Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 3. listopadu 2023
Naposledy aktivní:
*Byla to nějaká doba, co se vydal do B+ s Yulií. Upírka se mu jako vždy ztratila z dohledu hned u vstupu, když se zvládla zakecat pomalu na schodech. To, že takhle chodili spolu neznamenalo, že si budou dělat společnost. Bylo to vždy naprosto naopak. Byl tu jeden pro druhého pro případ, že by nikomu nic nepadlo do oka. Už od plesu se cítil naprosto nesvůj, nehlodalo ho tedy žádné svědomí, že by snad ten večer měl udělat něco jinak, spíše se zlobil neustále sám na sebe, že se nechal možná lehce unést a odkývat vše, co se mu řeklo, až najednou skončil na místě, kam nechtěl. Zde mu to vyhovovalo více. Dresskód byl pomalu stejný a společnost byla lepší. Tady se nehrála žádná stupidní tombola, nemusel tancovat na žádné smyčcové pobláznění a mohl se trochu odvázat. Starou upírku nechal být, nepochyboval o tom, že si užije dostatečně večera i bez něj. Místo toho cestou k baru uvolnil poslední knoflík své černé košile, než se pohledem střetl se známým barmanem, který se hned ptal, co je nového. Už to byla nějaká doba, co raději vyhledával jiné lokály. opřel se loktem o bar čekajíc na drink pomalu vyhlížící nějakou dámu na tento večer. Všechny na první pohled vypadaly stejně, upírky byly jednoduše moc jednoduché, ale neměl poslední dobu chuť vyhledávat společnost podřadných lidí.*
*Po dlouhých směnách v nemocnici se rozhodla využít svého volna a upustit páru. Oblečena v krátkých zelených šatech nyní postávala u baru se sklenkou v ruce. Pozorovala u popíjení taneční parket, na který se sama chtěla přidat. Zatímco dokončovala svůj drink, sledovala známé i neznámé tváře. Jakožto stálá zákaznice tu od pohledu poznávala nespočet bytostí, nikdy s nimi však nenavazovala jakýkoliv kontakt. Od toho sem nechodila. Již prázdnou sklenku odložila na bar a vmísila se do masy těl. Dovolila si zcela vypnout od reálného světa a pohltit se hudbou, zatímco její tělo se začalo hýbat do rytmu.*
*Po druhém drinku stále neviděl nikoho, kdo by se mu alespoň trochu zalíbil. Většinou měl okamžitě vybranou společnost, ale dnes se nedařilo. Díval se do davu, jako by vyhlížel oběť. Začínal si říkat, že bar už nebýval to, co předtím. Natáhl se pro další drink a stále skenoval upíry kolem. Některé znal, některé ani znát nechtěl. Yulia už zvládla flitrovat na druhé straně baru s jinými muži. Bylo to jako mávnutím kouzelného proutku, když se v jeho zorném poli objevila dívka, která vypadala, že teprve zahlédla svět, ale bledá byla jako led. Drala se do davu na parketu, její tvář poznával jen od vidění, trávila tu taktéž hodně času. Najednou se v jeho očích zatřpytila jiskra zájmu. Bylo to zatím to nejlepší, co v tomhle až moc načančaném snobském místě mohl najít. Pouze ji pozoroval, nechystal se nikam, popíjel a přemýšlel nad tím, zda to rovnou nezabalit, neměl vůbec chuť s někým navazovat kontakt. Neuhodil se on do hlavy? Nad vlastními myšlenkami protočil oči, opravdu se musel někde praštit. Zasupěl nad tím a hodil po barmanovi prázdnou sklenici. Být naštván na sebe nebylo něco, co bylo cizí, ale většinou to bylo z jiných důvodů. Upřel pohled zpět na dívku, stále váhal, zda jí vůbec měl oslovit. Mělo to cenu? Nebyla extra okouzlující, ale nezávazně se přidat? Možná to stálo za zkoušku, třeba nebude nudná, když už nic jiného. Přemluvil své nohy, aby se vydaly směrem na parket. Zastavil se až kousek od ní, vrtěla se do rytmu a i on se tomu nakonec poddal, byla k němu zády, v jejích titěrných šatech bylo pouze minimum prostoru pro představivost.*
*Netrvalo dlouho než přestala vnímat úplně. Házela boky do všech směrů a vlasy, které ji vypadly z drdolu se začaly vlnit na zádech. Muziku znějící v reproduktorech neslyšela, nikdy tomuto stylu neholdovala. Vystačila si sama se svou představivostí a tímhle randálem jako podkladem, aby tancovala do rytmu, který slyšela jen ona. Jenže.. pak ji z toho někdo vytrhl. Nějaký muž tančící vedle ní zavrávoral a strčil ji. Rozvířená zcela ztratila rovnováhu a sama se odebrala k zemi.*
*Jako by byl muž v její blízkosti placený herec. A i kdyby byl, Dante své triky nikdy neprozradí. S vítezným úšklebkem dívku zachytil za její pas a levou ruku tak, aby co nejméně ohrozil její osobní prostor. Když si byl jist, že se neskácí k zemi, opět ji pustil, aby se sám s úsměvem pravého gentlemana narovnal.* "Jeden ztrací pojem o realitě, že ano," *pronesl a pohlédl na muže, který teď stál v naprosto ztrapněné póze nevědějíc, co na to vlastně říct. Dante jen pokývl hlavou, aby se muž začal omlouvat. Jenže ten to pojal trochu jiným způsobem, ba dokonce pomalu před dívku poklekl a už se natahoval pro její ruku, aby ji mohl kajícně políbit.*
*Udiveně stočila hlavu k muži, který právě ochránil její zadek od střetu se zemí. V šoku ani pořádně nezvládla nijak zareagovat na to, co se dělo. Vzpamatovala se až ve chvíli, kdy jiný muž před ni div nepadl na kolena a nezačal se jí natahovat po ruce. Nevědomky udělala krok vzad až narazila do zad toho, jež ji předtím chytl.* **"V pořádku, nic se stalo,"** * pronesla k tomu, kdo havárii způsobil a následně se otočila k němu. Při zjištění, jak blízko mu stála, udělala znovu krok vzad.* **"Uh, děkuji a omlouvám se,"** * vyslala k němu omluvný úsměv a chystala se k odchodu. Takhle se neztrapnila již hodně dlouho.*
*Jestli se něco dalo nazvat upíří pohromou, bylo to právě tohle. Vypadala teď jako někdo lehce nemotorný, ačkoliv bylo vše vlastně vinou někoho jiného. Někoho mu to lehce připomínalo. Nad chováním onoho chlapa jen složil ruce na hrudi a čekal, jak se s tím vypořádá ona. Poměrně se bavil, vypadalo to dost komicky, jak se ho mírně zalekla a couvla, až se stihla natisknout zády na Danteho. Toho v tu chvíli smích přešel, ale jakmile si uvědomil, že pouze nechtěla přijít do kontaktu s tím chlapem, lehce jej peskl po prstech, které k ní natahoval, aby se opět stáhl zpět a ona byla volná. Vrátil se pohledem na ni a kamenným výrazem přijal omluvu. Vypadalo to, že končí a nejspíše po takovém faux pas nechtěla být na parketu viděna.* "Mohu vám koupit drink na dodání ztracené kuráže?" *optal se na své poměry poměrně mile stále hrajíc svou roli perfektního muže.* "Na co koukáš, tebe nikam nezvu," *prohodil k muži, který tam stále stál jako tvrdé Y a nevěděl, co vlastně dělat dál. Nad slovy Danteho se tedy rychle otočil a začal opět vlnit kolem, aby se nic neřeklo.*
*Odlepila oči od podlahy, aby k němu zvedla udivený pohled. Teprve nyní si toho chlapa před ní pořádně prohlédla. A že bylo sakra na co koukat.* **"To není ztracená kuráž, ale hrdost rozdupaná v popel,"** *pronesla s hořkým podtónem, zatímco si srovnala lem šatů zcela ignorujíc jeho slova k tomu tanečnímu nemehlu.* **"A víte co? Když se nabízíte, ráda vaši nabídku přijmu."** *Věnovala mu úsměv a bez vyzvání se vydala k baru. Nalezla dvě volné barové stoličky a na jednu z nich s překvapivou ladností usedla. Doopravdy byla šíleně opatrná, odmítala jakýkoliv další trapas. I malý krůček byl střežen.*
*Zdálo se, že teprve až teď si jej prohlíží, a nejspíše se jí líbilo, co viděla, neboť později přijala jeho nabídku.* „Jeden pád a už je celá noc v tahu?“ *zeptal se pobaveně, neboť tu byli tací, co v tom případě byli v tahu na několik dní či i třeba týdny, kolik se jim za noc dokázalo podařit nedopatření. Mohlo to dopadnout ještě hůř, než si asi myslela, takhle ani nelíbala zem.* „Můžu všem tvrdit, že to bylo součástí choreografie,“ *podotkl, že můžou od teď dělat, že bylo vše v plánu, aby se necítila přehnaně trapně. Beztak na to brzo zapomene, ráno už si ani nevzpomene.* *Přikývl a v těsném závěsu ji doprovázel k baru, kde usedli dál od davů, dál od front, které čekaly na své pití, dál od těch, co stáli v hloučcích jako smečka.* „Jsem si skoro jist, že jsme se tu viděli rovnou několikrát, ale nejspíše jsem jen nebyl cílovou skupinou,“ *pronesl a naznačil barmanovi, aby jejich objednávku vzal přednostně. Ten beze slova vyhověl a už už podával dámě zajímavý drink a pořádně říznutou pro Danteho.*
*Přehodila si vlasy na jedno rameno a loktem se opřela o bar.* **"Tady není nikdo moje cílová skupina. Nechodím sem kvůli společnosti,"** *olízla si spodní ret a s díky přijala drink.* **"Takže bych spíše řekla, že já nebyla cílovou skupinou,"** *odtušila a napila se.*
*Bylo divný potkat někoho, kdo sem chodil nevinně bavit se jen tak sám, bez nutnosti vyhledávat jinou společnost. Dante byl sice poměrně samotářský typ, ale ve chvílích, kdy chtěl nějakou nezávaznou společnost, vydával se právě takto do barů.* "Tancovat s nemehli musí být neskutečná zábava," *podotkl. Nic proti gustu, asi prostě ráda chodila na flámy sama, třeba byla jen a prostě lehce šáhlá.* "Nebudeme si nalhávat, kdo nechce být na očích, nebude," *pronesl, neboť je pravda, že se vlastně o její existenci nikdy moc nezajímal, byly tu věčně jiné bombonky.*
*Střelila po něm pohledem.* **"S nikým jsem netancovala. Tancuji sama,"** *houkla rozhořčeně. Bylo jí zcela fuk, co si o ní tenhle chlap myslí, avšak i tak ji to jaksi popudilo.* **"Prostě už mám jen zábav s jinými víc než dost. Nepotřebuji druhé, abych se bavila,"** *dodala. Nehodlala se mu více obhajovat, přeci jen k tomu neměla důvod. S největší pravděpodobností s ním už nikdy neprohodí slovo. Spokojeně však pokývala nad jeho druhou větou.* **To jsem potěšena, že mi to tak dlouho vycházelo. Čím jsem se dneska prozradila?** *otázala se a hrála si s tekutinou ve sklence. Koutkem oka ho však přeci jen pozorovala.*
*Byla poměrně vztahovačná, jen nad tím lehce podvedl obočí.* "Netvrdím vůbec, že je to něco špatného," *opravil se, neboť to znělo, jako by ji snad urazil. Samozřejmě, to že musela tancovat kolem jeho nazvaných nemehel, za to ona vůbec nemohla, přesto to znělo, že si vše uměla hned vzít k srdci.* "Možná to bude tím, že jsou ty šaty o krapet kratší než normálně, extra centimetr a už jeden neodolá," *pojal to spíše s humorem, neboť se zdálo, že začíná být tak trochu otrávená. A to si myslel, že byl šampion v soutěži 'odprejskni'. Byl si jist, že s ní moc řeči nebude a že je momentálně na mrtvém bodě. Ale pozval ji? Pozval, takže setvrvával na místě a raději do sebe kopnul půlku drinku, aby spláchl fakt, že mu přišlo, jako by se neuměl poslední dobou pořádně odvázat. Těžko mohl něco takového označit, absolutně ignoroval cokoliv, co naznačovalo negativní pocity.*
*Otočila k němu hlavu a pozvedla překvapeně obočí.* **"Takže víte, co nosím normálně nebo je to jen čistý odhad?"** *otázala se s hlasem podbarveným smíchem. Nemyslela si, že by si ji doopravdy všiml jiné dny, ale nyní byla zvědavá na jeho odpověď. Že by nebyla až tak neviditelná, jak si myslela? Chvíli pak setrvala v tichosti. Možná na něho přeci jen byla lehce tvrdší. Uvolnila napjatá ramena a otočila se k němu. Pozval ji, tak by mohla být alespoň trochu příjemná na svou společnost.* **"Omlouvám se, pokud jsem byla nějak.. nepříjemná. Dlouho jsem s lidmi nemluvila jinak než pracovně,"** *omluvně k němu natáhla pravačku.* **Yelizaveta, těší mne.**
*Nad její otázkou se lehce pousmál. Víceméně se udržoval v obraze, co se týče upírů ve městě. Samozřejmě nemohl počítat úplně s každým, ale když už někoho vídal po několikáté, zjišťoval si. Nebyl by to Dante, kdyby neměl proklepnutou dobrou půlku podsvěťanů za ten svůj dlouhý život.* "Možná je to jen všímavostí," *odvětil, aby se jí vlastně nedostalo odpovědi, zda už snad někdy sledoval, co má na sobě. Odpověď byla jednoduchá. Ne. Bylo mu jedno, co každá z těch holek v tomhle baru a vlastně i kdekoliv měly na sobě, hlavní bylo, že se vše dá sundat a čím méně oblečení tím lépe. Začínalo to vypadat, že možná začínala trochu měnit názor a dokonce se i pokusila vše narovnat.* "V tom případě chápu, proč nevyhledáváte společnost," *odpověděl, když prozradila, co vlastně bylo důvodem její nechuti k socializaci. Její nabídnutou ruku lehce stiskl a velmi staromódně elegantně políbil hřbet její ruky, než ji pustil a prsty omotal zpět kolem své sklenice.* "Dante, nápodobně. Takže co přesně pracovně řešíte s lidmi?" *zeptal se velmi zdůraznil poslední slovo.*
*Kývla nad jeho odpovědí neodpovědí ohledně toho, proč si jí všiml. Nad jeho gestem při podání ruky se jemně usmála. Takový čin již vídala pouze na obrazovkách televizí. Bylo fajn ho znovu prožít i na vlastní kůži. Příjemná nostalgie, ačkoliv ani za její doby života již nebylo tak časté.* **"Vše možné. Záleží, s čím klienti zrovna přijdou. Často je to však způsobené stresem z dnešní hektické doby,"** *odvětila, zatímco se sama nad tím zamyslela. S čím lidé nejčastěji přichází?* **"Hm, taky se to dost odvíjí dle věku člověka. Každá věková kategorie má jiné problémy,"** *dodala ještě navrch po chvilkové odmlce.*
*Poslouchal ji, jako by už dávno nevěděl, o čem vlastně mluví.* "Musí to být problematické chodit do společnosti aniž by jeden neklouzal k tomu psychoanalyzovat své okolí, že?" *Jeho dlouholetý přítel byl jeden z předních průkopníků v experimentální psychologii a brát ho jen tak do baru byl zážitek. Pobíhal od stolu ke stolu po pár skleničkách skotské a rozdával své poznatky naprosto cizím lidem. Nejednou se stalo, že je poté z baru vyhodili, ale tak či onak měl vždy o zábavu postaráno. Představoval si, že takto to má prakticky každý v branži. Studoval psychologické knihy, texty a poznatky pouze ze své akademické zvědavosti, přesto velmi často on sám měl tendence k tomu velmi vytříbeně profilovat ty, se kterými se potkával.*
*Zasmála se nad jeho slovy, neb přesně věděla, o čem mluví.* **"Ano, občas je to těžké. Pořád si hlídat, jak se dívám na ostatní..je to unavující,""** *odpověděla.* **"Bude to asi jeden z důvodů, proč jsem se začala tolik stranit všem kolem,"** *pokrčila rameny ve znamení nezájmu. A tak to bylo, měla dostatek komunikace a interakce s jinými bytostmi v práci.* **V každém případě! Všichni už na to buď zapomněli, nebo se opili natolik, že mě nepoznají, tudíž.. co takhle tanec?** *otázala se, zatímco seskočila ze židličky a otočila se k Dantemu. Půjde i bez něho, jen mu nabízí možnost se přidat.*
*Souhlasila, že moc dobře tušila, o čem to vlastně mluví.* "Nejhorší asi musí být to zklámání, okamžitá odtažitost, protože skoro okamžitě víš, co je kdo zač," *navázal na její slova. Mohlo to být jejím doktorátem a u něj zase věkem, ale zdálo se, že oba cítili přesně to samé. Prakticky to z nich dělalo velmi vybíravé až na to, že podle jejích slov ona už se díky tomu vůbec nedružila a Dante zase všechny pohodil do kouta hned, jak to přestali ostatní bavit.* "Život je dlouhý, co prostě začít něčím novým?" *zeptal se. Bylo velmi jednoduché jejich život měnit. Tedy alespoň její život byl velmi tvárná věc, kdyby si usmyslela, že teď chce plácat sochy z hlíny, měla celou věčnost. Nebyla chycena a polapena hluboko ve sračkách a nemusela řešit, že by takový krok byl naprosto nemyslitelnou věcí.* "Musíš být mladá, jestli jsi se cítila alespoň trochu v rozpacích, starší upíři by nad tím mávli rukou," *nadhodil, neboť to až moc řešila. Odhodil taky jakékoliv formality. Samozřejmě nehodlal její pozvání na parket nepřijmout. Trochu posunul prázdné sklenice dál od kraje a následoval ji.*
*Něco nového.. neměl ani tušení, jak nedávno tohle byl její nový směr, kterým se vydala. Ještě pár let zpět se toulala ulicemi Evropy s ukradenými penězi. Tedy samozřejmě.. poctivě získanými. U tohoto chtěla ještě chvíli zůstat.* **"Na další začátek mám ještě mnoho času. Baví mne, co nyní dělám,"** *poznamenala. Vmísila se do davu a začala se vlnit do rytmu.* **"Hrozně budu mladší jak ty,"** *rýpla si do faktu, že být jinde než v upírském baru, vypadal by trochu jako úchyl. * **"Ale rozhodně nejsem na tomhle světě nijak dlouho, jen pár desítek let. Teoreticky bych mohla být ještě teď pořád na živu. Jako stará zapšklá stařenka,"** *dodala vzápětí.*
*Nejdříve zkontroloval, zda se velmi blízko nich nenacházel někdo, kdo by opět mohl té dívce způsobit další trapas, pokud to tak mělo být, bude větší sranda a pro ni větší potupa, když si vše zavinní sama. Potvrdila, že nebyla v oboru dostatečně dlouho, aby prahla po změně, která se jí velmi jednoduše nabízela.* "Časem tě stejně už nic nebude bavit," *odvětil spíše pro sebe. S větším věkem bylo všechno jednoduše nudné. Nic jednoho nedokázalo naplnit radostí nebo alespoň lepším pocitem. Dante si snad ani nepamatuje, kdy naposledy ho naplňovalo to, co dělal. Kdysi možná byly doby, kdy se cítil dobře, když jeho prácičky přinesly ovoce, ale po čase už ani to nestačilo. Jenže u něj změnit branži jednoduše nejde. A tak už nezbylo nic jiného než chvilkový pocit blaha terminace cizích životů.* "Touché," *řekl a zatvářil se trochu ublíženě, když velmi jednoznačně vyřkla fakt, že bylo snad očividné, kdo je a není starší. Měla pravdu, nemohla být proměněna později než ve dvaceti, vypadala díky tomu navěky mladě, že se ji nejspíše stále ptali civilové na věk z legálních důvodů.* "Nepříjde nikomu divné, že tak mladičká slečna vlastní doktorát? Co jim říkáš? Že je to kouzelným krémem?" *zeptal se ve chvíli, kdy se pohyby střetli tak blízko u sebe, že i přes všechen rámus jasně mohl upír slyšet, co ten druhý říká.*
*To jest byla smutná pravda, o které věděla. Jednou to přijít muselo a svým způsobem se té doby děsila. Zatím byla mladá a pořád měla určitou motivaci do života a jeho prožití. Jenže přijde den, kdy to opadne. Přešla tuhle konverzaci tichem. Neměla chuť v tom nadále pokračovat.* **"Měla bych se bát, že mě odtáhnete do zatuchlé uličky a unesete mě, pane?"** *pokračovala v provokaci staršího upíra.* **"Mnoho žen vypadá i o deset let mladší než je jejich originální věk, tudíž mám ještě dostatek času tvrdit, že je to prostě jen štěstí genetiky. Pak přijdou plastiky a následně.. zmizím,"** *obeznámila ho se svým plánem do budoucna.*
*Mlčela ohledně předešlého tématu a Dante vytušil, že je to něco, co opravdu nechtěla řešit. Byla asi ve stejném mentálním položení jako asi polovina relativně mladých upírů, kteří pomalu začali cítit, že v životě zažili vše. Nehodlal ji v tomto tématu máchat, bylo to něco, co by měla ignorovat dokud to jde. Zasmál se nad jejími slovy. Bylo něco lákavého na tom ji prostě vzít přes rameno a vzít někam, kde by ji nikdo neslyšel.* "Je to snad něco, o čem doktorka tajně sní?" *zeptal se a chytil ji lehce za pravý bok, než si ji přitáhl blíz k sobě a její záda letmo natiskl na svou hruď během toho, co takto tancovali.* "Kdo by utíkal z New Yorku? Je zde úplně vše, co jeden potřebuje," *udivil se, neboť přes občasné cestování New York nikdy neopustil, ani by snad nemohl, představa toho, že by žil někde úplně jinde? Neuměl si to ani představit. Jeho celá existence patřila sem, ale ona byla už daleko od domova, nejspíše jí nedělalo problém se prostě sebrat a odcestovat zase jinam, jako to dělal každý druhý upír, aby se lidé nezačali vypátvat, proč je stále mladá a krásná, jako léta zpětně. Byl to jeden z mínusů tohodle věčného života.*
*Obtočila mu paže kolem krku a na rtech ji pohrával drzý úšklebek.* **"Kdo ví, co se doktorce honí hlavou. Třeba je i přes svůj mladý věk zkaženější jak kde kdo jiný,"** *hlesla mu do ucha, zatímco ji držel u sebe. New York bylo vskutku úžasné město, ji však vždy mnohem více lákaly studenější oblasti. Přeci jen má to v krvi. Narodila se na území plné tunder. Jedno město na tisíc kilometrů daleko a každého obyvatele jste znali od hlavy až k patě. Věděla, že ničeho takového se již nikdy nedočká, snít však mohla.* **"New York je skvělé místo, plné úžasných příležitostí. Máme však celou věčnost, proč ji promrhávat na jednom místě? Aljaška nebo Island jsou místa, kde jsem ještě nebyla a rozhodně bych se tam ráda podívala. Totéž Norsko,"** *svěřila mu své vysněné polohy pro příští život.* **"Zatím se ale z New Yorku nechystám. Jak jsem již řekla, máme celou věčnost."**
*Říkal si, že celé to divadlo holky, která vlastně žádnou společnost nevyhledává, raději se bude bavit o samotě a nikoho nepotřebuje, zmizelo jako pára nad hrncem. Byla už od pohledu drzá koketa, a ačkoliv jí nikdy nevěnoval tolik pozornosti, měl to mít na paměti.* „Když si o to sama řekneš, není to tak uspokojivé," *mlaskl nad tím a lehce ji od sebe na náznak odporu odstrčil. Přesto to nebylo odmítavé gesto ba naopak. Po chvíli nevinného tance ji chytil kolem pasu a přitáhl zpět k sobě, aby si čelili a dělilo je jen a pouze několik centimetrů. Druhou rukou stiskl její bradu a donutil ji lehce zaklonit hlavu a postupně ukázat obě tvářičky.* „Podívejme se na ní, zkažená až hanba," *zasmál se a pustil ji.* „Technicky vzato stačí velmi málo, aby se věčnost proměnila na prach," *vrátil ji raději zpět do reality, když už tak rozkošně snila nad dalšími destinacemi, kde se mohla usadit v případě, že už pro ni město nebude bezpečným místem. Znělo to, jako by snad počítala s tím, že bude žít věčně a že jednoho dne nepříjde někdo, kdo tuhle večnost dříve nebo později ukončil. Být starším upírem mělo tolik výhod a ještě možná více nevýhod, ale to zatím ani jeden z nich na vlastní kůži neznal a jen tak ani znát nebude.* „Je pravda, že pacientů tu nejspíše bude dostatek," *ušklíbl se nad tím.*
*Uraženě našpulila tváře, když ji chytil za bradu. Připadala si v tu chvíli jako malá holčička.* **"Prohnilá zevnitř skrz naskrz,"** *ušklíbla se. Nečekala, že by žila snad napořád. Rozhodně ale nehodlala umřít dříve, než tyto místa navštíví. Nad poznámkou s pacienty se musela zasmát. Doopravdy jich tu bylo až až.* **"To je pravda, jeden zrovna stojí přím přede mnou,"** *zašklebila se jeho směrem a zasmála se.*
"Příště si nech toho tvého hraní si na nevinného samotáře," *doporučil jí, protože by ušetřila oboum tolik času, kdyby byla taková už od samého začátku. Nad jejími slovy se mírně zamračil. Samozřejmě měla asi pravdu, co by vlastně ne.* "Koukám, že jsi měla dostatek času na analýzu, co přesně tedy ta tvoje hlavička dokázala vyvodit, hm," *vybídl ji, aby ho poctila veskterymi poznatky, které ohledně jeho maličkosti dokázala nasbírat.* "Nemůže to být nic přehnaně hrozného, stále vedeme tuto konverzaci, ale kdo ví, třeba je to naopak něco, co tě vzrušuje... Divná na to jsi dost," *řekl a čekal na její odpověď.*
**"Já si na nic nehraju. Opravdu se snažím být samotářská. A o nevinnosti jsem nikdy nic neřekla,"** *opáčila. Pokrčila obočí nad jeho pobídkou, než se znovu potutelně usmála a zahleděla se mu do obličeje.* **"Tyhle závěry si musí nechat vyšetřující pro sebe,"** *s mrknutím si přiložila ukazováček na ústa. Nehodlala mu vyklopit, co o něm pochytila. Rozhodně ne tak zadarmo. *
*Nad její poznámkou se pousmál. Nedávala nic jen tak, co? Dante nebyl velmi těžkým charakterem na čtení, jediné co mohlo ostatním dělat vrásky bylo jeho občasné nepředvídatelné chování. Máte pocit, že je to někdo, kdo by vám přeci nikdy nemohl ublížit, podrazit nebo jakkoliv uškodit. A přesně v tu chvíli je to přesně naopak. Ona nic prozradit nechtěla, tudíž se ze sekundy na sekundu jeho výraz změnil. Přestal se tvářit přívětivě a začal se naopak mračit.* "Fajn," *řekl a jedním ladným pohybem si ji hodil přes záda. Bylo znát, že to nebere vážně a že opravdu nemá klást odpor. Tohle bylo konec konců, o co si sama řekla. Mohla s sebou škubat jak moc chtěla, ale opravdu pevně ji držel, dokud se nevytratili z tanečního parketu. Ostatní se nad tím možná pozastavili, ale nebyl nikdo, kdo by něco takového řešil, neboť se zrovna zde děly i divnější věci. Pustil ji až ve chvíli, kdy se ocitli právě v jedné postranní uličce. Byla podobná té, co ona popsala. Nebyla ničím přívětivá a nikdo je zde rušit nebude.*
*Tu náhlou změnu v jeho chování zaregistrovala, než však nějak stihla zaregistrovat, ocitla se na hlavou dolů. Náhlé zvednutí do vzduchu se neobešlo bez jejího výkřiku. Cožpak ji doopravdy unáší? Bušila mu pěstmi do zad, což ho nejspíše víc lechtalo, než cokoliv jiného a šeptala mu do zad nadávky.* **"Počkej, až se dostanu dolů! Já ti takovou ubalím, až se ti hlava otočí na druhou stranu krku!"** *prskala a kopala nohama kolem dokola.*
*Divadlo sa chystá na jednu z najočakávanejších párty roka - tou sa stala Great Gatsby párty, inšpirovaná americkou kultúrou 20. rokov. Priestory sú veľké, schopné poňať vysoké množstvo návštevníkov, ktorí môžu očakávať výborné, výberové jedlá a drinky rôznych farieb a chutí. Vysvietenie i výzdoba art deco štýlu vytvárajú skutočnú atmosféru, ktorá napĺňala vtedajšiu americkú spoločnosť. Pre ľudí je prichystaná priestranná plocha na tanec a zábavu, ovzdušie rozvoniava veľkým množstvom kvetín, do miestnosti už prúdia ľudia, očarený žiarivým až krištáľovým osvetlením, na pódiu vyhráva kapela, ktorej playlist pozostáva z hudby vtedajšej doby a z filmu Great Gatsby. Ľudia majú taktiež možnosť zakúpiť si limitovanú edíciu výtlačku kníh. Dúfame, že sa zabavíte a zažijete skvelý zážitok tohto eventu.*
*Týden se věnoval snaze vyklidit svůj původní domov od zbytečností a třídil co se dalo. Práce bylo jak na kostele a bez ohledu na vlkodlačí i přirozeně mužskou sílu šla dost pomalu, když na to byl sám. Rozhodl se proto, že si zaslouží malou pauzu, zvlášť když se konala Great Gatsby party. Přišel čas vyvětrat oblek šitý na míru. K tomu luxusní kravatu s broží a kapesníčkem ve stejné barvě a automaticky mechanické kapesní hodinky z leštěné nerezové oceli do kapsy.* *Jako první se samozřejmě natlačil na bar, aby si objednal něco dobrého a neměl prázdné ruce při obhlídce parketu a lidí kteří se dnes rozhodli účastnit. Hodlal opatrně pozorovat a nenápadně identifikovat co nejvíce zúčastněných, aby získal alespoň malou představu o stavu a koncentraci jednotlivých ras. Jistě by se však nebránil i nějaké konverzaci či interakci, protože zaprvé miluje tanec a zadruhé proto, že kromě Valérie, na kterou myslel každý den od jejich seznámení, ale které se neozval napříč tomu že si vyměnili čísla, nikoho nezná. Rozhodně to ale nehodlal dělat násilnou formou a kohokoliv oslovovat, možná později, až hladinka alkoholu všeobecně trochu stoupne.*
*Ďalšia akcia, na ktorú pôjde bez Lóniho. Je mu z toho smutno, že ho znova nechá pracovať, zatiaľ čo pôjde on tancovať a baviť sa (a mimo to tiež robiť svoju robotu). Rád by svojho priateľa vytancoval, ešte o to viac mu to chýba, keď vstupuje do divadla v kostýme, čo spolu so spomínaným čarodejom vyberali a dosť sa pri tom nasmiali, keďže Tanoia s jeho širšími ramenami a mocnejšími lýtkami pôsobí v art deco zelených šatách s kvetinovým motívom podivnejšie medzi ženami, no zároveň je dostatočne zženštilý, jemný a férsky na to, aby nepôsobil vtipne či nepekne. Preto aj keď vstúpi, zaslúži si zopár pohľadov, ktoré si prezerajú jeho voľne sa krútiace vlnité vlasy na chrbte a pleciach, prikryté čelenkou s malými vraními pierkami. Aj niekoľko žien zahliadne jeho prirodzenú chôdzu v ženských topánkach, ktoré však bude musieť určite každú chvíľu vyzuť, pretože ho tlačia zo strán nôh a nie je na topánky natoľko zvyknutý, aj keď je jeho vília chôdza - ladná a ľahká ako labutia - dostatočne vhodná na to, aby mohol zahanbiť množstvá žien. Nevie ani, čo tam dnes bude pohľadávať, pretože zatiaľ žiadnu okolitú tvár nepozná a síce sa prišiel zabaviť, a on sa rád baví aj sám, tancujúc a robením hlúpostí, na chvíľku sa cíti nedobre. Medzi prstami si prekrúca na prsteníku pravej ruky kvetovaný prsteň, ktorý zdieľajú s Lónim, aby spolu mohli komunikovať i na diaľku a už sa chystá odoslať mu myšlienku, keď sa radšej zhlboka nadýchne a po schodíkoch prejde blízko k pódiu, aby si prezrel kapelu a speváčku, ktorá práve stojí nad ním a spieva.*
*Triss mířila do divadla, dlouho ho nenavštívila a Great Gatsby byl hodně zajímavý styl, který si chtěla vyzkoušet, takže si koupila věci, které ladily k fialové barvě jejích šperků - zejména tedy k dračímu přívěšku. K tomu černé rukavice a lodičky, které zakryly její prsteny, když vstupovala do klubu. Přes sebe měla ještě černý kožíšek, který ji měl chránit před zimou, zanechala jej však za dveřmi v šatnách, než vstoupila do samotného sálu dění, držíc se při kraji mířila naokolo místnosti pro nějaký drink, vybrala si tématicky fialový, aniž tušila, co je to zač vlastně.*
*Nenápadně se procházel po okraji, případně postával ve stínech a sledoval dění kolem sebe, na nikoho se nedíval příliš dlouho - nehodlal být nachytán že očumuje. Přesto dokázal některé identifikovat poměrně snadno, zatímco u jiných mohl pouze hádat. Čím déle však zůstával, tím větší chuť měl se družit, poznávat se a tančit. Problém byl že tady prostě absolutně nikoho neznal. Rozhodl si proto přisednout k neznámé ženě na baru a ukázalo se, že jde o normálního civila.*
*Svoji dceru nechala na hlídaní Jamesovi, který ji doslova prosil, aby se šla konečně někam podívat mezi ostatní. Neměla s tím nakonec jediný problém. Vybrala si delší, volnější šaty, které ovšem splňovaly dresscode a zároveň v nich vypadala pěkně, i když byla v pátém měsíců těhotenství. Její plán byl ten porozhlédnout se po okolí a nakonec do pár hodin zase zmizet domů za dcerou. Nejprve si všimla ženy, která byla oblečená ve fialových šatech a tak nějak si říkala, že už tuhle ženu někde viděla. Rozhodně ne ze známosti, ale jistě byla něčím slavná. Rozhodla se zamířit raději k podiu, kde se zadívala na zpěvačku fascinovaná zpěvem. V periférním vidění zaznamenala zelenou barvu. Dnes to bylo pestré, což se jí líbilo a pohlédla tedy do strany, kdy v ten moment zůstala v překvapení.* Tanoio? *Oslovila ho a pak se začala smát, když to byl opravdu on.* Tobě to opravdu sluší a to myslím upřímně *Vyhrkla s nadšením. Jejich setkání vždy bylo tak náhodné a vždy plné pozitivní energie. Musela si ho pořádně prohlédnout.* Hádám, že mnohé ženy ti to musí závidět *pronesla. Na ni samotné už šlo poznat, že je v pokročilém těhotenství, ale o to více působila svým mommy vzhledem.*
*Vôbec nečakal, že sa pôjde pozrieť niekam von a to ešte k tomu na párty, ktorá ho však presvedčila tematikou, v ktorej sa koná. Great Gatsby síce nie je jeden z jeho obľúbených filmov, ani knihu nečítal a už vôbec nie niečo také, čo sa týka romantiky. Akurát ho však okúzlila atmosféra dvadsiatych rokov a áno, pri príchode mu to pripomenie lovecké plesy a slávnosti, ktoré absolútne nemá v láske, no sám si uvedomuje, že to bolo hlavne kvôli tomu, akú formu pri tom musí hrať a ako sa silné rody nefilim snažili podstrčiť mu svoju dcérku alebo vnučku, len aby ju zapredali rodu ako Hawkstone. Teraz sa však rozhodol navštíviť niečo zaujímavejšie bez svojich rodičov za pätami a večného sledovania neznámych očí. Nie že by pod oblekom nemal pripravenú ľahkú zbroj, ktorá sa dala pozakrývať obyčajným oblekom, aj keď sa v tom pri vstupe do divadla cíti ako sardinka v náleve. Aj zbrane si zobral, veľmi dobre ukryté nežiadúcim pohľadom, pre istotu, ak by sa niečo malo zvrtnúť. A taktiež chcel mať zámienku, že tam nejde prevažne z akejsi trucovitej zvedavosti.* /Najlepšie, ak ma tu nikto nespozná a budem môcť vkĺznuť a vykĺznuť bez jediného náznaku mojej prítomnosti./ *Pomyslí si a v sekunde, akoby to vôbec mohla byť nejaká náhoda, zazrie v dave veľmi, veľmi dobre známu tvár, prechádzajúcu okolo.* TRISS. *Ozve sa, keď k nej dvoma dlhými krokmi pristúpi, akoby tam stál od začiatku.*
*Sleduje speváčku a vlastne jeho pozornosť naraz upútava príliš mnoho vecí a ľudí, že by neostal ohúrený všetkým, čo je naokolo - ako sa to všetko prekrásne ligoce, nie že by bol ako straka, ale vytvára to všetko dojem luxusných párty. Na podobných sa zúčastnil niekoľkokrát za svoj život a nemohol by klamať tým, že by povedal opak o férskych oslavách. Vtom ho z myšlienok a akejsi podivne očarovanej nálady vytrhne pohyb vedľa neho, na ktorý ihneď reaguje, akoby bol skutočne dievčinou dvadsiateho storočia a konečne sa jej dostala pozornosť od ctiteľa, ktorý by ju istú chvíľu pozoroval z diaľky.* Uh, oh, CAIT. *Zvolá, keďže tú tvár pozná veľmi dobre a vždy ju veľmi rád vidí, keď sa odrazu zjaví odnikiaľ, akoby bola vždy s ním, aj keď ju nevidí. Hodí sa jej okolo krk, ale opatrne, všimnúc si, že jej tehotenstvo pokročilo a už to nebude trvať dlho a možno bude “ujo”. Veľmi, veľmi vzdialený ujo, ale užije si to, keďže deťom veľmi dobre rozumie so svojou detskou a hravou náturou, možno bude môcť dieťa aj niekedy postrážiť. Síce oni dvaja s Lónim nie sú úplne ukážkoví čo sa týka starania sa o seba samých, hlavne Tanoia nie, no čo sa týka zodpovednosti a prístupu k druhým, prevažne s deťmi, mohla by sa na neho Caitlin spoľahnúť.* Ako sa ti darí? *Neubráni sa pohľadu na jej brucho a jemne, bez toho, aby si to uvedomil, sa pousmeje. Chce sa jej opýtať, či nemá ťažkosti, že jej môže vytvoriť elixír alebo nápoj, spolu s Lónim, ktorý by jej omnoho viac uľahčil buď kontrakcie alebo celkový pôrod, ale príde mu to teraz tak náhodné, že počká ešte chvíľu, než mu odpovie na otázku, aby sa mohol túto náhodnú otázku opýtať hneď potom, kalsicky.*
*Elán, který měl Tanoia snad nikdy nevyprchá i v to doufala. Nechala se obejmout nadšeně okolo krku a sama ho mírně stiskla v objetí, jak ráda ho viděla. Samozřejmě dávali pozor na maličké.* Jak se mám? Řekla bych, že to, co se děje za poslední měsíce je šílené a ne jen v těhotenství. Mám adoptivní dceru jmenuje se Sophi a jsou jí čtyři. Rozhodně ji musíš poznat má ještě více energie než ty. Potkala jsem čaroděje, který mi dal tohle *Ukázala na náramek, který ji bude vždy chránit proti nějakému útoku, kdyby se bála.* A dostala jsem od něj i lahvičku lektvaru, kdyby mi bylo nejhůře, ale za poslední dny mě malé trápí z důvodu... *Zarazila se a uchopila jeho ruku, kterou přiložila na bříško, když se maličké pohlo.* Už je dost čiperné. Měla jsem v plánu za tebou zajít zda bys mi něco takového nebyl schopný vytvořit ve větším množství *Prohlédla si ho ještě jednou.* Máš tu dnes toho svého chlapce? Nebo snad na tebe bude čekat večer? *ušklíbla se, jelikož jeho vzhled ji prostě těšil.* Navíc skvělý výběr šatů. Zelená se k tobě rozhodně hodí a to mluvím jako žena, co má proto oko
*Počúva jej odpoveď a prikyvuje. No už po jej pár slovách sa jeho tvár až slniečkovo rozžiari a nadšene rozrazí ruky do strany, plesne jedného muža do ruky (GERETA) a tak sa hneď stiahne a nervózne sa uškrnie.* Pardon. *Ospravedlní sa takým hlasom, akoby mu teraz išiel neznámy muž vraziť za malú chybu. Trošičku sa stiahne, ale usmiato a skoro sám od seba siahne na brucho od CAITLIN a zazubí sa.* S oboma si možno budem rozumieť. Však si niekedy prídem akoby ma vychovávali všetci naokolo. *Zazubí sa, siahne si k čašníkovi, čo prechádza s táckou okolo, po pohár s niečím červenej farby, vediac, že to nie je alkohol, a druhý pohár, ktorý je zas naplnený žltkastou tekutinou.* /Ešte že tu sú aj nealkoholické./ *Pomyslí si, hodí to do seba, pohár uloží na kraj pódia a šťastne chytí CAITLIN za ruku.* Rád by som sa so Sofi spoznal a aj s tým malým. *Kývne jemne hlavou k bruchu CAITLIN a na jeho tvári je veľmi dobre vidieť skutočný záujem, aj keď si nie je istý, ako na to bude reagovať Lóni, keď mu tam niekedy Tanoia dovlečie deti a ak mu to bude vadiť, fér si vie neustále vymyslieť niečo, kam zájsť aj s deťmi. Minimálne hranie sa v parku vyrábaním postavičiek z prírodných materiálov, hádzaníms a do lístia alebo lezením na stromy sa budú vedieť zabaviť. Zamyslí sa nad jej otázkou a rovno spojí odpoveď aj s reakciou na to, či tam je s Lónim.* Môj chlapec… *Začervená sa po tých dvoch slovách a uhne pohľadom, aj keď mu na perách hár úsmev.* …je v práci. Takže ma bude čakať až doma. On sám má výborné nápady na elixíry, oleje, mastičky. Naposledy sme práve riešili prípravok, spojený s bolesťou, takže by sme ti mohli niečo namiešať spolu. Iste sa to bude dať, to som si istý. *Povzbudzujúco jej stlačí ruku a chcel by ju potiahnuť tancovať, ale cíti sa pri nej viac krotký, aby jej neublížil. Pre neho ako féra sú deti vzácnosťou, aj keď civilovia s reprodukciou väčšinou problém nemajú, ale víly, bohužiaľ. A aj by si poskočil radosťou, keby nemal pocit, že ak by dopadol, asi by si vyvrtol oba členky naraz.* Ďakujem. *Radšej šťastne odpovie, chytí jednou rukou okraj šiat a vykrúti sa z jednej strany do druhej.* Vyberali sme ich s Lónim. *Zazubí sa a jeho pohľad hneď padne na šaty CAITLIN.* A ty vyzeráš úžasne. Hodí sa ti to. Ale ty si sa vždy obliekala dobre. *Povie svoj kompliment tak prirodzene a zároveň šťastne.*
*Uznala, že jsou nejspíš blízko k baru, kde mohou dělat rozruch. Pohlédla na GERETA a následně n TANOIU, kterého posunula blíže k pódiu.* Se Sophi si budeš rozumět rozhodně. Má ráda všechny lidi i Mari, která má jizvy přes půlku tváře. Ne, že by mi to vadilo, ale děti mají jiný pohled na svět a spíše naopak ji Sophi bere jako silnou bojovnici a doma vykřikovala, že co musí dělat proto, aby dostala pistol a byla stejně hustá jako teta Mari. *Zasmála se při té vzpomínce.* No pokud tvůj chlapec zde není, tak ti velice ráda budu dělat společnost, co ty na to? *Nastavila svoje rámě. Všímala si, jak byl TANOIA v mnohém vůči ní krotký a byla za to více než vděčná.* Šla bych si sednout, co ty na to? *Navrhla s hlavou hrdě zvednutou.* Doprovodíte mě slečno? *Pousmála se s tím, že netušila, jak ho oslovovat, ale pokud byl dneska oblečen takto půjde mu se slovy naproti a bude ho v tom podporovat.* Najít šaty v těhotenství není zrovna jednoduché, abych pravdu řekla, ale také děkuji. Až si sedneme můžeme probrat to, jak ti někdy děti dám na hlídání. Byla bych moc ráda, aby tě poznali a jistě pro ně budeš ten nejlepší strejda ne-li starší brácha. Sophi za poslední dny nedá pokoj s tím, že by chtěla staršího bratra... *Pohlédla na něj jakoby očekávala, že by se té role mohl ujmout on.* Pokud by ti to tedy nevadilo...
*Zasmeje sa, aj keď nepozná Mari, o ktorej CAITLIN rozpráva, ale na tom nezáleží. Veľmi dobre rozumie, čo tým chce vlkodlačica pred ním povedať a tak iba energicky prikývne, napije sa z nápoja a keď si pery oblíže, uškrnie sa.* Niekedy sa mi zdá, že deti idú z extrému do extrému - buď ťa skritizujú alebo ťa milujú, nech už vyzeráš hocijako. *Podotkne svoju domienku a obzrie sa niekam k baru a potom ďalej k stolíkom, zvrchu skleneným a zdobeným dekoráciami, tematicky zladenými s okolím.* Tam je jeden voľný. *Zvolá ako svoju odpoveď na to, že dnešný večer strávi s CAITLIN a na sekundu mu napadne, ako veľmi musí pre svoju známu vyzerať ako decko. Nakoniec iba slušne prikývne, jemne sa ukloní a keď znova dvihne tvár, na chvíľu mu to pripomenie spôsob, akým sa predstavuje ostatným ľuďom a príde mu to komické, že sa musí zasmiať.* Odprevadím, pani. *Zachichoce sa, skoro akoby bol skutočne mladou slečnou a začne sa s CAITLIN po svojom boku presúvať k prázdnemu stolu, ale skôr, než môže svojej spoločnosti odpovedať na návrh opatrovania jej detí, čo chcel aj navrhnúť, všimne si, že nejaká trojica žien sa už blíži ku stolu a tak pustí CAIT a skoro výskokmi zaparkuje na jednu zo stoličiek, víťazoslávne sa usmievajúc k vlkodlačici, ktorú síce pár krokov nechal ísť sám, ale aspoň si môžu sadnúť.* /No, toto bolo detinské./ *Pokarhá sa trochu, ale žiarivosť mu nemizne z tváre. Iba sa dvihne, aby CAITLIN odsunul stoličku a tak sa zvalí do stoličky a musí pôsobiť komicky, keď doteraz budil pocit krehkej devy, ale na stoličke sedí tak, že ak by mal kokteilové šaty, je vidieť všetko, ale nakoniec, veľmi si to nevšíma, keďže ho šaty zakrývajú.* Ja by som veľmi rád, so mnou sa dúfam nudiť nebudú, ani Sofi a ani to zázračné dieťatko, ktoré čakáš. *Zazubí sa, vydávajúc zo seba takú energiu, že CAITLIN by musela byť slepá, aby mohla pochybovať o tom, že to nemyslí vážne.*
*Nikdy ji nepřestane fascinovat ten zápal TANOIE. Pokaždé si sama říká, že jí už nic nepřekvapí, ale v moment, kdy se od ní odtrhl a běžel ke stolku jako kdyby podpatky nebyly problém, tak zůstala překvapeně stát. Všimla si i dívek, které nejspíš chtěli místo zabrat a právě proto TANOIA běžel.* To je od tebe moc milé. *Pronesla, když dala najevo, že pochopila účel jeho běhu.* Řekla bych, že v podpatcích dokážeš chodit a běhat lépe než některé ženy. Mohl bys je učit popravdě ani já bych neměla moc odvahu, abych pravdu řekla. *Nechala se usadit ke stolu, kdy vydechla a položila ruku na bříško. Maličké za poslední dny docela rádo kopalo a nebo se otáčelo a hledalo v bříšku pozici na spaní, která by mu vyhovovala.* Myslím, že i on si docela užívá tuhle party. *Pohlédla do jeho očí. Vůbec jí jeho chování nevadilo spíše naopak byl v tomhle výjimečný. Každý měl kyselé tváře a možná i proto byla tolik vděčná, když se třeba Mari v její přítomnosti usmála.* Myslím, že s tebou se rozhodně nudit nebudou. Jsi aktivní, pozitivní, milý a věřím, že cit pro zodpovědnost také máš. Spíše si říkám zda Sophi neunaví nakonec tebe až ji poznáš budete jedna ruka. *Stále si hladila bříško a vzala si jedno nealkoholické šampanské.* A jak to pokračuje s tím chlapcem? Už jste se sestěhovali k sobě? *Byla zvědavá a zajímala se, jelikož jí na něm záleželo a brala ho už jako člena rodiny za to vše, co pro ni udělal a jak se k ní choval.*
Ďakujem, ale nemyslím, že bolo milé odsadiť miesto tým slečnám. *Ukáže hlavou smerom k dievčatám, ktoré mohli mať okolo dvadsať rokov, ako odchádzajú niekam k baru.* Ale chcel som, aby si si sadla. Myslím, že sa nehnevajú. *Doplní ešte poslednú vetu, keď si prehliada trojicu, ktorá sa už na niečom chichoce pri pulte po tom, čo si objednajú niečo na pitie. Vráti teda svoju plnú pozornosť ku CAITLIN a posunie si stoličku tak, aby bol bližšie, len aby na seba cez stôl nemuseli kričať a jemne sa mu zapýria líca a uši.* No, nikdy som sa neučil v byť v podpätkoch, ale možno to je nejaký skrytý talent víl. *Zasmeje sa, ale potichšie, aby jeho slová nezachytili náhodou nežiadúce uši. Zadíva sa na ruku CAIT a oprie sa lakťom o stolík, bradu si oprie do dlane a obzrie sa naokolo.* Pozri. Ako sa tí ľudia hýbu. Nie je tanec úžasný a krásny? Točia sa ako planéty okolo slnka. *Svietia mu hviezdičky v očiach a pozrie na svoju spoločnosť.* Chcel som sa opýtať, či ti nevadí chodiť na takéto miesta v tomto období, ale… Asi chápem. Vyberáš dieťaťu koníčky do budúcnosti, že? *Zasmeje sa na svojom hlúpom vtipe a začne sa jemne kývkať zo strany na stranu v rytme rýchlejšej hudby a voľnou rukou si začne poklepkávať po stehne.* Ha! *Zvolá odrazu, keď si vypočuje CAITLININE pochybnosti voči jeho energii a detinskosti.* Aby si sa nečudovala. Budeme ako v tom filme, kde je ten pekný čiernovlasý herec. Advokát… *Na sekundu sa zamyslí, než to povie.* Diablov advokát. *Vyhŕkne zo seba a skoro potmehúdsky a šibalsky mu očami prebehnú dve malé iskričky. Nevie ani, ako rýchlo sa jeho tvár zafarbí skoro do bordova pri spomienke na jeho priateľa.* Áno. Áno, už bývame spolu. Nasťahoval sa do toho domčeka, o ktorého ilúzii vieš aj ty, takže ak niekedy náhodou vojdeš dnu a nájdeš tam nádhernú, skoro anjelsky vyzerajúcu bytosť s mačacími ušami a chvostom, tak sa nemusíš čudovať. *Upozorní ju, bez uvedomenia toho, ako práve Lóniho pred CAITLIN opísal a spokojne si dupká nohami na mieste. Nechce vyťahovať vážnejšie témy ako to, či Caitlin ešte niečo cíti k tomu mužovi, kvôli ktorému sa trápila, či jej pomáhal prípravok, čo jej chystal, alebo či si našla niekoho. No nakoniec si spomenie na stretnutie pri vyrezávaní tekvíc a tak sa vyzývavo usmeje.* A čo ty a Chris? *Opýta sa, ale nechce len podpichovať, naozaj ho to zaujíma. Je hlavne rád, že si dobre pamätá mená, inak by to bol trapas.*
SEBI. *Překvapeně se na lovce ohlédne, zajímalo kolik dalších lovců, kteří si prostě skryli runy, tady může být. Prohlédne si ho a nadzvedne obočí.* Docela ses vyparádil. Sluší ti to. *Usměje se nakonec a rozhlédne se po okolí.* Máš tu hlídku nebo tak něco? *Napije se ze skleničky fialového sladkého drinku. Cítila nějaký alkohol. Sázela na modrou vodku - Caracuo nebo tak nějak- a možná s...višňovým džusem nebo tak něčím. Kdo ví.* Jak se vůbec máš? *Vrátí pozornost s potěšeným úsměvem na Sebastiana a lehce ustoupí, když kolem ní probíhá něčí dítě. Zřejmě na lov chlebíčků.*
*Nadvihne sarkasticky jedno obočie a pozrie na ňu, keď mu pochváli výzor.* Mužská móda sa od tej doby ledva niekam posunula, nezdá sa ti? *Zamrmle popod nos a tak nechápe, čo je teraz na ňom iné než v iných oblekoch, v ktorých už bol. Pohliadne do pohára, v ktorom má TRISS nejaký nápaj a zvraští pri tom obočie, otočiac hlavu niekam do stredu tanečného parketu a stále je na jeho tvári taký mrazivý, nedotknuteľný výraz.* Nemám tu hliadku. Pred pár dňami sme akurát s našim novým prírastkom v inštitúte našli niečo, ale démoni nikde, no treba byť ostražitý. *Prenesie seriózne a jemne si odkašle, akoby si chcel vyčistiť hrdlo, aj keď tam obaja iba stoja a obzerajú si ľudí.* Ako sa máš ty? *Teoreticky jej na otázku odpovedal ohľadom hliadky a ostatnému sa najradšej bude chcieť vyhnúť. Prestúpi z nohy na nohu a nakloní sa viac k TRISS, aby ho počula, keď speváčka na pódiu začne ďalšiu pieseň, sprevádzanú saxofónom.* Majú tu aj niečo bez alkoholu? *Opýta sa zamračene a cíti, ako mu do nosa udiera tá fialová tekutina, čo popíja TRISS.*
To neznamená, že chlapům to nesekne. *Mrkne vesele a chápavě pokýve hlavou.* Jo určitě tu něco bude. *Potvrdí. Nakonec tu proběhlo dítě a někteří hosté byli jistě autem, vzhledem k plnému pakrovišti, takže nějaká nabídka zde jistě bude. Pak pokrčí rameny.* Ale jo, dobře. Neměla jsem teď moc času, vídala jsem se s přáteli, s rodinou a tak, když jsem v létě měla program. Sháněla jsem nějaké dárky, ještě se musela dořešit smlouva, když už Zacharie nevede hudební studio pod kterým jsem psaná. Takže ani nebylo moc času pro návštěvu přítele. Každopádně se mě dlouho nic nesnažil zabít, což považuji za úspěch. *Zazubí se, aby to nějak odlehčeně ukončila a pokyne mu, aby se posunuli blíže k nápojům a on si mohl vybrat.*
*Bylo toho zjevně více než dost o čem si mohou povídat.* Popravdě slečny u baru si mohou sednout na ty vyvýšené barové židle, které jsou pro mě nyní docela nepohodlné *Upila z nealkoholického šampusu a každou chvíli se zasmála. Neměla pochyb, že se bude TANOIA líbit Sophi, když si na něco vzpomněla.* Už jsi dostal ty fotky z vyřezávání dýni? Už je kdyžtak mám nevím zda jsi mezitím třeba tu fotografku nepotkal *Málem by na to úplně zapomněla a při zmínce o Chrisovi si jen sama pro sebe povzdechla.* Raději bych se zeptala zda jsou ouška a ocásech tvého přítele hebká jako od kočky čistě ze zvědavosti *Pozvedla ruce na svoji obhajobu, aby si nemyslel něco špatného, ale věděla, že u něj to moc nehrozí už jí trochu zná na to, aby věděl, že jí jde jen o jeho dobro a má ho velice ráda.* Řekněme, že se sebral a odešel, protože jsem mu způsobila z velké části problém a jak to bylo u Castora, tak... se nějak snažím už na tyhle věci zapomenout. Na druhou stránku věci jsem potkala vlkodlačici ke které něco cítím, ale ta je zase čistě hetero. *Vydechla frustrovaně.* Tenhle svět prostě není úplně dělaný pro lásku. Ne pro mě, ale mám děti a tam je taky láska sice mateřská, ale za ně jsem šťastná i za tebe, že máš vztah který funguje. *Nebála se o tom mluvit nahlas, jelikož se nestyděla za Tanoiu a bránila by ho kdyby někdo měl problém.*
*Iba si nesúhlasne odkašle. On teda o chlapoch hovoriť nebude, že im to sekne, ale nechá v tom TRISS, aby si hovorila svoje. Aj dúfal, že Grace pôjde, ale nemala na také veci veľa času, musela znova dohnať všetko, čo zameškala počas jej pobytu vo Faerii. Obzrie sa, ale zhodou náhod sú stoly niekde inde a čašník s táckou sa zaplietol niekam medzi ďalších ľudí, takže iba prekrúca nosom, aby mu alkohol neudieral do nosných dierok a radšej sa započúva do toho, čo mu chce TRISS povedať a prezradiť. Nepohne ani brvou, ani nehmká či neodpovie, prosto bezhlasne stojí a sem-tam otočí hlavou, užívajúc si atmosféru miesta, keď ho nikto poriadne nepozná a nechávajú ho na pokoji.* Náhodou sa zdá, že ti konečne dal ja neviem, osud alebo náhoda, vydýchnuť. Aspoň si sa stihla rozlúčiť pred ďalšou katastrofou. *Povie ironicky a dúfa, že to TRISS pochopí iba ako ukážku zlého čierneho humoru, ktorý ho akosi v tú chvíľu pochytil.* No, snaž sa veci nezahovoriť. *Navrhne jej, ale z jeho hlasu môže vyčítať, že je rád, že sa ju nikto poslednú dobu nesnažil zabiť.*
*Sleduje spolu s CAITLIN trojicu a nakoniec sa k nej zas obráti, pretože mu príde, že obaja prosto čumia.* Máš pravdu. *Odpovie jedine nadšene a cíti, že mu je lepšie, keďže CAITLIN ho takto ospravedlnila sama od seba, len aby sa necítil zle. Nakoniec je aj rád, keď sa téma zmení a jeho obočie trochu nadskočí.* Vidíš, zabudol som na to úplne. Fotografie som nedostal, stále nemám mobil alebo počítač. *Zazubí sa a trochu nadvihne ruky, aby poukázal na to, že je fér a tieto elektronické zariadenia by mu prosto vôbec nerobili dobre. Keď okolo znova prechádza ten istý čašník, milos a na neho usmeje a vezme si z tácky nápoj.* Ďakujem. *Prenesie prirodzene priateľsky a znova si kvokne do stoličky, aby sa mohol pokojne napiť a uložiť pohár na stôl, zatiaľ čo si zase začne hýbať telom do hudby, vyzerajúc, akoby práve fungoval na speede a energy drinkoch. Pousmeje sa a pomedzi pery mu ujde jemné láskyplné zasmiatie.* Áno, je hebučký ako najjemnejšia vlna. *Prirovná ušká a chvost svojho priateľa a je na ňom vidieť, ako každý raz jeho črty tváre zjemnejú a aký sa cíti zamilovaný, aj keď to neovplyvňuje on sám. Potom si povzdychne.* Tak to neber, prosím. Pre každého je láska. Ja som na svoj prvý vzťah čakal stodvanásť rokov. *Prenesie otvorene, aby ju povzbudil a vezme do svojej dlane tú jej, ktorú jemne stlačí.* Hlavne sa toho neobávaj a skúšaj. *Hovorí ďalej, zahľadí sa jej do očí a pousmeje sa, šťastne a radostne, než sa oprie do operadla a vzdychne.* A predsa len. Hovorí sa, že materinská láska je tá najčistejšia, všakže? Tvoje deti ťa podľa mňa budú milovať. Napríklad ja deti mať nemôžem, nie vlastné. *Nadvihne ruky v akomsi “čo narobím” geste. Tiež sa o tomto nebojí hovoriť. Zdá sa mu, že stále, keď sa s CAITLIN stretne, tak majú vzájomnú terapiu a často je to príjemne strávený čas.*
Heboučký, jak nejjemnější vlna... ach... *Zasnila se při tom pocitu.* Stodvanáct let je dlouhá doba a jsem vlkodlak. Nežijeme, tak dlouho a buď to přijde nebo ne. Miluji nyní ženu, která mě nikdy milovat nebude a jen její přítomnost mi stačí, abych se cítila šťastně. Chris je bůh ví kde, ale upřímně mám o něj i starost. Mohu se tvářit, že by mi byl jedno, jenže není a tak samo Castor se kterým jsem se spíše rozešla ve zlém moji vinnou, ale neměla jsem na něj vychrlit, že jsem v očekávání, ale i když jsem ho znala jen krátkou dobu nemám o něj strach, že by se o sebe nepostaral. *Vzpomněla si na chvíle strávené s Castorem, kdy nemohla popřít, že byl jeden z mála, který ji okamžitě uhranul, ale to byla ta její chyba. Chris byl osoba, kterou by chtěla ve svém životě a chtěla by ho poznat i více, ale nejspíš rodinné prostředí nebude pro něj to ideální. Mari byla úžasná osoba, kterou by nejraději měla po svém boku, ale také by to nešlo.* Ach... život je složitá záležitost... *Pronesla než jí došlo, co řekl. Že nemůže mít děti. Okamžitě mu věnovala soucitný pohled, ale usmívala se u toho.* Sice je mít nemůžeš, ale nyní budeš starším bratrem dvou malých ratolestí. Mohla bych vlastně zavolat Jamesovi, aby přivezl malou Sophi, ale varuji tě... Je to dost živé dítě. Nějaké šatičky by se pro ní našli. *Nezdálo se, že by tahle párty byla nějak drsná ba naopak i spatřila pár dětí, které tu pobíhali.* Pokud bys chtěl.
Ty jo, na loučení jsem zapomněla, to napravím. *Ušklíbne se při poznámce a pokýve hlavou.* Vynasnažím se nedostat do průseru. *Přislíbí, načež si prohlédne nabídka.* Je tu třeba Cola, nebo nějaká...limonáda? *Bylo tu dost sladkých sodovek, těžko si vybrat, všakže. Většina byla v plechu, počítalo se, že většina lidí si dá spíše udělaný drink, jako třeba Triss, jak hádala.* Jinak...odkdy chodíš na zábavy? To ti není podobné. Máš tu někde společnost? *Rozhlédne se, jakoby jej chtěla přistihnout, že tu s někým je, u čehož se pobaveně culí.*
*Prikývne a prstom obkolesí okraj pohára, do ktorého tekutiny sa zahľadí.* Viem. Viem, že vlkodlaci nie sú ako víly. Úprimne, je to niekedy trochu ako prekliatie žiť dlho, keď vidíš, ako ľudí, ktorých máš rád, prosto zomierajú. A upíri či čarodeji to majú ešte o to horšie. *Povie a cíti, ako sa okolo neho dvihne akýsi oblak melanchólie. Pozná tú bolesť z pohľadu svojho najlepšieho priateľa a obáva sa toho, čo môže byť, ak dosiahne on svoj vek a Lóni ako čarodej možno bude žiť ďalej, ale predsa len je na tom niečo výhodné.* Aspoň nebudem žiť tak dlho, aby som nevidel smrť svojho priateľa. *Povie potichšie, ale vie, že CAITLIN ho s jej vlčími ušami určite počula. Nakoniec sa len zamračí.* Mrzí ma, že to nevychádza. Verím, že každý človek, do ktorého si sa zahľadela, bol niečím špeciálny, už len tým, že sa zapáčil tebe. *Povie, skoro akoby flirtoval, ale to je ďalšie z jeho “prekliatí”, že niekedy jeho komplimenty jednoducho znejú, akoby daného človeka balil, aj keď to tak nemyslí. Ale vie, že CAITLIN to vie. Sťažka si vzdychne, ale nakoniec sa naspäť na jeho tvári rozleje úsmev.* Nechcem ťa nechať samú, ak by som sa tu naháňal s ňou, ale zároveň ju chcem spoznať. *Nadšene prenesie, akoby sa mal stretnúť s niekým skutočne špeciálnym.* Ale… pokojne ju priveď, zabavíme sa. *Zvolá a plesne o seba rukami, skoro sa mu lakťom podarí rozliať svoj drink, ale ustojí to a ospravedlňujúco a nevinne sa na CAITLIN zazubí.*
*Prezrie si ponuku drinkov, ktorá sa mu naskytne pred očami a nespokojne si zamručí.* /B*ha, nikdy na takýchto večierkoch…/ *Začne sa sťažovať sám sebe v hlave a už aj ide svoju myšlienku vysloviť, keď to zbadá. Poháre s džúsom, za čo sa však trochu zahanbí.* No, džúsik budú piť detičky a ja. *Zamručí k TRISS, pretočí sám na seba očami a naleje do seba plný pohár brusinkového džúsu.* Hm, aspoň niečo chutné. *Zamumle si a pozrie k svojej kamarátke.* No, zo záujmu. *Povie, akoby sa nechumelilo a akoby mu to bolo prirodzené, a obzrie sa do strany, pretože si musí skontrolovať, že je to skutočne tá párty, na ktorú sa chcel ísť mrknúť a keď stále pred sebou vidí ľudí v móde 20. rokov, skoro akoby si vnútorne vydýchol.* Nemám tu nikoho, čo ty? *Opýta sa a nadvihne jedno obočie. Bude rád, ak TRISS vyplní debatu a on sa bude môcť iba tváriť nijako na ľudí okolo, vypije ešte niekoľko džúsov a vytratí sa.*
*Musí se rozesmát a poplácá ho jemně po hlavě.* Ty jsi taky takové přerostlé dítě. Trocha péče a lásky a jsi zlatej a neškodnej. *Popíchne ho s úsměvem a nadzvedne překvapeně obočí, když prozradí, že je to ze zájmu.* Jak široký je tvůj zájem, co se týče aktivit? *Nadhodí nevinně a když odpoví na její dotaz pokrčí rameny.* Mám tu tebe. *Pokyne mu skleničkou a upije si z ní, načež ji prázdnou odloží na pult, který byl pravidelně kontrolován, vzhledem k tomu, že číšníci chodili okolo.*
Prestaň. *Zavrčí na ňu otrávene, ale nie nepriateľsky, len aby jej dal najavo, že síce sa kamarátia, ale nie je decko a už vôbec nie, ak TRISS musí naťahovať ruku niekam dohora, aby ho vôbec po tej hlave dokázala poplácať a teraz sa ani trošku neskloní, aby podporil jej slová, že je povoľný, len čo je s niekým, koho má rád. Jej otázka ho však vytrhne z tohto hraného urazenia a pozrie na ňu.* Ideš sa mi vysmievať, že som nudná nula? *Podotkne skoro nadurdene, aj keď je to len naoko, pretože vie, že TRISS ho pozná a vie, že ako lovec a ako nie veľmi emocionálne a spoločensky založená ľudská bytosť nemá toľko koníčkov, ale nájdu sa aktivity a veci, ktoré vzbudzujú minimálne záujem, ak nie nadšenie alebo nabudenie, ak teda nepočíta aktivity, ktoré dokáže z donútenia, ako je tanec. O ten však nemá záujem a ak naráža TRISS na to, jeho odpoveď je nie.* Nie. *Povie predtým, než vôbec otázka zaznie.* Som rád, že tu nie sú rodičia, ktorí ma do toho môžu nútiť. *Zamrmle hlbokým hlasom, pretočiac očami.*
*Pozorovala ho, když se oblékal, ale pak se přece jen otočila, když však cítila jeho tělo na svým, stejně jako jeho dotyk. Zachvěla se.* Kdybychom nemuseli, věř mi, že bych si ty šaty klidně nechala svléknout, stejně jako bych já z tebe dostala ten hezký oblek. *Zavrněla tiše, než se pak na něj usmála a když se dostali do auta, koukala zase ven.* Už nejsem dítě, ale ano těším se a moc. Nechodím na akce často, když už tedy jdu, tak to je něco. *Usmála se na něj, když na něj pohlédla. Když pak auto zastavilo před divadlem, vystoupila a čekala až to udělá i DANTE. Byla natěšená, to nemohla popřít a dokonce bla i ráda, že tam šel s ní on, i když ho musela přemlouvat a věděla, že pro něj to možná ani zábava nebude, ale i tak měla radost. Proto pak když vystoupil, došli ke vchodu, kde Tia ukázala pozvánky, aby mohli konečně dovnitř.* A ty? Už tě přešlo to mrmlání že jsi musel jít? *Optala se, když na něj pohlédla.* A neboj, za to, že jsi se mnou šel, jsem ti přece něco slíbila ne. *Zazubila se a sjela si ho pohledem, v jejích očích hrály jiskřičky.*
*Jelikož vypadala TIMEA jako někdo, kdo vlastně nevydrží pít věčně, doufal v to, že si vlastně dá maximálně skleničku nebo dvě, aby nemusel pak její jen tak tak vědomé tělo odnášet v náručí ráno domů. Vlastně ho žádná taková povinnost netížila, nechá ji prostě někde ležet nebo maximálně vynaloží usilí položit její tělo na nějakou židli, aby se neřeklo. Nechal ji vyřídit veškteré náležitosti, které museli, než se ocitli uvnitř.* Stále mě to neskutečně bolí u srdce, *pronesl naoko otráveně, ale zdálo se, že už přijal svůj osud toho, že dneska prostě dělá doprovod. Jak bylo řečeno, uměl být dobrý manekýn, ale jestli očekávala, že protancují byť jen půlku večera, byla fakt na omylu.* TIO, mrmlat ti o tom hodlám celý večer, ani si nezkoušej myslet, že jsem tu dobrovolně, *zazubil se, ale bylo opravdu znát, že se zas tak moc nezlobí. Ono je dost možné, že se třeba najde někdo, koho zná. Možná tu bude mít ty, se kterými by mohl budovat konexe nebo je prohloubit. Nabídl jí rámě a odvedl k šatně, aby si odložili kabáty.* Je mi naprosto jasné, však vidím, jak se na mě celou dobu koukáš, držtičko, *řekl a poplácal TIU po tváři, když odevzdal jejich kabáty.* Máš vůbec nějaké info, co se týče těch dvou zlodějů? *zeptal se jí během cesty do sálu.*
*Následovala ho do sálu. Hned jakmile pronesl svoje slova se dívka zastavila, koukla na jeho ruce a prohlížela si je, pak se zazubila.* Hm nevidím pouta ani nic jiného, takže ano, jsi tu dobrovolně a přestaň mrmlat nebo se ti zase stane nějaká nemilá vodní nehoda drahý DANTE.* Mrkla na něj a pak se rozhlížela kolem sebe, líbilo se jí tam. Bylo ta spoustu lidí a celkově to tam vypadalo dokonale.* Držtička? Tss, tak to si vyprošuji. *Usmála se na něj.* A vůbec nevím o čem mluvíš, já na tebe skoro ani nekoukám, to už ti asi neslouží oči dobře. *Uchechtla se.* O těch dvou nevím nic, myslím, že se to dozvím, až dojdu zase do práce, ale nějak to vyřeší. Doufám. *Povzdechla si, ale nechtěla si nijak teď kazit večer.* Hm tak co teda říkáš na tohle místo? Pořád je to nic moc? Nebo se ti to tady alespoň troch líbí? *Optala se jej.*
*Přemýšlel, jestli tedy TIMEA bude chtít něco speciálního, či snad stačilo to, že ji někdo viděl přicházet v doprovodu a může se ztratit, zatím setrvával po jejím boku a čekal na příležitost, kdy ho jak čokla pošle pryč. A on by šel možná i spokojeně. Neví, o co přichází. Na všechny její kecíky kolem něřekl vůbec nic a pouze mu vždy na sekundu nahodil grimasu a přešel to.* Ještě furt je můžu najít já, donesu ti je i s mašlí, pak můžeš tou svojí vodičkovou tentononcí obtěžovat je a ne mě. *zanotoval, neboť by bylo skvělý, kdyby se spíše soustředila na mučení někoho jiného, než mučení jeho samotného. Už takhle mu ubíralo jeho lvího sebevědomí, jak s ním zametala v knihovně. On ji naopak na oplátku později nešetřil doma, ale i tak to neubíralo na situaci.* TIO, já tuhle dobu prožil, jak se mi to má líbit, hodně věcí je špatně, jinak a vlastně jediný, co tak nějak sedí jsou hadry osazenstva, hudba… Ale vůbec to nemá blízko jakékoliv pompéznosti starých časů, je to vše jen kýčovité, *pronesl už teď znuděně, ačkoliv mu bylo jasné, jakou čočku pravděpodobně dostane, že jí takhle kazí večer.* *Zadíval se na ni, jak bude reagovat. Možná to přehnal? Možná měl být shovívavější?* Možná to trochu přeháním, pokus dobrý, někdo se snažil zachránit situaci, *protočil nad tím oči, protože nechtěl, aby byl oheň na střeše a ona po něm začala zas házet ty její přiblblý čáry máry.*
*Timea se na něj podívala.* A co bych s nimi dělala hm? Ano, mohla bych na ně použít trochu své magie, ale co z toho a navíc, nijak ublížit jim nechci. To já nedělám, takže děkuju za nabídku, ale ona se o ně postará policie.* Pronesla a chvíli jej pozorovala, než se opět nějak rozkoukávala, přemýšlela, za tady někoho potká, ale pak jí došlo, že zase tolik známých nemá a navíc tady by stejně asi nešli. Jenže když pak slyšela co řekl, znova se na něj podívala. Mohlo jí napadnout, že bude stále nespokojený a že ať udělá co udělá, bude to pořád blbě. Myslela si, že třeba takhle akce ho alespoň trochu nadchne, když to není malého, ale spletla se.* Aha, tak to se omlouvám, že jsem se netrefila do tvého vkusu a není to jak si pán dokonalý přál. Víš co DANTE? Asi to vzdávám, pokud tady nechceš být tak nebuď. Jdi si do baru nebo kam si to vlastně chtěl jít, nebo si dělej co chceš. Myslela jsem, že nakonec přece jen přestaneš mrmlat a budeš se bavit, ale jsem vážně jen naivní husa.* Koukala na něj. Byla tak ráda, že šel s ní, ale po jeho slovech měla pocit, že by byl lepší nápad zůstat zase sama doma. Pak se jen rozhlížela, kde by našla něco k pití, asi to potřebovala, pak se ale podívala opět na něj.* Víš kdyby ses trochu usmál a byl milejší, bylo by to lepší. *Ušklíbla se pak na něj ještě. Tušila, že jí to teď vrátí zase on.*
*Mírně pokrčila čelo, když se zminoval o smrti. O tom kolik svých přátel musel vidět umírat a jak jeho přítel bude žít až on umře. Natáhne ruku k jeho tváři, aby se jí zahleděl do očí a ona mu věnovala jeden ze svých mateřských pohledů.* Nikdo nemáme tu možnost být tu věčně a všichni umřeme dříve nebo později. Tyhle slova jsi jistě slyšel od mnohých, ale já to třeba beru tak, že až tu nebudu bude tu stále někdo, kdo bude dohlížet na Sophi a maličké a pak na jejich děti. Navíc nemohu být šťastnější, že mám ve svém životě někoho, tak úžasného jako ty. Vždy si myslím, že tě znám a pak bum *Rukama rozhodí na nějaký důkaz výbuch.* Zase mě překvapíš... mile mě překvapíš. Prostě umřeme, i když jsme lidé, vlkodlaci, upíři. Chodíme na pohřby je to prostě ta smutná část života, ale důležité je nepohltit se tím a objevovat další lidi. I já se nakonec vyrovnala se smrtí mého muže. Chybí mi a někdy si popláču, ale ty strávené chvíle s ním a to štěstí které mi daroval to už mi nikdo nevezme. Mám tě ráda. Moc ráda *Taky to vyznělo ke konci jako flirt, ale z důvodu, že vždy bude stát při něm a klidně udělá úplně podobné věci, jelikož jí to přijde přirozené k němu.* Myslím, že malá Sophi to tu rozparadí. *Napsala Jamesovi, aby přivezl malou Sophi, což nebyl problém. Ani ne do půl hodiny vešel dovnitř muž v saku, aby držel Dresscode a vedl sebou malou holčičku, která byla v modrých šatičkách. Rychle se rozběhla za svoji matkou, když ji viděla.* Mami! Mami! *Cait ji hned objala a vzala na klín. Sophi se ohlédla na jeho společníka, když si ho prohlížela a pootevřela ústa v šoku.* To jsou tak pěkné šaty! *vyhrkla k němu. Kytičky ji rozhodně fasinovaly a bylo jí jedno, že je v nich muž.* Sophi tohle je Tanoia. Tanoio tohle je Sophi. *Představila je navzájem.*
*Možná to přeháněl a možná to byla jen jeho povaha. Ona si to taky brala moc osobně, ale tam nebylo pochyb, neboť jestli se tak těšila a vše, co dostane je jeho pohrdavá kritika, je naprosto pochopitelné, že jí to lehce negativně ovlivní.* Možná opravdu jsi, *odsekl naštvaně. V první řadě jí na tohle nikdy neměl kývnout a bral to jako naprosté selhání, že neodmítl to její pozvání ještě předtím, než se tak nadchla a měla pocit, že mu teď dluží celý svět. Možná by ještě měla čas přemluvit někoho jiného, kdo vynese tu její střapatou osobu a ještě rád. Ne že by on úplně rád nebyl, vlastně ani nevěděl, co si o tom má myslet. Byla to pro něj tak nepřirozená situace, že sám sobě pokládal otázky, ve kterou chvíli se to zvrtlo.* A proč bych to jako měl dělat? *zeptal se jí udiveně, když zmínila, že by fakt bodl, kdyby byl jednoduše hodný kluk a ne ta verze, která je jí servírována.* Tak poslouchej TIMEO, nebudu tu poslouchat ty tvoje 'návrhy' o tom, jaký bych měl být, abys ty byla o píď spokojenější,* sdělil jí odmítavě a zadíval se na ni se špetkou pohrdání, protože co ona vůbec měla co mluvit. Byla to naivní malá holka, která fakt měla pocit, že do všeho musí mluvit.* Nevím jestli něco očekáváš, a omlouvám se, že jsem vůbec s tímhle souhlasil, takže pokud ano, rychle si to zase rozmysli, nemá to cenu, *prohlásil a vzdálil se od ní na dva kroky. Neměl v plánu ji tu nijak bavit, vlastně chtěl opravdu jít. Možná nebýt v její společnosti by ubrslo trochu páry, byl najednou poměrně naštvaný. Dával to na sobě poměrně znát a v tomhle případě si jeden rozmyslel, jestli s ním chce mluvit, v těch jeho tmavých očích nebylo nic jiného než podrážděnost a hněv. Uměl se rozhořčit tak rychle a nejspíše by jednal o dost ostřeji, kdyby nebyli ve společnosti. Byla vlastně škoda, že ho praštila realita až příliš brzy, mohli si tento večer poměrně užít.*
*Zamračila se, kdy jí vlastně skoro potvrdil, že opravdu naivní husa je, už se nadechovala, že mu na to něco řekne, ale pak to nechala být, jenže další jeho slova ji tak nějak vzala vítr z plachet. Koukala na něj a přemýšlela co říct.* Tak to se omlouvám, že jsem si dovolila podotknout, že by ti trocha úsměvu slušela. *Zašeptala a povzdechla si.* Ja se jen snažila DANTE a myslela si, že se alespoň trochu trefím. Že bys to alespoň trochu ocenil nebo se aspoň bavil. *Snažila se dál, ale když viděla jeho pohled a to jak se tvářil, to jak od ni odstoupil, sklopila pohled a chvíli mlčela.* Omlouvám se, že jsem tě přemlouvala, omlouvám se, že jsem tě okradla o tvůj drahocenný čas, který musíš trpět s malou holkou. Ano něco jsem očekávala, ale to je jedno, teď už asi jo. *Najednou jako kdyby to, jak se sem těšila vymizelo, to nadšení, ta upřímná radost, že po dlouhé době takhle zase vyšla mezi lidi byla pryč. Najednou měla pocit, že opět dělá všechno jen špatně, přesně takový jaký mívala ještě v době, kdy chodila se svým ex. Ten úsměv, který měla stále na tváři, byl pryč a Tia si najednou přála zmizet. Nějak věděla, že s ním to nebude tak jednoduché, ale pořád měla malou víru, jenže teď se cítila jen na nic.*
N-ne, to bych si nedovolila, ani si to nemyslím, vždyť si skvělý a- *Zasekne se, když mozku dojde, že to byl prostě vtip a pak na něj udělá krátce psí oči.* Ale tu tě k tomu nikdo nenutí, jen bys tím potěšil kamarádku. Tančit dobrovolně je lepší než nedobrovolně. *Vesele se s naprostou nevinností zhoupne a vezme si taky džusík, aby se ho napila, zatímco jí konečně začne cukat jeden koutek, takže to vzdá. Jestli nezabralo tohle, násilím to tlačit nebude.* Jak dlouho se zdržíš?
