Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 3. listopadu 2023
Naposledy aktivní:
*Byla to nějaká doba, co se vydal do B+ s Yulií. Upírka se mu jako vždy ztratila z dohledu hned u vstupu, když se zvládla zakecat pomalu na schodech. To, že takhle chodili spolu neznamenalo, že si budou dělat společnost. Bylo to vždy naprosto naopak. Byl tu jeden pro druhého pro případ, že by nikomu nic nepadlo do oka. Už od plesu se cítil naprosto nesvůj, nehlodalo ho tedy žádné svědomí, že by snad ten večer měl udělat něco jinak, spíše se zlobil neustále sám na sebe, že se nechal možná lehce unést a odkývat vše, co se mu řeklo, až najednou skončil na místě, kam nechtěl. Zde mu to vyhovovalo více. Dresskód byl pomalu stejný a společnost byla lepší. Tady se nehrála žádná stupidní tombola, nemusel tancovat na žádné smyčcové pobláznění a mohl se trochu odvázat. Starou upírku nechal být, nepochyboval o tom, že si užije dostatečně večera i bez něj. Místo toho cestou k baru uvolnil poslední knoflík své černé košile, než se pohledem střetl se známým barmanem, který se hned ptal, co je nového. Už to byla nějaká doba, co raději vyhledával jiné lokály. opřel se loktem o bar čekajíc na drink pomalu vyhlížící nějakou dámu na tento večer. Všechny na první pohled vypadaly stejně, upírky byly jednoduše moc jednoduché, ale neměl poslední dobu chuť vyhledávat společnost podřadných lidí.*
*Po dlouhých směnách v nemocnici se rozhodla využít svého volna a upustit páru. Oblečena v krátkých zelených šatech nyní postávala u baru se sklenkou v ruce. Pozorovala u popíjení taneční parket, na který se sama chtěla přidat. Zatímco dokončovala svůj drink, sledovala známé i neznámé tváře. Jakožto stálá zákaznice tu od pohledu poznávala nespočet bytostí, nikdy s nimi však nenavazovala jakýkoliv kontakt. Od toho sem nechodila. Již prázdnou sklenku odložila na bar a vmísila se do masy těl. Dovolila si zcela vypnout od reálného světa a pohltit se hudbou, zatímco její tělo se začalo hýbat do rytmu.*
*Po druhém drinku stále neviděl nikoho, kdo by se mu alespoň trochu zalíbil. Většinou měl okamžitě vybranou společnost, ale dnes se nedařilo. Díval se do davu, jako by vyhlížel oběť. Začínal si říkat, že bar už nebýval to, co předtím. Natáhl se pro další drink a stále skenoval upíry kolem. Některé znal, některé ani znát nechtěl. Yulia už zvládla flitrovat na druhé straně baru s jinými muži. Bylo to jako mávnutím kouzelného proutku, když se v jeho zorném poli objevila dívka, která vypadala, že teprve zahlédla svět, ale bledá byla jako led. Drala se do davu na parketu, její tvář poznával jen od vidění, trávila tu taktéž hodně času. Najednou se v jeho očích zatřpytila jiskra zájmu. Bylo to zatím to nejlepší, co v tomhle až moc načančaném snobském místě mohl najít. Pouze ji pozoroval, nechystal se nikam, popíjel a přemýšlel nad tím, zda to rovnou nezabalit, neměl vůbec chuť s někým navazovat kontakt. Neuhodil se on do hlavy? Nad vlastními myšlenkami protočil oči, opravdu se musel někde praštit. Zasupěl nad tím a hodil po barmanovi prázdnou sklenici. Být naštván na sebe nebylo něco, co bylo cizí, ale většinou to bylo z jiných důvodů. Upřel pohled zpět na dívku, stále váhal, zda jí vůbec měl oslovit. Mělo to cenu? Nebyla extra okouzlující, ale nezávazně se přidat? Možná to stálo za zkoušku, třeba nebude nudná, když už nic jiného. Přemluvil své nohy, aby se vydaly směrem na parket. Zastavil se až kousek od ní, vrtěla se do rytmu a i on se tomu nakonec poddal, byla k němu zády, v jejích titěrných šatech bylo pouze minimum prostoru pro představivost.*
*Netrvalo dlouho než přestala vnímat úplně. Házela boky do všech směrů a vlasy, které ji vypadly z drdolu se začaly vlnit na zádech. Muziku znějící v reproduktorech neslyšela, nikdy tomuto stylu neholdovala. Vystačila si sama se svou představivostí a tímhle randálem jako podkladem, aby tancovala do rytmu, který slyšela jen ona. Jenže.. pak ji z toho někdo vytrhl. Nějaký muž tančící vedle ní zavrávoral a strčil ji. Rozvířená zcela ztratila rovnováhu a sama se odebrala k zemi.*
*Jako by byl muž v její blízkosti placený herec. A i kdyby byl, Dante své triky nikdy neprozradí. S vítezným úšklebkem dívku zachytil za její pas a levou ruku tak, aby co nejméně ohrozil její osobní prostor. Když si byl jist, že se neskácí k zemi, opět ji pustil, aby se sám s úsměvem pravého gentlemana narovnal.* "Jeden ztrací pojem o realitě, že ano," *pronesl a pohlédl na muže, který teď stál v naprosto ztrapněné póze nevědějíc, co na to vlastně říct. Dante jen pokývl hlavou, aby se muž začal omlouvat. Jenže ten to pojal trochu jiným způsobem, ba dokonce pomalu před dívku poklekl a už se natahoval pro její ruku, aby ji mohl kajícně políbit.*
*Udiveně stočila hlavu k muži, který právě ochránil její zadek od střetu se zemí. V šoku ani pořádně nezvládla nijak zareagovat na to, co se dělo. Vzpamatovala se až ve chvíli, kdy jiný muž před ni div nepadl na kolena a nezačal se jí natahovat po ruce. Nevědomky udělala krok vzad až narazila do zad toho, jež ji předtím chytl.* **"V pořádku, nic se stalo,"** * pronesla k tomu, kdo havárii způsobil a následně se otočila k němu. Při zjištění, jak blízko mu stála, udělala znovu krok vzad.* **"Uh, děkuji a omlouvám se,"** * vyslala k němu omluvný úsměv a chystala se k odchodu. Takhle se neztrapnila již hodně dlouho.*
*Jestli se něco dalo nazvat upíří pohromou, bylo to právě tohle. Vypadala teď jako někdo lehce nemotorný, ačkoliv bylo vše vlastně vinou někoho jiného. Někoho mu to lehce připomínalo. Nad chováním onoho chlapa jen složil ruce na hrudi a čekal, jak se s tím vypořádá ona. Poměrně se bavil, vypadalo to dost komicky, jak se ho mírně zalekla a couvla, až se stihla natisknout zády na Danteho. Toho v tu chvíli smích přešel, ale jakmile si uvědomil, že pouze nechtěla přijít do kontaktu s tím chlapem, lehce jej peskl po prstech, které k ní natahoval, aby se opět stáhl zpět a ona byla volná. Vrátil se pohledem na ni a kamenným výrazem přijal omluvu. Vypadalo to, že končí a nejspíše po takovém faux pas nechtěla být na parketu viděna.* "Mohu vám koupit drink na dodání ztracené kuráže?" *optal se na své poměry poměrně mile stále hrajíc svou roli perfektního muže.* "Na co koukáš, tebe nikam nezvu," *prohodil k muži, který tam stále stál jako tvrdé Y a nevěděl, co vlastně dělat dál. Nad slovy Danteho se tedy rychle otočil a začal opět vlnit kolem, aby se nic neřeklo.*
*Odlepila oči od podlahy, aby k němu zvedla udivený pohled. Teprve nyní si toho chlapa před ní pořádně prohlédla. A že bylo sakra na co koukat.* **"To není ztracená kuráž, ale hrdost rozdupaná v popel,"** *pronesla s hořkým podtónem, zatímco si srovnala lem šatů zcela ignorujíc jeho slova k tomu tanečnímu nemehlu.* **"A víte co? Když se nabízíte, ráda vaši nabídku přijmu."** *Věnovala mu úsměv a bez vyzvání se vydala k baru. Nalezla dvě volné barové stoličky a na jednu z nich s překvapivou ladností usedla. Doopravdy byla šíleně opatrná, odmítala jakýkoliv další trapas. I malý krůček byl střežen.*
*Zdálo se, že teprve až teď si jej prohlíží, a nejspíše se jí líbilo, co viděla, neboť později přijala jeho nabídku.* „Jeden pád a už je celá noc v tahu?“ *zeptal se pobaveně, neboť tu byli tací, co v tom případě byli v tahu na několik dní či i třeba týdny, kolik se jim za noc dokázalo podařit nedopatření. Mohlo to dopadnout ještě hůř, než si asi myslela, takhle ani nelíbala zem.* „Můžu všem tvrdit, že to bylo součástí choreografie,“ *podotkl, že můžou od teď dělat, že bylo vše v plánu, aby se necítila přehnaně trapně. Beztak na to brzo zapomene, ráno už si ani nevzpomene.* *Přikývl a v těsném závěsu ji doprovázel k baru, kde usedli dál od davů, dál od front, které čekaly na své pití, dál od těch, co stáli v hloučcích jako smečka.* „Jsem si skoro jist, že jsme se tu viděli rovnou několikrát, ale nejspíše jsem jen nebyl cílovou skupinou,“ *pronesl a naznačil barmanovi, aby jejich objednávku vzal přednostně. Ten beze slova vyhověl a už už podával dámě zajímavý drink a pořádně říznutou pro Danteho.*
*Přehodila si vlasy na jedno rameno a loktem se opřela o bar.* **"Tady není nikdo moje cílová skupina. Nechodím sem kvůli společnosti,"** *olízla si spodní ret a s díky přijala drink.* **"Takže bych spíše řekla, že já nebyla cílovou skupinou,"** *odtušila a napila se.*
*Bylo divný potkat někoho, kdo sem chodil nevinně bavit se jen tak sám, bez nutnosti vyhledávat jinou společnost. Dante byl sice poměrně samotářský typ, ale ve chvílích, kdy chtěl nějakou nezávaznou společnost, vydával se právě takto do barů.* "Tancovat s nemehli musí být neskutečná zábava," *podotkl. Nic proti gustu, asi prostě ráda chodila na flámy sama, třeba byla jen a prostě lehce šáhlá.* "Nebudeme si nalhávat, kdo nechce být na očích, nebude," *pronesl, neboť je pravda, že se vlastně o její existenci nikdy moc nezajímal, byly tu věčně jiné bombonky.*
*Střelila po něm pohledem.* **"S nikým jsem netancovala. Tancuji sama,"** *houkla rozhořčeně. Bylo jí zcela fuk, co si o ní tenhle chlap myslí, avšak i tak ji to jaksi popudilo.* **"Prostě už mám jen zábav s jinými víc než dost. Nepotřebuji druhé, abych se bavila,"** *dodala. Nehodlala se mu více obhajovat, přeci jen k tomu neměla důvod. S největší pravděpodobností s ním už nikdy neprohodí slovo. Spokojeně však pokývala nad jeho druhou větou.* **To jsem potěšena, že mi to tak dlouho vycházelo. Čím jsem se dneska prozradila?** *otázala se a hrála si s tekutinou ve sklence. Koutkem oka ho však přeci jen pozorovala.*
*Byla poměrně vztahovačná, jen nad tím lehce podvedl obočí.* "Netvrdím vůbec, že je to něco špatného," *opravil se, neboť to znělo, jako by ji snad urazil. Samozřejmě, to že musela tancovat kolem jeho nazvaných nemehel, za to ona vůbec nemohla, přesto to znělo, že si vše uměla hned vzít k srdci.* "Možná to bude tím, že jsou ty šaty o krapet kratší než normálně, extra centimetr a už jeden neodolá," *pojal to spíše s humorem, neboť se zdálo, že začíná být tak trochu otrávená. A to si myslel, že byl šampion v soutěži 'odprejskni'. Byl si jist, že s ní moc řeči nebude a že je momentálně na mrtvém bodě. Ale pozval ji? Pozval, takže setvrvával na místě a raději do sebe kopnul půlku drinku, aby spláchl fakt, že mu přišlo, jako by se neuměl poslední dobou pořádně odvázat. Těžko mohl něco takového označit, absolutně ignoroval cokoliv, co naznačovalo negativní pocity.*
*Otočila k němu hlavu a pozvedla překvapeně obočí.* **"Takže víte, co nosím normálně nebo je to jen čistý odhad?"** *otázala se s hlasem podbarveným smíchem. Nemyslela si, že by si ji doopravdy všiml jiné dny, ale nyní byla zvědavá na jeho odpověď. Že by nebyla až tak neviditelná, jak si myslela? Chvíli pak setrvala v tichosti. Možná na něho přeci jen byla lehce tvrdší. Uvolnila napjatá ramena a otočila se k němu. Pozval ji, tak by mohla být alespoň trochu příjemná na svou společnost.* **"Omlouvám se, pokud jsem byla nějak.. nepříjemná. Dlouho jsem s lidmi nemluvila jinak než pracovně,"** *omluvně k němu natáhla pravačku.* **Yelizaveta, těší mne.**
*Nad její otázkou se lehce pousmál. Víceméně se udržoval v obraze, co se týče upírů ve městě. Samozřejmě nemohl počítat úplně s každým, ale když už někoho vídal po několikáté, zjišťoval si. Nebyl by to Dante, kdyby neměl proklepnutou dobrou půlku podsvěťanů za ten svůj dlouhý život.* "Možná je to jen všímavostí," *odvětil, aby se jí vlastně nedostalo odpovědi, zda už snad někdy sledoval, co má na sobě. Odpověď byla jednoduchá. Ne. Bylo mu jedno, co každá z těch holek v tomhle baru a vlastně i kdekoliv měly na sobě, hlavní bylo, že se vše dá sundat a čím méně oblečení tím lépe. Začínalo to vypadat, že možná začínala trochu měnit názor a dokonce se i pokusila vše narovnat.* "V tom případě chápu, proč nevyhledáváte společnost," *odpověděl, když prozradila, co vlastně bylo důvodem její nechuti k socializaci. Její nabídnutou ruku lehce stiskl a velmi staromódně elegantně políbil hřbet její ruky, než ji pustil a prsty omotal zpět kolem své sklenice.* "Dante, nápodobně. Takže co přesně pracovně řešíte s lidmi?" *zeptal se velmi zdůraznil poslední slovo.*
*Kývla nad jeho odpovědí neodpovědí ohledně toho, proč si jí všiml. Nad jeho gestem při podání ruky se jemně usmála. Takový čin již vídala pouze na obrazovkách televizí. Bylo fajn ho znovu prožít i na vlastní kůži. Příjemná nostalgie, ačkoliv ani za její doby života již nebylo tak časté.* **"Vše možné. Záleží, s čím klienti zrovna přijdou. Často je to však způsobené stresem z dnešní hektické doby,"** *odvětila, zatímco se sama nad tím zamyslela. S čím lidé nejčastěji přichází?* **"Hm, taky se to dost odvíjí dle věku člověka. Každá věková kategorie má jiné problémy,"** *dodala ještě navrch po chvilkové odmlce.*
*Poslouchal ji, jako by už dávno nevěděl, o čem vlastně mluví.* "Musí to být problematické chodit do společnosti aniž by jeden neklouzal k tomu psychoanalyzovat své okolí, že?" *Jeho dlouholetý přítel byl jeden z předních průkopníků v experimentální psychologii a brát ho jen tak do baru byl zážitek. Pobíhal od stolu ke stolu po pár skleničkách skotské a rozdával své poznatky naprosto cizím lidem. Nejednou se stalo, že je poté z baru vyhodili, ale tak či onak měl vždy o zábavu postaráno. Představoval si, že takto to má prakticky každý v branži. Studoval psychologické knihy, texty a poznatky pouze ze své akademické zvědavosti, přesto velmi často on sám měl tendence k tomu velmi vytříbeně profilovat ty, se kterými se potkával.*
*Zasmála se nad jeho slovy, neb přesně věděla, o čem mluví.* **"Ano, občas je to těžké. Pořád si hlídat, jak se dívám na ostatní..je to unavující,""** *odpověděla.* **"Bude to asi jeden z důvodů, proč jsem se začala tolik stranit všem kolem,"** *pokrčila rameny ve znamení nezájmu. A tak to bylo, měla dostatek komunikace a interakce s jinými bytostmi v práci.* **V každém případě! Všichni už na to buď zapomněli, nebo se opili natolik, že mě nepoznají, tudíž.. co takhle tanec?** *otázala se, zatímco seskočila ze židličky a otočila se k Dantemu. Půjde i bez něho, jen mu nabízí možnost se přidat.*
*Souhlasila, že moc dobře tušila, o čem to vlastně mluví.* "Nejhorší asi musí být to zklámání, okamžitá odtažitost, protože skoro okamžitě víš, co je kdo zač," *navázal na její slova. Mohlo to být jejím doktorátem a u něj zase věkem, ale zdálo se, že oba cítili přesně to samé. Prakticky to z nich dělalo velmi vybíravé až na to, že podle jejích slov ona už se díky tomu vůbec nedružila a Dante zase všechny pohodil do kouta hned, jak to přestali ostatní bavit.* "Život je dlouhý, co prostě začít něčím novým?" *zeptal se. Bylo velmi jednoduché jejich život měnit. Tedy alespoň její život byl velmi tvárná věc, kdyby si usmyslela, že teď chce plácat sochy z hlíny, měla celou věčnost. Nebyla chycena a polapena hluboko ve sračkách a nemusela řešit, že by takový krok byl naprosto nemyslitelnou věcí.* "Musíš být mladá, jestli jsi se cítila alespoň trochu v rozpacích, starší upíři by nad tím mávli rukou," *nadhodil, neboť to až moc řešila. Odhodil taky jakékoliv formality. Samozřejmě nehodlal její pozvání na parket nepřijmout. Trochu posunul prázdné sklenice dál od kraje a následoval ji.*
*Něco nového.. neměl ani tušení, jak nedávno tohle byl její nový směr, kterým se vydala. Ještě pár let zpět se toulala ulicemi Evropy s ukradenými penězi. Tedy samozřejmě.. poctivě získanými. U tohoto chtěla ještě chvíli zůstat.* **"Na další začátek mám ještě mnoho času. Baví mne, co nyní dělám,"** *poznamenala. Vmísila se do davu a začala se vlnit do rytmu.* **"Hrozně budu mladší jak ty,"** *rýpla si do faktu, že být jinde než v upírském baru, vypadal by trochu jako úchyl. * **"Ale rozhodně nejsem na tomhle světě nijak dlouho, jen pár desítek let. Teoreticky bych mohla být ještě teď pořád na živu. Jako stará zapšklá stařenka,"** *dodala vzápětí.*
*Nejdříve zkontroloval, zda se velmi blízko nich nenacházel někdo, kdo by opět mohl té dívce způsobit další trapas, pokud to tak mělo být, bude větší sranda a pro ni větší potupa, když si vše zavinní sama. Potvrdila, že nebyla v oboru dostatečně dlouho, aby prahla po změně, která se jí velmi jednoduše nabízela.* "Časem tě stejně už nic nebude bavit," *odvětil spíše pro sebe. S větším věkem bylo všechno jednoduše nudné. Nic jednoho nedokázalo naplnit radostí nebo alespoň lepším pocitem. Dante si snad ani nepamatuje, kdy naposledy ho naplňovalo to, co dělal. Kdysi možná byly doby, kdy se cítil dobře, když jeho prácičky přinesly ovoce, ale po čase už ani to nestačilo. Jenže u něj změnit branži jednoduše nejde. A tak už nezbylo nic jiného než chvilkový pocit blaha terminace cizích životů.* "Touché," *řekl a zatvářil se trochu ublíženě, když velmi jednoznačně vyřkla fakt, že bylo snad očividné, kdo je a není starší. Měla pravdu, nemohla být proměněna později než ve dvaceti, vypadala díky tomu navěky mladě, že se ji nejspíše stále ptali civilové na věk z legálních důvodů.* "Nepříjde nikomu divné, že tak mladičká slečna vlastní doktorát? Co jim říkáš? Že je to kouzelným krémem?" *zeptal se ve chvíli, kdy se pohyby střetli tak blízko u sebe, že i přes všechen rámus jasně mohl upír slyšet, co ten druhý říká.*
*To jest byla smutná pravda, o které věděla. Jednou to přijít muselo a svým způsobem se té doby děsila. Zatím byla mladá a pořád měla určitou motivaci do života a jeho prožití. Jenže přijde den, kdy to opadne. Přešla tuhle konverzaci tichem. Neměla chuť v tom nadále pokračovat.* **"Měla bych se bát, že mě odtáhnete do zatuchlé uličky a unesete mě, pane?"** *pokračovala v provokaci staršího upíra.* **"Mnoho žen vypadá i o deset let mladší než je jejich originální věk, tudíž mám ještě dostatek času tvrdit, že je to prostě jen štěstí genetiky. Pak přijdou plastiky a následně.. zmizím,"** *obeznámila ho se svým plánem do budoucna.*
*Mlčela ohledně předešlého tématu a Dante vytušil, že je to něco, co opravdu nechtěla řešit. Byla asi ve stejném mentálním položení jako asi polovina relativně mladých upírů, kteří pomalu začali cítit, že v životě zažili vše. Nehodlal ji v tomto tématu máchat, bylo to něco, co by měla ignorovat dokud to jde. Zasmál se nad jejími slovy. Bylo něco lákavého na tom ji prostě vzít přes rameno a vzít někam, kde by ji nikdo neslyšel.* "Je to snad něco, o čem doktorka tajně sní?" *zeptal se a chytil ji lehce za pravý bok, než si ji přitáhl blíz k sobě a její záda letmo natiskl na svou hruď během toho, co takto tancovali.* "Kdo by utíkal z New Yorku? Je zde úplně vše, co jeden potřebuje," *udivil se, neboť přes občasné cestování New York nikdy neopustil, ani by snad nemohl, představa toho, že by žil někde úplně jinde? Neuměl si to ani představit. Jeho celá existence patřila sem, ale ona byla už daleko od domova, nejspíše jí nedělalo problém se prostě sebrat a odcestovat zase jinam, jako to dělal každý druhý upír, aby se lidé nezačali vypátvat, proč je stále mladá a krásná, jako léta zpětně. Byl to jeden z mínusů tohodle věčného života.*
*Obtočila mu paže kolem krku a na rtech ji pohrával drzý úšklebek.* **"Kdo ví, co se doktorce honí hlavou. Třeba je i přes svůj mladý věk zkaženější jak kde kdo jiný,"** *hlesla mu do ucha, zatímco ji držel u sebe. New York bylo vskutku úžasné město, ji však vždy mnohem více lákaly studenější oblasti. Přeci jen má to v krvi. Narodila se na území plné tunder. Jedno město na tisíc kilometrů daleko a každého obyvatele jste znali od hlavy až k patě. Věděla, že ničeho takového se již nikdy nedočká, snít však mohla.* **"New York je skvělé místo, plné úžasných příležitostí. Máme však celou věčnost, proč ji promrhávat na jednom místě? Aljaška nebo Island jsou místa, kde jsem ještě nebyla a rozhodně bych se tam ráda podívala. Totéž Norsko,"** *svěřila mu své vysněné polohy pro příští život.* **"Zatím se ale z New Yorku nechystám. Jak jsem již řekla, máme celou věčnost."**
*Říkal si, že celé to divadlo holky, která vlastně žádnou společnost nevyhledává, raději se bude bavit o samotě a nikoho nepotřebuje, zmizelo jako pára nad hrncem. Byla už od pohledu drzá koketa, a ačkoliv jí nikdy nevěnoval tolik pozornosti, měl to mít na paměti.* „Když si o to sama řekneš, není to tak uspokojivé," *mlaskl nad tím a lehce ji od sebe na náznak odporu odstrčil. Přesto to nebylo odmítavé gesto ba naopak. Po chvíli nevinného tance ji chytil kolem pasu a přitáhl zpět k sobě, aby si čelili a dělilo je jen a pouze několik centimetrů. Druhou rukou stiskl její bradu a donutil ji lehce zaklonit hlavu a postupně ukázat obě tvářičky.* „Podívejme se na ní, zkažená až hanba," *zasmál se a pustil ji.* „Technicky vzato stačí velmi málo, aby se věčnost proměnila na prach," *vrátil ji raději zpět do reality, když už tak rozkošně snila nad dalšími destinacemi, kde se mohla usadit v případě, že už pro ni město nebude bezpečným místem. Znělo to, jako by snad počítala s tím, že bude žít věčně a že jednoho dne nepříjde někdo, kdo tuhle večnost dříve nebo později ukončil. Být starším upírem mělo tolik výhod a ještě možná více nevýhod, ale to zatím ani jeden z nich na vlastní kůži neznal a jen tak ani znát nebude.* „Je pravda, že pacientů tu nejspíše bude dostatek," *ušklíbl se nad tím.*
*Uraženě našpulila tváře, když ji chytil za bradu. Připadala si v tu chvíli jako malá holčička.* **"Prohnilá zevnitř skrz naskrz,"** *ušklíbla se. Nečekala, že by žila snad napořád. Rozhodně ale nehodlala umřít dříve, než tyto místa navštíví. Nad poznámkou s pacienty se musela zasmát. Doopravdy jich tu bylo až až.* **"To je pravda, jeden zrovna stojí přím přede mnou,"** *zašklebila se jeho směrem a zasmála se.*
"Příště si nech toho tvého hraní si na nevinného samotáře," *doporučil jí, protože by ušetřila oboum tolik času, kdyby byla taková už od samého začátku. Nad jejími slovy se mírně zamračil. Samozřejmě měla asi pravdu, co by vlastně ne.* "Koukám, že jsi měla dostatek času na analýzu, co přesně tedy ta tvoje hlavička dokázala vyvodit, hm," *vybídl ji, aby ho poctila veskterymi poznatky, které ohledně jeho maličkosti dokázala nasbírat.* "Nemůže to být nic přehnaně hrozného, stále vedeme tuto konverzaci, ale kdo ví, třeba je to naopak něco, co tě vzrušuje... Divná na to jsi dost," *řekl a čekal na její odpověď.*
**"Já si na nic nehraju. Opravdu se snažím být samotářská. A o nevinnosti jsem nikdy nic neřekla,"** *opáčila. Pokrčila obočí nad jeho pobídkou, než se znovu potutelně usmála a zahleděla se mu do obličeje.* **"Tyhle závěry si musí nechat vyšetřující pro sebe,"** *s mrknutím si přiložila ukazováček na ústa. Nehodlala mu vyklopit, co o něm pochytila. Rozhodně ne tak zadarmo. *
*Nad její poznámkou se pousmál. Nedávala nic jen tak, co? Dante nebyl velmi těžkým charakterem na čtení, jediné co mohlo ostatním dělat vrásky bylo jeho občasné nepředvídatelné chování. Máte pocit, že je to někdo, kdo by vám přeci nikdy nemohl ublížit, podrazit nebo jakkoliv uškodit. A přesně v tu chvíli je to přesně naopak. Ona nic prozradit nechtěla, tudíž se ze sekundy na sekundu jeho výraz změnil. Přestal se tvářit přívětivě a začal se naopak mračit.* "Fajn," *řekl a jedním ladným pohybem si ji hodil přes záda. Bylo znát, že to nebere vážně a že opravdu nemá klást odpor. Tohle bylo konec konců, o co si sama řekla. Mohla s sebou škubat jak moc chtěla, ale opravdu pevně ji držel, dokud se nevytratili z tanečního parketu. Ostatní se nad tím možná pozastavili, ale nebyl nikdo, kdo by něco takového řešil, neboť se zrovna zde děly i divnější věci. Pustil ji až ve chvíli, kdy se ocitli právě v jedné postranní uličce. Byla podobná té, co ona popsala. Nebyla ničím přívětivá a nikdo je zde rušit nebude.*
*Bylo krátké po půl jedné ráno, když zastavil taxi v blízkosti pláže. Řidič si musel klepat na čelo, proč zrovna tady chtěl Dante vysadit. Sám netušil, ale přesně tohle místo jej dokázalo alespoň trochu uklidnit. Byla to přesně ta samá pláž, kde minulý týden naháněl tu poběhlici od Alessandry, která utekla jen, aby se trochu pobavila. Procházel se po místech, kde usmrtila onoho muže. Písek zde byl jako nový, to on se o vše předtím postaral. Co se stalo s dvojicí, na romantické procházce, to už asi nikdo nezjistí.* *Teď tu ale seděl v obleku, byl celý od písku, ale vlastně mu na tom nezáleželo. Zdrhl z plesu jako popelka, princeznu nechal v prachu za sebou a absolutně odmítal přiznat, že něco zkazil. Jakmile dorazí domů, nezbude mu nic jiného než jít domů sám. Ne že by na tom tolik záleželo. Během toho, co přemýšlel nad tím, co se pokazilo, házel do vody malé oblázky, kusy mušliček či cokoliv, co mu přišlo pod ruku. Honilo se mu hlavou, zda vůbec jednal v právu. Odpověď byla jasná, přehnal to, naštval zbytečně sebe, zklamal holku a večer teď tráví sám, bez sebemenší sebereflexe. Měl se omluvit? Dál házel mušličky, dál byl rozzlobený a teď možná ještě o trochu více.*
*Triss se ještě nechtělo spát a bezcílně se prostě procházela, než se dostala na pláže. Bylo sice docela chladno, přesto vyklouzla z uzavřených lodniček, přitáhla si kožíšek blíž k tělu a vstoupila na studený písek. Měla ráda zvuk moře, uklidňoval ji. Bylo to, jakoby aspoň nechala myšlenky, obavy, problémy a trápení někde za pláží a prostě jen na chvíli byla a žila. Byl to jakýsi pocit volnosti, ač podstatně jiný, než ten, který cítila tam nahoře ve vzduchu. Na rtech se jí zformuje drobný úsměv, ačkoliv ji sklepne zimou. Ani si nepovšimla muže, který nebyl zase tak daleko, jak byla pláž utopená ve tmě a ona sama byla skoro magneticky přitahována k šumu vody, která se rozbíjela o břeh a to jí tahalo pohled.*
*Jeho kus klidu a pokoje byl vyrušen tmavou postavou, která se nepříjemně rychle blížila. Dante měl plný zuby jakýchkoliv lidí, ale ačkoliv lehce poprchávalo, bylo pozdě, stále se zas najde něco, kdo se náhodou vydá stejným směrem. To jako není jediný šílenec v New Yorku. Písek začínal moknout, nepříjemně se táhl a začal být těžký. Lepil se na jeho oblečení, tudíž co nejrychleji vstal a oprášil se, aby zachránil alespoň něco. Písek už nejspíše bude na jeho oblečení lehce objevovat i nadále. Měl náladu pod psa, ale na druhou stranu jej s příchodem deště opadl alespoň ten vztek, který měl díky dnešnímu večeru.* *Rozhlédl se a přemýšlel, co tu ta ženská dělá. Možná se chtěla utopit? Dante v tom případě nechtěl vůbec překážet a rozhodně nebude nikoho zachraňovat. Možná to byla jen nějaká ožralá poběhlice. Udělal pár kroků vpřed a zadíval se ještě jednou, aby si všiml faktu, že je to spíš mladší dáma, která jela z plesu, neboť se zdálo, že na sobě má šaty.* *Dante přišel o trochu blíž a nabral si do ruky nekik malých mušliček. Možná byla fakt opilá a netušila, že zachází možná trochu daleko. Na druhou stranu to byla dospělá žena, takže co on by ji poučoval o tom, že se má držet víc při kraji, když je konec listopadu, večer lehce sněžilo a teď začíná pršet. Možná až ze zlomyslnosti po ní začal házet kamínky, moře začalo být neklidné a zdálo se, že ona si ani neuvědomovala, že se díky dešti moře více rozbouřilo a ji mohla kdykoliv smetnout vlna a stáhnout dál na moře. Byl jasný příliv, takže pár minut by to tu celé mohlo být zaplaveno.*
*Nevšimla si muže opodál, dokud po ní nezačal házet mušličky, jelikož i pouhý jeho pohyb zanikal v šumu moře, který mohl být alarmující. Vlny byly velké a co nevidět začaly sahat až za její kotníky. Krátké šaty dovolovaly, aby stála, kde stojí, pro vlastní pocit se podepřela magií před pádem a v momentě, kdy nebylo jiné vysvětlení, než že po ni mušličky někdo háže otočí se.* Můžete toho nechat? Není to příjemné. Proč to vůbec děláte? *Zeptá se trochu dotčeně a mne si místo, kde se mušlička zakousla do kůže a způsobila drobnou krvácející ranku bez vědomí, že upíra její krev může přilákat. Smůla pro něj byla, že její krev by mu nechutnala, jen by si vyzradili navzájem, co jsou zač, protože pravděpodobně by si odběhl vyprázdnit ústy žaludek v momentě, kdy by snad polknul. A nebo by jej odstrčila magií, pokud by stačila zareagovat...*
*Opravdu dětinské chování, jeden by řekl, jenže za tolik let na tom vlastně nezáleželo. No tak se dotyčná urazí, přinejhorším ho nahlásí nebo mu jednu vrazí, nic na čem by opravdu záleželo, stejně bude za pár let mrtvá. Je to všechno jen pomíjivá realita. Na druhou stranu se jedno o pěkně nebezpečné jednání, neboť jedna z ostřejších mušliček ženě přivodila miniaturní zranění, které by asi jen tak mladší upír nepřehlédl. Naštěstí už byl díky nátuře své práce poměrně zvyklý a nedávno se krmil. Přesto se raději k ženě otočil zády.* „Omlouvám se, nevšiml jsem si vás v té tmě,“ *lhal jak když tiskne a stále se držel raději zpět. I minulý týden se stalo, že sám sebe nechal se poddat nátuře, zapomenout na to, co sám sobě říká a jen tak zabil nebohou smrtelnici, která se zrovna na této pláži procházela. Mrzelo ho to? Absolutně ne. Co je mu vlastně po životě nějakého civila. Na druhou stranu ho štvalo, že si něco takového dovolil. Měl svou práci, měl dohodu, nepotřeboval další oběti. A on si to stejně vzal, jako by to bylo jedno podvědomí, co mu předtím říkalo, že se jedná o zákusek, který nemůže odmítnout.* „Není nějak pozdě na procházku na pláži?“ *zeptal se jí, aby změnil téma od faktu, že po ní k vlastnímu pobavení opravdu házel, co mu přišlo pod ruku. Na druhou stranu se mohl velmi jednoduše vymluvit, že se opravdu snažil trefit do moře a jaksi neumí házet.*
*Triss se zarazí nad omluvou, ona sama viděla dobře, vždyť nakonec měla dračí zorničku, momentálně utopenou v tmavém odstínů očí, který s ní dokonale splýval, nicméně civilové skutečně mohli vidět hůř. Co když muž k tomu třeba nosil brýle normálně a dnes je neměl, protože se prošel z blízkého hotelu či jiného obytného komplexu na pláž, aby si vyčistil hlavu? Byla pravda, že tu bylo dost velké šero...* Uuum...dobře, tak...prostě neházejte už mým směrem, když o mě víte. *Požádá jej a myslí ji proběhne jediné slovo: * /Podivín.../ *Nechápala, proč stál zády a pokrčí rameny, odstupujíc od něj drobnými krůčky. Co kdyby to byl nějaký násilník, který tu na někoho číhá, nebo tak něco? Nechtěla dělat závěry, muž ji ale celkem znepokojoval zatím a nevěděla, co s tím, aniž použít magii. Proti civilům byla učena magii nepoužívat.* To víte, je hezká noc a večer začal tak dobře, není nutno jej ukončit tak rychle. A ulice je hned támhle. *Neurčitě mávne rukou, pokrčí rameny a roztáhne lehce ruce, zatímco se vydá podél pláže udržujíc rovnováhu, když do ní vlny naráží a berou jí písek zpod chodidel.* Nebudu rušit v házení. *Krátce se ještě ohlédne a udělá několik kroku dál, než si všimne sakra velké vlny, která dosáhne pravděpodobně až na druhý konec pláže a ji zaručeně sejme, pokud se jí nějak nevyhne...Nebo ji nezmírní pomocí vody? Dokázala by si tuhle magii procvičit, aniž to bude podezřelé? Chvilka zamyšlení jí tu možnost sebere, aniž se v chůzi zastaví, naopak ji zrychlí, aby případné užití magie bylo méně nápadné.*
