hotovo, koukla se na ní.* Dobře, o tom vím, to mi říkala. Takže proto jsi nám přinesla krev? Abychom ti neudělaly v garáži bordel? *Optala se Mira, když si sjela Aless pohledem, ale tak nějak to chápala.* Takže přijedou noví, no super, kolik že jich tedy bude? Asi je necháš u sebe, že jo? *Optala se Miira, nebo spíše, házel dotaz za dotazem. Pak se otočila na Em, usmála se na ni a pokynula jí hlavou.* To já se zase divím, jak jsi klidná. *Přiznala naopak Mira.*
Ale to já vím, že spolu jen pícháte, nezapomeň, že jsou tu kamery. Ne proto, abychom vás šmírovali, ale abychom věděli, kdyby se něco dělo a mohli jsme rychle zasáhnout. Pro mě za mě si s ním dělej co chceš. *Chtěla ještě něco říct, ale když slyšela Remiho jméno a to, jak se Em tvářila, zamračila se, vstala a přešla k ní.* Co Remi? *Propalovala jí pohledem, zajímalo jí to. Hledíc stále na Em, poslouchala i Miru.* Ne, v garáží vás čeká další krev a alkohol, pokud chcete. Tady šlo o to, že jsem jen chtěla vidět vaše reakce, nic víc. A podle všeho sem přijedou čtyři novorozenci, ovšem je možném že tu budou jen den, možná dva a pak je převezeme do druhé vily, uvidíme. Nejdřív je chci vidět a mluvit s nimi. Chci vědět, co se stalo, ale jo zůstanou pak s námi. Nevyhodím je a nenechám je na pospat lovcům nebo Dragosovi. *Zamumlala.*
*Když se Aless postavila přímo před ní nemohla si Em stěžovat na pohled na ni, ale rychle oči sklopila k zemi submisivně a podřízeně.* Nic jen jsem ho potkala a říkám, že tu přitažlivost vnímám vůči všem, ale city tam nejsou... *Naštěstí Aki měla dost otázek, čímž šlo rychle od tématu.* Pokud tě baví koukat na tohle... *Chtěla něco doříct ohledně kamer, ale zmlkla.* Půjdeme nahoru *zamrmlala si pro sebe. Byla nepříjemná, což u Em nebylo zvykem, ale tím, že si zkusila párkrát odepřít sex a chtíč neustával už nad sebou pomalu, ale jistě ztrácela jakousi kontrolu, ale slova Aki ji trochu zepšila náladu. Snažila se být klidná, ale ztrácela kontrolu nad sebou.*
*Mira sledovala to dusno, cpo stačilo narůst mezi Em a mezi Alessandrou. Sledovala to, pohledem mikala z jednoho na druhou, než se uculila.* Ale no, ani bych se nedivila, kdyby ho Em ohnula hele. *Pronesla jen tak do větru, ale jakmile jí došlo co řekla, tak hned zmlkla.* Jo jo super, takže tam budeme, budeme na vzduchu, to je fajn. hele, a není to jen další zkouška, aby jsi nás připravila na to, co pro nás bude cítit venku všechny ty pachy? *Položila Alessandře Mira záludnou otázku. Pak už se vydala za Em, nebo spíše za Aless, aby se enstalo že ty dvě mezi sebou nebudou niko mít, čekala, že jí každou chvilku totiž Aless skočí po krku.*
Neřekla jsem, že mě to baví, jen že jsem to zahlídla, když vás sledovali kluci, takže si to vyřiď s nimi. *Zamumlala, už se i chystala jít nahoru, jenže to by si nesměla Aki otevřít pusu. Aless se zastavila. Nejprve se podívala na Miru.* Zkouška je všechno co já nebo ostatní budeme dělat, co se vás týče. Především, co se krve, hladu a sebekontroly týče. Takže ano i tak je to možné brát, jako nějakou zkoušku, protože to teď bude pořád. Budeme vás zkoušet, řekněme provokovat krví a sledovat vaše reakce, nutit vás se více a více kontrolovat, dokud se to nakonec nenaučíte. *Odpověděla jí a pak se otočila na Em.* Teď mám jednu otázku já na tebe. A chci pravdu. *Zamručela a popošla k ní blíž.* To, co pronesla Akamira… je to pravda? Spala jsi s ním?! *Zavrčela a hleděla jí do očí. Prozatím jí nechala tak, nezkoušela na ni Encanto.*
*Když uslyšela slova Aki nikdy takhle neproklínala člověka jako dnes jí. Chvilku vše vypadalo opravdu v pořádku a dokonce si myslela, že to Aless nechá být, ale to bylo moc naivní. V jeden moment se dostala k ní na pár kroků a Em se natiskla na stěnu, když si Aless prohlížela. Netušila zda říci pravdu nebo ne.* Tohle je dost ošemetné téma Aless *Nejraději by někam couvla, ale neměla moc kam.* Spala jsem s mnoha a kdo si to má všechno pamatovat. Spala jsem s tebou, Atim, Elijahem a mnoha dalšími Remi to jméno... ach jak jen. Myslím, že to on se vyspal spíše semnou než já s ním, ale je to dávno ano? Ani se nezmínil, že někoho má. *Rychle proklouzla okolo Aless, co nejdál* Mohu tě ujistit. že o toho chlápka nemám ani trochu zájem, i když je teda nespoutaný to se mu musí nechat.... nepomáhám si že ne... *ohlédla se k Aki zda jí nějak pomůže, ale neříkala to ani ve vtipu. Emm nikdy tyhle situace neřešila a netušila, co má dělat. Byla nevědomá ohledně emocí a tak cokoliv řekla jí přišlo na její poměry docela normální, ale zjevně nebylo, jenže to dokázala rozpoznat až díky reakcím těch druhých. Jenže v jeden moment znovu ten impuls naštvanosti, který ji projel tělem ruku přiložila na svoji hlavu. Byl to jako pískot píšťaly.*
*Mira poslouchala Aless a kývala na souhlas.* Jasně, jasně chápu, takže...takže to bude tak nějak cesta peklem, ale to dáme. *Mrkla na ni, i když tím tak nějak uklidňovala sama sebe. Pak se podívala na Aless a usmála se.* I tak, díky za všechno. *Pronesla pak upřímne, pak se ale, stejně jako Aless s Em zastavila a koukala se na to, co se tam dělo, na to, co řešily a docházelo jí, že asi měla tak nějak držet jazyk za zuby. JAkmile se na ni Em otočila a optala se, zda si pomáhá nebo ne, Mira jen zavrtěla hlavou.* Ne, nepomáháš. *špitla směrem k ní.*
*Upírka se podívala na Aki.* Bude to peklo, ale jde to přežít. Chce to jen mít vůli a odhodlání. Nevzdat to hned po prvním nezdaru, ale snažit se dál a dál. Protože věř mi, nakonec to zvládneš a pak už je to pohoda a není zač, od toho jsem tady, abych vám pomáhala, nenechám vás v tom. *Promluvila směrem k Akamiře, než svůj naštvaný pohled věnovala opět Emilii.* Možná, že kdybys víc zapojila hlavu a víc si pamatovala, místo toho, abys roztahovala nohy kde komu, věděla bys to. Takže tedy spala. *Vrčela, přičemž se jí vysunuly špičáky a ještě víc se k ní přiblížila.* Kdy? Kdys mu vlezla do postele hm? Kdy to bylo! *Zařvala na ni rozzuřeně a snažila se hodně ovládat, aby po ni neskočila a nevyškrábala jí oči.* Tak kurva jak dávno to bylo!! *Zeptala se znova a důrazněji. Kdyby to šlo, krev by se jí zlostí vařila v celém těle. Nečekala to totiž. Nečekala, že by Em a Remi spolu něco měli.*
*Vyděsilo jí to, jak se Alessandra zachovala.* Já nevím! Je to dávno! Dobrý měsíc už to bude určitě a možná i déle! *Vyštěkla po několika letech. Po hodně dlouhé době ukázala, že umí zvednout hlas.* Jdi dohajzlu Aless. Jak jsem to asi měla tušit? Si vyzpovídej jeho jestli byl zadaný, tak na těle to teda napsané fakt neměl! *Zuřila uvnitř sebe, že je obviněná z něčeho za co ani nemůže. V jeden moment, ale instinkt převládl a vrhla se na Aless. Nevěřila jí a ztrácela k ní důvěru po tomhle. Nějak úplně hluboko v mysli věděla, že tohle nemá šanci vyhrát, ale byla tam ta snaha se bránit.* Ty ses semnou taky vyspala? Řekla jsi mu o tom?! *Dostala se na zem po chvilce a už nebyl moc čas na to mluvit než se pokoušet bránit a zasadit nějaký úder.*
*Mira to chvilku sledovala, než se ale postavila mezi Em a Aless. Podíval se na starší upírku a zakryla tak Em.* Hele, asi to bylo dýl než jste se dali dohromady, protože co vím, Em by nespala se zadaným. To by to zkoušela už i na mě, nemyslíš si, hm? Tak klid, nežarli, určitě to bylo před tím, než jste byli ve vztahu. *Apelovala Mira na Aless. To už ale byla odhozena stranou a jen slepovala, jak se ty dvě perou. Sama se postavila kousek dál, jistě, mohla se do toho vmísit, ale teď u ní vyhrálo to, aby se nějak držela od problémů dál.* No tak, je to jenom chlap!! *Houkla po nich a sledovala je.*
*Aless sice Akamiru slyšela, ale bylo to jako kdyby se její hlas nesl ve větru. Vnímala ho jen jako z dálky. Ano žárlila, možná jí to i štvalo, jelikož ona sama v době, kdy bojovala se svými emocemi neměla nikoho jiného, připadala si teď jako pitomec, naivní pitomec. Když pak na ni Em skočila, jen jí lehce uhnula a nechala jí padnout na zem. *Ano, řekla, řekla jsem mu všechno ze svého života i to, že jsem spala s jeho nevlastní sestrou, takže ano ví to! Já před ním nic neskrývám.* Zavrčela na ni a opět se na sebe obě vrhly. Mlátily se, škrábaly, dokonce se snad i pokousaly, v jednu chvíli toho už měla Aless dost a tak Em chytla její ruku a zabránila jí v dalším útoku. Jen tam stála a koukala na ni.*
Nemám o Remiho zájem! To, že ti to neřekl není má chyba! *Štěkla na zpět a ještě chvíli se rvali, než to ukončila Aless a Emm na ni upírala pohled. Byla to přesně ta chvíle, kdy jakákoliv důvěra, co tam byla byla pryč, ale nezaútočila proti ní.* Strč si Remiho někam... Ty Vaše vztahy posraný... Jdi dohajzlu Aless. *Vytrhla se a spolu s tím bouchla do stěny samým naštvaním.*Běžte si užít krásnou oblohu. *Ohlédla se na Aki, ale pak na Aless.* Jediné, co chci je vypadnout od někoho jako jsi ty... Tebe ani Remiho nemám chuť vidět to tě mohu ujistit a můžeš se cítit naprosto v bezpečí s tím, kdo očividně nenese vinu. *Přešla k lednici a nalila si pytlík krve do krku, kdy se snažila rozdýchat tu bolest po celém těle. Věděla, že se to rychle zahojí jen to vše potřebovala rozdýchat. Vnitřně se prala sama se sebou, jelikož Aless měla ráda, ale přesto vše v ní vyhrála jiná její stránka o které ani nevěděla.*
*Mir stačila jen uskočit a vše to sledovala, vše, co se tam dělo. Tak nějak nevěděla, co má dělat, přišlo jí že poté, co řekla svoje už více udělat nemůže a tak se na patě otočila a zamíříla zpátky do bytu, kde si nalila krev, posadila se ke stolu a sledovala, jak se tam ty dvě rvaly.* /Pff, o chlapa. Malichernost./ *Problesklo jí hlavou, než začala uzavírat sama se sebou sázky, kdo vyhraje. Když pak ale bylo po všem, došla k Em a podívala se na ni.* neber si ji tak, nenecháš si přece zkazit tu oblohu, ne? Vyser se na to, pojď s náma, buď se mnou a ji vypusť. Neboj se, já vím že by jsi to neudělal, kdyby jsi věděla, že je Remi zadaný, nemůžeš za to, že jedná ukvapeně. *Podívala se Mira na Aless a zamračila se, než pohled vrátila k Em.* Notak, zůstaň se mnou.
*Alessandra, jen tiše zavrčela a koukla se na sebe. Jedno ramínko jejich šatu bylo utrženo, vlasy rozcuchané, po těle škrábance a kousance, stejně tak vypadala i Em, ale nebylo se čemu divit. Měla sto chutí na ni vykřičet všechno možné, ale nakonec to neudělala, mlčela. Jen si vyslechla, co na ni Em chrlila a snažila se, hodně se snažila, aby nijak nezareagovala. Jinak by musela být hodně hnusná a to v tuhle chvíli už nechtěla. Beze slov se sebrala a vyšla z bytu, zastavila se až u výtahu. Nehodlala nikoho prosit. Zadala kód a když se dveře otevřely, otočila se směrem k bytu.* Kdo jde, ať nastoupí. *Pronesla jen a sama vstoupila dovnitř, kde čekala, co udělají dívky. I sama Aless tak nějak potřebovala na vzduch, celé to prodýchat.*
*Pohlédla na Aki, kterou poslouchala. Byla naštvaná a nějak to nedokázala zastavit přesto vše nakonec přikývla.* Jdeme... *Zamířila k výtahu, kde se postavila, co nejdál od Aless a pohledem uhnula do strany. Věděla, že to není lehké ani pro jednu stranu, ale mohla ona za to, že jí o tom Remi neřekl? Ani netušila, že jsou spolu až po telefonátu, který proběhl. Jediný kdo o tom nebyl velice dobře informovaný byla právě Em. Aless jí neřekla o Remim a Remi o ní.* Mysli si, co chceš, ale nesáhla bych ani na jednoho z Vás, kdyby to věděla... *zašeptala s tím, že v tomhle měla ruce oproti nim čisté a dál už jen mlčela. Bylo to jediné, co chtěla říct, aby se aspon trochu obhájila v tom, že není taková mrcha a děvka pro všechny. Měla hranice za které nikdy nešla a ani Aki by se nikdy nedotkla, jelikož ona má svoji dívku. Chtěla se omluvit za to, že Aless ublížila, ale nešlo jí to přes pusu, jako kdyby bylo narušené něco mezi nimi. Vztahová pouta jsou křehká jak se zdá a pro novorozené o to více.*
*Mira těkala pohledem z jedné na druhou, a nakonec si jen povzdechla.* Holky notaaak, tohle není nutný. Em to nevěděla, Aless s Remim ještě v tu dobu nebyl, takže stejně, klid. Víte, já bych navrhla, aby jste si teď podaly ruce a omluvily se, co vy na to, hm? Máme tu spolu trávit ještě několik dalších let, a vy by jste byly asi na zabití, kdyby jste si šly po krku, tak co, hm? *Navrhl Mira a zaculila se od ucha k uchu jako pako, než se na ně obě podívala. Přišla si jako rozhodčí, nebo spíše, jako soudce, který vynáší rozsudek a hledá pravdu. Ale přeci jen, i vůči tomu, aby tam fungovaly a aby byly klan, tak se musely nějak sjednotit.*
*Vyjeli výtahem o jedno patro výše a když se dveře otevřely, jako první vyšla Alessandra. Když jí Jeff, který zrovna odcházel z garáži viděl, jen pozvedl obočí a chtěl se zeptat, co se dělo, ale Aless mu naznačila, aby mlčel a tak jen přikývl. Zamával holkám na pozdrav a čekal až vystoupí ony, aby mohl jet nahoru do vily. Když vystoupily i holky, výtah se zavřel a zůstaly tam jen ony. Střecha byla už vysunuta, měli tam lehátka, něco na koukání, čtení a dokonce i krev a alkohol. Chvíli k nim stála zády, než se otočila a hleděla z jedné na druhou.* Možná nebyl se mnou, ale i tak to zabolí, ale to je jedno. *Zamumlala, stejně jí obě měly jen za mrchu, tak proč by je mělo něco takového zajímat.* Ale ano máš pravdu, budeme spolu trávit dost času, takže asi jo, asi si podáme ruce. Jen to potřebuju trochu prodýchat. *Pronesla a nechala je chvíli spolu, sama si popošla kousek dál, opřela se o zeď. Koukla na sebe, škrábance a kousance se jí pomalu hojily, možná by si měla vzít krev, ale to chtěla nechat holkám, až bude zase ve vile, pak si jí vezme, teď potřebovala jen pár minut pro sebe.*
*To už se ale otevřely dveře garáže, kterými vjely dvě velké SUVčka. V jednom seděl Emett, který měl u sebe naskládané dvě dívky, zatímco je Encantem nějak držel v klidu. Ve druhém seděl Elijah, Sebastian, Remi a dívka s mladíkem, jež vezli. Všichni čtyři novorzenci byli ale omámení natolik že sotva nevnímali. Jakmile zastavili a Emett vystoupil, tak pohlédl na Aless.* Musíme je co nejdříve uložit, než se proberou, a pak bude potřeba se o ně postarat tak, jak se má. Dneska ještě dorazí ještě dva upíři, oba mají přes tři sta let, Leandra a Aaron, jsou ode mě, možná si je pamatuješ. Jak slyšeli, že jsem tě našel, a že máme zázemí, někteří se vrací. *Pronesl. Pak už se ale soustředil na to, aby vytáhl mladíka s dlouhými blond vlasy z auta, zatímco Elijah mrkl na Em a pomohl na nohy zase blodnýnce. O další blondýnu se postaral Seba, zatímco poslední, snědá dívka s černými vlasy, zůstala sedět v autě. To už ale vystoupil i Remi, který se zazubil.* Ales!! Aki!!...a Em, ahojte, všichni!! U Em se trochu zarazil možná proto, cos ní měl, ale pak se jen zazubil jako sluníčko na hnoji. Byla ale připraven se bránit, jelikož tak nějak čekal, že po něm skočí, ale to už oběma dívkám stihl Sebastian podat balíčky krve, jež sebou měli, než se zase věnoval dívce.*
*Věděla, že Aki má pravdu. Chvilku se dívala někam než pohlédla na Aless.* Jsi vůdce klanu... a já tě v tomhle ohledu uznávám... *Pronesla a zhluboka se nadechla.* Jen... chovej se jako vůdce prosím. *Nebyla už nijak vyčítavá spíše v tomhle ohledu chtěla Aless věřit a vidět jí jako vůdkyni klanu, ale po tomhle zážitku sotva dokázala vnímat Aless jako autoritu s chladnou hlavou, která dokáže řešit věci.* Omlouvám se. * Objala se okolo těla, když došla ke stolku, kde byla krev. Ona už svoji vypila dole a v dost velkém množství. Chtěla navrhnout, aby si její krev dala Aless, ale dveře od garáže se otevřeli. V jeden moment se dívala ven a chtěla instinktivně utéct. Udělala jeden krok, pak druhý, ale zastavila se a pohlédla na Aki a Aless, kdy se za nimi vrátila. Přesvědčila svoji hlavu, že zde je v bezpečí. V jeden moment z auta vystoupil Remi a ona si jen zavrčela místo pozdravu. Její oči vyhledali Elijaha, který dostával těla z auta. To jí zaujalo asi nejvíc. Prohlížela si je od hlavy k patě. *
*Mira je sledovala a byla ráda, že se tak nějak daly opět dohromady. Pak ještě chtěla něco říct, ale to už sledovala doslova invazi upírů do vily. Přišlo jí to v jednu chvíli jako zábavná slezina lidu, musela uznat, že to bylo více než vtipně vypadající. Co už tak vtipné nebylo bylo ale to, když pocítila, jak po Remim, jež vystoupil, chce skočit. Proto byla více než ráda, než pocítila ve svých rukách krev od Sebastiana, které se ihned ujala a začala ji pít, ale pohled přitom nespouštěla z Remiho. Jakmile dosála jednu, jala se sát další balíček.* Tady moc dlouho být nemůže, nebo po něm skočím. *Zavrčela Mira, hledíc na Remiho a Aless.* Kdyby jsi tu byl před chvilkou a třeba je trošku urovnal!! Se tu o tebe praly jak divoký, nebo spíš Aless!! Ale tak, co mám říkat, ty máš kolem sebe stejně divný liidi, když tvůj nej kamarád píchá vlkodlačici... *Zavrčela Mira, a pak se zasmála.*
*Alessandra chtěla něco říct Em, ale to se už objevili ostatní a dokonce s nimi dojel i Remi, kterého tady nečekala.* Ahoj. *Pozdravila je a poslouchala Emetta, který jí povídal o nováčcích.* Fajn vezměte je nahoru, hned jak vyjdete je naproti pokoj, měl by byt bezpečný, tam je nechte a pak za nimi zajdu. Uvidíme co udělám a kde je rozdělím, ale myslím, že tyhle asi převezeme do té nove vily, je tam přece jen více místa, tady by se s holkami mačkali, ale zatím je nechte nahoře, krve je dost, dejme jim ji a až se trochu zmátoří a uklidní, tak s nimi promluvím a jo ty dva si pamatuju. Dobře díky za info, Emette. *Kývla na něj a sledovala pak už sledovala Remiho, chystala se s ním promluvit, ale v tu chvíli se ozvala Mira.* Miro nech toho, tohle teď řešit nebudeme ano, na tohle teď nemám. *Zavrčela, bylo vidět, že se jí nelíbilo, že s tím teď zase začala, stačilo, že sama vypadala jak po boji.* Vezměte upíry nahoru a ty běž s nimi. *Řekla tiše Remimu a koukla do země.*
*Remi to vše sledoval, i on tak nějak vycítil, že ten je ve špatný čas na špatném místě, už jen vzhledem k tomu, že tu byly dvě novorozené upírky. I tak se nad tím, co řekla Mira, pozastavil.* Co že se tu dělo? A co že udělal Castor? *Zavrčel. Pak si ale jen oddychl, a podívals e na Aless.* Ty ses o mě rvala? Jako jo, s Em jsem spal, ale ještě předtím, než jsme spolu byli, snad by jsi nemyslela, že... *Nic ale nedořekl, protože došel Emett, který se na něj zadíval stylem, jakoby se ho ptal, kde to vázne. Proto se ještě jednou podíval na Aless, pak na Em i Aki, než zmizel za Emettem nahoru, pomoc mu nějak uklidnit a uložit novorozené upíry.*
*Moc nechápala, co se zde vlastně děje ačkoliv toho byla součástí. Překvapila ji zmínka o nějakém kamarádovi Remiho, co souloží s nějakou vlkodlačicí, ale nadále si jen sedla do svého křesla a koukala se na dění před ní. Vnímala krev Remiho, ale více vnímala touhu k Elijahovi, kterého neustále pozorovala dokud byla možnost. Dala nohu přes nohu a usrkla ze sklenky vína.* Stalo se... Už jsme s Aless usmířené *Zamrmlala nad tím, že přešla situaci docela rychle. Nechtěla tu dělat zbytečné dusno už tak, že tu jsou na krku další čtyři novorozenci na které Em pohlížela jako na odpad. Netušila proč, ale nejraději by je nechala umřít než je mít tady, což byla ráda, že spolu s nimi ani nebudou. Nevedlo by to k ničemu dobrému.* Aki zkus tohle *Houkla na ni a podala ji sklenku alkoholu, která zde byla pro ně přichystána.* Aless má dobrý vkus. *Ušklíbla se nad alkoholem.*
*Mira se posadila, stejně tak jako Em na jedno z křesel a podala si taky sklenku. Usmála se, uskrla si a pak si spokojeně přejela jazykem po rtech. pak se podívala na všechny kolem, na odcházejícího féra, na uvolněnou Em a taky na Aless, než ale pohled otočila zpátky k obloze. nakonec ale vstala a šla se podívat na auta, jež tam Aless měla připravené a vystavené.* To jsi vše koupila, nebo nakradla na závodech? by mě zajímalo, jak je možný, že jich máš tolik. Tohle je super. *Zavrněla, zatímco si prohlížela jedno z aut, černého Mustanga.*
*Zamračila se na obě, ale pak si jen povzdechla a koukla na Remiho.* Ano prala, ale teď se o tom bavit nechci, přijdu nahoru dobře? *Zašeptala a pak už jen koukala, jak odcházel z ostatními nahoru. Pak pohlédla na holky.* Dalo by se říct, že usmířily, ještě jsme si nic víc neřekla. Ale fajn, myslím, že to nechám být. Neměla jsem tak vyletět, je to moje chyba, asi mě dostalo to zjištění. Nečekala jsem, že vy dva… no prostě asi bych to nechala už tak. Omlouvám se. *Řekla nakonec, přece jen dokázala nějak přiznat svou chybu a i když jí to nešlo moc přes ústa, omluvila se, přičemž koukla na Em, než svůj pohled věnovala Miře.* Většina aut je koupena na zakázku přímo u výrobce podle mého přání. Ten zbytek jsem vyhrála při závodech a tady je pak ještě vylepšila. A nejsou kradená. Ten dotyčný ví do čeho jde, takže jde spíše o obchod. Nemysli si, i já přišla už o pár aut. A možné to je proto, že prostě mám prostředky díky kterým si je koupím. Když budete hodné a budete se učit, tak vám na vaši první cestu ven mezi lidi dám kreditku. *Pousmála se a sledovala je obě, načež vyťukala něco do mobilu.* Já vás tady zatím nechám, musím si jít vyřídit věci nahoru, ale pak zase přijdu. Společnost vám tu bude dělat Jeff a Sebastian, kteří už jedou dolů, tak je nezlobte ano. *Pronesla a vydala se k výtahu, ze kterého už vylezli oba jmenovaní, sama pak do něj nastoupila a vyjela nahoru do vily, kde se odebrala prvně do svého pokoje, aby se dala trochu dokupy.*
*Remi byl v jedné místnostii s Emettem, pomáhal mu tak nějak omámit upíry, aby po nich nevyletěli, zatímco Elijah a Jasmine se starali o další dva upíry vedle. Remi zrovna seděl na posteli vedle mladíka, kterému držel dlaň an čele a manipulací jej tak uklidňoval. Pak se zvedla a koukl na Emetta.* Na chvilku buou dobří, ale musíte se o ně postarat. Co s nima bude dál, je už na vás, teď ale budou ještě pár hodin mimo. *upřesnil Remi. Emett kývl hlavou, načež Remi zamířil přes chodbu do vedlejšího pokoje, aby to samé udělal i s myslí zbylých upírů, dvou mladých, svělovlasých žen. Vešel dovnitř a jen pokynul Jasmine a Elijahovi, načež stejně jako předtím, si přisedl k čelu postelí a začal svou magií ovlivňovat mysl dívek tak, aby se nějak uklidnily.*
*Aless došla k sobě, kde ze sebe sundala zničené šaty. Omyla ze sebe krev a očistili hojící se rány. Pak na sebe hodila jen černé legíny a tílko stejné barvy, načež si vlasy nechala sepnuté v drdolu a pak sešla dolů, aby se podívala, co a jak. Nakoukla do obou pokojů, přičemž kývla na Emetta, který k ní vyšel ven na chodbu.* Tady takhle dlouho být nemůžou. *Pronesl a pohlédl na upíku.* Já vím, až s nimi skončíte, asi je bude třeba odvést do naší druhé vily, je tam více místa pro novorozence. Kdybych je dala dolů k holkám, za prve by to asi nebyl dobrý nápad, mohli by se servat a za druhé všichni by se tam i tak nevlezli. Takže pokud tě můžu poprosit, jestli bys je tam nevzal a nepostaral se o ně. Já bych se tam pak hned před úsvitem dostala a zbytek bych už dořešila. *Pronesla, načež Emett, jen přikývl.* Dobře, to by šlo, řeknu klukům a oni mi pomůžou. *Mrknul a odešel, načež Aless zůstala ve dveřích pokoje, kde byl Remi a sledovala to.*
*Remi se ještě chvilku venoval mladým upírkám, soustředěný jak jen mohl, než se od nich odtáhl. Pak se usmál na Aless, vstal, ale hned v dalším momentě zavrávoral a upadl na zem. Přeci jenom, vydal ze sebe teď magie více než dost, a to jej taky unavilo. Proto se přetočil na břicho, vytáhl se na čtyři, a oddechl si.* Asi si budu muset po tomhle tak nějak odfrknout, všechno mě bolí. A to mám jít ráno za Ernem, zatraceně. *Zavrčel, nežž se ale zvedl, tak nějak došel k Aless, ale to už se mu zase podlomily nohy a on si sedl na noční stolek u postele jedné z upírek.* Asi tu chvilku někde zůstanu, musím...musím trošku nabrat sí.lu. Pomůžeš mi dolů? *Optal se upírky.*
*Když došel k ní a padl na zem, doběhla k němu a pomohla mu postavit se na nohy.* Musíš si odpočinout. Pomůžu ti, ale nahoru ke mně do pokoje, tam budeš mít klid na odpočinek. *Zašeptala a podepřela ho tak, aby mu pomohla lépe. Pak jen koukla na ostatní, ale jelikož měli všechno pevně v rukou nechala je tam a spolu s Remim se pomalu vydala nahoru do svého pokoje. Pomohla mu až k posteli a pak i do ní, když si lehl, vstala a šla zavřít dveře, načež se vrátila zpět a posadila se vedle něj na postel.* Mám ti něco donést, chceš nebo potřebuješ něco? *Optala se ho, hledíc na něj.*
*Ochotně se jí držel a nechal se vyvést nahoru, než se na ní otočil a usmál se.* Děkuju, mi amore, mám celkem dost. *Zavrněl, než si hlavu opřel o její rameno. Tak nějak se mu z hlavy kvůli vyčerpání vykouřilo mi to, co mu chtěl předtím říct, nebo spíše, on jí, když mluvila Mira. Proto jen vydechl.* Jo, sklenici vody, nejlíp tak dvě, a to je asi všechno, prosím. Vše mám jinak stejně doma. *Zavrněl a zavřel si oči, než se zhluboka nadechl.* No ale, byl to mazec. Běhali po Staten Isladnu, nevypadli, že by někomu patřili, byl to s nima docela boj, to se musí nechat. *Zhodnotil celou situaci.* Bude ti je mít kdo učit a hlídat? *Optal se.*
Dobře, zajdu ti pro ni, ty odpočívej. *Lehce se pousmála, než ho uložila a vstala, pak se na něj ještě otočila.* Myslím, že je někdo proměnil jen tak pro zábavu, kdoví. Ale teď budou v bezpečí, dáme je do pořádku a naučím, co je třeba. Emett si je vezme na starost, budeme se střídat. Dohodli jsme se, že je převezou do druhé vily, kde je pro novorozence víc místa, tady by se stejně nevešli všichni dolů. Postaráme se o ně a hlídat je má taky dost lidi. *Pronesla a pak se odebrala dolů, kde v kuchyni vzala sklenku a džbán plný vody, pak se vrátila zpátky do svého pokoje, posadila se vedle něj na posteli a nalila mu sklenku vody, kterou mu podala.* Tady, napij se.
*Poslouchal ji, nakonec si od ní převzal sklenku a usmál se.* Takže hodně lidí? Máte nějaké nové přírůstky, krom tedy těch novorozenců a těch, co se sebou přitáhl Emett? *Nadzvedl obočí a zlehka se pousmál.* Koukám, že sen o klanu se ti začíná plnit, to je dobře. *Usmál se a pak naklonil hlavu jemně na stranu.* Hlavně opatrně, nepřetahuj si hlavně lidi od Dragose, ani od nikoho jiného, ano? *Apeloval na ni Remi, než se dal do pití. Hodil do sebe doslova celou sklenici a pak se zadíval na Aless.* Dobrý, teď chvilku lehnout, pojď ke mě. *Zavrněl, když se položil na postel a natáhl k ní ruce.* Kolik už máš vlastně upírů? *Zajímal se.*
*Užívala si tu možnost, že se může dívat na nebe a Aless a její slova s vzala s tím, že její omluvu přijímá. Pak už si někam odešla a ona si spokojeně oddechla a více se schovala do lehátka* Zajímavý zvrat dne. *Přesto vše tohle bylo pro dnešek očividně veškeré drama.* Dopiju sklenku a půjdu dolů... tedy vlastně nemohu nemám klíč ani kod. Sakra... A nemáme tu ani monopoly *zavrčela s tím, že je odkázaná k tomu pít, což i dělala.* Jak vůbec funguje alkohol na krev upíra?
*Mira poslouchala Em, a musela se ušklíbnout.* Monopoly nemáme, ale máš tu vcelku sexy chlapy, nechceš si zalézt s nějakým z nich Aless do auta? *Ušklíbl se, než se podívala nad sebe.* To mi povídej, zvratů více než dost, to se musí nechat. Hele, jestli jsem žbleptla něco, co jsem neměla, tak sorry. Občas bývám prostě pichna, mám chuť do věcí rejpat. *Odůvodnila a pak se zamyslela.* No, já ani nevím, ale asi žádný, ne? Co jsme pochopila, tak samotná naše krev je droga, což už vypovídá samo o sobě.* No, já stejně alkoholu nikdy moc nedala, takže-... *Pokrčila rameny a ušklíbla se.*
Jo vidíš kolik jich tu je? *Ukázala na prázdnou garáž, kde jsou jen ony dvě a začala se nad tímhle smát.* Navíc většina z nich není ani pěkná... *Znovu usrkla ze sklenky.* Nebo spíše nejsou můj typ a za poslední dny tu byla větší nuda a ticho než na pitevně... Hotový Adonisové to se musí nechat. *Pronesla sarkasticky a odložila sklenku bokem.* Většísranda je s tebou Aki a to nic ve zlém. *Ušklíbla se a zavřela oči, aby si vychutnala tuhle chvíli.* Nezbývá než souhlasit s tím, že rozhodně je krev droga a pěkně odporná. Po chuti krve od Aless mám do teď dojem, že mi nepomůže ani vypláchnutí úst vodou.
No hele, *začala Mira,* pro mě jsou to teda spíše dobré věci na odreagování a líbí se mi, to jako nemůžu říct ani půl slova. *Mrkla na dívku, než se vydala obdivovat další auto, tentokrát rudé Lambo. Pak, když jí ale došlo, že mluvila asi o chlapech, vykulila oči a zasmála se.* To říkáš ty, která ohla Elijahu, jen ho viděla? *Nadzvedla obočí a ušklíbla se.* prosimtě, tobě stačí, že mají párek mezi nohama. *Mávla nad ní rukou a skočila na sedačky auta bez střechy, než se zaculiila.* Tu se mi líbí. *Zhodnotila.* No, tak se pořádně prolij tím alkoholem, to myslím, že ti pomůže stopro. *Mrkla na ni.*
Přikývla. Ano jsou, když nepočítám ty čtyři, které jste přivedli tak sem mají dojít ještě Arron s Leandrou. Znám je ještě z mého bývalého klanu, takže po tom, co jím dal Emett vědět, se rozhodli také přidat. A kromě nich se přidají ještě dva mé kontakty, jde o sestry právničky Lariett a Henrietta Dawnsnovy, obchoduji s nimi už nějakou dobu a jelikož jsou mi zavázaný, tak se přidají i ony a myslím, že nebudou jediné. Díky obchodům mám dost upírů, kteří mi dluží dohodou, takže myslím, že se jích objeví víc, ale prozatím, co jsem počítala, se klan rozrost na 18 členů, což je docela fajn. Odložila džbán na stolek vedle postele a lehla si k němu. Nebudu nikoho od něj přetahovat, s ním nechci mít nic společného. Dám si pozor, nemusíš se bát. Zašeptala.
*Remi jen spokojeně zavrněl, než si ji rukou přivinul blíže k sobě.* To je dobře, alespon, že tak. Musíš být v bezpečí. *Zavrněl. přemýšlel, zda jí má říct o dohodě, kterou udělal s Robertem, a nebo to tak nechat, ale nakonec to nevytahoval. Přeci jen jednalo se tam o smlouvy, které nevěděl, co budou, a přišlo mu, že už tak vyhrocená Aless by to nevzala dobře. Proto to teď neřešil, a zavřel si oči.* Plánuješ zůstat jen na Brooklynu, nebos e roztahovat? I když, na takové otázky je to asi brzo, viď? *Usmál se na ni, když se k ní jemně pootočil a podíval se jí do očí.*
A vidíš tu snad někoho, kdo má penis? Jediná jsi tu ty a sotva mi v tomhle nějak pomůžeš *zasmála se nad tímhle hašteřením.* Užívej třeba ti ho Aless dovolí jednou odřídit. *Ušklíbla se a spolu s tím vypila další sklenku.* Nepomáhá to furt mám tu pachuť v puse. *Znechuceně se zatvářila. Nalila si další, ale opravdu nevnímala nějaký účinek ve velkém.* Ani opít se mi nejde. Nejhorší den v mém životě. Žádný chlap, Alessandra dneska zešílela a k tomu všemu se nemohu opít. Radost ze života se to nazvat nedá... *Zvedla se a rozhlédla po garáži.* Myslíš, že se bude dát dostat nějak ven? Vrchem to nejde... *Zkřížila si ruce.* Nebo je tohle dokonalá pevnost bez možnosti uniknout, protože dokonalost sama v mysli Alessandry... *Protočila očima nad tím, jak vše se snažila mít vychytané bez jediné chybičky až jí to štvalo.*
*Mira se zasmála, možná tomu, co Em říkala, možná tomu, nad čím přemýšlela. Pak se ale otočila, když cinkl výtah a vystoupil Seba Jeff. Ti ale vypadali, že mají něco za lubem, nebo spíše dost řešení svého, jelikož se na ně jen podívaly a dál se věnovali sobě. Mira se jen ušklíbla.* Hele, přišel ti objekt zájmu, nebo, hehe, zájmů? Hei fešáci, nechcete mě povozit? V autě, ale!! *Houkla na ně Mira a zašeklebila se. Pak ale vyskočila ven a došla až k Em, nad kterou se svůdně sklonila, vzala si od ní sklenku a upila, než si jí sjela pohledem.* Ale ahoj krásko. *Zavrněla. Utahovala si z ní, bavila se, jak by taky ne.* Ale ne, musíš říct, že to není tak hrozný, nebo jo? *Koukla se na Em, když pár kroků zase odskákala pryč.*
Snažím se být v bezpečí a snažím se, aby byli i všichni kolem mě. *Byla to pravda, proto dělala, co dělala. Teď když měla klan, nesla za ně zodpovědnost, takže se snažila, aby byli v bezpečí a všechno bylo v pořádku. To samé chtěla i pro Remiho. Patřil do jejího života, byl to její budoucí manžel, takže bylo jasné, že chtěla, aby byl v bezpečí i on. Přivinula se k němu a chvíli tiše u něj ležela, stále jí hlavou běhaly slova Em, to jak jí to zjištění vykolejilo.* Zatím jen Brooklyn, ale ráda bych časem připojila i Queens, ale to je zatím ve hvězdách. *Vysvětlila a koukla do očí i ona jemu.*
*Usmál se na ni.* V pohodě, jen na to nespěchej, hlavně klídek. Bude to v pohodě, bude to všešchno, půjde to, kontaktů a možností máš hodně, ale chce to čas. Nebude to ihned, ale máš to co nejdřív, věř mi. Máš nás, všichni, co tu jsou za tebou stojí. *Usmál se na ni a pak se k ní přivinul, jako kdyby se chtěl vpít do její náruče.* Chybíš mi, když tu nejsi. *Špitl. Byla pravda, že na sebe poslední dobou moc času neměli, a proto měl rád ty chvilky, kdy čas byl. Teď byl ale přeci jen rád za to, že ji tu něl u sebe a mohl se k ní jen tak tulit.*
Nebudu spěchat, nechám tomu teď volný průběh a pak se uvidí. *Lehce se pousmála.* Já vím, že vás mám a jsem za to vděčná. Jen je toho nějak moc najednou, doufám, že to všechno bude v pořádku a nic se nepokazí. Myslím, že další nějaký problém teď nepotřebuju. *Povzdechla si a pak se i ona k němu přivinula víc, zabořila tvář do jeho hrudi.* Taky mi chybíš, chybí mi i ten klid, co jsme měli tehdy u tebe. Jen my dva. *Přiznala. Byla ráda, že se klan rozrůstá, byla ráda, za to všechno, přece jen, tohle chtěla přála si. Ale byly i chvíle, kdy chtěla jen klid sama pro sebe, klid pro ně, je pro ně.*
Však ono to přijde, chápu, že je to teď náročené, ale pak to bude v pořádku. Pokud budeš chtít, můžeš občas jen tak utéct, za mnou do Queensu, prostě jen tak si odpočinout, co ty na to? *Usmál se na ni Remi, zlehka se nadzvedl na loktech a podíval se na ni.* Prostě jen tak, odfrknout si, odpočinout, to by mohlo jít ne? Můeš to tu nechat Emettovi, nebo Sebovi, nebo někomu jinému komu věříš, a jít si se mnou odskočit od reality, to by bylo fajn. Mě by se to líbilo. *Navrhl fér a usmál se na ni.* Nedávej si toho na sebe víc, než by sji zvládla unést, mi amore, ano?
*Lehla si na záda a koukla na něj.* Takže mi nabízíš, abych se k tobě přišla schovat a odpočinout si, když toho tady na mě bude moc? *Pousmála se zlehka a zamyslela se.* Tak jo, to by šlo, myslím že Seba s Emettem to tu nějak zvládnout a na telefonu bych byla vždy. *Koukala mu do očí.* Mě se to taky líbí, děkuju. *Přivinula se k němu, načež vdechla jeho dokonalou vůni.* Pokusím se nebrat si víc věcí najednou. *Dodala pak ještě, než se od něj zlehka odtáhla a pohlédla mu do očí. Po dnešku nebyla moc ve své kůži a bylo to vidět, proto byla na jednu stranu i ráda, že se objevil.*
*Nad tím vším přikývl hlavou na souhlas, podíval se pak na dívku, natáhl se a zlehka jí políbil na rty. Pak se ale přeci jen odtáhl.* Hm, myslím, že dneska ti více jak polibek asi nedám, budu muset si fakt odpočinout, ještě tak pár hodin. jak říkám, zítra mám rande s Ernem a jeho mečem, ještě se musím dostat domů. Myslíš si, že nebude moc opovážlivé požádat tě, aby jsi mne pak hodila domů? nějak, aby jsi se stihla vrátit, samo sebou ale. *Pronesl Remi, když se zase položil do peřin vedle ní a zhluboka se nadechl, než se jí zadíval do očí.* Dojel bych, ale no, však víš. Ocením odvoz. *Mrkl na ni.*
*Polibek mu opětovala.* To přece nevadí, že to bude jen polibek, mě stačí i tohle. *Pronesla a lehla si k němu na bok, aby na něj viděla.* Jen odpočívej, taky toho máš moc a nad ránem tě klidně odvezu domů, to není problém, ještě ale máme času dost, takže si pospi jestli chceš. *Pousmála se a pohladila ho po tvář. Pořád se jej nějak chtěla zeptat na Em, ale nějak se neodvážila. Proto se k němu víc přivinula a položila si hlavu na jeho hruď v místě, kde měl srdce a zaposlouchala se do jeho rytmu.*
*Koukla na dva chlapce, kteří vystoupily z výtahu a následně se koukla na Aki, která si troufala.* Na to, že jsi zadaná moc ráda provokuješ druhé. *Zahýbala sklenkou, než se objevila před ní a jen překvapeně zamrkala, když jí sklenici vzala.* Vidíš, že s nimi není žádná sranda. *Kývla na chlapce a její svůdný pohled ignorovala.* Unudím se... *Povzdechla si naštvaně.* Připadám si jako v kostele nudnější to být ani nemůže aspoň tu mám dvorního šaška. *Ohlédla se na Aki, když si vzala sklenici zpět a zadívala se na ni.* Být tebou moc neprovokuji. *Postavila se k ní skoro tělo na tělo.* Držím se jen z důvodu, že tě mám ráda, ale svoje pudy nedokážu jen tak ovládat.
*Remi spokojeně zavrněl, než si skutečně lehl tak, aby se natiskl k ní a zavřel si oči. Nechal se od ní objímat, držet v náruči a odpočíval, spokojeně oddechoval, a přemýšlel, přemýšlel tak nějak nad vším. Nad vším, cos e dělo, a co se mělo ještě stát. Pak ale oči otevřel a podíval se na ni.* Už víme, koho pozveeme na svatbua kdo nás oddá? *Optal se jí a jemně se zaculil.* Napadlo mne pozvat přátelé, nebo ty, co nám pomohli. taky už mám jako nápad super místo, které by se ti mohlo líbit, je to jedna restaurace v Queensu, u East River, počkej, mám to tu, ukážu ti to. *Vytáhl mobil a začal hledat. Pak se na ni ještě jednou podíval.* Co začátek listopadu? Nebo, první polovina listopadu? To by šlo, ne? *Uculiil se.*
*Mira se culila, tak nějak se dívala kolem sebe, ale to do chvíále, než s ek ní Em nepostavila do těsné blízkosti.* Ale no, co uděláš, ohneš mě? Em, notak, nedělej tady rameny. *Mrkl na nii, než se od ní zlehka odtáhla. Ne že by do toho nešla třeba jen z čisté provokace, ale věděla, že by to ranilo lyr. A to nechtěla. Proto se jen zaculila a obdivovala dál auta, jež tam Aless měla.* Něco vymyslíme, napadlo mě, hm, co bude jako první co uděláš, až odtud vypadneš? *Optala se Emilia Mira, která se posadila na kapotu dalšího auta.*
Nedělám ramena... *zavrčela na Aki s tím, že stále v sobě měla nějakou temnější stránku, která ji v tomhle začínala převažovat a nedokázala se ovládat sem tam, jenže Aki i Aless měla ráda, takže očima uhnula stranou.* Nejsem zrovna zvědavá na auta. To je zábava pro tebe. *Sedla zpět do křesla a jen se podívala na nebe.* Půjdu za Atim. *Očekávala, že Aki pronese něco jako fuuuj vlkodlak nebo cokoliv, co by mělo být narážkou, ale nevnímala to. Vlastně si připadala, že tu moc nezapadá.* A pak půjdu litovat do kouta, že jsem tohle dopustila. *Zamručela.* Dobrovolně se tady nechat zavřít byla největší pitomost, co jsem udělala, ale zpět už to vzít nejde a zase na druhou stránku jsem to tak chtěla, ale neříkám že z jedné části nemám pochybnosti to je dle mého běžný jev *Ujistila se a kopla do sebe sklenku.* Nemůže se opít, jsi zavřená v jednom bytě a máš vycházky jako nějaký dobytek a k tomu všemu si tu připadám jak v klášteře. Nevinná Aki a přizná matka představená Aless a to nemyslím zle jen... jediné, co tu můžeš dělat je tlachat. *pokrčila rameny.* Co budeš dělat ty,
*Mira ji poslouchala a tak nějak se po celou tu dobu přihlouple culila. Nu což, to byla celá Mira. Jakmile Em zmínila, že půjde za Atim, tak jen obdivně nadzvedla oobočí.* Páni, půjdeš za ním poté, co tu ojedeš polovinu klanu? Teda, tomu se říká odvaha. *Pronesla Mira uštěpančně, než nad tím zavrtěla hlavou.* Já? Já půjdu za Lyr. A pak, kdo ví. Půjdeme spolu dělat přítrž spraevdlnosti, protože co jsme pochytila, lovci to asi nedělají a nechávají věci tak. Je sposuta lidí, spousta bytostí, na které mám pifku za něco, co udělali neprávem. tak jim to vše spočítám, a ještě se budu bavit. *Zavrněla spokojeně.*
*Vyprskla smíchy* Tak jestli je Elijah polovina klanu, tak to jsme v prdeli *Ohlédla se k ní s tím, že zatím spala jen s jedním.* Posloucháš vůbec, co říkám? Mluvím tu pomalu o celibátu a ty řekneš, že jsem tu ojela pomalu každého druhého, kdyby to aspoň byla pravda nejspíš bys toho okoukala více než jen při jednom sexu, ale jak vidíš. *Zvedla ruce, aby ukázala na prázdný prostor.* Jsou tu hotové zástupy mužů, které jsem schopná dneska ojet. Spíš máš odvahu ty vypustit něco takového z úst aniž by to byla pravda, což sama dobře víš, protože žijeme bok po boku a pamatuji si, že mi u sexu byl předčítán Hamlet jenom jednou... *Zvedla se z křesla.* O tom už jsme se bavili Aki. Máme stejný záměr... Taky mě štvou ti, co ubližují nevinným jen pro zábavu.
*Mira nad tím jen protočila očima.* Nemysli si, že ti to nevidím na očích, to jak jsi se dívala i na Jeffa. *Zavrněla, načež se jemnovaný otočil a koukl na ně, Mira mu ale jen zamávala.* Uvidíme, jaký bude třeba za měsíc tvůj bodycount. *Vyplázla na ni jazyk Mira, než pokrčila rameny.* Já vím, já vím že jsme se o tom bavily, ale tak ptala jsi se, co mám v plánu. tak ti říkám, co mám v plánu. *uculila se. Nad jejím moralizováním toho, co by měla a neměla Mira říkat, protočila upírka jen panenkami a mávla rukou.* Jsem stejně zvědavá, jak se tu jinak zabavíš, mě to problém nedělá, já si ráda zahraju monopoly, sednu do auta, i kdyby jen sama se sebou. Co ty? Budeš se tu užírat tím, jaká tu je nuda? Pak tu ale nuda fakt bude, nesmíš si to tak vnucovaaat. *Protáhla.*
*I Aless tiše ležela v jeho náručí a přemýšlela nad spoustou věcí, než jí vyrušil, načež lehce nadzvedla hlavu a pohlédla na něj.* Zatím jsem nad tím nepřemýšlela, ale myslí, že pozvat jen přátelé a tak je dobrý nápad. Přece jen nějak extra mega velkou akci zase nechci, nerada bych tím přitahovala pozornost nežádoucích návštěvníků a nechala si jimi tak zkazit náš den. *Pak si zase lehla a koukala se na to, co ji ukazoval.* Tohle se mi líbí, je to vážně skvělé místo, takže pro mě ano. *Pousmála se a na chvíli se zamyslela.* myslím, že i datum v listopadu bude fajn. *Pousmála se.* I tak toho bude hodně, co bude třeba zařídit. Nějaké občerstvení, určitě i ochranu místa, aby se nic nepodělalo, šaty, prostě všechno a jo oddávajícího, asi spíš nějaký čaroděj viď. Já ni nevím jak se tyhle sňatky uzavírají, zda je to jako ty lidské nebo jsou jiné. *Pronesla a koukla na něj.*
Na to přijdeme, jak na to, já se zeptám strýce, ten už ženatý je, takže nám dá vědět. *Mrkl na ni, než se posadil a opřel se jednou dlaní za sebou.* No, tak jo, pozveme jen známé, jak říkáš, nechci nějakou pozornost, co by mi byla nepřijemná. *zavrněl, než se zamyslel.* Víš co mě napadlo? Vdávat se ty v obleku, a já v šatech. To by bylo zatraceně originální, to by bylo prostě super, co, nechceš se mnou jít do toho? *optal se jí, s uličnickým výrazem na rtech.* Navíc, v listopadu už se bude přeci jen smrákat dříve, takže budeme moc být dříve na obřadu a pak i nějak do rána, bude déle tma, Posunul bych to na zimu, ale to se mi na tebe nechce už čekat. *Usmál se a hlavu si položil Aless do klína.*
Nevím, kdo nedávno mluvil o tom, že se zde nudí. *Co ví, tak ji Mia jednou vyrušila s tím, že neměla do čeho píchnout a nudila se.* Dokud se to nestalo, tak neříkej, že jsem tu spala s každým. *zamručela a ohlédla se na Jeffa než protočila oči a došla ke dveřím od garáže.* Radši mi pomoz vymyslet, jak se odsud dostat, než mi říkat pohádky o tom, jak tu ojedu každého. Koukni na ně... *Ukázala směrem k Jeffovi.* Hotový materiál na to být v celibátu koukne se jen, když se mluví o jeho jméně. Tady ten bodycount bude bohužel hodně nízko... Myslíš za by ty dveře garáže šly nějak nadzvednout? *Ohlédla se na mechanismus, když si pozorovala krabičku do které vedla elektřina.* V garážích je vždy někde krabička s jističi pomoz mi ji najít a nebo si nadále seď v autech, co nejsou ani tvoje *ušklíbla se.*
*Mira se na ni dívala, poslouchala ji, ale pak sii povzdechla.* Hele, já jsme pro každou špatnost. Pomůžu ti s čimkoliv, ale ne s tím, aby jsi se odtud dostala. Nebudu toho společníkem, a jestli budeš chhtít utéct, tak ti říkám rovnou že tě napráším Aless. *Proensla a pak se naklonila dopředu.* Chápu, že chceš odtud, ale nebudu tě podporovat v tom, aby jsi zdrhla. Jsi novorozenec, je to o krk. je to hodně o krk, a tohle já nedopustím. Svezla by se s tím nejenom Aless, ale i já, i ostatní, co tu jsou, protože by to byla právě Aless, hlava klanu, co by měla na svědomí to, že jsi jí zdrhla. promiň, tohohle se já účastnit ale nebudu. *Pronesla Mira následně, s dost velkou razancí.*
*Posadila se také a pousmála se.* Dobře, tak se ho zeptej a já zkusím najít nějakého oddávajícího, co by to udělal. *Usmála se konečně o něco víc. Než pak pozvedla obočí a poslouchala jeho šílený nápad.* Chceš se ženit v šatech? *Koukala na něj, než pobaveně zavrtěla hlavou.* No když mi slíbíš, že si pak večer budu moct vzít na sebe šaty i já, pak s tím šíleným nápadem budu teda souhlasit. *Rozesmála se.* Jsi vážně neskutečný blázen Remi. *Prohrábla mu vlasy a koukla na něj.* Ani já bych nechtěla čekat do zimy. I tak nějak nemůžu uvěřit tomu, že se to děje. Že bude svatba, že budu vdaná. *Zašeptala a koukala na něj.* Asi pak budeme muset i nějak vyřešit bydlení.
*Remi se usmál.* Někoho seženeme, poptám se i já, nějak kolem a snad se někdo najde, nejlépe někdo ze zrakem a nebo z podsvěta, přeci jen, je to dost divoké, ale no uvidí se. *Usmál se a pak se celý rozzářil.* Teda, abych byl upřímný, nečekal jsem, že mi na to kývneš. Ale jo, i já bych se pak převlékl, ale teda, to bude super, to bude fajn!! Tak jo, takže si sežeň oblek, já si seženu šaty. *Mrkl na ni a pak jen spokoejně zavrněl, než si lehl zase zpátky na postel a koukal na ni.* To vyřešíme, upřímně, navrhoval bych, abychom byly třeba u tebe, pokud chceš, a můj byt můžeme nechat jako místo, kam se budeme vracet pro klid a tak, však víš, jak to myslím. Bydlet tu, a tam chodit jen tak, pro oddech. *Usmál se.*
*Poslouchala Aki a jen protočila oči.* Stačilo říci, že se toho prostě nezúčastníš. Moralizování na mě moc nelatí, tak jako na tebe, ale chápu. *Pozorovala dráty kam vedou, až za jedním autem objevila krabici.* Bingo *došla k ní a sundala plastový kryt. Pozorovala několik jističů, než sáhla po jednom, co by mohl vést k vratům zkkusila ho, ale nic moc se nestalo.* Že by? *nakoukla zpoza jednoho auta a přešla ke garážovým vratům a chvilku poslouchala jestli uslyší to lupání, co vydávají kabely, když je v nich elektřina, ale nic. Bylo ticho. Ohlédla se k Aki s tím, že se usmívala od ucha k uchu a vrátila se zpět k pojistkám, když zandala kryt zpět, aby se vrátila za Aki.* Můžeš jít bonzovat *pokrčila rameny a usedla do křesla. Chtěla vyčkat na lepší situaci teď, když se jí Aki přiznala, že to na ní řekne nehodlala ji říkat o vyhozených pojistkách ani nehodlala hned teď utéct hodlala si vyčkat na příležitost. Z nudy si hledala zábavu v tom najít výzvu, jak se odsud dostat. Paradoxem bylo, že nehodlala utéct a chystala se naprášit sama jen jí bavil fakt, že musí nad něčím přemýšlet.*
Pokud se tam o něco snažíš, holka, tak jsi právě vyhodila pojistky ve vašem bytě. pojistky od garáže a zbytku baráku jsou v horních patrech, tady ne. *Pronesl Sebastian, který se zrovna otočil, než se dále ale věnoval tomu, co dělal, tex řešení čehosi s jeffem. Mira si dala ruku před pusu, aby se nezačala smát, než se ale nakonec jen ušklíbla a pokrčila rameny,.* Asi ti není souzeno, princezno. *Použila přezdívku, jakou řekl před tím Elijah Em a ušklíbla se.* To ti moc nevyšlo no, ale tak, nevadí. *zavrněla a povzdechla sii.* A ani tě nemusím bonzovat, no tyo. Ale hele, už jsi zjistila, jak si zajistit abych ti nemohla předčíttat Hamleta, to nevím, estli dám po tmě. *Ušklíbla se.*
Tak, už tě nějak znám a vím, že jsi pro každou šílenost, takže jsem si řekla, že teda budu souhlasit, ale pak chci šaty taky, to si nenechám vzít. *Uculila se na něj sladce.* Bude to teda zajímavé, ale jo seženu si teda jak oblek tak šaty, ty můj blázne jeden. *Nahnula se k němu a políbila ho.* Jako jo, šlo by to, přece jen můj pokoj a vše, co k němu patří je v té části domu, kde je klid, ostatní pokoje jsou na druhé straně patra, takže tady budeme mít dost soukromí, ale i tak chodit k tobě pro klid, bude skvělý nápad, to se mi líbí jen vážně chceš žít v domě plném upírů mi amore? *Optala se jej.* Klidně můžeme bydlet u tebe a sem budu chodit nebo to dělat půl napůl po týdnu. Nějak to snad vymyslíme. Tak aby nám to vyhovovalo. *Pousmála se a na chvíli se zamyslela.* Teď už jen, jak se pak budu jmenovat. *Zazubila se.* Přemýšlím buď jen nad tvým příjmením nebo spojit naše oba dohromady.