*Postupně se někdo z pořadatelů dnešního večera dostal na pódium ke zpěvačce, která dnes vystupovala a oblažovala společnost svým hlasem. Převzal si od ní krátce mikrofon a počkal až dozní poslední tóny písně a sál se trochu ztiší.* Vážené dámy, vážení páni, máme pro vás dnes večer připravenou tombolu. Každý z vás si může vzít od obsluhy kolečko s číslem, které si připevní k šatům, na ruku, nebo jinam, aby bylo vidět, načež támhle,*Ukáže ke zdi po levé straně od pódia.* Naleznete papírky a pera. Do schránek pak můžete vhazovat nejlepší kostým dnešního večera. Prosíme o dodržení označení pánské a dámské schránky a užijte si zbytek večera! *S tím vrátí mikrofon zpěvačce a ta pokyne skupině, aby začali s další písní.*
*Vypadalo to, že jí vzal vítr z plachet, nejspíše by namítala i něco dál, ale místo toho jen prodýchala slova a neřekla na oplátku vůbec nic. Možná ho právě teď v myšlenkách proklínala, ale co není řečeno, jako by nebylo. Vypadala smutně a frustrovaně, skoro se zdáli, jako by se opakovalo ráno, kdy jí prakticky oznámil, že se mezi nimi nic jiného opakovat nebude. A stejně tu teď stáli tváří v tvář a byli v podobném rozpoložení. Zdá se, že opravdu nemohli mít klidný večer. Jenže ticho nepanovalo dlouho. Jakmile otevřela ústa, slova prakticky utíkala ven jako by se chumelilo. Neustále se omlouvala a Dante vlastně nestíhal ani pobrat, proč vlastně. Bylo to, protože ho prakticky donutila sem přijít? Kdyby ale nechtěl, tak by nemusel, že? Bohužel předtím pravděpodobně myslel jinou částí svého těla, takže to vypadalo, jako by se probudil z transu do reality.* V pořádku, chyby se stávají, *utvrdil ji v tom, že opravdu neměla dělat nic tak nevídaného, jako bylo zvát jej někam do společnosti. Samozřejmě byla jeho chyba, že se nechal přemluvit a teď jak idioti stáli v sále plném lidí a ani jeden se nebavil, protože Dante se bavit odmítal a TIA měla pokaženou náladu.* Utíkej si užít tombolu a celkově zbytek večera, *řekl a otočil se na podpatku k odchodu. Ještě než se otočil, na sekundu se zastavil, pohledem o ni ani nezavadil, ale zdálo se, že přemýšlel nad tím, zda ještě nemá své tělo otočit, vybodnout se jednou na to, co si myslí, spolknout všechny ty jeho blbý kecy a prostě se bavit. Jenže to by tam nemohla stát TIA v těch jejích červených šatech s třásněma a pohledem opuštěného zvířete. Přesto všechno, nad čím přemýšlel udělal krok vpřed. A poté udělal další a další, než se jí ztratil úplně z dohledu.*
*Tia na něj hleděla a nějak už ze sebe nedokázala dostat ani jedno slovo. Užít si večer? A jak? Na to už ji přešla chuť, navíc ji tam nechal jen tak. Dívala se jak odcházel a cítila se hrozně poníženě. Rozhlédla se ještě kolem sebe a pak se jen objala rukama a vydala se směrem k šatnám. Nechtěla tam zůstat, i když párty byla skvělá, všechno vypadalo skvěle, tak chtěla pryč. Proto si vzala svůj kabát, oblékla si ho a odešla z divadla pryč. Jediné co teď chtěla, být co nejdřív doma.*
*Počúva ju, aj keď všetko toto už dávno, vie, veľmi dlho to už vie a on smrť ako prirodzenú súčasť života berie. Do mysle sa mu vyplaví to, koľko zvierat na potulkách lesom už takto pochovával, vediac, že je to kolobeh a nezastaviteľná, prúdiaca cesta. Síce pôsobí detinsky, sú veci, v ktorých je pred inými popredu, v tom, ako premýšľa a kým je, no zároveň…* Ja viem, CAIT, ja viem, máš pravdu. Ide len o to, že odkedy som sa… zamiloval do Lóniho, smrť v spojení s ním ma desí a nie vo význame, že by ju rozsieval on. *Prizná sa otvorene a zdá sa mu, že možno bol otvorenejší, ale CAITLIN by si to nemusela všimnúť. On by bol totiž ochotný milovať Lóniho po skoro čomkoľvek a možno, ak by sa pohnevali, možno by ho nenávidel, aj tak by ho ľúbil a miloval. Iba okrajovo si spomenie na Willa, jeho prvú lásku, ale keď si uvedomí, aké to bolo s ním a aké teraz, vie uznať, že Lóni je pre neho najdôležitejšou osobou po slnkom a hviezdami a v každom svete mimo tento svet.* Aj ja ťa mám rád. *Povie s hraným, dramatickým dojatím, ale myslí to skutočne vážne, pretože sa po chvíli dvihne a opatrne obtočí paže okolo krku CAITLIN v objatí.* Si skvelá a tí dvaja majú šťastie. *Prenesie a vie, že jeho vlkodlačia priateľka rozumie tomu, koho myslí slovami “tí dvaja”. Potom, keď sa usadí a CAITLIN niekoho kontaktuje, aby priviedol Sophi, istý čas sa normálne rozprávajú a smejú a vtom započuje dievčenský spevavý hlások. Jeho tvár sa rozžiari, akoby vydávala svoje vlastné svetlo z jadra a hneď ako ho Sophi pochváli, sekundu než ho CAIT predstaví, vyskočí z miesta a ukloní sa svojim typickým férskym spôsobom.* Som Tanoia. Teší ma, Sophi. *Zvolá šťastne a začne sa predvádzať v šatách.* Ďakujem ti. *Zahrá, že sa hanbí a už sa začne lepiť k dievčatku, aby sa jej opýtal, aké hry má rada a že sa s ňou pokojne zahrá na čokoľvek, len ak pri tom nebude musieť robiť stojky a dvíhať nohy, aby náhodou nebolo vidieť viac, než je treba.* Súťaž. *Zvolá hravo a plesne o seba dlaňami.* Kto vypije viac pohárov džúsu. *Navrhne a už sa prediera medzi ľudí, aby si uchmatol pohár, zatiaľ čo dokonalo ignoruje tombolu, ktorá sa začala diať v pozadí, neuvedomujúc si, že nehrá hudba. Až keď ho Sophi zaťahá za šaty, obzrie sa k nej.* Chceš sa pridať? *Opýta sa už plný džúsu a pozrie ku CAITLIN a snaží sa s otázkou v očiach zachytiť jej pohľad.*
*S jedným nadvihnutým obočím a pobaveným výrazom ju počúva, ako sa snaží vyvrátiť jeho slová o sebe a keď vidí na jej tvári výraz, že jej to došlo, zazubí sa, alebo skôr iba ukáže zuby, skoro akoby to nebol ironický úsmev, ale ako prejav nejakej vlčej karikatúry.* Nebolo by to dobrovoľné, bolo by to nedobrovoľne-dobrovoľné, pretože ten tvoj pohľad… *Hovorí a prstom vo vzduchu obkolesí tvár TRISS, akoby poukazoval na to, o čom hovorí.* …na mňa tentoraz nemôže zabrať. *Dodá nakoniec a ako urazené decko do seba naleje ďalší pohár džúsu. Chvíľu sleduje ľudí opodiaľ, potom jeho pohľad padne na pódium s moderátorom, ktorý vyhlasuje tombolu o najlepší kostým a radšej pozrie na TRISS, aby k nej bol trochu férový, že toleruje jeho personu a správanie, skloní sa k nej trochu.* Fajn, vyhrala si, zase. *Povie skoro otrávene a ruka stále drží prekrížené na hrudi z trucu.* Zatancujem si s tebou jeden… *Ukáže dohora palec, aby jej aj vizuálne naznačil číslo, ktoré teraz zvýrazňuje.* … jeden jediný tanec a budeš spokojná? *Opýta sa seriózne, už teraz dúfajúc, že sa dostane čo najskôr späť do inštitútu.*
*Chápala, že TANOIA měl určitě mnohem více znalostí, ale tím jak se choval a jak ho měla ráda tím více měla potřebu mu tohle když tak připomínat. Byla překvapená jeho objetím, ale opětovala mu ho s vřelým úsměvem, pak už bylo o zábavu postaráno vzhledem k Sophi, která byla fascinována vílou více než kdykoliv. Nejspíš se ani nevyhne tomu koupit jí květinové šaty, které bude chtít nosit neustále, ale aspoň bude mít radost. TANOIA posléze zmizel mezi davem, kdy ho Sophi hned následovala a začala tahat za šaty opatrně.* Chtěla bych hlasovat.. tebe *Chápala princip tomboly a Cait hned šla svému příteli na pomoc.* Chtěla bys hlasovat pro Tanoiu? *optala se s tím, že Sophi jen kývala hlavou na souhlas* Dobrá zajdu tam něco hodit. Pohlídej ji na chvilku *S tím zmizela ke schránkám a maličká si založila ruce, aby pozorovala svého nového kamaráda.* Musíme si jít sednout, abych tě byla schopná opít. *Vyhrkla a ještě nechápala rozdíl mezi opít a přepít. Zamířila s ním zpět ke stolu, kde seděli a nemotorně se pokoušela dostat na židli.* Jednou budu drsná, jako teta Mari a budu všechny opíjet džusem. *vyhrkla nadšeně s tím, že se ničeho nebojí. Ačkoliv Cait nejspíš nebude nadšená z toho, že celý večer bude chodit s malou na záchod.* Co ty vlastně seš? Jsi mladší než teta Mari a stlejda... strejda Bob *Prohlížela si ho zvídavě.* Co ty budeš? *Očividně si lámala hlavičku, jak by si TANOIU zapsala do svého života.* Chtěla si staršího brášku ne? *ozvala se Cait, která se vracela od hlasovacích schránek a slyšela svoji dceru.*
*S pohárom v ústach sa trošku rozkašle a vytvorí tak malé bublinky na vrchu džúsu, ktorý do seba lial, otrie si spakruky džúsové fúzy nad svojou perou a pozrie k tombole.* Mňa? *Opýta sa nechápavo, pretože on sa tomboly nikdy nezúčastnil a celkovo, keď sa obzrie naokolo, nevie, koho by zvolil, keďže všetci tam vyzerali krásne a čarovne a to aj civilovia, ktorí obvykle s čarami nemali nič spoločné. To už sa ale objavila CAITLIN a tak sa narovnal, keďže sa priťahoval k Sophi, aby ju počul a aby nemusela kričať cez muža, ktorý tombolu oznamoval.* A ja chcem hlasovať za Sophi. *Prenesie a zazubí sa šťastne a potmehúdsky na dievčatko pri sebe. Iba poslušne prikývne, že sa CAITLIN o dcérku báť nemusí.* Počkaj, vezmem toho čo najviac. *Zavolá na dievčatko a začne balansujúcim, nie veľmi bezpečne vyzerajúcim spôsobom brať do rúk čo najviac pohárov s džúsom, pričom jeden sa mu vyšmykne, ale stihne nohu podvihnúť tak, aby sklo bolestivo dopadlo na vrch jeho chodidla, ale pohár sa pri tom nerozbil, iba sa mu vylial na nohy, no namiesto toho, aby sa mračil a nadával, nahlas sa rozosmeje.* Vidíš, som mokrý po päty. *Ukáže svoju nohu Sophi, keď ju povihne do vzduchu, potom sa ešte vráti po pohár, ktorý už niekto, kto si ho všimol, stihol dvihnúť. Vráti sa teda k Sophi, nadšene hupne do stoličky a oprie sa lakťami o stôl.* Myslíš, že budeš niekedy ešte viac drsná ako už si teraz? *Opýta sa pobavene, povzbudzujúc Sophi v jej slovách a nadšene vystrelí ruky do vzduchu.* Áno, opíjanie džúsom. *Zvolá a chce už už dievčatku pošepkať nejaké lišiactvo, no zároveň mu trkne v hlave, že je teraz tenzodpovedný a síce sa bude so Sophi blázniť koľko len bude sama chcieť, asi nebude najlepší nápad vymýšľať niečo sám, ešte ju naučí niečomu hlúpemu ako je predávanie drog a to naozaj netúži.* Ja? Ja nie som z tohto sveta, buu. *Začne sa k nej tajomne približovať rukami ako duch, ktorý by ju chcel vydesiť a poštekliť zároveň, no to už príde CAITLIN a tak sa narovná a naširoko sa usmeje a prikývne.* Jo, to budem ja zrejme. *Zvolá a obe ruky si zloží pod bradu, akoby na seba chcel poukázať.*
Nejsi z tohohle světa? *Překvapeně pootevřela ústa.* Jsi čaroděj jako strejda Bob? Umíš kouzla? Dívej, co mi dal. *Hned ukázala svoji ruku, kde měla prstýnek, který vyrobil přímo Bob s tím, že v něm bylo kouzlo štěstí, jak jí to Cait a strejda Bob vysvětlili.* Vybrala jsem si ho sama *Chtěla poukázat na to jak dospělá je, že to zvládla bez problému.* Jo strejda Bob je kouzelník ukázal pár kouzel že? *Nicméně o druhém světě malá nic nevěděla a Cait si ani nepřála, aby něco takového zjistila. Chtěla ji chránit ne před Tanoiou, ale před zlým lidmi. Časem na to stejně nejspíš Sophi přijde, ale bude mít na to věk. V ten moment dostala odpověď, kdo TANOIA v jejím životě bude. Hned nadšeně seskočila ze židle a začala k němu natahovat ruce, aby si ji vzal do rukou.* Jako starší bráška semnou musíš tančit. *Vyhrkla se smíchem a bylo vidět, že je nadšená.* Aby každý viděl, že mám velkého brášku *Smála se tím dětským nakažlivým smíchem, kdy i Cait měla koutky úst nahoře a pozorovala kolik džusu měli na stole. Chystala si jeden vzít, ale Sophi po ní střelila pohledem.* To máme na soutěž! *Vyhrkla.* Ale můžeš se k nám přidat nebo ti donesu lepší džus s bráškou *Přeci jen už jedno vylil a ještě aby jí maminka vypila její zásoby, kdy hodlala TANOIU v tomhle přepít.* Dobrá, dobrá *Pozvedla Cait ruce na obranu, kdy se soucitně podívala na TANOIU zda tohle zvládne, jelikož Sophi byla živel, ale už se naučila, že vše dělala ta malá holčička v dobrém jen měla prořízlou pusu, což jí nevadilo. V životě se pak neztratí.*
*Iba prikývne.* Áno. Presne tak. *Súhlasí, ale keďže si nie je istý, či teraz malá Sophi rozprava skutočne o svete tieňov, alebo je to detská hra, rozhodne sa vyčarovať jej kvietok, ale tak, aby nezahliadla, odkiaľ ho zobral. Pod stolom tak vykúzli malý kvietok, veľmi podobný takým, ako videl na stoloch, aby mohol mať výhovorku, že jeden stihol uchmatnúť z vázičky, ak by sa Sophi pýtala, odkiaľ tak odrazu kvietok vzal. Ale čarodej svoje triky neprezrádza, ako sa hovorí.* Nech sa páči kvietok. A nabudúce dostaneš magický čaj, aby si bola na zimu zdravá. *Povie jej a teoreticky to vysloví ako sľub, keďže ako víla by nemal klamať a už aj plánuje, akú zmes rastliniek vymyslí, aby dievčatku bez jej uvedomenia magicky posilnil imunitu, plus to dobre pomôže aj CAITLIN a jej nenarodenému bábätku. Cíti sa hrdý na svoj nápad.* Krásny prsteň. *Pochváli.* Máš vkus. *Žmurkne na ňu sprisahanecky, akoby práve pred CAITLIn uzavierali dohodu. Keď príde CAITLIN bližšie k nim, nechá ju usadiť sa, ale aj on sám sleduje poháre s džúsom.* Je ho málo na súťaž. *Prenesie, ale keď počuje slovo tanec, na súťaž akoby úplne zabudol.* Vytancujem ťa. *Zasmeje sa nahlas, ihneď stiahne Sophi k sebe na ruky a nadvihne na vlčicu obočie.* No, všetko si dáš pekne s nami, Cait. *Zazubí sa a dvihne ruku, aby si dal so Sophi high five, a než sa otočí na päte a vyberie sa medzi ľudí, ubezpečujúco na CAITLIN kývne hlavou so žiarivým úsmevom a vezme ju do stredu, kam ich len cudzie telá pustia, zloží malú na zem a už jej začne ukazovať svoje obľúbené tanečné kroky, aby ich mohla po ňom zopakovať, aj keď ako nevíla a dieťa ešte nie je v tanci tak ľahká a ladná, ide jej to a on sa na tom smeje, povzbudzuje ju tlieskaním a sem-tam mrkne ku CAITLIN, či je v poriadku, ale to už jeho pozornosť na seba znova strháva dievčatko pred ním, ktoré ho malými dlaňami chytí za ruky a začne sa s ním vykrúcať v podivne nesúmernom tanci. Až po nejakom čase, nie veľmi dlhom, sa dohodnú na tom spoločne, že zájdu ešte po ďalšie poháre, keď aj Sophi chce džúsov zobrať čo najviac a aj on a ako dve trdlá sa blížia späť ku CAITLIN.*
*Malá byla z květiny nadšená a samozřejmě měla otázky, jak to udělal a ještě se dívala pod stůl zda tam neuvidí odkud kouzlo přišlo, ale naštěstí TANOIA neprozradil nic. Byla až překvapená, jak je ta maličká milována lidmi okolo sebe a hřálo jí to u srdce, než se oba odeberou na parket. Pozorovala ty dva v tanci a musela uznat, že to byla nádherná chvíle, která se ji rozhodně zapíše do paměti. Malá Sophi byla ještě neohrabaná v tanci, ale tím milým dětským způsobem. Bavilo jí to a smála se mezi ostatními, kdy nedávala moc svému novému staršímu bratrovi dávat pozornost někam jinam. Vytáhla telefon, kdy je vyfotila spolu. Měla to vzpomínku pro sebe. Schovala mobil zpět a vyčkávala na jejich příchod, jenže to nesli další zásobu džusu.* To hodláte vypít? *Optala se mezitím, co brala z malých ručiček Sophi drinky zpět na stůl a koukla na TANOIU. Malička si mezitím znovu vyšplhala na židli s hrdým výrazem* Jsem připravená! *Vzala první sklenku do obou ruček a vyčkávala na něj zatím, co Cait se snažila udržet smích nad tím, co TANOIA s jeho dcerou provádí za lumpárny. Tohle jí rozhodně chybělo a nemohla se cítit více šťastná navíc za pomocí Tanoie, Mari i Boba budou vždy děti v bezpečí a pod ochranou těch nejmilejších osob v jejím životě.*
*Mrzí ho, že CAITLIN do svojej zábavy nemôžu stiahnuť rovnako ako sa bavia oni dvaja, ale je rád, že aspoň sa Sophi zabaví a neskôr aj unaví a možno dnes bude spať ako dudok. Keď sa vrátia ku stolu, stojí na ňom niekoľko pohárov s džúsom a on vie, že viac by určite nevypili, hlavne dievčatko so svojim malým telom asi toľko pohárov nezvládne vypiť, aj keď sa Tanoiovi deti niekedy zdajú ako bezodné diery. Iba prikývne na otázku CAITLIN, vráti sa k Sophi a odpočíta tri dva jeden, než do seba vleje prvý pohár.* /Lóni ma zabije, ak budem celú noc behať hore dolu na záchod./ *Pomyslí si, ale zároveň vie, že ak by tu bol ešte Lóni, boli vy ako svätá trojica energie a ešte k tomu mačací chvostík a uši by Sophi určite na dlhý čas zabavili, tváriac sa pred ňou, že to je len maska. Ale takto je to asi bezpečnejšie.* Aaa. *Zvolá, keď uloží už tretí pohár na stôl a keď si všimne, že Sophi za ním vôbec toľko nestíha, zo srandy si položí hlavu na stôl a tvári sa, že je plný a unavený.* No, asi máme víťaza. *Prenesie s hraným porazením a usmeje sa aj na CAITLIN.* /Mal by som ísť./ *Napadne mu, keďže aj Lóni už určite má po robote a už sa ho nevie dočkať.*
*Mezitím, co SEBASTIAN pije džus a sleduje tombolu, už se roznášejí nálepky s čísly. Triss dvě stáhne, jedno přitiskne sobě a když se k ní nakloní zazubí se a dokud mluví, kýve hlavou s velkým nadšením.* Naprosto! *Zazubí se, zahákne se mu do ruky a potáhne ho k místu, které slouží jako taneční parket. Občas nechtěně vrazí do tancujících nebo oni do nich, čeho Triss využije, aby i SEBASTIAN dostal číslo, když se k němu otočí čelem, aby zaujali taneční postoj a začali tancovat.*
*Veľmi dobre vedel, že TRISS sa návrhu na tanec s horlivosťou chytí tak rýchlo, že ledva stihne uložiť pohár z džúsu na stôl, aby nevypil príliš veľa a nemusel behať na toaletu, keď bude chcieť odísť, už ho aj ťahá na parket a tak musí pretočiť očami, jeho tvár zamračená.* Namiesto rodičov tu mám teda teba, áno? *Povie, ale je to kritika iba na oko, vlastne sa mu už nechce naťahovať sa a doťahovať o niečom tak malichernom ako tanec, však čo za to dá. Možno bude mať trošku postúpané nohy z toho, ako sa TRISS chytí tanca a sám nasleduje to, čo od neho čarodejka žiada. Postaví sa teda do očakávaného postoja a obzerá sa okolo.* /Ešte ani s Grace som netancoval a Triss ma vytiahne na všetko./ *Zamumle si skôr v mysli, pretáča nohami a snaží sa úplne ignorovať nejaké páriky naokolo alebo akéhosi chlapca v šatách s malým dievčatkom, iba chce čo najrýchlejšie vypadnúť.* Tomboly sa ani nezúčastním, stratím sa skôr, než ju vyhlásia. *Upozorní TRISS, pri ktorej videl, ako veľmi chce ona sama hlasovať, ale na toto ho už nedotiahne.*
*Sophi na odpočet zareagovala a začala do sebe lít první pohár džusu. Sama si jen říkala v hlavě, jak se bude malá neustále budit, že chce na záchod, ale na druhou stránku nebyla ta matka, co by tuhle srandu zakazovala. Vyspí se jiný večer a Sophi působila ta šťastně. Snažila se dohnat TANOIU v potí džusu, ale nakonec to vzdala taky u třetího, i když ještě usrkla ze čtvrté skleničky a svalila se na židli s těžký výdechem, jako kdyby těžce pracovala.* Remíza. Jsi stejně doblý...dobrý *Zasmála se a koukla se na svoji matku nadšeně.* Ano oba jste skvělý v pití džusu *Odsouhlasila Cait, ale už poznala, že je Sophi unavená, i když se snažila působit energeticky.* Vezmu jí už domů. Za chvilku ti budou dávat Dinosaury *Byla to jedna pohádka pro děti před spaním.* Ty nechci popásnout! *vyhrkla a koukla se na TANOIU* Příště se na ně budeme dívat spolu? *optala se zvídavě, když se stulila v matčině náručí, jelikož si jí Cait vzala k sobě.* Děkuji ti za dnešní večer a věřím, že se ještě potkáme než se malé narodí. Dnešek byl opravdu skvělý *Mávla na něj a maličká Sophi ještě mávala zpoza ramene matky, než obě zmizely u auta od Jamese, který je odvezl domů. Sophi celý večer nebásnila o ničem jiném, že má staršího brášku a Cait pak s ní celou noc chodila na záchod jak se dalo očekávat, ale byla vděčná, že si TANOIA takhle rozumí s jeho dcerou.*
*Věnoval dívce na baru dobrou hodinu, kdy si každou minutou byl víc vědom toho, že z toho absolutně nic nebude. Zaplatil pak za pití a poděkoval za její čas, ani jí nepozval tančit. Konec konců ani nevypadala, že by o to stála. Byl to zkrátka jeden z těch večeru, co nevýjdou dle očekávání a nestály ani za to, aby se účastnil. V jednu chvíli zaznamenal dvojici ( TIMEA a DANTE) která se s moc nepohodla a bylo mu dívky líto. Měl chuť jí jí pozvat na drink a pokec, ale nebylo by vhodné se vměšovat. Pravděpodobně by odmítla. V jejích očích viděl jak zklamání, tak smutek. Nedokázal se proto včas přesvědčit, aby se pohnu z místa a oslovil ji. Pak jen sledoval jak jde do šatny a opouští událost pravděpodobně se stejným pocitem, jaký měl on sám, když odcházel o půl hodiny později.* *Rozhodl se jít domů pěšky a myšlenky mu automaticky zabřehly do vzpomínek na jedinou osobu, kterou v NY poznal... Aniž by si toho byl vyloženě vědom, tak v mobilu našel její číslo, které otevřel na zprávu a zavřel. Ani mu nedošlo, že tam vmáčkl dva znaky, které n vědomky odeslal. VALÉRI tak přistála kolem půlnoci nic neříkající SMS obsahující znaky -. A nic víc.*
Nejsem lepší společnost než rodiče? *Popíchne ho a obratně se zapojí do tance, byla zvyklá tančit s různě vysokými muži, ruce neměla přímo na jeho ramenou, jednou svírala jeho ruku, druhou měla položenou na paži.* Vpohodě,jestli vyhraješ, donesu ti výhru nebo tak něco. Ale spíš je to zábava. *Mrkne na něj a navede mu ruku výš, aby se pod ní protočila a vrátila se zpět jak měla být a když skončila píseň, potáhla ho zpátky k pití.* Hele pojďme někomu dopřát výhru a pak můžemevypadnout ne? Pro koho zahajujeme? Komu to sluší podle tebe nejvíc? *Navrhne hodnocení, aby někoho zahlasovali a pak mohou vypadnout. Nebo cokoliv.* Byl ten tanec tak strašný? *Ušklíbne se na něj a nadzvedne jedno obočí. Pokud přistoupí na to vhodit lístek do tomboly, zahlasuje za nějaké lidi, jejichž kostým se jí líbí a zamíří k šatně pro svůj kožíšek a potom případně ven, jestli už chce jít, aby odešly. Kapsu jí přitom případně venku opustí vapka. Byla slabá, nikotin přesto obsahovala.*
*Užíval si to, celý večer bol skvelý, rovnako ako v rozhovore s CAIT, tak aj pri spoznaní jej dcérky, ktorá sa mu už teraz zdá úžasná - už len v tom, koľko džúsu dokáže vypiť a na tvári sa mu rozleje ešte väčší a žiarivejší úsmev, keď uzná remízu. Má rád, ak je niekto férový alebo milý takým spôsobom, že nemusí za každú cenu vyhrať. Tak jej podá ruku na rozlúčku a keby CAITLIN Sophi nevydvihla na ruky, objal by ich obe a tak im iba zakýva na rozlúčku* Nabudúce čajík a niečo pre teba, CAIT. *Povie, narážajúc na čarovný čaj pre nich obe a na elixír pre CAITLIN, o ktorom sa rozprávali a ktorý chce spolu s Lónim pre ňu pripraviť.* Ahoj nabudúce. Rád som ťa spoznal Sophi. *Ešte zvolá, potom do seba kopne ešte posledný džús, ktorý ostal a sám sa pomaly, ale isto, poberie domov k svojmu milovanému blonďavému čarodejovi, ktorého sa už nemôže dočkať a cestou domov skoro poloskokom beží, aby ho mohol objať.*
Ale si. *Súhlasí s TRISS a nadvihne jeden kútik pier, akoby naznačoval úsmev. Nakoniec nechá TRISS, aby zahlasovala za neho, aby vybrala niekoho, kto sa jej páči, keď idú lístočky vhodiť do tomboly a nakoniec sa iba ošije.* Tanec bol… fajn. *Zamručí, aby neukázal, že mu bolo príjemnejšie tancovať s niekým, koho reálne pozná, koho sa mu nesnaží polovica nefilim podstrčiť ako manželku a ešte ak je to TRISS, z ktorej mu bolo trochu vtipne celý čas, ako sa snažila dosiahnuť na jeho rameno, ale nepodarilos a jej to a on si užíval, že je tak vysoký. Nakoniec si ešte poobzerať okolie, nechce priznať, že sa mu tá atmosféra páči, rovnako ako divadlo samotné, a keď vyjdu von, aj tak sa silno nadýchne vzduchu a vydýchne, nechávajúc paru okolo svojich úst, než vymizne. Nakoniec sa znova rozhodne TRISS odprevadiť, nechávajúc ju hovoriť, čo si zažiada, odpovedajúc na jej otázky iba slabým “mhm” alebo prikývnutím a keď sa rozlúčia, ponáhľa sa naspäť do inštitútu, lebo veľký a silný môže byť ako chce, kožuch medveďa nemá a už býva naozaj chladno v tieto podzimné dni.*
*Tombola, ktorú vyhrali CAITLIN, svojím kostýmom a TANOIA vo veľmi extravagantnom oblečeniu. Nakoniec sa všetko vrátilo k zábave po vyhlásení výsledkov a odovzdaní cien, na pódium sa znova vrátila živá muzika sprevádzaná speváčkou, tanec sa rozprúdil ešte omnoho viac. Párty trvala dlho do noci a spokojní ľudia, ako výzdobou a občerstvením, tak aj programom, sa nad ránom pobrali domov s vysmiatymi tvárami.*
*Zůstat v práci sama takhle po setmění neměla Tia moc ráda, ale její kolegyně jí jen řekla, že má rande a než by se víla nadála, byla pryč. Timea se s povzdechem tedy odebrala dělat ještě svou práci, kterou před zavíračkou musela udělat, ale jakmile chtěla jít už zavřít krám, vběhli dovnitř dva mladíci se šátky na ústech a baseballovými pálkami. Dívka se zarazila, tak nějak nečekala, že by se jí mohlo stát, že by někdo přišel a chtěl snad vykrást květinářství. Jenže přesto se to stalo. Zatímco jeden vykrádal pokladnu a bral všechno, co se mu zdálo, že by něco hodilo, druhý rozbíjel všechny vázy s květinami. Když se mu chtěla Tia pak postavit, jen jí hrubě odstrčil tak, že spadla na zem a zatímco se pomalu zvedala, oba nakonec zmizeli tak jak se objevili.* Tak to mi ještě chybělo. Co teď s tím mám dělat? *Povzdechla si a přemýšlela, zda by měla volat policii. Vlastně netušila, co by měla dělat. Nechtěla mít problémy, ale zdá se že v jednom velkém už momentálně byla.*
*Byl čtvrtek. Musel uznat, že mu dalo hodně přemlouvání nacpat pánské hadry do úhledné černé dárkové tašky, aby se mohl jít socializovat s oprsklou holkou, která ho naposledy vyhnala jak psa. Mohl si za to sám, o tom nebyla žádná, na druhou stranu ho svrbělo, že právě za tohle mu cosi musí určitě dlužit. Nechtěl se zdržovat dlouho, vlastně jí nedal ani vědět, ale tušil, kde ji najde. Už takhle věděl pro jistotu, co každý den obědvá, kterou značku spodního prádla nosí a hlavně kde bude. Načasoval si to tak, aby rovnou končila a bylo jasné, že už se po krámku nebudou potulovat žádní zákazníci, kteří by jej iritovali jen a pouhou existencí. Jak se pomalu blížil, vyběhli z krámku dva muži, kteří si v té jejich kabelčičce na prachy nejspíše něco odnesli. Dante nad tím pouze podvedl obočí a bez zaváhání udělal... Absolutní nic. A pokud jste očekávali, že by se snad hrdinsky vydal za zloději nebo by snad přidal alespoň do kroku, aby se přesvědčil, že je v květinářství vše v pořádku, tak jste dost na omylu. Vešel dovnitř, jak kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Všude binec, nejspíše tu jen tak nic neprodá a co zbylo pomaže do slevového květináče.* „Koukam, že se den nevyvedl,“ *pronesl lehce pohrdavě a špičkou boty lehce ťukl do rozbitého hlineneho květináče na zemi. Podívej se na ni, sjel pohledem od hlavy až po patu. Vypadala v pořádku, nejspíše šli pouze po registru a ji nechali absolutně bez úhony.* „Neuměla ani ochránit pokladničku před bandou zlodějíčků,“ *přišel k ní o něco blíže, aby ji chytil za tvář a každou z nich si ze strany na stranu prohlédl. Samozřejmě zjišťoval, byla opravdu fyzicky v pořádku, ale nahlas se jí milé ptát opravdu nebude.*
*Když ti dva vyběhli ven, napsala vedoucí, aby ji dala vědět, co se stalo, tak jí hned pak dala vědět, aby to nechala na ni, že to vyřeší sama a ona jen uklidila ten nepořádek. Což se také Tia chystala udělat. Vzala si koště, aby zametla střepy z květináčů a váz a pak mohla jen douklízet zbytek toho všeho, co se povalovali po zemi. Dokonce jí tak nějak vypadlo i to, že by se měl Dante ukázat. Proto když slyšela někoho vejít dovnitř, už se chystala, že dotyčného praští koštětem, ale jakmile poznala, že šlo právě o něj, zamračila se.* Ještě ty jsi tu chyběl, teď už ten den opravdu stojí za houby. *Zamručela a už se chtěla otočil zpět, aby pokračovala v úklidu, když k ní došel a vzal její tvář do dlaní. Koukla na něj a pak se odtáhla.* Přišel jsi rýpat? Jestli ano, tak teď na to není vhodná doba dobře? *Povzdechla si a dřepla si, aby posbírala nějaké větší kusy keramiky.* A co tady vlastně děláš? *Tak nějak dokonce i zapomněla, že se měli sejít, sice tady měla jeho věci vyprané, poskládané, ale ty tady měla už týden, kdyby náhodou.*
*Byla tak zaneprázdněná, že ani pravděpodobně nepocitala s tím, že by se vůbec ukázal. Možná si ani nepřála, aby tomu tak bylo. No co se dá dělat, už je tady. Položil tašku vedle vykradené pokladny a nechal ji tak být.* „Přišel jsem ti vrátit oblečení, vypadalo to, přece bych tě neošidil o ty hadry tvýho ex,“ *pronesl a s rukami v kapsách lehce shrabaval všechny střepy botou na hromádku, aby se neřeklo. Vypadalo to, že ona spíš zapomněla, že jo vůbec měla očekávat. Taková realita se mi nelíbila, ale na druhou stranu si ani on sám nebyl ještě před nějakou chvilkou jíst, zda se do toho vůbec pouštět. Pouze raritně se Vidal s holkama, se kterýma spal, většinou se pak už jejich cesty nikdy neprotnuly.* „Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu,“ *podotknul, když to vypadalo, že je jí až na obtíž fakt, že se do ní chtěl trefovat jak šipkami do terče. Samozřejmě mu to dělalo dobře a ona mu to předtím vracela, teď to ale vypadalo, že s ní moc sranda nebude, protože se ti dva rozhodli celý večer pokazit.* „Ještě pořád je můžu najít a zasadit hlavy do hlíny,” *navrhl a zdálo se, že jej takový nápad poměrně lákal. Na druhou stranu by to znamenalo, že by se taky mohl ušpinit a neměl to úplně v plánu.*
*Zastavila se v tom, co dělala a jen si prohlídla nejdřív jeho a pak i tašku, kterou donesl.* Ty hadry jsi mohl klidně vyhodit a nebo víš co, udělám to sama. Stejně jsem chtěla dělat doma pořádek, ty jsi mi přišel právě do rány, když jsi neměl co na sebe. *Pronesla a popadla tašku, kterou hodila do už připraveného koše, do kterého házela binec. Pak se otočila a znova na něj koukla. Musela uznat, že toho prevíta viděla docela ráda i když to nechtěla dát nijak znát, přece jen by mu tím zase nahrála a to v tuhle chvíli nechtěla. Místo toho jej jen obešla, prošla kolem pultíku dozadu a chvíli tam něco hledala, než se vrátila zpátky a nesla malou plátěnou tašku. V ní měla jeho čisté prádlo a láhev medoviny. Došla k němu a vzhlédla nahoru, přece jen byla proti němu malá.* Tady, jak jsem slíbila, doufej jen, že se to prádlo v pračce nesmrsklo i když, to by aspoň byla sranda. *Usmála se na něj šibalsky, přičemž mu tašku vrazila do ruky a zase se dala o úklidu.* A vraždit je nemusíš, i když hádám, že by sis to asi dost užil co? *Otočila se na něj a zamyslela se.*
*Slyšíte prasknout pomyslné sklo? Tak přesně takové se tříští poté, co si uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná.* „Nechtěl jsem tě okrást o tu radost je takhle zahodit,” *odpověděl, ale bylo jasné, že už to v něm začalo vřít, jen co taška dopadla do koše. To se za ní vůbec nemusel tahat, kolik potkal popelnic, bezdomovců a křoví, kde všude mohly ty hadry skončit... Nemusel se s ní teď párat. Na to, že mu ona vrátila jeho oblečení, na to neřekl vlastně vůbec nic. Jen si prohlédl obsah tašky, než nad tím pomyslně pokrčila rameny a odložil stranou. Spíše se chytil toho ohledně vraždění zlodějů. Oni to vlastně ani nemuseli být zloději. Dnes se to tak prostě jen sešlo.* „Bylo by to uspokojivé,“ *nenamítal absolutně nic ohledně vraždění dvou mužů, kteří pláchnuli. Nemohli být daleko, většinou takhle daleko neutečou a lup se pokusí střelit v okolí. Dost možná se nad ním v postranní uličce stále radují. Nechal ji uklízet a sám se procházel kolem, prohlížejíc si všechno rozbité i nerozbité. Kytky mu nic neříkaly, nikdy žádné nedostával, neboť by se o to stejně starala jen uklízečka, žádné nikomu ani nedával... Možný byly na oko hezké, ale umělý se pokazit tak moc rychle, že to byla taková pomíjivá krása, díky čemuž nechápal, jak o ně mohou vlastně ženský stát.* „Říkal jsem si, že smrdíš kytkama a hlinou, když jsi tam tak seděla,“ *řekl po chvilce, když si prohlížel květiny, které přežily útok těch darebáků.* „Kde vůbec holka z květinářství bere dostatek peněz na to bydlet na Manhattanu s výhledem na Central Park?“ *zeptal se, protože ceny bytů rozhodně nebyly nejnižší. Vlastně to bylo pomalu to nejdražší, co si normální Newyorčan ani nemůže dovolit, hodně lidí jejího věku muselo žít ve skupinách jako spolubydlící.*
O tohle jsi mě klidně okrást mohl, byla bych ti jen vděčná. Mohl jsi to hodit doma do popelnice, ale jsi tady. Zajímala by mě jedna věc. Když tak na tebe koukám, nemáš nouzi o prachy a určitě bys nahradil ty věci, cos nechal u mě vmžiku ta troje dalších, ale přesto jsi tady. Přesto sis pro ně došel i když jsi nemusel. Proč Dante? *Optala se se zvědavostí v hlase, když k němu zvedla hlavu od úklidu, chvíli na něj koukala a pak pokračovala. Zametla všechny rozbité věci, vázy, co přežily znova napustila vodou a dala do nich květiny, které nebyly nijak zničené. Během toho všeho jej stále po očku sledovala a poslouchala. Na jeho poznámku o těch dvou jen dodala.* Uspokojivé jsou jiné… lepší věci. *Zamumlala si spíše pro sebe a šla urovnat pokladnu a všechno kolem ní. Načež se pak při jeho dalších slovech zastavila a otočila se.* Jsem nymfa, jsem spjata s vodou a zemí, takže je logické, že mám blízko k těmto věcem a mimochodem nesmrdím kytkama a ani hlínou, to možná tak ty, mrtvolo jedna. *Usmála se a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej sledovala. Prvotní šok z incidentu už nějak opadl, takže mu to mohla oplácet stejnou měrou.* Byt je kamarádky, tedy byl. Splácím ji ho, jak jen to jde. Navíc nepracuju jen tady. Vypomáhám ještě v Central Parku starat se o zahrady a vyrábím faerské léčivé věci, které pak prodávám do bio lékaren a to taky dobře platí. Tak nějak si vystačím. *Odpověděla mu a dala se do práce, aby to už měla hotovo.*
*Takže když chtěl pro jednou udělat v jeho očích dobrou věc, dostane za to ještě prakticky vynadáno, další ukazatel toho, že se nic nemělo přehánět a příště si to dvakrát rozmyslí. Spíše ale pochybovala o jeho lásce ke svému oblečení.* „To může být pravda, ale už jen z principu jsem to vše chtěl zpět,“ *odpověděl na její otázku ledabyle.* „Nebo bys raději chtěla slyšet, že bylo mým záměrem tě vidět podruhé?“ *položil otázku tentokrát on. Mohla naznačovat cokoliv, ale bylo očividné, že nejspíše očekávala jinou odpověď než tu, kterou ji obdaroval. A možná to fakt byl jen pocit zadostiučinění, možná fakt chtěl ty svý hadry zpět, ale jak řekla, měl dost prachu pořídit si cokoliv kdykoliv, proč tedy právě teď stál v květinářství a stále se s ní vybavoval. Vlastně už mohl dávno být ty tam a nechat ji jako hromádku neštěstí uklízet střepy a trní.* *Na její slova odměřeně přikyvoval, zatímco otrhával okvětní lístky květin, které byly jakkoliv poničené. Samozřejmě to přidávalo práci její maličkosti, ale stejně byl na těch místech stále bordel, tak to asi ani vadit nemuselo.* „Takže tě mám teď doprovodit na policejní stanici nebo jsi velká holka a zvládneš to sama? Asi by byli překvapení, že nedělám pro jednou problémy," *zasmál se a pomalu nevědomky sesbíral na hromádku střepy na pultíku, jako by to snad k něčemu bylo.*
*Zastavila se v tom, co dělala a otočila se k němu čelem.* Takže z principu říkáš jo? Aha, to je hodně zajímavé. *Pousmála se a pomalu došla k němu, ruce měla za zády, hlavu lehce nakloněnou na stranu a s šibalským úsměvem se na něj dívala.* Asi toho teď budu litovat a ty mi to dáš sežrat, ale jo, třeba jsem si myslela, že tady nejsi jen kvůli oblečení, které by sis mohl koupit na každém rohu. A lepší. *Zašeptala mu už skoro do rtů, když se k němu natáhla na špičky. Nepolíbila ho, jen se svými rty otřela o jeho, ale pak se odtáhla a opět se vrátila k úklidu.* Ne na policii nejdu. Manžel majitelky je policista, přijede sem sám a všechno si zapíše, vezme si i kamerové záznamy. Já to mám jen uklidit a můžu jít domů. Chceš snad jí se mnou? *Optala se jej, když konečně zametala poslední hromadu všech střepů. Už jí chybělo jen otřít pultík a vyházet ještě zničené květiny.*
*Občas uměla být roztomilá. Samozřejmě musela držet hlavu a jen se mlčky culit, jakmile otevřela klapačku, bylo to hrozný. Snad možná i horší. Takhle jí jen lehce položil ruku na bok a nechal dělat to, co chtěla.* „Nerad tě vyvedu z omylu, ale...“ *dál už nepokračoval, neboť se k němu natáhla a rty se skoro dotýkali. A ačkoliv očekával, že jej přišla políbit, snad i jako gesto pozdravu, který se mu nedočkal, pouze jej pokoušela, neboť se zase velmi rychle odtáhla. Nevadilo mu to, vlastně byl víceméně rozhodnut, že s ní ještě pár chvil pobude a pak se jejich cesty opět rozdělí... Alespoň tak si dnešní večer nakreslil. Ona stejně neměla zájem jo nikam následovat. Ale za to se cítila na to pozvat jej domů. Na to se jen zatvářil odmítavě.* „Ačkoliv je to lákavá nabídka, tak ne,“ *odpověděl jí, neboť přestože nebyl nápad trávit s ní další noc k zahození, měl chuť vypadnout do města a ne se pouze bavit v peřinách.* „Vzal bych tě sebou do města bavit se. Ale jelikož bys pravděpodobně nejevila zájem o styl mé zábavy, asi se neshodneme,“ *pronesl a vzal do ruky tašku svého oblečení, že už půjde.*
*Moc dobře věděla, že její pozvání odmítne, nic jiného ani nečekala, ale chtěla to jen zkusit. Mezitím, co poslouchala jeho další slova, konečně všechno uklidila a jen si spokojeně mlaskla. Nakonec se otočila k němu.* Tak mi řekni jakou zábavu máš na mysli ty. I když budu hádat. Bary, diskotéky a kdoví jaké podivné místa viď? *Pousmála se a vydala se blíž k němu. Něco jí totiž napadlo. Sice tušila, že možná bude litovat, a že jí třeba odmítne, ale zkusit to musela. To by totiž nebyla ona.* A kdybych ti řekla, že je jedna akce, na kterou bych chtěla jít, ale nemám s kým, protože kamarádka, která měla jít, je teď pryč. Kdybych tě poprosila, šel bys tam prosím se mnou? *Pronesla tichým hlasem a nervózně se u toho kousla do rtu. Byla to akce na kterou se těšila, ale nakonec to padlo a jí Timei to bylo docela líto. Teď tady byl on, sice se hašteřili a cele to mezi nimi byla jedna velká šílenost, ale byl tady a mohl by jít. Proto popošla k němu ještě blíž a zlehka ho vzala za ruku.* Bude tam zábava, tanec a alkohol pro tebe. Prosím Dante. *Koukala na něj a čekala co odpoví.*
*Jen jí na to spokojeně přikývl. Řekl by jí, že je to jakékoliv místo, kde může sehnat nějakou a jakoukoliv šuknu, ale nakonec si to raději Nečekal nic moc na její návrh, ale zase na druhou stranu neaustále čekal, co z ní vůbec vypadne. Chtěl ji alespoň ještě chvíli štvát a odmítat její skoro až zoufale znějící pozvánku na akci, o které vůbec nic nevěděl.* "Možná kdybys fakt prosila," *povytáhl obočí a najednou celý deal byl o něco příjemnější, ačkoliv mu vlastně nic neřekla. Kdyby řekl ano hned poprvé, bylo by to vlastně až moc jednoduché. Takhle se musela culit a prosit. Byla teď jak malá holka, která fakt moc chtěla cukrátko. Pokusila se jej chytit za ruku, ale jakmile se její dotkla té jeko, prudce její ruku odstrčil.* "Nemám zájem o veřejný alkohol," *odsekne, ale přesto se rozmýšlí, zda by tedy neměl prostě říct, že nechce jít na sezení knihomolů či cokoliv podobného, co si vymyslí. Chytil ji za pas a přitahl blíž k tělu.* "Když řekneš to 'rosím' ještě jednou..." *zatvářil se o něco spokojeněji, ale stále se zdálo, že není vůbec přesvědčen, že by chtěl jít na zábavu dle jejího gusta.*
A já teď snad opravdu neprosila? Nezdálo se ti to dost? *Optala se a lehce pozvedla obočí. Když jí její ruku odstrčil, tak se stáhla, přece jen to nečekala a dost jí to překvapilo, už jen z toho důvodů, že jí to připomnělo něco, co chtěla zapomenout. Jen si tiše povzdechla a chvíli na něj koukala.* Ani když to bude tematická akce? V divadle na Staten Islandu bude pompézní párty ve stylu Velkého Gatsbyho plná tance, hudby, alkoholu a zábavy. Ani to tě nijak nepřesvědčí tam se mnou jít? *Pronesla a chtěla dojít pro svou tašku, aby mu to ukázala, ale to si jí už stáhl k sobě a ona si opatrně položila ruce na jeho hrudník, načež zvedla hlavu, aby se zadívala do jeho očí.* Takže chceš, abych tě prosila znova? *Naklonila hlavu lehce do strany a sledovala jej.* Hele já vím, že nejsem zrovna jedna z těch tvých holek, se kterými se taháš po večerech a že se asi stydíš jí s někým jako jsem já. Ale třeba to bude fajn, no tak Dante. Prosím pojď tam se mnou. *Zašeptala.*
*Támatická akce? Snad nic nemohlo být už horší. Možná dětská párty s klaunem a songama od Maxim Turbulenc mohl být větší kentus, než bylo tohle. Jestli se netvářil kysele, tak se tak alespoň cítil. Jenže ona už se na něj koukala kočíčíma očkama a doufala, že konečně povolí a na nějakou tu její "pompézní" akci opravdu její maličkost doprovodí. Pak už začala škemrat, takže nemohl vlastně nesouhlasit, pokud hodlala jít takhle hluboko pro nějakou formální párty kdesi na Staten Islandu. Kdo tam vůbec jezdí? Všechno potřebné je přeci tady.* "Fajn, půjdu tam s tebou, ale vem si pytel na hlavu," *popíchl ji za tu její poznámku o tom, že by se snad měl stydět někam s někým chodit. To vlastně problém vůbec nebyl. Spíše byl pro něj problém vůbec někam s někým chodit, pro něj to znamenalo, že si rovnou může hodit mašli.* "Máš vůbec co na sebe?" *zeptal se jí, ale už v tuhle chvíli věděl, jaká bude odpověď. Jestli se takhle na akci těšila, musela už teď mít měsíc dopředu něco vybráno. Otázka je, zda on musel mít něco tématického na sobě. To aby se zastavil doma převléknout.*
*Čekala tak nějak všechno, že jí zase odmítne, že bude mít plno další řečí, možná že by jí í odstrčil a prostě jen odešel, ale jak byla překvapená, jakmile souhlasil, načež se nějak neudržela a snad jako nějaký reflex mu skočila kolem krku a políbila jej. Jakmile si to pak uvědomila, odtáhla se a aniž by to nějak kontrolovala, tak zrudla ve tváři.* Ehm omlouvám se. *Pronesla a koukla na něj.* Ano oblečení mám doma, musím se pro něj zastavit a taky se nějak dát dohromady a vzít i vstupenky. *Pronesla a odešla dozadu, kde si vzala kabát a svou tašku, mezitím už viděla, jak před obchodem zastavilo auto. Byl to manžel majitelky, o němž už mluvila. Ten jí jen kývl na pozdrav a řekl něco v tom smyslu, že už to zařídí aby ona šla klidně domů. Na což se Tia usmála, pak se jen koukla na Danteho.* Tak pojď, jdeme nebo tady chceš stát ještě nějakou chvíli? *Optala se a sama už vyšla před obchod, čekajíc, zda jí bude následovat nebosi to nakonec rozmyslí a zmizí.*
*Možná to trochu přehnal, když povolil tak rychle, byla celá nadšená, až z toho měla v plánu ho pusinkovat za odměnu. Tak málo stačilo, aby zas byl super, skvělej, bylo úplně jedno, že se s ní tahat nechtěl pomalu ani druhý den, vše odpuštěno. Samozřejmě si to ale nenechal ujít a polibek jí opětoval. Na druhou stranu bylo znát, že se k ničemu nic nemá a vlastně se drží zpět.* „Já si kostým tvý kámošky na sebe brát nebudu,“ *poznamenal, aby pochopila jeho náznak faktu, že on dneska úplně v kapse tuxedo nenosil. Samozřejmě si nemusel pudrovat držku a nemusím si ani holit nohy, takže ji pravděpodobně nechá doma se připravit a on sám buďto skočí nakoupit nové nebo prostě projede to, co má doma a možná s trochou štěstí najde něco i z 1920, aby to měl opravdu tematicky. Nadšený nebyl, ale zase na druhou stranu měl nepovolovat, vypadalo to, že pro ni nějaká taková sešlost byla fakt důležitá a možná by se dostala i do kolen. Možná by i přidala něco navíc, aby jej opravdu přesvědčila, jakou skvělou společností mu bude. Pak už ale vyrazila a jemu nezbylo nic jiného, než muži pokývnout a vydat se za ní.* „Doufám, že nemáš v plánu nás tahat sockou,“ *pronesl a podíval se na hodinky. Byl akorát čas se sebrat a jít.*
Já přece neřekla, že si máš vzít její věci, snad máš něco na sebe a pokud ne tak půjdeme nakupovat. *Zazubila se na něj, když k ní došel ven. Nemohla popřít, že měla radost. Sice tak nějak tušila, že jakmile tam dojdou, už ho třeba ani neuvidí, že si sám půjde po zábavě, ale hodlala to podstoupit. Už jen to, že jej přemluvila, brala jako malé vítězství. Po jeho slovech se na chvíli odmlčela.* Ehm ale já nemám auto. Jezdím, jak ty říkáš sockou a nebo prostě pěšky. Přinejhorším si beru taxi. *Pokrčila rameny. Ona ani řidičský průkaz neměla, takže auto by ji bylo k ničemu Tia na něj koukala, než k němu došla. Rukama vklouzla pod jeho oblečení a konečky prstů přejela po jeho hrudi, zatímco se na něj lehce natiskla. Zvedla hlavu a koukla mu do očí.* Vím, že to není asi zrovna představa tvého večera, ale i tak děkuji, za to, že jsi souhlasil. Přemýšlela jsem, že bych se ti mohla pak nějak odměnit, jako díky. *Pousmála se a znova si stoupla na špičky a políbila ho, ale ne tak něžně jako předtím, ale vášnivěji a náruživěji.*
*Asi už jí dnes odkývne úplně všechno, jen aby víceméně neotravovala. Alespoň se to tak tedy zatím jevilo. Když řekne nakupovat, půjdou nakupovat, jen doufal, že nebude zase chtít ničit jeho oblečení. Ačkoliv dostal své sako zpět, pravděpodobně nebyla ani čistírna, která by zvládla oblečení vrátit do pro něj prezentovatelné normy, takže už jen přijal zpět to, co mu dala a nekomentoval. Ještě by ho začala mlátit těma jejíma malýma pěstičkama.* *Jestli to byla vděčnost, či jen měla dneska fakt všetečný ruce, byl nucen se zastavit, neboť mu chtěla i nadále ukazovat, jak moc je ráda, že se rozhodl vynést ji do společnosti. Netušil, z čeho měla takovou radost, s pytlem na hlavě se tancuje poměrně špatně. Nebo to nemyslel vážně? Po jejím druhém polibku, tentokrát už nebyl tak milý až skoro cudný, jí věnoval i třetí, který byl na stejné notě jako ten druhý.* „Co s tebou je, nejdřív div mě nepřerazíš a teď jsi jako toulavá kočka,“ *okomentoval to, jak moc měla potřebu se ho dotýkat a celkově byla až znepokojivě milá. Bylo to opravdu jen tím, že souhlasil s tím, že půjdou společně na ten její večerní sraz tupečků v dobových hadrech? On o té akci věděl úplné prd, takže si myslel své a teprve až tam dorazí, příjde na to, že se věci možná mají úplně jinak a jedná se spíše o ples než sraz magorů.* *Pokývl na ní, že tedy pojedou jeho autem. Cestu si stále pamatoval, takže to netrvalo dlouho a zastavili před domem, kde bydlela. Zaparkoval a počkal, až se i ona vyhrabe ven, než ji následoval dovnitř. Nehodlal na ni čekat v autě, uměl si představit, jak dlouho jí to bude trvat, takže rozhodně nechtěl čekat v autě. Navíc jí musel vůbec odsouhlasit to, co si vezme na sebe, nemohla mít nic, co by samozřejmě on neschválil.*
Tak za prvé nic se mnou není, jsem naprosto v pohodě a za druhé nejsem toulavá kočka, tak si to laskavě nech ano. *Pronesla tiše a chvíli jej pozorovala, než se tedy jeho autem odebrali k ní do bytu. Nečekala, že by s ní šel nahoru, ale jaké bylo její překvapení, když se tak skutečně stalo.* Klidně se posaď, já se půjdu obléknout a dát trochu dohromady. *Řekla mu a aniž by čekala na jeho odpověď zmizela u sebe v pokoji. Nejdřív ze sebe shodila staré oblečení a pak zalezla do sprchy, jakmile byla hotová, osušila se a zabalená do ručníku se vydala zpět do pokoje, kde se u svého stolku namalovala. Zvolila černo červené líčení, tak aby ji ladilo k celému outfitu. Vlasy si sepnula do drdolu a dala si dobovou čelenku s broží a rudými pírky. Nakonec ručník hodila na postel, oblékla si sytě rudé krajkové kalhotky a na to rudé mini šaty na tenkých ramínkách s flitry a střapci, přesně jako se kdysi nosily. Nazula si ještě boty na podpatku, popadla kabelku, kde naházela potřebné věci a vydala se za ním vedle.* Tak co? Může být nebo mi řekneš jak moc otřesně vypadám? *Pronesla když ještě brala pozvánky z lednice. Nakonec si na sebe hodila černý společenský kabát a vydala se ke dveřím.* Jdeme je třeba obléknout tebe. *Zvolala a už mířila z bytu k autu.*
*Posadil se na gauč. A vyčkával, než se připraví. Nestavalo se často, že by na nějakou někdy čekal, tak ani nevěděl, že to zabere poměrně moc času. Po patnácti minutách koukání kolem vstal a všechny ty věci, které předtím pouze sledoval pohledem, mohl teď pozorovat i zblízka. Ať už to byly fotky, papíry, dekorace, všechno to vypovídalo o tom, kdo vlastně vůbec je. No nakonec stejně skončil zástěna gauči přilepený k obrazovce telefonu jako každý v dnešní době.* *Nějaký ten čas utekl, než se Timea objevila celá oblečená a nastrojená. Je to jako by se vrátil do doby, kdy se takové kousky opravdu nosily. Jako by to bylo včera. Chvíli na to jen tak koukal, musela si myslet, že byl tak ohromen šaty, že mu došla slova...* „Jako červený bonbónek,“ *popíchl ji, ale zdálo se, že nemá žádné námitky k jejímu outfitu. Místo toho se zvedl a obešel jednou kolem se zamýšleným výrazem. Ona ale na jeho schvsleni nečekala a místo toho se vydala ven.* *Následoval ji zpět do auta. Vzpírala v těch svých podpatcích jako malá myška celá se natřásala, jako by už snad byli na zábavě.* „Pravděpodobně bude stačit, když se zastavím doma, mezi těmi třiceti různými obleky nějaký najdeš,“ *řekl a vyjel směr k sobě domů, měl v plánu nechat konečný výběr na ní byla to akce, kam chtěla primárně ona, on měl jen dělat manekýna, který si s ní jednou zatancuje, párkrát mu sáhne na prdel ve víru zábavy a pak ji odveze domů, protože na sebe po třetí ráno úplně zapomene. Všechny byly takový. Většinou pak odjížděly tak střískaný, že by jim jeden mohl udělat lobotomii a vlastně si nevšimnou.* *Zastavili ve sdílené podzemní garáži, kde bylo jedno lepší auto než to druhé. Dante si nikdy nepotrpěl na prepísklá sportovní auta, protože kam s tím jezdit po Manhattanu? Místo toho preferoval ta Dešná auta, která se v chaosu velkoměsta ztratí, ale zároveň by s ním i kvůli takovému holky šly domů.* *Vyvezl ji do svého bytu a odvedl do své ložnice. Bylo znát, že jestli má oblíbenou barvu, bude to černá. Vše bylo vlastně černé a v moderním stylu, jako by jeho bydlení bylo to nejméně útulné místo, co člověk zná. Bylo znát, že je to místo, kde trávil čas starý mládenec a neměla zde nadvládu žádná žena. Je to jako vstoupit do baru. V každé místnosti bylo pološero a rozhodně se tu nesvítilo jako na hradě. Odvedl ji až ke své větší šatně, kterou by záviděla každá druhá žena a ukázal na část, kde nechával pověšené ohledně vyžehlené a čisté obleky. Každý z nich musela vyndat z igelitového obalu, než mu mohla poručit, co má vyzkoušet.*
Ale sladký bonbonek. *Odvětila mu, než pak odešla k autu, kde nastoupili. Na jeho slova o obleku jen přikývla. Čekala, že si to vybere sám, přece jen už trochu věděla, jaký byl a nemyslela si, že by jí pustil k tomu, aby mu ještě vybírala oblečení, že by mu vůbec do něčeho mohla mluvit. Proto jí jeho slova překvapila, ale jen se nad tím vesele usmívala. Cestou k němu mlčela, jen koukala z okna ven, už se těšila na celou párty. Jakmile pak dojeli, vystoupila a šla za ním až do bytu, který si prohlížela, načež jej následovala dál až do šatny, kterou jí ukázal a dal pokyn , aby mu něco vybrala.* Mimochodem, než teda začnu. Máš to tady hezké, ale na můj vkus až moc temné. Ale chápu, pán velký upír. *Zazubila se a vešla teda do šatny, kde si začala rozbalovat obaly a koukat, co v nich vlastně má. Občas koukla na Danteho a pak zamyšleně hledala dál. Po chvíli se ale usmála, když našla co chtěla. Vytáhla z obalu oblek, jenž byl celý černý, ale k této akci se hodil, ze všech nejvíc a navíc tak nějak ladil trochu i k ní. došla zpět k němu a podala mu ho.* Tady, tenhle se mi líbí a navíc nejvíc se hodí na akci. Souhlasíš?* Optala se jej a koukala na něj.*
„Jsem rád stereotypický, co by to bylo za upíra sukničkáře s neodolatelným pohledem, kdyby neměl takové bydlení,“ *zasmál se vlastnímu výběru domova. Samozřejmě to nebylo nic takového, co vlastně domov připomínalo. Založil ruce a čekal, s čím tedy přijde.* *Sledoval, jak pečlivě vybírala z jeho šatníku nějaký kousek, který by mohl padnout jejímu oku. Nakonec to netrvalo ani dlouho, než našla něco, co se jí zalíbilo natolik, že musela hned přispěchat k němu s tím, že vybrala tematicky to nejlepší.* *Letmo pohledem přejel, co padlo jejímu oku a obešel ji, aby na druhé straně místnosti vybral boty, které k tomu sednou jako ulité. Nezbývalo nic jiného, než se převléknout.* „Pouze koukat,“ *poznamenal hravě. Kabát i lehké sako vše letělo na taburet, následovala i bílá košile a kalhoty. Pouze ve spodním prádle k ní došel a s rukami na jejím pasu přitiskl její záda na svůj hrudník. Levou ruku položil na její dekolt a rty lehce přitiskl k jejímu uchu.* „Kdybychom nebyli ve spěchu, zase bych z tebe ty šaty svlékl,“ *zašeptal jí a rukou pokračoval níže po jejím břiše až na podbřišek. V tomhle stavu ji pustil a obrátil se, aby si navlékl novou černou košili, navlékl černé kalhoty a přes sebe cestičku a sako stejné barvy. Původně zamýšlel vzít si motýlka, ale všechny černé, které vlastnil, neladily odstínem, tudíž sáhl po kravatě ačkoliv nerad. Rychle ji uvázal kolem krku, nejspíše by to nechal na Tie, pokud by nebyli ve skluzu. Celkově byl spokojen, pravděpodobně podtrhne jeho osobní preference a téma asi také splní. Tematicky je těžké se netrefil, každý s úhledným oblekem a motýlkem nemůže selhat. Kravata asi také nebude problém a tohle celé bylo vlastně spíše věc, kterou zajímala dámy, které se mohly vyblbnout v těch jejich dobových nebo tematických šatech.* „Můžeme vyrazit,“ *vybídl ji opět se vrátit do auta a následoval ji. Cestou ještě navštívil koupelnu, aby zkontroloval, že má vlasy bezchybně, hezky voní a celkově vše vypadalo na bezchybnost.* *Poté už pouze zkontroloval, kam vlastně vůbec jedou, neboť ji předtím poslouchal tak napůl. Na Staten Island si vzali taxi, protože pochyboval, že by se mu chtělo hledat parkování.* „Těšíš se alespoň jako se těší malé dítě na Vánoce?“ *optal se, aby se ujistil, že fakt bylo alespoň k něčemu, že pro jednou takhle rychle ustoupil někomu jinému. Také samozřejmě očekával náležitou odměnu, ale upřímně to bylo už o tolik víc, než kolik toho musel pro slečny dělat běžně. Normálně stačilo zaplatit drinky, hezky se usmát a už se prakticky zvaly do postele samy.* >> Divadlo
*Kluziště Wollman Rink bylo sice otevřené už skoro měsíc, ale tréninky a další povinnosti Val nedovolily se na něj vypravit až do posledního listopadového víkendu. Fakt, že šlo o první adventní neděli tomu zrovna nepomáhal, naa kluzišti bylo poměrně plno. Val se tím ale nehodlala nechat rozhodit. Na sobě měla černou péřovku a brusle ve stejné barvě, na nohou pak poměrně razící holografické leginy. S iluzí stran krystalu se dnes neobtěžovala, jen si stáhla čepku víc do čela tak, aby jej zakryla. Kus večera sice bylo na kluzišti plno, ale kolem půl osmé, kdy už zbývalo něco málo přes hodinu do zavíračky, se kluziště začalo vylidňovat. Val tak měla šanci si kromě normálního bruslení vyzkoušet i těch pár krasobruslařských figur, co uměla, beze strachu, že někomu v davu ublíží.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Remi si vybral, že se pro dnešní den vydá do parkz. a tak taky udělal. Za oblékl se do hnědých kalhot, bílého roláku a černého kabátu, na obličej si dal iluzi, takže nebyly vidět jeho rány. Ernovi řekl, že se bude ještě léčit a on svolil, proto byl rád za to, že mohl tak nějak v klidu ještě odpočívat. Vzal si se sebou kytaru a když došel do parku, vytáhl nástroj, posadil se, a začal hrat5, ani nevěděl co. Tak nějak, co mu přišlo na mozek.*
*Timea seděla na jednom z kamenů na břehu jezírka v parku a sledovala hladinu vody, okolí, a tak nějak vnímala celou tu faunu a floru kolem. Dokonce ji napadlo, že by si do vody zase vlezla jako minule, ale bylo už dost zima, dokonce sněžilo a kdyby to udělala a viděl jí nějaký člověk, asi by nechápal, co tam dělala. Proto dneska jen seděla na břehu. Na sobě měla černé kalhoty, bílé svetr a černý kabát. Kolem krku měla bílou šálu a zamyšleně hleděla před sebe, když uslyšela hudbu. Zbystřila a otočila se za melodii, kterou slyšela. Chvíli ještě seděla, ale pak se postavila a šla tím směrem. Po chvíli došla k mladíkovi, který seděl na lavičce a hrál na kytaru. Tia se postavila o kousek dál a poslouchala.*
*Mladík dal hrál a Hrál, když se po chvilce sešli kolem něj lidé, tak se n ně jemně usmál. Nakonec ale, když tedy dohrál a kytaru uklidil, tak na místě zůstala stát, co si tak všiml , už je jedna dívka. Remi se na ni po otočil a jemně e usmál.* Líbilo se? *Optal se Timey, zatímco si kytaru v pouzdře, které bylo pevné a tmavé, položil vedle sebe, opírající ji o lavičku.*
*Jakmile dohrál, tak nějak si uvědomila, že tam pořád stojí a že je vlastně už jediná, která tma zůstala ještě poslouchat, koukla se kolem sebe a pak na něj, načež se usmála a lehce začervenala.* Ano líbilo, bylo to úžasné. To byla vlastní píseň? *Optala se Remiho a popošla o něco blíž.* Hádám, že tady chodíte asi často, občas zde slýchávám podobné písně. Teda pokud jste to vy, ale hádám, že asi ano. *Usmála se na něj mile.*
*Remi se na ni uculil a pak kývl hlavou na souhlas.* Ach ano, ano, toto byla moje píseň. Tak nějak je skládám spíše, než abych hrál jiné, hlavně tedy, poslední dobou.* Usmál se, a pramínek vlasů si dal za ucho, čímž odhalil jeho špičatý vršek.* Mam hudbu rád, o to více, když je vlastní. Vy na něco hrajete? *Zeptal se dívky a když vstal, pomalu k ní natáhl ruku.* Remi.¨
Aaa takže muzikant? *Uculila se dívka a sledovala ho.* A na volné noze zpívající jen v parku nebo máte i kapelu? Mimochodem, ty písně jsou opravdu krásné, jde vidět, že jdou od srdce a že to není jen tak ledajaká slátanina, kterou občas muzikanti vypouštějí ven. *Culila se od ucha k uchu a když viděla jeho špičaté uši, oči se jí rozzářily. Poslední dobou měla štěstí jen na upíry, ale konečně natrefila na vílu. Když jí pak podal ruku, potřásla si s ním.* Timea. *Pronesla a sledovala ho.* A hraju na klavír, občas zpívám, hudbu mám ráda od mala, přivedl mě k ní můj otec a nadání jsem podědila taky po něm. *Přiznala.*
*Remi se uculil.* Zatím ještě na sólové noze, ale ke kapele už není moc daleko. Bylo to delší dobu k řešení, a teď už je to skoro hotovo, takže kapela bude. A děkuji moc. *Usmál se. Ruku ji pak stiskl a pak na ni koukl.* Páni, na klavír jsem se vždy chtěl naučit, zvládnu na něj tedy jen základy, ale, no, snažím se. *Usmál se.* , mohu té někam pozvat?¨
Jestli budeš chtít, můžu tě to naučit. Občas dávám lekce, takže nebude problém, tě doučit zbytek a uvidíš, že za chvíli budeš válet. *Pronesla s úsměvem a dál jej poslouchala, když mluvil o kapele.* Teda, tak to držím palce, aby to všechno vyšlo jak má a pokud budete mít koncert, ráda se přijdu podívat a poslechnout si vás. *Mrkla a culila se.* Můžeš, pokud chceš, já budu ráda, že strávím trochu času s vílou. *Přiznala a víc se zachumlala do kabátu.*
*Remi se na ni uculil. Byl rád, že narazil na tak fajn osobu, přeci jen, po dlouhé době to byl někdo milý, kdo jej nechtěl sežrat a kdo se tu a ním držel, trávil čas a jen prostě ocenil jeho um. Na její návrh ji kývl a pak se jemně usmál, tak, aby jej ještě nebolela tvář.* Tak jo, to bude fajn, a jasně až se o tobě do vím víc a třeba to, jak té kontaktovat, tak se ti ozvu. *Uculil se. Pak se jeho úsměv o to více rozšířil.* Ale, a s kým pak mám já tu čest? *Optal se.*
*I Tia byla ráda, že po delší době potkala někoho, kdo je jí podobný, kdo je také víla a je milý. Ano Dominic byl milý, ale byl upír a ona poslední dobou měla štěstí jen na ně. Už si chvílemi myslela, že víly v městě ani nejsou.* Pokud chceš, dám ti na sebe kontakt. *Vytáhla z kapsy malý papírek a tužku a napsala na něj svoje číslo, které mu pak podala.* A nebo mě prostě najdeš v parku. Trávím tady dost času, nejen ve volném čase, ale taky proto, že tady pracuji, starám se o zdejší faunu a také pracuji v malém květinářství a zahradnictví kousek odtud. *Usmála se na něj mile.* Taky s vílou, konkrétně nymfou. *Usmála se na něj, měla hroznou radost.*
*Remi ji poslouchal, převzal si od něj pak číslo a vzala si jej k sobě. Pak se na ni podíval a usmál se.* Páni, pracuješ v zahradnictví, no i když, to bych u víly asi tipoval. V zahradnictví tady pracuje i manželka mého strýce, neznáš ji? *Řekl vile její jméno a čekal, co na to odpoví. Pak už i dál pouzdro s kytarou na záda a zamířil směrem ke kavárně.*
Mám ráda, když jsem poblíž přírody a vody, tak nějak mi to chybí. *Pokrčila rameny a usmála se, načež pak poslouchala co povídal a když řekl ono jméno, usmála se ještě víc.* Ano, je to jedna z mých kolegyň. Střídáme se, je moc milá a hodná. *Přiznala a pak spolu s Remim mířila ke kavárně na něco teplého, co by je zahřálo.* Je moc milá, netušila jsem, že má manžela vílu, vím, že tam občas pro ni do práce chodí. Jsou tak sladcí. Teď si dokonce budou adoptovat malou holčičku. *Usmála se, když nakonec vešla do kavárny a čekala až tak udělá i on.*
Ach, jak je ten svět malý, no ne? *Rozzářil se Remi. Když platí došli do kavárny, podržel ji dveře a posadil se, pak na ni mrkl.* Je hodná, a je i Mano, a ta malá, o té vím, je to Angie a budu ji dělat chůvu, někdy se za vámi stavíme, to by šlo. *Usmál se Remi mile.* Tak ji, a co si dáš? Zvu tě!
*Nad jeho otázkou jen s úsměvem přikývla, vešla a posadila se ke stolu.* Tu jsem ještě neviděla, ale prý tam bude taky občas chodit, tak se těším. *Usmála se.* Počkej vážně budeš chůva? Tak to je super, teda neumím si představit chlapa, jak hlídá děti, ale pokud ti to půjde, proč ne, to chci pak vidět. *Zasmála se.* A jen se stavte, budu moc ráda. Teď máme pár dní zavřeno, ehm trochu nás vykradli, ale až budeme zase v práci, bude fajn, když se zastavíš. Popravdě jsem ráda, za to, že potkám vílu, mám teď štěstí jen na upíry. *Podotkla a zazubila se, když pronesl, že jí pozve.* Víš, že nemusíš, ale moc děkuju, dám si latte.