*Slečna mu dala velmi jasně vědět, že je zakázáno házet jejím směrem, tak se prostě otočil o pár stupňů vlevo, aby pokračoval v házení kamínků dál do vody, jako by to opravdu dělal i předtím. To jen aby nic nemohla namítat. Musela si taky myslet už svoje třeba, že je pomatenec nebo prostě celkově mentálně retard. Nad takovou myšlenkou se pousmál a házel dál. Ona mu zatím vyprávěla, proč je vlastně super procházet se takhle v noci po pláži. Souhlasně nad tím přikývl, z jeho pohledu se zdálo, že možná až přehnaně uznával její slova. Přitom si o tom myslel své. Hloupý baby nechte doma, ještě by se na ně mohl zblízka přijít podívat nějaký podivín, mentální retard nebo třeba násilník nebo upír. Vypadalo to ale, že opravdu měl pravdu a vlnky ji odnesou jak nafukovací lehátko pryč. Kdyby si mohl dát popcorn, nejspíše by ho právě vytáhl. A jak tak čekal, nějak se v něm sebral pocit toho, že asi nebude nejlepší, když už zase bude zrovna tady svědek další smrti.* *Protočil nad tím oči, záchrana spanilých panen nebyla jeho priorita, ale zase na druhou stranu si říkal, zda už jedna netrpěla přespříliš. Udělal pár kroků k dívce, která opravdu zvolila na tuhle hodinu výbornou zábavu. Možná si pak trochu ukousne, jestli ji vytáhne živou zdravou. Víte za odměnu… Jeho drahocenné boty taktéž nezažívaly nejlepší noc života, když se z nich teď stal Titanic pod hladinou. Musel trochu přidal, neboť se vlna blížila. Akorát včas ji strčil směrem na mělčinu, kde už jí žádná vlna nehrozila. Sám napadl na kolena kousek od ní a naštvaně zabručel, když ho ona vlna pleskla po zádech a celého zmáčela. Být jako mokrý pes nebylo jeho nejoblíbenější situací. Na tu holku se ani nepodíval, nehodlal se ujišťovat, jak se má a zda se má o dost hůř, když jí teď slaná voda zničila šaty. Sám sebe sebral, strhl ze sebe sako a naštvaně jej mrskl na zem, aby jej i nadále omývaly vlny. Tohle bylo druhé sako za 2 týdny, co skončilo nepoužitelné jen kvůli nějaké holce. Začínal si říkat, zda vlastně není prokletý.* „Na tom plese muselo padnout hodně koktejlů, aby se jedna takhle cachtala v rozbouřených vlnách,“ *podotkl nakonec, když se pokoušel alespoň trochu urovnat vlasy, které díky slané vodě již nedržely svůj tvar a vytvářely na jeho hlavě malé kudrlinky.* „Hloupý borky,“ *supěl pro sebe, když si ždímal podrážděně sako, ze kterého teklo vody jak z neopečovávaný školačky.*
*Triss klopýtne v mizejícím písku, který jí vezme trochu doslova půdu pod nohama, když ji muž postrčí bokem, ale vlna, která se rozbije ji stejně zmáčí otře si opatrně tvář, neměla naštěstí nějak moc make-upu a ten, co měla byl voděodolný, počítala s možností sněhu nebo deště. A nebo hloupých nápadů, jako byl tento. Zachvěje se a obejme rukama, jak se do ní dá zima od mokrých šatů a větru a stáhne si vlasy na stranu. Čelenku z vlasů přesune do kapsy a znovu ji sklepne.* Jen jeden, kdyby jich bylo víc, třeba by mi nebyla kosa. *Nechtěla si nechat zkazit náladu. Pousměje se.* Omlouvám se...a díky. *Prohodí k jeho poslední poznámce provinile a trochu rozpačitě.* Mohu vás maximálně pozvat na drink, kousek je tu lunapark *- mávne na druhou stranu pláže, kde to bliká, hudba je však tichá, protože už je pozdě a existuje nějaký noční klid.* Mívají tam různý alkohol. *Navrhne a pokrčí rameny. Chvilku v zimě vydrží, ale pak asi zavolá taxík. Už teď necítila pomalu prsty u nohou. Jaký to chytrý nápad. Neměla prve v plánu tu zůstávat tak dlouho, jen se na chvíli podívat na moře a zase jít...Zhoupne se na patách a ohlédne se znovu směrem k lunaparku. Viděla to na svařák nebo punč.*
*Vůbec neprotestovala, že jí prakticky pasoval na největší kravku širokého okolí, možná celého Staten Island a možná i Spodního Manhattanu. Ten Horní totiž patřil už někomu jinému.* “Taky jsi odešla moc brzo, dva koktejly, trochu tance a mohla jsi skákat šipky do sněhu,” *zasmál se a v duchu si říkal, jak by bylo třeba skvělý, kdyby odešla padat do vody někam jinam. Jenže to už mu nabízela návštěvu lunaparku s tím, že si klidně pár drinků ještě dá. Nad tím v duchu protočil oči. Někdy mu chybělo, že na něco takového nemohl kývnout pozitivně.* “Pil jsem na plese, víc nepotřebuju,” *oznámil jí, ale podíval se směrem, kterým ukazovala. Měla pravdu, ale otázka byla, zda vůbec takto večer operují. Co mu vlastně bylo po tom, mohl prostě oznámit, že nikam nejde, že udělal i to, co nechtěl a mohli si jít oba po svém. Ale pak si vzpomněl, že vlastně jediné, co jej čeká je kupa práce a studený prázný domov. A ačkoliv by mohl u krbu popíjet krev, kterou čerstvě sklidil den předtím, nemohl říct ani ne. Tohle bylo jiné, než když měl takový jednoduchý úkol jako doprovodit Tiu na hloupý ples. To smrdělo závazkem a možná proto jednal tak šíleně přehnaně, ačkoliv měl být pouze náhrada nějaké stupidní kamarádky. Tuhle holku neznal, teď byl v jejích očích určitě nějaký hrdina a noc byla ještě mladá.* “Fajn,” *řekl nakonec a obrátil se směrem k lunaparku. V ruce měl mokré boty, ze kterých stále teklo, jako by je právě vylovil z hlubin, a přes rameno hodil promočené černé sako, které vyhodí při první příležitosti. Držel se v bezpečné vzdálenosti od vln a v duchu doporučoval to samé dívce.* “Jsem Dante,” *řekl jí když srovnali krok*
*Kývne hlavou na fakt, že nechce pít, fajn, byl to prostě alkohol, nemusel mít chuť. Měl divné poznámky, ale byl kvůli ní naprosto mokrý, měla pocit, že mu to dluží. Vydá se tím směrem sama, jeho fajn jí vykouzlí úsměv na rtech, protože ji následuje a když se představí natáhne k němu ruku.* Triss. *Představí i samu sebe a jestli jí podá ruku zamrká.* Sakra, vám musí být asi hrozná zima, moc se omlouvám...měla jsem dávat pozor na ty vlny, jestli chcete spíš někam do tepla...klidně můžeme ... *Sama se zachvěje zimou, ale pousměje se. Nebyla až tak mokrá jako ten muž...Nebýt venku zima, jeho chladné ruce by si spojila s upíry, popravdě ona sama měla často chladné ruce skrze problém s prokrvováním, ale faktem bylo, že jí pulzoval tep. To, že jemu ne, si během krátkého dotyku ona povšimnout nedokázala, narozdíl od toho, že on to vnímal skoro jistě.*
*Triss poznamenala, že mu mít být opravdu zima, když letmo stiskli ruku. Jakmile mu to došlo, vzápětí odtáhl ruku zase k sobě. Ani do kapes je strčit nemohl.* “Jako nechtěl jsem to takhle nahlas přiznávat, ale dalo mi to zabrat,” *řekl a přemýšlel nad tím, jaké to asi je cítit tu zimu. Možná si na to letmo pamatoval, ale to už je tak dávno, že se podobné vzpomínky na skutečnost v paměti jen špatně hledaly. Ona asi musela fakt mrznout, neboť se klepala zimou jak ratlík a nevypadalo to, že v tomhle počasí jen tak uschne. Nejhorší na tom bylo, že ani do auta sednout nemohli, když na ples jel taky taxíkem. “Asi by nám jen prospělo nějaké místo u radiátoru,” řekl a přemýšlel, kam by se mohli odebrat. Neměl moc chuť se družit v baru, když u sebe neměl vůbec žádnou krev, neboť tahle by ho ještě nutila do sklenky a on by musel neustále odmítat, až by to začalo být až divné. Mohl by jí vždy navyprávět, jaký to byl abstinent, ale to nemohl předtím říct, že už pár skleniček na plesu měl.* “Co kdybychom zkusili Laundromat na Hylan Boulevard?” *zeptal se. Byla to možnost, jak se zbavit mokrého prádla, které si mohli usušit v sušičkách a nemuseli by díky tomu domu jet promrzlý až na kost.*
To asi není úplně zlý nápad... *Odtuší. Její jediný problém byl, že neměla nic na převlečení, takže doufala, že tam objeví nějaké oblečení nebo tak něco . To může řešit tam.* Tak pojďme. *Nadhodí a zamíří k cestě, kde si bude moct dostat písek z nohou a obout se, což také u jedné z laviček učiní, co nejlépe to jde, obuje se a když mohou vyrazit učiní tak. Cestou je celkem tichá, snaží se nejektat zuby o sebe, když se do ní opírá chladný podzimní, skoro zimní vítr a vydechne, když se octnou nakonec v teplé prádelně. Jako první se ujme toho prozkoumat místnost vzadu plnou pytlů nějakého prádla. Jen zkusmo se ujistí, že je vyprané - bylo - než najde nějaké triko a tepláky, které si vezme a rozhlédne se, kde by se mohla převléci trochu v soukromí a poté se ohlédne na Danteho.* Mohl byste...se otočit nebo tak? *Požádá ho, sama se otočí zády a nadrozměrné triko si přehodí přes hlavu, aby si pod ním stáhla ramínka, protáhla ruce a stáhla ho do půlky stehen. Zpod něj nechá sklouznout šaty a ještě se v rychlosti oblékne do tepláků a šňůrkou je přes triko stáhne, co nejvíce se dá.*
*Nazul si boty a v duchu jen naštvaně supěl, že má nápady pod psa a tohle celý byl jeden velký debilní vtip. Na druhou stranu alespoň měl teď vidinu toho, že si oblékne alespoň nějaké suché oblečení. Ten pocit mokrá byl ještě horší než svědění.* *Vydali se společně na jediné místo, které mohlo mít otevřeno, zahřejí se tam (tedy jen někdo) a trochou štěstí najdou oblečení a staré budou moci usušit. Štěstí bylo, že některá taková místa byla otevřena ve dne v noci a byla samoobslužná, takže je nikdo nebude rušit a naopak. Cestou nemluvili, holka už asi byla fakt promrzlá až na kost a Dante s tím mohl a chtěl udělat absolutní nic. Vždyť za to všechno vlastně mohla jen a jen ona. Konečně dorazili na místo. Prádelna byla malá a nejspíše se díky teplotě slečna cítila o dost lépe. Byla to právě ona, kdo objevil pytle s prádlem, takže Dante taktéž neodmítl. Popadl sportovní mikinu a taktéž tepláky. Na její žádost se otočil a taktéž se začal převlékat, až mu v ruce skončilo jen mokré oblečení. Počkal, až bude i ona převlečená a tentokrát ani nepodváděl.* "Takže Triss, proč taková dáma opustila ples tak brzo?" *optal se, když cpal do sušičky své oblečení. S partnerem očividně neodcházela a zdálo se, že nebyla ten typ, co by nutně musel chodit brzo domů.* "Jestli to bylo kvůli dekorací, tak to naprosto souhlasím, bylo to otřesné," *řekl hned na to, než stihla cokoliv říct. Počkal chvíli zda přihodí dvě oblečení na sušení a pak už jen mohli sledovat ze sedaček, jak se prádlo točí a točí.*
Kamarád už šel domů, nebylo proč tam zůstávat. *Pousměje se s pokrčením ramen a nadzvedne oboří nad poznámkou o dekoracích.* Myslím, že to měli udělané hodně hezky. Není to něco, co bych použila na svou domácnost, ale na akci? Proč ne. Je to divadlo, rekvizit mají spoustu, někdy je třeba je vytáhnout. *Ušklíbne se, přihodí své šaty do sušičky, trochu zalituje, že tam nemůže dát i boty, tak je prostě vstrčí někam k topení a nastrká do nich ubrousky, aby vsákly vlhkost. Zas zničit ty boty totiž nebylo nutné.* Proč jste z plesu odešel brzy vy? *Nadhodí, protože i on vypadal, že si na plese mohl užít spoustu zábavy, spousta dívek tam byla maximálně s partou kamarádek...Možná i samy. Stejně tak možná i muži, to záleželo od toho, k čemu se Dante přikláněl. Určitě by ale ocenili přítomnost pohledného muže v jejich blízkosti. Triss to tak taky mívala, když ještě byla spíše party club girl. Postupem času se to ale změnilo. Už nechodila do klubů flirtovat, případně hledat povyražení, lépe se cítila jako vztahový typ, než hook up girl. Taky ji dost změnilo vše, co se od té doby událo, nakonec pár vyšších démonů jednoho přiměje rychle dospět a měnit priority v životě.*
*Lehce pokývnul na to, co mu řekla ohledně své situace.* "Takže byl lepší nápad protloukat se v noci po plážích," *řekl zamýšleně, ale prakticky si ji lehce dobíral. Samozřejmě mohla ho fakt potkat v nejhorší náladě, to by asi jejich střetnutí vypadalo trochu jinak, ale naštěstí už tam seděl nějakou dobu, takže go spíš dloubala nuda.* *Co se všem na tom plesu tak líbilo Dante nevěděl. Na druhou stranu ho uspokojit nebylo jednoduché a když ano, preferoval pusu... Možná ho nestval ani tak ples jako celá situace. Začal si přiznávat cestou, že udělal chybu a hodlal porušit nějaký ze svých mentálních kodexů, které mu říkaly, že to bylo špatně. A pak jak jinak vycouvat, když už je plně oblečen, borku po boku a už vlastně stáli na místě.* "Zvládl jsem se s doprovodem pohádat v prvních pěti minutách, co jsme dorazili," *uculil se trochu, jako by byl vlastně hrdý na to, jak pokazil celý večer.* "Ale nic, co by stálo za řeč, už se neuvidíme," *řekl jasně a zřetelně spíše sám sobě, neboť už předtím tohle porušil a kam to vedlo. Uvědomil si to moc pozdě a pak musel odčinit to, co napáchal. Prakticky šlo o to, že nevěděl, co přesně Tia chtěla. Byla na jednu stranu rezervovaná, ale zase na tu druhou vypadala i na ten typ, co neodmítne čokoládu a květinu. Jednoduše možná měl strach, že by si to celé pak přebrala jinak a měla o něj zájem. To už neměl zájem Dante, všechny jeho flámy končily s holkou, kterou pak už v nejlepším případě neviděl, nastavoval očividně neprůstřelné hranice a nejspíše se jednalo o osobní zkrat,když přijal její pozvání na ples. Samozřejmě na tom není nic podezřelého a ona sama řekla, že byl jen náhradou nějaké kamarádky. Na druhou stranu on měl svou hlavu a hned bral v potaz možnost, že by samozřejmě Tia mohla vidět v tomto gestu i nějaký náznak náklonnosti. Co kdyby to pak neignorovala a sama začala mít zájem? Láska je konec konců pro Santeho sprosté slovo. Je emocionálně nedostupný jako když teenager nebere telefony rodičům a neměl v plánu se v tomto ohledu měnit.* "Možná přiznám, že jsem to trochu přehnal," *zasmál se.*
Tak nějak. *Souhlasí s úšklebkem a když zmíní hádku s doprovodem, tak pokroutí hlavou.* Jak zkazit večer sobě i někomu dalšímu. *Podotkne s nadzvednutým obočím.* To říká každý, ale někdy se zdá, že svět je skutečně malý. Lepší je počítat, že se s dotyčnou - nebo dotyčným - potkáš znovu. Třeba budeš připravenější. *Pokrčí rameny a neúmyslně sklouzne k tykání. Ne vždy se s tím ztotožnila, ale snažila se předpokládat, že ji může potkat znovu někdo, kdo ji už potkal, aby pak nebyla nepříjemně překvapená. Například takový Dragos. Nebyl to někdo, koho by ve svém životě potřebovala, ne po tom, co udělal, na druhou stranu očekávala, že se ještě někdy dříve nebo později potkají a hle...* Každý to někdy přežene. Taky jsem nedávno něco přehnala a ještě to žehlím. To už je život. *Pousměje se chápavě, nikdo nebyl dokonalý a ona vůbec ne.* Proč jste šel vlastně na pláž vy? *Sklouzne zpět k vykání, neb tykání jí pouze uteklo.*
*Jaká byla pravděpodobnost, že se s ní ještě někdy potká? Za svůj dlouhý život si byl jist, že se něco takového i na Manhattanu stává ojediněle. Na druhou stranu měla pravdu, že něco jako zákon schválnosti měl co do sebe.* “Není to tak, že bych se setkání přímo vyhýbal, ale nechal jsem se unést situací,” *řekl nakonec po krátké pomlce v půlce věty. Netušil, jak to má přesně formovat, protože nic nebylo kompletně v trapu, nic spolu neměli a on se pouze chtěl postarat o to, aby víc ani nebylo.* “Co je vlastně tak kouzelnýho mít jen jednu osobu v životě?” *zeptal se na otázku tak nějak nadhodile. Na něco takového se snad nikdy neptal, už jako malý kluk byl záletník a tintítko, holky viděl jen jako produkt ke konzumaci a neměl myšlenky na to, že by některé snad měl dedikovat život. Ale tahle holka vypadala jako úplný opak Danteho, takový typ který vyhledává pouze známost na celý život.* *Nehodlal se ptát na to, co pokazila. Na to si nebyli dostatečně blízcí, aby to vůbec Danteho napadlo, měl pouze nutkání mluvit o sobě a nevnímat moc žvásty ostatních. Alespoň se naučil poslouchat v té vší omáčce jen to nejdůležitější, aby se zdálo, že opravdu naslouchal. Jen na její slova tedy pokývnul. Pokud bude chtít toto rozvést v budoucnu víc, nechal možnost otevřenou, ale bylo to o jejím uvážení.* “Potřeboval jsem na čerstvý vzduch,” *řekl a tím samozřejmě myslel uklidnit se, aby náhodou omylem jednoduše nevybíjel vztek na někom jiném v nepěkném slova smyslu. Sám se znal, takže prostě jít na samotku a přečkat svůj neklid. Musel se mít vždy pod kontrolou, neboť když mu to ujelo, musel se vypořádat s všemi následky, které pak jeho eskapády měly.* “Nečekal jsem, že tam bude někdo další, bylo už pozdě, měl jsem chuť sedět v písku do rána,” ./.. A pak chcípnout,/ *zasmál se sám pro sebe ironicky. Na světě neměl rád nic víc než sebe a jen sebe, tudíž podobné poznámky vnímal jako sebe zábavu. Program měl skončit až za 20 minut a on už začínal být netrpělivý. Úsvit ještě nebyl na programu, ale i tak chtěl změnit lokaci, společnost vyměnit za solitudu a pár dní dělat, že neexistuje. Chtěl se ponořit do knih, do vědeckých deníků a vypnout nejlépe s pořádnou dávkou krve.*
Pocit, že nejsi sám, že máš kam jít, když se tak cítíš, nebo máš s kým sdílet všechny zážitky, trápení, touhy,... *Pokrčí rameny s drobným, malinko zasněným výrazem, načež pokroutí hlavou.* Chápu. *Pokýve si hlavou a když prohodí, že bylo pozdě zasměje se.* Tak to by vás slila vlna dříve nebo později sama i beze mě, což? *Nadhodí pobaveně a přitáhne si jednu nohu k sobě.* Jaký je nynější plán? Až dosušíme. *Kývne k sušičce, která se monotónně otáčí a o nohu si opře pohodlně bradu ponechajíc oči na ní.*
*Podíval se na ní tak, jako by naznačoval, že nic z toho nezní vlastně lákavě. Proč by měl s někým něco sdílet? Všechno co měl včetně onoho trápení, tužeb a tak dále a tak dále, to vše bylo jeho a čistě jeho, to on je měl pro sebe a ne na rozdávaní. Nehledě na to, že dalo práci mít vše přesně takhle. Celý život byl prakticky otrokem, když se to vezme kolem a kolem, jen se tomu říkalo trochu impozantněji, aby si nikdo nestěžoval.* "To asi nezní špatně," *odpověděl, neboť už se nechtěl nad touto otázkou více zabývat. Nemělo to cenu, ať mu kdokoliv řekne cokoliv, bude si vykládat to svoje stále dokola.* "Já narozdíl od vás samozřejmě dávam pozor, svět by přišel o hodně, kdybych potupně umřel někde v tý velký kaluži," *pronesl pobaveně nad tou představou, jak jej proud unáší někam pryč. Možná by jen zavřel oči a nechal se unášet. Bylo na tom něco poetického.* "Neměla jste snad dost dnes v noci?" *zeptal se jí, když nadnesla, že by mohla následovat zase jiná destinace, kterou mohli navštívit. Neměla snad dost? Slunce sice vycházelo až za několik hodin, ale stále už měl v plánu něco jiného, než tu zabavovat holku, která by mu stejně nedala.*
Myslela jsem tím, jaký máte plan vy, když jsem vás tak vyrušila. Já musím domů. Jsou tam bytosti, které na mě čekají a jsou na mě závislé. *Ušklíbne se a opře si hlavu o zeď. To praní bylo nekonečné.*
*Nechápal, proč to nazvala až takhle odborně, ono by stačilo říct, že chce nakrmit kočky nebo jak se to říkávalo, když se člověk chtěl dostat z nepříjemného rande. Tak takhle to bylo? Pravda, přišla mu jejich celá konverzace divná a přitažená. Možná se prostě jen potkali za fakt divných okolností. Možná po ní měl hodit o jednu mušli více.* "Tak to v tom případě půjdeme?" *zeptal se a přistoupil k sušičce, aby ji vypnul ještě před skončením cyklu. Narovnal její šaty, které nejspíše do sušičky házet neměla a podal jí je. V dobrý stav svého saka už ani nedoufal, ale vypadalo to, že je alespoň trochu použitelné. Zamračil se nad tím a položil jej na sedačku. Nejspíše už se kamarádit nebudou a prostě jej tu nechá. Měl ho nechat na pláži, ale co pak chudáci želvy? Místo toho ledabyle sundal mikinu, která mu nepatřila a hodil směrem k saku. Bylo nechutné být v cizím oblečení. Místo toho na sebe navlékl svou černou košili a až teď si uvědomil, že i kabát vlastně neměl, neboť jej nechal v šatně divadla. Poté se sebe sundal i tepláky a nasoukal se do dlouhých černých kalhot. Vůbec mu pár očí nevadil, možná tomu bylo i naopak. Boty bude muset přežit stále morké, ale mokrá kůže byla asi lepší než cokoliv jiného.*
Uhm...asi. *Souhlasí a narozdíl od něj si oblečení nechá, přehodit trochu vlhký kožíšek a šaty podrží v ruce. Zkontroluje všechny své věci a slušně, možná rozpačitě se jeho směrem nedívá od momentu, co stáhl mikinu. Místo toho si raději zamíří ke dveřím a objedná ubera.* Za dvě minuty tu mám odvoz...mám vám zavolat taxi? *Nabídne a konečně se otočí tváři jeho směrem, pečlivě držící pohled u jeho tváře.*
*Vylezli opět ven do příjemného pološera a rozhlédl se. Ulice na Staten Islandu byly poměrně liduprázdné. Sem tam projelo auto.* "Není nutný, já prostě půjdu hledat další ženský v nesnázích... Tudy," *ukázal směrem doprava a vlastně si ani nebyl jistý, kam ho to doveze. Byl si ale jistý, že měl ještě stále hlad a noc byla mladá. Počkal s ní mlčky na její odvod a poté už jí jen mávnul na rozloučení. Měl ji nechat se utopit, pomyslel si, když se vydal směrem, který ukázal. Byl celkově naštvaný, že bude muset sdílet ještě otravnější konverzaci s řidičem taxi a to až domů na Manhattan. Na druhou stranu mu bylo do zpěvu. Pozítří měl novou zakázku a říkal si, že to bude skvělá záležitost pro Amarisen, kterou prakticky minulý týden koupil. Byl zvědavý, jak se s tím holka popasuje, když mu na nic nemohla říct ne.*
*Jelikož vypadala TIMEA jako někdo, kdo vlastně nevydrží pít věčně, doufal v to, že si vlastně dá maximálně skleničku nebo dvě, aby nemusel pak její jen tak tak vědomé tělo odnášet v náručí ráno domů. Vlastně ho žádná taková povinnost netížila, nechá ji prostě někde ležet nebo maximálně vynaloží usilí položit její tělo na nějakou židli, aby se neřeklo. Nechal ji vyřídit veškteré náležitosti, které museli, než se ocitli uvnitř.* Stále mě to neskutečně bolí u srdce, *pronesl naoko otráveně, ale zdálo se, že už přijal svůj osud toho, že dneska prostě dělá doprovod. Jak bylo řečeno, uměl být dobrý manekýn, ale jestli očekávala, že protancují byť jen půlku večera, byla fakt na omylu.* TIO, mrmlat ti o tom hodlám celý večer, ani si nezkoušej myslet, že jsem tu dobrovolně, *zazubil se, ale bylo opravdu znát, že se zas tak moc nezlobí. Ono je dost možné, že se třeba najde někdo, koho zná. Možná tu bude mít ty, se kterými by mohl budovat konexe nebo je prohloubit. Nabídl jí rámě a odvedl k šatně, aby si odložili kabáty.* Je mi naprosto jasné, však vidím, jak se na mě celou dobu koukáš, držtičko, *řekl a poplácal TIU po tváři, když odevzdal jejich kabáty.* Máš vůbec nějaké info, co se týče těch dvou zlodějů? *zeptal se jí během cesty do sálu.*
*Následovala ho do sálu. Hned jakmile pronesl svoje slova se dívka zastavila, koukla na jeho ruce a prohlížela si je, pak se zazubila.* Hm nevidím pouta ani nic jiného, takže ano, jsi tu dobrovolně a přestaň mrmlat nebo se ti zase stane nějaká nemilá vodní nehoda drahý DANTE.* Mrkla na něj a pak se rozhlížela kolem sebe, líbilo se jí tam. Bylo ta spoustu lidí a celkově to tam vypadalo dokonale.* Držtička? Tss, tak to si vyprošuji. *Usmála se na něj.* A vůbec nevím o čem mluvíš, já na tebe skoro ani nekoukám, to už ti asi neslouží oči dobře. *Uchechtla se.* O těch dvou nevím nic, myslím, že se to dozvím, až dojdu zase do práce, ale nějak to vyřeší. Doufám. *Povzdechla si, ale nechtěla si nijak teď kazit večer.* Hm tak co teda říkáš na tohle místo? Pořád je to nic moc? Nebo se ti to tady alespoň troch líbí? *Optala se jej.*
*Přemýšlel, jestli tedy TIMEA bude chtít něco speciálního, či snad stačilo to, že ji někdo viděl přicházet v doprovodu a může se ztratit, zatím setrvával po jejím boku a čekal na příležitost, kdy ho jak čokla pošle pryč. A on by šel možná i spokojeně. Neví, o co přichází. Na všechny její kecíky kolem něřekl vůbec nic a pouze mu vždy na sekundu nahodil grimasu a přešel to.* Ještě furt je můžu najít já, donesu ti je i s mašlí, pak můžeš tou svojí vodičkovou tentononcí obtěžovat je a ne mě. *zanotoval, neboť by bylo skvělý, kdyby se spíše soustředila na mučení někoho jiného, než mučení jeho samotného. Už takhle mu ubíralo jeho lvího sebevědomí, jak s ním zametala v knihovně. On ji naopak na oplátku později nešetřil doma, ale i tak to neubíralo na situaci.* TIO, já tuhle dobu prožil, jak se mi to má líbit, hodně věcí je špatně, jinak a vlastně jediný, co tak nějak sedí jsou hadry osazenstva, hudba… Ale vůbec to nemá blízko jakékoliv pompéznosti starých časů, je to vše jen kýčovité, *pronesl už teď znuděně, ačkoliv mu bylo jasné, jakou čočku pravděpodobně dostane, že jí takhle kazí večer.* *Zadíval se na ni, jak bude reagovat. Možná to přehnal? Možná měl být shovívavější?* Možná to trochu přeháním, pokus dobrý, někdo se snažil zachránit situaci, *protočil nad tím oči, protože nechtěl, aby byl oheň na střeše a ona po něm začala zas házet ty její přiblblý čáry máry.*
*Timea se na něj podívala.* A co bych s nimi dělala hm? Ano, mohla bych na ně použít trochu své magie, ale co z toho a navíc, nijak ublížit jim nechci. To já nedělám, takže děkuju za nabídku, ale ona se o ně postará policie.* Pronesla a chvíli jej pozorovala, než se opět nějak rozkoukávala, přemýšlela, za tady někoho potká, ale pak jí došlo, že zase tolik známých nemá a navíc tady by stejně asi nešli. Jenže když pak slyšela co řekl, znova se na něj podívala. Mohlo jí napadnout, že bude stále nespokojený a že ať udělá co udělá, bude to pořád blbě. Myslela si, že třeba takhle akce ho alespoň trochu nadchne, když to není malého, ale spletla se.* Aha, tak to se omlouvám, že jsem se netrefila do tvého vkusu a není to jak si pán dokonalý přál. Víš co DANTE? Asi to vzdávám, pokud tady nechceš být tak nebuď. Jdi si do baru nebo kam si to vlastně chtěl jít, nebo si dělej co chceš. Myslela jsem, že nakonec přece jen přestaneš mrmlat a budeš se bavit, ale jsem vážně jen naivní husa.* Koukala na něj. Byla tak ráda, že šel s ní, ale po jeho slovech měla pocit, že by byl lepší nápad zůstat zase sama doma. Pak se jen rozhlížela, kde by našla něco k pití, asi to potřebovala, pak se ale podívala opět na něj.* Víš kdyby ses trochu usmál a byl milejší, bylo by to lepší. *Ušklíbla se pak na něj ještě. Tušila, že jí to teď vrátí zase on.*
*Mírně pokrčila čelo, když se zminoval o smrti. O tom kolik svých přátel musel vidět umírat a jak jeho přítel bude žít až on umře. Natáhne ruku k jeho tváři, aby se jí zahleděl do očí a ona mu věnovala jeden ze svých mateřských pohledů.* Nikdo nemáme tu možnost být tu věčně a všichni umřeme dříve nebo později. Tyhle slova jsi jistě slyšel od mnohých, ale já to třeba beru tak, že až tu nebudu bude tu stále někdo, kdo bude dohlížet na Sophi a maličké a pak na jejich děti. Navíc nemohu být šťastnější, že mám ve svém životě někoho, tak úžasného jako ty. Vždy si myslím, že tě znám a pak bum *Rukama rozhodí na nějaký důkaz výbuch.* Zase mě překvapíš... mile mě překvapíš. Prostě umřeme, i když jsme lidé, vlkodlaci, upíři. Chodíme na pohřby je to prostě ta smutná část života, ale důležité je nepohltit se tím a objevovat další lidi. I já se nakonec vyrovnala se smrtí mého muže. Chybí mi a někdy si popláču, ale ty strávené chvíle s ním a to štěstí které mi daroval to už mi nikdo nevezme. Mám tě ráda. Moc ráda *Taky to vyznělo ke konci jako flirt, ale z důvodu, že vždy bude stát při něm a klidně udělá úplně podobné věci, jelikož jí to přijde přirozené k němu.* Myslím, že malá Sophi to tu rozparadí. *Napsala Jamesovi, aby přivezl malou Sophi, což nebyl problém. Ani ne do půl hodiny vešel dovnitř muž v saku, aby držel Dresscode a vedl sebou malou holčičku, která byla v modrých šatičkách. Rychle se rozběhla za svoji matkou, když ji viděla.* Mami! Mami! *Cait ji hned objala a vzala na klín. Sophi se ohlédla na jeho společníka, když si ho prohlížela a pootevřela ústa v šoku.* To jsou tak pěkné šaty! *vyhrkla k němu. Kytičky ji rozhodně fasinovaly a bylo jí jedno, že je v nich muž.* Sophi tohle je Tanoia. Tanoio tohle je Sophi. *Představila je navzájem.*
*Možná to přeháněl a možná to byla jen jeho povaha. Ona si to taky brala moc osobně, ale tam nebylo pochyb, neboť jestli se tak těšila a vše, co dostane je jeho pohrdavá kritika, je naprosto pochopitelné, že jí to lehce negativně ovlivní.* Možná opravdu jsi, *odsekl naštvaně. V první řadě jí na tohle nikdy neměl kývnout a bral to jako naprosté selhání, že neodmítl to její pozvání ještě předtím, než se tak nadchla a měla pocit, že mu teď dluží celý svět. Možná by ještě měla čas přemluvit někoho jiného, kdo vynese tu její střapatou osobu a ještě rád. Ne že by on úplně rád nebyl, vlastně ani nevěděl, co si o tom má myslet. Byla to pro něj tak nepřirozená situace, že sám sobě pokládal otázky, ve kterou chvíli se to zvrtlo.* A proč bych to jako měl dělat? *zeptal se jí udiveně, když zmínila, že by fakt bodl, kdyby byl jednoduše hodný kluk a ne ta verze, která je jí servírována.* Tak poslouchej TIMEO, nebudu tu poslouchat ty tvoje 'návrhy' o tom, jaký bych měl být, abys ty byla o píď spokojenější,* sdělil jí odmítavě a zadíval se na ni se špetkou pohrdání, protože co ona vůbec měla co mluvit. Byla to naivní malá holka, která fakt měla pocit, že do všeho musí mluvit.* Nevím jestli něco očekáváš, a omlouvám se, že jsem vůbec s tímhle souhlasil, takže pokud ano, rychle si to zase rozmysli, nemá to cenu, *prohlásil a vzdálil se od ní na dva kroky. Neměl v plánu ji tu nijak bavit, vlastně chtěl opravdu jít. Možná nebýt v její společnosti by ubrslo trochu páry, byl najednou poměrně naštvaný. Dával to na sobě poměrně znát a v tomhle případě si jeden rozmyslel, jestli s ním chce mluvit, v těch jeho tmavých očích nebylo nic jiného než podrážděnost a hněv. Uměl se rozhořčit tak rychle a nejspíše by jednal o dost ostřeji, kdyby nebyli ve společnosti. Byla vlastně škoda, že ho praštila realita až příliš brzy, mohli si tento večer poměrně užít.*
*Zamračila se, kdy jí vlastně skoro potvrdil, že opravdu naivní husa je, už se nadechovala, že mu na to něco řekne, ale pak to nechala být, jenže další jeho slova ji tak nějak vzala vítr z plachet. Koukala na něj a přemýšlela co říct.* Tak to se omlouvám, že jsem si dovolila podotknout, že by ti trocha úsměvu slušela. *Zašeptala a povzdechla si.* Ja se jen snažila DANTE a myslela si, že se alespoň trochu trefím. Že bys to alespoň trochu ocenil nebo se aspoň bavil. *Snažila se dál, ale když viděla jeho pohled a to jak se tvářil, to jak od ni odstoupil, sklopila pohled a chvíli mlčela.* Omlouvám se, že jsem tě přemlouvala, omlouvám se, že jsem tě okradla o tvůj drahocenný čas, který musíš trpět s malou holkou. Ano něco jsem očekávala, ale to je jedno, teď už asi jo. *Najednou jako kdyby to, jak se sem těšila vymizelo, to nadšení, ta upřímná radost, že po dlouhé době takhle zase vyšla mezi lidi byla pryč. Najednou měla pocit, že opět dělá všechno jen špatně, přesně takový jaký mívala ještě v době, kdy chodila se svým ex. Ten úsměv, který měla stále na tváři, byl pryč a Tia si najednou přála zmizet. Nějak věděla, že s ním to nebude tak jednoduché, ale pořád měla malou víru, jenže teď se cítila jen na nic.*
N-ne, to bych si nedovolila, ani si to nemyslím, vždyť si skvělý a- *Zasekne se, když mozku dojde, že to byl prostě vtip a pak na něj udělá krátce psí oči.* Ale tu tě k tomu nikdo nenutí, jen bys tím potěšil kamarádku. Tančit dobrovolně je lepší než nedobrovolně. *Vesele se s naprostou nevinností zhoupne a vezme si taky džusík, aby se ho napila, zatímco jí konečně začne cukat jeden koutek, takže to vzdá. Jestli nezabralo tohle, násilím to tlačit nebude.* Jak dlouho se zdržíš?
