Členem od 28. března 2023
Naposledy aktivní:
*Axel měl mít dnes schůzku s jedním členem Preatoru kvůli nějakým čarodějnickým záležitostem a rozhodli se pro Jade Wolf, ikdyž by Axel přísahal, že sem ani nepáchne. Prostě to bylo místo pod jeho úroveň.* /Nic proti vlkouši/ *Jenže to vypadá, že ani po půl hodině kdy se měli sejít tak Preator nepřijde. Už to má v polánu Axel zabalit, ale když viděl jak dobře to jídlo vypadá. Dobrá možná si zde dá aspoň ty jarní závitky. Objedná si a čeká. Zatím se rozhlíží kolem a doufá, že nepotká nikoho zámýho, kdo by si z něj dělal srandu, že jí v Jade Wolf*
*Po včerejším dalším napjatým rozhovorem s Calebem se rozhodne vyhnout společným místnostem v institutu, kuchyni, výcvikový hale.. vlastně ideálně vypadnout z toho místa úplně. Na sobě má černý džíny, šedivý rolák a bundu kterou má rozepnutou do půlky těla a oči má přilepený do displeje mobilu, když ramenem vrazí do dveří podniku Jade Wolf.. Zrovna pročítá všechno, co se po zvolení Trumpa jako prezidenta bude ve státech měnit.. jako kdyby nestačilo, co ještě chystá ve Spolku nějaký Fairlaw.* /Je vůbec ještě povolený navštěvovat bistro, který patří vlkodlakům? Jako slíbila jsem Calebovi že se bouřit nebudu.. že budu hodná holka, ale jestli mi Fairlaw zakáže i čínu.. tak …/ *Zhluboka se nadechne a zastaví se pultu, kde by si mohla objednat když se v institutu pomalu bojí i jít se najíst.* /Ramen? Ramen./ *Odlepí oči z mobilu.* Šijo Ramen, prosím. *Zvedne hlavu, přičemž jí rozpuštěný vlasy konečně odkryjí tvář a zorný pole.* Kartou.. *Ze zadní kapsy džíny vytáhne novou kreditku, na kterou čekala týdny.. přiloží ji k terminálu, ale jaksi to nechce projít. Frustrovaně poprosí obsluhu, jestli by to mohla zkusit ještě jednou.*
*Celej ten Fairlaw mu připadal jako druhej Trump. Jenže tomu by utekl, když by se přestahoval do jiný země. Tomu novýmu konzulovi ne. Svět stínů byl všude a on byl její součástí a neuteče mu. Věděl, že spousta jeho známých bylo taky proti tomu všemu. A všechno házeli na něj jako člena rady ať něco udělá. Jenže byl malý pán. Nemohl s tím nic moc dělat. Když se tak rozhlíží všimne si jedné ženy. První tomu nedává nějaký důraz. Je ve svých myšlenkách, ale pak ji slyší mluvit a objednávat si. Hned mu dojde, že jde o Grace. Aniž by moc přemýšlel tak vyrazí za ní. Všimne si, že má problém se zaplacením a hned vytáhne kartu a zaplatí to za ni.* Ahoj Grace. *Pousměje se na ni. Dlouho ji neviděl. Od toho co byla zasnoubená se Sebastianem jí dal pokoj.*
*Zhluboka vydechne, když ani napodruhý karta nechce komunikovat s terminálem a už se chystá sáhnout do kapsy po nějaký hotovosti, když najednou cizí kreditka projede terminálem jak nic.. Okamžitě se na majitele otočí a sevře se jí žaludek.. šokem, možná i něčím jiným jak ho tam vidí tak ledabyle v klidu postávat. Schová si tvář do dlaní a zhluboka vydechne, promne si oči a svěsí ruce dolů.* T-to jsi nemusel... *Otočí se od pultu zády a uděl pár kroků stranou aby udělala prostor ostatní co si chtějí obejdnat.* Přesto děkuju.. Mám u sebe hotovost.. Nechci ti být nic dlužná /Ne že bych zrovna u tebe nebyla zadlužená málo.../ *Mobil strčí do kapsy a vyndavá nervozně hotovost. Čím víc se snaží vypadat v klidu, tím hůř se jí to daří.. Axelova přítomnost v týhle chvíli a po tom všem ji rozhodila.*
*Byl pro aktvní a hned za Grace zaplatil. Prostě s tím neměl problém. Lehce se usmívá, jako kdyby nic na světě nebyl problém. Lehce se na ni zamračí.* Prosimtě, Grace. Moc dobře víš, že se mnou nic není na dluh. *Pousměje se lehce.* Nechápu, proč stále máš pocit, že to tak je. Když vidí, že vytahuje hotovost, tak jí položí ruku na tu její, aby ji zastavil.* Grace. Dlužná mi nejsi. *Ujistí ji a prohlédne si ji. Pak se otočí na muž u pultu.* Přineste pak to její k mýmu stolu. *Řekne a otočí se zpět na ni.* Grace, co se děje? *Vždycky byla klidná. Nebo teda obvykle byla klidná teď mu připadala jako uzláček nervů.* Pojď si sednout. *Položí í ruku na záda, aby ji odvedl ke svýmu stolu.*
*Nadzvedne obočí jestli to opravdu myslí vážně, že si u něj žádný dluhy nikdy nenadělala.. stojí tam jak opařená a všechno se seběhne tak rychle, že nestihne ani zareagovat na to jak rozkazuje obsluze a pak jí naviguje ke svýmu stolu. Zavře na chvíli oči a vydechne jako kdyby si v duchu za něco nadávala.. možná za to, že sem vůbec lezla. ROzhodně nechtěla, aby zrovna v týhle prekérní situaci jí viděl Axel... zejména Axel. Mlčí a jde s ním, i když se v plce cesty za sebe ohlídne na to kdo všechno je sleduje a může vidět a případně nahlásit spolku.* My dva.. my dva bysme spolu neměli být viděni.. nikomu na očích.. *Pronese směrem k němu tiše, ale neprostestuje tak jako by bývala obvykle..jako kdyby teď najednou uposlechla každý rozkaz, i kdyby byl Axelův. Skoro už se to stalo jako forma reflexu.*
*Podívá se na ni takovým způspbem, který jasně říká že si nemá dělat starosti.* Vážně nechápu, proč máš s tímhle problém a musíš být pořád silná. Je to jedno blbý jídlo. *Mávne nad tím rukou a pokračuje k jeho stolu. Zastaví se v půlce kroku, když vidí, že se Grace rozhlíží. Pak uslyší její slova. Sám se rozhlédne a slabě se ušklíbne. Cosi zamumlá a pohýbe lehce prty na rukou volné ruky. Trvá to jen pár vteřin než se na ni sladce usměje.* Vyřešeno. *Mrkne na ni. Malá iluze a manipulace s myslí těch, co je můžou vidět.* Pokud neplánuješ ty sama říct, že jsme spolu mluvili tak to nikdo tady neudělá. Mě se taky ty nový způsoby nelíběj. *Ujsití ji a odsune ji židli, aby se posadila. A pak se posadí i on sám.* Je to kvůli tomu co se děje? Proto jsi tak nerovzní? *Zeptá se.*
*Zakoulí očima nad tím jeho jednoduchým vyřešení problému jen pomocí mávnutí rukou a posadí se.. Lokty se opře o stůl a ruce si před ústa, čímž prostě jen podvědomě se snaží zakrývat svůj výraz.. Chvíli na něj jen zírá a pak dlaně položí na stůl a nakloní hlavu na stranu.* Jestli jsi pomocí toho svýho čáry máry nás skryl před ostatníma, tak jsem zvědavá kam to jídlo donesou.. *Zacukají jí koutky a trochu se zasměje i když na jeho účet.. zkouší si tak dát trochu sebevědomí a odvrátit od sebe pozornost. i když Axel jako kdyby do ní viděl.. a nebo něco věděl. Něco o čem třeba neví zatím ani ona sama.. Polkne, ruce schová zase pod stůl aby si nevšiml, že snubní prsten už na ruce nenosí.* Možná jsem jen nervozní z tebe... *Zvedne ramena a zase je nechá klesnout.. nebyla to úplně lež, ale ani celá pravda.* Zjevíš se jako duch, vždycky dokonale upravený, sebevědomý a platíš za mě jídlo.. určitě nejedna žena ti padla na kolena i za menší laskavosti.. *Pronese dramaticky a povzdychne si.. je to ale samozřejmě jen taktika jak se vyhýbat citlivým tématům.*
*Axel se jen ušlíbne. Je to takový ten typ úšklebku, kterej by mu lidé nejraději setřeli z tváře, kdyby mohli.* Grace, drahoušku, nejsem amatér. *Mrkne na ni.* Očaroval jsem každýho kromě toho, co tu roznáší jídlo. Pak udělám "čáry máry" na něj. *Ujistí ji.* A i kdyby ne tak bych mu vnuknul myšlenku, že má to jídlo odnést sem. *Pokračuje zatímco si ji prohlíží a snaží se přijít na to, co s ní je. Všimne si, že si ruce schová pod stůl.* Grace, nejsem na tebe naštvaný že jsi zasnoubená nebo...už možná i vdaná. *Ujistí ji lehkým úsměvem. I kdyby měla manželkou runu tak by to neviděl přes její rolák.* Ze mě nerozní? *Uchechtne se.* Nezjevuju se jak duch. Byla bys raději, kdybych každý svůj příchod teatrálně oznámil s kapelou nebo co? *Zasměje se zakroutí hlavou. Ne že by toho nebyl schopnej.* A ano dokonale upravený je moje imidž a sebevědomí je něco co si buduju přes 400 let. *Lehce nakloní hlavu a přemýšlí.* Je to možný, že by mi ženský padaly k nohám za menší věci. *Uzná.* Ale ty nikdy. Ty máš vždycky pocit, že budeš dlužná. Proč? *Přivře oči.*
*Je to spíš to slovo drahoušku, za který by mu nejraději setřela úsměv z tváře.. za to jak jí tímhle provokuje a testuje její hranice.. nebo takhle to ona aspoň cítí. I když mohl mluvit takhle naprosto s každým.* Tak můžeme jen doufat, že ten co roznáší jídlo nepracuje tajně i pro Fairlawa... víš, že každou interakci s pod-- .. *Zarazí se protože ví jak podsvěťani tohle slovo špatně snášejí.* Ty víš jak to myslím.. musíme to hlásit.. A .. *Už má na jazyku spoustu dalších věcí. Jak nemůže vybočit, jak se musí držet jasných pravidel protože jí jde o krk a kdo ví, jestli jí třeba zase neuklidí na nějaký čas do Faerie. Nic ale neřekne, protože runa Slibu jí většinu z toho zakazuje.. Když se ale zmíní o jejím zasnoubení, evidentně se jí napnou svaly na tváři jak jí úsměv ztuhne, ale uvnitř pocítí úlevu.. Axel o ničem neví, takže se necítí tak potupně a raději to nerozvádí dál i když je to šrám, který sice není úplně čerstvý ale rozhodně ještě pořád bolí.* Neříkám, že bys toho nebyl schopný... *Zasměje se jeho návrhu o příchodu s ovacemi a kapelou.. pak se ale zamyslí.* Dobrá otázka.. *Poznamená a pod stolem by si protočila prstenem, kdyby ho tam měla.. Nakloní hlavu na stranu a zvedne trochu bradu.* Jmenuj jednu věc kterou jsem pro tebe udělala nezištně.. *Odpoví mu otázkou na kterou sama hledá odpověď.*
*Rozhlédne se kolem a hledá toho, kdo roznáší a zamřeří se na něj. Pronikne mu přes mentální bránu a v rychlosti mu projede vzpomínky a myšlenky. Pak se otoči na Grace a zakroutí hlavou* Jsme v klidu, je to jen nějaký pubuš, co ho rodiče donutili vzít brigádu. *Mávne nad tím rukou a pak s povzdechne.* Já vím. Já vím... Trump i Fairlaw si za ty píčoviny co vymýšlej můžou podat ruce. Z USA utečtu ale ne ze Světa stínů. *Ušklíbne se lehce. Pozpruje ji a všimne si jak se napne, když zmíní to její zasnoubení. Za těch 400 let dokázal už dost číst v lidech i bez toho, aby použil magii. A tohle znamenalo, že se něco stalo. Chtěl se zeptat tak strašně se chtěl zeptat, ale kousl se do jazyka.* /Že bych se místo toho šel zeptat mladýho Hawkstonea? Hmm přímo Sabastiana? To by byla sranda. Nebo jinýho lovce, koho znám, že by to mohl vědět?/ *Nad jejími slovy se zasměje.* Víš, co možná bych to měl začít dělat. *Ušklíbne se a pak sám nakloní hlavu. Zamračí se a přemýšlí.* Obávám se, že si nic hned tak nevybavím. *Přizná a možná jej to trochu zabolí. Ale rozhodně to nenechá na sobě dát znát.*
*Musí se pousmát nad tím, že i když je Axelovi přes čtyřista let tak používá normálně moderní slangovou angličtinu.* Jo.. nedivila bych se, kdyby to byl Fairlaw co zařídil Trumpovi vítězství.. nebo nějaká jiná frakce která nezahrnuje civily.. Já od toho dávám ruce pryč. *Zvedne ruce v gestu a pak je zase složí na kolena.. moc dobře ví jak její poslední politický angažmá skončilo.. a to aniž by věděla, že možná zůstala naživu jen proto aby byla pákou pro spolek na Axela. Opře se zády do sedačky a kývne hlavou na jeho poslední slova.. i když v sobě cítí hořkost.* Za to já mám plný seznam toho co jsi pro mě udělal a riskoval.. *Zvedne ramena a zase je nechá klesnout.* Tady je tvoje odpověď.. /Kdo by se dlužný necítil../ *Mezi obočím se jí rýsuje jemná vráska napětí, který cítí uvnitř hrudníku.. možná je sobecká, ale snad ne tolik aby si to neuvědomovala.*
*Ani si neuvědomil, žep oužívá nějakou moderní angličtinu. Ale je pravda, že se obvykle "naladil" na mluvu podle toho s kým mluvil. Nad její úvahou jen nakrčí nos.* Beztak. Ani bych se tomu nedivil. Já volil Kamalu. *Pokrčí prostě rameny. Do civislký politiky se angažoval asi tolik jako každej američan při volbách. Šel volit a tím to končilo. Ale za to byl v Radě světa stínů a tam to šlo do stejných sraček, jako v Americe, takže to bylo úplně jedno. Sice ho ten fakt, že Grace možná pro něj nic neudělala, trochu vnitřně mrzí ale nedá to znát. Místo toho se na ni podívá a slabě se usměje, když slyší její následující slova.* A já bych to udělal a riskoval klidně znova. *Podívá se jí do očí, ikdyž vidí že se lehce mračí.* Grace...já nelituju jediný věci, co jsem pro tebe udělal. Všechno jsem dělal dobrovolně. *Řekl jí naprosto upřímně. Ať se cítila sobecky nebo ne.* Jediný čeho lituju je to, že jsem tě lépe neochránil. *Přizná.*
Já byla ve Faerii. *Vypustí ze sebe bezmyšlenkovitě na to konto kdy se šlo k volbám.. neměla možnost volit a vůbec neví, jestli nefilim volit můžou.. zas tak moc si kodex ani zákony neprostudovala, což může být další příčinou toho proč tolik vždycky padne na hubu.* /Tohle jsem říkat neměla.. to jsou zase věci Spolku. Proč neumím někdy držet jazyk za zuby.. aspoň jednou../ *Promne si prsty pod stolem a jak Axel pokračuje, vyvleče se z očního kontaktu a sklopí hlavu mírně dolů na svoje ruce.. Jeho slova se jí zažírají pod kůži, nevítaně .. protože oficiálně je stále zasnoubená a něco jí říká, že pocity který Axel vyvolává nejsou .. neměly tu být. Pořád se mírně mračí, když zvedne opatrně pohled.* /Zeptala bych se proč.. proč to všechno, ale odpovědi se bojím./ Ale nic si za to nezískal..*Odpoví a přivře na chvilku víčka, když uvidí jak se jí pohled zamlžil.. poslední dobou se topí v emocích,který se snaží držet na uzdě ale Axel tomu moc nepomáhá. Hřbetem ruky si otře obě oči a zavrtí hlavou.* Změňme téma.. řekni mi co jsi dělal.. jaký místa jsi navštívil.. *Nasadí úsměv, ruce zase složí na stůl a nakloní se blíž.*
*Krátce na ni pohlédne než nakonec lehce přkývne.* Myslel jsem si to. *Přizná.* Byla jsi tam dlouho. *Podotkne mimochodem. Ale nenutí ji, aby pokračovala jen prostě řekl fakt.* Máš stále ten řetízek, co jsem ti dal posledně? *Zeptá se zvědavě. A pak mluví všimne si, toho jak uhle pohledem, ale on ne. Prostě mluví ikdyž má Grace sklopenou hlavu. Sektá se znova s jejím pohledem.* Já vím. *Přizná.* Ale nevadí mi to. *Řekne nakonec a potlačí chuť se k ní natáhnout a setřít jí slzy nebo jí jen pohladit po tváři.* Nic moc žáživnýho jsem nedělal. *Ušklíbne se.*Chvíli jsem byl ve Spirálovém Labiritntu a pak střídavě tady, ve Francii a v Anglii. Musel jsem být tady, protože jsem nejvyšší čaroděj Queensu, že ano. *Ušklíbne se lehce a pak mu cukne pohled na její ruce. Něco je špatně a nedovede říct, co...Až po pár vteřinách mu to dojde.* /Nemá prsten. / *Nijak svůj objev ale nekomentuje.* Ale chyběla jsi mi. *Přizná lehce.* I ten šílenej New York mi chyběl. *Vydechne se smíchem a pak vidí, jak jim konečně nesou jídlo. Poděkuje, když to obsluha před ně postaví.* Dobrou chuť. *Popřeje jí.*
*Otočí k němu hlavu, když sedí vedle ní aby se na něj podívala zpříma.. trochu pochybovačně.* Jak o tom kruci víš? *Nařkne ho tak trochu napůl z toho, že jí sleduje..když jí spolek uklidil a ani Caleb o tom netušil, tak jak Axel ano? Zhluboka se nadechne, když zmíní řetízek.* Mám.. *Přiloží dlaň na hrudník, kde se pod šedivým svetrem rýsuje jeho obrys.. jenže mimo to je tam obry ještě něčeho jinýho.. prstenu rodu Hawkstone, který nosí na řetízku taky.* Francie, Anglie.. Labyrint... jasně nic záživnýho.. *Zasměje se nad tou absurditou.* Já jsem nikdy neopustila Státy.. víš jak absurdně to zní.. teda když nepočítám Faerii a Idris, ale to je spíš trest než dovolená.. *Zkouší se zase myšlenkami odvést od institutu dál, ale ta jeho věta že mu chyběla nalomí něco co v sobě po celou tu konverzace se snažila držet.. Tvář si položí do dlaně naprosto ignoruje obsluhu a jídlo a nakonec si hlavu opře o jeho rameno, unaveně, vyčerpaně.. jako kdyby se chtěla před všemi schovat.* Děkuju.. *Řekne tiše..nic víc ze sebe nedokáže dostat, celý měsíce, rok se cítila tak sama.. a ty slova potřebovala slyšet, i když si v duchu přeje aby je řekl Sebastian.*
*Axel se slabě ušklíbne.* Říká se tomu logika, Lengthornová. *Nahne se k ní.* Už mi došlo, že pokud tě dlouho neuvidím v New Yorku, tak tě Spolek uklidil někde, kde se nebudeš plést. To znamená v tvým případě Faerie. Tak to dělaj posledních 400 let, myslím si že jsem už pochytil nějaký ten vzorec. *Vysvětlí jednoduše. Navíc jeden by musel být naprostý idiot, aby si nedal jednu k jedný. Všimne si, kam položí ruce a všimne si obrysu řetízku i něčeho dalšího.* /Tak prsten má...I kdyby jí byl velkej tak ty prsteny jsou kouzelný ne? Měly by se přizpůsobit nositeli, aspoň za mě to tak bývalo.../ *Když to řeken ona zdá se to možná trochu absurdní.* No fakt, hele...ty dny ti pomalu začnou splývat, takže...*Pokrčí prostě rameny.* Být jiná situace hned bych ti navrhl, že tě někam vezmu. *Pousměje se lehce. Jen kvůli posrnaýmu Fairlawovi budou hlást ikdyž si jeden prdne. Pak přijde něčo, co jej trochu šokuje. Grace si položí hlavu na jeho rameno a on...Neví co dělat. Slabě se napne než se uvolní a přehodí jí ruku přes ramena, aby ji k sobě torchu více přitáhl.* Za pravdu se neděkuje Grace. *Lehce si opře hlavu o tu její.*
*Nereaguje na ty slova.. spíš přemýšlí nad tím, proč jen Axel jediný věděl kde je a že není mrtvá zatímco ostatní už jí dávno pohřbili. Trochu jí to zamrzí ale i uklidní.. byl tu někdo, kdo věřil v její schopnosti že se nenechá tak rychle zabít. Jeho ruka na jejím rameni jako kdyby to jen strvzovala .. jenže i když jsou obklopeni kouzlem, pořád je tu moc očí.. najednou pocítí nekomfort a odtáhne se s nepatrným úsměvem jako kdyby cítila stud za to co právě udělala.* Dobrou chuť.. *Vezme do ruky čínský hůlky a snaží se dělat jako kdyby se to nestalo nebo jako kdyby to byla úplně normální věc... jenže zatímco jí.. začne panovat takový to trapný ticho a cítí jak atmosféra houstne.. Nenapadá jí ale říct nic čím by to prolomila, její myšlenky jsou teď roztříštěný na několik místech naráz.*
*Byla to Grace. Byla Lenghthornová. Ti se nenechávali jen tak snadno zabít. Ať Grace chtěla nebo ne. Lehce se zamračí, když se odtáhne a podívá se na ni. Pustí ji, protože to bere jako znamení, že ji má nechat. U všech bohů, jak moc mu chyběla. Tak trochu doufal, že se přes to všechno s ní přenesl, ale byl v něm stále kouse, který ne. Kousek, který ji chtěl mít u sebe aspoň jako kamarádku. Protože je spojovalo spoustu zážátků. * Dobrou chu%t. *Zopakuje se pustí se sám do jídla. Neví, co říct, nebo jak upustit atmosféru a to, se mu neděje často.*
*Sní několik soust a jen střídavě kouká na misku a na lidi okolo.. Do mysli se jí vkrádají myšlenky na to, že takhle tu sedět s podsvěťanem by neměla. I když jsou pod kouzlem, pokud tohle nenahlásí tak vlastně jde proti spolku a toho se bojí.. Přehrabuje ramen v misce a pak konečně promluví.* Máme teď takový nařízení, že každou interakci se světem stínů máme hlásit... *Promluví tiše do misky a znovu rýpne do kousku masa a pak se na Axela podívá.* Nevím co mám dělat.. Caleb mi nevěří a zatajovat věci spolku by znamenalo... *S nádechem zvedne ramena a nechá je vlastně klesnout, ale nedořekne to do konce.. odtuší že Axel ví moc dobře že naráží na runu slibu, která jí spolku zavazuje víc než každýho jinýho lovce.*
*Sám se pomalu pustí do jídla. Ujídá jarní závitek pomalu a přemýšlí, co říct. Místo toho sleduje Grace, jak se rozhlíží.* Já vím...Slyšel sjem o tom. *Vydechne.* Někteří...Podsvěťané si na to stěžovali. *Přkývne. Hlavně čarodějové si na to stěžovali, ale slyšel i vlkodlaky nebo upíry se o tom bavit.* Spolek mi může vlézt na hrb. Kdyby nevymýšleli píčoviny, tak nemusíte nic nahlašovat. Víš proč to máte dělat Grace? Spolek se bojí vzpoury. A proto se to všechno snaží zachytit v zárodku. *Protočí očima.* Řekneš jim pravdu. jen dva staří přátelé...ikdyž ten výraz se jim nebude líbit... dva staří známý, co se náhodou potkali na jídle. *Pousměje se.*
*Zůstane na něm pohledem a přestane na chvíli jíst.* Někteří? *Zeptá se opatrně protože ona neví jaký odpor tohle má, když byla několik měsíců ve Faerii neví jaká je aktuální situace, i když Caleb už něco ze svých názorů upustil.* Napadlo mě to... a uznávám že jsem to na začátku chápala a možná sympatizovala.. ale teď .. /Teď už to zasahuje do soukromí mě... zním tak sobecky./ .. nevím. *Dopoví to nakonec a nabere si další sousto, když Axel zase promluví.. přemýšlí nad tím.. představuje si Calebovu tvář až mu bude hlásit, že se jen tak sešla s Axelem na číně.* Asi máš pravdu.. *Kývne hlavou poslušně jako kdyby přijímala rozkaz, ale není to všechno.* Dva staří známí který podrazili spolek.. na to nezapomínej. Určitě tam nějaký podezření bude.. *Povzdechne si nad tím jak se sama noří zase do problémů.*
*Cukne pohledem ke Grace, trochu nechápavě.* No...Nelíbi se jim to a divíš se? Ničí to přátelství, pevné spojenectví mezi lovci a ostatním podsvěťany. *Vysvětlí bez toho, aby naznačil nějakou velkou rebélii proti Spolku. Axel se nad jejími slovy lehce ušklíbne.* Mě se to nezdálo už od toho, co vytáhli před lety to čipování a ty to víš. Napadlo mě, že se to dostane až sem a neli hůř. Myslím si, že moc dobře z civilský historie víš, jak začalo pronásledování Židů. *Podotkne mimochodem a pak protočí očima.* To bych si přece jen Člen Rady nedovolil přece. *Chytí se za srdce a povzdechne si dramaticky.* Předtím jsem v radě nebyl. Já jsem jako beránek. *Zamrká lehce.* Nebo to neříkej. *Mročí rameny.* Mě může nějaký Fairlaw vlézt na hrb.
*Přikývne i když se jí to příčí.* Nedivím... ale na druhou stranu, podsvěťani nás nikdy v oblibě neměli.. Možná si někdo řekl, že už na tom nesejde. *Zkusí na druhou stranu vah hodit jak by to asi mohl vidět Spolek a zatímco ho poslouchá, tak sní poslední sousto a poloplnou misku nechá už být.* V dějepisu jsem docela dost pozadu, ale dobře to asi nedopadlo.. *Přizná čímž se ukáže, že má vědomosti o Evropě asi jako průměrný američan.. něco málo si vybavuje, ale je to mizivý málo oproti Axelovi který si tu dobu prožil.. Přemýšlí nad tím jestli to říct nebo ne, ale jeho poslední slova jí problesknou a konečně jí to dojde. S trhnutím se na něj otočí a instiktivně přiloží prst na jeho rty.* Ty... ty máš ten čip? *Řekne tak tiš, že jí jde sotva slyšet.. teď jí teprve dochází to riziko, který ani Axel nemůže svou magií zvrátit.*
*Axel se zasměje, ale není to nadšený smích je to hořký.* Starší, nesmrtelní lovce neměli v oblibě. Mladé generace kolikrát berou lovce za spojence, mají mezi nimi přátele..Kolikrát partnery.*Zakroutí nad tím hlavou.* Jde o hodně Grace. Není to jen nějaký na tom nesejde. *Zakrotuí nad tím hlavou.* Spolek to všechno vidí jen ze svých vyvýšených míst, kde sedí na prdeli v Idris a nehnou ani prstem, ani neví jak to doopravdy funguje. *Rozhazuje u toho rukama.* Grace dopadlo, to tak že v koncentračních táborech zemřelo přes 10 milinovů nevinný lidí jen protože byli něco jinýhon než si nějaká vláda vzpomenula, že je vhodný. A víš jak to začalo? Označováním Židů davidou hvězdou. Grace, já si tohle prožil já v tý době byl na světě. A tohle, co se děje teď ve Světě stínů je jako,,,jako kdybych se díval do minulosti. A právě se děje to smaý. *Vydechne- Při její otázce přikývne.* Musel jsem.
*Stáhne ruku zpět, zmateně když se Axel jako na potvoru víc rozmluví.. tomu se chtěla vyhnout, hlavně pokud ten čip teda opravdu má.. Tělem jí projede mráz, že se od něj odvrátí a lokty vloží na stůl aby si chytila spánky mezi prsty* /Co teď? Jestli ty čipy mají nějaký sledovací zařízení jak se povídá.. může nás to i odposlouchávat? Jsem v háji.. / *Otevře oči a dívá se kolem sebe.. všude je klid, je to poměrně poklidný den v Jade Wolf .. ale ne uvnitř ní.* /Co bude teď.. poženou mě zpátky do Faerie.. nebo do města kostí./ *Pomalu zase obrátí hlavu zpátky na něj.* Nic takovýho bysme spolu vůbec neměli probírat.. nemůžu souhlasit..*Pronese rezolutně i když ve tváři ji chybí ten pevný výraz.. ten spíš říká jak s těmi slovx bojuje je vyslovit.. Nic jinýho jí ale nezbývá, jestli si chce zachránit krk.* /Musím si zjistit jak ty čipy fungují.. je vůbec možný že nám neříkají úplnou pravdu o tom co všechno sledují?/
*Je až moc zažraný do toho povídání, aby si všiml toho jak je Grace rozrušená.* Musíš to pochopit grace. V tý době jsem přišel o spoustu přátel a nechci o ně přijít zase. *Mluví zastím co Grace přemýšlí na čipy jestli je odposlouchávají. Chce ale pokračovat a zarazí se, když uslyší slova Grace.* Ale Grace...*Nechce ji přece verbovat, jen začal vysvětlovat co se stalo jaký to má dopady a jak mu to připomíná současnost. Jenže vidí, jak s tím Grace bojuje. Nezdá se mu to, připadá mu to že jez a tím víc.* Grace...*Polkne.* Já asi už půjdu. *Poví nakonec a políží jí ruku na rameno.* Rád jsem tě zase viděl. *Pousměje se na ni lehce.* Kdyby něco...*Rukou nazančí ať napíše, ale nahlas to neřekne. Místo toho se mu mezi prsty objeví kus papíru a pero. Na napapíru je z jedné strany napsáno: "Kdyby něco napiš na prázdnou stranu, na tu druhou se ti ukážou odpovědi z mojí strany. Piš jen tímhle perem, protože je tam spěciální kouzelný inkoust." Jen se na ni koukne.* Měj se. *ROzloučí se a vydá se k sobě domů.*
*Zůstane mlčet i když její výraz jasně napovídá, že dokáže cítit a pochopit jaký to je ztratit spoustu přátel.* /Troy, Jesse, Adeline.../ *Nedovolí si ani přikývnout, ale napadne jí že odtušil proč tak zareagovala a asi si to uvědomil taky ..že čipy můžou mít daleko větší dosah než vůbec můžou tušit. Vstane s ním i když neochotně, že se musí zase tak rychle rozloučit pro vlastní bezpečnost.. Když jeho ruka spočine na jejím rameni, tak udělá krok dopředu a obejme ho .. beze slov, jen ho prostě obejme jako kamaráda, jako někoho k na ní nezanevřel. A pocítí trochu úlevu od tý svojí osamělosti.. Pak se ale odtáhne, opětuje mu úsměv ale pak nakrčí obočí nad jeho další čáry máry, když se mu něco objeví v prstech.. Nejdřív ho vyprovodí pohledem a pak si přečte, co tam je napsaný.. když zvedne zase pohled, Axel už je pryč.. Povzdechne si a ihned na tu druhou stranu napíše, že netuší jestli i tohle je bezpečný pokud sledují i jeho magii. Nakonec si to ale schová k sobě do kapsy bundy kam hned strčí i svoje ruce a rázným krokem opustí vlkodlačí bistro za doprovodu pohledů některých podsvěťanů.*
*Axel se domluvil se s Tanoiou na to, aby učili Lóniho léčit. Proto se připravil. Rozhodl se že to hodí do jeho kanceláře v jeho soukromém domě. Oboum napíše že je připravený a hledá věci co se můžou hodit. Na stole má obvazy, léčiva a bylinky a tak dále. Stojí za stolem na kterém jsou dokumenty a v knihovně různé artefakty a ve skříňce. A čeká.*
*Dohoda s Axelom znela jasne - vziať Lóniho, prísť k Axelovi a začať “hodinu liečenia”, na ktorej sa fér a čarodej dohodli. Vlastne sa o tom ani veľmi nedohadovali do detailov, ale to mu nevadilo, len prosto bude rád, ak Lóni bude súhlasiť a pôjde s ním, lenže ani mu neprichádza na um žiaden dôvod, prečo by odmietal, pretože vie, že chlapec sa naozaj chce naučiť liečiť a ešte k tomu aj Tanoia a aj Axel túto schopnosť majú. Takže keď sa dotrepe domov z tieňotrhu, čaká len na Lóniho, či teda ich dohoda platí a môžu sa vydať k Axelovi domov.*
*Narýchlo pribehol domov, hodil na seba niečo čisté, keďže v práci ho dnes nový kolega oblial kávou, a ozaj nechcel vyzerať, že sa posral na bruchu, keďže to bol fľak na bielom tričku.* Dobre, drievko, môžme ísť, nech nemusí na nás Axel dlho čakať. *Zvolá hneď veselšie, len čo je v čistom, a vyberie sa ruka v ruke smerom k súkromnému sídlu staršieho čarodeja. Našťastie prejdú mestom pomerne rýchlo, takže meškali len pár minút. Sotva však ide zdvihnúť ruku, aby zaklopal, prejde ním zlý pocit, a zasekne sa. V myšlienkach sa znovu nachádza pri holúbkovi, ktorému Axel ublížil.* /Ale však je v poriadku, všetko nakoniec dopadlo v poriadku./ *Uistí sa, a konečne zaklope.* Axel, sme tu my, Lóni a Tanoia. *Zvolá cez dvere.*
*Axel uvidí před domem dva mladíky a seběhne ze schodů. Otevře jim dveře.* Tak decka vítejte, po schodech nahoru, první dveře. *Naznačí jim ať jdou nahoru a nechá je jít. Jde za nimi a kouzlem otevře dveře a nechá je projít. Pak vejde za nimi a zavře dveře.* Tak dneska budeme učit Lóniho léčit. *Splácne ruce. A naznačí Tanoiovi ať jde k němu zatím jde k jedné z knihoven a dělá že něco hledá. Nějaké knihy a jednu nich vezme a začne v ní listovat zatím, co čeká na Tanoiu.*
*Len čo ho čapne Lóni za ruku po tom, čo sleduje, ako sa prezlieka, rozíde sa za chlapcom plný očakávania a nadšenia. Na jeho tvári aj hrá veľký úsmev, len čo podídu k Axelovmu domu a blondiačik zaklope na dvere. Ani nevie prečo je tak rád, že prišli, ale asi kvôli tomu, aký je hrdý, že Axel požiadal práve jeho aby mu pomohol s učením Lóniho. Síce už je jeho učiteľ, ale že by mu starší čarodej natoľko dôveroval s niečím takýmto, to ho potešilo. Preto aj vojde dovnútra s hlavou narovnanou a jemne zdvihnutou, rovnako tak skoro priskočí k Axelovi, keď ho k sebe zavolá. Prikývne na jeho slová a oči mu žiaria nadšením, len čo pohliadne na mladšieho čarodeja, čakajúc na Axelove vedenie.* Dúfam, že sa tešíš. *Prenesie nadľahčene a dvihne palce na oboch rukách.*
*Nervozita z neho opadla predovšetkým po pohľade do Tanoiových veselých očí a úsmevu. Aj keď dúfal, že Axel už tentokrát nespraví niečo až tak šokujúce, ale stále ho mierne stresovala predstava, že by mu liečenie nešlo, alebo že by niečo dôležité pokazil.* /Mohol by som pokaziť vnútorné fungovanie niekoho tela. To ozaj nechcem./ *Prikývne smerom k čarodejovi, keď mu vojdú do domu, a automaticky vybehne hore po schodoch, pričom sa Tanoie drží až do momentu, kedy sa má zrazu postaviť ďalej od Lóniho k Axelovi.* /Celkom ma zaujíma, ako to dopadne, keď ma budú učiť obaja naraz. Že by ma učili nejakú kombinovanú metódu?/
*Už si preventivně kolem sebe vytvořil štít, protože si moc dobře pamatoval co se stalo, když Lóniho učil léčit posledně, jak ho maldý čaroděj zastihl nepřipraveného a magiíí ho odhodil. Teď už je připravený, protože to, co plánuje udělat se mladém čaroději rozhodně líbit nebude. Zvedne oči od stránek knihy, kteoru vypadá že čte, jen aby se podíval na vilího mladíka a pak na Lóniho. Bystré oko by si všimlo, že má na zemi kde Tan stojí průhledný igelit.* Řekl jsem si, že by to možná chtělo lepší motivaci na to léčéní. *Pousměje se na Lóniho a koukne se na Tanoiu - jako kdyby chtěl říct, že právě on je ta [link src="motivace.Co"]ž byla pravda. Dřív než kdokoliv něco stihne udělat, tak Axel vytáhne z knihy, která byla jen nenápadná úschovna, dýku s hroty po obou stranách a bodne ji Tanoovi do břicha, dost šikovně, aby se vyhl nějakému orgánu.* Můžeš léčit. *Koukne se na hodinky.* Máš tak dvacet minut. *Poví a odejde o pár kroků dál.*
*Sleduje chvíľu Lóniho, než sa jeho pohľad zabodne do staršieho čarodeja a pozoruje jeho pohyb po miestnosti s knihou.* /Pravdepodobne je to kniha, ktorá s tým má nejako pomôcť?/ *Napadne mu najskôr, očakávajúc, čo príde, aj keď sa mu trochu vytratí úsmev z tváre, jeho intuícia na neho kričí vzadu jeho hlavy, ale neposlúcha ju, i keď sa mu zdá zvláštne, ako nezainteresovane sa Axel tvári. V sekunde, čo odoznejú slová z jeho úst, v rýchlosti mu dôjde, o čo vlastne ide a akým spôsobom bude pri tomto učení fungovať. Ani keď mu to napadne, tak nestihne nič urobiť, v rýchlosti iba otočí hlavu na Lóniho a bolesť, čo mu prejde od brucha cez chrbticu a všetky nervy v tele až do mozgu, je intenzívna, unavujúca a spaľujúca.* /Ah dofrasa, ah dofrasa./ *Napadne mu a zatočí sa mu v hlave, keď sa pri bodnutí trochu prehne, chytí sa za ranu a slabosťou dopadne na jedno koleno, pridržiavajúc sa rukou o zem, zatiaľ čo si druhou rukou drží ranu tak silno, až ho to desí, pozerajúc na vlastnú krv, ako mu tečie pomedzi prsty, ani nevie od toho odtrhnúť oči, aby sa pozrel na Lóniho.*
*Pre väčšie uvoľnenie sa si zhodí zo seba iluziu. Sotva sa Tanoia postaví na svoje miesto, a Lóni započuje zvláštne šušťanie svojimi obrovskými mačacími ušami, nechápavo pozrie na zem, vďaka čomu nezachytí to, ako zvláštne sa na nich Axel pozerá. Zachytí až jeho pohyb, a aj ten, až keď je už takmer pri Tanoiovi. Bohužiaľ, až priveľmi dobre vidí to, ako sa zubatá dýka zasekáva hlbšie a hlbšie do mäsa jeho milého. Ako keby to mal spomalené, až výsun dýky z tela má opäť v plnej rýchlosti. Celé jeho telo zaplaví hnev, a tak rovnako ako predtým v obyvačke, vybuchne hnevom jeho mágia. Jediná časť, ktorú podvedome kontroluje, je aby tá mágia nesmerovala na Tanoiu, a nejako ho obišla. Spolu s vílou dopadne na zem, a okamžite sa k nemu priplazí, aby sa pozrel na to, ako rýchlo krv vyteká spomedzi vílie prsty.* Axel, ako si mohol?! *Zvrieskne naňho. Povedal by mu aj viac, ale tentokrát si už pamätá, že ak nezačne liečiť čo najskôr, Axel počká až dokým sa Lóni nezačne snažiť sám, a preto sa snažil upokojiť a začať. Rýchlo odstráni Tanoiovu ruku, a s boľavým roztrhaným srdcom podobným tej rane priloží svoje ruky na krvavé miesto. Snaží sa ich držať pevne na mieste, kým sa pokúša nájsť to lanko znázorňujúce bolesť, ako mu to posledný krát Axel naznačoval. Celý dobu, čo si bolesť prenáša radšej na seba, v hlave čarodeja preklína, a môže si byť určite istý, že po tomto mu nebude už nikdy veriť s Tanoiovým životom.*
*Axelův štít zabrání magii od Lóniho, aby k němu pronikla. Narazí do nějakých věcí a Axel se zamračí.* To byla moje oblíbená knihovna. *Ukáže na ulomený kus zábytku, který zvedne ze země, jako kdyby jej snad neuměl opravit ikdyž to umí moc dobře. Nad jeho výlevem jen mykne rameny.* Snažil jsem se ti dát dobrou motivaci, jak léčit. *Ukáže na krvácejícího Tana.* Řekl bych, že tohle je docela dobrá motivace. *Podotkne.* Ale měl by ses do toho už pustit máš jen 18 minut. *Posadí se na křeslo za vlekým mahagonovým stolem.* Vidím, že mu nejspíš ubírá bolest dobrá práce...*Pokýve hlavou.* Tam na stole máš věci co můžeš použít když tak. Ale být tebou nejspíš mu zastavím první krvácení. *Poradí.*
*Ani nevníma, kedy sa k nemu Lóni dostane a odstráni mu ruku z rany, pretože je teraz natoľko sústredený na svoje dýchanie, až nevníma zrejme nič, aj keď ho teplo Lóniho tela upokojuje. Nakoniec má predsa len pocit úľavy, keď bolesť odrazu niekam odíde a on si konečne o niečo viac uvedomí, že tam nie je sám, aj keď mu je zima a každú chvíľu pociťuje väčšiu a väčšiu slabosť, k tomu sa pridáva pocit, akoby mu mali každú chvíľu vypadnúť orgány z tela a aj keď dvihne pohľad k mladému čarodejovi pred sebou, chce mu pomôcť svojou energiou, ale tej má odrazu biedne málo a cíti, ako sa jeho koleno máča vo vlastnej krvi.* /Gáza, voda, alkohol, to je jedno, ale rýchlo./ *Poradí myšlienkou Lónimu, lebo nemá silu rozprávať, iba musí zmeniť polohu tela a tak sa dá na obe kolená, a aj keď si chce ľahnúť, nejde mu to, napriek tomu, že bolesť takmer necíti.* /V poriadku. Verím ti./ *Upokojuje chlapca, ale myšlienky sa mu zasekávajú v hlave v podivnom slede a cíti, ako sa mu hlava točí a zatemňuje.*
*Má chuť zároveň zabiť Axela, a zároveň zachrániť Tanoiov život, a keďže dokázal iba jedno naraz, rozhodne sa prv venovať tomu druhému. Axelove slová mu prídu ako výsmešky, takže sa drží iba toho potrebného, a to teda až poslednej poznámky.* /Ale…ako to zastavím?/ *Lóni nikdy nemal žiadny kurz prvej pomoci, a preto nevedel, ako to má urobiť. Až náhlé Tanoiove slová v jeho mysli mu prinesú zvláštny pokoj.* Ďakujem. *Odpovie mu nahlas bez toho, aby sa snažil nejako vysvetliť Axelovi, že s Tanoiom môže rozprávať aj bez použitia úst, a preto nepočul, čomu ďakuje. Naďalej drží svoju ruku na rane, a telekinézou si k sebe pritiahne fľašku liehu a gázu. Lieh nechá vyliať na gázu, a tú následne priloží na ranu, aby ju trochu dezinfikoval. Zároveň aj pritlačí, aby Tanoia prestal strácať toľko krvi, a snaží sa zamerať na ranu.* Počkať, ty si nezasiahol žiadne orgány? *Snaží sa pochopiť z toho, čo má pred sebou po prehliadnutí mágiou v Tanoiovom tele, lebo tomu nerozumel. Čakal, že bude mať všetko roztrhnuté, a všade v jeho tele bude vyliatý obsah tých orgánov. Zameria sa teda na uzatváranie rany, aj keď sa rovnako ako pri holubovi cíti kompletne stratený, či je ozaj v poriadku, aby už zatváral pretrhnutú kožu.*
*Axel se téměř otráveně koukne na Lóniho, když se ho zeptá jestli nezasáhl orgány.* Ne, nezasáhl. Chci tě neučit léčit ne tí zabít přítele. *Protočí očima a po očku sleduje jak desinfikuje ránu.* /Jo to je dobrý nápad./ *Koukne se na dýku, kterou do Tanoi zapíchl.* /Kdo ví jak dlouho v tý knize byla a kde byla předtím a co na ní je./ *Našpulí lehce rty a pak pohledem koukne na Lóniho.* 15 minut. Možná jsem mu měl něco natrhnout, protože tohle ti trvá, být to vážnější tak mu už utíráš obsah střev ze země...*Podotkne.* Při léčení musíš myslet rychle, závisí na tom životy...*Odmlčí se.* Můžeš mu tu ránu už zavřít...pokud teda nemáš ějaký kink na krev nebo tak..Nějaký upíři to maj. *Mykne rameny a vrátí se ke svým věcem na stole.*
*Sleduje Lóniho tvár, ako mu to len ide, a cíti, ako ho začína ťahať k zvracaniu a nakoniec aj dostane zo svojho žalúdka trochu žlč pripomínajúcec tekutiny, hneď vedľa Lóniho. Nemá ale energiu a silu sa ospravedlniť, práve toto vyzvracanie z neho dostalo aj posledný kúsok aspoň ako takej energie. Keď začuje Axela, nevníma veľmi jeho slová, iba má chuť položiť hlavu na Lóniho rameno a zaspať na ňom. Na rane cíti, ako ju jeho priateľ úpenlivo čistí, snažiac sa nenechať v nej ani kúsok špinky, aj keď sa čuduje, že necíti žiadnu bolesť, ani z rany a ani z toho liehu, ktorým mu Lóni ranu čistí. Sťažka sa uvoľní a hlava mu klesne. Chce chlapcovi poradiť, aby dal pozor na kúsky kože a mäsa, kde to hrany noža rozkúskovali najviac, ale teraz je len naozaj rád, že ešte žije. Ale chce si ľahnúť, hrozne si chce ľahnúť a spať.*
*Vystrašene pozrie na to, ako zrazu Tanoiu vedľa neho prehne, a vyzvracia sa. Mal nervy na dranc, z polovice cítil Tanoiovu bolesť, lebo nedokázal bolesť ešte kompletne odstrániť bez toho, aby ju vôbec necítil, a k tomu mu nepomáhali Axelove poznámky. Chcelo sa mu plakať, ale nakoniec len potiahne plným nosom, a tých pár sĺz si rýchlo utrie opakom ruky, takže si trochu krvi nechcene prenesie aj na tvár. Už bol od nej aj tak kompletne špinavý na nohaviciach a topánkach, tričko tiež nevyzeralo úplne čisto, a teraz už ani jeho tvár a vlasy.* /Opri sa o mňa./ *Požiada Tanoiu, a konečne sa začne zameriavať na zatváranie rany. Ale aj keď sa snaží, ako to len ide, po odtiahnutí ruky pomedzi zvyškovú krv sleduje, ako viditeľná tá jazva stále je. Opatrne vezme Tanoiu za ramená, aj keď ho tým zašpiní, a nechá ho, aby sa chrbtom oprel o stolík, načo sa konečne postaví, a otočí sa s nahnevaným výrazom v tvári k Axelovi.* Prestaň sa ku mne takto správať! Vieš, že ešte neviem vôbec liečiť, a tak potrebujem základy, nie…nie, že Tanoia… Tan… *Má chuť revať, a celou silou sotí do Axela, keďže predtým mu mágiou nič nespravil.*
*Po očku sleduje jak se Lónimu daří a jen uznale pokýve hlavou, když si všimne jak se hojí Tanoiova rána a Lóni jej opírá o stolík. Když vidí, že je hotovo tak jen několikrát máchne rukou a zmizí igelit na kterém je krev i to jak je Lóni a Tan špinavý. Když na něj vyletí tak jen k Lónimu zvedvě pohled. Nic nedá na tváři vidět, ale vnitře jen překvapený z jeho výbuchu.* Pokud jsi chtěl základy tak si můžeš zařídit chodit dalších já nevím osm let na civilskou medicínu a to ti dá určitě dobrý základy. *Odsekne a pak se zhluboka nadechne.* Já se tě snažím naučit myslet a jednat rychle a intuitivně. Jak si myslíš, že mě učili? Hmm? Mám tu stovky knížek o anatomii o nemocech, klidně si je vezmi, prostuduj si je. Protože já nevím co po měch chceš jako ty "základy."
*Vôbec nevníma a nezamýšľa sa nad tým, prečo necíti bolesť, napriek tomu, že keď sa konečne dostane k plnému vedomiu, tak mu to dopne ihneď. Ale aj tak cíti pohyby v jeho tele, aj mágiu cítil, keď ho Lóni kontroloval kvôli orgánom, aj zocelovanie rany, po ktorej zrejme ostane nie veľmi pekná jazva. Pohliadne na Lóniho, jeho oči unavené.* Ďakujem. *Zašepká a nechá sa oprieť, očakávajúc, že hneď čo sa dostane do polosedu, tak mu hlava odkvecne a poberie sa do sveta snov. Lenže čo zhlboka oddychuje, tak sa bolesť vráti k nemu naspäť, ale tiež nie v miere, v ktorej čaká. Ale prebudí ho to, spolu s hlasmi, dvíhajúcimi sa vo vzduchu.* Lóni. *Osloví blondiaka potichu, takže ho zrejme ani nemohol počuť.* /Lóni./ *Ozve sa znova cez myšlienky, aby mu chlapec venoval pozornosť, pretože vidí, že sa hádajú a nechce, aby sa hádali, chce len ísť domov a oddýchnuť si. Spolu s Lónim.* /Učenie asi prináša obety, len, prosím, prosím, poďme domov./ *Zaznie jeho myšlienka a aj tá je vyčerpaná a tichá, že ani netuší, či Lóni bude tejto myšlienke venovať toľko pozornosti.*
*Buble to v ňom aj potom, čo ich očistí. Ako keby práve vôbec nezáležalo na ničom, že Tanoia nebol v obrovskom životnom nebezpečenstve. Horúce slzy mu stekajú po tvári, a ruky má v pästiach, ale nič s nimi nakoniec nespraví, lebo sa cíti po Axelových slovách ako hlupák. Otočí sa až na Tanoiu, keď zachytí jeho myšlienky. Trhalo mu srdce, keď si spomenul, ako bol pred chvíľkou kompletne od krvi.* Môžeš ho ešte raz skontrolovať? Pre istotu. *Povie nakoniec smerom k Axelovi, a v tichosti stojí vedľa Tanoie, pričom dohliada na Axela, aby sa už o nič nepokúšal. Počká, než vyjde dobrý výsledok, že Tanoia je skutočne v poriadku, načo sa k nemu zohne, a vezme si jeho ruku na svoje ramená, aby ho podoprel a pomohol mu na nohy.* Už pôjdeme domov, sľubujem. *Pohladí jeho krásnu tvár, ktorá stratila trochu farby.* /Ochránim ťa, nabudúce už áno. Odpusť mi./ *Požiada, a začne sa s Tanoiom presúvať k dverám, pričom ho pevne drží aj za ruku cez svoje ramená, aj za boky.* Prepáč mi, Axel, ale tento spôsob výučby asi nie je pre mňa. *Doslova cítil, ako veľmi sa mu chce plakať, a vedel, že v noci ho budú určite v snoch naháňať predstavy, že by to teraz nestihol, a Tanoia… Radšej nad tým nechce teraz premýšľať.*
*Kdyby to Lóni nezvládl Axel by zasáhl, zase není monstrum, aby ho tam nechal vykrvácet. Při jeho prosbě Axel bezeslova přikývne a vstane a jde k Tanoivoi. Nadzvedne mu tričko a podívá se na jeho ránu. Kouzlem zkontroluje i vnitří stav a přikývne.* Povedlo se ti to, je to i vnitřně. *Vstane a jde k připravenému stolku a vezme dvě lahvičky a čte si text na nich.* Tohle mu dej vypít a timhle...*Natáhne se po masti.* Tím mu natři tu jizvu, bude pak menší. *Podá všechno Lónimu a pak jen mykne rameny.* Já bohužel jinak vyučovat neumím. *Pokrčí rameny.* Mě tak učili a vyšel jsem dobře. *Vyprovodí je a sleduje je jak odchází než nakonec zavře dveře.*
*Svoje oči zdvihne k dvom osobám, ktoré sa k nemu pohnú a jeho vnútro zaleje akási spokojnosť, že sa nehádajú ďalej, aj keď tá spokojnosť trvá len chvíľu. Chce sa od Axela trochu stiahnuť, ale iba stotinu, než si uvedomí, že mu nejde naďalej ubližovať, ale iba skontrolovať ranu. Nechce sa teraz na tú ranu pozrieť, aj keď v rozhovore zachytí, že Lónimu sa to podarilo. Pomaly a ťažko sa začne zdvíhať na nohy s pomocou svojho priateľa.* /Ochraňuješ, on… by ma nenechal… zomrieť./ *Zastane sa Axela, aby sa Lóni nehneval, aj keď sa mu chodí celkom ťažko a neostala v ňom už ani štipka energie.* /Ďakujem, zlato./ To je fajn. *Pokúsi sa o úsmev na Axela, keď prechádza okolo, ale cíti, aký je teraz Lóni unavený sám, obťažkaný rôznymi emóciami, že sa s ním teraz nejde rozprávať o tom, že je to v poriadku, že sú obaja živí a zdraví a že niektoré veci sa prosto nedá naučiť lepšie. A je lepšie, keď v rýchlosti musí zachrániť niekoho pod dohľadom dobrého čarodeja, než keby ich oboch napadli niekde v uličke a skutočne by išlo o príliš veľa. Ale aj tak sa lepí na bok chlapca, akoby sa ešte nedokázal zbaviť strachu a strata krvi mu v ničom veľmi nepomáha. Prišiel o veľa z nej.* Tak dovidenia. *Pozdraví potichu a vyberie sa s Lónim.* /Budeme spinkať./ *Napadne mu a prepošle tú myšlienku aj Lónimu a obzrie sa na neho, aby ho úsmevom ako sa aspoň dá povzbudil, že mu verí a išlo mu to skvelo.*
*Teraz sa aj trochu cíti zle, že nie je Axelovi viac vďačný, hlavne keď ho ešte aj Tanoia upokojuje, že sa nič nestalo, ale napriek tomu nedokázal zastaviť to, aký nahnevaný bol. Vezme si fľaštičku aj mastičku, a iba prikývne.* Dám mu to neskôr. *Dopovie, a konečne vyjde von, kde sa najprv prejde do parku, aby na chvíľku uložil Tanoiu na zem, nech sa cíti v obklopení prírody lepšie. Dá mu fľaštičku vypiť, kým mu zatiaľ natrie jazvu mastou, a až potom sa znovu postaví na nohy, aby konečne Tanoiu dostal domov, a mohol mu splniť jeho prianie o spinkaní, aj keď Lóni sa na spánok definitívne netešil.*
*Rozesměje se nad tou poznámkou, s jakou jí vysvětlí, že jí to nemohla říct.* Já vím, vpohodě. *Zazubí se a pak přikývne.* Jo, to není nikdy od věci, rozvíjet schopnosti. *Pokýve si sama pro sebe a potom zavrtí hlavou.* Manhattan. *Upřesní a pak se uculí. *Takže jsem se tu spíše jen vyskytla, byla jsem běhat trochu delší trasu. *Nadhodí a potom zatočí, aby se dostala blíž k East river, už ji měly na dohled, teď po ní jen dojít ke stánkům.* Takže...jsi samouk? Nebo tě někdo učí? Mentální schopnosti nejsou moc hračka. *Složí nepatrnou poklonu, ona sama se to naučila skrze trauma, ale většinu toho, co umí se musela naučit pod vedením. Pomalu si razí cestu až ke stánku, mají dost času si popovídat, než jim do nosu udeří první sladký závan hutného, horkého a sladkého kakaa.*
To teda, ze čtvrti do čtvrti to není zrovna pět minutek lehkou chůzí. *Zasměje se tiše, zatímco s Triss srovná krok.* Ne, to není, hádám, že proto je to pořád takové… Neohrabané..? *Povzdechne si.* Tak trochu obojí. Mentální magie byla vlastně jedna z prvních schopností, co se u mě projevila. Nešlo to tehdy zrovna dobře. *Její úsměv trochu zhořkne.* Řekněme, že jsem nebyla na základce úplně oblíbená a to, že jsem nějak 'přepla' kluka z módu 'dám někomu pěstí' do módu 'sorry, nechtěl jsem nikomu ublížit' tomu úplně nepomohlo… Dělali jsme nějaký skupinový projekt, začal se hádat s dalším spolužákem a když jsem se je znažila odtrhnout… Najednou jsem viděla všechno, na co myslel, na koho… A nenapadlo mě nic lepšího, než to ostatním říct s tím, že by se ho měli snažit pochopit. Nic moc výsledek. *Ušklíbne se. Mezitím dojdou ke stánku, tak si objedná, počká, až totéž udělá Triss a pak zamíří k vodě.* Ale měla jsem i učitele. Tedy, jen na pár měsíců, ale rozhodně to bylo lepší než nic. Do té doby jsem jiného čaroděje nepotkala, byly jsme s mamkou na festivalu, na kterém vystupovala. On tam byl se souborem z Rumunska. Byly jsme se na ně mrknout, jako na většinu vystupujících. Soustředila jsem se víc na tanec, než na iluze, takže krystal byl vidět. Přišel za námi po zkouškách. Nebýt něj, jsem zmatená doteď. Nebo víc, než jsem. *Zasměje se a na chvíli přestane vyprávět, aby zkusila kakao.* Páni… Je vážně moc dobré. *Na tváři se jí rozleje šťastný, téměř dětský úsměv.*
Páni, hezky. *Uteče jí hvízdnutí a pak se zatváří trochu smutně.* Jo to...chápu. Když se projeví magie před obyčejnými lidmi, kteří nemohou porozumět ve chvíli, kdy ani ty nerozumíš tomu, co se děje...je to na nic. *Prohodí soucitně, jakoby se za tím skrývalo víc, jakoby opravdu chápala z vlastní zkušenosti. Objedná si čistě kakao se šlehačkou, kterou se pak snaží sníst trochu jako zmrzlinu a s tichým smíchem si otře rty, koutky a ještě se raději olízne, aby se ujistila, že skutečně se zbavila všech důkazů.* Takže jen pár měsíců tě někdo učil, hezky... A teď si někoho hledáš nebo jsi spokojená, jak jsi na tom teď? *Nadzvedne obočí a našpulí zaujatě rty. Ani nevěděla zda a koho jí doporučit. Zacharie i ji samotnou tahal portály na místa mimo Ameriku a to měla volné dny, mohla si to dovolit, být dva tři dny pryč, kdyby chtěla. Malachai...nebyl ideální volba, zpětně by si rozmyslela za ním s touto žádostí jít, navíc rád proměňoval čaroděje na zvířata. A po Pekle by to neriskovala, Ezekiel se ještě sakra dlouho člověkem nestane...No a Robert, který ji měl učit nyní ji bral jako jakousi svěřenkyni, protože jeho mladší bratr ji měl nebo má rád, co tak pochopila. Mimo to by však nekromancera a krvavého mága v jednom nedoporučovala... Zhluboka se nadechne. O Hiramovi nevěděla, zda učil...a nikoho, kdo by učit mohl nebo by mu věřila moc neznala. Snad jen Lucas a Tayler, její kmotři, pokud teď vůbec jsou v New Yorku. A sobě v učení nevěřila.* Jo, je skvělé, a ten výhled je boží! *Sice už padla tma a hladinu osvětlovaly jen lodě, lampy a světelný smog, nicméně jak se odráželo město na temné hladině bylo nádherné.*
Beru to tak, jak to je. Taky se u mě mohla první projevit elementální a mohla jsem někoho podpálit, nebo tak něco. Tohle nikomu neublížilo, alespoň tomu věřím. *Povzdechne si, ale pak se zahihňá, když vidí, jak Triss 'bojuje' se šlehačkou.* Měla jsem štěstí. Giurgiu mě chtěl učit dál, jenže se vracel do Rumunska a já si nějak nedokázala představit, že odjedu na několik let a všechno nechám za sebou. Chyběla by mi máma. Taky Mórrígan a Pallas. Mórrígan je klisna, Pallas havran. *Dodá pro pořádek.* Pokud se zadaří, jednou bych se od něj zase ráda učila. Ale sám mi řekl, že mentální magie není zrovna jeho šálek čaje a měla bych se poohlédnout po někom jiném. *Pak se zazubí.* Nikdy nejsem spokojená. *Zarazí se.* Teda, to znělo blbě, jasně že jsem spokojená. Ale ne v tom smyslu jako 'jo, tohle mi stačí, víc nechci.' Pokud můžu jít dál, vždycky chci dál. *Zuby vylovila ze svého kakaa jedno marshmallow a spokojeně ho žvýkala.*
Proč jste to nevyřešili skrz portály? *Nadzvedne zmateně obočí. Jestli ji chtěl učit dál- kývne na jména zvířat a pak vydá zvuk plný pochopení, když se jí vysvětlí, proč shání jiného učitele.* No, já nejsem úplně učitel, nejsem zas o tolik starší jak ty, jak možná víš. *Prohrábne si vlasy a usměje se.* Škoda, že jsi nebyla na čarodějném plese, tam by se určitě někdo našel. Ale jak znám New York, dříve, či později, ti někoho hodí pod nohy. Nebo tebe někomu, stále je to win win, jen je otázka jak morálně pochybný dotyčný bude. *Našpulí rty, ale pak si upije kakaa.* Mmm mimochodem, mám taky zvířectvo, na které nedám dopustit. Přijdu si jako kočičí bába ze Simpsonových občas. Ačkoliv těch koček mám o poznání méně. *Zasměje se a nenechavé uvolněné pramínky znovu zastrčí.* Aki, Momo a pak je tam Ezekiel...no a poslední osadník mého bytu je David. *Ušklíbne se.*
*Lehce se zamračí.* Vlastně nevím. Ale věřím, že nějaký důvod to mělo. Jen si na něj musím přijít. *Pousměje se.* No, už teď mě hodil pod nohy tobě, takže to vidím nadějně. *Zasměje se.* A morálně pochybných lidí je svět plný, vem si mého otce. *Ušklíbne se.* Bral si mámu v šestnácti a milenku měl ani ne do roka. I takovými se člověk musí smířit, bohužel. *Pokrčí rameny.* A jestli pochytím alespoň něco, bude to ku prospěchu věci. *Zaloví v kapse, odkud vytáhne tři malé, kovové kuličky. Chvíli je nechá jen kroužit na dlani, poté je s pomocí telekineze lehce nadzvedne a nechá si je proplouvat mezi prsty, aniž by se na ně koukala, trochu to připomíná nějaké cvičení, ale v případě Val jde spíše o fidgeting.* Všechno kočky? *Usměje se.* To musí být super. Já kočku nemám, kvůli Pallasovi. Zachránila jsem ho, ale výtečný letec z něj nikdy nebude a nechci ho stresovat kočkou. A pak, nejsem si jistá, že bych měla čas na další zvíře. Ježdění mi zabírá skoro tolik času jako tréninky, magie i akrobacie, a ještě musím stíhat domácí výuku. Jo a to jsem ještě nezmínila, že se prodírám dvěma knihami od Giurgia. A samozřejmě ani jedna není v angličtině nebo francouzštině. *Ušklíbne se.*
Jejda, už jsem myslela, že budeš mluvit o biologickém otci. *Vytřeští oči a pokroutí hlavou, načež sleduje, jak si hraje s magií a zlehka se pousměje a raději se rozhlédne.* Ne, to ne. Ezekiel a David jsou zakletí čarodějové, kocour a momentálně papoušek, ale co rok se mu mění podoba. Čekám, kdy bude něčím, co nezvládnu mít doma. *Protočí očima a vyslechne si o jejích koníčcích a Pallasovi.* Mmm taky jsem se učila jezdit na koni. Tak jako trochu pofiderně, ale snaha je. *Zasměje se, načež si prohrábne znovu vlasy a rovnou je rozpustí, aby je sepnula znova, neb si je pocuchala již nenapravitelně.* V jakých jsou jazycích? *Zeptá se zaujatě a nakloní hlavu. Jestli schytala někoho jako Roberta, tak přinejmenším v staronorštině nebo jiném podobně roztomilém, vymřelém jazyce, k němuž nejde ani dohledat slovník či cokoliv pro překlad - minimálně ne pořádný. Znovu se napije kakaa a trochu se zachvěje chladem.* Pojď, doprovodím tě domů. *Pousměje se na ni a pokyne jí rukou, aby je vedla. Už se ochlazovalo a začínalo i mrholit, klasický podzim byl tady, než se překlene v zimu. A Triss chlad nezvládala úplně skvěle.*
O tom bych ti moc neřekla. *Ušklíbne se.* Všechno jsou jen odhady, Giurgiu tipoval nějakého vyššího démona, co uměl měnit podobu, protože si maminka nepamatuje, že by spala s někým jiným, nebo že by někde měla nějaké okno. Jestli se jí i probral vzpomínkami netuším a nevím ani, jestli to teď nutně potřebuju vědět. *Pokrčí zlehka rameny, pak se zasměje.* Doufej, že to má velikostní limit, aby ses doma neprobrala třeba s plejtvákem. *Zazubí se. Sama si prohrábne vlasy, ale ty její jako by popíraly zákony gravitace, se hned stočí zpět.* Jedna je v latině, to se ještě dá. K té druhé mam drobný slovníček, který postupně doplňuju. Je v purgatštině. *Zavrtí s úšklebkem hlavou. Pak si všimne, jak se Triss chvěje.* Máš fajn oblečení na běhání, ale už ne tak fajn na postávání venku. *Podotkne, zatímco si shodí bundu a přehodí ji Triss přes ramena.* Neboj, mě zima nikdy až tak nevadila. *Mrkne na ni při té narážce.* A budu moc ráda. Jo, ještě jedna věc… Mohla bych si na tebe vzít číslo? Slibuju, že tě nebudu otravovat. Jen… Kdybys zas někdy chtěla zajít na kakao. Nebo sis to rozmyslela s tou hrazdou. *Mrkne na ni.*
Vyššího démona? Ti moc na zem nechodí, což nevylučuji, ale eidolon je třeba měňavec, pokud si tvoje maminka nepamatuje styk s někým jiným, hravě by na sebe vzal podobu tvého otce. Nebo ještě mladý incubus by to zvládl. *Našpulí rty a pokrčí rameny. Taky si myslívala, že je potomek nižšího démona a hle. Za eidolona by byla ráda. Ale ještě víc asi, kdyby mohla být normální, svým způsobem.* Ufff, v to taky doufám, naštěstí se ale na den vždy stává člověkem, takže je to dobrý, to chodíme někam pryč, kde by nebyl průser pro něj se proměnit. *Vysvětlí a pak vyfoukne vzduch.* Uh, purgatština je peklo... *Prohlásí soucitně a pak prohodí několik vět, které ovládala, ale pár slovíček lovila z paměti. Bude si ji muset zopakovat zase. Zato chtónština jí šla levou zadní. Připomínalo ji to Percyho Jacksona a jeho schopnost číst starořečtinu. Jednoduše to bylo dost intuitivní.* Ale s latinou jsem moc tu čest neměla, krom nějakých citátů a školního učiva. *Ušklíbne se a potom se chce ohradit nad bundou, ale vděčně se po jejích slovech usměje.* Děkuji. *Broukne a nechá se vést směrem k jejímu domu, načež se zasměje.* Jasně, když mi dáš svůj, ať tě to náhodou nepřesměruje k mým manažerům nebo tak. *Mrkne na ni a jestli jí dá svůj telefon, tak do něj vyťuká své číslo, načež jí podá svůj, aby měla to její a když se dostanou k ní, už si volá ubera a podává jí zpátky bundu.* Ráda jsem tě viděla, tak se měj. *Pousměje se a zhoupne se na patách čekajíc na řidiče, který tu měl být do dvou minut.* A hodně štěstí s hledáním a hrazdou.
Hele, promiň, jestli to zní, jako že mě to nezajímá, ale popravdě? Je mi docela jedno, kde v pekelné hierarchii je můj biologický otec. *Pokrčí rameny.* Víc mě zajímá, co teď se sebou. *Potěšeně se usměje, když, pochytí pár slovíček z Trissiny purgatštiny.* Máš to mít. *Mrkne na ni a podá jí svůj telefon, zatímco do jejího naťuká své číslo, pak jí ho vrátí.* I já tebe, Triss. Ať se daří a parťák se ti nepromění na žirafu! *Zasměje se ještě, než na ni naposledy zamává a zamíří domů.*
*Dneska byl ten velký den, den D, kdy se Aless měla stát Remiho ženou. Ona sama už od rána zaúkolovala dost lidí, kteří se starali o všechno, počínaje výzdobou a končíc jídlem a pitím všeho druhu. Jelikož si Aless pronajala celý podnik, dosadila si tam i své lidi jako zaměstnance, kteří měli obsluhovat jak bar, tak i roznos jídla. Přece jen si to musela pojistit lidmi, kteří věděli, co jsou zač. Během dne jí pak všichni dávali vědět, jak vše pokračuje a jakmile se setmělo, vydala se do podniku i samotná upírka s ostatními upíry ze svého klanu včetně mladičké Miry, která já měla jít za svědka. Jen na místo dorazili, zaúkolovala všechny. Lea jí měla být po boku, přece jen byla její ochranka, Richie měl zase hlídat Miru, ale po minulém fiasku k němu přibyl ještě jeden upír, Alex. U vchodu měli hlídku Tony, Earleen a James spolu s mladou čarodějkou Cristin. Měli hlídat vstup, který byl určen jen na pozvánku, kterou Aless s Remim rozdali. Jakmile je oni pustili dovnitř, jako první hosté viděli uvítací skleněnou tabuli, kde se nesla jména novomanželů. Poté už zamířili do hlavní haly, která byla pro teď přizpůsobena tak, aby se zde mohl konat samotný obřad. Výzdoba se nesla především v bílé barvě, doplněna o spousty květin a světýlek. Z haly se pak procházelo do hlavní místnosti, která měla následně sloužit pro samotnou oslavu. Zde se nacházely stoly s podobnou výzdobou, jakou byla vyzdobena hala. Nacházely se tam kulaté stoly plné květin, ty byly i všude kolem, některé spolu se světýlky visely i ze stropu. Uprostřed se pak nacházel taneční parket a menší podium, kde už hudebníci měli svoje věci. Na jedné straně místnosti byly stoly plné jídla a všelijakých dobrot, včetně svatebního dortu. Kousek od toho pak byl bar s alkoholem a krví pro upíry. Všude kolem tak nějak byli i Alessini upíři, jenž přišli jak na oslavu, tak i hlídat, kdyby se náhodou něco semlelo. Samotná Aless byla s Marii a Leou v malé místnosti na konci podniku, kde se pomalu chystala, přičemž jí Mary se vším pomáhala, hlavně s vizáží, už jen díky tomu, že se Aless v zrcadle neviděla. Nervy měla na dranc, ale to se dalo čekat, jak by také neměla, byl to její svatební den. Měla si vzít muže, kterého milovala a z půlky ani netušila, kdo vlastně všechno přijde, doufala jen, že se nic nepokazí a celý ten obřad a pozdější party dopadne, jak nejlépe to půjde. Maria ji ještě upravovala make-up, což byly černé linky, kouřové stíny a nesměl chybět ani lesk. Rtěnku si dávat nechtěla, přece jen pro obřad měla hrát roli ženicha ona. A jelikož to tak mělo být se vším všudy, místo šatů, které si hodlala ale pak na sebe vzít také, teď měla oblečený černý oblek, ovšem v ženské verzi. Oblek tak tvořily společenské kalhoty, vesta a sako, vše v černé barvě. Košili si už pod vestu nebrala, na tu chvíli ani nechtěla, navíc to bez ní vypadalo daleko lépe, což tehdy potvrdil i Mano, když s ní věci na svatbu vybíral.* Tak? Jak to vypadá? *Optala se Marie a Ley, kteří s ní byli v místnost, kde se chystala.* Myslím, že i jako ženich vypadáš skvěle. *Mrkla Marie a ještě poupravila pár věcí, než spokojeně zamručela.* U mě hotovo, já teda už půjdu dolů zkontrolovat ostatní a uvidíme se tam za chvíli. *Mrkla na Aless a zmizela z místnosti, mezitím se Aless podívala na Leu.* Tak my asi taky pomalu jdeme ne? Budou se už scházet a musím tam být první, aby moje nevěsta mohla přijít. *Uchechtla se, načež se obě upírky odebraly do hlavní haly, kde se obřad měl konat. Cestou je zastavil ještě Sebastian, který prohlásil, že jsou všichni na svých místech a vše je připravené. Jakmile to Aless slyšela, o trochu víc se uklidnila, pak se už jen otočila a došla uličkou dopředu k místu kde už stál oddávající a postavila se na místo ženicha, čekajíc na Remiho.*
*Pro Remiho a Aless tpo byl konečně den D. Mladý fér se na to těšil jako malý, v podstatě se nemohl vůbec dočkat. Pravda byla, že další den po rozlučce, kdy byl zase na dvoře, pro něj bylo utrpení, a proklínal se za to, že vypil tolik alkoholu. Nakonec se z toho ale nějak dostal, a další den už strávil tak nějak přípravami, kontrolováním toho, zda je všechno hotové, i když stejně většinu věcí zařizovala Alessandra. Když si ale nakonec byl jist, že všechno je ready a připravené, tak byl zase o něco klidnější. Druhý den po té dorazil na čas přímo na místo, kde se měli oddat, což byla přímo ona restaurace. Když přišel, tak překvapil ty, jež mu měli pomáhat s oblékáním tím, že to nakonec bude on, který bude mít svatební šaty, a Aless bude mít oblek. Poté už se narval do svých šatů, nechal si pomoct s lehkým make-upem, vlasy si lehce s číslu dozadu. A potom se uculil. Cítil se jako malý kluk, ale byl zatraceně natěšený. Když po té přišel jeho čas, tak si převzal kytici do ruky. Jelikož si prohodili svá oblečení, tak se tak nějak prohodili i jejich role. Proto věděl, že teďka na něj bude už čekat Aless u oltáře, a on tam přijde jako pravá a nefalšovaná nevěsta. Jakmile poté dostal povel, tak se otevřely dveře a on vykročil ven. Procházel kolem lidí, kolem bytostí, které pozval, a které tam byly od Aless, usmíval se na ně od ucha k uchu, a poté svůj pohled nechal na upírce před sebou. Na tváři se mu rozlil ještě větší úsměv, než ten, který tam doteďka byl, a sjel jsi jí pohledem od hlavy až k patě. I v tom obleku jí to neskutečně slušelo. Když pak došel až k ní, odložil kytici, natáhl se, a vzal jí za ruce.* Jsi nádherná. *Zhodnotil Remi a lehce na ní mrknul jedním okem, popadalo jej přemáhání políbit jí už teď, ale věděl, že v tenhle moment si musí ještě chviličku počkat. Proto jí stisknul ruce, upřeně se jí zadíval do očí, a čekal na to, až jejich oddávající začne svou řeč.*
*Nate se nehodlal nijak extra strojit na svatbu. Ano měl by.. Ale to prostě nebyl jeho styl! Ehm.. No, prostě na sebe hodil společenské kalhoty a černou košili, kterou měl u krku trochu rozepnutou, protože měl pocit, že ho poslední knoflíček uškrtí. Dojel na místo obřadu, zaparkoval a pak šel najít Remiho. Počkal, až bude připravený a pak s ušklíbnutím vyrazil napřed, aby jej počkal jako svědek u oltáře, kde se postavil na své místo a vyčkával až vše začne. Jeden by se možná podivoval nad tím, že Nate nebyl šokovaný jejich prohozenými rolemi, ale řekněme, že toho za život viděl už tolik, že jej to tolik nezarazilo. Přeci jen žil nějakou dobu v jednom domě s jedním velice neortodoxním čarodějem, který velice rád překračoval jeho komfortní zónu.*
*Kim se sice opakovaně snažila dopídit nějakého dresscode na svatbu ve světě stínů, ale když se to nepodařilo, prostě vsadila na svůj instinkt. Nic bílého a nic co by poutalo víc pozornosti než ženich s nevěstou. Ne že by to tedy bylo tak těžké, když jeden z nich byl upír a druhý víla… Nakonec zvolila černé šaty s hvězdami s ozdobným límečkem ke krku, vlasy si jen napůl zapletla s dekorací měsíce a hvězd. S makeupem to rovněž nepřeháněla, zlato-stříbrné stíny a jednoduchá linka, lesk na rty, spíš jen aby byl a ona příliš nevyčnívala. Když viděla ty nádherné dekorace a to, jak to slušelo Remimu a Aless, skoro ji až mrzelo, že s sebou nemá foťák, ale s ohledem na to, že by toho na fotkách moc neměla, ráda se toho nápadu vzdala. Prozatím se vmísila do davu, s novomanželi se může, konmeckonců, pozdravit i po obřadu. Teď měli nárok na svůj klid.*
*Dragos dorazil spolu s Taylorem, kterého dneska hlídal místo Sashy. Ten si totiž na jeho vkus až moc užíval na rozlučce ženicha. Počkal až ochranka zkontroluje Taylorovu pozvánku a pak se s ním prosmýkl dovnitř. Našel místo, kde by mohl novomanželům dát jejich dárek, který donesl a který byl spíše směřovaný na Remiho, a pak se přimotal do davu a postavil se úplně na kraj místnosti, kde se konal obřad. Až tak vyčuhovat nepotřeboval. A co že je v tom dárku? Jeden malý černý plazivý jedovatý miláček, který je přispaný aby byl v klidu. U něj je pak malá krabička ve kterém se nachází Alessino spodní prádlo a také vzkaz, který napsal jeden upír z jeho kliky, ve kterém je Remimu oznámeno, že by si stejně tak dobře mohl vzít toho hada a vyšlo by to na stejno. Ne, počkat, ten had by ho nepodvedl dvakrát. Dragos svůj rukopis dát na dárek odmítl.*
*Triss reálně netušila, zda její doprovod - a sice přítel v jedné osobě - bude uvolněn ze svých povinností, aby se mohl připojit k ní, nicméně i tak mu ještě pár hodin před vypuknutím akce psala, aby jej uvědomila, že se to koná teď, kvůli časovému posunu a celkově toku času ve Faerii, který byl rozdílný od toho na zemi většinu času. Jako dárek novomanželům dala vlastně dáreček, který se stane spíše kolektivním dárkem, protože ho umístila tak, aby stál trochu bokem od ostatních, u něj byly papírky ve tvaru listu, které se posléze daly ke stromu přilepit nebo pověsit na drobné hřebíčky. Nebylo specifikováno o jaké vzkazy jde, mohly být anonmní, konkrétni, vzkaz pro ně, nějaká vzpomínka, hláška, kterou si s nimi spojovali...cokoliv. Sama tam zanechala lístek, na který se snažila úhledně nakreslit logo Remiho obchodu a jeho název, než první lístek zavěsila a ve svých tmavě smaragdových šatech se stříbrnými doplňky - střevíčky, ozdobou v drdolu, a nášničkami, samozřejmě prsteny, náramek, řetízek s přívěskem s drakem, jehož drahokamy se na dnešní večer změnily tak, aby barevně ladily s šaty, nakonec drahokam na hodně dlouhém řetízku ve výstřihu, který lapal přebytečnou magickou energii. Musela se pobaveně culit, když Remi vešel v šatech, které spolu byli vybírat stejně jako ty, co měla na sobě a následovala jej pohledem k oltáři, kde čekala nevěsta - nebo ženich? Nicméně celá situace byla vcelku komická. Očekávala, až finálně obřad začne, ačkoliv zůstala stát více vzadu, nebyla tu nakonec mezi prvníma a přišla skoro tak akorát, aby se stačila přesunout na místo samotného obřadu.*
*Napriek tomu, že nikdy nebol na žiadnej svadbe, aj keď na ne bol pozývaný, cíti sa napäto a zároveň zapálene.* LÓNI, Lóni… *Pobehuje už od rána po ich spoločnom bývaní a akoby neexistovalo iné slovo, väčšinovou časťou jeho nahlas vypustených myšlienok je meno JEHO PRIATEĽA. Cíti sa zmätene, keď odrazu všetko, o čom si myslel, že vie nájsť, sa nachádza v úplne iných častiach ich domova, až má sem-tam na sekundu chuť rezignovať, zvaliť sa do postele a spať ďalej. Nevyspal sa práve dobre, ale pôsobí, akoby mal energie za štyridsiatich a hlavne vtedy, keď vidí svojho PARTNERA vo vybranom oblečení.* Si taký krásny a taký pekný. *Volá na neho a lícom sa ako mačka šúcha o LÓNIHO líce, pevne ho drží pri sebe a hrozne sa mu chce maznať sa, no uvedomuje si, že na to nemajú čas. Nechce ani, aby bol z neho nervózny, pretože aj tak asi budú musieť ísť taxíkom.* Ty ho zavoláš, ja zaplatím, dohodnuté? *Navrhne chlapcovi po svojom boku, ktorého pevne drží za ruku a vo svojom odhaľujúcom striebristom oblečení stojac pred ich domovom na ulici pôsobí ako blázon - aspoň on má ten pocit, keď na nich oboch podivne hľadia ľudia - a on nevie odhadnúť, či je to preto, že sa spolu držia za ruky a Tanoia sa každou chvíľou obtiera o LÓNIHO plece a niečo mu tam rozpráva o svojej robote a o detailoch z Remiho rozlúčky so slobodou. Áno, domov prišiel ešte pod vplyvom, ale na to si JEHO PRIATEĽ už zrejme zvykol, keďže sami spolu si často niečo dajú.* Ak ale budeš mať na niečo chuť, stačí povedať. *Ubezpečí HO a sklopí pohľad, zatiaľ čo rukou chytí malú do zlatava sfarbenú kapsičku, aby sa mu farebne hodila a zazubí sa. Len čo sa taxík dostaví, otvorí LÓNIMU dvere a všupne sa za ním dnu, skoro ho povalí na druhú stranu a ospravedlňujúco sa na neho pousmeje, aj keď ho premkýna nervozita z toho, že má niečo taxikárovi povedať a skoro to popletie.* Bron- um, teda, Queens a ulica… *Nakrčí obočie, až sa cíti trápne, keď na neho zo spätného zrkadielka čučia dve znudené oči. Nakoniec si aj v rýchlosti spomenie a silno stlačí LÓNIHO ruku v tej svojej, zatiaľ čo hlavu pootočí ku okienku a sleduje míňajúce budovy Bronxu. Aj sa dostavia na čas, čo je veľmi rád, dokonca majú aj nejaký čas navyše, než sa obrad začne. Preto si stihnú ešte poprezerať výzdobu, ktorá je na neho priveľmi… svadobná, ale aspoň sa dokázal zladiť s farebnosťou celej atmosféry. Začne pre nich hľadať miesto, pozerajúc stále na LÓNIHO, aby si ho mohol stále prezerať, aj keď by mal asi venovať pozornosť tabuli s menami budúcich manželov, alebo svetielkam, či stromčeku, čo priniesla TRISS, ktorú tiež ešte nestihol zaregistrovať.* Poď, tu. *Ukáže na dve miesta vedľa seba a začne sa obzerať po REMIM a ALESS, ktorí keď sa objavia, vyčaruje to na jeho tvári pobavený a zároveň šťastný výraz.*
*Čarodej bol už pripravený, hlavne kvôli tomu, že sa on sám lepšie vyspal, a tak len stál pri dverách a usmieval sa nad tým, ako si TANOIA nedokáže všimnúť veci, ktoré mu už podal alebo ich má niekedy aj priamo pred nosom. Vždy mu ale láskyplne pomôže, aby sa chlapec netrápil priveľmi, keďže badal, aký nervózny z toho všetkého je.* DRIEVKO, veď aj ty si dnes prekrásny. Hlavne sa uvoľni, všetko bude v poriadku, sľubujem. *Uisťuje ho rovnako ako v noci, keď si TANOIU najprv skontroloval, či je v poriadku, než ho uložil do postele vedľa seba, aby sa trochu vyspal.* Nemusíš sa obávať, už sa mi podarilo nejaký zohnať, za chvíľku tu bude, dobre? *Pohladí ho po tvári, s čím naposledy skontroluje, či majú všetko - seba, oblečenie na sebe, kľúče od domu a predovšetkým darčeky. Kým stoja vonku, Lóni si okolie nijako nevšíma. Tešil sa z toho, ako jeho top na poslednú chvíľku dopadol, a hlavne sa cítil pokojne, keď po svojom boku mohol nahmatať a cítiť svojho dokonalého FÉRA. V taxíku TANOIOVI utešujúco stisne dlaň, a celú dobu sa uisťuje, či mu neostáva z toľkého železa v okolí zle, takže je práveže aj nadšený, keď sa konečne dostanú na miesto, zaplatia, a môžu vyjsť von, aby to TANOIU neoslabovalo viac, než by bolo potrebné. Pri vstupe ešte rýchlo položí darčeky na stôl, ktorý bol už pomerne plný, a napíše ešte menšie venovanie na pripravené lístky, než sa nechá usadiť povedľa TANOIE.* A nemáš byť náhodou tam? Vedľa ŽENÍCHA? *Snaží sa uistiť, či správne pochopil, aká je rola JEHO PRIATEĽA na tejto svadbe.*
*Moc nepobíral, proč s ním na svatbu jako doprovod šel Dragos a ne Sasha či jiný upír. Nuže, moc klidným jej to nezanechalo a ani radost nepřidalo. Ve finále jediný důvod, proč na svatbu jde, je Remi, kterému chtěl udělat radost. Žena, s níž měl uzavřít sňatek, jej moc nezajímala. Vlastně vůbec. Veškeré vzpomínky na Alessandru zkrátka nechal plavat stejně jako samotnou její osobu. Zkrátka se rozhodl vytáhnout nohu z vily jen, aby podpořil svého blízkého, i když to podle jeho outfitu moc nemuselo vypadat. Tvořil spíše dojem toho, že jde na pohřeb. Což by se vlastně i tak dalo brát. Pohřbí veškerý klid a hlavně svobodu, co fér měl. Nuže, jakmile se společně s DRAGOSEM dostal dovnitř po zkontrolování poznámek, téže jako jeho doprovod odložil svůj svatební dar – větší malbu katedrály Notre-Dame. Dal si s ní dost práce, tudíž doufal, že ji Remi ocení. Když se pak přesunuli na úplný kraj místnosti, nervózně otočil prstenem ozdobeným pryskyřicí jako Arabela. Poté vzhlédl směrem k oltáři.* Proč se mnou vlastně nešel Sasha? *S tímto se vůbec poprvé od té chvíle, co z vily vyšli, podíval na DRAGOSE.*
*Robert nemá dobrých pár dní. Nejdřív se pohádá se sestrou a ta na něj dá kletbu, která dnes rána začala vyprchávat. No a pak zjistil, že je svatba a on nemá oblek. Takže přišel v tom nejlepším, co má. Černé pruhované kimono s černým kimonovým sakem a tmavě hnědým Haori Himo. V ruce má papírovou krabici, co vypadá jako domeček a na vrchu jsou díry. V čele je zlatá mašle. Robert dojde a je na něm znát únava. Podívá se kolem a stoupne si trochu stranou. Vidí známé tváře, ale drží se dál. Nechce, aby ta kletba i když už je slabá nad ním vyhrála.*/Nevím proč mi musela dát tuhle kletbu. Jako bych si to někdy užil.../* Pomyslí si a povzdechne si. Opravdu je unavený.*
*Castor se na dnešek také těšil, přece jen se ženil jeji dobrý kamarád a on z toho měl radost. I on si prošel něčím podobným a věděl jaké štěstí to je. Chystal se už nějak od poledne, nahodil na sebe tmavě modrý oblek i s vestou, bílou košili a tmavě hnědé boty se stejno barevnými doplňky. Zabalil obrazy, které pro novomanželé měl a ještě i nějakou maličkost, kterou k tomu dal a vydal se k autu, aby zajel pro Athenu, se kterou se dohodl, že ji vyzvedne a pojedou spolu. Cesta k ní mu netrvala moc dlouho, proto po chvíli už stál před jejím bydlištěm, počkal až nasedne, načež jí pochválil oděv a oba se vydali na místo určení. Jakmile dojeli, vešli dovnitř, položil svůj dar na místo tomu určené a pak se posadili. Musel se usmát, když pak viděl ty dva vepředu, jen se usmál, moc jim to slušelo.*
*Dnes měla být ta svatba. Kdyby si Axel nenastavil upozornění v telefonu tak na to i zapomene. Obleče se do červeného luxusního hábu ve kterém bude oddávat a pod tím má oblek, který si o sako vzal sebou. aby mohl jít na afterparty. Přijde tak akorát na čas na místo konání svatby a musí se slabě usmát. Svatby měl rád. Rád na ně chodil, prtoože to jistým způsebem chlácholilo jeho vnitřího romantika. Proto nakonec i povolil na to oddávání dnes. Čeká než se všichni hosté usadí a čeká na sboubenece než přijdou k pomyslnému oltáři. Rozhodně šlo pozdat že nešlo o civilskou svatbu. Jakmile je čas tak se postaví před všechne a usměje se. A snaží se být nealarmován tím, jak ženich a nevěsta vypadají, byl to docela nezvyk* Zdravím. Sešli jsme se dne zde abychom byli svědky této krásné události. Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou osob kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. A proto.. Táži se vás, Remi Lucco zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou Alessandrou Ransom, budete jí oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Zeptá se první ženiacha, nebo nevěsty nebo co je vlastně zač a počká na jeho slova a pak se otočí na Alessandru.* Táži se vás, slečno Alessandro Ransom, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným Remim Luccou budete mu oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Pak počká na slova Alessanry.* Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený. *Široce se usměje na ně.* Můžete si vyměnit prstýnky a políbit se. *Usměje se na ně a necá někoho novomenželům přinést prstýnky. A po polibku si ještě přirpaví všechny legální dokumnet,y co jsou potřeba podepsat. Pak je vše potřebné hotovo, podepsané papíry je čas na večírek.*
*Ještě než k ní její nastávající došel, se Aless rozhlížela kolem. Musela uznat, že lidí tam bylo dost, i když se našlo pár, které by tu raději neviděla. Chvíli je pozorovala, ale pak svůj pohled věnovala jen a jen Remimu. Musela se usmívat, když ho viděla v těch šatech, nakonec přece jen nevypadal tak zle. Jen co pak došel k ní, chytila ho za ruku a na jeho slova se jen šťastně usmála. Hledíc mu do očí a s úsměvem na tváří poslouchala slova oddávajíciho. Po tom co Remi řekl své ano a byla řada na ni, jej vyslovila i upírka. Během dalších slov Axela si pak s Remim vyměnili prstýnky, které donesla Jasmine, nejdříve jí ten její navlékl fér, pak prstýnek navlékla ona jemu. Když už je pak prohlásil za manžele, nečekala na jeho slova a prostě si jej k sobě přitáhla a políbila.* A je to, jsme manželé. *Zašeptala mu do rtu a stiskla mu ruku. Když se pak od sebe odtáhli, pohlédli na Axela. To už se k Aless přidala i Lily, která měla jako její svědek jít podepsat papíry. Když se tak stalo, počkala na Remiho a spolu se pak vydali uličkou pryč, aby se mohli převléknout na oslavu.*
*Remi se na ni usmál. Když se jej pak Axel zeptal, kývl na souhlas.* Ano, beru. *Hlesl. Nemohl si pomoct a když se na Aless podíval tak si slastně povzdechl. Když jim pak Jasmine přinesla prstýnky tak se pousmál, vzal ten, jež patřil na ruku Aless, vzal její dlaň do ruky a jemně ji prsten navlékl. Když pak udělala i ona, tak se na ni jemně usmál. Přistoupil blíže, načež ji položil ruku na pas, přitiskl k sobě svou druhou dlaň ji položil na tvář a natiskl své rty na ty její. Tahle chvilka pro něj byla neskutečně kouzelná a dokonalá. Když se odtáhl, usmál se na ni.* Miluju tě. *Hlesl a pak už ji stiskl dlaň a počkal, pokud svědci přistoupí k oltáři a podpisu. Pokud tak učinili, oběma děkovně pokynul. Pak se otočil na ostatní.* Na proslovy jsem nebyl, i když mi jede pusa o sto šest. Do přípitku něco snad vymyslím. Zatím se můžeme přesunout vedle, kde na vás čeká občerstvení, jine jídlo a pití je na nás, dneska jste všichni hostmi! Hraje nám živá hudba, tak doufám, že se budete bavit. *Usmál se na ně, na všechny ostatní. Pak už se s Aless rozešli uličkou pryč. Jakmile se za nimi zavřely dveře, usmál se na ni.* Tak tedy, moje paní manželko, převlekneme se a jdeme tedy za hosty, co vy na to? *Usmál se a pokud pak došli do jejich převlékárny, vzal si na sebe tmavě zelený oblek, stejnoarevné kalhoty a pod sako si vzal triko od NATEA. Zatím ale sako zapl, aby Aless nic neviděli a pak spolu ruku v ruce zamířili směrem k restauraci. Tam se Remi sklonil, aby jí jemně políbil na tvář.* Nějak se sejdeme, krásko, oběhnu nějaké hosty. *Mrkl na ní, načež pak zamířil jako první k TRISS. Ovšem, jak procházel, tak si až teď všiml DRAGOSE. srdce se mu rozbouchalo na polach, úsměv zmizel a nahradila jej panika. Rapidně změnil svou cestu k čarodějce, otočil se, obešel si upíra co největším obloukem a nakonec skončil u TRISS.* Jsem moc rád, že tě tu vidím, milá Triss, a musím říct, že ti to sluší. *Usmál se a věnoval ji dlouhé a vroucné objetí.*
*Nate koutkem oka zahlédne Triss a slabě se jejím směrem pousměje. Ne, že by ji tu nečekal; podle něj Remi pozval snad celé město; ale nechtěl se s ní zhádat opět a už vůbec ne na Remiho svatbě. Proto svou pozornost směřoval k obřadu, přičemž se za REMIHO zády celou dobu pobaveně šklebil.* Hlavně nevyhrkni omylem "Ne.".. *Nakloní se k němu a sdělí mu škodolibě za zády šeptem. Pak už mlčí a počká, až je jemu neznámý muž (AXEL) oddá, načež zamíří podepsat dokumenty, že skutečně si tenhle okamžik nikdo nevybájil a pak už pokračuje za novomanželi, přičemž se uchechtne nad Remiho slovy a vůbec mu nedojde, že většinou bývá tradicí, že si proslov připraví i svědci. Oddělí se od nich teprve až tehdy, když zamířili se obléct a Nate do sálu; a jako první zamířil pro něco k pití.*
*Dragos vše sledoval s pohrdavým úšklebkem. Stejně mu to přišlo směšné. Ano, taky býval ženatý, ale to mu bylo dvacet a bylo nutné, aby zplodil dědice. Nechápe absolutně, proč by se někdo chtěl ženit teď. Podle Dragose, upírce ani férovi z manželství v dnešní době a hlavně v jejich situaci, neplynou žádné výhody, kvůli kterým by se mělo manželství uzavírat. A lásku jako důvod k uzavření manželství Dragos nebral. Moc dobře věděl, že když je jeden nesmrtelný, tak se nějaký stálý partner brzo omrzí, proč se ještě spojovat ve věčnost manželskou a pak řešit zdlouhavě rozvod nebo vdovské papíry. Proto měl taky důvod si vzít, co si vzal. Barvami svého oblečení dával tiše najevo pohrdání vůči svatbě a tomu, aby nesmrtelní uzavírali sňatky. Řeč Axela mu šla jedním uchem tam a druhým ven a dokonce se ani neubránil protočení očí.* /Komedie/ *Otočil hlavu na Taylora, když promluvil a lehce se zamračí.* Protože posledně, co tě hlídal, se rozhodl zhulit.. Má teď jinou práci.. *Odpoví mu.* Navíc tady si tě raději ohlídám sám.. *Dodá už s pohledem zpátky k oltáři, kde pokračoval obřad Pozvedne obočí v reakci na Remiho příjmení. Vlastně si teď uvědomil, že ho slyšel poprvé. Ale nebylo to poprvé, co jej slyšel v souvislosti se svatbou. Pro sebe se zamračí a odfrkne si a raději rychle opustí tyhle myšlenky. Zvlášť v souvislosti s těmi dvěma. Počká až ty jejich žvásty skončí se založenýma rukama a úšklebkem na rtech a pak opustí místnost.* Jdeme, TAYLORE.. *Pobídne ho. V sále si pak jako první všimne BOBA, který lehce svým oděvem vyčníval. Naznačil Tayovi kam jdou a aby jej následoval.* Sis popletl kontinent trochu, ne? *Rýpne si do něj pobaveně.*
*Celý obrad trvá kratšie, než očakáva, ale je za to len rád, pretože nemôže ho prestať pučiť z oblečenia, ktoré si manželia zvolili, no zároveň ako na nich pozerá, cíti sa akosi podivne, akoby sa cez neho rozlievala emócia, ktorú ešte nezažil.* No, nakoniec vôbec nie sme jediní, kto sa obliekol výstredne. *Pošepká LÓNIMU do ucha a žiarivo sa na neho usmeje, keď si ho prebehne pohľadom.* Stále si najkrajší v celej miestnosti. *Doplní a horúčkovito si pritiahne CHLAPCOVU ruku k svojím perám a potom k svojej hrudi, obzerajúc sa dookola, aby si prezrel hostí.* Poznáš tu niekoho okrem Axela? *Opýta sa svojho PARTNERA a kývne hlavou k oddávajúcemu, u ktorého ho ani neprekvapuje, že si vybrali jeho.* /Axel vie asi prosto dávať ľudí dohromady. Je ako anjel lásky./ *Pomyslí si pobavene, ale jeho úsmev sa trochu zamrzne na LÓNIHO tvári, ktorú skúma svojim pohľadom, akoby ho videl prvýkrát, až pri tom trochu zabudne zatvoriť ústa. Z celého jeho sekundového primrznutia na mieste jedine s fungujúcim mozgom, ktorý premýšľal len o osobe vedľa seba, ho vytrhne pohyb a to, ako ALESS a REMI šťastne odchádzajú spolu od oltára a idú sa prezliecť, pričom im jemne tlieska. Nakoniec sa musia presunúť do inej časti, kde už sa začne zábava a tak stiahne LÓNIHO za ruku hlbšie medzi ľudí, ktorých je tam neúrekom, akoby ich Aless a Remi nakopírovali iba na túto príležitosť, no medzi tvárami si všíma aj také, ktoré pozná. Vidí CASTORA, ktorému kýve, aj TAYLORA spolu s upírom (DRAGOSOM), ktorého možno on sám na tejto svadbe ani nečakal a dokonca uvidí aj TRISS, ktorej iba zamáva, ale ihneď sa vráti pohľadom k SVOJMU ČARODEJOVI.* Chceš si zatancovať prvý tanec? *Opýta sa ho jemne, napraví mu vlasy za ucho a šťastne sa usmieva popod nos. Prisunie sa k nemu ešte bližšie a tak cíti LÓNIHO kožu a dych na svojich odhalených miestach, ale cíti sa príliš zamilovane, než aby na túto blízkosť pomýšľal inak než romanticky.*
*Kim si mlčky prohlížela hosty. Řadu z nich neznala - spíše většinu - ale nemohla si nevšimnout BOBA, který i v této společnosti poněkud vyčníval. Uvažovala, jestli nezajde pozdravit, ale jednak si všimla, že už k němu míří TAYLOR v doprovodu muže, kterého neznala, tak se rozhodla konverzaci nenarušovat a prozatím zamířila ke stromečku, který přinesla TRISS, aby zanechala novomanželům vzkaz i ona. Vybrala si jeden z lístečků, nakreslila na něj kávu a fotoaparát a zezadu napsala krátký vzkaz;* /Z náhod občas vznikají ty nejlepší věci. Věřím, že to platí i pro váš vztah a naše přátelství. KW/ *Zkontrolovala, že v malé mošničce, kterou měla zavěšenou na ruce, měla to nejdůležitější, krabičku s dárkem pro novomanžele, kterou jim chtěla osobně předat. REMI se momentálně bavil s TRISS, takže pohledem hledala ALESS. Všimla si jí v restauraci, tak se vydala k ní, aby jí poblahopřála.* ALESS! Přeji hodně štěstí ve všech nastávajících staletích. *Mrkla na ni se zářivým úsměvem, zatímco z mošničky vytáhla krabičku.* Přemýšlela jsem, co vám dát. Není to kdo ví co, ale věřím, že vám to oběma udělá radost. Ale také jsem vám ho chtěla předat osobně, ne ho anonymně položit na hromadu. *Pokud se k nim REMI připojil, předala jim dárek společně, v opačném případě jej předala ALESS. Šlo o dva umně vyřezávané přívěsky z ebenového dřeva na kožených šňůrkách, doplněné rubínem.* Říkala jsem si, že tohle přesně symbolizuje vaše spojení, víla a upír. *Dodala s úsměvem.* Navíc, žádný kov.
*Nadšene, s detskou radosťou v očiach si všetko obzerá - to ako sa miestnosť plní ľudmi, ktorí sa navzájom nejako poznajú, ako sa každý obliekol čo najkrajšie sa im dalo, a ako sa v miestnosti drží pocit lásky a domova, ktorý ho hreje napriek tomu, že má odhalený trup a vonku postupne začína zima.* Ale keď všetci sú tak krásni, aj tie ozdoby sú krásne. *Povie zasnívane, lebo si vždy prial sa zúčastniť niečoho takéhoto, ale nie len ako pozorovateľ z diaľky, ale ako plnohodnotný hosť. Vráti sa však k TANOIOVEJ tvári, keď mu povie, že je preňho najkrajší práve on napriek tomu, že je miestnosť preplnená krásnymi ľudmi, kvetmi a ozdôbkami.* Naozaj? *V jeho hlase prekypuje radosť, ktorú môže hocikto vidieť na jeho žiariacej tvári.* Podľa mňa si najkrajší ty, TANOIA. *Povie mu úprimne, a ako si pritisne jeho ruku k hrudníku, natiahne sa k nemu bližšie, a venuje mu rýchly bozk na pery. Potom sa už venuje hlavne obradu, ktorý nechcel rušiť, kým očami sa mierne obzerá navôkol a hľadá známe tváre. Dokonca sa aj prizrie lepšie k neveste a ženíchovi, keď okolo nich utekajú preč, s čím sa dostane k svojmu verdiktu.* Určite poznám MERITRISS, bola to prvá osoba, ktorú som spoznal v New Yorku. Ďalej spoznávam toho upíra TAYLORA, asi z Hiramovej oslavy. A ešte ty a...tamten starší čarodej, myslím, že sa volá BOB. Ale s ním by som sa radšej nestretol tvár v tvár. *Požiada nakonci, pričom sa ešte raz zamyslí.* A možno som stretol aj MLADOMANŽELOV niekde...iba že v druhom pohlaví? Bola to taká zvláštna párty, a nie som si teraz veľmi istý. *Prizná sa, s čím sa zdvihne a plynule prejde do druhej miestnosti, pričom sa pritisne na svoju PRIATEĽA.* Určite si môžme zatancovať. *Povie zasnene, ale zároveň si uvedomí, že všetci čakajú.* Ale nie je to ta, že prvý tanec majú iba mladomanželia? Poďme radšej zatiaľ za niekým. *Navrhne láskyplne s myšlienkou, že si určite rád neskôr zatancuje.*
*Bob sledoval celý obřad. Nebaví ho. Svatby jsou nuda. Za to jídlo a pití ho baví víc. Dnes ho láká hlavně to pití, ale nejdřív musí za nevěstou. Musí držet tradice, jinak ho jeho matky při další seanci proklejí. Už jen z té představy se ošije. Rozhlédne se a uvidí ALESSANDRU, jak se jde převléknout, tak jde za ni. Cestou ho zstaví DRAGOS a on se na něj naštvaně podívá a zvedne ruku, aby ho umlčel.* Moment, nejdřív povinnosti, pak tvoje vtípky.* Prohlasí. Dojde ALESS a stoupne si k ni zády a udělá kolem ní iluzi. *Zdravím, víte, mám pro vás svatební dar a dle tradic ho musím předat manželce. Takže gratuluji a ať vám je Freya nakloněna.* Prohlásí a natáhne k ní ruku v níž má krabici s dárkem. Je to kotě. Černé perské kotě, co nemá zdeformovaný čumáček. Je krásně načechrané a trochu naštvané, že je v té krabici. Ale nevěděl, jak jinak ho předat.*
*Keď aj LÓNI upozorňuje na vyzdobenú miestnosť a na všetky osoby, ako sa na nich trbliecu šaty alebo akí sú všetci rôznorodí, je z toho ohúrený rovnako ako JEHO PRIATEĽ. No nakoniec predsa len skončí na rovnakom bode ako každý raz predtým a stlačí mu dlaň v tej svojej.* Nezabúdaj, že som fér, pre mňa si najkrajší, môj magický kocúr. *Šťastne, s nefalšovaným potešením odpovie a bozk, ktorý si vyslúžil, prijme na pery s vďačnosťou a opätovanou láskou. Navráti svoju pozornosť obradu, aj keď by si prial, aby boli zahrabaní niekde pod lístím v lese, keby cítil stromy, no nemôže však povedať nič - kvetiny tam majú a on sám nechá niekoľko ďalších vyrásť neskôr, len čo všetci budú mať na práci rozhovory, tanec, balenie, vtipkovanie, jedenie a záležitosti, týkajúce sa takýchto stretnutí.* /Aj keď to asi nebude dobrý nápad v týchto priestoroch./ *Napadne mu spätne a vypočuje si zoznam ľudí, ktorých LÓNI pozná a prikyvuje.* Myslím, že poznám skoro každého, čo ty. Môžeme si ich rozdeliť, ak budeš mať záujem venovať sa ďalším osobám. *Nadšene mu navrhne. Nechce a ani nemôže ČARODEJA celý večer držať pri sebe, aj keď by sa s ním rád zabavil na parkete, vonku, urobil trošku bláznivých hlúpostí a možno niečo ďalšie. Keď sa obrad skončí, dáva si pozor na rastliny, pohádzané po zemi a nadšene cupitá popri SVOJMU PARTNEROVI.* Axel v tom vyzeral vtipne podľa mňa, nemyslíš? *Podpichne trochu Lóniho učiteľa a obzrie sa, akoby čakal, že za nimi bude rovno stáť s pripravenými úmrtnými listami, no sú tam iba ďalšie osoby, hrnúce sa za nimi, zabrané v rozhovoroch či v pozdravoch. Ako sa pridržiava ruky vedľa seba, neuvedomuje si, aký je z toho všetkého trochu nesvoj. Nevie, ako tieto veci prebiehajú a nečakal, že to bude tak oficiálne, no zároveň sa mu zdá, že to prúdi dostatočne rýchlo na to, aby mohli niečo stihnúť. Prekvapene pozrie k LÓNIMU a obočie mu vystrelí dohora, keď už sa aj chystal chytiť CHLAPCA pri sebe za pás.* Naozaj? No, to som nevedel. *Zasmeje sa nervózne, chytí sa za čelo, ale už tak rád by si zatancoval. Nakoniec však nasleduje SVOJHO MILOVANÉHO pomedzi ľudí niekam, kam ho tiahne, k niekomu, koho si vyberie. Sám nechce veľmi hovoriť, s kým si vlastne mali ísť rozprávať. Všetci vyzerali, že sú už v rozhovoroch zabraní, no aj tak zbadá AXELA v dave.* Nechceš ísť za tvojim mentorom alebo… no, za Axelom? *Opýta sa zvedavo a jeho tvár je skoro detská, akoby sa pýtal na zmysel života.*
*Obejme REMIHO, když se k ní dostane a uculí se.* I tobě, nevěsto. *Oplatí mu vesele a zaznamená i NATEA, jemuž trochu váhavě úsměv opětuje, protože...čert ví jak na tom byli, ale hádat se tu nemínila. Stejně tak její pozornost upoutávají během večera další povědomé tváře, i TANOIOVI zamává a otočí se zpět k REMIMU.* Tak gratuluju, jaký je to pocit, být zadaný? *Mrkne na něj a stiskne mu ruku, jestli s ní neucukne, aby mu skutečně pogratulovala ke sňatku.* Už se těším na první manželský tanec, určitě zazáříte. *Usměje se na přítele a zbloudilý pramínek si zastrčí za ucho a rozhlédne se.* Máte tu docela dost lidí, známých i neznámých tváří pro mě. Svět je malý. *Zasměje se ještě a zhoupne se na patách.*
*Remi se zasmál, vesele se s ní pak zatočil a pak se postavil tak, aby jí viděl do očí a mohl jí vzít za ruce.* Moje milá TRISS, ten pocit je úžasný. Už jsme se cítil šťastný, ale tohle, tak tohle j něco mnohem,. mnohem jiného. Ale musím říct, že se mi to moc a moc líbí, je to kouzelné. *Uznal a pak se trošku zašklebil.* Možná, že to zvykání bude horší, ale i kdyby, jsme zvědavý a natěšený na to, co mi život přinese. *Usmál se na ni. Pak pokýval hlavou.* Tanec bude, budeee, a můžu po něm vyzvat ještě tebe? *Zazubil se od ucha k uchu.* Ach ano, no, musím podotknout, že upíři jsou tedy všeci od Aless, ale většina zbytku je ode mě, jsem takový sdílný, ale jsem rád. Ale upřímně, támhletoho pána jsem tu nečekal. *Pokývl hlavou k DRAGOSOVI.* Bojím se ho, nebudu lhát, haha, jako kdybych to uměl!! *Zasmál se.*
*Zachichoce sa od radosti, a spokojne sa presúva do miestnosti plnej jedla, tanca a ľudí. V tejto druhej miestnosti mu prišlo, že tu bolo ešte viac ľudí ako na obrade. Trochu nechápavo nakloní hlavu a pozrie sa na TANOIU.* A ty tu nechceš byť so mnou? *Zarazí sa, nakoľko tak rozumel tomu, že by sa chcel FÉR rozdeliť. Zamyslí sa nad tým, ako vyzeral AXEL, keď dvojicu oddával, a až teraz si uvedomil, že skutočne mal na sebe veľmi zvláštne oblečenie. Od smiechu sa musí teda chytiť aj za holé brucho, a trošku ho ohne dozadu.* Ani som si ho nevšimol, keďže aj pár mali ozaj vtipné šaty. *Prizná sa a je aj rád, že TANOIU zastavil, aby nespravili nejaký spoločenský prešľap, ktorý by mu dal AXEL definitívne vyžrať. S tým spomínaného čarodeja opäť vyhľadá a nervózne kývne ramenami.* Môžme. Aj keď za ním pôjdem jedine s tebou. *Povzdychne si, keďže si stále spomínal na vtáčika, ktorému AXEL ublížil.* Môžeš viesť cestu.* Navrhne TANOIOVI, a necháva sa viesť ako jemný vánok medzi ľuďmi.*
*Když došla do převlékárny, sundala ze sebe oblek, jenž měla na obřadu a konečně si ona oblékla svatební šaty, které si pořídila. Bílé dlouhé šaty, s vysokým rozparkem na jedné straně, kde korzet byl pokryt květinami a motýlky, ramínka spadala na pažích, nechtěla nic honosného, líbily se jí svou jednoduchostí a jak se nesly v duchu víly. Když pak byla převlečená, ještě cestou koukla na REMIHO.* Jasně, že jo, sejdeme se někde mi amore. *Pronesla a pak už se sama vydala za ostatními. Chtěla si promluvit s Lily, ale to už viděla, jak k ní mířila KIM, lehce na ni zamávala a vydala se k ní také, ale to se už u ní objeví pro ni docela známy muž. (BOB). Chvíli jej pozorovala, co dělal, než se na něj usmíval, když slyšela jeho slova.* Děkuju mockrát za dar i za přání. Vy musíte být Robert, že ano, Remi o vás trochu mluvil. *Usmála se na něj, než začala zkoumat krabici, jakmile odklopila víko, div na ni neskočilo malé naštvané kotě.* Teda, tak to jsem nečekala, ale je to milé, Eiza bude mít kamaráda. *Zazubila se a vzala si kotě do náruče.* Doufám, že se budete bavit, přeju příjemnou noc. A snad se ještě dneska potkáme.*Usmála se na něj ještě jednou. Pokud shodil iluzi, rozešla se dál, krabici i malé kotě předala Jasmine, která se jen uculila, Aless pak konečně došla ke KIM.* Ahoj, taky tě moc ráda vidím a moc děkuji, jsem ráda, že jsi přišla. *Zazubila se na ni a převzala si i od ní dárek, který hned otevřela a koukla dovnitř.* Páni, je to nádherné. Tohle se bude Remimu určitě taky líbit. *Prohlížela si to, než se pak na ni podívala.* A mimochodem sluší ti to. Dáš si něco k pití?
*Zarazí sa a pozrie na svoju spoločnosť, na o trošičku nižšieho ČARODEJA a nakrčí obočie.* Nie zlato, chcem byť s tebou celý čas, najradšej s tebou trávim čas… *Ubezpečuje ho.* /Vieš, že si pre mňa zo všetkých najdôležitejší./ *Doplní ešte v mysli a dúfa, že LÓNI vie, že ako fér mu hovorí pravdu a ani nie je zvyknutý klamať, pretože si na to nemal kedy zvyknúť. Postupne, ako sa motajú pomedzi ľudí, všimne si, že TRISS mu rovnako zakývala a tak sa usmeje, než sa sám rozosmeje nad AXELOVYM outfitom, ktorý však taktiež vymenil už za niečo inšie, rovnako ako Aless a Remi, ktorí pôsobia, akoby si oblečenia vymieňali a požičiavali navzájom. Už skoro k LÓNIMU vyhrnie, že keď oni dvaja budú mať svadbu, tak mu rád niečo svoje požičia, no zarazí sa, pretože on nikdy nad svadbou nepremýšľal a ani ju nepotrebuje, ale niečo je na tej atmosfére priťahujúce.* /Ak by ale chcel, vezmem si ho./ *Napadne mu, nevediac, či vôbec túto myšlienku nepočul aj BLOND ČARODEJ vedľa neho.* Alebo som zmenil názor. Najskôr si pôjdeme po niečo na pitie alebo jedenie, čo povieš? A vezmeme pohárik AXELOVI. *Navrhne naradostene a šťastne si poskočí na mieste, na krajoch očí sa mu vytvárajúc malé vrásky smiechu, keď sa zatočí s LÓNIM raz na mieste tak, ako mu okolie dovolí a stiahne ho za ruku ku stolom, stále pozerajúc smerom k SVOJMU PARTNEROVI.*
Tak třeba na to taky jednou přijdu. *Vypadá šťastně za kamaráda a zasměje se po slovech k tanci. Veselé pokýve hlavou.* Jistě jistě, určitě se během večera zastav. Budu jen ráda! *Mrkne na něj. Otočí se k DRAGOSOVI a nepatrně ztuhne a pak skočí pohledem k REMIMU.* Jo...no já taky ne. Jsme na tom dva. Nezbývá než doufat v to, že vše bude vpohodě... *Pokroutí si sama pro sebe hlavou. Jasně, byl tu i Axel, který s ní taky neměl zrovna vřelý vztah, vlastně to bylo asi dost vzájemné, vesměs. Triss byla splachovací.* Hele utíkej, ať na mě ostatní hosté nežárlí, určitě se ještě potkáme během večera. *Obejme ho a pak dodá.* A ještě jednou gratuluji.
*S úsměvem zamávala na BOBA, se kterým se ještě před chvílí bavila ALESS, ale pak už svou pozornost stočila k upírce.* Jsou takové neutrální, klidně si je můžete střídat. *Zazubí se.* A co teprve vám dvěma, úplně záříte. *Usmála se.* Popravdě, dám, pokud je v nabídce i něco jiného, než A a B. *Zavtipkovala.* Mimochodem, to kotě je násherné. Bob má skvělý vkus. *Usmála se. S tím, snad společně s ALESS, zamířila k baru. Očima přehlédla nabídku krve, pro sebe se zasmála a sáhla po whiskey a něčem, co vypadalo, a jak sama doufala, taky bylo, cola. Přitom věnovala úsměv NATEOVI, který už tam stál. Zaujalo ji, že měl v porovnání s většinou osazenstva poměrně jednoduché oblečení. Sedělo to k němu.* Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo vyrazil v černém, trochu jsem se bála, jestli to na svatbu nebude smutně, hvězdičky nebo ne. Ale vidím, že je to spíš o tom, jak jej člověk dokáže vynosit. Sluší vám to. *Dodala s úsměvem.*
Řekl bych, že to je něco na co se nesmí spěchat, ale myslím si, že bych si asii...no...že bych asi enměl právo to říkat. *Zasmál se Remi. Pak se na ni usmál.* Bude!! Nebudeme na něj koukat, a třeba pak nepřijde. *Zasmál se, i když to byl smích opatrný a nervózní. Pak na ni koukl, objetí mu opětovala kývla.* Jasně, ale ještě se u tebe zastavím!! *Mrkl na ni, a pak už zamířil dál do davu, rozhlížejíc se, ke komu by se přifařil. Spatřil pak NATEA u pití a taks e rozhodl jít za ním.* NATEEE!! *Vyjekl a objal jej, načež se zasmál.* Chlape, jsme rád že tu jsi, jak se daří? *Zasmál se a sám si nalil pití, aby se napil. Pak na něj koukl a drkl do něj loktem.* Hele, co mám! *Pronesl pyšně, načež se k němu naklonil a dal si na stranu zelenou vestu, pod kterou bylo vidět triko od čaroděje.*
Ach, dobre. Len to znelo, ako keby si chcel za niekým ísť, a zbaviť sa pri tom mňa. *Prizná sa mu mierne smutný, a kebyže má etraz odhalené ušká, bolo by túto emóciu na nich vidieť veľmi dobre. Ale všetko sa vráti späť do veselej nálady, keď ho jeho PRIATEĽ uistí aj cez prstene, ktoré patrili iba im dvom, a mohli sa cez ne počuť iba navzájom. Objíme TANOIU okolo bokov, pritiahne si jeho vyššie telo k sebe, a venuje mu bozk na líce.* Dobre, tak poďme zobrať niečo na pitie. *Súhlasí poslušne, a presúva s asmerom ku stolom, kde si vezme pohár s kolou, ktorá mu začala veľmi chutiť, lebo bola až priveľmi sladká.* Čo by podľa teba chcel AXEL? Niečo s alkoholom možno? *Ukáže na tácky čerstvo naliatého vína alebo šampanského. Dokonca za nimi videl aj niečo s farbou medu, bolo to v širokých pohárikoch s ľadom, ale tekutiny v nich bolo málo.* Zoberieme to šampanské? *Napadne mu nakoniec, keďže to bol slávnostný nápoj, a s týmto druhým nápojom v ruke sa začne presúvať s TANOIOM po svojom boku až ku jednému zo svojich učiteľov.* AXEL! *Ohlási sa, aby o nich vedel, ale drží sa až moc blízko k FÉROVI. Natiahne svoju ruku s pohárikom k staršiemu čarodejovi.* Na. Pre teba.
*Čaroděj otočí pohled na blondýnku (KIM), co k němu dorazí. Pobaveně se uchechtne.* Nemám rád nic komplikovaného.. A když jsem dostal svolení od ženicha si vzít něco, v čem se budu cítit pohodlně, ale pořád to bude slušné, tak jsem to vzal.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Ale myslím si, že černá je vhodná.. Přeci jen teď umřela Remiho svoboda a bude z něj podpapučák, jak to tak vidím.. *Zasměje se krátce.* Nemyslím si, že to tady někomu vadí.. Většina přítomných je asi stejně zvyklá většinu času nosit černou.. Takže dokud jsou to krásné elegantní šaty, tak vše dobrý.. *Dodá s úsměvem a mrknutím, než je přepaden REMIM zezadu do objetí. Otočí na něj hlavu a pozvedne obočí.* Kdybych tady nebyl, tak se neoženíš.. Nezapomněl jsi na takový malý detail? *Zeptá se ho s úšklebkem.* A bude mi líp, až budu mít krev v alkoholu a ne alkohol v krvi.. *Dodá s uchechtnutím a poukáže na svou skleničku, než se vymotá z jeho objetí a otočí se k oběma bokem, aby se mohl na Remiho podívat.* To je dobře.. Protože pak jsem ten dárek pro Aless netahal zbytečně. *Prohlásí pobaveně a trochu spiklenecky.* Jinak když už jsi mě prásknul jménem, co takhle nás představit.. *Pobídne Remiho a hlavou naznačí KIM.*
Myslím, že půjčovat si je určitě budeme, ještě jednou děkuju.* Mrkla na ni a jejímu vtípku o krvi se jen zasmála, načež dárek od ní předala opět jednomu ze svých upíru, aby to vzal k jejich věcem.* Ano s tím kotětem máš pravdu, teď budeme mít doma už dvě kočky, to bude veselo. A co se oblečení týče, tak je jedno, kdo si co vzal přece. *Pronesla s úsměvem a když došla k baru, nechala si nalít zatím jen čistý bourbon, zatímco se koukla vedle na REMIHO a NATEA.* Nejsem si jistá, zda u něj sedí pojmenování podpantoflák, to se uvidí časem. *Zazubila se na oba a pak koukla na KIM, načež se napila svého pití a jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Remi jej poslouchal a smál se. Jakmile ale Nate prohlásil svůj výrok, vykulil oči.* Počkej počkej, krev v alkoholu? Ty jsi mi tajil že jsi upír? *Pronesl Remi, než nad tím, asi možná přeřekem zavrtěl hlavou a pak se zasmál, načež s e opět napil a opřel se o stolek vedle něj. Pak se až teprve otočil na KIM a zasmál se.* Jsem ale jelito!! Takže, tohle je KIM, KIM, jsem moc rád, že jsi dorazila, moc ti to sluší! *Usmál se a objal ji, pak koukl na Aless.* No, a mou MANŽELKU tedy, tu už znáš. *Zavrněl, přešel k Aless, a vtiskl jí jemný polibek na rty. Pak se koukl na NATEA a KIM.* KIM je moc hodná a šikovná fotografka, no vidíš, možná pro tebe, pokud to dopadne, budu mít práci!! *Uculil se na civilku. Pak koukl na NATEA.* A Nate, to je hodně dobrý kamarád, a taky herec ostatně, jestli ti je jeho obličej povědomý. *Zazubil se.*
*Všimol si, že bol LÓNI trochu pokleslý z myšlienky, že by Tanoia nechcel byť s ním, ale nebola to pravda a dokáže mu to len tým, že bude s ním. Chce si to užiť.* /Neboj sa, zlato, užijeme si to. Len čo sa to viac rozbehne, zatancujeme si, dáme si drogy, ak budeš mať chuť, pokojne mi povedz a zbehneme niekam von./ *Navrhne svojmu PRIATEĽOVI v jeho blízkosti, do ktorého sa na sekundu roztopí, skoro akoby sa držal na nohách opierajúc sa o LÓNIHO telo, keď si nechá vtisnúť bozk na líce, ihneď ho oplatiac späť.* Bozk za bozk. *Zachichúňa sa ako školáčka, ktorá akoby poza školu trávila čas so svojim idolom. Ako sa pridružia k stolom, ihneď hľadá niečo nealkoholické, no bylinkové, ovocné alebo čistú vodu. Vezme do ruky jeden pohárik a ovonia, pričom sa zachveje a tvár sa mu skrúti do znechuteného výrazu.* Uh. *Pohár odloží a pozrie k LÓNIMU a na jeho kolu.* No, AXELA tak nepoznám, ale možno toto? *Ukáže na nejaký drink tyrkysovej farby, z ktorého sa dvíha jemná para, no ovoniať to nechce. Má však pocit, že je to niečo vílie, ale ani ochutnávať to nechce a tak pokrúti hlavou, prejdúc poza LÓNIHO chrbát, ktorého sa jemne dotkne bruškami prstov, než sa zahľadí na červené víno.* Čo tak niečo klasické? *Opýta sa nadšene svojho PARTNERA a vezme pohár na stopke do ruky, jemne sa usmievajúc.* Môžeme mu do toho niečo namiešať. *Navrhne potmehúdsky a trošku nadvihne obočie, akoby očakával LÓNIHO povolenie, za ktoré by bol však rád. No to už CHLAPEC berie do ruky niečo iné a presúva sa k AXELOVI a tak ho nasleduje, zo stola vezme v rýchlosti pohár s niečím, čo naozaj vyzerá ako džús alebo ovocný sekt a posúva sa za telom, ktoré ho tak neskonane hypnotizuje každý jeden raz, skoro akoby na LÓNIHO vlasoch hralo slnko a mohla sa mu z lúčov na hlave vytvoriť korunka, znázorňujúca jeho čistotu a srdce. Začne k jeho šiji naťahovať ruku, no to už sú pred AXELOM a tak si nadšene poskočí, až dopadne pred STARŠIEHO ČARODEJA s úsmevom na perách a zhlboka sa napije.* Na zdravie. *Zvolá a aj keď majú obaja pohár v rukách, dáva si však pozor, keď sa AXELOVI hodí okolo krku.*
*Ač celou tuto událost moc nepodporoval, hlavně tedy kvůli složení samotného páru, který tento den měl přejít do svazku manželského. I tak by však byl radši vepředu, aby to viděl zblízka. Byl tam přece, aby svého kamaráda podpořil..nebo mu spíše udělal radost. Podpořit jej v uzavření manželství s Alessandrou? No do toho se už dvakrát tak moc neměl. Víc jak ona jej však v jednu chvíli zajímal někdo jiný – Sasha. Měl s ním jít zde, ale nakonec zde skončil s někým, kdo mu nahání hrůzu.* Ja..byla zábava ho odtamtud tahat, vážně jo. *Pověděl, když na to namátku zavzpomínal a jemně se oklepal. Ty poznámky, co z něj padaly, byly poněkud zajímavé. Na dodání další věty už neodpověděl. Zas tak moc se ptát nechtěl. Už tak musel Dragosovi přijít docela otravný. Samotný obřad pak sledoval, zatímco si místy hrál s prstenem, opět podobně jako Arabela. Možná by i slzy uronil, přeci jen byl citlivka, nuže v tomto případě to nešlo. Pouze udržoval jemný úsměv, aby se neřeklo. A jak to bylo s tleskáním? Opět, aby se neřeklo, krátce zatleskal, s docela lehkým nezájmem, který na něm mohl Dragos poznat.* /Jsi tu pro Remiho, nic ostatního tě nezajímá./ *Připomněl si pak, načež následně kývl a společně se svým doprovodem (DRAGOSEM) opustil místnost. Celou dobu se jej pak držel, ne však doslova. Prostě jej následoval, aby neměl problém. Jakmile mu pak padne pohled na BOBA, starostlivě si jej prohlédl. Nevypadal zrovna moc živě, spíše jako chodící spánkový deficit. Než-li se však stačil zeptat, zmizel mu ROBERT z pohledu.* Vypadá jako každý student umělecké během období klauzur..nebo maturity, vyjde to vesměs nastejno. *Okomentoval Robertův vzhled téměř automaticky, než se znovu odmlčel.* /Klidni se, toho vedle to nezajímá./
To věřím.. *Odpoví ještě Dragos cynicky TAYLOROVI. Byl na svého svěřence naštvaný. Ano, byl hodně mladý, ale taky byl dost zkušený a Dragos doufal, že si ve výcviku nového upíra povede dobře, ale jak to tak vypadá, tak je na to asi ještě dost nedozrálý. A Dragos mu nemůže pořád dávat šance, jinak se mu klan vzbouří, že ho protěžuje. Jakmile jej ROBERT tak sprostě obešel, tak si odfrkne.* Prý vtípky.. Bastard jeden.. *Zabrblá si pro sebe a vrátí pohled na TAYLORA.* Vypadá jako člen společnosti P. T. Barnuma.. *Prohlásí, když vyprovází Roberta pohledem.* Fajn.. Někdo další, koho znáš a chceš si s ním pokecat, než na tuhle šaškárnu přestanu mít náladu? *Otáže se ho, zatímco založí ruce na hrudi.*
*Robertův vzhled jej poněkud znepokojoval. Vypadal, jako by naspal sotva tři hodiny. I tak se neubránil okomentování, po němž však měl v plánu na nějakou tu chvíli zmlknout, poněvadž se mu zdálo, že už mluví moc a mohl by působit příliš otravně. Na druhou stranu..neměl na Nat.* Ja, i takový popis by odpovídal. *Načal, načež si opět z nudy zatočil prstenem.* Ale nevím, zda se řídíte filmem, nebo realitou. Docela se to liší. Znám ovšem obojí. *Pokrčil pak rameny, načež se rozhlédl po okolí, aby zjistil, kolik známých tváří tu vidí. Rozhodně však chtěl jít za Remim a poblahopřát mu. Ne tedy k uzavření sňatku, ale k tomu, že u toho byl střízlivý.* Chtěl bych jít poblahopřát Remimu, pokud by to nevadilo. *Nadhodil.* Narovinu se divím, že přišel k oltáři střízlivý a při vědomí.
*Bob ALESS poslouchá a přikývne.* Ano. Snad máte dost alkoholu, má rodina a všechno mě vysírá.* Prohlásí a vydá se pryč.* Ahoj KIM.* Pozdraví ji a odejde pryč. Zamíří si to rovnou tam, kde je alkohol. Bar. Chce se vyhnout interakcím dokud se neopije a nebude mu jedno, co udělá. Kletba, co na něj sestra dala byla extrémně nepříjemná. Objedná si pivo a poté celou láhev medové whisky. Sice ji nemá rád, ale dnes se klidně i poblije, aby přežil tu kletbu aspoň někde a ne doma, kde to je ještě horší. Pivo do sebe hodí během dvaceti vteřin. A pak si nalije do skleničky do půlku whisky a do zbytku dolije colu. Prasárna, ale aspoň to bude sladké a on si to aspoň trochu užije. Na baru přistane papoušek a kriticky se na něj podívá.* Že se ti vyplatilo tahat se s tou démonskou courou.* Prohlásí papoušek.* Ty radši mlč Davide. Aspoň nejsem ptáček s malým ptáčkem.* Vyplázne na něj jazyk.* Přerostlé děcko...* Prohlásí David.* Ukecanej ptáku.* Vrátí mu Bob.* Prašivá kočko.* Prohlásí David.* Pfff... jsi víc prašivej kocour, jak já! Takže se uklidni.* Řekne Bob a napije se svého pití. Papoušek se na něj dívá jestli to myslí vážně.* Pardon? Tos řekl ty jo?* Bob se na něj zazubí s kočičími zuby a papoušek zapíská místo smíchu.*
*Rozesměje se nad Nateovou poznámkou.* Hádám, že i tak se to dá brát. Věřím ale, že to bude spíš skon hodný slavení, než smutku. A souhlasím, Aless, vypadali jste v tom oba skvěle. *Zazubí se na Aless, než Remimu oplatí objetí.* I já jsem ráda, Remi. Je to skvělý zážitek. I vám dvěma to moc sekne, je to tím oblečením, nebo tím svazkem? *Popíchne ho, ale v dobrém. Pak se otočí k Nateovi a podá mu ruku. Pokud ji stiskne, její vlastní stisk je pevný a upřímný.* Jasně že je. A pokud mě instinkt vede dobře, nejspíš je v reálu stejně pohodový, jako Triss. /Tu bych měla taky skočit pozdravit a zeptat se, jak na tom je po tom lunaparku./ Každopádně, ráda tě poznávám, Nate. Jsem fotografka, jak už Remi zmínil, ale to spíš volnočasově, jsem taky zdravotní sestra. *Pak se zájmem koukne po Remim.* Tak práci, říkáš..? *Nadhodí se zájmem, zatímco upije ze své skleničky.*
*Nate ještě pobaveně přikývne na slova KIM, než kousek pootočí hlavu.* Já už slyšel hodně a šance jsou tak 70 na 30.. *Uchechtne se na slova ALESSANDRY, zatímco přiběhne REMI.* Myslím to tak, *Řekne důrazněji, ale pobaveně.* ty jeden upíroholiku, že mi bude líp, až v mých žilách bude převažovat alkohol nad krví a ne naopak.. *Uchechtne se, načež jej vybídne k představení. Nate směrem ke KIM kývne místo pozdravu a dodá krátké.* Těší mě. *V hlavě mu však probleskne myšlenka, že si s Triss musí vážně už promluvit. Zatím ještě ale nechtěl odcházet z rozhovoru a tak se obrátí zpět na REMIHO.* A jsi dvojité jelito.. *Opraví ho s tichým smíchem.* Nebo mi připomeň.. Kdy, že jsem měl šanci tvou manželku poznat? *Optá se a následně dodá.* Jako teda.. Znám z vyprávění.. Tvýho.. *Ušklíbne se škodolibě a začne odpočítávat na prstech.* Když jsi si mi stěžoval, že je příšerná, že s tebou hodila o stěnu baru, že by sis o ní ani kolo neopřel, pak že jste se vyspali a ne jednou, a že možná není tak příšerná, a pak bum, oznámení svatby, a že jsi myslel na mě, když jsi ji žádal o ruku.. *Začal Nate kolovrátek a škodolibě se u toho uchechtával.*
*Dragos na slova MLADÉHO UPÍRA pozvedne obočí.* On je o něm nějaký film? *Pronese s nádechem otrávenosti.* Ovšem že je.. *Odpoví si ale následně sám.* ..a jako vždycky nebude ani trochu přesný beztak.. *Zavrčí si ještě pro sebe, než se rozhlédne, aby zjistil, že se Robert už vrátil a je u baru stejně tak jako Remi; a Alessandra a další jistě otravné vzduch dýchající stvoření.* Fajn.. Skleničku na baru bych stejně uvítal.. *Prohlásí a zamíří tam vědom si toho, že ho Tay následuje. Objedná si na baru a pak se otočí na ROBERTA jehož část konverzace má šanci zaslechnout.* Jestli jsem někdy tipoval, že tě uvidím se hádat s ptákem, tak jsem spíš čekal trochu jiného ptáka.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Zase zdrhneš, nebo tentokrát už mi hodláš věnovat pozornost? *Probodne jej následně pohledem, přičemž si stále bokem hlídá Taylora.*
*Upírka se na KIM usmála.* Jestli myslíš přehozené oblečení nás dvou, tak děkuju, tohle byl nápad manžela, měla jsem o tom jisté pochyby, ale nakonec to nebylo tak zlé. *Uchechtla se a napila se, než se přivinula k REMIMU. Který e tam objevil také a polibek mu opětovala. Chvíli je s úsměvem pozorovala, než svůj pohled věnovala NATEOVI, kterého poslouchala.* On asi občas zapomíná, ale to nevadí, tak tedy oficiálně, jsem Aless a ty musíš být ten čaroděj, co s ním létal po New Yorku, jak mi nadšeně vyprávěl. *Usmála se na něj, přičemž pak jen pozvedla obočí, jakmile slyšela, co čaroděj povídal dál.* Tak on si takhle ztěžoval jo, no to je mi ale novinka. *Zasmála se a koukla na REMIHO s úsměvem, ten jí pak ale lehce povadl, když za ním uviděla, toho, kterého tu vlastně ani nechtěla a nechápala, co tu dělal, kousek od nich totiž stál DRAGOS. Aless pak zpozorněla a napnula se ještě víc, když z druhé strany od něj stála právě Lily, která si došla pro pití.*
*Remi ihned objetí KIM opětoval nazpět. Pak se usmál a zamyslel se.* Já nevím, ale řekl bych, že oboje. *Zavrněl spokjeně s pohledem na Aless. Pak koukl ale zase na KIM.* No, pokud to dopadne, budu mít vlastní kapelu. A hodila by se nám nejaká fotografka, co by fotila během vystoupení. *Uculil se tajemně. Pak se otočil na NATEA, zaposlouchal se a na moment se zarazil. Vypadalo to, jako kdyby starší počítač zpracovával příkaz. Pak se rozzářil.* Už chápu!! *Vyjekl pobaveně a zasmál se. pak se zaposlouchal do toho, co NATE říkal. Jakmile začal mluvit, vykulil oči, nakonec k ČARODĚJOVI přiskočil a hlasitě se zasmál.* Jooo, jo to stačíiiii, to stačí, heheheee, nooo, poznat z vyprávění a teď vidět na obřadu, tak jsem to, myslel...heheh... *Pronesl nervózně a zašklebil. Když ale viděl, že ALESS to vzala dobře, tak se usmál. Pak si ale všiml muže, jež na něj zamával, a Remi by k němu šel, kdyby nestál vedle DRAGOSE. Nakonec ale skousl svůj strach a došel až za svým strýčkem.* Ahoj, tady jsi, pojď, seznámím tě s přáteli!! *Uculil se, vzal jej za paži a táhl k NATEOVI, ALESS a KIM. Když se pak ale jeho pohled sešel s tím DRAGOSOVÝM, chvilku na něj koukla, než se jen přihlouple usmál a pokynul hlavou, snad na pozdrav. To už ale dovedl strýčka k OSTATNÍM.* Tak jo, všichni, tohle je můj strýc, Mano. Strýčku, to jsou KIM, NATE a ALESS, má manželka. *Usmál se.* Moc mne těší, vážení. Myslím, že alespoň jednou jsme o každém z vás slyšel z Remiho vyprávění. *Usmál se fér.*
*Castor, který ještě něco telefonicky vedle vyřizoval, se po chvíli vydal vedle také. I když měl volno, musel hovor vzít a vyřídit ho. Když došel vedle, už se to tam hezky rozjíždělo a on se rozhlížel, aby viděl, kdo všechno tam byl. Poznal mnoho známých tváří. Sám si došel k baru, kde se postavil vedle Jeffa a Lily a objednal si pití, načež se s oběma dal do řeči. Občas kouknul kolem, kdo kde byl. Měl v plánu zajít pak i za novomanžely, ale pro teď měli kolem sebe dost lidí.*
*Nate se škodolibě šklebí, zatímco REMI začne vyšilovat a u toho se pobaveně směje.* Ty jsi spíš nemyslel, co? *Rýpne si do něj ještě pobaveně, zatímco se obrátí na ALESS.* Bingo.. *Prohlásí na její slova.* Nate.. *Představí se nazpět i on a na její slova přikývne, přičemž se zazubí.* Jsem mu říkal už od první stížnosti, že co se škádlívá, to se rádo mívá.. Aaaa jeho slova byla asi něco takového.. *Prohlásí a pak co nejlépe zvládne zaparoduje Remiho hlas.* No a narazil jsem na takovou šílenou, sexy, ale šíleně pomatenou divnou upírku.. Pff.. Láska s ní? S tou pomatenou psychopatickou ženštinou.. *Rozesměje se.* Ale pak změnil názor.. *Mrkne na Aless pobaveně.* Další setkání už to bylo spíš.. Pamatuješ si, jak jsem říkal, že se ta upírka chovala jako totální kráva? No.. Tak já si nemůžu pomoct.. Něco na ní je.. Nesměj se miiii!!! Jsem zmateneeeej! *To Nate propukne v ještě větší záchvat smíchu a je mu jedno, že se ho fér asi brzo pokusí zavraždit.* A za dva měsíce to už bylo, víš jak mě ta upírka hodila o stěnu baru a o které jsem říkal, že je strašná potvora, ale nakonec jsem k ní začal něco cítit? No tak tu si budu brát.. *Uculuje se pobaveně s tichým smíchem. Dokonce si i utře neviditelnou slzu smíchu.* Mno.. Řekl jsem mu na to jen jednu věc.. *Otočí pohled výlučně na REMIHO a škodolibě se zazubí.* Já to říkal.. *Pronese ty tři slova, zatímco kývne na nově příchozího muže.* Těší mě, Nate.. *Představí se a na jeho slova mu cuknou koutky.* Doufám, že jen to špatný.. *Pronese pobaveně.*
*Když pak u Lily viděla Castora, trochu se uklidnila a mohla se zase plně věnovat ostatním. Jen co se k nim přidal Mano, přivítala se s ním a usmála se na něj.* My se přece známe, přece jen, ten oblek jsi mi pomáhal vybírat ty. *Zazubila se na něj a jakmile se jí představil i Nate, pokývala hlavou a jen co začal mluvit, poslouchala. Pohledem těkala z NATEA na REMIHO a nestačila se divit, chvíli vypadala, že se mračí, ale přitom jí cukaly koutky, jak se jí chtělo smát, zvlášť při pohledu na REMIHO, který se určitě modlil, aby byl neviditelný. Nakonec jen pozvedla obočí a podívala se na svého manžela.* Teda, tak to koukám. Vidím, že hodně věcí se asi dozvím spíše od tvých přátel. *Rozesmála se nad tím pobaveně a napila se svého pití.* Takže tím, jak jsi řekl „já ti to říkal“, jsi věděl, jak to nakonec dopadne? *Uculila se na NATEA, mezitím si objednala ještě něco k pití a občas koukla kolem.*
*Remi se pak uculil, a jakmile začal pak mluvit NATE, tak vykulil oči. nevěděl, jestli po něm chce skočit, nebo mu jen vynadat, nebo se zasmát, ale nakonec si jen složil ruce do hlavy, načež se na něj zadíval a odfrkl si.* NATE, ty jsi ale, fakt práskač. *Pronesl a pak se zasmál.* Takže tak, drahá, přesně takhle to asi bylo. *Zasmál se, než se natáhl k NATEOVI, aby jej jemně praštil pěstí do ramene.* Ale vystihl jsi to fakt přesně, mohl by jsi být herec. Oh, počkat. *Pronesl, a pak se zasmál. Nakonec se otočil na ALESS.* Ale hele, já jsme vždy shrnul aktuální situaci, no a ne? A nakonec se to tak vyvinulo, že jsme tady,. *Zaculil se a pak se natiskl k ALESS, aby ji mohl vtisknout polibek.*
*Nate se pobaveně škodolibě zašklebil, když si REMI složil hlavu do dlaní.* Co bych to byl za kámoše, kdybych tě nenapráskal? *Odvětí řečnickou otázkou, když ženichovi pocuchá vlasy. Pak vrátí pohled na ALESS.* Už ve chvíli, kdy si začal poprvé stěžovat.. Klasické klišé enemies to lovers.. *Prohlásí spokojeně a dvěma prsty ukáže nejdříve křížek, pak s nimi udělá oblouček a spojí obě ruce v srdíčko. Načež se uchechtne, že ho Remi praští.* Oh jinak.. Kdy plánujete otevírat dárečky? *Zajímá se.* Můj je teda spíš pro nevěstu, neboť ženich už toho dostal hodně na rozlučce..
*Přivinula se k REMIMU a polibek mu pak opětovala, než se znova uculila.* Ale jen ho nech, ať hezký napráská klidně ještě další věci, já si je moc ráda poslechnu. *Zazubila se na svého manžela, než se otočila na NATEA.* Abych řekla pravdu, tak jsi asi jediný, kdo si myslel, že to takhle skončí. Remi ani já jsme to nějak nečekali, takže když přišlo na lásku, asi jsme se toho každý lekli. *Uculila se a napila se.* Hm dárky? Ani nevím, tak nějak je otvíráme průběžně, někdo je dá osobně, někdo je odkládá, ale většinou hned otvíráme ty, co nám je dají osobně.* Odpověděla NATEOVI.* Což mi připomíná lásko, Kim, nám dála taky, jsou to přírodní šperky, jsou moc krásné a tvůj kamarád Robert nám dál kotě. Ano slyšíš správně, právě teď mi po šatně běhá malé černé kotě. Takže od teď budeme mít doma dva hady a dvě kočky. *Zasmála se.*
*Jakmile zahlásil, že to bylo kliše, protočil pak Remi očima.* No jooo, no jooo, klišé klišé. *Zasmál se a mrkl na NATEA. Pak se zamyslel.* No já nevím, kdy budeme otevírat dárečky, zlato? *Podíval se Remi na ALESS. Poslouchal, co mu řekla a pak se uculil.* No, jo přesně tak, něco teď, ale většinu až poté, takže se teď můžeme věnovat hostům a tak. Ale jinak, něco už máme a je to super!! *zasmál se. Pak se uculil.* Páni, tak ty šperky potřebuju vidět, a...kočku? Další kočku? A kde je!! Jak to že ji ještě nemám! Holka? Kluk? Má jméno? Ukaaaž!! *Vypískl.*
*Axel se po obřadu jde převléknout do toho saka, co měl nachystané. Proto na nějakou hcívli zmizí než se vrátí zpátky. To už vidí jak k nemu kríčí maldý čaroděj a fér. Slabě se na ně usměje.* Zdravíčko hoši. Jak se vám daří? *Zeptá se a pak překvapeně koukne na drink, který mu Lóni podá.* Oh děkuji. *Přičivhne si k pitíaby měl zruha představu coto je a pak se na nazdraví napije.* Nazdraví teda. *Napije se a pak se ležérně opře o sloup.* Krásná svatba, to oddávání nedělám poprvé. Jednou jsem už oddával, tady v new yorku. Byla to svatba---nějakého mladého čaroděje a ještě někoho mám dojem, je to pár let zpátky. *Našpulí lehce rty.* Vy ste....spolu, jako ofiko? *Ukáže na ně rukou plnou prstenů.* To je super. Přeju vám to. *Znova se napije.*
*Bob si užívá příjemné konverzace s Davidem, když je vyrušen DRAGOSEM. Oba bratři se na něj podívají jestli chce dál... existovat.* Hele, ty pijavice prašivá, nepleť se do mého bráchy, nebo ti ukážu jaké to je dostat bobek do oka!* Začne David poskakovat a řvát na DRAGOSE. Bob ho sleduje a usměje se na něj, než svého bratra obejme.* Oh, ty mě chceš chránit, to je tak milé... ah... malém bych ti odpustil, cos mi udělal.* Prohlásí a na Davidovi je vidět, že o to mu tak trochu šlo. Bob si pak dá Davida na rameno a podívá se na DRAGOSE.* Jasně, předtím jsem musel předat dar, co byl živý a docela naštvaný. Takže jsem ho radši předal.* Řekne s pokrčením ramen a všimne si TAYE. V jeho očích to zajiskří. Čehož si všimne David a přeletí na DRAGOSOVO rameno.* Nechci nic říkat, ale brácha má na sobě kletbu od démona, takže je lehce mimo.* Zašeptá mu a Bob mezitím zamíří k TAYOVI.* TAY!* Zavolá na něj a obejme ho.* Co si takhle zatančit?* Zeptá se ho a je mu jedno, zda je někdo kolem něj. Prostě je TAY jeho!*
*Keď si pripijú, nechá pohár vo svojich rukách a ramenom sa obtrie o LÓNIHO, než sa naširoko usmeje smerom k AXELOVI, na ktorom sa mu zdá, že ostáva spokojný výraz aj po ich náhodnom výbere alkoholického nápoja, čo mu priniesli. Šťastne pozrie na CHLAPCA vedľa seba, očakávajúc, že niečo AXELOVI povie on, predsa len sa poznajú o dosť dlhšie, ale nakoniec to vyzerá, že odpovie v sekunde on sám. Šťastne sa na LÓNIHO vrhne a pobozká ho na líce.* Áno, no… trochu sme poslúchli radu. *Žmurkne smerom k STARŠIEMU ČARODEJOVI, aby mu naznačil, že ak chce, môže si menšiu časť zodpovednosti privlastniť. Nakoniec, držiac za ruku BLONDIAKA vedľa seba sa zamyslí.* Ja som na svadbe ešte nebol. Ako to zvyčajne prebieha? *Opýta sa a v jeho tvári je vidieť zvedavosť, skoro by si mohol AXEL myslieť, že sa chce na niečo inšpirovať, ale Tanoiovi to v tomto zmysle nenapadne. Nasype si do nápoja jemný belavý prášok a ihneď sa napije, priloží pohár aj LÓNIMU k ústam, aby sa napil a popri tom sa skoro tajomne a zároveň detinsky usmieva.* Ten váš oblek pri oddávaní bol zaujímavý… a vtipný. *Povie úprimne, nemysliac na nejakú etiketu a čo vie, AXEL si na to celkom potrpí, no on si zas, akoby mal na výber, potrpí na úprimnosti.*
Víš jak to se mnou je, REMI. Potřebuješ fotky? Stačí říct. *Uculí se, ale pak už se zaposlouchá do hovoru SKUPINKY. Sama se s ostatními tolik neznala, takže pro ni bylo lepší poslouchat a snažit se dozvědět něco nového, než se snažit za každou cenu do hovoru zapojit. Když jim REMI představil svého strýce, s úsměvem jej pozdravila.* Těsí mě, Mano. Kim, Také vás moc ráda poznávám, snad jste slyšel jen to dobré. *Uchechtne se nad tím, jak to zní v porovnání s NATEM, ale pak se opět věnuje poslechu.* /Takže NATE je taky čaroděj./ *Neshledávala na něm nic zvláštního, jenže to při prvním setkání s BOBEM vlastně také ne. Buď znamení dobře kryl, nebo bylo nenápadné. Počkala, dokud se novomanželé nerozhodli vyrazit kouknout po kočce, nebo něčem jiném, s úsměvem se omluvila, že se chce ještě pobavít s dalšími lidmi a zamířila za Lily, aby se jí představila a poptala se jí na tu výstavu, kterou pro ni před časem fotila. Přitom se krátce pozdravila i s CASTOREM.*
Vidíš? *Zazubí se Nate na Remiho.* Tvoje žena si přeje vědět, co všechno jsi vyváděl.. Tak čím mám pokračovat? Rozlučkou? *Zeptá se a provokativně se ušklíbne na REMIHO, zda ho hodlá tentokrát zastavit. Na slova ALESS pokrčí rameny.* Jsem vědma.. *Uchechtne se.* Nebo mám šestý smysl.. Ale občas to jde vidět, i když si to někteří ani neuvědomují.. *Pronese, počež sleduje, jak Remi vyšiluje nad kotětem, zatímco Kim od nich odchází. Jen ji mávne na pozdrav, načež se otočí ještě na novomanžele.* To už je celá zoologická.. Ale já nemám moc co říkat.. Pes, kočka a dvě děti.. *Ušklíbne se nazpět.* Tak se jdi na něj podívat? *Navrhne víle, která vypadá, že dřív vyskočí ze svého těla, než ji bude dovoleno zamířit za kotětem.*
*I Aless kývla na pozdrav KIM a sledovala jí, když pak viděla, že je s Lily, jen se nad tím usmála. Poté pohlédla na manžela.* No myslím, že je to holka, ale nejsem si jistá, nemá ani jméno, takže to asi budeme muset pak vymyslet a pokud jí chceš vidět, tak je v místnosti, kde jsem se převlékala, někdo z našich se tam o ni stará, takže se klidně jdi kouknout. Je to taková malá černá koule, trochu se čertí, byla asi dlouho v krabici. *Uchechtla se.* A ty šperky jsou tam taky, na stole v krabičce, tak se při jednom na ně můžeš kouknut.* Mrkla a vtiskla mu polibek na tvář, načež se pak podívala na NATEA a pozvedla obočí.* Tak o rozlučce chci taky slyšet, hádám, že to asi bylo něco, takže co všechno jste provedli, rozbili a nevím co ještě? *uchechtla se a pak se lehce zarazila.* Počkej, ty máš děti? *Optala se.*
*Na Kim se pak už jen usmál. Pak koukl na NATEA. Chvilku přemýšlí, ale nakonec rezignuje.* hele, Aless se mnou byla na dvoře, pak jsem ji vezl střískanou domů z HAlloweenské party, myslím, že i kdyby jsi jí to řekl, tak jí to nepřekvapí. *Zasmál se fér a vyplázl pak na NATEA jazyk. pak kývl na souhlas.* No jooo, půjdu, ale...ale hosti...sakra, to je nerozhodnost. Po přípitku!! Pak až, teď budu tady. *Uculil se na něj a pak koukl na ALESS.* Kouknu se na to vše pak, ale neboj, podívám, jen budu ještě tady. *Usmáls e na ni, načež se natáhl a vtiskl jí jemný polibek na rty. Jakmile řekla, že chce slyšet o rozlučce, koukl na NATEA.* No, můžeš spustit.*
Muzikálový film, konkrétně. *Upřesnil. Věděl, jak to obecně s filmy podle skutečné události bylo. Nedá se na ně spoléhat. V tomto případě se to však tolik na přesnosti nezakládalo. Přeci jen se nakonec mělo přímo jednat o muzikál. Když by měl rozebrat třeba ten o Hamiltonovi, taky tam bylo dost chyb, o nichž párkrát i věděli, jen se jim to nehodilo do písně.* Myslím, že muzikály nejsou zpravidla o přesnosti..ty chyby se tam z většiny objevují naschvál, aby jim to sedělo do písní. Navíc dokud to není dokumentární film, na přesnosti tolik nezáleží. Má to stejně člověka jen pobavit. *Pokrčil rameny, načež se sám rozhodl vyhledat osobu, za níž chtěl určitě jít. Ta se nacházela u baru, což ovšem nemusel ani DRAGOSOVI sdělovat. Už si toho všiml, takže jej prostě následoval, než se od něj oddělil, aby mohl jít přímo za REMIM. K němu a ALESS s NATEM, se přiblížil zrovna, když KIM odešla.* Zdravím, chtěl bych jen pogratulovat. Nebudu dlouho zdržovat. *Řekne hned na začátku, než se otočí přímo k REMIMU.* Je super, že jsi nakonec přišel střízlivý. *Uchechtne se, načež zamrká a ohlédne se, když na něj BOB zavolá a hned vzápětí jej obejme.* Ale jo, klidně, jen vydrž na chvíli. *Odpověděl mu na jeho otázku.*
*Nate se pobaveně zasměje nad slovy REMIHO a jeho rezignací.* Hele.. Klidně se na to kotě jdi kouknout.. Já si stejně musím jít promluvit s Triss.. *Odpoví mu pobaveně.* A tvou rozlučku prásknu až za chvilku.. Až vám budu říkat přípitek.. *Mrkne na něj, protože mu to Remi svými slovy připomněl. Odloží svou sklenici na bar a ještě přikývne na slova ALESS.* Dvě. *Odpoví ji i ukáže na prstech s uchechtnutím, než vyrazí od nich pryč. Počkal schválně na moment, kdy TRISS nebude obletovaná lidmi. Cestou se schválně trochu zdržuje, aby dorazil v moment, kdy u ní zrovna nikdo nebude a on nebude muset narušovat rozhovor.* Ahoj.. *Začne pozdravem a dá Triss šanci maximálně mu ho oplatit, než spustí.* Nechci se hádat.. Vím, že jsem udělal chybu; ne jedinou v životě; *Pronese k sobě spíše.* ale také se mi nelíbí, že ode mě je očekávaná omluva za mou chybu, zatímco já ty tvoje několikrát benevolentně přehlížel. *Zvedne ruku, pokud by se chystala Triss něco říct a přerušit ho.* Ne, chci to doříct. *Dodá, kdyby náhodou a pak pokračuje.* Mohl bych tady začít vyjmenovávat kolikrát jsi ty likvidovala mojí důvěru a já to přešel, a co víc jsem tě mnohdy i utěšoval, ale nebudu to dělat.. Pokud si to sama neuvědomuješ, tak nemá smysl, abych ti to já tady připomínal. V každém případě chci říct, že tohle mě nepřipadá fér. Neudělal jsem to střízlivý, při plném vědomí, a v tom stavu jsem věřil, že je to pro tvoje dobro. Nebudu to tady okecávat, nebaví mě to už. Jestli chceš tak moc slyšet tu omluvu, tak dobře. Omlouvám se. Ale chci, aby sis uvědomila, že já po tobě omluvu nikdy nežádal, a nežádám ji ani teď, a nikdy jsem tě nenechával takhle samotnou a že ať už jsi provedla sebevětší blbost, tak já tam vždycky stál a čekal. Přeber si to jak chceš, ale já tímhle nehodlám kazit Remimu svatbu. Řekl jsem, co jsem potřeboval. *Ukončí svoje slova, než zamíří pryč. Nechtěl se tady a teď pouštět s Triss do další debaty, která by mohla vyeskalovat v hádku, protože pak by byl schopný právě vytáhnout ty momenty, které zmiňoval a to bylo to, co taky nechtěl. Proto zamířil ke CASTOROVI a nahodil pobavený úšklebek, neboť po dobu rozhovoru s Triss se snažil mít co nejvíc neutrální výraz.* Tak co? Donesl jsi ten porcelán? *Zasměje se.*
*Starší upír jen pozvedne obočí, načež si odfrkne.* Když už píšou o reálné osobě, tak by se měli držet faktů.. *Nesouhlasí se slovy TAYLORA. Vyrazí s nim k baru, kde jej má stále v koutku oka při rozhovoru s novomanžely, zatímco on je v rozhovoru s ROBERTEM. Dragos se na ptáka nejprve zamračí, ale pak mu zcvaknou drátky a on se ušklíbne.* Nazdar, DAVIDE.. Dlouho jsme se neviděli.. Vidím, že čím máš menšího ptáka, tím větší je tvoje ego i nadutost.. *Uchechtne se a sleduje, jak ho BOB obejme, nad čímž převrátí očima.* Oh, Hecaté.. To jsi jim dával leprikona nebo co? *Zajímá se na oko s lehce nakloněnou hlavou ke straně. Co se týká divného chování Roberta vůči TAYLOROVI, tak si už nějak zvykl, ale zpozorní, jakmile mu přeletí David na rameno. Zamračí se a zachytí Taylora rukou nad loktem.* Ty nikam.. *Přikáže mu. Druhou rukou chytí DAVIDA na svém rameni a stiskne v ní jeho tělo.* Jakou kletbu? *Zavrčí na něj.* Mluv, nebo ti uhryznu hlavu! *Poručí mu, přičemž střídavě pozoruje Davida, Roberta i Taylora.*
Ahoj.. *Odvětí NATEOVI, když se u ní objeví a napije se ze skleničky, kterou si mezitím uzmula, než se dala do řeči tu a tam s někým okolo, většinou šlo ale spíše o zdvořilost. Nechápala, proč však vytahuje tohle zrovna tady a nadechne se skutečně, aby se zeptala, alespoň je odvedla, ale umlčí ji a tak zmlkne, poslouchajíc další jeho slova. Svými slovy bodá do správných míst. Chvíle, kdy jí utěšoval byly chvíle...kdy mu ublížila. Byla v nich natolik v šoku, že ani nyní s jistotou neřekla, zda se při nich omluvila či jen litovala sebe, toho co udělala a opakovala, že tohle nechtěla... ale měl pravdu. Víckrát udělala něco, co mu vadilo, i kdyby takovou drobnost jako že jej dvojčata oslovují tati. Vždy byly hranice a byly chvíle, kdy si je neuvědomila a překročila je...a to zabolelo. Bodl ji osten sebeobvinění, že je špatná kámoška a když odešel, ani jej nenásledovala, jen roztržitě klepala do skleničky, než se zhluboka nadechla a sledovala čaroděje, jak míří za CASTOREM, polkne a po chvíli se vydá k nim a na vílu se usměje.* Ahoj, Casi. *Mrkne na něj a jestli svolí, i ho obejme.* Nechci ti kazit chvilku s Nateem, ale můžu si ho půjčit? Potřebuji s ním mluvit. *A teď už nemůže couvnout zpátky. Přesto se na NATEA otočí a nadzvedne obočí.* Jestli ti to nevadí a máš chvilku, ovšem... *Trochu znejistí, co když nechtěl, aby za ním šla, aby to tu řešila...ale aby si to proležela v hlavě a pak přišla a nebude s ní tak chtít mluvit?*
*Bob se nad DRAGOSOVÝMI slovy zasměje. David už ne. U jeho otázky se na něj vážně podívá.* U všech satanů, víš jak je leprikon drahej? Bych musel dát do zástavy i své bratry a za to mi nějaká hloupá svatba nestojí. Dostali kočku, jak si žádá má rodná tradice.* Řekne vážně a pat se věnuje TAYOVI. Jenže je TAY zastaven, protože David kecal. David je také přišpendlen.* Kletbu sukuby. Ale klid. Upírkovi nic nehrozí. Rune, se umí ovládat během těchto kleteb velice dobře. Není to poprvé, co ho takto naši sourozenci prokleli. Je to už jen vyčerpávající, po prvních dvou dnech a ty už má za sebou.* Prohlásí David a Bob se na něj podívá.* To má pravdu. Jen David tohle nedává a Jack by měl problém. Navíc je tahle kletba vždy zajímavá. Někdy se její trvání urychluje orgasmem, který je ovšem až nemožné dosáhnout. Protože sukuby během vyvrcholení požírají energii a pokud prokletý nemá sběrač sukuby, tak je prakticky nemožné dosáhnout uspokojení. David brečel když ho proklel Ghral během doby, kdy jsme se spolu bavili.* Nezapomene se vysmát Davidovi. Přitom je však vidět, jak i když je naštvaný, že je prokletý na pár dní, tak je to další věc, co může zkoumat.*/Experiment mezi lidmi, lovely./* Pomyslí si nadšeně.*
*Castor se chvíli bavil s Lily, ale když pak k nim došla KIM, pozdravil jí a nechal holky bavit se spolu, přece jen začali řešit nějaké pracovní věci mezi sebou. On si jen vzal pití a rozkoukával se kolem, když se pak k němu přidal NATE.* Zdravím. *Kývnul mu na pozdrav a uculil se.* Si piš, že donesl, je to ta největší krabice, jde o porcelánový set 42 kusů, takže myslím, že mají co rozbíjet a my se můžeme vsázet o to, kolik kusů jím zůstane do dalšího měsíce. *Zasmál se spolu s ním. Když se pak k nim přidá i Triss, mile se na ni usměje.* Ahoj Triss, rád tě zase vidím, mimochodem, moc ti to sluší. *Usměje se a objetí jí vřele opětuje. Pak jen lehce přikývne.* Jasně, klidně si ho půjč. *Mrknul na ně a sám se odebral o kus dál, aby jim dal soukromí.*
*Čaroděj se na CASTORA zazubí.* Výborně.. *Následně se ještě zasměje.* Mají před sebou líbánky, takže měsíc by to ještě mohlo přežít, ale já tipuju, že tak do půl roku už bude polovina sady v háji.. *Uchechtne se, než otočí hlavu, když dorazí k oběma TRISS. Chvíli si ji přemýšlivě prohlédne a pak vrátí pohled na CASTORA.* Dej mi chvilku.. Tu sázku s porcelánem určitě ještě proberem.. *Ušklíbne se jeho směrem a pak se s vážnějším výrazem vrátí na čarodějku. Udělá pár kroků stranou od féra, aby měli alespoň iluzi nějakého soukromí a pak začne.* Jestli máš k tomu nějaké proti argumenty, Triss, tak je nechci slyšet.. Nemám k tomu už co víc říct.. Navíc nechci Remimu a Alessandře kazit jejich den tím, že strhneme pozornost na sebe.. *Pronese, ale aby ji znovu nesebral veškerou možnost na reakci, tak zmlkne a s rukama založenýma na hrudi čeká, co k tomu vlastně Triss chce říct.*
No právě, myslím, že my spolu měli už tolik šíleností, že mě asi už nic nepřekvapí. *Zazubí se a pak na REMIHO koukne.* Tak se na ni můžeš podívat pak, času je dost, navíc jí budeme mít stejně doma.* Usmála se na svého milovaného a polibek mu opětovala, než pohlédla na NATEA.* Počkám si tedy na přípitek, jsem fakt zvědavá. *Uculila se a napila se svého pití, které pak odložila. Chtěla ještě něco říct, ale to k nim došel TAYLOR, na kterého se podívala, poslouchala jeho gratulaci a pak se na něj usmála.* Děkujeme za přání. *Pronesla a chvíli přemýšlela, než pokračovala.* A doufám, že to jak jsme se tehdy poznali přejdeme a necháme to být. Časy se mění a lidi taky. *Pronesla a znova se usmála. Pamatovala si tehdy, jak to bylo a do teď si myslí, že to byla pitomost.*
*Dnešek si nechtěla nechat ujít a hlavně si ho chtěla užít. Nejen, že tam s ní bude Cas, ale že bude na další menší oslavě. Byla překvapena, že součástí celé akce byl Remi, který to sám uspořádal. Přála mu to a moc. Byla ráda za oba. Jen co s Casem přijeli, tak si musela Athena ještě odskočit někam něco poblíže zařídit. Ne, že by se jí zrovna chtělo, ale když už byla poblíž, tak to chtěla uzavřít za vyřeše. Po nějaké chvilce se vrátila a ihned se snažila najít Case, což nebylo tak težké jak si myslela, že bude. Přicupitala k němu s úsměvem.* Už jsem tu. Promiň, že mi to tak trvalo. Neměla jsem vůbec v plánu to řešit, ale když už jsem tu. *Pokrčila rameny, přičemž si byla jistá, že zrovna Cas to pochopí.* Tak o co jsem přišla? *Optá se s úsměvem.*
Nad odchodem NATEA pak pokýval hlavou a ještě mu zamával. pak se otočil na ALESS.* Jasně, kouknu se na ni pak, ale ii tak, kouknu. A těším se, jaké vybere jméno? *Zavrněl spokojeně Remi a sklonil se ke své upírce. Když pak k ně mu došel TAYLOR, otočil se na něj pak a usmál se.* Děkuju, jo, nevím sice, jak dlouho to vydrží, ale ač by mě přemlouvali jakkoliv, tak bych tak asi nešel. *Usmál se na něj.* Já děkuji, že jsi přišel, rád tě tu vidím. *Usmál se mile fér.*
*Cas popíjel svoje pití a tak nějak přemýšlel, když konečně uviděl ATHENU, která se vrátila. Proto se vydal k ní.* V pořádku, neomlouvej se, hlavní je, že jsi už tady, takže dáš si něco k pití nebo jídlu nebo co bys ráda?* Optal se jí a sám prázdnou sklenku odložil na tác číšníkovi, který zrovna procházel s tácem prázdných skleniček.* A o co jsi přišla? Obřad byl moc hezký, rychlý a hezký a no teď se tak nějak všichni baví, s přáním jsem ještě čekal na tebe a přípitek taky nebyl. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, ani jsem ti ještě dneska neřekl, jak moc ti to sluší. *Mrknul.*
Ještě že tak..nevypadalo by zrovna nejlépe, když bys nedokázal pomalu ani dojít po svých k oltáři. *Uchechtl se pobaveně, načež kývl a přesunul svoji pozornost k ALESSANDŘE. Hlavu přitom lehce naklonil do strany.* Uvidíme, budu minimálně rád, když mi nebude hrozit přehození přes celou místnost. *Vypustil ze sebe. Asi aby dal najevo, že o tom incidentu ví, přestože u toho nebyl napřímo. Schovával se v boxu. Nicméně i tak ALESS věnoval jemný úsměv, než se přesunul k BOBOVI, jemuž i vzápětí odpověděl na jeho otázku. Ač by však rád tančit šel, bylo mu v tom zabráněno DRAGOSEM, který jej chytil a udržel u sebe. Zmateně mu tedy věnoval nechápavý pohled, kterým pak v tichosti těkal mezi DRAGOSEM, DAVIDEM a ROBERTEM. Moc předmět jejich konverzace nepobíral, původně tedy. Mnohé pojmy mu nakonec už známy byly a tak si dovolil BOBOVI věnovat docela zděšený pohled.* Nevím, jestli chci podrobnější vysvětlení, ale myslím, že radši ne. *Po tomto koukl raději do země a skousl si ret.* /Tak to už si asi teď nezatancuju, co?/
*Upír zakroutí hlavou.* Věř mi, že jsem za dobu svého žití zatím žádného sehnat nepotřeboval, takže ne.. *Odpoví mu pobaveně.* Nicméně bych ti doporučil zastavit spíš svou ledvinu.. Nevím jak toho mladšího bráchu, ale tohle jsem si jistý by nikdo nekoupil.. *Uchechtne se a hlavou poukáže na DAVIDA.* I když jako k papouškovi mám k němu mnohem větší sympatie.. *Dodá s úšklebkem. Poté zachytí TAYLORA dřív, než by mohl jít s BOBEM tancovat a zamračí se na papouška, aby mu vyzvonil, co je to za kletbu. Podezíravě se zamračí na čaroděje, který ještě čarodějem byl.* Varuju tě, Hellere. Taylor se nehne z téhle místnosti.. *Pronese ještě k němu, než mladého upíra pustí.* A ty jdi otravovat třeba nevěstu, ptáku.. *Pronese k Davidovi, kterého pustí a trochu vyhodí do vzduchu, aby stihl mávnout křídly a nerozbil si zobák.*
Já věděla, že ty to pochopíš. *Uculí se na chlapce vedle sebe.* Možná jen něco k pití. Hlad úplně nemám a pití taky není nikdy dost, takže nějaké pitíčko. *Uchechtne se a poslechne si od chlapce vedle sebe o co vše přišla. Mrzelo ji, že přišla o tak krásnou záležitost jak ji popisoval, ale bohužel s tím nic nemohla udělat.* Počkal jsi na mě? Ty jsi užasný. *Pověděla mu, alespoň tam za nimi nemusela chodit sama. Po jeho slovech se na něj dívka znovu uculí a lehoučce zčervená.* Děkuji. Ty taky dnes pěkně záříš. Normálně tu vezmeš dech spoustě ženám, chudáci jejich muži. *Lehoučce zavtípkuje, ačkoliv to myslela upřímně.* Takže v musíme dojít popřát, to je takový úkol jedna.. *Na moment se zarazí.* Úkol číslo jedna je sehnat mi pití, což nebude absolutně težké. *Zasměje se a ohlédne se kolem sebe pro pití.* Ty už jsi si něco dal?
Jméno asi vybereme pak, zatím mě nic nenapadá, ale věřím, že na něco přijdeme. *Uculila se sladce na REMIHO a přivinul se k němu ještě víc, než pak opět koukla na TAYLORA.* Neboj se, házet tebou určitě nebudu, postačí mi, když spolu budeme nějak normálně vycházet třeba. *Mrkla na něj a pak se usmála. Chvíli je pozorovala a pak svou pozornost věnovala REMIMU.* Půjdu to teď nějak projít, kouknu i na Lily, jestli je vše v pořádku a pak se za tebou zase vrátím mi amore. *Políbila ho a nakonec se vzdálila, ale ne moc daleko. Došla totiž k DRAGOSOVI, na kterého se usmála.* Páni, musím říct, že tebe bych tu nečekala. Věděla jsem, že dojde Taylor, ale myslela jsem, že přijde s chůvou, ne že ho přivede sám taťka. Hádám, že tvůj svatební dar bude ten nejjedovatější ze všech, mám pravdu? *Mrkla na barmana a nechala si nalít whisky, které se hned napila, zatímco staršího upíra nespouštěla z očí.* Mimochodem, ještě jsem ti nepoděkovala za ten tvůj dárek. Díky Remimu dostal sex zcela jinou perspektivu. Musím říct, že je to úplně jiný level. Takže moc díky Dragosi. *Sladce se na něj usmála.*
Ještě abych to nepochopil. *Mrknul na ni a když řekla, že chce pití došel k ní k baru, kde čekal až si něco řekne, zatímco jí poslouchal dál.* Tak jasně že jsem počkal na tebe, jsme tu přece spolu nebo ne? *Usmál se sladce a sám si vzal něco k pití.* No září tady hlavně novomanželé, já jsem rád, že jsem tu tak trochu neviditelný. *Zasmál se a prohrábl si pak vlasy.* A jasně, dáme si něco k pití a pak se půjde popřát, to se zvládne neboj se. Já už drink měl, ale dám si další, dám si s tebou. *Pronesl s úsměvem a sledoval jí.* Jinak všechno v pořádku? Myslím, jak jsi musela odejit. *Optal se.*
*Remi se na Aless koukl a pak přikývl. Když se nakonec vzdálila, aby promluvila na Dragose, tak jen zaslechl to, co řekla, a následně litoval toho, že zrovna pil. Pitím se skoro přidusil, a aby se k tomu nemusel vyjadřovat dál, vzdálil se, raději. V davu spatřil CASTORA, který se bavil s nějakou dívkou, a tak zamířil k nim. Až pak si všiml, že to je ATHENA.* Tak, jaks e tu bavíte? *Uculil se na CASE a pak se podíval na VÍLU před ním.* Athena, že ano? Viděli jsme se na tom plese na Zimním dvoře, rád tě zase vidím. *Usmál se, načež se natáhl pro její ruku. Pokud se mu nevycukla, galantně jí políbil na hřbet dlaně a pak se usmál.* No, a jak se daří? *Zazubil se.*
*Bob se podívá na Davida.* Jako papouška jo.... ale ledvina čaroděje... Hmm... co se stane s civilským tělem, když mu dáme orgán čaroděje? Zajímavá myšlenky, musím zjistit, zda ji někdo nezkoumal.* Prohlásí a David se na DRAGOSE podívá.* Dík... hádej od koho sebere orgány.* Zapiští na upíra a když je volný, tak odletí stranou na bar. Bob se na Dragose zazubí.* V klidu, nikam se s ním nechystám kromě parketu.* Prohlásí a odtáhne TAYE na parket, aby si tam s ním zatančil.* Tak jo, malá pravidla, moc se o mě netřít, dnes nedrbat za ušima a netahat za ocas. Jsem trochu citlivější.* Ušklíbne se a pustí se do trochu monotorního tance, aby jeho tělo neragovalo jak nechce.*
*Zvesela se usmál, když jej Dragos pustil, načež se podíval na ROBERTA. Jako by úplně zapomněl, o čem se právě ČARODĚJ se STARŠÍM UPÍREM bavil. Jednoduše se prostě nechal odtáhnout na parket, aby si s ROBERTEM mohl zatančit. Následně se podíval do očí svého tanečního partnera a kývl.* To poslední jsem ani v plánu neměl. *Pravil, načež naklonil jemně hlavu do strany.* Proč na tebe vlastně sukuba uvalila kletbu? Naštval jsi ji? *Optal se zvídavě. Z jejich předchozí konverzace pochytil docela dost informací, možná až příliš těch nechtěných. Opravdu nepotřeboval vědět, čím se ta kletba urychluje. Nebo to možná potřeboval a vědět to pouze nechtěl. Nuže, víc jej zajímalo proč se něco takového stalo.* Vypadáš jako chodící spánkový deficit..je to kvůli té kletbě? *Zajímal se dál se zvědavým výrazem. V očích se mu nakonec zračila i starostlivost. ROBERTŮV vyčerpaný vzhled jej poněkud znepokojoval už od chvíle, co jej takto viděl.*
Umíš být někdy fakt roztomilej, když chceš. *Řekne chlapci.* Neviditelný? Noo, jako v tom tě mohu přesvědčit, že jednu chvilku tak působíš. *Vezme si také pití.* Jak se ti chce, ale fakt nemusíš pít kvůli mně. *Utáhne si z něho, přičemž si svého pití usrkne. Pohlédne na CASE.* Jo, jasně, všechno je v pohodě, jak má být. *Usměje se, když v tom spatří REMIHO.* Jsem tu pár minut a sranda na každém rohu. *Řekne mu upřímně s úsměvem.* Ano, řekla jsem si, že by bylo fajn se tu ukázat a rovnou se s některými znovu vidět a pokecat. *Nechala ho, aby ji mohl políbit na hřebt ruky, přícemž se hned usmála.* Také tě mimochodem ráda vidím. Řekla bych, že všechno jde jak po másle. *Uchechtne se.* Hllavně s tvým kamarádem se faaaakt dobře vaří. *Poukázala na společné vaření s CASEM, které se stihlo trochu zvrtnout. Pohlédla na malý moment na CASE, aby mohla vidět jeho reakci, ale pozornost ihned odvedla zase k REMIMU.* Mimochodem, chci ti moc popřát k tomuto celému. Jsem velice ráda za vás za oba a přeji vám obě jen a jen to nejlepší. *Mluvila hlavně za sebe, aby CAS také mohl popřát, aby nemluvila jen ona za oba. Chtěla ještě pokračovat, ale v tom ji začal vyzvánět telefon. Normálně by si toho nevšímala a vypla ho, ale mělo to co dělat s tím co řešila. Pohlédla na chlapce před sebou.* Strašně se omlouvám, ale tohle musím vzít. *Pohlédla na Case, že se moc omlouvá a ihned se od chlapců vzdálila. Pří cestě příjmula hovor a stojící dál, aby měla nějaké soukromí řešila, co se děje.*
Až se mu ten papoušek promění v mrzutého čaroděje, tak nebude rád.. *Vrátí odpověď ROBERTOVI Dragos a nad jeho úvahami jen protočí očima. Odfrkne si při pohledu na pískajícího PAPOUŠKA.* Doufám, že tvoje.. Měl tě zabít už před sto lety.. *Odvětí mu.* A teď zmiz, nebo tě vycpu a upeču na Díkůvzdání.. *Odmávne ho rukou. Doufal, že půjde otravovat Alessandru, ale místo toho přišla otravovat ona jeho. Zvedl nejprve obočí při pohledu na jejího MANŽELA a kriticky nad tím zakroutí hlavou, než UPÍRCE věnuje nějakou pozornost.* Co tě vede k myšlence, že jsem ti něco donesl? *Nadhodí otráveně, přičemž se ještě vyjádří k jejím dalším slovům.* Poděkuj Malachaiovi.. Být to zcela na mě, tak se ti vaří krev v žilách při pouhé myšlence na mě, srdíčko.. *Odpoví ji s úšklebkem.*
*Opřela se zády o bar a napila se, načež se nejdříve rozhlédla kolem na ostatní, pohledem tak nějak zkontrolovala všechny a pak se opět otočila na něj.* Třeba proto, že vím, že jsi tam nějaký dárek dával, to víš, mám tady oči a uši všude můj milý, ale to tě taky mohlo napadnout ne. *Pousmála se sladce.* Tak to pak někdy poděkuju asi i jemu osobně. Ale musím říct, že kdybys dal tu svou variantu, tak bys z toho asi taky nic neměl. Víš, moje krev by byla pořád tak chladná, jako je teď, já totiž na tebe opravdu nemyslím ve dne v noci a každou možnou minutu svého života, víš zlatíčko. *Vrátila mu to stejně a ještě se sladce usmívala.* Tak co, nedáme si drink, když už tu teda jsi?
*Bob se zasměje a je v dobré náladě. Na to jak na začátku nebyl.* No ono by stačilo omylem. Ani nevíš, jak nepříjemné bylo mít na sobě první den nějaké oblečení.* Oklepe se při vzpomínce. * Ah, zjistila, že ji neberu na svatbu a urazila se. Taky se urazila, že jsem si nekoupil nový oblek... Vím dětinské, ale z pohledu démona je pořád dítě. Sice je starší jak já o pár let, ale pořád dítě.* Odpoví a vysvětlí. Pak s ním dál tančí a užívá si, ale ne zase až moc.* Ah, ano. První dva dny kletba nutí člověka k uspokojování. Takže je člověk jako zvíře v říji. Nepříjemné, ale po těch dvou dnech to slábne až to vyprchá.* Řekne s úsměvem. Dál s ním tančí.*
Ohh.. *Prohlásí Dragos skoro překvapeně.* Ty sis našla čas něco takového zkontrolovat? Od chvíle, co jsem přišel, tě vidím jen cvrlikat na to nedorostlé děcko, co sis vzala.. *Ušklíbne se následně.* Stojí ti za to, z něj dělat terč svých nepřátel? *Zajímá se, zatímco v davu najde Remiho hlavu, jak se baví s dalšími hosty.* Pověz mi.. Jaký má názor tvoje dcera na svého nového nevlastního tatínka, který by mohl být jejím vnukem? *Optá se škodolibě a spíš než ALESSANDRU tak pohledem sleduje dění okolo a hlavně si hlídá Roberta a Taylora.* Je zvláštní, jak moc mě o tom musíš přesvědčovat.. Skoro jakoby jsi tomu sama nevěřila.. *Pronese posměšně pobaveně se založenýma rukama.* Mám vlastní.. *Odbyde ji na pobídku k napití krátce.*
*Lehce zmateně se na ROBERTA podíval když se zasmál.* Budu se zkrátka snažit ty pravidla dodržovat. *Řekl nakonec, aby ČARODĚJE aspoň trochu uklidnil, i když ty pravidla byly pravděpodobně hlavně pro jeho dobro. Čert ví, k čemu by se Bob poté schýlil. Doufal jen, že ne ke kousání. Naposledy jej to nečekaně bolelo. Teď by však ta krev naštěstí na oblečení nešla vidět.* Nevím, jestli to vůbec vědět chci. *Přiznal se. Už tak to z toho povídání nevyznělo příjemně. I tak se ovšem o tu kletbu zajímal při tanci dál. Konkrétně tedy o důvod jejího uvržení na toho rozkošného čaroděje, s nímž právě tančil.* Oh..to vážně zní dost dětinsky. *Kývl.* /Na druhou stranu..co taky od ženy čekat. Snadno se urazí./ *Pomyslel si, přestože si právě touto myšlenkou lehce šel do protivky. Sám byl vesměs spíše taková dámička než pořádný muž a rovněž se i snadno urazil, což by mu třeba Morgan mohl potvrdit.* Oh... doufám, že to vyprchá úplně co nejdříve, aby ses mohl pořádně vyspat. Nemyslím si, že by ti výrazné kruhy pod očima slušely. *Uchechtl se na odlehčení, než se na BOBA vřele usmál a zlehka jej jemně a krátce pohladil po tváři, když se mu k tomu naskytla příležitost. Jinak tančil dál. Byl rád, že se jej tentokrát nemusel ptát on. Krátce mu během tance padl pohled na BOBOVY uši.* /Ale no taaak. Však jen čekají na drbání./ *Zafňukal si v hlavě, nicméně své slovo nadále držel.*
*Opět jí podceňoval, ale na to už u něj byla tak nějak zvyklá a nic si z toho nedělala.* Představ si že ano, i když se snažím trávil můj svatební večer se svým manželem, kterého máš za malé děcko, tak ano, i tak mám přehled o tom, co se tu děje. Od toho tady mám svoje lidi. *Pousmála se a napila se, už mu chtěla odpovědět ohledně Remiho, ale jakmile zmínil dceru, tak se na něj jen překvapeně zadívala.* Nevím kdo ti to řekl, nebo jak ses o ni dozvěděl, ale Lily je mimo tohle všechno. Takže se k ní ani nepřibližuj. *Tiše zavrčela a pohledem přejela po místnosti, jakmile jí spatřila daleko odsud s Kim, v duchu si oddechla a pak se zase lehce pousmála.* Nepotřebuju se přesvědčovat, protože tak to prostě je. Nejsi středobod mého vesmíru, abych tě měla v mysli pořád. *Pousmála se.* Tak dokonalý a neodolatelný vážně nejsi. Mám dost své práce, abych svou hlavu zaměstnala jinak, než myšlenkami na tebe. Ale to se asi nedá říct moc o tobě viď. Ty mě asi plnu hlavu máš, nebo to alespoň tak vypadá, když máš se mnou stále nějaký problém, i když si tě vlastně ani normálně nevšímám a pokud vím, tak ani spolu žádné spory nemáme. *Dopila sklenku a odložila jí na bar, nad tím, že jí odmítl s drinkem, se ani nepozastavila.*
Tady ne... *Řekne nespokojeně a kývne, aby ji následoval opravdu někam úplně bokem, kde zrovna nikdo není, i kdyby měli na chvilku vyjít ven.* Nemíním jim kazit den jen...jo taky jsem to posrala a nedošlo mi to, omlouvám se...měls pravdu... *Nikomu se vlastní chyba neuznávala snadno, ale Triss v ní nějak neochvějně věřila i tak, takže ač se trochu ošívala, tak se mu dívala do očí,* ať s mým zveličením, tak s tím, že jsi to přecházel a neurážel jsi se... *Zapátrá pohledem v jeho výraze, zda z toho, že měl pravdu a tak bude mít škodolibou radost, pocit vítězství nebo tak, ale taky zvedne ruku, aby ji nepřerušil jinak ztratí nit.* Ale mě chybíš...nechci tě mít tak daleko, chci abysme se bavili, pili, přespávali, koukali na pohádky a prostě aby všechno bylo jako dřív... *Tentokrát už z nejistoty zrak skloní a jednou rukou se poškrábe na paži druhé.* Myslíš, že by to šlo, jako uzavření a vrátit se k tomu, jak to bylo?
*Usměje se na mladý pár. Byl rád, že nějdo poslouch ájeho rady. to jej vždy potěšilo. Sleduje všechny hosty i novomanžele a slabě se pousměje.* Obvkyle... tedda nevěsta má šaty a ženich oblek, většinou, ale v dnešní době...no co já tomu rozumím já jsme už starej. *Zasměje se lehce. Pak se koukne přes rameno při zmínce toho obleku a nakčí nos.* Je to háb pro kneze z 18. století. Našel jsem to když jsem vyklízel jednu skříň. Ale tohle . *Ukáže na svůj oblek a zatočí se.* Je luxuní. *Upraví si sako a napiej se pití.* Asi budu muset jít, chtěl jsem trochu užít ale nakonec mám za pár hodin jednu schůzku a nemůžu se tolik zdržet. *Koukne se na hodinky.* Rád jsem vás viděl hoši. *Poplácá je oba po ramenou a rozejde se pryč. Nechá novomanželům nějaký dar a pak odeje.*
*Castor se na ATHENU usmál.* Neboj se, drink jsem měl už i předtím, takže se nemusíš bát, že je to jen kvůli tobě. A jsem rád, že je všechno v pohodě, s tím jak jsi musela odejít. *Pousmál se a chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli se k nim přidal REMI.* A tady mámě ženicha, naši hvězdu večera.* Zazubil se na něj a s férem se přátelsky přivítal, načež se pak jen usmál na vílu vedle sebe, když mluvila o jejich společném vaření, nad čímž se Cas jen lehce začervenal, pak jí nechal, aby popřála jako první a nakonec se toho ujal on.* I já bych chtěl moc pogratulovat, ať je to začátek jen toho nejlepšího, co vás ve vašem dlouhém životě čeká. *Usmála se na něj, jakmile se pak Athena omluvila, chvíli koukal, jak odchází, ale pak svůj pohled opět věnoval REMIMU.* Tak co, jak se cítíš jako čerstvý ženáč? A kde máš vlastně manželku, abych ji také popřál? *Uculil se.*
*Remi se na ATHENU podíval a nadzvedl obočí.* Vaří? Ehm, uniká mi něco? *Zavrněl, a když se pak dala na odchod, pokýval hlavou. Pak se koukl na CASTORA.* Asi někam zdrhla, nebo ne, spíš já zdrhl, mluvila s Dragosem, tak jsme práskl do bot, nebudu se tajit tím že se toho zákeřného mamlase bojím. *Ušklíbl se Remi lehce nešťastně. Pak koukl opět na féra.* No, a jinak se cítím...ani nevím jak, ale jsou toé určitě pozitivní emoce, to se musí určitě nechat. Je to hezký, líbí se mi to. *Usmál se fér.* No, a co teda ty a ta víla? *Poukázal na Athenu.*
*Tím že popošla Triss ještě víc stranou, tak tak učinil i Nate, načež se zastavil čarodějce naproti. Nakloní lehce hlavu na stranu, aby ji mlčky pobídnul, ať pokračuje a dostane se k pointě. Přerušovat ji nehodlal. Byl rád, že uznala, že měl pravdu, ale stále neslyšel nic, co by vyřešilo jejich situaci, proto jeho tvář byla vesměs neutrální. Jako kdyby jen poslouchal podmínky nějaké nové smlouvy na film či seriál, kterou měl podepsat.* Triss.. Součástí toho něco přejít a uzavřít, je se k tomu už nevracet a neotevírat to znova.. Teď jsi mi to vyčítala skoro rok.. Zvládneš to uzavřít a nevracet se k tomu? *Zeptá se ji. Proto taky chtěl, aby si vzala ten čas na rozmyšlení a probrání to sama se sebou. On to měl jednoduché. Ve většině případů byl splachovací a byl schopný spoustu věcí zapomenout, nevracet se k tomu a nerozvracet si tak vztahy s lidmi. Věděl ale, že Triss to má trochu jinak, takže teprve až po kladné odpovědi, nebo nějakém náznaku na ni k ní natáhnul ruku a přitáhnul si ji do obětí, přičemž ji dal pusu do vlasů.*
Jo...jo, zvládnu. *Nejistě se usměje a když k ní natáhne ruku, tak mu ji podá, snad v domění, že chce stvrdit tuhle nějakou dohodu, proto je trochu překvapená, že si ji přitáhnul do objetí a jen moment je nejistá, než ho pevně obejme. Fakt jí chyběl. Opatrně se mu zavrtá na chvíli do ramene a spojí si prsty na jeho zádech, kam ruce provlékla pod jeho pažemi. Výhoda toho, že měla namalované jen oči byl fakt, že černou košili neušpinila. Po chvíli, kdy potlačí emoce se zhluboka nadechne a tiše se zasměje.* A příště si na svatbu bereš sako. *Oznámí mu, čím je celá věc snad uzavřena a je možno změnit téma. Měl štěstí, že sklenku již dopila, jinak by se polil tím, že si ji přitáhl a jemně se mu vymaní z objetí, jestli ji nechá.* Takže...co dnes pijeme?