Jak jinak... *pronesla a chytla Sebastiana.* Ty máš klíče od zdola? Vezmeš mě tam? *Na Aki už ani nijak zvláště nereagovala jediné, co tak ji byla pro smích a neměla na to ani už náladu.* Sprcha a kniha zní pro dnešní zbytek dne jako skvělý nápad. Alkohol jsem již dopila, takže... *Pokrčila rameny.*
*Potřebovala si uklidnit myšlenky a rozhlédnout se po nějakém tišším místě, což East River bylo. Pár páru, které se zde při západu šly projít. Čekala, že jí to zvedne náladu, ale opak byl pravdou. Více se zachumlala do svého dlouhého kabátu, jen co se vítr zvedl.* Vše se zdá být těžké... *zamrmlala si pro sebe v zoufalství, než se koukla na vodu, která plynula. Snažila se uklidnit a přijít na myšlenky, jenže nešlo to. Jedno z nejtišších míst ji náhle přišlo nejvíce hlasité.* Možná bych... *Koukla na telefon. Vzpomněla si na toho mladého vlkodlaka od kterého si vzala číslo. Netušila, proč jí na mysl přišel on, ale zároveň byl jediná, který byl okolo ní stabilní v rámci mezí a cítila se s ním více než dobře. Ještě mu od posledního setkání nenapsala a ani mu nepoděkovala, když se pár dnů zpět probudila ve svém bytě už tam nebyl. Nakonec se tedy odhodlala a poslala mu textovou zprávu o tom, kde se nachází a zda nemá čas za ní dojít a popovídat si.*
*Po dlouhé cestě, po několika hodinách co se vrátil do NY, byl více, než spokojený, že mohl vidět zase něco nového. Že si mohl pročistit hlavu od všeho a že měl tu čest poznat zase někoho nového. Chystal se tak nějak jít k sobě, aby si mohl trochu odpočinout po těch několika hodin chození, ale v tom mu cinkl telefon. Ihned se podíval kdo by mu mohl psát a když uvidí, že mu napsala Emi, tak byl dost překvapený, protože to nečekal. Ani neodpověděl a ihned se vydal za ní. Nebyl si jistý, zda si chce povídat jen tak, nebo zda se něco děje, proto se tam snažil dojít co nejrychleji. Po chvilce došel na místo a jen se porozhlédl, zda ji někde uvidí. Spatřil dívku, která vypadala, že by se nejradši každou chvilinku propadla do země. Přišel k dívce a opatrně si klekl před ní, aby ji neviděsil.* Všechno v pořádku? *Díval se na ní lítostně, protože z ní cítil, že není úplně ve své kůži. Unavenost hodil daleko od něj, protože Em pro něj byla mnohem důležitější, ikdyby si jen chtěla povídat a nebylo to nic důležitého.*
*Nedostala zprávu zpět, takže s klidem mohl ignorovat její žádost, nebo si to ani nemusel zobrazit. Vzdychla si pro sebe nad těžkostí téhle situace. Pokud nenajde někoho s kým by si mohla povídat nejspíš se bude jen utápět ve strachu a nenalezne klid do doby, než vše bude za ní. Poslední dva dny jejího lidského života a ona je promarní takhle. V jeden moment, ale uslyšela hlas a koukla se k němu. Klečel tam a díval se ji do očí, což byla první věc, která ji rozechvěla srdce a vnímala mírné zčervenání ve tváři.* Víš, že si můžeš přisednout a nemusíš klečet, že ano? *Posunula se, aby mu vytvořila místo. Netušila, že jeho přítomnost zabere, tak rychle a cítila se o něco více uvolněněji, že zde není sama.* Už jsem si myslela, že se neukážeš. *Zašeptala a koukla na telefon, který měl vypnutou obrazovku, ale ona doposud nějak očekávala, že jí přijde zpráva od něj a místo toho přišel on sám, takže telefon schovala do kapsy kabátu.* Vlastně mnohé není v pořádku... *Musí to někomu říci.*
*když spatřil její rudnoucí tváře, vytvořilo mu to úsměv na tváři. Byla roztomilá.* Já vím, ale co bych pro tebe neudělal? *Mrkne na ní jedním okem a přisedne si vedle ní.* Nemožné. Nikdy se nestalo, že bych se neukázal. *Myslel to upřímně, vždy byl ready, kdyby ho někdo potřeboval. Neexistovala pro něj možnost, že by se neukázal kvůli lenosti, či kvůli jiným věcem. Když mu řeklay že mnohé není v pořádku, podíval se na ni.* Copak se děje? *Dal ji tak možnost, že mu může říct úplně cokoliv a on ji bude naslouchat. Byl na to připravený.*
*Rozhodně jí přišlo riskantní bavit se o tom s vlkodlakem, ale zároveň byl jediný ke komu získala byť malou náklonnost. Zhluboka se nadechla a zapřela se zády o lavičku.* Jde o to... *Ještě měla nějaké pochybnosti, než se k němu více natiskla.* Za prvé děkuji k tomu minule. Nestihla jsem ti poděkovat, jelikož jsi nebyl už v bytě. *Pronesla a trochu jí to trápilo z hlediska, že doufala, že tam bude, až se probere. Netušila ani proč v to doufala.* A za druhé... Za dva dny jsem domluvená k tomu, že... budu upírem. Nemohu vysvětlit proč, jelikož zde budeme na další dvě hodiny, ale... *koukla se na něj s obavou v očích.* Mám strach... *Přiznala konečně to co cítila.* Nechci, abys mě soudil. Dělám to proto, abych pomohla lidem mě důležitým *Těm kteří mají nevyřešené úmrtí a je jejím posláním najít jejich vrahy nebo aspoň pomoc policii při pátrání.*
*Její nátisk k ní pravděpodobně vyjadřoval nejistotu, strach a to ho lehce znervoznělo, protože neměl sebemenší tušení o co by mohlo jít. Její nátisk přijal a chtěl aby se cítila co nejvíce pohodlně.* Nic se neděje. Rád bych zůstal, ale myslel jsem si, že si budeš chtít odpočinout, tak jsem tě nechal. *Vysvětlil svůj odchod. Když uslyšela, že se chce stát upírem, tak se zarazil, protože znal svůj vztah s upíry a nevěděl, jak by mohl snést to, že by byla upírem. Nebyl z toho nadšený, ale teď hodil stranou jeho názory.* Pojď jsem. *Chytl ji, aby ji mohl obejmout a to taky udělal. Držel ji pevně, aby ji dodal alespoň trochu pocit bezpečí.* Nic se neděje. Nemusíš se bát Em. *Našeptával ji do vlasů.* Nebudu tě soudit, ještě se mi tu z toho zhroutíš a co já pak s tebou? *Byl z tohotakový nesvůj, ale nechtěl to teď řešit, jeho priorita teď byla utišit Em.* Všechno bude v pořádku a mysli na to, že z toho ještě vycouvat můžeš. *Přeruší jejich objetí, aby ji mohl chytit za ramena a trochu od sebe odtáhnout, aby se ji mohl dívat do očí.* Jde tady přeci o tebe a jestli si jistá nejsi, tak to řekni. Nemůžeš tam jít s nejistotou a strachem, protože já tam nebudu a ikdybych moc chtěl, tak nemůžu. *Stále ji hleděl do očí.* Jsi moc statečná Em. A chci pro tebe to nejlepší, samozřejmě já jsem vlkodlak, takže na názor se ani neptej, protože ho sama určitě znáš. Nevím jak moc by to ovlivnilo nás, ale chci jen, aby jsi si to pořádně rozmyslela. Tvé rozhodnutí plně budu respektovat, ať už se rozhodneš jakkoliv. *Všechno to říkal upřímně. Nechtěl ji děsit tím, že by ji mohl hůř snášet, ale né kvůli ní, ale protože by z ní cítil jasného upíra, na který je pomalu až alergický. Nemohl ji tím teď plnit hlavu, když měla jiné ztarosti.* Neboj se. Všechno bude dobrý. *Věnoval ji malý úsměv, aby se necítila tak pod tlakem.*
*Neočekávala objetí, ale neodmítla ho. Spíše naopak se k němu stulila a jen poslouchala jeho slova. Už ani nechtěla nic říkat, ale byla v jeho blízkosti a měla by hodně vysvětlovat. Nakonec znovu byla tváří tvář k němu, když se zhluboka nadechla, aby nalezla slova, která chtěla říci.* Víš... udělám to. O tom jsem přesvědčená. Až moc lidí zemřelo rukou víl, upíru, vlkodlaků a bůh ví koho ještě. Mám tam mrtvé muže, ženy i děti, které nemají ležet s vysátou krví nebo rozdrápaným tělem na mém stole. *Nedělala to ani tak pro sebe jako pro ně. Emi neměla moc velkou emoční základnu, takže si ani neuvědomovala, že se obětuje pro druhé brala to jako svoji práci a důvody, proč tohle vše učinit, ale samozřejmě měla strach z neznáma a z nějakého důvodu i to, že by přišla o jediného člověka, který v ní probudil aspon ten tlukot srdce.* Víš, jak jsem říkala, že vlkodlaky nemám ráda a odsuzuji je. Nebo spíše jsem na ně nemohla mít žádný názor, ale i žádný názor nebyl dobrý... Říkala jsem si, že když jsem ti dala tu šanci ukázat, že vlkodlaci nejsou takový za které je mám, tak bys mohl dát šanci ty mě ti potom ukázat, jak jsou na tom upíři. *Navrhla jako možnost, když svoji ruku přiložila na místo, kde měl srdce a úsměv mu opětovala.* Právě se tu staráš o ženu, která by ti mohla vyprávět o životě *stále se ji věk zdál jako moc velký problém mezi nimi, jelikož on byl dost mladý oproti ní, ale zároven nechtěla, aby zmizel ne teď a ne v budoucnu.*
To zní, jakoby jsi to dělala pro druhé a né pro sebe. Neslyšel jsem od tebe, že by jsi chtěla ty, ale výjmenovala jsi mi důvody, který se týkají ostatních. Děláš to pro sebe, nebo pro ostatní. *Jestli to dělala pro ostatní, tak to by mohl být problém.* A víš, že ty jako upír budeš dělat to samé? Toužit po krvi, zabíjet. I po mém druhu půjdeš a nevystojíš mě tolik, protože jsme taky upírum zcela znechuceni. Nejsem upír, takže nevím jak oni to přesně mají, takže bych ti lhal, kdybych ti tady říkal, jak moc dobře je znám. *Nelíbila se mu tato situace, ani její přístup k její proměně a ani k tomu celému.* Rád bych Em, rád bych těm.. parchantům krvelačným dal šanci, ale nejde to. Nejde. *Začínál v sobě cíti nával emocí, proto se postavil a zadíval se na řeku. Chvilku tak jen stál, aby zabránil nějaké pohromě, kvůli jeho vsteku. Bál se, že tím o ní příjde, protože věděl, že je nesnese z mnoha důvodů a bál se, že ji by taky kvůli tomu nesnesl. Stál chvilku k ní zády, aby si to v hlavě trochu urovnal. Přemýšlel, jak se s tím poprat.* Jsem rád, že jsem ti změnil názor na můj druh. Ale pokud se staneš jedním z nich, tak se bojím, že tě nesnesu. Ikdbych se snažil jakkoliv, nejde popřít, že tyhle dva druhy se prostě nenávidí. *Řekl tišším a klidným hlasem s rukama v kapsách stál opodál lavičky a hleděl na řeku před ním.*
Dělám to pro práci, které jsem se odevzdala. *Vysvětlila a v tomhle byla přesvědčená. Chtěla tomu zabránit a chtěla dopřát klid svým mrtvým, kteří ji leží na stole a nebo v mrazáku.* Horší by pro mě bylo, kdybych zůstala takhle a nezmohla nic. Vím, že budu chtít krev, ale není dané, že půjdu po vlkodlakovi. Nikde to není ani psané. Je to jen nevraživost, co se vybudovala, ale nějaký zájem nebo gen v upírovi nebo ve vlkodlakovi ohledně zabíjení se navzájem není... je to jen historie, co Vás oddělila. *Zvedla se z lavičky, když si povzdechla a přešla k němu, aby přiložila svoji dlaň na jeho rameno.* Pokud mě nesneseš nebudu s tím nic moc udělat. Já ti dala šanci, ale pochopím, když ty mi tu šanci nedáš. Pokud budu upírem nejspíš to znamená být úplně někým jiným, jak to všichni popisujete... jako kdybych se měla připravit o svoji osobnost a stát se jen bezduchou loutkou lačnící po krvi, ale znám upírku a ta o svoje emoce nepřišla. Tedy... nezdá se, že by byla jen chodící mrtvola bez duše. *Ohlédla se k němu a věnovala mu úsměv.* Takže to znamená, že se dnes uvidíme naposledy? *Koukla k řece, kde se už odráželi světla z lamp a začala tma.* Budu pod přísným dohledem, abych nezabíjela nevinné... odnaučím se to. Nezabiji nikoho, koho bych nechtěla. Nevinných se nedotknu a kdyby to na mě přišlo můj mentor mě dokáže zkrotit koukni na mě. *Ukázala na své tělo se smíchem, že je malá a drobná, takže přeprat jí nebude žádný problém.* Ale budeš mi chybět. Třeba se pak někdy setkáme a zjistíme, že je to jen nevraživost, která pramení z ničeho... Taky jsem tě brala předtím jen jako zvíře, tak jako každého vlkodlaka, ale ukázal jsi mi, že to není pravda a že jsi fajn kluk
Pro práci? *Řekne s lehkým pobavením, protože neví jak na to celé reagovat a bojí se, že pokud se to zvrtne ještě víc, tak že ho to donutí se proměnit. Musel se držet pod kontrolou, protože tohle nebyla ani zdaleka sranda pro něj.* Není to psané, ale to, že to není psané, neznamená, že to tak není. Před pár dny jedna vlkodlačice zachraňovala malou holčičku před upírem, který před ní zabil její rodiče a i ji samotnou chtěl zabít. Ta vlkodlačice měla na málem, aby přišla o svůj život, stejně jako ta malá holčička. *Řekl ji v naději, že by se nad tím mohla více zamyslet, že tyto dva druhy se nikdy mít rádi nebudou. Nechtěl o ní přijít, ale její rozhodnutí musel respektovat a to ho štavlo nejvíce. Štvalo ho, že s tím nemůže nic udělat. Na jeji dotek nijak nereagoval, nebyl si úplně jistý zda je jen naštvaný, nebo se do toho míchá i ta únava. Její slova se mu zdála být neuvěřitelná, ještě před pár dny o nic nešlo a teď tu stojí s doměním, že první člověk, na kterému mu takhle záleží se právě chystá odejít a on nemůže skoro nic. Jediný člověk ke kterému cítil takovou důvěru, s nikým neměl takový vztah jako s ní a to ho taky dost štvalo.* To, že ona je jiná, neznamená, že ty budeš taky taková. Em, však ona je upírem bůh ví jak dlouho. Naučit se to všechno můžeš, ale zabere to strašně moc času. Nevím kolik, říkám, že nejsem odborník, na ty parchanty.. *Neměl v plánu se na Em podívat, protože se bál, že by to mohlo jeho emoce ještě víc rozproudit a on by ztratil kontrolu.* Však máš mě, můžu tě bránit pořád, mam nutkání tě pořád bránit, chci být s tebou a ubránit s emůžeš i jinými způsobi, než zrovna tímhle nejhloupějším. *Když mu řekla, že mu bude chybět, tak se mu rozbušilo srdce jako o závod. Nechtěl ji opouštět, protože k ní měl takový citový vztah na tolik, že ji těžce zvládne opustit. Musel to udělat jednou, ale po druhé už to nechtěl zažít. Když mu opět připomene, že je zvířetem, tak se uvolní a dívá se před sebe.* Já si nevybral být vlkodlakem, Em. Nesnaším to, kým jsem, koho v sobě nosím. Kdyby se to tehdy nestalo, žiju normální život, jako normální člověk. Ano, byl jsem člověk, Em.. byl jsem. *Při těchto slovech se necítil vůbec dobře.* Já na vybranou neměl, ale ty máš. Proto tě žádám, aby jsi si vybrala správně. *Chtěl ji něco říct, ale neměl takovou odvahu na to ještě, takže zůstal strnule stát, hledící před sebe a prazdným pohledem v obličeji*
*Věděla, že on cítí něco, co ona nikdy nebude moct pocítit, tak na plno a nedokázala pochopit, proč tohle činit pro práci je k výsměchu tedy nějak tušila, ale to bylo jediné. Postavila se před něj, aby uchopila jeho tvář do svých dlaní.* Mrzí mě, že ty jsi na výběr neměl a že nenávidíš to čím ses stal, ale já tě mám takhle ráda a právě, že mám na výběr. Jsem rozhodnuta, že to udělám. Vím, že bys mě ochránil, ale zároven já potřebuji odpovědi a do věcí do kterých budu strkat nos nebude bezpečné kráčet jako člověk... už jsem rozhodnuta... Vím, že tě to štve, ale já to tak chci. *Povzdechla si pro sebe, než se dostala na špičky a vsunula mu polibek na rty. Měla potřebu to udělat a tisknout se k němu, i když očekávala, že se odtáhne a půjde pryč. S největší pravděpodobností jí nebude chtít už ani vidět, takže chtěla téhle chvíle využít. Nečekala, že mezi vlkodlaky panuje tak velká nevraživost s upíry, ale za to ona nemohla.*
*Ruce v kapsách nadále ponechal, jen na ni pohleděl, když uchopila jeho tváře do dlaní. Lehce zastuděla a to ho chtělo přimět k úsměvu, ale neusmál se, protože už byl natolik vyčerpaný ze všeho, že se na úsměv vykašlal. Při jejich slovech ji jen hleděl do očí, nebyl si jistý, zda ji k tomu chtěl něco říct. Nechtěl ji dávat navýběr, že buď on, nebo druh upírů, protože pokud pro to byla plně rozhodnuta, tak ji musel nechat jít. Polibek který mu dala, ji oplatil, protože pokud se měli shledat naposledy, tak aby pak nelitoval, že ji to nevrátil. Když se na něj tiskla, tak pomalu kolem ní dal ruce a opřel si hlavu o tu její.* Tohle je přesný důvod proč nerandím. Pak všichni mají tendenci odcházet. *Řekne potichu. Chvilku jí takto držel a po chvilce se od ní odtáhl, ačkoliv nechtěl. Pohlédl ji do očí.* Měnit se kvůli práci je šílenství, kvůli ostatním, protože umírají? Ono se to nezmění, ikdyby tady nebyl žádný člověk. Snažím se tím říct, že to může mít i jiné řešení. Mnoho jiných. A já doufám, že se rozhodneš rozumně. Alespoň kvůli sobě. *Vsune ji polibek do vlasů a malinko se na ní usměje.* Promiň, to je tou únavou.
*Nebyl vůči ní nijak chladný a nesnažil se jí nijak od sebe odehnat nebo odstrčit spíše naopak si ji udržoval od sebe, což ji způsobilo zmatek v hlavě a netrvalo dlouho než se k němu natiskla a schovala si tvář do jeho ramene.* Kdyby si každý řekl, že to nemá cenu a vše se bude dít, tak jak doposud je... Nic by se opravdu nikdy nezměnilo *zašeptala. Zaposlouchala se do jeho srdečního tepu a spokojeně přivřela oči.* Možná bychom mohli jít ke mě a popovídat si o tom u čaje než tady v zimě. Už stejně víš kde bydlím a navíc sám říkáš, že jsi unavený. Co víc můžeme ztratit než dnešní den? *Mohl odmítnout, ale ona bez něj být pro dnešek nechtěla. Věděla, že je to sobecké, ale chtěla ho dnes pro sebe a cítit se v bezpečí.*
*Měla pravdu, ale nevěřil tomu, že by se cokoliv mohlo změnit.* To jsou problémy našeho světa, které se zaplétají do toho vašeho. Ty se chceš objetovat pro svůj svět a vstoupit do toho našeho. A pak, že z nás dvou jsem blázen já. *Zakroutí hlavou s malým úsměvem.* Dobrá, tam se mi třeba povede ti to rozmluvit. *Uculí se a chytne ji kolem jejich ramen a vydá se s ní směrem k ní domů.* Nedokážu si predstavit, jak by se tvářil Alfa, kdyby jsem mu na frajera řekl, že se schazím s budoucím upírem. *Uchechtne se, protože si to docela dokáže přesstavit, ačkoliv Alfu viděl jen jednou a do smečky nepatřil, takže věděl, že se s ním nesetkal naposledy.* Když už tady řešíme takovéhle věci, tak bych ti taky mohl něco říct, ale jelikož hrozí mnoho věcí, tak to necham, až budeme u tebe. *Lehce se na ní usměje, protože si nebyl jistý, zda by jeji reakce na to, že není ve smečce byla kladná, či zaporná a to teď a tady úplně nechtěl riskovat.* Bala jsi se mě, když jsi zjistila, že před tebou sedí člověk s půlí duše vlka? *Zajímal se, přičemž ji stále držel kolem ramen a šel i sní.*
Šálek čaje, klid okolo nás a jen my dva to zní jako místo, kde bude klid pro náš rozhovor. *pronesla a natiskla se k němu, když kráčela po jeho boku k sobě domů. Bylo to docela dál než by čekala, takže rovnou zavolala taxík, aby je zavezl. Dostala se k sobě domů a otevřela dveře od bytu. Do nosu ji bouchla hned vůně levandule po jeho odchodu potřebovala něco na uklidnění a věděla, že levandule příjemně voní a hlavně má protistresové účinky.* Tak tedy vítej znovu u mě doma. *Odložila si kabát a zavítala do kuchyně. Znovu měla otevřenou pracovnu, kde bylo vyvěšeno několik fotek. V kuchyni na stole ještě ležel šálek dopité kávy a u něj dvě fotografie z nedávna. Bylo tam torzo ženy roztrhané na kusy. Koutkem oka po fotkách koukla než je vzala a položila na kuchnskou linku.* Jsem na neschopence kvůli zranění a nechtějí mě vzít zpět dokud neprojdu testy... Což datum na jejich přezkoušení mám až za dva měsíce... *zamrmlala si pro sebe neštastně, jelikož prací žila.* Tak mi kolegové alespon nosí trochu té práce domů. Další případ útoku vlkodlaka. *Povzdechla si a koukla se na něj.* Ptal ses jestli jsem se tě bála. Popravdě ano, ale ne natolik, abych utekla. Strach má asi každý z neznámých osob nemusel by jsi být ani vlkodlak, ale nedůvěra tam chvilku byla. *Pousmála se a vytáhla dva čisté hrnky. Na sobě měla černé džiny a bílou košili.*
*Při vchodu dovnitř ucítil levanduli, byla to pro něj příjemná vůně, takže se cítil být spokojený. Na její přivítání jen pokývl hlavou na poděkování. Tentokrát měl čas si to tam celé pořádně prohlédnout a to taky tak trochu udělal, prohlédl si vše co mohl. Do pracovny jen nahlédl, ale nebyl si jistý, že to chce všechno vidět a znát, takže svůj pohled ihned odvrátil a šel ihned za Em do kuchyně. Všiml si fotek na stole a pohlédl na ně, trochu přimouřil oči, protože mu to připomínalo, jakoby tu dívku napadl vlkodlak, nebo to alespoň typoval. když fotky vzala a položila na kuchynskou linku, tak se podíval na Em a ta ihned začala mluvit.* Neboj, za dva dny, nebo za jak dlouho budeš vyléčená jako nikdy víc, takže do práce vyrazíš do týdne. *Protočil očima a trochu si do ní rýpnul ohledně upírů, kterým se chce stát.* No, koukám, že vlkodlaci jedou. Asi budu muset zjistit, co se děje. *Posadil se ke stolu a opřel se o židli. Ohledně k její důvěře k němu byl zcela překvapen, protože si myslel, že mu zabere déle, než bude věřit, že né všichni z jeho druhu jsou vrazi. Všiml si jejího oblečení a proto si nemohl odpustit na to něco říct.* Neměla jsi tuhle košili, když jsem tu byl naposledy? Sice jsem řekl, že ti sluší, ale můžu to říct znovu. *Uculí se.* Možná by jsi něco měla vědět. A pokud tohle je náš poslední ztrávený čas společně, tak by jsi mohla něco vědět. *Pohlédl očima na Em, která se chystala pravděpodobně přichystat něco k pití.*
*Dala vařit vodu, když se za ním otočila jen, co se zmínil, že bude vyléčená.* Ati... *Povzdechla si nad jeho rýpáním a nasypala čaj do sítka a dala ho do každého čaje než přešla k němu a sedla si na něj obkročmo. Své ruce dala okolo jeho krku a pořádně si ho prohlédla.* Myslím, že se ti více líbilo, když jsem byla nahá než oblečená *Pronesla rýpavě a nakonec ho políbila na rty.* Nehledě na to, že jsi se zmínil o nějakém rande. Nepamatuji se, že bychom snad nějaké měli *zkousla mu ret, než uslyšela cvaknutí konvice a začala nalévat horkou vodu, jenže něco jí chtěl sdělit.* Poslouchám. *Její výraz zvážněl, jelikož mu chtěla pomoci ve všem pokud by se jednalo o nějaký problém.* Tak povídej. *Položila před něj šálek čaje.*
*To že vyslovila jeho jméno, na to ani nezareagoval a stále se na ní díval jen očima, jak připravuje čaj, na který se docela těšil. Když spatřil, že se blíží k němu, zůstal nehybně stát, protože by nečekal, že by jsi na něj mohla sednout obkročmo a když to udělala, lehce vyvalil oči překvapením. Položil ji ruce na boky a hleděl na ní. Při jejich slovech lehce pootevřel pusu, protože nebyl schopný vstřebat, co se právě děje. Polibek ji vrátil, na to byl schopný až, až. Při zmínce na rande na ní přimouřil oči s lehkým úsměvem.* Na to první nebudu odpovídat. *Culil se.* A to druhé zní, jakoby jsi po mně chtěla, abych tě vzal na rande. *I po tomhle v něm vyvolala pocit touhy a přesně to ji chtěl taky vrátít, aby v tom nemusel být sám a tentokrát měl v plánu se v tom dost vyžít. Když před něj položila šálek čaje, rychle si usrk, přičemž mu nedošlo, že se to teprve udělalo a že to pálí, takže čas rychle zase položil na stůl a vstřebával, že bude mít lehce spálený jazyk. Jen u toho zamručel a podíval se zase na Em.* Jestli řekneš sebemenší slůvko, které se bude týkat tohohle, tak umřeš. *Ukazoval na ní prstem, aby ji tím ještě více pohrozil. Umrtí nemyslel tak, že ji zabije, ale že ji donutí ho chtít a on je vskutku nic nedá, takže by to mělo být slušné úmrtí pro ní.* Chtěl jsem říct to, že jsi provokatér strašný, víš co to semnou dělá? *Chvilku hrál uraženýho. Vyhýbal se očnímu kontaktu a opřený o židli si dal ruce do kříže. Nevěřil, že to vydrží tak dlouho hrát.*
*Musela se zasmát, když viděla, jak začal pít čaj a rychle ho odložil.* Možná bych rande chtěla, ale to bys musel přistoupit na to, že budeš randit s upírkou, což nechceš. *Sledovala ho škodolibě, když si sedla naproti němu a jemně zaklepala prsty do stolu.* A nyní vážně. Co jsi mi chtěl říci? Vypadal jsi u toho, že máš něco důležité na jazyku. *Odvětila a dala nohu přes nohu, když sama uchopila šálek čaje, ale stále mezi nimi byla ta chemie a to, co znovu probrala a vyburcovala ho k tomu, aby začal chtít* Zatím jsi jediný kdo tu mluví o chtíči. *Ušklíbla se a musela si trochu rýpnout nad tím, že se Ati v tomhle světlě ukazoval hezky.*
Kousnu tě a žadny upír, ale vlkodlak. *Přimouřil na ní oči.* Jen počkej, kdo se bude smát naposledy. *Vymýšlel všelijaké plány k pomstě a taky ho jeden napadl, takže doufal, že to nezkazí. Zvedl jeden koutek u úst.* Takže budeš provokovat. Ani se neptej co na jazyku všechno ješte dneska budu mít. *Přemýšlel, že ji ohledně smečky poví později, zdalo se, že teď bude mít trochu jiné věci na práci.* Jsem jediný? Dávám ti tak 10 minut a budeš mě prosit *uculil se, protože to myslel vážně. Stoupl si a přešel k Em, kterou chytil za ruku a postavil ji před sebe. Čapl ji do ruky a posadil na kuchyňskou linku. Rukama ji držel za boky a jen přesunul svou hlavu k jejímu uchu.* Tvůj čas startuje teď. *Rukama ji začal odepínat košili a hlavou ji jemně pokousaval na krku. Když si rozepl košili jazykem od strany jejího krku přejel až přes střed hrudníku a až k břichu a stejným směrem se i vrátil. Jestli mu chtěla cokoliv udělat, tak ji v tom zabránil. Pohlédl ji do očí a lehce se usmál. Vsunul ji polibek na rty. Rukama ji lehce jezdil po boku nahoru a dolu, dokud jí k sobě více nenatiskl.* Mám pokračovat, nebo? *Pošeptal ji, rukama dělal stále stejný pohyb a na krku střídal polibky s pokousáváním.*
Chci znát, co jsi chtěl ří... *Všimla si, že se zvedl a došel přímo k ní. Srdce se jí prudce rozbušilo a jen pozorovala, co měl v plánu. Nijak se mu nevykroutila a ani se nesnažila. Spíše naopak šla jeho dotekům naproti, když ji posadil na její kuchynskou linku.* Tady má někdo hlad, kdyby jsi mi to řekl hned nečekala bych... *zašeptala s tichým vzdechem, když í začal rozepínat košili a lehce se chvěla pod jeho doteky.* Nechci být vlkodlakem... bojím se té bolesti, kterou musíte prožívat každý úplněk. *opětovala mu šepot do ucha, když rukou vjela na jeho záda. Opravdu jí mrzelo, co všechno musí prožít při proměně.* Raději ti budu lézt na nervy a pít krev jako upír. *zavtipkovala, ale neubránila se několika vzdechům, kdy měla nohy od sebe a on byl u ní tak blízko.* Jestli budeš trápit mě bude trápit i sebe *zkousla si dolní ret a zaklonila hlavu. Nahmatala jeho ruku, kterou si vložila do klína s tím, že mohl vnímat, jak moc po něm toužila.* Co myslíš? Chceš to snad zastavit? *Rukou ho pohladila přes rozkrok a musela se ušklíbnout.* Netrápíš se, když jsi tam tak natěsno?
Začala jsi si. *Připomněl ji.* Na tu bolest si zvykneš. *Šeptem ji odpoví.* Krev mi piješ už teď. *Vtípek ji vrátí a u jejích neubránených vzdechů se jen usměje, protože to jde, tak jak má. Není to zrovna pro něj nejlephčí a ona měla pravdu, trapil i sám sebe, ale s tím počítal. Když jeho ruku vložila do jejího klína, nešlo si nevšimnout, že po něm touží. U jejího pohlazení zatne zuby, aby přeci jen něco vydržel, ale horko težko to snášel.* Trápím a ani nevíš jak moc. *Vzal si ji na sebe a šel s ní k ní do pokoje, kde ji opatrně položil na záda.* Teď mě nech, chci aby jsi si to co nejvíce užila. *Uculí se a nakloní se nad ní, aby ji mohl políbit a to taky udělal. Poté se přesunul k jejím kalhotám, které ji rozepnul a něžně sundal. V rychlosti si ji prohlédl a poté rukama ji trochu více oddělil nohy od sebe a rovnou pomalu rukama ve stejnou chvíli přejel od kolenou až ke středu, kde se lehce dotkl a zase zpět ke kolenům. Sundal ji její poslední zbytek oblečení a přesunul se k jejím rtům, aby ji mohl znovu políbit. Poté jazykem opět přejel od krku, přes střed hrudník, k břichu a pak k samotnému středu. Lískal ji jazykem a do toho přidal dva prsty, které strčil do ní. Dva krát vjel do ní prsty a zase zpět, ale když tu udělal po druhé, tak prsty vyndal a postavil se. Vzal její kalhoty do ruky a podíval se na ní.* Měla by jsi se obléknout. Čeká v kuchyni na mě ten čajík, na který jsem se moc těšil. *Hodil po ní její kalhoty a s velkým úsměven odcházel do kuchyně. Takovou bolest nezažil hodně dlouho, ale musel to udělat, byla to přeci odplata. Věřil, že čaj ho spraví.*
*Jen, co se dostala do postele už neočekávala, že by kdy přestal místo toho roztáhla nohy a užívala si, že její roztoužené tělo objímal lehce chladivý vánek z pootevřeného okna.* To jsem zvědavá, co mi chceš předvést *Ušklíbla se, ale v jednu chvíli ucítila jeho rty dole a náhle i jeho prsty v sobě, kdy se okamžitě stáhla a dala si ruku před ústa. Prohnula se toužebně v zádech, než se odehrálo něco, co nečekala.* Prosím? *Pozvedla obočí a pozorovala, jak se zvedl a hodil po ní kalhoty.* Ati.. *zvedla se a uchopila ho za ruku.* Jestli hodláš pít čaj, tak na mě budeš muset počkat. *Řekla s vážností a prohlédla si ho.* Bud ty a nebo já sama, ale myslím si.... *zajela rukou do jeho kalhot, když nahmatala jeho erekci a přejela dlaní po jeho délce. Vnímala, jak v něm pulzuje.* Musí to přeci bolet *zašeptala mu u ucha, když se k němu natiskla a začala rukou rychleji klouzat po jeho délce a svírat, tak aby mu to bylo příjemné.*
*Když ho chytla za ruku, podíval se na ní. Chvilku přemýšlel, jak to myslela s tím čajem, že bude muset počkat na ní, ale při její poslední větě ucítil její dotek a ihned na to zareagoval hlasitějším nádechem.* Trápí tě, že j-jsi minule nevyh-rála? *Z jejích doteků doslova bláznil a ikdyby se sebevíc snažil, tak už byl v té fázi, kdy by nezvládl přestat sám. Říkal to s úsměvem, protože tušil, že by to mohlo zároveň souviset s tou prohrou. Její doteky si užívál a modlil se, aby hlavně nepřestávala, protože by se jinak propadl bolestí a šílenstvím.* Buď teď h-hodn-á a hlav-ně nepřestáve-j. *Lehce zaklonil hlavu a užíval si každý její dotek. Vzdechy se sem tam pokusil potlačit, ale bylo mu to houby platný. Hlavu trochu sklonil, aby mohl políbit Em, aby se trochu ztišil.*
Má prohra mě trápí nejméně, abych řekla pravdu. Ba naopak jsem vyhrála, abych viděla, co vše dokážeš. *Ušklíbla se jelikož o to jí šlo. Nebyla dominantní žena. Ráda provokovala, ale byla radši, když si jí někdo bral a ukázal ji, kde je její místo a kam patří.* Ty jsi přestal *Pozvedla obočí, ale stále rukou udržovala tempo, když ho pozorovala, jak v tomhle šílel, než ruku odtáhla.* Asi si jdu dát čaj *Prohlédla si ho a udělala dva kroky zpět, když si založila ruce a pozvedla obočí.* Nebo snad ne? Sám jsi ho chtěla. *Chtěla mu ukázat, jak kruté bylo, že jí nechal v touze, kdy myslela, že zešílí.*
Nebudu lhá-át, ale teď jsi mě překvapila. *Usmíval, se protože nikdy nemohl tušit, co by mohla udělat, byla neoředvídatelná a to se mu vskutku líbilo, protože to byla mnohem větší sranda. Po jejich slovech mu to ale už tak vtipné nepřišlo. Když přestala, tak myslel, že se úplně zblázní, tohle byla ještě větší bolest, než na začátku. S úsměvem se na ní díval, ačkoliv slušně trpěl, ale s tím trápením se rozhodl skoncovat, ale ještě ji měl v plánu něco udělat.* Ty nikam nejdeš, princezno. Ty si teď klekneš a doděláš co jsi začala. *Lehce ji přikázal.* Nebo to bude pěkně bolet a pak mě budeš nenávidět úplně stejně, jako až se staneš upírem. *Rychle si jestě do ní rýpnul.* Takže, jak zní tvé rozhodnutí? *Prohlídl si ji očima.*
Pokud máme trpět, tak oba a pořádně... *sledovala ho, když náhle dostala rozkaz, který tak trochu nečekala hlavně z důvodu, že tohle nikdy předtím nedělala. Koukla se na něj trochu zmateně, ale rychle ji skryla pod tváři úsměvu.* Ty jsi mě nedodělal a já tebe dodělat mám? *Udělala krok k němu* Co za to? Udělám tě a ty mi pak odejdeš a necháš mě tu trápit, kde mám jistotu, že dodržíš svého slova, když jsi udělal něco tak krutého a byl bys ochotný mě trápit pod náporem vzrušení... Nevěřím ti. Buď oba nebo nikdo *zašeptala mu u rtů a znovu vzala jeho chloubu do dlaně, když po ní přejela a vnímala, jak v něm pulzuje. Věřila, že jindy si klekne a učiní vše oč ho žádá, ale zatím v něm neměla tu důvěru a bála se, že by jí nechal trpět pod náporem její touhy.* Nebo ti mám ukázat jak se to dělá? *utahovala si z něj.*
*Jak se k němu přiblížila, ucítil ještě větší touhu po ní.* Hold mi budeš muset věřit. Když chceš buď oba, nebo ani jeden, tak máš mé slovo. *Dívál se ji do očí, přičemž jejich rty se skoro dotýkaly a když znovu ucítil její dotek, ihned se hlasitěji nadechl.* Jestli máš na mysli, ukázat m-mi jak se děl-á to udělání, tak do toho. *Pobídl ji.* Ale jestli máš na m-mysli ukázat mi, jak-k přestat, tak se na to h-hlavně vykašli. *Požádal ji s úsměvem.* Slibuju, že ti to oplatím, ale žádám tě, aby jsi to dodělala. *Doprošoval se, aby zklidnila jeho touhu po ní.*
Nevěřím ti na to tě znám moc krátkou chvíli *Vzala ho za ruku a stáhla sebou do postele nebo spíše ho tam shodila, když mu začala sundávat kalhoty.* Tohle stejně nepotřebuješ. *Pověděla s klidem.* Ústní službu si musíš vyžádat někdy jindy aspoň tě to donutí se semnou shledat a já svá slova držím. *Hleděla mu do očí, když si ho prohlížela. Nakonec se vyhoupla obkročmo na něj.* Opravdu si myslíš, že se nechám o to vše připravit jen slovem? Musíš si získat moji důvěru v tomhle. Nejsem laciná děvka, které poručíš. *Líbla ho na rty a zkousla mu ret.* Mě si musíš v tomhle ohledu získat *zavrněla a následně uchopila jeho chloubu a pozvedla pánev, když nakonec na něj dosedla v jeho délce. Nehty mírně zaryla do jeho kůže a následně začala dosedat rytmicky.*
*Takovéhle shození do postele vůbec nečekal. Nebránil se, když mu sundala kalhoty, jen zíral, protože absolutně nechápal o co teď jde. Zůstal nehybně ležet a sledoval ji a hlavně poslouchal každý její slovo.* Nesnaším tě. *Odpověděl ji, když narážela na to, že se budou muset znovu shledat, pokud po ní vyžaduje klečení. Při jejich slovech co řekla ještě dříve, než ho políbila, nevěřičně ležel. Neměl slov. Vůbec nevěděl co na to říct. V líbání s ní spolupracoval. Poté co začala rytmicky dosedávat ji dal ruce na boky a lehce zaklonil hlavu s výdechy. Boky se pohupoval protí ní a slastně u toho vydechoval. Sem tam někdy vyslovil její jméno. Po chvilce cítil, že se blíží k vyvrcholení a tak k ní začal mnohem více přirážet. Když tedy došel k vyvrcholení, tak počkal, dokud k němu nedojde i samotná Em a když se tak stane, tak je obrátí, aby on byl nad Em.* Věř mi *Se spokojeným výrazem se přesune k jejímu středu a začne ji lískat jazykem, přičemž přidá i dva prsty a později zkusí i tři. Chtěl ji dokázat, že své slovo udržet dokáže a že jemu v tomhle směru může věřit. Nechtěl od ní, aby mu to vracela, stačí mu, když mu dovolí ji pomoct k druhému vyvrcholení takovýmto způsobem.*
*Dosedala, co nejrychleji mohla ke konci, ale on si dost pomáhal sám. Vnímala jeho délku v sobě při každém jeho přírazu a nakonec vyvrcholila, když se svalila vedle něj, jenže očividně to nebylo všechno.* Co to děl... Ach! *prohnula se okamžitě v zádech, když zacítila jeho jazyk a nakonec i prsty. Prvně dva a nakonec přidal i třetí, kdy vnímala jak je v ní natěsno, ale dokázal by i čtvrtý, kdyby chtěl. Sevřela čelist více k sobě pod náporem touhy, kterou v ní znovu probral a která nešla nyní ukojit pokud jí nedostane k druhému vrcholu.* Ati... *šeptala jeho jméno, tak jak to předtím činil on. Chvěla se pod jeho jazykem a příraz ruky, kdy její tělo mírně rozpohyboval.*
*Byl rád, když cítíl, že si to užívá. Dovolil by si čtvrtý prst, ale to se rozhodl na jindy, pokud by nějaké bylo. Vyčerpaný vyčkal do jejího vyvrcholení a pak se svalil na postel, ale ihned se zase posadil, protože by jinak usnul.* Usnul bych a to si teď nemohu dovolit. *Sebral si kalhoty ze země a oblékl se, přičemž vsunul Em polibek do vlasů.* Jsem rád, že jsi mi věřila, ale chci s tebou ještě probrat dvě věci. Čaj bude vystydlý hadám, že to budu muset přežít bez čaje. *Protočí očima s úsměvem.* Netuším jak na to budeš reagovat, ale vedět by jsi měla alespoň jednu věc. Chceš si o tom popovídat tady, nebo v kuchyni u stolu.? *Podíval se na Em docela nesvůj.*
*Nakonec vyvrcholila a celá se chvěla při druhém vyvrcholení, jenže to se zvedl a začal oblékat. Nepřišlo by jí to nijak zvláštní do chvíle než se zmínil, že s ní musí něco probrat.* Ati. /Stáhla ho tak, aby seděl a nelákal ho spánek zatím, co ona si položila hlvu do jeho klína.* Nechce se mi ted zvedat. Probereme to zde. *Zašeptala a zahleděla se na něj než spokojeně oddechla. V jeho přítomnosti je jí prostě dobře.* Vypadáš vážně, ale at je to co je to budu tě mít stále ráda. *Nehodlala ho odsoudit tedy pokud by někoho nezabil. ale on nepůsobil. jako vrah*
*Donutila ho si sednout a tak taky učinil a když si položila hlavu do jeho klína, začal si hrát s jejími vlasy. Usmál se, když mu řekla, že ho bude mít ráda za jakékoliv okolnosti.* Není to zas tak hrozná věc, nebo alespoň do určité dobry. *Povzdechl si.* Nejdříve ti chci říct, jen říct, že doufám, že svého rozhodnutí ohledně upírů nebudeš později litovat. Někdy je důležitější myslet sama na sebe, než na ostatní a pak udělat něco, čeho budeš litovat a už to nikdy nevezmeš zpět. Plně respektuji tvé rozhodnutí a pokud to tak chceš, nemůžu ti bránit. Strašně moc mi na tobě záleží a chci pro tebe jen to nejlepší, proto mi tohle příjde jako úplná blbost, ale jak jsem řekl, plně tvé rozhodnutí respektuji, pokud je ta možnost, že to nemusíš udělat, tak tě opravdu moc prosím, nedělej to. *Hleděl ji na vlasy stále si s nimi hrál a říkal to všechno klidně.* A ta druhá věc. *Na chvilku se odmlčel.* Víš jak jsem ti říkál, že vlci co nepatří do smečky jsou jedni z těch nejvíce nebezpečný, protože jak to nezvládají ovládat, tak pak právě vznikají takovéto situace a mnoho dalších špatných věcí? Chtěl jsem jen říct, že já jsem mezi nimi. S Alfou jsem sice mluvil jednou, ale nějak jsme se v ten den nedohodli a já v jeho smečce nejsem. Takže patřím mezi odpadlíky, kteří jsou jedni z těch nejnebezpečnejší. *Nevěděl, jak by mohla reagovat, takže jen tiše polk a vyčkal na její reakci.*
*Nechala ho, aby si pohrával s jejími vlasy, když se zaposlouchala do všeho, co jí chtěl říci. První věc byla spíše úsměvná, že o ní měl takovou starost a vlastně ani nemusel mít, jenže když započal o tom, že je osamocený vlk zbystřila. Ne z důvodu, že by o něj měla strach, ale že jí neřekl pravdu... Lhal jí a to jí vadilo více než to kým byl.* A ted mi pověz jak ti mám věřit *zamračila se a zvedla z jeho klína, když si na sebe oblékla halenku.* Nemám z tebe strach a nějak ani nemohu věřit tomu, že bys byl schopný někomu ublížit, ale zároven jsi mi zatajil kus pravdy, která byla dost podstatná a vybudování nějaké důvěry *Zkřížila si ruce na hrudi než si povzdechla a koukla se na hodiny.* Nyní není moc času to řešit pokud budeš po mé proměně chtít mě vidět ráda si s tebou o tomhle promluvím, ale věř, že jsem naštvaná. Já ti říkám neustále pravdu a ty jako první začneš se lží... Na jednustránku chápu strategicky ses bál, jak bych reagovala, ale na druhou jsi chtěl, abych ti důvěřovala. *Její hlas zněl trochu káravě, ale rozhodně po něm nekřičela spíše působila zklamaně, ale neodsuzovala ho.*
Neptala jsi se zda ve smečce jsem. Jen jsem ti o ní řekl, ale neptala jsi se, takže jsem ti vlastně nelhal. *Snažil se bránit.* A ty jsi mi o své proměně řekla taky až teď a víš to jak dlouho? *Machnul na ní rukou. Nebyl naštvaný nic, jen se snažil vyhnout zbytečné hádce.* Em, nebuď naštvaná, není to nic hrozného a pokud ze mě nemáš strach, tak to je v pohodě. A omlouvám se, že jsem to neřekl dříve, ale jak jsem měl vědět, že mě nehodláš za to zabít, když jsi tak odauzovala vlkodlaky? *Nechtěl odejít, ale zřejmě by to tak bylo lepší pro oba, takže se na Em jen podívál a řekl.* Užívej dokud můžeš, než se z tebe stane ta bestie, která neumí nic jiného, než jen způsobivat trable a pít krev. *Po jeho slovech mu došlo, že mu to trochu ujelo. Předpokládal, že za to může ta dvojnásobná únava.* Promiň. Ať se ti daří. *Obešel rychle ven a vcuku letu byl na cestě domů. Né, že by chtěl, ale teď určitě nebyla vhodna chvíle na hádání a na to, že by teď měli byt spolu v jednom pokoji. Ačkoliv ho to hodně mrzelo, tak pomalu až zdrhnul domů.*
*Nehodlala, aby tohle vyústilo v hádku. Chvilku přemýšlela, jak tohle ukončit a následně si jen povzdechla, když z části měl pravdu, ale z části si nepamatoval jejich rozhovor, kdy se ho na alfu vyptávala a on s klidem odvětil, že jí bude donášet, ale jak by mohl donášet, když nemá ani skupinu ze které by dostával informace, ale nevadilo jí to tolik. Neměla ho na zneužívání, ale chtěla ho poznat, což se i stalo, jenže v jeden moment řekl slova, která ji ranila.* Jistě... Ať se daří i tobě... Snad najdeš někoho jiného, kdo nebude bestie... *Zavřela za ním dveře a jen si povzdechla, než si došla do kuchyně pro čaj, který už byl chladný, ale vypila ho. Byla rozhodnuta, že to udělá a pro dnešní den už neviděla smysl v ničem jiném než jít spát.*
*Zavítala rovnou do baru, kde už potkala Aless nebo Nathaniela. Málem by na toho muže zapomněla, ale vždy se tu s někým setkala.* Tak tedy... *Poukázala na bar odkud se ozávala hudba a pousmála se na něj, když jemně drkla do jeho ramene. Bylo to s ním jiné, než s Aless a Remim. Brala ho více klidněji, i když byl paradoxně vlkodlak, ale byl mladší než ona, takže ho vnímala, jako kdyby jeho samotného měla učit nebo chránit. Byl to nějaký instinkt v ní.* Dostanu nás dovnitř bez placení *zašeptala mu, když zamířila za vyhazovače a bez okolků a bez ostychu si potáhla šaty trochu níž, aby měla důraznější výstřih.* Ahoj Robe! *Houkla na něj mile, když předběhla celou frontu a zapřela se o statného sekuritaka, který působil, že už má všeho dost, ale při pohledu na ni pookřál.* Že nás pustíš dovnitř. Nechce se mi čekat v zimě. *Zavrněla k němu a zapřela se o mužovo tělo, který se jen usmíval a prohlížel si ji od vrchu až dolů, než vytáhl dvě pásky o které požádala. Vzala je do rukou a vsunula mu polibek na líčko, než se vydala zpět.* Tady *Podala mu pásek.* Hlavně si nemysli, že jsem nějaký holka pro všechno, ale někdy je dobré využít trochu ty ženské zbraně. *Pohlédla mu do očí s tím, že si tentokrát prohlížela ona jeho. Byl to atraktivní chlapec ani by se nedivila, kdyby tohle znal od holek.* Jdeme? *Poukázala na vchod.*
*Jen tak si kráčel za ní a nevydal ani hlásek, protože moc nevěděl co ji povídat. Když došli před bar, tak si ho prohlídku a jak uslyšel hudbu, která hrála zevnitř, tak se usmál, protože věděl, že by tohle mohla být sranda. Jemné drknutí ji vrátil s úsměvem. Ona byla snad jedina, která se ho nepokoušela zabít, zastrašit a či vyhrožovat. Vlastně byla druhá. A to mu zcela vyhovovalo, že se nemusí bát o svůj život. Když mu pošetptala, že je dostane dovnitř, tak na ni pohlédl, protože už instantně věděl o co půjde.* Pane bože.. *usmívál se a následoval ji kousek. Sledoval celou tu akci, od vytažení šatů trochu bíže, až po reakci sekuriťáka. Nemohl se neusmívat, ale jakož to slušný kluk své oči nechával jen na sekuriťákovi, aby nebyl neslušný. Ale dvakrát mu oči padli na dívku. Jak se dívka blížila zpět nesoucí něco v rukách, tak se jen na ní dívál a usmíval se. Vzal si od ní pásek.* Já si to rozhodně nemyslí, že jsi holka pro všechny. Já to chápu. Jen je to pěkně neférové, kdybych to zkusila já, tak skončim na policii. *Protočil očima s úsměvem a přikývl, že můžou jít dovnitř. Šel směrem k východu a při cestě si pásek dal kolem ruky. Doufal, že dívka jde za nim a pokud ano, tak s ní srovnal krok. Trochu ji chtěl poškádlit a tak, taky udělal, než vešli divnitř.* Jak jsi tam byla u toho sekuriťáka, tak jsem si chvilkami říkal, že mu tak závidím a dal bych cokoliv, být v tu chvíli na jeho místě. *Uculil se a dalo by se říct, že pomalu zdrhnul dovnitř. Jak vkročil dovnitř, porozhlédl se kolem sebe, aby si to tam mohl prohlédnout. Byl skoro až fascinovaný. Našel bar ke kterému rovnou zamířil a tam počkal na dívku, pokud ji omylem zdrhnul.*
*Kráčela po schodech dolů, kde už se hudba ozývala více nahlas. Soustředila se hlavně na okolí, než na něj. Z důvodu, že byla trochu už nedůvěřivá vůči oběma světům, ale z jejich myšlenek ji probral on. Pohlédla k němu, když slyšela jeho slova a musela se zasmát. Nevypadal, že by měl starosti jako ona a tím ji dokázal myšlenky uklidnit. Než stihla cokoliv říci už běžel k baru.* Jako malý kluk... *Založila si ruce, přešla k němu, když k ní byl zády.* Tuhle hru dokážou hrát dva lidé. *Zašeptala mu u ucha, když se k němu zezadu natiskla a své rty přiložila na jeho krk zatím co jednou rukou přejela po jeho hrudi a mírně zaryla nehty. Remi a Alessandra jí naučili více než by si ti dva dokázali představit a hlavně v ní probrali chtíč a touhu škádlit ostatní. Přejela zrakem k barmanovi.* Gregu jako obvykle. *Pronesla s tím, že už tu byla jako doma. Možná i sem tam doufala, že spatří Alessandru.* Zveš mě na drink, když už mi tu skládáš lichotky? *Otočila se na Atillana s tázavým výrazem zatím, co ji na stole přistálo Mojito.*
*U baru se rozmýšlel co by si vlastně mohl dát a na co má chuť. Emi u sebe neviděl a tak čekal, až za nim dojde. Jak uslyšel něčí šepot u jeho ucha, tak ihned poznal, že se jedná o Emi. Cítil jak se na něm natisklá a cítil její rty na svém krku. Chvilku přemýšlel, zda mu to chce jen vrátit, nebo co má přesně v plánu. Zůstal nehybně stát a čekal jen co bude dál. Rozhodně si to užíval, ale jen přejela rukou po jeho hrudi a zaryla mu do ni lehce nehty, tak lehce vyjekl, protože to nečekal. Kousl se do rtů s úsměvem a otočil se na ní.* Vyhrála jsi. *Sáhl si na místo kam mu nehty zaryla s úsměvem.* Jakož to vychovaný muž tě zvu, milá dámo. *Mrknul na ní a poprosil barmana, aby mu něco nalil, že uplně neví na co má chuť, tak ať mu něco naleje. Zprvu se na něj barman podíval, jakoby se mu snažil říct, ať si trhne nohou, ale Atillan se k němu trochu naklonil, pošeptal mu něco a barman jen přkývl a šel mu něco nalejt. Pohled přesune na dívku vedle sebe.* To předtím od tebe nebylo moc hezké. *Udělal jakoby se na ní zamračil, ale ihned se usmál.* Jen počkej. *Přemýšlel nad pomstou jak ji to vrátit, ovšem musel trochu opatrně, aby ji neublížil, nebo v ní nevyvolal něco negativního. Ale rozhodně měl v plánu to udělat.* Dej si jen co budeš chtít, je to všechno na mě. *Mrknul na ní a v tommu barman podal pití, které mu sám barman namíchal. Trochu se Atillan napil a byl překvapen, protože mu to chutnalo.* Chceš ochutnat? *Nabídne dívce s úsměvem.*
*Usadila se na barovou židličku vedle něj a koukla na svoje Mojito, které ochutnala.* Výborné jako vždy *Pochválila barmana a hned na to se otočila na něj, než po jeho slovech měla na tváři uculení.* Ráda bych podotkla, že nejsem moc dominantní osoba *Otočila se k němu a dlaní ho pohladila po místě, kde ho předtím škrábla.* Ale ráda škádlím někoho, kdo působí submisivně *Byla to z její strany něco jako urážka. Chtěla ho provokovat a vybudovat v něm pocit soupeření. Stáhla ruku, když Gregory donesl pití i její společnosti a chvilku sledovala nápoj, když nejistě koukla na sklenku.* Já... nepiji moc, co neznám popravdě. Co v tom je? *Nebyla důvěřivá, ale měla k tomu důvodu. Atillan byl pro ni stále nový člověk a už jí párkrát někdo zkusil zdrogovat, ale přeci jen teď to Gregory donesl a Atillan se rovnou napil, takže měla jen silnou paranoiu, i když věděla, že v tom pití nic zlého není chtěla vědět o co se jedná.* A jak se mi chceš pomstít? *Optala se, jelikož nechtěla ukázat, že i ona se něčeho bojí a že její minulost ji vyvolává zlé vzpomínky. Atillan takový být nemohl přeci. Byl na ni milý.*
*Chvilku přemýšlel co mu barman nalil, ale nějak ho to extra nezajímalo, protože vždy když byl v nějakém baru, nebo kdekoliv, kde se měl něčeho napít, tak vždy je nechal, ať mu něco nalijou, protože mu nevadilo takhle pít a byla to i zábava kolikrát hádat co všechno v tom má zamíchané. Když na něj Emi začala mluvit, tak se ohlédl jejím směrem.* Nejsi dominantní? Rád se té pozice ujmu já. *Mrknul na ní s úsměvem, ale jak ho označila submisivním, tak se přestal usmívát. Pocítil touhu o soupeření s ní a to měl taky v plánu s ní soupeřit.* Jen počkej. *Chtěl o ni lehce strčit, ale když mu položila opět ruku na místo, kde byl od Emi jasně označen jejími nehty, tak jen pohlédl na její dlaň, jak se dotýká jeho hrudi a poté se podívá na Emi. Musel ji to nějak vrátit, rozhodně ne tak jako ona, aby nepocítila žadnou bolest, ani strach, tak to musel vymyslet. Možná veděl jak na to, ale trochu se bál, že na to nenajde dostatečnou odvahu. Jak ruku stáhla, tak jen vydechl pomalu a znovu se napil svého drinku. Cítil z ní nejistotu ohledně jeho drinku. Znovu se napil, aby mohl říct co z toho cítí.* Tequila, pomerančový džus, grenadina a pár kostek ledu. Nemáš se čeho bát, víc v tom není. Jen Tequila a pomerančový džus. Kdyby v tom něco bylo, tak to rozhodně nepiju a už jsem se před tebou napil několikrát. *Chápal její strach a tak se snažil být empatický.* Ale nemusíš to pít, jen jsem ti nabídl, že pokud to chceš ochutnat tak tu možnost máš. *Věnuje ji malý úsměv, aby dal na jevo, že to myslí zcela upřímně a že s ní rozhodně nemá nějaké nekalé plány. Přišel se jen bavit a poznat více Emi. Když se ho zeptala na pomstu, tak se na ní podíval.* Neboj se, nemám v plánu tě usnít, zabít, mučit, nebo cokoliv jiného. Nejsem takový, pokud nebudu mít tvůj souhlas, že se tě nemohu dotknout, tak se tě do konce života nedotknu, nebo alespoň do té doby, dokud se nerozhodneš jinak. *Byl takový. K ženám měl respekt a rozhodně nechtěl, aby se ho báli, protože on by snad v životě nikomu neublížil.* Ale když dostanu tvůj souhlas, že se tě budu moct dotknout, tak bych řekl, že si to užiješ mnohem víc. *Koutky úst se mu zvedly do úsměvu. Chtěl s ní soupeřit a zároveň ji ty doteky chtěl oplatit a zároveň se pomstít.* Ale jestli chceš, aby mezi námi byl dvoumetrový odstup, tak stačí říct a budeš to mít. *Pokrčil rameny a napil se svého drinku.*
*Chvilku přemýšlela ještě nad nápojem, když začal vyjmenovávat, co za alkohol cítí. Zněla to jako dobrá kombinace a Gregory se pousmál nad tím, že jeho drink dokázal pojmenovat. Natáhla se pro jeho skleničku, aby se napila. Chvilku přemýšlela nad tím, jak to chutná, než si spokojeně vzdechla.* Příště nechci Mojito, ale tohle *Poukázala na drink.* Zrovna mučení by mi od tebe nevadilo, jen nevím, kdo by koho mučil. Zatím to vedu já. *Vítězně na něj hodila úšklebek, když dala nohu přes nohu a zamyslela se.* Je pravda, že jsem zraněná žena v nesnázích. *Představila mdloby, ale pak se začala smát, než její úsměv byl vřelý a upřímný. Natáhla ruku a pohladila ho po rameni.* Věřím, že přijdeš na to, jak mě okouzlit a donutit klečet ti u nohou. Kolik žen jsi vlastně měl za svůj život? *Bylo zajímavé mít místo zkušených někoho, kdo sic nebyl v tom tak zběhnutý, jako Aless a Remi, tak zase jako mladý člověk přicházel s něčím novým a nevzal situaci hned do svých otěží. Připomínal ji jí před pár měsíci, kdy tohle nedělala a nikdy by ani nepomyslela, že toho bude schopná.*
*Když se vzala jeho drink, tak se usmál, protože to částečně brat, že mu věří a to pro něho znamenalo hodně. Potěšilo ho, že ji chutná jeho drink.* Klidně si to vypíj, jestli chceš. *Nabídl ji.* Wofoo, takže takhle tyy? *Řekl s úsměvem a překvapením ohledně mučení.* Slečno, vy snad semnou laškujete? *Zakroutil hlavou s úsměvem. A sledoval jak se baví.* Fuha.. kolik jsem měl žen? Je toho docela dost co o mě nevíš a nevím, jestli to je dobrý nápad ti odpovídat, ale pokud to nutně potřebuješ vědět, proč si sama nezjistíš, jak moc zkušený jsem? *Povytáhl obočí s trochou výzvy.* Když už jsme u toho mučení, klečení a u všeho možného? Nebo se snad bojíš, že jsem lepší jak ty? *Vycenil zuby.* Nebo mi alespoň pověz kolik mužů si lapila ty? *Mávl na barmana pro další drink a ten mu ho ochotně šel nalít.* Vidíš? Říkal jsem, že umím být přesvědčivý v mnoha ohledech. *Narovnal se, aby zapůsobil více sebejistě. Barman mu donesl další drink a Atillan se ho ihned napil s velkým úsměvem. A poté se podíval na dívku vedle sebe. Prohlédl si ji od shora, až dolu a poté se ji podíval do očí. Trochu se k ní naklonil, aby ji mohl něco pošeptat.* Je něco co mám od tebe přísně zakázané? Nebo mi dovolíš cokoliv? *Pošeptal ji do ucha a když se zpět narovnával, jemně ji položil dlaně na vnější bok stehen a přejel prsty až k jejím kolenům, kde se následně narovnal a napil. Modlil se, aby tady teď za toto nebyl zmlácet od ženy, to by pro něho bylo lehce nepřijatelné, ale pro poškádlení cokoliv.* Myslím, že teď vedu já. *Mrknul na ní jedním okem s úsměvem a trochu si poupravil delší hnědé vlasy.*
*Dopila jeho drink a následně i svoje Mojito. Vůči alkoholu už měla aspoň vyšší toleranci, než si objednala to samé, co Atillan.* Kolik mužů jsem lapila? *Nečekala, že někdo se jen tak na to zeptá ženy, nebo spíše u její generace to nebylo tak běžné, ale doba jde vpřed. Své překvapení neměla dlouho, než se ji na tváři objevil výraz škodoradostný.* Tak tedy... *Otočila se k němu a nechala, aby se přiblížil, co nejvíce, kdy se snažil sám sobě říci, že má na vrch, jenže v tu chvíli se ona nahla na něj. Okamžitě se dlaněmi zapřela o jeho stehna, aby nespadla. Šaty měla volné, takže při nahnutí ji šlo vidět do výstřihu na krajkovou podprsenku, která skrývala málo.* Mohla bych ti vyprávět kolik mužů se stalo moji kořistí, ale nevím jestli stojí za to zmínit tři muže. *Nebyla dravcem a na to jak byla odvážná její intimní život byl více než skoro žádný.* Je mnoho věcí, co má povoleno. *Zavrněla mu do ucha, když rukou jela po jeho stehnu nahoru.* Jediné, co je zakázáno je přestat dokud já nesvolím. *Ruka vjela do vnitřní strany jeho stehen a pokračovala dál.* A myslím, že se stále máš co učit. *Rukou dorazila k jeho rozkroku, kde ho dlaní provokativně pohladila. Neměla výčitky, že okolo ní jsou lidé stejně každý byl opilý a hleděl si svého.* Nevedeš *Zašeptala u jeho rtů, když mu věnovala polibek tím, že spojila své rty s jeho a dovolila si jeho spodní ret mírně zkousnout. Nejspíš vlkodlaci nebudou opravdu takový za koho je měla. Nakonec se odtáhla a opřela se o bar zády.* Takže? Kolik žen? *Zeptala se jako kdyby se právě nic neodehrálo, i když si jazykem přejela decentně přes rty.*
*Jak se zapřela o jeho stehna, tak jen očima sjel k jejím dlaním a ihned zase zpět k Emi. Při jejich dotycích se mu lehce zrychloval dech, který se ale snažil zamaskovat. Jak odhalila svůj výstřih, snažil se být stále zdvořilý a nedívat se tím směrem, ale touha byla po někuď silnější a podíval se tem celkem třikrát. Snažil se soustředit na její slova, ale její doteky na nohou mu to jaksi zakazovaly. Na tři muže ani nereagoval, protože na to neměl takový prostor. Jak mu zavrněla u ucha, jeho chtíč se znásobila a stále se snažil potlačovat zrychlené nádechy a výdechy. Ani neřekl slovo, protože si nebyl jistý, zda by v této situaci zvládl mluvit. Když rukama stále pokračovala víš a víš, jeho dech si zrychloval, takže se jemně kousl do spodního rtu a lehce zaklonil hlavu, protože si to dost užíval. Nejspíše by to neměl takto dávat na jevo, ale nemohl si pomoct, ty všechny pocity, které se v něm probudily byly silnější. Na její slova ohledně učení, jen přikývl, protože teď by už sotva promluvil. Hlavu měl stále trochu zakloněnou a měl zavřené oči, aby si to užil co nejvíce. V tu chvíli ani nevnímal, že kolem něj jsou lidi, skoro až na ně zapomněl. Jak se dotkla středu mezi jeho stehny, tak slastně vydechl s úsměvem a stále lehce zakloněnou hlavou, kterou ihned zase narovnal, aby ji ohl políbit, přičemž ona byla rychlejší. Vedla ho k lehkému šílneství. Jak se odtáhla, tak myslel, že se chvilkami zblázní, ale jen se na ní podíval s úsměvem, lehce si opět skousl spodní ret a přejel si rukou po nosu a lehce si odkašlal, aby se trochu sklidnil. Zhluboka se nadechl a vydechl, aby se po té dívce nevrhl. Ačkoliv to bylo lehce bolestivé, tak se ani nehnul, ale stále se usmíval, protože to opravdu nečekal.* Pár jich bylo, teda nechodil jsem s nimi, ale spíše jsme si jen užívali, protože jsem zdrhl od rodičů a byl jsem docela spratek, takže jsem si jich pár užil a pak jsem s tím nějak sekl, protože jsem si chtěl dát menší přestávku a vlastně jsem se k tomu už nevrálil. Asi jsem dospěl. *Napil se s úsměvem a stále se snažící uklidnit svě tělo.* Takže přesný počet nevím. Takže já si moc na vážné vztahy nepotrpím, protože jsem asi ani neměl tu možnost nějaký mít. Takže snad se to nějak změní? *Řekl ji hodně zkráceně.* Je to hodně zkrácené, takže mě neber, že tady mám s každým něco, určitě ne. Bylo to docela dávno. Hlavně si o mě nic nemysli. *Uchechtne se, protože ví, jak to zní. Teď ale přemýšlel nad odplatou, protože tohle ji vrátit musel.* Ale teď myslím, že mi něco dlužíš. *Postavil se před ní.* Teď si se předvedla ty. *Oddělil ji jemně trochu nohy od sebe, aby vkročil mezi ně a aby on byl blíže k ní. Odhrnul kousek jejich vlasů a naklonil se k jejímu uchu.* A teď jsem na řadě já. *Přesunul své rty k jejímu krku a začal ji věnovat lehké polibky a sem tam ji lehoulince kousl. Po chvilce se odtáhl a narovnal se, udělal menší krok vzad, aby mohla přitisknout kolena k sobě. Klekl si před ní a ruce přesunul na její kolena. Dlaněmi pomalu sjížděl od kolenou nahoru. Trochu ji kolena od sebe zase odělil a věnoval ji menší polibky z vnitřní strany stehen a dlaněmi stále jel pomalu směrem nahoru. On sám byl z toho úplně vedle a kdyby mohl, tak tu dívku celou hltá. Polibky stále zvyšoval a zvyšoval, dokud nebyl skoro u samotného středu, kde zvedl hlavu a postavil se. Otočil Emi, aby byla zády k nemu a on se k ní zezadu natiskl a lehce naklonil.* A teď mi řekni, jak moc se ti to líbí. *Pošeptal ji a hlavu nechal stále u jejího ucha, aby ji slyšel. Obě ruce ji položil na bok, ale jen jednou ruku sjížděl níž. Přidrživol ji, kdyby se o něj chtěla opřít, tak aby měla tu možnost. Rukou kterou sjížděl níž, tak s ní vjel pomalu pod šaty ke středu jejich stehen a začal ji škádlit. Stále zůstál stát zezadu na ni přitisknutý a hlavu měl stále u jejího ucha.* Přesně takhle jsem se cítil. *Pošeptal ji a stále ji rukou pod šatami škádlil.* A tys udělala toto? To je neodpustitelené. To by jsi se musela hodně snažit.. *Na chvilku se odmlčel, protože si trochu odhrnul část jejich kalhotek, aby mohl do ní vsunout jeden prst a to taky udělal, ale jen malou část prstu tam vsunul. Poté ruku ihned vyndal.* Abych ti odpustil. *Usmál se a šel se posadit.* Jsem rád, že ti drinky chutnají. *Byl rád, že ji ti alespoň trochu mohl vrátit.* Dáš si ještě nějaký? *Nabídne ji a pohlédne na dívku se širokým úsměvem.*