*Postupně se někdo z pořadatelů dnešního večera dostal na pódium ke zpěvačce, která dnes vystupovala a oblažovala společnost svým hlasem. Převzal si od ní krátce mikrofon a počkal až dozní poslední tóny písně a sál se trochu ztiší.* Vážené dámy, vážení páni, máme pro vás dnes večer připravenou tombolu. Každý z vás si může vzít od obsluhy kolečko s číslem, které si připevní k šatům, na ruku, nebo jinam, aby bylo vidět, načež támhle,*Ukáže ke zdi po levé straně od pódia.* Naleznete papírky a pera. Do schránek pak můžete vhazovat nejlepší kostým dnešního večera. Prosíme o dodržení označení pánské a dámské schránky a užijte si zbytek večera! *S tím vrátí mikrofon zpěvačce a ta pokyne skupině, aby začali s další písní.*
*Vypadalo to, že jí vzal vítr z plachet, nejspíše by namítala i něco dál, ale místo toho jen prodýchala slova a neřekla na oplátku vůbec nic. Možná ho právě teď v myšlenkách proklínala, ale co není řečeno, jako by nebylo. Vypadala smutně a frustrovaně, skoro se zdáli, jako by se opakovalo ráno, kdy jí prakticky oznámil, že se mezi nimi nic jiného opakovat nebude. A stejně tu teď stáli tváří v tvář a byli v podobném rozpoložení. Zdá se, že opravdu nemohli mít klidný večer. Jenže ticho nepanovalo dlouho. Jakmile otevřela ústa, slova prakticky utíkala ven jako by se chumelilo. Neustále se omlouvala a Dante vlastně nestíhal ani pobrat, proč vlastně. Bylo to, protože ho prakticky donutila sem přijít? Kdyby ale nechtěl, tak by nemusel, že? Bohužel předtím pravděpodobně myslel jinou částí svého těla, takže to vypadalo, jako by se probudil z transu do reality.* V pořádku, chyby se stávají, *utvrdil ji v tom, že opravdu neměla dělat nic tak nevídaného, jako bylo zvát jej někam do společnosti. Samozřejmě byla jeho chyba, že se nechal přemluvit a teď jak idioti stáli v sále plném lidí a ani jeden se nebavil, protože Dante se bavit odmítal a TIA měla pokaženou náladu.* Utíkej si užít tombolu a celkově zbytek večera, *řekl a otočil se na podpatku k odchodu. Ještě než se otočil, na sekundu se zastavil, pohledem o ni ani nezavadil, ale zdálo se, že přemýšlel nad tím, zda ještě nemá své tělo otočit, vybodnout se jednou na to, co si myslí, spolknout všechny ty jeho blbý kecy a prostě se bavit. Jenže to by tam nemohla stát TIA v těch jejích červených šatech s třásněma a pohledem opuštěného zvířete. Přesto všechno, nad čím přemýšlel udělal krok vpřed. A poté udělal další a další, než se jí ztratil úplně z dohledu.*
*Byl čtvrtek. Musel uznat, že mu dalo hodně přemlouvání nacpat pánské hadry do úhledné černé dárkové tašky, aby se mohl jít socializovat s oprsklou holkou, která ho naposledy vyhnala jak psa. Mohl si za to sám, o tom nebyla žádná, na druhou stranu ho svrbělo, že právě za tohle mu cosi musí určitě dlužit. Nechtěl se zdržovat dlouho, vlastně jí nedal ani vědět, ale tušil, kde ji najde. Už takhle věděl pro jistotu, co každý den obědvá, kterou značku spodního prádla nosí a hlavně kde bude. Načasoval si to tak, aby rovnou končila a bylo jasné, že už se po krámku nebudou potulovat žádní zákazníci, kteří by jej iritovali jen a pouhou existencí. Jak se pomalu blížil, vyběhli z krámku dva muži, kteří si v té jejich kabelčičce na prachy nejspíše něco odnesli. Dante nad tím pouze podvedl obočí a bez zaváhání udělal... Absolutní nic. A pokud jste očekávali, že by se snad hrdinsky vydal za zloději nebo by snad přidal alespoň do kroku, aby se přesvědčil, že je v květinářství vše v pořádku, tak jste dost na omylu. Vešel dovnitř, jak kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Všude binec, nejspíše tu jen tak nic neprodá a co zbylo pomaže do slevového květináče.* „Koukam, že se den nevyvedl,“ *pronesl lehce pohrdavě a špičkou boty lehce ťukl do rozbitého hlineneho květináče na zemi. Podívej se na ni, sjel pohledem od hlavy až po patu. Vypadala v pořádku, nejspíše šli pouze po registru a ji nechali absolutně bez úhony.* „Neuměla ani ochránit pokladničku před bandou zlodějíčků,“ *přišel k ní o něco blíže, aby ji chytil za tvář a každou z nich si ze strany na stranu prohlédl. Samozřejmě zjišťoval, byla opravdu fyzicky v pořádku, ale nahlas se jí milé ptát opravdu nebude.*
*Když ti dva vyběhli ven, napsala vedoucí, aby ji dala vědět, co se stalo, tak jí hned pak dala vědět, aby to nechala na ni, že to vyřeší sama a ona jen uklidila ten nepořádek. Což se také Tia chystala udělat. Vzala si koště, aby zametla střepy z květináčů a váz a pak mohla jen douklízet zbytek toho všeho, co se povalovali po zemi. Dokonce jí tak nějak vypadlo i to, že by se měl Dante ukázat. Proto když slyšela někoho vejít dovnitř, už se chystala, že dotyčného praští koštětem, ale jakmile poznala, že šlo právě o něj, zamračila se.* Ještě ty jsi tu chyběl, teď už ten den opravdu stojí za houby. *Zamručela a už se chtěla otočil zpět, aby pokračovala v úklidu, když k ní došel a vzal její tvář do dlaní. Koukla na něj a pak se odtáhla.* Přišel jsi rýpat? Jestli ano, tak teď na to není vhodná doba dobře? *Povzdechla si a dřepla si, aby posbírala nějaké větší kusy keramiky.* A co tady vlastně děláš? *Tak nějak dokonce i zapomněla, že se měli sejít, sice tady měla jeho věci vyprané, poskládané, ale ty tady měla už týden, kdyby náhodou.*
*Byla tak zaneprázdněná, že ani pravděpodobně nepocitala s tím, že by se vůbec ukázal. Možná si ani nepřála, aby tomu tak bylo. No co se dá dělat, už je tady. Položil tašku vedle vykradené pokladny a nechal ji tak být.* „Přišel jsem ti vrátit oblečení, vypadalo to, přece bych tě neošidil o ty hadry tvýho ex,“ *pronesl a s rukami v kapsách lehce shrabaval všechny střepy botou na hromádku, aby se neřeklo. Vypadalo to, že ona spíš zapomněla, že jo vůbec měla očekávat. Taková realita se mi nelíbila, ale na druhou stranu si ani on sám nebyl ještě před nějakou chvilkou jíst, zda se do toho vůbec pouštět. Pouze raritně se Vidal s holkama, se kterýma spal, většinou se pak už jejich cesty nikdy neprotnuly.* „Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu,“ *podotknul, když to vypadalo, že je jí až na obtíž fakt, že se do ní chtěl trefovat jak šipkami do terče. Samozřejmě mu to dělalo dobře a ona mu to předtím vracela, teď to ale vypadalo, že s ní moc sranda nebude, protože se ti dva rozhodli celý večer pokazit.* „Ještě pořád je můžu najít a zasadit hlavy do hlíny,” *navrhl a zdálo se, že jej takový nápad poměrně lákal. Na druhou stranu by to znamenalo, že by se taky mohl ušpinit a neměl to úplně v plánu.*
*Zastavila se v tom, co dělala a jen si prohlídla nejdřív jeho a pak i tašku, kterou donesl.* Ty hadry jsi mohl klidně vyhodit a nebo víš co, udělám to sama. Stejně jsem chtěla dělat doma pořádek, ty jsi mi přišel právě do rány, když jsi neměl co na sebe. *Pronesla a popadla tašku, kterou hodila do už připraveného koše, do kterého házela binec. Pak se otočila a znova na něj koukla. Musela uznat, že toho prevíta viděla docela ráda i když to nechtěla dát nijak znát, přece jen by mu tím zase nahrála a to v tuhle chvíli nechtěla. Místo toho jej jen obešla, prošla kolem pultíku dozadu a chvíli tam něco hledala, než se vrátila zpátky a nesla malou plátěnou tašku. V ní měla jeho čisté prádlo a láhev medoviny. Došla k němu a vzhlédla nahoru, přece jen byla proti němu malá.* Tady, jak jsem slíbila, doufej jen, že se to prádlo v pračce nesmrsklo i když, to by aspoň byla sranda. *Usmála se na něj šibalsky, přičemž mu tašku vrazila do ruky a zase se dala o úklidu.* A vraždit je nemusíš, i když hádám, že by sis to asi dost užil co? *Otočila se na něj a zamyslela se.*
*Slyšíte prasknout pomyslné sklo? Tak přesně takové se tříští poté, co si uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná.* „Nechtěl jsem tě okrást o tu radost je takhle zahodit,” *odpověděl, ale bylo jasné, že už to v něm začalo vřít, jen co taška dopadla do koše. To se za ní vůbec nemusel tahat, kolik potkal popelnic, bezdomovců a křoví, kde všude mohly ty hadry skončit... Nemusel se s ní teď párat. Na to, že mu ona vrátila jeho oblečení, na to neřekl vlastně vůbec nic. Jen si prohlédl obsah tašky, než nad tím pomyslně pokrčila rameny a odložil stranou. Spíše se chytil toho ohledně vraždění zlodějů. Oni to vlastně ani nemuseli být zloději. Dnes se to tak prostě jen sešlo.* „Bylo by to uspokojivé,“ *nenamítal absolutně nic ohledně vraždění dvou mužů, kteří pláchnuli. Nemohli být daleko, většinou takhle daleko neutečou a lup se pokusí střelit v okolí. Dost možná se nad ním v postranní uličce stále radují. Nechal ji uklízet a sám se procházel kolem, prohlížejíc si všechno rozbité i nerozbité. Kytky mu nic neříkaly, nikdy žádné nedostával, neboť by se o to stejně starala jen uklízečka, žádné nikomu ani nedával... Možný byly na oko hezké, ale umělý se pokazit tak moc rychle, že to byla taková pomíjivá krása, díky čemuž nechápal, jak o ně mohou vlastně ženský stát.* „Říkal jsem si, že smrdíš kytkama a hlinou, když jsi tam tak seděla,“ *řekl po chvilce, když si prohlížel květiny, které přežily útok těch darebáků.* „Kde vůbec holka z květinářství bere dostatek peněz na to bydlet na Manhattanu s výhledem na Central Park?“ *zeptal se, protože ceny bytů rozhodně nebyly nejnižší. Vlastně to bylo pomalu to nejdražší, co si normální Newyorčan ani nemůže dovolit, hodně lidí jejího věku muselo žít ve skupinách jako spolubydlící.*
O tohle jsi mě klidně okrást mohl, byla bych ti jen vděčná. Mohl jsi to hodit doma do popelnice, ale jsi tady. Zajímala by mě jedna věc. Když tak na tebe koukám, nemáš nouzi o prachy a určitě bys nahradil ty věci, cos nechal u mě vmžiku ta troje dalších, ale přesto jsi tady. Přesto sis pro ně došel i když jsi nemusel. Proč Dante? *Optala se se zvědavostí v hlase, když k němu zvedla hlavu od úklidu, chvíli na něj koukala a pak pokračovala. Zametla všechny rozbité věci, vázy, co přežily znova napustila vodou a dala do nich květiny, které nebyly nijak zničené. Během toho všeho jej stále po očku sledovala a poslouchala. Na jeho poznámku o těch dvou jen dodala.* Uspokojivé jsou jiné… lepší věci. *Zamumlala si spíše pro sebe a šla urovnat pokladnu a všechno kolem ní. Načež se pak při jeho dalších slovech zastavila a otočila se.* Jsem nymfa, jsem spjata s vodou a zemí, takže je logické, že mám blízko k těmto věcem a mimochodem nesmrdím kytkama a ani hlínou, to možná tak ty, mrtvolo jedna. *Usmála se a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej sledovala. Prvotní šok z incidentu už nějak opadl, takže mu to mohla oplácet stejnou měrou.* Byt je kamarádky, tedy byl. Splácím ji ho, jak jen to jde. Navíc nepracuju jen tady. Vypomáhám ještě v Central Parku starat se o zahrady a vyrábím faerské léčivé věci, které pak prodávám do bio lékaren a to taky dobře platí. Tak nějak si vystačím. *Odpověděla mu a dala se do práce, aby to už měla hotovo.*
*Takže když chtěl pro jednou udělat v jeho očích dobrou věc, dostane za to ještě prakticky vynadáno, další ukazatel toho, že se nic nemělo přehánět a příště si to dvakrát rozmyslí. Spíše ale pochybovala o jeho lásce ke svému oblečení.* „To může být pravda, ale už jen z principu jsem to vše chtěl zpět,“ *odpověděl na její otázku ledabyle.* „Nebo bys raději chtěla slyšet, že bylo mým záměrem tě vidět podruhé?“ *položil otázku tentokrát on. Mohla naznačovat cokoliv, ale bylo očividné, že nejspíše očekávala jinou odpověď než tu, kterou ji obdaroval. A možná to fakt byl jen pocit zadostiučinění, možná fakt chtěl ty svý hadry zpět, ale jak řekla, měl dost prachu pořídit si cokoliv kdykoliv, proč tedy právě teď stál v květinářství a stále se s ní vybavoval. Vlastně už mohl dávno být ty tam a nechat ji jako hromádku neštěstí uklízet střepy a trní.* *Na její slova odměřeně přikyvoval, zatímco otrhával okvětní lístky květin, které byly jakkoliv poničené. Samozřejmě to přidávalo práci její maličkosti, ale stejně byl na těch místech stále bordel, tak to asi ani vadit nemuselo.* „Takže tě mám teď doprovodit na policejní stanici nebo jsi velká holka a zvládneš to sama? Asi by byli překvapení, že nedělám pro jednou problémy," *zasmál se a pomalu nevědomky sesbíral na hromádku střepy na pultíku, jako by to snad k něčemu bylo.*
*Zastavila se v tom, co dělala a otočila se k němu čelem.* Takže z principu říkáš jo? Aha, to je hodně zajímavé. *Pousmála se a pomalu došla k němu, ruce měla za zády, hlavu lehce nakloněnou na stranu a s šibalským úsměvem se na něj dívala.* Asi toho teď budu litovat a ty mi to dáš sežrat, ale jo, třeba jsem si myslela, že tady nejsi jen kvůli oblečení, které by sis mohl koupit na každém rohu. A lepší. *Zašeptala mu už skoro do rtů, když se k němu natáhla na špičky. Nepolíbila ho, jen se svými rty otřela o jeho, ale pak se odtáhla a opět se vrátila k úklidu.* Ne na policii nejdu. Manžel majitelky je policista, přijede sem sám a všechno si zapíše, vezme si i kamerové záznamy. Já to mám jen uklidit a můžu jít domů. Chceš snad jí se mnou? *Optala se jej, když konečně zametala poslední hromadu všech střepů. Už jí chybělo jen otřít pultík a vyházet ještě zničené květiny.*
*Občas uměla být roztomilá. Samozřejmě musela držet hlavu a jen se mlčky culit, jakmile otevřela klapačku, bylo to hrozný. Snad možná i horší. Takhle jí jen lehce položil ruku na bok a nechal dělat to, co chtěla.* „Nerad tě vyvedu z omylu, ale...“ *dál už nepokračoval, neboť se k němu natáhla a rty se skoro dotýkali. A ačkoliv očekával, že jej přišla políbit, snad i jako gesto pozdravu, který se mu nedočkal, pouze jej pokoušela, neboť se zase velmi rychle odtáhla. Nevadilo mu to, vlastně byl víceméně rozhodnut, že s ní ještě pár chvil pobude a pak se jejich cesty opět rozdělí... Alespoň tak si dnešní večer nakreslil. Ona stejně neměla zájem jo nikam následovat. Ale za to se cítila na to pozvat jej domů. Na to se jen zatvářil odmítavě.* „Ačkoliv je to lákavá nabídka, tak ne,“ *odpověděl jí, neboť přestože nebyl nápad trávit s ní další noc k zahození, měl chuť vypadnout do města a ne se pouze bavit v peřinách.* „Vzal bych tě sebou do města bavit se. Ale jelikož bys pravděpodobně nejevila zájem o styl mé zábavy, asi se neshodneme,“ *pronesl a vzal do ruky tašku svého oblečení, že už půjde.*
*Moc dobře věděla, že její pozvání odmítne, nic jiného ani nečekala, ale chtěla to jen zkusit. Mezitím, co poslouchala jeho další slova, konečně všechno uklidila a jen si spokojeně mlaskla. Nakonec se otočila k němu.* Tak mi řekni jakou zábavu máš na mysli ty. I když budu hádat. Bary, diskotéky a kdoví jaké podivné místa viď? *Pousmála se a vydala se blíž k němu. Něco jí totiž napadlo. Sice tušila, že možná bude litovat, a že jí třeba odmítne, ale zkusit to musela. To by totiž nebyla ona.* A kdybych ti řekla, že je jedna akce, na kterou bych chtěla jít, ale nemám s kým, protože kamarádka, která měla jít, je teď pryč. Kdybych tě poprosila, šel bys tam prosím se mnou? *Pronesla tichým hlasem a nervózně se u toho kousla do rtu. Byla to akce na kterou se těšila, ale nakonec to padlo a jí Timei to bylo docela líto. Teď tady byl on, sice se hašteřili a cele to mezi nimi byla jedna velká šílenost, ale byl tady a mohl by jít. Proto popošla k němu ještě blíž a zlehka ho vzala za ruku.* Bude tam zábava, tanec a alkohol pro tebe. Prosím Dante. *Koukala na něj a čekala co odpoví.*
*Jen jí na to spokojeně přikývl. Řekl by jí, že je to jakékoliv místo, kde může sehnat nějakou a jakoukoliv šuknu, ale nakonec si to raději Nečekal nic moc na její návrh, ale zase na druhou stranu neaustále čekal, co z ní vůbec vypadne. Chtěl ji alespoň ještě chvíli štvát a odmítat její skoro až zoufale znějící pozvánku na akci, o které vůbec nic nevěděl.* "Možná kdybys fakt prosila," *povytáhl obočí a najednou celý deal byl o něco příjemnější, ačkoliv mu vlastně nic neřekla. Kdyby řekl ano hned poprvé, bylo by to vlastně až moc jednoduché. Takhle se musela culit a prosit. Byla teď jak malá holka, která fakt moc chtěla cukrátko. Pokusila se jej chytit za ruku, ale jakmile se její dotkla té jeko, prudce její ruku odstrčil.* "Nemám zájem o veřejný alkohol," *odsekne, ale přesto se rozmýšlí, zda by tedy neměl prostě říct, že nechce jít na sezení knihomolů či cokoliv podobného, co si vymyslí. Chytil ji za pas a přitahl blíž k tělu.* "Když řekneš to 'rosím' ještě jednou..." *zatvářil se o něco spokojeněji, ale stále se zdálo, že není vůbec přesvědčen, že by chtěl jít na zábavu dle jejího gusta.*
A já teď snad opravdu neprosila? Nezdálo se ti to dost? *Optala se a lehce pozvedla obočí. Když jí její ruku odstrčil, tak se stáhla, přece jen to nečekala a dost jí to překvapilo, už jen z toho důvodů, že jí to připomnělo něco, co chtěla zapomenout. Jen si tiše povzdechla a chvíli na něj koukala.* Ani když to bude tematická akce? V divadle na Staten Islandu bude pompézní párty ve stylu Velkého Gatsbyho plná tance, hudby, alkoholu a zábavy. Ani to tě nijak nepřesvědčí tam se mnou jít? *Pronesla a chtěla dojít pro svou tašku, aby mu to ukázala, ale to si jí už stáhl k sobě a ona si opatrně položila ruce na jeho hrudník, načež zvedla hlavu, aby se zadívala do jeho očí.* Takže chceš, abych tě prosila znova? *Naklonila hlavu lehce do strany a sledovala jej.* Hele já vím, že nejsem zrovna jedna z těch tvých holek, se kterými se taháš po večerech a že se asi stydíš jí s někým jako jsem já. Ale třeba to bude fajn, no tak Dante. Prosím pojď tam se mnou. *Zašeptala.*
*Támatická akce? Snad nic nemohlo být už horší. Možná dětská párty s klaunem a songama od Maxim Turbulenc mohl být větší kentus, než bylo tohle. Jestli se netvářil kysele, tak se tak alespoň cítil. Jenže ona už se na něj koukala kočíčíma očkama a doufala, že konečně povolí a na nějakou tu její "pompézní" akci opravdu její maličkost doprovodí. Pak už začala škemrat, takže nemohl vlastně nesouhlasit, pokud hodlala jít takhle hluboko pro nějakou formální párty kdesi na Staten Islandu. Kdo tam vůbec jezdí? Všechno potřebné je přeci tady.* "Fajn, půjdu tam s tebou, ale vem si pytel na hlavu," *popíchl ji za tu její poznámku o tom, že by se snad měl stydět někam s někým chodit. To vlastně problém vůbec nebyl. Spíše byl pro něj problém vůbec někam s někým chodit, pro něj to znamenalo, že si rovnou může hodit mašli.* "Máš vůbec co na sebe?" *zeptal se jí, ale už v tuhle chvíli věděl, jaká bude odpověď. Jestli se takhle na akci těšila, musela už teď mít měsíc dopředu něco vybráno. Otázka je, zda on musel mít něco tématického na sobě. To aby se zastavil doma převléknout.*
*Čekala tak nějak všechno, že jí zase odmítne, že bude mít plno další řečí, možná že by jí í odstrčil a prostě jen odešel, ale jak byla překvapená, jakmile souhlasil, načež se nějak neudržela a snad jako nějaký reflex mu skočila kolem krku a políbila jej. Jakmile si to pak uvědomila, odtáhla se a aniž by to nějak kontrolovala, tak zrudla ve tváři.* Ehm omlouvám se. *Pronesla a koukla na něj.* Ano oblečení mám doma, musím se pro něj zastavit a taky se nějak dát dohromady a vzít i vstupenky. *Pronesla a odešla dozadu, kde si vzala kabát a svou tašku, mezitím už viděla, jak před obchodem zastavilo auto. Byl to manžel majitelky, o němž už mluvila. Ten jí jen kývl na pozdrav a řekl něco v tom smyslu, že už to zařídí aby ona šla klidně domů. Na což se Tia usmála, pak se jen koukla na Danteho.* Tak pojď, jdeme nebo tady chceš stát ještě nějakou chvíli? *Optala se a sama už vyšla před obchod, čekajíc, zda jí bude následovat nebosi to nakonec rozmyslí a zmizí.*
*Možná to trochu přehnal, když povolil tak rychle, byla celá nadšená, až z toho měla v plánu ho pusinkovat za odměnu. Tak málo stačilo, aby zas byl super, skvělej, bylo úplně jedno, že se s ní tahat nechtěl pomalu ani druhý den, vše odpuštěno. Samozřejmě si to ale nenechal ujít a polibek jí opětoval. Na druhou stranu bylo znát, že se k ničemu nic nemá a vlastně se drží zpět.* „Já si kostým tvý kámošky na sebe brát nebudu,“ *poznamenal, aby pochopila jeho náznak faktu, že on dneska úplně v kapse tuxedo nenosil. Samozřejmě si nemusel pudrovat držku a nemusím si ani holit nohy, takže ji pravděpodobně nechá doma se připravit a on sám buďto skočí nakoupit nové nebo prostě projede to, co má doma a možná s trochou štěstí najde něco i z 1920, aby to měl opravdu tematicky. Nadšený nebyl, ale zase na druhou stranu měl nepovolovat, vypadalo to, že pro ni nějaká taková sešlost byla fakt důležitá a možná by se dostala i do kolen. Možná by i přidala něco navíc, aby jej opravdu přesvědčila, jakou skvělou společností mu bude. Pak už ale vyrazila a jemu nezbylo nic jiného, než muži pokývnout a vydat se za ní.* „Doufám, že nemáš v plánu nás tahat sockou,“ *pronesl a podíval se na hodinky. Byl akorát čas se sebrat a jít.*
Já přece neřekla, že si máš vzít její věci, snad máš něco na sebe a pokud ne tak půjdeme nakupovat. *Zazubila se na něj, když k ní došel ven. Nemohla popřít, že měla radost. Sice tak nějak tušila, že jakmile tam dojdou, už ho třeba ani neuvidí, že si sám půjde po zábavě, ale hodlala to podstoupit. Už jen to, že jej přemluvila, brala jako malé vítězství. Po jeho slovech se na chvíli odmlčela.* Ehm ale já nemám auto. Jezdím, jak ty říkáš sockou a nebo prostě pěšky. Přinejhorším si beru taxi. *Pokrčila rameny. Ona ani řidičský průkaz neměla, takže auto by ji bylo k ničemu Tia na něj koukala, než k němu došla. Rukama vklouzla pod jeho oblečení a konečky prstů přejela po jeho hrudi, zatímco se na něj lehce natiskla. Zvedla hlavu a koukla mu do očí.* Vím, že to není asi zrovna představa tvého večera, ale i tak děkuji, za to, že jsi souhlasil. Přemýšlela jsem, že bych se ti mohla pak nějak odměnit, jako díky. *Pousmála se a znova si stoupla na špičky a políbila ho, ale ne tak něžně jako předtím, ale vášnivěji a náruživěji.*
*Asi už jí dnes odkývne úplně všechno, jen aby víceméně neotravovala. Alespoň se to tak tedy zatím jevilo. Když řekne nakupovat, půjdou nakupovat, jen doufal, že nebude zase chtít ničit jeho oblečení. Ačkoliv dostal své sako zpět, pravděpodobně nebyla ani čistírna, která by zvládla oblečení vrátit do pro něj prezentovatelné normy, takže už jen přijal zpět to, co mu dala a nekomentoval. Ještě by ho začala mlátit těma jejíma malýma pěstičkama.* *Jestli to byla vděčnost, či jen měla dneska fakt všetečný ruce, byl nucen se zastavit, neboť mu chtěla i nadále ukazovat, jak moc je ráda, že se rozhodl vynést ji do společnosti. Netušil, z čeho měla takovou radost, s pytlem na hlavě se tancuje poměrně špatně. Nebo to nemyslel vážně? Po jejím druhém polibku, tentokrát už nebyl tak milý až skoro cudný, jí věnoval i třetí, který byl na stejné notě jako ten druhý.* „Co s tebou je, nejdřív div mě nepřerazíš a teď jsi jako toulavá kočka,“ *okomentoval to, jak moc měla potřebu se ho dotýkat a celkově byla až znepokojivě milá. Bylo to opravdu jen tím, že souhlasil s tím, že půjdou společně na ten její večerní sraz tupečků v dobových hadrech? On o té akci věděl úplné prd, takže si myslel své a teprve až tam dorazí, příjde na to, že se věci možná mají úplně jinak a jedná se spíše o ples než sraz magorů.* *Pokývl na ní, že tedy pojedou jeho autem. Cestu si stále pamatoval, takže to netrvalo dlouho a zastavili před domem, kde bydlela. Zaparkoval a počkal, až se i ona vyhrabe ven, než ji následoval dovnitř. Nehodlal na ni čekat v autě, uměl si představit, jak dlouho jí to bude trvat, takže rozhodně nechtěl čekat v autě. Navíc jí musel vůbec odsouhlasit to, co si vezme na sebe, nemohla mít nic, co by samozřejmě on neschválil.*
Tak za prvé nic se mnou není, jsem naprosto v pohodě a za druhé nejsem toulavá kočka, tak si to laskavě nech ano. *Pronesla tiše a chvíli jej pozorovala, než se tedy jeho autem odebrali k ní do bytu. Nečekala, že by s ní šel nahoru, ale jaké bylo její překvapení, když se tak skutečně stalo.* Klidně se posaď, já se půjdu obléknout a dát trochu dohromady. *Řekla mu a aniž by čekala na jeho odpověď zmizela u sebe v pokoji. Nejdřív ze sebe shodila staré oblečení a pak zalezla do sprchy, jakmile byla hotová, osušila se a zabalená do ručníku se vydala zpět do pokoje, kde se u svého stolku namalovala. Zvolila černo červené líčení, tak aby ji ladilo k celému outfitu. Vlasy si sepnula do drdolu a dala si dobovou čelenku s broží a rudými pírky. Nakonec ručník hodila na postel, oblékla si sytě rudé krajkové kalhotky a na to rudé mini šaty na tenkých ramínkách s flitry a střapci, přesně jako se kdysi nosily. Nazula si ještě boty na podpatku, popadla kabelku, kde naházela potřebné věci a vydala se za ním vedle.* Tak co? Může být nebo mi řekneš jak moc otřesně vypadám? *Pronesla když ještě brala pozvánky z lednice. Nakonec si na sebe hodila černý společenský kabát a vydala se ke dveřím.* Jdeme je třeba obléknout tebe. *Zvolala a už mířila z bytu k autu.*