*Dragos jen zakroutil hlavou. Způsob jakým se snažila ALESSANDRA působit mu přišel, jakoby za ním došlo malé děcko a snažilo se o přesvědčit o nadvládě nad celým dětským hřištěm. Koutek mu cukne do škodolibého úšklebku, když si upije ze skleničky, jak mile na něj upírka zavrčí. Lehce pootočí hlavu, aby viděl jak pátr očima po místnosti a když se zastaví na jednom bodu, tak její pohled následuje.* /Jak říkal Dominic.. Ta sem opravdu teda nezapadne../ *Pomyslí si při pohledu na starší ženu.* Tak Lily, jo? Copak uděláš, kdybych se za ní teď vydal? Scénu na vlastní svatbě? *Zajímá se, jaké jsou možnosti, ale dost se u toho baví. Neměl by vůbec problém s tím, že by ho vyhodila, ale byl zvědavý, zda počítá s celým širokým obrazem, že tím vyhodí i Taylora a zklame tak svého novomanžela. Po jejích prvních dvou větách protočí očima.* Oh, Hecaté.. Bude to na dlouho? Jsem starší člověk.. Nevydržím během toho tvého chvástání o tom, jak nemyslíš a hlavně na mě stát tak dlouho.. *Uchechtne se. Pohledem opět vyhledá Taylora, aby si ho zkontroloval, než se vrátí vědomím za Aless.* Upřímně, drahoušku.. Dokud členové tvého klanu nedělají bordel, který ovlivňuje i mě, tak jsi mi ukradené.. Proč by si kočka všímala blech v kožichu, které nemají sílu kousnout? *Otáže se, čímž nepřímo naznačí, že mladá upírka pro něj není žádnou konkurencí.* Máš ve svém klanu pořádek? *Pozvedne obočí. Tohle je už testová otázka, protože Dragos moc dobře ví, jak to v něm vypadá. I kdyby neměl exkluzivní informace od Dominica, tak ti novorozenci se nedali přehlédnout. Dragos musel ze svého klanu zaměstnat celý tým upírů, aby je odchytávali dříve, než udělají větší škodu. Měl sklepení narvané víc, než kdy jindy, ale Alessandra nevypadala, že by tenhle problém hodlala řešit.*
Ehm. *Nervózně se poškrábal po hlave.* Tak nějak jsme spolu u mě doma vařili, ale opravdu jen vařili. *Uculil se a pak už jej jen poslouchal.* Cože mluví? Páni, má odvahu jít za ním. Myslím, že tady se ho bojí snad všichni, nebo alespoň většina. *Uchechtl se a sjel si celou místnost pohledem, než svůj pohled opět vrátil k REMIMU.* Je to svatba, negativní emoce sem nepatří a jsem rád, že jsi šťastný, musím říct, že ti to svědčí. *Uchechtl se, jakmile ale padlo slovo na Athenu, ušklíbl se a chvíli na něj jen koukal, zatímco se culil.* No my dva, jak bych to nazval, jde to dobře. Rozumíme si, trávíme spolu občas čas, tak nějak je to fajn, co ti budu povídat. *Pokrčil rameny a culil se jako neviňátko.*
*Jakmile Triss souhlasí, tak si ji přitáhne k sobě do objetí a jen co ho čarodějka zpevní, tak tak taky učiní. Nechá Triss ho objímat, dokud se emočně nesrovná, protože tak nějak tušil, že odtáhnout se dřív on, tak se z toho všeho brunetka rozpláče. Jakmile se tiše zasměje, tak se to pro něj signálem, že je to dobré.* Ani náhodou.. *Odmítne okamžitě s odfrknutím a propustí čarodějku z objetí.* Já whisky.. Ale jestli zveš na další, tak to už bude třetí sklenička.. *Uchechtne se.* A měl jsem v plánu dál ztrapňovat ženicha před jeho vyvolenou, ale teď se mi tak nějak rozprchli, takže to počká. *Dodá ještě.*
Ne, scénu bych neudělala, tak hloupá nejsem, aby něco takového dělala, navíc moc dobře vím, že by ses na tom jen bavil a takovou radost bych ti neudělala. Navíc ty bys k ní neměl ani možnost dojít, natož se jí dotknout. O to jsem se už postarala. *Pronesla směrem k DRAGOSOVI, aniž by se na něj jen podívala. Pokud šlo o její dceru, měla to už pojištěné, nejen ochrannými věcmi, ale hlídal jí Emett, tak nějak tušila, že pro dnešní večer to bude nejlepší a nespletla se. Jakmile pak pronesl další poznámku, jen se zazubila.* Tak jde to vidět, že už nějaký věk máš, možná by ses měl posadit, než ti ty tvoje staré kosti vypoví službu a složíš se tu k zemi jako balíček karet. *Mrkla na barmana a nechala si dolít sklenku, pak pohledem zapátrala po místnosti.* A co se týče mých lidí, tak pořádek mám, občas se stane chyba, ale tu vždy napravím. *Napila se, věděla, že je v tom nová a věděla, že jí to dává dost sežrat a testuje jí, ale ona se tím nenechala nijak rozhodit.* Navíc jediný bordel, který tady je, jsou ti novorozenci, co pobíhají jen tak po městě. *Sama se s pomocí několika svých lidi snažila nejen je odchytit, když na nějaké natrefili, ale také přijít na to, kdo je vytváří, měla v plánu se pak toho dotyčného zbavit, přece jen dělal tady dost nepořádek a ona to nehodlala uklízet donekonečna.*
*Pobaveně mu cuknou koutky, ale nechá ji při jejím vědomí. Jistě, že by si cestu našel, až takový problém by to pro něj nebyl. Nicméně někdy má člověk největší moc, když nedá ostatním znát všechny svoje možnosti. Alessandra o něm nevěděla ani polovinu a on ji nehodlal dopřát tu radost, že by ji něco o sobě prozradil chvástáním. Tiše se uchechtne na její slova.* S věkem přichází moudrost a rozum.. Ale neboj.. Možná do tohohle někdy dozraješ i ty.. *Odvětí ji, načež se na ni otočí s vážný výrazem.* Nemáš pořádek, ALESSANDRO.. Můj klan je nevyrábí, ale i tak máme plné sklepy novorozenců, kteří o proměnu nestáli. Dnes a denně poslouchám o tom, jak je napadl neznámý upír a ublížil jim.. Jestli hodláš svou chybu napravit, tak ji naprav rychle, protože pokud lovce zavedou tito novorozenci do mého klanu, tak ten tvůj půjde ke dnu se mnou.. *Varuje ji.* Někdy se ta nejjasnější odpověď schovává přímo v tvém stínu.. *Dodá a také odloží skleničku na bar.* Cría cuervos y te sacarán los ojos.. *Dá ji ještě poslední nápovědu a pak se otočí a odejde jinam.*
*Nad tím, jak Cas mluvil o Atheně se usmál.* No, tak to jsme rád. *Pronesl mile, a pak se otočil.* No, co si jít pro pití? Je tam ještě ta medovina, dáme si? *Vyzval jen a uculil se. Pak jej ale už táhl k baru, kam se postavil a usmál se.* Každopádně, jinak, jo, je to fajn, a jak říkám, fakt jsem rád, líbí se mi to, je to nová kapitola života a já jí vítám s otevřenou náručí. *Usmál se, než se natáhl přes bar, kde si odložil lahev. Do sklenky nalil sobě a Casovi a jednu sklenku mu podal. Sám se pak napil.* Divím se, že se tu neobjevil Ahantuon, upřímně. *Odfrkl si.*
*Nad tím, co řekl o Atheně se jen Cas usmál.* Mile rád, moc dobře víš, že dobré medovině nikdy neřeknu ne, to bych byl idiot.* Pronesl se smíchem a REMIHO následoval, pak se postavil k němu u baru a sledoval ho, přičemž i poslouchal jeho slova.* To je jen dobře, každý si myslí, že manželstvím, to hezké končí, ale mě přijde, že to je blbost. Nic nekončí, jen se to přesouvá do jiné etapy vztahu, která vás má prostě jen více spojit. Což mi přijde jako úžasná věc. *Usmál se a když dostal sklenku s dobrým faerským pitím, jen se uculil a napil se.* Myslím si, že na to je moc chytrý, aby to udělal tak veřejně. Šel by sám proti sobě, zvlášť, když je tu tolik podsvěťanů. *Pronesl a sledoval féra před sebou.* Ale změňme téma, nebudeme si kazit tenhle den tvým otcem přece. Spíš mi řekni, kdy vyrážíte na líbánky. Hned zítra nebo později? *Optal se.*
*Nad poznámkou o věku a modrosti se chtěla ohradit, ale když pak začal mluvit dál, zprvu měla sto chutí mu odvětit něco dost nehezkého, ale čím víc mluvil, tím víc jí to dávalo smysl, nebo spíše čím více mluvil, tím více narůstalo její podezření. Sledovala tak nějak dění kolem a její pohled padl je na jednoho člověka, který jí ve spojení s tímto napadl. Poslední DRAGOSOVA slova jí v tom tak nějak utvrdila. Už mu však nic neřekla, nechala ho odejít, sama dopila svůj drink a pak se vydala za Leou, aby si s ní o něčem promluvila. Musela ji vytáhnout ven, aby je nikdo neslyšel, tam vyřídila, co měla a nechala Leu konat, to co dostala za příkaz. Sama Aless se pak vrátila zpět, došla k REMIMU a CASTOROVI.* Tak už jsem se ti vrátila mi amore. *Pronesla směrem k manželovi, než pak kývla na pozdrav i druhému férovi.*
Ano, ano, je to moc hezké, a těším se na to, co bude pak dál. *Usmál se. Když pak dopil, nalil si sám ještě dál trochu medoviny a pak se uculil.* No, asi možná tu nějak budeme celý víkend po večerech, přeci jen, má to tu být celý víkend přístupné, takže možná tak, no a na líbánky letím až v pondělí, hned ráno, ještě před úsvitem, abych neměl z ženy jen malou hromádku popela. *Uculil se. Když k němu Aless došla, tak se uculil, načež se k ní přitiskl a políbil ji na tvář.* Tak co, vše v pohodě s tím starochem? *Optal se potichu.*
Jasně, že zvu. *Zasměje se Triss a pokyne mu, aby se vrátili víc do centra dění.* Za tanec.*Uculí se nevinně a zamrká na něj, načež k němu natáhne ruku a prostrčí mu ji zezadu pod paží, aby se do něj zavěsila.* Jsme přece na svatbě. *Mrkne a potáhne ho víc směrem, kde by si pak mohli zatancovat spolu.*
Co bude dál, je už jen a jen na vás. *Mrknul a hodil do sebe obsah sklenky, přičemž si dolil také stejně jako REMI.* Já úplně zapomněl, že je to celý víkend, vidíš, takže přes noc slavnost a přes den odpočinek co? *Zazubil se na něj a poslouchal jej dál, přičemž se zasmál, když řekl, co řekl. Jakmile se k nim přidala i jeho žena ALESS, jen se na ni usmál.* My se ještě oficiálně neznámě. Říkají mi Castor a chtěl bych ještě jednou vám oběma pogratulovat ke sňatku.* Zazubil se na oba, načež si odpil ze své medoviny a sledoval je.*
*Upírka se přivinula k REMIMU a polibek mu opětovala, pak se na něj jen pousmála.* Ano se starochem všechno v pořádku, nemusíš se bát. *Sladce se na něj usmála. Nehodlala mu víc říkat, nechtěla ho tahat do věci klanu, on sám si to nepřál a ona to respektovala. Tohle si musela vyřešit sama a už tak nějak dala věci do pohybu. Chvíli jen koukala na svého manžela, než pohlédla na CASTORA.* Už jsem o tobě slyšel, jsem Aless, ale hádám, mě už taky znáš dobře. *Mrkla a culila se.* A za blahopřáni děkujeme. *Pronesla a rozhlížela se.* Bude někdo dávat nějaký proslov? Ptám se jen, abych věděla, zda pak půjdeme na ty dárky. Nebo máš v plánu ještě něco lásko? *Optala se.*
*Nate si odfrkne.* A víš, že to neumím? *Otáže se ji ještě, než ho vtáhne na parket.* No a? Já tu jsem kvůli alkoholu a tomu ztrapňovat Remiho.. Ne, abych tančil.. *Uchechtne se, ale nechá se nakonec na parket vtáhnout a zachytí ji tak, jak by měl. V tom dalším už je trochu problém. Nekecal, když říkal, že tančit neumí. Rytmus udržet zvládnul, hrál přeci jen na kytaru, ale kroky neznal, takže pravděpodobnost podupání Trisssiných noh byla vysoká.* Budeš chytat kytici? *Rýpne si do své kamarádky pobaveně, když jsou na parketu.*
*Jakmile řekla, že vše je v pořádku, tak si odfrkl a pokýval hlavou.* To je dobře, moc dobře. *Zhodnotil Remi, a pak už sledoval, jaks e ti dva seznamují. Byl rád, že si rozuměli, věděl totiž, že Aless má s lidmi občas problém. Nakonec se na ni ale otočil.* Proslov, no jo, proslov, no nevím, já piju a tak nějak se bojím, že bych řekl jakoby nesmysly. *Ušklíbl se a pokrčil nevinně rameny. Pak se podíval a Case.* Jo, přes den budeme dělat něco, čemu by se možná dalo i odpočinek říkat, jo. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
Ty seš tele... *Zasměje se a když ji zachytí, tak se ušklíbne.* Nevím, asi ne, rok ve vztahu je na svatbu dost málo... *Pokroutí hlavou.* Možná jindy. *Odmítne nakonec a ucukne nohou, když o ni zavadí a posadí se mu mezi nohy.* Stačí se klidně pohupovat. *Zasměje se.* Budu tě muset naučit tančit. *Nechá mu ruce volně okolo krku a rozhlédne se.* Je tu dost známých tváří. *Nadhodí a projde pohledem osazenstvo. Na okamžik ztuhne, když si všimne ROBERTA a pro vlastní uklidnění se několikrát zhluboka nadechne a pevněji se zachytí NATEOVÝCH ramen.* /Ahoj, Roberte./ *Nadhodí směrem k čaroději telepaticky, možná to bylo jen nějaké ujištění, snaha překonat, že prostě vypadá identicky s Hauresem.* Bude házet Remiho dáma podvazkem, že bys ho mohl chytat ty? *Oplatí kamarádovi nahlas pobaveně a nadzvedne jedno obočí, když se k němu vrátí pohledem.*
*Čaroděj pozvedne obočí a koukne se směrem k novomanželskému páru.* Rád bych ti připomněl, že Remim Alessandra ještě před půl rokem mlátila o stěnu.. *Uchechtne se, načež převrátí očima a odfrkne si.* Hodně štěstí.. *Popřeje ji ironicky a na její slova se s přikývnutím rozhlédne.* Známých ano, ale ne všichni by se dali počítat za přátele.. *Prohodí Nate. Nemyslel to tak, že úplně všichni jsou nepřátelé, ale spíše, že je nezná a když už tak jen z vyprávění. S některými z přítomných se dokonce seznámil teprve na rozlučce. Vrátí se na Triss pohledem, když položí další dotaz.* Jednak to nemám nejmenší ponětí a druhak, koho bych si prosím tě bral? Vždyť ani s nikým nechodím.. *Uchechtne se.*
Hádáš správně, tady REMI o tobě dost povídal, ale no nebudu zacházet do detailu, ale jo znám tě z vyprávění. *Uculil se fér na ALESS a napil se ze svého drinku.* Ale ty už si asi umíš představit, co si tak napovídal svým kamarádům co. *Rozesmál se a svůj pohled věnoval férovi, který se na něj díval, přičemž se jen potutelně uchechtl.* Ano rozumím, co tím odpočinkem myslíš, stačí se jen na tebe podívat jak se culíš a jak ti u toho svítí oči. *Smál se pobaveně.*
*Bob TAYE poslouchá a usměje se. Docela se baví a tanec si užívá. Pak však tanec ukončí a odvede TAYE na bar, kde se pořádně napije svého pití až si z toho škytne.* Já se vyspím, jen to bude jako v pubertě teď.* Zasměje se a začne se culit jak blázen Když ucítí Trissinu mysl, tak jen zvedne ruku a random zamává. Nemá mysl zrovna ready na propojování.* Oh, pamatuju, jak jsem jako puberťák vypadal skvěle. Dlouhé vlasy svázané a zapletené. Byla to sranda.* Řekne a vzpomene si, jak v té době byl v jedné vesnici kousek od jejich farmy a tam měli napíchnutou hlavu vlka. Jen co zašel úplněk, tak se z vlčí hlavy stala lidská. Bylo to děsivé a tehdy utíkal pryč a narazil do jiného čaroděje. Ten mě rudé rohy a černou kůži plnou šupin. Znovu se napije a zazubí se.* Děsivý věci se děli. Ah... chci to vidět znova.* Usmívá se, ale je jasné, že asi nemyslí na to jak vypadal, ale něco jiného.* Je tu někde vlkodlak...* Začne se rozhlížet a hodí do sebe zbytek pití a odrazí se od baru, aby našel, co hledá.*
*Aless se usmála na CASTORA.* Tak už jsem slyšela něco od Natea, takže si to umím představit, co tady pán manžel povídal. *Uculila se, načež se otočila k REMIMU.* Tak pokud už jsi opilý a pletl bys slovíčka, proč neřekneš svědkovi? No ale nevím, když se tak zamyslím, mám trochu obavy, co by řekl, ale horší jak to, co už má vyžvanil, to asi nebude ne. *Uculila se a prohrábla Remimu vlasy, načež se natáhla a věnovala mu polibek.* Tak šup, běž za ním a při jednom můžeš hodit kytici, nevěsta u obřadu jsi byl stejně ty. *Zasmála se.* A pak se půjde na darky.
Jo, ale každý to máme nějak. *Na slova o známých a přátelích jen znovu přikývne a ušklíbne se.* Co není může být, někdo se už určitě najde, nebo snad budeš fungovat pouze na jednorázovkách? *Zeptá se nahodile a usměje se, když jí Bob zamává nazpátek.* No...tak co ta whiskey? Máš na ni stále chuť? Pozvání platí zatančili jsme si.
*Remi se na Case uculil a pak pokýval hlavou.* Jo, jo přesně tak, asi tak nějak to bude. *Zavrněl, načež se podíval na Aless a opět jí věnoval dlouhý, milý polibek. Pak kývl.* Tak jo, jo půjdu za ním. *Uculil se, ale nebyl by to Remi, aby něco nevyvedl. I na rovině se mu nohy pomotaly a on spadl na zem, s nepříjemným zavrněním. Pak se přetočil a koukl se na Aless.* No co, jsem jelito. *Zasmál se. Pak se ale zvedl a nakonec tedy došel za NATEM, u kterého stála i TRISS.* Ahooj, vy dva!! *Zaculil se, Triss znovu objal a na NATEA se uculil.* Nate, Nate, mám problém. Rád bych nějak pronesl proslov, ale tak trochu mám už něco napito, a motá se mi nejenom hlava, a taky nohy a jazyk, myslíš, že bych tě mohl poprosit o to, aby jsi něco zahlásil? *Pronesl prosebně fér.*
*Pokrčí pouze rameny, načež se na její slova zašklebí.* A proč by ne? *Prohlásí.* Nač se vázat do vztahu, když by dotyčná po pár letech buď zemřela, nebo bychom se začali natolik otravovat, že bychom se rozešli každý svou cestou.. Kdybych nebyl nesmrtelný, tak možná bych se někdy usadil, ale takhle.. *Ukončí svoje slova s pokrčením ramen.* Je to pro mě nejlepší.. *Dodá, načež spokojeně s úšklebkem přikývne na whiskey a zamíří s TRISS k baru. Ani se nestihne napít, když je překvapí REMI a on pozvedne obočí, když řekne, že má problém.* Jestli chceš podat rozvodové papíry, tak ty sebou nemám.. *Rýpne si s uchechtnutím, načež na něj vykulí oči, než se škodolibě ušklíbne.* Ale ovšem.. Proč by ne.. Jen pak za mnou nechoď s hlavou omlácenou o zeď.. *Prohlásí a když už má v ruce skleničku, tak toho využije a z baru ukradne i malou lžičku, načež zamíří na podium, kde byla živá kapela, kterou pokynem ruky na moment utiší a postaví se k mikrofonu místo zpěváka, přičemž zacinká lžičkou o skleničku, aby upoutal pozornost VŠECH.* Zdravím všechny.. Nerad vás vyrušuji od snahy oslavit novomanžele a ztřískat se na jejich počest co nejvíc to jde, nicméně protože ženich má už plnou hlavu nevěsty a myšlenek na svatební noc, a není ve stavu, aby tady vymýšlel něco smysluplného, tak mě jakožto svědka požádal, abych přednesl pár slov. A ano, varoval jsem ho, že toho bude litovat.. *Ušklíbne se na hosty, než pokračuje.* Upřímně jsem jeho nevěstu osobně poznal až dneska. Přesto jsem o ní dost slyšel už před svatbou. Celý jejich vztah jsem měl tak nějak sesumírovaný z pohledu Remiho, takže se budu řídit jeho slovy a lehce je parafrázovat. *Informuje svoje publikum.* Alespoň co jsem pochopil, tak jejich setkání by ve filmovém průmyslu u diváků vyvolalo okamžitě myšlenky na šťastně až na věky, nejoblíbenější pár a klasické klišé enemies to lovers.. Ve zkratce s ním nevěsta hodila o zeď. A nepřál bych vám poslouchat Remiho věčné kňourání o tom, jak je příšerná a že za všechno může ona.. Už tehdy jsem mu říkal, že co se škádlívá, to se rádo mívá a on mi nevěřil.. A kde teď jsme? *Položí řečnický dotaz a pobaveně se uchechtne.* Už jen ze začátku jejich vztahu, lze soudit, že toto manželství bude asi pořádnou Itálií.. Ostatně něco takového jsme řešili i na Remiho rozlučce se svobodou.. Někde mezi prvním panákem 70% absinthu s jointem a Remiho pobíháním zcela nahý po ulicích Queensu.. *Zasměje se.* Ženichovu rozlučku mimochodem nejspíš ještě teď těžce rozdýchává jedna kašna ve které jsme se vykoupali a která po nás zůstala ozdobená ledovou sochou draků.. *Prozradí, přičemž si přiloží ruku ze strany pusy, jakoby jim svěřoval velké tajemství, ale říká to tak či onak stejně do mikrofonu.* Ale ještě předtím jsme došli k závěru, že si nevěstin temperament otestujeme malou sázkou.. Kdo má v plánu se přidat, tak sázky přijímá támhle kamarád CASTOR a jede se na to jak dlouho jim vydrží v domácnosti jeho svatební dar.. *Ušklíbne se na novomanžele přímo.* A když už jsme se dostali k nim, tak mě nezbývá nic jiného, než novomanželům popřát hodně štěstí a pevných nervů v manželství a předat jim vaši pozornost, protože jsou jistě natěšení jak malé děti na Vánoce, cože jste jim to do společného života darovali. Takže na závěr, hodně štěstí novomanželům! *Pronese a zvedne skleničku na přípitek, načež se krátce napije a opustí pódium, aby se vrátil k TRISS.*
*Aless se usmála na Castora a pak sledovala REMIHO, který cestou za svým přítelem jak jinak než upadl. Pobaveně zavrtěla hlavou a tiše se uchechtla, načež jen sledovala, zda udělá něco dál. Mezitím si popíjela drink a když začal NATE pronášet proslov, nestačila se divit. Ano, už nějaké ty věci věděla, když je práskl, ale co se rozlučky týkalo a svatebního daru spolu se sázkou, nad tím jen pozvedla obočí. Její pohled se přesouval z NATEA na CASTORA a pak na REMIHO. Výraz který měla byl zcela neutrální, nedalo by se ani vyčíst, zda se zlobila nebo ne, i když po chvíli ji začaly cukat koutky a ona se rozesmála.* Bože vy jste vážně banda debilu.* Pronesla spíše sama pro sebe a na Case se jen zazubila, než se vydala za svým manželem.* No nevím nevím zda se smát nebo litovat, že jsem tě poslala, aby ten proslov řekl, ale musím říct, že byl velmi zajímavý. *Uchechtla se a chytila ho za ruku.* Tak je čas asi jít, co myslíš,? *Optala se jej a když si pak připili, tak se dala i s REMIM na odchod.*
Ahoooj. *Pozdraví vesele REMIHO a obejme jej po konverzaci o vztazích s Nateem (v níž měl recht) nazpátek, a vytřeští oči ohledně proslovu,kterého se však Nate skutečně ujme a ona nad obemi přáteli nevěřícně kroutí hlavou. Když se k ní vrací podá mu další skleničku neb svou dopila.* Aby ty rozvodové papíry fakt nepřišly. *Zazubí se na něj a cinkne si s ním, načež se napije.*
*Dragos využil momentu, kdy proslov skončil, ale ten puberťák, co ho pronášel, ještě neměl šanci se vrátit do konverzace s TRISS. Lépe řečeno slyšel Triss na něj promluvit a viděl ji podat skleničku, ale než mohl něco odvětit, tak zachytil Triss za ruku a potáhl na parket poté, co se rozjela zase hudba.* Říkal jsem ti, že si tě ještě odchytím, Triss.. *Pronese k čarodějce s pobaveným ušklíbnutím, když ji zachytí do taneční pozice a začne ji vést po parketu. Je mu jedno, že držela skleničku a asi ji pustila na zem. On to uklízet stejně nebude.*
*Kim se sice i s Lily povídalo skvěle, ale v momentě, kdy se NATE ujal proslovu, se zdvořilým úsměvem se omluvila, rozloučila a přesunula blíž ke skupině, aby si jej mohla vyslechnout. Nemohla se přitom ubránit smíchu. Ona sice příběh jejich lásky takhle do detailů neznala, koneckonců, znali se pár týdnů, ale i tak ji těšilo, že tohohle mohla být součástí. Aless vypadala více než spokojeně, což ji po jejich prvním nepovedeném a druhém velice povedeném setkání velice těšilo. Pořád si nebyla jistá, jak přesně se zrovna ona dostala do této společnosti, ale ať už za to mohlo cokoli, byla víc než ráda. Po proslovu se přesunula na bar, aby si sehnala další skleničku, krátce mávla na TRISS, které si konečně všimla. Obočí jí překvapeně povyskočilo, když sledovala celou tu scénu s Dragosem a v hlavě jí naskočila Remiho slova, že nemá nikomu z podsvěťanů věřit. Zrovna u tohohle konkrétního, ať už byl kýmkoli, jí to přišlo jako zatraceně dobrá rada do života. Tiše se tak přimotala k NATEOVI.* NATE, můžu mít dotaz..? *Zeptala se potichu, tak aby ji, pokud možno, slyšel jen on.*
*Sám Remi, který pak poslouchal proslov NATEA, začal vesele tleskat. Byl z jeho řeči nadšený a veselý a byl rád, že to za něj čaroděj vzal. Když pak sešel dolů, došel až k NATEOVI.* Děkuju, bylo to hezké. Vtipné ale hezké, přesně jak bych to řekl já, děkuju. *Uculil se. Hned na to ještě objal TRISS a pak koukl na ALESS.* Bylo to hezký, ale teď bych, no, víš, asi šel, protože mám staršné nutkání tě..ehm. *Odkašlal si, vzal Aless za pas a pak se koukl na TRISS a NATEA.* Děkujeme ještě jednou, my jdeme...hm...pojmenovat kočku. *Zaculil se a pak už s Aless odešel.*
*BOBOVI věnoval po tanci spokojený úsměv. Byl rád, že tentokrát nebyl on ten, co se musel ptát. A navíc jeho taneční partner nebyl ani opilý. Ne, že by se jednalo o zázrak, ale naposledy z něj už lehce při tanci ten alkohol cítit šel – jinak by taky v ten večer neomráčil tu zrzavou palici, která Tayovi na plese dělala doprovod.* Jasně, nemusíš zabíhat do detailů, vybavím si to i bez toho. *Uchechtl se. Zas tak dávno jej jeho puberta neopustila. Jestli tedy vůbec. Jeho myšlenky taky nebyly vždy čisté a tak tomu určitě není ani v přítomnosti. Když pak ROBERT zmíní, že měl dlouhé vlasy, pozvedne lehce jedno obočí a zavrtí hlavou.* Tobě sluší kratší podle mě..ale nemůžu říct nic, já je měl taky dlouhé. *Načal a naklonil hlavu lehce do strany.* Delší než Dragos. Taky jsem je nosil zapletené..měl jsem je asi do poloviny zad? Nevím to už jistě, i když to není zrovna dávno, co jsem si je ostříhal. Vlastně padly hned, co jsem se přestěhoval do New Yorku. *Pověděl pak docela zamyšleně, než potom opět pohlédl opět na BOBA a poté i na NATEA, který si veškerou jejich pozornost přebral. Pohled, který mu však věnoval, byl dosti krátký. Ano, poslouchal jej dál, nicméně se u toho věnoval jiné věci. Když se ROBERT odrazil od baru, chytil ho za ruku.* Zůstaň tu se mnou, prosím. *Řekl směrem k němu a krátce se rozhlédl, aby našel v davu lidí Dragose.* Šéfík by asi nebyl nadšený, když by mě našel o samotě...nebo by za to byl i radši..Ich weiß nicht (nevím), do hlavy mu nevidím. *Dodal a pokrčil lehce rameny, než naklonil lehce hlavu na stranu při pohledu na Robertovy uši.* /Neměl bych..ale i tak to udělám./ *Pomyslel si. Věděl, že toho bude litovat, ale tak..zakázané ovoce je vždy hodně lákavé. Se skousnutým rtem se tedy natáhl, aby mohl ČARODĚJE podrbat za ouškem.*
*Sám sa obzrie k Remimu a Aless a pokrčí ramenami.* Tiež nie som, v civilskom význame, práve najmladší, ale takto… *Kývne hlavou k páru.* …je to aspoň originálne a svojské. *Dokončí nakoniec a obmotá si jendu ruku okolo Lóniho, keď nahliadne na Axela.* Oh tak, nič také sme predtým nevideli. *Sleduje kútikom oka aj Lóniho reakcie a vždy sa mu líčka ružovo červenajú, keď sa ich pohľady stretnú.* /Nie sme tu dlho, ale pôjdeme domov čo najskôr?/ *Opýta sa svojho priateľa v mysli a sekundu na to už Axel sám sa s nimi lúči, že potrebuje odísť. Spolu prehovoria naraz.* To je v poriadku, tiež sa dlho nezdržíme. *Tanoia ubezpečí staršieho čarodeja, o ktorom ani nevie, koľko rokov to vlastne má a obráti sa k svojmu milovanému, aby ho chytil za ruku.* Zabavíme sa a doma sa potom zabavíme inak. *Navrhne mu a keď už len na tvári vidí, že Lóni súhlasí, spolu strávia ešte veľa času, sledujú ostatných, sem-tam sa jeden z nich niekomu pozdraví, prehodí slovo, a Tanoia s drogami, ktoré do seba i do Lóniho natrepal, každú chvíľu má pocit, že už to z neho musí ísť von, nejaký ten podivný pocit, že už chce byť sám iba so svojim priateľom u nich doma. Po príhovoroch, prípitku, ktorému sa úspešne vyhol, prvom tanci, zatiaľ čo ho Lóni vedie za ruku ako malé dieťa, ktoré nepozná svet, tak ako on veľmi nepozná túto svadobnú etiketu, nakoniec si aj spolu zatancujú, síce tak svojsky a zaujímavo, keďže obaja sú pod vplyvom, ešte sa aj stihnú ozvať a rozlúčiť s novomanželmi a vyberú sa obaja za ruky preč, tešiac sa už domov, ako sa vyvalia na posteľ.*
*Nate se jen pobaveně zakřenil na ALESS po jejích slovech a otočil hlavu na REMIHO, co za ním došel.* Není za co.. *Kývne na něj a i s ním zamíří zpět k Triss. Když zaslechne její slova, tak se uchechtne a vrátí pohled na novomanžele.* Pojmenovat kočku, jo? *Ušklíbne se.* A bude se jmenovat Aless, Remi nebo bože? *Zasměje se ještě, jak ti dva odchází. Chce se otočit zpět na Triss, od které si vzal předtím skleničku, ale ta už nikde není. Rozhlédne se, až ji najde na parketu. Jen pozvedne obočí, než pokrčí rameny a nechá to být. Jen pokud by se muži Triss bránila, tak pak by šel za ní. Proto se opře o bar a následně otočí hlavu na KIM.* No? Co se děje? *Zajímá se zvědavě a odpije si ze skleničky.*
Ten co teď přišel pro Triss… Kdo to je? *Optala se, zatímco sama upila ze své skleničky. Jediné, na co mohla ona sama usuzovat byl fakt, že přišel s Taylorem a choval se ohledně nej podobně ostražitě jako Sasha, takže nejspíš upír. Nelíbilo se jí však, jak se bavil s Aless, ani jak se choval k Triss. Byť ani jednu z interakcí neslyšela, neměla z nich dobrý pocit.*
*Poslouchá ho a zasměje se.* Pravda. Ale v pubertě moje rysy byly ještě až dívčí.* Zazubí se. Všimne si, že mluví NATE, ale je alkohol mu brání rozumnět tomu, co říká, hlavně když radši poslouchá TAYE.* Oh... chci vidět fotky. Pokuds je měl než ses stal...* Dá si prsty jako tesáky upíří, i když jeho by na to stačili.* wrrr....* Zazubí se na něj a když se pak chystá hledat vlkodlaka, tak je zastaven a on se musí opřít lokty a zády o bar.* Dobrá. Budu ochranka, ale chci medovou whisky.* Řekne a vezme svou lahev, kterou si začne lít její obsah do panáka, který dostal. Jakmile se TAY dotkne jeho uší, tak na moment ztuhne, ale pak se uvolní. Jen u toho přelije alkohol. Položí lahev a víc se nakloní k TAYOVI a začne příst. Olízne si ruku a pak se víc přiblíží k upírovi. Má oči zavřené a užívá si drbání. Je extrémně citlivý. Přitáhne si ho k sobě a položí mu hlavu na rameno. Horký dech se dotýká upíří chladné kůže. Bob chytí upíra ze zadu za stehna a vysadí ho na bar. Podívá se na něj a jemně usměje.* Takhle je to lepší.* Prohlásí a dívá se na něj.*
*Na otázku KIM pokrčí rameny.* Nevím.. Vůbec ho neznám.. A jestli mi o něm někdy Triss říkala, tak si nepřiřadím podobu.. *Odpoví ji a ještě se jednou po nich koukne.* Co tě to až tak zajímá? Děláš si taneční seznam? *Zasměje se.* Prosím, nedávej mě na něj.. Neumím tančit.. *Dodá následně ještě se smíchem a napije se ze své skleničky.*
*Zasměje se, byť to nezní tak uvolněně jako od Natea.* Ale to vůbec ne, sama zvládám maximálně klubový tanec. I když, nedávno se mě jeden upír snažil přesvědčit o opaku. *Dodá a zachichotá se nad tou vzpomínkou.* Jen, viděla jsem ho tu během večera mluvit s pár lidmi a ani jeden z těch rozhovorů nepůsobil… Zrovna přátelsky. Zkusím se zeptat Aless. *Pousměje se.* Ale když už jsi to načal, dobrá, z tanečního seznamu tě škrtám. Na který si tě mám zapsat? *Zeptá se pobaveně.*
Takže jsi přestal stárnout později. Pardon, mělo mi to dojít. *Při tomto se podrbal na zátylku. Nakonec, Bob stále nevypadal jako někdo, komu bylo pod dvacet. I když.. lhal by, kdyby řekl, že mu něco takového vadí.* Jasně, moment. *Uchechtl se a na BOBA se zazubil, načež si sáhl do saka a z vnitřní kapsy vytáhl mobil, který hned zapnul, aby mohl nahlédnout do galerie. V té sjel co nejrychleji přibližně do roku 2019 a sjel na první fotku, na níž byl. Jen na ni nenápadně zasyčel, jelikož se na ní nacházel společně s Walterem. Další ovšem hledat už nechtěl, proto mobil vzápětí natočil k ROBERTOVI.* Zbytek ti ukážu ve vile. Mám tam ještě alba s fotkami. *Řekl s úsměvem, který se hned jevil o to spokojenější, když se BOB rozhodl s ním u baru zůstat.* No jo, dobrou chuť. *Uchechtl se. Nato už STARŠÍHO ČARODĚJE podrbal i přes pravidla za ušima. Hold zakázané bylo vždy lákavé, nedokázal odolat. Nicméně žádná negativní reakce se nekonala, vlastně se stal opak, za což byl mladý upír nadšený. Mobil tedy schová, pokud si fotku stihl Bob již prohlédnout a začne se věnovat především jeho uším, během čehož si užíval toho, jak u něj ROBERT předl. Sám si pak skousl ret a přivřel oči, když ucítil jeho teplý dech. Jakmile nato byl vysazen na bar, překvapeně zamrkal, tentokrát však nijak neprotestoval. Ostatní jako by pro něj neexistovali. Prostě kývl na ROBERTOVY slova a přitáhl si jej hned blíž, načež jej opět začal za ušima spokojeně drbat.*
*Pobaveně se na její slova ušklíbne, než na ni vrátí pohled, kterým sledoval Triss a toho muže.* Může být jen starý.. *Pokrčí rameny.* Nesmrtelné bytosti s věkem přichází o emoce a schopnost cítit.. Někteří se drží déle, jiní to vzdají rychleji. Nemusí to nutně něco znamenat.. *Odpoví ji a dopije svou skleničku, přičemž si vzpomene, že stále drží v ruce onu lžičku, kterou následně hodí někam za bar.* Hodně štěstí.. *Uchechtne se na její slova.* Novomanželé zrovna odešli pojmenovat kotě.. *U posledních dvou slov udělá prsty uvozovky, aby ji to bylo jasné a zasměje se. Na její dotaz se pobaveně uculí.* Můžu dávat lekce kytary, nabídnout svou osobu jako herce, předsvést improvizaci; ta na pódiu byla celkem dobrá, ne?; a nebo... Hmm.. *Dokončí, nebo teda nedokončí, ale výmluvně se koutkem ušklíbne, zatímco mu barman automaticky dolije skleničku, kterou si vezme.*
Ano, ale už jsem trochu zestárnul.* Řekne, ale dál to nerozebírá. Pak se podívá na fotku a zazubí se.* Opravdu dobré, ale takhle ti to sluší víc.* Zazubí se na něj.* Dobrá, jsem zvědavý.* Zazubí se a pak se věnuje alkoholu. Kterého měl už vlastně půl lahve v sobě. Jenže drbání v něm probere něco jiného. Celou tu následující scénu sleduje David. Je značně znechucen a radši letí ke KIM a přistane ji na hlavě.* Nepotřebuju to vidět z první řady. Radši s rozhledem až to uvidí ten, co nemá.* Prohlásí a pak se začne ďábelsky smát. Mezitím si Bob užívá drbání a rukama se opře o bar z každé stany TAYOVÝCH boků. Opravdu si to užívá a to až trochu moc, protože zapomíná kde je, s kým je a proč je. Takže se v jednu chvíli ještě víc přiblíží k TAYOVI a jeho dech musí upír cítit na obličeji. Je cítit sice alkoholem, ale není tak strašný, protože ho nemíchal a nebyl to rum. Pak však tu poslední vzdálenost překoná a TAYE políbí. Nejde však o letmí polibek, ale opravdu pořádný a jednu ruku mu položí i na zátylek.*
Hm, takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Jediný, alespoň co se odžitých let týče, starý podsvěťan, kterého znám, je támhle Bob, *kývne výmluvně hlavou k baru* a ten zrovna nevypadá, že by o ně přišel. I když… *Ušklíbne se.* Mám takový zvláštní pocit, že ten je spíše výjimka, n'est-ce pas? *Uchechtne se, ale nevypadá, že by ji to, co se děje na baru zásadně vyvádělo z míry. To se však nedá říct o papouškovi, který jí z ničeho nic přistane na hlavě. Kim sebou v první chvíli jen překvapeně trhne, ale pak se zasměje a pokrčí rameny. Tohle sotva byla jediná podivnost v poslední době. Opatrně papouška sundala a raději ho přesunula na své rameno, byl-li jen trochu ochoten se přesunout, jelikož si byla celkem jistá, že ramenem bude hýbat méně, než hlavou.* Nebudu se tedy zbytečně znepokojovat. *Dodá a upije ze své sklenky, jen aby měla vzápětí co dělat, aby se neutopila, když Nate zmínil pojmenovávání kočky.* S ohledem na to, jak se k sobě měli, když jsem je viděla naposledy, tipuju že jméno bude něco jako Oh Bože, Ano. *Rozesměje se.* Uznávám, za těch pár minut na pódiu jsem se o jejich vztahu dozvěděla víc, než bych byla kdy doufala a zajímavější formou, než jakou bych to kdy dostala z nich. *Pokýve se smíchem hlavou.* Dobrá. Lekce kytary se hodí vždy, improvizaci možná jednou ocením na své svatbě… Cože bylo to poslední? *Zeptá se nevinně s hlavou nakloněnou na stranu, byť si je moc dobře vědomá, že to poslední nedořekl.*
*Castor ještě chvíli postával u baru, poslouchal proslov, který měl Nate a culil se jako pako, jelikož se mu to opravdu povedlo. Když zmínil jeho jméno, jen pozvedl svou sklenku, aby viděli, že je to zrovna on, o kom se mluvilo a pak už jen dál poslouchal a usmíval se. Nakonec si na počest novomanželů dal přípitek a už jen sledoval, jak oba odcházeli. Měl za ně oba opravdu velkou radost. Když pak už zmizeli z dohledu, koukal kolem sebe, zda někde neuvidí Athenu, která se už měla vrátit. Měl trochu starosti, zda bylo všechno v pořádku.*
*Po nějaké tý delší chvilce, kdy Athena řešila nějaké věci po telefonu opodal, si všimla, že se celá akce pomalu, ale jistě schylovala ke konci. Stále pocitovala ten pocit, kdyz ji to bylo líto, že dnešek jí uplně nevyšel jak měl, ale na druhou stranu s tík nic nemohla udělat. Nehodlala to dále už řešit, proto telefon vypla a schovala, aby alespoň mohla mít chvilku klid pro sebe. Opět se pokusila najít Case, kterého nakonec po chvilce našla u baru. Přišla k němu a věnovala mu menší úsměv.* Promiň, nenapadlo mě, že toho bude tolik. Už absolutně nikam nejdu *Na malý moment se však odmlčela.* Teda maximálně domů. *Uchechtla se.* Co vůbec ten Remi? Ne, že bych mu popřála nějak hodně, ale alespoň jsem něco málo řekla. *Byla si jistá, že i Remi by to pochopil, proto se necítila nějak extra špatně.*
*Jakmile se objevila v jeho zorném poli, usmál se.* Už jsem si myslel, že jsi mi utekla. *Pronesl s úsměvem a pak jí poslouchal.* To nevadí, hlavně, že sis vyřídila, co bylo potřeba, jen vážně je všechno v pořádku? *Optal se ještě jednou.* Mimochodem Remi v pohodě, myslím, že jsme oba popřáli tak akorát a stejně už oba odešli, to víš plnění manželských povinností první noci. *Zazubil se.* A neboj se, všechno bylo v pořádku. Jen dáš si ještě něco, nebo už taky pomalu půjdeme?
Utéct? Tobě? Bych si pak v životě nedpustila. *Uculila se na chlapce* Ano, všechno je v pořádku. *Řekla mu upřímně, přeci jen se nic nedělo, jen spíše objasňovala pár věcí. Při zmínce ohledně jejich společné noci se uchechtla.* Tak to je více, než pochopitelné. *Zasmála se a při jeho otázce se zamyslela.* Jestli už chceš jít pomalu, tak můžeme pomalu zmizet, ale jestli se tu chceme zdržet, tak si asi něco málo dám. *Uculí se na něj.* Takže jestli nepospícháš nějak?
*Ani se nestačila nadát, pozdravit KIM nebo se věnovat NATEovi a ani pogratulovat nevěstě lomeno ženichovi, kterou ani neměla šanci poznat, když ji někdo stáhne tak prudce, že sklenička skutečně za tříštivého zvuku dopadne na zem, pití se rosprskne do stran a ona se ocitne jen moment na to v něčím držení.* Zbláznil ses?! *Vyjekne, když se ho zachytí, aby neztratila rovnováhu a zatváří se zmateně, protože DRAGOS jednak nebyl někým, koho by čekala, druhak ani nikým koho by při sobě chtěla tak blízko.* Vzhledem k tomu, že naposledy jsi mě unesl to budu vnímat jako výhružku. *Nadzvedne obočí a příliš hladce se přizpůsobí tanci, když ji začne po parketu vést, připomínajíc si, že scéna by mohla překazit svatbu. Letmo se alespoň na KIM usměje, když se jí dostane do zorného pole a při NATEovi nabere výraz trochu omluvný nádech, že mu tak zmizela.* Víš, ono stačí lidi normálně k tanci vyzvat, nebo je doslova musíš unášet i normálně, protože s tebou nikdo nic mít nechce? *Zeptá se upíra, protože jí ticho bylo možná nepříjemné a i když proti němu tentokrát měla ochranný šperk, do očí se mu ani tak nepodívá a raději sleduje scénu za ním nebo zpoza jeho paže, takže v jeden moment lehce klopýtne šokem.* ROBERT a TAYLOR se spolu líbají běžně? *Vypadne z ní s vědomím, že když má mladého upíra v klanu, nebude třeba specifikovat. Rychle se zase chytne rytmu, i když mu klopýtnutím lehce vrazila kolenem do nohy a špičkou boty snad nabrala tu jeho, protože ji ten pohled jednoduše...příliš zaskočil. Zvlášť když odhadovala, že Robert je sakra starý...starší než Malachai, jak tušila. Dokonce i než Lucas. A ten už byl sakra starý.*
*Když mu potvrdila, že je opravdu vše, jak má být, oddechl si a přivinul si jí pak k sobě.* Málem bych zapomněl dneska udělat tohle. *Sklonil se a sladce jí políbil na rty. Jakmile se jemně odtáhl, pohlédl jí do očí a usmál se.* Můžeme klidně pomalu i jít, ale na cestu si drink dáme. *Mrknul a objednal jim na baru něco na cestu.*
*Čekala co má namysli tím co řekl, ale jak si jí k sobě přivinul a poté ji políbil, tak se uculila, protože takto s ním se cítila nejlépe. Na malý moment ho objala rukama a polibek mu vrátila, než se odtáhl a dívka na něj pohlédla.* To zní jako nejlepší nápad. *Potvrdí mu. Když jim pití z baru předali, tak si Athena do rukou vezme obě dvě a z obou se napije.* Ehmmm *Spokojeně zavrní.* Máš to dobré, chceš ochutnat? *Optá se ho. Alespoň trochu mu chtěla vynahradit to, že tu s ním nebyla celou dobu.*
*Upír se na její (TRISS) vyjeknutí ušklíbne a dotáhne ji na parket, kde ji zachytí a začne tančit.* Nebo to ber tak, že.. Jste pochopila, že takovou krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Dá ji další nápovědu, neboť i tyhle slova stejně jako ty předchozí ji řekl právě na Halloweenské party před pár týdny.* Tak nějak jsem odtušil, že ty by jsi dobrovolně nešla a rád předcházím konfliktům a zdlouhavým debatám.. *Ušklíbne se na její slova. Na něco dalšího nemá šanci se ptát nebo reagovat, protože ho zaskočí. Otočí se s ní, aby na scénu vidět a přimhouří oči. Jestli v nich před chvíli byly vidět nějaké škodolibé jiskry, tak teď jsou pryč a on nabere směr ROBERT a TAYLOR.* Neruším vás dva v něčem? *Otáže se, když chytne Roberta za límec a odtáhne ho od Taylora. V jeho očích je znát, že mu dává jen jednu šanci ze z toho vymluvit, než mu rupnou nervy.*
*Na TRISSIN omluvný pohled jen přikývne a vrátí se k rozhovoru s KIM, když se trochu vykloní aby na Boba lépe viděla uchechtne se.* Toho neznám.. Ale ne každý zůstane mrzoutem.. Některým prostě jen postupem času hrábne.. Což vypadá na tenhle případ.. *Zasměje se, zatímco sleduje, jak na blondýnce přistane papoušek. Po jejich slovech pokýve hlavou.* Přesně to jsem jim říkal, když odcházeli.. *Prohlásí a na její slova se pobaveně pousměje, nad tím výčtem, co ona zopakuje.* Řeknu jen, že to i lekce kytary můžeme zvládnout u mě doma.. *Navrhne s úšklíbnutím a natáhne ke Kim ruku.*
*Když ji DRAGOS pustí a vezme si ROBERTA do parády - během čeho její mysl dojde k propojení nitek a vzpomene si, kdo to je a že poslední setkání nebyl únos -, vymaní se mu, pakliže se to povede vybere se za Nateem, kde zaznamenala přílet Davida a přejde k němu a KIM, takže zaslechne NATEŮV flirt a jen nadzvedne obočí, načež se otočí ke KIM.* Ahoj, nerada ruším, ale Davida si vezmu. *Mrkne na ni, nastaví čaroději ruku a když se na ni přesune s klapáním zobákem, tak se s nimi rozloučí, ať si užijí noc a zamíří bokem.* Jak sis užil den s Robertem? *Nadhodí směrem k čaroději, který se jí usadí na rameno a protože k DRAGOSOVI se jí už dvakrát vracet nechce a mnoho lidí nezná, rozloučí se s těmi, které potká a snad se znali nebo bavili a odebere se na cestu domů, kterou absolvuje taxíkem ač taxikář není zrovna nadšen z přítomnosti papouška a lamentuje, zda se mu tam nevykadí.*
*Se souhlasným přikývnutím následuje jeho pohled a uchechtne se.* Jen, všimla jsem si, že ten děsivý frajer přišel jako doprovod TAYLORA. Nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, *kývne hlavou k BOBOVI a TAYLOROVI* až si toho všimne… *Nadhodí s napůl pobaveným, napůl soucitným úsměvem, než se k nim přitočí TRISS.* Já si říkala, že to nebude jen tak ledajaký papoušek… Měj se, Davide. A měj se, TRISS. Příště snad pokecáme víc. *Zazubí se na oba, než svou pozornost stočí zpět k NATEOVI.* To zní jako alternativní místo pro lekce. Je podobně alternativní i cena? *Zeptá se s pobaveným úsměvem a lehce přivřenýma očima, když mu stisk ruky oplatí.*
Já mám jen dobré nápady nebo snad ne? *Zazubil se, načež sledoval, jak upíjí s obou drinku, na to se jen uchechtl a když se jej zeptala, natáhl se a vzal si její drink, načež se z něj napil.* Ale ty to máš taky moc dobré. *Mrknul a drink jí vrátil, zatímco si vzal to svoje a napil se.* Mimochodem, vezmu tě pak domů autem, sice jsem něco málo pil, ale řídit zvládnu, neboj se pojedu pomalu. *Zazubil se jako neviňátko a jakmile pití dopil, počkal ještě až tak udělá i Athena, aby mohli pomalu vyrazit.*
*Nate se zasměje.* Nápodobně.. I když já mám většinu autorit na háku.. *Prohlásí při pohledu na upíra, který sice autoritu vzbuzoval, Nate z něj však respekt neměl žádný a i když by mu upír mohl utrhnout hlavu, tak by se mu nejspíš, být v situaci Taylora a Boba, vysmíval ještě. Otočí pohled na Triss a při jejím nadzvednutí obočí, ji jen věnuje pohled, kterým říká, ať si zkusí něco říct. Když odejde, tak ji jen mávne, než natáhne ruku ke KIM.* Záleží co považuješ za alternativní cenu.. *Odpoví ji, když ji potáhne ven ke svému autu a odjede s ní z místa obřadu k sobě domů. Jaké štěstí, že Tina dneska hlídá dvojčata se svou přítelkyní u ní doma a dům je prázdný.*
*Na ROBERTOVY slova s jemným úsměvem kývl. Něco takového neslyšel poprvé, napříč tomu mu však ty dlouhé vlasy lehce chyběly. Kromě Waltera mu totiž připomínaly i poslední léta na škole, na než rád vzpomínal. Proto si své vlasy nezkrátil zas tak moc, i když ten rozdíl šel rozhodně vidět. Nicméně i toto téma nakonec oba pustili k vodě a věnovali se trošku jiné aktivitě jak povídání o svém zevnějšku. Ze začátku BOBA nevinně a zvesela drbal za ušima, uvědomujíce si přitom, co to vlastně s čarodějem dělá. Proto taky neměl problém si u toho udržovat v obličeji spokojený úsměv měnící se místy jemný úšklebek, když mu začalo docházet, kam se to všechno začíná uchylovat. To přezení, lísání a postupné přibližování, díky čemuž po chvíli BOBŮV příjemně teplý dech cítil ve svém obličeji. To, že v něm šel cítit alkohol, už docela ignoroval. Stejně si jeho pozornost ukradl samotný polibek, při němž přivřel spokojeně oči a lehce jej ROBERTOVI oplatil, než k nim dorazil DRAGOS a oba je od sebe odtáhl. Nečekaně si tedy od Taye vysloužil zděšený pohled, který pak nasměroval do země, drbajíce se nervózně na zátylku. Tohle už jen tak nevysvětlí.* Omlouvám se, ale pro tohle vysvětlení nemám. *Přiznal rovnou. Nakonec..nechal se prostě zlákat něčím, co je zakázané. Pochyboval však, že by to Dragos přijal jako vysvětlení.*
S tím také souhlasím. Más jem ty nejlepší nápady. *Zasmála se a když ji ukrad její pití, tak potevřela ústa.* Zloději. *Vzala si své pití zase od něj a jeho mu vrátila, přičemž si hned ze vsého usrkla.* Tak to mohu odřídit já, ne? *Zavtípkuje.* Dobře, pojedeme autem a řídíš ty. *Objasnila na pravou míru a poté své pití dopila stejně jako Cas. Vzala Case za ruku a propletla si s ním prsty dpufající, že s tím bude v pohodě.* Tak můžeme jít. Ještě jednou se ti omlouvám, že jsem si tě tolik nevšímala, vynahradím ti to. *Slíbila mu a vydala se i s Casem k jeho autu, aby mohli jet domů. Poděkovala mu, jak jí odvezl a na rozloučenou mu vtiskla jeden polibek s úsměvem. Pak už jen šla domů, kde si šla udělat své osobní věci.*
*Bob si polibek i drbání užívá. Dokud není teda odtržen. Podívá se na DRAGOSE a zazubí se.* Dragos!* Natáhne se k němu a prohrábne mu vlasy.* Dneska je všechno super.* Prohlásí nadšeně s rozcuchanými vlasy od drbání a ještě do toho škitne. Za což může to, jak ho odtáhnul od TAYE.* A nerušíš... možná trochu. Možná ne. Záleží, co by se stalo, ale asi nic. Protože všechno je naprosto v ... po... pořádku.* Dostane ze sebe skrze zívnutí a jak u toho zavře oči, tak usne. Což vede k tomu, že ho zemská přitažlivost volá k sobě do své náruče.*
*Nad TAYLOREM jen pozvedne obočí.* Proto je dobře, že se ptám tohohle zlitého mamlase.. *Prohlásí, když se na ROBERTA podívá, držíc ho stále za flígr, kdyby se hodlal zase vrhnout na upíra. Volnou rukou ho pleskne po té, kterou mu prohrábne vlasy. Nevěřícně sleduje, jak usne a v ten moment ho taky pustí.* Neh.. *Odfrkne si, když pochrupující čaroděj padne na hubu.* Seskoč z toho. My dva jdeme do vily. *Přikáže nekompromisně TAYLOROVI, načež se otočí, překročí Roberta a zamíří odsud pryč, až za ním kabát zavlaje.*
*Cas se jen culil od ucha k uchu. Jen co pak oba dopili, vzal si své věci, počkal až udělá i ona a pomalu se vydali k odchodu.* Nemusíš se omlouvat, já to chápu a nezlobím se neboj se. *Usmál se a pak spolu tedy odjeli. Castor Athenu odvezl domů, kde se s ní rozloučil a sám pak zamířil k sobě domů.*
*S překvapeným zamrkáním sledoval, jak se BOBOVO chovaní najednou úplně změnilo a konečně šlo úplně vidět, že alkohol, jenž do sebe čaroděj valil, dělal své.* Nemyslím si, že by to mělo nějaký smysl. *Dal poté najevo a opět se mu v očích objevilo zděšení, když viděl, jak se ROBERT skácel k zemi a usnul. Věnoval mu tedy starostlivý pohled, nuže pomoct už mu naskytnout nemohl. Na DRAGOSŮV příkaz se smutně zvedl a ačkoliv se nakonec fakt natáhl, aby ROBERTA zvedl a vzal do své náruče, nakonec nic takového neudělal.* Promiň..*Zašeptal akorát k němu, než se ve spěchu otočil a šel za DRAGOSEM, aby jej ještě víc nenaštval. Hlavou mu však vrtalo, zda by fakt pokračovali tam, kam to i mířilo, když by je v tom vůdce klanu nezastavil.*
*Bob leží na zemi ještě hodinu než se zvedne a rozhlédne se.* Eh...* Dostane ze sebe jen, než si pod sebou otevře portál do svého pokoje, kde přistane na svou postel a usne. To že až se probere a bude proklínat všechny kolem kromě Taye ani netuší. Hlavně když si vybaví, co se všechno stalo.*
*Zrejme ešte nikdy nešiel nikam natoľko determinovaný, ako keď teraz prichádzal k dverám od Axelovho domu. Bolo to prvýkrát, čo bol ochotný stáť vo dverách aj niekoľko hodín, ak by sa Axel rozhodol nesúhlasiť s Lóniho malým plánom, nech by už jeho dôvod bol hocijaký. S tým zastaví pred jeho dverami, načo sa zhlboka nadýchne, než zdvihne ruku, aby zaklopal. Sú to tri pevné hladné zaklopania. Ruku následne stiahne späť povedľa jeho tela, a v hlave si odpočíta päť sekúnd, než sa začne obzerať, aby sa uistil, že v okolí nie je priveľa ľudí, ktorých by mohol zaskočiť.* Axel, som to ja, Lóni. Potrebujem s tebou niečo prebrať. *Zavolá smerom na dom, ako keby mu aj ten mohol odpovedať za čarodeja. Trochu nervózne si prejde po svojom prsteni, a začne si ho točiť okolo tenkých prstov.*
*Je to už nějaký ten týden co je Nejvyšším čarodějem Queensu, proto byl ted řešit nějaké věci a pomalu se vracel ke svému domu. Teleprotuje se před svůj dům, kde už vidí Lóniho stepovat na schodech. Trochu zmateně se na něj koukne, protože slyší a vidí jak řve na dům.* Hoří snad? *Ušklíbne se.* Doufáš v to, že ti dům odpoví? *Zeptá se lehce rýpavě a ukšlíbne se. Obejde Lóniho a otevře dveře první vejde on a potom nechá projít mladíka dovnitř.* Co potřebuješ? Děje se něco? Vypadáš…*Odmlčí se a přemýšlí co říct* Trochu rozrušeně, běž..běž si sednout. *Nasměruje ho na gauč a čeká co mu mladík řekne.*
*Prekvapene trhne hlavou do strany.* /Takže celú tú dobu iba nebol doma?/ *Obzrie si staršieho čarodeja, a prekríži si ruky na hrudi. Pozrie opäť na dom, a potom späť na muža, ktorý bol už pri ňom.* Myslel som, že ma ignoruješ. Nevedel som, že nie si doma. *Prizná sa jednoducho, nakoľko vedel, že nebol dôvod na to, aby klamal. Trochu nervózne si celú dobu klepe nohou po zemi, než sám vojde dnu do ako tak známeho priestoru. Nebol v ňom dostatočne dlho, aby si ho pamätal nejako skvelo, ale aspoň približne vedel, kde sa čo nachádza. Nechce sa mu si ísť sadnúť, ale keďže vidí, že Axel je teraz pánom, lebo je na jeho území, nakoniec sa otočí smerom k obývačke, a sadne si na gauč, kde potichu čaká rovnako ako ráno po noci, kedy sa zmenil na mačiatko.* Môžem ťa o niečo požiadať, Axel? *Skúsi začať, keď sa k nemu čarodej pripojí.*
*Zvedne obočí když si Lóni skoro uraženě složí rucen a hrudi.* Neignoruju byla jsem pryč. Rada spirálového Labyrintu mě zvolila jako nástupce Zacha, takže jsem těd Nejvyšší Queensu. A nedávám zrovna na sokromý dům cedulku “Nejsem doma volejte na číslo 123456789” *Koukne se na mladíka a vejde do svého domu. Ví že tiu Lóni už byl. Jendou nebo dvakrát už si nevzpomíná. Nechá jej ať se posadí a zatím si jde nalít trochu limonády sobě a i Lónimu. Přinese obě skleničky jendu polží na stolek před mladíka a druhou si vzeme zatím co se opře o římsu krbu.* Jasně můžeš. Jde o další knihu? Myslím že tu nějakou budu mít…*Rozhlédne se kolem jako kdyby se snažil najít další knížku co by mu mohl pujčit jako tu minule.*
*Opäť cítil ten zvláštny pocit horlivosti, ktorý zažil len pri Axelovi. Skutočne naňho nechcel byť zlý, ale mal pocit, že sa musí obrániť, že musí povedať niečo, aby ukázal, že nie je ten slabší.* Gratulujem k tomu titulu, ale to neznamená, že som o tom mal nejako vedieť. *Podotkne nakoniec a nechá sa pozvať dnu. Poslušne čaká na mieste ako mačiatko, nakoľko si po vstupe do domu uvoľnil svoju ilúziu, a tak mu teraz chvostík ležal cez stehná.* Nejde o knihu. Aj keď možno aj áno. Ešte neviem. *Začne, ale rýchlo sa zastaví, aby si pozbieral najprv myšlienky.* Sľúbil si mi, že by si ma učil, ak by som to potreboval. Vedel by si ma teda naučiť liečiť? Alebo ukázal by si mi aspoň, kde mám začať? *Povie nakoniec, a odpije si z pohára, zatiaľ čo jeho oči takmer bez žmurknutia vypaľujú dieru do Axelovej tváre.*
*Axel se na maldíka koukne a slabě se usměje.* Existují telefony Lóni, mohl jsi zavolat myslím že jsem ti svoje číslo dávat nebo minimálně vizitku. Nebo ohnivé zprávy, ty jsou taky fajn když nejde telefon. *Navrhne ale nepoučuje. Všimne si, jak Lóni nechal zmizej svou iluzi a slabě se nad tím pousměje. Netušil jestli to znamenalo, že je Lóni s ním tak v klidu že prostě odstranil iluzi nebo se nechce namáhat s kouzlením. Posune k němu sklinučku a limonádou ať se napije zatím co sám Axel pije a kouká se přiotom naa malou zahradu ale Lóniho poslouchá.* Knihy nebudou problém. *Ujistí jej a pak zvedne obočí nad jeho slovy.* Neměl jsi nějakého mentora náhodou? *Zeptá se trochu zmateně.* Věřím, že by se mu asi nelíbilo kdybych tě začal učit... ale pokud mu to nevadí, tak tě moc rád něco naučím. *Usměje se na něj.* S léčením jsem vlastně sám začínal. Mám dokonce doktorský titul, sice věřím že už není platný protože to je někdy z 16. století, ale mám ho. Za začátku jsem hlavně léčil...*Uchechtne se lehce.* Jak moc ti vadí zraněné zvířata? *Koukne se na něj, aby se ujistil.*
/Sakra, má pravdu. Pre Taniou som už aj pomaly zabudol, že mám telefón, keďže je u nás doma vždy čo najďalej od neho, ako sa to len dá./ *Uvedomí si prekvapene, že ho to ani nenapadlo. Má chuť sa tlapnúť po čele.* Neviem, ako sa robia ohnivé správy. Neovládam oheň. *Povie nakoniec už s väčším pokojom, a spokojne si odpije. Napriek tomu, že mu už bolo v minulosti niečo naliaté do pitia, tak stále jedáva a pije všetko, čo mu niekto dá, ako keby veril všetkému občerstveniu. Nad knihami pokrčí iba ramenami, keďže skutočne nevedel, ako veľmi by mu to pomohlo. Sám videl, že si viac pamätal z praxe.* Môj mentor je Zacharie. Nechcem riskovať, že by ho videl niekto v New Yorku, ak by musel za mnou dochádzať kvôli učeniu. Hlavne má toho teraz veľa. *Pozastaví sa svojho mentora, ktorý bol teraz pre svet mŕtvy. Potichu počúva, ako hovorí o svojej práci a praxi. Už dávno si pri Axelovi všimol, že hovorí viac, než je treba, ako keby rád rozprával, lebo niektoré veci opakuje aj viackrát. Prišlo mu to kuriózne.* Nevadia mi. Je mi ich ľúto. Prečo sa pýtaš? *Nakloní hlavu stranou, ako keby sa pýtal celým svojím telom.*
*Axel mávne nad tím rukou.* Ohnivá zpráva je to nejlehčí so se jde naučit potřebuješ jen papír a pero...A magii samozdřejmně. To tě naučím je to snadné. *Ujistí jej. Po očku sleduje jak Lóni pije pití co mu přichystal. Naštěstí tohle nebylo nijak okouzlené nebo ničím ozvláštěné, protože no byl jen u Axela doma a Axel si moc dobře vzpomínal co se stalo minule když byl ve spoelčnosti Lóniho a mladík se mu přeměnil na koťátko. Koukne se na kočičího chlapce lehce překvapeně a zvedne obočí.* /Tak Zach...hmm./ Rozumím hádám, že to se smrtí je jen klasický podvod na změnu identity. *Zakrouté hlavou. Axel byl už unavený z těch veřejných osob, proto se snažil žít velmi nenápadní život.* ROzumím, tkaže já jsem tvoje nejlepší možnost. *Odtuší, ale usměje se.* Jen tak...*Mykne rameny a otevře dveře na svou malou zahradu, kde na pítku odchytí holuba. Drží ho pevně a přinese ho do obýváku. Kouzlem zavře všechny dveře a okna, aby pták neuletěl a koukne se na L=oniho a pak na holuba.* Promiň kámo...*Poví a hned na to holubovi zlomí obě křídla a chudáka položí na stůl před Lóniho.* Určitě umíš aspon nějaké základy ne? *Kývne k němu a pak na holuba, aby s ním něco loni udělal.*
/Takže pero a papier? Čo tam potom ale robí oheň v tom názve?/ *Čarodej sa týmto kompletne stratil vo význame kúzla, nakoľko vedel, že ak sa jednalo o papier, ten zhorí a zmizne, a taktiež aj tá správa s ním. Niekedy skutočne nerozumel, čo sa Axel snažil naznačiť, vôbec sa v ňom nevyznal. Nad Zachom chvíľku premýšľa, ale potom si uvedomí, že Axel to už aj tak uhádol, takže iba potichu prikývne. Už o Zachariem aj tak hovoril ako o svojom majstrovi v prítomnom čase, nebola šanca na návrat späť.* Tak trochu si sa ňou stal. Ale ak by si ma to nechcel učiť, môžem zájsť aj za niekým iným. *Povie nonšalantne, ako keby bol schopný teraz vstať a odísť. Avšak nevedel by, kam by mal ísť. Trochu viac než nechápavo nakloní hlavu na stranu, keď Axel prinesie dovnútra holuba a všetko zavrie. Už sa ho chce nevinne spýtať, že prečo holubičke zobral jej voľnosť, keď započuje to prasknutie, a jeho telom prejdú zimomriavky, až mu ostane zle v žalúdku. Zhrozene pozerá na to, ako vtáčika v bolestiach s oboma zlomenými krídlami položí na stôl pred neho. Je natoľko v šoku, že ako nevníma hlas prichádzajúci z jeho boku, aj keď sa k čarodejovi otočí.* Prečo? *Kríkne na čarodeja vo svojom rodnom jazyku, načo ucíti, ako z neho vyjde tlaková vlna v podobe jeho mágie, ako keby sa snažil čarodeja odstrčiť v ochrane čo najďalej od seba. Rýchlo padne na kolená vedľa stolu.* Prepáč mi to, prepáč mi to. *Hovorí stále v insladštine, tichšie na vtáčika pred sebou, ktorý musel byť v toľkých bolestiach, že Lóni ani nevedel, kde by ho mal chytiť. Nevedel nič, ani ako začať s liečením, keď jeho oči v zhrození sledovali jeho ohnuté sivé krídla, ktoré sa menili na tmavé červené. Automaticky zo seba smerom k holubovi začne dostávať svoju mágiu, ale vôbec nevie, čo má s ňou robiť, ale praje si len to, aby sa zviera upokojilo, aby ho to toľko nebolelo, aby sa na to mohol pozrieť, keď sa nebude toľko hýbať, a skúsiť mu pomôcť.*
*Axel tak nějak věděl že je Zach Lóniho mentor.* Ne to mi nevadí rád budu tvým mentorem. *Čeho zároveň i využije. Chytí holuba aby měl na čem trénovat. To co nečeká, je ta vlna magie, která Axela odhodí bokem. Šokovaně se na něj koukne, když skončí na druhé straně pokoje u zdi. Tohle nečekal, nečekal že bude mít Lóni takovou sílu. Ale přesto vstane, jako kdyby šlo jen o drobnou nepříjemnost a čupne si k němu.* Hej, Lóni klid. Dychej. Zhluboka. První je potřeba se uklidnit, víc mu takhle ublížiš. *Položí mu ruce na dlaně, aby ho zastavil.* První se uklidnit a pak léčit ano?
*Ani nevníma to, čo sa stalo s Axelom potom, čo ho odhodil, snažil sa sústrediť iba na holúbka v bolestiach. Skutočne by mu nevadilo, kebyže ho už takto našiel, šok zrejme nastal kvôli tomu, že mu ublížil niekto, koho poznal a komu veril. Rukávmi si prechádza cez oči, aby si odstránil slzy, ale akurát sú jeho oči ešte viac červené a opuchnuté z plaču a z látky svetru, ktorá sa o ne obtiera. Mykne sa, keď sa hneď vedľa neho ozve Axelov hlas, má chuť ho od seba opäť odstrčiť. Teraz však potreboval najprv zachrániť zviera v bolesti. Zhlboka sa teda nadýchne, aj keď cíti, ako ťažko to ide, ako má ústa plné slín od nadmernej tvorby z plaču, takže aj tie prehltne spolu s hlienmi.* Ale ty si mu ublížil! *Prenesie už v angličtine, keďže hovorí na muža pred sebou, kým sa snaží upokojiť svoje dýchanie, za čo sa cíti ako pokrytec, keďže priamo pred ním je niekto v silných bolestiach.* Ja nič neviem, nič neviem. *Prenáša na polovicu v angličtine a v islandštine, kým nevie, ako by mohol svoj mágiu využiť. Jediné, čo mu napadlo, že by mohol pomocou telekinézi skúsiť kosti aspoň narovnať a priložiť k sebe. Kvôli tomu chytí holubove telo, ktoré už skôr len nevládne ležalo, a skúsi sa zamerať na pravé krídlo.*
*Nečekal že by měl v sobě tolik síly a na jednu stranu jej to docela milé překvapilo. Lóni byl mladý ani nevěděl jaky démon byl jeho otcem, ale předpokládal že nějaký měnič, fantom… nikdo z princů pekla jako Asmodeus. Zhluboka si Povzdechne když slyší slova Lóniho a jak poplakává.* Ano ublížil, aby jsi se naučil léčit, aby jsi měl motivaci. *Koukne se na něj i jeho tak učili, i přes to že ti bylo přes 600 lety…. stál si za tím, že tohle byl dobrý způsob jak se naučit léčit. Zastaralé ale účinné.Sleduje co Se Lóni pokouší dělat. Brzy mu dojde o co se snaží. Což není úplně špatně, ale Axel by to udělal asi trochu jinak.* Snažíš se dobře. Dobré uvažování.*Pochválí jej že začátku a položí mu ruce na ruku.* Ale udělal bych to jinak… První mu odveď tu bolest. Chytíš jej za to bolavé místo a představíš si jak ta magie ubírá tu bolest, jako kdyby jsi tahal nitky. *Poradí mu co dělat. A čeká co dál.*
*Pokrúti hlavou. Napriek tomu, že mu práve Axel dal nejaký dôvod, neprišlo mu to ako dobrý dôvod. Bol by radšej, kebyže mu starší čarodej poreže ruku, ale teraz sa potreboval sústrediť na to, čo sa práve pred ním deje. Takmer sa mu zdá, že cíti rovnakú bolesť, keď sa na holuba pozerá, ako sa trepe, ako mu ubližuje aj to, čo sa mu snaží Lóni napraviť. Opäť potiahne nosom, a pozrie na čarodejna červenými očami, ako keby sa pýtal, či to myslí vážne. Aj keď sa mu trasie ruka, spomenie si na to, ako sa s Tanoiom učili väčšej presnosti pri alchýmii, a tak sa zhlboka nadýchne, aby svoju dlaň ustálil. S tým sa vankúšikom prsta dotkne krvavých pierok, a silou mágie nájde tú hrubšiu nitku bolesti, ktorú začne okamžite ťahať, aj keď zrejme do seba, keďže sám tu bolesť následne ucíti, až sa stiahne.* Má to takto bolieť? *Nerozumie.*
*Axel byl zastánce těchto zastaralých metod. Ostatně to bylo jediné co znal. Jeho takhle taky učili, možná ještě víc hruběji a krutěji. Téměř nezaujate sleduje Lóniho a čeká až mladík udělá to co mu řekl. Lóni byl mladý ještě měkký, jemný nezažil si věci jako Axel. Možná neměl být hned ze začátku takhle hrubý, ale musel ho nějak zpevnit. Ještě když chtěl léčit.* Ze začátku. *Přikývne.* Když jsem já poprvé léčil tak jsem z té bolesti odpadl… Postupně si zvykneš a přestaneš to vnímat. Odprostíš se od toho a zjistíš, že ta bolest není tvoje a vypustíš to. *Ujistí ho.* Musíš si říkat, že to není tvoje bolest, tebe nic nebolí, a představ si jak to vypuštíš ven, pryč. Nesmíš to v sobě dusit. Představ si, že jsi jako trubka, kterou ta bolest jen projde a vyjde druhou stranou ven. *Radí mu.* A teď můžeš udělat to co jsi chtěl předtím, narovnej to křídlo. *Pokyne rukou.* Jakmile to narovnáš představ si jak ty kosti zapadnou do sebe jako celek, jako puzzle a stane se z nich jedno. Už zlomené není…
*Trasú sa mu ruky, bojí sa čo i len pohnúť, ale nedokáže vtáčika škriekajúceho o pomoc len tak nechať na pospas osudu. Vždy predtým, keď videl zranené zviera, snažil sa mu nejako ranu vyčistiť a dať mu niečo z vlastného jedla. Toto bolo pre neho niečo kompletne nové, keďže ešte nikdy na vlastné oči spôsobenie tej rany nevidel. Opäť potiahne nosom, aby si trochu vyčistil dutiny pre ľahšie dýchanie, a zazrie na čarodeja vedľa seba.* Mal…mal si mi to povedať skôr. Je to nevinné zviera, toto si nezaslúži. *Prskne naňho nahnevane. Radšej by bol, kebyže jemu samému doreže ruku. Nič mi teraz ale neostávalo. Opäť sa miesta dotkne, ale tentokrát, keď za nitky bolesti potiahne, rýchlo ju aj vypustí povedľa seba, aby jeho myseľ dokázala dostatočne vnímať. Jeho srdce krvácalo takmer rovnako ako obe krídla, a nevedel si dovoliť, že by teraz odpadol, a zobudil by sa na to, že vtáčiku nepomohol, a zomrel povedľa neho, nakoľko už tak trochu neveril, že by ho Axel vyliečil. Zatne zuby, a snaží sa krídlom hýbať, čo ide ťažko, keď sa zároveň snaží o odstránenie bolesti. Aspoň už vták s telom toľko nehýbe, keď tú bolesť necíti. Nasucho prehltne, má chuť zvracať, ale skúsi si v hlave spraviť mentálnu predstavu o kosti, ktorú do seba zasúva, hlavne keď to cíti hneď pod svojím prstom, ako sa spája. Jeho útok na Axela ho však priveľmi vyčerpal, a tak sa únavou zvalí dozadu na koberec, keď to už vyzerá, že krídlo je na svojom mieste. Brali ho mdloby, nevie si predstaviť, že by hneď teraz dokázal vynaložiť toľko sústredenia a energie aj na druhé krídlo.* /Prepáč mi, holúbok./
*Byly horší věci co Axel viděl a nebo sám provedl. Ublížit takhle zvířeti byla maličkost, ikdyž ho to netěšilo.* Ptal jsem se tě jak zvládáš ranenné zvířata. *Zvedne vysoko jeden prst jako kdyby chtěl poukázatr na to, že se ho vlastně ptal.* Nezasloužil, ale kolik zvířat se zavraždilo jen kvůli experimntům v kosteickém průmyslu? Hmm? Takhel ho můžeš ještě zachránit. *Mávne rukou cynicky nad tímhle vším. Axel možná chvilkama měl trochu sadistické sklony, ale nebyl zase uplně krtuý, že by nechal to ubohé zvíře zemřít. Ještě když viděl jak na tom je Lóni. Ale sleduje mladíka, jak si počíná. Docela zaujatě a nepřerušuje ho. Jen chodí po místnosti sem tam a nakukuje co jeho student dělá. Když vidí, že jedno křídlo pomalu srůstá tak jen uznale pokýve hlavou a má chuť zapleskat. Ale v tom se Lóni svalí na zem na koberec. Axel k němu hned přiskočí a posadí ho do polosedu, tak aby se o něj opíral. Slabě ho poplácá po tváři.* Dobrá práce. *Pochválí ho.* Já jsem při svém prvním léčení omdlel už při odebírání bolesti, vedl sis skvěle. *Poplácá ho ještě po rameni a donutí jej se opřít o gauč. Zatím jde k houboukovi, kterému zahojí i druhé křídlo a vdechne mu trochu energie, kterou potřebuje. Chybí holuba do rukou a jde ke dveřím, které se otevřou a zvíře vypustí do přírody. Holub se rozletí jako kdyby se nic nestalo a Axel zavře dveře. Pak si klekne k Lónimu. Vykouzlí malou misku se studenou vodou a ručník, který namočí, vyždímá a položí lónimu na čelo.* DObrá práce chlapče. *Pousměje se na něj.* Chce to trénik a pak nebudeš už v mdlobách. *Ještě vykouzlí nějaké pití, které mu podá.* Na tohle tě posilní.
*Lóni naňho zazrie tak veľmi, ako sa to len v danej situácii dá, keď má zároveň strach o holúbka a je už mierne oslabený z útoku.* Vtedy som ešte nevedel, že mu pôjdeš ublížiť ty. Tebe som veril, Axel. *Povie prosto, a snaží sa nemyslieť na to, koľko nevinných zvierat, ale aj ľudí, ktorí z anic nemôžu, musia teraz trpieť, lebo niekto iný mal väčšiu moc.* /Keď budem s Tanoiom, nesmiem zabudnúť s ním prebrať ten nápad o staranie sa o nevinných zranených./ *Zapíše si mentálnu poznámku, a radšej sa sústredí na vtáčika, ktorý už musel byť sám rovnako unavený ako Lóni. Pozrie mu do očí a má mu chuť naznačiť, aby všetkým holúbkom povedal, nech sa k Axelovi nepribližujú už nikdy. Rovnako ako keď vtedy vtisol myšlienku hľadania Tanoie do toho jedného holuba predtým.* /Leť čo najďalej odtiaľto. Všetci./ *Pomyslí si, a potom už len cíti, ako sa strieda jeho vedomie s bezvedomím. Necháva sa oprieť o niečo neidentifikovateľné, a na studenú vodu na čelo reaguje spokojným privretím očí, aby mu do nich nenatiekla. Vníma nejaký hlas, ale až keď sa trochu schladí, takzvané vnímať aj slová. Pozrie na fľašku vedľa seba.* Čo to je? *Chce sa uistiť automaticky a fľašku v rukách si začne pretáčať, aby mohol sledovať, ako sa voda správa, či je to skutočne voda, alebo už niečo hustejšie alebo redšie, čo by nemuselo znamenať nič dobré. Ešteže sa už toto učil od Tanoie.*
*Má co dělat aby neřekl nějakou uštěpačnou poznámku. Vydechne nosem když slyší jeho slova.* Hele jsem zastánce trochu starých učebních plánů, tohle je ještě šetrné. *Zakrouti nad tím hlavou* Jak tě mám naučit léčení? Hmm? Přejete holuby na ulici hledat nebudu, ti to máj už spočítané. Takhle je to v kontrolovaném prostředí. *Protoči očima. Přijde mi že Loni zbytečně přehrává ale zapomíná na to že on sám možná byl taky kdysi takový. Položí Lonimu na čelo studený obklad, který mu má pomoct se lépe a rychleji vzpamatovat po vynaložení takové síly. Pak Axel mykne rameny.* Je to lektvar na posílení, nic kouzelného jen bylinky, citronová tráva, zázvor je to takový víc koncentrovaný čaj ve své podstatě. *Podá ku nažloutlý nápoj, který vypadá opravdu jen jako nevinný čaj, čímž ve své podstatě je.*
*Stále z neho nespúšťa svoje unavené oči. Nesúhlasil s tým, ako Axel konal, a nemienil sa mu teraz ospravedlňovať za svoju reakciu, nakoľko si myslel, že mal na ňu plné právo.* Stále s tým nesúhlasím. *Povie si ešte raz svoje, nakoľko toto nechcel ukončiť bez boja za svoj názor. Fľašku otvorí a po opise k tekutine najprv pričuchne. Skutočne to voňalo ako presne to, čo mu Axel opísal, takže si to priložil k perám a do pár sekúnd to všetko vypil. Celé jeho telo sa cítilo zrazu viac pri vedomí a hlavne prehriaté, všetko hlavne vdaka tomu zázvoru, ktorý bol tlmený citrónovou trávou a bylinkami. Fľašku následne položí na stôl, kde sa ešte stále nachádzala zvieracia krv, od ktorej Lóni radšej odtrhne rýchlo zrak.* Zrejme toho dnes aj tak viac nezvládnem, takže radšej pôjdem. *Povie a teraz by si aj prial, aby sa do liečenia predtým tak nevrhnul, lebo by najradšej na zranené zviera zabudol. Tašku na gauči si prehodí cez svoje rameno a stále mierne malátny sa presunie ku dverám.* Do najbližšieho videnia. *Povie jedine, bez jediného pohľadu smerom k čarodejovi, a čo najrýchlejšie sa začne presúvať smerom k metru.*
*Povzdechne si ale neuhýbá mu pohledem.* Souhlasit nemůsíš, stačí když budeš léčit co ti řeknu. *Poplácá ho jelhce po tváři. Pak jej nechá vypít nápoj. Sleduje jak sem u do tváře pomalu žene barva a není tak bledý jako předtím. Jakmile prázdnou flašku položí na stůl tak přikývne.* Jasné ani jsem s ničím dalším nepočítal. Jak jsem řekl, vedl sis skvěle. *Usměje se na na něj podporovačně a sleduje ho jak Loni vstává a pomalu se odebírá pryč.* Pak mi dej vědět kdy máš čas na další hodinu. *Křikne na něj a nechá Lóniho nakonec odejít.*
*Upír se šel na večer projít. Měl hotovou svou práci na zakázku, se kterou se pral už nějakou delší dobu, a konečně bylo hotov. Konečně zase vyrazil ven, jen tak na procházku po večerním NY a usmíval se, hleděl kolem sebe a jen tak sám si pro sebe pobrukoval hudbu, jež nikde nehrával. nakonec to vyřešil ale tak, že došel k jednomu z jezírek, u kterého byla lavička, posadil se na ni a zadíval se na jemně vlnící se hladinu vody před sebou. Přehodil si nohu přes nohu, zatímco broukání písně neutichlo. Nakonec se změnilo v pravidelné broukání písně od Imagine Dragons, a pak zaklonil hlavu, jež opřel o opěradlo za sebou, načež zavřel oči a usmíval se.*
*Natalie s její chůva se rozhodli projít. Byla to její první procházka za dlouhou dobu a tak si ji chtěla užít. Koukla se na svůj mobil který mel za obalem vizitku upíra, který jí to daroval. Nemohla prestat myslet na bál. Když měla hlavu v oblacích malem narazila do pouliční lampy kdyby jí doprovod nezastavil*A! Děkuji! *Pokračovala v procházce než narazila na osobu jí povedomou.*
*Dominica z jeho rozpoložení vyvedlo až to, když za sebou, nebo spíše, kousek za sebou zalechl povyk. Otočil se a zadíval se na dívku. Viděl zatím jen její vlasy, to, jak vypadala, a jak maličká byla. Musel se usmát, načež vstal, poupravil si už reflexně pomačkanou košili, přes kterou měl džísovou bundu, načež zamířil ke dvojici.* A já bych přísahal, že my dva se známe. *Usmál se, hledíc na ryšavou dívku před sebou. Doprovodu pokynul hlavou na pozdrav, ale pozornost věnoval jen Nat.* Ale pokud se pletu, což myslím, že ne, pak se omlouvám. *Zasmál se, přeci jen pro případ. ALe vše- vlasy, vystupování, hlas- nasvědčovali tomu, že to byla Nat.*
*Natalie se usmala a kouka nahoru na Dominica* Ty jses ten co se mnou tančil! Dominic že? *Přistoupila blíž k Dominicov8 a zářila radosti, na rozdíl od jeji jo doprovodu,který udržoval bezcitný obličej.* Jsem celkem ráda ze jsme narazila na tebe..už jsem ti chtěla volat až bych přišla ba pokoj! A jak se máš? Je to celkem překvapení me vidět bez Masky *Natalie se zubyla a prohrabla si vlasy*
*Dominic se na ni podíval, a jakmile mu došlo, že se nemýlí, a že před ním skutečně stojí ona Nat, tak se jen uculil, načež vysekl poklonku a pak se na ni podíval.* Co by jste řekla, maličká, jsem to já? Jasně, jasně že ano. *Zasmál se, a než by se nadála, tak ji jemně chytl za ruku a otočil si ji v otočce jako při tanci. pak ji ale pustil a zasmál se.* Pokoj? Bydlíš někde na hotelu? nebo jen v místě, kde vás je víc? Ach, ale pokud budu hádat, tak asi nějaký klan co má společné sídlo, že ano? *Optals e se zájmem a podíval se na doprovod. Už jen její výraz se mu nelíbil, tak se k tomu nevyjadřoval. Jen se podíval na Nat a usmál se.* I já jsem rád, že jsem na tebe narazil narazit na fajn společnost je vždy polehčující . A ano, je to takové volnější. Ty masky a šaty a vše to kolem bylo hezké, ale takhle tě poznávám zase nějak jinak. *usmál se na ni jemně.* Chceš se projít? popovídat, nebo jen posedět a pak se projít? *Navrhl.*
Hm, jestli tady kazisvět mě pustí *Upír se urazil a tiše zavrčel a natalie se zasmála. Uklidnila doprovod a přikývla.* Moc Ráda..*Doprovod zmizel ve tmě a Natalie strcila ruce do kapes a přistoupila k němu* To znamená že jo. Tak pojď.. než se chůva nasere
*Dominic sledoval, jak chůva mizela, než se pak otočil na NAtalii.* Tak, jak se ti daří, maličká? jak se máš? Povídej mi o tom. Na tom plese jsem tak nějak zjistil jen, jakou hudbu máš ráda. Hm, takže, zásadní otázka číslo jedna. Hudbu z jakého roku posloucháš, tedy rock? Otázka číslo dvě, jaks e ti líbí New York a otázka číslo tři...kolik máš centimetrů na výšku? *Zasmál se a nemohl si pomoct, načež se natáhl a poplácal jí po hlavě.* Vypadáš jako trpaslík, maličká. *Zasmál se, ale pak si dal ruku na srdce.* Vše samozřejmě sranda. *Připustil pak a vydal se dál. Pak se ale jen přeci zamyslela a nabídl Nat rámě, pokud jej přijala, usmál se, pokud ne, tak jen souhlasně kývl a vrazil si ruce do kapes.*
*Zasekla se tolik otázek a poplacala ho nazadech* Zpomal! Mám se teď super, zadruhé jsem tak trochu všehochuť. Ti klidně pošlu odkaz..New york je krasny a taky osina v zadku. Za třetí mam..160 centimetrů. *Když zmínil trpaslíka zamračila se a pichla ho do boku* ja ti dám trpaslíka, obře.
*Dominic se musel zasmát, ale i tak ji poslouchal, to, co říkala.* No, za mě jsou super roky 70-90, ale jako, i dneska by se našlo něco, co bude fajn. Jo, taky bych ti mohl něco poslat, ale zajímá mě, co ty. takže, oblíbená kapela? *Zasmál se. Pak kývl na souhlas.* Máš pravdu, v něčem je hezký, v něčem zase temný, No, já tu jsem jen chvilku, zabydluji se, ale tak nějak si myslím, že to bude v pohodě, chce to, no, řekněme, asi jenom čas. *Zhodnotil Dominic a pokynul jí hlavou s úsměvem na rtech. Když jej pak popíchla prstem do boku, tak se zasmál, ale tak jinak, hlasitěji a vyšším hlasem. Pak uskočil.* Nedělej, to hrozně lechtá. *zasmál se, čímž jí tak odhalil svou slabinu. pak dal hned ruce před sebe v obraně. *Ne, nezkoušej to! *Zasmál se, jako kdyby už byl připraven na její případný, lechtací útok.*
Tak pán je lechtivej? *Zacala ho lechtat a pritom se smála* Chlap jak hora a lechtivej jak holka [link src="to.jsem"] neviděla! *Lechtala ho ještě víc a smala se přitom, brala ho hned jako za kamaráda a chtěla s nim blbnout víc. Po chvíli toho nechala a pokračovala v procházce* A jo..70-80 byla dobrá éra roku..můj táta me na to navnadil už od dětství
*Jakmile Dominicovi došlo, že Nat objevila jeho slabinu, začal ji uhýbat. Jistě, mohl použít upíři rychlost a prostě ji to zkazit, ale proč by ji to dělal? Líbilo se mu a bavila ho ta její dětskost, její nadšení a radost, se kterou je lechtala. Proto to hrál s ní a sám sobě dovolil bavit se taky jako malý.* No co, tak jsem. *Zasmál se. Když toho pak nechala, tak jí stanul po boku a w úsměvem pokračoval v jejich procházce.* jooo, skvělé roky, to můžu říct. Ale co bych já vybrap, tak ACDC, Kansas, Metallica, Led Zepelin a Bon Jovi, tihle umělci ukradli mé srdce. Jak jsme řekl, zvládnu i jiné, ale tito jsou srdcovka. *Uculil se na ni Dominic.* Tvůj táta měl dobrý vkus.
No já az tak tyhle kapely nemusím ale mám svoje oblíbené.. *sklonila hlavu a úsměv z jeji tváře zmizel když si vzpomněla na svoje rodiče* A..ty jsi odkud? Ja jsem z Kanady..Přesněji z Toronta..ale chtela bych se tam vrátit..a navštívit rodiče..neviděla jsem je od té noci kdy mě proměnily...Co ty?..Nějaká rodina nebo něco? *Koukla na něj posmutněle ale s malým úsměvem*
Povídej, jaké to jsou? *Uculil se a pak ji poslouchal. Nemohl si nevšimnout, jak posmutněla, ale nechal to pro teď být. Pak ale začal.* Ach ano, rozumím ti, a mrzí mě to, ale tak to prostě je. Pokud nemají zrak a nejsou z nich podsvěťani, tak je má čase jít dál. Musíme, nebo by nás to sežralo, stát na místě víš? Chápu, jak ti asi je, byl jsem, kde jsi, nebo jsi byla. Měl jsem milující rodiče a mladšího brášku, ale zim5, co se stalo, už jsme je neviděl. Všichni mě měli za mrtvého a nemohl jsem se jim jen tak ukázat. Bolelo a trvalo, než jsem se přesto dostal. Nikdy jsem nezapomněl, nikdy jsem nelitoval, že jsem je měl. Chybí mi. Jistě. Jen už... Méně než předtím.* Když se jej pak zeptala na jeho rodinu, jen se pousmál a zavrtěl hlavou.* Ne, maličká. Upírem jsem už sto šedesát sedm let. Všichni, které jsem měl, už zemřeli. Nemám nikoho. *Posmutněl, ale hned se usmál a koukl se na ni.* Ale i tak si užívám a jsem rád za to, co mám. *Mrkl na ni.* Já jsem původem z Anglie, ale pak jsem žil dlouho na Aljašce. A teď teď jsem tu. *Usmál se rozhlédl se kolem sebe, zatímco jí šel po boku.*
To mi je taky líto...Strašně mi chybí..jen chci aby jsem je na mkment mihla vidět..ale je marné, mohla bych jim ublížit *Zesmutněla ještě víc a její hkas se otřásl lehce než se vzpamatovala* Promiň..nechala jsem se unést..jinak mám ráda X-Ray Spex a taky zlatou ABBU..vimbze to neni moc rock ale když se objeví ADHD moment tak me to uklidní!.. *Zasmala se a zatočila se dokola. Než se podívala na Dominica* Nejsi tak staromódní jak jsem si myslela..vypadáš jak typek, kterej je falt mega super kámoš
*Domini jí jemně položil ruku na rameno a pohladil jí jemně po kůži. Pak se usmál.* Já ti rozumím, věř mi, myslím, že upír upírovi s tímhle rozumí více, než dost. taky jsem ten strach měl, ale to se spraví. No, moc se neznáme, ale kdyby jsi se na to cítila i jindy sama, hehe...číslo máš, maličká. *Usmál se na ni a pak ji dál poslouchal.* jsem rád, že na tebe působím fajn. No, tak nějak se snažím jít s dobou, občas se zaseknu, ale pak se snažím zase hoodně rychle chytit, takže tak. *Mrkl na ni. Chvilku pak ale přemýšlel, než se rozhodl, že trochu odlehčí situaci. Stoupl si před ní a začal notovat píseň Gimme Gimme Gimme od ABBY, snad aby jí zlepšil náladu. Nebyl žádný zpěvák, a taky se u toho smál, ale doufal, že Nat trochu pobaví.*
*Natalie se usmala a z překvapení se uchechtla a vytahla mobil aby tu písničku pustila. Pak zacala sním zpívat jak to puberťáci dělají po nocích a hodila do toho i mírně taneční pohyby s rukama nahoře. Bokem do něho narazila schválně aby se k ní přidal i když jeji hlas nebyl nijak skvělý, spíš naopak ale to teď nebylo důležité. Vypadala že si ten moment užívá a nadala znát že byla před minutou smutná. Když hraje ABBA kdo by byl smutný že?* No tak ty víš jak povzbudit někoho jako já
*Tancoval s ní, užíval si to a držel se jí po boku, sem tam ji i chytl za ruku a zatančil si s ní tak, že si ji zase nějak otočil a přitáhl k sobě, nakonec se zastavil a podíval se na ni, s veselým úsměvem na rtech.* No, snažím se, měl jsme dost let na to tak nějak poznat, jak se kdo může cítit a tak. *Usmál se na ni a galantně vysekl poklonku.* Taky jsi taková ta dobrá duše? Ten druh člověka, co chce, aby kolem něj byli všichni v pohodě? tedy, no, mě je strašně dobře, když je lidem kolem dobře. Nějak nezvládám to, když je dusno a podobně, proto rád nějak odlehčuji situace. Tedy, ne že by s tebou bylo nějak dusno, to říct nechci, ani omylem, jen jsem viděl že jsi tak nějak zamlklá. *Usmál se na ni a pak se rozhlédl.* No, kdybych mohl, pozvu tě na horkou čokoládu, ale to bychom asi neocenili ani jeden, takže... *Zasmál se, když kousek od nich uviděl osvětlený stánek. Tak se na ni podíval. pak se podíval zase vedle sebe, tam, kde se nacházelo jedna z velkých kašen, tedy komplex kašen. V noci byly ozářené světly, a tak bylo vidět, jak velké to je. Všude ale byla voda tak po kolena a u nich stály lavičky.* Posadíme se? *Ukázal na lavičku u kašny.*
Myslím že do života potřebuješ trochu dětské divokosti nemyslíš? Ať neskončíš jak madam chůva čůza, která je otrávená na každém kroku.. A jo jistě! *Zašla k lavičce a posadila se na ni. Vypla svou hudbu z mobilu a povzdechla si než se podívala na osvětlenou kašnu.* Páni. Tady jsem to ještě neviděla.. *Na lavičce se uvolnila a oddechla si.* Hele. Fakt díky....že mi nasloucháš. Nikdo nemá čas jak ty nebo jsou už otrávení. Nevíš jak to pro mě znamená. Já vím že hodně mluvím ale taková jsem...upír s víc života v sobě než nikdo jiný..*Koukla na něj s klidným úsměvem a olízla si rty* Něco bych zakousla...*odpověděla a koukla se kolem sebe po nějaké zvěři jako je veverka, cokoliv by ukojilo jjí hlad než se dostane do vily*
*Dominic ihned souhlas kývl.* Jasně, jasně, přesně tak, ta dětskost a hravost je důležitá, bez ní to nijak nejde. *Usvědčil se a i ji v tom, co říkala. pak si sedl po jejím boku a usmíval se.* jsem rád, že se ti to tu líbí, já to objevil nedávno. On Central park je kouzelný, když ty kouzelná místa najdeš, a tohle, to je prostě super. *Usmál se na ni a pak naklonil hlavu na stranu, zatímco ji poslouchal. Potom natáhl ruku, chytl její malou do té své a podívalos e jí do očí.* To nic, opravdu.<Vím, jaké to je najedou přijít o to, co jsi měla ráda, vím, že to je prostě...složité, a vím, že je dobré mít v tu chvíli někoho, kdo tě vyslechne, kdo to s tebou bude sdílet, nejlépe někoho, kdo si prošel tím co ty. Takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, volej kdykoliv. *Mrkl na ni. Jakmile pak řekla, že má hlad, tak se uculil a mrkl na ni.* Přemýšlím dopředu. Vždy se sebou něco nosím, něco, co by ten hlad zahnalo. A teď ještě, když se ochlazuje, nemusím tahat alespoň chladící lahev, ale stačí to jen takhle. *uculil se. Z kapsy pak vyndal širší placatku, která nebyla uplně malá, prostě dost na to, aby se tam vešlo krve na zahnání hladu. Dominic to podal Nat.* Na, posluž si kolik jen chceš. *Mrkl na ni.*
Kecáš..Dík! *Vzala si lahvičku a popíjela než jí navrátila Domovi. Utřela si ústa a usmála se* To bodlo. Nevíš jak. Ještě před týdnem jsem byla v lese a krmila se na Králících..*Když její hlad by jakžtakž ukojen spokojeně si povzdechla spokojeně a zasmála se tomu* něco ti tam nechám, ať nemáš sám hlad *Usmála se na něj a poplácala ho na zádech* Okay staříku co pak bys teď chtěl dělat?
*Dominic se na ni uculil a pak kývl na souhlas.* Jo, naučil jsme se chodit se zásobou. *Usmál se, pak si lahvičku schoval a podívals e na ni.* Ehm, mhm, máš tady... *Natáhl se, vytáhl si rukáv košile a tím pak zlehka setřela ještě krev z koutku, než se spokojeně usmál.* To je lepší, maličká. *Mrkl na ni. Pak se zasmál.* Jo, jo to znám taky, to mi věř, moje první roky taky byly takové, že pokud se to neuhlídalo, letěl jsem potom, co se jen hnulo. *Zasmál se nad tím. Když jej pak oslovila, jak jej oslovila, jen se naoko hraně urauzil.* Staříku? Hele, maličká, nedovoluj si, nebo.. *Nedořekl to, protože vstal, došel ke kašně, a rukou vjel do vody, než ji pak vycákl na Nat. pak se zasmál.* To máš za to! *Zachechtal se.*
*Lehce zaječela a vstala z lavičky než na něho cákla víc vody a skončila celá mokrá ale stálo jí to za to, její košile byla promokla ale ona ho cákla ještě víc* Já se jen tak nevzdám! Začal si sválku strejdo *Škádlila ho než uskočila na stranu. Připravená na jeho další pohyb* Tak pojď! *škádlila ho víc jak to měla ve zvyku a smála se přitom jak dítě. Natalie se cítila jako dítě a vyzubila se z radosti* A maličká? to je teď má přezdívka?
*Dominic na ni vyplázl jazyk.* Jo, maličká, přesně tak, máš přezdívku, jsi maličká, tak jsi...maličká. *Pronesl, a pak se zasmál, načež na ni dál cákal vodu. když mu ale uskakovala více než to, tak se k ní dostal upíří rychlostí, načež si ji přenesl ne ke kašně, ale rovnou do kašny. Nad vodou ji držel v náruči a smál se.* Tak co, zaplaveš si? *Zasmál se. Bylo mu jedno, že má mokré boty a kalhoty, jelikož vlastně stál po kolena ve vodě, důležité bylo, že se bavil. A jak se tak koukl na Nat, ona taky a užíval si to a škádlil ji.*
Do by sis nedovolil.. *Zašklebila se a snažila se dostat z jeho náruče ale sama zapadla do vody a rychle si sedla by nevdechla vodu koukla se na něj skrz mokré vlasy. Vzala ho za nohu a přitáhla ho k sobě* Já ti dám.. *začala se z plných plic smát a koukla na něj prosákla vodou* Tohle bylo. Super!! Lepší než na střední! *Pomalu vstala z kašny a nabídla mu ruku aby mu pomohla z vody* Vstávej nebo ti bude zima..
*Dominic se smál, a smál se ještě o to víc, když ona upadla. Potom, jak se jej chytla, tak se na ni koukl dolů a jen našpulil rty.* Ale noo, maličká, snad by jsi se nečertila. *Zasmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* Jsem moc rád, že jsem ti pomohl, nebo teda, že jsme tě rozesmál, to byl můj účel. Dokážu být občas blázínek. *Zasmál se, a když mu podala ruku, tak se jí rád chytl. nebyl by to ale Dom, aby si neodpustil ještě jeden žertík. proto, když se ji chytl, tak zatáhl k sobě. Nějak to ale nevybral a spadl do kašny na záda, a aby Nat nespadla vedle a neuhodila se o beton, tak ji stáhl na sebe a chytl za boky. Až pozdě si uvědomil, jak blízko si najednou bylii.* Uhm, no, tohle je... *Nedořekl, a začal se nervózně chechtat.
hm...Díky ze si me chytnul ale moc je moc..Za boky mě moc neber nemám to rada od..lidí, které na 100% neznám..*Vstala z vody a oklepala se a vyšla z kasny celá mokra a koukla na něj s vodou kapající z jejiho oblečení* Podzmim zacak a minulý tyden bylo ještě hezky *oklepala a usmála se na něj zubící se přitom*
*Dominic se ihned usmál, a když vstala tak jí pomohl na nohy.* Beru na vědomí, maličká, jen jsme tě chtěl chytit, aby jsi se nerozbila o ten beton ve vodě. *Odůvodnil své jednání, a pak jí pomohl z kašny ven. když se potom zadíval před sebe, musel se zasmát. Posadil se na lavičku a pak kývl na souhlas.* Jo, lidé ještě chodili v krátkém rukávu, takže asi teplo bylo. *Usmál se. Potom si přehodil nohu přes nohu a zamyslel se.* Jestli budeš chtít, tak bydlím nedaleko, pokud ti mohu dát něco suchého na sebe, bereš? *Usmál se.* neboj se, opravdu, jen ti dám oblečení a můžu nabídnout krev, tvůj doprovod jde stejně s námi. *Mrkl na ni. pak se ale zarazil a rozhlédl se. Něvo nebylo v pořádku, zavětřil nežádoucí pach smrdutého psa. Dom se koukl na NAt.* No, cítím tu vlka...poblíž...takže...mohu na tom trvat? Nebydlím daleko, vlastně hned za parkem, v jednom malém domku.
Psa..to jako vlkodlak?..J-jo klidně tak jdem *Ještě vlkodlaka nepodkala takže se drzela u něj a začala jemně syčet když to take cítila. Snažila se drzet zpatky a chytla Dominicovu ruku pevně* Jsou až tak nebezpeční? Nikdy jsem žádného nepotkala.. *Natalie se zmocnil menší strach a s další minutou co tam staly tak vrčela víc*
*Dom chytl Nat za ruku stejně tak, jako ona jeho, on ji ale stiskl jen tak, aby to bylo snesitelné. Když se ujistil, že chůva je s nimi a nijak mu nezakazuje jít s ním, tak kývl na souhlas.* Dobře, pojďme. No, ono jde o tu nesnášenlivost. I když jsme nekofliktní,a snažím se být i k vlkům, tak ten odpor tam je. A občas bohužel, to tak není ze druhé strany, jelikož je to dlouhou dobu zakořeněná nenávist. Dalo by se říct, že jsme opaky, a nechtěl bych to riskovat, raději půjdeme do bezpeční. *Mrkl na ni, a vydal se na cestu. Za chvilku už míjeli začátek parku a před nimi se rozprostřelo nekolik s domky. Dom do jednoho zašel a počkal, až vejde i mladá upírka a její doporvod.* Tak, buďte jako doma.* Usmál se. Domek byl malý, ale měl vše, co potřeboval. Před nimi byla předsíň, velký obývák, kuchyně koupelna a toaleta a ještě schody do patra, kde se nacházel jeden pokoj a ložnice pro hosty.* Dáte si něco? Asi ano, co? *Optal se, jak Nat, tak jejího doprovodu.*
*chůva a nat vešli dovnitř a nat se rozhkedla kolem* Pani, neni to špatný! *Chůva se posadila a pozorovala Nat a vypadala fakt otráveně ze tam musela být. Naopak Nat yla úchvacena jeho obydlím.* To je super! Ehe..můžu dostat to teble oblečení?..*voda jí kapala z oblečení na Domincovi dřevěné podlahy a blasy mela přilehlé k obličeji* A jo krev zbi skvěle *Chuva si povzdechla a mlčela*
*Dominic se na obě dvě podíval, a potom se je mě usmál.* Jasný jasný, jen se usaďte, já vám jako první dám tu krev, a potom uvidíme co dál. Teda jako, určitě ti přinesu to oblečení, ale uvidíme co potom dál. *Zasmál se, načež došel do kuchyně, vyndal dvě skleničky, a postavil je na linku. Poté otevřel lednici, ze které vyndal dva balíčky krve, a vždy jeden vlil do jedné sklenky. Potom skleničky postavil jednu před Nad, a druhou před jejich chůvu, a s úsměvem kývl hlavou.* Posilněte se, napijte se, já ti jdu pro to oblečení. *Pronesl Dominic, který poté vyběhl nahoru do pokoje. Chvilku se prohraboval oblečením, než si nakonec vytáhl to, co hledal. Poté době ho zpátky za Nat.* No, já tu ženské oblečení nemám. Takže budu doufat, že tohle bude stačit. *Zasmál se nervózně, a podal jí jednu ze svých flanelových košil, a ještě k tomu kraťasy, které ale vzhledem k poměru výšce Nat a jeho, mohly být mladé upírce tak pod kolena, zatímco on by je měl do půlky stehen. Byly ale na gumičku, takže si daly stáhnout. Společně s tím vzal i ponožky a jemně se usmál.* Kdyžtak si vyběhni nahoru do pokoje, nebo tady kousek vedle je takový růžek, stojí tam klavír, myslím že to nepřehlédneš. *Mrkl na Nat, podal jí oblečení, a poté si sám šel do kuchyně, aby jsi i on nalil trochu krve.*
*Natalie si ryhcle vzala a vyběhla po schodech nahoru aby se převlékla, chůva v tichosti popíjela krev a Nat se převlékala nahoře. Košile ji padla celkem dobře ale kraťasy měla velké na jeji drobnou postavu, pomocí opasku z jejich kalhot a sešla z pokoje dolů k nim a v ten moment zjistila ze se ji namočil mobil* Do prdele! Domi?? Potřebuji rýži A to honem!! *Začala silně panikařit protože na nový mobil nemá, na mobilu mela všechny fotky ještě z jeji střední a s rodinou takže jí na tom belmi záleželo. Příběhla za Dominicem a z nervozity stepovala na místě* prosím řekni mi že ji máš..
*Dominic se na ní vyjeveně podíval, když přiběhla zpátky. Potom ale ihned přikývl na souhlas, skutečně to doma měl.* Jasně, mám doma tak nějak ty standardní trvanlivé věci, to kdyby náhodou někdy přišla nějaká civilská společnost, tak abych nevypadal jako naprostý podivín a abych měl alespoň něco, co jí lidi, ve špajzu. *Ušklíbl se, a poté se otočilo za sebe k poličce, odkud vytáhla sklenici s rýží. Trochu ji vysypal do misky, kterou vytáhl z vedlejší poličky, a natáhl se k ní pro mobil.* Podej mi ho. *Vyzval ji. Pokud tak udělala, tak položil telefon do rýže, a trošku jej zase zasypal nahoře. Potom se podíval na Nat. *No, vzhledem k tomu že technice tak nějak rozumím, a jsem sběratel elektronických věcí, tak do té doby, dokud to neuschne, nebo kdyby tomu nedejbože něco bylo, tak tady mám telefonů vcelku dost, kdyby jsi si chtěla vzít nějaký zatím k sobě. Kdyby byl náhodou ten tvůj rozbitý, tak se ti na něj podívám a pokusím se ho vysušit a spravit. Co ty na to? *Optal se jí.*
Dobře..jen jsou tam fotky, ktere FAKT nechci stratit.. *Uklidnila se trochu a sedla si na židli aby se uvolnila. Držela svou hlavu v lehke panice,ktera pomalu mizela. Přehrála si jehonslova v mysli a usmála se* Civilka? Ty někoho máš? *Zase ho popichovala a koukla na než si sedla do tureckého sedu v kuchyňské židli a nalila se krve* ale máš fakt super bydlení nebudu ti lhát..je to tu útulné
*Dominic pokynul hlavu, než ale dal ruce před sebe na znamení obrany, nebo také uklidnění druhé strany, a jemně se usmál.* Neboj se, myslím si, že by bylo v mé síle dostat ty fotky ven, i kdyby bylo zařízení jako takové už nepoužitelné, věnoval jsem tomu vcelku docela dost dlouho, abych věděl, jak to funguje. Přeci jenom, měl jsem na to celkem dlouhý život.* Usmál se zlehka Dominic, naklonil hlavu na stranu a pak jí poslouchal. Jakmile se zeptala jestli někoho má, tak se ale podíval opět kolem sebe. Jeho pohled, byl skoro jako kdyby byl vyděšený, nebo alespoň nesvůj.* Ne ne, nikoho nemám. To je ne náhodou. Přeci jenom, možnost jakékoliv návštěvy je vždy možná, nevím, koho potkám. A kdyby náhodou jsem přišel nějaký civil, a podíval se mi třeba do poliček, a našel tam jen prázdno a prach, a lednici plnou krve, tak by to asi nebylo moc fajn. *Ušklíbll se Dominik.* A děkuji moc, ten dům je opravdu krásný. Vybíral jsem z mnoha domů, i z mnoha bytů, ale tenhle prostě padl do noty. *Usmál se.* Ty bydlíš asi se svým klanem, žže ano? *Optals e ji.*
Jo bydlím...neni tam co dělat proto po setmění vyrazím ven..jako dneska a potkala jsem tebe *Usmála se na nej a povzdechla si upila krev ze sklenice a poslouchala ho chvilku než naklonila hlavu na stranu a postavila se* Jako myslim že tu je nějak ticho co kdybychom zapli hudbu a něco upekli..Četla jsem že 17 mililitrů krve může nahradit vejice v pečení! Šlo by to? *Jeji oči zazářily a koukla na něj se štěněcím výrazem*
*Dominic se na ní díval a poslouchal jí. Poté naklonil hlavu zlehka na stranu, přimhouřil oči, a zlehka se usmál.* Takže jsi z klanu. Super. *Pronesl Dominik, načež si přehodil nohu přes nohu a podíval se Nat přímo do očí.* Víš, já teďka momentálně klan hledám... U koho jsi? Pokud ale jsi na Manhattanu, mohl bych tipovat ty, které znám, nebo spíše jsem o nich slyšel. Že by u Dragose? *Optal se Dominic a naklonil hlavu na stranu. Když potom poslouchal co říkala, tak se usmál a vstal.* Dobře, to není vůbec žádný problém. A nebo si chceš zahrát na klavír? *Optal se jí s hravým úsměvem.* A potom určitě můžeme něco upéct. Něco bych tu měl mít, takže klidně jen do toho. *Pronesl vesele.*
Ano! Dragos je šéf..je fakt Děsivej..*Zaposlouchala se do něho a zvedla obočí s úsměvem když mluvil o klavíru* Klavír?..nikdy jsem nehrala na klavír..ukážeš mi to? *Její úsměv se zvětšil a Nat nemyslela na nic jiného v ten moment. Poskakovala na místě a chtěla piano zkusit.* Jak dlouho vlastně hraješ??
*Dominic poslouchal a potom přikývl na souhlas. Dala mu jasnou odpověď, že ten, kterého hledá, je hlava jejího klanu. Tomu dalo taky možnost se nějak k němu dostat. Proto se pousmál, naklonil se trošičku blíž, aby jeho slova která bude pronášet měla větší důraz, a pak se usmál.* No, jak jsem už říkal, hledám klan. A napadlo mě, jestli by jsi se nemohla poptat na to, zda bych se nemohl do klanu přidat. Myslím, že určitými věcmi bych byl Dragosovi užitečný. A teď nemyslím jen můj um ohledně elektroniky, ale zkrátka mám informace o někom, které by ho, myslím dost zajímaly. *Pronesl, ale tak to nechal být. Potom svůj pohled otočil spíše na chůvu Nat, na kterou kývl, jako kdyby potvrzoval svá slova, a doufal, že když ne Nat, tak alespoň ona by se zeptala. Potom se usmál na Natalii, zvedl se, a přikývl.* Milerád ti něco zahraju, pojď, pojď za mnou. *Vyzval jí ihned vesele, a vydal se do růžku v obýváku, do malého výklenku, kde se klavír nacházel. Ihned se k němu posadil.* No, nějaký rok už to bude. Možná 100 let? *Zasmál se Dominic, než začal na klavíru hrát tichou, jemnou melodii.*
Závidím..Jsou nějaké plusy v tom žít víc jak sto let?.. *Zklidna svůj elán když zahrál klidnou melodii a zaposlouchala se do ni, úchvacena a broukala si tu melodii* Fakt hustý..A něco veselejšího tam nemáš? *usmala se vic a zkoušela něco zahrat ze srandy, bylo to strašné ale záleželo že ji to bavilo. Elanie zakroutila hlavou a upila krve ze sklenky*
*Upír se na mladou Natalii podíval a usmál se.* No, ono ani není moc čemu závidět. Možná sice máš zkušenosti, si naučená více věcem, a tak nějak prostě víš, orientuješ se ve světě, ale nese to s sebou velikou ztrátu. Všichni, které jsi milovala, celá tvoje rodina, tvoji přátelé, které si kdysi měla, tu najednou nejsou. A ty jsi sám. A pak si uděláš zase nové přátelé, a pak si zase sama. Protože jsou prostě lidé, kteří nic netuší, nic nevědí, a stárnou rychle. *Pronesl, ale pak mu došlo, jak mluví a co říká.* Omlouvám se, nějak jsem se nechal přemoct silou okamžiku. Pokusím se tomu vyvarovat. *Usmál se, a když si potom vyslechli její otázku, tak začal tedy hrát veselejší melodii, která byla podobná další písničce od aABBY.*
*Natalie se vyzubila a koukla na nej předtím než mu rozcuchala blasy a povzdechla si* Zas se cítím jak když jsem měla kamarády...abych ti řekla byt zrzka nebylo lehké..Já jsem byla ten Ronald Weasley protožev dětství jsem mela krátkéhuste vlasy..[link src="a.Li"]ška Ryšavá..už od školky..na škole to bylo ještě horší..Asi to moc neznáš když seš dítě. Poštuchovali mě..jednu dobu jsem měla.. *Zase posmutněla a koukla na něj s věřícím výrazem.* Vím že jsme se potkali dneska ale příjde mi to jako bych tě znala dlouho..hele jestli ty moje řeči te otravuji já toho nechám.. *Píchla ho do boku s výměnnými zuby a povzdechla si. Přiněmse citola bezpečně a pro ní působil jako jeji straší sourozenec* Nemám komu se svěřit..a ty seš fakt jak brácha který dokáže rozveselit, vyslechne tě a prostě svět, ktery jinak krutej a hnusnej je sním růžovej a barevnej..
*Když mu rozcuchala vlasy, tak se Dominic usmál. Podíval se na ní, než spustil ruce s klavíru, a svěsil se je samovolně do klína. Pak už jí poslouchal a jemně se usmíval. Rázem mu ale úsměv zmizel ze rtu když začala mluvit o své minulosti.* To mě moc mrzí. *Pronesl Dominic obezřetně, než k ní natáhl jemně ruku, aby jí pohladil zlehka po paži. Pak ale hned zavrtěl hlavou a usmál se. Ne ne, vůbec mě to neotravuje, klidně si povídej, jak chceš. Já tě vyslechnu, a budu moc rád. Stejně je zvláštní a hezké zároveň, že se tu svěřujeme po tak krátké době, vždyť jsme spolu jen tančili a pak se vlastně potkali. No asi to prostě musí člověk cítit. *Usmála se na ní, a pak zlehka mávl rukama.* Jestli chceš, tak povídej. Ale jestli ne, tak nemusíš. Nechci tě nutit do ničeho, v čem by jsi se necítila komfortně. *Povzbudil ji jemně Dominic, dal jí taky najevo, že tu pro ní teď momentálně je, a že jí poslouchá.*
*Nat se usmála a schoulila se do menší kuličky* No a co teď jsme prokecali co jsme mohli. Něco co bys chtěl dělat? Jsem otevřená nápadům. Počkat. Nemohl bys mě naučit tu rychlost cos na mě použil v kašně? Chci se to naučit abych obstála jako upír. Jinak jsem tak rádoby Komár...Jen piju krev.. *Koukla na něj se štěněcímu očima a zaculila se. Párkrát zamrkala a začala prosit. Tohle jí šlo nejlíp, jak pes u stolu když se jí.*
*Dominic se není překvapení podíval. Potom svůj pohled věnoval jejímu doprovodu, a pak se zase podíval na Nat. No, nemyslím si že tohle je v mojí kompetenci, takže to nechám na tvé chůvě a Dragosovi. Každopádně, aby jsme se vrátili k tomu Dragosovi, Myslíš že by jsi se za mě mohla přimluvit? *zajímal se upír a naklonil hlavu na stranu.* Myslím si, že by to jít mohlo, no, pokud hledá lidi do klanu a tak, a taky bych ti mohl být tak nějak více blíž, než teď. *Mrkl na ni a pak se zamyslel.* No, co dělat, to nevím. nechceš třeba místo toho naučit na klavír? Nebo, že bych se koukl na ten mobil? *Zasmál se.*
Měli bychom se stýkat častěji...A jo ten mobil..Tak se na něho koukni *Zasla do kuchyně kde byl jeji mobil v misce rýže a koukla na něj* Doufám že se zapne..*Koukla po Domincovi a usmála se na něj. Protřepala si vlasy, které byly ještě vlhké a hrála si s nimi chvilku* Hele fakt díky..bych se taky měla víc bavit s tím klukem z našeho klanu..Trosku Ghotic Emo abych byla upřímná..ale vypadá jako fajn typek a má učitele šermu,.který ma kočičí uši a je to dost cool..*Natalie začala mluvit o všem co by jen mohla s rychlostí dítěte, když mělo až moc cukru. Nebylo znát že před minutou vůbec zesmutněla*
*Dominic se na ni podíval a pak kývl na souhlas, než se usmál.* To bychom měli, jsi strašně fajn a zábavná, dlouho jsem nikoho takového nepoznal. *Zavrněl spokojeně a podepřel si hlavu rukou, než kývl na souhlas.* Jasně, jasně, neboj se, já na to kouknu, hned jak trošku vyschne, což bude snad za chvilku, jinak ti půjčím zatím jiný. *Mrkl na ni a pak ji poslouchal, než nadzvedl obočí.* Kočičí uši? Nebude to nějaký čaroděj? *Zasmál se upír a vstal. Sledoval ji, jak rychle mluví a u toho se culil, načež přešel k mobilu, chvilku na něj koukal, než jej vytáhl z rýže.* Nahoře mam na to věci, jdeš taky? *Optal se jí.*
*Přikývla jeho nabídce a následovala ho po schodech nahoru. Natalie se rozhkedla kolem sebe a usmála se na Dominica* Hele..pak odsud zmizím ať nemám problém.. *Sedla si vedle něj aby se mohla koukat pres rameno.*
*Dominic poslouchal a potom se usmál.* No, já si nemyslím, že by jsi měla problém. Když už tě jsem tvoje chůva pustila, tak to asi zakázané nebude. Navíc, nic co by bylo proti klanu, neděláme. Ba naopak. Sám Jsem tě požádal o to, aby jsi se u mě přimluvila u Dragose, a nebo alespoň aby jsi mu poslala poselství, že bych se s ním rád sešel, ohledně jednání o přijetí do klanu. A jak říkám, kdyby to opravdu bylo problémové, tak by tě tady slečna nepustila. *Usmál se a pokynul starší upírce, potom se podíval na Nat.* Ale jinak musím říct, že jsem se bavil. Jsem rád, že jsi se mi otevřela, že mi věříš, a taky se moc rád, že jsem se mohl otevřít i já tobě. Tohle bychom měli dělat častěji, tedy pokud budeš chtít. *Usmála se, než ale svůj pohled sklopil k telefonu, který si položil na stůl, rozsvítil na něj lampu, a během toho, co mluvil se v něm už hrabal svým nářadím. Pak si povzdechl.* No, stejně za mnou budeš muset dorazit, protože ten telefon tady bude muset asi chvilku zůstat, než se vrhnu na jeho opravy. Prozatím ti z něj vytáhnu soubory, to bych asi dokázal, stejně tak jako SIM kartu, a oboje ti vložím do náhradního telefonu. A až bude hotový, tak bych se s tebou spojil, napsal bych ti. Takže budeš vědět, a už víš, i kde bydlím, i kdyby ne, tak přeci jenom máme telefony. *Usmál se na ní, a jemněji pokynul, než vstal a začal v jedné z přihrádek šatní skříně něco hledat. Po chvilce vytáhl dotykový telefon, a ušklíbl se.* Bingo!
Jo..chůva vyřídí..*Rozchuchala mu vlasy než se podívala na novy mobil* Cool! Hele ty víš že mi taky můžeš zavolat že?..Nechám můj mobil v tvých mocných rukou..*Usmála se a šla k schodišti* Jdeš mě vyprovodit?..El! Mužem jít *Zavolala na svou chůvu a zasmála se. Sešla ze schodů a pohlédla nahoru* Pojď! *Chůva Vstala z pohovky a čekala na Dominica spolu s nat. Když sešel Dominic dolů take se houpala na chodidlech a cuclila se* Tak zas někdy Bracho..Jestli můžem..
*Dominic se na ni při odchodu podívala usmál se.* Jo, zas někdy, malá ségro. *Mrkl na ni, ale pak ji stejně ještě na odchod objal. Když pak odešly, tak se vrátil ke své práci a k řešení problému s Natiiným problémem.*
*Axel, ačkoliv byl teď Nejvyšším čarodějem Queensu, se odmítal přestěhovat do té části města. Přece jen měl dvě krásné obydlí tady na Manhatannu a ještě blíž Central parku, kam se šel teď večer proběhnout. Měl nároční den. Gwyndolyn se mu jdeště neozva s tím že něco má a ani jeho ostatní kontatky. Neheldě na to že ani lovci se neozvali s dalším tělem zavrženého. A nechce ani myslet na to čipování. Potřebuje se vyčistit hlavu a proto se rozhodl jít se proběhnout. Zatočí po stesce kolem stromů a zpomalí, aby si vydechl a odpičinul aspon na pár vteřin.*
*Klasicky ako každý večer vyráža do mesta. Nie je to dnes za zábavou ale za prácov. Rozhodla sa rozdať letáčky bezdomovcom v parku, a rovnako tak ďalším ľuďom, ktorý by takto mohli pomocť ďalším. Organizácia pre ktorú pracuje nie je velká, ale má množstvo sponzorov - vačšinou vďaka nej samotnej, takže rozšíriť rady či už dobrovolníkov alebo uchádzačov o lepší život sa vždy oplatí.* Ták, tu je jeden letáčik pre vás. *Povie staršiemu mužovi, ktorý pred sebou tlačí vozík z obchoďáku a ukladá si do neho veci, ktoré nájde a zídu sa mi. Je hodne cítiť potom a odpadkami, ale našťastie žaden alkohol či drogy, možno tak ešte moč.* Keby ste mali záujem znova žiť trošku usporiadane stačí sa dostaviť na túto adresu... *Ukáže na letáčik a usmeje sa a ide ďalej. Starec si niečo zašomre pod nos, ale to nerieši. Urážky od bezdomovcov vždy s ľahkosťou prehliada. Kráča ďalej keď narazí na výrazný pach mágie. Nenápadne s aporozhliada okolo seba a vidí chlapíka, ktorý si dáva nejaký bežecký tréning. S hodou náhod kúsok od nej zastaví a ona sa rozhodne využiť príležitosť.* /Sponzorov nikdy nie je dosť./ *Nasadí úsmev a osloví ho keď sa zastaví aby si oddýchol.* Zdravím. Nebol by záujem podporiť charitatívnu organizáciu na návrat bezdomovcov spat do bežného života? Podporiť trebars osobnou účasťou, pridaním sa do týmu dobrovolníkov, alebo príspevkom pár dolárov. *Drží pred ním leták organizácie, zatiaľ čo sa predýcháva po behu.*
*Všimne si pár lidí v parku, kteří jdou s někými letáčkami, ale nedává tomu nějaký důraz jen to přejde a pokračuje dál. Dokud se teda nezastaví a neopře se o jendu z laviček, aby se vydýchal. Podívá se na své chytré hodinky, které mu ukazují kolik uběhlu a jakou trasu. Chceš už pokračovat v běhu ale osloví jej nějaká mladá žena. Dneska neměla zrovna dvakrát náladu na to se s někým vybavovat. Jen bezeslova vezme letáček a začne si ho číst.* Na osobní účasti nemám čas, jsem velmi zaneprázdněný muž. *Mykne rameny a vytáhne peneženku a z ní šekovou knížku, kterou má skoro jako zárkaem předvyplněnou a jen napíše částku 500$.* To bude stačit? *Zeptá se zvědavě, když jí dává do ruky šek.* Stačí když to dáte do banky. *V tomhel byl prostě oldschool. Téměr nenosil žádné peníze u sebe a ted se docela naučil i platit hodinkami.*
*Nadzdvihne jedno obočie a trochu viac nasaje voňu mágie.* No, myslím, že osoba vášho razenia by sa vedela stať aj pravidelným sponzorom. *Stúpne si k nemu zo strany a presunie pozornost od šeku na leták.* Tu máte například číslo učtu, na ktoré možete mesačne zasielať ľubovoľnú sumu peňazí. A na tejto webovej stránke si možete pozrieť na čo sa peniaze využili. *Trilkuje ďalej a obťažuje čarodeja.* /Myslím, že ten má peňazí viac ako dosť. V nose mi praská jeho mágia ako, tie praskavé cukříky./
*Axelovi na první pohled nepřiadá na ženě nic zvláštního. Možná, kdyby se na ni podíval lépe tak by si všiml, že i přes chladno večera se jí vůbec chladem nečervenají tváře tak jako obyčejnému člověku.* Jo jo, o to asi nemám úplně zájem. *Zamrmle pro sebe zatím co vypisuje sumu na šek.* V téhle ekonomii jsem rád, že zvládám platit všechny daně a obydlí sama pro sebe. *Koukne se na ni. To uplně nebyla pravda, ale v poslední době se opravdu výrazně zvedli všechny náklady co měl. I přes to že měl našetřeno dost penez z minulosti.* Takže tady to je...*Podá jí šek a přihlíží si ji. Všimne si čehosi na jejím krku.* Není tohle... nějaká sekta co se tváří jako charita že ne? *Koukne se na ni přímo.*
Rozhodne nie sme nijaká sekta. /AKo oukey, už nás nazvali aj horšie, ale čo majú všetci v poslednej dobre so sektami./ Normálne sa staráme o ľudí bez domova. To že pracujeme v noci je síce divné, uznávam, ale všetci ludia, čo majú peniaze sú cez deň zaneprázdnený prácov. Takže je lahšie ich zastihnúť na večer. *Pousmeje sa a nedá mu mužnosŤ odísť. KĽudne mu zatarasí cestu ak bude mocť.* Ale ak to chcete povedať na rovinu, tak to poviem takto... Vy tie peniaze máte. A ja viem že ich máte, ste po nich cítiť, a nie len po nich. Takže by sme si mohli trošku vypomocť. Ja vám dám pokoj, a vy prispejete na dobrú vec. /A nepreklajete ma na niečo horšie než ej už tento upíri život./ Plus, ak by sme boli sekta, používáme úplne iné metódy. A registrujeme sa ako náboženství, trebars cirkev nejakého svatého alebo andela. *Kedysi sa snažila nejaké z nich vysloviť, ale nikdy to nešlo bez bolesti, tak sa to naučila obchádzať.* STavím sa, že sa ponáhlate domov robiť niečo zaujímavé. Ale představte si, že ste na mieste nejakého toho chudáka, čo bude spaŤ v smradlavej uličke za vašim bytom. No nebolo by lepšie mať NewYork trochu čistčí a plný dzravých civilistov? /Sakra, dnes to ide s tými ľudmi z touha./ *Prehodí si rozpustené blond vlasy cez rameno a na krku odhalý cejch, od neznámych upírov. V minulosti tak boli označené pobehlice... to jej však len vyjadruje to že bola špinavým lovcom. Iné časy... no jej znamenie jej ostalo.*
*Axel lehce zvedne obočí při tom, když Ele řeken že pracují hlavně v noci. Nebyl hlupák a začal si pomalu spojovat jednu k jedné.* Nebo je to kvůli něčemu jinému...*Myken rmaeny a orzhodne se jí lehce obejít.* Kvůli jisté... řekněme alergii na denní světlo. *Podotkne a pak tlumeně si povzdechne, když mu zablokuje jít dál.* Ano peníze mám, ale ted jsem vám vypsal šek na 500$ to není málo. Aktuálně víc penez dávat nechci. *Snaží se odejít ale poslouhcá ji a zhluboka se nadechne.* Třeba Anděla Rafaela? *Zvedne tázavě obočí a zakrotuí nad tím hlavou.* To je věc vlády ne moje. Naštěstí bydlím v dobré čtvrti. Takže když mě omluvíte...*Pousměje se na ni.* Jestli vám 500$ nestačí to už není můj problém. *Mykne rameny.*
/Hlavne sú ľudia povolnejší, lebo idú z baru.../ *Zamyslí sa a pousmeje. Vezme mu z rúk šek, aby si ešte aj to nerozmyslel. Strčí ho do malej prenosnej truhličky, ktorá je uzamknutá, a má len malú dierku na vklad.* Hele, ono chápem, že tuto bosoráci si musia udržovať nejakú povesť a tak... ale velkorisosŤ sa dá robiť aj tajne, pre vašu informáciu... *Povie drzo a sykne keď spomenie andela. Snaží sa to ale uhrať tak akoby jej to neubližovalo.* Ach, to je tak prízemné. Žijete už stovky rokov a aj tak si stále idete svoje. Bez ohľadu na to čo sa deje okolo vás, ste všetci sebecký. AK je dobre vám, nezaujímajú vás iný, ak je vám zle, všetci zaslúžia trpieť. *Povie už naštvane.* Pekný to odkaz.
*Koukne se na ni a musí zavřít oči a napočítat do deseti.* Moje pověst je mi jedno...Slečno...*Koukne se na ni se zvednutým obočím.* Asi jsem nepochytil vaše jméno. *CUkne lehce a podívá e jí do očí. A poslouhcá její monolog.* Ano žiju už stovky let a jedu si svoje. A možná jsem sobecký no a co? *Mykne rameny.* Ale pokud mě je zle tak si všichni nezaslouží trpět. Nechápu o co vám jde. Peníze jsem vám dal. *Zakrotuí hlavou a dá se pomalu na odchod.* Možná žádný odkaz mít nebudu. no a co? *Rozhodí rukama.* Obykle je to stejně z toho důvodu že ostatní nechtějí poslouchat. *Zakrotuí hlavou a rozejde se pomalu pryč.*
Pekný pokus... Poevdz meno čarodejovi a si v prčicách už navždy. *Začína sa prejavovať jej hádavá povaha, aj keď sama nevie prečo sa tak rozčuľuje.* Peniaze sú len prostriedok ako pomocť jenorázovo. A o čo mi ide? No v prvom rade o zdravie civilov. V druhom rade o schopnosť pomocť druhým, keď už mám tu moc - čo mám pocit, že každý v tieňosvete nejakým svojim sposobom tú moc má. No a potretie, tolerancie. *Aj keď jej to tretie momentálne příliš nejde.* Nemyslela som odkaz v potomstve, vieme predsa kde to možné je a kde nie... *Pretočí očami.* Tak od počúvania sú tu kamoší, alebo... no rodina asi nie. *Poškrábe sa na hlave a keď ide od nej preč, ide rozhodne za ním, zatiaľ čo schováva letáčky do tašky.* Hele, alebo terapeut... prípadne úplne cudzí člověk, vážne... nesúdi a zabudne, lebo šak na čo to bude vykladať ďalej keď vas nik nepozna... *Dohodní ho a chytí a ruku aby ho zastavila.* Tak spravíme dohodu. Tu si sadneme ja vás vypočujem, a vy zvážite prispievanie na charitu. *Usmieva sa teraz už zdvorilejšie a dúfa že to trochu pomože.*
*Axle se kysele zasměje.* Asi si mě pleteš s vílou. *Podotkne. Poslouchá ji co říká, ale zakrotuí hlavou.* Za svou zkašenost si můžou civilové sami, bohužel. A co se týče toho ostatního toleranci mám až až moc, tolik že se s vámi ještě do ted vybavuju. *Chce už jí a zluhoka se nadechne nad jejími slovy a pak se na ni koukne.* Až budete moc přesvědčit všechny nefilim a hlavně Spolek o tom, že čipování podsvěťanů je kravina a nepřinese to nic dobrého tak se můžeme o něčem bavit. Ale vzhledem k vašemu stavu a tím, že jste sama byla někdy v minulosti Nefilim...Nemyslím si že vás budou poslouchat o moc víc než mě. *Ukáže na její znamení co si všiml na krku.* Možná z toho vychází to vaše samaritánství. *Podotkne a vytáhne další šek.* Tady máte dalších 500$ a můžete čekat dalších 500$ každý měsíc. Nemám čas ani náladu se s vámi dále diskutovat. *Odsekne a v rychlosti vypíše šek, který jí dá a rozhodne se odejít. Uplně z parku.*
Tak to teda nie… ak vie čarodej tvoje meno roznosí ta kade chodí a člověk má po kšefte. *Pokrúti hlavou nad jeho mienkou u civilov.* Jasné, lebo práve oni možu za to čo všetko sa skryte pohybuje v tieňoch. Dokonca určite vasa civilská matka mohla za to že si ju vyhliadol démo a splodil vás s ňou… to sú předsudky. A to všetko len koli… *Zarazí sa a stopne.* Hele, jako tak ma netolerujte. Ja sa snažím v tomto svete aspoň poctivo pracovať. *Obhajuje svoju doterajšiu činnosť a jeho prenasledovanie až ju totálne zamrazí.* Po-po-po-po-počkaaať…. Jak jako čipi do prdele! To jako sú už vážne v tom Idris na hlavu? *Kecne si na zem a neveriaco pozerá ped seba.* To sú kokoti. Jak jako to mohli schváliť…. *Pozrie na neho keĎ spomenie jej cejch.* Rodinu si človek nevyberie a ani to čo ho zabije. *Povie skrz zuby.* Človek tu robí jejich prácu a ešte nás budú značkovaŤ jak nejaký dobytok! Zasraný bastardi! /To chce protest! A nie len tak ledajaký. Poriadny. A keĎ to prejde i tak tak budú padať hlavy!/ Peniaze si nechaj… teraz mám inú prácu. *Postaví sa na nohy, odchádza z parku, a je rozhodnutá kľudne tiahnúť proti lovcom sama.*
*V ruinách sa pre neznalé oko dnes nedialo nič podozrivé. Stará zničená budova, ktorá postupne obrastala brečtanom bola cieľom skôr pre vandalov než pre vkusnú spoločnosť. Dnes sa však zdalo, že išlo o priamy opak. Nad budovou sa zdalo byť nebo jasné, akoby oblačný New York bol obdarený jasnou nocou len nad touto opustenou nemocnicou. Svetlo mesiaca tak padalo na steny a pokiaľ sa jeden prizrel bližšie, svetlo tvorilo šípky na stenách, ktoré smerovali pocestných ku vstupu, ktorý bol zakrytí magickou hmlou. Nikto nemohol vstúpiť bez zakrytej tváre a aj keď si toho mnohý neboli vedomí, padlo na nich kúzlo kedy aj keď by sa o to pokúsili ich meno by im nevyšlo z pier. Možno si organizátori len príliš zakladali na anonymite. Na miesto diania už od prvých lúčov noci vstupovali hostia v pompéznych róbach a oblekoch pri čom tváre zakrývali Benátskymi, alebo inými maskami. Po vstupe cez jednu zo stien sa jeden ocitol v obrovskej otvorenej sále. Akoby stará budova bola desaťkrát väčšia. Obloha však bola stále nad parketom, aby sa všetci mohli prizerať tomu, ako noc plynie. Po okrajoch kamenej dlažby boli stoly plné jedla a pitia. Všade chodili zahalený čašníci, ktorí roznášali pitie. Išlo skutočne o skvelú možnosť si zatancovať či nie?*
*Remi se nakonec s Alessandrou dohodl tak, že se na plese teprve sejdou. Už jenom proto, že dívka měla svou práci, a Remi byl zkrátka do všeho hr. Proto navrhl, že tam bude dřív a vybere nějaká místa, nebo zkrátka něco, co bude stát za to a co potom své dívce ukáže. Na ples jako takový přišel, tedy alespoň pro něj, ve vcelku zajímavém oblečení. Na výrobě jeho obleku se podílela i čarodějka Jennifer, která mu s ním pomáhala ohledně všití několika detailů. Remi měl na sobě blankytně modrý oblek, který měl na jedné straně zlaté a zelené, lesklé ornamenty, zatímco na druhé podél lemu knoflíků vpředu až podél lemu límce u krku, byla velká, vystupující výšivka páva, opět v zelených a zlatých barvách, i v jiných odstínech modři, která stejně tak jako zapadala do celého saka, tak i tak pěkně vystupovala. Kalhoty zvolil Remi modré stejně jako košili pod sako a zlatou kravatu, a jako masku na obličej zvolil modro-zeleno-zlatou masku na gumičku na zadní části hlavy v podobě páva, vpředu byl dokonce i dlouhý, zahnutý zobák a v horní části se skládalo hned několik pavích a černých nebo modrých per, které tvořily jako kdyby korunu nad maskou. Remi vešel dovnitř, rozhlédl se kolem sebe, ale nakonec se uchýlil k tomu že na svou upírku počká u jednoho ze stolu s občerstvením. Proto si do ruky vzal jeden z alkoholických nápojů, do kterého si ale dal brčko, protože přes zobák by se moc dobře napít nemohl, a čekal.*
*Gabriell sa dopočul o plese dolnosveťanov, pokiaľ si však sám bol vedomí nefilim zákaz vstupu nemali. Bol tak pečlivý, aby ho nebolo možné rozoznať. Chcel vedieť, aká atmosféra panovala medzi ostatnými rasami po navrátení aktívneho čipovania. So sebou prekvapivo nemal zbraň, len stéle, ktorú mal skrytú pri topánkach. So svojho šatníka vybral jedno zo svojich hanfu, tentokrát v čiernej farbe bez výrazného zdobenia. Len pri vyššom límci sa nachádzal drobný kvetovaní detail. Nebyť toho jeden by ho v tieni ani nezazrel. Vlasy mal zopnuté do uhľadeného copu a tvár mu zakrývala jednoduchá čierna maska. Na dlaniach sa nachádzali rukavice a tak možnosť, aby bol spozorovaný sa nenaskytovala. Okrem toho, keby sa naskytol nejaký problém, Samanthe hovoril kam ide a rátal, že sa na ňu môže spoľahnúť. Aj keď by pravdepodobne prišla už neskoro, stále sa neobával. Pomalým krokom tak prešiel s maskou na tvári ku vstupu, kde sa už vyskytovalo pár ľudí. Všetci mizli na jednom mieste a tak nezaháľal a pridal sa do sprievodu. Netrvalo dlho kým sa objavil vo veľkej sále, netváril sa však ohúrene či prekvapene. Bol nezaujatý a len prešiel ku strane kým pozoroval príchody hostí. Niektorý sa skutočne extravagancie nestránili, neďaleko videl muža s maskou páva, inde jeleňa.* /Zdá sa, že si na výstrednosť mnohý potrpia/
*To, že se nedaleko koná maškarní ples, který je určen převážně pro podsvěťany, tedy vlastně co tak pochopil, tak nejspíše jen pro podsvěťany, se doneslo i k Dominicovi, který byl v podstatě většinu času poslední dobou od té chvíle, co se do New Yorku nedávno přestěhoval, zalezlý doma, a sjížděl různé weby, fóra, a zkrátka tak nějak čerpal inspirace ke svému programování. Měl sice na zakázku momentálně tvorbu jednoho celého webu se vším všudy, ale jelikož na tom pracoval skutečně dnem i nocí, tak se rozhodli trošku zvonit a tak nějak si užít. Proto se rozhodl, že se tedy vydá na onen maškarní ples, a trošku si užije, možná tam čapne i nějakou krásnou dívku, nebo mladíka. Jako svůj outfit zvolil jednoduchý černý oblek a černé kalhoty, ovšem jedna strana černého obleku byla lemována zlatými výšivkami, které jako kdyby připomínaly větve. Vlasy si sčísly jednoduše dozadu, a na hlavu si nasadil masku, která držela na gumičku, byla zlatá a v horní části se nacházelo několik zlatých lístků a Jelení parohy, které už tak dodávaly dojem, že je se svými skoro dvěma metry ještě vyšší. Na místo konání se dostal v podstatě ihned, své auto nechal zaparkované kousek od místa dění, načež vystoupil a vydal se směrem, kde se vše konalo. Prošel vstupem, a okamžitě se mu naskytl pohled na spoustu bytostí. Spokojeně se usmál, načeš se posadil k jednomu z volných stolů, a jel se navíc se ze sklenky šampaňského jež bylo na stole. Hned poté se rozhlédl kolem sebe, a přemýšlel, co bude provádět.*
*Istý čas len stál pri boku a pozoroval, keď sa však zdalo, že si ľudia skôr sadali než tancovali, nechal sa strhnúť davom a obhliadol sa po voľných miestach. Do oka mu padol jeden stôl na okraji. Zdalo sa, že mal primárne voľné miesta, pokiaľ jeho osadenci už nečakali na svoju spoločnosť. Narovnal sa zatiaľ čo už tak sa týčil nad ženami na opätkoch, rovnako, ako nad mužmi. Nemyslel si o sebe, že vyzerá, ako nefilim. Zvyčajne pri takej veci sa predstaví statný muž, alebo žena ponášajúca sa na Grace. Gabriell bol o niečo chudší aj keď stále dobre stavaný. Nesála však z neho nadradenosť, alebo nefilská majestátnosť, aspoň by to o sebe rád povedal. Prechádzal tak ku stolu keď jedenému z čašníkov vypadla tácka s pitím a niekoľko pohárov tak letelo k zemi. Niektoré by takmer zasiahli DOMINICA, pokiaľ si toho nevšimol. Gabriell niektoré kúsky skla chytil, nemal však dostatok rúk na to, aby sa na zemi neobjavili črepiny. Náhle ospravedlňovanie sa čašníka Gabriella prekvapí a len dvihne ruky na znak toho, že to je v poriadku.* Nič sa neudialo, pokiaľ sa postaráte o črepiny a uistíte sa, že pán je v poriadku. *Povie pokojne a len popoženie čašníka, ktorý tak skákal od podlahy k DOMINICOVI, aby sa mu ospravedlnil, pomaly aj za to čo sa nestalo.* Nebojíte sa, že by ste tou maskou niekomu spôsobili ujmu? *Opýta sa ľahko keď čašník odíde a nastane aspoň dočasné ticho. Masku mal pohľadnú, pekne upravenú aj keď nebola Gabriellov štýl. Od zvyku by vystrel ruku a predstavil sa, avšak tu chcel mať trochu ostrejšie lakte. Len sa tak posadí na jedno z voľných miest a vezme sklenku medzi prsty.*
*Dominic tam seděl, rozhlížel se kolem sebe, užíval si hudbu, která hrála i lidi, který chodili kolem něho, zkrátka tu pro něj byla pastva jak pro uši, tak i pro oči. Byl tak zaobraný do toho rozhlížet se kolem sebe po všech ostatních, že si ani nevšiml toho, že na něj padaly skleničky plné šampaňského. Stačil jen tak tak uskočit, a proto jej díky bohu polila jen jedna sklenka, která se mu vylila na rameno. Hned na to se otočil na číšníka, sjel jsi nejprve pohledem ale pak přeci jen pokynul hlavou.* /Stát se to může každému, tak proč se čertit./ *Pomyslel si a potom se sklonil, aby dobře viděl na střepy, které botou odsunul směrem ke stolu, aby, než číšník přijde zpátky, se o ně ještě nikdo nezranil. Potom se podíval na muže (GABRIELL), který přišel k němu., a zlehka se po usmál.* Ani ne, nemyslím si, že tohle je něco, co by mělo někomu způsobit újmu. Věřte mi, viděl jsem už i šílenější věci, než je zlatá maska jelena. *Pronesl a usmála se na něj. Potom si sedl zpátky ke stolu, i ono se jal skleničky a napil se z ní.* Bavíte se dobře? *Zeptal se Dominic GABREILLA a podíval se na něj.*
Vzhľadom na nešikovnosť mnohých by som si nebol príliš istý. *Prehodí zatiaľ čo si z lepšej blízkosti prezrie masku muža oproti. Musel uznať, že sa zdala byť kvalitná, pompézne Benátske a iné masky mu prišli skvelé. Pre neho však nemali úžitku. Mužovi sa pozeral do očí, boli podobne vysoký a tak to nebol problém.* Ako napríklad? *Pokynie k mužovi kým mu ľahko pohárom naznačí, aby hovoril. Gabriell nebol rečník, v takýchto situáciách však nemal na výber a jedným byť musel. Bez rozhovoru sa jeden k informáciám, ktoré potrebuje nedostane. Pery priloží k poháru, do nosu mu udrela aróma šampanského, nenávidel alkohol a tak sa skutočne snažil, aby sa na jeho tvári neobjavila grimasa. Trochu si však odpije, ale bol si istý, že po druhý glg sa už nenatiahne.* Zábava ešte nemala začať či? *Nadvihne obočie kým prehodí nohu cez nohu.* Všetci ešte len prichádzajú, nemôžem začať večer skorej, ako ostatný, potom by to bolo nudné. *Slabo sa pousmeje a pozrie naokolo.* Ale možno, je to len moje zmýšľanie a vy už priam skáčete od zábavy. *Presmeruje pozornosť na muža a prepletie si prsty pod bradou.* Čakáte na niekoho? Alebo ste si len ukradli voľné miesta keď boli k mání?
*Caitlin se těšila na maškarní ples jen, co se o něm dozvěděla. Bylo to poprvé, co se rozhodla vzdát se svého běžného samotářského života a zúčastnit se takového společenského události. Vybrala si kostým, který jí dával pocit síly a nezávislosti. Byla to kombinace vlčí masky a směsi viktoriánského a gotického oblečení, která jí dodávala tajemný vzhled. Její plášť z tmavého sametu šustil, když se procházela svou ložnicí, aby si udělala poslední úpravy. Přesně v ten večer cítila Caitlin, že se stává jednou s nočním městem. Měla plány a naděje na to, že to bude večer, který jí přinese nové dobrodružství a možná i nějakou nečekanou známost. S maskou na obličeji, která ji skrývala před světem, se vydala na maškarní ples. Byla trochu nervózní, ale ani trochu to neovlivnilo její chůzi a nedovolila si vytvořit žádnou chybu. Dokázala si udržet i jistý vnitřní klid, který ji držel s čistou myslí. Vkročila do ruin, aby nakonec odhalila krásné místo, které bylo uspořádáno pro ples. Bylo zde už pár účastníků, které si pro začátek moc neprohlížela, i když postava muže sedícího u stolu s tím, že působil dost vysoký o parohách nemluvě, ji neunikla, ale to asi nikomu zde. Začala na chvilku rozjímat u stolu s pitím zda se zde neobjeví Castor nebo Chris, ať tak či onak by je s největší pravděpodobností nepoznala, kdyby se opravdu nezaměřila na detaily. U žen to bylo vždy snazší, i když masky dávali jakousi výzvu v tomhle ohledu. V jednu chvíli nad jejím rozjímáním ji vyrušil zvuk rozbitého skla. Musela se tiše pro sebe zasmát, jelikož jelen očividně přitahoval jistou smůlu, ale i pohledné muže. Rozhodla se usadit k jednomu stolu a začít pozorovat okolí. Ve svém oblečení se cítila sebevědomě. Byla na samotném počátku těhotenství a hodlala si užít ještě možnost, že vypadá atraktivně, proto se rozhodla vybírat s rozumem ty které osloví ať už kvůli zajímavé debatě, či jiným úmyslům kvůli kterým přišla.*
*Dominic se na GABRIELLA pousmál a pak se naoko zamyslel.* No, nežiju první den, a ono se většinou najde dost bizárů. Tady jsme v NY, drahý pane. Tady není na bizár nouze. Takže pokud bych měl zmínit nějaké podivnosti, jež mne potkaly jen tady, v New Yorku, i tak by to byl příběh na dlouhé hodiny. Věřte mi, když říkám, že věci jsou i divnější. *Usmál se na něj, pak zvedl svou sklenku jako kdyby mu pokynul na přípitek, než se napil. Pak se zmyslelnad jeho otázkou.* No, tak spíš to bylo myšleno tak, jak se vám tu líbí? Jistě, zábava teprve začne. *usmál se.* Abych se přiznal na takové akce nejsem, ale jsem rád, že jsme sem šel. Je to tu...vcelku i pěkné, řekl bych. *Uculil se.* A ne, na nikoho nečekám, jsme tu sám, ale, kdo ví, třeba v průběhu večera nebudu. *Zauvažoval nahlas.* Vy čekáte někoho? nebo jste se sem taky jen přišel podívat, pobavit a zabít čas? *Zajímal se dál. Pak se porozhlédl, jeho pozornost upoutala žena v gotickém oblečení s vlčí maskou (CAITLIN). Chvilku se na ni díval, a pokud mu pohled opětovala, nadzvedl koutek úst a zvedl k ní svou sklenku na znamení přípitku.*
*Alessandra už byla na cestě. Musela dodělat nějaké věci a tak se tedy s Remim měli vidět až na místě. Seděla na zadním sedadle a sledovala dění kolem, dnes jí řidiče dělal Jeff. Když pak auto zastavilo, mladý upír rychle vystoupil a Aless galantně pomohl z auta. Ta se na něj jen usmála.* S odvozem si nedělej starosti, kdyby co zavolám nebo se nějak už zpět dostaneme. *Pronesla, načež se rozloučila a zamířil na dál. Po chvíli prošla vstupem dovnitř, kde se zastavila, aby se rozhlédla a mezi těmi všemi návštěvníky našla toho jednoho - REMIHO. Na sobě měla dlouhé černé šaty, které se od půlky barvily do tmavě modré barvy, jen s jedním ramínkem, jež bylo zdobené bílými perlami. K tou jí ladily černé kotníkové boty na vysokém podpatku. Tvář jí pak zdobila maska kočky, který nesla stejné barvy jako její celý outfit. Jelikož tak nějak věděla, co měl mít na sobě on, začala to tam pomalu procházet, než jej nakonec uviděla u jednoho stolu, jak popíjel nějaký drink. S úsměve zamířila jeho směrem.* Zdraví mi amore, musím říct, že ti to dneska neskutečně sluší. *Pousmála se upírka a hned si od číšníka vzala sklenku šampaňského.*
*Rozprava muža nebola to čo očakával. Niekoho kto na sebe nosil zlaté parohy si predstavoval viac elegantného, možno honosného. Dolnosveťanov ktorých poznal sa tak zvyčajne správali. Je pravda, že komunikoval skôr na diplomatickej úrovni a nie takejto. Možno aj najvyšší čarodej v Paríži by komunikoval rovnakým spôsobom, keby sedeli pri pohári vína.* New York je svojský, myslím, že ide skôr o to čo vás vyvedie z miery. *Gabriell nepovažoval jeho masku za podivnú, ale aj tak sa zdalo, že sa týmto smerom ich konverzácia prirodzene ubrala. Nebránil sa tomu, stále sa však v myšlienkach snažil rozhodnúť kto muž skutočne bol.* Zdá sa, že skutočne nebudete. *Podpichne muža, ktorý už kýval k neznámej žene, ktorá práve vošla do miestnosti.* V mieste nie som dlho, takže tak trochu oboje. *Pousmeje sa kým sa rozhliada naokolo, sála bola značne plnšia, ako pár minút späť.* Na ženy sa takto nemáva, myslím, že by ste neznámej mali venovať slušnejšiu pozornosť.
*Hned, jakmile ji spatřil jak vešla, jako kdyby se ozářil celý prostor. Zasněně se na svou dívku dívala usmíval se od ucha k uchu. Když se k němu přiblížila, tak vzal její ruku a už už jí chtěl políbit na dlaň, když mu došlo, že přes zobák to asi jen těžko zvládne. proto se jen zasmál, načež ji jemně objal a pak se odtáhl.* A co mám říkat já o tobě, moje milá? Jsi skutečně úžasná, tohle je dobrý výběr. *Usmál se. Pamatoval si, že si jen řekli jaká bude barva a druh kostýmu, finální verze pro ně byla oba překvapením. Remi ji pak opět vzal za ruku a rozhlédl se.* Sedneme si a já ti přinesu něco k pití? Co by si moje milá dala? *Usmál se na ni, a pohledem už hledal volný stůl, kam by mohl svou dívku i sebe usadit.*
*Dominic se pousmál a otočils e opět na GABRIELLA* To víte, no, ono by se toho skutečně našlo hodně, jak říkám. Vyvede mě ale poslední dobou z míry už máloco. Kdysi, no, kdysi to bylo vše jinak, ale teď? Teď už ne. Přestávám být překvapen. *Usmál se a pak jej poslouchal dál. Nad jeho poznámkou se jen ušklíbl. Pak se rozhodl vyjádřit až k další větě.* Ach, jistě, no, tak snad se vám bude večer líbit. Jak jsem říkal. Častěji chodím do barů a klubů, než na plesy, ale myslím si, že si nějaký brzy opět zopakuji. *Zhodnotila. Nad další poznámkou muže se jen uchechtl, povzdechl si a pak jen zavrtěl hlavou.* Děláte, jako kdyby na ni mával a povykoval přes celý sál. Jen jsem lehce zvedl ruku. *Ujasnil, s pocitem se bránit, ale nakonec se od tohoto tématu tak nějak odloučil a podíval se kolem sebe. Když kolem prošel další čísník, jen si vyžádal další sklenku šampaňského, které, když se mu dostala, se s úsměvem jal a rovnou se napil.*
*Axel se o tomhle plese dozvěděl nedávno a i tak věděl, že bude muset dorazit. Byl ale docela stará škola, proto chtěl jít s doprovodem. Mads se mu neozvala tak předpokládal, že je asi zaneprázděná. Tak se ozval svému dalšímu kontaktu, víle se kteoru udělal dohodu. Nebylo tak těžké ji kontaktovat jak si myslel. Proto jí dal vědět a pak šel ke krejčímu si nechat udělat oblek. Jistě mohl si jej prostě vyčarovat, ale bylo jisté kouzlo v tom jít na měření a zkoušky a prostě si to nechat ušít. Stejně jako prostě jen přeskočil velkou loži do itálie a šel si sehnat tu krásnou masku. Pak v den plesu se jen připravil a vydal se k Renwick’s Ruin. Jakmile tma odrazí tak čeká. Čeká dost dlouho až začne stepovat na místě zatím co se kouká na hodinky. Měl dvoje. Jediny cibulačky, které byly bohužel nefukční ale byla to starožitnost kterou si střežil a pak i obyčejné hodinky na ruce. Pokud se jeho doprovod neobjeví do dalších pěti minut jde do vnitř.*
*Kdyby mohla začervenala by se.* Děkuju, musím říct, že jsem byla hodně zvědavá na to jak budeš nakonec vypadat, ale tohle asi předčilo veškeré mě představy. *Zazubila se a sjela si ho mlsně pohledem, pak mu stiskla ruku a rozhlédla se kolem sebe.* Klidně si pojďme sednou a hm co bych si dala, no jelikož už pití mám, tak bych řekla, že tebe, ale to si nechám na doma. *Skousla si spodní ret a i s REMIM se vydala k volnému stolu, který viděli. Když došli, posadili se. Aless si odložila sklenku na stul a z malé taštičky si vybrala malou placatku z té si pak do šampaňského vlila trochu krve, aby se jí to lépe pilo. Když jí pak opět schovala do tašky, napila se a koukla na REMIHO.* Musím uznat, že to tady vypadá vážně dokonale.
*Rune přijde na ples. Je zde dnes však hlavně kvůli kontaktům. Sice chtěl ukrást Davida, ale nepovedlo se. Na sobě má tmavě šedý oblek, bílou košili, černou kravatu a velice pěkné boty černé boty. Na roce má hodinky a drží hůl. Jde o hůl, která připomíná jeho zamaskovaný meč, ale nejde o něj. Je to prostě jen hůl, která je taky dobrá někoho ji umlátit. Vlasy má sčesané a uhlazené dozadu. Vypadá jako by přišel z minulého století. Dost tomu napomáhají i manžetové knoflíčky se svastikou. Šedivo modré oči jsou dnes obzvláště chladné. Vyrazí dovnitř a hned se u vchodu setká s AXELEM.* Zdravím.* Pozdraví a lehce se ušklíbne a odhalí své tesáky. Iluzi má totiž jen na ocasu a uších. Zuby si nechává odhalené. Projde kolem něj a vyjde dovnitř.*
*Remi se na ni usmál, stiskl jí ruku, než jí nabídl rámě a pokud jej přijala, tak si ji odvedl s úsměvem ke svému stolu. Tam ji podržel židli, počkal, až si sedne a pak ji přisunul, než si sedl i on. když kolem procházel číšník, tak si od něj vzal dvě sklenky šampaňského, jedno položil před svou dívku a tu druhou před sebe.* To i já na tebe, pořád, moje milá, to moc dobře víš. *Mrkl na ni spiklenecky, než si přejel jazykem po rtech.* A ano, máš pravdu, že je to tu krásné, musím říct, že se jim to povedlo. *Zhodnotil, pak koukl ale opět na ALESS, než nadzvedl sklenku a zadíval se jí do očí.* Tak, má nejdražší, na co si připijeme? *Optal se jí a po tváři se mu přelil zářivý úsměv.*
*Posadila se a vzala si sklenku, pak na něj pohlédla a usmála se. * Myslím, že ty chutě jeden na druhého máme oboustranně, ty moje páví vílo. *Uculila se a pozvedla sklenku, přemýšlejíc chvíli na co by si mohli připít.* Připijeme si na dnešní skvělý večer a hlavně na nás. *Pousmála se, načež si oba pak přiťukli a Aless se napila. Sklenku pak odložila na stůl před sebou, položila si jednu svou ruku na REMIHO stehno a rozkoukávala se kolem sebe. Všude bylo tolik lidí a tolik rozmanitých masek.* Tyhle akce, kdy nevíš, kdo je kdo jsou nejlepší, jsem ráda, že jsme nakonec šli. *Usmála se pak na svého nastávajícího.*
*Ve Faerii se nezdržela dlouho, i když to měla v plánu. Nemohla odmítnout nabídku čaroděje, který si ji vyžádal jako doprovod na ples. Avšak jak to u Gwyndolin bývá, neplánovala přijít včas. Vlastně to ani nebylo možné, jelikož výběr šatů a masky nechala na poslední chvíli. I když stačilo nahlédnout do jejího šatníku, sladit masku s oblečením bylo obtížnější. Nakonec se přece objevila na půdě Renwick´s Ruin. Vlasy měla volně rozpuštěné a občas se mezi nimi mihl tenký copánek. Dlouhé šaty sahaly až na zem a při chůzi odhalily levou nohu a bosá chodidla. Gwyn nepospíchala, i když věděla, že se zde měla objevit dřív. Navíc nechtěla riskovat, že zakopne, když maska zakrývala celý její obličej. Hledala svůj doprovod, ale před vchodem jej již neměla možnost spatřit. Vklouzla tedy dovnitř, načež se po tak zvláštním místě porozhlédla. Nakonec zde nebyla první, jak si myslela. AXEL byl již uvnitř, vlastně ho zastihla chvíli poté, co ho netrpělivost donutila vstoupit. Postavila se po jeho boku a s pohledem upřeným na ostatní jej oslovila: * Tak jsem přišla, snad ses tady beze mě moc nenudil. *Nebylo překvapením, že v jejím tónu byl nádech arogance.*
*Remis e usmál, přikývl na souhlas, a nakonec si tedy zvedl sklenku ke rtům a napils e-. Poté se zadíval na svou dívku a jemně se pousmál.* Jiistě, to máš pravdu, i když, na druhou stranu mě to zlehka tak nějak znervozňuje, přeci jen, nevědomost je nevědomost, ale, no, na druhou stranu, i kdyby tu seděl největší nepřítel, může nám to být jedno zasmál se, a pak se zvedl, než jí nabídl ráme.* Projdeme se tu trošku? prokoukneme to? Co ty na to? *Usmál se na Alessandru, načež zasunul židli, poupravil si oblek a pak se na svou dívku zadíval. ještě pak ale rychle dopil sklenku prázdnou vrátil jednomu z procházejících číšníků na tácek.*
Nezdáte sa, ako niekto kto by toho mal zažitého tak veľa. *Povie vo všetkej úprimnosti zatiaľ čo len ľahko prstom klepká po pohári. Tekutina dnu sa len slabo chvela. Gabriell vyzeral byť stále pomerne strohý aj keď jemný úsmev pomedzi prispieval ku troške náklonnosti. Napraví si kožené rukavice a silnejšie si ich pritiahne okolo zápästia.* Myslím, že budete mať ešte mnoho možností sa dostať na plesy pokiaľ sa vám zapáči tento. Predsa len sezóna ešte len bude začínať. *Mykne zľahka plecom kým si neďaleko všimne jedla na okraji sály. Nebol príliš hladný, avšak rozhodne by niečím nepohrdol.* Hm stále sa to javí pomerne neohrabane. *Pousmeje sa nad defenzívnosťou muža kým sa len postaví z miesta.* Ospravedlňte ma. *Kývne k mužovi kým sa s pohárom v ruke vydá smerom k jedlu. Nevedel, aký rýchli či pomalý jeho výlet bude, avšak drobné chlebíčky a zákusky k nemu volali. Pomerne dlho nejedol nakoľko Samantha mala opäť patálie v kychyni.*
*Dominic se upřímně zasmál a pak se omluvně podíval na GABRIELLA zvedl i dlaň na gesto toho, že se za svůj smích omlouvá.* Omluvte mne, jen mě to pobavilo. Ale věřte, mám toho odžito už dost. Alespoň v porovnání s určitou většinou, sto procentně. *Usmál se nakonec Dom.* Ach ano, taky si myslím, a rozhodně toho využiji! protože, toto je skvělé, a hlavně, přijde mi to i jako super možnost, se seznámit, i když myslím si, že seznámení na maškarním plese zůstane jen u seznámení na maškarním plese. Kdo by chtěl kazit to kouzlo nevědomosti, no ne? *Usmál se pak na d svou doěmnkou.* Tak, možná, že takový jsem, nejsem totiž, no, jak to říct, ukázková gentelman. *Mrkl na něj, a pak mu pokynul,. když vstal. On sám zůstal ale sedět, čekajíc, jestli se jeho doteď společník vrátí, a nebo ne. Nakonec ale vstal a vydal se za mužem, ne proto, aby jej snad sledoval, ale proto, že už byl na suchu a chtěl si nalít něčeho jiného, než šampaňského. Jakmile se opět postavil vedle GABRIELLA, tak se na něj nevinně usmál.* No, a co vy? Vy jste plesový typ, nebo je tenhle jen takový ples jednou za uherský rok, jak by se řeklo? *Uculil se.*
Ale to je na tom právě to tajemné a úžasné, že nevíš. Tahle si můžeš nerušeně užívat večer, aniž by tě otravoval někdo, koho třeba ani nechceš potkat. *Pousmál se a i Aless do sebe hodila celý obsah sklenky, načež jí pak položila číšníkovi na tác, chytila se REMIHO a postavila se.* O jaký jsi galantní, to se mi líbí. *Zavrněla spokojeně. Pak se oba pomalu vydali obhlédnout všechno, co tam měli.* Mají tady i výběr jídla, můžeš si pak něco dát i za mě. *Pronesla s úsměvem a dál se koukala kolem sebe. Celkově jí bylo fuk, kdo tam byl, pro ni byl hlavní on a to jí ke spokojenosti stačilo.* Zatančíme si pak? *Optala se po chvíli, když začala kolem hrát i příjemná hudba a ona mu o něco víc stiskla ruku, za kterou ho držela.*
*Jakmile řekla, že tam, je i výběr jídla, tak se Remi usmál.* Neboj se, já už jsme si tak nějak všiml, a taky se neboj, mám v plánu se na to v průběhu večera vrhnout. *Mrkl na ni Remi, než se začali procházet kolem lidí. Prošli hned kolem několik, a Remi tak mohl taky obdivovat, jak hezké a originální masky někteří z nich měli.* Jistě, že si zatančíme, to se spolehni. *Zavrněl a pak se k ní naklonil.* Mimochodem, to jsme ti chtěl říct, v dalkším týdnu by měl být nějakou taneček na podzimním dvoře, nějaká jen hospodská tancovačka, co takhle ti nahodit u tvoji hezkou iluzi a vzít tě tam? Šla by jsi se mnou? *Usmál se na ni a jemně jí položil ruku na zdá a přitáhl tak k sobě.*
*Když jej pozdraví mužský hlas tak seAxel jen zdvořile usměje, ne že by to šlo pod tou jeho celoobličejovou maskou vidět, ale stále.* Zdravím. *Kývne slabě na pozdrav ačkoliv jeh jeho hlas docela tlumený kvůli masce. Jeho pět minut vyprší a když nevidí Gwydolin tak prostě vklouszne na ples. Chvílku se orzhlíží kolem koho by oslovil, protože neplánoval tady stát jak solný sloup ale dřív než se rozhoupal k někomu jít uslyší hlas Gwyndolin. Jen se postaví rovněj a koukne se na ni. Jak vidí také zvolila celotvářovou masku. Nad tím se sám pro sebe ušklíbne, stejně tak jako nad jejími slovy.* Vidím, že jsi dochvilnost sama. *Pronese sarkasticky a natáhne k ní ruku, aby přijala jeho rámě a zatím si ji prohlédne.* Opět bosá? *Otázka se mu odrazí i v očích, které jsou vlastně jediné co jde vidět. Dokonce upustil trochu iluzi, aby šly vidět jeho hadí oči, které jsou jedním z jeho čarodějných znamení.*
*Nezdalo sa, že sa na mužovi podpísal jeho vek. Mohol len hádať avšak pri takých slovách boli stovky rokov jednoznačne v reči. Fakt, že takéto bytosti chodia po svete ho často fascinovalo. Pre Gabriella bol tak vysoký vek niečím.. ohromným. Ako nefilim už jeho vek bol prekvapivo vysoký. Aj keď prekvapivejšie bolo to, že stále nemal rodinu a potomstvo. Muž po jeho boku pravdepodobne tiež nemal príliš veľa potomkov vzhľadom na predispozície niektorých rás.* Možno nakoniec zavrhnete vaše obšubované bary pre príjemné tancovanie. *Kývne ľahko plecom, bolo to niečo čo aj Gabriella pomerne bavilo. Viazalo sa to však s tým, že obľuboval spoločenské tance. Aj keď na to nevyzeral jeho otec si na tieto galantské veci celkom potrpel. A sem tam prevetrať svoje "pekné oblečenie".* Tak to ste potom značnou výnimkou. *Na mnohých dlhovekých tvoroch sa práve iná doma poznačila. Neschopnosť s elektronikou, zastaralé názory a iné to často ukazovali. Keď sa muž opäť objavi vedľa neho pri jedle, začne byť už mierne podozrievaví. Žeby niečo tušil?* Obľubujem ich, rád tancujem a sú to pomerne decentné podujatia, aj keď sa konajú v opustených nemocniciach. *Usmeje sa a len si vezme pohár na stopke s čistou vodou zatiaľ čo konverzáciu nechá len vyšumieť.*
To je dobře. *Usmála se, když slyšela, že se vrhne na všechno to jídlo.* Já budu ráda, když mi vystačí krev alespoň do alkoholu i když nechci se zase opít, to by nebylo asi fajn. *Ušklíbla se a lehce se otočila za jednou dámou, která měla velmi zajímavou masku, načež se pak opět otočila k Remimu a poslouchala, co povídal.* Tancovačka na dvoře? *Pozvedla obočí.* Vážně se mě na tohle ptáš, zda půjdu s tebou? No jasně, že chci a ještě víc chci zase svou podobu víly. *Tiše se zasmála. A přivinula se k němu, načež se mu zadívala do očí.* Máš úžasnou masku mi amore, ale štve mě na ni jen to, že tě nemůžu políbit, což bych teď velmi ráda udělala. *Skousla si provokativně spodní ret a zazubila se jako neviňátko.*
*Dominic ihned kývl GABRIELLOVI hlavou na souhlas. pak se jemne usmál.* Ach jistě, taky si myslím. Je to přinejlepším zábavnější, a přijde mi to, no, o dost více elegantní, než-li by to bylo tak nějak v tom baru. *Zhodnotil nakonec upír. Pak už se na muže jen pousmál, nad jeho výrokem přikývl na souhlas, a pak mu jen pokynul hlavou na způsob toho, že se vzdálí. Otočil se, rozhodl se, že se půjde projít a tak nějak se zadívat, co se kolem děje. Jak tak ale procházel, v jeden moment se otočil za ženou s černými vlasy v černém obleku, ale když se otočil zpátky, ani si nevšiml, že se před ním z davu vynořil pár v modrém. Omylem strčil do ALESSANDRY, a jelikož to byla zkrátka hora svalů, tak se jal toho jí zachytit,. kdyby náhodou padala.*
*Remise celý zaculil.* Tak to budu moc a moc rád,. půjdeš-li se mnou. tak jo, platí, ještě ti pak dám vědět, jaký je to přesný datum, ale myslím, že tam nějak tuším.* usmál se, a když se na něj zadívala, tak jen spokoejně zavrněl.* No, ale tak, an druhou stranu, dodržuje to o to větší tajemství. To už by jsme jako pár byli dost okatí. *Ušklíbl se a chtěl si ji odvést už už dál, když ale do ALESSANDRY nekdo strčil. jen tak tak spatřil muž ve zlaté masce, ale ihned Aless zachytil za rameny, stejně tak jako spatřil že muž ji chytl zepředu. Tak ji tam takhle drželi oba.* Remi ale nakonec stejně věnoval pozornost Aless.* V pořádku mi amore? *Optal se jí.*
*Kmitala prsty, zatímco si prohlížela areál, dokud hlavu mírně nezaklonila a spatřila, že celou dobu se nad ní rozprostírá noční obloha. Líbilo se jí tady, ale stejně to nestačilo k tomu, aby se nezačala nudit. Naštěstí zde dělala společnost čaroději, který ji snad nenechá na holičkách a nebude ji mít jen jako ozdobu. I když to stejné by mohl říct on o ní. Naklonila hlavu jeho směrem a usmála se, což mohl pouze spatřit na jejích očí, které se slabě přimhouřily.* To víš, na mě se vyplatí čekat. *Podívala se mu do očí a přijala jeho rámě. Všimla si, že se v jeho očích něco zalesklo. To zmizelá iluze, která odhalila hadí oči. Chvíli je zkoumavě prohlížela, dokud nesklopila pohled na své obnažené nohy a ušklíbla se.* Ano, chci ti udělat tu radost, když mi omylem při tanci šlápneš na nohu, *popíchne ho a znovu se mu podívá do tváře. Prohlížela si lesknoucí se masku v měsíčních paprscích, která perfektně ladila s jeho oblekem. Někdo si tady dal velmi záležet na vzhledu.* Takže, *odmlčela se,* připraven udělat lepší dojem, než ten první?
*Upírka se na Remiho podívala a usmála se sladce.* Jasně platí, na to se moc těším. Abych řekla pravdu, tak se mi tam líbí. Je to úplně něco jiného než tady, takže jsem zvědavá na tu vaši tancovačku. *Mrkla, otočila se, chtěla ještě něco říct, ale to už se seběhlo všechno nějak rychle, když do ní strčil mladý, vysoký a statný mladík se zlatou rohatou maskou, který jí stejně jako REMI ihned chytil a ona tak zůstala uvězněná mezi oběma muži. Otočila se pak na REMIHO a pousmála se.* Ano jsem, nemusíš se bát. *Zašeptala, ale pak se opět otočila k DOMINICOVI* Myslím, že už mě můžete pustit, jsem v pohodě a vám radím si příště dávat větší pozor kam jdete. *Zamručela s úšklebkem a nenápadně si jej sjela pohledem. Pak se ale uvědomila, že je za ni její snoubenec, který jí ještě stále držel a raději pohledem uhnula a víc se na féra přitiskla zády.*
*Musí zadržet smích, který se mu lehce odrazí v očích při jejích slovech.* To se ještě uvidí zda to stálo za to čekání. *V očích se mu odrazí šilbasltví zatím co ji nechá chytit se jeho ráměte. Všimne si toho jak si prohlíží jeho oči.* Líbí se ti? Nebo se snad bojíš? *Zeptá se než nahodí zpátky tu iluzi, která dělá jeho oči normálními.* Udělat mi radost? *Jeh ooči je lehce rozšíří v překvapení.* Netuším jak by mi to mělo udělat radost...*Kukne se na ni.* A navíc já jsem skvělý tanečník. *Podotkne lehce malicherně. A pousměje se, když si prohíž jeho masku.* Z Itálie, pravá Benátská. Tohle je zlato a diamanty. *Poklepe na zlatou část masky. Dával si na takových věcech záležet opravdu hodně.* Dodstávám druhou šanci? Páni jak štědré. *Uchechtne se tiše a sám si prohlédne její masku.* Vybrala jsi tu masku schválně? *Zajímá se.* Je to Arianrhod, Welšská bohyně, znamená to stříbrné kolo... Je bohyní nebes a měsíce a ochránkyní mrtvých, kteří čekají na znovuzrození. *V mytoligiích se vyznal velmi dobře. Hlavně protože časokrát vycházely právě z něcoho z podsvěta, navíc jej to bavilo číst.*
*Jakmile se ujistil, že je ALESSANDRA v pořádku, ihned ji pustil postavil se urovnal si krvatu.* Moc se omlouvám za svou neopatrnost, otočil jsme se jen na chvilku, a ... *jakmile na něj ale žena spustila, tak se jen pod maskou zamračil, a pak zavrtěl hlavou.* Jo, jo dám pozor, jak říkám, je tu hodně lidí a tak nějak jsme se zamotal, omlouvám se.* pronesl, a pak se podíval i na mladého REMIHO.* A omlouvám se, i vám, doufám že jsme vás nebo vaši snoubenku nijak neurazil. *Pronesla pak se podrbal nervozně na zátylku, než se koukl na UPÍRKU a pak zase na vílu.* No, mohu vás někam pozvat? třeba vám donést jako omluvu drink? *Optal se upír přátelským tónem.*
*Remi to jen celé sledoval, jakmile spatřil, že je dívka v pořádku, tak se jen usmál, ale stále ji držíc za ramena se na ni podíval. Ujistil se ještě, že si ji prohlédl, že jí opravdu nic není. Pak se podíval na muže před sebe, ale rázem na Aless, která na cizince nepříjemně spustila. Jen se taky zamračil, ale nic jí neříkal, jen do ní strčil.* To se stává, v pořádku. Každý občas tak nějak zakopne, nebo do někoho vrazí, mě se to děje pořád, není proč se zlobit, že ano, drahá? *Dal na poslední tři slova silný výraz, a podíval se na Aless. Pak vrátil pohled k mladíkovi.* Nic se neděje, opravdu, ale pokud trváte na tom pití, budeme více než rádi. *Mrkl jedním okem, což asi upír neviděl.* Pak se otočil k Aless, nabídl jí rámě a podíval se na muže.* Půjdeme s vámi. *Usmál se na něj, a čekal, až se muž vydá k nějakému ze stolů.*
*Když se setmělo, Natalie vstoupila do sálu kde se ples konal, doprovod stál u ní se zlatavou maskou na jeho obličeji. Natalie měla na sobě také zlatavou masku a její vůbec první šaty, které měla od doby dětských karnevalů. Byla okouzlena krásou a elegancí, kterou sál měl a koukla na ostatní hosty co se tam nacházely. Sice byla nadšená z celé té atmosféry ale musela si zachovat eleganci a chladnou hlavu ať ze si neudělá ostudu. Pomalu se rozhlížela aby si zvykla na mačkání se mezi ostatními hostya snažila se balanc jak nejlépe mohla na vysokých podpatcích co měla na sobě.* /Pane bože co jsem si to myslela. Nat není to poprvé co je máš tak se soustřeď. Hlavně nespadni../ *Pomyslela si jak se promačkávala skrz*
*Tentokrát se úplně nedalo říct, že šel na tuto akci neplánovaně, z fleku. Naopak si na ni i sám vytvořil masku, jíž si zrovna na sebe nasazoval, jakmile si na sebe vzal černé kalhoty společně s téže barevnou košilí zdobenou volánky a pasovým korzetem. Nebylo to tedy nič kýčovitého, na to se spíše specializovala jeho nejlepší kamarádka. Jednalo se pouze o jednoduchou černou škrabošku ozdobenou různými pocínovanými ornamenty, které měly často podobu jakýchsi popínajících rostlin. Ale jaký byl jeho důvod? Proč se teď žene někam, kde ví, že bude trpět? Nikdy totiž nebyl zrovna nejvíce extrovertní typ, ovšem jednou za čas něco takového neuškodí. Navíc doufal, že by mohl po dlouhé době potkat někoho známého, ač to možná bude skrze masky docela obtížné. Napomoct mu tedy pak mohlo jen to, že své známé poznal již díky hlasu. Nemusel se proto bát, že by třeba Roberta od ostatních nerozeznal. Navíc právě v jeho společnost doufal a byl by za ni stokrát tak radši, než za tu, co měl momentálně. Po jeho boku totiž šla starší zrzavá upírka, která se, jako vždy, tvářila spíše neutrálně. Mládě to poznalo i přes její masku.* Je zvláštní vidět tě v šatech. *Špitl k ní, když se oba již blížili k místu konání. Tay až i litoval, že si nevzal fotoaparát. Kromě mobilu měl pouze menší skicák s tužkou a kusem gumy, aby se mu to vlezlo do psaníčka, jenž už teď vypadalo docela na knap. Foťák by tak akorát bleskem mnoho lidí rozhodil či i vytočil. Opět se tedy držel pouze věcí na skicování, kdyby si náhodou chtěl na chvíli oddychnout mimo veškerou společnost. Nicméně, Lila vrátila na tu poznámku Taylorovi pouze lehce nepříjemný pohled, než jej chytila a společně s ním vstoupila po zkontrolování dovnitř rozpadlé nemocnice, kde nečekaně rovnou zamířila pro něco na nervy, kdyby jí začalo být toho fialovovlasého mláděte po krk.*
*Netušila, proč AXEL chvíli odhalil svou pravou podobu a nakonec ji zase schoval za iluzi. Přemýšlela, jestli oči byly to jediné, co skrývá pod maskou.* Nevím, jestli se mi líbí. Záleží, jestli se hodí k celku, takhle se to těžko určuje. *Rukou pokynula na jeho kostým a poté se ušklíbla.* No možná toho využiješ, až začneš litovat toho, že si mě sem vzal. *Mrkla na něj a dále si už prohlížela jeho masku. Původně si nemyslela, že je z pravého zlata, ale čaroděj ji přesvědčil o opaku. Zpozorněla, zmkla a dovolila si prsty pohladit zlatou masku, i když věděla, že AXEL nechce, aby se ho dotýkala bez dovolení. Jenže využívala jejich dohody a toho, že ji znovu potrestat nemůže.* Fascinující, *okomentovala a ruku zase stáhla k sobě.* Masku jsem vybírala tak, aby se hodila ke zbytku. *Odpoví mu na dotaz. Nevěděla, že obličej, za kterým skrývala svůj má takový význam. Musela ale uznat, že vybrala velmi dobře.* Ochránkyně mrtvých, *uchechtla se.* To by sedělo vzhledem k mým zájmům.