*Uculil se na ní a pak nad tím jen mávl rukou.* Ale no, to nevadí, rád tě pozvu. araf se s Angie i zastavím, bude to hezké, bude asi po mamce a tátovi, na kytky, prý je moc milá. Trochu se toho bojím, ale to asi přejde. No a teď k tobě. Ty máš takhle, jako říct, někoho? *Zajímal se.* Manžel, přítel, dítě? *Zkusil a na tváři mu hrál úsměv.*
Co jsem slyšela, tak je to pravda. Květinám rozumí moc dobře, tak se těším až k nám dojde, určitě bude chtít pomáhat. A neboj se, hele myslím, že klíčem je to, najít společnou řeč a pak už to jde samo. Jsou to děti, s nimi to není tak složité, jak to vypadá. *Sladce se usmála, když pak změnil téma, lehce se začervenala.* Ne já děti nemám a nevím, zda kdy budu chtít. Manžela taky nemám a s přítelem jsem se rozešla před nedávnem a myslím, že jsem udělala dobře. *Pousmála se lehce.* A co ty? Jak to máš ty? *Optala se jej na oplátku.*
*Remi se na ni usmál.* Tak, třeba se něco najde, co ty víš. Ještě máme život přžed sebou.* Mrkl na ni. Pak už si spolu dopili čaj, a pokud neodešla dřív, tak se nakonec před kavárnou rozloučili a Remi se vydal na cestu domů.*
*Nejedno srdce v New Yorku se rozjásalo v záři vánočních světel, která rozzařují Central park v této nejkrásnější části roku. Při vstupu na vánoční trhy se návštěvník ocitne v pohádkovém světě, kde se snoubí vůně skvostných dobrot, skořice, teplého punče i svařáku. Celý prostor je ponořen do nádherné výzdoby, kde se každý stánek snaží předvést svůj unikátní vánoční šarm. Vzduch je plný vůně pečených kaštanů, horkých koblih a kořeněného jablka, což dodává celkové atmosféře tu správnou vánoční notu. Občerstvení na trzích je pravým rájem pro gurmány. Lahodné vůně palačinek s javorovým sirupem, křupavých bramborových hranolků a teplých vánočních nápojů jako horkého punče či svařeného vína se linou vzduchem. Zvuk vánoční hudby a veselého hovoru se prolíná uličkami.* *Procházka mezi stánky se stává magickým zážitkem, když oči návštěvníků spočinou na tisících třpytících se světýlkách a vánočních ozdobách, ať jde o baňky, hvězdu na strom, řetězy, střapce v různých barvách a podobně. Prodejní stánky lákají svou nabídkou ručně vyráběných výrobků a originálních dárků, které zde můžete sehnat pro své blízké. Od unikátních vánočních ozdob přes hračky a ozdoby do domu po teplé pletené šály, ponožky, kulichy a rukavice - vše zahaleno do vůně skořice a vánočního koření.* *Pro ty, kdo hledají více než nákupy, jsou připraveny různorodé aktivity. Vánoční dílny nabízí možnost vlastnoručně vytvořit vánoční ozdoby, čímž si návštěvníci mohou odnést kousek magie do svých domovů. Malí i velcí se mohou těšit na pravidelné vánoční koncerty, které naplňují prostor zpěvem tradičních koled a vánočních hitů. Na programu při začátku jsou školní sbory, posléze se přejde ke skupinám různých umělců.* *V závratném zimním vzduchu si návštěvníci mohou zahřát prsty na šálku horkého jablkového moštu či aromatického punče, kterými jsou trhy přímo prostoupeny. Chuťové pohárky budou rozmazleny rozmanitými lahůdkami, od tradičních vánočních cukroví až po světové speciality podávané na stánkových tržištích.* *Vánoční trhy na Manhattanu nejsou pouze místem pro nákupy a občerstvení, ale také pro rodinnou zábavu. Děti se mohou těšit na setkání se Santou a svěřit mu své přání, vyfotit se s jeho skřítky, jimiž jsou mladí studenti a dobrovolníci v stejnokroji, pohádkové představení nebo zábavná jízda na kolotoči. Setkáte se i s dětmi, které si hrají na kluzištích, staví sněhuláky a plní si srdce radostí.*
*Je to už druhý týden, co se vrátil do rodného domu a pořád se ještě neozval své adoptivní dceři. Pravděpodobně pro to, že Vánoce jsou pro ni vždy dost citlivým obdobím kvůli samotě. Obdobím, kdy nemohli být spolu a trávit svátky společně. Letos se to však konečně změní. Hodlal se ukázat až s dárkem a ideálně i jakž takž uklizeným domem, kam ji chtěl pozvat. Obával se, že to nestihne a došel k rozhodnutí, že veškerou snahu upře pouze k jediné místnosti - kuchyni a jídelnímu stolu. Vše ostatní bylo až druhořadé. Celkově před ním byla prostě hromada práce, ale na Vánoční trhy si čas našel, stejně jako minulý víkend kdy se účastnil Gatsbyho párty, kde se nakonec vůbec nebavil i když miluje tanec a společenské události. Nenašel se nikdo, kdo by jej zaujal, pokud nepočítal zmařený čas na baru s nesympatickou civilkou, které koupil pití a vůbec si nerozuměli. Už si ani nepamatuje její jméno, nicméně nepříjemná pachuť z celé akce zůstala. Připadal si osamělý. Asi stejně jako byla, nebo stále je osamělá i jeho dcera. Styděl se, za všechen ten čas, který promarnili. Jeho největší obavy se prozatím ukázaly, jako liché. Nikde jej nenaháněli vlkodlačí kulty, ani fanatičtí alfové. Byl klid. Možná až příliš velký klid. Přál si prožít tyto Vánoce jako obyčejný civil, kdy by neměl starosti o nic víc, než kolik napeče cukroví, kde sežene dárky a zda se povede večeře.* *Trhy jeho náladu značně pozvedly. Vždy miloval stánky, davy lidí a vstřebával Vánoční atmosféru. Pomalu se šoupal od jednoho stánku k druhému, zda mu do oka nepadne něco, co by se Styře líbilo. Občasně něco koupil, malé dekorace a tak a taky se zastavil před stánkem s horkou medovinou. Jop, tu si rozhodně nemůže nechat ujít.*
Napriek tomu, že v NY začalo zmné obdobie, nemá v zoo o nič viac práce ako doposiaľ. Zmeny sa mu nijako nemenia a možno len, že okrem bežnej práce teraz musí likvidovať aj sneh. Preto si dnešné voľno rozhodol užiť naplno a vybral sa do centralu na otvorenie vianočných trhov. Má so sebou aj malý pultík, ktorý člověk može poznať zo zápasov, na kterých predávajú jedlo rovno medzi divákmi. Kedysi dávno taký videl v nejakom filme ako na ňom hostesky v kasíne predávajú cigarety, tak sa rozhodol vyrobiť si taký. Nosí ho zavesený okolo krku, a napriek tomu, že dnes docela sneží nie je příliš naobliekaný. Stále si užíva zmeny počasia, ktoré mu NY prináša. Tak čo ochutnáme ako prvé. Zamyslí sa a ani sa nenazdá navštevuje tretí stánok s jedlom a zapratáva svoj stolík pochúťkami. Nerieši, že vyzerá ako exot. To nerobil nikdy. Proste užíva dnešnú atmosféru.
*Kim už kolikrát v přechozích letech napadlo, jestli není magor, když chodí na vánoční trhy se seznamem. Jasně, taky se tam byla projít, dát si punč, nebo něco podobného, a kochat se atmosférou vánoc, ale krom toho tam bylo pár drobností, které chtěla koupit. Narozdíl od velkých dárků, které už měla povětšinou objednané a zabalené s předstihem, tady byly věci, které si vyhlédla a chtěla je přijednom pobrat, když už tu byla. Dnes však nepřišla sama. Společnost jí dělala její modrooká blue merle border kolie, která poslušně poklusávala vedle své majitelky. Nápad s punčem se ale sesypal jako domeček z karet v momentě, kdy ucítila medovinu a vzpomněla si na tu, kterou si dali s Robertem v lunaparku. Třeba jí tady dokážou vyrobit něco podobného? Došla tedy ke stánku a objednala si medovinu se skořicí a jablečným džusem. Narozdíl od lunaparku, tady do stánkaře nezarazilo. Zatímco si objednávala, Maya došla až ke GERETOVI, kterého přátelsky šťouchla čumákem do nohy a koukla na něj, zatímco přátelsky vrtěla ocasem.*
*Vybíral dlouho, třebaže měl chuť na zcela obyčejnou, přírodní medovinu, zmátla jej široká nabídka. Krom typické mandlové, nebo skořicové, tu byla i borůvková.* /Borůvky mám rád... Moc rád./ *A to i ve vlčí podobě. Byl to boj, ale přišla na něj řada, tak musel něco říct. Rozhodl se, že teď si dá tu přírodní a o chvilku později tu borůvkovou, ať už do toho dávali co chtěli, chtěl věřit, že je to ideálně jen přírodní sirup, ale realita mohla být mnohem nepříjemnější. V podobě umělých aromat. Zaplatil a pořád měl ještě oči i mysl u borůvek, když slyšel, co si objednala slečna za ním. Rozpačitě si ji prohlédl a udělal místo.* /Jablečný džus do medoviny?/ *No nestačil se divit, jaké chutě dnes mladé dámy mají.* *Poodešel kus dál, aby nezavazel, ale přichomýtl se k němu pejsek té blondýnky s opravdu krásnýma očima. Borderky jsou považovány za nejinteligentnější psí rasu. Osobně by si asi vybral spíš Australáka, co je mohutnější, ale kdo je on, aby vybíral... Ještě by se pak s ním musel dělit o misku...* Ahoj malička *usmál se na fenečku a sklonil zápěstí volné ruky, kdyby chtělo zvíře nasát jeho pach. Nic dobrého u sebe neměl a i kdyby ano, bez dovolení by cizímu pejskovi nikdy nic nedal.*
*Natalie vešla na trhy a Elaine si oddechla když konečně sešla z námrazy. Natalie se pousmála a šla ke stánku se svařakem a o jednala dva, pro ní a Elaine. Trhy byly pro ní jako mladou upírku novinka a chtěla si je projít, vůně skořice a hřebíčku jí připomínala dětství a Vánoce v Kanadě* Páni to jt hustý...*Elaine se držela Natalie aby nespadla na ledu* je je...ale moc [link src="to.tu"] klouže *přidala Elaine a usmála se na to když jí Natalie nabídla svařák. obě si do něj nalili jejich Speciální přísadu, krev*
*Fenka ke GERETOVI natáhla hlavu a ruku mu očichala, než do ni začala šťouchat čumákem, aby si vynutila drbání. Kim mezitím zaplatila a otočila se, aby zjistila, kde fenku má. Když ji uviděla, jak prosí o drbání u neznámého muže, jen se pro sebe pousmála a došla blíž.* Zdravím. *Zazubila se.* Snad vás neobtěžuje. Je to zlatíčko, jen občas trochu vlezlé. /Nebo spíš, vybírá si chlapy, se kterými se bude bavit./ *Pomyslela si pobaveně.* Mimochodem, ty perníčky vypadají moc hezky. Doporučil byste mi stánek? *Usmála se se zájmem, než k němu napřáhla k němu ruku.* Jinak ahoj, já jsem Kim.
*Na podnose si nesie už slušnú dávku kontrabantu, od pečených gaštanov, ktoré si obľúbil až tu , až po rozne verzie vianočného cukroví. Prechádza sa pomedzi ľudí v rytme vianočných kolied a do toho si medzi ochutnávaním koláčikov pospevuje. Miluje staré klasiky, ale nevadí mu sa započúvať aj do niečoho súčasného. Mama mu večne vravela že má dušu starca, aj keď jeho telo je mladé. On len vravel, že si len užíva z každej doby to čo za to stojí. A nie je to tak že by mal večne rád len to hodne staré. Prechádza okolo okolo nejakých dievčat (NATALIE a Elaine), ktoré vyzerajú ako študentky a lejú si niečo do pitia. Len prekvapivo pozdvihne obočie a pokrúti hlavou.* Myslím slečny, že to tú chuť vína len pokazí. *Prihovorí sa a hodí si do úst pečený gaštan. Šupky z neho si skryje do vrecka svetra a chystá sa olúpaŤ ďalší.*
*Fenka měla mokrý, ale jinak heboučký čenich, kterým mu dloubala do dlaně, dokud ji neotevřel a prak pod jeho ruku vsunula hlavu, bylo jasné, že chce podrbat. Jen jemu to bylo trapné, hladit cizího psíka, tak se zahleděl k jeho majitelce. Ne to je v pořádku usmál se a vynechal pozdrav. I ona zvolila jeho častou taktiku, kdy člověk neví, zda vykat či tykat a řekla že jej zdraví. Bohužel to nemohl opakovat po ní.* Co tohle? jo… hmmm, no, ale nevím jak chutnají.* vyjádřil trochu bezradně* "já myslel, že bych je použil spíš jako dekoraci *vylezlo z něj rozpačitě. Trochu divný, ale to byl koneckoncůj obsah jejího kelímku taky. Každý má to svý…* Geret *představil se a potřásl jí rukou.* *I tak zamířil pár kroků od místa kde stáli, aby jí ukázal prstem na nedaleký stánek s cukrovím* Je to hned tady… Víš, já jako normálně peču, jen se mi to ale nikdy pak nechce zdobit *Měl potřebu se obhájit. Fenečka byla opět u něj, tak ji tentokrát pořádně pohladil.* Nechtěla bys ji nechat u mě, než si nakoupíš? *nabídl se. U stánků se tvořila fronta, někdo by mohl nedopatřením zvířeti šlápnout na nožku či ocas a jemu by to nevadilo. Medovinu v ruce doteď neochutnal, pořád byla horná, tak stejně nezbývalo než postávat a foukat.*
*Natalie dostala zprávy od Val a usmála se* Dominic a Val je nedaleko!..Jdem hledat! *Zatáhla za Elaine a vydala se do davu hledat. Nat se přitahovala lidmi s horkým pitím v ruce. Elaine se hnala za Natalii a povzdechla si* Počkej!! Natalie! Zpomal! *Vzala natalii za tuku a přitáhla jí blíž* Klid!..*Natalie se zastavila a koukla na Elaine. Přikývla napsala Valerii ať je najdou u stánku s půncem a obě se vydali tam*
Kdepak, nevadí. Sedmnáct. *Odpověděla na jeho dotaz s úsměvem, pak už jen poslouchala jeho vysvětlování.* Já tě nesoudím, neboj. Každý děláme něco. *Přikývla, zatímco se blížili ke stánku s punčem a ona vyhlížela dobře známou zrzavou a blond kštici vlasů. Když si obou UPÍREK všimla, s úsměvem k ni vyrazila, ani nevnímala, že zrychlila krok, když se blížila k NAT. Snažila se ale přesto být potichu, aby ji hned neslyšela. Na tohle plížení za rusovlasou už si zvykla, byla to jedna z jejích oblíbených činností. Jen doufala, že ji neprozradí kulhání. Když byla dost blízko, skočila ji zezadu na záda a pevně ji objala.* Nazdar, netopýrko. *Zazubila se, pak trochu rozpačitě zrudla, když si uvědomila, že jsou tam vlastně i Elaine a DOMINIC. S tím seskočila zpátky na zem a stěží potlačila bolestné zakňučení, když celou vahou dopadla na levý kotník.* Kruci to byl pítomý nápad… *Zamumlala.* Dobrý večer, Elaine, vás samozřejmě také moc ráda vidím. *Dodala a objala i druhou upírku, jen tak tak udržela vážnou tvář, když zaslechla BENŮV komentář ohledně dochucování pití. Dotyčný musel být civil, když si ničeho nevšiml. Rozhodla se tak krotit svůj slovník.* Speciální dieta. *Zazubila se na muže aniž by to dál rozváděla.* Jaký jste si daly? *Optala se obou žen s úsměvem, sama měla chuť nějaký vyzkoušet.*
Sedmnáct, páni, tak to jsi v podstatě ještě mládě. *Pronesl Dominic, a poté si zasmál. Hned poté se ale otočil na Nat, za kterou došli. Dlouho jí neviděl, a byl za tohle setkání vcelku i rád. Když ji dost vyobjímala Val, tak se na ní usmála, a potom k ní přistoupil aby jí on mohl věnovat vřelé objetí.* Ahoj maličká, moc rád tě zase vidím. *Pronesl, držící pevně ve své náruči, a spokojeně se usmíval. Když se poté odtáhl, tak pokynul i El, kterou taky upřímně docela rád viděl.* Tak co, jak se bavíte? Jak se máte? Optal se Dominic obou upírek.*
Val! *Nat se otočila na ni a objala VALERII pevně* Tak ráda tě vidím! Ani nevíš jak! Jsi v pohodě?-..Dome! *Nat hned objala DOMINICA ještě pevněji a nzazubila se* že se ani neozveš Hajzle! *Nat ho píchla do boku a překřížila ruce* Mám pro tebe něco Val..*Nat jí dala menší krabičku a usmála se* Otevřít později okay?..A ty..*Obrátila se na DOMINICA* Ty někdy odepiš..teď co se ti stalo krásko?
*Bob se rozhodne vyrazit na trhy. Minulý rok byly docela zajímavé. Chce si tu najít něco dobrého, protože má chuť na sladké. Na sobě má dlouhý černý kabát. Pod ním tmavé kalhoty a šedý rolák. Vlasy má trochu rozčepýřené, ale vůbec to nenarušuje jeho celkový vzhled, který je docela elegantní. Mezi rty má cigaretu. Pro běžného civila to je aspoň běžná cigareta. Jenže pro ty co vidí do stínů je zvláštní kouř. Není jako z běžné cigarety, ale v kouři jsou rudé jiskry magie. Jak jde parkem, tak si pobrukuje a jakmile se blíží ke stánkům, tak cigaretu uhasí a schová. Taková menší výhoda magie. Povzdechne si a sáhne si pro jistotu do kapsy. Má tam krabičku. Chce jít za TAYEM, ale nejdřív si chce dát něco dobrého. Napíše tak TAYOVI, že je v Central parku na trzích a vezme si něco dobrého. Víc mu nenapíše a zamíří mezi stánky. Narazí tam na stánek se sladkým cukrovím. Dominantní jsou perníčky. Jenže jemu se líbí linecké a rohlíčky. Takže tam stojí a zvažuje, co si dá.*
*Zrovna se chystal na řezání baličáku podle desky, aby mohl jít kreslit, když mu zacinkal mobil. Čepel odlamovacího nože tedy zasunul, aby předešel zbytečnému zranění. Ano, zahojilo by se mu to hned, ale nač si špinit oblečení. Předmět, co jej vyrušil, nato zvedl, zapnul a podíval se na to, kdo mu napsal. Zvesela se při přečtení jména usmál. Možná až potutelně, jako sluníčko na hnoji. Být tam Nat, určitě by se ptala, kdopak a copak mu píše, že se nemůže tvářit normálně. V rychlosti nicméně vstal, desku se vším odložil bokem, aby se to nepletlo pod nohy, když tak letá z jedné části své komnaty do druhé. Na sebe si vzal víceméně totéž, jako když se poprvé s Robertem setkal – bílou košili s volánky, černé kalhoty s vyšším pasem a korzet. Jako noty zvolil Steelky a ve finále přes sebe přehodil i teplejší kabát téže barvy jako měl kalhoty. Uši mu pak zdobily jednodušší náušnice s pryskyřicí. Do kapes si schoval mobil a klíče, zatímco přes rameno si přehodil brašnu s fotoaparátem. Před odchodem za Sashou si pak nasadil rukavice. Po chvíli přemlouvání a čekání nakonec nato vyrazili vstříc Central Parku, kde hned bez váhání začali čaroděje hledat. Nějaký čas jim to oběma zabralo, než Tay nakonec ROBERTA spatřil a rychlou chůzí k němu se svým doprovodem v patách dorazil.* Guten Abend, Lieber. *Pozdravil BOBA ve svém rodném jazyce, načež mu věnoval vřelý úsměv a otevřel náruč k objetí.*
*Okaté ignorovanie mu napovie, že v danej spoločnosti nie je vítaný, a tak sa rozhodne, napriek malej poznámke blond holky, posunúť niekam ďalej. Veľa ľudí postáva v radoch na varené víno, či medovinu, perníčky a ďalšie chutné zákusky, či dokonca rozne ručné výrobky od výmyslu sveta. Dokonca sa mu podarilo prejsť i okolo pódia kde má Santa svoju dedinku s elfími pomocníkmi a deti sa mu tam striedajú na klíne.* /Ja len dúfam, že tam nehraje toho Santu nejaký úchylák čo má rád detičky... predsa len by to bolo troch nevhodné./ *Napadne ho podivná myšlienka a radšej sa vzdiali, lebo by mal chuť sa postaviť do rady a zistiť to tak, že si mu sám pojde na ten klín sadnúť a podrobí ho výsluchu. Preto hľadá niečo čo by rozptýlilo jeho myseľ a pohľad mu podne na border kóliu, ktorá postáva u svojich majiteľov. Vyšší chlapík s pohárom teplého nápoja (GERET) a mladá blondýnka (KIMBERLY). Príliš si ich nevšíma, a len tak sa prihrnie k psíkovy.* Čauko ľudkovia. Pekná borderka. Mohol by som si ju pohladiť? *Zaujíma sa a už strká ruku do vrecka v ktorom nosí vždy nejaké psie a kočacie pamlsky.* Pamlsok? *Ukáže ho majiteľovi aby vedeľ, že to nie ej nič nezdravé.* Kus sušeného prasiatka. *Oznámi a čaká na povlenie.*
*Bob stál před těžkým rozhodnutím. Co a kolik cukroví si má vzít. Šlo o důležitější otázku, jako kdyby se měl rozhodovat, zda někoho oživí. Nakonec se rozhodne a řekne si o linecké, rohlíčky, vosí úly a perníčky. Má z toho radost. Našel si totiž rytuál v podobě nějakého teplého nápoje a něčeho sladkého přesně ve tři hodiny. Zaplatí a krabičku si dá do tašky, kterou si vezme také. V tom uslyší známí hlas. Oči se mu rozzáří a on se uměje na upíra.* Hallo der Schatz.* Pozdraví ho a obejme. Pak se oddálí a usměje se.* Vyrazili jste na trhy? Vloni jsem tu měl úžasnou kávu. Ale vám můžu koupit horkou čokoládu a jen ji upravím, abyste ji mohli.* Nabídne jim a zazubí se na ně.*
*Najít BOBA jim naštěstí nezabíralo víc času než samotná cesta do Central Parku. Jako první jej zahlédl Tay, u stánku s cukrovím. Bez váhání k němu došel a s radostí ho pozdravil. Když pak zaslechl, co ROBERT v němčině řekl, poděkoval v hlavě za to, že se nyní nemohl červenat. Kdyby byl totiž ještě člověk, určitě by se na jeho tvářích vyskytl ruměnec.* Naposledy jsem byl na londýnských trzích ještě před přeměnou, takže je tohle pro mě po delší době trochu..no už jsem si odvykl. Ale vypadá to tu krásně. *Uznale kývl a krátce se kouknul na brašnu s fotoaparátem, než opět hodil pohled po BOBOVI.* Já bych radši punč. *Předběhl mládě Sasha s lehce rozpustilejším úsměvem.* Když tu horkou čokoládu tak krásně nabízíš... rád si dám. *Zazubil se na ROBERTA Tay krátce.*
*Bob TAYE i SASHU poslouchá a má radost. Dlouho je neviděl a docela mu chyběli. Pak si však vzopomene, proč je neviděl a úsměv mu zmizí. Rychle se rozhlédne a zamíří ke stánkům s horkou čokoládou a punčem. Jde rychle a má červené špičky uší. U stánku chvíli stojí frontu a schová bradu i s pusou do roláku.* Dnes je zima, že?* Ozve se stánkař a Bob se pousměje. Pak se pustí do objednávání. Malou horkou čokoládu do velkého kelímku a stejně tak punč. Pro sebe si nic neobjedná. Odnese oba kelímky stranou mimo pohledy civilů a pro jistotu udělá kolem iluzi. Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne plechovku s krví. Odkupuje je od Ismaela pravidelně a vždy nějakou má. Krev z plechovky nalije do nápojů a znovu je ohřeje než jim ji donese.* Tak tady máte. Nevím jakou příchuť preferujete, tak máte tu nejběžnější.* Řekne s pousmáním a dívá se na ně, čekajíc až si vezmou kelímky, kde je civilský nápoj smíchaný s krví a krásně horký. Udělal to i jedna ku jedný, aby to bylo pro upíry poživatelný.* Jinak, já byl na tvrzích tady vloni. Sehnal jsem si tu dobrou kávu.* Zazubí se.*
*Jednoduše a s radostí se mladší upír rozmluví, což je v Sashových očích trochu nezvyk, ale už si pomalu začínal zvykat, že to mládě zvládne být i výřečnější. Zato čaroděj, s nímž mluvili, byl poněkud..no choval se zvláštně. Ne, že by se nechoval zvláštně i normálně, ale tohle bylo prostě divné. Tay se podíval na Sashu a nahnul se k němu, když ROBERT zmizel ke stánku.* Tohle bylo poněkud divné. *Dostane ze sebe, dívajíc se stále na ČARODĚJE, dokud nezmizí mimo jejich dohled. Druhý upír ovšem pouze pokrčil rameny, a tak si ten mladší pouze povzdechl. Jakmile se pak BOB vrátil, věnoval mu pohled, narychlo se usmál.* Danke, Lieber. *Mrknul na ROBERTA a upil si horké čokolády, téže jako Sasha svého punče. Sasha pak na ČARODĚJOVY slova s klidem kývl, zatímco Tay ho sjel zkoumavým pohledem. Nakonec to proteď nechal být.* Ja, zmiňoval jsi..půjdeme se projít? Mám tu foťák, rád bych něco zachytil.
*Bob se usměje a najednou mu cinkne telefon. Podívá se a uvidí, že se aktualizoval jeden příběh, co čte. Potutelně se usměje. Nebaví ho běžné knihy, ale oblíbil si příběhy na internetu. Lidé dokázali být kreativní. Navíc ho to bavilo číst. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasně. Třeba cestou najdu tu kávu.* Zazubí se na něj a rozhlédne se. Všimne si pár známých tváří, ale dnes s nimi nechce mluvit. Vezme TAYE bezmyšlenkovitě za ruku a jde s ním dál mezi stánky. Zhluboka se nadechne a usměje.* Tohle je jak stínový trh, ale bez stínů.* Zasměje se.* Kdybys viděl ten, tak budeš u vytržení. Tolik stánků a podivností. Kdysi dávno, někdy během třicetileté války jsem tam viděl i masožravé koně. Byli nádherní. Jenže tehdy jsem neměl peníze na to si je pořídit.* Uchechtne se a pustí Tayovi ruku, aby mohl případně fotit.*
Třeba ano. *Kývl s úsměvem, načež se spokojeně napil sladší horké čokolády. Byl zvláštní pocit ji mít po té delší době.* /Kdy jsem naposledy něco takového měl?/ *Z těchto myšlenek jej vzápětí vytrhlo to, že jej ROBERT chytil za ruku. V jednom momentu mu k jejich spojeným dlaním padl pohled, načež se pokusil proplést si s ním i prsty. Něco takového dělával často, tak byl zvědav, zda to ROBERTOVI nebude třeba vadit. Hlavu mezitím naklonil do strany.* Dá se tam sehnat i něco, co by dovolilo upírům vylézt ven přes den? Aspoň dočasně? *Zeptal se poněkud slabším hlasem. Byl si takovou otázkou lehce nejistý. Ale tak nějak doufal, že to možné je. Přeci jen, rád by se vrátil k předchozí práci. Nyní mu musí stačit focení během večera. Když se pak někde zastaví, fotoaparát vytáhl, načež jej i zapnul.* Třeba tam budou ještě někdy, znovu. *Usmál se na BOBA povzbudivě.*
*Kim se pousmála.* To už nechám na dotyčném, na co je bude chtít využít. Mám je jako dárek. Ale jestli budeš chtít někdy pomoci s pečením, dej vědět. Myslím, že jsem v tom celkem schopná. Možná bych někde našla i fotku loňských perníčků. *Usmála se na GERETA.* Dobře, ale dávej mi na ni pozor, nebo si tě najdu. *Pohrozila mu na oko, ale pobavené jiskřičky v jejích očích dávaly tušit, že se rozhodně nezlobí. Na jeho doporučení tedy zamířila k stánku, nakoupila tam nějaké cukroví a vrátila se zpátky. Skutečně ten malý vstřícný krok ocenila. GERET na ni nepůsobil jako nějaký magor, co by ubližoval zvířatům a ona tak nemusela žonglovat s medovinou, taškou a ještě vodítkem.* Díky. *Usmála se na něj srdečně, když se vrátila a to už si všimla, že se k nim připojil další muž (BEN) a zajímal se o Mayu.* Přísahám, ta holka má nejvíc nápadníků v celém New Yorku. *Zazubila se a přikývla.* Jen do toho, každá drbací ruka navíc je oceněna. Běžně s sebou nosíte pamlsky pro psy..? *Zeptala se, protože ji to trochu zarazilo, ale nakonec přikývla.* Koukám, že jste vůbec výborně vybavený. *Kývla pobaveně hlavou k jeho tácku a když dokrmil a podrbal Mayu, podala ruku i Jemu.* Kim, těší mě. Tahle kráska je Myosotis, ale říkáme jí zkráceně Maya. *Představila nakonec i fenku oběma mužům.* Tak, představování máme za sebou, jaké téma preferujete pro první rozhovor? Počasí, práci, nebo tématicky oblíbenou vánoční koledu? *Zavtipkovala.*
*Cítí jak s ním TAY proplete prsty a trochu ho to zaskočí, ale nenechá to na sobě znát. U jeho otázky se zamyslí.* Často tvrdí, že ano, ale ve výsledku ne. Velká část na Stínovém trhu jsou podfuky.* Zasměje se.* Ale kdysi jsem slyšel historku, že takové předměty byli, ale schovali je. Také je tu možnost stát se světlomilcem přirozeně, což nevím jak k tomu dochází, ale mám dvě teorie. Krev lovce nebo jde o věc povahy.* Zamyslí se.* Přesto je to nemoc, takže spíše jde o určitou mutaci.* Pokrčí rameny a pak zavrtí hlavou.* Ti už ne. Tyto tvorové se nesmí vytvářet.* Řekne a pak se podívá mezi stánky.* Oficiálně.* Dodá a tajemně se usměje.*
Jak se to vezme, chérie. *Zasmála se v odpověď na otázku NAT, ale když civil (BEN) poodešel, trochu ztlumila hlas.* Shax. Pár dní zpátky, tady v Central Parku. Byli celkem tři Poslali jsme je zpátky do jejich dimenze, ale tu nohu asi ještě chvíli budu dolečovat. Ani nevíš, jak jsem tomu férovi vděčná, že mě dal dokupy. Marně přemýšlím, kde jsou lovci. *Povzdechla si s hořkosladkým úsměvem. Ten se však jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v nadšený, když jí NAT podala krabičku.* To mi připomíná, také pro tebe něco mám. *Usmála se a z tašky vylovila podlouhlou krabičku.* Prosím, také otevřít až později. *Mrkla na ni, zatímco si tu její pečlivě zabalila. Pak jen s úsměvem pozorovala, jak se DOMINIC baví s oběma upírkami, sama spíše jen poslouchala, než se obrátila k Nat.* Jak dlouho máte dnes v plánu zůstat? Ráda bych obešla pár stánků kvůli dárkům, ale nechci na to být sama. *Usmála se na ni prosebně. *
*To teplo, byť sálající z jedné ruky, mu bylo příjemné. Se spojenýma rukama tedy neměl problém, jak by taky mohl. dokonce si s ním i propletl prsty, než vyslovil s nejistým hlasem jednu otázku. Dost by jej to zajímalo. Našpicoval tedy uši a když se ROBERT uráčil k odpovědi, bedlivě poslouchal, nechávajíce Sashu jít za nimi.* Víš, že mě to ani moc nepřekvapuje? *Nadhodil. Když pak zmínil i světlomilce, kývl. Nikdy s někým takovým čest neměl, ale od Morgana slyšel, že jsou vzácní a dost ohrožení.* Kamarád říkal, že to není žádná výhra. Prý jsou pak dost hledaní kvůli zkoumání..aspoň myslím, že něco takového zmiňoval. *Kouknul někam mimo BOBA.* Ale vím, že kdybych měl možnost se světlomilcem stát, něco takového by mě moc neodradilo. *Řekl nakonec, než se uchechtl.* Tak myslím, že ty jsi schopný přivést něco takového zpět na svět..a to, že je to ilegální, tě asi moc nezajímá.. ne? *Zasmál se tiše, odstupujíce dál. Nejprve vyfotil pár stánků, než se otočil k BOBOVI a foťák na něj namířil.*
*Bob mladého upíra poslouchá a pokýve hlavou.* Pravda. Já sám bych měl nutkání světlomilce zkoumat. Zkoumal jsem kdysi upíry i z jiných důvodů.* Řekne a pak se radši podívá někam, kde nejsou upíři.* Ale to je dávno, momentálně se zabývám neplodností čarodějů a posílení moci.* Řekne nadšeně a podívá se na Taye.* Pokud by ses stal světlomilcem, tak bych si s tebou rád dal kávu na mé střešní terase při západu slunce.* Usměje se na něj jemně. Pak se podívá na prosincové nebe, které se tváří, že každou chvíli bude sněžit nebo sněží.* Spíše mě to políčko, že se to nesmí, láká k tomu, abychto echt udělal.* Řekne a podívá se s úsměvem na TAYE.* Testuju limity.* Řekne a pak si všimne, že ho fotí.* Abys neměl, ze mě brzy celé fotoalbum.* Zasměje se.*
Tak jo..ale posaď se..alespoň.ti ten kotní[link src="k.obvazu"] * Nabídla Nat a jemně VALERII políbila čelo. Elaine oba dva pozdravila a Nat se podivala na DOMINICA* Doufám že víš že ta urážka nebyla myslena vážně..*Ujistila se rychle avzala Valerii Kolem pasu* Sluší ti to dneska..*Nat se usmála na krabičku a schovala si jí so kaps* Děkuji krásko *Nat se zasmála a dala jí maly pooibek na tvář * Joo..tohle..Eh..Asi vz dva se Už znáte..je to čerstvé takže nemůžu to říci s jistotou..ale jo..tak trochu mě tady Val políbila na kruhu akrobatické škole..*vysvětlila Natalie a Elaine si v klidu popíjela svařák* Taky jsem pěkně napínavý program..Setkání s Aless, první polibek s Val..dáš si svařák s trochou krve?..Kakao to není ale co už *Nat se usmála a zvedla VALERII do náruče a odnesla jí k nejbližší lavičce* A já tu klidně s tebou budu Val nemám nic na práci a chcu si to tu užít
*Vysvětlil, že perníčky prosvítající skrze jeho průsvitnou sáčkovitou tašku jejíž ušima měl volně provlečenou ruku, společně s adlším jeho nákupem, přírodními svíčkami a vánočním ubrusem, nenakoupil k jídlu, jak by se asi očekávalo, naštěstí to nevadilo. Dokonce dívka před ním navrhla pečení spolu. Bylo to to, co si myslel?* /Zve jej KIMBERLY na rande?/ *nebyl si jistý, ale vyznělo to tak, usmál se a navrhl že pohlídá pejska, aby o tom návrhu mohl přemýšlet. Ve městě se cítil sám, jak kůl v plotě. Byl vděčný za malou interakci s dívkou a jejím psem, ale vnímal to nevinně. Popravdě měl ještě plnou hlavu Valérie a to ještě netušil, že se dotyčná nachází jen pár metrů od něj, schovaná za davem společně se svými přáteli. Sklonil se k mazlivé fence a věnoval jí volnou rukou spoustu lásky a pohlazení po zádíčkách a hlavě. Usmíval se u toho jak blbeček. Věřil že samec by za ním pro podrbání určitě nepřišel.* *Zvedl překvapeně pohled na muže, který za ním a fenkou přišel. Vypadal trochu ošuměle, ale soudě podle toho, kolik věcí si sám koupil a nosil na závěsném pultíku před sebou to bezdomovec nebyl. Přesto v jistých lidech v okolí vzbuzoval mírný podiv a postranní pohledy. Geret k němu naopak pocítil sympatii, vědom si až příliš dobře jaké to je, neměl si s kým popovídat a cítit se sám. Vřele se usmál a postavil se. Bohužel si jej muž špatně vyložil, jako majitele pejska a on zrozpačitěl, když nevěděl, zda by směl povolit případnou mlsku, kterou muž vytáhl z kapsy.* Pohladit určitě *svolil a doufal, že nedělá chybu a Kim se nebude zlobit, naštěstí se majitelka již od stánku vracela a v jeho očích naprosto zabodovala, když se usmívala a neviděl v jejích očích žádné předsudky. On sám se často dostával do situací, kdy měl na sobě postarší oblečení a mnohdy ještě hůř, vypadajíc jak vágus a proto velmi oceňoval laskavé lidi. Tady by to do něj snad nikdo neřekl, když měl na sobě luxusní koženou bundu s límcem, přes který mu padala záplava umytých a rozčesaných vlasů a vousy měl seříznuty do rovné linky podél lícní kosti.* *Se smíchem jí podal vodítko a nechal rozhodnout zda kus sušeného prasiatka pejsek dostane. Do hovoru se nepletl, dokud nepřišlo na seznamování* Geret *podal muži přátelsky ruku a otočil se na KIMBERLY.* Super jméno, v duchu jsem si ji označil, jako Cassiopeiu, ale myslím, že tohle se k jejím očím hodí víc. *Prozradil tak nepřímo, že s dívkou netvoří pár, ale znají se jen chvíli.* Možná by nám BEN mohl doporuičit něco z toho, co si u stánků vybral *navrhl, když KIM pobídla oba muže k hovoru v duchu toho, jak se sami seznámili. Ty kaštany vypadaly vcelku dobře, už strašně dlouho pečené kaštany nejdel a dostal chuť si je udělat doma společně se Styrou. Konečně měl taky čas zjistit, zda se jeho medovina v kelímku už dá pít, ani jej nepřekvapilo že už je pomalu studená. Vypil tedy obsah na jedno napití a vyhledal blízký odpadkový koš, případně čekajíc, zda i KIM nebo BEN nebudou potřebovat něco do koše vyhodit, aby to vzal sebou.*
*Natiahne ruku ku kólii a jemne jej prejde po srsti a čaká na možnosť ponúknuť jej niečo chutné. Keď sa vráti slečna patriaca k tomuto psíčkovi rovnako milo sa na ňu usmeje, ale od psíka sa nestáva.* Celkom bežne. *Odpovie na jej otázku ohľadom pamlskov.* A nie len tie psie ale aj kočacie. Ono v meste je kopec těchto zvierat čo žije na ulici a normálne jedlo dostanú raz za čas, takže vždy u seba nosím niečo čo by im zlepšilo deň, kdeže domov si ich všetky asi nenarvem. *Zasmeje sa. On ich mal doma už tolko, že ak aspoň polovica z nich našla milujúci domov a nie opať ulicu, je šŤastný.* /Aha, jasné slušnosť... zas som zabudol./ Ja som Ben. Doma mám tiež zvieraciu spoločnosť. Síce to nie je nič s huňatým kožúškom, ale tiež příjemná spoločnosť. *Spomenie svoje dve sliepky, ale len okrajovo, zatiaľ čo podáva ruku Geretovi na potrasenie.* No, ak hladáte dobré sladké, klasika perníky sú top. Ale ja by som odporúcil aj jablčné zákusky tam na druhej strane za Santom. Pochúťka na teraz je úplne ideálna, keď do nej zaradíte, pečené gaštany a k tomu aj mandle v cukre. Tie robia asi na každom rohu, ale tieto mám hneď od vstupu. Kľudne ochutnajte, ja to aj tak všetko nezjem. Rád ochutnávam nové veci. *Ponúkne im zo svojho tácu, kopec jedla.* No a nápoje... V tamtom stánku, *Ukáže niekam kde ani neieje cez dav ľudí vidie,* Tam najú nealko svařák. Mýslím že za mňa bol top rybizlák. Aževraj tu majú byť aj nejaké stánky s masovými výrobkami, ale k nim som sa ešte nedostal.*Prizná.* Tak čo, pojdete si tiež dať fotku so Santom a elfami?
*Sasha jako by pro Taye ani neexistoval. Věděl moc dobře, že u nich je. Nemohl jej přeci jen nechat o samotě, problém by pak měli oba.* Z jakých? *Optal se zvídavě mladší upír. Možná mu ten důvod nažene strach, kvůli němuž by pak chtěl odejít..nebo kvůli kterému by bylo divné neodejít. Stihl pochytit, že od ROBERTA se musí očekávat vše a možná to bude bezpečné, možná taky ne. Kdo ví. Prostě to chtěl vědět.* /Co chceš na upírech ještě zkoumat? Encanto?/ *Pomyslel si, načež kývl na fakt, že to bylo už nějaký ten čas zpátky. Opět pak mohl být rád za to, že se mu ve tvářích nemůže vyskytnout ruměnec.* To je nádherná představa..těžko pak říct, zda i reálná. *Podíval se na BOBA.* Což je věc osudu. *Pokrčil rameny, načež si už začal připravovat foťák na focení.* Nečekaně. Je to jako strom se zakázaným ovocem. *Zašklebil se lehce, než kývl, nafotil pár věcí kolem, než namířil fotoaparát na ROBERTA.* Budu dělat, jako že to není můj záměr. *Opět se zlehka zašklebí, než se uchechtne.* Rád bych vyfotil i Sashu, ale to by bylo prd platné.
*Dominic byl zprvu rád za to, že mu Nat věnovala objetí, ale pak byl zaskočen jejím chováním.*Ehm, já jsem žádné zprávy...nedostal... *Dál už to ale nedořekl, jelikož se Nat začala věnovat Val a jej doslova a do písmene odbila. Uvnitř jej něco bodlo, něco podobného smutku, nechápavosti, jen si tiše povzdechl a upřímně už začal myslet na to, jak se odtud dostane, na co se vymluví, aby mohl zmizet.*
Je obvázaný, myslíš, že bych tady byla schopná dojít, nebo spíš, že by mě vůbec mamka pustila, kdybych to neměla zpevněné? Já mám jediný úkol, nerozbít si ho víc. *Zasmála se a přitulila se k NAT, když ji políbila na čelo, rukou ji přitom jemně drbala po zádech. Když popisovala jejich poslední setkání, jen se zachichotala a lehce zčervenala, ale úsměv její tvář neopouštěl.* Taky ses zrovna nedržela zpátky, hlavně když jsi samým okouzlením z té obruče padala, *poškádlila ji a oplatila jí polibek na tvář. Přitom se spokojeně usmívala. Padl na ni ten příjemný klid, co vedle NAT obvykle cítila.* Jinak, dalo by se říct, že jsme na sebe s DOMEM náhodou narazili v kavárně. Říkala jsem si, že budeš ráda, že ho uvidíš. *Dodala na vysvětlenou, ale neušla jí ta změna emocí z DOMINICOVY strany. Koukla po něm a omluvně se na něj usmála. Chápala sice Nat, ale bylo jí ho svým způsobem líto.* Klidně se pobavte, já tady dneska budu dlouho. *Navrhla nenápadně, jenže než to mohlo mít jakýkoli efekt, upírka už ji zvedla do náručí a odnesla k lavičce.* Nat, já fakt zvládnu chodit po svých, jak myslíš, že jsem se dostala sem? *Zaprotestovala. pak šeptem dodala* navíc, máš tu Doma, já počkám. Dám si mezitím třeba svařák.
*Když si všimla Dominica tak se provinile koukla na Dominica* D-Dome..já to nemyslela Já to fakt posílala zprávy..*Cítila se mizerně, po dlouhé době a tohle mu řekla? V očích měla menší slzy a začala jemně hladí Dominica po paži. Elaine si povzdechla a koukla na Dominica, když ho otočila od Natalie* Opravdu to nemyslela..byla to delší doba co jste se neviděli a trochu to na ní dalo znát..Jsem s ní víc než kdokoliv jiný takže jsem to poznala.. Dejte tomu chvilku..*Pak odstoupila a Natalie se styděla jako dítě když něco provede. Když Val na ni domluvila tak nat tiše zakňučela* Ale..*Nat se koukla na oba a promnula si oči* chci být s vámi oběma..
*Dom se na VAL jemně usnul, když a pak je jen sledoval s rukama v kapsách. Když pak k němu došla NAT, tak se na ni taky koukl a tiše si povzdechl.* Já envím, nic mi nedošlo, asi nějaké trable se spojením, netuším, ale...to se stane. *Hlesl. pak už se k ní naklonil, a přitáhl si malou upírku do náruče. Jemně ji pohladil po vlasech a tiskl si ji k sobě, spokojený, že ji má u sebe. Spolkl hořkost a pak se jemně odtáhl.* No,a jak jsi se měla ty, tedy krom toho, že jsi si někoho našla, abych to tak řekl? *Optal se na tváři se mu vyklubal úsměv.*
*Když se GERET zmínil, že k fence jméno sedí pro její modré oči, rozzářila se jako sluníčko.* Proto ho taky má. *Dodala s určitou hrdostí v hlase.* Tedy, kromě toho, že je z vrhu M, ale jméno dostala právě pro ty nádherné modré oči. *Vysvětlila a pak se zaposlouchala do BENOVA vyprávění.* To je od tebe moc hezké. Věřím, že to ta zvířata ocení. Taky si, bohužel, nemůžu vzít domů každé, ale jednou jich bude víc. Už to vidím tak, že v důchodu ze mě bude zvířecí máma. *Zazubila se.* Jaképak zvíře máš doma ty? *Zeptala se se zájmem, ale pak koukla po GERETOVI.* Ta otázka je, samozřejmě, pro vás oba. *Dodala. Musela se zasmát, když jim BEN začal nabízet jídlo na ochutnání, ale, no, když už ta nabídka přišla… Vzala si od něj pár pečených kaštanů.* Když jsem jako malá chodívala s rodinou na trhy, kaštany byly taková fajn tradice, člověk si tím vždycky dobře zahřál kapsy. *Uculila se.* Já teď měla medovinu. Já vím, GERETE, viděla jsem ten tvůj výraz, když jsem o té kombinaci slyšela poprvé od známého, taky mě to zarazilo, ale chutná to jako jablečný závin. Jen teda v tekuté formě. Na advent ideální. *Usmála se, aby mu dala najevo, že ho jen škádlí a nebere si to nijak osobně. Na dotaz ohledně elfů jen s úsměvem přikývla.* Věřím, že bráškové tu fotku ocení. Dokud tedy nepřijedou sami.
*Jen NAT povzbudivě stiskla ruku a usmála se na ni, aby upírka věděla, že se na ni nezlobí, ani to nebere nijak zle.* Taky se nikam nechystám. *Ujistila ji, ale pak už nechala rozhovor na nich, jen se vděčně usmála na Elaine, která společně s ní pomohla uvést situaci na pravou míru. Cenila si sice zájmu NAT víc, než čehokoli jiného, ale nechtěla, aby tenhle zájem zastínil další důležité lidí v jejím životě. Spokojeně je pozorovala, zatímco usrkávala svařák, který jí Nat podala. Fakt, že byl speciálně dochucený ji zjevně nijak nevyváděl z míry.*
Díky..*Usmala se na VALERII a políbila ji na čelo* joo měla jsem se dobře! *Natalie se usmála na Svého kamaráda a podrbala si hlavu* No potkala jsem Chiaru, jedna civilka pak jsem spadla na Kříž že stříbra, poznala jsem Val a pak s Alessandrou, která je fakt super..*Nat se zubila anapila se Svařáku* A co ty?..*Nosem tiše začmuchala a koukla na DOMINICA* Z tebe cítím Vílu *Dodala Nat a naklonila hlavu zvědavě* Že bys sis taky někoho našel, Dome? *Škarlila jej lehce a zasmála se*
*Dominic se usmíval, tak nějak si k sobě Nat tiskl a culil se.* Poslouchal, co se jí stalo, apak protočil očima.* Jsi pako. No, když mluvíš o Chiaře, z té je tak trochu upír...mám ji u sebe doma, a nevím nějak, co s ní dělat, ale asi ji dám někomu do klanu. Uvidíme no. *Pronesl a pak se nadechl.* No jo, tak nějak jsem teď v čerstvém vztahu s vílou. Vílákem konkrétně, ale...nemůžu být asi šťastnější. je strašně fajn, a strašně dobře se mi s ním tráví čas. *Přiznal pak Dom.*
*Když si od ní Nat svařák opět převzala, vrátila se k ním, ale nesnažila se do rozhovoru nijak zasahovat, spíše jen se zájmem poslouchala. Tedy, alespoň do momentu, než se zmínil o svém vztahu s férem.* Do jakého? Nedávno jsem jednoho poznala, na tolik náhod sice nevěřím, ale víly jsou moc fajn. Víš, tu nohu mi léčil jeden fér. Pomohl mi s těmi Shaxy. /Nebo spíš, on je vyřídil, já bych tu bez něj asi nebyla./ *Pomyslela si hořce, ale navenek nedala nic znát, jen se usmívala. * A vypadáš spokojeně. Gratuluji. *Usmála se na Doma.*
Vážně?*Nat se usmála a držela Dominicovi ruce s radostí* Gratuluji Dome!..Bych to do tebe nikdy neřekla ale jsem za tebe ráda! *Nat se zasmála a poskočila* A kdo to je? Jaký je..Povídej všechno! *Natalie pustila Dominica a jemně objala VALERII zatímco jí poslouchala* to je milý..Muselo to bolet..ale démona jsem zatím nepotkala..*Nat si sundala rukavice a dala je VALERII. Hned ji vrátila svařák do rukou aby jí nebyla zima* Ale zní to celkem akčně..
*Otázka na zvířata byla trochu legrační, vzhledem k tomu, že je vlkodlakem, ale nedal nic znát.* Já jsem se vlastně teprve před dvěma týdny přistěhoval. Nemám doma ještě ani nic zařízeno *přiznal.* *Jak začal BEN mluvit o sladkém, začal mít na něco chuť. Medovina jeho apetýt jen povzbudila, chtěl si dát ještě tu borůvkovou, ale zmínka o oříšcích v cukru, byla velmi lákavá*. Můžu jeden? *neostýchal se, když muž nabízel, zatímco Kim si vybrala kaštany. Nechtěl působit, jako nenažranec, spíš to měl tak, že projeví důvěru a přátelskou ochotu. Dělit se o jídlo povětšinou lidi velmi silně sbližuje. Bylo by super udělat si známé, když už ne přímo přátelé. V hlavě měl pořád ještě otázku toho, zda s ním KIM flirtovala, nebo ne, ale k tématu pečení se nevrátí dřív, než by případně měli vteřinku, dvě jen pro sebe, možná na konci, až se budou loučit, ale třeba se příležitost ani nenajde. Možná to celé byl jen zdvořilostní hovor a každý se teď rozuteče svým vlastním směrem. To byl prostě život… On sám se však nikam neměl, leda by vycítil, že jeho společnost už není více vítána, nebo by bylo povídání stále více rozpačité. Zatím se mezi nimi cítil moc dobře.* Však jsem nic neřekl* rozveselilo jej, jak bránila svůj džus v medovině.* Každému chutná něco, já bych ještě rád vyzkoušel tu borůvkovou... *Přiznal a vzpomněl si okamžitě i na to, že má cigaretové doutníčky stejné příchutě v kapse.* Můžem se tam klidně zajít podívat… *navázal na to, když BEN řekl, že ještě neobešel celé trhy a neviděl tak stánky s masnými výrobky. To sladké jej ale lákalo víc. Naopak Santa a ni Elfové nebyli jeho šálek čaje, ale co by pro společnost neudělal…*
*Podívals e na Val a děkovně pokýval hlavou.* Moc děkuji. *Zavrněl spokoejně Dom, a pak se podíval opět na Nat.* No, je to katolický kněz, tedy, vlastně otec by se dalo říct. A tak nějak, jo, vím jak to zní, se nechal svést, ale tak, jsme šťastní a spokojení, tedy alespoň já, ale jde to vidět i na něm. A jmenuje se Inocenc, moc milý, zvláštní, ale tak...hezky zvláštní. *Zaobalil nakonec Dominic.*
*Poškrábal sa na čele, keď sa ho Kim spýtala na jeho domáce zvieratá a trošku nervózne sa zasmial.* No... popravde mám dve sliepky. Jedna je Debbie a druhá Libby. Nie sú na úžitok, ale len na spoločnosť. /A kopec ľudí to odradí.../ *Nakoniec ale predsa len vytiahne peňaženku a obom im svoje slečny ukáže. Na oboch fotografiách figuruje i on sám, ale dominujú im sliepky. Keď ich ponúkne a oni si každý vezmú, na čo majú chuť, jeho úsmev už nie je tak ostýchavý, ale vrelý a veselý.* Kľudne aj desať. *Odpovie Geretovi a medzitým schová peňaženku s fotkami.* Tak sa možeme vrátiť kúsok spat k Santovi a ty si spravíš fotku. *Navrhne Kim* a my postrážime tvoju psiu lady a potom pozrieme na maso? *Potom sa obráti na Gereta...* ak si nový a nemáš do čoho pichnúť tak v práci by sa na zimu hodila výpomoc. Ak teda niečo zháňaš, v zoo majú teraz voľno.
Páni, fér a k tomu katolický kněz? To zní jako dobrá kombinace. *Zazubila se.* A příběh o tom, že upír svedl kněze snad možná ještě lepší. *Mrkla na DOMA, zatímco oplatila objetí NAT a vtiskla jí rychlý polibek na tvář a znovu ji začala drbat na zádech.* /Hezky zvláštní… To zní jako NAT./ *Pomyslela si se spokojeným úsměvem.* Vypadáš spokojeně. Zvlášť když o něm mluvíš. *Dodala s vědoucím úsměvem. Ona to měla úplně stejně, kdykoli došlo na řeč o NAT. S tou si teď mezi sebou předávaly svařák, než na ni koukla.* Příští platím já. *Pronesla tónem, který dával najevo, že je to pro ni rozhodnutá záležitost, nad kterou odmítá diskutovat.*
Má pravdu...Jsem opravdu ráda že někoho máš..Chtěla bych toho Féra potkat *Nat se usmála a usmála se na oba dva, Elaine tam stála a jen obdivovala stánky. Natalie se na ni koukla* No to ne! Chceš neco Dome? Pošlu Elaine jako ser- *Než to Nat dokončila dostala pohlavek od Elaine* Servírka nejsem..ale jsem hodná*Elaine se usmála a koukla na oba* co budete chtít? *Natie se usmívala a objala VALERII* Teplo *Natalie si užívala Teplo VALERIINA těla a odmítala jí pustit* Ty potřebuješ taky zahřát Dome..dej si něco! Abys náhodou toho Féra nenachladil
Slepice, tady ve městě? *Zeptala se pobaveně, ale byl v tom jistý zájem. Když jim BEN dokonce ukázal fotky, její úsměv se ještě rozšířil.* To je boží. Kde je proboha máš, v bytě? *Zeptala se, ale nebyla to negativní otázka, byla spíš jen upřímně překvapená. Pak se pootočila ke GERETOVI.* Však já taky nic neříkám. Ale bránit ho budu svým tělem. *Zazubila se a v duchu se pobaveně ušklíbla, páč přesně to už pro BOBA jednou udělala. Před tím, než začalo všechno to se Stíny.* Když už mluvíme o hlídání psí slečny… Poprosím jednoho z vás rovnou. *Podala vodítko tomu, kdo zareagoval rychleji.* Hned jsem zpátky. *Dodala a zamířila ke stánku, od kterého se za chvíli vrátila se třemi medovinami, borůvkovou pro GERETA, když se o ní přímo zmínil, repete s džusem a skořicí pro sebe a klasickou pro Bena, když si neobjednal nic konkrétního a opět si převzala vodítko Mayi, kterou přitom spokojeně poctivě podrbala. Ne že by si v poslední době mohla stěžovat na jinou než přátelskou společnost, ale s oběma muži se cítila mimořádně dobře. Oba působili, že jsou v pohodě a ona tak, minimálně v civilském slova smyslu, měla jakousi ochranku. Navíc, GERET i BEN se zjevně rozuměli i spolu, což bylo ještě lepší.* Tak dobře, jedna fotka, pak se mrknem po nějakém pořádném jídle pro chlapy. *Mrkla na BENA, zatímco vyrazili k Santovi.*
*Bob se na ně podívá a nevině usměje.* Kvůli jejich proměně. Zajímalo mě jak to funguje a proč se někteří mění. Je to zajímavá věc.* Vysvětlí s pousmáním. Má v laboratoři několik spisů o tom. Poslední je s Dragosovým jménem dokonce. Pak TAYE poslouchá a podívá se na SASHU.* Oh, to by šlo udělat, ale přes magický objekt. Jeden jsem kdysi viděl, ale byl extrémně vzácný.* Uchechtne se a pak zvedne lehce ruku, z níž vyletí několik jiskřiček. Ty jsou pro civily beze zraku neviditelné, neboť jde o jeho magii. Nesou se nahoru a on je sleduje. Pak zašeptá něco norsky. Brzy se z nebe začnou snášet sněžné vločky. Usměje se a podívá se na Taye. To, že ho toto kouzlo trochu vyčerpalo se snaží na sobě nedat znát.* Trochu jsem popohnal ty mraky.* Uchechtne se a doufá, že v jeho hlase není únava slyšet. Pak sáhne do kapsy, což mu připomene, ten dárek v krabičce. Je to krásná vyřezávaná krabička.*
*Dominic se otočil na Val, a s pokývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, pokaždé, když jsem s ním, a nebo jenom o něm mluvím, a nebo stačí jen na něj myslet, tak se cítím zatraceně dobře. Prostě jsme si sedli, a myslím si, že tohle je něco, co mě zkrátka a jednoduše mělo potkat. *Pronesl Dominic, mile se na ní usmál a poté svou pozornost přenesli na Nat. Sledoval, jak se projevovala její rozverná nátura, a spokojeně si jí sjížděl pohledem. Poté jsem musel zasmát.* To je v pořádku, já jsem měl před chvílí kávu, takže teď si asi nic nedám. Ale moc děkuji za nabídku. *Mrkl na ní. * No každopádně já nevím, jak dlouho se tady zdržím. Mám teď takový jeden vroubek u jednoho z menších upírských klanů, a nechci jim moc lézt na oči. *Vysvětlil Dominic okrajově.*
*Nadechla se, aby NAT odpověděla, pak se rozesmála, když zrzka opět pocítila Elaininy výchovné metody.* Ty si nedáš pokoj, co? *Rýpla si do ní se smíchem, než zalovila v tašce pro peněženku a podala Elaine nějaké drobné, dost na to, aby zaplatila piítí všem čtyřem.* Trvám na tom, Elaine. *Utnula jakékoli případné protesty.*Už dvakrát jste mě zvaly, dneska je řada na mě. *Usmála se a přitáhla si NAT blíž.* No já nevím, já myslím, že se spíš zvládnou vzájemně dostatečně zahřát… *Zamumlala, než trochu hlasitěji dodala* Teda… Cože? *Pak ale pozornost opět věnovala DOMINICOVI.* To chápu… Budeš v pořádku? *Optala se starostlivě, když zmínil ten konflikt s klanem. Sama o nich příliš nevěděla, něco málo, co zmínil Matei, když rozebírali Rumunsko, ale tušila, že o příjemnou záležitost nepůjde. Vzápětí se ale zasmála, když jí na nose zastudila sněhová vločka a vzhlédla. Pak se nepatrně zamračila.* Ty mraky se rozestoupily nějak moc a nějak moc rychle… *Zamumlala.*
*Bedlivě ROBERTA poslouchal, zatímco se občas rozhlédl po okolí, které po zastavení nakonec zachytil do fotoaparátu.* /Třeba nebude potřeba je tolik upravit./ *Pomyslel si, když se na jednu fotku podíval Poté pohled hodil na Sashu, kterému věnoval jemný úsměv, jako by mu naznačoval, že se baví.* Třeba je někde ukrytý. *Nadhodil pak mladší upír, načež se starší zašklebil.* Tak ať je ukrytý dál. *Vyplázl na Taye krátce rozpustile jazyk. Být tu Dragos, rozhodně nic takového neudělá, ale nyní..BOB to řešit nebude a Tay z toho taky neudělá vědu. Toho navíc zaujaly spíše vločky, které náhle začaly padat.* /Nemělo sněžit později?/ *Pomyslel si, ale i tak mu to nebránilo fotit dál. Ať už tedy ROBERT chtěl, nebo ne, vyfotil jej. Předtím spoušť přeci jen nezmáčkl.* Aha, rozumím. *Kývl, oči mu pak padly na ruku čaroděje, kterou strčil do kapsy.* Copak tam schováváš? *Optal se se zvídavým a zároveň neviňoučkým úsměvem.*
*Ealine odešla pro pití a zamávala VALERII. když si Nat poslecha co DOMINIC řekl tak se lehce vyděsila*..ty máš problémy?..Jestli jo..Tak ty borce zbiju na jednu hromadu! *Nat se postavila do bojového postoje a s ohledem na ostatní začala boxovat do vzduchu* Nebudou vědět co je dostalo! *Nat se usmála a dala pěsti dolů* Jen řekni a já je zbiju! *Nat se zaposlouchala co VALERIE řekla* A ty se chceš vzájemně hřát?~..*Zaškarlila VALERII a ušklíbla se na ní* Copak čarodějko moje?-..Woah..Ono sněží..*Když si všimla padajících vloček tak se usmála* víc perfektní to být nemůže..Mám to něj kámoše a přítelkyni.
*Bob se na TAYE dívá a poslouchá.* Může být zničen. Lovci ničili spoustu věcí. Nebo je ve Voidu. Ale odtamtud není možné se dostat.* Řekne s povzdechnutím a pak sleduje, jak padají vločky. Má sníh rád. Je to taková čistě bílá nevinná pokrývka. Přesto ho vždy fascinovalo, když do té jemně bílé dopadaly kapky krve. Když se ho zeptá, co má v kapse, tak se usměje.* Jo, něco pro tebe.* Řekne a stoupne si před něj. Chystá se krabičku vytáhnout, jenže do něj někdo zezadu narazí a jak je unavený z kouzla, tak ztratí rovnováhu a skončí v pokleku.* Omlouvám se.* Omluví se spěchající mladík a Bob uvidí, že krabička leží na zemi a je otevřená. Zlatý prsten s jemným dekorem a černým kamenem uprostřed je stále uvnitř. Tak krabičku zvedne podá ji směrem k Tayovi. Což z pohledu přihlížejících musí působit trochu jinak, než by Bob chtěl.* To je pro tebe. Sám jsem ho kdysi dávno vyrobil, ale až nyní do něj vsadil kámen a ochranné kouzlo.* Řekne a usměje se na něj.*
Samé špatné zprávy, jak jinak. *Uchechtl se mladší, načež se Sasha spokojeně usmál.* To s tím objektem je náhodou dobrá zpráva..pro mě. *Zazubil se. Tay nato protočil pobaveně panenky.* No jo, pořád tě ale můžu zachytit pomocí kresby. *Připomněl mu pak, než jej zaujalo ROBERTOVO gesto. Proto se taky zvídavě optal, co před ním ČARODĚJ schovává.* Vskutku? *Optal se lehce nevěřícně, hlavu stále lehce naklánějíc do strany. Pohled nestrhával jinam, stále jej soustředil na nižšího muže před sebou. Rychle sebou pak cuknul, když si všiml, že začal padat, ale naštěstí skončí pouze v pokleku. Pro sebe si v hlavě tedy oddechl. I tak si jej však starostlivě prohlédl, než se podíval přímo na předmět v krabičce. Překvapeně tak zamrkal a poté se jemně usmál.* Je nádherný.
*Dominic se na Val podíval, a jen jí pokynou hlavou.* Ano, tak nějak vím, na co si dávat pozor, čemu se vyhýbat. Prostě jsem hackl nesprávné lidi. Musím být příště opatrnější. *Zkonzultoval sám se sebou, poté pokrčil rameny, a poté se lehce zasmál.* No jo, asi bych to nazval riziko povolání. *Pronesl upír, a poté se zasmál. Podíval se na to, v jakém zapálení byla Nad, a poté se na ní jemně usmál. To je moc milé, ty moje bojovnice, ale nechci tě do něčeho takového vůbec brát. Kvůli nim jsem přišel o auto, a málem jsme při té nehodě i uhořel, takže jak říkám, skutečně to není nic hezkého. *Pronesl Dominic a zlehka se pousmál.*
*Čarodějka jen se smíchem a hlavou v dlaních pozorovala, jaké divadlo NAT předváděla.* S tvou šikovností ti to někde podjede na ledu a padneš před nimi na zadek. *Zazubila se na upírku, než jí vrátila úšklebek.* No a ne? Víš jaká je zima? Momentálně mě hřeje akorát vnitřně mládí a tvoje přítomnost. *Vyplázla na ni jazyk, než k ní rychle přiskočila, aby ji začala lechtat. Po chvíli ale přestala, když slyšela, co DOMINIC řekl.* Nedokážu si představit moc horších věcí pro upíra… Opravdu jsi v pořádku? *Zeptala se starostlivě.*
To ne...nic ti není že jo?..*Natalie se na něj podívala s obavou a představa stratit ho ji děsila. Nat si pak všimla ROBERTA a TAYLORA, na její tváři se zjevil úsměv ale ten zmizel rychle když si všimla že ROBERT klečí před TAYLOREM. Poklepala DOMINICOVO rameno a poukázala na tu scénu vedle nich* Koukni na ně...Ty vole..*Natalie se snažila nesmát a zabořila hlavu do VALERIINA ramene. Elaine se vrátila s pitím a ještě jedním překvapením pro Nat a VALERII, oběma dala teplé nápoje a všimla si čemu se Natalie smála a začala si zapisovat detaily pro hlášení*
*Dominic se na Val podíval, a potom přikývl.* Ano, už je to přece jen nějaký týden dozadu, tedy, no, skutečně týden, takže jsem se do té doby stihl zaléčit. A přeci jen, randím s vílou. Ten taky měl nějaké tipy a rady, jak se z toho co nejrychleji vyléčit. Ale to auto mě na tom mrzí asi nejvíce, ale, už jsem našel nějaké nové, v podstatě totožné, jako to staré. Takže teďka už jenom jej zaplatit, a čekat, až mi jej dovezou. *Pronesl Dominic zvesela. Pak se ještě jednou otočil na Natalii, a usmál se.* Ne skutečně už mi nic není, už jsem v pohodě. *Ujistil ji, a pak se na moment zamyslel, než se plácl do čela.* No jasně, jak mi taky mohly chodit zprávy, když mobil, ve kterém jsem měl simku, na kterém bylo tvé číslo, bouchl společně s tím autem. Ježiš, já jsem taky vemeno. *Zhodnotil, a pak se na upírku opět podíval.* Omlouvám se vůbec, mi to nedošlo. Vzal jsem doma první mobil, který mi přišel pod ruku, tak jako to dělám vždy, kdy o mobilu přijdu, a tohle jsem úplně vypustil. *Přiznal se nakonec upír.*
Tak to každopádně držím palce. Vílí léčení je úžasné, ale pořád, jakožto pro upíra, oheň je přeci pořád větší problém. *Tiše se uchechtla nad jeho poznámkou ohledně vybouchlého mobilu, ale jinak jej starostlivě ho poslouchala. Pak si ale všimla, jak se Nat někam zadívala a následovala její pohled směrem k TAYLOROVI a ROBERTOVI. Její obočí překvapeně povyskočilo výš a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.* To je kdo..? *Zeptala se trochu zmateně, ale s ohledem na to, že NAT měla plné ruce práce s tím neudusit se smíchy v jejím rameni, směřovala otázku spíše na DOMINICA nebo Elaine, zatímco svou přítelkyni něžně poplácávala po zádech, aby se uklidnila.* Díky. *Usmála se na Elaine a oba kelímky si od ní převzala, takže tam teď stála v poněkud zvláštní póze s kelímkem v každé ruce a hihňající se NAT na rameni.* No šťastný a veselý. *Prohodila suše, při pohledu na DOMINICA, než se začala smát i ona.*
*Je vždycky krásné slyšet někoho mluvit takto hezky o zvířatech. Jen doufal, že si každý uvědomuje, že je to především zodpovědná starost a ne jen radost. Ale na mentorování se vážně necítil. Protože se právě teď cítil vážně dobře.* *Na slepičky se podíval společně s Kim a po očku si ji znovu přeměřil.* Hele já nic neříkám *smál se a zvedl ruce jako by se vzdával. Bylo roztomilé, jak si to pitíčko bránila. Miloval na ženách tyto drobné odlišnosti. Mírně jej zamrzelo, že se je dozvídá o dívce, která byla velmi krásná a milá a on přesto myslel na jinou o které toho věděl jen velmi málo. Poslední roky nebyl tím partnerským typem a jeho známosti byly spíše nahodilé a krátkodobé, ale kdyby jednou opět miloval, chtěl by, aby byl jeho vztah postaven právě na těchto relativně drobných maličkostech, který si jeden o tom druhém pamatují.* *Natáhl automaticky ruku pro obojek, když Kim nabízela. Asi proto, že už si Myosotis tolik oblíbil a předběhl tak BENA.* *Kdyby tušil, co Kim chystá, jistě by nesouhlasil a když přinesla pití pro všechny tři, zůstal rozpačitě stát a zírat.* Tak... díky *snažil se usmát, ale cítil se náhle hrozně. Copak by to neměl být on, kdo přinese všem pití? Pro dámu a pro Bena, který jim tak ochotně nabídl ze svého?... Ne že by byl kdoví jaký boháč, naopak, dlouze vždy rozmýšlel co s penězi a nenáviděl plýtvání, ale byly Vánoce a on byl ochoten pustit nějaký ten chlup.* Vážně? *otočil se plně na BENA.* To by mi vlastně docela bodlo *přiznal.* *Živily jej převážně velmi nebezpečné bojové zápasy a cesta k nim nebyla růžová. Obvykle to zahrnovalo návštěvu toho největšího pajzlu v uličce s nejhorší pověstí v městě, kde začal bitku a ztropil drama, doufaje, že je mezi přítomnými někdo, kdo by jej doporučil na ilegální zápasy. Nenáviděl takto shánět konexe, ale ale pokud byl ve městě nový, nic jiného mu nezbývalo. Jenže tady... V NY měl dost obavy. Přeci jen tu mohla být větší koncentrace jak lovců, tak i jiných bytostí.* Dal bys mi na sebe číslo? *zeptal se zaujatě během toho, co se rozešli směrem k Santovi.*
Takze tak! Dam ti ho znovu ale tentokrát ho nevybouchni..a to je Taylor a Robert..Taylor je v mém klanu a Robert je jeho..asi nyní snoubenec..je to Čaroděj tak jako ty..[link src="ale.je"] mu 800..To je větší stařík než tady Dominic..*Nat se zasmála a objala svou přítelkyni a zvedla hlavu. Elaine mezitím vytahla kousek jmelí a zvedla ti nad ně s úsměvem. Nat se napila svého pití* Hm? Copak to tu máme Val?..*Nat se na ni ušklíbla a ukázala na jmelí nad nimi*
*Dominic se podíval na Val, a jemným kývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, to je skutečně pravda, Oheň je pro nás skutečně nepříjemná věc. Ale nejsem na to sám, a jak říkám, už je mi mnohem lépe. *Hned poté se podíval na Natali, a jemně pokrčil rameny.* No já se budu snažit, neboj se, výbuchy aut nejsou na denním pořádku mého žití. *Pronesl se smíchem, a poté sledoval, jak představovala další dvě bytosti kousek od nich.* No tak to skoro se svými 200 lety mám ještě co dohánět. *Pronesl po konstatování věku čaroděje a zlehka se zasmál.*
*S úsměvem přikývla nad DOMINICOVÝMI slovy.* To ráda slyším. *Usmála se, když je ujistil, že je v pořádku.* Ten kočičí čaroděj, že? *Zapátrala v paměti nad tím, co jí NAT řekla ve škole mezi o něco příjemnějším trávením času. Pak na ni vytřeštila oči.* Osmset? *Zopakovala pomalu, pak uznale hvízdla.* Nejstarší čaroděj, co jsem doteď znala, měl dvěstě… Tohle je… Páni. *Podala Nat její pití, než upila z toho svého. Překvapeně zjistila, že aniž by si o to řekla, nebo to navrhla, i v jejím pití byla tak nějak už automaticky krev. Napadlo ji, že Elaine nejspíš usoudila, že nejspíš budou stejně svařáky sdílet a chtěla mít jistotu, že ho NAT může. Chtěla jí za to poděkovat, ale to už byla Elaine zabraná v jiných věcech. Po upozornění NAT vzhlédla a uculila se.* Myslíš, že na tohle potřebuju jmelí? *Ušklíbla se, než si rusovlásku přitáhla do polibku.*
*Bob klečí na zemi a usměje se.* To jsem rád, dal mi docela práci.* Řekne a s trochou magie se zvedne a pak se opráší. Prstýnek z krabičky vyndá a vezme jeho levou ruku a dá mu prstýnek na prst. Něco zašeptá a tím aktivuje kouzlo.* Tak a je aktivováno.* Zazubí se a pak mu dojde, jak by to mohl někdo brát.* Na levé ruce to je, kvůli energii. Levá ruka je nejblíže srdci, která má být hlavně ochráněno. Také jde o proud energie, který teče rukama. Každá bytost do sebe přijmá magickou energii. Jen s ní neumí pracovat. Do levé strany těla jde nejvíc energie.* Vysvětlí a podá mu s úsměvem prázdnou krabičku. Pak sáhne do kapsy a vytáhne cigaretu, co měl předtím. Podívá se na TAYE a pousměje se.* Musím dobrat energii.* Vysvětlí a jde trochu stranou, aby si tu cigaretu zapálil. Vydechne kouř s rudými jiskřičkami, které sleduje, jak letí vzhůru.* Jinak, ten prsten obsahuje ochranné kouzlo. Velice silné. Aktivuje se vždy, kdy budeš mít strach.* Řekne mu.*
*Nat se zasmála taky a hned byla přitáhnula do polibku, na moment zavřela oči a užila si ho a pak se odtahla* woah..Hehe.. sorry Dome..*Nat se usmála a Elaine se začala smát* ale ti povím..líbá exklusivně..*Nat se usmála a poplacala Dominica* Někdy mi ukaž toho Inocence okay?..tak a teď si můžeš rozbalit dáreček *Nat se podívala na VALERII a na jeden lok se vypila půlku svého pití* Tobě koupím dáreček později Bráško *Usmála se rychle na Dominica* L
*Dominic se na Val jen pak usmál a pokynul jí. Pak se otočil na Nat a zaculil se.* Jo, někdy vás seznámím, budu moc rád, kdyby jste se poznali. *Mrkl na ni a pak se zasmál.* V pohodě, taky pro tebe ještě nic nemám, abych tě uklidnil. Každopádně, no, máte nějaký plán na to, co dělat? *Zajímal se pak Dominic a založil si ruce na hrudi.*
*Val se tiše zachichotala nad poznámkou od NAT a pohladila ji po tváři, než se odtáhla.* Nápodobně. Ale možná to bylo tou krví. *Kývla pobaveně ke kelímku, než si vyměnila vědoucí pohled s Elaine.* A můžeš si otevřít i ty svůj. Jen bychom si asi měly odložit to pití. *Dodala, než si svařák odložila na lavičku a pustila se do rozbalování dárku od NAT. Když uviděla nádherný ametyst zasazený do bronzového šperku, chvíli na něj jen naprosto nechápavě koukala, než se Nat vrhla kolem krku.* Bože, ten je nádherný… Děkuju… *Zašeptala. V očích se jí leskly slzy dojetí, když si zabořila hlavu do dívčina ramene a chvíli ji jen pevně objímala, než se od ní pomalinku poodtáhla a slzy si setřela.* Páni, to mě sebralo víc, než bych čekala… *Zazubila se, ale hlas se jí pořád trochu třásl.* Nasadíš mi ho..? *Zeptala se NAT, když přívěsek vybalila z krabičky, kterou pečlivě zabalila do tašky.*
Tak v byte... ako sa to vezme. Skor na lodi, ktorá sa premenila na byt. *Objasní, kde chová svoje sliepky, a ďalej sa to snaží nerozpitvávať. Každý nech si z toho vezme to svoje.* /Ak budú mať záujem kľudne im o tom poviem viac, či im ho osobne ukážem ak by neverili, ale inak to asi nebudem nijako viac riešiť./ *Slečna odběhne do stánku a vážne ho prekvapí tým že kúpi nápoj aj jemu.* Jé, dík, ale to si vážne nemusela. *Povie ale zo slušnosti si i tak vezme ten čo mu ponúka. Napije sa a príjemne sa tým osvieži. Lahodná chuť mu krásne prejde z jazyka až do mysle a tam spraví príjemné salto s ohňostrojom.* /Lahodné./ Jo v pohode. Síce na zimu příliš ľudí nechodí, ale o ľudí je tam stále záujem. V podstate ťa zaradia podla vzdelania a predošlých skúseností. *Vysvetlí mu ako to tam chodí teraz a keď ho požiada o číslo, bez problémov mu ho poskytne. Potom vytiahne ďalší kúsok sušeného masa a ponukne ho Maye.* Tak slečna, to máš posledný, s pamlskamy sa to nesmie preháňať. *Povie jej ako malému dieťaťu čo chce ďalší cukrík. čo znie trochu blbo, kdeže on sám ma taác plný dobrot. pomaly sa presúvajú k Santovi, kde je kŕdeľ detí stojacich v rade. Dostávajú malé balíčky po tom čo Santovi zdelia čo chcú na vianoce a spravia si fotku.*
Hm..Žádný plán asi není...prostě půjdeme kolem a koukat..*odpověděla Dominicovi s úsměvem* A být tebou vymyslím něco super pač jedenáctého mam narozky..*Nat se Usmála na oba a položila si kelímek hned vedle Ní vytahla krabičku od VALERIE. V ten Moment ji Valerie skočila kolem krku* Zlato neplač...a jistě nasadím ti ho..Ladí ti k krystalu na čele..*Nat VALERII nasadila náhrdelník* Tak jo .jdem na to! *Nat otevřela svůj dárek a zakryla si ústa v úžasu. Netopýří náhrdelník s Rudým kamenem a rudé brko jí zdobili krabičku, brko v krabičce sinschovala do kabelky a hned si náhrdelník nasadila bez pomoci a usmála se* Hehe Jak vypadám ? *Nat se zasmála než pevně objala VALERII* Taky děkuji..Moc
*Ten dárek jej dosti překvapil, nicméně líbil se mu. Opravdu moc. Už jen to, že i samotný prsten ROBERT vyrobil, jej dosti okouzlilo.* Mít v sobě víc krve, určitě bych měl aspoň na chvilku červené tváře. *Uchechtl se značně rozpačitým hlasem. Podruhé, když tomu prstenu věnoval pohled, už jej měl na levém prsteníčku. Jeho tváře stále zdobil jemný, kdežto veselý úsměv. Pobaveně se pak uchechtl, když mu BOB začal vysvětlovat, proč mu jej nasadil zrovna na prsteníček na levé ruce, kde se normálně dávaly zásnubní prsteny. Naklonil hlavu lehce do strany, načež si jednu tvář pohladil rukou. Byl by samozřejmě radši, kdyby něco takového udělal ten čaroděj před ním. Přeci jen, jeho dlaně byly příjemně teplé.* Zjednodušeně je to kvůli energii..jsi roztomilý, když takto rozpačitě něco vysvětluješ. *Zazubil se na ROBERTA a krabičku si schová do brašny, kde hned na to vrátí i fotoaparát.* Nemáš u sebe i nějakou normální? Krabičku svých jsem nechal doma. *Zeptal se, když přešla řeč k cigaretám. Později i kývl, jakmile se vrací zpět k prstenu.* Takže kdykoliv se budu bát, aktivuje se, rozumím. *Usmál se.* Teď se cítím trochu blbě, nic pro tebe nemám. *Uchechtl se lehce nervózně. Sasha to všechno mezitím kousek za nimi vstřebával, přemýšlejíce, jak to do hlášení zapsat.*
*Upír je poslouchala a usmíval se. Nakonec ale zabloudil pohledem do davu, a jaké bylo jejich zhnusení, když viděl, že tam stál jeden ze čelů onoho klanu. Díky bohu si jej nevšiml, ale pro Doma to byla konečná.* Já vás opustím dámy. Moc rád jsme vás ale viděl. *Usmál se, a hned poté zmizel tak, jak se objevil.*
*Kim si všimla Geretova výrazu, tak ho jen poplácala po paži a s úsměvem lehce zavrtěla hlavou na znamení toho, že je to v pořádku.* Na lodi? Tady v New Yorku? A to jsem si myslela, že já žiju dobrodružný život. *Zasmála se.* To musím jednou vidět. A možná, ale dělám to ráda. Koneckonců, platíte mi za to moc milou společností. A nejen mně. *Kývla se spokojeným úsměvem k Maye. Zaposlouchala se do rozhovoru obou mužů a s úsměvem pozorovala, jak si vyměnili čísla za účelem případného pracovního kontaktu.* Já vám v tomhle bohužel moc nepomůžu, ale kdyby si někdo z vás ublížil, dejte vědět. Jsem zdravotní sestra. Anebo taky kdybyste potřebovali nafotit nějakou akci, nebo třeba zvířata. To je moje druhá práce. *Usmála se, zatímco mířili k Santovi a pobaveně sledovala BENŮV rozhovor s Mayou.* To je krásný přístup, ale vysvětli to mému kamarádovi, co ji obvykle hlídá a, cituji, nemůže odolat těm krásným modrým očím. *Zasmála se. Když vidí řadu u Santy, pousmála se.* Anebo, víte co? Možná se tu spíš stavím, až přijede rodina na návštěvu, nechci zdržovat řadu dětem. Kamže jste to chtěli jít dál? *Optala se mile a upila ze své medoviny.*
*Vidí, že se mu prstýnek líbí, tak je nadšený. Nadšeně se usměje a pak se trochu přitoskne k Tayově dlani. Pak sáhne do druhé kapsy a vytáhne nenačatou krabičku.* Koupil jsem je, protože lidé se rádi ptají ostatních kuřáků, zda mají oheň nebo cigarety.* Řekne a čeká až si cigarety vezme.* Přesně. Občas se to nemusí hodit, ale to je nevýhoda toho.* Poví mu a radši neříká, že ve své podstatě je to kouzlo mezi očarováním a kletbou. Ví, že podobné kouzlo dal jedné ženě a pak mu ten předmět vrátila zpátky, protože měla obavy z první noci s manželem a nakonec k ní málem nedošlo kvůli tomu. Tehdy měl Bob záchvat smíchu. Pak se na Taye podívá a čeká až si vezme cigaretu. Chce mu ji totiž zapálit než budou pokračovat v debatě. Všimne si však Sashi.* Hej, pokud jde o to, co říct Dragosovi, tak řekni pravdu. Dal jsem Tayovi prsten na ochranu.* Pokrčí rameny.*
To jsou jen slzy dojetí, neboj. *Usmála se na upírku a objetí jí stejně pevně oplatila.* Tu es magnifique. *Špitla s úsměvem, než ji políbila na tvář a s úsměvem si prohlížela krystal.* Moc ti to sluší. Tedy, ne že by pro to byl nutný ten náhrdelník, sluší ti to vždy. *Dodala.V tu chvíli si ale opět všimla změny v Dominicových emocích.* Nápodobně, Dome. Snad se brzy uvidíme znovu! *Mávla na něj s úsměvem a pootočila se k Nat.* Neprojdeme se někam, třeba k ostatním stánkům? Já vím, jídlo v tvojem případě asi vynecháme, ale co takhle omrknout nějaké dekorace? *Navrhla.*
Aha..to jsou oni? Tak jo utikej..budu pozornost..měj se! *Nat se podívala na Muže a prokřupla si klouby na rukou* Počkej tady na chvilku, mámtu neco na práci*Nat Vykročila k nim, než Elaine mohla zareagovat tak Nat už mířila k mužům, pomocí svého štěstí narazila do nich a srazila dva dolů* Ah moc se omlouvám! Jsem uklouzla..Aha...jsem Nešika..*/Tu máš hovado/ Pomyslela si Natalie a jak ležela na jednom z nich ať loktem "Omylem" narazila do nosu a druhému nohou stoupla na rozkrok* Oopsss Sorry kámoš Lásko pomoz mi vstát ještě jim ublížim víc..*Elaine za ní doběhla a pomohla Natalii vstát a koukla na Muže* Doufám že vám moc neublížila..je to trdlo *Falešně se Elaien omluvila a vzala Natalii Bokem* Proč si mě nenechala jim nandat víc?..*Zeptala se Natalie starší upírky* Měla bych průser a Dominica by si všimli..Ale musím uznat že to zlý nebylo *Usmála se Elaine a zašli zpátky za VALERII
*Zvesela se usmál, když mu přitiskl čaroděj svoji ruku na tu jeho.* Ach..ty tvé ruce jsou tak příjemně teploučké. *Vyklouzlo z něj, než mu pohled poté padl na nerozbalenou krabičku cigaret. Tu si nedlouho nato převzal.* Ja, to moc dobře znám. *Přitakal, během čehož balíček bez váhání rozbalil, aby z ní hned mohl vytáhnout jednu cigaretu. Hlavou pak pokýval, dávajíce si cigaretu mezi rty.* /Jo, já tu vlastně ani nemám zapalovač. Scheiße./ *Pomyslel si, načež věnoval pohled nejprve ROBERTOVI, přičemž se mu v očích zračila prosba o to, aby mu ji zapálil. Během čekání na jakousi odezvu, zda si toho čaroděj všiml, se i podíval na Sashu, který toho měl zjevně už dost.* Jasně, ochranný prsten na ochranu, chápu. *Přikývl.*
Ne, Nat, počkej! *Zavolala za ní, ale když si všimla, o co se Nat snaží, vložila veškeré herecké umění, co měla do toho, aby scénku podpořila. Ne však stejně jako Nat. Celou scénu naoko s hrůzou pozorovala s ústy zakrytými rukama, dokonce v jeden moment zatahala Elaine za rukáv.* Prosím vás, pomozte jí, jinak si něco udělá! *Vyhrkla vyděšeně. Když se k ní obě dívky vrátily, rádoby vyděšeně se jí vrhla kolem krku.* Proboha, Nat, není ti nic?! *Vyhrkla, ale jakmile se situace uklidnila, na tváři se jí objevil škodolibý úšklebek.* To bylo slušné. *Pochválila Nat i sebe.* Tak, přesunem se k prohlídce stánků, nebo tě ještě pořád neopustila krvežíznivost? *Zeptala se pobaveně a podala Nat její svařák.*
*Bob se trochu stáhne a je vidět, že přemýšlí. Zdá se mu, že Tay je v jeho blízkosti teď trochu jiný. Moc tomu nerozumí. Celkově zjišťuje, že emoce jsou na něj už moc složité, ale to jsou už pár století. Když SASHA prohlásí onu větu, tak se na něj Bob podívá.* Jo.* Řekne jen a má dojem, že ten alkohol pro něj nebude dobrá volba. Pak se otočí k Tayovi. Dojde k němu co nejblíž a pak s cigaretou ve své puse se dotkne té TAYOVI. Nechce ohrozit, že by se upírovi něco stalo. Přitom se podívá upírovi do očí a v těch jeho se objeví záblesk jeho rudé magie. Když se mu podáří úspěšně zapálit cigaretu, tak ho vezme za ruku.* Tak ti zahřeju aspoň ruce.* Usměje se na něj skrz cigaretu.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, když spatřil ten přemýšlivý výraz v ČARODĚJOVĚ obličeji.* /Nad čímpak asi přemýšlí?/ *Ozvalo se mu v hlavě, než svoji pozornost přesunul k Sashovi. Lehce pak pozvedl jedno obočí. Nevěděl, kdo z těch dvou se mu dnes zdál více mimo. Pohled mu nakonec padl na kelímek s punčem v rukou jeho doprovodu.* Nemáš už dost? *Dovolil se optat, i když mu nemuselo jít moc dobře rozumět přes cigaretu mezi rty. Proteď se to tedy rozhodl nechat být. Spíše se věnoval ROBERTOVI, který přišel k němu co nejblíže. Podíval se mu tak automaticky do očí, v nichž spatřil záblesk něčeho rudého. Neucuknul však a ani se nepodíval jinam. Nechal si cigaretu zapálit, načež se zvesela usmál, když mu hned na to chytil BOB ruku.* Danke, Lieber. *Usmál se na něj.*
*Bob se na Taye usměje a pak se rozhlédne.* Co takhle projít další stánky. Chci najít něco na Vánoce. Mají tu dost ozdob, takže přemýšlím, že bych nějaké koupil sestřiným holkám. Budou mít ve společném domě obří stromek.* Řekne a posuměje se než s Tayem zamíří mezi stánky.* Víš, kdysi jsme s rodinou slavili Vánoce jinak. Zapálili jsme dubové poleno. Nikdy nám nezhaslo díky mě a matka byla vždy vděčná. Pálili jsme věnec a házeli ho z kopce. Byla to sranda.* Zasměje se.* No a jako malý jsme nechávali boty venku i s cukrem. Otec donesl stromek, který jsme ozdobili bohy. Jen jsme pak museli jít do kostela, aby nikdo neměl podezření, že nikdo z nás není křesťan.* Zazubí se a prohlíží si stánky. Mezitím kouří a schytává pár nevrlých pohledů od kolemjdoucích. Jenže to mu je jedno, prohlíží si stánky.*
*Bez otálení kývl. Rád by viděl, co všechno trhy nabízí, když už je vidí po sakra dlouhé době.* Nemůžu nesouhlasit. Taky si rád něco pořídím..spíš jen k sobě do pokoje, pro své vlastní bezpečí. *Uchechtl se, načež se společně s ROBERTEM rozešel vstříc dalším stánkům na prozkoumání. Sasha byl celou dobu samozřejmě za nimi. Tay pak mezitím vyhledal BOBOVU ruku, aby jej mohl chytit a zas si s ním proplést prsty, zatímco do sebe spokojeně vtahuje nikotin. Když pak mlčky a bedlivě poslouchá, copak ČARODĚJ povídá, občas si druhou rukou cigaretu od úst odtáhne, aby mohl vydechnout kouř.* V to věřím. *Kývl. O podobné tradici jednou něco slyšel. Asi z hodin základů společenských věd, nebo možná v dějinách, nevěděl už jistě.* Naše vánoční tradice moc zajímavé nejsou. *Jedním prstem jemně pohladil hřbet ROBERTOVY dlaně, pokud jej tedy nechal jej držet za ruku.* Se sestrou jsme akorát vyráběli výzdoby na stromeček, fotili..zdobili cukroví. *Naklonil hlavu na stranu.* Ta malá uličnice mi chybí.