*Posadil se na gauč. A vyčkával, než se připraví. Nestavalo se často, že by na nějakou někdy čekal, tak ani nevěděl, že to zabere poměrně moc času. Po patnácti minutách koukání kolem vstal a všechny ty věci, které předtím pouze sledoval pohledem, mohl teď pozorovat i zblízka. Ať už to byly fotky, papíry, dekorace, všechno to vypovídalo o tom, kdo vlastně vůbec je. No nakonec stejně skončil zástěna gauči přilepený k obrazovce telefonu jako každý v dnešní době.* *Nějaký ten čas utekl, než se Timea objevila celá oblečená a nastrojená. Je to jako by se vrátil do doby, kdy se takové kousky opravdu nosily. Jako by to bylo včera. Chvíli na to jen tak koukal, musela si myslet, že byl tak ohromen šaty, že mu došla slova...* „Jako červený bonbónek,“ *popíchl ji, ale zdálo se, že nemá žádné námitky k jejímu outfitu. Místo toho se zvedl a obešel jednou kolem se zamýšleným výrazem. Ona ale na jeho schvsleni nečekala a místo toho se vydala ven.* *Následoval ji zpět do auta. Vzpírala v těch svých podpatcích jako malá myška celá se natřásala, jako by už snad byli na zábavě.* „Pravděpodobně bude stačit, když se zastavím doma, mezi těmi třiceti různými obleky nějaký najdeš,“ *řekl a vyjel směr k sobě domů, měl v plánu nechat konečný výběr na ní byla to akce, kam chtěla primárně ona, on měl jen dělat manekýna, který si s ní jednou zatancuje, párkrát mu sáhne na prdel ve víru zábavy a pak ji odveze domů, protože na sebe po třetí ráno úplně zapomene. Všechny byly takový. Většinou pak odjížděly tak střískaný, že by jim jeden mohl udělat lobotomii a vlastně si nevšimnou.* *Zastavili ve sdílené podzemní garáži, kde bylo jedno lepší auto než to druhé. Dante si nikdy nepotrpěl na prepísklá sportovní auta, protože kam s tím jezdit po Manhattanu? Místo toho preferoval ta Dešná auta, která se v chaosu velkoměsta ztratí, ale zároveň by s ním i kvůli takovému holky šly domů.* *Vyvezl ji do svého bytu a odvedl do své ložnice. Bylo znát, že jestli má oblíbenou barvu, bude to černá. Vše bylo vlastně černé a v moderním stylu, jako by jeho bydlení bylo to nejméně útulné místo, co člověk zná. Bylo znát, že je to místo, kde trávil čas starý mládenec a neměla zde nadvládu žádná žena. Je to jako vstoupit do baru. V každé místnosti bylo pološero a rozhodně se tu nesvítilo jako na hradě. Odvedl ji až ke své větší šatně, kterou by záviděla každá druhá žena a ukázal na část, kde nechával pověšené ohledně vyžehlené a čisté obleky. Každý z nich musela vyndat z igelitového obalu, než mu mohla poručit, co má vyzkoušet.*
Ale sladký bonbonek. *Odvětila mu, než pak odešla k autu, kde nastoupili. Na jeho slova o obleku jen přikývla. Čekala, že si to vybere sám, přece jen už trochu věděla, jaký byl a nemyslela si, že by jí pustil k tomu, aby mu ještě vybírala oblečení, že by mu vůbec do něčeho mohla mluvit. Proto jí jeho slova překvapila, ale jen se nad tím vesele usmívala. Cestou k němu mlčela, jen koukala z okna ven, už se těšila na celou párty. Jakmile pak dojeli, vystoupila a šla za ním až do bytu, který si prohlížela, načež jej následovala dál až do šatny, kterou jí ukázal a dal pokyn , aby mu něco vybrala.* Mimochodem, než teda začnu. Máš to tady hezké, ale na můj vkus až moc temné. Ale chápu, pán velký upír. *Zazubila se a vešla teda do šatny, kde si začala rozbalovat obaly a koukat, co v nich vlastně má. Občas koukla na Danteho a pak zamyšleně hledala dál. Po chvíli se ale usmála, když našla co chtěla. Vytáhla z obalu oblek, jenž byl celý černý, ale k této akci se hodil, ze všech nejvíc a navíc tak nějak ladil trochu i k ní. došla zpět k němu a podala mu ho.* Tady, tenhle se mi líbí a navíc nejvíc se hodí na akci. Souhlasíš?* Optala se jej a koukala na něj.*
„Jsem rád stereotypický, co by to bylo za upíra sukničkáře s neodolatelným pohledem, kdyby neměl takové bydlení,“ *zasmál se vlastnímu výběru domova. Samozřejmě to nebylo nic takového, co vlastně domov připomínalo. Založil ruce a čekal, s čím tedy přijde.* *Sledoval, jak pečlivě vybírala z jeho šatníku nějaký kousek, který by mohl padnout jejímu oku. Nakonec to netrvalo ani dlouho, než našla něco, co se jí zalíbilo natolik, že musela hned přispěchat k němu s tím, že vybrala tematicky to nejlepší.* *Letmo pohledem přejel, co padlo jejímu oku a obešel ji, aby na druhé straně místnosti vybral boty, které k tomu sednou jako ulité. Nezbývalo nic jiného, než se převléknout.* „Pouze koukat,“ *poznamenal hravě. Kabát i lehké sako vše letělo na taburet, následovala i bílá košile a kalhoty. Pouze ve spodním prádle k ní došel a s rukami na jejím pasu přitiskl její záda na svůj hrudník. Levou ruku položil na její dekolt a rty lehce přitiskl k jejímu uchu.* „Kdybychom nebyli ve spěchu, zase bych z tebe ty šaty svlékl,“ *zašeptal jí a rukou pokračoval níže po jejím břiše až na podbřišek. V tomhle stavu ji pustil a obrátil se, aby si navlékl novou černou košili, navlékl černé kalhoty a přes sebe cestičku a sako stejné barvy. Původně zamýšlel vzít si motýlka, ale všechny černé, které vlastnil, neladily odstínem, tudíž sáhl po kravatě ačkoliv nerad. Rychle ji uvázal kolem krku, nejspíše by to nechal na Tie, pokud by nebyli ve skluzu. Celkově byl spokojen, pravděpodobně podtrhne jeho osobní preference a téma asi také splní. Tematicky je těžké se netrefil, každý s úhledným oblekem a motýlkem nemůže selhat. Kravata asi také nebude problém a tohle celé bylo vlastně spíše věc, kterou zajímala dámy, které se mohly vyblbnout v těch jejich dobových nebo tematických šatech.* „Můžeme vyrazit,“ *vybídl ji opět se vrátit do auta a následoval ji. Cestou ještě navštívil koupelnu, aby zkontroloval, že má vlasy bezchybně, hezky voní a celkově vše vypadalo na bezchybnost.* *Poté už pouze zkontroloval, kam vlastně vůbec jedou, neboť ji předtím poslouchal tak napůl. Na Staten Island si vzali taxi, protože pochyboval, že by se mu chtělo hledat parkování.* „Těšíš se alespoň jako se těší malé dítě na Vánoce?“ *optal se, aby se ujistil, že fakt bylo alespoň k něčemu, že pro jednou takhle rychle ustoupil někomu jinému. Také samozřejmě očekával náležitou odměnu, ale upřímně to bylo už o tolik víc, než kolik toho musel pro slečny dělat běžně. Normálně stačilo zaplatit drinky, hezky se usmát a už se prakticky zvaly do postele samy.* >> Divadlo
*Temné cihlové peklo. To je jediné, co bylo ten večer vidět z okna. Bylo těšně po desáté večerní a ulice byly zahaleny lehkým oparem. Běžně rušné ulice zely prázdnotou a všichni se raději zdržovali doma. S rukami v kapsách se blížil do své destinace, kterým byl jeden z těchto cihlových domů. Vypadal jako každý jiný, na jeho poměry špinavý a zbídačený. Před tím, než se rozhodl vstoupit dovnitř, zapálil si. Přemýšlel nad tím, jaké to asi musí být žít zrovna tady v této městské části, zrovna v Bronxu končil poměrně často, žily tu ony krysy, které měl za úkol obrat úplně o vše, co měli a i neměli. Dnešní večeře nebyla o nic lepší. Parta fakaňat, která se ještě pomalu ani z hnízda nevyhrabala, ale už měli čelit životním chybám otce.* /Kšeft je kšeft,/ *pomyslel si a vydechl obláček dýmu. Vlastně se dneska nemuselo nikomu nic stát pod podmínkou, že se dozví informace, které potřebuje.*
*Am stála před zrcadlem a prohlížela si svou jizvu na krku. Pamatovala si jen útržky, ale nedokázala si je poskládat. Všechno z toho dne bylo zmatené. Jemně prsty přejde po zahojené ráně a jemně si povzdechne. Musela si o tom s Dominicem promluvit a zjistit co se stalo. Sice věděla, že jí napadlo zvíře, ale tohle by přeci zvíře neudělalo nebo ano? A jaký k tomu měl vlastně důvod. Vezme si šátek do rukou a zakryje tak všechny stopy. Sice bylo trochu divné, že Am nosila šátek na krku, protože to nikdy nedělala, ale nechtěla vyvolat zbytečné otázky. Porozhlédla se po svém bytě, který sdílela spolu se svými bratry. Sice co nebyl žádný luxus ani nic velkého, ale tohle jí vyhovovalo. Muselo. Nemohla si teď dovolit něco většího a hezčího. Naneštěstí její bratři byly u sousedky. Měla dobrou náladu a tak Am navrhla, aby si trochu odpočinula, že je pohlídá. Vlastně měla pravdu trochu to Am prospěje a navíc bude mít trochu času i pro sebe. Neváhala ani minutu a rozešla se do ledničky přesněji do mrazáku a vytáhla z ní zmrzlinu, kterou se rozhodla dát si u televize*
*Bylo na čase vrátit se k práci, což mu nepřidávalo na špatné náladě. Do domu jej pustila postarší paní, které šarmantně podržel dveře a ještě jí ke všemu pomohl do schodů. Celou dobu se u toho tvářil jako ten nejmilejší člověk na světě do chvíle, než se rozloučili a on se vydal do patra, kde bydlela dcera jednoho z dlužníků.* *Její fotr toho dlužil tolik, že neexistoval žádný paralelní vesmír, kde by měl na zaplacení alespoň úroku. Dantemu přistál na stůl s jediným permanentním řešením. Jenže se po něm slehla zem a nebyl k nalezení. Občas se něco takového stalo, a pak nezbývalo nic jiného než se postarat o rodinu dotyčného či jej najít. Dante úplně neměl v plánu jít cestou první, ale pokud nebude ani ona vědět žádné info, nejspíše nezůstane žádná jiná možnost než štěňata toulavých psů utratit.* *A jelikož byl gentleman největšího rázu, rozhodl se zazvonit a vyčkat, až slečna přijde otevřít. Bydlela sama se svými sourozenci, ročník 2005, bude vědět asi tolik, co ostatní, které navštívil. Stále ale existovala možnost, že se náhlou přítomností v jejím životě dá cosi do pohybu. Možná se alespoň ona pokusí zajistit lokaci otce pro své vlastní potřeby. Což později napomůže Dantemu dosáhnout svého.*
*Vanilková zmrzlina byla její oblíbená stačilo si vzít jen lžičku a vydat se do skromného obývačku. Nevěděla co si pustí a když o tom tak přemýšlela bylo jí smutno. Ocenila samotu, ale sama doma by rozhodně nemohla být. Byla jen ráda, že se to s učitelkou uklidnilo. Docela jí mrzelo, že spolu nevychází, ale bohužel s tím Am nemohla nic udělat. Bylo to její rozhodnutí. Návštěva v nemocnici spolu s Dominicem se zdála být scela úspěšná a ona tak nemusela čelit útokům a vyčítavému pohledu. Než si, ale stačila něco pustit ozval se zvonek. Přemýšlela, kdo by zvonil u jejích dveří ještě v tuhle noční dobu přesto se, ale zvedne a vydá se ke dveřím. Ještě předtím položí nedotčenou zmrzlinu na linku a poté už konečně otevírá dveře. Překvapeně se podívá na muže.* Dobrý den přejete si? *Optá se mile. Nemohla se, ale zbavit nepříjemného pocitu, který měla, když se podívala na jeho tvář. Rozhodně to na sobě nedala znát a spíš se snažila působit, že není šedá myška v rohu i když si před jeho maličkostí přidala, jako malý brouček.*
*Byla jistě doma, jakmile zazvonil, ozvalo se zevnitř šustění, což indikovalo, že přestala dělat to, co dělala. Podle pulzu byl doma pouze jeden člověk, to mu hrálo do karet. Neměl vlastně vůbec představu o tom, jak dnešní večer vůbec proběhne. Místo toho se dnes poddal síle intuice. Netrvalo dlouho a objevila se blond slečna o minimálně hlavu a půl menší než on. Vypadala drobně a zranitelně, ale která oproti němu takto nepůsobila.* “Krásný večer,” *odpověděl a ušklíbl se od ucha k uchu. Rukou chytil hranu dveří a prakticky se pozval dovnitř, čímž donutil její maličkost couvnout o krok či pár dozadu.* “Pojďme se pobavit o tvém otci… Můžeme to udělat po dobrém… Nebo se raději mám jít zeptat tvých mladších brášků?” *optal se jí vychytrale, neboť dle spisu bylo znát, že na nich lpí a nikoho jiného ani v životě nemá.*
*Její milý úsměv se na okamžik vypařil a nahradil ho nechápavý pohled plných divných pocitů. V první řadě si moc dobře uvědomovala, že cizím lidem se nesmí otevírat, ale už jí nebylo 5 let a navíc se jí nezdálo, že by měl nějaké postranní úmysl. Těžko můžete odhadnout člověka na první pohled. Zkoumavě si ho prohlédne od hlavy až k patě a zase nazpátek až se její oči zabodnou do těch jeho. Úšklebek na jeho tváři se nedal přehlédnout. Než si stačila uvědomit co se děje musela udělat několik kroků a ustoupit, aby mohl vejít dovnitř. Mohla se s ním přetahovat o dveře, ale těžko by tento souboj vyhrála a tak to jednoduše vzdala.* Možná, že kdyby jste byl chvilku trpělivý pozvala bych Vás dovnitř. *Neodpustí si poznámku a zavře dveře. Čekala by snad, že si ovečka užije společnou zábavu s vlkem ani omylem. Když se zmíní o jejím tátovi potichu si povzdechne. Nebyla hloupá, aby si vše nedomyslela.* Raději bych prosila po dobrém, i když nevím zda Vám já zrovna pomůžu. *Jemně pokrčí rameny a odsune se k lince. Bylo jí nepříjemné, že na ní vytáhl její bratry. Musel vědět, že by pro ně udělala cokoliv.* Dáte si čaj, kafe, vodu? Když už jste se pozval dovnitř? *Optá se zdvořile. Byla by ráda, kdyby se tenhle rozhovor vyvíjel v klidu a bez násilí, které rozhodně nebylo nutné.*
*Zdálo se, že to nebylo poprvé, co s někým již téma otce řešila. Pravděpodobně nebyl jediný, který ji takto navštívil. Ale ostatní byli plní kompromisu a pravděpodobně ani nechtěli nic závažného tady po slečně. Pousmál se, když zmínila, že mu pravděpodobně nebude co k čemu. Kdyby jen věděla, jak to vlastně bude.* “Nedám si, nic, děkuji,” *odpověděl jí a místo toho, aby pokračoval v konverzaci, rozhodl se zmapovat její bydlení.* *Byla stejně chudá jako její fotřík, uvědomoval si, když se procházel po jejím malém bytečku.* /I klece pro krysy byly lepší, než tohle./ *pomyslel si, když se zastaví u kuchyňské linky a zabořil prst do vanilkové zmrzliny, kterou tam jen tak válela. Poté už jen pokračoval do obývacího pokoje a čekal, že jej bude následovat.* “Je mi jedno, kolik toho víte o vašem fotříkovi, jste jeho nejstarší děcko, takže automaticky všechny jeho problémy spadají pod vás,” *oznámil jí realitu, které momentálně čelila. Její otec byl jeden z těch horších, které si napůjčovali, co mohli a vlastně neměl ani jedinou myšlenku na to, jak peníze vrátí. Sobecky si myslel, že se vytratí a všechny problémy dopadnou na jeho potěr. A má pravdu, taková byla většinou realita. Jenže ne každý byl schopen toto své rodině udělat. Někteří spáchali sebevraždu, někteří s sebou vzali i celou svou rodinu. V případě jeho otce to byl ale případ jiný. Bylo mu jedno, který z těch jeho dětí to vlastně odnese.* “180 tisíc…60 tisíc na úrocích, dohromady krásných 240 tisíc dolarů,” *sdělil jí výši, která by dohnala jednoho k drastickým závěrům. Bylo jasné, že se jedná o něco, co ona ani v životě neuvidí.* “Pláč je na místě,” *sdělil jí a posadil se na gauč, jako by byl u sebe doma.*
*Vymyšlení plánu nebylo něco všem by Am vynikala. Pohled na pár ostrých nožů, které měla uložené na lince ve stojanu se zdál být, jako dobrý nápad na obranu. Jenže než by se k nějaké akci dokopala a jestli by se jí to vůbec podařilo by si s trochou štěstí ještě sama ublížila. Takže tento nápad na případnou záchranu mohla vyškrtnout. Zamračeně se podívá na muže, který se po jejím bytě pohyboval, jako by mu to zrovna patřilo. Mohla jen sledovat, jak namáčí prst do její zmrzliny, kterou nestačila uklidit.* /Barbar./ *Pomyslí si okamžitě. Když se vydal do obývacího pokoje automaticky ho následuje přesto si dělá odstup. Ještě štěstí, že její bratři nebyly doma.* Takže to automaticky znamená, že je to můj problém? *Kdyby tu totiž byly neměla by odvahu vznést trochu odporu k muži, který si sedl na její pohovku* Navíc je to jeho problém a já vám, jak už jsem řekla těžko pomůžu. Nevím, kde je, ale třeba když projdete všechny hospody s trochou štěstí ho najdete. *Řekne tiše spíš pro sebe. Nechtěla být hrubá a přidělávat si na další problémy, které nebyly její. Rozhodně mu, ale nechtěla dokázat, že se ho bojí. Navíc zatím přeci nebylo proč řešit svůj strach když jí nic neudělal. Přesto by si tuhle větu nikdy nedovolila říct víc nahlas. Když vyslovil částku nahlas, kterou si dovolil její otec si vzít a nevrátit se jí na okamžik víc rozbušilo srdce. Bylo to až moc peněz, které rozhodně ona neměla. Mohla si dovolit říct, že on to moc dobře věděl a přesto si neodpustil jí informovat.* Nebudu před vámi brečet, jen protože si to moc přejete. *Jedna část chtěla brečet strašně moc. Její otec jí dokázal ničit život i když v její přítomnosti nebyl. Jenže brečet znamenalo ukázat slabost a to si nemohla dovolit.* Vy moc dobře víte, že já nejsem schopná vám vrátit tuhle částku takže co vlastně po mě žádáte? *Zeptá se narovinu. Už nebylo třeba předstírat a snažit se. Čím dřív to bude vědět tím to pro ní bude lepší*
*Ohrnul lem kabátu, aby poukázal na opasek se střelnou zbraní. To jen pro případ, že by se nakonec rozhodla, že nepůjdou tedy cestou poklidu. Neměl ale v plánu odcházet s prázdnou. Ať už se pokusí nabídnout cokoliv, bude to muset stačit, jinak vezme ji i její bratry. Možná by to vyrovnalo dluh jejího otce.* „Nehodláte mě poučovat o tom, jak se snad věci mají,“ *řekl s udiveným výrazem, protože to snad znělo, jako by si hodlala diktovat podmínky. Nebo se ho vlastně pokoušela poslat pryč? Ne. On byl pevně rozhodnutý, že už jej absolutně nezajímá její otec. Chtěl se bavit.* *Bylo jasné, že ji lehce zaskočil tím, kolik si její fotr opravdu troufl vypůjčit. Určitě musela mít namále, ačkoliv tedy tvrdila, že hodlá být silná holka. Prosím, ať se s tím vyrovná, jak potřebuje, realita je naprosto jednoznačná.* „To je samozřejmě na uváženou,“ *řekl jí, když oznámila, že brečet nebude. Byla pravda, že miloval, když fňukali, miloval, když ho prosili a žadonili, kňourali, že udělají úplně cokoliv. Mohli žadonit, aby nebral jejich život, ale nic takového na něj většinou neplatilo. Víceméně měl jasný cíl. Mohli být rádi, že jejich účty byly splaceny.* „Kterého sourozence budete postrádat nejvíce?“ *optal se s úšklebkem, neboť to byla taková Sofiina volba, že si musela myslet, že žertuje. Jenže celá situace naznačovala, že toto opravdu žádný vtip nebyl. On jí opravdu dával na výběr. Žádná sestra jistě nebyla schopná rozhodnout, kterého z mladších bratrů by snad měla poslat na jatka.* „Samozřejmě pokud tedy nehodláte sehnat peníze,“ *nabídl jí řešení, kdy by nemusela vybrat tak krutě.* „Poslední možnost je placení něčím s vysokou hodnotou,“ *nabídl poslední řešení a ukázal prstem na její maličkost. Mohla rozprodat sama sebe nebo i hůř. To už bylo na jejím uvážení. Tak či onak si Dante byl jist, že peníze dostane. Tohle byl zlatý důl oproti drogami zrušenému fotrovi. O toho už víceméně ani nestál. Měl teď jiný cíl, než kvůli kterému přišel.*
*Situace ve které se Am nacházela se zdála být horší než si myslela. Podívala se na jeho střelnou zbraň, kterou měl za opaskem. Ničivá zbraň, která by vám ukončila život jednou ránou mířenou přímo do srdce. Jenže co si budeme. Chtěl jí jen vystrašit. Nic by nezískal, kdyby jí zabil. Jenže na to nepotřeboval zbraň stačila jeho maličkost v jejím bytě i když se snažila to nedat najevo.* To vůbec ne. *Řekne okamžitě. Rozhodně by si nedovolila ho poučovat.* Jen si myslím, že jednáte až moc impulzivně. *Pípne potichu. Samozřejmě věděla, že to co udělal její otec nebylo správné. Taky by byla naštvaná, jenže ona by aspoň šla po správném viníkovi. Zhoupne se jí žaludek, když zmíní sourozence.* Nevyberu si ani jednoho to radši vyberu sama sebe. *Nemusela nad tím moc přemýšlet volba byla jasná. Ochránila by své sourozence za každou cenu i před tímto mužem. Člověk by řekl, že úšklebek na rtech znamená, že by si dotyčný mohl dělat srandu. Jenže Am moc dobře věděla, že tohle rozhodně sranda není. Banka by jí takovou sumu nikdy nepůjčila a kdyby ano zadlužila by se na celý život. Nevěděla, kde by vzala tolik peněz.* Placení vysokou hodnotou? *Optá se i když asi tušila co to znamená ještě když ukázal na její maličkost, která by nejradši vyskočila z okna nebo utekla pryč. Občas měla potřebu koukat na dveře v domnění, že jí někdo přijde zachránit. Zatím se to, ale nestalo.* Mluvíte v hádankách, prostě řekněte co chcete, krom peněz který nemám a nikdy mít nebudu. *Řekne už krapet netrpělivě. Už chtěla mít tohle setkání za sebou*
*Zasmál se.* “Impulzivně? Jsem ten poslední, který chodí, ostatní čoklové se ho snažili najít, ale je dost možný, že fotřík použil dobrou část peněz na pakáž a vodstřel do světa. A tak nezbylo nic jiného, než zkasírovat to, co po něm zbylo, ať už je to alespoň zužitkování potěru, přátel či zbytku rodiny, když se hodí,” *vysvětlil, že vlastně někomu musel přetéct pohár trpělivosti, když pustil Danteho do práce.* *Bylo jasné, že nabídne sama sebe, přesně na to on čekal. Neměl vlastně v úmyslu zajímat se o zbytek děcek.* “Skvěle, nemám chuť dneska utratit pár štěňat,” *řekl a zvedl se, aby zmenšil onu bezpečnou vzdálenost mezi nimi, neboť se zdálo, že jí dával až moc prostoru přemýšlet. Mohla by se klidně pokusit utéct, ale to by jí rozhodně nedoporučoval. I kdyby se sebevíc snažila, on byl vždy ten rychlejší, silnější a hbitější. Nebavilo ji, jakým způsobem podával informace. Nebavilo ho neustále všem říkat vše rovnou, nebyla to žádná sranda, nebyl to žádný vzruch, žádná radost. Rozhodl se jí ale vyhovět.* “Je hned několik možností… Dnes večer dostáváš na výběr jako nikdy, že?” *zasmál se a píchl jí prstem do hrudníku. Zároveň se také rozhodl, že už jsou si natolik blízko, že jí může klidně tykat. Ostatně byl v pozici, kdy si to mohl dovolit.* “Člověk může postrádat levinu, slinivku, štítnou žlázu, žlučník… Technicky vzato i plíci, jistou svalovou tkáň, pár kostí… Je celkem na výběr,” *nabídl jí výčet toho, o co ji klidně mohl dnes večer připravit. vše samozřejmě za sterilních podmínek a největšího komfortu.*
Mám pocit, že jste si vybral špatnou osobu. *Nad touhle možností nepřemýšlela, že by otec byl tak chytrý a použil nějakou částku, aby mohl utéct. Už by ho nikdy nedonutila podepsat ty blbý papíry na převod rodičovského práva. Nemůže přeci dopustit, aby je ztratila a tak porušila svůj slib. Jenže teď to asi nebylo podstatné. Když z téhle situace nevyvázne dobře těžko bude moct řešit jiný průser. Osud dokáže být hodně krutý. Za celou dobu Am nikomu neublížila, ani ho nezradila a teď musí čelit osudu. Úlevně si vydechne, když nakonec z toho bratry vynechá. Přesto ten divný pocit v žaludku nepřestal. Už chápala proč. Jeho mohutná postava se zvedla z gauče a zkrátila tak bezpečnou zónu co měla. Jemnými kroky ustupovala dozadu až narazila do zdi.* /Hloupá zeď/ *Pomyslí si. Přesto se mu odvážně podívá do jeho tváře a oči se jí zabodnout do těch jeho. Necukne když se jeho prst dotkne jejího hrudníku. Srdce jí bušilo tak moc. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudníku přímo do jeho náruče.* To jsem, ale šťastný děvče. *Šeptne na jeho otázku. Přesto se jí nezdálo, že by měla na výběr, ale očividně on měl na to jiný názor. Poslouchala, jak jí vyjmenovává všechny její důležité orgány, které by ráda nepostrádala.* Děkuji za nabídku, ale nebyla by radši něco jiného než obětovat kus svých orgánů? *Věděla, že bez některých orgánů se dá žít jenže musela existovat i jiná cesta, volba cokoliv aniž by to zahrnovalo její bratry a orgány, které měla*
*Dívala se na něj těmi jejími srnčími očky. Byla v pasti a neměla kam utéct nejen obrazně řečeno. Musela se cítit naprosto v koncích a představovat si, že tady nejspíš umře. Pokoušela se být velkou holkou a nedávat najevo, jak moc velký strach vlastně má, ale vše ostatní ji až moc jednoduše prozradilo. Měla nahnáno, ale přesto se snažila o naprostý opak. Měla snad pocit, že to má cenu? Podobné již zažil, tvářili se tak nedotknutelně, ale přesto na závěr stejně škemrali jako švábi.* “Těžko říct, jestli nemáš ani prachy,” *řekl a bylo jasné, že je v dobré náladě. Možná by mohla zkusit smlouvat? Občas se stalo, že celou věc uměl výměnou za zajímavou nabídku otočit. Měla mu raději říct, že peníze sežene a raději mít ještě několik dní k dobru, než příjde klepat znovu, tentokrát ale s nožem a nutkáním zabíjet. Dnes měl dobrou náladu, ale nic se nemělo tolik pokoušet. Nelíbilo se mu nic z jejího jednání, proto raději chytil její čelist a prakticky se jí vysmál do obličeje.* “Pokud klesneš hluboko, můžeš se prodávat, tohle by určitě někdo koupil,” *zašklebil se a pustil její tvář. Měla vlastně tolik možností, které měla, ale žádná se jí nelíbila. Bude její hlavička nad tím přemýšlet tak dlouho, dokud o ní nepříjde? Čas běžel a on začínal být velmi netrpělivý.* “Nebo máš snad nějaký kompromis, který by se nám zamlouval?” *zeptal se a nechal jí chvíli na rozmyšlenou.*
*Byla v koncích což bylo viditelné i když se snažila on to rozhodně nepřehlédnul. Modlila se jen, aby si to rozmyslel a nechal jí být. Jenže se tak nestalo a ona mu musí čelit tváří v tvář. Takže všechny přetvářky byly naprosto zbytečné a i když se jedna neposlušná slza chtěla dostat skrz jednoduše to potlačila a jemně se na něj zamračila. Těžko odhadnout co tenhle muž udělá. Jedno bylo jasné nic hezkého. Bylo to, jako hrát šachy. Pomalu jistě dostávala šach mat a to ještě nepohnula žádnou figurkou. Mohla se pokusit a říct, že peníze sežene, ale to by lhala a on by přišel znovu a vše by se opakovalo znovu a na závěr by stejně nepřežila. Nemělo to jednoduše cenu. Trhne sebou když jí hruběji chytne za její čelist a ona je tak nucena čelit výsměchu do její tváře. Jen pomyšlení, že by prodávala své tělo se jí zvedal žaludek.* Tak hluboko opravdu neklesnu. *Chtěla se od něj vzdálit, aby nebyla v jeho blízkosti. Takže když stáhl ruku z její čelisti, která jí trochu bolela ze stisku, který pocítila. Prudce se odrazí od stěny a proběhne podél zdi až se dostane na druhou stranu místnosti.* A co když si to jednoduše odpracuji? *Zeptá se a pohlédne na něj. Nic jiného jí totiž nenapadlo*
*Utéct od něj co nejdál, čekal by, že se pokusí utéct předními dveřmi pryč. Na druhou stranu nejspíše tušila, že on moc dobře věděl, kde se momentálně nachází její sourozenci. Pokud tedy uteče, je jasné, kam se vydá přednostně. A jejím směrem to určitě nebude. Raději po něm štěkla, že bude pracovat. Pracovat pro něj? Pravděpodobně se absolutně zbláznila. To se rovnou mohla prodat do otroctví.* “Jak to myslíš? Chceš mi snad každý druhý den nahradit uklízečku?” *optal se pobaveně nad tou představou, že leští podlahy jeho duplexu na kolenou nejlépe pouze v nějaké titěrné zástěře. Vlastně jej zajímalo, jak si to vlastně představuje ona. Co asi tak její maličkost měla namysli? Chtěla snad dělat sekretářku? Nebo by její sladké já raději podávalo skalpel?* “Možná by se mi vlastně nějaká hodila, blondýna bude určitě lepší než bruneta,” *okomentoval fakt, že jeho momentální hispánská uklízečka nebyla to pravé ořechové naznačujíc, že by přece jen možná preferoval její zadek na podlaze. Byl si tak nějak jistý, že ona to zrovna v tomhle slova smyslu nemyslela. Cokoliv, co nabídne nejspíše nebude taková zábava, jako předpokládal.*