*Těsně před nemocnicí se zastavil a na moment si sundal masku, které věnoval hned na to lehké zamračení.* Stále je špinavá, jako bych ji zrovna vytáhl ze sto let staré krabice, co jsem měl na půdě. *Zamručel si pod nosem. Jako by to tak skutečně nebylo. Jen kvůli přehnaně zdobené masky si vytvořil portál do svého bytu v Česku, kde ji ještě doopravdy musel lovit z bůh ví jak dlouho staré truhlice, kde se kdysi schovávalo oblečení jeho učitele. Hold se něčeho tak památného nemohl zbavit. Obzvláště, když to drželo jeho vzpomínky ještě víc při životě. Kusy ozdobného zastaralého kovu ještě jednou vyleštil rukávem černé volánkovité košile, k níž si samozřejmě vzal stejnobarevné kalhoty a boty s vyšším podpatkem, snad aby si připadal o něco vyšší, než je. Škrabošku následně nasadil zpět na obličej, aby jej dovnitř budovy pustili. Už skoro automaticky by pak zamířil rovnou k občerstvení, kdyby ovšem nebyl hlavou lehce jinde a nevrazil do jedné dívky (NATALIE).*
*Už se nadechla, že něco řekne, ale když do ní REMI strčil, ohlédla se na něj a při jeho tónu, který použil, když s ní mluvil, jen tiše zavrčela. Nelíbilo se jí to, ale jen na pár sekund zavřela oči a držela jazyk za zuby. Pak se opět otočila na DOMINICA, načež nasadila lehký úsměv.* Ano, tady můj snoubenec má pravdu. To se stává občas každému. *Pronesla tiše, ale už dál nic neřekla, nehodlala se mu omlouvat, že na něj trochu vyjela, proč by měla. Neznala ho a byl jí ukradený.* Pokud tedy a tom trváte, pak si tedy nějaký drink rádi dáme. *Pousmála se, načež pak koukla na REMIHO, kterého se chytila a oba se pak vydali za upírem ke stolu, kde si měli dát pití. Cestou koukla na féra, snad jako by mu chtěla říct, že se jí nelíbilo, to že jí to řekl takovým tonem, ale nakonec mlčela a nechala to být, nechtěla se nějak hádat.*
*DOMINIC sledoval to, jak mladý fér mluví se svou nejspíše polovičkou, než se uculil.* Jsem rád, že přijmete mé pozvání, tak tedy jdeme. *Usmál se a pak se vydal směrem ke jednomu stolu.* prosím, posaďte se. *Odsunul Alessandře galantně židli a počkal zda se posadí. Na mladíka se jen usmál a pak se postavil k nim, jak kdyby byl číšník. *Takže, co si dát? *Optals e. Když mu oba objednal, co si dají, tak kývl, došel k jednomu ze stolů, kde popadl jejich zadané pití, nakonec jej donesl zpět a položil před každého z nich.* No, a jinak se bavíte? *Usmál se upír a těkal pohledem mezi mladíkem a dívkou.*
*I Remi věnoval Aless kritický pohled, pak ale jen tiše mlaskl, a podívals e na ni. Z jeho očí se dalo vyčíst, že to tak nemyslel a ještě ji palcem ruky pohladil po její odhalené kůži. když je pak muž vyzval, aby se posadili, chtěl Aless sám odsunout židli, ale když to udělal onen muž, tak mu jen s úsměvem pokynul, posadil se vedle Aless a chytl ji za ruku.* Já si dám nějaký ovocný likér, prosím. *Usmál se na muže, a pak se podíval na Aless.* V pořádku? *Optal se jí. To už se k nim ale vrátil muž. Remi stále držel Aless za ruku, převzal si od něj pití a kývl.* Já se bavím dobře, doufám, že i má slečna. A co vy? *Zajímal se, zatímco hladil Aless po pažii.*
*Natalie se koukala s dozorem a bavící se hosty, kteří se proháněli po tanečním parketu a smáli se. Byla ponořena do svých myšlenek a váhala, zda se odvážit a zapojit se do konverzace. V té chvíli najednou cítila něčí přítomnost, jako by do ní někdo narazil. Obrátila se rychle s překvapeným výrazem na tváři. Natalie zůstala stát v mlčení, než jej prolomila* Vše v pořádku pane?.. *Pohlédla na mladého muže (HIRAM), který do ní neštěstím strčil a usmála se na něj skrz škrabošku*
*Axel prostě mykne rameny.* Je to jedno z mých čarodějných znamení. Víš co to je? *Zeptá se než tiše spustí.* Každý čaroděj má na těle určitý rys, podle kterého je jasné, že není člověk. Čarodějná znamení jsou různorodá, mohou být nenápadná nebo bít do očí...Jako třeba jen nepřirozená výška, nebo křídla, je to různé. A nikdy nevíš co to bude. Jde o náhodnou mutaci těla v důsledku s démonskou krví. Čarodějové to skrývají iluzí. *Mykne rameny nakonec.* /No snad nebudu litovat./ *Nahlas svou myšlenku neřekne ačkoliv obvykle říkal to co mu přišlo na mysl.* Myslíš, takové slabé potrastání? *V tónu jeho hlasu lze slyšet rýpnutí, slabé popíchnutí. Povzdechne si, když se dotkne jeho masky. Ne že by ten dotek cítil na své vlastní tváři. Pomalu zavře oči a zhluboka se nadechne. Nemůže jí sice potrestat tak jako předtím, ale za ruku jí chytí.* Ty si nedáš pokoj, co? *Cosi jako varování se odrazí v očích.* Máš pěkně nenechavé ruce. *Mlaskne nespokojeně a zakorutí hlavou.* To tedy...*Uznale pokývne hlavou.* Je známá z mýtů Mabinogi a welšských triád. Je dcerou bohyně Dôn a boha Beli a sestrou mnoha dalších sourozenců známých z tohoto mytického cyklu, mimo jiné známého čaroděje Gwydiona. *Významně na ni koukne.* Ale to je co říkají civilové, dle mého to byli všechno víly. *Uhechtne se dokud nedorazí na hrani parketu.* Zatančíš si se mnou? *Zeptá se.*
*I upírka se na REMIHO dívala, ale při jeho pohledu si pak jen tiš povzdechla a usmála se na něj, jemně mu tiskla ruku, za kterou ho držela a když se pak posadila, jen svůj pohled věnovala DOMINICOVI.* Já si dám bourbon, hm možná s trochou krve, kdyby to šlo. Děkuju. *Pousmála se a když odešel, sjela si ho pohledem znova, než se podívala pak na Remiho.* Jo v pohodě, nemusíš se bát. *Odpověděla jen a sladce se na něj uculila. Když pak před ní upír postavil její pití, vzala si ho a věnovala mu úsměv, než se napila.* I já se bavím a ještě aby ne, je to tady opravdu dokonalé. Tyhle ty maškarní plesy jsou prostě nejlepší. *Uculila se na oba a pak jen čekala až odpoví i Dominic.*
*Když už vzpomínal během cesty přímo k nemocnici na svého učitele magie, zatímco se snažil vyčistit starou zaprášenou masku, která musela pomalu přežít i samotnou britskou královnu Viktorii, proč by se nemohl zaobírat dalšími vzpomínkami, jen na někoho jiného? Třeba na jednoho ze svých přátel, který mu z života zmizel před nedávnem, ale on to zjistil o ne zrovna malý počet dnů později. Hold se nikdy moc nemusel dívat na zprávy, slyšel to až, když se o tom mluvilo i v rádiu.* Huh? *Vydal ze sebe a lehce sebou ucuknul, než se zmateně rozhlédl okolo sebe, aby zjistil, co se děje. Jakoby před chvílí byl v transu a nic nevnímal. Pohled mu nakonec padl na dívku před ním, načež mu pomaleji došlo, co se asi tak stalo.* Pardon, vrazil jsem do vás..asi? *Jeho omluva tak nakonec však vyzněla spíše jako otázka. Stále byl lehce zmaten, zatímco se na NATALII díval.*
*Dominic si ji sjel pohled a uculil se.* Koukám, že máte dobrý výběr, slečno, nebo, bych měl říct paní? *Usmál se, a i jí přinesl alkohol dle její objednávky. Když se pak vrátil, položil jej před ženu a posadil se tedy. Psolouchal oba dva a usmíval se.* Ach ano, je to tu krásné, já tedy na plesy nikdy moc nebyl, ale teď, jak sem přišel na tenhle, tak mě to tak nějak samotného okouzlilo, asi budu chodit častěji. *Přiznal, a poté vytáhl z kapsy v košili placatku, ze které si nalil trochu krve do šampaňského a promíchal točivým pohybem sklenky Pak se na ně podíval.* Ale, tady bydlím jen čerstvě, ještě ty manýry a plesy, a vše, cos e tu děje, tak nějak poznávám. *Usmál se Dom.*
*Remi to poslouchala usmíval se na Dominica. Když si všiml, že si do svého pití leje, nejspíše, soudě jeho prvního komentu na Aless krev, tak se jen uculil.* No, tak to nevíte, o co přicházíte, drahý pane. Ty plesy tady jsou skvělé, byl jste již v nějakém New Yorském baru? Vřele doporučuji, B+ je skvělý bar, ale i Pandemonium stojí za návštěvu. *mrkl na něj, a pak se napil sám ze své sklenky.* A odkud jste se sem dostal? Pokud to tedy není tajemství. *Usmál se. Nakonec, neptal se na jméno, na nic, jen odkud sem muž zavítal. Po celou dobu i tak držel Aless za ruku a usmíval se, občas se na ni podívala spokojeně zavrněl, když viděl, že je už jakž takž klidná a v pořřádku.*
*Rune dojde dovnitř a zamíří k jídlu a pití. Okamžitě zhodnotí špatný keterink. Nemají medovinu. Takže vezme jedno pití a začne ho ochutnávat. Nechutná. Takže sáhne do kapsy saka a vytáhne lahvičku. Jde o lektvar, který posiluje alkohol. No a místo, aby si to dal jen do své skliničky, tak to nalije do zdroje pití. Svůj obsah skleničky nenápadně vylije a nalije si nový. To už mu chutná více. Usměje se a nevinně odejde k jídlu, kde začne ujídat šunku nebo salám z malých chlebíčků a zbytek tam nechává.*
*Nat se podívala na muže (HIRAM) před sebou s klidným výrazem. Odpověděla s nenuceným tónem* Žádný problém, pane. Každý máme své myšlenky, které nás občas vtáhnou do svého vlastního světa. *Natalie se usmála a posunula svůj pohled směrem k maskovaným hostům, kteří tancovali a smáli se v dáli.* Já se omlouvám že jsem stála jako solný sloup. Jak si to tu užíváte hm?..*Snažila se s ním povídat ale zněla dost nervózně*
*Krom schopností čaroděje zjistila, že ho využije i jako pokusného králíka k tomu, aby lépe poznala jeho vlastní rasu. Mlčela jako odpověď na otázku, zda věděla, co to čarodějná znamení jsou. Určitě mu došlo, že v tomto není příliš vždělaná, když začal vysvětlovat, aniž by ho k tomu vybídla. Poslouchala ho a začalo ji mrzet, že jí nemůže dát lepší názornou ukázku. Jistě se však najde ještě spousta příležitostí, které budou lepší a nebudou před zraky spoustu lidí.* *Sama pro sebe se ušklíbla, když ji opět ruku chytil.* Musíš si začít zvykat. Možná se ti to začne líbit a potom ti bude po mém doteku smutno, *zavrněla a nechala tedy jeho masku na pokoji. Znudeně si povzdechla, když jí odkryl další skrytý význam její masky. Měl to přece pochopit, když řekla, že se jí hodila jen k šatům. Mělo mu to dobře napovědět, že ji historie nezajímá. Přesto si neodpustila jednu poznámku.* Gwyndion a Gwyndolin, to je mi náhoda, *uchechtla se a podívala se před sebe, kde byl taneční parket.* Když odmítnu, budeš mě prosit? *Zeptala se ho hravě, ale již dávno pustila jeho rámě, aby se postavila před něj.*
*Napila se.* Výběr to je nejlepší, je to moje oblíbené pití, čím starší bourbon, tím lepší. *Mrkla.* A zatím ještě slečna, ale paní budu brzo. *Zazubila se a mrkla na Remiho, kterému stiskla ruku. Tak nějak se nemohla už dočkat. Pak se opět podívala na Dominica.* Věřím, že v New Yorku se to touhle dobou plesy netrhne a že tohle určitě není poslední. Takže máte možnost zajít i na další a jak znám podsvěťany, budou dost tematické. *Uchechtla se a znova se napila, pak už jen poslouchala Remiho, jak se ptal onoho muže odkud byla kam všude by mohl zajít.* Ano, to je pravda. B+ je fajn, ale já třeba osobně preferuji Pandemonium, ale asi každý měl přijít na to, kde je mu nejlépe. *Pronesla a stejně jako fér čekala, až jejich společnost odpoví.*
Páni, tak to vám tedy gratuluji. Přeji vám to, mě se ještě nepoštěstilo, nebo, no, od určitého bodu v životě se nevážu. *Mrkl na Aless, a pak je oba poslouchal, jak mu doporučovaly různé podniky. Musel se usmáat.* Tak oba už jsme prozkoumal. A ano, za mě je Pandemonium skvělé, rád tam sem tam zajdu, ale do B+ stejně tak. *Usmál se na ně. Pak se ale zaměřil na otázku od mladého féra.* No, vcelku zdaleka, dalo by se říct. Původně jsem žil v Anglii a potom nějakou dobu na Aljašce. *Usmál se na ně a pak se napil. Ani nevěděl, kdo před ním momentálně sedí, a jak důležitá, i když, dost zavádějící ta infomace, jež o svém původu podal, byla. jen tam klidně seděl a pil pití.* vy jste taky původem odtud? nemohu si nevšimnout toho, že máte oba dva cizí přízvuky, jen je nedokážu přiřadit. *Uculil se.*
*Remi se na Aless uculil, když povídala, a pak se nakonec otočil i na muže.* No vidíte, tak toho se držte, tam je fajn, alespoň mi to tak přijde, ale jak říká má polovička. Pandemko je za mě skvělé. *Usmál se a pak jej poslouchal díl.* Páni, koukám že jste toho taky celkem dost procestoval, co? *uculil se a jakmile položil otázku na jejich přízvuk, tak ihned kývl na souhlas.* Ach ano, já jsem původně z Itálie, nebo tedy, původně jsem z jiné říše, ale pak jsem bydlel dlouho v Itálii. *Pronesl. Pak se podíval na svou prázdnou sklenku.* Ještě si zajdu pro pití, chcete taky? *Optal se, a pokud mu to odsouhlasili, tak Remi vzal sklenky a poodešel pro pití.*
*Lily se samozřejmě musel držet, jinak by mohl mít problém u Dragose. Tak nějak ovšem doufal v to, že aspoň při tanci by jej mohla nechat a na chvíli si opravdu hledět jen sama sebe, když už se jí to dařilo často předstírat. Zběžně se rozhlédl po prostoru a poté si prohlédl nabídku alkoholu před nimi. Narozdíl od svého doprovodu si ovšem nevzal nic, aby potom nemusel zpět odnášet sklenku. Ne, že by s něčím takovým měl nějaký velký problém, spíše se tím nechtěl zdržovat, když by nakonec Boba zde skutečně potkal a jeden tanec si od něj ukradl.* Už jsi toho vypila dost, ne? Já jen, že strávit celý večer u stolu s alkoholem nepotřebuju. *Poví směrem k zrzce, lehce už předem litujíce, že něco takového řekl. Mohl být rád, že s ním někdo vůbec zde šel, mohl přece taky zůstat ve vile.* Bacha na jazyk. *Zavrčela pak upírka nazpět, nakonec si však vzala dva panáky do rukou a na mládě kývla, aby mu naznačila, že tedy může jít, když už se rozhodl ji od pití vyrušit. Posunuli se tedy o kousíček dál k jídlu. To ovšem mohli tak maximálně pozorovat, jíst to by bylo k ničemu. Taylorovi do oka padlo ale něco jiného než-li občerstvení. Spíše osoba u něj stojící. Lehce naklonil hlavu na stranu.* /Že by? Má masku, jde to blbě poznat./ *Pomyslí si, načež k muži (BOBOVI) přistoupí blíž a zaklepe mu jemně na jeho rameno, aby jej na svoji přítomnost upozornil.* Bobe? Jsi to ty? *Řekl spíše potichu, zatímco Lila za ním už spolkla druhého panáka, aby mohla skleničku někam postavit a plácnout se do čela, když mládě tak zticha pozoruje.*
Děkujeme. *Pousmála se, když jím oběma poblahopřál, pak si jen odpila svoje pití a poslouchala, co povídal Dominic. Když pak zmínil Aljašku, začalo jí to nějak šrotovat v hlavě. Upír, který kdysi přebýval na Aljašce, bylo by možné, aby ho snad znala? Chvíli nad tím přemýšlela, než jí vytrhl Remiho hlas.* Ano, můj milý je z Itálie a já pocházím ze Španělska. Jsme taková trochu Evropská dvojka. *Zazubila se a když fér vstal s tím, že jde pro pití, jen se na něj sladce usmála.* Vezmi mi prosím dvojitou mi amore a s krví. Děkuju. *Poslala mu vzdušný polibek. Chvíli ještě za ním koukala, než se otočila k Dominikovi.* A jak dlouho jsi strávil na Aljašce. Je možné, že jsme se tam někdy potkali, jelikož i já nějakou část života strávila právě tam. *Pronesla a prohlížela si ho, snad jako kdyby čekala, že najde nějakou nápovědu, která by jí trkla do nosu a ona poznala o koho se jednalo.*
*Bob si spokojeně jí to, co si našel a škrabošku, kterou sice má od začátku, ale zapomněl na její existenci si nyní uvědomí. Dost mu překáží. Zrovna si chystá masku sundat, když ho někdo osloví. Otočí se po hlasu a uvidí Taye.* Ah, TAY!* Zazubí se na něj a odhalí kočičí tesáky a hned na to sundá z dalšího chlebíčku šunku.* Víš, je škoda, že přicházíš, o dobré jídlo.* Zazubí se a napije se svého upraveného pití.*
*Dominic sledoval, jak se fér zvedl.* Já si dám prosím ještě whiskey, pak si ho namíchám, tak do větší sklenky prosím. *Požádal jek, a pak se podíval na upírku před sebou. Nakrčil nos, a přimhouřil oči, když řekla, že je ze Španelska.* Hm, ze Španěl, říkáš? *Optals e jí. Když se pak ale Remi vrátil, tak se na něj usmál, přijal pití a pak se zvedl a zadíval se mu do očí.* Doufám, že to nebude ode mne až moc troufalé, ale, směl bych požádat vaši milou o tanec? Skutečně, o nic nejde, jen o tanec. *usmál se na něj, mezitím co už ale svou ruku natáhl k upírce. Potřeboval s ní mluvit a tak nějak si myslel, že ona mu dá ty odpovědi pro které tu byl. Že by to byla až taková náhoda?*
*Axel za svůj život potkal spoustu víl. Tedy když žil na jednom z dvorů. V hodně směrech se podobali lidem. Byly zvědalné víly a ty, které se ke spoustě věcím nedostali, třeba k jiným rasám podsvěťanů. Nejspíš šlo o jistou izolaci ve Faerii nebo tak něco. Proto si řekl, že by se Gwyn mohly hodit nějaké informace. Nechce říkat, že vypadá nevzdělaně spíš...z jejich interakce šlo poznat, že nemá tolik zkušeností s jinými rasami. Nad její poznámkou se uchechtl.* Ale ale, aby se to nezačalo líbit tobě. *Mrkne na ni a její ruku pustí. Pak se opět rozpovídá nad významem její masky.* Ano přesně, velká náhoda. *Poví lehce sarkasticky a pak se koukne na tanenčí parket, připraven vyrazit, ale Gwyn ho zarzaí v cestě. Lehce otráveně mlaskne a koukne se na ni.* Nejspíš ne, nejspíš tě prosit nebudu. *Mykne prostě rameny a strčí si ruce do kapes.* Ale lehce se obávám, že asi jíst nepůjdeme kvůli našim maskám. *Ukáže na jeho i její masku.* Ale sluší ti to. *Zazubí se a je to takový ten úsměv, který se odrzí i v očích.* Máš strašně dlouhé vlasy, stříháš si je někdy nebo to prostě necháš tak růst jak ruslaka? *Chytí jeden dlouhý pramen jejích vlasů, které mu na dotek přijdou jemnější než hedvábí.*
*Když se Remi vrátila donesl těm dvěma pití, jež si objednali, tak on sám se posadil a vzal si svoje piití. uculil se, přiťukl si, pokud tak učinili oni, a pak sledoval muže, jak vstal. Jakmile mu položil otázku, kterou mu položil, nejprve se zamračil. pak ale napomenul sám sebe.* /Notak, nebuď jak malá holka, o nic nejde. Stejně se neví, kdo to je, takže je možné, že už jej nikdy neuvidí./ *Proto se pak Remi podíval na Aless, a pak zase na muže.* Pokud bude souhlasit dáma, pak ano, ale vrátit, ano? *Ukázal na něj, a pak se podíval na Aless, čekajíc hlavně na její odpověď.*
*To, jak zmatený byl, muselo jít beztak poznat i přes masku. Chudák pomalu ani pořádně nepobral, co se vlastně stalo. Potěšilo jej ovšem, že dívka jednala naprosto v klidu a jinak, jak mnoho jiných, co za svůj život potkal. To zvládl ocenit.* Jo, přesně tak. Díky za pochopení. *Pousměje se na NATALII lehce. Následně si ji celou prohlédne a nakloní hlavu do strany, načež uznale kývne a tiše hvízdne.* Sluší vám to. *Poví. Možná to myslí vážně, možná se jen snažil z jakési slušnosti zalichotit.* V pořádku, to já jsem nedával pozor. Nemusíte se tedy omlouvat. * Kývl, načež krátce zapřemýšlel. Na to, že se nedostal ještě k alkoholu, aby si náladu zvedl ještě víc, se necítil až tak nejhůř.* No..zatím to tu není tak zlé. Mám tedy radši méně formální akce, ale tak..jednou za čas ani tohle neuškodí. A co vy?
*Původně si nebyl dvakrát moc jistý tím, co dělá. Prostě se mu muž s tváří skrytou pod škraboškou zdál povědomý, tak jej oslovil. Sám nad sebou tedy lehce žasl a dokonce se i šťastně zazubil, když se ukázalo, že jeho tip nebyl špatný a opravdu se trefil do černého.* Ahojky. *Uchechtne se pak, načež se opět podíval na jídlo, když ho ROBERT zmínil.* Jo, vypadá docela dobře. *Uzná. Skutečně nevypadalo špatně, ale mohlo mu teď být zcela u zadní části. Pohled tedy přesunul zpět na čaroděje vedle sebe.* Možná jsem tak trochu doufal, že bychom si mohli zatančit..? *Začal, ač hned na to lehce zazmatkoval.* Tedy, dlouho jsem netančil, takže nevím, jak by to mohlo dopadnout, ale tak..snad ne tak špatně.
Ano, ze Španělska. *Zopakovala a když jí požádal o tanec, jen lehce pozvedla obočí. To se už ale vrátil i Remi, který se posadil zpět a donesl i pití. Když slyšela, co řekl, jen se uculila.* Neboj se vrátím se ti. *Naklonila se k němu.* Jsem přece jen tvoje mi amore. *Zapředla mu tiše do ucha, načež se pak odtáhla a postavila se.* Zatančím si s vámi. *Pousmála se a chytla se jeho nabízené ruky, načež se s ním vybrala na parket. Jednu svou ruku vložila do te jeho, zatímco tu druhou si položila na jeho rameno a jakmile znova začali hrát, dali se spolu do tance. I upírku zajímalo, kdo dotyčný byl, už jen ten fakt, že byl na Aljašce stejně jako ona jí zarazil.* Už mi odpovíš, jak dlouho jsi tam žil? Nebo v jaké době? *Optala se jej znova.*
*Dominic na féra děkovně kývl, než si nakonec odvedl upírku na parket. Jakmile jí stanu čelem, tak jednu její dlaň schoval v té své, zatímco druhou jí položil za záda a přitiskl si její drobné tělo k sobě. Musel se až sklánět, aby jí viděl do očí, což teď chtěl.* Vím, že jméno mi neřekneš, a masku si taky nesundáš, to je tak nějak pointa této akce. Ale myslím, že vím, kdo jsi. *Usmál se, odpočítal si kroky, a když na to přišlo, tak se s ní dal do tance. Tiskl si ji k sobě, ale přeci jen něženě aobezřetně.* Na Aljašce jsme byl ještě do nedávna. Ale předtím jsem tam byl tak šedesát let zpět, plus mínus, kdy jsme tam byl tak nějak aktivněji. A myslím si, že jsme se tam setkali, nebo to vidíš jinka, Alessandro? *Zeptal se jí. Byl si téměř jistý. Španělský přízvuk, dívka na Aljašce, která měla za to, že jej znala, a v hlavě povědomý hlas. Otočil si ji v jedné z otoček a opět přitiskl k sobě.*
*Její úsměv se rozšířil při lichotkách a přikývla hlavou.* Děkuji vám! Vy vypadáte také úžasně, když si to mohu dovolit říct! *Doplnila s lehkým a přátelským tónem* Moc si to tu užívám. Je to má první společenská akce.. *Krátce se nadechla a koukla se na pult s alkoholem* Chcete zajít pro nějaké drinky? Možná to trochu rozjasní tuhle akci..*Koukla na Hirama a poukázala na pult*
Remi sledoval, jak si odvádí Dominic Alessandru na parket. Chvilku se na to koukal, než se ale vydal směrem ke stolu s jídlem. Nalil si další alkohol, než se zadíval na chlebíčky. Jak si tak všiml, tak na každém skoro, na který narazil, byli ojedené salámy a šunky. Remi se kolem sebe podíval, a když si byl jistý, že jej nikdo nevidí, tak z chlebíčků, které byly už takto pošramocené, začal ojídat rajčata a případně papriky, zatímco si to zapíjel alkoholem a uličnicky se u toho culil.
*Bob do sebe hodí své pití a popadne TAYE.* Fajn, ale pozor na hlavy.* Zasměje se a vede ho na parket. Přítáhne ho k sobě a zajme postoj k tanci. Pomalu se začne pohybovat a pobrukuje si melodii, která je naprosto jiná než ta, co hraje.* Tanec je fajn. Tančím vždy se sestrou ve Vídni, ale to není taková zábava. Navíc jsem jen vždy doprovod. Takže nuda. Můžu jen pít a ne jíst. Takže nuda. Hlavně, že tam jdu jen kvůli jídlu zdarma.* Začne vyprávět a culí se.*
*Dovolil si dívce složit poklonu a její outfit jí pochválil. Dokonce to kupodivu myslel víc vážněji, než normálně. Dívka hold působila mile, zatím tedy. Nač být tedy nepříjemný. Zlehka se začervenal a uchechtl.* Když myslíte, děkuji. *Kývl, načež si jednu ruku dal v bok.* Oh! První? *Zvídavě se na NATALII podíval a znovu si ji sjel pohledem. Odhadoval, že se pod maskou skrývá dosti mladá tvář, což šlo i docela poznat podle dívčiného hlasu. Tohle ovšem zvládlo všechny snadno oklamat.* Tak to si to tu musíte pořádně užít. *Zazubí se, načež hned přikývne na její nabídku.* Samozřejmě. Pozvání na chlast bych neodmítl nikdy.
*S lehce zakloněnou hlavou na něj koukala nebo spíše do jeho očí, které se snažila zařadit. Dál spolu tančili a ona jej poslouchala. Čím víc mluvil, tím víc překvapenější byla. Ve chvíli kdy pak vyslovil její jméno, jen se zarazila a zůstala stát na místě, hledíc na upíra před sebou. Stále si skládala střípky dohromady. Vzpomínala na upíry, které tehdy na Aljašce v klanu potkala, když si pak dala všechny věci konečně do spojitosti, zarazila se ještě víc.* Dominicu. *Zašeptala, pustila se ho a lehce od něj odstoupila.* Co tady… co tady děláš? *Optala se. Vzpomněla si na něj. Moc spolu nevycházeli už jen z toho důvodů, že na ni kdysi žárlil, že se jí Emett věnoval víc.* Vlastně to je jedno. *Odpověděla si sama a otočila se, aby se mohla vrátit zpět za Remim.*
*Dominic ale upevnil stisk na jejím pase, přitiskl si ji k sobě a usmál se.* je neslušné odcházet, dokud tanec neskončí. tak prosím. Já jsme se sem nepřišel hádat. *usmál se, a v otočce si ji k sobě přitáhl zpět. Stála teď k němu zády a on se bradou opíral o její rameno.* Ale pravda, už jsme nemyslel, že tě kdy potkám. *Zašeptal jí do ucha, a když si ji opět otočil, tak si ji k sobě natiskl čelem. Pak se dal do dalšího tancování.* No, ale koukám, že mimo Emettův klan ti to prospělo. *Zavrněl.* hele, co bylo bylo, nechceme to nechat být? Teď jsme tady a teď. *zavrněl, mrkl jedním okem opět si ji otočil.* Takže, manžel, jo? *uculil se, a dál se věnoval tanci s ní, jakoby se nic nedělo.*
*Překvapeně zamrká, načež ROBERTOVI věnuje lehce vyjevený pohled, jako by nemohl uvěřit, že s jeho slovy souhlasil. Hned se však hodil do klidu a nechal se zavést na parket, kde o něco nejistěji rovněž zaujal taneční postoj.* Jestli ti šlápnu na nohu, tak se omlouvám. *Řekne hned. Lila se mezitím postaví opodál, aby měla Taylora stále na očích, když už jí ho přebral ROBERT. Tomu čaroději zrovna nejvíce nevěřila.* Dobře? *Naklonil mladík hlavu lehce do strany, načež krátce vyhledal čarodějovy oči, pokud to tedy bylo vůbec možné a dotyčný se raději nedíval jinde.* Zrovna v tuto chvíli bych spíš ty řeči omezil..jsi teď dost upovídaný, lieber Robert. (Drahý Roberte). *Poví, zatímco se nechává čarodějem při tanci vést.*
*Nechtěla dělat scény a tak tedy zůstala a dál s ním tancovala.* Já se přece nehádám, jsem jen překvapená, že te vidím zrovna tady. Z celého světa můžeš jít kdekoliv a ty se objevíš tady. Zavolal tě Emett nebo ses objevil prostě sám? *Optala se, potřebovala vědět, zda patřil k těm, co utekli a schovávali se a Emett je pak svolal znova nebo to bylo jinak.* Že tě uvidím, jsem si nemyslela ani já, to mi věř a co se týče Emetta, ano prospělo mi být bez něj, dost jsem se naučila za tu dobu. *Pronesla a pohlédla na něj, tančíc dál do rytmu hudby, která se nesla kolem. Chvíli mlčela a poslouchala jej.* Pokud jsi nepřišel dělat problémy, pak fajn. Necháme to být. Ale varuju tě, už nejsem ta stejná osoba jako dřív. *Ušklíbla se a koukala mu do očí, než se pak pousmála.* Copak, překvapuje tě, že se budu vdávat? *Uchechtla se a znova se zatočila.*
*Dominic se jen jemně usmál.* Ne, Emettovi nijak nesloužím, a ani už to nemám v plánu. *Pronesl Dominic a pak naklonil hlavu na stranu, než si ji pevněji chytl za zády, aby jsi mohl přehnout dozadu, načež se jemně pousmál.* To je moc dobře. Nebyl to dobrý vůdce, věděl jsme to už od začátku. proto jsme na tebe taky tak žárlil. Protože si tě dovedl jako něco, co by ho dál rozptylovalo, a místo toho by se věnoval více tobě, než klanu, na který doteď kašlal. *Ušklíbl se upír. Potom si ji vytáhl opět k sobě, načež se na ni zadíval a sjel si ji pohledem.* To já vím, a neboj se, nepřišel jsme dělat žádné problémy. *zavrněl.* /Prozatím, má milá./ Ale víš, že ani ne? tak nějak, vím, že každý se pořád vyvíjí, roste, dospívá. A jak tak koukám, i ty už jsi toho dosáhla, drahá Aless. *Uculil se, než si ji opět zatočil a pak zase přitáhl k sobě.* Víš, nejhlavnější je, že jsi šťastná. *Mrkl na ni.*
Tak abychom šli ne? *Přistoupila k pultu a s úsměvem, který měl nádech tajemství, objednala* Prosecco s krví, prosím. *Požádala osobu co připravovala nápoje. Když se obrátila na něj s plnou sklenkou, pohlédla mladíka a položila mu otázku* A pro vás? *Krev v jejím víně zbarvilo její bíle víno do červeného odstínu*
*Když slyšela jak mluvil o Emettovi, jen se ušklíbla.* Jako upíra mě naučil hodně, to se mu musí nechat, ale ano tohle ti musí dát za pravdu, jako vůdce stál za nic a viděla jsem to tehdy už i já, proto jsem ho chtěl zabít, ale při mé smůle jsem podcenila své síly, no což, stalo se. Teď už jsem chytřejší a vím, že jen síla nestačí. Měla jsem dost času dospět, růst a učit se a teď jsem jí ta, co velí jemu. *Zasmála se. Kdo by to čekal, že jednou to tak skutečně bude, o to víc si to užívala.* Za ty roky jsem toho dosáhla dost., ale myslím, že až v poslední době jsem našla to, co mi chybělo nejvíc. *Pousmála se a pohlédla směrem, kde byl Remi.* Ukázal mi, jaké je to milovat a být milovaná a já jsem díky němu neskutečně šťastná a to jsem ho chtěla na začátku zabít stejně jako on mě. *Uculila se.* Ale ano, jsem šťastná, poprvé v životě, tedy, podruhé, ale to je vedlejší.
*Dominic ji poslouchal, přikyvoval a usmíval se. Ale to, co jí chtěl říct, nebo, co by měla vědět, neříkal. Bál se, že v tom přeci jen jede taky. Richiee mu sice nic o tom neřekl, ale on věděl, že tu věc o zotročencích si držel Emett u těla a dlouho tom niko nevěděl. Byl tu risk, že to u sebe držela i ona, a navíc, nechtěl ji s tím konfrontovat, Věděl, že by s tím hned letěla i se jménem za Emettem, a nechtěl přijít o krk. To ne. proto to nechal být a jen se culil.* No vidíš to, jak jsi povýšila, takže jsi teď šťastná? *Usmál se. Pak se podíval, kam Aless koukla a spatřil tam mladého féra, jak zrovna vzal do ruky chlebík, sundal z něj rajče a chlebík vrátil zpátky. Musel se zasmát.* Koukám koukám. No, hlavně že ty jsi s ním spokojená a šťastná. *Usmál se. Pak naklonil hlsvu na stranu.* Vypadáš určitě líp než posledně. *pronesl ještě lehce kousavě.*
*Hned na její otázku přikývl, vůbec neotálel. Prostě se svižným krokem společně s upírkou rozešel přímo k pultu, načež dívku nechal si objednat drink jako první. Na pracovníka za pultem se pak zazubil, přemýšlejíce ještě rychle nad svojí volbou.* Sex on the Beach máte? * Optá se pak, vysléchajíce vzápětí odpověď.* Super, tak to. *Přikývne, načež pohlédne na NATALII.* Říkala jste, že je tohle váš první ples, že? *Optá se, aby se ujistil opět. Po obdržení odpovědi pak pokračuje.* Jestliže je to tak..kolik vám je? Chápu, že toto není zrovna nejlepší dotaz na dámu, ale tak, já nikdy moc lekcí etikety nepobral, abych se na něco takového bál zeptat.
*Zatváří se zklamaně, když od něj prosbu nezíská, ale rozhodně ji to nedonutí si nezatančit. Jak říkal, jinou zábavu nejspíš nenajdou, protože jejich masky je velmi omezovaly, takže se bude muset spokojit s málem. Nad jeho pozvánkou se povýšeně usměje, měla ráda komplimenty a věděla, že dnes ji to slušelo obvzlášť. Dala si totiž záležet víc, než kdy jindy.* Já vím, pozor, abych tě neokouzlila, *ušklíbla se a zdržela se opětovné pochvaly vůči jeho vzhledu. Samozřejmě jemu to slušelo taky, byl hezký, ale Gwyn mu takovou radost nechtěla udělat, že pohladí jeho ego. Již při jejím prvním setkání zmínila, že nevypadá vůbec špatně. Zpozorněla, když se dotknul jejich vlasů a možná už trochu začala chápat, proč jemu vadí, když na ni sahá. Avšak nic na to neříkala, nevyhýbala se mu, jen naklonila hlavu lehce na stranu.* Ještě jsem si je nestříhala a nemám to zatím v plánu, *zamumlá a v tu chvíli jej chytne za ruku. Jenže ne proto, aby ji pustil, ale aby jej konečně vtáhla na parket a mohli začít tančit.*
Povýšila, ale nebylo to jen tak. Abych se dostala až sem, chtělo to hodně úsilí, ale jo jsem spokojená. *Zazubila se a nova se zatočila, načež se ho pak chytla víc a znova pohlédla na Remiho, když pak viděla, co Remi dělal, jen se zasmála.* /Bože, co to zase děláš Remi?/ *Prolétlo jí hlavou.* Šťastná a spokojená. No co, je to vílá bláznivá víla, ale á už si zvykla a neměnila bych. Proto si ho přece beru. *Zasmála se a ještě chvíli Remiho sledovala, než se otočila zpět na Dominica a když řekl, co řekl, naoko se zamračila, než se uchechtla.* Posledně jsem byla neopeřené kuře brouku, říkala jsem ti, že jsem se změnila a dost. *Zasmála se a koukala na něj.* A co ty? Co jsi dělal ty celou tu dobu? Kromě toho, že jsi byl stále v klanu, jak jsem pochopila. *Tančili spolu dál.*
*Dominic spokojeně přikyvoval, co ji poslouchala jakmile se zase naskytla možnost, ohl ji v pase dozadu a nebo si ji zatočil tak, že se mu pak stejně zase vrátila do náruče.* Ale jo, vypadá fajn, jako galán, myslím si, že jsi vybrala více než dobře. *Mrkl na ni a pak si ji opět přivinul k sobě.* No, já se asi nějak moc nezměnil. Pořád jsme , takový jaký jsme, jen jsem se začal věnovat programování, lítám po síti a sháním, co jen mohu. je to takové hobby a práce zároveň. Jsme sem dojel...no, bylo na čase zase změnit místo a hlavně, je to New York, ten za tu návštěvu stojí. Mrkl na ni a spokojeně tančil dál, i když už podle skladby poznával, že se blíží ke konci.*
Vybrala jsem si dobře. *Souhlasila s ním a usmívala se, načež jej pak poslouchala.* Hádám, že New York je jako maják pro podsvěťany. Když se sem sjíždějí všichni. *Ušklíbla se a držela se ho dál, i ona poznala, že se tanec blíží ke konci.* Tak programátor, zajímavá práce, to se musí nechat, ale když tě to baví, tak super. A mimochodem, jsi tu tedy jen na návštěvě nebo se tady chceš nějak usadit? *Optala se zvědavě a když hudba dohrála, zastavili se. Aless mu stále hleděla do očí, ale už se jej pustila.* Tak tedy díky za tanec a já se už asi vrátím zpět za snoubencem. *Pronesla nakonec.*
*Dominic se na ni usmál.* Už jsme se usadil, na Manhattanu mám malý domek, pokud chceš, tak se můžeš přijít podívat. *Usmál se, načež pak sáhl do saka, a pak jí podal malou vizitku s číslem a adresou. Nosil to u sebe pro případy pracovní spolupráce.* Tak, kdyby jsi se chtěla zastavit, budu rád. *Usmál se.* Jakmile dotančili, tak se od ní zlehka podtáhl, než vysekl uklonku.* Děkuji za krásný tanec, má milá. Doufám, že nebyl za tento večer, ale i obecně, náš poslední. *Mrkl na ni, a pak už se otočil, načež jí zmizel v davu. Usadil se pak kousek od stolu, kde spatřil sedět ženu na začátku plesu, ženu v černém, gothickém oblečení, ke které po chvilce otočil svůj pohled.*
*Když Remi viděl, že se dal dlouhán na odchod a stejně tak se vracela i jeho Aless, tak se vydal k ní., Už zdálky se usmíval.* Tak co, mi amore, vše v pořádku?: jak se máš? *Usmál se na ni a jemně ji pohladil, než si ji na moment přivinul do náruče, ale opatrně, aby ji svou maskou nijak neublížil.* I na tu chvilku jsi mi chyběla. *Přiznal Remi a zadíval se Aless do očí. pak se jemně odtáhla položil ji ruku na tvář, jak mu to jen její maska dovolila.* chceš si sednout a napít se? Co ty na to? Pak si zase zatančíme? Teď si sedneme a bude na chvilku klid, ano? máš ještě krev? *Ptal se jí fér starostlivě, než ji chytil za dlaň a táhl k jednomu stolu.*
*Axel se ušklíbne pod maskou, ale přitom přivře oči jako kdyby se mu ten ušklbek v očích odrazil.* Myslím, že to nebude potřeba. *Poví a lehce zvedne bradu.* Ale být tebou tak nepolevím v ostržitosti. *Mrkne na ni s jistou nepopsatelnou jiskrou v oku. Opravdu jim nezbývalo toho moc jen tančit a bavit se. Jistě mohli popíjet nějaké drinky třeba brčkem, ale upřímně to celí by lehce pokazilo celou elegatnost jejich kostýmů. A navíc kdo by pil víno nebo šampaňské. Ale Axel by teď zabíjel za dobré Sherry. Pak chytí pramen jejích ohnivých vlasů. Při pfvním doketu se bál, aby se mu nerozpadly v prstech. Trochu jí chtěl oplatit to co dělá ona jemu. Promne jemně vlasy mezi prsty než je pustí.* Jsou krásné, myslím si že by sis je měla ale na tanec zaplést...Však víš. *Koukne se na dav a s lusknutím prstů jí kouzlem zaplete z vlasů cop. Zrovna ve chváli kdy jej ona táhne na perket, takže si toho nemusí ani všimnout.* /Teda možná.../ *Každý kdo znal trochu folklor věděl, že bys vílami nikdy za žádných okolností neměl tančit. Že lidi utančí k smrti, protože nemůžou přestat. Axel tak nějak předpokládal, že je dost silným čarodějem na to, aby se chytil do kouzelného tanečního kruhu. Navíc pokud tančili ve dvojici tak nějak přepdokládal, že se ot nestane. Zkušeně ji chytí za pas a nasměruje ji kam ona má dát své ruce. Pak vezme její dlaň do své a vykročí do valčíku.*
*Převzala si od něj jeho vizitku a na oplátku mu dala svou.* To kdyby ses třeba chtěl ozvat ty. *Pokrčila rameny a tu jeho schovala do psaníčka, pak se na něj usmála.* Děkuji i jí za tanec a uvidíme, třeba ne. *Pousmála se a pak už se vydala za Remim, kterého už viděla, jak se k ní blížil. Už z dálky se na něj usmívala a když k němu došla, nevydržela to a objala jej.* Všechno v pořádku neboj se a když jsem u tebe, mám se dobře, moc dobře. *Zašeptala objímajíc si ho, než se pak odtáhla a pohlédla na něj.* A ty jsi chyběl mě mi amore. *Zašeptala a přivinula se k jeho ruce.* Asi bych si dala něco k pití a pak si šla zatančit, chci s tebou protančit noc. *Přiznala a musela se usmívat nad tím, jak starostlivý byl.* Ještě trochu krve mám, ale to zvládnu, určitě bude nějaká i tady. *Stiskla mu ruku a šla s ním.* Mimochodem, viděla jsem tě, jak jsi znesvěcoval ty chlebíčky. *Uchechtla se.*
*Remi ji poslouchala musel se usmívat od ucha k uchu. Když pak viděl, jak k němu došla a jak se tvářila, tak kývl.* Dobře, kdyby jsi neměla, tak víš, že já mám. *Obeznámil ji, než ji ale chytl za ruku. pak došli ke stolu, kde se podávala pití, Remi si vyslechl to, co by si Aless dala to jí nalil.* Hehe, to i já s tebou, má nejmilejší. *Uculil se.* Z části od toho tu jsem, budeme tančit až do rána. jsem rád, že Erna mám až pozítří. *Přiznal, než k ní podal pití. jakmile mu připomněl chlebíčky, tak se jen rozhlédl kolem sebe, než se pak podíval na ni a zasmál se.* Heleee, no co. Už byly ojedené, tak jsme jim jenom pomohl, no ne? *Pronesl a zasmál se tomu.*
*Sledovala ho, jak připravoval pití, zatímco si jej zezadu objala a natiskla se svým tělem na to jeho.* Vím, pamatuju na to, ale ještě maličko mám, až nebude, určitě ti řeknu, to se nemusíš bát. *Zašeptala, načež se od něj odtáhl a převzala si od něj pití, zatímco jej poslouchala a když se začal smát i on, jen pobaveně vrtěla hlavou.* A ty sis prostě řekl, že nebudeš pozadu a uděláš to samé viď? *Smála se, než si pak do pití, přilila trochu krve.* Jsi blázen, ale můj blázen a věř mi, že mám velkou chuť tě zlíbat mi amore. *Skousla si provokativně ret a napila se svého pitá, přičemž z něj nezpustila oči.*
*Remi se usmál a pak kývl na souhlas.* Přesně tak, však víš, že jsem pro každou kravinu, tak jsme se dal na chlebíčky.* Zasmál se Remi a pak si ji k sobě přivinul, naže si opřel bradu o její rameno. Pak se ale odtáhl, a když měli oba dva svoje pití, tak si pak šel i s Aless sednout.* takže, chvilku počkáme, a potom tančit? Jinak, co ten tahoun? Vše v pořádku? Víš, přišla jsi mi trošku mimo, tak se raději ptám, jestli je všechno v pořádku. *Zajímal se Remi starostlivě, než se natáhl a chytl jí za ruku, než se jemně pousmál a sledoval dívku.*
*Aniž by to chtěla přiznat, cítila se po dlouhé době...dobře. Možná za to mohlo prostředí, ve kterém se nacházela. Dobrá a nakažlivá atmosféra bavících se lidi. Ačkoli byla stále arogantní a chladná, užívala si to. Začalo ji to znervózňovat, svírat v nitru jejího těla. Měla nutkání se usmívat, laškovat se svým společníkem, aniž by jí k tomu pomohla byť jen jedna kapka alkoholu. Něco jí říkalo, že je to špatně. Že ona taková není, nechce se cítit dobře a nechce vzbuzovat ten stejný pocit v ostatních. Slabě se zamračila, zatímco z jejích očí vyhasly slabé jiskřičky. Jako kdyby se změnila, někdo ji nahradil. Bylo to však něco, čeho si všimne jen opravdu bystré oko.* Na to není čas, *odpověděla na jeho komentář k jejím vlasům, ale všimla si, že ji už pramínky nešimraly na kůži, jak to bylo doposud. Ať udělal co udělal, doufala, že to vypadá stejně dobře jako když sem přišla. Dále už vložila svou ruku do té jeho a druhou položila na jeho rameno. Tančit umělá a dokonce jí to bavilo, i když mnoho lidí to nemohlo vědět. Tančila vždycky sama, s iluzemi jako společníky někde hluboko v lesích Faerie. Alespoň v něčem mohla být konečně lepší, než AXEL. Automaticky si stoupla na špičky, aby při tanci nešlapala na látku šatů, i když to při jejich tempu nebylo ani možné, jelikož se sukně nadzvedávala a Gwyndolin tak nepřekážela. Vila měla pocit, jako kdyby něco měla říct, nahodit nějaké téma, ale něco ji nutilo mlčet a prostě tuto akci přetrpět, dokud si zase nepůjde po svých. Cítila, jako kdyby v ní něco bublalo. Nutkání, aby provedla něco hrozného a tím se uklidnila, že je to pořád ona. Pořád ta vila, na kterou si ostatní musí dávat pozor.*
*Co se Axela týkalo posledních pár měsíců bylo náročných, ale už se začínal cítit jako on. Zase ten nápadný okouzlující čaroděj s jiskrou v oku a arogatním úšklbkem na rtech. Což bylo dobře, protože jinak by se asi jen dál deptal. A to nechce. Jeden z momentů kdy se cítil jako on sám bylo když šel za Maddie a druhý je právě teď. Baví se. A jde to vidět v jeho očích. Jak se říká oko do duše okno. A protože se tolik baví, nevšimne si jisté změny u Gwyn. Sám měl styl, to věděl takže nebyl problém s tím, aby Gwyn udělal kouzlem stylový účes. Slabě se pousmjěe nad tím, že se postaví na špičky.* Nebudou tě bolet nohy, když jsi bosá? *Napadne, když po nějaké době tance přeruší ticho. Pak se na ni koukne, do očí přímo a navede ji do otočiky. Jistě, cítil že svým způsobem za Gwyn lehce zaostává. Byl dobrý tanečník, dost dobrý na jeho vkus ale na eleganci víl rozhodně neměl.* Řekni mi...bylo by možné, že by u tebe v kultu byl nějaký nefilim? *Zeptá se zvědavě. Nechtěl dnes vytahovatg práci, ale prostě mu to nedalo.*
*Natalie na chvíli zaváhala, když na ni položil takovýto otázky, které se pohybovaly na hranici zdvořilosti.* Hm..21..Já vím že vypadám na míň ale je to tak. *Natalie si popíjela svůj drink s něžným úsměvem a chtěla si připít s maskovaným mužem* Tak ať si tento večer užijme..*pozvedla svou sklenku a pohlédla na něj (HIRAMA)*
*Po celý večer spíše jen koukala na události okolo ní. Když přišla muž s jelení maskou ji věnoval úsměv a pozvedl své pití, což mu i oplatila. Zdálo se, že je muž s jelení maskou také hlavně pozorovatelem, který kouká po okolí. Chvilku váhala zda se za ním vydat, ale nebyla na uspěchané věci. Tenhle večer teprve začínal a průběh byl dosti zajímavý. Ať se snažila, jak chtěla, tak na tajemném parohatém muži (DOMINIC) jí vždy pohled zastavil. Nejspíš nebylo zbití a bude muset vyzkoušet, co vše dokáže odhalit. Nehodlala ho vyrušovat v procesu, kdy se zjevně bavil s nějakým párem a dokonce přesvědčil druhého muže o tanec s jeho polovičkou. Jistě, že jí taková věc vyvolala na tváři úsměv. Upila ze své sklenky a spokojeně vydechla, když se na malou chvíli koukala do dna sklenice. Měla by si objednat další. Chystala se zvednout, než se v jeden moment střetla s pohledem muže, kterého celou dobu tajně pozorovala a očividně i on stále neztratil zájem. Zvedla se ze židle a přešla rovnou k němu.* Zvete rád na drinky? Nebo mě aspoň půjdete doprovodit k baru, když mě pozorujete. *Jistě, že nechtěla přiznat, co vše dělat stejně jako on.*
*Už když se zvedala a šla, tak si říkal, jestli pak náhodou za ním. A jaké bylo překvapení, když skutečně ano. jakmile se u něj zastavila, tak okamžitě vstal. nechtěl přeci jen sedět, když před ním stála dáma. Proto si urovnal oblek a jemně jí vysekl galantní poklonku, než se usmál.* Ach tamto, jistě, omluvte mne, to víte, krom žen, co znám, jsem dlouho na tak krásné a galantní akci neoslovil, možná, že to byla jen nervozita, že jsem vás tak nestydatě sledoval. Pokud jsme vás nějak rozhořčil, nebo se vás to dotklo, pak se omlouvám. *Položil si Dominic ruku na místo, kde by mělo být srdce. Pak ale natáhl svou ruku směrem k ní, pokud se nevytrhla, tak vzal její dlaň a jemně jí políbil na hřbet ruky. Pak se usmál.* Moc rád vás pozvu, pokud tím pak můžeme zapomenout na mé chování? *Optal se, než jí nabídl rámě.*
*Pozorovala, jak byl vysoký a musela se nad tímhle zasmát. Milovala vysoké muže a měla pro ně jakousi slabost.* Neurazilo mě to a ani jakkoliv jinak nepohoršilo. Je pravda, že je trochu zvláštní, když musí žena za mužem, ale o to více působíte jako někdo koho jsem pro dnešek hledala. *Snadnější cíl na popichování a dráždění než ho donutí, aby s ní něco možná měl, ale zároven chtěla tomu dát i šanci v tom, že si tenhle večer chce užít i tancem a dobrým nealkoholickým pitím.* Pozvání přijímám a na Vaše chování možná sem tam budu mít milou poznámku. Zatím se chováte jako džentlmen.*Zavěsila se do jeho rámě, aby s ním došla k baru, kde vyřkla svůj požadavek ohledně nealkoholického šampanského* Nejsem moc gurmán v alkoholu. *Přiznala s klidem. Nechtěla mu sdělit že čeká dítě pro dnešní večer si chtěla připadat, že tenhle závazek tolik neovlivňuje její život a rozhodnutí.*
Vím mi amore a proto tě tak zbožňuju, pro to jaký jsi. *Uculila se a když se posadili, vzala si od něj pití, do kterého si vlila zbytek své krve, poté se napila, než opět koukla na Remiho.* Asi nějak tak, dáme si drink a pak si zatančíme. *Pousmála se, když se pak zeptal na Dominica, pousmála se.* Byla jsem mimo, protože mě překvapilo zjištění, kdo to je. Já ho totiž znám, víš. *Přiznala a jemně mu ruku stiskla.* Kdysi byl u Emetta v klanu stejně jako já. Netušila jsem to, ale jakmile zmínil Aljašku, začalo mi to vrtat v hlavě, nakonec to byl on, kdo mě poznal jako první. *Pokrčila rameny.* Ale jinak je všechno v pořádku. *Pousmála se a opět se napila svého pití, nad kterým se lehce pozastavila, už jen díky tomu, že jí přišlo o něco silnější, než předtím.* A co ty mi amore, všechno v pořádku, nenudíš se? *Optala se.*
*Dominic se nad tím jen usmál, než se na ni otočil.* Dobrá, myslím, že nějak jsem schopen to akceptovat, myslím si, že mé chování bylo stejně úsměvně, takže, proč se mu nezasmát? *Mrkl jedním okem na dívku, než si ji dovedl tedy k baru. Poté se tam zastavil a pak se zasmál.* Tak tedy ne gurmán v alkoholu jste řekla? No, to si mám vysvětlit tak, že nepijete, a nebo že se nevyznáte? Pokud ne, tak mne veďte. Já si dám whiskey, a pro vás? *Usmál se na ni a připravil před ní jednu sklenku, než se na ni podíval.* A jinak, užíváte si dnešního večera? *Zajímal se. Popravdě, byl rád, že na ni nakonec narazil. Pokec s Aless a jejím snoubencem byl fajn, ale Dominic byl rád i za jinou společnost.*
*Remi ji poslouchal, přikyvoval, a pak se nakonec na ni podíval. Poté ale opět sklonil pohled k pití, aby před ni mohl postavit jí žádaný alkohol, stejně tak jako před sebe. poslouchal ji, a přišlo mu to jako víc, než jenom nějaká náhoda. Ale co, i ty se ve světě stávají. Nakonec sebral svou sklenku, přiložil si ji k ustum a napil se, než se podíval opět na svou milou.* Ach tak, a jsou to nějaké špatné vzpomínky? Mám mu zakroutit krkem, nebo tak něco? Jen si řekni, má milá. *Zavrčel, ale jakmile mu položila další otázku, tak zkrotl.* Já a nudit se? Mi amore, s tebou? ne, nenudím! To ani nejde!!
Nemyslím, že bych alkohol potřebovala ve vaši přítomnosti. *Sklonila mu menší lichotku.* Nealkoholické šampanské *Byla v tomhle přesvědčená a hned si vzala sklenku, když se podívala na jeho whiskey. Nemohla říci, že na to neměla chuť, ale má jistou zodpovědnost.* Dnešní večer rozhodně začíná být zajímavější a musím uznat, že jsem ještě zvědavá, kam tenhle večer bude směřovat. *Upila ze šampanského když ji kapka unikla a sjela z jejího krku až přímo k dekoltu* A jak si užíváte večer vy? Viděla jsme vás na parketu s jednou mladou ženou, takže se úplně nenudíte ne? Kde je vůbec ta příjemná společnice? *ohlédla se a snažila se vypadat, že ví co nejméně, i když věděla, že ta žena je tu s partnerem.* Snad neopustila zrovna vás? I když pro mě lepší.
.
*Dominic se uculil. Jakmile zadala objednávku, tak se na na ni pak uculil, načež jí podal její pití a pak si vzal i to svoje. než se napil.* To souhlasím, a ano, je zajímavý, ale mohl by být i lepší, to souhlasím. *Mrkl na ni. Pak ale jen zavrtěl hlavou.* Ach, ta, ale ne. Jak jsem říkal, ukázalo se, že to je jen stará známá, co tu je se snoubencem, takže jsme si jen chtěl popovídat. *Usmáls e a pak se rpozhlédl.* A vy? Co jsme koukal, dorazila jste sama, nebo tu ještě na někoho čekáte? *Zajímal se upír a sjel si dívku pohledem, ne ale nijak okatým, jen jej zajímalo, kdo to před ním vlastně stojí.*
No řekněme, že jsme se moc nemuseli, tedy spíše on mě. Žárlil na mě, protože tehdy Emett dával pozornost mě, ale zdá se, že to chce nechat být minulostí a zakopat tu válečnou sekeru, takže to nakonec bylo v pohodě a nemusíš nikomu kroutit krkem. *Pousmála se a přivinula se k němu.* Ale je to od tebe milé, jak si mě chráníš. *Zašeptala mu do ucha a lehce jej políbila na odhalený krk, přičemž jen spokojeně zavrněla. Pak se opět narovnala a pousmála se, načež do sebe hodila zbytek svého pití, než se pak na něj sladce usmála.* Oo jsi sladký mi amore, tak víš co, dáme si ještě drink a pak jdeme na parket, co na to říkáš? *Zazubila se spokojeně.*
*Remi ji opět poslouchal, pak se na ni podíval, ještě jednou se zadíval v davu na Dominica, který se nyní bavil s jinou ženou, než se podíval opět na Aless.* Tak to má štěstí, pff. *Odfrkl si, než si ji jednou rukou objal kolem pasu a jak jej políbila, tak si ji natiskl k sobě. Pak se jemně usmál a podíval se jí do očí.*/ Tak dobře, ještě jeden drink a tanec. Konečně si s tebou dneska taky zatančím, ty moje potvůrko. *Ušklíbl se, a pak ji pohladil rukou, jež ji držel na pase, než se usmál.* No, a co jinak? Ty se bavíš? Já tak nějak cítím, že se mi vlévá alkohol do žil asi víc, než by měl. *Zasmál se mladý fér.*
Ach ták, takže jste tu sám bez doprovodu. *Něco jí říkalo, že jejich záměr bude dost podobný. Prohlédla si ho od pasu nahoru. Musela uznat, že měla trochu myšlenky, které by odmítla vyslovit nahlas.* Já jsem zde bez doprovodu. Čekala jsem, že poznám někoho, ale byla to naivní představa, takže tu jsem na ocet a popíjím své nealkoholické šampanské dokud někoho nelapím svým kouzelným pohledem *Zavtipkovala.* Už jsem se zmínila, že mám slabost pro vysoké muže? *Cait nikdy nechodila okolo horké kaše a svá slova říkala s jistým nádechem elegance, jelikož moc dobře věděla, jak se ve společnosti chovat. Vždyt prakticky pocházela z velkého rodu.* Byl jste už někdy na takových akcích?
*Dominic se na ni díval a usmíval se. jakmile řekla to s pohledem, tak se zaculil jako měsíček na hnoji.* No a vidíte, lapila jste, teď jsem tu. *Zavrněl spokojeně, než se k ní lehce sklonil.* Ale nebojte se mne včas odehnat, kdybych vás, třeba no, hm, začal nudit. *Zašeptal jí kousek od ucha, než se od ní odtáhl. Pak se ale musel zaculit znovu.* No, takže si to mám brát jako lichotku? Ale, to je mi krásné, děkuji za kompliment, milá slečno. *Zavrněl spokojeně, než naklonil hlavu na stranu.* Ne, abych řekl pravdu, tak ne, a nebo, dřív, o hodně dřív než teď, na jedné, ale, to už je dávno. Po letech, je tohle moje premiéra. Jak jste na tom vy? *Usmál se, a když pak dopil, počkal, až dopije i ona.*
*Uculila se na něj.* Už jsem jen tvoje a tančit spolu můžeme až do rána mi amore, už ti nikam s nikým nepůjdu, to se bát nemusíš. Navíc ani nechci. *Zavrněla, postavila se a nahnula se k němu, aby jej znova lehce políbila na krk, přičemž se jen potutelně usmála když její ruka nenápadně sklouzla do jeho klína.* Jdu tedy ještě pro pití a pak můžeme. *Zavrněla a narovnala se.* A s tím alkoholem máš pravdu, myslím, že ho někdo posílil, protože to leze do hlavy i mě. *Zasmála se a odešla jím pro piti. Remimu vzala jeho oblíbený likér a sobě dvojitý bourbon, který jí nakonec číšník doplnil o krev, jenž tam měli i pro upíry, pak se vrátila zpět za Remim.* Tady to je můj blázinku. *Uchechtla se.*
*Upila z šampanského, když ji mírně přejel mráz po zádech. Vnímala jeho teplý dech u krku a ucha, kdy to bylo jako impuls pro její tělo. Snažila se nedat nic najevo, což nebylo tolik těžké. Přeci jen měla masku.* Myslím, že mi ve vaši společnosti bude dobře. *Natiskla se na něj v jednu chvili, když ho uchopila za lem jeho obleku, aby si ho mírně stáhla k sobě.* Doufám, že mi řeknete nějaký kompliment také během večera *zašeptala k němu spokojeně, když ho pustila a neustále se usmívala* Ach... takovéto akce *Koukala se na ostatní.* Nejsou mi cizí. Má matka s otcem mě na takové večery brávali často ačkoliv bez masek. Pocházím z rodu tím se rozhodně nechci chvástat spíše si dneska přijdu více jako za starých časů *A právě proto to chtěla změnit v něco, co by se nikdy na takových akcích nemělo dít, aby se zbavila toho pocit a svoji touhy. Její rodiče by ji proklínali za to, co se chystá udělat a to jí těšilo ještě více.*
*Upír se na ni jemně usmál.* Jsem rád, že vám je dobře, pokusím se o maximum toho, aby to tak zůstalo, slečno. *Usmál se na ni a opět se jí poklonil, ale než se potom nadál, tak už byl u ní. Zlehka se pousmál.* Rád bych, a určitě se nějaký najde, ale víte, nerad bych působil jako ten typ muže, který se vás snaží dostat do postele na první schůzce, ještě k tomu na maškarním plesu. Vlastně, nevím, jestli chci kazit to kouzlo anonymity. *Usmál se na ni, pak ji chytl zlehka za boky a jemně ji od sebe odtáhl, aby jí dal jasně najevo, že někde má i on své hranice.* Tak, kde jsme skončili? Ach ano, jistě. Ano, tak pokud už jste na nějakém dalším plese, tak to bude plus pro vás, já ještě tápu, můžete mne vést. *Usmál se, ale jakmile se rozehrála další hudba, koukl na ni.* Směl bych prosit, madam? *zavrněl Dominic.*
*Remi se na ni usmál.* jistě, pití, a jdeme. *Mrkl na ni, než se pak podíval na ostatní kolem sebe, jen tak letmo, aby měl přehled o tom, co se kolem děje. pak počkal na Aless, zatímco si on sám nalil trošku pití, ještě se napil, a když se jeho dívka vrátila, tak se usmál. Natáhl k ní ruku a přitáhl si ji k sobě.* Smím prosit o tanec? *uculil se na ni, než si ji pak tedy odvedl na parket, natiskl si ji k sobě a pak se usmál.* Tak, to mi připomíná ten náš večírek, nemyslíš si? Ten, jo, tu benefiční akci. *Usmál se.* Až na to, že tam jsem viděl do té tvé krásné tváře, moje milá. *Zavrněl spokojeně.*
*Překavpilo jí, že muž po jejím boku byl dost zásadový.* No aspoň jeden z nás se umí krotit. *Nehodlala dělat uraženou a chápala jeho chování, kdy si držel svůj osobní prostor. Nelitovala ani nyní výběru muže pro dnešní večer, ale stejně se bude dívat po nějaké oběti se kterou by dnes strávila noc více než jen u tance.* Jistě smíte prosit. *Vzala jeho ruku, když zamířila na parket.* Doufám, že mi nepošlapete nohy, ale hádám, že máte nějaké způsoby, ale když se tak na vás dívám. Nemám pochyb o tom, že budete skvělý. *Uchopila se ho a nechala se vést jeho kroky, kdy k němu byla blíž a spokojeně se nechala vést hudbou a jím.*
*Ještě než odešla s Remim na parket, hodila do sebe celý obsah sklenky, kterou pak postavila na stůl, už se jej pak jen chytila a nechala se odvést na parket, kde se Remiho chytila, natiskla se k němu, jak nejvíc mohla a sladce se usmála.* Ach ano, ten večírek, ten by taky povedený. *Usmála se sladce.* A neboj se, až se budeme vracet domů, tu masku mi můžeš sundat. Alespoň já se na to těším, až ti jí sundám. Je moc hezká, ale vidět tvou tvář a políbit tě, je to, na co teď myslím pořád. *Uculil se a víc se k němu přitiskla, když jí alkohol začal stoupat do hlavy.* Mám pocit… že začínám být opilá. *Pronesla po chvíli.*
*jak tančili, tak se na ni zadívala uculil se. Několikrát už vrazil do lidí kolem sebe, když se mu nepovedl krok, nebo jej zkrátka vliv alkoholu zamotal. pak se ale přeci jen podíval na dívku a usmál se.* Hm, moje milá, i já se těším, až ti stáhnu masku, šaty, ehm cože? *Zasmál se nakonec a přitiskl si ji k sobě. Tancoval dál, užíval si to, i když se na něj upínaly pohledy lidí, do kterých vrazil. nakonec nevybral jednu ze zatáček a sedl si na zadek, nebo spíš na něj spadl a rozhlížel se kolem sebe.* Aless? kdepak tě mám? *Rozhlížel se, ale jediné, co ve své rovině teď viděl, byly nohy tanečníků.*
*Dominic se usmál, a když se s ním rozhodla jít na parket, tak spokojeně zavrněl.* No, alespoň že tak. ale neříkám, vaše společnost je velice příjemná, o mnohem více, než by byla jakákoliv jiná, co jsem tu zatím měl. *Přiznal upír.* Je jen málo lepších pocitů, než být s někým, komu se líbíte, komu jste sympatická. jsem za to rád. A jak říkám, lepší pocity určitě jsou, je jich málo, ale jsou. *Usmál se. Jak si ji odvedl pak na parket, chytl jednu její ruku do té své, zatímco ji druhou položil na záda a natiskl na své chladné tělo. Potom se uculil. Na tempo a odpočítání vyrazil do kroku a hleděl na svou partnerku dolů.*/ Ale, jde vám to dobře,. Jde poznat, že skutečně není tento ples váš první. *Pochválil otočil si ji v otočce a pak přitáhl těsně k sobě.*
*Rozhodně muž, co s ní tančil uměl kroky velice dobře a vedl ji, tak že působili sladěně.* Na to, že je tohle ples, co máte po velice dlouhé době tak... *Nestihla to doříct, když šla do otočky a posléze se natiskla málem na jeho tělo, když přiložila ruku na jeho hruď. To ona udělala tu drobnou chybičku. Nechala se tímhle pohybem dostat do rozpaků, ale rychle se vrátila zpět k tanci.* Ve vyšší společnosti by to byla potupa pro rodinu, kdyby dívka neuměla tančit, ale věřte, že bych si to užila více, kdyby to byl jeden z těch první plesů. Aspoň bych na ně měla veselejší vzpomínky *Držela se jeho tempa a přestala vnímat úplně vše okolo sebe.*
*Uculila se a pozvedla obočí.* Takže i šaty jo? Hm, tak to si nechám líbit. *Zasmála se a spolu s ním tančila dál, ale v jednu chvíli se prostě stalo, že jí zmizel.* Kde jsi?* Otáčela se kolem sebe, zrovna couvala a snažila se ho vidět, ale tím jak neviděla za sebe, si nevšimla, že tam na zemi seděl právě on a o jeho nohy prostě zakopla, načež mu padla přímo do klína.* A hele, tady je moje víla. *Rozesmála se a bylo jí teď cekem jedno, že se oba váleli na zemi. Prostě se jen smála a koukla na něj.* Jsi v pořádku? Nešlápl na tebe nikdo mi amore?* Optala se pak ale starostlivě, když se smát přestala.* Hm, asi bychom měli vstát, než tady popadají další lidé, co ty na to? *Zazubila se na něj sladce.*
*Upír se usmál.* Jistě, rozumím. Ach ano, vzpomínám si, sice matně ale ano, na svůj první ples, kdy jsem vyzval dívku k tanci. Pošlapal jsem jí nohy tak, že z hospody ven belhala. *Zasmál se nad tou vzpomínkou, než se k ní opět sklonil.* A jaké jsou vaše vzpomínky na první ples, moje milá? *Uculil se na ni a naklonil jemně hlavu na stranu, než si ji ale opět otočil, přitáhl k sobě a snažil se jí opět chytit tak, aby si ji držel u sebe. Rukama jí provokativně přejel po pase a sám se nad tím zlehka pousmál.* Takže říkáte, vyšší sféry? o jakých přesně se tu bavíme, smím-li se zajímat? *Optal se zvědavě.
*Jakmile mu spadla skoro do náruče, tak se Remi musel taky zasmát. Pak se na ni podíval, podařilo se mu tak nějak vstát a pomohl na nohy i jí.* Já bych si asi šel sednout, co myslíš? *Zasmáls e a podíval se na ni, než ji chytl za pas a společně se vydali ke stolu. Tam se posadil na židli a koukl se na ni.* No, já mám dost, ale řekni mi, z čeho? Tak silný to nebylo, nebo joooo? *Protáhl, vzal sklenku před sebou, ve které bylo něčí pití, a zadívals e na to, jako kdyby tam měl něco najít, něco vyzkoumat. Pak se ale už díval do prázdna, když kolem něj prošel mladík, jemuž pití asi patřil a vytrhl mu jej z ruky. Remi jen mlaskl a položil si hlavu na stůl.*
*Bylo to dlouho, co tančila s živou osobou. Přesto to nijak neovlivnilo její pohyby. Čas od času se rozhlédla po areálu, zda se něco zajímavého neděje, ale jinak hleděla do očí čaroděje.* Mě nikdy. *Ušklíbne se a pokračuje v ladném tanci. Tančit na špičkách byl její zvyk, tudíž se jen tak neunaví. Navíc měla pocit, že to přidává eleganci. Prohlížela si Axelův obličej, dokud ticho neprolomil a nezeptal se jí. Dlouho mu neodpovídala, vypadalo to, že jej schválně ignoruje, avšak pravda byla taková, že ji otázka zarazila. Nikdy nad ničím takovým nepřemýšlela. Identitu svých následovníku neověřovala, ale teď se tichý hlásek v její hlavě ozval, že by to bylo bezpečnější, kdyby ano. Vlastně si musela i vzpomenout, kdo to nefilim vlastně byli.* Možné to je… *zamumlá zpod masky a slabě se zamračí.* Kdyby ale byl, už dávno bych to věděla. Řekněme, že dřív nebo později by na sebe upozornil, vzhledem k, *hledala ta správná slova, dokud se tiše neuchechtla,* vzhledem k programu, který máme. Proč se ptáš? *Naklonila lehce na stranu a přivřela oči.*
Ach chudák dívka, ale jistě se jí to do svatby zahojilo, nebo už nechtěla nikdy s nikým tančit. *Zasmála se, jenže začínala být z něho trochu zmatená. Sám ji odtáhl před chvíli a nyní ji provokoval. Zaznamenala pohyb po jejím těle a upřela pohled do jeho očí.* Ukážete, že máte své hranice a tak rychle je začnete překračovat? Trochu Vám v tomhle nerozumím. *Dala hlavu mírně do boku.* Pak nevím, co smím a co nesmím... *Nevyvedlo jí to z míry ne natolik aby učinila nějaké další chyby v krocích.* Vyšší sféry? Řekněme, že peníze hýbou světem a tahle sféra byla o zbohatlých lidech, kde se neřešilo nic morálního ohledně světa, ale spíše jak vyždímat každou korunu. Má rodina už po několik generací sbírala peníze a udržovala se na špičce korporátních řetězců jen díky jménu, ale popravdě nic zajímavé. Ani nepocházel nikdo z nich z New Yorku přestěhovala jsem se zde nedávno, jelikož jsem poslední žijící z rodu a užívám si svobodu peněz po svém *Vysvětlila a v jeden moment se ho chytla pevněji jako kdyby tím vydala svůj pocit toho, že tohle téma ji spíše svírá.*
*Jen co jí pomohl na nohy, se pak Aless poupravila a srovnala si šaty, než se i s ním vydala ke stolu.* Nebylo, proto si myslím, že si někdo dělal srandu a to pití trochu okořenil, zesílil, či jak bych to měla nazvat. *Pousmála se a pak jen sledovala, co fér vyváděl, než se uchechtla, když mu pití bylo vzato někým jiným. Lehce mu položila ruku na záda a přivinula se k němu.* No tak jsme asi dotančili můj milý, nebo to chceš zkusit pak ještě později? *Optala se jej a vtiskla mu pusu na krk, než si svou hlavu položila na jeho rameno a tiše pozorovala všechny na okolo. Tak nějak byla mimo i ona, cítila to. Přece jen pokud míchala alkohol s krví, opít se mohla.*
*Usmál se, nad její první větou kývl na souhlas, ale pak se jemně pousmál.* Tančíme, tak tančíme, snažím se, aby to bylo v kontextu s tancem, a k tanci dotyky patří, drahá. *Uculil se, to, že kecá, prozradil jeho uličnický úsměv na tváři. Pak ji poslouchal, co říkal. Jakmile ucítil její stisk, tak se jí zadíval do očí.* nemluvte o tom, nechte-li. Pokud je to téma nějak nepříjemné, pochopím to, i já taková mám. A určitě vás nechci nutiti mluvit o ničem, co by vím nepříjemné bylo, to ne. *Usmál se na ni, a dal ji tak najevo svou toleranci k jejím osobním věcem.* V jaké části New Yorku bydlíte? Ne že bych chtěl vyzvídat, jen chci trochu změnit téma. *Objasnil.*
*Remi se chvilku rozhlížel kolem sebe, než se podíval opět na Aless a kývl.* Asi bych chvilku poseděl, a uvidíme, jestli se vrátím na parket. Ale, i na posezení je to hezké, no ne? *Usmál se.* Asi se napiju, ale myslím, že zvolím nějaký džus nebo něco chceš taky? *Optal se. Když kolem procházel číšník, zastavil se ho. Přeci jen, dost se bál, že jít teď s pitím mezi lidmi by byl risk. proto si od něj objednal pomerančový džus a čekal, než mu bude pití doneseno. pak se otočil na Aless, natáhl k ní ruku a za jednu ji chytl.* A, co jinak? Vše dobré? hezky se to tu rozproudilo, že ano? *Ušklíbl se.*
No já ty džusy a takové věci moc ne, to víš u mě by to byla spíš krev s trochou džusu, hm ale asi si dám ještě bourbon, jen do toho dám víc krve, pokud ji najdu. *Pokrčila rameny a pak stejnému číšníkovi řekla, co by si přála ona s tím, že do toho chce i krev, pokud jí mají, přece jen byl to podsvěťany ples, museli počítat s upíry.* Neboj se lásko moje, všechno je fajn a ještě bude, napadla mě šílená věc. *Uculila se, vstala a na chvíli odběhla, s tím, kdo měl na starost hudbu se na něčem domluvila. Po chvíli hudba přestala hrát, mezitím se Aless vrátila a jen se tajemně culila.* To bude jízda, jen počkej. *Pronesla a když jí číšník donesl bourbon, hodila ho do sebe jakoby nic a prázdnou sklenku položila na stůl. Mezitím se hudba změnila, už nehrála ta krásná pomalá hudba, u které všichni tančili jako na nějakém královském plese, ne teď to byly pořádné pecky, staré vypalovačky asi patnáct let staré, které dřív hrávaly na tanečních akcích a diskotékách. HUDBA TAK OVLIVNILA VŠECHNY, KTEŘÍ TAM BYLI A ZROVNA TANČILI.* No co. *Pokrčila rameny, když na ni Remi kouknul.* Trochu jsem to rozjela, nemůžu? *Uculila se a začala si zouvat boty.*
Budu ráda za změnu téma *Souhlasila s tím, že byl pozorný v tomhle ohledu.* Žiji v Bronxu *Místo, kde se mohla cítit více bezpečně a nic jí tam nijak zvláště nehrozilo. Vlastně po velmi dlouhé době vytáhla paty. Bylo to zvláštní. Díky tomu, že od sebe Castora odehnala se sžírala sama v sobě a zároven ji to mrzelo a nějak i doufala, že ho někdy někde potká, aby se mu omluvila, ale hlavním důvodem, že začala znovu žít byl Chris, který jí věnoval svoji pozornost a nyní zde tančila s někým o kom nic nevěděla, ale zároven jí bylo příjemné být v jeho pozornosti. V jeden moment už hudba utichla a ona se odtáhla* A vy? kde bydlíte? *Odtáhla se a tentokrát mu dala sežrat to, že to on jí od sebe odtáhl první.* Tanec skončil. *Jeho slova zněla s tím, že se jí dotýká díky tanci a nyní to už nebylo potřeba. Hudba, co začala hrát nebyl její šálek čaje.* Půjdeme si sednout? Nebo můžeme na chvíli trochu od hudby *Navrhla opustit sál s tím, že mohou jít jen o kousek dál. Přírody zde bylo více než dost.*
*usmáls e na ni jemně jí pokynul hlavou. Byl rád za to, že vyhpověl.* Jistě, to není problém, v pořádku. *Usmáls e a pak pokračoval.* Já bydlím na Manhattanu, ale dostal jsem se sem z Aljaška, takže tak. Ale líbí se mi tu. A Bronx je pěkný? ještě jsme tam nebyl, někdy mne třeba provedete. *Usmál se. Jakmile pak hudba skončila a nahradilo ji něco jiného, jen se rozhlédl a zamračil se.* Hm, to se sem moc nehodí. Ale no, nechceme to tak. *Usmál se, než jí nabídl rámě a uculil se.* Jistě, pojďme se projít, třeba kolem ruin? Co vy na to? *Optal se.*
*Remi sledoval, co dělá. Nestihl jí ani odpovědět, jen viděl, jak utekla a když se pak vrátila, tak začal poslouchat, co hrálo. Podívals e nejprve k místu, kde byla, pak zase na ni a pak nakrčil nos a sevřel oči do úzkých linek.* hele, co jsi s ním udělala? Co jsi mu dala? Kolik jsi zaplatila? *Zasmál se a pak se podíval kolem sebe na nějaké lidi, které to začalo tak nějak zastavovat a rozhlížet se. Pak se ale zasmál.* No tak teda jo, tak teda jak jenom chceš. *Zazubil se, načež se na ni zasmál. pak vyskočil a začal tancovat stejně tak, jako ona, divoce a nespoutaně, nebo spíš tak nějak různě poskakovat na místě.*
*Upírka se jen zazubila.* Nic, jen jsem ho poprosila, aby na chvíli změnil hudbu, že takhle je sice fajn, ale trochu nás tady uspává, takže ať jí nechá tak půl hodiny a pak to klidně vrátí zpět.* Zasmála se.* Jo a přidala jsem pár dolarů, nebudu tu kecat. *Smála se a když si sundala boty, začala se vrtět do rytmu hudby, jež se linula kolem. A nebyla jediná. Někteří, kteří tancovali se se zamračením odebrali pryč, další tam zůstali a začali také tancovat, dokonce se k nim i jiní přidali. *Věděla jsem, že se to chytí. *Uchechtla se a užívala si to. Alespoň na chvíli se mohli vyřídit a zcela uvolnit. Když už tady někdo říznul alkohol, proč by ona nemohla změnit na chvíli hudbu.* Tohle je mnohem lepší. *Mrkla na Remiho a tančila s ním dál.*
Někdo to očividně ocení *Koukla na ten pár se kterým se předtím bavil, jak divoce tančil, ale nijak zvláště tomu už pozornost nedávala a přijala jeho rámě.* Ráda tě někdy provedu Bronxem to problém nebude, ale jak říkám. Jsem tu krátkou chvíli a moc míst ještě neznám. *Vydala se s ním za ruiny, kde už byl trochu klid od otravné hudby.* Když to zase roztancuje jiné, proč jim nedopřát také tu zábavu *Vyjádřila se ještě k divoké hudbě, která by měla být spíše na nějaké party než na plese, ale zase na druhou stránku jí to potěšilo. Bylo to jiné než to co znala a tahle různorodost se ji líbila.* Neměla bych se bát, když jdu s cizím mužem mimo dosah ostatních? *optala se zatím, co se ho pustila a otočila se k němu. Za svitu měsíce její maska bílého vlka vypadala, že se třpytí.* Ale možná by ses měl bát ty. Přeci jen já jsem tu za dravce. *Ohlédla se hned okolo zda nikdo nikde není a působilo to zde opuštěně. Zvědavě se začala dívat po ruinách, jako kdyby zde šla s Dominicem opravdu jen na chvilku odpočinku a odpoutání se od hudby vevnitř, což tak i brala. Věděla, že měl nějaké hranice a ona sama je nehodlala překračovat. Tušila, že se v průběhu večera naskytne někdo další až bude neznámého muže nudit.* Já jsem původem z New Orleans *Došlo ji, že se nezmínila jako on o Aljašce.*
*Sám Dominici se otočil,. a spatřil, jaks i to užíval i pár v modrém.* Hele, to je ta známá a její snoubenec. *Ušklíbl se, než se pobaveně zasmál, pak ale vrátil svůj pohled zpět k dívce a usmál se.* To mi asi nijak nevadí, já se nechám provést i tak rád. Určitě to znáš mnohem lépe než někdo, kdo tam nebyl vůbec. *Usmál se na ni a jemně se k ní sklonil, aby jí pokynul hlavou. Když se pak procházeli kolem, tak se na ni podíval a usmál se. v jednom bodě se zastavil, než se posadil na jeden z kamennů. Natáhl k Cait ruku, a pokud ji přijala, a posadila se vedle něj, tak ji až pak pustil.* Ne, nemusíš se bát, věř mi. I když, to by přesně řekl, nějaký násilník asi co? Tak to je pěkný. *Zasmál se a dívals e na ni. pak naklonil hlavu na stranu.* A jsi dravec, zvláštní neznámá? *Uculil se na ni.* Páni, New Orleans, tam jsme nikdy nebyl. Povídej mi o něm, pokud tedy chceš. *Vyzval ji.*
*Remi se na ni zasmál.* I ty jedna uličnice, tak teda jo, tak jdeme na to!! *zasmál se. Než by se pak kdokoliv další nadál, tak si Remi vylezl na jeden ze stolů, kde začal předvádět své taneční kreace. Hned na to se natáhl ale k Aless, aby jí mohl pomoct nahoru, aby tančila s ním.* Nebo se n ad bojíš, mrtvolko? *Ušklíbl se, než si přejel jazykem provokativně po rtech. Čekal, že každou chvilku na ně někdo přijde, ale do té doby si to užíval. tančil, z tácu jednoho kolemjdoucího si vzal sklenku, kterou do sebe kopl a s prázdnou skleničkou pak v tanci pokraočval.*
*Aless pozvedla obočí a sjela si ho pohledem.* Já a bát se? To myslíš, vážně? No jen počkej, já ti ukážu, co dokážu. *Zasmála se a chytila se ho za ruku, načež se dostala k němu na stůl. A začala se vlnit do rytmu písně, která začala dál hrát. Koukla na Remiho a jen se uculila, načež se lehce kousla do rtu. Cítila ten alkohol, jak jí úplně odvázal, jak se cítila opilá, ale to jí bylo celkem fuk. A aby ukázala Remimu, že se opravdu ničeho nebojí. Začala zpívat a dál tancovat. Prostě s odvázala jak už dlouho předtím ne. Nikdo netušil, že to byla ona a to se jí líbilo, tedy až na pár výjimek možná, ale to ji nijak neštvalo. Zpívala dál a na Remiho se jen culila.*
*Stejně tak tancoval i Remi a držel si ji u sebe. Chytl jí za boky, přitiskl si ji k sobě, a začla taky tancovat.* To je moje holka!! *zasmáls e, a neodpustil si, aby ji plácl po zadku. Ovšem, to už viděl, jak si to k nim cestou jde někdo z pořadatelů. Remi se jen zasmál, ukázal an něj a pak ji chytl za ruku.* hele, zahrajem si na schovku? Zdrhámee!! *Vyjekl, než slezl ze stolu, chytl Aless za ruku a pokud slezla taky, tak se i s ní schoval v davu, utíkal, zatímco se otáčel. Pokud ne, tak běžel sám. Cestou mu to ale nějak nevyšlo a v jednu chvilku se natáhl a spadl. pak se ale ihned sebral a jako pako pak utíkal dál, než ale zalezl pod stůl a schoval se pod ubrusem.*
*Slabě se pousměje nad tím že prý ji nikdy. Její tanec byl ladný až si připadal skoro jako slon v porcelánu. Ale snažil se na to moc nemyslet spíš si užíval tanec a sme tam se rozhlédl kolem ale nikoho přes masky nedokázal poznat. Nakonec prolomil jejich ticho otázkou. Jistě nechtěl se moc v tom hrabat, protože jej to mohl stát hodně, sposutu věcí ale zároveň chtěl domu přojít na kloub. Gwyn byla navíc zatím jediný člověk kterého znal s měl cult. Mohl by o otm něco vědět. Když neodepoví hned má chut se zeptat znova. Ale dřív než to stihne tak už odpovídá.* Nemusí být... uhm...nemusí mít runy může vypadat jako kterýkoliv civil. *Podotkne. A pak se nadechne a rozhlédne se kolem.* Myslím sim že bychom měli jít sranou pokud se budem o tomhle bavit...*Odmlčí se a navede ji do otočky a z toho ji odvede bokem z parketu, Tam kde by mohli mít soukromí.* Nefilim neboli lovec stínů může nanést runu na civila a jelikož nemá andělskou krev stane se z něj zavržený, monstrum...A v poslední době se nachází po městě těla těchdle zavržených. Není možnost, aby to dělal někdo...Z institutu, protože tam jsou pod dohledem. Musí to být někdo z venčí. *Vysvětlí.* Vzhledem k tvému...oboru. Mě napadlo jestli bys o tom něco nevěděla...
*Upírka se jen smála, když jí plácl po zadku, ale pak se seběhlo všechno rychle. Jakmile uviděla i ona pořadatele, tak se Remiho chytila a slezla ze stolů, načež se dala se smíchem na útěk. Běželi davem a občas do někoho strčili. Poté co Remi pak spadl na zem, se Aless rozesmála ještě víc, než se zarazila.* Já se musím vrátit, nechala jsem tam boty. *Otočila se, aby tak učinila, ale když se chtěla podívat na Remiho, už byl pryč.* Kde jsi? *Zmateně se rozhlížela kolem sebe.* Mi amore, kde jsi. Ty jsi mi utekl. *Zamručela, ale pak viděla jeho botu pod stolem a jen protočila očima, než za ním vlezla pod stůl.* Tady jsi. *Uculila se na něj a stáhla k sobě i svoje šaty, aby ji nebylo vidět.*
*Chvilku se ještě rozhlížel, ale jakmile viděl, že vlezla k němu, tak se zasmál.* A ty jsi tadyyy! *Zazubil se na ni a pak si ji k sobě přitáhl do náruče, než se uculil. Pak se ale zamyslel.* No, nevím, chceme být celou dobu pod stolem? Asi pak ještě půjdeme ne? I když, hele, tady fungují kouzla, napadlo mě, co udělat iluzi nějak nám změnit hadry? *Ušklíbl se a pak se uculil od ucha k uchu na svou dívku, než ji pohladil po tváři, tam kam dosáhl a usmál se na ni. Pak na oko vykoukl z pod stolu.* hele, ale vypadá, že už zmizeli, tak třeba to bude už dobrýyy!! *Vypáískl vesele.*
A kde bych byla prosím tě? Hledala jsem tě a ty se tu schováváš. *Smála se, než se k němu opatrně přivinula a poslouchala jej.* No ne že by i tady s tebou bylo fajn, ale není to tu moc pohodlné, takže bych možná vylezla. *Zazubila se a když jí dal vědět, že je vzduch čistý, pomalu z pod stolu vylezla a poupravila se, počkala až vyleze i on a rozhlédla se kolem.* Jo nikde nikdo. *Mrkla a pak se zamyslela.* Napadlo mě, nepůjdeme na chvíli na vzduch trochu dál, kde by s dalo už sundat masku? Myslím že to je teď to, co momentálně potřebuju. *Uculila se a natáhla se po skleničce s alkoholem a krví, který zrovna nesl číšník kolem, obsah sklenky ihned hodila do sebe a prázdnou mu vrátila na tác, než se podívala na Remiho.*
*Fér se ještě chvilku rozhlížel, ale potom se uculil, než se zase podíval na Aless. Pak ale nesouhlasně zavrtěl hlavou.* Nen ne ne, sundat masku ne, co kdyby nás někdo viděl i venku? To nenenene, nesundám, moje! *Zaprskal, ale pak se zasmál.* Ale na vzduch jít můžeme, stejně si asi musím zakouřit, tak toho využiju, a možná to trochu pročistí i hlavu. *Uculil se a pak vylezl tedy ven. Chytl ji za ruku.* Můžeme, moje milá, rozmilá? *Uculil se od ucha k uchu, načež se rozhlédl po východu ven.*
*Pozorně ho poslouchala a zmateně zvedla obočí. Svět lidí byl ještě složitější, než si myslela. Spolu s Axelem opustila parket, což bylo perfektně načasované, jelikož se prostorem rozezněly trochu veselejší písně, které se Gwyn nelíbily. Pustila čaroděje a pokračovala po jeho boku. Dozvěděla se, co dokáží Nefilim a její obočí se ještě více nakrčilo. Pomalu kývala hlavou ve znamení, že ho poslouchá a rozumí, dokud však neoslovil ji, jestli o tom nemá informace. V tu chvíli se Gwyndolin prudce postavila před čaroděje, aby jej zastavila. Lehce zaklonila hlavu a Axel si tak mohl všimnou nenávisti, která se odrážela v očích víly.* Obviňuješ mě, že bych v tom snad měla mít prsty? *Sykla na něj rozčíleně, zatímco mu prstem píchla do hrudi. Její reakce byla nemístná, ale víla nejspíš potřebovala záminku k tomu, aby se druhá strana její tváře dostala na povrch.*
*Axel si povzdechne když vidí ten pohled který mu věnovala a tu nenávist která se jí ve tváři odrazila. Zhluboka si povzdechne. Chytí její prst a jen se na ni klidně podívá.* To jsem neřekl. *Upozorní ji.* Spíš jsem myslel, jestli někdo z tvých následovníků by...byl něčeho takového schopný. A nebo jestli neznáš nějakou další sektu co by to mohla dělat. Nebo člena sekty. Co v tom mohl mít prsty. *Podívá se na ni vážně, ale je klidý. Její druhá tvář jej nijak nevyděsila.* Jak jsem řekl neobviňuju tě. Jen..je to závažná věc a zdá se že by to mohlo být rituální nebo tak něco... *ysvětlí.*
*Slušnost a etiketa mu většinou nic neříkala. Jistě, nějaké meze ještě měl, ale mnoho jich nebylo. Třeba nemluvil s plnou pusou, ačkoliv to bylo spíše proto, že by mu nikdo nerozuměl. Navíc byl docela zvědavý. Dívka sice zněla dosti mladě, ale Hiram si troufal říct, že minimálně jeden ples za sebou přece musela mít. Třeba maturitní, nebo něco takového. Měl tedy za to, že jej pouze balamutí zrak i sluch.* Oh..tím pádem bych čekal, že za sebou máte aspoň maturitní ples. *Zmíní, načež se napije svého drinku, když jej konečně obdrží.* Ale asi jste upírka, volá to vaše bledost, ale možná se mýlím..říkala jste, že jednaadvacet, neuměla jste se v tom období, kdy maturita nastává, ovládat? *Naklonil hlavu zlehka na stranu.* Hádám jen..jak říkám, jste docela dost bledá, hádám to podle toho. *Opět si usrkne, než rovněž pozvedne sklenku.* Jojo, nazdraví. *Ťukne si s dívkou.*
*Vytrhla svou ruku z jeho sevření a založila si ruce na hrudi. Skousla si jazyk, aby nevyprskla další protivná slova a dala čaroději šanci na vysvětlení. Mezitím od něj odvrátila pohled a poslouchala jej. Pátrala ve své paměti, jestli si něčeho zvláštního mezi svými lidmi nevšimla. Bohužel sekta nefungovala tak dlouho, aby byla schopna vypátrat, jestli někoho podezřelého mezi sebou má.* Jsou jako ovce, nedělají, pokud neřeknu... *vysvětlila a povzdechla si.* Ačkoli bych si takový problém ráda napsala na svou osobu, protože to zní zábavně, ne, nevím o nikom, kdo by měl podobné zájmy. *Promluvila vážně.* Ráda bych tě zasvětila do mého života. V New Yorku jsem nová, můj kult působí sotva rok, takže ti momentálně nedokážu pomoct. *Podívala se na Axela a po chvíli se tajemně usmála, což šlo s malou šancí poznat z jejích očí.* Ale jestli chceš, zájmy kultu můžu na chvíli odložit stranou a pokusit se nastražit “uši” kdekoliv to bude možné. Poskytnout ti tak informace, které by mohly pomoct. *Nedoplnila důležitý detail a to, že všichni její následovníci byli lidé. Využívala by je tedy jako návnady, jestliže pro vznik zavrženého je třeba lidská oběť.*
*Usmála se na mladíka, když zmínil maturitní ples.* Maturitní ples, říkáte? *Zopakovala v hravém tónu. Maturitní ples jí připomněl bolestivé vzpomínky a její úsměv pomalu zmizel z jejich rtů.* Já jsem ho neměla šanci zažít. V létě před ní mě zakouslo splašené mládě.. *Zamračila se a upila ze své sklenice a snažila se na to nemyslet. Na ty léta nekonečné šikany a odsuzovaní s ní lehce otřáslo. S zachvěním na její tváři se zpátky vyjasnil úsměv a přiťukla si sním.* Jsem tak trochu uvízlá v těle sedmnácti leté. Ne že by mi to extra vadilo ale nikdo mě nebude brát vážně později. Když nejsem na společenské události chovám se velmi dětská.. *Jemně se rozesmála při vykládání s mladíkem vedle ní (HIRAMEM)*
*Koukla na něj.* Tak ne, tak jí nesundáme, ale na vzduch stejně půjdeme. *Pousmála se a stiskla mu ruku.* Ano, zajisté můj milovaný, že můžeme. *Uchechtla se a když ukázala na východ, vydali se tedy tím směrem. Prodrali se kolem lidí až nakonec prošli ven, kde zamířili o kus dál od celého místa, kde se nakonec Aless posadil na velký kámen.* Já tam nechala ty boty. *Povzdechla si a povytáhla si šaty až nad kolena, chvíli váhala jestli má tu masku skutečně sundat, ale nakonec si ji nechala a jen pozorovala Remiho.* Kam vlastně pojedeme k tobě nebo ke mně? A jak to teď vlastně budeme říkat? K nám? I když to bude…hm ve vile nebo v bytě? Ale jak to rozeznáme? *Zamyslela se nad tím, než se rozesmála.*
Přesně tak. *Přikývne. On například měl za sebou rovnou dva takové, když by tedy nepočítal těch několik během těch let, co je na světě. Proto by se ani s dívkou neměl srovnávat. Už pár těch století zažil, takže měl takových možností dost. Dobrovolně by se ale většiny z nich ani nezúčastnil. Nebylo to úplně nic pro něj, ale když nechtěl být sám, byl rád i za tohle. Ač se tedy musel chovat víc slušně, nebo přesněji..ne jako normálně.* Tak jsem měl pravdu, to mě těší. *Zazubí se, než dívce věnuje pohled. Hned mu ten úsměv opadl. Nervózně se podíval do země, přemýšlejíce, co dělat teď. Byl přece rád, že měl opět pravdu, leč zvládl i pochopit, že samotná událost musela být dosti traumatizující. Na druhou stranu by ji ta smrt ani nebolela kvůli jedu v upířích slinách.* To se časem může i změnit. *Načne, usrkajíce si znovu z drinku.* Ale radši bych byl být vámi radši za to, jaká jste teď. Plná emocí, i když trochu dětinská..to jsou vaše slova, ne moje. *Připomene.* Protože se nám postupem let může stát, že se nám ty emoce otupí.
*Vedel o plese už chvíľu dopredu, ale chcel tam Lóniho pozvať čo najskôr, lenže uvedomil si, že chlapec o tom bude vedieť ešte skôr, než mu o tom povie. A nakoniec to tak aj bolo. Lóni si zohnal kostým už skôr a on teraz iba na poslednú chvíľu zohnal poslednú časť svojho outfitu - masku s dlhými čiernymi rohami. Dával si pozor, aby to bol prírodný materiál a preto aj zohnal posledný poriadny kúsok až takto ledva-ledva, aj keď si z toho nerobí ťažkú hlavu, že nakoniec budú meškať na začiatok.* Lóni. *Zavolá, keď vojde nadšene do ich domu, nevediac, či na neho čarodej čaká vo svojom kostýme, alebo či nezabudol, že sa mali stretnúť niekde úplne inde. Zbadá ho v miestnosti a tak k nemu nadnesene, skoro levitujúco priskočí a vybozká jeho tvár jemnými božtekmi.* Prezlečiem sa a môžeme ísť. *Prenesie hravo a podíde k šatníku, kde už má všetko prichystané. Na ruke si stále necháva prsteň, aby spolu mohli komunikovať aj na plese, keď sa začne prezliekať do poloodhaleného outfitu incubusa, aj keď je na neho akosi viac upnutý a konečne si upraví vlasy - využil svoj špeciálny prípravok, ktorý mu vlasy nechá v šere a tme svietiť jemne do smrekovej zelenej. Celý čas je v rohu miestnosti, takže na ňom nič nevidieť a až keď sa otočí na mieste, roztiahne ruky a ukáže na seba.* Vyzeráš výborne. Krásne. *Zavolá na Lóniho v jeho oblečení a podíde k nemu, aby ho pobozkal na pery.* Ale nestíhame. *Pobavene sa zasmeje, chytí svojho priateľa za ruku a poberie sa s ním na dané miesto, kde sa ples odohráva, aj keď mu to príde ako netypické miesto na takú akciu.* Pokúsim sa ťa vytancovať tak, že doma odpadneš únavou. *Prenesie, keď konečne pred sebou zbadá miesto akcie.* /Páni./ *Pomyslí si a spokojne sa chytí svojho opasku, v ktorom má nejaké látky, ktoré by rád využil. Minimálne s jeho sladkým Lónim.*
*Remi se na ni usmál, než si ji k sobě pevněji přivinul a vydali se tedy ven. Jakmile řekla, že tam nechala boty, tak se otočil a zasmál se. Pak se koukl opět na ni.* Ale, no, to se najde, neboj se, uvidíš, že jo. *Mrkl na ni, než se pak podíval před sebe a pokrčil rtameny.* A nebo se nenajde, to nevadí. *Zasmál se, a pak už vyšli ven. Tam si Remi kousek od nich sedl na jeden z kamenů, ji si přitáhl k sobě a uculil se.* No, je to u nás oboje. Tak co říkat byt a vila, nebo Queens a Brooklyn, nebo tak nějak? Hm? *Optals e ji a začal se kolébat do hudby, jež hrála zevnitř.*
*Odpověděla s mírným úsměvem. Měl pravdu a to musela uznat.* To máte pravdu. Když jste se mě zeptal na věk ráda bych znala váš! *Její úsměv se změnil v jemný úšklebek. Její zvědavost rostla víc a víc.*
*Lóni bol ráno v práci, a opäť jeho zámena prišla o hodinu neskôr, takže domov pribehol tesne pre Tanoiom.* Tanoia. *Usmeje sa naňho a na moment zastaví, aby sa so smiechom nechal vybozkávať. Nadšene prikývne, a sám si na seba oblečie jednoduchý čierny oblek, ktorý už na sebe párkrát v minulosti mal, iba tentokrát si pod neho nedal biele tričko, ale čierny úzky rolák, a cez tvár si priložil jednoduchú čiernu masku na oči, nakoľko hlavná časť jeho kostýmu bolo niečo kompletne iné. Najprv sa napil zvláštne chutiaceho lektvaru, ktorý na jeho pobavenie zmenil doslova všetko ochlpenie na jeho tele na uhlovo-čierne, a potom si na svoje ušká a chvostík naniesol len jemnú ilúziu, aby vyzerali ako falošné kvôli možným civilom. S týmto sa otočil na Tanoiu, aby mu ukázal svoj nový vzhľad na pár ďalších hodín, a nadšene ho pobral za ruku, aby sa mohli rozbehnúť na miesto akcie.* /Ty vyzeráš na zožranie./ *Venuje mu myšlienku cez prstene, keďže toto si chcel nechať len medzi nimi. Opasku na férovi si nevšimol, ale aj kebyže áno, problém by s tým nemal, ešte by sa aj potešil, že sa určite v každom prípade zabavia.* Len aby to tvoje storočné telo vydržalo dlhšie ako moje. *Podpichne ho láskyplne a s nadšením v očiach schovaných za maskou si obzerá miesto, na ktoré konečne dorazili.*
Haha. *Zaškerí sa na Lóniho po jeho poznámke.* Však uvidíme. *Doplní svoju odpoveď a potmehúdsky sa usmeje. Chlapcova ruka v tej jeho je príjemná a dodáva mu teplo a radosť, napriek tomu, koľko osôb sa na mieste nachádza, má chuť vyliezť na najvyššie miesto a hodiť sa medzi dav, ktorý by ho zachytil a posúval ho až k stolom, kde by už stál Lóni, vytiahol by ho na stôl a vybozkával ho, ponoreného v mise s krvavým punčom. To je však predstava, ktorá mu iba v rýchlosti prebehne hlavou, než sa naozaj pridružia k ďalším osobám a on spomalí na Lóniho úroveň a pobozká ho na líčko, obtočí okolo svojej ruky, ktorú mu drží nad hlavou a šťastne si poskočí.* Moje stodvanásťročné telo vie niečo ako zázraky. *Zavrčí, ale jeho jasná, hladká tvár pôsobí skôr akoby sa hral na mačiatko.* Nie si hladný alebo smädný? *Opýta sa Lóniho a poobzerá sa naokolo, či náhodou nezbadá nejakú známu tvár - a vidí ich tam viac, no napriek tomu jeho oči znova skončia na krásnom čiernom kocúrovi vedľa jeho boku a náhodne sa mu vrhne okolo krku, aby ho objal.* /Teraz nie je slnko, ale mesiac./ *Napadne mu a keď sa vzdiali, nechtiac vrazí do nejakého pána za svojim chrbtom.* Pardon. *Ospravedlní sa, viac sa nalepí na chlapca a mykne plecami, zatiaľ čo nakloní hlavu a nevinne sa zazubí.* Ak chceš, pokojne si zatancuj s hocikým iným, si plne voľný v tom, čo chceš robiť, dobre? Sme tu síce spolu, ale nemusíme byť celý čas spolu. *Ubezpečí svojho čarodeja a oboma dlaňami ho chytí za jednu jeho.* Máme predsa toto. *Dokončí ešte potichšie a dvihne ruku s prsteňom pred Lóniho oči.* /Aj keď by som s tebou rád trávil každý deň, si voľná bytosť, Lóni./ *Prebehne mu hlavou a nechá chlapca, aby sa rozhodol.*
Nesměj se mi. *Plácla ho do ramene, když se jí vysmál ohledně bot, pak se jen k němu přivinula a opřela si hlavu o jeho rameno přičemž ho chytila za ruku a na moment se zamyslela.* Líp mi zní, když se řekne naše, jen to musíme nějak rozdělit, aby bylo jasné, co myslíme, když to řekneme. *Zamyslela se znova.* Hm… tak co naše vila a náš byt? *Lehce se odtáhla, aby na něj viděla a čekala, co na to řekne. Jí samotné se to zamlouvalo, přece jen, na obou místech tak nějak bydleli oba. Remi už měl nějaké své věci ve vile a dokonce tam začal zahradničit, což mu Aless mile ráda dovolila, jelikož ona přes den na zahradu nechodila kvůli slunci , a i ona měla věci u něj v bytě, takže tak nějak bydleli na obou místech.*
*Remi si v hlavě chvilku přehrával celý její návrh, než se ale nakonec usmál a kývl jí na souhlas.* Dobře, tak teda naše vila a náš byt, to mi zní dobře. *uculil se na ni. a pak si ji přivinul do náruče, než se s ní začal kolébat a tak nějak si broukat dál a dál melodii. pak se na ni zase podíval.* Až půjdeme dovnitř, budeš chtít ještě tančit? A nebo něco pít? nebo něco jiného? *Zazubil se, než si ji posadil na klína a spokoejně se usmíval.* A nebo už to chceš tak nějak balit a pomalu se chystat domů? Vyber si, je to na tobě. *Ušklíbl se.*
To ešte len uvidíme. *Odpovie mu so smiechom, a pokrúti rýchlo hlavou.* Teraz ešte nie. Ale neskôr si asi pôjdem niečo vziať. *Uistí ho, že je všetko v poriadku, a iba si užíva teplo jeho ruky. Prekvapene vyjakne, keď je mu ruka zdvihnutá nad hlavu, a nechá sa zatočiť. Ešte nikdy toto nespravil, ale páčilo sa mu to.* Toto musíš ešte niekedy spraviť. *Požiada ho s hviezdičkami v očiach, a pevne ho objíme okolo bokov, keď narazí do pána, aby si ho pritiahol späť k telu, a neudrel ešte niekoho ďalšieho.* Prepáčte. *Zvolá aj on, a potom sa zasmeje na tom, aký je jeho priateľ trdielko. Pustí ho, až keď je pán už ďalej, a za Tanoiom nestál nikto ďalší, do koho by narazil.* Doteraz som tu ešte nikoho nespoznal. Ale prípadne ti dám vedieť. *Ubezpečí ho, a vytiahne svoju ruku s prsteňom pred jeho tvár, aby uistil féra, že ho má stále na ruke. Obzrie sa, až sa nakoniec rozhodne.* A mohol by si si najprv zatancovať so mnou? *Požiada ho, a za ruku ho dotiahne na časť parketu, kde bolo osôb menej, a uloží si podľa jedného páru blízko nich svoje ruky okolo Tanoiovho krku, za ktorým ich spojí.*
*Jej jeho emoce zatím naštěstí neopustily. Stále vše prožíval naplno, na podněty reagoval i nadále dosti emočně, ačkoliv empatie u něj byla trochu na jiném levelu. Vcítit se do někoho sice uměl, ovšem ne vždy. Něco si zkrátka zas tak představit nedovedl. Na dívku pohlédl, načež kývl. To, co řekla, tak trochu i očekával. Vzhledem však k tomu, že si s tím sám začal, připadalo mu to férové a vůbec poprvé po dlouhé době proti tomu doopravdy nic neměl.* Dvě stě sedmdesát sedm. *Poví narovinu, dopíjejíce svůj drink.* I tak bych byl o dost radši, kdybychom si zároveň nevykali. Cítím se pak ještě víc staře. *Zamručí zlehka, načež mu taky na chvíli úsměv opadne.* /Nevypadám ani na věk, v němž jsem uvízl..na kolik Zach říkal, že vypadám? Na šestnáct?/ *Pomyslel si, svírajíce na moment sklenici o něco silněji, než-li předtím.* Omluvte mě, asi se půjdu nadýchat čerstvého vzduchu.
*Spokojeně se usmála a koukla na něj, než se k němu přivinula ještě víc a hlavně, jak to jen jeho maska dovolila.* Až se vrátíme dovnitř, tak si klidně ještě můžeme zatančit, ale pití si už asi nedám. Myslím, že alkoholu mi stačilo a nechci se opít až tak, aby mi pak bylo zle. Doma si dám krev, ale tady asi už nic. *Pronesla a konečky prstu mu kreslila malé kroužky na hřbetu jeho ruky.* A ty si ještě něco dáš? Nebo už ne, abys pak vůbec došel? *Zazubila se a provokativně se mu zavrtěla v klíně.* No a po tanci, bychom možná mohli pomalu asi jít, co myslíš? *Optala se jej a dál u něj spokojeně seděla a tiskla se do jeho náruče.*
*Remi jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne já už mám alkoholu dost, ale řeknu ti, takhle jsem se nesjel skoro ani na tom dvoře, jak jsme byl s Casem, ale toto, toto bylo dost podobné. *Ušklíbl se, než si ji ks obě natiskl a pak se jen usmál, než si ji postavil stranou a pak vstal.* tak dobře, půjdeme, mohu vám nabídnout rámě, slečno? *Uculil se, než si ji chytil a zadívals e směrem ke vchodu na parket. pak se na nipodíval.* No, ale napiju se asi něčeho, kde alkohol není, to jistě, a pak, pak bych navrhl jít ke mě, to by šlo? *Mrkl na ni.*
*Axel se na Gwyndolin jen koukne a podívá se do prostoru než jí vrátí pohled.* I mezi ovcemi může být vlk v rouše beránčím...*Podotkne tiše a poslouhcá její slova.* Ach takhle...*To nečekal, čekal že v New Yorku je delší dobu. Navíc ty vraždy se objevily před nedávnem co pochopil z toho co mu říkal Caleb. Ale chtěl to vyřešit nebo aspoň se pokusit to vyřešit. Ostatně to bylo nebezpečí pro všechny a teď, když je Nejvyšším čarodějem Queensu nenechá si na svou hlavu srát. Všimne si toho čehosi v jejích očích a to jej zaujme. Nad její nabídkou nepřemýšlí dlouho, byl to dobrý návrh.* To zní dobře. To by mohlo vyjít.. *Pokýve uznale hlavou.* Kde je háček? *Zvedne tázavě obočí. Vždycky byl nějaký háček aspon u víl. Navíc potřeboval by vidět nějaké tělo toho zavrženého, aby mohl stopovat dál třeba. Jenže se m uCaleb ještě neozval.*
Raději se ani neptám, jak jsi skončil po tom tahu s Castorem, když jste se tam takhle opili. *Zazubila se jen a když jí nabídl rámě, s úsměvem se jej chytila a oba se pak vydali pomalu zpátky.* Tak zkus nějaké ty džusy, už předtím sis je chtěl dát, tak to udělej teď. *Mrkl na něj a když oba vešli dovnitř, tak se jen rozhlédla kolem sebe.* Už nám zase přepnuli hudbu, ale nevadí. Ty se napiješ a pak jdeme tančit. Hm a boty už nikde nevidím, super. *Protočila očima.* Tak až půjdeme na parket, lásko, mi nešlápni na nohu. *Zazubila se na něj. Pak se zamyslela.* Tak jo pojedeme pak k tobě, bude tam aspoň klid. *Stiskla mu ruku a culila se dál.*
Je to slušné vykat lidem, které neznáš. Ale když myslíš *Natalie přikývla na jeho požadavek a usmála se na něj* Bylo mi ctí si s tebou povídat.. *poklonila se mu a zároveň si nadzvedla sukni tak jak se sluší. poklonila hlavu aby ukázala respekt a odešla opačným směrem. Setkala se znovu se svým doprovodem a oba zmizely v davu*
*Axel mluvil pravdu, opravdu mohla mít v kultu škůdce, který ji využívá. Ale Gwyn byla svým způsobem naivní, myslela si, že měla všechny pod kontrolou. Byla přeci jejich vůdce, který nebyl v roli charismatického jedince, nýbrž takové, kdy se ostatní báli odporovat. Stačilo, aby se někdo znelíbil její maličkosti a bude ho to stát takovou cenu, ze které se nedá vykoupit. Usmála se, když svým nápadem zaujala, jenže zanedlouho začala viset ve vzduchu otázka, která ji nutila se svěřit o detailech. Gwyndolin sklopila pohled jako neviňátko a začala si hrát se svým copem.* Dejme tomu, že se zbavím těžké váhy, *ušklíbne se. Ne se všemi následovníky byla nadmíru spokojená, takže ji nebude dělat problém, když některé pro dobro New Yorku obětuje.* Ale nic, co by nevyneslo své ovoce. *Podívá se opět na čaroděje a přivře oči, což mělo na následek spokojený úsměv.*
*Prikývne súhlasne a pousmeje sa.* Dobre. Myslíš, že tu budú mať aj niečo pre férov? *Opýta sa chlapca pred sebou, keď zastanú v dave a keď sa obzrie, na stoly vôbec nevidí a zrejme by ani nedokázal určiť, čo z toho je jedlé pre víly, aby sa z toho nakoniec nepozvracal, kým si nenájde kúsky ovocia, ktoré by mohol zjesť.* /A Lónimu uchmatnem iste nejaké poriadné sendviče alebo niečo./ *Naplánuje si a už mu v hlave behá plán, že ako had prekĺzne popri všetkých, uchmatne celý tanier a donesie ho Lónimu ako vojnovú korisť, tváriac sa, že pri tom musel zabiť minimálne desať protivníkov. Keď si uvedomí, ako sa zatočenie páčilo čarodejovi, je mu jasné, že ho dnes povykrúca, nech sa bude brániť alebo nie.* Neboj, spravím. *Ubezpečí ho, mrkne na neho jedným okom a nechá sa pritiahnuť bližšie k svojmu partnerovi, ktorému sa zahľadí do nádherných jagavých očí, v ktorých sa neustále stráca viac, než v lese Fjoll ešte predtým, než sa v ňom naučil výborne orientovať. Nakoniec si aj šťastne poskočí, vediac, že Lóni chce ísť tancovať s ním a rovno v tú chvíľu.* /Ľúbim tanec, ľúbim Lóniho, toto nemôže byť lepšie./ *Jeho detské oči sú plné tej najväčšej radosti, aj jeho pohyb pomedzi osoby je ľahký ako vánok, akoby mu blondiačik (teraz čiernovlasý kocúr) pomáhal sa nadnášať, aj keď je to jeho typická férska chôdza. Vezme Lóniho okolo bokov a nemôže z neho odtrhnúť pohľad.* Vieš, že pomaly tancovať budem iba chvíľku. *Potmehúdsky sa usmeje a jemne hýbe bokmi zo strany na stranu.*
*Znal lidi, znal i Nefilim. A věděl jak se chovali ke zrádcům a nebo lidí, kteří se vzdali toho být lovcem stínů. Klidně mohlo jít o někoho, kdo si zvolil žít jako civil a nebo někdo kdo se prostě lovcům chtěl pomstít. Axelovi se to zdálo jako něco ze msty. Zesměšnění pro lovce, výsměch. Jenže to ohrozovalo všechny. A jaká je lepší zásněnka než kult? Ještě pomerně nový, s...krásnou ale ne tolik zkušenou vílou, která je dost sebestředná a egoistická aby si myslela že má všechny omotané kolem prstu. Gwyn zapadala do takového profilu. Axel lehce zvedne obočí a koukne se na ni.* Takže nic čeho bych se měl obávat? *Zeptá se, aby se ujistil jestli její slova chápe.* Jen win-win situace pro oba dva?
*Pokrčí rameny a zašklebí se.* Je to možná slušné, ale ne vždy pro oba jedince příjemné. Jak jsem řekl, cítím se pak staře. *Uchechtne se, než se opět začne, ať už chtěně či nechtěně, zaobírat svými vzpomínkami. Proto taky, ač ne na sto procent jistě, řekl, že půjde na chvíli ven, aby se mohl nadýchat čerstvého vzduchu.* Nápodobně, díky za pochopení. *Kývne, načež se skutečně s oddechnutím vypaří z budovy ven, kde si na chvíli sundá masku, zatímco se zlehka opře o zeď za sebou. Pohled pak věnuje obloze nad sebou, naklánějíce hlavu lehce do strany.*
*Samozřejmě hledala benefit pro obě strany. Nejen že najde nový způsob, jak potrestat zradu svých lidí, ale taktéž se naučit novým věcem, které se týkají zavrženců. To, že ve výsledku všechny informace sdělí Axelovi byl jen vedlejší produkt, se kterým možná upevní pouto s čarodějem. Pokud se mu tedy neznelíbí její plány, jak vyřešit jeho problém.* Určitě, ty dostaneš informace a já z toho budu mít i své. *Rukou ukázala na něj i na sebe a naklonila hlavu na stranu.* Takže domluveno? Chtěl bys se ještě s něčím svěřit? *Zeptala se ho. Možná bude mít něco dalšího, čím by víla zaplnila své nudné dny.*
*Pozorovala ho, jak si zabral místo u ruin, kde usedl na kámen. Vložila svoji dlan do té jeho a usedla po jeho boku.* Nepotřebuji mluvit o New Orleans je to místo, kam se nechci už nikdy vrátit myslím, že mi to stačilo, ale místo na návštěvu je to pěkné to ano. Já bych se zase někdy ráda podívala do New Orleans. *Pronesla a natiskla se na něj. Nebylo nejtepleji a jako těhotná byla stejně zranitelná jako každý civil.* Jsem dravec dá-li se to takhle považovat, ale nelovím *Odpověděla na jeho otázku ještě předtím a jen si spokojeně oddechla zatím, co začala pobrukovat jednu elfskou písničku, která ji hrála v hlavě.* Tohle jsem potřebovala prostě jen vypadnout... co tebe vlastně zaválo do New Yorku?
*Povzdychne si, a pokrčí ramenami.* Ak je to akcia aj pre civilov, tak určite nie. Ale ak sme tu len my, možno bude férske jedlo nejako vyčlenené. *Skúsi sa držať nadeje, aj keď sa obáva, že bude musieť jeho priateľ vydržať bez jedla, než sa dostanú domov, kde mu Lóni hneď niečo pripraví. Prekvapivo v dave ešte stále nikoho nespoznal, ale netrápilo ho to, lebo to predsa len s niekým bol, a chcel tomu niekomu spraviť ten najlepší večer. Aj preto sa na parket tak teší. Naposledy to nedopadlo práve nijak veselo, ale tentokrát vedel, že bol čas len na tanec a smiech radosti.* Ale môžme si ho užiť, no nie? *Sladko sa na trošku vyššieho chlapca usmeje, a uloží si hlavu na jeho rameno, aby sa mohol tešiť aj z tohto pokojného tanca. Prišlo mu to ako niečo krásne. Bolo to intímne, ale takým tým nevinným spôsobom.*
*Dominic ihned zvedl ruce na obranu, a pak se usmál.* Ne, dobrá, nebudeme do toho rýt, jak jsem řekl, pokud o něčem mluvit nechceš, nemluv. *Mrkl na ni a pak si ji k sobě více přitáhla a spokojeně si opřel bradu o její rameno.* Pak se zamyslel.* Takže, mám hádat, že co se rasy týče, jsi vlkodlak? *Optal se, pokud by to byla civilka, co pochyboval, tak by jí zkusil omámit nějak encantem. Pak se usmál.* Aha no, myslím si, že tohle potřebuje tak někdo každý, sto procentně. *Zavrněl spokojeně.* je to tam hezké, bez keců, ale oddych je oddych, no ne? *uculil se.* Ale pokud by jsi chtěla, klidně ti dovnitř poběžím pro pití. *Usmál se na nii.*
*Remis e zasmál.* No, to co bylo s Casem, tak to se nasměješ, až ti řeknu, ale necháme si to na jindy, co ty na to? *Zasmál se, a pak už si ji vedl na ples.* Neboj se, nešlápnu ti na nohy, nejsem zase takové nemehlo, ale fakt se neboj, budu dávat pozor, aby jsi byla jako v bavlnce. *Mrkl na ni, a pak už si ji navedl k sobě, ale pak se posadil ke stolu, který byl poblíž stolu s pitím. Natáhl se pro svůj nový drink, tedy pro džus, a pak se na ni usmál.* A ty si něco dáš? *Zavrněl spokojeně, ale pak se rozhlédl a podíval se kolem sebe.* A nebo rovnou tančit, moje milá?
Ano, co se rasy týče jsem vlkodlak *Potvrdila mu jeho domněnku a nestyděla se za to kým byla přesto vše věděla o nevraživosti mezi vlkodlaky a ostatními tvory. I víly si více rozumí s upíry než s vlkodlakem, kterého každý považuje za špinavce, ale vůbec tomu, tak není* Oddych je oddych to máš pravdu *Zopakovala jeho slova a nechala ho, aby se opíral o ní. Také h v tomhle ohledu využívala a spokojeně by i zavrněla nad tím, že má někoho u sebe.* Ale za chvilku bude lepší vrátit se za ostatními přeci jen tam tolik nefouká. *Nechtěla nastydnout, i když nic hrozného to tolik nebylo a ještě se cítila moc dobře na to, než by se zvedala.* Pro pití si zvládnu dojít sama, ale nepiji alkohol tudíž to ani není nutné. Jak dlouho jsi v New Yorku? A vůbec... co jsi za rasu? Upír? Víla? Nebo snad Vlkodlak? *Jenže to pochybovala do Bronxu by musel za alfou oznámit jeho příchod nebo ho nějak vyhledat a Bronxu se zdržuje mnoho vlkodlaku a jistě by to tam znal* Navíc musím si pak najít na večer někoho s kým si ulevím více než slovně zda mi rozumíš. Můj záměr byl docela jasný pro dnešní večer. Nevíš o někom? *Drcla do něj lehce loktem a rozhodně věděla za čím si dneska jde.*
*Dominic se usmál, a když mu potvrdila jeho domněnku, tak se taky pousmál. Nijak mu to nevadilo, neměl proč, vlastně tu nesnášenlivost nikdy moc nepochopil. Pak se a la jemně odtáhl, aby na Cait viděl.* Souhlasím, jak říkám, je důležitý, a ještě lepší je s dobrou společností. *Zavrněl. pak kývl na souhlas.* Jistě, proč by ne, rád tě tam doprovodím, a rád si ještě zatančím, budeš-li mít zájem. *Usmáls e na ni povzbudivě.* No, je tam i nealko výběr, takže není problém, ale jak si jen bude dáma přát. *Vyhověl jí Dominic.* Ani dlouho moc ne, jen pár měsíců, ještě se tu rozkoukávám. Ale, má své krásy. *Přiznal. pak se na ni podíval, snad trochu nervózně z předsudků, jež ostatní většinou dávali.* Jsem upír. *Přiznal potom a jemně se na ni usmál, snad i trošku jako kdyby omluvně. pak se na ni ale zadívala a dal si ruku v bok.* No, já jsem na to narážet moc nechtěl, vím, že některé ženy by to urazilo, ale abych byl upřímný, tak pokud to tedy dámu neurazí, rád ti budu dělat společnost i v tomto...pokud tě tedy neodradí mé špičaté zoubky. */Zasmál se zlehka.*
*Bob se zasměje a podívá se na TAYE.* V pořádku.* Řekne a tančí. Sice má alkohol v krvi, ale elegance mu nechybí. Pohybuje se mezi tančícími páry a dívá se upírovi do očí.* Reden ist mein kleiner Fluch, Liebes.* Řekne s velice dobrou němčinou a usměje se na něj. Hudba se chýlí ke konci a alkohol s tancem mu v hlavě dělá trochu nepořádek, ale ještě nedosáhl alkoholového limitu. Tančí tak až do konce písně.*
*Obzrie sa okolo a pousmeje sa.* Nemyslím si, že tu sú nejakí. *Odpovie veselo Lónimu na jeho starosť o civiloch a nechá sa stiahnuť do stredu parketu, aby si konečne mohli takto zatancovať spolu, čo už chcel dávno, aj keď by si to viac užil v súkromí ich izby, kde by pustil nejakú zo svojich gramofónových platní a mali by súkromie a láska by sa vznášala v ovzduší. Takto je okolo nich mnoho ľudí a každú chvíľu na nich môže vybehnúť niekto jemu alebo Lónimu známy a to by teraz nechcel, keď si na neho Lóni uloží hlavu. Oprie svoje líce na jej vrch a tak sa stretne s hebkými, naterz čiernymi vlasmi. Vie, že teraz Lóniho aj tak neosloví jeho skutočným menom, pretože tak fungovala mágia tohto večera, ale tak veľmi chcel. Ako má natočenú hlavu, prezerá si masky naokolo a zdá sa, že všetci sú perfektne ukrytý, možno by ich akurát spoznal podľa správania, čo hrozí aj jemu, ak začne blázniť a tancovať. Ale hudba im nedovolila nateraz nič veselšie a bláznivejšie. Vdychuje Lóniho vôňu, tak krásnu, pripomína mu domov a po tom, čo sa vybláznia, môžu ísť spokojne do Bronxu aj skôr.* Keby si chcel, mám tu niečo na posilnenie, potom. *Zašepká mu do mačacieho ucha a milo sa usmeje, nie akoby chcel robiť hlúposti, ale iba tak, niečo pre nich dvoch.*
*Říkal si že ta dohoda s ní asi nebude tak na škodu a jak se zdá, měl pravdu. Což mu jistým způsobem pochlácholo ego. Co se týče zavržených bude se muset ještě podívat do knih na to všechno. Stoprocetně z hlavy věděl to, že pouze nefilim může vytvořit zavrženého když na civila nakreslí runu. Lehce nahne hlavu nad jejími slovy a mykne rameny.* Asi není potřeba abych věděl co z toho budeš mít ty, že ano? *Zeptá se, vlastně mu to víceméně bylo i jendo.* Takže domluveno a nemám se o ničem jiném sveřit. *Zazubí se na ni.* Co ty? Ty máš něco s čím by ses mi chtěla svěřit? *Zajímá se a popojde dál ke stolu s pitím a částečně si sundá masku tak, aby se mohl napít.*
Tak to se oba rozkoukáváme, také jsem ve městě jen pár měsíců *Možná i kratší dobu než on, ale stihla toho zažít už více než dost.* Upír? *Položila si ruku na hruď, jako kdyby byla v šoku, ale pak se jen zasmála.* Popravdě ta nevraživost mezi tvory mě spíše vytáčí. Tenhle maškarní ples je dobrý v tom, že všechno všichni hodili pro dnešní večer za hlavu a také to byl jeden z dalších důvodů, proč jsem přišla. Je tu klid a nemusíme se v tomhle ohledu bát... Upíři mi nevadí, tak jako víly nebo kdokoliv jiný je to spíše o nás samotných *Musela mu sdělit svůj pohled na věc, jako správná žena, co si tvrdě stojí za tímhle názorem, jenže jeho další slova ji uzemnila. Byl by ochotný ji splnit tohle přání večera. Chvilku na něj jen koukala, než se nahnula a natiskla své rty na jeho pokud se neodtáhl tak polibek prohloubila a zkousla dolní ret než se odtáhla.* Tolik k tomu, co si myslí o špičatých zubech *zašeptala provkativně*
*Tiež sa rozhliadne, ale ešte nemal natoľko vytrénované oko, aby dokázal rozoznať, kto je civil, a kto nie. Musí teda Tanoiovi veriť, že ich okolie prečítal správne.* Tak...možno tu bude jedlo aj pre teba. *Usmeje sa naňho a začne si užívať príjemnú hudbu. Ešte nikdy neskúšal tancovať pomaly, ale niečo na tom, ako sa o seba opierali, a držali sa pri sebe v jemnom objatí, mu prišlo natoľko čarovné, že možno bude mať niekedy chuť pri Tanoiovom speve vykročiť do tohto objatia, a pomaly sa kolísať. Videl, že niektoré páry používali vo svojom tanci aj vyspelejšie kroky, držali sa v náručí inak, a boli kompletne zladený, ale Lónimu zatiaľ stačilo len toto. Blyskne pohľadom nahor, a úprimne sa rozosmeje.* Neverím, že si to sem doniesol. *Hovorí ešte za smiechu, aj keď sotva to vyslovil, už vedel, že povedal hlúposť. SAMOZREJME, že to Tanoia doniesol.* Čo tu máš?
*Jemne prikývne.* Možno si skúsim dať niečo na jedenie spolu s tebou. *Navrhne. Chce to znova skúsiť, experimentovať s tým, čo by mu Lóni odporučil. Je to pre neho stále zaujímavé, aj keď nechutné.* /Musím sa naučiť lepšie to znášať./ *Pomyslí si ako sa už spolu vedú v tanci, ktorý nie je najlepší a je cítiť, že je Lóni nový, ale absolútne tomu nevenuje svoju pozornosť. Trošku sa oddiali, stále držiac chlapca za boky.* Jasné, že áno. *Žmurkne na neho šibalsky a jednu ruku stiahne, aby Lónimu naznačil, že ukazuje na svoj opasok, na ktorom visí jeden malý miešok.* Obchodovať nebudem, doniesol som to iba pre nás a keby mal niekto záujem. *Zazubí sa vysmiato a zatvári sa zamyslene, aj keď presne vie, čo doniesol.* Samozrejme, že jointy. Hubičky, tak akurát. A rebu. Tú si niekedy skúšal? *Opýta sa láskavo a zvedavo. Nie je si istý, či sa Lóni predtým, ako sa spoznali, stretol s viacerými typmi drog, alebo mal rád trávu, pretože tá stačila na dobrý pocit a vysmiatu náladu.*
*Usmál se.* No, tak někdy, pokud by jsi chtěla, můžeme poznávat to město společně, rád bych tě, no, někam pak pozval, chtěla-li by si. *Usmáls e na ni. když pak pokračovala, nejprve se lekl, ale pak se hned uklidnil.* zatraceně, ani nevíš, jak jsme rád, že tohle sdílíme. Ani já jsme to nikdy moc nepochopil, a jsem rád, že ještě najdu ty, kterým to taky nevadí. *Pronesl upřímně. pak ji poslouchala a musel pokývat hlavou.* Tak, to bylo moc hezky řečeno. *Přiznal jí a pak ji vzal za ruku, zatímco ji palcem jemně pohladil po jejím hřbetu. Potom už nestačil nic moc udělat, jelikož jej políbila. Překvapen, co se děje, se na ni podíval, ale pak se uculil, než se natiskl i on k ní a polibek jí vrátil. Dlouhý, vášnivý a hravý. Pak se jemně odtáhl, ale jen taky, aby čela svých masek opřeli o sebe.* Co se vykašlat na pití a trochu se odtud vzdálit? *Navrhl jí.*
Jo takhle, v tom případě se těším, až budeš vyprávět. *Uchechtla se a držela se ho, dokud si nesedli. Pak na něj jen koukla.* Jsi tak milý a galantní mi amore, víš, že tě miluju víc a víc každou chvíli? *Pohlédla na něj zamilovaně a usmála se sladce, načež pak jen zavrtěla hlavou.* Ne já už si nic nedám, alkohol nechci a krev tu pro sebe už taky nemám, takže si počkám až na doma. *Pronesla tiše a začala se rozhlížet kolem sebe, pak ale stejně svůj pohled věnovala jen svému snoubenci.* Počká až si to vypiješ a pak můžeme jít tančit, ještě si to pořádně užijeme, když už jsme tady. *Stiskla mu ruku, za kterou ho držela a pozorovala ho. Připadala si jako nějaký zamilovaná školačka.*
*Fér se na ni podíval a zazubil se.* Snažím se být, s tebou více a více, mi amore. *usmál se. Pak pokýval na souhlas, než se ale sám ještě napil a pak se zvedl. Natáhl před sebe ruku, zlehka se ohl v pase a uculil se.* Smím prosit, kotě? *Okomentoval tak i její masku, než si ji ale stejně vytáhl na nohy.* To galantní moc nebylo, ale co. Nevadí. *Zasmál se, a pak už ji táhl na parket.* Musíme hodně tančit, protože až budeme na dvoře, tak tam tě utančí k smrti. *Zasmál se Remi a hned na to se jal tancovat do rytmu hudby, jež hrála požadovaný druh tance.*
*Ona nepotřebovala vědět detaily, stačilo jí vědět, ze nyní své lidi bude posílat na smrt, aby čaroděj mohl dopátrat, kdo zavržené dělá.* Myslím, že tě té vědomosti ušetřím. Ještě bys z toho nespal, *pobaveně se uchechtne a slabě přikývne, když s ní Axel tedy počítá. Ačkoliv nikdy neměla ráda, když ji někdo využíval nebo žádal o laskavost, na tohle se těšila. Sledovala ho, jak míří ke stolku s občerstvením a proplete si prsty za zády.* Nech mě se zamyslet. *Nakloní hlavu na stranu a přemýšlí, jestli něco nepotřebuje. Nakonec pokrčí rameny a zasměje se.* Máš štěstí, nejsem příliš náročná. Nemám nic, s čím bych se ti chtěla svěřit. Nebo spíše nic, s čím bych ti věřila. *Mrkla na něj. I když spolu měli dohodu, stále byl cizí, který ji mohl kdykoliv ublížit, aniž by na to použil sílu.* Vlastně bych ti chtěla říct, že mě moc láká ti tu masku strhnout a nechat si ji.
*Nechápavo natočí hlavu na stranu.* A nebude ti z toho zle? *Chce sa uistiť, nakoľko doteraz si pamätal len to, že sa tomu Tanoia vyhýbal, lebo to nebolo najlepšie pre jeho žalúdok. Aj Lóniho zaujímalo, ako by mohli chutiť tie férske bobuľky. Predstavoval si, že museli chutiť ako najzlatšie svetlo, ako anjelský spev alebo ako tanec v rannej rose, keď oproti tomu ich jedlo chutilo tak zle, že to jeho milý nedokázal v sebe udržať. Ale bál sa toho, že by bol potom skutočne uväznený vo Faerii, dokým by sa nerozhodol inak kráľ víl. Lebo síce to miesto miloval, bolo priveľa vecí, ktoré ho pútali k tejto realite. Sladko sa smeje na tom, že sa chlapec pripravil na všetky typy zábavy. Poslušne ho počúva, keď mu menuje zoznam terajších možností.* Nie, rebu som nikdy neskúšal. Zrejme to aj počujem prvýkrát. Nebude mi po nej zle, že nie? *Uistí sa, nakoľko chcel teraz skôr niečo na štýl marihuany, iba sa nechcel cítiť až tak unavený a pomalý, ako sa pri nej cítil. Chcel byť veselý a plný energie, aby s Tanoiom roztancovali tento parket.*
*Mimovolně si oddechne, doufajíc, že se takto předem omlouval zbytečně. Nerad by skutečně svému tanečnímu partnerovi šlápl na nohu. To se ovšem kupodivu po celou dobu tance stalo pouze jednou a to dokonce zlehka. I tak se mu za tento počin omluví, kdy se na moment podívá jinam, než se mu opět začne dívat do očí. Byl rád, že se čaroděj nebojí takto udržovat oční kontakt, ačkoliv to bylo i pochopitelné. Zrovna od Taylora mu nic nehrozilo, encanto neuměl ovládat. Pořádně neměl zmáknutou ani kontrolu při ucítění lidské krve.* So verstehe ich das. *Poví, načež se uchechtne.* Aber manchmal könnte sie sich etwas beruhigen, denkst du nicht? *Dodá ještě. Když pak při konci písně dotančí, koukne se na starší upírku, stojící opodál.* I když má masku, jde vidět, jak se mračí. *Kývne k ní, aby Bob věděl, o kom mluví. * Každopádně díky za tanec.
Jasně, že můžeš. *Uchechtla se a chytila se jeho nabízené ruky, načež se nechala odvést na taneční parket. Chytila se ho tak jak měla, načež pak začali tančit. Mezitím poslouchala, co povídal.* Počkej, počkej, jak utancuješ k smrti. *Zazubila se na něj.* Navíc nezapomněl jsi na něco. Já už mrtvá jsem, takže nevím, jak to chceš provést. *Rozesmála se a víc se k němu natiskla, dál tančíc do rytmu hudby.* Mimochodem, už teď přemýšlím, co z tebe doma strhnu jako první, ale asi to bude ta maska a pak až ten oblek. *Uchechtla se.* Doufám jen, že ti nebude vadit, když ho trošku roztrhám? *Skousla si provokativně spodní ret.*
*Bob ho poslouchá a zasměje se.* Kletby vyprchají.* Zazubí se a pomalu dotančí. Podívá se na upírku a přiháhne si k sobě TAYe a vyplázne na ni jazyk.* Žárlí, že s ni nikdo netančí.* Prohlásí a s upírem u sebe zamíří k nápojům. Dá si pití, které upravil a napije se. Podívá se na upíra a zazubí se.* Dneska budu hlavně pít. A pak ti ukážu svou vilu.* Řekne rozhodně a hodí do sebe pití.*
*Remis e uculil, zatímco s ní tančil. pak se na ni zadívala a uculil se.* No dobře dobře, tak jinak, myslím, že tě to vyčerpá, i když už jsi po smrti, moje milá. To ej tak romantické, že? *zasmál se, a pak si ji ks obě přitiskla uculil se.* Ale koukněme se na ní, jak se tady rozhoduje. Uvidíme moje milá, uvidíme. Teď ale tančíme, tak se neloudej. *Rýpl si do ní, načež se uculil a opět ji otočil v otočce, než ji chytl do své náruče.* Sakra, já na ty plesy budu chodit častěji, tohle se mi líbí, ani nevíš jak. A co ty? Až bude další, někde v NY, půjdeš se mnou? *Zajímal se.*
*Po tanci věnuje Lile pohled, nicméně namísto opětování zamračení, se prostě zvesela usměje.* Možná? *Uchechtne se, zlehka se opírajíce o BOBA, než se společně s ním rozejde zpět ke stolu s alkoholem. Zrzavá upírka jim ovšem je v patách, a tak se není čemu divit, když ji ROBERT Taylorem spatří i když už jsou mimo parket. Po tomto mu jistě muselo dojít, že se jedná o dnešní doprovod fialovovlasého upíra.* No tak to ne, po plese jde hezky zpět do vily. *Ozve se. Narozdíl například od Elaine, kterou právě Lila nahradila, se do konverzace nebála vkročit. ROBERTA si prohlédne a sama si rovněž vezme do ruky sklenku.* Jen by mi ukázal své bydliště, nebuď tolik nepříjemná. *Odvětí jí mladší upír.*
Možno bude, ale mal by som to ustáť. Minulé storočie som skúšal veľa civilského jedla, ale nestálo za veľa. *Prenesie úprimne a zasmeje sa na tom. Rád spomína na tie časy, keď si skúsil dať omeletu a ledva to v sebe udržal s úsmevom na perách, že je to vynikajúce. Nebolo.* Neboj sa, zvládnem to nejako. *Ubezpečí ho a otočí ich na mieste v tanci, ladne, snažiac sa, aby nepostúpal Lónimu nohy, alebo Lóni jemu. Trochu sa odtiahne, znova a zahľadí sa na chlapcovu masku.* Pekná, si šikovný. *Pochváli a nakloní hlavu do boku.* Môžeme to skúsiť, je to nabudzujúce, vážne. A hrozne krásne. Neboj, viem to odkontrolovať. /Okrem tej jednej dávky na slávnosti víl./ *Nakoniec natiahne ich oboch ruky a nasmeruje svoj pohľad na Lóniho.* Ukážem ti kroky? *Opýta sa zvedavo a detsky sa na neho usmeje. Rád by chlapca naučil niečo nové. Rád by s ním zabehol niekam do rohu miestnosti a potajomky mu tam šepkal do ucha. Rád by sa s ním ohadzoval zo srandy jedlom a zaspieval mu nejakú pieseň, veselú a živú, nech si aj všetci ostatní zatancujú poriadne.*
*Zasmeje sa na jeho slovách.* Tak to jednoducho nepapaj, a nebude ťa aspoň trápiť nespokojný žalúdok. *Požiada ho. Čím ďalej, tým viac si bol istý, že by do toho Tanoiu nikdy nenútil. Že radšej vstane každé ráno o niečo skôr, aby im stihol navariť, a potom aj obed varil na dvakrát, aby si ho mohli obaja vychutnať do posledného sústa. Nechá sa znovu vytočiť, načo sa z jeho úst ozýva nadšený smiech, ako keby bol malý chlapec, a Tanoia mu práve do ruky vložil malé lízatko. Keď sa dotočí, pozrie opäť k jeho boku a k sáčku.* Dobre...tak si teda dám. *Rozhodne sa, a len čo chlapec vytiahne všetko potrebné, iba poslušne otvorí ústa rovnako, ako vtedy na Hiramovej oslave. Všetko potom prehltne, dokonca si pre istotu oblíže aj pery, a na kroky prikývne, aj keď vedel, že droga o chvíľku ukáže svoje účinky.* Veď ma. *Požiada, a necháva sa navádzať, a do počítania prekladá jednu nohu cez druhú, aj keď sa občas pomýli v pravej a ľavej, a tým pádom stúpne do zlej strany, alebo tesne minie niekoho iného alebo Tanoiovu nohu.*
*Iba jemne predloží pred chlapca ruku a pokrúti hlavou.* Nie, nie, nie. Uvidíš. Zvládnem to. *Aj by si založil ruky vbok, ale namiesto toho iba na Lóniho žmurkne. Má rád, keď vtipkujú a môžu sa spoločne doťahovať. Pripomenulo mu to, ako boli na Islande. Pod jeho rohatou maskou nie je vidieť, aké sú jeho líca ružové od usmievania a tepla, ktoré cíti z pocitov k Lónimu. Keď sa posunú niekoľko krokov v tanci, zasmeje sa šťastne a jeho smiech sa ozýva okolím ako zvončeky a spev vtáčikov. Nakoniec, keď chlapec súhlasí, zastaví v tancovaní na chvíľu, aby siahol k vačku vytiahne odtiaľ maličké vrecúško s práškom a znova sa pobavene zasmeje, štuchnúc do Lóniho líčka prstom.* To sa neje. *Vysvetlí mu, naberie si trochu prášku na prst a priloží k nosu, aby ho vdýchol.* Je to na vdychovanie, šňupanie… *Mykne plecami a naberie trochu na prst, priloží k čarodejovej tvári, aby vdýchol svoju dávku do jednej nosnej dierky.* … alebo si s tým môžeš dať nápoj. *Dokončí, ešte si jednu dávku šňupne do druhej dierky, zopakuje postup aj pri Lónim a síce vie, že jemu to zaúčinkuje menej, nedá si viac, aby mohol aspoň trochu dávať pozor na svojho milovaného. Nakoniec rebu odloží a už cíti a vidí, ako sa svet okolo neho rozkladá do farieb.* Už si to mal. Spomínam si… *Zazubí sa, zatiaľ čo sa snaží chlapcovi ukázať tanečné kroky, ktoré si on sám myslí, že sú správne.* …to na tej párty v lese, kde sme… *Potom sa však zasekne, jemne nechávajúc odznieť túto debatu, aby nemusel pokračovať ďalej, lebo sa bude červenať.* Ide ti to. *Pochváli hneď na to a vidí, ako Lóni v jeho očiach teraz pôsobí skôr ako morský ježko, rozťahujúc sa do strán a miešajúc sa do farieb.* Krásne. *Zajasá zasnene a natiahne sa k nemu, aby ho pobozkal, ale jeho pery skončia na Lóniho oku.* Prepáč. *Zasmeje sa a pokračuje ďalej v krokoch, ktoré však vie kontrolovať omnoho lepšie.*
*Obzrie sa, a keď zbadá, čo hľadal, tak sa spokojne usmeje.* V prípade núdze som objavil toalety, aby sme ťa tam čo najskôr dostali, ty hrdina. *Pousmeje sa na tom, ako sa snaží jeho jedlo konzumovať, aj keď mu to poriadne pokazí žalúdok. Radšej by mu dal iba privoňať a potom by sa ho spýtal, či mu to voní ako niečo z ich jedla. Na drogu sa len prekvapene pozrie. Ústa teda zatvorí a nechá si do systémy vojsť prášok cez nosné dierky, ktoré ho začnú vďaka tomu mierne svrbieť. Musí si preto najprv trochu pošúchať nos, aby si zvykol, než sa zrazu rozhodne obzrieť sa a svet navôkol sa začne rozkladať do primárnych farieb.* Takže sa to neje, ale pije. *Zasmeje sa na tomto zistení, a chvíľku nedokáže odtrhnúť zrak od svetiel, ktoré pulzujú farbami. Sladko sa na Tanoiu usmieva, keď sa tvárou vráti k nemu, a prikývne.* Najlepšia noc, akú som mohol zažiť. *Povie úprimne, a capne vílu po zadku, keď ju ide objať. Zábrany stratili svoje hranice, a tak sa začne nahlas smiať, keď ho pobozká na oko, až takmer spadne dozadu, ale rýchlo sa chytí Tanoiovej tváre, aby si približne vypočítal, kde v tom záplave farieb má fér pery, a venuje mu na ne jeden sladký bozk - aj keď skôr len na pravú stranu pier. Prudko sa odtiahne, vezme chlapcovu ruku do tej svojej, a potom, čo si ju pridrží nad svojou hlavou dostane chuť skackať, takže sa začne v točitých poskokoch venovať svojmu novému tancu s ich rukami nad sebou.*
Vykašlat se na pití a trochu se vzdálit rozhodně nezní jako špatný nápad *Zvedla se z kamene, když se na něj zadívala a na chvilku se zamyslela.* Jen... *Zhluboka se nadechla, když se zamyslela.* Dá se to? No... křížit se takhle zdá se mi, že jsem o tom kdysi něco slyšela... *Zůstala stát naproti němu, ale vnímala ten chtíč v celém těle. Srdce ji bušilo, že ho slyšela i v uších, ale myšlenkami utíkala ještě ke Castrovi a Chrisovi.* Krucinál *Zanadávala si tiše pro sebe, protože ty dva nemohla dostat z hlavy hlavně Castora... Už na tom byla lépe, ale stále ji chyběl.* Koho tu vlastně všechno znáš z města? *Hodlala se ho ještě trochu vyptat, když zamířila o něco dál.*
/On si zo mňa iba uťahuje./ *Prižmúri spolu s tou myšlienkou oči, akoby naznačoval, že sa práve začala vojna.* Však ja ti ukážem, koľko toho vydržím. *Zabodne svoje oči do stolov s jedlom niekde o dosť ďalej od nich a už skúma, čo aa také by si dal.* Stavíme sa? Nechávam ti vymyslieť podmienky a trest. *Nadvihne vybudzujúco jedno obočie a nastaví do vzduchu medzi nich jeden malíček.* /Som zvedavý, či pristúpi./ *Napadne mu a v očiach má na sekundu malý tieň. Hneď na to sleduje, ako sa Lóni tvári po vdýchnutí drogy a zdá sa mu, že sa chce chlapcovi kýchnuť. Chytí ho jemne za rameno a cíti v sebe hrejivý pocit, akoby sa mu telom prelieval termálny prameň a prúdil mu cez kožu.* /Tak veľmi mi dôveruje. Je to tak krásny pocit./ *Prebehne mu hlavou a chvíľu s láskou na čiernovláska pred sebou pozerá, než sa jeho tvár začne postupne meniť a na jeho perách sa roztiahne široký úsmev. Podľa Lóniho správania vie, že už účinkuje aj u neho. Nechá sa pobozkať na kraj pier a hneď, ako čarodej začne tancovať okolo jeho ruky, veselo sa na mieste začne kývať do strany. Zakloní hlavu v smiechu a keď otvorí oči, ani necíti, že ruka ho trochu bolí, ale vidí, akoby sa otváral strop a za ním bola nekonečná obloha, čo sa prelieva cez ďalšiu a ďalšiu, skoro ako portál do inej dimenzie.* Neprišla nás pohltiť Faeria? *Zavolá prekvapene a pobavene na svojho priateľa, keď si ho za ruku pritiahne k svojmu boku a ukáže dohora. Dokonca počuje, ako niektoré osoby okolo nich si niečo hovoria, keď len tak ukazuje do vzduchu na prázdny šedý strop. Pre neho však nie.*
*Dominic se na ni podíval, ale jakmile začala mluvit o křížení, tak to najednou ucítil. Jako kdyby měl nějak zatemnělý úsudek, či něco, proto se na ni podívala tiše zavrčel.* ne, ne myslím že ne... Omlouvám se, krásná neznámá, ale nemyslím si, že tohle půjde, ač je mi to skutečně líto. *Hlesl. Dominic byl dobrák od kosti, který nechtěl mít problémy vůbec s nikým, ovšem ten podvědomý pud prostě nezvládl ovládat. Proto si jen povzdechl.* Možná bude lepší, když si najdete někoho jiného, než mne, a teď to nemyslím útočně. Jen, asi to nepůjde, a ač bych chtěl, tak podvědomí z několika stovek let sporů mi říká něco jiného. Jste ale jinak skvělá společnost. Dovolíte mi odvést vás dovnitř? *Usmál se. Pokud dívka přijala, nabídl jí ráme a dovedl dovnitř, kde se galantně rozloučil, a pokud ne, rozloučil se už tam. Potom měl pocit, že se musí nadýchat čerstvého vzduchu, a tak zamířil směrem ven, dál od místa děni, kde si sedl na kámen, sundal si masku, prohrábl si vlasy a promnul si kořen nosu. Ani si v tom spěchu nevšiml, že kousek od něj stojí HIRAM, ale když na něj padl jeho pohled, tak se pousmál.* Koukám, že nejsem jediný kdo si utekl odpočinout od socializace. *Podotkl s úsměvem.*
*Nedokáže sa prestať smiať. Jednoducho mu predstava toho, ako si Tanoia napcháva líca jedlom, ktoré mu nechutí, a potom aj tak pôjde na toaletu, ako si aj Lóni myslel, vytvorila úsmev na tvári. Ale keďže ho teraz chlapec vyzýval, nemal dôvod povedať nie, keďže z tohto mohol vyjsť jedine ako víťaz. Malíček mu teda oblapí svojím, a nadšene sa naňho usmeje.* Dobre, tak keď to zvládneš udržať v sebe do ďalšieho rána, môžeš odo mňa požiadať o hocičo, inak môžem žiadať hocičo ja od teba. *Rozhodne, a už teraz sa tešil na to, ako toto všetko odpadne. V opojení drog sa všetko zdalo natoľko zábavné. Tancovanie mu síce spôsobovalo, že mu z točenia začínalo byť zle, ale nechal to tak, iba sa začal točiť do druhej strany. Až keď ho Tanoia zastaví, sa pozrie smerom hore, ale Lóni namiesto hviezd videl iba tancujúce útvary.* To môže znamenať iba jedno. Musíme jesť. Musíš mi ukázať, že vieš jesť. *Spomenie si zrazu na ich výzvu, a tak začne Tanoiu prudko tahať medzi ľudmi, ktorých sotva v rôznych farbách spoznáva. Príde tak k stolu, ktorý sa pred nimi krúti, a Lóni si hned vezme jednu jednohubku, a strčí si ju do úst. Bol pripravený zjesť všetko, čo vidí.*
*Zatímco byl opřený o zeď za sebou, pohledem těkal mezi maskou ve svých rukou a oblohou nad ním. Neuměl úplně určit střed svého zájmu. Obou dvojí viděl už tolikrát, pouze se snažil najít něco, čeho by se mohl chytit, aby nemyslel na co myslel doteď. Zároveň se mu však úplně nechtělo jít mezi ostatní, ač by mu i něco takového mohlo i pomoct. Hold občas prostě musel jít i sám sobě do protivky. Nespokojeně si odfrknul pod nosem, masku přehodil do jedné ruky, načež lusknul, aby se mu cigarety ze stolu u něj doma zjevily v ruce. Moc si ovšem nepomohl, s jednou rukou mu něco takového půjde docela špatně, nepochyboval však o tom, že by se to tak nedalo udělat. Než by ovšem něco víc podnikl, zaslechl hlas vedle sebe. Na neznámého (DOMINICA) tedy pohlédl.* No dá se to tak říct. *Dal mu aspoň na půl za pravdu, načež se narovnal.* Podržel byste mi to? *Kývl k masce v jedné své ruce.*
*Dominic na neznámého chvilku hleděl, ale nakonec mu přikývl na souhlas, natáhl se k němu a vzal do ruky jeho masku, jež přidal k té své, jelení, kterou držel v ruce.* Zajisté, v pořádku.* Pronesl Dominic, který se nakonec zvedl a tak nějak došel kousek k němu a posadil se na jeden z kamenů o něco blíž. Pak se chvilku díval na oblohu, než pohled sklopil směrem k mladíkovi, nebo, alespoň tak vypadal.* No...a jinak jak se bavíte? *Zkusil otázku. Potom sám sáhl do jedné své kapsy, ze které vyndal tabatěrku cigaret, Maksy na moment položil vedle sebe tak, aby na spodu ležela ta jeho, nechtěl mladíkovi tu jeho nějak poškodit, jednu cigartetu si vzal, zapálil si a pak zase schoval zapalovač a tabatěrku zpátky, než se na mladíka opět podívala a vyfoukl kouř.*
*Zamyslí sa a nakoniec prikývne.* Platí. *Vie, že aj keď vyhrá a aj keď prehrá, stále to bude výhodné, pretože Lóni určite vymyslí niečo príjemné pre seba a čo je príjemné pre neho, je príjemné aj pre Tanoiu. Pobavene nadvihne obočie a začne skákať spolu s Lónim. Má chuť vyliezť si niekam, napríklad Lónimu do lona a tancovať na ňom, alebo sa spustiť po stĺpe niekam do davu. Robiť hlúposti. Nakoniec však jeho pozornosť priťahuje iba strop. Nad logikou odpovede jeho chlapca sa zamračí, pretože to nedáva súvis, ale asi nič nedáva súvis v túto chvíľu tak, ako by malo, pretože ani obrazy pred nimi nie sú súvislé a dané tak, ako by mali, a rozlieva sa realita.* Čierna mačka. *Volá na Lóniho, keď mu prejde popred nohy, akoby mu mal priniesť smolu z povier, aj keď sa na tom iba sám náramne a nahlas pobaví. Pretože vie, že Lóni mu prináša iba šťastie a bolo to tak doteraz a bude to tak potom.* Poďme jesť. *Odpovie chlapcovi a nechá sa stiahnuť k stolom, ledva sa uhýbajúc tancujúcim alebo stojacim telám naokolo. Ale jeho férske kroky akoby to všetko robili automaticky za neho. Sleduje, ako si čarodej vloží do úst nejakú jednohubku a sleduje ho až skúmavým pohľadom ako prežúva.* V tvojich ústach to vyzerá dobre. *Prenesie zasnene, párkrát pokýve obočím hore dolu a len tak ledabolo si hodí jednu jednohubku do úst a cíti, ako ho chce v tú sekundu napnúť, pretože to sám od seba nečakal, ale udrží sa, prehĺtne a vyzývavo sa usmeje.* Chutné ako… /Hlina? Bahno? Štrk?/ *Nemôže však klamať, aby to prirovnal k niečomu dobrému a tak namiesto doplnenia iba hodí ďalší kúsok jedla do svojho krku.* /Čím viac si dám, tým rýchlejšie si zvyknem./
*Mladíkovi poté, co uslyšel souhlas, svoji masku podal. Spokojeně si nato mohl z krabičky cigaret jednu vytáhnout a posléze i zapálit, jak jinak než pomocí magie. Zapalovač si nosit nemusel. Hned do sebe vdechl nikotin, načež chvilkově přivřel oči, zaklonil zlehka hlavu a kouř vydechl. Pohled pak věnoval DOMINICOVI, když si všiml, že se pohnul a sedl si na kámen blíž k němu. Pozvedl obočí, prohlížejíce si ho.* Ale jo, když mi vzpomínky zrovna nedělají naschvály, dá se to. *Kývl, vzápětí se tomu ovšem uchechtl.* Asi je to baví, celý den jsem kvůli nim úplně marný a roztěkaný. Třeba v práci jsem dnes málem popletl inkousty. *Uchechtl se opět, zavrtějíce nad sebou hlavou, než se zlehka škodolibě ušklíbl.* Ale ten klient se choval jako idiot, možná bych se aspoň pobavil.
*Dominic otočil na HIRAMA pohled, a jak si všiml, že si cigaretu nezapálil zapalovačem ale, no, ničím, bylo mu jasno a jen se usmál. Pak naklonil hlavu ba stranu.* Ach, to nerad slyším. Ale máte pravdu v tom, že vzpomínky dokáží být ošklivé, vlezlé, a ještě k tomu tak nějak i nežádoucí, třeba když jste upír a zalíbí se vám vlkodlak, ale kvůli dlouholetému, podvědomému boji máte chuť toho vlka pak nakonec rozervat, než aby se vám líbil. Jistě, znám to, o čem mluvíte, proto je nejlepší si pak provětrat hlavu. *Usmál se, a sám vydechl taky kouř.* Tetujete? *Optal se jej pak s úsměvem, když tam HIRAM, popisoval, co se mu stalo.*
*Spokojne sa pletie všetkým pod nohy napriek tomu, že je jeho kostým teraz súčasťou smutnej povery o zvieratách. Lóni tomu neveril. Ako prvé nebol zviera, iba mal zvieracie prvky, nakoľko sa jeho telo rozhodlo o tieto pri vývine, a po druhé v skutočnosti ani čierny nebol. Bola to len farba na jeho pieskových vlasoch. A zrejme ako najdôležitejšie mu priesiel fakt, že si nevedel predstaviť, ako by tak rozkošné zvieratko dokázalo niekomu priniesť šťastie, keďže jeho hruď sa pri pohľade na nich vždy zaplní hrejivou radosťou.* Len tvoja, ty môj roháčik. *Zasmeje sa a ako sa zastavia, pohľadí Tanoiovi jeden roh na jeho maske. Potom sa už pustí do jedenia, ale sám jedlo takmer vypľuje, keď vidí Tanoiov výraz. Mal totižto chuť sa rozosmiať a baviť sa na tom, ako sa chlapec tváril. Musí sa na moment pozrieť inam, aby sa upokojil a prehtol, keďže Tanoiova tvár v Lóniho očiach nabrala až radioaktívne zelenkavú farbu.* Toalety sú potom tam. *Ukáže opäť k tomu otvoru v stene miestnosti, a spokojne sa pustí do menšieho koláčika. Na jednej strane nerozumel, prečo je jedlo na spoločenských akciách také malé, ale na druhú stranu mal možnosť toho viac ochutnať. A Lóniho brucho plesalo radosťou.*
*Pozvedla na něj překvapeně obočí a usmála se.* No tak to abych si sebou vzala zásoby krve miláčku, jinak mě budeš pak muset domů odnést. *Zasmála se a natiskla se němu o něco více, než se jen tajemně zazubila.* Neloudám se, to ty se nějak táhneš, asi ten alkohol viď. *Dobírala si ho teď na oplátku ona, načež se jen uchechtávala. Měla dobrou náladu a bylo to znát. Celý večer si neskutečně užívala.*Pokud budeš chtít, tak moc ráda s tebou půjdu na všechny, bude aspoň sranda a zase si to dokonale užijeme. *Mrkla na něj a dál s ním tančila a užívala si to naplno, než se k němu opět přivinula a vdechla jeho vůni.* Te amo mi amore. *Zašeptala mu do ucha.*
*Remi se zasmál.* No to si vezmi, a pokud si nevezmeš ty, tak ti ji vezmu já, přece víš, že u sebe stejně od doby, co se s tebou důvěrněji znám, nosím krev. To mi připomíná, ještě máš? Mám tu, co ti chutná. *Zavrněl, naklonil se k jejímu uchu a sdělil jí skupinu její oblíbené, než se odtáhl a usmál se.* Já se neloudáaam, jen vidím všechno dvojmo, ale nějak už se to ustaluje, tedy, alespoň myslím, že se to ustaluje, vypadá to tak. *Ušklíbl se Remi, než si ji přitáhl do své náruče.* Na všechnyy? tak jo!! Já ti do té doby seženu nějaký hezký oblek, něco na sebe, co by se hodilo. Budeme ladit, neboj see! *Vypískl. Pak si ji ks obě přivinul, než si spokojeně opřel čelo masky o tu její.* I já tebe, mrtvolko. *Usmál se Remi, než se od ní zlehka odtáhl, jen proto, aby si ji otočil v otočce, pak si ji ale přitiskl blíže a rozhlédl se.* Hm, ale já mám hlad, jdu na chlebíčky. *Mrkl na ni, a utekl ke stolům.*
*Přitom, jak jí šeptal do ucha, jen spokojeně zavrněla.* Ne, já už nemám, všechno jsem to vypila s tím silným alkoholem, ale děkuji, vezmu si pak do tebe. *Zašeptala a koukla na něj, než jej dál poslouchala a u toho se bavila a tančila, když jí pak její slova opětoval zpět, jen se sladce usmála, chtěla ještě něco říct, ale to už byl Remi u občerstvení a Aless tam zůstala stát sama, načež jen pobaveně zavrtěla hlavou a odešla z parketu posadit se na nějaké volné místo ke stolu. Svoje boty už ani nehledala, tušila, že je už stejně někdo vzal, ale tak nějak jí to bylo jedno. Dala si nohu přes nohu a sledovala dění kolem sebe.*
*Remi jí s úsměvem kývl na souhlas, zběžně zkontroloval to, že placatku v kapse u košile skutečně měl a když si to potvrdil, tak se podíval na Aless, bujaře jí zamával přes celý parket, pak si vzal talířek na který nabral hned několik chlebíčků, vrátil se ke stolu, kde seděla i Aless, posadil se k ní a jal se do toho je jíst. Sem tam se rozhlédl kolem sebe, sem tam na Aless.* Takže, asi pak ke mě a zítra prospíme den, ale jsme rád, že jsem sem šel, zase, moc se mi to tu líbilo. Ještě, než půjdeme, si ale pořádně zatančíme, dobře? *Uculil se, a pak jí podal svou placatku s krví, aby si mohla nalít do pití, nebo se prostě jen napít.*
*Samozrejme, že si Tanoia iba robil srandu z tej čiernej mačky, Lóni je jeho zlato, skutočné, jagavé a nefalšované zlato, ktorého cena sa nedá vyčísliť nikdy, nikde, ani celým vesmírom. Chce sa Lónimu ihneď vrhnúť okolo krku, prilepiť si svoje líce k tomu jeho a poriadne ho vyobjímať.* Moja. *Zopakuje nadšene a jemne si poskočí, v hĺbke neveriac, že to hovorí a predsa je to tak, keď mu to ešte aj samotný čarodej odsúhlasí.* A ja mám mačky najradšej. Tak ako všetky ostatné zvieratá. Ale teba… *Hodí na Lóniho detsky zamilovaný, šťastne vysmiaty pohľad.* …Teba mám najradšej úplne najviac. *Dokončí a vtisne chlapcovi veľký bozk, než jeho pozornosť pritiahne misa s nejakým sladkým nápojom.* /V tom by sa dalo kúpať a Lóni by bol z toho sladký ešte iným spôsobom. A všetko to zlížem./ *Napadne mu, ale to, ako sa mu krúti svet do rôznych tvarov a farieb, jeho nápady sa teraz v jeho mysli dlho neudržia. Radšej sa vráti k jednohubkám a ďalším jedlám.* /Remi je zvyknutý jesť ľudské jedlo. Ak ho budem jesť častejšie, určite si môžem aj ja zvyknúť a nebudem za anorektika alebo podivína na akciách alebo v spoločnosti, že vôbec nejem./ *Napadne mu a je odhodlaný túto stávku vyhrať.* /Ja ti dám storočné telo./ *Napadne mu, pobavene prižmúri oči a zaradom si začne brať do rúk malé jedlá v ponuke, dáva si ich do úst a prehĺta bez toho, aby skoro požul. Čím kratšie to bude mať v ústach, tým lepšie.* Mhm… *Zahmká, akoby chcel chlapcovi v kostýme čiernej mačičky ukázať, že je to výborné, aj keď vôbec nebolo a svet sa mu krútil o to viac.* /Kombinácia krútenia sveta a jedenia ľudského jedla nie je dobrý nápad./ *Prebehne mu hlavou pred tým, než ho pri asi desiatom drobnom koláčiku napne. Zhlboka sa nadýchne a hodí na Lóniho psie oči.* Do zajtra? *Opýta sa, hrajúc nenúteného, ale vo vnútri si vzdychne, aj keď sa nechce vzdať a ani to neurobí, kým jeho telo nezačne protestovať.* /No, som zvedavý aký trest mi vymyslí./
*Překvapeně koukala na muže, který začal mluvit něco čemu sotva dokázala prozumět.* Běžte sám *Odmítla jeho ruku a nadále se k tomu nevyjadřovala. Nechápala důvod a dost se jí to ranilo, jelikož ona nic za celou dobu nijak zvláště nepocítila. Po tomhle zážitku si vzala své věci a rovnou se vydala pryč z plesu. Na to, co mělo být krásným večerem se dokázalo během chvilky změnit na potupu a blbý nápad. Chris se nejspíš ani neukázal. Chvilku přemýšlela, jestli mu napsat sms, ale vlastně nebyl důvod. On za ní nepřišel, tak měl jistě jiné důležité věci na práci a nehodlala ho rušit. Zamířila si to rovnou domů*
*Sledovala lidi kolem a jen se usmívala, než se pak k ní přidal i Remi.* Souhlasím, že den bude nejlepší prolenošit. *Mrkla na něj a vzala si od něj placatku s krví. Chvíli přemýšlela, zda si dát ještě i alkohol, ale nakonec to nechala ta a napila se jen čisté krve. A že hlad měla velký, když vypila celý obsah. Pak jí zavřela a podala jí opět Remimu.* Děkuju a s tím tancem, to beru, to je moc dobrý nápad. *Pronesla a dál koukala kolem, čekajíc, až Remi dojí svoje chlebíčky, které už z části byly trochu ujedené, ale nad tím jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Ač si původně na vzpomínky spíše zastěžoval, nakonec se tomu uchechtl. Stále to bylo něco svým způsobem kouzelného. Navíc pozitivní pro něj bylo, že když něco takového stále zvládal takto prožívat, jeho emoce nebyly ani zdaleka otupené. A zjevně momentálně nebyl jediný takový. Lehce se pousmál, načež UPÍROVI věnoval pohled. Byl rád, že mu neznámý rozuměl. Vlastně mu z části kradl slova z úst, když tedy počítal první polovinu jeho procítěného povídání. Druhé rozuměl, ovšem nic konkrétně takového by zažít na svoji kůži nemohl. I čaroděj se po chvíli svezl dolů, konkrétně tedy na zem a svoji masku si k sobě přitáhl, dal si ji do klína a přikývl.* Přesně tak. *Usmál se, načež do sebe opět vdechl nikotin a posléze vydechl kouř.* Už nějaký ten rok. A co vy? Co je vaše povolání?
*Remi ji ale přeci jen tak nějak obezřetně a opatrně sledoval, měl o ni strach. Viděl, jak rychle to do sebe kopla a pak si povdechl.* Mi amore, je čas jít má milá, vidím ti to na očích a tak nějak, jak se na tebe koukám, jak jsi to rychle zpracovala, že máš hlad. Tak prosím, co kdybychom šli domů, a odpočali si? U mě se najíš a bude to zase v pohodě. Já si to užil i tak, nebude mi to vadit. *Mrkl na ni, ale už jen jak mluvil, zněl vcelku nekompromisně. Pak tedy vstal, natáhl k ní ruku a usmál se.* Zavoláme odvoz a jedeme, ano? *Zavrněl.*
*Dominic se na HIRA podíval, a jako odpověď mu jen pokynul hlavou a pousmál se. Potom se podíval před sebe, na hvězdné nebe a spokojeně zavrněl.* To musí být hezké, nebo tedy, chci tím říct, že určitě tedy nemáte na kreativitu nouze, co? *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* Já byl původně kovář. *Zasmál se.* Ale čas, doba a to, jaks e ubírá celkový svět, mne nakonec naučilo novému povolání, jsem teď tedy programátor. Věnuji se jedničkám a nulám, tvorbě webů, fór, a podobně, umělé inteligenci a občas i nějakým průlomům do dat, jak je to třeba prostě. Takže počítače. *Obeznámil jej.*
*Zachichoce sa ako mladé dievča, ktorej sa práve chlapec priznal, že ju ľúbi...alebo ako niekto z poriadne nahúleným mozgom. V oboch prípadoch sa Lóni teší, že ho má Tanoia najradšej a hneď za ním sú mačky a zvyšné zvieratá sveta. Prišlo mu to krásne. Prišlo mu to správne, a hrialo ho to na hrudi pod prsnými svalmi.* Aj ja mám rád mačky. Ale teba ešte viac. *Prizná sa mu nevinne, a naďalej spokojne vyžiera všetko na stole, k čomu sa dostane. Aj keď bol chudý ako palička, keď sa ho to chytilo, dokázal zjesť aj veľa. To však objavil až teraz, keď mal k poriadnemu jedlu aj pravidelný prístup, a párkrát Zachariemu vyžral celú chladničku na posedenie, načo sa doslova dostal do kómy z toľkého jedla. Je však ťažké jesť, keď váš priateľ vyzerá, že o chvíľku všetko vráti späť na taniere.* Nikto ťa nenútil, ty si to sám navrhol. A áno, do zajtra, až keď vyjde slnko. *Žmurkne naňho nevinne, a ďalej sa spokojne pchá, načo Tanoiovi ponúkne bobuľku hrozna. Nevedel, či to jeho žalúdku uľaví, alebo sa to ešte zhorší.*
*Podívá se na ni a přokvýne.* Viděl jsem spoustu zvěrstev, mě jen tak nic nerozhodí. *Mykne rameny, ale věnuje jí ještě jeden pohled.* Ale asi to vědět nepotřebuju.*Ujistí ji, že se nemusí namáhat mu něco vysvětlovat s tím, co plánuje. Proto jde se napít. Tím jí dává možnost se zamyslet. Vypije skleničku sampasnkého a koukne se na ni, když stáhne masku zase dolů.* Chtít se s něčím sveřit a mít něco s čím se světřit je rozdíl. *Podotkne jen tka mimochodem a pak přejede prsty po masce.* Víš, co... já stejně už asi půjdu. *Poví a masku si sundá a na tváři se mu objeví další maska, jen spíše škraboška. Tu masku co měl předtím dá Gwyn.* Dělej si s ní co jen chceš. *Myken rmaney a dá se na odchod.* Díky za doprovod, zatím se měj. Když něco zjistíš dej mi vědět. *Mávne na ni než se orzejde z ruin domů.*
*Konečně se lehce zvesela usmál a přikývl.* To ne no. *Dá DOMOVI za pravdu, načež se zlehka opře o zeď za sebou a zamyslí.* A i kdyby mi na chvíli dala papa, hned ji zvládnu najít. Je přece všude. *Pověděl a zaklonil hlavu, zatímco cigaretu nyní pouze držel v ruce. Pohledem zkoumal oblohu nad sebou.* Jo, to je docela velký rozdíl. *Zlehka se zašklebil. Od kovu k počítačům, je to docela velký skok na jinou stranu. Jiná trasa. Ale proti gustu.* Nicméně pokud vás to baví, tak proč ne. Taková práce je důležitá. *Uznale kývl. Ačkoliv on si s webem už poradit zvládl, snadno si dokázal vzpomenout na to, jak se vztekal při jeho vytváření.* Hlavně když pomyslím na to, jak dlouho mi trvalo vytvořit web ke svému byznysu. *Poškrábal se na bradě.* Fíha..to bylo nervů v koši! Už nikdy víc. *Uchechtl se.* Ale co bych neudělal pro to, aby ty stránky vypadaly přesně podle mých představ.
*Dom se uculil a kývl.* Jo, to máte pravdu. Já nejak, když zrovna nesedím na síti, tak čtu, nebo sepisuji, nějaké sice nesmysly, ale taky čerpám z toho, co j tak nějak všude kolem nás.* usmál se, a pak se na něj podíval.* Jsme Dominic. *Usmál se přátelsky a natáhl k němu svou ruku, pokud ji HIRAM přijal, tak mu ji stiskl a usmál se, pokud ne, chápavě ji stáhl.* To mi povídejte, ale no, ono jak doba jde, nějak mne to naučilo. *Usmál se na něj.* Myslím si, ale, že víte, o čem mluvím, pokud tedy mluvím o tom, jaks e doba hýbe a rozvíjí. *Zasmál se zlehka.* Ach ano, věřte mi, když jsme s tím začínal, tak jsem trpěl tak nějak stejně. To bylo vyčerpaných nervů, rozbitých noteboků a podobně, takže tomu rozumím. Ale jsem rád, že jsem vytrval. *Usmál se.*
*Poslouchala ho a chvíli mlčela, než si povzdechla.* Večer to byl krásný a naprosto úžasný, užila jsem si ho jak už dlouho ne, ale máš pravdu, že mám větší hlad, než jsem si myslela. *Pronesla tiše a koukala na něj, než se ho chytila za ruku a vstala.* Tak tedy asi půjdeme, zavolám Jeffa, ten pro nás přijede, stejně je tady někde poblíž. *Pousmála se a stiskla mu ruku, načež se oba vydali z plesu pryč. Když došli ven, konečně si sundala masku a z malé tašky vytáhla mobil, ze kterého hned zavolala Jeffovi, aby pro ně přijel, když pak domluvili, tipla mobil a koukla na féra.* Bude tady za deset minut. *Pousmála se.*
*Remi kývl na souhlas, byl rád, že upírka souhlasila, nechtěl o ni mít starost, aby se náhodou ještě něco nesemlelo. Proto potom, když tedy nakonec vyšli ven, jí stiskl ruku, než ji objal. Pak, jak se dostali do větší vzdálenosti ruin si Remi sundal konečně masku a natáhl se k Aless, aby to samé udělal i s tou její. Jakmile jí viděl do tváře, tak se usmál.* Ale ahoj, mi amore, rád tě zase vidím. *zasmál se, než se konečně sklonil, aby jí políbil. U toho spokojeně zavrněl.* Jo, večer byl fajn, ale tohle mi chybělo. *Usmál se na ni. Pak, když konečně dojel jejich odvoz, Remi nasedl, počkal až tak udělá i Aless a společně vyjeli.*
*DOMOVI věnoval zvídavý pohled.* Dáte mi někdy, pokud se znovu setkáme, něco z toho přečíst? *Optal se. Zajímalo ho to. Rád podporoval každý typ umělce, takže třeba i spisovatele, zlatníky, šperkaře, hudebníky. Zkrátka každého, obzvláště pak, když se mu výplod jejich fantazie opravdu zalíbil.* Hiram *Ruku přijal a potřásl si s ním, načež si tu svou pak znovu přitáhl k té svojí. Nato přikývl. Hold čas šel dál a vše měnil. Taky si na to musel zvyknout, což udělal i rád. Dost mu to zpříjemnilo práci.* Jistě, vím o čem mluvíte. *Odvětil, načež opět cigaretu přiložil ke svým rtům. Namísto potáhnutí se ovšem zasmál.* I rozbitých notebooků? No nene, to musela být velká škoda. Není to přece nic levného. *Zlehka se zašklebil.* No tak to gratuluju, takže žádné rozmlácené notebooky už nehrozí? *Pozvedl jedno obočí v dalším úšklebku. Rád si takto ze všech utahoval, aspoň mu to zlepšovalo náladu.*
*Překvapeně se na HIRAMA podíval, ale pak se usmál.* No, jasně, rád. Vítem, tuhle otázku mi ještě nikdo nepoložil, takže jo, budu rád. *Usmál se na něj a přikývl. Když mu ruku přijal, uculil se.* Hiram. Dobře. Směl bych navrhnou tykání, když už známe jména a ještě k tomu budete číst má díla? *Usmál se na něj. Pak se zasmál.* No, to víte, bylo to divoké, těžké roky učení, ale zvládl jsem to. Teď si dokážu nějaký křáp i opravit, takže je to v pohodě. *Usmáls e na něj Dominic a pak naklonil hlavu na stzranu.* Ale jo, je to super, jsem za to za vše rád, za to, kam jsem se dostal. *Mrkl jedním okem a i on si popotáhl z cigarety.*
*Natalie se rozhodla zmizet z toho dusna davu a nadechnout se svěžího nočního vzduchu. Když vyšla ven a chtěla se zhluboka nadechnout ale zakašlala z kouře cigaret, poté se znovu lehce nadechla čistého vzduchu a koukla se po zdroji toho nehorázného pachu. Uviděla povědomého mladíka z jejich konverzace a vysokého muže vedle něj. Vydala se za nimi aby si popovídala s novými lidmi* No to je milé překvapení! *Usmála se na něj (HIRAMA) a pak se podívala na muže (DOMINICA), který stál vedle něj* Chvilku jsem si myslela že jsem vstoupila do kuřáckého salónku. S kýmpak jsem měla tu čest mluviti předtím? Smím znát jméno? *Upravila si masku tak aby ji seděla na obličeji lépe a koukla na oba muže před ní s velkým úsměvem* Jestli jsem vás vyrušila je mi to líto, tady nikoho neznám a ráda bych si našla nějaké nové lidi k povídání!
*Nevie posúdiť, či práve porovnanie s mačkami znamená, že by ho mohol mať Lóni najradšej na svete a vo vesmíre, tak ako má rád on jeho, ale je príliš zhúlený na to, aby sa na to teraz pýtal, napriek tomu, že vie, ako veľmi má jeho čarodej rád mačky.* Ďakujem. *Prenesie nadnesene a dáva si do seba ďalší koláčik, z ktorého sa mu skrúti Lóniho tvár do podivnej farebnej bublinky.* Nebol si pred chvíľou čierna mačka? *Opýta sa ho a nahlas sa rozosmeje, až mu venuje pozornosť niekoľko osôb okolo a keď zbadá pred sebou bobuľku, trochu mu pripomína bobule, čo sa dajú zohnať vo Faerii, ale na miestach, kam ešte chlapca nezobral na výlet, čo plánuje urobiť postupne, keď začnú spoločne poriadne preberať alchýmiu s ukážkami.* /Lóni bude milovať, aká bohatá je Faeria na všetky možné druhy života, všetko akoby to dýchalo. Dýcham teraz?/ *Napadne mu a začne sa sústrediť na bobuľu medzi Lóniho prstami.* Hrozno. *Zaznie z jeho úst, akoby to Lóni nevedel, prevezme si ju od neho a hodí si ju do úst. Oči sa mu rozšíria a nadšene sa hodí okolo Lóniho ruky.* Je to dobré. *Zvolá a začne oberať hrozno zo strapcov na tanieri.* Aj keď vo veľkom množstve… *Nespokojne zamručí, ale aj tak to požúva a je rád, že prebil tú hnusnú chuť. Nakoniec nechá chlapca pri stole a vytratí sa niekam medzi ľudí, aby predsa len zašiel za niekým, kto rieši hudbu.* Mohol by som objednať pesničku? Niečo veselé? *Zvolá a chytí náhodného človeka za ramená, hľadiac mu prosebne do očí. Keď dostane pozitívnu odpoveď a ozvú sa tóny piesne, celý parket sa mu skrúca a nakoniec vylezie na nejaké prázdne vyvýšené miesto.* Prosím, chytajte ma, skáčem. *Zvolá na nejaké osoby pod ním a dostane ľakavú odpoveď predtým, ako sa tam naozaj hodí. A neúspešne, ledva ho zopár rúk pribrzdí, že pád na zem nie je práve najtvrdší, ale končatiny si aj tak poriadne odrie.*
*Trochu nechápavo sa pozrie na svoju ruku, aby sa uistil, že sa mu ochlpenie ešte nezmenilo, ale stále bolo všetko pekne čierne. Vyzeralo to na ňom inak, než bol zvyknutý, ale bolo to tam.* Stále som čierna mačka, trdielko. *Odpovie, aby ho uistil. Kusne sa do pery, keď si chlapec začne bobuľky hádzať do seba, a necháva ho, aj keď na ňom znovu badá, že je zelený. Otočí sa, že by teda našiel aj niečo ďalšie, čo by mohol Tanoiovi ponúknuť, keď mu oči padnú na miniatúrne burgery. Takmer kompletne zabudne na okolie, keď si do jedného zahryzne, a preto si hneď nevšimne, že mu jeho priateľ zmizol. Že by už odbehol na záchod? Dostane zlé tušenie, a tak sa tam vydá. Našťastie ho zastaví ešte pred dverami to, že Tanoia niečo zakričí do davu, než sa cez neho prepadne, až aj Lóni započuje tlmivý dopad. Začne sa oredierať cez ľudí, čo okolo neho stoja, a rýchlo si ho vyloží na seba. Jednu jeho ruku si vyloží na ramená, a začne ho staviať na nohy.* Ach, si sa mi zašpinil, ty môj truhlík. Radšej poď, umyjeme ti kostým pri umývadle. *Usmeje sa naňho láskyplne a začne ho odtiaľ ťahať k toaletám, kde má v pláne zamieriť k umývadlám, aby si navlhčil utierky, a trochu mu zotrel špinky z oblečenia, a uistil sa, že sa nezlámal.*
*Dopad nebol práve príjemný a zatočí sa mu svet so všetkými bytosťami naokolo, vidiac Lóniho ako svieti spomedzi všetkých.* Anjelik. *Zašepká nahlas a rozosmeje sa. Nechá sa vytiahnuť na nohy, ale pomáha mu pri tom.* V poriadku, zlato. *Ubezpečuje ho, keď kráča vedľa svojho priateľa, jemne o neho opretý. Chce dvihnúť ruky a zakričať, že to bolo sakra zábavné, aj keď ho nikto nechytil.* /Asi z toho robím viac zábavu, než by som mal. Je to ples, nie párty./ *Napomenie sa a vojde na záchody, kde si omyje tvár, než mu jeho mačací chlapec pomáha a tak sa na neho díva, kým môže, kým si nezačne prezerať svoje odreté ruky a kolená, jemná bolesť mu pulzujúc na daných miestach a je mu to jedno. Stiahne si Lóniho hneď za zadok hlavy do bozku, jemne ho zatlačiac k umývadlu, jeho jazyk stále s chuťou hrozna.* Ako poďakovanie. *Prenesie šťastne a detsky, veselo si zatancuje na mieste bokmi, siahne k opasku a vytiahne odtiaľ znova miešok s rebou.* Dáš si so mnou? *V jeho očiach žiadosť a láska, siahne dnu a vyfúkne trochu prášku Lónimu do tváre, než si sám šňupne, odloží to a radostne čapne chlapca za ruku.* Poďme tancovať. *Navrhne a začne sa zbierať z toaliet znova von.*
*Naklonil hlavu do strany a na DOMINICA se vřele usmál.* Rád podpořím dalšího umělce. *Zmínil nejprve, načež zaluskal, aby se mu v ruce vzápětí objevila vizitka, kterou upírovi vedle sebe předal.* Prosím, dejte mi vědět, když budete mít čas. *Pověděl. Následně nadšeně přikývl. Byl rád, že tykání nemusel hned nabízet on.* Samozřejmě! *Odvětil zvesela, potáhl z cigarety a vydechl kouř, zatímco se tiše se zakuckáním zachichotal.* Super, když něco poseru, mám kam jít. *DOMOVI věnoval pohled, usmál se. Tohle setkání mu fakt zlepšilo náladu. Náhle sebou však ucukl.* /Že by další, koho omrzelo dění v sálu?/ *Pomyslel si a pohlédl se tím směrem, odkud další hlas zazněl. Byla to ta upírka, do níž předtím vrazil.* Teď už ano..Hiram, těší mě. *Ač původně moc nechtěl, nakonec vstal, aby si dívka nemusela kleknout, a podal jí ruku, aby si s ní mohl potřást.* Za mě je to v pohodě. Co tobě, Dome? *Ohlédl se za zmíněným.*
*Dominic se na HIRAMA usmál a pak kývl na souhlas.* Jistě, dám vědět, vlastně, to si můžete vzít toto. *Uculil se, ze saka vyndal jednu svou vizitku a podal mu ji. Byla na ni jak jek jeho jméno, tak adresa. Pak se zasmál.* Ano, ano jistě. *Pronesl spokojeně, hledíc na čaroděje. Potom ale jeho pozornost upoutala příchozí upírka. Dominic se usmál, počkal, až si podá ruku s HIRAMEM potom vstal. Hned se musel pousmát nad tím, jaký výškový rozestup je s dívenkou dělil. Oproti němu byla skutečně drobná. Pak se ale pousmál.* Ne, nebude mi to vadit, jistě že ne. *Zavrněl a i on natáhl ruku k upírce před sebou.* Jsem Dominic, také mne těší. *Usmál se na Natalii a jemně ji pokynul hlavou.* Taky potřeba se provětrat? *Usmál se na ni.*
I já tě ráda vidím, tvoje sladká tvářička mi chyběla. *Pronesla s úsměvem a polibek mu vřele opětovala.* V tom máš pravdu, i mě tohle chybělo a těšila jsem se jen na to, až si ty masky sundáme. *Uculila se a ještě jednou jej políbila, než se pak oba odebrali k autu, do kterého nasedli. Pozdravila Jeffa a už chtěla říct, že pojedou k Remimu, ale to se jí v tašce rozezněl mobil, zvedla to a chvíli o něčem mluvila, než se pak omluvně podívala na Remiho. * Nebude ti vadit, když pojedeme k nám do vily? Em zase dělá problémy a musím jí usměrnit. *Povzdechla si a kývla tedy na mladého upíra, který se nakonec i s oběma rozjel k Aless do vily.*
*Zahreje ho u srdca, keď ho nazve jeho zlatom. Začínal si všimať, že ho vlastne stále prirovnáva k niečomu drahocennému alebo až nadpozemsky dokonalému. Nevedel, či teda Tanoiovi nevadí, že on mu ešte nič také nevymyslel, ale keď... Lónimu sa páčilo jeho meno, a chcel používať to čo najviac sa dalo. Chcel ho vyslovovať, šepkať do vzduchu, kričať do okolia, vzdychať do férového ucha...ale chcel v tom všetkom práve jeho meno, jeho pomenovanie. Lóni vlastne ani nevedel, že férovia majú ešte iné meno, ich pravé meno. Keď si ide umyť tvár, Lóni sa obzrie a opatrne mu odstráni masku, ktorú mu na tvár vráti, len čo sa osuší, aby mu schoval identitu. Sladko sa do bozku usmieva, ako keby ho prvýkrát niekto za jeho život pobozkal. spokojne mu to opätuje, načo sa uistí, že je skutočne znovu upravený.* Toto ako poďakovanie s radosťou prijímam. *Šepne mu, ako sú si blízko.* Dám si...iba sa mi už nehádž z pódia na zem, dobre? *Požiada ho a poslušne vdýchne všetko, čo sa mu dostane pred tvár, aby na prášku nemíňali. Tentokrát už pocit jýchnutia nepríde, a tak si chlapca popadne za ruku, a stiahne ho na parket, kde si vezme jeho ruky do tých svojich, a začne sa krútiť dookola, kým mu na tvári hrá úsmev.*
*Tiež sa na Lóniho usmeje blízko pri jeho tvári a vybozkával by ho ešte omnoho viac a omnoho intenzívnejšie, no chce si to nechať na čas, ktorý spolu strávia doma.* Dostaneš ešte viac potom. *Prenesie a veľmi sa na to teší. Keď vdýchne ďalšiu dávku, privrie oči a poriadne sa nadýchne, keď otvorí oči, zrkadlá sa prelievajú do seba a pôsobia nekonečne.* Skákať z výšky dnes už nebudem. *Ubezpečí ho poslušne.* /Nie z pódia, ale pri tanci áno./ *Pomyslí si nadšene a cíti v hĺbke svojho vnútra, že hrozne túži po tom, aby Lóni miloval tanec rovnako veľmi ako on sám. Jeho krásny čarodej ho drží za ruku a cíti ju stokrát viac, keď sa ťahajú späť na parket.* Začínaš sa zlepšovať. *Pochváli čarodeja, jemne mu stlačí ruky a znova ho zatočí s rukou nad hlavou, ako si Lóni na začiatku prial, pretože sa mu to páčilo. Tancuje s chlapcom a vôbec si nevšíma všetko ostatné naokolo, ani to, že sa okolo nich mohlo mihnúť viacero známych tvári, prekrytých maskami. Nevníma nič krajšie než to, čo stojí a tancuje rovno pred ním.* /Čarovný./ *Behá mu hlavou a akoby mu vnútrom rástli ťahajúce sa rastliny a napĺňali ho najpríjemnejším šteklivým pocitom. Istý čas ešte tancujú, ale postupne začne niekoľko osôb odchádzať a tak sa vytrhne z akéhosi zamilovaného točivého a farebného tranzu, aby sa obzrel dookola. V žalúdku mu prerába a asi by sa aj najradšej napil vody.* Chcel by si už ísť domov, môj drahý? *Opýta sa nežne a trochu spomalí, aby mu Lóni mohol odpovedať bez námahy.*
Už teraz sa neviem dočkať na potom. *Prizná sa mu, nakoľko mu jeho bozky prišli niekedy viac omamujúce než drogy, ktoré mu ponúkol. Boli omamujúce, ale zároveň zbystrili jeho vnímanie, takže féra vnímal ako keby bol vytvorený len na to, aby poznal každý kúsok jeho tela.* Dobre, ďakujem ti. *Vydýchne si, nakoľko chcel liečiť, ale ešte sa to nestihol začať učiť. Ale vedel, že len čo sa zlepší v základoch mágie aj alchýmie, toto bude ďalšia vec, ktorú sa bude učiť, aby mohol liečiť aj on féra. Sladko sa smeje na tom, ako sa sppolu vykrúcajú na ich malom mieste parketu, dokonca pákrát zatočí aj on féra, aby mu to oplatil. Ale po pár hodinách tancovania cíti únavu vo svoich nohách, ešte keď bol ráno v práci.* Asi už áno. *Vydýchne si spokojne vytancovaný, a oprie sa o férovo rameno, keď sa spolu vydajú von. Ako vyjdú z ruin, dá im obom dole masky, a celú cestu dáva pozor na Tanoiu, kebyže mu náhodou ostane zle.*
*Natalie přikývla a potřásla s DOMINICEM. vzhlédla k němu nahoru* Je mi potěšením. Hirame a Dominicu. Jmenuji se Natalie. Nebo Nat *Usmála se na ně a posadila se na kámen aby si na chvíli sundala své střevíce s podpatky a povzdechla si úlevou* Nenávidím tyhle boty ale je to formální.. *Rychle schovala své nožky pod šaty a držela své boty v rukou. Byla to velká ulévá když cítila studeny vzduch na svých znavených nohách* A Ano, uvnitř je tak dusno až bolí tam dýchat! Musím říct že tento ples je velice..plný..první ples a tolik hostů.. *Z ušlechtilé Natalie se stala na moment stará dobrá Nat, která mluví někdy až moc* Takže. Jak si to tu užíváte vy pánové? *Na Moment se Zakoukala na DOMINICA než se posadila zpříma a pohlédla na oba dva*
Aj ja. *Súhlasí šťastne a pohladí ho po líci, dostávajúc sa na miesto medzi ľudí udržiava rovnováhu a ani si neuvedomuje, keď tancujú, koľko času ubehlo. Zrejme dosť veľa, keďže po zastavení sa vidí na tvári svojho priateľa, že už je unavený, a on sám začína viac cítiť svoje telo - odreniny, ktoré si bude musieť vyliečiť, keď prejde efekt drog, žalúdok a líca, ktoré ho začali pobolievať z toľkého usmievania sa.* Tak poďme domov. *Prenesie potichšie a poberie sa pomedzi ľudí s Lónim pri svojom tele, nechávajús hudbu pomaly ale isto miznúť v pozadí, ako sa spolu vzdiaľujú. V polovici cesty aj pomaly prestávajú účinkovať drogy, ale namiesto toho príde prekvapivé napnutie, keď sa rýchlo vzdiali od Lóniho, aby ho nezašpinil, a prehne sa v páse, keď sa trochu pozvracia, cítiac tú jednohúbku a koláčiky, ktoré do seba napchal. Otrie si ústa a spolu s Lónim sa dostanú domov, kde sa ihneď ide napiť poriadného pohára vody a ospravedlňujúco sa na svojho kocúrika usmeje.* Tak.. a je to. *Prenesie s prehrou v hlase a mykne plecami, než k nemu prikročí a uloží si čelo na jeho rameno, oddychujúc a užívajúc si, že už sú doma spolu.*
*Od DOMINICA si s úsměvem vizitku převzal a strčil do kapsy. Nato se u nich zjevila i upírka (NAT), do níž předtím vrazil, když zrovna v sále nedával pozor. Se sdělením svého jména si s dívkou potřásl rukou, než se otočil na UPÍRA s otázkou, která mu byla kladně zodpovězená vzápětí.* Máš dlouhé šaty, kdyby sis vzala kecky, asi by si toho nikdo nevšiml. *Podotkl se zašklebením, načež se uchechtl.* Kdybys měla puchýře, nabídl bych ti jejich vyléčení, ale to by nakonec bylo zbytečné. *Pověděl pak. Upírům se přeci jen rány hojily samy a hodně rychle. Hlavu následně naklonil do strany, načež jí pokýval.* Zažil jsem i horší. *Zmínil, zatímco se ohnul dodatečně ještě pro svoji masku. Během tohoto činu o kámen tipl cigaretu.* Za mě to ujde, konečně..ale asi už půjdu. Chce se mi docela spát. *Pověděl zamyšleně.* Asi? Zkrátka se už necítím tolik nabitý energie, ač se mi nálada o něco zlepšila.
*Dominic se na ni podíval, usmál se a pak jí pokynul.* Moc mě těší Natalie, a věřím vám, že to musí být nepohodlné. *Zasmál se Dominic a pokynul mladé UPÍRCE, než se nakonec podíval jak na HIRAMA, tak i na ni.* Mohl bych i vám nabídnout tykání, NATALIE? *Optal se jí z galantním úsměvem. Pak se zamyslel.* Ach ano, no, já si občas taky musím udělat pauzu od lidí, ale jinak si to užívám jak jen to jde, má milá, díky za optání. Vy si to užíváte dobře? *Zavrněl spokojeně.* Je to váš první ples? Co jsme pochopil? *Podíval se na NAT. Pak akle otočil pohled na HIRAMA a pokynul mu.* Bylo ale moc super tě poznat, doufám, že se ještě někdy uvidíme, alespoň při předání toho psaní. *Uculil se na HIrama a pokynul mu hlavou.* A jsem rád, že je ti lépe, ono, pozitivní energie je důležitá.
Samozřejmě, že si můžeme tykat, *přikývla s úsměvem na HIRAMA, zatímco si zpátky nazula své boty a elegantně se uklonila.* Bylo opravdu skvělé tě poznat, Hirame. Doufám, že se někdy zase potkáme.. *Pak se věnovala svým botám s nádechem humorného komentáře* A co se týče těchto krasavic, dodají mi na výšce pár centimetrů navíc. Z mých 169 centimetrů udělají něco kolem 175, což je pro mě rozhodně výhoda. *Zasmála se lehce, odrážejíc radost z momentu. Úsměv na ní rostl každou minutou, jak si užívala společnost obou pánů.* Ano, byl to můj první ples, a musím říct, že to je nezapomenutelná zkušenost! Maturitní ples jsem nestihla zažít, takže tohle je fakt super..
*Když se oba UPÍŘI bavili mezi sebou, Hiram si zběžně zkontroloval, zda má všechno - vizitku, masku a mobil, který byl celou dobu schován v druhé kapse jeho kalhot. Nechtěl pak odejít a znovu přijít s tím, že něco důležitého ztratil.* No, snad se spíše potkáme někde, kde si nebudu muset dávat pozor na jazyk. *Zazubil se na NAT a poté pohlédl na podpatky v jejích rukou, když se řeč opět týkala jich.* To chápu. *Kývl. Sám nebyl zrovna nejvyšší, ale moc se za to nestyděl a ani mu to nevadilo, dokud mu to tedy neznemožňovalo dát někomu facku.* /Teď je o jednoho takového míň../ *Pomyslel si. Vzpomínky na jeho dobrého kamaráda se mu opět vmísily do hlavy.* Jistě. Uvidíme, kdo se stihne ozvat dříve. *DOMINICOVI věnoval vřelý úsměv.* Tak, bylo mi ctí vás oba potkat. *S tímto odstoupil od obou dál, vytvořil si portál a hned po tom, co oběma zamával, jím prošel.*
*Bob se na starší upírku podívá a usměje se. Je to milý úsměv, co není vůbec milý. Sleduje ty dva a hodí do sebe další sklenku.* Hmm... to pití je fajn. Skvělé, že jsem zvolil správný lektvar.* Zazubí se a sáhne do kapsy. V ruce má rúžový okvětní lístek.* Oh, to jsem zapomněl, že v tohle obleku mám. Heliogabalova růže. Prokletý předmět, který se sám rozmnožuje a dusí své oběti.* Řekne a strčí ji zpátky do kopsy.* Škoda že nevím jak se aktivuje.* Zasměje se a podívá se na TAYE.*
*Dominic se ještě podíval na čaroděje, než se na něj usmál, zamával mu, a pak se otočil k Nat.* No, a jak se vám líbil? Jste s ním spokojená, nebo by mohl být lepší? *Zajímal se a pak se zasmál.* Já jsem tedy byla na plesu před hodně, hodně, hodně lety zpět, ale i toto se mi líbilo. *Zavrněl spokojeně, než si ji sjel pohledem a pak se uculil. Vypadala mladě, dost mladě na to, aby nespustil své balící hlášky a techniky. Proto to nechal tak, a jen se na ni jemně pousmál. Pak si přešlápl z nohy na nohu a zadívals e na NATALII.* No, pokud nejsi úplně na odchodu, myslíš, že bych ti směl nabídnout ještě tanec? *Optals e se zájmem, nasadil si masku zpět a už před sebe natáhl ruku a zlehka se ohl v pase, čekajíc, zda jej přijme a nebo odmítne.*
Ano, líbil se mi tento ples. Ten výraz znám... Neboj se, nejsem tak mladá, jak si možná myslíš. Trochu jsem uvízla v těle puberťáka, ale jinak mi je jednadvacet, *pousmála se a elegantně si oprášila své šaty, než se k němu otočila*Ne, ne, já zatím nikam nejdu, *řekla s překvapením v očích na jeho nabídku, a přestože se na okamžik zastavila, nakonec přikývla a jemně vzala jeho ruku.* Tanec zní dobře, ale musím tě varovat. Nejsem nejlepší, ale základy umím, *dodala, lehce zvedla svou sukni a elegantně se mu poklonila. Pod její maskou se začervenala a k němu přistoupila blíže*
*Mládě lehce znervóznělo a mezi ROBERTEM a upírkou začalo chvíli těkat pohledem. S takovou ho Lila nepustí nikam a i kdyby odporoval, klidně ho zpět do vily odtáhne po zlém. Zmíněná upírka nyní nicméně ČARODĚJE propalovala pohledem.* Bobe, s takovou mě nepustí vůbec. *Pověděl pak mladší upír, hned poté, co k němu přistoupil blíže a naklonil se k jeho uchu. To povídaní o prokletých předmětech se mu zrovna moc nezamlouvalo, hlavně ne teď, kdy to rozhodovalo o tom, zda ho Lila odtáhne domů hned, nebo svolí. Tay se tedy nervózně podrbal na zátylku.*
*Poslouchal ji a usmíval se.* dvacet jedna? No, hádám, že jsi uvízla v té pubertě, kdy tě drží naživu krev, že ano? Nebo, jsme se spletl a mám tu čest s čarodějkou? *Optal se jí s lehkým úsměvem a naklonil hlavu na stranu a dívals e na ní.* Tak to máme stejně. Já uvízl v těle jedna třicetiletého, ale jak jsem řekl, jinak je mi více. *Usmál se na na když přijala jeho ruku a vložila tu svou drobnou do jeho velké, musel se nad tím zlehka pousmát. Pokynul jí hlavou na znamení díku a když se uklonila, udělal to samé.* Pak tedy můžeme jít, mladá slečno. *Usmál se Dominic na NATALII, než si ji tedy odvedl na parket.* Ach, to se nebojím, v pořádku. Nejde o kroky, ale hlavně o to, aby byla zábava, no ne? *Usmál se na ni, a když se odpočítal rytmus, začal tančit.*
*Bobovi zmizí iluze, což trochu značí, že míra alkoholu v jeho těle je poměrně velká. Nejde však o přirozený alkohol, takže nemá reakci, jakou by měl. Vezme svou hůl a zvedne ji.* Oh, to vůbec nevadí. Jsi mé antické umění.* Prohlásí a zazubí se na něj, než majzne upírku po hlavě a vyšle na ni výboj, který by ji měl omráčit. Nechce ji ublížit a pravděpodobně se ji za to za střízliva omluví a donese krvavou bonboniéru, ale nyní jedná trochu víc jako syn svého otce. Než syn své matky. Popadne TAYe a táhne ho sebou.* Měl bys vidět, jak vypadá originál téhle hole, je naprosto úžasná. Taky mám doma vlastního Rasputina a v laboratoři mluvícího hada.* Začne vykládat zatímco ho táhne ven směr Manhattan.*
*Upír sebou jemně ucuknul, když se ČARODĚJOVI zjeví náhle jeho znamení. Nečekal to. Nicméně to ovšem nechal být, nakonec zde ani nebyli mezi civily, necítil je tu. Neměli se tedy čeho bát, aspoň tedy co se tohoto týče. Mladší nadzvedl jedno obočí, zatímco se na ROBERTA díval s výrazem, říkajícím „co se právě chystáš udělat“.* Cože? *Optal se pak nechápavě, než rychle a vlastně úplně zbytečně ucouvne. Ránu totiž schytala upírka, co mu dělala doprovod. Se zasykáním spadla na zem, během čehož se jí udělalo černo před očima. Taylor jí vyděšeně věnoval pohled, než se podíval přímo na ROBERTA, který ho zrovna začal tahat ven z nemocnice. Rozhodl se ovšem mu neodporovat, aby zbytečně neudělal scénu. Jeho slovům tedy jen přikyvoval, zatímco jej následoval.*
*Usmála se, když si všimla kontrastu mezi její drobnou rukou a Dominicovou větší dlaní.* Kdyby to měla být víc zábava tak pustí rock.. *Když se přidali k tanečnímu parketu. Začala s ním tančit a usmála se ale přitom se soustředila na své kroky, Natalie si užívala každý okamžik tance. Sem tam se zasmála ale nemohla si pomoc a zeptat se* Kolik ti je. Jestli to není problém..