*Myslela si, že má navrch, jenže on učinil něco, co by nečekala ani v nejdivočejších snech. Pozorovala, co dělá a s tím, jak se chová. Srdce se já roztlouklo jako splašené. Vždy, když věděla, že doháněla někoho k tomu, co chtěla. Být bez zábran a ono se to očividně dařilo.* C...co to děláš? *Tohle zažila poprvé, kdy se k ní někdo choval takhle a neměl ani zábrany před veřejností.* T...tohle bychom... *Zkousla si dolní ret, když vnímala jeho rty na vnitřní straně stehna a touha v ní rostla dokud se nezvedl. Myslela si, že toho nechá, ale nikoliv. Otočil si jí, aby k ní měl dobrý přístup a hlavně to pro ostatní možná působilo, jako kdyby jí jen svíral, jenže jeho ruka sklouzla k jejímu rozkroku, kde jí začal hladit rukou. Okamžitě se prohnula v zádech a zapřela se o něj, když snažila stén udržet ve svých ústech.* Jsi blázen *Zavrněla k němu chtivě a vjela rukou do jeho vlasů, když pohla boky proti jeho dlani s tím, že náhle se dostal do ní. Okamžitě cítila, jak se toužebně rozechvěla, jenže nechal toho.* Tohle je horší, než to co jsem ti provedla já. *Ohlédla se k němu s tím, že očima poputovala k baru.* Gregory vezmu si čtyřku a rovnou k tomu mi namíchej kýbl toho, co nám dáváš za specialitu. *Vnímala, jak celé její tělo volalo o více než jen to, co proběhlo. Gregory položil kýbel pití na stůl s brčky a ona si ho vzala když prstem ukázala na něj, aby jí následoval. Byl to jeden z boxů, kde šli zatáhnout závěsy ať mají soukromí.* Zatáhni *Pronesla zatím, co pokládala pití na stůl.*
No, možná to je horší, než to co jsi udělala ty mně, ale taky to znamená, že jsem odvážnější. *Mrknul na ní vyzívavě. Sledoval, jak barmanovi nakázala, aby ji nalil to, co nám tady celý večer nalejvá. Cítil z ní tu chtíč a touhu a to mu udělalo dobře, protože přesně toho chtěl dosáhnout. Sledoval, jak si vzala kýbl s brčky a nakázala mu, aby ji následoval. S úsměvem jen přimouřil lehce oči, protože si nebyl zcela jistý co se teď bude dít. Následoval ji až do jakéhosi boxu se závěsy.* Rozkaz madam. *Otočil se a zatáhl závěsy a otočil se zpět k ní.* Skoro to vypadá, jakoby tvůj plán byl, aby jsi mě svedla. *Uchechtne se a dívá se na Emi před sebou.* Mimochodem jde z tebe cítit ta touha. *Řekl provokativně, aby ji zase trochu poškádlil.*
*Odložila kýbel, když se k němu otočila a pozvedla obočí.* Já tvoji touhu a chtíč ani nemusím cítit jde to na tobě vidět. *Pronesla a hodila bundu na gauč, když k němu přešla a natiskla se na jeho hrudník zatím, co své rty natiskla na ty jeho. Své ruky spojila za jeho krkem a vnímala, jak má kalhotky už k ničemu tím, jak jsou vlhké. Nakonec, ale jednu ruku uvolnila a zajela pod jeho kalhoty, kdy se ušklíbla.* Není ti nějak těsno? *Optala se a nehodlala mu jen tak nechat výhru. Rozepla jeho kalhoty.* Čekala bych, že někdo jako ty půjde po mladších ženách *Zavrněla mu u ucha, ale líbilo se jí být za tu, kdo ještě má na to svést někoho jako je on. Navíc její drobné tělo mnohé lidi nutilo mít ochranářský pud a touhu převzít si nad ní moc a to byla ta věc po které toužila i ona a věděla, že se narodila do správného těla.* Copak mi jen uděláš hm? *Stáhla mu kalhoty níže, aby rukou přejela po jeho délce a stiskla ho ve své dlani. Tu měli více soukromí a opravdu by si tohle nedovolila mezi velkým počtem lidí.*
No dovol, kdyby jsi viděla sebe. *Zahrál si na uraženého, ale ne na dlouho, protože Emi spojila jejich rty a on ihned spolupracoval. Chytl Emi za boky a užíval si ji. Po položení otázky mu ihned došlo kam to směřuje a bylo mu jasný, že udělá všechno pro to, aby vyhrála, takže pokud k tomu bude mít možnost, takji to rozhodně nebude chtít dovolit, ale podle toho co cítil mu bylo jasné, že má nulovou šanci, aby odmítl. Nechal ji, aby dělala co jen chtěla.* T.. to víš.. *sotva vyslovil.* Každý má něj.. nějakou slabost a ty právě.. patříš mezi ně. *Řekl tiše, skoro až šeptem. Tentokrát stenání už tolik nezadržoval. Její doteky až hltal. Jestli ji chtěl teď něco udělat, tak musel odolat jejím dotekům a tak taky udělal. Chytl ji, přirazil ke stěně a uvěznil mezi jeho rukama.* Co ti udělám? Sleduj. *Řekl s vyzívavým obličejem a úsměvem.* Ani se nehneš. *Přikázal ji. Spojil jejich rty a ruce přitiskl na její boky. Po chvilce jejich rty odpojil a pomalu, přitisklý na ni si před ní opět klekl a rukama ji trochu vyhrnul šaty a očima pohlédl na ní. Poté se jazykem dotkl jejího kolene a od kolene stoupal až k jejímu rozkroku, kde ji věnoval malý polibek. Ihned se odtáhl a udělal to samé s druhou nohou a opět ji věnoval další polibek na střed. Opět na ní pohlédl a zvedl se k ní. Byl na ní natisklý a ruku vložil mezi její nohy, kde jsi začal opět škádlit.* Tohle bylo jen na rozehřátí. Chceš více? *Pošeptal ji do ucha s úsměvem.*
*V jeden moment přišla o veškerou kontrolu nad ním a natiskl ji prudce na stěnu. Neprotestovala ani neřekla jedině slovo o tom, že by jí snad bolelo celé tělo.* Jistě. *Nehodlala ho provokovat v tom, že by neuposlechla bylo by to proti pravdilům, které si sice neřekli, ale nehodlala mu brát jeho šanci.* Tak...takže *Zaklonila hlavu, když jeho rty se dotknou její horké kůže.* Jsem tvá..ach... slabost? *Vjela rukou do jeho vlasů, ale jak říkal neměla se ani pohnout, i když její třepot v koleni byl více než jasný, když se však odtáhl a znovu byl tváří u ní. Vnímala to šílenství, které se ji odehrávalo v hlavě. Udělala by nyní cokoliv cítit ho v sobě.* Já... *Měla rozechvělé rty, když je natiskla na ty jeho a zavěsila se o něj.* Potřebuji tě v sobě. Potřebuji, abys byl ve mě a já se okolo tebe stahovala. Chci vnímat, jak si mě bereš a nedáš mi prostor... *Chtěla, aby si jí udělal poslušnou.* Ale jestli mi dáš šanci... *Vjela rukou znovu mezi jeho nohy a pousmála se.* Tak si velení převezmu já *zavrčela mu u ucha, když ho jemně zkousla do krku zatím co rukou začala jezdit po celé jeho délce.*
Ano, jsi moje slabost. *Řekl trochu udýchaně. Ihned začal s ní spolupracovat, když opět spojila jejich rty. Vyslechl si její přání po kterém toužila. Toužila aby Atillan byl v ní a to taky měl v plánu ji splnit. Měl v plánu si ji udělat submisivní, ale nejdříve ji nechal, aby udělala co chce, protože pak k tomu prostor už úplně mít nebude. Dal ji tedy tu šanci, aby si velení teď na starost vzala ona, ovšem neměl v plánu ji to velení nechat celou dobu. Ikdyby s ní o tom měl soupeřit, tak s ní o velení soupeřit bude. Zaklonil trochu hlavu, když se ho dotkla a začala jezdit po jeho celé délce a zároveň, když ho zkousla do krku. Kousal si spodní ret, aby zabránil hlasitému sténání.* Hodná holka jsi *řekl šeptem se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima a jemně ji pohladil po vlasech. Po chviličce ji zastavil a pohlédl na ní.* Doufám, že velení jsi si užila, protože teď už tu šanci mít jen tak nebudeš. *Chytl ji za boky a otočil zády k sobě a rovnou ji k sobě natiskl.* Při tomhle ty šaty potřebovat nebudeš. *Rozepl ji jemně šaty a opatrně ji je sundal.* A aby jsi neřekla, že to je nefér. *Trochu od ní poodstoupil a sundal si mikinu s tričkem a tím odhalil své lehce namakané tělo. Přistoupil k ní, chytl ji za boky a vyhoupl na sebe, aby je mohl přenést k posteli a to také udělal. Jemně ji položil na postel a zůstal mezi jejíma nohama. Vtiskl ji malý polibek na rty.* Nehýbat. *Dovolil si stisknout jeji spodní ret a poté ihned hlavou sjíždel pomalu dolu podel jejího těla.* Jsi tak nádherná. *Vtiskl ji polibek na hrudník* roztomilá. *Vtiskl ji další polibek na břicho. Ještě chvilku ji chtěl škádli, než se dostane do ní. Jednu ruku měl stále na jejím boku a druhou se přesunul mezi její nohy. Pohlédl na ní, aby si ji prohlédl a poté ji trochu nadzvedl a sundal kalhotky. Krouživým pohybem ji začal hladit mezi jejíma nohama. Nečekal by, že dnešek bude takový, ale vůbec mu to nevadilo, spíše naopak.. byl velice spokojený.* Jestli mě chceš tak moc jak vypadáš, tak bych velice rád od tebe slyšel prosím. *Usmál se a stále kroužil prsty mezi jejíma nohama.*
*Každý jeho dotek byl něčím, co potřebovala nyní v životě. Zhluboka se nadechla, když se ocitla v jeho náruči a následně ji položil. Prohlédla si jeho tělo, které ani nemuselo být nasvalené. Líbil se jí jako takový.* Atillan... *Zkousla si dolní ret, když nohy od sebe více odtáhla, aby měl dobrý přístup. Dráždil ji na nejcitlivějším místě, což ji někdy donutilo prohnout se a začít hýbat boky proti jeho ruce, jenže ono to nevypadalo, že by jen tak chtěl pokračovat.* Chceš...ach.... aby prosila? *Byla vlhká, že sám musel vědět, jak připravená je.* Prosííím. *Hned se dala do polosedu, kdy ho začala líbat na rtech.* Jestli budeš pokračovat takhle, ta zešílím. Potřebuji tě. *Zoufale se na něj podívala s tím, že tohle nevydrží dlouho, než zkusí přebrat velení.* Chci tě v sobě, chci aby sis mě bral tvrdě. *Vydechla zoufale a zaryla nehty do jeho kůže, aby pochopil jaké utrpení to pro ní je.*
*Bylo mu jasné, že tohle pro ní bylo utrpení a on sám nevěřil, že pro něho to je také utrpení, že ještě není v ní. Začal s ní spolupracovat, když ho začala líbat. Poslechl si její naříkání a pohladil ji při tom po tváři palcem. Byl spokojen, protože přesně něco takového chtěl. Opět lehce vyjekl, když ucítil její nehty ve své kůžu. Chápal to. Za normálních okolností by ji za tohle nedopřál co chce, ale jelikož on sám z toho šílel, tak se na to vykašlal. Položil ji, aby si lehla a on se mezitím celý vyslékl. Ona byla připravena, on byl připravený, takže neměl na co čekat. Podepřel se dlaněmi u její hlavy a vsunul ho do ní, při tom slastně vydechl. Políbil ji a začal k ní přirážet a zrychloval. Sténal u toho a sem tam ji políbil, aby ji kdyžtak utišil a kdyžtak utišil i sebe. Držel zrychlené tempo a přirážel k Emi.* Dokonala jsi *řekl udýchaně.*
*Nechtěla být na něj hrubá, ale sám ji trápil seč mohl a proto ani ona neměla výčitky za pár škrábanců, které mu způsobí na oplátku jeho muk. Po chvíli se svlékl a ona si ho mohla prohlédnout v celé své kráse.* Já nemám zase slov. *Zašeptala mu u rtů, než ucítila, jak je v ní. Okamžitě vzdychla a začala spolupracovat v jeho tempu, kdy nohy obmotala okolo něj a nechala ho určovat si tempo. Podmanila se mu submisivně a nechala ho dělat, co chtěl. Polibky oplácela. Sama věděla, že je potřeba utišit to sténání stále jsou na místě, kde jsou lidé a záclony nejsou stěny.* Nepřestávej hlavně *Stahovala se uvnitř okolo něj v zoufalosti získat více. Jistě jí i jeho slova polichotila o tom, že je dokonalou.* Očividně si umíš vybrat *zašeptala mu s tím, že se podmanila každému jeho přírazu a oddávala se do chvíle než vyvrcholila, ale neměla dost. Ne dokud neměl dost on.* Pokračuj *zašeptala mu. Žadonila, jelikož podruhé věděla, že je to vždy slastnější a teprve dokonalý vrchol toho všeho. Tělo už měla na pokraji dalšího vyvrcholení.* Ach ano *byla zoufalá. Chtěla tohle dokončit a konečně uklidnit to šílenství v hlavě.*
*Nad lichotkou se usmál a stále pokračoval. Neměl v plánu přestávat, protože kdyby přestal, tak radši skočí z okna, než podstoupit toto. Tempo občas měnil, někdy jel pomaleji, ale někdy přidal na rychlosti.* Říkám, že jsem dokonalý v mnoha ohledech. *Vtiskl ji polibek. Když ucítil, že došla k vyvrcholení a ona žadonila o ještě, tak k ní začal přirážet o něco více, protože se také chýlil k vyvrcholení. Chytil ji rukama za boky, aby mohl lépe přirážet. Chtěl ji dopřat druhé vyvrcholení.* Bože.. *už byl skoro u konce a proto zrychlil co mohl, aby to už meli za sebou. Po chviličce došel k vyvrcholení a pokud Emi s ním ne, tak ještě pokračoval, aby Emi kdyžtak dodělal. Potom všem si lehl vedle ní a vtiskl ji malý polibek.* Byla jsi užasná. *Řekl trochu ještě udýchaně.* A mimochodem, chtěl bych říct, že jsem vyhrál. *Dal ji pramínek vlasů za ucho a usmál se na ní.* Doufám, že tě tady nerozptiluji svým mužským tělem. *Uchrchtl se.*
*Byla mu vděčná za to, že nepřestal a dovedl jí na samotný vrchol podruhé, kdy konečně vnímala to plné uspokojení. Ulehla po jeho boku a oddechovala, aby zklidnila dech.* Tohle místo je prostě hříšné *Zašeptala o baru, který na tohle byl připravený. Zavřela oči na malou chvilku, aby jen rozdýchala vše, co se ji odehrávalo v těle.* Uznávám, že jsi vyhrál *Zašeptala, ale sama věděla, že měla svoji malou výhru, kdy ho přiměla k tomuhle všemu. Položila dlaň na jeho tvář a pozorovala jeho rysy.* Možná jsem trochu změnila pohled na vlkodlaky, ale ne tak úplně ještě. Bude potřeba znovu se sejít. *zašeptala mu u rtů než mu věnovala polibek. Nakonec se však posadila a napila se z kýble.* Snad tebe nerozptyluji já. Ženské tělo je tvárné. *Věděla, že ženské rysy mají oproti těm mužským navrch, ale sama musela uznat, že jeho vzhled se jí líbil.* Škoda jen, že jsi o tolik mladší možná bych zkoušela i něco víc. *Škádlila ho slovně a sáhla po svých šatech.* Zajdu si jen na záchod a následně se vrátím. *Ujistila ho a oblékla se, když zmizela znovu do baru a nechala si ještě načepovat vodu zatím, co odešla na záchod a po cestě zpět si jí vzala a rychle zmizela zpět za ním.* Takže? Co mi ještě povíš o svém druhu? *Napila se nejprve z kýble, kdy zacítila chut džusu a následně vypila skoro celou sklenici vody, aby nebyla hned opilá, když sklenici položila na tác a posadila se k němu.*
*Když přiznala, že vyhrál, tak se široce usmál. Když od ní uslyšel, že na vlkodlaky změnila trochu názor, tak to pro něj bylo, jakoby dostal nějaký dárek, který si dost přál. Polibek ji oplatil.* Tak tohle je zatím nejlepší den v mém životě. *Prohlásil radostně jak malé dítě.* Určitě se ještě sejdeme o tom nepochybuj. *Mrknul na ni. Při otázce na její tělo si ji prohlédl.* Ty mě rozptyluješ furt, takže nevím, jestli má smysl odpovídat.* O tolik mladší? Tak hlavně, že jsi tady semnou sdílela teoreticky všechno. *Lehce do ni strčil a sledoval ji, jak si obléká šaty.* Jen utíkej. Já se alespoň obléknu. *Když odešla, tak si zpět oblékl své kalhoty a tričko. Chvilku přemýšlel zda si i vzít mikinu, ale usoudil, že mu bylo docela teplo, takže mikinu nechal ležet na stole složenou. Upravil si trochu vlasy a upil si trochu z kýple, který tam byl a sedl si zpět na postel a vyčkal, než se Em vrátí. Opíral se lokty o své nohy a jen tak si přemýšlel, dokud se Em nevratila. Trochu se pošoupl, aby ji uděl místo vedle něj.* Fuha.. co bych ti tedy mohl říct? Víš, že naše slabina je čisté stříbro a serafínská dýka s andělským světlem. Rychle se nam hojí zranění, ale když mi uřízneš ruku, tak ne, fakt nedoroste. *Uchcechtne se.* Máme nadpozemskou sílu a rychlost, takže dokážeme rozkousnout zámek. Co se týče dětí, tak narozené dítě vlkodlaka není vlkodlak, je to obyčejne lidské dítě. Zkušený vlkodlaci zvladnou proměnit třeba jen část svého těla. Takže zvládne být v lidské podobě, ale ruku bude mít vlčí. A ne, já to neumím. *Zasmál se.* A pak tu máme věci ohledně té smečky, vlci co ve smečce nejsou a pak jak je vlastně možné, že jsme vlkodlaci, což jsou už takový bláboly. *Pokrčil lehce rameny.* A vlastně pak tu máme různá označení, jako Alfa, Beta a tak dále. To nevím, jestli by tě zajímalo. *Usmál se na ní.* Co kdyby jsi ty poveděla teď něco o sobě? *Drknul trochu do ní ramenem s úsměvem.*
*Usedla po jeho boku a začala ho poslouchat, když začala vnímat, ale jisté uvolnění a divný pocit v těle.* Já a o sobě? *Ohlédla se k němu, ale vnímala, že její smysly jsou trochu mimo a o to více se snažila je mít zbystřené. Zhluboka se nadechla a přiložila ruku na jeho rameno, když si položila tvář do druhé dlaně. Tohle nebyla opilost tím si byla více než jistá. Sama byla lékař.* Moje první věc, kterou se o mě dozvíš je to, kde bydlím. *Vzala sklenici s vodou a nahnula jí, když spatřila ještě zbytek po nějaké prášku.* Parchanti *zanadávala si, než se k němu otočila.* Doma mám léky... které... k sakru... *vše se s ní začalo motat. Okamžitě se k němu stáhla, aby udržela rovnováhu. Byla to pořádná dávka, co jí tam někdo nasypal. U baru stála parta tří chlapců, která už minule s Emi zamýšlela svoje, ale stihla je odradit Alessandra. Nyní, když viděli, že jejich oběť je s mladým klukem cítili se více odhodlaní. Emi už o nich předtím věděla. Když si vyžádala kamerové záznamy od podniku kvůli prověření Alessandry viděla na záznamu, jak mluví se třemi chlapci, kteří měli zjevně nekalé úmysly. Byla si více než jistá, že to budou oni.* Jestli vyjdeme...budou tam tři muži... *pohled zaměřila na něj, ale nakonec se k němu schovala a mírně se třásla pod drogou, co jí kolovala v těle. Právě její drobný vzhled přitahoval i lidi jako ty tři muže, kteří seděli u baru. Neměla ani ponětí, že si ji vyhlédli ještě před Alessandrou, když byla zde s Nathanielem na pokec. Napsala na telefon ještě adresu jejího domu, která byla sotva dva bloky, ale tři muži vysloveně čekali až vyjdeme na ulici nebyli v baru, kde věděli, že by je barman Gregory poslal do háje a celý bar by se Emi zastal. Mysleli si, že zastrašit jednoho chlapce bude snazší a proto, kdyby vyšly ven hned je tři muži osloví o tom, že Emi znají a že ji odvedou domů, jelikož jsou její dobří přátelé zatím, co se Emi snažila vypořádat se vším, co se v ní nyní odehrávalo.*
Jasně, rád se o tobě něco dozvím. *Usmál se na ní. Jak si položila ruku na jeho rameno a zhluboka vydechla, tak mu došlo, že něco nebude v pořádku.* Jsi v pořadku, Em? *Optal se ji.* Cože? Kde bydlíš? *Byl lehce zmatený, protože nevěděl o co teď jde.* Léky které co? *Snažil se být klidný. Podepřel ji o sebe, aby nespadla. Netušil o co by mohlo jít, ale věděl, že to bude hodné naléhavé. Jak se k němu schovala lítostně ji držel u sebe a neměl v plánu ji pouštět.* Tři muži? Neboj se Em, nikdo ti neublíží. *Cítil jak se třese a po chvilce mu došlo, že v tom budou mít prsty oni.* Neboj se, dostanu tě domů a nikdo se tě ani nedotkne, slibuju ti. *Porozhlédl se kolem sebe. Vzal svoji mikinu do které Em zabalil.* Zvládneš chodit? *Pokud nezvládla, tak si ji vzal do ruky jako princeznu a vyšel s ní před box, kde se rozhlédl kolem sebe.* Bude to dobré, neboj se. *Snažil se ji hlavně uklidňovat, aby nepropadala panice, či něčemu takovému. Ihned s ní zavítal ke dveřím u kterých se zastavil. Držel stáls Em u sebe.* Taď když výjdu, tak tam budou tři muži co ti způsobili tohle? *Optal se ji, aby byl alespoň trochu připraven.*
*Stáhla se k němu do náruče, jelikož svým nohám nevěřila a v ten moment se i Gregory ohlédl zpoza baru, když si prohlížel Atillana a Emi, která se k němu choulila a snažila se vše zpracovat. Nebyla ani nijak zvláště těžká. Jen, co slyšela jeho hlas na malý okamžik se zkoušela vše znovu zpracovat.* Ano... hádám, že ano *Zavřela oči, aby se pokusila zastavit to, jak se s ní vše houpe, když sevřela čelist pevněji k sobě. Neměla v sobě tolik alkoholu, aby zvracela, ale nebylo to ani tak o nic méně příjemné, když si připadala šíleně napilá.* Doma mám léky.... které pomohou *Zkusila se vysvětlit a sevřela jeho triko, aby se trochu v křeči schoulila. Vnímala jeho hlas, který ji aspoň trochu uklidnil nad tím, že se dostane v pořádku domů. Jen, co se ocitli venku byli tam tři muži kráčející k nim. Pootevřela oči, aby se na ně podívala. Působila nyní jako lehká kořist pro někoho, kdo jí chtěl zneužít.* To jsou oni... *zašeptala. Byli to normální civilové, kteří si o sobě mysleli bůh ví co.* To je naše kámoška nějaký problém? Odvedeme jí domů *Vyhrkl jeden z nich, ale měli mezi nimi odstup jelikož netušili, co udělá Atillan, i když ho měli jen za nějakého kluka.*
Dobrá, doběhneme k tobě domu a dáme ti ty prášky. *To že si to s chlapci vyřídí později radši vynechal, aby ji nestresoval tím, jak to myslel. Držel ji pevně. Nebyla pro něho absolutně těžká, kdyby nevěděl, že ji v naruči drží, tak to ani nepozná. Co vešel ven, všimli si tří chlapců. Atillan neměl z nich aboslutní strach, protože se v bojich už vyskytl několikrát, protože on sám si je kolikrát začal. Jak mu to Em potvrdila, že se jedná o tyto mladíky, kteří způsobili toto, tak se u nich zastavil, protože jeden z nich he sebe něco vyhrkl.* Zdravím vás pánové. *Bleskově si je všechny prohlédl, aby zjistil, zda u sebe něma někdo z nich něco ostrého. Ne že by se Atillan bál, že ho budnou, nebo říznou, on by se zahojil, ale šll mu o Em.* Žádný problém tu nevidím. Vaší kámošce není dobře a jakožto spravný chlap, bych ji měl odnést domu sám, když s ní tady trávím celé dny. Takže když dovolíte, tak už půjdem, není to zrovna dvakrát příjemné. *Usmál se ironicky na chlapce a udělal dva kroky v před, když jeden z nich si stoupl před něj.* Hele určitě nikdo z nás nechce žádný problém. A veř mi bráško, že semnou se rvát nechceš a už vůbec mě nechceš naštvat, takže si dej hezky odchod, potřebuji k ní domů. *Za ním se ozval hlas. Další z chlapců, který řekl něco na ten styl, aby jim dívku vydal.* Řeknu to takhle, jen se ji dotkneš a zlámu ti obě ruce tak rychle, že si ani nevšimneš, že jsem byl u tebe, takže se otočte pánové a na shledanou. *Oni jen stáli a koukali na něj, vypadalo to, že mu nedají pokoj, dokud dívku nedostanou.* Hele chlapci, začíná mi docházet trpělivost a já bohužel mám zákaz tady ubližovat ostatním, ale jestli mě nenecháte projít i s ní, tak hold každýmu z vás něco udělám. A myslím to smrtelně vážně, takže jak nenapočítám do tří a vy tu stále budete, tak budete křičet boletí a to fakt nedoporučuji, takže buďte inteligentní a zmizte dokud máte čas. *Docházela mu trpělivost, protože viděl a cítil Em jak trpí a to on nemohl snést takový pohled, takže začal vyhrožovat, ale kluci si zřejmě nedali a nevěřili mu, takže se chystal udělat co slíbil. Ačkoliv pak ho bude nejspíše čekat těžké vysvětlení Em, ale pro něho bylo důležitější, aby se co nejrychleji dostali k ní domů.* Neboj se, jen tě teď položím a půjdeme hned domů. *Položil ji na zem, aby nemusela stát, bylo na ní, jestli chce ležet, nebo zda posedí. Stoupl si před ní, aby všechny tři chlapce měl na očích a pravidelně kontroloval Em zda je stále na svém místě.*
*Vnímala jen pár slov, ale vnímala, jak je omámená pod náporem látky, která ji kolovala v krvi. Potřebovala to něčím odbourat, ale nezdálo se, že je ti muži hodlali jen tak pustit.* Do háje *zaklela pro sebe, když věděla, že muži si dovolují na Atillana s tím, že hodlali klidně jít do agrese, ale on byl vlkodlak, což oni nemohli vědět, ale pro obě strany to muselo být velké špatné.* Nebí se s nimi *Zavrčela, když se snažila rozpoznat situaci. Byl by z toho velký problém i pro něj, kdy by musel vysvětlovat.* Nějaký problém? *Ozval se Gregory, který vyšel z baru a pobral pár mužů sebou. Spatřil Emi, jak seděla opřená o budovu a chlapce, který ji doprovázel proti třem mužům. Věděl, že Atillan přišel s ní, takže neměl podezření, že by mi něco chtěl udělat ovšem o těch třech se to říci nedalo a co více došla i sekurity, která právě byla od tohohle.* Pakujte se smradi ať Vás tu nevidím! *Zaburácel hlas muže, co působil díky svalům spíše jako gorila a přesila pro muže už byla dost velkou výstrahou, aby se rozutekli.* Chvála bohu *Promnula si tvář a kořen nosu, kdy se pokoušela vše v hlavě zklidnit, ale spadl ji kámen ze srdce.* Bitka by ti neprospěla *zašeptala starostlivě ke svému doprovodu a omámeně se na něj pousmála, když k němu natáhla ruce jako nějaký medvídek koala.* Vezmi mě domů. Prosím. *zavrněla s tím, že nyní nemusí mít obavy. Poslední, co by si přála je problém, který by mu způsobila.*
*Ne, že by se bít dobrovolně chtěl, ale pokud chlapci odstoupit nechtěli, tak neměl jiné řešení, protože hádat se tady s nima bylo více než zbytečné. Rozhodně neměl v plánu jim ublížit, jen jim chtěl dát za vyučenou. Em by rád poslechl, ale ona potřebovala co nejdříve domů a oni je nechtěli pustit a on by je zřídil rychleji, než by se stihli nadechnout. Problém z toho skutečně mít mohl, ale Em byla teď důležitější. Když se chystal chlapce spakovat, tak spatřil barmana jak vešel ze dveří a za ním jeho pomocníci. Muž který vyhnal chlapce zněl vskutku děsivě, že sám Atillan by si na něj nedovolil a to se nebál nikoho a ničeho. Sledoval kluky jak prchají a na barmana se sekuriťáky jen kývl hlavou na poděkování a ihned se otočil k Em.* Ale jim by to určitě prospělo. *Klekl si k Em a pohladil ji po tváři s úsměvem.* Měli by jen naraženiny, ktere jsou bolestivější, než zlomenina, víc bych jim neudělal. Nejsem takový. *Myslel to vážně, kdyby se jednalo jen o něj, tak se radši nechá zbít, než aby někomu ublížil. Přeci jen se hojil rychleji, než normální člověk, tak do nějaké chvilky by nebylo ani poznat, že ho někdo zbil.* Tak pojď. *Vzal si ji opět do náruče a šel s ní v klidu až k ní domů. Před dveřmi ji položil na nohy, ale stále přidržoval, aby měla možnost odemknout. Po odemčení ji pomohl vejít dovnitř.* Kde máš ty prášky?
Nakonec to nebylo potřeba *Byla za to více než ráda a s jeho pomocí se dostala domů, když jí pomohl na nohy zapřela se o stěnu a otevřela dveře. Díky své výplaty měla na pěkný byt. Jednalo se o 3+1. Sice bydlela sama, ale v každé místnosti měla využití. Prostorný obývák, ložnice a pracovna, kde měla plno fotek zahynulých a případy. Práci si brala i domů alespoň na fotkách, které pořídila.* Prášky jsou v kuchyni. *Vedla ho, nebo spíše sebe, kdy se o něj opírala a nakonec dorazila k šuplíku, který otevřela, ale vše se ji rozlévalo před očima.* Je to... zelená krabička se žlutým proužkem... *Posadila se na židli a podepřela svoji hlavu. Nebylo jí zdaleka nijak dobře.* Čekala bych, že vlkodlaci budou agresivnější, když se dostanou do potyčky, ale nejste.... *zamrmlala*
*Při cestě do kuchyně si to sem tam něco málo prohlédl, ale na to nebyla teď zrovna dobrá chvíle. Stále ji podepíral, dokud nedošli do kuchyně k šupliku. Začal ihned hledat zelenou krabičku se žlutým proužkem.* Jde o jednotlivce. Ti kluci by mohli být na místě mrtvý, kdyby se jednalo o někoho jiného. *Vysvětlil ji, když v tom našel tu zelenou krabičku se žlutým proužkem. Podal ji to před ní na stůl a začal rovnou hledat skleničky.* Taky ti kluci mohli skončit se zlomeninou a nebo někdo by je vyhnal tak, aniž by se jich dotkl. *Našel skleničky, jednu vzal do ruky a nalil do ní studenou vodu až po okraj té skleničky a podal ji Em, aby se mohla napít.* Takže to je dost individualní. Já jen vyhrožuji a pak teprve činím, ale své činy si nejdříve roznýšlím. *Upřesnil ji a sledoval ji.* Bude ti lepé, neboj. *Pohladil ji po vlasech.* Budeš si chtít jít lehnout? Vyspíš se a já tady chvilku budu a pak se vypařím. *Sledoval dívku.*
Nemusíš tu semnou trávit čas... ale děkuji *Hned otevřela krabičku a vytáhla prášek, který zapila.* Budu v pořádku... *Jenže možná něčí společnost bude více než příjemná. Zhluboka se nadechla, když očima zapátrala po něm.* Byl to krásný den to se musí nechat *Pousmála se, aby náladu trochu zvedla a nemysleli jen na to špatné, když nějakou chvíli jen seděla v jeho přítomnosti, než nabrala odvahu se konečně zvednout. Na sprchu neměla nyní pomyšlení v tomhle stavu. Hodlala si ji dát, až ji bude o poznání lépe.* Jen se převleču to zvládnu. *Pozvedla ruku, že už je ji lépe, ale viděla na něm ten chtíč být tu pro ni.* Jsi opravdu milý. *Složila mu kompliment, než si zašla do ložnice obléci jen bílou halenku a spodní prádlo. Netrvalo jí to moc dlouho, jak by očekávala a proto se vrátila za ním.* Jestli zde chceš být semnou a dávat na mě ještě chvíli pozor pojd do obýváku. *Bez toho aniž by mu dala šanci ho vzala na gauč, kde ho posadila a ulehla. Byla schopná se hýbat už více sama. Prášek zabíral rychle, co se týkalo kognitivního jednání, ale mozek stále byl oblbnutý. Položila si hlavu do jeho klína, než se schoulila na gauči po jeho boku.* Nikdy jsem tu nikoho neměla... v tomhle bytě... *zamrmlala a spolu s tím usnula a poddala se spánku.*
*Měla mnoho času, než bude rituál a nehodlala to nechat jen tak. Po všech zážitcích, co prožila si chtěla něco nastudovat a kde jinde než v knihovně. Zdržela se v sekci mysterizno kousek od sekce mytologie, kdy si posbírala několik knih o upírech, vlkodlacích a bájných bystostech. Hádala, že jednorožci opravdu neexistují, ale mohla v tom nalézt něco, co by smysl dávalo k tomu, co prožila. K tomu všemu malá knížečka... Jak zacházet s agresivním psem a lovení vlků. Dnešek měla celý na studování. K tomu všemu měla stále po těle plno pohmožděnin obzvláště, když dneska na sobě měla obyčejné černé šaty a k tomu džinovou bundu, ale tu přehodila přes židli. Zrovna pročítala knihu o historii upírů. Rozhodně měla chuť zeptat se Aless na to, jak daleko jejich kultura upírů vlastně sahá. Tahle sekce nebyla moc navštěvovaná, takže zde byl opravdu klid, kde nikdo moc nezavítal a zatím zde byla samá jen ponořená do četby.*
*Dnešní den se Atillan rozhodl jít do knihovny, protože vzhledem k zataženému a lehce deštivému počasí, mu to přišlo jako nejlepší nápad a hlavně potřeboval novou knížku, protože tu svojí už dočetl. Užíval si i klidného dne, který bývají kolikrát vzácné. Na dnešek si vzal černé obyčejné tepláky a k tomu obyčejně černou mikinu s kapucí. Ruce měl v kapsách od mikiny a měl na sobě kapuci, protože si nechtěl namočit čerstvě umyté vlasy. Když došel do knihovny, porozhlédl se, aby se podíval kolik lidí tam dnes, ikdyž to není moc navštěvované místo. Byl docela překvapen, že tam spatřil jen samotnou dívku, která se zdála být ponořená do knih. Vyndal ruce z kapes a vydal se jejím směrem. Cestou popřemýšlel, zda si má vzít knížku, nebo jestli ji tam nějakou neukradne, protože se zdá, že má u sebe více knih, než jen jednu. Když došel k dívce, tak si k ní stoupl tak, aby ji nevyděsil a aby ho dívka spatřila.* Zdravím vás slečno. Máte hodně na pilno, nebo si k vám mohu sednout? *Věnoval ji lehký náznak usměvu a dívku se mezitím prohlížel, než dostal její odpověď.*
*Zrovna si říkala, že by si od čtení mohla dát na chvilku klid, když uslyšela hlas a spatřila periférně postavu. Pozvedl prst a dojela ke konci stránky, kde vložila záložku a zavřela knihu. Konečně se mohla podívat na příchozího. Poměrně mladý muž.* Můžeš si sednout. *Promnula si spánky, když sáhla po čaji, co měla na stole v termosce. Využívala bylinného čaje, co ji daroval Remi na uklidnění od bolesti. Modřiny už pomalu na hrudníku mizely.* Autonehoda. *Vysvětlila svůj stav, kdyby se chtěl zeptat jen na tohle a následně sáhla po druhém šálku.* Čaj? *Sem tam se po něm koukla. Třeba to byl někdo z druhého světa, jenže na mysl jí přišlo, že přeci nemůže být každý z druhého světa na koho narazí.* Pro jakou knihu? *Optala se zvědavě, když znovu upila.. Snažila si pohledem říci kolik nejspíš chlapci je.* Nemáš ani dvacet že? *Jako vždy její emoční sféra o slušnosti a neslušnosti šla bokem, když jí něco zajímalo.*
*Když mu svolila, že si k ní může sednou, tak si k ní sedne. Nemohl si nevšimnout, že dívka je samá modřina. Chtěl se jí zeptat zda je v pohodě a jestli nepotřebuje nějakou pomoc, ale dívka stihla zareagovat dřive než on. Když mu oznámila, že to má po autonehodě, tak přikývl hlavou.* A jsi v pořádku? *Optal se jí slušně. V tu chvíli mu došlo, že vlkodlak pravděpodobně nebude, protože z ní vlkodlaka necití. V tu chvili se rozhodl být trochu opatrnejší, protože netušil kdo před ním mohl sedět.* Nedám si čaj, ale děkuji. *Neměl úplně chuť na čaj, takže se pokusil co nejslušneji odmítnout. Rozhodl se dozvědět se o dívce co nejvíce, protože mu na první pohled přišla zajímavá.* Pro jakou knihu? *Na chvilku se zarazil, protože ho napadlo, že buď si vezme nějakou, kterou si bude číst pro zábavu, nebo si zkusí najít něco ohledně vlkodlaků, protože o svůj druh se zajímal, ikdyž si kolikrát říkal, že by byl radši, kdyby jim nebyl. Na chvilku zaváhal.* Sám netuším. V plánu bylo se jít podívat se a buď si něco najdu, nebo to zase zabalím. *Pokrčil rameny.* No, dvacet nemám, ale nejsem od ní daleko. Mám osmnáct. *Byl si docela jistý, že tady na něj padne ještě milion otázek, protože se zdála, že je hodně zvědavá, nebo si to alespoň myslel.* Tobě je? *Pohlédl na dívku.* A co tady čteš? Vypadá to zajímavě. *Pohlédl na knížky. Trchu se zarazil, když spatřil něco o vlkodlacích a upírech. Při myšlence na upíra se trochu zamračil, protože ty v lásce úplně neměl. Ihned se sebral, aby tady nedal na jevo bůh ví co. Ovšem nejvíce se zarazil, když uviděl knižku spojenou s agresivním psem a lovení vlků. Napadlo ho, že to bude někdo, kdo nebude mít v lásce čtyřnohé parťáky. Byl lehce zaseklý.* Čteš o upírech, vlkodlacích a dalších bytostech? A co tak koukám, tak ty v lásce vlkodlaky mít asi úplně nebudeš, nebo se snad pletu? *Pohlédl na dívku.* Tohle téma tě zajímá? *Dal si ruce křížem a pozoroval ji. Zajímalo ho, co si dívka o tom myslí.*
Mohu říci, že jsem se za svůj život cítila lépe. Naražené žebra z toho dvě nalomené a těžký otřes mozku s člověkem zamává *Pověděla, ale brala to optimisticky.* Jistě nějakou najdeš je zde plno příběh, které si můžeš přečíst. *Ještě ji nedocházelo, že jeho žánr, co hledá má právě na stole.* Opravdu jsi mlady. Mě je třicet let, ač na to moc nevypadám *Osvětlila a zapřela se více do židle, kdy si vychutnávala konverzaci, čaj a klid v místnosti. Mále zapomněla, jak je příjemné dostávat do sebe bylinky od Remiho, které uvolní celé tělo a odbourají mysl od bolesti. Jenže z jejího klidu jí dostala jeho slova, když okamžitě se střetne s jeho pohledem.* Jsi fanoušek fantasy? *Měla, ale tušení, že tomu tak nebude. Jeho rozohnění, i když malé vůči knihám o myslivosti a agresi psů* Nejsem velký fanoušek fantasy začala jsem se o to zajímat před nedávnem, abych řekla pravdu a tyhle dvě.. *Stáhla je před něj.* Nehoda se stala kvůli zvířeti. Vlk... V poslední době se jich v lese pohybuje více než by mělo. *Spolu s tím vytáhla noviny, kde bylo několik článků vlcích zachycených na fotopastech a článek vyzýval lidi, aby se do lesů moc nevydávali.* Nevypadám jako člověk, co si bere pušku a jde střílet zvířata, ale zajímá mě to. Myslivost... *Pokrčila rameny a hrála to na civilku. Pokud opravdu byl z druhého světa a k tomu vlkodlak brala tím pádem tohle setkání za velmi nebezpečné.* Kvůli zvířeti se odehrálo mnoho špatností. Zabil i člověka to už se dá brát za potencionální hrozbu, kdy je lepší zjistit si, jak se chovat u agresivních psů... kniha o tom jak vychovat vlka nevyšla...*Stále si ho prohlížela.* Jaký ty máš názor na šelmy, které zabíjejí nevinné? *sevřela mírně čelist, jelikož vlkodlak, kterého potkala minule měl na svědomí minimálně dva nevinné lidské životy a jeden psí. *
Jo, tomu naprosto věřím, že po takovém masakru ti asi nebude zrovna nejlépe, hlavně, že jsi alespoň z části v pořádku. *Nebyl si jistý, jestli je to jen člověk, či nějaká jiná bytost. Přesvědčený byl o tom, že o upíra se jednat nemůže, protože toho by si ihned všiml. Nebo alespoň doufal.* Ano, ještě tedy netuším co přesně hledám, ale třeba se tu něčeho chytnu. *Z časti ji zalhal, protože si nebyl jistý, zda by ji mohl říct, že tady hledá něco o svém druhu.* Třicet? Nevypadáš na to, to máš pravdu. Typoval bych tak dvacet pět, možná i méně.* Chvilku přemýšlel, zda je to pro něj tady bezpečné, ale jelikož ho zvědavost vždy pohltila, tak neměl nějak v plánu jít na odchod. Věděl, že když se bude chovat normálně, nebude u ní v nějaké extremní blízkosti a nic neřekne, tak by neměla mít šanci, aby cokoliv zjistila. Pokud ovšem není nějaký mega profík.* Fantasy je velmi zajímavý žánr a četl jsem ho už několikrát. *Odpověděl. Jeho pohled spočinul na knížkách, které stáhla před něj. Dívku pečlivě poslouchal, ale jeho pohled byl stále zabořený v knihách, dokud nespatřil noviny. Prohlížel si vlky a poslouchal dívku co o nich povídá. Jestli ta dívka věděla tolik o jeho druhu a jestli ho nemá ráda, tak jak dává na jevo, tak si připadla skoro jak v pasti, do které vkročil dobrovolně. Přišlo mu absurdní, aby porovnávala psa a vlka jako v jedno stejné zvíře. Snažil se být klidný, protože bylo dost jednoduché, aby se naštval, protože nebral svůj druh jako vrahy a zvířata co se dají ochočit, jako psi, či jiná zvířata, takže se snažil být co nejvíce klidný. Věděl, že by dívce nikdy neublížil, protože on takový není, ale bál se co by všechno dokázal jeho vztek. Pohlédl na dívku.* Skoro to zní, jakoby jsi byla profík. A skoro to zní, jakoby jsi se chystala je sama jít lovit. Což bych asi úplně nedoporučoval. *Zakroutil hlavou a pokrčil rameny při pohledu na dívku.* Můj názor? Myslíš, celkově šelmy, nebo především máš na mysli vlky? Als co tě tak poslouchám, tak hádám, že se spíše ptáš na vlky. *Nadechl se.* Rozhodně bych nebral, že vlka vychováš stejně jako psa. Není to to a to samé zvíře. Vlk je divoký a má svojí smečku, zatím co pes? Ten se dá vychovat, protože ten je na to narozený, to je jeho smysl života. Vlka k psovi nepřirovnávej, protože když to tak budeš brát a setkáš se s vlkem a budeš počítat, že ti sedne na lusknutí prstů, tak se pleteš. *Zhluboka se nadechl, protože cítil, že začíná být nesvůj. Zakroutí hlavou a svůj pohled přesune na stůl před sebou.* Ne všichni vlci jsou stejní. Najde se nějaký, který může zabíjet pro zábavu, ale věřím že o toho je postaráno. Ale neřekl bych, že zabíjejí nevinné, každá vražda, kterou vlk provede má určitě nějaký dobrý smysl. *Podíval se zpět na dívku.* Myslím, že jsem řekl víc, než dost. *Doufal, že tím neprobudil podezření, že by mohl být příbuzný k vlkovi. Veděl toho dost, ale snažil se toho říct co nejméně, aby nebyl tolik poderželý. Ikdyž si nebyl jistý, že by dívka nic netušila.*
*Viděla na něm, že v sobě něco drží, takže si nakonec dala ruce na hrudník. Neměla nějak pochyb o tom, že chlapec před ní je vlkodlak, nebo zná druhý svět.* Ty jsi vlkodlak, že ano chlapče? *Povzdechla si nad tím, jelikož vlkodlaky brala jako vraždící maniaky, ale nyní před ní seděl kluk, co se sotva může ohánět plnoletostí. Rozhodně nechtěla říkat, že je dítě, ale byl dost mladý na to, aby měl kus života ještě před sebou.* Nejsem lovec... nejsem upír... A nemám v plánu ani učit vlkodlaky si sednout, když je potkám, ale v téhle knize... *Nalistovala jednu stránku, kde bylo přirovnávání šelem a agrese, co dělat v moment, kdy po Vás půjdou a jaká šance je při běhu* Nejsi pes, ale kdybys lovil, tak kořist pro tebe bude horší dostat, když se dostane mezi houští a začne kličkovat. Nejsem hloupá, abych nevěděla rozdíl mezi psem a vlkem. Nicméně viděla jsem na vlastní oči jednoho z Vašeho druhu zabít malou holku. Sedm let... jaký důvod může mít někdo na to zabít dítě. Posléze muž, který běhal jednu a tu samou trasu a měl ženu se kterou se snažili o dítě. Byl to civil. Na mě a na jednu ženu zaůtočil... Jsem Emilia Cross Forenzní patoložka, která tyhle případy dostává na stůl a je s nimi více než spjatá. Můžeš znát jen ty dobré. Zachránila nás před tím vlkodlakem žena. Také byla jedním z Vás a snažila se ho dostat pryč a odehnat. Chci jen říci, že nemám v úmyslu zabít tebe, ale toho kdo zabil tu malou holčičku, co šla venčit svého psa a toho muže. *Nicméně čekala, že až se setká s vlkodlakem bude mít k němu větší odpor, ale neviděla ho rovnocenně. Vnímala z něj nyní respekt a jistou nechuť jenže to skrývala.*
*Při otázce si povzdychl.* Zas takový tajemství to není. *Pohlédl na dívku.* Kdyby jsi byla upír, tak to poznám, protože se uplně nesneseme. A na lovce jsem tě taky moc netipoval, ale trochu jsem se bál o svůj drahocený život. *Řekl ji narovinu.* Náhodou, když potkáš nějakého vlkodlaka co bude tak ochotný, tak věřím, že si sedne, když mu to řekneš. *Usměje se.* Ale na mě nekoukej. *Přejde ho smích. Pohlédne na stránku jakého si přirovnání šelem a agrese a jak jim uniknout.* To máš pravdu, že pes nejsem a od něho mám docela dost daleko. *Zastane se sám sebe.* A ano, poměrně máš pravdu, je to obtížejší, než když běží rovně. Je to pak snadná kořist pro nás. *Souhlasil s dívkou. A pak jí dále poslouchal. Při zmínce na vraždu malé holčičky se lehce zamračil, protože nečekal, že by někdo toto mohl udělat.* Jestli ta holčička byla normální čistý člověk, tak to taky nechápu, že by někdo od nás udělal. Pokud ovšem se jednalo o upíra, či nějaký druh z našeho světa, tak to plně chápu. Ovšem mám pocit, že to není povolené. Nebo mi zase něco uniká. *Zamyslí se.* Zautočil na vás civil? *Trochu se zmátl.* Patoložka? Zajímavé. Jsi snad jediná koho takhle znám, že se o to takhle zajímá. A ano, nejsme jen zlí, jsme i hodní, ovšem pokud.. *na chvilku se odmlčel.* Pokud byl úplněk v ten den, tak to byl spíše omyl. Nevěděl co dělá. Pokud tedy to byl mladý vlk. V tu chvíli se úplně neumíme ovládat, někteří z nás to umí a nedělá jim úplněk problém, ale nám mladým to může dělat problém. Ovšem pokud se pletu, tak tomu nerozumím. Nejsme zas takový.. ano, jsou mezi námi jedinci, ale daváme si bacha. *Zakroutí hlavou, protože tohle nechápe ani on sám.* Jsem rád, že mě nemáš v planu zabít a doufám, že to tak bude ještě hodně dlouho. *Na jednu stranu doufal, že se to vyřeší s tím vlkodlakem, protože byl jedním z nich a byl by z toho decela špatný.* Co všechno o nás víš? Abych se ujistil, jak moc si mám dávat na tebe bacha. *Mrknul na ní s úsměvem.*
Nemáte zrovna zastání u víl ani upírů... *Nějak mu nechtěla věřit, že vlkodlaci nezabíjejí jen tak pro nic za nic. Sama to viděla na vlastní oči.* Takže pokud je úplně jednoduše máte chuť vraždit pokud to chápu dobře. *Zvedla se od stolu, když vzala menší knihu o myslivosti a dala ji na místo* Moc nevím. Jsem civil bez zraku, ale... *Chvilku přemýšlela zda mu říci o své proměně, ale sám se zmínil, že upíři a on nejsou nějak přátelé. Ta žena, co mě zachránila a moji kamarádku byla vlkodlak a bránila nás před druhým vlkodlakem, takže nemůžete být jen špatní. To by... *Uvědomila si, že stojí na veřejném místě a tak se ohlédla zda jsou zde opravdu samotní.* Nemám opravdu zapotřebí způsobit genocidu vlkodlaků a očividně jste i ti, kteří jsou dobří, ale pokud máte vražedné sklony v úplněk máte být někde zavření. *Pes patří do kotce a vlk do klece pokud hrozí, že někomu ublíží.* Vím, že mé vyprávění zní zmateně, protože popravdě donedávna jsem ani o Vašem světu nevěděla a když jsem se to dozvěděla. *Poukázala na své zmrzačené tělo* Dopadlo to takhle a to ještě mohu být ráda. Nejhorší je tohle. *Rozepla si decentně šaty, kdy rozepínání bylo z boku a odhalila tak místo ze svého boku, kde byla předtím zaklíněná v autě. Už jen skrz kousek šlo vidět, že modřina nemizí tak rychle a je ošklivá.* Přežila jsem náhodou, proto asi chápeš, že Vám moc nevěřím, když někdo z Vás dokázal být schopný zabít nás. Nerada bych Vás soudila, ale zatím nedokážu změnit pohled, tak jako víly a upíři. Ale, abych Vás mezi sebou poštvávala to také v úmyslu nemám nicméně, když tě tu mám mohu dostat zase jiný pohled na vlkodlaky.
To máš pravdu. S vílami si moc teď nejsem jistý, ale s upíry se nemám v lásce, to už jsem řekl snad milionkrát. No s tím úplňkem to je trochu složité.. ale není v tu chvíli to jakoby nejsme my, já se lovení vyhýbám, protože to není moc pro mě. Ale i já, kdyby byl úplněk, bych mohl ublížit nevinnému člověku. Ale říkám, je to složité a hlavně vyřešené. *Nechtěl vlkodlaky označit, jako netvory co nemají ani trochu cit pro lidské životy. Kdyby se o tom chtěla dozvědět více, tak by neměl problém jí to vysvětlit. Sledoval jak vrací k nížku.* Ano, jsme i hodní, troufnu si říct, že to bývají vyjímky co jsou takto zlí. A ohledně toho zavření, tak to je také trochu složité na vysvětlování. *Pokrčí rameny. Sledoval, jak jí ukazuje její stopy na těle, které přeci jen nemohli být způsobeny autonehodou, ale střetem s někým z našeho světa.* Takže to nebyka autonehoda, ale udělal ti to někdo od nás? Já chápu, že se nám těžko věří, když máme čtyři nohy, tesáky a býváme agresivní. Rozumím tomu. Ale věřím, že to celé má své řešení. A rád ti ten pohled na nás změním, protože mi nejsme zas tak špatní. Žije v nás zvíře, které rádo zabijí, ale musí se brát vpotas, že je někdy obtížné to zvíře krotit. Učíme se to celé životy, jsme nějak zajištěný, ale furt je to zvíře se kterým kolikrát sami bojujem, aby jsme nikomu neublížili. Kolikrát stačí málo a jedinec se promění a ty se můžeš modlit, aby jsi přežila. *Být vlkodlak bylo kolikrát obtížné, ale mělo to i své výhody. Nebo to tak alespoň brál Atillan.* Nechci tě strašit, jen se snažím vysvětlit, že to někdy je těžké a může nás opravdu mrzet, že třeba způsobíme nějakou neplechu, či sebereme lidský život. *Pokrčí opět rameny.* Ale pokusím se ti změnit pohled na nás. A zkusím si vysvětlit všechno co jen budu moct. *Myslel to upřímně. Né, že by někdy o tom takhle mluvil, ale jestli chce změnit něčí pohled na ně, tak se musel hodně snažit.*
Byla to autonehoda v očích civilů bez zraku těžko jim budu vyprávět, co se stalo *Zapnula si šaty a usedla zpět na židli, když sám navrhl, že by jí mohl zkusit obhájit vlkodlaky ve kterých viděla ona problém.* Dobrá. *Upila z čaje, když se nadechla* Chtěla bych vědět, co děláte s těmi, kteří zabíjejí za úplňku nevinné lidi? *Nehodlala ho šetřit, ale chtělaznát odpověď na to, když tedy se neumí ovládat zda nesou posléze nějaký postih za usmrcení nevinných lidí, kteří nemohou za to, že se nějaký vlkodlak neumí ovládat. Kdokoliv kdo zabije nevinné je v jejich očích vrahem* Správně by se měl viník přiznat k tomu, že někoho zabil nebo ani to si nepamatujete? *Možná právě mluvila s vrahem někoho nevinného. Přeci jen se sám zmínil, že se nedokáží při úplnku ovládnout a to ji moc nenechalo klidnou v jejím tvrzení, že se chovají jako nebezpečná zvířata, které je lepší držet pod zámkem a nebo v nejhorším případě zastřelit, když někoho budou ohrožovat.*
Rozumím tomu. *Sledoval jí. Čekal jestli bude chtít něco vysvětlit a když už, tak doufal, že se v tom nebude muset šťourat do hloubky, protože si nebyl jistý, zda to je dobrý nápad, tady všechno vyžvanit o jeho druhu. Ale zase to myslel dobře, chtěl mít alespoň někoho na své straně. Po položení otázce ihned odpověděl.* Každý máme smečku, ovšem jsou nejací jedinci, kteří ve smečce nejsou. Vlk co je ve smečce a je v mladém věku, tak to nedokáže tak dobře ovládat. Když je úplněk, tak se můžeme proměnit a způsobit velký chaos, ale nemusíme si to pamatovat. Upřímně netuším co se s takovým vlkem stane. Pokud je ve smečce, tak bývá pod ochranou Alfy, který se o něj pro případ postará, ale pokud ve smečce není, tak se poté najde a pomůže se mu. Ovšem jestli ho čeká taky nějaký trest, tak to upřímně netuším. Ale řekl bych, že to bude jen nějaký menší trest, protože ten jedinec si to převážně nepamatuje. Alfa si drží vlky u sebe během úplňku.. myslím.. *on sám moc neveděl. Setkal se jak s Alfou, tak i s Betou, ale ve smečce úplně nebyl, ale nebyl si jist, zda jí to říkat, či ne.* Takže se o tohle stará Alfa. Pokud je to vlk co se zvládá ovládat a způsobí něco takového naschvál, tak by měl být potrestá. *Snažil se jí vysvětlit co nejvíce stručně.* Jestli je to mládě, z vetší části si to nepamatuje a není to on. Dalo by se říct, že jeho lidská strana je úplně bezmocná a nemůže nic. Říkám, že ono to je trochu obtížné vysvětlovat. Jsme prostě nakaženi démonskou infekcí. Máme v sobě divoké, agresivní zvíře, se kterým se učíme. Je toho opravdu hodně na vysvětlování. Doufám, že se alespoň trochu chytáš, kdyžtak to vysvětlim ještě jednou a trochu jinak. *Díval se na ní.* Nějaká další otázka?
To, co mi zde říkáš.... Chápu na jednu stránku to, že nemáte kontrolu, ale na druhou stránku právě mluvíš o tom, jak to znáš. Musíte být přece schopní nějaké prevence, abyste nezabily nevinné i pokud by se jednalo o ojedinělé případy je to zanedbání z Vaší strany ne ze strany lidí, kteří kvůli vaší proměně zemřou... *Moc jí jeho odpověď neuspokojila. Hlavně hledala viníky těch mrtvých, kteří leží na jejím stole, ale on jí nepřipadal jako vrah, ale může jím být aniž by chtěl, takže stále v očích nebezpečná osoba. Zaklapla knihy a položila si je na hromádky.* Co takhle jít se projít někam? Zkusit tě poznat jako osobu, jelikož tvé popisování Vás mě stále nepřesvědčilo o tom, že jste méně nebezpeční než víly nebo upíři, kde vinu házet na jednotlivce, ale z Vás se stávají neřízení zabíjáci kvůli instinktu, i když jste hodní. To je asi ještě horší popravdě. *Povzdechla si, když se zvedla a přešla k němu stůl, aby ho uchopila za bradu jemně.* Ty třeba zlý nejsi, ale byl bys schopný mě zabít během své přeměny v úplněk? *optala se.* A děkuji za ubrání věku. Je hezké slyšet od někoho jako ty, že ještě mám nějakou šanci být mezi mladými. *zasmála se, aby odlehčila situaci.*
Musíme to znát, protože to je součást našeho života. Kdyby jsme to neznali, tak nevíme kdo jsme. Když se ale promeníš, aniž by jsi chtěl, tak nad tebou vyhraje ta vlčí stránka a ty si nic nepamatuješ, takže je jakoby z tebe vlk, bez lidské duše? Ano zní to strašně, ale proto jsou smečky, kde se to učíme. *Nechtěl, aby se ho bála, nebo ho viděla jako příšeru co se neumí ovládat, proto se do smečky částečně přiřazoval, aby to ulehčil co nejvíce.* Ano, jsme težcí na pochopení, ale nech se mě lépe poznat a uvidíš, že nejsme tak špatní, jak se o nás říká. *Snažil se jak jen mohl, ale nemohl taky popírat to negativní na nich. Ovšem nechtěl ji nutit, aby věřila tomu co říká, chtěl, aby tomu věřila sama. Když mu nabídla, že by se mohli projít, tak se mu v hlavě vnukly otázky, zda by mu nechtěla nějak ublížit, takže zaváhal. Ale kdyby to chtěla udělat, tak by to už určitě udělala a on jí věřil, takže přikývl.* Moje popisovaní je trochu horší, omlovám se ti. A chápu tvé obavy. *Jak se postavila, tak se Atillan díval kam má namířeno a když šla k němu, tak se jen díval, protože nevěděl co má v plánu. Když ho uchopila za bradu, tak ho přimněla podívat se ji do očí a tak i učinil a nebránil se. Při otázce se mu lehce rozbušilo srdce.* Ne. *On sice ve smečce nebyl a nerad příjmal, že v sobě musí mít duši vlka a taky s tím hodně bojoval a bojuje, ale vždy věděl, že by nikomu takto neublížil a kdyby ano, v životě by si to neodpustil, ačkoliv by to nebyla jeho chyba.* Rádo se stalo. Jsem rád, že se takto cítíš. *Usměje se na ni a stále ji kouká do očí.* Takže v plánu je teď jít ven, nebo? *Nechal jí ať rozhodne.*
Tím pádem nemám důvod bát se tě a ty mě. Jsem civil a stříbro po kapsách nenosím.*Ujistila ho s tím, že tohle opravdu není v jejím zájmu, když ruku pustila z jeho tváře.* Ano půjdeme se projít. Nejspíš byl osud setkat se tu zrovna s vlkodlakem, ale u knih toho moc nepopijeme. Do baru tě také moc nevezmou... *Sladkých osmnáct let, kde jsou ty doby, kdy ona byla ještě v jejich očích dívka, která ležela na univerzitě v knihách.* Než se rozhodneme, kam jít měla bych se tě zeptat zda vůbec alkohol konzumuješ. *Byla sice od policie, ale jí samotné bylo jedno zda si popije alkohol či nikoliv.* Chtělo by to trochu volnější konverzaci a tu je moc velké ticho. Nebo jestli máš rád přírodu a dokížeš mi ukázat, co vlkodlak dokáže ráda se podívám a nechám se přesvědčit. *Chtěla mu dát šanci už jen tím, jak se snažil a pokoušel očistit vlkodlaky, kteří jí samotné dost ublížili.* Co je vlastně ve Vašem světě. Vlkodlaci, upíři, víly, ale hádám že goblini a jednorožci se nebudou nacházet mezi opravdovými tvory, i když bych se už ničemu nedivila. *Uchopila svoji bundu, kterou si přehodila přes ramena a zakryla aspoň něco málo čím se na ni jeho druh činil.* Dokázal bys mi zjistit ve vaší smečce, kdo je ten vlkodlak, co běhá po lesích? *Uklidnoval jí neustále těmi slovy, že smečka znamená bezpečí a řád, proto to brala, že by mohl mít nějaké kontakty, kde se optat nebo alespon upozornit na jedince, který řádí v lesích. Zabití nejspíš stejně přenechá Aki, která si má s tím parchantem v lesích, co říci. Přehodila si vlasy, které schovala pod bundou a ohlédla se zpět na něj s milým úsměvem. Ona nebyla vrahem a ani nedokázala být. Snažila se vžd yna všechny pohlížet v tom dobrém světle a pokud nikdy nikoho nezabil nemohla ho brát za špatného člověka.*
To vypadá, jakoby jsi můj druh doslova hltala. Přemýšlel jsem, zda ti říct, že máme také slabiny, jako třeba stříbro. A myslím, že serafínskou dýku s andělským světlem u sebe jen tak mít nebudeš, takže můj strach k tobě je vyloučen. Toho stříbra bych se ale bál. *Přiznal se a když ho pustila, tak se postavil.* No, to máš naprostou pravdu, že u knih moc nepopijeme a co se týče baru, tak umím být velice přesvědčivý. *Uculí se.* A ano, alkohol konzumuji. *Ne, že by v baru byl pomalu jak doma, ale už si někdy delší dobu něco málo dal, ale rozhodně se nestřískal.* Příroda mi rozhodně nevadí. *Odmlčel se a přistoupil trochu blíže k ní a chytl se za krkem.* Rád bych tě přesvědčil, ale jak jsem říkal, jsme trochu složitější, než se zdá a.. *opět se odmlčel a pohlédl na ní.* Úplně nevěřím, že je bezpečné, abych ti to ukázal. Jinak řečeno, až takhle si nevěřím. Nechci říct, že bych ti něco udělal, ale je tam spousta jiných rizik a nepříjemností a možná bych to ano nezvládl. *Odstoupil trochu od ní, aby měla svůj prostor. Jestli pro ni znamenal hrozbu, tak rozhodně neměl v plánu se k ní přibližovat.* Čarodějové, Nefilim a to je myslím všechno? Snad jsem nikoho nevynechal. *Když zmínila jednorožce a gobliny, tak se široce usmál a zvedl obočí.* Ne? Jednorožci a goblini u nás fakt nejsou. Ale tohle mi rozhodně zlepšilo den. Jednorožci a goblini.. *usmíval se, ale úsměv ho přešel rychle, jak se optala, zda by mohl zjistit o koho se jedná.* Jasně Alfu znám, ale nevím jak dlouho mi to bude trvat, protože to nrní tak jednoduché najít Alfu a je také dost možné, že mi takové informace nebude moct zdělit. Což jeho bych nepokoušel.. občas z něj jde strach. *Sice ve smečce nebyl, ale střetl se s ním a byl i dokonce u něj doma, ale jejich první setkání nebylo moc mírumilovné, alespoň ten začátek ne. Chvilku si dívku prohlížel.* Takže jak to tedy bude? Chceš jít riskovat přírodu, což by jsi byla hodná, kdyby jsi mě ji ušetřila, ale samozřejmě se ti přizpůsobím.