Třeba, taky bych vám mohla vařit dělat vám společnost cokoliv co by nezahrnovalo moje orgány a moje tělo někomu, kdo na mě bude pohlížet, jako na kus masa. *Začne vyjmenovávat věci co by zvládla. Už moc nebylo na výběr. Těžko říct, zda zvážila své slova dobře, aby se jí to nevymstilo. Těžko to, ale mohla srovnávat se smrtí svých sourozenců, nebo sebe.* Navíc umím zajímavý věci. Hrát na klavír, malovat, udržet tajemství. *Řekne a očekává, že si z toho něco vybere. Pohled na velké okno za ní jí donutil přemýšlet o možnosti skočit z okna. S trochou štěstí by to možná přežila, ale takový sebevrah ona není.* Všechno lepší než smrt a prostituce. *Trochu se pousměje, ale spíš to mělo dodat jen pomyslnou odvahu, kterou tak nutně potřebovala.*
*Byla pravděpodobně ještě zoufalejší, než si myslel. Absolutně okamžitě se chytla příležitosti, jako by snad v dáli viděla zářivou vidinu svobody od problémů, do kterých spadla. Bylo skvělé pozorovat, jak pár minut dokáže někomu zruinovat život.* “Uvědomuješ si vůbec, k čemu si se nabídla?” *zeptal se jí tázavě, neboť pravděpodobně zkoušela, na co vlastně kývne. Zkoušela to? Musel nad tím přemýšlet. Na jednu stranu bylo jasné, že zkusí utéct, jakmile k tomu dostane příležitost, na druhou stranu se zdálo, že si uvědomovala, jak moc je vše bezradné. Byla vůbec pro ni možnost, která by jí hrála do karet.* “Máš snad pocit, že bych ti mohl alespoň trochu věřit?” *řekl pohrdavým tónem a začal nad tím opravdu přemýšlet. Pokud by opravdu byla ochotná jít takto nízko, mohla to být příležitost pro něj, jak se zbavit Marii a ještě mít prakticky nového otroka, která byla skoro až na dosah ruky.*
*Kdyby byla jiná možnost okamžitě by se jí chytila. Jenže nebyla a ona tak sama musí čelit následkům jejího otce. Uvědomoval si co způsobil, nebo mu je to jedno. Kdyby se jí podařilo najít otce mohla by mu ho předat stejně sobecky, jako to udělal on. Jenže Am taková nebyla a nikdy nebude. Přesně tohle jí dovedlo jsem její navita a hodná duše. Kdyby to nebylo dnes bylo by to někdy jindy. Už si jen přála, aby tenhle rozhovor byl u konce a ona tak mohla trochu svobodněji dýchat. *Ano uvědomuji* Lehce přikývne i když si tím moc jistá nebyla. Jedno bylo jasné když to smaže dluh, který její otec má tak do toho půjde.* Nedala jsem vám pochybnosti k tomu, aby jste mi nevěřil. Navíc pokud to nezjistíte, tak se to ani nedozvíte. *Neměla důvod navíc strach který měla pokud by se pokusil udělat něco sourozencům byl větší než si dokázala představit.*
*Vypadalo to, že byla opravdu nucena toto vidět jako tu nejpříjemnější možnost, kterou jí zatím nabídl. Dante to celé nejdříve bral jako vtip, neměl v plánu na nic z toho přistoupit, jenže po krátkém uvážení došel k závěru, že to bylo o dost zajímavější než ji vykostit jako králíka a její sourozence prodat jako kusy masa.* “Dobře, pokud tedy hodláš svůj život upsat ďáblu…” *zvolal, jako by právě vyhrál. V hlavě se mu již rodily nápady, jak této jejich dohody využít. Rozhodně neměl v plánu poslouchat její hraní na klavír. Přistoupil k ní blíže, aby se mohli dohodnout.* “Jeden rok mi budeš k dispozici, ať od tebe vyžádám cokoliv, budeš nucena dodržet naši dohodu. Ty i tvoji bratři budete pod dohledem, jediný náznak toho, že zkusíš vycouvat a umíš si představit, co s nimi bude,” *nastavil prvotní pravidla, od kterých se odrazí vše ostatní. 365 dní, musí kývnout na cokoliv pod podmínkou toho, že se jinak její bratři nedožijí dalšího dne.* “Pokud rok vydržíš, dluh bude splacen, do té doby…” *naznačil na závěr, že bude muset podmínky dodržet pro splnění dohody. Na náznak jejich dohody natáhl jejím směrem ruku.*
*Moc možností neměla. Tenhle muž věděl co chce a byla jen otázka času, kdy se Am rozpadne na kousky a ukáže, že celou dobu to byla jen maska, jak mu ukázat, že se ho nebojí. Ve skutečnosti hrály dost nebezpečnou hru, kde už od začátku on byl vítěz.* Moc možností nemám takže ano. *Polkne knedlík v krku. Rok byla dlouhá doba o tom nebyl pochyb. Doufala jen, že to přežije ve zdravý* Takže jeden rok. Jak mám vědět, že slovo dodržíte? *Optá se. Měla jistý pochybnosti. Věděla jen, že z téhle dohody necouvne. Uvědomovala si následky, které by mohli být katastrofální.* Dobrá tedy. *Nejistě natáhne ruku k muži a stiskne tu jeho na důkaz toho, že se domluvili. Rychle ruku dotáhne. Teď bylo oficiálně rozhodnuto*
*Už ani neodporovala. Bylo naprosto očividné, že se mohla jít klouzat. Shledala, že už víceméně nemá na výběr. Měla pravdu, opravdu moc jakožto titěrný člověk nenadělá.* „Na náznak dobré vůle splatim část tvého dluhu již teď,“ *oznámil jí kompromis, do kterého se vlastně vůbec pouštět nemusel. Mohl nad tím pouze mávnout rukou, vysmát se jí a dělat, že ji vlastně neslyšel.* *Bylo až rozkošné, jak rychle ruku odtáhla, ale ještě než se jí to podařilo, chytil ji za zápěstí, čímž doufal, že ji donutí na něj pohlédnout na dostatečně dlouhou dobu.* „Pokud se pokusíš naší dohodu porušit, zabiješ vlastnoručně své malé brášky,“ *pokusil se na ni použít Encanto. Pokud se mu to podaří, bude už nenávratně vázaná jejich úmluvou. V tomto případě by nebylo cesty zpět a následky by byly pro její maličkost naprosto nepřípustné. Milovala tak moc, bohuzel netušila, že pokud opravdu bude pod vlivem, nebude mít možnost než opravdu sama sebe takto Shakespearovsky potrestat. Až v tuhle chvíli ji pustil a nechal být, zatím co se o dva velké kroky od ní vzdálil.*
*Nakonec byla ráda, že se dokázali na čem rozumně dohodnout. Tedy asi to nebyl výhodný obchod pro obě strany, ale Am si to myslela. Zatím je živá a zdravá a její sourozenci taky, takže přeci jen malé vítězství tam bylo. To co řekl jí překvapí. Přeci jen nečekala by, že něco takového řekne. Moc se v lidech nevyznala. Každý byl něčím zvláštní. Věděla jen, že jí tohle malé gesto potěšilo. Jemně přikývne a malinko se usměje. Dnešek k radosti moc nebyl. Jak málo stačí k tomu, aby se člověk vyděsil a ani na to nepotřeboval násilí. Stačilo jen pár slov. Nebo spíš jen jedno, které znělo, jako poslední výstřel z pistole.* Děkuji moc. Vážím si toho. *Chycení za zápěstí jí donutil podívat se mu do očí. Zabít své bratry pokud poruší dohodu to jediné jí utkvělo v paměti. Teď bylo jasné, že z jejich dohody nevycouvá. Ani o tom moc nepřemýšlela, že by mohla. Stejně už bylo pozdě.* A co bude teď? *Optá se tiše.*
„Ještě ani nevíš, co tě čeká…“ *odsekl a vzdálil se od ní směrem k oknu. Už její osobní prostor narušoval přespříliš, že si jistě musela alespoň trochu oddechnout, že si nemusí již nadále plně čelit.* „Teď? Hm, dobrá otázka, zatím buď ráda, že jsi ráda, najdu si tě, až budu potřebovat,“ *řekl a upravil si lem kabátu, jako by se snad chystal na odchod. Teď už to nehodlal hrotit a raději se rozhodl, že nechá holce trochu času, popasovat se vlastně s tím, co provedla. Ona to dost možná teď brala jako skvělou dohodu. Možná se cítila, jako by koupila Aljašku, ale Dante si byl jist, že to, do čeho jí uvede, pro ni bude víc než silné kafe. Už na první pohled bylo jasné, že je mírumilovné nátury, vlastně byla úplný opak Danteho a možná to byl jeden z klíčových důvodů, proč si ji prakticky pronajal na celý rok, jako by snad byla nějaká věc. Ale ona bude ráda, otcův dluh bude pryč a jeho to pobaví za nemalý peníze. Kdo ví… Jeho vlastně nic než nějaký skautský slib nedrželo, nemusel vlastně platit vůbec nic. Možná ale v případě její opravdové oddanosti bude shovívavý a něco málo z peněženky opravdu požene.* „Do příště se nauč nějaký krásný pozdrav, kterým mě budeš vídat, a tvař se tak, jako bys mě viděla ráda,“ *pousmál se, neboť neuběhlo ani pár minut a už jí dal její první úkol.*
To máte pravdu nevím, ale i tak si toho vážím. *Rozhodně se bála toho, co jí čeká. Upsala se ďáblu a to nikdy nemůže znamenat nic dobrého. Co v tomhle okamžiku bylo dobrý, bylo když se od ní vzdálil a tak udělal prostor mezi nimi. V hlavě se jí promíchávali nejrůznější otázky na které ona neznala odpověď. Jak málo stačí, aby se z vaší tváře vytratilo štěstí a nahradila ho bolest.* Dobře. *Moc dobře věděla co to znamená. Když bude chtít, aby o půlnoci něco udělala bude to muset udělat. Tak zněla jejich dohoda a ona už tak trochu začala uvědomovat problém, který byl možná ještě vetší než byl předtím. Pořád, ale neztrácela naději. S trochou štěstí, když se bude snažit možná jí propustí dřív a ona ho už nikdy nebude muset vidět. Přetvařovat se? Dělat že ho ráda vidí? To by přeci byla lež.* /Kdyby nebyl takový hlupák/ *Pomyslí si a je ráda, že neumí číst myšlenky.* Naučím slibuji pane. Možná se i zvládnu trochu usmívat, abych vás potěšila. *Řekne tiše.* Nechci vás vyhazovat, ale když už jsme se na vším dohodli a já přijmula všechny podmínky dohody, potřebovala bych trochu prostoru. Navíc si myslím, že se brzy uvidíme znovu. *Potřebovala, aby už odešel. Sousedka nebude nadšená, že je tam má příliš dlouho*
*Musela si myslet, jak jednoduše unikla, na druhou stranu si byl on jíst, že pokud se pokusí být jakýmkoliv způsobem vychytralá, postará se o to, aby neskutečně litovala. Jen nad jejími slovy lehce protočil oči.* "Těšit mě nemusíš, mě bude těšit to, co si pro tebe vymyslím," *prozradil jí, neboť už teď se mu rojily nápady, čím vším by ji mohl protáhnout a ona nebude moci pomalu ani protestovat. To už jo ale vyháněla a i on uznal, že tedy v tomto případě půjde, neboť měl ještě několik pochůzek a tam už si opravdu nikoho dalšího kupovat nebude. Mohl by ji vzít rovnou s sebou, ale nejspise potřebovala vstřebat všechno, co se stalo a on raději počká, až začne vymýšlet plány, jak se z téhle blbé dohody vyvléknout, utéct a podobně... Nebylo to poprvé, co už s někým takto smlouval kvůli dluhu, občas se našla nějaká jí podobná. Většinou to trefně byly blondýnky, které se dostaly do dluhů a vlastně ani nevěděly jak, místo toho, aby se s nimi hned rozloučil, měly podobný osud jako Am, ale její konec byl těsně před tím, než si mohli užít svobodu. Vlastně tedy utržil nakonec možná ještě více, než dlužily.* "Možná se ještě zastavím pozdravit kluky, ještě se rozmyslím," *mávl pobaveně na pozdrav a rozešel se ke dveřím. Nevnímal už žádné její protesty a opustil její byt. Byl si jist, že nebude trvat dlouho a shledají se znovu. Tentokrát ale už v zajímavějším rozpoložení a možná pozná, že opravdu bylo lepší vyměnit slezinu. Její sourozence už navštívit nešel, prakticky ji chtěl jen vyděsit a zmizel stejně záhadně, jako se objevil.*
*Protočil oči, když mu jeho plán na zabavení její maličkosti nevyšel. A to předtím fungovalo rádio tak dobře. Dala mu ústní lekci o tom, jak je přeci velká holka a neměl ji brát jako děcko. Upřímně si stále myslel své, ale takhle když byl pokárán, musel na to trochu jinak. Trochu nenápadně. Poměrně se předtím bavil, když tedy nebyla přespříliš otravná. Najednou chtěla zastavit. Dívala se ven na večerní tmavou vodu oceánu omývající břehy Staten Islandu. Neviděl ani živáčka, takže to mohlo být dobré odreagování. Skoro jako kdyby opravdu vyvětral psa.* „Fajn.“ *odpověděl po chvílce, neboť tušil, že bude ještě otravnější, pokud to neudělá. No a když už tam není ani noha, proč vlastně ne? Zastavil auto a pustil Miru ven. Sám ji pomalu následoval na pláž.* „Občas se chováš jako děcko, uznej to,“ *pronesl po chvíli popichovačně.*
*Jakmile vystoupila dívka na pláži, uculila se. Z kalhot, jež měla v igelitce, ihned vytáhla krabičku cigaret a zapalovač a poté se podívala na Danteho. jakmile zahlásil, že se občas chová jako malá, musela se upřímně zasmát.* Hezky, na to že mě znáš jen pár hodin už jsi si stih udělat obrázek celkem slušný. A jako dítě? No, tak každý tomu říká jinak, no ne? *Uculila se na něj a pak si sedla na jeden z kamenů na okraji pláže a zadívala se do dálky. Popotáhla si z cigarety a spokojeně se usmála. Možná by tam seděla i dál, kdyby nezaslechla jisté šustění a pak hned na to hlas dvou lidí. Zpozorněl, a bylo pozdě. Dostalo se k ní to, jak si lidé povídali, jak jim tlouklo srdce. Na Danteho se ani nepodívala. Prostě vstala a běžela, sem tam upíří rychlostí, a e nakonec už skočila po jednom z páru, jež se zamilovaně procházeli na pláži. A jak začala dívka ječet, Akamira povalila jejího partnera na zem a zakousla se mu do krku.*
*Měla to být nevinná zastávka na pláži, neboť byl už pozdní večer, takže kdo by se chtěl ve tmě vlastně procházet po pláži. Ona se rozhodla kouřit a Dante zase vyhledával v písku kamínky, které následovně házel do vln lámajících se na břehu. Bylo minimálně půl dvanácté večer, takže měli klid. Tedy alespoň chvíli. Mira se ještě chvíli vztekala nad tím, že není malá holka. Tedy samozřejmě nevztekala, ale Dante nerozeznával mezi tím a jejími argumenty. Jak řekla - obrázek si udělal sám.* *Zásadní problém této zastávky ale začal zanedlouho. Bylo to jako kouzlem, když zpozorněl. Slyšel hlasy, jak se blíží a věděl, že tohle je celkem průser. Na druhou stranu to vlastně nebyl jeho problém. Jednalo se o pár, který si užíval procházku, no Mira vzala jejich osud do vlastních rukou, když se divoce vrhla na muže. Dívka začala v šoku couvat a utíkat pryč směrem k Dantemu. Bude asi nutno zakročit...* *Popadl dívku, která byla připravena běžet jako o život. Stiskl pevně její zápestí a ona se bránila a křičela. Dante ji druhou rukou chytil za bradu a donutil podívat se na něj. Pohleděl jí do očí a zkoušel jí namluvit, že měli nehodu a jejího partnera odnesly vlny či cokoliv, co jej v tu chvíli napadlo. Jenže háček byl v tom, že to nefungovalo. Celkem naštvaně zavrčel a místo toho, aby ji pustil, nechal osudu a možná i Miře, natiskl si jí na hruď a předloktím zadusil. Mohlo to stačit. Jenže nestačilo měl nutkání mít víc. A ačkoliv se krmil nedávno, měl nutkání to udělat jen tak, protože chtěl. Dívka už byla dávno v bezvědomí, když si jí zahryzl do krku obdobně jako když Mira polapila partnera té v bezvědomí. Doufal v to nejlepší, ale očekával nejhorší - oba zde umřou a nebude to Mira s Dantem.*
*Mira pila a pila, zastavila se až po chvilce. Ovšem, jakmile pak vzhlédla, čekala, že jí Dante vynadá, že jí vytáhne za krk a odvede, nebo hůř zabije, ale nečekala, že udělá to, co udělal. Sledovala, jaks e zakousl do krku dívce, jež už bezvládně ležela v jeho náruči. V ten moment se jí po tváři roztáhl úsměv, ale ne nijak spokojený, tenhle byl spíše až psychopatický. Hleděla na něj, a když se pak jejich pohledy setkali, tak se klonila, aby znovu zahryzla tesáky do krku mladíka, užívajíc si na jazyku dokonalou chuť jeho krve.*
*Dante přestal po chvíli, říkal si, že by se neměl chovat jako stupidní děcko, Miru chápal, ale nechápal své pohnutky, necítil snad nic jiného než chuť do ní zabořit tesáky a o více se nestarat. Sledoval po očku Miru, které svítily oči jako oči srny ve světlech, vypadala spokojeně. Tušil tak nějak, že se bude muset o slečnu postarat později, neboť mu bylo jasné, že ten muž už to měl dávno spočítané, ale Dante se už odáhl od jejího krku. Měl dost a možná se to bude hodit na později. Když už nic jiného, prostě to vyřeší, jakmile Miru odvede pryč. Nechal Miru Mirou s mužem a dívku hodil přes rameno. Během toho, co se Mira krmila, Dante naložil dívku na zadní sedačky auta a vrátil se k upírce.* „Fakt nenasytná,“ *pronesl a posadil se vedle nich. Nehodlal jí zastavovat, stejně už to nemělo cenu. Místo toho se mu zakousl do zápěstí, aby taky ochutnal.*
*Sledovala ji, když odcházel, mohla teď zmizet, ale proč by to dělala, nechtěla utíkat od tak skvělé pochoutky. Jak se pak vrátuil za ní, tak se na něj uculila jako měsíček na hnoji a zazubila se na něj krvavým úsměvem. Pak už se opět sklonila ke krku muže, než se ale zase napila, tak pronesl:* Říká ten pravej. *Pronesla, než se opět zakousla do jeho krku. ještě chvilku pila, než se nakonec odtáhla, položila se a bylo jí jedno, že si hlavu opřela o Danteho stehno. Pokud ji proto nesetřásl, tak si spokojeně zavřela oči a poplácala na hrudník mrtvého muže, ze kterého se krmila.* Díky, borče, tvoje oběť bude zaznamenána. *Hlesla a pak se usmála jako měsíček na hnoji.*
*Jeho srdce dotlouklo a nezbylo nic jiného než se dívat na bezvládné tělo muže, kterého tak zřídila. Konečně byla hotová a nakonec si jen spokojeně ležela. Nahlas se nad její poznámkou zasmál, než na ni pokývl, aby se dala zase na pochod. Byla se umýt naprosto zbytečně, ale nedalo se nic dělat. Když bude vidět, že se krmila na civilech, možná bude celá situace pro jistou sebranku ještě více nepříjemná.* „Zabila jsi už někdy člověka či je tenhle tvůj první?“ *zetpal se jí zvědavě. Bylo dost možné, že si ani neuvědomovala, že by tenhle mohl být její první. A jelikož zemřel, je to poměrně nepříjemnost. Dante si jen těžce vzpomínal na to, kdo byl první obětí jeho běsnění. Bylo jich rovnou několik, která si vlastně pořádně nevybavoval.*
*Ještě chvilku ležela, než se nakonec zvedla a postavila se. Prokřupla si záda a uculila se. Pak se podívala na Danteho a zavrtěla hlavou.* Člověka ne. Ale zabila jsme vlkodlaka. Společně s mojí vílou. Ona jej škrtila, já sjem ho rozpárala, a pak mi z něj Lyrie udělal vestu. tedy, z jeho kůže, vestu. Momentálně čekám až vyčichne, abych si ji mohla začít brát. *Zaculila se od ucha k uchu. Pak nakonec vstala, ale nakonec se zadívala k vlnám.* Moment, abych ti, no víš, nedělala ostudu. *Ušklíbla se na něj, načež pak zamířila k vodě. Sklonila se nad hladinou, aby si pak mohla vodou omýt rty a bradu a když byla hotová, vrátila se za Dantem.* tak, svačina dobrý. Kam teď?
*Zasmál se. Čekal snad cokoliv kromě něčeho takového.* „Umíš i překvapit,“ *okomentoval její storku s vlkodlakem. Asi byly dohromady nějaká chodící katastrofa. Sama byla jen neskutečně chaotická. Je pravda, že už je víceméně ustálená narozdíl od té holky, kterou našel bloudit uprostřed města. Poté se utíkala umýt, což Dante sledoval s pozdviženým obočím.* „Nemůžu uvěřit, že máš nějaké vychování,“ *pronesl. Konec konců se byla schopná producírovat se zvířecí krví po obchodě, tak jaký by byl rozdíl v té lidské? Nezbylo nic jiného než muže zvednout a hodit jeho ruku kolem krku, aby jej odtáhl taktéž do auta. Ten už je na odpis, u dívky se ještě musí rozhodnout, co bude dál. Měl sice limitovaný čas, ale ještě stihne vykopnout někde Miru.* „Uprav si mašli,“ *poukázal na fakt, že její mašle na hlavě byla celá nakřivo a od krve. S tím druhým moc nenadělá, pokud by ji nechtěla taktéž máchat v moři. Alespoň naaranžovat se mohla lépe.* „Je čas vyrazit,“ *vybídl ji k pohybu a sám se za ní sunul s mrtvolou kolem krku k autu. Zatím netušil, co s ním bude, ale nejspíše bude pokračovat standardní procedurou, kdy jednoduše vykopne Miru, pak si řekne, co bude se slečnou, odveze zbytky jednoho či dvou těl a pak může jet domů. Nemohl uvěřit, jak často jsou teď narušovány jeho večerní plány.* *Naložil muže do auta a doufal, že si brzo kecne i Mira, aby mohli vyrazit. Neměl zas tolik času díky jejímu běsnění, takže se posadil na sedadlo řidiče a pohlédl do zpětného zrcátka. otřel si trochu napůl zaschlé krve do rukávu saka a podíval se, co vlastně dělá ona.*
*Mira nakonec nasedla do auta. Upravila si, co se dalo upravit, ale stejně se nedalo nic moc dělat. Byla rozcuchaná, neupravená a od krve, ale z očí jí koukla spokojený výraz.* Hele, exekutore, pokud by jsi někdy chtěl, což asi ne, já tě ráda uvidím. Tohle byla zábava. Takže, at mne vezeš kamkoliv, doufám, že se zase brzy shledáme,. *Mrkla na něj dívka.*
*Byl si skoro jist, že se nejspíše nesetkají v dobrém. I kdyby dostala jen nějakou verbální domluvu, není nad fakt, že to udělal Dante schválně. Třeba jí pošlou i s mašlí hnedka zpět Alessandře. Bude klid i nadále. Žádný postih, žádný vlny, bude prostě ticho jak po pěšince. Akamira shrnula, že si dnešní večer náramně užila. Jak by taky ne, prosvištěla půl New Yorku, dostala ošklivý oblečení s pytlík, měla svačinku a ještě po sobě nemusela uklízet… To byl teprve život. Dorazili po chvíli na místo.* „Jsem opravdu rád, že jsi ráda…“ *pronesl jen, než zastavili. „Jsem si skoro jíst, že se někdy ještě shledáme,“ *řekl a vystoupil. Dívku nechal na zadním sedadle a mrtvolu muže zase v kufru, nezbude nic jiného, než se pravděpodobně zbavit obou. Možná by alespoň dívka byla použitelná na náhradní díly.* „Jsme tady, zde bydlí náš oslavenec,“ *zvolal nadšeně a vedl Miru dál a dál směrem k vile.* „Jdi prostě dál, dokud na někoho nenarazíš a pak řekni, že jsi dárek pro šéfa, oni budou vědět,“ *pracně přemýšlel, jak se vyhnout jmenování. Sama říkala, že dostala seznam zlobivých, jako měl Santa Claus. Nemohl tedy přímo říct, komu by měla dělat radost.* *Z kapsy vytáhl onu zlatou mašli stuhovou mašli ve tvaru hvězdy, kterou spolu ve Walmartu pořídili. Odlepil lepík, který chránil lepivou část mašle a pořádně ji připlácl Miře na čelo.* „Tak a je to perfektní,“ *konstatoval, než ji poslal dál do útrob a ještě jí zamával. Sám se vydal do auta zbavit toho všeho bordelu.*
*Akorát se vracel zpět do organizace s úspěšným získáním platby. U tohoto konkrétního případu bylo jasno, že už nebude mít ani na jednu platbu, tudíž byl vyslán Dante pro alespoň nějakou finanční úlevu. Poslední dobou se to stávalo častěji a častěji, tudíž byl neustále v balíku a práce měl nad hlavu. Zbytky tohoto dlužníka měl s sebou a hodlal všechen dnešní lup odevzdat kromě několika balíčků krve, které si jako vždy může nechat. Akorát projíždel rušnou silnici, když si před sebou všiml dezorientované ženy, která vypadala jako Carrie. Ať už byla krev lidská nebo ne, sešlápl prudce plyn a zastavil u krajnice těsně v její blízkosti. Cítil jakousi existenciální povinnost se o tohle postarat. Vypadala zmateně, jako by byla na substancích. Podíval se na zadní sedadlo, kde ležel chladící box, možná by mohl jeden balík postrádat. Musela být mladá, vypadala zmatená, divná, možná i poměrně nedávno proměněná. Vypadalo to, že spíše někomu utekla, ale to už ho příliš nezajímalo. Auta za ním začala zastavovat.* „Měla by sis nastoupit,“ *zavolal na ní s urgencí v hlase. Musela to pro ni být lákavá nabídka, pokud se potřebovala dostat pryč z oblasti. Nebyl si jist, zda nebude chtít dělat další problémy, neboť důvěřovat mu nebylo jednoduché rozhodnutí. Na druhou stranu vypadala poměrně zoufale, takže karty hrály v její prospěch.* „Možná by ti pomohlo tohle,“ *zamával pytlíkem lidské krve. Byla čerstvá, nedávno odebrána, dlužník už ji nebude potřebovat. Měl v plánu ji nalákat právě takto.*
*Jakmile kousek od ní zastavilo auto, nejprve jen dezorientovaně uskočila stranou, ale pak se podívala na to, jaks e dveře otevřely a vykoukl na ni jakýsi, pro ni tedy neznámý muž. Okamžitě zavrčela, ale jakmile se k jejím uším nedonesl tlukot jeho srdce, tak kdyby její mrtvé srdce mohlo, zaplesalo by v záplavě naděje. Když pak viděla, jak zastavují i ostatní auta, tak se zamračila a už už by se do nich pustila s tím, ať si táhnou po svém, ale to by na ni muž nesměl zamávat pytlíkem krve. Ihned zpozorněla, načež rychle vyběhl k autu. Vklouzla do něj bez okolků, popadla pytlík krve, a jelikož už byla přeci jen najezená, tak jej pomalu a opatrně otevřela, aby muži nezaneřádila sedačku a napila se. Pak se na něj konečně podívala.* Děkuju. *Hlesla tiše a opatrně.*
*Neváhala se mu vrhnout do auta v sekundě, co jí nabídl krev. Kdyby to vždycky bylo tak jednoduché… Zajímalo ho, co vede očividně mladou upírku k bezcílnému vandrování ulicemi Brooklynu.* „Čekám vysvětlení,“ *oznámil jí stroze, neboť se soustředil na cestu, a ne na pach krve. Bylo těžké odolat, ale on sám se nakrmil ještě, než vyrazil na cestu. Měl namířeno na místo předání, tak se uvidí, co je slečna zač. Možná by se dala prodat? Zavrtěl hlavou na náznak toho, že zas smýšlel nad cestami, které by mu přinesly extra úsilí a papírování. Prostě ji někde jinde vysadí a každý si půjde po svých. Ono i kdyby mu řekla cokoliv, neměl v plánu jí zas tolik vypomoci.* „Dáš se dohromady a pak jsi zas volná, nemám v plánu tě tu držet dlouho,“ *oznámil jí, jak to s nimi bude a pokračoval v cestě. Nezapojoval se do ničeho, co jakýmkoliv způsobem souviselo s upířími klany. Vypadalo to, že utekla a teď bylo otázkou, čí krev měla zaschlou na svém těle. Podle pachu to již nepozná, neboť vše teď naprosto zastínila krev z pytle. Předtím tomu nevěnoval pozornost, tudíž nezbylo nic jiného, než si ji vyslechnout.* „Koho jsi rozpárala?“
*Jakmile dopila svůj pytlík krve, tak se na něj podívala. Teď měla možnost zalhat, mohla by být pak volná a mohla by si dělat co chtěla. V ten moment, i když věděla, že to není moudré rozhodnutí, udělala přesně to, co by neměla- zalhala.* Proměnila mne jedna fanatička, utekla jsme od ní, a tak jsme tady. A jediného, koho jsme po cestě rozpárala, byl králík, díky za to. *Odfrkla si a pak koukla na upíravedle sebe. Halvou se jí honilo vše možné, i něco, co nepoznávala, že tam měla- touha po tom, být volná, i když věděla že s jejím věkem to prostě a jednoduše nejde.* Nevím ale, kam potom mám jít, nemáš nějaký nápad? Jinak, jsem Mira. *Pronesla. To byla celá ona- dokázala se bavit o vše najednou, přeskakovat z tématu na téma, tak nějak i v té nepříjemné situaci nezapomenout na to se představit.* A kde vlastně jsme?