*Dominic se nad výrokem NATALIE zasmál.* Rock? No proč by ne, proti gustu...ale jako, znělo by to fajn, no ale slyšela jsi, co to hrálo před chvilkou? Myslím, že to byl rok tak 2015, možná dříve. *Zasmál se Dom nad tím, jak se před chvílí na moment změnila hudba, ale nyní hrála zase ta pěkná, plesová.* Rock má něco do sebe. Já tak nějak poslouchám sem tam všechno, záleží asi na tom, jak mi to zní. Ale, jsem takový...no na všehochuť. *Uculil se, a v jednom z dalších korků si ji otočil v otočce, přitiskl k sobě a poté zase odtáhla tančil dál. Pak se na ni potutelně usmál.* Hádej, maličká. *Usmál se.*
Ne neslyšela, A všehochuť říkáš? To jsme si víc podobní než se zdá.. *Zasmála se a když se přiblížila k němu lehce znervóznila. Zamyslela se a odpovědela* Hm...vypadáš na třicet možná víc? Kdo ví mezi upíry *Lehce ho škádlila a naposledy se zatočila se a když píseň skončila zakoukala se na něj na moment než si povzdechla* Děkuji za poslední tanec. No teda můj první... *Uklonila se mu a usmála se na něj*
*Dominic se spokojeně uculil a mrkl na ni.* No, ono je důležité, nebo, ne důležité, ale takové hezké najít krásu ve všem, a tak by to dle mne mělo být, aby se dodržela nějaká ta...jak to říct...ach ano, harmonie. *Pronesl. Když pak tipla jeho věk, tak se zazubil.* Ach ano, jednatřicet, v tom věku jsme uvízl, ale jinak za několik měsíců oslavím svých 199 let. *Zavrněl spokojeně. Jak pak tance skončil, stejně se uklonil i on jí, ještě se natáhl pro její dlaň a pokud se mu nevytrhla, tak jí jemně vtiskl na hřbet polibek. pak se ale narovnal a usmál se.* No, kdyby jsi si někdy chtěla jen tak pokecat o hudbě, a nebo zajít na sklenku oblíbené skupiny, tak tady. *Natáhl se k ní s vizitkou v ruce.* Moc mne těšilo, maličká. děkuji za milou společnost. *Zavrněl Dominic, než se nakonec ztratil v davu. Zamířil mezi hosty nakonec pryč, večer to byl hezký, ale on měl doma ještě práci, kterou musel udělat.*
*Natalie se usmála a když našla svou tak říci chůvičku odešla s ním a přitom se koukala na tu vizitku, kterou ji dal s úsměvem. Doprovod se na ní podíval a optal se jestli si to užila* Ano..velmi.. *S doprovodem vedle ní pomalu odešli směrem k vile*
*Ples bol u konca. Noc plná tanca a zábavy tak skončila s prvými slnečnými lúčmi, ktoré dopadli na ruiny. V okamihu tak zastala hudba a čarovná sála sa stratila, akoby tam nikdy ani len nebola. Posledný účastníci sa tak objavili v priestoroch starej nemocnice, ktorá sa im rozpadala pod drahými topánkami. Už však mohli zložiť masky a predstaviť sa po mene čo dovtedy možné nebolo. Možno všetko malo svoje výhody a nevýhody.*
*Překvapeně vezme masku, kterou jí čaroděj podal a sevře ji v prstech. Sklopí na ní pohled, aby si ji prohlédla. V paprscích měsíce se krásně leskla, ale víla ji nechtěla kvůli penězům, spíš jako ozdobu. A teď ji měla, bez jakékoliv snahy. Beze slov na čaroděje zvedla pohled a přikývla.* Bylo mi potěšením, *promluví Axelovi již do zad a sleduje, jak mizí v davu. Gwyndolin opět sklopí hlavu k masce a slabě se zamračí. Něco se ji mihlo hlavou, ale slabým zavrtěním to nechala zmizet. Ona ještě odcházet nechtěla. Postavila se bokem a čekala, dokud akce neskončí. A když se tak stalo, iluze kolem ní se rozplynula a ona tak zůstala mezi ruinami prorostlými rostlinami. Konečně ze své hlavy sejmula masku a mohla se tak nadechnout čerstvého vzduchu. Chvíli ještě postávala na místě, ale nakonec se přeci jen sebrala a s maskami v rukou zmizela.*
*Bylo už po setmění, když se Aless dostavila do svých garáží, kde nasedla do jednoho ze svých aut. Dneska večer práci neměla, ale tedy pokud se jejího byznysu týkalo, ale jednu schůzku přece jen měla, soukromou. Už pár dní hledala někoho, kdo by jí a Remiho oddal, až se jí pod ruky dostal kontakt na jednoho čaroděje, který na to měl licenci, a proto si s ním telefonicky domluvila schůzku, po schůzce pak mohla cestu zakonči u svého snoubence. Oděná do černých kožených kalhot, rudého korzetu, bez ramínek a kožené bundy se svými krátkými vlasy upravenými na lehký rozcuch vyjela ze své rezidence a mířila na danou adresu. Cestou si broukala nějakou melodii, která já vyhrávala z rádia, zatímco se řítila ulicemi dál a dál, až po nějaké době zastavila na parkovišti. Vypla motor, vystoupila a cestou ke vchodu ještě zamkla auto.* /Hm, tak jdeme na to, snad to bude v pohodě./ *Prolétlo jí myslí, když mířila nahoru. Po pár minutách už stála u dveří a zazvonila.*
*Byl ve svém "pracovním" bytě, jak nazýval ten na Hudson Yards. S výhledem na řeku a luxusními výškovými budovami kolem. Upřímně víc praferoval ten na Upper East Side, protože mu víc připomínal ten dům, co vlastní v Londýně. Mělo to větší charakter. Ale jen byl k soukormým účelům. Laždopádně dneska musel zůstat v tomhle bytě, protože měl schůzlu s upírkou. Teda dle toho co pochopil, že se chce sejít až po setmění. Proto si otevřel víno a nalil si při čekání a koukal se z okna. Na sobě jako vždy měl oblek a kalhotys košilí. Když se ozve znovek tak odloží skleničku a jde otevřít.* Zdravím, hádám že vy tu jste na tu schů...Ah! *Tepteve až když si uvědomí, kdo stojí před dveřmi tak se zarazí a tiše vyjekne. Hlavně, když si ženu prohlédne. Protože to je Victorie. Ta Victorie, o které si myslel, že se jít zbavil. Vezme první věc co vidí, což je rozprašovač na rostliny a kouzlem to vymění za svěcenou vodu.* Co tady děláš Victorie? *Sykne k ní a drží rozprašovač jako pistoli.* Tohle je plný svěcené vody, jestli neodejdeš Victorie tak se to nebojím použít!
*Aless stepovala za dveřmi, čekala, až se někdo uráčí a otevře jí a když se tak stalo, nasadila úsměv a už se nadechovala, že něco řekne, ale zarazila se, když ve dveřích stál čaroděj, se kterým se měla sejít a v ruce držel rozprašovač.* Nejsem Viktorie. *Zamručela a sjela si jej pohledem, přičemž pak nespouštěla pohled právě z toho, co držel v ruce.* Za prve se jmenuj Alessandra, volala jsem ohledně dnešního setkání a za druhé vůbec netuší, kdo je nějaká Viktorie. Asi jste si mě s někým spletl, protože já to nejsem. *Zamračila se a lehce naklonila hlavu na stranu.* Takže bych byla ráda, kdyby jste tu vaši ehm zraň dal pryč. Myslím si, že tohle není nutné. *Opět nasadila úsměv a sledovala ho. Přece jen nechtěla pocítit na vlastní kůži svěcenou vodu, kterou v tom měl.*
*Axel se pochybovačně na ženu před sebou díval. Stále s urkou nepřáhlou tak, aby klidně mohl zmáčkout rozprašovač. Axoliv cukne obočí při jejích slovech.* A jak mám vědět, že mi nelžeš hm? *Nechtěl se zase zabývat tou Victoriinou posedlostí, kterou si na něm vybudovala. Potkal ji ještě jednou tady v New Yorku, před několika lety a doufal že už ji nikdy nepotká. Že třeba shořela někde na slunci. Teda doufal v [link src="to.Koukne"] se ještě na Alessandru a jde vidět, jak mu v obličeji přeběhne váhání.* POjdte dál. *Naznačí kývnuutím hlavy ať jde do jeho bytu a zavře za ní dveře, ale stále rozprašovač drží v ruce.* Posadte se tam na gauč. *Kývne opět hlavou na gauč a jde se postavit před něj. Rozprašovač si zahákne za opasek skoro jako nějakou zbraŇ a složí si ruce na hrudi zatím co kouká na Aless.* Co upírka potřebuje od čaroděje? V hovoru jste říkala, že se chete jen sejít... *Zeptá se zvědavě, ale stále lehce pochybovačně.*
*Aless pozvedla obočí.* Já nevím, chcete vidět můj řidičák nebo mám dovléct někoho, kdo to potvrdí, že nejsem nějaká ta vaše Viktorie? *Protočila očima a dál jej sledovala, nechápala, proč tak blbnul, vždyť mu své jméno řekla. Byla však ve střehu, kdyby náhodou mu přeskočilo a skutečně tu věc použil. Když pak pokynul, aby šla dál, chvíli váhala, přece jen nebyla si jistá, ale jelikož se dál nic zlého nedělo, brala to jako dobré znamení. Vešla tedy dovnitř a posadila se a pohovku, dala si nohu přes nohu a chvíli se po bytě rozhlížela, než svůj pohled věnovala čaroději.* Jak už jsem řekla, mé jméno je Alessandra, to aby zase nedošlo k nějakému nedorozumění a dostala jsem na vás kontakt. Vím, že jste čaroděj, ale také jsem se dozvěděla, že máte licenci na oddávání. Bylo by možné si vás najmout na svatbu? *Naklonila hlavu lehce na stranu a pousmála se.* Tedy samozřejmě, že peníze nejsou problém. *Dodala ještě.*
*Axel se na ni koukne lehce pochybovačně.* Je vám asi jasné, že falešných řidičáků a občanek já mám tucty že ano? *Koukne se na ni čímž ířká že vlastně je snadné si získat prostě falešnou identitu. Ještě pro takové bytosti jako jsou oni. Nechá ji, ale nakonec projít ikdyž si stále drží rozprašofvač blízko u ruky, na jeho pase. Nechá ji mluvit, aby mu řekla o co se jedná.* Licenci na oddávání? *Zeptá se a pak se rozvpomene.* /Ach ano vlastně ano./ To je docela...nezvyklá žádost. *Uzná s pokýváním hlavou.* Předpokládám, že to bude podsvěťanská svatba. *Zeptá se, aby se ujistil a vykouzlí si svůj diář.* Kdy plánujete svatbu? *Začne listovat ve svém diáři. Od té dony co zase byl Nejvyšším čarodějem začal mít opravdu v diářích plno.*
*Upírka jen protočila očima.* To sice ano, ale i tak bych nefalšovala svoje jméno, když už tak věk, aby to nebylo tak nápadně, že je mi tolik a vypadám jinak. *Ušklíbla se a dál mladíka sledovala, přece jen, i on jí stále sledoval s rukou na rozprašovači.* Ano licence na oddávání, tedy pokud to je stále nějak aktuální. *Optala se, ale když jí potvrdil, že ano, usmála se.* A přesně tak, je to podsvěťanská svatba, takže jít a chtít normálního oddávajícího by nebylo zrovna na místě. Asi by to moc nepochopil. *Ušklíbla se a když se trochu uvolnila, opřela se i když ve střehu byla tak nějak stále.* Svatba by se měla konat 10. listopadu, takže tak nějak za měsíc, pokud to počítám správně. Měl byste čas, nás oddat? *Zeptala se.* Ale ještě než se nějak závazně domluvíme, ráda bych věděla, jaká je cena.
*Axel se slabě ušklbne nad jejími slovy.* Divím se že nefalšujete i své jméno. Já to bohužel dělám, když zůstáváte na jednom místě déle bohužel člověk musí měnit jména. *Mykne prostě rameny a pak jen mykne rfmaney.* Je pár let stará ale není to jako třeba test na Covid co vám po třech dnech řeken že není aktuální. *Zasměje se lehce a pak přkývne.* Jistě, myslel jsem si to...Rozumím. Je málo oddávajících v podsvětě, ostatně moc lidí se nechce... uzavírat manželství když vám je přes sto a víc. Je to rarita upřímně. *Nakrčí slabě nos a pak listuje ve svém diáři.* A asi večer toho 10. listopadu...*Kouke se na ni.* Mám tam na desátého volno, takže asi nebude problém...*Našpulí lehce rty a vačaurje is propisku a začne si psát.* Poplatek je 130 dolarů, stejně jako za oddání na úřadě pro civily. Nejsem zloděj. *Koukne se na ni.* Ale budu rád když budu pozván pak na zábavu do čehož se počítá i jídlo a pití. *Zazubí se na ni.*
To je sice pravda, ale momentálně mi stačí moje jméno, zase na nějakou dobu, než se třeba vymění, ale to bych teď předbíhala. *Zazubila se.* Ovšem neříkám, že nemám připravené falešné doklady, kdyby na to už přišlo. *Mrkla a rozhlížela se kolem, přičemž jej poslouchala, než svůj pohled opět věnovala jemu.* Tak řekněme, že já a můj budoucí manžel nejsme zrovna pár jako každý jiný. Jsme dost odlišní… hm dalo by se říct, že ve všem, takže svatba v našem ohledu je naprosto šílená věc, ale oba jsme svým způsobem šílenci, takže se asi není čemu divit. *Pokrčila rameny a dál se usmívala, když slyšela, že bude mít čas.* V tom případě se tedy můžeme domluvit, budu jen ráda, že jsem někoho sehnala a pokud se týče peněz a následně oslavy, tak v tom nevidí problém. Určitě jste na oslavu zván o tom není pohyb, mimochodem, nemůžeme si tykat? Tohle to vykání je jak z dávných dob. *Uculila se.*
Záleží na tom co děláte...Předpokládám, že jako upír asi nemůžete být zrovna jak to říct....Veřejná osobnost. *Koukne se na ni. Pak si kouzlem, telekinezí, přinese skleničku vína, která mu padne do ruky a napije se.* Jsem dost starý na to, abych viděl i prasata létat, věřte mi..Nějaká podsvěťanská svatba mě nijak nepřekvapí ať už je šílená jak jen chce. *Mávne nad tím urkou, orpavdu, za svůj život viděl už spoustu věcí.* Jo můžeme se domluvit jen chci 50$ jako zálohu před svatbou a zbytek mi dáte potom. *Koukne se na ni a pak.* Asi preferuji raději vykkání. Teda dokud řešíme obchod. Na svatbě si můžeme potykat. *Pousměje se na ni.* A pokud je to vše...*Nazačí jí, že může jít.* A omlouvám se za tohle...*Zvedne rozorašovač a položího na místo.* Vypadáte uplně stejně jako moje šílená ex...*Ušklíbne se.*
Ne veřejně známa osobnost určitě nejsem, i když mnoho vlivných lidé moje jméno zná moc dobře, už díky tomu, čím se živím, ale to je už věc jiná, a ne nejsem žádná eskortní služba. To je, abych uvedla na pravou míru. *Pronesla na vysvětlenou, jelikož se jí nejednou stalo, že si tohle někdo myslel, než řekla, co skutečně dělá.* Tak prasata vám budou létat tak maximálně pečená do úst na svatbě, když to zařídíme, ale rozumím, co myslíte. I když překvapí váš, že se budou brát upír s vílou, co se dřív se ještě nedávno chtěli zabít? *Uculila se a prohrábla vlasy, než na jeho odpověď o vykání přikývla.* V pořádku, beru na vědomí. *Dodala jen a z kapsy bundy vytáhla 50 dolarovou bankovku, kterou mu podala.* Tady je záloha a zbytek tedy pak, mimochodem, přesnou hodinu a místo konání, vám ještě upřesním telefonicky, pokud to nevadí. *Pomalu se postaví a koukne nejdřív na rozprašovač a pak zase na něj.*Budu to brát jako vtip, ovšem jsem ráda, že jste to nepoužil, asi bych vám nepoděkovala. *Ušklíbla se.* A to vážně vypadám tak moc stejně jako ona, že jste se tak lekl? Nic proti, ale skoro to vypadalo, že to s vámi sekne.
*Axel potlačí smích, tichý ale pobavený. Hlavně protože Alessandra vypadá jako Victorie, která právě byla Kurtizána, což byl kdysi takový víc fancy název pro eskort.* A co děláte pokud tene nejste eskort? *Zvedne táazvě obočí. Hodilo by se mu ted mít další kontakty když je opět Nejvyšším čarodějem.* /Mohl bych se zeptat Kaie jestli by nevyměnil Queen za Manhatan hmmm.../ *Pak se tiše zasměje.* Dobrá snad teda opravdu budou létat do huby. *Zasměje se a pak se na ni koukne a zakroutí hlavou.* Víc by mě překvapil vlkodlak a upír. *Mykne prostě rameny jako kdyby se nic nestalo. Byl to fajn opravdu by jej víc překvapil vlkodlak a upír.* Děkuji. *Vezme si zálohu a strčí si ji do kapsy a pak přikývne.* Dobrá, předpokládám že to hdue ale večer...*Odtuší.* No to teda nepoděkovala. *Odsouhlasí a pak se na ni koukne.* Jako věrná kopie. Až moc věrná. *Porhlédne si jí a po zádech mu proběhne mráz.* Byla dost psycho. *Našpulí lehce rty.* Zvláštní vědět, že po světě běhá někdo se stejnou tváří co? *Uchehcrne se a doprovodí ji ke dveřím.* Uvidíme se tedy na svatbě. *Pousměje se na ni a počká zde Aless odejde nebo má ještě něco na srdci.*
Řekněme, že vlivným lidem a nejen jim, ale i podsvěťanům dodávám potřebné doplňky k uvolnění. Především ze stínového trhu a samozřejmě, nějaké vlastní experimenty, které se ujaly a staly se docela oblíbenými. Jednoduše řečeno pohybuji se v drogovém světě. *Pousmála se a když zmínil, co by ho překvapilo, jen pozvedla obočí.* Tak to ano, to by bylo asi největší šílenství, ale naštěstí, to není náš případ. *Zazubila se a jakmile mu došlo, že obřad bude skutečně začínat k večeru, souhlasně přikývla.* Ano, tak nějak to určitě bude, ale jak jsem řekla, ještě to pak upřesním. *Pomalu se vydala ke dveřím, poslouchajíc ho, jak vyprávěl o jeho bývalé přítelkyni, načež se pak jen uchechtla.* Pokud je až tak přesná kopie, nedivím se, asi bych se zachovala podobně. Doufám, že se nehodlá vrátit, přece jen potkat někoho, kdo vypadá stejně, asi není něco, co bych chtěla. *Pronesla s úšklebkem a když došla ke dveřím, koukla na Axela.* Ještě jednou děkuji a ano, uvidíme se až na svatbě. *Rozloučila ses ním, než nakonec vyšla z bytu a odešla.*
*Axel lehce zvedne obočí, na rtech slabý úšklebek u ktrého bylo těžko odhadnutelné co za ním je.* To zní jako něco co by se mohlo do budoucna hodit. Myslím, že si vaše číslo ponechám. *Zazubí se na ni, orpavdu is její číslo nechá a uloží si ho do telefonu. Jeden nikdy neví, na co by se to mohlo hodit, že ano.* Dobrá tak teda mi dáte vědět. *Přikývne a pak myken rameny.* Upřímně, doufám že se neplánuje vrátit. Nejraději bych byl kdyby už...kdyby byla lehce už ne na světě. *Ukšlíbne se lehce.* Tak zatím nevěsto.* ROzloučí se s ní a pak za ní zavře dvěře.*
*Návšteva u Remiho bola síce skvelá, aj večer s Wasom, kedy do neho Was skoro nalial alkohol, bolo to zvláštne a teraz sa aj cíti podivne nechápavo nad sebou samým, ale vydržal to. Návšteva tieňotrhu je teraz tou poslednou vecou, na ktorú má chuť - radšej by zašiel pod strom do Central parku, prešiel sa po pláži alebo si zatancoval a zaspieval na svojej oslave, ale nie je na to teraz možnosť a čas. Naposledy dostal nové požiadavky, plus pravidelná návšteva tieňotrhu kvôli stálym zákazníkom je neodkladná záležitosť a tak sa plahočí mestom, stále žiariaci ako hviezdy, ale jeho vnútro je akési unavené. Keď si však spomenie na to, čo Remi plánuje, že ho pozval na svadbu a že môže so sebou zobrať Lóniho, pre ktorého minule kúpil darček a chce ho vidieť, tak sa jeho nálada jednoducho drží na úrovni akéhosi šťastia. Na tieňotrh dorazí ani nie k večeru. Je dobré pre neho, keď je popri obchode tma a tieňotrh je osvetlený farebnými svetielkami, ktoré rád sleduje, keď čaká. Vstup na tieňotrh pod mostom stále kontroluje predtým, než vojde, očakávajúc, že ho môže niekto sledovať, no táto emócia mu vždy akosi hrá v pozadí jeho mysle aj priamo tam, medzi tými podivne zahalenými, za tajomstvom ukrytými bytosťami rôznych rás, ktoré už len kvôli tomu, že sa tam nachádzajú, môžu pôsobiť nebezpečne. Tanoia si však už zvykol a jeho úsmev na perách je niekedy nevítanou, no typickou črtou, s ktorou prechádza popri ostatných, jemne sa nadvihnujúc na pätách, akoby sa vznášal, sem-tam dvihne ruku na pozdrav niekomu, koho pozná, svojim kolegom z biznisu. Keď sa posunie hlbšie do temnejšej časti, ihneď si ho odchytí mladá žena, ktorej kože však pôsobí ako krepový papier. Keby sa jej dotkol, má pocit, že sa rozpadne na prach.* Máš to? Daj mi to. *On sa na ňu prívetivo usmeje, siahnuc do vaku, zatiaľ čo je nechtami zakliesnená o jeho pažu a ryje mu do nej dieru.* Nemám celý večer! *Jej hlas je akýsi chrapľavý, nezdravý, skoro akoby ju večne v hrdle drhli hlieny a ona si potrebuje každú chvíľu odkašľať, ale nejde jej to. Keď konečne vytiahne to, čo od neho žiada a podá jej malý priesvitný balíček, ženy s nervami v koncoch balíček vytrhne z jeho rúk a trasľavo ho začne rozbaľovať, otočiac sa mu chrbtom a miznúc niekam preč. Sťažka si vzdychne.* /To bude ešte zaujímavé./
*Axel si to mířil na Brooklynský stínový trh. Hlavně po tom co mu řekl Anthony, jeho kamarád z Británie, tak se rozhodl jít prozkoumat co je na tom pravdy na New Yorském trhu. S dobrými kontakty člověk mohl sehnat prý pravou stélu a dokonce i nějaký nový výtvor jako rukavice co by měly zeslabit účinek adamasu. Axel si to představoval jako chňapky do kuchyně čím se chytá horké nádobí. A navíc potřebuje jít na ten trh i kvůli Tam-Linovi, který se stále neozval a Axel potřebuje ty bylinky. Jen co dorazí na stínový trh rozhlédne se a nezávazně se pustí do řeči s nějakými prodejci. Kouká se po tom co prodávají ptá se je na to a tak dále.* Tanoia říkáš? *Zeptá se jednoho z prodejců když zmíní ty bylinky.* Dobrá díky. *S těmi slovy se Axel rozejde dál po trzích hledat onoho mladíka. K večeru v New Yorku začínalo být chladno a proto se Axel oblékl tepleji. Bunda a plné boty. Ruce si schová do kapes od budny a když přijde na místo kde by měl mít ten mladík tak si všimne muže.* Zdravím ty jsi Tanoia? *Zeptá se jej a prohlédne si ho.* Prý umíš sehnat nějaké věci co nikdo jinej sehnat neumí. *Zvedne tázavě obočí.* Potřeboval bych sehant tyhly férské bylinky. *Vytáhne papíry s několika druhy rostlin. Skleněný anýz, Snový břečťan, Eminamon a Dešťový ořech. Poměrně netypyické rostliny, které spíš zní jako koření než něco co by člověk drogoval. Hlavně protože to není na drogy ale na jednu mast. A jelikož jsou to jen férské byliny tak se nedají sehant jen tak kvůl své netypičnosti.*
*Ďalší zákazníci chodia v nepravidelnosti, až ho trochu frustruje myšlienka, že tam dnes strávi viac času, než by chcel. Svoje čakanie aspoň skracuje myšlienkami, pesničkami a sem-tam odpočúva cudzie rozhovory. Byť díler a k tomu nezaneprázdnený každú chvíľu je výhodné, dajú sa nazbierať zaujímavé informácie. V istý moment, keď sa približuje k jednej dvojici, ktorých rozhovor ho dostatočne zaujal, aby chcel vedieť viac, osloví ho istý muž, ktorého meno nepozná ale odniekiaľ mu je známy. Milo sa na neho usmeje, ale je to rýchly úsmev.* Áno, to som ja. Teší ma. *Uzná a úprimne sa mu zahľadí do očí a síce majú od seba s mužom väčší odstup, musí sa k nemu priblížiť, aby si od neho prebral zoznam a pozrel doň. Všetky tie rastliny, samozrejme, pozná, čítal o nich a aj s nimi pracoval, alebo skôr experimentoval. Zamyslene pozrie na muža pred sebou spoza mihalníc.* Zohnať viem rôzne veci. *Prenesie najskôr tajomne a potom sa jemne usmeje, jeho oči trochu zatienené.* Koľko? *Znie jeho otázka. Na účel sa pýtať nebude, nie je to jeho záležitosť. Len nech mu muž povie cenu a množstvo, o ktoré ho žiada. Podľa toho bude vedieť určiť, ako chce vyjednávať.*
*Zdá se že narazil na toho správného muže. Který vypadá no...jako víla. Tak étericky pěkný až Axel z toho musel nakrčit nos. Čím hežčí víla tím více zkažená a žákeřná mysl. Byly jako takové ty amazonské praleskničky, čím barevnější a hrásnější tím jedovatější.* Super mě taky těší. *Kývne k němu ani se nepředstavuje, protože to to zatím není podstatné. Drží si od něj dost velký odstup ale natáhne se k němu s papírem, kde má všechno co potřebuje.* Skvělé. Ten břečťan musí být co nejčerstvější, pokud by to šlo tak bych byl nejraději za celou rostlinku i s kořeny, aby šla přesadit. *Poví a pak máchne rukou a na papíru se objeví i kolik čeho. Anýz čerstvý 15g, Břečťan celá rostlinka, Eminamon sušený 25g, ořech 5ks.* Vše je na papíru. *Kývne k němu a pak se rozhlédne.* Dealer Tam-Lin za tohle chtěl 200 dolarů, sto před a sto potom. *Navrhne.* Jsem si jistý, že dokážete match prices. *Zvedne tázavě obočí a vytáhne peníze. Dvě padesáti dolarovky a ukáže mu je.* Mimochodem jestli Tam-Lina uvidíte tak mu řeknete, ať se do New Yorku nevrací jinak ho to bude pěkně bolet. /Ten zmetek sebral těch 100 doláčů a zmizel./
*Lóni sa opäť pripravil viac, než mal. Predsa len, nikdy nebolo isté, či vôbec na Tanoiu natrafí, a jeho hlúpy nápad s holubom fungoval len na základe šťastia. Napriek tomu vypekal celý deň, a tentokrát pripravil niečo aj pre seba - koláč s broskyňami - a aj pre toho najúžasnejšieho féra, akého kedy stretol - ovocie síce pomenovať nevedel, ale bolo férske, a to mu stačilo. Aj keď, možno ak by sa pozrel do jednej zo svojich kníh, tak by na svojej otázky dostal odpoveď. Na to si však spomenul až potom, čo si do tašky uložil dve nádobky a zmenšenú verziu prírodne sfarbeného svetríku, v každej na dve poschodia urobený koláčik. S tým sa až moc nadšene vybral na miesto, na ktoré by ostatní chodili len so strachom v srdci. Lóniho však toto sotva trápilo, hlavne keď vedel, kto tam robil, a že bol stále chránený jeho mentorom, u ktorého by si určite nikto nechcel spôsobovať problémy. Pri vchode tak ukázal svoje nádobky, kde musel vysvetliť ich recept, než ho pustili dnu aj s nimi. Odokryl si iba uši, aby sa mu ľahšie zachytávali zvuky navôkol a chodbičkami prechádzal až priveľmi rýchlo, aby si stihol aj pozrieť, čo mnohí kupci ponúkajú. Ale našiel ho, konečne. Jeho tvár sa kompletne rozžiarila, že si prv ani neuvedomil, že vedľa neho vôbec niekto stojí.* TANOIA! *Zvolá naňho srdečne a pridá do svojho už aj tak rýchleho tempa, aby bol pri chlapcovi čo najrýchlejšie. Prudko však zastaví, keď si všímne tváre muža vedľa neho.* Ehm…Axel? *Nakloní hlavu na stranu a podíde zboku k Tanoiovi.* /Tak jeho som tu určite nečakal./
*Sleduje muža a jeho tvár, ktorá odrážala akési negatívne pocity, ktoré voči nemu pociťuje, aj keď nemá prečo. Trochu ho to zamrzí, ale v jeho práci to nie je nič nové.* Pokojne aj s črepníkom. *Odpovie mužovi. Vie, že je čarodej, cíti jeho mágiu, ale nemá to na obchod žiaden význam, aj keby bol kolibrík, tak mu predá, čo požaduje. Sleduje množstvo, ktoré sa na papieri objaví a nadvihne jemne kútiky úst v úsmeve.* Hm, zaujímavé. *Prenesie milo, zloží papier a vloží si ho do vaku.* To si nechajte, ja beriem platbu až potom, ale ak je to takto lepšie pre vás… *Mykne ramenami a práve, keď sa natiahne po dve 50 dolárovky, započuje svoje meno. Otočí tak hlavu tým smerom, zbadá blondiaka s mačacími uškami a jeho tvár sa rozžiari, jeho ústa sa roztiahnu do šťastného úsmevu.* Lóni! *Zakýva mu hneď a už roztiahne ruky, aby ho objal, no keď sa mladý čarodej zastaví a sleduje muža oproti Tanoiovi, trochu sa začervená a vymení si medzi nimi pohľad.* Um, riešime obchod. *Vysvetlí chlapcovi vedľa seba milo a stále sa na neho usmieva, no v rýchlosti sa narovná a pozrie na, podľa Lóniho pomenovaného, Axela.* Stačí vám to zajtra? Dokážem to zohnať dosť rýchlo. *Prenesie, ale jeho oči sú teraz omnoho veselejšie, keď je vedľa neho Lóni. Prekvapuje ho, že sem prišiel a našiel ho tu, ale o tom sa s ním porozpráva potom, keď skončí vo svojej práci celkovo. Nie je veľmi spokojný, že ich niekto na tieňotrhu uvidí spolu, má strach, že Lónimu kvôli nemu niekto ublíži, ale už nie je čo robiť, musí vyriešiť tento obchod. A jeho neutrálne vystupovanie musí ostať tak, ako má.* Viete čo, pokojne mi povedzte, kam to priniesť, nemám problém prísť osobne aj mimo trh. A peniaze, tá päťdesiatka teraz postačí, ostatok mi dáte, ak budete s tovarom spokojný, vyhovuje vám to? *Navrhne nakoniec a jemne sa zahojdá na pätách hore-dolu ako dieťa.*
*Je spíše ostražitý, ostatně jako vždy když má u někoho něco kupovat protože nechce být podveden.* Skvělé, tak prosím. *Pousměje se lehce a pak zvedne obočí.* Je to snad moc? Nebo málo? *Zeptá se překvapeně.* Opravdu nechcete zaplatit předem? Jsem zvyklý že si lidi ve vašem oboru nechávají zaplatit to předu. *Tak teda těch sto dolarů schová zpátky do peněženky, ale překvapeně se koukde, když uslyší známý hlas. Až když mladík přijde tak mu dojde čí to je hlas.* Lóni, ahoj. *Pousměje se na něj a koukne se na ně tak přátelsky u sebe. A koukne se na Lóniho a rty mu naznačí otázku, která se maldému čaroději stejně ozve v myšlenkách.* /Your boyfrined?/ *Koukne se tázavě na Lóniho a pak se podívá na Tanoiu.* Bohatě stačí zítra, čekal jsem, že to bude trvat déle. *Ujistí jej.* /Okay, tak i rychlý servis to se mi líbí./ Potřebuju nějaké bylinky a můj dealer sbalil prachy a zmizel. *Vysvětlí Lónimu a pak se koukne na Tanoiu. A pak se zamyslí.* Můžete to zanést sem na tohle místo ve stejný čas. *Navrhne.* Stejně sem nejspíš půjdu tak jako tak, takže tady. *Navrhne a pak se překvapeně koukne a vytáhne tu padesátku.* Více než vyhovuje mladíku. *Uchechtne se az krroutí hlavou.* S vámi je obchodovat jedna radost. *Zazubí se na Tanoiu, když mu předává padesáti dolarovku.* Co tu děláš ty Lóni? *Koukne se na mladíka.* Netušil jsem, že se teď paktuješ s vílami. *Kývne bradou k Taonoivi, ale nezníto nijak opravhově nebo tak. Spíše jen zvědavě.*
*Takmer praskol od radosti, keď na Tanoiovej tvári videl jeho krásny úsmev. Ani nevedel, či existuje niečo lepšie, než možnosť sa pozrieť do jeho tváre, a vidieť, že ho Lóniho prítomnosť teší. Sám túto emóciu odzrkadlí…než si všimne Axela, u ktorého si práve nebol reakciou istý. Buď mu mohol práve spraviť pred všetkými nejakú lekciu o tom, že vílam sa nesmie veriť, ako sa toho obával aj Tanoia sám, alebo…alebo nevedel. Pozrie teda medzi nich, a vidí, že sa rieši niečo s peniazmi.* /Tak, predsa len som prišiel prekvapiť Tanoiu do práce, toto som mal čakať…/ *Uvedomuje si. Chce Tanoiovi práve odpovedať na jeho poznámku o obchode, keď započuje Axelov hlas v hlave a jeho tvár naberie červený odtieň.* /Počkať, priateľ?/ *Ostane úprimne prekvapený. Síce mal práve teraz chuť Tanoiu vyobjímať, zobrať domov, kde by sa s ním mohol ďalej objímať, a potom mu napchal brucho koláčom…aj keď poznal význam toho slova, nechcel Tanoiu nijako zväzovať. Prial si, aby jeho duša ostávala voľná, ako doteraz.* /Ehm…ja neviem, nikdy sme sa o tomto nebavili./ *Nevie, či si čarodej prečíta jeho myšlienky, ale zároveň tým aj upokojoval seba, že zrejme to bola len prehnaná reakcia. Bol aj preto rád, že kým pokračovali vo svojom obchodnom žargóne, Lóni mal čas si upokojiť hlavu aj srdce. Pohľad Axelovi opätuje, než sa pozrie na svoj dôvod, pre ktorý prišiel.* Chcel som navštíviť Tanoiu. *Povie jednoducho, a radšej sa neprizná k tomu, že preňho niečo napiekol aj vytvoril. Vlastne sa teraz snaží plnú tašku schovať za svoj chrbát.* A nepaktujem s vílami. Tanoia pre mňa znamená… *Pozrie sa víle do očí, a nevie vymazať Axelovu myšlienku z hlavy.* …veľa. Nie je to len pakt. *Rozhodne sa dokončiť nakoniec, aj keď si nebol istý, či odpovedal správne, či jeho otázku pochopil dobre.*
*Mykne plecom nad Axelovou poznámkou.* Nie je to jediná vec, v ktorej sa nepodobám na svojich kolegov. *Odpovie mu jemne a zazubí sa na neho. Vypočuje si ho a prikývne, potiahne päťdesiatku z ruky čarodeja a vloží si ju k ostatným peniazom, ktoré dnes už zarobil.* Takže zajtra, znova tu, budem tu čakať. *Najskôr odpovie Axelovi, aby sa uistil, že sú jasne dohodnutí.* To s vami tiež. *Zaspieva radostne a pohodí vlasmi, keď sa pozrie na Lóniho vedľa seba. Poznámka Axela ho donúti znova mu vrátiť prekvapený pohľad.* /No jasné, to nie je nič nové./ *Pomyslí si a chce sa brániť, ale to už Lóni odpovedá sám. Zachytí jeho pohľad a jemne sa na čarodeja vedľa seba usmeje. Zdá sa mu ale, že konverzácia sa začala dostávať už do osobnejších sfér a nie je si istý, či má právo miešať sa do niečoho takého, ako sú vzťahy ostatných. Mimovoľne natiahne ruku pozdĺž svojho tela k tej Lóniho a chytí ho slabo za prsty. Vôbec nechápe, o čo medzi čarodejmi ide, ale cíti, že jeho líca horia a na jeho tvári hrá jemný, milý úsmev.* Vyhýbam sa tomu, aby Lóni so mnou pakty uzatváral. Chápem, že mi nebudete aj tak veriť, ale… *Najskôr začne, priateľsky vysvetľovať, aj keď sa vo vnútri necíti kvôli tomuto stereotypu vôbec dobre, a potom pozrie na bloniaka, chvíľku si prebieha jeho tvár pohľadom skoro neprítomným a nežným. Keď po sekundách znova pozrie dopredu, v tvári je odhodlaný.* Dávam pozor. *Dodá nakoniec, aj keď má odrazu strach, že za akýkoľvek typ vzťahu s Lónim by mohol byť potrestaný, čo mu sťahuje hrdlo.*
*Axel leche zvedne koutek nahru.* V tom případě si mě napište na list stálých zákazníků milý Tanoio. *Mrkne na něj vesele, protože se zdálo že tenhle obchodník bude schopný a docela diskrétní. Trochu ho společnost Lóniho překvapí, ale nevadí. Napojí se na Lóniho myšlenky, aby slyšel co mu řekne k tomu příteli.* /Ach bože, vy mladí a ty vaše situationship.../ *Protočí nenápadně očima a mlaskne, jako kdyby to říkal nahlas.* Super tak jsme domluvení. *Pousměje se na Tanoiu ještě, když si vyřídí ten bussnies a pak se ne ně tak kouká a neunikne mu, to že Lóni schovová za zády cosi. Axel se na něj koukne takovým tím rodičovským pohledem, že co schováváš. A pak se kukne na Tanoiu a je mu víc než jasné, že od toho "přítele" nebyl moc daleko. Hlavně po tom co od nich od obou slyší.* Sladký...*Poví prostě.* Až mám z tý lásky ve vzduchu cukrovku. *Ušklíbne se na ně. Spíš jen tak lehce škádlivě. * Sice netuším co se mezi váma děje, ale zdá se mi to jako vzah, protože situationship nepodporuju, ale podporuju, pokud se spolu máte dobře a vyhovuje vám to a neubližujete sobě a ani nikomu jinýmu...*Rozhodí rukou.* Jak řekl bůh, pokud nějaký existoval... Milujte se! *Rozhodí rukou až se pár lidí na něj otočí.*
*Ak bol niekedy stratený, určite nebol stratený až tak, ako keď behal očami medzi férom a starším čarodejom. O vzťahoch si len čítal v tom krimi románe, kde bol niekto pre svoju lásku ochotný aj ublížiť. Vedel, že to musí byť skutočne silný pocit, ale hlavne to bolo zväzujúce. O to viac stretný bol, keď muži naďalej pokračovali v predaji, ako keby sa nič nedialo. Bol zo všetkých najmladší, vlastne musel pre oboch teraz byť ako sotva vyliahnuté kuriatko, takže sa cítil priveľmi neskúsený, aby teraz dokázal svoje srdce zastaviť, nech mu tak nahlas nebije v ušiach. Zachytí dotyk na prstoch, a rýchlo si prepletie s férom prsty, aby našiel aspoň nejakú stabilitu. To, že sa Tanoia neodtiahol, a nesnažil sa to nejako zamietnuť, ho upokojovalo.* /Čo ak mi však nechce robiť problémy pred svojím zákazníkom, a potom ma definitívne odmietne v súkromí? Zvládol by som to odmietnutie?/ *Bolesť v srdci mu jasne značila svoje, aj keď chlapec nikdy nepoznal, čo je to láska. Nemohol teda poznať, či ju akurát cíti alebo nie. Axel to však všetko úplne skomplikuje, keď výsledok ich krátkej konverzácie vysloví nahlas.* /Milujte sa? Môže to byť skutočne tak jednoduché? Dokázal by ma Tanoia pustiť k sebe tak blízko, aj keď sa už odo mňa párkrát odtiahol?/ *Axel práve zarazil čarodejovi chrobáka do mysle, ktorý si tam bude spokojne žiť, až ho Tanoia prijme alebo odmietne.* Ja…podľa mňa… *Nevie, čo na to povedať. Teraz mu bolo aj ľúto, že nepoznal ani lásku rodinnej náruče.* Tanoia, necítiš sa, že ťa týmto do niečoho nútim, že? *Chcel sa najprv uistiť, či práve Axel nepokazil všetko, o čo sa tak veľmi snažil. Chcel sa s férom porozprávať v pokoji, niekde ďaleko od očí cudzích.* Ak chceš, môžme odísť niekam inam. *Povie mu jemne, a palcom po pohladí po ruke.*
*Axelove slová ho potešia a nadšene prikývne. Rád si pridá čarodeja, ktorého Lóni pozná zrejme bližšie, do svojho zoznamu stálych zákazníkov. Veľmi rád bude zháňať do svojho tovaru aj niečo iné než drogy a môže využiť svoju znalosť v alchýmii.* /Ukážem vám, že ste si vybrali toho dobrého./ *Pomyslí si a vyzýva sám seba do toho, aby takému čarodejovi splnil požiadavky tak, ako budú obaja očakávať. Veľmi ho k tomu poteší, keď starší nezačne ihneď kričať a protestovať, aj keď vlastne sám nevie určiť, kvôli čomu sa tak obava nejakej negatívnej reakcie. A vlastne ho o sekundu na to prekvapia ďalšie slová, ktoré spôsobia, že sa férova tvár zafarbí skoro so bordova, aký sa cíti prekvapený a zahanbený. S takou tvárou, očami uhýbajúc od Axela, nakoniec pozrie na Lóniho a usmeje sa.* Prečo by som si to mal myslieť? /Nikdy si ma do ničoho nenútil./ *Opýta sa blondiaka sladko a snaží sa neukázať na sebe tú slabosť, ktorou sa Lóni u neho stal. Slabosť, ktorú dlho necítil voči osobe, ktorú prednedávnom spoznal.* My teda, nie sme vo vzťahu, ale… *Nie je si istý, či to zrazu ide povedať alebo nie, aby nepokazil nejaký Lóniho bližší vzťah, no riskne to, aj keď s červenou tvárou.* …ja by som. *No nepokračuje ďalej, zasekne sa pri pohľade do Lóniho očí, hladiac ho naspäť palcom na ruke. Nakoniec pozrie do boku a stlačí Lóniho dlaň.* Chcel by si? *Opýta sa, ale uhýba pohľadom a kýve si pri tom jednou nohou dopredu a dozadu, ako chlapec zo škôlky, ktorý sa rozhodol priznať svojmu crushovi, aj keď si tak naozaj pripadá, keďže ešte nikdy nemal vzťah. Preto je z toho taký zahanbený.*
*Axel se na ty dva tak koukne a přmeýšlí co by měl říct. Jeden rudne víc než ten druhý a netuší co s tím dělat. Jen několikát vymění pohled. Asi tak trochu vytáhl něco co vytahovat neměl a ti dva to nemají ještě pořádně probrané. Axel jen mlaskne a plácne rukama.* No, nejsmíš bych měl jít. Zdá se, že vy dva máte co probírat. *Koukne se na ně a dá se na odchod, ale po pár metrech se otočí.* Vlastně, Lóni. *Ukáže na maldšího čaroděje.* Ztrazil jsem tvoje číslo. *Hodí po něm svou vizitku, která dokonale padne do jeho kapsy.* Napiš mi ho znova. A taky si zajdete na nějaký čajík a koláček a proberte tu svou situationship. *Hodí jim k nohám padesát babek, které může jeden z nich chytit.* Zatím se mějte děcka. Máte moji podporu! Ally! nebo jak se to říká *Mrkne na ně, než se rozejde pryč ze Stínového trhu. Jen si pamatuje, že si zítra musí dojít pro ty věci.*
*Doslova mu hučalo v hlave. Až natoľko, že sa rozhodne si pritlačiť uši k hlave, aby eliminoval zvuky okolia, a mohol sa sústrediť na vlastné city, ktoré práve Axel vytiahol na svetlo z klobúka, aj keď o nich nevedel. Jedno ucho podvihne, až keď si uvedomí, že sa naňho Tanoia pozerá. Prekvapene zamrká, lebo skutočne nečakal nič, čo sa práve odohralo. Od Axela čakal, že ho odtiahne k sebe domov, aby mu Tanoiu zakázal, a od Tanoiu očakával, že sa slušne ospravedlní, a odmietne. A aj keď nevedel, čo vzťah znamená, čo to obnáša, bol si istý, že kebyže teraz odmietne, bol by smutný. Preto nakoniec iba rýchlo prikývne hlavou, ako keby stratil hlas, ale chcel mu svoju odpoveď stále dať. Pevne stisne Tanoiovu ruku. S tým si všimne, že mu do vrecka vojde neznámy objekt a sotva stihne zachytiť, že sa má Axelovi ozvať.* D-dobre. *Dostane zo seba, ako keby ho niekto chytil za hlasivky, a vymáčkol to z nich. K peniazom sa nezohne, lebo má čo robiť, aby nevnímal čisto chlapca pri sebe. Muža po očku sleduje, až dokým neodíde, a voľnú ruku si položí na srdce, ktoré zbesilo búšilo.* /Nikdy som nič takéto nezažil. Ale má to byť takto, správne?/ *Pozrie sa na Tanoiu a priblíži sa perami k jeho uchu.* Mo-mohli by sme ísť niekam do súkromia. Napríklad k tebe? *Požiada ho, a uloží si hlavu na jeho rameno, nakoľko sa cítil, že odpadne. Ak sa toto dalo nazvať ako slabosť v kolenách, lebo ho chlapec neodmietol, tak ju zrejme práve mal.*
*V ušiach mu tepe. Možno sám ani nečakal, čo z neho práve vyšlo, s prekvapeným a ako repa červeným výrazom sklopí hlavu a priloží si ruku k svojim perám. Už sa nekýve hore dolu na pätách, iba hanblivo stojí a v prázdnej ruke si žmolí okraj voľného, trochu ošarpaného svetra. Keď vidí Lóniho pohľad a jeho tón hlasu sa mu zdá nervózny, nevie prečo, ale vydesí ho to. Na rozlúčku so starším čarodejom, u ktorého ani nevníma, čo hovorí, ako mu pulzuje krv v hlave, dvihne ruku na pozdrav a na chvíľu sa s ním stretne pohľadom, ale je potichu. Prvýkrát za dlhú dobu odrazu netuší, čo povedať. Nechá sa pritiahnuť k Lónimu, aby mohol počuť, čo mu chce mladý čarodej povedať a chrbticou mu prejdú zimomriavky. Jemne ho strasie.* /Musím byť ešte v práci./ *Pomyslí si a so strachom sa obzrie medzi ľudí, kde zmizol Axel, či náhodou neuvidí niekoho, kto by tu mal dnes byť. No nakoniec iba narýchlo pozrie smerom k Lónimu, stále ho držiac za ruku, srdce mu bije rýchlejšie a rýchlejšie, ruky ho začínajú svrbieť a odrazu netuší, ako vyjadriť svoje pocity.* Už je aj tak neskoro. *Zhodnotí si nahlas pre seba pri pohľade na oblohu.* /Ďalší zákazníci už neprídu, budu musieť počkať do zajtra./ *Napadne mu a nakoniec sa pohne a jemne zatiahne aj Lóniho rukou, obzrie sa na neho a usmeje sa, síce je to nervózny úsmev a pohľad na blondiaka je pre neho teraz zároveň nádherný a zároveň zobrazujúci niečo, čoho sa bál a stále bojí, odtrhnutý od svojho uvažovania za maskou, keď vtipkuje a rozpráva hlúpe poznámky. Pri každom kroku sa však pri jeho nohách tvoria zelené výhonky kvetín.* Dobre. *Rýchlo prikývne na Lóniho návrh a začne ho ťahať cez Tieňotrh, stále pri tom nekontroluje mágiu a kvety či rastliny sa stále tvoria naokolo, kadiaľ prejdú. Úplne malé, zelené, ešte nerozkvitnuté, jeho chôdza je ľahká, ale jeho srdce ťažké ako hora.* /Čo teraz? Čo mám urobiť alebo povedať? Ja… Toto nezvládnem./ *Hučí mu jeho vlastný hlas v mysli a nedokáže sa ho zbaviť. Má strach. Vie, že niekde v hĺbke už dávno vie meno emócie, ktorá ho k Lónimu ťahá a ktorú pociťuje, ale nahlas sa bojí povedať to. Nikdy nemal vzťah a má z toho des. Desí ho, že to môže všetko pokaziť.*
*Opiera sa o Tanoiu a snaží sa pravidelným dýchaním upokojiť svoje srdce. To, že práve prerušil Tanoiu v práci, mu ani nenapadne, keďže sa stráca sám v sebe. Preto si aj vydýchne, keď aj sám fér uzná, že už je neskoro. Nevie, či to robí preto, aby dal Lónimu aspoň trochu pokoj na duši, že sa akurát presúvajú z tieňotrhu, ale čarodej je za to rád. Necháva sa ťahať, jeho ruka drží Tanoiu tak pevne, ako keby sa mohol hocikedu premeniť na obláčik, a utiecť mu spomedzi prstov. Ledva mu napadne, aby si ešte pred východom schoval svoje uši, nakoľko mu na sekundu padne pohľad na sekuriťáka, a ten mu so sériozným výrazom v tvári ukáže na vrch svojej hlavy. Na moment sa tak sústredí na svoju ilúziu, a sotva ako už idú vyjsť von, uvedomí si, že celú dobu sa za Tanoiom tvorila cestička z kvietkov. Boli malinké, ale vedel, že musí teraz niečo spraviť, aby chlapca upokojil, než prídu niekam, kde budú mať súkromie.* Kam ideme? *Spýta sa jemno, a podíde k chlapcovmu telu bližšie, aby ho opatrne zozadu objal. Hlavu si položí na jeho rameno a zhlboka sa nadýchne vône jeho svetru. Už mu chcel dať svoje darčeky, ale chcel na to všetko súkromie.* Ďakujem ti. *Povie jedine. Ešte sám nevie, či mu ďakuje za jeho dobrotu, alebo za to, že ho neodmietol. Ale celú dobu ho teraz nasleduje ako malé stratené káčatko, plne pripravený na hocičo, čo Tanoia vymyslí.*
/Prečo som poslednú dobu stále taký zmätený? Možno je to moja vina. Snažil som sa svoje vnútorné emócie tak skrývať do seba, že teraz takto vybuchujú a ja neviem, ako o nich rozprávať? Mal by som. Mal. Ale je to ťažké. Lóni je tak krásny, tak čistý…. Ja./ *Premýšľa nad sebou celý čas, kým cíti Lóniho ruku vo svojej dlani, kým vie, že ho nasleduje a môže cítiť jeho teplo a energiu, keď sa dotýka jeho kože. Hlavu ma sklopenú, iba očami sem-tam mihne pred seba, aby ich dostal preč čo najrýchlejšie a aby si väčšina osôb nevšimla, kto s ním je. Nebude riskovať, nechce riskovať.* /Mali sme na to prísť sami. Ešte som nebol pripravený./ *Zdesene mu behá hlavou. Zdá sa mu, že sám si neurovnal v sebe, čo cíti, nestihol to pomenovať, nestihol si upratať v emóciách, aby to, čo cíti voči mladému čarodejovi nebolo ohúrením, ale niečím skutočným a teraz… Teraz o tom bude musieť hovoriť, bude to zo seba musieť vypľuť priamo na tanier.* Tanoia. *Ozve sa zozadu nich oboch. Otočí sa a uvidí muža, na ktorého tiež čakal. Jemne, no nervózne sa na neho usmeje.* Prosím, príď zajtra, budem tu. *Zavolá na muža, čo stojí opodiaľ a hneď pokračuje ďalej k východu.* Ako zajtra, hej… Tan. *Na volanie už nereaguje. Pozdraví sa sekuriťákovi a keď vyjdú von, zastaví a pozrie na Lóniho zvedavým, ale za to vydeseným pohľadom.* Ideme… *Zasekne sa a obzrie, akoby hľadal vo svojich slovách oporu niekde v okolí.* Kam budeš chcieť. *Dokončí a síce je vyšší, necíti sa tak. No aj tak, keď si prejde dlaňou po tvári, nakoniec schytí Lóniho za ruku a síce sa cíti vydesene, zmätene, hlúpo, konečne akosi nemá pocit, že je prázdny a osamelý tak, ako sa cítil posledné roky. Jemne sa na Lóniho usmeje, akoby ho chcem uistiť, že sa nemá čoho báť, že je pri ňom v bezpečí - aj jeho osoba, aj čokoľvek, čo mu povie, každý pocit, tajomstvo či obyčajný fakt. Že sa nemusia báť obaja, pretože Lóni dával najavo mnohé náznaky náklonnosti, neverí si natoľko, že by to mohlo byť z jeho strany opätované v takej intenzite, ako to cíti on. Vie, že Lóni by ho nikdy nevyužil, ale… Vzťah?* /Prečo som to povedal? Určite som to pokazil./ *Vyčíta si, aj keď to chcel urobiť už tak dávno.* Ale poďme odtiaľto… Prosím. *Zašepká potichu a uhne pohľadom, čakajúc, kam chce Lóni ísť.*
*Možno bolo šťastie, že čarodej ešte nevedel čítať myseľ, lebo by už bol stratený kompletne. Namiesto toho sa snaží upratať svoje myšlienky na kôpky, a aj keď to veľmi nepomáha, je siaspoň istý, že by o Tanoiu nechcel prísť, a že by ho rád spoznal omnoho viac, koľko mu to len fér dovolí. A zároveň sa obával, že spraví niečo zle, keďže ešte nikdy vo vzťahu nebol. Sotva zachytí, že na nich niekto kričí, ale automaticky má chuť sa postaviť medzi osobu a Tanoiu, aby ho nikto teraz neotravoval, lebo ho potreboval pre seba. Potreboval sa s ním porozprávať, aby vedel, ako ďaleko môže siahnuť.* /Aj keď som už zrejme aj tak zašiel ďaleko…aj hlboko./ *Jeho myseľ mu pripomenula, že aj keď to doteraz on tak nebral, pre mnohých je niečo tak intímne skutočne záležitosťou súkromia a hlbokých citov. A zrejme to aj začalo platiť o Lónim, nakoľko si za posledné dni ani nespomenul na svojich zvyšných sexuálnych partnerov, ktorých už mal, či už neznáme osoby na Islande, alebo aj Hiram. Nervózne si zahryzne do pery. Začínal sa obávať, že tým možno zraní Tanoiove srdce, ak sa dozvie, že tesne predtým, než sa spoznali, sa ešte rozdával ďalšiemu čarodejovi. S nervozitou pohliadne do Tanoiových očí.* /Vyzerá ešte viac stratený ako ja, zrejme by som sa mal teraz zamerať najprv na neho, a až potom na tieto okolité záležitosti./ *Začne si uvedomovať. Obzrie sa. Sám nevie, kam by šli. Niečo mu ale napadne.* Môžme ísť do Central Parku…a k tebe. Alebo… *Nevie, ako sa môže spýtať takúto otázku.* Nehovoril si, že bývaš niekde v New Yorku? Alebo že tu máš nejaké menšie bývanie? *Zaujme ho. Ani si nepamätá, kde tú informáciu získal, iba o nej vedel, a to bolo všetko. Nechcel teraz féra ťahať do Zacharieho domu, hlavne keď jeho mentor, aj keď má hudobnú túru, tak sa niekedy u seba doma objaví. A určite nemienil riešiť zároveň svoju rozhádzanú myseľ, Tanoiove krehké srdce, a svojho nechápavého mentora zároveň. Už úplne stačili tie prvé dve veci. Opäť Tanoiu stisne vo svojom náručí, aby tým objatím upokojil aj samého seba. Jeho tvár mu stále horela, hlavne keď si uvedomuje, ako veľmi sa to všetko vystupňuje, keď po náhodnom priznaní si lásky preňho ešte priniesol aj darčeky, ktoré všetky vyrobil s láskou vlastnými rukami.* Tak ma zaveď tam, dobre? *Rozhodne za chlapca, ktorému by rád teraz videl do mysle, aby mu vymazal hocijaké škaredé myšlienky.*
Hele pokud máš doma televizi, počítat a mobil, tak auto zvládneš neboj se lásko, budu tam s tebou a všechno tě řádně naučím. *Mrkla na něj a dál jej poslouchala. Jeho slova jí moc potěšila, usmívala se na něj a když oba vyšli z vany, vzala si ručník a sušila se, pak se ale otočila a koukla na Remiho. * Ale vím mi amore, protože já to cítím stejně. *Pousmála se a nahnula se k němu, aby mu vtiskla polibek, pak se odtáhla a vydala se vedle do pokoje, kde se začala oblékat. Když byl oblečený i Remi, počkali na Jamese, kterého mezitím fér zavolal a pak se vydali dolů, kde nasedli a nechali se zavézt k Aless do vily. Cesta netrvala nijak dlouho, takže po nějaké chvíli auto parkovalo už u brány. Upírka zaplatila a pak i s Remim vystoupili a zamířili k vile, ovšem nešli hlavním vchodem, ale obešli dům a sešli cestou až k bráně vedoucí do garáží, kterou pomocí klíče nechala otevřít. Jakmile pak vešli dál, vzala si Alessandra klíčky od svého auta, shodou okolností toho, ve kterém závodili, nasedli a vyjeli ven míříc na jedno prázdné parkoviště v Brooklynu, kde bylo dost místa na to, aby tam mohl Remi trénovat.*
Remi se pousmál. No, očividneě budu mít dokonalou učitelku, myslím si, že to učení půjde samo. ale na druhou stranu, nebudeš mě roztytlovat? Uculil se, když vystoupili na parkovišti a uculil se. ještě si zapálím a pak půjdeme na to, okei? Usmál se na ni a když vystoupila, tak si ji k sobě za pás přitáhl a spokojeně zavrněl. Každopádně,. jak se cítíš, mi amore? Dobře? Zavrněl, hledíc jí do očí. Jak se má, moje malá mrtvolka? Cítíš se mrtvá standartně stejně, nebo standartně jinak? Ušklíbl se a pak jí přejel dlaní po celé délce pasu a naklonil hlavu na stranu.
*Aless se zasmála.* Brouku, ty nebudeš mít čas na rozptylování, věř mi. *Mrkla a položila si ruce na jeho hrudník, když už byli venku. Pak naklonila hlavu lehce na stranu a poslouchala ho, načež se jen culila.* Myslím, že tak dobře, že už mi tak nějak nevadí, když mi říkáš mrtvolko. *Ušklíbla se a pak lehce zvážněla.*Ale abych řekla pravdu, tak se cítím standardně jinak. A za to můžeš ty. *Pousmála se.* Od doby, co jsem s tebou, měníš můj život a především mě k lepšímu. Nevím, jak to děláš, ani nevím, kde se to ve mně bere, ale taková jsem nikdy nebyla. Asi jsem jen prostě neměla důvod, někomu ukazovat pravou tvář, tu hluboko pohřbenou uvnitř mě. Jsem mrcha, vždy jsem jí byla, ale s tebou jsem mírnější a milejší. A opravdu nevím, jak jsi to dokázal. *Koukala mu do očí . Sama se divila tomu, jaká byla, když byla s ním. Veselá, uvolněná, šťastná a milující.*
*Remi ji poslouchala musel se usmívat. ANNaonec si ji k sobě ještě více přitáhl a palcem ruky, jež jí držel za pas jí zlehka pohladil.* Tak ani já nevím, jak se mi to povedlo. Vím ale, že každý to v sobě m. Já, ty, dokonce aji Dragos určitě, prostě každý a všichni,. Asi jsi potřebovala jen takové to popohnání k tomu, aby jsi to nakopla. Protože Aless, ta tvoje hezká, milá stránka, je prostě nádherná. Nádherná a dokonalá, a já ji miluju. Stejně tak, jako miluju tebe. A jsem rád, že taková jsi. Takže, *Zastavil se, uculil se a popotáhl si z cigarety,* Jestli tě někdy napadne se chovat zase jako pojebaná mrcha, tak ti drbnu za ucho, okei? *Zasmál se fér, než ji políbil na čelo, típl cigaretu a pak roztáhl ruce, než je zase svěsil.* Jsem ready, jdeme na toooo!! *Zavískal z vesela.*
*Když vyslovil i Dragosovo jméno, tak jen pozvedla obočí, ale nakonec jej poslouchala dál.* Možná popohnání, možná jen poznat, co je to láska, možná všechno dohromady, co já vím. *Pokrčila rameny a pousmála se.* No prostě máš na mě hodně velký vlil mi amore, děláš ze mě milou a hodnou ženušku, která tě bude zlobit jen v posteli. *Uculila se a políbila ho.* A miluju tě, moc. *Zašeptala, než se pak rozesmála.* A můžu být mrcha alespoň v práci a při závodech? *Optala se jej, než mu pak podala klíčky a mrkla.* Pokud jsi připravený, tak jdeme na to. Nasedat. *Zazubila se a posadila se na místo řidiče. Když tak udělal i on, začala mu vysvětlovat, co je co a jak se co používá, jak má nastartovat, no prostě vše, co by měl vědět.* A teď zkus nastartovat. Hezky pomalu. *Mrkla.*
*Fér protočil očima.* Pokud budeš mrcha, co si proti sobě nepostaví celý NY a rasy, tak jo, ale zkus si nevytvářet moc nepřátel, hm? Co ty na to? *Uculil se a mrkl na ni. Pak nasedl do auta na místo řidiče. Dle Alessiných ukázek si našteloval sedačku, zrcátka, a pak ještě volant a tak nějak, aby se mu sedělo dobře, než se uculil.* Jasně jasně jasně, takže, tohle tohle tohle, ale hlavně ne tohle. Dobře. *Uculil se a jak řekl, tak nastartoval. Auto ale místo toho aby naskočilo tak poskočilo dopředu, než opět chcíplo. S Remim i Aless to hodilo dopředu, než se zastavilo. Remi koukl na Aless jako vyděšené, malé dítě.* Eeeeh, co jsem měl udělat líp nebo jinak? *Optal se.*
Tak jsem to přece nemyslela mi amore. Nechci si nikoho znepřátelit. Ani o to nestojím. To se nemusíš bát, ale jde o to být mrcha, kvůli respektu, který mám. Když budu milá, budou mi srát na hlavu a využívat mě, a to já nechci. Já v tom umím chodit, dobře? *Koukala na něj, byla ráda, že pak se už věnovali řízení. Vždy když to směřovalo k práci, cítila se divně, věděla, že mu to svým způsobem vadí. Proto už to dál nerozváděla. A spíš se věnovala Remimu a řízení. Když viděla jeho pohled, po tom, co jím auto poskočilo, jen se uculila.* V pohodě, nic se neděje, to jsou začátky, než si to ohmatáš a přijdeš na to. Zkus to udělat trochu jemněji a pomaleji a uvidíš, že to půjde. Jde opravdu jen o to zkoušet to. *Usmála se na něj.* Zvládneš to mi amore.
*Remi ji poslouchal, ale jakmile řekla to, co řekla, tak se na ni podíval a potutelně se zaculil. Pak si sjel dívku pohledem, přivinul se k ní a jednu ruku jí položil na stehno.* No jo, to víš, já nejsem moc na to, abych to dělal jemně a pomaleji, zvyklý. *Zavrněl Remi spokojeně, než se ale odtáhl a pak se podíval na volant.* Takže říkáš, stát na spojce a nastartovat,. Tak jo, jdeme na to. *Ušklíbl se a udělal, jak mu řekla. Když auto naskočilo, spokojeně zavrněl.* Tak, hotovo!! A teď pojedeme? *Usmál se, hrdý na to, že to zvládl.* Neboj se maličká, já si tě budu vážit, neublížím ti, alespon...se pokusím. *Uculil se a pohladil volant, který držel v ruce.*
*Alessandra se uculila.* To já vím, že nejsi, ale teď tady nešukáme lásko, ale řídíme. Až to budeš umět, tak jako já, pak si povíme něco jiného. *Zasmála se a sledovala jak mu to šlo.* Vidíš, šikula. *Pochválila ho, když mu to tak hezky šlo.* A teď si zařaď jedničku, tak jak jsem ti ukazovala, pomalu přidej plyn a pouštěj spojku. Ale pomalu a jemně, aby se to rozjelo plynule. *Usmála se a poslouchala ho, načež jen pobaveně pozvedla obočí.* No teda, mluvíš s tím autem líp jak se mnou. *Zasmála se.* Hele ty Romeo, pokračuj hezky dál. *Mrkla a čekala, až tak i udělá. Věděla, že to zvládne, věřila mu.* Hlavně nezapomeň, kdyby něco je tam brzda ano?
*Fér se uculil.* Alespoň že auto má tu brzdu, když ne já, věř mi, s tebou já svoje brzdy ztrácím. *Ušklíbl se a udělal, co chtěla, nebo, alespoň si to myslel. Sešlápl spojku, tedy poté, co sešlápl špatný pedál a auto zařvalo, pak tedy udělal správně, zařadil jedničku, dupl na plyn, ale pustil spojku až moc rychle. Auto proto zavrčelo, než sebou škublo a chcíplo. Remi chvilku pobíral, co se děje, než ale protočil oči, nastartoval znovu a tentokrát se mu to povedlo.* Tak ještě jednou. *Zaculil se, načež se auto rozjelo konečně víc.* A co teď, a co teď!!! *Začal křičet jako pako, snažíc se přijít na to, jaký je další krok. Doufal nějak, že Aless zareaguje co nejrychleji, protože on už celý nesvůj z toho, co má dělat, pustil volant a začal se v duchu modlit.*
Se mnou brzdu nepotřebuješ, alespoň ne v posteli. *Zasmála se a pozorovala ho, občas mu něco řekla, ale jinak ho nechala, aby dělal tak, jak prozatím věděl, když však nakonec auto přece jen rozjelo, byla ráda, jenže nečekala, co se stane pak. Zatímco Remi křičel, a nakonec pustil i volant, jej Aless pohotově chytila. *Klid, prostě lehce sešlápni brzdu, chytni volant a dívej se před sebe. Podle toho, do jaké strany chceš jet, točíš, samozřejmě pomalu. A plyn taky nesešlapuj úplně dolů ale jen udržuj určitou rychlost, ta se ti ukazuje tady. *Prstem mu ukázala kde to je a usmála se na něj.* Hlavně klid, jde ti to, jen musíš na to prostě pomalu. Je to stroj, s ním si musíš sednout . Zkus to mi amore. *Usmála se a dál držela volant, jelikož stále jeli, ovšem parkoviště to bylo velké, takže měli místa dost, když už byla na konci, prostě jen otočila auto a znova se před nimi rozprostřelo celé parkoviště.* Vidíš, takhle.
*Remi ještě chvilku panikařil, ale když nakonec začal tedy opravdu dělat to, co mu řekla ať dělá, tak to bylo o něco lepší. Pro moment si tedy vyčistil hlavu, zhluboka oddechla a zadíval se před sebe.* Jo, jo tak dobře, tak dobře. Takže, prostě jedeme, jo, není problém, nic se neděje, kdyby něco, jsi tady, jsi tady, tak super a v pohodě. *Uklidňoval fér sám sebe. Nakonec tedy sešlápl plyn a když začal motor řvát, tak dle instrukcí Aless i přeřadil na větší rychlost a rozjel se. Čím více mu to šlo, tím více se Remi usmíval samou blažeností a spokojeností.* Jooo, tak nebudu tak uplně marnej!! /Zazubil se a zakroužil po parkovišti. pak se po očku podíval na Aless.* Můžu zkusit rychleji? *Optal se s úšklebkem na rtech upírky.*
Neboj se, jsem tady a kdyby co pohotově zasáhnu. *Usmála se na něj a nechala ho pak pokračovat, podle instrukcí. Dávala pozor, navigovala ho a občas mu řekla co a jak. Musela uznat, že mu to šlo moc dobře a i když ze začátku panikařil, tak se učil rychle.* Ještě ne. Nejdříve obkroužíš celé parkoviště, dvakrát hezky kolem kraje. Budeš si hlídat strany, abys na žádný nenajel. Všude svítí světla, takže to dobře uvidíš. Hele najedu ti tam a ty se podle toho budeš tak držet. *Pronesla a chytila mu volant, načež dojela k okraji, kde mezi ním a autem byl metr rozestup a jela dál.* Budeš se takhle hezky držet celé parkoviště. A když to dáš, pak to můžeš vzít přes střed trochu rychleji a když budeš hodný, vezmu tě na dráhu. *Zazubila se.*
*Remi ji poslouchal, ale během jejího povídání se začal culit jako pako.* Hm, tak jo, tak já pojedu po okraji, budu si hlídat, abych nevyjel ven, ale ani dovnitř, dobře. *Mikl obočím a přejel si jazykem po rtech.* Ale navádět mě nemusíš, já si myslím, že tam trefím sám. *Zavrněl nakonec, ale pak se jen zasmál. Nechal Aless, aby auto namířil tam kam chtěla a pak se ušklíbl.* Tak jo, tak teda jdeme kroužit kolem dokola celého parkoviště, aby jsi mi mohla ukázat pořádnou jízdu. *Ušklíbl se Remi, který nakonec zařadil jedničku, vyjel, když na to přišlo zařadil dvojku a pak trojku, ale více už ne.* Tak co, jak si vedu? Myslíš si, že jezdím po okraji dobře? *Ušklíbl si, neodpustil si rýpnout si. To byl prostě Remi- bylo jeho talentem najít dvojsmysl tam, kde prostě byl a odhalit ho, využít ho a pak se mu zasmát.*
*Celou dobu ho pozorovala a poslouchala. Pak jen pozvedla obočí a začala se culit jako pako.* Hele mladej, nech si ty dvojsmysly, mysli hlavou a ne pérem lásko ano? Za prve nejezdíš po okraji, ale kolem okraje a za druhé, řídíš, nešukáš. *Smála se a jen pobaveně vrtěla hlavou.* Ale jinak si vedeš moc dobře, když chceš, teď můžeš zamířit doprostřed a rozjet to, ale nevybourej nás jo. *Uculila se na něj. Musela se vážně pořád culit, protože s ním to jinak ani nešlo.* A když to budeš chtít pořádně rozjet, jakože víc rychleji, tak tě navedu. O kus dál, je něco jako závodní dráha. Teď v noci tam nikdo není, takže tam budeme mít klid.* Mrkla.*
*Poslouchal ji a culil se.* Vážně si myslíš, že na to, abychom se rozjeli potřebujeme větší klid a nebo ne moc lidí? Ale notak, Aless, přece nejsi dnešní, ty jedna...stará. *Vrátil jí Remi její poznámku o jeho věku, než s euculil.* Tak já rád jezdím jak po okraji, tak kolem okraje, ale tak, no, znáš mě, a že řídím a nešukám, moje milá tak to mi věř že moc dobře poiciťuju. *Zasmál se Remi, než si přejel jazykem po rtech a pak jel tam, kam jej navedla, zakroužil ještě párkrát a když nakonec svolila, tak stáli už před dráhou, která se před nimi táhla do dálůky.* Myslíš, že na to mám, jo? ale nepojedu tak rychle jako ty, to se vůbec neboj. *Zasmál se Remi. Líbilo s emu to, jistěže ano, ale pořád chtěl být přeci jen trochu opatrný, teď, když na to přišlo si to uvědomil. Jistě, měl nutkání ukázat jí, že dokáže víc, ale nechtěl riskovat, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že u něj seděla i Aless.*
Ne miláčku, nejde o to, že by ses nerozjel, jde o to, abys nikoho nepřejel. *Zazubila se na nej.* A ještě jednou mi řekni stará a nic nebude, to pak už nepocítíš vůbec nic. *Vyplázla na něj jazyk a uculila se, když pak dojel, co měl, navigovala ho k dráze, kde zastavili na startovní čáře. Upírka se pak na něj podívala.* Hele jedeš poprvé a musím uznat, že ti to jde moc dobře. Sem jsem tě vzala především proto, že je ta dráha dlouhá, takže si můžeš vyzkoušet i trochu rychlejší jízdu. *Usmála se na něj.* Vím, že nepojedeš jako já, na to ještě nejsi tak dobře naučený, to až časem. Hele prostě se rozjeď, jak ses učil a pomalu zrychluj, až sám uznáš, že je to dost, tak si rychlost udržuj. A kdyby co, jsem tu. *Mrkla. Věřila mu, přece jen byla to jeho první jízda, neriskoval by.*
*Remi se na ni uculil a pak spokojeně+ zavrněl. Zaklonil hlavu a pak ji naklonil lehce na stranu, aby na ní viděl a přes obličej se mu rozlil blažený výraz. Hleděl tam na tu svoji milovanou upírku a spokojeně se usmíval, koukal jí se jí do očí,* Jsi prostě úžasná, to ale víš, vždyť já ti to opakuju skoro pořád. *Usmál se a potom, co si ji vyslech, tak kývl na souhals.* Jasně, jasně že nepojedu rychle, jako jo, jsem pako, ale zase n takový, abych nás při první jízdě zabil, to se neboj. *Uculil se na ni Remi, než se podíval před sebe, stiskl volant a zamyslel se, než se tedy rozjel. postupně přidával rychlost a blaženě se usmíval, byls pokojený.*
*Uculila se.* Kdybych mohla červenala bych se. *Natáhla se k němu a políbila ho, než se zase posadila zpět.* A ano říkáš mi to pořád, je hezké to slyšet, ale víš, že to není pravda. *Usmívala se, pak mu dala ještě posední instrukce a když se rozjeli, jen spokojeně zavrněla. Sledovala jak cestu před sebou, tak i jeho. Byla v pozoru, kdyby se něco dělo, aby mohla bleskurychle zasáhnout, ale po chvíli se lehce uvolnila, když viděla, že začíná zvládat i tohle.* Když to tahle půjde dál a budeme zkoušet ještě nějakou dobu, všechny tyhle základní věci, vezmu tě pak do města, do ulic. Sice tam není takový provoz jako ve dne, ale na trénink to stačí. Přinejhorším by tě ve dne vzal řídit Elijah. *Pootočila hlavu jeho a pousmála se. Ještě nějakou dobu tam spolu takhle trénovali. Aless učila Remiho co a jak a než začalo svítat, vrátili se oba k Remimu domů.*
*Remi se usmál a užíval si to všechno.* Myslím si, že to bude fajn, naučím se to. Abych řekl pravdu, měl jsem za to, že to bude těžší. *Přiznal. I tak se dál ale bavili, než nakonec Remi vystoupil aby uvolnil místo Aless a ta jej odvezla domů.*
*Před několika hodinami drozail zpátky do New Yorku z Londýna. A Už když se pustil do pátrání tak jej napadlo to vzít rovnou ke zdroji. K někomu kdo má bronx na starost a jistě ví o všem co se kde špitne. Navíc Maddie neviděl dlouho, vlastně asi tři měsíce možná víc. Zajímá jej jak je na tom ona, co je nového. Proto se jí ozve jestli nemůže přijít na návštěvu. Z Londýna přinesl i drobný dárek (jedno ze svých opravdu starých vín) a zamíří si to k jejímu apartmánu. Pozdraví vráténého a nastoupí do výtahu a čeká než je během pár minut výtah vynese nahoru do nejvyššího patra. Kde stejně bude muset počkat, než ona uvolní své ochraná kouzla.*
*Svolila, aby k ní přišel na návštěvu a sama se mezitím dostala do svého bytu z manor v Austrálii, kde nyní trávila čas, jelikož se její civilce, matce jednoho z malých čarodějných dětí v sídle, zhoršoval stav. Mladá žena ale hloupá nebyla, když si vyjednala v dohodě, že o svém životě bude dělat rozhodnutí sama bez ovlivňování magií kohokoliv z Maddiiných lidí i jí samotné. Ne, že by jí to nějak extra vadilo, snažila se alespoň lektvary zbrzdit průběh rakoviny, která si našla cestu k mladé matce. Nespokojeně mlaskne, byla dobrá léčitelka, ale bez magie byla i ona s lektvary vcelku krátká, protože magii nemohla použít ani na ně.* /Chytrá civilka.../ *Odfrkne si vcelku uznale sama pro sebe, načež si ze sebe stáhne šaty, které připomínaly kořenářky z jiného století, byly svým způsobem pohodlné a Maddie je měla takzvaně na zničení. Někdy lektvar prskl, nebo ona využila látku místo utěrky. Lektvary byly jedna z mála věcí, na které - když je připravovala nemagické - své schopnosti nepoužívala a užívala si celý ten proces, i když z něj bolívaly ruce. Jistě, mohla přání Caroline obejít a požádat o pomoc jiného čaroděje, ale...proč by to dělala? V manor měla dostatečné množství osob, které by se o dítě postaraly a jestli ta holka fakt chce umřít aniž se dožije čtvrtky století, její problém to není. Jessamine už stejně nekojí. Umožní Axelovi vstup a přehodí si přes sebe šaty na knoflíčky...z minulého století. Zřejmě měla v manor po ruce víc než dost neaktuálního oblečení. Ne, že by jí šaty vadily, když je beze spěchu dopne, zatímco mu dá prostor vejít a prohlédnout si ji, či se i pozdravit.* Vítej zpět v New Yorku. *Uvítá čaroděje nakonec, uhladí si ještě sukni ke kolenům a bosa - co bylo samo o sobě nějakým způsobem nezvyklé, když teď byla oblečená - k němu prostě přejde a v jistém familiérním gestu jej políbí, ačkoliv ne na tvář.* Co, že jsi se tak brzy objevil?
*Netvá moc dlouho než mu Maddie povolí vejdí to jejího bytu. On by se ani nepokoušel dostat se dovnitř bez povolení, víže by si tak akorát zavařil. Překvapeně zvedne obočí, jakmile uvidí Maddie ve starých šatech.* /Minule byla nahá a teď jsme se přesunuli o století do minulosti?/ *Napadne jej, ale nic neřekne nahlas.* Ahoj Maddie. *Poví jen pozdrav lehce pobaveně a slabě se ušklíbne nad jejími slovy. Zpět bylo asi trochu silné slovo, jistě neviděli se ještě ikdyž byl v New Yorku necelé dva týdny. Nechá se políbit na přivítání a polibek jí oplatí. Lehce se opře o linku a koukne se na ni.* Brzy? *Zvedne obočí.* Byl jsem pryč asi tři měsíce a teďkaj jsem byla jen na skok v LOndýně. *Vysvětlí a na ostrůvek položí flašku vína.* Malá pozornost a dáreček. *Zazubí se a pak si ji ještě jednou prohlédbne.* Co tohle má být? *V jeho hlase lze sylšet pobavení, když ukáže na její šaty.* Hraješ si na hospodyňku z minulého století? *Zasměje se lehce.*
Jsi čaroděj, čekala bych spíše alespoň pár let. *Povytáhne koutek v ušklíbnutí a pohled přesune směrem k vínu. V očích jí proletí jiskřičky značící kdo ví, co a Maddie se přesune do kuchyně pro skleničky a otvírák.* Posluž si. *Nabídne tu možnost jemu a urovná si šaty.* Zrovna jsem přišla z Austrálie. Zřejmě budu muset protřídit a doplnit šatník. *Pokrčí rameny a o knoflíček si zvětší výstřih.* Navíc tyhle šaty měly spoustu pozitiv a nevypadaly nejhůř. *Je fakt, že častěji v minulém století nosila možná vojenskou módu, minimálně, když spolu v tom jednom časovém úseku spolupracovali.* Hospodyňka ke mě nesedí. *Mrkne na něj a jestli stačil nalít, převezme si skleničku, aby si s ním připila.*
*Axel se lehce ušklíbne.* Předtím jsme byla v Paříži a v Corwallu. Mohla jsi se klidně objevit a někam bychom zašli. *Poví, přece jen ty tři měsíce sice opravdu nebyly dlouhá doba ale přesto to dost dlouhá. Lehce se ušklíbne, když ji sleduje jak jde pro otvírat a hned si jej převezme a víno otevře a naleje pěknou dávku do skleniček. Jednu přisene Maddie a drou si nechá.* Do Austrálie? Proč? Ten tvůj těhotenský bussnies? *Zeptá se lehce pobaveně, měl dojem že se o tom bavili někdy v minulosti.* CHtlěo by to tam doplnit šatník, na něco modernějšího. *Zazubí se než se slabě ušklíbne.* Já si tě pamatuju pouze ve vojenským kostým milá zlatá. *Zatočí s vínem v poháru a pak se na n ušklíbne.* No to teda nesedí to je pravda. *Ucehchtne se lehce a zvedne k ní skleničku vína a přiťukne si s ní.* Tak na zdraví. *Na to se napije vína a pak skelničku doloží.* Takže jsi teďkaj nebyla tady v New Yorku? Ani nevíš o tom co se děje v Bronxu? *Zeptá se zvědavě.* Prý tu nějaký šílenec tvoří Zavržené. *Podotkne a koukne se na ni jestli o tom něco neví. Přece jen to bylo její území.*
Nemám potřebu vědět, kde jsi, kdybys o mou společnost stál, ozvat se umíš. *Nadhodí a odskočí do kuchyně. Musí se po jeho slovech zasmát.* Těhotenský bussiness? To je hrozný výraz... Ale vesměs ano. Dělala jsem své civilce nějaké lektvary. *Nadhodí a nadzvedne obočí.* Myslím, že v tomto jsem spokojená zatím. A tobě se stejně všechno, co nosím více líbí na zemi. *Ušklíbne se, přiťukne si a upije.* Pochytil jsi přízvuk? *Nakrčí nos nad zvláštním vyslovováním slov, které si k němu nepřiřazovala, nicméně se posléze zasměje.* Je to věc lovců, ať si srovnají své věci sami nebo si přilezou s prosíkem. Zajímám se o to jen natolik, že mí lidé hlídají obyvatele New Yorku. *Věnuje mu chladný pohled.* To je důvod proč jsi zpět? Nechal jsi se snad svou cácorou uprosit k pomoci?
Já o ni stojím, ale budu rád, když se ozveš i ty sama. *Podotkne se zvednutým prstem a následuje ji do kuchyně.* A co to teda je? Těhotenský bussiness. *Rozhodí rukou jako kdyby to byla jediný možný výraz pro tohle co dělá.* Lektvary k polodnosti? *Zeptá se zvědavě a jen tka ze zvědavosti vyzvídá. Pak se lehce ušklíbne a mykne rameny.* Jsou i věci co se mi líbí na tobě. *Mrkne na ni a pak se zarazí. Ani si neuvědomil, že by měl přízvuk.* Zdá se ti? *Zeptá se překvapeně a odkašle si.* V Cornwallu sjem vyrostl, skoro celý život jsem byl ve Velké británii nejspíš se to vrátilo. *Porkčí rameny protože si to ani neuvědomoval. Navíc v té jeho chatrči uporstěd ničeho tolik lidií zase nebylo. Pár ovcí, slepic... Spíš jej zajímá co řekne na to co se děje s těmi zavrženými.* A neviděl někdo z tvých lidí něco? *zeptá se a pak se zhluboka nadechne a vydechne než se znova napiej vína.* Ta "moje cácorka" je zasnoubená s jiným lovcem a proto jsem byl tři měsíce pryč, abych si vyčistil hlavu. *Podotkne.* Takže ne to není důvod proč jsem zpět, spíš jse mo tomhle co se děje slyšel a zajímalo mě jestli o tom něco nevíš, přece jen je to tvoje území. *Podotkne a koukne se na ni.* Takže víš něco? *To o té dohodě s Calebem se nezmiňuje.* Protože... lovci nás chtějí začit čipovat jak psiska. *Poví.* Spoelek před pár lety, před Covidem schváli zákon o čipování podsvěťanl a stále se to odkládalo a zdá se že to chtějí zrealizovat. Co jsem teda slyšel na zasedání rady...*Byl v radě to Maddie určitě věděla, tkaže si uplně nevymýšlel.* Doufal jsem že se to znova projedná ale zdá se, že ne. *Zakroutí hlavou.* Takže pokud něco víš je dobrý čas něco říct...*Koukne se nani.* /Nebo to z tebe nějak dostanu./ *Nad tou myšlenkou sel ehce ušklíbne do své skleničky.*
Ozývám se, když chci. *Opáčí mu na to a potom se na něj trochu zachmuřeně podívá.* Proti bolesti, na úlevu, nějaké léčivé, ale nezaberou. Ne na ni. *Hodí po něm potměšilým pohledem, když řekne, že jsou i věci, co se mu líbí na ní a kývne na téma přízvuku.* "Teďkaj" například. *Nadhodí to, co ji asi nejvíc bilo do očí a zamyslí se, zatímco se přesune na gauč v obýváku.* Nic podezřelého. Jestli to někdo dělá, tak využívá uzavřený prostor a dost možná podzemní chodby. Navíc je třeba vzít v potaz, že zde využívám místní komunitu čarodějů a jen některé z mých vazalů a New York je velký. Je tu tolik uliček, parků, zkratek, že si je může odchytávat prakticky kdekoliv. *Odfrkne si nad tím, že taky se předpokládá, že bude vědět ÚPLNĚ všechno. Ne, že by z toho byla nadšená, že neví víc.* Zase to čipování? *Zavrčí a v jinak dokonale udržovaném výrazu probleskne vztek.* Lovci chtějí válku s podsvětem? Nestačily vzpoury, které byly po tom prvním jednání? *Kdyby vložila do pohledu nebo pohybu nějakou magii, dost možná by teď někoho zabila. Jen tak. Aby upustila páru. Povzdechne si.* Ne, tentokrát ne. Pokusím se něco zjistit, ale lovci mají své zákony, stejně jako my se je i oni naučí nakonec obcházet. Někteří lépe než jiní. *Promne si krátce nos mezi prsty.* Nás chtějí čipovat jako čokly, ale na své se nezaměřují. Nejprve by si měli zamést před svým prahem. *Nenávist vůči rase, která si myslela, jak je nadřazená, byla zjevná. Možná ne tolik nenávist jako opovržení. V historii se našli dva nebo tři jedinci, které měla ráda či jimi neopovrhovala, i to byl úspěch, že je tolerovala.*
*Slabě se na ni ušklíbne.* Ovšem že. *Zacukají mu koutky nahoru a dál ji poslouchá a lehce se zamračí.* Nezaberou, to scvhálně dáláš, aby to nezabralo? *Zeptá se lehce zmateně. Přece logicky dělala věci co zabrou ne? Pak se tiše ucechtne. Ani si svůj slovník neuvědomil.* Okay, okay, uznávám asi má lehčí přzvuk. Ale pár týdnů tady a už budu nadávat jak pravý New Yorčan. *Zasměje se lehce a sleduje ji jak se rozhode jít od obávýku. Proto ji teda následuje posadí se do křesla a psolouchá ji.* /To je pravda, na pozdemní chodby a staré metro jsem úplně zapomněl...* A tak to může být třeba nějaký zvácený kult, ty tu hodně bahaj po New Yorku. *Navrhne. Těch požností byla prostě spousta nevěděl čeho se chytit, pro začátek od Anthonyho zjistil o té novice na Čínském stínovém trhu, protože jeho známý prodával roky rokoucí právě na stínových a mě kontakty, proto za ním ostatně jel do Londýna. Ikdyž se mu moc nelíbilo v jakém stavu ho našel.* Ano zase to čipování. *Přikývne na souhals a rukou si vjede do vlasů.* Evidetně chtějí, já říkal že je to špatný nápad už tehdy. *Zakrotuí nad tím halvou a pak se na ni koukne v naději že bude něco vědět, ale zdá se že ne.* Možná to není lovec. *Podotkne. Není těžké sehnat na stínovém trhu podpultovku stélů a údajně...*Odmčlí se.* Se dají sehnat i nějaké rukavice které člověka dokážou na omezenou dobu ocháránit před adamasem. *Koukne se na ni.* Něco jako jednorázové rukavice nebo tak, prý je to novinka z čísnkého stínového trhu. *Podktkne.* A nebo lovci chtějá strašně moc to čipování, že si vzájemně podkopávaj nohy a něco takového naplánovali...Nedivl bych se. *Ušklíbne se a koukne se na svou přítelkyni.* Spolek je plný sviní. *Mykne rameny.*
Neobsahují magii. Bez ní jsou bylinky na rakovinu v tomto stádiu docela krátké. *Uvolí se nakonec přiznat důvod svých častějších výletů do Austrálie a přikývne, když mluví o přízvuku, čímž za sebe téma ukončí a přesune se jinam.* Zavržené musí tvořit jiný nefilim, pokud se nepletu. Nepotkala jsem žádného, který by si snížil tak nízko, že by se dostal ke kultu. *Povytáhne obočí a uchechtne se.* Bez krve nefilim stélu ani jinak zpracovaný adamas neaktivuješ. A pouhá krev nefunguje, to by jsi přece měl vědět. *Nadhodí shovívavě, jakoby poučovala dítě, nebylo to ale ve zlém, oba se asi jen snažili rozlousknout záhadu, vypátrat škodnou v New Yorku, která mohla ohrozit podsvět a civily.* Pokud to "není lovec" pak jen oficiálně, otázka zda má krev nefilim a je bez run, protože mu je nikdo nenanesl úmyslně, nebo je má a je utajený Spolku...? *Zasměje se, i když to není upřímný smích.* Řekni mi nějakou novinku, ne všeobecně známý fakt. *Ucedí nakonec a napije se, než znovu promluví.* Pokud si vzájemně podkopávají nohy a začne občanská válka, podsvěťanům to dost věcí ulehčí, pokud se spojí proti Spolku. *Zablýskne se jí v očích nad vidinou boje, adrenalinu...a smrti.* Proč tě vlastně celá ta věc tak zajímá? Zavržení, čipování, lovci... Nezamítl jsi, že lovcům pomáháš, jen, že v tom nemá prsty tvá cácorka. *Oznámí svou dedukci spokojeně a povytáhne znovu obočí, zatímco vínem ve sklenici ledabyle zakrouží.*
*Axel lehce otevře překvapene pusu.* Ou... *Odmlčí se lehce a neví co na to dál říct. Na to se asi nedá nic jiného říct. Pak si promne oblíčej.* Já to do háje vím, že je musí tvořit jiný nefilim. Ale jak to do háje řekneš těm nafuněným arogatním lovcům, co si o sobě myslí, že jsou nejlepší na světě, nedotknutelný a nemůžou udělat nic špatně, protože mají andělskou krev a za všechno podle nich můžou Podsvěťané jen protože maj démonskou krev! *Rozhodí rukama a zhluboka se nadechne a vydechne než se koukne na Maddie. Jde vidět jak jej tohle štve, jak se kvůli tomu vztekl.* Začínám lovce nenávidět.*Přizná.* To mě taky napadlo. Že by to mohl být někdo bez run nebo utejený Spolku. Nebo někdo komu byly odebrány runy... technicky má furt krev andělů že jo. *Koukne se na ni a pak se koukne na strop a tiše se kysele ucechtne.* Občánská válka by nebyla špatná, chtělo by to revoluci. *Uzná s lehce našpulenými rty. A pak lehce pokrčí rameny.* No...čipování mě zajímá protože jsem byl proti tomu. Od začátku. *Vysvětlí.* Mám spoustu přátel, kteří během druhé světové války zemřeli v koncentračních táborech protože buď sami byli židé nebo jim pomáhali. A celé to vyhlazování co se dělo je...Však víš, že to zařalo první označováním židů a pak je posílali do koncentráků! *Rozhodí rukou.* Nechci aby se to stalo i podsvěťanům. *Koukne se na ni a pak jen zahne hlavu.* A zavržení jsou obecnou hrozbou jak pro civily tak i pro ostatní, jsou to prkatikcy zombies. *Rozhodí rukou.* Neříkej to už, není to žádná moje cácorka. *Zakrčí nos ale dál se nevyjádří.*
Revoluci to chce už od počátku, kdy se nefilim objevili a začali se tvářit, jakože jsou něco víc, než my, přitom nejsou ani první, druhá nebo třetí rasa této dimenze. *Odfrkne si čarodějka a zamručí. Jistě, židé. Jak pochmurné. Nebylo to hezké období a také podsvěťané tenkrát přicházeli o život ve velkém, ať protože se do hloupých bojů, které nakopli Dragos a Kai, zapojili dobrovolně, pro rodinu...nebo i z jiných jakkoliv čistých či temných pohnutek...zapojili.* Nestane. Jestli se pokusí dotknout některých jedinců, tak jim to neprojde. Podsvěťané se nenechají utlačovat. *Odmlčí se a nakloní hlavu do strany.* Takže lovcům pomáháš. *Konstatuje už s větší jistotou, a s notnou dávkou opovržení.* Dáváš jim příliš mnoho šancí, drahý Axeli.
*Axel lehce nakrčí pobaveně nos.* Mám dojem že je to s každou generací horší a hroší. *Zakroutí nad tím halvou.* Jsou to jen náfukové s andělskou krví, co si o sobě myslí kdo ví co. Stačilo by lusknutí prstem a většinu z nic vymažu jako kdyby ani neexistovali. *Zamrmle pro sebe. Na válku nerad vzpomínal. Sice měl to stěstí, že při druhé světové byl už v USA a ne v evropě, ale někteří jeho přátelé takové štěstí neměli a zažili i bombardování Londýna nebo koncetrační tábor. Koukne se po Maddie.* Doufám, že se to nestane. Jestli se dotknou třeba takového Kaie nebo tka tak hodně štěstí. *Suše se zasměje a pak Axel protočí očima a napiej se vína.* Ano pomáhám...Neoficiálně. *Zamrmle.* Přišel sám vedoucí institutu za mou s prosíkem. *Mykne rameny.* Nejspíš protože mu teče do bot a nechce, aby Spolek nevěděl, jak těžce nezvládá vedení Insitutu. *Koukne na Maddie.*
Vliv starších. Ač je to k nevíře, hlavně, že to řeknu já, jsou tací, kteří se přibližují k podsvěťanům. I cácorka, co není tvoje, *ušklíbne se,* s podsvěťany nějakým způsobem vychází neb ovycházela. *Podotkne a slovo podsvěťané použije víckrát než je jí libo. Jistě, je to obecně nadřazené slovo pro všechny rasy s démonskou krví či infekcí, nicméně nakolik přesné je otázkou. Ve výsledku je to ale natolik zaběhlý pojem, že je snazší si naň zvyknout.* Jestli se dotknout Malachaie, tak ten blázen pro zhrzené ego ohrozí všechny, nebude rozlišovat. Sejme podle mě i podsvěťany, kteří se konfliktu vyhnou a čipovat se nechají. *Zamručí zamyšleně. Nevěřila čaroději, možná si byli blízcí, neb se řídili pořekadlem nepřátele si drž blízko a stali se z nich spíš nejlepší nepřátelé ve velkých uvozovkách, to však neplatilo, že mu věřila. Jestli bude moct jít do války, obávala se, že potřeba starších po adrenalinu a to, že si jistě z pekla stále ponechával nějaké následky, zvítězí.* Vedoucí Institutu? Rozkošné. Jen mě vyveď z omylu...kdy Spolek nebo lovci spolupracují s námi OFICIÁLNĚ? Pokud se tomu mohou vyhnout, tak nikdy nepřiznají, že na něco nestačí a potřebují nás. *Přesně takhle začalo seznámení jí a jedné lovkyně několik let do minulosti...a ne jedno. Poznala takto ty dva nebo tři lovce, kterých existenci akceptovala, ne že by byla méně arogantní, úskočná nebo škodolibá, to ne. Užívala si, když ze svých metaforických výšin - postavených na egu a ne tom, že by byli něco víc - sestoupili k nim a s neurvalým a neochotným prosíkem přišli za ní. Oh, ano, to byl dobrý pocit.* Co přesně se tedy po tobě chce?
To je tím, že ta "moje cácorka co už není moje" byla civil, proto není tak moc naočkovaná od starších. *Podotkne jeden fakt a pak jen mykne rameny.* A právě kvůli těm co vychází s námi tak... mám trochu naděje že by mohli to všechno zlepšit. *Přizná. Uvědomuje si že to slovo řekl hodně krát, ale netuší jak jinak by označil všechny. Podsvěťané jsou prostě užitečné slovo, ikdyž lehce hanlivé. Leche se ušklíbne nad zmíňkou jeho bratra.* Můžeme uzavřít sázky, co se stane. Já vsázím na armagedon. *Koukne na na Maddie a snaží se trochu uvolnit atmosféru vtipem.* Sice jsme bratři, ale neznám ho tak dobře, takže můžu jen hádat z toho co jsem slyšel a něco mála co jsem zažil. *Jistě slyšel o pekle a tak, ale nevěděl co dělat. Nejspíš se nenechá načipot, když na to dojde, asi zmizí prostě.* Pro ně oficiálně znamená, když jim to nakáže Spolek mám dojem. *Pokríč rameny.* Ale ano zdá se, že na tohle nestačí a potřebují pomoct. A chtěl jen nějaké informace jestli o něčem nevím. Tak jsem řekl že se pokusím něco zjistit. *Pokrčí prostě rameny. Částečně lže ale zároveň říká pravdu jen...ji neříká celou.* Ale to není hlavní důvod proč jsem za tebou přišel... chyběla jsi mi. Jen...vždycky tak nějak první skončíme s bavením se o práci. *Uchechtne se lehce a napiej se vína a kouzlem přivolá flašku a položí ji na stolek mezi ně než vstane a jde se posadit vedle Maddie. Oběma dolije víno a flašku zase odloží.*
Bohužel, v tomto jsem za jedno. Jestli nenastane soudný den, bude to zázrak. *Ušklíbne se a pozvedne obočí. Nebyla tak překvapená, jak by mohla být, znala přece jeho znamení. Maddie se zasměje.* Nebuď tak sentimentální, nesluší ti to. *Pobídne ho, aby nevyjadřoval stesk po ní a zasměje se potichu.* Protože vzhledem ke zkušenostem mohu předpokládat, že důvod návštěvy se práce týká. *Nadhodí a dopije svou skleničku, načež ji k němu natáhne, aby dolil.* Jaký je tedy tvůj důvod, proč jsi přišel?
*Axel se lehce ušklíbne.* Můžeme soudný den pozorovat z nějaký pěkný ukrytý vilky jestli chceš. *Nevrhne jen tak do prostoru zatím co zakroutí skelničkou vína. Axel přece jen věděl kdo je jeho a Kaiovým démonským otcem a taky jaké biblické pověsti se k němu vážou. Nad jejími dalšími slovy se jen zasměje a zakrotuí nad tím hlavou.* A ty zase cynická, bohužel pro tebe tobě cyničnost sluší. *Vždycky to tak nějak bylo. On byl ten sentimentálnější a ona zase cynická. Protočí očima nad jejími dalšími slovy.* Hele...jasně chodím za tebou prodebatovat i práci, ale je to protože si užívám tvé společnosti. *Mykne rameny.* /A taky, že nemám tady v NY nikoho tak blízkýho jako tebe./ No a ten důvod...*Přisune se blíž, když ji přilívá vína a ještě se přisune a položí jí ruku na stehno.* Myslím, že tušíš. *Mrkne na ni pobaveně.* Popovídat si trochu, užít si...klasika.
*Nadzvedne jemně obočí i koutek, zavánělo to tím, že si z ní míní udělat náhradu za cácorku a to mu vřele nedoporučovala, ale byla to jeho věc nakonec. Znal ji dost dlouho na to, aby věděl, jaká je a na jaké bázi funguje.* Co mi vlastně nesluší... *Utrousí, ale zní to mírně, pořád byla žena a komplimenty, i když tento byl trochu zvláštní, ji těšily. Hladily její ego a to si nechala líbit. Určitým způsobem jednoduše byla marnivá, a proč ne?* Jistě, jistě, vůbec to nemůže souviset s tím, že většinu času mám informace, které potřebuješ. *Nadhodí ironicky a přesune na něj pohled, když jí položí ruku na stehno.* /A tady to máme./ *Proletí jí myslí, rty se jí zvlní do pousmátí a odpije svého vína.* Jo, myslím, že víc než tuším. *Opáčí tišším, níže položeným tónem, který nadvozuje jistým způsobem důvěrnější atmosféru a víčka jí spokojeně padnou trochu níž a tak jej sleduje zlehka zpod řas.* Věřím, že už jsme mluvili prozatím dostatečně. *Broukne nakonec, telekinezí odloží víno a přesune se tak, aby na gauči byla obkročmo nad Axelovým klínem, co jí vyhrne šaty o dost výše, jelikož knoflíčky měla všechny dopnuté.*
*Aktuálně nechtěl pomyslet na žádné vztahy ani tak. Prostě chtěl jen nějaké to uvolění a vypnutí. V poslední době asi víc a víc chápal Maddie a její nevzahování. Bylo to jistě pohodlnější pro všechny strany. Slabě se ušklíbne nad jejími slovy a mykne rameny.* Tobě by slušel i pytel na brambory. *Zasměje se tiše. Byla to ostatně pravda. Pak se potuttleně uculí a porkčí rameny jako kdyby mu to vůbec nedošlo.* Inu, jsi velmi dobře informovaná žena a nejvyšší čarodějka, bylo by špatné kdyby jsi neměla informace, nemyslíš drahá? *Zeptá se. Od té doby co on nemměl titul Nejvyššího čaroděje si připadal jakože ptořeboval všechno od někoho zjišťovat. Pak jí položí ruku na stehno a je jasné kam tím míří. Slabě se na ni usměje a koukne se z okna a přokývne.* Jo to teda mluvili. *Souhlasí a nechá ji ať se mu posadí na klín. Už automaticky jí chytí za boky a rukama jí po nich sjede a stehna, které začne hladit. Lehce nahne hlavu a kouká se na ni.* Tak... kam bys schtěl jít? Zůstat tady...*Nahne se k ní, aby ji políbil na rty.* Do tvé ložnice. *Další polibej jí věnuje na krk.* Nebo třeba já nevím... na linku? *Zavtipkuje než sjede zaze polibky níž.*
To záleží... *Opětuje mu polibek a v očích se jí zableskne, když mu nakloněním hlavu nabídne krk.* Zda chceš tradiční sex nebo si hrát. *Dokončí svá slova poté, co on dokončí otázku. Knoflíčky šatů nechává na něm, ve chvíli, kdy by ji o šaty snad připravil zůstane na jeho klíně zcela nahá, ale ani ona se samozřejmě nenechává zahambit, když jej plynule zbavuje svršků - nejprve samozřejmě pro pohodlnější manipulaci od pasu nahoru a kalhoty mu rozepne, aby mohly dolů při první možné příležitosti. Do té doby je prostor ovšem dostatečný, aby do nich vklouzla rukou a mohla jej podráždit takto.* Co by sis tedy přál...kromě mě?
*Sekne se k jejímu krku a polbíi ji na něj a slabě mykne rameny, protože už v urkách drží obě půlky jejích šatů, aby pěkne orzeply knoflíčky.* Hmm asi mi je to jedno. Můžeme si trochu hrát. *Navrhne a lehce rozveře části, které rozepl a políbí ji na odhalvou kůži. Rychlými pohyby rozepne celé šaty až dolů a sundá jí je. Odhodí je někam, ani neví kam. Nechcá svléknout košili a rozepnout kalhoty. Zhluboka se nadechne nosem, když jej začne drážtit a přivře oči.* Zrovna mě nic nenapadá, asi to všechno nechám na tobě. Věřím že u tebe jsem v těch nejlepších rukách. *Políbi ji na ňadra a pak je to už na ní co budou dělat...*
Výborně. *Broukne a když skončí nahá a čaroděje si vlastně připraví, tak sklouzne z gauče i jeho klína zpátky na nohy, jen aby jej mohla vytáhnout na ty jeho a zamířit do ložnice. Takové šance se nemohou nechat nevyužity, takže na místě jsou pouta. Ještě si k ruce nějaké hračky vezme, aby sobě i jemu společný moment zpříjemnila, načež si uzme pozici nahoře a nevzdá se jí protentokrát ani jednou a minimálně ne do chvíle, kdy mu rozepne pouta, které jej v pozici vleže držely. A když je po všem, jednoduše hračky, které je třeba omýt přesune do umyvadla v koupelně. Desinfikovala je pravidelně, nakonec, komu by bylo atraktivní vidět použité hračky, však? Hnus. Sama jej naviguje do koupelny, kde byla vana a vezme víno, se kterým tam dorazí a prozatím se usadí jen na okraji vany.* Jaké bylo tvé cestování vůbec? *Nadhodí téma k hovoru a tím jej velmi nepřímo pozve pro společnou vanu.*
*Hodně si užije to co s Mads dělali a pomůže mu to vypnout. Když mu odepne pouta a si promne zápěstí a nálseduje jí podle instrkucí do koupelny a slabě se pousměje nad tím krásným interiérem. Doleje oběma skleničku vína a prázdnou flašku nechá zmizet zatím so telekinezí podá Maddie skleničku. Opře se zády o umyvadlo a napije se vína.* Nic moc. V Paříži jsem si tak trochu skoro vymlátil celý byt... menší výbuch magie a pak jsem si zalezel do domu v Cornwallu, kde jsem vyrostl. Je to taková stará chatrč, opravená teda ale stále si drží ten tudorovksý styl, ale je to uprostřed ničeho máš tam krávy, ovce, slepice, kopce a zeleň, útesy...Je tam klid. *Pousměje se slabě.* A teď jsem byl za starým přítelem v Londýně. Neviděl jsem ho dobrých čtyřicet let. Má na starost Londýnský stínový trh. Tak jsme byl něco málo pozjišťovat. *Vysvětlí a sleduje jak se vana plní.*
Jo, mít klid od všech a všeho není na škodu. Pár let jsem takhle byla v údolí, kde stávala moje rodná vesnice. *Uzná, že někdy je klid povznášející a když se vana alespoň z části naplní, tak do ní elegantně vklouzne a pokynem ruky nabídne Axelovi, aby ji napodobil.* Zajímalo by mě, zda ten dům, co jsem tam vystavěla, ještě vůbec stojí. *Zamyšleně pro sebe zamručí. Mohla se tam portálem přesunout, jistě. Nebyla tam desetiletí. A ne jedno.* Jaké jsou novinky ze Stínového trhu mimo šuškandu o rukavicích a tak?
Bylo to skvělý být tam v klidu. Hodně relaxační. Je to asi dvanáct minut autem od vlekýho města a obřeží jižního Cornwallu. Krása prostě. *Pousměje se slabě a pak vklouzne za ní do vany jak mu naznačí.* Tak se tam běz někdy podívat. *Navrhne jí a hnad hlavu přes okraj vany a cítí příjemně teplou vodu na kůži.* Ten dům co tma vlastním tam stojí od toho co jej vybudovali moji čarodějní rodiče. Nechal jsem si ho a teď ho pronajímám jako AirBnB, vlastně to dělám se vším co vlastním. Tam kde nemám tolik osobních věcí. Divila by ses jak dobrý je to bussnies. *Ucechtne se a pak jen prostě mykne rameny.* Nic moc. Jen jsme zjistil, že jsem nahovnop kamarád, co nechal svýho přítele skoro čtyřicet let se topit v depresích a ani jsem se mu neozval...*Napije se vína.* Možná ho znáš... Barnabas Steinberg, v sedmdesátkách si to změnil na Anthony Crowwley, protože to prej znělo drsně. Znám ho asi od toho co tebe. Může mu být kolem...Sto šedesáti. Stínový trh záskal nějak po druhé světové, jak se dal dohromady...*Vysvětlí, protože Maddie ho může znát.* Ale jiná šuškanda na Stínovém trhu moc není. Jen ty rukavice.
Barnabas... *Zopakuje a odmlčí se.* Ano, myslím, že ho znám, minimálně z trhu a nějakého z plesů. *Potvrdí nakonec a spokojeně zanoří jednu ruku do horké pěny a posune ji, ne aby jejich partie zakrývala, spíš aby neměla ruku celou od pěny, až ji z toho místa bude chtít zase vynořit. Zakloní hlavu vzad, čím odhalí bledý krk a nohy si natáhne na jednu stranu přes Axelovu s naprostou samozřejmostí. V posteli ani na gauči osobní prostor nevyžadoval, zde ho snad nebude už vůbec vyžadovat. Vana byla dost velká pro oba nakonec. Měla ráda luxus, který si mohla dopřát. Chyběla tomu všemu jen masáž. Vrátí hlavu do přirozené polohy a spokojeně zamručí, dopřeje si doušek vína a znovu sklenici i s rukou opře o okraj vany.* Jak dlouho se zdržíš v New Yorku, vlastně?
Jo ted si říká Anthony. *Ušklíbne se lehce.* Je to možný že ho znáš, hodně se objevuje na trzích. Londýn hlavně. V posledních padesáti letech se z něj nepohl. Už to jde na něm poznat. Víš jak čarodějové používaj kouzlo. aby vypadali starší, když se zdržují delší dobu na jednom místě? Tak přesně tak vypadá. Kdybych ho nenzal tak vypadá jako poadesátiletý vyzáblý alkoholik. /Čímž vlastgě i je.../ *To už nahals neřekne. Vůbec mu nevadí jak se Mads k němu natahuje a podvolí se tomu. Málokdy by ji vyhnal ze svého osobního prosotru.* No budu se snažit co nejdéle. Moc věcí mě tu nedží. *Přizná byla to pravda.*Nejsem nevyšší, kromě tebe tu nemám nikoho kvůli komu bych měl důvod zůstávat. Přemýšlel jsem, že se vrátím do Londýna. *Přizná.* Uvidím, možná odejdu jakmile dořeším tu věc s lovci. *Porkčí rameny a začne jí masírovat chodtila, když tak pěkně vyhodí nožky k němu.* Ani nejsem žádná věřejná osoba, takže můžu udělat cokoliv.
Ani kvůli mě nemusíš zůstávat. *Upozorní čaroděje, že není žádnou jeho kotvou a kývne po jeho slovech o uzavření záležitostí, které tu nyní řeší. Spokojeně zamručí, když jí začne nohy masírovat a líně se pousměje jeho slovům.* Modeling byl prostě zkouška. Už mě ale začíná nudit. Dodržím si sobě daný limit a zmizím...možná do labyrintu. Uvidím. *Zamyšleně si jej prohlédne.* Možná za tebou a proJiné země svět. Stále je hodně míst, kam jsem nezavítala nikdy nebo už hodně dlouhou dobu. Ve dvou jsou cesty zábavnější. *Nadhodí nabídku jen tak do vzduchu, i když je to něco, co nenastane nejspíš ještě v řádu let. Ještě hodnou chvíli s ním ve vaně zůstává, dokud nepadnou obě skleničky a voda pozvolna nezačne chladnout. Tehdy si přivolá mýdlo, aby se umyla a i když to vlastně není nějak nutné a poradila by si požádá ledabyle Axela, zda by jí je neomyl on, když už tam byl. Vesměs neměla problém mu tuhle drobnou péči posléze oplatit, jakmile se opláchne a ve vaně se postaví. Ručník jí vklouzne do ruky sám a ona si jej omotá okolo těla.* Někdy se zase stav. Dobrou noc. *Prohlásí a zamíří do ložnice a do šatníku. Odtud...její další kroky vedou na Londýnský trh, chtěla se sama přesvědčit o pravdivosti šuškandy. Neobávala se, že by si Axel něco dovolil odcizit, stejně jako toho, že by zůstal. Ať si klidně zůstane, všakže. Netrápilo ji to. Její ochranná kouzla nebyla včerejší, k jistým věcem bez její krve nebude mít přístup a poté, co by snad byt opustil jej bariéra již opětovně dovnitř nevpustí.*
Uvidím, kdo ví jak všechno dopadne. *Ucehchtne se lehce a masíruje jí nohy a slabě se u toho posuměje, když ji poslouhcá.* Labyrint není vůbec špatný nápad, taky bych se tam mohl jít podívat. *Zamyslí se nad tím a pak se mu úsměv rozšíří. Obvykel cestoval sám, ale musela uznat, že možnost cesotání s ní byla opravdu zajímavá.* Myslím, že takovou nabídku neodmítnu. *Zazubí se na ni. Pak když dopijí pití tak se oba opláchnou a Axel se osuší.* Dorbou noc. *Rozloučí se s ní. Zdá se že jej nevyprovodí a tak to prostě udělá sám a jednoduše odejde z jejího bytu k sobe domů.*
*Včerejší rozhovor s bratrem sice nebyl příliš plodný, ovšem po jeho odchodu dostal hned několik nápadů ohledně toho, jak se vypořádat s vraždami v Bronxu. Stopování se mu jevilo jako nejvíce schůdnější přístup, než čekat na to, že mu vrabec spadne do hrsti. Sice chtěl ještě počkat na schůzi, analyzovat tělo Zavrženého a sám se pokusit něco najít. Axela chtěl navštívit už více informovaný, čekal též, že ho uvidí až za několik měsíců. O to byl více překvapený, když se ozval téměř okamžitě.* /Není čas ztrácet čas./ *Po ulici mířil k velkolepé rezidenci čaroděje. Oděný byl ve zbroji lovce stínů, formálněji, než na hlídky chodí, neb věděl, že si čarodějové zakládají na respektu a úctě. Rozhodně neměl úmysl jej provokovat. Spolupráce, ač neschválená Spolkem, byla šancí, jak přijít na nové stopy a analyzovat je efektivněji. Zvedl telefon, když se ocitl u rezidence, a vytočil Axelovo číslo, aby mu dal znamení, že se dovalil.*
*Když Axel dostal telefonát od hlavy Insitutu ohledně setkání, věděl že to bude něco důležitého. Hlavně po jejich poslední setkání, kdy řešili Zimní válku předpokládal, že si ho nezve na pokec u čaje se scones. Proto s ničím neztrácel čas a rozhodl se schůzi si domluvit hned. V New Yorku se dělo tolik věcí, že to pomalu nestíhal zaznamenávat. Hlavně po tom, co byl skoro tři měsíce v čudu, že ano. Navíc tak trochu čekal, že se Caleb ozve spíš někomu z Nejvyšších čarodějů. Jenže se zdálo, že tahle schůzka bude spíš takový podputovka o které nikdo nesmí vědět. Právě proto ho pozval do své soukromější rezodence na East side doslova pár metrů od Central parku. Když se mu ozve telefon, tak hovor jen típne a jde otevřít.* Zdravím pane Hawkstone. *Kývne na něj ucitvě. S Calebem měl spíše neutrální vztah, rozhodně k němu nechoval takovou zášť jako k jeho bratru. Ale na to teď nechtěl myslet.* Pojďte dál, zout se nemusíte. *Odstoupí dál po chodbě, aby Caleb mohl projít a rovnou jej zavede po schodech do své pracovny. Zdálo se to jako oficálně, neoficiální záležitost, hlavně podle oblečení které měl na sohě Caleb, takže kancelář. Axel se posadí za stůl a naznačí Calebovi, aby se posadil.* Tak co se děje co potřebujete? Předpokládám, že tohle nebude...něco oficíálního? *Zvedne tázavě obočí a nechá jej mluvit.*
*Telefon složil zpátky do kapsy vesty, když slyšel kroky, které se přibližovaly ke dveřím. Kývl čarodějovi na pozdrav a klasicky začal skenovat prostředí, do kterého byl pozván.* /Celkem útulné. Možná až příliš na podsvěťana starého kolik. Osm století./ *Ošil se u dveří a poté nakrčil obočí, když slyšel, že se zouvat nemusí. Pochopitelně se nezouval nikde, možná tak ve svém vlastním pokoji.* /Asi jiné zvyky z jiného století, co já vím./ Díky. *Opět hlavou pokývl a následoval jej v prostorech bytu, vděčný, že po vstoupení do pracovny započal konverzaci Axel. Opět přikývl.* Alespoň ne do té doby, dokud se nedomluvíme na něčem výhodném pro obě strany. *Ačkoliv mu bylo pohodlnější stát, přijal jeho výzvu a usadil a usadil se též.* Můj diplomat je zrovna mimo Institut, tudíž doufám, že moje přítomnost nevadí. *Zkusil nahodit uvolněnější téma nevěda o tom, že Axel nyní nemá vřelé vztahy s jeho vybraným diplomatem.* Co se chystám říct možná není tajemstvím, ale stále předávám informace, které posbíral Institut a dají se snadno zneužít, pokud padnou do špatných rukou. Chtěl bych se ujistit, že po vší naší spolupráci k tomuhle nedojde. *Opět přešel k formálnějšímu tónu, aby prokázal, že situace není snadná a že do Axela se chytá vložit značnou míru důvěry.*
*Nechá Caleba jít za ním, nijak dlouho se nezdžují v přízemí a rvonou jdou teda do patra, kde má kancelář. Teda do jedné z nich. V tomhle domě si nechal udělat skoro v každém z pěti pater kancelář nebo aspoň knihovnu na všechny jeho důležité knihy a dokomenty, které nemůže nechat nestřežené. Posadí se do pohodlené židle a čeká jestli udělá to samé i Caleb. Neměl když někdo s kým mluvil stál. Nad jeho slovy se ušklíbne jako kočka, co má před sebou misku s mlékem.* A pro obě strany nejspíš znamená pro vás a pro mne. Protože nejdete za mnou protože vám to nakázal Spolek. *Odtuší a pak se ušklíbne ještě víc, ale ne potěšeně spíš kysele.* Myslíte slečku Lengthorn, nebo spíš budoucí Hawkstone? Asi bych vám měl pogratulovat k vaší budoucí švagrové. *V jeho hlase lez cítit jistá zášť a jizlivý podtón, ale nenchává se tím tolik zatemnit. Má důležirější věci na práci.* Nevadí mi vaše přítomnost, vlastně jsem rád, že jste přišel vy. *Pousměje se zdvořile. Lehce se posadí pohodlněj do křesla.* Chcete na to podepsat krevní dohodu nebo tak? *Poví jako vtip na uvolnění, pak ale zvážní.* Všechny informace budou u mě v bezpečí. *Ujistí jej.*
*Lehce přivřel víčka nad Axelovým předsudkem, jako kdyby trochu pocítil osten výčitky.* Věřím, že z dlouhodobého hlediska je to výhodné pro všechny. *Složil ruce na hrudi, ačkoliv tím nevědomě naznačil odmítavé gesto. Následně však jeho výraz v tváři povolil a přešel do neskrývaného úžasu, když se Axel rozmluvil o věcech, o kterých netušil, že ví. Alespoň si to myslel, neb co tušil, žádné oficiální oznámení zatím jeho bratr nevydal.* /Snad není úplně blbá, aby se odstřihla od výhodných konexí./ *Nevěděl, zda mu má informaci vyvracovat, či potvrdit. Chtěl stůj, co stůj využít všechny konexe, které Institut má. Najednou se v rezidenci necítil dvakrát vítán a vtip možná vzal vážněji, než bylo zamýšleno.* V těchto magických machinériích se nevyznám. Budu doufat, že se to obejde bez toho. *Promluvil uzemněně a jelikož cítil, že se potřebuje v konverzaci odpíchnout jiným směrem, spustil rovnou.* V Bronxu bylo nalezeno pár Zavržených, údajně je pachatelem žena. Ovšem na to bych nesázel, víme, jak snadné je se splést nebo měnit podobu. Problémem je, že nemáme zatím žádné přímé stopy. Nechce se mi věřit, že by to měl na svědomí lovec, avšak práce se stélou je nemožná pro pods- *Zarazil se včas, nebo věděl, že tohle oslovení je nelichotivé pro obyvatele podsvěta. Hrubě si promnul kořen nosu a pauzu vyplnil vyčištění hrdla slabým odkašláním.* Chci říct, že kohokoliv bez run Adamas popálí. Takže jsme v slepé uličce. *Začal mírným tempem, avšak neprodal všechny informace hned. Zajímalo ho, jaký bude prvotní čarodějův postoj ke spolupráci.*
*Axel se slabě pousměje.* Všechno je výhodné pro všechny...ale za jakou cenu? *Zvedne tázavě obočí a nehcá větu prostě dozvít ve vzduchu. Dokud se teda nerozkecá o tom, že moc dobře ví o zasnoubení Grace. To, že to je ten důvod proč vlastně tři měsíce nebyl v New Yorku vynechává. Nevěděl to díky nějakému ofiko oznámení, ale Grace mu to tak nějak řekla. Ale nechá to být. Nejspíš jen bude jednat s někým jiným než s Grace a Sebastianem, možná s Calebem nebo jiným zástupcem institutu. Jeho vtip evidetně nepadl na úrodnou půdu a proto si Axel jen tiše povzdechne.* /Nejsem vtipný asi.../ Nebojte se obejde se to bez toho. *Ujistí jej a pak nechá hlavu institutu mluvit. Poslouchá jej a chápavě přikývne. Musí se nad tím zamyslet.* Co nějaký kult? *Zeptá se se zvednutým obočím.* Před několika měsíci byla jedna párty a tam byly do vzduchu puštěné nějaké drogy a byly vypuštěni i nějací démoni. Možná by to mohlo mít něco společeného. *Přemýšlá nahlas.* A nebo to může být něco jiného... *Promne si bradu a koukne se na Caleba. Nad jeho zaražením se jen lehce ušklíbne. Sám to slovo používal, tak nějak se z toho stalo cosi co si zvykl a našlo si to čestu do jeho slovníčku.* A co když je pachatelem někdo, kdo ani neví že je lovec? Nebo někdo kdo byl lovcem? Teď si nejsem jistý, ale vaše děti mají normálně stélu bez toho, aby je popálila ne? *Zeptá se, aby se ujistil.* Může to být nějaký pošuk. Ale musí vědět o runách...Rukavice nejspíš nepřipadají v úvahu, je to tak? Ani nějaké speciální. Nedalo by se něco takového sehnat na Stínovém trhu? *Musí lehce přivřít oči.* /Určitě by se něco takového dalo sehnat se správnými kontakty./ Zapeklitá to situace...*Zakroutí nad tím hlavou.* A co po mně chcete, abych udělal? Pomohl vám toho pachatele vystopovat? *Zvedně tázavě obočí.*
*Ačkoliv předpokládal, že přijde čas na otázku ceny, vnitřně s ním pohnula natolik, že následující slova nezpracoval tak, aby měla diplomatický tón.* Za cenu toho, že nevytáhnu pistoli a nestřelím vám do krku čip, jak po mně Spolek žádá. *Promluvil klidným, ležérním hlasem, ačkoliv se volba slov dala velmi snadno vyložit jako výhrůžka.* /Potřebuji ho ksakru na své straně, aby věděl, že tyhle věci mi nejsou po chuti, ale když ostatní využívají technologie a mají díky nim náskok, zatímco my se to spoléháme na hlídkování, mám svázané ruce./ Ideálně vystopovat, Zákon si s ním už poradí. *Přikývl na jeho návrh, ale stále cítil, že by měl vše ještě jednou vysvětlit.* Pokud budou vraždy pokračovat a my nebudeme schopní identifikovat nikoho, Spolek začne ještě víc tlačit na čipování. Kvartální výkazy byly hrozné, ale stále se to dalo okecat na pandemii a další. Teď už se na tohle vymlouvat nemůžeme. Ne, když se v ulicích vraždí nástrojem, který je navržený tak, aby jej mohl použít pouze lovec. *Věděl, že magie je tvárná, ale nevěřil, že by někdo zašel tak daleko a experimentoval na Adamasu, na něčem pro něj skoro posvátném.* Ano, naše děti v určitém věku dostanou stélu, ale mají v sobě krev andělů, která je chrání před zraněním. /Pokud si tedy nezačnout do sebe pálit nesmysly./ To všechno jsou, se vším respektem, teorie a úvahy. Potřeboval bych fakta, důkazy. *Uzavřel svůj monolog a složil ruce před sebou v předklonu.*
*Jeho oči se rozšíří při slovech Caleba. Cítil, jak se mu sevřel žaludek a udělal kotrmelce. Chytí se pevně stolu. A nadechne se.* Nebylo to schváleno, kvůli Covidu se to odložilo na neurčito. Změnili se zástupci ras, musí se to znova projednat. *Připomene mu. Teda aspoň tomu věřil. To čipování bylo nepřípustné. Když přišel Covid tak se Axelovi neskutečně oddechlo, že žádné čipování nenastane, ale zdálo se že Spolek od toho nepustil. Chce ještě něco říct, ale Caleb pokračuje. Poslouchá jej.* Pokud spolek začne čipovat, tak se můžete podívat jak začal při druhé světové válce holokaust. Označování židů bylo prvním krokem předtím než je všechny poslali do koncentračních táborů. Pokud nechce Spolek nepokoje s ostatními rasami, tak by tohle mělo být nemyslitelné. Protože tak si spolek podepíše rozsudek smrti. *Snaží se mluvit v klidu. Kdyby nemačkal hranu stolu tak mu to asi tolik nejde. Válku zažil a viděl ty zvěrstva, co dělali civilové a nejen oni na ostatních lidech.* A co když je opravdu vaším vrahem Lovec? To si Spolek nechce připustit je to tak? Protože lovci jsou perfektní, bezchybní a nikdo by nic takového neudělal. Protože to můžou jen podsvěťané, protože jsou zkažení a špatní. *Poslední věty, to všechny vyhlašování do nebes myslí sarkasticky a jde to slyšet v jeho hlase.* Co když je to jen léčka od Spolku, aby dosáhl svého hm? *Navrhne. Pak so povzdechne.* Magíí by se nejspíš dalo něco vytvořit, speciální rukavice nebo něco z adamasu. A nemůže vám tady po New Yorku běhat nějaké dítě lovce, co zrovna dostalo stélu a prostě s ní dělá hovadiny? Klidně někdo koho se Spolek zřekl, věřte mi není zas tak těškí sehnat stélu na Stínovém trhu. *Podotkne a pak jen pokrčí rameny.* Dokud nejsou žádná fakta a důkazy budou pouze teorie a úvahy. *Pokrčí rameny.* Můžu vám pomoct, najít ty důkazy...*Poví po chvíli.* Ale nejspíš bych potřeboval vidět to tělo Zavřeného. Jestli nenajdu nějakou stopu tam. Pro začátek, ať je od čeho se odpíchnout. *Navrhne.*
*Vyslechl si jeho zmínky a výčitky, ale nepřipadalo mu v tuhle chvíli vhodné rozebírat své názory na politiku. Byla to ztráta času, protože by argumenty nepadly na úrodnou půdu. Jevilo se mu však povinností připomenout Axelovi dodatek vázaný k Dohodám.* Ten dodatek byl schválen, vyšel v platnost s obnovením Studeného míru. Víte velmi dobře, že čipování před pandemií probíhalo. *Připomněl mu, avšak náhle přišla sprška dalších slov o historii a politice, jako kdyby za tím vším měl zodpovědnost on sám. Obvinění ohledně pachatele lovce a intrikách Spolku mu též na důvěře v čaroděje nepřidalo. Zvedl ze z křesla a udělal několik kroků po místnosti, aby si utřídil myšlenky a neprskl první slova, která ho napadnou.* Nejsem tu jménem Spolku. /Jak jste si mohl všimnout./ Nebudu rozebírat politiku ani jeho rozhodnutí, nemám v tom žádné slovo. *Obrátil se na Axela čelem, avšak zůstal už stát na místě.* Jestliže se pachatel najde a zamezí se vraždám, na čipování nebude takový nátlak. Zatím ale nemáme jinou možnost kulprita najít. Takže to nechávám na vás. Mrtvolu seženu, až bude připravená, můžete se na ní přijít podívat do Institutu.*Uzavřel svou žádost poněkud chladněji, než původně zamýšlel při svém příchodu - nemohl si však dovolit otevřeně vystupovat proti Spolku, to by byla zrada.*
*Koukne se na Caleba, poměrně chladně.* Přišel v platnost jen protože hlasování bylo zkorumpované, protože tehdejšímu zástupci upírů Fairlaw s inkvizitorem přišlápli krk, aby si jeho hlas získali. Mělo by se to ještě projednat, protože to nebylo férové. Ostatně, ale Spolek není nikdy fér, je to tak. *Ofrkne si a zakorutí nad tím hlavou. Ano moc dobře si vzpomínal, že se to probíralo, ale za jakých podmínek...Ještě nechybí ani hodinka historie, protože on mezi civili žil dost dlouho na to, aby si myslel, že se třeba Spolek a nefilim poučí z toho co udělali lidé. Sleduje Caleba, jak kráčí po jeho kanceláři jako tygra zavřený v kleci. Sám Axel by tohle potřeboval udělat, aby se uklidnil a vyčistil si hlavu. Jenže sedí a sledue jej.* Vím, že tu nejste jménem Spolku. /Protože vám teče do bot a nechcete, aby Spolek nevěděl, jak těžce nezvládáte vedení Insitutu?/ *To se Axel kousne do jazyka, aby něco neřekl.* /Jistě, že v tom nemáte žádné slovo, protože nejste nic jiného než pouhý pěšák na šachovnici.../ *Opět si nechá své ostré poznámky jen pro sebe.* Mrtvola musí být čerstvá, nejlépe jak najdete dalšího Zavrženého, ještě živého nebo chvíli mrtvého tak mě hned zavolejte. Stopa musí být co nejčerstvější co jde. Pokud dáte tělo do insitutu může přijít o stopu. *Vysvětlí.* Pomůžu vám. *Poví a vstane.* Pod podmínkou, že vy nebo váš bratr Spolku aspoň navrhne projednání toho zákona o čipování a opětovné hlasování. Pokud vím, minimálně dva z těch zástupců už nejsou naživu. Ta upírka co tehdy zastupovala upíry je po smrti určitě. Aspoň to navrhnout, víc nežádám. *Koukne se na něj vážně.* Pokud tu je vše...*RUkou mu naznačí kde jsou dveře.* Můžu vás doprovit k východu.
*Věnoval Axelovi nevraživý výraz, neboť jeho proslov přesahoval určitou míru, kterou by si měl dovolit ke správci místního Institutu. Ani ne tolik v rámci úcty ke Spolku, ale spíše ke vztahu k lovci, který má povinnost hlásit každý ostrý jazyk hovořící proti Spolku, zejména ten ve vysokém postavení.* /Co po mně chceš, chlape. Zatknout?/ *Odvrátil pohled směrem k oknu, kde se setmělo, a zkusil se tvářit, že nic z toho výlevu neslyšel.* /Co si myslí, že se postavím vůči Spolku? Na to jsem už příliš starý a mám dítě. Nakonec, stejně mě tam nikdo poslouchat nebude. Ale když to navrhnu, budu vypadat jako kretén. Asi malá cena za to, že tohle budeme mít z krku. Jen se divím, že je tak naivní, že podání návrhu mu bude stačit k uzavření takové dohody./ *Přistoupil směrem k Axelovi a natáhl k němu ruku.* Dobrá. Platí. *Kývl na souhlas.* Obeznámím Institut, dám jim na vás kontakt. Jakmile se něco naskytne, ocením vaši pohotovost. *Uzavřel a nechal se vyprovodit k východu, aby už byl zpět na cestě k Institutu.*
*Věděl, že by tohle neměl říkat. Sakra moc dobře to věděl a uvědomoval si to. Ale tak nějak doufal, že protože za ní Caleb tak neoficiálně bez vědomí Spolku přišel. Tak si mladý lovec nepustí pusu na špacír před svými nadřízenými. Přece jen určitě i on by se dostal do průšvihu, kdyby zkoumali proč za ním vlastně šel. Byl to dvojsečný meč. Byl spíše idealista, co ještě trochu doufal v to, že by ten návrhl mohl něco změnit, aspoň kdyby to projednali znova. Navíc ten návrh byla jen podmínka ne celá cena za jeho služby. Slabě se ušklíbne a Calebovi podá ruku.* /Účet vám pošlu po tom co tu záležitost budem mít z krku./ *Přijme jeho ruku a potřese si s ní.* Dobrá. Bude to tak nejlepší. Budu se snažit přijít co nejdříve. *Ujistí jej v přikývnutím hlavy a doprovodí ho ke vchodovým dveřím a pak je za ním zavře.*
*Axel míří do Pandemonia, kde už nějakou dobu nebyl. Upřímně poslední dobou mu přišlo jako kdyby ztratil tu chuť jít někam do klubu a popíjet, což byl opravdu nezvyk vzhledem k tomu, že on byl právě znáý svými večírky a párty, kde alkohol tekl proudem a on se bavil. A teď se nemůže prostě dokopat k tomu najít náladu jít do klubu. Nakonec se ale k tomu dokope a jde tam. Napadne jej že třeba potká Kaie nebo někoho dalšího. Tam-Lin, jeho vílí dealer se neozval, proto bude muset jít na stínový trh sehnat někoho jiného.Třeba na někoho narazí v pandemnou. Když přijde tak se protáhne až k baru, kde se posadí a mávne na barmana ať mu naleje whiskey.*
*Dnešek se nijak nelišil od ostatních dnů. Jel podle starého známého harmonogramu. Ráno vstát, připravit si snídani, podle otevírací doby jít do studia, odpracovat si pár hodin, pak nastává pauza na oběd, znovu práce, cesta domů, další práce podle počtu zakázek. Do baru zavítal možná naposledy v srpnu, kdy si dával menší pauzu kvůli oslavy a výletu do Česka. I dnes dokonce váhal, zda jít, nebo se na to vykašlat a prospat opravdu celou noc, aby si ráno nestěžoval, že mu chybí hodinka odpočinku, aby nebyl opět mrzutý. Nakonec se ten čas rozhodl obětovat. Hodil si krátkého šlovíka a pak na sebe natáhl něco trošku víc elegantnějšího, než měl na sobě v práci. Rozhodl se pro jednoduchou bílou košili, kterou doplnil černou vzorovanou vestou. Kalhoty byly zbarvené nečekaně téže barvou, jako jeho vzorovaný vršek a ani boty na tom nebyly jinak. Na dolazení pak přidal pár prstenů, zaměnil náušnice a udělal si lehké, nijak zvlášť výrazné linky. Jakmile pak měl zkorigovaný outfit, menší úpravy věnoval i vlasům, než se ze svého příbytku ztratil přímo do Pandemonia. Kupodivu mu pak netrvá hodinu dostat se přímo dovnitř, možná tak o polovinu toho času míň. Větší problém mu nato spíše dělalo místo u baru, kde se to plnilo dvakrát tolik jako v Kauflandu, když důchodci zvětří slevy. K objektu svého zájmu se tedy musel nakonec prorvat přes menší dav podsvěťanů. Rád by se pak kvůli vydýchání zapřel přímo o bar, ale jeho ruka namísto toho spadla na něčí rameno.* Kurva, tohle je ještě horší jak Kaufland. *Zamručí si pod nosem, lehce zafuní, vydechne, než si při spadnutí pohledu k ruce uvědomí, co vlastně teď udělal.* Ježiš, pardon!
*Axel dnas na sobě měl jen obyčejné oblečení. Ničím výrazná košile a občajné jeansy, vypadal jako civil. Kdokoliv kdo by jej potkal tak by nehádal nic jiného než civila. Pustí se do řeči s barmanem, který je shodou okolností také čaroděj. Pustí se do vzpomínání nad věcmi co zažili a dobami, které prožili a docela se baví. Jenže jej někdo chytí za rameno. V poseldní době byl nějaký přecitlivělý co se týče cizích co na něj sahají, bez dovolení. Zle se na mladíka podívá a přivře oči jako kdyby se jej snažil pohledem zapálit. V tu chvíli se mladík omluví.* No proto. *Zamrmle Axel a pak sekouken na Hirama.* A proč Kaufland? *Německy uměl a kauf znamenalo nakupovat a land znamenalo země- takže kaupovací země a taky řetězec hypermarketů, který má prodejny v osmi zemích Evropy.* Počkejte, neznáme se? Nemluvili jsme spolu před pár měsíci na plese? *Koukne se na něj, má pocit že spolu snad i mluvili.*
*Svoji ruku hned, jakmile si svůj čin uvědomil, stáhl zpět k sobě a muži se samozřejmě hned omluvil. Jemu samotnému fyzický dotyk nikdy moc nevadil, pokud se tedy nejedná o dotyk z ženské strany. V takovém případě by reagoval stejně jako nyní onen čaroděj.* No. *Načne, zamyslí se, lehce si mnouc bradu.* Nevím jak v ostatních zemích, ale tam, kde jsem vyrůstal, bylo v Kauflandu vždy plno, když důchodci zvětřili nějaké slevy...podobně jako tady. *Dokončí, načež se rozhlédne po interiéru podniku.* To se dnes něco děje? Dostat se k baru bylo docela obtížné. *Poví pak a hned, jak se uvolní místo vedle čaroděje, zabere si ho pro sebe. Nato zamyslí, lehce nakloní hlavu a osobu před sebou si prohlédne. Neměl nijak zvlášť dobrou paměť. Nakonec ovšem přikývl.* Nemluvili, spíše jsem vám převzal střed vašeho zájmu..hádám. Ale nevím, jestli si pamatuji vaše jméno. *Opře se jednou rukou o bar.*
*Z nějakého důvodu Axelovi v poslední době extrémně vadili cizí doteky. I ve velkém davu se necítil nějak dobře, asi má nějaké zvláštní období, kdy mu to prostě vadí. Proto je opravdu vděčný, když Hiram dá tu ruku dole. Trochu nechápavě se na něj koukne a zvedne obočí při těch slovech a přikývne. A pak se napije.* /Jasně... důchodci v kaufu...Jo./ *Nijak to dál nekomentuje jen mykne rameny.* Netuším, asi všichni chtějí pití. *Porkčí prostě rameny.* Nebo prostě už začala škola a študáci se prostě vydali pařit. *Dodá hned v zápětí. Pandemko bylo docela plné a právě mladých lidí.* Převzal osobu mého zájmu? *Koukne se na něj necháapvě.* Maddie Colban? *Napadne jej jako první a pak za zarazí.* Nebo Lóniho? /Pro boha toho jsem už sakra dlouho neviděl, chudák, snad žije. Ani nemám na něj kontakt...Ale mohl bych zkusit poslat ohnivou zprávu a uvidíme, kam se to dostane.../ *Napadne jej.* Axel Queens. *Představí se a natáhne k němu ruku.* A vy? Vaše jméno mi asi nejspíš uniklo?
*O Pandemoniu už sice věděl, že je dost známý a i hodně často navštěvovaný, ale tohle se mu už zdálo jako extrém. Ačkoliv by to mohlo být i tím, že dlouho na tomto místě nebyl. Obecně se v poslední době opíjel doma, když už tedy.* Je to možné. *Kývne. Tiše se pak uchechtne.* Nebo to už nedávají a potřebují se zde odvázat? *Nakloní hlavu lehce do strany. Jestli to bylo aspoň z části právě tak, jak nyní zmínil, měli by si uvědomit, že pracovat pak bude mnohdy ještě horší, záleží tedy na výběru profese. I když obecně nic nebylo nijak zvlášť snadné.* Lóniho. *Odvětí. Krátce se pak otočí k barmanovi a objedná si u něj na začátek pouze panáka slivky. Poté se znovu otočí k Axelovi.* Hiram Gale. *Jeho ruku přijme a potřese si s ním.*
*Tohle nebylo nic oproti Pandemoniu před covidem. To bylo plné každý večer. Tělo na tělo, tak že se člověk nemohl ani hnout. Musel se šikovně protloukat mezi davem. Po Covidu to ael všechno strašně padlo. On měl tu výhodu, že mohl během covidu cestovat portály, ale stejně to byl voprus. Tehdy se nechtěl nakazit, protože věděl že cokoliv co to bylo tak pocházelo z podsvěta a stínového trhnu, ne jak říkali civilové. Kolikrát se při sledování televize jen kysele ušklíbl nad jejich nevědomostí. Ale teď...Club byl dost plný. Nad jeho slovy jen lehce pokrčí rameny.* Možná. Těžko říct, někteří jsou civilové, jiní podsvěťané. Myslím si, že tu jedou i nějaké drogy a nemyslím civilské. *Našpulí lehce rty a napije se svého pití.* Jistě Lóniho...Je to milý klučina. *Přikývne.* Zajímá mě jak se má. Viděl jste ho v poslední době, víte jak se mu daří? *Naváže tak nějak nezávazný hovor a napije se svého dirnku a když si Hiram objedná Axel udělá to samé.* Teší mě Hirame. *Pousměje se na něj.* Myslím, že si můžete tykat nemyslíš? *Navhne mu a pak si jej prohlédne.* Co jsi zač? Co děláš? Na jakou magii se zaměřuješ a tak? *Zajímá se.* Byl jsi už v baru Ophelia? Má to jedna čarodějka a má tam extra místo jen pro čaroděje. A taky tam mají luxusní drnky. *Doporučí mu jeden podnik..*
*Při zmínce o drogách překvapeně zamrká a pohledem zajede zpět k interiéru klubu. Po prohlédnutí si několika jedinců nakonec zpětně na Axelova slova kývne. Dříve si toho moc nevšímal, dokud si takoví lidé náhodou nevšímali jeho. Když pak nad tím zapřemýšlel, něco na uvolnění dostal i na své oslavě od toho féra, co se jako první ujal karaoke. Nebyl si už jistý, co konkrétně to bylo. Možná drogy, možná houbičky..nebo tam bylo obojí? Těžko říct.* Naposledy na své oslavě narozenin, ale jestli chcete, mohu mu teď napsat. *Usměje se, když konverzace přejde k onomu mladšímu čaroději.* /Už mi chybí, měl bych se ozvat./ *Pomyslí si a zlehka poklepe prsty na desku baru, čekajíc na svoji objednávku.* Nápodobně. *Kývne.* Jistě. *Opět zareaguje kývnutím, načež se mu v obličeji zjeví rozzářený úsměv, když před něj barman postaví panáka slivky. Hned ho uchopí a bez otálení obrátí do sebe.* To..překvapivě není zlé. *Poví si pod nosem, než hlavu natočí k čaroději vedle sebe.* Cítím se jako na policejním výslechu. *Zašklebí se.* Co se povolání týče, živím se tetováním a ilustrováním. *Prohrábne si zlehka kudrnaté vlasy.* Fíha..různě? *Pokrčí rameny.* Zkus se zeptat jindy, dnes už mám zodpovídání dotazů po krk..jedna klientka nezavřela zobák. *Zamručí zlehka.* Ne, ale díky za doporučení. *Pokýve hlavou.* Má tam i nějaké dovážené pivo? Asi blbá otázka, vím, ale chtěl bych vědět, zda i tady někde dostanu české pivo, nebo se na mě podívají jako na podivína.
*Axel nebyl úplně proti drogám, ale neužíval je nějak často. Jasně uměl si dát někdy Yinfen a nebo něco speciálnějšího v cigaretách nebo silnější alkohol, ale nějaké silné drogy nebral a hlavně ne často. Ale za svůj život už viděl dost závislých a dealerů, aby poznal od pohledu, za jakým účelem tu lidé v Pandemoniu jsou. Překvapeně se na Hirama koukne.* Máte na něj číslo? Můžete mi ho dát? *Zeptá se zvědavě a už vytahuje telefon, že mu dá jeho číslo. Pak se musí tiše zasmát a zakorutí hlavou.* Pardon, nechtěl jsem, aby to bylo jako policejní výslech. Ale můžu zařídit, aby jsi byl na opravdovém. *Pronese jako vtip.* Páni pán je umělec. *Uchehcnte se, ale, když se na něj tak kouká tak to dává smysl. A pak dá ruce před sebe ve znamení toho, že se vzdává.* Dobrá dobrá zeptám se jindy. *Uchecthne se. Pak se musí zamyslet a lehce našpulí rty.* Hodně cestovala, ale myslím si že by tam mohla něco mít...Jenže..*Axel lehce porkčí rameny, rozhlédne se a párkrát míchne prsty než se před Hiramem objeví krásně orosený zlatý půlitr Radegastu dvanácky.* Ale proč dovážet, když můžu přivolat? *Uchehcnte se.*
*Drogám nijak neholdoval. Dokonce to bylo už nějaký ten pátek, co nějakou měl. Spíše se soustředil na alkohol jakékoliv tvrdosti a místy si i zapálil cigaretu - vlastně pokaždé po delší směně plné otravných klientů. Ještě, že mu zrovna takoví po několika hodinovém sezení a konverzování dávali dýško.* Promiňte, ale ne..nechci něco takového šířit bez jeho dovolení. Snad to chápete. *Zavrtí hlavou, mobil však z kapsy kalhot vyhrabe a zapne ho.* Dejte mi to své, pošlu vám to jeho až budu mít povolení. *Usměje se, načež s uchechtnutím zavrtí hlavou.* Ne, díky. Policii se zatím snažím vyhýbat. *Zavrtí hlavou s pobaveným úsměvem.* Jojo. *Zazubí se. Byl rád, že se díky jeho kreativní dušičce opravdu zvládá i uživit, ač to není vždy tak snadné.* Díky. *Usměje se. Axela pak mlčky poslouchá, než opět překvapeně zamrká, tentokrát na plný krýgl s pivem. Hned na to si ovšem olízne rty a nádobu se zlatavou tekutinou chytne za ucho, načež se napije.* Jen tak dál a možná bych mohl začít uvažovat nad tím, že bych ti dal slevičku, pokud bys někdy navštívil mé studio.
*Pro Axela alkohol byl prakticky na denním pořádku. Nebyl akoholik v tom smyslu, že by se opil do němoty, ale spíš si uměl dát kžadý den nějakou tu skleničku alkoholu. A taky cigaretu. Stejně jako káva to byla taková rutina. Slabě se pousměje a chápavě přikývne.* V pořádku nic se neděje, naprosto rozumím. Ale za pokus to stálo. *Uchecthne se lehce. On přece někde Lóniho dřív nebo později odchytí, ten New York nebyl zas tak velký a komunita čarodějů taky ne. Lehce se ušklíbne nad jeho slovy.* To zní skoro jako pokus o získání mého čísla. *Zasměje se a mezi prsty se mu objeví vizika. Kterou Hiramivi jen šoupne po stole.* Na tohle číslo odpovím vždycky, to dejte i Lónimu. *Možná mu i vizitku dával, ale už si nevzpomíná... stárne, jak by řekal Maddie. Nad tou vzpomínkou se lehce uechtne.* Prozatím. *Nakrčí pobaveně nos. Pak jednoduchým kouzlem vykouzlí před Hiramem pěkně velký krýgl s pivem.* Nestojím o tetování, takže slava by mi byla doce prd platná. *Přizná.* Ani o o tvé čarodějné služby, nic ve zlým, ale většinu času si umím všechno zařídit sám...Jenže kontakty se hodí. *Mrkne na něj spiklenecky. Už teď měl prakticky zařízenej kult, tak ještě další čaroděje jako kontakty. Pak se koukne na hodinky.* Asi bych měl jít, chtěl jsem sem jít jen na drink...Doufám, že se brzy uvime znovu Hirame. Klidně tě pozvu zase na pivo. *Zasměje se a vykouzlí mu další krýgl.* Ale mám ještě nějakou práci, takže když mě umluvíš...*Odmlíčí se.* Zatím se měj. *Rozloučí se s ním než odejde z Pandemonia.*
*Přikývne, vytahujíc si mobil, aby splnil to, co pověděl a zapsal si pro změnu on Axelovo číslo.* Chmm..možná? Třeba by se mi později hodilo? Těžko říct. *Pokrčí lehce rameny. Nevěděl, zda by si pak bez nahození tohoto tématu vůbec o čarodějovo číslo zažádal.* Rozkaz, kapitáne! *Zasalutuje s tichým smíchem a pobaveným úšklebkem v obličeji.* Nemuselo by to být tetování. *Upozorní hned, vzápětí však kývne.* Chápu, ale kdyby něco, určitě mě nějak najdete. *Pokrčí rameny, upije si spokojeně z krýglu a přikývne.* To ano. *Když se pak Axel podívá na hodinky, Hiram téměř zvrátí pivo ve svých ústech zpět do nádoby.* /Já mám přece zítra šichtu!/*Lehce si mimovolně zaklepal na čelo.* /Haló? Mozečku? Jsi tam? Já totiž myslím, že ne./*Při těchto myšlenkách do sebe obrátí zbytek rozpitého piva a kývne.* Nápodobně. *Usměje se a polkne při pohledu na další pivo.* /To si už beru s sebou domů./ Samozřejmě, stejně bych měl taky jít, ráno mám šichtu. * S tímto čaroději zamává a a sám se začne sbírat, aby rovněž mohl zmizet z Pandemonia i s krýglem v ruce.*
*Lotty sa rozhodla na moment vypadnúť z Inštitútu, pričom si radšej so sebou zobrala dve dýky, ktoré mala zastrečené v topánkach. Nemala moc možností si obliecť niečo iné ako je tričko s dlhým rukávom, aby zakryla runy, keďže nechcela mať s civilmi dnes nejaké stretnutie. To jej doplňali čierne nohavice. Viac menej prišla do pandemka nie moc ozbrojená, keďže o ňom celkom dosť počula, ale chcela sa sama presvedčiť, ako to tam vyzerá. Rozhodne ale klub nesklamal, keďže tam bolo dosť svetla a hudba bola celkom hlasná. Vyhne sa skupinke upírov, pretože nechce byť pri žiadnom z nich blízko. Zastaví sa u barú, pričom si vypýta kolu, pretože samozrejme alkohol nemohla. Potom prezerá zvyšné osoby, ktoré tam boli. No mala celkom dosť blbý pocit, že ju niekto sleduje.*/ To sa mi asi zdá./* Pomyslí si, ale viac nerieši.*
*Dnešní den měl vskutku dobrý, natož že poslední dny spíše prožíval peklo, než že si užíval jeho dny. Dneska i s dobrou náladou se rozhodl jít někam mezi lidi, protože se mu dnešek moc nechtěl trávit sám. Klub mu přišla jako správná volba. Byl si dost jistý, že se tam odreaguj natolik, že bude více než spokojený. Měl to docela blízko, protože se celý den opět toulal a čirou náhodou šel kolem. Vešel dovnitř a prohlédl si všechny koho spatřil. Všiml si, že každý je oblečený různě a dost se mu ulevilo, protože si nemusel připadat blbě, že měl na sobě černé kalhoty s bílou košilí, která byla na dva knoflíky rozepnutá od krku a rukávy měl vyhrnuté k loktům. Mohl by působit moc formálně, nebo něco takového, ale určitě tomu tak nebylo. První kam zamířil byl bar, aby si mohl dát něco k pití, přeci jen se tu chtěl zdržet. Postavil se vedle slečny, která měla triko s dlouhým rukávem a černými kalhoty. Řekl si, aby mu nalili cokoliv, že nemá vyloženě nějaké přání, ani žádné podmínky. Barman na něj přikývl a šel připravovat další pití. Podíval se na slečnu, která mu připadala, že si je něčím nejistá, nebo se mu o jen zdálo.* Zdravím. To jste tady tak sama? *Uchechtne se.* Ne, že by jsem na tom byl o něco lépe, ale jen mi připadá, že si jste něčím nejistá, tedy pokud se nepletu. Ze slušnosti se vás chci zeptat, zda vás momentálně neotravuji, nebo jestli vám nevadí má přítomnost. *Usměje se na dívku.*
*Chvíľu premýšľala nad tým, či sa jej to zdálo, že ju niekto sleduje, ale pri toľkých ľuďoch jej to bolo jedno. Povzdychne si, keď vezme potom kolu do ruky a trochu sa z nej napije. Potom sa pozrie vedľa seba na chlapca, ktorý asi nebol ďaleko od jej veku. Mykne pleciami a usmeje sa na neho.* Vyzerá to tak. Kocúr není doma, tak majú myši pré. *Povie mu a tým myslí to, že ju nikto v inštitúte nesleduje a ani nevedeli, že sa opäť vyparila.* Hmm... Len zlý pocit, ale to nič nie je. *Povie mu a pokrúti hlavou, aby mu odpovedala, že jej to nevadí.* Myslím si, že by bolo horšie, keby ma otravoval niekto iný. *Cítila sa aktuálne lepšie, keď s ním hovorila, takže bola rada.*
Jen zlý pocit? *Jak mu dívka pověděla, že jeho přítomnost jí nevadí, tak se uculil.* Teď už ten pocit mít nemusíte, kdyžtak vás ochráním slečno. *Uchechtne se a v tu mu přinesou pití, takže si ho převezme a napije se. Poté nastaví k slečně ruku, aby si s ní mohl potřást.* Já jsem Atillan. Těší mě. *Pokud ruku odmítla, tak to zcela pochopil, ale tak jako tak se dívce představil i se slovy, že ho těší.* Jste tu za nějakým účelem? Nebo jste se šla sem jen podívat. *Věnuje dívce úsměv a usrkne si svého pití.* Snad nebudu tak zoufalý, když se vás zeptám, jestli by vám nevadilo tykání? Nechtěl bych být neslušný.
*Axel nervozně přeslápl na místě a zabalil se víc do bundy. V new yorku teploty šly pod dvacet hlavně večer a on už začal nosti podzimní bundy. To, že se jeden z dealerů bylinek, co ptořeboval na lektvary chtěl sejít na hřbitově, který byl zrovna ten co byl nad Městem z kostí, mu nedělalo dobře. Někteér z těch bylinek byly totiž čistě férske a nebyl si jsitý jak se to křížilo se zákony nefilim,protože některé byly zakázené. Chtěl se konečně zbavit toho cejchu co měl po Viper's den a konečně po dlouhém hledání i ve spirálovém labyrintu možná našel možnost jak se toho zbavit. Jen na to potřeboval věci co neměla a proto se teď měl sejít s jedním dealerem, pokud přijde. Kouzlem se zahřál, aby mu nebylo takové chladno a přešlpápl ještě na místě pod jedním stromem. Vědomí, že právě stojí nad hřibitovem nefilim a místem kde jsou jeich archvíři a zdravotníci mu nedělalo dobře, protože othel mítsto neměl rád.*
*Chladná a orosená půda s přicházející nocí vílu nepřinutila si obléct boty. Na hřbitově nepotřebovala zapadnout mezi místní společnost, mrtvým je to přeci jedno. Chtěla se cítit jako doma, zároveň vnímat každý ostrý kamínek, jenž se jí tlačil do chodidel. Vnímala pochmurnou atmosféru, která se držela nad hřbitovem. Studený vzduch dostávající se až do morku kosti. Zkrátka vše, co k hřbitovu patřilo. Smutek, žal a strach. Jenže ona se takovými pocity nenechala ovládnout. Brouzdala mezi hroby se slabým úsměvem a zvědavostí ohledně jmen vyrytých na náhrobcích. O světě lidí se teprve učila, přesto se začala orientovat v lidské historii. Hlavně války, ty byly vždy nejzajímavější. Právě teď kráčela mezi takovými “hrdiny”, kteří se jedné zúčastnili. Usmívala se nad jejich hroby, skoro se vysmívala. Občas z mramoru smetla špínu, aby se podívala, jak dlouho žili. Třicet let, dvacet, tak mladí…* K čemu zachraňovat životy ostatních, když o ten svůj přijdeš? *zamumlala s pohledem upřeným na zdobené jméno, načež se zachichotala a pokračovala dál, přičemž úmyslně shodila sukní svých šatů květy, které tam někdo ponechal. Nádoba, ve které květiny byly se s hlasitým řachotem rozbila a kvítka po kontaktu s Gwyndolin během chviličky zchřadly, dokud z nich zbyly jen suché kousky.* Nasazovat krk, krvácet, potit se, když svět od zla stejně nevyléčíš, *řekla, načež se zastavila a zamyšleně hleděla před sebe. Stačilo mávnout rukou a přímo před ní se zhmotnila iluze nesoucí podobu silného a statečného vojáka, na kterého ze všech stran skákali neptřátelé, které si Gwyn vymyslela. Iluze muže byla jasně vyčerpaná, skrze látku teklo velké množství krve a každým dalším protiútokem muž ztrácel rovnováhu. Víla tuto scenérii sledovala s neskrytým nadšením, jako dítě, které se poprvé dostalo do kina.* Já vím, říkáte tomu “rovnováha”, ale já tomu říkám předem prohraná hra, *s těmito slovy hrdina padl na zem, přičemž Gwyn svou ruku zatla v pěst. Vše ostatní kromě něj nechala zmizet a sama přistoupila blíž k iluzi. Muži sebrala zbraň a sama ho jí popravila, přičemž se nadšeně rozesmála. Pro jiné by to ale mohlo působit spíše tak, že šílená dívka právě zabila živého člověka. Gwyndolin si tak ale krátila nudné chvíle a cítila aspoň špetku moci, kterou nemá. Samu sebe chtěla ošálit, že je hlavní hrdinkou svého příběhu. Nebo spíše záporákem, kterému vše vychází. Měla jediné štěstí, že hřbitov byl v tuto hodinu téměř opuštěn. Jenže nevšimla si osoby, která stála nedaleko stromu.*
*Axel se nervzně podívá na své hodinky. Hodina a jeho člověk nikde. Nedovede si představit, kdyby byl nějaký závislý a chtěl svoji drogu. Takhle jeto jen nepříjemnsot, která se nasktla. A Axel neměl rád nepříjnosti. Otráveně zahne hlavu, ale pak cosi uslyší. Tříštění skla nebo porcelánu. Hned se narovná a sleduje co se děje kousek od něj. Netvá mu dlouho, aby rozeznal to co se děje je pouze vílí iluze. U víl žil dost dlouho, aby poznal že se jedná o známou iluzi rodu Ellyon. Lehce nad tím hane hlavu a sleduje co se děje. Z prvu jen z povzdálí, poslouchá asleduje dívku, ženu. Přivře oči a když uslyší výtřel, který je jen z iluze tak sebou trhne. Sám bojoval v první světové válce a tohle nebyla milá připmínka, hodně věcí z toho se snažil vypustitl z hlavy, anštěstí je to pro mnohé jen historie. Druhou světovou válku zažil spíše z dálky, protože se od toho snažil držet dál, ale přes to si vzpomene na to, jak byl s Maddie v Maďarsku. Napadne jen, jestli tohle není třeba náhodou jeho dealer, proto se orzejde za ní.* Poslal tě Tam-lin? *Zeptá se.* Protože jestli jo, tak sem okamžitě cupej, protože už čekám hodinu. *Řeken dost nepříjemně, ale sleduje ji a přivře oči.* Ne... ty nebueš od Tam-lina. *Přivře oči a je připravený při nejhorším bojovat.* Jsi ze Stříbrného dvoru, tvoje iluze byla až moc perfektní. /A Tam-lin je Tylwyth Teg./ Co jsi zač? *Zeptá se jí, ale přijde mu nějakým způsobem povědomá jakože ji někde už viděl.*
*Sledovala iluzi mrtvého muže pod sebou s nepatrnými jiskřičkami v očích. Zbraň v ruce jí už dávno zmizela, aby se nevyčerpala, ale tělo nadále krvácelo. Chtěla se k němu sklonit, aby si ho lépe prohlédla, ale uslyšela za sebou hlas. Chvíli si toho nevšímala, protože občas slýchala slova, která nepatřila jí ani nikomu jinému, jenže slova neznámého následovaly i kroky. Pomalu se narovnala a otočila, načež spatřila dost znepokojeného muže. Takový ji připadal do chvíle, dokud ji nezačal zkoumat. Její překvapený výraz se náhle změnil v podrážděný. Alespoň ta těžkost na srdci, že měla před sebou civila bez Zraku opadla. Znal podsvět a očividně se vyznal i v Gwyndolin. Pohodila se sukní od svých černých šatů, čímž nechala svou iluzi rozplynout a založila si ruce na hrudi.* Proč se ptát, když očividně všechno víš a všechno znáš? *arogantně se do něj obořila, ale po hlubokém nádechu napětí v ní utichlo a s ním přišel slabý úsměv. Rozešla se blíž k muži a pořádně si ho prohlédla.* Už jsi uhodl, jsem víla, ale co jsi ty? *Rukou se natáhla k jeho obličeji. Pevně jej chytla za čelist a začala jeho hlavou otáčet do různých úhlů, aby ji prozradil svůj původ. Nakonec svůj stisk povolila a ohrnula mu vlasy za ucho. Špičaté ho neměl.* Víla ne, *zamumlala s úsměvem a rukou sklouzla na jeho rameno.* ale na tom nezáleží. Připadáš mi zoufalý, na někoho čekáš? *Ohlédla se po hřbitově, ale všude nebylo živé duše.* Kdo je Tam-lin? *Otočila se zpět na muže, kterého konečně pustila, pokud ji sám od sebe neodstrčil už dřív.* Musím tě zklamat, ale jestli za ním chodíš na hřbitov, bude už asi dávno hryzat hlínu. Ale chápu, ze zármutku člověk může zešílet a mít halucinace, *vysmívala se mu.*
*Lehce zvedne bradu i obočí, když ji sleduje. Po tom co se stalo během Temné války měl o vílách smíšený pocit. Byly t stvoření, které byly sobecké a vypočítavé. Podotkne jako on. Ale byly nohem víc krutější a zákeřnější. Axel tyhle věci uměl také, ale neuchyloval se k nim tolik pokud nebylo jeho ego ublížené nebo to nebylo potřeba. Zkoumá ji svým pohledem a snaží se přijít jestli ji zná nebo ne. Vypadá jako mladá víla. Ne úplně mladá, ale něco přes sto možná. Stará víla určitě nebyla, necítil z ní tu chladnost jako z některých starých víl.* Vzhledem k tomu, že jsem na světě tolik století by bylo docela špatné,že bych spoustu věcí nevěděl a neznal. *Podotkne jen tak mimochodem a stále se od ní drží dál. Dokud ona k němu sam nepřijde a nechytí jej za čelist. Tu pevně stikne, až ho zuby zabolí a má co dělat, aby ji kouzlem něco neudělal. Ruce má složené za zády. Snažil být klidný. Zatím.* Ne víla nejsem. Jen jsem mezi vílami nějakou dobu žil. *To jej už pustí a pak u rukou sjede na paži. Toho využile a kouzlem ji onu ruku na paži zmáčke neviditelnou rukou, mocí. A odtáhne ji z něj a tím samým kouzlem chytí i její druhou ruku, drží je ve vzduchu. Tiskne její zápětí k sobě.* Nesahej na mě, když ti ti nedovolím. *Zavrčí na ni a ješt víc ji kouzlem zmáčke ruce takže se začnou pod tlakem kroutit, a je si jistý že ji to musí prinejměnším bolet. TÍmhle způsobem uměl i zlomit kosti, když chtěl.* Nemám halicunace. Tam-lin je víla a čekám na něj, protože jsme se na tomhle místě domluvili, něco mi dluží. A o šílenství a halucinacích ty musíš něco vědět, že ano? *Přijde k ní blíž a drží ji v jeho zajetí stále kouzlem. Je jistě o dost silnější než ona už jen kvůli tomu že je téměř pět století starý čaroděj a jeho otec je jeden z vyšších démonů a ona je o dost mladší víla.* Co tu děláš ty? *Sleduje ji a přemýšlí kde ji viděl.* Už vím, kde jsem tě viděl. *Uchechtne se jako nějaký pán temna.* Na jednom letáčku kultu, co tu běhá po New Yorku. Někde v podsvěťanském podniku jsem to viděl... Ale co jsi zač? Jsi hlava kultu? Člen? Ovládáš někoho? Vy víly jste neskutečně nepředvídatelné. *Nahne lehce hlavu na bok a nepouští ji ze svéhi kouzeleného sevření.*
*Aniž by něco takového předpokládala, její ruce si začaly dělat, co chtějí. Překvapeně se na ně podívala, dokud ji nezmizely nad hlavou. Snažila se je od sebe oddělit, ale místo vysvobození se setkala s nepříjemnou a eskalující bolestí. Avšak místo bolestného zavrčení z jejích rtů unikl tichý smích, jako kdyby ji kouzla muže přišla primitivní. Byla to však její běžná reakce na bolest, ať už byla jakákoliv. Pochopila, že nedostala do rukou pouze křeč, ale měla před sebou čaroděje. Něco o nich slyšela, ale veškeré jejich magické možnosti jí byly neznámy. Musela si ale začít dávat pozor na pusu, aby nebyla obětí živé loutky, na které si muž vyzkouší své schopnosti. Jenže držet jazyk za zuby byl pro vílu skoro nadlidský úkol.* Domluvili? Nebo si jej donutil, *popíchla ho provokativně, čímž naznačovala jeho magické praktiky, jak se s bytostmi bavit. Ještě víc se ušklíbne, když zmíní šílenství,* oh, ani nevíš, kolik toho vím. *Mluvila z vlastní zkušenosti. Viděla lidi se zbláznit díky ní, ale i samu sebe, kvůli své hlouposti a zoufalství. Při takové vzpomínce ji všechna slova zhořkla na jazyku. Cítila stud za skutky svého minulého a hloupého já. Když se k ní ještě víc přiblíží, nervózně přešlápne na místě a pozorně sleduje jeho tvář. Raději se ale nesnažila číst v jeho očích, nechtěla vědět, co jí čeká, když nebylo útěku. Prozatím.* Máš tolik otázek, na které si stejně odpovíš sám, *otráveně vydechla,* ale abych doplnila tvé informace, na hřbitov jsem se šla jen projít. *Znovu se pokusí vytrhnout ruce z kouzelného sevření, kdyby se čaroděj náhodou přestal soustředit.* To mě těší, že my víly dokážeme zamotat hlavu i někomu tak chytrému jako jsi ty, *sladce se na něj usmála, samozřejmě ironicky.* A ohledně kultu, chceš se přidat, že se tak vyptáváš? *uchechtla se* Ale tohle mě už přestává bavit. Co takhle otázka za otázku? *Zeptala se, ale nečekala na jeho reakci.* Moje první otázka zní, jak moc tě mám rozptýlit, ne…ublížit, abys mi kurva pustil ty ruce?! *Trpělivost nikdy nebyla její silná stránka a bolest tomu vůbec nepomáhala. Začala se zmítat, dokud čaroděje před sebou nekopla do břicha doufaje, že na chvíli ztratí koncentraci na kouzlo a Gwyn tak bude volná.*
*Ty kouzla co províděl na Gwyn byly pro něk primitivní, ani se nesnažil prakticky. Když cítí že se snaží osobodit prostě magický stik zesílí, ale ne tak aby jí ublížil ale jen aby ji to bolelo. Lehce přivře oči, když ji uslyší se smát. V tu chvíli netušil jestli se mu prostě vysmívala nebo to byl její způsob vyrovnat se s bolestí. Proto jen tak stojí a přemýšlí co s ní udělá.* Mohl bych ti jedním prostým kouzlem setnout jeden prst po druhém, aby sis pěkně pamatovala, že nemáš na nikoho sahat bez dovolení. *Navrhne. Pak se tiše zasměje.* Tam je dealer bylinek a drog. Domuvili jsme se. Neutíkám k násilí pokud mě někdo nedonutí. *Koukne na ni jako kdyby ona měla být tím příkladem toho, že jej donutila k násilí.* Věřím, že toho víš hodně, tak moc že ti kape na maják. *Zakroutí prstem kolem svého spánku jako kdyby chtěl nazančit její šílenství co viděl.* Co to mělo být za iluzi? Nějaké tvoje zvrácené uspokojení? *Zeptá se zvědavě a ví, že mu musí odpvoědět pravdu, ikdyž ji může obejít. S vílami žil dost dlouho na to, aby se jejich triky naučil. Sleduje jak přešlápne na místě. A tiše se ucechtne.* Ano, to občas dělám. *Souhalsěn přikývne, prtoože si opravdu někdy jednoduše odpovídal sám.* Projít. *Zopakuje po ní skoro se smíchem.* Projít se na hřbitov./ Pod kterým je Hřbitov...jo./ *Uznale pokýve hlavou, ale věděl, že mu nelže.* Proč sis vybrala zrovna tenhle hřbitov? *Zeptá se zvědavě, ale když se pokusí vykourtit z jeho moci tak je jen otráveně protočí oči a uesílí stisk.* Děvče...*Mlaskne nespokojeně.* Nikdo mi nezamotal hlavu. Udělal jsem dohodu, docela výhodnou, abych pravdu řekl. A nasbíral jsem zkušenosti k vašemu druhu a do teď mám opravdu významné kontakty.* /Třeba prince Zimního dvoru, kterého znám jeho pravé jméno./ *To už nahlas neřekne. Levi byl jeho vlastní otrok, prakticky, jen ho nechávl žit si své dokud jej nepotřeboval.* Nechci se přidat ke kultu. *Zakroutí halvou.* Zmanipulovat civily si zvládnu i já sám. *Podotkne a kouzlem se dotkne její mysli. Jne ji lehce zaklepal na zdi její mysli a měl ji celou ve své moci. Nic nedělal jen tam byl a tu přítomnost mohla cítit. Jen jí chce ukátat, jak by si dokáual zmanipulovat někoho. Ani jí nenahlíží do vzpomínek nebo s její hlavou nemanipuluje. Než nakonec z její hlavy vyjde a tlak ve spánku, který jeho magie způsobovala odezněla.* Dobrá otázka za otázku. *Souhlasí. Ale v tom se ho pokusí kopnut do břicha, ale on uhne a její nohu chytí za kotník. A jen s nesouhlasným klikáním jazyka.* Děvče, notak. *Zakroutí nad ní hlavou a její nožku pustí na zem a ruku si znechuceně otře o bundu.* Třeba stačí prostě poprosit a slíbit, že neuděláš žádnou kravinu, když tě pustím. *Navrhne a začne její stisk povolovat. Natolik, aby ruce dala dolů a mohla s nimi hýbat, ale stále cítila jeho magii připravenou cokoliv udělat.* Teď se zeptám já. Co je to za kult? *Zeptá se zvědavě a nahne hlavu.*
*Přivře oči a sykne při představě, že by měla přijít o prsty,* to by bylo opravdu nepříjemné, *zamrkala, aby tu nechutnou představu vyhnala ze své mysli. O agónii ani nemluvě, jako kdyby už teď cítila tu ostrou bolest, kdy by se články jejích prstů odlepily od zbytku. Úsměv se ale rychle vrátil na její tvář.* Mhm, nevěřil bys, jaká zábava to je, *okomentovala své šílenství a nakonec se podívala na místo, kde před chvílí byla její iluze.* Pomáhá mi to uspořádat své myšlenky. Však víš, jsem šílenec. Ty hlasy v hlavě, tornádo v mysli, s tím se nedá soustředit.* I když mluvila pravdu, stále do svých slov vkládala pobavený tón, tím pádem její řeč nezněla tolik vážně jak by měla.* Viděl si ji? Líbila se ti? *Zeptala se s nadšením v hlase, ale zmlkla ve chvíli, kdy na svém zápěstí ucítila větší bolest než před tím. Musela se kousnout do jazyka, aby to přečkala, dokud si na palčivou bolest nezvykne. Aby to nestačilo, ucítila dost nepříjemný tlak na svém spánku. Zamračila se a naklonila hlavu na stranu, jako kdyby se jednalo o hmyz, kterého snadno vyklepe uchem. Ale ten pocit nemizel, cítila ve své mysli něčí přítomnost. Jinou, než když se ozýval cizí hlas.* Nejen civily, že? *Zamručela. Existovala proti tomu nějaká obrana? Nelíbilo se jí, že jí tak snadno vlezl do hlavy. Pomalu si začala uvědomovat, že proti tomuto muži by ani zdaleka neměla šanci. Ne na to, aby ona byla tím vítězem bez úhony.* Poprosit? Slíbit? Nebylo by tam něco lepšího? No tak, už mě máš přečtenou, určitě ti musí dojít, že já na takové věci nejsem. *Ruce konečně spustí podél těla, ale v zápětí si začne mnout zápěstí. Krev se jí začala zpátky hrnout do konečků prstů, což doprovázelo mravenčení, kterému Gwyndolin chtěla zabránit právě mnutím své kůže. Oddálila se od čaroděje, aby mezi nimi utvořila větší prostor a začala se procházet kolem něj. Nechtěla už stát na jednom místě. Prozatím si užívala svobody, dokud čaroděj nerozhodne jinak.* Nechávám za sebe dělat špinavou práci. Vlastně jsem na začátku plány neměla, byla to jen zástěrka kvůli mé nehody s iluzemi, *její hlas konečně nabral trochu vážnosti.* Teď já, co všechno dokážeš? Slyšela jsem o vás, no ale nikdy neviděla v praxi. Umíš třeba…nechat zhmotnit jakýkoliv předmět, zvíře? *Zalapala po dechu, jako kdyby viděla ducha a obrátila na muže svůj zrak,* umíš probudit mrtvé?
*Axel se lehce uchechtne.* To by nepříjemné bylo. *Podotne na souhlas. Ještě jí kouzlem pošle tu představu boelsti co by mohla cítit kdyby se jí orpavdu zbavoval prstů článek po článku.* Předpokládám, že máme každý jinou představu o zábavě. *Zvedne lehce obočí a poslouhcá ji a u toho lehce nahne hlavu.* Jsi opravdu šílenec nebo jsi jen přesvědšená že jsi šílenec? *Zeptá se.* Šílenec o sobě neví, že je šílenec. A pokud si uvědomuje, že je šílenec tak šílencem není. *Zmíní věc, která se pohednává v knize Hlava 22 od Hellera.* Co tě dělá šílenecem, jak jsi se jím stala? *Zajímá se, protože mu to přišlo trochu přehnané.* Viděl neskrývala jsi ji zrovna. A ne nelíbila. *Zakrotu nad tím hlavou, hlavně nad jejím pobaveným tónem. Pobaveně sleduje to, jak nakloní hlavu na bok jako kdyby jí do ucha vlezl brouk. Tu městskou legandu o borucích v uchu znal. Ale tohle nebyl ten případ, byla to prostá mentální magie, kterou ovládal perfektně a kdyby chtěl dokázal mysl roztříštit na kousky jako skořábku od vejce.* Nejen civily. *Odsouhlasí.* Je to dost podobné jako ovládání mysli od Gwyllionů, docela. *Mykne prostě rameny. Čarodějové si dokázali obránit mysl proti útokům mentální magi, i před tou vílí ikdyž ten mentání štít vyžadoval plné soustředění a velkou sílu, stejně tak dokázali ochránit mysl někoho jiného, netušil ale zda to jde použít i na víly. Nakonec ji pustí a sleduje ji, jak si mne ruce. Bolest kterou jí způsoboval jistě už odezněla. Nechá ji chodit kolme něj v kruhu. Lehce jej to irituje, ale nehcává jí být. Poslouchá ji co odpovídá na jeho otázku ohledně kultu a přikvýne hlavou. Znělo to jako logické řešení, trochu přehnané ale celkem logické. Pak je řada na ni, aby se ptala.* Dokážu téměř všechno. *Tak zněla obecná odpověď. A místo toho, aby jí odpověděl tak si vyouzlí pohodlnou židli a posadí se na ni.* Zvířata a živé věci nerad přičarovávám. *Odpoví prostě.* A co se týče probuzení mrtvých...*Odmčlí se.* Technicky ano. *Přikvýne.* Jenže je to zakázaná černá magie, která je zapovězená jak čarodějům tak i v Zákoně podsvěta. Nekromanové jsou obvykle černokněžníci, kravavá magie a další věci. Navíc...*Odmlčí se. Jednu dobu opravdu chtěl probudit mrtvé, jednu mrtvou. Ale nakonec se rohodl, že to neudělá.* Když čaroděj probudí mrtvé tak nikdy nevíš co se může přijít na tento svět. Schránka, to tělo ano, ale mysl zůstává mrtvá a tu schánku dokáže posednout démon. *Rozpoívá se o tom.* Co to bylo za nehodu s iluzí co jsi měla? A co máš v plánu s tím kultem? Co dělá tvůj kult? Vraží kozy v parku? *Zvedne tázavě obočí.*
*Měla před sebou opravdu silnou bytost. Celý svůj život si myslela, že víly byly na vrcholu potravního řetězce, ale momentálně se dozvídá, že magie, která jí byla dána byla jen zlomkem toho, co dokázali jiní. Lehce ji to mrzelo, vždy si přála být mocná. Chtěla vzbuzovat strach, a to nejen v lidech. Jenže když ji má někdo pod palcem, těžko si tak plnila své cíle. Povzdechla si, protože cítila ten známý pocit. Takový, kdy měla potřebu se podvolit. Cítila totiž z muže..autoritu? Ne, možná jen nouzi se dostat pod jeho kůži, aby využila jeho schopnosti. Jenže první dojem pokazila a přinutit se k dobrémů chování nedokázala. Ne dnes. Ne s tolika impulzivními myšlenkami, které zatím zvládl udržet slabý náznak kouzla na jejím zápěstí.* *Podívala se na židli, kterou čaroděj vykouzlil a slabě se usmála. Zůstala stát, a i když věnovala veškerou svou pozornost jeho slovům, stále kroužila kolem a rozhlížela se, jako kdyby ji to nezajímalo. Zastavila se ale ve chvíli, kdy mluvil o nekromancii.* Zkoušel si to někdy? Odmlčela se a přešla před něj, aby se i ona posadila, ovšem do vlhké trávy. Kolena přitáhla ke svému tělu, aby nohy zakryla černá látka, a opřela si o ně hlavu. Nechala se svou představou vtáhnout, proto chvíli mlčky hleděla před sebe, dokud se zachichotala a lehla si do trávy. Démoni musí být silní. Silnější než čarodějové, než ty. S pohledem upřený na temnou oblohu se usmívala. Potkal jsi někdy posedlou schránku? Zeptala se ho, aniž by k němu sklopila oči. Skoro zapomněla na jeho další otázku, celkově jejich hru ohledně otázky za otázku. Dlužila mu to a ačkoli se nechtěla dělit o své informace, musela odpověď. Za cenu toho, že on odpoví jí. Jak už jsem řekla, chci, aby za mě dělali špinavou práci. Ale nepředstavuj si žádné šílené fanatiky, co se po večerech scházejí v temném lese. Jsme spíše něco jako…jak bych to řekla, zamyslela se, přičemž prsty vklouzla do vlhké trávy a začala si hrát se stébly. Ve skutečnosti zem pod čarodějem začala lehce praskat. Z hlíny pod židlí vyrostla slabá vlákna, která se začala spolu objímat a tvořit tak tlusté lano. To se začalo pomalu lepit na boty muže, dokud nepřestalo růst u jeho kotníků. Zkrátka tak, aby Gwyndolin co nejméně upozornila na svou magii. Škodolibě usmála a pohlédla čaroději do očí. ..jsme rodina. Z jejího tónu bylo jasné, že jako každá víla obešla tu správnou odpověď, kterou muž chtěl slyšet. Gwyndolin něco skrývala, ale po její vyhýbavé odpovědi bylo jasné, že o detailní informace se nepodělí.
*Staré a mocné víly opravdu byly na vrcholu, ale některé druhy víl se dožívaly maximálně 700 let. Ale existovali vyjímky, které přesáhly tisíciletí. Čarodějové začínali po pětistovce také chřadnout a jejich mysl začala být nevyrovnaná. On měl naštěstí ještě nějaký čas. Axel nebyl ten typ, co by si přál být všemocný, ale toužil po respektu což bylo podle něj důležitější než moc. Měl rád když se k němu lidé chovali s respektem, což bylo něco co nejspíš tohle vílí děvče neznalo. A za to si vysloužila trest, ruce nahoře. I po tí co ji pustí je zde stále náznak jeho kouzla, kterým ji mohl znova zpoutat. Zdá se, že ji zajímá spíše nekromancie. Nad její otázkou jem mykne rameny.* Chtěl jsem. *Přizná.* Ale nakonec jsem zjistil, že to za to nestojí. *Odpoví jednoduše, protože i po tom co našel všechny ingredience a tak dále mu došlo že to za to opravdu nestojí. Sleduje ji jak si sedá na zem a přitáhne si kolena k bradě a nakonec si lehne.* Jsem na půl démon a ty taky... svým způsobem. *Našpulí lehce pusu. Axel měl orzhodně v démonům blíže než děvče.* Ale někteří démoni jsou silnější než já a než čarodějové to ano. Ale ty je nezvládneš vyvolat. *Podotkne jen tak mimochodem. To, že na to potřebuješ čaroděje už neřekne. Pozoruje ji, jak si hraje se stébly trávy a zatím ji poslouhcá, aek zvládne se soustředit. Natolik, že ucití jak se mu kolem bot obmotává tráva. Potlačí povdezchnutí a protočení očí. Byl fakt, že se z elementární magie spíše zajímal o oheň než o zemi, ale stále ty kouzla uměl. Ale předstírá že si vůbec nevšiml toho co se děje. Jen se jí koukne do očí a nahne lehce halvu.* To zní jako přesně něco co, by velitel sekty řekl. *Podotkne.* Co je to za špinavou práci co za tebe dělají? *Zeptá se a mezi prsty se mu objeví jemný plamínek ohně se kterým si hraje, jako kdyby si nevšiml těch šlahnouhnů omotávající se kolem jeho kotníků. Pak luskkne prsty z ohně se stane větší plamen, který jakoby sám skočí na jeho kotníky a v pár vteřínách šlahouny spálí a jej osobodí. Přitom se objeví tenká čára ohně, která najde svůj cíl. A to stíbla trávy se kterými si Gwen hraje a lehce dí sežehne bříška prstů.* Nehraj si se mnou. Netuším o co ti jde, ale jsem na tomhle světě už dost dlouho a nejsem hloupý. *Ukáže na ni prstem a kouzlem jí začne pomalu vytahovat vzduh z plic. Jen lehce, hraje si s tím vzduchem lehce jí ho bere, ale ne tolik, aby ji hned ublížil spíš, aby to jen cítila. Z prvu si toho ani nemusí všimnout, je to jako obyčejný výdech, dokud jej neubere víc.* Zvládám i elementární magii, to je první co se učí. A hlavně umím smíchat více věcí dohromady, když je člověk dost chytrý a zkušený. *Uchectne se.* Spojit si věci... Vzduch... dech. *Lehce začne prstem kroutit do kola a jako by cítila že se jí stahuje hrdlo. A pak horko, jako kdyby měla slabou horečku, co se navyšuje pomalu.* Voda... krev. *Mykne rameny.* Bylo spoustu osob co jsem doslova uvařil ve vlastní krvi. *Mykne rameny.* Jak se jmenuješ? *Zeptá se.*
*Představovala si, jaké by to bylo, kdyby stála tváří v tvář démonovi. Jistě by to nebylo čistě nevinné setkání, ale bojovala by o svůj život. Za tu zkušenost by to však stálo. Lákalo jí to a zároveň děsilo. Mohla by se tak učit novým věcem, rozvíjet své informace o nových světech, být o něco chytřejší. Nad tou představou si povzdechla, což mohlo působit jako zklamaná reakce na jeho odpověď.* Já vím, že mám jejich krev. *Ujistila ho, že zase tak hloupá a neznalá není. Hrála si se stébly, zatímco používala svou elementární magii. Tentokrát už pečlivě sledovala čaroděje před sebou, poslouchala každé jeho slovo. Slabě se kousla do rtu a naklonila hlavu na stranu.* To nepotřebuješ vědět… *vydechla, zatímco si prohrábla své zrzavé kadeře,* …stačí ti taková informace, že jsem hlava kultu. *Slabě se zamračila. Neznala ho a on ji, a takhle by to ráda nechala. Kromě jeho schopností v něm neviděla žádný potenciál. I kdyby se rozhodla mu být nablízku, dříve nebo později by ohrozila svůj život, vzhledem ke svému charakteru a jeho moci. Bylo to zkrátka o více risku než zisku. Náhle zahlédla slabý záblesk světla, který, jak později zjistila, vychází z plamínku, jenž čaroděj držel mezi prsty. Aniž by stihla zareagovat, rostliny v její moci shořely a plamen ji popálil na ruce. Ucukla s ní a zkoumavě si prohlédla poraněná bříška prstů. Usmála se a vyskočila na nohy, načež ohnula hřbet, aby se k němu blíž naklonila. Měla něco na jazyku, ale ta slova na chvíli spolkla, jelikož si opět zahrával s jejím zdravím. Polkla, aby tlak na hrdle povolila, ale nemělo to žádný výsledek. Nenechala se tím zastrašit, ta slova na jazyku ji tolik svrběla.* Já vím, ty nejsi hloupý. Jsi chytrý…taky silný, *zahihňala se a poskočila k jeho boku. Opět sklonila hlavu, aby si ho blíž prohlédla.* Možná i pěkný, *zavrněla a narovnala se, aby nemusela čelit horším následkům, že narušila jeho osobní prostor.* Ale jsi nudný. *promluvila a podívala se do dálky, načež založila ruce na hrudi,* moc vážný. Víš, kdyby si mě občas neprobudil bolestí, asi bych usnula. *Zazubila se a naznačila mu, že ví, že si s ní zase zahrává.* Jméno zůstane tajemstvím pro ty, kteří nejsou mí přátelé. Meh, přátelé jsou silné slovo…spojenci! *Odmítla mu dát své jméno a koutkem oka se na něj podívala.* Nebo alespoň ti, se kterými mě baví ztrácet čas. *Odkašlala si, protože ten těžký pocit v krku byl horší, než horečka.* Co po mně chceš, krom nezajímavých odpovědí na tvé otázky? Chceš mou poslušnost? *Pobaveně se usmála.* Tu ze mě nedostaneš týráním, i když… *odmlčela se, ale vzápětí na to mávla rukou a zasmála se.* …ne takovým v tvé režii.