No ve vašem světě bych se nedivila už ničemu. *Byla ráda za to, že ho rozesmála její nevědomost aspoň trochu optimismu do dnešního dne, kdy strávila jen hlavou v knížkách* Pokud jsi přesvědčivý budu ti věřit. *I když znala příběhy od kolegů policistů, kteří rádi mluvili o bizardnostech mezi které spadal i nájezd pro nezletilé mezi bary, kdy si vydělají nejvíce na pokutách a hlavně obvolávají neustále jejich rodiče.* Znám jeden taneční bar, kde si můžeme dát nějaký alkohol a jediné, co řeší je zaplacení vstupného, ale vzhledem k tomu, že jsi mladší než já už budeš znát kde jaký bar v okolí. *Mírně si z něho utahovala. Ohledně toho, že dostane nějaký kontakt na toho vlkodlaka v lesích i spoléhala, ale trochu jí to mátlo.* Máte smečku na kterou se dohlíží, ale nemůžeš najít alfu? Není to trochu rozporuplné? *Sama si říkala, jestli jí tak trochu netahá za nos, což způsobilo i mírně pokrčení na jejím čele v tom, že v jeho slovech je moc trhlin, které nedokáže pochopit.* No povíš mi to v baru mám chuť se napít po celém dni, kdy nedělám nic jiného, že se o Vás snažím něco dozvědět. *Zamířila ven s tím, že věřila v jeho následování jí.*
*Oblékla si na sebe volnější košili s rozepnutým výstřihem a černé kalhoty, jak bylo jejím zvykem. Přesto vše, že už to byl nějaký týden od autonehody měla modřiny na hrudi a na čele menší ránu, kde byly ještě stehy. Vešla do malého podniku, tak jak jí Aki říkala. Promnula si v prstech vizitku a chvilku přemýšlela zda dělá dobře a neměla se nejprve ohlásit, jenže nyní zde byla a už nemohla couvnout, když došla až sem. Očima zkoumala, kde koho, než její zrak spočinul na muži, který se zda, že má naspěch. Zamířila přímo k němu.* Remi Luca? *Vyslovila jeho jméno a zhluboka se nadechla.* Jsem zde ohledně pár informací. Emilia Cross...patoložka bez zraku *Poslední větu vyslovila potichu. Nezapomínala na slova od Aki, že není bezpečné o tom mluvit nahlas.* Máte čas nebo? *Ohlédla se, když viděla, že zde byl nějaký proces úklidu.*
*Remi samozřejmě zaregistroval, že někdo vešel do obchodu. Dokud mu ale dotyčný nestál před očima, pro dnešek se věnoval svému zboží. Už už ale chtěl houknout na Jenn, aby se o to postarala, to už ale žena stála před ním.* Ano, osobně, k vaším službám. *Usmál se fér, který zrovna položil na zem další z mnoha krabic. Nechal ženu pokračovat, jakmile ale řekla to, co řeka, tak vykulil oči a podíval se jí upřeně do očí. Nervózně se podíval kolem sebe, když si ale všiml že i Jess i Jenn pracují, tak vrátil pohled opět Emilii.* Jistě, co potřebujete? I když, pokud bych se měl řídit nějakými pravidly, měl bych vás tak nějak vyprovodit, ale, no, pojďte za mnou, probereme, co je nutné probrat. *Hlesl, nechal krabici krabicemi a zamířil za pult, směrem do své kanceláře, párkrát se otočil, jestli jej Em následuje.* Dáte si něco?
*Bylo pro ni až překvapující, jak tenhle druhý svět fungoval. Opravdu nebyla blázen a někdo reagoval na její slova doslova šokem z toho, co vše zlé se může stát.* Jistě. *Následovala ho dozadu zatím, co se ohlížela po obchůdku, když zaslechla jeho slova ohledně jídla.* Vodu.. *Měla trochu vyprahlo v ústech a potřebovala se něčeho napít. Navíc byla nervozní.* Nenašla jsem Vás náhodou. Jedna známá mi na Vás dala kontakt. Na Alessandru už nebylo třeba tu znám osobně. *Pousmála se nad tím, že nějak jí docházelo propojení mezi Aki, Remim a Alessandrou nejspíš se nějak navzájem znají a tudíž i předpokládala, že tohle jméno je mu více než povědomé a možná mu samotnému dojde, kdo jí poslal.* Nebo... dala bych si možná nějaký čaj. *Upravila svoji objednávku, jelikož voda zněla hezky, ale potřebovala aspon trochu nějaké chuti než se dá do rozhovoru.* V samotné podstatě jsem přišla pro pár rad a odpovědí. Nehodlám Vás nějak otravovat a nechci Vás ani dostat do problémů, ale jste jeden z mála na koho se mohu obrátit a nepůjde mi po krku, což už jsem zažila na vlastní kůži, i když trochu z jiného důvodu. *Vysvětlovalo to její modřiny, že jen tak někde nespadla.* Vlkodlak... *Víc asi ani nebylo potřeba.* Chtěla bych se o tom světě dozvědět více.
*Celou tu dobu ji poslouchal.* Takže znáte Aless? Poslala vás ona, nebo někdo jiny? Akamira? Tomu bych se totiž ani nedivil, pokud ona, pochopíte když pro mne bude dobré vědět, kdo vás poslal, protože to není dvakrát bezpečné. *Odůvodnil, načež se tedy dal do přípravy čaje. Ještě si od ní zjistil, jaký, a ten nakonec našel v přihrádce mezi čaji- to byl Remi, těch on měl vždy dost, sám je měl rád. Postavil konvici s vodou a čekal, než se uvaří. Pak se otočil na Emiliu. Spíše ji tak nějak poslouchal. Jakmile ale zmínila vlkodlaky, tak zaťal ruce v pěst a zavrčel.* Neměl bych, ale... Ptejte se. Pokud jste seznámena s tím, jak nebezpečný nás svět je a skutečně do něj chcete nějak zasahovat, prosím. My víly nejsme vázány dohodou, takže by po nás nikdo jít neměl, vyzradime li vám nějaká tajemství. *Pronesl, a než by se voda dovařila se posadil naproti ní.* Sám mám s vlkodlaky špatné zkušenosti. Takže do toho, ptejte se.
*Usedla ke stolu a tiše zaúpěla. Nalomená žebra ještě nebyla úplně v pořádku.* Akamira. Setkala jsem se s ní a byl to dost zajímavý den. Zahynul jeden z jejich psů... *Nevěděla zda o nich věděl či nikoliv, ale s tím jaké pouto k nim měla se ji nezdálo, že by byla bez nich nějak dlouhou dobu.* Akamiru toho dne napadl vlkodlak. Celkově nějaký blázen řádí v okolí lesů a vyhledává si stejné typy jako ona. Nejspíš by tu ani jedna z nás nebyla, ale zasáhla žena. Také vlkodlak... Bránila nás za cenu života, takže něco mi říká, že ne všichni vlkodlaci budou špatní, ale je možné, aby tvorové, co se chovají podle zvířecích pudů mohli být bezpeční? *Šla na to pomalu a chtěla dostávat infomrace postupně než dojde k hlavnímu tématu.* Jaké špatné zkušenosti? *Vlkodlaci byli na jejím hlavní žebříčku k nenávisti, jelikož zabíjeli i děti a to nedokázala přehlížet.*
*Co ji poslouchal, tam se mu chtělo o to více řvát, mlátit do věcí a vztekat se. Její psi neviděl, ale věděl o tom, že je měla a že to byly její lásky. Už jen to jej naštvalo.* To mě mrzí, nezmínila se o tom, ale poptám se ji na to. *Oznámil, než si tiše povzdechl.* Jo, ten svět je nebezpečný místo. *Pronesl uznale. Pak ji poslouchal dál. Upřímně se mu nechtělo věřit, že by je vlkodlak zachránil, on, přeci jen, s nimi měl jen a jen špatné zkušenosti.* Možné to je, samozřejmě, jen já s nimi nemám dobré zkušenosti, jakože žádné. Chápu, výjimky jsou, ale dle mne to jsou nejvíc nekontrolované bytosti. Vezměte si, i upíři jsou po nějaké době schůdní a ovládají se, ale nevím, jak vlkodlaci. Zatím mě žádný slz nich nepřesvědčil o tom, že by tomu tak bylo. *Zavrčel fér. Když se pak zeptala, tiše zavrčel.* Jedna jejich banda neustále drti lidi, děsí je a okrádají, i já se s nimi setkal. Nějací jdou i po Aless, a jeden z nich mi zabil přítelkyni, pár let zpět, při úplňku. To je čas, kdy tak nějak nejvíc ztrácí kontrolu a už jen to je činí nebezpečnými. *Sykl, pak ale vstal, aby ji zalil čaj a položil jej před dívku.*
*Bylo více než zřejmé, že s nimi neměl dobré pořízení a nehodlal ani nahlížet jinak, což Emi nějak utvrdilo v tom, že její pohled je správný.* Takže vlkodlaci jsou jen škodná *Zapřela se do židle, když se koukla na šálek čaje, který před ní postavil. Měl více než pádné argumenty proč je nenávidět.* Co upíři? Ti přeci také vraždí. Minimálně o tom vykazuje několik těl, které doposud byly neidentifikované díky vysáté krvi. *Zajímal jí každý druh, ale potřebovala vědět informace o těch, co mají největší zastoupení, jenže pak se zamyslela ještě nad tou vlkodlačicí.* Kdyby i Vám zachránila život... ta vlkodlačice. Jen... pořád i přesto na ni nahlížím jen jako na vlka a nebezpečného tvora. *Netušila zda si udělat vztah k vlkodlakům i pozitivní, ale bez té ženy by byly obě mrtvé přesto necítila tu vděčnost, co by měla a to jí mátlo.*
*Nad poznámkou, zda jsou vlkodlaci škodná Remi tak nějak neurčitě pokrčil rameny, než se zvedl a sám si postavil vodu na čaj. Pak, když se vrátil, se posadil a chvilku si přehodnocoval její dotaz o Upírech.* Podívejte, jak se to vezme. Jako škodná se dá považovat jakýkoliv druh, primárně to je na povaze. Co se týče upírů, prvních pár let jsou extrémně nebezpeční jen že své podstaty. Pokud není novorozenec pod kontrolou, dokáže zabíjet, hodně a bezhlavě, protože se ještě neovládá, má hlad. Postupem času se ale smíří s krví z pytlíku, jako třeba z nemocnic, nebo i z lidí a lovců, ale do té míry, aby jim neublížili. Ale mohou být i tací, co zabíjejí jen z chtíče. Stejně jako vlci. Je to u všech stejné. *Osvětlil. Když zmínil vlkodlačici, povzdechl si.* Nepochybuji o tom, že jsou mezi nimi i tací, co jsou, no, hodní řekněme, ale zase... Myslím, že tu záleží na zkušenosti a taky i na tom, že upír, pokud se sám hlídá, dokáže být později klidný a umírněný. Zatímco vlk ztrácí kontrolu skoro každý úplněk, a to je to, co je na něm nebezpečné. Bijí se v něm dva tvorové, a trvá dlouho než se navzájem spojí. To je dělá nebezpečné. Jejich bezhlavost, jejich divokost a nekontrolovatelnost sebe sama.
*Začala chápat to, že u vlkodlaků je krotkost spíše výjimečná, ale upíři si ji dokáží vybudovat za pomocí jiných.* Rozumím *Začala si mnout ruce.* Jak moc znáte Alessandru? Chtěla bych se o ní trochu pobavit *Jistě ji v mysli utkvěla i věc ohledně té nemocnice, že by přeci jen Alessandru dříve zahlédla tam? Ale rozhodně si nevybavuje kdy, ale byla by to největší pravděpodobnost, kde jí mohla potkat a proč jí vlastně přišla natolik povědomá. Nedivila by se kdyby jí lhala do tváře, že Emiliu nezná.* Chce zakládat svoji tlupu, nebo jak to nazvat. Kult? *Sama netušila, jak to pojmenovat. Aki věděla přesně názvy, ale Emi v tom byla úplně nová, takže nahodila jen svůj nevinný a bezradný výraz s tím, že se musí ještě mnohé přiučit. Napila se čaje a vydechla spokojeně při doušku.*
*Remi přikývl.* Myslím, že ji znám dost dobře na to, abych vám zvládl upřímně odpovědět na vaše dotazy. *Pronesl fér s úsměvem a poslouchal její otázky.* Klan, klan to je. Vlkodlaci mají smečku, víly žijí většinou na dvorech v královstvích, hrabstbích a panstvích, upíři mají skupiny, které se nazývají klan. A jejich vedení je hlava klanu, tím vím, že Aless být chce. Takže ano. To je pravda, někoho tam dokonce už má, co tak vím. *Obeznámil ji.*
Klan... *Zopakovala jsi to slovo, aby si ho zapamatovala do budoucna, jelikož ho použiej víckrát hlavně před Alessandrou.* Chci se nechat proměnit za její pomocí. *Vysvětlila nebo spíše to rovnou na něj vyhrkla.* Vím, co vše to znamená. Už jsem byla obeznámena Aki a chceme jít do toho společně. Já kvůli svým důvodům, co se týče mé přísahy k těm, které zabil Váš svět. Potřebuji se dostat do samotného dění, abych to pochopila. *Vykládala to s klidem a rozvahou, aby dala najevo, že to není jen výbuch nenávisti, ale je k tomu důvod.* Už nejde stejně couvnout jsem v tomhle rozhodnuta a došla jsem pro odpovědi právě k Vám, jelikož se chci přidat do jejího klanu. Potřebuje lidi a já potřebuji vrahy. *I kdyby je měla zprovodit ze světa sama nedaruje to těm, kteří zabíjí nevinné. I v lidském světě je to jedno pokud se gang zabíjí navzájem a netahá do toho civily, kteří za nic nemohou.*
Ano klan se tomu říká...cože? *Nadzvedl obočí Remi, jakmile Emilia vyslovila to, co vyslovila. Chvilku na ni koukal, než si ji sjel pohledem.* No, proti Aless mám čím dál tím méně výhrad, ale..je to dost nebezpečné, to víte? *Zajímal se, ale na to mu Emilia odvětila v dlal větě, co řekla. Jakmile ale zmínila Akamiru, tak se naklonil dopředu.* Akamira taky? Panebože, to už musí asi být hodně velký risk, když do toho chcete jít, co? Nebo spíše...ne risk, ale tak nějak drama, těžká situace? Upřímně, tohle bych já nechtěl ať by se dělo cokoliv. *Přiznal Remi. Jak ji ale poslouchal dál, tak mu to dávalo smysl. No, někdo to tak asi měl, a Emilia byla jedna z těch lidí. Proto ještě chviiku mlčel, než si tiše povzdech. Pak se na ni podíval.* Dobrá, řeknu vám, co je třeba vědět, nejprve ale, směl bych nabídnout tykání a případně i procházku kolem? *Optal se.*
Jeden její pes zemřel při souboji s vlkodlakem, který ji jde po krku... Není to jen shoda náhod. Nalezla jsem několik mrtvol, nebo spíše je dostala na stůl. Poslední kapkou bylo to, že zvíře si našlo jinou oběť Aki podobné střihem vlasů poté, co jí nedostal. Dívka... mohla mít tak osm let. Nedostala jsem se k pitvě, jelikož autonehoda. Skočil nám do cesty *Před ním nebylo potřeba tajností navíc kdyby tohle vyprávěla kolegům z práce jen by si ťukali na čelo zda je normální.* Jeden vlkodlak jí chce mermomocí zabít a když se mu to nepovedl zabil dva nevinné. Muž, co měl ženu a dítě. Jediné, co je pojilo byl podobný střih vlasů, takže působili aspoň trochu jako Aki. Nejspíš si dává tímhle najevo, že to zvládne. I když je Váš svět dost odlišný. Profily vrahů se moc neliší, abych pravdu řekla. *Zahleděla se do svého čaje, když nabídl tykání.* Ano souhlasím. Říkej mi Emi a procházka. Není tak snadná pro mě. Dvě žebra mám nalomené. *Uznala, že pohyb je pro ní spíše bolestivý.* Ale pokud mi chceš venku něco ukázat nemám problém přetrpět to. *Zvedla se od stolu, jako nějaký stroj připravená poslechnout, co řekne a tvář držela klidnou, i když měla chuť jí zkřivit od bolesti.*
*Poslouchal ji a přikyvoval na souhlas. To mu smysl dávalo.* Jo, slyšel jsme o různých vrazích, i o těch, co si vybírají oběť dle stylu nebo vzheldu, nebo jen podle nějakého ztrátka znamení, a nebo v případě toho zabijí někoho jiného, oběti podobného. To chápu, proč se tak stalo a proč po ní jdou, i proč se chce měnit. Hádá, z pocitu bezpečí? *Optal se, i když, mohlo v tom být cokoliv. Nad poznámkou vykání se usmál a pak kývl.* Jistě, promiň, to mi uniklo, abych pravdu řekl, jsem zaskočený tím, s čím jsi přišla. Ale no, pokud bych mohl, neumím léčit, to zvládají jiné víly, ale mohu ti nabídnout nějaké bylinky na urychlení hojení, stejně tak jako ovlivnit tvé emoce, trochu, no, trochu se vynasnažit potlačit, otupit pocity bolesti, ale nic neslibuji, zkusit to ale můžeme. *Navrhl jí fér.*
Umíš ovládat mysl *Vše ji neustále překvapuje.* Už chápu, proč se o nás bude mluvit jako o novorozencich. Skoro nic nechápu* uchechtla se a následně konečky prstů přejela po své hrudi. Vnímala tu nepříjemnou bolest* prosím... Jestli mi to pomůže.* Přešla k němu blíže a prohlédla si ho zvedavě.* Ty jsi tedy víla. Představovala jsem si je... No... Jak v podstatě naše mytologie popisuje Víly a místo toho jsem mnohem více atraktivní *sedla si hned naproti němu s tím, že čekala co udělá*
*Remi se uculil od ucha k uchu, spokojený s tím, že může pomoci. Natáhl se k Emilii a přisunul si k ní svou židli, načež naklonil hlavu jemně na stranu a zadíval se dívce upřeně do očí.* Copak, snad jsi si nemyslelal , že tu budu běhat v kostýmku a mávat hůlkou, zatímco budu kříčet Bibidi bobidy boo? *Pronesl laškovně, ještě více se přisunul a prohlédl si ji.* Abych pravdu řekl, moc jsem toho o nás ve vaší mytologii nečetl. Smím? *Optal se, a pokud svolila, pak položil jednou svou dlaň lehce na její hrudník, zatímco druhou na její tvář, snad jako kdyby se jí chytsla přitáhnout k sobě a políbit ji.* Chce to klid, hlavně žácdnou paniku, ano? *usmál se na ni povzbudivě. Poté už svůj pohled prohloubil a v dalším momentě vklouzl do její mysli. Chvilku tam brouzdal skrze její emoce, pocity, přemýšlejíc, jak by jí mohl snad ulevit. Potom nakonec vzal snad od každého pocitu a emoce kousek, a dalo by se říct, že je začal skládat kolem bolesti, dělat stěnu omámení a ulehčení, lehce její vnímání otupil natolik, aby jí nedělalo problém vnímat, ale zase, aby její bolest povadla. Dalo by se říct, že se mohla cítit jako v lehce podnapilém stavu, omámená, ale při smyslech. Když se tak stalo, a Remi se jemně odtáhl, usmál se.* Tak co, lepší? *Zeptal se dívky.*
*Nějak si začala zvykat na to, že ten druhý svět ji přitahoval i trochu jinak vzhledem k tomu, že se zde dělo mnoho sexuálních podtextu a ona měla taky touhy. Jen co ji přiložil ruku na hruď ještě se cítila klidná, jenže byla k němu blízko a vnímala jeho dech a doteky. Dokázala se ovládat do momentu, než se cítila uvolněnější. Srdce se rychleji roztlouklo a očima sklouzla k jeho rtům.* Lepší by bylo kdyby jsi dělal bidibi bobidi bum než byl... Kým jsi *Na sucho polkla a následně uhnula pohledem a zkusila hlavou párkrat zakyvat.* Neuvěřitelné *bolest ji přešla, ale vnimala, že se jí zvedla touha a radost v těle. Jako kdyby serotonin vyplul na povrch po tom co udělal. *
*Usmíval se, zatímco ji poslouchal.* No, myslíš, že by to bylo lepší? *Optals e ji. Sám si byl vědom její blízkosti, zatímco si to i on tak nějak užíval- to byl Remi. Přítomnost krásných bytostí, žen i mužů si užíval, jak taky jinak. Culil se, a jakmile se od něj odtáhla, tak se zazubil ještě více.* Je to jen dočasné, hádám, že jak odejdeš, tak to přejde, ale to tě pak vybavím těmi, bylinkami, no vlastně ti je mohu dát teď, co ty na to? *Vstal, a jak se zvedla, schválně se naklonil blíže k ní a jako kdyby omylem jí jemně přejel hřbetem dlaně přes hrudník nahoru. Pak se ale otočil a začal se věnovat bylinkám.* No, tady mám tedy jen čaj na uvolnění, navazuje podobné účinky jako toto, bez závislosti, ale, doma mám těch věcí víc. Pokud by jsi byla pro, můžeme ke mě, bydlím odtud jen pár bloků, a myslím si, že tam bud i na probrání věcí lepší klid. *Navrhl dívce fér.*
*Zatajil se jí na vteřinu dech, než se vzpamatovala aspoň trochu. Čím víc by s tím bojovala tím více by tomu propadla aspoň takhle ji to přišlo.* Normálně si zveš takhle lidi domů? Ale přijímám jen kvůli toho čaje a taky většího klidu *Sama sebe přesvědčila těmi slovy, než si upravila košili, tak aby výstřih znatelně zvětšila. Chodila si štěstí na proti a nějak tušila, že jeho zavádění ruky nebyla nehoda, takže provokaci obohatila provokováním na zpět.*
*Remi se uculil jako měsíček na hnoji a koukl se přes rameno na ni. Pak pokrčil rameny a nadechl se.* Normálně? No, jak se to vezme, když mi něco říká že tam to bude přeci jen lepší a schůdnější, a řekněme, no, pohodlnější, pak ano, zvu si lidi domů. *Přiznal s úsměvem, zatímco se otočil zpět s krabičkou bylinek v ruce.* Tak, tady, doporučuji dvakrát denně, ráno a večer, jak říkám, závislost si na tom neuděláš, ale všeho je sem tam moc. *Odůvodnil a pohledem lehce sklouzl směrem k dívčině výstřihu. Musel se jemně uculit.* /Hm, dobrý, tak tedy fajn./ No a klidně se ptej dál, rád odpovím. *Posadil se Remi opět na židli, čekající, až si dopije Em svůj čaj.*
*Vzala si krabičku s čajem k sobě.* Neměl bys i nějakou tašku? *Kabelky sebou moc nenosila. Málo kdy a ve většině případů v ní stejně nic neměla. V dnešní době měla vše potřebné v telefonu. Upila ještě ze svého čaje, než nervózně poklepala nohou o zem a zhluboka se nadechla, aby uklidnila své tělo.* Může mít zde kouzlo i nějaké vedlejší účinky? *Pozvedla tazave obočí a znovu upila, než bylo samotné dno hrníčku.* Můžeme jít *Nebránila se tomu jit k němu domů je pravda, že více soukromí a hlavně třeba procházka ji trochu pročistí mysl od špatnosti na které nyní pomýšlí. Nikdy taková předtím nebyla a nyní? Alessadra byla žena, která v ní probudila touhy, které ani netušila, že má. Ještě před měsícem by každému klepala na čelo zda je normální ohledně toho vyspat se s někým v baru a nyní tu byl Rémi. Jako kdyby měla chuť zaškrknout si další osobu, i když se jedná její část tomu brání a snaží se probrat zpět k normálním myšlenkám.* Jdeme? *Věnovala mu úsměv aby zahalila nějakou potřebu co právě vnímala a nepoznal, co se s ní děje. Svěřovat se mu nechtěla horší bylo že to trochu zastínilo všechny otázky, které mu chtěla klást na srdce.*
*Neubránil se úsměvu. Sledoval ji, jak kdyby se pokoušela odvést pozornost někam jinam, než od toho, co jí Remi zasel do hlavy. Ano, kdyby chtěl, mohl by její pocity ovlivnit ještě natolik, aby mu plná náklonosti skočila do náruče, a ani by to sama nejprve nepoznala. Pro teď to ale nechával být s tím, že času je před nimi ještě dost.* Vezmu ti to, a doma ti něco dám, jak ti to zní, hm? *Zavrněl, načež si od ní převzal krabičku z čajem, teď už naschvál spojil jejich ruce a nemohl si zkrátka pomoct, svou magií vyslal lehce do její hlavy, směrem k jejím emocím a pocitům nutkavý podnět být mu blíž, jen ale lehký, naléhavý, aby to vypadalo, že to byl jen reflex myšlenek na jejich dotek. Musel svůj úsměv potlačit, než se odtáhl, vzal skutečně čaj k sobě a kývl na souhlas.* Pojďmě tedy, není to daleko, ani kousek, procházka tak akorát. *Obeznámil jii tak nějak se vzdáleností. Pak už pobral své věci a vyprovodil je z kanceláře, Jess oznámil že odchází a co nestihnout, ať nechají tak. Před obchodem se na Em opět otočil.* Jistě, vše může mít vedlejší účinky, vše je nestálé a různorodé, takže ano, může mít vedlejší účinky. *Odvětil ji na otázku.* Proč, snad ti není nějak zle? To bych opravdu nera. *Sjel si ji pohledem, i když se domníval, že opak je pravdou.*
*EM ucítila jeho ruce na svých. Věděla, že to není náhoda, takže svůj zrak upřela do jeho očí. Co ovšem netušila byla jeho schopnost v ní probouzet nebo spíše upřednostňovat pocity. Věděla o tomhle světě málo a byla nezkušená pomalu ve všech ohledech, což ji samotnou štvalo. V jeden moment, kdy k ní byl blízko utichla a jen na něj koukala. Cítila, že by se nejraději dotkla jeho tváře a natiskla se na něj s tím, že... Ne... Znovu myšlenky zkusila potlačit a rychle ho následovala ven.* Jen se ptám pro jistotu zda neexistují nějaké vedlejší účinky, ale žádné se nedostavily *Zalhala, jelikož mu nechtěla přiznat touhu a nutkání ukojit svoji mysl. Kráčela po jeho boku a vnímala, že to pomahalo. Spokojeně si oddechla, když se mysl trochu rozčeřila a touhu zahnaly myšlenky na to zda ji opravdu tělo bolí či nikoliv* Jak daleko ještě? *Popravdě si procházku spíše užívala. Mohla se normálně nadechnout bez pocitu bolesti.*
*Spokojeně se usmá.* Jak říkám, být mohou, někdy nepříjemné, někdy hezké, někdy opojné a někdy trošku vlezlé, ale tak, jak to tak je se vším. Pokud bych ale mohl vytáhnout jeden největší vedlejší účinek ve světě stínů, pak to bude závislost lidí na upířím kousnutí. Když totiž někho kousne upír, no, člověka nebo lovce, uvolňuje se Yin-fen z upírových slin. To pak působí jako driga v těle kousnutého, a většinou se pak varcí pro více, v tomhle pčípadě kousanců. *Pronesla a šel dál. Po očku sledoval Em a její chování, to, jaks e tvářila, jak se cítila.* Několik bloků, ne zase dvakrát daleko. Chceš si někde po cestě ještě sednout? *Zeptal se.* Je tu kousek menší park, kde můžeme na chvilku zastavit, nebo jej projít, pokud tedy mohu navrhnou, mio caro. *Zavrněl spokojeně, s pohledem na ní.* Jde se ti dobře? Vypadáš, že to zabralo. *Optal se ještě, i když tušil, že odpověď znal.*
Při proměně vzniká také závislost na té osobě? Tedy myslím tím, zda budu závislá nějaký čas na Alessandře. *Koukala se na něj a pak pohledem uhnula když se střetla s jeho zrakem.* Pokud mi park doporučuješ, tak nemohu odmítnout. Pousmála se s tím, že procházka začínala být více než sympatická v jejich očích. Je mi skvěle. Dokonce už pominul jeden z pocitu, co jsem si nedokázala vysvětlit. *Nehodlala to nazývat vedlejším účinkem možná tomu tak bylo a možná ne, ale nyní necítila potřebu tisknout se k němu tak silně a vnímat touhu pokaždé, když svůj zrak upřela na něj.* Očividně se ve Vašem světě dozvím i něco nového o medikaci, protože tohle nás ve škole neučili *Procházela po jeho boku v parku a pozorovala okolní lidi. Páry držící se za ruce, starce krmící holubi, či volně pobíhající psy a jejich pány.* Řekla bych, že sem ženy vodíš často.
*Remi zavrtěl hlavou.* Ne, ne myslím že to ne, ale upírá budeš potřebovat už jen z toho principu, že tě musí někdo hlídat, dodávat ti krev a poskytovat ti místo, kde budeš moct být než nebudeš samostatná, asi takhle bych to řekl. *Oznámil jí fér. Na její poznámku o parku se usmál, a pak se na ni podíval.* V tom případě ti pomohu přejit, je tu dost velký provoz. *Pronesl a nabídl dívce rámě. Pokud se jej chytla, usmál se a opět k ní vyslal trošku své omamovací magie, pokud ne, pak se taky usmál a přeběhl společné s ní na druhou stranu.* No, to jsem rád že je to dobré, a ano, no, naše medikace je plná magie a kouzel, naše vílí o to víc, ale, to ti mohu ukázat až budeme u mě, pokud souhlasíš. *Mrkl na ni. Pak, když zmínila, že sem bere ženy často, tak se upřímně zasmál a zadíval se na ni.* Věř mi, jsi první žena, kterou jsem sem vzal a přivedl. Normálně tu sedím jej s kytarou, ale no, tahle společnost je mi upřímně milejší. A tomu věř, protože my jako vílí národ nemůžeme lhát. Prostě to není možné. *Podotkl s úsměvem a po očku se na ni podíval, nebo spíše, sjel si ji pohledem.*
*Chopila se jeho rámě, když vykročila a zamířila s ním přes park. Nicméně vnímala znovu ten pocit. Byl slabší, ale rozhodně znovu srdce rozpoutalo jakýsi adrenalin v těle. Zhluboka se nadechla a snažila se to ignorovat.* Jsem první? Beru si to jako lichotku. *Zasmála se a kráčela dál. *Nejspíš působili jako jeden z těch páru, ale nepřipouštěla si to. Vlastně si ani neuvědomila, jak to vypadá do doby než je zastavila jedna starší paní. Nádherný pár. Zarazila ji slova a pohledla na Remiho a zpět na starší paní* To.. *chtěla říci, že netvoří dvojici jakou se starší paní domnívá, ale nakonec to hodila za hlavu.* Děkujeme *Nechtěla paní nijak zkazit den a iluze. Nicméně lhala nerada, takže trochu pevněji stiskla jeho rámě z nervozity než paní zmizela.* Vy neumíte lhát a mě lhaní moc nejde *přiznala se.* Doufám, že jsem tě nijak neurazila, ale nechtěla jsem ji kazit domněnky *Ohlédla se ještě za ženou zda je neslyší, ale byla už daleko.*
*Opět, byl sám se sebou spokojený, a jak by ani ne? Zkrátka, občas se v něm ta víla prostě nezapřela, ba naopak, pokud to bylo prostě neškodné škádlení, tak mu to nijak nevadilo.* První žena v tomhle parku se mmou? Ano, to jsi, to skutečně ano. * Přiznal Remi, a sledoval její počínání, když mluvila ke staré paní. Jakmile odešla, tak se uculil.* Ono někdy ani nemusíš lhát, stačí, když vezmeš pravdu a dobře ji překroutíš, pak to může působit taky jako lež, ale je to jen přetočená pravda. Má to své kouzlo a výhody. A ne, určitě mne to nijak neurazilo, mio caro. *Zavrněl spokojeně. Jako kdyby toho neměl dost, tak o trošku magii na Emilii působící posílil. Nevadilo by mu, skončila by li mu v náručí. Tak nějak zkoušel, zda je toho schpna i ona. Pokud by ji to ale vadilo, byl připraven přestat.* Copak, neláká tě život v lásce, v páru, s milovanou osobou? *Zaculil se na ni laškovně a zlehka se k ní sklonil.*
Překroucená pravda je lež. Nemůžeš přeci překroutit pravdu a říkat, že je to pravda, když není. Měla jsem říci, že tento krásný džentlmen mi dělá společnost a jsem ráda, že nám to přejete? *Zasmála se jen když to vyslovila. Najednou, ale jakoby neměla tolik zábrany a při smíchu se k němu více přiblížila div se na něj nenatiskla a položila ruku na jeho hruď. V ten moment si uvědomila, co dělá a smích ji přešel, když pohlédla na jeho rty.* Nevím ani, co to láska je Remi... Nemohu druhým dát to, co sama neznám a nechápu. *Věděla, že ani u něj to nebyla zamilovanost jen touha, která poháněla její emoce, tak samo u Alessandry.* Co ty? Našel jsi už tu pravou? *Chtěla rychle odbočit od tématu a trochu se odtáhla přesto rozestup mezi nimi nebyl nějak extra vzdálený. Chtěla mu být na blízku.*
*Remi se na ní podíval a jemně se uculi.* Je vidno, že moc víl neznáš, mio caro. Pro víly je stěžejní umět pravdu překroutit, pokud pro ni není vhodné ji sdělit. Odvést pozornost, zakecat, převrátit pocit viny, vyvolat pocity viny. Prostě neumíme lhát, a to je, společně s železem, velká slabina víl. To samé, kdyby někdo znal pravé jméno víly, může ji poté ovládat. Proto říkáme spíše svá pseudonyma. *Osvětli, ji.* Ale ta odpověď by byla zajímá, určitě by mě zajímala reakce té dámy. *Přiznal Remi. Když se pak k němu natiskl, tak se uculil znovu a jemně se sklonil opět dolu k dívce. Jakmile se ale odtáhla, udělal i on to samé, i tak mu ale škubaly koutky úst.* Rozumím, znám spoustu takových lidí. Láska je pro většinu spíše navíc bolestná, než krásná, já nejsem vyjímkou. Takže neboj se, pokud by jsi čekala kázání o tom, jak je láska nádherná, to opravdu říkat nebudu. *Uklidnil ji. Pak se zamyslel a zavrtěl hlavou.* Jednu, o které jsme si to myslel, mi zabil vlkodlak, a teď jsem, ani ne ve vztahu, je to komplikované, sám nevím, co to je, takže ne, pravou jsem ještě určitě nenašel a myslím, že mi to bude ještě trvat. *Přiznal fér a zadíval se na ni, na to, jak roztomile si od něj ustoupila. Možná právě proto se jako kdyby náhodou vydal k místu, kde na chodníku stálo až moc lidí. Když kolem nich procházeli, tak se k ní natiskl, spíše se jí vyvlékl a rukama ji vzal kolem ramen, snad aby nemusela chodit mimo chodník. Pak si ji k sobě natiskl a takhle prošli kolem davu, než pokračoval dál a opět jí nabídl své rámě.*
*Bylo jí nějak jasné, že tohle byl Remiho záměr projít tím davem, ale hodlala mu to pomyslné vítězství nechat a hlavně se jí to líbilo, jak se k ní choval pozorně. Alessandra byla dravá, ale on? Netušila čím to bylo, ale vnímala z něho příjemné charizma.* Tak tedy Pane Remi *Napřímila se za davem a uchopila ho za ruku.* Veďte mě k sobě domů dneska mám socializace až až a ráda bych s Vámi byla o samotě. *Otočila k němu tvář, kdy si to ani neuvědomovala, ale stále měla ten svůj drobný, vřelý úsměv kterým okouzlila, kde koho. Byla to jistá nevinnost, že její intelekt převažoval nad socializací a tak žila v nevědomosti vztahových problémů a na svět se nedívala tolik skepticky a proto toužila řešit vraždy. V nikom nedokázala vidět nic moc zlého až na vlkodlaky, které brala jako dravá zvířata.* Někdy bych to chtěla zažít... *Pronesla, když s ním kráčela.* Lásku o které kde kdo mluví. Jednou se mě na ni ptala Alessandra. Myslím, že v opilosti jsem byla schopná říci jen to, co jsem si jako dívka četla v knihách...
*Remi se spokojeně uculil. Jistě, přesně, jak si myslela, cítil malý pocit vítězství. Věděl ale, že kdyby byl zapojil své magie o něco víc a posílil veškeré ty emoce a pocity ovlivňující její náklonost a chtíč, touhu a něhu, měl by ji kolem krku ani by nemrkl. To ale udělat nechtěl, nechtěl ji mást zase až tolik. A hlavně toho nechtěl až tak moc využívat. Takhle to stačilo tak akorát. Jakmile jej vyzvala, aby jí odvedl k sobě domů, tak se jí postavil čelem, uchopil ji za dlaň, a zatímco vysekl jemnou, leč atraktivní úklonku, jí vtiskl polibek na hřbet ruky.* Pak tedy pojďme. *Hlesl lehce, zatímco nepřerušoval oční kontakt. V tom polibku se skrývala další salva jeho magie, lehké porýpnutí, právě její touhy a chtíče, nechal to posílené o trošku déle, než se odtáhl, opět jí nabídl rámě a vyrazil k jeho domovu.* Ach ano, čistá láska, taková láska, která se nezapomíná. Láska, která hojí rány, přenáší hory, snáší modré z nebe. Bezpochyby existuje, někde ano. Ale ono občas dostat se k ní a najít ji, to je někdy až moc velký úkol. Ale no, pokud vytrváme, pak jde vše. *Zadíval se na dívku Remi povzbudivě.*
*Opravdu se choval jako džentlem a v jeden okamžik zacítil i ten známý pocit v podbříšku. Zkousla si okamžitě spodní ret a cítila, že se musí uklidnit nebo si dát posléze hodně ledové pití, či si opláchnout tváře studenou vodou.* Ano láska... *Náhle ji myšlenka na čirou lásku přešla a představila si něco úplně jiného, kde Remi byl hlavním představitelem jejich fantazií.* Takže kudy ty Kasanovo? *Snažila se situaci, co nejvíce odlehčit, aby nic nepoznal.* Říkal jsi mi, že mi posléze ukážeš nějaké léčivé schopnosti jsem na ně zvědavá. *Hlavně pokud by to znamenalo svléknout sebe i jeho. Sevřela mírně jeho ruku jen při té představě.* Dala bych si něco studeného *Vyhrkla svoji myšlenku. Nechtěla to říct nahlas, ale stalo se.*
Tady je ale někdo nedočkavý. Jistě, vše ukážu, předvedu, vše, co si bude jen dáma přát, jen ale musíš vyčkat až dojdeme domů. *Zasmál se Remi, než se sklonil k dívčinému uchu do těsné blízksoti.* Nevím totiž, co by na určité věci řekli ostatní tady v parku. *Zašeptal tiše, než se dotáhl a zasmál se. K jeho bytu to bylo už jen kousek, a skutečně tam za chvilku i došli. Remi podržel Em dveře jak od vchodu tak od výtahu, a jakmile vyjeli do patřičného patra, k jeho bytu, on otevřel.* Tak prosím, jen dál. *Zazubil se. Na Emilii mohl vykouknout malý, útulný byt o dvou místnostech nepočítajíc koupelnu, plný květin a rostlin.* Posaď se kam jen budeš chtít, a řekni mi, k pití, alkohol, něco sladkého, nebo chlazenou vodu? *Optals e ihned, co si odložil věci stranou.*
Cože? *Jistě, že těmi slovy ji vyburcoval více k tomu myšlenkami se upřít k větším hanebnostem, ale posléze si uvědomila, že kouzla na veřejnosti nebo jak jinak by to měla nazvat nejspíš nebudou mezi civily úplně povolená. Kráčela s ním k němu domů, když se rozhlédla po útulném bytě.* Musím uznat, že ti závidím květiny. Tím, že doma moc nejsem, tak většina padla za vlast. *Usedla do křesla, když si dala nohu přes nohu a zapřela se zády. Hlavu mírně pozvedla a vystavila tak výstřih na odiv Remimu, když na pár vteřin zavřela oči, než slyšela jeho hlas.* Vodu. Hodně ledovou vodu *Ušklíbla se jako kdyby tím něco naznačila a vlastě to tak i chtěla.*
*Remis e zsamál.* Rozumím, no řekněme, že já jim dávám trošku té vílí pozornosti a péče, takže i když nejsem moc doma, přežívají, a za to jsem rád. Mám je rád, hned je to tu živější. *Obeznámil a sledoval ji. Jakmile mu sdělila svou objednávku, kývl na souhlas. napustil do sklenky ledovou vodu, a aby toho nebylo málo, ještě přidal kostky ledu. Když jí pak sklenku podával, spokojeně se uculi.* Kdybych mohl nabídnout cokoliv jiného, stačí si říct.* Mrkl na dívku fér, než se posadil naproti ní.* No, máš-li další otázky, ptej se, zkoumej, jak jen je libo, mio caro. Odpovím ti. *Mrkl na ni a jak ji seděl naproti, naklonil se dopředu, hledíc jí do očí.*
*Překvapilo jí, když se na ni nijak zvláště nepodíval a vnímala to trochu jako urážku, ale ne na dlouho. Vše přisuzovala jen touze, která se v ní odehrávala a při prvním loku studené vody se uklidnila.* Mám hodně otázek, ale nyní mi žádná nejde na jazyk. *Znovu se napila, jelikož mysl měl zastřeřenou a kapka vody stekla po její bradě až do výstřihu. Cítila to velice dobře, jelikož její tělo bylo svým způsobem rozpálené. Narovnala se a zapnula si košili.* Kde jen začít... Nejspíš mě nejvíce zajímají upíři. Co znamená, že chce mít Alessandra svůj klan? Nepovede to k dohadám a kdo je Drogos? *Doufala, že jeho jméno nijak neřekla špatně, ale zaslechla ho jen matně* Už ti někdy někdo řekl, že máš dost výrazné očí? Myslím tím... zda každá víla má takový pohled, který uhrane. Chápu, že nejspíš víly mají být svým způsobem krásné, ale je více dvorů pokud se nepletu.
*Poslouchal ji, ale než jí odpověděl, tak se natáhl, ze stolku vedle sebe vzal papírový kapesník, načež opatrně natáhl ruku a elegenatně, jemně a opatrně setřel její morkou cestičku po kapce vody v podstatě od brady, až směrem po místo, kde se její košile zapínala, načež se spiklenecky uculil. Jako kdyby snad o nic nešlo se poté odtáhl a zadívals e jí do očí.* Hm, tak tedy upíři. Tak, klan je skupina upírů, které velí hlava klanu, tím chce být Aless. Řekl bych, že z touhy mít moc, nejspíše. *Tipl si fér.* K dohadám ne, pokud dodrží určitá pravidla a Dragos, hah, no, řekněme velmi nepříjemný upír, hlava dalšího klanu, který má ale co dočinění se stínovým trhem, tedy takovým temným podsvětím stínového světa, moc bych se k němu nepřikláněl. Prostě někdo, od koho ruce pryč. *Upozornil ji a naklonil hlavu na stranu. Pak se uculil.* Ne, to mi ještě nikdo neřekl, ale asi jsou dobrá iluze, mé pravé oči, no, jsou řekněme jiné, to, co vidíš je jen to, co chci aby jsi viděla, má pravá podoba je trošku jiná. *Oznámil jí.* Je více dvorů, já mám tu čest být ze dvora Zimního, rasa Gwyllion, v překladu no, temné víly, z temnějšího prostředí. *Pronesla na rovinu.* Občas ale ty víly ze slunečního dvora bývají prohnanější a dokáží více zavařit, záleží asi, jak je na tom víla od víly. *Zavrněl a sjel si ji pohledem od hlavy až k patě.*
*Když učinil pohyb kapesníčkem a jeho ruky jen zůstala překvapeně na něj koukat. Nedokázala rozeznat zda to dělá schválně nebo je pozorný. Nicméně to s ní dělalo něco, co se snažila uhasit. Odkašlala si, když začal mluvit a poslouchala ho. Tedy snažila se o to a snažila se nedívat na jeho rty a nebo jeho tělo.* Chápu takže jiná podoba... * Pokývla hlavou, aby sama sobě dala nějaký důkaz o tom, že mluví a ona poslouchá.* Takže Drogos by měl být mimo můj zájem *Jenže naopak jí to začalo zajímat mohl být jeden z těch, co zabíjejí lidi taková hlava gangu kdyby si to měla přebrat na lidský svět.* Už nyní se trochu ztrácela ve dvorech, jelikož krom názvu nic víc nevěděla, ale kdyby se ptala budou zde moc dlouho a při pohledu na něj by nebyla schopná vnímat vše, jak by si přála.* Není nějaká kniha o Vás? *Bylo by snazší pro ní přečíst si o nich a udělat si v tom pořádek.* Ty jsi prohnaný? *Pozvedla obočí a spolu s tím sklenku, kterou natiskla ke svým rtům a viděla jeho pohled.* Jaké to je s Vílou. *Jenže jen, co to dořekla, tak se zarazila.* Tedy... myslím... jaké to je s vílou no... *Ne její mysl se zastřela po těch slovech, kdy jen odložila vodu.* Neříkal jsi něco o léčení? *Zkusila se vyhnout vysvětlování ve kterém by se stejně topila a nenašla hladinu.*
*Remi potvrdil její slova souhlasem.* Ano, Dragos by měl být popravdě silně mimo zájem všech, protože myslím sii, já tedy jsme se s ním osobně viiděl jednou, ale jen z toho a z doselchu si ymslím, mám jej za špatného člověka, za někoho, komu bych určitě, ale určitě nesvěřil svůj život. *Pronesl fér zcela upřímně. Jakmile se zeptala na další otázku, nadzvedl obočí.* Myslíš o vílách? No, lovci stínů je určitě mají, tobě ale myslím bude muset stačit nějaké vyprávění, mé a nebo někoho jiného z podsvěta. *Zaculil se. Pak pokrčil rameny.* prohnaný, no, nevím, občas, jak se mi chce, spíše tak v krajní nutnosti. Jinak ani ne, jak říkám, není-li to nějak nutné. *Osvětlil jí. Nad její další otázkou nadzvedl opět obočí, načež se naklonil o něco blíže k ní a spokojeně se usmál. Její poslední otázku si vyslechl ale úplně přešel.* Co jaké je s vílou, mio caro? *Optal se, tak nějak chtěl vědět, kam tou otázkou mířila.* Víš, nevím jak ty, ale já mám čas na to ti odpovědět na spoustu otázek, a klidně u toho zvladnu i.. no, řekněme, něco dělat. *Mrkl na ni.*
*Bylo ji více než jasné, že to dělal schválně. Tímhle způsobem si jí možná dobíral. ale jí se tahle hra začínala líbit.* Co bys zvládl dělat? Myslíš třeba léčit? *Oplatila mu nahnutí, tak že od něj byla jen pár centimetrů.* Těžko se věří, že existuje džentlmen, který zvládne elegantně setřít kapku vody až k výstřihu a také jsi mluvil o nějakých čajích ještě před tím. Máš tu tedy nějaký, který by mi mohl pomoct s mojí záležitostí? *Nehodlala se nechat vrátit k otázce, kterou předtím vyslovila spíše se nějak bránila tímhle způsobem* Vodu už jsem skoro vypila *Poukazovala na to, že by si nějaký jeho zázračný čaj dala.* Musí se nechat, že tvá magie dělá s lidmi divy. *Začala se ji vkrádat do hlavy otázka, jestli ta touha a nutkání mít ho nebyla přeci jen trochu díky němu a jeho schopnostem. Zvládal ji zbavit od bolesti, tak proč by nezvládl v ní probudit touhu, ale pokud si s ní takhle hrál nevadilo jí to. Už u Alessandry zjistila, že se jí líbilo být v něčí moci a zkoušet jisté hranice, které doposud měla celý život uzavřené.*
*Zhluboka se nadechl a kývl na souhlas, než se pousmál.* Moje milá, zvládnout léčit je jen jedna z mála věcí, co bych zvládl dělat. *Objasnil jí, sice neurčitě, ale pohled na jeho tváři mluvil za vše. Byla mu najednou tak blízko, stačilo by mu jen se natáhnout o trošku a jejich rty by se spojili, a pak už by se postaral o to, aby si to užila až do každičkého kousku, do každé maličkosti.* Jistě že měl, ale tak, nač ten spěch, no ne? Myslím, že magie ti nyní postačí a čaj ti předám, jak budeš odcházet. Nebo už by jsi snad chtěla mizet, slečno Cross? *Ušklíbl se a zahleděl se jí opět do očí.* To víš, každá z víl má nějaké své specialitky, co se nás týče, hry s myslí a emocemi bývají naše. Pak samozřejmě, nějaké ty iluze, živly, ale ta mysl. Mysl je rozmanitá, nádherná a má tolik možností. Ale neboj se, neudělal bych nic, co by ti, hm, co by ti bylo nepříjemné, ba naopak. *Zašeptal, opět o něco blíže k jejím rtům a zavrněl. Pokud by chtěla udělat ten další krok, byl by tomu více než otevřený i on, pro teď měl ale za to, že to byla právě Em, která by si měla určit, co v tuto chvíli chce a co ne.*
Myslím že mě začínají více zajímat vily než upíři *V moment, kdy je opravdu dělil jen malý kousek mezi nimi už se nemohla udržet. Ne s myšlenkami, které ji celý den dráždí a tak se prudce natiskla na jeho rty. Pochopila, že z jeho strany to spíše očekává. Emi byla oproti jiným ženám opravdu drobná. Nebyla svalnatá, neměla nijak velka prsa a působila pro tenhle svět vždy zranitelně už i jejím myšlením, kdy sice nepobrala dostatek sociálního cítění, ale o to více viděla svět a lidí v dobrém.* A jak mi budeš schopný něco říci... *Pověděla mezi nádechy, kdy zalapala po vzduchu. Nějak nevěřila tomu, že tahle debata poputuje k poznání jejich světa a ji začal zajímat ten šedý trh tak nyní to bylo poslední, co měla na mysli.* Asi bych začala výuku tím, že mi ukážeš co vše dokáží vily *zašeptala. Chtěla ho dráždit a chtěla po něm, aby ji ukázal, co dokáže.*
*Po celou tu dobu se Remi spokojeně, a zároveň i škádlivě usmíval. Užíval si to, do jakého rozpoložení ji dostal, ani si sám neuvědomoval, jak moc. Poslední dobou si takhle užíval jen Alessandru, jako kdyby k ní cítil závazky. Ale, finální slovo si neřekli, proto tu teď dělal to, co dělal. Jakmile jej políbila, polibek jí ihned dlouze opětoval, věnoval mu veškeré city a emoce, které cítil. Když se pak odtáhla, tak se zasmál.* Myslíš, že bych to nezvládl? A nebo to necháme na později? Času bude dost, řekl bych. *Uculil se na ni, než spokojeně zavrněl.* Tak tedy, co umí víly, hm... No tak tedy dobrá, tak tedy co umí víly. *Usmál se, Hned na to jí položil jednu dlaň na tvář, druhou ji chytl za ruku a upřeně se jí zadíval do očí. Všechno to, co chtěl udělat předtím, udělal teď. Vnikl do její hlavy, chvilku tam jen tak proplouval, hledal, než uchopil ony dvě emoce a pocity. Chtíč a touhu. Jako kdyby nějakou drugou, nebo extází, nechal tyhle emoce narůst, možná až přerůst, do toho přimýchal i jistý pocit uvolnění a sledoval Emiino rozpoložení. Prohluboval tu právě ty emoce, které by ji nutily tisknout se do jeho náruče a vnímat každý jeho dotek několikanásbněkrát více a procítěněji.* Tak třeba tohle, nebo.../Tohle./ *Promluvil v její hlavě, To pořád ale nebyla jeho pevná stránka. Tak to nechal proteď být, a místo toho si ji k sobě, s ohledem na její zranění, natiskl a dlouze jí políbil na rty, vášnivě, chtivě a dravě.*
*Vnímala jeho dlaň na své tváři a chvilku netušila, co čekat jenže posléze to opravdu bylo, jako kdyby jí někdo zrovna dál drogu možná ani ne tak drogu jako kdyby využila nějaké afrodiziakum. V jednu chvíli se neudržela a mírně se zachvěla. Vnímala, jak ji v těle projížděl chtíč a jen, co se k němu dostala blíže a cítila jeho dotek bylo to elektrizující.* Máme dost času *zvarcela. Byla schopna se sebou nechat zacházet jakkoliv jen aby ukojila své touhy. Vzala jeho volnou ruku a dala si ji k podbřišku* přísahám, že jestli mě necháš čekat a neucitim tě v sobě, tak se zblázním *její povaha byla pryč a hned v polibku začala spolupracovat když rukou vjela na jeho rozkrok, kde začala rukou kroužit a následně vjela pod lem jeho kalhot* Nebo to snad mám převzít já? *Úplně zapomněla na své zranění. Ani nebyla schopna vnímat nějakou bolest.*
*Čekal nějak, že se tohle stane. Přeci jen, Emi nebyla první, koho takhle očaroval. Možná proto, že to byla civilka, to cítila o to více, kdo ví. Ale její změna jej mile překvapila. Proto na nic nečekal, opatrně, aby jí snad nějak neublížil, si ji vytáhl do náruče, načež si ji s úsměvem na rtech nesl do ložnice.* Za jiných okolností bych tě na tu postel hodil a asi tě ohl zezadu, nebudu tu lhát, viď. Ale vzhledem k těm žebrům, hm... *Zavrněl, zatímco jí pokládal na matraci. Když se pak na ni podíval, zhluboka se nadechla jazykem si přejel po rtech. V dalším momentě ze sebe stáhl košili, nalehl nad ní a vrhl se na rozepínání té její.* Kdepak, teď jsme ve vedení já, má milá. *Zavrněl jí do rtů, a zatímco jí rozepínal košili, nějak, aby v ní mohla ještě odejít své rty položil na ty její. Ve své magii nepolevoval, nechal ji tak, jak se cítila a užíval si to. Košili jí nakonec zahodil pryč, než svůj pohled věnoval jejím kalhotám a sponímu prádlu. Nedělalo mu ani problém jej stáhnout a zahodit. Obdivně zavrněl, a sklonil se, aby mohl své rty natisknout na její odhlaený krk, přičemž ji jejho dlouhé vlasy polechtaly na kůži.* Hezky si to jen všechno prosiť, až do poslední kapky. *Zavrčel do její kůže.*
*Jen co se dostala do jeho náruče uchopila ho okolo krku a vnímala, že tohle dlouho nevydrží.* Zebra mě nyní nebolí. Raději bych viděla, co taková Víla dokáže *Nechtěla aby se omezoval, jenže koutkem ještě zdravé duše byla ráda za to, že byl ten co ten rozum měl, jelikož ona už o něj přišla. Nechala se svléknout do naha.* Potřebuji..ach *nedokázala dorict slovo jen co se jeho rty natiskly na jeji krk a touha stále nebyla ukojená.* Remi *zašeptala jeho jméno a na mysl ji vzešlo i to, že kdyby znala jeho pravé jméno chtěla by aby s ní nakládal jak by sám uznal za vhodné. Nohy roztáhla od sebe a bylo to jiné, než s ženou* prosím... *Vzdychala a propínala se vzadech jen při jeho dotecich. Nadzvedla i pánev.* Tohle se dá považovat za týrání *Vnímala že je více než připravená a rukou si sama vjela mezi nohy, kdy si zkousla spodní ret a zadíval se mu dravě a chtivě do očí .*
*Remi to celé s uličnickým výrazem na rtech pozoroval. Vnímal, jak byla roztoužená, to, jak jej chtěla i to, jak na něj byla připravená. A kdyby řekl že jí nechce taky teď a tady, tak by asi lhal. Pořád se chtěl ale, přeci jen, trošičku držet zkrátka, už jen kvůli jejím zraněním.* Ach Em, ty ani nevíš, co všechno bych s tebou teď tak moc rád dělal, jenomže potom by jsi mě proklínala. Nebo alespoň tvoje žebra určitě, i když...* chtěl ještě říct, že poté, co by s ní skončil, by stejně dostala jeho léčivý čaj který pro ní měl přichystané společně s pár bylinkami, takže by bolest skoro ani neměla možnost se projevit, ani potom výkonu, který by se s ní chystal provést. Taky mu přišlo, že už hodně mluvil, a proto to nechal prostě a jen pro sebe. Stáhl i svoje kalhoty a spodky a zadíval se jí do očí. *Ty tak zatraceně hezky prosíš Em. * Zhodnotil její roztoužené vzdechy a sám si přejel jazykem portech. V dalším momentě ji silně popadl za boky a přitáhl k sobě blíž, zatímco jí jednou rukou chytil za krkem a donutil lehce nadzvednout hlavu. Potom už se jí zadíval opět upřeně do očí a uculil se od ucha k uchu.* Už teď ti můžu slíbit, že na tohle jen tak nezapomeneš. *Pronesl nesmlouvavě, načež nakonec splnil její prosby a v dalším momentě do dívky vznikl celou svou délkou. Sám musel hlasitě zavrčet nad tím dokonalým pocitem, který ho naplňoval, než pevně zezadu stiskl její krk, volnou rukou se zapřel vedle jejího těla, a za nastalých, rytmických, svižných pohybů do jejího nitra natiskl své rty hladově na její krk . *
*Když si stáhl kalhoty a viděla ho v celé své kráse byla více než přesvědčena o tom, že tohle bude jeden z lepších večeru, který prožije na plno. Zakňučela, když ji chytl za krk, ale ne z důvodu bolesti, ale z důvodu, že se jí tohle jednání líbilo, což se projevilo i na tom, že více zvlhla.* To doufám nechces mě přeci zklamat *zavrčela, aby to mužské ego donutila jít za hranice. Když proti ní přirazil a ucítila ho v plné délce okamžitě se toužebně okolo něj stáhla. Byl v ní opravdu na těsno a dráždil ji každý pohyb který udělal, což netrvalo dlouho a dosáhla prvního orgasmu, jenže to ji nestačilo, jelikož věděla, že to způsobila za touha kterou v sobě držela. Hlasitý vzdychla, ale pak ho vtiskla do polibku* opovaz se to skončit rychle *zešilela pro teď pro něj. Chtěla být vším, co si přál.* Udělej mě znovu a několikrát dokud nebudeš moct *Opravdu se při vyvrcholení stáhla okolo něj ještě více s mohl cítit tu horkou touhu a pokojem se ozývaly jeho přírazy, kdy si napomáhala pánvi aby vždy byl až v celé délce v ní. Rukami sjela na jeho záda, když ho podrapala lehce nehty. Oddala se jeho kouzlu, že nebyla schopna přestat dokud on sám nebude chtít.* Remi * vyhrkla jeho jméno, když vnimala jak v ní pulzuje a ona mu to oplácí.*
Nemám v plánu přestat, dokud neuvidím že toho máš opravdu dost. *Zavrčel, načež na svých přirazech o něco přidal. Bral si ji tvrdě, nesmlouvavě a hrdě, užíval si to, co s ní dělal a tak se zkratka pustil, prostě si ji bral po svém a tvrdě. Korunu tomu nasadil v momentě, kdy si ji se zavrcenim otočil na břicho, její pozadí si vytáhl nahoru a vnikl do ní zezadu. Jednou rukou ji za krk držel u matrace, zatímco tou druhou ji jednu ruku chytil za záda.* To aby tě nenapadalo se zvedat. *Podotkl, zatímco nepolevoval. Užíval si to a chtěl, aby si to užila i ona, aby poznala, co dokáže rozjařená víla společně s její magií. Sám měl výdrž, jen co se muselo nechat, ani jemu jeden jeho vlastní vrchol nestačil. Pokračoval dál a dál, bezunavne, bezhlavě a tvrdě, jak jen si to ona přála a jak jen to on chtěl.* Em. *Vrátil ji, než se sklonil a zakousl se do jejího ramene.*
*Chtěla ho vyprovokovat ke všemu špatnému. Nebránila se ničemu a jeho chování ji překvapilo v moment, kdy ji otočil* Remi.... *Ty slova vyřkla překvapením i touhou, že je na vše připravená. Netušila, kde se to v ní vzalo. Každý jeho pohyb a dotek v ní samotné probouzel život dokud nakonec neskončila zpět naproti němu. Srdce ji rychle tlouklo pod nátlakem všeho. Rukou vjela při jeho slovech, ale vnimala jiste vyčerpání. Tohle bylo opravdu něco jiného než kdy v život prožila.* Remi *oplatila mu toužebné osloveni než na důkaz zoufalosti zůstala ležet pod ním celá vyčerpaná a jen uchopila jeho tvář do svých dlaní*
*Netrvalo mu dlouho, co k vrcholu došel i sám fér. Hleděl na dívku pod sebou, kterou si během svého dovádění přetočil opět tak, aby jí viděl čelem do očí, a díval se na ni, splašeně oddechoval, ale na tváři mu hrál úsměvf. Díval se na ní a spokojeně zavrněl, když spatřil, jak hotová z něj je. A to on byl i z ní.* Em. *Zašeptal roztouženě, než se sklonil a ne určitě naposledy za jejiich dnešní večer ji dlouze, dravě políbil. Pak se k ní ještě chvilku tulil, než ji popadl do náruče a nesl do koupelny. Tam ji položil do vany, sám si sedl za ní a pustil na ně vlažnou vodu.* Odpovědělo to alespoň trochu na tvou otázku toho, co víly dokáží? *Optal se ji pak, jistojistě laškovně.*
*Jeho ruce i nyní působí na její tělo způsobem, že se cítila v bezpečí, ale vnímala tu touhu. Nechtěla být ženou co by si vybírala, ale Remi byl tim, který dokáže člověka uhranout* odpovědělo mi to více než dost. Doufám, že nemáš ženu. Nerada bych řešila dívku, která by mě proklínala *otočila se mírně tak, aby mu viděla do tváře, ale sama byla unavená tím vším.* Mohla bych říci, že tvoje kouzlo vyprchává? *neměla ani Siku se na něj otočit naplno, aby spatřil výraz její tváře.* Ale věř že mám více otázek *zamrmlala jak kdyby byla opila a nebylo to daleko od pravdy. At chtěla nebo ne, tak ji Remi ukázal, co potřebovala od jiných a nikdy se toho nedočkala. Proklínala se nad tím, že by měla toužit milovala, ale tohle bylo jen za účelem touhy* Remi... Máš někoho koho miluješ? *Možná u něj by nalezla odpovědi i ohledně života, který před ní byl skryt.* Chci jen znát jaké to je *její hlas byl spíše zoufalý nad tím, že nerozuměla citum, co se mají prohlubovat*
*Remi se zasmál.* Ne, žena úplně to není, známost ano, ale nějak jsme si pořád nic neslíbili, takže, no, beru to ještě nějak z nadsázkou. Ale neměl strach, už jen proto že nejsme pár, na tebe nemůže mít vůbec nic. *Zasmál se. Nechtěl přímo říkat, že je to Aless, ale na druhou stranu- měl pravdu. Pokud mezi nimi něco bylo, bylo to pořád nevyřčené. Pak už jí dál poslouchal.* Jo, jedna osoba to je, není to přímo láska, ale dalo by se říct, že city ano, hodně silné. Chiiara, civilka, se zrakem, nějak jsme spolu vyrůstali. To co k ní cítím je něco, co k nikomu zatím necítím, a pokud je to nějaký druh lásky, pak si to chci ponechat. Je to hřejivý pocit, jsi ráda, že toho druhého máš, víš, že se na něj můžeš obrátit a naopak, je ti světem a ty jsi světem jemu nebo jí. Je to něco, co hřeje a bodá zároveň, ale dokáže to zahojit zloměné srdce. Na druhou stranu, ho dokáže i zlomit. Víš, no, láska je různorodá. *Pronesla zamyšleně.*
*Uvelebila se v posteli a pohled upřela na něj, když ho poslouchala. Potřebovala nabrat sílu na cestu domů. Navíc se dobře poslouchal jeho popis o lásce byl mnohem blíže, než kdy byla schopna vysvětlit ona* Trochu jiné oproti tomu, co čtu v knihach *zašeptala a jeden pramen ji spadl do tváře.* Tiše ti to závidím. *Ohlédla se po hodinách, než si bolestně oddechla. Hojení bude složitější, ale nelitovala ničeho* za chvíli musím jít, ale nechce se mi. Musím se s tebou pak ještě vidět *trochu se ošila, když její tělo už nebylo tolik zahřáté.*
*Vnímala vše a snažila se i vnímat nadále dokud se neocitla v nemocnici, kde věděla, že je pod odborným dozorem. Nechala se vyšetřit. Hlavu měla obvázanou poté, co ji tržnou ránu stáhli mašličkami a ještě prošetřili náraz hrudníku. Měla nalomené jen dvě žebra od volantu, což se dalo říkat, že měla štěstí. Nicméně měla zůstat na pozorování aspoň den pro jistotu. Přemýšlela, ale nad Akamirou a chtěla se už zvedat z postele, jenže dveře otevřela sestra spolu s ní. Hned se mile pousmála, i když ta její ruka ji mrzela. Ulehla zpět do postele a na sucho polkla, než se napila vody. Stále se ji zdálo, že má vyprahlo v ústech díky šoku.* Nemůžeš za to. *Ujistila ji a pozorovala zasádrovanou ruku.* Spíše by tě někdo měl udržovat v bezpečí tohle je nějaký šílenec, co tě chce za každou cenu. *Posadila se aspon na posteli, tak aby byla zapřená zády a bolestně vyfoukla vzduch z plic. Žebra jí bolela, ale to sroste brzy.* Rozhodně nám to dalo zabrat oběma *pokusila se zasmát a neztrácet optimismus.* Hlavně si nic nedávej za vinu jsi oběť ne viník Aki *ujistila ji, ale o tom, že jí vezmou řidičák se raději nezmínila vzhledem k tomu, že v krvi měla alkohol nikdo ani neuvěří, co se stalo. Muž s dodávky pronesl, že se před námi objevilo obrovské zvíře a nešlo to ubrzdit, ale fakt, že jsem měla alkohol policisty moc nenadchl.* Jak se cítíš?