*Vypadala poměrně klidně, netušil, o které fanatičce to vlastně holka mluví, tudíž měl v plánu se doptávat dál, ale nechal další otázky na později, až budou někde v klidné místnosti, a i ona se ještě dodatečně zklidní.* „Jmenuju se Dante,“ *odpověděl jí a přemýšlel, co sakra za jméno je Mira…* „Něco vyřizuju, půjdeš zatím se mnou, nebudeš na nic sahat, na nikoho nebudeš mluvit,“ *řekl jí. Nejdřív vyřídí své resty a pak mohou řešit, co s ní vlastně bude. Zatím ho toho moc nenapadlo, ale možná si ji někdo z klanu Voriganovců převezme a bude o starost méně. Mířili do jednoho ze skladů, kam běžně odvážel zbytky těl, když operoval jinde než na Manhattanu. Dneska to měl domů dál než obvykle, ale také mu dnes byla přislíbena větší odměna a potřeboval se krmit. Nezbylo nic jiného než zakázku přijmout. Dorazili na místo velkého přístavního skladu, kde před velkou branou zaparkoval auto. Pokývl jí, aby vystoupila a sám auto opustil. Do rukou vzal velký chladící box a vyšel směrem k budově skladiště. Čekal, až jej mladá upírka bude následovat, aby náhodou nezpůsobila extra problémy. Kolem skladu bylo rušno, hemžilo se to tu lidmi, kteří pracovali s velkými náklady, které převáželi na lodě. Oni se vydali přímo dovnitř, kde se postupně Dante s několika lidmi pozdravil. Občasně pohlédl na Miru, zda je stále stejně klidná, jako byla předtím.* „Všechno ok?“ *zeptal se jí, když dorazili na místo, kde chladící box odložil. Vzal do ruky desky s obálkami a začal vyplňovat veškeré formality. Postarší muž přišel pro box a zmizel s ním v útrobách skladu.*
*Vyslechla si jej a poté kývla na souhlas. Hned na to se ale na něj zadívala.* nejsem moc dobrá v nedělání problémů, pokud ti to stačí takhle. *Uculila se dívka, která pak ale nakonec vystoupila za ním a následovala jej až na místo, kde měl dojít. Ovšem, to by nebyla Mira, aby něco nepokazila. Jasně, že jakmile spatřil lidi a navíc, uslyšela to, jak jim bylo srdce, tak se jí zornice rozšířily. Na poslední chvilku ale došla k Dantemu, rukama se jej chytla jedné paže a s vyceněnými špičáky zavrčela.* Drž mě, nebo přísahám, že tu po někom skočím a bude tu ale krvavé vystoupení. *Zasyčela. Jistě, věděla, že to tak mohl nechat, on za ni přece zodpovědnost neměl. Ale reflex už ji tak nějak nahnal k tomu, aby se jej chytla a upozornila jej.*
*Vypadalo to, že každou chvíli chytne rapla, když se jej pevně chytila. V tom případě Dante hodlal vyslyšet její prosbu a chytil ji za paži, aby se nemohla vyvléknout. Celou dobu ji takto držel i ve chvíli, kdy za nimi dorazila starší upírka s papírovým pytlíkem.* „Dlouho jsme tě tu neměli, přesně 50 tisic dollarů plus krev,“ *zamumlala a dala se do počítání peněz. Bylo jasné, že mají orgány o dost větší cenu, ale kupoval si takto svobodu a krev. Nemusel už nikdy poslouchat hlavu gangu a žít si po svém. A něco takového bylo drahé.* „Trochu troufalé sem tahat novorozeně,“ *semkla rty do přísné linky a pokračovala v počítání peněz. Když byla hotová, nabídla je Dantemu a sjela pohledem Miru od hlavy k patě. S mlasknutím se otočila beze slova na podpatku a zmizela opět kamsi mezi věže přepravních kontejnerů. Převáželi ledacos. Prachy, drogy, lidi... Prostě by ji mohl hodit do jednoho a poslat kamkoliv se mu zlíbí, ale spíše go teď zajímalo, kdo je ona fanatická ženská, co ji proměnila. Zatáhl ji tedy za ruku a nepouštěl, když ji navigoval směrem do malé místnosti, kde budou mít soukromí. Tam buďto bude mluvit nebo se půjde plavit, výběr byl na její straně. Jednalo se o malou místnost se stolkem, na kterém seděl starý počítač, který vypadal, že už to nejlepší zažil. Dante ji posadil na židli a zády se opřel o dveře, aby musela při útěku zdolat jeho.* „Chci jména, kdo tě proměnil a proč,“ *zeptal se jí rázně. Bylo možné, že by snad někdo mohl měnit lidi na upíry ve velkém? Vypadalo to, že opravdu byla uvězněna. Nebylo to ale jen velmi přitažené za vlasy?*
*Akamira se nechala táhnout za ním, upřímně se musela hodně přemáhat, aby se tak nějak nevyvlékla a neběžela pryč, ale tím, že jí chytl jí tomu zabránil. Chvilku potom už přestala vnímat, nevnímala ani to, co žena řekla, ani to, co se dělo pak. Jen tak nějak pak vnímala, že vše utichlo a kolem nebylo nic, jen klid a ticho, bez jakýchkoliv vjemů. Pak už jí došlo, že sedí na židli a hleděla před sebe, na muže, jež jí stál naproti ní, opíral se o dveře a žádal po ní informace. Mira si jej sjela pohledem a pak naklonila hlavu na stranu. Hned na to se zaklonila, jednu nohu si přehodila přes druhou a sjela si jej pohledem.* Alessandra Ransom. *Spilnula mu okamžitě tea a pak si pár pohyby prokřupla krk.* Tak nějak jsem byla ready na to, že tam budu kejsnout dlouho, ale už mě to tak nějak nebaví. Tak jsme šla na procházku. *Zazubila se od ucha k uchu jako neviňátko.*
*Dostalo se mu poměrně jednoduše odpovědi. To jméno mu něco říkalo, ale nebyl si jist. Podle popisu to vypadalo, že byla proměnena a v rámci dobra svého a ostatních zůstávala pod dohledem. Dantemu začalo do sebe vše zapadat, takže se začal rodit plán vlastní zábavy na následují dobu.* „Takže chápu správně, že se tam už vrátit nechceš?“ *pobavil se nad tím, protože bylo snad očividné, protože měl skvělý nápad, jak se pobavit. Už dlouho přemýšlel, že by chtěl působit zase nějaké problémy, takže tohle byla vhodná příležitost, píchat do vosího úlu klackem.* „Vím, kam tě vzít,“ *navrhl jí, že už se nebude muset k Alessandře vracet, pokud nechce. Otázka byla ale, jak moc výhodné to pro ni bude. Dost možná ji taky zabijou, protože utekla.* „Pokud chceš, mohu tě tam vzít, mám pár známých, kteří by tě přijali,“ *oznámil jí zamyšleně, aby nepoznala, že vlastně o všem lže. Měl jistou výhodu faktu, že byl on ten, co ji vyzvedl na silnici a ještě i ke všemu nakrmil.*
*Mira naklonila hlavu na stranu a pak se na něj zadívala. Hned na to začala ale chodit po místnoti a podívala se na Dante.* Ne, že bych se nechtěla vrátit, ale už mě to tam nebavilo, tak jsme šla na procházku, jak jsem řekla. Vrátit možná jo, ale až se nějak dost, jak to říct, hehe, nadýchám, jo, nadýchám čerstvého vzduchu, hehe. *Ušklíbla se a pak si přehodil a vlasy z ramen na záda, než začal Dante mluvit. Pomalu k němu zamířila. Jakmile došla až před něj, tak se zastavila, zhoupla se na špičkách, sjela si ho pohledem a pak si založila ruce za zády. Pak se mu podívala do očí.* Tohle začíná být mnohem zajímavější, než jsem si myslela. *Přemýšlela nahlas a pak se na něj usmála, než se zaculila a pak se opřela zády o zed přímo vedle Danteho, jako kdyby si z něj byla utahovala.*
*Nevypadalo to, že by nakonec tedy chtěla opravdu zdrhat. Dle jejích slov šlo pouze o krátkou procházku, neboť se nudila.* /To víš, že jo./ *pomyslel si, protože tohle už ho víceméně nezajímalo. Nezajímalo ho nic, co mělo něco společného s klany, ale viděl to jako způsob, jak trochu rozvířit momentální situaci, neboť se zdálo, že jedna ovce Alessandry bude pryč déle, než si myslela. Mohl ji samozřejmě vzít zpět, ale pochyboval, že holka bude chtít ukončit své dobrodružství.* „Sedni si a otři se,“ *podal jí vlhký kus hadru, aby alespoň obličej neměla celý od krve. Ušák už to měl za sebou, tak alespoň nemusela mít zádné důkazy na kůži. Měl chuť ji vzít a odvést na nějaké odlehlé místo a prostě ponechat svému osudu. V hlavě zatím promýšlel, co s ní má dělat dál. Tady určitě zůstat nemohli. Co kdyby ji jednoduše vyhodil ráno na slunce? Bylo by po ní i po problému. Ne, to nebude dostatečná sranda. Zhluboka se nadechl.* „Která tvoje stupidní část si vůbec myslela, že je to dobrý nápad?“ *zeptal se jí po chvíli stále držíc dvěře vlastní vahou, aby neutekla a nikdo nepřišel k újmě.*
*Jakmile jí podal hadr, tak se na něj podívala, vzala jej do dvou prstů a zadívala se na něj.* Ještě mi řekni, že tím někdo vytíral podlahu. Hm, ne, do toho se utírat nebudu. *Odfrkla a pak se na něj podívala a uculila se jako měsíček na hnoji. Pak naklonila hlavu na stranu, na moment zavřela oči a když jí položil onu otázku, tak si chvilku pobrukovala jakousi melodii písně, která byla i jí neznámá a pak nadzvedl obočí a otevřela oči.* Já nevím, tak nějak mě to prostě napadlo, tak jsme to udělala. Impusivní myšlenky bývají fajne. *Uculila se dívka a podívala se na něj. Pak došla až k němu, postavila se od jeho těsné blízkosti a ušklíbla se.* Tak mi můžeš uhnout, a já si půjdu sehnat nějaký jiný, čistý hadřík, co ty na to? *pověděla.*
*Nad jejími protesty protočil oči.* „Ne, někdo si s ním vytřel prdel,“ *odpověděl jí a sledoval ,jak absolutně stylem malého děcka odporuje. Nebude to s ní jednoduché. Vypadala chvílemi mimo stejně jako ve chvíli, kdy jí zahlédl na silnici. Asi měla o kolečno méně nebo více. Vlastně jí zas tak taková škoda nebude.* „To naprosto chápu, tak či onak jsi sama sebe ohrozila,“ *zasmál se, neboť věděl, že tohle pro ni bylo absolutně vedlejší. Nezajímalo jí, co se stane.* „Tak to samozřejmě... ne,“ *zamítl její nápad okamžitě a nabral ji tak, aby si ji hodil přes rameno. Musel ještě udělat nějaké přípravy pro jeho plán. Nechal ji bušit si do sebe, jak potřebovala a nesl ji takto přes plac, aby nikomu neublížila. Ostatní na ně koukali lehce nechápavě, někdo se smál a někdo raději mizel z dohledu, kdyby se náhodou dostala z jeho sevření a opět utekla. Když byli v bezpečné vzdálenosti za hrazením, pustil jí na zem a pouze držel její levé zápěstí, aby náhodou nechtěla udělat návrah.*
*Jakmile řekl, že ohrozila sama sebe, tak se na něj podívala, zaculila se a pak si poskočila na místě.* To já ráda, pak to totiž není žádná zábava. *Uculils e na něj. Pak, když zamítl její nápad, jen protočila očima ale úsměv jí ze rtů prostě nemizel, byl tam jako neoddílná součást jejího výrazu. Když si ji pak hodil přes rameno, vykulila oči.* Heleee, co to... *Víc ale neřekla, jelikož se jí do zorného pole dostal výhled na..* Prvotřídně tvarovaná prdel. Zatraceně, na tebe musí letět ženský i chlapi, teda. *Zavrněla spokojeně, než si nedokázala pomoct, ale prostě se natáhla, načež jednu půlku sevřela ve své dlani. Když ji pak postavil na zem, tak se rozhlédla kolem sebe.* A kam teď, šéfiku? *Optala se a ušklíbla se.*
*Naprosto přešel její harašení, neboť ji nemohl jen tak pustit a proplesknout. Tohle bylo možná lepší, než kdyby se snažila utéct. Měl s ní už plány, takže by byla škoda, kdyby se něco podělalo.* „Jedeme nakupovat, takže buď hodná holka a nasedni,“ *pokývl směrem k autu a sám se odebral k sedadlu řidiče. Byl připraven zakročit, pokud by náhodou měla jiné úmysly. Neměl v plánu jí tu někde nahánět. Možná ji měl odvést Alessandře a dál se o to nezajímat. Ale to by nebyla sranda.* „Jak moc by se ti líbilo zahrát si na živý dáreček?“ *zeptal se jí pobaveně, když nasedl do auta. Otázka byla, kdo dnes byl ten podarovaný šťastlivec? Bylo by nejlepší jí už nic víc neříkat, protože pak by to už nebyla taková sranda jako když bude mít překvapení i ona. Mohla by se pak pokusit vzít nohy na ramena nebo nejhůř začít skuhrat, že už se chce vrátit raději domů do sídla Alessandřina klanu.*
*Jakmile si sedla do auta, tak se připásala, ale pak se pootočila tak, aby na něj viděla. Ruce si opřela o sedačku a sjela si jej pohledem.* No hele, řeknu ti, že to tak nějak zní jako pěkná zábava, takže mne nech jenom se zeptat, komu mě chceš dát? Jsou tu určitá individua, které nejsou prej moc fajn, víš? *Uculila se a sledovala jej. Pak spokojeně ale zavrněla a podívala se před sebe.* Kam jedeme nakupovat? A já nemůžu nakupovat, vždyť jsi mi nedal nic, do čeho bych se mohla umýt nebo utřít. *Postěžovala si ještě Mira, než na něj hodila hrané, psí oči. pak se podívala ale už před sebe na silnici, jež kolem nich ubýhala.*
*Nemohl jí jen tak oznámit, kdo měl být obdarovaný, zkazilo by to všechnu zábavu, protože tušil, že to by se jí už moc nelíbilo a naprosto by obrátila.* „To bych ti pak pokazil překvapení, to nechceme, ale není se čeho bát,“ *ubezpečil ji, aby si nemyslela, že ji chtěl snad zaprodat na smrt. Upřímně netušil, co s ní bude, ale tušil, že bude o zábavu alespoň pro někoho postaráno. I kdyby o tom pak měl slyšet jen z doslechu.* „Nehneš se ode mě, nesáhneš na člověka a budeš poslouchat, co ti řeknu,“ *pokusil se pojistit své chování skrz Encanto. Nebyl si ani jist, zda to vyšlo, ale představa toho, že by nedělala vůbec žádné potíže, byla více než lákavá. Mohl ji díky tomu vzít s sebou. Cítil, že se to podařilo a on si mohl alespoň na chvíli odpočinout od jeho momentálního děcka na hlídání. Vylezl ven z auta a počkal, až jej bude následovat.* „Chytni mě za rukáv a nespustíš mě, dokud neřeknu,“ *oznámil jí a čekal, zda to opravdu udělá. Pokud ano, bylo opravdu bezpečné vyrazit dovnitř.*
*Mira se na něj podívala a pak se uculila. Hned na to mu přikývla na souhlas a poté udělala tak, jak řekl. Chytla se jej za rukáv a následně se i s ním vydala do obchodu.* Ty jsi ale pěkně vysokej, víš to? *Uculila se potom a podívala se nahoru na něj. I když se měla držet u něj a být hodná, pusu nezavřela- to by totiž nebyla Mira. Koukla se na něj, ale nakonec se podívala před sebe. Kolem z nich zrovna procházela nějaká stará paní, a jakmile ji Mira uviděla, tak se na ni uculila se svými rty od krve a zamávala ji. Paní si na hrudi jen udělala pomyslný kříž, než zamířila pryč mezi regály.* Pff, stejně žádnej bůh není, bábo. *Odfrkla si, hledíc na ženu.* No, a co my tu hledáme? *Koukla pak na Danteho.*
*Chvíli se rozhlížel po obchodě, zatím co se Mira hašteřila s nějakou starou paní, která kolem nic procházela. Konečně našel to, co hledal, takže ji zatáhl směrem, kterým potřeboval jít. Lidi se na ně samozřejmě dívali divně, ale zase byl nedávno Halloween, takže mohl jednuduše všem říct, že on jdou na post halloweenskou párty jako pár upírů. Dorazili ke kovovým košíkům a Dante pokývl hlavou, aby se jej pustila a místo toho nastoupila poslušně do košíku. Měl v plánu jí takto po Walmartu vozit, aby ji nespustil z očí. Ona z toho pravděpodobně bude mít kopec srandy a všichni budou spokojeni. Kdy se z něj sakra stala holka na hlídání?* „Jestli máš být krásný dáreček, musíš tak vypadat, takže se o to postaráme,“ *vysvětlil jí stroze, ale musela chápat, o co mu šlo.*
*Mira se podívala na to, kam ji Dante dovedl. Hned na to se na něj podívala, zda to myslí vážně. V očích se jí jasně mihnulo to, ten typ nadšení, jaký mají v očích děti na vánoce, nebo tedy ráno před tím, než se mají probudit a najít dárky pod stromečkem. Výraz se jí změnil, když do košíku vlezla. To už byl výraz, jež jasně odpovídal výrazu spokojeného dítěte. Klekla si ale, opřela rukama a o ruce bradou o tu stranu košíku, aby viděla na Danteho a sledovala jej.* Takže, jedeme pro balící papír? Stužky? Mašli? Povídej, zajímá mě to. *Uculila se. Pak naklonila hlavu na stranu.* A to jsme si myslela, že jsi morous co nemá smysl pro srandu. *Ušklíbla se pak.*
*Když se pohodlně usadila, protočil nad tím oči. Byla opravdu jako malá holka. No alespoň přišel na způsob, jakým ji zvládat. Takhle to šlo o dost lépe, když se chovala jako pětiletý spratek, co měl radost z každého prdu. Vypadalo to, že si existenci v košíku náramně užívá, neboť se šklebila jak měsíček na hnoji a nemohla se dočkat, až pojedou vybírat dekorace.* „Sklapni,“ *zasyčel jen na její poznámku o morousovi. Vyrazili do uličky s hračkami, jen aby našel to, co hledal. Čelenku pro malé holčičky s velkou růžovou mašličkou. Vzal ji do ruky a napasoval Míře na hlavu. Teď už opravdu vypadala jako dokonalý dáreček.* „Takhle ti to sluší o dost víc,“ *řekl zamyšleně, neboť přemýšlel, co by ještě mohlo její outfit dárku vylepšit. Nakonec se rozhodl, že by neměli nic přehánět, tudíž dojeli do uličky s podobnými klumpy, kde vybral zářivě zlatou nalepovací mašli, kterou hodil k ní do košíku a vydali se k pokladně. Sejmul z čelenky čárový kód a vše zaplatil.* „Tak a teď tedy na oslavu,“ *řekl jednoduše a vyrazil s ní v košíku ven na parkoviště.*
*Nad jeho rozpoložením jen protočila očima.* A proč jako? Mě se nechce. *Odsekla mu ihned dívka nazpět, než na něj vyplázla ale pak jazyk. Když jí pak na hlavu posadil její novou mašli, se kterou vypadala o dost lépe a se kterou se opravdu cítila jako dáreček, tak se na něj uculila.* Teda, tak ty jsi to vzal vážně do slova a do písmene!! *Uculila se na něj a pak, když vyjeli ven, se zhlédla v okénku auta a podívala se na sebe. *Páaaani, hele takhle to je super, to se mi zatraceně líbí!! To je fakt v pohodě!! Tak jedeme, jedeme!! *Vyjekla vesele a pak, pokud by jí odemkl auto, hupla na sedačku.*
*Poslední dobou měl pocit, že si z něj osud dělal poměrně velké haló. Musel se opravdu přemlouvat, aby jí nevykopl u krajnice a neodjel pryč. Myslel na to, že je jak velký děcko. A ačkoliv by tedy děcko klidně taktéž opustil, teď si nějak pohrával s myšlenkou, že si to musí celé promyslet. Co kdyby ji prostě odvedl jen zpět Alessandře? Přemýšlel nad tím tak dlouho, až se skoro instinktivně ocitli na Manhattan Bridge rozhodnut, že ji prozatím vezme domů, než se rozhodne, co s ní.* „Můžeš vybrat písničky,“ *dovolil jí hrát si s rádiem, ačkoliv to mohlo znamenat i to, že by mohli ohluchnout. Měla mašli, měla zábavu, otravná byla stále, ale nebylo to takovým šokem, kterým to bylo na začátku. Pomalu si zvykal, že tady je.* >> Manhattan
*Vydali se v jeho černém SUV na adresu, kterou mu nadiktovala. Cesta to byla tichá a dlouhá. Žila ještě ke všemu na místě, kam se musí jet skrz rušné ulice centra, takže většinu času trávili čekáním v řadách aut i v této pozdější denní době. Město bylo jako vždy rušné, tolik turistů, kam by se jen člověk podíval. Oba mlčeli, neboť přemýšleli, zda to vůbec bylo dobré rozhodnutí. Ale vycouvat by už pro oba byl trapas. Neměl v plánu se zdržet dlouho a vlastně nevěděl, co od toho očekávat. V případě jiných žen by bylo asi jasné, co je účelem návštěvy, ale tahle holka byla trochu odlišná, než ty ženy, ktere si večer bere domů. Dorazili oční do bytu, ktery neoplýval velikostí, ale zase to nebyla žádná jedná místnost s matrací. Vše měla útulně zařízené a její být opravdu vypadal, jako že jej někdo živý obývá. To Dante o tom svém říct nemohl. Působil absolutně opačným dojmem. Honosný a studený, jako by v něm nikdo nežil. Zastavil se mlčky u jejího terária a sledoval plazi, kteří prosklený kvádr obývali. V tu chvíli se objevila ona říkajíc, aby se posadil a vysvlékl. Dante se nad tím vlastně ani nepozastavil a už rozepínal horní knoflíky košile. Je to skoro až věc automatická. Košili ji podal a začínal i rozepínáním kalhot, které ji poté přihodil na košili a pouze v boxerkách se uvelebil na pohovce.* Jestli jsi mě chtěla doma nahého, nemusíš se s tím ani čistit, *oznámil jí ledabyle a uchulil se.*
*Jen co se začal svlékat, lehce odvrátila zrak, jenže i tak občas po očku koukla, jakmile byl jen v boxerkách a ona držela jeho špinavé věci oblečení, s úsměvem si ho sjela pohledem.* Tak nahý jsi i tak a to to oblečení jdu čistit opravdu. *Pousmála se.* A navíc, někdo jako ty, by se nezahazoval s obyčejnou holkou jako jsem já. *Pokrčila rameny a s úsměvem dokulhala do koupelny, kde napustila trochu vody do vany, přidala k tomu nějaké směsi na prádlo a oblečení do vody ponořila. Mezitím pomalu došla do svého pokoje, kde si sundala bundu a když se posadila na postel, začala si sundávat i kalhoty, potřebovala si ošetřit kotník, aby zítra mohla být v pohodě. Jakmile seděla na posteli jen v triku a kalhotkách, natáhla se pro jednu ze svých faerských bylinných mastí a bolavé místo si tím natírala, vedle sebe už měla připravený obvaz, aby si kotník pak stáhla a mohla, alespoň lépe chodit.*
*Nechala jej sedět na gauči a sama se odbelhala do koupelny zkusit dostat z jeho věcí zaschlou kávu. Seděl tam takhle pár minut, než měl pocit, že vlastně neví, do čeho píchnout. Už ho nebavilo očumovat, jakým odstínem má vymalováno v obývacím pokoji, tudíž se zvedl, že jí půjde alespoň asistovat svými debilními kecy. Nasel ji až v ložnici, kde si opečovávala namožený kotník, protože si vymyslela, že bude fajn zkoušet, zda umí létat. A teď tam seděla jak pecka, mazala si to kdo ví jakym bylinným sajrajtem a bude trvat, než se to zahojí. On sám o vilách jako takových moc nevěděl. Věděl, že bylo hned minimálně natucet druhů, nějaký jsou cool a nějaký ne, ale nenapadlo by go, že se neumí samoléčit. Ptát se jí na to nehodlal, třeba to uměla a jen nechtěla, víc ji to nezajímalo. Chvíli ji pozoroval opřen o futro dveří, neměl nutkání ji jít ošetřovat, ale zase na druhou stranu to byla jen malá holka, která si kvůli němu udělala zranění roku. Povzdechl si nad tím, neboť ačkoli necítil žádnou míru vlastního přičinění a viny, rozhodl se, že už ji tedy poasistuje, když tu nic jiného na práci není. Přišel k ní a poklekl, do ruky vzal obvaz a čekal, až mu kotník podá, aby jej obvázal. Navíc pak dostane za odměnu medovina a pro to se vyplatilo být trochu klidnějším.*
*Byla zamyšlená, přemýšlela jak nejrychleji by vyčistila jeho věci a pak jí něco napadlo, v tu chvíli však uviděla pohyb ve dveřích a když otočila hlavu, uviděla tam stát jeho. Lhala by, kdyby řekla, že ho nečekala. O to větším překvapením pak bylo, když si k ní přidřepl a začal jí nohu obvazovat.* Víš, že to nemusíš dělat, zvládla bych to. *Pronesla tiše a sledovala ho, pak se ale jen usmála a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej pozorovala. Když skončil, úsměv se jí rozšířil ještě víc.* Na upíra jsi docela milý. *Pronesla a vtiskla mu pusu na tvář jako poděkování. Taková prostě byla. Měla doma nebezpečného upíra a ona si z toho nic nedělala, ještě se před ním producírovala jen ve spodním prádle a triku. Musela ale uznat, že vypadal vážně moc dobře. Když se pak postavila, postavila se i ona, ale nějak ztratila rovnováhu a padla mu opět do náruče, přičemž se rukama opřela o jeho hrudník.* Ehm… půjdu vyčistit raději to prádlo. *Začervenala se a pomalu se od něj odtáhla, aby mohla odejít vedle do koupelny.*
*Lehce se zamračil na popud toho, co řekla. Dneska se fakt snažil nebýt totální č, kterým uměl být. Nemělo cenu se s ní dohadovat nemělo ani smysl jí nijak znepříjemňovat život.* Dnes byl úspěšný den, dařilo se, mám dobrou náladu, dobře pro tebe, *pronesl, jako by měla být ráda, že vlastně dneska už měl násilí a eskapády za sebou. Na dnešní večer bylo na plánu už jen navštívit bar nebo klub, vyhlédnout holku na noc a jít domů. Věci se lehce zkomplikovaly a místo toho teď dřepěl na zemi u holky z knihovny, která si domů vzala jeho a na sex to nebylo. Taková změna mu nepřišla zas tak nechutná, cítil jakýsi dobrý pocit, že má taky pro jednou vlastně naprosto nevinnou výměnu slov s někým, kdo neměl plný trestní rejstřík, nenatahoval bačkory a nebo nebyl šlapka. Nebyl asi vůbec připraven na to, že by měl mít konverzace s někým, kdo je relativně normální v tom dobrém slova smyslu. Možná byl z toho lehce rozčarován, neboť i pusa na tvář jo překvapila tak, že jí na to ani nic neřekl místo toho, aby se pokusil o nějakou rádoby hnusnou poznámku. Jakmile se postavil, zkusila to i ona, ale zdálo se, že se věci měly hůř než myslela a zavrávorala přímo zpět k němu. On nad tím pouze přitočil oči, protože si přišel jak v jednom z těch super trapných televel. Vypadalo to, že nesmělost převzala nad jejím tělem absolutní kontrolu, neboť se červenala jak středoškolačka, která nikdy na obnažené tělo může nesáhla. V pořádku. Ona tam věkově daleko neměla. Pozvala si ho domů a najednou jako by se všechna ta její neohroženost skoro vytratila. Však s ním ani nechtěla sdílet místnost*. Máš v oblibě si domů zvát upíry, svléknout je a pak utíkat? *zeptal se pobaveně. Kdyby jejich účelem této návštěvy bylo něco jiného, je to možná divné, ale takhle když ho jen přátelsky pozvala, chtěl si do ní také rýpat jak to ona dělala předtím. Posadil se na postel a rozhodl se, že ji nebude následovat, v té koupelně už by neměla kam utéct.*
*Už chtěla vyjít z pokoje a zamířit do koupelny, aby to všechno vyčistila, ale jakmile uslyšela jeho slova, v chůzi se zastavila a otočila se.* Já nikam neutíkám, jen jsem ti slíbila vyčistit to oblečení, ale dobře, když to bereš jako útěk, tak to uděláme jinak. *Pokrčila rameny a pomalu došla zpátky až před něj. Chvíli jej pozorovala, pak ale vzala veškerou svou odvahu, dokonce se snažila, aby zase nezrudla. Ne že by s muži neměla žádné zkušenosti, to právě naopak, měla. Jen si k sobě dlouho nikoho nepozvala a najednou tady měla vysokého, pohledného i když nebezpečného upíra. Nevzala ho sem za účelem toho, že by s ním snad něco měla, ale když už si chtěl hrát, pak na to tedy hodlala přistoupit i ona a tak už dál neváhala a posadila se mu do klína, přičemž ho objala kolem krku a s úsměvem na tváři se na něj koukla.* Tak, je tohle snad lepší, než kdybych, jak ty říkáš utíkala? *Pronesla pobaveně a pozorovala ho. Hru mohli hrát oba a ona v tom hodlala tedy pokračovat s ním.*
*Nechala si to popichování líbit a místo toho hodlala přijmout výzvu, měla na tváři výraz čehokoliv kromě svatouška a byla připravena mu ukázat, že se rozhodne nebojí. Možná přesně tohle byl jeho cíl? Nechala se přitom vyprovokovat tak jednoduše. Byla ještě mladá naivní nymfa, která měla celý život před sebou. Vzala všechnu kuráž, kterou měla a vyškrábala se k němu na klín. Položil jí instinktivně ruku na bok, aby v případě potřeby zůstala tam, kde má. Stačil si už za tu chvíli, co se znali všimnout, že je lehce nešikovná, tak by se vlastně ani nedivil, kdyby zvládla spadnout.* Koukám, že v knihovně ti to nestačilo, *ušklíbl se hravě a volnou rukou jí zastrčil volně prameny vlasů, které ji zakrývali část obličeje, za ucho.*
*Seděla k němu bokem, takže si pak po chvíli přesedla, aby mu v klíně seděla obkročmo, což pro ni bylo více pohodlněji, nad tím se pak jen více zazubila. Nechala jeho ruku na svém boku a když jí dal vlasy za ucho, jen se na něj sladce podívala. Ona své ruce obmotala kolem jeho krku a chvíli jej jen tak pozorovala, než mu rukou vjela do vlasů.* A co v knihovně máš na mysli? Protože tam se stalo hodně věcí, musíš být konkrétnější upíre. *Mrkla na něj a snad provokativně se mu zavrtěla v klíně, přičemž se jen potutelně usmívala, snad jako kdyby o tom ani nevěděla, že to udělala.* Nechceš snad teď utéct ty? *Dobírala si ho.*
*Provokovat uměla, to opravdu ano, ale co bude, až bude čas sklízet ovoce? Zajímalo ho, jak daleko zajde, neboť na první pohled vypadala jako nevinná mladá holka.* Já? Nešikovná a ještě ke všemu naivní, *zasmál se a upřímně sice byla odhodlaná zacházet daleko, ale nejspíše nečekala, až to bude on, kdo se odhodlá k prvnímu kroku. Chytil ji za vlasy a donutil lehce zaklonit hlavu. Druhou rukou ji pevněji stiskl, aby si to třeba opravdu nerozmyslela a přiblížil se jejímu krku. A v tu chvíli mu to došlo. Tohle nebyla jeho každodenní večeře, která by se dobrovolně nedobrovolně nechala svést a druhý den ráno na vše zapomněla. Byla to další holka, která znala jeho jméno. Neměl nic z toho zapotřebí. Měl nutkání ji ze sebe shodit a odejít. A v tu chvíli ho napadlo, že by jen možná pro tento večer mohl udělat výjimku. Běžně spal pouze s lidmi, kteří byli povolní a jednoduše se s nimi dalo manipulovat. Takový dobytek na hraní. Podíval se vedle sebe na Tiu, která tam seděla na jeho klíně naprosto k dispozici, není třeba nikdam chodit, platit drinky, bez námahy... Jen to byla holka, která asi zkušenostmi moc neoplývala... A tak chytil její bradu připraven ji políbit.*