*Netušil jestli by Gwyndolin přežila setkání s démonem s těmi nižšími určitě, ale těžško říct s těmi vyššími. To bylyi ti, kteří mohli mluvit. Od těch nížších by nedostala nic. Lehce se nad jejími slovy ušklíbne.* A taky máš krev andělů. *Dodá v zápětí. Na jednou stranu nechápal jak víly můžou voubec s krví andělé a d=monů existovat. Ale to je jedna ze záhád světa.* Proč to nepotřbeuju vědět. *Přivře oči nad jejími slovy. Netušil jestli by se mu mohla hodit, ale možná přece jen ano. Měl konakty na dvorech, ale tahle šílená víla mohla mít své využítí. ALe byla pravda, že po otm co se stalo s Grace, tak zaačal být Axel o něco víc...výbušnější a jeho trpělivost byla slabší.Možná to byl jen ten vztek a ublíženost téměř 500 let starého čaroděje. Upřímně pár dní po tom ve vzteku díky své magii rozbyl věci ve svém bytě v Paříži. kam jel. Jistě že všechno pak musel opět magíí orpavovat. Hraje si s plínkem mezi prsty než jej pošle spálit ten jí výtvor kolem jeho nohou. Je mu jasné, že si popálila i bříšky prstů, Nad tí se lehce ušklíbne. A pak si začne hrát s jejím zdravím, s jejím dechem v a vzduchm v plicích. Její slova jej trochu hladí na ego, ví že je chytrý a sliný i hezký, ale jednoduše jej těší slyšet to nahlas. Pak se na ni ale šokovaně koukne.* Nudný? *Zopakuje po ní. To bylo asi nejhroší slovo jakým ho mohla nazvat. Nebyl nudný!* Bohužel jsi mě zastihla ve špatném rozpoložení, dovolím is říct, že za normálních okolností jsem docela zábavným spoelčníkem. *Zmíní a pak lehce nhane hlavu a sleduje ji.* A co takového udělat proto, aby jeden byl tvým spojencem? *Zvedne tázavě obočí.* Já ti nepřijdu dost zajímavý, aby jsi se mnou ztrácela čas? To mě docela bolí. *Přizná. A pak jen prostě mykne rameny a postaví se k ní a nahne se nad ni.* Mohla by ses mi hodit. *Přizná, když ji tak pozoruje.* Kdybych chtěl získat tvé jméno a tvou poslušnost tak mi nedělá problém ti vléz do hlavy a zjistit si ho sám. *Podotokne a horčku jí odpustí a jen lehce zaryje ty pomyslné drápy magie do její hlavy, které symbolizují jeho moc.* Kde by potom byla zábava, že ano. *Zmíni a pak se na ni koukne.* Myslím si, že bychom si mohli vzájemně vypomoct. Já mám magii, silnou a ty...máš kult. Myslím si, žebychom mohli být dobrými spojenci. *Navrhne.*
*Utlumila svou chuť se zasmát, jakmile ho zbavila té vážnosti. Vždy měla ráda, když někomu poškodila ego. Ledabyle kývla na zopakování jejích slov, což znamenalo, že takové označení myslí opravdu vážně a on ji nedonutí to vzít zpátky.* Myslím, že jsme oba neudělali úplně dobrý první dojem, *ušklíbla se a ruce spojila za svými zády. Nereagovala na jeho dotaz, nebo to alespoň nestihla, jelikož ji zahrnul dalšími otázkami. Zůstala mlčet, dokud se zvednul a zakryl ji vlastním stínem. Zvedla k němu hlavu, kterou po chvilce naklonila na stranu a lišácky se usmála. Konečně měla jejich konverzace nějaký smysl. Již dlouho uvažovala, že by ho zbavila své vlastní přítomnosti, ale čaroděj si úspěšně její pozornost ukradl pro sebe. Obočí pokrčí víc k sobě, když ucítí lehkou bolest ve své mysli. Stačil by takový kousek a magie by protrhla tu slabou bariéru, která by všechny její myšlenky odtajnila.* Nekažme si to. *Promluvila konečně vážným tónem a zavrtěla hlavou. Vážnost v Gwyndolin však nezůstala na dlouho, protože se zazubila a hravým tónem pověděla* Lepší je mě poznat na vlastní kůži. *Něco v jejích očí zajiskřilo. Zlý plamínek, který čaroději naznačil, že si chce pustit blíže k tělu někoho, kdo mu s velkou pravděpodobností touží ublížit. Nebo alespoň pocuchat nervy. Gwyndolin neskrývala v sobě temnou stranu, ale bylo jen na muži, jestli ji dá důvod být po jeho boku, nebo stát za jeho zády s dýkou.* Jenom kult? *Překvapeně zamrká.* Jo, já vím. Jsem pro tebe asi jen malé bezmocné dítě, *na chvíli zmlkla, načež pokrčila rameny a povzdechla si,* ale asi tě v tom názoru nechám. Později možná zjistíš, že tahle mysl… *prst položila na svůj spánek* …nezná hranic. *Usmála se a otočila se k němu zády. Udělala od něj pár kroků, přemýšlela nad jeho nabídkou.* Řekni mi… K čemu by ti spojenectví se mnou bylo? Máš plány? Nechci se zdržovat u někoho, kdo mě nakonec využije jen pro úklid svého domu. *Otočila se k němu bokem, aby mu mohla pohlédnout do očí.* Přesvědč mě. *Promluvila tišeji a vyčkávala jeho odpověď.*
*Axel byl egoista, ale nerad to přiznával a tohle mu opravdu poškodilo ego.* To teda opravdu neudělali...*Odsouhlasí ostatně, ona byla přece ta co na něj začala šahat bez dovolení a to neměl rád. To byl jeden ze způsobů jak jej zaručeně naštvat. Nevyyžádané doteky a taky když jej někdo urazí. Postaví se nad ní a sleduje její výraz. Zdá se že ji zaujal aspoň tak mu to přišlo podle toho jejího úšklbku. Aby dokázal své předešlá slova tak jí naznačí kolik stačí od toho, aby se jí plně zmocnil. Neměla tak silnou bariéru jako jiní, jako třeba on. Mysl si chránil dobře, což bylo první co se naučil. Když řekne ať si to nekazí tak ty dráby uvolní a nechá její mysl být. Pohcbyovačně si ji prohlédne a slabě se ušklíbne.* Jak si mám být jistý, že mi při první příležiosti něco neprovedeš? *Zvedne tázavě obočí, protože v tom jejím pohledu rozeznal něco co jej nechávalo ostržitým a napozoru.* Nejen kult. *Zakourtí hlavou.* Jsi víla, a jedna ze schopností co mají jen víly je věštění, k tomu se mi také můžeš hodit. *Navrhne a pak pokrčí rameny.* Pokud ti je pod sto let, tak ano jsi pro mě dítě. Ale vzhledem k tomu co jsi předvedla s tou iluzí a magíí země předpokládám, že ti bude minimálně kousek nad sto. Začátečník rozhodně nejsi, ale v provnání se mnou ne tak mocná. /Takže menší hrozba co se týče magie./ *Nad její otázkou jen mykne rameny.* Věř mi, nehledám někoho pro úklid domu, na to mám kouzla. *Zakroutí nad tím hlavou a jde k ní.* Jsem čaroděj, je málo věcí co nedokážu. Vsadím se, že bych ti byl trochu k dobru k tomu tvému divadýlku co máš kolem sebe.... *Naznačí prst divadlo címž myslí ten její kult.* Tak mě napadá... Nevíš třeba náhodou něco o Viper's Den? *Zeptá sez vědavě. Ikdyž předpokládal, že nejspíš ne. Byl to prakticky fight club a několik měsíců o nich ani neslyšel.*
To ukáže čas, tvoje skutky a tvůj charakter. *Odpoví mu s úsměvem. Již teď Gwyndolin donutil změnit na něj názor, byť slabě. Před chvílí jej považovala za nudného starého čaroděje, který nemá rád, když něco není podle něj, ale teď měla pocit, že si možná budou rozumět. Přesto zůstala odtažitá a pozorná. Stejně jako ona, i on ji mohl kdykoliv zradit. S tím rozdílem, že jemu stačí lusknout prsty, aby vílu pokořil.* Stejně bych raději zůstala ostražitá. Hlídej si záda, nenech se rozptýlit... *Zašeptala a sama se nad svými slovy zamyslela. Jako kdyby tu radu říkala spíše sobě, než jemu.* Heh, chceš vyvěštit, jestli si najdeš pravou lásku nebo vyhraješ peníze v loterii? *Pobaveně okomentovala jeho slova a protočila očima nad jeho dalšími poznatky. Fakt, že tolik věcí dokázal odvodit jen z chvilkového pozorování jí šel proti srsti. Nerada byla předvídatelná, ale to bohužel u čaroděje nezmění. Ledaže by se snažila víc. /Snažit víc, snažit víc, chci všechno hned!/ Povzdechla si a promnula si zátylek, dokud si nevšimla, že muž stál opět u ní. Zvedla k němu hlavu s nicneříkajícím výrazem a kousla se do rtu.* Byl bys užitečný na mnohem víc věcí, *zamyšleně promluví a později si jej prohlédne od hlavy až k patě. Mohla by díky němu získat všechno, co by si přála, jenže věděla, že by to bylo za nějakou cenu. A jelikož ona neměla toho tolik, co nabídnout, byla by to drahá cena.* Viper´s Den? *Zamračí se a po chvilce zavrtí hlavou. Chtěla mu říct, že v New Yorku je teprve nová, ale odhalila by tak svou velkou slabost. Neznalost v lidském světe by proti ní mohl použít všemi způsoby. O neznalosti rasách zrovna tak.* Ne, neslyšela jsem o tom. *Věděla, že ho svou odpovědí neuspokojí, ale nebyla to její starost. Pro odpovědi musí jinam.* Nicméně, ráda tě označím za svého dočasného spojence. *Poodešla od něj, aby do prstů vzala látku šatů a složila mu poklonu.* Jmenuju se Gwyndolin.
*Lehce pozvede obočí nad jejími slovy.* Času mám spoustu. *Podotkne jende nevyhnutelný fakt.* A netuším, co odvodíš z mého charakteru a skutků. *Ušklíbne se lehcce. Netušil jestli byl charakter nebo skutky nějak výrazný. Cestoval v šedé zóně ve všech možných odvětvých. Nebyl vyloženě zlý, nepovažoval se za zlého. Jistě uměl býr zákeřný, zapšklý, ublížený ale nepovažoval by se za zlého. Jistě v jednom měla pravdu, byl starý čaroděj co neměl rád když není něco podle něj, ale uměl dělat kompromisy.* Souhlasím. *Přikvýne nevěřil jí, ale on nevěřil po Temné válce žádné z víl. A byl vůči nim ostražitý. Nad jejími slovy se uchetctne se zakorutí hlavou. Trochu kysele, zahořkle.* Láska se přeceňuje. *Podotkne prostě. Je pravda, že po tom s Grace lehce zanevřel a zahořkl. Ale to nezmanalo že by si neužíval, to stále dělal.* A penez mám dost. To by se mnou bylo trochu špatné, kdyby mě za těch 400 ůet inflace porazila nemyslíš? *Ušklíbne se pobaveně. Neví jak dlouho ona žiej v lidském světě, ale pro Axela je to jediný svět ke kterém žije. Jedna věc co se naučil bylo odhadvání a pozorování lidí. Dokázal zhruba odhadnout jaký kdo je a jak starý je. U mlavých podsvěťanů co zatím poznávali svou moc to poznal téměř hned měli takvou mladičkou nepoznamenenaou energii. Ti starší... jako kdyby nad nimi byl šeký mrak. Lehce zvedne obočí nad jejími slovy a tím jak si jej prohlíží.*/ Má v tom být ten sexuální podton nebo ne?/ Jsem užitečný v mnoha věcech, ale všechno má svou cenu. *Axel často psal na dluhy, služba za službu třeba. Den dluh se prostě navyšoval dokud si pro něj Axel nepřišel. Nebo nanenašel důvod čímž mu by byl ten člověk užitečný.* Ano Viper's Den. *Odsouhlasí a zdá se, že to víle nic neříká. Takže tohle byla studená stopa. Její další slova to jen potvrdí.* Nevadí. *Přikvýne. Nad jejími přředstavením ae pousměje.* Axel Queens. *Přestaví se, ale ruku jí nepodává, protože to znamenalo uzavřneí dohody.* Dobrá, dočastná spojekyně... *Luskne prsty a v rukách se mu objeví dva papíry. Dohoda.* Tohle mi podepíšeš, můžeš si to přečíst. *Věděl jak jsou víly vrtkavé a nechtěl nic nechat náhodě. V druhé ruce se mu objeví brk s ostrou špičkou.* Krevní dohoda o spojenectví.
*V úklonu chvíli zůstala, ale po chvíli se napřímila. Přikývla na jeho představení a slabě se usmála. Jeho jméno si bude pamatovat, protože tolik spojenců zase neměla. Čaroděj se jí ale hodí, hodně. Byla z toho nadšená, ačkoliv to dobře skrývala za mírným úsměvem. Dech se ji lehce zrychlil a pocítila slabý náznak adrenalinu v krvi.* Můžeme si tedy plácnout, *zazubila se, přičemž k němu natáhla ruku, aby jejich dohodu potvrdili potřesením rukou. Avšak pro její smůlu, namísto jeho ruky v té její čaroděj držel dva listy. Překvapeně na něj zírala. /Přece víš, že není hloupý./ Opět ten hlas, který jí nepatřil. Gwyndolin se zamračila a papíry čaroději vytrhla z ruky. Otočila se na něj zády a začala opět kroužit kolem dokola, zatímco četla jeden řádek po druhým. Avšak nedokázala se příliš soustředit. Skákala od jednoho slova k druhému. Dohodu přejížděla zrakem rychle, dokud se nezastavila na místě a posadila se do trávy. /Zachraňovat mu život?/ Otráveně si povzdechla, ale později si uvědomila, že stejná pravidla se vztahují i na ní. Háček byl v tom, že mu nemohla ublížit. Jakkoliv. /Můžu si to zkrátka vybít na někom jiném./ Přemlouvala se, i když se jí to nelíbilo.* Krevní dohoda? *Zaklonila hlavu, jelikož k němu seděla zády, takže aby na něj viděla. Opět sklonila hlavu do papírů a nakonec se mlčky zvedla na nohy. Přišla k Axelovi a beze slov mu sebrala i brk. Ostrou špičku si prohlížela a mykla rameny.* No co, ať je sranda. *Uchechtla se a podívala se Axelovi do očí. Chtěla, aby viděl, jak brkem propichuje svůj prst a nesnaží se ho nijak obalamutit.* Otoč se, *přikázala mu, ale pokud nespolupracoval, zkrátka ho obešla a papíry opřela o jeho záda. Podepsala se svým jménem a dohodu i s brkem mu podala.* Doufej, že toho nebudu litovat. Ani ta bolest mě nezastaví, když bude třeba. *Zle zašeptala, čímž naznačovala, že ani dohoda ho nezachrání před tím, kdyby se mu chtěla pomstít.*
*Jméno víly nebylo úplně těžké si zapamatovat. Rozhodně za svlj život slyšel horší a méně zapamatovatelná a hlavně vyslovitelná jména. Když vidí tu její natáhnout ruku přivře oči a zakroutí hlavou.* Ne jen tak snadné to nebude. *Zakorutí nesouhlasně hlavou. Byl na tomhel světě dost dlouho na to, aby jen tak bezmyšlenkovitě uzavřel dohodu s vílou. Proto vykouzlí smouvu, dohodu, která bude podle jeho podmínek.* Co se tak šokovaně koukáš? Chci to mít pojištěný. *Mykne rameny prostě a nechá si vzít ty papíry a protočí očima. Sleduje ji jak krouží kolem něj a čte papíry a na pár vteřin dostane second thougts o tom jestli tohle byl dobrý nápad.* /Spojenci jsou spojenci./ *Napadne jej. A snaží se tvářit nezaujatě, jako kdyby byl otrávneý z toho, že si to čte a zdržuje.* Ano krevní dohoda, když ji porušíš nebude to pěkný. *Odsouhlasí a složí si ruce na hrudi. Chce něco ještě říct ale ona mu už seber brk a sleduje jak se píchne do prstu. Na bříšku se objeví ruká kapka, která bohatě stačí na podepsíní dohody. Už chce namítat, že se otáčet nebude ale ona je rychlejší a začne mu dohodu podepisovat na zádech. U toho en Axel kroutí nevěřícně hlavou.* /Drzá, drzá./ *Lehce nahne hlavou nad jejími slovy.* Já jen doufám, že nebude třeba tu dohodu porušit. *Zmíní. U něj to bylo spíš jako výhružka. Vykouzlí si druhý brk, protže se nechce podespisovat tím samým od krve...Viděl dost případů AIDS na to, aby si na tyhle věci dával pozor podsvěťan nepodsvěťan. Píchne se do prstu a bezmyšlenkovitě podepíše papír a čeká až zmizí. Jneže zdá se že se papíru nechce. Zamává jím ve vduchu a pak se koukne na Gwayndolin a poté na papír.* Chce se zmizet, po podepsání to má zmizet že je to platná dohoda...Podepsala jsi se jako Gwyndolin nebo svým jménem? *Zvedne tázavě obočí.*
*Z dohody měla špatný pocit. Takový, kdy určitě udělala chybu. Jenže teď už nebyla cesta zpátky a ona to věděla. Na jednu stranu se jí líbila představa, že bude její život zase o něco těžší, na druhou stranu to může nést svá budoucí negativa. Nechtěla ten papír už ani vidět, chtěla, aby zmizel. Jenže to se nestalo. Axel s ním mával, jako kdyby byl v plamenech. Něco bylo špatně. Gwyndolin zvedla obočí s tíživým pocitem na hrudi, že byla obelstěna.* Co se děje? *V jejím hlase šlo slyšet zmatení a nervozita. Byla připravena na jakoukoliv zradu, útok z jeho strany. Již teď si sama nadávala, že byla tak naivní a skočila mu na špek. Jenže později ji sám odpověděl. Zamračila se a přistoupila k němu. Nahnula se, aby se podívala na papíry.* No, potřebuje to mé pravé jméno? *Zeptala se a zvažovala, zda se odhodlá na druhý podpis, který prozradí tentokrát její opravdové jméno.* /Tohle je riskantní, hodně riskantní.../ *Podezíravě si Axela přeměřila pohledem. Byla napjatá jako struny.* Nemůžeš si je prostě schovat pod bundu a doma založit do složky? Musí zmizet? *Myslela si, že je to nějaká léčka. Dohody nikdy nepodepsala, vždy si vystačila sama se sebou.*
*Ani trochu se mu nelíbí to, že po zamávání a jeho podpisu ta dohoda nezmizela. Což měla, protože to značilo to, že je platná. Jemu samotnému to nedávalo smysl obvykle s těmihle dohodami neměl problém. Odkašle si při její otázce co se děje.* Ta dohoda nezmizela. *Vysvětlí prostě.* Když je dohoda platná prostě zmizí, založí se sama. Když nezmizela tak to znamená, že není z nějakého důvodu platná. *Rorzhodí rukou a papírem zrovnu zatřese, jako kdyby jej měla sám nechat zmizet.* Je to možné že to potřebuje pravé jméno. *Odsouhlasí.* /S vílou jsem už nějaké to století nepodepisoval smlouvu, hlavně snad nikdy kravvou. S jinými druhy ano./ Jak to říkáte vy... Slova mají význam a jména mají silu nebo tak nějak? *Koukne se na ni.* Je možný, že jsi to sice podepsala svou krví, ale ne svým jménem. Krvavé dohody jsou vlastními pány a mají jisté vlastní vědomí. Ví když je porušená a potrestá tě. Proto možná to není platný, protože jsi to nepodepsala vlastním jménem. *Vysvětlí svou teorii a nechá zmizet její jméno a znovu jí dá brko.*
*Prsty netrpělivě poklepávala o své nohy. Poslouchala ho, ale jeho slovům věřila z poloviny. Ona o dohodách sice nic nevěděla, ale neznala ani Axela. Po jejich nepodařeném setkání ji mohl pouze oplatit její drzost.* /Chce nás mít pod palcem?/ *Zhluboka dýchala, aby ty papíry, co držel neroztrhala na milión kousíčků. Měla na to takovou chuť. Odmítnout další pokus o stvrzení dohody. Nepřítomně hleděla před sebe, zatímco si v hlavě pomalu skládala svá pro a proti.* /Možná má pravdu a budu mít po svém boku čaroděje...nebo nic z toho neplatí a získá tak mé pravé jméno./ *Promnula si obličej a slabě si zatlačila na spánky.* Jo tak tomu papíru nestačí má krev, *cekla arogantně a znovu vzala do ruky brko. Tentokrát však váhala déle, než před tím. Špičatou špičkou poklepávala o své rty a hledala kompromis, který ji bez výčitků dovolí dohodu podepsat a zároveň nedá možnost Axelovi, aby stihl přečíst její jméno. Pokud smlouvu tedy nevyvolá sám. Co ona o tom věděla, možná se ta smlouva uloží do pomyslné knihovny v čarodějově mozku, kam může kdykoliv na návštěvu.* Fajn, tak znovu. *Povzdechla si po chvilce a znovu si od něj vzala papíry. Tentokrát je držela jako klíště a beze slov obešla Axela. On věděl, co ho čeká. Znovu ji musí nastavit záda, aby mohla psát. Gwyn si o něj opřela papíry, ale špičku brka do své krve ještě nenamočila. Místo toho ji dost silně opřela o jeho záda, tak, aby mohl cítit opravdu slabé štípnutí. Musela mu alespoň trochu ublížit, dokud nepodepíše smlouvu.* Kdykoliv tu smlouvu můžeš vyvolat? Nebo zmizí v nějakém časoprostoru. *Stoupla si na špičky, aby se blíže naklonila k jeho tváři a on její dotaz uslyší o něco lépe. Jenže ať už byla odpověď jakákoliv, víla brko smočila v nové kapce krve a podepsala se. Nechtěla se už sebe ptát, jestli to byl dobrý nápad nebo ne. Její prvotní myšlenka byla, že si chce trochu zpestřit svůj život, takže by se jí měla držet.*
*Neuměl si to vysvětlit, proč ta dohoda nechtěla zmizet. Opravdu si tím láme hlavu, protože obvykle prostě zmizela.* /Musí to být tím jménem./ *To mu přijde jako jediné logické proč by to nešlo.* Kouzlu, ne papíru. *Opraví ji.* Hele já si ty podmínky nevymýšlím...Podmíky toho kouzla co uzná za potvrzené. /Jinak si podmínky vymýšlím, jinak bych s nikým nešel na dohodu./ *Sleduje ji, jak klepe brkem o své rty a Axel jen přešpláne na místě a otočí se, neobejde se to bez protočení oči. Nastaví jí záda at může papíry podepsat. Zapštípe ho něco na zádech a začne se korutit.* Tys mě píchla? *Zamračí se na ni a ohlédne se přes rameno.* Technicky obojí. Zmízí v časoprostoru, ale dokážu ji vyvolat zpátky když je potřeba. *Odpoví jí jednoduše. A pak cítí jen jak papír se prohned pod tím tlakem, jak se Gwyn podepisuje. Její jméno si nestihne přečíst, protože jen co zvedbe Gwyn pero od papíru tak smlouva zmizí. Hezky ze zad Axela ještě pod rukama Gwyn.* Tak a je to hotovo. *Otočí se na ni a vytáhne z kapsy vizitku.* Jestli víš jak používat telefon tak mi můžeš zavolat, když budeš něco potřebovat. *Dá ji malou kartičku s jeho jménem a telefoním číslem. Adresa tam není.* Ještě než půjdu... asi neznáš nějaou vílu, co dealuje bylinky co? *Zeptá se než se dá na odchod.*
*Pouze se ušklíbla, když zjistila, že ucítil špičku brka. Neodpovídala mu, soustředila se, aby své jméno napsala dobře. Jakmile byla hotová, dohoda před jejími zraky zmizela. Pozorovala to s úžasem, načež od čaroděje odstoupila a brko utřela do své sukně. Možná ho ještě na něco použije. Jeden kámen z jejího srdce spadnul, ale druhý se tam zase vytvořil. Opět zbytečné myšlenky a otázky, jestli udělala dobře. Jenže tentokrát už opravdu nebylo cesty zpět. Zhluboka se nadechla a převzala od Axela jeho vizitku.* Už si poradím. *Mobil nepoužívala, ale měla by se s ním naučit zacházet. Zřejmě se bude muset v New Yorku objevovat častěji. Vizitku si prohlédla a poté se podívala na čaroděje.* Já ti nic dát nemůžu, ale ty si ke mě určitě najdeš cestu.. Vždyť už skoro víš, kde mě hledat. *Mrkne na něj a sama se otočí k odchodu, jenže položil jí ještě poslední otázku. Nemusela dlouho přemýšlet.* Běž do Faerie, tam jich je spoustu. Ale co se o tomto světě týče, ne, neznám. *Zavrtí hlavou a vymění si s ním poslední pohled, načež odejde z hřbitova se smíšenými pocity. Tohle bude muset někde zapít.*
*I přes své oblečení cítil to jak jej pichla špičkou brka. Chtěl jí napomenout ještě jendu, ale jak cítil, že píše své jméno tak ji nechal. Nechtěl tenhle proces podstupvoat ještě jendou prtooře jméno napsala špatně. To že mu to podepisovala na zádech mu připadalo lehce ponižující. Smluva zmizí stejně rychle jako se objevila a on se na ni otočil.* Budeš muset, nic jiného než telefon nepoužívám. *Pokrčí prostě rameny. Jistě používal ohnivé zprávy, ale nebyl si jistý jestli víly k nim měli přístup nebo měli nějakou jejich vlastní obnovu.* /Možná posílat zprávu po holubech./ *Napadne jej pobaveně.* Když nebudeš ve Fearii nebo blízko vody nedělá mě problém si k tobě najít cestu. *Přece jen stopovací kouzlo bylo poměrně jendoduché, ale ve Faerii nefungovalo. Musel by možná tak poslat Leviho jako posla. Nad její odpovědí nespokojeně mlaskne.* Kdybych chtěl jít do Faerie tak tam rovnou zajdu. *Podotkne. Zdá se, že bude muset zajít na Stínový trh a najít si někoho jiného jako náhradu do Tam-Lina. Ani se s Gwyndolin nestihne rozloučit a ona zmízí. Axe udělá to samé jen si vykouzlí portál, který jej přesune do jeho domova.*
*Dnes je jeden z těch dní, kdy by potřeboval drink. A proto se rozhodne jít do Be Positive za pijavicema. Nikdy s upíry problém neměl a obvykle to byli osoby se kterýmu neměl problém. Proto se elegatně obleče, jako vždy a jde do oboho klubu. Kde se to už dávno hemží upíry a civily. Vidí, že někteří upíři jsou už dávno přisatí na krku svých obětí a ony oběti se euforicky kroutí pod dávkou drogy, které upíří kousnutí vylučuje. Axel toho nebyl zrovna fanoušek, hlavně se na upířím jedu bylo snadné stát se závyslím. Proto jde pro svůj jiná jed...K baru, kde si objedná pořádně vychlazený Old Fasioned a čeká než mu jej braman naservíruje zatím se rozhlíží, kdo by měl tu čest bavit se ním. Maddie dlouho nenapsal. Na skoro tři měsíce se dal missing in action, takže skoro vůbec neodopíval na ničí zprávy a nic. Promne si svoje zápěstí s cejchem z Viper's den. Od toho co tam byl nedostal další pozvánku ano se neobjevil Aidas a nebyl si jsitý jestli ho to ukliďnuje nebo ne-*
*Od jisté doby nebylo vlastně ničeho, co by jej bavilo více, než splývat s masou lidských nevědomých bytostí a tvářit se jako jeden z nich. Ale dnes ne… Dnes je unavený. Zrovna sedí u baru a hledí kamsi před sebe na kde jaké lahve vyskládané na policích za barem. Vnímá v sobě útlum oné drogy, kterou si opět zpříjemnil existenci a trvání. Ale není to tak příjemné, jako tomu bývalo dříve – vlastně to je dnes jiné. A ačkoliv toho vydrží dost, tak dokonce i jeho organismus začíná ten jeho nový životní styl dost slušně ničit. Kolem projde spoře oděná servírka, která jej ovšem nechává dokonale chladným. Pomalým pohybem zdvihne sklenku s tmavorudou tekutinou až příliš hustou na to, aby se jednalo o obyčejný nápoj. Trochu upije a zírá před sebe dál. V mysli mu duní, ale na druhou stranu krom toho zůstává prázdná. A tak prostě do tmavošedé košile a jednoduchých černých společenských kalhot odění upír jen tak posedává u baru a doušek po doušku hasí hlad, který už konec konců ignoroval dost dlouho – vlastně až téměř na samotnou hranu.*
*Rozhlédne se kolem sálu a přemýšlí za kým přijít nakonec jeho pozornot zaujme jedna servírka ,kterou chvílku sleduje než mu pohled padne na muže, který tak osamoceně sedí. Zdá se mu žeh o snad oddněkud zná, ale není si jistý. Za svůj život potkal tolik lidí a nelidí, že prostě mu začínají tváře splývat. Proto se zamyšleleně rozejde k muži. Vypadá mladě, lehce melancholicky a popíjí tmavou tekutinu, kteou je krev jak Axel předpokládá. COž znamená jediné upír.* Zdravím. *Přijde k němu a slabě se pousměje.* Omlouvám se, že váš ruším, ale jste mi povědomý. Neznáme se náhodou? Nežil jste v sedmdesátých letech v Los Angeels náhodou? A neznal se s Oliverem McDorothym? Byl fimový režizér.
*Vnímá jak co doušek začíná to dunění v mysli ustupovat. Krátce nosem vydechne s náznakem smíchu a tedy napije se o trochu více. Je to nechutné, doslova odporné, jak rychle cosi takového chladne a bez ohledu na magické zajištění nesrážlivosti takové tekutiny je prostě ona změna každým okamžikem více a více znát. Ale na druhou stranu mu to je dokonale jedno. Zastaví se u něj znovu ta servírka s pochopitelnou opětovnou otázkou.* Dvojitou vodku. To zatím stačí. *Odpoví jí asi ne zrovna příjemným tónem hlasu. Znovu si chce dopřát trochu umlčovače toho hladového řevu v mysli, když jej hlas zastaví v polovině pohybu. Pootočím tím směrem tvář a zadívá se poněkud krví podlitýma očima na toho, kdo asi promluvil. Sám ovšem hned neodpoví. Vlastně není až tak snadné ze vzpomínek vyhrabat nějaké ty informace o tom, nač se dotyčný tázal. Poněkud se tedy zachmuří, jak na něj zírá, ale pak konečně...* Hm… Myslím, že ano. *Vypraví ze sebe.* Jen si nemyslím, že by se dalo říci, že jsme se s tím idiotem znali. *Dodá k tomu prostě konečně tedy upije, když už se to tak rychle kazí. Ale jinak se mu dnes opravdu večeřet nechce.*
*Tiše se uechtne nad jeho slovy.* No jistě. Podle toho jak o něm mluvíte jste se znali dostatečně, aby jste ho nazval idiotem. *Podotkne jen tka mimochodem a psoadí se naproto muže.* Jmenuji se Axel Queens. *Podá mu ruku.* Čaroděj a člen rady. *V ruce se mu objeví kouzelná vizitka, kterou šoupne muži po stole.* Takže jaké jsou vaše zážitky s panem Oliverem McDorothym? Nabídl vám roli a pak to zrušil nebo tak? Pujčil si od vás a nikdy to nevráril? Hodně často nevracel peníze, zmetek. *Zakrotuí nad ítm hlavou.* Jednu dobu jsem se s ním přátelil, a nikdy jsem ti nepíze neviděl už. Ale ten chlap se uchlastal k smrti, jak smutné.*
*Hlasitěji polkne poté, co se od neznámého odvrátil a snad až zadoufá, že tím ono setkání skončilo, když si náhle uvědomí, že se opravdu nedaleko něj posadil. Jakoby se nad tím pozastaví, ale následně v duchu pokrčí rameny a ujistí se, že je mu to konec konců jako všechno ostatní dokonale jedno. Na chvíli věnuje neznámému pohled do tváře, pak jím klesne k jeho ruce, ale sám se příliš neobtěžuje tu jeho nabídnutou ruku přijmout.* Těší mne. Já jsem Nathaniel. *Odpoví pouze a vzápětí si uvědomí…* /Proč se vlastně představuji?/ *Nedokáže si ovšem odpovědět, protože přetla k těle a postupné odbourávání té silné dávky chemie, kterou si dnes vpravil do těla nitrožilně, mu v tom zamezuje. Vzhlédne až k servírce, která před něj postavila vysokého panáka s vodkou. Uchopí jej do prstů a chvíli hledí do čirého nitra vlastně drobné úzké sklenky.* Řekněme, že jsme se nepohodli jednou u jistého herního stolu. Smažit se někoho z nás v tomto podvést může vskutku pouze idiot. *Zvona nalije panáka na vysoké sklenice se zbytkem už opravdu spíš se kazící krve. Druhou rukou snad reflexivně na baru plácnutím dlaně zachytí onu navštívenku. Pak ji protočí v prstech a podívá se na ni.* Neuchlastal. A ne, nebyl jsem to já. Za to mi nestál. *Poněkud úkosem přes rameno se na onoho muže konečně zadívá bedlivěji. Přivře oči a pátrá v paměti – no bezvýsledně. Přeci jen zrovna dnes nefunguje.* A odkud přesně mne znáte? V L.A. jsem chvíli pobýval, ale nyní si nevybavuji…
*Axel lehce zvedne bradu a obočí a ruku stáhne.* /Dobrá./ Těší mě Nathanieli. *Pousměej se na něj zdvořile, tak jak to vždycky dělával. Když přijde oblusha tak se Axel na ni jen sladce usměje.* Že bys mi mohla dát další drink drahá? Old fashioned. diky. *Mrken na ni a nehcá ji odejít než se rozesměje.* Byl to grázlík co se dá na to říct. Snažil se ošidit i mě, ale na to mám až moc dobré zkušenosti a schopnosti. Párkrát jsem ho nechal než jsem ho obral o všechno i o ponožky skoro. *Zasměje se lehce a pak zvedne obočí nad jeho slovy.* Aˇž už to byl kdokoliv ten zmetek si to zasloužil. Víte kolik žen na setu obtěžoval a kolikrát to zašlo mnohem dál než mělo? Byl to zmetek. *Zakroutí nad tím hlavou,* Vlastně nevím, zdáte se mi povědomý. Nechodil jste tam třeba na večírky nebo někam do klubů? Mohl sjem vás někde vidět tam. Byl to sedmdesátky, možná šedesátá léta. Někdy v tom období. Obrovské party v Hollywoodu. Nic?
*Nejspíš by byl daleko zdvořilejší, pokud by samozřejmě nebyl v tak strašném stavu. Stále mu hledí do tváře a snaží se vylovit ze své poněkud zamlžené mysli cokoliv, co by mu naznačilo, odkud jej zná. V každém případě má velmi intenzivní pocit...* Takovou trpělivost jsem s ním neměl. Vlastně jsem ho chytil pod krkem. *Utrousí prostě, ale to vlastně není to, co jej v ten moment zajímá. Pootočí se v sedu na vysoké stoličce u baru a tím se dostane do pozice více čelem k němu.* /Ten smích, moment./ *Uvědomí si náhle, když se na něj dívá.* Již od dávných dob bylo téměř jisté, že dá-li se žena k jakékoliv herecké společnosti, tak mezi světskými velmi riskuje docela vše. Takže není divu. Spíš je divu, že se tomu dokonce v této době někdo podivuje. *Ozve se jeho jasně anglický akcent, jak se mu v současné době příliš často již nestává. Ale prostě – dnes není ve své kůži. Dovolí si trochu krve zlepšené panákem vodky a teprve tehdy mu to sepne.* Myslím, že to bylo casino Ambrosia. Stál jste u stolu s kostkami velmi se vám ten večer dařilo. Ten den jste mne dost slušně obral. Takže ano, známe. *Pokývá hlavou a poprvé se i on usměje. Však ano, ten jeho vítězný smích si vskutku pamatuje. A stejně tak i to, jak mu jej vlastně v tu chvíli i přál.*
*Axel byl ten typ, co si na zdvořilost obvykle velmi potrpěl. A dal na to. Proto jen lehce uražene ruku stáhne. Lehce zakroutí hlavou nad jeho slovy.* Věřte mi, že nejste první ani úoslední kdo to udělal. Já jsem trpělivý a navíc umím týrat mnohem jinak než jen chycením pod krkem. Poslouchá jej a lehce zkarotuí ápěstím ruky ve které drží slekničku v ledem. Který sjede líně na stranu.* Ale nemělo by se to. *Potokne jen tka mimochodem.* Upřímně netuším jestli to mají ženy lepší teď nebo horší. *Přizná než sklenici nakonec jen položí na bar.* Jste brit? *zeptá se zvědavě, protože sám Axel byl původem z Anglie a rád vyhledával své britské spluobyvatele. Pak se zamyslí nad jménem tého casina.* Ano vlastně! Ambrosii jsem chtěl i koupit, ale v osdesátkách ji zavřeli. Škoda. *Zakorutí nad tím hlavou.* Ale myslím si, že to je ono kde jsem vás viděl. A co se daření týče... stačí mít...pár karet v rukávu. *Doslova z rukávu vytáhne kartu a zaubí se na něj. Ani používal při gemblování kouzla. Hlavě při civilech a říkal tomu štěstí. U podsvěťanů to mohlo vyvovlat naopak velké hádky, když sep oužávaly kouzla.*
*Zaznamená podivný způsob pohybu, když Axel stáhl svou nabízenou ruku. Sám svými prsty pravice celou dobu stejně jako u levé ruky skrytými do černých kožených rukavic zlehka svírá nádobu naplněnou čímsi, co už za chvíli stejně nebude mít vůbec chuť pít. Místo toho vnímá jistou jinou potřebu, ale na její utišení bude dnes v noci ještě času více než dost.* Dnes? Lepší. V každém ohledu. *Odpoví mu docela sebejistě.* Vídal jsem jedenáctileté dívky nastupující na osmnáctihodinové směny v prádelnách, kde stály u kádí až do rozdrásání kůže na rukou, aby za pár let stály na chodníku a prodávaly se za pár pencí. Ale i další věci, o kterých se raději nemluví. Dnes je jejich situace rozhodně nesrovnatelně lepší. *Ujistí jej nakonec a odsune onu sklenici od sebe, protože již jen při představě v pokračování pití toho „nápoje“ se mu udělá nepatrně nevolno.* Ano i ne. V jistém významu nejspíš Ir, v jiném spíš Francouz. V konečném důsledku asi nic z toho. *Snad by ještě něco doplnil, ale vlastně mu vezme veškerá slova z úst to, co uvidí s onou kartou. Zamrká a potřese hlavou – snad jako by nevěřil. Pak s pomlasknutím nasaje skrze pootevřené rty vzduchu a současně se nepatrně zachmuří. Přizvedne ukazovák pravice a jakoby naznačí k té kartě ukazovákem směr.* Nyní žertujete. Tehdy jste mne skutečně ošidil? *Vysloví s neskrývaným překvapením.*
*Axel se slabě ušklíbne.* Já jsem vídal mnohem horší věci.. to co říkáze zní jako takové devatenácté století. To je století, kdy jste žil? *Zejímá se zvědavě.* A dnes se dívky prodávají za několik desítek dolarů měsíčně na internetových stránkách. Řekl bych, že se to tolik nezměnilo jen se změnil způsob. *Uchehctne se lehce a napije se svého pití jakmile ho dostane.* Já jsme za to všechno feministické co se děje, když se to moc nepřehání. *Přizná. A dále jej poslouchá než pokýve jen hlavou.* Takže jste všechno a nic. *Doplní jej a pak vykouzlí prosttě kartu z rukávu. Je to obvyčjný trik, malé kouzlo, kterým se rád předváděl před civily na večírcích. Pak kartu vyhodí do vzduchu a dřív než dopadne na stůl tak se změní na paříčko a to jak dopadne na bar prostě zmízí.* už si nevzpomínám. *Přizná.* Ale jste upír, takže nejspíš ne. *Pokrčí prostě rameny.* Mezi civily je to jednoduší to skrýt, Ha měl jsem štěstí. *Zahraje jednu větu, kteoru říakal v kasánech před civily.* Mezi podsvěťany to dělá...torchu nedobrotu, hádky. Občas se někdo porve. Nemám o to zájem, abych pravdu řekl. Navíc si to se svým postavením v Radě nemůžu zrovna dovolit./Ale udělat is podsvětanské casíno není špatný nápad.../
*Mezi prsty podrží tu jeho navštívenku a zadívá se na ni při tom, co poslouchá to všechno, co mu ten muž vypráví. Ne, tehdy v casinu toho opravdu moc nenamluvili. Šlo o hru, o hazard a to bylo to zásadní. Kdo ví jaké rozmluvy na takové místo vskutku nepatří. V duchu si povzdechne při všem, co mu tu vypráví.* /Čarodějové. Je vůbec čemu se divit?/ *Jindy by snad na tu jeho drzost zareagoval silnou agresí a nebo nejméně pořádne jedovatou výtkou, ale dnes si vskutku připadá unavený. Co jako jediné, tak mu přejde přes tvář poněkud otrávený výraz.* Povím-li to přímo, tak dnes si každá to své kurvení vybírá naprosto dobrovolně. V každém případě mne to vlastně ani tehdy a ani nyní ani osobně příliš nezajímá. *Klepne navštívenkou o bar a pak ji na něj položí. Gestem pravice naznačí té servírce, že nic dalšího nechce a jednoduše ji nechá odejít.* V každém případě musím uznat, že bez ohledu na příliš intenzivní životní tempo této nové doby je mnoho věcí, co se dají ocenit. V jistém významu slova i ona emancipace. Nemyslím jen feminismus, ale i další skupiny. Však víme, jak by asi dopadl takový sodomita, který by si žil ku příkladu v takovém devatenáctém století tak otevřeně bez příkras tak, jak to dokáží dnes jedinci této skupiny. *Pokračuje v načaté konverzaci bez ohledu na jistou dávku netaktnosti, jíž si vůči němu z jeho pohledu ten čaroděj dovolil. Otázku o době jeho života docela přejde – vlastně jako by ani nebyla vyslovena.*
*Na jeho vizitce najde telefon a jemného a malý výpis jeho služeb. A je tam napsané že adresu dává po telefonické domluvě. Nic víc. Je pravda že v tom casinu si zrovna nepovídali, ale tak co se dá dělat. Zvedne obočí nad jeho slovy.* Nejlikož se nechci moc dohadovat předpokládám, že se shodneme na tom že se neshodneme. *Snaží se diplomaticky z toho vykroutit zatím to pospouchá jeho další slova. Zatím popíjí drink, který mu servírka donesla ale o další si začím neřekne.* Mě se to intenzivní tempo docela líbí. *Přizná.* Je to živé, člověk se musí stále adaptovat na něco nové, nemám pocit že bych se někde sekl jak to mají někteří nesmrtelní. *Zamyslí se nad tím a sposlouchá jej a prostě mykne rameny.* Neřékejte, že jste si taky tak neužívla. *Ušklíbne se.* Řekl bych že to platí spíše na lidi. Vždycky mi přišla spoelčnost podsvěťanů více otevřená těmhle věcem. Věřte mi v roce 1878 jsem byl v londýně proslulý podsvěťanskými večírky. Předpokládám, že jste vy na žádném nebyl, je to tak? *Zajímá se. Pak se podívá na hodinky.* Nejspíš bych měl už jít, čeká mě jedna schůze.* Vytáhne peníze a dá je barmanovi.* Drobné si nechte. *Řekne barmanobi, ikdyž ty dorbné je dobrých padesát dolarů.* Mějte se Nathanieli. *Rozloučí se s ním a vyjde z klubu jen, aby si v temné ulučce udělal protál domů do kterého nakonec i vstoupí.*
Však bychom se ani nedohadovali. *Zkonstatuje prostě a naprosto klidně s tím, že opět promne vizitku mezi prsty skrytými pod těmi koženými rukavicemi. Hledí na něj dokonale klidně – byť jej z nějakého důvodu ten čaroděj rozčiluje. Ano, vzpomíná si na ten smích, ale náhle (snad jen pod vlivem opadajícího vlivu drogy, snad z nějaké antipatie) ho jeho chování nějak rozčiluje. Kdy však již významně povytáhne obočí a uvědomí si, jak to cosi, co by se nemělo zrovna často vymykat kontrole, prudce s výkřikem narazí do pomyslných dveří místa, kde bývá většinu času uzavřeno, je jasné, že nějaké řeči o tom, jak jsou nesmrtelní zaseknutí již je poněkud přes čáru. Stiskne pevně rty a stejně tak tu vizitku, až ji v polovině zlomí. Krom toho ovšem nedá najevo vůbec nic. Jen jej nechá dopít drink a bez jediného mrknutí jej pozoruje statickým pohledem toho čehosi, co dokázal čaroděj opět popudit.* To vskutku nebyl. V tom pravdu máte. *Klesne hlasem vědom si toho, že nyní se má opravdu ovládat. Není to lehké. Snad ve stíhu intonace hlasu upíra je znát jistá ostrost, snad ne – ať posoudí posluchač či přímo onen čaroděj.* Jistě. Však chápu. I mne těšilo. *Ukončí tedy jejich rozhovor a ještě jej chvíli pozoruje stále stejným způsobem jako do této chvíle, jak odchází, jak jeho záda mizí mezi ostatními hosty. Pak se pootočí v sedě a zdvihne ruku na servírku. Zdá se, že si přeci jen dá dnes něco ostřejšího – a nejen tady a nejen alkohol.*
*Po té co Malachaiovi předá pozvánku a sám vejde k němu do bytu, který je zajímavě hezky zařízený. Je to jeden z bytův podobné budově jako on sám vlastní, až na to že tady je to rozdělené na byty a u Axela... je to prostě jeden velký dům, kam by se klidně vešla desetičelenná rodina. Podobný dům vlstnil v Londýně. Kdžy se posadí tak se nějak nezávaně pustí do řeči s Malachaiem, dají si skleničku a víceméně si jen povídají. Než se ozve Axelův telefon. Který musí vzít. Odejde bokem a zjistí že se jedná o catering na ples a že mají nějaké nejasnosti jeslti by mohl přijet. Axel se omluvně podívá na Kaie.* Moc mě to mrzí, ale budu muset jít. Děkuji za pití bylo to... příjmené. *S těmi slovy se rozejde pryč z Kaiova bytu pořešeit ty věci.*
*Ples se odrahává na zámku Biltmore v Severní Karolíně, kam se spousta pozvaných hostů dostala díky portálu. Zámek je oběhaný kouzly díky, kterým se nikdo z nepozvaných hostů nedostane do vnitř. Od 18:00 do 20:00 jsou podle harmonogamu příjezd hostů. Každý čaroděj dostal pozvánku, kterou se při vstupu musí prokázat. Stejně tak jako dotanou přibližný harmonogram akce. Také jsou hosté upozornění na zákaz používání zbraní a útočné magie. Pokud někdo toto pravidlo pouruší bude okmžitě vykázán. Jedná se o přátelskou událost, kde si přejeme udržet atmosféru vzájemného respektu a bezpečí pro všechny hosty. Stejně jako přísně hlídané kdo přijde, je hlídaný i dress code, protože se jedná o společenskou akci. Hned po příchodu si můžou čarodějové nabídnout lahodné šampaňské. Výzdoba se nese výhradě ve zlaté barvě a dokonale podtrhuje luxusní prostředí zámku. Kolem parketu jsou rozmístěné stoly s pohostěním a je k dispozici několik barů u kterých hostům barmani namíchají jakékoliv drinky z nabídky. Na malém podiu hraje kapela klasické písničky, ale také covery na známé písničky ale v klasickém provedení. Zatím je volná zábava a čarodějové se dobře baví, hovoří spjasně nenávistní [link src="pohled.olu"], seznamují se. Ikdyž si někteří věnují jasně nenávistné pohledy.*
*Původně neměl v plánu na ples jít. Když už si konečně vyhradil pro sebe dny volna - žádné tetování i zakázky, aby brzy nevyhořel - chtěl je strávit nějakou odpočinkovou či relaxující aktivitou. Takže třeba takovým spaním na gauči, protože pokaždé usne během nějaké telenovely poté, co si zanadává, že i české pořady jsou na tom lépe. Nuže to jej nakonec naštěstí po jednom dni omrzelo, tudíž si na dnešek nachystal nějaké slušné ale zároveň komfortní oblečení, do nějž se zrovna oblékl připravený si sednout k zrcadlu a vytáhnout nějaké ty černé linky, které měl pohozené v jednom šuplíku pracovního stolu. Bůh ví co tam dělaly. Tvar linek, navzdory tématu plesu, nechal spíše klasický. Pravděpodobně protože si je dlouho nedával a v případě pokažení něčeho by se mu to nechtělo opět celé předělávat.* No, měl bych je vytahovat častěji. *Zamrmlal si pod nosem, načež se zvedl od zrcadla a do ruky si vzal černé psaníčko bez řemínku, do nějž si kromě mobilu a pozvánky schoval i balzám na rty a ony linky ve fixe, kdyby náhodou se mu opravdu ty již nakreslené nějakým způsobem rozmazaly. Nato si již konečně vytvořil portál, jímž hned prošel a zjevil se u bran zámku, kde se ples konal. Při vstupu ukázal svoji pozvánku a, jakmile byla zkontrolována, nakráčel si to rovnou do centra dění.*
*Na hotelu se všichni připravili. Rune vypil lektvar, jež ho promění do ženské formy, oblékne si černé šaty z jemného hedvábí, šifonu a bavlny. Jejich střih je velice zajímavý až antický. Celkově působí jako by měla tělo jen ovázáno dvěma kusy látky, která tvoří šaty. Přes prsa X a přes pupík a břicho další X. Rune v ženské podobě je docela dobře obdařen, takže to nevypadá špatně. Z ramenou mu na záda padají dvě vlečky, čímž působí šaty velice prodyšně. Sukuna má na sobě poměrně volné bílé kimono s modrým proužkem na okraji a modrým širokým páskem s ornamenty. Rukávy má také hodně široké, ale to hlavně z důvodu jeho dvou páru rukou. Na nohou má žabky. Což Runeho cestou několikrát donutí říct nějakou výtku. Kuragari a Kage si vzali také kimono, ale ti pro změnu neměli boty vůbec. Jejich kimona byla pravým opakem jejich vlasů. Takže bělovlasý má černé a černovlasí bílé. Oni však na svých kimonech mají hadí vzory. Dorazí na místo a to velice luxusní limuzínou.* Děs, přijedeme limuzínou a jediná já vypadám k světu!* Začne Rune hned remcat, načež hadí chlapci zasyčí. Sukuna má běžnou velikost a vejde s Runem po boku. Zamíří do hlavního sálu, kde Sukuna zruší iluzi a spolu s ním i hladí chlapci. Rune se zakloní a podívá se na třímetrového čaroděje pokrytého tetováním a dvěma páry očí. Jeho ruce navíc jsou schované v tom obřím kimonu.* Tebe musí nenávidět v kině Kumo....* Řekne a použije jeho křesní jméno, které on osobně moc nepoužívá.* Zůstaň u Sukuny, to jméno je jak urážka.* Prohlásí a Rune se zazubí.* Jasně, protože to znamená pavouk a je to dívčí jméno.* Popíchne si a vydá se pro víno. Není nalíčený a ani nemá boty, protože na svou nohu nesehnal. Takže působí jak víla.* Hmm... copak si dám.* Začne zkoumat nabídku nápojů. Šampaňské nechce. nesnáší tu chuť.*
*Maddie se dostala na akci Axela Queense portálem tak akorát, aby nešla příliš brzy a ani příliš pozdě. Portálem spolu s ní dorazilo hned několik čarodějů - většinou šlo o ty, kteří vyrostli v jejím manoru, takže například nejvyšší čarodějka Brooklynu, Jacques, se také dnes večer prokázala pozvánkou. Mimo její "schovance" se po jejím boku dostal na ples také MALACHAI. Vypadali vcelku jako elegantní pár, když oba přistoupili ke vstupu, kde se prokázali vlastní vstupenkou, získali poučení o harmonogramu a pravidlech dnešního večera, načež vstoupili dovnitř. Čarodějka na sobě měla světlé stříbrné šaty, které byly v přímém kontrastu se zlatým plesem, jak jej Axel nazval. Vzhledem ke zdobnosti šatů neměla žádný šperk, mimo snubního prstenu, a i její otevřené střevíčky byly spíše nenápadné, zato s vysokým podpatkem. Tmavé vlasy měla rozpuštěné a shozené na záda, kde držely za pomoci jednoduchého kouzla i samy, aby je nemusela odhazovat.* Věřím, že se dnes večer ještě potkáme. *Prohodí směrem k Malachaiovi, vezme si vysokou a úzkou skleničku na nožce, v níž překvapivě nebyl žádný absint a odpojí se od nejvyššího čaroděje, aby si našla vlastní zábavu.*
*Zdá se, že všechno jde podle plánu. On jako pořatel se snaží podravit co nejvíce lidí a hodit s nimi řeč jen tak nezávazně. Jednoduše tak nějak dělá točky kolkem všech hostů. Má jednoduchý princip - pozdravit, zeptat se na to jak se daří, jaká byla cesta, jestli se jim zatím akce líbí a tak dále. Když se blíží začátek plesu a osmá hodina, tak Axel vystoupí na podium. Hudba ustane a on se chytí mikrofonu. Na tváří se mu objeví velký charismatický úsměv, který i bez magie má své kouzlo.* Zdravím drazí hosté, vážení čarodějové! Jsem Axel Queens a pro dnešek jsem pořadetelm této akce. Jsem moc rád, že jste dorazili v tak hojném počtu. *Očima proběhne po sále.* Předtím než se začneme zcela bavit tu mám menší byrokratickou vsuvku. Jedná se o čtení Dohod, protože má brzy dojít k jejich opětovnému podpisu. Já vím, já vím. Někteří s Dohodami nesouhlasí, ale poprosím vás, aby jste těch patnáct minut co se tomu budeme věnovat nechali své komentáře pro sebe. Později budete víc než vítání se o tom pobavit. *Odmlčí se na pár vtěřin.* Věřím, že je zde i spousta mladých čarodějů. kteří ještě neměli možnost si pořádně prostudovat Dohody proto u stolu na levé staraně najdete několi brožurek, které si můžete rozebrat. Samozřejmě si je může vzít kdokoliv. Takže začneme…*A opravdu jak slíbil čtení opravdu netrvá déle než patnáct minut a snaží se to moc neokecávat. Na konci se jen široce usměje a podívá se po davu.* Pokud jste mi ještě neusnuli…Vážení čarodějové, drazí hosté, tímto vás srdečně zdravím a zvu vás k přípitku. Dovolte mi, abych vám popřál nezapomenutelný večer plný radosti, tance a smíchu. Ať se všichni cítíme jako králové a královny čarodějného světa, jak se vznášíme v atmosféře magie na tomto plesu.Přeji vám všem příjemnou zábavu, bezpečný a nezapomenutelný zážitek tomto plese. Ať se naše kouzelné síly spojí a rozjasní celou noc! *Zvedne skleničku se šampańským do vzduchu, aby nazančil přípitek a pak se sám napije.* Děkuji vám všem za pozornost. *Mrkne na ně šarmatně a opustí podium. Hned na ot zanče hrát hudba. Lidé tak mají možnost se buďto pohostit, deskutovat, prozkoumat zámek a nebo tančit. Volná zábava je jen na nich. Zatím se zamíchá do davu a třeba někdo jej osloví.*
*Rune popadne skleničku s vínem a s cupitáním dojde k Sukunovi, který automaticky Runeho zvedne svou jednou rukou. Takže mu sedí na ruce a rozhlíží se z oné majestátní výšky. V tu chvíli začne mluvit Axel.* Tohle je čaroděj, co býval nejvyšším čarodějem, ale trochu to pokuňkal. Nevím jak, jen jsem něco slyšel.* Sukuna pokýve hlavou a poslouchá. Rune poslouchá taky a popíjí víno. Sukuna a oba chlapci si taky našli něco k pití. Poslouchali Axela jak povídá a když pozvedne číši, tak pozvednou i oni a prohlásí "Kapai!". Hadí chlapci u toho vypustí i jiskřivé čínské draky, což jsou velice povedené iluze.* Chlapci, zde jste v Americe, tady se toto nedělá.* Napomene je Sukuna a jejich iluze nechá bouchnout do hejna světlušek, které dodají celému sálu ještě magičtější dojem.* Omlouvám se, chlapci se nechali unést.* Prohlásí dost nahlas, aby ho AXEL slyšel. Jeho výraz však jasně říká, že mu to líto vůbec není. Rune se tomu tiše zasměje. Jejich skupinka totiž jasně vyřazovala energii černokněžníků. Rune dopije své víno a pošle skleničku na stůl.* Řekni, proč mě vlastně držíš, takto?* Zeptá se a naznačí mu, že chce dolu. Kam se dostane za chvilku.* Úcta ke stáří.* Odpoví s vážným výrazem Sukuna a oba hadí chlapci se syčivě zasměji.* Vtipálci, aby vám tahle bábi nenakopala brzo riťky!* Pohrozí jim a uraženě, ale přesto ladně vyrazí mezi čaroděje. Tam si všimne HIRAMA.* Ah, jestlipak to není mladý pan Hiram.* Osloví ho s úsměvem a zruší iluzi kolem sebe, takže se ukážou jeho kočičí uši a ocas, takže i v ženském těle trochu napoví, s kým má tu čest.*
*Alkoholu se samozřejmě vůbec nestranil a nějakou tu skleničku s vínem si ukořistil hned jakmile se mu to naskytlo. Nehodlal přece být na suchu, dnes rozhodně ne. Maximálně tak unavený. Když Axela zaslechl, natočil se tak, aby na něj viděl a ačkoliv by nějakou tu poznámku opravdu rád utrousil, to nutkání opravdu úspěšně potlačil a pouze znuděně usrkl trochu oné tekutiny ze své skleničky na šťopce. Mlčky pak během proslovu hypnotizoval pohledem zem, jako by snad byla více zajímavější než cokoliv zde. Nakonec se pak probere, pozvedne svoji skleničku na přípitek a opět něco málo upije, načež překvapeně zamrká hledíc na tu iluzi draků, která se vzápětí proměnila ve světlušky. Nad tím následně pouze pokrčil rameny. Nyní doufal v nějakou aspoň trochu zajímavou show. Namísto toho se mu proteď naskytl pouhý pohled na RUNEHO, jehož nyní samozřejmě úplně nepoznával, kdyby jo, odpustil by si to očividně opovrhující prohlédnutí. Takto to mohlo trošku vypadat, jako by se blbě vyspal a naštvalo by jej cokoliv, co se na něj jen špatně pohlédne. Nicméně on nikdy nebýval k ženám nijak moc otevřený. To, že na něj zapůsobila Triss byl podle něj doteď docela dost velký zázrak.* My se známe? *Zeptal se, než opět překvapeně zamrkal, když se ukázaly kočičí uši s ocasem. No jestli mu to mělo napovědět s kým má tu čest, trochu to zabralo. Opravdu nad tím zapřemýšlel.* Počkat..Roberte? *Lóniho samozřejmě vyškrtl okamžitě.*
*Dvakrát se jí zrovna na ples nechtělo, měla v plánu zmizet zase na chvilku z New Yorku, to jo, a překvapivě cílem nebyla Faerie (zatím), ale po sakra dlouhé době to byl Londýn. Bratr je pozval k nim do Londýna a měli tam mít rodinou oslavu. Ne, že by to odpískala, to ne, letět měla až zítra ráno, měla však v plánu se dnes dobalit a vyřešit ještě jiné záležitosti ve svém životě. Například letenky. Ty bude tak muset objednávat ráno nebo až se vrátí, protože je šikovně odložila na poslední chvíli a kvůli přípravě nakonec neměla čas to napravit. Nyní však zkrácené vlasy padaly k lopatkám a sotva pod klíční kosti a na sobě měla šaty, které střihem byly vlastně velice jednoduché - tenké ramínka, splývavé a v pase měly zvýrazněný pruh látky, který odděloval sukni od topu. Květovaný vzor na tmavém podkladu byl občas prošit zlatou nití, stejnou jaká byla na opasku. K tomu zlaté střevíce a pírka v uších - lehké a dlouhé náušnice dělané někým, kdo si potrpěl na drobné detaily a realističnost, ač byly z kovu. Pro dnešní večer měla iluzi zlaté barvy i na svých ostatních, obvyklých špercích a případné kamínky barevně ladily k šatům. Držela se Lucase a Taylera, kteří ji vedli dovnitř a s nimi předložila pozvánku. Objevili se právě včas, aby si vyslechli Axelovu řeč. Triss se snažila nepůsobit výrazně, čemuž dopomohli vyšší čarodějové i ženy oděné do atraktivnějších, extravagantnějších a jinak popsatelnějších šatů. Neměla dojem alespoň, že by přitahovala více pozornosti než bylo nutné. Když však měla tu možnost, tak se snažila ztratit v davu o něco víc, aby nenarazila náhodou na Axela. Na tenkém, zlatém řetízku měla tmavé psaníčko, v němž byl mobil, případně i ohnivá zpráva a pero, kdyby náhodou. Nakonec se tak dostala do prostor, kde bylo méně čarodějů, což na jednu stranu bylo komfortnější a na tu druhou vůbec. Ve větším davu se původce unikající magie lépe ztratil, kór, když se tvářila, že jím není. V prostoru o menším počtu lidí to už tak snadné nebylo a tak některým pohoršeným tvářím věnovala rozpačitý úsměv a zase pokračovala dále...až zcela opustila prostory plné čarodějů a usadila se v zahradě se skleničkou whiskey, kterou někde uzmula.*
*Madeleine se tvářila neutrálně při opakování dohod, možná přímo znuděně a raději tak vyhlížela dnešní oběť...čehokoliv. Společnost, ať na konverzací nebo jiné věci. U toho upíjela nápoj a když i ten došel, tak přestala stát na místě a zamířila si pro další. Znala dohody velmi dobře, jak jinak by je mohla správně obcházet, však? Všimne si malé cácorky od Malachaie a napadne ji, zda tady je kvůli němu, než si uvědomí, že je ve společnosti bílého čaroděje - zřejmě jediného, takto dlouho žijícího. Minimálně si nebyla sto vzpomenout, že by slyšela o jiném, který by se k tomu doznával. Nakonec tak dospěje až k AXELOVI, který se stihl po proslovu vmísit do davu a to s novou skleničkou v niž se nacházela višeň, kterou z ní za pomoci dvou prstů vytáhne a část si odkousne. Ani pecka jí nevypadne.* Mohla jsem přijít později,, ušetřila bych se přednášky. *Ušklíbne se, když se k němu připojí a pak se na něj podívá.* Ale ples je působivý prozatím, uvidíme, jak se večer vyvine. *Mrkne na známého a aniž třešničku dojí, odloží ji na tác procházející obsluze. Nebude se přeci ztrapňovat s peckou nebo stopkou, až dojí.*
*Všimne si akýchsi prstkavek, ale není to něco co by ho vyvedlo z míry. Jen slova nějaké ženy v davu, která se omlouvá za nějakí chlapce, co se nechali unést, přejně. Ani jej pořádně nenapadne si je prohlédnou. Po svém krátkém proslovu se vmísí do davu a povede se mu pustit se do řeči s pár čaroději. Zrovna jen tak chodí kolem s prázdnou skleničkou, že si půjde pro další drink. Zrovna, když chce odejít k baru tak jej zastaví MADDIE na kterou se široce usměje.* Těch patnáct minut ti jistě nijak neubylo na kráse drahá. *Mrkne na ni, když si prohlédne její šaty a koutky mu cuknou nahoru, ale její výběr nekomentuje.* Moc dobře víš, že já si nic méně ne působivé nemůžu dovolit. *Dodá jen tak mimochodem a stejně jako ona položí procházející obsluze na tác sklenici.* Jsem vlastně rád, že sis mě našla teď. Chtěl jsem se ti ozvat...*Přizná.* Vzpomínáš si jak jsi mi nabízela jisté...jistou pomoc? *Snaží se to tak nějak zaobalit.* //To mazání vzpomínek na Grace.// *Upřšesní tím, že jí telepaticky pošle zprávu, kterou může slyšet jen ona.* Možná toho nakonec orpavdu využiju...
*Rune se na HIRAMA, uraženě podívá.* No teda... Vím, že mám takhle bitch face, Sukuna mi už za dnešek několikrát udělal, že prasklo zrcadlo, když jsem se do něj dívala, ale takový pohled si nezasloužím.* Prohlásí Runa naoko uraženě, což dává i dost najevo.* Ale jinak mi to sekne, co? Mám to jako masku. Pár lidí by na mě mohlo špatně reagovat kvůli mému otci a to na takových akcích nechci. Stačí, že tu mám sebou ty čínské děti.* Zazubí se na HIRAMA a hlavou naznačí k třímetrovému čaroději, který lije šampaňské do květináče. Čehož si Rune všimne a nahodí výraz jestli to myslí vážně.*/A tenhle šéfuje velké společnosti.../*Pomyslí si a všimne si pak jídla.* Oh... tady je i jídlo!*Dostane ze sebe najednou a projde kolem Hirama ke stolu k jídlu. Tam si začne prohlížet jídlo.*
*RUNEMU věnuje opovrhující pohled, ale jakmile zjistí kdo skutečně je, pokusí se o úsměv. Opravdu to byl pouhý pokus, při čemž nakonec odvrátil pohled, zhluboka se nadechl a vydechl, načež se přinutil se na něj znovu podívat.* Vypadáš jako má ex smíšená s těmi kočkami z té pohádky od Disneyho..*Nakonec mu vyklouzlo z úst jen tohle, ačkoliv toho měl v hlavě připraveného víc.* Ne-e, odstup minimálně o metr. Vypadáš děsivěji jak normálně. *Nakrčil nos a následně se podívá na ty tři, které BOB zmínil. Pozvedl jedno obočí a raději si tiše usrknul z vína.* Nečekaně. *Zavrtěl nad starším hlavou. Poté popošel trochu blíž ke stolu, ale zároveň i dost daleko od RUNEHO.* Ale jo, vypadá to lahodně. *Uculil se. Nato už si do ruky vzal jednu bílou makronku a s úsměvem si ji strčil do úst.* Mhmmm! Delikatess! *Zamumlal si zvesela pod nosem, načež se už natáhl pro další.*
*Rune si odfrkne a mávne.* Děs. Počkej až ti bude tolik co mě. To tě žádná ex nerozhodí... I když ty moje už umřeli.* Pokrčí rameny a zamíří k mořským plodům.* Ryby, miluju ryby.* Usměje se a pustí se do ústřic.* Jinak, normálně mám dost iluzí a kromě toho jsem si dost věcí změnil, dokonale vyléčil a podobně. Mám dokonce zrcadlo, co všechny tyto drobnosti a nedokonalosti odhalí. Je děsivé to sledovat. Ale nemůžu se toho zrcadla zbavit a musí se používat.* Uchechtne se nervózně a pustí se na lososovou lžíci. Jelikož jídlo v letadle mu nechutnalo a v hotelu neměli ryby, tak má docela hlad. Nejradši by si dal i humry, ale neumí je moc dobře porcovat.*
Poslouchám. *Prohodí směrem k Axelovi, když řekne, že se jí chtěl ozvat a přikývne na následující slova. Věděla, že mu něco nabízela, určitě. Nadzvedne obočí.* /Chci vědět, co se stalo?/ *Zeptá se, čímž mu vlastně dává možnost jí to říct, nebo ne, aniž se přímo ptá, co se stalo. Pokyne mu skleničkou.* Výborně, ale hádám to nebudeme řešit tady. *Pousměje se a otočí se čelem k AXELOVI.* Nicméně, když už jsem zde, mohl bys mě vyzvat k tanci. *Potměšile přimhouří oči a nenatáhne k němu ruku. Skutečně čeká zda nebo až ji požádá o to, zda mu věnuje tanec. Teprve tehdy by mu vložila svou ruku do jeho, aby ji zavedl na místo, kde budou tančit. Nebo kamkoliv jinam, kdo říkal, že musí tančit jen v sálu a nemohou to spojit s nějakou prohlídkou, že?*
*Protočí nad RUNEHO slovy panenky.* /Ještě tohle vytahuj./ Prosím tě, já vím, že jsi starý, nemusíš mi to připomínat. Zatím mi má paměť docela slouží. *Jistě, jeho schopnost něco zapomenout do pár minut byla neuvěřitelná, ale je nutné podotknout, že to často zatím bývají informace, které nejsou nijak důležité. Naštěstí na toto dlouho nemusel myslet, díky BOBOVĚ nadšení ze stolu s občerstvením, k němuž se následně přesunuli. Hiram si samozřejmě udržoval odstup a nejprve sáhl po něčem sladkém. Konkrétně po bíle zbarvené makronce. Mlsně si poté oblízl rtíky a řekl svůj názor na její chuť.* Proč mě to ani trochu nepřekvapuje? *Poukáže pak na RUNEHO čarodějné znamení a jeden z docela známějších stereotypů. Kočky přece rybí maso určitě měly rády.* Jo, dobré vědět. Už se nemůžu dočkat toho, až uvidím znovu ten pohledný obličej, na nějž se aspoň dá dívat. *Zašklebil se na staršího čaroděje, načež vypil zbytek obsahu sklenky, kterou díky telekinezi přenesl zpět na nápojový stolek. Když měl teď druhou ruku zcela volnou, prohrál si neposedné kudrnaté vlasy.*
*Samozrejme, že meškal, keď zaspal noc predtým nad učením a potom si spokojne vyspával až do neskorých hodín. Na seba tak iba rýchlo hodil čierne sako z H&M, ktoré mu bolo v ramenách trochu väčšie, lebo jeho veľkosť už nemali. Pod to si pre nedostatok času hodil aspoň hnedý rolák a na seba si dal svoje najlepšie nohavice, ktoré mal, ktoré boli podobného odtieňu ako jeho sako. Na ples sa dostane jedným z ešte stále otvorených portálov a okamžite ukazuje svoju pozvánku. Chvíľku ho muži nechcú pustiť, nakoľko predsa len meškal, ale keďže pozvánka nebola sfalšovaná, na Lóniho upokojenie ho ešte pustili. Nechcel totiž vyzerať, že sa nesnažil ani prísť, keď sa oňho Axel zaujíma aj mimo potreby. S nervóznym hlbokým nádychom si ešte raz prehrabne vlasy a napraví si golier, aby nebol krivý, načo sa konečne pustí dnu, aby sa aspoň zvítal s usporiadateľom akcie.* /Je tu ozaj veľa ľudí... A nikoho nespoznávam.../
*LÓNIho si však našel někdo, kdo hned na první dobrou poznal jeho, takže se k němu vybrala, aby tudy po návratu ze zahrad jen tak nebloumala. Tayler a Lucas už určitě někde konverzovali s vlastními známými, potkala Gemmu, která za nimi mířila, takže hádala, že jejich skupina, která se setkávala převážně v Evropských sídlech, se našla i zde. Dlouho je neviděla a stále si většinu nebyla sto zapamatovat jménem, či se ani nepředstavili kvůli rozdílným programům, když už se potkali náhodou.* LÓNI! Nečekala bych tě tu! *Věnuje někdejšímu spolubydlícímu přátelský úsměv.* Jsi tak nějak zmizel a už jsi se neozval. *Zatváří se naoko dotčeně a prohlédne si jej.* Ale hádám se ti daří dobře? *Pousměje se a zastane tak, aby co nejméně překážela a lidi nemuseli chodit mezi nimi, což znamenalo, že si stoupla více k Lóniho boku.*
*Bol natoľko nervózny, že si ani nevšimol, kedy mu spomedzi medzery medzi sakom a nohavicami vykukol chvostík, a jeho ušká prestali splývať s jeho vlasmi, a spokojne ako dva trojuholníčky nachos sedeli na vrchu jeho hlavy. Už začínal premýšľať, že Axelovi iba napíše, aby si zistil kde sa nachádza, prišiel sa mu poďakovať a následne odtiaľ pakoval najbližším portálom späť do New Yorku, keď ho zastavil známy hlas. Rozžiarila sa mu pri pohľade na Meritriss tvár a aj chvostík sa zdvihol do výšky. Sám k nej spravil pár krokov, aby sa stretli v strede ich cesty.* Meritriss! Ako rád ťa tu vidím. Už som premýšľal, že aj pôjdem. *Prizná sa mu a obzrie sa na čarodejov, ktorí okolo nich práve prechádzali. Všetci vyzeralo dôležito a bohato, že sa im Lóni nechcel radšej ani motať v ceste. Po jej dodatku mu uši v smútku spadnú k hlave.* Prepáč mi to, to si si odo mňa nezaslúžila. Ale všetky dni sa len učím alebo som v práci. Ale ak ma prídeš pozrieť, dám ti zákusok ku káve zadarmo! Sľubujem. *Navrhne jej ako ospravedlnenie a pozrie sa na jej šaty. Bola omnoho lepšie pripravená ako on.* Ale si dnes ozaj krásna!
*Axel se nenápadně rozhlédne po místnsoti jako kdyby se snažil zjistit, jestli je někdo poslouchá.* Asi využiju tvého navráhu jak jsem řekl. *Poví, ale mluví dost nejasně. Pak se na Maddie jen koukne, když se jej v myšlenkách zeptá, jestli chce vědět co se stalo.* //Prostě to nedopadlo dobře, nechci už ze sebe dělat idiota. Chci na to zapomenout.// *Pošle jí myšlenku a čímž říká i to co po ní chce.* A ano tady rozhodně ne. Někdy k tobě přijdu a domluvíme se. *Upřesněí protože tohle se mu te´d rozhodne nechce řešti na plese plném čarodějů. Při jejích slovech mu v očích zablyští. Pohledem padne na její ruku a po její délce přejde až k její tváři. Lehce ji chytí a políbí uctivě na hřbět a pak ji pořádně chytí a odvede ji na taneční parket. Kde se zkušeně postav í do tanečního postoje.* Kdy jsme naposledy tak tančili? Čtyřicátát léta, pokud si dobře vzpomínám? *Cuknou mu koutky nahoru při vzpomínce zatím co vyrazí do kroku.*
*Triss se musí usmát.* To jsme na tom dva. *Zazubí se s upřímnou úlevou, že tu má někoho ve svém věku. Sama se rozhlédne po lidech okolo a odvrátí se, aby nezačala uvažovat nad tím, nakolik vnímají její unikající magii. Její cíl byl se ideálně držet od Axela dál. Ne, že by měla v plánu jej nějak osočit za zlomenou nohu, dohodu nebo cokoliv, nakonec ve společnosti prakticky vyrostla a byla docela nekonfliktní a i když ji to v očích většiny činilo hloupě naivní, měla tendenci odpouštět, odpravedlnit ve svých očích nebo dávat prostě další šance...či to přejít. Asi to byla chyba, ale jednoduše to tak měla. Ale neuvažovala nad tím moc dlouho, jen se otočila směrem k LÓNImu opět a natáhla ruku, aby se konečky prstů dotkla oušek.* Už je neschováváš? Nebo je dnešek výjimka? Ale seknou ti. *Mrkne na něj v oplátce, že jí pochválil šaty a sama se před ním zatočí, aby mu je předvedla.* Děkuji...a ten zákusek není nutný, klidně to zaplatím...spíš si se mnou na tu kávu někdy zajdi. Nebo na kakao...čaj...cokoliv. Jednoduše tě ráda uvidím a popovídám si s tebou i mimo společenskou akci. *Navrhne a spojí ruce před sebou.* A kde, že to pracuješ? A to učení...ozval jsi se Zachariemu? *Na něho mu přece dávala kontakt kvůli podsvěta. Nepřipadala si adekvátní na to učit magii...kór, když učeň vypadal být v jejím věku prakticky. Chtělo to někoho zkušenějšího nakonec.* Nemáš žízeň? Mají tady i dobré občerstvení, co jsem viděla. Můžeme si nabídnout, ať tu jen tak nepostáváme a kdyžtak si někam sednout...nebo někoho hledáš?
Budu tě očekávat. Ale dej dopředu vědět, možná budu v Austrálii. *Upozorní ho, že plánuje cestu a nechá si políbit AXELEM ruku, snad s trochu povýšeným výrazem, jakoby říkala, že tak je to správně a má k ní přistupovat, ne jinak. Nakonec se její výraz ale zlehka uvolní a nechá se zavést na taneční parket a posléze se k němu elegantní půl otočkou takřka přitiskne v tanečním postoji, který jasně říkal, že buď si nejsou cizí nebo blízkost toho druhého jim nevadí. I jí se v očích zablýskne.* Ach ano, jak bych na TEN ples mohla zapomenout. *Připomene ony události, ale víc je nerozvádí, jen jí na rtech hraje podprahově úsměv. I ona se při správném taktu a za vnímání jeho pohybu dá do tance a sleduje čarodějovu tvář, zda najde něco víc z toho, co by jej trápilo, ale zda jde o přátelskou starost, nebo podvědomé hledání slabin u mocného čaroděje, to byla druhá otázka. Sama pro sebe si jen broukne a pohlédne na číšníky držící se na okraji sálu, kde se začalo tančit.* Věřím, že čas na skleničku si ještě najdeš, než se budeš muset jít věnovat hostům, všakže? *Její tón nebyl vlastně příliš tázavý, ale nechávala mu možnost stále odpovědět.*
*Tiež sa rozhliada. Skutočne nedokázal nikomu tipnúť, koľko môže mať rokov, nakoľko aj keď okolo nich prešiel niekto, kto vyzeral mať sotva 17, už len spôsobom, akým kráčali, hovorilo o stáročiach skúseností.* Skutočne tu nikto nie je v našom veku? Ako myslím to tak, že sa narodili v 21. storočí. *Opraví sa, nakoľko ako už Lónimu došlo, to, že niekto vyzerá na 50 a niekto na 17 ozaj neznamená, že sú tak na tom aj mentálne. Okamžite cukne rukami nahor, aby si uši schoval, načo si uvedomí aj známeho ťaživej váhy za jeho pozadím, a povzdychne si.* Nie, schovávam ich, len mi to asi uletelo...ale tuto je to asi aj tak jedno. *S tým ruky posunie nižšie a rozhodne sa si tej voľnosti aspoň trochu užiť. Nemal sa prečo za svoje znamenie hanbiť a aspoň trochu sa cítil opäť ako nohami pevnejšie na zemi. Sleduje jej šaty a to, ak vplyvom točenia vyzerajú, ako keby sa trblietali, ako sa mu všetko rýchlo mení pred očami.* A dobre...ale ten zákusok platí. Sú veĺmi dobré, sľubujem, že ľutovať nebudeš. *Pripomenie jej opäť a pousmeje sa.* Pracujem u veľmi milého muža. Lebo aj keď som to kompletne zvoral na pohovore, tak ma vzal. Je to menšia kaviarnička v strede mesta. Pošlem ti na nich odkaz na Google Mapách. *Potom, čo doňho začal Axel šťúrať s tým, že nemá ani nepozná, ako funguje televízia či počítač, sa začal aspoň viac orientovať vo svojom mobile a Google Mapy sú zatiaľ jeho najobľúbenejšia aplikácia.* A áno...vlastne uňho odvtedy bývam. A mám dosť učenia, preto sa nestíham ozývať vlastne nikomu. Ale baví ma sa učiť, a Zacharie je so mnou veľmi zhovievavý a všetko mi vie vysvetliť. Ani ti neviem za jeho kontakt dostatočne poďakovať. *S týmto vezme Trissine ruky a stisne ich od radosti v oboch svojich dlaniach. Pustí ju potom, aby jej to nebolo nepríjemné. Zamyslí sa. Síce pôvodne chcel odísť, ale s Meritriss po boku sa hneď cítil lepšie a preto sa rozhodol ostať.* Nie, už nehľadám nikoho, Ukáž mi ten stôl teda, určite tu bude toho veľa, čo ani ty nebudeš poznať. *Usmeje sa na ňu, s viditeľne lepšou náladou, než ho našla.*
Hej, já jsem ještě ve 20. století! *Ohradí se pobaveně, načež přikývne.* Nemusíš, padnou ti. *Okomentuje ještě jednou jeho znamení a kdyby se cítil nekomfortně, tak o nich přestane mluvit.* Dobře, budu věřit tomu, že nebudu litovat. *Zopakuje po něm a pobaveně přimhouří oči, jakoby říkala, že...ho zlechtá jestli opravdu nebudou tak dobré, jak tvrdí.* Nemusíš mi děkovat, je ti schopen nabídnout více, než já.*Pousměje se mile, aby neměl pocit, že jí snad něco dluží a ruky LÓNIMU stiskne nazpátek. Každý si zasloužil vědět kým a čím je a mít možnost rozvinout své schopnosti, no ne? Co jí připomínalo, že už nějakou dobu se za účelem učení magie se Zachariem nesetkala. Také by měla plánovat s ním asi turné...které písně zazní, zda s ním bude zpívat jen společný duet nebo i nějaké další, jak bude organizované celé turné, zda je...předskokan nebo to bude nějaký splečný koncert s prodlouženým časem, nebo co. Byla v tom pořád nová a učila se v tom chodit jak nejrychleji mohla, ale její manažeři, protože jeden zřejmě nestačil..., jí brali spoustu práce, že se s tím nemusí trápit. A tak se začala více angažovat v charitě, kterou vedli s otcem a plánovali spolu přes videochaty některé večeři nějaké akce v New Yorku, LA a podobně. I tak by se ale zaměstnala i víc, otec stále řešil dost věcí za ni.* Tak jo! *Pokud se nechá, tak se mu zachytne do rámě, aby se spolu propletli davem do míst, kde viděla občerstvení a nějaké nealko drinky - mohla jen doufat, že zde neplatí to, co v Pandemoniu, že by si člověk měl nechat nalít před vlastníma očima, aby v pití nenašel nevyžádané překvapení.* Tak co ochutnáme? *Nabídka byla vcelku bohatá, nemohla tvrdit, že ne. Pokud se jí sám nevyvlékl, tak tak učiní sama a natáhne se, aby LÓNImu podala talířek na ...cokoliv si vybere. Vesele se na něj zazubí v pobídce, aby něco vybral. Některé věci už jedla, jiné ne, tak i pro ni spousta bude nová nebo to bude připomínka po sakra dlouhé době.*
Ale...si na konci toho 20. storočia! *Opraví sa, aby slečnu pri sebe neurazil. Niečo si z tej knižky o etikete zapamätal, ale väčšinou mal problém, aby sa mu nezačali zatvárať oči, ako nimi prechádzal po písmenkách malej knižky od Axela. Stále, bol rád, že aspoň základy by mal mať zvládnuté a tak teda aj ponúkol MERITRISS svoju ruku, aj keď nakoniec viedla práve ona. Zrejme už bolo obom jedno, či niekto nedodrží sem tam malé pravidlo, za čo bol rád. Cestou dnu však započul toľko rôznych jazykov, až sa mu točila hlava. Nikde však ešte nezapočul svoj rodný jazyk, čo ho trošku rozosmútilo. Ale uvedomoval si, že jeho domovina bol ozaj len malý a sotva obývateľný ostrov, tak si z toho ťažkú hlavu nerobil. Radšej namiesto toho pristúpil k stolu a nechal jesť svoje oči. Niektoré veci vyzerali už na pohľad dobre, iné mu prišli zvláštne a nebol si ani istý, ako by sa jedli.* Slimáci? *Pozdvihne obočie nad jednou "delikatesou" a radšej pokračuje smerom k sladkej časti. Tam hneď narazí na niečo známe.* Už som zabudol, ako sa to volá, ale toto je dokonalé! *Povie TRISS a medzi prsty si opatrne vezme sladkú kocku obaľovanú v práškovom cukre. Ten sa mu aj nalepí na pery, keď si odkusne, no ďalej spokojne pokračuje v jedení a prežúvaní. Až vtedy si všimne tanieriku, tak si ho rýchlo vezme do rúk, aj keď už určite pohoršil niekoľkých čarodejov v okolí.* /Etiketa je ťažká! Prečo nekoho baví sa podľa nej správať?/ *Nerozumie, ale radšej je aj naďalej, pričom si oblíže aj cukor z pier.*
Eww... *Nakrčí nad slimáky nos a zachvěje se.* Tak možná něco kromě nich? *Navrhne s tichým smíchem a následuje jej k sladké části a nenechá se do laskominy dvakrát pobízet a sama si jednu přitáhne na talířek, jen použije kleštičky, ať na to nesahá rukou. Pak si trochu odstoupí, aby nezavázela ostatním.* To je mega dobré! *Řekne nadšeně, když dožvýká aspoň část sousta a zakryje si rukou ústa.* Dobrý výběr. *Mrkne na něj, když polkne a olízne si rty, zatímco se na něj zazubí.* Pojď, něco si vezmi a sedneme si, ať tu nepostáváme.* Mrkne na něj a sama si nabídne ještě jednu sladkou kostku a k ní ještě nějaký ovocný dortík, přibere vidličku a...a nic. Nechtěla použít magii teď a upozornit na sebe, takže pití si vezme nakonec nejspíše dodatečně.* Tak co? Jdeme si sednout? Máš vše, co...žaludek ráčí? *Zazubí se a čeká na odpověď, aby se případně usadili na nějaká volná místa.*
Definitívne. *Súhlasí bez zvyškového premýšľania. Je rád, že to chutná aj TRISS, nakoľko sám hneď vo svojej uzbe dojedol všetko, čo mu zo sladkého zo stretnutie ostalo.* /Musím zistiť, ako sa to robí, a prípadne to navrhnúť pánovi Joshovi./ *Napadne mu, nakoľko už hovoril aj o iných nápadoch a neboli úplne zahodené. Prikývne na pozvanie si sadnúť a začne si teda rýchlo naberať. Narozdiel od TRISS si ale vezme pomaly zo všetkého, čo vyzeralo dobre a bolo sladké, a svoju hromádku ukončil tromi kockami toho posypané cukrom. V polke naberania si všimol aj kliešťov, takže potom naberal s nimi, aj keď si kvôli tomu pár svojich zákuskov zničil, lebo sa to nedalo poriadne nabrať. Otočí sa k svoje spoločnosti.* Poďme skôr, než urazím aj druhú polovicu miestnosti. *Požiada a vyberie sa za mladou čarodejkou, aj keď stále skúša behať očami po okolí - či už za známymi tvárami alebo svojim rodným jazykom.*
Neboj se. Dám vědět...A nebo bych si mohl udělat cestu do Austrálie. *Přimouří lehce oči při slověch o vzáleném kontinentu. Byl tam jen jendou a spíše jen rekreačně. Takže by mu úplně nevadil ose tam podívat znova. Znal MADDIE a věděl že tyhle manýry byly to měla ráda. Takže tak i udělal. Navcí věděl, že s mads si rozhodnou dobře zatančí, už ji viděl tančit a tančil s ní v minulosti, lae kdyby zapomněl ta otočka mu to jen připomněla. A pravdou bylo, že mu její blízkost opravdu nevadila. Zazubí se nad jejími slovy.* Na TEN ples nikdy nezapomenu. Škoda, že už takové nejsou. V dnešní době se musíš na ples pomalu dostat přes otisk prstu. *Zasměje se nad tím.* Což mi i nabízeli. *Podotkne. Pustí se s ní do tance, hezky elegatně a v rytmu písniček, ve správném taktku. Neunikne mu to, jak si jej prohlíží a uhne na pár vteřin pohledem.* Nedívej se an mě tak. *Řekne, protože mu je jasné co v jeho tváři hledá.* Dokud mám co dělat a myšlenky mi neubíhají jinam...Jsem v pohodě a ničeho, co jsem řekl nelituju. Horší je to, když jsem sám. Proto potřebuju tvoji pomoc. *Cosi se mu v pohledu mihne něco jako zármutek nebo lítost a rychlým zamrkáním to zmizí. Zvědavě se podívá stejným směrem jako ona a nemuže víc než se jen zazubit.* Klidně si najdu čas na mnohem víc než jen skleničku Maddie. *Mrkne na ni kouzelně a než se rozhlédne po všech hostech.* Stejně bych neměl ani šanci se všem věnovat...*Podotkne jen tak mimoděk zatím co vede Mads k číšníkům se skleničkami.*
*Triss jen vytřeštila oči nad množstvím jídla.* Víš, že sis mohl sníst část a pak si dojít pro další a ne si nabrat hromadu, jak kdyby jsi právě dorazil ze Somálska, že jo? *Zeptá se šokovaně, no zároveň pobaveně a odkašle si, když začnou přitahovat mnoho pozornosti. Tím spíš se zaměří i na její magii. A tak je potáhne se usadit. Vede je mezi čaroději ke stolu, kde se pohybují také číšníci a k těm se vybere po odložení svého jídla. Slušně se zeptá na něco nealkoholického, to se ostatně ke sladkému ani nehodilo a nakonec se vrací k LÓNIMU se dvěmi ochucenými sodovkami ve skleničce.* Tak, něco na zapití, aby ses nepřesladil. *Popíchne jej s úsměvem na rtech a s mrknutím se usadí na židli ke stolu, kde ji čekal její skromný výběr oproti LÓNIho hromádce. Přejde si prsty po tetování na vnitřní straně předloktí hned u zápěstí, zatímco pohledem zapátrá v místnosti po známé tváři, ale ze snížené pozice kvůli posezení nikoho nenajde a nebo tu prostě nikdo takový není v její blízkosti a ani tak nemá šanci.* Tak ať ti chutná. *Popřeje LÓNImu a sama si vezme vidličku a zapíchne ji do rožku ovocného zákusku, aby si elegantně odkrojila. V jejích pohybech možná chyběla sečtělost desetiletí, stále však nepůsobila neznale a nepřitahovala tolik pozornosti...což dost pravděpodobně zvládl mladý čaroděj s kočičíma ušima za ně za oba.* A pozor, aby ti někdo nešlápl na ocas. *Mrkne na něj, že stále okolo chodí čarodějové.*
*Pozrie na svoj tanier. Musel uznať, že mal určite omnoho viac, než ostatní, ale keď mal konečne možnosť spoznať nové chute, prečo by sa mal držať stranou? Ostatní si aj tak naberali neustále dookola, takže už mohli v sebe mať aj toľko zákuskov, ako mal chlapec na tanieri. On aspoň nemýňal čas tým, že sa musel vždy k stolom vrátiť. Takto si ib y musel ochrániť svoj tanier jemným vánkom v jeho okolí, kým sa predierali ľuďmi, a následne si spokojne sadol. Postrážil tanier TRISS a rovno na ňu aj počkal, aby sa do toho pustili obaja. Síce si vidličku chlapec vzal, ale polovicu vecí ani nevedel, ako by si mohol napichnúť, tak to nakoniec vzdal a aspoň cez servítku si to všetko bral do ruky.* Aj tebe, nech chutná.a Kebyže chceš, kľudne si vezmi aj odo mňa, ak ťa ešte niečo zaujme. *Navrhne jej. Lóni si ani nevedel predstaviť, koľko rôznych chutí sa dalo v tak maličkých zákuskoch schovať. Jedno bolo čerstvé, ďalšie teplé, tretie to najsladšie, čo kedy jedol, a následujúce bolo zase neskutočne nudné a takmer bez chuti. Všetko to ale musel pravidelne zapíjať vodou, lebo sa mu zdalo, že sa z toľkých príchutí zčne za chvíľku mýliť, čo už mal a čo ešte nie. Po poznámke TRISS si chvost rýchlo položí na svoje stehná, odkiaľ ho nechá padať smerom k zemi. Už ho dlho nemal vonku v spoločnosti, tak nebol úplne krásne učesaný, napriek tomu bol krásne huňatý. Možno aj vyzeral lepšie, odkedy u Zacharieho dostal poriadnej stravy.* A nepoznáš ešte niekoho v našom veku, kto je čarodej? *Zaujíma sa.*
*Přikývne, jakoby našla, co hledala, i když jí to vlastně sám řekl a konečně zvolna, až líně uhne pohledem i ona, aby se porozhlédla po zbytku společnosti. Povýšeně se usměje, že si vyhrála možnou společnost a je jen na ní, jak s onou informací naloží. A že s ní naloží možná nečekaným způsobem.* Na to si čas najdeme, až poté, co využiješ mé služby, AXELI. Nebudeme riskovat, že bys mě nudil tím, že tvé myšlenky budou jinde. *Mrkne na něj a zamíří s ním po příjemném, dobrém tanci k číšníkům, kde jej pustí, aby jim skleničku podal.* Nicméně věřím, že zábavu si zde i tak najdeš, stejně jako já. *Dodá ještě k jakési nepřímé nabídce se odtud vytratit.* A minimálně se pověnuješ více hostům, než kdyby jsi odešel. Vždy tě to bavilo, dostaň se do svého živlu, odvede ti to myšlenky. *Poradí mu a využije to jako jakýsi přípitek a jen co má skleničku v ruce, přiťukne si s ní a upije.* A kdyby jsi se přeci jen nebavil...někde mě tu určitě objevíš. *Mrkne na něj a ještě si upije, načež mu pokyne skleničkou, jen nepatrně skloní hlavu v náznaku úklony na rozloučenou, pohled z jeho očí však neodtrhne a s tím se vytratí do společnosti. Sama zde měla své čaroděje a své zájmy, které by ráda vyřešila, než se znovu zapojí do zábavy a tak její kroky vedou stranou. Stačí jediné gesto, aby se k ní připojil jeden z jejích čarodějů. Vždy ji někdo hlídal, nakonec vychovat si vlastní čaroděje nebyla špatná ochranka. Mířila za jedním, který s ní uzavřel smlouvu spíše než s Irvinem, ne že by si nějak výrazně pomohl, pořád dohoda zněla pro něj velmi nevýhodně. Na svou stranu si však čarodějka nijak nestěžovala a zamířila k té části pronajatých prostor, kde se rozjel poker. Neměla však v plánu se přidat, nakolik hře neholdovala, natož aby ji výrazně ovládala a raději zastala místo rozptylující společnice.*
Děkuji. *Odvětí zdvořile na nabídku, ale LÓNImu z talíře nic neuzme, namísto toho se pomalu věnuje své malé porci, aby nedojedla o tolik dříve než on. Získává tak čas jak na mluvení, tak na pozorování bez obav, že jí sklouzne sousto z vidličky nebo zapomene žvýkat. Občas se musí pousmát s jakou chutí do sebe malý čaroděj háže jídlo. Zasměje se, když si ochrání ocas a pokroutí hlavou nad vzpomínkou, když jí vyzval k tomu, že si jej může pohladit. Její způsob seznamování se s jinými lidmi byl vskutku...jedinečný.* Mhm. *Odvětí souhlasným zamručením a rukou si u toho zakryje ústa, neb v nich měla sousto, načež je olízne od případných drobečků.* Pár čarodějů okolo našeho věku znám. Třeba Nate...nevím zda jsi postřehl nějaké moje natáčení nebo film, hráli jsme pár. *Nadhodí, že jej vlastně může už znát z obrazovky nebo plakátu.* Ten má pak mladší sestru, taky čarodějka. Nejmladší které znám jsou mí tři kmotřenci, ale ti nemají vlastně ani tři roky. Ani jeden z nich. Ještě jsem znala... *Zamyslí se na kolik čarodějů svého věku narazila.* Dva? *Nadhodí opatrně a zvedne jeden za druhým prsty. Dylan a Melisa, nevybavila si nikoho dalšího vlastně.* A pak nejblíže nám byl bývalý nejvyšší čaroděj Brooklynu. *Pousměje se a pokrčí rameny. Čarodějů bylo vlastně dost, ale za to nejspíše mohla i populace. Věřila že generace narozena po roku dvacet bude celkem početná, vzhledem k otevření brány do pekla. Pokud své oběti nezabijí, dost možná by na svět mohli přijít další čarodějové. Ta myšlenka ji celkem znepokojovala... Kolik žen či mužů si projde zneužitím démonem, dost pravděpodobně proti své vůli? A kolik jich zemře kvůli temné rase?*
*Lóni sa už dávno rozhodol, že nech sa v New Yorku stane hocičo, kým bude mať možnosť si užívať život, bude to robiť plnými dúškami. Už teraz sa tešil na to, až si pôjde niekam zaplávať, len čo bude ešte o niečo teplejšie, alebo až si vyskúša svoju prvú horskú dráhu či aj menší kolotoč. Rovnako tak teraz bolo aj pri týchto zákuskoch. Možno si práve znechutil niekoľko čarodejov, ale na druhú stranu ich už možno nikdy neuvidí, ale k týmto sladkostiam sa už dostane len ťažko. A preto ich všetky jedol, až dokým nevyčistil celý tanier, ako keby si vzal jeden čistí. Hlavne posledný ružový punčák bol úžasný a definitívne si z neho bude musieť dať, keď príde do práce na najbližšiu smenu. Spokojne pri tom počúva TRISS, kým zapíja svoje plné brucho. Pokrúti hlavou.* Nikdy som film nevidel. Teda... *Nadýchne sa, aby začal vysvetlovať.* Videl som ho cez okná, ale nepočul som ho, ani som z neho nevidel viac ako pár sekúnd, aby nebol problém, ak by ma zahliadli majitelia domu. *Objasní a počúva ju ďalej. Je prekvapený, koľkých pozná.* A prečo tu niekto z nich nie je? Aspoň z tých starších? Rád by som niekoho spoznal. *Prizná sa. Potom vidí, ako sa jej na tvári objaví zlá emócia. Nad niečím zlým premýšľala.* Stalo sa niečo, MERITRISS? Povedal som niečo zlé? *Nerozumie a obzrie sa, či mu náhodou niečo v okolí nepomôže.*
*Nad jejími slovy jen protočí očima.* Věř mi, že u tohodle a ještě s tebou bych rozhodně neutíkal myšlenkami jinam. *Ujistí ji, ale zdá se že se MADDIE už rozhodla. Pustí ji, aby mohla jít pro drinky ale dál její slova nekomnetuje. Nehodlá ji přesvědčovat. Proto si jen tiše vezme sklenici s pitím od číšníka než se napije. Pak se rozhlédne po davu.* Je tu snad tvůj bývalý manžel? *Ucuknou mu škodolibě koutky nahoru. Ale v davu zmíněného černokněžníka nevidí. Místo toho pohled u padne na jeho společnici.* Ano to je pravda, vždy mě tohle bavilo...*Přizná, ale to oba věděli. Jen s těmi věcmi co se staly v poslední době bylo těžké se dostat do svého živlu.* Pokusím se, když tak, jak říkáš tak tě někde najdu. *Blízke mu v očích. Ale z nějakého důvodu by raději ocenil společnost Mads než někoho jiného. Možná jen protože mu její společnost dávala jistý klid na mysli. Takový zvláštní konfort. Sleduje ji ocházet a mizet v davu. Tiše se povzdechne než její pohled ztratí a sám dopije sklenici a vezme si hned v zápětí další a vydá se k dalším hostům. Nějakou dobu bloudí davem dokud pohledem nenarazí na LÓNIHO u stolu s jídlem a MERITRISS. Minutu zvažuje jestli za nimi půjde a nakonec tak udělá.* Zdravím. *Pozdraví šarmatně jako vždy.* LÓNI, vidím, že jsi nakonec dora-zil. *Podívá se na jeho sako, které je lehce pocurkované a jen mu to pohledem nazančí ať se opráší. Hezkyp ohledem na bolý cukr a pak na Loniho. Podívá se i na Triss, ale nic neřekne.* O čem jste debatovali? *Zeptá se zvědavě, protože něco málo zaslechl z jejich hovoru než přišel.*
*V klidu si jí jídlo a poslouchá Hirama.* No co, mám rád ryby, ale to mi spíše zůstalo z mé regenerace.* Ušklíbne se a ucítí, jak k němu přišel Sukuna.* Já radši tento, než toho nerudného dědka.* Prohlásí Sukuna a skloní se k Runemu a vytáhne ho nahoru na svou ruku.* Na chvíli si ho vezmu.* Zasměje se a Rune s plnou pusou mořských plodů se na něj podívá a zamračí. Následně nejvyšší čaroděj Šhanghaje vezme Runeho a taneční parket, kde spolu začnou tančit. Sukuna kvůli tomu vytáhne i druhé ruce, které jsou níže, takže může Runeho lépe chytit. Jen někteří čarodějové, jsou lehce zaskočeni počtem rukou a následně i očí, když otevře druhý pár. Jejich tanec je jiný oproti ostatním. Využívají magii a a i přes Sukunovu velikost jsou velice elegantní. Během tance se dostanou k ČARODĚJCE VE STŘÍBRNÝCH ŠATECH a to během otočky. Takže Sukuna vezme Runeho za bok a Rune zkrčí pořádně nohy a proletí nad čarodějkou. Když píseň skončí, tak Sukuna opět vezme Runeho na svou horní ruku a spodní paže schová.*
To je barbarství! To musíme napravit! *Vyjekne naoko zhrozeně Triss.* Ale ne můj...to bych se cítila nekomfortně. Nicméně...pustím ti jakýkoliv si usmyslíš. *Vesele se usměje a dá mu výčet čarodějů, které zná.* Kmotřenci by zde asi nebyli úplně k udržení, jsou to docela živé děti a Nate a jeho sestra dva z nich vychovávají. Věřím, že s radostí dají spánku přednost, nemohu se na ně za to zlobit. *Zasměje se a potom pokrčí rameny.* Ostatní jsou prostě pryč. Nevídám se s nimi nebo nemají možnost dorazit. *Nechtěla mu zatěžovat hlavu zatčením Hellera, které si bude odpykávat sakra dlouho, vlastně nepředstavitelnou jednotku času a to i pro ni jako čarodějku.* Hm? Ah, jen existencionální problémy, znáš to, takové ty filozofické myšlenky, promiň. *Omluví se, že jej rozhodila, ale v další chvíli jí úsměv lehce ztuhne na rtech a více se narovná, když se při jejich stolu objeví AXEL. Jen moment zvažuje, jak se k situaci postavit, ale vzhledem k tomu, že znal nejspíše LÓNIho a ona mladému čaroději nechtěla zážitek zkazit, tak se nakonec přiměje zdvořile usmát. Kdyby ji však LÓNI znal lépe, jistě pozná, že držení jejího těla je více napjaté, než bylo před pár vteřinami.* Dobrý večer, pane Queensi. *Pozdraví tak zdvořile, nicméně odměřeným tónem, který si pečlivě hlídá, aby skutečně neměl hoch s kočičím znamením špatný pocit.* Kolik znám čarodějů blízko naší generaci. *Poukáže na sebe a Lóniho a letmo se pousměje právě na mladšího čaroděje.* A taky jsem se chtěla zeptat LÓNIHO na jeho novou ozdobu. *Poklepe si na své tváři na místě, kde Lóniho zdobil piercing a zvědavě nakloní hlavu na stranu. Jen krátce skočí pohledem k AXELOVI, ale pak se vrátí na bezpečnější plošinu, kterou je mladý muž. Už se však tak komfortně necítila. Aby však vyloženě neutíkala, tak dojídá svůj dortík a zvažuje nějaký elegantní únik ze situace. Zrovna Axelovi se chtěla původně vyhnout. Zdá se, že Lóni taky zná spoustu lidí...*
Si už práveže druhá, ktorá chce túto vec zmeniť. To je ozaj tak hrozné, že neviem, čo je...Arty Porter? Stačí mi, že je čarodej a že to nie je nič podobné nám. *Pokrčí ramenami a obzerá sa spolu s čarodejkou.* /Aspoň...niekto? Ozaj nikto tu nehovorí ako ja?/ *Nechápe, ale nejak ťažko to neberie. Rátal s touto možnosťou.* Ach, tak potom rozumiem. Prepáč, že som sa pýtal. *Rozhodne sa ospravedlniť a pozerá, či nejaký čašník vezme jeho už prázdny tanier, alebo či ešte čakajú aj na TRISS. Pre teraz sa ale aspoň uistí, že je v poriadku a keď mu odpovie, že je, usmeje sa na ňu, rád, že tak je. Veril jej, že by mu neklamala. V tom prekvapene natočí hlavou.* AXEL? *Povie prichádzajúceho meno a usmeje sa naňho.* Tak som to stihol! *Ukáže na seba a rýchlo si opraší teraz už nie tak čierne sako. Chvíľku mu trvá, než dá všetko dole, takže zatiaľ nechá TRISS rozprávať. Usmeje sa na ňu.* To mi robil Hiram. Šiel som k nemu na tetovan... *Zasekne sa.* /Nemôžem im povedať o dohode so Zachariem. A to tetovanie...musím ho nechať zakryté./ Pritiahne si k telu sako.* Ale nakoniec som si dal spraviť piercing. *Dopovie a rýchlo začne piť. Dlho mu to netrvá, keďže už je s pohárom na dne aj tak.* A čo vy tu, AXEL? Teda...nie tu na plese, predsa len ste ma pozvali vy, ale tu pri stole? *Rozhodne sa otočiť tému.*
*Mads se jen otočí s mírným překvapením, když proletí čaroděj-ka. Nadzvedne obočí. Sotva se dostane na parket s čarodějem, tak už aby se kryla. Zatváří se opovržlivě a její společnost si odkašle a vybídne ji, aby svůj rozhovor přesunuli na jiné místo, s čímž Maddie souhlasí a opustí přelidněné prostory, až se dostanou do nějakého soukromého salónku, kde nakonec zůstanou sami, jen co požádají správným způsobem o soukromí.*
*Rune se rozhlédne a všimne si TRISS. Vidí jak sedí a pozná tu řeč těla. Nakloní se tak k Sukunovu uchu.* Vyzvi k tanci tu dívku, co sedí u stolu s Axelem.* Zašeptá a Sukuna kývne a položí Runiho na zem a tam se černoknězník rozhodne vyrazit za Sukunou a cestou popadne něco s krevetou. Sukuna se zastaví se svou tří metrovou výškou u TRISS.* Konbanwa, mohu prosit, Ojō-chan?*Prohlásí a z poza Sukuny vykoukne Rune.* Jen běž! I přes svou velikost je skvělý tanečník! Můj Sukuna-san.* Usměje se a prskne kočičím černým ocasem. Šedivé oči i když jsou chladné, tak jasně vyzývají, aby tomu věřila.*
*Když zmíní ýže probírají čarodějové v jejich generaci tak lehce zamyšleně našpulí rty.* Dětský stůl je támhle pokud tolik toužíte potkat své vrstévníky...*Kývne hlavou do rohu, kde je opravdu o něco menší stůl u kterého sedí buďto děti a nebo teenageři, kteří otráveně sedí na svém mobilu.* Hej , opovažte se cokoliv z tohodle dávat na ty baše Instáče! *Křikne na mladé čaroděje, kteří ještě víc otraveně protočí očima. Axel si jen povzdechne než se otočí na ty dva.* Dělá to vaše generace pořád? Být přilepení na mobilu jako závisláci? *Koukne se na oba. LÓNIHO I TRISS.* Slečno BLAKE. *Osloví jí odměřeneš stejně jako ona jej a to napětí mezi nimi by se dalo krájet proto se věnuje spíš Lónimu.* Vidím, že jsi to stihl.*Pousměje se na něj a sleduje ho jak se oprašuje. Pak psolouchá o tom peirsingu a při tom zvedne obočí.* Toho jsem si nevšiml...*Přimouří oči, když se kouká na Loniho.* Nedala sis udělat jen piercing ale i sebe...*Zamrmle Axel tiše spíše jen tak pro sebe a pak jen porkčí rameny.* Je to můj ples, můžu jít kamkoliv Lóni...A taky jsem chtěl ochutnat ty zákusky. Pak k nim ale přijde nějaký vysoký muž až Axel musí zahnout hlavu. Jen se koukne na Triss a pak na Lóniho a upije si nenápadně pití.*
*Pokojně jedl jednu makronku za druhou a to, že si Boba někdo vzal pryč tak nějak odignoroval. Maximálně se tak podivil nad tou výškou, když k nim naposledy mihl pohledem. Obvykle tak vysoké lidi nepotkáš. Mnohdy to ani nechceš, něco takového ti může dát ránu takovou, že pravděpodobně skončíš na druhé strany místnosti, a to aniž by se ona osoba nějak zvlášť snažila. Nuže když si dal konečně od jezení toho slaďoučkého jídla pauzu a trochu se rozhlédl, všiml si dvou opravdu známých tváří. Poznal svoji kamarádku TRISS společně s LÓNIM. Pousmál se, načež na ně nejprve zamával, než se k nim rychlým ale zároveň ladným krokem vydal. AXELA si přitom ani moc nevšímal. Skoro ani nepostřehl, že tam je. Nebo se mu ten fakt prostě zdál nedůležitý..kdo ví.* Ahojte! Rád vás vidím! *Pozdravil je s radostí, načež oba k tomu ještě objal, jestliže mu to svolili.* Vypadáte oba nádherně. *Uculil se pak, než se u nich zjevil ten obr. Konečně si jej pořádně prohlédl.* /Páni..tohodle bych v posteli fakt nechtěl mít...nebo možná jo? Mohlo by to být zajímavé./ *Proletělo mu hlavou a při tom náhlém zjevení RUNA sebou ucukl dozadu, čímž zády jemně narazil do AXELA, díky čehož si ho konečně tak nějak všiml. Věnoval mu ovšem jen letmý omluvný pohled, načež se opět podíval na BOBA a mírně se zamračil.* Roberte, zase jsi mi málem přihodil infarkt. *Zamručel. Slovo „zase” přitom o něco víc zdůraznil.*
Eh, to nedokážu posoudit, nepohybuji se v té společnosti. *Odvětí AXELOVI jednoduše a obratem, aby to přenechala zpět LÓNIMU, k němuž měl čaroděj zjevně vřelejší vztah a platilo to nejspíše i obráceně. Zbystří při jméně Hiram a náznaku o tetování, ale Lóni to rychle zamluví. Triss se znova dotkne vlastního tetování a nějak to nerozvíjí a dojí si svůj dortík, načež si otře ústa, spíš protože to žádají pravidla stolování, než z nutnosti a napije se ze své sody, kdyby náhodou měla něco mezi zuby, aby se to spláchlo. Uvažovala, že se vypaří, když Lóni odvedl pozornost Axela, jenže to nakonec není třeba, protože ji nakonec osloví někdo úplně jiný, když se objeví HIRAM.* /My o vlku.../ *Napadne ji pobaveně, uvolněněji než předtím, když byla obklopená přátelštější atmosférou a protože se již stihla postavit, tak se s HIRAMEM také obejme na přivítanou.* No zdravíčko, dlouho jsme se neviděli. *Zazubí se, když jej pouští a vesele se mu zlehka ukloní.* Mohu říct to samé...*Vzápětí pohlédne na skutečně velmi vysokého muže, který ji oslovil, a v očích se jí mísí překvapení s úžasem, že je možné fyzicky dosáhnout takové velikosti. Nikdy nikoho tak vysokého neviděla. Ale chtěla utéct z třaskavé atmosféry a taková nabídka by neměla být promarněna, proto se i usměje, že přijme*...Ale nyní mě musíš omluvit, byla jsem vyzvána k tanci, zřejmě. *Dokončí slova určená HIRAMOVI, která načala před pozváním a otočí se na SUKUNOVI, který ji vyzval, celým tělem, aniž by postřehla v ženě ROBERTA. Toho viděla jednou a to v masce, alespoň co si byla vědoma, takže pokud jej někdy viděla bez masky...nebyla si takového setkání vědoma. Možná ji ženská podoba tolik nepřekvapí, Hellerové proměny asi měli v krvi. Pamatovala si, jak Jack chodil nalíčený, v šatech a podobně...snad kvůli nějaké sázce tenkrát? To neznamenalo, že ji to nepřekvapí vůbec, pouze to zvládne rychle zamaskovat a krátce se na ROBERTA usmát, než se nechá odvést na parket.* Díky za záchranu. *Prohodí konverzačním tónem, když se nějakým způsobem dostane do tanečního postoje. Připomene jí to dny, kdy jako malá holka tančila tátovi na nohách - respektive stála, nechala se držet za ruce a taneční kroky vedl on. Kdyby jí čaroděj viděl do hlavy, zřejmě by se za svou myšlenku a vzpomínku styděla, jenže on ten výškový rozdíl k tomu docela vybízel.*
*Aj keď Lóni nerozumel, čo sa medzi TRISS a AXELOM stalo, sám začínal cítiť túto dusivú atmosféru a teda ani už do odpovedania sa mu priveľmi nechcelo. Iba stiahne uši k hlave v ospravedlnení smerom k AXELOVI.* Áno, máte pravdu, iba ma zaujímalo, či máte nejaký zoznam povinne navštívených hostí alebo to bola náhoda. *Objasní a už sa chce ísť postaviť pre ďalšiu vodu, keď tú svoju už vypil, ale zastaví ho príchod niekoho známeho. Prv nechá TRISS, aby sa so známou tvárou privítala. Na Lóniho prekvapenie sa v ten moment za ňou objaví ten najväčší muž, akého kedy videl. Iba nervózne prehltne a radšej prijme objatie od HIRAMA, načo ho sám pevne stisne vo svojom náručí.* HIRAM! Už som ťa tak dlho nevidel! Ako sa máš? *Usmieva sa naňho ako slniečko a jeho uši sú opäť plne v pozore.* Mal by si niekedy čas? Mám jeden nápad na väčšie tetovanie a rád by som sa ho s tebou prv prebral, než by sa začali prvé riadne náčrty. *Objasní mu. Myslel to vážne. Ešte zakýva TRISS a už sa venuje len osobám pri stole. Rýchlo natiahne ruky, keď periférne zahliadne, že HIRAM začal padať, ale stihne sa sám dostatočne zachytiť. namiesto toho teda nakukne spoza jeho ramena, aby zistil, čo ho to vyplašilo.*
*Rune se podívá na HIRAMA a lehce se usměje a dojde k němu.* I kdyby tvé srdce zastavilo,* dotkne se jeho ramene a přiblíží se svými rty k jeho uchu.*tak ho rozběhnu, jako by bylo jen mé.* Zašeptá a podívá se na LÓNIHO.* Hmm... znovu se vidíme. I když mám dojem, že tehdy jsem má přítomnost nebyla vítána. Dost mě to ranilo.* Řekne LÓNIMU a přitom dramaticky položí pravou ruku na levé prso a levou rukou si zakryje oči. Pak se však usměje a podívá se na oba mladé čaroděje.* Ale co, mě víc lidi vítají v mé třetí podobě. Tuhle mám jen jako masku.* Zazubí se a mrská přitom ocasem. Mezitím Sukuna je s TRISS na parketě.* V pořádku. Hlavně si toho všiml ten, jak mu tu říkáte Robert. Teď se nelekněte, ale musím vás lépe vzít.* Pousměje se a jeho tetování na obličeji ten úsměv dělá spíše děsivý než příjemný jaký by měl být. Z rukávu vystrčí druhý pár rukou a tentokrát může TRISS skutečně lépe chytnout. Jeho ruce jsou dost silné a plné mozolů a jizev. Něco, co mají bojovníci s katanou. Možná díky tomu tančí tak ladně a trochu u tance pomáhá s magii, takže tím TRISS snaží dodat pocit lehkosti a volnosti.*
Vy mu říkáte jinak? *Podiví se, protože ona vlastně Roberta znala jen jako Hellera.* Samozřejmě díky svým myšlenkám s sebou trhla, když ji najednou vzaly další ruce a překvapeně se podívala na vlastní pas a zpátky na muže. Nepřestala tančit, alespoň natolik bylo její tělo schopno jet na autopilota, byť ji to znepokojilo. Uši, ocas, křídla, oči, šupiny a podobné znamení byly to, nač si zvykla, jenže SUKUNA byl novinka. Končetiny navíc a výška? Jednoduše novinka. Neznechucovalo ji to, to ne, jen nevěděla zda žasnout, nebo snad mít oprávněné obavy. Netančilo se jí zle, skutečnost, že se jí přímo dotýká něčí magie si nějak neuvědomila přes tu vlastní, která se všem otírala líně o kůži jako příliv - i když možná kruhy na vodě byly přesnější, protože se přebytečná energie šířila jen dál, nevracela se zpátky, jako tomu bylo s přílivem. Otevřená okna tomu ale dost pomáhaly, takže to vlastně tolik nevadilo.* Mimochodem jsem Meritriss. *Představí se muži, s nímž tančila a trochu rozpačitě se usměje, zatímco se rozhlédne po okolí.* Znáte Roberta dobře? *Nadhodí společného známého jako téma, starší čarodějové - a věřila, že je starší - si často moc témat s mladšími nenacházeli. Malachai, Hiram, Lucas nebo Tayler byli vlastně výjimka tak trochu. Ale i s Lucasem a Taylerem někdy narážela na mezigenerační bariéru, trochu jako rodič a dítě - možná spíše pra (a ne jedno). To neměnilo nic na faktu, že jsou kmotry a ona je považovala za rodinu.*
*Lehce se pousměje na Lóniho.* Jen se snažím tak nějak dostat a hodi řeč se všemi přítomnými hosty Lóni. Takže spíše náhoda. *Vysvětlí s lehkým úsměvem na rtech, a všimne si, jak k nim jde nějkaý další čaroděj. Který nevypadá na víc než věk Lóniho. Jedná se o HIRAMA. Když začne mluvit s Triss a Lónim. Jako kdyby tam Axel ani nebyl tak zvedne obočí a lehce bradu jako kdyby se urazil.* Zdravím také...*Zamrmle nespokojeně a jen je sleduje než doněj HIRAM nanrazí.* A promiň nebo aspoň bů? *Zeptá se a nakonec zakroutí hlavou.* /V dnešené době lidé už nejsou vůbec vychovaní.* No budu vás muset opustit, abych se mohl věnovat dalším hostům takže, zatím. *Pousměje se zdvořile na ně všechny a pak se rozejde dál do davu aby se bavil s dalšími hosty. Tak to dělá dokud ples pomalu nekončí a všichní hosté odchází domů...Nakonec odeje i on sám.*
*Oba své blízké pozdravil a samozřejmě, když mu to svolili, je s úsměvem objal, načež jim složil poklonu, co se jejich outfitů týče. Oběma jim to podle něj vskutku slušelo.* Ujde to, zrovna jsem si dal na týden volno od práce, abych se opět nedostal do blocku..asi se poletím podívat znovu do Česka. *Zapřemýšlel nahlas a navzdory tomu, že by nejspíše stejně použil portál, řekne „poletím".* Samozřejmě, ozvu se ti až se doma podívám do plánovače. *Řekl a lehce se nad oplaceným komplimentem ze strany Triss uculil,, než si opět všiml toho obra, který předtím odnesl RUNEHO, který teď shodou okolností vykouknul zpoza Sukunových zad, čímž nepřipraveného Hirama dost vylekal. Ten omylem zády narazil do AXELA, kterému zprvu věnoval pouhý omluvný pohled, nicméně po jeho reakci se rozhodl normálně omluvit.* Omlouvám se, neměl jsem v plánu do vás vrazit, sire. *Kývl a ještě dodatečně se rozloučil s Triss. Nato pak ucítil RUNEHO přítomnost ještě blíž než předtím. Samozřejmě mu vyčetl to, že kvůli němu opět málem dostal infarkt. Nuže nyní mu naskočila husina a jemně se začervenal, zatímco si v hlavě připomínal, že to, co s ním mluví ve skutečnosti ženská není, aby sebou opět necuknul.* Jak sladké..kolik bych ti pak za to byl dlužen? *Zašklebil se na staršího čaroděje, načež si překřížil ruce na hrudi, vyčkávající na další odpověď. AXELOVI pak jen viditelnější rukou zamával na rozloučenou.*
*Hneď sa rozžiari ako slniečko.* Super! Všetko ti vysvetlím teda na mieste a prinesiem aj nejaké referencie, nech si to vieš lepšie predstaviť. *Sľúbi mu a od radosti mávne huňatým chvostík smerom nahor. Už teraz si však vedel predstaviť, že TATÉR určite nebude čakať, že mu donesie obrovské grimoáre a začne mu ukazovať jednotlivé kresby na jeho stranách. Bude toho veľa a určite to bude na dlho, ale Lóni veril, že mal na všetko dostatočne veľa kože. Nechápavo však pozrie povedľa HIRAMA na ČARODEJA, ktorý mu vyčítal, že vraj nebola jeho prítomnosť pre Lóniho vítaná. Nejakú dobu len žmúri a premýšľa, že odkiaľ by mohol osobu poznať, než mu svitne.* Vy ste tá osoba, čo ma objímala na tej párty! Ja som iba myslel, že ste pod vplyvom ako ostatní a nebolo mi to teda príjemné. *Prizná sa jednoducho a a pokrčí ramenami. Namiesto toho si radšej všíma, že má taktiež chvost.* Počkať, vy máte rovnaké znamenie ako ja? *Povie prekvapene a pristúpi bližšie, takže teraz už nestál za HIRAMOM, ale povedľa neho. Avšak sotva počuje flirt smerom k chlapcovi povedľa, nemôže inak, ako že sa mu jemne zvraští obočie k sebe a uši mu v snahe schovať sa pred zvukom padnú k hlave.* /Toto mu pripomína ten romantický žáner - vraj je plný takýchto zvláštnych baliacich hlášok. Už teraz som si istý, že pri tomto type filmu zaspím rád, ak to bude takto vyzerať celý film./ *Uvedomí si a snaží sa čo najrýchlejšie zmazať emóciu z tváre. Axelovi iba jemne zamáva, lebo nechcel rušiť konverzáciu. Avšak nebol si istý, koľko toho chcel počuť, keď sa HIRAM pustil do odpovede. Avšak aspoň tá mu už znela logickejšie.* To mi pripomína...som ti niečo dlžný, HIRAM? *Chcel sa uistiť, keďže doteraz ešte nemal šancu čarodeja kontaktovať a nechcel mať na krku viac dlhov ako mal už teraz.*
*Sukuna se na TRISS usměje.* Myslíte, že čaroděj jeho věku a reputace bude mít jen jedno jméno?* Odpoví ji otázkou, ale neodpoví ji. Rune ho požádal, aby o něm nic moc neprozrazoval a Sukuna žádal to samé. Cítí jeji energii a napadne ho, co by se ji mohlo hodit a Rune by ji to mohl poskytnout.* Já jsem Sukuna Kuma, těší mne Meritriss-chan.* Představí se ji na oplátku a pak se zasměje.* Znám ho tak dobře, jak chce on. Což platí i obráceně. Přesto jsme se setkali poprvé v období Edo. Ale šlo jen o krátké setkání a nemluvil se mnou. Určitě si mě ani nepamatuje. No a nedávno jsem ho kontaktoval z důvodu obchodu. On je totiž vědec, dalo by se říct, mezi čaroději.* Vysvětlí a pousměje se a dál s Triss tančí.* Pokud se o něm něco budete chtít něco dozvědět, tak se zeptejte jeho. Určitě vám odpoví když uzná za vhodné, že to potřebujete znát.* Ušklíbne se a podívá se Runeho směrem a pošle mu v myšlenkách, čeho si všiml na Trissině magii. Rune to zaregistruje a tuto informaci uchová. Pak se však věnuje mladým čarodějům.* Život. Ti jsou jsou úspěšně oživeni slouží nekromancerovi, je to jednoduché pravidlo.* Zazubí se a podívá na na Lóniho.* Byl jsem pod vlivem. Myslíte, že běžně objímám lidi? Teda jeden čas jsem to dělal, abych zjistil rozměry, váhu a podobně... Hodí se to pak na dávku jedu.* Prohlásí a pak se na něj zazubí a švihne ocasem.* Opravdu? Abyste ještě nebyl další můj bratr. Otec totiž plodí jen muže. Ženy nemají magii, tak plodí jen s těmi a ve chvíli kdy má jistotu, že se narodí chlapec. Naše matky však často u porodu zemřou. Jen jedna přežila, ale byla hodně slabá. Bylo smutné ji sledovat na hranici, jak ji plameny pálí bledou kůži a vzduch se plnil štiplavým zápachem.* Povídá a v očích není vidět žádná emoce. Zamrká a pousměje se.* Ale to je nízká pravděpodobnost. Otec byl na zemi čtyřikrát a pokud nejsi původem z Itálie nebo ti není třicet, tak můžeš být v klidu.* Zazubí se a nakloní u toho lehce hlavu na stranu. Sukuna s TRISS dotančí a odvede ji zpátky.* Promluvte si s Robert-sanem, on to určitě uvítá. Zdá se, že debata ho nebaví.* Poradí ji.*
Nevím...znám čaroděje, kteří používají jen jedno jméno. Alespoň jen o tom jednom vím. *Prohlásí zadumaně, zatímco jí Sukuna vytváří vrásku mezi obočím. Pousměje se a oplatí mu zdvořilostní frázi po představení se.* A kdo to nedělá. *Prohlásí pobaveně a když spolu dotančí, jen se mu ukloní a poděkuje za tanec, načež pohlédne na trojici mužů, a prohlédne si LÓNIho a jeho nejistý postoj, načež se k nim vydá. Axel již se zamotal do davu, když dorazila.* Roberte? Měla bych pár dotazů ohledně určité knihy. Měl byste na mě chvilku?
*Nad LÓNIHO rozzářením se tiše uchechtne. MLADŠÍ mu právě připomínal malé dítě, kterému jste právě oznámili, že ho na jeho narozky berete do Disneylandu. Ostatně kdyby neznal jeho věk, tipoval by mu maximálně šestnáct, ne-li i míň. Moc dobře věděl, co dnešní děti nosí už ve třinácti.* Dobře, budu s tím počítat. *Věnoval mu milý úsměv, který se snad už nerozhodne jeho majiteli udělat „papa". Hiram asi marně doufal, že už ho ROBERT ničím nepřekvapí či nevyděsí, což samozřejmě nesměl nijak zakřiknout. STARŠÍ ČARODĚJ byl schopen všeho. I takových pitomých flirtů. Jistě, Hiram se mírně začervenal, ale to bylo tak všechno. Se svými poznámkami ani kvůli tomuto nepřestal. I teď mu jednu takovou věnoval, konkrétně tedy ve formě otázky. A zatímco čekal na odpověď, vrátil se na chvíli zpět k LÓNIMU.* Nikoli. Ten, kdo mi ty peníze dluží je tvůj učitel magie, který se uráčil nepřijít. Jo, můžeš mi ho pozdravit? A připomenout mu, že jsem tu fakturu posílal na maila i do zpráv, takže na ni má hodit alespoň očko? Díky. *Vyklouzlo z něj, než se opět ozval ROBERT.* Jasně, jestli po mně budeš chtít, abych uklízel, raději mě zakop. Mnohokrát se mi stalo, že mě nazvali „prostitutem", ale dobrým uklízečem ne. I Triss ti potvrdí, že má lenost často zvítězí. *Uculil se na staršího. Co se jeho odpovědi týče, vůbec se neomezoval a prostě mu řekl, co se mu na jazyk dostalo.* ROBERTE, neříkej mu nic takového, ještě ho napadne použít to na někoho. I když..*Odmlčel se a otočil se k třetímu z „nejsvatější" trojice.* Ty už nestuduješ, že? Já jen, že kdybych něco takového uměl, objal bych svoji učitelku biologie a pak jí nalil jed do kávy. *Zasměje se, načež si po chvíli, zatímco si ti dva povídají bez něj, všimne TRISS, které na pozdrav zamává.*
*Pokrúti hlavou.* Neviem, kto je môj otec, ale som z Islandu a mám 21 rokov. Takže nemyslím si, že je to ten váš. *Povie nakoniec mierne sklamane, nakoľko aspoň trochu dúfal, že by sa dostal bližšie k informáciám o vlastnom živote. Nakoniec sa však otočí iba na HIRAMA.* Poviem mu, ale nemyslím si, že po...poslednom stretnutí bude ochotný niečo zaplatiť. Ale ja s tým problém nemám. Budeš mi musieť dať ešte mesiac, než dostanem výplatu, ale prípadne...mi nerobí problém zaplatiť ani menej konvenčnými spôsobmi. *Prizná sa čarodejovi a pri tom sa naňho usmeje ako slniečko. Sotva príde aj TRISS späť do ich skupinky, pozrie sa na telefón a sám začne cítiť tú únavu, aj keď ešte nie je až tak neskoro. Napriek tomu už bolo riadne neskoro po jeho zvyčajnom režime spánku.* Ospravedlňte ma, ale už pôjdem späť do New Yorku. *Povie jednoducho a ešte venuje úsmevy HIRAMOVI a TRISS, a s jemným zakývaním začne opúšťať skupinku, aby sa mohol čo najlepšie teleportovať priamo do postele.*
Síce bola debata medzi čarodejmi v plnom prúde a stále si mali čo povedať, nie je to ich posledný čas, strávený spolu, niekoľkých začalo ťahať na odchod a netrvalo dlho, keď sa mnohí z nich postupne začali zbierať preč. Po nejakom čase sa vytratil aj posledný z čarodejov, ktorí poodchádzali do svojich domovov.
*Je to už pár dní od toho co vylzs Grace v kavárně a stále se z toho cítil pod psa. Jediná výhoda bylo to, že měl teď spoustu práce s řešením to ho plesu takže kdykoliv měl chvilku času tak to nebyla tak dlouhá chvíle, aby mohl smutnit. Buď volal na cetering, že se musí upravit menu nebo za barmana náhradu a ještě vyřešit hudbu. Teď však plánoval aspoň rozdat pozvánky všem nejvyšší čarodějům v New Yorku a to osobně. Mads si nechával mezi posledními a Zacha měl už vyřešeno. Takže teď mu zbýval Malachai. Nebylo těžké zjistit, kde čaroděj bydlí. Proto se vydal k jeho bytu. Ještě když bydleli na stejně straně New Yorku. Jediné co bylo problém je to, že netušil zda bude Kai doma. Taky docela tohle setkání oddaloval po té co od Mads zjistil, že Kai je jeho nevlastní bratr. Ale už nebylo cesty zpět, když zvedl ruku ke zvonku a zazvonil.* /Při nejhorším hodím pozvánku jen do schránky a zdar./
*Kai viacmenej sledoval veci, čo sa diali v okolí a hlavne nováčikov čarodejov, ktorý prišli do NY aby sa nejako uživili. Aj keď im nevenoval až takú pozornosť, tak predsa len veľmi si dával pozor na reči, ktoré sa týkali Runeho, pretože na neho nervy práve nemal. Hlavne nechcel, aby robil problémy v meste, čo by u neho nebola žiadna novinka. Zdvihne pohľad od papierov, ktorému priniesol jeden jeho čarodej po tom, čo začuje zvonček pri dverách. Nečaká žiadnu návštevu, takže pokrútil hlavou, aby išiel otvoriť. Mal na očiach okuliare a úplne domáce ležerne oblečenie. Od zvyšných čarodejov sa dokázal tým líšiť, že na dnešný svet si viacmenej zvykol, len nosil čisto tmavé oblečenie.* Zdravím, nechceš ísť ďalej? *Opýta sa do pričom otvorí dvere. Stále nezrušil ochranu, ktorá bránila v mágii, pretože to ani nemal v pláne. Aspoň k nemu chodili čarodeji pekne dverami. Tak mal aspoň dosť súkromia.*
*Jemu se, od toho co nebyl nejvyšším čarodějem, spousta věcí vyhýbala. Nebo teda spousta povinností, které měl teď na starost Kai. Tak nějak tušiel že bude míst spoustu práce, proto předpokládal že bude snad doma, aby mu mohl předat pozvánku na ples a možná přijít na jiné myšlenky než Grace.* /Přece nelituješ toho cos řekl, byla to pravda.../ *Napomene se a zkluboka se nadechnechne když čeká až mu čaroděj otevře. Což se během pár minut stane. Překvapeně se na něj koukne, když ho vidí v brýlích a domácím oblčení. Ani vlastně neví proč ho to tak zaskočilo, byl přece doma. Koukne se za Kaie do bytu a pak na něj.*Zdravím...*Odmlčí se a zamyslí se nad tou otázkou.* Pokud máš něco dobrýho a silnýho na pití tak klidně. *Uchechtne se a natáhne k němu obálku s pozvánkou.* Ještě něco pro tebe. Řekl jsem si, že tohle předám osobně. *Vysvětlí, když mu podává obálku. A pokud může tak ho následuje dále do bytu, ale cítí takový zvláštní pocit.* Máš tu kouzla, co blokují magii? *Zeptý se zvědavě, protože cítí takové něpříjemné brnění v prstech jako kdyby se mu neokrovaly.*
*Po tom, co napíše Axelovi zprávu že se můžou setkat v kavárně se vydá tím směrem z institutu.. Má na sobě jen tříčtvrteční džíny, bílý triko s krátkým rukávem a tenisky, aby co nejvíc zapadala mezi civily, když už má po těle několik vybledlých run. Mobil má v zadní kapse kalhot, když přichází dovnitř .. asi je tu brzo, protože Axela nikde zatím nevidí.. Přijde k pultu, objedná si kafe i když jí je úplně jedno v jaký formě přijde.. není tu nakonec kvůli kafi, ale aby se s Axelem viděla.. Pozoruhodně si prohlíží místo, kde kdysi pracovala a pak si vezme připravený nápoj a zaplatí.. Vydá se ke stolku, který se nachází u výlohy aby si zkrátila dobu čekání pozorováním ulice namísto projíždění internetu.. Posadí se na pohodlnou sedačku, mobil položí na stůl a zarovná si prameny volných vlasů za svoje velký uši.*
*Dorazí zrovna z posledních schůzek před tím velkým čarodějnickým mechechce co plánuje. Už odpočítával dny do té soboty, ne z nadšení ale spíše s obavami.* /Co se dá dělat./ *Už si plánuje ulít skleničku whiskey, když mu přijde zpráva od Grace. Skoro zapomněl, že se s ní domlouval jestli se můžou vidět.Měl toho s tím plánováním trochu moc. Vyklopí do sebe už nalitý alkohol a přemýšlí. Nakonec souhlasí, ale moc se mu nelíbí nápad s tou kavárnou. Nakonec se ale na smluvené místo vidá, dokonce pěšky, protože to nen ítak daleko od jeho domu. Začíná být už dost teplo takže malá procházka se hodí vždycky. Během chvíle přijde k té kavárně a už u stolu ve výloze si všimne Grace. Proto zrachlý krok a vyjde do kavárny. Ani se nezabívá objednáváním pití a rovnou si jde sednout za Grace.* Grace, rád tě vidím. *Usměje se na ni šarmatně jako vždy.*
*Přes ulici vidí Axela, který se přibližuje ke kavárně.. naštěstí mezi zjištěním o jeho rozhovoru se Sebastianem uběhlo několik dní, takže už stihla vychladnout a nezmáhají jí emoce.. aspoň ne úplně. Ruce si složí do klína, když ho vidí přicházet dovnitř.. překvapená, že si nic neobjednal ho pozdraví lehkým úsměvem, není to ale úplně uvolněný úsměv.. neví, co od setkání čekat. Vlastně už jí ani tolik netrápí, že to řekl Sebastianovi, protože věci měly nakonec úplně jiný spád a nezáleží na nich.. Záleží jí na tam jen kvůli jejich přátelství.* /To i já tebe../ *Pomyslí si, ale nahlas to neříká protože nechce Axelovi zavdat nějaký naděje.* Opravdu? *Opře se do polštáře za sebou a nohu si přehodí přes nohu.* Myslela jsem, že jsi na mě naštvaný nebo tak něco.. *Zkusí to téma naťuknou nenápadně, ale cítí uvnitř nervozitu. Dívá se na něj s pochybností, jestli udělala dobře když kývla Sebastianovi na tu nabídku. Jenže taky se v ní ozve to, že Axel narušil její soukromí a důvěru.. to jí zase utvrzovalo, že udělala správnou věc i když možná hodně zbrklou.*
*Lehce se zamračí nad jejím úsměvem a hned si ji prohlédne jako kdyby hledal co je špatně. Proč je tak napjatá. Proto začne být lehce obeztřetnější a rozhlédne se kolem. Kavárna je prázdná kromě zaměstanců a jich dvou. Posadí se teda do křesla a mykne rameny.* Neměl bych snad? *Zvedne tázavě obočí a kotník si opře o koleno a prsty elegatně spojí.* Dala jsi mi důvod, abych byl naštvaný? Vylákala jsi mě sem, aby mi zbytek lovců zapálil dům nebo tak? *Pokusí se o lehký vtip, který se mu odrazí ve tváři i na rtech. Jenže hned po tom viditelně zvážní.* O co jde Grace? Jsi napjatá jak struna od špatně naladěných houslí. Řekneš mi to rovnou nebo budem chodit kolem horké kaše? *Zvedne tázavě obočí v jasné výzvě. Vždycky s ní jednal narovinu a neplánoval se od toho odklonit ani teď.*
*Rukama si obejme hrudník v obranným gestu. netuší, že projevem těla na sebe může toho hodně prozradit, aspoň v tuhle chvíli je její mysl zaměstnaná natolik, že tomu nedokáže věnovat pozornost. Maličko se zamračí jako dítě, kterýmu zrovna bylo něco zakázaný.* Mluvil si se Sebastianem... o věcech, se kterýma jsem se ti svěřila.* Nazvedne tázavě obočí, nejistá co za odpověď vlastně očekává a jakou by mohla vůbec dostat.* Já.. já jsem se ti svěřila. To, co jsi mu řekl nebylo fér.. *Zase se maličko zamračí na kafe před sebou a vůbec nereaguje na jeho pokus o vtip.. do smíchu jí při pomyšlení na to, že někdo zradil její důvěru není do smíchu. Zatím mu nechci vyklopit všechno, co se od tý doby odehrálo.. chce nejdřív slyšet jeho vysvětlení.. Nakonec se natáhne po kafi, aby nějak zaměstnala svoje ruce a napije se krátce.* /Jestli mi vůbec k tomu něco řekne./
*Za tu dobu co chodí po světě tak se naučil perfektně číst v lidech a jejích řeči těla, gestech. Narozdíl od Grace má klidnou mysl a dochází mu, že lze z toho číst. Proto, když ona složí ruce na hrudi, je mu jasné že je zle. Tiše se uchcecthne.* Ano mluvil. Copak? Chudáček si přišel postěžovat? *Nakrčí rty a lehce svračí obočí jako kdyby mluvil s dítětem, ale ucehcnte se tomu.* Mám snad zakázaný s někým mluvit? *Poví a pak zvedne obočí.* Svěřila? Pokud vím, tak jsem mu neřekl nic z toho co jsi mi řekla. Ano uznávám, dobíral jsem si ho, hodně a pro vlastní zábavu. Ale neřekl jsem mu nic co by nebyla pravda, navíc....To jak si jisté věci vyložil je věc druhá, kterou já už neovlivním. *Pokrčí rameny.* Vlastně vůbec netuším co na něm vidíš...*Odmlčí se a na vteřinu než se na ni povídá.* A k tomu co bylo fér nebo nefér... Pokud nás oba plánuješ tahat za nos tak má plné právo to vědět. *Usměje se na ni mile.*
*Zvedne překvapeně obočí, protože takovým způsobem ho slyší mluvit s ní úplně poprvý..Z nějakýho důvodu se jí nelíbí, že si dobírá Sebastiana, ale včas se zastaví než aby ho začala bránit. Chce si zachovat co nejvíc chladnou mysl, která už je tak dost vypjatá.* Mluvil jsi o intimnostech... to sis mohl odpustit. *Odpoví úsečně a položí hrnek s kafem na stůl.* Jak by bylo tobě, kdyby ses někomu svěřil o tom samým a ten druhý by šel do světa a hlásal o tvým soukromí? *Pak se ale zarazí, protože se uvědomí, že pro Axela by to možná nebyl takový problém jako pro ní.* To není o tom, jestli si máš s někým zakázáno mluvit.... Ale co jsi mu řekl, bylo něco, co jsem ti řekla v důvěře. A to že si z toho udělal vtip, nebylo správný... * Skoro se jí chce na něj křičet jak to, že tak snadno zlehčuje situaci, ale ví, že to jen zhorší situaci. Rozhodně se nechce dohadovat, ale potřebuje mu dát najevo jak se cítí. *.Aha... *Hořce se usměje a zavrtí hlavou nad jeho poslední větou.* Takže takhle to je... postavil ses do cesty, abych byla nucená udělat volbu... chtěl jsi rozhodnout za mě.. *Kývá hlavou, ale úsměv v její tváři je nucený a neupřímný.*Chtěla jsem ti dát šanci se omluvit. Ale pokud si myslíš, že jsi neudělal nic špatně... Pak asi nemáme o čem mluvit. *Zvedne se z křesla připravená odejít.*
*Lehce se ušklíbne nad jejími slovy.* Nechtěl mi odpovídat nebo se vůbec nějak bránit. Byl snadný terč prakticky. Dobíral jsem si ho dál a vzhledem k tomu, jaký máte vztah jsem došel k závěru, že třeba ty kecy o intimnostech by ho mohly donutit k nějaké reakci... Škoda že ne a jediný na co se zmohl bylo tisknutí pěstí a pak dojít si postěžovat k tobě. To je smutný. *Odrfrkne si otráveně a pak jen pokrčí rameny.* Já jsem otevřená kniha. *Roztáhne ruce, jako kdyby jí chtěl dát znát že klidně si o něm může rozhlašovat o jeho soukromí co chce. On v tomhle měl zábrany už někde jindy než ona.* To že s ním spíš jsem zjistil jen díky své dedukci a ne protože jsi mi o tom řekla a svěřila se. Já jsem to jen uhádl. Pleteš si pojmy s dojmy. *Podotkne.* A neřílám, že to byla správná věc ale nebyl to ani uplně vtip. Jen jsem chtěl vědět jak moc mu za to stojíš, jestli je ochotný za tebe bojovat a bránit se, ikdyž jsem na něj dorážel... A vzhledem k tomu, že nic z toho neudělal...*Nechá slova doznít ve vzduchu a pokrčí rameny. Pak se nad jejími slovy jen rozesměje a zkroutí hlavou, jenže ten smích není ani trochu upřímný.* Volbu? Kde v tomhle byla volba, když už sis dávno vybrala? Neřekla jsi to v tom Castle, po tom co jsem tě políbil ale cítil jsem to z toho polibku i z toho tvého následného pohledu. Myslíš, že jsem to nepoznal, že jsem idiot? *Zvedne obočí a pohled mu padne na ni.* Nikdy pro tebe žádná volba nebyla. Protože jsi jako každý nefilim na světě, Grace. Tvůj vlastní druh ti je přednější a vždycky bude. Já jsem podvěťan. Tebe jen nejspíš bavilo mít nejlepší z obou světů je to tak? Čaroděj, co je schopný snést ti modré z nebe a pak on, nefilim, ten co byl přijetelnější. Nikdy nešlo o nějakou nucenou volbu nebo že by někdo chtěl rozhodnout za tebe, to ne. *Řekne kysele.* Omluvit se? Vím, že co jsem udělal, vím že to bylo špatné. Ale to, že jsi mě tahala za nos a přiměla mě ti znova ještě víc propadnout je horší Grace. Ty by ses měla omlouvat spíše mě, nemyslíš? Za to, že jsi mi dala naději, že sis hrála s mými city...Ale ne ty jsi ještě naštvaná, že jsem chudáčkovi Sebastianovi něco řekl.
*Překvapeně se na něj zírá a snaží se pochopit jeho slova.. zároveň bojuje s vlnou hořkosti, která se v ní začíná tvořit.* Dobíral jsi si ho? A co když... *Váhá, ale rozhodne se pokračovat a ještě si na chvíli sednout.* Co když jsi tím vším, co jsi udělal jen přispěl k tomu, že se cítil zraněný? A nebo já? Jaký to má smysl, když to jen způsobuje bolest? *Přesune pohled k zemi a zhluboka se nadechne, než se znovu podívá na Axela.* Možná jsi otevřená kniha, ale já ne. ..Nechci, aby se o mých vztazích mluvilo jako o nějaký zábavě. *Při jeho slovech o polibku v Castle cítí jak jí v obličeji hoří a musí odvrátit pohled.* Ne... To jsi špatně pochopil... Přeruší ho tichým hlasem jako by jí slova vypadla z úst, než si to uvědomila.* Tohle teď už není o rase... Tohle je o tom jak se ke mně chováš, jak se chováš k Sebastianovi a jak jsi bezohledný.. *Krátce se zarazí, než pokračuje hlasem plným zklamání.* Slíbil jsi mi, že mi dáš čas. *Hlas se jí zlomí a musí se znovu nadechnout, než pokračuje. *Ale místo toho jsi mě přinutil udělat rozhodnutí, když jsem ještě nebyla připravená... Váhala jsem, neměla jsem naději, že by se něco mezi námi změnilo. A kdyby se změnilo... Pak bych byla jen další v řadě tvých dobytí, ne? *Pokrčí ramena sklesle.. aspoň jeho chování ji připadá takový, že to pro něj celý byla jen hra.*
On? *Uchectne se.* Ten je mi jedno. *Mávne nad tím rukou. Pak se ale odmčlí.* Proč jsi se kvůli tomu cítila zraněná? Neřekl jsem mu nic co by nebyla pravda a zároveň nic neprozdrazil. A víš kolik věcí způsobuje bolest a lidé je stále dělají? *Poslední otázka je víc než jasně řečnická. Nečeká na ni odpověď. Pak jen mykne rameny.* /To sis možná měla rozmyslet předtím než sis něco začala se dvěma nemyslíš?/ *Kousne se do jazyku, aby to neřekl, ale hádá že v tuchle chvíli by to už stejěn bylo jedno. Pak zvedne obočí, postaví se a rukama se opře o stolek mezi nimi. *A jak jsem to měl teda pochopit Grace? Hm? *Zeptá se jí, když je tak blízko. Pak se uchechtne.* K tobě se chovám mile. K němu že si jen dobírám a ano, jsem bezohledný. A to není nic co by se objevilo teď, vždycky jsem takový byl. *Pokrčí prostě rameny.* Ano čas...Jenže k čemu by jsi došla za ten čas Grace? K tomu že se mě ani jeho nemůžeš vzdát? Nebo že se vzdáš té horší možnosti- což jsem já? *Zvedne obočí a rozesměje se při jejích slovech.* Ne Grace, já tě k ničemu nepřinutil. A nezkoušej házet vinu na mě, aby jsi se sama cítila kvůli svým rozhodnutím lépe. Já tě k ničemu nedonutil. Nedržel jsem si u hlavy pistol a nenutil jsem tě udělat nějaké rozhodnutí. *Zakorputí hlavou nesouhalsně a pak se zamračí.* Myslíš si, že každý můj vztah co jsem kdy měl byl nějaké... dobytí? Kdyby bylo tak bylo, tak je hned po tom dobytí pustím a hledám další. Tak to není, když jsme se zamiloval byl to pro mě závazek. Stejné by to bylo i u tebe. Ale jak jsi řekla. Neměla si naději že by se něco změnilo. To naznačuje jen to, že jsi nechtěla aby se to změnilo. *Uchechtne se ale slovo nechtěla zdůrazní.*
*Její pohled je zamyšlený a zároveň zraněný jak ho poslouchá Jeho slova jako by jí řezaly do duše, ale nedovoluje, aby to na ní bylo vidět.* Víš co, Axel? Tohle je přesně to, co mi vadí... Myslíš si, že všechno víš, že máš na všechno odpověd... Ale pravda je, že toho víš jen velmi málo. *Její hlas se sice chvěje, ale působí rozhodně.* Neřekla jsem, že jsi mě donutil k ničemu.. Ale tvoje rozhodnutí mě postavilo do situace, ve které jsem se měla rozhodnout. To je ten rozdíl, který nechápeš. *Na chvíli se odmlčí, dívá se do prázdného prostoru mezi nimi, než se znovu podívá na Axela.* Nechtěla jsem tě ztratit.. abys mi jen tak zmizel ze života, ale tahle konverzace... něco mi naznačuje, že už ses toho všeho vzdal. /Možná po tom, co mluvil se Sebastianem.. / Možná ti došla trpělivost.. já nevím.. každopádně.. *Vstane z křesla napodruhý odhodlaná už opravdu odejít, jenže se pořád nemůže přimět mu říct, co se mezi Sebastianem a jí stalo za dohodu. Možná proto, že si tím rozhodnutím neni jistá. ale i možná protože se už u Axela spálila, když mu odhalila kousek ze sebe.* Už na tom nesejde...*Sklesle se pokusí o úsměv, vytušila že se jí vzdálil.. Jeho přístup se změnil, zdá se jí být víc nad věcí.. v nesouladu s city, který k ní dřív projevoval.* Sbohem, Axele... *Sebere ze stolu svůj mobil a nechá tam Axela i svoje nedopitý kafe.*
*Sám musí uhnout pohledem od toho jejího ublíženého, zraněnéhp pohledu. Jenže se při jejích slovech na ni podívá.* Ne já jen pracuju s informacemi co mám. Když s tím máš problém tak mi to ostvětli, co nevím? *Zvedne tázavě obočí a pak se ušklíbne.* Ale nemusela jsi se rozhnodnout. To byla taky možnost nemyslíš? Možná máš pravdu, ten rozdíl nejspíš nechápu... Můžeš mi to klidně vysvětlit. *Rozhodí rukama a pak se zasměje a zakorutí halvou.* Nechtěla jsi mě ztratit? Kdyby jsis nezačala s tém lovcem tak bys mě možná nikdy neztratila. Kdyby ses mě tolik nechtěla vzdát tak bys ho přece pustila k vodě ne? Jenže ne, tys dala přednost jemu... O co ti jde Grace. Aby dva chlapi bojovali o tvou přízeń? *Zvedne obočí.* Možná máš pravdu. Došla mi trpělivost. Protože jsem sobecký, majetnický a nerad se dělím. Že tě chci jen pro sebe... Jenže si položme ruku na srdce...nikdy by jsi nebyla. *Pokrčí rameny.* Kdžy říkáš, že na tom nesejde... hádám že opravdu ne. Jsem dost starý na to, abych bojoval o někoho. kdo si už dávno vybral někoho jiného. Když ti nestojím za to, abych byl první a jediná možnost tak stejně by se to nijak nezměnilo...*Pokrčí rameny poraženě, ale jde poznat že ho to mrzí. Jen se na ni podívá a zvažuje jestli mu sotjí za to ji ještě následovat, ani se s ní nerozloučil. Pár vteřin sedí a přemýšlí, že se rychlým krokem za ní vydá. Chytí ji za zápěstí, aby ji zastavil.* Co po mě do háje chceš Grace? Když k tobě něco projevuju tak jis nestvá, když jsem ke věcem laxní a nad věcí zase odejdeš. Co do háje po mě chceš? Já jsem k tobě byl celou dobu upřímný ohledně toho co chci a ty jsi stejně lezla za tím lovcem. Udělal bych pro tebe všechno, cokoliv co by sis vzpomněla. Přišel jsem za tebou se srdcem na dlani a stejně to bylo k ničemu. Ntuším co víc po mě chceš.*Rozhodí rukou.*
*Začíná mít pocit, že tato konverzace nemá konce. Když ji ale chytne za zápěstí, strne a pomalu se na něj otočí. Jeho slova jí rezonují v hlavě a na okamžik si připadá jako v lavině, kterou neví jak zastavit. Nechápe proč se to všechno stalo tak složitý.* Ne tohle, co jsi teď.... *Zvedne k němu pomalu pohled a v zádech jí zamrazí. Přes všechno, co se stalo je na něm něco, co ji k němu pořád táhne. A musí vnitřně se sebou bojovat, chce aspoň dát šanci tý dohodě se Sebastianem.* Ale já jsem si s ním začala mnohem dřív, než ses stihl vrátit do New Yorku... Dokonce mnohem dřív, než jsem tě vůbec poznala. Není to tak jednoduchý... A to neznamená, že jsem tě nechtěla zpět ve svém životě. Ale jen... ne takhle. *Podívá se na svoje zápěstí uchopený v jeho ruce a maličko ho stáhne k sobě možná v domněnce, že ho to donutí sevření pustit a dát jí trochu prostor.* Já ho mám ráda, ale nebyla jsem si jistá jeho city ke mně.. snažila jsem se od něj držet dál, zapomenout, dát šanci něčemu novýmu.. Jenže pak jsem si uvědomila, že svoje rozhodnutí bych neměla dělat srdcem ale hlavou... Nikdy jsem ti nechtěla dát falešný naděje.. Je ode mě sobecký tě chtít mít ve svým životě jako přítele? *Náhle si uvědomí, že promluvila v přítomným čase.. není si ale jistá, jestli to tak ještě cítí potom, co si nechal mysl zatemnit city a zranil její důvěru.*
*Stiskne čelist a zhluboka se nadechne, že u toho zavře oči.* To co jse teď? Já se jen snažím mít odstup. Abych neudělal nebo řekl něco čeho bych mohl následně litovat. *Řekne srkze zuby, cítí jak jej brní prsty z toho jak se snaží držet zpátky a magie se hromadí. Hořce se ucehctne nad těmi jejími slovy.* Když to teda začalo ještě mnohem dřív, jak ty říkáš. Tak proč jsi ze mě dělala debila celou tu dobu? Když jsi mě nechtěla ve svém žovotě "takhle". Nechala jsi mě se do tebe zamilovat, ikdyž jsi sama chtěla jiného. Dělal jsem ze sebe idiota, byl jsem ochotný udělat pro tebe cokoliv. A stejně si vybereš jeho? To není o žádným rozhodnutí hlavou nebo srdcem je to o tom, že jsi stejná jako všichni nefilim. Zvolíš si svůj druh, vždycky. *Odesekne kysene a pustí její zápěstí.* Slyšíš se vůbec Grace? Mě tady říkáš, že jsem bezohledný a chceš mě po mě abych po tomhle všem byl tvůj kamarád? Já jsem nikdy nechtěl být JEN kamarád Grace. *Zakorutí nevěřícně hlavou nad jejími slovy.* Zahrávala sis s mými city, nechala jsi mě mít naději a chceš po mě. abych ti zůstal v životě jako kamarád? Doufám, že víš jak šíleně to zní.
*Jeho slova ji zasáhnou tvrději, než si je ochotná přiznat. Obviňuje ji z něčeho, co ona sama nechápe. Sevře rty do úzký linky a zhluboka se nadechne.* Axele... *Začne tím svým tichým hlasem, který právě teď prozrazuje její zmatenost.* Nikdy jsem tě nenabádala, aby ses do mě zamiloval. Nikdy jsem ti nechtěla dávat falešný naděje. Byla jsem upřímná v tom, co k tobě cítím... i když přiznávám.. někdy to bylo dost zmatený i pro mě. *Měla ho ráda, to ano. Možná i víc, než by měla... Ale vždycky tu byl i Sebastian. Ten, koho měla na mysli už dlouho předtím než se s Axelem stali přáteli.* Nikdy jsem tě nechtěla zranit. Ale taky jsem tě nechtěla ztratit, Axele. Byl jsi mi blízký, jsi mi blízký. Ale já musím myslet na svojí budoucnost. Vím, že ses kvůli mně do mnoha věcí zapletl… Vím, že jsem na tom neměla trvat… Ale nikdy jsem nechtěla, aby ses kvůli mě vystavoval nebezpečí… nebo abys kvůli mně trpěl… *Stáhne ruku zpátky k sobě a chytne se za předloktí jako kdyby se bála, že se po ní zase natáhne.* Už se opakuju... Zdá se, že tě nemůžu přesvědčit. Máš svou vlastní pravdu a nevypadá to, že bys chtěl poslouchat tu mojí. *Zkouší být klidná.. co chtěla, to už řekla. Stojí tam před ním, pohled mírně sklesle sklopený.*
*Šokovaně se nan i podívá. Cítí jak se v něm magie z toho všeho hromadí. Ví že ji musí někde upustit, proto ji vkládá do prstenu na ruce.* Grace ty se nezamiluješ na žádost nebo na nabádání. To je něco co nemůžeš zcela ovlivnit. *Rozhodí vztekle rukou.* Nechtěla, ale přesto to mi je dala. A ne nebyla jsi ke mě upřímná. Ne v tomhle. Pokud bys byla tak upřímná jak si myslíš, že jsi byla... Tak mi rovnou řekneš, že máš rozděleného něco se Sebastianem. Už když jsem se ti vyznal. Stačilo mi upřímně říct, že k němu něci cíříš a já bych tě nechal. Takhle jsem si myslel, že je to jen pro nějaké potěšení, nic vážného. *Ostatně on sám měl věci co nebyly vážné. Ale byl ochotný se jich vzdát kdyby to s Grace zašlo dál - což se nestane. Pak zakroutí nesouhlasně hlavou.* Jakou budoucnost Grace, hm? *Zeptá se.* Ať už uděláš cokoliv tak tě Spolek stejně nepřijme. I kdyby ses snažila sebevíc. Ta zasraná runa ti stejně zůstane. Jediný co můžeš je se s tím jen smířit. *Odštěkne. Mohl by tyhe věci říct lépe, ale v tuchli chvíáli pod tím návalem emocí to z něj prostě vyletí. Stejně v tu chvíli, aniž by si to jeden z nich uvědomil, prsten který držel jeho naplněnou magii.* Jsou ještě nějaké věci, které jsi nechtěla a steně udělala Grace? *Zvedne tázavě obočí. Pak jen zakroutí hlavou.* Právě se snažíš uhasit oheň, který si sama zapálila, pouhým pohárem vody a ještě to hážeš všechno na mě, aby ses snad cítila lépe. Víš co? Ne já končím. Já prostě končím. *Rozhodí rukama až je lehce ovlaje lehký vánek.* Stejně s ním nebudeš úplně šťastná. Vždycky budeš mít pocit jako kdyby ti nějaký kousek chybtěl, nebudeš moct přijít na to, co to je. Něco víc co postrádáš. Budeš to věčně hledat, ale nenajdeš to... Jsi Lengthorn, to hledání za nečím víc máte stejně v krvi. *Odfrkne si než se rozejde se pryč.* Měj se Grace. *Ani se na ni při rozloučení neotočí a místo toho se rozejde pryč z kavárny. Nejspíš k sobě domů.*
*Axelovo vzteklý prohlášení ji šokuje, ale ví že v tomhle nemá pravdu… Pochopila to. Pochopila, že on vidí věci jinak, i když to není zcela pravdivý. Ale v tuto chvíli si uvědomuje, že ho nemůže změnit.*Axele… *Zavolá ještě za ním, když odchází po tý spršce slov. Chce mu zase říct a přít se, že mu přece řekla, že se Sebastianem je v intimnějším vztahu.. přece to věděl a taky mu to vyžvanil a udělal si z toho vtip.. Nechává ho nakonec ale odejít, přípomíná si že cokoli by mu řekla on stejně převrátí ve svojí pravdu.* /Takhle jsem to rozhodně nechtěla, ale očividně .. on se rozhodnul se posunout dál.. Jako kdyby věděl víc, než jsem dala najevo./ *Zavrtí si pro sebe hlavou. otočí se za sebe na prázdnou kavárnu. S úlevou zjišťuje, že nikdo tenhle výstup neslyšel. Nechává Axelovi čas se vzdálit a pak se rozejde z kavárny do ulice a míří do parku.. Potřebuje si provětrat hlavu, než se vrátí zpátky do institutu.*
*Posledných pár dní strávil učením skôr vnútri Zacharieho bytu ako vonku, hlavne kvôli tomu, že pri tom robil na menšom darčeku pre svojho patróna. Stále bol nervózny ohľadom reakcie, ale aspoň mal dnes konečne možnosť si vziať svoje knihy zo sebou von. Pre istotu si zabalil len kódex s bylinkami, kebyže mu niekto nazrie ponad rameno, a s ušúľanou cigaretou si to nakráčal priamo do centra mesta, kde sa usadil popod starší jilm americký, ako sa už stihol naučiť z nejakej inej knižky, ktorá patrila Zachariemu. Chrbtom sa oprel o sechú kôru stromu a z batohu si vytiahol jeden zo svojich darčekov aj so slovníčkom na neznáme slová a ceruzkou. Radšej sa vyvaroval slnku, lebo by na ňom zrejme zaspal, a aby ho ani nezazreli, že niečo fajčí, aj keď už na to mal legálny vek cez mesiac. Potichu sa začíta do rastlinky, u ktorej naposledy skončil, zatiaľ čo mu vánok prechádza jemnými vlasmi a vyťahuje ich spoza ich miesta za uchom.*
*Díky blízkosti jeho domu od central parku měl kousek zeleně téměř deset kroků od bydliště. A právě dnes se zdá jako pěkný večer na to si jít sednout někam do parku s knížkou. Nebo teda spíš s pozvánkami a plánováním v jeho případě. Už se mu povedlo oznámit většině nejvyšších čarodějů, které znal (buď to osobně - jako včera s Collette v Paříži a nebo jen zprávou.) Stejně tak plánoval rozhodit sítě tady v NY. Jistě Maddie je taé rozhodila na jeho žádost, ale chtělo to více. Kouzlem si vytvořil seznam na kterém se objevovala jména čarodějů, kteří účast potvrdili, a jejich adresa. Sleduje jak se seznam v jeho ruce plní jmény dokud se nezastaví u známé blond kštice. Téměř jako kdyby jej tam čekal tak se mu v ruce objevily dvě pozvánky.* Pro tebe a tvého mentora. *Poví prostě a pozvánky mu podstrčí hned na stránky, které Lóni čte.* Stále mi dlužíš tu knihu mimochodem. *Připomene.* Rostlinky to nebyly pokud so dobře vzpomínám. *Ušklíbne se lehce.*
*Natoľko sa začíta, že už ani nevníma nejaké deti, ktoré si pár metrov od neho kopú loptu. Preto, keď sa niekto pri ňom zastaví, iba si spokojne potiahne z cigarety a zrak od textu odlepí až potom, čo mu daný text niečo zakryje. Chvíľku mu trvá, než spracuje situáciu.* A-Axel? *Spýta sa, ako keby sa uisťoval, aj keď je to len jeho mozog, ktorý sa na moment spomalil. Pozrie opäť dole na vec v jeho knihe a nechápavo pozerá na pozvánku.* Knižku som nezabudol. Včera som ju akurát dočítal, takže teraz sedí na stole. Nevedel som, či by ste mali dnes čas, takže som ju so sebou nebral. A toto je knižka, ktorú som dostal na narodeniny. *Objasní, než si do rúk vezme pozvánku a začne si prezerať.*
*Má chuť mladíkovi cigaretu z mezi prstů. Což vlastně i udělá zrovna ve chvíli, kdy je Lóni nepozorný a sám si potáhne.* Fuj co to kouříš? Jaká je to značka? *Nakrčí znechuceně nos, pak se nadechne a to mu trvá jen pár tveřin než mu dojde co vlastně Lóni kouří.* Pro boha vždyť to je devil's lettuce! *Prohlásí pohoršeně a cigaretu mu hned vrátí.* Jak jsem to mohl v sedmdesátkách kouřit. *Podívá na se Lóniho.* Měl bys zkusit vodní dýmku u té si můžeš dát aspoň příchutě. *Podotkne než se posadí vedle Lóniho a pípne mu zpráva a zvedne prst že mu hned odpoví jen co odepíše snaží se na zprávy odepisovat co nejrychleji to jde než se koukne na mladíka.* V pořádku, je to náhodné setkání jen jsem chtěl vědět v jakém stavu kniha je. *Pokrčí rameny ale telefon si nechá ležet na stehni, aby případně mohl odpsat na další zprávy.* Hezký narozeninový dárek. Ten můj jsi dostal? *Zvedne tázavě obočí a ušklíbne se.* Nemusíš to prohlížet jako kdyby to byl hlavolam. Je to pozvánka na čarodějnický ples.
*Okamžite prstami palne po cigarete, ale čarodej mu dá cigaretu z dosahu ruky. Z názvu si nič nerobí. Iba si ju rýchlo vezme späť a keďže už Axel o Zachariem z nejakého dôvodu vie, tak si iba potiahne, než odpovie.* Dostal som ju od môjho patróna namiesto toho, čo som mal predtým, a bolo vraj nižšej kvality. *Vysvetlí a pokrčí ramenami.* Nemal som ešte na to čas. A ani neviem, kam by som na ňu šiel. *Podotkne a radšej si potiahne viac, kebyže mu chce cigaretu znovu vziať. Berie čas, kým sa pozerá do telefónu, na to, aby si potiahol ešte niečo, zatiaľ čo si z pozvánky spraví záložku a knihu zavrie aj spolu so svojím slovníkom na anglické výrazy, ktorým ešte kompletne nerozumie. Nechápavo pozdvihne obočie.* Nedostali ste moju správu s poďakovaním? *Okamžite začne hľadať svoj telefón na spotku pletenej tašky, aby sa uistil, že správu skutočne poslal.* Na ples? *Pýta sa zatiaľ, čo mobil rýchlo zapína.*
*Chápevě přikývne hlavou. Přece jen Zach byl jeho mentorem a předpokládal že to zahrnovalo i to, aby mu dával podklady. Takže bylo pochopitelné, prčo dostal na narozeniny knihu.* Vypadá dobře, o tu se starej. Takové knihy vydrží i stovky let a hodí se. Takových mám hned několik ještě od doby co jsem se já sám učil. *Pousměje se lehce nad vzpomínkou z mládí a nad tím kolik knih z té doby ještě stále vlastní.* Je pár míst tady v New Yorku třeba čajovna Ar...Ar-ci. Vím že to mají víly a dávají tam i dýmku. *Vysvětlí a dá mu tak nějak nepřímý tip kam by mohl jít. Těch pár minut co se kouká do telefonu mu nechává ať si klidně dál potáhne, stejně mu tu cigaretu vzal jen aby ho trochu poškádlil.* Eeeh, nejspíš se ztratila v korespondeci. *Vysvětlí prostě s pokrčením ramen.* Píšu si se spoustou lidí a hlavně poslední měsíc...*Odmlčí se a pak se mu úsměv rozšíří.* Ano ples! Trochu na úrovni, nechej si ušít oblek bez toho tě tam nepustí. Prostě ples pro čaroděje, sejdou se, popovídají si. Jsi mladý takové akce se hodí na navázání kontaktů. Najdeš tam i spoustu svých vrsteníků a určitě si popvídáte a nebo se potkáš s jinými mocnými čaroději. Nikdy nevíš kdy se ti to bude hodit. *Mrkne na něj.*
*Prstami prejde po hrubej väzbe knihy a lesklých písmenach na jej povrchu.* Určite si budem dávať pozor. Je tam omnoho viac, než som si pôvodne myslel, že objavím. Ale ešte nejakü dobu bude trvať, než sa vôbec dostanem cez prvé prečítanie. *Povzdychne si na konci a oči sa mu na chvíľku vrátia k slovníčku, ktorú zavrel tiež, a teraz bol položený v tráve vedľa jeho tašky. Priveľmi nepomáhalo, ze texty boli písané starou angličtinou, keď už s tou novodobou sa niekedy musel naťahovať.* A nie je náhodou nebezpečné brať niečo od víl? *Spýta sa nechápavo, nakoľko aspoň niečo také si z hodín pamätal. Aj knihu položí bokom, načo si pritiahne kolená k hrudi a ďalej poťahuje. Chcel sa spýtať na ten posledný mesiac, nakoľko to znelo zvláštne, ale nestihne ani to, a už mu čarodej hovorí o obleku a vrstevníkoch.* Ale mne stačí...učenie od môjho učiteľa...a vaše knihy. *Samozrejme, že by rád spoznal aj iných čarodejov, ale ak by malo ísť o niečo čisto pracovné alebo seriózne, nemyslel si, že on s jeho niekoľko mesačnými skúsenosťami, by niekomu dokázal poradiť. Stále ho samého prekvapilo, že si ho skutočne Zacharie vzal pod krídla.* A na oblek peniaze nemám. Možno len na košeľu a kravatu. *Podotkne.* /Mám vôbec právo pýtať od Zacharie tak skoro po dostaní darčeku ďalší darček?/ *Nervózne si začne obkusovať kožkučku okolo nechtu na palci, kým nemá cigaretu pri ústach.*
*Chápavě přikývne nad slovy ohledně knihy.* Je to psané starou angličtinou, já to ještě předčtu ale ty budeš mít hádám problém...*Zamyslí se, protože přece jen Lóniho první jazyk angličtina nebyla. Nad jeho otázkou ohledně víl se zamyslí.* Záleží... když je to jen tak pro zábavu v kontrolovaném prostředí... takže takhle mezi civily. Tak je to bezpečné, ale zase si toho nedávej moc. Ale ty jsi čaroděj jsi jim k ničemu. Omámit a odvést dělají hlavně na civily, kterév vodí do svých říší. *Mávne nad tím rukou. Axel se naopak natáhne zády na trávu a ruce si položí na břicho. Zakroutí hlaovu když uslyší co Lóni říká.* To je kravina, potřebuješ potkat lidi co jsou na tom jako ty. Takže ti co nedávno objevili svoji moc a nebo se ji učí ovládat. Popovídáte si o svých zkušenostech a tak. Jde jen o to si udělat kontakty. Věř mi, hodí se to. *Mrkne na něj.* Nikdo tě tam nebude učit nebo tak. Jde o ples o zábavu. *Rozhodí rukou. Axel se lehce zvedne na loktech, aby se podíval na Lóniho.* Tak požádej svého mentora. Pozvánku tam má i on, jestli půjdete spolu tak mu řekni že snad nebudeš dělat ostudu. Vyřešeno. a optání nic nedáš. *Řekne s protočením očí jako kdyby to nebylo jasné. Když si všimne jak si Lóni okusuje kůžičku na nehtu. Jenže Axel už si zase lehl a proto piužije kouzlo, aby "magickou rukou" plácl Lóniho po ruce. Ucítí tlak ale neuvidí nic.* Toho nechej, budeš mít záděry. Nebude to vypadat hezky. Hezké ruce a nehty jsou důležité stejně jako zuby. *Poví se zavřenýma očima a rukama pod hlavou.*
Nejak to zvládam. Aj tak je väčšina kníh písaná práve starým spôsobom, takže sa to naučiť musím. *Mávne nad tým rukou a radšej nehovorí o tom, ako niekedy do noci len prekladá frázy, ktoré si predom vypísal, aby textu konečne pochopil. Pozrie na čarodeja vedla seba.* Ah, na to som musel asi zabudnúť. *Pokrčí ramenami, než si potiahne posledný krát, než cigaretu zahasí o trávnik, a následne ohorok strčí do sáčku, ktorý neskôr vyhodí. Nechcel spôsobovať ešte viac bordelu, ako už všade v New Yorku bolo.* Nezničíte si takto oblečenie? *Uistí sa, keďže on mal na sebe aj tak staršie nohavice a svetrík, ale Axelovo oblečenie vyzeralo vždy upravené a nové, ako keby ho kúpil tesne predtým.* Hm...to už neznie až tak zle. Ale nejdú na daný ples aj čarodeji viac podobní...vám? *Spýta sa nechápavo. Nerozumel, že ako by mohol byť ples aj pre nováčikov aj pre starších. Skôr mu to znelo ako možnosť nájsť si mentora, ale on už svojho mal. A keďže mimo dvoch párty, z ktorých ani jedna nedopadla dobre, nemal žiadne znalosti sociálnych kontextov a etikety, nemyslel si, že zrovna jeho prítomnosť bude najlepšia.* Nikdy som na plese nebol. Ani neviem, čo sa na takom mieste robí. *Skúša aj naďalej.* A nechcem to priveľmi riskovať. Už tak som dostal toho viac než dosť, hlavne ochranu, a neviem, akým spôsobom by som dokázal splatiť nejaký oblek. Vraj sa ich ceny pohybujú v sumách vyšších, než čo je moja výplata. *Podotkne, než prekvapene pozrie na svoju ruku, na ktorej ucítil nejaký tlak. Radšej si teda ruku schová, než by si mohol všimnúť stav zvyšku jeho prstov a nechtov. Nielen, že boli okúsané, mal ich špinavé od atramentu, preto teraz prešiel na ceruzku, a dokonca sa nejaké deň porezal aj na papieri, takže mal na boku menšiu ranku.* Vidíte, sami ste práve podotkli, že by som na takej akcií bol ako čierny medzi bielymi. Vytŕčal by som.
*Axel se jen koukne na svoje oblečení a to jak leží na trávě.* Je to jen oblečení. *Pokrčí rameny a ještě více se uvelebí na místě a je dost jasné, že si tak nejspíš opravdu zašpiní oblečení. Ale bylo mu to jedno. Když tak použije prostě kouzlo a tím to vyčístí. Většina oblečení co měl stejěn vypadala díky kouzlům zbrusunově.* Jdou, nejstarší čaroděj co znám já osobně je...836 let starý. Budou tam všichni čarodějové. Všeho druhu, různých věků, ze všech zemí, jiných zaměřeních... Upřímně..Je to takový povinně nepoviný ples. *Pokrčí rameny aby lépe vysvětlil.* Všechnu etiketu a tak si nechej vysvětlit od mentora. *Mávne nad tím rukou ve které se mu objeví tenká knížka etikety.* Tady jsou základy nechcej si to. *Pošle telekinezí knihu k Lónimu, jen prtoože se mu nechce vstávat. Pak protočí očima.* Nehledej za vším problém...zeptat se můžeš vzhledem k tomu že ti dal ochranu tak maličkost jako oblek je nic. Ano obleky se můžou pohybovat v řádů tisíců, ale najdeš i levné. I v blbým HMku najdeš pánské obleky do 150$ a nebo zkus sekáč. *Navrhne Lónimu několik z možných řešeních. Pak se zvedne na loktech a podívá se na Lóniho, jako unavený rodič.* To vážně všichni mladý hledáte důvody proč to ne? Pane bože. *Protočí očima.* Kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá způsoby. *Zamrmle si pro sebe ale je jasné že to Lóni uslyší.* Jsi čaroděj Lóni. Je velká diversita mezi námi a nikdo nevytručuje. To je na tom to dobré. Každý jsme nějaký a aktceptuje se to. Je fajn si projít tuhle knížečku co jsem ti dal ať nejsi do blbce, ale tohle se ti hodí i do nomálního civilského světa nejen na tuhle jednu akci. *Podotkne.* Někteří staří čarodějové jsou háklivý na etiketu, hlavně když někteří žili u dvorů. *Ušklíbne se lehce, protože si při těch slovech vzpomene na Maddie.*
*Keď sa nechcel čarodej starať o svoje oblečenie, tak ani Lóniho táto téma už nezaujímala. Rozumel, že čarodej zrejme najlepšie vedel, ako sa do pár sekúnd upraviť, ako keby práve vyšiel z kúpeľne, takže len opatrne chytil malú knižku a začal si v nej automaticky listovať.* 836? *Zopakuje prekvapene, nakoľko mu to prišlo ako ohromné číslo. Ani si nechcel predstaviť, čo musí znamenať, aby niekto žil až TAK dlho. Mykne sebou, keď v Axelovom hlase zaznie otrávenie. Kusne sa do pery, nakoľko mal chuť okamžite chrániť svoje predchádzajúce slová podobným spôsobom ako predtým u Axela v kuchyni, ale nechcel naňho znovu vyskočiť, hlavne keď opäť dostal niečo zadarmo. A zrejme aj cena pozvánky bola tak vysoká, že by si ju ani nedokázal predstaviť, a aj tak ju zrejme veľmi nezdvorilo odmietal. Namiesto toho sa upokojí jemným vánkom, ktorým si nechá prebehnúť okolo tela a tváre ako pohladenie.* Nehľadám dôvody, ako niečo nespraviť, aspoň si myslím, že sa snažím dostatočne vo všetkom, čo robím. *Povie potom, čo si je istý, že si udrží svoj pokojný tón. Nerozumel tomu, ale nikdy nemal dôvod takto sa pred niekým brániť. Videl, ako takto reagujú deti na svojich rodičov, keď sa zrejme navzájom nepochopia, ale Axel nebol jeho rodič, takže by nemal byť dôvod, aby sa niečo takéto dialo. Zrejme sa na to neskôr spýta Zacharieho, keď bude mať čas, či je s ním niečo zle.* A viem, že etiketa je zrejme dôležitá aj na iných miestach, ale zatiaľ som nemal nikdy dôvod ju potrebovať. Ak sa jedlo, bol som rád, že som mal jedlo, nie to ešte príbor. A teraz mi kompletne na všetko stačí lyžica, vidlička a nožík. Zvyšok mi príde, ako keby nebol ani logicky vysvetlený. *Zhrozene pozrie na obrázok mnohých podobných kusov príborov aj s ich popisom, na čo sú.*
*Na věk jen souhlasně zamručí.* Uhmmm. *Do toho ještě přikývne. Ten čaroděj byl o polovinu starší než on sám, což i Axelovi připadalo téměř surealistciké.* Ale hodně čarodějů po tom co jim je 500-600 začnou ztrácet rozum a tak. Je to tím věkem. *Podotkne jen tak mimochodem jako kdyby se nic nedělo. Jsitě že Axel odpovídal odtráveně, hlavně když tady tomu chlapci právě mával možtnostmi a příležitostmi před nosem. Ucítí lehký závan magie, který vychází od Lóniho a po očku se na něj koukne.* Tak se snaž. A běž tam pokud ti dovolí mentor. *Mávne rukou jako kdyby to nebylo jasné. Axel si připadal jako unavený rodič, jenže on nikdy rodičem nebude nebo ne tak jako většina civilů. Ale bylo mu to víceméně jedno. Upřímně si nedovedl představit vychovávat malé dítě. Ale lóni se choval jako každý puberťák, kteérho snad kdy potkal.* /Asi jsem jen prostě starý.../ *Poslouchá slova Lóniho a chápavě přikvýne.* Je to tam vysvětleno uplně snadně. *Postadí se.* Jdeš od venku do vnitř, k talíři. *Ukáže prstem na všechny příbory.* Tady je sklenka na víno, tady na limonádu. Tohle je nůž na máslo, když dostaneš pečivo...*Vysvětluje a ukazuje.* Nemusíš se bát na tom plese bude raut s finder food...takovýma jednohubkama takže se nikdo nebude zabívat zrovna pěti chodovou večeří. Ale nauč se to. Pak vezmeš někoho na rande do lepší restaurace a nebudeš vědět co a jak. A pak tu máš jak oslovuješ, kdo koho zraví, kdo komu nabízí tykání...jsou to jen základy. *Vydechne a pak se na něj zoufale podívá.* Jsi jak z Pretty Woman nebo My fair lady. *Podotkne jen tak mimochodem.*
*Zamyslí sa nad tým, čo mu práve oznámil. Následne sa trochu netaktne pýta.* Počkať. Ale nemáš mať ty za chvíľku toľko rokov? Mne nepríde, že by si stratil rozum. *Podotknea pozerá na čarodeja, zatiaľ čo čaká na svoju odpoveď.* A nebude teda osoba staršia 600 rokov na sociálnom stretnutí nebezpečná? *Pýta sa ďalej, lebo mu to prišlo zrozumiteľnejšie než obrázok s desiatimi inými vydličkami. Asi tretia od taniera mu prišla ako dokonalá na všetko ostatné, čo bolo napísané aj pri iných kúskoch.* Tak, môj učiteľ zrejme pôjde. Zrejme si nenechá ujsť možnosť získať viac kontaktov. Ale spýtam sa ho teda. *Sľúbi nakoniec, keďže videl, že čarodej vedla neho mu nedá pokoj, dokým aspoň neskúsi prísť. Chce zatvoriť knižku, aby sa už na ten otrasný obrázok nemusel pozerať, ale v tom sa mu začne snažiť Axel niečo vysvetliť.* Jediný rozdiel, ktorý medzi nimi vidím, je len veľkosť a počet ihlíc, či typ čepele na nože. Nič iné mi nehovorí nič o tom, že by som mal mať dôvod si vybrať inú vidličku ako túto. *Ukáže na svojho favorita.* A radšej teda vezmem niekoho na fastfood. *Povzdych e si nakoniec potom, čo na obrázok ešte chvíľku pozerá, než knižku radšej schová hlboko do svojej tašky. Keď si čítal o rôznych rastlinách a kúskov démonov, a o ich zložení a spôsobe využitia, dávalo mu to zmysel takmer hneď. Ale toto bolo ako keby ho niekto strčil do inej krajiny a povedal mu, nech sa spýta domáceho, aby mu vysvetlil nejaký fyzicky zákon...v ich jazyku. Keď sa Axel pozerá zúfalo na Lóniho, ten len prekvapene zažmurká.* Ale ja ...nie som žena...a som z Islandu. A neviem, či bola moja mama pekná. *Povie nechápavo. Ozaj nerozumel, kde tieto slová Axel nabral a už si ich aj chcel zapísať, ak by to bol nejaký špeciálny typ slangu, ktorý neskôr nájde v príručke, lebo sa ho snaží Axel skúšať.*
*Axel jen pokrčí rameny.* Až za skoro 40 let. *Odpoví prostě jako kdyby se ho to vůbec ani netýkalo.* A já se snažím si držet lidskost a rozum, jak jen nejvíc to jde. Jsem rád, že ti přijde ještě neztrácím rozum, ale věř mi morální hranice mám rozhodně už někdy posunuté. *Ušklíbne se lehce nad tou myšlenkou. Nepřipadal si jako padouch, to rozhodně ne. Spíše se pohyboval s šedé zóně, která se buď lehce ztmamovala a nebo zesvětlovala. Pak zkrtoutí hlavou nad dalšími slovy.* Stejně nebezpečný může být temný mág kterému je 100...Neboj mám to všechno opatřené. Víš když dáš tolik čarodějů do jedné místnsoti určitě se mezi nimi najde několik, kteří mají mezi sebou nějaké nevyřešení křivkdy i kdyby 200 let staré. Mám to pojištěné ať se nic nestane, jak ti neřeknu to je tamjeství. *Podotkne nakonec a pak přikvne.* Vidíš, jestli půjde tak se vetři a můžeš s dalšími mladými usrkávat jablečný džus nebo tak. *Mávne rukou jako kdyby to bylo první co ho napadne.* No o to jde. Tahle se dvěma vidlicemi je na sýr. A proč bys neměl vyberat jakokoliv ci to v tom brání? SYSTÉM. Musíš jít z venku do vnitř. Z veeeenku..do vniiiitř. *Zopakuje. A pak protočí očima.* Nemůžeš vzít svoje rande na fastfood jako "mekáč" nebo "káefcé". Vem ho aspoň do kina a nebo k tvýmu lokálnímu arabovi Ahmedovi, co ti k tomu kebabu dá ještě limonádu jen protože si s ním začneš povídat. Nebo do kavárny. Věř mi s tím uděláš větší dojem než s KFC. *Poradí mu nějaké randící typy. Pak si znova pozvdechne, ale tentokrát spíš šokovaně.* Jsi kulturní barbar! *Prohlásí.* Za prvé, vím že nejsi žena...*Odmlčí se a prohlédne si ho jako by se o tom chtěl ujistit.* Za druhé nejspíš tvoje civilská matka byla pěkná...A za třetí. *Posadí se.* Pretty woman je film, moc pěkný doporučuju se podívat. A My fair lady je muzikál a kniha v tom jde o to, že muž se snaží naučit obyčejnou holku z ulice způsobům, chování a výslovnosti jako kdyby patřila ke smetánce. Takže proto říkám, že jsi jako z těchto dvou díl. *Vysvětlí.* Doporučju ať se na to koukneš na vlastně obecně na popkulturu. Aspoň obecně. *Podoktne.*
*Prezerá si chvíľku Axela, ako keby sa mu malo na čele objaviť odpočítavanie do momentu, kedy kompletne stratí všetky kontrolu nad sebou, ale mimo toho, čo už Lóni vedel, vyzeral len ako ďalší muž stredného veku, ktorý mal hlboko do vačku.* Takže vlastne bude celá párty nebezpečná, aj kebyže sa rozprávam s niekým môjho veku? *Pozdvihne obočie. Síce mu hovoril, že to má všetko opatrené, ale ozaj si nevedel predstaviť, ako dokáže naraz zastaviť viacerých čarodejov, ak sa rozhodnú začať robiť zlobu.* A počkať, z celého sveta si hovoril? *Prekvapene naňho zažmurká. Donúti ho to sa zamyslieť, že kebyže sa sám nepresunie do News Yorku, či by sa k nemu pozvánka dostala.* Rátaš teda aj čarodejov a čarodejky, ktoré môžu byť ešte stále sami? *Chce sa uistiť, nakoľko...zrejme by sa cítil lepšie v spoločnosti takýchto čarodejov, ako v plnej miestnosti osôb ako Meritriss, napríklad. Obdivoval ju, to, že bola rovnako mladá ako on, a pritom toho vedela už toľko. Ale ak bude jediný, kto ešte mimo ilúzie veľmi mágiu neovláda, veľa sa zrejme neporozpráva s danými ľuďmi.* Ale ...ja som vtedy to pivo ani nemal. Bola to cola. *Podotkne s menším nárekom, nakoľko mu až moc rýchlo došlo, o čom muž vedľa neho rozprával. Stále doteraz nevedel, ako sa niekomu podarilo niečo do jeho pitia naliať, keď si ho vzal priamo od barmana a potom ho už držal pevne v rukách. Potom sa zhlboka nadýchne. Stále nerozumel dôležitosti nejakej etikety, či používaniu príboru od najmenšieho po najväčšie, alebo zvonku dovnútra, ako mu viackrát pripomenul Axel.* Kebyže ma niekto pozve aj na fast food, tak by som sa nestažoval. *Povie tichšie, nakoľko nechcel muža uraziť, ale ozaj mu doteraz nepovedal jediný riadne dôvod, prečo nie. Špičkou topánky začne zarývať do mäkkej zeme, aby aspoň nejako zabavil svoje telo, keď mu už zakázal si okusovať nechty.* A nechcem zatiaľ randiť. Aj tak by som nemal na tú osobu čas pri učení. *Opraví ho a očkom opäť prihliadne na svoj slovníček, ktorý ho ako jediný držal pri tom, aby textu aspoň trochu rozumel. Potom na muža doslova pohliadne s očami dokorán.* Barbar? Ale....prečo? *Nechápe, lenže to už muž začne vymenuvávať veci, o ktorých doteraz nepočul. Aj keď teda pri jeho pohľade na Lóniho telo, či nie je náhodou žena, pozdvihne jedno obočie, že či sa ho mieni niečo spýtať.* Ale ja nepatrím k smotánke. Mám jednoduchú prácu v cukrárni a mimo to celé dni trávim učením. Som...niečo ako študent, len nie vysokej školy pre civilov. *Namieta. Potom len naďalej pozerá ako na nepochopiteľný obrázok.* Všeobecné? A čo vlastne myslíš popkultúrou? *Nerozumie, keďže mimo toho, ked náhodou niečo zazrel cez okná do obývačiek, alebo počul hrať v obchodoch, či si čítal, tak nič z toho nejako viac nepoznal. Posledné mesiace čítal len odborné texty so zložitými frázami, a mimo to nepoznal žiadnu kapelu ani film. Teda mimo toho, že vedel, že jeho mentor je hudobník. Ale tam jeho prehľad končil.*
*Axel se podívá na nebe a porčí rameny.* Víceméně. Ale jak jsem řekl, budu to mít pojistěné, aby se nestal nějaký masakr. A pokud nebudeš jako jeden z těch zvědavých čumilů, co se hned nacpou ke středu dění když se něco děje tak budeš v bezpečí. *Zdá sev jako kdyby to měl úplně v paži, ale opak je prav dou pracuje na tom, aby se nic takového nestalo, nějaký masakr.* Ano z celého světa. A nevím jestli ti co přijdou jsou sami nebo ne. Obvykle se na takové akce dostanou před svého mentora ale furt to mžůou být maldí čarodějové bez zkušeností jako ty. Neznám všechny čaroděje na světě. Musím říct svým známým, aby rozhodili sítě a kam je rozhodí je už na nich. *Pokrčí rameny a pakse na Lóniho jen podívá.* Každopádně neber nic co nebude od barmana a sám si to nejobjednáš a nenechávej pití bez dozoru. Barmany tam budu mít svoje, kteří si netroufnou dát něco špatného do pití. *Vysvětlí. Pak se podívá na Lóniho a zvedne oči k nebi.* Zapomínám že ty budeš asi randit s lidmi a nelidmi svého věku. *Podotkne.* Lidé jako já dají přednost luxusu. *Ukšlíbne se nad dalšími slovy.* Tak randit nemusíš ale určitě si najdeš někoho třeba na štrjchnutí...Ale prosím jen ne na záchodech v klubu. To je hnus. *Nakrčí znechuceně nos. Pak si Axel promne křen nosu.* Já to myslím tak, že je to praticky nevzdělanec, že prostě neznáš tady tu popkulturu. Když to řeknu úplně nejlíp jak to jde. *Pokusí se vysvětlit a pak se zhluboka nadechne a vydechne.* Lóni, já vím že nejsi smetánka. Ale říkám že jsi jak ta slečna z toho muzikálu že obyčejný člověk co se ho snaží naučit, aby byl vzdeělaný a patřil do vyšší společnosti. *Zkusí znova a pak zav ře oči.* /Bože dej mi sílu./ To nemá tvůj mentor doma interenet? Popkultura je většinová populární kultura, zábava pro široké masy obyvatelstva. Já nevím, třeba populární hudba, filmy, divadelní představení, četba, televizní představení a videohry a tak. Jsou to hlavně civilské věci o kterých se mluví v televizi a tak. Je to něco když potkáš civia na ulici a začnete si povídat a on vytáhne že miluje já nevím knihu Harry Potter...*V tu chvílí se zarazí a něco co uvědomí.* Lóni. chodil jsi vůbec do školy? Jakože základní vzdělání, střední...? Hodně věcí se probírá právě tam, děcka to probírají...