*Zasměje se a všimne si malých stromečků v květináči.* Co tohle? Mohl by sis ho ozdobit. Třeba takovýma slámovýma panenkama. Má nejmladší sestra je vyráběla a pro lidi z vesnice dělala s křídly. Povídala, že to jsou andělé těch, co nás opustili. Lidé z vesnice ji začali říkat svatá. Nesnášela to.* Zasměje se a stiskne TAYOVI ruku jak mu v myšlenkách pošle vzpomínku na mladou dívku s rezavými vlasy, černýma očima a tvořící slaměné panenky. Ve vlasech má jmelí a stříbrnou sponu. Pobrukuje starou píseň.* To byla má sestra.* Vysvětlí s úsměvem. Pak ho poslouchá.* Oh, jaké cukroví?* Zeptá se a snaží se mu tím trochu zvednout náladu. *My nikdy nic takového nedělali. Já si jen dával ráno po návštěvě kostele chleba s medem a k tomu čerstvé ovčí mléko. Takže bylo ještě teplé.* Vzpomíná a je rád, že tyhle vzpomínky jsou pro něj čisté jako by se to dělo včera. Dokonce by přísahal, že si pamatuje tu chuť mléka, jak se v puse smíchalo s medem.* Ah, jsem z toho dostal chuť na chleba s medem a mlékem.* Zasměje se.* Tvoje sestra žije v Evropě?* Zeptá se ze zvědavosti a hlavně proto, že se mu v hlavě zrodil malý nápad.*
*Podíval se téže směrem, jako se díval ROBERT a zasmál se, přičemž zavrtěl hlavou.* Stačí mi starat se o tu kytku, co jsi stvořil při našem prvním tréninku šermu..tu bych taky mohl teoreticky ozdobit. *Nadhodil, načež se nad tou představou opět zasmál, než nechal BOBA dál vyprávět o těch výzdobách. Jemně se přitom usmál. Měl rád, když mu takto vyprávěl o své rodině a o tom, co prožil. Kromě něj dělal něco podobného i Morgan, u nějž se o to ovšem musel Tay prosit. ROBERT si zjevně musel všimnout, že to mladšího upíra zajímá.* Byla nádherná..vypadala jako anděl. *Usmál se. Sám si pak vzpomněl na svou malou sestřičku. Jak jí vždy přistavoval stoličku ke kuchyňské lince.* Například Vánoční Springerle.. vždy jsem sestře kvůli nim připravoval kakao s malými marshmallows a šlehačkou, protože nám nechtěla pít k tomu čaj a kávu jí rodiče zakazovali. *Uchechtl se. Nestěžoval si na to, naopak jí to kakao dělal rád. Vždy si pak udělal i jedno pro sebe. Nyní by si ho mohl udělat jen v klasické formě a s příměsí krve.* Heh.. jiná doba. *Nadhodil, načež opět BOBA jemně pohladil prstem po hřbetě jeho ruky. Jako by ho chtěl uklidnit, ačkoliv to ve finále dělal pro své potěšení.* Škoda, že bych si nemohl dát s tebou. *Odpověděl mu, načež kývl.* Ano, Aless žije v Evropě s rodiči..je o deset let mladší, takže úplně na výběr nemá. *Nervózně se uchechtl.*
*Zvedl obočí nad tím, že BEN žije na lodi, znělo to... velmi lákavě.* Klidně bych se někdy stavil *nechal se slyšet.* A jen kotvíš, nebo ses i plavil? *zajímalo ho hned* Promiň, a ty? *zajímal se honem i o KIM, protože zmínila, že taky nemá zrovna nudný život, byl fakt zvědavý.* *Přemýšlel nad pracovní nabídkou, co se mu naskytla.* /Podle vzdělání a osobních zkušeností... To bude krapet problém./ *Školu má jen střední s maturitou a praxi, kterou by si mohl napsat do životopisu tak z dvacet let starou. Přesně před tolika lety se stal vlkodlakem... a pak se narodila Styra.* Safra, praxe? No... já dělal spíš jakože hodně brigády a ták, po celých státech... A nebylo to tak úplně tento... Ofiko víš. Ale zvířata mě mají fakt rády! a klidně udělám i nějakou tu manuální práci *pokoušel se z Bena vytáhnout, jak moc to bude vadit a zda ta nabídka furt ještě platí, nebo tam někoho, kdo před dvaceti lety rozjel dráhu profesionálního boxera, aby pak takřka ze dne na den vymizel jak ze světa boxu, tak i sociálního života, nechtějí, protože by jim připadal podezřelý. Ono bylo fakt těžké vysvětlovat svůj dosavadní styl života někomu, kdo nemá ani tušení, co se s ním a jeho rodinou dělo.* *Drbkal Mayu pokaždé, když se kolem něho ochomýtla a cítil se jako už dlouho ne. Jako kdyby byl... mezi přáteli. Sníh padal a medovina hřála v břiše, začínal ji docela cítit. Byl zvyklý na rum a změna je vždy pro tělo překvapení.* *Zvedl obočí nad tím, že je KIMBERLY zdravotní sestra. Doufal, že nebudou mít příležitost se potkat. Při tom, čím si vydělával, vídal lékaře a sestřičky až příliš často.* A kde pracuješ? *doufal, že na nějakém pediatrickém oddělení soukromé kliniky... a ne v nemocnici, nebo při výjezdu sanitky.* *Zastavili se u Santy, ale když KIM viděla tu frontu, tak si to rozmyslela. Gereta něco napadlo.* Počkej a co fotku jen tebe a stromku? *nabídl se a zamával telefonem v ruce, do kterého si ukládal BENOVO číslo. Natáhne ruku, aby si k němu Kim odložila nákup, co jistě nechtěla mít na fotce a šel hledat nejlepší místo, kde nebylo příliš mnoho lidí. Z mnohých zkušeností předem věděl, jak fotit ženy. Mírně odshora a nejlépe mnohokrát a z co nejvíce úhlů, aby si pak daná slečna fotky probrala a vybrala si jen jednu, maximálně dvě z padesáti, ani se neptal a konal.* Jednu i s BENEM? *navrhl*
Jo jsem v pohodě neboj..*Nat se usmála a políbila Valerii, pevně jí objala a pak se odtahla*..můžeme jit a koukat kolem..a možná tě maličko rozmazlím..ale taky..ráda bych tě jen držela a prostě si to tě tu užívala..*Nat drzela VALERIINU ruku a vedlaji přes* Můžu ti říct že tě miluji? *Nat se podívala na VALERII s klidným výrazem a procházela stánky s VALERII. U jednoho stanku se zastavila a to byl stánek s Elektronickými zapalovači, Nat hned jeden popadla a zaplatila než ho schovala* Pro Taylora..je to kuřák a zapalovače klasické mít nemůžeme z určitých důvodů..*Nat pokračovala dál*
Hele, tak ja vás oboch pozývam niekedy ku mne. Momentálne kotvím blízko pláže, ale v podstate bývam kdekoľvek mám chuť ráno vystúpiť. /Aj keď polícia nerada vidí že cestujem sem a tam./ *Vysvetlí zatiaľ a potom počúva, že Kim je vlastne v zdravotníctve. Ak keď podľa všetkého v tom pre ľudí. Zatiaľ čo on si chodí po večerných kurzoch aby sa vyučil aspoň na asistenta veterinárnej ordinácie.* No to máš v pohode. Ja kým som sa dostal do zoo, tak som toho vystriedal kopec. A tak to tá možno šupnú ku mne. Ja tam konkrétne robím úklid vybehov a občas asistujem u kŕmenia. *Vysvetlí aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Prípadne, ak sa na to necítiš a hľadáš niečo v teple, tak mám ešte kontakt na pána Wonga, ktorý vedie večierku. *Ponuka mu ďalšiu možnosť. Foteniu sa nebráni. Je predsa pohľadný mladý chlap. Ak sa upraví. Nevyzerá ako bezdomovec.*
*Polibek Natalii oplatila s něhou sobě vlastní a přitiskla si ji k sobě, než se rozhodly dál prozkoumávat stánky.* Jenom malinko? Jak k tomu přijdu? *Poškádlila ji, ale naprosto s ní souhlasila. Nepotřebovala se nutně fotit, zkoušet všechno jídlo a pití v dohledu. Vlastně nesháněla nic konkrétního, spíš kdyby náhodou narazila na něco zajímavého. Otázka Nat ji trochu vyvedla z míry. Ona sama by to nejspíš tak brzo neřekla, jenže zároveň si uvědomovala, že Nat byla daleko zbrklejší, než ona sama.* Jistěže můžeš. *Usmála a na moment jejich ruce rozpojila, aby rusovlásce zastrčila pramen vlasů za ucho, než opět pokračovaly v prohlídce stánků. Zatímco Nat vybírala zapalovač pro Taylora, ona sama se porozhlédla v nabídce u stánku a na tváři se jí objevil pobavený úsměv, když si všimla zapalovače, který vypadal jako balíček karet. Přesně jak čekala, zapaloval se tak, že člověk odsunul eso na vrchu balíčku do vějířku, čímž odhalil zbytek karet. S úsměvem kývla na prodavače a koupila jak zapalovač, tak náhradní náplň. S tím kousek poodešly, aby zapalovač ukázala Nat.* Možná je to příliš optimistická myšlenka, a zdá se to jako naprosto zbytečný dárek pro čaroděje, ale… Myslím, že Matei to ocení, alespoň v momentě, kdy potřebuje splynout s civily. *Ukázala jí, jak se zapalovač aktivuje.* Je to strašná blbost, ale hrozně se mi to líbí. *Dodala. Zářila přitom jako sluníčko.* Poslyš, Nat. *Zastavila na chvílku.* Možná by se na to hodilo zeptat v trochu jiné situaci a možná je to úplně zbytečné a moc oficiální, ale… Stejně se zeptat chci a nechci to odkládat. *Malinko nervózně se pousmála, když ji chytla za ruce.* Chtěla bys být moje přítelkyně?
Ale když se ti líbí na tom záleží *Nat se usmála a poslouchala VALERII* je zajímavý..já si radši dám odstup..*Nat se zasmála a tváře se ji rozjasnily když jí držela za ruce. Po jejich slovech se Natalii rozevřely oči a ona jen zírala v šoku na mladou čarodějku před ní* Ty...chceš abychom spolu chodili oficiálně? *Nat se usmála od ucha k uchu a její zoubky vylezly z radosti, kterou prožívala* Jasně že chci Val! *Natalie ji objala a zvedla jí do náruče, protočila se s ní a začala se smát z radosti* A bude tvoje máma souhlasit že si tě ukradl Upír? *Zeptala se zvědavě a držela jí v rukou*
Určitě rádi přijdeme, viď, GERETE? *Usmála se na GERETA, když jim BEN navrhl návštěvu.* Já dělám na pohotovosti. Takže vlastně cokoli od rýmičky až po úrazy. *Vysvětlila, než opět nechala muže se bavit, zatímco kráčeli směrem k Santovi.* Myslím, že se toho zbytečně bojíš, GERETE. *Zavrtěla s úsměvem hlavou.* Nejhorší, co ti můžou říct, je ne. Jinak známý je hasič, teoreticky bych se mohla zeptat jeho, jestli někoho nehledají? *Navrhla, než se jim GERET nabídl focení.* To je vlastně moc fajn nápad. *Rozzářila se nad tím návrhem.* Klidně i tři, s takhle fajn společností se ráda nechám zvěčnit. Ale pokud by nevadilo, měla bych vás na fotce ráda oba, když už jsme se tady tak pěkně sešli. *Navrhla ještě, nechala si udělat pár fotek sama, i s BENEM a GERETEM, pak vytáhla svou zrcadlovku.* Ať máte taky nějaké hezké fotky z trhů. *Dodala s úsměvem a pokud oba souhlasili, vyfotila jim několik fotek kdekoli jen chtěli.* Tak, kam to bylo dál, stánky s masem? *Usmála se.*
No, pokud chceš i ty, samozřejmě. *Usmála se bělovláska, ale to už ji NAT svírala v náručí. Se smíchem ji objetí oplatila a přitulila se k ní.* Pokud si máma byla schopná zvyknout na to, že se po nocích tahám s o skoro dvě století starším čarodějem, věřím, že o pár let starší upírka budou spíš body k dobru. *Zasmála se.* Navíc, mamka je dost mladá a byť to nutně nejde ruku v ruce, celkem otevřená různým věcem. Jen prosím nekousat. *Zazubila se, než NAT políbila na tvář.* Můžeš mě postavit, rytířko. Ta noha taky potřebuje nějakou rehabilitaci, jinak už se na ni nepostavím nikdy. *Dodala se smíchem.*
Tím líp! *Nat položila Valerii na zem a hned jí jemně políbila ale pak se odtáhla.* Tak pojď..*Natalie šla knstanku s jídlem a usmála se na Valerii* výběr si něco a papaej..*Nat se na ní koukala než se opřela se o stánek. Nat se koukala pak do davu na moment a nachvilku se ztratila v myšlenkách. Přemýšlela jestli to všechno co se teď stalo nebylo náhodou sen. Vše bylo až moc dobré pro Mladou zrzku. Nat se po chvilce probrala a koukla se na Valerii*
*Val si ani neuvědomovala, že má hlad, dokud ji na to rusovláska neupozornila.* To je v pohodě, nemám zas takový hlad. *Jenže v tu chvíli jí zakručelo v břiše. Rozpačitě se začervenala.* Dobře, dobře, jdeme sehnat nějaké jídlo. *Omluvně zvedla ruce na obranu a porozhlédla se po stáncích. Chvíli přemýšlela nad ovocem, ale pak odněkud ucítila vůni pečených brambor.* Hádám, že tohle je dnešní volba. *Pokrčila s úsměvem rameny a s Nat zamířila ke stánku, ze kterého ta vůně vycházela. Prodávali tam různé druhy pečených brambor a bělovlasá čarodějka se nakonec rozhodla pro plněné pečené brambory se sýrem a slaninou, ke kterým byla i porce grilované zeleniny. Do jednoho z nich se zakousla a spokojeně uculila, i přesto, že si přitom trochu popálila jazyk.* Tohle je fakt skvělé… *Zamumlala s plnou pusou, ale dalšího komentování se zdržela, dokud nedojedla.* Nechybí ti to občas? Myslím jídlo.
Oo to Voní..a ano..chybí..ale co můžu tak nahradím krví..jako brownies ale místo vajíček přidám krev..funguje to stejně..*Nat Pokrčila rameny a otevřela pusu* Dej mi trochu zkusím to..*Elaine se naoila že své lahvičky s krví a koukla na jmelí co měla v kapse. Všimla si trojice TAYLORA, BOBA a SASHY. Elaine vytáhla jmelí a hodila ho po SASHOVI.* Huh? Co děláš? *Zeptala se Natalie Elaine* pomáhám vy se bavte dokud jsou ty trhy otevřené..pak jdem dom Nat okay? *oznámila Elaine a Natalie přikývla poslušně*
A jsi si jistá, že to můžeš? *Zeptala se starostlivě.* Nechci, aby ti bylo zle. Matei mi vždycky říkal, že upíří normální jídlo nesnesou… Že je jim po něm zle… *Zaváhala. Nechtěla, aby bylo Nat zle a aby měla případně problémy. Elaine zjevně její požadavek nezaslechla, byla si celkem jistá, že by jinak zasáhla, ale byla v tu chvíli příliš zaneprázdněná jmelím.* Nemám pravdu, Elaine..? *Oslovila ji s tím dotazem.*
*Miluje moře, lodě a plavby asi stejně, jako rozlehlé lesy, kopce spadaného listí a běh. I představa rybaření byla velmi lákavá, ale raději se na to teď neptal, když byli z předešlého hovoru více než jasné, že oba jeho noví známí zbožňují zvířata.* Hmmm, jo, jasně! *potvrdil znovu s úsměvem, že opravdu rád přijde a pokud se domluví všichni tři, nebo 4 ( i s Mayou), bude to jen super.* A jé, to máš... Asi docela těžkou práci *reagoval na KIM, že pracuje přímo na pohotovosti. No doufal, že se tam nikdy nesetkají.* Jo, to by mi nevadilo. /Naopak./ Ty výběhy určitě zvládnu *Odpověděl BENOVI. Manuální práce se opravdu nebojí a odjakživa je teplokrevný, prácí se navíc zahřeje a když se práce vykonává správnými technikami, je to lepší, než posilovna.* Na hasiče bych si netroufal *usmál se na KIM. Co věděl, je fakt těžké se jedním stát a mladí kluci vykonávají dobrovolné hasiče bez nároku na mzdu i pět let, než se stanou placenými. Trochu pochyboval, že mají málo dobrovolníků. Navíc, hasiči by rozhodně chtěli vidět jeho čistý trestní rejstřík... Bez toho se v ZOO snad obejdou.* Úsměv *zavelel a stiskl opakovaně spoušť. Pár fotek KIMBERLY s Mayou a pak i s BENEM, než poprosil někoho náhodného, aby vyfotil celou jejich skupinu. Objal oba své známé kolem ramen, když si stoupl suverénně doprostřed a zazubil se jak Superstar.* Jsi hodná... To je v pohodě *bránil se sólo fotkám, stejně neměl, komu by je ukázal.* Jo, to je dobrý nápad *smál se uvolněně. Asi si nic nekoupí, ale proč b s nemohl podívat. Bude koukat i okolo, kdyby se objevilo něco, o co b jeden, nebo druhý projevil zájem, aby to případně koupil za ně. Však jim oběma dluží... Jen pořád nevěděl co.* Nedá si ještě někdo něco? *Zajímal se nenápadně.*
Ako vravím, ste tam vítaný. Ale v týchto dňoch je tam od vody celkom chladno, takže odporúčam teplejšie oblečenie. /Povie niekto kto počas sneženia chodí len vo svetri./* Informuje ich a ďalej sa venuje spoločnému debatovaniu o práci. Potom si užíva fotenie až nakoniec po návšteve stánkov s mäsovými výrobkami sa rozlúčili a pádi domov.*
*Elaine si všimla Natalie a hned dostala deštníkem pohlave* Nesmíš..mazej *Natalie zakňučela a nalila se krve z lahvičky a zavrčela* No tak by mi bylo zle no! Chybí mi jídlo! *Stěžovala si Nat a objala Val* Jenom kousnout Valli!..Nebo kousnu tebe *Nat se zasmála a ponořila se do jejího krku*
Jak se to vezme, já jsem s ní spokojená. *Usmála se. I když se Geret focení ze začátku bránil, ke společné se přemluvit nechal, což ji upřímně potěšilo. Chtěla mít na tohle setkání nějaké vzpomínky. Ben se s nimi nakonec po chvíli rozloučil, takže zůstala s Geretem o samotě. U stánku s masem si koupila i nějaké sušené pro Mayu a jedním kouskem ji rovnou obdarovala.* Osobně bych si asi dala ještě něco k pití. Pokudmožno teplého. *Pousmála se.* Co třeba punč? *Navrhla, zatímco se procházeli mezi stánky.*
*Tiše se zasmála.* Ani náhodou, chérie. Pokud ti někdy bude blbě po party, ráda ti pomůžu, ale ne pokud ti bude blbě po jídle. *Vyplázla na ni jazyk a políbila ji na nos, než jí Nat zabořila obličej do krku.* A ráda bych ti připomněla, že pokud budeš kousat moc hluboko, bude ti blbě i z mojí krve. *Zachichotala se, přestože kousnutí od rusovlásky by se rozhodně nebránila. Zatímco dojídala, rozhlížela se, když její oči najednou padly na příliš známou postavu.* Podívejme, kdo tu je… *Uculila se a kývla hlavou směrem ke Geretovi s Kim.* Nezajdeme pozdravit našeho oblíbeného vlkodlaka? *Navrhla rošťácky.*
*Udělali několik fotek a dobře se u toho bavili, měl usměvavou náladu a proto bylo trochu překvapení, když se BEN začal loučit. *Hele chlape, pošlu ti ty dnešní fotky a domluvíme se! *Hulákal ještě za ním a mával. Bylo to super. Normálně se na tu práci začínal těšit. Objevila se jen malá obava z toho, jak na jeho pach budou reagovat jiné šelmy, ale to zatím nechával povzneseně být. Však s uvidí. Zůstali ještě u stánku s masem a Maya si vysloužila svou roztomilostí nové masíčko. Tím že s nimi byl i pejsej, Geret si zpočátku neuvědomil, že jsou už jen oni dva s KIM sami. Než by však stačil přemýšlet nad tím, zda by nebylo vhodné se též rozloučit, navrhla KIM punč a on rád souhlasil.* Jaký si dáš? *Zajímal se pozorně s úsměvem. Teprve když vyslovila přání, tak si sám objednal. Opět medovinu - klasiku.* Jak dlouho už na pohotovosti děláš? Nemáte občas nějaké zvláštní případy? Myslím jako perličky z práce... *Pokračoval v tématu a zároveň vyzvídal, zda se nedozví něco, co by bylo užitečné.*
*Nat ji dala pusu na krk a přikývla* Jo jo jo furt *Nat se usmála na ní a koukla směrem na vlkodlaka* Tak jo..Jdem! *Nat vzala Valeriibza ruku a zašla za GERETEM. Natalie jemně poklepala GERETOVO rameno* Ahoj chlupáči *Pozdravila ho a Objala Valerii kolem pasu* Dlouho jsme se neviděli!
*Společně se tedy vydaly za Geretem a jeho společnicí.* Koukám, že vlk samotář už je jenom vlk. *Zazubila se na něj i na Kim.* Ahoj Gerete. A dobrý den i vám, bohužel, vás jsem zatím neměla tu čest poznat. Valerie. *Usmála se a podala Kim ruku, jenže to už se k ní lísala modrooká borderka.* Mon dieu, ta je nádherná! Můžu si ji pohladit..? *Zeptala se, ale než jí Kim mohla odpovědět, fenka už k ní byla přimáčknutá jako by ji v životě nikdo nepodrbal.* No jo, no jo, nádherná holka jsi, to víš že jo. *Vrněla spokojeně, zatímco ji drbala.* Jak si užíváte trhy? *Zeptala se s úsměvem.*
Asi zkusím ten borůvkový. Trochu jsi mě nalákal tou medovinou. *Uculila se, jenže najednou se u nich objevil pár slečen, odhadem tak kolem dvaceti, a začaly se zdravit s Geretem. Jen pobaveně povytáhla obočí, ale nic neřekla.* Ahoj, já jsem Kim. A prosím tě, tykej mi, jsme na vánočních trzích, ne na pracovní schůzce. *Zazubila se.* A jasně že můžeš. Každé podrbání navíc je super. *Usmála se, pak jí pohled padl na rusovlásku.* Tebe si matně pamatuju z té party v Pandemoniu, bohužel jsem nezachytila jméno. *Usmála se na ní mile a podala jí ruku.* Kim. *Musela se usmát, oběma slečnám to spolu moc slušelo.*
Vážně? Tak super! *Těšilo jej, že chce ochutnat něco jen proto, že to měl předtím i on. Se samozřejmostí za oba zaplatil a už už se natahoval po cigárech, že by se u slečny dovolil si jeden zapálit, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Nemít v ruce horkou medovinu a vedle sebe dívku, kterou by mohl nedopatřením a rychlým pohybem tou medovinou popálit, mohlo to dopadnout docela nepěkně. Jeho naučené reflexy fungují takřka podvědomě a když mu v minulosti někdo klepal na rameno, obvykle to znamenalo výzvu k tomu, aby, se otočil a čelil něčí pěsti. Podvědomě přikročil bradu k hrudi a viditelně se napjal když se otočil k někomu, koho nečekal. JEDINÉ dvě osoby, které v New Yorku stačil osobně poznat se vesele bavily tímto pro něj nečekaným setkáním a ještě jej oslovovaly narážkami na jeho vlkodlačí původ. No radost...* No... A-hój *snažil se uvolnit, ale cítil v krku náhlý knedlík. Přímo před ním stala Natálie s Val, které to velmi slušelo a ani to nemělo co dělat s tím, co měla na sobě, protože by mohla mít klidně pytel od brambor a on by si ani nevšiml. Její tvář byla vše, čeho si na ní všímal. Byla stejně krásná jako si ji pamatoval.* *Než by je stačil představit, zvládly to holky samy. Cítil se kdoví proč jak idiot... Možná za to mohla skutečnost, že ho Valérie potkala s jinou dívkou a vypadala, jako kdyby jí to absolutně nevadilo. Ne že by mělo proč, klidně by to vysvětlil, ale měl takový nevysvětlitelný pocit, že by jí to nezajímalo a ne proto, že by byla tímto jeho chováním uražená. Možná s tím měla i co dělat ruka Nat kolem jejího pasu, než se Val shýbla k pejskovi, aby ho pohladila a Kim se obrátila k Nat, že ji odněkud zná, cítil se, jako kdyby mu na hlavu někdo vylil kyblík ledové vody, nebo mu provedl lobotomii.* Jo, tohle je Natálie. *Sebral konečně iniciativu, aby alespoň Nat teda představil, třebaže ji z toho baru vlastně znal všehovšudy jen 5 minut.* S Valérií jsou nejlepší kamarádky *dodal to jediné, co asi tak o Nat mohl říct, protože dál o ní věděl jen to, že je upír a nesnáší vlkodlaky jako je on...* Jo, fajn *odpověděl na otázku trochu suše.* Jak vy? *Vrátil a přemýšlel jak co nejrychleji hovor ukončit.*
Heh..kdyby kamarádky..a jak si mě pamatuješ Kim?....roztomilý pejsek..*Nat se usmála a Elaine stála za ní. Natalie pohladila pejska Kimberly a koukla na ní. /Jestli vytahne ten trapas../ Pomyslela si Nat a zacervenala se na vzpomínku.* Copak tu děláte? *Zeptala se zvědavě GERETA a koukla na něj*
*Zasměje se.* Ta tolik péče nepotřebuje. Mám náročnější rostliny.* Zazubí se a pak pokýve hlavou.* Ale šerm bychom mohli zopakovat.* Řekne a pak se pousměje.* To ano, ale za tohle by ti dala pěstí. Po dětech pak byla silnější a ženská od rány. Vedla hostinec a její facky se báli i vojáci.* Zasměje se. Pak ho poslouchá a pokýve hlavou.* To zní velice pěkně.* Zazubí se a pomalu se začne posouvat o několik stánků dál. Tam jsou skleněné ozdoby a barevné řetězy. * To je opravdu škoda, ale dnes už ten med není ono a tady se nedá se ten správný sehnat. Takže budu muset pátrat a najít recept mojí matky.* Zasměje se a pak poslouchá.* Ah, dobrá.* Usměje se nevině a je na něm vidět, že má něco v plánu.* Hmm... Chtělo by to kávu.* Usměje se. Cítí jak ho Tay hladí na ruce a popravdě si to užívá. Pak si všimne KIM. Mávne na ni, aby ji pozdravil, teda pokud si ho všimla, protože se zdá, že má společnost.*
*Pobaveně si připomněla její tančení na stole, ale bylo jí naprosto jasné, že kdyby byla v jejím věku, nejen, rozhodně by si nepřála, aby tohle někdo vytahoval.* Jen v dobrém, Nat. Byla to dobrá party. *Zasmála se, ale dál to nerozváděla. V tu chvíli si totiž všimla, že na ni zamával Bob, tak mu zamávání s úsměvem vrátila.* Pokud mě na moment omluvíte, skočím pozdravit, budu hned zpátky. *Omluvila se a zamířila za Robertem a Taylorem.* Ahoj Bobe, Taylore, Sasho, ráda vás všechny zase vidím. *Usmála se a naklonila se k Bobovi, aby ho objala, přitom ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Díky za to Pandemonium a taky za bezpečnostní tip, myslím, že mi to ušetřilo jedno nebo dvě encanta. *Šeptla, než se poodtáhla.* Jste v pohodě po té svatbě? *Optala se tentokrát i Taylora.* Myslím, vy dva a David.
Všiml jsem si. Kupodivu je stále živá, i když jí občas zapomenu zalít. *Přiznal se s pobaveným uchechtnutím. Nikdy nebyl přímo ukázkový pečovatel o rostliny, pořád však nebyl horší jak jeho otec. To už byla jiná. Tay se jednou vsadil, že mu umře i nějaký sukulent. Později od sestry zjistil, že vyhrál, tudíž mu máma musela poslat jeho výhru – její vlastní recept na Vánoční Springerle. Vždy je mívala tak dobré, ale on nevěděl díky čemu. Doteď ten spis surovin měl.* Měli bychom, když to budu flákat, nikdy se to nenaučím. *Kývl. Mohl se zeptat i někoho staršího z vily, ale to pokládal za poslední možnost. Pro sebe si pak při zmínce pěsti sykl.* /Jajks./ *Pomyslel si.* Jistě..doteď jsem každý rok i od doby, co mě přeměnili, na Vánoce kakao pil, abych tu tradici ctil. Jen tedy ochuzené o marshmallows a s velkým množstvím krve. *Dostal ze sebe. Když na to tak vzpomínal, měl znovu na kakao chuť. Nejraději by si dal to, o němž před chvílí ROBERTOVI vyprávěl.* /Už to nebude ono./ *Proběhlo mu hlavou.* Tak snad se ti to podaří. *Usmál se na něj. Poté se rozhlédl po trzích, tudíž o BOBŮV úsměv přišel.* Dal bych si další horkou čokoládu. *Prohodil, když byla zmíněná káva. Sasha za nimi se mezitím probral, když si všiml, že proti němu letí jmelí. Tak tak jej chytil předtím, než by jej stačilo plesknout přes ksicht. Rychle se pak rozhlédl, aby zjistil, kdo si dovolil to po něm hodit. Když poté zjistil, že to byla Elaine, zamával jí s úsměvem nazpět, načet na rostlinu ve svých rukou kouknul, uvažujíce chvíli, proč ji obdržel. Nakonec mu to však došlo, a tak natáhl ruku, dávajíce jmelí přímo nad ROBERTA s Tayem.* Tak šup, vy dvě hrdličky, máte nad sebou jmelí. *Zazubil se na ně. To si Tay však všiml příchozí KIM, tudíž jej jednoduše odbyl mávnutím ruky. * Ahoj, Kim. *Usmál se na ni. Sasha si ovšem stále stál za svým, proto Kim jen mávl, vyčkávajíce, až řekne, co má na srdci.* Ano. Proč bychom nebyli v pohodě? I když, myslím, že ty jsi totálně vypl, Lieber. *Otočil se Tay na BOBA.* Jsem krapet netrpělivý. Takže si pohni, drahá..a vy dva taky. Tak šuuup! *Dovolil si popohnat jak KIM, tak i ty dvě hrdličky.*
*Spokojeně drbala borderku, zatímco se ostatní bavili s Kim a sama věnovala úsměv Geretovi. Nad otázkou Nat ji něžně dloubla loktem do žeber.* To není zrovna nejvhodnější otázka. *Pokárala ji jemně, ale to už se Kim zdravila s Robertem a lehce překvapeně se zamračila.* Není ta holka tak náhodou civil..? Co dělala v Pandemoniu..? *Zeptala se Nat zmateně.* /Buď má sakra štěstí na kamarády Podsvěťany, nebo má Zrak./ *Ona sama sice neplánovala to nijak vyšetřovat, ale poněkud ji to překvapilo.* Jak se máš, Gerete? *Optala se jej mile místo toho a nabídla mu objetí, zatímco druhou rukou držela borderku.* Koukám, žes sbalil hned dvě krásné slečny.
To je pravda Val...Že by Geret si někoho našel?..*Nat se zasmála a držela Valerii blízko sebe* Není jediný..ale tak to je super! Jsem za tebe ráda! *Oznámila Nat a Elaine se koukla na čas* ..Nat musíme jít..Těšilo mě Val *Natalie se koukla na Val a objala jí* brzy se uvidíme okay?..*Jemně jí políbila na rty a po chvilce byla odtrhnuta Elaine* Ale no tak! *Elaine zamávala GERETOVI a VALERII než zmizely obě dvě z dohledu*
*Když NATÁLIE chválila psa, jak je "roztomilý", nedokázal se zbavit dojmu, že to bylo sarkasticky adresováno jemu i když byl její pohled namířen na Mayu. Za zády Natálie stála, jako její stín -Elaine. Přítomnost starší upírky, která neměla na práci nic než peskovat tu mladší mu připadala asi tak, jako kdyby byla Natálie nekompetentní a nezpůsobilá pohybovat se sama. Vcelku dost El litoval, on by to dělat asi nedokázal. Jeho taky za ručičku nikdo netahal a pokud není Nat zodpovědná teď, nemyslel si, že by roky buzerace cokoliv změnily. Člověk má sebeuvědomění a zodpovědnost buď v sobě, nebo ji nemá. Ale mohl se mýlit.* /Třeba to takhle El vyhovuje... Možná si tím kompenzuje mateřství./ Elaine *Oslovil starší upírku a sklonil uctivě hlavu v pozdrav, protože i když si nebyli oficiálně představeni, on její jméno znal a slušnost mu nedovolovala dívku ignorovat. Už tak ji Val s Nat braly za samozřejmost a ani ji nepředstavily Kim i když byla hned za nimi* To nic *reagoval na to, když Val podotkla k Nat, že její otázka není vhodná, chystal se odpovědět, ale v tu chvíli Kim na někoho zamávala a v rychlosti jej tam nechala samotného. Stačil jen němě natáhnout ruku, aby do ní KIM pokud chtěla, tak vložila vodítko Mayi, že ji opět pohlídá. Protože ji Val tou dobou drbala.* *Opětoval maličko ztuhle Valériino objetí a pokusil se opětovat úsměv. Val se takřka okamžitě pozastavila nad tím s kým se šla KIM pozdravit... On o Pandemoniu nevěděl zhola nic, tak jen čekal až bude opět osloven, aby tak odpověděl rovnou na tři otázky týkající se jeho osoby.* Potkali jsme se tady. Náhoda... *Pokrčil laxně rameny. Hodlal ignorovat veškeré narážky na možný vztah mezi ním a KIM ke které cítil právě teď nic, než vřelé přátelství.* Netušil jsem že vy dvě... *dovolil si být teď pro změnu krapet netaktní on. Před týdnem o Nat nepadlo mezi ním a Valérií ani slovo na toto téma, ale to nic neznamenalo.* *Musel si sám připomenout, že to byl on, kdo měl problém s Val věkem a hlavou mu opět zněla i její slova o tom, že s ním vlastně nic mít ani nechtěla.* Můžu vás tři na něco pozvat? *navrhl, páč stáli pořád defacto před tím stánkem, kde kupovali medovinu s KAT kterou měl stále v ruce a automaticky zahrnul do pozvání i Elaine. Okázale tak přešel to, že je za jeho domnělý vztah s KIM Natálie ráda i to, jak pak VALÉRII na rozloučení políbila, když odklonil na moment zrak Asi ve stejný moment kdy zval na pití, se podívala Elaine na hodinky a poněkud diskomfortní rozhovor byl asi u konce.*
Je to věc temné magie. Stačí ji málo. Celkově je tento typ magie snadný. Dělá nás silnějšími, ale má... vedlejší přínaky bych řekl.* Poví, ale je vidět, že víc to specifikovat nechce. Sám ty příznaky dokonale skrývá.* Pravda. Tentokrát si vezmu meč a zkusíme souboj..* Řekne a přemýšlí, zda má nějaký, který není prokletý nebo jedovatý. Pak se podívá na SASHU a posléze nad sebe. Tuhle tradici zná. Byla od jeho předků. Jeho vnitřní tradice bojovali s tím, že by neměl. Takže se dívá na TAYE a radši uhasí cigaretu a schová ji. Je rád za KIM, která přišla.* Ah, Ahoj.* Pozdraví ji.* To byla maličkost.... eh, kdo se prokecl? Protože tohle je jedna z mála věcí z DOHOD, co uznávám jako inteligentní.* Řekne vážně. Pak se uchechtne.* Dobrý, kletba ze mě opadla a se sestrou se radši nebavím a ona semnou. Stejně je doma, protože si ji otec zavolal.* Ušklíbne se.* No a já a David... David žije s Triss. My dva se zrovna dvakrát nemusíme.* Řekne popravdě a snaží se ignorovat SASHU, jmelí a to všechno. Pak se na něj ovšem zamračí. Pustí Taye a udá kolem nich dvou velice silnou iluzi, takže to vypadá, že tam nejsou. Chytne TAYE za tváře.* Promiň, ale duch mé matky by mě asi proklel, kdyby zjistila, že nedržím tradice.* Prohlásí a políbí ho na rty. Jde však jen o letmí polibek a ne takový jako na svatbě. Pak udělá krok zpět a iluzi zruší.*
*Nad Bobovým komentářem si povzdechla, ale přikývla.* Nebudeš tomu věřit, ale po těch pár týdnech jejich existenci chápu. Pro můj klid v duši řekněme, že to bylo kombinované úsilí hned několika Podsvěťanů a nechci problémy ani pro jednoho z nich. *Mohla sice říct, že hlavní informaci dostala od víly, jakožto od někoho, koho Dohody nevážou, ale raději si tuhle informaci nechala pro sebe.* Stejně jako pro vás. A pro tvůj, živé duši jsem o tom neřekla. Tedy, kromě Podsvěťanů v mém nejužším kruhu. Chtěla jsem ti jen poděkovat. A omluvit se za to chmatání na uši, tehdy jsem to nevěděla, teď vím a upřímně mě to mrzí. *Pousmála se provinile, pak se obrátila k Taylorovi.* Do detailů zacházet nebudu, nemůžu. Ale všimla jsem si, že na svatbě nebyl Sasha, zbytek jsem se dozvěděla později. Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Respektivě všichni čtyři. *Dodala s ohledem na Sashu a Davida a na Taylora se usmála.* Nebudu vás dál rušit, máte toho dost. Mějte se a krásné svátky. *Usmála se na ně. Iluze ji zachytila trochu nepřipravenou, ale rozhodla se to nekomentovat a neřešit.* Taky se měj, Sasho, krásné svátky. *Usmála sei na druhého upíra a zamířila zpět za svou původní skupinkou.*
*Než mohla dostat jakoukoli odpověď na svou otázku, Nat s Elaine byly na odchodu. Tak si jen povzdechla a usmála se, s oběma dívkami se rozloučila a objetí tentokrát věnovala i Elaine.* Mějte se, vy dvě, brzy se uvidíme! *S tím se otočila zpět ke Geretovi a omluvně se na něj usmála.* Nic jsem tím nemyslela, jen tě škádlím. Upřímně bych ti to přála, vypadá mile, z toho mála, co jsem mohla vidět. /I když, pokud je opravdu civil, jaký by byl pro ni vztah s vlkodlakem..?/ *Pomyslela si.* To s Nat je poměrně čerstvá záležitost. *Vysvětlila, zatímco si pohrávala s přívěskem a v druhé ruce svírala zbytek punče s krví.* Jsi moc milý, Gerete, ale nic si nedám, děkuju. Mám ještě zbytek tohohle. *Pozvedla kelímek na vysvětlenou.* Nechtěla jsem rušit, jen pozdravit, když jsme se od toho karaoke neviděli a stejně mám ve finále pocit, že jsem tady trochu nevhod. *Usmála se trochu smutně a podrbala fenku za ušima. Ta se na ní dívala těma krásnýma modrýma očima a Valerie jen s námahou překonávala touhu se k ní schoulit a zabořit jí obličej do nádherné tříbarevné srsti.* Jak se máš, Gerete? Ale upřímně.
*Na slova vázající se ještě k magické květině, co měl v pokoji, mlčky kývl. Téma jejich konverzace se totiž opět změnilo. Už teď se na další trénink těšil. Jistě, nějak se snažil trénovat sám, ale nakonec..bez mentora se nepohne nikam.* Dobře. *Usměje se na ČARODĚJE zvesela. Nad tím polibkem pod jmelím pak vskutku zapřemýšlel, než-li by však něco stačil udělat, byla u nich KIM. Sashu tedy aspoň prozatím odbyl, aby se dívce mohl věnovat. Nechal ji nejprve vyřešit si své s ROBERTEM a vyjádřil se až, když se jej to začalo týkat.* Nebyl..byl tam se mnou někdo jiný. *Řekl, přičemž si vzpomněl na svatbu a její průběh. Rozhodně by tam radši byl se Sashou. Ten si to ovšem lehce pokadil. Nu což, nyní oba věděli moc dobře, že se radši budou držet navzájem, aby nehrozil další výlet s Dragosem jako doprovodem. Už už se nato chystal s dívkou rozloučit, v tom jej ovšem zaskočil ROBERT. Podíval se mu krátce do očí, než ty své přivřel, když pocítil rty ČARODĚJE na těch svých. Tomu letmému polibku by i vyšel vstříc, kdyby se však Bob nestihl odtáhnout.* No joo, tobě taky. Papaaa! *Zamával KIM Sasha, načež se rozhlédl po trzích. Tay tedy využil toho, že se nedívá ani jeho doprovod, aby pro změnu on, mohl BOBA chytit za tváře a znovu jej políbit. Narozdíl od předchozího, dal do svého trochu víc citu i vášně. I tak byl na něj docela krátký, ačkoliv rozhodně trval déle než ten, co inicioval BOB.* Aspoň pořádně, ne? *Nadhodil, načež věnoval pozornost Sashovi.* A ty už to dej dolů.
*Nevěděl, co víc říct. Slyšet ji říkat že by byla ráda, kdyby byl s jinou hovořila asi víc, než jasně. Nechtěl být netaktní.* Jo, je velmi milá *souhlasil tedy tiše a otáčel medovinou v kelímku, než ji pak naráz vypil.* To nic, nedlužíš mi žádné vysvětlení... *chtěl ji však přerušit hlavně kvůli sobě i když by si to nikdy nepřiznal*. V pořádku, jsem rád, že jsem tě viděl *dodal upřímně.* /Nevhod.../ *v mysli zavrtěl hlavou.* /Kéž by.../ Upřímně? *uchechtl se trochu posměšně. Co o něm vlastně věděla... a co věděl on o ní... Znali se velmi krátce, potkali se před týdnem a mnoho si o sobě neřekli. On jí o sobě neřekl vlastně vůbec nic. To že na ni od té doby myslel byl čistě jeho problém.* ...asi úplně stejně, jako minulý týden *řekl napřímo a jeho pohled do jejích očí byl maličko tvrdý. Co zbývalo, než se obrnit.* Rád jsem tě viděl* dodal už trochu víc nahlas, protože se KIM vrátila.* Tak třeba zase někdy *Rozloučil se spěšně a nedával moc možností, aby na to VALÉRIE reagovala. S Mayou udělal pár kroků, aby KIM musela s ním a pak se na ni otočil, aby jí vrátil vodítko a rovněž se rozloučil. Trochu v jiném duchu. Na jeho tváři se opět objevil vlídný úsměv* Moc rád jsem tě poznal. Můžu si vzít tvoje číslo, abych ti poslal ty fotky a domluvíme se na příště k Benovi? *optal se s upřímným zájmem.*
*Byť v duchu doufala, že by z něj mohla něco dostat, jeho reakce byla více než výmluvná a ona nehodlala opakovat chybu z jejich prvního setkání tím, že by se mu hrabala v hlavě.* Chápu. *Hlesla a uhnula pohledem, než naposledy podrbala borderku za ušima.* I já tebe. Krásné svátky… Tobě taky, Kim, měj se. *Mávla ještě na blondýnku s úsměvem, než poněkud rozčarovaně zamířila vyzvednout pár věcí ve stáncích a pak domů. Jak krásně tenhle večer začal a probíhal, teď z něj zbylo jen cosi s nahořklou pachutí, u čeho doufala, že se jí to povede vytěsnit, ale byla si zároveň vědomá toho, že realističtější scénář je, že se tím bude minimálně do konce víkendu užírat. Nic z toho však neřekla a zmizela rychleji, než by si mohl Geret čehokoli všimnout.*
*Bob ji poslouchá a musí se zasmát.* Věř že ne. Mě trvalo sto let pochopit všechny rasy a sepsal jsem i bestiář. Mám dojem, že teď ho mají v jednom muzeu a snaží se ho rozluštit.* Uchechtne se. Pak mu však úsměv zmizí.* No spíše se nesmí zírat a sahat bez dovolení je už jiný level. Je to jako když se někdo narodí se třetím prsem, taky je neslušné zírat.* Poví ji a pak je trochu zmatený. Neví, proč by neměl být v pořádku. Však je mu osmset let a na hlavu nespadl poprvé. Pak jen na rozloučenou zamává. Je dál zmaten. Když ho pak políbí Tay, tak mu polibek automaticky oplácí a uvnitř něj se objeví to nutkání si ho k sobě přitisknout blíž. To však ale neudělá a on se jen lehce usměje. Je zmaten a uvnitř něj je panika.* Musím jít.* Prohlásí a otočí se na patě a jde. Akorát jeho rudé uši jsou vidět. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a zmizí domů, kde se zamkne v pokoji a rozhodne se přemýšlet a jít na to logicky. Proč ho Tay tak políbil.*
Nápodobně, Valérie, měj se hezky! *Mávla s úsměvem za odcházející dívkou, než se otočila ke Geretovi. Ptát se nechtěla, netušila, jak se znali, ani odkud a, koneckonců, houby jí do toho bylo. Nemohla si však nevšimnout, že dívka i přes svůj perfektní úsměv působila při odchodu poněkud smutně.* Díky. *Usmála se na Gereta a převzala si od něj vodítko.* I já tebe, byl to moc příjemný večer. A jasně. *Usmála se a vytáhla si telefon, aby si vyměnili čísla. Když se tak stalo, rovněž se s ním rozloučila a zamířila k domovu.*
*ROBERTA políbil už jen proto, že byl nespokojený s tím, co přišlo z jeho strany. Bylo to málo..nebo byl Tay až moc nenasytný. Těžko říct, rozhodně to prostě nechtěl nechat jen tak. Na druhou stranu to až moc neprotahoval, aby to nebylo pro BOBA nějak nepříjemné. Proč by taky jinak předtím do toho polibku nedal aspoň kousek citu? Taye to možná trošičku rozesmutnilo. Možná to byl další z důvodů, proč se rozhodl iniciovat další polibek.* Dobře? *Naklonil lehce hlavu na stranu, během čehož pozoroval, jak BOB odchází. Když si pak všiml i růžových uší, uchechtl se, načež kebulí rovnou jemně zavrtěl.* Fakt rozkošný. *Pronesl, načež se otočil na Sashu. Ještě sám s ním si trhy prošel, nakoupil nějaké dárky k Vánocům a nakonec společně s ním zmizel zpět do vily.*
*Aj napriek tomu, že jeden večer na Vianočných trhoch sa ukončil, to neznamená, že mesto New York nečaká ešte niekoľko týždňov na trhovisku. Stánky a ozdoby sú tak dostupné až do konca mesiaca. Každý si tak môže prísť na medovinu, vianočné víno, alebo len obzrieť výzdobu v stromoch Central Parku.*
*Nechala Remiho, aby to tedy zaplatil, ale stále nechala na stole dýško pro obsluhu. Nechala se vést až na pláž, kdy cítila, jak ji chlad obejmul a následně se rozhlédla po okolí. V dáli šel vidět menší táborák u kterého seděli lidi nejspíš mladí, ale dost teple oblečení.* Už není nejtepleji *otočila se k Remimu zatím, co poslouchala i šum moře. Tohle ji rozhodně bavilo, ale stále v tom neviděla nijak zvláštní kouzlo. Bylo to i tím, že je tma a moře bylo docela rozbouřené vzhledem k počasí. Chvilku přemýšlela zda by si nešla zaplavat a otužit se, ale sama by nešla. Očima zapátrala po Remim a zasmála se sama pro sebe. Ne ten by jistě taky nešel.* Promin já jen... napadla mě hloupost jít do vody. Dneska mám opravdu dojem, že mám šílené nápady.
*Společně se doasali až na pláž, kde se Remi rozhlédl kolem sebe a jemně se pousmál. On naopak na pláži kouzlo viděl, sám ale nevěděl, jaké to bylo. Prostě tut to měl rád, byl tu klid, vůně moře a chladného vánku, jež vanul z lesů, měl také v oblibě. Když pak Elisa řekla, že by si zaplavala, tak se na ni podíval a ušklíbl se.* Hele, tak proč by ne? Půjdeme, já jsem na to taky blázen dost. *Mrkl na ni, a než by se nadála, už se začal mladý, divoký fér svlékat a za chvilku už si to jen ve spodkách štrádoval k bodě. Sice se už teď klepal, ale co na tom sešlo.*
*Zůstala stát konsternovaně, když viděla, že Remi do toho opravdu šel a přece ho v tom nenechá. Sundala si oblečení a paruku, když odhalila své bílo-černé kudrnaté vlasy. Ve spodním prádle zamířila za ním a výškově i vzhledově s bledou kůží působila jako porcelánová panenka, co by se mohla rozbít jen, kdyby spadla. Došla na kraj, kde už jemné vlnky omývali její nohy. Voda nebyla tak studená jak si myslela. Rozhodně byla teplejší než vítr, což bylo rozhodující a rovnou do vody vkročila až po pas, než se ponořila celým tělem krom hlavy. Vlny ji jemně šťouchali směrem k pláži, ale byla dobrý plavec.* Tak tohle je rozhodně kouzelné! *Houkla jeho směrem, když se začala smát, ale tentokrát upřímně a radostně, jako kdyby zažívala něco nového. Ani si nepamatovala, kdy se k něčemu takovému rozhodla naposledy. Bylo zjevné, že Remi na ni měl jakýsi vliv, aby byla uvolněnější*
*Remi doplaval do její blízkosti, usmál se na ni a jemně naklonil hlavu na stranu.* Jo, je tady hezky, jak jsem řekl, ani já nevím proč, ale svým způsobem to na mě nějak působí. Ale jo, je to tady hezké, když v tom dokážeš tu krásu najít. *Usmál se mladý fér, a pak se samovolně nadnášel vedle víly a culil se na ni. Pak ale neodolal, a rukou na ni vycákl trochu vody, než se vesele zasmál.* No, každopádně, i les je třeba hezký, ale tam je takový risk, že na tebe naběhne nějaká potvora. Třeba pár dní zpátky, na mě tam skočil pekelný pes a nebýt portálu do Faerie, asi je po mě. *Pronesl a nakonec si setřel imaginární pot z čela.*
*Sledovala, jak k ní plaval a udržovala se nad hladinou, když poslouchala, co říkal.* Myslím, že jsem díky tebe našla jakousi krásu pláže *Usmála se, když hned na to tvář odvrátila, aby ji slaná voda nespadla do očí.* Ty! *Křikla po něm se smíchem a hned mu šplouchnutí oplatila* Ani mi nepovídej. Já se tam setkala se sériovou vražedkyní akorát jsem se tedy u ní o svůj život nebála *Zavzpomínala na to setkání.* Spíše si říkám, co dělal pekelný pes v lesích. Nemá vyčkávat na Armagedon. *Zkusila v hrátce tah, kdy se zapřela o jeho ramena, ale spíše zvedla sebe než, že by ho potopila.* Tak tohle nepůjde...