*Už se chtěla ohradit, nad tím, že si myslel, že byla nešikovná a naivní, ale měl v tom tak trochu pravdu. A jelikož jako víla nemohla lhát, nic neříkala. Hleděla na něj a jen co jí popadl za vlasy a donutil jí zaklonit hlavu a zavřela oči, čekajíc zda se zakousne. Dobře věděla, že by si moc nepochutnal. Pro upíry byla vílí krev nechutná a jediné co by se stalo by bylo to, že by se pozvracel. Takže když jí pak pustil a nic neudělal, jako kdyby si oddechla. Teda neudělal, on jí jen nekousl, ovšem, co následovalo pak jí trochu rozhodilo. Tušila k čemu o směřovalo. Jediné co nevěděla, byla zda jí jen zkouší nebo to myslí vážně. V obou případech to nemínila vzdát, především pokud to měla být zkouška toho, zda opět neuteče, což ona nehodlala udělal. Proto mu chvíli hleděla do očí a čekala, co se bude dít, nakonec však překvapila nejen sebe, ale asi i jeho, když se k němu natáhla a políbila ho jako první. Zprvu to bylo jen lehce, něžně, ale pak polibek prohloubila. Jakmile se od nějak mírně odtáhla, pousmála se, přičemž si skousla spodní ret.* Čekal jsi že znova uteču? *Zašeptala.*
*Nakonec byla ona první, kdo se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Možná to bylo díky tomu, že on do této chvíle neměl v plánu cokoliv začínat. Pouze si z ní utahoval a čekal, kdy vezme nohy na ramena. Byla ostatně jako zmatený kolouch. Na první pohled to tak nevypadalo, ale její pulz, občasné stahy svalů a sekundové grimasy napovídaly, že si vlastně není jistá vůbec ničím, co dělala. Vše bylo jen na základě toho, že byla velmi tvrdohlavá a neuměla uznat prohru. Její první polibek byl krátký a spíše zkušební, jako by vlastně netušila, co vše může, nebylo to špatné, ale také to nebyl jeho vkus. Roztomilými polibky moc neoplýval a ani je nevyhledával, nechal to být, neboť ona asi mohla být ráda, že bude ráda.* "Samozřejmě," *odpověděl jí stroze a uchopil lem jejího tílka s příznakem toho, že by jej rád sundal.* "Stále soutěžíme? *zeptal se, aby se ujistil, že může pokračovat, pokud by samozřejmě kapitulovala, bude výsledek stejný jako když ne. Tudíž vlastně tolik na její odpovědi nezáleželo. Nechal ji držet vlastní rovnováhu, když chytil druhou rukou její bradu, aby si ji přitáhl blíže k torchu dravějšímu polibku, než na který se odhodlala ona. Nešetřil ji a povoloval pouze krátké chvíle pro nádech. Po chvíli se odtáhl, aby pokračoval ve svlékání jejího tílka.*
*Jen co jí odpověděl, na její otázku, pousmála se, ovšem, když chytil její tílko, aby jí ho svlékl, na chvíli se zarazila, zda vůbec měla dál pokračovat nebo to prostě jen vzdát, nechat ho vyhrát, vyžrat si jeho posměch a už ho snad nikdy nevidět, jenže když se na něj dívala, jediné co chtěla, bylo aby pokračoval.* Tak nějak netuším, zda je to ještě soutěž nebo už něco jiného.* Zašeptala a jazykem si přešla po spodním rtu. Jakmile se svými rty dostal k těm jejím, začala spolupracovat se stejnou vervou. Polibky prohloubila a opětovala mu je se stejnou vášní a dravostí jako on jí. Možná byla mladá a stydlivá, ale nedalo se říct, že by byla snad nějak nezkušená. Muže už ve svém životě i posteli měla. Nechala ho proto sundat jí tílko, zatímco ona mu nehty přejela po hrudi a tiše zavrněla. Seděla mu teď v klíně už jen ve spodním prádle a jediné po čem teď toužila, bylo, aby nepřestával.*
*Zdálo se, že dneska už ve všech případech vyhraje. Buďto skončí v jeho sevření, či to jednoduše vzdá. Nebyl žádný scénář, kde by tím, kdo prohraje, byl on. A to ho neskutečně bralo. Na to, jak se předtím prezentovala nepoddajně, teď to vypadalo úplně naopak. Najednou nejspíše zapomněla na všechna ty její pravidla, kterými tak na začátku večera oplývala. Předla jako spokojené kotě, vrtěla se a mluvila jako koketa. Že by jeho placatku nakonec nevylila? Místo jejích rtů se rozhodl věnovat krku, který měl již předtím jako na stříbrném pod tácu. Zahrnoval ji krátkými polibky, mírně tiskl její hebkou kůži mezi zuby a rukou pátral po jejím těle.* Poslední šance, *provokoval ji i slovně nadále, ale bylo znát, že je již smířena s čímkoliv. Jednou rukou uchopil zapínání její podprsenky a s elegantním stiskem prstů jej rozepnul. Kus látky stále zůstával díky ramínkům na místě, ale jakmile i ty začal sunout na jejím levém rameni níže. Za chvíli už před ním seděla jen v kalhotkách. Jedním ledným pohybem ji povalil zády na postel a sám se uvelebil na bok vedle ní. Jeho ruka zkoumala každý záhyb jejího hrudníku a on sám se během toho věnoval jejím rtům.*
Jestli chceš, abych to vzdala, tak ro řekni rovnou. Pokud chceš, abych pokračovala, tak už prosím mlč Dante. *Zašeptala a usmívala se na něj sladce. Sama netušila, co to do ní vjelo, ale líbilo se jí to. Možná to bylo jen tím, že dlouho s nikým nebyla, dlouho jí nikdo nelíbal, nedotýkal se jí a jí to tak moc chybělo. V hlavě ji sice zněl malý varovný hlásek, že je to upír, cizinek, kterého si přitáhla domů a že by se měla bát, ale v tuhle chvíli ona žáden strach necítila, jen touhu a chtíč. Nechala ho, aby jí sundal podprsenku, nakonec už ležela na posteli v jeho náručí a chvěla se dotekům, které jí dopřával, zatímco mu s vášní polibky opětovala. Ovšem ani ona nezůstala pozadu. Konečky prstů jedné ruky mu přejížděla po hrudi, zatímco druhou rukou sjela až k lemu jeho boxerek. Bez toho aniž by na něco víc čekala, mu je stáhla a to samé pak udělala i s posledním kusem látky, který na sobě měla. Teď si už byla stoprocentně jistá, že necouvne, chtěla ho. Na malou chvíli se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí, než se znova natiskla na jeho rty, tentokrát v dravějším polibku, zatímco se svým nahým tělem natiskla na to jeho.*
*// Brečím jak mě tíží čas* *Nebylo cesty zpět, když se postarala, aby před sebou stanula dvě nahá těla. Nebyl úplně fanoušek předeher, neměl to zapotřebí a jako partnerky také nic podobného nevyžadovaly. I celá záležitost s polibky nebylo něco, co dělal často, většinou to bylo tabu už jen z principu. U ní to nechal sklouznout neboť šlo předtím o provokaci. A ačkoliv se říká, že se provokace nevyplácí, tady se mu to poměrně vyplatilo. Vyhoupnul se nad ní, aby měl celé její tělo naservírovano pod sebou, než přešli ke zlatému hřebu večera.* *Nebylo by přehnané říct, že takto se oddávali pokušení několik hodin. Možná by to s nimi šlo i déle, kdyby Dante nezačal přemýšlet nad tím, že už je pozdě. Nezbývalo už nic jiného, než se vytratit do noci, neboť nehodlal u ní doma zůstat do svítání. Pak by tu byl v pasti a takové myšlence úplně neholdoval. Přemýšlel, jak to vlastně udělat, protože to, co na sobě měl předtím momentálně plavalo ve vaně, tudíž nebylo vůbec v plánu, že by v tom odešel domů.* Budu muset jít, *oznámil jí, když se posadil na okraj postele s Tiou ještě kdesi v peřinách za sebou. Byla to pobídka k tomu, aby mu laskavě vypůjčila alespoň deku, kterou by si omotal kolem pasu, než dorazí do svého auta.*
*Nemohla popřít, že něco takového, co právě v noci prožila s ním, nezažila už dlouho. Myslela si, že spolu skončí jen jednou a on se zvedne a odejde, ale to co mezi nimi vypuklo, to bylo naprosté šílenství, kterému se oddávali skoro celou noc. Možná by pokračovali dál, ale hodiny na stolku u postele ukazovaly, že noc se chýlila ke konci a svítání bylo za dveřmi, což znamenalo jen jedno. Zatímco odpočívala pod dekou, sledovala ho jak seděl na posteli.* To mi došlo, když bude svítat. Jenže prádlo ještě není vypráno, neměla jsem kdy. *Pronesla a pak se tedy posadila i ona, zabalila se do přikrývky a jakmile vstala přešla ke skříni ze které vytáhla jedno mužské triko a nějaké tepláky, které tam našla. Pak se otočila na něj a podala mu je.* Tady, mělo by ti to být asi, ale nic víc tu takhle nemám. *Usmála se.*
*Nabídla mu něco lepšího, dokonce zvládla najít oblečení, které pravděpodobně v tomto obydlí ponechal její ex a ona neměla dost odvahy jeho věcí kompletně vyhodit nebo spálit. To byl plus pro Danteho, který teď nemusel na parkoviště jen spoře oděn. Kývnul jako gesto díku a začal se oblékat. Kalhoty mu byly lehce těsné, ale domů to přežije.* Výměna oblečení proběhne... *Musel se podívat na hodinky, které si před malou chvílí opět nasadil na zápěstí.* Příští týden ve čtvrtek, *oznámil jí a postavil před hotovou věc. Zas tak času na rozdávání neměl, aby se sáhodlouze domlouvali na čase jejich dalšího setkání. Neměl v plánu ji nějak upřednostňovat před jakoukoliv jinou jednorázovkou. Kterou měl. Nemohl ani dopustit, aby si to ona například špatné vzala, opravdu neměl v plánu toto opakovat a už určitě ne v duchu toho, že by z toho mohlo být i něco více.* Tady máš telefonní číslo, *oznámil jí zpoza pouzdra telefonu vytáhl jednu vizitku, kde se nenacházelo nic víc než jeho jméno a divné telefonní číslo s předvolbou Nikaragui.* Dovoláš se na něj, ale je to jen pro případ, že se nebudeš moci sejít, *pokračoval a nedával ji moc prostoru vyjadřovat se. Na to, jaký byl předtím vlídnější a otevřenější, teď působil jako studená zeď.* Tu medovinu můžeš připravit na příští týden, *připomněl, že mu vlastně slíbila alkohol a nedala. Zas tolik mu to nevadilo, odcházel s jinou nadílkou.*
*Jen co mu podala oblečení, měla pocit, že snad mluví se strojem, alespoň tak se začal chovat. Divně a chladně. Až se tomu Tia podivila. Sledovala ho, poslouchala a pak si od něj vzala jen divně vypadající vizitku s ještě podivnějším číslem. Děsilo jak moc to měl všechno naplánované, ale raději mlčela a jen přikývla.* Pokud mě už nechceš vidět a jen to prostě neumíš říct, tak mi dej jen adresu, kam ty věci mám poslat. To, co máš na sobě klidně vyhoď je mi to jedno. *Pronesla nakonec, když se začala cítit divně. Cítila se teď tak momentálně díky němu a jeho mluvě, tomu chladu, který z něj najednou sálal. Nakonec přešla do chodby a otevřela hlavní dveře.* Jdi! *Pronesla a čekala až odejde, když jimi pak prošel, s hlasitým třísknutím je zavřela a vrátila se zpět do pokoje.*
*Tia nejspíše nebyla ráda, že se takto distancoval, ale bude lepší pro její vlastní krk, když si každý půjde po svých. Reagovala najednou impulzivně, možná byla i trochu naštvaná, že snad nedostane pusu na čelíčko a přání krásného rána? Očekávala to? A to si myslel, že dal jasně najevo, že nic z toho není jeho šálek kávy a nemá v repertoáru nic takového jako sladké řeči a romantická gesta. Titul jej čas, proto nebylo nic lepšího než to, že jo prakticky chtěla vyhodit. Stoupla si ke dveřím a pobídla jej k odchodu, čemuž se musel uculit. Měla ta hra pokračovat dál? Měl jí dát možná nějakou naději, že by snad měla příští týden zavolat? Možná by ji mohl zařadit do čtvrtečního večerního povyražení, protože na nesmělou stydlivku to nebyl zas tak špatný sex. Uvidí, co ta malá holka udělá…* *Při odchodu se zazubil a vlepil jí pusu na tvář, než si pospíšil ven z bytu, kdyby ho náhodou chtěla praštit.* Ve čtvrtek, *připomněl jí, že by se měla ozvat, jinak už hadry svého ex nikdy neuvidí. Pak už jen praskla dveřmi. Celý pobaven pak odjel domů.*
Stejně je to velká škoda. *Namítla i přes to, že jí sdělil, že to není teď důležité. Snažila se mít oči otevřené a jen se modlila, aby se k němu dostali co nejdřív. Krk jí hořel v jenom ohni a ona nevěděla zda to vůbec zvládne.* Bude to znít paličatě, ale rozhodně to nenechám jen tak i když říkáš, že za to nic nechceš* Mírně se na něj zamračí.* Aspoň mi dovol to splatit tak, že ti budu hrát na klavír. *Navrhne Am. Nemohla odejít s tím, že mu za to nic nedá. Záchrana života pro ní bylo velmi důležité.* Dobře. *Přikývne jen. Když auto po několika minutách opět zastaví oba vylezou u auto a zamíří k Dominicovi domů.*
*Když navrhla to s tím klavírem, tak kývl na souhlas.* Tak jo, jo to mi zní fajn, beru. *Usmál se. Když pak dojeli domů a vystoupil, počkal, až vystoupila i ona. Pokud tak udělala, tak zamířil i s ní dovnitř. Ihend se pak posadil na gauč, a vzal Am jemně za ruku, aby si ji posadil naproti sobě. *Tak jo, ukaž mi to. *Pronesl a jemně se na ni usmál. Prostě jí to zaváže, očaruje ji a pak ji pošle domů, nebo jí odveze, vezme si na ní kontakt a uvidí, co pak bude dál, zda se ozve, nebo to nakonec nechá být.*
*Měla radost, že konečně s něčím souhlasil. Bylo těžké dávat mu nějaké návrhy, když všechny pro něj byly nedostačující. Tedy kromě toho, jak mu nabízela sebe to nebudeme počítat, protože tu větu plácla jen tak bez velkého uvážení. Konečně se dostanou k němu domů a Am se posadí na gauč. Odundá kousek látky ze svého krku, aby se na to mohl podívat.* Tak co? Jak to vypadá? *Optá se hned. Jenže u téhle otázky rozhodně nezůstane a tak se ptá dál.* Říkal si mi, že mi to vysvětlíš. Řekla bych, že je na to správná doba* Šeptne jemně. Rozhodně bez těchto informací neodejde domů. Už tak má tu hlavu pomotanou a do toho tohle.* Kdo byla ta dívka? Je v pořádku a co to měla z obličejem? *Vyhrkla na něj několik otázek*
*Dominic se na ni podíval a pak si jemně povzdechl. Pak vstal, aby došel do koupelny odkud přinesl pár obvazů a pak se vrátil zase za ní. Posadils e vedle ní a jemně odvrátil pohled.* Promiň Am, já vím že sajme ti to měl vysvětlit, ale nevím, jestli to pochopíš, myslím, že to je něco, co by jsi asi vědět neměla. *Hlesl, hledíc na své ruce. Na druhou stranu měl ale strach že potom, co se dnes stalo, jí zatáhl do něčeho, do čeho nechtěl. Myslel si, že teď, když její učitelka byla vlkodlačice, tak o ní měl trochu strach. NA druhou stranu, nemohl j to říct. Bilo se to v něm a on nevěděl, co dělat.*
*Viděla na jeho tváři, že je ho celá situace trápí. Taky z toho nebyla nadšená, ale je to život. Někdy prostě dokáže být velmi krutý a bolestivý. Navíc žije a to považovala za velký úspěch. Na chvilku zůstala v místnosti sama než se vrátil spolu s obvazy. Opět usedl vedle ní, ale nepodíval se na ní. Chvilku těkala pohledem po jeho tváři a pak ho jemně vzala ruce.* Můžeš mi to říct. Pochopím to navíc to může být naše takové malé tajemství. *Zdálo se, že to pro něj bylo něco hodně důležitého, ale Am věděla, že jí to může říct ať je to cokoliv.* I kdyby to byla blbost pochopím to. Jen mi to prosím vysvětli. Slibuji, že to nikomu neřeknu. *Řekne jemně. Nemohla žít v nevědomosti navíc, jak by se příště něčemu podobnému mohla vyvarovat když o tom nevěděla.*
*Dominic nakonec zvedl pohled, aby se jí zadíval do očí. Jemně se usmál, načež se pak natáhl, a jemně jí očistil ránu desinfekcí. Pak jí na krk omotal pobvaz.* Nejde o to, že bych nechtěl, spíše o to, že nemůžu. Nějaké věci ti jsou, nebo spíše, civilům jako jste vy, skryté z určitého důvodu. Musí tak být, protože to prostě chtěli ti, co se starají o pořádek, takže Am. *Hlesl a zadíval se jí do očí, načež začal používat Encanto.* Napadlo tě zvíře. Neviděli jsme, co za zvíře to je a neviděli jsem, kam uteklo. ta holka, co tam byla tak byla jen zmatená a patřila do nedaleké léčebny. Takhle si budeš to, cos e stalo pamatovat, dobře? *Pronesl, zatímco jí očarovával.*
*Am okamžitě sykne, když se dezinfekce dotkne její rány na krku. Nesnášela to, ale musela to vydržet pokud chtěla, aby se rána nezanítila. Ranilo jí, že jí nemohl říct o co jde, ale z nějakého důvodu to chápala. Dívala se mu do očí a poslouchala jeho slova. Teď jen věděla, že jí napadlo zvíře a dívku, kterou našli patřila do léčebný.* Ano napadlo mě nějaké zvíře. *Hlesne potichu. Nakonec jí Dominick odveze domů a jejich cesty se rozdělí*
*Jakmiel se pak octli na Manhatttanu, tak se rozhlédla. Ladila písničky a tak nějak hledala, co přehraje nakonec skončila u písně Radio do Lany Del Ray. Okamžitě si začala notovat.* Now my life is sweet like cinnamon.. Hele,. tady já to znám!! *Vyjekl a nalepila pak své oči na okénko, aby se mohla zadívat směrem ven, na New York, kterým projížděli.* Manhattan, tady jsem bydlela, než jsme se proměnila, tady to mám prochozené nazpaměť. *uculila se spokojeně, hledíc na ulice. Vzpomínky ji obklopovaly do svého hávu, ale nakonec je ze sebe setřásla a pak se podívala zase na Danteho.* Jak dlouho tu bydlíš? *Zajímala se.*
*Konečně se po neustálém projíždění rádiových kanálů zastavila na jednom a začala si broukat. Nechal ji tak, mohl být rád, že nenutila i jeho dělat podobné skřeky. Ne že by neuměla zpívat, bylo to horší než karaoke, ale na druhou stranu ještě stále k vydržení. Čuměla u toho ven z okýnka a kochala se nočním velkoměstem.* “To musí být poměrně downgrade přestěhovat se nedobrovolně do Brooklynu,” *zasmál se tomu nahlas, neboť jeho by snad z Manhattanu nic nedostalo. Pro jeho rodinu byl tenkrát zázrak, že se jeho děd rozhodl emigrovat do Spojených států. Byl natolik ponořen do myšlenek na minulost, že nejdříve vlastně netušil, co říká. Jak dlouho to vlastně je? Několik let? Několik desítek let? Byl to definitivně nějaký pátek, to musel uznat.* “Příští rok to bude 180 let,” *odpověděl jí, jako by to bylo spíše 18 a očekával, že ho nazve starým důchodcem, zatímco se bude chvástat, že je jí kolik? Dvacet? Dorazili do podzemních garáží jeho rezidenčního komplexu, kde vytáhl Miru za paži ven z auta a rozhlédl se, zda není nikdo na blízku, aby náhodou opět nedostala hysterák.*
*Poslouchala jej a pak se uculial.* No, jo to víš, hele já nejsme v NY moc dlouho na to, abych mohla soudit kde je hezky a kde ne, ale Brooklyn není vůbec špatnej, abych řekla pravdu. I když Manhattan je Manhatattan. *Přiznala. pak si vyslechla to, kolik let tu žije a nadzvedla obočí. Nakonec ale jen zavrtěla hlavou.* No, čekala jsem něco jiného? Potom, co jsem viděla, myslím, že už nic jiného se čekat nedalo. Tyo, ale na to, že jsi tak mrzutej bych ti tipla víc, já nevím, dvě stě pade? Tři kila? Přeci jen, vypadáš jako někdo, koho život už dávno nebaví. *Zasmála se a pak se nechala táhnout dál. Jakmile se octli na místě, vykulila oči.* Hele, kde to jsme? To je tvoje? *Vykulila oči a rozhlížela se kolem sebe, zatímco šla s ním.*
“Jako veřejná garáž? Ano, to je vše moje,” *pronesl ironicky, když se rozhlížela kolem v podzemní garáži. Zde měli auta všichni z velkého obytného mrakodrapu, kde žil. Technicky byly tedy jeho pouze tři parkovací místa vedle sebe.* “Neloudej se,” *pobídl ji do kroku, když vyzvedl z kufru tašku, která obsahovala další menší pytlíky s krví muže, který večer platil. Bylo to dost na následujících pár dní dokud nevezme další zakázku. Přes rameno si hodil pušku a ušklíbl se na Miru, kterou gestem ruky popohnal vpřed. Možná nebyl nejlepší nápad ji nechat běhat na parkovišti, ale v tuhle denní dobu tu většinou bylo vylidněno, tak se ani nebál, že by je tu někdo načapal. Doma jí bude muset zbavit jejího ‘halloweenského kostýmu’ v podobě zaschlé krve od úst dolů. Pochyboval, že by něco dostal z jejího oblečení, ale to už tak nehořelo. Nebyla tak špinavá, aby to bylo na první pohled vidět. Nacpal ji do výtahu a vyjeli do 34. patra, kde se nacházel jeho byt. Doma ji už mohl plně vypustit. Doufal, že si třeba začne všímat televize nebo Playstationu, takže jí nabídl, že obojí má k dispozici a sám šel uklidit věci do větší místnosti vpravo na konci delší vstupní haly.*
*Jakmile vešli do jeho bytu, ihned se Mira zatočil kolem své osy a rozhlédla se.* Wooow, pekný, ale viděla jsem hezčí. *-Uculila se a potom cupitala za ním. Doslova se posadil a jen kousek od upíra, přesně tak, aby mě la nějaký dobrý výhled na to, co dělá.* Takže, ty tenhle byt máš už dvě stě let, jo? Hele, co že jsi říkal, že děláš za práci? Dealera? Bankéře? kradeš? Vypadáš jako někdo, kdo nemá do kapsy hluboko, ty jeden. *Uculila se jako měsíček na hnoji, pak si přehodila nohu přes nohu.* A nebo jsi džigolo? Jako hele, postavu by jsi na to měl, co postavu, ale tu prdel, hmpf. *Zavrněla spokojeně.*
*Nebyl to moc jeho vkus, ale nezbývalo nic jiného, než to přetrpět. Stěhoval se přibližně každých pět let do nového po celém Manhattanu, takže už ho příliš netrápili, jak jeho bydlení vůbec vypadá na tak krátkou dobu. Důležitá pro něj byla hlavně praktičnost.* „V pořádku, taky jsem viděl lepší,“ *přitakal jí, když si sedla kousek od něj s tím, že se dožadovala nějakých informací ohledně jeho profese. Ono nazvat to nějakým konkrétním názvem bylo těžké a taky tajné, takže se jen uculil.* „Řekněme, že jsem exekutor,“ *odpověděl jí jednoduše a odložil pušku stranou. Místo toho sáhl do chladící tašky pro další pytlík krve s nabídl jej Miře. Sám si jeden vzal.* „Ještě takhle můžeš chvíli pokračovat a poletíš z okna," *odsekl pobaveně. Už naprosto rezignoval na ty její kecy a místo toho začal čistit hlaveň. Neměl v plánu její řeči podporovat, ale na druhou stranu neměl důvod odporovat jí. Měla pravdu, že zadek měl fakt jak dva polštáře. Tak alespoň měl někoho, kdo mu to mohl připomínat.*
*Jakmile se jí nabídlo krve, tak se na něj usmála, okamžitě se po pytlíku natáhl a tak nějak si jej otevřela, aby se ještě více nezašpinila,než byla teď. pak začala pít a dívala se na něj, s hlavou jemně nakloněnou na stranu.* Jo? Exekutor? A co exekuješ? Byty? Nebo krev z lidí? Protože to vypadá, že jsi na exekutora dost movitej. *Ušklíbla se Když jí pak pohrozil, že poletí z okna protočila očima.* Jaj, netýkavko. *Odfrkla si a pak si podepřela bradu rukou a podívala se na něj, jak čístí zbraň.* Tak co exekuješ, řekni mi to. *Pronesla pak se zájmem.*
*Sofistikovaně otevřel pytlík s krví. Nebylo to tak dobré, jako když jeden pije přímo z žíly, ale chuť i vše ostatní bylo naprosto dokonale prezervováno.* „Když dluží velký prachy nesprávným lidem, tak si vezmu to, co má největší hodnotu jejich život,“ *uculil se a pokračoval nasáváním krve, jako by to byl Caprisun.* „Jaky jsi měla ty život, než se ti obrátil vzhůru nohama? Studovala jsi?“ *zeptal se, aby nestála konverzace, zatím co odložil prázdný pytlík na prosklenou vitrínu uprostřed místnosti. Jeden by to tu na první pohled nazval velkou šatnou. Nábytek připomínající skříně lemoval vlastně celou délku místnosti, ale standardní oblečení by tu jeden hledal marně. Postavil se na nohy a začal si svlékat sako, po něm následovala košile a neprůstřelná vesta. Konečně se cítil o dost lépe, když mohl opět volné chodit pouze v lehkém černém tričku.* „Už si skoro nepamatuju moje první roky,“ *řekl svou myšlenku nahlas, když nad tím tak přemýšlel. Bylo to tolik let zpět a vlastně měl už tenkrát víceméně neustále zamlžené vzpomínky. Byl jako ona pod přísným dohledem a prakticky se jednalo o deset let naprosté nudy. Nikdo jí nemůže vyčítat, že utekla.*
*Zaposlouchala se do jeho slov a pak jen tak přikyvovala.* Takže vlastně jsi vrah, hm? *Optala se a pak se usmála.* To zní jako zajímavý job. *Přitakala poté. když jí pak položil otázku, tak se narovnala, protáhla se, a pak vstala a začala se procházet po místnosti.* Ne, už jsme měla po studiích. pracovala jsem jako grafička, měla tři psi, randila jsem s vílou, ale jinak jsme měla být civilka beze zraku. Byla jsem zbídačená životem, měla řadu psychických poruch a bylo mi celkově na nic, ale po proměně to udělalo tak nějak puf. Teď je mi mnohem lépe. *Přiznala a usmála se. Pak se na něj koukl a naklonila hlavu na stranu.* Odkud vlastně jsi? Kde jsi se vyloupl? *Optala se dívka.*
*Jen se ušklíbl, když jej nazvala vrahem. Měla pravdu, ale Dante už to chtěl raději nechat plavat. Ona uznala, že to není zas tak špatné, ale Dante si říkal, že ne každý by tento pohled sdílel. Raději se soustředil na její vyprávění o životě před tím, než se stala dítětem noci. * *Podle jejích slov to vypadalo, že byla starší, než Dante odhadl.* „Co ta víla, ví vůbec, co s tebou teď je?“ *zeptal se pobaveně, jako by mu právě nevyložila poměrně smutnou storku. Samozřejmě Dante si nic takového neuvědomoval.* „Jak to jako myslíš?“ *zeptal se jí nechápavě. Myslela jako na světě? Nebo v Soho? Nebyl si jist, kde přesně se podle jejiho měl ukázat.* „Narodil jsem se v New Yorku,“ *doufal, že toto dostatečně odpovi na její otázku, ale kdo ví. Místo toho tedy, aby nad její extra otázkou přemýšlel, zvedl se a pokývnul, aby jej následovala. V chodbě jí pak ukázal na místnost, kde se mohla v klidu osprchovat, zatím co se Dante převlékne.* „Jdi se umýt, nikdo by špinavý dar nechtěl,“ *vybídl ji, aby to opravdu udělala a doufal, že dostane chvíli o samotě.*
*Okamžitě kývla na souhlas.* Jo, jasně že ví. *Usmála se.* Byla u mojí smrti, a pak i potom, co se dělo pak během toho všeho po proměne. *Uculila se jako měsíček na hnoji. Pak se na něj podívala.* Jo, odkud jsi, a myslím si, že mi to jako odpověď stačí. *Mrkla na něj. Pak se na něj podívala.* Já se ale nemám do čeho převléknout, mohu se domnívat, že si sem taháš i nějaký prádlo pro ženský? *Optala se,. Pak už ale, ať byla jeho odpověď jakákoliv, zamířila do sprchy. Tam už ze sebe vše stáhla a skočila pod proudy vody.*
*Možná by si s ní povídal déle ohledně všeho možného, ale vlastně si nebyl jist, zda by mu to k něčemu bylo, zeptal se tak ze zvyklosti a víc neměl potřebu. Možná ještě něco vytáhne ještě později. Naivní holka zdrhla, ještě nazve Alessandru fanatickou ženskou a ráno jestli chápal správně bude zas fajn být zavřená. Kde má vlastně vůbec chůvu? Takovýhle upíři měli vždycky někoho. Lehce se pousmál, když mu došlo, že vlastně další upír bude mít problém, protože je ty tam. Možná kdyby jí nechal na té silnici, našli by ji dříve, teď si někdo musí dělat fakt velký starosti. Kdo ví, kde je ta její víla vůbec.* „Vubec se nic neboj, co půjde vezmeš na sebe a zbytek si můžeš vzít něco mého,“ *pronesl a zmizel u sebe v ložnici, aby našel pro Miru něco na převlečení. Vybral jí černou mikinu přes hlavu a dlouhé tepláky s gumou. To by mělo stačit, aby vypadala jak pytlová příšera. Oblečení odložil na umyvadlo v koupelně a bez jediného pohledu na sprchující se Miru zmizel. Sám se převlékl a ještě si stihl zapalit na terase doutník, čekal až se dosprchuje a budou moci vyrazit. On byl akorát tak ready na rich velkoměsta. Hned jak se zbaví Miry, zamíří do nějakého klubu.*
*Jakmile pak vyšla ven a podívala se na to, co pro ní přichystal, tak jen protočila očima.* No to si děláš prdel, Dante, co to jako je!! *Kdyby jí nezastavilo to, že byla nahá, tak by na něj asi naběhla. Nakonec si na sebe vzala oblečení a postavila se mu pak čelem.* Jakoby, je to humáč, kde jsi to vyhrabal? V dobročinný sbírce pro bezdomovce? *Odfrkla si nevraživě, nakonec si sedla na gauč a čekala, co bude dál. Pak se ale přeci jen vrátila do koupelny, vzala si své oblečení a alespoň si jej nechala v ruce.* Nečekej že ti ho tu nechám. *Odfrkla si jeho směrem.*
*Musel se zasmát, když ji slyšel, jak huláká na celý duplex, že jí vybral něco fakt nechutnýho.* „Co je, nelíbí se ti moje oblečení do fitka? Můžeš jít taky nahá!,“ *zavolal na ní. Musel si popíchnout, jinak by to nebyl on. Pak už se tu konečně objevila. Měla pravdu, vypadalo to, že chtěla jít na rap battle v 90. letech. Opět se tomu musel smát, neboť představa byla vtipná, ale tohle bylo ještě lepší. Musela si vzít své oblečení, neboť ho tu nechtěla nechat pro další dámu, která bude nucena obléknout Danteho tepláky.* „V pořádku, myslel jsem na vše,“ *ukázal na gauč vedle ní, kde se válel rozkošný obyčejný igelitový pytlík.* „Můžeš si jí dokonce nechat,“ *pronesl pobaveně,*
*Mira se na něj dívala, ne, doslova jej vraždila pohledem. Hleděla na něj a tiše vrčela, než nakonec jen zavrtěla hlavou a pak se na něj zase koukla.* Ty by jsi se ještě divil, kdybych se fakt svlékla a nahá šla, zmetku jeden. *Pronesla, ale i tak jí na tváři hrál úsměv. Nakonec se na něj opět zadívala a hodila po něm ten nejvíc ironický úsměv, co mohla.* Když tyhle hadry jsou fakt, až moc halí, já nemám ráda věci, co moc halí, ach jooo. *Protáhla, ale pak se nakonec zvedla, dala do tašky věci a koukla na něj.* Tak jak, jedeme? Nebo co bude?