*Strasie ho pri spomienke na démonov, ktorý zabíjali každého vo svojej ceste.* Môžem vás uistiť, že do stredu diania sa určite hrnúť nebudem, ak v ňom náhodou už nebudem. *Sľúbi mu, nakoľko vedel, že ak by mal znovu zažiť a vidieť niečo ako vtedy, tak bude sám veľmi rýchlo utekať čo najďalej. Aj z tohto dôvodu sa tešil možnosti, že tam budú čarodeji z celého sveta, lebo by možno mohol nájsť aspoň niekoho zo svojej domoviny, starého či mladého, ale zároveň sa skutočne obával, hlavne keď hovoril o nejakých problémoch, ktoré môžu medzi čarodejmi existovať aj 200 rokov.* Aj vtedy som si objednal ja sám...ale dobre, budem si na drink dávať viac pozor. *Spomenie si na tablety, ktoré dostal, a rozhodol sa, že si zoberie za hrsť tabliet so sebou v nejakom sáčku, aby sa mohol napiť aspoň nejakých drinkov.* A počkať, nemôže byť očarované aj jedlo, keď to ide aj s nápojmi? *Rozhodne sa uistiť, aj keď už asi vedel, aká bude odpoveď. Potom prikývne, že zrejme bude randiť s ľuďmi s podobným vkusom. Už zažil jednu osobu, ktorá si dala záležať na elegancii, a nebol si istý, či sa mu chcelo chodiť aj kvôli nej, keďže je Zacharieho priateľka a teda sa počas plesu určite stretnú, čo znamená, že Lóni sa nebude môcť svojho mentora pre ochranu držať, ale najlepšie sa mu vyhne kompletne.* Tak...už som niečo mal na párty na pláži ešte doma, a potom v New Yorku mi zobral panictvo jeden čarodejný tatér v jeho štúdiu. Horšie to už zrejme nebude. *Pokrčí ramenami, keďže nevidel žiadny problém.* /Ak bolo dané miesto čisté, prečo by som mal mať problém s tým na ňom niečo robiť, či už potrebu alebo aj niečo iné?/ Ale...ja sa nesnažím o to byť vo vyššej spoločnosti? *Tak teraz už Lóni ozaj nerozumel. Doteraz mu ani jeden krát nebolo povedané, že na to, aby mohol byť čarodejom, tak musí sa správať ako niekto z vyššej spoločnosti. Lebo ak to bolo podmienkou, potom to zrejme niekto riadne posral pri jeho narodení, keďže ho nechali doslova zhniť v jarku, nebyť zlatých Ákasonovcov.* Zatiaľ som nemal ani raz potrebu vedieť o niečom ako pop-kultúra. Viem povedať, keď sa mi nejaká pesnička, ktorá hrá, páči alebo nepáči, a mimo toho priveľmi nemám čas ani možnosť pozerať filmy, čítať...iné knihy, alebo pozerať na internet. Stačí mi, že mi vie pomôcť s nájdením určitých významov a obrázkov, a to mi stačí. *Objasní, keďže do teraz nemal silnú potrebu z jeho telefónneho zariadenia čerpať viac ako práve to, čo spomenul. Nechýbal mu ani laptop ani televízia, keďže by na nich zrejme len padal prach. Potom si zhlboka povzdychne.* Myslel som, že to bolo jasné z toho, ako som nikdy nikoho po strate pestúnov nemal, alebo mi kompletne stačí to, že si môžem kúpiť nejaký burger, hocijako lacný. *Povie nakoniec, keďže si Axel doteraz ani neuvedomoval, ako doslova musel chlapec prežívať z hodiny na hodinu, než sa dostal do New Yorku, kde konečne dostal možnosti dobrého jedla, mäkkej postele, teplej vody a konečne aj nejakého vzdelania. Opäť sa začne hrať s vetrom v ich okolí, kým čaká na Axelovo pochopenie, pre ktoré od života skutočne neočakáva veľa, a aj darček v podobe kníh či čiapky mu príde neoceniteľný.*
Ano i jídlo může být očarované, ale neboj říkám že všechno budu mít ošetřené. *Ujistí ho a připíše si další věci, kteér bude muset zařídit tak, aby nikdo z čarodějů neudělal nějaké nevhodný vtípek teda očerování jídla nebo pití. Na ten ples se ale těšíl hlavně že to bude po dlouhé době nějaká pravá luxusní akce, kteér tak miloval. A bude tam spoustu lidí. Poslouhcá slova Lónih odheldně jeho randění nebo spíš... spaní. Lehce na něj vykulí očí a pak šokovaně zamrká.* /To je snad ještě větší shareing než s Mads.../ Dobrá tetovací studio slyším prvě. *Uzná a pak si vpozdechne.* Lóni, ne tak to... nemyslím. *Promne si kořen nosu.* Ale ty základy etikety se ti hodí i v běžné, životě, tím bych debatu ukončil. Ano? *Pousměje se na něj nakonec. A pak poslouchá jeh odalší slova.* Hele tan čas si udělej, stojí to za to. Chápu že se chceš všechno naučit a tak. Ale na to máš celý život jo? Zkus si dát volno udělat si ten čas, kouknout se na film na knížku. Navíc i tím se učíš, když si pustíš film s titulkami tak se třeba naučíš jazyk. *Navrhne a pak se na něj šokovaně podívá.* No...nebylo mi to úplně jasné, abych pravdu řekl. *Přizná.* Myslel jsem že jsi chodil na školu...*Prohrábne si vlasy. Až teď si začíná vlastně uvědomovat jaké štěstí má že si jej vzali Queensovi. * Hele nevadí, to nějak zvládneš. *Pousměje se na něj a kouzel si přivolá svitek na kterém má všechny jména lidí, kteří potvrdili pozvání. Ruličku spustí dolů a ta mu padne až ke kotníkům.* Asi bych se měl pustit do práce. *Koukne se na ten dlouhý seznam se jmény a asdresami.* Necheš mi lepit obálky? *Koukne se na lóniho ale mylsí to spíše jako vtip.*
*Trochu ho to upokojí, ale stále tuho premýšľa nad tým, kde vôbec zoženie oblek. Košeľu by možno aj vedel pomerne ľahko zohnať v nejakom sekáči, a potom by si ju mierne upravil, ale s oblekom to nevidel na tak ľahko.* Ale...Hiram bol ozaj nežný a tak...keďže tam tetuje, tak to určite musel mať vyčistené a vydezinfikované. A aj záchody sa predsa len umývajú. no nie? Jedine, čo z toho vidím ako problém, keď nemá partner kondóm, a z toho...ťa zašpiní...na miestach, kde sa to zle čistí. * Doteraz sa cítil zahanbene, ako si musel zisťovať, čo by sa stalo, ak by Hiram nepoužil kondóm. O tehotenstvo sa totižto určite obávať nemusí, ale mimo bolesti by prišlo aj riadne náročná sprcha. Aj preto mal Hirama rád - osobnostne mali k sebe blízko, aj keď vekom nie, a správal sa k nemu slušne.* Patrí do etikety aj to, keď je niekto nežný a ohľaduplný v sexe? Lebo potom by som asi aj rozumel tomu, prečo na tom tak trváte. *Prikývne si pre seba, ako keby mu začalo celé rozprávanie o sakách a vidličkách dávať zmysel. Potom začne nervózne šúchať spodkom topánok o zem.* Knižku...by som aj vedel zohnať, aj keď neviem, že ktorú. V tých obchodoch je ich vždy tak moc. A film... neviem ako sa dá si pozrieť film. *Poslednú vetu povie už dostatočne potichu, aby to počuli maximálne oni dvaja, nakoľko ozaj nerozumel, ako si môže film zohnať, keďže už dlho nevidel v žiadnom obchode niečo ako DVD disky, a už dupľom nerozumel, že ako by vôbec film na takom disku pozeral, či musí disk nejako ohriať alebo ho niekam dať, aby sa zapol obraz. Opäť pokrúti hlavou nad tou školou. Mimo detí rodín na dovolenkách ani nemal veľa kontaktu so svojimi vrstovníkmi. Väčšinou bol len tieň v rohu miestnosti alebo za sklom okien, kde potichu sledoval dianie navôkol seba.* Ja som bol tiež Ákasonovcom vďačný. To oni ma naučili základy čítania a len vďaka nim tých pár rokov som ešte vôbec nažive. Neviem, čo sa stalo s rodinou mojej mami, ale vraj o mne nechceli ani vedieť a najradšej by ma poslali 2 metre pod zem za ňou, lebo ma brali ako jej skazu a pád. *Viac nevedel - toto zistil zo šuškania od obyvateľov mesta potom, čo sa rodina odsťahovala na druhú stranu islandu, aby unikli tejto strate nadanej dcéry. Pozrie na svoje učenie a potom na Axela.* /Chcel som sa dnes trochu učiť, aby som nebol pozadu s učením od Zacharieho, ale Axel mi už pomohol toľkokrát, že by bolo neslušné odmietnuť./ *Pozbiera si veci do tašky a tiež sa postaví.* Dobre, pomôžem vám. *Prikývne a čaká, kam pôjdu.*
*Axel se nadechne a odkašle si. Protože tohle i na něj bylo trochu moc. Ne že by byl zrovna nějaký pruderní, od toho měl pěkně daleko co si budem, ale o takových věcehc mi nebylo zrovna příjemné se bavit v parku. Kde běhaj děti.* Asi tě tady zastavím Lóni...možná bys takové věci neměl sdílet, když... sedíme v parku na věřjnosti? Lepší by bylo takové věci řešit privátně. *Podotkne a rychle vykouszlí kolem nich iluzi, tkaže kdokoliv kdo je uslyší bude slyšet naprosto normální hovor.* Takže k tomu všemu cos řekl...Za první tenhle hovor rozhodně nepatří do etikety. *Podotkne a pak si pozastaví hlavně nad jeho poslední větou. Protože tomu tak rozhodně nebylo.* /Jistě, strašně něžný.../ *Cukne mu tu toho koutek nahoru.* Myslíš si, že když se někdo chová podle etikety tak bude něžný v sexu? *zvedne zvědavě obočí.* A ohleduplnost je základ jakéhokoliv vztahu takže...* Pak se na něj nehcápavě podívá.* Jak jako nevíš jak se podívá na film? Prostě si ho zapsat na televizi sedíš a díváš se. Můžeš jít do kina nebo kdekoliv na televizi jedou programy s filmy. Youtube. Netfilix...*Navrhne.* Prostě...jestli máš itnernet tak si najdi na počitáči netflix a přihlásíš se tám těmihle věcmi. Přihlašovací jméno a heslo. *Vykouzlí papírek* A můžeš si vybrat kretýkoliv film nebo seriál. *Vysvětlí. Netuší čí to má přihlašovací údaje, ale jde to a neftlix pořád funguje. Pak poslouchá jeho slova o rodině a povzdechne si.* Mrzí mě že sis tohle musel prožít. Ale teď se máš rozhodně lépe. *Pousměje se na něj jemně a pak se zamračí.* Klidně tady. Nechce se mi chodit jinam. Hodím na nás iluzi a štít ať nás nikdo nevidí. *Podotkne a po otm co udělá iluzi a štít se kouzlem se objeví stůl na kterém je stožek pozvánek a obálek a dvě židle. Axel se posadí za stůl a kývne k Lónimu ať se také posadí.* Adresy jsou už napsané na tom jen to budeš dávat do obálek a zapečetíš. *Ukáže na malou lžičku která leží nad svíčkou vedle toho malá krabička s voskem a pečeť.* Vosk necháš roztopit, naleješ na obálku do špičkky, hezky do kruhu a pak na to dáš tu pečeť. Vzduchem to pak ochlaď a oděláš tu pečeť. *Vysvětlí co má dělat zatím co Axel se pustí do podepisování pozvánek.*
*Obzrie sa, ale nezdá sa mu, že by bol niekto dostatočne blízko na to, aby ich mohol počuť. Jedine, ak by sa potichu zamerali čisto na ich konverzáciu. Napriek tomu počká teda, než Axel vytvorí okolo nich ilúziu, aby sa cítil lepšie.* A prečo nie? Sex je predsa prirodzenou súčasťou ľudského tela. Slúži na rozmnožovanie a všetci na to majú občas chuť...viac-menej. *Lóni zrovna tému sexuálneho pudu nebral ako niečo, čo by sa malo nejako zdržiavať v tajnosti. Samostatný akt už áno, ale rozhovor mu neprišiel ako natoľko škodlivý. Potom pokrčí ramenami.* To ešte neviem, zatiaľ som tú knihu neprečítal. Ale príde mi ako slušné, keď niekto dáva pozor na svojho partnera. *Odpovie po chvíľke zamyslenia. Potom sa však opäť stiahne a iba nechápavo počúva, o čom to Axel práve hovorí. Polovica slov mu prejde okolo hlavy, alebo mu príde nemožná.* Neviem, ako fungujú kiná. Ani televízia. Ani...You-Tube či Net-fli-s. A počítač nemám, lebo ho nepotrebujem. Na všetko mi doteraz stačil mobil. *Povie a ukáže mu svoje otvorené karty, na ktorých môže vidieť iba vyhľadávanie rôznych bylín alebo preklady slov. Potom už len počká na to, čo Axel vymyslí, načo prekvapene pozrie na stôl. Samozrejme, že sa najprv obzrie, než vyskúša, či je stolička vôbec reálna, a až potom si sadne. Mierne vyhúkane počúva o tom, ako sa robí pečať, ale neostáva mu nič iné, ako si vziať podpísané pozvánky a začať ich vkládať do obálok. Neustále sa pri tom obzerá, či ich skutočne nikto nevidí. Keď však príde na tvorbu pečatí, nejakú dobu sa na všetko pozerá, než nervózne začne roztápať trochu vosku nad plameňom. Následne to vyleje na obálku a sotva do loužičky položí pečať, rýchlo začne pomocou vzduchu miesto ochladzovať.*
Ano je to součást lidského těla. *Odslouhlasí.* No jako čaroděj se nemůžeš moc množit, takže je to spíš pro zábavu a z chuti než z nějakého účelu. *Zasměje se tiše a pak si Axel jemně promne nos.* Ne tohle rozhodně není v té knížce o etiketě. A dávat pozor na svého partnera je něco co tak nějak...patří to k emocionální inteligenci a v knihách na to téma to může být ale v etiketě ne. A taky...To, že se chová někdo podle etikety a slušně ještě neznamená, že bude něžný. *Podotkne jen tak mimchodem jako kdyby mluvil z vlastní zkušenosti, což vlastně není daleko od prvady.* Dobrá někdy ti budu muset ukázat jak funguje televize, netflix a kino. *Vydechne. Takže to znemaná že někdy v budoucnu si udělají filmovou noc. Tiše doufá, že Lóni to zldáne bez potiží sám. Proto ho při podepispování odbálek po očku kontroluje a slabě se pousměje, když vídí že první zvládl.* Udělal bych to i sám a kouzly ale no...*Kývne k němu.* Naučiíš se něco nového. *Hodí mu na hromádku další pozvánky.* Vyzkoušíš si něco nového. *Podotkne a ještě se na stole před nimi objeví něco na zub a na pití.* Vem si, jen dávej pozor ať to nezaprasíš. *Kývne k jídlu a sám si vezme něco na zub. Než se sehne zpátky k pozvánkám.*
*Rozhodne sa radšej už Axela viac nepýtať, nakoľko vyzeral, že každú sekundu mu bude musieť volať sanitku, ak ešte niečo povie. A nie, že by ešte nemal čo povedať.* Tak potom nerozumiem, na čo je tá etiketa dobrá. Hlavné je byť celkov slušný a chápavý navzájom k sebe. Lebo ak vie niekto jesť všetkými vidličkami správne, ale následne dokáže niekoho udrieť, nevidím dôvod v tom, aby som sa chcel s danou osobou bližšie poznať. *Povie si skôr pre seba, ale naznačí tým aj to, že týmto môžu danú konverzáciu ukončiť, ako sa už pár minút dozadu snažil aj Axel.* Dobre...ďakujem. Ale skúsim sa teda na to pozrieť aj ja sám. /Myslím, že Zacharie televíziu má, takže sa ho iba skúsim spýtať, či by som si mohol niečo cez ňu pozrieť./ *Rozhodne sa a potichu naďalej pracuje. Samozrejme, že Lónimu už nejako došlo, že aj táto činnosť by sa dala spraviť kúzlom, ale nebolo to nakoniec až tak zlé, ako si myslel, a aspoň sa mohol pri tom aj trochu zabaviť. Vždy sa totiž pozrel na meno na obálke a podľa toho, aký pocit z daného mena mal, taký farebný vosk mu zvolil, prípadne zmiešal viaceré spolu. Ani nevedel ako a začínal sa aj celkom zabávať. Keď sa vedľa neho objaví jedlo neznámeho pôvodu, začne všetko postupne ochutnávať, ale vždy si utrie ruky do látky nohavíc alebo košele, aby si ich poriadne oprášil pred prácou s voskom. Pomedzi sústa sa Axelovi aj párkrát poďakuje, keď narazí na niečo ozaj chutné. Dokonca si siahne aj po svojej fľaši s vodou, aby sa napil, ale je plne sústredený na prácu pred sebou, že ho sotva vyruší dieťa, ktoré prebehne okolo. Už si nejak tak trochu začal zvykať, že so životom čarodeja prichádza mnoho neznámeno a nezvyčajného..a celkovo ho to úprimne zabávalo.*
*Jen se něj podívá a přemýšlí jestli by měl něco Lónimu říct.* /By ses divil jak může být takové uderení v posteli příjemné a chtěné.../ Já jen doufám, že takhle nevinný zůstaneš napořád. *Poplácá ho po rameni a to je dost jasné znamení toho, že je tahle konvezrace u konce. Pak se lehce pousměje.* Někdy se domluvíme a pustím ti ty nejlepší filmy co jsou. *Nejlepší filmy podle něj ty které má sám nejraději. takže se nejspíš podívají na celý seznam jeho nejoblíbenějších filmů. Zbytek času jsou spíše ticho a oba pracují. Axel po očku stále Lóniho sleduje, jak volí různé vosky a někdy je míchá k sobě. Musí se kousnout do jazyka, aby mu něco neřekl ohledně toho, že nechtěl, aby to míchal, ale zastaví se.* /Nedal jsi mu přesné instrukce tvoje chyba. Nechej ho ať je kreativné vždyť to není tak špané./ *Napomene sám sebe.* /Stejně ten vosk lidi rozlomí a vyhodí s obálkou je to jedno./ *Proto pokračuje v podepisování pozvánek a sám si dá něco málo na zub a všimne si, že si Lóni utárá ruce do košile nebo kalhot. Proto rychle vykouzlí ubrousek, který mu dá.* Neutírej se prosimtě do kalhot nebo do košile, prosím. Stačí říct si o ubrousek. *Podívá se na něj zoufale ale lehce se usměje. Pak pokračuje dál v práci a všimen si dítěte, které proběhne okolo jako kdyby sie nic nedělo.* Ještě pár těch pozávánek a bude hotovo. *Prohlásí když podepíše další hrstku a položí ji k Lónimu a podívá se na listinu lidí.* Pro zbyte ještě nemám předepsané obálky. *Nakrčí nos.*
Prečo by som mal byť nevinný? *Samozrejme, že sa spýta aj s miernou vráskou medzi očami, nakoľko nech premýšľal hocijako, nechápal, kde mohol povedať niečo, čo by mohol čarodej brať ako nevinné, keď ho pred pár minútami takmer hodilo o zem za informáciu, že mladší chlapec už svoje nohy roztiahol a určite to nebude naposledy.* A...vlastne ako to s tými filmami je? Prečo je tak dôležité, aby som sa na ne pozrel, ak neobsahujú nejaké poučné aspekty? *Zaujíma sa, keďže mu to prišlo ako zvláštne využitie času. Osobne by sa radšej prechádzal mestom, cvičil mágiu, spal, alebo si šiel zatancovať na nejakú párty...a tentokrát už konečne aj úspešne. Pre teraz si užíva možnosti zábavy nad pečaťami.* /Charlotte...to znie ako purpurové meno. Ali...tebe dám toto pekné žlté. Veronica? Hmm...zelené s červeným by sa mohlo hodiť./ *Užíva si svoju prácu viac, než pôvodne čakal. Keď ho Axel napomenie, uvedomí si, že si už tak nejak začína zvykať na toto jeho dodržiavanie určitých noriem, a tak si servítku vezme, utrie si do nej ruky, trochu si pomôže očistiť nohavice, a položí si ju na stôl vedľa seba, aby ju mohol použiť aj neskôr.* Čo to je za sladké? Je skutočne veľmi d... Ugh! *Pochvala sa zmení na rýchle fúkanie prsta, nakoľko chvíľku nedával pozor, a horúci vosk mu padol priamo na pokožku. Prst si chcel automaticky dať do úst, ako keď sa niekto poreže, ale našťastie si rýchlo uvedomil, že vosk na jazyku nebude tiež najlepšia alternatíva. Stratil však kontrolu nad svojím vetrom a tak sa dal na mechanické fúkanie svojimi pľúcami, aby vosk čo najrýchlejšie zaschol, kým sa snaží držať späť, aby od bolesti nesykal. Keď už je to lepšie, začne rukou triasť, aby si miesto chladil tak, napriek tomu na danom bode cíti silnú horúčavu.* Prepáčte, hneď sa k tomu vrátim. *Sľúbi, a zaschnutý vosk si odlepí zo začervenalého miesta na ruke, načo sa vráti k lyžičke, ktorú musel na moment položiť na stôl, aby v nej vosk opäť rozohrial.*
Už to nechej ano? *Podívá se na něj. A nechá to být. Prostě bylo jasné že je ještě spousta věcí co musí v tomhle objevit. A nechá ho prostě objevovat, protože jeho vtipy ještě evidetně nechápe a to je možná lepší.* Prostě na filmy se díváš kvůli zábavě, ději. Někdy je ten příběh tak dokonalý že se musíš podívat. Je to skvělá forma zábavy a nějaké obsahují poučné aspekty. Třeba dokumenty. *Navrhne.* Ty umí být poučné. O přírodě, o rostlinách...*Navrhne něco co by Lóniho třeba mohlo zajímat. Sleduje ho, jak si hraje s pěčetmi a přiapdá si jako rodič, když sleduje dítě vybarbovat omalávánky. Když je to jasný pomeranč a dítě jej ztačne vybarovat modře. Ale nekomentuje to. To co komentuje je už jeho chování při jídle. Jen uznale pokýve hlavou, když si Lóni utře ruce i kalhoty do ubrousku.* To je prosím baklava, je to sladké pečivo z Osmanské říše. Sice z toho bolí zuby ale je to perfektní. *Sám si dá kousek pečva a spokojeně zamručí. Ale pak se šokovaně podívá na Lóniho, když se popálí o vosk. Přemýšlí jestli by měl nějak zasáhnout nebo ne. Když se omluví tak jen natáhne ruku.* Dej mi ten prst. *Řekne prostě a chytí ho za ruku a podívá se na jeho zranení, které jedním kouzlem vyléčí, že zmizí i červené místo.* Vidíš. *Koukne se pak na lžičku s voskem. Do kterého uplně bez okolku strčí prst a vytáhne ho a sleduje jak se mu na prstě tvoří vosková krusta. Byla to jedna intrusivní myšlenka kterou prostě realizoval.*
...Dobre. *Povie nakoniec ale len preto, lebo sa už tak nejak dohodli, že radšej tieto témy prestanú rozoberať. Potichu počúva jeho vysvetľovanie, až dokým nezačne hovoriť o nejakých dokumentoch, ktoré pritiahnu jeho pozornosť.* A tie dokumenty nájdem rovnako ako tie ostatné filmy? a sú ešte nejaké typy filmov? *Zaujíma sa, nakoľko doteraz nikdy nemal možnosť sa na niečo takéto spýtať. Medzitým naďalej až priveľmi spokojne chrúme na pripravenom sladkom, až dokým si popáli prst. Zaujato sleduje, ako mu ranku vylieči, a dokonca ho tým natoľko zaujme, že ajzabudne na to, že ho niečo predtým bolelo. Ale takmer vyskočí z kože, keď vidí, ako si do toho čarodej pichne prst naschvál. Okamžite lyžičku s voskom odtiahne a čo najrýchlejšie usuší vosk okolo prstu, aby ho pomohol rýchlo odlupnúť.* Prečo ste to spravili? *Pýta sa nechápavo, kým sa už s vrátenou koncentráciou venuje ochladzovaniu miesta.*
*Zamylí se nad tím jaké typy filmů ještě jsou.* Komedie, romatické, historické, horory, thilery...Je toho moc. *Pokrčí nakonec rameny.* Použij interner udělej s průzkum co jsou na typy filmů. Stejně jak heldáš květiny tak si dej filmové žánry a projdi si to. *Poradí mu to první co ho napadne. Je rád, že Lónimu baklava chutná. Upřímně as ito bude jedno z Axelových nejoblíbenějších sladkých jídel. A protože si Lóni poranil lehce prst tak čeká jestli si ho nevyléčí třeba sám. Ale zdá se, že ještě k tomu Lóni nepřišel proto se do toho pustí Axel. Jenže si nemůže odpustit strčit prst do vosku sám. Cítí jak jej to pálí, cítí to teplo které je na jednu stranu příjemné. Nad tím zvedne lehce obočí, když sleduje jak vosk schne na jeho prstu. Jenže Lóni ten vosk z prstu utře a Axel se na něj až ublíženě podívá. Stejně jako když mu místo začne vduchem chladit. Nad otázkou proč to udělal jen mykne rameny.* Vlastně ani nevím. Prostě mě to napadlo tak jsem to udělal. *Porkčí rameny. Když se vosk dost tuhý tak jej prostě sloupně jako kdyby se nic nestalo a hodí kousek vosku zpátky do lžičk.* Ani to nebolelo. *Podotkne a kouknese na poslední dvě obláky.* Ještě dodělaj tyhle a sbalíme to tady. *Pokýve k němu a sám kouzlem sbalí všechny pozvánky a nechá na stole jen sadu na pečetě pro Lóniho a v krabičce na take out nějaké jídlo co zbylo a nedojedli.* Vem si to sebou. *Poklepe prsty lehce na krabičku. A kdžy má Lóni hotovo s voskem tak sada zmizí i se všemi pozvánkami.* Děkuji za spolupráci. *Zazubí se na něj a vytáhne peněženku a z ní dvě 20$ bankovky a jednu 10$.* Pro tebe, jak se říká ani kuře zadarmo nehrabe. Třeba si za to koupíš nějaký oblek. *Pousměje se na něj a peníze mu strčí. Kouzlem nechá zmizet stůl se židlemi a pak z nich sejme iluzi.* Měj se Lóni. Děkuju za pomoc. *Rozloučí se s ním a nakonec odejde do svého bytu.*
*Zapíše si do pamäte, že si musí u Zacharieho na wifi pozrieť jednotlivé žánre a možno k tomu nejaké obľúbené filmy. Ani nevedel, či toho bude mať na práci veľa alebo málo, ale chcel to pre pokoj na Axelovej duši spraviť. Celou mysľou sa sústredí iba na to, aby miesto čo najleppšie ochladil prudkým vánkom.* Ale však ste si takto ublížili! *Podotkne nešťastne a radšej sa vráti späť k pečatiam, ktoré už dáva náhodne, aby čarodeja nezdržoval pridlho. Následne si prevezme zvyšné sladkosti a potichu sleduje, ako všetko mizne.* /Ale odkiaľ to vzal? A kam to teraz všetko ide?/ *Nerozumie, ale namiesto otázky čarodejovi len zakýva a opäť sa usadí na zem. Dni už boli dlhšie, takže aj keď sa čas rázne posunul, vonku ešte stále svietilo slnko a z toho dôvodu sa konečne dostal k svojmu učeniu. Ale ešte predtým aspoň dodatočne napísal Axelovi, že mu ďakuje aj za peniaze aj za jedlo, než sa začítal.*
*Cesta naspäť do Inštitútu sa zdala ako celá večnosť. Zahĺbený v myšlienkach zo súdu, z toho, čo ho čaká, ešte si chcel užiť približne voľný čas, ak to tak môže nazvať, aby bol celý deň mimo inštitútu a venoval sa svojmu tréningu, než sa bude musieť zatvárať vo výcvikovej sále so Charlotte a tráviť tam hodiny, pomimo hliadok. A negativita sa ho drží, pretože cíti, ako v ňom stúpa a klesá sklamanie - očakával, že Grace bude preč dlho a robí si starosti, no zároveň dúfal, že sa čoskoro vráti. Aspoň si mohol vybiť zlosť na boxovaciom mechu a aj keď striehol, či nenatrafí na Emerie, pretože by si s ňou dal zas nejaký súboj, neobjavila sa a tak si pocvičil ešte polhodinu dlhšie, aby zo seba vyplavil aspoň trochu stres, nervozitu a neporiadok vo svojej hlave. Neuľavilo sa mu a teraz, keď kráča po praku, aspoň trochu čerstvého vzduchu ho nabáda, aby sa cítil o niečo lepšie a čerstvejšie a nie ako kopa h*vien. Cez plece má prehodenú tašku s vecami a premýšľa nad tým, že by si mal asi zaobstarať slúchadlá do posilovne, aby nemusel počúvať, ako si iní muži chvalia svaly, dievčatá si šepkajú hlúposti a ako sa miestnosťou ozývajú kriky, vzdychy a ďalšie ľudské prejavy únavy. A keď už má ten nový mobil, ktorý sa naučil už aspoň trochu viac používať, možno skúsi využiť aj ten na niečo ďalšie, než len smsky a telefonáty, i keď aj tým sa snažil vyhýbať ako čert krížu.*
*Za poslední týdny měl spoustu práce a ta práce se ještě víc navalila hlavně, dkyž začal pořádat ten čarodějnický ples. Už se ozval Mads s tím jestli by mohla rozhodit sítě a dal jí i pozvánky. Stejně tak i on začal obvolávat své známé a kvůli některým se vydal i na pár cest do jiných zemí, aby nějaké z pozvánek předal osobně. Grace mu dělala trochu starosti, ale zase na druhou stranu věděl, že ve Faerii běží čas jinak, to co je u nich víc jak týden mohlo být reálně tři dny. Ale věděl, že je v bezpečí hlavně díky tomu řetízku s přívěškem, který ji dal. Tušil, že víly nejspíš nebudou nadšené z toho, že opět nebudou součástí podpisu Dohod a jen doufal, že všechno bude v pořádku. Stejně tak jak podpis Dohod, které ho se má účastnit jako signatář. Teď měl chvíli čas a proto ho využil tím, že si půjde zaběhat co Central Parku. Ten měl vyspoelvě pár minut chůze od svého domu. Proto si nasadil bezdrátová sluchátka a vydal se na okružní běh. Ale v půlce si uvědomí, že vlastě neslyší písničky požádně. Chce si sundat sluchátka, ale zjistí, že mu vlastně jedno chybí. Tiše zanadává a použije stopovací kouzlo a krokem se vrácí zpátky. Už se blíží k místu, kde je signál nejsilnější, ale všimne si muže, kteému stačí pár kroků a rozšlápne to pěkně drahý sluchátko.* Zastavte, prosím! *Rozběhne se, aby přeběhl muže a sluchátko mohl zvednout ze zemi. To si ale všimne, co za muše vlastně zastavil. Zvedne obočí a sluchátko kouzlem očistí než oči zvedne ke Sebastianovi.* Zdravím pane Hawkstone. Jak se vám daří?
*Veľmi ľudí nevníma. Jeho krok je rázny a síce si dáva pozor pod nohy a aj okolo seba, tváre ľudí vôbec nevníma a to si teda nevšíma, keď okolo neho prebieha čarodej v istom bode. Alebo okolo neho nebežal? Keď za ním zavolá mužský hlas, zastaví v kroku a pohľadom sleduje muža, ako sa skloní po sluchadlo, ležiace na zemi a je mu jasné, s kým ma tu česť, len čo sa muž začne vyrovnávať. To znamená, že okolo neho musel bežať, alebo sa Sebastian napojil na tento chodník z nejakého bočného chodníka, nevie, iba sa zamračí a nadvihne obočie.* Zdravím. /Protivne podliezavo zdvorilý, nič nové./ *Preblesne mu hlavou, ale zatiaľ sa nič nedeje. Sú na verejnosti, k ničomu horšiemu sa hádam nedostanú, iba k falošne milej konverzácii. Kývne na Axela hlavou a už by aj odchádzal, aby nemusel viesť tento “small talk” alebo jednoducho nevie, čo by mal odpovedať. Axel Queens bol ten posledný človek, ktorému sa bude zverovať s pocitmi, myšlienkami a svojimi dennými činnosťami. Iba tak teda mykne plecom a jedno chodidlo natočí tak, aby už mohol v rýchlosti odísť.* Dlho sme sa nevideli. *Povie hlbším hlasom a odkašle si, aj keď nebolo treba.* A mohlo to tak ostať. Tak zas inokedy. *Prenesie, zamračí sa a už sa vyberie od čarodeja preč, aby ho Axel nechal v jeho myšlienkach a nasilu ho nevtrhával do debaty. A ešte stále mu nezabudol tú párty a ako majetnícky sa správal.*
*Vytáhne si z kapsy kabičku od sluchátek, které tam pěkně schová zpátky do kapsy než se začne uplně věnovat lovci před sebou. Vždycky byl zvořilý a nikdy neopvrhl smal talkem, když někoho potkal. Hlavně pokud mu to pomohl zabít trochu času a nebo někoho naštvat - což byl právě přápad tady Sebastiana. U něj šlo jen čistě o souboj mužského ega, kterým oba velmi jistě oplývali.* Ano, od té mé párty v Pandemoniu. Doufám, že jste se bavil dobře, nebo máte nějaké vítky jak bych mohl zlepšit nadcházející věčírky? *Zní to jako velmi zdvořilá otázka, ale je to spíše takové rýpnutí protože si dobře vzpomíná že tam Sebastian s Grace byli pracovně. A taky si moc dobře vzpomínal na to, jak Sebastian byl naštvaný když si Axel odvedl Grace bokem.* Ach, ale pane Hawkstone, nemusíte být tak nabručený. Nic jsem vám neprovedl.../Zatím./ A není zrovna slušné odcházet jen ta. To vás vaše matka s otcem neučili? *Zvedne obočí a vydá se za Sebastianem, aby s ním srovnal krok.* Odkud jdete? Z lovu nejspíše ne, na to jste moc...v jednom kusu. Takže si chodíte zacvičit do civislké posilivny? To mě překvapuje, že člověk jako vy by chodil tam. Z jakého důvodu? Cítíte se lépe, když pozorujete ty bezbranné civily? *Zvedne tázavě obočí.*
*Pozastaví sa a zamračí.* /Nabručený?/ *Napadne mu a nadvihne jedno obočie a aby nebol neslušný, otočí sa k Axelovi s jemne dvihnutými kútikmi. Zrejme kým sa čarodejovi nehodí do náruče, tak pre neho bude nabručený furt, aj keď vlastne pôsobí úplne v pohode. Aspoň má ten pocit. Keby bol naštvaný, možno by ho aj úplne odignoroval, ak by prechádzal okolo a pozdravil sa.* Moja matka a otec ma naučili veľa vecí a jednou z nich je neviesť bezcieľné konverzácie. *Napraví si tašku a vydýchne, pričom si premkne koreň nosa.* Nemáte na práci otravovať niekoho iného? *Opýta sa ho so skutočným flegmatizmom v hlase. Vlastne vôbec nemá náladu a chuť sa tu s niekým doťahovať, ešte ak je to niekto, s kým si nemá čo povedať. Dobre, Grace možno zlákal na svoju stranu, no to pre Sebastiana nič neznamená, on sa priateliť s tými, čo Grace, vôbec nemusí. Nech ho len nechá na pokoji. Keby si pred chvíľou nevybíjal zlosť na mechu, možno by už aj bol nas*aný, ale teraz má viac starostí na práci, než sa doťahovať so znudeným niekoľko storočí starým čarodejom. Mykne plecom.* Ako keď si medzi civilov idete zabehať do parku. Žiaden rozdiel. *Odpovie mu a neúprimne sa pousmeje.* /Neviem na čo sa tu hrá. Radšej nech sa stará o seba./ *Napadne mu a pretočí očami.* A ak neviete, dávať pozor na bezbranných civilov- *Naznači prstami uvodzovky.* -je moja robota. /Vlastne mu nemám čo vysvetľovať./
*Axel lehce zvedne koutky nahoru při jeho slovech. Více se narovná a upraví si své tričko na běh. Teď by mnohem raději byl v něčem ustrojeněším nějaký jeho oblek nebo aspoň košili. Jistě mohl by jedním snadným kouzlem se převléknout ale neudělá to. Nechce machrovat tady před Sebastianem. Při slovech o jeho rodičích zvedne obočí.* To je pěkné, opravdu ale učili vás i ignorovat? Nebo jste mě snad neslyšel a máme problém se sluchem? Pokud ano, to by jste měl řešit pane Hawkstone, a co nejdříve, jistě nechcete aby se to dozvěděl vás vedoucí insitutu a označil vás za neschopého služby, je to tak? *Zvedne tázavě obočí. Snaží se držet dipolomatický výraz. Lehce se nad jeho slovy zasměje a zakoutí hlavou.* Můžete být poctěný mou přítomností pane Hawkstone. A navíc, proč bych se nemohl bavit s vámi jako se svým kolegou z Rady? Jeste ještě stále v Radě, je to tak? *Nebyl si jistý jestli Sebastian stále patří k radě, předpokládal že ale ano. Přece jen dlouho na zasedání rady nebyl, vlastně do zpráva o tomo že si jej vybrali jako signatáře nevěděl, že stále v radě je. Podívá se na sebe a na své oblečení na běh.* Taky snad využiju park, který mám kousek od svého obydlí? A navíc... já nemám ty vaše pěkné runy...*Přejede pohledem po Sebastianovi jako kdyby se snažil najít koukající runu.* Nevypadám o nic méně než jeden z těch civilů. *Mykne rameny.* Jistě, že je... ale nemusela by být kdyby jste raději seděl v Alicante na zadku při nějakých papírech... Ale teda..*Prohlédne si jej.* Jak se na vás koukám, vy nejspíš budete lepší v terénu.
*Znova iba pretočí očami a ide ďalej. Axel mu príde ako malé decko, ktoré sa už pridlho nudí na pieskovisku a otravuje ostatné deti, ktoré sa s ním za žiadnu cenu nechcú hrať, lebo je otravný.* Nemyslím, že práve vás zaujíma môj zdravotný stav. *Podotkne na jeho poznámku o sluchu a nevenuje mu žiaden pohľad. Voľnú ruku, ktorou nedrží tašku, si vloží do vrecka a zívne.* Učiť ma ignorovať nemuseli, pri ľuďoch ako vy sa to človek naučí aj sám. Pre istotu. Keby mu nechceli dať pokoj. *Podotkne a v jeho hlase je cítiť ostré bodnutie a otrávenosť. Vážne sa teraz za ním bude vláčiť ako poslušný psík popri páničkovej nohe a bude mu štekať do ucha s*ačky? Mľaskne jazykom.* Asi o sebe máte vysokú mienku. Chápem. Život vás asi nudí. To je smola. *Pokrúti falošne ľútostivo hlavou a potom na neho pozrie a nadvihne jedno obočie.* Tetovanie si dať môžete, zakázané to nie je. A ak ste chceli park využiť, tak ho využívajte. *Pohne hlavou smerom dozadu, aby mu ukázal, že by mohol pokračovať vo svojej aktivite tak ako predtým, než mu vliezol do cesty. Vzdychne a ramená mu trochu klesnú, zamračí sa a poslednú vetu berie ako nejaký čudný typ komplimentu, aj keď mu je jasné, že to tak Axel nemyslel. Nemá mu k tomu čo povedať. Či už ho bude Axel otravovať, alebo nie, radšej ešte zrýchli krok a už sa modlí, aby došiel ku koncu parku a naspäť do inštitútu. Než ho začne svrbieť ruka.*
Opravdu? Proč si to myslíte? Vlastně mě vaše zdraví docela zajímá. *Zatváří se zamyšleně. zatím co pokračuje v chůze společně se Sebastianem. Cuknou mu koutky nahoru při odpovědi lovce.* Oh rozumím...*Ušklíbne se a prohrábne si rukou vlasy. Při jeho slovecha se musí tiše uchectnout.* Nemám o sobě vysoké mínění. Prostě jsem skvělý. A život mě ještě nenudí, až mě začne nudit tak to vy jako lovci rozhodně poznáte. *Mykne rameny prostě a rozhodí do toho rukou.* Ale vlastně když se vrátím že se docela zajímám ohledně vašeho zdravotního stavu... Zajímám. Týká se to ostatně i mě. *Odmlčí se dramaticky.* Však víte srkze Grace. *Upřesní jak to myslí. Protože má takové tušení, že tohle je přesně téma, které donutí Sebastiana vřít.* Doufám, že teda nic nemáte, žádnou přenesnou chorobu. Vím, že spolu máte jistý...Intimní vztah. Vlastně mě to docela udivuje...*Prohlédne si ho skoro jako kdyby se Sebatiana snažil nějak zhodnotit.* Pokud jste takhle příjemný a výmluvný i s ní... tak buď jste sám čaroděj a nebo máte úd ze zlata...A pokud je pravda ta druhá možnost...*Nakrčí lehce nos.* Jen tak mezi muži, být vámi... nejspíš si to nechám prověřit. To nebude dobré znamení... *Šeptne, ale dost nahlas aby to Sebastian slyšel.*
*Pri poznámke o jeho zdraví sa nechápavo zamračí a pozrie smerom k Axelovi.* /Načo do pekla…/ *Preblesne mu hlavou. V hlave si zaznačí jeho informáciu, že Axel je predsa len niekto, na koho si má dávať pozor. Vlastne ho vôbec neprekvapuje, že sa Grace páči. Tento čarodej rozhodne vie mlieť jazykom a plácať dve na tri bez kontextu a zrejme si tak získal aj ju, čo ho náramne štve a žiarlivosť sa znova ozve z pozadia jeho hlavy. Pri poznámke o Grace sa zhlboka nadýchne a ruku vo vrecku stiahne do päste.* /Ten chlap je sakra… Uhm, pokoj, ku*va, pokoj, si na verejnosti!/ *Pomyslí si a aj keď sa na jeho tvári objaví nechuť a odpor, vydýchne a zastaví sa.* Myslím, že mám zaujímavejšie veci na práci, než tu rozoberať moje zdravie a život. Tak ma láskavo nechajte na pokoji. Dovidenia. *Vypľuje zo seba nepriateľsky, obíde Axela a rýchlym krokom odchádza, aby ho zo seba striasol. Vie, že mu nervy puknú čoskoro, a problémy si robiť nebude. Nevie, čo má ten hlúpy čarodej za problém, ale už bolo dosť. Nech si uráža svoju mŕtvu mamku alebo koho, nezaujíma ho to a nechce ho to zaujímať. Ešte ak s ním preberá sexuálny život - ten muž asi nemá zábrany a pokiaľ bude pokračovať, ani on sa už nebude kontrolovať. No pred podpisovaním dohôd nebude najlepší nápad namlátiť jednému z kolegov rady a tak sa iba viackrát zhlboka nadýchne a vydýchne, aby upokojil svoje stupňujúce agresívne sklony.* /Decko./ *Pomyslí si ešte na adresu čarodeja.*
*Jen se na Sebastiana dívá s vševědoucím výrazem. Jeho nechápavý výraz ho jistým způsobem těší. Jedna z věcí co si rozhodně za svůj pobyt na zemi vyšperkoval bylo to jak mluvil. Se slovy a s jazykem to rozhodně uměl a hlavně... bavilo ho to. Hrát si s se slovy - možná byl čaroděj, ale dalo by se říct že tenhle um byl až férský, nejspíš se to naučil právě když pobýval ve faerii. Nejlepší bylo když lhal pravdou, když mohl urážet někoho komplimenty a nebo se někomu dostat pod kůži několika slovy a to se právě nejspíše stalo u Sebastiana. Nemusí dvakrát hádat, aby mu velmi ryhcle došlo že dostal Sebastiana na hranu příčetnosti. Potěšeně se pro sebe pousměje, když slyší jeho hluboký nádech. Jen se na Sebastiana pousměje a nechá mu minutu náskok než se rozejde stejným směrem.* Obávám se, že máme stejnou cestu Pane Hawkstone...A omlouvám se pokud vás má slova roudurdila. *Řekne omluvně, ale je jasné že svých slov tolik nelituje.* Musíte si ale uvědomit, že se zajímám i o své zdraví a bezpečí takže pokud máte nějakou nemoc...*Nechá slova doznít.* Věřím, že Grace je dospělá, a ví co dělá a ví jak se udržet v bezpečí v tomto smyslu... Ale před tím než odešla na Zimní dvůr jsem neměl tak trochu možnost se jí na takové věci zeptat. Byli jsme trochu... zaneprázdění. Strávili jsme opravu pěknou noc ještě předtím než odešla na dvůr. *Pousměje se na Sebastiana mile. To jak si to vyloží je už na něm. To že spolu s Grace byli jen na drinku a on ji políbil vědět nemusí. Schválně formuje slova tak, aby se daly vyložit několika způsoby a přitom ani nelže. Ví, že tímhle právě mačká všechny čudlíky, které by mohly Sebastiana vyprovokovat a proto se raději připravuje, kdyby lovce napadlo dát se na útok - a nejen ten slovní. Proto nenápadně kolem nich spustí iluzi a připraví si i kouzla. Ale neplánuje udělat nic dokud Sebastian něco neudělá. Přece jen Axel si jen povídá.*
*Pretočí očami, keď vo svojej blízkosti znova započuje čarodejov hlas a sám si popod nos zavrčí.* Možno máte na tak starú myseľ už zlú pamäť, ale kým ste sa ma nerozhodli prenasledovať po New Yorku, bežali ste opačným smerom. *Odpovie mu frustrovane, no snaží sa zachovať pokoj. Obzrie sa okolo seba, aby zahliadol, či sú naokolo ľudia a aby to mohol využiť na svoje upokojenie, keď bude chcieť Axelovi vraziť. Neďaleko sa prechádza nejaká matka s kočiarom a malým dieťaťom, starý pán so psom, traja kamaráti sa smejú na lavičke, niekoľko ďalších ľudí so psami a deťmi alebo sami. Dych sa mu zadrhne v hrdle a zavrčí. Zastane, privrie oči a zas sa zhlboka nadýchne a premkne si koreň nosa medzi prstami.* Neviem, čo odo mňa, k*rva, chcete! Dajte mi láskavo pokoj. *Ešte sa krotí ako sa dá, žila na krku mu však už navrie a sťažka vydýchne.* Veľmi profesionálne a veľmi dospelé. Ďakujem za bližšiu predstavu toho, aký ste odpad. *Povie pomedzi zuby. Snaží sa ovládnuť, aby ho na mieste nezaškrtil, nech už by skončil v Meste kostí alebo nie. Ešte kúsok prítomného myslenia mu hovorí, aby už nereagoval. Žiarlivosť v ňom buble a zrejme, ak sa Grace vráti, jej nebude mať čo na to povedať. Už teraz vie, že z toho bude scéna. Znova zatne päste a otočí sa mu chrbtom. Zabára si nechty do dlaní, zatína zuby a už-už ho začali svrbieť ruky. On však nie je idiot. Proti mágii by nezmohol nič. Možno aj to je jedna z vecí, ktorá ho ešte drží od ksichtu toho tupého šaša ďalej. Rozhodne sa, že viac nebude reagovať. Východ z parku už nie je ďaleko. Možno si zabehá, aj keď to nemal v pláne. Reakcia útok alebo útek, aj keď nie je v stresovej situácii, je teraz v jeho mysli ako reflektorom osvietený billboard.*
*Nenápadně se zasměje, když zmíní zlou paměť. Nebylo to poprvé, co ho někdo označil že by měl špatnou paměť – prvně Mads ačkoliv oprávněně a teď Sebastian. Jenže v tomhle případě opravdu pamět neměl špatnou.* Ne obávám se, že jsem se přestěhoval a tohle je nejbližší východ k mému obydlí. *Mykne rameny a sám se rozhlédne po okolí a vidí spoustu lidí. Nebylo by to poprvé že by nějaký člověk někoho napadl – je to New York. Člověk tu kažou chvíli slyší houkačky policie nebo záchrané služby či hasičů. Narozdíl od Sebastiana je Axel ledově klidný a vztek lovce jej nijak nerozhodí. Jen se uchechtne než zvedne pohled na Sebastiana.* Co od vás chci? To je jednoduché…Vzdejte se Grace. *Mykne prostě rameny.*Nechejte ji být. Pokud vám na ní aspoň chovat trochu záleží tak to uděláte... *Upřesní.* Je dost evidetní, že máte jisté problémy se vztekem a…velkou žárlivostí. Vaše hluboké dýchání, to jak tisknete v kapse pěst nebo zatínáte nehty do dlaní… Stačilo by mi ještě něco říct než mi ušetříte ránu. Myslíte si, že člověk jako vy, kterému stačí tak málo…je vůbec bezpečný pro sebe a své okolí? Vidím, že vaše sebeovládání visí na vlásku. *Kývne k němu a drží si od něj celou dobu uctivý odstup.* Jistě ji znáte stejně dobře jako já…Co když by vám něco, cokoliv řekla ona…Zatahala za tyhle vaše nitky? Jak daleko by jste měl od rány? Jak málo by stačilo, aby jste jí uhodil? *Zvedne tázavě obočí.* Je mi jasné, že se snažíte ovládat, za to máte můj odiv, ale stačí to? *Ta slova o obdivu je nejspíš jediné upřímné, co mu za tenhel celý rozhovor řekl.* Je to dost na to, aby jste ochránil své okolí sám před sebou? Chráníte svět před démony a monstry. Ale kdo ochrání svět před vámi? *Zvedne tázavě obočí. S těmi slovy se rozejde s ucitivým odstupem kolem Sebastiana.* Já bych vám měl poděkovat za bližší představu o vás. Bylo to…obohacující. *Usměje se na něj mile ale falešně.* Děkuji pane Hawkstone. A mějte se hezky. Rád jsem vás viděl a doufám, že zvážíte to co jsem vám řekl. *S těmi slovy se rychlým krokem vydá k východu z parku a pak k sobě domů. S jistým pocitem zadostiučinění.*
*Chladnými očami sleduje Axela a celú tú jeho rádoby psychologickú analýzu, ktorú si asi vytiahol z končeka r*ti a vypľul ju opačnou dierou. Nie len Axel si urobil predstavu o ňom, ale aj Sebastian o Axelovi. Teraz rozumie, že tento muž, akokoľvek pokojne sa snaží pôsobiť, si svoje krehké mužské ego nedokáže uchrániť a keď jeho “rival” ide okolo, nedá mu pokoj a musí mu do ucha vykecávať svoje ohavné somariny, posypané cukrom, aby sa nepovedalo. Sebastian už dávno nad týmito vecami premýšľal, nepotrebuje unudeného a detinského čarodeja poučovať ho o jeho živote. Možno zahral na strunky, ale tento muž bol pravdepodobne najlepšie na tom, ako by inak reagoval na niekoho iného. A čo sa týkalo Grace. Kvôli jeho minulosti sa dokáže kontrolovať lepšie v jej prítomnosti, nedokázal by jej ublížiť, s ňou je to iné, ona je niekto iný. No i tak sa mu nahrnie červeň do tváre a keď konečne dôjdu na koniec, bez ďalšieho slova s ignoráciou zabočí svojim smerom k inštitútu. Keď príde k budove, na chvíľu sa zastaví a sťažka vydýchne a skloní hlavu. Vlastne poriadne nevie, čo si mal tento muž zo stretnutia s ním odniesť. Akurát to, že ho chcel nechať na pokoji a Axel ako hormonálne nevyzretý tínedžer do neho tlačil kapusty, aby ho vyprovokoval. To mu bolo jasné. Potom sa ešte opováži ho poučovať o svojom vzťahu ku Grace. Grace v prvom rade len tak za Sebastianom nechodí a nemelie hlúposti, aby ho nasilu naštvala. Čo už, aj tak je jeho nálada pod psa a nevie, čo lovkyni o svojom stretnutí s čarodejom povie. Vstúpi dnu a vyberie sa do svojej izby. Musí si dať poriadne chladivú sprchu.*
*Čarodějka měla dneska oběd s Lucasem a Taylerem. Ti však již odešli do práce a tak tu Triss zůstala sama. Okolo byli zřejmě převážně civilové, ale občas od procházejících - asi čarodějů - schytala opovržlivé pohledy. Jasně, její magie. Nemohla zůstat inkgnito. Jen si povzdechne a pohlédne znovu do zákoníku. Potřebovala Spolku předložit nápad se sehráním nalezení Charlottiny skutečné rodiny. Doufala, že čím lepší znalost zákona a tím snad i argumentů, tím spíše to výjde. Otočí další list a upije virgin mojita.*
*Axel se rozhodl jít na brzkou večeři zvolil si svou oblíbenou Ophilli. Ale jen co vejde ucítí závan mocní a nekontrolované magie. Unaveně si nad tím povzdechne a čaroději u "VIP" zóny řekne ať mu dá pár minut než tam vejde. Netrvá mu dlouho než se objeví hned vedle čarodějky a kouká jí přes rameno do toho co právě studuje.* Čeá tě soud nebo jsi na právech, že studuješ zákoníky? *Zvedne zázavě obočí.* Vidím, že jsi po našem setkání v pořádku. Hádám že se Malachai postaral...*Nadrzo se posadí na židli hned naproti ní.*
*Mírně nadskočí, když zaslechne známý hlas, ale rychle se jí na rtech objeví rozpačitý úsměv.* Zdravím, pane Queensi, nečekala jsem tě tady. *Zněla při tykání nejistě, jenže na něm začali a nikdy si ještě nestěžoval a bylo jí zvláštní tedy tykat, ale zároveň začít i vykat. Držela se tak trochu nejistého a zdvořilého tykání, jen opatrně. Odkašle si.* Soud je správně. *Opatrně s povzdechem zavře knihu, aby neotřásla příliš stolem a pokroutí hlavou.* Malachai mi hned po tvém odchodu udělal portál domů, na mou žádost. *Pousměje se opatrně a natáhne nohu. Lehce tam pnulo, jak svaly ještě byly slabé, ale noha se lepšíla každým dnem. Dnes na sobě měla společenské kalhoty v béžové barvě a k tomu bílý rolák. Vlasy měla zachycené jen lehce zdobnou sponou ze skrání a zbytek spadal do půlky zad v tmavě hnědých vlnách.* Děkuji za vyléčení. Ještě trochu kulhám, ale...lepší než zlomenina a sádra. *Nadhodí to lehce, aby to znělo víc humorně než seriózně a přitáhne si pití.* Dáš si něco? Na oplátku... *Navrhne mu, že jej pozve na jídlo nebo drink, čistě ze slušnosti, protože jí pomohl. Vlastně dvakrát a neznala ani jeho jméno.*
*Axel se slabě usměje.* Prosím, vykej mi. Nejsme přátelé, jen známí. A jsem mnohem starší než ty... *Podotkne jen tak mimochodem. Jenže on jí plánoval tykat, protože proti němu... byla dítě. Stejně jako Lóni.* Soud s kým? S kým by se pro bůh mohla dívka jako ty soudit? *Ušklíbne se lehce. Ikdyž po slovech Mads jej napado to s těmi mafinány, protože nejspíš byla toho nějak součástí.* Ještě aby neudělal, když jse do tebe ještě dost evidetně zamilovaný. *Odfrkne si pobaveně.* Není to ale zadarmo, doufám že si to uvědomuješ...A pozvání na jídlo je ten smítko mé ceny za služby*Podotkne a když přijde obsluha tak si obejdná "to co vždy" a rovnou dá oblsuze svou kartu.*
Fajn. A mám Vám i říkat příjmením, nebo už mohu vědět, jak se jmenujete? *Souhlasí s vykáním a omluvně se usměje, přičemž se zdá, že se jí vcelku ulevilo, byť jí přišlo trochu zvláštní i to, že mu bude vykat poté, co mu tykala. Pak se zatváří útrpně, ale neodpoví hned, místo toho rovnou pokračuje k Malachaiovi a noze.* Toho si jsem vědoma. Můžeme se o tomhle nebavit? *Prohodí a při posledních slovech upře pohled do Axelových očí.* Jistě, že si to uvědomuju. Ale nevím, co jiného nabídnout. Neřekl jste si o nic a když už tu sedíte, tak mohu udělat alespoň to. *Jenže pak se jen nadechne.* Mohla jsem zaplatit. Kazíte mi možnost to začít nějak...splácet. *Jistě, že někteří chtěli za své služby a cokoliv peníze či jiné. Malachai sice ne, ale se Zachariem měla smlouvu. Informace za učení. Určila si tam však, že informovat jej bude jen o věcech, které se dotýkají podsvěta, protože odmítala vynášet soukromé informace přátel. Nebyla zrádce přeci. Znovu upije mojita a požádá ještě o hranolky. Nic moc ,mohla si vybrat něco více nóbl, ale to už měla. Asi před půl hodinou dojedla velké jídlo. Jen jí bylo nepříjemné, že by měla sedět a koukat na to, jak někdo jiný jí. A hranolky byly nakonec malé jídlo. Vezme si k tomu jen omáčku - rozhodně však ne kečup. Nepotlačila letmé nakrčení nosu při zmínce kečupu, pak ale poděkuje a usměje se na muže, který obsluhoval.* K tomu soudu...Spolek? *Nadhodí nakonec opatrně, jakoby to bylo velmi nevhodné a snad až sprosté slovo či téma a potom odvrátí pohled.*
Z profesionálního pohledu zatím stačí, abys věděla jen mé jméno. *Podotkne a pak mu cuknou koutky nahoru.* To je jeho náklonost tak špatná? /Jistě že je... Vždyť ti Mads řekla co provedl./ Mít obmotaného nejvyššího čaroděje Manhatannu kolem prstu a ještě tak mocného...Byla bys hloupá toho neuvyžít. *Ušklíbne se a podívá se na ni. když řekne že mu kazí možnost to splácet.* Já vím, jsem to ale potvora co? Nevím co bych chtěl od čarodějky, která sotva zvládne užívat svou moc...Tak se dohodněme takhle...Až budeš mít co nabídnout, tak mi to splatíš ať už nějakou laskavostí, informacemi...A pokud budeš potřebovat ještě mojí pomoc, jen ti to přípíšu n účet, co ty na to? *Zvedne tázavě obočí. Máchne jednou rukou a v objeví se mu v ní kus papíru a starodívné pero na inkoust, ale ne samotný inkoust - je tedy jasné čím asi bude muset podepisovat. Když zmíní Spolek tak se zaseměje.* Máš se soudit se Spolkem? Hodně štěstí děvča, budeš ho potřebovat. Je to jen banda starých zapšklých páprdů se stříbrnou lžičkou zaraženou až v prd...až hluboko v krku. A jestli se mají soudit s podsvětanem... jednodnoduše hodně štěstí.
Nestojím o moc. Dělá to jen problémy. On i ovládání lidí. *Mírně se zamračí. Na bohatou holku, která pro splnění snu byla jakožto vedlejším efektem také slavná, byla dost pokorná a skromná. Nepřála si lidmi manipulovat a být ta zlá.* Není to sotva... umím hodně a učím se. *Opáčí, aby nějak svou moc, tu kterou má, bránila. Vážně se učila a snažila to udržet v sobě! Nemohl však vědět, že velkou část života měla polovinu moci zablokovanou a ten blok o to víc udržoval náramek s elektrickými šoky. Pořád ji to rozhodnutí Lucase štvalo, lhal jí o její moci, o tom, proč skutečně měla ten náramek. Jistě, pomáhal, aby při panickém záchvatu nic nezničila magií, ale také jí bránil ztratit kontrolu, aby se štít blokující magii neopotřebovával a neprolomil. Zbledne, když se objeví dohoda a stáhne ruce ze stolu.* Měl byste si dávat pozor, aby vás neviděli civilové. *Řekne tiše. Neměla by uzavírat magické dohody. Skloní pohled a potom se napije. Chtělo by to alkohol.* To mě zrovna neuklidňuje. Ale není moje vina, že kamarádka, co mě zrovna požádá o osvojení do péče, aby nebyla do dospělosti v děcáku, je lovkyně. Já tu nefilim neztratila..ani neunesla ani nic. Jen jsem ji našla a oznámila lovcům, že je lovec, jen co jsem se to dozvěděla! *Jen zlehka rozhodí rukama. Byla z toho očividně nesvá, bála se, čím déle se to odkládalo.* Proč bych měla mít problém já? *Zeptá se, protože přesně takhle slova Axela vyzněla.*
Oh drahoušku. *Usměje se na ni jemně jako na dítě.* V tomhle světě nejde o nic jiného než o moc, nebuď tolik naivní. Ale tomu přijde za chuť, jsi ještě dítě, moc mladá. Za sto let si můžeme něco říct. Stejně jako o moci, jsi mnohem mocnější než si myslíš ale to co umíš teď je pouze zlomek toho všeho. Věř mi, už nějakou dobu chodí po týhle zemi. *Mrkne na ni přáteslky. Jen se koukne na dohodu po tom co ji vykouzlí a pak na zbledlou Triss.* Nejsem amatér, než jsem vykouzlil tu dohodu tak jsem přes nás přehodil iluzi. Víš věkem některé kouzla ani nepotřebují velkou snahu. jako iluze. *Přisune k ní dohodu a i pero. Poslouchá její problém a nazančí ji ať zmlkne, když prijde oblsuha a dá mu jeho pití i jídlo. Axel se pak rozesměje nad jejími slovy.* Děvče, nebuď tak naivní. Lovci v Idris nejsou ani trochu jako ti co znáš z New Yorku. Je jim všechno jedno, hlavně aby oni vypadali dobře. Je to celé zkorumpované, takže ty jako podsvěťan jsi sama o sobě problém. Věř mi... *Napije se pořádně svého pití a podívá se na ni.* A hledání v civilském zákoníku ti ani trochu nepomůže. Nejspíš stejně pak řeknou čarodějovi ,aby všem kdo měl čest s tvojí kamarádkou, aby jim vymazal paměť na ni. Nedávej si nějaké velké naděje, že to bude všechno pohádkové. *Mrkne na ni ni naoko příteslky..*
*Zatne čelisti k sobě.* Nemám důvod vám věřit, kór když mi dáváte podepsat dohodu, se kterou jsem ani nesouhlasila, bez jakéhokoliv nastavení podmínek. *Zamračí se a povzdechne si.* Ale nemám důvod nevěřit tomu o Spolku. Říkali to i vedoucí a zástupce Institutu, více méně. *Uvolní napjatá ramena, ale ruce nechá v klíně, daleko od dohody. *Chce vymazat paměť celému světu? To hodně štěstí. Doufám, že umí mazat fotky z bulváru - a to včetn tištěných novin. Myslím, že by pro ně bylo výhodnější zkusit naslouchat, než se po jejím zmizení začnou civilové pídit. *Nevěděl, že je herečka? Nebo zpěvačka...na tom tolik nesešlo. Nakloní se nad dohodu, aby si prohlédla možný text, který tam bude.* Neudělala bych pro vás cokoliv. Nezachránil jste mi život, jen vyléčil zlomeninu. A tu nohu narovnal Malachai. V nemocnici by to udělali do pár tisíc. *Odtáhne se zpátky od dohody a zlehka se obejme rukama.* Nemůžu podepsat špatně definovanou dohodu. Vlastně bych neměla ideálně podepisovat žádnou, někteří si to úplně...nepřejí. *Zacharie a Malachai. Nebyli zrovna spokojení s tím, že uzavřela magické dohody. Kór tu s vílím králem.*
*Axel jen zakroutí hlavou.* Tu dohodu máš před sebou, můžeš si ji přečíst. Je tam všechno co potřebuješ vědět. *Přisune k ní dohodu.* Jen čti. *Mykne rameny a zatím jí a dopíjí své pití a poslouchá ji.* Vidíš, jestli ti to říkali i ostatní tak nemáš důvod mi nevěřit. *Rozhodí rukou prostě.* Zkus si to obhájit u Spolku ne u mě. A existují opravdu mocní čarodějové. Ale Spolek ti nebude naslouchat děvče. Je mi jedno jestli jsi nějaká celebritka. Upřímně.. ty jsi vlastně všechno, je to tak? Mocná čarodějka, celebritka, pleteš se s mafiány, adoptuješ si lovce....Pro boha ty jsi stihla za tak krátkou dobu toho strašně moc. Uff závidím. *Chytí se za srdce, ale z jeho hlasu jde cítit silný sarkasmus. Pak si vezme od ní tu dohodu.* Fajn. Jak chceš. *Vstane ze svého místa.* Malachai ti mohl tu nohu kouzlem vlastně napravit také. Vlastně... proč by to nemohl udělat? *Máchne několikrát rukama a ozve se křupnutí. Přesně té nohy, kterou Triss ošetřoval a napravoval.* Beru si své kouzlo zpátky. *Mykne rameny.* A ber to jako varování...Nic v tomhle světě není zadarmo drahoušku. A taky... na ten Spolek si dávej pozor, věřím že to pro tebe nedopadne moc dobře. *Mrkne na ni a s těmi slovy odejde.*
*Triss čaroděje nechápavě sledovala. Neřekla to nijak egoisticky, pouze tak, že zbavit se všeho na internetu, tištěných novin, všech, kdo fotky viděli po celém světě a podobně bude složité a snazší by bylo zahrát, že se našla pravá rodina. Proč to dramatizoval? Nedůvěřivě sleduje čaroděje, když se zvedne a vytřeští oči po posledních slovech. Jen marně se pokusí zvednout štít, než musí vykřiknout bolestí. Iluze okolo nich utvořená čarodějem naštěstí funguje perfektně a Triss se předkloní ke stolu o který se těžce opře. Zbláznil se, rozhodně se zbláznil. Ani nesleduje čaroděje, jak odchází, snaží se nepozvracet bolestí a sebrat se, ví, že iluze po jeho odchodu brzy vyprchá. A tak schová nohu pod stůl a drobnou iluzí zamaskuje slzy a narovná se, zatímco obsluha donese její hranolky. Neměla nejmenší chuť k jídlu a stejně tak tu zůstalo čarodějovo jídlo. Vyloví telefon, aby si sehnala pomoc, ač ví, že to zabere chvíli se dopsat nebo dovolat. Lucas a Tayler nakonec byli v práci. Zatne zuby. Proč jí to všichni museli dělat tak těžké? Nicméně...Malachai bude až poslední možnost.*
*Normální člověk by v tuto hodinu pravděpodobně byl z rodinou, ležel u televize, nebo seděl v baru a bavil se. Nuže někdo tu měl ovšem smůlu a úplně zapomněl na jednu ilustraci, která mu celý večer úplně převrátila naruby. Seděl zhrbeně u pracovního stolu už takovou hodinu v kuse, pořádně ani nevěděl konkrétní číslo této objednávky, ač bylo napsáno na papírku kousek od samotného papíru. Náhle jej ovšem vyrušil mobil, když tak tak zvedal ruku s rediskou od papíru. Jeho práce tedy poničena nebyla. Odložil pero, načež vyzvánějící předmět zvedl, aby zjistil, že mu volá Triss. Muselo to být něco naléhavého, nezněla úplně klidně. Hiram proto úplně neotálel, ujistil ji, že přijde a okamžitě mobil položil. Následně si přes sebe hodil jen bundu, vzal si vše potřebné a vytvořil si portál, díky němuž se dostal do uličky hned vedle restaurace, do níž se hned na to vydal. Chvíli mu pak trvalo, než si své známé konečně všiml.* Hojky..tak co se děje? Zněla jsi jak kdyby ti někdo podpálil barák a nechal tě tam shořet. *Pověděl, jakmile přišel k jejímu stolu, načež si ji celou přeměřil pohledem.*
*Protože neměla, co dělat a pro zdání normálnosti se přiměla k tomu najíst se a studovat dál zákon. Nohu měla schovanou pod stolem, jak jen to šlo, ale i tak se modlila, že do ní nikdo nekopne. Nedokázala ji přes bolest pokrčit. Queens ji zlomil v tom místě, kde už zlomená byla. Když se dostaví Hiram, který byl k dispozici a zvedl telefon, tak se trochu křečovitě usměje.* Zlomil mi nohu. Neumím léčit zlomeniny...přišla jsem sem po svým...nemůžu...nemám jak odejít sama, je tu hodně civilů. *Řekne bolestí přiškrceným hlasem a s nádechem zamrká a snaží se netvářit tak vyčerpaně.* Pomohl bys mi, prosím?
*Dál by pracoval, kdyby mu najednou nezačal vyzvánět mobil. Díky jména na obrazovce zjistil, že ho v tuto krásnou hodinu vyrušila Triss. Hovor samozřejmě zvedl a na místo se následně dostavil jak nejrychleji mohl. Když si pak vyslechl, co měla na srdci, vytvořil kolem nich na chvíli iluzi.* Ukaž mi to, abych věděl, zda to zvládnu vyléčit tu, nebo budeme muset zmizet ke mně. *Kývl ke stolu, konkrétně tedy trochu níž. Nejraději by samozřejmě zmizel domů, kde by se na to mohl pořádně podívat, nicméně pokud by to nebylo až tak vážné, mohl by to vyléčit na místě.*
Bolí to... *Šeptne tiše Triss, ale nakonec zatne zuby a pomůže si jak rukama, tak telekinezí, aby nohou pohnula. Jen se sebezapřením je projev bolesti tišší, než by být mohl. V očích se jí přesto objeví slzy. Pohled však drží u nohu a rozhlédne se, zda se jejich směrem někdo dívá. Pak k noze, která přibližně ve středu holeně svírala špatný úhel. Zbledne a s polknutím se musí odvrátit.* Chceš rovnat kost tady? *Zeptá se tiše a zdá se, že v ní je malá dušička...a že bude zvracet kvůli bolesti i pohledu na zlomeninu.*
No neříkej..*Zavrtěl hlavou a její nohu si prohlédl. Otevřená naštěstí nebyla, zato bolest musela způsobovat dost slušnou. Pohlédl Triss do očí, uhvizdl si a ruce si dal v bok.* Nikam tě tahat nebudu, záda mám v prdeli a akorát bych ti ještě více uškodil. *Odsunul si židli, na níž se následně posadil, načež se k její noze nahnul.* Zatni zuby, ještě si ji prohlédnu a pak ti to srovnám..zkus nekřičet, mohla bys na nás upozornit a já bych byl rád, kdybych měl dál v rámci možností čistý štít. *Řekl, než na její nohu opatrně sáhl, aby si ověřil, zda jí to může srovnat tady, nebo je bude muset přenést k sobě.*
*Čarodějka zatne zuby, jak jí radí a snaží se, fakt se snaží, ale jen pouhý dotyk je citlivý na noze, která byla už jednou nedávno zlomená a znovu narovnaná. Unikne jí proto bolestný zvuk a Triss vydá jakoby dávivý zvuk, ale rychle si odkašle.* Asi...ne. *Zamumlá hlasem, který je podbarven pláčem a zachytí mu ruku, aby ji odtáhla. Kartu jí už vrátili, protože zaplatila při čekání na Hirama, takže mu nyní jen odtáhne ruku a pustí ho.* Promiň.
*Jasně, mohl čekat, že to jen tak nepůjde, ovšem i tak naivně doufal, že ji nebude muset tahat k sobě domů. Nuže, zjistil, že se mýlil, tudíž jak mu Triss dala ruku pryč, vstal z židle, kterou následně zasunul zpět, a povzdechl si.* Tak tě vezmu k sobě..*Vypadlo z něj, načež upevnil iluzi víc a zajistil ji na delší dobu, aby mohli v klidu a bez povšimnutí odejít aspoň z restaurace. Konkrétně, aby ostatní viděli, jak jdou oba normálně vedle sebe a nikdo z nich nekulhá. Nato Triss pomohl se zvednout s tím, že ji okamžitě podepřel.* Vydrž to, venku vytvořím portál. *Ujistil ji, načež se s ní pomalu rozešel ke dveřím, které pak již trošku stěží jak předtím otevřel. Venku pak, hned jakmile mohl, otevřel portál k sobě do bytu, jímž společně s Triss prošel.*
*Jen velice úsečně přikývne, zatímco se snaží připravit na to, že budou muset vstát. Zvládla přece útěk s několikadenní zlomeninou...tohle musí vyjít, ne? Pevně stiskne jeho ruku a čelisti a po chvíli si schová i obličej, aby tlumila bolestné stony a sotva zmizí z restaurace i hlavní cesty mimo pohledy civilů i kamer, tak s ním projde portálem. Jackův byt, naposledy si tu byla pár měsíců zpět pro nějaké knihy z jeho knihovny. Věděla, že má k dispozici Jackův majetek, jen neměla důvod toho zatím využít jinak, než že ubytovala Hirama v domě. Tam už jej pustí a nakloní se po opěrce křesla, aby se posadila a vyhrnula nohavici svých kalhot ke stehnu, čímž i odhalí namodralou a oteklou nohu v místě zlomeniny.*
*Axel stále šokovaně hleděl na ohnivou zpávu od Spolku. Neustále si stále do kola četl text té oficiální zprávy. Došla mu den po té, co Grace odešla na Zimní dvůr oznámit, že víly nebudou součástí podepisování dalších Dohod. A jemu přišla zpráva, že si jej jako člena Rady vybrali jako signatáře jedenáctých Dohod. Tohle...bylo nečekné. Hlavně protože si myslel, že po té co mu bylo "doporučeno" odejít z New Yorku, přišel o své místo v Radě. Ale pletl se, stejně jako se pletl v tom, že on je ten co musí předsvědčit spolek o své loajalitě. Přece jen by mu jinak by si jej nevybrali jako signatáře ne? Potřeboval si s někým promluvit a jako vždy zvolil Maddie. Napsal jí zprávu jestli se u něj nechce stavit na skleničku a přidal i adresu, protože opět byl ve svém době na Upper east side. Teď už jen čekal na odpověď nebo případně na zvonek a příhod své kamarádky.*
*Maddie si jen zachytila vzkaz zrovna, když byla ve vaně. Když vyleze z vany, tak se oblékne do bílého kalhotového kostýmu. Bílá vesta, pod kterou již nic nebylo, Přes to rozepnuté bílé sako. Těsně okolo krku se obepínal široký pás s několika řadami broušených diamantů. Kalhoty a pod nimi jen sporé, krajkové kalhotky, načež si vzala podpatky, které měly stejně diamantové pásky jako měla okolo krku. Vlasy stejně tak zdobenou sponou sepnula vzadu na týle. Nenamáhala se příliš s tím se někam teleportovat, jednodušší bude protáhnout křídla. Brzy se tak na zahradě objeví rorýs a než se pařáty dotknout země, tak se promění v čarodějku. Podpatky klapnou o zem a čarodějka a klepne jen dvakrát zlehka na dveře. Pak už se ale nezajímá a jednoduše se dveřím otočí zády, aby si prostor malé zahrady prohlédla.*
*Nějakou dobu čeká u sebe v obýváku se skleničkou zlatavého alkoholu v ruce s tím, že kouká kamsi do nezapáleného krbu. Z jeho rozjmání jej vyruší až klepání na sklo. Zamračí se a otočí se na francouzká okna vedoucí na malou zahradu. Když ve dveřích vidí záda ženy, je mu jasné že jde o Maddie. Vstane a jde otevřít skleněné dveře, o krok ustoupí, aby Mads mohla projít.* Víš, že mám hlavní vchodové dvěře támhle? *Ukáže na druhou stranu domu, kde je ulice a vchod.* Ale rád tě vidím Madeleine. *Osloví ji s jemným úsměvem na tváři.* Dáš si něco na pití? Whiskey? Víno? *Nabídne připravený Mads cokoli obstarat.* Jak se máš? Nějaké novinky? *Zeptá se zatím co jde k barové skříňce a nechá Mads se posadit.*
Měnit se na ulici by nebylo zodpovědné. *Ušklíbne se a prostě projde, zatímco na podlaze klapou její podpatky.* Jistě že. *Prohlásí shovívavě a zamíří se posadit na gauč s elegantní, možná přeci trochu arogantní, samozřejmostí.* Hodila jsem dvacet vlkodlaků Praetoru, zpacifikovala jednoho čaroděje, nic tak zvláštního. *Přehodí si nohu přes nohu a zlehka si pohupuje špičkou otevřeného střevíce. Podrážka byla tak čistá, že bylo zavádějící, zda je někdy předtím měla na nohou.* A jak se daří tobě, Axeli? *Oplatí mu nakonec, načež zvedne ruku, než by začal.* Nejprve pití. Raději bych dnes rum. *Měla jej raději než whiskey.* Pak můžeš pokračovat.
*Axel se lehce ušklíbne nad jejími slovy.* Proč sis neudělala Portál k Central parku? Od něj to mám pět kroků. *Zeptá se zvědavě, ale nikoli vyčítavě.* Máš štěstí, že jsem neměl aktivované kouzla na zahradě, jinak by z tvýho rorýse byl možná tak pach a pár peříček. *Mlaskne nespokojeně.* Nechci mít na zahradě vrabce a holuby a ani nic co by po nich zůstalo...*Pokrčí prostě rameny, aby vysvětlil proč by z ní byl prach. Sleduje ji jak se posadí na gauč.* To bych neřekl, že není nic zvláštního... Cos udělala s tím čarodějem? *Složí si ruce na hrudi.* A proč jsi je musela zpacifikovat? *Zeptá se hned v zápětí. Už se nadechuje, že jí řekne o všech těch novinkách, ale ona jej zastaví. Tiše se nad tím zasměje a zakroutí hlavou.* No dneska vyjmečně by bylo moje stěžování ohledně Grace až později na plánu dne, protože mám něco důležitější. *Podotkne jen tak mimochodem a u baru jí nalije skleničku svého nejlepšího rumu a telekinezí ji pošle směrem k Mads dokud si ji nevezme do ruky. Sám si dolije skleničku whiskey a jde ke krbu a opře se o jeho řimsu.* Takže k tomu co se děje u mě...*Napije se, aby si dal na čas.* Spolek si mě vybral jako signatáře jedenáctých Dohod. *Koukne se na Maddie a znovu si upije pití.*
Protáhla jsem křídla. *Prohodí jednoduše.* Chtěla jsem si to prohlédnout seshora. /Co kdyby jsi nakonec plánoval past. Důvěřuj a prověřuj. Muset ti bodnout dýku do zad, udělám to, i kdyby nerada./ *Dodá v mysli nevyřčené. Už jej přeci na toto upozornila více méně a ne jedinkrát.* Jsem čarodějka, ne obyčejný holub. Na to uzpůsobit správně štít pro filtraci jsi starý a schopný snad dost. *Přimhouří oči, byť možná trochu pohrdlivě, že tuhle možnost nezmínil. Sladce se usměje, ale neodpoví. Vyřešila to tak, jak bylo třeba, do toho mu nic nebylo, nebylo třeba, aby to věděl. Buď pochopí, nebo se bude dál vyptávat, nejspíše by tedy odpověděla, ale možná to nebylo ani natolik závratné oznámení, ač její úsměv mohl být zavádějící.* Mafie, žoldáci, jak chceš. *Protočí očima.* Nemám chuť, aby další malá holka byla pro pro někoho předehrou. *Upozorní ho. Zjednodušeně: Začni o ní mluvit a nic nebude, neb odejdu. Zachytí sklenku a nadzvedne obočí. Pousměje se a nadzvedne sklenku, když promluví.* Gratuluji, to zní jako dobrá zpráva. Tak zřejmě připíjíme na tebe. *Prohodí, ne zrovna pohnutě. Axel přece věděl, že ona není zrovna někdo, kdo stoprocentně dodržuje dohody. Ohýbala je dle vlastního morálního kodexu. Když byl někdo v jejích očích možná hrozba, zabila ho, nač jej vydávat. Kór, když šlo o čaroděje. Byla sto využít jeho krev, navyšovat svou moc rituály, což Axel vědět nemusel, ale žila s nekromancerem, jistě mohl mít nějaká tušení. Každopádně ne vše dodržovala, neb se jí to nehodilo a pokud nejvyšší čaroděj nebudí respekt a strach aspoň trochu...jaký je pak tedy point? Moc si člověk musí vzít.*
*Axel lehce zvedne koutky nahoru.*A líbilo se ti cos viděla ze zhora? *Zeptá se zvědavě.* Tenhle dům mám docel nově. *Přizná a lehce prsty zabubnuje o přimsu krbu a koukne se na Maddie. Nad jejími slovy se ušklíbne.* Děkuju za rady, ale myslím si že si zvládnu nastavit ochranná kouzla i sám. /A tobě nemusím říkat, jak je mám nastavené./ *Svou poznámku nevyřkne nahlas. Bral ji jako kamarádku a důvěřoval jí, ale ne natolik aby jí prozradil jak si fromuluje ochranná kouzla kolme domu. Přece jen to by bylo trochu kontraproduktivní, kdyby někomu prozradil své kouzla. Když mu neopoví, co udělala s čarodějem jen zvedne zázavě obočí v jasné otázce, jestli se má doptávat dál. Poslouchá co vlastně řešila a uznale pokýve hlavou.* Dobrá práce. Aspoň někdo dělá svou práci nejvyššího. Potkal jsem se nedávno s Malachaiem...a nějakou mladou čarodějkou, myslím si že spolu něco mají bylo to..intenzivní mezi něma. Ale teda...byla zraněná a musel jsem jí já ošetřovat. Ikdyž tam se mnou byl Malachai. *Protočí otráveně očima. Při jejích slovech ti jen povzdechne a rozejde se k Mads, chytí jí lehce za bradu a lehce jí zvedne hlavu, aby se na něj podívala.*Není to pro mě předehra. Jen se chci sveřit. *Vysvětlí proč jí tyhle věci ohledně Grace říká. Nakonec zakroutí svým pitím ve skleničce.* To zní jako dobrá zpráva, navíc Dohody se měly podepisovat už loni, ale hádám, že kvůli Covidu se to posunulo...*Odtuší.* A je to dobrá věc, hlavně v tom, že Spolek na mě nejspíše nezanevřel po tom co jsem pomohl Grace s ukončením války. Protože...k mému překvapení...Stále mám místo v radě. *Podotkne a lehce zvedne sklenici a napije se.* Myslel jsem si, že po tom co mi velmi vřele doproučili. *V jeho slovech lze slyšet sarkasmus.* Abych odešel z New Yorku mi vzali místo v radě, ale nejspíš ne. *Podívá se ven z okna a pak na Maddie.* Co se týče Dohod... nemusím ti připomínat jejich dodržování, že ano? *Zvedne tázavě obočí.* A pokud je nedoržuješ...Neříkej mi o tom. *Měl tušení, že Mads není prostě svatá a nedodržuje každé jedno pravidlo Dohod, ale nechtěl o tom vědět.* Ale měl bych na tebe prosbu...Jelikož všechny dohody v minulosti podepisoval jen Magnus Bane...Chtěl bych udělat takové oficiální setkání čarodějů. Něco formálnějšího a připomenout všem, co je vlasstně v Dohodách...Myslíš si, že bys mohla trochu rozhodit sítě? *Zvedne tázavě obočí.*
Není to zlé. *Uzná nakonec a k magické bariéře se již nevyjadřuje. Ušklíbne se na znamení, že to má prostě nechat být, klidně myslet na nejhorší a pak zvedne obočí, když se téma najednou stočí jinam.* Malachaiova cácorka. Řekněme, že jednou spolu určitě něco měli, ačkoliv ten krok za ně udělala droga. *Otráveně protočí očima, protože Zacharie z toho nadšený nebyl, že Meritriss byla na její oslavě, ačkoliv s Malachaiem zmizeli dříve, než začaly pořádné orgie. Co pochopila ze slov čaroděje, tak nešlo úplně tak o dobrovolný styk, ale ona si to na triko vzít nemínila, nakonec jestli Malachai je ohledem bosorky natolik starostlivý, měl ji poučit o tom, jak to na jejích oslavách chodí. A ji osobně přeci nikdo nezval.* Čistě pro pořádek, kdy jsi je to potkal? *Prohodí a pak si odfrkne nad Grace, zatímco ponechá zvednutý pohled k jeho očím, dokud jí drží bradu. Zatne krátce čelisti a pak se sladce usměje.* Ovšem že. /Neočekávej ale, že po takovém tématu se hned dostaneme k sexu./ *Doplní v myšlenkách, zatímco se napije a poslouchá o dohodách.* Dělám, co je třeba při mém postavení. *Prohlásí jednoduše, čímž nevyvrací a ani nepotvrzuje nakolik dodržuje dohody, nicméně je bere v potaz. Nefilim možná neměla ráda, ale být jejich lovnou nechtěla, dříve nebo později by na tom totiž mohla narazit.* Mohu. Jen mi budeš muset dát datum, čas, místo. *Prohlásí a nakonec se postaví, odloží sklenku a stáhne si sako, čímž odhalí holé paže. Sako Axelovi výmmluvně podá v očekávání, zda se zachová jako gentleman a postará se o pohodlí svého hosta...a ideálně sako někam zavěsí. Křeslo nebo gauč nepřicházelo v úvahu, to by udělala i sama. Sklenka se znovu objeví v její ruce a ona se přesune ke křídlu, které v místnosti bylo.*
*Pochopí, že to má nechat být a proto se už dál nevyptává, spíš jej zaujmou slova o Malachaove cácorce.* Ach to je ona? Tedy ne že bych nepoznal, že tam něco bude...Hlavně teda protože znm ten pohled, kterým ji pozoroval...Ale tak já neřeším cizí vztahy pokud se nějak nedotýkají mě...*Pokrčí prsotě rameny, spíš jej rozhodilo něco jiného na to setkání než to jaké má vztahy nejvyšší manhatannu. On sám Axel měl ve svých vztazích nepořádek, nemohl soudit. Nad její otázkou se zamyslí.* Uhm...V sobotu devětadvacétého. Proč? *Zvedne tázavě obočí.* Má to nějakou spojitost s těmi mafiány? *Docvakne mu hned v zápětí. Potlačí protočení očí nad odfrknutím Mads. Neunikne mu, jak zatla čelist a sladce se usmála. Jen jí palcem pohladí po tváři a pustí její bradu. Vrátí se na své místo ke krbu a poslouchá Mads.* To je pochpitelné. *Odpvětí prostě. Nechtělo se mu teď probírat tohle téma, dokud se Maddie nesznažila rozvrátit celý podsvět tak to nejspíše nebylo třeba řešit tak ve velkém. Ale stále plánovat jednoduše promluvit k ščarodějům a připomenout jim dohody. A právě proto potřeboval Mads.* Dobře, hned jak to zařídím ti pošlu pozvánky a nějak rozhoď sítě. Chtěl bych, aby tam přišlo co nejvéce čarodjů nebo aspoň zástupci z každé země či kontitnetu. *Zasmyslí se a sleduje ji, jak vstává a sundává si sako, to Axel prostě vezme a kozlem jej přemístí na věšák. Zatím ale sleduje jak Mads jde ke klavíru.* Chceš si zahrát? *Zeptá se zvědavě.* A sám přijde blíž a lehce břásky prstů zabubnuje o černou desku.* Upřímně mě udivuje, že mě vybrali na podepsání dohod....Myslel jsem si, že se mě spíš budou chtít zbavit a ne dávat mi takovou zodpovědnost...To samé s Radou. *Vydechne zamyšleně a koukne se na mads.* Co myslíš?
Jo, to je ona. *Ušklíbne se a zeptá se na datum a když se zeptá na mafiány, tak trochu zamyšleně přikývne.* Ano, toho čaroděje mi tam vlastně nechala v bezvědomí. Méně práce pro mě. Alespoň jsem si nezašpinila oblečení víc, než bylo třeba. *Prohlásí a jakoby cítila nějakou špínu na tomto oděvu, tak si přejede od stehna ke koleni v pohybu, jakým oprašuje imaginární smítka pryč. Jejich řeč se stáčí jinam a Maddie pokýve hlavou k pozvánkám.* To bych měla zvládnout zařídit. *Prohodí a pro jednou nedodává, že to bude mít svou cenu, kterou si ona někdy přijde vybrat.* Možná. *Souhlasí s hrou na klavír a odhalí klávesy, tentokrát bez užití magie. Její sklenka zůstane na černé desce a zamručí, načež se pobaveně zasměje.* Jednou děvka, vždycky děvka, drahý. Dokud na tebe mají páku a hodí se jim tvé schopnosti a loajalita, ať k nim nebo tvojí vlastní cácorce, byli by hloupí to nevyužít. *Odvětí pobaveně a jen zvedne ruku, aby jej skoro láskyplně pohladila po tváři. Její výraz však byl...chladný. Bavili se o Spolku, Radě, nechovala vůči nim pozitivní emoce. Pak ale ruku stáhne k piánu a zkusmo zahraje jen jednoduchou postupku, aby zjistila, zda je nalazené. V další okamžik její prsty s obratností dvěstěleté praxe začaly hrát Vivaldiho Léto. Uměla hned na několik nástrojů, ale piáno, harfa a cello jí přišly nejmilejší.*
*Jen chápavě přikývne, ale dál věci ohledně Malachaiově cácorce neřeší. Byla to jeho věc a její, on tady nebude kolem nikoho chodit a vodit všechny za určičku a utírat jim zadky. Ale cuknou mu koutky při tom gestu, kterým si Mads dává pryč imaginární smítka z oblečení.* Děkuji. Jen mi řeknu cenu.*Usměje se na ni.* Doufám, že dorazíš plánuju to udělat něco jako ples. Přemýšlel jsem o Biltmore estate jako místo konání. Dá se to pronajmout pokud jsem se díval správně. A nebo něco v británii. Chtěl bych to krásné okázalé a plesové jako plesy kdysi v minulosti. *Zazubí se na Maddie, protože věděl jak moc má ráda zvyky ze starých dob. Sleduje její počítání s klavírem* Nejsem děvka. *Podotkne uraženě a do doho se zamračí. Zavře oči když se ho pokusí láskyplně pohladit po tváři. Ani on nechoval ke Spolku kladné pocity, toleroval je to ano, ale ne vždy s nimi souhlasil. A rada, ikdyž v ní byli i zástupci Podsvěta byla z velké části zkorumpovaná protože na každého někdo měl nějakou páku - viděl to tehdy, když se řešilo čipování podsvěťanů, on byl radikálně proti tomu. Byl vlastně rád, že se to nedostalo k realizaci jen díky Covidu. Poslouchá Maddie jak hraje na klavír a snaží se ji nijiak nerušit a užívá si hudbu. Promluví až ve chvíli, kdy Maddie skončí s hraním.* Jediný problém je ten, že mě "moje cácorka" *Ukáže prst uvozovky.* Nechce...*Odmčlí se a koukne se na Maddie u které čeká, že se mu hned vysměje.*
To zní dobře. *Vyjádří se jak k ceně, tak k místu a představě o konání.* Udělala bych to ale tady, když se tu budou podepisovat dohody. A mladí čarodějové odtud si je alespoň dostanou do hlavy, když se ještě neumí většinou teleportovat sami. Pozvedne pobaveně obočí, ale nekomentuje to. I tohle už přece řešili a její postoj nezmění. Dohraje celou skladbu a protáhne si prsty, načež se natáhne po rumu.* Neřekla jsem, že Malachaiova cácorka ho chce. *Upozorní jej.* Takže tohle není žádný rozdíl. Od něj, ale ani u tebe od minula. *Něžně zavře klaviaturu a postaví se, aby se přesunula blíž k němu. Na podpatcích byla o něco vyšší než normálně, ale stále ne dost, takže zakláněla hlavu, když přejela prsty Axelovi po hrudi a při hlubším nádechu se jej dotkla tou svou, jak byla blízko.* Je smutné být posedlý někým, kdo o to nestojí. Jaký to nešťastný osud pro obě strany. *Dodá a pak se otočí, až jej šlehne svými vlasy přes košili a kůži v rozhalence a rázně se opět přesune ke křeslu. Tentokrát se na něj však usadí bokem a pouze na opěrku, aby na Axela viděla.* Stojí ti to za to? Je to nefilim, kterou potrestali za ukončení války, komu se bude chtít zavděčit spíš? *Zeptá se potměšile a dopije skleničku, načež mu s ní pokyne, aby jej na prázdný stav upozornila.*
Dohody se podepisují v Idris s Síni Dohod, Mads. Nebudou se podepisovat jinde. *Podotkne, nemyslí si že by se podepisovaly třeba v New Yorku. Byla tradice jezdit do Idris co se týkalo dohod.* A kde tady to chceš udělat Mads? Mám si pronajmout Mentroloitní muzeum umění jako na MET gala? *Cuknou mu koutky nahoru pobaveně.* Navíc Biltome je v serverní karolíně, to není tak špatné na pěkný výlet. Je to tam moc pěkné a stojí to za návštvěu.*Mykne prostě rameny. Podívá se na Mads, když dohraje a zvedne obočí, když zmíní Malachaie.* Chceš tím říct, že jsme oba tragédi, co se zamilovali do nepřístupné ženy? *Ušklíbne se kysele. Možná je přeci jen spojovalo něco víc. Lehce skloní hlavu, když k němu přijde a přejede mu prsty po hrudi.* Nejde o to, že by mě nechtěla...Jde o to, že jsem čaroděj Mads. *Vydechne a rukou si vjede do vlasů.* Políbil jsem ji, když jsem se viděli naposled...Oplatila to. Jenže pak....Měla takový ten pohled...Byl jsem s nefilim předtím, ten pohled znám. /Hlavně nezmiň že to bylo s Ayanou.../ Byl to ten pohled kdy... člověk zvažuje všechny možnosti, vidí před sebou lidi co zklamal a jak se předci otáčí v hrobě, protože tvoje rodina z duše nenávidí podsvětany. *Zavře oči, když ho mu hruď profackuje" svými vlasy a posadí se na opěrku křesla.* Nevím Mads, nemám tušení jestli mi to za to stojí. A vím, že si nejspíš tak jako tak vybere svůj druh. Jenže co mám dělat? Odmilovat se? Není to tak jednoduché, pokud si to neuvědomuješ. *Vezme si od ní skleničku a naleje do ní další rum a podá jí ji zatím co sbě naleje ještě whisky a kopne to všechno do sebe.* Netuším jestli mi to za to stojí, ale pokud... je tam nějaká šance...Dokud mi sama neřekne, že ne tak nejspíš budu " Posedlý někým kdo o to nestojí" jak ty říkáš. *Rozhodí rukama.*
Moje chyba, myslela jsem tím, když to budou podepisovat i někteří, kteří žijí tady, například ty. *Opraví se, vypadala nespokojená s vlastní chybou, kterou bylo pozapomenutí toho, kde se dohody podepisují, jelikož o tom do dneška pouze slyšela, nikdy při tom nebyla a příliš se o to nestarala. Minimálně ne o místo, kde se podepisují, jako spíš o to, kdo je podepisuje a co v nich stojí, aby podchytila vlastní dohody a činy tak, že je dokáže obratně obejít a s trochou toho štěstí proklouznout. Od doby, co nebyla s Irvinem už je však neporušovala tak rapidně, neb ji k tomu nikdo nenutil.* Je to na tobě, ale byla bych za Severní Ameriku každopádně. *Uzná mu nakonec, že to je nakonec jeho oslava a má nárok si určit, kde si přeje uskutečnit její konání.* Tak nějak, akorát ty si hádám nenajímáš upíry na únos. *Ušklíbne se.* To je rozdíl mezi tím, když jsi posedlý ty a on. *Dodá, kdyby mu to nedošlo. Ani se nesnažila otočit Axela proti Malachaiovi nebo Meritriss Blakeové, nesnažila se v něm ani vzbudit sympatie k jednomu nebo druhému, jednoduše shrnovala fakta. Pokud už je měla porovnávat.* O to jde vždy. *Mávne rukou otráveně. *Je to jen jejich vlastní ospravedlnění si faktu, že odmítají. *Pokrčí zlehounka rameny, aby stále působila elegantně a nad věcí, jako dosud.* Je to snadné, právě to si uvědomuji. Neočekáváš, že jsem nikdy nemilovala, viď? Je snadné se toho zbavit, máme magii svou i cizí, lektvary... Buď kreativní. *Upozorní jej.* Vzpomínky jdou zakrýt a smazat, stejně tak city jdou manipulovat. *Dodá trochu hlubším, temnějším tónem, i v očích jakoby se jí objevila jakási touha, magii však nepoužije a místo toho se usměje a převezme rum.* Až ti řekne ne, nebreč mi na prahu, protože objetí a utěšování se nedočkáš, ale to víš, viď? *Nakloní zlehka hlavu na stranu, až se jí svezou vlasy.*
Ne, podepisuje se v Idri. *Přikývne prostě. A lehce se pousměje nad tím, že v něčem Mads chybovala, ale to byla jen malá drobnost. Ale taková jaká jej trochu vnitře potěšila.* Uvidím, stále nad místem popřemýšlím ale ten Biltomore je podle mě fajn možnost. *Mykne prostě rameny, bude stejně muset ještě řešit datum a to místo, následně pozvánky a další věci ohledně toho. Zamračí se nad jejími slovy o upírech.* To, že udělal? *Zvedne pobaveně obočí.* A já nejsem posedlý...*Podotkne ještě jen tak mimoděk. Pak poslouchá její slova. Ani se na ni nekouká, dívá se směrem do zahrady* Proč by mě teda nechala ať s ní flirtuju, ať jí políbím kdyby tam... nebylo nic? *Rozhodí rukou. Pak ale zavře oči a zhluboka se nadechne a vydechne.* Ne vždy....Já si jen evidetně vybírám špatný rod. Lengthorn mají prostě svůj osobitý šarm. *Uchechtne se nad svým výběrem a zakroutí hlavou.* Hádám, že mě prostě přitahují nepřístupné ženy co mě můžou lehce zuabít. *Koukne se na Mads, aby jí naznačil, že i ona patří mezi ně. Jenže tady u Mads byl rozdíl - bylo to jen povrchní a nebral ji jinak než dobrou kamarádku. Podívá se na ženu a uhne pohledem.* Milovala jsi někoho kromě Irvina? Pokud se teda to, jak s tebou manipuloval dá počítat jako lásku a ne...posedlost. *Zvedne obočí s tím, že jí chce vrátit její nařčení z posedlosti a napije se svého pití.* VÍm, že existují způsoby, ale já...Nechci to dokud nebude potřeba...*Podívá se zase do zelené zahrady, jako kdyby tma hledal odpvoěď nebo uklidnění. Lehce mu cuknou koutky při jejích dalších slovech.* Já nebrečím...Jen se tiše lituju a poté zatrpknu. *Odpoví suše zatím co pokrčí rameny.* A čeho se od tebe dočkám Mads? *Zvedne obočí.*
Vypadá to tak, seznámení s Dragosem Sorinem má za sebou, zjevně. *Ušklíbne se a pak nadzvedne obočí.* Zakázané ovoce, drahý Axeli, hrát si s lidmi neumí jen víly a čarodějové. Nebuď tak naivní. *Protočí očima. Jestli se mýlila nevěděla, dívku jí neukazoval, nikdy neměla šanci ji pozorovat v Axelově přítomnosti.* To beru jako kompliment. *Zasměje se a pak zvážní. Několik dlouhých vteřin se zdá, že ani neodpoví. Nakonec se ale jen napije a nadzvedne u toho jedno rameno.* Jistě. Milovala, miluji, určitě i budu milovat. *Odpoví jednoduše a přikývne po jeho slovech, že nebrečí.* Výborně. *Odvětí jednoduše a pak se pousměje.* To není důležité vědět. *Odmávne to jako otravnou mouchu a dopije i druhou skleničku.* Nicméně...Lengthorn? Opět?
To je ten vůdce klanu ze Staten, je to tak? *Ujistí se.* A tys s ním už měla tu čest? *Zeptá se zvědavě. Po té co se zbavil Vactorie mu tak nějak každý upír zanechával hořkost v puse. Victorie mu její druh lehce...znechutila, aby pravdu řekl. Nad jejím přirovnání k zakázanému ovoci se jen lehce ušklíbne.* Toto přirování je opravdu příhodné. *Ucechtne se.* Já vždycky budu zakázaným ovocem a nejen to. *Podívá se do zahrady a napije se svého pití a po očku koukne na Mads, jestlí jí došlo co tím myslí.* Taky že to byl kompliment. *Zvedne k ní lehce skleničku. Čeká na její odpověď a koutky mu cuknou do úsměvu ve snaze se nesmát.* Tomu nevěřím. Koho miluješ kromě sebe? *Zvedne obočí. Nad jejími dalšími slovy jen přikvýne a pak jen porkčí rmaeny.* Říkal jsem, že mají svůj osobitý šarm. Ale je to už dávno... moc dávno. *V očích se mu odrazí lehce smutek na vzpomínkou, ale hned to zažene.*
Tohle jsme už řešili, zapomínáš. *Upozorní jej na fakt, že na Dragose se jí už vyptával a zmiňovala, že spolu někdy obchodují...a podprahově naznačila, že spolu také spí.* Pro mě jsi zakázané ovoce nikdy nebyl, jen chutné. *Ohodnotí to způsobem, aby zchladil své ego, tak dokonalý a neodolatelný nakonec nebyl. Jen krátce na něj pozvedne jedno obočí, jakoby se ptala, proč to vytahuje a má potřebu na to upozornit, načež jen nakloní hlavu zlehka do strany a uvažuje, zda mu říct něco víc o sobě. Nakonec se jí pohybem ruky na dlani objeví stříbrný hřebínek do vlasů, na kterém byly tepané kvítky a v jejich středu perly. Chvíli si tu věcičku prohlíží, než ji protočí mezi prsty a podá mu ji.* Pár osob v mém životě by se našlo. *Prohodí nakonec a nakloní hlavu na stranu. Vypadá, že jestli je ohledně nějaké věci majetnická, ochranářská, je to právě tahle malá, naoko bezvýznamná cetka. Byla pro ni důležitá. Vzápětí se ale víc narovná a odstoupí od něj, aby se zády k němu napila.* Elinor. Byla slepá, neměla Zrak. A je mrtvá. *Pokrčí slabě rameny a dolije si, načež se napije, stále zády k němu. Pak se k němu otočí bokem a natáhne ruku, aby jí zdobný hřebínek do vlasů vrátil.* Všechno je nakonec ztraceno v minulosti.
*Unaveně si promne kořen nosu.* Ano, zapomínám. *Přizná.* Ten měsíc co jsem tu byl...náročný. *Přizná a vydechne. Nad její poznámkou se jen potěšeně uchecthne a koutky mu cuknou do úsměvu.* Chlácholit ego mi nemusíš...ale děkuju. *Dík šetpne tiše. Když Mads pozvedne obočí věnuje jí jeden pohled, který je jakoby nevyřčenou "však ty víš, co myslím". Nikdy neměl potřebu tohle vytahovat nebo se svým původem chvástat. Sleduje Mads jak se jí v ruce díky kouzlu objeví hřebínek do vlasů. Zdálo se mu to jako starožitnost, podobné věci viděl v minulosti. Se zvednutým obočím si hřeben převezme od čarodějky a leche přejede prsty po listech květiny. A i přes to, že se možná pro někoho zdála bezcenná, Axel tušil že by její cenu nikdo nedokázal vyčístlit. Hlavně, když Maddie zmínila, že se našlo pár lidí. Podívá se na její záda a bezelosva ještě prsty jemně přejde po šperku. Když se tak kouká na tu věcičku a poslouhcá slova Maddie, in on sám se rozhodne se s něčím svěřit.* Ayanna, zabila ji vlastní rodina po tom co zjistili že si začala s podsvěťanem...*Vydechne a sám vykouzlí šperk, který mu zůstal. Zlatý prsten v ražením.* Chtěl jsem si ji vzít a utéct do Ameriky. *Vysvětlí s tím, když hřeben i prsten podává Maddie.* Máš pravdu, je to ztraceno v minulosti...*Odmlčí se a svou melancholickou náladu zapije svým pitím.*
Další Samaelson, no výborně. To hodně věcí vysvětluje. *Uchechtne se a příjmení Queens odteď zřejmě nepřichází tolik v úvahu. Podá mu po jeho otázce hřebínek a napije se. Zvedne obočí, když jí přistane na dlani také prsten a zběžně si ho prohlédne. Pak ho Axelovi zase vrátí.* Tak to prostě je. *Zkonstatuje nakonec a stiskne šperk, načež jej nechá znovu zmizet.* Nicméně...nikdy jsem ti neřekla, že nic a nikoho nemiluji. A teď...zabav nás. Začíná tu být nepříjemná atmosféra. A ty jsi proslulý zábavou.
*Chce se nad jejími slovy zasmát, ale zarazí se.* Co prosim? Jak jako další? Jak jako hodně věcí vysvětluje? *Zahrane ji hned otázkami. Když mu Maddie vrátí prsten nechá ho prostě zmizet. Pěkně na spodek šperkovnice, kam taky patří.* Ale stejně to stále bolí viď? Ikdyž je to dávno. *Podotkne a koukne se na Mads.* Skoro 4 století a když si vzpomenu...Zabolí to. *Přizná se a nad jejími slovy se tiše zasměje. Posadí se na gauč a zakroutí hlavou.* Asi... nemám náladu na zabavu. *Přizná a zakouká se do prázdého krbu.* Proslulý zábavou můžu být, ale žádná zábava ani bohatství světa ti nenahradí takový ten pocit samoty... Čarodějové přece nemají smečky jako vlkodlaci a ani klany jako upíři a už vůbec ne dvory jako víly nebo instituty jako vy lovci. Jsme osamělý vlci Stínového světa. Celý život jsme prakticky sami, je to velmi osamělý život. A nikdo nechce být sám...Nenapadlo tě že třeba právě kvůli tomu má tolik čarodějů zploštělé city a emoce? Že by to byl něco jako obraný mechanismus.
Malachai Ambrosios. *Ušklíbne se. Některé podobnosti - minimálně cácorky a odmítnutí jimi mu jistě dojdou. Vypadala škodolibě.* Ne. To nebolí. *Odvětí stroze. Jestli si ty city odstranila sama nebo se s tím smířila, že si prožily vyměřený čas a proto to nebolelo...byla jiná, Maddie ale očividně tuhle debatu ukončila.* Nemyslím sex. *Odfrkne si a protočí očima.* Mohl bys připravit nějaké jídlo. *Navrhne a postaví se, aby se mohla přesunout k němu.* Nemyslím si. Upírům se i v klanech zplošťují emoce a stejně tak vílám na dvorech. Mysl se spíš přehltí všemi emocemi a vjemy a prostě po čase už ji nic nevyvede natolik z míry. Proto tu jsou pak jedinci, kteří mají potřebu zacházet do extrémů, vyhledávat život na hraně a podobně. Samota a osamělost jsou pouze jeden z faktorů. *Bezostyšně se mu usadí na klíně a přehodí si nohu přes nohu. Pro jednou v tom nebylo nic intimního, jen mu jednoduše byla blíž, jako přítelkyně. Kdyby tohle někdo řešil později, nejspíše by nepochodil. Maddie jen málokdy bývala i vůči blízkým natolik citlivá, aby projevila ty nejjednodušší, přirozené a přesto jedny z nejdůvěrnějších emocí, sympatií. Její náklonnost povětšinou byla zúžena pouze na povídání si o něčem vlastně ani ne tak osobním a na opakované fyzické potěšení. Snad o to byly však drobné projevy náklonnosti, které prozrazovaly, že není zcela bezcitná, o tolik cennější.*
*Když zmíní jídlo tak Axe jen máchne rukou a na stole se objeví několik druhů pokrmů.* Jídlo…*Pronese suše.* Ale já nemám hlad. *Opře se víc do gauče zatím co poslouchá její slova a tupě se kouká do krbu.* To je.. dost možný. *Souhlasně přikývne. Na to, co říkala něco bylo. Nechá ji ať se mu posadí na klín, ikdyž to není zrovna blízkost kterou by v tuchle chvíli dvakrát ocenil. Jen si opře čelo o její rameno a vydechne. Ruce si nechává podél těla. položené na gauči.* Někdy…se ctím neskutečně sám. A já nechci být sám. *Přizná.* Je to ubíjející. Proto jsem si nejspíš oblíbil všechny ty věčírky. Ale stejně… mám někdy pocit jako kdybych to všechno skledoval z dálky. Jako kdybych byl nezúčastněný pozorovatel a do hůř… necítil nic. Děsí mě to Mads, že prostě…přestanu cokoliv cítit.*Zvedne k ní pohled.* Je to hloupé, já vím.. ale já rád cítím věci. Ty pěkné, veselé ale i ty co bolí. Udržuje mě to v jistotě, že ještě nejsem úplně ztracený. Já se cítím hodně ztracený…*Odmlčí se.* Hledám po všech čertech to něco…a já ani nevím co…A když si myslím, že jsem to našel odmítám se toho pustit.*Rozhodí rukou.* Možná…možná proto jsem se tolik zamiloval do Grace. Co když je to, co hledám? *Zaboří se víc do gauče.* Když jsem s ní tak se nectím sám. A netí mě cítit úplně všechny emoce to tě napadnou. Proto se jí odmítám vzdát, zkoušel jsem to…nešlo to. Záleží mi na ní, opravdu, a nechci aby se jí něco stalo. *Vydechne a prohrábne si rukou vlasy a podívá se na Mads s větším klidem v očích.* A teď ze mě slez jinak se zamiluju i do tebe, tohle nemůžeš dělat moc často. *Pokusí se o vtip, aby trochu uvolnil atmosféru po tady té melancholické náladě.* Takže Malachai říkáš? *Uechcetne se suše.* Jsem si mohl myslet. *Nakrčí nos lehce pobaveně.* Oba stejný tragédi.
*Nadechne se, jakoby jí pil krev - a ne tím příjemným způsobem. Mělo mu to spíše utřídit myšlenky, odvést jinam, ale když nechce... Nabídne si z drobnosti, kterou nechal, ať se tu objeví a tiše poslouchá, nechávajíc jej, ať se opírá, dokud chce, ona sama se jej ale víc nedotkne, ani se nepohne a přesto sedí uvolněně. Stále však má rovná záda, Pozůstatky života u dvora, nejspíše se nikdy skutečně nehrbila, pokud to nevyžadovala situace.* No, když se zamiluješ do mě, alespoň víš na čem jsi. *Odtuší nakonec, vlastně to zní i docela povzbudivě. Ona nikdy nebyla skutečně sama, i když s ní nikdo v místnosti nebyl, neprožívala to stejně jako on. Možná jen prostě neuběhlo ještě dostatečné množství času, ale necítila se tak. Věděla, že jsou bytosti, kterým záleží na ní a jí záleží na nich a to snad ten pocit ubíjelo. Otázka byla kolik lidí si pustil Axel k tělu, aby se mu stali blízkými. Ono to totiž šlo i bez toho, aby se nějak moc svěřoval. Nevyjadřuje se k tomu, co řekl z úcty, která v jejich vztahu byla, protože by jej tím jen dost možná ranila, což si Axel může vyložit, jak chce, ale pokud ji zná, alespoň trochu, třeba jej to napadne. A možná nakonec vyslechnutí a to že tu v danou chvíli byla, bude víc než jakákoliv slova či doteky.* Každý jste prošli se svou cácorkou jiným peklem. *Nepochybovala, ale zkoušela, zda si Axel zjistil alespoň pár informací k tomu, co mu řekla při prvním setkání, když se tu v New Yorku potkali. Otevřené brány do pekla. Nebylo zas tak veřejně známé, že v pekle skončili Malachai a Meritriss, ona to věděla hlavně skrze známosti v Praetoru a fakt, že Malachai - ať byl jakýkoliv - jí byl také vlastně blízkou osobou. Ale jestli se Axel byl schopný doslechnout alespoň to, že v tom pekle někdo skončil, tohle by mu to mohlo spojit.* Takže...když se ti nechce oprášit kulinářské umění...co si dát přátelský souboj v šermu? Dlouho jsem to neoprášila. *Nadhodí, že by si mohli zabojovat. V šermu by jistě byla lepší než většina dnešních šermířů, protože v té době ještě svým způsobem žila, nicméně neužívala tuto dovednost příliš často. Vždy spíše tíhla k lukostřelbě. Pak ji oslovila kapoiera a vrhání noži, ale s posledním zmíněným byla spíše ucházející - šipky jí šly mnohem lépe než nože, ale kdyby potřebovala, mohla by si nůž nasměrovat užitím magie, takže to vlastně nebylo bídné. A cíl by zasáhla, otázkou bylo spíše kde. Lukem i nohama uměla mířit velice přesně a u toho dělat stojku klidně, ale s noži to letělo sice na cíl, ale více méně ne tam, kam chtěla. Mnohdy. Střelné zbraně ji však minuly. Možná s kuší by ještě zvládla nakládat.*
*Usměje se na jednu stranu děkovně. Jeden z jeho problémů byl, že si nejspíše hledal přátele hlavně mezi smrtelýnmi a spousta z nich byla právě už dávno po smrti. Jistě měl přátele, kteří byli čaroději nebo upíři, ale byla to spíše jen povrchní přátelství. A právě Mads mu ironicky byla nejbližší. Málo koho z nesmrelných si pustil takhle k tělu. Možná ho zároveň děsilo i něco, co by mělo delší trvání. Na jednu stranu je rád za to, že se Mads vůbec k jeho slovům nevyjdářila protože věděl že od ní by si nevyslechl zrovna konejšívá slova. Ale byl za to vděčný, už jen protože si ho vyslechla. Nad jejími slovy se kysele ušklíbne.* Někdo doslovným...*Podotkne. Slyšel o otevřených bránách do pekla a teď díky jejím slov si dokázal odvodit, že v tom pekle nejspíše skončil právě Malachai a ta jeho slečna. Možná by to vysvětlovalo tu magii, která z ní naprosto sápala a nedokázala ji udržet v žádném zřídle. Nad jejími slovy se lehce pousměje.* Nešermoval jsem skoro stopadesát let. Vyšel jsem ze cviku. Nemyslém si, že bych vůbec zvládl základní postavení. *Přozná.* Ale to vaření...*Podívá se směrem ze kuchyni.* Na co bys měla chuť? Itálie? Špagety? A nebo třeba dobrý steak? *Nadhodí amávnutím ruky ze stolu zmizne to jídlo, kteér předtím vykouzlil. Jde na něm vidět, že stále postrádá svoji typickou jiskru ale je to lepší a méně melancholické než předtím. Donutí Mads z něj vstát a naznačí ji ať jde za ním do prostroné bílé kuchyně.*
Přesně tak. *Úsečně přikývne na tuto skutečnost, že Malachai a Meritriss byli v pekle.* Bojíš se, že tě porazím? *Nadzvedne pobaveně obočí, načež pokroutí hlavou.* Pojďme udělat nějakou itálii. *Prohodí. Někdy si sama ráda vařila, připomínalo jí to tu "lidskou" stránku bytosti, kdy nespoléhala jen na svou magii. A jak jinak vyplnit nekonečné množství času, než učením se různých dovedností...* Kudy kam? *Zeptá se jednoduše, aby ji navedl do kuchyně, neb stála přesně tak, že neviděla skrz žádné dveře kromě těch na zahrádku a nechtěla se vydat špatným směrem, aby se ztrapnila.*
*Podívá se bokem a lehce našpulí rty při jejích slovech.*Nechci se jen ztrapnit. *Což bylo jinak řečeno, ano bojím se že bys mě porazila. Ale nechtěl to říkat nahlass jeho ego mu to nedovolilo.* Dobře teda, tak itálii. *Zazubí se lehce. Sám rád věřil ze stejného důvodu jako Mads - připomínalo mu to lidskou stránku a navíc...docela ho to i bavilo. Kývna hlavou ať ho Mads následuje do kuchyně, která je jen o něco dál po chodbě.* Máš chuť spíš na... pizzu nebo těstoviny? Risotto? Něco s mořskými plody? *Nadhodí než jedním mávnutím ruky se v jejich ruce objeví sklenička červeného vína.* Denominazine d´origine controllata e garantita *Řekne ciž znamená, víno které se může vyrábět jen v určitě regionu itállie a je nejkvalitnější.*
Mořské plody zní dobře. *Nadhodí a usměje se a sevře trochu překvapeně víno, protože si prohlížela kuchyni. Nevylije však a přistoupí k němu, načež natáhne sklenku jeho směrem a jestli neuhne nebo se přidá, sklenky o sebe cinknou. Mads si jen ovoní se zakroužením víno, upije a postaví ho na linku.* Tak začneme.
Dobrá, mořské plody teda. *Souhlasně přikvýne a kouzlem se na lince objeví všechny ingradience k přímravě jídla. Pak se společně s Mads a flaškou toho úžasnéhé vína pustí do vaření. Když je za nějakou dobu hotovo vše dá na talíře, aby se mohli najíst. Po jídle se Axel zbaví špinavého nádobí a vyprovodí Mads.* Díky, žes přišla. Užil jsem si to vaření a... promiň za...Však víš. *Pousměje se lehce.* Měj se zatím Mads. *S těmi slovy ji políbí na tvář na rozloučenou a nechá jí odejít.*
*Podívá se na hodinky, které ukazují tak akorát čas vyrazit. Byl už dávno přichstaný podle dresscode, který učoval tento podnik. Byl to střešní bar jednoho poměrně luxusního hotelu. Takže byl doporučený takový lehce semiformální outfti, což Axel vždy nosil. Vezme si z bytu ty nejdůležiější věci. Když je čas, vytvoří si portál a projde jím. Obejví se na ulici před hotelem. S pětiminutovým předstihem, který se může ještě prodloužit kvůli New Yorské dopravě. Upraví si ještě klopy saka a rozepne si koflík u košile, aby vypadal více uvolněně. Ví, že tohle nebylo rande. Nejspíš to bylo přesně to, jak nazvala "trávením času" když se naposledy spolu bavili u něj doma. Stále nějak netušil, jak si to celé přebrat, což jej opravdu zneklidňovalo. A šlo to vidět i na tom jak nervozně postával a sem tam popošel na místě. Takhle se aspoň vynervuje předtím než Grace přijdea pak jen nahodí tu svou klidnou vtipnou masku. Ještě napíše Grace, že je na místě a telefon schová do kapsy.*
*Je ráda, že Axel vybral Manhattan, protože nemusí cestovat moc velkou dobu od institutu. I tak si ale vzala taxík, který jí kvůli dopravní situaci vyhodil o dva bloky dřív.. vlastně mu řekla, že to klidně dojde a zaplatila. Teď už kráčí po rušný ulici a v mobilu sleduje mapu, která jí vede do podniku, kde ještě nikdy nebyla.. Netrvalo jí tak dlouho se připravit. Vlastně si jen rozpustila vlasy, vzala si na sebe kratší černý šaty se spadlými rukávy a boty na podpatku.. aby jí taky pustili dovnitř, orámovala si oči řasenkou a rty zvýraznila leskem na rty Na víc už nebyl čas. Bundu má přehozenou kolem ramen, i když je venku docela chladno. Runy na její odhalený části těla jsou jen zvýrazněný, ale není to nic čím by mezi různorodostí New yorku vyčnívala. U podniku se zastaví a pohledem hledá Axela mezi ostatníma.. a pak ho najde a rovnou k němu vyrazí.* Tak tohle je ono? *Ruce i s mobilem strká do kapes a ohlídne se na luxusní hotel za sebou.* /Hotel.. doufám, že si snad nemyslí... / *Koutky rtů sejí nad tou myšlenkou trochu pozvednou a zkouší zachovat neutrální výraz.* Jdeme do .. hotelu? *Nadzvedne pobaveně obočí a dobírá si ho, nechává ale prostor jemu jestli se s ní chce přivítat nějak víc neformálně, když jsou na ulici a na očích všem.*
*Jasně že vybral Manhatann, protože ani jemu samotnému se nechtělo moc daleko. Takhle to měl autem maxiálně deset minut při dobré dopravě. A prátlem v počtu vteřin. Koukne se na hodinky a několirkát poklepe botou o chodník jako nějaký puberťák čekající na své randě na ples. A od toho má Axe věkem i vzhledem pěkně daleko. Sleduje jak kolem něj prochází spěšně lidé po ulici a snaží se stát dost daleko, aby do něj nikdo ze spěchajích New Yorčanů nenarazil. Zrovna když se tak kouká po lidech mezi davem pozná tvář Grace. Nebyl si nikdy jistý jestli je to jen on, ale vždycky dokázal najít v davu známé tváře, protože jakoby svítili ne doslova, ale jako kdyby byli mezi těmi lidmi jednoduše viditelnější. Široce se na ni usměje a nechá ji k němu přijít. Koukne se na budovu a pak na Grace.* Je docela těžký najít střešní bar, který není součástí hotelu. Tohle je jedne z nich, dole je hotel a na střeše bar. *Pokrčí prostě rameny. A pak Grace obejme a políbí ji na tvář. No a když se odtahuje, tak se mu v jedné ruce objeví hezká červená růže, která tam předtím nebyla.* Napadlo mě že by tě to mohlo potěšit. *Zazubí se na ni. Je to jen drobnost. *Nechá ji jestli si květinu vezme a pak jí nabídne rámě, ať můžou společně vyrazit do baru. Jen ucitě pokýve doormanovi, který je nechá projít do lobby a jde rovnou k výtahu. Kde zmáčkne číslo patra u kterého je napsáno "Castell" což je název podniku, kam právě míří. Výtah se otevře a rovnou vejdou do poměrně plného baru. Axel se rovnou rozejde na terasu ze které je nádherný výhled na noční New York a díky zahřívačům není takové chladno. Přijde k jednomu z gaučů ve tvaru U a nechá Grace ať se posadí první. Květiny mezi těmihle pomylsnými boxy zajištují jisté soukromí ale zýroveň nijak neblokují výhled.*
Hmm... *Vědoucně se usměje a věnuje mu pohled, že mu to moc nevěří.* Určitě by sis nějaký našel a koupil jak tě znám.. *Vyjde mu vstříc, když jí obejme a položí mu ruce kolem krku, na chvilku zavře oči a zkouší ovládnout svoje myšlenky, který jí už začaly stahovat k tomu, že ještě ráno ležela v posteli vedle Sebastiana a že tohle není férový..* /Možná.. ale on to taky vnímá jen povrchně.. spí se mnou, ale v knihovně ukázal, že před ostatníma jsem jen kolegyně../ *Zkouší přemoct svoje svědomí a když se Axel odtáhne , tak pomocí kouzla odvede její pozornost jinam, což jí vytvoří na tváři úsměv ale taky zakoulí očima.* Růže.. jak symbolický. *Přivoní si ke květině, která je jedním ze symbolů jejího rodu a chytne se ho za rámě.. Nechá se provést foyer a až na terasu, její marnivost tohle dokonale uspokojuje a výhled je naprosto uchvacující.. uznání se jí odrazí ve tváři a gauče se Axela pustí a rovnou přejde k terase.. neposadí se zatím, ale podívá se na výhled z terasy na celý New york.* Je to pravdu nádherný.. *Z hlasu se jí vytratí škádlivý tón.*
*Nad jejími slovy se le samolibě ušklíbne.* Dobrá, uznávám je to pravda že kdybych nějaký takový našel tak ho nejspíš koupím. Protože už nemám Pandemko, ale...Asi mě zrovna nelíká střešení bar. *Našpulí lehce zamyšleně rty. Zatím nepřemýšlel o tom, co by si mohl pořídit místo Pandemonia, ale na něco jistě dřív nebo později dojde. Je rád, že se v tuchle chvíli nesoustředí a neupožívá magii, aby mohl Grace číst myšlenky. Spíše tak nenápadně vykouzlí květinu o které moc dobře ví, že je jedním ze znaků jejího rodu. Všimne si jejíhů úsměvu a protočení očí.* Neříkej, že se ti to nelíbí. *Mrkne na ni vesele a nechá ji se chytit rámě a odvede ji až na terasu. Všimne si toho jejího pohledu a potěšeně se sám pro sebe usměje.* Přesně proto jsem tě sem vzal. *Postaví se vedle ní. Dost blízko na to, aby šlo poznat že nejspíš nebudou jen přátelé ale ani ne pár.* Pro tebe přece jen to nejlepší. *Podotkne jentak mimoděk.* Mají tu celkem slušné koktejly ale i dobré víno. Na co máš dneska chuť? *Zeptá se zavědavě a koukne se na New York pod nimi a pak na Grace a lehce se na ni usměje.*
*Odvrátí pohled od ulic Manhattanu kdyžk ní přistoupí a z boku se na něj podívá, kytku pořád drží v rukou tak, aby si o ní nepopíchala dlaně.* Ale líbí... *Sklopí pohled zase dolů na květinu ve svých rukou, tahle pozornost jí lichotí možná až tolik, že začíná pociťovat nervozitu, protože neví jak na to všechno najednou reagovat.. Zkusí se teda vrátit k předchozímu rozhovoru a navázat.* Chybí ti Pandemonium? Nebo obecně něco podobnýho vlastnit? *Zeptá se s úmyslem se prostě o ně dozvědět trochu víc, když se na něj zadívá, musí v duchu uznat, že mu to sluší, ale než mu to stihne říct tak se musí nejdřív rozhodnout mezi drinky.* Mhmm.. překvap mě. *Nakloní hlavu na stranu a protože sama neví, co by ráda nechá to velmi ráda na něm... jako i ostatní věci.*
*Všimne si toho, jak Grace drží květinu a uvědomí si, že je to protože má na sobě trny. Vzpomene si na jeden citát, který kdysi četl.* Show me your thorns and i'll show you hands ready to bleed...*Pronese tiše a zamyšleně bez toho aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas a dojde mu to až ve chvíli kdy svou myšlenku dořekne. Lehce se nad sebou uchecthne.* Chceš, abych oddělal ty trny? *Zeptá se a lehce se dotkne stonu růže a přitom jemně přejede po prstech Grace.* Můžu to udělat...Ikdyž já osobně mám raději, když růže mají trny. Dělá je to takové jaké jsou. A mě nikdy trny nevadily...*Řekne lehce až bezmyšlenkovitě a koukne se přitom na Grace jako kdyby to měla být nějaká matafora. A pak se nadechne a při její otázce a tiše se zasměje.* Trochu...*Uzná.* Obecně mám rád pocit něčo vlastnit. Přemýšlel jsem, že si koupím nějaký klub. Pandemonium nemá vlastně žádnou konkurenci. Co že škoda,*Pokrčí rameny.* Ale něco takového je daleko na seznamu mých priorit. *Pousměje se lehce a koukne se na ni a rychlým pohledem si ji prohlédne.* Moc ti to sluší. *Usměje se na ni a pak jí hned nabídne drinky.* Dobrá... co kdybychom se první posadili a já se podíval na menu, co by se k tobě hodilo? *Zvedne tázavě obočí a rozejde si první sednout a naznačí Grace, ať si sedne také. Mezi tím si veme do ruky nabítku a prohlédne si, co vlastně všechno mají. Byl tu sice párkrát ale zdá se, že se jejich nabídka od minula změnila.*
*Pozastaví se nad tím jeho citátem a nakrčí obočí.* To zní dost.. masochisticky..*Zhrozí se vykulí na něj oči prapodivně.. Pak se podívá na růži ve svých rukou a zavrtí hlavou.* Ne.. je přesně taková jaká by měla být. Trnová koruna je taky symbolem mýho rodu. /Rodu, který opovrhuje podsvěťany../ *Připomene si v duchu a najednou si jí růže už tolik nelíbí jako když jí dostala v ten první moment.. Její pocity ohledně podsvěťanů jsou od příjezdu Casworana smíšený a nepomáhalo ani to, že Sebastian sdílel podobný názor a i on na ní měl dost značný vliv.* Všimla jsem si.. *Odvětí na jeho poznámku, že rád něco vlastní s trochou podbízivýho tónu.. Jeho lichotku přejde s úsměvem. Pak se podívá na bar a nakonec přikývne a posadí se na gauč * Taky nevypadáš špatně.. *Usoudí zases tím svým rádoby arogantním tónem a přehodí si nohu přes nohu.* Hmm.. tak fajn.. co by se ke mně hodilo? A jak to zjistíš.. podíváš se mi na čáry života na dlani? *Natáhne k němu ruku dlaní nahoru a zasměje se sama sobě.. Dokonale jí to tak odvádí nevítaný myšlenky na dvůr, na který se bude muset jen za pár hodin vydat*
*Axel zvedne pohled ke Grace.* Proč se ti to zdá masochystický? *Zeptá se zvědavě.* Ten citát má být o tom, že...je člověk připraven akceptovat věci přesně takové jaké jsou. /Nehledě na to, jak moc jim ublíží./Mě to přijde pěkné. *Pousměje se lehce a poheld mu padne na růži a lehce se pousměje.* Já vím, že je. *Řekne souhalsně a všimne si toho, jak její nálada lehce klesla a velmi rychle mu dojde nejpíš proč. Lehce jí položí ruku na paži a usměje se, ale nic jiného neřekne. Když mu odvětí s tím tónem rty mu cuknou do úšklebku.* Všimla sis? Opravdu? *Zazubí se na ni.* Doufal jsem, že to bude tajmeství, které jsem ti právě odhalil. *Zavtipkuje zatím co jí sleduje, jak jde ke gauči a posadí se. Sám si k ní sedne a ruku ležérně natáhne za opěradlo gauče za ní.* Já vím. *Mrkne na ni a koutek se mu zvedá do úsměvu když čte menu a poslouchá její slova Podívá se na její ruku a vzpomene si, na to že jí vlastně jednou z ruky četl. Lehce vezme její ruku a přitáhne si ji k sobě.* Tak se na to podíváme...*Něžjne ji přejde prsty po dlani obkrelsující čáry na její ruce. Částečně se dívá na její ruku a částečně na ni přes obočí.* Hmm myslím si, že by sis dala drink s názvem Secret garden. *Zvedne k ní pohled a usměje se. Ale prsty jí lehce přejde ještě po dlani.* Ale počkej, ještě tam něco vidím...*Odmlčí se a donutí její dlaň ať se zavře a sám ji skryje svou rukou. Po vteřině může Grace cítit, jak její ruka ztěžkla jako kdyby v ní něco měla. Axel sundá svou ruku z její a nechá jí otevřít dlaň ve které se objevila krabička tak akorát do dlaně.* Otevři to. *Kývne k semišové černé krabičce. A když ji Grace otevře může v ní najít řetízek s nějakým kamenem jako přívěšek.*
*Poslouchá ho a vyhodí volnou rukou do vzduchu.* Přesně právě proto.. přijmout věci takový jaký jsou, i když tě to může roztrhat na kusy... br.. *Oklepe se z tý představy, i když přesně to samý po ní žádá spolek. Rozhodně by si ale nic takovýho pro sebe nepřála, ona má pud sebezáchovy dost dobře vyvinutý.* Vtom případě jsem víc všímavá, než si asi myslíš..*Maličko přivře oči a sleduje ho jak se posadí vedle ní a pak ukazuje svoje schopnosti věštce nebo čeho pomocí čtení z ruky..* Secret garden... opět.. symbolický. *Pohledem naznačí místo, kde se právě nachází, ale neodporuje mu.* Nechám se překvapit... *Jakmile to s drinkem dořekne, ruka jí ztěžkne a obočí se jí úzkostně stáhne, když uvidí v ruce krabičku.. na okamžik je ráda, že nemají obecenstvo jinak by asi začalo skandovat, aby řekla ano.. Tázavě se na něj podívá, jestli to myslí vážně.* Ty si zahráváš s ohněm... *Poznamená nakonec s úsměvem a krabičku otevře.. uvidí něco, co vypadá jako amulet.. řetízek si obmotá kolem prstů a pomalu ho vytáhne.* K čemu slouží ten kámen? *Zajímá se protože první, co jí napadne je že to je opravdu amulet a nejen nějaký drahý šperk.*
*Lehce se pousměje nad její reakcí.* Záleží na tom o co se jedná...*Podotkne. Ale na jednu stranu jí rozumí ani on by nepřijal všechny věci. Ale pokud se jednalo o člověka na kteérm mu záleží...Vzal by všechny trny. Zasměje se nad jejími slovy.* Ne to ne, nikdy bych tě tolik nepodceňoval Grace. *Zazubí se na ni a pak dělá, že jí čte z ruky jako kdyby se snažil opravdu vyčíst, co by si dala na pití. Tiše se zasměje nad jejími slovy a rozhlédne se kolem.* Tak trochu. *Pokrčí prostě rameny a pak nechá kouzlem objevit v její ruce krabičku. Předtím se schválně podíval jestli někdo nejde, aby si to lidé nevyložili jinak než to doopravdy je. Široce se na ni zazubí.* Vždycky jsem si rád zahrával s ohněm. *Poví prostě a nespouští z ní oči, když vytahuje řetízek z kamenem. Axel se nadechne.* Myslím si, že je to úlomek adamasu nebo kus čarodějného světla. *Začne.* Našel jsem to, když jsem dělal pořádek ve svém bytu ve Francii. Nemám sebemenší tušení, kde jsem to vzal. Nejspíš někde na Stínovém trhu nebo tak nějak. Když jsem se toho kamene dotkl, popálil mě. Takže jak jsem řekl... předpokládám že to bude adamas. Ale... sesla jsem na něj ochranné kouzlo, co bude chránit svého nositele dokud ho bude mít na sobě. *Zvedne k ní oči.* Chci, aby sis ho vzala na svou cestu do Faerie. Aspoň tohle, ať mám malou jistotu, že jsi v pořádku. Věřím, že se o sebe postaráš, ale nevěřím nikomu tam. *Vysvětlí, proč jí vlastně dává tenhle šperk. V jeho očích se odrzazí cosi jako strach a nejistota. Hlavně protože se mu vůbec nelíbí, že má Grace zase někam odjet, když...Měli tak málo možností se setkat jako tohle. Zrovna když to chce zmínit přijde oblsuha a zeptá se co si dají.* Já si dám Rockefeller old fashioned a tady slečna si dá Secret Garden. *Usměje se na osluhu, která souhlasně přikvýne a s objendávkou odejde.*
*Krabičku položí zatím na stůl před nimi a vezme kámen do dlaně.. nastaví ho proti světlu a přimhouří oči.* Hm.. asi máš pravdu, vypadá to jako adamas. *Usměje se a potěžká si v ruce ten krásný kousek.* Děkuju... ale.. jaký kouzlo jsi na něj seslal? *Podívá se do obou dlaní položených no svých kolenou a řětízek se tam jen trochu [link src="zaleskne.Je"] tak nádherný, že si ho pořád prohlíží. Podívá se pak na Axela a přikývne, neodporuje mu v tom, že je Zimní dvůr nebezpečný.* /V tom má pravdu..kdybych se mu to snažila vyvracet, udělala bych ze sebe hlupačku/ *Přívěšek dlaní přikryje, když přijde obsluha a nechá Axela objednat, počká do tý doby, dokud zase nejsou sami.* Je to teda nějaký ochranný amulet? /Jestli se ho nemohl dotknout, tak ho asi ani nemohl magicky prozkoumat.. zajímalo by mě, co by na ten amulet řekli v institutu../
*Sleduje jak si Grace kámen prohlíží a to ho nutí k naprosto čistému ůsměvu.* Žádný jiný kámen by mě nejspíš takhle nepopopálil, takže to nejspíš bude adamas. *Souhlasně přikývne a dělá mu radost, to jak se Grace usmívá.* Prostě ochranný kouzlo. Bude tě chránit, když budeš potřebovat. Mělo by to samo poznat, kdy je to potřeba. Dle toho, jak se ty cítíš v nebezpečí. *Vysvětlí, jaké kozlo na ten ratízek seslal. Všimne si toho, jak se na ten šperk Grace stále kouká a přijde mu to úsměvné a milé. Stejně jak jo mu přijde úsměvné, to jak ten přívěšek Grace schová před obsluhou. Když už jsou sami tak všechnu pozornost věnuje jen jí.* Dá se to tak říct. *Souhlasně přikvýne.* Snažil jsem se ho nějak pořádně prozkoumat, ale žádné rukavice mi nevydržely ho držet déle než pár vteřin. Hádám že nějaká pojistka před zvědavými čaroději. *Zasměje se.* Ale kouzlo to nijak neodmítlo. *Podotokne.* Chceš...*Nadechne se.* Chceš, abych ti ho nasadil? Když budu držet jen retízek nic se mi nestane. *Navrhne jí, že jí může klidně retízek dát na krk.*
Ale... *zavrtí hlavou nechápavě, protože to jí moc neodpověděl a neulehčil její zvědavosti.* Jak se to projevuje? Na jaký nebezpečí to přesně funguje? *Ptá se dál, protože si nemyslí, že by bylo možný aby jen tak nějakým mávnutím ruky vytvořil tak silný předmět, který by jí chránil před každým nebezpečím a jednoduše nějak odpuzoval nebo eliminoval její nepřátele.. To by pak už do konce života nemusela lovit démony.* /Možná to má chránit mojí mysl?/ *Napadne jí ale přímo se nezeptá.. počká si na jeho odpověď. Pak souhlasně přikývne.. natočí se k němu zády a přívěšek si přitiskne na hrudi, aby jí ho pak mohl zapnout na krku a nemusel se kamene ani dotknout.* Nevím, jestli spolek by s něčím takovým souhlasil.. abych to nosila. *Dodá nakonec trochu nejistě.. přeci jen .. runa na klíční kosti jí zakazovala spolek jakkoli zradit, takže sii pomalu dává pozor na každý krok, který ve svým životě udělá. Pak si všímá, že jim obsluha konečně donesla drinky.. počká ale, než jí Axel zapne přívěšek na krku, i když už pociťuje docela žízeň.*
*Zdlouhavě vydechne a rukou si vjede do vlasů.* No… nikohoto nezabije, to vím určitě. M Je dost možné, že to kolem tebe vytvoří ochranný šít, začne nějak pulzovat když se bude blížit nebezpečí. Nebo…*Odmlčí se a podívá se na ni.* Ochrání tvoji mysl. *Vydechne a pohlédne jí do očí. Ví, jak je tohle édma pro ni citlivé. Ale pokud mohl aspoň nějakýk způsobem jí pomoct, tak to udělá. Přece jen nešlo mu o nic jiného než její bezpečí. Usměje se na ni, když přikvýne na jeho otázku. Jemně jí odhrnae vlasy na stranu a pousměje se nad tím když ucítí její šampon. Pak vezme obě strany řetízku přitáhne je k sobě, aby je mohl zapnout do sebe. Když to udělá tak jej pustí, ale upraví ho a přitom se lehce dotkne pokožky na krku. Lehce bříšky prstů přejede po elegantní linii krku. Při jejích slovech si jen povzdechne a nahne se k jejímu uchu.* Je to jen obyčejný kámen na ochranu, to civilové věčně nosí no ne? *Zeptá se řečnicky.* To, že budeš nosit amulet ti nikdo nemůže zakázat Grace. *Zašeptá jí do ouška.* Je to jen šperk, co by sis mohla koupit kdekoliv od kohokoliv, nemusí nikdo vědět že je to odmně. *Poznamená. Neodolá však svému nutkání a sehne se k ní, aby jí vtiskl malý polibek pod ucho, téměr na krk, a nakonec ještě jeden i na rameno než se odtáhne a všimne si, že jim obsluha donesla pití. Tak se odtáhne a vezme si svoje pití a koukne se na Grace.*
*Trochu jí znepokojí myšlenka, že Axel sám neví co ten amulet dokáže, ale pokusí se nedat na sobě znát, jen si ho přidržuje na krku zády k němu.* To by se mi hodilo.. pořád jsem nenašla žádnou trvalou runu, která by mi s tím pomohla.. /Aspoň existuje runa blokace, která s tímhle pomáhá každýmu lovci./ *Nechá si zapnout řetízek na krkuakdyž uslyší Axelův dech na svém uchu, pocítí na hřbetech ruky husí kůži.. ruce hned pustí dolů a dlaně položí na předloktí jako kdyby to chtěla skrýt.* Děkuju...*Promluví znova a snaží se udržet pozornost přes jeho provokující polibky.* Ale řekla jsem, že od tebe nechci žádný další laskavosti... *Promluví zase, když se k němu otočí a natáhne se po svým drinku.* I když... *Napije se a přehodí si zase nohu přes nohu.* Jedna věc by tu ještě byla.. malá informace. /Která tě nijak nevyčerpá, neublíží.../ *Pomyslí si, ale zatím mu nic neprozrazuje , protože neví jestli bude ochotný se zabývat jejím problémem.. možná si jen chtěl užít pěkný bar a její společnost.*
*Seslal prostě kouzlo na ten šperk, aby obecně chránil, nezameřil se na určitou situaci. Zhluboka se nadechne.* To kouzlo by mělo vycítit podle tebe, kdy se cítitš ohrožená a podle toho tě nějak ochránit. Je to spojené s nositele. netuším v jaké chvíli budeš potřebovat pomoct...Prostě tě má chránit. *Pokusí se vysvětlit nějak lépe vysvětlit a poslouchá její slova.* Nejsem si jistý jestli taková vůbec existuje...*Přizná.* Vím, že je runa na blokaci ale nevím o nějaké dlouhodobé. Možná mlčenliví bratři ale...víš že můj obor je trochu jiný. A moje kouzla...*Nechá větu doznít zatím co jí zapne řešízek a nahne se k ní. Jeho pohledu neunikne husí kůže. Samolibě se nad tím usměje a než se odtáhne klouby prstů jí přejede po paži.* Neber to jako laskavost... Je to dar. *Pokrčí prostě rameny a sám si vezme svůj drink, kterého se napije. Potlačí znechucený výraz, protože cítí že je v něm nějaký banánobý likér a on zrovna nemusí tu umělou příchuť banánu. Sleduje Grace a zvedne obočí.* O co jde? *Zeptá se zvědavě.*
/Nějak ochránit.../ *Zazní jí v uších jeho slova, ale nepřipadá jí že by to nějak dovysvětlil líp.. nechá to ale tak být a doufá, že ta nevědomost nezpůsobí v budoucnu problém. Přemýšlí taky nad tím, že by ho mohla nechat v institutu analyzovat.* Jo já vím... *Přikývne a jednou rukou si řetízek narovná, aby ho měla přesně uprostřed.* Za mlčenlivými bratry se taky chystám.. teda chystala jsem se. Kvůli návštěvě Faerie se to všechno bude muset na nějakou dobu odložit. /A naj jak dlouho.. to nevím. DOufam, že Sebastian tam nepůjde beze mě.. chci přesně vědět jak ta konverzace proběhla./ Je v tom snad rozdíl? *Tázavě sse na něj podívá s malým úsměvem, ty slova jí přišly dost stejný a připadá si jako kdyby to věděl i Axel, jen se z toho snažil vykličkovat. Pak ho ale dlouho nenapíná a přejde k tématu.. Prstem si poklepe na runu slibu, kterou má sice už přes čtyři roky, ale pořád vypadá čerstvě, po okrajích zarudle.* O tohle.. *Namítne nejdřív opatrně.* Chtěla jsem se zeptat, jestli si myslíš že by spolek někdy změnil na mě názor... a sejmul to ze mě. *Malička stáhne obočí.. nelíbí se jí,že se mu musí svěřovat, že jí to trápí.. Ale Axel už chodil po tomhle světě dost dlouho a tak si myslí, že ví jak by spolek mohl fungovat a co by mohlo zabrat, aby jí zase vzali jako plnohodnotnýho lovce stínů.*
*Uhne pohledem, když zmíní svou cestu do Faerie.* Snad ti mlčenlivý bratři dají odpověď co potřebuješ. Věřím, že nebude problém když za nimi půjdeš až se vrátíš ze své cesty. Doufám, teda že nebude moc dlouhé. *Pousměje se lehce.* Budeš mi chybět zatím co budeš pryč. *Zvedne lehce ruku a dá jí pár pramínků vlasů za ucho a palcem ji pohladí po tváři a u toho se na ni trochu smutně usměje. Lépe se posadí do gauče a jen jí věnuje jeden pohled.* Ano je…Dar můžeš dát zpět, laskavost ne protože za bývá obvykle nehmotná. *Podotkne jen tak mimochodem, ale možná šlo spíš jen o slovíčkaření. Čeká na co se ho zeptá a, když poklepe na svou runu slibu padne pohled právě na ni. Zadívá se na černou runu nad její klíční kostí a natáhne se k ní. Prsty jemně obkreslí tlusté čáry znamení zatím co přemýšlí nad odpovědí.* Abych pravdu řekl… Netuším. *Přizná. A pohled mu zase spadne na runu a pak se podívá na Grace.* Ale myslím si, že tu nějaká šance je Grace. Hlavně protože by se měl tento rok měnit Invizitor, ve své funkci je deset let a myslím si… Že bys mohla požádat o přešetření našeho případu. *Navhrne.* Nový invizotor by možná byl ochotný se na to podívat čerstvým pohledem a zvážit tvoji loajalitu ke Spolku. Ale nemůžu nic slíbit, hlavní slovo má stále Konzul. *Podotkne.* Ale obávám se, že tímhle zároveň trestají i mě. *Znovu jí přejede po runě.* Tím, že tě mají v šachu a nad hlavou se ti houpe meč. *Povzdechne si.* Myslím si, že i to že tě posílají do Faerie je jasné znamení, pro mě že tě kdykoliv můžou kamkoliv poslat. Nepřijde ti to divné, že měsíc po té co se objevím zpět v New Yorku tě najednou pošlou zase do Faerie? *Rozhodí rukou.* Spíš já jsem ten, kdo potřebuje, aby na něj spolek změnil názor. Nehledě na to co všechno jsem pro ně udělal to nikdy nebude dost hádám. A oni mají ještě žaludek mě trestat přes tebe. *Zakroutí tím hlavou a v očích se mu odrazí slzy – těžko říct jestli ze vzteku nebo se smutku. Rukou z runy jí vyjede ke tváři, kterou jemně chytí. A palcem přejede po jejím líci zatím co pohled zapíchne do jejích pěkných hnědých očí.* Měl bych tě nechat jít, ale já to nedokážu, Grace. Pokoušel jsem se o to celé ty čtyři roky. Ale nejde to, nemůžu se tě vzdát. Až moc po tobě toužím. A mám dojem, že jsem snad nikdy nechtěl někoho tak moc jako právě tebe.* V očích se mu odrazí spoustu emocí. Zhluboka se nadechne, když mu pohled z jejích očí spadne na její rty, kde pár vteřin setrvá než jí pohlédne znova do očí.*
*Zmínka o jejím odchodu do Faerie jí jen připomene, jak moc nechce z New yorku odejít a pokusí se to ze sebe setřást. Vnímá jeho lehký pohlazení a snaží se to nějak brát jako normální, ale i nezvyklý, gesto mezi známými... Potom co si vysvětluje rozdíl mezi darem a laskavostí se musí pousmát, protože to vypadá, že je to pro něj důležité.... Když se Axel natáhne k její runě slibu, cítí na tváři, jak ho jeho prsty jemně dotýkají, ale snaží se to upozadit stranou a soustředit se hlavně na to, co říká.. jeho dotek jí ale není nepříjemný, spíš naopak.* A taky se budou podepisovat dohody... *Poznamená jen tak krátce na jeho poznámku s inkvizitorem, ale nemůže mu přesně říct že proto odjíždí na Zimní dvůr a jak dlouho jí to tam zdrží. Jeho odpověď jí nedává moc naději.* Proč by tě takhle trestali? Nezajistili si mojí loajalitu už tak tou runou? Když jen šlápnu vedle, tak se bolestivě rozpůlí a asi mě to i zabije... *Nechápavě zamrká, protože si vůbec neuvědomila že spolek chce tak držet v šachu i Axela. Hned po těch slovech sáhne po drinku a vypije ho do dna.* /Takže to nakonec nebude o mně? Je to o něm a já jsem jen... vedlejší ztráta./ *To už jí přiměje Axel zvednout bradu a podívat se mu do očí, ve kterých vídí smutek touhu i bolest. Překvapivě jí dojde, že nemluvil o sobě takto zranitelně už dlouho a to jí chytá za srdce.. Dlaň přiloží na jeho ruku, kterou má na své líci .. nakloní se trochu blíž a opře si svoje čelo o to jeho.. pomalu nosem vydechne, ale zaváhá.*
*Bude o dost klidnější, když si Grace ten retízek nechá a bude ho nosit. Aspoň pro jeho vnitřní klid, že bude nějakým způsobem chráněná. Ten rozdíl mezi laskavostí a darem prostě tak bral, ikdyž nejspíše šlo o slovíčkaření. Nedokázal odolat tomu, aby se dotknul té její runy slibu. Vypadala jako nová ale moc dobře věděl, že šlo o značku starou čtyři roky. Zvedne překvapeně obočí, když zmíní Dohody.* Oh... myslel jsem že se podepisovaly loni, to bylo patnáct let od posledních Dohod...Bože ten čas letí. *Zaktoutí ad tím hlavou.* Asi to kvůli tomu Covidu posunuli. *Zamyslí se nad tím.* /Zajímavý rok pro Spolek.../ *Pomyslí si a nad její otázkou jen pokrčí rameny.* Nevím Grace, těžko říct. Možná že si mě nechtějí uplně znepřátelit. Proto se mě snaží držet jen v šachu. *Jeho pohled znova padne na její runu.* To nedovolím. I kdyby se ta runa rozpůlila, klidně rozpoutám peklo na zemi než bych tě nechal zemřít. *Myslel to vážně a věděl, že toho byl schopný kdyby se tolik nedržel a nesnažil se logicky uvažovat. Sleduje jak Grace dopije své pití a lehce nad tím cukne koutky, protože jeho drink nejspíš zůstane ladem protože mu nechutná. Ale to je teď fuk, protože donutí Grace se na něj podívat. Ani si neuvědomí, jak zranitelně musí znít, ale to co říkal byla pravda. Lehce se pousměje, když ucítí její vřelou dlaň na hřbetě své ruky. Další úsměv se mu už vůbec nepovede skrýt, když si Grace opře čelo o jeho. Palcem jí několikrát pohladí po tváři a zavře na pár vteřin oči, zatím co si užívá tuhle chvilku. Pak se skolní o trošku níž a svým nosem se párkrát otře o její. Než se skloní ještě o něco více přičemž jeho rty vyhledají její a hluboce ji políbí. Přesně jak si přál a jak toužil. Skoro jako kdyby chtěl do toho polibku dát všechny emoce co teď cítil..*
*Když se k ní přikloní a políbí ji, tak se tomu momentu poddá.. uvnitř ale cítí, že to není správný.. vůči Spolku, vůči jejímu rodu a zásadám a tak jako kdyby chtěla taky vložit do něj všechny smíšený emoce, který právě prožívá. Jejich rty se společně tají v jednom intenzivním a emotivním okamžiku, který jen zvýrazňuje vzájemnou důvěru.. Potom se ale odtáhne a ruku si stáhne dolů .* Asi se to odložilo.. *Přikývne ještě trochu nervozní z toho momentu, ve kterým se na chvíli zapomněla.. pohled drží svých rukách složených na klínu.* Asi se to snaží udělat i s volbou inkvizitora najednou.. *Pokrčí ramena a podaří se jí trochu zklidnit hrudník.. snaží se posbírat myšlenky a odpovídat mu jasně, neutíkat k tomu momentu, který v ní vyvolal řadu pocybností.* Ale notak... klid Romeo.. *Zkusí odvést pozornost od svý nervozity vtipem na jeho účet a zakoulí očima.. Spíš jen doufá, že jeho city nejsou tak horký aby začaly pálit mosty, když se jí něco stane.. takovou zodpovědnost by na sobě nechtěla nést, ale lichotí jí to.*
*Tiše vydechne do polibku, když se tomu Grace sama poddá. Snaží se nemyslet na nic jiného než její rty na těch svých. Přisune se o kousek blíž a nechá se všemi těmi emocemi pohltit. Cítí z ní zněť různých emocí ale jako kdyby se ji snažil svými polibky spíše konejšit, což ještě zdůrazňuje jemným hlazením její tváře. Nechtěl se ještě oddtahovat, ale Grace je ta co se odtáhne. Uhne nachvilku pohledmem, když se Grace snaží znova navázat na jejich předchizí hovor.* Možná...*Odmlčí se a podívá se na její ruce, kam se Grace kouká a vezme její ruce do svých. Tiše se uchcetne nad jejími slovy o Romeovi.* Možná jsem to trochu přehnal. *Uzná s lehkým úsměvem, ale cítí z ní nervozitu, nejistotu.* Co se děje? *Zeptá se starostlivě, protože mu přijde že ji něco trápí. Nemyslel si o sobě, že by líbila nějak špatně, že by ji to zklamalo.*
*Na hřbetech rukou za pocítí husí kůži i přes vyhřívače, co zajišťujou venkovní přínos tepla.* /Přehnal? Jo.. to je tvoje druhý jméno, řekla bych../ *Usměje si pro sebe a instinktivně si sáhne na přívěšek na krku. Pak se podívá na drink, který Axel ještě nedopil a potlačí nutkání se ho zeptat, jestli to ještě bude pít.. aby ho do sebe dostala případně taky.. Ale neudělá to, i když si teď snaží otupit mysl čímkoli co je po ruce, protože polibek v ní zase roznítil myšlenku na budoucnost, že tohle všechno nebude napořád.. nakolik se tomu snaží bránit a pamatovat na jeho slova, je tu tolik překážek který jí zaplavujou jako lavina.. jako kdyby tu byl Casworan naproti nim a sledoval jí.* Neděje se nic.. *Zalže a obdaří ho úsměvem.* Jen budu muset vyrazit.. nad ránem mě už čeká slyšení.. *Vysvětlí a pustí ruku ze šperku, který jí před chvilkou věnoval.*
*Všimne si, jak se Grace podívá na jeho pití.* Nechutná mi, je tam nějaký banánový likér a chutná to... otřesně se strašně usměle. *Zasměje se nad tím tiše. Ale vrátí poheld na ni. Strostlivě si ji prohlíží a přemýšlí, co by se jí tak mohlo honit hlavou. Jenže mu nepřijde správné se tam prostě podívat. Jenže...ten výraz zná. Protože ho už jendou viděl - vlastně ne jendou ale mnohokrát. Podívá se raději na noční New York a zavře oči, aby zahnal vzpomínku. Teď už tuší, co se děje. Podívá se zpátky na Grace a věnuje jí úsměv a nenechá se obalamutit její lží a úsměvem. Jen jí věnuje úsměv a nahne se k ní aby ji obejmul, přívešek kouzlem ale na těch pát vtěřin obalí, aby když ji objímá se mu nic nestalo. Rukou jí vyhede k vlasům a pohladí ji až k zádům.* Dobře když to říkáš...*Špitne tiše. A pak přikývne.* Dobře... Nechej mě tě aspoň odvést k Institutu, prosím. *Navhrne jí přitom jak se odtáhne. A zavolá oblushu s tím, že už zaplatí, aby mohli co nejdříve vyrazit. Obsluha během chvíle přijde a Axel v rychlosti zaplatí kartou a pak jen vstane a natáhne ke Grace ruku a pomůže jí vstát a rozejde se směrem k výtahu.*
Hmm... *Tiše namítne a rozhodne se ten drink nakonec ochutnat. Nutkání je silnější a prostě po něm sáhne a polovinu vypije.* No..myslím, že ti omylem namíchali něco jinýho. Do old fashioned rozhodně banán nepatří. *Hořce zkroutí úsměv nad banánovým sirupem a položí skleničku zase na stůl.* /Teď když už mám ten amulet.. měla bych si hlídat myšlenky? Nebo to očaroval tak, aby se k nim on pořád dostal?/ *i když se svoje myšlenky snaží kontrolovat, tahle myšlenka jí proklouzne. Neví přesně jestli jí tu lež spolkl, ale rozhodne to radši nechat tak být a víc v tom nerýpat.. prostě mu jen při objetí kývne na to, že bude ráda když jí doprovodí a pak se tak už zvedá.* Ráda.. aspoň mě nikdo nebude nahánět, když mám na sobě tyhle boty.. *Pousměje se a zvedne se z gauče za jeho pomoci. Pak se ho chytí za rámě a nechá se odvést až k výtahu.*
*Jen šokovaně otevře pusu, když si Grace tak na drzo vezme jeho sklenici a půlku drinku vypije.* Jsi drzá, třeba bych to dopil!*Prohlásí se zasmátím a zakroutí nad její počínáním hlavou.* Nějaká zkušená...Příště mi ho můžeš třeba namíchat sama, když víš co má být v Old Fashioned. *Zazubí se na něj vesele. Ale teď si zrovna s myšlnenkami nijak nehraje, protože nemá důvod a nepřijde mu to jednoduše správné se jí teď hrabat v mylenkách. Právě proto ji i nechá v tom, že jí sežřal její lež i s navijákem a dál se v tom nenimrat, protože věděl že pokaždé když došlo na tohle téma tak to končilo hádkou. A to nechce, rozhodně ne dnes, když si tenhle večer tak užívá. Pohled mu padne na její boty a lehce se ušklíbne.* Mohla bys někoho s nima zabít. *Podotkne pobaveně zatím co jdou k výtahu, který se sveze zase dolů. Kde projdou společn lobby a pak ven za ulici. A rozjedou se společně k Institutu.* Taková pěkná procházka po New Yorku. *Mlaskne.* Co potkáme tentokrát? Démon, zdivočelý vlkodlak? *Vzpomne si na to jak se posledně procházeli a napadl je jeden z mutantů Carminy. Což už bylo pěkně dávno.* Moc jsem si dnešní večer ale užil. *Přizná a usměje se na ni zatím co jejich kroky míří k insitutu.*
*Maličko si odkašle, aby na sebe upozornila..* Polovinu jsem ti tam nechala.. směle do toho. *Vybídne ho, když se jí pokusí škádlit a prostě jen pokrčí ramena.* Přece bys nemíchal bourbon nebo whisky s banánovým sirupem, ne? *Namítne, protože bourbon byl jeden z alkoholu, který mohla.* Jo .. sebe .*Pznamená ke svým botám, i když nemluví úplně pravdu.. co se týkalo módy, tak byla docela obratná, i když nižší obuv preferoval z praktických důvodů, když potřebuje zazářit, umí chodit v čímkoli.* Doufám, že ne nikoho ze spolku.. *Unikne její myšlenka nahlas a pak se jen zasměje jako kdyby to myslela jako vtip, aby od toho odvedla pozornost.. Nechce Axelovi připomínat že spolek byl asi hodně proti tomu, aby se s ním stýkala. Pevně se ho chytí za rámě a pokračuje k institutu dál.. i když kdyby byla sama, asi by si radši objednala taxík. Cítí se ale dlužná Axelovi tuhle procházku věnovat z dost dobrých důvodů, udělal toho pro ní už tolik.*
*Znechuceně pokrčí nos, když řekne že mu tam půlku nechala.* Myslím, že to asi k životu tolik nepotřebuju. *Koukne na Grace.* Jájsem milovník burbonu a whiskey, jasně že bych to nezprasil něčím tkaovým co si o mně myslíš. *Cuknou mu koutky nahoru a koukne se na její boty.* Zase tak vysoký nejsou, aby jsi se na nich zabila. Tohle je ještě přijatelná výška. Ikdyž rozumím, že jsou praktičtější nižší boty. *Pousměje se. A pak se koukne na ulici při jejích slovech o Spolku. Když si všimne jak se zasměje tak se se tiše uchectne sám, ikdyž má tušení, že to nemysela pouze jako vtip. Svou dlaň jí položí nenápadně na její ruku, kterou se dží za rámě.* Ale když tě budou bolet nohy tak stačí říct a já nám udělám portál k Insitutu. *Podotkne po chvilkce ticha.* Jak jsem říkal, naposledy, když jsem se byl projít tak jsem zachraňoval tu malou čarodějkou ikdyž u toho byl i nejvyšší manhatnau...*Zamračí se.* To setkání bylo zvláštní. *Přizná.* Malachai, to je ten nejvyšíí taky použil magii a bylo to jako kdybych to znal...Ale hádám, že je možné že jsme se někdy potkali ve Spirálovém labyritnu. *Zamyslí se nad tím.* A taky si myslím, že něco s tou holkou měl nebo má. Bylo tam... napětí mezi nima. *Ušklíbne se.*
*Pro sebe se usměje nad jeho poznámkou, ale myšlenkama se začíná ocitat na Zimní dvoře.. to jak se bude muset oblíct a předstoupit před celý dvůr, aby jim oznámila, že spolek se rozhodl je k dohodám nepřizvat.* /Nedovedu si představit jak na to budou reagovat.. / To je dobrý.. stejně už tam za chvíli budeme.. *Podotkne, když už z dálky vidí špičatý věže institutu a je ráda za Axelovo rámě, protože se tak o něj může opřít a nemusí na chodníku se bát že ztratí balanc a klopýtne.* Hm.. pořád si stojím za tím, že jsi to dělat nemusel... /Možná bych udělala to samý.. to dítě v patku jsem se taky rozhodla zachránit. Ale u mě to byla asi trochu povinnost jako lovce stínů./ *Nechá se dorpovodit až k institutu, maličko nervozní z toho že je někdo zevnitř spolu uvidí.* Děkuju za hezký večer.. a za tohle. *Sáhne si na přívěšek pod bundou a podívá se na něj..není si jistá, jestli se patří teď Axelovi projevovat nějakou náklonnost, když si ještě pořádně neujasnila co cítí a jakým směrem se vydá.. A tak se prostě jen k němu natáhne a pevně ho obejme kolem krku.* Ozvu se, až se vrátím.. slibuju. *Zapřísáhne tak trochu i sobě a po rozloučení se vydá do institutu.*
*Cítí jak nálada lehce klesne a nejspíš grace už myslí na svou cestu do světa víl. * Jo... zdá se, že je to kousek. Ale odemně z domu je to necelých osm minut pěšky. A jen rovně. *Zasměje se.* Teď tam bývám hodně v tom druhém domě je to víc..domácké. Takže víš kde mě najdeš. *Mrkne na ni vesele a pokračují v cestě dál a nedělá mu problém být Grace oporou. Nad jejími lsovy jen protočí očima.* Já vím, ale prostě...My čarodějivé nemáme smečky nebo klany. Jsme každý za sebe a...nevím mám nutkání pomoct, ještě když jde o někoho mladého. *Vydechne prostě.* Ikdyž je pravda že Malachai mohl torchu hýbout prstem taky. To že nasadli místo mě? Pf. *Ofrkne si. Ale na jednou stranu ho asi dokázal chápat pokud opravdu mezi nimi s tou dívkou něco bylo nejspíš byl v šoku. Ale zase být Axel na jeho místě..Nenchá nikoho jiného jí pomoct. Nad tím vším jen zakroutí hlavou a zastaví se na ulici před Insitutem. Dlouho jej neviděl a nachvilku se zakouká na všechny ty věžičky a to jak vypadá. Pak se koukne na Grace a usměje se.* Já taky děkuju. *Věnuje jí široký úsměv a nehcá se od ní obejmout. Ruce jí silně obmotá kolem pasu.* Dobře, jen se opravdu ozvi. *Vydechne a když se odtáhne z objetí tak jí ještě políbí na tvář.* Měj se Grace. A hodně štěstí. *S těmi slovy se s ní rozloučí a sám porkačuje v procházce až k sobě domů.*
*Sander od posledného lovu bol stále.. nie úplne v poriadku. Jeho bok ho pri prudkých pohyboch pobolieval. Mal však veľkú výhodu, že do jeho tela sa neodstal jed ani čokoľvek iné. Jediná vec čo tak bola na jeho starosť bolo menenie obväzov na jeho torze. Trénovať tak ešte nechcel, obsedávať doma, aj keď sa istú dobu staral o Sunila už aj ryšavý kolega chcel mať trochu času na seba a tam mu to pochopiteľne doprial. Na uliciach New Yorku sa však už s pribúdajúcim slnkom oteplovala klíma a Sanderov “klasický” šatník mal s týmto celkom problém. Tričiek mal za hrsť, ale chýbali mu veci, ako košele, alebo ľahké nohavice, nakoľko odmietal nosiť kraťasi. Rozhodol sa tak počas tohto, relatívne nezaujímavého dňa, vydať na okruh po second hand obchodoch. Predsa len obchodné centrá ho desily, miesta ako Target nepovažoval za miesto pre oblečenie a tak mu ostávali zlacnené obchody. Mimo iné, to bol celkom bonus nakoľko záťaž na jeho peňaženku, nebola tak vysoká. Chodil tak blúdivo po Manhattane zatiaľ čo prechádzal takmer každý pánsky regál. Pár krát sa postrácal aj k tým dámskym, ale väčšinou ho veci neoslovili. S jedným slúchadlom v uchu, nakoľko druhé nepotreboval, tak rukami prechádzal po jednotlivých vešiakoch. Dúfajúc v zázrak.*
*Dneska měla další obhlídky bytů, ale ten ve kterém byla naposledy smrděl jako kdyby něco zdechlo mezi stěnami a to bylo pro ni velké ne. Tak se rozhodla jít aspoň trochu obměnit nějakém tím hrabání se v sekáči. Většinou tam chodila pro věci na svíčky jako staré hrnečky nebo tak. Ale moc ráda se hrabala i v oblčení a po tom co našla pár pěkných starých hrnečků zdobené kytičkami a zlatým krajem se vydala do sekce oblečení. Zamířila rovnouk pánskému oblečení, protože měla raději, když jí bylo oblečení volné a mohla se s něm pěkně hýbat. Což obvykle pánské věci splňovaly. Jde k jednomu ze stojanů s věšáky u ktetrého z druhé strany stojí nějaký mladík a prohrabuje se věcmi. Emerie po něm hodí jen jeden pohled a všimne si, že má na sobě podobné oblečení jako ona a to ji pobaví, tak že se jí na tváři objeví lehký úšklebek. Zatím se zanče prohrabovat věcmi za věšáku jestli jí něco neosloví, ale nezdá se, že by měla štěstí na své straně. Proto opatrně jde oklem stojanu zatím co s každým věsákem a věcí udělá krok k mladíkovi. Dokud si nevšimne pěkně vypadající košile po které sáhne. A natáhne se přes mladíka.* Promiň. *Omluví se mu, když si uvědomí že do něj strčila nechtěně.*
*Sander si pri nakupovaní svoje okolie príliš nevšímal. Či už šlo o potraviny, alebo keď by len išiel kupovať cigarety. Jeho cieľom bolo zohnať to čo potreboval. Narušenie jeho osobnej zóny ho však so istej miery rozhodilo. Pri čom keď si všimne naťahujúcej sa ruky mierne vyvalí oči zatiaľ čo jeho telom len prebehne isté trhnutie. Mal to očakávať, runu na neviditeľnosť nemal, predsa len.. asi by ho potom na kase nik neobslúžil. Stále však bol na niečo také zvyknutý.* Oh pardon. *Povie zatiaľ čo keď si povšimne, ako sa žena naťahuje po košeľu, ktorú držal v ruke len sa dá na ústup. Až vtedy zahliadne oblečenie tmavovlasej ženy, do istej miery mu tak vyskočí úsmev na tvári.* Hm, ste mi povedomá. *Podokne s ľahkým úchechtnutím pri čom bolo jasné, že išlo o ich podobnosť. Defakto vyzeralo to, ako niečo čo by vybral zo svojho šatníku. Žena v tom však nepochybne vyzerala lepšie, ako on.* Ale možno sa mi to len zdá. *Mykne plecom, akoby sa nič nedialo, nakoľko ju nechcel príliš desiť, alebo zdržiavať.*
*Mladík ji sjí všimne až na poslední chvíli, kdy se Emerie natahuje pro košili, kterou drží blonďák v ruce. Jen se vděčně usměje.* Díky, jen se chci kouknout. *Poví zatím co si veme košili a když si višmne toho pohledu blonďáka, sama si té podobnosti všimla.*Podvědomá jakože vypadáme jako kdybychom si vzájemně vykradli šatník? *Cuknou jít koutky nahoru když ukáže na jeho oblečení.* To co máte vy vypadá jako něco co bych si vzala… I tahle košile je pěkná.* Ukáže na košili, kterou zrovna drží v ruce a dá si ji před sebe.* Co myslíte? *Zvedne tázavě obočí.* Možná by víc slušela vám. *Podotkne když se na ten kousek oblečení dívá.* Jsem Emerie mimochodem. *Podá mladíkovi ruku.*
*Chlapec na ženu z počiatku hľadí pomerne zdráhavo. Nevie čo má očakávať a tak len vyzerá, ako stratené dieťa v poli. Keď sa však atmosféra začala pohybovať k lepšiemu nádychu sám cítil mierne uvoľnenie vo svaloch, aj keď boľavý bok o sebe naďalej dával vedieť.* Vyzeráte, ako niečo čo mi visí na vešiaku.. to je pravda. *Zasmeje sa zatiaľ čo si prezerá jej kúsky, jeho ruky mu mierne cuknú k jej košeli zatiaľ čo uvažoval z akej látky bola, prípadne od akej značky. Sám sa v takých veciach moc nevyznal, ale vedel, že dobre spravené harley tričká vydržali skoro viac, ako jeho kožená výzbroj.* Kde ste je kúpili. *Kývne smerom k jej vrchnej vrstve, zatiaľ čo úpenlivo hľadí.* Pokiaľ mi poviete, že z druhej ruky tak to mierne zabolí. *Uchechtne sa zatiaľ čo sa pozrie na košeľu, ktorú držala žena v ruke. Privrie tak na moment oči, akoby ju analyzoval zatiaľ čo súhlasne kývne.* Vyzerá, ako niečo čo mám doma už štyrikrát. Takže rozhodne by sa viac hodila v šatníku vám. Slúžia veľmi dobre. *Zasmeje sa zatiaľ čo letmo mrkne a na jej vystretú ruku, viac menej automaticky reaguje. Jeho runa na dlani bola krytá elastickou látkou, ktorá sa ťahala od jeho prostredníku až ku zápästie a pod látkami pokračovala až ku lakťom. Pokiaľ mala však Emerie bystré oko, z času na čas sa odkryla runa pri golieri.* Sander, chodíte sem často? *Opýta sa letmo zatiaľ čo úpenlivo hľadí na ženu.* Vykrádať mužskú sekciu?
*Everie se jen lehce ušklíbne nad jeho slovy.* To samé vy. Ta bunda je super. Manžestr, že? *Kývne směrem k jeho bundě. Hádala že ji nejspíš měl ze sekáče, protože vypadapa trochu onošeně, ale to vůbec nevadilo. Em se kolikrát moc nedívala na to jaká to byla značka. Spíše na materiál a jak to bylo ušité. Nad otázkou o bundě se usměje a chytí se rukávu.* Vlasstně ne, není z druhé ruky. Nechala jsem si ji ušít od jedné paní z Etsy. Je super, můžete zkusit tu látku, a ještě je to i kvalitně ušité, věřím že to vydržá dlouho. *Natáhne k němu roh bundy, aby mohl zusit látku. Em se zatím kouká na tu košili a přemýšlí jestli jí sotjí za koupení.* Asi jo, není to úplně špatný, přinejhorším se to vynosí na keramiku nebo tak. *Podívá se ještě na tu košili a zvedne pohled k blonďákovi. Všimne si na krku runy a potlačí úsměv, když si s ním potřese rukou.* Kdybych měla otec nebo bratra chodím na nákupy k nim. *Ušklíbne se lehce a pak kýve k jeho krku.* Ve Spolku jsou takévé držgrešle nebo sem chodíte nakupovat dobrovlně? *Zvedne pobaveně obočí.* Ne že bych to měla za zlé jsou tu skvělé kousky. *Dodá.*
Áno, našiel som ju asi pred rokom, len za tri doláre. *Pochváli sa nakoľko to stále bol jeden z jeho najlepších úlovkov. Načo mať hlboko do vrecka keď vedel, že sa na svete vyskytujú práve veci, ako tieto? Na moment keď vyslovila slovo “Etsy” ani sám nevedel ako mal zareagovať. Jeho internetové znalosti boli minimálne, civilské snáď ešte horšie aj keď sa Triss za tie dva roky skutočne snažila. Nie všetko bolo možné len tak dobehnúť.* Tak bundy by mali vydržať celý život kým nejde o.. nejaké nepekné výnimky. *Podotkne, predsa len, aj civilom sa mohla bunda len tak niekde zachytiť alebo, byť rozleptaná jedom. Či?Natiahne však ruku pri čom sa mu jasne rozjasnia oči. Vyzerala skvelo, ale k noseniu musela byť o to lepšie. Uznanlivo tak kývne pri čom zatiaľ len pozorne počúva ženu.* Keramiku? Ste umelkyňa? *Opýta sa, ono, asi to mohol čakať. Emerie vyzerala, ako tvoriví jedinec, ale keď nad tým tak uvažoval skoro každý človek v sekáčoch čo videl vyzerali, akoby ušli z umeleckej školy. To asi nebola zlá vec, ale bol to istý stereotyp, ktorý si všimol celkom skoro. Vezme si už tak spadnuté slúchadlá, ktoré si začne omotávať okolo prstu, kým len s mierne padnutou sánkou pozrie na Emerie. Jeho tvár bola očividne zhrozená.* Prosím? *Začal uvažovač či prepočul, a tak sa ešte nijak nevyjadroval, nakoľko nevedel na akom území sa pohyboval. Emerie sa mu nezdala, ako dolnosveťan. Upír bol jasne z veci, čarodej.. možno podobne, ako vlkolak a víla. Skôr nie, neprišla mu dostatočne zlomyselná. Vystrel tak chrbát kým sa pozrel na stojan s vecami.* Tak, mhm. Ono, asi oboje? *Nadhodí opatrne zatiaľ čo vyslovene sa na Emerie pozeral z boku. Nechcel riešiť mazanie pamäte. Nie teraz.*
Tak to je opravdu skvělý úlovek. *Uznale pokýve hlavou. Ta jeho bunda vypadala dost dobře. Ale nejspíš by tu sovu za jeho vůbec neviděmila. Vůbec já nepřijde divný, že nereaguje na slovo etsy. Spíš se začnou věnovat té její bundě.* Jak které… v dnešní době je všechno víceméně na jedno použití…*Odmlčí se.* Ale pokud je to ušité z kvalitních látech a šikovnýma rukama. *Všimen si jak se Sanderovi rozvítí oči, když se dotkne té látky. Byla skvělá sama to věděla. Pak nad jeho slovy jen pokrčí rameny.* Na volné noze, ale protože mě umění neuživí tak dělám v…charitativní organizaci. *Tohle bylo ještě řpedtím než si všimla Sanderovi runy. Sleduje jak si sundává sluchátka a obmotává si je kolem prstu.* Taky jsi umělec? *Zeptá se zvědavě, když se kouká na jeho prsty snad jako kdyby si všimla tuhy za nehty nebo mozolů od držení tužky. Či vlastně stély nebo zbraní,, když si tak uvědomí jakmile si všimne runy. Cuknou jí koutky nad jeho překvapením.* Nemusíš se bát, pár vás znám. *Uklídní jej.* A jsem nebezepčná asi jako moucha. *Podotkne, když si všimne jak se k ní Sander postavil.* Já tomu rozumám, od Preatoru taky nedostávám tolik, abych si mohla zrovna dovolit gucci papuče. *Mrkne na něj a mluví dost tiše, aby jí rozuměl jen on zatím co se dívá na další věci na stojanu.*
Tak v New Yoku sa dá uživiť čímkoľvek, či nie? *Nakloní mierne hlavu, zatiaľ čo sa podobne, ako Emerie začne ešte prehrabovať vešiakmi. V jeho hlave bol NEw York skôr možnosťou i keď bola pravda, že o civilskom dianí moc nevedel.. predsa len v Osle niečo ako uživenie z umenia bolo nemožné. V New Yorku to počúval častejšie, ako niečo čo bolo skutočne možné.* Šiješ si veci sama? *Opýta sa nakoľko už tak Emerie naznačila svoju kreatívnu stránku. Vyzerala, ako niekto kto si pre zábavu štrikoval tričko, alebo sveter.* /V tom dobrom zmysle, nie, že je chudobná./ Je to skôr hobby, nemám príliš veľa priestoru sa tomu venovať aktívne. Ale.. je to taká chvíľková oáza pokoja. Nikdy som ale umenie neštudoval, ani nič podobné. Je to pre radosť, aspoň v tom tak rýchlo nevyhorím. *Prizná sa nakoľko aj keď tréningy boli jeho práca, z času na čas sám cítil odpor k tomu, aby opäť chytil do rúk luk a pracoval s ním. Išlo o odpor, ktorý odpovedal na nátlak na neho, ako lovca.* Skutočne? *Zdvihne obočie nad jej znalosťou, zatiaľ čo zvažuje či jeho zvedavosť bude k úžitku.* Koho takého? *Opýta sa len tak z kraja, akoby to nebolo nič podstatné. V hlave si však prehrabáva katalóg miestnych lovcov, ani jeden z jeho kamarátov však Emerie nespomenuli.* Nebezpečnosť ma až tak neťaží, skôr to či o spolku máš vôbec vedieť. *Uchechtne sa pri čom spomenutie Preatoru mu hneď všetko vyjasní.* Ako dlho tam si? *Opýta sa zvídavo zatiaľ čo dôjde na koniec vešiakov.* Nikdy tu nič dobré nenájdem. *Posťažuje si popod nos kým si so slabou frustráciou prehrabne vlasy.* Síce bez gucci papúč, ale aspoň s dobrou prácou. Či?
*Emerie jen porkčí rameny.* Nejspíš jo, ale jí to dělám spíš jako přivýdělek, nevyáší to tolik abych si mohla dovolit platit z toho nájem. *Přizná a je pro ni důležitější mít kde bydlet a co jíst než dělat umění.* No… když se dívám na Youtube na tutirál něco zvládnu ušít, ale jinak ne. Ikdyž bych to chtěla umět…Ale takhle sama od sebe dokážu užít tote bag. *Zazubí se na něj vesele. Docela ji zajímá jestli i Sander je umělec hádala, že nejspíš ano.* Rozumím, já taky nemám vystudované umění a tak. Takže naprosto rozumím. *Souhalsně přikývne. Sama, když byla v Seattle chodila na comunitty college tak si brala hodina hlavně psychologie kvůli Preatoru. Pak se ušklíbne a pokrčí rameny.* Zatím jsem od vás potkala Sebastiana, Grace, Mirjam a teď i tebe. *Spočíná na prstech s kolika lovci měla v New Yorku už čest. Ona se vždy snažila btý s lovci za dobře i když byla v Seattle. Tam se znala s celým institutem. Nad jeho poznámkou se lehce ušklíbne.* Mám o něm co vědět, vzhledem k tomu co dělám. *Podotkne a tím právě myslí svoji práci v Preatoru. Pak lehce prsty poklepe po jednom z věšáků.* Svým způsobem 10 let…*Odmlčí se.* Ale pracuju pro ně pět let. *Promne si nenápadn prsteny na rukách.* Preator mi hodně pomohl a snažím se teď pomoct druhým…Ale v New Yorku jsem něco přes měsíc, nechala jsem se převelit ze Seattle. *Vysvětlí a cuknou jí koutk při jeho malém vzteku.* Ále prositě a co hmmm….*Rychle projde pár věšáků a vytáhne jedno dobře vypadající tričko.* Co tohle? *Natáhne věšák k Sanderovi a usměje se.* Vypadá to dobře. *Dodá a pak přikvýne.* New York je o něco divočejší než Seattle, ale jo… s dobrou párcou. A co ty? Ty jsi spokojený s NY insitutem? *Zvedne záazvě obočí jen, aby řeč nestála.*
Koľko je nájom v New Yorku? *Opýta sa pomerne nevedomky, zatiaľ čo zvedavo hľadí na lovkyňu. Okrem toho, teraz keď mal v kontaktoch dolnosveťana, ktorý nežil v obrovskom apartmáne na Manhattane, ale zdal sa pomerne.. pri zemi tak mu to prišlo zaujímavejšie.* Tote bag? To je stále obdivuhodné. Ja robím v Inštitúte väčšinou len záplaty. *Zasmeje sa nakoľko všetky jeho výsledky zo šitia boli na látanie, alebo, ako nášivky napríklad, ako mal na svojom jedinom obleku.* Mirjam? *Nadvihne prekvapivo obočie zatiaľ čo si v hlave lustruje či mu kamarátka niekoho takého spomínala. Nič mu však na um neprišlo a tak len naďalej prekvapene hľadí do blba.* Kde si ju spoznala? Kedy? Prečo? Ako? Čo? *Pýta sa na všetko čo mu nabehne v hlave nakoľko Mirjam mu to nespomenula.* Teda, nemusíš hovoriť prečo len teda, nespomínala mi nič také. *Zastavil sa nakoľko mu došlo, že pokiaľ mu niečo Mirjam nepovedala tak to asi malo skôr dôvod. Prípadne na to len zabudla.. nemusela sa mu predsa zverovať so všetkým v jeho živote.* Ale celkom veľký repertoár. Za chvíľu budeš v polke. *Ticho sa zasmeje čím len mierne rýpne do ich počtov, aj keď to bolo lepšie, stále to nebolo dobré.* Prečo práve New York? Čaro veľkého mesta? *Opýta sa zvedavo, sám nevedel kde Seattle je, ale asi na tom príliš ani nezáležalo. Hlavou sa jemne nadkloní, aby videl potlač na tričku pri čom uznanlivo kývne.* Myslím, že by mi bolo príliš veľké. *Zhodnotí, avšak v skutočnosti ho mierne odraďoval krátky rukáv. Ak mal byť úprimný ani nevedel kedy naposledy mal len tak podobný strih trička.* Spokojnosť je asi.. silné slovo, ale už som tu príliš dlho na to, aby som sa len tak schytil a odišiel. *Prizná sa s jemným úsmevom. Nebol si istý čo to skutočne znamenalo.* New York je.. iný. Asi najhoršie miesto kde som zatiaľ pracoval, ale.. ľudia sa ti dostanú po istej dobe pod kožu. *Neisto odvetí zatiaľ čo vezme tričko z jej rúk a ešte raz si ho prezrie. Oči mu takmer spadli k jeho lakťom, avšak zastavil sa.* Skúsim si ho a prípadne z neho spravím tašku. *Mrkne na ňu s úsmevom zatiaľ čo mu na tvári naďalej tancoval úsmev.* Má na teba Mirjam číslo? Kontakt na Preator sa vždy hodí.
*Em lehce nakrčí nos při jeho otázce ohledně nájmu. Nahne se k němu, aby to slyšel jen on.* Teď platí kolem 2000$ měsícně i s energiemi. *Přizná jen tiše, protože si moc dobře uvědomuje, že je to celkem dost. O dost víc než když byla v Seattle, idkyž tam měl Sandra měla dům a ona jí jen přispívala.* To, že to ušiju neznamená, že to vypadá dobře. *Zasměje se.* Ale zápalty umím dělat taky. *Mrkne na něj přátelsky a překvapeně se koukne na Sandera,k džy zvedne obočí.* Ano Mirjam, byla...milá. *Pousměmej se lehce nad vzpomínkou lovkyně, která se kvůli ní tak strašně moc červanala.* O hoho... nějak moc otázek? Jsi její hlídací pes nebo co? *Poví pobaveně.*Ale v klidu rozumím a klidně na všechno odpovím...Chodíte spolu nebo tak něco? *Podívá se na Sandera a cuknou jí u toho koutky.* Jen jsme se náhodou potkaly na ulici. Měla na sobě takové strašně pěkné oblečení, hend mě to zaujalo. Tak jsem jí řekla, že se mi líbí její oblečení, nějak jsem se hodily do řeči. Strašně se červenala mimochodem, sice netuším proč ale červenala se. Pak jsme šly na jídlo do jedný restarauce a tak nějak jsme se bavily, já jí odvedla na metro a jsme se se rozloučily. *Tak nějak krátce a stručně poví o svém setkání s Mirjam. Dokonce jí i poslala video bizáru z metra jak slíbila, tentokrát to bylo ale méně bizardní.* To je vás tam tak málo? *Zeptá se zvědavě.* V Seattle bylo myslím patnác lovců v instutu a to je to o polivinu mentší než New York...*Podotkne miichodem.A pak zakortuí hlavou.* Ani ne. někoho hledám, ale....*Odmlčí se.* Zatím jsem neměla šestí tu osobu najít. nechala jsem se sem převelet protože jsei si myslela, že tu bude...*Přizná a podívá se na věšeáky a snaží se najít něco pro Sandera.* Loose fit je ale fajn. *Podotkne a tričem lehce zamává.* Ach tak... rozumím. Ono si po nějaké době ke každímu místu vybuduješ vztah... *Odtuší a podívá se na druhou stranu obchodu do oken a pak na Sandera. Při jeho slovech se tiše zasměje.* Páni to je mi teda recenze. Většina lídí sem jde splnit sny a ty říkáš, že to to...nejhorší měso, kde jsi pracoval. *Zasměje se a zakroutí nad tím hlavou.* Ale rozumím je tu hodně práce, viděla jsem ten nepořádek co mají v kanclu u Preatoru. Ale asi máš pravdu, ti lidi tady se dostanou pod kůži. *Soulasně přikvne, protože si ještě ted vzpomíná na to zrzavé děvče co zachraňovala visící ze stromu v Central parku.* Tak se mi to líbí, myslím si že ti bude pasovat. *Kývne k tomu tričku a nechá jej ať is ho vezme. A soihalsně přikvýne.* Má na ě číslo, ale pokud chceš klidně ti ho dám taky. Ještě jsem nedostala ty slíbené vizitky z Preatoru ani pracovní teleofn, tak dávám bohužel svoje soukormé číslo zatím. *Porkčí rameny a vyrtáhne notes a začne jím listovat a pokud má Sander bystré oko může si všimnou kresby Mir, kterou má na jedné ze stárnek. Rychle napíše svoje číslo a papír vytrhne a dá ho sanderovi.* Říkám, že i v Preatoru maj v kanclu bordel. Chtělo by to lepší zorganizování. *Pokrčí prostě rameny.*
Asi som za Inštitút pomerne nevďačný. *Povie prekvapene, keď mu Emerie odhalí skutočnú cenu jej bývania. Znelo to.. príšerne. Áno, Triss a ostatný asi museli platiť omnoho viac, ale stále to Sanderovu skreslenú predstavu o financiách značne ovplyvnilo. Naďalej mu tak padala sánka, najmä pri rozhovore o Mirjam.* Nie tak úplne, mám ju, ako najlepšiu kamarátku a niekedy je až čudné keď mi niečo zatajuje.. preto ma to mierne prekvapilo. *Prizná sa neisto pri z jej otázky mu takmer zabehne.* Pre anjelov, nie to určite nie. *Ku páru už prirovnaný viackrát, ku Mirjam však neprechovával iný cit, ako silne priateľský.* Je mi skôr sestrou než čokoľvek iné. *Strasie sa nad predstavou, avšak pozastaví sa nad jedným dobrním detailom* /Červenala? Mirjam?/ *Zazubí sa zatiaľ čo s očakávaním ďalej počúva rozprávanie Emerie. Ak niečo tak rozhodne vedela, ako podložiť svoj príbeh.* Zdá sa, že ste si sadli do noty? *Nadvihne s úsmevom obočie zatiaľ čo pri jej otázke len mierne mykne plecom.* Už to nie je najhoršie, aj keď stále to nie je ideálne. Je nás.. možno 9? *Povie zatiaľ čo si len rekapituluje tváre. Na koniec to, ale vzdal. Tváre si pamätal, ale začínal mať pocit, že si ich sám vymýšľal.* Oh.. rozumiem. *Vzhľadom na to, že Emerie spomenula len “osobu” nechcel sa pýtať viac. Nechcel dobiedzať a vtierať sa. Predsa len keby chcela povedala by to sama či?* Tak potom dúfam, že ich čoskoro nájdeš. *Povzbudivo sa usmeje zatiaľ čo si zloží tričko z vešiaku a samotný kúsok plastu zavesí ku kabinkam. Ani mu nenapadlo, že by sa mohlo zdať, že tričko kradne.* Tak New York to jednoducho nevyšlo. V Osle som vyrastal. Londýn bolo to čarovné miesto, kde som pracoval ako lovec prvýkrát a potom som prišiel sem.. kde najväčšou spoločnosťou mi boli potkany v metre. *Zasmeje sa nad krutou realitou. Skutočne to bolo pomerne zarmucujúce, avšak postupom času si na niečo také zvykol.* Je tu veľa práce a stále jej pribúda. *Povie pri čom si len prehrabne vlasy s tichým povzdychom. Asmodeus, Haures.. stále niečo pribúdalo.* Som rád, že nie len Inštitút je zahltený. *Povie čo mu do istej miery hladká dušu.* Tak zatiaľ mi daj súkromné a keď dostaneš vizitky tak si tvoje súkromne zmažem. *Navrhne pri čom letmo pozoruje skicár kde sa na jednej zo stránok objavila až príliš povedomá tvár.* /Ale čo./ *Potmehúcky sa usmeje zatiaľ čo sa tvári, že nič nevidel.* Možno by si ich mala dať do laty prísnou ženskou rukou či nie?
*Emerie se tiše zasměje.* Jen buď, vy vlastně nemusíte nic platit, že? *Zeptá se zvědavě.* Ani ti, co žijí v Preatoru a nemají kam jít nic neplatí a nebo jen malou částku. *Dovysětlí. Protože ji zajímá jeslti to mají podobně i lovci, kteří pracují pro insitut.* Ach tak.. Možná měla moc práce s jinými věcmi, že si nevzpomněla. Neměj jí to za zlé. *Pousměje se lehce. A pak se tiše zasměje nad jeho reakcí.* Promiň, že jsi tak vyzvídal přišlo mi, že jste si blízký...Takže jako sestra, jo? To je pěkný. Je fajn někoho takovýho mít. *Neskrývá svůj úsměv a pokračuje dál ve vyprávění, toho jak se s Mirjam potkaly.* Vypadá to tak. *Souhlasně přikývne.* Nejspíš jsme se sedly. Byla moc milá. *Souhlasně přikývne. A pak poslouhcá stav Insitutu* Jen devět? To je dost málo na to jaký bordel je v New Yorku, nemyslíš? *Zvedne tázavě obočí a pak si jen povdechne.* Jo...Deset let zpátk se ztratil můj bratr a neutším kde je. Byl taky vlkodlak ale už nemám jeho stopu, že by se to dalo vystopovat. Oběhala jsem smečky, Preator...Nic. *Vydechne flustrovaně a prorábne si vlasy. V rychlosti stáhne ze zápěstí gumičku a svaže si vlasy do drdolu. Sleudje jak Sander bere tričko a zatím poslouchá jeho vyprávění. Cuknou jí koutky do úsměvu, když poslouchá kde všude Sander byl.* Já jsme ještě ze států nikdy nevytáhla paty. *Přizná.* Někdy bych chtěla ale no...*POkrčí rameny.* Uvažovala jsem že se nechám převést do Londýna třeba ně[link src="kdy.Mrz"]í mě žes teda měl krusné začátky a že ti společnost dělaly potkani. *Ušklíbne se.* To teda vidím, jak moc práce je... ty hlášení u nás....*Zakroutí hlavou. * Dovedeš si představit, co by bylo nebýt preatoru? Kolik vlkodlaků a upírů bez kontroly by jste museli chytat? *Zvedne pobaveně obočí.* Dobře to bude fajn. *Souhalsně přikývne zatím co píše své číslo. Pak se ušklíbne nad jeho slovy.* Na mojí směně jsem jen dvě ženské. Já a Oksana, ale ta má na starost čaroděje a má toho víc než dost. Takže jo, nějaká ženská ruka by se hodila.