*Podívala se na ni, jakmile zůstaly samy tak vstala z křesla a pomalu došla až k její postelii, na jejíž okraj se posadil a koukla na Emilii.* No, už mi bylo lépe, to popírat nebudu. Tohle byla pěkná šlupka. *Povzdechla si a sklopila pohled.* Každopádně, asi teď budu hodně zvažovat to, zda budu vůbec někam chodit sama, no, i s někým, krom venčení psů. Myslím si, že to bude dost o držku, asi si spíš budu vybírat frekventovanější místa, kam se moc neodváží. Myslím si, že kdyby jej někdo viděl na veřejnosti, tak by po něm šli i jeho vlastní, což si dovolit asi nemůže. *Zhodnotila a koukla se na svou ruku. Pak pohled vrátila k Em.* No a ty se cítíš jak, jak to s tebou vypadá? Hádám, že domů se dostaneš jako já, minimálně zítra? *Nadzvedla tázavě obočí.*
Bude to lepší. Ve městě na tebe nebude moct. *Souhlasila s její úvahou.* Dokud bude ten blázen pobíhat venku bude tě chtít zabít a to nikdo nechce. *Zhluboka se znovu nadechla, než se zeptala na její zdravotní stav* Jen otřes mozku a dvě nalomená žebra. Trochu to bolí při smíchu a pohybu, takže ano do zítra zde budu. *Přikývla a udělala ji více místa na posteli, aby si mohla pohodlně sednout* Mé auto je na odpis, takže doufám, že taxikář pojede opatrně, až se budu chtít dostat domů. Pár dnů nebudu moct vykonávat ani svoji práci patoložky, tak někdo bude muset udělat pitvu za mě snad ne ten starý páprda. *Věděla, kdo je její náhrada a ten starý chlap z jinčího okrsku jí vždy udělal z její ordinace, dá-li se to tak nazvat, kůlničku na dříví.* Pro tebe přijede tvoje přítelkyně? Měla by vědět o tom, co se ti děje tohle už není sranda... *Pokud měla někoho, kdo ji může v podsvětí chránit byla to ona a to nemusela mít nastudovaný kodex.* Jak se vlastně jmenuje? Zapomněla jsem její jméno *Nejspíš to bylo i nárazem nějaké věci měla nyní trochu útržkovité.*
*Akamiira zavrtěla hlavou.* Ne, nepřijede ani nepřijde, nemá ani auto a ani telefon, takovými věcmi nějak neindisponuje. Naše setkání jsou buď o domluvě a nebo náhodné, takže nevím, je to tam, v tomhle ohledu, dost divoké. *Hlesla Aki a koukla na ni.* No, ii já bych tu měla zůstat, ale asi jim na to kašlu podepíšu revers a mizím, musím ještě s tou Indigo a taky nemám nemocnice ráda, je mi z nich úzko. *Pronesla nahlas svou domněnku.* Navrhla bych ti, aby jsi šla se mnou, ale pochopím, jestli se budeš cítit bezpečněji tady, samozřejmě. *Sjela si ji pohledem a její zranění. Tušila, že to je asi risk, ale nechtěla tu zkrátka zůstávat.*
Ach takhle... Ano vybavuji si, že jsi něco takové říkala *Zamyslela se nad tím vším a pokusila se rozpomenout trochu.* Měla bys zde zůstat raději přes noc přeci jen máš těžký otřes mozku Aki *Připomněla jí dost jasnou věc.* Nemocnice vyvolává úzkosti často, ale je lepší být v rukou odborníků. Zůstanu zde pro dnešní večer a ty bys měla také. Říkám ti to jako doktor, ale nemohu tě tu držet násilím ani já ani oni a pokud ti bude lépe doma nemohu ti to zakázat jen ti doporučit, co si myslím *Pousmála se a chtěla ji říci, že Indigo už nikam neuteče, ale tyhle slova raději spolkla.
*Chvilku nad tím přemýšlela, než si povzdechla.* Já nevím, jedna moje část to i chce risknout, jedné mojí části je nějaký otřes mozku fuk, i když, tak nějak, to je asi to, co je u mě v hlavě normální. *Špitla. To už ale vešla jedna ze sester, zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Aki v ní poznala ženu, která ji už mnohdykrát šila, když sem ji sem dovezli, proto ji jen s hraným úsměvem pozdravila. Sestra udělala stejně tak, než zase zmizela. Pak se Aki otočila zpět na Em.* Já nevím, no, možná že máš pravdu, že to bude bezpečnější i ohledně toho, že je venku psychouš co mi jde po krku, to je tak ironický. *Ušklíbla se.*
*Pozorovala sestru a nakonec očima přeskakovala i na Aki* Znáte se? *Měla ten pocit, ale byl to jen pocit, kterému nedávala moc velkou váhu vzhledem k tomu v jakém stavu byla.* Zní to rozumněji než se domů dostat zraněná. V tomhle mi věř vím o čem mluvím *Zabořila se více do polštáře a koukla se na svoji kapačku, která už pomalu docházela. Musela mít něco proti bolestem.* Mohla bys domů pokud bys zůstala jen v okolí domova a byla na drátě dej mi své číslo *Zkusila nahmatat telefon, ale pak jí došlo, že byl rozbitý* K sakru... *zaklela nad tímhle.* Tak mi nedáš číslo *Neměla nyní na to, aby si koupila hned nový, takže si bude muset projít nějaké bazary, ale pro ted to nehodlala řešit ani neměla jak.* Zůstan *zašeptala jako prosbu snad poprvé něco podobajícího se tomu, co chtěla ona a nechtěla, aby odešla. Měla pocit, že nyní potřebuje trochu nějakou společnost než jen bílé pláště. Ač byla doktorka tedy spíše patoložka, tak neměla z nemocnice bůh ví jakou radost sama a možná i proto Aki v tomhle rozuměla aspoň trochu.*
*Aki kývla na souhlas a pak se jemně usmála.* Jo, jo známe se, párkrát jsme se tu sešly.* Ponesla na ujasnění a koukla se pak na dívku. Poslouchala jí, znělo jí to logické, a už už by se snad i chystala jít domů. Jakmile ale Emilia špitla onu prosbu, Aki se přes pohled mihl letmý, překvapený výraz.* No já...jo, jo dobře, máš pravdu, zůstanu. *Pronesla a jako kdyby na truc se zavrtěla na posteli.* Ale odmítám být na pokoji sama. *Pronesla, jako kdyby to byla její jediná podmínka.* Bude toho tolik, co musím vyřešit, až se dostanu domů. Tolik a moc, musím to vše zvládnout. Pak jen přežít tu proměnu a bude to, myslím, že až to přetrpíme, bude to v pohodě. *Opět uklidňovala sama sebe.* A zabiju toho hajzla, co tohle způsobil. *Zavrčela.*
*Rozhodně byla vděčná za to, že zde s ní zůstane a když viděla její lehké zakoktání dala si ruku před ústa, než se zasmála slabě, aby si nevyvolala bolest. Chápala moc dobře, co na ni její přítelkyně viděla a byla ráda za to, že Aki má někoho o koho se může opřít, i když ne hned a nyní to dělala pro ni, protože ji požádala, jelikož opěru v někom nacházela málo kdy.* Děkuji ti. Zkusím sestru přemluvit zda bys mohla být na pokoji semnou *Koukla se na prázdnou postel kousek od ní.* Ale myslím, že to problém nebude vzhledem k tomu, že zde nikdo jiný v mém pokoji není a snad tu i nějaké slovo mám, když jsem zaměstnanec *Hrdě pozvedla hlavu, jako kdyby zde něco znamenala, ale hned na to se začala jen usmívat.* Nechci zde být sama, abych se přiznala. *Sepnula ruce k sobě a mírně si je mnula v nervozitě zda neřekla něco zlého. Až v tuhle chvíli ji opravdu záleželo na tom, aby Akamiru nijak neurazila a neodehnala svoji povahou.*
*Dívka chvilku mlčela a a dívala se do země, než vzhlédla a koukla na ní.* Jo, to asi ani já ne, ne po tom, co se stalo. Společnost ocením, abych pravdu řekla. *Přinzala brunetka a lehce se pousmála, než se nějak dostala k vedlejší posteli, na kterou se ona sama svalila a azdívala se do stropu.* Ale no, takové první setkání jsem s nikým ještě nezažila.* Špitla tiše, než se pootočila na Emilii a jemně se usmála.* A myslím, že nemluvím jen za sebe. *Zhodnotila nakonec. Koukla se z okna, všimla si, že už se z pro nií neznámého důvodu nějak rychle setmělo. To se stalo vše za tak dlouho? Kolik času vlastně uběhlo? Pohled vrátila zpět ke stropu.* Na tohle asi nikdy nezapomenu. *Přiznala.*
*Pozorovala, jak se odebrala sebevědomě vedle do postele.* Opravdu jsi suverén *Ulehla, tak aby nepocítila bolest a jen k ní byla natočená. Bylo více než příjemné mít po dlouhé době nějakou přítomnost, co ji nechce nějak ublížit. Nathaniel byl nejspíš hodný člověk, ale poznala ho v baru, kdy byl možná pod nějakou látkou jen odhadovala a Alessandra u které si zprvu myslela, že bude v pohodě to působilo nyní jen jako prosté využití z obou stran v tom by jí nemohla křivdit, protože to co chtěla Emi jí jen splnila.* Rozhodně jedno z nejdivočejších setkání, ale také nejpříjemnějších* Neměla pocit, že by nyní Aki po ní začala štěkat nebo se ji vysmívat jako jiní. Možná i proto měla ze začátku trochu strach požádat ji, aby zde zůstala.* Na tohle nezapomene ani jedna z nás, ale musím uznat, že to budou nejlepší historky *Kdyby je měla komu vyprávět. Podívala se na strop a zamyslela se.* Chtěla jsem se tě zeptat. Jaké to je mít někoho rád? *Minule v tom radila Alessandře, ale vlastně přišla na to, že těm emocem moc nerozumí a chtěla to poznat na sobě až někdy někoho takového třeba potká.*
*Nad tou poznámkou se Aki uculila.* Ne, ne a ní ne, nebo nikdy jsem nebyla. Ale, no, lidi se mění, no nemám pravdu? Každou chvíli se může stát něco, co nás učiní někým jiným. *Hlesla zamýšleně. Pak po ní mykla pohledem.* Jo, ale příjemné, jak se to vezme, z nějakých částí jo. Přišla jsem o nejlepší přítelkyni, z části o rozum a odnáším si z tohohle setkání ten závěr, že se raději nechám zabít a zase oživit, jo, to zní jako progres. *Pokrčila rameny. Pak se ale jemně usmála.* Život je pes. Ale, kde bych byla, kdybych tě nepoznala. Dál bych se užírala nevědomostí a ty stejně tak. *Zhodnotila to Aki celé nakonec. Nad poznámkou, že tohle budou ještě vyprávět se usmála, jakmile ji ale položila onu otázku, tak se zarazila.* No, záleží, jak se to vezme a kdo to tak vezme. Já se svojí psychickou poruchou bych ti to popsala asi jinak, v extrémním způsobu, jak to bere moje hlava. Ale dle toho, co všichni říkají, by to měl být pocit hezký. Jen já má to nahlížím jinak. *Povzdechla si. Pravda byla, že právě tohle ji její porucha vždy ztěžovala.*
Ach ano... *To s Indigo jí bylo líto a rozhodně nechtěla, aby takhle dopadl den a k tomu všemu ještě havárie a vše okolo toho. Jen Emi nikdy na nic nedokázala pohlížet jako na obrovskou tragédii, jelikož smrt měla každý den na stole. Snažila se v ten moment na okamžik zamyslet, že tohle lidi vnímají úplně jinak a bolí je z toho u srdce nebo jsou smutní. Také něco takového pocítila, co se týkalo Aki a její ztráty, ale stále to bylo vzdálené. Nebyla chladná, ale byla v té sladké otupělé nevědomosti.* Měla jsem v tomhle poradit Alessandře... O lásce *dodala a znovu pohlédla zpět na ní* Akorát nevím vlastně, co to znamená, tak jde vidět, že se v tom ztrácíme všechny tři akorát ty jsi nejblíže tomu to poznat *Alessandra ji přišla jako samotář, co ani nikoho do života nechce, i když by dala ruku do ohně, že člověk, co se o tu touhu nezajímá se na ni neptá, takže těžko říci, co dalšího tu noc tajila.* Jednou na to třeba přijdeme. *Uslyšela hluk na chodbě a hned pozvedla hlavu, ale došlo jí, že se jen sestra hádala o něčem s tvrdohlavým pacientem, což jí hned uklidnilo.* Ale přátele máš ne? Tedy neznám tě nijak zvláště, i když po dnešku jsem s tebou zažila více než kde s kým koho jsem v životě měla *Ušklíbla se.*
*Aki nadzvedla obočí.* Zajímalo by mě, zda ona zrovna ví o lásce něco. Mě teda vždy zklamala, láska. Nebo vždy, z jedné jsem si odnesla trauma, a druhou prožívám teď, s Lyrií. Nemám na to moc zdraví pohled, víš, když já se zamiluju, pak je ten člověk pro mě středobodem vesmíru. Prostě střed všeho dění. Ale stačí tam opravdu jen málo, aby to vše hezké a nádherné, co k němu cítím, zmizelo, a nahradilo to to zlé. Mám v tomhle hodně černobílé vidění, proto říkám, sama se učim. *Oznámila, ale pak se nadechla opět ke slovu.* Pokud bych ale mohla říct já, no tak podle mě je láska, nebo co k ní patří, pak ano, prožíváme v ní krásné pocity, cítíme se milováni, cítíme se hodni někoho jiného, jeho soucitu, pochopení, ale zároveň se stáváme strašně zranitelnými. V ten moment je další věc, jež nám může ublížit, a to je ta pokud někdo ublíží té milované osobě nebo ona ublíží nám. *Pronesla a odmlčela se.* No, podle mě je to takový zisk do loterie a myslím se, že je to jen na každém z nás, co si vybereme, zda to, jestli v tom uvidíme jen to dobré, jen to špatné a nebo oboje s určitými hranicemi. *Odpověděla. Sama v tom měla zmatek, sama si hranice nastavit nikdy neuměla a bála se, zda se jí to kdy začne vůbec dařit.* Jo, jo nějaké jo, ale dávám si pozor, na koho se upnu. Občas to pak dost stojí, když se něco, no... Pokazí. *Protočila očima. Pak uznale kývla hlavou.* Jo, jo to i já nějak pořád nevěřím tomu, co vše se dnes stalo. *Uchechtla se.*
*Dle toho, co poslouchala to neměla vůbec snadné v tom životě. Už i zmínka, že se znala se sestrou, která pracuje v nemocnici jí vnesla na mysl nějaké otázky, které nyní nehodlala vůbec pokládat. Stačí, co se pro dnešek stalo.* Tomuhle asi rozumím více, než kdybys začala popisovat lásku jinak* Aki měla očividné mezery nebo zmatek v emocích dle toho co říkala, takže se v tom lépe našla paradoxně.* Dávat pozor na to, kdo bude okolo tebe zní rozumně. I přesto se obě, ale motáme okolo lidí, kteří pro nás nemusí být bezpeční třeba Aless, ale ta zase může být užitečná a nevím... stále mi nepřijde jako tak velký zloduch. *Nedokázala lidi odhadnout pokud se teda nejednalo o jejich orgány to dokázala vyčíst mnohé. Do chvilky přišel lékař a s trochou přímluvy nechal obě na jednom pokoji s tím, že zhasnul a zavelel ke spánku* Jistě noční klid v nemocnicích to mi nechybělo *otočila se šeptem k ní a cítila se jako malá holka, když takhle porušovala večerku doma se sourozenci.* Když nebudeme mluvit nahlas ani si nevšimnou... *Tedy doufala v to, ale při nejhorším jim vyhubují.*
*Přemýšlelal nad jejímmi slovy, než kývla na souhlas.* Pravda, co se týče Aless, myslím, že to může bát spíš její maska, nevím, jako jo, působí jako mrcha, ale kdo ví jaká je. Nebo, jako mrcha, alespoň na mě, mám z ní respekt a něco z ní cítily i holky. *Přiznala a pak si povzdechla. Jako kdyby chtěla ještě něco dostat, ale to už jim zhaslo světlo a ona jen protočila očima.* Pff, večerka. No jo, jak jinak nemocnice. *Ušklíbla se. Sama to znala, přeci jen, nebylo to poprvé, co by v nemocnici spala.* Pak ve tmě pootočila hlavu na Emilii.* To asi ne, ale stejně si myslím, že nemám daleko k tomu, abych usnula. Dnešní den byl...vskutku..vyčerpávající a náročný, takže ocením volno v životě, budu muset vypnout, alespoň an celý zítřejší Den. Jen psi a to je vše.
Souhlasím s tím, že únava se na těle podepsala *Zašeptala, ale to dovnitř ještě přišla sestra, aby Emi vyměnila kapačku za plnou, než jí nechala spát a následně opustila místnost s tím, že Emi mlčela jako kdyby zde nikdo ani nebyl. Sestra si nestěžovala, takže vše v naprostém pořádku* Zítřek je rozhodně ve znamení odpočinku, pak mi musíš dát někdy telefonní číslo, ať se domluvíme. *Zavřela nakonec oči během jejich debaty, kdy ji spánek prostě utlumil a ona spokojeně oddechovala pod nemocniční peřinou. Dalšího rána při prohlídce doktor konstatoval, že Emi by zde měla ještě zůstat. Nelíbil se mu stav jejich žeber a ona nakonec souhlasila nejspíš to byla i jediná možnost pro ni jak si odpočinout. Aki byla propuštěná domů, ale dostala jasně dané kdy musí chodit na kontroly s rukou, která byla opravdu ošklivě zlomená a vykloubená, takže to muselo být pod nějakým dohledem. Emi zůstala v pokoji a rozloučila se s Aki s tím, že nebude trvat dlouho a dosáhnou čeho chtějí. V nemocnici o druhém světě raději ani nemluvila každý by je měl za blázna.* Sbohem! * Mávla na ni.*
*Akamira to vzala za své a vletěla do ordinace. Zůstala čekat venku dokud se neobjevila bez psů a stále bez trika. Na chvilku se zamyslela, než se koukla dozadu do kufru, kde našla svetr. Donesla jí ho a usedla po jejím boku.* Zvládne to. Vypadalo to ošklivě, ale myslím si, že by to mohla zvládnout dobře jsi ji stlačila ránu. *Vysvětlila, jelikož netušila moc jak někoho utěšit.* Můžeš děkovat i sobě. Bude to dobrý.... *Koukala se před sebe než se zhluboka nadechla.* Jak víš o tom světě... nebo... co to je? Vždyt vlkodlaci to zní směšně. *Povzdechla si a pak se na ni ohlédla.* Jen potřebuji odpovědi aspon trochu, abych pochopila, co se nyní vlastně stalo. *Byla zmatená více než dost.*
*S hlavou stále v rukou zakývala na souhlas.* Jo, děkuju, je to fajn, bude to fajn. *Zamumlala, než vstala.* Nechceš se projít? Asi potřebuju někde panáka, a to nepiju. A ty budeš asi po tom, co ti řeknu, potřebovat taky. *Oznámil jí Aki uplně otevřeně. Už ani nečekala, jestli za ní Emilia jde, prostě vyšla ven. Bylo jí jedno, že je jedn v podprsence a lidi kolem na ní koukají, jelikož tak ukázala jak své zjizvené ruce tak i obličej a hrudník od krve. Bylo jí to jedno.* Ptej se, nemá cenu, abych ti cokoliv tajila, ale asi se musíš ptát. Každopádně si myslím, že potom už budeš mít jasno v tom, co se tam stalo s tím stromem. *Oznámila jí.*
*Vydala se hned za ní a stále v ruce svírala svetr.* Akamiro *Oslovila jí než ji vsunula svetr do ruky.* Já jen, ať to je trochu lepší pro tebe... *Ohlédla se po ostatních* Může to vyvolat jisté podezření u některých a nechci dnes nic vysvětlovat policii. *Vysvětlila a následně uviděla menší bar na způsob vesnice.* Tady... *Kývla hlavou s tím, že mohou sedět i venku na zahrádce.* Vše platím *Měla peněz a peněz které netušila, jak využít a Akamira bude platit dost za veterináře.* Začneme tím existují ještě jiní tvorové než vlkodlaci? *Opravdu to řekla a baví se o tomohle? V hlavě měla zmatek ještě více jelikož vždy žila a fungovala na bázi vědy.*
*Chvilku pobírala, cos e děje, než se na dívku usmála.* Děkuji, to je moc milé gesto. *Připustila načež si přitiskla svetr na kůži a schovala se do látky. Nad barem kývla a vydala se za ní, ona sama nepila skoro vůbec, ale teď to potřebovala jako sůl. Jakmile se usadily na zahrádku, tak když uviděla na stole popelník, z kapsy kalhot vytáhl zapalovač a cigaretu a zapálila si. Stresu na ní bylo více než dost. Pak se ale jala odpovědět na její otázku.* Ne, nejsou jediní, ani zdaleka ne. Běhají tu víly, upíři, čarodějové, vlkodlaci, démoni a lovci stínů, co vím. A věř mi, i když bych tohle vůbec vědět neměla, a ty taky ne, tak znám od každé rasy někoho, krom lovce. A tihle lidi bývají občas i dost vysoko postavení. Třeba jeden vílák vlastní hudební obchod v Queensu, Remi Luca. Další, Castor, pracuje v galerii. Drogovému podsvěti v NY nejspíš šéfuje upírka Alessandra, a co vím od mé přítelkyně, která je shodou náhod víla a vše mi to řekl, našla by jsi jich dost i mezi celebritami. *Pronesla, načež si popotáhla z cigarety.*
*Pozorovala, jak si dopřávala cigaretu, ale ona sama byla radši jen za drink, který po chvilce barman donesl. Začala z něho upíjet zatím, co ji poslouchala.* Víly.... dost zajímavý pojem moc si nedokážu představit jak vypadají *Jenže to už slyšela jména. Nic moc jí to neřeklo dokud nezmínila upírku jsem Alessandru.* Počkej... *zastavila ji a zvedla i ruku, jako gesto na zamyšlení.* Upírka Alessandra *Mohla to být jen shoda jmen není jednou v New Yorku, která má tohle jméno. Následně se zamyslela.* Znám jednu Alessandru, tak zda mi ji můžeš popsat. *Hlavně upíři... Jestli tomu tak bylo znamenalo to, že ta mrtvá žena nedávno opravdu byla v problému s někým, kdo ji takhle pokousal. Sepnula ruku v pěst, když si uvědomovala, že jí Alessandra byla pod nosem a možná i vražedkyně. Nezná jejich politiku, ale někdo zabijí nevinné.*
*Aki kývla na souhlas.* No, mají nadlidskou krásu, ale démnoskou krev. Co jsme pochopila tedy. Bývají úžasně krásní, ale zatraceně nebezpečné, to jsem poznala i na té mojí potvoře. *Zmínila Lyr.* Jo a taky neumí lhát. *Objasnila, pak se ale rozhlédla jako kdyby je snad byl někdo poslouchal,. Když nikoho neviděla, koukla na ni.* Alessandra? Vysoká, tmavé, dlouhé vlasy, dost odvážné oblečení. Má tetování od kotníku až po stehno, vyobrazení draka, a co jsem si všimla, nevyjde ven bez líčení. Dál se jmenuje Ransom a bydlí v Brooklynu. *Ultimátně práskla Alessandru. Už jí to bylo jedno. Věděla, že to nemá říkat a ani vědět, ale dokud to narušovalo její život, pak se o to nezajímala.
*Když popis byl více než jasný na Alessandru co zná, tak měla chuť bouchnout do stolu, ale udržela se a znovu upila z drinku.* To je... Ach bože. Myslím, že by bylo dobré sepsat si to. *Prohrábla si vlasy.* Vlkodlaci jsou očividně ti co chtějí zabíjet a ti co brání. Upíři zabíjejí lidi a vily jsou nebezpečné ale stejně ani žádnou neznám. *promnula si kořen nosu.* Ty jsi člověk hádám.
*Akamira pokrčila rameny.* Ne tak uplně, ne každý je takový, jaká je jeho rasa. Třeba víly by měli být podlé a zlé, a jedna z nich je přitom moje přítelkyně a neměnila bych, Remi je zase skvělý bavič, takže výjimky jsou. Co se týká těch ostatních...upírů se přirozeně bojím, vlkodlaků po té zkušenosti taky, ale viděla jsi, ta žena nás taky bránila. Asi jako u nás, záleží na povaze. *Pronesla.* Jo, jsem člověk, a stejně jako ty nemám Zrak, to znamená, že bych o ničem neměla vědět, ani ty ne. Pokud by se tudíž někdo dozvěděl, že o tom víme, asi by nám nejspíše vymazali paměť, řekla bych. *Odfrkla si.* Ale pokud se nám motají do světa, pak je mi nějaké tajemství upřímně fuk. *Hlesla nakonec.*
Takže jsou to takový zaporáci v tomto světě. Zatím co oni si střeží své tajemství a zabíjí lidi, my máme tu nevědomost...*zavřela si pro sebe, jelikož ji tohle jednání více než štvalo a bylo povrchní.* Nechci soudit lidi tedy tvory *mávla rukou* ta žena v lese nám zachránila život za cenu, že sama byla zraněná a pokud říkáš že Víly jsou i hodné je to něco jiného, ale očividně upíři jsou prolhani a velice rádi si hrají s lidmi a hlavně zabíjejí *poklepala do stolu* jak říkám jsem forenzni patolog. Neustále jsem řešila případy a nedokázala mrtvým pomoci. *Jenže tahle frustrace musela jít i stranou na druhou stránku je neznala a hlavně Aku byla sama zničena kvůli svého psa.* Už jsi se někdy setkala s Alessandrou? Myslíš že by byla schopna zabít člověka? *Jistě že jsem ji podezřívala vše co o ní doposud vím je prakticky lež.*
*Poslouchala ji a tak nějak pokývala hlavou.* Sama tomu moc nerozumím, ale jo, asi nějak jop. JAko jsou lidi, co o tom ví, co jsem tak pochopila, ale pak jsme my, ti beze zraku, ti co by neměli vědět nic, což mi přijde hodně, hodně nefér. *Pronesla upřímně.* Myslím si, že pokud jsi si někdy nebyla jistá zraněními, nebo příčinou smrti, tak mám za to, že s největší pravděpodobností to byla smrt ze světa stínů, smrt, kterou zapomněli Lovci zahrabat, takže se to dostalo k nám. A Alessandra? AZbít? Jo, myslím, že ano, a myslím, že už to i udělala, ne-li jednou. Kouká jí to z očí, ta prohnanost, už jen to že jede v drogách ji dost prozrazuje, že svatá asi nebude. Ty jsi se s ní setkala taky? *Zajímala se.*
Pokud toho byla schopná, tak jsem popíjela se sériovým vrahem skvělé *zamrmlala a při zmínce zda zná Alessandru zacítila divný pocit v těle. Znovu jistá touha a v hlavě se ji přemítalo, jak ji Alessandra jezdila dlaněmi po těle. Okamžitě ve tváři zrudla a napila se znovu ze sklenice.* Ano znám *Vydechla a snažila se uklidnit své myšlenky. Byla sériový vrah nejspíš a ona si tu udržovala intimní myšlenky nebo spíše tělo.* Měla jsem tu čest s ní být jednu noc v baru a povídat si. Do podrobností bych moc nezacházela... *pověděla, ale hodlala si nechat vytáhnout nějaký kamerový záznam z baru. Byla patolog, takže by do toho neměla strkat nos, ale Alessandra jí začala v tomhle ohledu zajímat po stránce pracovní.* Máš na ni kontakt? Nebo... říkala jsi, že žije v Brooklynu. *To mohlo být vodítko k něčemu dalšímu, ale problém nastával v tom, že hledat člověka v Brooklynu podle tohohle jména může vyjít na hodiny a hodiny práce, i když jestli přeprodávala drogy mohla by zkusit protidrogové zda o ní nevedou záznamy.* Mám na stole mnoho lidí, kteří zemřeli za situace jako kdyby se jednalo o upíry a často z části okolo Brooklynu. *Věci začali nasvědčovat vůči ní, ale nemohla si pomoci. Něco jí říkalo, že ačkoliv ji ve všem lhala nevypadá jako někdo, kdo si nepozorně popije někoho a pak ho odhodí.*
*Aki nadzvedla obočí, neubránila se ale úšklebku.* No hezký, já jí budu dělat návrh na tetování a tetovat, takže taky super. Ale jo, myslím, že ta ženská v něčem jede. Včera mi sama přiznala, nebo mě, mezi řečí, že se pohybuje mezi drogama a obchoduje s nimi, myslím, že od toho není k vraždě daleko. *Zhodnotila a típla cigaretu, než si ale zapálila další.* Jo, dej si na ní pozor, myslím, že se s ní asi dvakrát zaplétat nechceš. Moje holky, no, už nějak cítí, kdo je tak nějak průserář, na všechny co znám jsou milé, jen na ní vrčí a cení zuby. *Připomněla sama sobě a oznámila Emilii. Když zmínila kontakt, tak sáhla do kapsy, vyndala peněženku a z ní vizitku.* Tady. *Podala jí vizitku, jež dostala od samotné upírky.* Ať slouží. *Podotkla ještě.* Jo, já bych ji prokoukla, ale hlavně opatrně, ano? nechceš být večeře. *Ušklíbla se, a když jim přinesli konečně pití, napila se. Pak koukla na Emilii.* Pokud máš něco dalšího ptej se, asi tu budeme sedět dlouho, myslím. *Povzdechla si.*
*Vzala si od ní kartu, kterou si prohlédla a viděla telefonní číslo, které si rovnou uložila do telefonu a posléze mírně sykla. Bolest v ruce, kde předtím měla třísku byla znatelně větší. Nejspíš jen infekce.* Jistě máme hodně času... Byla bych ale vděčná za menší ošetření té rány na ruce. *Přiznala se a jen, co došel barman optala se na dezinfekci, což v místě, kde se prodává alkohol není těžké sehnat. Auto nechala nahoře, takže lékárničku také neměla. Každý podnik musí mít, ale nějaké věci pro první případ pomoci, takže krom drinků položil na stůl i láhev s dezinfekci a obvaz.* Až dokouříš zašla bys semnou na záchod? Budu potřebovat pomoct trochu. *Přiznala se a přemýšlela.* Upíři zní asi nejvíce nebezpečně. Nějakého vlkodlaka znáš krom toho, co nás napadl a té ženy? *O nich si nedokázala udělat obrázek vůbec.*
*Dívka okamžitě přikývla a ihned típla cigarteu, vstala, vzala to, co jim číšník poskytl a zamířila s Emilii na toalety.* Jasně, to není problém, kouknu se na to a něco s tím vyvedeme. *Přeci jen, ránu by sii neošetřovala poprvé, ona určitě ne. Zavřela za nimi, ještě se podívala, zda je třeba někdo nesledoval, už byla občas i paranodiní. Postavila se k umyvadlu a vzala čtverečkový obvaz, na který nalila desinfekci.* Tak ukaž. *Vyzvala Emilii.* A no, neznám, ani nijak osobně. Mám o nich potuchy, vím že je v New Yorku nejedna vlčí smečka, ale to je asi tak všechno. Ani o těch nemůžu říct, že je znám, jak říkám. Jeden z nich po mě šel a druhá nás zachránila. Ale možná by věděl Remi, kdyby jsi se s ním chtěla sejít, taky na něj mám pak kontakt. Ten je, co jsem pochopila i v blízkém kontaktu s Alessandrou. Jen nevím, jak by se tvářil na to že to, co bychom vědět neměli, ví další beze zraku. *Zauvažovala nahlas.*
*Odhalila ránu a koukala se před sebe, když jí poslouchala.* Moc to neutahuj *pronesla jedinou námitku, ale zdálo se, že Akamira je schopná ošetřit ránu bez její pomoci za což byla vděčná.* K vlkodlakům se tedy moc nedostanu ne teď... *zamyslela se dokud neuslyšela jméno Remi.* Mohla bych zkusit s ním mluvit, ale nejsem si úplně jistá. Ne že bych z něho měla strach, ale jak říkáš..., Teď když ty informace mám nebylo by dobré o ně přijít nějakým vymázáním myšlenek či co jsi to říkala. Konečně mám odpovědi... *Ale Alessandra se náhle zdála být velkou rybou v rybníce, kterou by měla chytit tedy na jednu stránku, ale na druhou jí stále přišlo, že je ve své podstatě dobrý člověk.* Co je ten zrak? Nebo je nějaký způsob, kdy mi nemohou paměť už vymazat? *otočila se k ní, když měla ruku zavázanou a cítila i úlevu v podobě, že dezinfekce příjemně chladila.* Máš přítelkyni vílu ta asi nedovolí, abys přišla o myšlenky, ale zajímá mě jestli je tu možnost i pro mě, co bych musela udělat, aby mi paměť nikdo nevymazal. *Svůj život zasvětila vraždám a chtěla, aby ti kteří zemřeli neprávem nalezli klid.*
*Akamira zavrtěla hlavou ze strany na stranu.* Ne, toho se bát nemusíš. Je to sice víla, ale je to strašná veselá kopa, která podle mě není schopná někomu ublížit. Alespoň mi to tak přijde. On se do těhle věcí nehrabe. Jo, tak nějak ví o tom, že bych to vědět neměla, bude to vědět i o tobě, ale neudělá s tím nic. Myslím si, že to bude fajn, jen opatrně. Remi není takový typ, aby ti ublížil. Každopádně jak říkám, pozor. *Upozornila ji. Pak si povzdechla.* No, zrak mají civilové, jak nám řikají, prostě obyčejní lidé, kteří nemají žádnou moc. No a někdo o tom světě ví, tedy má zrak, a někdo nemá ani tušení. Prostě žijí jen v tom, co znají. A právě k těm by se neměl svět stínů dostat. *Oznámila Aki.* A pokud vím, tak v případě nějakého toho jejich kodexu je jediný přístupný způsob stát se vlkodlakem a nebo upírem. *Pokrčila rameny.* A nebo prostě dávat pozor na to, komu to říkáš, komu věříš, komu se svěřuješ. *Pak zavrtěla hlavou.* Ne, ta by to asi nedovolila. Ale říkám. Jediný způsob pro civila beze zrak, jak vědět legálně o podsvětí, je stát se součástí podsvětí. *Hlesla.*
*Poslouchala jí dost bedlivě, než zaznamenala, že by musela být vlkodlakem nebo upírem. Mrtvolám svůj život už stejně věnovala proč se jednou nestát.*Zní to zajímavě.... Ráda se s Remim setkám mohl by mi aspoň osvětlit kodex veškerého podsvětí očividně bude vědět hodně. *Otočila se k ní čelem, než se mile pousmála a vzala jí zpět ven k drinkům.* Hádám, že abych se stala upírem... musím najít upíra. *Viděla mnoho filmů o tom, jak se lidé mění na upíry a do dnešního dne to brala jen jako mýty.* Ty jsi neuvažovala o tom být jiná? *Jistě, že nejspíš ne. Emi chápala, proč zůstat civilem přeci jen je to tak nějak jejich naučená podoba akorát Emi v tomhle neměla nikdy zábrany pro práci byla schopná umřít. Navíc potřebovala nahlédnout více do toho, co se děje ani ne z důvodu, aby potřebovala něco sobě dokázat, ale aby pochopila a dokázala pomoct těm, co skončí na jejím stole. Mluvila za ně, jelikož oni už nemohli.*
*Akamiira se pozastaviila.* Zní zajímavě to celé, a nebo to se někým stát? *Optala se opatrně.* A ano, myslím, že Remi to toho řekne dost, no, kontakt máš, nebo ti ho dám, aby jsi si s ním mohla promluvit. Neboj se ho. Jen si myslím, že podsvěťanský svět a vraždy v něm jsou vraždy tam, nevím, jestli si dělají hlavu s naší policií. Ta jejich je spíš ten Institut, nebo jak to říkala Lyr, a Lovci. *Obeznámila Emilii. Pak se na ni ale překvapeně zadívala.* Hele, já nevím, jestli tohle je rozumný, ale jo, a pokud chceš jednat s Aless, nemusíš chodit ani moc daleko. *Špitla tiše, jako kdyby je měla snad dotyčná slyšet. Pak se ale zamyslela. Musela přiznat, že ano.* Jo, občas, kvůli Lyr, kvůli těm věc´ím co vím, kvůli tomu všemu. Ale mám strach, přeci jen, byla by to obrovská změna. *Řekla dívka a posadila se zpět na židli.* Je to lákavé, protože to je neznámé a nové, ale je to prý...taky hodně nebezpečné. *Přiznala.*
Nebezpečné? *Pozvedla obočí, když slyšela tuhle větu, jak kdyby jí ještě něco mělo překvapit.* Jejich oběti mi končí na stole a já jim nemohu už pomoct ani v tom posledním. Jsem patolog jde o to podat informace náležité instituci, která může něco dělat... Pokud mají svoji vlastní informace poputují tam, ale s tím, co neustále vidím není tenhle svět o moc lepší. Korupce, vraždy, intriky akorát nemáme zuby a drápy, jinak to o moc jiné nebude akorát jejich gangy, či jak to nazvat budou mít jiné způsoby na týrání, což je logické. Člověk na nějaké stříbro nebude mít následky... *Netušila zda tomu tak je u vlkodlaků, ale zase to viděla v nějakém filmu.* Myslím, že bude jen potřeba pochopit jejich politiku, ale je pravdou že nevím nic a kohu říkat jen hlouposti přesto se u mrtvol pohybuji, tak často, že mě to tolik nepřekvapí. Máš dívku z druhé strany a máte se rády očividně jsou i bezpečná místa. *Věnovala ji úsměv pro zvednutí nálady. Akorát si neuvědomovala co s upírem dělá hlad viděla vše ještě černobílé tedy z části o tom, že vraždy jsou všude neměla pochyb, ale o tom jaké následky to bude mít na ní netušila absolutně.*
*Akamira si povzdechla.* Uznávám, tohle vše máme spoelčné, ale vezmi si- oni nějací přeci jen žijí dvojí životy, jako člověka jako bestie. Třeba Alessandra, ta je upírka, která prodává drogy jak na tom jejich stínovém trhu, tak i v lidském světě. Vše, co se tam děje, zasahuje do našeho. Nebo, jo, ne vše, ale většina věcí pak zasahuje do světa našeho, o to horší mi přijde že nějací z nás nevědí nic. Ano, proměna by zodpověděla hodně otázek a na hodně nás upozornila a hodně nám dala, ale taky by hodně vzala, už jen ty proměny jsou risk na život a na smrt. Lyriiu miluju, jsou bezpečná místa, ale je jich po málu. Většina, no, co jsem pochopila krom Lovců stínů, jsou ty rasy démonské. Víly a čarodějové mají démosnsou krev, démoni tu běhají taky. Jo, vlkodlaci a upíři jsou infekce, ale taky démonská. Už jenom to naznačuje, že to nebude nic moc hezkýho. Ale jo, má to i ten fakt, že je lepší o tom vědět a být ve střehu, než nevědět nic. *Ukončila, než se zhluboka nadechla.* Není to fér, nic z toho, ale skok do neznáma je taky risk. Sama nevím asi, co bych chtěla, kým bych chtěla být, bojuju s tím zda žít v nevědomosti a být tím z části chráněná, ale z části riskovat, třeba to, co se stalo dnes, nebo to risknout a pak být připravena na vše, co přijde. *Špitla tiše a složila si hlavu do dlaní. Když pak procházel číšník, objednala si další drink.* Je to složitý, divný, a nevím, jak dál, to je pravda. Je to prostě...o život, tak či onak.
*Neodradila jí ani slova, co Aki říkala.* Já do toho půjdu zmínila si, že Alessandra může člověka proměnit. *Zapřela se o židli.* Chápu, že máš strach. Já svoji práci odevzdala život a jsem tu od toho, abych za ně mluvila a vyřešila jejich smrt. Prokázala jim tu poslední službu a to znamená být zainteresovaná i do tohoto světa. Jestli vlkodlak nebo upír je mi to jedno.... Potřebuji těm lidem pomoci ač to může znít nabálně, protože mrtvola nepromluví, ale to je právě ono. *Napila se svého drinku.* Jsi milá a působíš, že máš dobré srdce. Můžeš zůstat civilem a být v bezpečí se svoji dívkou. Aki... Ať se rozhodneš jakkoliv očividně si to hodně promýšlíš a zvolíš nakonec dobře ano? Nejsem génie na uklidnění. Dokážu ti tu vyjmenovat co vyvolává jakou emoci, ale sama to popsat jinak nezvládnu, ale přijdeš mi dost inteligentní na to abys neudělala nějakou hloupost, které bys posléze litovala.
*Aki kývla na souhlas.* Jo, jo může, myslím, že to může každý člověk.* Pak ji ale poslouchala a tak nějak kývala na souhlas. Usmála se, když ji pak nazvala inteligentní, musel a uznat, že tohle se jí poslouchalo hezky a byla za to ráda. I tak ale dál bojovala s tou představou, s tou domněnkou, s tím, co by bylo kdyby. Už už jí chtěl odpovědět, když ji ale zadrnčel telefon. Ihned jej zvedla a poznala hlas doktora, u kterého byla Indigo. Poslouchala jej, co povídal, než poděkovala a zavěsila. Podívala se na Emilii a její pohled mluvil za vše. Nakonec jen zavrtěla hlavou na známku nesouhlasu, než se jí do očí nahnaly slzy a ona si složila hlavu do dlaní.* Nezvládla to... *Zašeptala mezi vzlyky./
*Poslouchala jí a náhle viděla, že zvedla telefon. V ten moment jí to došlo.* Aki... *zašeptala její jméno a přisunula si k ní židli, než si ji vtáhla do objetí.* Jen se vyplakej. *Chápala, že slova už jsou k ničemu. Mrtvé lze jen oplakat a vypořádat se z jejich smrtí. My tu žijeme, ale oni už ne nejhorší je to pro blízké osoby. Rukou ji hladila po zádech a nechala ji, aby propustila své emoce.* Zajdeme pro tvé dva psy a pak tě hodím domů za tvoji přítelkyní hm? *Potřebovala psychickou podporu a Emi tohle neuměla. Chápala, že je nutné věnovat objetí a chápala i ten smutek, jenže víc nevěděla, co udělat pro ní. Snad už ani nic víc nešlo. Vzkřísit zvíře nedokázala.*
*Aki jí ještě chvilku neodpověděla, nereagovala. Pak ale zvedla pohled. Byl nepřítomný, takový jako kdyby zastřený a vzdálený.* Ne. *Hlesla.* Ne, za Lyr ne. *Řekla. Stejně se s ní neměla jak spojit, jelikož víla neindiponovala telefonem.* Já to zvládnu. Převezmu si je, ale potom...potom už vím, co udělám. Tohle nenchám jen tak. *Zasyčela, než se podívala na Emilii. Tohle jako kdyby v ní něco zlomilo. Jako kdyby tohle byla ta poslední kapka.* Už nenechám, aby nám ten svět nečinně ubližoval a nenechal nás dělat nic, jen maskovat, že nic nevíme. Nebudu jen sedět a přihlížet. *Zvedla se ze židle, kopla do sebe panáka a utřela si slzy.* Pojedeme pro Indigo. A pro holky. A pak probereme tu proměnu. *Řekla napevno, čímž oznámila Emilii svůj plán. Chtěla se posmtít. Chtěla jim ukázat, že nebude jen ten nečinný civil v koutě.* Asi už ti rozumím. Je lepší mít přehled a případnou moc, než nemoct udělat vůbec nic. *Zašeptala.*
Jistě... *Překvapila jí změna, co nastala v Aki. Nejspíš ji byla Indigo nejblíže z těch tří.* Jistě... *jen neustále přikyvovala, než překvapeně zamrkala o proměně. Chtěla říci, že by si to měla promyslet už jen z důvodu, že je nyní rozhozená, ale na druhou stranu vypadala dost přesvděčeně.* Tak pojd zavezeme holky a vrátíme se. *Jak řekla tak i učinila. Obě fenky hodili domů spolu s Indigo. Emi moc nemluvila jelikož nechávala Aki prostor se rozloučit se svým psem, až cestou zpět v autě, kdy byly jen ony dvě.* Pořád chceš přistoupit na proměnu? *pronesla do ticha s tím zda si to nerozmyslela přeci jen byla hodně rozhozená.*
*Indigo ještě tam na klinice měli možnost zpopelnit, což se taky stalo. Cestou tam ii pak zpátky byla potichu, ale v hlavě jí vířil tok myšlenek. Až Emiliina otázka ji vytrhla z přemýšlení. Otočila se na ni, než se podívala zpět z okna.* Chci. Tohle nenechám jen tak. Nemůžu. Nemůžou nám jen tak ničit náš svět, aniž by nebylo povšimnutí. Najdu si pak toho, kdo to udělal. Když se neumí ovládat, ani já nebudu. *Hlesla. Tohle chtěla napravit. A kdo by jí v tom mohl jinak pomoct, než upírka Alessandra, jak jinak? Ještě k tomu, upírka, takže hádala, že tam bude k vlkodlakům jistá averze.* Tohle je tak moc nefér. *Pověděla, když jí po tváři stekla další slza.* Na jednu stranu k nim mám ještě větší odpor, ale co v tomhle světě můžeme zmoct jen jako lidé? Nic. *Sykla.*
V tomhle, i když nerada s tebou souhlasím. Chci najít ty kteří zabili nevinné lidi. Muže, ženy i děti, které nemají vyřešené případy. Určitě by chtěli, aby bylo vše vyřešeno.... Být přeměněná je jediná možnost, jak dokázat, že jejich život sice skončil, ale jejich příběh je už celý. *Zašeptala a ohlédla se k Aki, když zastavila s autem před barem.* Alessandra by nám s tím mohla pomoci ačkoliv na ní mám pifku potřebuji ji *Usedla ke stolu kde seděli předtím.* Je mi líto Indigo, ale prosím až toho vlkodlaka najdeš a přistane mi na stole v lidské podobě dej mi vědět. I jeho případ bych chtěla mít z krku a ukončený... *Vlkodlaky nedokázala brát jako lidi, i když ve své podstatě jsou. Vnímala je jako lidské bytosti jen z části.*
*jakmile jí řekla o tom, že by jí vlkodlak přistál na stole mrtvý, tak se zlehka pousmála, sama se tomu podivila, tomu, že se v této situaci směje. Ale přeci jen, momentálně ji vcelku přesakakovalo, už jen z toho principu, koho právě ztratila.* Neboj se, vědět ti dám, ale myslím si, že to bude trvat, než se jedna nebo druhá vrátíme k pracím, jež máme. Přeci jen, po proměně to je asi těžké, jen z toho, co i Remi zmiňoval, že novorozenci jsou nejdivočejší a nejméně snadno ukočírovatelní. Možná v té době bych měla po tom vlkovi jít. *Zamyslela se a objednala si drink, než si opět zapálila cigaretu.* Tohle já nenechám jen tak, všem ji ukážu. Myslejí si, že když jsme nevinní a nic nevíme, můžou si brát co chtějí. *Řekla, načež se nad tím sama zasmála.*
Novorození? *Moc ještě nechápala, co to vlastně obnáší.* Rozhodně souhlasím s tím, že bychom se měli mstít, ale na druhou stránku... *Sama přemýšlela, jak to popsat, aby jí nějak nevzala její ideal, který rozhodně nemohla ani ovlivnit.* Vlastně s tebou jen souhlasím nemám k tomu co dodat, ale mohla bys mi vysvětlit o co jde? Ohledně no... novorození. *Ona nechtěla být vraždící maniak ba naopak je chtěla právě zastavit, ale vůbec netušila do čeho se vlastně pouští.* Myslím, že bude nejsnazší, když nás promění obě najednou. *Jen se zamýšlela, ale mohlo by to mít dobré výsledky pro obě. Je ovšem otázkou jestli Alessandra bude chtít, ale na druhou stránku věci aspon se napije. *Mohou si posloužit navzájem.*
*Akamira ji poslouchala, než k ní zvedla yrak.* Je možné, že ti dám jen poloviční informace, více se zeptej jiných. *Odkázala ji znovu a zase na Remiho.* Ale co vím, novorozenci jsou nekontrolovatelní. Než se naučí kontrolovat svůj hlad po krvi, tvá to. Jsou pak odkázaní na jiné upíry, kteří bz je drželi, jinak se z nich můžou stát monstra. Vraždící monstra, co vysají oběť až ke smrti. Musí tam být dohled, musí se na to jít pomalu. Trvá, než se tam dostane nějaký vlastní náhled na věc, než upír jako takový může být venku sám aniž by někoho nezabil. prostě, to chce čas, než budeš soběstačná a sama sobě pod kontrolou. *Vysvětlila. Na to, co pak řekla kýval.* Souhlasím, domluvím to s ní, co nejdříve to půjde, a pak se ti ozvu, ještě ti dám na sebe kontakt. *Oznámila jí.*
*Tyhle informace jsou rozhodně novinka a bude muset najít toho Remiho nebo spíše si s ním domluvit schůzku a tyhle věci dořešit. * Takže to bychom měli... *Nebude na to sama, co bylo rozhodně plus proto, aby si mohla být jistá, že na to nebude sama.* Ale kdo se nás ujme? Nebo spíše... Existuje tím pádem nějaká jejich sekta, kde si nováčky hlídají hádám *Už to tak znělo a možná to bude Alessandra, kdo jí bude hlídat, i když při téhle zmínce se jen zasmála. Ta zrovna. Jede jen sama za sebe a do druhých se nestará to zkusila na vlastní kůži.* Kde máme jistotu, že nás Alessandra přemění? *To byla jedna z dalších věcí, co ji vzešla na mysl, protože nikde není dáno, že tomu tak bude.*
*Aki se zase napila, položila sklenku a koukla na Emilii.* Alessandra si buduje klan. Zase, Remi, tohle zmínil. A není jediný, co jsme pochopila, jako smeček je hodně i klanů, takže tak. A Alessandra právě jeden staví a buduje, takže pokud nás přemění, pak budeme nejspíše u ní. Jo, myslím, že jsme našla něco, co zmiňovalo i jistého Dragose Sorina tady v NY, ale myslím že ten bude horší jak ona. To víš, měla jsme deset měsíců na šmejdění a zjišťování. Myslím, že pokud to udělá Aless, pak zkejsneme u Aless. Možná bych tomu dala šanci, přeci jen, nemusí vědět všechno. Stačí jí říct jen to, co chceme, aby věděla, a pak to bude po našem. *Navrhla Akamira, přičemž se spiklenecky uculila. Nepoznávala se, najednou tu hodnou holku skoro necítila. Jen narůstající zlobu a touhu po pomstě.*
Nevím, jestli chci být zrovna pod ní. Je to dealerka drog... *Jenže nikde to asi nebude o moc lepší. Bylo více než jasné, že ta sorta lidí je prolezlá jen problémy.* Dragos Sorina... *To jméno ji rozhodně něco říkalo a nevnímala se při tom jméně nijak příjemně. Jistě to byl někdo, kdo byl i na černé listině u lidí nebo možná. Rozhodla se po tom jménu více ohlédnout, ale rozhodně ho někde slyšela jen si nyní nemohla vzpomenout kde.* Alessandra nás dostane na svoji stranu, ale jestli je to vražedkyně. No je to složitější než se zdá. Nevím jestli proměna od ní bude pro mě výhodná. Možná bude lepší najít ještě nějaký klan a zkusit si to promyslet. *Poklepala prsty do stolu nad tím, že přemýšlí, co dál.* Alessandra je v tomhle ohledu podlá a neřekla mi ani jednou pravdu, jak ji mám věřit. Jenže možná je to nejmenší zlo...
*Akamira se jí podívala do očí.* Podle mě je to jednoduchý princip. Jde jí o moc, jde jí o to, aby měla vlastní klan. Myslím si, že nebude diktovat podmínky zas až tak velké nebo sii dělat vše podle sebe, pokud chce klan ve kterém chce lidi udržet. Ona potřebuje nás, ne my ji a řekla bych, že to ví až moc dobře. Tohle ti mocní totiž vědí. takže pokud bych se měla rozhodnout, stejně ty, ač nerada, volila bych Alessandru. Pokud bychom zvolily někoho, kdo ujž má klan, má moc a má zázemí, pak pro něj nebudeme nic. Za to pro ni, tak pro ni budeme něco jako dar,. A myslím si, že by si nedovolila nám dávat ulitiáta. Navíc, pochybuji, že by chtěla pak na krku mít svě vzbouřené novorozenkyně. Pochop. Ona zatím nic nemá. Bude nám chtít podlejzat, abych se cítili chtěné, protože jak říkám, ona nás potřebuje. Proto, právě proto, bych volila jí, a jak jsme řekla, část toho, co víme a co chceme si nechat pro sebe. *Vysvětlila.* Navíc, kdo právě tě dostane do podsvětí drog, než drogový dealer? Bude to chtít sice nějaké to divadlo z naší strany, ale o to lepší to bude. *Sdělila jí pak svůj lišácký plán.*
To, co říkáš dává smysl. Měla bych si nechat poradit od někoho, kdo se v tom pohybuje. *Navíc si nepamatovala, že by se kdy zmínila Alessandře o tom, že je od police.* Tak to uděláme jak říkáš. Zní to více než zajímavě a rozhodně nám to může přinést prospěch navíc je pravda. Alessandru mohu dostat jindy *Navíc stále nějak nechtěla věřit tomu, že by byla namočená ve vraždách nevinných. Zdála se jako někdo, kdo bude dělat problémy, ale jen ve svém okruhu ne u nevinných lidí, kteří se procházejí ulicemi nějak jí to na ni nesedělo přesto o ní chtěla vědět více.* Řekla bych že mé setkání s ní šlo dobře, takže podlejzání nebude problém... *Minimálně už to, že s ní spala, ale to zmínit nechtěla.*
*Dívka kývla na souhlas.* Jo, i já jsme se s ní setkala, bylo to tedy kvůli návrhu jejího tetování, a i když jsem z ní měla vítr, jelikož jsem věděla, kdo je, rozešly jsme se nakonec v dobrém. I se mnou nebude v tomhle ohledu problém, myslí si, že máme šanci to zvládnout. Navíc, je to mladá upírka, takže co se týče jejího encanta, ani bych se moc nebála. *Pronesla, používajíc význam, který Emilia asi neznala. Aki už to ale přišlo tak automatické, tak snadné, že jí to samotné ani nedošlo.* Bude to v pořádku, půjdeme si každá za tím svým a myslím, že budeme po několika letech schopné se o sebe postarat i samy. Teď bychom to bez té Aless ale nezvládly, to je faktem. *Přiznala.*
*Znovu divní slovo.* Encanta? *Připadala si jako hlupák, že se neustále musí na něco ptát, ale zároven potřebovala všechny informace, které Aki má, aby se nemusela posléze opakovat* Alessandra je tedy naší jedinou naději a budeme se s ní muset setkat. Párada... *Nadšená z toho úplně nebyla obzvláště, když se právě jednalo o Alessandru na kterou byla v momentální chvíli naštvaná. Vždyt jí tahala za nos a bůh ví, co všechno před ní ještě tají.* Sama si s ní ještě musím promluvit o nějakých věcech *zamručela, protože byla více než rozhozená z toho, co se mezi nimi stalo a to, že se bude muset nechat kousnout od ní.*
*Kývla.* Jo, co jsem pochopila, je to takové, když se na tebe upír upřeně podívá, tak použije to kouzlo, Encanto, a to tě donutí udělat co chce on. Tohle. Ale umí to upíři jen po určitém věku, pokud není Aless nějaký majstr, pak se to teprve učí a nám by nemělo hrozit nic. *Odvětila.* Jo, jo sejdeme se ní, ale pak finálně při proměně. Musím ještě taky něco urovnat, hádám, že budu dlouho pryč, tak vše vysvtělit a tak. není to jen takové, je to prostě...je to složité a budu potřebovat asi trochu toho klidu. *Pronesla zamyšleně. Pak se na ni podívala.* jsi si opravdu jistá, že tohle chceš? *Zeptala se ještě jednou, na ujištění.*
Chci... Ty chceš, aby to bylo vyrovnané mezi nimi a námi. Já chci to samé, ale z pracovních účelů... Několikrát jsem pocítila bezmoc, kdy mrtvá dívka ležela na mém stole. Našli ji pohozenou u kontejnerů jako nějakou využitou věc. Byla to dívka, co studovala na univerzitě. Snažila se kvůli stipendia a měla milující rodinu, kterou to celou zničilo. Co vím otec si vzal život a její bratr spadl do drog. Bylo to velmi rychlé, kdy to s nimi šlo z kopce a hlavně z důvodu, protože netušili proč... Proč jejich dcera, která nikdy nikomu neublížila skončila takhle? A nejsou jediní. Mám mnoho těl v márnici, které nemají vyřešený případ. U zlých lidí mě smrt tolik netrápí. Ve většině případů války gangů, ale u lidí, co chtěli jen žít... Nemají právo se takhle k nim chovat. Povýšení bastardi. *Poslední větu procedila skrz zuby a podívala se na ni.* Máme možnost trochu nastolit řád a pokud to znamená být jedním z nich nemohu říci ne. Už jen kvůli slibu, který mě svazuje k mé práci a policii.