*Remi se na ni podíval a pak se uculil.* To jsem moc rád, tak nějak jsem právě toho chtěl docílit toho, aby se ti to líbilo. Ono ty krásy se dají najít...prostě všude. *Usmál se. Pak nad její otázkou, nebo spíše spekulací nad pekelným psem jen pokrčil rameny.* No, já nevím, ale za poslední dobou je to po čtvrté, co jsme na něj narazil, netuším, kde se berou. *Když se o něj pak opřela, aby jej potopila, ztratil na chvilku rovnováhu, a aby to tak nějak ustál, tak reflexně chytil Elisu kolem pasu a zvesela se zasmál, když se i s ní v náruči zaklonil dozadu.*
*Ucítila jeho ruce na svém pasu, kdy ztuhnula v moment, jak se zaklonil.* Remi! *Vyhrkla jeho jméno, ale následně ji došlo, že ji nehodí do vody. Sama se musela začít nad tímhle smát.* Ukazovat krásy a dělat šoky ostatním to by ti šlo. *Plácla ho do hrudi, ale ne nijak silně. Ocitla se zpět ve vodě, kdy se na něj zadívala.* Slíbila jsem, že ti někdy dám lekce že? Asi začnu s výchovou, protože tohle se k vílám mého věku nehodí *Pronesla ironicky. Byla ráda, že jí bral takhle. Vlastně po dlouhé době byl jediný, kdo se k ní choval uvolněně, až si kladla otázku, jak někdo takový s tímhle humorem a smýšlením může pocházet z jejího dvora. Zázraky se nejspíš v tomhle ohledu dějí a je za ně ráda.* Kdo ví třeba tě nechtěl zabít a chtěl se ochočit *ušklíbla se*
*Remi se na ni podíval a pak se jemne pousmál.* NO, tak to jsme já. Remi. *Uculil se, a poté vílu opatrně položil opět do vody, než ruce z jejího pasu sundal, ale i tak si neodpustil na ni jedním okem mrknout. Hned poté spokojeně zavrněl, položil se na hladinu zády a zavřel oči, zatímco se nechal poklidně unášet vlnami. Jakmile řekla, že by jej mohla něco naučit, hned zase zpozorněl a podíval se na ni. Pak si doplaval kousek tak, aby dosáhl na dno a koukl na ní.* Tak jo, to bych byl rád, přeci jen, hodilo by se to. *Zavrněl spokojeně. Když pak řekla to s démonem, jen se zasmál a mávl nad tím rukou.*
*Sama doplavala o kousek dál, kdy se postavila na hladině a z vody jí čouhala ramena, která v noci přímo dokazovala bělost její kůže.* Teď? *Nejspíš ji vzal za slovo nebo si to takhle vyložila ona. Zamyslela se na moment.* Tak bys mi mohl ukázat, co umíš. *Ukázala, aby k ní šel blíže zatím, co sledovala jeho tvář.* Přeci jen nemůžeš být v tom špatný a zjistíme, co bys mohl zlepšit. *Měla tolik let zkušeností, ale nikdy nikoho neučila a nebrala ani nikoho do svých služeb.*
*Remi se jemně pousmál, než se konečně rozplaval tedy blíže. Jakmiel se pak dostal až do její blízkosti, zadíval se jí do tváře.* A, co přesně chceš, abych ti ukázal? *Optal se, a ačkoliv se ptal na to, jakou magii chtěla vidět, už podvědomě do toho dal flirtovní podtón. proto to vyznělo jako kdyby se jí ptal, zda jí chce nebo má ukázat něco nestydatého, než jako to, že se ptal na to, jaký druh vílí magie chtěla vidět. Ovšem, to mu ani nedošlo- takový byl Remi.*
*Když ho měla blíže k sobě poslední věc, co očekávala byla věta, která padla. Chvilku váhala zda vstoupit do téhle hry nebo ne, ale nakonec byla přeci jen víla. Pozvedla obočí, kdy si ho prohlédla.* Myslím, že jsem viděla vše potřebné do teď... možná *Tvář k němu pozvedla, aby se mu dívala do očí.* Kdybys mi mohl ovládnout mysl, co by sis přál, abych učinila? Dokázal bys moji mysl o tom přesvědčit tedy pokud bude vůbec důvod přesvědčovat *Popošla pár kroků blíže. Rozhodně mluvila o magii, ale flirtovala s ním na stejné úrovni. Započal něco, co se jí rozhodně líbilo a nehodlala se tomu vzpouzet.*
*Remi ji poslouchal a pak se zamyslel. Jejího flirtovacího chování si všiml, ale bylo tam to, že- podle sebe soudím tebe a v ten moment mu nedošlo, co vlastně právě otevřel. Možná to vědělo jeho podvědomí, ale Remimu jako takovému to nedošlo. Zadíval se na ni a jemněn naklonil hlavu na stranu, přičemž si přejel jazykem po rtech. Ucítil přitom, jak se mu na jazyk dostal slaná chuť vody, ale že by se k tomu nějak pozastavoval, to se nestalo.* Ehm, no, já asi nevím. Tak nějak, umím ovlivňovat myšlenky, ale ne telepatii jako takovou. Ta je mi zatím vcelku cizí, povede se mi to jen...jak to říct, při některých situacích. *Zavrněl Remi.*
*Každý pohyb a náznak, co učinil v ní jen více rozvířilo krev a touhu v tomhle pokračovat.* Telepatie není, tak těžká. Dokonce i civilové prožívají někdy telepatii aniž by si to uvědomovali. Je to spojitost myšlenek. Pro začátek ti dám takovou pomůcku, že do mysli není těžké se dostat pokud tušíš na co ta osoba myslí. Je to takový základ ze kterého se to skládá. Třeba u civilů jsou dané situace telepatie v moment, kdy myslí na to stejné, nebo se nachází v situaci, kdy jednají jako jedna mysl a jedno tělo. U mě by neměl být problém dostat se do hlavy, pokud víš na co myslím. *Očima to jasně naznačila, jelikož si ho prohlédla a přešla k němu ještě blíže, kdy je moc nedělilo od sebe. Jistě, že přemýšlela o dotecích jeho dlaně na jejím těle, ale vyslovit to nehodlala.* Otázkou je zda se mi chceš dostat do hlavy *Zatím to byly ještě nevinné myšlenky na ni, co v hlavě měla.*
*Remi se na ni podíval a pak se zlehka zarazil. Tak nějak už začal poznávat, jakým se tohle ubíralo směrem, říct, že se mu to nelíbilo, to by byla lež, ale musel si uvědomit, kde se teď nacházel, tedy v tom ohledu, že teď už byl ženatý. Na druhou stranu ale byl přeci jen víla, a snad nějaká jeho podstat byla prostě tam uvnitř zakořeněná. Remi se na ni podíval a trhaně se nadechl.* Elis, tohle, hele, začínám brousit někam, kde si nejsem jist, že bych se měl ocitat. *Hlesl jí, a nutno podotknout, že skoro do rtů.*
*Měla by se zachovat moudře a jednoduše tohle vše ukončit, jenže taková ona nebyla. Mezi starost o druhé přeci patřilo i tohle. Mohla by si opakovat, že je ženatý, ale také věděla, jak víla funguje a jak je pro ní takový kontakt důležitý a to v ní převažovalo více, než potřeby jiných, které nedokázala chápat. Nějaká mogamie jí přišlo spíše jako pouto z nutnosti někoho vlastnist a přišlo jí to bizardní pro tenhle svět.* Nejsi si jist? *Zašeptala a zahleděla se do jeho očí, když svoji dlaň položila na jeho hruď. Mohlo ho to probrat z poblouznění nebo naopak, ale nehodlala být ten, kdo bude iniciátor ani, kdo tohle skončí. Místo toho se mu dostala do hlavy při pohledu. /Sám se rozhodni/ Nezazlívala by mu ani jedno rozhodnutí, ale doufala více v to, že se podvolí, než aby se odtáhl. Zkousla si spodní ret, když se zahleděla na ty jeho s jasným důkazem, že se podvolovala i ona.*
*Remi jí hleděl do očí, pořád nesvůj z toho, co se děje, pořád mimo. Pralo se to v něm, prala se v něm jeho podstat a to, že by měl být dobrým manželem, ale dokázal to vůbec? Nebylo to na něj tak nějak moc? Mohl to zvládnout? Remi se jí díval do očí a pak se jemně sklonil blíže k jejím rtům. Pořád se to v něm bilo, i v momentě, kdy mu do hlavy poslala myšlenku. Najednou pocítil, jak těžké je vlastně jeho původu odolat, tohle pro něj bylo uplně nové, v téhle pozici nikdy nebyl. Ani nevěděl, jaké pocity se mu honily hlavou když své rty položil na rty Elisy a jemně je políbil.*
*Neznala ho, tak dobře, aby tušila, co udělá. Byl odlišný od víl, které znala a měl své zásady přesto vše zřejmě to odkud pochází přemohlo jeho samotného. Pocítila polibek na svých rtech, kdy se k němu přiblížila natolik, že se její tělo dotýkalo to jeho.* Tohle je naše součást Remi. *Zašeptala s tím, že by se neměl cítit provinile. Byl víla a vždy se s tímhle nejspíš bude prát. Ve vodě se postavila na špičky. Uchopila jeho tvář do svých dlaní a polibek mu oplatila s trochou vášně. Vždy mohl přestat. Nedržela jeho mysl ani nic. Věděla, že to vše jen dělá kým byly a ona sama měla tyhle potřeby jako právě teď. Navíc její spodní prádlo bylo vlhké a když stála na špičkách odhalila svoji podprsenku, která zdaleka neplnila už žádný účel. Bílá látka se stala naprosto průsvitnou.*
*Remi zavřel oči. Tak nějak si hlavou nechal prolínat její slova a následně se jemně odtáhl. Pak se na ni podíval.* Eliso, já nevím, tohle asi není dobře, nebo...je? Já nevím, v tomhle jsem fakt novej.... *Zašeptal, dívajíc se jí do očí. Nakonec se ale celý napl, trhaně se nadechl a zadíval se jí do očí. Bojoval sám se sebou, bojovaly v hlavě jeho dvě myšlenky, dvě nutkání. Nakonec se ale sklonil, vzal její tváře do dlaní a znovu ji políbil, tentokrát ale vášnivěji a hladověji.* /Asi chci tohle./ *Vyslal ihned svou myšlenku do její hlavy, snad proto, jak byl pro tuto situaci rozpálený a soustředěný.*
Jsme víly Remi... Je to něco, co... je naší součástí a vždy to v nás bylo, je a bude. Neděláš nic špatného. Něco jako upíři, co pijí krev nebo vlkodlaci, kteří se promění *zašeptala s tím, že každá rasa měla něco svého a víly toho měli více než dost, co je rozhodně určovalo tím, kým byly. Viděla na něm, jak se snaží tomu všemu vzepřít a bojovat s tím nutkáním, jenže nevydržel to a ani ona. Byla o tolik starší, ale přemohlo jí to. Jeho rty a jeho tělo, které se na ni tisklo. Ztratila myšlenky nějaké soudnosti, kdy polibek začala opětovat s touhou pokračovat dál. /Ne asi, ale chceš to... a já tě potřebuji./ Vyslala mu nazpět. Vyvolali v sobě něco, co šlo těžko zastavit z tohohle vlaku se nedalo snadno vystoupit. Položila ruce na jeho hruď, kde se natiskla i svými prsy a zalapala po dechu do jeho horké kůže, kdy nehty mírně přejela po jeho těle. Ta frustrace, kdy žádala, aby pokračoval. Šílela z toho pocitu.*
*Remi se po chvilce jemně odtáhl, tak, aby na ni viděl. Pohled to byl zkoumavý, jako kdyby se snad chtěl vyznat ve svých myšlenkách. Pak už se tomu ale nakonec plně poddal a hned na to své rty s úsměvem, jež se mu na nich rozlil, přitiskl opět na ty její. Rukama jí sjel kolem boků až na její pozadí, za které si ji nadzvedl a vytáhl si ji k sobě do náruče. Rukama zkoumal křivky jejího těla, zatímco rty zase zkoumal její rty. Nakonec i s ní zamířil ke břehu. Skryl je ale iluzí, tak, aby je nikdo neviděl, aby o sobě věděli pouze oni dva.* Asi máš pravdu. *Pronesl fér nahlas, tisknouc se jí do nářuče.*
*Polibek mu oplácela pokaždé, když se rty přitiskl do chvíle, kdy cítila jeho ruce, které putují po jejím tělem až na zadeček. Tiše mu vzdechla do rtů a pohotově se chytila okolo jeho krku zatím, co nohy semkla k trupu. Nechala se odnést na pláž a zima ji v momentální chvíli opravdu nebyla. Bez váhání sjela rukou k jeho trenkám. Tím jak se na ni tiskl moc dobře věděla, že jsou na tom oba s tou touhou úplně stejně. Její stehna nebyla mokrá jen od vody.* Kašli na slovo asi *zavrčela mírně do jeho rtů, když ho políbila vášnivě. dostala se do fáze, že by Remimu už ani nedovolila se odtáhnout a odejít. Mysl jí zatmavila ta touha po té energii a pocitu, že ho vnímá v sobě.*
*Remi tiskl své tělo na to její. Jeho hlavu naplno pohltilo nejspíše to, jaký už od přírody byl- divoká a vášnivý bytost, která se dokázala oddávat svým touháma fantasiím neskutečně dlouho. Tiskl se k Elise a spokojeně věnoval jejímu krku motýlí polibky. Nakonec ji i sebe zbavil veškerého oblečení, jež měli na sobě, a pak už nečekal na nic, prostě se jemně odtáhl, jen aby do ní mohl ale vstoupit plnou délkou. Spokojeně přitom zavrněl, rukama se opřel vedle její hlavy a opět se rty natiskl na ty její.*
*Ucítila chlad který ji mírně ovanul, když se odtáhl a vzápětí ucítila, jak do ní pronikl. Pootevřela ústa a mírně se chvěla při tom, když si na něj zvykala. Rozhodně byl více obdařený, než by čekala, ale nestěžovala si.* "Ach...ano" *zašeptala mu u rtů a nechala ho aby vedl, i když měla v úmyslu pozici kdyžtak změnit. Vnímala už nyní ten příjemný pocit kdy ho chtěla víc a víc. "Vypadám sice křehce ale zacházej semnou jak uznáš za vhodné" šeptla mu u ucha a tím mu dala najevo že je mu oddaná a bude mu v tomhle svolná ve všech ohledech a přáních které by měl.*
*Chudák Remi tak nějak vnímal, v hlavě se mu to pořád ještě rpalo. Proto než se jal do jakýchkoliv pohybů, chtěl se zeptata, co se děje, proč to takhle je, jestli je to opravdu, ale opravdu správně. Ale nakonec se nezeptal. Jen tiše zavrčel, načež se k ní sklonil a začal přirážet. Dlouze, vášnivě, tvrdě. Tak, jak to on měl rád. Popovídat si s ní může až potom. Teď se věnoval tomu krásnému, pro něj ještě neznámému tělu pod sebou, a snažil se ze sebe dát to nejlepší.*
*Ležela pod ním a nechala ho rozhodovat, jenže nehodlala být jen prkno, které bude ležet spíše naopak ho obemkla okolo pasu nohama a nehty se zaryla do kůže. Prohla se v zádech než se ho pokusila převrhnout pod sebe aby byla taky chvilku ve vedení.*
*Remi se spokojen ě usmál, načež se hned an to nechal převrhout pod sebe, tak, jak Elisa zamýšlela. Tiskl se k ní a spokojeně se culil. Za boky si ji pak přidržel na sobě, načež se usmál a sám ji donutil tlakem na její kůži, aby se pohyboval, a stejně tak se i on pokoušel jí nějak jít vstříc. Hleděl na ni, na to, jak se jí ve tmě uliičnicky leskly oči a nemohl se na ni vynadívat. V tomhle se v něm víla zpkrátka a jednoduše nezapřela, ale Remi se tomu už přestal bránit. Navíc jej taky v ten moment trochu zaplavilo to uvědomění, že Aless byla taky v této pozici, kdy spala s někým jiným. Proto i jeho pocit viny s tímhle v tento moment zmizel.*
*Začala dosedat a nechala ho, aby udával i on tempo, ať si nepřipadá opomíjený. Své rty natiskla na jeho krk a rukami se držela o jeho hruď zatím co boky stále dosedala. Bylo to něco úžasného vnímat jak je v ní v celé své délce. Tohle potřebovala někoho jako byl Remi a nejspíše to bude i naposledy pokud bude mít posléze výčitky a proto si to hodlala i užít dokud mohla. Zakousla se mu mírně do krku a když se okolo něho stáhla a vnímala jak přichází na samotný vrchol potěšení, ale zpomalila. Chtěla tohle prodloužit nechtěla mít nějakou rychlovku nadzvedla se trochu a rukou vjela mezi klín a jeho kdy ho začala dráždit i ručně.*
*Remi se na ni unešeně podíval. Nemohl popřít, že tahle extáze, kterou prožívala jeho partnerka, mu u Aless začínal trošku chybět. Tak nějak to postrádal více a více, i když ze začátku to bylo takové, že jí rád pomohl, ale teď tohle, co se s Elisou dělo, ocenil. Aless za to nemohla, bylo to přeci jen prokletí, ale i tak pociťoval, že s ním jako s mužem tod ělá prazvláštní, ale i tak negativně mířené věci. Podíval se na Elisu a usmál se, a jako kdyby tohle bylo právě to, co potřebpoval, na co se těšil, vrchol druhé osoby, jii přetočil pod sebe, zapřel se nad ní a následně se jal přirážení ještě rychlejšího a intenzivnějšího, tak, aby ji přivedl k vrcholu co nejrychleji a pokud možno, nejlépe.*
*Chvilku si vychutnávala ten pocit, kdy ho mohla dráždit, jenže stačil jeden jeho pohled a nechala se svalit pod něj. Netušila, co vše s ní provádí i vnitřně ty pocity uspokojení. Každý příraz jeho těla vnímala zřetelně proti jeho tělu dokud nakonec nevyvrcholila a nestáhla se okolo něj. Rukama ho chytla kolem krku. Hlasité sténání umlčela do jeho kůže v návalu orgasmu, který rozhodně netrval chvilku, ale potřebovala se zhluboka nadechnout po tom všem, aby přišla k rozumu.*
*Remi ještě chvilku přirážel, než nakonec vyvrcholil, sklonil se k ní a pak si opřel svou hlavu o jeho hrudník.* Zatraceně, tohle bylo...to bylo skvlý. *Hlesl tiše a pak spokojeně zavrněl, než jen tak ležel s hlavou položenou na jejím rameni. Nakonec zvedl hlavu, koukl se na ni a jemně se usmál.* Jo, tohle bylo..skvělý. *Hlesl.*
*Vnímala jeho vyčerpané tělo a rukou vjela do hnědých, delších vlasů.* Rozhodně to bylo skvělé. *Potvrdila s tím, že víla jako on rozhodně ví, jak ženě přivést pocit spokojenosti.* A co více byla sama na sebe hrdá, že v tomhle pomohla Remimu. Byl o dost mladší, ale na věk už dlouhou dobu nehleděla ba naopak spokojěn oddechovala a tiskla ho na své tělo bez výčitek. Uvědomovala si, že tohle jsou prostě oni. Bez toho by to ani nešlo a sama ho obdivovala v tom, že vstoupil do monogamního svazku, ale zároveň by měla i upírka pochopit, že tohle jsou víly. Neměla pochyb o tom, že jí miluje, ale ani o tom, že tohle je jejich vlastnost.* Dokážeš rozhodně ukázat krásy míst *zavtipkovala o tom, že teď pláž bude v jejím pohledu úplně jiná než doposud.*
*Remi se na ni usmál, pak vstal a když cítil, jaks e ochlazuje, tak vstal a podal jí obelčení.* Mohu tě doprpvodit domů? *Usmál se. Pokud pak souhlasila, tak ji odvedl domů a pak se vydal k domovu i on, s doufáním, že ji neviděl napsledy.*
*Zvedla se spolu s ním, když se oblékla do svého oblečení a doprovod jeho osoby by nikdy neodmítla. Nechala se za jeho přítomnosti dovést k Hotelu, ale před odchodem mu věnovala významný pohled-* Ráda se s tebou sejdu i příště *Jenže v tomhle nebyla svůdnost. Jako víla dostala svůj vše, co potřebovala, ale zajímala se o něj samotného.* Sbohem a dobrou noc *Popřála mu, než zmizela v hotelu,*
*Bylo krátké po půl jedné ráno, když zastavil taxi v blízkosti pláže. Řidič si musel klepat na čelo, proč zrovna tady chtěl Dante vysadit. Sám netušil, ale přesně tohle místo jej dokázalo alespoň trochu uklidnit. Byla to přesně ta samá pláž, kde minulý týden naháněl tu poběhlici od Alessandry, která utekla jen, aby se trochu pobavila. Procházel se po místech, kde usmrtila onoho muže. Písek zde byl jako nový, to on se o vše předtím postaral. Co se stalo s dvojicí, na romantické procházce, to už asi nikdo nezjistí.* *Teď tu ale seděl v obleku, byl celý od písku, ale vlastně mu na tom nezáleželo. Zdrhl z plesu jako popelka, princeznu nechal v prachu za sebou a absolutně odmítal přiznat, že něco zkazil. Jakmile dorazí domů, nezbude mu nic jiného než jít domů sám. Ne že by na tom tolik záleželo. Během toho, co přemýšlel nad tím, co se pokazilo, házel do vody malé oblázky, kusy mušliček či cokoliv, co mu přišlo pod ruku. Honilo se mu hlavou, zda vůbec jednal v právu. Odpověď byla jasná, přehnal to, naštval zbytečně sebe, zklamal holku a večer teď tráví sám, bez sebemenší sebereflexe. Měl se omluvit? Dál házel mušličky, dál byl rozzlobený a teď možná ještě o trochu více.*
*Triss se ještě nechtělo spát a bezcílně se prostě procházela, než se dostala na pláže. Bylo sice docela chladno, přesto vyklouzla z uzavřených lodniček, přitáhla si kožíšek blíž k tělu a vstoupila na studený písek. Měla ráda zvuk moře, uklidňoval ji. Bylo to, jakoby aspoň nechala myšlenky, obavy, problémy a trápení někde za pláží a prostě jen na chvíli byla a žila. Byl to jakýsi pocit volnosti, ač podstatně jiný, než ten, který cítila tam nahoře ve vzduchu. Na rtech se jí zformuje drobný úsměv, ačkoliv ji sklepne zimou. Ani si nepovšimla muže, který nebyl zase tak daleko, jak byla pláž utopená ve tmě a ona sama byla skoro magneticky přitahována k šumu vody, která se rozbíjela o břeh a to jí tahalo pohled.*
*Jeho kus klidu a pokoje byl vyrušen tmavou postavou, která se nepříjemně rychle blížila. Dante měl plný zuby jakýchkoliv lidí, ale ačkoliv lehce poprchávalo, bylo pozdě, stále se zas najde něco, kdo se náhodou vydá stejným směrem. To jako není jediný šílenec v New Yorku. Písek začínal moknout, nepříjemně se táhl a začal být těžký. Lepil se na jeho oblečení, tudíž co nejrychleji vstal a oprášil se, aby zachránil alespoň něco. Písek už nejspíše bude na jeho oblečení lehce objevovat i nadále. Měl náladu pod psa, ale na druhou stranu jej s příchodem deště opadl alespoň ten vztek, který měl díky dnešnímu večeru.* *Rozhlédl se a přemýšlel, co tu ta ženská dělá. Možná se chtěla utopit? Dante v tom případě nechtěl vůbec překážet a rozhodně nebude nikoho zachraňovat. Možná to byla jen nějaká ožralá poběhlice. Udělal pár kroků vpřed a zadíval se ještě jednou, aby si všiml faktu, že je to spíš mladší dáma, která jela z plesu, neboť se zdálo, že na sobě má šaty.* *Dante přišel o trochu blíž a nabral si do ruky nekik malých mušliček. Možná byla fakt opilá a netušila, že zachází možná trochu daleko. Na druhou stranu to byla dospělá žena, takže co on by ji poučoval o tom, že se má držet víc při kraji, když je konec listopadu, večer lehce sněžilo a teď začíná pršet. Možná až ze zlomyslnosti po ní začal házet kamínky, moře začalo být neklidné a zdálo se, že ona si ani neuvědomovala, že se díky dešti moře více rozbouřilo a ji mohla kdykoliv smetnout vlna a stáhnout dál na moře. Byl jasný příliv, takže pár minut by to tu celé mohlo být zaplaveno.*
*Nevšimla si muže opodál, dokud po ní nezačal házet mušličky, jelikož i pouhý jeho pohyb zanikal v šumu moře, který mohl být alarmující. Vlny byly velké a co nevidět začaly sahat až za její kotníky. Krátké šaty dovolovaly, aby stála, kde stojí, pro vlastní pocit se podepřela magií před pádem a v momentě, kdy nebylo jiné vysvětlení, než že po ni mušličky někdo háže otočí se.* Můžete toho nechat? Není to příjemné. Proč to vůbec děláte? *Zeptá se trochu dotčeně a mne si místo, kde se mušlička zakousla do kůže a způsobila drobnou krvácející ranku bez vědomí, že upíra její krev může přilákat. Smůla pro něj byla, že její krev by mu nechutnala, jen by si vyzradili navzájem, co jsou zač, protože pravděpodobně by si odběhl vyprázdnit ústy žaludek v momentě, kdy by snad polknul. A nebo by jej odstrčila magií, pokud by stačila zareagovat...*
*Opravdu dětinské chování, jeden by řekl, jenže za tolik let na tom vlastně nezáleželo. No tak se dotyčná urazí, přinejhorším ho nahlásí nebo mu jednu vrazí, nic na čem by opravdu záleželo, stejně bude za pár let mrtvá. Je to všechno jen pomíjivá realita. Na druhou stranu se jedno o pěkně nebezpečné jednání, neboť jedna z ostřejších mušliček ženě přivodila miniaturní zranění, které by asi jen tak mladší upír nepřehlédl. Naštěstí už byl díky nátuře své práce poměrně zvyklý a nedávno se krmil. Přesto se raději k ženě otočil zády.* „Omlouvám se, nevšiml jsem si vás v té tmě,“ *lhal jak když tiskne a stále se držel raději zpět. I minulý týden se stalo, že sám sebe nechal se poddat nátuře, zapomenout na to, co sám sobě říká a jen tak zabil nebohou smrtelnici, která se zrovna na této pláži procházela. Mrzelo ho to? Absolutně ne. Co je mu vlastně po životě nějakého civila. Na druhou stranu ho štvalo, že si něco takového dovolil. Měl svou práci, měl dohodu, nepotřeboval další oběti. A on si to stejně vzal, jako by to bylo jedno podvědomí, co mu předtím říkalo, že se jedná o zákusek, který nemůže odmítnout.* „Není nějak pozdě na procházku na pláži?“ *zeptal se jí, aby změnil téma od faktu, že po ní k vlastnímu pobavení opravdu házel, co mu přišlo pod ruku. Na druhou stranu se mohl velmi jednoduše vymluvit, že se opravdu snažil trefit do moře a jaksi neumí házet.*
*Triss se zarazí nad omluvou, ona sama viděla dobře, vždyť nakonec měla dračí zorničku, momentálně utopenou v tmavém odstínů očí, který s ní dokonale splýval, nicméně civilové skutečně mohli vidět hůř. Co když muž k tomu třeba nosil brýle normálně a dnes je neměl, protože se prošel z blízkého hotelu či jiného obytného komplexu na pláž, aby si vyčistil hlavu? Byla pravda, že tu bylo dost velké šero...* Uuum...dobře, tak...prostě neházejte už mým směrem, když o mě víte. *Požádá jej a myslí ji proběhne jediné slovo: * /Podivín.../ *Nechápala, proč stál zády a pokrčí rameny, odstupujíc od něj drobnými krůčky. Co kdyby to byl nějaký násilník, který tu na někoho číhá, nebo tak něco? Nechtěla dělat závěry, muž ji ale celkem znepokojoval zatím a nevěděla, co s tím, aniž použít magii. Proti civilům byla učena magii nepoužívat.* To víte, je hezká noc a večer začal tak dobře, není nutno jej ukončit tak rychle. A ulice je hned támhle. *Neurčitě mávne rukou, pokrčí rameny a roztáhne lehce ruce, zatímco se vydá podél pláže udržujíc rovnováhu, když do ní vlny naráží a berou jí písek zpod chodidel.* Nebudu rušit v házení. *Krátce se ještě ohlédne a udělá několik kroku dál, než si všimne sakra velké vlny, která dosáhne pravděpodobně až na druhý konec pláže a ji zaručeně sejme, pokud se jí nějak nevyhne...Nebo ji nezmírní pomocí vody? Dokázala by si tuhle magii procvičit, aniž to bude podezřelé? Chvilka zamyšlení jí tu možnost sebere, aniž se v chůzi zastaví, naopak ji zrychlí, aby případné užití magie bylo méně nápadné.*
*Slečna mu dala velmi jasně vědět, že je zakázáno házet jejím směrem, tak se prostě otočil o pár stupňů vlevo, aby pokračoval v házení kamínků dál do vody, jako by to opravdu dělal i předtím. To jen aby nic nemohla namítat. Musela si taky myslet už svoje třeba, že je pomatenec nebo prostě celkově mentálně retard. Nad takovou myšlenkou se pousmál a házel dál. Ona mu zatím vyprávěla, proč je vlastně super procházet se takhle v noci po pláži. Souhlasně nad tím přikývl, z jeho pohledu se zdálo, že možná až přehnaně uznával její slova. Přitom si o tom myslel své. Hloupý baby nechte doma, ještě by se na ně mohl zblízka přijít podívat nějaký podivín, mentální retard nebo třeba násilník nebo upír. Vypadalo to ale, že opravdu měl pravdu a vlnky ji odnesou jak nafukovací lehátko pryč. Kdyby si mohl dát popcorn, nejspíše by ho právě vytáhl. A jak tak čekal, nějak se v něm sebral pocit toho, že asi nebude nejlepší, když už zase bude zrovna tady svědek další smrti.* *Protočil nad tím oči, záchrana spanilých panen nebyla jeho priorita, ale zase na druhou stranu si říkal, zda už jedna netrpěla přespříliš. Udělal pár kroků k dívce, která opravdu zvolila na tuhle hodinu výbornou zábavu. Možná si pak trochu ukousne, jestli ji vytáhne živou zdravou. Víte za odměnu… Jeho drahocenné boty taktéž nezažívaly nejlepší noc života, když se z nich teď stal Titanic pod hladinou. Musel trochu přidal, neboť se vlna blížila. Akorát včas ji strčil směrem na mělčinu, kde už jí žádná vlna nehrozila. Sám napadl na kolena kousek od ní a naštvaně zabručel, když ho ona vlna pleskla po zádech a celého zmáčela. Být jako mokrý pes nebylo jeho nejoblíbenější situací. Na tu holku se ani nepodíval, nehodlal se ujišťovat, jak se má a zda se má o dost hůř, když jí teď slaná voda zničila šaty. Sám sebe sebral, strhl ze sebe sako a naštvaně jej mrskl na zem, aby jej i nadále omývaly vlny. Tohle bylo druhé sako za 2 týdny, co skončilo nepoužitelné jen kvůli nějaké holce. Začínal si říkat, zda vlastně není prokletý.* „Na tom plese muselo padnout hodně koktejlů, aby se jedna takhle cachtala v rozbouřených vlnách,“ *podotkl nakonec, když se pokoušel alespoň trochu urovnat vlasy, které díky slané vodě již nedržely svůj tvar a vytvářely na jeho hlavě malé kudrlinky.* „Hloupý borky,“ *supěl pro sebe, když si ždímal podrážděně sako, ze kterého teklo vody jak z neopečovávaný školačky.*
*Triss klopýtne v mizejícím písku, který jí vezme trochu doslova půdu pod nohama, když ji muž postrčí bokem, ale vlna, která se rozbije ji stejně zmáčí otře si opatrně tvář, neměla naštěstí nějak moc make-upu a ten, co měla byl voděodolný, počítala s možností sněhu nebo deště. A nebo hloupých nápadů, jako byl tento. Zachvěje se a obejme rukama, jak se do ní dá zima od mokrých šatů a větru a stáhne si vlasy na stranu. Čelenku z vlasů přesune do kapsy a znovu ji sklepne.* Jen jeden, kdyby jich bylo víc, třeba by mi nebyla kosa. *Nechtěla si nechat zkazit náladu. Pousměje se.* Omlouvám se...a díky. *Prohodí k jeho poslední poznámce provinile a trochu rozpačitě.* Mohu vás maximálně pozvat na drink, kousek je tu lunapark *- mávne na druhou stranu pláže, kde to bliká, hudba je však tichá, protože už je pozdě a existuje nějaký noční klid.* Mívají tam různý alkohol. *Navrhne a pokrčí rameny. Chvilku v zimě vydrží, ale pak asi zavolá taxík. Už teď necítila pomalu prsty u nohou. Jaký to chytrý nápad. Neměla prve v plánu tu zůstávat tak dlouho, jen se na chvíli podívat na moře a zase jít...Zhoupne se na patách a ohlédne se znovu směrem k lunaparku. Viděla to na svařák nebo punč.*
*Vůbec neprotestovala, že jí prakticky pasoval na největší kravku širokého okolí, možná celého Staten Island a možná i Spodního Manhattanu. Ten Horní totiž patřil už někomu jinému.* “Taky jsi odešla moc brzo, dva koktejly, trochu tance a mohla jsi skákat šipky do sněhu,” *zasmál se a v duchu si říkal, jak by bylo třeba skvělý, kdyby odešla padat do vody někam jinam. Jenže to už mu nabízela návštěvu lunaparku s tím, že si klidně pár drinků ještě dá. Nad tím v duchu protočil oči. Někdy mu chybělo, že na něco takového nemohl kývnout pozitivně.* “Pil jsem na plese, víc nepotřebuju,” *oznámil jí, ale podíval se směrem, kterým ukazovala. Měla pravdu, ale otázka byla, zda vůbec takto večer operují. Co mu vlastně bylo po tom, mohl prostě oznámit, že nikam nejde, že udělal i to, co nechtěl a mohli si jít oba po svém. Ale pak si vzpomněl, že vlastně jediné, co jej čeká je kupa práce a studený prázný domov. A ačkoliv by mohl u krbu popíjet krev, kterou čerstvě sklidil den předtím, nemohl říct ani ne. Tohle bylo jiné, než když měl takový jednoduchý úkol jako doprovodit Tiu na hloupý ples. To smrdělo závazkem a možná proto jednal tak šíleně přehnaně, ačkoliv měl být pouze náhrada nějaké stupidní kamarádky. Tuhle holku neznal, teď byl v jejích očích určitě nějaký hrdina a noc byla ještě mladá.* “Fajn,” *řekl nakonec a obrátil se směrem k lunaparku. V ruce měl mokré boty, ze kterých stále teklo, jako by je právě vylovil z hlubin, a přes rameno hodil promočené černé sako, které vyhodí při první příležitosti. Držel se v bezpečné vzdálenosti od vln a v duchu doporučoval to samé dívce.* “Jsem Dante,” *řekl jí když srovnali krok*
*Kývne hlavou na fakt, že nechce pít, fajn, byl to prostě alkohol, nemusel mít chuť. Měl divné poznámky, ale byl kvůli ní naprosto mokrý, měla pocit, že mu to dluží. Vydá se tím směrem sama, jeho fajn jí vykouzlí úsměv na rtech, protože ji následuje a když se představí natáhne k němu ruku.* Triss. *Představí i samu sebe a jestli jí podá ruku zamrká.* Sakra, vám musí být asi hrozná zima, moc se omlouvám...měla jsem dávat pozor na ty vlny, jestli chcete spíš někam do tepla...klidně můžeme ... *Sama se zachvěje zimou, ale pousměje se. Nebyla až tak mokrá jako ten muž...Nebýt venku zima, jeho chladné ruce by si spojila s upíry, popravdě ona sama měla často chladné ruce skrze problém s prokrvováním, ale faktem bylo, že jí pulzoval tep. To, že jemu ne, si během krátkého dotyku ona povšimnout nedokázala, narozdíl od toho, že on to vnímal skoro jistě.*
*Triss poznamenala, že mu mít být opravdu zima, když letmo stiskli ruku. Jakmile mu to došlo, vzápětí odtáhl ruku zase k sobě. Ani do kapes je strčit nemohl.* “Jako nechtěl jsem to takhle nahlas přiznávat, ale dalo mi to zabrat,” *řekl a přemýšlel nad tím, jaké to asi je cítit tu zimu. Možná si na to letmo pamatoval, ale to už je tak dávno, že se podobné vzpomínky na skutečnost v paměti jen špatně hledaly. Ona asi musela fakt mrznout, neboť se klepala zimou jak ratlík a nevypadalo to, že v tomhle počasí jen tak uschne. Nejhorší na tom bylo, že ani do auta sednout nemohli, když na ples jel taky taxíkem. “Asi by nám jen prospělo nějaké místo u radiátoru,” řekl a přemýšlel, kam by se mohli odebrat. Neměl moc chuť se družit v baru, když u sebe neměl vůbec žádnou krev, neboť tahle by ho ještě nutila do sklenky a on by musel neustále odmítat, až by to začalo být až divné. Mohl by jí vždy navyprávět, jaký to byl abstinent, ale to nemohl předtím říct, že už pár skleniček na plesu měl.* “Co kdybychom zkusili Laundromat na Hylan Boulevard?” *zeptal se. Byla to možnost, jak se zbavit mokrého prádla, které si mohli usušit v sušičkách a nemuseli by díky tomu domu jet promrzlý až na kost.*
To asi není úplně zlý nápad... *Odtuší. Její jediný problém byl, že neměla nic na převlečení, takže doufala, že tam objeví nějaké oblečení nebo tak něco . To může řešit tam.* Tak pojďme. *Nadhodí a zamíří k cestě, kde si bude moct dostat písek z nohou a obout se, což také u jedné z laviček učiní, co nejlépe to jde, obuje se a když mohou vyrazit učiní tak. Cestou je celkem tichá, snaží se nejektat zuby o sebe, když se do ní opírá chladný podzimní, skoro zimní vítr a vydechne, když se octnou nakonec v teplé prádelně. Jako první se ujme toho prozkoumat místnost vzadu plnou pytlů nějakého prádla. Jen zkusmo se ujistí, že je vyprané - bylo - než najde nějaké triko a tepláky, které si vezme a rozhlédne se, kde by se mohla převléci trochu v soukromí a poté se ohlédne na Danteho.* Mohl byste...se otočit nebo tak? *Požádá ho, sama se otočí zády a nadrozměrné triko si přehodí přes hlavu, aby si pod ním stáhla ramínka, protáhla ruce a stáhla ho do půlky stehen. Zpod něj nechá sklouznout šaty a ještě se v rychlosti oblékne do tepláků a šňůrkou je přes triko stáhne, co nejvíce se dá.*
*Nazul si boty a v duchu jen naštvaně supěl, že má nápady pod psa a tohle celý byl jeden velký debilní vtip. Na druhou stranu alespoň měl teď vidinu toho, že si oblékne alespoň nějaké suché oblečení. Ten pocit mokrá byl ještě horší než svědění.* *Vydali se společně na jediné místo, které mohlo mít otevřeno, zahřejí se tam (tedy jen někdo) a trochou štěstí najdou oblečení a staré budou moci usušit. Štěstí bylo, že některá taková místa byla otevřena ve dne v noci a byla samoobslužná, takže je nikdo nebude rušit a naopak. Cestou nemluvili, holka už asi byla fakt promrzlá až na kost a Dante s tím mohl a chtěl udělat absolutní nic. Vždyť za to všechno vlastně mohla jen a jen ona. Konečně dorazili na místo. Prádelna byla malá a nejspíše se díky teplotě slečna cítila o dost lépe. Byla to právě ona, kdo objevil pytle s prádlem, takže Dante taktéž neodmítl. Popadl sportovní mikinu a taktéž tepláky. Na její žádost se otočil a taktéž se začal převlékat, až mu v ruce skončilo jen mokré oblečení. Počkal, až bude i ona převlečená a tentokrát ani nepodváděl.* "Takže Triss, proč taková dáma opustila ples tak brzo?" *optal se, když cpal do sušičky své oblečení. S partnerem očividně neodcházela a zdálo se, že nebyla ten typ, co by nutně musel chodit brzo domů.* "Jestli to bylo kvůli dekorací, tak to naprosto souhlasím, bylo to otřesné," *řekl hned na to, než stihla cokoliv říct. Počkal chvíli zda přihodí dvě oblečení na sušení a pak už jen mohli sledovat ze sedaček, jak se prádlo točí a točí.*
Kamarád už šel domů, nebylo proč tam zůstávat. *Pousměje se s pokrčením ramen a nadzvedne oboří nad poznámkou o dekoracích.* Myslím, že to měli udělané hodně hezky. Není to něco, co bych použila na svou domácnost, ale na akci? Proč ne. Je to divadlo, rekvizit mají spoustu, někdy je třeba je vytáhnout. *Ušklíbne se, přihodí své šaty do sušičky, trochu zalituje, že tam nemůže dát i boty, tak je prostě vstrčí někam k topení a nastrká do nich ubrousky, aby vsákly vlhkost. Zas zničit ty boty totiž nebylo nutné.* Proč jste z plesu odešel brzy vy? *Nadhodí, protože i on vypadal, že si na plese mohl užít spoustu zábavy, spousta dívek tam byla maximálně s partou kamarádek...Možná i samy. Stejně tak možná i muži, to záleželo od toho, k čemu se Dante přikláněl. Určitě by ale ocenili přítomnost pohledného muže v jejich blízkosti. Triss to tak taky mívala, když ještě byla spíše party club girl. Postupem času se to ale změnilo. Už nechodila do klubů flirtovat, případně hledat povyražení, lépe se cítila jako vztahový typ, než hook up girl. Taky ji dost změnilo vše, co se od té doby událo, nakonec pár vyšších démonů jednoho přiměje rychle dospět a měnit priority v životě.*
*Lehce pokývnul na to, co mu řekla ohledně své situace.* "Takže byl lepší nápad protloukat se v noci po plážích," *řekl zamýšleně, ale prakticky si ji lehce dobíral. Samozřejmě mohla ho fakt potkat v nejhorší náladě, to by asi jejich střetnutí vypadalo trochu jinak, ale naštěstí už tam seděl nějakou dobu, takže go spíš dloubala nuda.* *Co se všem na tom plesu tak líbilo Dante nevěděl. Na druhou stranu ho uspokojit nebylo jednoduché a když ano, preferoval pusu... Možná ho nestval ani tak ples jako celá situace. Začal si přiznávat cestou, že udělal chybu a hodlal porušit nějaký ze svých mentálních kodexů, které mu říkaly, že to bylo špatně. A pak jak jinak vycouvat, když už je plně oblečen, borku po boku a už vlastně stáli na místě.* "Zvládl jsem se s doprovodem pohádat v prvních pěti minutách, co jsme dorazili," *uculil se trochu, jako by byl vlastně hrdý na to, jak pokazil celý večer.* "Ale nic, co by stálo za řeč, už se neuvidíme," *řekl jasně a zřetelně spíše sám sobě, neboť už předtím tohle porušil a kam to vedlo. Uvědomil si to moc pozdě a pak musel odčinit to, co napáchal. Prakticky šlo o to, že nevěděl, co přesně Tia chtěla. Byla na jednu stranu rezervovaná, ale zase na tu druhou vypadala i na ten typ, co neodmítne čokoládu a květinu. Jednoduše možná měl strach, že by si to celé pak přebrala jinak a měla o něj zájem. To už neměl zájem Dante, všechny jeho flámy končily s holkou, kterou pak už v nejlepším případě neviděl, nastavoval očividně neprůstřelné hranice a nejspíše se jednalo o osobní zkrat,když přijal její pozvání na ples. Samozřejmě na tom není nic podezřelého a ona sama řekla, že byl jen náhradou nějaké kamarádky. Na druhou stranu on měl svou hlavu a hned bral v potaz možnost, že by samozřejmě Tia mohla vidět v tomto gestu i nějaký náznak náklonnosti. Co kdyby to pak neignorovala a sama začala mít zájem? Láska je konec konců pro Santeho sprosté slovo. Je emocionálně nedostupný jako když teenager nebere telefony rodičům a neměl v plánu se v tomto ohledu měnit.* "Možná přiznám, že jsem to trochu přehnal," *zasmál se.*
Tak nějak. *Souhlasí s úšklebkem a když zmíní hádku s doprovodem, tak pokroutí hlavou.* Jak zkazit večer sobě i někomu dalšímu. *Podotkne s nadzvednutým obočím.* To říká každý, ale někdy se zdá, že svět je skutečně malý. Lepší je počítat, že se s dotyčnou - nebo dotyčným - potkáš znovu. Třeba budeš připravenější. *Pokrčí rameny a neúmyslně sklouzne k tykání. Ne vždy se s tím ztotožnila, ale snažila se předpokládat, že ji může potkat znovu někdo, kdo ji už potkal, aby pak nebyla nepříjemně překvapená. Například takový Dragos. Nebyl to někdo, koho by ve svém životě potřebovala, ne po tom, co udělal, na druhou stranu očekávala, že se ještě někdy dříve nebo později potkají a hle...* Každý to někdy přežene. Taky jsem nedávno něco přehnala a ještě to žehlím. To už je život. *Pousměje se chápavě, nikdo nebyl dokonalý a ona vůbec ne.* Proč jste šel vlastně na pláž vy? *Sklouzne zpět k vykání, neb tykání jí pouze uteklo.*
*Jaká byla pravděpodobnost, že se s ní ještě někdy potká? Za svůj dlouhý život si byl jist, že se něco takového i na Manhattanu stává ojediněle. Na druhou stranu měla pravdu, že něco jako zákon schválnosti měl co do sebe.* “Není to tak, že bych se setkání přímo vyhýbal, ale nechal jsem se unést situací,” *řekl nakonec po krátké pomlce v půlce věty. Netušil, jak to má přesně formovat, protože nic nebylo kompletně v trapu, nic spolu neměli a on se pouze chtěl postarat o to, aby víc ani nebylo.* “Co je vlastně tak kouzelnýho mít jen jednu osobu v životě?” *zeptal se na otázku tak nějak nadhodile. Na něco takového se snad nikdy neptal, už jako malý kluk byl záletník a tintítko, holky viděl jen jako produkt ke konzumaci a neměl myšlenky na to, že by některé snad měl dedikovat život. Ale tahle holka vypadala jako úplný opak Danteho, takový typ který vyhledává pouze známost na celý život.* *Nehodlal se ptát na to, co pokazila. Na to si nebyli dostatečně blízcí, aby to vůbec Danteho napadlo, měl pouze nutkání mluvit o sobě a nevnímat moc žvásty ostatních. Alespoň se naučil poslouchat v té vší omáčce jen to nejdůležitější, aby se zdálo, že opravdu naslouchal. Jen na její slova tedy pokývnul. Pokud bude chtít toto rozvést v budoucnu víc, nechal možnost otevřenou, ale bylo to o jejím uvážení.* “Potřeboval jsem na čerstvý vzduch,” *řekl a tím samozřejmě myslel uklidnit se, aby náhodou omylem jednoduše nevybíjel vztek na někom jiném v nepěkném slova smyslu. Sám se znal, takže prostě jít na samotku a přečkat svůj neklid. Musel se mít vždy pod kontrolou, neboť když mu to ujelo, musel se vypořádat s všemi následky, které pak jeho eskapády měly.* “Nečekal jsem, že tam bude někdo další, bylo už pozdě, měl jsem chuť sedět v písku do rána,” ./.. A pak chcípnout,/ *zasmál se sám pro sebe ironicky. Na světě neměl rád nic víc než sebe a jen sebe, tudíž podobné poznámky vnímal jako sebe zábavu. Program měl skončit až za 20 minut a on už začínal být netrpělivý. Úsvit ještě nebyl na programu, ale i tak chtěl změnit lokaci, společnost vyměnit za solitudu a pár dní dělat, že neexistuje. Chtěl se ponořit do knih, do vědeckých deníků a vypnout nejlépe s pořádnou dávkou krve.*
Pocit, že nejsi sám, že máš kam jít, když se tak cítíš, nebo máš s kým sdílet všechny zážitky, trápení, touhy,... *Pokrčí rameny s drobným, malinko zasněným výrazem, načež pokroutí hlavou.* Chápu. *Pokýve si hlavou a když prohodí, že bylo pozdě zasměje se.* Tak to by vás slila vlna dříve nebo později sama i beze mě, což? *Nadhodí pobaveně a přitáhne si jednu nohu k sobě.* Jaký je nynější plán? Až dosušíme. *Kývne k sušičce, která se monotónně otáčí a o nohu si opře pohodlně bradu ponechajíc oči na ní.*
*Podíval se na ní tak, jako by naznačoval, že nic z toho nezní vlastně lákavě. Proč by měl s někým něco sdílet? Všechno co měl včetně onoho trápení, tužeb a tak dále a tak dále, to vše bylo jeho a čistě jeho, to on je měl pro sebe a ne na rozdávaní. Nehledě na to, že dalo práci mít vše přesně takhle. Celý život byl prakticky otrokem, když se to vezme kolem a kolem, jen se tomu říkalo trochu impozantněji, aby si nikdo nestěžoval.* "To asi nezní špatně," *odpověděl, neboť už se nechtěl nad touto otázkou více zabývat. Nemělo to cenu, ať mu kdokoliv řekne cokoliv, bude si vykládat to svoje stále dokola.* "Já narozdíl od vás samozřejmě dávam pozor, svět by přišel o hodně, kdybych potupně umřel někde v tý velký kaluži," *pronesl pobaveně nad tou představou, jak jej proud unáší někam pryč. Možná by jen zavřel oči a nechal se unášet. Bylo na tom něco poetického.* "Neměla jste snad dost dnes v noci?" *zeptal se jí, když nadnesla, že by mohla následovat zase jiná destinace, kterou mohli navštívit. Neměla snad dost? Slunce sice vycházelo až za několik hodin, ale stále už měl v plánu něco jiného, než tu zabavovat holku, která by mu stejně nedala.*
Myslela jsem tím, jaký máte plan vy, když jsem vás tak vyrušila. Já musím domů. Jsou tam bytosti, které na mě čekají a jsou na mě závislé. *Ušklíbne se a opře si hlavu o zeď. To praní bylo nekonečné.*
*Nechápal, proč to nazvala až takhle odborně, ono by stačilo říct, že chce nakrmit kočky nebo jak se to říkávalo, když se člověk chtěl dostat z nepříjemného rande. Tak takhle to bylo? Pravda, přišla mu jejich celá konverzace divná a přitažená. Možná se prostě jen potkali za fakt divných okolností. Možná po ní měl hodit o jednu mušli více.* "Tak to v tom případě půjdeme?" *zeptal se a přistoupil k sušičce, aby ji vypnul ještě před skončením cyklu. Narovnal její šaty, které nejspíše do sušičky házet neměla a podal jí je. V dobrý stav svého saka už ani nedoufal, ale vypadalo to, že je alespoň trochu použitelné. Zamračil se nad tím a položil jej na sedačku. Nejspíše už se kamarádit nebudou a prostě jej tu nechá. Měl ho nechat na pláži, ale co pak chudáci želvy? Místo toho ledabyle sundal mikinu, která mu nepatřila a hodil směrem k saku. Bylo nechutné být v cizím oblečení. Místo toho na sebe navlékl svou černou košili a až teď si uvědomil, že i kabát vlastně neměl, neboť jej nechal v šatně divadla. Poté se sebe sundal i tepláky a nasoukal se do dlouhých černých kalhot. Vůbec mu pár očí nevadil, možná tomu bylo i naopak. Boty bude muset přežit stále morké, ale mokrá kůže byla asi lepší než cokoliv jiného.*
Uhm...asi. *Souhlasí a narozdíl od něj si oblečení nechá, přehodit trochu vlhký kožíšek a šaty podrží v ruce. Zkontroluje všechny své věci a slušně, možná rozpačitě se jeho směrem nedívá od momentu, co stáhl mikinu. Místo toho si raději zamíří ke dveřím a objedná ubera.* Za dvě minuty tu mám odvoz...mám vám zavolat taxi? *Nabídne a konečně se otočí tváři jeho směrem, pečlivě držící pohled u jeho tváře.*
*Vylezli opět ven do příjemného pološera a rozhlédl se. Ulice na Staten Islandu byly poměrně liduprázdné. Sem tam projelo auto.* "Není nutný, já prostě půjdu hledat další ženský v nesnázích... Tudy," *ukázal směrem doprava a vlastně si ani nebyl jistý, kam ho to doveze. Byl si ale jistý, že měl ještě stále hlad a noc byla mladá. Počkal s ní mlčky na její odvod a poté už jí jen mávnul na rozloučení. Měl ji nechat se utopit, pomyslel si, když se vydal směrem, který ukázal. Byl celkově naštvaný, že bude muset sdílet ještě otravnější konverzaci s řidičem taxi a to až domů na Manhattan. Na druhou stranu mu bylo do zpěvu. Pozítří měl novou zakázku a říkal si, že to bude skvělá záležitost pro Amarisen, kterou prakticky minulý týden koupil. Byl zvědavý, jak se s tím holka popasuje, když mu na nic nemohla říct ne.*
Tak se neutopte a nezmrzněte. A hezký zbytek noci. *Popřeje a pak už nasedne. Sama mu mávne rukou a nechá se odvést domů, kde se výtahem dostane až k bytu a tudy co nejrychlejším tempem do teplé sprchy a do postele v čistém, suchém a teplém oblečení, které je hlavně její. A usne s myšlenkou, že bude muset sjet vrátit, co si vypůjčila.*
*Mira se na něj zadívala pak naklonila hlavu an stranu. Hned na to přimhouřila oči a odfrkla si.* Nechci hrát, i když ti možná přijdu jako děcko, nejsem děcko, tak se tak nechovej. A jestli teď budeš chtít argumentovat s tím, že se jako děcko chovám, tak raději mlč, Dante. *Zavrčela, položil mobil na palubku a pak se podívala před sebe na to, co se děje kolem nich. Všimla si, že zrovna projížděli kolem pláže, kde nikoho neviděla.* Hele, fešáku, zastav, chci si zapálit. *Pronesla pak Mira a potočila se na něj, ab y se mohla podívat na jeho reakci.*
*Protočil oči, když mu jeho plán na zabavení její maličkosti nevyšel. A to předtím fungovalo rádio tak dobře. Dala mu ústní lekci o tom, jak je přeci velká holka a neměl ji brát jako děcko. Upřímně si stále myslel své, ale takhle když byl pokárán, musel na to trochu jinak. Trochu nenápadně. Poměrně se předtím bavil, když tedy nebyla přespříliš otravná. Najednou chtěla zastavit. Dívala se ven na večerní tmavou vodu oceánu omývající břehy Staten Islandu. Neviděl ani živáčka, takže to mohlo být dobré odreagování. Skoro jako kdyby opravdu vyvětral psa.* „Fajn.“ *odpověděl po chvílce, neboť tušil, že bude ještě otravnější, pokud to neudělá. No a když už tam není ani noha, proč vlastně ne? Zastavil auto a pustil Miru ven. Sám ji pomalu následoval na pláž.* „Občas se chováš jako děcko, uznej to,“ *pronesl po chvíli popichovačně.*
*Jakmile vystoupila dívka na pláži, uculila se. Z kalhot, jež měla v igelitce, ihned vytáhla krabičku cigaret a zapalovač a poté se podívala na Danteho. jakmile zahlásil, že se občas chová jako malá, musela se upřímně zasmát.* Hezky, na to že mě znáš jen pár hodin už jsi si stih udělat obrázek celkem slušný. A jako dítě? No, tak každý tomu říká jinak, no ne? *Uculila se na něj a pak si sedla na jeden z kamenů na okraji pláže a zadívala se do dálky. Popotáhla si z cigarety a spokojeně se usmála. Možná by tam seděla i dál, kdyby nezaslechla jisté šustění a pak hned na to hlas dvou lidí. Zpozorněl, a bylo pozdě. Dostalo se k ní to, jak si lidé povídali, jak jim tlouklo srdce. Na Danteho se ani nepodívala. Prostě vstala a běžela, sem tam upíří rychlostí, a e nakonec už skočila po jednom z páru, jež se zamilovaně procházeli na pláži. A jak začala dívka ječet, Akamira povalila jejího partnera na zem a zakousla se mu do krku.*
*Měla to být nevinná zastávka na pláži, neboť byl už pozdní večer, takže kdo by se chtěl ve tmě vlastně procházet po pláži. Ona se rozhodla kouřit a Dante zase vyhledával v písku kamínky, které následovně házel do vln lámajících se na břehu. Bylo minimálně půl dvanácté večer, takže měli klid. Tedy alespoň chvíli. Mira se ještě chvíli vztekala nad tím, že není malá holka. Tedy samozřejmě nevztekala, ale Dante nerozeznával mezi tím a jejími argumenty. Jak řekla - obrázek si udělal sám.* *Zásadní problém této zastávky ale začal zanedlouho. Bylo to jako kouzlem, když zpozorněl. Slyšel hlasy, jak se blíží a věděl, že tohle je celkem průser. Na druhou stranu to vlastně nebyl jeho problém. Jednalo se o pár, který si užíval procházku, no Mira vzala jejich osud do vlastních rukou, když se divoce vrhla na muže. Dívka začala v šoku couvat a utíkat pryč směrem k Dantemu. Bude asi nutno zakročit...* *Popadl dívku, která byla připravena běžet jako o život. Stiskl pevně její zápestí a ona se bránila a křičela. Dante ji druhou rukou chytil za bradu a donutil podívat se na něj. Pohleděl jí do očí a zkoušel jí namluvit, že měli nehodu a jejího partnera odnesly vlny či cokoliv, co jej v tu chvíli napadlo. Jenže háček byl v tom, že to nefungovalo. Celkem naštvaně zavrčel a místo toho, aby ji pustil, nechal osudu a možná i Miře, natiskl si jí na hruď a předloktím zadusil. Mohlo to stačit. Jenže nestačilo měl nutkání mít víc. A ačkoliv se krmil nedávno, měl nutkání to udělat jen tak, protože chtěl. Dívka už byla dávno v bezvědomí, když si jí zahryzl do krku obdobně jako když Mira polapila partnera té v bezvědomí. Doufal v to nejlepší, ale očekával nejhorší - oba zde umřou a nebude to Mira s Dantem.*
*Mira pila a pila, zastavila se až po chvilce. Ovšem, jakmile pak vzhlédla, čekala, že jí Dante vynadá, že jí vytáhne za krk a odvede, nebo hůř zabije, ale nečekala, že udělá to, co udělal. Sledovala, jaks e zakousl do krku dívce, jež už bezvládně ležela v jeho náruči. V ten moment se jí po tváři roztáhl úsměv, ale ne nijak spokojený, tenhle byl spíše až psychopatický. Hleděla na něj, a když se pak jejich pohledy setkali, tak se klonila, aby znovu zahryzla tesáky do krku mladíka, užívajíc si na jazyku dokonalou chuť jeho krve.*
*Dante přestal po chvíli, říkal si, že by se neměl chovat jako stupidní děcko, Miru chápal, ale nechápal své pohnutky, necítil snad nic jiného než chuť do ní zabořit tesáky a o více se nestarat. Sledoval po očku Miru, které svítily oči jako oči srny ve světlech, vypadala spokojeně. Tušil tak nějak, že se bude muset o slečnu postarat později, neboť mu bylo jasné, že ten muž už to měl dávno spočítané, ale Dante se už odáhl od jejího krku. Měl dost a možná se to bude hodit na později. Když už nic jiného, prostě to vyřeší, jakmile Miru odvede pryč. Nechal Miru Mirou s mužem a dívku hodil přes rameno. Během toho, co se Mira krmila, Dante naložil dívku na zadní sedačky auta a vrátil se k upírce.* „Fakt nenasytná,“ *pronesl a posadil se vedle nich. Nehodlal jí zastavovat, stejně už to nemělo cenu. Místo toho se mu zakousl do zápěstí, aby taky ochutnal.*
*Sledovala ji, když odcházel, mohla teď zmizet, ale proč by to dělala, nechtěla utíkat od tak skvělé pochoutky. Jak se pak vrátuil za ní, tak se na něj uculila jako měsíček na hnoji a zazubila se na něj krvavým úsměvem. Pak už se opět sklonila ke krku muže, než se ale zase napila, tak pronesl:* Říká ten pravej. *Pronesla, než se opět zakousla do jeho krku. ještě chvilku pila, než se nakonec odtáhla, položila se a bylo jí jedno, že si hlavu opřela o Danteho stehno. Pokud ji proto nesetřásl, tak si spokojeně zavřela oči a poplácala na hrudník mrtvého muže, ze kterého se krmila.* Díky, borče, tvoje oběť bude zaznamenána. *Hlesla a pak se usmála jako měsíček na hnoji.*
*Jeho srdce dotlouklo a nezbylo nic jiného než se dívat na bezvládné tělo muže, kterého tak zřídila. Konečně byla hotová a nakonec si jen spokojeně ležela. Nahlas se nad její poznámkou zasmál, než na ni pokývl, aby se dala zase na pochod. Byla se umýt naprosto zbytečně, ale nedalo se nic dělat. Když bude vidět, že se krmila na civilech, možná bude celá situace pro jistou sebranku ještě více nepříjemná.* „Zabila jsi už někdy člověka či je tenhle tvůj první?“ *zetpal se jí zvědavě. Bylo dost možné, že si ani neuvědomovala, že by tenhle mohl být její první. A jelikož zemřel, je to poměrně nepříjemnost. Dante si jen těžce vzpomínal na to, kdo byl první obětí jeho běsnění. Bylo jich rovnou několik, která si vlastně pořádně nevybavoval.*
*Ještě chvilku ležela, než se nakonec zvedla a postavila se. Prokřupla si záda a uculila se. Pak se podívala na Danteho a zavrtěla hlavou.* Člověka ne. Ale zabila jsme vlkodlaka. Společně s mojí vílou. Ona jej škrtila, já sjem ho rozpárala, a pak mi z něj Lyrie udělal vestu. tedy, z jeho kůže, vestu. Momentálně čekám až vyčichne, abych si ji mohla začít brát. *Zaculila se od ucha k uchu. Pak nakonec vstala, ale nakonec se zadívala k vlnám.* Moment, abych ti, no víš, nedělala ostudu. *Ušklíbla se na něj, načež pak zamířila k vodě. Sklonila se nad hladinou, aby si pak mohla vodou omýt rty a bradu a když byla hotová, vrátila se za Dantem.* tak, svačina dobrý. Kam teď?
*Zasmál se. Čekal snad cokoliv kromě něčeho takového.* „Umíš i překvapit,“ *okomentoval její storku s vlkodlakem. Asi byly dohromady nějaká chodící katastrofa. Sama byla jen neskutečně chaotická. Je pravda, že už je víceméně ustálená narozdíl od té holky, kterou našel bloudit uprostřed města. Poté se utíkala umýt, což Dante sledoval s pozdviženým obočím.* „Nemůžu uvěřit, že máš nějaké vychování,“ *pronesl. Konec konců se byla schopná producírovat se zvířecí krví po obchodě, tak jaký by byl rozdíl v té lidské? Nezbylo nic jiného než muže zvednout a hodit jeho ruku kolem krku, aby jej odtáhl taktéž do auta. Ten už je na odpis, u dívky se ještě musí rozhodnout, co bude dál. Měl sice limitovaný čas, ale ještě stihne vykopnout někde Miru.* „Uprav si mašli,“ *poukázal na fakt, že její mašle na hlavě byla celá nakřivo a od krve. S tím druhým moc nenadělá, pokud by ji nechtěla taktéž máchat v moři. Alespoň naaranžovat se mohla lépe.* „Je čas vyrazit,“ *vybídl ji k pohybu a sám se za ní sunul s mrtvolou kolem krku k autu. Zatím netušil, co s ním bude, ale nejspíše bude pokračovat standardní procedurou, kdy jednoduše vykopne Miru, pak si řekne, co bude se slečnou, odveze zbytky jednoho či dvou těl a pak může jet domů. Nemohl uvěřit, jak často jsou teď narušovány jeho večerní plány.* *Naložil muže do auta a doufal, že si brzo kecne i Mira, aby mohli vyrazit. Neměl zas tolik času díky jejímu běsnění, takže se posadil na sedadlo řidiče a pohlédl do zpětného zrcátka. otřel si trochu napůl zaschlé krve do rukávu saka a podíval se, co vlastně dělá ona.*
*Mira nakonec nasedla do auta. Upravila si, co se dalo upravit, ale stejně se nedalo nic moc dělat. Byla rozcuchaná, neupravená a od krve, ale z očí jí koukla spokojený výraz.* Hele, exekutore, pokud by jsi někdy chtěl, což asi ne, já tě ráda uvidím. Tohle byla zábava. Takže, at mne vezeš kamkoliv, doufám, že se zase brzy shledáme,. *Mrkla na něj dívka.*
*Byl si skoro jist, že se nejspíše nesetkají v dobrém. I kdyby dostala jen nějakou verbální domluvu, není nad fakt, že to udělal Dante schválně. Třeba jí pošlou i s mašlí hnedka zpět Alessandře. Bude klid i nadále. Žádný postih, žádný vlny, bude prostě ticho jak po pěšince. Akamira shrnula, že si dnešní večer náramně užila. Jak by taky ne, prosvištěla půl New Yorku, dostala ošklivý oblečení s pytlík, měla svačinku a ještě po sobě nemusela uklízet… To byl teprve život. Dorazili po chvíli na místo.* „Jsem opravdu rád, že jsi ráda…“ *pronesl jen, než zastavili. „Jsem si skoro jíst, že se někdy ještě shledáme,“ *řekl a vystoupil. Dívku nechal na zadním sedadle a mrtvolu muže zase v kufru, nezbude nic jiného, než se pravděpodobně zbavit obou. Možná by alespoň dívka byla použitelná na náhradní díly.* „Jsme tady, zde bydlí náš oslavenec,“ *zvolal nadšeně a vedl Miru dál a dál směrem k vile.* „Jdi prostě dál, dokud na někoho nenarazíš a pak řekni, že jsi dárek pro šéfa, oni budou vědět,“ *pracně přemýšlel, jak se vyhnout jmenování. Sama říkala, že dostala seznam zlobivých, jako měl Santa Claus. Nemohl tedy přímo říct, komu by měla dělat radost.* *Z kapsy vytáhl onu zlatou mašli stuhovou mašli ve tvaru hvězdy, kterou spolu ve Walmartu pořídili. Odlepil lepík, který chránil lepivou část mašle a pořádně ji připlácl Miře na čelo.* „Tak a je to perfektní,“ *konstatoval, než ji poslal dál do útrob a ještě jí zamával. Sám se vydal do auta zbavit toho všeho bordelu.*
*Skutečně se dobře bavila. To, že se jedná o Dragosovu vilu jí ani nedošlo, a informací dál se jí nedostalo. Proto pak poslušně a zvesela následovala, pokyny upírů, kteří si ji převzali.*
*Její hlad jí naprosto zatemnil myšlenky. Jediné co věděla bylo to, že byla u Aless, a pak měla hlad, a pak se otevřely dveře, ve kterých stál Richiee. Ani ten se ani ale nestihl nadít a Mira kolem něj proběhla ven, a ven z domu, a jakmile se tak stalo, tak se ihned napojila na stezku pachů a zvuků před sebou, které slyšela. Ihned na to už se ztratila v jednom z parků v Brooklynu, poblíž vily, ze které zmizela a jakmile konečně našla to, co hledala, skočila po něm. Vyděešný zajíc nestačil ani zpracovat to, co se stalo, cítil jen, jak se mu do tělíčka zakously ostré zuby které z jeho těla pak vysály skoro všechnu krev. Až pak Mira otevřela oči, až pak se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že je někde venku. Až pak jí došlo, co se teď vše můžeš stát. Cestu zpět ale neznala, věděla, že Alessina vila ač velká nemá veřejně dohledatelnou lokaci, a jelikož na sobě mela jen červené tílko, které bylo kolem pasu utvářeno do formy korzetu a černé legíny, neměla u sebe nic- ani peněženku, mobil, nebo něco takového. Proto udělala to, co jí napadlo jako první- napojila se do prostřed velké silnice, a se rty a bradou od krve zamířila prostě jedním směrem.*
*Akorát se vracel zpět do organizace s úspěšným získáním platby. U tohoto konkrétního případu bylo jasno, že už nebude mít ani na jednu platbu, tudíž byl vyslán Dante pro alespoň nějakou finanční úlevu. Poslední dobou se to stávalo častěji a častěji, tudíž byl neustále v balíku a práce měl nad hlavu. Zbytky tohoto dlužníka měl s sebou a hodlal všechen dnešní lup odevzdat kromě několika balíčků krve, které si jako vždy může nechat. Akorát projíždel rušnou silnici, když si před sebou všiml dezorientované ženy, která vypadala jako Carrie. Ať už byla krev lidská nebo ne, sešlápl prudce plyn a zastavil u krajnice těsně v její blízkosti. Cítil jakousi existenciální povinnost se o tohle postarat. Vypadala zmateně, jako by byla na substancích. Podíval se na zadní sedadlo, kde ležel chladící box, možná by mohl jeden balík postrádat. Musela být mladá, vypadala zmatená, divná, možná i poměrně nedávno proměněná. Vypadalo to, že spíše někomu utekla, ale to už ho příliš nezajímalo. Auta za ním začala zastavovat.* „Měla by sis nastoupit,“ *zavolal na ní s urgencí v hlase. Musela to pro ni být lákavá nabídka, pokud se potřebovala dostat pryč z oblasti. Nebyl si jist, zda nebude chtít dělat další problémy, neboť důvěřovat mu nebylo jednoduché rozhodnutí. Na druhou stranu vypadala poměrně zoufale, takže karty hrály v její prospěch.* „Možná by ti pomohlo tohle,“ *zamával pytlíkem lidské krve. Byla čerstvá, nedávno odebrána, dlužník už ji nebude potřebovat. Měl v plánu ji nalákat právě takto.*
*Jakmile kousek od ní zastavilo auto, nejprve jen dezorientovaně uskočila stranou, ale pak se podívala na to, jaks e dveře otevřely a vykoukl na ni jakýsi, pro ni tedy neznámý muž. Okamžitě zavrčela, ale jakmile se k jejím uším nedonesl tlukot jeho srdce, tak kdyby její mrtvé srdce mohlo, zaplesalo by v záplavě naděje. Když pak viděla, jak zastavují i ostatní auta, tak se zamračila a už už by se do nich pustila s tím, ať si táhnou po svém, ale to by na ni muž nesměl zamávat pytlíkem krve. Ihned zpozorněla, načež rychle vyběhl k autu. Vklouzla do něj bez okolků, popadla pytlík krve, a jelikož už byla přeci jen najezená, tak jej pomalu a opatrně otevřela, aby muži nezaneřádila sedačku a napila se. Pak se na něj konečně podívala.* Děkuju. *Hlesla tiše a opatrně.*
*Neváhala se mu vrhnout do auta v sekundě, co jí nabídl krev. Kdyby to vždycky bylo tak jednoduché… Zajímalo ho, co vede očividně mladou upírku k bezcílnému vandrování ulicemi Brooklynu.* „Čekám vysvětlení,“ *oznámil jí stroze, neboť se soustředil na cestu, a ne na pach krve. Bylo těžké odolat, ale on sám se nakrmil ještě, než vyrazil na cestu. Měl namířeno na místo předání, tak se uvidí, co je slečna zač. Možná by se dala prodat? Zavrtěl hlavou na náznak toho, že zas smýšlel nad cestami, které by mu přinesly extra úsilí a papírování. Prostě ji někde jinde vysadí a každý si půjde po svých. Ono i kdyby mu řekla cokoliv, neměl v plánu jí zas tolik vypomoci.* „Dáš se dohromady a pak jsi zas volná, nemám v plánu tě tu držet dlouho,“ *oznámil jí, jak to s nimi bude a pokračoval v cestě. Nezapojoval se do ničeho, co jakýmkoliv způsobem souviselo s upířími klany. Vypadalo to, že utekla a teď bylo otázkou, čí krev měla zaschlou na svém těle. Podle pachu to již nepozná, neboť vše teď naprosto zastínila krev z pytle. Předtím tomu nevěnoval pozornost, tudíž nezbylo nic jiného, než si ji vyslechnout.* „Koho jsi rozpárala?“
*Jakmile dopila svůj pytlík krve, tak se na něj podívala. Teď měla možnost zalhat, mohla by být pak volná a mohla by si dělat co chtěla. V ten moment, i když věděla, že to není moudré rozhodnutí, udělala přesně to, co by neměla- zalhala.* Proměnila mne jedna fanatička, utekla jsme od ní, a tak jsme tady. A jediného, koho jsme po cestě rozpárala, byl králík, díky za to. *Odfrkla si a pak koukla na upíravedle sebe. Halvou se jí honilo vše možné, i něco, co nepoznávala, že tam měla- touha po tom, být volná, i když věděla že s jejím věkem to prostě a jednoduše nejde.* Nevím ale, kam potom mám jít, nemáš nějaký nápad? Jinak, jsem Mira. *Pronesla. To byla celá ona- dokázala se bavit o vše najednou, přeskakovat z tématu na téma, tak nějak i v té nepříjemné situaci nezapomenout na to se představit.* A kde vlastně jsme?
*Vypadala poměrně klidně, netušil, o které fanatičce to vlastně holka mluví, tudíž měl v plánu se doptávat dál, ale nechal další otázky na později, až budou někde v klidné místnosti, a i ona se ještě dodatečně zklidní.* „Jmenuju se Dante,“ *odpověděl jí a přemýšlel, co sakra za jméno je Mira…* „Něco vyřizuju, půjdeš zatím se mnou, nebudeš na nic sahat, na nikoho nebudeš mluvit,“ *řekl jí. Nejdřív vyřídí své resty a pak mohou řešit, co s ní vlastně bude. Zatím ho toho moc nenapadlo, ale možná si ji někdo z klanu Voriganovců převezme a bude o starost méně. Mířili do jednoho ze skladů, kam běžně odvážel zbytky těl, když operoval jinde než na Manhattanu. Dneska to měl domů dál než obvykle, ale také mu dnes byla přislíbena větší odměna a potřeboval se krmit. Nezbylo nic jiného než zakázku přijmout. Dorazili na místo velkého přístavního skladu, kde před velkou branou zaparkoval auto. Pokývl jí, aby vystoupila a sám auto opustil. Do rukou vzal velký chladící box a vyšel směrem k budově skladiště. Čekal, až jej mladá upírka bude následovat, aby náhodou nezpůsobila extra problémy. Kolem skladu bylo rušno, hemžilo se to tu lidmi, kteří pracovali s velkými náklady, které převáželi na lodě. Oni se vydali přímo dovnitř, kde se postupně Dante s několika lidmi pozdravil. Občasně pohlédl na Miru, zda je stále stejně klidná, jako byla předtím.* „Všechno ok?“ *zeptal se jí, když dorazili na místo, kde chladící box odložil. Vzal do ruky desky s obálkami a začal vyplňovat veškeré formality. Postarší muž přišel pro box a zmizel s ním v útrobách skladu.*
*Vyslechla si jej a poté kývla na souhlas. Hned na to se ale na něj zadívala.* nejsem moc dobrá v nedělání problémů, pokud ti to stačí takhle. *Uculila se dívka, která pak ale nakonec vystoupila za ním a následovala jej až na místo, kde měl dojít. Ovšem, to by nebyla Mira, aby něco nepokazila. Jasně, že jakmile spatřil lidi a navíc, uslyšela to, jak jim bylo srdce, tak se jí zornice rozšířily. Na poslední chvilku ale došla k Dantemu, rukama se jej chytla jedné paže a s vyceněnými špičáky zavrčela.* Drž mě, nebo přísahám, že tu po někom skočím a bude tu ale krvavé vystoupení. *Zasyčela. Jistě, věděla, že to tak mohl nechat, on za ni přece zodpovědnost neměl. Ale reflex už ji tak nějak nahnal k tomu, aby se jej chytla a upozornila jej.*
*Vypadalo to, že každou chvíli chytne rapla, když se jej pevně chytila. V tom případě Dante hodlal vyslyšet její prosbu a chytil ji za paži, aby se nemohla vyvléknout. Celou dobu ji takto držel i ve chvíli, kdy za nimi dorazila starší upírka s papírovým pytlíkem.* „Dlouho jsme tě tu neměli, přesně 50 tisic dollarů plus krev,“ *zamumlala a dala se do počítání peněz. Bylo jasné, že mají orgány o dost větší cenu, ale kupoval si takto svobodu a krev. Nemusel už nikdy poslouchat hlavu gangu a žít si po svém. A něco takového bylo drahé.* „Trochu troufalé sem tahat novorozeně,“ *semkla rty do přísné linky a pokračovala v počítání peněz. Když byla hotová, nabídla je Dantemu a sjela pohledem Miru od hlavy k patě. S mlasknutím se otočila beze slova na podpatku a zmizela opět kamsi mezi věže přepravních kontejnerů. Převáželi ledacos. Prachy, drogy, lidi... Prostě by ji mohl hodit do jednoho a poslat kamkoliv se mu zlíbí, ale spíše go teď zajímalo, kdo je ona fanatická ženská, co ji proměnila. Zatáhl ji tedy za ruku a nepouštěl, když ji navigoval směrem do malé místnosti, kde budou mít soukromí. Tam buďto bude mluvit nebo se půjde plavit, výběr byl na její straně. Jednalo se o malou místnost se stolkem, na kterém seděl starý počítač, který vypadal, že už to nejlepší zažil. Dante ji posadil na židli a zády se opřel o dveře, aby musela při útěku zdolat jeho.* „Chci jména, kdo tě proměnil a proč,“ *zeptal se jí rázně. Bylo možné, že by snad někdo mohl měnit lidi na upíry ve velkém? Vypadalo to, že opravdu byla uvězněna. Nebylo to ale jen velmi přitažené za vlasy?*
*Akamira se nechala táhnout za ním, upřímně se musela hodně přemáhat, aby se tak nějak nevyvlékla a neběžela pryč, ale tím, že jí chytl jí tomu zabránil. Chvilku potom už přestala vnímat, nevnímala ani to, co žena řekla, ani to, co se dělo pak. Jen tak nějak pak vnímala, že vše utichlo a kolem nebylo nic, jen klid a ticho, bez jakýchkoliv vjemů. Pak už jí došlo, že sedí na židli a hleděla před sebe, na muže, jež jí stál naproti ní, opíral se o dveře a žádal po ní informace. Mira si jej sjela pohledem a pak naklonila hlavu na stranu. Hned na to se zaklonila, jednu nohu si přehodila přes druhou a sjela si jej pohledem.* Alessandra Ransom. *Spilnula mu okamžitě tea a pak si pár pohyby prokřupla krk.* Tak nějak jsem byla ready na to, že tam budu kejsnout dlouho, ale už mě to tak nějak nebaví. Tak jsme šla na procházku. *Zazubila se od ucha k uchu jako neviňátko.*
*Dostalo se mu poměrně jednoduše odpovědi. To jméno mu něco říkalo, ale nebyl si jist. Podle popisu to vypadalo, že byla proměnena a v rámci dobra svého a ostatních zůstávala pod dohledem. Dantemu začalo do sebe vše zapadat, takže se začal rodit plán vlastní zábavy na následují dobu.* „Takže chápu správně, že se tam už vrátit nechceš?“ *pobavil se nad tím, protože bylo snad očividné, protože měl skvělý nápad, jak se pobavit. Už dlouho přemýšlel, že by chtěl působit zase nějaké problémy, takže tohle byla vhodná příležitost, píchat do vosího úlu klackem.* „Vím, kam tě vzít,“ *navrhl jí, že už se nebude muset k Alessandře vracet, pokud nechce. Otázka byla ale, jak moc výhodné to pro ni bude. Dost možná ji taky zabijou, protože utekla.* „Pokud chceš, mohu tě tam vzít, mám pár známých, kteří by tě přijali,“ *oznámil jí zamyšleně, aby nepoznala, že vlastně o všem lže. Měl jistou výhodu faktu, že byl on ten, co ji vyzvedl na silnici a ještě i ke všemu nakrmil.*
*Mira naklonila hlavu na stranu a pak se na něj zadívala. Hned na to začala ale chodit po místnoti a podívala se na Dante.* Ne, že bych se nechtěla vrátit, ale už mě to tam nebavilo, tak jsme šla na procházku, jak jsem řekla. Vrátit možná jo, ale až se nějak dost, jak to říct, hehe, nadýchám, jo, nadýchám čerstvého vzduchu, hehe. *Ušklíbla se a pak si přehodil a vlasy z ramen na záda, než začal Dante mluvit. Pomalu k němu zamířila. Jakmile došla až před něj, tak se zastavila, zhoupla se na špičkách, sjela si ho pohledem a pak si založila ruce za zády. Pak se mu podívala do očí.* Tohle začíná být mnohem zajímavější, než jsem si myslela. *Přemýšlela nahlas a pak se na něj usmála, než se zaculila a pak se opřela zády o zed přímo vedle Danteho, jako kdyby si z něj byla utahovala.*
*Nevypadalo to, že by nakonec tedy chtěla opravdu zdrhat. Dle jejích slov šlo pouze o krátkou procházku, neboť se nudila.* /To víš, že jo./ *pomyslel si, protože tohle už ho víceméně nezajímalo. Nezajímalo ho nic, co mělo něco společného s klany, ale viděl to jako způsob, jak trochu rozvířit momentální situaci, neboť se zdálo, že jedna ovce Alessandry bude pryč déle, než si myslela. Mohl ji samozřejmě vzít zpět, ale pochyboval, že holka bude chtít ukončit své dobrodružství.* „Sedni si a otři se,“ *podal jí vlhký kus hadru, aby alespoň obličej neměla celý od krve. Ušák už to měl za sebou, tak alespoň nemusela mít zádné důkazy na kůži. Měl chuť ji vzít a odvést na nějaké odlehlé místo a prostě ponechat svému osudu. V hlavě zatím promýšlel, co s ní má dělat dál. Tady určitě zůstat nemohli. Co kdyby ji jednoduše vyhodil ráno na slunce? Bylo by po ní i po problému. Ne, to nebude dostatečná sranda. Zhluboka se nadechl.* „Která tvoje stupidní část si vůbec myslela, že je to dobrý nápad?“ *zeptal se jí po chvíli stále držíc dvěře vlastní vahou, aby neutekla a nikdo nepřišel k újmě.*
*Jakmile jí podal hadr, tak se na něj podívala, vzala jej do dvou prstů a zadívala se na něj.* Ještě mi řekni, že tím někdo vytíral podlahu. Hm, ne, do toho se utírat nebudu. *Odfrkla a pak se na něj podívala a uculila se jako měsíček na hnoji. Pak naklonila hlavu na stranu, na moment zavřela oči a když jí položil onu otázku, tak si chvilku pobrukovala jakousi melodii písně, která byla i jí neznámá a pak nadzvedl obočí a otevřela oči.* Já nevím, tak nějak mě to prostě napadlo, tak jsme to udělala. Impusivní myšlenky bývají fajne. *Uculila se dívka a podívala se na něj. Pak došla až k němu, postavila se od jeho těsné blízkosti a ušklíbla se.* Tak mi můžeš uhnout, a já si půjdu sehnat nějaký jiný, čistý hadřík, co ty na to? *pověděla.*
*Nad jejími protesty protočil oči.* „Ne, někdo si s ním vytřel prdel,“ *odpověděl jí a sledoval ,jak absolutně stylem malého děcka odporuje. Nebude to s ní jednoduché. Vypadala chvílemi mimo stejně jako ve chvíli, kdy jí zahlédl na silnici. Asi měla o kolečno méně nebo více. Vlastně jí zas tak taková škoda nebude.* „To naprosto chápu, tak či onak jsi sama sebe ohrozila,“ *zasmál se, neboť věděl, že tohle pro ni bylo absolutně vedlejší. Nezajímalo jí, co se stane.* „Tak to samozřejmě... ne,“ *zamítl její nápad okamžitě a nabral ji tak, aby si ji hodil přes rameno. Musel ještě udělat nějaké přípravy pro jeho plán. Nechal ji bušit si do sebe, jak potřebovala a nesl ji takto přes plac, aby nikomu neublížila. Ostatní na ně koukali lehce nechápavě, někdo se smál a někdo raději mizel z dohledu, kdyby se náhodou dostala z jeho sevření a opět utekla. Když byli v bezpečné vzdálenosti za hrazením, pustil jí na zem a pouze držel její levé zápěstí, aby náhodou nechtěla udělat návrah.*
*Jakmile řekl, že ohrozila sama sebe, tak se na něj podívala, zaculila se a pak si poskočila na místě.* To já ráda, pak to totiž není žádná zábava. *Uculils e na něj. Pak, když zamítl její nápad, jen protočila očima ale úsměv jí ze rtů prostě nemizel, byl tam jako neoddílná součást jejího výrazu. Když si ji pak hodil přes rameno, vykulila oči.* Heleee, co to... *Víc ale neřekla, jelikož se jí do zorného pole dostal výhled na..* Prvotřídně tvarovaná prdel. Zatraceně, na tebe musí letět ženský i chlapi, teda. *Zavrněla spokojeně, než si nedokázala pomoct, ale prostě se natáhla, načež jednu půlku sevřela ve své dlani. Když ji pak postavil na zem, tak se rozhlédla kolem sebe.* A kam teď, šéfiku? *Optala se a ušklíbla se.*
*Naprosto přešel její harašení, neboť ji nemohl jen tak pustit a proplesknout. Tohle bylo možná lepší, než kdyby se snažila utéct. Měl s ní už plány, takže by byla škoda, kdyby se něco podělalo.* „Jedeme nakupovat, takže buď hodná holka a nasedni,“ *pokývl směrem k autu a sám se odebral k sedadlu řidiče. Byl připraven zakročit, pokud by náhodou měla jiné úmysly. Neměl v plánu jí tu někde nahánět. Možná ji měl odvést Alessandře a dál se o to nezajímat. Ale to by nebyla sranda.* „Jak moc by se ti líbilo zahrát si na živý dáreček?“ *zeptal se jí pobaveně, když nasedl do auta. Otázka byla, kdo dnes byl ten podarovaný šťastlivec? Bylo by nejlepší jí už nic víc neříkat, protože pak by to už nebyla taková sranda jako když bude mít překvapení i ona. Mohla by se pak pokusit vzít nohy na ramena nebo nejhůř začít skuhrat, že už se chce vrátit raději domů do sídla Alessandřina klanu.*
*Jakmile si sedla do auta, tak se připásala, ale pak se pootočila tak, aby na něj viděla. Ruce si opřela o sedačku a sjela si jej pohledem.* No hele, řeknu ti, že to tak nějak zní jako pěkná zábava, takže mne nech jenom se zeptat, komu mě chceš dát? Jsou tu určitá individua, které nejsou prej moc fajn, víš? *Uculila se a sledovala jej. Pak spokojeně ale zavrněla a podívala se před sebe.* Kam jedeme nakupovat? A já nemůžu nakupovat, vždyť jsi mi nedal nic, do čeho bych se mohla umýt nebo utřít. *Postěžovala si ještě Mira, než na něj hodila hrané, psí oči. pak se podívala ale už před sebe na silnici, jež kolem nich ubýhala.*
*Nemohl jí jen tak oznámit, kdo měl být obdarovaný, zkazilo by to všechnu zábavu, protože tušil, že to by se jí už moc nelíbilo a naprosto by obrátila.* „To bych ti pak pokazil překvapení, to nechceme, ale není se čeho bát,“ *ubezpečil ji, aby si nemyslela, že ji chtěl snad zaprodat na smrt. Upřímně netušil, co s ní bude, ale tušil, že bude o zábavu alespoň pro někoho postaráno. I kdyby o tom pak měl slyšet jen z doslechu.* „Nehneš se ode mě, nesáhneš na člověka a budeš poslouchat, co ti řeknu,“ *pokusil se pojistit své chování skrz Encanto. Nebyl si ani jist, zda to vyšlo, ale představa toho, že by nedělala vůbec žádné potíže, byla více než lákavá. Mohl ji díky tomu vzít s sebou. Cítil, že se to podařilo a on si mohl alespoň na chvíli odpočinout od jeho momentálního děcka na hlídání. Vylezl ven z auta a počkal, až jej bude následovat.* „Chytni mě za rukáv a nespustíš mě, dokud neřeknu,“ *oznámil jí a čekal, zda to opravdu udělá. Pokud ano, bylo opravdu bezpečné vyrazit dovnitř.*
*Mira se na něj podívala a pak se uculila. Hned na to mu přikývla na souhlas a poté udělala tak, jak řekl. Chytla se jej za rukáv a následně se i s ním vydala do obchodu.* Ty jsi ale pěkně vysokej, víš to? *Uculila se potom a podívala se nahoru na něj. I když se měla držet u něj a být hodná, pusu nezavřela- to by totiž nebyla Mira. Koukla se na něj, ale nakonec se podívala před sebe. Kolem z nich zrovna procházela nějaká stará paní, a jakmile ji Mira uviděla, tak se na ni uculila se svými rty od krve a zamávala ji. Paní si na hrudi jen udělala pomyslný kříž, než zamířila pryč mezi regály.* Pff, stejně žádnej bůh není, bábo. *Odfrkla si, hledíc na ženu.* No, a co my tu hledáme? *Koukla pak na Danteho.*
*Chvíli se rozhlížel po obchodě, zatím co se Mira hašteřila s nějakou starou paní, která kolem nic procházela. Konečně našel to, co hledal, takže ji zatáhl směrem, kterým potřeboval jít. Lidi se na ně samozřejmě dívali divně, ale zase byl nedávno Halloween, takže mohl jednuduše všem říct, že on jdou na post halloweenskou párty jako pár upírů. Dorazili ke kovovým košíkům a Dante pokývl hlavou, aby se jej pustila a místo toho nastoupila poslušně do košíku. Měl v plánu jí takto po Walmartu vozit, aby ji nespustil z očí. Ona z toho pravděpodobně bude mít kopec srandy a všichni budou spokojeni. Kdy se z něj sakra stala holka na hlídání?* „Jestli máš být krásný dáreček, musíš tak vypadat, takže se o to postaráme,“ *vysvětlil jí stroze, ale musela chápat, o co mu šlo.*
*Mira se podívala na to, kam ji Dante dovedl. Hned na to se na něj podívala, zda to myslí vážně. V očích se jí jasně mihnulo to, ten typ nadšení, jaký mají v očích děti na vánoce, nebo tedy ráno před tím, než se mají probudit a najít dárky pod stromečkem. Výraz se jí změnil, když do košíku vlezla. To už byl výraz, jež jasně odpovídal výrazu spokojeného dítěte. Klekla si ale, opřela rukama a o ruce bradou o tu stranu košíku, aby viděla na Danteho a sledovala jej.* Takže, jedeme pro balící papír? Stužky? Mašli? Povídej, zajímá mě to. *Uculila se. Pak naklonila hlavu na stranu.* A to jsme si myslela, že jsi morous co nemá smysl pro srandu. *Ušklíbla se pak.*
*Když se pohodlně usadila, protočil nad tím oči. Byla opravdu jako malá holka. No alespoň přišel na způsob, jakým ji zvládat. Takhle to šlo o dost lépe, když se chovala jako pětiletý spratek, co měl radost z každého prdu. Vypadalo to, že si existenci v košíku náramně užívá, neboť se šklebila jak měsíček na hnoji a nemohla se dočkat, až pojedou vybírat dekorace.* „Sklapni,“ *zasyčel jen na její poznámku o morousovi. Vyrazili do uličky s hračkami, jen aby našel to, co hledal. Čelenku pro malé holčičky s velkou růžovou mašličkou. Vzal ji do ruky a napasoval Míře na hlavu. Teď už opravdu vypadala jako dokonalý dáreček.* „Takhle ti to sluší o dost víc,“ *řekl zamyšleně, neboť přemýšlel, co by ještě mohlo její outfit dárku vylepšit. Nakonec se rozhodl, že by neměli nic přehánět, tudíž dojeli do uličky s podobnými klumpy, kde vybral zářivě zlatou nalepovací mašli, kterou hodil k ní do košíku a vydali se k pokladně. Sejmul z čelenky čárový kód a vše zaplatil.* „Tak a teď tedy na oslavu,“ *řekl jednoduše a vyrazil s ní v košíku ven na parkoviště.*
*Nad jeho rozpoložením jen protočila očima.* A proč jako? Mě se nechce. *Odsekla mu ihned dívka nazpět, než na něj vyplázla ale pak jazyk. Když jí pak na hlavu posadil její novou mašli, se kterou vypadala o dost lépe a se kterou se opravdu cítila jako dáreček, tak se na něj uculila.* Teda, tak ty jsi to vzal vážně do slova a do písmene!! *Uculila se na něj a pak, když vyjeli ven, se zhlédla v okénku auta a podívala se na sebe. *Páaaani, hele takhle to je super, to se mi zatraceně líbí!! To je fakt v pohodě!! Tak jedeme, jedeme!! *Vyjekla vesele a pak, pokud by jí odemkl auto, hupla na sedačku.*
*Poslední dobou měl pocit, že si z něj osud dělal poměrně velké haló. Musel se opravdu přemlouvat, aby jí nevykopl u krajnice a neodjel pryč. Myslel na to, že je jak velký děcko. A ačkoliv by tedy děcko klidně taktéž opustil, teď si nějak pohrával s myšlenkou, že si to musí celé promyslet. Co kdyby ji prostě odvedl jen zpět Alessandře? Přemýšlel nad tím tak dlouho, až se skoro instinktivně ocitli na Manhattan Bridge rozhodnut, že ji prozatím vezme domů, než se rozhodne, co s ní.* „Můžeš vybrat písničky,“ *dovolil jí hrát si s rádiem, ačkoliv to mohlo znamenat i to, že by mohli ohluchnout. Měla mašli, měla zábavu, otravná byla stále, ale nebylo to takovým šokem, kterým to bylo na začátku. Pomalu si zvykal, že tady je.* >> Manhattan
*Už z dálky je slyšet zvuk burácení motorů sportovních aut. Vlastně nejen těch. Skrz město se posledních pár dní šířila všemi uličkami zpráva o pouličních závodech v Bronxu. Z rána na domluveném místě již čekají organizátoři, kteří jsou v pozoru před možnou návštěvou policie, a zároveň zapisují závodníky, jenž se rozhodli tohle riziko podstoupit a předvést svoje auta i sami sebe. Jakmile jste registrovaní, tak dostanete popis trasy závodu a postavíte své auto na startovní čáru. Rchle prověďte poslední kontroly, než bude závod odstartovaný. Zbývá vám jen několik desítek minut.*
*Killián se rozhodl po troše váhání nakonec zariskovat. Jeho auto na to přeci mělo. Nicméně on byl známý jako policista a tak nechtěl úplně na místo přijít jako on. Hodil tak na sebe koženou bundu, černé rifle a na hlavu kšiltovku, z pod které vyčuhovaly už zas o něco delší tmavé vlasy. Obličej mu pak maskovaly černé sluneční brýle a šátek přes spodní polovinu obličeje. Přijel na místo svým černým Ferrari 812 GTS, které teď stálo kousek od něj, když mířil k zápisu. Jakmile se ho zeptali na jméno, tak odpověděl.* Tristan Black. *Až tak úplně nekecal, upřímně. Pořád to byly jeho jména. I přes adopci svými prarodiči zůstávala Black-Seymour. A jeho otec si za to stejně může sám, že byl takový egoista a dal mu svoje křestní jméno. Jakmile obdržel informace k trase a závodní číslo, tak zamířil autem na start, kde zůstal stát. Vylezl z auta, opřel se o něj a začal studovat instrukce.*
*Dneska byl den jako stvořený pro příjemný noční život a tak když se dozvěděl o místních závodech, tak si řekl, že stejně už nemá co zkazit. Proto sedl do svého McLaren GT v barvě Namaka blue, i když on sám byl oblečen podobně na svůj způsob. Na sobě měl kalhoty k obleku ale vzal si k tomu pouze černou polorozepnutou bundu. Neměl v plánu závodit, chtěl jen prvně omrknout místní scénu, jestli za to tedy stojí. Všechny dražší doplňky spolu s hodinkami nechal doma, svou zbraň zabudovanou ve skobě pásku však vzal sebou.* /Člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat se bránit./ *Při té myšlence se uchechtl a vyjel na místo, kde se měly závody konat. Zaparkoval své místo po straně a sledoval kdo tu další bude. Otevřel dveře a vystoupil.*
*Callisia dnes neměla nic na práci a tak si říkala, že by se mohla podívat na pouliční závody. Trocha volna od morbidního zabíjení nikomu neuškodí tedy pokud se Callisia nerozhodne udělat drama. Závodit rozhodně v plánu neměla. Neměla auto a jedině na čem uměla byla motorka. Rozhodně si sebou nezapomněla vzít svoje dýky. Nikdy totiž nevíte, kdy se mohou hodit. Pak jí napadlo, že by možná mohla spojit práci a zábavu dohromady. Co když zrovna na pouličních závodech najde svou další oběť?. Mávne nad tím rukou. Stejně se tam neplánovala zdržet nějak moc dlouho. Pouliční závody rozhodně měli něco do sebe. Asi proto, protože byly nelegální a nezákonné. Přesně pro Callisiu. Pozorně sleduje své okolí a dokonce si prohlíží i auta z účastněných a v hlavě si dělá sázku, které auto by mohlo zvládnout celou trať a vyhrát*
*Kill zvedl pohled, když dorazilo další auto a pozvedl za brýlemi obočí. Následně se mu však do nosu dostal pach příchozího (CALIBAN) a pro sebe si odfrkl.* /Zavolejte někdo patologa../ *Převrátil by i očima, kdyby mu v tom nebránilo dobré vychování. Jakmile měl jistotu, že má trasu prostudovanou, tak se přidal k pár lidem, kteří už začali zahřívat motory, neboť jeho miláček byl momentálně nenastartovaný, takže sedl do auta, ale nechal si otevřené dveře, neboť chěl jen nastartovat a trochu prošlápnout pedál, aby rozjel motor pořádně a připravil auto na závod.*
*Opřel se o svoje auto a zadíval se po nějaké známé tváři, ale nikoho tady neznal. Co jej ale zaujalo byl muž, který se svým autem stál na startu. Na první pohled jej spíše zaujalo auto než muž, ale i jeho řidič nevypadal zle. Takové myšlenky mu projely hlavou než se na muže zaměřil.* /No to se může stát jen mě, že zrovna tady narazím na zatraceného vlkodlaka, doufám, že není z Preatoru, poslední co teď potřebuju je čip./ *Naposledy přejel očima jak muže tak auto načež se radši ohlédl jinam aby na sebe nepoutal takovou pozornost.* /I když teda jak on, tak to auto stáli za pohled./