Nemusíme, aspoň zatiaľ si odomňa nikto nič nepýtal. *Pousmeje sa avšak v hlave mu nabehla možnosť, že by Inštitút obýval na čierno. Vzhľadom na jeho strávený čas tam sa už asi bolo zbytočné stresovať o jeho nežiadosti v NYC.* Nie za zlé by som jej to nemal. Má právo mať svoje súkromie. Keby na ňu narazíš tak som sa ani nepýtal. *Mrkne na Emerie zatiaľ čo mu na perách naďalej tancuje jemný úsmev. Bolo nezvyklé si len tak rozprávať s dolnosveťanom. Bolo to už pomerne dlho čo sa rozprával s Triss a od ich rozchodu, alebo.. už pádu do pekla sa Sanderove vzťahy presunuli skôr za steny Inštitútu. Emerie tak bola.. príjemná zmena.* Myslím. *Prikývne prudko zatiaľ čo sa len zhlboka nadýchol, akoby išiel spustiť nekonečný prehovor o neschopnosti riadenia a organizácie v New Yorku. Mal to už nacvičené, ako básničku. Zahryzol si však do jazyka a len privrel oči zatiaľ čo mu hrudník spadol.* Myslím, že je. Ale nefilim sú celkom.. nedostupný produkt. Dve vojny, neustály príliv démonov z každej strany.. a nie každý túži ísť do New Yorku, čomu sa nedivím. *Cukne plecom, aj keď jeho cynický pohľad mierne brzdil fakt, že podľa rozprávania Emerie, ani Preator na tom nebol najlepšie. Možno prekliatie New Yorku?* To ma mrzí. *Spadne mu úprimne hlas zatiaľ čo jeho kútiky slabo povednú.* Ani lovci neboli k pomoci? *Opýta sa neisto aj keď odpoveď tak nejak odhadoval.* Londýn má isté čaro pokiaľ počasie neodradí. *Pousmeje sa stále však mierne zdráhavo, predsa len predošlé spomenutie jej brata nechcel len tak rýchlo odľahčovať.* V Preatore som mal.. rodinu? asi, vzdialenú. Bol to upír. Ale, nikdy mi nič také nespomínal. I keď je pravda, že príliš konverzácií sme spoločne nemali. *Prizná pri čom sa nad jej poznámkou zasmeje.* Tak predsa len, všetci by sme boli bez Preatoru stratený, ale som rád, že nových vlkov nemusíme držať v azyle. Preator musí byť minimálne pohodlnejší. *Skonštatuje zatiaľ čo sa uhne jednej dôchodkyni, ktorá už pomerne nevrlo drgla do Sanderoveho pleca, nakoľko blokoval uličku. Človek si skutočne nemohol ani pozrieť tričká bez toho, aby bol napadnutý.* Treba spraviť konkurz.. nejaké letáky. Podajte pomocnú labu. *Predstaví si zatiaľ čo rukami vytvorí gesto, akoby prezentoval reklamu.*
Doufej, že ani nebudou. Nebo že nezjistíš že máš pak dluh u Spolku za ubytování. *Ušklíbne se na něj, ale myslí to jen z humoru. Předpokládala, že jim možná strhávají z paltu nebo tak něco. Leche se posuměje nad jeho slouvy a přikvýne. Z nějakého důvodu měla Emerie na lovce štěstí a většina z nich byla celkem...Milá. Poslouhcá jeho slova ohledně nefilim a povzdchne si. To už řešila s Mir, že jejich řady chřadnou. A na druhu stranu podsvěťané jako upíři nebo vlkodlaci se množí rychle, kousnutím.* New York je pro ty co se nebojí. Bude to jak to rčetní.. .Kdo se bojí nesmí do New Yorku. *Zasměje se lehce, aby odehčila situaci, Ikdyž je naprsoto chápala. Preator na tom nebyl o moc lépe.* Ne. ani lovci, ale Grace mi slíbila že kdyby něco bylo tak mi dá vědět, tak doufám, že se něco objeví. *Zakroutí hlavou.* V Londýně byl založený Preator a je tam největší pobočka. A jsem na sychravé počasí zvyklá, tam kde jsem se narodial to není o moc lepší. *Cuknou jí koutky nad smutným počasí ve Washingtonu. Pak překvapivě koukne na Sabdera.* Opravdu? Většina lovců, co se promění na podvěťana si raději...*Nechá větu doznít, protože Sander jistě ví, co tím myslí a chce říct.* Je to o něco příjemnější hádám. Mlladým vlkům vysvětlíme co a jak a pak jim najdeme smečku. *Vysvětlí a pak se neudrží a musí se od srdce rozesmát nad jeho slovy.* Dobře... navrhnu to šéfovi a možná uděláme letáky. Neboj dáme ti kredit. *Zasměje se nad tím.* /Podejte pomocnou tlapu.../
Myslím si, že je to také nepovedané pravidlo. Lebo tí čo sa boja tu predsa len dlho nezostanú. *So žartom na perách mrkne na ženu zatiaľ čo zo seba otriasol nevrlosť dôchodkyne. Neublížilo to jeho egu príliš, ale stále by si také chovanie vyprosil. Možno ale aj on bude na staré kolená rovnako nepríjemný, pokiaľ sa ich dožije.* Každý si povie, že mu sychravosť nevadí, ale v momente ako sa objaví prvé slnko sa všetci zbláznia a radujú, ale zvyk je nepochybná výhoda. *Prikývne pri čom stále tuho uvažoval kde sa nachádzal Seattle.* /Sychravo.. takže niekde vyššie. Aké štáty sú nad New Yorkom? Maryland? Alebo sa to volá Main?/ *Behá mu hlavou, na jej prekvapenie len súhlasne prikývol. Sám o Eliasovi ani nevedel keby sa sám neprezradil, ako člen jeho rodu. Zdalo sa, že bol jeden z tých nešťastlivcov, ktorého existencia bola udržiavaná v tajnosti. Nebolo to tak dávno čo sa premenil na vlka aj jeho strýko. Od kedy bol Sander dieťa ho tak nevidel. Nemal poňatia kde žil, alebo či bol ešte nažive. Jeho meno sa však v rodine už nevyslovilo.* Väčšina áno. *Prikývne pomerne zdráhavo, ale slabo mykne plecom.* Ale, asi nie všetci. *Ticho sa pousmeje zatiaľ čo mu pohľad spadne ku tričku, ktoré držal v rukách.* Pokiaľ si nebudete vedieť rady rád vám ich navrhnem aj sám. *Zasmeje sa pri čom mrkne na Emerie zatiaľ čo spraví malý krok vzad.* Mal by som sa pomaly posunúť. Minimálne dnes musím ešte spraviť nákup pre jednu väčšiu rodinu. *Povie ospravedlňujúco zatiaľ čo ešte raz zakýva Emerie.* Rád som ťa spoznal, keby niečo rád budem marketingoví poradca pre Preator. *Zasmeje sa zatiaľ čo prsty vytvoria gesto telefónu pri jeho uchu kým si nezaplatí svoj nákup, vyhne sa dôchodkyni a nenasmeruje si to von z obchodíku.*
*Emerie má co dělat, aby se nazačala smát nad jeho slovy. Hlavně protože to pochopila jako trochu temný humor. Proto jen chápavě přikvýne na souhlas a nějakou stardou ádmu neřeší.* Neříkám, že nemám ráda slunce, mám a užívám si ho. Ale přece jen ve státě Washigton a ještě hranice s Kanadou…Spíš mi chybí hluboké lesy než to počasí. *Přizná. Ale pár z kolegů jí doporučilo nějaké místa v lese, tady v New Yorku, které by mohly připomínat její dovom a plánuje si tam někdy zajít. Pak už přijdou na o něco temější téma.* Znala jsem jendoho lovce, co…*Odmlčí se nad tou nešťsnou vzpomínkou a zakorutí halvou ji setřást. Když začnou probírat možný marketing pro Preator je to o dost příjemnější téma.* Jistě, pokud bude potřeba tak se ti ozvu. *Zasměje se vesele. A pak sek oukne sama na hodinky.* Ježis no… Hodně štěstí při nákupu.*Usměje se na nou.* A jasné ozvu se, bude to to někdy hodit. Zatím se měj. *Mávne na něj na rozloučenou a sama se ještě pohrabe trochu ve věcech a nakonec zapaltí a odejde zpět domů.*
*V rychlosti projde skrz les a vynoří se při okraji liduprázdné pláže. Písek mu tiše křupal pod těžkými botami a on jen doufal, že je tady skutečně sám. Stíny se nepříjemně protahovaly a stejně tak míval poslední léta dojem, že dokonce i stromy mají uši. Překoná vzdálenost, která ho od vody hladiny dělí, a v těžkých vojenských kanadách do vody také vstoupí. Je oblečený do černých kapsáčů, na jejichž nohavicích jsou patrné temné zasychající cákance. Stejně tak na kožené bundě a botách.* Do prdele práce, *mručí tiše, když se z rukávů i dlaní snaží ty nápadné skvrny smýt. Zdálo se ale, že se ho krev jednoduše odmítá pustit. Potřeboval se co nejdřív vrátit zpátky do města, ale večerní lov na něm zanechal patrné známky, kterých se musí co nejrychleji zbavit. Nakonec jen něco opět tiše zavrčí, než bundu zapáchající po železu jednoduše sundá a pohodí do vln. Odliv si jí vezme a snad brzo spláchne do moře, kde po ní již stopy nezůstanou. Odhalil tím tmavé tričko s krátkým rukávem. Pod paží bylo patrné pouzdro s loveckým nožem. Ne že by ho skutečně potřeboval, ale pokud potkal někoho bez nadhledu, jak tomu rád říkal, jednoduše se vysvětlovalo, co dělá na večer v lese. Voda kolem jeho bot se barví do karmínově rudé, jak smývá temnou krev. Riggs ještě na jazyku cítí tu příjemnou chuť, co mu po lovu zůstává, a v hlavě slyší výkřik svého úlovku. Celou tu scenérii si spokojeně přehrává ve vzpomínkách a na rtech se mu usadí drobný úsměv. Zvedne pohled k horizontu a jen na okamžik se tím směrem zadívá, než voda definitivně smyje z kanad poslední známky lovu.*
*Ze stínů lesa se chvíli po prvním upírovi vynořil i druhý stín. Svou elegantní chůzi podtrhujíc zdobenou holí s ostrý koncem se v dlouhých tmavých kalhotech, černé brokátové korzetové vestě s tmavým rudým zbarvením a červené košili blížil ke Kairosovi. Noční vítr od moře mu z cesty příhodně odhazoval jeho těžký kožený kabát, který mu sahal až ke kotníkům v elegantních tmavých botech do půlky lýtek. Vítr od moře měl zároveň pro Dragose tu výhodu, že nevál jeho pach přímo k druhému upírovi.* Užil sis to? *Pronese s nadřazeným ušklíbnutím, když se zastaví asi dva metry za Kairosovými zády.*
*Šplouchající voda zcela zakryla přicházející kroky, ale možná, že kdyby nebyly upíří, přece by si jich všiml. Takhle ale jen zkontroloval zbytky špíny na botách… rudá už pomalu pádila daleko pryč. Skvěle, tím bylo vše uzavřeno a čas se mohl dál bez problémů vléct. Akorát se chce otočit, když za jeho zády zazní neznámý hlas.* Je tobě do toho něco? *vrátí neznámému podobným tónem, aniž by otočil hlavu. Naposledy se skloní k vodě a nechá zmizet i poslední stopy z dlaní. Teprve poté se postaví a otočí na upíra. Temně černýma očima ho sjede od hlavy k patě. Hlavou mu v tu chvíli proběhne jediná myšlenka /Takhle se může stejně obléct jen pijavice./ Móda mu sice zrovna nic neříkala, ale nehádal by brokátové vesty na jedenadvacáté století. Nepřístupně si založí ruce na prsou, úsměv na jeho obličeji se vypařil už ve chvíli první položené otázky. Měl důvod být opatrný, noc lákala mnoho tvorů a většina z nich přátelská nebyla. Sám by se nepovažoval za snadnou kořist… ale také ne za úplného hlupáka.* Běžně s vycházkovou hůlkou na pláž v tuhle dobu? *pozvedne podezřívavě jedno obočí. I tak si ale sám doplní, že do takových věcí mu nic není. Vystoupí z vody o krok blíž k upírovi. Počká si na odpověď, jen pro jistotu, kdyby mu snad ta slova měla zabránit v odchodu zpátky.*
*I přes onen úšklebek v koutku mu oči zchladnou jako kusy ledu jehož barvu měly.* Seš na mém území. *Oznámí upírovi chladně.* Jestli mi do toho něco je? Ano, řekl bych, že je.. *Dodá následně a nijak se ze svého místa nehýbe a to ani ve chvíli, kdy jej Kairos zkoumá pohledem, nebo když vystoupí z vody blíž k němu.* Ano i ne. *Odpoví neurčitě, když ruku s holí odtáhne lehce od těla, přičemž konec zůstává zabodnutý u jeho bot, takže je lehce zešikma. Prsty zlehka poklepe na její držadlo, jakoby se tím uklidňoval a onoho drzého upíra ihned nesejmul. Měl o něm nějaké informace a byl si jistý, že by mu mohl být užitečný. Musel ho však získat dříve, než Manhattan.* Jestli ti jde o to, zda je moje přítomnost zde pouhou náhodou, tak tě můžu zcela znepokojit, že není, Davide Kairosi Riggsi.. *Dokončí svá slova a v očích se mu podivně zaleskne. Jen málo lidí na celém světě mohlo pravý důvod těhle jisker odhalit.*
*Když slyšel své celé jméno, přejel mu po zádech mráz. /Jak to mohl vědět?/ ptal se sám sebe. Své první jméno nepoužil už… ani sám nevěděl jak dlouho. Jistě, pár lidí ho tak zřejmě stále mohlo znát. I tak to ale zrovna rád neslyšel. O to víc nastoupila v jeho mysli opatrnost. Sice se mu už nyní příčila arogance, jakou s ním muž hovořil, ale jestli mu opravdu nějaké území patří, je více než rozumné se nehádat. /A skloňuje se to Kaire,/ dodá si pro sebe nespokojeně. Ale něco přeci jen donutí koutky dosud strnulých úst, aby se povytáhly do vzdálené připomínky úsměvu.* Ale ale, jsem žádaný… *pobavil se nad tím, co mu zároveň pilo krev. Když už si někdo dá tu práci s poznáváním nových tváří.* Osvěž mi paměť, tebe jsem ještě neobral, že? Tu vestičku bych si pamatoval. */Protože bych ji určitě hodně rychle prodal./ Skutečně ho na chvíli napadne, jestli upíra sám nemůže znát. Ale jestli neměl něco s jeho lepší polovičkou, zda taková existuje netušíce, těžko říct.* Ale mé znepokojení můžeš prohlubovat za chůze, ne? *nadhodí a hlavou pokyne směrem k městu. Nebylo to snad, protože by za něčím vyloženě spěchal, ale ve městě se bylo mnohem snazší nechtěnému doprovodu ztratit. Nedostal totiž důvod, aby o přítomnosti někoho dalšího přemýšlel.* Tak co jsi zač?
*Nad pobavením upíra jen pokrčil rameny s tajuplným úsměvem. Rozhodně mu neplánoval prozradit víc, než je nutné. Nicméně viděl, že se mu jeho jménem dostal na kobylku a to bylo jediné, co ho zajímalo. Že uspěl v tom, v čem chtěl.* Kdyby jsi obral mě, tak už by z tebe nezbylo nic, co by si tuhle vestu mohlo pamatovat.. *Pronese a v jeho hlase je slyšet i varování, kterým upírovi připomínal, že mluví s někým, ke komu by měl raději chovat respekt.* Někam spěcháš snad? *Nakloní hlavu na stranu a Kairose si prohlédne. Nicméně jít k městu mu není proti srsti. Co upír totiž zřejmě nevěděl bylo, že výlučně všichni upíři na Staten patřili pod jeho křídla a jen tak se ve městě neschová, když Dragos bude chtít. Otočí se k mladíkovi bokem a rukou s holí mu pokyne, aby teda vyrazil, načež se sám zařadí po jeho boku, stále však v dostatečné vzdálenosti na případnou obranu. Do osobního prostoru si pouštěl málokoho.* Mám mnoho jmen.. Tobě bude muset stačit Mitri Scarlat.. A co jsem zač? Ještě jsi na to nepřišel? *Popíchne ho. Čekal, že tak chytrý zlodějíček si už dvě a dvě dá dohromady, zvlášť proto, že Dragos mezi upíry nebyl vůbec neznámou osobou a nyní v tomhle velice horkém období, co mezi klany upírů v New Yorku nastalo, už vůbec ne.*
*Spustí ruce podél těla a vykročí k městu. Jeho jediným a největším omylem snad skutečně bylo, že neměl o politiku New Yorku nejmenší zájem. Znal výrazná jména, ale tváře k nim nepřiřazoval. Pro zloděje jeho formátu byly bezvýznamné. Pro osobní bezpečnost pracoval sám a tak to také mělo zůstat. Jestli skutečně mluvil s někým důležitým, mnohem spíš ho zajímalo, jak si hlídá kapsy. Byla to už zřejmě taková profesní deformace.* Prvořadě… je mi to jedno, *nevykládal na stůl své vlastní karty, když si jich velkou část Scarlat stejně prohlédl jinde. Tohle nebyla fér hra, Riggs ji potřeboval obrátit ve svůj prospěch. Ale skutečně se zdálo, že toho by snad mohl dosáhnout jedině pochlebováním. A on se tak snadno neskláněl, určitě ne bez důvodu. Na šachovnici ztratil přehled nad situací, neznal nepřítele ani okolí. Podle dávných knih válečného umění neměl mít vůbec šanci. Proto nakonec zahraje na to, co bylo jisté, že Mitri něco chce. A peníze to nebyly, Kairos přeci jen uměl počítat.* Druhá věc je ta, že mě nikdy tak úplně nezajímá kdo… ale co a za kolik. Jestli ti otravuju na písečku, vykopej mě. Jestli ale chceš něco jiného… mluv.
*Dragos na jeho slova pokrčí rameny. To byla jeho volba, že neměl o jeho jméno zájem. On mu ho poskytl, aby nebyl neslušný. Nicméně se mu zamlouvala Kairova přímočarost, což dal najevo pobaveným ušklíbnutím.* Myslím, že si můžeme být navzájem prospěchem.. Už nějaký čas tě sleduju.. *Prozradí mu.* Vím o tobě dost i o tvých šikovných prstících a předem ti říkám, přestaň myslet na způsoby, jakým mě okradeš.. Nedostal by ses ani skrz Castleton Corners.. *Upozorní ho, čímž lehce odskočí od tématu, ale vzápětí se k němu vrátí.* Moje nabídka zní jednoduše.. Přijmi ochranu klanu a smíš zůstat na tomhle území a vyjma ostatních z klanu si okrádej dle libosti. Především pro tebe mám ale zajímavější úkol. Je tady několik jedinců našeho druhu, co by mohli mít, řekněme, osobní zájem se dostat na Staten Island. Jak moc se ti příčí násilí? *Obrátí k němu hlavu při tomhle dotazu a vyčká si na odpověď.*
*Nabídka klanu byla očekávatelná. Mohl předpokládat, že ho tady klany nenechají volně pobíhat. Svým způsobem to nic neznamenalo. Mělo by ho to lákat právě ochranou, ale těžko se mu vkládala důvěra do rukou někoho úplně neznámého.* Chystáš se mě zatáhnout jako pěšáka do šarvátky mezi klany, *zkonstatoval naprosto klidně. Vždyť také jen opakoval realitu, i když s jistou dávkou eufemismu. Šarvátka byla mezi upíry vždy jen slabé slovo. Upíři byli skutečně jiná úroveň rizika. /Zvlášť pokud si hezká vestička sama nechce ušpinit ruce./ Pokračoval klidným krokem a písek pod jeho nohama se začal pomalu měnit ve štěrk.* Vlastně tímhle stylem si můžeme vyhovět. Co přesně sis proto sobě poštval? *zeptá se, protože rád stojí na straně vítěze. Je potřeba si vybrat správně.*
Všichni jsme pěšáci v něčím životě.. *Pokrčí lhostejně rameny, zatímco nevzrušeně pokračuje v chůzi dál. Hůl přitom rytmicky ťuká do chůze obou mužů, kteří se na svoje schopnosti pohybovali neskutečně pomalu.* To není zcela dobře položená otázka.. *Pronese přemýšlivě na jeho dotaz.* Řekněme, že právo je na mojí straně, ale rozhodně nehodlám zaútočit první.. /Neb bych přišel o svou výhodu../ *Dodá si uštěpačeně v hlavě.* Všechny podrobnosti ti ale nehodlám sdělovat jen tak na ulici. Máš-li zájem budeme pokračovat v sídle klanu.. Nemáš-li, tak bych ti doporučil zařadit tu nejvyšší rychlost a zmizet z této části města.. *Zastaví se a přímým pohledem do očí jej metaforicky probodne, zatímco čeká odpověď.*
Protože zaútočit první vždy nese riziko, historie může vyprávět *pokýve hlavou, možná tohle upír skutečně na mysli neměl, ale pravda byla neměnná. Země, která spor vyvolala, v největších válečných událostech vždy pohořela. Stejně tak soud často nehledí na podmínky, ale má první ránu.* V tom případě se dohodneme v sídle. Ale když mě omluvíš… i kdyby ne, musím si vyzvednout jisté zisky. Uvidíme se, vezmu whiskey *ušklíbne se a dvěma prsty mu zasalutuje. Nemá z něj strach a respekt možná minimální. Vždyť co je vlastně smrt? Jednou už zemřel, podruhé to horší nebude. Definitivní smrt byla pouze o smíření a člověk, který se s ní smíří, je nejnebezpečnější. Dokonce se lehce skloní, než se vydá směrem pryč od něj.*
*Išiel sa prejsť na pláž, pretože jeho myšlienky stále behali k únosu Triss. Aj keď by najradšej tam išiel, ale samozrejme by od nej dostal vynadané, že o jeho pomoc sa neprosila. Oblečený mal čierny rolák a úplne obyčajné tmavo modré džíny. To mal doplnené teniskami. Rozhodne lepšie pre neho byť oblečený v príjemnom oblečení, keďže bolo mu jasné, že v ničom inom by sa teraz necítil dobre. Vojde si rukou do vlasov a pozerá sa na ostatných ľudí, čo sa tiež vybrali na prechádzku.* /Kebyže nejde o jej hlúpu matku./ *Pomyslí si a nejak sa mu viac nechce k tomu baviť. Pozrie sa smerom, kde nejaký gitarista hral a snažil sa zložiť pieseň. No predsa len mal aspoň snahu niečo zložiť. To ho trochu upokojilo, aby nevyviedol blbosť, ktorá by nedopadla dobre.*
*Na Kairova slova se jen výmluvně ušklíbne. Technicky vzato si začal klan na Manhattanu. Měli si své holátko lépe hlídat. On rozhodně nestrpí, aby mu zabíjeli upíry v klanu.* Vyhni se Staten Island.. Dokud nebude naše dohoda uzavřena, beru ji jako odmítnutou prozatím.. *Varuje ho ještě, když se sám zastaví, zatímco Kairos pokračuje dál. Nad whiskey se ale skoro i pobaveně uchechtne tiše.* /Tenhle nebude úplně marným přírůstkem../ *Bleskne mu hlavou, zatímco sleduje, jak se upír vytrácí do dáli, než po chvíli upíří rychlostí zmizí k sobě do vily.*
*Nervozně si promnul zápěstí s cejchem. Začalo jej opravdu stresovat, že s tím neůže nic dělat. To samé, že se mu Grace po té včerejší akci neozvala. Už začínal zvažovat, že půjde k insitutu a zeptá se Caleba nebo toho mladíka co potkal na trzích. Sunil? Ještě dnes se byl podívat na Fort Wadsworth, ale ochraní kouzlo mu zabraňovalo vejít dovnitř. Tiše doufal, že tam třeba poatká pořadatele nebo někoho, kdo Axela k němu zavede. Bohužel se mu nepoštěstilo, takže se rozhondne se projít apsoň po pláži. Na sobě má svoje klasické oblečení - košili a spoelčenské kalhoty a na tom lehký kabát, prtoože taky na břehu pěkně fouká. Všimne si kytaristy, který vypadá jako kdbyy se snažil složit písničku. Snaží je důležité slovo. Axel nakrčí nespokojeně nos a pak se otočí, že půjde dál, ale všimne si tváře známého čaroděje.* Malachai, zdravím rád vás zase vidím. Přišel ten šek za to všechno v Pandemoniu, že ano? *Zeptá se zvědavě a pak se koukne po okolí.* Trochu daleko od Manhattanu, ne? *Zvedne pobaveně obočí.*
*Sleduje mladíka, ako sa vážne snaží, ale keď jeho ruka prejde po zlej strune a on nevie čo ďalej, tak ho to trochu pobaví. Nakloní hlavu na bok, keď ku nemu sa pridá Axel a sám sa zasmeje. Rozhodne si vedel vybrať dobu, kedy sa s ním stretnúť, ale možno mu to aj pomôže.* Aj ja som rád, že vás vidím. *Povie mu, pričom sa k nemu otočí, aby si ho trochu premeria, ale nejak mu nevadí, že na neho práve narazil.* Niekedy sa treba prejsť od ruchu mesta. No nie? *Opýta sa ho, pričom sa uškrnie. No nie je to práve nepríjemný úškrn, len jednoducho bol normálny. Neskrýval to, že mu to nevadilo, ako si do neho rýpol. Bol predsa len od neho ďaleko a to bola pravda.* Čo privádza vás práve sem? Netreba trochu naháňať tú mladú lovkyňu? *Rýpne si aj on. Čosi počul o tej scéne na párty, ale moc do toho rýpať nechcel, keď on sám má vlastné problémy so ženou.*
*Lehce zvedne pobaveně koutek nad chybou mladého kytaristy než se otočí čelem ke Kaiovi. Axel je kousek vyšší než druhý čaroděj ale ne o tolik, aby to bylo do očí bijící. Je vlastně rád, že se setkal s někým známým, který by mu mohl dělat společnost. Navíc výhoda byla že Kai byl nejvyšší čaroděj. Axel si nenápadne promne zápěstí. Při slovech Kaie se podívá na vodu a na daleký Manhatann a pak na druhého čaroděje.* Souhlasím. Ale pokud chci někdy vypadnout z ruchu mělasta raději si volím Cornwallský venkov. *Poušklíbne se.* Máte nějaké oblíbené místo? *Zeptá se zvědavě jen aby řeč nestála. Když se Kai rýpne, Axel lehce našpulí rty a přemýšlí co odpovědět.* Lovkyně je zpátky v institutu podle mých ifromací. *Mykne rameny.* Ale je vtipné, že něco takového říkáte zrovna vy... *Podotkne.* Netřeba naháněť tu vaši malou čarodějku, která neovládá svou magii? *Zvedne tázavě obočí, protože Triss potkal na té party a něco zmínila, že se s Kaiem znala.* Budeme tu postavávat a rýpat si do sebe dlouhou nebo si půjdeme sednout támhle do lounge a pokračovat v tom nad sklenkou něčeho dobrého? *Kývne hlavou k budově na promenádě a rozejde se tam a je na Kaovi jestli ho bude následovat.*
*Zamyslí sa, či by bol radšej niekde inde, ale čo si pamätal miesta, tak tie už pomaly prestávali existovať. Pár z nich ešte bolo, ale že by sa mu tam chcelo ísť, tak by to nepovedal.* Pár miest práve mám, ale nie moc. Skôr sa držím blízko mesta, aj keď aj do svojej domoviny by som sa rád vrátil. *Povie popravde a trochu by aj toho tepla ocenil. Vlastne tam dlho už nebol, takže nejaký letný výlet by si veľmi rád spravil.* Hmm... s tým ja nič nespravím, keď sa rozhodla sa mi vyhýbať. Poviem že právom. Je to jej vlastné rozhodnutie, do ktorého nezasahujem. Keď sa rozhodne hľadať pomoc, tak tu pre ňu budem. No nebudem zasahovať do toho, čo už robí a že nechce si nechať pomôcť. *Povie mu a mykne plecami, aj keď to jeho vrátenie bolo zaslúžené a to právom, ale on si z toho nič nerobil.* Myslím si, že by sme mali radšej niekam ísť, pretože ľuďom to bude môcť prísť zvláštne. *Povie, pričom sa na tom zasmeje a následuje Axela.*
*Lehce se pousměje nad jeho slovy.* Corwall je moje domovina, právě proto se tam tak rád vracím. *Přizná.* A vy jste původem od kud? Nebo spíše jaký stát je tam teď v dnešní době? *Zvedne tázavě obočí. O Mads věděl, že je původem z Austrálie tak jej zajímalo odkud ke Malachai. Poslouchá co řekne o té slečně a Axel jen chápavě přikvýne.* Hádám, že my dva máme toho dost společného když vás tak poslouchám. *Cuknou mu koutky nahoru.* Byla to vaše studentka nebo tak něco? Když vás zmínila v Pandemoniu tak něco takového nazančila...*Zamyslí se nad tím co mu vlastně ta dívka říkala. Teda polovinu toho už vypusil z hlavy, ale snaží se najít víc. Nad slovy Malacheie se zasěmeje.* Proč ne. Protože nikomu nebude divné dva muži na promenádě. *Zakroutí hlavou.* Nikdy jsem totiž dámy nebral v Londyně na Queen's walk, ne ne. *Cuknou mu koutky nahoru a rozejde se vedle Kaie se zdvořilým odstupem.*
*Pod rouškou tmy se nakonec přibližně zorientovala, že před sebou má pláže. Zlomená noha ji bolela, protože se potřebovala natolik soustředit na to, jak ovládat křídla, aby se neotočila proti ní, že nedokázala podpírat zároveň svou nohu telekinezí, a tak se o to snažila alespoň druhou končetinou. To, že zlomenina byla stažena riflovou bundou už se nezdálo až tak užitečně jako předtím, když se jí do ní neopíral vzdušný proud s nímž ještě příliš pracovat neuměla. I proto ji let vyčerpával, byl však docela nezbytností...u které se zadýchala více, než by ráda přiznala. Když byla dost blízko pláže, přestala křídly mávat a chtěla zkusit klesat, příliš se však naklonila vpřed a vlastně jen mírně jimi zbrzdila pád, než se zanořila do vody, až její tlak s černým dračím znamením nepříjemně škubnul a přiměl ji přitisknout je k tělu. Pod vodou vyjekla bolestí, protože si o zlomeninu zavadila ostrým výstupkem křídla a hlavně za pomoci rukou a zdravé nohy se jala doplavat. V místě, kde už se postavila jí voda dost pomohla, přesto se musela držet před projevy bolesti. Dost daleko z dohledu. Přesto někdo pozorný mohl zaznamenat fialový záblesk s nímž se křídla opět změnila na obyčejné tetování na zádech skryté prstenem a Triss v mokrých šatech dopadla na kolena. Tentokrát se přiškrcenému zvuku neubránila, když se po čtyřech vytáhla o dost výš ještě a otočí se na záda, aby popadla alespoň trochu dech. Na krku se jí začínala rýsovat modřina od škrcení, na lícní kosti už se do odporné hnědožluté barvila modřina od toho, jak dostala pěstí. Výraznější měla na levém stehně, kam dostala taky a určitě i na břiše. Raději nechtěla vědět, jakými barvami hrála zlomená pravá holeň omotaná těžkou, vodou nasáklou látkou. Hlavně ne poté, co jí čaroděj zlomeninu musel dvakrát narovnat, protože po prvním rovnání jí na to matka zase šlápla, dvakrát a podruhé s tím opět pohnula. Tepalo v tom, jak za to škubnul i vlkodlak. Zachvěje se zimou, ale nemá se k tomu zatím jakkoliv pohnout, protože stejně jako se do ní dává zima, chladná voda opečovává její bolavé tělo a je pro citlivé rány jako analgetikum.*
*Na jeho domovinu si spomínal, ale nie moc v dobrom slova zmysle. Nie každý spomínal na svoj domov z lásky. On by sa tam vrátil len z toho dôvodu, aby si pozrel krásne prostredie, ale spomienky nechcel moc spomínať.* Ak sa to tak dá nazvať, tak Athény a Grécko, ale už dlhší čas som tam nebol. Myslím si, že drobný výlet by nazad tam neuškodil. *Povie mu, pričom si veľmi dobre spomína, že ešte nejaký čas tam aj v minulosti pôsobil, ako najvyšší čarodej, ale to už je doba, pričom v tom čase ich spolok až tak nekontroloval. Ale teraz bola iná doba, takže vedeli ako na nich si posvietiť, keď robili niečo nekalé.* Aj niečo, na čo určite nie sme moc pyšný. Vždy sa nájdu také veci. *Povie mu, pričom by sa najradšej vyhol rozhovoru ohľadom Triss. Jednoducho mu to v tejto chvíli nebolo moc príjemné. Všimne si, aj drobný záblesk mágie, ale hlavne ju ucíti, keďže jej mágiu dokázal vycítiť kdekoľvek. Zavrie oči, aby si uľavil od zavrčania, ale niežeby sa rozbehol priamo tým smerom, kde to ucítil. Radšej išiel svižným krokom smerom k nej. Sám sa snažil presne si počas toho času utriediť pocity ohľadom nej, ale moc nevedel ako sa zachovať. Ale na jeho tvári sa objavila jeden hlavný pocit a to starosť o ňu. Zastaví sa neďaleko u nej a s trochu smutnými očami sa na ňu pozerá, pričom chvíľu zovrie pery do prísnej priamky.* Chceš pomôcť? *Opýta sa jej, pričom skúma, kde všade je zranená. Možno jej mal ísť predsa len pomôcť, ale počuť od nej slová, že o jeho pomoc sa neprosila by boli dosť kruté aj pre neho. Preto čaká, či mu dovolí jej pomôcť, pretože už sa odmieta jej vnucovať.*
*Překvapeně se koukne na Kaie, když zmíní Řecko.* Páni v řecku jsem byl párkrát, je to moc krásné místo, plné historie. Určitěě to stojí za návštěvu znovu. *Pokýve hlavou.* To jistě. *Souhlasně přikývne. pak ze zvědavosti něco málo vyzvídá o Triss, ale zdá se že se tomu tématu chce Kai vyhnout. Jenže v tu chvíli i Axel ucítí silnou magii, stejně jako cítil v Pandemoniu. Koukne se po očku na Kaie a vytá se rychlým krokem tím směrem odkud proudí magie. Kai je, ale ryhclejší a je u Triss dříve. Axel se na Kaie jen šokovaně podívá.* Co je to do háje za otázku, jasně že chce pomoct. *Prohlásí a bez zeptání prostě Triss vytáhne z vody a snaží se v rychlosti najít všechny její zranění. Zároveň kolem nich vytvoří štít a iluzi, aby je nikdo z civilů neviděl a nesnažil se nějak rádoby pomoct.* Má zlomenou nohu a vypadá to fakt špatně budu to muset narovnat a pak kouzlem nechat zase srůst. Je celá modřina. Pro boha, cos dělala děvče? *Koukne se na Triss a koukne se na Kaie. Všimne si jeho starostlivého pohledu a je si jstý, že stejný pohled má kdykoliv když se něco děje s Grace.* Nebo to chceš udělat ty? *Zeptá se Kaie.*
*Šum vody a pocit bez bolesti jí málem i přes chlad nebo snad právě kvůli němu kolebali ke spánku zatímco voda se ve vlnách při přílivu a odlivu od břehu lila přes její tělo a příhodně končila na krku, jen občas kapky padaly na její tvář. Slaná voda lehce tahala její vlasy a čarodějčin dech se zvolna uklidnil...než uslyšela známý hlas. Rozvážně stáhla ruce po písku pod sebe, aby se nadzvedla a naklonila hlavu na stranu. Doufala, že mobil bude vážně dost vodotěsný a voděodolný jak být měl. Už to tedy jednou testovala, jen ještě ne v moři, pouze v bazénu.* Jo... *Odvětí vděčná, že dokonce i Malachaie vidí, a ucukne s sebou, když se ozve i druhý muž. Trvá jí v něm rozeznat pana Queense. Vykřikne bolestí a překvapením když ji pro potáhnutí nadzvedne a zlomená noha se prokrví silněji, stejně jako na ní působí mokrá košile.* Zbláznil ses?! *Vyjekne, když skončí posazená na břehu a polyká slzy i žluč, co ji chtěla stoupnout do krku a úst. Měla zatmění před očima už jen z představy rovnání kosti a tak upnula myšlenky jinam.* Šla jsem z akce domů...a potkala mafiány. *Odkašle si. Měla od škrcení i studeného vzduchu a vody podrážděné hrdlo. Zvedne pohled k Malachaiovi a vypadá...rozrušeně. Dokáží to i jiskry mezi prsty.* Je mrtvá...zastřelili ji... *Řekne tiše a skočí pohledem na Axela, rychle však uhne a zpod šatů v...jistě oblasti neb neměla kam jinam věci schovat, hodí do písku mobil s kartami v obalu, které jí málem během letu uletěly. Taky ale vytáhne pár prstenů a jeden náhrdelník.* Je v tom magie? * Zeptá se aniž by vysvětlila odkud šperky vzala. Své měla stále na sobě. Znovu se rozkašle a zachvěje se zimou.*
*Čaká na Trissinu reakciu, pričom si Axelové slová nevšíma. Najprv potreboval jej povolenie, aby mohol najprv niečo spraviť. Prikývne napokon a predsa len lepšie aby nenávidela jeho za to, aby niekoho iného.* Ja jej ju nerovnám, kým ty môžeš vyriešiť liečenie. Za toto nám nebude moc vďačná. *Povie, pričom ju chytí, tak aby mal dosah jej nohy a mohol jej ju narovnať, aj keď by to znamenalo, že by ho mala nakopnúť. aj takú vec veľmi rád riskne.* Hry s mafianmi nikdy nedopadajú veľmi dobre. *Povie jej a sám sa sústredí, pričom narovná jej nohu, tak rýchlo, aby to zabolelo čo najmenej, kvôli prudkému pohybu, pričom začal používať mágiu na zvyšok jej hojenia.* Hlavne kvôli nej neplač. Zaslúžila si čo spôsobila. *Povie jej, pričom mu je jedno, že ta potvora je mŕtva. O jednu takú osobu menej, ale na jej miesto sa dostanú ďalšie tri. Pozrie pohľadom na šperky, ale žiadnu mágiu z nich necítili.* Nemyslím si, že by bola. *Povie jej, pričom najprv nechá pôsobiť mágiu na hojenie a až na to, aby sa trochu zohriala, aj keď vo vode to moc nepomôže.*
*Axel jen hodí zlý pohled po Triss.* Já se nezblázlil, nejsem ten kdo si hraje na gentlamana v nevhodnou chvíli. *Podotkne a koukne se na Malachaie a souhlasně přikývne.* No snad tě nenakopne. *Zamrmle si pro sebe a sleduje, jak Kai v rychlosti narovná Triss nohu. Axel u toho pohybu lehce znechuceně nakrčí nos a pustí se do hojení její zlomeniny. Proto úplně ignoruje, to jak Triss vytáhne věci z míst, kde by je mít neměla. Jen tak napůl ucha poslouchá, jak se spolu Kai a Triss baví. Nad tím vším jen lehce vykulí oči, ale nekomentuje to.* /Mafiáni, mrtvá? O můj bože co děho je ta holka zapletená../ *Nechá jí kouzlem srůst nohu.* Hovoto, jen to pár dní nenamáhej. *Upozorní ji a koukne se na ty šperky a pak na Triss. Jedonuchým kouzlem pomůže triss vysušit oblečení a v rukách se mu objeví deka, kterou hodí Triss kolem ramen, aby jí skryl vzhledem k tomu co má na sobě. Pak vstane a vezme si do ruky ty šperky.* Ne, je tam magie. Slabá ale je tam. *Prohlédne si ty šperky.* Jen jsme tu tři mocní čarodějové prakticky pod pokličkou, takže se to v tom ztratí…Je to slabé, ale asi to budou nějaké schránky na energii. Musela to vycucnout. *Kývne hlavou k Triss a hodí k nim zpátky šperky. Pak se podívá na Kaie a na dívku.* Vy dva tak trochu vypadáte, že by se vám hodilo si promluvit o samotě. Asi bych měl jít...*Poví a s těmi slovy začne pomalu couvat, tak nějak odcházet dokud nezmizí za hranou iluze do vytvořil. Ale oba ho můžou ještě vidět.*
Nehrála jsem si s nimi dobrovolně. *Dodá a sleduje, jak sundá bundu ze zlomeniny, která...rozhodně nebyla zbarvená tak, jak pokožka měla být. Ve tmě modřina okolo zlomeniny vypadala prakticky černá. Vykřikne a zaryje nehty do Axela, který byl poblíž, když jí Kai nohu narovnal. Neudělala to úmyslně, pouze instinktivně filtrovala bolest. Pokud dosud měla v obličeji nějakou barvu, tak teď zmizela a Triss ztěžka dýchala. Kameny kousek dál se zvedly a skřípavým pohybem se pohly proti směru hodinových ručiček, jakoby ve víru a do obou čarodějů se opřela její magie, tentokrát ne v podobě vánku, ale spíš...jakoby to byla telekineze, pokud to neodfiltrovali štítem nebo sami, mohla je dokonce vyvést z rovnováhy.* Nejsem mocná. *Brání se, vždyť byla dítě z hlediska nesmrtelných čarodějů. Konečně dokázala promluvit. Povzdechne si a podívá se na Kaie.* To možná ano, ale...má dítě. Očividně mám dalšího nevlastního bratra...a očividně je i synem nějakého vlkodlaka. Takže...civil. *Povzdechne si ještě jednou a ztěžka polkne a podívá se překvapeně na Axela.* Já? Ne. Nejsou moje. Jsou jednoho čaroděje, co pracoval pro matku. *Vezme si šperky i tak ale zpátky a opatrně se začne stavět.* Díky, Queensi. *Prohodí, protože stále ještě neznala čarodějovo jméno a pak pohlédne na Malachaie.* Jsem unavená, hladová, chci sprchu a do postele...mohl bys mě udělat portál? *Požádá čaroděje. Vše co chtěla bylo se dostat domů, ozvat se Lucasovi, Killiánovi a ujistit se, že Spolek si ji ještě nepředvolal.*
*Kai by sa aj pousmial na Axelových slovách, ale potom, čo ucíti jeho mágiu, tak trochu mu nastane problém. No nedá to radšej na sebe poznať. Axelova mágia sa mu zdala nejak podobná, ale teraz to nechá tak a radšej o tom mlčí. Na to bude času rozhovor inokedy.* To už tvoja starosť nie je. Pokiaľ sa rozhodla mať s niekým iným dieťa, tak prečo sa do toho staráš ty? Ahh... Hlavne si nemysli, že by si si ho zobrala na starosť. *Povie jej, pričom vážne by ju už zaškrtil, keby si zobrala ďalšie decko na starosť. Snáď jej to nestačilo? Veď sú aj iné možnosti, aj keď ona so svojou celebritnou hlavou na to určite nepomyslela.* Fajn... Ale všetko mi potom vysvetlíš. Inak ti už viac nepomôžem. *Povie jej a otvorí portál. Aj keď bol do nej zamilovaný, tak už niekedy toho mal dosť a jej odstrkovanie ho štvalo. No mohol byť rád, že si aspoň nechala pomôcť. Potom sám chce odísť.* /Fajn potrebujem nejaký normálny deň bez prúserov./ *Pomyslí si a spomenie si, že by mohol ísť do Grécka na nejaký čas, aspoň by mohol vypnúť svoju hlavu. A tak keď Triss prejde portálom, tak si sám otvorí pre seba a odchádza preč.*
*Hned jak Axel po párty v Pandemoniu přijde do sévho domu na Upper East side tak se v rychlosti převlékne a Lóniho vytáhne z přepravky. Podívá se na malé koně v jeho ruce a povzdechne si. Tak nějak instiktivně kotě pohladí po srtsti a položí ho do jedné z postelí a lehce ho částí deky přikryje. Jeho oblečení dá na druhou část postele, aby ho Lóni našel hned jak se přemení. Furt mu hraje v hlavě to, co mu řekla za dívka v Pandemoniu. Pro teď to nechá plavat. Ještě v rychlosti naškrábe Lónimu vzkaz a magíí natáhne nitnky do koupelny a do kuchyně s obývákem, aby mu Lóni nebloudil po celém domě. Vztak je jen stručný ve stylu: Přemenil jsi se na kotě, mám ještě další práci, vrátím se nejspíš ráno. Nevím kdy se proměníš zpátky. Máš natáhnuté nitky do kuchyně a koupelny - Axel. Pak se vydá hledat Grace do cetral parku, který je naštěstí jen dvě minuty hcůze od jeho domu. No a vypadá to, že se opravdu vrátí až ráno...*
*Mladý čarodej sa budí s otrasnou bolesťou hlavy a celého tela. V prvé momenty ani nevníma, čo sa okolo neho deje, iba sa snaží si svaly nejako pretiahnuť, lebo boli kompletne stuhnuté, čo so svojimi pomerne roztiahnutými šľachami nikdy nezažil. Až keď začne bolesť poľavovať, sa konečne rozhliadne a uvedomí si, že je v cudzom dome...v posteli...nahý. Spolu s bolesťou tela ním prejde vlna obáv, či sa niekto snažil o niečo, ale mimo to bol úplne čistý, nie ako vtedy, keď sa aj ako recipient značne zahrial počas aktu s Hiramom. Ani zadok ho vlastne nebolel. Trochu ho to upokojí a sotva nájde svoje veci, rýchlo sa do nich navlečie, než sa má šancu majiteľ postele vrátiť. Vlastne až vtedy si všimne aj nejakého lístku vedľa postele. Chvíľku premýšľa, či sa má za ním natiahnuť, ale nakoniec ho do rúk vezme a začne čítať.* /Počkať, ja som bol mačkou?/ *Absolútne nerozumie, ale ako sa dotkne vrchu hlavy, spomenie si, ako tento pohyb spravil aj v bare minulú noc a uvedomí si, že mu vtedy zrazu vyrástli uši, načo sa rozbehol za Axelom, svet sa zväčšil...alebo sa on zmenšil, a potom zaspal, sotva si ľahol na niečo teplé. Fakt, že sa zmenil na mačku, zrazu dával zmysel. Avšak vetu o nejakých nitkách vôbec nepochopil, takže sa rozhodol ostať radšej sedieť na posteli, zatiaľ čo si prehľadával tašku, či mu niečo nezmizlo odtiaľ.*
*Domů se vrátí až pozdě ráno. Jeho hledací akce byla neúspěšná a jen doufal, že bude Grace v pořádku. Vrátil se stejnou cestou domů jako odešel a otevře si dveře. Měl ve svém důmě hned několik ochranách kouzel, které nebyla jinak porušené, což znamenalo že buď se Lóni ještě nepřeměnil a nebo ani neodešel. Stejně tak ani necítí, že by byly nějak narušené nitky. Proto se jde podívat do pokoje, kde nechal Lóniho.* Oh skvělé vítej zpátky mezi lidmi. *Složí si ruce na hrudi a opře ramenem o futra.* Jak se cítíš? *Zajímá se.* Pojď do kuchyně, dám ti něco na snídani. *Nazančí mu rukou ať jde za ním. Naznačí mu ať si sedne na barovou židličku u ostruvku v kuchyni.* Co si dáš? Džuš a vajíčka? Kafe, čaj? Nějaký koláč? *Opře se o linku z druhé strany, aby byl naproti Lónimu. Jde na něm vidět únava, jako kdyby celou noc nespal a rozhodně je jinak oblečený.*
*Lónimu začne škvŕkať hlasno v žalúdku, až pobolieva, ale aj napriek tomu sa nepohne a potichu čaká, až dokým nezapočuje otváranie nejakých dverí, kedy sa zdvihne z postele a čaká na to, kto vojde dnu. Vydýchne si, keď je to Axel, a nie niekto cudzí. Trochu nervózne sa rozhliadne po okolí po spomínaných nitkách, ale nakoniec sa vydá za svojím hostiteľom.* Trochu ma bolelo telo, keď som sa ráno zobudil, ale už je to lepšie. *Povie ohľadom svojho fyzického stavu.* Ako dlho som bol mimo? Som...celkom dosť hladný. *Rozhodne sa položiť otázku a pri zmienke kuchyne sa aj rovno za Axelom rozíde. Drží si nespokojne brucho.* /Prečo som mal jointa a nič som potom nejedol. Takto hladný som už nebol...pár mesiacov./ *Iba sa zhlboka nadýchne. Vedel, že si o chvíľku zvykne a najlepšie je bolesť nevnímať, keď s ňou nič v danom momente aj tak nevieš spraviť. Až keď vojdú do kuchyne, si chlapec všimne, ako muž vyzerá. Nejaké spomienky sa mu vrátia.* Je to jedno, hocičo, čo máte. *Povie, nakoľko nechcel čarodeja priveľmi zaťažovať, keď mu ani nemal ako jeho milosť oplatiť. Jeho hlasné brucho však má iné plány.* Ale niečo menšie by som si dal. *Prizná sa nakoniec. Pred Zachom by to rovno priznal, mali zmluvu, pri Triss to tiež priznal, lebo nevedel, že si druhá osoba môže dať zaplatiť za hocičo. Stále čakal, až sa mu ozve aj s platbou za telefón, ktorý od nej mal.* Čo sa stalo medzi vami a tou ženou? Pamätám si len nejaké hlasy, a hovorili ste hlasno na seba.
*Chápavě přikvýne.* Můžu ti udělat nějaký lektvar od bolesti prokud chceš. *Navrhne a pak se zamyslí nad jeho otázkou...* Řekl bych, že dobrých dvanáct hodin jsi byl mimo. A neboj něco na jídlo hned dostaneš. *Pousměje se na něj dorazí do kuchyně a nechá Lóniho se posadit. *Já můžu mít cokoliv...*Podotkne a máchnutím jednou rukou se před Lónim objeví sklenice pomernčového džusu a k tomu borůvkový muffin.* Čaj si také dáš? *Zeptá se zatím co si Axel vytáhne hrnek na kávu, který dá do automatu a stikne tlačíko. Z automagtu se ozve hrkání kteér značí drcení zrn a Axel se otočí na mladíka. Zhluboka se nadechne, když zmíní Grace.* Za prvé teď se budeme bavit o tobě. *Zdvihne jeden prst nahoru.* A za druhé cokoliv co je mezi mnou a Grace není tvoje starost...*Rukou si vystrsovaně prohrábne vlasy.* Je to komplikovavé. *Řekne prostě a opře se o linku.* Takže zpátky k tobě... Docela mě znepokojilo tvoje přiznání, že hulíš od čtrnácti let, abych pravdu řekl. A taky jsem tě upozorňoval na to, ať si dáváš pozor na své pití...Protože to co tě proměnilo na kotě byl nejspíš magický drink a máš sakra štěstí, že jsi v té podobně nezůstal. *Upozorní ho na to.* A taky mi jedna dívka prozradila, že je nejspíš tvým učitelem Zacharie D'Amboise, je to pravda? Neboj se jen chci vědět, kam tě potom odvést.
*Pokrúti hlavou.* Nie, už je to trochu lepšie potom, čo som si trochu ponaťahoval svaly. Prečítal som si, že som bol malým mačiatkom, a síce som ešte nikdy nezmenšoval nič, čo by bolo biologické, tak zrejme som práve zistil, aký to môže mať následok na telo.* Povzdychne si, keďže ho niečo také až do dnešného rána ani len nenapadlo. Aspoň sa uistil, že určite nikdy nebude niečo živé zmenšovať bez recipientovej vôle. O to väčší zmysel mu to dáva, keď počuje, ako dlho mohol byť v tejto podobe. Pozrie na rozkošný muffin pred sebou a má čo robiť, aby sa naňho nehodil. Už si však až priveľmi dobre pamätal svojej poučky od Maddie, Zacharieho známej, ktorá s jeho etiketou spokojná nebola. Aj preto najprv doslova vsaje džús, aby si aspoň trochu zapratal žalúdok, než si začne z muffinu trhať a postupne ho je.* Ak máte nejaký sladký a med... ale stačí mi aj toto. /Predsa len ho nemám právo otravovať, keď mi pravdepodobne zachránil krk./ *Pozrie však stranou, keď podotkne, že sa idú rozprávať o ňom. Nikdy nemal rodiča, ktorý by ho nejako trestal za jeho činy, takže tento moment zažíval prvýkrát, a bol si istý, že sa mu určite nepáči. Nepozdávalo sa mu, ako muž mienil vytiahnuť jeho chyby a chcel s tým niečo spraviť. Aj preto na to nijak nereaguje a venuje sa až druhému bodu.* Ospravedlňujem sa, nechcel som siahať do vášho súkromia. Iba som nevedel, čo sa stalo, keď šlo o toľko veľa zvýšených hlasov do hudby. *Nervózne sa upraví v sedení na stoličke a pritiahne si kolená k hrudi. Síce by takto mohol niekto zo stoličky spadnúť, Lóni bol už zvyknutý takto sedieť. Potom sa však Axel opäť vráti k jeho problémom, takže len naďalej potichu štipká z muffinu.* Nemal som veľa možností ešte pred nedávnom. A nikto mi nikdy nepovedal, že by to mohlo byť niečo zlé, iba to, že sa to ťažko zháňa. Až v New Yorku som zistil viac. *Mrkne na svoju tašku, kde ešte stále čakali naňho jeho pripravené jointy, takže si bude musieť určite po tomto zapáliť, keď bude od Axela odchádzať.* A na pitie som si pozor dával! Ja... *Trochu zo začiatku zvýšil hlas, ale uvedomil si, že nemá právoteraz na Axela niečo také robiť, takže sa opäť stiahne.* Prišiel som k baru, objednal som si pivo od barmana, od ktorého si niečo objednával aj jeden ďalší čarodej, Hiram. Barman mi to ale zamietol, lebo som dieťa, a podal mi namiesto toho kolu so slamkou. Viac neviem. *Povie nakoniec, keďže ozaj nevedel, ako mohol tomuto zabrániť. Ešte nikdy nič také nezažil. Aj keď bola pravda, že pri hrozbe, že by ako mačka aj ostal navždy, si ani nevedel predstaviť, ako by reagoval jeho učiteľ, ktorý by tým stratil hocijaký dôvod ho ochraňovať. Nervózne prehltne kúsok muffinu, ktorý mal akurát v ústach. Nebolo to však o nič lepšie ako Axelova ďalšia otázka.* /Ale ja mám zákaz o tom rozprávať. Síce...nepovedal som mu o tom ja, ale aj tak. Aj potvrdenie tohto faktu je asi zakázané./ *Nervozitou stratí chuť do jedla, ale aj tak zje posledný kus muffinu, čím sa mu žalúdok aspoň trochu poďakuje, aj keď mienil do pár minút znovu ohlasovať svoju nespokojnosť.* To je v poriadku, ja sa viem k svojmu učiteľovi dostať aj sám, cestu zrejme nebudete poznať. /Týmto by som ho mohol striasť zo stopy, no nie?/ *Lóni začal tuho premýšľať, že možno jednoducho odíde, ale nechcel byť neslušný, keďže predsa len stále dlžal Axelovi za ochranu.*
*Souhlasně přikývne nad slovy Lóniho.* Je to tak. Cokoliv co děláš na něčem živém má nějaké následky. Je to velmi nebezpečné a nezkučení čaroděj může udělat obrovskou paseku. Ostatně i staršímu a zkušenému se může stát nějaká nehoda. *Vysvětlí. Čeká až se mu udělá kafe a souhlasně přikvýne na slova o čaji. Otevře jednu se skříněk, kde má hrnky na čaj a vytáhne ten jediný ovocný čaj co má a k tomu i med. Nechá uvařit vodu a čaj mu zalije. Přisune k němu med i hrneček s čajem a ještě vytáhne medovou naběračku. Pak ale spustí se svými slovy skoro jako rodič co chce dát kázání svému dítěti. Lóni byl oproti němu dítě a nějak podvědomě možná Axel cítil jistou zdopovědnost ikdyž nebyl jeho mentorem. Axel si povdechne a zabře oči.* Neomlouvej se jen...jen to byl vážně náročný večer a když mi dáš chvilku tak ti to třeba povím. *Sám dsi vezme svůj hrnek kávy a zalije si ji mlékem a napije se. Sleduje, jak se Lóni posadí a musí potlačit povdech.* Není to zrovna dobré pro tvoje zdraví, ale já mám co říkat... V sedmdesátkách to co máš teď po kapsách jsem vykouřil během pár hodin. *Hodí pohled na jeho tašku, když se tam podívá i Lóni.* Šokovalo mě tolik ti bylo vždyˇjsi byl ještě malé dítě...*Podívá se na něj měkce skoro lítostivě.* Ale je pravda, že existují horší drogy. Do kterých bych nechtěl, aby ses zapletl. *Prohrábne si vlasy a napije se své kávy. Zvedne varovně obočí, když na něj mladík zvýší hlas.* Lóni, já na tebe taky mluvím v klidu není potřeba, aby jsi zvyšoval hlas. Hezky se nadechni a vydechni a v klidu, ano? *Řekne klidně a čeká co z něj vlastně vypadne.* Dobrá to je moje chyba, že jsem ti dovolil objednat si pivo...Každopádne ten barman ti nejspíš dal něco do té coly. Což dělat neměl ať už jeho úmysly byly jakékoliv. *Odmlčí se a podívá se na Lóniho.* Jen mě vyděsilo, když jsi ke mě přiběhl a začal jsi se měnit před očima. Nevěděl jsem, co se stalo. A ani jestli je to kouzlo nebo drink. Omlouvám se, že jsem předpokládál, že to byla tvoje chyba. *Podívá se na něj omluvně, vlastně neví co by mu na to měl pořádně říct. Sleduje jak Lóni znervozní a to mu odpoví na všechny otázky.* Vyhýbáš se odpověti, takže to beru jako souhlas...Pokud je opravdu tvůj učitel Zacharie, je zároveň nejvyšším čarodějem Queensu. Nebude problém najít cestu Lóni. Nemusíš se bát, nemám v nejmenším zájmu ohrozit tebe nebo jej. Setkal jsem se už s ním. Zdá se jako soldní čaroděj, takže hádám, že jsi v dobrý rukách. *Poklepe lehce prsty o linku.* Dostanu tě tam nebo ti zavolám uber, může být? Hlavně se teď najez. *Kývne hlavou k jeho muffinu.* Jestli ti to nechutná nebo chceš něco jiného stačí říct. *Projde kolem něj a poplácá jej po rameni.* A neseď tak budeš mít zkoucenou páteř. *Ušklíbne se na něj. Pak se opře o loky o linku vedle něj.* Chceš vědět cos slyšel, proč jsme s Grace tak hlasitě mluvili?
/Takže sa budem venovať len neživým veciam ako doteraz. Len pre istotu./ *Povie si chlapec, aj keď bola pravda, že ho vďaka tomu začalo zaujímať, čo by sa stalo s jedlom, ak by ho zväčšil, a či by ho to rovnako dobre naplnilo, ako väčšia porcia.* /Prečo mi toto len nikdy nenapadlo skôr?/ *Lóni posledné dni objavoval mnohé veci, ktoré mu nikdy predtým nenapadli. Ale aspoň to bral ako pokrok. Potichu sa poďakuje, keď pred ním pristaví čaj aj s medom a nejakou zvláštnou guľatou vecou, ktorá ide do medu, ale nakoniec radšej využije lyžičku pri pohári a naberie si tým, aj keď to nejde práve ľahko. Na Axelove slová ohľadom jeho vzťahu k neznámemu dievčaťu len prikývne. Určite by nebol ten, ktorý by po Axelovej prosbe tému ďalej rozoberal, aj keď by to bolo preňho zrejme ľahšie než to, čo prišlo hneď na to. Celú dobu pozerá stranou, nakoľko sa nevie donútiť pozrieť Axelovi do očí, keď sa obával, že by v nich videl iba sklamanie. Ale stále cítil, že on za nič nemohol, a nevidel žiadny problém s tým, čo fajčil.* Ako som už povedal, dostal som sa k tomu náhodou, a bolo to príjemnejšie než niečo iné. A keď som to už vedel fajčiť bez zadúšania, tak som si užíval, ako ľahko som sa cítil, a ako dobre sa mi spalo. Mimo to som nikdy nebol veľmi obľúbencom alkoholu či klasických cigariet. Tie mi smrdia. *Podotkne. Nepáčilo by sa mu, ak by bola od neho očakávané ospravedlnenie sa a náprava, keď také nič v smere marihuany nepociťoval, a bolo by to teda len klamstvo. Ale určite sa cíti zle aspoň za to, ako zvýšil svoj hlas. Ale frustrovalo ho to, ako sa cítil priškrtený, keď vo svojich krokoch a činoch chybu nevidel. Radšej sa teda nadýchne a vydýchne, aby sa vrátil k svojmu normálnemu ja, lebo sa mu nepáčil spôsob, akým z neho slova naštvane vyleteli.* Možno by to tam dal tak či tak, to už neviem. /Nechcem, aby ľutoval povolenie mi dať pivo. Hlavne som za chvíľku podľa svojich identifikačných údajov plne dospelý./ *Pokývaním hlavy teda ospravedlnenie prijme. Napriek tomu sa aj tak rozhodne naďalej zatĺkať. S prechádzkou problém nemal, aj kebyže mu má trvať celý deň sa dostať späť k Zachariemu. Viac sa obával porušenia pravidiel, na ktorých ich zmluva stála. Lóni totiž nemal už čo viac ponúknuť, aby čarodejovi oplatil to, ak by sa toto pravidlo, že sa nemá prezentovať ako človek pod ním či hocijako inak prepojeným, porušilo. Už vyložil všetky svoje karty a tak sa musel držať pravidiel hry.* Prepáčte, asi sme sa len nepochopili, ale môjho učiteľa ozaj nie je tak ľahké nájsť, zrejme ho aj tak dobre nepoznáte. Ale ja sa dostanem k sebe do izby aj sám, s tým problém nemám. *Nechcel mu klamať, takže si vyberal prázdne polopravdy. Predsa len stále držal k Axelovi hlbokú úctu za všetko, čo už preňho spravil.* Nie, muffin bol dobrý. *Pokrúti hlavou a radšej si napustí vodu, aby zaplnil žalúdok ešte nejako, než pohár vychladne. Vystrie sa, aspoň trošku, priloží ruky okolo pohára, a prvýkrát skúsi niečo ochladiť menším vírom medzi svojimi dlaňami.* Ak...ak ste s tým vy v poriadku. *Venuje Axelovi svoj pohľad, než sa radšej opäť sústredí na pohár, aby nevylial.*
*Sleduje kak se Lóni nabere med ližčkou místo toho nabírátka na med. Nekomentuje je to raději, hlavně že bude mít Lóni co pít. První chce vyřešit věci s Lónim. Všimne si toho, že se při tom všem co Axel říká Lóni vůbec nepodívá na něj ale kouká se bokem.* Mrzí mě že ses k něčemu takovému dostal už v tak mladém věku. O to mě jde. Hádám, že tys neměl nikoho dospělého, kdo by se o tebe postaral. Je to tak? *zeptá se. Lóni se chová jako puberták, ale co se dá očekávat od sotba dospělého dítěte... teda mladíka.* Každopádně bys měl svému učiteli říct ať tě naučí jak poznat, megický drink nebo že je něco s drinkem špatně. Když tak...*Hodí mu na stůl malý sáček s nějakými tabletkami.* Tohle jsou tabletky které hodíš do pití a pokud změní barvu tak víš že je to nějaké magické pití. *Vysvětlí a před Lónim na stole se objeví sklenice něčeho co se zdá jako voda.* Můžeš so zkusit. *Kývne k němu, aby si vyzkoušel jestli ty tabletky fungují. Když se Lóni rozhodne ttlkouat tak si Axel jen povzdechne.* Dobrá, fajn. Nechej mi ti dát aspoň peníze za metro. *Navrhne mu a už nebude nijak tlačit na to, aby mu něco řekl.* Dobře říkám dám ti aspoň peníze na metro. *Promne si spánky a má dojem, že na něj přichází migréna z nedostatku spánku.* Pokud bys chtěl něco dalšího není problém. *Prsty naznačí kouzlo.* Vůbec mě neotravuješ nebo tak. *Podotkne a pak se Axel jen posadí na stoličku vedle Lóniho.* Umíš ovládat jen vítr? *Zeptá se jen zvědavě, když si všimne co L=oni vyvádí se svým čajem.* Jsem... nejsem to je vlastně fuk. *Mávne nad tím rukou a vytáhne z kapsy telefon, který vzal včera Grace.* Věc se má tak, že tu dívku znám už nějakou dobu. Je to lovec stínů, určitě víš aspoň co jsou zač...*Koukne se na Lóniho.* Prostě zjednodušeně jsem se jí snažil vysvětlit, proč jsem byl poslední čtyři rok pryč. Jenže ona si to vyložila jinak a...pak jsi tma přišel ty přeměnil se... ona odešla. Jenže já ji nechtěl nechat jít, takže jsem vzal tebe i v kočičí přepravce. šel za ní doprostřed parketu a tam jsem se... vyznal. *Pokrčí rmaeny.* Proto jsme na sebe tolik řvali. Byli jsme uprostřed parketu a neslyšeli jsme se. *Vysvětlí.*
*Povzdychne si. Nemal veľmi čo povedať k svojmu vyrastaniu.* Mimo pestúnov Ákasonovcov som nikdy nikoho nemal. Po mame mi ostal len denník, a podľa pestúnov som preto nešiel domov po narodení, lebo aj bez môjho zvláštneho výzoru som bol znakom nešťastia pre moju rodinu. Mama... *Pre chlapca bolo zvláštne toto slovo vysloviť, keď k nemu teoreticky nemal žiadne silnejšie puto.* ...bola totiž...veľmi inteligentná a nadaná. Vidím to aj v jej denníku, ale hlavne som to počul od pár ľudí, čo ju aspoň trochu poznali. A jednoducho kvôli mne sa skončil jej život len ako tá žena, ktorá umrela, aby porodila diablove dieťa. *Hovorí to bez emócii. Nie, lebo by nič nepociťoval. Mnohokrát sníval o tom, aké by to bolo poznať náruč a mäkkosť rodiny. Ale nikdy sa k tomu nedostal, takže nemal vlastne za čím smútiť. Mal to len jednoducho ťažšie, lebo sa teoreticky musel všetko naučiť sám.* Až v New Yorku sa ľudia začali správať, ako keby som nebola len duchom, nepríjemnou legendou mestečka. *Dopovie a rozhodne sa radšej poslušne tabletku využiť, aby videl, ako voda krásne zmodrala. Možno by sa mal tohto faktu obávať, ale podľa Lóniho bola modrá farba vody krásna.* Ale bude to vidno aj v tmavšom nápoji? Kola, káva alebo tmavý čaj? *Zaujme ho. Opäť ako na pohovore do cukrárne všetko až priveľmi analyzoval, nakoľko ho tabletky zaujali. Bola väčšia šanca, že ichteraz začne hádzať do nápojov viac len preto, aby videl ako a na čo reagujú, než na ochranu. Na peniaze na metro radšej len kývne, keď to povedal dvakrát za sebou. Axel vyzeral ozaj zničene, nechcel ho hnevať ešte viac než doteraz. Prikývne na vietor. Žiadny iný element ovládať nedokázal. Ale stačilo mu to dostatočne na to, aby vždy vymyslel niečo.* Vy ovládate aký element? *Oplatí mu otázku, načo sa započúva do jeho rozprávania o slečne Grace. Prikývne, že už o tých tieňolovcoch počul, ale zatiaľ nemal tú česť, aj keď počul, že chodia silne potetovaní svojimi runami. Potichu začne upíjať z čaju, aby muža nevyrušoval, a s každým slovom sa cíti horšie, až mu klesnú uši.* Ja...prepáčte, nevedel som, že som... myslela som, že keď ste hovorili, aby som prišiel hocikedy... naozaj som nevedel. *Začne sa ospravedlňovať, ale ani nevedel, kde by mal začať.* Takže ste teraz unavený, lebo som vám to pokazil a nevedeli ste zaspať? *Aj Lóniho chvost, ktorý doteraz žil svojím životom, sa obtočil okolo mladíkovho trupu, ako keby sa chcel schovať.*
*Axel poslouchá jak vypadalo dětství Lóniho a píchne ho z toho u srdce. Tohle mu bylo povědomé - až příliš. A jde to na Axelovi vidět, tím jak se jeho pohled ještě změkččí a zjemní.* Tak tohle...znám z první ruky. *Podívá se na Lóniho.* Narodil jsem se jediné civilské ženě, která to nepřežila. Nebýt porodní báby, která byla čarodějka tak tu ani nejsem. Schovala moje čarodjěné zmanení. Však víš...16. století, hony na čarodějnicde v největším proudu.*Ucechtne se.*Dala mi aspoň zdánlivou možnost na nořmální život. Snad do osmi jsem byl v sirotčinci, pak si mě k sobě vzal pár čarodějů. Čarodějové totiž nemůžou mít děti, jak jistě už víš...Takže si vzali mě. Byli to jediní rodiče co jsem kdy znal. Byli pak zabiti...Kdyby ne tak tu nejspíš do teď jsou. *Pousměje se lehce.* Mrzí mě žes neměl takové štěstí jako já, Lóni. *Podívá se na něj. MOžná právě proto měl takové nutkání se o něj postrat.* A mimochodem nemůžeš být dáblovo dítě, Lucifer se tu neobjevil tiséce let. *Ušklíbne se, v pokusu o vtip.* Démonologii jsi už začal probírat? *Zajímá se zvědavě. A pak se podívá na vodu, která má modrou barvu.* Můžeš to zkusit. Mělo by se to vždycky zbarvit na nějakou kontrastní barvu. *Před Lónim se objeví něco co vypadá jako cola.* Jen s tím prosimtě šetři, na stínovém trhu je to v poslední době v nedostání. *Napomene ho, protože má takové tušení, že mladík by to začal házet do všeho jen tak. On by to v jeho věku udělal. Nebyl na něj naštvaný nebo tak. Byl unavený a to je rozdíl.* Já? Všechny...Dá se to naučit praxí. *Pokrčí rameny.* Ale asi tak nějak co se týče jakési přirozenosti, že to jde samo jako tobě vzduch... řela bych že to bude asi oheň. *Zamyslí se nad tím. Nikdy to tolik neanalyzoval. Pak se rozpovídá o Grace a pak mu dojde jak to vyznělo.* Ne ne ne to je v pořádku. *Snaží se ho uklidnit.* Neomlouvej se. Řekl jsem ti, aby jsi přišel kdykoliv a myslel jsem to vážně. *Položí mu ruku na rameno.* A nic jsi nepokazil. Opravu nemusíš se bát Lóni. *Usměje se na něj klidně.* Navíc nehledě na to jestli bys přišel nebo ne... dopadlo by to nejspíš stejně. *Mávne nad tím rukou.* A ne... nemohl jsem zaspat protože po mém krásném a srdce rvoucím vyznáním, které jen tak mimochodem jsem vymyslet z fleku a dlé mého názoru bylo skvělé vzhledem k okolnostem...Grace odešla. Všimla si nějakého démona a něž mi stihla k tomu cokoliv víc říct prostě zmizela. Lovci stínů je to jejich práce...*Vydechne a rukou si vjede do vlasů.* A jak jsem přišel sem a tebe uložil tak jsem ji šel hledat, protože se za tím démonem vydala sama. A...vlastně jsem přišel až teď když jsem tě přišel zkontrolovat. *Vysvětlí proč vlastně nespal.* Takže ty jsi nic nepokazil Lóni. *Ujistí jej ještě jednou a sleduje jeho ocas, který se kolem něj obtočil.* Nejsem na tebe vůbec naštvaný nebo tak.
*Počúva Axela, ako k nemu hovorí. Na hon na čarodejnice pokrúti hlavou.* Prepáč, o tom vôbec neviem. Viem len o démonoch, o ktorých mi začal učiteľ iba hovoriť. *Vysvetlí mu. Ešte nemali tak úplne čas na kompletnú históriu čarodejov, ozaj teraz prechádzali len základy. Napriek všetkému sa Lóni nevedel zbaviť pocitu, že by mal radšej taký začiatok, než ten, čo aj naňho reálne čakal a prežil si ho. Záverom ho však kompletne prekvapí.* Takže aj Lucifer existuje? *Nechápe. Tak či tak, aspoň mal znalosť už o tom, že ozaj pochádzal z nejakého démona a teda mali ľudia v mestečku ohľadom neho teoreticky pravdu.* Iba z časti. K démonom by sme sa mali dostať na ďalšej hodine, myslím. *Nebol si úplne istý, ale videl to na niečo také. Potom stisne pery a opäť sa pozrie inam, keďže ho práve Axel prekukol. Ale radšej nemal dávať chlapcovi niečo také, čo by ho toľko nútilo sa hrať s rôznymi reakciami.* /Ale tá alchémia rovnako ako lektvary znie tak zaujímavo. Najradšej by som sa už začal učiť./ *Na oheň len prekvapene pozrie, keďže od Axela očakával jemnejší element, ale na druhú stranu sám ešte tomu všetkému nerozumel, takže možno by si už neskôr tipol aj správne na základe rôznych znalostí. Potom už len ticho počúva. Stále sa obáva, že do tej ich rovnice priniesol jasnú nerovnosť a teda niečo, čo mohlo predtým aj mať výsledok, ho stratilo.* Aj tak sa ospravedlňujem...za všetko. /Vyzerá naozaj unavene./ A asi už aj pôjdem, nevyzeráte dobre. *Podotkne, dopije svoj čaj a šáľku umyje v umývadle, kým obal od muffinu hodí do koša.* Nechcel som vyrušovať. A ďakujem za záchranu. Rád to nejako oplatím alebo splatím v budúcnosti. *Cítil sa lepšie, keď si predstavil, že by sa platba presunula na neskôr, keď by už aj mohol mať niečo cennejšie ako formu platby. Z tašky si vytiahne maličkú bundičku, ktorú si zväčší a dá na seba, načo si prehodí tašku cez rameno.* Ale prepáčte, že sa pýtam, ale kto vám povedal o možnej identite môjho mentora? *Spýta sa, kým si schováva chvost a na hlavu si dá len čiapku. Chcel odísť, lebo sa obával, že to skončí ďalším vyťahovaním jeho zvykov a že tak sklame možno Axela ešte viac. Hlavne mu už za posledných pár hodín spôsobil stresu až až.*
*Jen se na něj usměje.* To v pořádku všechno se to postupně naučíš. Času máš dost. *Mávne nad tím rukou a pak souhlasně přikývne.* Existuje. A další princové pekla a tak dále. Pokud bych ti měl vyjmenovat všechnu démonologii tak jsem tu ještě sto let. Mám na to knihu pokud by sis chtěl pujčit. Všechno je tam do podrbna popsané. *Navrhne.* Ikdyž to budeš probírat v další hodině. *Dodá v zápětí. Nemůže si pomoct a širece se usměje nad tím, jak lehko Lóniho prokoukl.* Pokud si chceš hrát na malého alchemika tak doporučuju ať si pořídíš chemickou sadu a zkoušíš něco s tím. Tvůj učitel ti určitě rád pak dá nějaké věci s jakými můžeš experimentovat. Hlavně ať nevytvoříš nějakou bombu. *Zasměje se vesele. Všimne si, jak je šokovaný z toho, že Axelův element je spíše ohěň. Axel se na Lóniho jen koukne.* Neomouvej se, nemáš za co. *Mávne nad tím hlavou. A pak se uchectne.* Vím, že nevypadám dobře v předsíni mám zrcadlo, viděl jsem se. *Cuknou mu pobaveně koutky nahoru. Sleduje jak po sobě Lóni uklízí.* /To jsem klidně mohl udělat kouzlem. / *Napadne jej.* Lóni. *Osloví jej.* Nijak nevyrušuješ. A nic po tobě nechci jako platbu. Nic mi nedlužíš. Opravdu. *Uklidní jej, sleduje jak se obléká a Axel si zamručí a promne si spánky.* Byla to nějaká holka s kočkou, čarodějka, řekla mi i jméno... Triss myslím? Měla hodně silnou magickou energii. *Vysvětlí.* Řekla něco ve stylu: Myslela jsem, že když se přestěhuješ k Zachovi, tak budeš mít lepší ochranu. Nebo tka něco. *Pokrčí remeny prostě. Vytáhne ještě svou peneženku a dá Lónimu do ruky 50$ bankovku.* Tady máš jak jsem slíbil. Na metro. *Podívá se na maldšého čaroděje.* A to co jsem řekl platí. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, zavolej mi, čístlo jsem ti dával. Já se pokusím objevit co nejdřív. Když bys potřeboval pomoct nebo někam jít, můžeš se na mě obrátit. *Položí mu ruku na rameno a lehce zmáčkne. jeho pohledu jde znát vážnost a unaveně se usměje. Pak se nadechne.* Nevím proč ale mám nevysvětlitelné nutkání tě obejmout a to nejsem vůbec objímací typ. *Zasměje se tiše.* A kdyby jsi chtěl ještě tady zůstat...*Kývne hlavou k jeho domu.* Můžeš... *Usměje se na něj.*
/Knižky síce má aj Zacharie...ale možno mať na to ďalšiu by nebol najhorší nápad./ Ak by som si ju mohol požičať, vrátim ju čo najskôr, sľubujem. *Požiada o knihu nakoniec, nakoľko ho zaujímalo, či budú aj opisy iné alebo podobné.* Práveže som sa už o tomto so svojim učiteľom rozprával a bol to práve on, kto mi navrhol, aby som sa na to pozrel, či ma to bude zaujímať. Nejaké knihy mi už dal, ale ešte nejaké spolu pôjdeme zohnať niekam na trhy. *Povie o novom vývine nadšene. AJ mu to noc dozadu kompletne vypadlo z hlavy spomenúť.* /Aj keď je pravda, že tie v angličtine majú často zložité výrazy a tak sa tie texty veľmi pomaly čítajú, keďže som tie slová nikdy predtým nevidel./ *Nad žiadnou platbou opäť podvihne obočie. Bolo to Lónimu jednoducho zvláštne a tak si radšej pamätal, čo všetko ostatným dlžal.* /Ach, Zacharieho druhá žiačka, Meritriss. Len prečo by to Axelovi rozprávala? Však musia mať rovnaké pravidlá ako aj ja, tak musí vedieť, že mi to privedie len problémy./ *Povzdychne si, nakoľko nevedel, či to bolo iba omylom, nevedela o tomto ich pravidle, alebo to spravila schválne za to, že využíva telefón od nej.* Tak potom ozaj neviem, o čo sa jednalo. *Zatĺkne posledný krát, aby sa uistil, že spravil čo najviac, aby zakryl pravdu. Potom prekvapene pozrie na peniaze.* Ale...ja ani neviem, ako metro funguje, preto chodím pešo. *Objasní konečne a peniaze vráti majiteľovi do rúk. Opäť naňho prekvapene pozrie, ale nakoniec teda podíde bližšie.* Zrejme ste len veľmi smutný. Ale ak to pomôže, s objatím problém nemám. *Ponúkne mu a roztiahne ruky ako do objatia. Ale musí odmietnuť ďalšie pozvanie.* Už mám vybitý mobil, takže nemám ako kontaktovať svojho učiteľa. Bolo by preto najlepšie, aby so šiel. Iba mi ukážte, ktorým smerom je Central Park a ja sa už ďalej nájdem. *Navrhne Axelovi, s čím je oficiálne pripravený na odchod a menšiu prechádzku.*
*Axel jen luskne prsty a v jeho rukách se objeví stará vázaná kniha s koženými deskami.* Dávej na to pozor, jestli to zničíš tak přísahám bohu, že ti to nechám celé ručně přepsat. *Upozorní jej, když mu dává do ruky knihu. Poslouchá co mu říká a chápavě přikývne.* Na stínový trh, tam se dají koupit všechny magické věci. Knihy, lektvary, talismany, bylinky a tak dále. *Vysvětlí mu. Pak sleduej reakci mladíak jestli tu dívku nezná. Axel sám sebe překvapil, že si vůbec vzpomenul na její jméno.* To nevadí. *Pousměje se na něj jemně. A pak si promne kořen nosu.* Dobře... uhm metro je na vysvětlování těžké když nevím kam jedeš. Takže těch padesát babek si nechej. *Ty peníze mu strčí do tašky a pak se uechtne.* Nejsem smutný. *Brání se, ikdyž tak nějak vnitře věděl, že je smutný a unavený ale nahlas to říkat nebude. Proto Lóniho jen pěvně obejme a pustí jej. Poplácá ho při tom po zádech a souhalsně přikvýne.* Dobrá jen běž. Central park je na pravo hned jak vyjdeš z domu. Maximálně dvě minuty cesty a jsi tam. *Rozjede se směrem k východu a sejdou elegetní schodiše a Axel Lóniho odvede k vchodovým dveřím Otevře je a nechá ho jimi projít.* Prostě tudy. *Ukáže směr.* Měj se Lóni a dávej na sebe pozor. *Usměje se na něj a s tím rozloučením se pak vydá zase na horu, kde konečně po náročné noci zaspí.*
*Potom co napsala Axelovi ohnivou zprávu, kde mu napsala, že jí mrzí co se stalo v Pandemoniu a že by potřebovala zpátky svůj mobil a ráda by ho viděla, se vydává na adresu kterou jí poslal.. Její orientační smysl není úplně nejlepší a bez aplikací v mobilu si připadá absolutně ztraceně.. Navíc ještě pořád vstřebává léky, co do ní dostal Sebastian. Její pokožka je bledší než normálně, ale žíly už světlají .. Samozřejmě většinu její kůže zakrývá černý rolák a světle modrý džíny, jinak by jí ještě zahlídla policejní hlídka a udělala test na drogy.. Přes rolák má přehozenou jen svojí bundu s osobníma věcma. Na cestu se vydala metrem a pak šla po ulicích a hledala správnou adresu na kterou jí Axel odkázal* /Pro příště... je dobrý mít záložní mobil aspoň pro google maps/ *Prohodí k sobě, když přichází k budově kam jí pozval její kroky jsou dost nejistý. Setkáním si vůbec neni jistá.. hlavně po tom, co se mezi nima odehrálo.* /Snad vybral nějakou čajovnu.. tohle vypadá jako nějaký soukromí podnik../ *Pomyslí si a vytáhne z kapsy pero a kus papíru, na který mu napíše že už dorazila.. stélou nakreslí runu na papír a nechá vzkaz shořet.*
*Dneska strávil celý den řešení té nepříjemosti, co měl na ruce. Prohledal všechny knihy co měl tomto tématu a nemohl najít nic, co by ho potěšilo nebo mu pomohlo. možná ve finále bude muset opravdu najít pořadatele té akce a nebo zajít do Spirálového labyryntu se pobavit s někým, kdo by o tom mohl vědet víc. Mezi papíry se mu tudíš skoro ohnivá zpráva od Grace ztratila, ale nakonec ji dostal a rychle napsal Grace adresu svého druhého domu, který se nacházel vyloženě tak sto kroků od Central parku. Vůbec si nebyl jistý tím, co má očekávat od tohodle setkání. Když už tak tohel chtěl vyřešit v naprostém soukromí a právě proto ji pozval sem ne někam do kavárny. Nechtěl vypadat jako nedočkavé dítě ale...ale i tak stále chodil kolem oken a vyhlédal Grace. Když uvidí známou tvář okamžitě jde k hlavním dveřím a otevře je zatím co Grace píše zrpávu. Opře se o kovoý rám, ve snaze vypadat nenuceně a klidně. Bezelova sleduje, jak Grace načtne runu na papír a ten zhoří a obejeví se jen o pár metrů dál. Rovnou v Axelově ruce. Svou nervozitu a nejistotu schová za svůj klascký šarmatní úsměv.* Grace. *Osloví ji jemně a jedím máhcnutím zápěstí papír v jeho ruce zhoří a nezbude po něm ani popel.* Rád tě vidím. *Pousměje se na ni lehce a naznačí ji kývnutím hlavy, ať jde do vnitř.* Pojď za mnou. *Odstoupí od trámu a nechá Grace první projít do vnitř budovy, aby za ní zavřel.* Jsem rád, že jsi v celku. *Poví strostlivě a prohlédne si ji, ale všimne si že nemá zrovna zdravou barvu.* Teda víceméně...*Podotkne.* Hledal jsem tě. Nemohl jsem tě vůbec najít. *Už jej napadlo, že možná byla někde u vody a proto ji nemohla jeho kouzla najít.*
*Když zprávu dopíše, tak se otočí ke dveřím a už u nich vidí Axela.. ramena svěsí dolů a slabě se na něj usměje jak jí to její stav dovolí.* Jasně že máte na příchody nějakej magickej radar.. *Okomentuje jeho rychlost, když mu jde naproti ke dveřím.. Když kolem něj prochází, tak se u něj zastaví pohledem, váhavě.. jestli by ho mohla obejmout, ale nakonec ho vidí jak drží dveře, tak se rozhodne nezdržovat a prostě jen proklouzne dovnitř, aby mohl za ní zavřít.* Děkuju.. nic to nebylo.. Chtěla jsem se ti omluvit, že jsem zmizela, ale když jsem uslyšela ten křik, tak to byl reflex.. A pak už jsem se s tebou neměla jak spojit. *Maličko vynechá informaci, že jí ten démon dostal. Nechce vypadat neschopně a jako slaboch.* To jsi nemusel. Já .. jsem ráda, že těch pár dnů.. *Zkouší najít slova zatímco ho následuje do bytu.* Že jsem dostala pár dnů, abych to všechno vstřebala.. *Zkusí se z toho diplomaticky vykecat a strčí ruce do kapes svojí bundy. Pohled má sklopený dolů, asi ani nechce vidět jeho reakci.* /Možná jsem měla držet jazyk za zuby... nechat ho, ať rozhodne sám jestli o tom chce mluvit? /
*Axel lehce nakrčí nos.* Ani ne, viděl jsem tě přicházet z okna. *Přizná a ukáže na dvě okna v přízemí ze kterých jde krásně vidět na ulici.* Ikdyž jsem tě mohl nechat v tom, že mám nějaký magický radar. *Uchechtne se lehce a všimne si jejího zaváhání v očích. Nechá to jen na ni co udělá. Kdžy kolem něj jen projda , Axel uhne pohledem na ulici, aby schoval jisté zklamání, ale vypadá to jen jako kdyby se podíval ven jestli ji někdo nesledoval. Zavře za ní dveře a až pak ke Grace zvedne pohled.* Barva tvé tváře říká opak "nic to nebylo". *Podotkne jen tak mimochodem.* Cítíš se dobře? Víš že ti můžu udělat nějaký lektvar nebo tak. *Starostlivě jí položí ruku na paži a podívá se jí do očí. Než jí naznačí ať jde dál do domu.* Neomlouvej se, dělala jsi svou práci. *Zakroutí nad tím hlavou a dojde k tomu luxunsímu schodišti ale nejde nahoru po něm kráčí do zadu do obýváku. Zatím poslouhcá její slova a zhluboka se nadechne.* Ale já jsem chtěl. Měl jsem o tebe strach a nemohl jsem tě vystopovat kouzlem, Myslel jsem že jsi...*Větu nechá doznít a nemusí ani říkat, co si myslel. Rukou pokyně Grace ať se posadí zatím co on sám si dává čas na to. aby vymyslel odpověď.* Vím, že v tom pandemoniu nebyla vhodná chvíle. *Uzná a sám sklopí pohled. A opře se o řimsu krbu.* Ale to co jsem řekl jsem myslel vážně, Grace. A nelituju toho, co jsem řekl. *Pohledem vyhledá její oči ve snaze vyčíst z její tváře nějakou reakci.*
/Nedočkavý?/ *Myšlenku radši nevysloví nahlas, protože její obvyklý vtípky by si teď mohl vyložit jinak a tak jeho poznámku přejde jen zvednutím koutků.. Když ho následuje dovnitř, tak se rozhlíží kolem..dochází jí, že tohle asi nebude žádná restaurace nebo živější podnik.* Tohle je... přestěhoval ses? *Zeptá se ho nakonec, když vidí jak se po domu prochází a hlavně jak je dům zařízený.* Jsem opravdu v pohodě.. mám všechno pod kontrolou. *Přísněji stáhne obočí k sobě, čímž nevědomě naznačuje že tohle téma jí není moc příjemný.. dotek jeho ruky jí ale trochu přiměje se přes to lehce usmát.* Ne.. neboj, mám devět životů. *Pronese a aby tam jen tak nestála, rovnou se posadí na gauč, koleno vytáhne nahoru, loktem se opře o opěrku a rukou si vjede do vlasů a podepírá si tak hlavu. Nemá problém se tu hned chovat jako doma* To asi nebyla. zmátlo mě to.*Přizná popravdě a pak když dojde na o téma, ruce složí do klína a zvedne k němu pohled.. čeká, že k tomu řekne ještě něco víc, ale je na omylu.* Myslela jsem.. *Pokrčí ramena a hledá slova. Teď zalituje, že si vůbec nepromyslela a nepřipravila co mu řekne.* Myslela jsem, že buď se bavíš tou podobou s Ayannou.. a nebo je to jen povrchní. *Promne si spodní ret.* Vůbec mě nenapadlo.. ani.. ani ve snu. *Mávne rukou do strany.* Že zrovna čaroděj jako ty. *Zarazí se, ale pak pokračuje.* By mohl mít nějaký city, promiň.. zní to strašně krutě. Já vím, ale.. *Promne si rukou tvář, teď neví jestli by to vzala zpátky.* Neznám moc nesmrtelných bytostí.. jenom víly, dovedeš si asi představit jaká moje zkušenost je. Takže jsem si něco takovýho asi ani nepřipouštěla. *Dodá nakonec a zhluboka vydechne.*
*Axel se podívá po místnosti jako kdyby si právě uvědomil, kde stojí.* Tak trochu ale ne uplně. Chtěl jsem něco víc v centru. Ale stále vlastním ten byt na Hudson Yards. Jen tohle je víc...domácké. Má to charakter. Připomíná mi to dům co mám v Londýně. *Koukne se na štukované stěny. Při jejích dalších slovech přivře lehce oči.* To přesně říká, každý člověk co nemá nic pod kotrolou. *Podotkne jen tak mimochodem, ale už se to rozhodne neřešit. Cuknou mu koutky při její poznámce o devíti životech a vzpomene si na Lóniho, který se naštěstí už přeměnil zpět.* Tak s nimi šetři. *Mrkne na ni a sleduje ji jak se posadí jako kdyby byla doma a to jej donutí ještě víc cuknout koutky nahoru. Pak ale začnou to téma, proč sem vlastně Grace přišla. Netuší co by k tomu měl dalšího říct, ještě jednou se vyznat?* Dáš si něco na pití? *zeptá se když jde ke skříni a vytáhen z ní dvě skleničky, pokud i Grace chce tak naleje do její a podá jí ji a sám si naleje z karafy zlatavý nápoj. Zakroutí s ním a znova jde ke svému místu u řimsy.* Já si to taky myslel...*Přizná.* Až když tě ztakli centurioni a já psal konuzulce...Došlo mi, že to není povrchní, jen jsem si to nechtěl přiznat. *Napije se svého pití. Sleduje a poslouchá Grace a sklopí na chvilku pohled.* Je pravda, že věkem některým čarodějům zplyhnou emoce a city. *Pokýve souhalsně hlavou.* Stejně tak jako že věkem přichází o rozum...Takže asi chápu, odkud tahle tvoje doměnka pramení. *Podívá se na ni a lehce se pousměje na znamení toho, že se nemusí bát že se ho její slova nějak dotkla.* Když se na to dívám zpětně...připadám si.. tak příšerně čitelný. *Ucehchtne se.* Protože vím, že věci co jsem pro tebe udělal bych jen tak pro někoho neudělal. *Koukne se z okna na zahradu a pak na Grace než se posadí vedle ní.* Jak jsem řekl, já si to taky dlouhou dobu nepřipouštěl. Až potom... A pak mi Spolek začal vyhrožovat a já...*Vydechne a podívá se Grace.* Nevěděl jsem co dělat, nemohl jsem je nechat ať ti ublíží. Vím, co jsem řekl v té pizzerii, ale tehdy mi to připadalo jako to nejlepší co můžu říct, abych tě neohrozil. Ale moje city to nijak nezměnilo Grace. *Podívá se jí přímio do těch pěkných hnědých očí.*
*Poslouchá všechno, co jí říká a nakonec je ráda, že se rozhodl si k ní přisednout.. už měla na jazyku ho k tomu vybídnout, ale nakonec jí dojde, že on je tu doma.. Soustředěně se trochu mračí nad jeho vyprávěním a lehce se usmívá, protože jí jeho slova dojímají. Cítí ale na hrudi nevysvětlitelný tlak a tíhu čím víc se toho tématu dotýkaj.* Vodu.. jestli můžu poprosit. *Odpoví.. sice je většinou nezodpovědná, ale zbytkový démoní jed nechce ředit s alkoholem. Navíc se šuškalo, že se zítra lovci chystají na lov démona.. a tam bude muset být v plný síle.* Vím, že už jsem to říkala.. ale děkuju.. za všechno, co jsi pro institut udělal. Ta válka by jinak asi ještě trvala dál. A spolek nikdy neuzná naše zásluhy...aspoň zatím ne. *Podotkne krátce, ale snaží se co nejmíň obcházet téma jeho citů. Vezme si skleničku do dlaní a natočí se na gauči čelem k němu.* Řekl jsi, že čas hraje proti nám.. a spolek teď taky. Neřekl jsi nic, co by nebyla pravda. /A já si v tu chvíli myslela, že sis opravdu jen tak hrál.. jak jsem to zažívala, ale asi jsem si zvykla./ A já.. *Zhluboka vydechne, Axel se jí nezeptal na to co vlastně ctí, ale má pocit že ta otázka i tak visí ve vzduchu.* Líbíš se mi.. a ty to víš. *Zakoulí očima a hloupě se usměje nad tím, že tady lichotí někomu s egem Axela. Někomu kdo to potřebuje nejmíň.. Ale taky má pocit, že je důležitý aby zazněla pravda.. vždycky se jí líbil. Její úsměv postupně ochabuje v úzkostlivý výraz* Ale nejsem teď zrovna v lehký situaci. *Nadhodí pomalu a nechá ho, aby veškerý informace zatím vstřebal než bude pokračovat dál.. taky mu dává na výběr, jestli chce slyšet celou pravdu.*
*Chtěl si k ní sednout rovnou, ale přemýšlelo se i lépe když stál. Mluvilo se mu lépe, jako kdyby necítil tu možnou tíhu slov. Ale všimne si, že se při jeho slovech lehce usmívá, což jej samtného donutí k úsměvu. Když poprosí o vodu rychle vezme karafu z vodou ze stolu a do sklenice jí místo alkoholu naleje vodu. Podá jí skleniči s vodou. Povzdechne si nad jejími slovy, ale usměje se.* Já vím. Ale dělal jsem to zároveň i pro sebe. Kdo by chtěl žít v takovém světě? *Mykne rameny.* Spolek neuzná naše zásluhy, protože jsme je ztrapnili. Podívej se na nás Grace.. .Čaroděj a holka co vyrostla jako civilka ukončili válku. *Uchechtne se a zaktoutí nad tím hlavou. Všimne si, že se snaží co nejvíce vyhýbat tématu co se týče citů, ale oba nejspíš ví, že se tomu nevyhnou. Když mu připomene to, co řekl na pár vteřin uhne pohledem.* Čas bude vždycky hrát proti mě Grace, na to už jsem si za ta léta zvykl. Ale zároveň vím, že čas je cenný. Takže k čertu se Spolkem, k čertu se vším. Ztratil jsem už tak dost času a odmítám ho ztrácet dál Grace. Proto pokud je tu nějaká šance...*Nahne se k ní blíž. Dával jí prostor k tomu, aby řekla sama co cítí. Nechtěl tlačit nebo se jí na to ptát.* Ano Grace, vím že se ti líbím. *Ušklíbne se lehce s tím, že jeho výraz říká "jistě že se ti líbím". Jenže si všimne, jak její výraz a úsměv opadává a stím se od ní Axel zase nahne zpět.* Jde o toho Hawkstonea, že ano? *Podívá se ni.* Nejsem hloupý Grace, viděl jsem jak se na tebe kouká. A jsem na tomhle světě dostatečně dlouhou, abych poznal o co jde...*Znova vstane a jde si dolít skleničku svého pití.* Ale pokračuj dál. *Pokyne k ní rukou ať pokračuje.*
*Zasměje se trochu nad tím, že oba ukončili válka a ztrapnili spolek. Ví, že má pravdu.. ale taky cítí hořkost, že za ten čin byli ještě potrestáni. Když se k ní nahne, zůstává pořád ve stejný pozici a naskytne se jí možnost si prohlídnout jeho tvář zblízka.. Ví, že nemá cenu si nalhávat, že jí přitahoval už od začátku a nejenom fyzicky. Sice se u Axela bála ukazovat svojí zranitelnější stránku, ale za to mu aspoň mohla říct cokoliv a bez filtru bez strachu, že by se ho to nějak dotklo .. aspoň měla takový pocit souznění. Odehrává se v ní vnitřní boj s touhou a s tím, co je správný.* Ale já si na to nezvykla.. a ani bych neměla čas si zvyknout. *Odpoví mu krátce.* Měli bychom spolu kolik, 5 let? Než zemřu nebo zestárnu natolik, že bude mezi náma věková propast?*Nadhodí a pokrčí ramena.* Abych byla upřímná, nevadilo by mi to.. lhala bych, kdybych řekla, že mě neláká si užívat tvojí společnost, objevovat svět .. a to i tvýma očima. *Při těch slovech se trochu zasní.* A po několika letech bychom se rozloučili jako starý známí.. dovedu si to představit. *Při těch slovech se na něj usměje, připomene jí to ono setkání v Be postive,* /A možná bych to i preferovala před tou nejistotou, co mám teď.../ *Váhá.. až moc váhá, ale nakonec pocit povinnosti zvítězí a na jeho slova přikývne.* Znám ho skoro třetinu svýho života.. vždycky jsme byli blízcí. *Zhluboka se nadechne a snaží si utřídit myšlenky. Nechce mu svěřit moc, aby neodhalovala Sebastianova tajemství, aby Axela neranila a aby se vůbec vyznala v tom, co chce říct.* On mi řekl, že potřebuje víc času a já slíbila, že mu ho dám... Nevím, na čem jsem. *Přizná otevřeně, což jí začne nervozitou stahovat bránici.. před Axelem chtěla vždycky působit sebevědomě, ale teď tu odhaluje svoje city.* A začínám mít pocit, že bych nejraději byla asi sama protože poslední týdny byly skličující /A víc mě to pohrouželo do minulosti.. možná Sebastian není jediný, kdo se v ní topí./
*Bylo to vtipné, že zrovna oni byli ti, co ukočnili válku. A je si jistý, že není jediný kdo cítí ublíženost kvůli tomu. Když se k ní nahne na tváři mu hraje lehký úšklebek. Je si moc vědom toho, že Grace přitahoval. Dokázal to poznat za tu dobu a byl si aspoň z části jistý, že to nebylo jen co se týkalo fyzična. Vždyck k ní mluvil otevřeně, přímo. A měl tkaový pocit, že to samé dělá i Grace. Kdyby se ho na cokoliv zeptala tak jí odpoví upřímně. Axel jen nad jejími slovy vydechne.* Grace tohle jsou věci nad kterými v tomhle případě nesmíš přemýšlet. Co bude, kdy bude... Člověk musí žít každý den jako kdyby měl být jeho poslední, nehleděť na to co bude zítra. *Podívá se na ni a při jejích dalších slovech jen uhne pohledem.* Ale to já nechci, Grace. Nechci se po pár letech rozloučit jako staří známí. Raději bych sledoval tě umírat stařím než žít s vědomím, že tam někde jsi. Nechci, aby z tebe byla jen hezká vzpomínka na nějaké odobí. To můžu mít s kýmkoliv jiným. *Flustrovaně vydechne a prohrábne si vlasy. Přijde zase k řimse na kterou si položí skleničku a loktem se opírá zatím co sleduje Grace. Při jejích slovech se jen ucchectne a zakroutí halvou.* A jak dlouho mu plánuješ dávat víc času Grace,hm? Chceš raději strávit těch nevím kolik let na vážkách s tím, že budeš stále někomu dávat víc času? Bude tak akorát ztrácet svůj čas Grace. Pokud teď nevíš na čem jsi, nemyslím si že to budeš vědět za rok, za pět let. A pak se za těch pět let ohlédneš a řekneš si: Sakra... mohla jsem dělat tolik věcí a místo toho jsem čekala na někoho kdo ani neví co chce. Takový lidé nestojí za tvůj čas Grace, věř mi. *Zakroutí nad tím hlavou a napiej se svého pití.* A to teď neříkám jako někdo kdo k tobě chová city, ale říkám to jako někdo co ví jak je čas cený a že to prostě nemůžeš vrátit zpátky. *Podívá se z okna ven a ostře se nadechne a za pár vteřin zavře oči. Než se na ni podívá a jeho modré oči připomínají spíše rozbořenou oblehu.* To respektuji. *Řekne.* Ale já začínám mít takový pocit, že je zřejmé že stejně dřív nebo později půdeš za ním....Přece jen lidé touží po tom, co nemůžou mít. *Pokrčí rameny a hodí do sene zbytek pití.*
+Mlčí, protože s ním nemůže nesouhlasit.. je její přirozenost žít dneškem, i když někdy musí myslet i na budoucnost, aby se nevrhala do věcí po hlavě jak má zvykem. Další jeho slova jí však znepokojí a odrazí se jí to ve tváři.* To si nedovedu představit... Že jednou zestárnu. *Oklepe se jako kdyby ze sebe chtěla setřást husí kůži. Je až moc marnivá na to, aby si připouštěla, že zestárne... má hlavu v oblacích.* /Teď možná sám myslíš na budoucnost a ani o tom nevíš../ *Zas zůstane mlčet a dívá se na Axela zpod svých hustých řas. Mlčí, protože nějaký kousek v ní tuší, že on má asi zčásti pravdu.* Nechci být na vážkách... ale já sama se nechci do ničeho vrhnout, takže mi to vyhovuje tak jak to teď je. *Nesnaží se v tomhle Sebastiana obhajovat, protože ví že by ze sebe akorát udělala jen naivního hlupáka.* Nepřišlo by mi fér po něm chtít, aby si sám urovnal v hlavě co chce, když to tak zatím nemám ani já. /Chtěla bych to zatím měnit? Nemyslí si, že jsem připravená... Zimní dvůr toho dost změnil. A Sebastian se chová dost podivně .. nevím./ *Vstane z gauče a uvědomí si proč sem vlastně přišla a pomalým krokem se k němu vydá.* Chci být k tobě upřímná. Mám tě ráda, ale neumím se přimět cítit nic jinýho než tohle.. tohle povrchní. Nedokážu se teď otevřít nikomu.. /A děsí mě, že jsem na to došla až když jsem se vrátila do New yorku a viděla se zase s Calebem./ Ráda s tebou budu trávit čas, ale bude ti to stačit s vědomím, že to je všechno co ti můžu nabídnout? *Úzkostlivě zvedne koutky a zavrtí hlavou, nevěří že by jeho city byly větší než jeho ctižádost.* Nemůžu se tu zdržet dlouho.. musím se jít připravit na lov. Jde tam skoro celý institut.*Zhluboka se nadechne a natáhne ruku.* Potřebuju zpátky svůj mobil, prosím. *Otočí dlaň vzhůru jako kdyby čekala, že ho má Axel někde zrovna u sebe v kapse.*
*Lehce se ušklíbne nad jejími slovy, že si to nedovede představit zestárnout.* Jistěže.. ta tvoje arnivost. *Cukne koutna nahoru pobaveně, ale nemyslí to zle jen jako takové malé podpíchnutí. Když Grace nad jeho slovy ohledně Sebastiana mlčí a díná se na něj zpod řas, je mu jasné že minimálně v něčem musí mít pravdu.* A jak to máš teď? Že spolu já nevím... spíte a děláte jako kdyby o nic nešlo? *Zveden tázavě obočí a pak se podívá zase do zahrady.* Možná je teda na čase si to začít pomalu urovnávat. *Zamrlme si pro sebe, ale je si jistý, že jej slyšela. Sleduje ji, jak k němu jde. Axel se narovná a stejně musí sklonit hlavu, aby viděl Grace do očí. Poslouchá ji a snaží se při těch slovech neuchnout pohledem.*Vážím si tvé upřímnosti Grace. Já jsem k tobě vždycky byl upřímný. *Řekne prostě.* Nedokážeš nebo nechceš? Protože v tom je rozdíl. *Podotkne, snaží se aby to neznělo nijak ostře spíše jako lítostivá otázka. Pak se zhluboka nadechne a podívá se zase do zarahdy, jako kdyby se snažil najít slova.*A co pro tebe znamená trávit čas, Grace? Chodit spolu na večírky, někam na jídlo, bavit se, povídat si o životě, o tom co nás trápí, spát třeba spolu? To by mi nevadilo Grace. /To vlastně dělám celý život.../ *Odmlčí se.* Ale dělala bys to samé i s ním?*U slova "s ním" se podívá mimo jako kdyby na Insitut. A pak se podívá na Grace. Zvedne ruku a pár vlasů jí strčí za ucho a její tvář vezme do ruky, jemně, aby se na něj podívala.* Já vím, co chci Grace. Chci tebe. *Pohladí ji palcem po tváři.* Jsem schopný žít s tím, že budeme spolu trávit čas. Smířil bych se s tím. *Hledí ji přitom do očí a udělá jednu velkou chybu, že mu jeho pohled padne na její rty. Nejraději by ji políbil. Při jejích dalších slovech zavře oči a povzdechne si.* Neměla bys nikam chodit, když jsi zraněná. Vidím jak se hýbeš, budeš jim tam akorát na obtíž. *Pohlédne jí do očí starostlivě.* Nechej mě tě aspoň ošetřit, podívat se na to. Pak ti dám tvůj mobil a budeš moct jít. *Navrhne. Hlavně protože ten telefon u sebe nemá a má jej na nabíječce někde na hoře.*
*Nechce se jí mluvit nahlas o intimnostech a vztahu se Sebastianem, protože jí přijde že tak narušuje i jeho soukromí.. a tak prostě jen přikývne. Zmateně se na něj dívá, protože sama nevím jestli nedokáže nebo nechce.* Já .. já nevím. Vím, že jsem kdysi hodně chtěla.. a teď.. *Pokrčí ramena naprosto ztracená ve svých pocitech, nakonec je donucená se mu podívat do očí, když ucítí dlaň na svojí tváři. Všimne si kam směřuje jeho pohled a taky jak před tou myšlenkou asi zavřel oči.. Přistihne se přitom, že asi zatouží po tom samým, ale nemá to co dělat s city. Aby se tomu vyhnula, tak udělá krok dopředu a obejme ho, spánek si opře o jeho rameno.* Asi si sama musím rozmyslet, co chci... a pak se nějak rozhodnu. Nechci ale, abys ztrácel čas. /Nechci dělat stejnou chybu jako Caleb./ Tak fajn.. *Odtáhne se nakonec a souhlasí s ošetřením.. Trochu nejistě si sundá ze sebe bundu a položí jí na gauč.* Kousl mě jen malinko.. akorát jsem to nechala zajít až moc daleko a jed se roznesl všude.. *Pak si vyhrne rolák k hrudníku, aby se podíval na malou jizvu po škrábnutí vedle který je i runa. Pak si přes hlavu přetáhne rolák úplně, aby se mohl podívat na tmavší žíly na jejím těle... Kdykoli jindy by se cítila sebevědomá jen tak ve spodním prádlu .. ale teď odhaluje svoje jizvy a zranění.* Ale pospěš si, musím vyrazit hned...
*Jen to jedno přikývnutí mu odpovědělo víc než by mohla jakákoliv slova. Vždyť to stejně věděl, když se na ně podíval v Pandemoniu. Nad jejími slovy, že neví si jen povzdechne. Pak k ní zvedne pohled, přímo do jejích očí.* Přeju ti, aby jsi to co nejdřív zjistila. Hlavě kvůli tobě samotné. *Nemyslel to nijak sobecky idkyž by mu to jistě ušetřilo spoustu starostí. Při tom jak mu padl pohled najejí rty měl co dělat, aby touha nevyhrála. Hlavně když si všimne toho, že možná Grace zatoužila po tom samém. Místo toho jej ale obejme. Axel neudží klidnou tvář. Usměje se a své ruce obmotá opatrně kolem Grace.* Hlavně zvaž všechno, když si to budeš promýšlet a rozhodovat. *Pohladí ji po zádecch a vtiskne polibek do vlasů. její další slova jej pobaví.* Já nejsem ten, kdo má málo času Grace. Já ho mám na rozdávání...*Pousměje se lehce.* Ale něco mi slib. *Odmlčí se a odtáhne se od ní.* Pokud budeš jen cítit, že tvoje srdce tíhne k němu...Řekni mi to prosím co nejdřív. *Smutně se na ni usměje. A ještě jednou ji pohledí palcem po tváři. A pak ji pustí a sleduje jak si sundává bundu a rolák. Sleduje její zranění a vážně se na ni podívá. Zatím rukou jednou máchne a na malék stolečku u gauče se obejví všechno co je potřeba.* Nemám sebeměnší tušení, kdo tě ošetřoval ale udělal to špatně. Máš to celé zanícené, ty žíly znamenají že se to stále rouširuje po těle Grace. Lehni si.* Naznačí ji ať si lehne a okamřite si k ní klekne.* Musím první dostat z těla ten bordel. Bude to asi trochu bolet. *Upozorní ji.* Být tebou ani tam nechodím. *Podotkne a podá ji hard zatím co si si vrhne rukávy.* Do toho se zakousni. *S těmi slovy jí z těla začne vytahovat ten sajrajt. Jako kdyby ve formě černých nití z rány. Ten bordel hodí do malé misky. Nakonec vezme nějaké bylinky a hoždíř a začne je drtit a přidává tam v rychlosti další věci dokud z toho nevznikne mast. Tu nanese na místo a vezme velkou náplast kterou jí nalepí na místo. A pak ještě vezme nějaké vodičky, které vypadají jako lektvary a smíchá je k sobě a hodí tam nějaké bylinky.* Tohle vypij, je to to samé jako ta mast jen pro lepší učitek je fajn to i vypít. *Podá jí sklenici s vodou.* A já ti jdu pro ten mobil, hned budu zpátky. *Zvedne jeden prst a rozejde se z obýváku do patra, kde nechal její telefon na nabíječce. Rychle jej vezme a všimne si ještě té krabičky se šperkem, co našel při přehrabování svých cetek v paříži.* /Na tohle není čas./ *Rozejde se zase dolů a Grace dá i telefon.* Osobně bych nedoporučival, aby jsi někam šla. *Podotokne s rukama složenýma na hrudi.* Ale tady je tvůj telefon. *Podá jí jej.* Hlavně na sebe dávej pozor Grace. *Poví vážně.*
*Pomalu zhluboka vydechne, když jí pohladí po zádech a vtiskne polibek do vlasů.. Teď si připadá ještě rozervaněji než dřív. Mezi svojí potřebou po nezávislosti a pak potřebou všem vyhovět aby byla oblíbená.* Věř mi, že to bych ti řekla hned... dostala jsem sama slušnou lekci. *Semkne k sobě nevesele rty a pak se posadí na gauč vedle svýho roláku s bundou..* Ten někdo jsem byla já.. vůbec si ani nepamatuju, co jsem s tím udělala. Asi jsem si jen dala sprchu a pak to zaplácla runou, ta měla i jed zahojit.. ne? /Možná ne jed du'siena./ *Položí se na bok jak po ní žádá a podívá se na hadr v ruce zmateně.. vůbec nevíí, k čemu jí to dal ale pozná to ve chvíli kdy začne sám pracovat. Bolest není tak velká, aby to nevydržela, ale hadr pevně sevře v ruce stejně jako rty. a víčka.. Když ho vidí skončit a jen nanášet další léčiva, tak zhluboka dýchá a odváží se podívat na znovu otevřenou ránu* To nevypadá vůbec dobře... *Okomentuje krátce, ale není v tom ani náznak výčitky.. spíš šok. Nečekala, že to může být tak zlý.* Děkuju.. *Vezme si od něj to co má vypít i vodu. Během toho, co jí nechává samotnou to do sebe vyklopí a začne se oblíkat.. ránu na boku začne cítit o něču víc, ale aspoň už má oběh čistý a bude se všechno hojit tak jak má.* Já vím, že ne.. ale je to moje povinnost, nemůžu je nechat samotný.. *Vyjde mu naproti a vezme si od něj svůj mobil.. Hned zkontroluje čas a nadzvedne obočí.* To ne.. mám zpoždění.. *Rychle ho bezmyšlenkovitě obejme.* Ještě se ozvu, dobře.. *Odtáhne se a rozejde se rovnou ke dveřím.* Děkuju za všechno.. *Spěšně mu zamává a utíká pryč.*
*Jen souhlasně přikývne na slova ohledně toho, že by mu to řekla hned. Neví co by na to měl jiného říct. Pak si ale už pohlíží ejí ránu.* Ne všechno vyřeší runy Grace. V některých případech je runa to poslední. Rozřežeš si ruku tak ti tu ránu někdo musí první zašít a pak na to dáš runu. Od toho máte v Institutu medika, není tam jen pro srandu králikům. Protože runy nevyřeší všechno. Rozhodí rukou, ale nebude se nad tím dál vztekat. Místo toho pracuje a snaží se co nejrychleji ale zároveň nejpečlivěji.* To teda nevypadá. *Souhlasí a pak jí dá jště léčiva a vodu zatím co jde pro její mobil. Vrátí se a na jejími slovy zakorutí hlavou.* Jednou by to bez tebe zvládli, Grace. Jsi zraněná, budeš jim tam překážet. Ale dělej jak uznáš za vhodné..*Promne si kořen nosu zatím co jej v rychlosti obejme.* Hlavně přežij. *Okomentuje a sleduje ji odcházet.* Ještě, abys nadávala...*Zahuhlá spíše pro sebe pod nosem a jen jí na rozloučenou zamává zatím, co jde pouklízet všechny ty věci.*
*Na dnešek Axel naplánoval akci v Pandemoniu. Něco jako jeho comeback party. Nechtěl nic moc přemrštěného, chtěl naopak nějaký klidný večírek a hlavně, aby došlo co nejvíce lidí. Pak nějakou párty uspořádá u něj doma až si zjsití, kdo za pozvání vlastně stojí. S tím, že ale tady v Panemoniu mělo být spoustu lidí a mezi nimi i civilové, takže v případě že by se akce zvrhla nějak podobně jako minulá akce tak si zařídil pár čarodějů, kteří v takovém případě civilům vymažou nebo upraví vzpomínky a budou také kontrolovat spory mezi podsvěťany. No doufal, že nic takového nebude potřeba a proto se vydal do Klubu ještě před začátkem akce, aby všechno očekoval. Přece jen do toho vrazil velké peníze. Barmanům dal předem vědět, že mezi 22:00-23:00 bude happy hour a všechno půjde na jeho kartu. Ještě šel za DJem, kterého pozdravil a prohodil s ním pár slov ohledně playlistu. Byla to klasická taneční hudba, která hrávala v klubech. Ještě kouzlem připravil chranu kdyby náhodou nějaký démon nebo jiná potvora chtěla narušit párty. Sice tušil, že přijdou lovci stínů a tiše dufal, že aspoň některý z nich bude mít při nejhroším u sebe andělské ostří, ikdyž zbraně zakázal - byli to lovci určitě by si našli cestu jak ostří propašovat. A když jsme u těch lovců...Jedné určité lovkyni napíše jestli přijde. A když už má všechno vyřešeno, párty může začít. Podívá se na své hodinky a přejde k baru, kde si objedn drink, upraví si sako a zbývá jen počkat na všechny hosty.*
*Mladý čarodej sa k správe o párty dostal len náhodou. Akurát sa prechádzal po meste, ako sa ho snažil lepšie spoznať, keď mu do očí pristál plagát o veľkej párty v nejakom klube. Plagát na stene by si ani nevšímal, kedyže nezachytí známe meno na spodku papiera. Chvíľku mu to síce trvalo, ale nakoniec si spomenul na vizitku od muža a tak si plagát odfotil na mobil a dnes sa oficiálne rozhodol, že príde. Síce po poslednej párty nemal práve najlepšie skúsenosti s tým, ako to vyzerá v New Yorku s večierkami, ale veril, že ak je nejaký vytvorený mužom, ktorý vyzeral mocne aj rozumne, tak by sa také problémy nemuseli udiať. Na sebe mal rozkošný zelený pletený sveter s včeličkami, všetko vlastná výroba, pričom si chvost schoval opäť do nohavíc, ale tentokrát už šiel konečne bez čiapky. Samozrejme, že mal svoju kvetinkovú v zálohe, kebyže už nedokáže držať kontrolu nad svojimi ušami, ale užíval si toho príjemného pocitu, keď ju konečne na sebe nemusel mať. Vošiel tak dnu, bundu si zmenšil na toalete a vložil si jej malú verziu do tašky, než sa vrátil do priestorov, ktoré sa začínali postupne plniť.*
*O té párty, co se dnes konala, se čistou náhodou dozvěděl v pondělí, když se projednou po delší době rozhodl jít ze studia domů pěšky. Poměrně velký plakát nalepený na zdi budovy nedaleko jeho bytu byl těžko přehlédnutelný. Nuže od té chvíle, co jej viděl, mu utkvěl v hlavě. Dlouho na žádné akci nebyl. Ne, že by jej drtila práce ve studiu, šlo spíše o zakázky na knižní ilustrace, které mu nedokončené ještě do včerejšího dne ležely na stole. Hodně z nich naštěstí čekalo pouze na konečné úpravy a odeslání, nicméně Hiramův spánkový režim byl už i tak připraven s kapesníčkem, aby si na svůj stav trochu poplakal. Naštěstí se to ale bez pláče i bolesti hlavy obešlo, díky bylinkám, co mu nějaký ten týden zpět věnoval Robert při prvním setkání, takže se krásně odpočatý rohatý čaroděj rozhodl, že si opravdu tu radost udělá a na večírek v Pandemoniu si zajde. Outfit nezvolil nijak zvlášť honosný, vybral si takovou svoji klasiku - černé kalhoty se stejnobarevným korzetem a bílou košilí. Celý svůj zevnějšek pak pouze doplnil o nějaké ty šperky, hodil na sebe lehčí bundu, do níž si strčil klasické trio a vypadl z baráku. Namísto hromadné dopravy pak stejně zvolil portál, pomocí nějž se dostal přímo k nočnímu klubu, do nějž následně vkročil. Místo, kde jej hned po vstoupení nohy začaly nést není asi ani třeba jmenovat. Naštěstí pro něj u baru ještě nějaká ta židlička volná byla, takže s posazením ani nemusel otálet.*
*Rune se rozhodne jít nakonec v tmavých kalhotech, černým tričku s rolákem a přes to kimono s kapucí. Samo kimono sahá vzadu pod zadek a v předu je delší. Kimono má zavřené, takže toto není vidět. Vlasy má ve vysokém culíku a jelikož nemá gumičku, tak použil černou stužku. Jaksi totiž spěchal a zapomněl, že si musí vlasy upravit. Když se však viděl, tak se rozhodl, že vypadá líp. Nasadí si žabky a vyrazí. Cestou narazí v jednom obchodě na prstýnky do vlasů, tak si je nechá dát do culíku. Tvoří mu to tak v culíku několik jednotlivých pramenů. Takové prstýnky měl naposledy ve vousech v 13. století. Dojde do Pandemonia a protáhne se dovnitř jednou vlnou davu, která zaměstná sekurity.* Hehe.* Dojde k baru a zruší si iluzi. Černé uši a ocas mu ladí k celému outfitu. Podívá se na ruku, kde nemá žádný prstýnek, ale ty ve vlasech cestou stihl očarovat, aby drželi a kolem něj byla ochrana.*
*Aj keď moc v pláne nemal ísť na tu párty, tak predsa len si povedal, že sa tam objaví. Aj keď to znamenalo, že tam stretne niekoho, koho práve nebude chcieť. Predsa len ale aj vlastnil ten podnik, tak prečo by tam len tak neobjavil. Mohol si vymyslieť aj nejakú báchorku, aby sa odtiaľ dostal, pokiaľ by to znamenalo zabráneniu problémov. Obliekol si čiernu košeľu a čierne nohavice. Na košeli mal rozopnuté dva gombíky, pričom si odmietol dať kravatu. Mohol si dať aj čierne tričko, ale nejak sa mu do neho nechcelo.* /Mohla by tá akcia trochu stáť za to. Len nech sa tu neobjaví Maddie, pretože na ňu rozhodne náladu nemám./ *Pomyslí si, pričom si zájde za bar a vezme odtiaľ fľašu Burbonu, ktorý si naleje do skleničky. Občas mu pri emóciách prebliknú oči do hadích, ale viac menej nechával na sebe kúzlo. Síce zahliadne Runeho v dave, ale tomu sa dnes bude chcieť vyhýbať.* /Nie dnes na to nemám práve náladu./ *Pomyslí si a má chuť si rovno zájsť pre experimentálny alkohol, ktorý nedávno podával Dragosovi.*
*Spokojeně sleduje jak se klub plní všemi lidmi. Hudba už dávno hraje ale on stojí zatím jen u baru a poslouchá a sleduje jestli neuvidí nějakou známou tvář. Cítí tak nějak podvědomě ale spoustu magické energie, což znanealo, že tu bylo dost čarodějů. Tím se nenechal rozhodit, právě naopak. Těšilo ho to. Přece jen tahle párty měla být takový jeho prohlášením.* /Jsem zpátky New Yorku./ *Všimne si několika známých tváří - majtele klubu Malachaie se kterým při minulém setkání měl velmi zajímavý hovor. Už se chce za ním vydat ale všimne si blonďaté kštice a tváře LÓNIHO. Chvilku přemýšlí kterým směrem se vydat a vybere si mladšího čaroděje. Protože má takový dojem, že ten tady nemá co dělat - teda podle civislkého zákonu. Přijde k němu a poklepe muj na rameno.* Neměl bys být někde jinde? Já nevím učit se na zkoušku ve škole nebo tak? *Zeptá se jen se zvednutým obočím.* Můžeš vůbec legálně pít? *Zajímá se zvědavě.* Jak jde tvoje studium podsvěta, chlapče? *Všimne si toho že mezi jeho vlasy nevidí chlupaté uši. To ho zaujme, znamenalo by to, že se naučil skrýt své znamení.*
*Trochu sa rozhliadal po miestnosti, či uvidí niekoho známeho. Určite by tu mal poznať čarodeja Axela, ale nebol si istý, či k nemu vôbec bude mať prístup, ak šlo o nejakého veľmi známeho čarodeja. V diaľke sa mu zazdalo, že spoznal známe kudrnaté vlasy, v ktorých boli schované rohy muža, ktorý mu ukázal toho trošku viac, než mal, ale než sa stihol definitívne rozhodnúť, či za ním príde na bar, aby si objednal aspoň coca colu, tak mu niekto poklepal po rameni. Obával sa, či pôjde o sekuriťáka, nakoľko by mal mať vstup dovnútra oficiálne až od konca mesiaca, ale na jeho prekvapenie pred ním stálo stelesnenie mena, ktoré ho sem priviedlo, AXEL. Nechápavo nahne hlavou na stranu pri jeho otázke.* Ja ale do školy nechodím...takžeee...asi nie. *Zamrká nechápavo. Nevedel, či tým iba niečo AXEL naznačil, čo však nepochopil, alebo išlo o niečo z podsveťanského sveta, o čom ešte nemal ani páru. Potom sa zamyslí nad tým, aký je dátum a podíde k mužovi bližšie, aby mu to pošepkal.* Legálne môžem piť až o 8 dní. Preto mám so sebou marihuanu, aby som nekazil zábavu tým, čo pijú. *Šepne mu, načo sa od neho odtiahne a usmieva sa ako slniečko od ucha k uchu. V tom si na niečo spomenie. Rukou si siahne na vrch hlavy.* Ale pozrite, už skryjem uši. Ale prípadne som prišiel pripravený! *Prenesie a veľavravne z tašky vytiahne svoju upletenú kvetinkovú čiapku, ktorá mu priniesla šťastie na jeho pohovore a aspoň sa tématicky hodila k jeho včeličkám na ďalšom jeho upletenom kúsku.*
*Normálně by se asi po vstoupení do baru nejprve rozhlédl, aby zjistil, zda zde nepřišel nějaký jeho známý, ovšem jej už nohy instinktivně zavedly k baru, u nějž si vyhlédl prázdnou židličku, na níž se vzápětí usadil. S objednáním něčeho moc nečekal, aniž by se podíval na nápojový lístek, řekl své přání a na chvíli se na barové židličce otočil k davu lidí i podsvěťanů, kteří se tu mezitím nashromáždili. Až teď si všiml, že se tu ukázal i Lóni. Pousmál se, načež se vrátil zpět k pultu, kde na něj již čekal objednaný panák slivky. Než by však stačil barmanovi poděkovat, zjevil se za barem někdo jiný. Zaraženě zamrkal a MALACHAIE si prohlédl. Na první pohled by asi nepoznal, že se nejedná o personál klubu, když si jej ovšem sjel podruhé pohledem, všiml si, že mu chybí například takový motýlek nebo černá krátká zástěra, kde si obvykle obsluhující schovávali účtenky a propisky na zapisování objednávek.* Málem bych vám poděkoval za nalití půlky. *Vypadlo z něj, načež následovalo krátké uchechtnutí. Nato do sebe zmíněného panáka kopl.*
*Rune se rozhlédne a uvidí Kaie. Nemá na to Tofu náladu. Všimne si i Axela a Lóniho, ale ani na ně nemá náladu. Opře se o bar a docela ho mrzí, že si zábavu odbyl už předchozí dny. Pak si však všimne Hirama. Docela ho zklame, že jde ke Kaiovi. Nakloní znechuceně hlavu na stranu a ušklíbne se. Nemá zatím chuť pít. Docela by ho zajímalo, zde ho někdo pozná s jeho původní délkou vlasů, kterou měl naposledy v roce 1885. Tehdy ho rozčilovalo, jak se mu pletou do práce a tak si je tupým nožem zkrátil. Načež mu tehdejší učenkyně udělala nový účes. Ta holka zemřela rukou lovce, co chtěl její hadí kůži. Zakloní hlavu a přesune se k tomu TOFU a BERÁNKOVI.* Zdravím pánové. Nějaký čas jsem vás neviděl.* Osloví KAIE s HIRAMEM a nahodí lehký úsměv, který působí falešně.*
*Nemala potuchy, prečo práve išla na párty. Bohužiaľ za to mohol jej šéf, ktorý jej povedal v práci, že je prudérna. To ju celkom dosť naštvalo. Nech bola akákoľvek, tak prečo by sa mala nechať od neho urážať.* /Tss... to že je to starosta neznamená, že si môže robiť, čo sa mu zachce. Tiež mám nejaké city./ *Pomyslí si a radšej nemá v pláne to viac v myšlienkách komentovať. Má na sebe čierno červené šaty. Rukávy má dlhé, pričom má na ušiach dlhé náušnice. Vlasy má voľne rozpustené, pričom na nohách má vysoké opätky. Nech mala v pláne sa dnes baviť akokoľvek, tak chcela svojmu "úžasnému" šéfovi dokázať, že sa dokáže baviť. Prejde k baru, kde si vlastne objedná okamžite víno.* Môžem poprosiť o pohár vína. Červeného. *Povie a potom sa trochu pousmeje na obsluhu.*
*Po poslednej párty nebol veľmi naklonený ísť v blízkej dobe na ďalšiu. Takže ani nevyhľadával takúto príležitosť. Za to jeho spolužiaci, zlatá to elita planéty, zazobaní pankharti, tieto príležitosti hľadali stále. Takže miesto pyžama s modrými obláčikmi a slniečkami sa obliekol do drahých čiernych nohavíc, ktoré sa vo svetle jemne ligotali, bielej saténovej košeli, ktorá mu sedela ako riť na šerbeľ a k tomu topánky. Spravil si ešte vlasy, takže vyzerá ako keby išiel na prehliadkové mólo, tak ako vždy a nasadol do taxíka. Akurát vystúpi z neho, priamo pred podnikom kde ho už v rade čakajú jeho otravní spolužiaci. Nejakú tu chvíľu si odstojí v rade a potom už je obklopený známou atmosférou párty nálady. Aj keď teda sám v párty nálade nie je. Ani ešte nepil a ani si so sebou nezobral trávu.* /Abstinencia nikoho ešte nezabila./ *Prehodí sa akurát kabát cez stoličku, pri stole ktorý si obsadili, keď v tom už na stole majú alkohol. V tomto niet pochýb, že jeho drahí spolužiaci túto vec zaobstarajú na stôl ako prvú. Povzdychne si a spolu s nimi do seba teda kopne prvý pohárik ginu.*
*Pozrie sa na čarodej a trochu sa pousmeje.* Odkázal by som mu poďakovanie. *Povie HIRAMOVI a trochu spomenie na toho čarodeja z Maddienej párty, ale moc jeho meno nepobral. Ani nemá chvíľu čas sa s ním porozprávať, keď sa k ním priblíži RUNE.* Ten falošný úsmev si zmy z tváre. *Povie Kai RUNEMU. Jednoducho ho vedel veľmi dobre rozoznať a popravde dnes nemal na jeho hry náladu. Nech mal v pláne vymyslieť si nejakú hru s civilmi dnes, tak nech z toho jeho vynechá.* Dnes žiadne blbosti. Si tu dnes iba ako hosť. *Povie RUNEmu a prebodne ho pohľadom. Nemal náladu po ňom zametať to čo by spravil. Nie ako od naposledy aktivoval kliatbu priamo v kaviarni. Miesto toho, aby sa napil z pohára, tak si dá poriadne z fľaše, pretože to dnes rozhodne na nervy potreboval.* Myslím si, že sme sa už stretli. *Povie smerom k HIRAMOVI a radšej by sa rozprával priamo s ním.*
*Překvapeně se na něj podívá.* Ty nechodíš do školy? Myslel jsem si, že jsi nějaký univerzitní študent nebo tak. *Upije svého drinku zatím co pozoruje nehcápaveného Lóniho a má co dělat, aby si nad ním nepovzdechl. O to víc, když se k němu mladík nakloní a zašeptá mu.* Lóni...*Osloví ho káravě skoro jako rodič.* Ty bys tu správně ani neměl být nemluvě o tom, že bys ani takovou věc neměl vlastnit. Nehledě na to jak legální to v tomhle státě je. *Možná ho měl nechat prostě. Nebyl jeho rodič ani opatrovatel nebo mentor.* /Not my circus, not my monkeys..Not my circus, not my monkeys./ *Opakuje si jenže mu je na jednu stranu toho chlapce líto. Usměje se na něj, když se mu pochválí s tím, že umí skrýt uši.* A ocas? *Zeptá se zvědavě a sleduje tu čepici ve tvaru kvítka.* /On je vážně dítě.../ *Nenapídne si povzdechne přitom jak se napije pití. Otočí se na barmana.* Tady tomuhle mladíkovi máte zákaz nalívat cokoliv alkoholického, vyřiďte to i kolegům. A pije na můj účet celou dobu.*Upozorná ho a ukáže na Lóniho. A otočí se na mladíka. * Můžeš pít pocelou dobu na ,ůj účet, ale žádný chlast. * Jsi moc šikovný, že jsi se naučil skrýt ty uši. To mě moc těší. A učitel ti řekl všechno cos potřeboval? *Zeptá se zvědavě.* Dávej na sebe pozor tady. Hlavně když budeš intoxikovaný, nenechvej pití nikde jen tak ležet, nespouštěj ho z očí, raději se objednej nové. Nepij nic co ti někdo dá jen tak. Pokud ti chce někdo něco objednat tak stůj s ním u baru a dívej se jak se to přípravuje ať ti nikdo nehodí nic do pití. Prostě na sebe dávej pozor ano? *Upozorní jej skoro jako nějaká úzkostlivá matka.* Kdybys neměl odvoz domů tak mě najdi, ať dlěám cokoliv tak mě klidně vyruš, já ti odvoz zařídím. *Dodá hned v zápětí.*
*Už pred vchodom cíti zvláštne napätie. Svetlá Pandemonia sú v tme oslepujúce a dráždivé. Nervózne nahliadne na zopár ľudí, stojacich vonku a potom na GRACE vedľa seba.* To bude ešte boj. *Zamrmle si pre seba a vstúpi dnu. Vo vnútri je mnoho ľudí, tak ako stále, hudba hrá nahlas, smiech a rozhovory vypĺňajú zvuk do pozadia. Už na party bol a stále mu príde, že okrem svojich alkoholických čias a loveckých hliadok tam nemá veľmi čo robiť.* Dáš si niečo? *Opýta sa a snaží sa nesledovať príliš tváre osôb naokolo. Vie, že tam niekde sa nachádza Axel, keďže je to jeho párty, no ten fakt si necháva ležať v pozadí svojej mysle. Stále myslí na to, že tu prišli z veľkej časti kvôli povinnostiam a ochrane - aspoň on teda. Aj keď je Grace oblečená približne na hliadku, nevie odhadnúť, ako veľmi sa chce zapojiť do zábavy a pri spomienke na poslednú párty by bol rád, ak by to pri hliadkovaní ostalo. Lakťami sa pretlačí pomedzi ľudí k baru a prehliadne si stenu s alkoholom, aj keď si ho neplánuje objednať. Nakoniec sa obzrie a hlavne za GRACE, či ju nezmasakroval dav alebo tancujúci niekto, čo by sa okolo obšmietal a nevnímal svoje okolie.*
Nie? *Nechápavo pozerá aj naďalej. Jediné miesto, na ktorom sa kedy učil, bol ešte so svojimi pestúnmi a potom až u Zacharieho, ak sa neučil aspoň sám napríklad angličtinu.* Nikdy som na žiadnej univerzite nebol, ale podľa jedného chalana, čo poznám, to vraj aj tak nestojí za nič. *Pokrčí ramenami. Čo pochopil, univerzita je dobrá na trávu, ale cez Zacharieho si vedel zaobstarať lepšiu, takže výber jasný.* Hulím už od 14. Doteraz mi zatiaľ nikto nepovedal, že by to bolo niečo zlé. Teoreticky to vždy opisovali ako niečo, čo je lepšie než alkohol. *Stojí si naďalej za svojím. Ale aspoň môže nadšene poukázať na svoj postup.* Chvost...na ňom sa ešte pracuje. *Doteraz to nepotreboval, takže chvost tak trochu doteraz nevnímal, ale vedel, že len čo sa uši stanú samozrejmosťou, príde na rad aj navyše partia nad zadkom, kvôli ktorej ho doteraz pretiahol len Hiram ako člen podsveťanov. Potichu sleduje konverzáciu medzi barmanmi, načo vidí, ako si hovšetci obzerajú a zrejme sú radi, že chlapec nosí natoľko originálne kúsky oblečenia. S úsmevom im zamáva, čím si opúť všimne, kde sa nachádza Hiram. Videl, že sa rozprával s tým mužom, čo sa ho snažil naposledy objať, z čohomu prešli zimomriavky po chrbte, a nejakým barmanom.* Takže stačí len povedať, že to majú napísať na tvoj účet? Vážne? Super. *Lóni bol úprimne v šoku, že mu niečo také muž dovolil, ale nemienil sa sťažovať...aj keď si spomenul na to, ako mu Thierri sľúbil ochutnávku piva.* Pivo sa asi ráta pod alkohol tiež, aj keď by to bola len ochutnávka, že? *Skúsi aj tak. Tvrdé bolo ale jasné, že by si neobjednal. Následujúce inštrukcie boli natoľko obšírne, že Lónimu jaj vyfučali z hlavy, než Axel dopovedal.* Takže..dávať si pozor? To by som mohol zvládnuť. *Usmieva sa naňho, ako keby sa nechumelilo.*
*Neznámého člověka za barem by si málem, kdyby si jej tak dvakrát neprohlédl, spletl s barmanem, což se nakonec bohudík nestalo. Samozřejmě by to pak ale nebyl Hiram, kdyby se o tu myšlenku s mužem nepodělil, díky čemuž zjistil, že by se za to zjevně ani nezlobil. Než-li však stihl na tuto dobrou zprávu roháč vůbec odpovědět, stihl se k nim někdo vecpat. Nejdříve zapřemýšlel, zda nepozná již podle hlasu, o koho se jedná, nakonec se ovšem trošku pootočil, aby na dotyčného přímo viděl.* Taky tě rád vidím, Roberte. *Odpověděl čarodějovi na jeho pozdrav. To, že ROBERTŮV úsměv působil již od vidění dosti falešně ignoroval. Starat se nechtěl. Stejně ostatně reagoval i na to, když si ti dva prohodili něco mezi sebou. Přeci jen to nebyla tak úplně jeho věc. Pouze pak zamrkal, když viděl, jak se MALACHAI napil přímo z lahve, namísto toho, aby se napil z připravené sklenice.* Je to možné. *Pokrčil rameny. Musel by zaplout trochu hlouběji do paměti, aby něco vyhrabal. Ačkoliv si zvládl přiznat, že mu čarodějův obličej vskutku něco říkal.* Možná jsme se potkali na nějaké akci..těžko říct, paměť mám horší jak zlatá rybka.
*Rune se na KAIE podívá a ušklíbne se.* Snažím se působit mile.* Řekne mu a pak se uchechtne. Opravdu je jak Tofu. Kdysi by tolik neřešil, co dělá.*/Navíc mu to nepřísluší, když je mladší./* Pomyslí si v uzavřené mysli.* Jistě, přišel jsem oslavit úspěšné dokončení regenerace.* Poví mu a zvedne ruku, aby ukázal, že je zase v plné síle.* Kdybych chtěl zábavu, dle mého, tak sem pozvu svou sestru. Hlavně teď, když se ji ztrácí dívky.* Upozorní ho a pak se musí ušklíbnout nad tím jak se napije. Docela ho těší, že hraje tomuto čaroději na nervy. Podívá se na HIRAMA a na něj se usměje skutečně a přijemně.* Jak zabrali bylinky?* Zeptá se a už i ze samotného tónu hlasu je dost znát, že má radši tohoto rohatého čaroděje nežli Tofu.*
*Po cestě k Pandemoniu si čte upozornění v mobilu.. všimla si, když si ho brala do kapsy že jich tam má několik. Narazí tam i na zprávu od AXELA, kterýmu jen rychle odepíše, že se tam chystala i bez pozvání. A že je vlastně i na cestě. Přitom se ale postranním pohledem podívá na SEBASTIANA a zvažuje, jestli byl dobrý nápad mu kývnout na návrh aby jí doprovodil. Pamatuje si jak jí několikrát vyčítal, že je nezodpovědná a práce jí toho moc neříká.. poslední co by chtěla je se s ním tady ještě pohádat.* /Budu se asi muset chovat slušně.. žádný pití .. prostě jen byznys./ Proč? Myslíš, že to tu bude samý démon? *Zakoulí očima a projde kolem vyhazovače, který jí nezastavuje.* Předpokládám, že na hlídce si můžu dát asi jen colu.. *Instinktivně v kapse bundy nahmataná senzor, aby se ujistila že aktivita je kolem pořád ještě nízká. Je oblečená celá v černým, kalhoty, triko i ta bunda a vysoký boty, ve kterých má schovaný kratší andělský ostří s dýkou a stélou. Následuje ho k baru, ale přemýšlí, že jak si hned objednají, bude lepší to tu pozorovat z dálky..* Ledaže... by to hlídka nebyla. *Zkouší navrhnout nevinně, ale nepředpokládá že by ho nějak obměkčila.. povinnost byla povinnost.*
*Prižmúri na RUNEHO oči a nechce zavrčať to slovo, že si to milé môže strčiť kde chce.* Hmm... ako keby mal o to niekto záujem, čo takto ukázať pravú tvár Rune. No nie? *Opýta sa ho, ale nervy vážne mal len jedny a rozhodne nie na neho, ak mu na ne chcel hrať, tak nech si poslúži. Má aj iné veci, ktoré by radšej robil ako sa bavil práve s ním.* Nechcem vedieť, čo znamená presne "regenerace". Hlavne mi to nehovor. *Povie RUNEMU a jeho sestra ho vážne nezujíma.* S tou by bolo oveľa príjemnejšie baviť sa, ako s tebou. *Povie, pričom svoje slová myslí úprimne vážne. Vráti sa radšej k mladšiemu čarodejovi a povzdychne si.* Myslím si, že to práve bola Narodeninová oslava Maddie, ale už presne neviem, čo sa tam stalo. *Povie HIRAMOVI a rozhodne v tejto chvíli by sa radšej bavil s týmto čarodejom, ako sa nechať provokovať RUNEM.*
*Drinky sa na stôl iba sypú... alebo lejú. Thierri sa snaží sa svojimi spolužiakmi zaostávať ale oni sú ešte na niečo také triezvi. Po niekoľkých panákoch ginu ale už začína cítiť hladinku. Akurát si ide dať ďalší pohárik keď ho drgne spolužiak a on sa obleje. Pozrie na svoju mokrú košeľu, zanadáva na spolužiaka a povzdychne si. Tak sa teda postaví, prepletie sa tým hojným množstvom ľudí až na záchody. Tam si zoberie niekoľko servitiek na ruky a začne si trochu tú košeľu sušiť. Počuje ako sa za ním spláchne, nejaký chlapík prejde k umývadlu a umýva si ruky. Thierri ho ignoruje. Na chlapských záchodoch proste platí, že každý si tam ide spraviť svoje a nevykecáva sa tam. Keď ale Thierri postrehne že si ten chlap nejak dlho čistí ruky tak naňho poočku pozrie. Strnie. Chapík naňho tiež strnulo pozerá.* /To je ten chlap s uberom..../ *Ani krvi by sa v ňom nedorezal. Ak sa na to týpek teda chystá.*
*Oprie sa jednou rukou o bar a natočí sa k nemu bokom, takže stojí čelom ku Grace.* Po tom, čo sa teraz v New Yorku deje, nečudoval by som sa. *Odpovie na jej otázku o démonoch a aj keď si sám nie je úplne istý, či tu má démonov očakávať, veľké stretnutia boli vždy riskantné, rovnako ako Techno Party. On bude predsa len rád, ak sa nič nestane, no neprišiel si tam užívať alkohol a tancovať vo víre radosti a spotených ľudí. Poobzerá sa po okolí a mykne plecom.* Fajn, tak colu. *Podotkne len tak a nakloní sa k barmanovi, ktorý ho osloví s objednaním. Na prstoch ukáže dvojku, objedná colu a zas sa vráti ku Grace. Zamračí sa nad jej slovami. Chápe, že v takomto prostredí by si Grace asi radšej užila zábavu a spoločnosť, ale ak tu majú byť z povinnosti, tak by to tak malo ostať. Trochu ho mrzí a štve, že ju pozval a nakoniec to nebude podľa jej očakávaní, ale asi mala čakať, že pokiaľ on ide na párty, veľmi málokrát sa stane, že si to bude užívať rovnako ako ostatní.* Hliadka to je. A očakávam, že to tak budeš brať. Teda, ak ma v tom nechceš nechať samého. *Podotkne a trochu tým ironicky naráža na fakt, že sa mu vyhrážala Spolkom, ak pôjde na hlaidku sám. Teraz by tu síce bola, ale ak sa chce Grace napiť, až takou oporou mu potom v boji nebude. No, je to dospelý človek, kontrolovať ju nebude, už je dosť veľké dievča, aby si určila priority. Potom si vzdychne a keď mu barman podá colu, jednu posunie ku Grace a napije sa. Na chvíľu sa poobzerá a keď pozrie na Nokiu, napadne mu, že možno prišla aj Triss, ak je to čarodej, kto organizuje túto párty. Tak jej napíše iba jednoduché: “Si na párty?” A počíta s tým, že čarodejka bude vedieť, o čo ide.*
*Nejako nevedela, čo presne tam má robiť. Napila sa trochu vína, ktoré jej obsluha doniesla a celkom sa snažila zabudnúť na reči, čo sa dozvedela. Pozrie sa naokolo, ale nepozná žiadne tváre, ktoré by ju aj zaujali. Bolo pre ňu zvláštne tam byť, aj keď z donútenia tam vlastne išla. Vlastne chcel aby sa tam stretla s nejakým vyššie postaveným ako je on, ale ona nikoho takého nevidela.* /Hlavne že som sem mala ísť./ *Pomyslí si, pričom si vloží ruku do vlasov. V tom ku nej príde nejaký chlap a opýta sa jej, či si nechce zatancovať. Prejde ho pohľadom a nakoniec prikývne. Prečo by aj nešla, aj keď moc mužov nemusí, ale tak predsa len sa nenechá nimi odradiť. Prišla sa pokúsiť sem pobaviť.*
*Promne si čelo nad Lónim a vydechne a vykulí na něj oči. když mu řekne že hulí od čtyrnácti.* Od čtrnácti? Děláš si srandu? *Vykulí na něj oči a promne si kořen nosu.* /To snad nemůže myslet vážně.../ *Poslouchá jeho slova ohledně ocasu a chápavě přikvýne.* Tak an tom pracuj je to lepší umět schovat celé. Ale na to přijdeš. *Napije se svého pití a sleduje taky Kaie zatím co se baví s barmany a dává jim instrukce. Otočí se na Lóniho a souhlasně přikvýne.* Ano, přesta tam řekneš že to jde na účet pana Queense a oni to tam dají. *Uistí jej. Stejěn už tak bude mít velkou škodu na účtu takže ten Lóni ho už nezabije. Zhluboka se nadechne když řekne o pivu.* Ano pivo je alkohol... Ale fajn můžeš mít pár piv. Pokud to bude ochutnávka tak to bude málo takže ať nevypiješ víc než.. já nevím dvěě piva. *Navrhne a pak mu řekne jak na sebe má dávat pozor. Ale ke konci se podívá do davu a všimne si Grace a Sebastiana.* Ano dívej na sebe pozor. Já se musít teď věnovat i dalším hostům, takže... Kdyby něco tak mě najdi. *Řekne a přitom jak odchází tak si všimen trčící nitky na Lóniho svetru a zatáhne za ni. Kouzlem ji přetrhne a strčí si jido kapsy.* /Abych tě pak mohl najít.../ *Napadne jej a dalším kouzlem mu upraví svetr, aby se mu nerozpáral.* Měj se zatím Lóni. *Řekne k němu a rozejde se směrem ke GRACE A SEBASTIANOVI k baru. Na tváři mu hraje jeho klasický arogatní úšklebek, když se před lovci zastaví.* GRACE, moc rád tě zase vidím. *Usměje se na ni vlídně. Moc dobře si vzpomíná na to jak dopadlo jejich poslední setkání a proto jí nekotaktovl. Aby jí dal čas. Pak se podívá na muže s ní.* Vidím, že sis přivedla společnost. *Prohlédne si muže a velmi rychle mu dojde že se jedná o staršího z bratrů Hawkstone.* Pane HAWKSOTNE, také vás rád vidím. Věřím že vám nebude vadit, když si nachvíli vypujčím Grace. S vaší vyzáží věřím, že si najdete velmi rychle jinou společnost. Nemusíte se bát, vrátim vám ji v celku. *Mrkne na něj vesele a pak se otočí na Grace.* Grace, zatančí si se mnou? *Nabídne jí ruku.*
*Zatímco se chvíli KAI s ROBERTEM bavili, Hiram si vzal do ruky nápojový lístek a začal přemýšlet, co si objedná pak.* /Možná Mojito? Ne, nuda./ *Proletělo mu hlavou, zatímco si kus lesklého papíru postupně pročítal. Přece tu muselo být schované něco, co ještě nevyzkoušel. A málem by i něco konečně našel, kdyby jej najednou nevyrušil ROBERT. Přesunul k němu tedy svoji pozornost, načež se mírně pousmál.* Hale dobrý, konečně jsem se po dlouhé době konečně dobře vyspal..jen se mi nepodařilo najít jméno té bylinky. Co to bylo zač? *Zeptal se rovnou. Jasně, spánkový režim mu to nějak moc nepozměnilo, nicméně na kvalitu spánku to vskutku pozitivně zapůsobilo.* Ahh..tohle..myslím, že jsem do tebe omylem vrazil. *Nevěděl, zda má vzpomínat dál, nebo to radši nechat. Nakonec vyhrálo to druhé.* Myslíš, že bys mi mohl něco namíchat? Barman to moc nestíhá. *Trošku se naklonil, aby se na chvíli podíval na barmana, než se podíval zpět na KAIE.* Prosím. *Dodal ještě s prosebným výrazem.*
*Pokrčí ramenami. Bol si istý, že mu to číslo povedal správne.* Nejaká decká to doniesli na ostrov a potom som s nim dva týždne každý večer mohol prísť pofajčiť, načo mi zvyšky nakoniec nechali. Potom som sa cez jedného muža dozvedel, že by mi to vedel zháňať za menší peniaz...a už to išlo. *Povie AXELOVI v rýchlosti svoju minulosť s drogami. Ešte raz prikývne, že sa nad chvostom ešte bude snažiť, načo ho už viac zaujíma odpoveď na jeho otázku ohľadom piva. Na jeho prekvapenie mu to Axel povolí, takže sa hneď začne tešiť, až sa rozbehne smerom k baru, aby si objednal. Už niekde počul, ako sa objednávajú, takže to by zvládnuť mohol.* Dobre, ak by som sa teda nevedel dovolať k svojmu mentorovi, tak ťa vyhľadám. *Sľúbi AXELOVI ešte predtým, než sa vydá za nejakými jeho hosťami. Sám sa presúva k baru, kde sa vystrčí na barový pult vedľa HIRAMA a otočí sa na BARMANA, aby ho požiadal o svoje povolené pivo.* Mohol by som poprosiť malú desiatku? *Požiada ho.* /Cola bude teda neskôr, ale ozaj mám na jednu chuť. Ale najprv pivo!/ *Otočí sa na HIRAMA.* Ahoj. *Povie s neubúdajúcim úsmevom a s čiapkou už pekne schovanou opäť v taške.*
*Chvíľu na seba tak pozerajú. Ako prvý sa spamätá Thierri, otočí sa doslova priletí ku dverám, rozmáchnuto ich otvorí a vybehne von. Lenže... v tej rýchlosti nepostrehne chlapa ako horu a tak mu rovno vletí do chrbta, až sa mu z toho zatočí hlava. S tým ako sa odrazí tak letí dozadu. Lenže to ho už chytí ten chlapík s uberom. Thierri si drží nos a dúfa, že mu nekrváca.* Sorry, kamoš fakt nechcel. Sorry. *Ospravedlní sa týpek za Thierriho tomu chlapovi do ktorého narazil a odtiahne ho bokom. Keďže to bola fakt zrážka, ako keby narazil do steny, tak je trochu Thierri mimo. Takže až neskoro si uvedomí, že ho ten chlap zatiahol úplne že mimo. Dakam do skladu alebo kam.* /Merde./
*Podívá se na tancující dav.. a je pravda, že střízlivou jí moc neláká se mezi ně tlačit. Přisune si k sobě sklenici s Colou a přikývne s lehkým úsměvem a pak zavrtí hlavou nad tím jak jí podsune její vlastní výhružku.* Jasně .. to se ti teď hodí, používat moje slova proti mně. *Napije se taky, ale už si vyhlíží místo kam se přesunou, aby nebyli tolik na ráně. Jestli se tu chystají hlídkovat, asi by neměli být tolik na očích a plašit jakýkoli riziko, který se dovnitř dostane.* Ber to z tý lepší stránky.. třeba se tu dozvíme něco víc o tom divným démonovi, na kterýho jsme obnovovali ty pasti.. a nebo můžeme zjistit něco víc o tom vejci. Asi bysme se ale měli dostat z baru, ať to nevypadá, že tu pijeme.. *Už si bere do ruky drink a když se otáčí od baru, skoro naraz do AXELA který přišel.. Okamžitě couvne o krok zpátky a tělem jí projede vlna nervozity. Sama nedokáže rozeznat, jestli je to tím jak od něj minule utekla a nebo tím, že se tu zjevil tak náhodou a zrovna, když je tu i Sebastian, který jejich přátelství moc neschvaloval.* Ahoj.. *Pozdrav rychle a těkne pohledem k SEBASTIANOVI, když se mu AXEL představuje.* Nooo.. vlastně jsme tu pracovně. Tvoje neplacený gorily.. když odečtu tu almužnu, co nám dává spolek. *Postěžuje si a dá mu tím najevo, že tanec v pracovní době určitě nepřipadá v úvahu.* Ale jestli potřebuješ něco probrat.. /Spíš jsem to já, kdo má toho hodně co vysvětlovat/ *Udělá pár kroků dopředu, čímž naznačí že je ochotná jít někam, kde hudba duní míň a kde budou mít víc soukromí.* Vrátím se za chvilku.. *Obrátí se na SEBASTIANA, doufá že pochopí že je to důležitý. Ale neodchází dokud jí to sám neodkývá.*
*Poslouchá KAIE a tváří se na něj nesmírně znuděně.* Nepotřebuji na sebe zbytečně poutat pozornost.* Řekne mu a pak se ušklíbne a švihne ocasem.* Samoléčení. Smutné, že to nevíš.* Povzdechne si, jako by KAIE litoval, ale spíše ho zlobí.* To si nemyslím. Sestra se musí krmit sama a už nejede běžné balení.* Pousměje se na něj. Na něj si drží falešný úsměv. Hiramovi věnuje ty pravé. I když zvažuje koho z nich opravit v oslovování. Zatím se zdá, že ani jeden si nevšiml, že každý používá jiné jméno. Pak se však zaměří na HIRAMA.* Je to má vlastní bylinka. Je to mix tří bylin smíchaných do jedné. Můžeš si její sazenice vyzvednout kdyžtak u mého obchodníka Grigorijho na Stínovém trhu. Má takový stan s hromadou koberců.* Odpoví mu.* Ber to jako dárek, já je nevyužiju.* Řekne mu a rozhlédne se. Tehdy se k nim přidá onen mladík, kterého už viděl. Zastříhá kočičíma ušima a v jeho očích se objeví nelibost. Mrskne ocasem a přemýšlí co by. Opravdu ho současné party nebaví. Kdysi to bylo zajímavější. Rvačky a pivo. Zasměje se té představě a poklepe prsty o desku baru. Pak se však usměje na LÓNIHO a odhalí tak i své kočičí zuby. Úsměv však není tak příjemný jako ty, co věnuje Hiramovi.*
*Barman čo mal do teraz prestávku sa vráti za bar. Avšak... sem tam niektorým hosťom veľmi nenápadne primieša drogu. Kast - Účinok je podobný extáze, kedy zosilňuje všetky podnety okolo osoby. Niektorí hovoria aj o schopnosti komunikovať s flórou.*
*A takto okorenil drinky ROBERTOVI a MALACHAIOVI.*
*Naleje do seba celú colu naraz. Nechce si pitie brať so sebou ďalej od baru a súhlasí s GRACE, že hneď ako uhasia nejakú potrebu vypiť si aspoň nealko, keď už su na párty, môžu sa presunúť niekam do rohov miestnosti. Pousmeje sa.* Nemôžem za to, že si to povedala. *Povie naoko nevinne a mykne plecami. Keď sa rozhoduje, ktoré miesto na okraji Pandemonia je skvelým spotom na sledovanie čo najväčšej plochy, všimne si blížiaceho sa čarodeja, AXELA, ktorý už aj stojí pri nich a nepríjemne sa usmieva. Sebastianova nálada rázom klesne na nulu, jemne sklopí hlavu, keď si premeria AXELOVU tvár a hrdelne zavrčí, skoro akoby si chránil územie, no popri hudbe nie je nič počuť. Jeho nevraživý pohľad však presunie na GRACE a viac sa narovná.* Zdravím. Potenciálny problém späť v New Yorku. *Zamrmle a pri slovách lovkyne vedľa seba však trošku schladí ťažobu a žiarlivosť, ktorá sa v ňom v sekunde dvihla a rozpálila mu hrdlo a konce uší. AXELOVE slová sa snaží čo najviac odrovnať, aby mu nepresiakli hlboko do mysli a aby mu rovnako hnusne neodpovedal alebo aby rovno nevybuchol. Musí sa ovládať, je na hliadke. Chvíľu si premeriava spýtavý pohľad GRACE a má pocit, že ich rozhovoru nezabráni. Ak si nepohovoria teraz, tak potom. Nepáči sa mu ale, že to bude bez jeho prítomnosti. Znova nepríjemne mrkne k AXELOVI a prekríži si ruky na hrudi.* Ty si dospelá, rob si čo chceš. Ale pokiaľ si chceš robiť svoju povinnosť… *Svoje slová však nedokončí, otočí sa a začne sa naštvane predierať pomedzi ľudí niekam do kúta. Krv sa v ňom odrazu varí, je mu teplo a mikina mu vadí.* /To som mohol čakať. K*rva./ *Behá mu jedna nadávka za druhou v hlave a nepríjemne krčí nos, skoro akoby to tam chcel podpáliť a zruinovať.* /Som zvedavý, kedy sa ukáže./
*Skoro se tam vykotí, když slyší kolik mu bylo a ještě k tomu jeho drogovou minulost.* Dobrá o tomhle se pobavíme někdy jindy. *Promne si kořen nosu. Pivo přece je nnebylo tak strašné tak to mu dovolí.* Dobře budu s tím počítat. *Soihalsně na LÓNIHO přikývne. Dostat ho domů bude to nejmenší co dokáže. Pak už Lóniho opustí a jde za Grace a Sebastianem. Pobaveně se uchcetne nad Sebastianovým zavrčením. A potlačí chuť na něj zamlaskat a říct nějakou poznámku o vlkodlakovi. Nad jeho slovy se jen usměje a na SEBASTIANA se otočí.* Problém? Bezemně a Grace by ještě nejspíš do teď byla Zimní válka pane Hawkstone, prakticky nám dlužíte život. *Připomene mu mimoděk a to co neunikne jeho oku je následná reakce.* /Hmm zajímavé./ *Svoje myšlenky si nechá pro [link src="sebe.Oto"]čí se pobaveně na GRACE.*Věříš mi, že bych vám zplatil víc kdyby jste mi seděli před barákem, že jo? *Uchetne se a pak protočí očima.* Chci si jen promluvit Grace o nic nejde. *Řekne prostě a rozhlédne se po místě, kde by mohlo být míň lidí a větší soukormí. Jenže Sebastian ztropí scénu. Tak svou pozotnost věnuje jemu.* Nemusíte se tolik čertit pane Hawkstone, dejte si drink, běžte tančit ale když říkáte že tu jste pracovně.. můžete dál mrzutě sedět v koutě a pozorovat. je mi to fuk. *Mávne nad ním rukou jako kdyby chtěl odehnat hymz kolem sebe. A mile se na něj pousměje a dál to už neřeší. Místo toho se otočí na Grace.* Můžeme? *Nabídne jí rámě a čeká jeslti se ho chytí, aby ji mohl odvést někam do rohu do boxů kde nejspíš budou mít víc soukromí. Pokud tak udělá tak jí odvede teda bokem a posadí se na jednu ze sedaček a počká až udělá Grace to samé.* Takže... Jak se cítíš? Vůbec jsi mi nenapasala...Jsi v pořádku? *Zeptá se starostlivě.*
*Keď si Thierri uvedomí v akom veľkom je loji tak sa začne aj brániť. Ale čo mu je to platné keď je ten týpek od neho vyšší a silnejší.* /To mám za to, že som taký krpec./ *Chytí sa nejakej veľkej bedne ale chlap s ním tak smekne, že sa jej rovno aj pustí. Dostanú sa ešte do ďalšej miestnosti s bedňami. Tam je ešte druhý chlap čo mu pomáhal s obetovaním. Mrskne ho rovno na zem do stredu pentagramu a Thierri tam v podstate zostane ležať jak rozplácnute kura. Chlap čo ho dotiahol rovno vytiahne nôž a zakričí.* Tak to ukončíme! Čítaj! *Zvreskne na kolegu a ten... poučený z minula... začne čítať z prichystaných papierov. Thierri sa obzrie okolo seba.* A sviečky nebudú? *Chlap čo číta sa zarazí. Týpek s uberom sa naserie ešte viac.* Nie, nebudú! Netreba! Čítaj! *A tak teda chlapík s textom číta ďalej. Podľa toho hlasného halekania to vyzerá na záver. Akonáhle sa chlap s nožom vrhne na Thierriho, ten začne inštinktívne cúvať až narazí do krabice, na ktorej sú poskladané ledabolo ďalšie krabice. Ide o drevené bedne plné... dačoho. Ako do nej drgne tak horná krabica stratí balanc a začne padať. Thierri, keďže pozerá hore na toho magora, to vidí a uhne sa. Lenže Chlapovi s uberom padne rovno krabica na hlavu. Asi si každý vie predstaviť ako to vyzerá keď spadne taká bedna niekomu na hlavu. Thierri si je istí že to rozhodne nechce vidieť. Chlap čo čítal text len zaňho pozerá, biely ako stena a pravdepodobne v šoku.* Je tam krv? *Spýta sa Thierri ale chlapík sa mu evidentne nechystá odpovedať.*
*Nad jeho slovami len nadvihne obočie a uškrnie sa.* Plané reči. Ale nemienim sa starať. *Povie RUNEMU a viac to už nemieni riešiť. Poznal ho, takže sa do tých vecí nemienil pliesť. Hlavne s jeho sestrou. Nemal náladu na potomkou Hauresa a pokiaľ by mohol, tak by im všetkým podrezal krky, ale to sú iba jeho myšlienky, ktoré si necháva pre seba. Pozrie sa potom smerom na Hirama a trochu prižmúri oči, aby sa mu venoval. Zamyslí sa aký drink by mu predsa len mohol spraviť. Možno to bolo dlhšie, ako niečo robil, ale predsa len vedel pripravovať drinky. Preto mu pripraví Manhattan, pričom mu ho podá.* Fajn… Dlho som nič také nerobil, ale malo by to nejak chutiť. *Povie HIRAMOVI a pozrie sa smerom prichádzajúcej osobe, ktorá si pýta pivo. No miesto toho vytiahne kolu, na ktorú použije dočasnú mágiu, ktorou mladého čarodeja premení na mačiatko.* Deťom do ruky alkohol nepatrí. *Povie LÓNIMU a dá mu kolu, ktorá je očarovaná. Pozrie sa na drink, ktorý mu priniesol barman, aj keď si žiadny nevypýtal.* /Čo to má znamenať?/ *Pomyslí si a tie dva drinky, čo tam barman priniesol, tak poslal smerom k RUNEMU A HIRAMOVI.* Myslím si, že to bol omyl a sú to vaše drinky. *Povie obom, takže to moc nerieši. Odloží fľašu burbonu a z domu si privolá fľašu alkoholu, ktorý skúšal na Dragosovi a tým ho opil. Jednoducho alkohol, ktorý platí aj na upírov a vlkodlakov.*
*Vnímá napětí mezi SEBASTIANEM a AXELEM a snaží se být v tomto slovním konfliktu neutrální.. Reakce z obou stran jí skoro až šokují. Jak Sebastianova nevraživost, tak i Axelova typická provokace.. Při pohledu na naštvaného Sebastiana jí trochu bodne u srdce, ale uvědomuje si, že si s Axelem prostě musí promluvit.... Když mu Sebastian dá svolení.. i když je to s jistou hořkostí, ráda by mu poděkovala ale nestihne to, protože už je pryč.. Cítí se rozervaná mezi loajalitou vůči Sebastianovi a nutností vyřešit své vlastní záležitosti s Axelem... Když jí AXEL nabídne rámě váhá jen na okamžik, ale nakonec se ho jemně chytí a nese si sebou Colu.* Mohl jsi být trochu citlivější.. *Řekne tiše a nechá se odvést do boxů na straně místnosti. Tam se posadí naproti němu a ruce polož na stůl se skleničkou.* Já vím.. zpanikařila jsem a chtěla jsem se ti omluvit. Pak jsem si říkala, že to bude lepší osobně, ale věci se trochu... zkomplikovaly. *Podívá se do drinku a zakoulí očima.* A nakonec jsem tu pracovně.. *Zvedne k němu pohled.* Děkuju za tvojí pomoc, ale kvůli spolku... nemůžu si nechat od tebe pomoc. Musím první oslovit mlčenlivý bratry. Po tom všem.. pochop, že se bojím jen udělat krok vedle, aby na mě nic neměli. *Povzdychne si zhluboka.. možná jí toho trápí víc, ale svěřovat se mu se svými vztahy teď nechce, neni na to asi vhodná doba a je na to až moc střízlivá.*
*Vlasy jí volně padaly na ramena a vlastně až pod lopatky do půlky zad. Kolem krku měla řetízek s dračím přívěškem - vlastně drak držel kruh s ornamenty a na jedné straně kruhu byly vsazeny fialové drahokamy. Tento řetízek padal do výstřihu a těsněji okolo krku byl ještě jeden fialový drahokam, volně zachytávajíc magickou energii, která z ní unikala. Nesměřovala ji tam, jinak by se do pár hodin rozletěl, takto vydržel celý den, vlastně tak dva někdy až tři dny, než pukl. K tomu měla volnější šaty - světlé béžové s kvítky, přesto nepůsobily zrovna levně a přes ně modrou riflové košili. K šatům měla stejně tak modré vyšší konversky, na zádech kožený batoh a na rameni popruh pouzdra od kytary. Očividně se sem původně nechystala jít, jinak by minimálně kytara zůstala doma. Vklouzne i s vlkodlačicí Mariou do klubu, dokonce jí nabídne bezděčně ruku, kdyby ji ostré světla a hudba vyvedly z míry. Triss se rozhlížela, hledala Sebastiana, ale světla i ji oslňovala a tak se nakonec vydá podél okraje, jen se ještě zastaví a zapátrá v pouzdru kytary, kde byl bloček na písničky. Naškrábe na vytržený lístek své jméno a číslo.* Kdyby jsi měla dotazy nebo problémy, protože hádám se rozdělíme, někoho tu hledám. *Vstrčí jí papírek na rozloučenou do ruky, usměje se na ni.* Drž se. *Dodá ještě a jestli ji nepronásleduje, ona se vydá hledat Sebastiana, kvůli němuž zde v prvé řadě byla. Když si však povšimne, kdo je na BARU, tak se vmísí trochu víc do davu, aby se osazenstvu vyhla. Stačilo, že si povšimla NEJVYŠŠÍHO ČARODĚJE. Tomu se rozhodně chtěla vyhnout, prozatím. Zbytek neprohlížela. To, že znala trochu Sebastiana se jí vyplatilo, protože jej nehledala v davu. A když jej konečně našla, tak si stáhla kytaru blíž k tělu, neb do ní někdo zrovna vrazil a vytáhla telefon, aby vyťukala SMS zprávu, protože se nechtěla vmísit do jeho rozhovoru s kdo ví kým. (Stojím napravo od tebe.) Vyťuká a pošle, načež se postaví ještě o něco víc ke kraji a pár kroků se přiblíží, aby ji měl pohodlně na dohled, čekajíc chvíli, zda zareaguje, dokonce jej zlehka strčí do paže telekinezí, aby se za ní otočil. Ne, že by byla stydlivá a nechtěla se seznamovat, ale SEBASTIAN zrovna nevypadal nadšeně, minimálně ne na obvyklé poměry a ona nechtěla, aby jí náhodný dotek nepřipravil nakonec o kytaru, protože proti ní otočí hněv. Pomalu se však začala blížit, jen zvolna, tak aby nakonec mohla pozdravit.* Ahoj.
*Pomalu vejde dovnitř, následuje tak Triss a rozhlíží se kolem sebe, a hlavně po klubu, který je pro ni jedna velká neznámá. Připadá si tam absolutně nepatřičně jelikož většina lidí je vážně oblečená jako do klubu nebo minimálně jako někdo kdo tu nepřišel přímo z práce. V jejích černých džínách, na kterých je stále flek, kterého si všimla až v parku a bordó tílku, které by se na párty i dalo uzpůsobit, pokud by si sundala své sako, což ale rozhodně nechce, protože pod ním se jí skrývá podpažní pouzdro, a to poslední co by teď chtěla je odhalit zbraň v klubu plném lidí, kde nikoho nezná, a navíc ji bylo prozrazeno, že je plný lidí, tedy vlastně nelidí. Obezřetně se rozhlíží a snaží se zahlédnout nějakou známější tvář nebo alespoň rozpoznat lidi. Pevně drží v ruce svou kabelku a pokračuje za Triss, její nabízené ruky si ale nevšímá. Nemá zájem se nikoho držet, nebo vlastně jakkoliv dotýkat, natož v tomhle přeplněném klubu plném hudby, hluku, světel a bůh ví čeho všeho ještě. Pak už jen vnímá to, jak jí Triss něco vtiskává do ruky. Prohlédne si vlastní dlaň a snaží se zjistit co to je. Když tam identifikuje číslo bezhlasně poděkuje a schová si to do kabelky. Poté se pomalu přesune mezi těmi lidmi až k baru, aby si objednala pivo. Triss je jí ztratila z dohledu, proto si chce jen vzít své pivo a najít si nějaký temnější koutek ve kterém by mohla pozorovat lidi a mít relativně i klid. Což je dost ironické v klubu.* /Fajn bude to jednoduché, prostě si na baru něco objednám k pití, nejlépe pivo, a dohlédnu si na něj, potom se usadím a budu se dívat. Třeba zjistím něco nového. Co bych teď dala za to, aby tady byl Al se mnou./ *Nahlas si povzdechne a už s větším odhodláním se dostane až k baru, kde čeká na obsluhu a objednává si pivo v láhvi.*
*Z vybírání dalšího drinku jej náhle vyrušil BOB, na nějž se tedy vzápětí podíval. Svedl řeč k bylinkám, které mu při prvním setkání věnoval.* Dobře, děkuju. *Aspoň nyní věděl, proč danou bylinku nemohl v herbáři ani v žádném bylinkářství vyhledat a rovněž kde ji sehnat. Ačkoliv na Stínovém trhu v New Yorku dlouho nebyl, kdo ví jestli vůbec ano. Jeho paměť mu hold nesloužila tak dobře, jak měla. Možná by se měl o to začít zajímat. KAIE se Hiram poté zeptá, zda by mu něco náhodou nenamíchal. Odpovědi ve formě slov se mu nato úplně nedostalo, ale všiml si, že KAI vskutku něco začíná chystat. Zvědavě jej tedy pozoroval, dokud nezaslechl z druhé strany tentokrát opravdu známý hlas. Nasadil milý úsměv, načež se k Lónimu otočil.* Ahojky. Co tetování? Hojí se správně? *Optal se mladého čaroděje, zatímco si s poděkováním převzal od KAIE Manhattan, který mu připravil. Usrknul si a následně překvapeně zamrkal.* Náhodou je to úžasné. *Složil mu poklonu, usrknouc si další doušek. Nedlouho na to pak před něj byl přisunut další drink.* Popravdě jsem si nic neobjednal, ale alkoholem nepohrdnu. *Pokrčil rameny, dopíjejíc drink ve skleničce na šťopce. Moc dlouho mu to netrvalo, po tom druhém sáhnul chvíli poté, přičemž si opět na začátek trochu uskrnul. Toho, že bylo v onom nápoji něco přimíchaného, si přitom samozřejmě hned nevšiml. Měl to ze začátku za normální alkoholický drink. Že by tam něco barman přimíchal netušil, ani si to nemyslel.*
*Hnev a žiarlivosť v ňom bubajú ako o závod. Pípne mu správa, ale nemá na to náladu, aby odpovedal alebo sa vôbec pozrel, i keď si je skoro úplne istý, že to je TRISS a odpovedá na jeho správu. Ignoruje aj akési poštuchnutie do ramena. Sleduje Axela a Grace, miznúcich niekde medzi ľuďmi a prekríži si ruky na hrudi.* /Asi si čarodej myslí, že niekde v mojom živote bol moment, kedy mi na jeho názore záležalo./ *Pomyslí si horko a snaží sa sám seba presvedčiť o tom, že je to pravda. Vlastne to aj bola pravda, no tak trochu mu záleží na Axelovom názore na Grace. To ho rozohňuje a aj keď je na hliadke a veľmi dobre si to uvedomuje, alkohol, svietiaci za barom, ho teraz ťahá najviac za celý čas, čo je späť v New Yorku a nepije. Prekrúca sa mu žalúdok pri pomyslení, že sa uchýli k tak hlúpemu činu, aby sa znova napil, no nejak ho to ťahá. Všetky pocity, ktoré teraz v hrdle a v hrudi cíti sú na nevydržanie, tlačia ho a skoro mučivo ho zviera zlosť a závisť. Vtom ho však vyruší hlas vedľa seba a on ho veľmi dobre pozná. Ani sa na TRISS nepozrie, úpenlivo sleduje dav ľudí a sem-tam mu oči zabiehajú k fľašiam alkoholu. Dokonca jej ani neodpovie. Nechce sa mu teraz rozprávať s niekým ďalším, ešte k tomu s TRISS, s ktorou sa tu práve nechcel stretnúť, keď si spomenul na poznámky, ktoré k nej včera mala Grace.* Nemusela si chodiť. *Odvrkne nakoniec a TRISS môže cítiť, aký je nervózny a nepríjemný. Trochu ho však teší, že je tu aspoň niekto, kto by mohol odkontrolovať jeho silné chute na alkohol - pravdepodobne, ak by sa TRISS neobjavila, už by bol na spätnej ceste k baru, aby si objednal. Možno to urobí aj tak…* /Mal som mu vraziť./ *Pomyslí si a jeho myseľ je teraz zahltená myšlienkami, vzbudzujúcimi ešte väčší hnev.*
*Lovci věnuje jen jeden úsměv a nechá to být. Vyhrál a ani nedostal přes hubu. Grace proto odvede do boxů dál od parketu. Nad slovy Grace se jen tiše ucehctne.* Citlivější? *Uchectne se.* To jsem byl citlivější, asi mě nechceš vidět v prlné ráži. *Přece jenom byl stále s části démon. I přes to, že v něm z velké části přesahovala ta lidská část. Sleduje Grace jak se posadí proti němu. Při zmíňce, že se věci zkomplikovali tak se podívá směrem, kde je Sebastian.* Všiml jsem si. *Odpoví suše.* Máš hlídacího psa. *Nakrčí lehce nos.* Co spolu máte? Ty vypadáš... uvolněně a on se mohl zbláznit, když jsem pro tebe přišel. *Podívá se ještě jednou na Sebastiana. Nemusel být detektiv ani věštec, aby poznal že o něco jde. O to víc jej žárlivě píchlo u srdce.* Pracovně, nepracovně to je mi fuk. Chci si s tebou promluvit prostě. Když mi teda nejsi schopná napsat. Já ti dával čas. *Vydechne unaveně a poslouchá její slova a zakrouží zbytkem svého pití než se napije. Spíš si tím dává na čas než vůbec něco odpoví.* Spolek. *Vyprskne znechuceně a otráveně.* Celý Spolek mi může políbit ty víš co. *Rozhodí rukou.* Proč si myslíš, že jsem na tak dlouho zmizel, Grace? Že jsem si to vybral? *Zeptá se jí.* Že jsem chtěl z ničeho nic odejít, že bych se vzdal postu Nejvyššího čaroděje? *Jsou to jen řečnické otázky. Unaveně vydechne a promne si kořen nosu.* Spole mi vyhrožoval Grace. Myslíš, že já jsem vyvázl bez trestu? Ne. *Zhluboka se nadechne. Uvědomuje si že asi není nejlepší čas ani místo tohle probírat, ale nebude přestávat když to načal.* Spolek mi vyhřožoval, že pokud neodejdu z New Yorku to, že tebe pošlou na Zimní dvůr bude to nejmejší co udělají. *Vysvětlí a podívá se na její drink* To jsem nemohl dovolit. *Vydechne a zvedne k ní pohled.* Nemohl jsem dovolit Spolku ať ti ublíží nebo tě nechají... zabít. Oni jsou toho schopní, viděl jsem to. *Zakroutí hlavou.* To jsem nemohl prostě dovolit. Na to mi na tobě až moc záleží../Víc neý na mé vlastní sobeckosti vlastně.*Rukou si vjede ro vlasů a rozhrábne si účes. Než se podívá na Grace a vlastně vyčkává co mu na to všechno řekne.*
*Nadšene sa usmieva späť na HIRAMA, nakoľko čo i len sekundový pohľad na ROBERTA núti jeho nohy k úteku. Trochu smutne prijme kolu od BARMANA, nakoľko chcel to pivo ozaj ochutnať, keď už dostal povolenie, ale nakoniec príjme aj tento drink a rozhodne sa venovať už len HIRAMOVI.* Áno, hojí sa to celkom pekne. Nemal som s tým zatiaľ žiadne problémy. Naozaj ti neviem dostatočne poďakovať. *Prizná mu a dá mu menší bozk na líce ako poďakovanie. Odpije si z pitia, než sa mu otočí chrbtom, aby si nadvihol vlasy a ukázal mu jeho prácu, ktorá už vyzerala o niečo lepšie. Ako sa však otáča späť a znovu si upíja, uvedomí si, že mu niečo nesedí. Nechápavo sa dotkne vrchu hlavy, kde sa objavia uši, aj keď sa mu nezdalo, že by nejako stratil kontrolu nad svojou ilúziou. Schová si tak uši rýchlo pod rukami.* Prepáč mi, HIRAM. Môžme sa porozprávať aj v nejaký iný deň? *Požiada ho s drobným ospravedlňujúcim úsmevom, hlavne keď sa prestane cítiť dobre. Nechápe, čo sa deje, takže radšej začne vyhľadávať jediného čarodeja, ktorý mu sľúbil, že ho ochráni a pomôže mu v prípade núdze. ŽENU pri ňom si veľmi nevšíma, ako začína mierne panikáriť.* AXEL, neviem, čo sa deje, ale... *Nestihne ani dopovedať, padne vedľa AXELA na kolená a postupne sa jeho telo zmenšuje, až sa kompletne stratí v jeho oblečení. Ak do kôpky oblečenia niekto siahne, nájde v ňom menšie mačiatko vo farbe Lóniho vlasov a chvosta, ktoré spokojne zaspalo, sotva sa dostalo do hrejivej dlane.*
Nemusel jsi psát, přesto jsi to udělal. Pokud jsem neměla chodit, měl jsi to napsat. Jenže tvoje pozvání vypadají přesně takhle, takže... *Ušklíbne se na lovce, který opravdu neměl náladu na to ani pozdravit, jak se zdálo. Zřejmě si vyložila zprávu špatně a nebo Sebastiana stihl někdo naštvat, na to sázela víc.* Nerada ti to říkám zrovna já, ale z nás dvou bych já byla ta, která spíš někoho zabije pohledem, co takhle si raději najít lepší roh, kde se nevykusují zrovna dva puberťáci, pokud chceš hlídkovat? *Snaží se odvést jeho pozornost na moment jinam, i kdyby si jeho znechucený či naštvaný pohled měl vysloužit pár pár metrů od nich, který se tu po sobě plazil.*
*Rune se na KAIE podívá.* A kdo se tě prosil, aby ses staral? Copak jsi dělal dozor i Ismaelovi?*Prohodí k němu. Pak se zaměří na HIRAMA.* Nemáš zač.* Usměje se a když se před něj dostane pití tak se na něj podívá.* Já si nic neobjednal a tohle....* Ukáže na nápoj.* Bych nikdy nevypil.* Řekne a odsune to stranou, ať si to do chřtánu nalije kdo chce. On rozhodně ne. Dokonce si hraje i s myšlenkou to nalít tomu barmanovi do krku, když už to připravil. Nakonec však odolá a rozhlédne se znovu. Všimne si Triss.* Oh... KAII, jak moc špatné bude, když si mě všimne Triss?* Zeptá se ho a je vidět, že tuhle otázku nemyslí ze zlomyslnosti. Dokonce mu ukáže směrem, kde Triss viděl. Nepostřehne tak, že ten mladý čaroděj má jakési potíže. Hlavně ho to ani nějak extra nezajímá. Proč by mělo. Není zajímaví a není z jeho rodiny. Nemusí ho zajímat.*
*Nervózne si pre seba pokrúti hlavou a pozrie na Triss, na ktorú síce nechcel byť hnusný, no takýmto spôsobom sa môže všetko ešte skomplikovať a to mal pocit, že už kontrola jeho extrémnych emócií a chuti k alkoholu je prílišnou komplikáciou, ak má dávať pozor a hliadkovať naokolo.* /Nie že by bol ten s*kin s*n rád, že tu za neho budem robiť kontrolóra./ *Pomyslí si horko a keď Triss poukáže na nejaký pár, očami k dvom ľuďom mrkne, no nijak ho to nevyvedie z miery.* Je to sprostá párty, nič nové. *Odvrkne jej, no potom sa naozaj zhlboka nadýchne a pozrie na čarodejku vedľa seba.* Viem, kam sa presuniem… *Podotkne jej a rovno sa vyberie k baru. Postávať ako poslušný lovec a čakať, že sa niečo udeje, zatiaľ čo ho všetko tak s*rie, je odrazu trochu bezvýznamné. Vyčíta si, prečo vôbec prišiel a prečo pozýval Grace so sebou.* /Vraj nechodiť sám. Pf./ *Odvrkne si a keď sa tlačí medzi ľudí, neúctivo im vráža lakťami do rebier, aby mu uvoľnili cestu. Nesleduje, či za ním ide aj Triss a v hĺbke mysle a duše dúfa, že áno, a že niečo urobí, aby nebolo neskoro a on sa nebude môcť napiť. Do mysle mu skočí spomienka z toho večera v parku, keď sa opil, podrezal a Triss to s ním všetko znášala… neskôr na to aj Grace. Nie je si istý, či to chce znova podstúpiť. Teraz by však pravdepodobne podrezal niekoho iného. Keď sa zastaví, snaží sa zhlboka dýchať a presvedčiť sa, že to prejde, že to je chvíľkový skrat, že to po chvíli skončí. Ale jeho búriace sa emócie majú asi iný názor.*
*Slova o hlídacím psovi se jí dotknou i za Sebastiana, i když doufá že to Axel myslel ze srandy a tak se trochu zasměje.* Není to hlídací pes... je pro mě důležitý, abys věděl. *Zasměje se a zakoulí očima, pak ale pokrč ramena , neví pořádně na co se Axel ptá.* Známe se asi sedm let.. je pro mě jako rodina. *Vysvětlí jak blízký jí Sebastian je, ale vynechá slova o intimnostech.. Axel je sice její kamarád, ale ne úplně její gossip girl.* Já vím.. i on mohl být citlivější. On je akorát ten typ, co se nerad baví s podsvěťany. Neber si jeho reakci tolik osobně.. Prostě na mě dává pozor a stejně jako můj bratranec.. nejsou rádi, když se stýkám s čaroději a tak. *Dopoví, ale vůbec si už neuvědomuje, že se právě vedle Sebastiana objevila Triss, což její slova trochu vyvrací.* Už jsem se ti přece omluvila.. zpanikařila jsem.. *Zhluboka vydechne a zkouší se uklidnit, nechce ho naštvat a to nejen z principu, že by na ní mohl zaútočit aniž by hnul prstem. Dává mu prostor, aby měla možnost si všechno poslechnout ale pomalu se v tom ztrácí.. Tolik informací a hlavně jak se dozvídá, že to nakonec bylo všechno jinak než se domnívala.. Zmateně na něj zamrká, zní jí to jako výčitka protože ví, že využila jeho schopností.* Je mi líto, že jsem tě k tomu přinutila ... ale.*Zkouší v tom najít aspoň trochu něco pozitivního.* Kdybysme jsme to neudělali, tak možná skončíme mrtvý oba.. a nejenom my. Měla jsem dost času o tý křivdě přemýšlet -- *Než stihne větu dokončit, tak se k nim přiřítí blonďák, který ho osloví a začne se zmenšovat na místě.* /No prosím.. co je zase tohle./ *Viděla už toho dost, takže jí to tolik nerozhodí.. očekává, že Axel asi máchne rukou a situaci napraví, aby mu to mohla všechno zase doříct. Mezitím se podívá k místu, kde stál Sebastian.. a nemůže ho najít. Nervozita v n trochu naroste.*
Kam jdeš? *Zeptá se, ale její hlas zanikne v hluku hudby a čarodějka vyrazí za SEBASTIANEM, ač je jí směr cesty nepříjemný. Byl napjatý a napružený, snažila se udržet jeho pohled od alkoholu, kam mu zřejmě utíkal, pokud tedy nesledoval lidi u baru nebo někoho konkrétního, kdo stál tím směrem. A teď se tam ten blázen hrnul!* Jestli mi tu kytaru kvůli tobě někdo rozbije, praštím tě s ní, aby ses probral a nelezl někam tou nejdebilnější cestou, co existuje! *Zvýší hlas, aby ji LOVEC slyšel a když jej konečně dojde, tak zachytí jeho paži a potáhne ho, aby se propletli schůdnější cestou zpět k okraji.* Jestli máš žízeň pro pití jdu já, ale ty tam nejdeš, ještě bys při objednávání někoho zabil. *Založí si ruce na hrudi sotva jej pustí, stojíc v cestě k baru. Pokud nešel tam, tak kam šel? Doufala jen, že hádá správně a nepřehlédla nějakou rvačku, kterou šel její přítel vyřešit.*
*Rychle si objedná svou oblíbenou značku piva jelikož už má žízeň. Hlavně ji chce ale v lahvi jelikož v klubech nevěří žádnému otevřenému pití, od nikoho. A to hlavně po tom varování, které ji dnes po cestě z parku dala Triss. Rozhlídne se kolem sebe zdali nenajde volné místo na sezení a docela se jí i zadaří jelikož jedno uvidí a přejde k němu. Pomalu se usadí na židli u baru aby si vypila pití, co si objednala jelikož se jí tím davem nechce prodírat a bezpečnější jí příjde když zůstane na jednom místě. Jenže potom rychle uskočí jelikož na něčem sedí.* Co to zatraceně? *Vyhrkne dřív než se začne kontrolovat. Vidí na židli něco dlouhého a černého co se táhne od CHLAPA V KIMONU. Pečlivě si to prohlédne.* /To je snad ocas? Počkat cože? To nedává smysl./ *Jak tak vyjeveně zírá tak si nevšimne že překlopila láhev a část piva skončila na zádech toho CHLAPA V KIMONU od kterého vedl ocas.* /Dohajzlu, co mám teď dělat, mám se omluvit, nebo snad zdrhnout?/ *Celkem panikařící čeká na nějakou reakci osoby, kterou zvládla v jedné chvíli zároveň dost nevybíravým způsobem zasednout a polít jeho záda pivem. No může tenhle den být ještě horší?*
*Nad jejími slovy se jen uchectne a zakorutí hlavou.* Jistě. *Pronese sarkasticky a dál ji poslouchá.* Kdyby pro tebe byl jen jako rodina tak se nechová takhle. *Podívá se na své ruce a jeho tón zní téměř nezaujetě.* Jsem na timhle světě téměr půl tisíciletí, nejsem včerejší a poznám, když je v tom víc. *Ze svých rukou se podívá přímo do očí Grace. Pak se podívá na místo, kde stál Sebastian a všiml si tam nějaké další ženy, když se nan i zaměřil cítil silnou magi. Jeho rty se zkoutí do ušklebku.* Tak v tom případě je tvůj...Kamrád asi pokrytec, protože se právě baví s nějakou čaordjěkou. Myslím si že mu nevadí podsvěťané, ale že mu vadí jen... jeden učitý. JÁ. *Ukáže Prstem na místo, kde byl Sebastian a cítil tu silnou magii. Pak is jen povzdechne.* Já vím, že jsi se omluvila Grace. *Povzdechne si. Pak se pustí do vysvětlování. Šokovaně se na nic podívá.* /To to nechápe?/ Grace, do prd*le do ničeho jsi mě nepřinutila. *Rozhodí rukama.* Moc dobře si uvědomuju,co by se stalo kdybychom nezasáhli my. Kdybychom nechali Spolek ať neudělá nic. Udělal jsem to ze své vlastní vůle, protože...*Zasekne se při to, co chce říct a poslední slova si nechá doznít jen v hlavě.* Kdyby to byl kdokoliv jiný tak pro něj svůj život neobětuju jako pro tebe. A Spolek viděl, jak moc mi na tobě záleží, proto toho nezužil. Zneužil to co k-*Z hovoru s Gracej je vyruší Lóni, který jej oslovil. Slíbil mu že ho může vyrušit ať dělá cokoliv.* Lóni co se děje? *Osloví jej hned a chce ho chytit když vidí že padá na kolena, ale dřív než vůbec stihne něco udělat z Lóniho je jen kupka oblečení. Vykulí oči a začne se hrabat mezi oblečením než najde malé kotě o něco menší než jeho dlaň.* To si ze mě dělá někdo prd*l. *Vydechne a podívá se na Grace na a kotě v jeho ruce.* Grace tohle je Lóni, je to mladý čaroděj, kteérho asi někdo přeměnil na kotě. *Vydechne unaveně a promne si volnou rukou kořen nosu než díky pár máchunutím má před sebou malou přepravku na kočku ve které je všechno jeho oblečení. Položí do něj kotě a povzdechen si.* /Komedie, tohle je prostě komedie./ *Podívá se na Grace.* Tohle vyřeším potom... *Položí přepravku vedle sebe než se podívá na Grace.* Asi bych tě měl nechat domluvit. první..*Podotkne.* Co o křivdě?