*Akamiira kýval na souhlas.* Rozumím ti a mrzí mě to, ale jak jsme řekla. Dostaneme se k tomu, jen musíme někde začít. U někoho, kdo nám dá možnost, někdo, kdo nám dá prostředky, někdo, kdo se o nás postará a naučí nás jak to chodí, někdo, kdo za námi bude stát, někoho, jako Aless. Pak už to bude jen na nás. Tohle, to co jsi popsala, může být případně i Yin fen, když někoho kousne upír, tak se ta látka prý nějak vyloučí do těla oběti a je to pak pro něj jako droga. Pak se vrací pro víc, a pro víc, a byla bych i věřila tomu, že je to zabíjí. Kdo ví, v čem i tak Aless jede, ale doufám, že to zjistíme. *Špitla, načež si objednala další drink. Tušila, že bude odcházet opilá, ale za dnešek už se tomu nedivila.* Dokážeme to, jen musíme vytrvat. Tohle všechno je prostě špatně. *Zavrčela.*
Nemohu než souhlasit. *Objednala si posléze už jen vodu, jelikož řídila a hodlala Aki dovézt posléze domů a v pořádku už jen tím, jak je New York nebezpečný.* Souhlasím nad tím, že půjdeme za Aless. *Zatím nebylo dál co řešit, protože další informace může získat od toho víláka, jak tvrdila.* Teď by mě ale stejně zajímalo, jak se člověk potká s vílou? Navíc jste v partnerství. *Což byla jedna z dalších věcí. Partnerky které jsou bok po boku, ale zároven z jiných světů.* Pokud to ovšem není tajemstvím *Ráda si vyslechla příběhy.*
*Akamira jí to všechno odkývala a opět se napila. Pak se na ni podívala.* No, ani nevím, potkaly jsme se náhodou. Hrála tehdy v Central Parku na okarínu, nějak jsme se zapovídali a tak nějak se sblížily. Pak mi navrhl nějaké bylinky na moje zdraví, na jeho zlepšení, moje psychika je a byla vždy churavá, A tak jsem přijala. No po pár týdnech mi prozradila, kým je, co jsem pochopila tak na víly se mlčenlivost ohledně dohody o světě stínů, jak tomu říkají, neváže. Ale zase, netuším, zda je to pravda. Každopádně Lyria mi tehdy prozradila uplně vše, a teď jsem tady a zjišťuji, jaký svět vlastně je. I s Castorem to bylo náhodné setkání, ten mne pak seznámil s Remim, z nějž se taky vyklubala víla. Jak říkám, jsou mezi námi a není jich zrovna po málu. No a naše partnerství s Lyr...nějak to šlo samo. Ani nevím, jak jsme se k tomu dosataly, přišlo to jako blesk z čistého nebe. Možná to, jak byla milá a okouzlující, kdo ví.
Zní to hezky rozhodně Vám to přeji *Byla překvapená tím kolik jich chodí mezi nimi a vlastně se chovají jako obyčejní lidé, ale zdaleka obyčejní nejsou. Jako kdyby si chtěli jednoduše hrát s každým a s celým tímhle světem. Víly zní rozhodně nejvíce mírumilovně v celé řadě těch bytostí.* Sama jsem zvědavá jak je poznám *Ona o lásce a nějakém sbližování mluvit nemohla. Nikdy nikoho nějak zvláště nemilovala jediné kdy byla schopná projevit hluboké myšlenky bylo po množství alkoholu s Alessandrou, protože měla dojem, že Alessandra je v tom ještě více ztracená než ona.* Hlavně mi slib, že až se proměníme neskončíš na mém stole nerada bych pitvala někoho, kdo má budoucnost *To byly ty nejhorší chvíle v práci, ale vůči nim už také byla nějakým způsobem obrněná.*
*Akamira se usmála.* Jo, jo je to hezké, je to kouzelné a jsem za to ráda, Alespoň něco, co bych řekla že za to stojí a je dokonalé, bez chybky. S ní jsem....s ní jsem šťastná. Ale po tomhle, nevím jak to bude dál, nevím, jak to bude, až nás odloučí, netuším. *Povzdechla si. Pak se opět mile usmála a zlehka se uchechtla, ii když to teď bylo těžké.* Vynasnažím se, ale myslím si, že upírka by ti na stole asi neskončila, co si tak myslím. Netuším, jak je to s nimi po smrti, myslíš že se promění v prach? Shoří? No každopádně, na stole ti skončit opravdu nehodlám, to ne. Pokud mám umřít, tak doufám, že to bude jen jednou a to při té proměně a na chvilku. *Opět se s úšklebkem napila.*
Pokud při proměně a na chvilku, tak to se mi jen tak neukážeš na stole *Byla ráda, že Aki dokázala být už trochu veselejší a viděla na malý moment snad něco podobajícího se úsměvu.* Je pravda, že upíři asi samotní mi na stole neskončí. Nevím, jak umírají zda přirozeně a zůstane jejich tělo nebo naopak zmizí, ale na to se můžeme zeptat Alessandry ta bude jisto jistě vědět. *očima se střela s těmi jejími a musela uznat, že to byla krásná dívka. Kladla si otázku zda je dobrý nápad, aby se zničila, ale chápala její záměr který byl dost podobný tomu jejímu.* A myslím, že když na to budeme dvě bude to znatelně lepší nemyslíš? *Pozvedla obočí v důrazu na otázku zda budou nějaké společnice v tomhle. Možná budou potřebovat oporu jedna druhé, když budou procházet proměnou spolu.*
Jo, jo myslím si, že ta by nám ohledně toho řekla hodně, no bude muset, když nás bude chtít mít na krku. *Uculila se Aki, tenhle úsměv byl zase toho typu, že se tam mihlo cosi děsivého, cosi, co k její hodné tvářičce a povaze vůbec, ale vůbec nesedělo.* A jinak jo, myslím si, že jo, protože v počtu je síla. Myslím, že pro nás bude dobré to, abychom byly spolu, abychom držely a nějak se nenechaly rozhodit, protože tohle vyjít musí. Riskujeme a měníme hodně, o dost přijdem a dost se změní, a já nechci, aby to všechno přišlo nadarmo. Aby...aby i Indogo přišla nadarmo. Nechci, aby to bylo pak zle, potřebuju pak mít jistotu, že dostaneme pro co jsme přišly. I když, tu nemůžeme mít nikdy...*zaobalila to nakonec.*
Vzhledem k tomu, že Alessandra není... snad není vraždící maniak a dle jejího vyjadřování a inteligence si myslím, že máme dost slušný potenciál k tomu nebýt netvory. Dokázala to ona, takže my to zvládneme také. *Pronesla fakt, kterého si všimla. Aki a Alessandra na tom byli inteligentně dost podobně, což znamenalo, že nebyly vůbec hloupé tím se ji osvědčil fakt, že mohou vydržet více než nějaký hlupáček.* V množství je síla *Pronesla její slova ve zkratce a pak se zapřela, když jí zapípal telefon na který se koukla.* Kruci... *zavrčela a hned okolo projela dvě policejní auta která mířila do lesa.* Další mrtvola. *Na sucho polkla.* Nejspíš se náš rozzlobený vlk potřeboval vyřádit jinde, až na to... třinácti leté děvče, co venčilo psa. Jdeš semnou nebo si tu dopiješ drink?
*Pokývala hlavou na souhlas.* Taky si myslím, že by to nemuselo být zase až tak zlé, myslím, že to je dost možně schůdné. *Přiznala stejně tak, jako Emilia, i Akamira. jakmile kolem projely auta, atk se na ni podívala.* Jdu, myslím, že ti budu dost užitečná s tím, co vím. A pokud si ty nebudeš jistá, tak většina legend a příběhů jsou pravdivé. To je asi pravidlo, kterým bych se řídila. *Pronesl, načež na ni kývla, kopla do sebe panáka a zvedla se od stolu. Počítala s tím, že to tedy Emilia zaplatí a tak namířila směrem ven z baru. Hned před ním se rozhlédla.* Tak jo, dostaň nás tam. *Hlesla směrem k Emilii.*
Dobrá, ale nebude to příjemný pohled... *Zvedla se od stolu a rovnou zaplatila i s dýškem, kdy si vzala ještě flašku whiskey sebou.* Tohle nám ještě bodne. *Mávla a zamířila k autu. Ukázala jí ať sedne a posléze vyjela směrem kudy jela policejní auta. Nebylo to daleko sotva deset minut před jednu z menší uliček, které nejdou skoro vidět, ale v dáli v lesním porostu a mezi stromy šla vidět policejní auta a blikačky. Zaparkovala rovnou na cestě a vystoupila.* Tak pojď. *Zamířila k místu, už po cestě šlo vidět, že zde běželo velké zvíře.* Emili *ozval se jeden policista na kterého mávla* Ta je tu semnou *ukázala na Aki a prošla skrz policejní pásky, než narazila na tělo. Pes tu pobíhal a neustále štěkal. Nechtěl se nechat chytit bylo to nějaké štěně, ale očividně dost traumatizované. Dívka ležela v porostu. Hrudní koš byl otevřený spolu s břichem, kdy vnitřnosti trčeli venku. Něco ji doslova rozpáralo drápy, ale nesnědl jí. Koukla na její ruce.* Snažila se udržet svého psa. Nejspíš první zjistil, že něco není v pořádku má spálené ruce od vodítka, takže se ji posléze i vytrhl... *Konstatuji a zkusím její tělesnou teplotu. Měla jsem vždy sebou pár věcí v kufru, které si nosím pro tyhle případy. Dle teploměru teplota skoro ani neklesla.* Může být mrtvá tak hodinu maximálně dvě...
*Upřímně to, že vzala lahev Aki ještě ocenila. Jakmile dojeli na místo, a ona viděla tu spoušť, nejprve si jí zvedl žaludek. Dala si ruku před pusu, ale pak se na to přeci jen zadívala.* /Notak buď silná./ *Napomenula sama sebe a vykročila k mrtvé dívce. Hleděla na ni a pak se podívala na Emilii. V pohledu se jí zřelo jasné. Měla jasno.* Tohle člověk nebyl, toho by nebyl schopný. Tohle byla ta zasraná bestie. *Pronesla, už taky naštvaně.* Problém je, že nám to nikdo věřit nebude. Musí se to asi hodit na medvěda nebo něco, ale tohle...to medvěd nebyl. *Špitla, než se pootočila k psíkovi. Bylo to malé štěně německého ovčáka, Akamiru při pohledu na něj píchlo u srdce. I tak ale zůstala stát, nešla za ním. Věděla, že teď bude někoho potřebovat, ale na to nebyla ona připravená. Sledovala proto, jak psa nakonec odchytila jedna z policistek a snažila se jej uklidnit.*
Souhlasím *Aki ji potvrdila její domněnky, jelikož byla delší dobu s těmi tvory.* Myslím si, že to bude ten samý. *Neuniklo jí ani to, jaký sestřih malá holčička měla. Černé vlasy, krátko střižené nad rameny.* Vyhlédl si ji jako svůj typ... Rozdrásal ji, ale tvář je netknutá. Nejspíš byl frustrovaný... Myslím, že se jedná o toho samého. Odpovídal by vzhled i to, že zde pobíhá pes. Nebyla to náhoda, že by se mu postavila do cesty. Ten muž, co ho mám na stole. Má vlasy stejně střižené jako ty byl to takový volnomyšlenkář s ženou jak jsem říkala. Zaútočil na tebe už někdy?
*Akamira si povzdechla.* To by tím i mohlo být, možná, je možné že šel tedy po nějakém stejném typu a vybral si proto mě? Že by i mezi vlkodlaky byly tyto motivy? *Optala se sama seba a nahlas zároveň. Pak si ale povzdechla. *Jo, jo už jsem ho viděla, tak nějak už po mě šel. Ale tehdy jej Lyria zahnala, vytáhla na něj zbraně a on zmizel. Tak možná, jestli se nedopálil, kdo vi. *Povzdechla si.* U nich je to těžké určit, ale zase, kdyby měli hlad, vypadalo by to jinak, nebo ne? Tohle vypadá jako... Jako kdyby je to bavilo, jako kdyby se v tom vyžívali. Jako kdyby... No prostě to vypadá jako by to nedělali z žádného Rozumného důvodu. *Dořekla.* Kdo ví, třeba takoví mohou být, o vlkodlacich a jejich povaze já nevím moc.
Sériový vrah může být v jakékoliv podobě asiat, běloch, černoch, boháč, chudý a klidně i vlkodlak... Nemyslím, si, že by ten typ měl vyhlídnutý. Myslím, si... Dříve jsem měla ještě pár těchto případů... vyhledal tě znovu myslím si, že po tobě jde záměrně. Byla jsi nejspíš jediný kdo mu utekl a někteří vrazi v tomhle vidí, jak jejich ego utrpí. Cokoliv, co mu tě připomíná ho rozzuří ať je to, kdo je to chce hlavně tebe měla by to tvá přítelkyně rozhodně vědět a měla by ses začít vyhýbat místům, kde jsi bez dohledu. Mé domněnky nemusí být správné, ale je to až moc shod. Zdá se, že jsi jeho hlavní cíl. Zabíjel by jistě dál, ale nyní má motiv dle kterého hledat. *Koukla ji do očí s tím, že tohle není dobré.* Zabíjel před chvíli ještě se někde bude toulat lesem. Kdyby to byly vrahové nezachránila by nás ta druhá vlčice. Bojují mezi sebou takže možná ani jeden není ve smečce. Kdyby chtěl lovil by ve více a nebo je ve smečce, ale loví sám protože tohle jiní dělat nechtějí... *Snažila se srovnávat trochu i chování vlků.*
*Akamira se nestačila divit tomu, co slyší. Jistě, tak někam chápala, co měla na mysli, ale po tom všem, co dneska se už stalo ji to přišlo skoro až úsměvné a vtipné. Mohlo to být horší?* Může to být horší? *Vypustila nahlas svou myšlenku.* Šel po mě vlkodlak. Zabil mi psa a teď se dozvídám, že jsem nejspíš objekt zájmu sériového vraha vlkodlaka, co po mě jde, já nevím, komu jsem co udělala, nebo jestli je to ironie osudu, každopádně abych řekla pravdu tak teď ani nevím, zda se smát nebo brečet. *Hlesla.* Každopádně vím, že tu procent budu chtít urychlit, at je to co nejdříve. Tenhle svět už mě začíná znechucovat. *Koukla se na mrtvou dívku a povzdechla si. Pak koukla na Emilii.* Takže... Ona umřela kvůli mě, že je to tak? *Zeptala se, tak nějak ale tušila, jaké odpovědi se ji dostane.*
*Moc dobře chápala její furstraci, kterou si nyní prožívala.* Nezemřela kvůli tobě. Zabíjel by jiné... Nyní aspon víme jistý vzhled oběti a můžeme tak varovat společnost, že není bezpečné pohybovat se v lesích a zvednout nějaké hlídky. Jako patolog rozkazy nevydávám, ale pracuji v tom několik let, kdy vím, jak tohle pomůže a co to rozpoutá ve vyšetřování. Nejsi viníkem. Ta dívka a ten muž vlastně zachránili tímhle jiné... *povzdechla si, když dívenku přikryla plachtou. Zbytek pitvy učiní až v nemocnici.* Aki. *Uchopila ji za ramena, aby se koukala na ní.* At se stalo cokoliv nesmíš si tohle dávat za vinu ano? Není tvá vina, jak ta dívenka skončila a nikdy si nikoho nezabila a ani sis to nepřála v tomhle ohledu si neříkej takové věci zda za to můžeš. Zabíjel by jiné nebo by ji zabil tak či tak, jelikož byla ve špatnou chvíli na špatném místě ano? *Tohle byl hlavní problém civilistů. Tahle práce byla těžká na psychiku, ale nikdy si nikdo nesmí dávat za vinu smrt se kterou nemá co dočinění. Mnoho dobrých poldů skončilo na léčbě s tím, že si nezvládli myšlenky na to, co by kdyby...*
*Poslouchala ji a to, co říkala, ji vlastně přišlo logické.* Jo, jo asi máš pravdu, asi se ve mě tak nějak jenom hýbe svědomí, nebo ani nevím, možná spíše strach, pocit viny z toho, že do toho jsem vůbec zapletena. Možná kdyby ho tehdy Lyria zabila, tak by byl klid. Ale no, nemůžeme vědět , co by, kdyby. *Povzdechla si dívka.* Pokusím se dát si pozor, budu muset a doufám, že to bude v pořádku. *Odfrkla si. Pak už ale koukala Emilii do očí a kývla na souhlas.* Dobře, pokusím se, ale myslím, že tohle bude třeba. *Řekl a sebrala ze země lahev whiskey, jež tam položila Emilia a napila se z ní. Pak koukla na ženu.* Co bude dál?
Možná by byl větší klid, ale abych řekla pravdu možná by to stálo život Vás dvě. *Vzala si od ní láhev a napila se, než se k ní otočila a přemýšlela, co říci.* Nyní? Tělo poputuje do nemocnice, abych ho posléze moha vyšetřit, ale to potrvá. Důležité forenzní věci mám za sebou, ale zbytek dodělám v práci stejně převoz potrvá, jelikož papírování je složité a k tomu všemu... *Zhluboka se nadechla, když se pořádně napila Whiskey.*... Budou muset kontaktovat rodiče té holčičky. *Pozorovala, jak dívenku dávali do pytle a sbírali i zbytky, co vlkodlak rozházel.* Tohle jsou opravdu zrůdy... se vším všudy. *V tuhle chvíli začala mít touhu vlkodlaky lovit a střílet.* Říkala jsi něco o stříbru. Myslíš, že kulka ze stříbra by je mohla zabít? *ohlédla se k ní a věděla, že pohled na mrtvé tělo není nic snadného, ale pokud budou proměněné věřila v to, že uvidí ještě horší věci.*
Jo, jo co jsem pochopila, pochopil a sama poznala, i na vlastní kůži, vlkodlaci dokáží být monstra. To nejenom že i ostatní bytosti, jako třeba i víly, bezpochyby, upíři, a i lidé, ale vlkodlaci...dost na to že ztrácejí kontrolu, když je ten jejich podělaný úplněk. Ne. Vlkodlaky nemůžu vystát, i když to může být jen názor na to, koho jsem potkala. Myslím, že ale třeba ta, co nám pomohla, bude výjimka, ale však, no, myslím že to znáš. Nechci je házet do jednoho pytle, ale zároveň...je těžké věřit opaku, tomu, že nejsou hrozba. *Odfrkla si Akamira a stejně tak jako Emilia sledovala dění.* Jo, stříbro by měla být jejich slabina. Co jsem pochopila, dokáže jim ublížit, kdo ví, možná i zabít, i když bezpochyby na to ti lovci mají nějaké své triky. Myslím ale, že dobře mířená kulka jim zavaří. *Zhodnotila.*
To je dobrá zpráva. Mám zbrojní průkaz. Nenechám, aby nám zde zabili jen tak děti a přátelé. *Zašeptala naštvaně, jako kdyby měla tímhle dát světu najevo svůj slib, který si nyní dala sama, ale štvalo jí to, že umírali nevinní na úkor někoho, kdo se neumí chovat, nebo udržet své chutě nauzdě.* Má chuť zabíjet a udělá to znovu. Kdy chceš spáchat tu proměnu? *Čím déle budou čekat tím více věděla, že dojde na smrt dalších. Pokud ho chtěla Akamira zabít rozhodně jí v tomhle hodlala podpořit, jelikož do vězení ho těžko dostanou a bylo potřeba zakročit.* Neměla by být nějaká pravidla i pro ně? Vždyt si nemohou zabíjet někoho, koho jen potkají *Na ženu, co je zachránila myslela. Byla důkazem, že ne všichni mají vraždící komplex, což znamenalo, že to bude hlavně o jedincích jako u lidí. Ne všichni mají touhu vraždit nevinné. Bránila je vlastním tělem, aby ho zahnala a ještě jim poradila. Tohle by neudělal vrah.*
*Akamira se zamyslela.* Není to jen tak, musím vše zařídit, odchytnout Lr a té to vysvětlit, tak nějak se na to i já sama připravit psychicky. Ale až se tak stane, až budeme mít to, co chceme, pak už nás nezastaví. Jen tomu dát čas a užít si tak nějak poslední chvilky, no, doslova života. *Povzdechla si. Věděla, že to pro ní bude znamenat to, že o hodně věcí přijde, hodně jich ztratí, stejně jako Flamingo a Echo, přijde o práci, o rodinu a známé. Bude už jen sama sobě paní, na jednu stranu jí to lákalo, na druhou se bála.* Pravidla určitě mají. Ale ne každá je dodržuje, známe to všichni,. *Odvětila na její otázku. Pak po chvilce přemýšlení se zadívala na Emilii.* No, pokud jsme tu nějak skončily.. myslíš, že by jsi se mnou pak mohla jít dát rozloučení Indigo? Asi jí rozpráším do moře, tak moc to tu měla ráda, lepší místo nenajdu. *Pronesla.*
Jistě není problém. Zavezu tě pro ní. *Pobídla ji mávnutím ruky, že mohou odejít a jen se ještě ohlédla k černému pytli a k místu činu. Tohle bylo děsivé a musí to skončit. Potkat Aki jí otevřelo oči ve všem a nyní mohla začít vše řešit.* Tak jedeme. *Nasedla do auta a začala vyjíždět z lesní uličky, než najela zpět na cestu. Sevřela mírně čelist, když si uvědomovala, jak je tohle vše šílené, ale vlastně to dává smysl. Alkohol v jejím těle nebyl nejlepší nápad a byla si toho vědoma, jenže řídit uměla. Sešlápla plyn na přehledném úseku, kdy viděla menší dodávku jet naproti nim, ale byla dost daleko, co ovšem daleko nebylo byl tvor, který jim skočil do cesty. Okamžitě strhla volant do protisměru. Slyšela troubení dodávky, kdy se pokusila najet zpět do jejich pruhu, jenže bokem do nich vrazilo a ona už neměla jízdu pod kontrolou. Vyhodilo je to z cesty do strmější příkopy, kdy se auto prodralo skrz několik křoví, než se zastavilo o strom. Dodávka nahoře zastavila. Ten vlk je musel sledovat celou dobu. Nejspíš je pozoroval v dálce, kdo ví na místě činu bylo dost houští, aby si ho nevšimli. Chvilku byla v šoku, kdy nevnímala, ale posléze ji probrala ostrá bolest hlavy a smrad z dámu. Jistě... Chladící hadička a elektřina. Nehrozil výbuch na to to auto nebylo stavěné.* Do háje *vydrala skrz ústa, když viděla kapky krve dopadající na její volant a ruku.* Aki? *Pronesla, kdy k ní pootočila hlavu, i když bolest střílela do spánku. Musela ji zkontrolovat. Naštěstí se auto nepřevrátilo, ale náraz byl silný.*
*Akamira ji s úsměvem poděkovala, než se tedy nakonec nechala posadit do auta a připásala se. Tak nějak vypla mozek, odpojila vše, co se dělo a když se už už začala nořit do disociace, stalo se to. Nevěděla ani, jak rychle, prostě najednou letěla a celý svět s ní. Celá nesvá, netušíc, co se děje, se snažila opět zase nějak nahodit myšlenky, probrat se. ale to už bylo až moc pozdě. Celá malátná jen tak tak otevřela oči. Byla pomlácená, zničená, rozbitá, ale živá.* Kurva. *Ulevila si malátně a koukla se po Emilii.* Co to bylo? Co se děje? *Byla zmatená, rozbolavělá, ale tušila, že něco bylo špatně, moc špatně. Poznala to už jen z toho, že nemohla pohnout jednou rukou, která byla ohlá do nepřirozeného tvaru.*
*Prohlédla si ji a viděla její ruku.* Něco nám skočilo pod auto... zaúpěla, když se zkusila pohnout z místa, ale volant jí v tom bránil byla zaklíněná. Můžeš pohnout nohou? Musíš ven ano? Zkus....zkus otevřít dveře. *Bylo jen otázkou času než někdo přijde, ale zůstávat v autě nebylo vůbec dobré ani pro jednu z nich. Zaklínění nebo cokoliv mohlo způsobit stlačení či zastavení oběhu a při delší době je potom nebezpečné s dotyčnou osobou hýbat kvůli nahromaděnému oxidu uhličitému v těle, který, když se při uvolnění oběhu dostane do srdce může způsobit i okamžitý šok a smrt. Ona měla ruce zdravé překvapivě. Pokusila se sama pohnout jednou i druhou nohou a nebyl to tak velký problém. Nicméně měla u sebe i u Aki podezření na těžký otřes mozku.*
*Zmateně se rozhlédla kolem sebe, jakmile jí ale Emilila řekl, že jim něco skočilo po auto, netrvalo jí dlouho, než si její mozek spojil dvě a dvě dohromady. Šel po nich vlkodlak a to co jim skočilo do silnice vypadalo jako vlk.* Jo, jo můžu se hýbat, nějak to půjde, zkusím to. *Hlesla dívka, pokoušejíc se dostat ze svého vězení. byla zvyklá na bolest, i na stresy, její mozek měl tendenci se vypnout, ale věděla, že nemůže. Přiměla se k tomu, teď vypnout nemohla. Nějak se vymotala ven a dostala se malátně až ke straně, kde seděla Emilia. Pomalu otevřela dveře, opatrně, aby se nedejbože nestalo nic horšího a podívala se na ni.* Zvládneš ven? Jak ti můžu pomoct? *Zajímala se ihned, věděla, že teď musí spěchat.* Nejsi zraněná? *Poslední co chtěla bylo, aby jí nějak nešikovně nepohnula s páteří.*
*Mohla děkovat bohům, že se aspoň jí podařilo dostat ven.* Není to dobré. *odvětila a koukla se na volant mezi kterým byla zaklíněná a tržná rána na hlavě, ale Aki na tom nevypadala o nic lépe její zlomená ruka potřebovala, co nejrychleji ošetřit a také to vypadalo dost bídně, co se týkalo její hlavy.* Ten volant... měl by jít uvolnit, ale nemohu se natáhnout. Vzadu za ním je pojistka tou uvolníš ovládání a měl by se dát nastavit více nahoru. Mohlo by to udělat škvíru a já se protáhnu. *Vysvětlila jí postup* Ten vlkodlak po tobě opravdu jde. *Sevřela čelist.* Až to uvolníš řekni mi. Vyfouknu, co nejvíce vzduchu a protáhnu se ano? *Mohlo to vyjít a nemuselo, ale byla to jistá naděje.* Slečny jste v pořádku? *ozval se muž z dodávky, který měl jen pár škrábnutí a zůstal na cestě spolu sebou měl i pomoc od policistů, kteří taky odjížděli z místa činu a všimli si, že se stala havárie.*
*Akamira ji upřeně poslouchala, snažila se nějak fixovat každé slovo, jenž jí říkala.* Jo, jo rozumím, dej mi moment, hned jdu na to. *Řekla, než se dala do díla toho, jak ji dívka naváděla. Natáhl se, uvolnila místo, kde uvolnit měla a dala Emilii pokyn. Sama ale měla co dělat, aby snesla narůstající bolest, ale to už ji odtama odtáhl jeden s policistů.* Počkejte, dostaneme ji ven a vás odvedu ke zdravotníkovi, ano? *Sdělil jí ihned a Aki nemohla nic jiného než souhlasit, jako kdyby jí muž dával na výběr. Pokukovala ale stejně pořád po Emilii, doufajíc, že bude v pořádku. Pořád se jí hnalo hlavou to, co řekla, to, že po ní ten vlkodlak jde. A teď kvůli ní ublížil další osobě. Policista Akamiru nakonec odvedl kousek k jednomu zastavenému autu, odkud vyskakoval nejspíše onen zmiňovaný zdravotník, a jakmile ji viděl, odpověď daly jeho oči jasně najevo ihned. Nemocnice.*
*S její pomocí se konečně dostala ven, když ji jeden z policistů pomohl, ale položil ji na zem* Záchranka už je na cestě! *houkl jeden z policistů, když obě byly zraněné víc než by zde byly ochotni vyřešit. Zhluboka se nadechla, jelikož se jí motala hlava, ale dalo se to. Necítila nic, co by bylo životu ohrožující, ale ten otřes mozku nebyl příjemný. V dáli slyšela už houkačky a do chvilky seběhlo několik záchranářů dolů. Jeden z nich se koukl na ruku Aki a hned vytáhl podsadu.* Nebojte už je dobře odvezeme Vás do nemocnice *prohlásil a zafixoval ji ruku, aby s ní nehýbala.* Tu druhou na nosítka! *Všude byl zmatek, ale mělo to svůj efekt. Naložili Emi do sanitky a rovnou s ní i Akamiru.*
*I když byl víkend potřebovala pracovat. Kocovinu, kterou měla pár dnů zpět jí donutila na chvilku si dát pauzu od alkoholu a ponořit se do práce. Hodlala jít ohlédnout místo, které ještě bylo zalepené páskou od policie. Polámané větvě a jasné náznaky po souboji. Nestávalo se, že by jezdila do terénu, ale potřebovala trochu pochopit, co se mohlo stát. Na sobě měla modré džíny, bílé tílko a černé sako načež vlasy měla sepnuté do copu a působila zamyšleně do doby, než uslyšela šramocení. Ohlédla se k cestě, která nebyla moc daleko od místa činu. Nejspíš se někdo šel projít a hádala správně, jelikož se v houští ukázala hlava psa, která na ni upřeně koukala.* Ale, ale *Pousmála se na zvíře, když viděla do chvilky dalšího.* Hotová smečka. *Někdo se šel očividně procházet, což nebyl zločin. Ohlédla se zpět k místu a pozorovala mladý strom, který byl na půl zlomený.*/Kolik síly bylo potřeba zlomit mladý, silný strom?/ *Nedokázala to moc pochopit. Je možné, že by v okolí řádil medvěd? Ale na lesních cestách, kde jsou fotopasti nic takového evidované nebylo. Spíše naopak se zdálo, že se přemnožili vlci a zaslechla i něco o nelegálních odstřelech místních lidí, kteří je berou za hrozbu.* Dobrý den *Mávla na ženu ze slušnosti, když ji spatřila a u sebe měla třetího psa. *
*Ženy si Akamira nejprve ani nevšimla. Až když na ni mávla, pak si jí všimla, to se totiž jinak nedalo. Ona totiž Indigo ji spatřila o dost dříve, proto se jen zastavila a čekala. V momentě, kdy na ní žena mávla, se ale fenka rozeběhla, zapletla se ženě pod nohy a než by se Aki nadála, tak se fence podařilo nohy mladé ženy podrazit.* /Indigo, co to sakra!!/ *Problesklo ji hlavou, načež celá nesvá vyběhla k ženě.* Moc se omlouvám, tohle nikdy neudělala, nevím, co to do ní vjelo. *Povídala hned, zatímco pomáhala oné neznámé na nohy a káravě se podívala na Indigo. Ta po ní hodila nechápavý pohled a posadila se, naklánějíc hlavu na stranu, jako kdyby se hájila tím, že jíc htěla jen chránit. Pravda, od té doby, co byla tak nesvá z Aless se Indigo šestý smysl, jež byl chránit Aki, o dost prohloubil.* Jste v pořádku? není vám opravdu nic? *Chtěla se díval ujistit. Doběhly i Flamingo a Echo, jež si ale sedly kousek od nich a jen přihlížely, než se začaly přetahovat hravě o jeden z klacíků.*
*Čekala, že žena projde jen se psy pryč, ale místo toho se z ničeho nic ocitla na zemi, jelikož jeden ze psů ji podrazil nohy. Málem si vyrazila dech, ale naštěstí zem nebyla tak tvrdá díky mechu.* To nic... *Uchopila její ruku a zvedla se zpět na nohy, když se oprášila od špíny.* Řekla bych že nic... *Pořádně se prohlédla, ale pravou ruku měla od krve.* Pár škrábanců... *Sundala si sako a podívat se n ránu. Měla tam zaraženou velkou třísku.* Hm.... *Ohlédla se k dívce.* Umíte vytahovat třísky? *Sama si špatně na zadní stranu ruky viděla.* Přeci jen mi to tak trochu dlužíte. *Pousmála se k psům. Naštěstí Emi nebyla typ člověka, co by začal vyvádět spíše naopak celou situaci brala v klidu.*
*Jakmile si Akamira všimla ženiny ruky, tak vykulila oči. Pohled hned obrátila na Indigo, a tak jak kdyby věděla, co ten pohled znamená si lehla a sklopila uši.* Samozřejmě, ještě jednou se omlouvám, tohle nebylo vážně v plánu, teda, jak by taky mohlo, ona to fakt nikdy nedělala, jen asi, ani nevím, to je jedno hned se vám na to kouknu, to je jasný. *Pronesla ihned a zadívala se na její ruku.* Uhm, nějak nemám čím to dostat ven, ale nějak to ven.. *Zadívala se upřeně na třísku, kterou chytla jemně mezi prsty,* vyndám. *Pronesla soustředěně, načež se snažila co nejvíce nasměrovat ji tak, aby jí tam nenechala nějaké menší kousky.* Ah, hotovo! *Pronesla nakonec, když v ruce vítězně ukázala třísku a zahodila ji na zem.* Akamira, jsem Akamira mimochodem, kdyby jste, já nevím, mě chtěla udat za ublížení na zdraví, tak Akamira Doughlas. *Zasmála se vlastnímu výroku.*
*Stála klidně a snažila se nedat najevo bolest, když nakonec zůstala je rána. Vyčistit si to bude muset až doma pro teď byla ráda, že je aspoň tříska venku.* Děkuji. * Koukla na sako, které bylo zničené a urvala kus látky z ní přičemž se ji dívka představila.* Emilia Cross těší mě sice by bylo lepší seznámit se za jiných okolností, ale ve své podstatě tohle budu ráda vyprávět *Pousmála se a obvázala si ruku.* Víc než zdraví mě mrzí to sako nedávno jsem jedno ztratila v baru a trvalo než jsem našla dost podobné. Asi mi není souzeno ho nosit. *Koukla po psech, kteří si nyní hráli.* Chodíte tu často? *Poukázala na zlomený strom a policejní pásky. Věděla, že civilisté mají rádi záhady a mohla si třeba něčeho všimnout pokud zde venčila psy často.*
*Akamira jen mávka rukou.* To nic, nemáte mi za co děkovat, to spíš já bych se vám měla ještě omluvit, fakt, v pořádku. *Usmála se na ni.* Vyčistila bych vám to, ale no, nějak běžně nenosím po kapsách desinfekci. *Pokrčila rukama, načež se zadívala na fenky, než pohled vrátila zase k ní.* /Lyria by si určitě ale rady věděla, na to beru jed./ *Pomyslela na svou vílu.* No, jsme ráda, že se z toho stane historka, když už něco dobrého. *zasmála se.* Toho saka je mi líto, vypadá hezky, ale tak, myslím, že v téhle době se sežene spoustu podobných věcí, třeba nějaké najdete. *Snažila se to odlehčit.* A no, nějak i jo, občas, řekněme, dejme tomu, že jo, jo. *Zamotala se sama ve savých slovech.* Ale co se týče tohohle, to je tu novinka. Netuším, co se tu mohlo stát. /Tuším, ale říct vám to nemůžu./ Asi...bouřka?
*Poslouchala Akamiru s tím, že se v tom nějak začala zamotávat. Očividně věděla více. Očima sjela zpět k místu činu, kdy se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu.* Kdy naposledy byla nad New Yorkem bouřka? Je sice deštivěji za poslední dny, ale tohle je tu čerstvě nehledě na to, že není zde stopa po ožehnutí, kdyby to byl blesk a kdyby se jednalo o prudký vítr proč nejsou popadané starší seschlé stromy okolo? Mladý strom, který je přelomený jako kdyby bylo párátko. Neumíte moc lhát... Říkala jste, že tu chodíte docela často... *Vešla na místo činu, když jí ukázala, aby šla za ní.* Jsem forenzní patolog, takže se nemusíte bát nejsem tak úplně od policie... Nyní mám na stole mladíka. Může mu být okolo třiceti let a měl ženu naštěstí bez dětí, i když těch se jeho žena už s ním nedožije bude si muset najít někoho jiného *Vykládala a kráčela přímo ke stromu. Za ním byl menší sráz, kde u křoví bylo hodně zaschlé krve spíše to působilo už jen jako nějaká černá barva.* Vypadalo to, že ho potrhal medvěd, ale není období migrace a fotopasti nic nezachytili. Nepotkala jste za poslední dobu něco divného?
*Akamira nadzvedla obočí.* Neumím moc lhát? No, to opravdu neumím, to máte pravdu, ale jak říkám,. Nechodím sem často a New york je velký, na jednom konci může být bouřka, na druhém ne, kdo ví? *Pokrčila rameny.* Já nevím, s tímhle nemám nic společného, ani nevím, cos e tu vlastně stalo, ehm, vy jste policistka nebo tak něco? *Zajímala se. I kdyby policistka, tohle mohlo být něco z podsvěta, a jak by jí to Aki asi tak vysvětlila? Na otázku, co byla pak jí už odpověděla Emilia sama. Aki nad tím jen nadzvedla obočí a kývla hlavou.* Ach tak. *Pronesla pouze a poslouchala jí dál.* /Potrhal medvěd? Něco divného?/ *No, medvěd, i ten to mohl být, nebo třeba, no já nevím...vlk? *Zkusila nadhodit a doufala, že ji nějak nic moc nenapověděla.*
Vlk? Nemyslím si, že by měl vlk tak velkou sílu. *Sešla ze srázu k místu, kde předtím bylo nalezené tělo nebo spíše, co z něj zbylo.* Ještě jedna věc mě zaráží. Že to zvíře toho muže nesnědlo... *Zamyšleně se koukala na zem a přemýšlela o tom všem, co se zde mohlo stát.* No asi Vás nebudu zdržovat s největší pravděpodobností mi stejně neřeknete nic víc jen... Pomůžete mi? *natáhla k ní ruku, aby ji pomohla dostat se zpět za ní. Díky deště, co zde byl už pár dnů tu nebyly žádné stopy a i kdyby je dosti pravděpodobné, že by tudy právě mohl projít už jakýkoliv tvor.* Měla byste být hlavně opatrnější. Kdo ví, co se tu tedy v lesích skrývá... Ale Vaši psi Vás stejně upozorní nejspíš *Prohlížela si ji a měla tušení, že jí Akamira něco zatajuje nebyla moc dobrá ve skrývání a nervozita na ní šla vidět.* Jen ještě něco... nepotkala jsem nedávno třeba někoho divného? Nějakého člověka, co se zajímá o nějaké spiritualno, upíry nebo tak? *Jeden ze seriových vrahů má dle psychologů tenhle popis a ač byla otázka jedna z nejdivnějších, tak ve sféře policie se na to ptají už běžně kohokoliv přeci jen co by kdyby.*
Pomohla bych, ale opravdu asi nemám jak. *pronesla dívka omluvně, načež k ní natáhla ruku a pomohla ji nahoru. Nad její další otázkou se pozastavila.* /Lyria. Hiram. Alessandra. Holka, kdyby jsi jen věděla./ Ne, já... *Nedořekla to ale, protože se za ní ozvalo vrčení. Nebylo to žádné neznámé, tohle byla Indigo. Byla nakrčená a vrčela do lesa, kousek za nimi. Po chvilce doběhli i Echo a Flamingo, Flamingo se postavila k Aki, zatímco Echo stáhla ocas a lehla si na břicho.* Indigo, co to.. *Chtěla se ujistit Akamira, ale Indigo, jako kdyby nechtěla být rušená po ní jen štěkla, než se zadívala zpátky k lesu. Tohle se Aki vůbec nelíbilo. Ani trochu. Zamrazilo ji na zátylku, tehdy jako když ji napadl v parku vlkodlak. A v momentě, kdy v lese uslyšela mohutné kroky a zavrčení, jež určitě nepatřilo Indigo ani nikomu z jejích psů, se otočila k Emilii.* Musím odtud jít, hned. *Pronesla a rozhlédla se.*
Ne ty? *Chtěla slyšet, co řekne dál, jenže náhle zpozorněla stejně, když psi začali dávat jasně najevo, že se něco blíží.* Nějaký pes... nebo vlk... *Jenže, když slyšela kroky došlo jí, že se nebude jednat o malé zvíře. Dost rychle couvla a ohlédla se po Akamire. Z křoví se ozvalo hlasité zavrčení díky kterému na chvilku i ztuhla než jí chytla za ruku.* Tudy! *okamžitě běžela k menšímu srázu ze kterého bylo lehké sjet a tím nabrat nějakou rychlost. Znala to zde jakž takž díky tomu, že to bylo místo činu.* Tady! *Rozběhla se směrem k dalšímu srázu, který by měl vést dolů k hlavní cestě, kde by se zvíře mohlo bát.*
Tohle je vlk. *Špitla Aki, načež se jí dostalo odpovědi. Z lesa se vynořil onen vlk, o kterém si myslela, že to bude. I když byla tehdy tma a šero, poznala jej. Byl to ten, který ji chtěl vyděsiti a musela jej zahnat až Lyria s dýkami. Bála se, že teď jí to chtěl vrátit, a měla za to, nebo spíše, vše nasvědčovalo tomu, že se nemýlí.* Kurva. *Vydechla, ale to už ji nohy nesly za Emilií. V momentě, kdy ale chtěla skočit za ní, uslyšela zakňučení. Otočila se jen proto, aby spatřila jek se všechny její fenky jali toho na vlka skákat, kousat a drápat jej. Vlk se skutálel do křoví za sebou a dal se kousek na útěk, samozřejmě fenky za ním. Aki se otočila na Emiilii.* Já je tady nenechám. *V očích měla slzy, měla strach, měla strach o ty svoje nevinné tváře co ji tu chránily.* Aniž by cokoliv dál řekla, rozeběhla se do míst, kde všichni zmiizeli.*
*Mohla by prostě bežet bez ní a zachránit si život sama, ale nebyla taková* Za tohle mi budeš dlužit večeři *zamrmlala si pro sebe než se rozběhla za ní zpět do houští a snažila se je najít, jenže jí překvapilo, že vlk byl znatelně větší.* To tu snad máme nějakou radiaci... Zavolej si je! *Křikla na Akamiru a sebrala první kámen, co měla po ruce a hodila to zvířeti do hlavy. Srdce ji tlouklo jako splašené, jenže nyní utíkat nemělo smysl. Tenhle tvor by je dohnal okamžitě.* Teď už docela zvažuji tu žalobu, jak jsi říkala, že jsi příjmením? *V tomhle Emilia nedokázala pocítit jakýkoliv emoční stres jelikož její emoce nejsou jako u běžného člověka se smrtí se střetávala neustále a ví, že jednou to prostě přijde, akorát doufala, že zemře na stáří a ne na to, že ji zabije vlk, nebo co to bylo.* Co je ty potvoro?! *Houkla znovu na vlka než uchopila další kámen do ruky.*
*A Akamira se snažila. Snažila se je volat, snažila se z plných plic. Ať už se snažila Emilia vtipkovat sebevíce, tak na to neměla ale Aki ani pomyšlení. Křičela jména psů, ale nadarmo, jejich ochranitelský pud byl silnější.* Tím kamene mu nic neuděláš, tohle je vlkodlak! *Křikla po Em, přeci jen, teď už to viděla, došlo by jí to, a jelikož dle otázek co jí dávala soudila, že je civil, tak doufala že jí z její strany nic moc neohrozí A navíc. teď jí to bylo jedno. Před očima se jí ale udělalo rudo, když vlkodlak odhodil Flamingo stranou a ona sjela po kmeni stromu an zem. To ji ale nijak nezastavilo, hned se hnala na něj znovu. To už ale zpozorněla Aki.* Zatraceně, vlkodlak nebo ne! *Houkla načež se jala toho samého, čeho Em, kamenů jež lítaly po stvůře. Potřebovala je odlákat od psů.*
*Slova, které Aki vyslovila znějí spíše jako vtip.* Vlkodlak? *Ohlédla se k ní, než si všimla, že se vlkodlak ohnal po ní. Rychle udělala několik kroků dozadu, než zakopla a dopadla na zem.* Jdi do háje! *Křikla a nahmatala v zadní kapse pepřák, který vystříkala přímo do jeho tváře. Samotnou ji to donutilo kašlat a zkusila se co nejrychleji odplazit od něj.* Tohle musí být noční můra... *Dostala se o něco dál a litovala, že si sebou nevzala zbraň.* Máš nějaký nápad, co dál? *Optala se s tím, že mají pár sekund navíc díky pepřovému spreji, kdy si několikrát odkašlala ještě.*
*Aki dál a dál házel kameny, jež našla po vlkodlakovi, ale přeci jen, nic není nekonečné a jí po chvilce došla munice. Ačkoliv nechtěla a věděla, že tohle ji bude asi dost bolet a mrzet, tak přemýšlela nad tím, že uteče, že prostě zmizí. Ale pořád, své psy tu nechat nenechala.* Hei! *Zvolala po vlkodlakovi.* Jsi tu kvůli mě, ne, tak je nech zatraceně! *Vůbec nevěděla, zda jí rozumí nebo ne, Otočila se na Emilii.* Čistě náhodou stříbro u sebe nemáš? *Zajímala se. Ona měla spoustu řetízků ze stříbra podobně, jako na potvoru teď neměla nic. Nemohla el přemýšlet dál, to už ji zmerčil vlkodlak, který právě odhodil stranou Echo a vydal se pomalu k ní. Aki ztuhla na místě, ale jako kdyby zázrakem vlkovi na záda skočila Indigo a zakousla se mu do krku. Teď už nepřemýšlela. Doběhla k Emilii a zadívala se na nii.* Utíkej!! Utíkej, hned!!! *Bez okolků jí popadla za ruku a utíkala k místu, kam původně Emilia mířila.