*Porozhlížela se po okolí a hledala nějakou tvář, kterou by ona mohla znát. Jenže nikoho takového zatím nenašla k jejímu štěstí. Rozejde se pro něco k pití, aby nestála jen tak na suchu. Jenže její cestu jí zatarasí mladá krásná blondýnka, která do ní narazí. Callisia okamžitě zavrčí na dívku před sebou. Ihned se jí začala omlouvat. Změří si jí pohledem od shora dolů. Možná by stála za hřích. Drsně jí vezme za bradu a ušklíbne se na ní.* Dneska mám skvělou náladu takže ti to prominu, ale dávej si pozor. Klidně by se mohlo stát, že přijdeš o tu krásnou tvářičku. *Šeptne jí do tváře tak, aby to nikdo jiný kromě ní neuslyšel. Pak už jí jen obejde a jde si konečně pro to pití. Lidé startovali svá auta, aby se konečně mohlo odstartovat. Opět se znovu podívá kolem sebe. Cítila zvláštní pachy. Vzpomněla si čí pach to byl. Pach pijavičky. Jen se nad tím musí ušklíbnout. Další pach, který jí byl známý byl pach dalšího vlkodlaka. Když si dáte jedna a jedna dohromady víte, že upíří a vlkodlaci se zrovna v lásce nemají a tak si Callisia nemohla odpustit poznámku.* Chtěla jsem udělat drama a drámo přišlo samo. *Řekne nahlas, aby to, jak upír a i vlkodlak slyšeli. Bylo to nadmíru fascinující a Callisia měla pocit, že tento den bude ještě zábavnější*
*Jakmile se shromáždí dost lidí na startu, tak na sebe organizátoři kývnou a sbalí stanici pro registraci. Jedna z žen, půvabná bruneta s vlasy do mikáda s několika barvenými prameny, se pak postaví před auta na startovní pozici s červeným šátkem v ruce. Jeden z organizátorů následně promluví do megafonu.* Registrace je uzavřena. Závodníci nažhavte motory! A všem hodně štěstí! *Zahlásí, zatímco brunetka vyfoukne a praskne bublinu, přičemž zvedne s ušklebkem ruku s šátkem, aby dala najevo, že se závod chystá odstartovat.*
*Killián pozvedne obočí, zatímco se koukne do davu odkud ten křik slyšel. Nakonec nad tím ale jen zakroutí hlavou. Měl závod na který se chtěl soustředit. A my o vlku a už viděl, jak organizátoři připravují start. Sedne proto do auta a promáčkne párkrát pedál, aby roztočil motor. Ještě jednou pohledem koukne na instrukce a zkontroluje, že vše co má v autě běžet, tak běží a to, co nemá běžet, tak je vypnuté. Jako například jeho policejní siréna a majáky. Nicméně vysílačku si v autě hodlal nechat zapnutou, aby věděl, kdy po něm chtějí vyrazit jeho kolegové a mohl zmizet.*
*Zaslechl tu provokativní poznámku a pohled přesunul na osobu od které přišla. Pozvedl obočí a věnoval jí poloúsměv, ale víc než líbivý nebo škádlivý byl provokativní.* Štěňátko si přišlo hrát? Neměla bys být v pelechu u maminky? *Potom jí už ale nevěnoval pozornost, zaslechl volání k začátku závodu a to jej zajímalo víc než nějaká divná holka, co se snaží vyprovokovat hádku. Pozoroval auta a snažil se zahlédnout i závodníky.* /Tak to vypadá, že za chvíli vypukne ta zábava./
*Rybička se chytila na udičku a s tím i poznámka na její účet. Ne že by to Callisiu nějak trápilo, ale proč nerozjet pořádnou zábavu.* Snad nežárlíš pijavičko *Řekne stejnou měrou jako on. Ona uměla hodně provokovat a pokud šlo o tohle náležitě se vynasnaží. Taktéž se nebála o něco se k mladíkovi přiblížit.* Jediný, kdo potřebuje svou maminku si ty. Taková opuštěná pijavička co by se nejradši zakousla do maminčina prsa a bumbala mateřské mléko *Řekne Callisia a udělá smutný obličej, ale jen na chvilku pak se její obličej opět změní na provokativní. Závod už pomalu začal. Vidí jen krásnou štíhlou brunetku, která má odstartovat závod.*
*Organizátoři si zbytečných hádek nevšímali. Prozatím. Místo toho povzbudili závodníky a zahájili závod. Přesněji ho zahájila brunetka, která s vyzývavým úsměvem zvedla ruce, v jedné červený šátek. A pak s nimi mávla velkým obloukem dolů. V ten moment bylo odstartováno a těch několik zúčastněných prosvištělo několikadesítek kilometrovou rychlostí rovnou kolem ženy, která se následně otočila a se zubením sledovala odjezd.*
*Kill počkal na povel ke startu a pak šlápl na plyn, povolil brzdu a rozjel se. Jeho motor v sekundě nabral bleskových otáček a ručička tachometru se vytočila na opačný konec. Nějakou chvíli jeli hromadně, ale pak začalo být jasné, která auta zaostávají a postupně viděl v zrcátku, jak se roztáhli. Neměl ale čas tomu věnovat pozornost. Chtěl si zajezdit a tak na volantu přeřadil a vyrazil kolem aut.*
*Zadíval se na dívku a jeho obličej zůstal klidný, uvnitř to bylo prozatím dost podobné. ale sám si neodpustil poznámku.* Ach vůbec ne štěňátko, mně alespoň máma nemusí vytahovat blechy, co na to používáš? Nebo snad máš obojek proti nim? *Uchechtne se sehne se do auta, ze kterého vytáhne flašku od piva, akorát místo piva je v tom krev. Otevře láhev a upije, na rtech mu zůstane troška krve, kterou setře ukazováčkem, který si i očistí. Potom jej už zajímá začínající závod, počkal si na odstartování od té vnadné brunety a díval se na auta, která okamžitě vystřelila kupředu. * /Dneska to vypadá velice povedeně./
*Auta se blížila do první zatáčky a vjela mezi provoz na silnici. Okamžitě se ozvalo první troubení a nadávky občanů New Yorku. Všem závodníkům muselo být jasné, že nebude trvat dlouho, než se jim na paty pověsí policie, což pro ně byla pobídka k tomu ještě více přidat. Někteří zatáčku vybrali lépe, někteří méně. Jiní museli začít brzdit, aby se s někým nesrazili, takže se na silnici New Yorku začali objevovat první čáry od kol. Na startovní čáře mezitím jeden z organizátorů dorazil k fanouškům a začal u nich zjišťovat jejich preference na vítěze.*
*Kill byl mezi prvními, takže byl jedním z těch mála, co zatáčku vybrali ještě v pohodě. Následně opět na volantu zařadil správný převod a vyrazil. Cestou se vyhýbal chodcům a jiným autům, aby je nesejmul. Ironické bylo, že v tomhle měl bohatou praxi ze svých pracovních zkušeností, kdy takhle naháněl další zločince. Po dalších pár minutách závodu se mu ztratili další účastníci a on tak jen s pár auty se rval o bedny.*
*Upíjel ze svého piva a stál ve stejné pozici, skoro jakoby tam zamrzl, ale bylo to právě naopak, užíval si ten život, který proudil kolem něj. Všichni ti diváci, závodníci i organizátoři, tolik energie. Tohle se mu líbilo a přesně kvůli tomu také chodil na podobná místa a akce. Když se k němu přiblížil jeden z organizátorů, tak jej měl v první chvíli chuť odmítnout, ale nakonec se jen uchechtl a vsadil 200 dolarů na toho vlkodlaka (Killiána), který ho tak se svým autem zaujal.* /Rozhodně to vypadalo, že je to někdo, kdo svému autu rozumí a umí jej ovládat./
*Killovi se z vysílačky ozvala ne zrovna pozitivní zpráva. Alespoň pro něj ne. Jeho kolegové už závod zaregistrovali a chystali se zasáhnout. Závod se však už blížil ke konci. Alespoň podle informací, co si Kill pamatoval by stačilo projet jednu z posledních čtvrtí a rovnou do cíle. Nicméně tam už se chystala policejní hlídka. Kill měl výhodu toho, že o tom věděl. Trochu zpomalil a nechal pár svých kolegů jej předjet jako návnadu a doufal, že se chytí.*
*Předal organizátorovi svoje peníze a upil znovu z láhve, ktev tam měl poměrně čerstvou a jeho oblíbenou, takže by tohle mohl považovat za velice povedený večer.* /Tak teď jen aby vyhrál závodník na kterého jsem si vsadil a bude to zase jeden dobrý večer před tím, než přijede pán do města./ *Ještě jednou se rozhlédl, hledal buď někoho na večer do postele nebo podezřelé chování či řeči, které by mohl později nahlásit. Ale ani jedno neviděl a tak jen čekal na konečnou fázi závodu.*
*Policie se rozhodla zatarasit cestu závodníkům. Těch prvních pár, které Kill před sebe pustil to zaskočilo a jejich kola velice rychle přišla o svou duši. Zbytek měl tak šanci se policii vyhnout a pokračovat do cíle. Tam už se fanoušci netrpělivě tlačili na zábrany a vyhlíželi první auta stejně jako organizátoři, kteří si u sebe tiskli vybrané peníze.*
*Jakmile byli jeho spoluzávodníci odchyceni policií pomocí zastavovacího ježka, tak se Kill v nižší rychlosti obrátil přes ručku a vjel do uličky mimo zástavy. Byla to lehce oklika, ale vyhnul se policii a podle pohledu do zrcátek nebyl jediný, koho to napadlo. Jakmile v dálce zahlédl cíl, tak na to šlápnul, aby se rozjel na maximum. Být s ním teď v autě někdo a vidět na tachometru přes 250 km/h, tak by se asi křižoval, ale Kill si byl ve svém autě jistý a tak nebylo divu, že za pár sekund už projížděl cílovou rovinkou. Pár metrů za ní šlápl na brzdu, aby zastavil a přitom, opět pomocí ručky, auto stočil stranou od ostatních závodníků.*
*Ještě to chvíli trvalo a viděl několik organizátorů se chovat divně, ale nijak to neřešil protože už viděl první přijíždějící auta a dle jeho odhadu v čele ten, na kterého vsadil 200 dolarů. Tiše se uškrnul.* /Sice nemám ty blecháče rád, ale tenhle očividně řídit umí. Vydělal mi a za to jsem rád./ *Posledním lokem dopil svou krev a láhev hodil zpět do auta, to poslední co by udělal bylo nechat někde láhev od krve, ze které pil.* /Zvědavost sice zabila kočku, ale neopatrnost může zabít mě./ *Tak hloupý zase nebyl. Zavřel a zamkl své auto načež se pomalým krokem vydal směrem k organizátorům aby dostal peníze, které v dnešní dobré sázce vyhrál.*
*Jakmile byli známy první výsledky, tak začali organizátoři vyplácet výhry sázek. Samotní vítězové vystoupily z aut, jejichž motory musely žhnout, aby jim mohlo být pogratulováno. Ne však na dlouho, neboť už za pár sekund mohly i obyčejné civilské uši zaslechnout blížící se sirény. Všichni začali rychle balit, popadávat svoje věci a ujíždět pryč, než je dostihne ruka zákona.*
*Killián nechal běžet motor auta. Věděl, že jinak si ho po takovém závodu zničí, pokud by ho měl hned vypnout. Jen zahlédne všechny ty davy, co se hrnou pro sázky a cestou musí odhrnout pár fanoušků, co mu gratulovali a někteří byli natolik drzí, že se mu snažili shrnout šátek. Chtěl sice zajít za organizátory, ale zaslechl policejní sirény a bylo mu jasné, že jestli ho chytí, tak to nedopadne dobře. Minimálně z toho bude historka na další roky po celé stanici. Pouze popadnul výhru, co mu jeden z organizátorů podával a zamířil zpátky k autu. Když byl uvnitř, tak si všiml, že i ostatní už zaslechli sirény a začali zdrhat. Kill tak na nic nečekal, opět zařadil rychlost a vyrazil pryč.*
*Slyšel sirény, ale tím, že vykročil už ve chvíli kdy zahlédl Killiánovo auto, tak nijak nemusel se tlačit k organizátorům, vzal si své peníze s úškrnem kývl na Killiána, i když nevěděl zdali jej vnímá a vrátil se zpět ke svému autu, to otevřel a elegantně si nastoupil na místo řidiče. Pomalu vycouval i když sirény slyšeli i ostatní a rozhodně neodjížděl nijak rychle, při první možnosti to vzal do postranní uličky, kterou projel přímo na hlavní tah a v rámci rychlosti jel dál do svého bytu. Nijak jej netížilo, pokud by jej zastavili ale jemu se povedlo policajtům vyhnout a tak si noční vyhlídku městem i užil.*
*Když policie dorazila na místo, stále zde našla několik lidí, či závodníků, které pozatýkala. Další den se pak ve zprávách objevily novinky o celé události a varování, aby se nikdo tyto nebezpečné aktivity nepokusil napodobit. Nicméně.. Tohle je New York. Kdo zde dodržuje pravidla?*
*Za poslední dny se nudila více než bylo zdrávo. Nakonec to snad vypadalo, že tohle město bude nudnější, než si myslela. Jaká ironie, když se jednalo o ten velkolepý New York plný chaosu. Špínou to zde bylo prošpikované, ale nic, co by ji vlastně stálo za pořádné ohlédnutí, ale bylo zde pár výjimek a jednu z nich nalezla v dívce, která ji minule vyrušila u její procházky. Nakonec ji napsala o druhé shledání, kdy by si velice ráda zjistila více o téhle tajemné vražedkyni. Zavítala do zdejšího Zoo, kde se zastavila u výběhu s vlky. Opřela se o zábradlí, aby pozorovala ty hladové ksichtíky, které upíraly žluté oči na její maličkost. Jak příhodné místo pro pozvání vlkodlaka, ale chtěla to trochu okořenit, než jí pozve do baru na nějaké skleničky.* Vy vypadáte tedy dost vypelichaně *Pronesla k nim, když se ozvalo hlasité zavrčení jednoho z nich, který si pak hleděl svého a cupital si přes výběh pryč.*
*Překvapení z její strany bylo oprávněné. Nečekala totiž, že se ještě někdy setká s Ellisou. Musela, ale uznat, že jí chvilku trvalo než zjistila, kdo je. Přeci jen jména nebyla pro ní tím ořechovým. Pozvání samozřejmě přijala, protože byla zvědavá. Navíc se měla možnost dozvědět se něco víc. Za poslední dobou se toho moc neudálo. Udělala si další černý puntíček kvůli další vraždě kterou způsobila. Černý puntíky se jí hromadili, že by je už ani nespočítala.* To si ze mě musíš dělat srandu.* Řekne A maličko se ušklíbne.* Zoo jako vážně?. *Promluví před bránami zoo. Čekala všechno zrovna na procházku v zoo rozhodně ne. Vstoupí dovnitř a začne hledat Elisu. Jaké překvapení když jí našla u výběhu s vlky.* To máš pravdu trocha péče by jim neuškodila.* Zašklebí se při pohledu na smečku vlků.* Vidím, že si po mě musela hodně toužit. *Přiblíží se k Elise o něco blíž a celou jí sjede pohledem od shora a dolů a zase zpátky a zastaví se až u jejích očí.*
*Uslyšela hlas za sebou, než se otočila s širokým úsměvem k dívce, kterou zde očekávala. Prohlédla si její tvář, a to jak se k ní přiblížila. Ušklíbla se v duši nad tím, že opravdu přišla. Nijak zvláště neměla velké očekávání.* Zatím si nech zajít chuť. *Nahnula se k ní blíže, tak že jejich tváře jsou od sebe jen pár centimetrů, ale pak se odtáhla a zapřela o hůl.* Jsem ráda, že sis na mě udělala čas mezi vraždami. Můžeme jít? *Ukázala směrem, kudy se šlo k šelmám a ptactvu.* Chtěla jsem si to tu projít, když zde jsem. Zatím to působí jako jediné místo, kde je nejvíce vraždících bestií v celém New Yorku. *Jenže tohle byla schopná tvrdit nyní. Ještě pořádně neprobádala zdejší svět a tak věděla, že tohle tvrzení se mlže rychle změnit.* Napadla mě procházka Zoo a pak nějaký kvalitní drink v dobrém baru... Nebo máš nějaký další nápad? Jen zabíjení a týrání na to dnes chuť úplně nemám *Zavtipkovala zatím, co se rozhlížela po výbězích okolo.*
*Jen se nad tím musí ušklíbnout. Elisa se k ní rozešla a jen pár centimetrů se od ní zastavila a opřela se o svou hůl, která sloužila, jako doplněk k její kráse.* Nemáš zač. Nečekala bych, že mě pozveš do zoo. *Najít čas pro tuhle ženu nebyl žádný problém jen musela chtít. Navíc, jak už zmínila trocha povyražení ničemu neuškodí.* Jedna vraždící bestie vedle tebe je ti málo? Asi začnu být uražená. *I když musela uznat, že je to pravda. Tedy moc dobře to posoudit nemohla, protože se spíš zajímala sama o sebe a o své oběti. Stal se z toho takový stereotyp a to potřebovala trochu změnit a doufala, že jí v tom Elisa pomůže. *Dneska mám šťastný den a tak si můžeš vybrat co by si chtěla potom dělat. Zabíjení a týrání pro dnešek můžeme vynechat. *Přikývne na souhlas a dívá se kolem sebe na nejrůznější zvířata.*
Jedna vraždící bestie po mém boku mi rozhodně k dnešku stačí ke štěstí. Začínám si trochu myslet, že lidi, kteří vraždí z vášně mají v sobě více emocí než lidi, co nevraždí. Není to trochu ironie? *Poslední větu pronesla jako kdyby se ptala sama sebe, když vytahovala peníze z kabátu a zastavila se u stánku* Jednu perlivou vodu díky drahoušku. * pronesla na prodejkyni, kdy si hned vodu vzala a koukla se na cenu.* A tohle je legální... *Ohlédla se na Callisiu.* Dáš si? Za tu cenu by to měla být normálně rodinné balení. Nechceš zabít třeba tyhle zloděje? *Absolutně ji vraždící stránka její společnice nevadila ba naopak to brala až tak normálně, že to přidávala do rozhovoru jako běžnou věc jejího charakteru.* Zašla bych na nějaký dobrý drink, až se tu porozhlédneme. Mám dneska chuť na Mojito. *Z toho se člověk neopije, ale při chuti perlivé vody jí tam chyběla prostě máta a alkohol.*
Beru to jako kompliment. *Uculí se na Elisu* Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Zabíjení je pro něco jako umělecké dílo, které vždy musí být perfektní. * Jejich kroky směřovali k nedalekému stánku. Okamžitě si prohlédla ženu, která stála za stánkem a čekala, než někdo přijde a koupí si něco.* Ne díky. *Odmítne její nabídku a pak se ušklíbne.* Mohla bych, ale řeklo se žádné zabíjení ani týrání. Když se, ale na ní podívám možná za tu krádež by si zasloužila useknout prstíček. *Dívala se na dívku, která se na ní dívala vystrašeně. V jejích očích teď vypadala, jako vyděšená srna co si přeje, aby jí někdo ulovil. Usměje se nad tím pocitem.* Dobrá, ale spíš bych tě typovala na něco sladšího. Třeba na sex on the beach než na Mojito. Teď už aspoň vím co máš ráda. *Zamumlá s úsměvem. Chtěla jí poznat se vším všudy a tohle byl dokonalý začátek. Přeci jen na té osůbce bylo něco zajímavého co Callisiu přitahovalo.*
Uříznout prstík? *Pozvedla překvapeně obočí a koukla se na prodavačku.* Možná ona ceny neurčuje a je nad ní nějaký tlustý prase nebo mladý korporátní idiot. Ta tu bude spíše na brigádě. *Zasmála se spolu s tím, že pokračovala v cestě.* Sex on the Beach si vychutnávám jinak než v baru. *Ušklíbla se a zastavila se v moment, kdy našla výběh ledních medvědů. Sledovala ho, jak se procházel okolo jezera a spokojeně se oklepal, ale jeho srst byla spíše šedá než hnědá.* U tebe bych si myslela, že budeš hlavně na Bloody Mary. *Upila ze své vody, když se k ní rázem otočila.* Chtěla bys vidět nějaké zvíře nebo rovnou zamíříme do nedalekého baru? Mezi těmito plyšáky tě moc nepoznám, ale musím uznat, že v zoo ti to sluší *zavtipkovala než se k ní nahla.* Ale mám raději dravější stvoření, co jsou volná *zašeptala k ní. Věděla, e Callisia chápe její důvody schůzky. Chtěla ji poznat blíž, jelikož byla zajímavá a hlavně vražedkyně se jen tak neurazí nebo nebude trucovat, když by řekla něco nevhodné.*
Každý pykáme za něčí hříchy. *Jemně pokrčí rameny a stejně tak Elisa i Callisia se koukne na prodavačku* Ale tak, je ten krásný den takže necháme všechny prstíky tam, kde mají být. *Ušklíbne se a spolu s Elisou pokračují v cestě. V zoo byla kdysi, jako malá. Po dlouhé době je zase příjemné se procházet s osobou, která pro Callisiu byla zajímavá.* Snad budu mít to štěstí a poznám to. *Jemně nakloní hlavu na stranu a pozoruje medvěda před sebou. Zajímalo jí co by se tak stalo, kdyby všechny zvířata byla vypuštěná na svobodu, jakou paniku by to mohlo vyvolat.* Taky, že tvůj odhad je správný. Někdy je, ale potřeba vyzkoušet také něco jiného. *Pozorovat medvěda jí po chvilce rychle omrzelo a spíš by teď s Elisou trávila čas úplně jinak než procházkou po Zoo.* Zamíříme do nedalekého baru. Zvířata jsou fajn, ale já chci čas s tebou využít jinak. *Řekne s úsměvem než se k ní Elisa trochu nahne.* Těší mě tvá slova a věř mi, že se budu hodně snažit ti dokázat, že umím být ještě lepší. *Šeptne jí do tváře a lehce si olízne rty. Už od začátku, kdy se viděli prvně doufala, že to nezůstane jen u jejich prvního setkání*
*Byla ráda za odpověď, že si raději zajdou do nedalekého baru. Pozorovala každé její gesto, když se musela u toho usmívat a uchopila ji za bradu jako kdyby to bylo běžné. Své rty přesunula k jejímu uchu.* Myslím, že dnešní večer bude zajímavý *zašeptala, když svůj horký dech nechala na jejím krku a posléze se odtáhla.* Tak tedy jdeme? *Zapřela se o hůl jakoby nic a rozešla se k východu. Bar nebyl nijak daleko. Vlastně sotva pět minut pěšky od zoo, která už stejně pomalu zavírala.* Tak jsme tady *Poukázala na Irský klub.* Snad nám tam nebudou po stole běhat liliputi *Ale byl to jediný bar v blízkosti. Vešla dovnitř a interiér byl na způsob středověkého stylu. Očima zkoumala ke schodům nahoru, kde zjevně budou pokoje, což ji hrálo do karet. Byl zde i parket a hráli i normální hudbu na kterou se dalo tancovat.* Jedno mojito *mávla na barmana, aby se podívala na svoji společnici, co si dá ona.*
*Mohla cítit její dech na své tváři, když se k ní přiblížila a uchopila její bradu do svých prstů.* Taky si myslím. *Ušklíbne se. Musela přiznat, že se jí to líbilo. Být jí tak blízko. Nemusela si na nic hrát a mohla být sama sebou. Lehce přikývne na souhlas a obě se rozejdou k odchodu ze Zoo. Ještě štěstí, že Elisa vybrala bar, který měli hned po cestě.* Doufejme. *Řekne jen než společně vejdou do baru, který byl ve středověkém stylu. Takový netradičný typ, kam by Callisia sama nevkročila. Dokonce zde byl i parket.* Já si dám Bloody Mary. *Řekne barmanovi, který stál za barem a připravoval objednávky.* Co žena, jako ty dělá v tomhle městě? Ne, že bych si stěžovala a vlastně mě těší, že jsem na tebe narazila, jen mi to nedává moc smysl. *Zeptá se mezitím co čekají na své objednávky*
Že by můj odhad na tvůj drink nebyl špatný? *Usmívala se a pozorovala barmana, jak dělal drinky, než svůj zrak upnula zpět na dívku po jejím boku.* New York je zrovna místem, kde bych očekávala všelijaké lidi spíše jsem překvapená, že tu jsou spíše nudné osoby, krom tedy tebe. Zavítala jsem tu prostě na návštěvu nemám takhle domov, kde bych se zdržovala. *V jejím věku by to bylo spíše deprimující žít na jednom místě a neustále pozorovat jak děti nakonec jsou dospělými a pak stárnou a umírají.* A ty zde žiješ, nebo New York je pro tebe taky jen zastávka? Vždyť tu ani nemůže být tolik lidí pro tvé potěšení. *Uchopila svůj drink a provokativně upila s chtivým pohledem, než sklenku odložila.* Mnohem lepší, ale chtělo by to více rumu. *Na alkoholu si rozhodně potrpěla.* Mohu se zeptat ty pokoje, co zde máte jsou na přespání? *hodila otázku na barmana, který přikývl.* Možná si jeden zarezervuji na dnešní noc *To spíše řekla pro sebe a svoji společnici záleželo, kam tenhle večer povede, ale nejprve chtěla tělu dopřát alkohol ze kterého měla prostě požitek*
Tvůj odhad byl velmi správný až mě to trochu děsí. Ale jen trochu. *Přeci jen Callisiu jen tak nic nevyděsí. Když o tom tak přemýšlela v tuhle chvíli jí nic nenapadlo co by její osobu mohlo vyděsit.* Chápu, tak to, abychom ti ten pobyt zde trochu zpříjemnili. *Uculí se na svou společnici vedle sebe.* Spíše zastávka. Nikde jsem moc dlouho nevydržela. Mám, ale pocit, že se zde zdržím o něco déle.* Uchechtne se vezme si od barmana svůj drink a upije z něj. Lahodná chuť alkoholu jí projede krkem. Když se zeptá na pokoj rychle se na Elisu podívá s jiskřičkami v očích, které mohla zahlédnout. * Co máš za lubem? *Zeptá se a jemně se dotkne jejího boku.*
Už teď je výrazně příjemnější *Ujistila ji s tím, že její přítomnost bohatě stačí k tomu, aby se cítila dobře pro dnešní den.* Taky začínám mít ten pocit, že New York možná nebude tak špatné místo pro život. *Pokrčila rameny nad tímhle, když se znovu napila a půlka drinku už byla pryč.* Ještě jedno Mojito a více rumu *Zvolala na číšníka, když se ohlédla ke své společnici a musela se pousmát při jejím doteku.* Řekněme, že chci zpříjemnit pobyt v New Yorku nám oběma *zašeptala k ní a rukou přejela po jejím stehně nahoru, kdy se zastavila až i vnitřní strany stehna blízko jejího klína.* Ale chci si užít i drink co ty? Nechtěla bys tu dneska přespat? *Zvídavě si ji prohlédla.*
*Její slova jí stačila k tomu, aby si potvrdila to co si myslela. Doufala jen, že Elisa nebude jen chvilkové rozptýlení.* A podle toho co si mi říkala na naší prví schůzce v lese tu bude ještě větší zábava. *Narážela na to, že Callisia je co se týče dalších druhů byla neznalec a chtěla se o tom dozvědět něco víc. Jen se ušklíbne nad tím, když si Elisa objedná další drink ještě s větší dávkou rumu. Callisia mezitím dopíjela svůj první drink. Spíš než popíjení si užívala společnost. Cítila její ruku, která se zastavila blízko jejího klína. Ušklíbne se nad tím.* Taky, ale rozhodně neodmítnu nabídku na přespání. *Zašeptá a trochu se zavrtí tím se její ruka o něco víc přiblíží k jejímu klínu o něco víc.*
*Nemohla popřít, že byla jejím zavrtěním překvapená. Mnozí tomu nešli jen tak naproti, ale ona ano. Pozvedla k ní tvář a přeměřila si ji pohledem.* Jsi opravdu zajímavá bytůstka. *Stáhla ruku, aby dopila Mojito a mohla dostat další než se otočí zpět na ni.* Mám takový nápad. Co si takhle vzít pití do toho pokoje? *Navrhla s tím, že zde nemusí trávit čas čistě jen u pití, ale mohou ty dvě věci spojit.* Pokud se tedy nebojíš. *Věděla, že zrovna dívka před ní by se ničeho jen tak nezalekla, ale chtěla ji mírně v tomhle ohledu provokovat.*
*Z jednou mnoha co uměla byla provokace. Uměla toho mnohem víc když chtěla. Musela, ale uznat, že nenašla nikoho, kdo by se jí mohl dotýkat a jí by to nevadilo. Ostatním by nejradši ukousla ruku, ale Elise se. Spíš si to užívala a možná by jí nechala převzít kontrolu.* A nejen to. Kdyby si totiž byla někým jiným zřejmě teď by si byla bez ruky. *Na okamžik se podívá na ruku spočinutou na jejím stehnu než se podívá na Elisu a zkousne si svůj ret* To není špatný nápad. Aspoň bychom spojili dvě užitečné věci* Ušklíbne se. *Bát se to rozhodně ne. Jsem zvědavá co se honí ve tvé hlavičce* Pošeptá. Věděla, že i ona ráda provokuje stejně tak jako Callisia a rozhodně se tím nenechala zmást*
Moc si věříš, že bych byla bez ruky. *Ušklíbla se nad tím a pak si vzala nový drink.* Klíče *Houkla na barmana a ten jim nakonec jedny hodil od pokoje.* Díky *Přidala mu i dýško.* Pro další drink si kdyžtak zajdu *Koukla na Callisiu, kdy vnímala tu touhu v těle, jak k ní mluvila.* V moji hlavě se toho honí až až, ale vše jen okolo jedné osobo. *Prstem ji ukázala, aby ji následovala po schodech nahoru. Našla pokoj s jejich číslem, když zavítala dovnitř. Nevypadalo to špatně. Velký pokoj, postel s nebesy a dokonce i krb, který rovnou zapálila ne že by se bála prochladnutí. Už teď měla tělo v jednom ohni a adrenalinu. Odložila drink na stůl a hůl opřela o komodu. Vzápětí se k ní otočila čelem a založila si ruce, když se opřela o stolek.* Víš, že tě mohu donutit udělat cokoliv že ano? *Dostat se pod ruku chtivé víly někdy znamenalo jisté nebezpečí obzvláště u Elis, která vždy chtěla nějakou věc po tom druhém.*
Když se na to podívám z jiné stránky úplně by ses mi nelíbila bez jedné ruky. Jak říkám máš štěstí. *Pokrčí lehce rameny. Elisa houkne na barmana a ten jí dá klíče od pokoje. Nakonec mu dá ještě dýško. Callisia nad tím zakroutí očima. Toužila po ní a po těch slovech co vypustila z pusy ještě víc. Vzrušovala jí představa toho, že spolu stráví v jednom pokoji. Následovala jí až do pokoje od kterého měli klíč. Pokoj měl zvláštní atmosféru, ale asi to bylo tím, že její hlava nebyla čistá a její myšlenky se točili kolem osoby, která se teď opírala o komodu.* Vím. Zajímá mě co by to tak mělo být. Co by tě mohlo potěšit. *Zajímá se a udělá dva kroky směrem k ní. Byla to pro ní zajímá zkušenost*
Potěší mě toho mnoho *Chvilku ji Callisia připadala nesvá, ale byl to jen její pocit, když viděla, že udělala dva kroky.* V prvé řadě bych ráda, aby... *Přešla k ní když uchopila lem jejího trika.* ...Kdyby tohle vše bylo dole. *Zašeptala, ale ještě na ni nepoužila svoji manipulaci. Chtěla vidět, jak se dívka sama podřídí nebo jak bude vzpurná a dominantní. Sice byla vražedkyně, ale Elisa viděla hlavně ženu a každá žena měla i svoji část sebe, která chtěla být buď pečována, nebo toužila po tom pečovat o druhé v tomhle směru. Když svírala její oblečení prudce si ji na sebe natiskla a své rty přiložila na ty její v polibku, kdy zkousla i její spodní ret.* Potěší mě, když mi ukážeš, co jsi zač. *Zašeptala. Dala jí šanci ukázat, co by chtěla Callisia, protože Elisa byla dost citlivá na své tělo a vše ji rozproudilo krev v těle, ale dokázala být i dost dominantní ženou.*
Například? *Zeptala se okamžitě. Chtěla to vědět. Slyšet to z jejích úst, které si chtěla přivlastnit aspoň pro dnešní noc. Zastavila se v pohybu když se k Elisa přiblížila a chytila lem jejího trička. Chtěla, aby si ho svlékla. To bylo to co by jí potěšilo? Jenže Callisia z toho chtěla taky něco mít a tak si neodpustila poznámku.* Pokud je tohle co chceš udělám to, ale ty první. *I teď dokázala klást podmínky, aby se zapojila do pomyslné a svůdné hry kterou Elisa začala hrát. Rozhodně nepopírala líbilo se jí to až moc. Než stačila ještě něco říct nebo udělat její rty byly přitisknuté na těch jejích. Přivlastnila si její rty a zkousla její spodní ret. Callisia tiše zavrčí a polibek jí tvrdě oplatí a přitáhne si jí k sobě blíž. Chtěla vědět co je zač? To už přeci věděla dávno, ale rozhodně jí to ukáže znovu. *
*Nemohla popřít, že hrubost byla věc, která se jí líbila. Stávala se ráda majetkem na jednu noc.* Jestli já první, tak není problém. *zašeptala a své šaty nechala sklouznout po jejím těle na zem, kdy do chvilky před ní stála skoro nahá jen v krajkové podprsence přes kterou šlo mnohé vidět a kalhotky nebyly ničím odlišné. Její tělo bylo drobné. Nevyčnívala svaly, ale štíhlými rysy poukazující na její ženské tělo.* Kladeš si podmínky? *zavrčela u ní a ruky ji objala kolem krku, když se ji zahleděla dravě do očí, ale následně se odtáhla a upila z drinku, který tu měla položený a prohlédla si ji od paty k tváři. Provokativně dělala pohyby tělem, když k ní přešla zpět, aby své ruky přenesla na její rozepínání kalhoty a přitáhla si ji blíže.* Tohle potřebovat nebudeš. *Byla v tomhle rychlá a do chvilky kalhoty rozepla, když druhou rukou vjela pod její triko, aby jela výše a začala ho vyhrnovat. Své rty natiskla na její krk, kde zanechala cestičku horkých polibků na její kůži.*
*Skutečně Elisa se příliš nezdráhala a na její přání sundala své šaty. Teď se mohla dívat na její polonahé tělo které skrývala už jen dvě věci. Vzrušeně si zkousne ret a celou si jí prohlédne.* Bez podmínek by to nebylo ono *Ušklíbne se. Dravost v jejích očích byla nepopsatelná a čím víc Callisiu sváděla. Těžko říct jestli se jí podaří udržet. Už stačilo tak málo, aby Elisu popadla a hodila jí do postele, kde by jí mohla ukázat co všechno umí. Když se od ní odtáhne, aby se mohla napít svého drinku tiše zavrčí. Provokovala jí svými pohyby. Zkušeně jí rozepla její kalhoty co měla na sobě a ruka jí zabloudila pod její tričko. Chtěla , ale dodržet co slíbala a tak Elisu od sebe jemně odstrčí a začne si svlékat své věci úplně do naha. Pak už si zase opět přitáhne k sobě a volnou rukou vzadu jí rozepne její podprsenku, kterou sundá a následně odhodí někam za ní. Okamžitě jí začne šahat na její krásná ňadra a pomalu jí začne posouvat dozadu k posteli na kterou jí následně shodí*
*Nechala se odstrčit a sledovala, jak její šaty mizí z jejího těla, kdy vidí jen její krásu. Nechala se v tomhle ovládat* Já věděla, že s tebou bude zábava. *sykla ji u ucha a pak tiše zasténala při doteku jejich rukou na prsou. Ta citlivost, kdy vnímala každý pohyb dlaně a sem tam pevné sevření. Začala couvat k posteli, ale nehodlala být poleno, co jen stojí na to už byla až moc zkušená, než by si nechala ujít možnost dotýkat se jí. Rukou se jí chytla kolem boku a rukou vjel do jejího klína, kde přejela prsty a vnímala, jak vlhká byla. Podívala se ji do očí.* Tvá touha bude dvakrát tolik silnější než jsi zvykla *zašeptala a vyslala do jejího těla ten impuls. Chtěla vidět vše, co tahle vražedkyně dokáže. Věděla, že nad jejím tělem bude mít jistou nadvládu a nutit ji, aby po ní toužila a její tělo žádalo po sexu více než obvykle*
*Její sténání pro Callisiu byl, jako rajská zahrada. Chtěla víc.. mnohem víc. Všechno na čem teď záleželo byla Elisa všechno ostatní se vypařilo, jako obláček kouře. Tiše zasténá když se její ruka dotkne citlivého místa mezi jejíma nohama. I kdyby chtěla vlhkost kterou mezi nohama měla by jen tak nezamaskovala. To byl důkaz toho co s ní Elisa za tu krátkou dobu dokázala udělat. Její mysl nebyla čistá a nebyla kontrolovaná takže měla Elisa dokonalý přístup ke všemu co si zrovna umanula. Rychle sundá to poslední co Elisa na sobě měla. Jednou rukou chytne její krk a zaboří se obličejem do jejího krku, aby nasála její vůni. Toužila po ní víc a víc. Druhá ruka začala putovat po jejím těle až dolů přímo do jejího klína*
*Celá se rozechvěla při pocitu, jak ji chytla pod krkem a prohnula se v zádech jen při pomyšlení, co vše se bude dít. Nohy dala více od sebe pro lepší přistup, i když nehodlala být hned takhle poddajná. Vzdychla u její tváře při doteku mezi nohy ani ona nemohla zamaskovat fakt, že po ní silně toužila a přála si cítit její doteky uvnitř sebe. Rukou přejela po jejich zádech, kde ji i škrábla při blahém pocitu, jak je vlhká a ona jí draždí. Neměla ke Callisie dobrý přístup v podstatě si ji ukotvila pod tělem a Elis dost zamezila. Při tom pomyšlení, jak se k ní chovala a jak si ji takhle přivlastnila byla dole vlhčí o poznání více, jak jí to vzrušovalo. Klínem aspon začala hýbat proti její ruce a naznačovat, co právě potřebuje.*
*Líbila se jí ta kontrola co teď měla. Bylo to takové ujištění, že se nestane nic co by Callisiu doprovázelo po zbytek jejího života. Těžko uvěřit, že žena, která se pod ní kroutila byla zatím jediná, která se jí mohla dotýkat. Bylo to pro Callisiu něco nového a nečekaného. Usměje se, když nohy dá víc od sebe, aby k ní měla lepší přístup. Bez ostychu a aniž by jí upozornila i když to vlastně nebylo potřeba, protože její vlhkost nabírala na intenzitě do ní pronikla nejdřív jedním prstem a pak druhým. Nejprve pomalu se začala v ní pohybovat a pak zrychlila. Nevěděla zda se dokáže vzdát téhle krásné chvilky. Ještě o něco víc zrychlila na tempu a užívala si ten pocit, který jí mohla dopřát. Hladově jí sála krk a dokonce měla chuť jí do krku kousnout a označit si jí.*
*Oddávala se ji do momentu, než ucítila její prsty v sobě. Pootevřela ústa a prohnula se v zádech přitom, jak přidávala na tempu. Začala se okolo jejich prstů stahovat a její tělo si to užívalo. Zabořila tvář do jejího ramene, kdy ji objala a vzdychala. Při každém nárazu její ruky se tělo zhlouplo nahoru a dolů a nehty zarývala do její kůže, než se nakonec rozhodla uchopit tvář Callisi, aby se ji podívala do očí.* Přidej další prsty. *Byla tak vlhká, že si přála vnímat každý pohyb na těsno. Ukořistila její rty do vášnového polibku a místnosti se ozývalo jen sténání a ruka která přírážela proti Elis, která chtěla víc mnohem víc a nemohla se ani dočkat, až ona udělá Callisie vše, co má v mysli.*
*Chtěla jí splnit jakékoliv přání. Pokud bylo jejím přání, aby přidala další prsty udělala to. Přidala do ní další dva prsty. Cítila, jak se kolem jejich prstů dokonale stáhla. Tohle jí dokázala uspokojit víc než cokoliv na světě. Tedy kromě zabíjení co bylo na prvním místě. Zběsile do ní začne přirážet svými prsty až do chvíle, kdy se její tělo prohne a její tělo se začne podávat tomu euforickému pocitu orgasmu. Vytáhne z ní prsty a olízne je. Chutnala znamenitě. Ač by ráda zůstala celou noc musela odejít.* Budu muset jít. *Řekne a zvedne se z postele a nechá Elisu vstřebat to co zažila. Přála by si, aby se to co začali dotáhlo až do konce, ale nemohla. Její hlava byla zahalená pocity, které dosud neznala a pravdou bylo, že se jich bála. Navíc jí chtěla vyprovokovat a tak se ujistit, že jejich setkání bude. Rychle si začne oblékat své oblečení a když už je na odchodu tak se na ní otočí.* Zavolám ti a domluvíme se na dalším setkání. *Ušklíbne se a pak už vyjde z pokoje a zamíří z baru pryč*
*Temné cihlové peklo. To je jediné, co bylo ten večer vidět z okna. Bylo těšně po desáté večerní a ulice byly zahaleny lehkým oparem. Běžně rušné ulice zely prázdnotou a všichni se raději zdržovali doma. S rukami v kapsách se blížil do své destinace, kterým byl jeden z těchto cihlových domů. Vypadal jako každý jiný, na jeho poměry špinavý a zbídačený. Před tím, než se rozhodl vstoupit dovnitř, zapálil si. Přemýšlel nad tím, jaké to asi musí být žít zrovna tady v této městské části, zrovna v Bronxu končil poměrně často, žily tu ony krysy, které měl za úkol obrat úplně o vše, co měli a i neměli. Dnešní večeře nebyla o nic lepší. Parta fakaňat, která se ještě pomalu ani z hnízda nevyhrabala, ale už měli čelit životním chybám otce.* /Kšeft je kšeft,/ *pomyslel si a vydechl obláček dýmu. Vlastně se dneska nemuselo nikomu nic stát pod podmínkou, že se dozví informace, které potřebuje.*
*Am stála před zrcadlem a prohlížela si svou jizvu na krku. Pamatovala si jen útržky, ale nedokázala si je poskládat. Všechno z toho dne bylo zmatené. Jemně prsty přejde po zahojené ráně a jemně si povzdechne. Musela si o tom s Dominicem promluvit a zjistit co se stalo. Sice věděla, že jí napadlo zvíře, ale tohle by přeci zvíře neudělalo nebo ano? A jaký k tomu měl vlastně důvod. Vezme si šátek do rukou a zakryje tak všechny stopy. Sice bylo trochu divné, že Am nosila šátek na krku, protože to nikdy nedělala, ale nechtěla vyvolat zbytečné otázky. Porozhlédla se po svém bytě, který sdílela spolu se svými bratry. Sice co nebyl žádný luxus ani nic velkého, ale tohle jí vyhovovalo. Muselo. Nemohla si teď dovolit něco většího a hezčího. Naneštěstí její bratři byly u sousedky. Měla dobrou náladu a tak Am navrhla, aby si trochu odpočinula, že je pohlídá. Vlastně měla pravdu trochu to Am prospěje a navíc bude mít trochu času i pro sebe. Neváhala ani minutu a rozešla se do ledničky přesněji do mrazáku a vytáhla z ní zmrzlinu, kterou se rozhodla dát si u televize*
*Bylo na čase vrátit se k práci, což mu nepřidávalo na špatné náladě. Do domu jej pustila postarší paní, které šarmantně podržel dveře a ještě jí ke všemu pomohl do schodů. Celou dobu se u toho tvářil jako ten nejmilejší člověk na světě do chvíle, než se rozloučili a on se vydal do patra, kde bydlela dcera jednoho z dlužníků.* *Její fotr toho dlužil tolik, že neexistoval žádný paralelní vesmír, kde by měl na zaplacení alespoň úroku. Dantemu přistál na stůl s jediným permanentním řešením. Jenže se po něm slehla zem a nebyl k nalezení. Občas se něco takového stalo, a pak nezbývalo nic jiného než se postarat o rodinu dotyčného či jej najít. Dante úplně neměl v plánu jít cestou první, ale pokud nebude ani ona vědět žádné info, nejspíše nezůstane žádná jiná možnost než štěňata toulavých psů utratit.* *A jelikož byl gentleman největšího rázu, rozhodl se zazvonit a vyčkat, až slečna přijde otevřít. Bydlela sama se svými sourozenci, ročník 2005, bude vědět asi tolik, co ostatní, které navštívil. Stále ale existovala možnost, že se náhlou přítomností v jejím životě dá cosi do pohybu. Možná se alespoň ona pokusí zajistit lokaci otce pro své vlastní potřeby. Což později napomůže Dantemu dosáhnout svého.*
*Vanilková zmrzlina byla její oblíbená stačilo si vzít jen lžičku a vydat se do skromného obývačku. Nevěděla co si pustí a když o tom tak přemýšlela bylo jí smutno. Ocenila samotu, ale sama doma by rozhodně nemohla být. Byla jen ráda, že se to s učitelkou uklidnilo. Docela jí mrzelo, že spolu nevychází, ale bohužel s tím Am nemohla nic udělat. Bylo to její rozhodnutí. Návštěva v nemocnici spolu s Dominicem se zdála být scela úspěšná a ona tak nemusela čelit útokům a vyčítavému pohledu. Než si, ale stačila něco pustit ozval se zvonek. Přemýšlela, kdo by zvonil u jejích dveří ještě v tuhle noční dobu přesto se, ale zvedne a vydá se ke dveřím. Ještě předtím položí nedotčenou zmrzlinu na linku a poté už konečně otevírá dveře. Překvapeně se podívá na muže.* Dobrý den přejete si? *Optá se mile. Nemohla se, ale zbavit nepříjemného pocitu, který měla, když se podívala na jeho tvář. Rozhodně to na sobě nedala znát a spíš se snažila působit, že není šedá myška v rohu i když si před jeho maličkostí přidala, jako malý brouček.*
*Byla jistě doma, jakmile zazvonil, ozvalo se zevnitř šustění, což indikovalo, že přestala dělat to, co dělala. Podle pulzu byl doma pouze jeden člověk, to mu hrálo do karet. Neměl vlastně vůbec představu o tom, jak dnešní večer vůbec proběhne. Místo toho se dnes poddal síle intuice. Netrvalo dlouho a objevila se blond slečna o minimálně hlavu a půl menší než on. Vypadala drobně a zranitelně, ale která oproti němu takto nepůsobila.* “Krásný večer,” *odpověděl a ušklíbl se od ucha k uchu. Rukou chytil hranu dveří a prakticky se pozval dovnitř, čímž donutil její maličkost couvnout o krok či pár dozadu.* “Pojďme se pobavit o tvém otci… Můžeme to udělat po dobrém… Nebo se raději mám jít zeptat tvých mladších brášků?” *optal se jí vychytrale, neboť dle spisu bylo znát, že na nich lpí a nikoho jiného ani v životě nemá.*
*Její milý úsměv se na okamžik vypařil a nahradil ho nechápavý pohled plných divných pocitů. V první řadě si moc dobře uvědomovala, že cizím lidem se nesmí otevírat, ale už jí nebylo 5 let a navíc se jí nezdálo, že by měl nějaké postranní úmysl. Těžko můžete odhadnout člověka na první pohled. Zkoumavě si ho prohlédne od hlavy až k patě a zase nazpátek až se její oči zabodnou do těch jeho. Úšklebek na jeho tváři se nedal přehlédnout. Než si stačila uvědomit co se děje musela udělat několik kroků a ustoupit, aby mohl vejít dovnitř. Mohla se s ním přetahovat o dveře, ale těžko by tento souboj vyhrála a tak to jednoduše vzdala.* Možná, že kdyby jste byl chvilku trpělivý pozvala bych Vás dovnitř. *Neodpustí si poznámku a zavře dveře. Čekala by snad, že si ovečka užije společnou zábavu s vlkem ani omylem. Když se zmíní o jejím tátovi potichu si povzdechne. Nebyla hloupá, aby si vše nedomyslela.* Raději bych prosila po dobrém, i když nevím zda Vám já zrovna pomůžu. *Jemně pokrčí rameny a odsune se k lince. Bylo jí nepříjemné, že na ní vytáhl její bratry. Musel vědět, že by pro ně udělala cokoliv.* Dáte si čaj, kafe, vodu? Když už jste se pozval dovnitř? *Optá se zdvořile. Byla by ráda, kdyby se tenhle rozhovor vyvíjel v klidu a bez násilí, které rozhodně nebylo nutné.*
*Zdálo se, že to nebylo poprvé, co s někým již téma otce řešila. Pravděpodobně nebyl jediný, který ji takto navštívil. Ale ostatní byli plní kompromisu a pravděpodobně ani nechtěli nic závažného tady po slečně. Pousmál se, když zmínila, že mu pravděpodobně nebude co k čemu. Kdyby jen věděla, jak to vlastně bude.* “Nedám si, nic, děkuji,” *odpověděl jí a místo toho, aby pokračoval v konverzaci, rozhodl se zmapovat její bydlení.* *Byla stejně chudá jako její fotřík, uvědomoval si, když se procházel po jejím malém bytečku.* /I klece pro krysy byly lepší, než tohle./ *pomyslel si, když se zastaví u kuchyňské linky a zabořil prst do vanilkové zmrzliny, kterou tam jen tak válela. Poté už jen pokračoval do obývacího pokoje a čekal, že jej bude následovat.* “Je mi jedno, kolik toho víte o vašem fotříkovi, jste jeho nejstarší děcko, takže automaticky všechny jeho problémy spadají pod vás,” *oznámil jí realitu, které momentálně čelila. Její otec byl jeden z těch horších, které si napůjčovali, co mohli a vlastně neměl ani jedinou myšlenku na to, jak peníze vrátí. Sobecky si myslel, že se vytratí a všechny problémy dopadnou na jeho potěr. A má pravdu, taková byla většinou realita. Jenže ne každý byl schopen toto své rodině udělat. Někteří spáchali sebevraždu, někteří s sebou vzali i celou svou rodinu. V případě jeho otce to byl ale případ jiný. Bylo mu jedno, který z těch jeho dětí to vlastně odnese.* “180 tisíc…60 tisíc na úrocích, dohromady krásných 240 tisíc dolarů,” *sdělil jí výši, která by dohnala jednoho k drastickým závěrům. Bylo jasné, že se jedná o něco, co ona ani v životě neuvidí.* “Pláč je na místě,” *sdělil jí a posadil se na gauč, jako by byl u sebe doma.*
*Vymyšlení plánu nebylo něco všem by Am vynikala. Pohled na pár ostrých nožů, které měla uložené na lince ve stojanu se zdál být, jako dobrý nápad na obranu. Jenže než by se k nějaké akci dokopala a jestli by se jí to vůbec podařilo by si s trochou štěstí ještě sama ublížila. Takže tento nápad na případnou záchranu mohla vyškrtnout. Zamračeně se podívá na muže, který se po jejím bytě pohyboval, jako by mu to zrovna patřilo. Mohla jen sledovat, jak namáčí prst do její zmrzliny, kterou nestačila uklidit.* /Barbar./ *Pomyslí si okamžitě. Když se vydal do obývacího pokoje automaticky ho následuje přesto si dělá odstup. Ještě štěstí, že její bratři nebyly doma.* Takže to automaticky znamená, že je to můj problém? *Kdyby tu totiž byly neměla by odvahu vznést trochu odporu k muži, který si sedl na její pohovku* Navíc je to jeho problém a já vám, jak už jsem řekla těžko pomůžu. Nevím, kde je, ale třeba když projdete všechny hospody s trochou štěstí ho najdete. *Řekne tiše spíš pro sebe. Nechtěla být hrubá a přidělávat si na další problémy, které nebyly její. Rozhodně mu, ale nechtěla dokázat, že se ho bojí. Navíc zatím přeci nebylo proč řešit svůj strach když jí nic neudělal. Přesto by si tuhle větu nikdy nedovolila říct víc nahlas. Když vyslovil částku nahlas, kterou si dovolil její otec si vzít a nevrátit se jí na okamžik víc rozbušilo srdce. Bylo to až moc peněz, které rozhodně ona neměla. Mohla si dovolit říct, že on to moc dobře věděl a přesto si neodpustil jí informovat.* Nebudu před vámi brečet, jen protože si to moc přejete. *Jedna část chtěla brečet strašně moc. Její otec jí dokázal ničit život i když v její přítomnosti nebyl. Jenže brečet znamenalo ukázat slabost a to si nemohla dovolit.* Vy moc dobře víte, že já nejsem schopná vám vrátit tuhle částku takže co vlastně po mě žádáte? *Zeptá se narovinu. Už nebylo třeba předstírat a snažit se. Čím dřív to bude vědět tím to pro ní bude lepší*
*Ohrnul lem kabátu, aby poukázal na opasek se střelnou zbraní. To jen pro případ, že by se nakonec rozhodla, že nepůjdou tedy cestou poklidu. Neměl ale v plánu odcházet s prázdnou. Ať už se pokusí nabídnout cokoliv, bude to muset stačit, jinak vezme ji i její bratry. Možná by to vyrovnalo dluh jejího otce.* „Nehodláte mě poučovat o tom, jak se snad věci mají,“ *řekl s udiveným výrazem, protože to snad znělo, jako by si hodlala diktovat podmínky. Nebo se ho vlastně pokoušela poslat pryč? Ne. On byl pevně rozhodnutý, že už jej absolutně nezajímá její otec. Chtěl se bavit.* *Bylo jasné, že ji lehce zaskočil tím, kolik si její fotr opravdu troufl vypůjčit. Určitě musela mít namále, ačkoliv tedy tvrdila, že hodlá být silná holka. Prosím, ať se s tím vyrovná, jak potřebuje, realita je naprosto jednoznačná.* „To je samozřejmě na uváženou,“ *řekl jí, když oznámila, že brečet nebude. Byla pravda, že miloval, když fňukali, miloval, když ho prosili a žadonili, kňourali, že udělají úplně cokoliv. Mohli žadonit, aby nebral jejich život, ale nic takového na něj většinou neplatilo. Víceméně měl jasný cíl. Mohli být rádi, že jejich účty byly splaceny.* „Kterého sourozence budete postrádat nejvíce?“ *optal se s úšklebkem, neboť to byla taková Sofiina volba, že si musela myslet, že žertuje. Jenže celá situace naznačovala, že toto opravdu žádný vtip nebyl. On jí opravdu dával na výběr. Žádná sestra jistě nebyla schopná rozhodnout, kterého z mladších bratrů by snad měla poslat na jatka.* „Samozřejmě pokud tedy nehodláte sehnat peníze,“ *nabídl jí řešení, kdy by nemusela vybrat tak krutě.* „Poslední možnost je placení něčím s vysokou hodnotou,“ *nabídl poslední řešení a ukázal prstem na její maličkost. Mohla rozprodat sama sebe nebo i hůř. To už bylo na jejím uvážení. Tak či onak si Dante byl jist, že peníze dostane. Tohle byl zlatý důl oproti drogami zrušenému fotrovi. O toho už víceméně ani nestál. Měl teď jiný cíl, než kvůli kterému přišel.*
*Situace ve které se Am nacházela se zdála být horší než si myslela. Podívala se na jeho střelnou zbraň, kterou měl za opaskem. Ničivá zbraň, která by vám ukončila život jednou ránou mířenou přímo do srdce. Jenže co si budeme. Chtěl jí jen vystrašit. Nic by nezískal, kdyby jí zabil. Jenže na to nepotřeboval zbraň stačila jeho maličkost v jejím bytě i když se snažila to nedat najevo.* To vůbec ne. *Řekne okamžitě. Rozhodně by si nedovolila ho poučovat.* Jen si myslím, že jednáte až moc impulzivně. *Pípne potichu. Samozřejmě věděla, že to co udělal její otec nebylo správné. Taky by byla naštvaná, jenže ona by aspoň šla po správném viníkovi. Zhoupne se jí žaludek, když zmíní sourozence.* Nevyberu si ani jednoho to radši vyberu sama sebe. *Nemusela nad tím moc přemýšlet volba byla jasná. Ochránila by své sourozence za každou cenu i před tímto mužem. Člověk by řekl, že úšklebek na rtech znamená, že by si dotyčný mohl dělat srandu. Jenže Am moc dobře věděla, že tohle rozhodně sranda není. Banka by jí takovou sumu nikdy nepůjčila a kdyby ano zadlužila by se na celý život. Nevěděla, kde by vzala tolik peněz.* Placení vysokou hodnotou? *Optá se i když asi tušila co to znamená ještě když ukázal na její maličkost, která by nejradši vyskočila z okna nebo utekla pryč. Občas měla potřebu koukat na dveře v domnění, že jí někdo přijde zachránit. Zatím se to, ale nestalo.* Mluvíte v hádankách, prostě řekněte co chcete, krom peněz který nemám a nikdy mít nebudu. *Řekne už krapet netrpělivě. Už chtěla mít tohle setkání za sebou*
*Zasmál se.* “Impulzivně? Jsem ten poslední, který chodí, ostatní čoklové se ho snažili najít, ale je dost možný, že fotřík použil dobrou část peněz na pakáž a vodstřel do světa. A tak nezbylo nic jiného, než zkasírovat to, co po něm zbylo, ať už je to alespoň zužitkování potěru, přátel či zbytku rodiny, když se hodí,” *vysvětlil, že vlastně někomu musel přetéct pohár trpělivosti, když pustil Danteho do práce.* *Bylo jasné, že nabídne sama sebe, přesně na to on čekal. Neměl vlastně v úmyslu zajímat se o zbytek děcek.* “Skvěle, nemám chuť dneska utratit pár štěňat,” *řekl a zvedl se, aby zmenšil onu bezpečnou vzdálenost mezi nimi, neboť se zdálo, že jí dával až moc prostoru přemýšlet. Mohla by se klidně pokusit utéct, ale to by jí rozhodně nedoporučoval. I kdyby se sebevíc snažila, on byl vždy ten rychlejší, silnější a hbitější. Nebavilo ji, jakým způsobem podával informace. Nebavilo ho neustále všem říkat vše rovnou, nebyla to žádná sranda, nebyl to žádný vzruch, žádná radost. Rozhodl se jí ale vyhovět.* “Je hned několik možností… Dnes večer dostáváš na výběr jako nikdy, že?” *zasmál se a píchl jí prstem do hrudníku. Zároveň se také rozhodl, že už jsou si natolik blízko, že jí může klidně tykat. Ostatně byl v pozici, kdy si to mohl dovolit.* “Člověk může postrádat levinu, slinivku, štítnou žlázu, žlučník… Technicky vzato i plíci, jistou svalovou tkáň, pár kostí… Je celkem na výběr,” *nabídl jí výčet toho, o co ji klidně mohl dnes večer připravit. vše samozřejmě za sterilních podmínek a největšího komfortu.*
Mám pocit, že jste si vybral špatnou osobu. *Nad touhle možností nepřemýšlela, že by otec byl tak chytrý a použil nějakou částku, aby mohl utéct. Už by ho nikdy nedonutila podepsat ty blbý papíry na převod rodičovského práva. Nemůže přeci dopustit, aby je ztratila a tak porušila svůj slib. Jenže teď to asi nebylo podstatné. Když z téhle situace nevyvázne dobře těžko bude moct řešit jiný průser. Osud dokáže být hodně krutý. Za celou dobu Am nikomu neublížila, ani ho nezradila a teď musí čelit osudu. Úlevně si vydechne, když nakonec z toho bratry vynechá. Přesto ten divný pocit v žaludku nepřestal. Už chápala proč. Jeho mohutná postava se zvedla z gauče a zkrátila tak bezpečnou zónu co měla. Jemnými kroky ustupovala dozadu až narazila do zdi.* /Hloupá zeď/ *Pomyslí si. Přesto se mu odvážně podívá do jeho tváře a oči se jí zabodnout do těch jeho. Necukne když se jeho prst dotkne jejího hrudníku. Srdce jí bušilo tak moc. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudníku přímo do jeho náruče.* To jsem, ale šťastný děvče. *Šeptne na jeho otázku. Přesto se jí nezdálo, že by měla na výběr, ale očividně on měl na to jiný názor. Poslouchala, jak jí vyjmenovává všechny její důležité orgány, které by ráda nepostrádala.* Děkuji za nabídku, ale nebyla by radši něco jiného než obětovat kus svých orgánů? *Věděla, že bez některých orgánů se dá žít jenže musela existovat i jiná cesta, volba cokoliv aniž by to zahrnovalo její bratry a orgány, které měla*
*Dívala se na něj těmi jejími srnčími očky. Byla v pasti a neměla kam utéct nejen obrazně řečeno. Musela se cítit naprosto v koncích a představovat si, že tady nejspíš umře. Pokoušela se být velkou holkou a nedávat najevo, jak moc velký strach vlastně má, ale vše ostatní ji až moc jednoduše prozradilo. Měla nahnáno, ale přesto se snažila o naprostý opak. Měla snad pocit, že to má cenu? Podobné již zažil, tvářili se tak nedotknutelně, ale přesto na závěr stejně škemrali jako švábi.* “Těžko říct, jestli nemáš ani prachy,” *řekl a bylo jasné, že je v dobré náladě. Možná by mohla zkusit smlouvat? Občas se stalo, že celou věc uměl výměnou za zajímavou nabídku otočit. Měla mu raději říct, že peníze sežene a raději mít ještě několik dní k dobru, než příjde klepat znovu, tentokrát ale s nožem a nutkáním zabíjet. Dnes měl dobrou náladu, ale nic se nemělo tolik pokoušet. Nelíbilo se mu nic z jejího jednání, proto raději chytil její čelist a prakticky se jí vysmál do obličeje.* “Pokud klesneš hluboko, můžeš se prodávat, tohle by určitě někdo koupil,” *zašklebil se a pustil její tvář. Měla vlastně tolik možností, které měla, ale žádná se jí nelíbila. Bude její hlavička nad tím přemýšlet tak dlouho, dokud o ní nepříjde? Čas běžel a on začínal být velmi netrpělivý.* “Nebo máš snad nějaký kompromis, který by se nám zamlouval?” *zeptal se a nechal jí chvíli na rozmyšlenou.*
*Byla v koncích což bylo viditelné i když se snažila on to rozhodně nepřehlédnul. Modlila se jen, aby si to rozmyslel a nechal jí být. Jenže se tak nestalo a ona mu musí čelit tváří v tvář. Takže všechny přetvářky byly naprosto zbytečné a i když se jedna neposlušná slza chtěla dostat skrz jednoduše to potlačila a jemně se na něj zamračila. Těžko odhadnout co tenhle muž udělá. Jedno bylo jasné nic hezkého. Bylo to, jako hrát šachy. Pomalu jistě dostávala šach mat a to ještě nepohnula žádnou figurkou. Mohla se pokusit a říct, že peníze sežene, ale to by lhala a on by přišel znovu a vše by se opakovalo znovu a na závěr by stejně nepřežila. Nemělo to jednoduše cenu. Trhne sebou když jí hruběji chytne za její čelist a ona je tak nucena čelit výsměchu do její tváře. Jen pomyšlení, že by prodávala své tělo se jí zvedal žaludek.* Tak hluboko opravdu neklesnu. *Chtěla se od něj vzdálit, aby nebyla v jeho blízkosti. Takže když stáhl ruku z její čelisti, která jí trochu bolela ze stisku, který pocítila. Prudce se odrazí od stěny a proběhne podél zdi až se dostane na druhou stranu místnosti.* A co když si to jednoduše odpracuji? *Zeptá se a pohlédne na něj. Nic jiného jí totiž nenapadlo*
*Utéct od něj co nejdál, čekal by, že se pokusí utéct předními dveřmi pryč. Na druhou stranu nejspíše tušila, že on moc dobře věděl, kde se momentálně nachází její sourozenci. Pokud tedy uteče, je jasné, kam se vydá přednostně. A jejím směrem to určitě nebude. Raději po něm štěkla, že bude pracovat. Pracovat pro něj? Pravděpodobně se absolutně zbláznila. To se rovnou mohla prodat do otroctví.* “Jak to myslíš? Chceš mi snad každý druhý den nahradit uklízečku?” *optal se pobaveně nad tou představou, že leští podlahy jeho duplexu na kolenou nejlépe pouze v nějaké titěrné zástěře. Vlastně jej zajímalo, jak si to vlastně představuje ona. Co asi tak její maličkost měla namysli? Chtěla snad dělat sekretářku? Nebo by její sladké já raději podávalo skalpel?* “Možná by se mi vlastně nějaká hodila, blondýna bude určitě lepší než bruneta,” *okomentoval fakt, že jeho momentální hispánská uklízečka nebyla to pravé ořechové naznačujíc, že by přece jen možná preferoval její zadek na podlaze. Byl si tak nějak jistý, že ona to zrovna v tomhle slova smyslu nemyslela. Cokoliv, co nabídne nejspíše nebude taková zábava, jako předpokládal.*
Třeba, taky bych vám mohla vařit dělat vám společnost cokoliv co by nezahrnovalo moje orgány a moje tělo někomu, kdo na mě bude pohlížet, jako na kus masa. *Začne vyjmenovávat věci co by zvládla. Už moc nebylo na výběr. Těžko říct, zda zvážila své slova dobře, aby se jí to nevymstilo. Těžko to, ale mohla srovnávat se smrtí svých sourozenců, nebo sebe.* Navíc umím zajímavý věci. Hrát na klavír, malovat, udržet tajemství. *Řekne a očekává, že si z toho něco vybere. Pohled na velké okno za ní jí donutil přemýšlet o možnosti skočit z okna. S trochou štěstí by to možná přežila, ale takový sebevrah ona není.* Všechno lepší než smrt a prostituce. *Trochu se pousměje, ale spíš to mělo dodat jen pomyslnou odvahu, kterou tak nutně potřebovala.*
*Byla pravděpodobně ještě zoufalejší, než si myslel. Absolutně okamžitě se chytla příležitosti, jako by snad v dáli viděla zářivou vidinu svobody od problémů, do kterých spadla. Bylo skvělé pozorovat, jak pár minut dokáže někomu zruinovat život.* “Uvědomuješ si vůbec, k čemu si se nabídla?” *zeptal se jí tázavě, neboť pravděpodobně zkoušela, na co vlastně kývne. Zkoušela to? Musel nad tím přemýšlet. Na jednu stranu bylo jasné, že zkusí utéct, jakmile k tomu dostane příležitost, na druhou stranu se zdálo, že si uvědomovala, jak moc je vše bezradné. Byla vůbec pro ni možnost, která by jí hrála do karet.* “Máš snad pocit, že bych ti mohl alespoň trochu věřit?” *řekl pohrdavým tónem a začal nad tím opravdu přemýšlet. Pokud by opravdu byla ochotná jít takto nízko, mohla to být příležitost pro něj, jak se zbavit Marii a ještě mít prakticky nového otroka, která byla skoro až na dosah ruky.*
*Kdyby byla jiná možnost okamžitě by se jí chytila. Jenže nebyla a ona tak sama musí čelit následkům jejího otce. Uvědomoval si co způsobil, nebo mu je to jedno. Kdyby se jí podařilo najít otce mohla by mu ho předat stejně sobecky, jako to udělal on. Jenže Am taková nebyla a nikdy nebude. Přesně tohle jí dovedlo jsem její navita a hodná duše. Kdyby to nebylo dnes bylo by to někdy jindy. Už si jen přála, aby tenhle rozhovor byl u konce a ona tak mohla trochu svobodněji dýchat. *Ano uvědomuji* Lehce přikývne i když si tím moc jistá nebyla. Jedno bylo jasné když to smaže dluh, který její otec má tak do toho půjde.* Nedala jsem vám pochybnosti k tomu, aby jste mi nevěřil. Navíc pokud to nezjistíte, tak se to ani nedozvíte. *Neměla důvod navíc strach který měla pokud by se pokusil udělat něco sourozencům byl větší než si dokázala představit.*
*Vypadalo to, že byla opravdu nucena toto vidět jako tu nejpříjemnější možnost, kterou jí zatím nabídl. Dante to celé nejdříve bral jako vtip, neměl v plánu na nic z toho přistoupit, jenže po krátkém uvážení došel k závěru, že to bylo o dost zajímavější než ji vykostit jako králíka a její sourozence prodat jako kusy masa.* “Dobře, pokud tedy hodláš svůj život upsat ďáblu…” *zvolal, jako by právě vyhrál. V hlavě se mu již rodily nápady, jak této jejich dohody využít. Rozhodně neměl v plánu poslouchat její hraní na klavír. Přistoupil k ní blíže, aby se mohli dohodnout.* “Jeden rok mi budeš k dispozici, ať od tebe vyžádám cokoliv, budeš nucena dodržet naši dohodu. Ty i tvoji bratři budete pod dohledem, jediný náznak toho, že zkusíš vycouvat a umíš si představit, co s nimi bude,” *nastavil prvotní pravidla, od kterých se odrazí vše ostatní. 365 dní, musí kývnout na cokoliv pod podmínkou toho, že se jinak její bratři nedožijí dalšího dne.* “Pokud rok vydržíš, dluh bude splacen, do té doby…” *naznačil na závěr, že bude muset podmínky dodržet pro splnění dohody. Na náznak jejich dohody natáhl jejím směrem ruku.*
*Moc možností neměla. Tenhle muž věděl co chce a byla jen otázka času, kdy se Am rozpadne na kousky a ukáže, že celou dobu to byla jen maska, jak mu ukázat, že se ho nebojí. Ve skutečnosti hrály dost nebezpečnou hru, kde už od začátku on byl vítěz.* Moc možností nemám takže ano. *Polkne knedlík v krku. Rok byla dlouhá doba o tom nebyl pochyb. Doufala jen, že to přežije ve zdravý* Takže jeden rok. Jak mám vědět, že slovo dodržíte? *Optá se. Měla jistý pochybnosti. Věděla jen, že z téhle dohody necouvne. Uvědomovala si následky, které by mohli být katastrofální.* Dobrá tedy. *Nejistě natáhne ruku k muži a stiskne tu jeho na důkaz toho, že se domluvili. Rychle ruku dotáhne. Teď bylo oficiálně rozhodnuto*
*Už ani neodporovala. Bylo naprosto očividné, že se mohla jít klouzat. Shledala, že už víceméně nemá na výběr. Měla pravdu, opravdu moc jakožto titěrný člověk nenadělá.* „Na náznak dobré vůle splatim část tvého dluhu již teď,“ *oznámil jí kompromis, do kterého se vlastně vůbec pouštět nemusel. Mohl nad tím pouze mávnout rukou, vysmát se jí a dělat, že ji vlastně neslyšel.* *Bylo až rozkošné, jak rychle ruku odtáhla, ale ještě než se jí to podařilo, chytil ji za zápěstí, čímž doufal, že ji donutí na něj pohlédnout na dostatečně dlouhou dobu.* „Pokud se pokusíš naší dohodu porušit, zabiješ vlastnoručně své malé brášky,“ *pokusil se na ni použít Encanto. Pokud se mu to podaří, bude už nenávratně vázaná jejich úmluvou. V tomto případě by nebylo cesty zpět a následky by byly pro její maličkost naprosto nepřípustné. Milovala tak moc, bohuzel netušila, že pokud opravdu bude pod vlivem, nebude mít možnost než opravdu sama sebe takto Shakespearovsky potrestat. Až v tuhle chvíli ji pustil a nechal být, zatím co se o dva velké kroky od ní vzdálil.*
*Nakonec byla ráda, že se dokázali na čem rozumně dohodnout. Tedy asi to nebyl výhodný obchod pro obě strany, ale Am si to myslela. Zatím je živá a zdravá a její sourozenci taky, takže přeci jen malé vítězství tam bylo. To co řekl jí překvapí. Přeci jen nečekala by, že něco takového řekne. Moc se v lidech nevyznala. Každý byl něčím zvláštní. Věděla jen, že jí tohle malé gesto potěšilo. Jemně přikývne a malinko se usměje. Dnešek k radosti moc nebyl. Jak málo stačí k tomu, aby se člověk vyděsil a ani na to nepotřeboval násilí. Stačilo jen pár slov. Nebo spíš jen jedno, které znělo, jako poslední výstřel z pistole.* Děkuji moc. Vážím si toho. *Chycení za zápěstí jí donutil podívat se mu do očí. Zabít své bratry pokud poruší dohodu to jediné jí utkvělo v paměti. Teď bylo jasné, že z jejich dohody nevycouvá. Ani o tom moc nepřemýšlela, že by mohla. Stejně už bylo pozdě.* A co bude teď? *Optá se tiše.*
„Ještě ani nevíš, co tě čeká…“ *odsekl a vzdálil se od ní směrem k oknu. Už její osobní prostor narušoval přespříliš, že si jistě musela alespoň trochu oddechnout, že si nemusí již nadále plně čelit.* „Teď? Hm, dobrá otázka, zatím buď ráda, že jsi ráda, najdu si tě, až budu potřebovat,“ *řekl a upravil si lem kabátu, jako by se snad chystal na odchod. Teď už to nehodlal hrotit a raději se rozhodl, že nechá holce trochu času, popasovat se vlastně s tím, co provedla. Ona to dost možná teď brala jako skvělou dohodu. Možná se cítila, jako by koupila Aljašku, ale Dante si byl jist, že to, do čeho jí uvede, pro ni bude víc než silné kafe. Už na první pohled bylo jasné, že je mírumilovné nátury, vlastně byla úplný opak Danteho a možná to byl jeden z klíčových důvodů, proč si ji prakticky pronajal na celý rok, jako by snad byla nějaká věc. Ale ona bude ráda, otcův dluh bude pryč a jeho to pobaví za nemalý peníze. Kdo ví… Jeho vlastně nic než nějaký skautský slib nedrželo, nemusel vlastně platit vůbec nic. Možná ale v případě její opravdové oddanosti bude shovívavý a něco málo z peněženky opravdu požene.* „Do příště se nauč nějaký krásný pozdrav, kterým mě budeš vídat, a tvař se tak, jako bys mě viděla ráda,“ *pousmál se, neboť neuběhlo ani pár minut a už jí dal její první úkol.*
To máte pravdu nevím, ale i tak si toho vážím. *Rozhodně se bála toho, co jí čeká. Upsala se ďáblu a to nikdy nemůže znamenat nic dobrého. Co v tomhle okamžiku bylo dobrý, bylo když se od ní vzdálil a tak udělal prostor mezi nimi. V hlavě se jí promíchávali nejrůznější otázky na které ona neznala odpověď. Jak málo stačí, aby se z vaší tváře vytratilo štěstí a nahradila ho bolest.* Dobře. *Moc dobře věděla co to znamená. Když bude chtít, aby o půlnoci něco udělala bude to muset udělat. Tak zněla jejich dohoda a ona už tak trochu začala uvědomovat problém, který byl možná ještě vetší než byl předtím. Pořád, ale neztrácela naději. S trochou štěstí, když se bude snažit možná jí propustí dřív a ona ho už nikdy nebude muset vidět. Přetvařovat se? Dělat že ho ráda vidí? To by přeci byla lež.* /Kdyby nebyl takový hlupák/ *Pomyslí si a je ráda, že neumí číst myšlenky.* Naučím slibuji pane. Možná se i zvládnu trochu usmívat, abych vás potěšila. *Řekne tiše.* Nechci vás vyhazovat, ale když už jsme se na vším dohodli a já přijmula všechny podmínky dohody, potřebovala bych trochu prostoru. Navíc si myslím, že se brzy uvidíme znovu. *Potřebovala, aby už odešel. Sousedka nebude nadšená, že je tam má příliš dlouho*
*Musela si myslet, jak jednoduše unikla, na druhou stranu si byl on jíst, že pokud se pokusí být jakýmkoliv způsobem vychytralá, postará se o to, aby neskutečně litovala. Jen nad jejími slovy lehce protočil oči.* "Těšit mě nemusíš, mě bude těšit to, co si pro tebe vymyslím," *prozradil jí, neboť už teď se mu rojily nápady, čím vším by ji mohl protáhnout a ona nebude moci pomalu ani protestovat. To už jo ale vyháněla a i on uznal, že tedy v tomto případě půjde, neboť měl ještě několik pochůzek a tam už si opravdu nikoho dalšího kupovat nebude. Mohl by ji vzít rovnou s sebou, ale nejspise potřebovala vstřebat všechno, co se stalo a on raději počká, až začne vymýšlet plány, jak se z téhle blbé dohody vyvléknout, utéct a podobně... Nebylo to poprvé, co už s někým takto smlouval kvůli dluhu, občas se našla nějaká jí podobná. Většinou to trefně byly blondýnky, které se dostaly do dluhů a vlastně ani nevěděly jak, místo toho, aby se s nimi hned rozloučil, měly podobný osud jako Am, ale její konec byl těsně před tím, než si mohli užít svobodu. Vlastně tedy utržil nakonec možná ještě více, než dlužily.* "Možná se ještě zastavím pozdravit kluky, ještě se rozmyslím," *mávl pobaveně na pozdrav a rozešel se ke dveřím. Nevnímal už žádné její protesty a opustil její byt. Byl si jist, že nebude trvat dlouho a shledají se znovu. Tentokrát ale už v zajímavějším rozpoložení a možná pozná, že opravdu bylo lepší vyměnit slezinu. Její sourozence už navštívit nešel, prakticky ji chtěl jen vyděsit a zmizel stejně záhadně, jako se objevil.*
*Zrovna skončila v práci. Dneska tam byla o dost déle než kdy jindy, ale bylo to tím, že venku se ochladilo a o květiny se musela o to víc postarat, navíc jí tam dneska kolegyně nechala samotnou a tak zavření a další účetní věci, které většinou dělala její právě ona, zbyly na Timei, z čehož nebyla zrovna dvakrát nadšená, ale i tak se do toho všeho pustila. Nakonec všechno zvládla docela rychle, načež se převlékla a jakmile zamkla celé květinářství, vydala se směrem na autobus, který jel ke knihovně, kde se chtěla dneska zastavit a půjčit si další knihy. Cesta městskou hromadnou dopravou jí trvala kupodivu krátce, za což dívka byla ráda. A když konečně vystoupila, s úsměvem na tváři zamířila do velké budovy stojící kousek od ní. V hlavě už si tak nějak přebírala, co si dneska půjčí a přemýšlela, zda by si nedala ještě kafe a na chvíli si nesedla ke čtení. Domů stejně nespěchala, neměla proč a tak hned jak vešla, zamířila k recepci, kde jedné z pracovnic knihovny nadiktovala pár starších svazku, jenž si chtěla vypůjčit. Jakmile měla hotovo, s vřelým úsměvem poděkovala a zamířila k nejbližšímu automatu na kávu, vhodila pár mincí a po chvíli v ruce držela už teplý nápoj. Z regálu, na kterém věděla, že leží kniha, kterou si chtěla dneska číst, jí vzala a posadila se k jednomu z volných stolu opodál, tak aby měla jak svůj klid, tak i rozhled nad vším, co se kolem dělo.* /Dneska to vidím na klidný večer u knihy./ *Prolétlo jí hlavou, zatímco se napila kávy a dala se do čtení.*
*Byl příjemný pozdní podzimní večer, když se Dante rozhodl, že by mohl nasát vědomosti starých knih. Nestává se často, že by měl nutkání cpát svou maličkost do společnosti. Vždycky se našel někdo, kdo měl pak nutkání s ním začínat konverzace o oblíbených autorech, dílech či se ptal na cestu do uličky s recepty na mrkvový dort... A právě takové situace naprosto podporovaly fakt, že už měl pomalu jednu celou knihovnu doma. Možná to byl důvod, proč se najednou nacházel na recepci knihovny, neměl už žádné místo na nové. A když kniha nepřijde, musí on za ní.* To musí být nějaká chyba, jsem si opravdu jist, že moje členství nevypršelo v roce 1999, *snažil se vysvětlit zmatené knihovnici, že opravdu knihovnu jistě navštívil relativně nedávno.* /Nebo to bylo v roce 1998? Čert to vem,/ *pomyslel si, když knihovnice stále hledala potřebné údaje v databázi. Jelikož na tom opravdu nezáleželo, nechal si jednoduše udělat novou a odebral se do oblíbené uličky s vědeckými deníky. Vzal první knihu, která mu připadala sympatická, aniž by si přečetl nadpis a odebral se ke stolečkům. Nebyl sám, ale netrápilo jej to natolik, aby četl v uličce. Knihu zkoumal až ve chvíli, kdy se přisunul na židli ke stolu. Nebylo to čtení k zahození, dost možná mu to něco přinese. Jeho obyčej bylo nehledět na obal a obsah. Jednoduše vyhledal knihu a nasával vědomosti. Vždy se jednalo o vědecké knihy, tudíž mu bylo jedno, co nového bude studovat. Většinou nevědomky sahal po anatomii či právech, ale bavilo jej víceméně vše. Po chvíli zamyšleného čtení vytáhl z kabátu placatku, která zvládla upozornit kdejaký nos, že se uvnitř nenachází nic jiného než čirá lihovina. S chutí se napil, než otočil na další stranu.*
*Během svého čtení občas zvedla hlavu, aby viděla, kdo nová se objevil, nebo kdo odešel, popíjela své oblíbené latté i když z automatu a pohodlněji se usadila. V jednu chvíli, zrovna, když dávala kelímek s teplou tekutinou na stolek vedle sebe si všimla nové příchozího. S lehce nakloněnou hlavou na stranu si jej prohlédla, ale nepřišel ji nijak zajímavý. Proto se dala opět do čtení. Mladý muž si však sedl kousek od ní, přičemž ho víla po očku sledovala. Pokud byl tiše a nerušil bylo ji jedno, že někdo poblíž byl, ovšem když viděla, že si vytáhl placatku, ze které už na dálku bylo poznat, co tam bylo, lehce se zamračila. Ona sama alkoholu moc nedávala, nebyla ten typ, co se opíjel do němoty vílí medovinou nebo lidskými drinky. Alkohol nikdy nepila a nehodlala to ani nijak porušit. Snažila se nějak nevnímat, ten alkoholové oder, ale když jí to nedalo zaklapla knihu, vstala a vydala se k němu.* Ehm, omlouvám se, že ruším, ale to vaše pití docela dost zavání a navíc, v knihovně je zakázáno pít alkohol. Nečetl jste snad pravidla? *Pronesla s milým úsměvem na tváři.*
*Byl až moc zaneprázdněn čtením, aby si všímal, s kým vůbec sdílí společné prostory knihovny. V tuhle hodinu bylo již během pátečního večera poměrně klid, jen pár lidí se oddávalo čtení či brouzdalo po internetu, jako by doma neměli počítač. Znovu se napil a otočil stránku. Ale protože jsou ostatní lidé velmi nešlušní a do všeho hodlají strkat nos, bylo rozhodnuto, že dnešní večer nebude zas tak klidný, jak doufal. Neměl vůbec náladu se vybavovat, celý den vyřizoval nutné nudné záležitosti, díky čemuž vlastně doufal, že si každý bude hledět svého.* Pššš, jsme v knihovně, tady se nemluví, *sdělil slečně, která jej upozornila na skutečnost toho, že pil v knihovně. Pokud se jí něco nelíbilo, mohla odejít, ostatně tu byla dřív, což znamená, že už jistě měla načteno víc. On rozhodně nehodlal nikam chodit. A už rozhodně nehodlal uklidit své zpestření večera v podobě trocha pití. Navíc nemělo pískle jako ona dávno být doma a připravovat se na kutě? Vypadala jako maximálně univerzitní školačka, která se tu připravovala na zkoušku.*
*Tak nějak tušila, že dostane podobnou odpověď, ale ani to jí nijak neodradilo. Místo aby se otočila a odešla zpět na svoje místo, jak asi mladík čekal, tam dál zůstala stát a chvíli jej pozorovala.* To je pravda, nemluví. Je to jedno z pravidel, stejně jako to, že se tady nesmí požívat alkoholické nápoje, takže asi tak. *Sladce se na něj usmála a natáhla se k němu, přičemž mu z ruky vzala tu jeho placatku, došla s ní k malému pítku, co tam bylo a celý obsah vylila. Napustila mu do toho čistou vodu a následně na to mu jí vrátila zpět.* Přeji hezký večer. *Mrkla a vrátila se zpátky na svoje místo.*
*Slečna asi měla trochu méně vychování než měla v jejím věku oplývat, neboť se rozhodla vzít spravedlnost do vlastních rukou a zbavit jej břímě alkoholu. Nebyl rád, ale rozhodně je to zas tolik nevzalo. Hned po dočtení kapitoly může odejít směr bar, kam asi tato slečna nepůjde vylévat sklenice. Ostatně jí šíleně vadilo, že asi obsahem nebyla minerálka.* To nebyl pěkné, *řekl, aniž by odlepil oči od knihy. *To se vám opravdu musí vyplácet, dělat podobné věci zrovna v tomhle městě, *pokračoval a nastiňoval fakt, že v New Yorku žije tolik podivných existencí, že sedět tu někdo jiný, taky mohla dostat třeba pěstí.* Teď mi dlužíte drink, * konstatoval ledabyle, jako by šlo o pět kaček a dál pročítal řádky.*
*Jen co s posadila, znova na něj pohlédla a usmála se.* Pěkné nebylo, že jste to tady vůbec donesl. Pokud chcete pít, jsou na to určená místa jako hospody a bary. Ale tohle je knihovna, navíc jste tím porušoval pravidla, ale očividně, to vám nedělá problémy, když tak na vás kouká. *Pozvedla obočí a znova si ho sjela pohlede.* A podobné věci nedělám často, jen když vidím, že někdo prostě porušuje, co nemá. *Mrkla a dala se do čtení, ale musela znova zvednout hlavu, když se znova ozval.* Nedlužím vám vůbec nic, tohle už je jen a jen váš problém. *Uculila se sladce a napila se své kávy, zatímco se dál věnovala čtení.*
*Opravdu by nečekal, že dnes dostane podobnou lekci etiky od slečny, která zatím ještě pomalu neviděla světlo světa. Voněla zvláštně. Chvíli přemýšlel, s čím by si to mohl spojit. Hlína, napadlo jej, ale stále to mělo květinový podtext. Rozhodl se nad tím zas tolik nepřemýšlet, ostatně na tom ani nezáleželo.* To jste popsala krásně, *přitakal jí, neboť nemělo smysl nijak oponovat, ona stejně měla rozumu asi jako on a teď akorát měla nutnou potřebu hrát si na hrdinku bílého dne.* Roztomilé, *odpověděl na to, že by ji opravdu pravděpodobně svrbělo to, že by s tím nic neudělala, musela ochraňovat nebohé knihy, spoluobčany a hlavně sebe před tímto neurvalým činem, jak šlechetné.* Nemají děti jako vy na práci trochu jiné záležitosti než knihovny během pátečních večerů? Ale možná to bude tou otřelostí, nakonec dnešní mládež neznám, *pronesl a zaklapl knihu, kterou s úšklebkem odložil na stůl. Nebylo zas tak pozdě, ale jeho klid byl již narušen a on nebyl schopen díky hluku udržet pozornost. Možná to byla závist toho, že slečna mohla v jejím věku takto trávit bezstarostně volný čas, než aby se dřela dnem i nocí. Ale to už je také dávno. Rozhodl se vstát a poctít její osobní prostor svou přítomností. Ostatně se rozhodl nakouknout přes její rameno, co to vůbec čte.*
*Nad jeho poznámkami jen usmívala, nevěnovala jím moc pozornosti, až když zmínil děti, nad tím jen pozvedla obočí a koukla na něj. Pak se rozhlédla kolem sebe a znova na něj.* Ať koukám, jak koukám, žádné děti tady nevidím a pokud tím dítětem myslíte mě, tak to se trochu pletete, nejsem dítě, už dlouho ne. *Uchechtla se, už jen tím, jak řekl dnešní mládež, on sám nevypadal o moc starší než samotná Tia. Vzala si kelímek s kávou, kterou dopila, pak jej odložila a usadil se ještě víc pohodlněji, načež se už pak znova zabrala do knihy, kterou četla, byla to jedna z těch starších vydání o historii lidstva, když už žila v tomhle světě chtěla o něm vědět víc. Jakmile ale ucítila něčí pohled, otočila hlavu dozadu a pohlédla mu do očí.* Hledáte něco? *Pozvedla obočí a sledovala neznámého.*
*Kolik asi muselo být dlouho ne? Dva roky? Tři roky? Pojem času u smrtelníků byl tak odlišný, že si nad tím občas utahoval. Už jen letmo si pamatoval, jaké to vůbec bylo řešit něco, jako je čas, nemít čas... Už jen ta představa byla i pro něj nepříjemná. Neměl k tomu, co říct, nechtěl jí samozřejmě kontrolovat občanku. Místo toho se zadíval na řádky její knihy, pár jich letmo pročetl, než uznal, že alespoň netrávila čas zde zbytečně nad romány pro náctiletý.* Pouze mě zajímala kniha, zakrývala jste název ukazováčkem," *řekl a otočil se na podpatku, než se rozhodl vydat do uličky odložit knihu. Rozhodl se, že má knihovny plné zuby, neměl v plánu tuhle malou holku už nadéle tolerovat a vypadalo to, že už by se k němu s poznámkami vracela celou dobu, co by tam seděli, než by ji to přestalo bavit a on byl zralý na to, nacpat ji ten večer do černého pytle. Občasně ji sledoval, když se rozhodl také vyzkoušet nechutnou kávu z automatu, ale neočekával od ní už žádnou akci. Upřímně cosi v něm doufalo, že ještě bude mít, co říct, protože jej bavilo se takhle občasně slovně hašterčit.*
*Koukala mu do tváře a usmívala se.* Vědět, že chcete vědět, co čtu, ukázala bych obálku nebo to řekla, stačilo se zeptat. *Mrkla a dál se sladce culila, než jej pak sledovala jak se opět odebral pryč, chvíli přemýšlela, ale nakonec knihu zavřela a dál sedíc na svém místě muže sledovala. Jakmile jeho kroky zamířily k automatu na kávu, jen se zazubila ještě víc. S lehce nakloněnou hlavou jej pozorovala a čekala na ten moment, kdy mu kelímek sjede dolů, kdy se naplní teplou tekutinou a kdy automat dá znamení, že je připraven nápoj. V ten moment pokud si jej muž vezme, Tia lehce pozvedne ruku a soustředíc se na svou magii udělá to, že tekutina z kelímku se z něj pomalu zvedala snad jako nějaký had, musela se dost přemáhat, aby se nezačala smát, ještě, že kolem něj udělala iluzi, aby ostatní nic neviděli, takhle to pozorovala jen ona sama. Chvíli nechala vodního hada, aby jen tak lehce kroužil kolem kelímku, když už se pak voda vracela zpět, lehce rukou trhla a všechna káva se tak rozprskla právě na kalhotách neznámého. Tia, rychle otevřela knihu a dělala, že si čte.*
*A když už si myslel, že návštěva knihovny nemůmů být o dost horší, protože proč by samozřejmě návštevy knihoven byly na pytel, že, bylo to ještě o krapet horší. Ta malá holka se vůbec nestyděla. Chvíli čekal, až se jeho nápoj připraví, než přišlo na signalizaci faktu, že je káva hotová. Holka se divně celou dobu culila, jako by něco plánovala, proto by se ani trochu nedivil, kdyby například kávomat měl poruchu či byla v mašinérii sůl místo cukru a ona se o tom prostě jen nezmínila. Ale bylo to ještě o krapet horší. Na magickou štětku ji netipoval, ale realita mu to dala pořádně sežrat v podobě špinavého oblečení a horkého rozkroku v nesprávném slova smyslu. Zavrčel na popud teplé tekutiny, která mu lpěla na kalhotách a svižně se otočil směrem k dívce, která už v tuto chvíli jen předstírala, že čte, očka jí vyčuhovala zpoza knihy a přesně dokázal odhadnout, jak moc se nad tím culila. Sevřel kelímek pevněji a hodil jej po ní se vším obsahem, který v něm zbyl. Pokud neuhne včas, také neodejde suchá.*
*Celou tu situaci pozorovala a culila se, ona sama byla hodná, ale občas se v ní zkrátka probudila ta škodolibá víla v ní a musela udělat nějaký vtípek. Jakmile uviděla, že po ní něco hodil, rychle vstala a uhnula. Přece jen nechtěla vypadat jako on.* Teda mířit moc neumíte. *Uculila se, když koukala, kam jeho kelímek dopadl, pak se otočila na něj, jeho pohled jí ale lehce zarazil a ona udělala krok dozadu, načež se rozhlédla kolem, kudy by mohla eventuálně utéct, kdyby k tomu došlo, možná to neměla dělat, možná prostě měla jen dál číst, ale na to bylo už pozdě. Proto se rozhodla, že uteče, jenže potřebovala náskok a tak si jej taky vytvořila. Pod neznámem se díky rozlité kávě udělala menší kaluž, tu svou magii víla nechala zmrznout v domnění, že uklouzne a spadne a ona bude mít tak čas se schovat. Jen co se tedy tekutina na zemi proměnila v led, dívka popadla své věci a zmizela někde mezi regály s knihami, kde se schovala.*
*Už byl lehce vytočen, ale dívka se rozhodla, že je asi nejvyšší čas vzít nohy na ramena a schovat se. Nechala za sebou na zemi takovou neplechu, která jí měla získat nějaký čas, no pro Danteho, který si ledové kaluže všiml, nebylo něco takového překážkou. Možná měla spíše rychleji utíkat. rozhodl se, že jí ale přesto dá náskok, aby se stihla schovat, neboť neběžela směrem k východu nýbrž dál mezi regály s knihami do sekcí, které již momentálně zely prázdnotou. Naštvaně kus ledu roztříštil nohou a kusy botou smetl do stran, aby elegantně prošel hledat dívku po celé knihovně. Šel pomalu, ale pohledem prohlížel každý kout sekcí, naslouchal okolí a byl připraven i na jakýkoliv překvapující útok. Nechával za sebou stopu kávy, která stékala na zem z jeho nohavic, ale teď na to již naprosto zapomněl, neboť se nesoustředil na nic jiného než ulovit její přítomnost.* Pročpak utíkáš? Když tě rodiče učili všemu tvému slušnému vychování, také tě měli naučit nedráždit hada bosou nohou, *zvolal mezi knihy stále hledajíc její siluetu.*
*Slyšela, že její pastička s ledem moc nevyšla, ale to jí nevadilo, ona sama se tichými kroky přesouvala z jedné části do druhé, jenže pak se zarazila, když došla až na konec a neměla už kudy kam. Kdyby se chtěla vrátit, musela by projít nějak kolem něj a to nechtěla, proto se Tia zamyslela a chvíli se rozhlížela. Nakonec jí napadla jedna jediná věc, trochu šílená, ale pokud by vyšla, měla vyhráno. Nahodila si svou tašku přes rameno a chytila se jedné poličky, načež na první si stoupla a tak pokračovala dál, když šplhala pomalu po jednom regálu nahoru. Dávala si pozor, aby byla tichá, což se jí taky dařilo. Pokračovala dál, až se konečně dostala až nahoru, kde se s menší námahou vytáhla. Posadila se a své nohy svěsila dolů, přece jen regály s knihami byl dost vysoké, aby si jí jen tak nevšiml. Z tašky si vytáhla jablko a lehce se do něj zakousla, pozorujíc místo pod sebou. Dokonce mu ani neodpověděla na to, co říkal, aby se neprozradila. Jen seděla nahoře a usmívala se.*
*Dívka nebyla k nalezení. Malá chytračka se možná vyplížila ven, ale stále stále její pach zůstával natolik silný, aby bylo jasné, že je velmi blízko. Zastavil se, zavřel oči a poslouchal. Její srdce bilo jen o několik uliček dál. Přemýšlel, jak se s ní vypořádat. Nebylo nutno mladé víle vlastně nijak ublížit, násilí si dnes užil už přespříliš. Nechtěl to ale nechat ani být, když bylo jasné, že se bude muset poohlédnout po jiném kusu oblečení, než se vydá do ulic nočního New Yorku za zábavou. To v plánu neměl a neskutečně jej to štvalo. Opřel se tedy o regál zády a pouze tiše oddechoval, aby se zbavil nutkání slečně dělat že života peklo. Však ona dokonce vyšplhala na jeden z regálů. To on samozřejmě ještě nevěděl. Jednoduše bylo stupidní pobíhat v knihovně s mladou holkou. Upravil si tedy kravatu a narovnal sako, než se vydal tam, kde se nacházela. Trochu v překvapení povytáhl obočí, když zjistil, kde se vlastně nachází. Slečínka seděla nahoře a ani nedutala. Pokud tedy přehlédneme fakt, že se už cpala a bylo jí vlastně slyšet už od samého začátku.* Obdivuhodné, a teď slez dolů, nemám chuť si tu s tebou hrát na schovávanou, *řekl klidně a bylo znát, že se již uklidnil a neměl v plánu již více pozdvihnout tu jejich malou šarádu. Na známku příměří k ní natáhl ruku, ale zůstával vůči ní ostražitý.*
*Slyšela ho, jeho těžké kroky, které se k ní přibližovaly a když vyšel zpoza rohu, dokonce na něj měla i skvělý výhled. Musela se usmívat, myslela si, že ji najde hned, ale chvilku mu to trvalo, což jí vykouzlilo ještě větší úsměv na tváři. Když pak zvedl hlavu a konečně jí našel, poslala mu vzdušný polibek a znova se zakousla do jablka, lehce houpajíc nohama.* No co, musela jsem něco vymyslet a navíc odtud jsem hezky viděla na to až se objevíš. *Pronesla, pak naklonila hlavu lehce na stranu a chvíli jej pozorovala.* Fajn, půjdu dolů. *Dodala ještě a schovala si jablko zase do tašky, načež se pohla ve snaze, že sleze dolů, ale v tu chvíli se zarazila, jelikož se celá police na které seděla divně zakymácela.* Tohle není moc dobré. *Řekla si spíše pro sebe, jenže jakmile udělala další pohyby, police se víc a víc pohybovala. Dívka se proto nahoře postavila na nohy, jenže to neměla dělat. Celá police na které stála se pohnula dopředu a ona udělala to jediné, co jí napadlo. Aby se nerozbila na zemi, prostě skočila na mladíka a spolu s ním dopadla na zem tak, že ona ležela na něm.* Ehm… ahoj. *Zašeptala a koukala na něj.