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš mi je taky vrátit,“ *utahoval si z ní, protože jemu bylo vcelku jedno, zda půjde bez oblečení či nikoliv. Kdyby mu předem řekla, že klidně bude bez hadrů ani by se nesnažil. Jako každý chlap by se i rád podíval. Ale teď už jí pomalu strkal z obýváku zpět na chodbu, aby se obula a mohli vypadnout.* „Tak vystřel,“ *otevřel dveře a čekal, že vystřelí jak labrador na procházku. Byla asi taková, možná taková byla už před přeměnou, možná jen lehce zeříšela. A možná to bylo jen protože je novorozená. Kdo vlastně ví, co to s člověkem udělá. Konec konců vlastně musíš natánout bačkory, třeba to má vedlejší účinky. Dovedl ji do auta a půjčil telefon.* „Na, můžeš po cestě hrát hry,“ *řekl, aby se jí zbavil a nemuseli mluvit o tom, jak měla život na hovno, všechno bylo a je na hovno a podobně. Nevypadala jako někdo, kdo by si s tím lámal hlavu. Vyjeli tedy směrem na Staten Island.* *>>> Staten*
*Byl příjemný pozdní podzimní večer, když se Dante rozhodl, že by mohl nasát vědomosti starých knih. Nestává se často, že by měl nutkání cpát svou maličkost do společnosti. Vždycky se našel někdo, kdo měl pak nutkání s ním začínat konverzace o oblíbených autorech, dílech či se ptal na cestu do uličky s recepty na mrkvový dort... A právě takové situace naprosto podporovaly fakt, že už měl pomalu jednu celou knihovnu doma. Možná to byl důvod, proč se najednou nacházel na recepci knihovny, neměl už žádné místo na nové. A když kniha nepřijde, musí on za ní.* To musí být nějaká chyba, jsem si opravdu jist, že moje členství nevypršelo v roce 1999, *snažil se vysvětlit zmatené knihovnici, že opravdu knihovnu jistě navštívil relativně nedávno.* /Nebo to bylo v roce 1998? Čert to vem,/ *pomyslel si, když knihovnice stále hledala potřebné údaje v databázi. Jelikož na tom opravdu nezáleželo, nechal si jednoduše udělat novou a odebral se do oblíbené uličky s vědeckými deníky. Vzal první knihu, která mu připadala sympatická, aniž by si přečetl nadpis a odebral se ke stolečkům. Nebyl sám, ale netrápilo jej to natolik, aby četl v uličce. Knihu zkoumal až ve chvíli, kdy se přisunul na židli ke stolu. Nebylo to čtení k zahození, dost možná mu to něco přinese. Jeho obyčej bylo nehledět na obal a obsah. Jednoduše vyhledal knihu a nasával vědomosti. Vždy se jednalo o vědecké knihy, tudíž mu bylo jedno, co nového bude studovat. Většinou nevědomky sahal po anatomii či právech, ale bavilo jej víceméně vše. Po chvíli zamyšleného čtení vytáhl z kabátu placatku, která zvládla upozornit kdejaký nos, že se uvnitř nenachází nic jiného než čirá lihovina. S chutí se napil, než otočil na další stranu.*
*Během svého čtení občas zvedla hlavu, aby viděla, kdo nová se objevil, nebo kdo odešel, popíjela své oblíbené latté i když z automatu a pohodlněji se usadila. V jednu chvíli, zrovna, když dávala kelímek s teplou tekutinou na stolek vedle sebe si všimla nové příchozího. S lehce nakloněnou hlavou na stranu si jej prohlédla, ale nepřišel ji nijak zajímavý. Proto se dala opět do čtení. Mladý muž si však sedl kousek od ní, přičemž ho víla po očku sledovala. Pokud byl tiše a nerušil bylo ji jedno, že někdo poblíž byl, ovšem když viděla, že si vytáhl placatku, ze které už na dálku bylo poznat, co tam bylo, lehce se zamračila. Ona sama alkoholu moc nedávala, nebyla ten typ, co se opíjel do němoty vílí medovinou nebo lidskými drinky. Alkohol nikdy nepila a nehodlala to ani nijak porušit. Snažila se nějak nevnímat, ten alkoholové oder, ale když jí to nedalo zaklapla knihu, vstala a vydala se k němu.* Ehm, omlouvám se, že ruším, ale to vaše pití docela dost zavání a navíc, v knihovně je zakázáno pít alkohol. Nečetl jste snad pravidla? *Pronesla s milým úsměvem na tváři.*
*Byl až moc zaneprázdněn čtením, aby si všímal, s kým vůbec sdílí společné prostory knihovny. V tuhle hodinu bylo již během pátečního večera poměrně klid, jen pár lidí se oddávalo čtení či brouzdalo po internetu, jako by doma neměli počítač. Znovu se napil a otočil stránku. Ale protože jsou ostatní lidé velmi nešlušní a do všeho hodlají strkat nos, bylo rozhodnuto, že dnešní večer nebude zas tak klidný, jak doufal. Neměl vůbec náladu se vybavovat, celý den vyřizoval nutné nudné záležitosti, díky čemuž vlastně doufal, že si každý bude hledět svého.* Pššš, jsme v knihovně, tady se nemluví, *sdělil slečně, která jej upozornila na skutečnost toho, že pil v knihovně. Pokud se jí něco nelíbilo, mohla odejít, ostatně tu byla dřív, což znamená, že už jistě měla načteno víc. On rozhodně nehodlal nikam chodit. A už rozhodně nehodlal uklidit své zpestření večera v podobě trocha pití. Navíc nemělo pískle jako ona dávno být doma a připravovat se na kutě? Vypadala jako maximálně univerzitní školačka, která se tu připravovala na zkoušku.*
*Tak nějak tušila, že dostane podobnou odpověď, ale ani to jí nijak neodradilo. Místo aby se otočila a odešla zpět na svoje místo, jak asi mladík čekal, tam dál zůstala stát a chvíli jej pozorovala.* To je pravda, nemluví. Je to jedno z pravidel, stejně jako to, že se tady nesmí požívat alkoholické nápoje, takže asi tak. *Sladce se na něj usmála a natáhla se k němu, přičemž mu z ruky vzala tu jeho placatku, došla s ní k malému pítku, co tam bylo a celý obsah vylila. Napustila mu do toho čistou vodu a následně na to mu jí vrátila zpět.* Přeji hezký večer. *Mrkla a vrátila se zpátky na svoje místo.*
*Slečna asi měla trochu méně vychování než měla v jejím věku oplývat, neboť se rozhodla vzít spravedlnost do vlastních rukou a zbavit jej břímě alkoholu. Nebyl rád, ale rozhodně je to zas tolik nevzalo. Hned po dočtení kapitoly může odejít směr bar, kam asi tato slečna nepůjde vylévat sklenice. Ostatně jí šíleně vadilo, že asi obsahem nebyla minerálka.* To nebyl pěkné, *řekl, aniž by odlepil oči od knihy. *To se vám opravdu musí vyplácet, dělat podobné věci zrovna v tomhle městě, *pokračoval a nastiňoval fakt, že v New Yorku žije tolik podivných existencí, že sedět tu někdo jiný, taky mohla dostat třeba pěstí.* Teď mi dlužíte drink, * konstatoval ledabyle, jako by šlo o pět kaček a dál pročítal řádky.*
*Jen co s posadila, znova na něj pohlédla a usmála se.* Pěkné nebylo, že jste to tady vůbec donesl. Pokud chcete pít, jsou na to určená místa jako hospody a bary. Ale tohle je knihovna, navíc jste tím porušoval pravidla, ale očividně, to vám nedělá problémy, když tak na vás kouká. *Pozvedla obočí a znova si ho sjela pohlede.* A podobné věci nedělám často, jen když vidím, že někdo prostě porušuje, co nemá. *Mrkla a dala se do čtení, ale musela znova zvednout hlavu, když se znova ozval.* Nedlužím vám vůbec nic, tohle už je jen a jen váš problém. *Uculila se sladce a napila se své kávy, zatímco se dál věnovala čtení.*
*Opravdu by nečekal, že dnes dostane podobnou lekci etiky od slečny, která zatím ještě pomalu neviděla světlo světa. Voněla zvláštně. Chvíli přemýšlel, s čím by si to mohl spojit. Hlína, napadlo jej, ale stále to mělo květinový podtext. Rozhodl se nad tím zas tolik nepřemýšlet, ostatně na tom ani nezáleželo.* To jste popsala krásně, *přitakal jí, neboť nemělo smysl nijak oponovat, ona stejně měla rozumu asi jako on a teď akorát měla nutnou potřebu hrát si na hrdinku bílého dne.* Roztomilé, *odpověděl na to, že by ji opravdu pravděpodobně svrbělo to, že by s tím nic neudělala, musela ochraňovat nebohé knihy, spoluobčany a hlavně sebe před tímto neurvalým činem, jak šlechetné.* Nemají děti jako vy na práci trochu jiné záležitosti než knihovny během pátečních večerů? Ale možná to bude tou otřelostí, nakonec dnešní mládež neznám, *pronesl a zaklapl knihu, kterou s úšklebkem odložil na stůl. Nebylo zas tak pozdě, ale jeho klid byl již narušen a on nebyl schopen díky hluku udržet pozornost. Možná to byla závist toho, že slečna mohla v jejím věku takto trávit bezstarostně volný čas, než aby se dřela dnem i nocí. Ale to už je také dávno. Rozhodl se vstát a poctít její osobní prostor svou přítomností. Ostatně se rozhodl nakouknout přes její rameno, co to vůbec čte.*
*Nad jeho poznámkami jen usmívala, nevěnovala jím moc pozornosti, až když zmínil děti, nad tím jen pozvedla obočí a koukla na něj. Pak se rozhlédla kolem sebe a znova na něj.* Ať koukám, jak koukám, žádné děti tady nevidím a pokud tím dítětem myslíte mě, tak to se trochu pletete, nejsem dítě, už dlouho ne. *Uchechtla se, už jen tím, jak řekl dnešní mládež, on sám nevypadal o moc starší než samotná Tia. Vzala si kelímek s kávou, kterou dopila, pak jej odložila a usadil se ještě víc pohodlněji, načež se už pak znova zabrala do knihy, kterou četla, byla to jedna z těch starších vydání o historii lidstva, když už žila v tomhle světě chtěla o něm vědět víc. Jakmile ale ucítila něčí pohled, otočila hlavu dozadu a pohlédla mu do očí.* Hledáte něco? *Pozvedla obočí a sledovala neznámého.*
*Kolik asi muselo být dlouho ne? Dva roky? Tři roky? Pojem času u smrtelníků byl tak odlišný, že si nad tím občas utahoval. Už jen letmo si pamatoval, jaké to vůbec bylo řešit něco, jako je čas, nemít čas... Už jen ta představa byla i pro něj nepříjemná. Neměl k tomu, co říct, nechtěl jí samozřejmě kontrolovat občanku. Místo toho se zadíval na řádky její knihy, pár jich letmo pročetl, než uznal, že alespoň netrávila čas zde zbytečně nad romány pro náctiletý.* Pouze mě zajímala kniha, zakrývala jste název ukazováčkem," *řekl a otočil se na podpatku, než se rozhodl vydat do uličky odložit knihu. Rozhodl se, že má knihovny plné zuby, neměl v plánu tuhle malou holku už nadéle tolerovat a vypadalo to, že už by se k němu s poznámkami vracela celou dobu, co by tam seděli, než by ji to přestalo bavit a on byl zralý na to, nacpat ji ten večer do černého pytle. Občasně ji sledoval, když se rozhodl také vyzkoušet nechutnou kávu z automatu, ale neočekával od ní už žádnou akci. Upřímně cosi v něm doufalo, že ještě bude mít, co říct, protože jej bavilo se takhle občasně slovně hašterčit.*
*Koukala mu do tváře a usmívala se.* Vědět, že chcete vědět, co čtu, ukázala bych obálku nebo to řekla, stačilo se zeptat. *Mrkla a dál se sladce culila, než jej pak sledovala jak se opět odebral pryč, chvíli přemýšlela, ale nakonec knihu zavřela a dál sedíc na svém místě muže sledovala. Jakmile jeho kroky zamířily k automatu na kávu, jen se zazubila ještě víc. S lehce nakloněnou hlavou jej pozorovala a čekala na ten moment, kdy mu kelímek sjede dolů, kdy se naplní teplou tekutinou a kdy automat dá znamení, že je připraven nápoj. V ten moment pokud si jej muž vezme, Tia lehce pozvedne ruku a soustředíc se na svou magii udělá to, že tekutina z kelímku se z něj pomalu zvedala snad jako nějaký had, musela se dost přemáhat, aby se nezačala smát, ještě, že kolem něj udělala iluzi, aby ostatní nic neviděli, takhle to pozorovala jen ona sama. Chvíli nechala vodního hada, aby jen tak lehce kroužil kolem kelímku, když už se pak voda vracela zpět, lehce rukou trhla a všechna káva se tak rozprskla právě na kalhotách neznámého. Tia, rychle otevřela knihu a dělala, že si čte.*
*A když už si myslel, že návštěva knihovny nemůmů být o dost horší, protože proč by samozřejmě návštevy knihoven byly na pytel, že, bylo to ještě o krapet horší. Ta malá holka se vůbec nestyděla. Chvíli čekal, až se jeho nápoj připraví, než přišlo na signalizaci faktu, že je káva hotová. Holka se divně celou dobu culila, jako by něco plánovala, proto by se ani trochu nedivil, kdyby například kávomat měl poruchu či byla v mašinérii sůl místo cukru a ona se o tom prostě jen nezmínila. Ale bylo to ještě o krapet horší. Na magickou štětku ji netipoval, ale realita mu to dala pořádně sežrat v podobě špinavého oblečení a horkého rozkroku v nesprávném slova smyslu. Zavrčel na popud teplé tekutiny, která mu lpěla na kalhotách a svižně se otočil směrem k dívce, která už v tuto chvíli jen předstírala, že čte, očka jí vyčuhovala zpoza knihy a přesně dokázal odhadnout, jak moc se nad tím culila. Sevřel kelímek pevněji a hodil jej po ní se vším obsahem, který v něm zbyl. Pokud neuhne včas, také neodejde suchá.*
*Celou tu situaci pozorovala a culila se, ona sama byla hodná, ale občas se v ní zkrátka probudila ta škodolibá víla v ní a musela udělat nějaký vtípek. Jakmile uviděla, že po ní něco hodil, rychle vstala a uhnula. Přece jen nechtěla vypadat jako on.* Teda mířit moc neumíte. *Uculila se, když koukala, kam jeho kelímek dopadl, pak se otočila na něj, jeho pohled jí ale lehce zarazil a ona udělala krok dozadu, načež se rozhlédla kolem, kudy by mohla eventuálně utéct, kdyby k tomu došlo, možná to neměla dělat, možná prostě měla jen dál číst, ale na to bylo už pozdě. Proto se rozhodla, že uteče, jenže potřebovala náskok a tak si jej taky vytvořila. Pod neznámem se díky rozlité kávě udělala menší kaluž, tu svou magii víla nechala zmrznout v domnění, že uklouzne a spadne a ona bude mít tak čas se schovat. Jen co se tedy tekutina na zemi proměnila v led, dívka popadla své věci a zmizela někde mezi regály s knihami, kde se schovala.*
*Už byl lehce vytočen, ale dívka se rozhodla, že je asi nejvyšší čas vzít nohy na ramena a schovat se. Nechala za sebou na zemi takovou neplechu, která jí měla získat nějaký čas, no pro Danteho, který si ledové kaluže všiml, nebylo něco takového překážkou. Možná měla spíše rychleji utíkat. rozhodl se, že jí ale přesto dá náskok, aby se stihla schovat, neboť neběžela směrem k východu nýbrž dál mezi regály s knihami do sekcí, které již momentálně zely prázdnotou. Naštvaně kus ledu roztříštil nohou a kusy botou smetl do stran, aby elegantně prošel hledat dívku po celé knihovně. Šel pomalu, ale pohledem prohlížel každý kout sekcí, naslouchal okolí a byl připraven i na jakýkoliv překvapující útok. Nechával za sebou stopu kávy, která stékala na zem z jeho nohavic, ale teď na to již naprosto zapomněl, neboť se nesoustředil na nic jiného než ulovit její přítomnost.* Pročpak utíkáš? Když tě rodiče učili všemu tvému slušnému vychování, také tě měli naučit nedráždit hada bosou nohou, *zvolal mezi knihy stále hledajíc její siluetu.*
*Slyšela, že její pastička s ledem moc nevyšla, ale to jí nevadilo, ona sama se tichými kroky přesouvala z jedné části do druhé, jenže pak se zarazila, když došla až na konec a neměla už kudy kam. Kdyby se chtěla vrátit, musela by projít nějak kolem něj a to nechtěla, proto se Tia zamyslela a chvíli se rozhlížela. Nakonec jí napadla jedna jediná věc, trochu šílená, ale pokud by vyšla, měla vyhráno. Nahodila si svou tašku přes rameno a chytila se jedné poličky, načež na první si stoupla a tak pokračovala dál, když šplhala pomalu po jednom regálu nahoru. Dávala si pozor, aby byla tichá, což se jí taky dařilo. Pokračovala dál, až se konečně dostala až nahoru, kde se s menší námahou vytáhla. Posadila se a své nohy svěsila dolů, přece jen regály s knihami byl dost vysoké, aby si jí jen tak nevšiml. Z tašky si vytáhla jablko a lehce se do něj zakousla, pozorujíc místo pod sebou. Dokonce mu ani neodpověděla na to, co říkal, aby se neprozradila. Jen seděla nahoře a usmívala se.*
*Dívka nebyla k nalezení. Malá chytračka se možná vyplížila ven, ale stále stále její pach zůstával natolik silný, aby bylo jasné, že je velmi blízko. Zastavil se, zavřel oči a poslouchal. Její srdce bilo jen o několik uliček dál. Přemýšlel, jak se s ní vypořádat. Nebylo nutno mladé víle vlastně nijak ublížit, násilí si dnes užil už přespříliš. Nechtěl to ale nechat ani být, když bylo jasné, že se bude muset poohlédnout po jiném kusu oblečení, než se vydá do ulic nočního New Yorku za zábavou. To v plánu neměl a neskutečně jej to štvalo. Opřel se tedy o regál zády a pouze tiše oddechoval, aby se zbavil nutkání slečně dělat že života peklo. Však ona dokonce vyšplhala na jeden z regálů. To on samozřejmě ještě nevěděl. Jednoduše bylo stupidní pobíhat v knihovně s mladou holkou. Upravil si tedy kravatu a narovnal sako, než se vydal tam, kde se nacházela. Trochu v překvapení povytáhl obočí, když zjistil, kde se vlastně nachází. Slečínka seděla nahoře a ani nedutala. Pokud tedy přehlédneme fakt, že se už cpala a bylo jí vlastně slyšet už od samého začátku.* Obdivuhodné, a teď slez dolů, nemám chuť si tu s tebou hrát na schovávanou, *řekl klidně a bylo znát, že se již uklidnil a neměl v plánu již více pozdvihnout tu jejich malou šarádu. Na známku příměří k ní natáhl ruku, ale zůstával vůči ní ostražitý.*
*Slyšela ho, jeho těžké kroky, které se k ní přibližovaly a když vyšel zpoza rohu, dokonce na něj měla i skvělý výhled. Musela se usmívat, myslela si, že ji najde hned, ale chvilku mu to trvalo, což jí vykouzlilo ještě větší úsměv na tváři. Když pak zvedl hlavu a konečně jí našel, poslala mu vzdušný polibek a znova se zakousla do jablka, lehce houpajíc nohama.* No co, musela jsem něco vymyslet a navíc odtud jsem hezky viděla na to až se objevíš. *Pronesla, pak naklonila hlavu lehce na stranu a chvíli jej pozorovala.* Fajn, půjdu dolů. *Dodala ještě a schovala si jablko zase do tašky, načež se pohla ve snaze, že sleze dolů, ale v tu chvíli se zarazila, jelikož se celá police na které seděla divně zakymácela.* Tohle není moc dobré. *Řekla si spíše pro sebe, jenže jakmile udělala další pohyby, police se víc a víc pohybovala. Dívka se proto nahoře postavila na nohy, jenže to neměla dělat. Celá police na které stála se pohnula dopředu a ona udělala to jediné, co jí napadlo. Aby se nerozbila na zemi, prostě skočila na mladíka a spolu s ním dopadla na zem tak, že ona ležela na něm.* Ehm… ahoj. *Zašeptala a koukala na něj.
*Moc to nevypočítala, když se rozhodla vyšplhat na regály, které stavem spíše připomínaly výstavu v muzeu než funknční kus nábytku, po kterém si mohla šplhat jako vopice. Bylo jen otázkou času, než ztratí rovnováhu ve chvíli, kdy se zkusila postavit. Nevěděl, co se jí honilo hlavou, když to zkusila, ale mohl nad tím přemýšlet až na zemi, neboť se rozhodla zachránit přímou konfrontací jeho ubličeje, když skočila dolů. Kéž by alespoň mohl zareagovat tak, že ji chytí, no bohužel padala tak nešikovně, že skončili oba na zemi. Zasupěl lehce bolestí a poté se už jen dlouze a hluboce nadechl.* Myslel jsem si, že už přestaneš být zakeřná, *ušklíbl se, když už se i ona musela fakt cítit trapně. Spolkl další komentáře k tomu, jakým způsobem se tam nahoře zachovala. Teď aby se jel převléknout domů. Ale tak třeba to slečně zlepšilo den, napíše si to do deníčku a pak sladce usne. Zavřel na chvíli oči, protože očekával, kdy už konečně sleze. Třeba se zranila a teď aby ji odtáhl ke kontajnerům, kde by si klidně mohla natáhnout brka a jeho starost už to nebude.* Dáváš mi zabrat, *pronesl a dostal se alespoň na lokty. Shazovat ji úplně nechtěl, byl by blázen, aby odmítl ženskou na těle a ještě takto skandálně v knihovně. Dal jí prostor se z toho dostat po svém.*
*Poslední bod svého úkrytu opravdu nevypočítala moc dobře, především nepočítala s tím, že by ta zatracená police mohla spadnout tak rychle. Teď se momentálně nacházela na něm a hleděla mu do očí.* Zákeřná? Já a zákeřná, vůbec nevím o čem to mluvíš, jen jsem padala a ty jsi mě vlastně svým způsobem zachránil, jsi hrdina. *Uculila se na něj sladce, zatímco jí její dlouhé vlasy lehce spadaly do tváře. Ona sama se rukama zapřela o zem vedle jeho těla a trochu se nadzvedla, aby mu znova viděla do očí.* Ale jít za mnou bylo tvoje rozhodnutí, mohl jsi zůstat tam a nebo odejít, ale ty jsi šel za mnou. Tak si teď neztěžuj, že ti dávám zabrat. Mimochodem, říkají mi Timea, ale stačí jen Tia. *Pronesla pak ještě s úsměvem, přičemž si ani neuvědomovala že by měla vstát. Nakonec to ale přece jen udělala, jenže jak se postavila na nohy, padla znova na něj. Bolestně sykla, při dopadu si totiž udělala něco s kotníkem, přece jen spadla na něj dost nešikovně.* Promiň. *Hlesla tiše.*
*Všechno zlé zachráněno nebylo, neboť ho opravdu zřídila, ale alespoň za něco se uměla omluvit. Nehledě na to, že teď byla taky od kafe, takže alespoň nějak jí to karma vrátila v podobě možná odřeného loktu a mokrého oblečení.* Vypadá to, že jsme se pochcali oba, *konstatoval naštvaně, ale dělalo mu dobře, že opravdu na konec také nezůstala suchá.* Tobě by to taky nedalo, *osočil se, když mu připomněla, že se vlastně do této situace dostal vlastním rozhodnutím. Nedalo se nic dělat. Ještě mohla celá knihovna spadnout na ně, to už by nebyl moc dobrý večer.* Dante, *odpověděl jí jakožto reakci na představení. Ostatně nějaké formality zahodili asi už poměrně dávno. Povzdechl si, neboť netušil, co vlastně s tímhle pískletem dělat. Mohl jí prostě poslat na cestu do světa a nikdy ji už nevidět, ale teď mu dlužila chlast, oblek i náplast na jeho ego, neboť dnes bylo vše zničeno a poškozeno. A to se usmívala od ucha k uchu. Škodolibě se ušklíbl, když se pokoušela stát na obou nohách. Beztak udělá ty svoje čakry makry a bude v pořádku. Sám se dostal poměrně ladně na nohy a sundal oblek, který už mohl rovnou vyhodit, s pohledem k ní pozvedl obočí, než ledabyle sako pustil na zem, kde taky mělo zůstat i po jejich odchodu. Košile na sobě měla taktéž hnědé skvrny, ale k její smůle už se více svlékat nehodlal. Alespoň v tuto hodinu.* Odcházím, Tio, a ty mi stále dlužíš drink, *oznámil jí s výzvou, aby jejich konverzace pokračovala na trochu jiném místě, než je knihovna. Otázka je, kam si vůbec pískle troufne.*
*Nad jeho poznámkami se jen pozastavila, ale dál je nekomentovala. Když se pak postavila, chvíli seděla na zemi, než se opatrně postavila na ty své i ona, jenže jakmile znova došlápla na nohu, bolestně zamručela. Byla sice víla, nymfa, ale magii léčení v jejích rase nebyla, tohle ona nikdy neuměla. Čekala od něj alespoň nějakou pomoct, ale když se ničeho nedočkala, nechala to být a pomalu kulhala za ním, přidržujíc se všeho, co měla cestou po ruce.* Já se snažím taky jít, ale nejsem teď moc rychlá. *Poznamenala a dál za ním šla, jak nejrychleji mohla.* Hele klidně ti ten drink nějak splatím, ale já do baru nechodím, nemám ty místa moc ráda, takže nevím, jak to udělat. *Na chvíli se zastavila a zamyslela se.* Ehm, pokud máš auto a nevadilo by ti mě třeba hodit domů, dala bych ti faerskou medovinu, co mi dal otec, je trochu silnější jako lidský alkohol, ale věřím, že někdo jako ty, to zvládne a jako omluvu za to kafe, ti vyčistím tu košili a kalhoty, pokud budeš souhlasit. *Sledovala ho a čekala na odpověď.*
Cesta by byla lepší kdyby nefňukala. Možná to nedělala ani schválně, ale už jen to, jak tiše vzdychala s každým krokem… Protočil nad tím očima a podepřel ji z jedné strany, aby přestala tak nevědomky skuhrat. Přiznala, že by se nerada najednou ocitla v baru, tudíž padala asi jakákoliv možnost dostat se za zábavou. Ale nabídla mu nakonec ještě něco lepšího, co nemohl pravděpodobně odmítnout. Že ji měl odvést domů za medovinu a ještě ke všemu zkusí kafe dostat z těch šatů? Pochyboval, že s tím druhým něco udělá, neboť minimálně ze světlé košile už nic ty flexy nedostane než oheň… V tom případě si nechám nabídnout, odpověděl stroze, neboť nad tím ještě chvíli přemýšlel. Nakonec uznal, že co nejhoršího se může stát? Vlastně těch možnosti bylo dost, ale nehodlal řešit ani jednu z nich. Nakonec z toho bude ještě lepší realita, než kterou by měl, kdyby tu placatku plnou neúčinného alkoholu nevytáhl.Institut: Knihovna v Institutu byla absolutně liduprázdná a vypadalo to, že tu vlastně strávil více času než obvykle. Sunuli se pomalu, ale nakonec se k jeho autu dostali. Nasedl na sedadlo řidiče, jak ostatně dámička nakázala a počkal na další instrukce, než se vydali do jejího příbytku. >>> přesun
a poté