*Dnes byl ideální den na procházku navíc si sama říkala, že by se jí zde mohlo poštěstit narazit na Castora. Zatím ještě nevyužila jeho telefonního čísla, jelikož s ním chtěla hrát hru na to, že se jí podaří nalézt ho podle vůně, ale proč tomu nezkusit pomoci tím, že začne navštěvovat místo, kde se už setkali, jenže místo toho se procházela cestou sama. Došla až k pomníků, kde byla pergola, kde strávila nějaký čas a když se vrátila zaslechla štěkot psů. Bylo to ale agresivní. Zkusila zavětřit a povšimla si pachu smíchaného s vlkem. Pokrčila okamžitě obočí než se rozběhla k místu. Slyšela dvě ženy a neváhala ani vteřinu, když jí došlo, že tohle není jen nějaká hra. Provedla okamžitě proměnu, kdy po čtyřech byla schopná se pohybovat mnohem rychleji, než viděla, jak obě ženy přeběhli přes cestu a hned na to je chtěl následovat vlk. Neváhal ani vteřinu, kdy se mu prudce zakousla do krku s hlasitým vrčením a svalila ho na zem. Byl to mladý vlk. Tesáky zajela hloubějí, kdy ústa měla velice rychle od krve a její barva srsti nabrala na blond chlupech jasný odstín rudé. Začala trhat hlavou a způsobovat ránu větší, zatím, co vnímala, jak drápy zarývá do její kůže a způsobuje šrámy. Nesnažila se ho zabít, ale rozhodně ho nehodlala pustit za nimi. Netušila, co se dělo a proč na ně útočil, ale nějak tušila, že to nebude úplně vina dívek znala tyhle mladé blbce co zvlčí. Nakonec ho odhodila bokem a postavila se mu do cesty s tím, že postřehla i tři psy, kteří pro ní mohli být přítěží.*
*Netušila, co má už dělat zdálo se, že tenhle boj je hodně nevyrovnaný a jde jen o pár sekund, než je zabije.* Utíkat? *Byla sama traumatizovaná, než se spolu s ní rozběhla, co nejrychleji pryč.* Ale co psi? *vyhrkla s tím, že je tam přeci nemůžou nechat, když pro ně riskovali, ale nehodlala jakkoliv odporovat prostě jen běžela, co ji síly stačí.* Stříbro? *Přemýšlela, ale nic ji nenapadalo. Běžně sebou stříbro nenosila nebo si to ani neuvědomila.* Bohužel *Jen, co přeběhla cestu spolu s ní, tak slyšela dusot nejspíš už ze sebe shodil psa. Přivřela oči a srdce ji bušilo jako splašené. Jenže to už uslyšela ránu a zvolnila v klus, kdy se otočila, aby spatřila, že už jsou v sobě dva.* Nech mě hádat. Taky vlkodlak? *Konečně se na Emilii dalo poznat, že byla šokovaná a vlastně i vystrašená.* Můžeme.... můžeme to vzít na dálnici. *Zhluboka oddechovala, ale možná ten další vlkodlak byl možnost dostat tři psy zpět k Aki.*
*Aki se rozhlédla kolem sebe a když spatřila dalšího vlkodlaka, tak zaklela. Pak se ale zastavila, když usoudila, že jsou v bezpečné vzdálenosti, zatímco vydýchávala stejně tak, jako Emilia.* Počkáme, počkáme tu, nechci je tam nechat, to ani omylem, ale takhle by jsme jim byli ne moc k užitku, byly by jsme mrtvé. *Zašeptala a doufala, že se alespoň někdo z její malé smečky vrátí. Zkusila je všechny zavolat, a skutečně to netrvalo ani moc dlouho, co se z lesa vyřítily tři psi, jen jeden z nich o něco pomaleji, než ostatní. Byla to Indigo, která kulhala, kožich bílé barvy měla zbarvený od krve a sotva se táhla. To Akamiře neušlo, prostě se za ní rozeběhla.* Zatraceně, zatraceně. *Zahučela, když si k ní klekala. Aniž by přemýšlela, tak si bleskově sundala blůzu a jen v podprsence jí začala vázat poraněné břicho, ze kterého se řinula krev.* Musím jí dostat co nejrychleji na veterinu, jakoukoliv, máš tu někde auto? *Zadívala se prosebně na Emilii. Teď jí bylo jedno, že jí tykala, strach jí donutil na formality zapomenout.*
*Netrvalo to moc dlouho odehnat ho. Dostala pár kousanců a škrábanců přesto on na tom byl hůře, co se týkalo ran na krku a nemohl proti tomu nic. Zhluboka oddechovala, než se vydala zpět na místo, kde měla pohozené svoje věci. Nebyla to nijak velká dálka. Oblékla si šaty, které měla, ale rány se jí hojí pomalu jako vždy. Jediné, co potřebovala vědět, zda jsou ty dívky v pořádku a nic se jim nestalo. Vydala se jejich směrem, kdy viděla, jak podepírají jednoho ze psů. Zvedla ruce u dalších dvou, že není nepřítel. K tomu si tiše sykla od bolesti v zádech, kdy tam měla jeden z ošklivějších kousanců.* Kousek odsud je záchranná stanice. Pojedete nahoru směrem, jako když vyjíždíte z New Yorku bude tam odbočka... Je to nejbližší místo, kde Vám mohou pomoci. *Usoudila dle toho, že pes vypadal opravdu bídně a spolu s tím je nechala jít, kdy si sama sedla na zem a potřebovala tenhle zážitek rozdýchat hlavně se mohla znovu dostat do problémů. Nezkontaktovala se s Alfou a v momentální chvíli se cizí smečce pohybuje na jejich teritoriu a k tomu všemu jednoho z nich napadla.* Do hajzlu *Zaklela si a posléze se vydala kulhavě ke svému autu. Kdyby jí tu někdo takhle našel byl by to jen další problém.*
*Objevili se tři psi, ale šlo poznat, že jeden je na tom hodně špatně. Řev vlkodlaků ustal a oba zmizeli tedy aspon si to myslela.* Netuším. Já... nikdy jsem tohle neřešila. *Vyhrkla a začala tlačit na ránu. Měla nějaké zkušenosti přeci jen.* Mohla bych zkusit zastavit krvácení v autě a mezitím najdeme něco. *Nic lepšího jí nenapadlo, ale museli
*Aki si všimla oné dívky, jež vyšla z lesa. Ihned pochopila, o koho se jednalo a kdo to byl, že to byla jejich zachránkyně. Se slzami v očích se jemně usmála a vytáhla si sama Indigo do náruče, zatímco Echo a Flamingo na ni jen koukaly a kňučely.* Moc děkuju, ani nevíte jak.* Když pak zmizela, podívala se na Emilii.* Dobře, spíš asi řiď, já se o to postarám, nebo jestli si jseš jistější? *Optala se jí, věděla ale, že potřebuje jednat rychle. Proto netrpělivě čekala na odpověď, na to, cos e bude dít dál.* Tak či tak ji musíme rychle dostat na tu veterinu, tam jak říkala ta vlkodlačice. *Teď už se ani nehlídala, proč taky po tomhle, co momentálně zažily?*
*Objevili se tři psi, ale šlo poznat, že jeden je na tom hodně špatně. Řev vlkodlaků ustal a oba zmizeli tedy aspon si to myslela.* Netuším. Já... nikdy jsem tohle neřešila. *Vyhrkla a začala tlačit na ránu. Měla nějaké zkušenosti přeci jen.* Mohla bych zkusit zastavit krvácení v autě a mezitím najdeme něco. *Nic lepšího jí nenapadlo, ale musí jednat. Pomohla podepřít hlavu, aby neměla Aki tak velkou váhu. Nebyl to nejlehčí pes a v ten moment uslyšela i hlas. Otočila se a zůstala v paralyzována. Stála tam žena pokousaná a nějak si nedokázala dát jedna a jedna dohromady, nebo spíše ano, ale bylo to složité pochopit nebo si připustit, že se něco takového děje.* Jdeme... *Nijak moc ani Akiře neodpověděla. Potřebovala vše vstřebat a to musí za pochodu jinak tu pes vykrvácí. Auto neměla daleko.* Řídím já. Polož jí na zadní sedačku a tlač na ránu ano? Když zastavíme krvácení máme z půlky vyhráno. *Nasedla na místo spolujezdce a jednoho z jejich psů hodila do kufru a druhého na místo řidiče, když sešlápla plyn a jela trasu o které mluvila.* Vlkodlačice *zopakovala nevěřícně to slovo, ale dávala pozor na cestu, než opravdu uviděla malou cestičku vedoucí více do hor. Sešlápla více plyn, když vyjela až k obrovskému komplexu na ochranu zvářat. Venku stál muž se ženu kouřící a nechápajíc, co se děje.* Pomozte nám! Máme psa pokousaného Vlko... vlkem! *houkla jen, co otevřela dveře.*
*Bylo to již šest dnů od střetnutí s Alessandrou ze kterého si nepamatovala nic víc než nějaké nápady k pitvě, jenže ani otisky zubů na krku dívky neprokázali nic zajímavého pro databázi. Začínala si připadat jako šílenec, když všechno nasvědčovalo nějaké bytosti, co je z pohádek pro děti anebo z hororů pro dospělé, i když Drákula sám o sobě nikdy nebyl strašidelný snímek. Dnes se potřebovala uvolnit, a proto zamířila přímo do prvního baru, který byl cestou. Nebyla oblečena nijak vyzývavě. Šla z práce, takže bílá košile, černé sako a rifle. Nic víc ani nepotřebovala k tanci, či popíjení. Jen si rozepla tři vrchní knoflíky pro pocit uvolnění a její dresscode očividně postačil i vyhazovačům, když stála v řadě a nebyla nijak konfrontována. Koupit lístek bylo to nejmenší. Nějaká hodinka tance a alkoholu nakonec zapříčinila, že nejspíš někde ztratila sako a zůstala jen v bílé polorozepnuté košili. Čím více lidí, ale přibývalo v baru tím více potřebovala na vzduch, kde si zapálila cigaretu a pozorovala frontu. Vydechla kouř z cigarety a pohledem se zastavila u muže co stál ve frontě. Ten pocit jako kdysi. Deja vu. Bylo to jako se dostat do prudkého adrenalinu, ale ani si nedokázala vzpomenout s kým tento pocit prožila naposledy. Jistě, že se díky tomu na muže dívala déle, než by bylo slušné.* Neviděli jsme se už? *Rozhodla se ho oslovit ne z důvodu, že by ho toužila poznat hlouběji po intimní stránce, ale kvůli tomu, že sama netušila, co se jí odehrává v hlavě. *
*Postaví se do fronty, která jej od vstupu dělí jen několika těli a jejich jasně bušícími lidskými srdci, opakujími se děchy a fyzické přítomnosti všude kolem něj. Z levé strany k němu zavane vůně cigaretového dýmu, až jej zabrní na jazyku. Je zvláštní, až lákavá, zpočátku netuší vůbec proč. Vlastně mu nevadí pro tuto dobu ani ostatní pachy - různé kolínské, dámské parfémy, lidský pach potu… Ne, vlastně to je až příjemné. Ale to by mu nyní asi připadalo naprosto cokoliv. Však i díky tomu, co si vpravil již podruhé do těla zcela oněměla i ta stálá a nikdy neutuchající touha po krvi – jen na pár chvil potlačená a omámená do euforického stavu téměř podobnému štěstí, byť zcela umělého, ale i tak alespoň někdy potřebného i pro něj. Pokročí o krok vpřed a pak znovu, či spíš se o to pokusí, když tu… hlas. Pootočí tvář tím směrem, odkud slova jasně ženské intonace dorazila. Vlastně se mu zdá, že je ten jeho pohyb nezměrně pomalý a zdlouhavý. Mysl jej předběhne. Pohlédne zpříma na ženu, jež jej oslovila a hledí na něj s cigaretou v ruce. A tehdy mu to dojde. Ne, není to jen cigaretový dým, který cítí. Je to něco jiného. To něco jiného, čím voněla i jeho matka. Ano… Bylo to tak zřetelné, že jako by mohl za okamžik zaslechnout její tichý a vemlouvavý hlas. Vdechne dlouze vzduch. Okamžitě si je dokonale jistý.* Netuším. Ale možné je vše. *Odpoví jí docela klidně, ačkoliv je onou souhrou vůní poněkud zmatek. Ne, takto běžněl lidské bytosti nebývají cítit. Vykročí tedy ze řady a ani se neohlédne, když jeho místo okamžitě zabere kdosi, kdo stál za ním.* Případně máte potuchy o tom, kde mohlo v minulosti k našemu setkání dojít? *Pokračuje dále dalšími dvěma kroky vstříc k ní, ačkoliv mezi nimi zanechá i tak jistý taktní prostor.*
*Když spatřila jeho tvář nebyla si už ničím moc jistá. Nepřipadal jí jakkoliv povědomý, ale ten pocit přetrvával. Napadlo jí, že by mohl být pod návykovou látku a jen její inestinkt varuje před tímhle, ale nepoznala na něm okamžitě, že by byl pod nějakou návykovou látkou. V neonových barvách, hluku a všemi rušivými elementy si těžce něčeho zvládala pořádně všimnout. Navíc tohle bylo opravdu jiné. * Nejspíš jsem si Vás s někým jen spletla, ale právě Vám někdo zabral místo ve frontě. *Tohle zrovna nechtěla. Zbytečně, pak bude muset stát na konci, ale teď nevypadal, že by ho to trápilo. To jí aspoň trochu ulehčilo v tom položit pár otázek* Nezdržujete se třeba v nemocnici? *Měla neutuchající pocit najít někoho, jenže tím někým byla Alessandra, kterou by nepoznala ani kdyby před ní přímo stála a mávala s bílým praporkem, takže si vsunula do hlavy, že to třeba byl on.* Také obcházím zdejší kluby a kavárny, takže je klidně možné, že jsem Vás někde jen zahlédla pokud zde nejste nový. *Předpokládala, že když je zde nebude to jediný bar, který zde v okolí navštívil.*
*Stojí kousek od ženy, jež jej oslovila, a nepokrytě si ji prohlíží. Snaží se v mysli najít situaci, kdy by se oni dva mohli potkat. Nicméně je jeho mysl až příliš zamlžená tím stavem, který si zamiloval již dávno v dobách, kdy jako hlavní ulehčovač zemské tíže sloužilo prosté opium. Ale toto…to je opravdu něco ještě mnohem lepšího. Brzy tedy svoje snahy o rozpomenutí se dokonale vzdá. Povytáhne obočí, když se dozví, že jde nejspíš jen o omyl a pak se ohlédne přes rameno. Dlouze vdechne nosem vzduch a pak se zase odvrátí od řady a vrátí se pozorností k té ženě.* Zdá se. *Vysloví stále ovšem klidně a dokonce mu unikne krátké zasmání. Z druhé kapsy, než kde dřímá jeho mobilní telefon, vytáhne krabičku cigaret a jednu z nich pak prsty z jejího nitra.* Nuže, stalo se. *Utrousí k tomu pouze a přesune krabičku do druhé ruky. Jak však šátrá v kapse, tak šátrá… Zdá se, že zapalovač se mu podařilo ztratit. Zachytí tedy cigaretu mezi ukazovák a prostředník a vyjme ji z prostoru mezi rty.* Ne, žel nikoli. Však i v místních končinách se nacházím jen krátký čas. A v nemocnici, co zrovna já bych tam hledal? *Pokroutí hlavou a vrátí krabičku do kapsy.* Nicméně u Vás již jen podle Vaší otázky předpokládám, že vy se budete v nemocničních prostorách nacházet často. Nebo se mýlím? *Pohle hlavou částečně k levé straně a současně přizvedne levici, kde svírá onu nezapálenou cigaretu.* Měla byste oheň. Já svůj kdesi nejspíš vytrousil. *Klesne hlasem v zeslabení, ale stále se nepřibližuje. Však není vhodné, jak by učen, aby narušoval taktní vzdálenost dříve, než je ženou vyzván. A to bez ohledu na to, že ta vůně, která mu připomíná matku, ho přímo vábí, aby tato nepsaná i psaná pravidla velmi brzy porušil.*
*Je jí více než jasné, že spáchala velký omyl na tom muži a opravdu není šance, že by ho mohla znát. Bylo to po velmi dlouhé době, kdy se spletla díky emocím.* Co děláte v baru, jako je tento? *Vyslovila a přivřela oči podezíravě, než sáhla po zapalovači, kterým zažehla život jeho cigaretě.* Mluvíte dost šarmantně na zdejší poměry. Očekávala bych takového člověka někde v nočním divadle s whiskey a hudbou Mozarta. *Jistě, že to neměla být urážka, ale to jak k ní mluvil bylo chování vyšší vrstvy než někoho, kdo si chce zaplatit pár dolarů, aby mohl jít do jednoho z městských tanečních klubů, kde nelze očekávat více než levný patok piva a nějaké drogy, kterým se ona sama vyhýbala, ale hudba zde nebyla špatná.* A pokud se vrátíme k tomu zda pracuji v nemocnici usuzujete dobře. Patoložka. *To že patřila k policii nebylo potřeba zminovat, pak měli lidé jen všetečné otázky.* Jestli chcete zapalovač mám ještě další dva. Ztrácím je v jednom kuse, takže raději mám zásoby právě pro tyhle případy. *utekla hned o tématu s nemocnicí a hlavně se ji v hlavě rodil malý nápad, že by tomu muži mohla pomoci dostat se dovnitř a nemusel by čekat na konci fronty dokud neodbaví všechny ostatní a to nemluvě o tom, že další lidé přicházejí.*
*Ta vůně mu naplňuje smysly. A co hůře, je kombinovaná s cigaretovým dýmem a fyzickou vůní oné ženy, která není překryta vlastně žádnou tou levnou napodobeninou pachů květin a nebo kdo ví čeho. Je tu jen ona a její skutečná vůně spolu se vším, co jej najednou zajímá. A fakt, že je jeho mysl omámená do jisté podoby „tunelového vnímání“, kdy vše okolo jakoby postrádalo tvar a nebo ostrost, smysl… A tep, dech, vědomí pohybu krve žilách, její pohled, který mu věnuje bez strachu přímo do očí jen sevřít její vědomí a podmanit si jej, barva hlasu a i ta bělost halenky, která by brzy byla poskvrněna. Vnímá jak se cosi hluboko v něm pohne a s podobností hadu se začne ovíjet kolem jeho vědomí tak, jak to umí právě jen jeho přirozenost, když začíná mít touhu si hrát. Však hlad nemá. Je sytý a navíc omámený. I tak… A je jisté, že držet ono dekorum bude co okamžik těžší. Pokročí o krok blíže k ní. A na setinu vteřinu mu připadá již jen to gesto s plamínkem zapalovače, který zapálí špičku jeho cigarety, jak se k ní skloní, jako nevyslovená výzva. Vdechne dým, ale neoddaluje se. Zůstává stát v té blízkosti, kam jej pustila. Potočí hlavu k pravé straně a vydechne dým tak, aby pokud možno nezavanul jejím směrem.* Mozart umí být nudný. A wiskey není zase tak lahodná, když ji popíjíte sama. *Vypadne mu z pusy. Ani o tom nepřemýšlí. Však to zrovna nejde, když spíš než svým slovům poslouchá to horké lidské srdce, které mu bije na dosah.* Patoložka, hm… *Protáhne velmi výmluvně.* /To vše vysvětluje./ Zajímavé. Vždy mne lékařské obory fascinovaly. Nicméně jsem nikdy nebyl dost zapálený na systematické studium. Což je možná škoda. *Pokračuje v konverzaci a shlíží k ní. A pokud neuhýbá, tak se jí stále dívá do očí a nemůže si pomoci aby alespoň trochu nezkoušel svírat její já, jež se mu tu tak ochotně a neznale otevírá. Zatím je to však jen zlehka a tak, aby si toho zatím příliš nevšimla.* Pokud zůstanete alespoň prozatím v mé společnosti, nebude to ani nutné. Ale dovolte, abych se představil. Jmenuji se Nathaniel. *Potlačí nutkání představit se celým jménem, ukročit a pak učinit poklonu. Však doba se změnila. A bez ohledu na to, jak velmi nepřirozené při představení mu to připadá, jen potáhne z cigarety a zadrží dým v plicích, kde cítí, jak jej příjemně zašimrá.*
Asi bych doporučila chodit tím pádem na zábavnější koncerty než je Mozart, což vlastně činíte. Jen nejsem zvyklá setkávat se v hudebním klubu s někým, kdo se chová takhle ve většině případů mi pár lidí sáhne na zadek a nebo mě nazve jistými nechutnými poznámkami. *Nepřišlo jí to ale nijak divné vlastně od takových míst ani nic lepšího nečekala a dokázala se ozvat nebo skvěle ignorovat. Když zmínil něco o tom, že by téhle medicíně přilnul možná, tak v ten moment trochu zbystřila. Mohl jí být nápomocný. Znovu to deja vu. Jako kdyby už se někdy na to někoho ptala* Co si myslíte o mrtvém těle bez kapky krve... Jak byste diagnostikoval smrt tedy jestli by Vás vůbec nějaká napadla *Nemusel ji mít hned za podivínku a kdyby ano s největší pravděpodobností by se nad tím zasmál a neodešel se znechuceným výrazem.* Jinak jsem Emilia *Dodá rychle, ale lační spíše po odpovědi na její otázku než nějakém seznamování a docela i ignorovala fakt, že se jí dívá do očí a je takhle blízko. Nebyla zrovna vztahový typ a nejbystřejší žena v okolí, co by jen tak s někým ulehla nebo jakkoliv navázala hlubší kontakt než je popovídání si.*
*Dlouze vydechne kouř a sleduje, jak se dým pomalu rozpadá ve vzduchu. Na několik okamžiků se tím může zdát naprosto fascinovaný, ale pak s sebou trhne a vrátí se k ní pozorností. Snad i v důsledku oné euforie, která sestává v jeho stavu i z umlknutí toho děsivého a nikdy neustávajícího hladu a potřeby krve, byť bez ohledu na fakt, že se jeho přirozenost v její přítomnosti začíná probouzet, tak se té poznámce zasměje – vlastně několik vteřin od srdce prozní z jeho hrdla smích, který mu na tváři zanechá uvolněný a široký úsměv, jež v běžném bdělém stavu většinou neznamená nic dobrého. Ale nyní je mu jednoduše – dobře.* Ano, snažím se. Byť musím uznat, že ačkoliv jsou podobná místa místy sešlostí jisté současné spodiny společnosti, umí být takové večery občas až strhujícím zážitkem. A to za to stojí. *Odklepne popel z cigarety na zem a vlastně ani moc neřeší, že mu trochu ulpělo na do té chvíle perfektně vyleštěné levé botě.* Smrt? Prázdné tělo bez krve je přeci uprázdněno. Ale smrt? Co je to ve skutečnosti smrt? *Povytáhne obočí a jen tak se opře bokem o zeď vedle sebe s tím, že zkříží i nohy v kotnících zapřením se špičkou pravé boty o zem.* Život je cirkulace. Je to pohyb. Neustálý tok energie, která dokud plyne, tak s ní i život. A v té samotné energii je vše obsaženo. Tělo bez krve tedy je uprázdněno a stává se prázdnou schránkou, odkud byla energie odvedena. Smrt jako taková znamená zastavení oné energie, která pak na svém místě sublimuje a sráží se. A pak se rozkládá. Nicméně, Emilio… *Její jméno vysloví tak, jako by si s ním v ústech na okamžik pohrával a pokroutí hlavou ze strany na stranu.* Proč se na něco takového ptáte? Jako patoložka to přeci musíte znát. *Podiví se naprosto nepokrytě, protože v ten moment – nic mu nepřijde logičtější. A to je snad ten důvod, proč svou mysl zatím z té její stáhne, protože náhle chce více než co jiného, znát její neovlivněnou odpověď na tu otázku.*
*Když započne svůj monolog s prolnutím filozofie došlo jí hned, že jí špatně pochopil, ale přišlo ji neslušné skákat mu do řeči. Sem tam se musela mírně pousmát nad tím, jak zapáleně to říkal.* Nathaniel *vyslovila jeho jméno, ale sotva měla touhu ho povědět nějak vznešeně spíše přátelsky, kdy k němu přešla blíž, jelikož se oddálil a na tu vzdálenost mezi nimi si zvykla. Bylo jí jedno jak je navoňaný a vyleštěný pro teď to byl někdo koho poznal a zdál se být přátelský.* Zkusím to vysvětlit trochu jinak... Na stole Vám leží tělo, které je bez krve. Znamenaje, že ta krev se nevytratila. Ve většině případů při usmrcení, že tělo je v šoku, tak nekrvácí to víme všichni. Rozklad těla je mi také znám, ale když smrt nastane vykrvácením, které je na krku potom, co ho někdo prokousl už začíná být záhada nemyslíš? *Snad mu to osvětlila už o něco lépe a její slova jsou více trefné. Samozřejmě ho neměla za hlupáka měla se lépe vyjádřit, jelikož sama ví, jak bizardně to zní.* Přirovnala bych to ke kousnutí upírům *Tyhle slova už opravdu brala za hranicí logického smýšlení proto to dávala jen jako přirovnání nic víc.*
Ano? *Optá se jí prostě, když vysloví jeho jméno. Je to zvláštní takto jej slyšet. Vlastně je to až zvláštní, protože byl kdosi, kdo jeho jmého vyslovoval stále a i do poslední chvíle, když…* /Ne!/ *Zastaví svou vlastní mysl, která samovolně začne sklouzávat ke vzpomínce, jíž si nyní nechce dovolit. Však po jak dlouhé době cítí alespoň tu malou dávku alespoň falešného a lživého štěstí, které štěstím nikdy nebude ve skutečném významu slova? I tak jako by jej kdesi hluboko v těle bodlo, ale na tváři se mu to nepodepíše. Jen ten úsměv mu poněkud ochabne a po onom vnitřním bodnutí se v něm hluboko něco sevře. Potáhne naposledy z cigarety a pak ji pustí, nechá dopadnout na chodník a špičkou boty ji zašlápne. Během toho si snad ani nevšiml, že se k němu přiblížila a tak jakmile vzhlédne, tak ve své omámenosti a jisté ne až tak dokonalé ostražitosti jej to nepatrně překvapí.* Ale já tomu rozumím. Uprázdněné tělo. *Zopakuje znovu a potřese nechápavě hlavou. Na zbytek nejprve nereaguje, dívá se jí zpříma do tváře, do očí a nechá ji mluvit dál. Nezdá se tím naprosto nijak vyveden z míry. To jediné, co si snad pomyslí je...* /Buď mládě, někdo neschopný a nebo pomsta./ *Nicméně nahlas to nevysloví. Jak je u něj dívka blízko, tak jej přímo obestoupí to vše, co jej dokázalo vyvádět z míry a vše se náhle tak zesílí, až se mu z toho málem zatočí hlava.* Na některé otázky je možná lepší nechtít znát odpověď, Emilio. *Zdvihne levici a hřbetem prstů se jí pokusí velmi jemně dotknout na tváři, jako by ji chtěl pohladit, ale je to jen velmi letmý dotek.* Jsi mladá, krásná, inteligentní a zajímavá žena. Zbav se těla, neptej se a žij dál. *Vysloví k ní naprosto upřímně.*
Zbavit se těla, neptat se a žít dál? Ta mrtvá dívka na mém stole spolu s dalšími, kteří za záhadných okolností zemřeli mají právo na to vědět, kdo je zabil. *Založila si ruce na hrudi, jelikož s tímhle přístupem se nehodlala smířit nehledě na to, že jeho odpověď byla více než divná.* Snad o tom něco víš? Nebo je tu nějaký gang do kterého patříš a oni zabíjejí lidi za záhadných okolností? *Vysvětlilo by to jeho vzhled a co dělá v klubu, ale na druhou stránku, když s ním mluví nepůsobí jako někdo, kdo by patřil do zdejších gangů, které by se už dávno přihlásili k úmrtím. Tváří neucuknula za celou dobu, kdy pohnul rukou blízko její tváře, ale neudělala absolutně nic. Jediný výraz ve tváři ani pohyb prostě jen přemýšlela nad tím s kým má tu čest, že si dovolí říci něco takového. Navíc v hlavě ji jela jedna jediná věta... /Nevím, co bych bez vás dělala a mimochodem, pokud jde o váš případ, určitě jej vyřešíte/ Neměla ani tušení, kdo ji tohle řekl a zda to byl muž nebo žena, ale někdo jí v tomhle věřil.* Ráda strkám nos kam nemám *Hlavně to byla z části i její práce a muž před ní byl náhle více zajímavější po stránce kým byl, ale bylo otázkou zda tím dobrým způsobem v jejich očích.*
*Nyní se velmi znatelně zachmuří. Odvrátí na moment pozornost od toho, jak je blízko její bijící srdce, jak jej obestupuje ta zvláštní matce typická vůně spolu s kombinací vůně této tvrdohlavé a naprosto naivní a evidentně skutečného světa neznalé ženy. Odvrátí se od toho a alespoň se pokusí zapojit svou logickou část svého já. Pokus se ovšem zrovna moc nezdaří. Však je okamžitě zaplněn mlhou omámenosti, která začíná zvolna opadat, ale jistě jej bude držet nejméně několik dalších hodin v odlehčeném, nabuzeném a v jiném významu utlumeném stavu.* Takže jich je víc. *Klesne hlasem v zeslabení a levou rukou si promne ukazovákem a palcem kořen nosu, jak hlavu krátce předkloní. Víčka se mu při tom dovřou, protože se mu logicky myslet opravdu vůbec nedaří. Jedno je však jisté.* /Bezpečností problém, zdivočelý upír a nebo možná i válka mezi klany. A to je zlé./ *Ano, podobné situace již zažil, jednu dokonce sám způsobil. Povzdechne si a zdvihne hlavu.* Jsem v New Yorku jen pár dní. *Dodá k tomu pouze a zbytek dokonale odmlčí. Jakmile dívka vysloví i to poslední, což vypovídá i její tvrdohlavosti, tak nechá mezi nimi trvat několik okamžiků možná poněkud napjaté mlčení.* Co si tak jít raději zatančit a dát si… Jak to říkáte? Drink? Nemyslím si, že dnešního večera je nutno tvou záhadu rozlousknout. Noc je ještě mladá. Neodbila zatím ani půlnoc. Hm? *Hlesne si a povytáhne obočí. A ačkoliv se zdá, že se snaží odvést řeč jinam, tak zjištěné informace jej pořádně znejistí. Však skutečné fungování podsvěta velmi důvěrně zná.*
*jistě, že si všimla, jak se otázce spíše vyhnul, nebo spíše to vysvětlil dost kulantně a nakonec navrhl mít večer spíše zábavný než nudný. Nehodlala odmítnout už jen z důvodu, že se zde šla uvolnit a znovu tu jen vyzvídá možnosti k případu se kterým nemůže mít nic společného. Skoro až hloupé, jak říká tyhle informace, kde komu, ale na druhou stránku to není tajemstvím. Tyhle případy se dějí už nějakou dobu a sem tam něco uniklo jako bizardnost do novin. Tomu se nevyhne nikdo přesto by se měla naučit držet jazyk spíše za zuby.* Souhlasím, že drink a protančit večer zní více lákavě. *Uvolní se i v ramenou a v ten moment se i otočí na patě, aby si zašla za jedním security pracovníkem a lehce z něj vymámil pásku, kterou dostala pro Nathaniela. V říši lidí jsou jiné triky než Encanto prostě ženské tělo dokáže své a trochu flirtování, co se za dobu v New Yorku naučila.* Zde pane tajemný *podá mu ji s vítězným úsměvem na tváři* Jdeme? *Neotálela a vykročila zpět, kde byla hlasitá hudba a pomalu tělo na tělo, která se třela a vrážela do sebe.* Ale nejsem si jistá jestli mě dostaneš na parket! *křičela, aby ji přes ten hluk nějak slyšel zatím, co mířila přímo k baru, kde ještě stále bylo její místo volné s drinkem, co si tam nechala. Byl ještě z poloviny plný, takže tím jasně dávala najevo, že místo je obsazeno.*
*Začíná si uvědomovat, že ve světle jistých informací, které se právě nyní od té lidské ženy dozvěděl, tak jeho původně velmi dobrá nálada a potřeba se plně uvolnit tak nějak opadá. A co po tom všem zůstává? Obava.* Také si myslím. *Věnuje jí úsměv, jež je ovšem pro tu chvíli spíš hnutím mimických svalů – byť vnější pozorovatel by nejspíš rozdíl od toho skutečného jen tak nerozeznal. Zatím zůstane na svém místě, ačkoliv ona poodejde k jednomu ze zaměstnanců podniku. A během toho z ní pohled nespouští. Obava sílí… A nejde ani tak o naprosto přirozené podsvětní boje, které byly vždy a vždy budou bez ohledu na století a dobu, kdy probíhají.* /Jen v současné době je vše daleko rizikovější pro možné prozrazení./ *Pozoruje ji, jak naprosto otevřeně flirtuje s tím mužem a pak jak se k němu začíná vracet spolu s páskou, jíž by měl správně podle dekora zaplatit.* /Možná ji budu muset zabít./ *Připustí sám sobě. Ona myšlenka je až ocelově chladná, ale to je celé. Když je téměř u něj, tak se odpoutá bokem od zdi a po nabídce převzetí pásky po ní tedy natáhne ruku.* Děkuji. Byť to nemuselo být. *Hlavou krátce pokývne a ovine pásku kolem pravého zápěstí.* Ano, pojďme. *Pokývne znovu a vydá se za ní. Tak jako stín ji následuje do nitra podniku, kde jej ovšem okamžitě pohltí atmosféra, která na podobných místech vždy vládne. Sprška světel, tančící a bavící se těla, jemný kouřový opar vznášející se celou rozlehlou místností a hudba dunící z reproduktorů způsobem, který jako by se rozléhal i v něm samotném. Slastně vydechne, protože jestli je pár věcí, které na nové době miluje, tak toto patří mezi ně. Až pak se ohlédne pod té, jež se dál prodírá naprosto evidentně k baru. Slyšel ji dobře, ale nesnaží se hudbu překřičet sám. Spíš se začne prodírat za ní. K baru dorazí jen několik okamžiků po ní. Přistoupí možná až nevhodně blízko a zpoza jejích zad se skloní k jejímu uchu.* To je výzvou, na níž odpoví zbytek dnešního večera, nikoli já. *Přes rty mu přejde úsměv a ukročí stranou tak, aby se mohl opřít o bar. Rozhlédne se kolem sebe vědom si vší té energie a života, jež toto místo prostupuje a začíná se vtírat i do jeho nitra. Velmi záhy poté se opět přikloní blíže k ní, byť tak jako tak vzhledem k návštěvnosti podniku u sebe stojí až sprostě blízko.* Co mladé dámě objednám? *Povytáhne obočí se ovládne se, aby se neotočil a nevrazil jednu komusi, kdo mu právě razil do zad. Ale to je v takových podnicích také velmi časté.*
*Drink, co tu na ní čekal nechala vylít. Nebyla odvážná dopíjet něco, co s největší pravděpodobností obsahovalo nějakou látku už jen z důvodu, že drink vypadal více zakalený než když odešla* Mojito *odvětila při otázce, co by si dala a nijak ani nevnímala velkou blízku od Nathaniela. Přeci jen byly v klubu.* Ale tančit mě nedonutíš. *Zasmála se, když si spolu s tím zastrčila pramen vlasů za ucho.* Ale, co jsem viděla pokukují po tobě jiné slečny. *kývla hlavou k místu, kde byla banda spoře oděných žen dívajících se směrem k nim* A pochybuji, že tak laškovně koukají na mě *I když si neodpustila zvednout ruku a provokativně na ně zamávat. Lehká provokace nikdy nikomu neuškodila a je pravdou, že se nemusela upínat konečně na nic, co se týkalo práce.* A co piješ ty? Vsázela bych na Cuba libre. *Hudba na chvilku přestala, když Dj přepínal písničky a nikdo se náhle nemusel překřikovat, což Emi jen uvolnilo v tomhle ohledu. Nečekala, že se zde s někým seznámí, takže ani neočekávala, že se bude namáhat konverzací, která vlastně byla stokrát lepší než pití o samotě ve svých myšlenkách.*
*Onen extatický pocit, který se mu rozlévá v těle vlivem druhé dávky jeho uklidňovače a povzbuzovače současně je jen podněcován co okamžikem vlnami syntentické hudby, která se přes něj přelévá a doslova vibruje kdesi hluboko v něm. Jsou to podobné večery, kdy jakoby se znovu cítil alespoň trochu živý. Vnímá kolem sebe nespočet tepajících srdcí tvořících podivné a přímo strhující pozadí tomu dunivému, co spolu s barevnými světly protíná vzduch a vibruje v něm, dodává mu elektrizující nádech. Opře se nataženou paží o bar. Na opakované ujištění, že ji tančit nedonutí jen povytáhne obočí.* /Vždyť o to ve skutečnosti prosíš./ * Ale proč by to říkal nahlas, když je tak zábavné sledovat ony drobné nuance ženského chování, jež bývá vždy kontrastní k tomu, co by rády. A nemusí se ani pokoušet uvěznit její mysl. Nedivá se kolem sebe, jen na ni, ačkoliv je kolem tolik dalších vjemů. Jen pokývne hlavou na znamená srozumění při jejím výběru nápoje a pak se jen velmi krátce potočí po těch dívkách, na které Emilia poukazuje. A tehdy mu z hrdla vybublá tichý, byť nepochybně pobavený smích.* V této době? Abys se nedivila, Emilio. *Přikloní se k ní opět a pohotově odstrčí jakousi jinou dívku, která se zády málem opřela a nebo div nevrazila právě to jeho společnice.* Ze tu nabito. Asi si objednat a přesunout se jinam.*Zesílí také hlas, aby jej slyšela a snad pro její ochranu jí ovine paži kolem pasu. Brzy poté se však pohne vpřed a nakloní trochu přes bar. Do ucha servírky zesíleně sdělí svou objednávku. Když nastane chvilkové ztišení hudby, obrátí k ní opět tvář, pokroutí hlavou ze strany na stranu.* Stran tance… Já nikdy k ničemu ženy nutit nemusel. Však žádné obavy… Nebudeš-li chtít tančit, nemusíš. /Byť uvidíme./ *Ujistí ji klidně a po obdržení objednávky ji zaplatí. Však se na baru objevila nízká sklenka plná zelených lístků a zalitá čirou tekutinou. Vedle pak malý tácek se čtyřmi vysokými panáky naplněnými také čirou tekutinou. A co více… Hned vedle nich malá solnička a talířek s nakrájenými čtyřmi kousky citronu.* Zkusíme najít místo k sezení? *Stačí ještě říci, než se opět klub naplní začátkem další synteticky znějící a mixované skladby.*
Je pravda, že jsem je možná zaujala více já než ty *Samozřejmě to myslela jen v čistém humoru, ale nečekala, že jedna z dam ji opravdu zamávala zpět. V jednu chvíli jí, ale více překvapilo, když jeho ruka spočinula okolo jejího boku. Mohla by zkusit zaprotestovat, ale na druhou stránku pro jeden den se cítit žádanou a nebýt Emilii Cross, kterou každý zná jako podivínku, nemusí ničemu uškodit.* S tím, aby si našli místo, kde si sednout a bude to více klidnější dá-li se vůbec nějaké místo zde takhle nazvat, souhlasila a dokonce věděla kam.* Pojď *vymanila se z jeho sevření, aby ho mohla vést po točitých schodech nahoru, kde bylo několik boxů pro sezení a čistě jen klábosení. Hudba zde doléhala, ale nebylo to tolik slyšitelné, jako když byl člověk přímo dole.* Mám štěstí *ukázala na volný box dokonce s výhledem na celý parket. Strčila si brčko z drinku do úst a upila trochu ze svého Mojita a koukla se k baru, kde byla banda nějakých pubertálních kluků. Chvilku je jen zkoumala pohledem, ale byla policejní patoložka. Nemohla přehlédnout, že jí někdo chtěl hodit něco do pití a opít ji. Navíc, když přišla s Nathanielem předtím k baru povšimla si, že se chlapci hodně rychle stáhli bokem.* Hmmmm *zabručela pro sebe a náhle ji došlo, že zde vlastně není sama* Oh... pardon někdy se ztratím v myšlenkách *zasmála se a odložila mojito na stůl.*
*Je tu velmi mnoho vjemů. Nicméně ona fyzická blízkost té, jež je mu dnešní noci společnicí, tak dokáže alespoň částečně okolní zvuky a pachy přebíjet. Znovu si uvědomí to cosi, co bylo na ulici tak intenzivní a i zde k němu doznívá. Zachytil i to, jak se zachvěla, když jí ovinul ruku kolem pasu. Jen víčka se mu na vteřinu trochu přivřou a úkosem věnuje jen krátkou pozornost těm opravdu spíš povětrně vyhlížejícím dívkám kousek o nich.* Vlastně to není až tak nepříjemná představa. *Prohodí s pobavením k možné zaujatosti některé z nich Emilií. Uchopí volnou rukou svůj tácek s panáky, solí a talířkem s citrony zrovna včas na to, aby jim mohl pustit a nechat vést kamsi nitrem podniku. V záplavě barevných záblesků se zdá ta její bělostná halenka v každém okamžiku zabarvena do jiného odstínu. Její já splývá s okolním šerem. Pozoruje styl toho jejího kroku s podobností dravci, jež zatím nechává svou kořist ve sladké nevědomosti naprostého bezpečí. A uvědmí si to – ono napětí a současně slast z vědomí, že naprosto netuší, komu se vlastně dobrovolně a samovolně dává co okamžik více všanc. Následuje ji i po schodech a pak sám spočine pohledem na volném boxu.* No vida… Večer je stále lepším. *Sice hlas stále trochu zesiluje, ale zdá se, že je zde opravdu mnohem klidněji. Stříbrný tácek si najde své místo na stole a on se k němu usadí naproti Emilii. Zadívá se jí do tváře, která najednou jakoby se vzdor okolnímu tepu energie zpomalila a zastavila. Prohlíží si ony jemně kreslené šrty každého rysu v momentu zamyšlení, který trvá dlouhé vteřiny, jako se přímo vymyká okolnímu tepotu. Vlastně by se takto dokázal dívat dál. Jenže možná až příliš brzy přijde okamžik probuzení se dívky.* To nevadí. To vůbec nevadí. *Pousměje se potěšen již jen způsobem toho, jakou společnost mu dnes poskytuje. Posune tácek kousek k ní a trochu jím pootočí tak, aby ony panáky stály přímo před ní.* Mohu doufat, že si dáš se mnou? Nerad piji sám. *Vysloví dokonalou lež, ale takovou, jež je pro tento moment a jeho budoucí záměry dokonale příhodná.*
*Její zamyšlení bylo sice poměrně dlouhé, ale zdálo se ji, že jemu to spíše vyhovovalo, což znamenalo, že sem tam očima utekla znovu do hloučku lidí u baru a hlavně k těm chlapcům, ale tentokrát tomu neodevzdávala celou svoji pozornost.* Nepiješ sám. Piji Mojito *založila si ruce na prsou a pozvedla obočí. Bylo to od něj milé, ale přeci jen míchat se jí moc nechtělo.* Jednoho ze zdvořilosti, ale se zbytkem si budeš muset vypomoct sám platí? *vyslovila jakousi úmluvu a hlavně to nebrala nijak zle ba naopak jí to gesto přišlo milé, ale musela z části jednoduše odmítnout. Věřila, že Nathan je dost silný muž, aby tenhle fakt unesl.* A ty nepůjdeš tančit? *Napadlo jí, že jí její přítomnost možná jeho zdržuje od zábavy, ale kdyby tomu tak bylo nevyzval by jí, aby si šli někam sednout, takže myšlenku rovnou zahodí.*
*Je to již nějaká doba, kdy byl naposledy v podobném podniku. Podobném – byť v jistém významu slova byl docela odlišný. A jiné to bylo i v tom, s kým tam tehdejšího večera byl. Vlastně mu to připadá, že je to nekonečně vzdálené od současného okamžiku a současně téměř jako včerejší noci. A jak to bylo zcela jiné, je to podobné…* /Dnes v noci změníme tvé temné přežívání, Nathanieli. Dnes v noci budeme žít./ *Ozvěna hlasu kohosi k němu doznívá odkudsi z hlubin jeho já. A ačkoliv si to zakázal, tak přímo bytostně zatouží po tom, aby tu byla právě ona osoba.* /Ale to nejde. Je navždy pryč...nepiješ sám, piji mojito./ *Propojí se ona myšlenka s jejími pronesenými slovy, které nyní jeho vrátí do reality poté, co se ztratil ve své vzpomínce – v tom prostoru někde mezi bděním a sněním, jež se vznáší na pokraji reality a dokáže spojit nespojitelné v té nedosažitelné souhře neskutečného. Zamrká a donutí svou mysl, aby se plně vrátila do reality.* Však jak jen ti bude pohodné. Pak tedy… *Sáhne po solničce. Rty si nalízne prostor mezi ukazovákem a palcem na hřbetu ruky a nasype na toto místo trochu soli.* Však taneční parket počká. A kdo ví… Možná změníš názor a zatančíš si se mnou. Však jsi to viděla. Nerad bych tam byl vystaven jistým nekalým vlivům. *Uchechtne se při vzpomínce a poukázce na ty dívky, na něž sama Emilia upozornila. Vyčká, jestli si i Emilia nasype sůl na hřbet ruky a uchopí jednu z malých skleniček s bez dochucovadel dost nepříjemného nápoje. Přizvedne ji.* Tak na dnešní večer a na vše, co ještě přinese. *Vysloví přípitek a po olíznutí soli z ruky do sebe na jeden pohyb překlopí panák. Během toho ovšem bedlivě sleduje situaci a vyčkává na správný moment – kdy do sebe Emilia snad také překlopí onoho panáka. Je to velmi rychlý pohyb. Snad pro člověka až nepostřehnutelný, kdy se natáhne k její sklenici s mojitem a hned poté ruku stáhne. Jeho samotného do nosi zašimrá nepatrná vůně vlastní krve, jejíž kapka se velmi rychle ztratí mezi lístky dívčina nápoje. Daleko pomaleji uchopí jeden kousek citronu, do kterého se zakousne, aby tím přípitek dokončil. Ostrost chutě citronu dokonale spolu s chutí nápoje ochromí jeho chuťové buňky a způsobí mu příjemné brnění, jež se mu začne rozlévat do celého těla.* Hm… Toto mám rád. *Zavrní si spokojeně a otře bříško palce pod stolem do tmavých kalhot vědom si toho, že ranka, jíž si způsobil nehtem prostředníku se díky jeho regeneraci velmi rychle zhojí, jako by tam nikdy nebyla.*
Abych byla upřímná, tak nerada tančím... *Neměla tu potřebu a nebylo to ani v jejím zájmu. Jistě, že sem tam se uvolnila a šla na parket, ale z větší části spíše chce trávit čas sezením a odpočinkem u nějakého dobrého drinku* Věřím, že si klidně můžeš zatančit s dámami oni to ocení a ty si zatančíš *Neviděla v tom nějakou překážku a jen se spíše nevině usmívala.* Jen je nezvat na drinky nejspíš se bude jednat o ženy spíše, co jdou po peněženkách a jednorázovce. *Takových žen bylo bohužel více než dost. Napila se tedy spolu s ním, aby neurazila a následně prázdnou sklenku odložila zpět na tác.* Snad večer bude v poklidném duchu... Za chvíli bych se měla navíc vydat domů přeci jen práce, ale ještě chvíli zde s tebou ráda budu trávit čas. *zatím nepocitovala ještě nic, i když měla dojem, že se ji zvedl tep, ale ve většině případů za to může silnější alkohol, ale to teplo začalo být méně snesitelné až s halenkou mírně zavála, ale snažila se nedávat nic najevo.*
*Sice tlumeně, i tak k němu dolehnou hluboké a úderné tóny naprosto jasně cyberpunkové skladby. Prostě se nedá odolat a nepohlédnout ke dveřím, které znamenají cestu k parketu. Během toho doznívá v něm vjem z toho jím vlastně opravdu oblíbeného nápoje.* Tanec samozřejmě není pro každého. Ale já takové věci prostě miluji. *Slyší vyslovovat sám sebe. Snad i díky tomu alkoholu vliv drogy v jeho těle, který vždy opadá v takové koncentraci tak sladce a přívětivě dlouho i pro upíra, zesílí a jemu se až nepatrně zatočí hlava. Nechá tělo hluboce vdechnout vzduch a víčka se mi přivřou. Skrze pootevřené rty vydechne.* Myslím, že ony dámy nechám, ať hledají jinde. Však jediná, s níž bych dnes večer tančil do rudého úsvitu mne zarmoutila odmítnutím. *Ještě jednou si vydechne a konečně zdvihne víčka. Stále má pocit toho pohybu v momentu klidného stavu. Není to ovšem nepříjemné – jako by se svět zlehčil a vše bylo daleko hezčí, snazší, méně nepřátelské, než běžně. Pohlédne na ni s úsměvem.* Já myslím, že zrovna tví pacienti mají již času dost a rádi počkají. Nebo se mýlím? *Opře se paží o stůl před sebou a posune se kupředu v překlonění tak, aby mezi nimi zkrátil prostor – byť stůl stále představuje překážku.* Vyprávěj mi o své práci. Myslím, že musí být nezměrně zajímavá. Zvlášť pokud ti nosí takové zajímavé případy, o kterém jsi před chvíli na ulici mluvila. *Neodolá tomu zeptat se. Však v něm cosi přímo bublá – potřeba, naprosto zcestná, zakázaná, nevhodná, ale i tak potřeba… Však když se na něj dívá jako na člověka...* /Jak bys asi reagovala na pravdu, Emilio./
Na taneční parket si budeš muset najít někoho jiného to bohužel v tom nemohu sloužit. *Pozvedla ruce jako kdyby se tím nějak hájila, ale úsměv ji ze rtů neopadl, když se zaměřila na jeho slova* Sice oni nikam neutečou... *Chtěla říci, že viníci, ale utéct mohou přesto vše si až moc cení své práce a neměla by tyhle informace vůbec vytahovat na světlo světa proto raději utichne na chvilku, aby si utříbila myšlenky. Alkohol jí trochu již zblbnul a vnímala neustálý tep v hlavě.* Nejspíš mám pro dnešek alkoholu dost *zašeptala s tím, že dokázala poznat, že něco není v pořádku ještě k tomu, když se vyzná v medicíně.* O čem bys chtěl slyšet? Moc s nimi řeč není, takže krom toho, že určím jejich smrt tam nic víc zajímavé není *docházelo ji, že kdyby se o tom rozpovídala jen by to byl větší problém.* Ty jsi mi ovšem neřekl, co vlastně děláš. Chováš se jako kdybys byl z nějaké nejvyšší společnosti, ale sedíš tu v tanečním baru, kde se těžko sejdou nějací zbohatlíci. *jistě chápala, že si šel třeba jen ulevit. Navíc zde jsou ženy povolné až na ni.*
*S menším zklamáním si nosem povzdechne a hlavu na moment skloní s tím, že k ní ovšem zdvihne pohled. Ale nechá to tedy tak. Jen se opět natáhne po slánce. Nasype si trochu soli na hřbet ruky jako před chvílí. Nyní jí ovšem nenabízí – však se vyjádřila.* Inu, co se dá dělat? Asi se s tím budu muset smířit. *Olízne sůl, zdvihne panáka s čirým alkoholem a obrátí jej také do sebe. Tvář se mu zkroutí z té změti chuti, jíž dokončí zakousnutím se do citronu. Tichý smích mu unikne ze rtů při tom mravenčení a chuti, jež si tím zajistil.* Já tedy ne. *Zkonstatuje prostě a postaví tiše sklenku na tácek a na talířek odloží i kůru z citronu.* Nevím… O čemkoliv. Já nikdy v pitevně nebyl, takže nevím, jak to tam chodí. A pokud se tam někdy podívám, tak to asi také neuvidím, takže se prostě ptám. Nicméně ptám-li se nevhodně, tak se za to samozřejmě omlouvám. *Položí si dlaň na hrudník a hlavu na chvíli jakoby kajícně skloní. Ale ten úsměv mu neutuchá.* Já? Nic extra. Posledních několik let cestuji po světě. Pobýval jsem v Miláně, Paříži, Petrohradu, ale i jinde. A pak se mi zastesklo po místních končinách, tak jsem si řekl, že se alespoň na chvíli vrátím do New Yorku. Je to velmi dávno, co jsem zde byl. A myslím, že jestli někde pobývám rád, tak je to prostě New York. *Docela se rozpovídá, až málem sám sebe nepoznává. Sevře zvolna rty a zatím jen prsty uchopí onoho panáka.* Samozřejmě, máš-li dost, nebudu tě nutit. Jen to… jak se to jmenuje? *Kývne bradou k té sklence ze značné části zaplněné lístky.* Asi by to byla škoda nedopít. *Jemně pokrčí rameny a nyní do sebe panáka obrátí bez soli a ve finále i bez citronu. Zapálí jej to tudíž pořádně v hrdle a rozkašle se. Ale...je to kašel kombinovaný se smíchem, k tak to chvíli trvá, než se mu podaří jej zastavit.*
Prakticky vše, co se děje na pitevně lze vidět z části v nějakých krimi příbězích. Nic zvláštního. Přijde mrtvola, konstatuje se smrt a následně se odevzdá rodině. Horší je, když je tělo nějak potlučené třeba motorkář. Mnohačetné zlomeniny a krvácení v různých oblastech je horším indikátorem na to, kdy smrt nastala. *Samozřejmě byla patoložka, ale také z části vyjížděla jako koroner. Nebylo to v jejím hlavním popisu práce, ale papíry na tu činnost měla. Posléze se rozhlédla po svém saku, které už dávno neměla, ale nejspíš bylo někde zapovězeno a ukradeno, co se dalo dělat hlavní věci jako klíče a peníze měla v kapsách kalhot, takže se odevzdala jeho vyprávění o cestování. Rozhodně to znělo báječně.* Někdy bych se také mohla zkusit podívat mimo tenhle stát. *Ale zatím ji nic tolik nepřesvědčilo a práce jí tu ve velkém držela.* Mojito. *Zahleděla se na sklenku na kterou upozornil, když pozvedla obočí při jeho slovech. Nejspíš by neměla odmítnout jen tak pití na které ji pozval bylo by to neslušné, ale z druhé části vnímala jistou únavu a domů to nemá kousek.* Stojím si za názorem, že pokud pití, či jídlo splní svůj účel je jedno kolik ho zbyde svůj úděl splnil, ale jestli je to nějak neslušné můžeš to dopít. *Navrhla kompromis dokud se nezakuckal.* Teď by se ti to hodilo na zapití. *Chvilku i váhala, že by ho poplácala po místě, kde má bránice, ale ve většině případů si člověk pomůže sám, což se i potvrdilo.* V pořádku? *Starostlivě si ho prohlédla, i když nemusela.* Takže tvoje práce je cestování? *upozornila, že tak nějak neodpověděl na její otázku a těžko věřit, že si vydělává návštěvou Milána.* Nebo jsi snad nějaký rentiér? *I kdyby byl nijak zvláště by to její pohled nezměnilo. Nikdy nešla po penězích, ale zajímalo ji, kde bere na takové dovolené a možná právě mluvila s nějaký šťastlivcem, co vyhrál ve sportce nebo jednoduše dědictví.*
*Chvíli to trvá, než dokašle, ale po několika chvílích se mu to podaří.* Ano, v pořádku. To nic. *Uvědomí si, že se mu snažila pomoci údery do bránice. A v tu chvíli má chuť se rozesmát na celé kolo, ale raději to v sobě zadusí.* Obchoduji s uměním. Takže ano, dá se říci, že cestování je má práce. Ale nyní jsem si dal na jistou dobu menší volno. *Vysloví tu první lež, která mu přišla namysl. A bez ohledu na jeho stav musí sám uznat, že to snad bude dostatečná. Však do určité míry by se jeho zkupování toho či onoho, co se mu líbí, dá nazvat něčím podobným – jen to neprodává, ale všechno si to nechává.* /Tak tedy ne./ *Zkonstatuje v duchu při tom, jak mu nenaletěla na nevědomou lest a nechá i všechny potenciální plány zcela plavat. Je mu až příliš příjemně, aby se trápil jednou rybkou v širém moři, když jich je kolem tolik a nejspíš daleko přístupnějších.* Když o tom přemýšlím, tak myslím, že prozatím budu mít také dost. *Potřese hlavou a opře se zády do poslotrování sedadla v onom boxíku, kde spolu ti dva sedí.*
*Jakmile prohlásil, že už má také dost napadlo jí tenhle večer nakonec uzavřít pro tentokrát.* Obchodování s uměním? To máte rozhodně štěstí. *Nikdy neslyšela, že by si tím někdo jen tak vydělával pokud sám nebyl umělec, ale další otázky které by kladla... Ne... bylo by to jako u výslechu a to mu nechtěla způsobit spíše naopak byl příjemnou společností. V jejich očích muž, který je správný a neměla ani tušení, že jí něco dal do Mojita čím by jí mohl uškodit.* Snad nevadí, že ten zbytek jsem nedopila, ale opravdu jsem unavená a nejspíš bych se těžko belhala domů už nyní mi lépe zní, když si zastavím taxík a domů dojedu. *Což nerada za ně utrácela, ale dnešek je takovou malou nouzí, kdy si sama říká, že menší komfort si zaslouží. Než ale odejde vezme ubrousek a z kapsy vytáhne propisku. Nosí je neustále právě z důvodu, že musí vždy něco zapisovat.* Kdybys ještě někdy chtěl nějakou sešlost u mojita, či vína. Kdo ví třeba se potkáme i náhodně nicméně bylo milé popovídat si s tebou. *předala mu ubrousek, který buď může vyhodit nebo si ho ponechat to už bylo čistě jeho rozhodnutí. Samozřejmě bylo na ubrousku její telefonní číslo.* Znám pár galerií ve městě, které jsi nejspíš viděl, ale třeba ne. Kdo ví, ale nemám moc lidí, co by se semnou chodilo koukat na obrazy. *Mohou mít odlišný vkus, ale jí vlastně nevadí jakýkoliv druh umění u kterého musí přemýšlet nebo si oddechnout.* Pojedu už tedy domů nerada bych ti zde usnula i v tom hluku *ruku přiložila při odchodu na jeho rameno, čímž ho pohladila a odprovodila se ven chytnout nějaký odvoz.*
*Uplynul skoro týden od střetnutí s Nathanielem a taky poslední návštěvou baru. Potřebovala si znovu pročistit hlavu od práce a hlavně divného pocitu, jako kdyby neustále někoho hledala nebo neustálého Deja vu. Připadala si trochu jako šílenec, ale na druhou stránku to nebylo nic nového. Mnozí ji takhle brali od malička. Byl to jeden z barů, kde byla prvně, jelikož v New Yorku se to hemží alkoholem a zábavou na každém kroku. Měla na sobě upnuté tílko s výstřihem a černé džíny, které jasně vykreslovaly její křivky, ale nic víc nic méně. Tohle ji bohatě stačilo na to zapadnout a na černé barvě šlo špatně vidět rozlité pití, či jiné nehody, které se zde mohou stát v hloučku lidí. Napadlo ji vzít si šaty, ale stále bylo za poslední dny deštivo a chladno v New Yorku.* Jeden dvojitý gin s tonicem *mávla na barmana, když si přisedla k baru, aby si mohla užít hořkého nápoje zatím, co hudba okolo hrála. Nebyla zrovna nadšená nikdy pro tancování, ale samotná hudba jí radost dělala. Jen co získala svůj drink vypila ho na ex se slovy, že chce další, když si hřbetem ruky otřela rty a podala skleničku na zpět. Dnes byl den, kdy se chtěla opít.*
*Byl večer a Aless opět neměla moc co na práci. Schůzky neměla, práci měl dnes na starost Sebastian a ona si tak mohla opět užívat volného večera. Proto se oblékla do upnutých kožených minišatů s jedním ramínkem a nazula si černé boty na vysokém podpatku. Nahodila lehké líčení a vlasy si nechala jen tak rozpuštěné. Ještě na sebe nastříkala jednu ze svých oblíbených voňavek a když byla se sebou spokojená, vzala si kabelku a odebrala se k autu, kterým se dopravila do jednoho z podniku právě v Brooklynu. Zaparkovala, vystoupila a vešla dovnitř. Ihned se uculila, když viděla, kolik lidí tu bylo. To jí hrálo jen do karet, dneska se totiž chtěla bavit. A jako první zamířila k baru. Jen co došla, položila svou kabelku na bar a sama se o něj ladně opřela, vlastně si ani nevšímala, kdo kolem ní byl. Mrkla na barmana a když k ní došel, ještě víc se zazubila.* Dvojitou whisky. *Poručila si, a zatímco se otočila, opřela se zády o bar a sledovala dění kolem.*
*Byla spokojená sama se svým drinkem, kdy do ní padla další sklenička dvojitého gina. Opít se zase nebylo tak snadné ba naopak někdy to trochu trvalo, takže si chystala objednat, jenže to ji předběhla nějaká žena, která si odložila kabelku. Rozhodně uhranula mnoho mužů ve svém okolí díky jejímu oblečení a ani Emilii její vzhled neušel, ale to nebylo hlavní, co jí zaujalo. Znovu ten pocit Deja vu. Mlčela docela dlouho, než i barman na ni trochu zvýšil hlas a ona se odpoutala od zamyšlení.* Ano znovu dvojitou. *Seskočila z barové židle, když se jednou rukou zapřela a poklepala ji na rameno. Byla o dost drobnější než Alessandra a mezi nimi je dělilo 15 cm ve výšce a to ještě nepočítaje podpatky.* Neznáme se? *poklepání ji přišlo mnohem slušnější, než po ní křičet a volat o pozornost.* Tedy nemyslím to jako balící techniku. *Hned zvedla ruce a zrudla mírně ve tváři, když jí došlo, že tuhle oplzlou větu používalo mnoho mužů.* Jen mám dojem, že jsem Vás už někdy viděla. *Tenhle pocit neutuchající potřeby zjistit, co se v hlavě odehrálo, že má pocit jako kdyby jí něco chybělo. Být nadprůměrně inteligentní nejspíš udělalo v její hlavičce větší zmatek než se dalo čekat díky Encantu.*
*Upírka už chtěla dotyčnou osobu zpražit dávkou nevhodných slov, ale jakmile uviděla o koho šlo, jen se uculila. Přece jen poznala moc dobře doktorku z nemocnice, proto se k ní natočila bokem a sladce se na ni usmála.* Možná někde v baru nebo na nějaké jiné akci, kdoví. Třeba si mě jen s někým pletete slečno.* Pronesla s úšklebkem a sjela si jí pohledem, načež se otočila zpět k baru, kde už stála její objednávka, vzala si jí a vypila na ex a prázdnou sklenku položila zpět.* Ještě jednou a k tomu celou láhev. *Poručila si znova.* A doneste mi to do toho boxu v rohu. *Mrkla na barmana a vzala si svou kabelku, než se znova podívala na dívku vedle sebe, načež se k ní naklonila.* I kdyby to byla balící hláška, neurazila bych se. *Zašeptala jí do ucha, než se odtáhla a dala se na odchod. Mířila na jedno ze svých míst, do malého boxu v rohu, odkud měla dost dobrý výhled na celý bar a všechny kolem. Když došla, posadila se a dala si nohu přes nohu, s úsměvem na tváři sledovala ostatní.*
*Jistě svým způsobem byla nejistá z toho, že někoho takhle oslovuje, ale její hlas jako kdyby zapadal do toho všeho o čem se potřebovala dozvědět. Zůstala stát chvilku, jako sloup, aby si utříbila myšlenky než si objednala rovnou dvě velké sklenice ginu s tonicem a rychlým krokem se vydala za ní do boxu.* Za prvé chci říci, že nejsem typ ženy, co balí ženu. *vyhrkla na ni a pozorovala ji, když přemýšlela, jak pokračovat a proto na odvahu vypila půlku sklenice.* Za druhé... už jsem tě někde určitě viděla *Jenže klid Alessandry ji dostávala do rozpaků a vnímala, že její srdce bije zrychleně při její blízkosti. Spíše by byl údiv, kdyby někdo zůstal v klidu přesto se nemohla zbavit pocitu, že se k ní chová s nějakou výhodou. Nebo taková byla? V odhadu lidí nikdy nebyla nejlepší.* Nebyla jste teď někdy.... ach k čertu s vykáním jsem Emilia. *představila se s tím, že nějakého vykání si užije v práci. Oční kontakt udržovala normálně. Jen tělo reagovalo po svém. Někdy proklínala vlastnosti pudů, ale byl to jen chtíč nic jiného. Ta žena ji dokázala nakopnout jedním slovem, ale nehodlala si hrát na lovce a myš byla zde pro informace a snažila se potlačit vše, co se v ní nyní odehrávalo.*
*Ještě, než k ní Emilia došla, byl u jejího stolu první barman, který postavil na stůl jak celou láhev té nejlepší whisky, tak i dvojitou už ve sklence, načež se na Aless uculil a poté se vrátil zpět na své místo. Když odcházel, upírka jej s lehce nakloněnou hlavou pozorovala, pak ale její pohled přešel a právě přicházející dívku. Když začala mluvit, vzala si do ruky sklenku a napila se, ovšem ani jednou z ní nezpustila pohled. * Všichni jsou nějaký typ moje milá, za to se nemusíš stydět. *Uculila se a sklenku opět odložila, načež se naklonila lehce dopředu. Moc dobře slyšela tlukot jejího srdce, o to víc se pak usmívala.* Jak říkám, možná jsme se už někde viděli, co já vím, vídám mnoho lidí a nepamatuju si všechny. *Ušklíbla se a dál ji pozorovala, než natáhla ruku, chytila tu dívčinu a stáhla jí vedle sebe na pohodlnou sedačku.* Těší mě, jsem Aless. *Mrkla na ni, vzala si své pití a opět se opřela.* A moje milá, ze mě nemusíš být v rozpacích, já nekoušu, tedy jen občas. *Uculila se a s pohledem na ni se napila.*
*Div málem ze sebe nevydala zalapání, když si ji stáhla rovnou vedle sebe.* Těší mě Aless *Nedokázala nějak odolat a očima sjela na její klíční kosti.* Tak za prvé... nejsem v rozpacích *Jistě, že lhala.* A myslím si, že víte kdo jsem *V tomhle si zase myslela, že lže Alessandra.* Nebyla jsi někdy v nemocnici? *Právě tam měla jakési tušení. Detektivní mysl, nesrovnalost v čase, zatemněné střípky minulosti. Nikdy na to přijít nemůže, ale přesto měla zase dojem, že je na té správně cestě a nebo jen chce, aby tomu tak bylo, což si uvědomila, že sama na sebe možná použila psychologický motiv v tom udržet se v hledání ducha a když si tohle uvědomila jen si tiše povzdechla a promnula si tvář.* Promiň asi se neznáme já jen... mám pocit, jako kdybych tě někde viděla a lidi z baru si pamatuji. *Byla hloupost aby se s ní jen mihla a ona by se jí vryla do paměti a pokud ne bar ani nemocnice jen se spletla a znovu se hnala za nepolapitelný. Frustrovaně se opřela o sedačku a koukla na reflektory světel. Možná bylo lepší zanechat tohohle hledání za duchem. Stačilo, že Nathanielovi díky tomu málem vyzradila věci, co by nikdy nikdo neměl vědět pokud nebyl policista. Ohlédla se nakonec k Aless* jsi na lovu? *Tak se tomu přeci říkalo no ne? Ano zastaralé slova, co se používali možná za dob, kdy byla Emilia Teeneger a slyšela to od svých vrstevníků.*
*Aless jí poslouchal, než nakonec jen protočila očima a lehce se natočila jejím směrem.* Hele zlato, co kdybys nechala toho, kdy a kde jsme se mohli potkat a trochu vypla a upustila páry hm? Vypadáš, že to potřebuješ jako sůl. *zazubila se a hodila do sebe celý obsah své sklenky, načež se natáhla po láhvi a dolila si ji, když viděla, že i ona už pití skoro nemá, bez toho, aniž by se zeptala, co pije, jí tu sklenku prostě dolila a láhev pak odložila zpět.* prostě jsi mě někde viděla, je to jedno ne. Tak už to nech a uvolni se trochu. A ne nejsem na lovu, tedy jak se to vezme. *Pokrčila rameny. Nebyla tady, proto, aby si našla známost na jednu noc, po tom ani netoužila, spíš hledala někoho, s kým by se pobavila, možná jej ochutnala, kdoví. Noc byla mladá a ona měla tolik možností.* A co ty? Hledáš někoho na jednu noc nebo sis přišla jen pro zítřejší opici? *Dobírala si jí, zatímco jí sledovala.*
Kdybys mi viděla do hlavy pochopila bys ten důvod, proč to chci vědět. *Tentokrát neměla v plánu už říkat, že je lékařka a že má už tak svých starostí dost, jenže přidala se k nim nějaká nevědomost, která ji dostala do většího presa, než by čekala a vlastně ani nebyl důvod. Dopila svůj drink a položila ho zpět na stůl, když ji náhle dolila alkohol. Proti Whiskey nikdy nic neměla.* Děkuji *Zamručela a hned se napila znovu. Sama byla překvapená, jak do ní alkohol padá.* Uvolnit se to mi jde jen opilá. *Přizná se s tím, že kouká před sebe netuší, jestli se za to má stydět, ale ve své podstatě jí to mohlo být jedno vždyť Alessandra se tím také netrápila.* Nejsem zrovna na jednu noc. *Zapřela se zpět do sedačky, když otáčela sklenku v prstech a tím dala Whiskey do krouživých pohybů, než dlan zastavila a kopla jí do sebe celou.* Ta opice zní lépe než skončit s nějakým ulepeným chlapem v posteli *při tom pomyšlení se jen otřepala.* Snažím se být mimo dosah těchto lidí, ale ty vypadáš, že bys i do chlapů na jednu noc šla *Pak jí došlo, jak to mohlo vyznít* Tedy! Samozřejmě ne ty typy, co jdou po mě vypadáš na vyšší třídu těch, co se zajímají. Mě nabalují jen kluci, co si chtějí zvednout sebevědomí a nebo... *očima pátrala po baru než se zastavila u jednoho muže.* Tam *ukázala na chlápka v kvádru, který měl sčesané vlasy.* Dominantní, chrabrý muž, co se tluče do hrudi a pak chce, abych všechnu práci odvedla já. Jenže nikdy jsem z baru neodešla s nikým jen se pokoušeli a vyčetla jsem to z jejich mluvy a stylu vyjadřování tělem. Tělo je věda. Ted dívej! *Muž v kvádru si sundal snubní prstem a schoval si ho do kapsy.* parchant *tohle slovo by nikdy nevyslovila, kdyby nezačínala být mírně opilá a její soudnost se pomalu vytrácela.*
Tak víš co, dám ti do hlavy něco úplně jiného, aby to trochu přehodilo tvé myšlenky. *Uculila se, natáhla se k ní a než by to dívka čekala, políbila ji, ale ne něžně, nýbrž vášnivě, přičemž ji zlehka kousla do rtu, když se pak od ní odtahovala. Opět se posadila, opřela se a popíjela dál svou whisky, na tváři se jí ale zračil pobavený úšklebek, ona vždy uměla rozhodit všechny a teď to nebyla výjimka.* Tak co ty víš, třeba dneska skončíš s nějakou holkou, když chlapa nechceš, možností je víc než dost, stačí se jen rozhlédnout. *Pokrčila rameny a opět se napila, když pak Emilia začala mluvit dál, pozvedla obočí a poslouchala ji.* Ten idiot v tom obleku dneska stejně s žádnou neodejde. Musela by to být naivní husa, aby si nevšimla toho bílého proužku po prstenu, ale kdoví, třeba se najde i taková, které to bude jedno, hlavně, že v noci někomu roztáhne nohy a bude jí jedno, že má rodinu a děti. *Uchechtla se pobaveně.* Navíc takových je tu víc než dost, mladých přihlouplých a nadržených chlapů, co myslí jen tím, co mají mezi nohama a myslí si, že jejich balící hlášky jsou dokonalé, přitom jsou to jen neskutečné kýče, které když slyším, chce se mi zvracet. *Zasmála se, načež se na ni podívala, když se jí optala, zda i ona je ten typ na jednu noc. Ano je, nebo ji byla. Za celou dobu neměla nikoho, kdo by se mohl nazývat přítelem, či dlouhodobým milencem. Když měla své potřeby, prostě si někoho sbalila, užila si a zmizela. Měla i pravidla, nikdy si nikoho vodit k sobě domů, nepotřebovala totiž, aby se jí vraceli. Jenže když tak nad tím přemýšlela. Najednou všechno porušila. Nejen tím, že nechala Remiho u sebe doma, ale i tím, že se s ním dál scházela a snad k němu i něco cítila? City? Ale ty ona přece neznala, alespoň ne v kontextu s muži. Sama netušila, co se to dělo, co to v ní probudil, ale hodlala to zjistit, jenže teď ne, teď si chtěla užít večer.* Je mi fuk jak jsi to myslela a ano, je fajn si užít a pak to nechat jít, tak proč bych lhala, že jsem to nepraktikovala. *Uchechtla se.*
*Její rty se náhle natisknou na ty od Emilie. Vnímala rychlý tlukot srdce, ale vzápětí se poddala a nechala polibku volný průběh.*Takových žen je bohužel více než dost. Nechápu to... měly by být pravidla v tom s kým psát. Už se upsal někomu měl by to držet. *odvětila naštvaně a bouchla do stolu. Ne moc silně, takže se Whiskey ve sklence jen zatřásla, když pak poslouchala Alessandru.* Takže už to neděláš? *Otočila se k ní. Z Emilie se stávalo malé opilé štěně, co nezná moc lásku a tak si polibek od Aless sice užila, ale zároveň netušila, co se moc stalo.* S ženami bych neodešla na jednu noc... *zabručela a založila si ruce na hrudi.* Ačkoliv po mém boku by byly více v bezpečí než s nějakým idiotem. *Za poslední dobu měla v práci plno mladých dívek, co se zde tančí a nakonec skončí u ní na stole.* Měla bych příští flašku koupit já. *Ohlédla se na Whiskey, kde už toho byla polovina a dva chlapíci u baru se na sebe koukli a následně na Emílii s tím, že si něco zamumlali a bouchli se do ramen. Emilie tohle ani nezaregistrovala už se věnovala jen Aless s jistou touhou poznat ji, ale ne tělesně. Přišla ji inteligentní a na její úrovni.* Musíš mě naučit balit ženy! *Vyhrkla jako kdyby tobyl nejlepší nápad.*
Ženy jsou hloupé a naivní. Skočí na kecy kdejakému blbovi a když jim dojde, co provedly, je většinou pozdě. Jenže si za to mohou samy. *Pokrčila jen rameny a napila se, načež se na ni podívala, když vyslovila tu otázku. Na malou chvíli se zarazila.* Asi ne, nevím a už se mě na to neptej. *Zamručela, nebylo jí to příjemné už z toho důvodů, že sama netušila, co se v ní odehrává a byla z toho nervózní víc než dost.* A proč bys se ženou neodešla na jednu noc? Je to to samé jako s mužem. Tak proč by ne? *Uculila se pak a otočila se bokem opět k dívce vedle sebe.* Mám tě učit balit ženy, opravdu? *Zasmála se. Aless preferovala muže, ale pravdou bylo, že občas jí nevadilo užít si i se ženou.* No tak uvidíme, co s tebou. Tak mi ukaž, jak bys to udělala? Zkus sbalit mě? *Uculila se a sledovala jí, byla zvědavá.*
*Ani netušila, jaké myšlenky jí vedou k tomu zkusit si najít někoho na jednu noc. Možná to brala jen jako hru, ale vše se začalo trochu obracet proti ní.* Mám zkusit sbalit tebe? *Poukázala ještě zda to Alessandra myslela vážně. Byla úplně mimo ligu na kterou by Emilia mohla dosáhnout. Tedy sebevědomí měla, ale nebyla blázen, aby si neuvědomovala, že Alessandra by mohla s klidem dělat modelku.* Dobrá *Vzala to jako závažný úkol který by měla vyřešit. Zhluboka se nadechla a upravila si vlasy, kdy mezi nimi je nějaká pauza ticha.* Netuším, kde začít *pronesla po chvíli, kdy byla napjatá jako struna než si povzdechla a otočila se zpět k lidem.* Tohle nemá cenu. V tomhle jsem ztracený případ. Dobrá, kdybych tě měla hypoteticky zkusit sbalit... *přemýšlela a vyhledávala ve všech radách, co kdy slyšela a stal se z toho jen jeden velký blábol. Nakonec, ale její tvář nabrala vřelý úsměv.* Asi tohle úplně nedokážu. Buď se do člověka zamiluji, ale nedokážu ho zneužít na jednu noc jako nějakou věc a ty pro mě nejsi věc. *pokrčila rameny.* Jsi lidská bytost a pokud bychom se shodli na tom, že se spolu vyspíme, tak se spolu vyspíme, ale nechci se vlastně nikomu vnucovat ačkoliv pro mnohé to může být zábava raději bych se ráno probrala u někoho v náruči, než do prázdné postele. *Nějak si začala uvědomovat jak sama vlastně je a mluvila chvilku nostalgicky než jí to došlo, že musí vypadat jako idiot.* Promiň tohle asi nepotřebuješ slyšet. Takže.. jak ty bys sbalila ženu? *zkusí to zpět na tu notu jakoby nic předtím neřekla.*
Ano, tak jsem to řekla, zkus sbalit mě. Není to o nic jiné, než balit může. A kde jinde to chceš vyzkoušet než tady, nabízím ti to. *Pokrčila rameny a culila se, načež dopila sklenku a pak oběma opět dolila. Ona sama mohla pit dost, ale u Emilie viděla, že jí to už stoupalo do hlavy* /Ach ti lidé./ *Problesklo ji hlavou, byla ráda, že tohle už řešit nemusela. Napila se a dál jí sledovala.* Nejsi ztracený případ, jen asi na to nejsi. Ale možná by nebylo na škodu to zkusit, co. Tohle je na to upustit páru, tady nejde o city, jde jen o tělesné potěšení, nic víc. O to ukojit svoje potřeby. Tak to zkus. *Pronesla znova a sledovala jí. Zarazila se až ve chvíli, kdy dívka řekla, že je lepší se probouzet s někým, než sama. V tu chvíli jí opět vstoupil na mysl on, ale proč? Proč na něj stále myslela, proč ho měla plnou hlavu, proč se s ním cítila tak jinak? A proč kurva byla tak zmatená? Tiše zavrčela a chvíli mlčela.* Jak sbalíš ženu mi ukážeš ty, řekla jsem ti, abys to zkusila, chci vědět, co bys udělala, řekla, jak by ses zachovala. Prostě to zkus. *Zopakovala to znova a čekala, co udělá.*
*Rozhodně jí to Alessandra nedělala snadné.*Neměla bych se raději přiučit? *Zkusila to takhle, ale když viděla výraz Alessandry hned pohledem uhla do strany* ne, tak ne *Zhluboka se nadechla, než na ni koukla trochu dravě a trochu nejistě. Sáhla po sklence Whiskey kterou do sebe kopla.* Nevím, co bych udělala, takže za tohle si kdyžtak můžeš sama. *Pozvedla prst od skleničky, jako varovný signál než ji pustila a posléze se zvedla, když na ni usedla a rty se dostala k těm jejím blíž.* Krok jedna se těžko zopakuje, když už jsme se seznámili. zašeptala ji u rtů, než své rty spojila s těmi jejími do polibku. Sama sebou byla trochu znepokojená, co to dělá, ale alkohol povolil všechny smysly, kdy Alessandru více natlačila do sedačky a pánví párkrát zahýbala do rytmu hudby jako kdyby dosedala, než se následně odtáhla. Očekávala facku nebo že ji ze sebe shodí, takže byla připravená v každém případě cuknout nebo se oddálit se nejrychleji.*
*Stačil jeden jediný pohled, aby jí donutila to skutečně udělat, když se opět snažila z toho nějakým způsobe vykroutit.* Jen se ukaž, chci vědět co v tobě je a co tě když tak musím přiučit. *Poznamenal a pak už jen čekala, co se bude dít. S úsměvem na tváři ji sledovala, jak se postavila a posadila se jí do klína, své ruce prozatím nechávala vedle sebe a nic nedělala, chtěla vidět ji. když já pak políbila a zlehka se zavrtěla v jejím klíně, spokojeně zavrněla. Jakmile se však odtáhla a pohlédla na ni, uculila se ještě víc.* Takhle se mi líbíš, jen se hezky odvaž. *Zapředla upírka a teď to byla ona, kdo zmenšil vzdálenost mezi nimi a políbil ji. své ruce konečně přesunula na dívčin pas a jemně jej stiskla, aby si jí přitáhla blíž k sobě. Po chvíli jedna její ruka sklouzla na její zadek, který pevně stiskla ve své dlani, zatímco ta druhá ruka vklouzla pod Emiliino tílko a po nahé kůži na zádech putovala výš. Držela si jí u sebe a líbala jí s vášní a chtíčem dál, než se odtáhla, čekajíc, co Emilia udělá jako další krok. Sama si provokativně olízla spodní ret a hleděla jí do očí.*
*Čekala odstčení, nadávky nebo cokoliv, jenže místo toho se stal pravý opak, který ji překvapil, ale nebránila se a ani neodtáhla ba naopak ji došlo, že Alessandra jí dostala, tam kam chtěla. Jenže ona sama to tak také chtěla. V polibku spolupracovala a při doteku na její kůži se mírně zapřela o její tělo, aby měla lepší přístup.* Tohle.... tohle není fér *zašeptala s tím, že nemá kam utéct, ale úsměv ji opětovala ve snaze uklidnit svoji mysl. Nebylo to možné probudila v ní touhu.* Takhle se balí ženy? *Dost pochybovala, že by nějaké jiné ženě tohle vyhovovalo a v boxíku bylo svým způsobem trochu soukromí ačkoliv na ně i tak byl výhled. Bylo jí to však jedno. Věděla, že Alessandra čeká další krok který učiní a veškerá stydlivost šla stranou.* Snad nás nevyhodí. *Ne z toho, co dělají nyní, ale z důvodu na co se chystala. Přejela rukou přes její šaty po bocích, než jednou dlaní sjela na její ňadro, které promnula mezi prsty, aby nevynechala jediný kousek, jak by ji mohla dráždit a rty natiskla pod jejich ucho, než jela rty níž a niž dokud nebyla u její klíční kosti. Být to na ní klidně by jí šaty stáhla dolů, ale tolik odvahy zase neměla. Tohle bylo mít někoho na jednu noc? Ten pocit, že jí potřebovala pro ukojení touhy, ale zároveň věděla, že nic víc mezi nimi není? Ani jí neznala a nyní sedí na klíně a má chuť z ní strhnout kus látky, co skrývá její celou krásu. Nechávala po svých rtech horkou cestičku až k jejímu dekoltu, když se po ní dravě ohlédla jako kdyby se snažila dát najevo, že potřebuje ukojit tu touhu více než kdy předtím. Sama sebe nepoznávala, ale bylo jí to jedno.* Dotýkej se mě. *zašeptala s chtíčem, kdy se snažila ještě nesnížit na úroveň, aby prosila. Možná to byl alkohol v její krvi nebo nedostatek kontaktu, ale myšlenky na všechnu práci jsou pryč.*
*Jakmile uviděla její překvapení z toho, že jí upírka neodstrčila, spokojeně se usmála.* Já vím, že to není fér, ale o to je to lepší nemyslíš? *Naklonila se k jejímu uchu.* Občas neuškodí hrát nefér, zvlášť, když z toho máš potěšení. *Zapředla jí do ucha, než jí jazykem přejela po krku, načež se odtáhla a pohlédla jí do očí.* Možná balí, možná ne. Ale tady v baru, či jiném klubu stačí málo. Pár sladkých slůvek, doteky, polibky, když víš jak na ni, za chvíli ti každá roztaje v náruči a neboj se nevyhodí, to si nedovolí, ale pokud je ti nepříjemné, že je na nás vidět, stačí zatáhnout závěsy, co jsou po bocích. Sama si vyber, co ti vyhovuje, co tě vzrušuje. Odvaž se. *Zavrněla a už jí jen sledovala, jak se jí dál dotýkala, načež jen lehce přivřela oči a vnímala její doteky, její blízkost, polibky. Ona sama měla ruce stále na jejím těle, ale zatím nedělala nic. Když pak oči znova otevřela, zazubila se.* Chceš abych se tě dotýkala? *Naklonila se k jejím rtům a jazykem přes ně přejela.* Tak to mě musíš hezky poprosit princezno. *Hrála sis ní a dost jí to bavilo. V jejích očích viděla ten chtíč, to jak chtěla víc, ale stále se neodvážila k dalším krokům.*
*Koukla se po závěsech a chvilku přemýšlela, než vstala a zatáhla závěsy, aby se k ní vrátila a usedla zpět na její klín, když znovu ochutnala její rty. Opravdu hodlala učinit všechny ty nemravonosti? Ano... Rozhodně ano. Neměla důvod mít stopku ba naopak.* Chci *zakňučela mírně do jejich rtů, než přišla věta, které se obávala, jenže podmanila se a přizpůsobila slovům Alessandry. Ona vážená patoložka se nyní doprošovala ženy, kterou znala jen chvíli. Chvilku jí slova nešla na jazyk když bojovala sama se sebou a následně jí políbila na krk, než se rty dostala k jejímu uchu.* Prosím... *otřela se o ní chtivě pánvi, když ladně nalezla její ruku a natiskla ji na své prso zatím, co srdce ji tlouklo jako splašené.* Udělám cokoliv *Velmi nebezpečné slova čehož si byla vědoma, ale nyní v tomhle soukromí se nebála učinit nic. Navíc by udělala vše proto, aby jí Alessandra utišila v tom, co nyní potřebovala.*
*Upírka jí sledovala, když vstala a zatáhla závěsy, jí to bylo celkem jedno, zda by je někdo viděl, vždyť už si to rozdala i s čarodějkou v divadle u představení, takže bar pro ni nebylo nic moc, ale pokud to tak chtěla doktorka, ať je klidně zatáhla. Když se pak vrátila k ní a opět se usadila v jejím klíně, vyšlo z úst ženy to slastně „Chci“ a po chvíli ještě lepší „Prosím“, což Alessandře vykouzlilo na tváři vítězný úsměv.* Vidíš jak umíš hezky poprosit princezno, jak hezky žadoníš o víc. *Ušklíbla se a chytila lem jejího tílka, jenž jí po chvíli přetáhla přes hlavu, stejně tak jí sundala i podprsenku a celou tu dobu jí sledovala a poslouchala ten slastný rytmus jejího splašeného srdce, jež ji bilo v hrudi.* Nikdy nikomu neříkej, že uděláš cokoliv, protože se ti to jednou může hodně špatně vymstít, věř mi. *Zavrněla jí do ucha, když se k ní naklonila.* Ale pro zajímavost, co všechno bys byla ochotná udělat pro trochu potěšení, řekni. *Zeptala se tichým svůdným hlasem u jejího ucha, než se rty přitiskla na její krk. Lehce jej okusovala, ale nepoužívala špičáky, dobře věděla, kdo byla a nehodlala se prozradit. Jemně sála její kůži, okusovala jí a líbala a pak postupovala až na klíční kost a od ní stále dolů až k jejímu poprsí. S šibalským úšklebkem a pohledem do Emiliiných očí vzala mezi zuby jednu její bradavku a skousla tak, aby přinesla jen rozkoš, stále jí však sledovala. Upírčiny ruce zatím bloudily po teplém lidském těle přes záda, na boky až se dostala k zapínání jejich kalhot.*
Téměř všechno *odpověděla na její otázku, když se prohla v zádech a prsty vjela do jejich vlasů, které sevřela, ale neomezila Alessandru v tom, co dělala. Sledovala jak jela jazykem níž a níž k tomu všemu zde byla nahá a bradavky měla ztvrdlé od vzrušení, takže když jednu vzala do rtů bylo to jako kdyby tělem projela elektřina a vnímala, že její kalhotky jsou již vlhké a její nitro toužilo po více.* Klidně bych byla otrokem *přiznala se jí. Každý člověk měl své stinné zákoutí, kdy byl ochoten udělat cokoliv pro něco. Emilia nebyla dominantní ženou, ale za to byla svolná a své tělo dávala ke kdejaké nekalosti. Obyčejný sex nebyl nic pro ni. Ležet na zádech a jen se nechat bylo nudné.* Copak bys chtěla, abych pro tebe udělala? *Zašeptala k ní s úsměvem, že své slova myslí vážně. Nikdo by to do ní neřekl hlavně z důvodu, že nikdy nepoznala nikoho jako byla Alessandra, aby měla možnost ukázat se v tomhle světle. U ní měla dojem, jako kdyby žádné hranice neexistovali.*
*Laskala jí rty a jazykem na ňadru, zatímco poslouchala, co říkala. Ovšem, když pronesla onu větu zpozorněla a zvedla hlavu, aby jí pohlédla do očí.* Otrokem? Opravdu? *Usmála se a jazykem jí přešla přes rty, zatímco jí rozepla kalhoty a než by se Emilia nadála, byla bez nich.* To co bych chtěla, mi stejně dát nemůžeš princezno. *Pronesla a dala jí pramen neposedných vlasů za ucho. Aless moc dobře věděla, kdo Emilia byla, kde pracovala, a hlavně na čem. Proto i kdyby chtěla, nemohla si s ní udělat smlouvu a pít z ní, to by se prozradila a především věděla, že žena sedící jí v klíně nemá Zrak, a to by byl velký problém. A ty ona nechtěla.* Ale když už se nabízíš, tak chci vidět, co v tobě je, co v tobě dříme. Chci abys přestala přemýšlet a vypustila tu svou divokou stránku ven, pro tenhle večer. *Zatímco Aless mluvila, její ruka vklouzla pod Emiliiny kalhotky a jedním prstem vnikla do jejího nitra, načež spokojeně zavrněla.* Ale ale, tady se to někomu líbí až moc? *Uchechtla se a přisála se na její rty.