*Moc to nevypočítala, když se rozhodla vyšplhat na regály, které stavem spíše připomínaly výstavu v muzeu než funknční kus nábytku, po kterém si mohla šplhat jako vopice. Bylo jen otázkou času, než ztratí rovnováhu ve chvíli, kdy se zkusila postavit. Nevěděl, co se jí honilo hlavou, když to zkusila, ale mohl nad tím přemýšlet až na zemi, neboť se rozhodla zachránit přímou konfrontací jeho ubličeje, když skočila dolů. Kéž by alespoň mohl zareagovat tak, že ji chytí, no bohužel padala tak nešikovně, že skončili oba na zemi. Zasupěl lehce bolestí a poté se už jen dlouze a hluboce nadechl.* Myslel jsem si, že už přestaneš být zakeřná, *ušklíbl se, když už se i ona musela fakt cítit trapně. Spolkl další komentáře k tomu, jakým způsobem se tam nahoře zachovala. Teď aby se jel převléknout domů. Ale tak třeba to slečně zlepšilo den, napíše si to do deníčku a pak sladce usne. Zavřel na chvíli oči, protože očekával, kdy už konečně sleze. Třeba se zranila a teď aby ji odtáhl ke kontajnerům, kde by si klidně mohla natáhnout brka a jeho starost už to nebude.* Dáváš mi zabrat, *pronesl a dostal se alespoň na lokty. Shazovat ji úplně nechtěl, byl by blázen, aby odmítl ženskou na těle a ještě takto skandálně v knihovně. Dal jí prostor se z toho dostat po svém.*
*Poslední bod svého úkrytu opravdu nevypočítala moc dobře, především nepočítala s tím, že by ta zatracená police mohla spadnout tak rychle. Teď se momentálně nacházela na něm a hleděla mu do očí.* Zákeřná? Já a zákeřná, vůbec nevím o čem to mluvíš, jen jsem padala a ty jsi mě vlastně svým způsobem zachránil, jsi hrdina. *Uculila se na něj sladce, zatímco jí její dlouhé vlasy lehce spadaly do tváře. Ona sama se rukama zapřela o zem vedle jeho těla a trochu se nadzvedla, aby mu znova viděla do očí.* Ale jít za mnou bylo tvoje rozhodnutí, mohl jsi zůstat tam a nebo odejít, ale ty jsi šel za mnou. Tak si teď neztěžuj, že ti dávám zabrat. Mimochodem, říkají mi Timea, ale stačí jen Tia. *Pronesla pak ještě s úsměvem, přičemž si ani neuvědomovala že by měla vstát. Nakonec to ale přece jen udělala, jenže jak se postavila na nohy, padla znova na něj. Bolestně sykla, při dopadu si totiž udělala něco s kotníkem, přece jen spadla na něj dost nešikovně.* Promiň. *Hlesla tiše.*
*Všechno zlé zachráněno nebylo, neboť ho opravdu zřídila, ale alespoň za něco se uměla omluvit. Nehledě na to, že teď byla taky od kafe, takže alespoň nějak jí to karma vrátila v podobě možná odřeného loktu a mokrého oblečení.* Vypadá to, že jsme se pochcali oba, *konstatoval naštvaně, ale dělalo mu dobře, že opravdu na konec také nezůstala suchá.* Tobě by to taky nedalo, *osočil se, když mu připomněla, že se vlastně do této situace dostal vlastním rozhodnutím. Nedalo se nic dělat. Ještě mohla celá knihovna spadnout na ně, to už by nebyl moc dobrý večer.* Dante, *odpověděl jí jakožto reakci na představení. Ostatně nějaké formality zahodili asi už poměrně dávno. Povzdechl si, neboť netušil, co vlastně s tímhle pískletem dělat. Mohl jí prostě poslat na cestu do světa a nikdy ji už nevidět, ale teď mu dlužila chlast, oblek i náplast na jeho ego, neboť dnes bylo vše zničeno a poškozeno. A to se usmívala od ucha k uchu. Škodolibě se ušklíbl, když se pokoušela stát na obou nohách. Beztak udělá ty svoje čakry makry a bude v pořádku. Sám se dostal poměrně ladně na nohy a sundal oblek, který už mohl rovnou vyhodit, s pohledem k ní pozvedl obočí, než ledabyle sako pustil na zem, kde taky mělo zůstat i po jejich odchodu. Košile na sobě měla taktéž hnědé skvrny, ale k její smůle už se více svlékat nehodlal. Alespoň v tuto hodinu.* Odcházím, Tio, a ty mi stále dlužíš drink, *oznámil jí s výzvou, aby jejich konverzace pokračovala na trochu jiném místě, než je knihovna. Otázka je, kam si vůbec pískle troufne.*
*Nad jeho poznámkami se jen pozastavila, ale dál je nekomentovala. Když se pak postavila, chvíli seděla na zemi, než se opatrně postavila na ty své i ona, jenže jakmile znova došlápla na nohu, bolestně zamručela. Byla sice víla, nymfa, ale magii léčení v jejích rase nebyla, tohle ona nikdy neuměla. Čekala od něj alespoň nějakou pomoct, ale když se ničeho nedočkala, nechala to být a pomalu kulhala za ním, přidržujíc se všeho, co měla cestou po ruce.* Já se snažím taky jít, ale nejsem teď moc rychlá. *Poznamenala a dál za ním šla, jak nejrychleji mohla.* Hele klidně ti ten drink nějak splatím, ale já do baru nechodím, nemám ty místa moc ráda, takže nevím, jak to udělat. *Na chvíli se zastavila a zamyslela se.* Ehm, pokud máš auto a nevadilo by ti mě třeba hodit domů, dala bych ti faerskou medovinu, co mi dal otec, je trochu silnější jako lidský alkohol, ale věřím, že někdo jako ty, to zvládne a jako omluvu za to kafe, ti vyčistím tu košili a kalhoty, pokud budeš souhlasit. *Sledovala ho a čekala na odpověď.*
Cesta by byla lepší kdyby nefňukala. Možná to nedělala ani schválně, ale už jen to, jak tiše vzdychala s každým krokem… Protočil nad tím očima a podepřel ji z jedné strany, aby přestala tak nevědomky skuhrat. Přiznala, že by se nerada najednou ocitla v baru, tudíž padala asi jakákoliv možnost dostat se za zábavou. Ale nabídla mu nakonec ještě něco lepšího, co nemohl pravděpodobně odmítnout. Že ji měl odvést domů za medovinu a ještě ke všemu zkusí kafe dostat z těch šatů? Pochyboval, že s tím druhým něco udělá, neboť minimálně ze světlé košile už nic ty flexy nedostane než oheň… V tom případě si nechám nabídnout, odpověděl stroze, neboť nad tím ještě chvíli přemýšlel. Nakonec uznal, že co nejhoršího se může stát? Vlastně těch možnosti bylo dost, ale nehodlal řešit ani jednu z nich. Nakonec z toho bude ještě lepší realita, než kterou by měl, kdyby tu placatku plnou neúčinného alkoholu nevytáhl.Institut: Knihovna v Institutu byla absolutně liduprázdná a vypadalo to, že tu vlastně strávil více času než obvykle. Sunuli se pomalu, ale nakonec se k jeho autu dostali. Nasedl na sedadlo řidiče, jak ostatně dámička nakázala a počkal na další instrukce, než se vydali do jejího příbytku. >>> přesun
*Hned, jakmile dojeli před jeho dům, zaparkoval, auto ani nedával do garáže, ted ho nechal venku, věděl že za pár hodin zase pojede. Pomohl Aless zase vystoupit a pak jí pomohl i domů.* Tak jo, dám ti něco na pití, něco malého, a pomůžu ti dát se nějak dohromady, okei? Alepsoň to zkusíme. *Mrkl na ni a když ji pak posadil na sedačku, donesl jí i sobě sklenku čisté krve.* jen se napij, za chvilku bude zase líp. *Mrkl na ni Dominic. Historie se opakovala, a i když teď to bylo tak nějak jako zadaný plán, i tak byl tak nějak rád, že ji tu má zase, u sebe.*
*Došla spolu s ním k němu domů a když se posadila na pohovku, koukla na něj. Jen co řekl něco o pití, už se chtěla ozvat, že nechce alkohol, ale on byl rychlejší a jakmile spatřila, že nese jen krev, docela se jí ulevilo.* Díky. *Převzala si od něj sklenku a hned se napila. Pak sklenku odložila na stůl před sebou a koukla na něj.* Snad to přejde. Mám pocit, že se semnou točí celý svět. *Povzdechla si a prohrábla si vlasy, pak se natáhla pro svou tašku.* Dám jen vědět Lee, kde jsem, aby mě nehledala, kdyby se vrátila do baru. *Pronesla a vytahovala z tašky mobil.*
*Jakmile to chtěla udělat, tak Dominic kývl na souhlas. Pokud napsala Lee, pak by tedy očekával její dojezd, pokud ne, tak by jí odvezl sám. pro teď se ale jen usmál. Nic neříkal, ještě chvilku se na ni upřeně díval, a pokud se ona podívala i na něj, tak už na nic nečekal. Prostě použil encanto, aby si mohl připsat další vítezství.* Zopakujeme si to, co se stalo posledně, co ty na to? Až odtud budeš odcházet, budeš si to pamatovat tak, jako že jsi to iniciovala ty, a budeš si pamatovat, že to bylo se mnou. Co ty na to, maličká? *Pronesl, načež se už přesunel vedle ní a uculil se od ucha k uchu.*
*Aless chvíli přemýšlela, nakonec Lee napsala, jen že se zdrží a že domů dorazí pak sama, když to odeslala, mobil odložila, napila se ještě krve a pak se na Dominika podívala. Chvíli na něj koukala a tak nějak vstřebávala jeho slova, vlastně ji v tu chvíli na tom nepřišlo nic divného. Přikývla a pousmála se.* Dobře, tak tedy proč ne. *Pokrčila rameny a usmála se sladce, načež jej sledovala a když se k ní přisunul, prstem mu přešla po hrudi.* Proč mi říkáš maličká? *Naklonila hlavu lehce na stranu a zazubila se, zatímco jej sledovala, pak se k němu lehce nahnula a políbila ho. Byla zmatená a to dost. Nakonec se lehce odtáhla a opřela si hlavu o jeho rameno.*
*Dominic se usmál, načež si ji k sobě přitáhl a věnoval jí své polibky. Hned na to si ji popadl a odnesl do postele, kde už se jí začal věnovat naplno. Užil si to, a jak taky jinak. Když pak bylo hotovo, tak schoval její kalhotyk pod ppstel, aby je pak mohl předat Dragosovi. Sám se pak na ni koukl a ještě jednou ji políbil.* Odvezu tě domů, chceš? nebo pro tebe někdo jede? *Optal se jí upír a sledoval jii.*
*Když bylo tak nějak po všem, ani si to nějak neuvědomovala, nebo to spíše to měla v mlze. Polibek u opětovala a pak se otočila k němu tváři.* Nikdo pro mě nejede, takže jestli ti nebude vadit, mě odvézt, tak budu ráda. Nevím jak bych se dostala domů a v tomhle stavu si taxi brát nechci. *Pronesla tiše a na chvíli zavřela oči, když je pak znova otevřela, posadila se a prohrábla si vlasy, rozhlížela se kolem sebe, hledajíc svoje věci.*
*Dominic ji nakonec odvezl, schoval si svou trofej a po cestě domů nechal ve vile v úhledné krabičce pro Dragose právě jeho lup, tedy Alessiny kalhotky. Sám pak zamířil domů, s pobaveným úsměvem na rtech.*
*Jeden z barů, které si opravdu oblíbil byla 230 Fifth Ave. Měl zde jednu schůzku, která nedopadla zrovna podle jeho představ. randění nebylo to to co bývalo před deseti lety. To byl taky o deset let mladší ještě s černýma vlasama. Takže teď po té tragédii se rozhodl zůstatg tady v baru, zapít to a pak si nechat odvést zadek domů. Zatím šel na střechu si zakouřit a pozorovat New York. Byl jiný než LA, rychlejší a každý někam spěchal ale tp mu asi tolik nevadilo. Sgrávil tu poslední tři roky vlastně jen díky Covidu a tohle město si prostě oblíbil jinak by se sem nepřestěhoval úplně. Nedávno u něj byla Gabby, věděl že stejně zase přijede nejlépe mu udělá další přepadovku a nebo tak něco. Zapálí si cigaretu a zpotáhne si z ní zatím opřený o zábradlí.*
*Alessandra toho za dnešek měla plnou hlavu. Musela řešit věci v klanu, dovoz krve a ještě měla naplánovaných několik pracovních schůzek. Zrovna z jedné takové mířila, přece jen se jí dneska povedlo a to opět uzavřít jeden a moc dobrý. Už jen díky tomu, že dotyčný byl dost vlivný člověk, což upírka uvítala, přece informace se hodily o tom nebylo pochyb. A jelikož měla ještě čas, než bude muset jít na další, rozhodla se, že se zastaví na drink do jednoho baru, který měla po cestě. Své auto zastavila před barem, vystoupila a s úsměvem na tváři došla dovnitř, kde se posadila na bar a ihned si objednala svůj oblíbený bourbon. Kupodivu měla dobrou náladu, tak nějak už byla myšlenkami na svatbě a pak na líbánkách. Když pak dostala svůj drink, vzala si jej a vydala se na střechu, myslela si, že tam bude sama a bude mít klid, ale jakmile tam došla, uviděla nějakého muže opřeného o zábradlí.* /A to jsem si myslela, že tady budu sama./ *Prolétlo jí hlavou, nakonec jen zavrtěla hlavou a došla o kus dál k zábradlí, napila se a s pohledem upřeným před sebe na město, tam jen tiše stála.*
*Měl si sebou vzít nějaké pití oc mohl k tomu kouření popíjet. Nějakou dobrou whiskey nebo brandy. Ale bylo mu škoda si ted típnoi cigaretu a jít si pro to pití. Mohl si pořídit ty přístroje na zahřávaný tabák, ale nic nemělo na staré dobré Malborka. Přece jen bylo něco tak lehce kouzelného na tom si zapalovačem zapálit cigaretu než strčit cigáro do nějakého přístroje. Zatím má klid postává si, pokuřuje když uslyší že někdo přišel na střechu. Ohlédne se vedle sebe a všimne si dámy s pitím.* Whiskey, Skotská nebo Burbon? To není něco co bych čekal že taková dáma bude pít. *Zasměje se slabě.*
*Aless si sjela muže pohledem a lehce se usmála.* Bourbon, jeden z těch lepších. A ví, že dámy pijí především sladké likéry, ale na to mě neužije. Mám ráda dobré pití a myslím, že tohle dobré je.* Mrkla na něj a napila se. Zdál se jí povědomý. Určitě ho někde už viděla nebo o něm někde slyšela, jen si nemohla vzpomenout, kde a za jaké příležitosti to bylo.* Vy nic k pití nemáte? Není to škoda? *Optala se na oplátku a zády se opřela o zábradlí, takže měla na něj dost dobrý výhled.*
*Bill se slabě usměje nad jejími slovy.* Já nesoudím, já sám so občas s radostí dám slakdké pití s deštníčkem. *Zasměje se lehce.* Ikdyž teda preferuji také dobré tvrdé pití. Doma mám doclea pěknou sbírku drahých whiskey a skvělých rumů. Ty sice nejsou na takovéto dennípopíjení ale spíše na speciální příležitosti. *Potáhne si z cigarety a pak se koukne na své prázdné ruce.* Šel jsem si sem jen zakouřit, plánoval jsem se vrátit dolů a dojít si pro něco. Už je docela chladno a moc lidí není na střeše. Ještě tu nepostali takové ty iglů co tady bývají každý rok. *Máchne urkou na plac, který je poměrně prázdný.* Jsem Bill Hart. *Představí se a natáhne k ní ruku, aby si s ní potřásl.*
*Usmívala se, když ho poslouchala. Kdyby byla člověk, tyhle sladké pitíčka by možná také milovala, ale jako upírovi jí to nechutnalo.* Ani já nesoudím, ale musím říct, že co se týče whisky a bourbonů, tak v tom jsme si dost podobní. *Uculila se a podala mu ruku.* Alessandra Ransom, těší mě. *Potřásla si s ním a pak se znova napila, znala ho. Ne osobně, ale od svých klientů o něm už slyšela, teď když řekl své jméno, se jí to vybavilo.* Trochu chladno je, to je pravda. *Pronesla i když ona to nijak nepociťovala, ale nemohla se prozradit.* Ale i tak je tady fajn a klid. *Uculila se a znova pohlédla na město před sebou.* Pokud se i nadále plánujete vrátit dolů na drink, ráda vás na jeden pozvu. Pokud tedy přijmete drink od dámy. *Zasmála se.*
*Slabě se usměje nad tím faktem, že mají podobný vkus na whiskey a burbony. Obvykle si tenhle alkohol v barech dával nebo když už šel po koktejlu a nechtěl nějakou sladkou slátanitu tak si dal starý dobrý Old fashioned. Jméno Alessandry mu nic neříkalo. Jen se zdvořile usměje a potřese si s ní rukou. Cítí jak moc je její ruka chladná.* Není vám zima? Máte strašně studené ruce. *Asi by jí nabídl i svůj kabát, ale upřímně jemu byla docela zima a preferoval svůj kofort před cizím.* Jo je tu klid...Což je docela nezvyk od New Yoroku. *Zasměje se tiše a pak zvedne obočí nad jejími slovy. Ale zazubí se.* Jen v případě, že pak ten další bude na mě. *Mrkne na ni a típne cifaretu a nedopalek vyhodí a nechá Aless jít první.* Dáma první. *Usměje se a pak se rozejde domů po sachodech do baru. který je docela plný. Ale je si jistý, že když se ožene svým jménem nebude problém najít nějaké místo k sezení.*
Trochu, ale to nevadí. Chtěla jsem být na čerstvém vzduch a stejně brzo půjdu dovnitř. *Zalhala, přece mu nebude říkat, že je studená stále, protože je upír a že jí vlastně zima není.* Ale musela jsem sem na chvíli, miluju noční New York. *Usmála se a pak na něj pohlédla.* tak v tom případě souhlasím. *Mrkla a spolu s ním se vydala dolů. Kde na ni kývl jeden z barmanů, pamatoval si jí ještě z minula, kdy tu měla schůzku. *Pokud dovolíte, můžeme ke stolu, jeden tady mám. *Uculila se a zamířila k jednomu ze stolu, který jí nechali prázdný, moc dobře věděla, kdo s jejich klientů tady rád vysedává. Jen co došli, posadila se a koukla na Billa.* Takže na co vás mohu pozvat jako první? *Optala se jej.*
Jste studená jako smrt, možná by jste měla jít do vnitř co nejdřív ať se nenachlatíte. *Lehce jí zmáčkne ruku ještě víc. Opravdu je sutedená a nenapadne ho že by mohla být upír. Přece jen jedna z jeho ex přátelkyň také byla věčně studená a velmi ráda mu pak strkala ruce pdo tričko, aby jej poškádlila.* Rozumím je na něm cosi kouzelného. Já jsem se narodil v Los Angeles i jsem tam vyrostl takže je to docela rozdil. *Ucehctne se lehce.* Tak to zní jako plán. *Zazubí se na ni a splečně pak jdou dolů. Všimen si toho známého pokývnutí na barmana a Bill se na svou společnici jen koukne a zazubí se.* Máte tu stůl? *Zeptá se překvapeně, ale na jednu stranu potěšeně.* Jste stálý zákazník? *Zajímá se a zamíří s ní ke stolu a pak jen mykne rameny.* Nějakou dobrou whiskey. *Sundá si kabát a lehce si prohrábne šedé vlasy.*
*Nad tím, co jí řekl venku se jen usmála, nemohla se nachladit, ale to mu taky nemohla říct. Když se pak posadili sladce se na něj usmála.* Dalo by se říct, že ano. Tenhle stůl patří jednomu z mých klientů lomeno přátel. *Zazubila.* Většinou se zde scházíme a jelikož spolu obchodujeme dlouhé roky, jsem zde vítána. *Usmála se a pokynula barmanovi rukou, aby donesl jednu z těch lepších láhví, načež jí pokynul zpět, že rozumí. Aless spokojeně zavrněla a sledovala svého společníka.* Co vlastně děláte, vaše jméno je mi povědomé, jen si jej nemohu přiřadit. Podnikatel? Politik? Nebo snad něco jiného? *Optala se.*
Klientů? *Zopakuje překvapeně.* V čem podnikáte? *Prohlédne si jí ještě jednou, tentorkát pořádně i s tím co má na sobě. Jestli je její oblečení nějaké vyzývavé a nevhodné. Protože pokud byla prostitutka tak by mi to nemuselo udělat dobrou posvěst, kdyby je spolu někdo vyfotit. Ale byla oblečená slušně, až na ten výstřih. Ale měla sako, takže klidně mohla být podniketelka. Ale její jméno mu nic neříkalo. Musela být v jiném okruhu než on, nebo s menším rozsahem. Sleduje jak baraman přinese dvě skleničky a flašku hodně dobého pití a uznale pokýve hlavou. Nechá si nalít a napije se.* Politik...*Našpulí rty.* Nenapadlo mě jít do politiky. *Přizná.* Na to bych musel jít na práva. *Uchechtne se.* Ale šel jsem na California Institute of Technology, takže jsem inženýr a podnikatel... teď už jen podnikatel- Mám vlastní firmu. *Pousměje se na ni.* A jsem docela známý takže je možné že jste slyše moje jméno v nějakém kontextu.
*Aless na barmana a jen kývne a když nalije i ji, tak se napije, načež pohlédne na Billa.* Pohybuji se v automobilovém průmyslu, dovoz, opravy, prodeje, tak nějak všechno, co se aut týče. *Usmála se, prozradila mu svou legální část svého podnikání, to že k tomu patřily ještě závody a především její hlavní činnost, to už si nechala pro sebe. Tak nějak vytušila, že pokud nezná její jméno, buď drogy ani jiné věci nebere a nebo je jen dobře krytá. Také to mohlo být i tím, že to byl civil bez zraku, což ona zatím jen hádala. Zatímco sama přemítala nad svými myšlenkami, poslouchala jeho vyprávění a mile se usmívala.* Je to možné, že se o vás někdo zmínil, nebo jsem něco četla na internetu. To víte, člověk potká spoustu lidí a ne všechny si hned pamatuje. *Mrkla a znova se napila.*
*Lehce zvede obočí nad jejím oborem.* Tak to bych vás měl znát nemyslíte? Máte jen nějakou malou firmu nebo je to větší? *Zajímá se. Nemá tušení co je její nelegální částí práce. Bill ke všem svým penězům přišel legálně. A ikdyž v mládi tak trochu holdoval třeba trávě, což bylo v průběhu vysoké než si vzal [link src="Ellenu.tak"] byl v LA a tam určitě její jméno neznal. GTeď je jeho neřestí alkohol a cigarety a žádné jiné drogy, takže její jméno opravdu nezná.* Je to možné mám docela velký vliv na technologický vývoj v posledních dvaceti letech řekněme. *Hrdě se narovná a zazubí se.* Tak to abych se vám, ale nějak usídlil v paměti. *Mrkne na ni následně, lehce flirtovně.*
Firma je to větší, většinou jde o Evropské typy aut, ale pokud si klient přeje, není problém sehnat cokoliv a také upravit jej tak, jak potřebuje. Spolupracujeme hodně s Japonskem, jelikož jde také i o závodní auta, která potřebuji speciální úpravy. *Usmála se a dala si nohu přes nohu, zatímco si popíjela whisky.* Je možné, že jste už o ni slyšel. *Mrkla a sledovala ho. Vlastně v ničem nelhala. Firma skutečně existovala, dokonce i spolupráce s Japonskem, byla pravdivá, v tomhle měla všechno doloženo legálně.* Pokud tedy máte takový vliv, pak je jisté, že se někdo o vás jisto jistě zmínil, přece jen, moje klientela je spíše z těch vyšších vrstev. A nebojte se, v paměti mi jistě zůstanete. *Uculila se sladce.*
*Poslouchá ji a uznalep okývne hlavou.* To zní zajímavě. Já rád auta sbírám. Mám několik moc pěkných starých modelů, ale i ty nejnovější. Nejsem tgeda ale moc fanoušek Tesly, co si budem. *Ušklíbne se slabě.* I závodní auta? Jako ferrari? *Zajímá se dál. Byl docela fanouškem formule 1, jednu dobu to s Gabby sledovali. Hlavně teda kvůli Lecarcovi, který se Gabby hodně líbil. Vlastně plánovali spolu jet i v listopadu do Vegas na závody.* Asi jsem nezaslechl jméno? *Zvedne tázavě obočí a pak ae slabě usměje.* Je to dost možné. Ale kdyby ne...*Vytáhne svou vizitku a podá ji Alessandře.* Kdyby jste chtěla zajít někdy na drink mimo...bussnies můžu napsat i své soukromé číslo.* Mrkne na ni.*
*Aless jej poslouchala a usmívala se.* I já mám ve své vile moc hezkou sbírku aut a motorek, je to moje vášeň a koníček. Abych řekla pravdu, občas i závodím, když to práce dovolí. *Zasměje se.* A ano občas i Ferrari, pokud je to zakázka, tak ano. *Pak se k němu lehce naklonila.* Já Teslu nesnáším. *Uchechtla se.* Miluju když motor pořádně duní a je slyšet široko daleko. To je pak pořádný zážitek. *Napila se a jakmile se optal na jméno firmy, usmála se.* Nezaslechl, neřekla jsem ho. Jde o firmu Hellfire Racing Solutions, která je na trhnu už nějakých 30 let. *Pronese a vezme si od něj jeho vizitku, kde mu na oplátku dá ona tu svou.* Na drink zajdu velmi ráda, ale asi to nebude v brzké době. *Uculil se.*
Máte vilu, tady ano? To je zajímavé, já mám jen byt tady na Mannhatanu a pár domů tak různě po světě. V New Yorku jsem preferoval spíš byt. Ale v Californii mám dům v Malibu. /Zazubí se na ni lehce a pak zvedne obočí ještě víc.* I Závodíte? Fíha, to jste velmi odvážná dáma máte můj obdiv. Já bych si to nedovolil, od toho jsou jiní. *Zasměje se a pořádně se napije svého pití a pak souhaslně přikvýne.* Já miluju staré auta. Jen tak na koukání teda, na ježdění to musí být docela těžké. Ale jak říkáte ten zvuk motoru je krásný. *Pak ji poslouchá a lehce se zamračí.* Třicet let? Hádám. že vy budete dědička? *Zvedne tázavě obočí.* Ledaže by vám bylo přes šedestát, to by jste mi musela prozradit svoji rutinu, abych vypdal také tak zachovale. *Uchechtne se. A vezme si od ní vizitku, kterou si zlatí.* V tom případě se domluvíme. Ale já budu už muset nejspíš jít. Bylo mi potěšením Alessandro, rád jsem vás poznal. Mějte se.*Mrkne na ni a jde k baru, kde dá nějaké peníze a řeken že dáma může za tohle pít. Pak jen prostě odejde domů.*
Ano mám vilu, žiju tady už dlouho a chtěla jsem prostě něco, kde se budu cítit dobře. *Pousmála se a sledovala ho.* Jak jsem řekla, auta jsou mou vášní a nejen pro sběratelské účely, ale i v řízení, což se taky dorazilo na tom, že jsem se dala na závody. *Pokrčila rameny a napila se, když pak zmínil to, že je dědička, už se chtěla zasmát, ale udržela se.* Ano, zdědila jsem firmu po otci a pokračuji v jeho odkazu dál. *Když si pak schová jeho vizitku, sladce se na něj usměje.* I mě těšilo Bille, nahledanou. *Kývla mu na pozdrav a pak si dopila svou sklenku. Chvíli tam ještě seděla, než se odebrala na další schůzku.*
*Bob vyrazí do obchodů. Všude jsou nějaké ozdoby a tlustí chlapi v červeném obleku a bílými vousy. Je to strašně divné a nepříjemné. Hlavně když Vánoce jsou až za víc jak měsíc. Nejvíc ho dostalo, když uviděl nějakou "vánoční kávu", která byla spíše milkshake. Takže je dnes dosti nevrlí. Potřebuje si totiž koupit nové oblečení a vše je vánoční. Sleduje to všechno a nakonec se vydá do TJMax. Tam mají tak nějak všechno, ale nejvíc toho Vánočního. Povzdechne si a vydá se do prohlížení uliček. Velká chyba. V košíku má za chvíli spoustu ptákovin, co ho zaujmou. Nic není vánoční, ale spíše z halloweenského výprodeje. Dokonce tam má i nějaké sladkosti. Takže se mu pomalu lepší nálada.*/Hmm... měl bych příště vzít někoho... třeba Kim, aby mi poradila, kde nakupovat./* Pomyslí si. Sám Bob má na sobě dlouhý černý kabát, černý rolák, rifle a tenisky. Takže působí docela dobře. Podle něj.*
*Vánoce už pomalu klepaly na dveře a s tím i přípravy na ně. I když nerada rozhodla se zajít nakupovat. Musela koupit nějaké dárky a především taky nějaké věci na sebe. Sousedka jí jednou oznámila, že její šatník je stejně ubohý, jako ona sama. Z části trochu pravdu měla. Nebyla nakupující maniak a navíc neměla moc peněz na rozhazovaní a i když si přála nakoupit nějaké lepší dárky její bratři měli radost i z pouhé maličkosti. Vstoupí do velkého obchodního domu. Bylo tu poměrně dost lidí až měla Am strach, že jí někdo zašlápne. Nakonec rychle zabočila do nějakého krámku a vezme si nákupní košík. Prochází všemi uličkami s myšlenkou na svého otce, kterého pořád ještě nenašla. Bůh ví, zda ho vůbec najde. Zastaví se u nějakého oblečení, které Am uchvátí. Byl to takový hezký vánoční svetřík. Jenže ta cena kterou uviděla jí od toho velmi rychle odtáhla. Asi tohle úplně nebude něco co by si Am mohla dovolit. Opět se vydala uličkami a dívala se všude možně s otázkami ve své hlavě až se zapomněla koukat před sebe a narazí do člověka před sebou. Trochu sebou škubne a okamžitě se podívá před sebe, aby zhodnotila stav člověka, kterého srazila. Okamžitě se začala dívat zda není zraněný nebo něco podobného.* Strašně moc se omlouvám. Jste v pohodě? *Optá se starostlivě*
*Když do něj někdo narazí, tak lehce couvne, ale nic mu to neudělá. Za což může jeho mírná magická ochranna, kterou má spojenou s iluzí. Podívá se ni a zavrtí hlavou.* Ne a v pohodě. * Prohlásí a roztáhne ruce.* Naprosto v pohodě. Dokonce, ani těm věcičkám se nic nestalo, i když sem jdu pro oblečení.* Zasměje se.* No, ale je tu už moc vánočního, potřebuju oblečení k soudu a na běžný nošení a do kanceláře. Sestra totiž rozhodla, že můj oblek je odporný a spálila ho...* Řekne a zatváří se uraženě.* No a taky něco na spaní a netuším, co se nosí na spaní. Protože já bych si na spaní vzal třeba takový obleček žraloka.* Zasměje se a snaží se odlehčit její obavy, aby zaměstnal její mysl jinak a hlavně našel někoho, kdo ho nasměroval do správných míst.*
*Dívce se ulevilo, když řekl, že je v pohodě* To jsem moc ráda. Měla bych se víc soustředit na okolí než na své myšlenky ve své hlavě, které mě občas tak pohltí, že nevnímám svět kolem sebe *Vysvětlí a trochu i sama sebe pokárá. Dokonce byla ráda, že se věcem v jeho košíku nic nestalo.* Myslím si, že obleky a společenské věci jsou o kousek dál. *Už tu totiž jednou byla. Jen to rychle prošla a zmizela stejně tak rychle, jako jsem přišla* Já sice moc cit pro oblečení nemám, ale klidně Vám pomohu pokud budete chtít. Aspoň odčiním to, že jsem do Vás narazila.* Navrhne Am s úsměvem.* Navíc si myslím, že spát v obleku žraloka není nic za co by jste se měl stydět. Přijde mi to legrační. Jako malá jsem měla něco podobného, ale byl to jednorožec. Jinak někteří lidé dokonce spí i nahý *Pošeptá Am a trochu se začervená.*
*Poslouchá ji a ušklíbne se.* To mi taky sourozenci říkají. Ale mě to nezajímá, svět by pak byl nudný.* Řekne a podívá se tím směrem.* Hmm... co to takhle spíše vzít do jiného obchodu?* Zeptá se.* Viděl jsem jak si tam chlapík do kalhot utírá obsah nosu.* Řekne znechuceně.* Takže když mi poradíte, tak vám mohu koupit šaty. V těch se vyznám, sestra má spoustu... kamarádek a ti mě za poslední měsíce naučili docela dost.* Zasměje se a pak ji poslouchá a zasměje se.* Ten k vám sedí. Já teda jsem jeden z těch, co spí nahý. Mám rád zimu, ale u svého známého tak spát nemůžu.* Uchcechtne se.*
*S tím Am musela souhlasit.* Máte pravdu. Svět je někdy zvláštní místo. Každý den nás totiž může překvapit něco nečekaného a náš život se může změnit během vteřiny. Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí a to je možná chyba. *Odpoví. Bylo známo, že Am je hodně upovídané děvče. Pro někoho by se mohlo zdát, že bavit se s člověkem kterého neznáte je naprosto šílené a nepochopitelné, ale pro Am nikoliv. Nebála se, neměla důvod se bát. Jemně natočí hlavu, aby se mohla podívat tím směrem co muž před ní.* Lidé jsou různí, někdy až moc. *Pomyslí nahlas.* Pokud ale chcete do jiného obchodu samozřejmě nebudu proti. *Usměje se a dá mu tak najevo, že jí to rozhodně nevadí.* Já nerada, když mi někdo něco kupuje. I když je pravda, že moje životní situace není nic moc. Máma je bůh ví kde a otec je taky fuč. Nejspíš někde v nejbližší hospodě. Každopádně bych ho potřebovala najít jinak brzy budu sama bez svých bratrů. *Bylo ponižující někomu říkat, že jste chudý* Nesmí to být moc drahý. Navíc jsem do Vás strčila takže pomoci vybrat oblek je maličkost. *Odpoví. Ptát se proč musí spát nahý před svým známým jí přišla blbá tak se zeptala na něco jiného. Na něco důležitějšího.* Mohu se zeptat, jaké je vaše jméno? *Nevěděla totiž, jak ho oslovovat navíc když teď spolu stráví nějaká čas jí to přišlo vhod.*
*Poslouchá ji a pomalu s ní směřuje k pokladně, aby zaplatil za věci. Zaplatí kreditkou, kterou platí blbosti, takže to má zvlášť. * Skvělé, tak vyberte nějaký luxusní. Potřebuji oblek na svatbu.* Zazubí se a pak vezme tašky a pousměje se.* Když jsem byl malý, tak jsem žil na farmě a co člověk neulovil nebo si neobstaral, tak neměl. Navíc nás tam bylo spoustu. Nevlastní rodiče se činili.* Zasměje se.* No a někdy je lepší být sám než s někým špatným. Můj biologický otec je sukničkář. Má tři nemanželské syny a asi 15 s manželkou. Ta se s ním nemůže ani rozvést, kvůli kultuře, kde žijí. Navíc můj otec nám rád vymývá mozek, manipuluje s námi, háže nás před sebe, když na něj letí nůž... Kvůli tomu je dokonce i nejmladší bratr ve vězení. Je lepší takovou rodinu nehledat a nedržet v kontaktu.* Řekne ji a pak pokýve.* No, ale zda to bude drahé nebo ne, nechte na mě.* Řekne a zazubí se a pomalu vychází z obchodu během mluvení.* Já jsem Robert Heller.* Odpoví ji s úsměvem. Ví, že ji to nic neřekne. Heller je jméno pohybující se v akciích a v podsvětě. No a občas v bulváru. Robert dokonce má i chuť si ten bulvár zkusit.* A jak se jmenujete vy?* Zeptá se s úsměvem.*
Páni tak to musíme vybrat ten nejlepší. *Řekne Am radostně a spolu s mužem se vydá k pokladně, aby mohl zaplatit za věci. Am v košíku nic neměla. Všechny věci byly moc krásné, ale bohužel pro Am moc drahé. Vrátí košík na své místo a počká na svého společníka. Byla moc ráda, že začal mluvit o sobě o své rodině. Necítila se aspoň blbě, že jen ona mluví. Poslouchala jeho příběh a občas jí obličej trochu posmutněl. Byla radši když kolem ní lidi vyprávějí radostné věci.* To mě moc mrzí. Tímhle by si nikdo neměl procházet. Navíc si myslím, že lidi nejsou tak zlý jak si myslíme. I když má někdo černé srdce vždy tam je kousek světla jen ho prostě nevidíme. Já i když vím, jaký otec je ho musím najít. Protože pokud ne sociálka mi vezme mé dva bratry a já už je nikdy neuvidím a samota je nejhorší věc, která člověka může potkat. *Řekne smutně. Představa toho, že by Vánoce trávila sama jí naprosto užírala.* Navíc jsem jim to slíbila a já sliby neporušuji *Dodá. Nechtěla se teď tím trápit měla lepší věci na práci, jako je pomoci Robertovi.* Ale *Chtěla odporovat, ale zjistila, že by to asi stejně nemělo cenu a tak jen lehce pokývala hlavou.* Moc mě těší Roberte já jsem Amarisen zkráceně Am *Usměje se a natáhne k němu ruku. Pak už se spolu vydají do obchodu se společenským oblečením. Musel přeci na svatbu vydat krásně. I když měla pocit, že by zazářil i kdyby nic neměl.*
*Poslouchá ji a uchechtne se.* Můj otec je démon.... Jeho rodina je jeho kult. Doslova. Když mě našel, tak mě izolovat, abych nebyl ovlivněný a jen u Jacka se mu to nepovedlo. David je zfanatizovaný natolik, že dokázal udělat dost odporné věci Jackiemu. No a pokud váš otec do teď nejevil zájem, tak ho neprojeví ani když ho najdete.* Řekne a přemýšlí.* Kolik vám vlastně je?* Zeptá se a podívá se na ni. *No, dodržování slibů máme společnou. Ale zvážil bych, zda je tento uskutečnitelný a zda to skutečně chcete. Existujou i jiné možnosti, jak se o rodinu postarat.* Řekne ji rozhlédne se venku. Pomalu se blíží jeho narozeniny, opět. Docela rád by je oslavil s pár lidma, co tu našel. Takový malý kroužek nad kávou a sušenky. Nad tou představou se pousměje.* Těší mě Am. A teď mě věďte do nějakého elegantního obchodu s oblečením.* Zazubí se.*
To je hrůza. Řekla, bych, že moje životní situace je míň bolestivá než ta vaše. Opravdu bych Vám pomohla víc než jen oblekem a tak pokud by jste si chtěl jen promluvit stačí říct. Nikdo by totiž neměl prožívat takové věci. *Nepochybovala o tom, že on sám se s tou situací vypořádal a nabízená pomoc od Am je zcela zbytečná. Chtěla jen, aby se cítil šťastně.* Doufám, že ano. Snad ho přesvědčím k opaku. Mám, ale takový divný pocit. Jak znám otce půjčuje si peníze a teď mám jen strach, že dluží moc peněz. *Pořád neztrácela naději a přeci jen doufala, že její obavy jsou k ničemu.* Je mi 18. Bohužel jsem musela opustit studium, abych si našla práci a mohla svým bratrům dopřát skutečné dětství tak, jako by mělo prožít každé dítě. Bezstarostný život dítěte. *I když se to zdálo nemožné. Moc dobře totiž věděli, jak na tom jsou. Am by pro ně chtěla víc, ale nevěděla jak.* Snažím se sliby dodržovat a plnit na 100 procent. Nechci totiž, aby lidé kolem mě byly zklamaní z mé maličkosti a já své bratry nechci zklamat *Už by se jim pak nemohla podívat do tváře kdyby je nechala na pospas někomu jinému. Co by to pak byla za sestru.* Myslím si, že mě by pomohli už jedině kouzla. Nevím totiž o jiném způsobu, jak se postarat o rodinu* Jemně pokrčí rameny a vede Roberta do obchodu. Po chvilce už stojí na určeném místě.* Sousedka mi minule říkala, že zde mají skvělé obleky i svému manželovi tady jeden kupovala. *Pousměje se a ukáže na cedulku, kde bylo napsáno název obchodu.*
*Poslouchá ji a zasměje se.* V pořádku. Má rodina, mý démoni. Navíc jsem se od nich odtrhl a jsem v kontaktu jen se sourozenci, co otce taky nenávidí.* Zasměje se. Pak ji poslouchá a v hlavě se mu zrodil nápad. Něco, co kdysi udělal s jednou dívkou. Šlo o odbodnou situaci. * Já bych měl nápad jak pomoct. Ale je to jen takový nápad, co kdysi udělal i můj nevlastní otec.* Řekne, ale víc nepoví. Pak se nechá vést až se dostanou před obchod. Je to Suit Club New York. Už o něm slyšel od někoho. Možná i posledně, když se ho ptali, kde vzal svůj oblek z nacistického německa.*/Pfff a pak že je staromódní.... obleky jsou v módě už od baroka!/*Pomyslí si a vejde dovnitř. Jakmile ho zmerčí obsluha, tak si ho přeměří. Hned ve tváři je vidět, že ho neplanuje obsloužit.* Zdravíčko, rád bych oblek na svatbu. Budu tam jako host a je to příští týden, takže zaplatím dvojitou cenu, aby byl včas.* Řekne a je vidět, jak obsluha není moc důvěřivá, ale i tak je zavede ke stolu, kde mají katalog se vzorky látek.* Tak vybírejte.* Řekne otráveně a Bob si začne látky prohlížet. Nedívá se na světlé látky, ale opravdu na ty tmavé. Na každou si sáhne a hledá tu správnou.* Hmm... kdo by nosil takovou lesklou... Ah... myslím, že takovou měl můj bratr na oblecích nejradši.* Ušklíbne se a vzpomene si.* Ah už vím odkud mi je tenhle obchod povědomí! Můj bratr si tu jednou koupil asi deset obleků, kvůli soudům ohledně dědictví strýce.* Zasměje se a všimne si, jak obsluha spozorněla, ale víc neřekne. Chce si vychutnat, to až na ni vytáhne tu kartu.*
*Bylo zvláštní slyšet někoho mluvit o své rodině, jako o démonech. Byla, ale ráda, že už je jenom v kontaktu se svými bratry. Když začne mluvit o to, že by měl nápad, jak by se vyřešila její situace ihned jí svitla naděje.* Opravdu? A jaký?* Zeptá se nadšeně a trochu i radostně povyskočí. Pak si, ale vzpomene na to, kde se nachází a zase se uklidní.* Udělám opravdu všechno, jen aby mojí bratři byly šťastní *Tohle pravdu myslela smrtelně vážně. I kdyby se měla upsat ďáblu tak to udělá. Obchod u kterého stáli se jmenoval Suit Club New York. Už podle názvu šlo o velmi luxusní obchod. Při vstupu dovnitř se na ně obsluha tvářila, jakoby zrovna snědla citron. To, ale Am nezastavilo a s úsměvem jí pozdravila. Obsluha se netvářila moc důvěřivě a ani moc nadšeně, ale přeci jen jim ukázala, kde obleky jsou. Občas Am propálila takovým divným pohledem, že se Am jednou schovala za Roberta, aby utekla tomu pohledu.* Všechny jsou moc krásné a navíc by Vám všechny i slušeli. *Řekne potichu a přejde k jednomu obleku a sáhne si na něj bylo to saténový černý oblek. *Co třeba tenhle na dotek se zdá být velmi pohodlný *Řekne Am a přemýšlí, jak by to asi na Robertovi slušelo.* Páni deset obleků? *Vytrhne jí z přemýšlení.* To tedy muselo být peněz *Řekne už tišeji spíš pro sebe. Jen málokdo si může dovolit 10 obleků*
*Podívá se na ni a lišácky se usměje.* Svatba. Někoho si vezmeš a bratry ti nevezmou. Legálně se staneš jejich opatrovnicí. Snadné. Nevlastní otec si vzal nevlastní matku, když se mě ujala jako nemluvněte. No a měli spolu... hodně dětí.* Uchechtne se a podrbe na zátylku. Opravdu jich bylo hodně a on to pak i přestal počítat. Když byl starší, tak i věděl v kolik musí usnout, aby neslyšel, co nepotřebuje slyšet. Pak se podívá na Am a pousměje se.* To ano, ale už pro někoho jsou ty hotové obleky pravděpodobně.* Pousměje se a vezme jednu černou látku. Je docela teplá a docela příjemná.* Hmm.. tuhle.* Řekne a dá ji z katalogu stranou a začne prohlížet střihy.* Ano, nevím jak to tehdy bylo. Jen jsem něco zaslechl. Tehdy jsem byl v nemocnici.* Řekne a vybere si střih. Obojí donese obsluze.* Tady je můj výběr. A chci kravatu, boty a i košili a vše, co půjde.* Prohlásí s úsměvem a žena na něj podívá.* Dobrá, budeme potřebovat zaplatit dopředu za materiál.* Řekne a na tváři se ji objeví výraz ve stylu: Ha, na to nemáš. Bob sáhne do kapsy a vytáhne černou kreditní kartu, je to karta za 100 000 dolarů.* Samozřejmě, trochu těch drobných. * Prohlásí se samolibým úsměvem. Žena se rychle změní na přátelskou bytost a zeptá se na jméno a je plná úsměvu. Bobův úsměv, však zmizí.* Robert Heller a mé rozměry...* Nadiktuje rozměry.* Nashle.* Rozloučí se po zaplacení a předání čísla se vydá z obchodu a jen jemně vezme Am za ruku, aby ji odvedl.* Tak, děkuji. Konečně budu mít nový obchod. Teď půjdeme na nákup něčeho jiného.* Zazubí se na ni a rozhlédne se po ulici a zamíří do Mixology. Ten obchod zná od sestry a jejích holek.* Tady si můžeš vyprat, kolik a co jen chceš.* Řekne s úsměvem.*
*Čekala všechno, ale svatbu rozhodně ne* Neznám nikoho, koho bych si vzala a navíc svatba je přeci závazek na celý život není to jen tak. *Jo někdo by řekl, že svatba je jen car papíru, ale pro Am to byl závazek hodně velký závazek, kde musíte plnit spoustu věcí. Navíc, opravdu neznala nikoho, kdo by si jí vzal.* Je to sice dobrý plán, ale ne pro mě. Však se na mě podívejte nikdo by si tak zoufalou dívku jako já nevzal. *Řekne a poukáže na sebe. Ona rozhodně nebyla ten sen všech mužů. Když se podívá na ostatní dívky mají všechno a ona ne. Ani s nikým nespala a se vším je tak hrozně nezkušená, že by spíš byla jen pro okrasu a nic víc. Vážila si toho, že jí chtěl Robert pomoci, ale chtělo by to něco reálnějšího.* Ta je moc pěkná *Pochválí vzhled látky, kterou Robert držel v rukou.* Co se Vám stalo, že jste byl v nemocnici? *Zeptá se zvědavě a spolu s Robertem se dostanou k obsluze. Dívka si okamžitě mohla všimnout, že se tvář obsluhy ihned změnila na usměvavý. Bylo to právě ve chvíli, kdy Robert z kapsy vytáhl svou kreditní kartu. Mlčky postává vedle něj než se všechno vyřídí. Pak jí Robert jemně chytí za ruku a odvede jí pryč. Ještě rychle zamumlá naschle a už jsou pryč.* Není vůbec zač ráda jsem pomohla *Řekne s úsměvem a pak se zeptá* A kam? *Jenže to už jsou na opačné straně ulice v jiném obchodě.* Páni. *Vydechne překvapeně tolik oblečení* Ale to přeci nemůžu, jak Vám tuhle laskavost vrátím? *Jemně zakroutí hlavou. Přeci jen její šatník by potřeboval nějakou změnu, ale tohle přeci nemůže.* Ani nevím co bych si koupila je toho hodně *Nakonec nechce stát ve vchodu a tak se vydá k oblečení. Když už jsou tu tak se aspoň může podívat*
*Podívá se na ni a nadzvedne obočí.* Bratři byli oba ženatí a nyní jsou svobodní. Není to na celý život. Navíc se dá snadno napsat dohoda, že pokud najdete někoho... toho pravého, tak se sňatek anuluje a bude. Vše je na dohodě. Navíc, já bych si vás klidně vzal. Měl bych doma o zábavu postaráno a měl si s kým dávat kafe nebo čaj na střešní terase. Navíc mám asi deset ložnic a nevím, co s tím.* Zasměje se a pak se stará o oblek. Když se ho zeptá, tak ukáže na hruď, kde má srdce.* Bratr mě pobodal a já si u toho podpálil sklad. Oheň mě sice nespálil, ale v nemocnici v Německu jsem si dlouho pobyl v komatu. Dokonce jsem nejmladšího bratra poznal poté, co zemřel jeho manžel.* Řekne naučenou lež, která vychází ovšem z pravdy. Pak ji vezme do druhého krámu a sleduje ji.* Klidně můžeš vše. Já za sebe nikdy moc neutratím, auto nemám, motorku taky ne a zvířátka... no starám se o bratrova hada, ale ten tolik nestojí a nemám ho doma, ale na pracovišti.* Pokrčí rameny a opravdu se snaží neprozradit nic divného.* No a jak vrátit. Stačí žít spokojený a šťastný život. Lidé se teď zbytečně stresujou. Řeší peníze a všechno, ale přitom to není to nejdůležitější. Já peníze mám, dům taky a stejně chodím se povalovat ke známému do jeho vily, protože doma je moc ticho nebo moc hluk když se objeví sestra.* Pokrčí rameny.*
To jsem moc hodný, že by jste si mě vzal. Myslím si, ale, že bych Vám byla spíš na obtíž. *Zašeptá a maličko se zasměje. Úplně mu nechtěla sdělovat, že to co by měla zvládnout správná žena úplně nedokáže a určitě to pochopí sám, protože on hloupý rozhodně není.* Ještě štěstí, že jste uzdravil. Neměla bych totiž příležitost Vás poznat. *Am měla ráda všechny a všechno a byla nesmírně ráda, že mohla Roberta poznat a strávit s ním den.* Já mám zvířata moc ráda. Dokáží vás rozesmát a udělat váš den ještě lepší. Ve 14 letech mě pokousal pes, když jsem se ho pokoušela zachránit tak mě pokousal. Mám od toho památku v podobě jizvy na lýtku. Určitě bych si pak v budoucnu buď chtěla pořídit psa a nebo kočku. *Pousměje se. Tahle situace jí rozhodně nijak nezabránila, aby je neměla ráda.* To máte pravdu. Peníze sice nejsou to hlavní, ale jsou potřebné víc než si myslíme. No klidně k Vám mohu přijít na návštěvu a nemusíme se ani brát. Tu zábavu a kafe a čaj si klidně můžeme dát jen tak. *Navrhne potom co řekne, že doma je moc ticho. Am byla až někdy moc živá a občas byla ráda, že tuhle její druhou část nikdo nezná. Porozhlédne se, kam by se mohla podívat nejdřív. Zamířila k dámskému oblečení a ihned jí zaujalo několik kusů oblečení*
Nemyslím si. Ale dobrá. *Pokrčí rameny. Pak se musí zasmát.* Pravda jen můj bratr byl v šoku. Myslel si, že mě zabil. Zasměje se když si vpomene na jeho výraz. Pak ji poslouchá a usměje se.* Můj bratr měl asi třicet koček, tygra a psa. Docela zajímavý domov.* Zasměje se a nechá ji vybírat oblečení. Sám ji vybere pár kousků, doplňků, které jsou velice elegantní a mají příjemný materiál. Dívá se na ní z povzdáli a prodovačka se na něj podívá.* Vaše dcera?* Zeptá se a Bob se pousměje.* Ne, jen jsme na sebe narazili a já se rád starám o toulavá koťátka. Přeci jen sem k vám chodím s dalšími ženami.* Řekne a ona přikývne.* Pravda. Sice nejsou naše klientela, ale vždy se mi líbí, jak jim zvedáte náladu.* Řekne a Bob se zasměje.* Ano, docela mě baví jejich reakce, příběhy a rád sleduji, jak se zlepšují.* Usměje se a cinkne mu telefon. Podívá se na zprávu a vidí, že ho shání sestra.* Ah, my o vllku.* Ušklíbne se a dál si v klidu sleduje AM, i když mu cinká telefon.*
Taky bych byla v šoku. *Řekne Am. Jenže ona měla výhodu v tom, že by jí tohle v životě nikdy nenapadlo. Sotva se umělá bránit. Takže kdyby někoho měla pobodat, asi by si sama ublížila. Pak se překvapeně podívá na Roberta.* V takové domácnosti musí být, ale radosti. *Řekne nadšeně. Vybírá si několik kusů oblečení, které jí na první pohled zaujali. I Robert jí pomohl a také jí něco vybral než se od ní na chvilku vzdálil. To, ale Am nijak nezaregistrovala, protože byla až moc zabraná do toho, že by mohla bratrům udělat taky radost. Pak se porozhlédne a naokamžik se zděsí, když Roberta nikde nevidí. Nakonec ho uvidí stál opodál a Am se uleví. Do očí jí padnou krásné květované šaty. Okamžitě si je vezme do ruky.* Líbí se ti? *Optá se Roberta*
*Zasměje se a užívá si její společnost. Když ukáže šaty, tak se usměje.* Jsou nádherné.* Řekne s úsměvem a předá prodavačce kartu. Jinou než černou. Je to ta, kterou může někde zapomenout. Mezitím mu přestane cinkat telefon a chvíli na to dovnitř vejde blondýna. Rudé rty, velké sluneční brýle, šedivý kožich a pod ním mini béžové šaty. Její vlasy jsou lehce navlněné a celkově působí velice elegantně.* ROBERTE HELLERE! JAK SI PŘEDSTAVUJEŠ IGNOROVAT MÉ ZPRÁVY!* Zařve a Bob se na ni znuděně podívá.* Protože si užívám klid od tebe?* Zeptá se ji a na ženě je vidět, jak to v ní řve.* Fajn, ale tenhle klid končí, pokud nechceš, abych o tobě řekla otci.* Začne vyhrožovat a Bob se omluvně podívá na AM.* Omlouvám se, ale má sestra semnou musí něco vyřešit.* Omluví se a usměje se na ni.* Naúčtujte ji, co jen bude chtít.* Řekne a jeho sestra se na dívku podívá a dojde k ní a vezme ji za bradu. Ne moc jemně, ale ne natolik, aby ji to udělalo modřinu.* Hmm... Kdyby pro mě pracovala, tak by se klienti zbláznili. Krásná víla.* Prohlásí s úsměvem a da ji vizitku, kde je napsáno jen: Mari Little Angels - exlusivní exort a telefonní číslo. Bob se na sestru podívá a pak ji odtáhne z obchodu, aby si to vyřídili. Pohádali se tam než ho Mari odtáhla pryč.*
*Šaty, které Am držela v rukou byly opravdu krásné a Robert jí to i potvrdil. Jenom se na něj usměje a dál si šaty prohlíží. Jenže v tu chvíli do obchodu přijde jistá paní a začne na Roberta řvát. Byla opravdu nádherná. V tu chvíli se chtěla Am propadnout do země, ale bohužel to nebylo v moci a tak k ní žena přistoupila a vzala jí za bradu. Nebylo to nic příjemného, ale její lichotka na její účet jí polichotila.* Děkuji madam *Řekne potichu a vezme si od ní vizitku. Pak když Robert odejde si dívka vezme pár věcí plus šaty, které si vyhlédla. Všechno se to zaplatí a dívka pak odejde s úsměvem na tváři.*
*Když se nakonec s jeho pomocí dostala do jeho auta, posadila se na místo spolujezdce a když už pak seděl i on, řekla mu svou adresu kam měl jet. Cestou k ní mlčela a koukala ven, přemýšlela, zda udělala dobře, když k sobě pozvala cizího muže a ještě k tomu upíra, jak správně poznala, že je. Jenže se vůči němu zachovala ne zrovna hezky a tak to chtěla nějak odčinit. Proto když po chvíli auto zastavilo u jednoho z panelových domů, opatrně vystoupila a zamířila ke vchodu. Pokud šel za ní, vešla dovnitř a přivolala vytah, kterým nakonec vyjeli až do posledního patra. Tia pak odemkla byt a vešla dovnitř. Byt to byl malý a útulný, z malé chodby ses dostal do ložnice, koupelny a obývacího pokoje spojeného s kuchyní, kam Tia zamířila. Prošla kolem velkého terária s agamami a pokud jí následoval i Dante, ukázala mu, aby se posadil na pohovku.* Posaď se a dej mi prosím tvoje oblečení, zkusím ho vyčistit. *Usmála se na něj.*
*Vydali se v jeho černém SUV na adresu, kterou mu nadiktovala. Cesta to byla tichá a dlouhá. Žila ještě ke všemu na místě, kam se musí jet skrz rušné ulice centra, takže většinu času trávili čekáním v řadách aut i v této pozdější denní době. Město bylo jako vždy rušné, tolik turistů, kam by se jen člověk podíval. Oba mlčeli, neboť přemýšleli, zda to vůbec bylo dobré rozhodnutí. Ale vycouvat by už pro oba byl trapas. Neměl v plánu se zdržet dlouho a vlastně nevěděl, co od toho očekávat. V případě jiných žen by bylo asi jasné, co je účelem návštěvy, ale tahle holka byla trochu odlišná, než ty ženy, ktere si večer bere domů. Dorazili oční do bytu, ktery neoplýval velikostí, ale zase to nebyla žádná jedná místnost s matrací. Vše měla útulně zařízené a její být opravdu vypadal, jako že jej někdo živý obývá. To Dante o tom svém říct nemohl. Působil absolutně opačným dojmem. Honosný a studený, jako by v něm nikdo nežil. Zastavil se mlčky u jejího terária a sledoval plazi, kteří prosklený kvádr obývali. V tu chvíli se objevila ona říkajíc, aby se posadil a vysvlékl. Dante se nad tím vlastně ani nepozastavil a už rozepínal horní knoflíky košile. Je to skoro až věc automatická. Košili ji podal a začínal i rozepínáním kalhot, které ji poté přihodil na košili a pouze v boxerkách se uvelebil na pohovce.* Jestli jsi mě chtěla doma nahého, nemusíš se s tím ani čistit, *oznámil jí ledabyle a uchulil se.*
*Jen co se začal svlékat, lehce odvrátila zrak, jenže i tak občas po očku koukla, jakmile byl jen v boxerkách a ona držela jeho špinavé věci oblečení, s úsměvem si ho sjela pohledem.* Tak nahý jsi i tak a to to oblečení jdu čistit opravdu. *Pousmála se.* A navíc, někdo jako ty, by se nezahazoval s obyčejnou holkou jako jsem já. *Pokrčila rameny a s úsměvem dokulhala do koupelny, kde napustila trochu vody do vany, přidala k tomu nějaké směsi na prádlo a oblečení do vody ponořila. Mezitím pomalu došla do svého pokoje, kde si sundala bundu a když se posadila na postel, začala si sundávat i kalhoty, potřebovala si ošetřit kotník, aby zítra mohla být v pohodě. Jakmile seděla na posteli jen v triku a kalhotkách, natáhla se pro jednu ze svých faerských bylinných mastí a bolavé místo si tím natírala, vedle sebe už měla připravený obvaz, aby si kotník pak stáhla a mohla, alespoň lépe chodit.*
*Nechala jej sedět na gauči a sama se odbelhala do koupelny zkusit dostat z jeho věcí zaschlou kávu. Seděl tam takhle pár minut, než měl pocit, že vlastně neví, do čeho píchnout. Už ho nebavilo očumovat, jakým odstínem má vymalováno v obývacím pokoji, tudíž se zvedl, že jí půjde alespoň asistovat svými debilními kecy. Nasel ji až v ložnici, kde si opečovávala namožený kotník, protože si vymyslela, že bude fajn zkoušet, zda umí létat. A teď tam seděla jak pecka, mazala si to kdo ví jakym bylinným sajrajtem a bude trvat, než se to zahojí. On sám o vilách jako takových moc nevěděl. Věděl, že bylo hned minimálně natucet druhů, nějaký jsou cool a nějaký ne, ale nenapadlo by go, že se neumí samoléčit. Ptát se jí na to nehodlal, třeba to uměla a jen nechtěla, víc ji to nezajímalo. Chvíli ji pozoroval opřen o futro dveří, neměl nutkání ji jít ošetřovat, ale zase na druhou stranu to byla jen malá holka, která si kvůli němu udělala zranění roku. Povzdechl si nad tím, neboť ačkoli necítil žádnou míru vlastního přičinění a viny, rozhodl se, že už ji tedy poasistuje, když tu nic jiného na práci není. Přišel k ní a poklekl, do ruky vzal obvaz a čekal, až mu kotník podá, aby jej obvázal. Navíc pak dostane za odměnu medovina a pro to se vyplatilo být trochu klidnějším.*
*Byla zamyšlená, přemýšlela jak nejrychleji by vyčistila jeho věci a pak jí něco napadlo, v tu chvíli však uviděla pohyb ve dveřích a když otočila hlavu, uviděla tam stát jeho. Lhala by, kdyby řekla, že ho nečekala. O to větším překvapením pak bylo, když si k ní přidřepl a začal jí nohu obvazovat.* Víš, že to nemusíš dělat, zvládla bych to. *Pronesla tiše a sledovala ho, pak se ale jen usmála a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej pozorovala. Když skončil, úsměv se jí rozšířil ještě víc.* Na upíra jsi docela milý. *Pronesla a vtiskla mu pusu na tvář jako poděkování. Taková prostě byla. Měla doma nebezpečného upíra a ona si z toho nic nedělala, ještě se před ním producírovala jen ve spodním prádle a triku. Musela ale uznat, že vypadal vážně moc dobře. Když se pak postavila, postavila se i ona, ale nějak ztratila rovnováhu a padla mu opět do náruče, přičemž se rukama opřela o jeho hrudník.* Ehm… půjdu vyčistit raději to prádlo. *Začervenala se a pomalu se od něj odtáhla, aby mohla odejít vedle do koupelny.*
*Lehce se zamračil na popud toho, co řekla. Dneska se fakt snažil nebýt totální č, kterým uměl být. Nemělo cenu se s ní dohadovat nemělo ani smysl jí nijak znepříjemňovat život.* Dnes byl úspěšný den, dařilo se, mám dobrou náladu, dobře pro tebe, *pronesl, jako by měla být ráda, že vlastně dneska už měl násilí a eskapády za sebou. Na dnešní večer bylo na plánu už jen navštívit bar nebo klub, vyhlédnout holku na noc a jít domů. Věci se lehce zkomplikovaly a místo toho teď dřepěl na zemi u holky z knihovny, která si domů vzala jeho a na sex to nebylo. Taková změna mu nepřišla zas tak nechutná, cítil jakýsi dobrý pocit, že má taky pro jednou vlastně naprosto nevinnou výměnu slov s někým, kdo neměl plný trestní rejstřík, nenatahoval bačkory a nebo nebyl šlapka. Nebyl asi vůbec připraven na to, že by měl mít konverzace s někým, kdo je relativně normální v tom dobrém slova smyslu. Možná byl z toho lehce rozčarován, neboť i pusa na tvář jo překvapila tak, že jí na to ani nic neřekl místo toho, aby se pokusil o nějakou rádoby hnusnou poznámku. Jakmile se postavil, zkusila to i ona, ale zdálo se, že se věci měly hůř než myslela a zavrávorala přímo zpět k němu. On nad tím pouze přitočil oči, protože si přišel jak v jednom z těch super trapných televel. Vypadalo to, že nesmělost převzala nad jejím tělem absolutní kontrolu, neboť se červenala jak středoškolačka, která nikdy na obnažené tělo může nesáhla. V pořádku. Ona tam věkově daleko neměla. Pozvala si ho domů a najednou jako by se všechna ta její neohroženost skoro vytratila. Však s ním ani nechtěla sdílet místnost*. Máš v oblibě si domů zvát upíry, svléknout je a pak utíkat? *zeptal se pobaveně. Kdyby jejich účelem této návštěvy bylo něco jiného, je to možná divné, ale takhle když ho jen přátelsky pozvala, chtěl si do ní také rýpat jak to ona dělala předtím. Posadil se na postel a rozhodl se, že ji nebude následovat, v té koupelně už by neměla kam utéct.*
*Už chtěla vyjít z pokoje a zamířit do koupelny, aby to všechno vyčistila, ale jakmile uslyšela jeho slova, v chůzi se zastavila a otočila se.* Já nikam neutíkám, jen jsem ti slíbila vyčistit to oblečení, ale dobře, když to bereš jako útěk, tak to uděláme jinak. *Pokrčila rameny a pomalu došla zpátky až před něj. Chvíli jej pozorovala, pak ale vzala veškerou svou odvahu, dokonce se snažila, aby zase nezrudla. Ne že by s muži neměla žádné zkušenosti, to právě naopak, měla. Jen si k sobě dlouho nikoho nepozvala a najednou tady měla vysokého, pohledného i když nebezpečného upíra. Nevzala ho sem za účelem toho, že by s ním snad něco měla, ale když už si chtěl hrát, pak na to tedy hodlala přistoupit i ona a tak už dál neváhala a posadila se mu do klína, přičemž ho objala kolem krku a s úsměvem na tváři se na něj koukla.* Tak, je tohle snad lepší, než kdybych, jak ty říkáš utíkala? *Pronesla pobaveně a pozorovala ho. Hru mohli hrát oba a ona v tom hodlala tedy pokračovat s ním.*
*Nechala si to popichování líbit a místo toho hodlala přijmout výzvu, měla na tváři výraz čehokoliv kromě svatouška a byla připravena mu ukázat, že se rozhodne nebojí. Možná přesně tohle byl jeho cíl? Nechala se přitom vyprovokovat tak jednoduše. Byla ještě mladá naivní nymfa, která měla celý život před sebou. Vzala všechnu kuráž, kterou měla a vyškrábala se k němu na klín. Položil jí instinktivně ruku na bok, aby v případě potřeby zůstala tam, kde má. Stačil si už za tu chvíli, co se znali všimnout, že je lehce nešikovná, tak by se vlastně ani nedivil, kdyby zvládla spadnout.* Koukám, že v knihovně ti to nestačilo, *ušklíbl se hravě a volnou rukou jí zastrčil volně prameny vlasů, které ji zakrývali část obličeje, za ucho.*
*Seděla k němu bokem, takže si pak po chvíli přesedla, aby mu v klíně seděla obkročmo, což pro ni bylo více pohodlněji, nad tím se pak jen více zazubila. Nechala jeho ruku na svém boku a když jí dal vlasy za ucho, jen se na něj sladce podívala. Ona své ruce obmotala kolem jeho krku a chvíli jej jen tak pozorovala, než mu rukou vjela do vlasů.* A co v knihovně máš na mysli? Protože tam se stalo hodně věcí, musíš být konkrétnější upíre. *Mrkla na něj a snad provokativně se mu zavrtěla v klíně, přičemž se jen potutelně usmívala, snad jako kdyby o tom ani nevěděla, že to udělala.* Nechceš snad teď utéct ty? *Dobírala si ho.*