Jak víš, že ti nemohu dát to co chceš, když se o to ani nepokusíš? *pozvedla obočí v tom. Měla pocit jako kdyby jí Alessandra podcenila a dotklo se jí to, jenže zároveň neměla moc šanci vzdorovat, když každý její dotek byl dobře mířený a věděla, kam se dotknout, aby jí myšlenky a slova sebrala z úst* Ukázat, co ve mě je? *Zopakovala si ty slova a vnímala jistou zmatenost a pochyby. Tak dlouho nikoho neměla, ale nemohla odmítnout.* Tak dobrá... *Začala Aless líbat na rtech a rukou zkoumala její šaty, jenže v jeden okamžik zacítila, kam Aless zamířila dlaní. Okamžitě vzdechla a dosedla na její ruku, jenže to ji už umlčela. Nechtěla být, ale pozadu a stáhla ji šaty, aby odhalila její pevná prsa, které vzala do svých dlaní a začala mezi prsty mnout její bradavku. Nehodlala být pozadu došlo jí, co chce dělat čímž se obav zbavila. Byla nad Aless co jí činilo lehkou výhodu, takže druhou rukou vjela k jejím kalhotkám přes které ji začala dráždit.* Uvidíme komu se to bude líbit víc. *zavrněla zatím, co se rty natiskla na její krk.*
Protože to vím moje milá a zkoušet to nebudu, vyšlo by mě to draho. *Ušklíbla se, pamatovala si, že byla Emilia bez Zraku a i když měla chuť se jí zakousnout do krku a okusit její lahodnou rudou tekutinu, i Aless věděla, že to není zrovna správné. Problémy kvůli tomu mít nechtěla. Ovšem myšlenky na to jí z hlavy vymizely ve chvíli, kdy se její společnost rozhodla opravdu vzít Alessiny slova k srdci. Pozorovala jí, když jí svlékala šaty a spojeně zavrněla, když se jí začala dotýkat na prsou. Sama se svým prstem pohnula v jejím nitru, zprvu pomalu, pak lehce přidala na intenzitě.* To se uvidím princezno. *Zavrčela a když to nečekala, vklouzla do jejího nitra i druhým prstem a pokračovala o něco rychleji. Ovšem z upírčiných úst se po chvíli vydralo pár vzrušených vzdechů, když Emiliiny prsty ucítila ve svém klíně.* K sakru. *Zamručela vzrušeně a lehce zaklonila hlavu, aby měla lepší přistup k jejímu krku. Volnou rukou jí bloudila po těle, načež nakonec stejně skončila u dívčiných prsou.*
*Alessandra se snažila být v hlavní opozici, ale Emilia to nehodlala svolit, když ona nevyužila možnosti, aby byla jejím otrokem hodlala sama trochu zkusit být dominantnější. Zaposlouchala se, jak vzdechla a jak její tělo reagovalo vzrušení. Sama měla co dělat s rukou ve svém klíně. Svými rty jemně okusovala její krk, když náhle poskočila a prohnula se v zádech.* Aless....ach! *Kdyby ted stála podlomili by se jí nohy, jelikož vnímala, jak do ní zasunula druhý prst. Emilia neměla moc sexuálních partnerů za svůj život, takže byla hodně citlivá a ani nebyla tolik zvyklá na to, co se vlastně děje. Po chvilce si na příjemné tření zvykla, aby byla schopná z Aless sundat kalhotky a rovnou jí prsty začala hladit u jejího vstupu a dráždit na citlivém místu třením palcem. * Ale ale, tady se to někomu líbí až moc... *zavrněla jí do kůže s tím že zrychlila tření palcem a konečky prstů jí trápila s tím, že do ní vsunula dva prsty, ale hned je vytáhla a takhle to udělala alepson třikrát, když vnímala, jak intenzivně na to její tělo reaguje, jenže jí samotnou ten pocit trápení Aless taky vzrušil a snažila se nevzdychat tolik nahlas a ukazovat, že se jí také podvoluje.*
Castor tu neměl být, mě v práci blblo přihlašování a i když se mi ukazovala Aless, post mi dalo za něj... Ano moje milá? *Zapřela ji upírka u ucha, když věděla, proč tak zasténala a prohla se v zádech, čímž jí dala ještě více na obdiv svá ňadra. Načež se Aless jen ušklíbla a opět se sklonila, aby se jím plně věnovala jak svými ústy, tak i jazykem a především zuby. Vnímala její chvějící se tělo, srdce bijící jako o závod, vzdechy, jež jí vycházely z úst, když své pohyby prstů v ní o něco více zrychlila. Sama ale po chvíli zavzdychala, to když si z ní Emilia začala hrát a schválně jí dražila a provokovala.* Aby se ti to nevymstilo princezno. *Zavrčela upírka a v očích se jí zablesklo, volnou rukou chytila svou společnici pod krkem, ale tak, aby jí neublížila a s vzrušeným zavrčením se jí natiskla na rty v dravém polibku.*
Vymstít? *pozvedla obočí, jako kdyby se jí chtěla vysmát, ale pak v polibku spolupracovala a konečně do ní vnikla rovnou dvěma prsty a začala rukou přirážet zatím, co konečky prstů v ní hledala to nejcitlivější místo díky kterému se každá žena dokáže zbláznit.* Nemysli si, že bych tě nechala trpět dlouho *Být v trochu dominantnější roli se jí začalo líbit, ale zároven byla z toho trochu rozpačitá. Začala na její ruku dosedat.* Zatím jsi tu v nevýhodě ty, takže dokud jsem na tobě... *zkousla si dolní ret, aby se ubránila vzdychům hlavně Alessandra svými pohyby dorážela právě na místo, které ji zatemnilo mysl.* Ach.... *vydechla a snažila se vrátit zpět, jenže znovu ucítila, kam její prsty zatlačili. Zhluboka se nadechla a vydechla jenže její tělo jí v tomhle zradilo a oddalo se Alessandře. Nehodlala, ale přestat s oplácením. Znovu palcem začala třít o její citlivé místo zatím co rukou dorážela, ale tentokrát do ní zasnula i třetí prst, kdy cítila, jak je tam na těsno.*
*Upírka chtěla ještě něco říct, ale to už se jí z hrdla dralo pár slastných vzdechů.* Potvoro jedna, žádnou výhodu nemáš, ty totiž ani netušíš s kým máš tu čest. *Zavrčela, přičemž i sama vzdychla hlasitě, když cítila další prst uvnitř sebe. Ovšem než by se Emilia nadála, Aless jí svou upíří rychlostí sundala ze sebe a položila ji na záda na onu pohovku, na které seděli, klekla si nad ni a zapřela se jednou rukou vedle dívčiny hlavy, hledíc jí do očí.* Tak kdo je tu teď na kom. *Tiše se zasmála, než se k ní sklonila a lehce skousla její spodní ret, zatímco volnou rukou opět zamířila do jejího klína, aby dokončila, co začala. Na nic nečekala a opět vsunula do jejího nitra dva prsty, načež jimi začala v celku rychlém tempu pohybovat, přesně tak, aby jí přivedla k vrcholu. Chvíli se jí dívala do očí, než jí začala okusovat a líbat krk. Musela však bojovat i s nutkáním kousnout o něco víc a okusit, jak lahodně chutnala.*
*Nečekala, že se dostane pod ní a vlastně ani netušila, jak se jí to podařilo jako kdyby ten okamžik ani nepostřehla, ale alkohol dělal své. Chtěla něco namítnout, ale to už ucítila znovu prsty v sobě, ale nebylo to žádné pomalé tempo spíše naopak. Tohle byl už účel dostat ji k samému vrcholu. Zapomněla, že jsou v baru a okolo mohou být lidé. Začala vzdychat a pánev zvedla, aby měla Alessandra lepší přístup.* Nemám proti tobě šanci *přiznala se a dech měla zrychlený mezitím, co se držela u Alessandry. Nakonec se její tělo podvolilo a dosáhla vrcholu, když jí tělem projela vlna rozkoše. Zkousla si ret tentokrát tak silně, že si ho prokousla. Zacítila na jazyku železitou chuť, ale netrápilo jí to. Bylo to jen malé kousnutí, co si způsobila. Ohlédla se k ní, když se posadila. Nehodlala, ale Alessandře dopřát to vítezství jen tak, také chtěla, aby vyvrcholila.* Sedni si *zašeptala jí s tím, že jí hodlala tohle oplatit.*
*Jakmile pod ní Emilia začala nahlas vzdychat, jen se více uculila a o to víc pokračovala v tom, aby jí dovedla k naprostému šílenství.* Ne to nemáš princezno, proti mně určitě ne. *Zapředla ji u ucha, načež se zazubila ještě víc, když po chvíli pod jejími prsty skutečně vyvrcholila. Zadívala se jí do oči a v těch jejich se vítězně zablesklo, když pak ucítila krev, díky prokousnutému rtu, jen tiše zavrněla, neodolala, sehnula se a jazykem jí slízla.* Jsi tak sladká. *Pronesla tiše, než se odtáhla a i ona se pak posadila, ale ne proto, že to Emilia řekla, ale protože se potřebovala napit, zapít tu chuť krve, jinak by chtěla víc. Natáhla se po sklence whisky a na ex jí vypila.* Tak vidíš, balit ženské ti jde dobře, teď už můžeš jít na lov. *Mrkla upírka a natáhla se pro své kalhotky, aby si je oblékla. Sice byla sama vzrušená, ale šlo jí o to, aby jí ukázala, že v ní dříme lovkyně a taky, aby jí dopřála jisté uvolnění.*
*Upírka seděla s nohou přes nohu a v ruce držela sklenku, kterou si opět dolila. Mezitím, co poslouchala vše, co Emilia říkala. Celou tu věc s láskou, pocity a emocemi nechápala, nebo spíše neznala a chtěla vědět, co na tom lidé viděli nebo měli. Co jim to dávalo a proč to tak vyhledávali. Pro ni samotnou to všechno, co vyprávěla bylo jako jedno velké neznámo. Celou dobu hleděla před sebe a vstřebávala její slova, než se k ní otočila a jakmile Emilia pronesla tu jednu otázku, Aless se zarazila.* Ehm já… *Co měla vlastně říct? Že se nikdy neprobouzela vedle někoho? Že pokaždé co se s někým vyspala, tak zmizela pryč a vrátila se do svého domu, kde do postele ulehala sama? Že si neuměla představit, že by něco takového kdy zažila.* Ne, nikdy jsem se neprobouzela ráno v něčí náručí. Tedy až… *A pak se zarazila znova, protože jí na mysl přišel on. Tak jako pokaždé poslední dobou.* Tedy abych pravdu řekla, jen… jen jednou. *Pronesla a hodila do sebe obsah sklenky, kterou pak odložila na stůl před sebou.*
*Velice dobře znala tenhle výraz a zakoktávání, když se pousmála* Zamilovala jsi se *zabořila se zpět do gauče a pozorovala ostatní.* Mpžná to poznáš víckrát a už nebudeš chtít nic jiného. Samota není něco po čem lidí touží, ale dokážou se s tím naučit žít. *Ona sama tohle znala. Žila bez nikoho nějakou dobu, ale zároven věděla, že ji i chybí někdo, kdo by jí měl rád, jenže s její prací to není ani možné.* Vypadá to, že jsme skoro vypili celou láhev *podotkla, když pozorovala, jak je větší část pryč. Po chvilce se zvedla s tím, že si odskočí a zamířila k toaletám zatím, co banda mladíků se za ní ohlížela. Byly to přesně ti, kteří už po Emi koukali předtím. Jeden z nich si prohlédl Alessandru zda bude pro ně nějaký problém, ale byly tři a ony dvě ženy, co by se mohlo stát. Něco se jim honilo hlavou. Emilia byla oproti Alessandry opravdu drobná, takže mnohokrát lehký cíl pro mnohé, jak si mysleli.*
*Jen co vyslovila ta slova, Aless se nejdříve zarazila a pak se ošila.* Ne nezamilovala, to není pravda, vůbec nevím o čem to mluvíš. A mě samota vyhovuje, tak jak to je mi vyhovuje. *Zamračila se a tiše zavrčela, jako kdyby to byl znak toho, že na tohle téma se už dál nebude bavit. Přece jen tohle téma jí rozhodilo už když se o něm bavili s Remim a teď se znova cítila tak podivně nesvá a chtěla se toho pocitu zbavit.* Snad už nemáš dost? *Ušklíbla se nad její poznámkou o skoro prázdní láhví, než jí pozorovala jak odcházela pryč. Ovšem čeho si všimla byla i trojice mužů a ihned jí došlo, co se těm blbečkům honilo hlavou, proto se zvedla a sama k nim došla.* Pánové, pokud vás napadne udělat to, co se vám honí hlavou, věřte mi, že moje tvář bude to poslední, co ve svém podělaném životě uvidíte, takže se moc dobře rozmyslete, koho tady chcete naštvat. *Zazubila se sladce, načež ale nasadila výraz, který už tak milý nebyl, přičemž se všichni tři zarazili a snažili se něco vykoktat. To ale už Aless vzala a jednoho chytila pod krkem.* Berte to jako malé varování! *Zavrčela mu do tváře, než se odebrala zpět na místo a čekala na Emilii.*
*Vyšla z wc a rovnou se vydala za Aless kolem chlapců Ničeho si nevšimla ani už neměla jak, jelikož všichni tři raději zaplatili a zmizeli z baru, co nejdříve to šlo až málem do Emi vrazili. Překvapeně na ně zamrkala, než došla za Aless.* Viděla jsi to? Jako kdyby jim hořelo za zády... *zamručela a usedla zpět vedle Aless.* Můžeme se bavit o něčem více příjemném pokud chceš. *Nehodlala ji nutit do konverzace o lásce když nechtěla.* Už se mi ani nikoho dneska nabalovat nechce tvoje přítomnost je příjemná Aless a to jsem si myslela, že budeš no... působíš dost sebevědomě, tak jsem měla strach zda nebudeš arogantní, ale jsi jedna z nejmilejších osob, co jsem potkala. *Cítila se u ní dobře a náhle zatoužila mít ji i jako kamarádku, ale nechtěla se jí na to ptát. Alessandra nevypadala, že by toužila po kamarádech jako byla Emilia proto jen sem tam pokukovala jako kdyby něco chtěla říci, ale raději do sebe kopla panáka Whiskey.*
Ano viděla, zřejmě už na ně čekal taxík a museli domů. *Ušklíbla se upírka, jelikož moc dobře věděla, proč tak upalovali pryč. Chvíli ještě sledovala dění v baru, než se otočila na Emilii.* Nevím, jaké téma by bylo přijatelné po tom, co bylo teď. *Zamumlala a když slyšela, co pak řekla. Chvíli na ni hleděla jako na blázna, než se hlasitě rozesmála, až se pár lidí otočilo jejich směrem.* Nejmilejší? Já? Ach princezno, to opravdu nejsem. Nevím jak jsi na to přišla, ale pobavila jsi mě. *Smála se dál, než si dolila další sklenku a hodila ji do sebe.* Věř mi, já milá rozhodně nejsem, to jen ty má dneska štěstí, že mám dobrou náladu a chci se bavit, jindy taková nejsem. *Uvedla na pravou míru a dál se pobaveně culila. Kdyby tak jen věděla, s kým tu vlastně seděla a koho nazývala nejmilejší osobou.* Možná už máš vážně dost a měla bys jít domů. *Pronesla nakonec.*
*Překvapil jí její smích.* Náhodou vím, že mám pravdu. *pokrčila rameny a nelámala si tím hlavu* Mám jít domu a nechat tě tu v myšlenkách o lásce? Ani za nic *Uchechtla se a napila se Whiskey* Mě dneska postel nikdo zahřívat nebude nevidím důvod *zavrčela a na chvilku se v ní objevila její stránka, kdy mluví a je jí jedno jak to dopadne.* Tak dneska jsi milá a zítra můžeš být pro mě za mě hydra. *Mávla na barmana a ukázala na prázdnou flašku, že chce další.* A také si mám s kým po dlouhé době, co říct, ale pokud máš doje, že jsem natolik opilá a měla bych jít domů, tak klidně půjdu k baru a nechám tě zde. *Ohlédla se k ní s tím, že by to nebrala ani jako urážku lidí ji mají často dost, takže je zvyklá na tohle jednání.*
Ne to pravdu rozhodně nemáš, já nejsem milá. Vůbec mě neznáš a nevíš, kdo vlastně jsem. A už vůbec nejsou moje myšlenky mířené na tu podělanou věc, jako je láska. *Otočila se na ni a zahleděla se jí do očí.* Kdybys to totiž věděla, tohle by tě nikdo nenapadlo. *Nechápala, jak mohla přijít na takovou pitomost.* Mě ji nikdo taky zahřívat nebude, ale mám ještě i jiné věci na práci, třeba ukojit svůj hlad, který je momentálně dost velký. *Zazubila se a vstala, abys i lehce poupravila své šaty.* Být tebou, už dýl nepiju a pomalu končím, nebo zítřejší kocovina bude docela ošklivá. *Uchechtla se.* /Ještě, že já tohle nemusím řešit./ *Projelo její myslí a začala se rozhlížet, kde měla kabelku.*
*Chvilku ji poslouchala než si vzala svoji skleničku, aby si ji mohla dolít u baru, když se k ní ohlédla a usmála se.* Nemusíš mi říkat, co mám a nemám dělat, ale díky dneska za společnost aspoň v něčem hezký večer. *Nicméně její přátelský ton zmizel jako kdyby jednala s kýmkoliv, ale ne nijak odtažitě jen pochopila, že Alessandra nestojí o přítomnost jiných lidí a začala chápat její mentalitu ač jí to stále nepřišlo nijak špatné.* Tak tedy sbohem *Mávla ji rukou, než zmizela k baru, kde sedla a poklepala skleničkou o bar, aby láhev nedonesl k boxu, ale rovnou k ní.*
*Zvuk těžkého kovu, který dopadl do chromované nádoby pro špinavé nástroje oznamoval konec její práce, jenže spolu s tím si neodpustí pěstí udeřit do stolu.* Tohle už není ani vtipné! *vykřikla do prázdné místnosti, která naštěstí není, tak velká, aby jí ozvěna vrátila zpět její slova. Zrakem přejíždí po každé části těla dívky, která se dostala na tohle místo. Byla ve špatný den na špatném místě, alespoň tohle by si chtěla pomyslet, jenže rukavice, které má Emilia na sobě nejsou zdaleka od krve, jak by si představovala. Tahle smrt byla pro logický mozek nevysvětlitelná, i když si párkrát pohrávala s myšlenkou, že to mohl udělat jen upír. Tohle hodila vždy za hlavu, jen se jí to dostalo na jazyk. Upíři a jiná stvoření žijí jen v bájích, ale jiné vysvětlení zde nebylo než se schylovat k nejméně pravděpodobným bizardnostem. Rukavice odhodí do koše, aby si ruce mohla namazat krémem a zkontrolovat čas.* Ach… *Unikne ji z úst povzdech, když zjistí, že přesluhuje již pár hodin a venku není ani špetka denního světla. Ruce si mne blízko tváře, aby zacítila vůni bylinek, které na těch pár vteřin uvolní mysl od starostí. Bylo otázkou, zda jít domů a nebo se tomuto případu věnovat ještě na nějakou chvíli. Nejlepší bude promyslet to u kávy z automatu, která tělu dodá jen pocit vzbuzení, ale lepší něco než nic. Není kam spěchat, a tak se chodbami nemocnice spíše potlouká. Všude byl klid a většina lidí z personálu byla doma. Interní část byla na druhé straně zde se jednalo spíše o chirurgické prostory na odřezávání sáder, či předoperačních příprav, také skladiště se vzorky jakéhokoliv způsob od odběru DNA po krev.* Irská káva zní skvěle. Už cítím, jak mi ta chemie rozežere chuťové buňky na takovou další půl hodinu. *Samomluva je jedna věc z prokletí samoty, jenže pokud Vás nikdo neslyší je to jedno. Ruce si stále sem tam přitáhla k tváři, aby zacítila Měsíček. Automat se mezitím dal do pohybu se snahou dodělat její skromnou objednávku. Až nyní si všimla, že jediné pořádné světlo vychází právě z automatu, ale žárovky jsou v utlumenějším chladném světle, které zvládá člověku dopřát světlo natolik, aby si alespoň viděl na obuv. Nejspíš v budoucích pár hodinách není v plánu nikoho operovat aspoň jedna dobrá zpráva, kterou si sama vydedukovala ze své všímavosti*
*Alessandra zrovna mířila domu z jedné schůzky, která se trochu protáhla. Přece jen šlo opět o VIP zákazníka a na ty se připravovala sama. Mohla tam sice poslat svou pravou ruku, ale ona byla radši, když si tyhle schůzky řídila sama. Ne, že by mu nevěřila, ale přece jen v tom chodila o něco déle, než Sebastian. Zaparkovala před svou vilou a spokojená s dnešním obchodem vešla dovnitř, měla chuť si dát svou oblíbenou whisky s dobře vychlazenou krví. Jenže jaké bylo její překvapení, když zjistila, že se její zásoby poněkud ztenčily.* Sakra, jak to, že mi to uniklo. No jasně, to bude tím rozpletením za poslední dny. *Řekla si do prázdná a ihned zavřela lednici, ve které rudou tekutinu přechovávala. Sebastián byl pryč, takže jej nemohla pro zásoby poslat, proto se rozhodla, že si to zařídí sama, tak jak byla zvyklá. Chvíli přemýšlela, že by se převlékla, ale nakonec to neudělala a držíc klíčky od auta v ruce, se vybrala opět ven, kde nasedla do auta a vydala se směrem k nemocnici. Na sobě modré rifle, černé kotníkové boty na podpatku, černý korzet na ramínkách a sako, zapnuté na jednom knoflíčku, které bylo také černé. Vlasy měla rozpuštěné a vůbec působila jako obyčejná dívka, ovšem kdo Aless znal, věděl, že obyčejná rozhodně není.* /Hm, naberu zásoby a pak si dám koupel./ *Prolétlo jí hlavou, když zrovna projížděla městem. Pro dnešek měla hotovo a proč by si nezasloužila skvělý relax. S úsměvem na tváři tak po nějaké chvíli parkovala před nemocnicí. Vystoupila a vydala se dovnitř. V tuhle dobu se tam nezdržovalo tolik lidí a bylo jednoduché si buď pár sáčku ukrást nebo na někoho použít encanto, aby ji je dal dobrovolně. Záleželo podle toho, na koho narazila. Zrovna si to štrádovala docela prázdnou chodbou, když spatřila u automatu na kafe nějakou ženu, tu snad tady ještě neviděla, nebo si jí alespoň nevšimla.* Na kafe trochu pozdní doba, nemyslíte? *Pronesla, když k ženě došla, to že tu neměla co dělat, na to se dokázala nějak vymluvit a když už tu někoho měla, proč jej nevyužít ve svůj prospěch.*
*Věnovala se automatu a kávě. Sem tam zaslechla jen mírné praskání v žárovkách, ale až nyní zaregistrovala hlas, který k ní dolehl. Zrovna se chystala vytáhnout kávu z automatu, ale místo toho se otočí, a zrak upře na příchozí osobu.* Je nějaký určitý čas, kdy se káva podává? Pokud jste jedna z těch, co pije kávu ráno děláte největší chybu pro své tělo. *Jako lékařka moc dobře věděla, že ranní káva na lačných žaludek způsobuje větší tvorbu žaludečních kyselin, což není pro organismus dobré. Mohla by se optat, co zde ta žena dělala. Od pohledu to nebyla uklízečka a ani nikdo z personálu. Navíc šatny sester jsou úplně na jiném poschodí.* Ztratila jste se, nebo jste zavítala na tohle místo pro výbornou práškovou Irskou kávu? Mohu Vám nabídnout na účet… nemocnice. *Vlastně jí bylo jedno, co zde dělala. Nenosila vlaječku ani deštníček jako průvodce a už vůbec nenosila nášivku se slovem security, která očividně neplní svoji práci, jak by měla. Nicméně byla ochotná ženě přinejhorším poradit, kdyby se optala na cestu.* Navíc zkuste si vydržet stát u mrtvoly a pitvat ji zatím, co si spokojeně spí a už dosáhla věčného klidu, jenže vy musíte zkoumat její překyselený žaludek z ranních káv zda nenaleznete příčinu úmrtí. Kdo ví třeba ji zabila Irská káva z automatu a nebo nějaký upír, co si hledal lahodný koktejl… *pronesla na důkaz jakéhosi sarkastického humoru, ale s jistou frustrací, protože stále se nemůže dopátrat jasné odpovědi na smrt té dívky, co jí ležela na stole a proč nevyřknout dvě absurdní hlouposti, které se také dají považovat za možnosti, kdyby žila v pohádkovém světě Bratří Grimmů a nebo na každém rohu New Yorku by byl tenhle automat s nejlepší práškovou kávou.*
*Upírka postávala kousek od mladé ženy a poslouchala její monolog.* Ne děkuji, kávu nepiju, nemám jí ráda. *Ušklíbla se a prohrábla si své dlouhé vlasy, zatímco dál sledovala ženu před sebou.* A nevím kdy je přesný čas na kafe, ale co vím já, většina lidí jí pije ráno, aby se probudila a přes den, aby to zvládla, večer si jí dá málokdo, už jen z toho důvodů, že podle slov některých by pak nemohli usnout. *Pronesla jakoby nic a nasadila sladký úsměv, zatímco jí dál poslouchala a když nakonec zmínila upíra, jen se více pousmála.* /Kdybys jen věděla moje milá, kdo stojí vedle tebe./ *Prolétlo jí hlavou zatímco ona sama řekla něco jiného.* Upíří? To je jak s fantasy filmu ne, ti přece neexistují. *Popošla k ní o kousek blíž.* A dle vašich slov hádám, že tady tedy pracujete jako patoložka. *Vydedukovala profesi z jejich slov. To se jí mohlo hodit, přece jen ke krví měla přístup ať té v lednicích, či přímo od mrtvých, ti jí už nijak přece nepotřebovali.*
Stále si můžete nabídnout, jestli chcete, protože tento patok se sotva dá nazývat kávou. *Pronesla než usrkla z kelímku a zády se zapřela o automat. Vlastně jí tenhle rozhovor vyhovuje aspoň na malou chvíli může myšlenky nechat vířit a nemusí se nijak sama tím zatěžovat.* Ano upíři. Bájné bytosti, co sají lidem krev… Nebrala bych to na lehkou váhu. *Starostlivě svraštila čelo, jelikož o případech nemůže mluvit s kde kým.* Měla byste si dávat pozor, kde chodíte sama. *To jediné mohla poradit a tím poukázat, že tyhle myšlenky o upírech nejsou úplně neoprávněné, ale k něčemu směřují. Kdyby se svěřila, že za poslední dobu viděla divnější a nevysvětlitelné smrti než ty běžné, tak by to mohlo vyvolat paniku v komkoliv.* Jsem policejní patoložka *dodala načež se žena více přiblížila a ona měla možnost si ji prohlédnout v lepší světle. Působila zdravě, takže nejspíš žena z bohatší vrstvy ta by se jen tak přeci nezatoulala mezi špinavé chodby vedoucí do márnice a operačních sálů* Stále jste mi neodpověděla zda jste se ztratila. *Jakoby se tomu tématu žena před ní chtěla vyhnout a Emilia nebyla zrovna jedna z těch, co by ignorovala jasné náznaky, že se někdo nechce vyjádřit k určitým otázkám, což samo o sobě působí jistým směrem podezřele.* Nebo jste chtěla najít společnost k nějaké debatě? *Jistě že ne, ale musela si trochu popichovat. Co by jí tak mohla provést? Ukrást ji kafe? Jenže Emilia byla vždy zvídavá v tomhle ohledu a začala jednoduše ženu analyzovat svým pohledem*
*Aless se musela v duchu smát. Na venek však nasadila jen úsměv a posadila se na jednu z volných sedaček, jenž ve dne sloužily pro pacienty, aby si při čekání mohli sednout.* Ne děkuji, tu břečku pít nechci, jak říkám, nepiju to. *Mrkla a opřela se, ženu před sebou však nespouštěla z očí.* Nebojím se chodit sama. Umím se bránit a kromě nějakých pobudů, bezdomovců a narkomanů se není čeho bát. Myslím, že jste už asi přepracovaná pokud si myslíte, že tato bájná stvoření skutečně existují. *Uchechtla se upírka a začala si prohlížet svoje ostré nehty. Když pak slyšela, že patří k policii, o trochu víc zbystřila.* Ach takže pracujete na případech u policie, to musíte vidět asi hodně věci, není- li pravda? *Optala se zvědavě a na její otázku, co tady dělá ze začátku nereagovala, snad schválně, kdoví.* Asi jsem se ztratila, to víte ty chodby tady jsou všechny stejné. *Zalhala a nevinně se usmívala, zatímco si pohodlně seděla s nohou přes nohu.* Jaké štěstí, že jsem narazila na vás.* Culila se od ucha k uchu.*
S tou břečkou Vám musím dát za pravdu *Jenže stejně se napila a spokojeně vydechla nad umělou chutí, co měla připomínat likér v kávě. Nemohla nic moc prozradit o tom případů a jakoukoliv existenci upírů vyvracela, jenže po městě vraždil sériový vrah, který si na upíra se vším všudy hrál a kdo ví, jak se mu dařilo sát z těl krev. Jeden z nedávných případů zase nasvědčoval, že byl někdo zabit divokým zvířetem, které by se dalo shodovat s medvědem přesto vše nebyla jakákoliv možnost, aby se takové zvíře ocitlo uprostřed New Yorku pokud by samotná osoba nespadla do výběhu medvěda v zoo, což se nestalo. Bylo mnoho záhad, které nebyla schopná vyřešit a možná její dumání bylo delší, než je potřeba.* Přepracováním bych to nenazvala. *Tím jsem nevyvracela, ale ani nepotvrzovala své myšlenky mohlo jí být do toho velké nic.* Zabloudil přes všechny ukazatele do míst, kde není jediná bytost a pokračovat v cestě tomu se říká v dnešní době umění *Jistě, že ji přestávala v tomhle důvěřovat.* Nezeptala jste se… *Usrkla poklidně z kávy, jelikož jí ani tohle nevyvedlo z míry.*… na cestu zpět. Pro ztracenou osobu v labyrintu nemocnice dost nezvyklé. *Zahýbala s kelímkem krouživým pohybem, aby se látka v ní trochu smíchala.* Ale jste milé zpestření dnešního večera. *I kdyby ona byla nějak nebezpečná nebylo v jejím úmyslu ublížit to by zde neseděla a nepovídala si.* Vaše profese?
Když už chcete lepší kávu, proč si nezajdete naproti nemocnice přes cestu, kousek dál v ulici je kavárna a má otevřeno docela dlouho, třeba by to bylo lepší zpestření jako tahle umělá rádoby káva. *Uculila se upírka a naklonila hlavu lehce na stranu. Přemýšlela do jaké míry tato žena věděla o světě Stínů a zda vůbec měla Zrak. Pokud by Aless měla typovat, byl by její typ ten, že jde o civilku bez Zraku, která má ale silná tušení a sama se do toho světa nějak vkrádá, což b jí jednou mohlo stát život. Jenže co její po jejím životě, Aless je ukradená, přišla si sem jen proto, co potřebuje a ostatní je jí celkově fuk.* I tak si myslím, že jste přepracovaná, kdyby vás někdo slyšel mluvit o tomhle, měli by vás za blázna. *Podotkla a přehodila si druhou nohu přes nohu, poslouchajíc jí, jak hovoří dál.* Nezeptala. A to je špatné? Prostě se vrátím kudy jsem přišla, nebo mě tady moje známa vyzvedne, až se uráčí skončit a převléknout se. *Zalhala s úsměvem.* Byla jsem domluvena s jednou známou, že jí vyzvednu a půjdeme do baru, ale zdržela se a já si řekla, že si to tady projdu. *Pokračovala dál ve své lži. Nebyla tady poprvé takže znala pár jmen zaměstnanců této nemocnice, kdyby už nějaké musela zmínit.* Přinejhorším mi pak cestu ukážete vy. *Mrkla na ni.* Myslím, že zpestření oproti mrtvolám, se kterými pracujete rozhodně jsem. A ptáte se co dělám za práci? Hm, nic tak světoborného, jsem barmanka.*
*Nemohla přijít na to, jestli přítomnost té ženy jí je příjemná, jelikož nemusí přemýšlet nad případem, nebo naopak by jí měla poslat pryč.* Jste hrozně starostlivá žena. Nejprve mi navrhujete normální kavárnu, kde se mohu napít a posléze máte obavy, co by si o mě pomyslelo vedení. *Založila si ruce na hrudi zatím, co začínala být ostražitá.* Kamarádka říkáte. *Z části jí to věřila z druhé stránky není to naivní studentka, co věří lidem.* Těla s vysátou krví se nevidí běžně myslím, že moje vedení pochopí jisté zmatení mé mysli. *Vrátím se k tématu předtím, jelikož se mi něco nezdálo. Zajímalo jí jen, co si pomyslí vedení, ale vůbec se jako kdokoliv jiný nezeptala na to, jak Emilia k tomuhle závěru došla. Lidi jsou zvídavé bytosti a tam kde cítí bizardnost, či touhu objevit něco tajemného, tam strčí nos, ale ona ne. Poklepala párkrát prstem do kelímku. Teď je více než přesvědčená o tom, že si chce zde tu ženu ještě chvilku podržet na diskuzi. V očích se jí změnil výraz na mírný úšklebek, jelikož ona mohla mít ten správný pohled na vyřešení té dívky, která nyní leží na stole. Jistě podezření o tom, kdo je žena před ní vůbec neměla, ale její mysl jí zaujala a to potřebovala. Nový pohled.*
Neřekla bych, že starostlivá, jen jsem vám dala typ na lepší kávu a na to, abyste si dala pozor a nebyla za blázna, nic víc. *Pronesla ledabyle. Aless a starostliví, pche, to byl velmi povedený vtip, který už dlouho neslyšela. Musela se usmívat, přišlo jí to velmi vtipné.* Ani ne tak kamarádka, jako známá. Poznali jsme se nedávno, takže zatím to tak úplně kamarádka není. *Mrkla a postavila se, poupravila si sako a dala si pramen vlasů za ucho.* Děláte z toho vědu slečno, hádám, že jste slečna. Prostě z toho děláte velkou vědu. V dnešní době jsou lidé dost úchylní a psychopatičtí na to, aby zabili člověka vynalézavým způsobem. Cožpak jste neviděla žádné dokumenty ani podcasty? Je toho plný internet, rádoby upíří, kanibalové, krvelační řezníci a podobně. Navíc je doba kultů a různých sekt, člověk se už nějak nediví ničemu. *Pokrčila rameny a došla blíže k automatu, aby si prohlédla, co vlastně za odpad to nabízí.*
Je zajímavé, jak víte o těchto věcech, ale ani jednou jste se nezeptala o co se jedná v případě záhadného úmrtí, které i patologa donutí přemýšlet o nemožném… Čekala bych, že lidé s těmito vědomostmi budou lačnit po informacích, ale vy ne. Leda, že byste o tom něco věděla… *Mohla zaslechnout někde o těch případech, ale kdyby tomu, tak bylo znamenalo by to projevit zájem a tím pádem by i v tuhle chvíli Emilia očekávala aspoň nějakou otázku na ten důvod proč si myslí, že něco s upíry zapříčinilo smrt. V televizi se o tom mlčelo a ani ona se nikdy nezmínila nikomu o pitvách krom policie, která potřebovala vědět více.* Barmanka se zálibou ke kultismu, ale ne tak velkou, aby se zajímala dál? Dosti zvláštní vezmeme-li v potaz, že víte dost na to, abyste něco věděla o tomhle světě. Doba kultismu k tomu jste došla jak? V televizi se o tom moc nebaví už jen kvůli tomu, že nikdo nechce vyvolávat rozruch a stejně víme málo. *Neskrývala svoji podezřívavost a jen si usrkla kávy. V jeden okamžik, kdy byla dost blízko se v Emilii pohnul instinkt, jako kdyby měla utíkat. Zbystří o to více a nepatrně sevře kelímek.* Opravdu si nedáte? *Dokázala tyhle emoce skrývat. Přeci jen pro rány boží pracovala se smrtí.*
Tak víte, jako barmanka občas působím jako psycholog, vrba, která lidem naslouchá anebo prostě jen občas něco zaslechnu. Divila byste se, co všechno člověk slyší a dozví se ve své práci. Řekla bych, určitě to znáte, ale pracujete s mrtvými a ti toho moc neřeknou. Navíc pokud víte tolik věcí jako já, už vás nějak nic nepřekvapí. Ale když vás to uklidní, klidně mi o tom můžete říct víc. Stejně mám ještě čas. *Koukla se na hodinky na své ruce.* Zdá se, že do baru se ještě nejde. *Pokrčila rameny a na ženu vedle sebe se mile usmála.* O okultismu se sice nemluví, ale věc jako internet je toho plná a všude se najdou podivíni, které to fascinuje, divila byste se kolik lidi na to ani nevypadá a přitom jsou to psychopati. Myslela jsem, že někdo, kdo pracuje pro policii o tom bude vědět víc. Já jsem zvídavý člověk a když už mě něco zaujme, najdu si to, proto mě tohle moc nepřekvapuje. Četla jsem už dost příběhů, kde si lidé mysleli, že někdo někoho zabil, že to byl upír a ve skutečnosti, to byl jen někdo, kdo si z těla prostě vzal krev, jen aby zjistil, jak dlouho člověk bude žít, když z něj ta rudá tekutina bude vytékat. Jsou toho plné knihy, filmy, prostě je to všude. Takže pokud si myslíte, že ten, kdo zabil tu vaši krasotinku, byl vážně upír, zkuste si spíše říct, zda to jen nebyl člověk, co chtěl aby to tak vypadalo. *Udělala krok blíže k ní a zahleděla se jí do očí.* Protože upíři nejsou.
*Její slova svým způsobem dávají smysl a zapadají do sebe jako puzzle, takže nakonec nějakého podezření nechá. Přesto jí nepřesvědčila ve všem, co říká a stále má jisté pochybnosti, že je zde vůbec za účelem jen si projít nemocnici. Nikdo si jen tak neprochází nemocnici z nudy obzvláště, když je nemocnice bludné bludiště pro obyčejné lidi.* Jistě, že upíři nejsou… *Zamračila se při těch slovech, kdy se přiblížila a zhluboka se nadechla, když se její hrudník zvedl.* Moc se díváte na detektivky. *Promnula si mírně spánek* Vím, koho mám na stole a jak zranění vypadá zatím, co vy nevíte o té… kdy jsem se vlastně zmínila, že mi na stole leží mrtvá dívka? Ach vlastně… Překyselený žaludek nebo upíří kousnutí. Možná uznávám, že přepracování dělá své. *Trochu musela uspořádat tuhle celou konverzaci do smysluplné smyčky. Ne z důvodu zapomnětlivosti, ale aby si hlavně utříbila vše, co řekla žena. Zatím nic nenasvědčovalo už ničemu, ale přesto se nemohla zbavit nepříjemného pocitu z její přítomnosti.* Bizardní tvorové jako upíři, že by se proháněli po zdejších ulicích? Myslím to spíše stylem, že si zase nějaký blázen hraje na nesmyslné stvůry, které vymyslel nějaký sedlák, aby strašil děti. Že to tu mládež dneska baví… Na upíry si hraje jen nějaký pošahaný blázen nebo puberťáci z neucelených rodin se sklony k psychopatii. Tedy myslím ty kteří mají chuť sát lidem krev není nic neobvyklého, že lidé nachází obdiv u bizardností středověku samotnou mě kdysi fascinovalo, co si lidé navymýšleli a k čemu přisuzovali dnes už zjevné živly přírody *Přemýšlela hlavně kvůli sebe, jelikož toho mohlo pomoct při pátrání. Možná, když zkusí udělat otisk na krk mohla by dostat strukturu čelisti byl by to další krok no jistě!*
*Upírka ženu dál poslouchala a jen se usmívala. Musela uznat, že tvrdohlavá byla víc než dost. A téma upíří ji jen tak nepustí, i když se snažila to zamluvit něčím jiným, stejně měla pocit, že se toho bude držet dál.* /Kdybys jen měla Zrak, ukázala bych ti hned, že neexistují./ *Řekla si dívka v duchu a její úsměv se jí ještě více rozšířil. Ona sama na civily neútočila bezhlavě. Krev si dokázala získat v nemocnicích nebo od civilů, se kterými měla smlouvy a nechali jí, aby z nich pila dobrovolně. Už velkou řádku let se jí nestalo, aby někoho zabila tímhle nedopatřením. Ani Alessandra zabíjela, ale ne tímhle stylem. Nemohla na sebe poutat pozornost a také zabíjela jen, když to bylo nezbytně nutné.* Detektivky nesleduju, tedy ne ty nudné v televizi. Jsou to stejně jen slátaniny. *Uchechtla se a opřela se bokem o automat, jenž stál vedle ni.* Víte, tak trochu se mi zdá, že to berete až moc vážně, přitom bude řešení zcela jednoduché. *Pousmála se.* Jak sama říkáte, nějaký psychopat, co se prostě nudí.
Nakonec Vaše přítomnost je ještě ku pomoci *Odhodila prázdný kelímek kávy do koše, který nebyl ani z poloviny plný. Jen důkaz toho, jak málo lidí tuhle sekci navštěvuje.* Vaše kamarádka má docela na čas z jakého oddělení je? Měla jsem vzato, že se při výměně směn… *No jistě. Nebylo ani zdaleka k tomu, aby si někdo měnil směnu, ale znovu hledala jen zbytečné otázky, takže nakonec to nechá být. Ta žena ani nepůsobí nebezpečně, takže ať zde dělá cokoliv bylo to ve svém jádru věci jedno.* Měla bych se vrátit za svým případem. Musím to brát vážně jinak mohu přehlédnout nějaký detail a jde mi o to najít viníka, aby byl potrestán tedy spíše napomoct policii k tomu, aby ho našla. *Pokud se jí povede nalézt pořádný otisk zubů možná v databázi nalezne viníka. Málo kdo si nechává seřezat špičáky, tak aby byly ostré tudíž to může být první pojítko k případu, ale také se může stát, že jen další chybný krok.* Mám Vás dovést zpět? *Nemá už další využití proto zde stát a nechávat čas, aby si činil své bez ní.
Říkala, že ještě zůstane déle, chtěla něco dodělat, ale snad už dojde každou chvíli. Popravdě, drink by bodl. *Zazubila se a naklonila hlavu lehce do strany, načež si ženu před sebou sjela pohledem.* Klidně se vraťte k práci, nebudu vás dál zdržovat, přece jen hledáte pachatele. *Pousmála se.* Ale dřív než odejdete, můžete mě někam zavézt, to víte nemocniční chodby jsou bludiště. *Zapředla sladce a došla k ní ještě blíž, načež se jí upřeně zadívala do očí.* Kudy na Hematologicko-transfúzní oddělení prosím? *Uculila se a nepřestávala se jí dívat do očí. Začala pomalu používat encanto.*
Ano s tím souhlasím. Drink by rozhodně bodl. *Sama měla v úmyslu posléze navštívit nějaký bar, kde si odpočine při nějakém dobrém drinku a bude si moct ulevit na chvilku od práce. Když se chystala vykročit, tak jí žena ještě oslovila. Chvilku váhala, ale byla v tomhle ohledu hodná duše tudíž se otočila zpět jejím směrem, načež se Alessandra přiblížila natolik, že samotné jí to bylo už nepříjemné. Ač muselo se nechat, že měla tělo bohyně.* Neříkala jste, že víte kudy se vrátit? *To byla poslední otázka, kterou stihla položit, než se její mysl zastavila a hlavním úkolem bylo ukázat ji místo, kde mají krevní banku.* Jistě. Pojďte za mnou. *Ukázala rukou, aby jí mohla následovat, ale spolu s tím měla úplně někde uvnitř sebe pocit, že jí snad praskne lebka. Nebyl to příjemný pocit, ale sotva si na něj někdy vzpomene. Vede ji spletitými uličkami, až k místu, kde bylo potřeba karty. Naštěstí ji Emilia nosila vždy při sobě jinak by se stěží někam dostala. Zkusila kartu poprvé, ale přístup byl odepřen. Nutno podotknout, že karta byla zastaralá a tudíž sem tam se kod načetl špatně.* Musíme chvíli počkat jinak to spustí poplach *šeptla s tím, že zná odpočet pokud se jedná jen o chybu karty nebude to evidovat poplach po uplynutí půl minuty.*
*Alessandra, která pro teď byla spokojená, že jí tam dovede, jí následovala, věděla, že bude muset použít ještě nejméně jednou encanto, přece jen nechtěla, aby si to tato policejní patoložka pamatovala a také potřebovala to, pro co vlastně přišla – krev. Když došli ke dveřím, zatavila se a sledovala ženu před, jak přikládá čipovou kartu ke dveřím, aby se otevřely. Při zvuku, jenž značil, zamítnutí se upírka zamračila. Přistoupila k ní ještě blíž a chytila jí zlehkla za bradu a nadzvedla jí hlavu tak, aby se jí znova zahleděla do očí.* Zkus to znova a otevři ty dveře. Až budeme uvnitř, vezmu si jen pár věcí a pak se vrátíme. *Zavrněla svoje přání a nechala opět působit encanto.*
*Zbývala ještě chvilka, ale to ucítila dotek na své tváři a srdce se ji mírně roztlouklo rychleji. Možná to je i tím, že jemné doteky nepocítila, tak často. Přikývla na její požadavek s tím, že znovu zkusila projet kartu terminálem. Pár sekund a ozvalo se cvaknutí zámku. Přístup byl povolen. Uchopí za kliku, aby vstoupila do místnosti, kde se udržuje stálá teplota pro splnění všech podmínek krevní banky. I vzduch zde je jistým způsobem suchý a dráždivý.* Můžeš si vzít, co chceš *Myšlenkami byla úplně mimo, ale stejně ji pozorovala. Každý její krok bez jediného slova jí nechala zde dělat, co chtěla. Než se nadechla, aby něco vyslovila.* Ta krev je potřebná pro lidi. *Byla to vzpomínka, která se jí odehrávala vzadu v hlavě, kdy zde byla poprvé a jedna ze sester ji vyprávěla, jak ji dárci zachránili syna, ale neznamenalo to nic, co by bylo problémem pro Encanto spíše její ústa potřebují neustále něco vyjadřovat bez toho aniž by si uvědomila v tuhle chvíli, co se doopravdy děje.*
*Upírka spokojeně zavrněla a hned zamířila dovnitř. Ještě než vešla prohlédla místnost a když viděla, že tam žádná kamera není, s úsměvem vešla dál a popadla první chladící tašku, do které začala ládovat pytlíky s krví. Taška byla poměrné velká, takže se do ní vlezlo dost, ovšem Aless byla chytrá a věděla kolik toho vzít a udělat to tak, aby si toho jen tak nikdo nevšiml a když už, nebyly to tak velké ztráty, aby to začal někdo prošetřovat.* Vím, že je to pro lidi, proto si to beru, nebojte se, použiju ti tak, aby to lidem pomohlo. *Při poslední části věty se jen uchechtla a když měla krve tak akorát, zavřela lednici, zavřela tašku a přehodila si jí přes rameno. Došla opět k Emilii a donutila jí pohlédnout jí do očí* Dnes jste byla velmi nápomocná doktorko, vážím si toho. Ovšem na to, že jste mi pomohla si pamatovat nebudete. Vrátíme se k automatu, kde jsme se potkali a až zmizím, budete si myslet, že jste si šla jen pro kávu. Nikdy jsme se neviděli, nikdy jsem tu nebyla.* Znova s upřeným pohledem do jejích očí použila encanto, tentokrát naposledy a soustředila se naplno, aby to mělo co největší působení.*
*Celou dobu jí pozorovala, co vše si brala. Vlastně vše i vnímala, ale mysl se dala srovnat s těžce opilou osobou. Vnímala jen něco málo, ale stejně to bylo zamlžené.* Jistě… pomoct lidem *připadala si jako nějaký nástroj, ale zároveň s tím tak trochu bojovala vnímat samu sebe. Do chvíle, než Alessandra přišla dost blízko, aby navázala oční kontakt. V propojení očí pozvedla ruku, aby ji přiložila na její tvář skoro jakoby jí zkoumala, ale byl to i nějaký lékařský instinkt možná i špetka touhy uvnitř. Vydá se rovnou po jejím boku zpět* Hnusná káva, není to ani tak káva jako chemický prášek *dovolila si sdělit fakt k tomu, že by měla myslet na kávu, kterou si dávala.* Ale ta Irská je aspoň trochu dobrá. V případě nejvyšší nouze se dá ocenit. *Pokrčila rameny zatím, co kráčela dál.*
*Aless překvapilo, když se jí doktorka dotkla, ale nijak to neovlivnilo její oční kontakt, který s ní měla. Když pak dokončila co měla a obě se vydaly zpátky k automatu, jen se spokojeně usmála.* Ano je to na pomoc lidem. *Zopakovala jen její slova a dál mířily chodbami.* I když je to hnusná káva, stejně si dáte ještě jeden šálek a pak se vrátíte ke své práci. *Pronesla ledabyle cestou a když došli až na ono místo, zastavila se a na doktorku polhédla.* Moc vám děkuji za pomoc. Nevím, co bych bez vás dělala a mimochodem, pokud jde o váš případ, určitě jej vyřešíte. *Mrkla na ni.*
Docela kruté nutit mě znovu do dalšího šálku kávy *pronesla zatím, co hodila další mince do automatu a klikla na výběr. Znovu se ozval zvuk, kdy se začala zpracovávat nápoj. Jen si povzdechla, když sáhla po víčku na kelímek.* Kam půjdete? Myslím do baru? *Sama měla chuť už ponechat dnešní práce a vyrazit se jen napít. Ani neměla tušení, že do chvilky vše zapomene. Těžko si vzpomínala už na událost s krví a pomalu, ale jistě se vzpomínky vytráceli.* Jistě případ… *poklepala prsty o plášť.* Nejsem si jistá zda vyřešit něco, tak zvláštního. *Najít někoho, kdo vysává z lidí krev není jednoduché, ještě když při pitvě nedává nic smysl.*
*Upírka se k doktorce otočila a usmála se.* Tohle ani káva není, takže vám další šálek neuškodí moje milá. *Sladce se usmívala a sledovala jí.* Hm, ještě nevím, výběr nechám na kamarádce. *Uchechtla se své lži a prohrábl si své dlouhé vlasy.* Tak Emilie. *Přečetla si jméno na její visačce.* Ještě jednou moc děkuji za pomoc a brzy se zase uvidíme. *Pronesla, když se na ni ještě jednou sladce usmála a naklonila se k ní blíž.* A měla byste trochu zvolnit, práce není všechno, chce to trochu zábavy. *Zavrněla jí do ucha, načež se pak odtáhla a otočila se na odchod. Pro dnešek byla spokojená.*
*Při vyslovení jejího jména zpozorněla. Jistě má to napsané na visačce, ale přeci jen to bylo více osobní, když ji někdo nazval jménem a ne příjmením.* Uvidíme se? *Trochu nechápala, zda má v plánu znovu navštěvovat tyhle místa k tomu všemu, když se k ní nahnula natolik blízko, aby vnímala její vůni parfému netušila moc, jak s tím naložit. Jednu ruku mírně stiskla v pěst nikoliv z důvodu, že by jí chtěla ublížit, ale aby sama sobě zamezila dotknout se jí. Jen co žena zmizela z jejího dohledu koukla se na kávu a přemítala znovu nad mrtvou dívkou. S kávou se odebrala zpět na své pracoviště, ale překvapilo jí, jak dlouho jí to trvalo. Jako by chyběl velký časový úsek, ale dala to za vinu únavě a možná jen koukla špatně na čas. Bez dalších podezření se ještě chvilku věnovala mrtvé dívce. Jediné, co ji zůstalo v paměti byly otisky zubů, které provedla na krku dívky a nechala je zpracovat do databáze.*
a poté