*Provokovat uměla, to opravdu ano, ale co bude, až bude čas sklízet ovoce? Zajímalo ho, jak daleko zajde, neboť na první pohled vypadala jako nevinná mladá holka.* Já? Nešikovná a ještě ke všemu naivní, *zasmál se a upřímně sice byla odhodlaná zacházet daleko, ale nejspíše nečekala, až to bude on, kdo se odhodlá k prvnímu kroku. Chytil ji za vlasy a donutil lehce zaklonit hlavu. Druhou rukou ji pevněji stiskl, aby si to třeba opravdu nerozmyslela a přiblížil se jejímu krku. A v tu chvíli mu to došlo. Tohle nebyla jeho každodenní večeře, která by se dobrovolně nedobrovolně nechala svést a druhý den ráno na vše zapomněla. Byla to další holka, která znala jeho jméno. Neměl nic z toho zapotřebí. Měl nutkání ji ze sebe shodit a odejít. A v tu chvíli ho napadlo, že by jen možná pro tento večer mohl udělat výjimku. Běžně spal pouze s lidmi, kteří byli povolní a jednoduše se s nimi dalo manipulovat. Takový dobytek na hraní. Podíval se vedle sebe na Tiu, která tam seděla na jeho klíně naprosto k dispozici, není třeba nikdam chodit, platit drinky, bez námahy... Jen to byla holka, která asi zkušenostmi moc neoplývala... A tak chytil její bradu připraven ji políbit.*
*Už se chtěla ohradit, nad tím, že si myslel, že byla nešikovná a naivní, ale měl v tom tak trochu pravdu. A jelikož jako víla nemohla lhát, nic neříkala. Hleděla na něj a jen co jí popadl za vlasy a donutil jí zaklonit hlavu a zavřela oči, čekajíc zda se zakousne. Dobře věděla, že by si moc nepochutnal. Pro upíry byla vílí krev nechutná a jediné co by se stalo by bylo to, že by se pozvracel. Takže když jí pak pustil a nic neudělal, jako kdyby si oddechla. Teda neudělal, on jí jen nekousl, ovšem, co následovalo pak jí trochu rozhodilo. Tušila k čemu o směřovalo. Jediné co nevěděla, byla zda jí jen zkouší nebo to myslí vážně. V obou případech to nemínila vzdát, především pokud to měla být zkouška toho, zda opět neuteče, což ona nehodlala udělal. Proto mu chvíli hleděla do očí a čekala, co se bude dít, nakonec však překvapila nejen sebe, ale asi i jeho, když se k němu natáhla a políbila ho jako první. Zprvu to bylo jen lehce, něžně, ale pak polibek prohloubila. Jakmile se od nějak mírně odtáhla, pousmála se, přičemž si skousla spodní ret.* Čekal jsi že znova uteču? *Zašeptala.*
*Nakonec byla ona první, kdo se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Možná to bylo díky tomu, že on do této chvíle neměl v plánu cokoliv začínat. Pouze si z ní utahoval a čekal, kdy vezme nohy na ramena. Byla ostatně jako zmatený kolouch. Na první pohled to tak nevypadalo, ale její pulz, občasné stahy svalů a sekundové grimasy napovídaly, že si vlastně není jistá vůbec ničím, co dělala. Vše bylo jen na základě toho, že byla velmi tvrdohlavá a neuměla uznat prohru. Její první polibek byl krátký a spíše zkušební, jako by vlastně netušila, co vše může, nebylo to špatné, ale také to nebyl jeho vkus. Roztomilými polibky moc neoplýval a ani je nevyhledával, nechal to být, neboť ona asi mohla být ráda, že bude ráda.* "Samozřejmě," *odpověděl jí stroze a uchopil lem jejího tílka s příznakem toho, že by jej rád sundal.* "Stále soutěžíme? *zeptal se, aby se ujistil, že může pokračovat, pokud by samozřejmě kapitulovala, bude výsledek stejný jako když ne. Tudíž vlastně tolik na její odpovědi nezáleželo. Nechal ji držet vlastní rovnováhu, když chytil druhou rukou její bradu, aby si ji přitáhl blíže k torchu dravějšímu polibku, než na který se odhodlala ona. Nešetřil ji a povoloval pouze krátké chvíle pro nádech. Po chvíli se odtáhl, aby pokračoval ve svlékání jejího tílka.*
*Jen co jí odpověděl, na její otázku, pousmála se, ovšem, když chytil její tílko, aby jí ho svlékl, na chvíli se zarazila, zda vůbec měla dál pokračovat nebo to prostě jen vzdát, nechat ho vyhrát, vyžrat si jeho posměch a už ho snad nikdy nevidět, jenže když se na něj dívala, jediné co chtěla, bylo aby pokračoval.* Tak nějak netuším, zda je to ještě soutěž nebo už něco jiného.* Zašeptala a jazykem si přešla po spodním rtu. Jakmile se svými rty dostal k těm jejím, začala spolupracovat se stejnou vervou. Polibky prohloubila a opětovala mu je se stejnou vášní a dravostí jako on jí. Možná byla mladá a stydlivá, ale nedalo se říct, že by byla snad nějak nezkušená. Muže už ve svém životě i posteli měla. Nechala ho proto sundat jí tílko, zatímco ona mu nehty přejela po hrudi a tiše zavrněla. Seděla mu teď v klíně už jen ve spodním prádle a jediné po čem teď toužila, bylo, aby nepřestával.*
*Zdálo se, že dneska už ve všech případech vyhraje. Buďto skončí v jeho sevření, či to jednoduše vzdá. Nebyl žádný scénář, kde by tím, kdo prohraje, byl on. A to ho neskutečně bralo. Na to, jak se předtím prezentovala nepoddajně, teď to vypadalo úplně naopak. Najednou nejspíše zapomněla na všechna ty její pravidla, kterými tak na začátku večera oplývala. Předla jako spokojené kotě, vrtěla se a mluvila jako koketa. Že by jeho placatku nakonec nevylila? Místo jejích rtů se rozhodl věnovat krku, který měl již předtím jako na stříbrném pod tácu. Zahrnoval ji krátkými polibky, mírně tiskl její hebkou kůži mezi zuby a rukou pátral po jejím těle.* Poslední šance, *provokoval ji i slovně nadále, ale bylo znát, že je již smířena s čímkoliv. Jednou rukou uchopil zapínání její podprsenky a s elegantním stiskem prstů jej rozepnul. Kus látky stále zůstával díky ramínkům na místě, ale jakmile i ty začal sunout na jejím levém rameni níže. Za chvíli už před ním seděla jen v kalhotkách. Jedním ledným pohybem ji povalil zády na postel a sám se uvelebil na bok vedle ní. Jeho ruka zkoumala každý záhyb jejího hrudníku a on sám se během toho věnoval jejím rtům.*
Jestli chceš, abych to vzdala, tak ro řekni rovnou. Pokud chceš, abych pokračovala, tak už prosím mlč Dante. *Zašeptala a usmívala se na něj sladce. Sama netušila, co to do ní vjelo, ale líbilo se jí to. Možná to bylo jen tím, že dlouho s nikým nebyla, dlouho jí nikdo nelíbal, nedotýkal se jí a jí to tak moc chybělo. V hlavě ji sice zněl malý varovný hlásek, že je to upír, cizinek, kterého si přitáhla domů a že by se měla bát, ale v tuhle chvíli ona žáden strach necítila, jen touhu a chtíč. Nechala ho, aby jí sundal podprsenku, nakonec už ležela na posteli v jeho náručí a chvěla se dotekům, které jí dopřával, zatímco mu s vášní polibky opětovala. Ovšem ani ona nezůstala pozadu. Konečky prstů jedné ruky mu přejížděla po hrudi, zatímco druhou rukou sjela až k lemu jeho boxerek. Bez toho aniž by na něco víc čekala, mu je stáhla a to samé pak udělala i s posledním kusem látky, který na sobě měla. Teď si už byla stoprocentně jistá, že necouvne, chtěla ho. Na malou chvíli se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí, než se znova natiskla na jeho rty, tentokrát v dravějším polibku, zatímco se svým nahým tělem natiskla na to jeho.*
*// Brečím jak mě tíží čas* *Nebylo cesty zpět, když se postarala, aby před sebou stanula dvě nahá těla. Nebyl úplně fanoušek předeher, neměl to zapotřebí a jako partnerky také nic podobného nevyžadovaly. I celá záležitost s polibky nebylo něco, co dělal často, většinou to bylo tabu už jen z principu. U ní to nechal sklouznout neboť šlo předtím o provokaci. A ačkoliv se říká, že se provokace nevyplácí, tady se mu to poměrně vyplatilo. Vyhoupnul se nad ní, aby měl celé její tělo naservírovano pod sebou, než přešli ke zlatému hřebu večera.* *Nebylo by přehnané říct, že takto se oddávali pokušení několik hodin. Možná by to s nimi šlo i déle, kdyby Dante nezačal přemýšlet nad tím, že už je pozdě. Nezbývalo už nic jiného, než se vytratit do noci, neboť nehodlal u ní doma zůstat do svítání. Pak by tu byl v pasti a takové myšlence úplně neholdoval. Přemýšlel, jak to vlastně udělat, protože to, co na sobě měl předtím momentálně plavalo ve vaně, tudíž nebylo vůbec v plánu, že by v tom odešel domů.* Budu muset jít, *oznámil jí, když se posadil na okraj postele s Tiou ještě kdesi v peřinách za sebou. Byla to pobídka k tomu, aby mu laskavě vypůjčila alespoň deku, kterou by si omotal kolem pasu, než dorazí do svého auta.*
*Nemohla popřít, že něco takového, co právě v noci prožila s ním, nezažila už dlouho. Myslela si, že spolu skončí jen jednou a on se zvedne a odejde, ale to co mezi nimi vypuklo, to bylo naprosté šílenství, kterému se oddávali skoro celou noc. Možná by pokračovali dál, ale hodiny na stolku u postele ukazovaly, že noc se chýlila ke konci a svítání bylo za dveřmi, což znamenalo jen jedno. Zatímco odpočívala pod dekou, sledovala ho jak seděl na posteli.* To mi došlo, když bude svítat. Jenže prádlo ještě není vypráno, neměla jsem kdy. *Pronesla a pak se tedy posadila i ona, zabalila se do přikrývky a jakmile vstala přešla ke skříni ze které vytáhla jedno mužské triko a nějaké tepláky, které tam našla. Pak se otočila na něj a podala mu je.* Tady, mělo by ti to být asi, ale nic víc tu takhle nemám. *Usmála se.*
*Nabídla mu něco lepšího, dokonce zvládla najít oblečení, které pravděpodobně v tomto obydlí ponechal její ex a ona neměla dost odvahy jeho věcí kompletně vyhodit nebo spálit. To byl plus pro Danteho, který teď nemusel na parkoviště jen spoře oděn. Kývnul jako gesto díku a začal se oblékat. Kalhoty mu byly lehce těsné, ale domů to přežije.* Výměna oblečení proběhne... *Musel se podívat na hodinky, které si před malou chvílí opět nasadil na zápěstí.* Příští týden ve čtvrtek, *oznámil jí a postavil před hotovou věc. Zas tak času na rozdávání neměl, aby se sáhodlouze domlouvali na čase jejich dalšího setkání. Neměl v plánu ji nějak upřednostňovat před jakoukoliv jinou jednorázovkou. Kterou měl. Nemohl ani dopustit, aby si to ona například špatné vzala, opravdu neměl v plánu toto opakovat a už určitě ne v duchu toho, že by z toho mohlo být i něco více.* Tady máš telefonní číslo, *oznámil jí zpoza pouzdra telefonu vytáhl jednu vizitku, kde se nenacházelo nic víc než jeho jméno a divné telefonní číslo s předvolbou Nikaragui.* Dovoláš se na něj, ale je to jen pro případ, že se nebudeš moci sejít, *pokračoval a nedával ji moc prostoru vyjadřovat se. Na to, jaký byl předtím vlídnější a otevřenější, teď působil jako studená zeď.* Tu medovinu můžeš připravit na příští týden, *připomněl, že mu vlastně slíbila alkohol a nedala. Zas tolik mu to nevadilo, odcházel s jinou nadílkou.*
*Jen co mu podala oblečení, měla pocit, že snad mluví se strojem, alespoň tak se začal chovat. Divně a chladně. Až se tomu Tia podivila. Sledovala ho, poslouchala a pak si od něj vzala jen divně vypadající vizitku s ještě podivnějším číslem. Děsilo jak moc to měl všechno naplánované, ale raději mlčela a jen přikývla.* Pokud mě už nechceš vidět a jen to prostě neumíš říct, tak mi dej jen adresu, kam ty věci mám poslat. To, co máš na sobě klidně vyhoď je mi to jedno. *Pronesla nakonec, když se začala cítit divně. Cítila se teď tak momentálně díky němu a jeho mluvě, tomu chladu, který z něj najednou sálal. Nakonec přešla do chodby a otevřela hlavní dveře.* Jdi! *Pronesla a čekala až odejde, když jimi pak prošel, s hlasitým třísknutím je zavřela a vrátila se zpět do pokoje.*
*Tia nejspíše nebyla ráda, že se takto distancoval, ale bude lepší pro její vlastní krk, když si každý půjde po svých. Reagovala najednou impulzivně, možná byla i trochu naštvaná, že snad nedostane pusu na čelíčko a přání krásného rána? Očekávala to? A to si myslel, že dal jasně najevo, že nic z toho není jeho šálek kávy a nemá v repertoáru nic takového jako sladké řeči a romantická gesta. Titul jej čas, proto nebylo nic lepšího než to, že jo prakticky chtěla vyhodit. Stoupla si ke dveřím a pobídla jej k odchodu, čemuž se musel uculit. Měla ta hra pokračovat dál? Měl jí dát možná nějakou naději, že by snad měla příští týden zavolat? Možná by ji mohl zařadit do čtvrtečního večerního povyražení, protože na nesmělou stydlivku to nebyl zas tak špatný sex. Uvidí, co ta malá holka udělá…* *Při odchodu se zazubil a vlepil jí pusu na tvář, než si pospíšil ven z bytu, kdyby ho náhodou chtěla praštit.* Ve čtvrtek, *připomněl jí, že by se měla ozvat, jinak už hadry svého ex nikdy neuvidí. Pak už jen praskla dveřmi. Celý pobaven pak odjel domů.*
Stejně je to velká škoda. *Namítla i přes to, že jí sdělil, že to není teď důležité. Snažila se mít oči otevřené a jen se modlila, aby se k němu dostali co nejdřív. Krk jí hořel v jenom ohni a ona nevěděla zda to vůbec zvládne.* Bude to znít paličatě, ale rozhodně to nenechám jen tak i když říkáš, že za to nic nechceš* Mírně se na něj zamračí.* Aspoň mi dovol to splatit tak, že ti budu hrát na klavír. *Navrhne Am. Nemohla odejít s tím, že mu za to nic nedá. Záchrana života pro ní bylo velmi důležité.* Dobře. *Přikývne jen. Když auto po několika minutách opět zastaví oba vylezou u auto a zamíří k Dominicovi domů.*
*Když navrhla to s tím klavírem, tak kývl na souhlas.* Tak jo, jo to mi zní fajn, beru. *Usmál se. Když pak dojeli domů a vystoupil, počkal, až vystoupila i ona. Pokud tak udělala, tak zamířil i s ní dovnitř. Ihend se pak posadil na gauč, a vzal Am jemně za ruku, aby si ji posadil naproti sobě. *Tak jo, ukaž mi to. *Pronesl a jemně se na ni usmál. Prostě jí to zaváže, očaruje ji a pak ji pošle domů, nebo jí odveze, vezme si na ní kontakt a uvidí, co pak bude dál, zda se ozve, nebo to nakonec nechá být.*
*Měla radost, že konečně s něčím souhlasil. Bylo těžké dávat mu nějaké návrhy, když všechny pro něj byly nedostačující. Tedy kromě toho, jak mu nabízela sebe to nebudeme počítat, protože tu větu plácla jen tak bez velkého uvážení. Konečně se dostanou k němu domů a Am se posadí na gauč. Odundá kousek látky ze svého krku, aby se na to mohl podívat.* Tak co? Jak to vypadá? *Optá se hned. Jenže u téhle otázky rozhodně nezůstane a tak se ptá dál.* Říkal si mi, že mi to vysvětlíš. Řekla bych, že je na to správná doba* Šeptne jemně. Rozhodně bez těchto informací neodejde domů. Už tak má tu hlavu pomotanou a do toho tohle.* Kdo byla ta dívka? Je v pořádku a co to měla z obličejem? *Vyhrkla na něj několik otázek*
*Dominic se na ni podíval a pak si jemně povzdechl. Pak vstal, aby došel do koupelny odkud přinesl pár obvazů a pak se vrátil zase za ní. Posadils e vedle ní a jemně odvrátil pohled.* Promiň Am, já vím že sajme ti to měl vysvětlit, ale nevím, jestli to pochopíš, myslím, že to je něco, co by jsi asi vědět neměla. *Hlesl, hledíc na své ruce. Na druhou stranu měl ale strach že potom, co se dnes stalo, jí zatáhl do něčeho, do čeho nechtěl. Myslel si, že teď, když její učitelka byla vlkodlačice, tak o ní měl trochu strach. NA druhou stranu, nemohl j to říct. Bilo se to v něm a on nevěděl, co dělat.*
*Viděla na jeho tváři, že je ho celá situace trápí. Taky z toho nebyla nadšená, ale je to život. Někdy prostě dokáže být velmi krutý a bolestivý. Navíc žije a to považovala za velký úspěch. Na chvilku zůstala v místnosti sama než se vrátil spolu s obvazy. Opět usedl vedle ní, ale nepodíval se na ní. Chvilku těkala pohledem po jeho tváři a pak ho jemně vzala ruce.* Můžeš mi to říct. Pochopím to navíc to může být naše takové malé tajemství. *Zdálo se, že to pro něj bylo něco hodně důležitého, ale Am věděla, že jí to může říct ať je to cokoliv.* I kdyby to byla blbost pochopím to. Jen mi to prosím vysvětli. Slibuji, že to nikomu neřeknu. *Řekne jemně. Nemohla žít v nevědomosti navíc, jak by se příště něčemu podobnému mohla vyvarovat když o tom nevěděla.*
*Dominic nakonec zvedl pohled, aby se jí zadíval do očí. Jemně se usmál, načež se pak natáhl, a jemně jí očistil ránu desinfekcí. Pak jí na krk omotal pobvaz.* Nejde o to, že bych nechtěl, spíše o to, že nemůžu. Nějaké věci ti jsou, nebo spíše, civilům jako jste vy, skryté z určitého důvodu. Musí tak být, protože to prostě chtěli ti, co se starají o pořádek, takže Am. *Hlesl a zadíval se jí do očí, načež začal používat Encanto.* Napadlo tě zvíře. Neviděli jsme, co za zvíře to je a neviděli jsem, kam uteklo. ta holka, co tam byla tak byla jen zmatená a patřila do nedaleké léčebny. Takhle si budeš to, cos e stalo pamatovat, dobře? *Pronesl, zatímco jí očarovával.*
*Am okamžitě sykne, když se dezinfekce dotkne její rány na krku. Nesnášela to, ale musela to vydržet pokud chtěla, aby se rána nezanítila. Ranilo jí, že jí nemohl říct o co jde, ale z nějakého důvodu to chápala. Dívala se mu do očí a poslouchala jeho slova. Teď jen věděla, že jí napadlo zvíře a dívku, kterou našli patřila do léčebný.* Ano napadlo mě nějaké zvíře. *Hlesne potichu. Nakonec jí Dominick odveze domů a jejich cesty se rozdělí*
*Jakmiel se pak octli na Manhatttanu, tak se rozhlédla. Ladila písničky a tak nějak hledala, co přehraje nakonec skončila u písně Radio do Lany Del Ray. Okamžitě si začala notovat.* Now my life is sweet like cinnamon.. Hele,. tady já to znám!! *Vyjekl a nalepila pak své oči na okénko, aby se mohla zadívat směrem ven, na New York, kterým projížděli.* Manhattan, tady jsem bydlela, než jsme se proměnila, tady to mám prochozené nazpaměť. *uculila se spokojeně, hledíc na ulice. Vzpomínky ji obklopovaly do svého hávu, ale nakonec je ze sebe setřásla a pak se podívala zase na Danteho.* Jak dlouho tu bydlíš? *Zajímala se.*
*Konečně se po neustálém projíždění rádiových kanálů zastavila na jednom a začala si broukat. Nechal ji tak, mohl být rád, že nenutila i jeho dělat podobné skřeky. Ne že by neuměla zpívat, bylo to horší než karaoke, ale na druhou stranu ještě stále k vydržení. Čuměla u toho ven z okýnka a kochala se nočním velkoměstem.* “To musí být poměrně downgrade přestěhovat se nedobrovolně do Brooklynu,” *zasmál se tomu nahlas, neboť jeho by snad z Manhattanu nic nedostalo. Pro jeho rodinu byl tenkrát zázrak, že se jeho děd rozhodl emigrovat do Spojených států. Byl natolik ponořen do myšlenek na minulost, že nejdříve vlastně netušil, co říká. Jak dlouho to vlastně je? Několik let? Několik desítek let? Byl to definitivně nějaký pátek, to musel uznat.* “Příští rok to bude 180 let,” *odpověděl jí, jako by to bylo spíše 18 a očekával, že ho nazve starým důchodcem, zatímco se bude chvástat, že je jí kolik? Dvacet? Dorazili do podzemních garáží jeho rezidenčního komplexu, kde vytáhl Miru za paži ven z auta a rozhlédl se, zda není nikdo na blízku, aby náhodou opět nedostala hysterák.*
*Poslouchala jej a pak se uculial.* No, jo to víš, hele já nejsme v NY moc dlouho na to, abych mohla soudit kde je hezky a kde ne, ale Brooklyn není vůbec špatnej, abych řekla pravdu. I když Manhattan je Manhatattan. *Přiznala. pak si vyslechla to, kolik let tu žije a nadzvedla obočí. Nakonec ale jen zavrtěla hlavou.* No, čekala jsem něco jiného? Potom, co jsem viděla, myslím, že už nic jiného se čekat nedalo. Tyo, ale na to, že jsi tak mrzutej bych ti tipla víc, já nevím, dvě stě pade? Tři kila? Přeci jen, vypadáš jako někdo, koho život už dávno nebaví. *Zasmála se a pak se nechala táhnout dál. Jakmile se octli na místě, vykulila oči.* Hele, kde to jsme? To je tvoje? *Vykulila oči a rozhlížela se kolem sebe, zatímco šla s ním.*
“Jako veřejná garáž? Ano, to je vše moje,” *pronesl ironicky, když se rozhlížela kolem v podzemní garáži. Zde měli auta všichni z velkého obytného mrakodrapu, kde žil. Technicky byly tedy jeho pouze tři parkovací místa vedle sebe.* “Neloudej se,” *pobídl ji do kroku, když vyzvedl z kufru tašku, která obsahovala další menší pytlíky s krví muže, který večer platil. Bylo to dost na následujících pár dní dokud nevezme další zakázku. Přes rameno si hodil pušku a ušklíbl se na Miru, kterou gestem ruky popohnal vpřed. Možná nebyl nejlepší nápad ji nechat běhat na parkovišti, ale v tuhle denní dobu tu většinou bylo vylidněno, tak se ani nebál, že by je tu někdo načapal. Doma jí bude muset zbavit jejího ‘halloweenského kostýmu’ v podobě zaschlé krve od úst dolů. Pochyboval, že by něco dostal z jejího oblečení, ale to už tak nehořelo. Nebyla tak špinavá, aby to bylo na první pohled vidět. Nacpal ji do výtahu a vyjeli do 34. patra, kde se nacházel jeho byt. Doma ji už mohl plně vypustit. Doufal, že si třeba začne všímat televize nebo Playstationu, takže jí nabídl, že obojí má k dispozici a sám šel uklidit věci do větší místnosti vpravo na konci delší vstupní haly.*
*Jakmile vešli do jeho bytu, ihned se Mira zatočil kolem své osy a rozhlédla se.* Wooow, pekný, ale viděla jsem hezčí. *-Uculila se a potom cupitala za ním. Doslova se posadil a jen kousek od upíra, přesně tak, aby mě la nějaký dobrý výhled na to, co dělá.* Takže, ty tenhle byt máš už dvě stě let, jo? Hele, co že jsi říkal, že děláš za práci? Dealera? Bankéře? kradeš? Vypadáš jako někdo, kdo nemá do kapsy hluboko, ty jeden. *Uculila se jako měsíček na hnoji, pak si přehodila nohu přes nohu.* A nebo jsi džigolo? Jako hele, postavu by jsi na to měl, co postavu, ale tu prdel, hmpf. *Zavrněla spokojeně.*
*Nebyl to moc jeho vkus, ale nezbývalo nic jiného, než to přetrpět. Stěhoval se přibližně každých pět let do nového po celém Manhattanu, takže už ho příliš netrápili, jak jeho bydlení vůbec vypadá na tak krátkou dobu. Důležitá pro něj byla hlavně praktičnost.* „V pořádku, taky jsem viděl lepší,“ *přitakal jí, když si sedla kousek od něj s tím, že se dožadovala nějakých informací ohledně jeho profese. Ono nazvat to nějakým konkrétním názvem bylo těžké a taky tajné, takže se jen uculil.* „Řekněme, že jsem exekutor,“ *odpověděl jí jednoduše a odložil pušku stranou. Místo toho sáhl do chladící tašky pro další pytlík krve s nabídl jej Miře. Sám si jeden vzal.* „Ještě takhle můžeš chvíli pokračovat a poletíš z okna," *odsekl pobaveně. Už naprosto rezignoval na ty její kecy a místo toho začal čistit hlaveň. Neměl v plánu její řeči podporovat, ale na druhou stranu neměl důvod odporovat jí. Měla pravdu, že zadek měl fakt jak dva polštáře. Tak alespoň měl někoho, kdo mu to mohl připomínat.*
*Jakmile se jí nabídlo krve, tak se na něj usmála, okamžitě se po pytlíku natáhl a tak nějak si jej otevřela, aby se ještě více nezašpinila,než byla teď. pak začala pít a dívala se na něj, s hlavou jemně nakloněnou na stranu.* Jo? Exekutor? A co exekuješ? Byty? Nebo krev z lidí? Protože to vypadá, že jsi na exekutora dost movitej. *Ušklíbla se Když jí pak pohrozil, že poletí z okna protočila očima.* Jaj, netýkavko. *Odfrkla si a pak si podepřela bradu rukou a podívala se na něj, jak čístí zbraň.* Tak co exekuješ, řekni mi to. *Pronesla pak se zájmem.*
*Sofistikovaně otevřel pytlík s krví. Nebylo to tak dobré, jako když jeden pije přímo z žíly, ale chuť i vše ostatní bylo naprosto dokonale prezervováno.* „Když dluží velký prachy nesprávným lidem, tak si vezmu to, co má největší hodnotu jejich život,“ *uculil se a pokračoval nasáváním krve, jako by to byl Caprisun.* „Jaky jsi měla ty život, než se ti obrátil vzhůru nohama? Studovala jsi?“ *zeptal se, aby nestála konverzace, zatím co odložil prázdný pytlík na prosklenou vitrínu uprostřed místnosti. Jeden by to tu na první pohled nazval velkou šatnou. Nábytek připomínající skříně lemoval vlastně celou délku místnosti, ale standardní oblečení by tu jeden hledal marně. Postavil se na nohy a začal si svlékat sako, po něm následovala košile a neprůstřelná vesta. Konečně se cítil o dost lépe, když mohl opět volné chodit pouze v lehkém černém tričku.* „Už si skoro nepamatuju moje první roky,“ *řekl svou myšlenku nahlas, když nad tím tak přemýšlel. Bylo to tolik let zpět a vlastně měl už tenkrát víceméně neustále zamlžené vzpomínky. Byl jako ona pod přísným dohledem a prakticky se jednalo o deset let naprosté nudy. Nikdo jí nemůže vyčítat, že utekla.*
*Zaposlouchala se do jeho slov a pak jen tak přikyvovala.* Takže vlastně jsi vrah, hm? *Optala se a pak se usmála.* To zní jako zajímavý job. *Přitakala poté. když jí pak položil otázku, tak se narovnala, protáhla se, a pak vstala a začala se procházet po místnosti.* Ne, už jsme měla po studiích. pracovala jsem jako grafička, měla tři psi, randila jsem s vílou, ale jinak jsme měla být civilka beze zraku. Byla jsem zbídačená životem, měla řadu psychických poruch a bylo mi celkově na nic, ale po proměně to udělalo tak nějak puf. Teď je mi mnohem lépe. *Přiznala a usmála se. Pak se na něj koukl a naklonila hlavu na stranu.* Odkud vlastně jsi? Kde jsi se vyloupl? *Optala se dívka.*
*Jen se ušklíbl, když jej nazvala vrahem. Měla pravdu, ale Dante už to chtěl raději nechat plavat. Ona uznala, že to není zas tak špatné, ale Dante si říkal, že ne každý by tento pohled sdílel. Raději se soustředil na její vyprávění o životě před tím, než se stala dítětem noci. * *Podle jejích slov to vypadalo, že byla starší, než Dante odhadl.* „Co ta víla, ví vůbec, co s tebou teď je?“ *zeptal se pobaveně, jako by mu právě nevyložila poměrně smutnou storku. Samozřejmě Dante si nic takového neuvědomoval.* „Jak to jako myslíš?“ *zeptal se jí nechápavě. Myslela jako na světě? Nebo v Soho? Nebyl si jist, kde přesně se podle jejiho měl ukázat.* „Narodil jsem se v New Yorku,“ *doufal, že toto dostatečně odpovi na její otázku, ale kdo ví. Místo toho tedy, aby nad její extra otázkou přemýšlel, zvedl se a pokývnul, aby jej následovala. V chodbě jí pak ukázal na místnost, kde se mohla v klidu osprchovat, zatím co se Dante převlékne.* „Jdi se umýt, nikdo by špinavý dar nechtěl,“ *vybídl ji, aby to opravdu udělala a doufal, že dostane chvíli o samotě.*
*Okamžitě kývla na souhlas.* Jo, jasně že ví. *Usmála se.* Byla u mojí smrti, a pak i potom, co se dělo pak během toho všeho po proměne. *Uculila se jako měsíček na hnoji. Pak se na něj podívala.* Jo, odkud jsi, a myslím si, že mi to jako odpověď stačí. *Mrkla na něj. Pak se na něj podívala.* Já se ale nemám do čeho převléknout, mohu se domnívat, že si sem taháš i nějaký prádlo pro ženský? *Optala se,. Pak už ale, ať byla jeho odpověď jakákoliv, zamířila do sprchy. Tam už ze sebe vše stáhla a skočila pod proudy vody.*
*Možná by si s ní povídal déle ohledně všeho možného, ale vlastně si nebyl jist, zda by mu to k něčemu bylo, zeptal se tak ze zvyklosti a víc neměl potřebu. Možná ještě něco vytáhne ještě později. Naivní holka zdrhla, ještě nazve Alessandru fanatickou ženskou a ráno jestli chápal správně bude zas fajn být zavřená. Kde má vlastně vůbec chůvu? Takovýhle upíři měli vždycky někoho. Lehce se pousmál, když mu došlo, že vlastně další upír bude mít problém, protože je ty tam. Možná kdyby jí nechal na té silnici, našli by ji dříve, teď si někdo musí dělat fakt velký starosti. Kdo ví, kde je ta její víla vůbec.* „Vubec se nic neboj, co půjde vezmeš na sebe a zbytek si můžeš vzít něco mého,“ *pronesl a zmizel u sebe v ložnici, aby našel pro Miru něco na převlečení. Vybral jí černou mikinu přes hlavu a dlouhé tepláky s gumou. To by mělo stačit, aby vypadala jak pytlová příšera. Oblečení odložil na umyvadlo v koupelně a bez jediného pohledu na sprchující se Miru zmizel. Sám se převlékl a ještě si stihl zapalit na terase doutník, čekal až se dosprchuje a budou moci vyrazit. On byl akorát tak ready na rich velkoměsta. Hned jak se zbaví Miry, zamíří do nějakého klubu.*
*Jakmile pak vyšla ven a podívala se na to, co pro ní přichystal, tak jen protočila očima.* No to si děláš prdel, Dante, co to jako je!! *Kdyby jí nezastavilo to, že byla nahá, tak by na něj asi naběhla. Nakonec si na sebe vzala oblečení a postavila se mu pak čelem.* Jakoby, je to humáč, kde jsi to vyhrabal? V dobročinný sbírce pro bezdomovce? *Odfrkla si nevraživě, nakonec si sedla na gauč a čekala, co bude dál. Pak se ale přeci jen vrátila do koupelny, vzala si své oblečení a alespoň si jej nechala v ruce.* Nečekej že ti ho tu nechám. *Odfrkla si jeho směrem.*
*Musel se zasmát, když ji slyšel, jak huláká na celý duplex, že jí vybral něco fakt nechutnýho.* „Co je, nelíbí se ti moje oblečení do fitka? Můžeš jít taky nahá!,“ *zavolal na ní. Musel si popíchnout, jinak by to nebyl on. Pak už se tu konečně objevila. Měla pravdu, vypadalo to, že chtěla jít na rap battle v 90. letech. Opět se tomu musel smát, neboť představa byla vtipná, ale tohle bylo ještě lepší. Musela si vzít své oblečení, neboť ho tu nechtěla nechat pro další dámu, která bude nucena obléknout Danteho tepláky.* „V pořádku, myslel jsem na vše,“ *ukázal na gauč vedle ní, kde se válel rozkošný obyčejný igelitový pytlík.* „Můžeš si jí dokonce nechat,“ *pronesl pobaveně,*
*Mira se na něj dívala, ne, doslova jej vraždila pohledem. Hleděla na něj a tiše vrčela, než nakonec jen zavrtěla hlavou a pak se na něj zase koukla.* Ty by jsi se ještě divil, kdybych se fakt svlékla a nahá šla, zmetku jeden. *Pronesla, ale i tak jí na tváři hrál úsměv. Nakonec se na něj opět zadívala a hodila po něm ten nejvíc ironický úsměv, co mohla.* Když tyhle hadry jsou fakt, až moc halí, já nemám ráda věci, co moc halí, ach jooo. *Protáhla, ale pak se nakonec zvedla, dala do tašky věci a koukla na něj.* Tak jak, jedeme? Nebo co bude?
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš mi je taky vrátit,“ *utahoval si z ní, protože jemu bylo vcelku jedno, zda půjde bez oblečení či nikoliv. Kdyby mu předem řekla, že klidně bude bez hadrů ani by se nesnažil. Jako každý chlap by se i rád podíval. Ale teď už jí pomalu strkal z obýváku zpět na chodbu, aby se obula a mohli vypadnout.* „Tak vystřel,“ *otevřel dveře a čekal, že vystřelí jak labrador na procházku. Byla asi taková, možná taková byla už před přeměnou, možná jen lehce zeříšela. A možná to bylo jen protože je novorozená. Kdo vlastně ví, co to s člověkem udělá. Konec konců vlastně musíš natánout bačkory, třeba to má vedlejší účinky. Dovedl ji do auta a půjčil telefon.* „Na, můžeš po cestě hrát hry,“ *řekl, aby se jí zbavil a nemuseli mluvit o tom, jak měla život na hovno, všechno bylo a je na hovno a podobně. Nevypadala jako někdo, kdo by si s tím lámal hlavu. Vyjeli tedy směrem na Staten Island.* *>>> Staten*
*Dnešní večer byl pro Castora dost dlouhý a náročný, už jen proto, že místo, aby už byl doma a odpočíval, ještě stále byl v galerii, kde se chystalo všechno na zítřejší akci, jenž se tam měla konat. Mezitím, co ještě stále měli otevřeno, on všechno bedlivě kontroloval, aby měli vše tam, kam to patřilo. Stál kousek od dveří do jednoho ze sálu, kde se vše mělo konat a hleděl do desek, jenž držel v rukou. Mezitím po očku sledoval ostatní a odškrtával si věci, které už měli hotovo. Zrovna dorazilo i nějaké víno, tak se postavil k malému stolu, kde kontroloval celou zásilku. Už ale na něm bylo vidět, že měl toho pro dnešek víc než dost, ale slíbil své šéfové, že se o to postará a tak to chtěl splnit.* Hej, dávejte tam s tím pozor, ty věci jsou dost drahé a pokud vám nějaké to dílo spadne, myslím, že se asi nedoplatíte. *Zvolal na dva chlapíky, kteří vzadu něco dělali a jen tak tak udrželi jeden z obrazů.*
*Zrovna nakládal jednu ze svých soch do auta. Měl ji zavést do galerie už před pár dny, skoro před týdnem, vyskytly se ovšem menší komplikace. Někdo mu rozbil zadní okno jeho vozidla a hromadnou dopravou sochu rozhodně tahat nechtěl. Už jen, protože byla těžká a on by vypadal blbě, když by ji nesl jako by měla váhu pírka, které vítr kdesi odnášel. Nehodlal tedy na sebe upoutat pozornost kvůli takové maličkosti, proto se taky slečně, která se s ním domlouvala, omluvil, že ji dodá s nějakým tím zpožděním.* Nuže, odvezeme tě a vrátíme se domů. *Pravil si pod nosem při pohledu na kus mramoru vysekaný do tvaru hlavy obrostlé všelijakými rostlinami. Trvalo mu to docela dlouho. Nuže, kufr zavřel, do vozidla nastoupil a nastartoval, aby mohl vzápětí hned vyjet směrem galerie v Manhattanu. Byl tam naštěstí včas. Spokojeně se tedy usmál, když vystoupil z auta, dívajíce se na budovu. Nemohl si však nevšimnout toho, že zde bylo vozidel víc. Obzvláště pak dodávek. Pokrčil nad tím však rameny.* /Ona se vlastně zítra koná ta akce, že?/ *Pomyslel si v hlavě, načež sochu ze svého vozidla vytáhl, auto na dálku zamkl a využil otevřených dveří, aby do budovy vstoupil. Následně se rozhlédl. Potřeboval najít někoho, kdo momentálně ten chaos řídí. Mohl tedy působit lehce zmateně.*
*Castor stále sledoval oba mladíky, ale jeho pohled pak zaujal opět někdo nový. Snad jako kdyby dneska byli všichni až moc nešikovní.* Tak dávejte na to pozor, kolikrát vám to mám říkat. *Zamručel na dalšího muže, který opět nešikovně něco vzal a málem to rozbil.* Jak s malými dětmi.* Povzdechl si fér a znova si něco odškrtal v deskách. Když pak pohled zvedl, spatřil někoho, kdo tady doposud nebyl. Mladíka nesoucího sochu. Ihned se vydal za ním.* Ehm, vy jste kdo? Jméno prosím. *Optal se a už listoval papíry. Potřeboval mít všechno pod kontrolou, zvlášť, když šlo o tak důležitou akci, jakou byla takhle.*
*Cesta mu kupodivu nezabrala tolik času a na místo dorazil včas. Dost jej to překvapilo. Obzvláště, když byla zpravidla v takovýchto hodinách docela velká špička, poněvadž se někteří už vraceli z práce. Nuže nemohl vznést žádnou stížnost. Byl by to pak za pěkného šílence. Stále měl však lehce problém s parkováním, protože u galerie stálo nemálo dodávek, což jeho možnosti dost rychle eliminovalo. Nakonec se mu nějak ale podařilo i to, takže mohl spokojeně nakráčet dovnitř, předat sochu a zmizet zase k sobě. To by ale musel najít toho, kdo to měl přebírat. To mu totiž slečna do telefonu neřekla. Byl tedy rád, když se u něj zjevil vysoký muž. Věnoval mu jemný úsměv.* Was Benjamin Doron. *Nadiktoval s nadějí v hlase. Snad by jej v těch papírech napsaného mít měl.* Měl jsem tuto sochu dovést už před několika dny, ale nastaly jisté komplikace, takže mě sekretářka přepsala na dnešek.
*Fér si vyslechl jeho jméno a sjel si jej pohledem, načež se opět sklonil k papírům a hledal jeho jméno. Listoval papíry až ho našel úplně na konci.* A tady vás mám. I s poznámkou ano, dobře tak jste tady. Hm sochu budeme muset dát na místo, ale musíte chvíli počkat. Máme tady trochu napilno s idioty, kteří nám to všechno trochu komplikují. *Pronesl a opět se zadíval na muže, kteří to tam měli chystat, načež si jen tiše povzdechl.* Někdy si říkám, že kdybych to udělal sám, v tuhle dobu bych už byl doma v teple a měl klid. *Uchechtl se nervozně.* Mimochodem, říkají mi Castor. *Podal muži ruku, pokud jí přijal, potřásl si s ním, pokud ne, opět sebral tužku a něco si zapisoval.*
*Trpělivě čekal, až si jeho jméno muž najde, doufajíce zároveň, že si nespletl den. I to bylo přece možné a on by byl nerad, kdyby zde strašil v nesprávný termín. Nakonec se mu však o trošku rozšířil, když jej na seznamu mladík našel, hraně si i oddechl. Jak ho pak poslouchal sochu na chvíli postavil na zem, před sebe. Už tak muselo být pro všechny kolem divné, že tu mramorovou hlavu v rukou držel tak dlouho.* Jestli to je potřeba, klidně pomůžu. *Nabídl pomocnou ruku. Nakonec bylo již docela pozdě a on by taky rád znovu zmizel k sobě domů, kde by mohl rozjímat nad další knížkou, kterou si rozečetl. Lehce se pak uchechtl.* To bych ale nemohl tu sochu dovést..dříve jsem čas neměl. *Zaobalil. Dříve sochu dovést nemohl kvůli slunečnímu svitu, který tam přes celý den strašil. A popáleniny či svoji smrt riskovat vážně nehodlal.* Těší mě. *Potřásl si s ním rukou, během čehož se krátce zazubil.*
I mě těší. *Pronesl fér a usmála se.* V pořádku, ona celá ta věc stejně začíná až zítra, takže vůbec nevadí, že jste s ní došel až dneska. Hlavně že jste teď tady. Lepší pozdě, než nikdy. *Uculil se a rozhlédl se.* Místo pro vaši sochu, už máme, takže jí tam pak klidně můžeme přesunout. A typuju asi správně, že je to vaše práce , že ano? *Optal se jej se zájmem a prohlížel si dílo, které mladík donesl. Jemu nijak ani nepřišlo, že vlastně sochu stále držel, odtušil, že to nebude asi člověk. Přece jen i mezi podsvěťany se to hemžilo různými umělci a on nebyl výjimka.* A pokud tedy nespěcháte a nijak vás nezdržuji, tak budu jen rád, za každou pomocnou ruku, která všechno nepodělá. *Pronesl s úsměvem.*
Přesně tak, lepší pozdě než nikdy. *Souhlasil s Castorem. Nakonec, taky nemusel přijet vůbec, což by mu ovšem moc ovoce nepřineslo. Jako autor práce, jenž byla jím přivezena, měl mít taky z této výstavy benefity, o něž se určitě nechtěl připravit. A možná se i na tu akci přijede podívat, pokud tedy bude trvat déle, až sluneční svit zmizí, aby mohl ze svého doupěte vylézt.* Jasně, můžeme. *Přikývl.* Zajisté, originální kousek, zatím snad žádné kopie nevznikly. *Uchechtl se, s čímž na féra mrknul. Socha mu stále stála u noh. Nemohl vzbudit více pozornosti. Tedy, zajisté by mohl, jen nechtěl. Obzvláště, když jen stačilo ten kus mramoru odložit, nic víc.* Nespěchám, takže stačí říct, co mám udělat a já to udělám. A neměl bych to podělat, od toho jsou tu zajisté jiní. *Uchechtl se.*
*Cas si ještě chvíli jeho sochu prohlížel, než se usmál.* Musím uznat, že je to vskutku skvostný kousek, bude s tu vyjímat. *Mrknul a něco si ještě u jeho jména v deskách zapsal., snad aby měl všechno. Jakmile dopsal poslední informaci, desky odložil a na chvíli se zamyslel.* No nejprve asi přesuneme sochu tam, kde má být a pak se uvidí. Měl jsem tu mít ještě kolegy, ale ti bohužel nemohli, takže je to dneska jen na mě a opravdu by mě zajímalo, zda to dneska tady přežiju. *Uchechtl se.* Takže to vezmeme a tudy. *Pronesl a nějak vzal sochu taky, aby mu s tím pomohl, pak už mu jen ukazoval kudy jít a kam jí složit.*
V to i doufám. *Odpověděl férovi opět s krátkým zazubením. Když už mu to zabralo tolik času, doufal, že se ostatním zalíbí. A kdyby ne, hold ji znovu přivítá u sebe doma. Nakonec..on sám s ní byl spokojený a to, že na ní strávil více jak dva týdny, mu vůbec nevadilo. Proč by taky, výrobu soch měl jako terapii. Patřilo to k němu a dělalo mu to radost. Raději trávil čas u něčeho takového, nepotřeboval trávit každý večer na pařbách a vracet se domů zlitý z alkoholu míšeného s krví.* Určitě ano, kdo by namísto vás přece zítřek řídil? *Pozvedl v jemném zašklebení Was. Určitě tu měli někoho jiného, ale Castor vypadal jako pohodový člověk, co by i mohl být dobrý moderátor, leč to byl pouze první dojem. Těžko říct, zda by to taky byla pravda.* Dobře. *Kývl. Sochu by pak vzal bez problémů sám, ale nakonec ji vzal jen z části, aby ji Castor netahal sám. Během toho se snažil i hrát, že to pro něj nic lehkého nebylo. Férovy instrukce následně poslouchal a šel, jak mu Castor pravil.*
Tak zítřek může řídit ředitelka, kdyby náhodou. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se znova rozhlédl a zamračil se nad jedním mužem, který rozbil vázu.* Věřte, že vám jí strhnou z platu! *Zavrčel a pak si povzdechl.* Omlouvám se, nebývám tak rozmrzelý, ale dneska je toho moc. *Pousmál se na něj. Pak sochu tedy nějak nesli na místo a když došli, tak jí položili na místo.* Tak skvělé, tady to bude naprosto dokonalé. *Mrknul a ještě tam přidal tabulku se jménem a názvem díla.* Takže potřeboval bych ještě nějak protřídit pár věcí, můžu tedy poprosit o pomoc? *Usmál se na něj mile.*
Může, ale hádám, že návštěvníci budou radši, když uvidí krásného charismatického muže..minimálně ženy určitě. *Uchechtl se pobaveně. Měl poněkud zvláštní humor, což už věděl. Tohle se mu ovšem zdálo dost slabé, takže doufal, že Castora nějak neurazil či třeba nepohoršil. Lehounce si pak skousl ret, když slyšel, jak někdo rozbil vázu. Nelibě proto zavrtěl hlavou.* /Nechtěl bych být na jeho místě./ *Pomyslil si. Těžko říct, zda by vůbec měl na zaplacení něčeho takového. Kdyby mu to sebralo celou jednu výplatu, byl by nerad.* Naprosto chápu. *Kývl. Nedivil se jeho nervům. Sám byl rád, že nikdy žádné výstavy nepořádá. Ani si nemyslel, že by někdo tolik toužil po tom, vidět jeho sochy. Sám se lehce divil, že se někomu vskutku zalíbila tato, co nyní dávali na její místo.* Jasně. *Kývl a na cedulku se spokojeně usmál.* Samozřejmě.
*Castor se lehce jeho poznámce začervenal a uculil se od ucha k uchu.* Děkuju, ale myslím, že kvůli mně tady určitě nebudou. Ti budou rádi, když jím dam pokoj a nebudu vysvětlovat, co je jaké dílo zač a tak. *Pokrčil rameny a opět si vzal svoje desky, načež nařídil vázu sebrat a toho pitomce, co to rozbil, poslal ven, nepotřeboval další škody.* Takže, mám tady seznam věcí, jídlo dojde zítra, ale vína a takové věci už máme tady, potřebuji to pomoct zkontrolovat a pak nějak uložit také na dané místo, což je tam ten provizorní bar v rohu. *Poukázal fér do jednoho rohu místnoti.* A ještě jednou, moc děkuju, vím že vás asi ruším a že máte určitě lepší program na dnešní večer a noc. A kromě soch, děláte ještě něco jiného? *Optal se se zájmem.*
*Věnoval mu pohled, aby si zkontroloval, zda ho svým vtipem neurazil, když se zarazil a ve tváři se mu objevilo překvapení. Ta červeň jej dosti zarazila. Ale bylo to lehce rozkošné. Tiše se uchechtl.* Hele, někteří by si občas takové vysvětlování i zasloužili. Nikdy se totiž neobjeví jen profíkové, ale i laici, co tu třeba museli přijít z donucení. Taková ta situace, kdy přijde rodina, v níž je jeden umělec a zbytek by tam ani nechtěl být. *Uchechtl se. Tohle přece nakonec nebylo nic nevšedního. Párkrát tohle na nočních výstavách zažil, ale moc se vysvětlování neujímal. Nebyla to jeho práce. Lidí, kteří na toto měli dohlížet, tam bylo dost. Na bar se podíval.* Dobře, tím pádem mám prostě to víno vyskládat do baru? Je tam nějaký chladící přístroj, nebo tak něco? *Dotazoval se, aby věděl konkrétně, kde to všechno má dát. Nechtěl taky něco pokazit.* Je to v pořádku. *Usmál se.* Jako profesi? Mívám brigády..sochy mě vždy neuživí. A ve volném čase čtu často nějaké knihy.
Jako neříkám, že to tak není, ale jsou tady občas individua, která na to koukají jako na tele na nové vrata, přitom dělají, že tomu nejvíc rozumí, ale pak chtějí vysvětlení, přičemž v půlce odejdou, protože je to nebaví. A proto občas nesnáším práci s lidmi, proto jací jsou to idioti. Teda s prominutím, že tak mluvím. *Zasmál se a prohrábl si znova nervózně vlasy.* Ano láhve s vínem a tím ostatním prosím do lednice, je hned pod pultíkem, děkuju. *Pronesl a sám se tam vydal, aby vše kontrolovat podle seznamu, zatímco jej poslouchal.* I tak to je dost zajímavé. Ale tak kdyby se našla nějaké galerie či něco jiného, třeba by šlo dělat naplno? Alespoň já to tak mám, já totiž maluji a zároveň pracuji tady, takže to pak hezky do sebe zapadá. *Usmála se na něj.* A knihy zni také moc dobře, moje knihovna by mohla vyprávět.
*Was se uchechtl. Moc dobře znal takové situace. Vždy to byla bolest pozorovat i poslouchat. Však ať tam ani nechodí, když je to nebaví. I když tam někoho mají, stačí odejít a pak se pro toho člověka vrátit. To to bylo tak těžké? Radši rovnou zmizet, než předstírat, jak vás to moc zajímá.* V pořádku, já tomu naprosto rozumím. *Odpověděl mu nakonec, než krabice s lahvemi s vínem popadl, aby je mohl zanést tam, kde patřily. Naoko se pak zakolébal, aby nevypadal opět nějak podezřele. Nato s nimi odešel a za barem je začal skládat do ledničky, během čehož Castora poslouchal.* Těžko říct.. /Smím jen po večerech, za tmy, to by nemohlo fungovat./ *Pomyslel si. Nevěděl však, zda to smí říct nahlas. Nebyl si u Castora jistý, zda byl členem podsvěta, nebo ne.* Opravdu? Taky ji máte přeplněnou až k prasknutí?
Jsem rád, že v tom nejsem sám. Sice většina mých kolegů je stejných, ale jsou tady i existence, kteří tohle třeba nechápou a jsou ochotní to tomu blbovi dokola vysvětlovat, což já bych nemohl. Jednou a dost, buď tomu rozumíš a baví tě to nebo na tebe zcela kašlu a půjdu svůj čas dát někomu, kdo o to stojí. *Pousmál se, zatímco si odškrtával názvy vín a počty, které Was ukládal, přičemž jej poslouchal.* Ano moje celá jedna stěna je jedna velká knihovna, pak mám něco i v ateliéru a dokonce i v ložnici. Myslím, že knih není nikdy dost, ale to chápe každý knihomol. *Zasmál se.* Mimochodem nechcete něco k pití? Vodu, čaj, kávu nebo klidně i něco ostřejšího? *Optal se jej, zatímco na něj hleděl.* A ještě jsem něco chtěl, jen mi to teď vypadl, hm… ach ano už vím, jak jsem říkal o tom, že byste to měl zkusit s nějakou galerii nebo někým, tak klidně můžete i zde. Naše ředitelka je velmi skvělá dáma, která se v tom vyzná a pokud vidí v daném člověku talent, nabídne pomocnou ruku. Což myslím, že u vás nehrozí, že by vás odmítla. *Usmál se na něj. On sám byl za Lily rád, už jen proto, že to byla žena, která měla zrak a proto věděla, co je Cas zač a díky tomu si rozuměli a pomáhala mu, když bylo potřeba.*
Myslím, že i ty to časem omrzí..doufám v to za ně, protože vysvětlovat to tisíckrát? To mě raději zabte. Přesně jak říkáte, jednou a hotovo, možná nanejvýš dvakrát. Víckrát už ne. Jednou to mohli přeslechnout, pro druhé je to už ale pravděpodobně nezajímá. *Pověděl, načež se věnoval vínu a jeho přemísťování z krabic do lednice, zatímco si všechno Castor zaškrtával. Aspoň si to myslel, snad jej jeho sluch neklamal. Takový zvuk měl docela dobře naposlouchaný.* Přesně tak. Divím se, že kus knihovny nemám i v kuchyni. *Uchechtl se. Vskutku, knih nebude nikdy dost. Hlavně co by taky kromě vytváření soch mohl dělat, než si poklidně číst v posteli a čekat, až bude moct vylézt ze svého skromného příbytku. Hold nebyl obdařen světlomilectvím, bohužel. I když, těžko říct, zda mu to nějak zásadně vadilo.* Ne..ne, díky. *Zavrtěl hlavou. I kdyby Castor nakonec měl co dočinění s podsvětem, pochyboval, že by tu měl krev. Bez ní nebyl schopen žádný jiný nápoj pozřít. Vydržel by to maximálně na krátkou chvíli, než by to potřeboval vyzvracet. Když pak féra poslouchal, během skládání lahví přikyvoval a nakonec se na něj i podíval.* Dobře, to zní..jako skvělá nabídka, jen mohu až k večeru..za tmy. *Pověděl lehce nervózně.*
*Castor přikyvoval a usmíval se, když jej poslouchal, měl totiž naprostou pravdu. S lidmi prostě bylo těžké vyjít a někdy jim i rozumět.* No jsem rád, že mi rozumíte, už jsem si někdy říkal, že jsem snad z jiné planety a mám to tak jen já. *Pousmál se a dál kontroloval všechno co měl, když to bylo hotovo, spokojeně si mlaskl.* Tak ještě pár věci a snad to pak bude v pohodě a vše nachystáno. *Pronesl si spíš sám pro sebe, pak pohlédl na Wase a usmál se, když zmínil, že by mohl jen za tmy, trochu zpozorněl, byl snad ten, koho myslel? Hm, nemohl se ho přece optat jen tak. I když.* Tak pokud můžete jen za tmy, myslím, že by to nebyl problém. Někteří jsme tady takoví, že to moc dobře chápeme, jak říkám. Hádám, že slunce asi nebude váš dobrý kamarád, že ano? *Optal se a lehce naklonil hlavu na stranu.*
*Uchechtl se.* Ne, z jiné planety určitě nejste..a jestli ano, jsme zjevně ze stejné. *Zavrtěl hlavou. Nato se už věnoval své práci, která mu byla zadaná. Přitom poslouchal, co se všude děje. A naštěstí pro Casovy nervy, nikde se nic nehodlalo roztříštit. Zatím. Rozhodně mu féra ale bylo líto, až zas někdo něco posere a on to bude muset řešit. Was by se mezitím neslyšně vypařil, i když by jej to pravděpodobně bavilo pozorovat.* Jasně, to se dá. Určitě to bude hned hotové. *Usmál se na muže, než se lehce zarazil.* /To si asi řekl čistě pro sebe, co?/ *Pomyslel si. Nuže, vrátit to zpět nemohl a Encanto rozhodně na zapomenutí používat nehodlal. Nebyl to jeho styl.* Jo, přesně tak..není to můj dobrý kamarád. Radši mám měsíc. *Uchechtl se lehce nervózně. Volnou rukou se pak podrbal na zátylku.* /Asi něco začíná tušit./
*Jakmile uslyšel, co mladík řekl, měl už nějak jasno.* V tom případě se moje domněnka asi potvrdila, hádám, že patříš do podsvěta a jelikož jsi bledší, hádám i studený, tak jsi upír. *Poslední slovo pronesl skoro neslyšně, moc dobře věděl, že jej on sám uslyší až moc dobře. Castor se pak jen pousmá.* Ale jak jsem řekl. Ředitelka má zrak a nebyl by problém se s ní domluvit. Má pochopení a je moc hodná. Určitě by pomohla i vám, pokud byste měl zájem a nebo mohu i já. *Usmál se mile.*
*Zvedl zrak ke Castorovi a během jeho proslovu jej poslouchal. Lehce se pak pousmál.* Přesně tak. Proto jsem taky odmítl cokoliv k pití..jedině, že bys zde měl někde i krev..jinak bych to pití vyzvrátil. *Osvětlil Castorovi, ačkoliv hádal, že to mu už došlo, když zmínil jeho rasu. Kdyby si pak chtěl ověřit i to, že se zrovna při dotyku jeho kůže nezatetelí blahem z tepla, chytil jej krátce a jemně Was za ruku. Narozdíl od něj ji měl fér krásně teplou. Rychle jej však pustil, pokud jej Castor nestihl už odstrčit.* Dobře, popřemýšlím nad tím. *Usmál se na něj.*
*Při doteku jeho ruky se fér jen usmál, nebylo mu to nijak nepříjemné, takže neuhnul.* Bohužel krev tady nemám, ale myslím, že na akci tady nějaká určitě bude, jen pokud vím, Lily, to je moje nadřízená, vždy pro podsvěťany má speciální heslo, které když řeknou u baru, barman pozná o koho jde a dá jím jiné pití. To víte, sem chodí jak upíří, tak víly, dokonce co vím, tak i sem ta nějaký vlkodlak a čarodějové taky. Takže to máme tak trochu pojištěné. *Vysvětlil mu Cas, jak to tam u nich chodí.* A určitě popřemýšlejte, však pokud se tady ukážete, klidně si s ní promluvte a sám pak uvidíte. *Mrknul na něj a pak se rozhlédl kolem sebe, než se podíval opět na něj.*
*Svoji ruku pak znovu stáhl, kdyby to fakt bylo nějak nepříjemné. Žádnou změnu však nezaznamenal. Castorovi zjevně ten chlad nevadil. Nebyl by však jediný. Třeba Tanoiovi něco takového bylo většinou u zardele. Prostě jej objal tak či tak, což se mu líbilo. Zlehka se nad vzpomínkou na mladičkého féra usmál. Dlouho jej už neviděl.* Tak to tím pádem budu rád, když mi to heslo dáš, abych tě tu mohl na té akci navštívit, potěšit svojí přítomností, a ještě si k tomu něco na chuť dát. *Usmál se na féra. Když se tak o občerstvení bavili, lehce mu vyprahlo.* /Půjdu za chvíli domů./ *Pomyslel si a kývl.* Dobře..co ještě je třeba udělat?
*Castorovi upíří nevadili. Pokud zrovna na něj neútočili, měl s nimi dobré vztahy, vlastně nikdo mu tak nějak nevadil. Leda že by bylo hrubí a ubližovali, pak ano, to by si jich ani nevšiml, ale jinak měl přátele tak nějak mezi všemi.* No abych řekl pravdu, tak myslí, že už tak nějak je všechno, musím jen kontrolovat tam ty blbce, aby díla dali na svá místa a nic znova nepoškodili a nerozbili. *Pronesl a pousmál se.* A heslo ti určitě dám, hm teď mě napadlo. Když už jsem se tě ptal na pití. Možná, že Lily má u sebe ještě nějakou krev, pro osobní účely, nechceš si dát s pitím? *Optal se jej s úsměvem.*
*Jakmile bylo vše hotovo, narovnal se, zatímco féra poslouchal. Zlehka pak přikyvoval, než se lehce zašklebil.* Můžu tě zatím upozornit, že nic nerozbili, ale myslím. *Odmlčel se, načež se zaposlouchal do okolních zvuků.* Myslím, že někdo zrovna balancuje s další vázou. *Řekl naoko vážně, než se pobaveně uchechtl.* Ne, dělám si srandu, ale rozhodně bych je po předchozí patálii hlídal. *Přitakal, načež zapřemýšlel. Nakonec, nespěchal nikam a když mu Castor tak laskavě nabízel krev s pitím, nemohl to odmítnout. Lepší, než plýtvat z vlastní zásoby.* Hale..klidně. S nějakým čajem bych si ji klidně dal. *Usmál se na féra.*
*Když jej Castor poslouchal, tak na malou chvíli snad samým zděšením vykulil oči, ovšem, když se dozvěděl, že je to jen vtip, oddechl si a otřel si pomyslný pot z čela.* Ty mi dáváš, už jsem si myslel, že je to pravda. Ta váza co rozbili nebyla zase tak drahá, ale jsou tu jiné kousky a za ty by se už asi nedoplatili. Nechápu, jak je možné, že jsou tak taková nemehla, přitom tu firmu známe, spolupracujeme s nimi dlouho, museli zřejmě najmout nové lidi a tak nějak si je asi neproklepli. *Uculil se a pak zavolal na jednoho z jeho kolegu, aby tady na to pořádně dohlídli, že se vrátí za chvíli zpátky. Načež už pak svůj pohled věnoval jen Wasovi.* Tak dobře, udělám nám čaj, když tak pojď se mnou. *Zazubil se a otočil, aby pokračoval ke schodišti vedoucí nahoru, kde byly kanceláře.*
*Dovolil si udělat si z Castora menší srandu, na jeho míru docela slabou. Zvládal hodit do pole i horší. Když však zpozoroval, že se náhle, ale díkybohu krátce, zrychlil Casův tep a tlukot srdce, lehce toho litoval. Málem se i bál, že zde fér chytne infarkt. To se naštěstí nestalo.* Promiň, měl to být vtip, nechtěl jsem tě vyděsit. *Poukázal na to, že každou vnitřní změnu ve férově těle díky sluchu zaznamenal. Dost jej to mrzelo.* Je to možné..budu ale doufat, že se nic už nestane, abys fakt nedostal menší infarkt. I když..ten by dostali spíš ti, co to rozbili, hádám? Nechtěl bych to za ně platit případně. *Vydal ze sebe, načež kývl, když mu Cas pokynul, že může jít případně za ním. Což i učinil, šel s ním.*
V pořádku. *Zasmál se.* A infarkt nedostanu, to se neboj, ale vypadá to, že jsem tím nějak nachytal tebe. *Uchechtl se a jakmile došli nahoru, vešel do kanceláře a hned zamířil k malé lednici, která vypadala jako nějaká skříňka. Vytáhl z ní sáček krve a položil na stolek, mezitím dal vařit vodu na čaj a připravil i dva hrnky, do něhož čaj dal a čekal jen až to bude.* Věř mi, ani já bych nechtěl být na jejich místě, ale bohužel stalo se nám, že dokonce i zákazník něco poškodil. Lidi jsou hrozne neopatrní. *Pronesl a když se voda dovařila, zalil jim čaje, které pak donesl k malému stolku, kolem nich se nacházela pohovka a dva křesla, pak se vrátil ještě i pro krev.* Posaď se a tady, kolik si ji tam dáš, nechám na tobě. *Mrknul a krev mu podal.*
Nečekaně jsem úplně slyšel, jak se ti zrychlil tlukot srdce i tep..narovinu, bál jsem se, že tu sebou sekneš. *Podrbal se jemně na zátylku, než se přesunuli do kanceláře, kde chvíli stál bokem a féra pozoroval. Dokud nedostal nějaký další pokyn, nesedal si nikam.* No..budeme doufat, že zítřek takovým patáliím ujde úplně. Nebylo by fajn řešit rozbité díla dva dny po sobě. Jen doufám, že to neschytá ta moje mramorová hlava. *Uchechtl se na odlehčení, ačkoliv se při té myšlence o své dílo začal pochopitelně více bát.* /Abych tu já sám sebou nesekl..i když to není už nějakou tu dobu možné./ *Pomyslel si a na pohovku se nakonec posadil, přičemž si vzal do ruky pytlík s krví, kterou velice opatrně do hrnku s čajem přelil tak, aby nekápla ani kapička na pohovku. Na stole by to nikoho moc neštvalo.* Díky.
Vidíš, tak z jedné strany jsem byl trochu v šoku, sle pak už jsem jen viděl ten tvůj výraz a řekl jsem si, proč si vystřelit i z něj.*Usmál se na něj.* Hele zítra to bude v pohodě, to už tu budou úplně jini lidi, takže se nebudu tak bát jako dneska. Protože ti ví, co mají dělat a jak se k tomu všemu chovat. *Usmál se a napil se svého čaje.* Jinak řekni mi o sobě víc? Jak dlouho se věnuješ sochařství? A jak ses k tomu vlastně dostal? Je ti nějak náhodně nebo k tomu tíhneš už od malička? *Optal se se zájmem a znova se napil.*
Dobře, takže jsme vyrovnaní. *Uchechtl se. Byl vskutku rád, že se nic nestalo. Nikdo neměl infarkt. A navíc i věděl, že Castor zjevně nebude mít problém s pochopením jeho stylu vtipkování, který bývá občas poněkud dost nemístný a i docela drsnější. Kdo by to ale do takové nevinné mladé tvářičky taky čekal?* Super, takže se nemusím obávat, že bych našel své dílo z mramoru rozpadlé v prachu, pravíš. *Pozvedl jedno obočí, než se uchechtl a raději svoji pozornost věnoval svému hrnku s čajem. Spokojeně si upil, načež si oblízl ret.* Svoji minulost nerad s někým rozebírám, takže to řeknu jednodušše..zjistil jsem až v pozdějším věku, že mě to baví.
Ano, přesně tak, jsme vyrovnaní. *Mrknul na něj a zkontroloval si mobil, jelikož na něm nebylo žádné upozornění, usoudil, že je dole všechno, jak má být, z čehož měl radost.* Ne opravdu ne, bude v pořádku, stejně jako ty ostatní. A myslím si, že po dnešku už si tyhle ty nenajmeme. Jak říkám, měli jsme s nimi dobré zkušenosti, ale asi prostě nabrali rychle nové lidi a už se to vezlo. *Pronesl na vysvětlenou a zatímco popíjel čaj, poslouchal jej.* Omlouvám se pokud jsem se zeptal nějak nepatřičně, nechtěl jsem vyzvídat nějak moc. Spíš mě zajímalo umění, takže se ještě jednou omlouvám. *Pousmál se lehce nervozně.* Tak pokud v tom pozdějším, pak je to také dobré. Asi to chtělo jen ten správný čas, sám to znám moc dobře. Mě k umění vlastně přivedl až svět lidí, abych řekl pravdu.
*Spokojeně se napil krve míšené s čajem. Téma se postupně měnilo jako ponožky. Dovolil si však ještě říct něco zpětně, než se pustil k tomu novému.* Tak stává se..příště se to snad vylepší. Oni ti lidi taky můžou mít špatný den, že. *Pokýval hlavou, než se tedy přesunuli k hlubšímu tématu, jemuž se snažil hned spíše vyhnout. Celkově se vždy snažil na svoji minulost a její strasti zapomenout, tudíž mu nepřišlo příjemné se v tom ještě šťourat. A to dokonce s osobou, kterou poznal teprve v tento den.* To chápu. *Kývl pouze, víc se k tomu nevyjadřoval. Raději se tak napil opět čaje, poslouchajíce féra i nadále.* Tak to zní zajímavě. *Pousmál se. Nějaký ten čas pak ještě strávil v kanceláři, dopíjejíce svůj čaj, než se s Castorem rozloučil a zmizel zpět pomocí auta domů.*
Je možné, že ano, ale tak uvidíme, třeba máš pravdu. *Pousmál se na něj a napil se čaje. Mezitím jej pozoroval, tak trochu měl pocit, že se zeptal na něco, co neměl, ale vzít to zpátky už nemohl. Proto se jen nervózně usmál a občas s ním ještě prohodil pár slov, oba pak dopili čaje a rozloučili se. Zatímco Was odešel domů, Cas se vrátil opět do práce, aby všechno připravil.*
a poté