*Keď pocíti potiahnutie za ruku, naštvane sa na TRISS otočí a zavrčí na ňu. Nikoho by nezabil, to vie, chce si iba konečne objednať. Držal sa už tak dlho. Hnev zahmlil jeho úsudok a on má teraz pocit, že ak sa napije, dokáže sa kontrolovať - vydržal predsa už nejaký čas, nemôže mu to ublížiť.* Som už veľký, nemusíš sa o mňa starať. *Podotkne trochu ostro a sarkasticky. Jeho obočie sa však na chvíľu nepríjemne skrúti nad svojimi vlastnými slovami. Potom sa však pretlačí cez ľudí, tancujúcich sprava, aby Triss tak obišiel. Nakoniec sa k baru aj dostane. Cíti, že ho to štve. Cíti, že to nechce a zároveň ho vôbec nemrzí, keď kývne na barmana a požiada ho o pohárik ginu. Nechce ísť do vodky, tá sa mu po čase trochu znechutila. Potom opretý o bra sa zahľadí na svoje ruky.* /K*rva, nie, si na hliadke. Padaj na miesto!/ *Pomyslí si a otočí sa k baru chrbtom.* /Jeden však neublíži./ *Odpovie si sám. V jeho tvári sa na chvíľu aj objaví tá bitka, ktorú v sebe premáha a keď začuje dopadnúť na bar pohár, hneď vedľa seba, nechce sa otočiť. Vie, že ak sa otočí a siahne po pohári, vypije si a už sa nezastaví.*
*Triss protočí očima a sleduje, jak jde k baru, vlastně tam jde s ním a je hned vedle něj, jako jeho stín. A v momentě, kdy si objedná gin, tak se zamračí.* Sebastiane... *Řekne tiše, ale vlastně dost hlasitě, aby ji slyšel a v momentě, kdy gin přistane na pultu, tak se po něm natáhne ona a dřív než to promyslí v ní zmizí, aby tak nemohl učinit lovec a ona nezpůsobila fopa, když rozlije drink nebo sklenku rozbije.* Dvě sodovky, prosím. *Mile se na barmana usměje a dodá: * A s otvírákem prosím, otevřeme si je bokem. *Dodá a nevybíravě Sebastiana postrčí do žeber, když si jich s mrmláním přestane barman na chvíli všímat.* Hráblo ti? Jdeme. Pití mám, nebudeme u baru. Huš. *Naznačí kšá kšá pohyb.* Protože přísahám, že jestli neodejdeš, tak se tu opiju já, abys věděl, jaké to je, když je někdo 'velký a nemusíš se o něj starat'. *Vrátí mu jeho slova doufajíc, že aspoň nějaká část má ještě rozum a pochopí, že se ho snaží chránit před ním samým tak, aby to pro jeho tvrdohlavou palici bylo přijatelné.* A chci si sednout, než mi někdo zničí kytaru, když budeš tak hodný. *Dodá to ještě tak, aby si nepřipadal komandovaný. Pokud někdo poslechne rozkaz od ní, tak Sebastian to asi nebude. Jako na zavolanou přistanou před nimi sodovky a otvírák, ona se rychle otočí a vrazí mu chladné sklo do ruky i s vyžádaným otvírákem.* Hon na volné místo, tak jdeme. *Prohodí vesele, ač se jí v očích blýskala starost. Taky chtěla vypadnout od baru, než si jí všimne Malachai.*
*Jeho sarkasmu vůbec nerozumí, ani tomu proč její tvrzení zpochybňuje.* Co víc? Co je víc než rodina? *Zmateně zamrká .. ona má pochopitelně hodnoty nastavený jinak, flirtovat a spát může asi s kýmkoli, ale mít pouto, který by se dalo přirovnat k rodině je pro ní vzácnější..hlavně, když pořádně nic takovýho nepoznala, než když přišla do institutu. Zakoulí očima a podívá se směrem, kterým Axel.* /Ahh.. Triss, ty si to opravdu umíš načasovat./ Ne.. tak to není.. on říkal, že ona je jediná, kterou snese.*Snaží se to rychle vysvětlit, ale pak si uvědom, že ani neví proč to dělá.* Proč.. proč se tomhle vlastně bavíme... *Nepřipadá jí, že by její vztahy nějak souvisely s její myslí a se spolkem.. To jí ale Axel už dává odpověď. Nedokáže vstřebat, že by pro ní měl nějaký hlubší city.. je to pro ní nemyslitelný. Hlavně po tom, co se jí vyznal o její praprapraprapraprababičce? a když na ní ještě zvýší hlas a použije nadávku, tak se zvedne ze sedačky.. její instinkt jí říká, že na veřejnosti s ní takhle nikdo mluvit nebude byť se jedná o vyznání..* Řekla jsem ti to už několikrát.... *Nakloní se nad stůl a prstem gestikuluje* JÁ. NEJSEM. ONA.... A nikdy nebudu nikoho nikomu už suplovat.. *Dotkne se jí ta představa.. stačilo jí to u Caleba, když se zkoušel přenést přes Adeline a využíval pozornosti Grace. Vezme si skleničku s Colou a podívá se na kočku, která chudák za nic nemůže.* Těší mě.. *Pronese odměřeně ke kočce a pak se vydá na odchod od Axela bez ohledu na to, že by jí klidně mohl vlézt do hlavy a zkusit ji přesvědčit o opaku.* /Kde jsi?/ *Tancující dav jí vcucne dovnitř a tak se jím zkusí prodrat. Slyšela dost.. chce odsud zmizet. Mezitím vytáhne mobil a zkouší Sebastianovi zavolat, protože ho v tak velkým podniku nemůže najít.*
*Keď periférnym pohľadom zahliadne, ako gin zmizne v Triss, aj keď nechce, dvihne sa v ňom hnev. Snaží sa tak veľmi, aby pohľadom nehľadal medzi ľuďmi Grace, ktorá tam niekde sedí. Chce sa tomu vyhnúť, aby ho úplne nepoložila žiarlivosť, kvôli ktorej mu horí celý krk a jeho nepokojné ruky sa zatínajú do pästí a znova uvoľňujú.* Ak nechceš, aby dnes niekto prišiel o zuby, necháš ma na pokoji. *Vyštekne na ňu. Vlastne si ani neuvedomoval, ako veľmi ho dokáže túžba po alkohole vyburcovať do agresívneho správania, no teraz, keď ho mal na dosah ruky, nevie sa úplne odkontrolovať. Nechce Triss nič urobiť, nie fyzicky jej ublížiť, no pokiaľ si nevypije, vie, že nakoniec sa pustí do hľadania Grace, ktorú odtiaľ bude chcieť dobrovoľne alebo nedobrovoľne odvliecť. Hnevá ho aj to, ako k nemu Triss pristupuje.* Tak sa opi, ja ti v tom brániť nebudem. *Podotkne nervózne a znova sa otočí k barmanovi, no zatiaľ nič neobjednáva. Snaží sa to predýchať.* /Pokoj, upokoj sa. Môžeš to vyriešiť aj inak, nejak inak./ *Pomyslí si, no ani jedna možnosť sa mu nepáči. Žiadna z možností nie je príjemná.* Nie, ugr, fajn… Fajn… *Povie a kým začne sám sebe klamať, že by si mohol jeden dať a nič sa nestane, rýchlo sa odtiahne a odíde s Triss za chrbtom. Nechce, aby čarodejka vedela, že celá táto scéna je kvôli Grace a čarodejovi, ktorý si ju odtiahol pre seba, preto ju za ňou ani neposiela. Nemôže GRace brániť, aby tu ostala. Ani on teraz úplne nerobí svoju robotu ako lovec. Štve ho to a frustruje. Vlastne akoby ho štvalo všetko. Zrejme aj pôjde preč. Vtom mu však zazvoní mobil. Cíti ho vybrovať vo vrecku a tak ho vytiahne a vidí meno Grace na tej malej obrazovke toho svojho starého mobilu. Najskôr jej nechce dvihnúť.* /Nebuď decko./ *Preblesne mu hlavou a po pár zvoneniach zdvihne.* No?
*Axel jen mykne rameny.* Pro vás lovce nic. *Řekne prostě. Co on věděl o rodině že jo. Něco málo, ale nejspíš to nikdy nedkokkázal pochopit z toho stejného pohledu jako to viděla Grace. Pak ale cítí magii jiného čaroděje, která je skoro jako kdyby ji někdo prolíval přes cedník. Proto jej tolik upoorní na Triss. Nad slovy Grace jen zakrout hlavou.* Jistě, kdyby byl tak zásadový tak ani nesnese ji. *Zakourtí hlavou. Pro něj to bylo prostě a jednoduše pokrytectví. Kdyby to nepřerušial situace s Lónim tak to zní celé o dsot jinak a možná líp. Taky je to jeho zášť a další věci které v sobě dusí už tak dlouho. Není divu že použije pár nadávek, ikdyž to nebylo nejvhodnější. Sám se postaví, když se Grace zvedne ze sedačky. To co mu řekne jej donutí stát jako opařeného. Ukulí na ní oči a lehce otevře pusu, protože se snaží najít nějaké argumenty. Takhle to rozhodně nebylo. Předtím si myslel, že je to kvůli ní, ale postupem času zjistil, že to tak není. Že ta rána z toho co se stlao byla už dávno az ty čtyři stolení vyléčená. A i přesto, že Grace a Ayannu spojovaly jisté charakteristické rysy - moc dobře si uvědomoval, že jedna druhou není a ani nikdy nebude. Trvá mu pár vtěřin si vůbecz tohodle vzpamatovat. Popadne přepravku s chudákem Lónim a rychlým krokem se snaží dostat ke Grace. Používá magii, aby se k ní dostal, což se mu povede rychle. Vezme jí telfeon.* Dejte nám ještě pět minut Sebastiane. *Řekne nekompromisně do telefonu a schová si ho do kapsy a podívá se na grace.* Já jsem ještě neskončil. *Podívá se na ni a cítí v sobě spoustu emocí, které v tutu chvíli nedokáže od sebe odělit.* Já vím, že nejsi ona Grace. Já to vím. To si opravu myslíš, že jsi jen nějaká zápata? Uvědomuješ si, že je to čtyři století od toho co se to stalo? Že jsem za tu dobu miloval spoustu lidí? A nikdy ten další nebyl záplatu na toho předchozího. Stejně jako ty nejsi záplata po Ayanně. Ty jsi Grace. Ty jsi ta skvělá neskutečně odvážná Grace, která by mohla být největší lovkyní stínů své generace. Ta lovkyně, která se nebojí udělat správnou věc když jí to stojí život, která se vrhne na Zimní dvůr, sama. Tvé činy, tvá odvaha...Tvůj rýpavý humor a tvoje rádoby povýšenost. Grace... kvůli tomu jsem se do tebe zamiloval ne protože jsi náhrada. Ale protože jsi to ty. Protože jsi Grace a nikdo jiný. To co k tobě cítím je opravdové, čisté. A děsí mě to. Děsí mě to, protože je jen málo věcí co bych pro tebe neudělal. Záleží mi na tobě víc než mi záleží na sobě samém. *Vydechne tohle otevřené a raw vyznání.*
*Když jí Sebastian mobil zvedne, tak se mu chystá odpovědět.* Kde jsi prosím? Chtěla bych jít dom-- *Než větu stihne doříct, mobil jí Axel drze vezme z ruky. S pootevřenými ústy se na něj otočí a dívá se jak za ní odpoví a mobil jí schová.* /To ne.. co si teď Sebastian pomyslí.../ *Chce si ruce založit na prsou v obranným gestu, ale má v ruce ještě pořád skleničku s colou a tak ho prostě jen sleduje se jí vyznat. Nejdřív jen ublíženě stáhne obočí.. nechce si jeho slova pustit k sobě, nechce se nechat jen obalamutit sladkými řečmi... ale klade jí ještě navíc otázky.* Já nevím.. jak to mám vědět, co je pro člověka čtyři století.. *Z tý představy, že by někdo žil tak dlouho jí zamrazí.. uvědomí si, že trochu odbočuje od tématu. nakonec jí jeho slova dovedou trochu k úsměvu, i když se ho snaží zapřít. Pořád je překvapená...* A na to jsi přišel teď? Nebo dřív? *Zmateně ho zpovídá, aby jí to trochu dávalo smysl.* Myslela jsem.. že to pro tebe nic neznamená. Že to je prostě jen tak... sám jsi říkal, že čaroděj a lovec... *Její hlas je zvýšený, aby jí přes tu hudbu slyšel. Nechce zmiňovat jeho slova v tý pizzerii. Pamatuje si to ale do dneška, což jí jen utvrdilo že jejich přátelství bere možná tak jako rozptýlení a flirt, pokud ne náhradu za Ayannu. Nakonec se pozastaví nad tím, že se tady překřikují.. zatímco on drží přepravku s kočkou uprostřed parketu.. musí vypadat jako pár, který se hádá o střídavou péči.. Její pocity se třískají o sebe.. její city k Sebastianovi i to, co teď otevřel Axel.. kdyby jí teď někdo vyslal na Zimní dvůr, tak to přijme radši než čelit teď týhle situaci.. Všechno se ještě víc zkomplikuje, když uslyší mužský křik vycházející u vchodu a několik jisker, který jí prolítnou kolem hlavy.. v tý rychlosti nedokáže identifikovat komu patří a hned se sehne.. Podívá se na Axela, nenechá mu možnost jí stáhnout stranou.. její povinnost je bojovat, takže se hned přes panikou zaplavený dav dostane ke vchodu a uvidí tam démona, který se pomalu z lidský podoby přeměňuje do něčeho slizkýho a černýho.. asi chtěl vysát život z muže, ale ten jeho iluzi prohlédl.. možná bude podsvěťan.. Grace po něm vrhne dýku, čímž na sebe upozorní a uvedomí si, že celou akci moc nepromyslela.. nemá na sobě runu neviditelnosti a stejně musí reagovat nebo démon zabije lidi okolo a nebo jí samotnou.. Už má jen andělský ostří, který vytáhne a aktivuje, ale mezitím se vydá na úprk směrem k Central parku a po cestě démonovi zkouší házet pouliční kontejnery a a všechno co se naskytne, aby ho zpomalila a získala náskok*
*Keď sa ozve hlas Grace, tvár sa mu trochu uvoľní, no odrazu sa jej hlas preruší hlasom Axela.* Počkať, čo… *Chce reagovať, ale to už je hovor ukončený a on umlčaný. Naštvane šmarí mobil o zem, zanechá Triss za sebou v dave a prediera sa, no vlastne ani nevie kam. Grace už istú chvíľu nevidel a tak vôbec nemohol odsledovať, kam sa vlastne s Axelom vybrali.* /K*rva, h*jzel. Rozbijem mu držku./ *Hovorí si v hlave, aj keď vie, že to zrejme neurobí. Nie, pokiaľ by ho v tom Grace zastavila, a nie, pokiaľ nechce začať konflikt, ktorý sa môže tiahnuť dlho, čo sa vlastne možno už aj začalo. Vtom započuje krik, otočí sa tým smerom, ale je akosi vzdialený. S jeho výškou však približne zahliadne, čo sa deje.* Do pr*ele, ešte toto tu chýbalo. *Zavrčí si pre seba a ihneď sa čo najrýchlejšie snaží dostať k napadnutému mužovi.* Uhnite, k*rva. *Vyhŕkne na ľudí okolo, ayb mu uvoľnili cestu.* /B*ha, tieto spoločenské akcie./ *Nenávistne mu preblesne hlavou. Nie je už nič, čo by ho mohlo naštvať viac, než všetko, čo sa už stalo. Po pár krokoch ale zahliadne ryšavé vlasy.* /Grace…/ *Ihneď mu je jasné, kto sa o démona ide postarať a sleduje, ako mizne vo vchodových dverách Pandemonia.* Do B*ha. *Vyhŕkne zo seba ešte zopár nadávok, už sa pomaly dostane z davu a vybehne za démonom a Grace von s nožmi v rukách, sťažka dýcha a mračí sa. Obzrie sa, ale už lovkyňu a démona nikde nezahliadne.* Do p*dele. *Zanadáva a rozhodne sa využiť niekoľko stopovacích rún, ktoré by mu mohli pomôcť v nájdení Grace. Odbehla tak rýchlo, že sa stratila a New York je príliš veľký. Ktovie, kam zamieri, ale on sa rozhodne, že ju v tom nenechá a zamieri hlbšie do mesta. V hlave sa mu odrazu vyčistilo viac, než keby si dal čokoľvek iné.* /Vedel som to./ *Je jeho myšlienka na párty, keď zamieri niektorým smerom a dúfa, že ju nájde čo najskôr. A živú.*
*Je mu jedbno co si může myslet nějaký Sebastian. Prostě převezme hovor a pak ho típne. Její telefon si schová do kapsy a podívá se na Grace. Svůj výraz nepovoluje. Míchá se v něm tolik emocí že stejně ani neví jaká by vyhrála a vyšla by na povrch. Nemyslí vůbec jasně, možná proto se pustí do takového výlevu.* Moc grace, je to dlouho. *Vysvětlí a pak se pustí ještě do dalšího vyznání. Kdyby nebylo takového návalu emocí tak za jiné situace by tohle vyznání bylo možná i moc pěkné. Jenže teď oba stojí uprostčd tančeního parketu, řvou na sebe jako blázni a Axel drží v ruce přepravku z Lónim v kočičí podobě. Volnou rukou si prohrábne vlasy.* Už před tím. Po tom co tě zatkly Centurioni na zimním dvoře. Po to co jsem napsal konzulce snad sto zpráv, kde jsem naléhal ať tě pustí. *Vydechne.* Znamená Grace, znamená. Už v té době mi Spolek začal vyhrožovat. Proto jsem to řekl, abych tě chránil. Pak jsem přece odjel, pár dní po tom. *Už cítí jak z něj všechny ty emoce opadají a začíná si uvědomovat kde vlastně je. Jenže dřív než stihne něco říct tak uslyší křik a všimne si že jeden čaroděj byl napadnutý - dé[link src="monem.Muselo"] se to stát venku a přitáhl to sem, protože Axel seslal ochranu na pandemonium. Už chce Grace strhnout k sobě ale ona vyběhne dřív než má možnost ji zastavit. Jen sleduje jak všichno hosté šokovaně hledí na Grsce ketrá hodila dýku a ještě aktivovala adělské ostří.* /Tolik k zákazu zbraní.../ *Napadne jej kysele a jen svým čarodějům, co si najal tak naznačí ať těm civiům co tohle všechno viděli, předělají vzpomínky. Zatím co on nejspíš půjde vymyslet co s Lónim a vstně vstřebat to co řekl...*
*Následovala Sebastiana dál od baru, dokud se nezastavil a nezačal se po chvíli rozhlížet poté, co hodil mobilem o zem, až Triss nadskočí. Telekinezí si ho rychle podá do ruky, aby mu ho dala, ale ta chvilka, kdy lovce nesleduje a nenásleduje stačí, aby se za ním zavřel dav. Se svou výškou neviděla démona a tak si jen zajede do vlasů a jeho telefon strčí do pouzdra.* /Doháje Sebastiane.../ *Zakleje si sama pro sebe a mávne nad sodovkami, které zmizely i s ním, ač je dost pravděpodobně upustil někde někomu pod nohy. Teď tu tak bezradně postávala a uvažovala, co teď. Na druhou stranu to byla párty, ztratí se tu, mohla by se bavit. Byla doba, kdy ráda chodila na různé akce se bavit, tančit a pít s přáteli, ale i sama. Nakonec si teda povzdechne a zamíří směrem k baru, kde se nacházel i MALACHAI zřejmě. Jakmile jej zahlédne, tak trochu rezignovaně zastaví u stoličky, kde si k sobě do kapsy džínsky vezme mobil, v jehož pouzdře už automaticky byly nejdůležitější doklady, ale batoh a kytaru mu mínila přes pult podat.* /Byl bys tak ochotný a schoval mi to vzadu, dokud tu jsem?/ *Prohodí jeho směrem telepaticky, zatímco se usměje na jednoho z barmanů, který si automaticky vyžádá její objednávku.* Whiskey s ledem. *Odpovídá mu klidně a zadívá se zpět do míst, kde předtím byl Sebastian a směrem, kam se díval, než odešel.* /Asi se něco podělalo...por el amor de Dios, snad je všechno vpohodě....A kde je vůbec Ezekiel?/ *Napadne ji se rozhlédnout po svém kocourovi, protože ten se zřejmě zašil, možná i někam, kde nebude takový hluk, ale na baru jej zatím nevděla.*
Ezekiel odešel pít vodu ze záchodu.
*Usmeje sa na pochvalu od HIRAMA.* Ďakujem za pochvalu. Väčšinou to nechávam na svojich zamestnancov, ale aj ja viem pripraviť nejaký drink. *Povie mu. Pozrie sa na MLADÉHO ČARODEJA, ktorý moc kolu nechcel. Tým ho vlastne nepotešil, ale to mu bolo jedno. Aj keď si ho vlastne pomýlil s barmanom, ale tým, že bol nejak za barom, tak to nejak neriešil. Predsa len to bolo decko. Nejak sa mu okolo nôh priplietol Ezekiel, pričom sa na neho pozrel, ale nejak ho neriešil. Predsa len mu to bolo jedno. Takže toho že odišiel si nevšimol. Na RUNEHO slová nereaguje, pretože Ismael bol niekto, kto bol nadriadený aj jemu samotnému, takže proti nemu nešiel. Lenže u neho je to iné, on není najvyšší čarodej, takže jeho veci spadajú pod iný, čo im robí problémy.* Ismaelové veci boli len jeho, pretože to bol NAjvyšší čarodej čo ty nie si. V tom je ten rozdiel. *Vráti RUNEMU a viac ho nerieši, keď si všimne že mu prisadne ŽENA chvost. Začne sa smiať, pretože ho to pobaví, ako sa to stane.* Za toto máte moju obrovskú pochvalu. Aspoň mám niečo čím ho môžem srať. *Povie smerom k MARI, ktorú dnes mohol nazvať najlepšiou osobou dňa, pretože to dostatočne zabila. Na slová o Triss zareaguje, len tým, že sa zaksichtí tak, že vážne dnes na to nemá náladu.* /Prečo ja dnes mám na krku tých dvoch. To sa ani ja nemôžem raz za čas pobaviť, bez toho aby som musel niečo riešiť?/ *Pomyslí si a fakt sa potrebuje poriadne opiť. Otvorí fľašu, pričom si z nej poriadne lokne a doslova cíti účinok, ako alkohol prúdi jeho telom. Aspoň vedel, že bude rýchlejšie opitejší, pretože to pôsobilo na Dragosa. Schová jej teda gitaru a radšej sa nejde vyjadrovať, že je tam RUNE, takže je lepšie keď si ho vôbec nevšimne. Zoberie skleničku do ruky, naleje jej do nej to čo pije on a strčí jej to do ruky.* Radšej sa poriadne napi, pretože to budeš potrebovať, *Povie TRISS a sám sa ide radšej venovať HIRAMOVI, ktorého sa spýta.* Nejak to tu rozprúdiť? Nehodilo by sa to?
*KAIOVI drink pochválil, načež svoji pozornost přesunul již k LÓNIMU, který se vedle něj posadil s tím, že si něco objednal. Co z něj ovšem vypadlo, tak nějak přeslechl. Nakonec mu to stejně mohlo být jedno. Mladšího se jednoduše zeptal, jak se jeho tetování hojí. Dost jej poté potěšilo, že s tím žádné problémy nenastaly a vše probíhá jak má. Dokonce se k němu čaroděj otočil a tetování na potvrzení svých slov Hiramovi ukázal, než se rozhodl s omluvným úsměvem v obličeji odejít.* Samozřejmě, měj se hezky. *Zvolal ještě dodatečně za ním, než se otočil k Bobovi a vyprskl smíchy.* /Ještě, že mně se něco takového stát nemůže./ *Zavrtěl hlavou. S tím, že jeho znamením byly pouze nepatrné růžky, se vlastně ani nemusel bát, že by se něco stalo. V mnoha časech je nemusel ani zakrývat iluzí, neboť mu zpoza vlasů pořádně ani nešly vidět. Jakmile se po výbuchu smíchu uklidnil, upil si více z drinku, který k němu MALACHAI přisunul. Zpočátku neměl ani žádné podezření, že by byl nápoj něčím ozvláštněn. Pouze se v klidu již trochu znuděně rozhlížel po baru, přičemž si všiml, že k nim přišla i TRISS. Zamával jí a samozřejmě jí i věnoval přátelský úsměv, zatímco se droga v jeho těle už pomalu rozhodla působit. Různé věci okolo něj začal najednou vnímat o trochu víc než předtím a obecně se začal cítit o trochu živěji. Přesto mu to nedalo a jakmile na něj KAI promluvil, vypustil ze sebe názor na daný nápoj, co mu byl před nějakou tou chvílí přisunut.* Na začátek..myslím, že v tom pití něco bylo..a nevím co ti na to říct, to ti mám vylézt na bar a tancovat? *zeptal se zamyšleně.* Zabralo by to?
*Nestihne nikomu nic říct a ucítí, jak je jeho ocas přisednut. Je to jen chvilkové a vůbec ho to nebolí, ale víc ho naštvou oba čarodějové. Otočí se na ženu, která ho stihla i polít.* Skvělé... * Zavrčí a odhalí tím své zuby kočičí. Uši má stažené dozadu a ocasem naštvaně mrská. Luskne prsty a pivo z oblečení i ze země se zvedne. Takže jeho kimono je neposkvrněno. Mávne rukou a pivo letí na KAIE s HIRAMEM.* Oh... Jsem to, ale nešika... To víte. Stáří.* Řekne velice nešťastně a podívá se na MARI. * A vy, koukejte kam sedáte. Příště nemusím být vázán pravidly hostitele.* Zavrčí a v očích mu zajiskří. Pak popadne to pití, co dostal a dá jí ho.* Tohle je zadarmo. Já tyhle blivajzi nepiju.* Řekne MARI a zašvihá ocasem. *
*Vykuí oči a lehce vyděšeně sleduje to, co by se dalo asi v jiném vesmíru nazvat kočičím mužem.* /Vážně jsem se zbláznila, tohle přece není normální. Triss sice říkala něco o tom, že jsou různí tvorové ale o kočkolidech se mi nezmínila./ *Zatímco se jí myšlenky proudí hlavou sleduje dění a je čím dál tím víc šokovaná, hlavně v tu chvíli když uvidí pivo jen tak vznést se a přelít na jinou osobu.* /Na tohle fakt nemám, to jsem se dostala do světa Alenky a její říše divů nebo co?/ Já, no ehm omlouvám se. *Pronese zcela mimo sebe a neuvědomí si ani že se jí omluva dostala přes rty. Podívá se zmateně na drink.* Eh, co ... já asi děkuju. *Pronese směrem k ROBERTOVI a neví co říct, rychle po tom ale šáhne a vypije to na ex. To však neměla dělat, jelikož na alkohol není zrovna zvyklá a navíc tohle jí fakt nechutnalo. Na chvíli se zakucká a má chuť zvracet jak se jí obrátí žaludek, nakonec to ale vydrží a je ráda jelikož by to zase skončilo na chlapovi v kimonu.*
*Sledovala čaroděje, který si vzal její věci a schoval je tam, odkud se neztratí a nebudou překážet.* Jsem na párty, jasně, že je alkohol třeba. *Odvětí a podezřívavě přimhouří oči na skleničku, než ji do sebe nerozvážně kopne, protože se k ní dostane objednaná whiskey. Prázdnou sklenku posune za bar a místo ní si přitáhne k sobě whiskey. Alkohol na sebe nenechá příliš dlouho čekat a Triss si přitiskne prst na spánek.* KAI, co to sakra je...? *Zeptá se a když zaznamená, že jí Hiram mává, tak mu taky zamává a zazubí se na něho rozhodnuta si nezkazit večer přítomností nejvyššího čaroděje. A nebo to byl možná spíš alkohol z kterého se jí lehce motala hlava, když se postavila a zamířila blíž k HIRAMOVI.* Výborný nápad! Smím prosit? *Zasměje se a možná trochu provokativně zvedne na MALACHAIE obočí, zda se jim v tom rozhodne bránit. Pokud však Hiram přijme a druhý čaroděj jim nezabrání, tak si stoupne na stoličku a odtud vyskočí na bar a povážlivě zavrávorá, načež natáhne ruku po Hiramovi, aby utvořili taneční pár. Hudba byla dost živá na to, aby se dala zatančit salsa, jediné, čeho se mohli obávat byla délka a šířka baru na které budou muset balancovat...nebo použít telekinezi a zajistit se ve vzduchu, co by ale znamenalo mazat paměť civilům a hloupě opilá nebyla. Prozatím alespoň ne. Její sklenička zůstala na baru a Triss si ještě dřepla, aby ji položila na chvíli zpět za bar, než už zaujme taneční pozici, zasměje se a pustí se do tance.*
*Keď sa mu nedostane odpovede na to, či je tam za ním krv...* /Fakt nerád by som ešte v takejto situácii hodil šabľu./ *... tak sa začne dvíhať na nohy.* No... ja asi pôjdem... *Zahuhle potichu. Srdce má až kdesi v krku a už teraz sa snaží zabudnúť na celú tú záležitosť. O nočné mori nestojí. Z nich sú iba nevábne kruhy pod očami. Lenže ako sa tak dvíha tak sa mu pošmykne noha - na krvavej kaluži - a rovno do nej žuchne. Pritom si narazí pravý bok a aj rameno. O sekundu dokonca aj cíti ako sa mu ešte stále teplá krv vpíja do košele. Čo horšie je že nezavrel oči pritom páde takže vidí to nehybné telo, ešte dokonca sebou sem tam ako keby cuklo. To je na tom asi to najhoršie. A potom len trochu natlčená krabica a pod ňou ... Thierri sa dvihne do sedu, otočí sa na druhú stranu a vyvráti všetok gin s tonikom čo dnes vypil a ešte aj to rizoto z obeda čo mal. Keď prestane s čistením vlastného žalúdka tak sa pozrie na toho druhého. Ten je stále biely a strnulý ako drevo. No ak by sa Thierri pozrel do zrkadla, tak by zistil že je tak isto biely ako stena. Dvihne sa na nohy, už o niečo obozretnejšie, aby sa nešmykol a... opráši sa. Ako keby to malo k niečomu pomôcť. Všimne si že jeho pravý rukáv a aj v podstate ruka je od krvi. Napne ho ale keďže už nemá čo vyvrátiť tak to predýcha. Otočí hlavu tak aby to nevidel a vyhrnie si rukáva. Ako keby aj toto malo k niečomu pomôcť... A aby nevyzeral ako blbec s jedným vyhrnutým rukávom tak si vyhrnie aj druhý.* /Problém vyriešený./ *Povie si a potom... mŕtvolu... obíde tak, aby ju ani kútikom oka nevidel.* /Toto je zas deň. Čo som komu spravil že mám takú smolu? Jasne, beriem sem tam drogy. Veľa pijem. Skopol som už pár detí na zem. Ale inak nič také zlé nerobím!/ *Uvažuje nad svojimi životnými rozhodnutiami.* /Niekedy sa s bezdomovcom podelím o jedlo! A minule som keď sa predomnou Elisabeth úplne opitá vyzliekla a chcela mať so mnou sex tak som ju obliekol a uložil. Do vlastnej postele! Nie toto si fakt nezaslúžim./ *Krúti hlavou a zhlboka dýcha. Chlap čo čítal texty a po nehode tam sedel ako kameň sa asi zrazu preberie a začne na celé kolo vreštať. A tak sa Thierri rozbehne smerom preč od tej scény ako z béčkového hororu. Nakoniec sa dostane späť a zastaví sa až niekde uprostred parketu. Zastaviť nie je presné slovo. Všetci tam tancujú a hýbu sa do rytmu hudby. Niektorí aj mimo rytmus. A chtiac, nechtiac teda Thierri skončí tak, že sa okolo neho obtierajú tancujúci ľudia zatiaľ čo on sa proste snaží prevtierať až k baru. Vyzerá to na dlhú cestu.*
*Bavilo ho že RUNEHO naštval, predsa len on do neho rýpal celý čas, tak sa mu to príjemne vrátilo. Vidí, že na neho letí pivo, ale ani moc nedostane smerom k nemu, keďže zafunguje jeho obrana.* Snaha bola. Škoda, že si sa netrafil. *Povie RUNEMU a stále sa na tom baví. Bola to vlastne jeho vlastná chyba, že si nezakryl znamenie a tak sa mu to vrátilo.* Nebuď na ňu zlý, predsa len sa ospravedlnila. Nebodaj si zabudol na dobré mravy v spoločnosti, žeby ich bolo do teba znova vtĺsť? *Opýta sa RUNEHO a provokuje ho ďalej. To má za to, že rýpal do neho. Takto mu to môže vrátiť. Hlavne on sám nevedel, čo v tom drinku je, keď ho podával HIRAMOVI.* Myslím si že na oživenie situácie by to zabralo, aspoň by si sa pri tom bavil. *Povie HIRAMOVI a vlastne to nebol zlý nápad.* Ešte k tomu by sa pridal striptíz a celé osadenstvo klubu by bolo potešené. *Navrne mu a baví sa na tom, či by toho schopný bol. Pretože nebol si tým moc istý, či by to čarodej spravil. Odpovie TRISS na jej otázku.* Alkohol, to si predsa len chcela? *Hlavne aspoň zabudne že je tu RUNE, tým že bude opytá a on nemusí riešiť veci s jej mágiou. Chcela ho provokovať, ale moc jej to nevyšlo. Iba mykne plecami a vráti jej.* Len si poslúž, ja ti v tom brániť nebudem. Ale jak pôjdeš dolu, tak ťa chytať nebudem. *Varuje ju ešte predtým, ako niečo urobí. On sa znova napije s fľaše a možno trochu v dve hľadá dnešného hostiteľa.*
*Jakmile se mu takový pohled naskytl, automaticky vyprskl smíchy, za což si společně s KAIEM od ROBERTA vysloužil krásnou odplatu v podobě letícího piva. Tu dokonce schytal pouze on, druhý čaroděj měl při sobě zřejmě nějaký ochranný předmět nebo něco takového, neboť na něj nepadla ani kapka. Hiram se nad tím pouze uchechtl. Celý nápoj skončil na jeho bundě, jíž si zatím nesundal. Nicméně dokud nebyl ještě pod vlivem drogy z onoho drinku, magií si bundu vysušil. Netrvalo to pak dlouho a účinky se začaly projevovat.* Neříkej dvakrát, jsem schopnej všeho, když už v sobě něco málo mám. *Řekl směrem ke KAIOVI. Chvíli na to již obdržel pozvání k tanci ze strany TRISS.* Samozřejmě. *Věnoval jí milý úsměv a podávanou ruku přijal, načež se téže jako ona vyšplhá na bar, který si vzápětí prohlédne. Na malou chvíli trochu znejistěl, když si uvědomil, že je onen dřevěný povrch docela úzký, nicméně ten pocit odešel stejně rychle, jako přišel. No tak si případně trochu natlučou, kdyby se je tedy náhodou nikdo nerozhodl chytit, když by náhle začali padat. Své ruce Hiram přesunul na TRISSINO tělo, celkově zaujme taneční pozici. Chvíli mu však trvá, než se do tance pustí, neboť si jeho drogou ovlivněná hlava musela vzpomenout na jméno tance a následně i na kroky, které k němu potřeboval.*
*Rune se na KAIE podívá a ušklíbne.* Já jsem gentleman, dal jsem ji nové pití. To ty umíš jen rýpat a tam to končí, Tofu.*Řekne s ledovým klidem. Pak už se věnuje ženě a podívá se na ni. To že to vypila v podstatě na ex ho zaskočí.* Páni... vy jste ženská... Dokážete tak vypít i pivo?* Zeptá se ji a mávne, aby dvě objednal. Dokonale ignoruje její omluvu. Momentálně chce vědět něco jiného.* Chci zjistit, kdo z nás, dokáže pivo vypít rychleji!* Řekne MARI a uši už má v pozoru a ocas dělá krásné S jak je nadšený. Ocas ho často prozradí, ale také ho občas nechá. Takový trik, aby to vypadalo, že ta emoce je silná, ale přitom není. Jen prostě občas chce někomu udělat radost, i když řeči kočičího těla nerozumí.*
*Podívá se na ROBERTA a zachichotá se protože místo člověka najednou vidí kočku Šklíbu.* /Že já se vážně dostala do říše divů?/ *Snaží se najít kloudnou myšlenku, ale její zamlžená mysl to moc nepobírá, rozhlédne se kolem sebe a vše se najednou divně točí a houpe. Trošku jako u Kloboučníka doma. Rozhlédne se, zdali ho nezahlédne ale jediné co vidí je Alenka tančící na baru, kde podle ní původně stála TRISS.* Já, uhm, já jsem pro. *Pronese směrem k ROBERTOVI dost nahlas jelikož jí připadá že musí přeřvat celý vesmír a tleskne, čímž ukončí odpověď na jeho nabídku v závodění, ale trošku se zaškobrtne jelikož se jí chce znova smát. Tohle přece není ona. Nebývá tak veselá a už vůbec takhle nemluví s cizími lidmi.* /Ale kočka Šklíba přece není cizí, znám ji už od dětství./ *Nad touto myšlenkou se tiše rozesměje a čeká na počátek závodu.*
*Čarodějka se zachytí muže s nímž se pouštěla do tance na nepříliš jistém povrchu. Alespoň pod nohama v tuto chvíli neměli žádné skleničky. Počká, až se Hiram chytne rytmu a s tichým smíchem se zapojí vlastními kroky. Kdyby měla podpatky a stáhla si riflovou košili, tak to vypadá lépe, ale aspoň měla sukni. Nejrizikovější na celém tanci byly ony otočky, které se na úzkém pultu prováděly jen ztěží, ale nějak jim to zatím vycházelo, alespoň do začátku, ač párkrát byla i na špičkách na samém okraji od toho, aby z pultu sklouzla a spadla a to ať na Malachaie a ostatní barmany nebo nejbližší návštěvníky baru. Přesto jí na rtech hrál veselý úsměv a když někdo připitý zapískal, Triss si rukou nadhodila v odpověď i se smíchem vlasy. Několik dalších kroků a ještě jedna otočka se povedou bez závažnějších problémů, ale pak se někdo zapomene a protáhne ruku směrem k barmanům, aby jim vrátil sklenku a zažádal si o další, takže Triss nohu podrazí a její vykolejení téměř jistě vykolejí také HIRAMA, kterého držela. S jejím vyjeknutím tak nakonec praštěný tanec i tak končí pádem, který se mohl zdát od začátku nevyhnutelným.*
*Po nějaké době od toho co Grace odešla a hemu se povedlo vymazat civilům, kteří viděli Grace jak háže dýku po démonovi. Pak si na nějakou dobu sedl s drinkem zpátky do boxu zatím co si položil přepravku s Lónim na stůl a přes mřížku sledoval spící kotě.* /Tady se někdo má.../ *Musí vypadat vážně divně, takhle s tou přepravkou na stole ale je mu to fuk. Jednoduše potřebouju vstřebat co všechno se stalo. Jenže na to potřebuje klid. Koukne se na bar kde hledá jen jednu osobu - čaroděje kterému patří club. Nějak se i s přepravkou prodře k baru. Přepravku položí na bar před nějakého muže a koukne se ba MALACHAIE.* Malachai, pošlete mi pak účet za dnešek na tuto adresu. Potřebuju teď něco aktuně vyřešit a musím odejít. *Vysvětlí, ale když zatím vysvětluje tak očkem zachytí jak nějaká žena padá z baru. Není taky rychlý, aby přiskočil a chytil ji do náruče ale je dost rychlý, aby její pád zmírnil magíí a nic se jí nestalo při dopadu na zem. Jde o TRISS ale to si uvědomí, až když vidí dívku a spojí si tvář s tím, že ji viděl když s ní mluvil Sebastian.*
*Když se přesune přímo na bar a zaujme taneční pozici, chvíli ještě přemýšlí nad kroky, než se do tance přímo zapojí. Postupně se dokonce sladil s rytmem hudby i se svojí spolutanečnicí. Mimo to si rovněž stejně jako ona udržoval ve tvářích šťastný úsměv, díky němuž ukazoval i své bílé zuby. Naštěstí se jim zatím pod nohama nikdo nepletl. K tomu, aby si dali rande se zemí, bohatě stačily i rozměry samotného baru, na němž oba čarodějové tančili. Jistě, oba již něco málo v sobě měli, takže by ten pád asi vnímali trochu jinak, nicméně to na tom stále nic moc neměnilo. Zatím se ovšem drželi bez jakékoliv nehody, ačkoliv od nějaké neměli mnohokrát moc daleko. Možná by na dřevěném provizorním parketu vydrželi i déle, kdyby jim tam někdo náhle nestrčil ruku, čímž oba tanečníky přímo vykolejil a zpečetil jejich osud. Ani Hiram se pak bez vyjeknutí neobešel, když stejně jako TRISS ztratil rovnováhu a začal padat.*
*Její pád je značně zpomalen magií, která podepřela její tělo odnikud. První instinkt bylo seknout pohledem po Malachaiovi, jenže ten by ji vlastně nejspíš nechal spadnout, jen aby si dokázal pravdivost svých slov, načež se rozhlédne i dál a pohled jí padne na neznámého muže, kterého neměla možnost dosud potkat, ale...New York je nakonec obrovský a v tomto klubu bylo mnoho lidí i nelidí. Když se tak setká s AXELovým pohledem, tak se pousměje a rychle se ze země sesbírá zpátky na nohy a začne se rozhlížet po tom, kde skončil HIRAM, místo toho si však všimne jiné, o to známější a děsivější tváře. Stejné a přesto o něco jiné.* /Haures./ *Proletí jí mysli při pohledu na ROBERTA a díky světlům nejde zahlédnout, jak zbledne a zalapá po dechu. V očích se jí jasně zračil strach, stejně jako ve výrazu a napjatém zpevnění těla. A kdyby to vše její rozpoložení někomu neprozradilo, tak rozrušení naznačí i fakt, že se jí zajiskří mezi prsty. Fialkové jiskry s děsivou, zlověstnou hravostí přeskáčou mezi prsty a chybí jim jen zapraskat pro správný efekt a... Triss klopýtne několik kroků vzad, do někoho vrazí, načež skočí pohledem na Kaie a pak se vytočí bokem a rychle se začne proplétat směrem k záchodům, co nejdál od baru a Haurese. Možná to byla jen iluze, špatný lom světla, nějaká halucinace z Kaiova alkoholu...I kdyby, bylo to natolik reálné, že si ruce musela schovat pod košili a obejmout se tak, protože jiskřičky nechtěly zmizet, stejně jako silnější vlny magie, které se od ní do prostoru začaly náhle šířit. Sotva by se dostala do uličky, která sice nebyla úplně prázdná, za to byla alespoň volnější, opře se zády nejprve o zeď, načež se předkloní zlehka, aby se zapřela o svá kolena a uvolnila bránici. Měla pocit, že nemůže popadnout dech, takhle to bude snad trochu jednodušší. Oči hypnotizovaly dlaně na kolenou, kde přestaly pobíhat jiskry, alespoň to jí dávalo naději, že hrůze nepodlehne.*
*Nadšeně se usměje když dostane souhlas. Během chvíle jsou u nich piva a on jedno vezme. Počká až vezme své MARI.* Tři, dva, jedna, teď!* Odstartuje to a začne pít. Pivo v něm zmizí dřív než barman stihne načepovat další pro někoho jiného. Bublinky donutí Boba si pořádně říhnout a odloží u toho sklenici prázdnou na bar. Než se však stihne zaradovat, nebo i jen zkontrolovat jak je na tom MARI, tak zaregistruje HIRAMA. Rychle ho chytí jako by byl HIRAM jen nějaké princeznička.*/Hehe... však jsem princ, tak proč ne./* Pomyslí si trochu namyšleně a zářivě se na HIRAMA ve své náruči usměje.* Copak rohatá princezno? Zamotali se nohy?* Usměje se na něj a podívá se na MARI, kterou je připraven kdyžtak zachytit telekinezí, kdyby tohle pivo na ex ji neudělalo dobře. Přeci jen, na takový splávek musí mít člověk geny nebo trénink.*
*Kai sleduje blbnutie tých dvoch a ako povedal, tak sa aj stalo, že obaja začali padať.* /Ako keby som to nepovedal. No nič ja sa do toho starať nebudem./ *Pomyslí si a pokrúti nad tým hlavou. Síce HIRAMA on vyhecoval, ale tak samozrejme, že TRISS sa k tej blbosti s radosťou pridala. Pozrie sa smerom ešte na AXELA a prikývne, pričom sleduje ako TRiss uteká na záchod, pretože zaregistrovala práve RUNEHO. Mykne plecami a nechá ju tak, nech sa s tým popasuje práve teraz sama. On ju práve preto opil, aby si ho nevšimla, ale tak keď si ho všimla, tak jeho vina to není.* /Dnes nie, pretože dnes nemám náladu na to niekoho upokojovať./ *Pomyslí si a nechá Triss tam, pričom sám sebe vytvorí portál.* Užite si zvyšok večera. *Povie osadenstvu skôr ako sa sám vyparí preč domov.*
*Slyší odpočítávání a je nadšená z představy závodu. Vezme si pivo do ruky a dívá se na jeho divnou barvu což jí donutí tiše se smát.* /Myslím, že normálně pivo modré nebývá./ *Rychle začne lokat pivo, ale moc jí to nejde. Zatímco zkouší pít stejně rychle jako kočka Šklíba, v čemž absolutně propadá jelikož pít na ex a smát se moc nejde dohromady, tak zahlédne něco divného. Jakože vážně divného v její hlavě. Přestane se chichotat a dopije narychlo své pití a pozastaví se nahlas nad jednou myšlenkou co jí leží v hlavě.* Proč Alenka a ten Králík skáčou do nory když Kloboučník není doma? *Optá se zcela seriózně jako by ta věta dávala smysl, což jí dává a začne se chichotat protože se jí zamotá celý svět a pravděpodobně velice brzy padne na zadek jelikož se její svět točí.* Hurá za Alenkou do králičí nory! *Pronese a pozoruje králíka HIRAMA, kterého zachytila kočka Šklíba ROBERT. A přitom se jí točí opět celý svět, tentokrát protože padá na zem.*
*Dívku která padala z baru dál neřeší, jen cítí jak díkva doapdne v pořádku na zem a věnuje jí jen jeden pohled. Místo toho čeká co mu řekne druhý čaroděj když Kai souhlasí Axel jen naznačí díky a sleduje čaroděje jak odchází portálem. Už chce i Axel sám odejít, ale ucítí silnou magii, kteoru jako kdyyby někdo přestal ztrácet kontrolu.* /Proč se do prdele všechno děje mě.../ *Popadne zase přepravku ve kteér je Lóni.* Promiň chodu dneska máš trochu cestovní den...*Omluví se mu a sleduje tu stopu magie, kterou někdo za sebou zanechváá. Jde o TRISS, kterou najde nedaleko záchodů.* To jsi ty... *Řekne zaujatě.* Ta magie... neovládáš se. Jsi jak zasr*ná pochodeň takhle přílákáš ještě nějakou potvoru. Nějakýho démona.. *Odfrkne si.* Uplně to z tebe srší, měla bys jít na vzduch. *Podotkne jen tak mimcohodem.*
*Čarodějka prudce zvedne hlavu k muži, který se k ní přidá a narovná se, stále trochu zadýchaně, když se o její nohy otře kocour černé barvy. V hudbě tiché předení zanikne, ale Triss cítí charakteristickou vibraci hrudníku a krku, který k ní Ezekiel tiskne. Kdyby ho sledovala a viděla, všimla by si, jak se kocour motal, někdo ho zřejmě opil a kočičí tělíčko to úplně nezvládalo, jak se zdá.* To jsi mě neviděl před skoro dvěmi roky. *Odtuší v tento moment bez smyslu pro to vnímat úctu ke starším. V opilosti hýřila sebevědomím a mnohdy také nízkým pudem sebezáchovy, což byla nebezpečná kombinace, díky které už třeba házela skleničkama po vůdci upířího klanu a nejvyšším čaroději Manhattanu, kterému nakonec ještě kvůli štítu vrazila facku. Pro její vlastní štěstí se chovala zdvořile, když zrovna nebyla vyděšená nebo naštvaná. A pro štěstí jich obou se uklidnit už jakž takž zvládla. Opře se tentokrát už jen o zeď a to zlehka i hlavou, načež pro jistotu zkontroluje, že za ní fakt není nějaká nechutnost v podobě slin, žvýkaček, tělních tekutin a podobně, ale Malachaiův klub měl obvykle alespoň nějakou úroveň a dnes kvůli soukromě veřejné akci, jak se zdálo, o to víc.* Na vzduch? Jsem vpohodě... *Odvětí trochu nechápavě, jakoby před chvílí neztrácela kontrolu.* Tohle nic nebylo, fakt ne. *Dodá, protože mohlo to být doslova stokrát horší. Rozdýchala to, i pod vlivem alkoholu, ten možná pomáhal, kdo ví. Mávne rukou, jakoby odháněla z mysli slova, která málem řekla, ale uvědomila si, že nechce, načež k němu natáhne ruku.* Triss. Vy jste mě chytal? Jestli jo, díky. *Prohodí, jazyk se mírně motá opilostí a projede si dlouhé vlasy prsty, aby je neměla v obličeji. V tomto světle nebylo znatelné jediné její znamení, ale to ani u AXELA.*
*Štěstí ani jednomu díky bohu nedošlo úplně. Hiram skončil v náruči ROBERTA, za což byl vskutku rád. O tvrdou zem opravdu nestál. Oddechl si a svému zachránci se podíval do tváře, načež spatřil dosti namyšlený ale zároveň i zářivý úsměv.* Ne tak úplně..někdo nám tam strčil ruku. *Zamrmlal, načež se ze strachu, že by jej starší čaroděj na zem pustil, k němu více natiskl a svůj pohled stále upíral na jeho obličej.* Nicméně děkuju za záchranu, šlechetný princi. *S úsměvem BOBOVI vrátil trochu podobné oslovení, jaké předtím on použil na něj, pouze v odlišném rodu. Nato se překvapeně podíval na MARI, která tam před nimi zrovna začala padat, stejně jako on s Triss předtím.*
*Rune se na HIRAMA usměje.* Hlavně, že to je na koho svést.* Prohlásí, ale je vidět, že si z něj spíše utahuje než aby mu to vyčítal nebo cokoliv. Pak se, ale musí zasmát.* Tak jako prince mě neoslovili více jak 780 let.* Zasměje se. Podívá se na MARI, kterou stihl zachytit telekinezí a tak její dopad nebyl až tak tvrdý.* Protože chtějí dát Kloboučníkovi tajně dar. Novou sadu na čaj.* Odpoví ji první věc, co ho napadla. Pamatuje si, že podobné debaty vedl s Lewisem, který vlastně popisoval svět podsvěta, který zrovna objevil.*/Tehdy byl v podsvětě nějaký rozruh ohledně něčeho.../*Proletí mu hlavou.* Co takhle jít se mnou do Nory a dát si pořádný čaj, vy moje Alenky.* Zasměje se a vydá se i s HIRAMEM v náručí ven a MARI za sebou nechává se vznášet.*/Mám nového oblíbeného člověka./*Pomyslí si spokojeně a jen co vyjdou z klubu, tak kolem nich udělá velkou iluzi, která je skryje před civily. Takže si Bob spokojeně odnáší dva zdrogovaný lidi domů a nejvíc nadšený je, že má zase nějaký bližší kontakt než jen s Marilyn.*
*Lehce se zasměje jelikož nedopadne do tvrdého. Následně ale uslyší další větu od Šklíby. Zamyslí se nad jeho slovy a pokýve že to dává smysl.* Myslíte že kloboučník má fakt tak rád klobouky? *Zamumlá si pro sebe jelikož v tomhle stavu se na nic lepšího nevzmůže. V hlavě jí letí myšlenka za druhou ale napadne jí jediná věc.* Ale Alenka tu není, jen Bílý Králík a Kočka Šklíba. *Pronese vážně směrem k ROBERTOVI s HIRAMEM a vznášející se pokyvuje hlavou. Kouká se kolem sebe a přijde jí že Říše divů je ještě divnější než se jí na první pohled zdálo páč je mnohem větší, obrovská přímo.*
*Jen se zvednutým obočím se podívá na koucoura a pak na svou přepravku, aby kontroloval jestli tam stále je Lóni.* To je další člověk co je přeměnený na kočku? *Zepát se.* Dneska měl někdo kočíč náladu hádám. *Poklepe lehce prsty na přepravku. Axel si tiše odfrkne.* Ne nevivděl a je mu to asi fuk. *Mávne nad tím rukou a čupne si před dívku a sleduje ji. Přivře oči při jejích slovech, že je v pohodě.* To vidím jak jsi v pohodě. Cítil jsem jak si vůbec nedovedeš udržet [link src="magii.Uv"]ěcomuješ si že s takovou sílou jsi jako pochodeň v tmavé jeskyni? Každej tě najde. Nevím co jsi zač ale měla by sis dávat pozor. *Připomene jí.* Nevím co se stalo, že se ti uvilnila magie, ale je to nebezpečné jak pro tebe tak pro všechny ostatní. *Upozorní ji.* Můžeš někomu ublížit aniž bys chtěla. *Dovysvětlí, aby nezněl zase až tak nepříjemeně.* Být tebou tak si pořídím Zřídlo, nějaký talisman, amulet cokoliv do čeho můžeš uložit část své magie. Představ si to jako... *Snaží se najít něco v moderní době, co by k tomu přirovnal.* Jako power banku. Můžeš z ní bár energii a zároveň ji musíš dobít. Ty potřebuješ něco podobnýho. Ikdyž teda netuším co...tvoje magie je opravu silná. Musela by sis najít něco co tvoje magie nerozbije.*Uvažuje nahlas zatím co se kouká na Triss.* Ano to jsem byl já. U toho baru bylo snad pět dalších čarodějů a nikdo nevpyadal, že tě chytne....A to jsem doufal, že aspoň nejvyšší manhatannu, když je to jeho klub nebude chtít mít pod barem krev a mrvolu čaroděje. Když jsem viděl žýe nikdo nic neudělá tak jse musel zasáhnout. *Pokrčí rameny prostě.* A ty bys měla jít domů. Myslím is že ten alkohol tvojí magii rozvna neprospívá.
Ne, tenhle den měl nejvyšší čaroděj tak před rokem. *Ušklíbne se a sklouzne pohledem na kotě v přepravce a uculí se. Milovala kočky.* A nejsem člověk ale čaroděj. *Ozve se Ezekiel opile, načež škytne, což zní z kočičího hrdla divně. A Triss se plácne do čela. Přesto byla schopna zachytit jeho slova a pokrčí rameny. Nepotřeboval to vědět. Chtěla k tomu něco dodat, ale Axel pokračoval a Triss tak jen mlčky zvedne drahokam na svém krku a povzdechne si, načež tam nasměřuje momentálně vše, co se vznáší do vzduchu. Drahokam, který má druhým dnem do pár vteřin pukne a jeden z úlomků dopadne na zem, zatímco se přes ně přelije vlna magie, která unikne z rozbitého šperku.* Předměty toho moc nevydrží. A vím, co myslíte. Nejsem hloupá, abych s tim nepracovala. *Pokrčí rameny byť v očích se leskne dotčení a řetízek si prostě odepne a zničeny drahokam nechá, aby z něj sklouznul do dlaně a řetízek skončí v kapse. Nemohla mu vyčítat to, jaký vztah měla sama k sobě a že nebyl Nate, který vnímal jako úspěch i cestu, zlepšování se a přibližování se krůček po krůčku to vše zvládnout. Navíc nemohl vědět, že přes rok se se svou magií musela vypořádávat sama, než ji Zacharie vůbec začal učit. A stejně tak se do toho všeho učila ovládat svá křídla a musela dohnat skluz v hudebním studiu, aby ztráty za ni dohnaly nakonec zisky, co to splatí. Musela se po pekle začlenit zpět do života, do práce, mezi lidi, překonávat traumata a do toho se vypořádat s magií a křídly. To přece není jednoduché, když vám není ani dvacet tři, že? Byl to dobrý výkon...že jo? Kladla si otázky, na než si nedovolila odpovědět, i když by ta rozumná část odpověděla kladně. Sebenenávist jí to však neulehčovala a jako mor se myšlenkami prolínaly temné nápady a myšlenky, které se objevily po pekle, aby reflektovaly trauma tou nejhorší možnou cestou. Triss je i nyní zatlačí do úzadí a zasměje se.* On? Ne. Vždyť mi sám řekl, že nás chytat nebude. Nechal nás si vyžrat, co si sami způsobíme. *Pokrčí rameny jakoby to bylo zcela normální, vezme Ezekiela a broukne.* Měli bychom jít, ano. *Zvedne pohled zpět k Axelovi.* Děkuji...pane tajemný. *Nadhodí vesele a postaví se, až se jí díky nízkému tlaku a alkoholu zamotá hlava. Přešlápne a rukou se krátce opře o zeď.* Nikdy nepijte alkohol od Malachaie. Jedna sklenička... zmetek. *Ale taky ji měla zadarmo. Jenže ji normálně neopila jedna sklenička. Pokrčí rameny, protože to byla ráda prohozená do vzduchu a ještě koukne na přepravku na níž se usměje. Jeden úsměv věnuje i čaroději a rozhlédne se přes dav, kudy bude odchod nejschůdnější.*
*Axel zvedne překvapeně obočí a ukáže na přeprvku.* Lóni, taky čaroděj. Hádám že někdo měl asi přeměňovací náladu i dnes. *Podotkne jen tak mimochodem. A sleduje co Triss udělá s drahokamem na svém krku. Axel ucití magii jako kdyby právě kolem něj foukl vítr.* Nějaká drzá ne? *Zvedne tázavě obočí.* Taky že potřebuješ něco vytvořené přesně pro tebe třeba ze Spirálového labyrintu. Ne jen nějaké kamínky. *Zvedne jeden svůj prst na kterém má prsten.* Tohle mám už přes třista let, ani jednou se nestalo tohle. *Ukáže prstem rozbitý náhrdelník Triss. Je prava, že o ní neví nic, a nemá ani v plánu něco takového v tuhle chvíli zjišťovat. Má svých problémů víc než dost.* /Zmizelá Grace, přemeněný Lóni../ *Nad slovy o Malachalovi se jen lehce ušklíbne.* A tak je to správně. S tímhle bych s ním souhlasil. *Přizná.* Taky že jsem tě jen podepřel magíí, aby sis nerozbila hlavu o bar. Jen malá pomoc. *Mávne nad tím rukou.* To bys opravu měla jít. *Souhlasně přikvýne.* Queens. *Představí se jednoduše svým příjmením. Nad její radou se jen zasměje.* Magické drinky předpokládám...Nic co bych nezvládl. Ale děkuji za radu. *Ušklíbne se a postaví se a vezme přepravku s Lónim.* Dávej na sebe pozor děvče. *Ani se nenamáhl zapamatovat si její jméno, možná jednou mu bude stát za zapamatování, ale teď ne. S těmi slovy se rozejde pryč z klubu, aby se co nejrychleji dostal do svého domu na Upper East side, který je blízko central parku a mohl doma vyhodil Lóniho a podívat se po Central parku po Grace...*
Lóni? *Vytřeští oči a podívá se na přepravku.* Myslela jsem, že když se přestěhuješ k Zachovi, tak budeš mít lepší ochranu, než ode mě... *Broukne a přejede po čele přepravky, kde byla kotěti nejblíž, ale pak potřese hlavou, aby pochytala myšlenky, které v opilosti, tak snadno utíkali.* Tohle je Ezekiel. *Ukáže mimochodem na černého kocoura a pokrčí rameny.* Ne úmyslně. *Odvětí místo omluvy. Jestli tak zněla, nebylo to úmyslné, cítila se veselá s promilemi v žíle. Už vlastně ne vyděšená a už vůbec ne naštvaná, takže...takže drzá teď nebyla úmyslně. No aspoň většinou, s některými do sebe vzájemně rýpali.* O labyrintu jsem zatím jen slyšela, ne každý se tam dostane. *Prohodí a zamručí, když souhlasí s Kaiem.* Neřekla jsem, že ne, jen jsem ráda, že jsem si fakt nic nenabila. *Měla by míň mluvit, možná.* Queens...Hm. Doufám, že nejste jako zpěvák z té kapely. Ale na toho se nepodobáte. *Zamumlá vesele ke svému kocourovi, jakoby to byl drb jen pro jeho uši a podrbe čaroděje pod bradou.* Ne nutně, ale u něj jeden nikdy neví. *Prohodí, kývne, když se rozloučí a vydá se pryč z klubu i ona, jen mnohem méně obratně s kočkou v náručí. Oba dva zapomněli její věci v baru, to že nemají klíče od domu jim došlo až příliš pozdě, čekala je dlouhá cesta zpátky, do klubu se však nakonec ani nedostali a Ezekiel místo toho pelášil k Malachaiovi, který bydlel blíž než Trissini čarodějní kmotři.*
*Nevie či je také horko celkovo v tomto podniku alebo iba preto, že sa tu naňho lepia spotení ľudia. Má čo robiť, aby nespadol. Lebo ak by sa tak stalo tak asi by ho tu ľudia udupali. Takže postupne, namáhavo sa doslova vybojuje z parketu. Mokrý ako myš a s rozšmudlanou krvou cez celé rameno košele. Zhlboka sa nadýchne ale má pocit, ako keby bol v saune. Stále je biely ako stena. Nejako docapká ku stolu kde má kabát. Na dotazy od spolužiakov ohľadom jeho košele alebo rádoby starostlivých otázok či je v poriadku, nereaguje. Vyjde von pred podnik. Tam keď sa nadýchne tak je to už o niečo lepšie. Predsa len, je vonku chladný vzduch. Vyloví z vrecka kabátu obyčajné cigarety a zapaľovač. Strčí si jednu cigaretu do pusy a keď si ide pripáliť... vidí že má krvavú ruku. Ani nevie kedy sa mu podarilo si ju zašpiniť. Roztrasie sa ako list vo vetre. Oprie sa o stenu za sebou a na štvrtý krát sa mu podarí si zapáliť. V hlave má pre tento moment úplne vymeteno. S trasľavou rukou dofajčí a na dosť vratkých nohách prejde k ulici kde si stopne taxík, ktorým sa nechá odviezť domov.*
*Kai stojí pri bare a rozpráva sa s barmanom. Dnes začínal, tak mu musel dať nejaké informácie o tom, ako to tam chodí a že nič zo sveta tieňov sa nesmie prezradiť. Pričom ďalšie čo mu povedal, že čo videl, tak nech si nechá pre seba a neskôr mu to povie. Hlavne to bol mladý čarodej, čo potreboval prácu a než sa poflakovať po vonku, tak pre neho malo lepší význam prísť do Pandemonia. V poslednom čase mal Kai viac menej svoju mágiu pod kontrolou, aj keď sa mohlo stať, že niečo unikne, ale získal amulet, čo mu s tým pomáha. Skontroluje ešte raz barmana a potom sa ide venovať niečomu inému. Bol v čiernej košeli a čiernych nohaviciach, pričom mal čierne topánky. Sako nechal na sedačke, ale v tejto chvíli sa mu preň nechcelo. Nejak si všimne menšiu potýčku medzi vílou a vlkodlakom, tak tam zájde.* Mienite sa na mieste pobiť? To si môžete vybaviť aj vonku. *Povie im, pričom ho pobavilo, že ucukli, pretože ho nepočuli prichádzať. Hlavne nechcel im v tejto chvíli ublížiť, ale pokiaľ by sa vlkodlak premenil, tak už by mu bolo jedno, či im ublíži. Postáva pri nich a čaká čo urobia.*
*Od svého příchodu se mu ještě nepodařilo jít do Pandemonia až dnes. Nedělá mu problém se dostat přes vyhazovače a když vstoupí do clubu hned jaj ovane ta atmosféra, kterou tu vždycky miloval. Zdálo se mu, že za ty čtyři roky, co byl mimo a tenhle klub prodal se neskutečně Pandemonium změnilo. Interiérově to bylo jistě vylepšení, líbilo se mu to. Těžko říct jestlu se to samé dalo říct o statusu. Ale i v tuhel hodinu se zdál club celkem plný. Upraví si trochu sako a rozejde se klubem k baru. Po cestě zaslechne nějakou potyčku vlkodlaka a víly a neunikne mu, že se s nimi baví ještě jeden muž. Rozhodne se nijak nezasahovat jen si situaci se zdviženým obočím a koutkem prohlédne a míří k baru, kde si objedná jeden old fashioned. Drink se mu dostane do rukou velmi rychle a hned si usrkne a povzdechne si.* Tohle je nejednoduší koktejl co tady máte a nechutná to jako Old fashioned...Dal jsi mi levnou whiskey s vodou. *Podívá se na mladého barmana a sklenici přesune po baru k němu.* Takže chci tam Four Roses Single Barrel a ten pomerančový bitter a cukrový sirup. *Pousměje se na barmana, není nepříjemný snaží se btý slušný ale i tak přímý.* /Škoda, že tu není ten...Winston nebo jak se jmenoval.. ten uměl namíchat perfektní Old Fashioned./ *Zatím čeká na svůj drink zatím co sleduje barmana, který se skoro třese strachem, když jej Axel sleduje.*
*Chvíľu na neho tí dvaja pozerajú, tak sa moc nediví, keby chceli zdrhnúť. Prižmúri na nich oči a nakoniec si povie, že to za to nestojí. keď ich tam tak otravuje. Predsa len aj idioti sa nájdu. Len čo odíde, tak obaja sa upokoja a ospravedlnia navzájom, pričom im bolo jedno, čo presnejšie jeden alebo druhý robí. To ho dosť pobavilo. Hlavne keď to pred ním ani jeden z nich nedokázal urobiť. Pohľadom prejde na nového barmana, ktorý sa hneď zo začiatku stretne s náročným klientom. Uchechtne sa, pretože to nebolo prvý krát, čo by sa mu to stalo. Jednoducho si vždy vytiahnú čierneho petra hneď na začiatok, ale to je pre neho najlepšie, aspoň si zvykne na horšie veci.* /Pokiaľ sa bude klepať, tak tým si nepomôže./ *Pomyslí si, ale zachraňovať ho nejde, len si ide pozrieť o akú osobu ide.* Myslím si, že nie je dobré na neho pozerať, keď to pripravuje. Je tu prvý deň a už hneď narazil na niekoho, čo sa mu niečo nepáči. *Povie smerom k mužovi, pričom on sa ani len nesnaží si niečo zobrať. Ak by aj nejaký koktej chcel, tak si to jednoducho vypýta od barmana Shuna, ktorý sa neďaleko obsluhoval nejaké dievčatá.* Netrápte ho moc. *Povie ešte Axelovi a nesleduje, ako sa na neho mladý čarodej díva, že ho má zachrániť. Bohužiaľ si musel poradiť sám. To tak v živote býva.*
*Dívá se střídavě na barmana a na nabídku alkoholu za ní, takže to vypadá že sleduje spíše jeho. Musí uznat, že je tu velká nabídka alkoholu a někdy i pěkně drahého, který je na výstavce na nejvyšších poličkách zatím co ty co se používají najčastěji jsou dole, hned po ruce. Také si prohlíží všechny různé skleničky a podívá se na barmana, který se zoufale kouká jiným směrem. Na to se ozve cizí můžký hlas za kterým se otočí i Axel. Uvidí vedle sebe černovlasého mladého muže. Axel jen zvedne pobaveně koutek.* Kdyby to nepokazil hned na poprvé tak jej nebudu sledovat. Chci se jen ujistit, že to dělá správně. Není tak těžké udělat Old Fashioned správně. A věřím, že musel mít nějaké zaučení předtím než jste jej pustil za bar. Jistě nechete přijít o zákazníka. *Podívá se na Malachaie.* Vzhledem k tomu, jak se na vás ten chudák dívá, jako kdyby jste ho měl zachránit, budete nejspíš Malachai, majtel Pandemonia pokud se nepletu. *Odtuší a prohlédne si jej jedním kritickým pohledem. Něco málo si zjišťoval o tomhle muži, čaroději. Slyšel různé věci, ale stejně si rozhodl udělat vlastní názor. Ale pokud byla pravda to, co říkal Zacharie...* Axel Queens. *Představí se podá mu hned ruku. Díky tomu, že věnuje pozornost Kaiovi má barman klid na to, aby mohl v klidu dodělat drink, který si Axel obejdnal. Proto když se před ním objeví sklenice tak se Axel koukne na barmana a hned si upije. Bezeslova sklenici položí před sebe a podívá se na mladíka.* Perfektní. *Věnuje mu nakonec úsměv a jde na chlapci vidět, že mu spadl kámen ze srdce.* A pokud ti můžu poradit... Když tu není moc lidí a někdo si objedná drink tak se zeptej jestli chce alkohol co je on the house a nebo něco jiného. Pak nezapomeň zmínit, o kolik je to dražší a oni si vyberou. Tohle vypadá líp. *Mrkne na maldíka přátelsky a ten jen přikývne a Axel se napije svého pití ještě jednou než se otočí zpátky na Kaie.* Naučí se to. *Řekne pobaveně a je jansé že se baví o barmanovi.*
*Nevie kto ho zaučoval, takže si to moc osobne neberie a keď už tak si ho vezme na starosti Shun, ktorý v týchto veciach je lepší.* Sú zákazníci, ktorých by som veľmi rád zbavil, ale bohužiaľ na tých to akosi neplatí. *Povie a uškrnie sa. Áno boli isté osoby, ktorých by sa najradšej zbavil, ale nakoniec bez nich by to nebola už taká sranda a hlavne kto iný by ho mohol hnevať.* Správne, aj keď polovica vecí čo sa o mne hovorí je pravda. Niečo sú len báchorky. *Povie a veľmi dobre si uvedomuje svoju povesť zloducha, ktorú mu určite každý nahovoril. No nemá prečo to zatĺkať.* Teší ma, že spoznávam bývalého najvyššieho čarodeja. *Povie, ale nejak to nerozoberá, predsa len minulosť bola minulosťou a lepšie nepárať do cudzích rán, aj keď by to veľmi rád spravil. Nerieši barmana, potom čo dodá dobrý drink. Otočí sa priamo na čarodeja a spýta sa.* Nejaký dôvod na návštevu? Predsa len za mnou moc ľudí nechodí, pokiaľ niečo naozaj nechcú. *To bola pravda, aj keď to znamenalo, že nie vždy odišli s tým čo naozaj chceli.*
*Axel zvedne pobaveně koutky nad slovy druhého muže.* A není to špatné pro podnik? Chci tím říct, že takový lidé spolu často vezmou i další zákazníky, pošpiní reputaci podniku a tak dále...Nebo vám na tom vám nezáleží? *Zvedne tázavě obočí. Jemu by na tomhle záleželo, nešlo jen o obraty ale spíše o tu pověst. A když jde však o nějakou posvěta ta Malachaiova čaroděje více než přecházela. Nad jeho slovy se tiše uchechtne a zakroutí hlavou zatím co se podívá na bar a pak na Kaie.* Nevíte co se říká? Všechny báchorky jsou pravdivé...Nebo ještě jinak...Není kouře bez ohně. *Mrkne na něj. Slyšel o něm mnoho. Přece by to nebyl Axel bez toho, aby si nezjišťoval infromace o tom, kdo převzal jeho místo. Někteří k Malachaiovi měli respekt, nebo lépe řečeno strach. A jiní...těm byl k smíchu. A Axel se zatím jen rozhodoval ke které skupině se přikloní.* Potěšení je na mé straně. *A bylo? Těžko říct, řekl to spíše jako naučenou zdvořilostní frázi. Napije se svého drinku a skoro mu zaskočí. Podívá se na Kaie.* Vy jste přišel za mnou. Ani jsem se po vás nescháněl. Já jsem sem přišel na drink. *Zakrouží sklenicí v ruce.* Celý svět se netočí jen kolem vás Malachai. *Ušklíbne se ještě a napije se drinku.* Ale nebudu lhát těší mě, že jsem sem přišel aspoň mám šanci zjistit, co jste zač.
*Kai sa len uškrnie, pretože na tom moc nezáležalo.* Môžu skúšať, ale nenájdu nikde inde ten alkohol, ktorý by našli práve tu. Máloktorý klub ho práve máva. *Povie mu, pričom sám má dosť zmlúv s vlastníkmi najvzácnejších alkoholov, za cenu o ktorej nikdy nehovorí na verejnosti.* A hlavne záleží na tom, čo práve osoba chce. Nie každý práve siahne po drinku ako je Old Fashioned a keď už tak väčšinou si vyberú niečo sladké ako je Mojito a pod. *Povie mu, ale nechce to rozoberať do detailov. Hlavne na to asi ani nebol ten správny čas.* Pravda, ale aj o tom čo sa nikde nepočuje je dosť pravda. Ale nie som jediný, čo má špinavú minulosť. Každý ju má, aj keď si to nechce priznať. Hlavne ide o to, kto má akých spojencov. Nie je to tak? *Opýta sa ho a veľmi dobre vie, prečo sa musel stiahnuť do pozadia po tom čo sa stalo so zimným dvorom. Hlavne to vedel od čarodejov, čo pod neho spadali.* To som nepovedal že sa točí. Skôr sa točí okolo Nefilim, ktorý si nevedia poradiť z démonmi a potom je z toho väčší bordel. Ale skôr si démoni pohrávaju s nami všetkými, sme len šachovými figúrkami v ich hre, ktorá tak či tak speje k záhube. *Vedel to moc dobre hlavne potom, čo padol do pekla. Nech bol ktokoľvek mocný, tak vždy sa nájde niekto mocnejší.* Myslím si, že väčšina by povedala psychopat a magor. Iný by ma nazvali aj horšími nadávkami. Ale môžem povedať, že lepšie je byť nenávidený za kto som, ako predstierať niečo čím nie som. *Nesnaží sa ani len skrývať to, že ho baví ta konverzácia. Hlavne dúfal, že Rune čoskoro vypadne z mesta, pretože s jeho problémami a jeho súrodencami už viac nič nechcel mať spoločné.* Popravde som to menšie zlo, čo sa vyskytuje v meste. Mohol by som zničiť svet, ale to by už nebola potom taká zábava. To je tak so všetkými psychopatmi.
*Axel si ještě jednou prohlédne nabídku alkoholu na baru a koutek u vyjede do úšklebku.* Je pravda, že Pandemonium nemá v New Yorku žádnou konkurenci. *Uznale pokýve hlavou. Opravdu Pandemonium bylo profláknuté a možná by to chtělo přivést nějakou novou krev. Své myslenky si však nechá pěkně pro sebe. Podívá se na svůj drink a pokrčí rameny.* Já mám rád starou klasiku, nebo nějakou kvalitní whiskey a neopovrhnu ani dobrým vínem. *Nabídka Pandemonia se až tolik, od toho co to vlastnil Axel, nezměnila. Poslouchá slova Kaie s lehkým úsklebkem an rtech. Netajil se s tím, že odešel z New Yorku kvůli tomu se Zimní válkou, ale také nikdo nevěděl všechno.* Otázkou je, co člověk bere jako špinavou minulost. Každého morální kompas je otočený jiným směrem a jiní...Jej ani nemají. *Mykne prostě rameny.* Ale máte pravdu v tom, že je vše o spojencích a kontaktech. *A Axel potřeboval všechny staré kontakty zpátky nasbírat a ujistit se kde leží jejich přízeň.* Šlyšel jsem že poslední dva roky New Yorský insitut stál jen na dvou lovcích, dívíte se pak že to nezvládají? *Zvedne tázavě obočí. stále mu to přišlo neuvěřielné.* To je trochu depresivní pohled na věc, nemyslíte? *Obočí mu vyletí nahoru v jasné otázce. Ale na filozofování o tom, kde leží pravá síla a o tom kdo ji vlastní měl ještě moc málo vypito. Ale souhlasil by s tím, že nehledě na to jak je člověk mocný vždy je někdo mocnější.* V tom případě máte štěstí, že já nedávám na řeči lidí. /Obvykle./ Já se rád přesvědčuji sám a dělám si vlastní názor. *Mrkne na něj přátelsky. Opravdu jej zajímalo co z Kaie vyleze, jestli to cos se o něm říkalo, byla pravda. Zaujatě zvedne obočí, když zmíní že je menší zlo.* V tom případě, kdo je to větší zlo? *Usrkne si zbyku svého drinku a nazančí barmanovi ať mu udělá další.* A označujete sám sebe za psychopata? *Zeptá se jej.* Víte co se říká o blázech ne? Že si blázen neuvědomuje, že jí blázen. Neplatí to samé o psychopatech? *Lehce se k němu na židli otočí, aby na něj viděl čelem.*
*Vedel že Pandemonium nemá moc konkurenciu, maximálne Dragosov bar a potom keby sa do toho nejak pustila Maddie, aj keď tá by skôr našla niečo oveľa okázalejšieho. U nej si bol istý, že kebyže sa do vojny barov zapletú oni traja, tak to nedopadne dobre. No o tom radšej nechcel hovoriť, pretože by to nedopadlo dobre, keby sa do ich hry zatiahol niekto druhý. * Každý má svoj vlastný výber, preto sa neodporúča ani súdiť človeka podľa toho čo pije. Aj keď aj tu sa nájdu nápoje v ktorých je mágia, ale len pri výnimočných akciach. Predsa len by to bolo moc očividné kebyže sa to tu deje na dennom poriadku. *Povie a pousmeje sa. Magické nápoje viacmenej sa nachádzali a nikto nemohol vedieť čo je v nich. Čo by sa skazilo, keby niekto vypije náhodou drink, čo ho prinúti rozprávať iným jazykom. Je to zábava, ale treba jej určitej miery.* Hmm... U mňa by skôr ľudia povedali, že žiadnu nemám, alebo sa skôr tak tvárim. Rád robím veci, ktoré sa iným nepáčia, ale tak kto by tiež nerobil. Vlastne čo je to morálka? Každý sa vlastne chová tak ako bol vychovaný. Niekto mal milujúcu rodinu a iný zase nie. Niekto si prešiel samotným peklom, iný má šťastie, ktorý mu padá k nohám. Je to dosť polemizujúce sa odrážať od toho. *Povie a nasadí výraz, že nad tým premýšľa, ale moc dlho nie. Predsa len on premýšľať nad niečím takým, tak to by nebol on.* Tak to že je vedenie absolútne neschopné nie je vina tých lovcov. Je to vina vedenia, ktoré by si malo prekopať hodnoty a predať to tým, čo sa o to aspoň starali. Načo je potom také vedenie ako majú teraz. Ak ich situácia nezaujíma, tak môžu rovno sa nechať zožrať démonmi. Aspoň by sa do New Yorku dostala nová krv, čo by to tu aspoň vyčistila. /Nehovoriac o vyššiom démonovi, ktorý sa tu stále pohybuje./ *Pomyslí si, ale o tom démonovi radšej nehovorí, pretože sám nevie ako vyzerá, ale je si istý, že sa s ním už stretol. Lenže si ho absolútne nepamätal.* Nie všetci sme sa narodili optimistami. Niekedy je lepšie mať depresívny názor na vec, ako brať všetko, že je celý svet nádherný. *Odpovie mu na otázku, ale nechce v nej filozofovať. Pozrie sa či už Shun dievčatá oblúžil a potom ho k sebe privolá, aby mu nalial trochu Tequily. Len čo ju pred neho položí, tak sa trochu napije.* Otázka hodná milionu dolárov. Na to odpoveď presnú nemám. Pretože podľa čoho sa presne určuje zlo? Kto určuje kto bude tým dobrým? To je ako keby si nazýval sám seba dobrým. Môže byť vrah a predsa len ľudia si o ňom myslia, že je to dobrý človek. Takže presná odpoveď na to nie je. Ale sú tu démoni, čarodeji, víly a mohol by som vymenovávať ďalej, ale odpoveď by bola stále, podľa čoho sa vlastne meria zlo. *Usmeje sa na neho a sám veľmi dobre vedel, že v určitých veciach spravil veľa zlého, ale sú aj veci, ktoré mohol spraviť a nespravil. Nebolo na ňom, aby mohol súdiť, ale ani druhý nemali súdiť iným. Bohužiaľ sa tomu nikto nikdy nevyhne.* Keby že si to o sebe poviem sám, tak to tak nemyslím, ale už mi to bolo práve povedané do očí. Aj to že som idiot a rôzne ďalšie nadávky. Myslím si, že byť psychopatom je lepšie, ako byť pánbičkárom čo sa naháňa za ovečkami. Aspoň si môžem povedať, čo za blbosti som vyviedol. *Uškrnie sa na neho, pričom trochu nakloní hlavu na stranu.*
*Zaujatě nahne hlavu při jeho slovech o magickcýh drincích a akcích zvedne obočí.* Nesoudím lidi pro to co pijí. *Mávne nad tím rukou, ale pak se koukne na svýho společníka.* Ale ty drinky mě docela zajímají, i ty akce. Myslíte si, že by byl problém kdybych tady v Pandemoniu uspořádal příští týden v pátek akci? Párty. Sice nechci zrovna magické drinky, ale spíš bych to viděl na vstupné zdarma pro všechny co přijdou a pa happy hour, že by hodinu lidé mohli pít na můj účet...Co na to říkáte Malachai? *Zvedne obočí.* Štědře vám za to zaplatím. *Dodá hned v zápětí. Pak poslouchá slova o morálce a morálním kompasu.* /Na tohle filozofování budu potřebovat víc než jeden drink./ *Napadne jej a zatím jen přikyvuje na znamení toho, že poslouchá* Morálka je podle definice, pokud so dobře vzpomínám.. .Morálka znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Ale nedají se za ni právně vymáhat nějaké sankce. *Pokrčí rameny prostě. Nad tkaovýma věcma se obvykle zabývá spíš nad flaškou vína s výhledem na New York a Hudsn z jeho apartmánu.* Neřekl bych to lépe než vy. Naprosto s vámi souhlasím. Chtělo by to obměnu jejich vedení, celého spolku. Spolek nehne ani prstem a když teda někdo mimo vezme věci do vlastních rukou je to špatně. Protože se to dotkne ega starých lovců. *Zakroutí nad tím hlavou a řkeewn to s takovou záští že je jasné, že je proti Spolku ne proti lovcům. Pak lehce zvedbe pobaveně koutek nahoru.* Já jsem realista. Nepřemýšlím přepříliž pesimitsitcky ale ani nevidím všechno růžově. *Pokrčí rameny jednoduše. Pak poslohcá Kaie s jeho "otázkou za milion".* Já si tak nějak stojím za tím, že záleží na činech. Že všechny činy a věci mohou být dobré či zlé jen podle toho, jak jsou používány. To samé s magíí nemyslíte? *Zvedne obočí.* Můžete použít třeba... léčení k mučení. Co takové já nevím...Lámání a zcelování kostí furt dokola? *Rozhodí rulou jako příklad.* A na druhou stranu...manipulace myslí může někoho zachránit. *Dá jako durhý příklad.* Pak se zaujatě na něj podívá a ušklíbne se.* Já takybyl nazván různými jmény a nadávkami.* Ale řeknete mi upřímně...nehledě na to co vám kdo řekl..Připadáte si jako psychopat? *Nechá tu otázku viset ve vzduchu.* Povězte, co za hlouposti jste udělal? *Zeptá se zvědavě.* Docela mě zajímá co dělal můj nástupce zatím co jsem byl pryč. *Podívá se na sklenu svého druhého drinku a hned se trochu napije.*
*Samozrejme, že magické drinky boli zaujímavé, pretože nikdy nikto nevedel, čo mohol dostať. Bol to veľký risk, hlavne keď ti mohol narásť aj zvierací chvost alebo uši. Prechádzajúca sa mačička bola celkom zaujímavá.* Tie bývajú celkom zaujímavé, hlavne keď človek robí niečo čo by v živote nerobil. Jednoducho zábava na celý večer. S párty nemám problém. Stačí vedieť téma a kto sa môže dostať dnu. Predsa len nie je dobré, keď sa náhodou dostane von medzi civilov, aj keď je veľmi jednoduché im vymazať pamäť. *Povie a aspoň bude dobré, že Pandemonium na nejaký čas ožije zábavou. Hlavne potom čo skončil v pekle moc na zábavu moc nemyslel. Iba keď bol na nejakú pozvaný. V poslednom čase ani nič neusporiadal. Možno na to nebola ani nálada.* Dá sa povedať, že v morálce sa dá nájsť aj niečo zaujímavé, ale má to svoje pro aj proti. *Povie mu.* To by museli potom zostať len malé deti, ktoré sa dajú prevychovať a tí čo chcú zmenu. Lebo inak by to nešlo. Skôr by to dopadlo tak, že by stále niekto sa našiel, čo by chcel druhým kázať a sám víno piť. *Povie a ohľadom toho to bola pravda, len čo sa vychová, tak sa dá napraviť. Starý sú im už k ničomu. No aj existovali isté veci, čo sa mali napraviť a nerobili sa, ale jeho starosť to nebola. Fungovanie spolku bolo hlúpe a nedostatočné. Ale viac sa k tomu vyjadrovať nechcel nestálo mu to za to.* Každý má svoj dôvod používať mágiu tak, ako sa mu zachce. Len niektoré veci by sa robiť nemali. Niektoré sa provozovať nemali. Bohužiaľ niekedy sa tomu zabrániť nedá. *Mágia bola mocná zbraň a nech sa ju snažil používať kto chcel, tak to moc dobre nedopadalo. Nechcel radšej vedieť ako dopadli tí ľudia v tej kaviarni po tom čo Rune spustil kliatbu. Nechcel sa do toho starať. Nespadal pod neho a rozhodne to bol čarodej, ktorého teraz nemusel práve vidieť.* Hmm... sám by som sa ním nenazval, ale to je jeden z uhla pohľadu. *Povie a potom pokračuje.* Skončil v pekle. Stačí to ako odpoveď a to len kvôli Hauresovým deckám, ktoré vážne najbližších pár mesiacov vidieť nepotrebujem. Hlavne nechcem počuť o ich blbostiach. *Povie mu a potom sa pozrie na čas. Mal ešte niečo na starosti, tak sa musel rozlúčiť. * Tešilo ma Axel, ale teraz sa musím vrátiť k svojej práci. Teším sa na ďalšie stretnutie. *Potom sa dohovorí so Shenom, aby dal pozor na mladého čarodeja a vysvetlil mu zvyšok. Na to sa presunie do svojho bytu.*
*Ikdyž jej magické drinky zajímaly, tak možná někdy potom.* Zatím chci nornálné párty. Bez téma,jendnoduše party night. Všichni budou moc přijít. Všechno ohledně lidí co vymažou civilům paměť a tak si zařídím sám. To nebude problém. *Mávne nad tím rukou že se o to postará sám. O nic přece nešlo. Navíc potřeboval něco uspořádat nějakou párt,y aby se předvedl. Pak se jen ušlíbne nad slovy Malachaie. Byla pravda, že by museli ostat jen děti a nic jiného. Nechal by si možná jen pár lidí kteří vyhovovali. Nad jeho slovy o magii se jen ušklíbne.* Říkáte to jako tkaový moralista Malachai, jako kdyby jste nikdy nic takového sám použil. *Ušklíbne se na něj. Byl si vědomý toho, že Kai je spíše černokvěžník. Pak jej dál poslouhcá a pak se překvapeně na Kaie podívá.* Vy jste byl v Pekle? To mi někdy o tom musíte víc povprávět. *Tohle jej zajímalo, docela dost. A pokud se nepletl tak Hauresovi děcka byli právě Hellerové. Napije se svého potí a ppusměje se na Kaie.* Také mě těšilo. Jistě budete pozván na párty. *Mkrna na njě přátelsky a sám dopije své pití a nakoenc zmizí z Pandemonia.*
*Hodiny so Zachariem začínali pomaly a aj keď si o svojom postupe robil Lóni zápisky a ozaj na hodinách s čarodejom počúval, nezdalo sa mu to ako dostatočne veľa. Celé ráno po skončení hodiny tak bol mierne frustrovaný samým sebou, až sa nakoniec rozhodol sa obliecť a ísť sa na chvíľku prejsť von. Kopanie kamienka po chodníku ho mierne upokojovala, nakoľko aspoň vtedy sa cítil, že mal prehľad nad situáciou a vedel, do čoho ide. Avšak ako sa rozhodol do kamienka kopnúť silnejšie, ten sa odrazil o puknutú časť chodníku a pomerne s hlasným treskotom narazil na plechové steny opusteného skladiska.* /Je ich tu nejako veľa na to, že sme v New Yorku./ *Uvedomí si. Niečo mu však napadne. Prebehne z bočnej strany, kde objaví rozbité okno a pomocou vlastnej sily sa cez neho vytiahne dnu. Na druhej strane už len zoskočí dole do obláčika z prachu. Priestor bol pomerne prázdny a mal akurát dosť svetla prichádzajúceho zo zničenej strechy, že ani nebolo treba žiarovky.* /Možno…možno by som mohol skúsiť cvičiť to, čo už viem, a zlepšovať sa v tom./ *Spomenul si na Meritrissiné slová z ich prvého stretnutia. Aj preto si nakoniec tašku zloží na blízku kôpku debničiek a pre väčšie pohodlie si uvoľní chvost z nohavíc. Sústredí sa na kamienok pred sebou a opatrne ho zdvihne do vzduchu. Bol to ten istý pocit, ako keď sa snažil cez okno menšieho pekárstva natajno vziať bochník chleba, lebo už nemal peniaze a bolel ho od hladu žalúdok. Tentokrát však viac rozumel, o čo sa jedná, a možno aj preto prišla Lónimu úloha jednoduchá. Následne sa hral so zväčšovaním a zmenšovaním rôznych vecí, kedy videl jasné problémy pri hocičom väčšom ako je on sám, čo mu dávalo logiku, keďže si túto mágiu trénoval len na svojej cestovnej tašky, ale mimo to cítil, že v tomto mu to ide dostatočne dobre. Nakoniec sa hral s rôznymi kombináciami týchto dvoch vedomostí, kedy už ku koncu držal kameň vo vzduchu a zároveň sa ho snažil zväčšovať až do momentu, kedy už len padol na zem. Až natoľko sa sústredil na ten veľký balvan, že keď sa presunul k ďalšiemu menšiemu, že to zopakuje, kamienok pre vynaloženie väčšieho náporu na to, aby levitoval, doslova vystrelil a s ešte hlasnejším buchotom vrazil do ďalšej zo stien skladiska, kedy si aj Lóni musel schovať uši pod rukami.*
*Ty dny po té párty na které byl, byly docela náročné. Snažil se zjistit, kdo byl organízátory té akce. Ale když se šel podívat do skldiště, kde se akce odehrávala…Vlastně bylo těžké rozeznat ve které z budov to bylo. Když se dostal na to místo a konečně jistil, který ze skladů to je zdálo se, že v tom skladišti se nic nedělo, jako kdyby tma žádná technoparty nikdy nebyla. Ale cítil ještě pozůstatky magie a bylo mu jasné, že mezi ogranizátory musel být nějaký čaroděj, jinak by to nebylo uklizeno tímhle způsobem. Horší bylo zjistit kdo za tím stál. Zatím to nechal prostě být, protože potřeboval zjistit víc informací a věděl, že se bude msuet poptat na stínovém trhnu, jestli si někdo kupoval velké možšství zvonků a tak dále. S rukama v kapsách si ti kráčel mezi skaldišti zarzail se, jakmile uslyšel hlasité zaduňění jako kdyby něco velkého spadlo na zem nebo bouchlo o stěnu. Už se připraví na boj, kdyny jej někdo nebo něco napadlo. Kouzlem začne “skenovat” okolí jestli neucítí přítomnost nějakého démona nebo někoho dalšího a zarazí se, když ucítí cizí magii. Mladá, čistá a skoro nekotrolovaná magie Proo se nechá vést tím směrem než se zastaví u rolovacích, kovových dveří. Jedním ryhclým kouzlem si otevře dveře, zvedne je a všimne si před sebou mladíka. Axel si jej jen prohlédne a složí si ruce na hrudi. Rozhlédne se okolo a všimne si rozbitého okna.* Tvoje práce? *Ukáže na okno se zvednutým obočím.* Co kdyby sem přišel majtel? *Axel sice tušil, že nejspíš tohle bude jendo z těch opuštěných skladišť které nepatří nikomu. Pak se zamračí, když uvidí tak velký kámen. Podívá se na Lóniho a přijde k němu. Zvědavým pohledem si jej prohlíží zatím co kolem něj prochází v kruhu skoro jako dravec přes svojí kořistí. Nakonec se opře o ten velký balvat.* To je vážně velký balvan, zajímalo by mě jak se sem dostal…*Poklepe lehce prsty o kámen.*
*V momente, kedy sa zastavil pre hlasný buchot, v okolí mimo húkania policajných áut niekde v diaľke, nebolo počuť nič iné mimo Lóniho zrýchleného dýchania. Cítil, že jeho telo bolo plné adrenalínu. Aj preto, keď zrazu započul nejaké kroky vonku, rýchlo priskočil k svojej taške, ale ďalej sa nedostal, nakoľko sa dvere doslova rozleteli. Na tú stotinu sekundy ním prešla vlna paniky, že čo také mocné musí za dverami stáť, aby ich vedelo tak ľahko otvoriť, ale sotva si oči zvyknú na ostré svetlo a osoba sa pohne dovnútra, tak cíti, ako jeho telo opúsťa chuť utiecť a namiesto toho príde ťažobná únava z poľavenia, lebo dnu vojde muž, v ktorom okamžite vidno, že ide o čarodeja. Možno to bolo sposob, akým sa niesol, alebo spôsob, akým naňho prehovoril, ale vedomie, že Lóni nebol spatrený civilom ho upokojila. Ozaj nemienil Zachovi podávať hlásenie, že treba niekomu vymazať spomienky, ako mu pri štúdiu o hmle a zraku hovoril.* Nie, to som nebol ja, sľubujem. Vošiel som cez to, ale už to bolo rozbité. *Obráni sa, aj keď bola pravda, že len fakt, že tu bol, stál za pár pokút.* Ja…utiekol by som. Mal som to aj v pláne…len ste až moc rýchlo otvorili dvere. *Prizná mu a až vtedy si uvedomí, že mal chvost stiahnutý medzi nohami a obtáčal sa okolo jeho pravej nohy. Hlbokým nádychom sa upokojí a donúti svoje svalstvo, aby sa slušne postavil a chvost schoval za seba.* Ja… no… *Nevie, ako to má opísať, aby nepovedal opäť nejaký nesprávny názov ako pred Meritriss, takže podíde k balvanu, zrovna keď je neznámy muž na jeho druhej strane, predsa len si stále držal svoju bezpečnostnú vzdialenosť, a ani sa ho nedotkne a balvan sa začne zmenšovať na malý kamienok v približne pôvodnej veľkosti. Vtedy ho už dokáže Lóni chytiť aj rukami a jemne ho hodí smerom k mužovi.* Je to len kamienok. Žiadny balvan.
Na houkání policejních aut si v New Yorku zvykl už natolik, že jej to nijak nerozrušovalo, možná jen tehdy, kdy by se policajní hpukačky blížly a zastavily před tímhe skladem. Po cestě k maldíkovi se Axel nense pomalu, klidně ale z jeho chůze jde cítit moc a [link src="sebejistota.Zat"]ím co z mladíka cítí tak akorát paniku a pak následnou úlevu. Ale Axel svůj pohled nepolevuje. Zvedne oči k oknu a pak se podívá na Loniho.* A proč sis neotevřel prostě dveře? *Zvedne tázavě obočí a zmínění dveře jedním máchuntím ruky zpátky spustí na zem. Místnost lehce potemní ale dalším máchnutím ruky Axel nechá místnost osvítit natolik, aby na sebe viděli. Nad jeho slovy se tiše ucechtne.* Utekl? Jsi si jistý? *Zeptá se zvědavě a prohlédne si mladíka jestě lépe. Když si všimne ocasu tak se zamračí.* Proč nemáš na sobě iluzi? Neříkej mi, že tak chodíš normálně po městě…*Zděsí se, ale pak se zarazí.* Ikdyž v dnešní době je to vlastně úplně jedno, jsou různé kostými co lidi nosí a tak. Nikdo se nad tím tolik nepozastaví jako kdysi, ještě v tam velkém městě jako New York. *Uzná přece jenom. Někdy zapomínal na to, jaká je dnešní doba. Nebylo to jako v minulosti. Kolikrát viděl nějakého mladého čaroděje pyšně nosit jeho čarodějnou značku a kdy se Axel zeptal co říká civilům tak odpověď byla jasná: “To je kostým.” A hádal že by to prošlo i tady…* Jak se jmenuješ? *Zeptá se mladíka jehož jméno nezná. Podívá se na něj a oddlěuje je ten velký kámen. Sleduje jak kámen zmenší a Axel jej zaujatě chytí do ruky, když jej po něm hodí.* Působivé…*Urtousí. Kamínek zase odhodí a ten se v letu přemění v holuba.* Co dalšího umíš? *Koukne se na mladíka.*
*Pozrie smerom k dverám.* /Áno, je to dobrá otázka. Asi mi neostáva nič ako ísť s pravdou von.* Prišiel som z druhej strany a chcel som sa čo najskôr dostať dnu. Dvere som si všimol až neskôr. A ani by som asi nemal na ne silu ich otvoriť, takže cesta cez menšie okno mi príde ľahšia. *Aspoň Lónimu sa to zdalo lepšie, než klamať a trepnúť niečo v zmysle, že ísť cez okno je považované za viac cool, či dvere sa nedali otvoriť, keďže sa, logicky, otvoriť nejako dali.* A myslím, že by som dokázal utiecť…pred civilom. Alebo aspoň dostatočne rýchlo tak, aby ma sotva zahliadol. *Odpovie pokojne. Už to robil viackrát aj v minulosti. Áno, jeho plán mal viacero háčikov, ale stále to bolo lepšie než na mieste ostať a nechať niekoho bez zraku vidieť…jeho tréning a jeho. Aj preto si veci nechal čo najbližšie pri svojom východe. Tiež si muža obzrie a keď vidí jeho tvár, má silný pocit deja vu, ako keby tú tvár aj s tým prísnym výrazom už raz videl, ale nevedel vôbec povedať, že odkiaľ. Poupraví si čiapku na hlave.* Nie, chvost mám väčšinou schovaný v nohaviciach, preto sú také široké, je to tak pohodlnejšie. A uši mám schované pod čiapkou, že by ste si ich ani nevšimli. *Podotkne, a v rámci možností s nimi pohýbe, aj keď to skôr vyzerá, ako keby pletená čiapka na jeho hlave ožila.* Lóni. A vy? *Odpovie jednoducho. Snaží sa o to, aby sa touto konverzáciou nedostal do problémov. Síce muža nepoznal, už mu došlo, že Zacharie mal širokú sieť kontaktov a ozaj nechcel, aby o ňom zistil, že ako veľmi to takmer pokašľal sotva potom, čo ho práve o tomto Zacharie poučoval. Napriek tejto obave cítil úprimnú hrdosť, keď neznámy pochválil jeho prácu s kameňom. To by sa však nemohol hneď za tým spýtať, čo ešte ovláda. Doslova je na Lónim vidno, ako ho táto otázka nepotešila. Neochotne zdvihne ďalší kamienok zo zeme a potom ho trochu zvačší, zmenší, a slabučko ho odhodí ďalej.* To je všetko. *Hovorí v momente, kedy nechá priestorom najprv prejsť vánok, a potom spraví miestnosť kompletne bezveternú, aj keď sa v jej stenách nachádza mnoho dier.* Akurát som sa len začal učiť. *Prizná už trochu tichšie.*
Axel lehce cukne koutky.* Byly jen zavřené. Daly by se vytáhnout jen nahoru. Nejsou zas tak těžké. Ale já mám tak trochu smysl pro drama.*Zazubí se na mladého čaroděje jako kdyby mu prozradil nějaké tajemství. Pak se jen koukne na mladíka. Byl hubený, takže jistě i mrštný a rychlý.* Před civilem by jsi určitě utekl. Máš velké štěstí, že jsem nebyl civil. *Upozorní jej, ale tak nějak tuší, že si je toho chlapec plně vědomý. Když si tak mladíka prohlíží tak i jemu se zdá povědomý. Jenže to mohl být čímkoliv, klidně jej mohl vidět někde v metru nebo na ulici. Kdekoliv. Nespojí si to právě v minulou party. Překvapeně na maldíka pohlédne.* Ty neumíš kouzlo na iluzi? Aby nešlo tvé znamení vidět? *Ujistí se několika otázkami. Protože měl takový dojem, že to prostě neumí. Ale cítil z jeho magie, že je mladá. Skoro jako kdyby byl v přítomnosti dítě[link src="te.Do"]šlo, mu že mladík bude nejspíš opravu ve svém ještě civilském věku.* Axel Queens. *Představí se docela stroze, ale i přes to své jméno řekne jako kdyby měli mít nějaký význam. Musí Loniho pochválit za tu práci s kamenem. Byla to sice drobnost, ale věděl že chvála jistým způsobem pomůže v učení. Cítí i jak se tu změní prudění vánku a také, jak přestane. Axel jen uznale pokýve hlavou.* Kolik ti je chlapče? *Zeptá se ze zvědavosti. Netuší kolik mu může být patnáct? Nanejvýš šestnáct? Vypadá opravdu mladě.* Není to ostuda, že jsi se teprve začal učit. Každý jsme někde začínali. Já už jsem moc starý na to, abych si uvědomil, jaké byly začátky. *Uchectne se.* Co všechno víš? Učí tě někdo, nějaký jiný čaroděj? *Vyptává se jej. On si přece jen také zaži, že byl ztracený v tomhle světě než si jen vzali pod křídla Cuthbert a Agnes. Ale on byl tehdy malé dítě.*
Ale vyzerajú byť ťažké. *Podotkne napriek všetkému. Nebol si istý, či by ich dokázal otvoriť pomocou mágie, ale určite to nemienil teraz skúšať. Potom sa opäť na čarodeja pred sebou pozrie s menším ospravedlnením v očiach. Ozaj nechcel spôsobovať dolnosvetu a tieňolovcom problémy tým, že by ho niekto načapal.* /Nabudúce by som mal asi ísť na viac odľahlé miesto./ *Uvedomí si. Potom mu uši doslova klesnú k hlave.* Dnes som sa ho začal učiť. Ale zatiaľ som schoval len pravé ucho. *Prizná sa, síce už neprizná, že aj toto trvalo len pár sekúnd. Donúti ho to ale pozrieť na čarodeja viac v potrebe hľadať. Ale teraz už nie to, odkiaľ pozná jeho tvár, ale aké by mohol mať znamenie, nakoľko ich už zopár videl. Nič však nedokázal nájsť, takže svoje pátranie ukončil myšlienkou, že zrejme je to niečo, čo tiež schováva oblečením.* Teší ma. *Odpovie ešte na jeho predstavenie sa, aby neznel neslušne. Začal sa od nervozity hrať s nechtami, keď muž naďalej rozoberá jeho učenie. Dokonca už nepozeral priamo do jeho očí alebo povedľa. Najradšej by si teraz zapálil, aby sa trochu uvoľnil. Avšak nezdalo sa mu, že mu niečo v taške ostalo.* Mám 20 rokov a vraj som akurát prestal stárnuť. A už ma niekto učí, ale doteraz sme preberali len základy ako hmla, zrak a jednotlivé druhy, o ktorých som ešte nevedel. *Prizná. Uvedomoval si, že čo sa týka Zacharieho, nemal by o ňom nikto hovoriť, ani kebyže mu za to ponúknu peniaze. Vraj mu ochránil mysel, aby sa nikto nedozvedel o ich dohode, ale ako efektívne to bolo, to nevedel.*
Všimne si toho jeho omluvného pohledu. Pohled se mu o něco víc změkkčí, když to uvidí.* /Vždyť je to jen chlapec…/ Prostě… si pro příště dávej víc pozor, jasný? *Sice jeho hlas zněl dost přísně, ale jeho výraz byl o něco měkkčí. Koukne se na jeho čepici.* To se brzy poddá, pokud to nepůjde máš spoustu možností. Třeba magický předmět. Hodně Infritů, co jsou čarodějové bez moci, si je pořizuje aby schovali své znamení. *Navrhne mu jednoduše. Cítí na sobě jeho pohled a jak se snaží prohlédnout skrze jeho iluzi.* Snažíš se podhlédnout za iluzi? *Zvedne tázavě obočí.* To se ti nepovede chlapče. *Mrkne na něj přátelsky. Ilizi si udržoval hned na dvakrát, aby měl jistotu že mu nikdo přes ni nenahlážel. Jednoduše neměl své znamení rád a schovával jej. Byla to pro něj vada na kráse.* Také mě těší. *Kývne na něj prostě. Sleduje jej a jen si povzdechne, když uslyší jeho věk.* Jsi ještě dítě…*A zdálo se, že i ztracené dítě. Když teda říkal že se teprve naučil o všech druzích. Axelům pohled ještě o něco znění.* Doufám, že máš aspoň dobrého učitele. *Pousměje se lehce.* Máš nějaké otázky k těm věcem? *Věděl, že nejspíš bude mít chlapec v těch věcech zmatek a guláš. Bude trvat nějakou dobu než si na to všechno zvykne.* Hele ale… není to tak špatné. Být čaroděj. Jakmile si všechno sedne a ty se naučíš ovládat svoji magii…Budeš se mít dobře. *Zdá se mu trochu nesvůj tak se pousí o lehké slova podpory.*
*Rýchlo prikývne.* Dám si, to môžem sľúbiť. Ani ten kamienok, čo mi odletel, som nečakal, že to spraví. *Prizná sa Axelovi. Aspoň teda myslel, že sem muž prišiel na základe zvuku, keďže sa dostavil pár sekúnd po ňom.* Učiteľ mi už sľúbil, že mi nejaký šperk zoženie, ale zatiaľ chce, aby som sa snažil si zakryť znamenia sám a až potom, že mi ho dá. A plne tomu rozumiem, predsa len, kebyže šperk stratím a nič sa dovtedy nenaučím, tak by som mohol byť v riadnom maléri. *Rovno aj rozhodnutie Zacharie obráni, aj keď nepočul žiadny protiargument zatiaľ. A pre teraz mal dôvody, ako si znamenia schovať. Starým dobrým oblečením.* /Aj keď je pravda, že by bolo dobré, aby som si kúpil už novú vlnu a uštrikoval si novú čiapku. Táto už po rokoch začína byť tesná./ *Doslova sa vystrie, keď Axelovi dôjde, o čo sa Lóni snažil. Od Meritriss už vedel, že pri čarodejoch môže ísť o veľmi citlivú tému, čo sa ich znamenia týka. Niekedy aj viac citlivú než pri ich intímnych partiách či sexuálnom živote.* Ja sa veľmi ospravedlňujem. Len som doteraz zatiaľ videl len pár a tak ešte neviem presne, čoho všetkého sa môžu znamenia týkať a ako môžu byť rozsiahle. *S tým si ako ospravedlnenie odhalí vlastné znamenie kompletne, takže na Axela vyskočia dve veľké huňaté ušká. Opäť sa začne nervózne ošívať, keď čarodej spomenie jeho vek a že je ešte len dieťa.* Teoreticky vo väčšine sveta som už plne právne zodpovedný za seba, a tu v Amerike o pár dní budem taktiež. *Podotkne, nakoľko si uvedomoval, že sa mu budú za chvíľku blížiť 21. narodeniny.* /Možno by som mal Zacharieho požiadať o to, či by mi vedel vybaviť nejaké ID, aby som si mohol nájsť aj prácu./ *Na otázku učiteľa nevedel, ako má odpovedať.* Môj učiteľ sa mi snaží spraviť všetko dostupné, čo potrebujem. Myslím si, že to znamená, že je dobrým učiteľom. A otázky mi dnes všetky zodpovedal, aspoň to, čo mohol. Ale verím, že keď sa dostaneme presnejšie ku každému druhu, tak sa všetko vysvetlí, takže…mal by som jednu otázku. *Síce sa to vôbec nebude týkať ničoho, čo sa doteraz učil.* Viem, že existujú démoni aj mnoho iného zla. Chcel som sa spýtať…neviem vo svojej mágii nájsť veľa fyzickej sily. Neviete, kde by mohol byť problém? *Nerozumel, či je to len neskúsenosť, alebo by mohla byť chyba v jeho technike či v ňom samotnom.*
Ano to, jak to spadlo mě na tebe upozornilo. Byl jsem tu ale z jiného důvodu. *Mávne nad tím rukou. Nechce řešit proč tu je. Ne když nemá žádné další informace.* To je dobrý nápad. Je opravdu lepší se to naučit sám než se spoléhat na nějaké magický předmět. Jak říkám, když o něj přijdeš tak je to v háji. *Souhlasně přikvýne.* Schovávat si znamení je hned to první co se mladí čarodějové učí. Obvykle tě stejně okolnosti donutí se to naučit co nejdřív. *Řekne mimoděk. On se to učil postupně ale jen protože byl pod ochranou Queensových. Pak se tiše zasměje, jak Loni reaguje když jej “chytí při činu”. Když slyší vysvětlení mladíka tak si jen povzdechne.* Chceš vit to moje? *Zeptá se nakonec. A když Loni ukáže své znamení tak se Axel rozhlédne kolem jako kdyby tu snad měl být někdo další, kdo by to mohl vidět.* Upozorňuju tohle nedělám často. Ciť se speciálně. *Mrkne na něj s vtipem v hlase. Nakonec ze sebe shodí iluzi a Loni může vidět jeho čarodějné znamení. Hadí kůže všude různě na těle, hlavně na velké části tváře ale i hřbetech rukou a hadí oči s prodlouženou černou zorničkou.* Čarodějné znamení může být jakékoliv. Jako tvoje, jako mé. Někteří mají takové štěstí že mají třeba jen nepřirozenou výšku. Někteří zase mají zelou kůži a rohy. Špičazé zuby…Cokoliv.. *Vysvětlí a až se Loni dokouká tak zase na sebe hodí iluzi.* Oproti mě jsi stále dítě Loni, jsi minimálně dvacetkrát mladší než já. *Připomene mu jen tak mimochodem. Pak jen poslouchá když mu řekne o učiteli. Sice netuší, kdo jej učí ale zdá se že je v dobrých rukách*Nechá jej mluvit a trochu se nad jeho slovy zarazí.* Jak to myslíš chlapče? Jakože tvoje magie nezvedne tak velký balvan nebo tak? *Zeptá se.* Může to být tím, že se teprve učíš. Ale někteří čarodějové…nejsou do boje. A to je naprosto v pořádku. *Ujistí ho.* Ty můžeš třeba léčit, dělat lektvary a podobně. Ale to neznamená, že nemůžeš někomu ublížit pokud jsi v nebepečí…Víš já říkám, že podle mě magie sama o sobě "dobrá nebo špatná" není. Jistě jsou kouzla, obory které jsou z nějakého důvodu zapovězené a zakázené. Ale spíš jde o to jakým způsobem se ta Magie využívá. Můžeš využívat nějaké zakázené věci pro dobro a stejně jako můžeš využít léčitelství k něčemu špatnému. Můžeš třeba někomu zastavit srdce, nechat mu vařit krev. Můžeš se naučit jedy a lektvary u kterých nikdo nepozná že jsou smrtlené. *Nadechne se.* Takže pokud nemáš nějakou fyzickou sílu v magii, není to problém jen si musíš sám najít to svoje. A dovedeš se i tím bránit. *Dokončí svůj monolog.*
Ja som na to doteraz veľmi dôvod nemal. Alebo som to aspoň schovával natoľko dobre, že si to ani nikto nevšímal, alebo si to nechcel všímať. V mojom rodnom meste som nebol práve symbolom šťastia a radosti. *Objasní s uchechtnutím sa na konci. Už ako malý tomu nerozumel, nakoľko podľa slov jeho mami sa ona naňho úprimne tešila a verila, že to nejako zvládnu. Aspoň to stálo v jej denníku. Ale realita nikdy nebola tak pestrofarebná ako mu ju opisovala na stránkach knihy. Zažmurká. Axelova ponuka ho milo prekvapila a vytrhla ho z tých starých pocitov, na ktoré v New Yorku postupne zabúdal. Samozrejme, že prikývol, keď mu čarodej dal takú ponuku.* Nikdy nikomu nepoviem o tom, čo som tu dnes videl. *Sľúbi mu, a aj keď sa snaží držať od nejakých reakcií, je jasne vidno na jeho očiach, ako ho rozsiahlosť znamenia prekvapila ale zároveň aj potešila. Už aj išiel povedať, že sa mu veľmi páči, keď si spomenie na to, že čarodeji nemusia chcieť o svojich znameniach rozprávať a tak bol len vďačný za túto ukážku.* Opäť ďakujem za túto možnosť. *Usmeje sa na čarodeja. Cítil sa pri ňom už o niečo lepšie než keď vošiel. Možno to bola snaha z druhej strany o to znieť milšie, ale už aj chvost sa mu jemne hojdal, ako sa chlapec uvoľňoval. A síce sa predtým snažil nevyjadriť svoje rozpoloženie, tentokrát ho počet rokov natoľko šokoval, že mu doslova padla sánka.* /Však je starší hneď niekoľkokrát aj od Zacharieho./ *Ani si nevedel predstaviť, že by tak dlho žil. Už Zacharieho vek mu prišlo ako neskutočne veľa času takže muž pred ním musel mať také rozsiahle skúsenosti, že si ich zrejme už ani nepamätal a to Lóniho prekvapovalo. Aj preto sa začne viac ošívať.* Tak…celkovo som to myslel. Vo fantasy príbehoch ide vždy o boj dobra so zlom a používajú tam rôzne techniky na porazenie nepriateľov…ale ja nedokážem vyprodukovať viac než len jemný vánok. Najviac som dokázal zrejme hodením toho kamienka, ale ja to by spravilo maximálne len modrinu. *Objasní a potom ticho počúva. Ešte mu doteraz ani raz nenapadlo niekomu skúsiť mágiou ublížiť. A až moc dobre si uvedomoval, že možno aj teraz by niečo také dokázal…teda aspoň u civilov a možno niektorých iných druhov. Ale ak by mal zase vidieť démonov? Doslova ho strasie pri tej spomienke.* Takže vlastne musím len skúšať všetko? *Síce tieto slová čakal, ale nepotešili ho, keď sa cítil, ako keby zaostával. Meritriss bola tiež Zacharieho žiačka a bola len o trochu staršia, ale jej talent bol v neporovnaní s Lónim.* Máte nejaké špeciálne kúzlo vy? Na ktoré ste možno došli skúškou a pokusom?
*Slabě se na něj pousměje.* Tak to u našeho druhu bývá... Neznám jediného čaroděje, co by měl vyloženě radostný začátek života. Že měli štěstí možná, ale ne šťastný. Nejsi v tom sám. *Lehce ho poplácá po rameno, protože si všimne jak jeho nálada klesla a občas lidé potřebují slyšet, že v tom nejsou sami, že nejsou jediní. Pak se mu nabídne s tím, že mu ukáže své čarodějné znamení. Nedělá to často, vlastně vůbec a tohle bude poprvé po pěkně dlouhé době, možná i desetiletí co to někomu ukáže.* To doufám, že to nikomu neřekneš. *Podotkne a ukáže mu teda své znamení. Všimne si toho výrazu, ale nijak to nekomentuje raději to nechce ani slyšet, nějaké dojmy. Zase to nehcá zmizet a podívá se na OLoniho a lehce se usměje.* Zamálo. *Neunikne mu to, že je ta emergie o něco klidnější po té co mu ukázal své znamení. Jenže u čeho jej reakce překvapví je to, že maldíkovi uplně spadne braba při zmíňce Axelova věku.* Zavři tu pusinu, vletí ti tam moucha. *Upoorní ho.* Je to hodně já vím, ale co se dá dělat. Existují i starší čarodějové. *Mávne nad tím rukou jako kdyby se nic nedělo. Měl zkušenosti to ano ale s věkem si nic nedělela.* No může to být tím, že jsi tak mladý. A nebo jsi talentovaný na něci jiného...*Pokrčí rameny.* Ne každý musí umět všechno. *Řekne prostě a pak souhlasně přikvýne.* Ano měl bys zkušet všechno, ale na to máš spoustu, spoustu let než si najdeš to svoje. Já jsem všeho chuť, umím od všeho většinu. *Pokrčí rameny a pak se zamyslí.* Vlatně všechny. Víš většina čarodějů si najde způsob na hodně věcí sami…Uhm teď mě nic nenapadná.*Prohárbne si rukou vlasy.* Mám doma knihu kouzel, kterou ve finále ani nepoužívám protože když se jedná o nějaké banální kouzlo tak si vymyslím další způsob. *Vysvětlí.* Na ty složitější mám knihu kouzel podle které pracuju. *Dodá.*
Tak…u mňa to nebolo až tak zlé. Skôr to len bolo samotárske. *Snaží sa zdvihnúť opäť náladu, keď ucíti na svojom ramene ruku. Toto bolo zrejme prvýkrát, čo niekomu priznal, aký v skutočnosti bol jeho život ešte donedávna, a aj dostal utešenie.* /Ale aj keď si ich už dobre nepamätám, je mi smutno, že museli v tú noc pred rokmi napadnúť zrovna pána a paní Ákason. Možno by ten život nebolo potom až tak smutný. Ale na druhú stranu by som nikdy nespoznal nikoho tu v New Yorku./ *Obe strany mince mali svoje pre a proti, ale zatiaľ ešte nevedel povedať, či tá, na ktorej sa nachádza, je tá lepšia.* A tak…aj vy ste práve počuli niečo, čo som nikdy nikomu nepovedal, takže táto dohoda ide zrejme oboma smermi. *Venuje Axelovi malý úsmev. V očiach sa mu opäť vrátia iskričky nadeje, podobné hviezdičkám v jeho nose. Čiapku si už na hlavu nevráti. Namiesto toho ju hodí smerom k taške, kde jej trajektóriu ku koncu pozastaví, aby klesla presne na jeho veci a nie niekam inam. A ako na to Axel poukáže, rýchlo ústa zavrie, až mu cvaknú zuby. Ešteže si neodhryzol jazyk.* A je niektorí z tých čarodejov aj tu v New Yorku? *Lóniho úprimne zaujímalo, ako taký čarodej môže vyzerať a správať sa. Nevedel si to totiž ani predstaviť, keďže Zacharie bol preňho len ako učiteľ a Axela spoznal len pár minút vzad. A Hiram bol energetické kvítko. Axel však viedol v počte rokov určite. Poticho prikyvuje, kým mu rozpráva o tom, ako si ešte len nájde svoje územie a svoju mágiu, ako aj to, že si Axel využíva vo svoje mágii rôzne postupy na vykonanie toho istého. Prišlo mu to neskutočne fascinujúce. Hlavne to, ako na konci spomenul knihu kúziel, s ktorou pracuje. Síce Lónimu predstava knihy veľmi nesedela, zatiaľ neprišiel na spôsob, akým by si mohol kúzla zaznamenávať, aby mu dávali zmysel. Možno to malo niečo dočinenia s tým, ako zatiaľ neobjavil svoj typ mágie.* /Takže…musím skúšať všetko možné. Možno by bolo dobré…/ *Doslova sa mu rzžiari lampička v hlave.* Ďakujem za nápady. Skúsim svojho učiteľa poprosiť, aby mi dával aj ukážky z rôznych typov mágie, a možno sa niečo nalepí. *Takmer poskakuje na mieste, ako ho táto predstava poteší. Bolo mu jasné, že Zacharie sa bude držať svojho sylabu…ale nejaká ukážka raz za čas nemôže byť zlá, no nie?*
*Lehce se na něj pousměje.* Tenhle život obvykle je dost… samotářský. *Uzná.* Nejhorší je vědomí toho, že smrtelní lidé jsou opravdu smrtelní. To si pak zvykneš stejně. *Nechce jej deptat, ale tohle byl fakt se kterým se musel smířit.* Kdyby jsi třeba neměl kam jít nebo by sis chtěl popovídat o těchto věcech…*Mezi prsty se Axelovi objeví vizitka.* Přijď na tuhle adresu, ale zavolet před tím. *Mrkne na něj a vizitku mu dá.* Nemám to komu říct. *Ujistí jej. Sleduje jak jeho čepice letí kamsi do neznáma ale nijak to nekomentuje. Tiše se však zasměje a zakroutí hlavou nad tím, jak Lóni zavře pusu až mu cvaknou zuby. Pak souhlasně přikývne.* Zatím vím jen o jednom, ale určitě jich je tu u víc. Malachai, nejvyšší čaroděj Manhatannu má přes 600 let. Slyšel jsem že je to prý idiot. Že já jsem tehdy odcházel a přenechal to místo takovému debilovi. *Zakorutí hlavou, říká to spíš pro sebe ale Lóni to může tak jako tak slyšet. Pak mu vypráví něco o málo o magii a souhlasně přikývne.* To je dobrý nápad, určitě mu to řekni. A…nebuď smutný z toho, že ti to třeba hned nepůjde. Mě taky nešlo všechno hned. Chce to čas a jak říkám, máš spoustu času. Řím také nebyl postaven za jeden den. *Mrkne na něj přátelsky.* Ale pokud by jsi chtěl nějaké doučování, tak.. Když se se ozvi. Nebo kdyby bylo něco, co tvůj učitel neumí, nezvládne…*Poukáže na tu vizitku s adresou.* Máš mimochodem střechu na hlavou a co jíst? *Zeptá se zvědavě. Mladý čaroděj, nez iluze…Mohl být klidně osiřelý pokud si jej na starost nevzla třeba Preator.*
*Pozrie stranou. O smrteľnosti a nesmrteľnosti čo to počul.* Počul som už. Vraj budeme žiť až dokým neumrieme niekoho rukou. Znie to…samotársky celkovo. *Na tvári sa mu objaví maličký poloúsmev, v ktorom je ale aj vidno trochu smútku. Možno si až priveľmi za tých pár dní zvykol na fakt, že má s kým bývať, že sa každý deň vidí s ľudmi, ktorých pozná. Možno mal šťastie, že zatiaľ spoznal hlavne iba čarodejov, ale musel uznať, že napríklad Thierri mu bude určite chýbať, lebo s ním sa zatiaľ vždy dobre zabavil. Opatrne si vezme vizitku, ktorá na mieste ešte predtým nebola. Trochu mu tým Axel pripomenul pouličných kúzelníkov, ktorí však majú prv dané karty schované za rukávom alebo medzi prstami.* Dobre. Číslo si potom uložím do telefónu…ale ďakujem, naozaj. *Milosť len donedávna neznámeho čarodeja ho udivovala. Náhle si spomenul na Zachove slová o tom, ako v ich svete nič dobré nie je nikdy zadarmo. Takmer na to Lóni zabudol. Nemal však už čo ponúknuť, všetko jeho už vlastnil Zacharie. Radšej ho preto počúva, ako začne vykľadať o niekom ešte staršom, než bol Axel sám.* A prečo ho berú ako debila? Ak sa môžem spýtať. *Ozaj ho to zaujímalo. Predsa len, keď je niekto ozaj takí, že ho dolnosveťania v okolí nemusia, tak potom nerozumel, ako mohol prežiť viac ako 600 rokov. Potom už len poslušne prikyvuje, že všetkému rozumie. Nechcel totižto brať z čarodejovho času viac, než už zobral, hlavne keď naznačil, že bol na miestez iných dôvodov.* Myslím si, že môj učiteľ je dostatočne šikovný. Ale kontakt si aj tak nechám, ak by to nevadilo. A áno, mám aj mäkký matrac a teplú vodu na umývanie sa. A je vo vnútri mojej izby príjemné teplo. Takže sa mám dobre. *Uistí Axela a podíde k svojím veciam.* Hovorili ste, že ste sem prišli z nejakého dôvodu. Môžem vám pomôcť ako na oplátku? *Navrhne Axelovi a dá si čiapku späť na hlavu, načo si poľaví horný gombík a chvost si schová späť do nohavíc, kedy si gombík opäť zapne.*
*Přemýšlí jestli mu dál říct o dalších úzkalích života čaroděje. Třeba to, že hodně čarodějů věkem zešílí a vezmou si život sami nebo o něj přijdou při nějakém ze šílených experimentů. Nakonec se rozhodně o tomhle Lónimu neříkat. Jestli opravdu teprve zjistil, co je zač a učil se s magíí tohle byly informace, které no… nebyly zrovna snadné se s nimi vyrovnat.* Jsou tam dvě adresy, jedna je na Upper East side a druhá na Hudson Yards. Bude lepší mi zavolatr pokud se budeš chtít sejít nebo tak. Někdy jsem tam a jindy tam. Já se přesunu rychleji než ty…hádám že portál stejně neumíš. *Podotkne jen tak mimochodem, ale stejně pokud se teprve učil tak portál určitě neuměl. Pak si povzdechne.* Protože nedělá to co by měl Nejvyšší čaroděj dělat. Je pro ně ostuda. Těžko říct jestli všichni souhlasí s tímhle názorem nebo ne. *Pokrčí rameny.* Já si stojím za tím, že nejvyšší čaroděj by měl mít nějak zdopovědný, tam ten není. To ti stačí vědět. *Vysvětlí nějak jedndouše a pak souhlasně přokývne nad jeho slovy.* Od toho jsem ti dal tu vizitku. Kdyby jsi kdykoliv potřeboval pomoct nebo třeba neměl kam jít…Něco se stalo.*Pokyne rukou, aby naznačil právě tu vizitku, že ví kam se má obrátit. Axel si strčí ruce do kapes a zakroutí hlavou.* Není třeba. Nepotřebuju nic na oplátku..Víš jednou takhle někdo pomohl mě, když jsem byl hodně mladý čaroděj. Chci udělat jen to samé pro někoho jiného. *Pousměje se na něj. Na Cuthberta a Agnesa vzpomínal s láskou. Byli to jediní rodiče co on kdy měl. I přes to, že nebyli perfektní.* Nemyslím si, že bys mi mohl pomoct. Ledaže bys věděl o tom kdo byl pořadatelem jedné Techno párty minulý pátek…*Zvedna tázavě obočí na Lóniho.* Ale jinak mi nejvíc pomůžeš, když se budeš držet co nejdál od potíží. *Podívá se na něj až skoro rodičovsky, když jej varuje.*
*Opäť na vizitku pozrie, aby si potrvdil, že sa tam ozaj nachádzajú dve adresy. So širokým úsmevom na tvári prikývne.* Nie, to ešte neviem. Ale už som ho zažil, keď pre mňa naposledy Z….učiteľ prišiel. /Sakra, potešil som sa až tak, že niečo konečne poznám, že som takmer povedal Zacharieho meno. Možno s ním budem musieť ešte prebrať tä ochranu mysle, že ako to funguje, lebo definitívne ma to nezastavilo pred vyslovením jeho mena./ *Doslova je na Lónim vidieť tá malá panika, kedy si aj zaryje nechtami do stredu dlane.* Najvyšší čarodej…jasné…to dáva zymsel. /Vôbec neviem, čo to znamená, ale nevadí, proste sa iba spýtam na najbližšej hodine./ *Upokojí sa a naďalej počúva. Všimol si, že Axel rád o sebe hovoril, ale mimo to sa zdal byť ako milý človek, takže to tichšiemu Lónimu nevadilo.* Dobre, budem si to pamätať. *Podotkne, keď mu Axel naznačí, že nebude chcieť nič na oplátku. Napriek tomu sa Lóni pripravoval, že ak niekedy využije túto linku pomoci, niečo zaplatiť bude musieť. Mal to tak aj teraz, ale aspoň si žil ako vo vate. Zamyslí sa nad párty, na ktorej bol.* Ja som sa o nej dozvedel od náhodných okoloidúcich a veľa si nepamätám. Len záver, ako sa tam objavili tie monštrá a vtedy som utiekol. Niekto na mňa aj predtým kričal…aj keď som si chcel len spievať…ale to je jedno teraz. Bohužiaľ, neviem. *Pozrie naňho ospravedlňujúco. Potom prikývne. S tým si prehodí tašku cez seba.* Mal by som teda ísť. Hlavne…musím ešte niečo vybaviť. *Ešte raz venuje Axelovi svoj úsmev, načo sa už vyhupne opäť cez okno a následne šprintuje domov.* /Po tomto budem potrebovať od Zacharieho nejakú dobrú trávu. Hádam mi bude vedieť pomôcť./
*Ani nepostřehne že téměř řekl jméno svému učitele.* Řekl bych že jsou dvě věci co by se měl každý čaroděj naučit nehledě na to co dělá za magii…Za prvé skrýt si své znamení a za druhé portály. Já jsem třeba nikdy neseděl v letadle. *Pak se zarazí.* Teda jo seděl, ale to jsem musel, protože jsem měl nějaké civilské zaměstnání a bylo by divný, kdybych se tam prostě… objevil. Ale hodně lidí překvapuje že mám i řidičák. *Zamyslí se lehce nad tím. Všimne si té paniky, která jde na Lónim vidět, ale netuší čím to je, tak to nechá plavat.* Ano nejvyšší čaroděj…Je to čaroděj, který má na starost nějaké území a zodpovídá za všechny čaroděje na tom území a za to území samotné. Nebo teda měl by za ně zdopovídat, to že to někdo nedělá je věc druhá. *Mykne rameny. Zatím potkal jen dva nejvyšší a ty by rád zařadil mezi schopné - Maddie a Zacharieho. Poslouchá mladíka, jak říká že tam na té Party byl a zarazí se.* Počkej to jsem já řval na tebe? Chtěl jsi zpívat s takovou holkou, že jo? *Zeptá se ale to už je Lóni na odchodu.* Opatruj se a dávej an sebe pozor. *Křikne na něj.* Proč jsi..*Sleduje jak zase leze oknem a povzdechne si.* Mohl jsem ti otevřít ty vrata…*Promne si kořen nosu a kouzlem si jje sám otevře a taktéž odejde.*
*Už mal za sebou polovicu práce, čo bol potreba spraviť, aby mohol svoj projekt so skleníkom v inštitúte nazvať ako hotový. Už bol kompletne preriedený a všetky odpadky, ktoré z tohto upratovania vznikli, už spokojne odišli k väčším odpadovým košom vo vedľajšej štvrti.* /Síce prenášať tie vrecia po štyroch najviac zábava nebola, ale aspoň to už mám za sebou./ *Dnes mal zrejme najjednoduchšiu a najzábavnejšiu časť z toho všetkého. Na holé a pripravené miesta bolo treba dokúpiť semienka alebo najlepšie už malé vyklíčené rastlinky aj s nejakou ďalšou zeminou, aby mohol doplniť prázdne kochlíky, ktoré pri upratovaní našiel. Aj preto sa zobral ešte pomerne skoro ráno s dvomi veľkými IKEA modrými taškami, ktoré si práve kvôli tomuto vzal z domu pri poslednej návšteve, a s peniazmi v peňaženke, ktoré dostal od Gabriela ako financie na dokončenie skleníka. Nebolo toho veľa, ale ak by našiel aj nejaké rastlinky, ktoré potrebuje trochu lásky, tak by určite vedel ušetriť dostatočne, aby si kúpil toho aj viac. A tak sa tento takmer dvojmetrový, výrazne ryšavý lovec objavil na trhovisku medzi starými babkami, ktoré ponúkali všetko možné, ale hlavne to, čo sem prišiel hľadať.*
*Jedna z věcí, co jej čekalo v jeho penthouse byly roztlinky, které nechal za sobu své nepřítomnosti tak nějak umřít. Nemohl je použít ani usušení, proto všechny květináče povyhazoval a místo toho nakoupil nové. Měl zatím klid, nikdo po něm nic nechtěl ani žádný starý známý za ním nepřišel s nějakým prosíkem, tak se rozhodl tenhle čas využít tím, že si zase dá popořádku svou zahrádku. Kvůli lektvarům potřeboval všechny byliny a rotliny organické. Proto se brzo ráno vydal na jeden ze známých civislkých trhů, kam často chodil a kde si všechno mohl nakoupit. Nejlépe, kdyby to byly už vyklíčené rozlinky, protože se mu nechtělo zrovna čekat na to až všechno začne růst. Když přijde na tržistě všimne si, že se nic moc nezměnilo a že většina zákazníků byla v důchodcovském věku. Ale jde ke své oblíbené prodejkyni, která je v podobném věku jako většina zákazníků.* Magdaleno! *Roztáhne ruce, když přijde k jejímu stánku. Střekna jde rovnou za ní pomalým šoupavým krokem a obejme ho jako kdyby to byl její starý zrámý* Také vás rád vidím, jak se má moje oblíbená prodejkyně? Omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyl, stěhoval jsem sem se na pár let pryč, ale teď jsem zpátky.*Vysvětlí ji a pak si teprve všimne vysokého zrzavého mladíka, Sunila.* Jé vy budete Magdalenin vnuk,že ano? Moc mi o vás povídala…Vaše babička má skvělé rostliny, chodím k ní nakupovat už dlouho. *Řekne k maldíkovi, ale smích prodejkyně mu naznačí, že se nejspíš plete.*
*Sotva zbadal ten stánok, bolo mu jasné, že sa bude jednať o kvalitu. O to viac, keď si všimol, že staršia žena svoje rastliny a byliny zoradila nielen podľa stupňov rastu, že aj podľa typov a druhov. Na jednom mieste mal pri sebe nejakú zeleninu, v ďalšom riadku mohol badať zelené rastlinky, ktorých názov mu Sander napísal na zoznam zrejme pre doplnenie chuti do jedla a nakoniec našiel aj pár liečivých bylín, aj keď zrejme bude musieť pre ne zbehnúť ešte niekam inam, nakoľko tu nebolo všetko, čo si Mir od neho vypýtala. Už sa chcel babičky spýtať, za koľko by sa dalo u nej nakúpiť, nakoľko si všimol jej rúk - bolo jasné, že práve ona sa o tieto rastlinky do teraz starala vlastnoručne - ale v tom sa predbehne mladý muž. Problém to Sunilovi nerobilo, aspoň sa mohol riadne uistiť a znovu si do menšieho kartónu vybrať tie najkrajšie kúsky, aké našiel, ale rovnako ako predavačku, tak aj jeho pobaví neznámeho chyba.* Ach, nič také, braček. Bolo by skvelé mať v rodine ďalšieho nadaného záhradníka, ale prišiel som nakupovať rovnako ako ty. *Usmeje sa naňho žiarivo. Musel uznať, že sa možno so ženou na prvý pohľad podobali, ale to bolo tak všetko. Jeho silný taliansky prízvuk bol oproti staršej Britke veľká zmena, a keď sa niekto prizrel bližšie, mohol si všimnúť, že kým žena bola opálená z práce na záhrade, Sunil bol prirodzene tmavší. Natiahne k neznámemu ruku, na ktorej mal momentálne nezakrytú runu vnútorného zraku, teda prvú, ktorú kedy lovec dostane, nakoľko necítil potrebu sa v ten deň nejako špeciálne zakrývať.* Sunil, teší ma.
*Velmi rychle si všimne toho, jak se Magdalena začne smát, a dojde mu že udělal s jeho odhadem chybu a slova mladíka jej v tom jen utvrdí.* To se omlouvám,jste si dost podobní takže jsem si myslel, že budete rodina. *Ušklíbne se na něj lehce a pak věnuje omluvný úsměv i prodavačce. Jeho oko zaujme známá runa na hřbětu mladíkovi ruky. Věnuje jí pohled a pak se podívá na Sunila s tomu zase udělí jeden vševědoucí výraz typu: Vím co jsi zač. Ruku ale přijme, stiskne ji a potřese si s ním.* Axel Queens, také mě těší. *Představí se a pak se podívá na rostliny.* Rozšiřuješ váš skleník? *Zeptá se zvědavě a je jasné, po jeho vševědoucím pohledu, že myslí skleník institutu.* Jestli hledáš něco speciálního nejspíš jsi na špatném trhu…*Podotkne jen tak mimochodem zatím co se kouká na rostliny.* Magdaleno, asi ti všechno vykoupím. Chybí mi skoro všechny byliny a od každé potřebuju aspoň dvě rostliny. *Podívá se na prodavačku.* Všechno mi poumíralo, když jsem se stěhoval. Ani usušit jsem ty zbytky nemohl. A teď když jsem zpět…Potřebuju to všechno znova, a nemám čas to pěstovat sám. *Vysvětlí tak nějak oboum. Pak se podívá na Sunila.* Jak dlouho jsi ty v New Yorku? Znal jsem většinu lidí od vás, ale tvoji tvář si nevybavuju…/Minimálně je jeho jizvy bych si pamatoval./*Prohlíží si všechny rostlinky co má prodavačky vystavené a koukne se na Sunila a všimne si jeho seznamu.* Mohl bych se podívat na ten seznam, abych nevykoupil něco, co potřebuješ i ty? *Zeptá se vyššího zrzka.*
*Axelovi venuje žmurknutie, aby ho uistil, že je všetko v poriadku a určite si to nebude brať k srdcu ako urážku.* /Hlavne s tak milou ženou. Ako ju nazval? Magdaléna? Ešte aj meno znie ako to, ktoré patrí milej staršej dáme!/ *Síce dnes prácu riešiť nemienil, mimo skleníka, ktorý sa stal tak povediac jeho vedľajšou robotou, ten pohľad muža pred sebou spozná hneď.* /Kebyže je lovec, inštitút by dostal hlásenie o novej krvi. Nič také som však od Sandera, Mir, Gabriela alebo bratov Hawkstonovcov nepočul. Takže aj podľa okatého náznaku o vedomosti toho, že som lovec …dolnosveťan. Upír a faer však nie./ *Uvedomí si, ale nemá dôvod byť na muža nepríjemný, preto mu stisk priateľsky oplatí. Potom pohliadne na svoj zoznam, aby sa uistil, či ozaj bude potrebovať zaskočiť aj na trhy v Idrise.* Nie…som si istý, že som správne. Aj keď je pravda, že paradajky som tu nenašiel, ani väčšinu byliniek…ale nie, že by ste tu mali zlý výber. Rastlinky sú krásne. *Poslednou časťou uistí ženu vedľa seba, nakoľko mal od mala vštebovanú úctu k ženám, ktorú Mirjam, ich liečiteľka, len podporuje. Vráti sa k vyberaniu menších kochlíčkov vyrobených z niečoho podobného ako obal na vajíčka, keď započuje, že Axel opäť hovorí na ženu. Fakt, že sa sťahoval na nejakú dobu preč a následne sa vrátil mu vnukne hneď nápad o jeho druhu.* Bodaj by sa dalo čarovať, aby vyrástli hneď ako v tej rozprávke o magických fazuliach, no nie? *Nadhodí, čím staršiu ženu pobaví, ale zároveň sa snažil zistiť, či trafil druh pána Queensa správne. Na tvári mu sedí hravý úsmev. Ak by to uhádol správne, bol rozhodnutý sa po tomto nákupe obdariť nejakou dobrou kávou a zákuskom.* Tak…moja tvár je predsa len už pár rokov nezabudnuteľná. *Podotkne, čím jasne naznačí, že si uvedomuje, že je doslova ako výkričník medzi všetkými tými ľuďmi, a to hneď z viacerých dôvodov.* Ale v meste som len pár mesiacov. *Odpovie nakoniec a po pokrčením pliec mu zoznam podá, nemal s tým problém, aby si ho pozrel.* Dvaja moji kolegovia mi napísali nejaké jedlé aj liečivé byliny, ktoré by sa do nášho skleníka mohli hodiť. Síce neviem, ako mi to vyjde, ale al by sa aj podarilo, že by som za odovzdané financie mohol kúpiť aj viac, definitívne sa pre to miesto vždy nájde. *Objasní a plnú menšiu kartónovú debničku podá milej žene za stolom, aby mu vyčíslila, koľko by mal zaplatiť. Samozrejme, že jej venuje jeden zo svojích žiariacich úsmevom, keď mu za kvantu, čo u nej mienil nakúpiť, dala aj menšiu zľavu. Peniaze sú okamžite v jej rukách.* Budem sa musieť ešte pozrieť aj na iné miesta, takže ak by si sa chcel pripojiť, môžeš ma stretnúť po nákupe tam u toho predajcu so zeminou. *Navrhne Axelovi, než sa za mužom presunie a prekvapí ho tým, že si skutočne od neho vypýtal tri 10-litrové vrecia zeminy a mieni si ich vložiť do tašky, s ktorou bude následne chodiť ďalej po trhovisku.*
*Vzhledem k tomu,jak přátelsky mu lovec opatí stisktnutí, doufá, že tenhle lovec nejspíše nebude mít problém s podsvěťany. Což bylo opravdu ojedinělé, ale spousta mladých lovců tohel už přestávala řešit. Lehce se posuěmej and slovy k prodavačce. Která se jen zasměje a řekne že na rajčata si bude muset ještě chvilku počkat. A že každý týden se jí mění zboží, že jí může říct co potřebuje a ona mu to sežene.* Je skvělá, má plný skleník úplně všeho. Magdaleno, že jste začala pěstovat i tu mariánku od toho co byla v New Yorku povolená? *Prvcní část věty je mířený na Sunila a druhý na prodavačku. Je jasné, že to myslí jako vtip a taky že se žena hezky zasměje. Pak zvedne obočí, když Sunil zmíní kouzelné fazole, Axelovi jen cuknou koutky nahoru, protože tu narážku pochopil.* To ano, kéžby to jen šlo. Ale bohužel pro některé věci je lepší ty rostliny nechat vyrůst samy od sebe. *Mrkne na Sunila a tím mu nazančí, že je jeho domněnka správná. Lhece se pousměje nad jeho slovy a netuší jestli by ho měl uklidnit, že to není tak hrozné nebo ne.* Jsou způsoby jak se podobných vad na kráse lze zbavit…*Podotkne jen tak a lehce zahýbe prsty, aby Sunilovi naznačil, že existují kouzla, kterého můžou jeho jizev zbavit. Prodavačky to nejpíš pochopí jako plastiku.* Ach tak to chápu…Já jsem tu nebyl téměř čtyři roky. Znám od vás bratry Hawkstone, Grace a…vlastně netuším kdo u vís v práci ještě stále zůstal. Hodně měníte kolegy. *Podotkne jen tak mimochodem, protože opravdu Insitutu měnil své obyvatele častěji než ponožky. Převezme si od Sunila seznam a přečte si všechny bylinky.* Všechny vím, kde se dají sehant jestli chceš. *Podívá se na Sunila.* Dobrá potkáme se tam. *Souhlasně přikvýne a sám si vezme od každého druhu ze dvě rostlinky a naskládá si je do krabice, kterou mu poskyne prodejkyně. I on zaplatí pěkně tučnou částku, která ani není potřebná ale jí vždycky rád dá nějaké dýško. Když se nikdo nekouká tak si kouzlem pošle své rostlinky hezky do bytu a jde za Sunilem a podívá se na jeho nákup.* Jsi si jistý, že všechn tohle uneseš? *Zeptá se trochu nevěřícně.* Budeš to nosit po celém tržišti a pak ještě cestou do Insitutu? *Zvedne tázavě obočí.* Mimochodem, přišla Grace domů v pořádku? Po tom co byla v Be positive? *Nadhodí jen tak ze zvědavosti.*
*Jasné, že rozumel, že na určité plody si ešte bude musieť počkať, ale dúfal, že by našiel aspoň nejaké malé zárodky, ktoré by si už dopestoval kľudne aj sám. Len predstava, ako by mohol takto pomôcť v inštitúte a možno by tak vytvoril pre mnohých aj príjemné miesto na sedenie, ho hriala hlboko vnútri a doslova to slúžilo ako palivo pre jeho zapálenie do prestavby.* /Marihuanu by mi zrejme Gabriel nepovolil./ *Zasmeje sa pre seba, keď aj žena na túto otázku od čarodeja odpovie negatívne. Napriek tomu sa usmieva ako keby si práve jointa dal, keďže ho jeho trefa do čierneho viac než potešila.* /Karamelové frappucino s nadýchanou šľahačkou a Snickers tortička s hustou čokoládovou polevou…len si na mňa počkajte, za chvíľku si pre vás pôjdem./ *Vedomie, že si práve úspešne zaslúžil svoju menšiu pochvalu mu doplnila energie do tela a kým bola jedna taška už z časti plná, kartóny využíval práve na spevnenie jej spodku, aby boli rastlinky pohodlne položené vedľa seba, už sa chystal do tej druhej na riadnu záťaž o pár minút. Musí však najprv mávnuť rukou nad čarodejovým nenápadnou ponukou.* Nemám dôvod si nič meniť. Možno si ma takto aspoň zapamätáte do konca vášho života. *Vyjadrí svoj postoj k veci. Pre lovca boli jeho jazvy znakom sily, že niečo vydržali a už aj mali niečo za sebou. Síce by teda mohol niekto brať Sunila kvôli tej jeho na tvári a mnohých menších po celom tele, ako menej atraktívneho, s tým nemienil nič robiť, a aspoň mu to ukazovalo, kto ho mal skutočne rád pre jeho vnútro a nie len pekný výhľad.* Bratov aj Grace som minule stretol, akurát sa všetci vrátili. Mimo to tak teraz niekoľko rokov držali hlavne dvaja lovci, ale spolu so mnou prišlo aj pár ďalších, takže sme teraz určite silnejší tím. *Uteší čarodeja. Áno, síce počul, že je na tom New pomerne zle, teraz to vyzeralo celkom nádejne. Prikývne na ponuku o spoločnom nakupovaní, a už sa ženie za svojou ďalšou destináciou. Síce mu neuniklo, že aj keď čarodej jasne niečo kúpil, za ním prišiel už s prázdnymi rukami, ale opätovne oboch uistí, že bude všetko v poriadku, a po zaplatení si tašku vyloží na druhé rameno. Chvíľku skúša nájsť balans a potom sa na Axela usmeje.* Nemusíš sa obávať, len ma veď ďalej. *Navrhne mu a ukáže mu zoznam, kde začiarkol všetko, čo už zohnal, aby sa mohli sústrediť len na ten zvyšok. Videl to ešte na dva-maximalne tri obchody. Po otázke sa zamyslí.* To bolo kedy? Lebo videl som ju včera v kuchyni pri večeri. Ale verím, že kebyže sa niečo stane, už sa dávno po nej pošle odkaz o tom, aby ju hľadali. *Odpovie najlepšie, ako momentálne vie. Raz za čas si trochu ťažšiu tašku nadhodí, ale nesťažuje sa na jej váhu. Už mal na sebe aj svojich dvoch bratov naraz, toto zvládne.*
*Axelovi lehce cuknou koutky nahoru při jeho slovech.* Ve svém životě se setkám bohužel s velkou spoustou lidí, ale rozhodně si někdy na tebe vzpomenu. *Mrkne na něj. Narozdíl od Axela, který byl lehce povrchní ale uměl si to přiznat…Na vzhled si dával záležet a šlo to na něm poznat. On sám vlastně svoje čarodějné znamení dlouho neviděl jen protože si stále udržoval iluzi, kterou nesundával. Až moc si zvykl na svůj vzhled, že pro něj bylo nepředstavitelné vidět své čarodějné znamení. Ale na durhou stranu chápal, že pro lovce jejich jizvy byly prostě něco čeho se nechtěli zbavovat. Byla to jejich pýcha zatím co Axel to bral jako kaz na kráse. Když mu řekne, že se Bratři Hakwstone a Grace vrátili teprve před nedávnem tak jej tahle infromace naprsoto zaskočí a ještě víc to, že celý institut držel jen na dvou lovích. Musí jej odvést trochu bokem, aby se neslyšeli civilové.* Děláš si prd*l ne? *Řekne naprosto šokovaně.* Takže ty mi chceš říct, že…Spolek dovolil, aby město které mělo snad od vždycky největší démonskou aktivitu a děly se v něm ty nějvětší sr*čky…Držel insitut se dvěma lovci…*V jeho tváři jde vidět šok, naprostý šok.* Takže já s Grace před čtyřmi lety ukončíme Zimní válku, Spolek Grace potrestá za porušení Studeného míru, který teda porušily už víly tím že vyvolaly Zimní válku, ale to je fuk…Je tan samý Spolek, který nechal celý New York na pár lovcích?! *Kdyby tohle byl nějaký aminák tak přesně Axela teď ztvrání jako naprosto rudého od vzteku.* Ty v*le, tohle je něco. *Promne si kořen nosu, tohle musí sakra prodýchat. Pak se vrátí za Sunilem a podívá se jak bere ty těžké tašky.* No… myslím si že ti stím trochu pomůžu…*Lehce mávne prsty, v nenápadném gestu které pro civily může vypadat jen jako kdyby měl v prstech křeče a najednou je nákup Sunila o něco lehčí. Pak si od něj vezme seznam na který se podívá.* Jo tohle obvykle má tady George se svou manželkou ve stánku… *Našpulí lehce rty a vydá se k onomu stánku. A zatím má možnost si se Sunilem popovídat dál.* Bylo to před pár dny…Ale pokud jsi ji viděl u večeře tak nejspíš dorazila v pořádku. *Pousměje se lehce.* Promiň, že jsem tak zvědavý, ale jak jsi přišel k těm jizvám? *Zeptá se zvědavě.* Vlkodlak? Démon? *Zvedne tázavě obočí.*
*Uvedomoval si, že aj to, že čarodej ponúkol možnosť, že si naňho možno v budúcnosti spomenie, bol viac než dosť. Sunil si ani nevedel predstaviť si toho pamätať tak veľa. Sám je rád, že si teraz musí pamätať len prvých 20 rokov svojho života, odkedy začal svet vnímať. To, čo nečakal, bola reakcia na jeho slová. Sám o tom nevie veľa, možno sa tu kde-tu myhli lovci, o ktorých nepočul, ale hlavný príbeh je to, že určite aspoň rok inštitút stál len na dvoch lovcoch a prípadnej pomoci, ak nejakú dostali. To však neznamenalo, že by sa mal ohľadom toho čarodej hnevať. Áno, New York bol zdrojom problémov, ale nerozumel, že prečo si to čarodej vzal tak blízko k srdcu.* Ja viac neviem, chlape, ale takto to stojí v zápiskoch ako aj mi to tak povedali tí dvaja lovci. Nebola to pre nich zábava. Ale aj tak ma udivuje, že ako to, že poznáš lovcov tak dobre. Pomáhal si im pred svojím odchodom? *Snaží sa to nejako pospájať vo svojej hlave, ale zatiaľ si žiadna puzzle nenašla svoje miesto, alebo bolo aj dosť možné, že sa mu miešali dve iné puzzle na jednej kôpke.* Ak sa ale obávaš o bezpečnosť New Yorku, nemusíš sa obávať, už nás je dosť a ja ťa obránim. *Opätovne k nemu pošle frajerský úsmev a dokonca so smiechom aj zapózuje, aby ukázal svaly na rukách, aj keď už dostatočne ukazoval svoju silu tým, že mal na sebe niekoľko kíl v taškách. Teda to až do momentu, než mu Axel pomôže a Sunila tým dostane na moment z balansu, takže takmer spadne na svoje kvety v druhej taške. Pre všetkých šťastie ale stihne balans nájsť a nejako sa vráti do rovnej polohy.* Ako, vďaka, ale je to ozaj v poriadku. Aspoň to beriem ako tréning, ak budem musieť v budúcnosti pomôcť niekomu dostať sa do bezpečia. *Vysvetlí mu, že teoreticky všetko sa dá brať ako tréning na horšie časy. Napriek tomu ho poslušne nasleduje ku ďalším stánkom, kde si plní aj zvyšok kartónov v jednej z tašiek. Bol úprimne rád, že aj na čarodeja narazil, nakoľko to tu určite poznal a Sunil sa tak dostal ku kvalitnejším ponukám, aj keď stáli toľko, že bude rád, ak mu to presne vyjde.* /A áno, každý list som preskúmal, takže ani nie je šanca, že by toto nestálo za tie peniaze, ktoré som zaplatil./ *Uvedomuje si.* Hej, prepáč, že neviem viac pomôcť, ale videl som sa s ňou zatiaľ len párkrát, ešte sa tak spolu nebavíme. *Objasní svoj postoj k jednej z lovkýň. Jasné, že Sunil sa rozprával s každým, ale niektorých poznal menej ako iných. Potom ukáže na svoju tvár.* Myslíš toto alebo celkovo? Lebo väčšinou je to od démonov a z tréningov. Možno som mal len to šťastie, že s dolnosveťanmi som zatiaľ bojovať moc nemusel. *Jediné, čo nepriznáva, je jazva na tvári, nakoľko k nej už nemal až tak hrdinký príbeh, aj ked by si to jeden mohol myslieť.* /Skočil pred svoju loveckú lásku… týrali ho tí dolnosveťania… možno sa zranil ako ostatní, len nemal čas sa uhnúť, aby to šlo inam… - Už to viacerí hádali, ale pravdu poznajú len najbližšia rodina./
*Doslova jej skoro položí, ten fakt, že tu New York fungoval jen se dvěma lovci. Tohle mu přijde jako naprostá nezodpovědnost Spolku. Vůbec se potom nedivil, že se tu dělo tolik věcí. /Asmodeus, lov na čarodějku, co ho vyvolala, posednutý civil, Haures, brány do pekla…/ *Teď se už vůbec nedivil. Nejraději by si v tuhle chvíli udělal na místě portál do Idris a rovnou šel za všemi ze Spolku a vynadal jim. Tohle se snad nikdy za jeho 462 let nestalo. Hluboka se nadechne a podívá se na Sunila.* Pro boha…*Zakrouít hlavou.* Ano, pomáhal jsem předtím lovcům, když byla Zimní válka, kterou vyvolala tehdejší vládkyně Zimního dvora. Nebýt mě, tak tu stále ještě běží válka. *Vysvětlí co nejednošuej to jde.* Jenže Spolek potrastal exilem Grace, byla na zimním dvoře jako trest a mě Spolek řekl, že bych se měl na nějakou dobu stáhnout. Prostě nás potrestali za ukončení války se kterou nic nikdo nedělal. A teď nechají New York na dvou lovcích…*Zakroutí nad tím hlavou. Pak se uchechtne a zakroutí hlavou.* Děkuju ale nepotřebuju ochranu lovců, je mi skoro půl století a byl jsem v různých městech nejvyšší čaroděj. Jde mi o princip…Že jak jsem řekl předtím co se stalo. *Mávne rukou aby naznačil svůj předešlý monolog. Pak mu trochu pomůže s tíhnou díky kouzlu. A může se to zdát lehce škodolibé, když se mu chce smát jak vidí, že Sunil skoro snadne na druhou stranu. Smích skryje za ruku a podívá se na něj jakoby nic.* Dobře, tak teda pouštím dávej pozor. *Teď jej aspoň upoorní na to, že bude pouštět tíhu, aby se nepřevrátil na tu stranu. Pak se dostanou k obchůdkům a u většiny se Axel vždy zakecá s majteli zatím co Sunil vybírá. Ostává vybrat ještě posledních pár věcí a proto popojdou dál.* A nevadí, že Grace neznáš, ale je super určitě bys s ní měl hodit řeč. Nebo trénik, po tom co se vrátila by se jí to určitě hodilo…*Zamyslí se nad tím, že ona asi na dvoře moc netrínovala nebo vůbec. Bude se jí na to muset zeptat až se znova uvidí. Teď svou pozronsot věnuje druhému lovci.* Myslím zrovna tohle…*Kývne k jeho obličeji.* To na tváři. *Upřesní.* Jestli o tom nechceš mluvit nemusíš…*Dodá.* Ale jestli tě to klidní, byl jsem ve válce, v první světové a tam jsem viděl mnohem horší věci. Vypadáš aspoň…drsně a tajemně. To lidi přitahuje. *Tak nějak ale Axel počítá s tím, že se s takovou věcí Sunil už naučil žít, pokud to má dlouho.*
*Sunil to neberie až tak ťažko, tak aj preto je prekvapený, koľko čarodejovi na stave inštitútu záleží. To mu je, jasne, okamžite aj vysvetlené. Tentokrát je on ten, čo je prekvapený.* Počkať, to myslíš vážne? Ako, niečo som o tom okrajovo počul, ale keďže som v tej dobe ešte ani nepremýšľal o tom, že by som z Talianska šiel priamo sem do Ameriky, tak som sa o to viac nezaujímal. *Prizná sa Axelovi. Začínal už jemne rozhorčeniu rozumieť, hlavne keď ich spolok oboch nejakým spôsobom vykázal.* /Ak skutočne vojna skončila len vďaka nim dvom, prečo by to robili? Aj keď je pravda, že možno si iba myslia to, že keďže to lovci nevyriešili bez pomoci dolnosveťanov, tak si tým poškvrnili svoj výzor pred ostatnými. Nepoučiteľní ako vždy./ Vedel by si mi o tom povedať viac? Lebo úprimne je to zaujímavé a ozaj som nečakal niečo takéto, ani teda o tom veľa informácií nemám. A práve nie som typ, čo by si čítal staré záznamy, ak ešte vôbec existujú. *Požiada ho, keď odmietne jeho "ochranu". Samozrejme, že vtedy len vtipkoval, čarodeji boli zrejme tí poslední, ak nerátal férov, ktorí by potrebovali niečiu pomoc. Samozrejme, že keď sa na ňom začne Axel smiať, tak to zaregistruje, ale iba sa vyrovná a pousmeje sa na tom tiež.* Moc sa nesmej. Ak by som tieto rastlinky zničil, tak by som už nemal za čo zaplatiť ten zvyšok. *Podotkne a v hlave si nejako spočíta, koľko mu ešte približne ostáva. Nebolo to veľa, ale na tých pár vecí na zozname by to stačiť malo. Prípadne si kúpi semienka a začne od piky. Rovnako ako aj teraz, keď závažie pustil a znovu sa narovnal do pôvodného postavenia. Napriek tomu svižne pokračuje za čarodejom a postupne si plní aj ľahšiu tašku.* Rozprávali sme sa zatiaľ len raz pri náhodnom stretnutí v kuchyni, ale ďalšie lovkyne s ňou prehodili pár slov na bále, takže sa podľa mňa nemusíš obávať, že by teraz nejako do inštitútu nezapadala. *Upokojí ho, nakoľko stále plne nerozumel, o čo sa vlastne Axel obával. Napriek tomu mu hneď došlo, čo sa snaží naznačiť tým, ako mu ukáže ku tvári.* Tak, jasné, že tým pritiahnem aspoň pozornosť, ale žiaľ, príbeh za daní jazvou nie je až natoľko zaujímavý ako by si jeden mohol myslieť. Povedzme…že som bol dieťa, ktoré slovo ako "bezpečnosť" nepoznalo. A rovnako nie ani moji bratia. A potom sa to už len nabaľovalo. *Výklad ukončí s pobaveným smiechom. Spomienky na detstvo mu vždy priniesli len dobrú náladu, aj keď je pravda, že ak niekto vloží všetkých bratov Nurgalievcov do jednej miestnosti, nech sa potom nediví, ako to skončí.*
*Axel jen pokrčí rameny.* Já ti taky neřeklnu uplně všechno… Přišel jsem když už válka byla v plném proudu. Běhali tu démoni, mutanti, to všechno vytvořila bývalá vládkyně Zimního dvora. Nějakým způsobem se jí povedlo otevřít trhliny do jino dimenze. Ty trhliny jsem zavíral s vědomím Spolku, za to jsem byl placený, protože tohle mohl udělat jen čaroděj. Ale po tom…Nebyl stále klid a Grace napadlo, že prostě půjde na zimní dvůr. Tak jsem jí pomohl…Doatal ji do Idris, aby ze sídla své rodiny mohla dostat nějaké zbraně a pak ji poslal na dvůr. Jenže to nevyšlo a na dvoře ji zatkli vaši Centurioni a dali ji na několik měsíců do Města z kostí. Pak se svolala schůze. Válka prakticky skončila tím, že se víly a Zimní dvůr podřídily novým podmínkám Spolku. Ikdyž Splek nic s válkou nechtěl předtím dělat a proto zakročila Grace. Což se jim nelíbilo…Nevím jestli se vyznáš nějak podrobněji ve vašich rodech, ale její rod, Leghtorn je pro Spolek trochu…Trnem v oku. *Při tech slovech mu lehce cuknou koutky nahoru.* /Jak příhodné ke jménu./ Její rodiče byli členy Kruhu, zrádci, a v minulosti to nebylo o moc lepší, pokud si vzpomínám dobře. A to, že dcera zrádců, ještě k tomu holka co žila velkou část života jako civil.. Společně s čarodějem. *Koukne se na Sunila, aby pochopil kam tím míří.* Ego spolku to moc dobře nevzalo. *Porkčí rameny.* Těžko říct co bylo napsané do záznamů, moc se v tom nevyznám jak to u vás funguje. Ty interní záležitosti mě nezajímají. nejsem lovec. *Mykne rameny. Nemůže udržet ten smích, když jen Sunil napomene.* Víš o tom, že bych dokázal kouzlem ty rostlinky klidně opravit, že ano? Je to jen smítko z toho co umím. *Podotkne jen tak mimochodem, ale nechce se nějak moc chvástat se svou mocí.* A kdyby ti chyběli peníze, stačilo by říct těch paá dolarů mě nijak nevytrhne. *Dodá ledabyle pak se lehce zamračí.* On byl nějaký bál? Tady v New Yorku? *Zeptá se zvědavě o ničem takovém při svém příchodu neslyšel.* /Ale mohl bych uspořádat nějaký večírek…Docela mě zajímá, kdo teď má Pandemko…když taky bych ten večírek udělal u sebe doma, pokud by se s majtelem nedalo domluvit./ *Pak vyzvídá o jizvě Sunila a pobaveně zvedne obočí.* Rozumím no máš na co kohokoliv balit. *Pokrčí rameny pobaveně.* Máš spoustu bratrů? Mladších, starších? *Zajímá se a zastaví se u posledního stánku, kdy by měl Sunil najít zbytek toho co potřebuje.* Vázně jsi si jistý, že to nechceš pomoct vzít do Insitutu? Je tohovážně hodně. *Podívá se na celý nákup, on sám by si už dávno pomohl s kouzlem.*
*Lovec dokáže len v tichosti počúvať. Áno, Sunil Nurgaliev, chlapec ktorý nikdy neprestal hovoriť, bol teraz ticho. Ale mal na to dobrý dôvod - počuť príbeh toho, ako zle to tu vyzeralo s New Yorkom len pár rokov vzad a ako to Spolok “riešil”...a ešte k tomu príbeh Grace, ktorá mu prišla ako pomerne fajn holka… Bol šokovaný aj znechutený zároveň. Teraz už zrejme v plnej sile rozumel Axelovej prehnanej reakcii. Napriek tomu si uvedomoval, že ak by teraz začal robiť schválne problémy a vyťahovať pred všetkými minulosť, nikam by sa nepohli, takže aj preto bol o to viac pripravený pomôcť New Yorku k tomu, aby sa napravilo to, čo sa tu akurát nachádza.* Úprimne, chlape, o ničom z toho by som ani nesníval, že by to mohla byť realita. No nič, aspoň už budem vedieť viac. Ale nemusíš sa ozaj obávať, teraz už nie sme až tak zhnilá skupinka v inštitúte, hádam sa už teda nebude musieť opakovať to, čo kedysi. *Nevedel, či to Axelovi priviedlo mier v mysli, ale viac teraz nemohol a ani nechcel hovoriť. Predsa len, ak by sľúbil, že od ďalšieho dňa bude všade pokoj a kľud, a potom by sa objavil ďalší veľdémon, už by tak pravdovravne nevyzeral. Radšej sa aj preto zameria na to, čo je práve tu a teraz, čo môže spraviť v tejto chvíli - a to je to, aby nespadol na svoje zelené deti.* Tak opraviť to môžeš, ale predsa len je vždy lepšie, keď sa to nestane v prvú možnosť. Síce ja sám si lámem kosti na týždennej až mesačnej bázy, ozaj nemienim touto traumou nechať prejsť aj tieto malé výhonky. *Nakukne do tašky, koľko mu ešte ostáva miesta. Pri poslednom stánku si dá opäť všetko dole, aby spravil ešte miesto na posledné kvetinky a v ruke mu ostanú 3 doláre, ktoré nechá žene v stánku ako tringelt. Tašky si opäť šikovno nahodí na ramená a tentokrát sa už otočí smerom, odkiaľ prišli, aby mohol odísť.* Nie v New Yorku, u nás v Idrise. Aj keď je pravda, že som asi v polke zaspal na streche, takže veľa spomienok nemám. *Upokojí ho, že ozaj nič také nepremeškal. Ešte raz sa pobavene zasmeje na účet jeho jazvy, a už to nechá plávať. Bolo to tam a nič s tým viac spraviť nedokázal a ani nechcel.* Nie, sme len traja - najstarší je António, potom som bol ja a po mne ešte Cassiano. Matka sa možno zo začiatku tešila, ale teraz by nás najradšej vyťahala za uši. /Ach, všetky tie vylomeniny však stáli za to. Aspoň nebola v domácnosti nuda.*Opäť mávne rukou, že pomôcť si neprosí.* Mám však neskutočnú chuť ísť niekam na kávu a zákusok. Ak chceš, môžeš sa pridať, alebo aspoň navrhnúť, kam sa oplatí ísť pozrieť. *Ponúkne čarodejovi. Predsa len mu teraz pomohol, tak ho nebude odhánať.*
*Mohl by si ještě zanadávat na Spolek mnohem víc, ale rozhodl se tak neudělat. Netušil jaký má Sunil názor ke spolku, proto raději se dál už neorzhořčoval nad tí vším. Podívá se na Sunila a lehce se pousměje.* Rozumím, No řekneme si za půl roku jak to tu bude vypadat potom. *Snaží se znít pozitovně. ale ty slova možná tak nezněla. Ani nechtěl aby mu něco někdo sliboval, věděl jak tohel funguje. Byl spíše zvědavý jak dlouho jim to v téhle sestavě vydrží. Koukne se na ty rosltinky, které si Sunil nese v kabeli. Cuknou mu koutky nahoru.* Chováš se k těm rostlinkám lepší než někteří vaši ke svým dětem. *Podívá se na svého zrzavého společníka.* Tak to doufám, že máte v institutu schopného ošetřovatele. Žádný pověřený tam nebyl pokud si pamatuju. *Zamyslí se a pak chápavě přikývne.* Oh v Idrisu, to muselo být nádherné. Párkrát jsem tam byl. Teda ne na plese, ale dovedu si to představit. A jak jsi se dostal na střechu? *Zvedne tázavě obočí. Pak si vyslechne to, že máSunil vlastně dva bratry a on je prostřední. Lechce se usměje nad tou představou. Axel sourozence neměl, takže to neznal. Zdá, se že mají nakoupeno a podívý se na Sunila, když přijde s návrhem na kávu.* Proč ne, znám jednu fajn kavárnu tady nedaleko. Ale asi si vezmu kávu sebou, protože mám potom ještě nějaké pochůzky. *Koukne se na hodinky.* Klidně tě doprovodím ke kavárně nebo k institutu, ale pak budu nejspíš muset jít…*Odmlčí se. A rozejde se směrem, kde je zmíněná kavárna. Netrvá dlouho než se objeví malá útulně vypadající kavárna. Nechá první vejít Sunila a potom vejde i on sám.* Takže tys vyrostl v Itálii? *Zeptat se zvědavě.* Italie jediné místo kde nemám žádný dům, což je docela škoda. *Pousměje se a když přijde na něj řada objedná si.* Cappuccino, sebou a kartou. *Zaplatí a koukne se na Sunila.* A proč zrovna New York, bylo to.. příkazem? *Zvedne obočí.*
*Iba pokrúti nad Axelom pobavene hlavou. Síce rozumel, prečo až tak moc nedôveroval všetkému, čo sa lovcov týkalo, ale to nezastavilo Sunila v tom, aby bol naďalej pozitívne naladený. Dokonca aj pri tom, ako podotkne jeho vzťah ku kvetinám.* Nie je to všade až tak zlé. Ja som mal šťastné detstvo a viem nájsť pár lovcov, čo by svojich rodičov nezamenilo tiež určite. Ale čo sa rastlín týka, tak som bol od mala učený sa o ne starať s krehkosťou a zrejme je to aj fajn, lebo aspoň keď jedného dňa budem mať vlastnú rodinu, hádam tie deti v mojich rukách prežijú. *Zasmeje sa na tej predstave, ale bola pravda, že aj keď nemal Sunil veľa času a príležitostí nad tým rozmýšľať, bol si istý, že keď sa nájde tá správna osoba, tak to bude cítiť a budú spolu šťastný aj kebyže omylom otrepe svojmu dieťaťu hlavu o lampu.* Áno, máme tam jednu lovkyňu. Síce zrejme by si sa jej dobre bál, kebyže ju vidíš. Je šikovná, život mi zachránila už párkrát, ale bojím sa, že keď sa dostanem na lôžko v tomto mesiaci ešte raz, tak ma už nechá tak a nech si vykrvácam. /Áno, Mir mi nič také nenaznačila, ale ženy majú len nejakú trpezlivosť a minule to už vyzeralo, že sa jej pohár začína prelievať./ *Potrasie hlavou, nech si tie myšlienky radšej vyhodí z hlavy.* Vzal ma tam jeden ďalší lovec. Pozná mnoho miest, odkiaľ je pekný výhľad a tak ma vzal aj tam. *Vysvetlí, ale už sa neprizná k faktu, že zaspal potom, čo sa mu lovec hral s vlasmi a zaspal NA tom lovcovi.* /Ach, Sander…/ *Vedel, že ohľadom jeho kolegu si ešte bude musieť myšlienky trochu upratať.* Stačí kaviareň. Ak je to niekde blízko, do inštitútu sa už dostanem aj sám. *Upokojí čarodeja a rovnako ako doteraz ho svižne nasleduje aj do kaviarne.* Presne tak, v Taliansku. Je to jediné miesto, na ktoré by som nedal nikdy dopustiť. A ak máš peniaze na to si tam niečo kúpiť, určite tak urob, lebo nebudeš ľutovať. Hlavne jedlo je to, vďaka čomu budeš mať problém odísť. *Sľúbi mu, aj keď možno práve teraz znie ako nejaká ženská v reklame na "mop tohto storočia".* Karamelové frappucino so sebou. A hotovosť. *Ohlási svoju objednávku a počká na čarodeja bokom, kedy si dá tašky opatrne dole z ramien a položí si ich vedľa seba, kým čakajú na kávu.* Skôr som chcel zažiť trochu svet. A o New Yorku sa hovorilo ako o meste s najväčšou potrebou lovcov, a keďže milujem boj, tak som sa hneď hlásil. *Odpovie jednoducho.* A ty ako? Prečo si sa vrátil? *Spýta sa, načo si opäť tašky nahodí na seba a vezme si svoju ľadovú objednávku, ktorá mu akurát prišla. Síce koláčik nemali, ale sľúbil si, že nabudúce si dá teda dva.*
*Poslouchá jaké bylo jeho dětství a lehce se nad tím pousměje.* Já jsem znal málo lovců, kteřá by mohli říct to samé co ty. Stejně jako jsi jeden z mála lovců co je vedený k křehkosti s rostlunami. *Podotkne a koutky rtů se mu zvednou nahou při zmínce o vlastní rodině. To bylo něco o čem se Axelovi mohlo jen zdát.* Tak tu lovkyni bych někdy moc rád poznal. Pokud vás ošetřuje mohl bych do Insitutu dodat nějaké hojivé masti nebo byliny, které se jen tak sehnat nedají. Víš co…*Mezi prsty se mu zničeho nic zjeví vizitka.* Tohle ji můžeš dát a pokud by chtěla může se někdy stavit. Ale ať zavolá předem. *Mrkne na něj vesele. Navíc hodně věcí co se týkalo mastí a tak se dalo naučit a nepotřeboval k tomu člověk ani magickou moc jen správné ingredience a věřil, že s tím co lovci dělaj tak se to někdy hodit bude. Pak mu cuknou koutky nahoru ještě víc, když zmíní že na střehu jej vzal jiný lovec.* Ano, to znám… Já jsem taky brával lovce na pěkný výhled. *Věnuje mu vševědoucí úsměv, ale dál to nijak nekomentuje. Vydají se teda do kavárny a po cestě poslouchá o itálii.* Hodilo by se mít nějaké sídlo v itálli, miluju totiž italskou kuchyni. Takže teď začínám přemýšlet, že bych si tam koupil něco. Ale problém je, že vůbec nevím kde. Líbilo by se mi něco u moře ale zase na druhou stranu i vnitrozemí a italský venkov je naprosto kouzelný. A zároveň mě lákají i velké města. Benátky, Florencie, Řím…*Zakorutí nad tím hlavou.* Kdybych mohl tak si koupí všechno. *Zasměje se tiše a strčí si ruce do kapes od kabátu zatím co čeká na kávu.* Miluješ boj? Vůbec na to nevypadáš, neřekl bych to do tebe. *Pronese sarkasticky u čehož mu cukají koutky nahoru a je víc než jasné, že myslí opak. Sunil byl docela hora.* A splnil New York tvé očekávání? *Zeptá se zvědavě a zatím on sám pokrčí rameny.* Já vlastně ani nevím, abych pravdu řekl. Něco mě sem lákalo a navíc tu mám dost… nevyřešených záležitostí. *Když před něj postaví kávu tak si ji rovnou vezme a uskne si.* Nebo mě sem přivedla předtucha a něco se bude dít. Být vámi lovci, tak si dávám pozor na upíry. *Podotkne a orzejde se pomalu z kavárny a podrží přitom Sunilovi dveře.* Rád jsem tě poznal, Sunile, budu držet palce se skleníkem. Kdyby mě bylo potřeba, máš tuvizku nebo řekni Grace. *Mrkne na něj a s těmi slovy zmizí.*
*Sunil si prevezme vizitku a je rozhodnutý, že hneď po príchode, ako obe tašky položí do skleníka, tak Mir odovzdá vizitku aj s odkazom.* Neviem, či to bude potrebovať, ale určite jej všetko odkážem. Vlastne bylinky tu mám aj pre ňu, ktoré si napísala. *Objasní. Avšak jeho pohľad po zmienke výhľadov vôbec nechápe. Vidí, že sa mu snaží niečo naznačiť, ale možno to bola jeho hlúposť alebo si len nechcel pripustiť, že by to na streche mohlo byť medzi ním a Sanderom reálne.* Ja pochádzam z Benátok. Takže odporúčam, samozrejme, tam. Prípadne by som doniesol aj fľašu nášho rodinného vína, ak by ste sa stali našim susedom. *Tiež mu venuje veselý úsmev. Síce je pravda, že takýmto tempom za chvíľku rozdá celú ich pominuloročnú zbierku, ale aspoň by tým zlepšil vzťahy medzi susedmi.* Áno, milujem ten zápal z adrenalínu v tele. A je pomerne zábavné presekávať telá tych démonov. *Venujeme mu zubitý úsmev.* Samozrejme, proti nikomu inému by som bez parného dôvodu zbrane nezdvihol. *Upokojí ho.* Tiež som ťa rád spoznal, Axel. Tiež sa kľudne niekedy ozvi...alebo ti asi najprv napíšem, aby si mal vôbec moje číslo. A držím palce s nedoriešenými záležitosťami. *Pozdraví ho s nadšeným smiechom, načo sa konečne vydá k inštitútu aj so svojím frappucinom v ruke.*
*V hlave má chaos. Naozaj jej pri všetkom, čo povie, znie tak… mrzuto a bezcitne? Zaujímavé. Skoro ho pohorší, že je tak odmeraná a nedostupná a teraz sa ich roly vymenili, keď takto v zime kráčajú na Manhattan. Už ho trochu premkne frustrácia, že sa nedokáže vyjadriť tak, ako by chcel, ako to cíti, on nie je ako niektorí ostatní, ktorí vedeli otvorene hovoriť o svojich vnútorných prežívaniach, ako taká Triss, ktorá ho s radosťou objala, s otvorenosťou ho niekam ťahala a všetky jeho pocity, aj keď boli negatívne, dokázala prekusnúť a votrieť sa k nemu - ale to je Triss a tá, aj keď to nechcel, bola vždy až moc prítulná a niekedy ho to fakt štvalo. On taký nevie byť, aj keď to od neho Grace asi čaká. Na tvári sa mu objaví naozaj nepríjemný výraz, znova si odkašle a jednou rukou si prehrabne vlasy. Grace na neho nehľadí a tak ani on na ňu. Príde mu to fér - to je to, čo ona asi chcela.* Neviem, čo by si chcela počuť. *Povie úprimne a vydýchne nosom.* Celé roky to neviem. *Dodá ešte frustrovane, no tichšie, akoby skôr sám pre seba.* /Ona ale nevie o tvojich sprostých komplexoch, ty nula. A ty jej nič nepovieš…/ *Preblesne mu hlavou a mračí sa, zase, až ho štve, že ho prešla tá dobrá nálada.* Rád by som vyvrátil niečo, čo nie je pravda, ale áno… Veci nie sú fér a ja nie som fér. A keď ti chcem niečo povedať, znie to zle. A keď to poviem, napriek emócii… *Ako čudne to znie povedať to nahlas.* …je to inak. Nebaví ma nevedieť, čo kto odo mňa chce a čo chcem ja od nich. Chcel som… Chcel som, um… *Zas sa zasekne a nervózne si pretrie jednou rukou tvár.*
*Kdyby jen tušila jaký boj on uvnitř se sebou svádí, možná by se zamyslela nad volbou slov.. jenže ona to už nedokáže odhadnout.. Dřív by mu ukázala svojí náruč, vyslechla si ho, ale v minulosti za takový přístup dostala studenou sprchu. Na to aby někoho nechala s ní tolik emočně cloumat má ještě dost sebeúcty, aspoň se jí teda snaží na oko zachovat, i když jí se Sebastianem drží velmi silný citový pouto.. Vytáhl jí z jejího civilskýho světa a skoro všechno, co teď o světě stínů zná.. zná jen díky němu, jeho výuce, jeho tréninku, jeho výcvikem. Nevědomky je na něj odkázaná a i když jí pobyt na Zimním dvoře trochu povolil pouta, jeho přítomnost její zase utahuje.* /Tohle už jsem slyšela../ *Povzdychne si a svěsí ramena dolu.. Zastaví se naproti němu. Chce po něm jen jednu věc, možná jí jen nikdy nevyslovila pořádně nahlas.* Pravdu.. chci jen slyšet pravdu, Sebastiane. *Vyloudí ze sebe svou frustraci.. Nejraději by jí ale vytěsnila jiným způsobem, podobně jako na tom mostě.. Jenže se nenachází u ní nebo u něj v pokoje, kde by bezmyšlenkovitě slova nechala stranou a promluvila tělem, koneckonců impulsivita je její druhý jméno kdž se jedná o vztahy.. Ale jsou na veřejnosti, takže musí spolknout svoje touhy a vyříkat si to.* Prostě pravdu.. proč se mě.. dotýkáš *Při tom slově pocítí horkost na tváříš.* Fyzicky. A pak mě jednoduše jen emočně odstrkuješ? *Nedává mu do úst svoje domněnky o Calebovi nebo o jiných věcech, o kterýh si myslela, že ho k takovýmu chování vedou. Chce se jí říct hromada dalších věcí, ale drží se zpátky.. chce mu dát prostor.*
*Dych sa mu nejak zasekáva v hrdle, cíti teplo a chlad zároveň, chce sa mu veľa toho vykričať a udrieť si do niečoho, zároveň ho zaleje nejaká zmeť pocitov a nevyslovených slov, ktoré teraz od neho Grace očakáva. Ale jeho impulzivita sa nejak derie na povrch a akosi neregistruje to, že je na verejnosti, no aj tak okolo nie je veľa ľudí - predsa len je neskoro a aj keď je to New York, veľa ľudí už spí a nikoho nezaujímajú nejaké hádky. Keď sa ozve, aby Grace odpovedal, má zvýšený hlas, cítiť z neho frustráciu, keď ho Grace postaví do takejto pozície.* Pretože, ak si si nevšimla, tak ťa chcem, lenže neverím tomu, že ma chceš späť a mám svoju minulosť, ktorú nevymažem, už nech ma akokoľvek ovplyvňuje, ale to nemôžeš pochopiť, pretože o tom nič nevieš! A ak ti o tom poviem, bude to najväčšia chyba, ktorú by som urobil! Staviaš ma pred pravdu, ale sama nevieš, čo chceš. *Vlastne ani nevie, či sú tieto slová myslené iba pre Grace, alebo vlastne všetkým naraz, akoby vyčítal svetu každú krivdu, voči ktorej ho svet postavil. Na chvíľu stíchne a potom pokrúti hlavou, dych ma trochu ťažký a nepríjemne pálivý.* Chcem tým povedať, že slová väčšinou nevyjadria nič. Pozri, ako skončí každý náš rozhovor. Ale keď sa ťa dotknem… *No ďalej už nehovorí. Má pocit, že zašiel priďaleko. Spomenul si na Selene a na to, čo jej urobil a v rýchlosti sa stiahne. Ustúpi dva kroky dozadu a v tvári sa mu objaví zvláštny zastretý pohľad, akoby sa nedokázal sústrediť.* Som hlupák.
*Nezalituje svojí otázky i když si uvědomí, že ho to značně vytočilo.. naposled ho viděla takhle rozlícenýho snad když u něj probíhalo jistý stadium Delirium tremens.. Už nehodlá couvnout, chce to po těch letech všechno vědět... Paradoxně na jeho rozlícení reaguje klidněji.. je to asi instinkt, který jí radí, že by neměla provokovat agresi. Sama si to ale neuvědomuje.* Co to povídáš.. jakou minulost? *Rozhodí ruku do vzduchu, ale její hlas je klidný.. V hlavě jí jen na okamžik uvízne věta, že jí chce.. jenže je tak neurčitá, že si to Grace pesimisticky přebere tak, že po ní touží spíš povrchně, s čím se už dlouho snaží smířit.* Ne.. počkej.. *Natáhne se po jeho ruce, když ho vidí ustupovat od ní dozadu.. Chytí ho za levý zápěstí oběma rukama.* Jak tohle souvisí se mnou? *Zeptá se ho a pohlédne mu d očí.. jeho prudkost jí přece jen nakonec odzbrojila.* Tak jsi pil.. to přece vím.. vím, že .. od tý doby je to vyhrocený. Ale proč? *Ztiší o trochu hlas.* Prosím.. *Dožaduje se jeho odpovědi prosebně, ani se neuvědomuje jak pateticky může na něj nebo i na okolí působit.*
*Keď ho prosí, dvihne k nej pohľad a premeria si ju. Hnev trochu ustúpi, no ten nepokoj, ktorý v ňom spomienka vyvolala, je nezrušiteľný. Zastaví ho chytením za ruku, ale vytrhne sa jej, no ostane stáť na mieste. Pri tom, ako pobehuje pohľadom po jej tvári, vo svojom vnútri bojuje sám so sebou - s tým, čo urobil, ako ho to vydesilo a zároveň ako bezcitne sa pri tom cítil, ako morálne upadol a všetky jeho vzťahy boli povrchné, pretože ich nedokázal budovať do hĺbky a každý ho opustil, okrem Grace - a to v ňom vyvolá nejakú nádej, že by to mohlo byť v pohode, už je to toľko rokov, už je to tak dávno, no potom si uvedomí ako desivo to znie, ako kruto znie tá skutočnosť, že niekoho zavraždil a bola to jeho priateľka, koho telo nechal napospas lesu.* /Nemôžem jej to povedať. Nemôžem jej priznať niečo také./ *Tá myšlienka je jasná, jeho pud sebazáchovy funguje, akokoľvek Grace verí, neverí, že taký čin bude ignorovať, pretože je to Sebastian. Sťažka vydýchne vzduch a aj keď sa trochu upokojil, srdce mu stále bije, akoby sa malo roztrhnúť.* /Polovičná pravda možno bude stačiť. Alebo z toho vykľučkovať, utiecť./ Na tom nezáleží, zabudni na to. Podstatné je, že to ovplyvnilo všetko, úplne všetko. *Povie jej a chce k nej dvihnúť ruku, no iba pohyb naznačí, ale nechytí ju.* Ja nie som človek, od ktorého dostaneš, čo asi hľadáš. Som mrzutý, náladový, agresívny a manipulátor. Preto ti neviem vyjadriť, čo v sebe mám. Držím sa ďalej… *Začne, na chvíľu zmĺkne, rozmýšľa, čo by povedal, aby to nevyznelo hlúpo.* Prosto ťa udržať od seba a tak ťa udržať v bezpečí. *Povie, teoreticky naznačí, čo by to s ňou a s jeho minulosťou mohlo mať spoločné, no explicitne jej to neprezradí. Nemôže. A ona ho tak asi nikdy úplne nepochopí.* A zároveň ťa neviem držať od seba. *Dodá po sekunde, akoby to bolo niečo, čo nechcel vynechať.*
*Ona pevně věří tomu, že by jí v životě neublížil.. vždyť jí tolikrát chránil a i jen přítomnost jiných ho dokázala vyvést z míry.. Ale její instinkty reagují na jeho hněv přirozeně, tlukot srdce je zrychlený a když se jí vytrhne, tak se mu nepokouší víc přiblížit.. Dlaň si přiloží na splašenou bránici a neuvědomuje si, že pociťuje nevědomky strach.* Sebastiane... *Osloví ho a zavrtí nechápavě hlavou.. jeho slova jí trochu děsí.* Ptal ses, co chci slyšet... nechci na to zapomenout.. nedokážu to. To budeme kolem sebe zase chodit a dělat, že se nic neděje? *Hlas se jí v polovině věty zlomí, až z toho může vycítit že se něčeho takovýho sama bojí.. Sice si slibovala, že bude sebevědomá a nepoddá se, ale moc dlouho jí to nevydrželo.. Tady jí má, zase bezbrannou s svými strachy a to aniž by se na ně musel výslovně ptát.. * /O čem to mluví.. jaký agresivní manipulátor?/ *Tomuhle sama odmítá věřit, i když ho dřív sama nařkla z toho že si s ní jen hraje.. přikládá to jeho pesimismu. Rukama si obejme hrudník v obranným gestu a neví, jestli má odsud utéct a někde v klidu se utěšit.. Všimne si jeho nastavený dlaně, ale neví co tím on naznačuje.. před chvílí se jí vytrhl a tak neví jak si tohle gesto má vyložit, obava se jí odrazí v očích. Tázavě se na něj zahledí svým skelným pohledem.. což může být způsobeno návalem emocí stejně jako newyorským smogem.*
Ja… Nie… *Začne a odrazu sa cíti ako prerastené decko, ktoré prvýkrát malo vlhký sen alebo prvýkrát rozpitvalo žabu a teraz nevie, čo za emócie to v ňom vyvoláva a ako s nimi naložiť. Vie, že celé tie roky okolo seba chodia a on sa ju snaží držať od tela, no zároveň to v slabých chvíľach nedokáže, a ona sa okolo neho vrhala a teraz si nie je istý ani tým, či by ho po tom všetkom dokázala ešte pokladať aspoň za priateľa.* Musím ťa ochrániť, už len z princípu. *Povie najskôr, narovná sa a všimne si, že postoj Grace sa v okamihu zmení. Nevie, čo to v nej vyvolalo, nevie sa do jej kože vžiť a chápať, čo prežíva, keď oproti nej stojí on. Posiela jej mätúce signály a on nevie porozumieť náklonnosti, ktorú ona voči nemu prejavovala kedysi a teraz od neho chce vysvetlenie. Nechce jej ublížiť, aj keď to často robí tisíckrát viac, keď ju od seba odháňa a odstrkuje. Grace je akýmsi symbolom lásky, ktorú si ako mladší prial, a ktorú po tom všetkom odrazu nevie prijať, ale chce. Chce jej to povedať. Možno nie je neskoro.* Zaslúžiš si viac. Viem to ja a vieš to aj ty. Tak to je… Ale… Ja… *Jeho hlas je pokojný, ale trochu ostrý a zároveň je nesvoj. Sentiment ho brzdí.* /Brzdím samého seba./ *Preblesne mu hlavou.* Rád by som ti dal, čo by si chcela. Aj pravdu, ale… vzťahy so mnou nikdy nedopadli dobre.
*Vůbec netuší jaká bude jeho reakce na její další sondování a asi všechno by jí v tuhle chvíli překvapilo, takže se snaží zachovat klidný výraz.. jenže nakonec jen nechápavě nakrčí obočí, nerozumí jeho slovům.. nespojuje si je vůbec s ním ani s tím jak ho vidí ona. Vždycky byl v jejích očích silný a zásadový, proto si s ním nedokáže spojit něco za co by na sebe měl nahlížet v takovým stylu.. byl tu sice ten alkohol, ale ten jí spíš ukázal jeho zranitelnou stránku a chtíč.. Spíš ona se cítila pod jeho úroveň, když jí Spolek ocejchoval runou slibu.* To.. je asi ta největší pitomost, co jsem od tebe kdy slyšela.. *Odváží se promluvit neopatrně a nechápavě stáhne obočí k sobě, zkrátka nerozumí proč by něco takovýho říkal.. Napadá jí jen jedno východisko..* Tohle není pravda a ty to dobře víš.. něco skrýváš a tímhle se to jen snažíš zastřít..*Hořce zvedne koutky úst a semkne k sobě rty.. je to neveselý úsměv.* Ale dobrá...fajn.. *Rezignovaně svěsí ruce dolů a udělá krok nazpátek.* Ať po tvým.. *Dokončí větu i když toho chtěla říct mnohem víc. Možná jen chce dodat, že se bude držet zpátky, jestli si to přeje.. nebo že se nemusí bát, že ho bude pokoušet. A nebo i to nejdůležitější na čem jí vlastně záleží nejvíc.. otázka co k ní vlastně on cítí. Ale směs pocitů já zastírá úsudek a myslí si, že i na to dostala odpověď.. Vycouvá a v tichu rezignovaně se rozejde směrem k institutu.*
*Nad jej odpoveďou nadvihne obočie. On jej skrátka nemôže povedať úplnú pravdu, to je prvý problém, a ten druhý problém je, že nedokáže používať slová tak, aby opísal to, čo sa dialo v jeho vnútri. Na chvíľu otvorí ústa, no ihneď ich zas zatvorí, akoby chcel nabrať vzduch, ale nedarí sa mu to. Teraz je ešte viac zmätený on. Analýza jeho osoby, ktorú Grace prevedie, ho zaskočí, no jeho tvár je nehybná a plná akýchsi vrások a tieňa, ktorý sa na neho zniesol. Naštve ho, že ho Grace nazýva klamárom. Akoby on bol ten, čo chodí po svete a roznáša drby alebo klame, aby dostal, čo sa mu zapáči. O to sa nesnaží.* /K*rva./ *Zanadáva v mysli a vykročí za ňou, no aj keď sú od seba pár krokov, prihovorí sa jej znova s trochu zvýšeným hlasom, aby ho dobre počula.* Nevrav čo je pravda a čo nie je, keď ju nepoznáš, Grace. *Konečne ju za ten čas osloví menom a trochu sa mu uľaví jazyk, ktorý mal celú cestu nejaký zviazaný a malátny.* Čo je zas po mojom? *Pokračuje a rozhodí rukou, akoby dával najavo, že skutočne nechápe, čo sa deje.* Povedal som, ako to je. Že ťa chcem a že sa ťa snažím ochrániť, ale sám som… riskantný a hlupák a neviem sa vyjadrovať. V ničom som neklamal, neviem, o čom hovoríš, Grace. *Ešte viac zvýši hlas a desí ho, ako v ňom stúpa potreba dostať zo seba niečo, vypiť si, ožrať sa.* Neviem, čo povedať. /Ako vždy./ *Povie a pomyslí si, akoby to bola nejaká hra: Poviem polku, hádaj polku. Emócie sa v ňom valia ako lavína.*
/Možná kdybys mi jí řekl, hodně věcí bys mi usnadnil./ *Promluví si v duchu, protože na okamžik ztrácí vůli se s ním o čemkoli dohadovat, už skoro rezignovala na lomcování s jeho osobou jen aby z něj dostala nějaký kousek vysvětlení. A i když se jí to ještě snaží víc zopakovat a upřesnit, je to pořád to samý.. ona mu něco takovýho neuvěří, protože v něm nic nebezpečnýho nevidí. Proto tohle všechno vnímá jen jako výmluvu, jen aby se jí nějak vyhnul .. zároveň ale nerozumí, proč by v takovým případě s ní trávil čas.. kdyby se s ní chtěl vyspat, už to dávno mohl udělat.* Já už se s tebou nechci dohadovat.. opravdu.. *Odpoví na to, že radši ustoupí ať je po jeho než aby si zase dohadovali.* Jenom.. *Rozhodne se nakonec dodat.* Jenom si myslím, že kdybys něco opravdu tak moc chtěl jak tvrdíš, tak tě nic nezastaví...*Semkne k sobě rty v neveselým úsměvu.* Proto tohle všechno zní jako výmluva. Když člověk něco chce, způsob si najde... tohle.. *Zhluboka se nadechne tuší, že její následující slova můžou odpálit zátku jeho nervů, ale rezignovala.* Tohle výmluvný chování už na mě zkoušel Caleb.. A to co se mi stalo, se mi už nikdy v životě nestane.. *Pevným hlasem svůj monolog uzavře.. stejně jako u Seba, ani její vztahy nikdy nedopadly dobře... možná proto, že nikdy žádný pořádně nevedla.*
*Už len čakal, kedy sa tu to meno objaví a naschvál ho nechcel vyťahovať on, aby to zas Grace nepoužila proti nemu ako jej vlastnú výhovorku, že iba žiarli, že vyťahuje Caleba, keď netreba, že jeho brat akoby nikdy nestál v ceste tomu, čo k nej cítil a neskôr to zatlačil do úzadia, aby ho to viac nebolelo. Porovnávať ho s Calebom bol iný level a zároveň si uvedomuje, že sú bratia, zrejme sú si podobní, lenže zo Sebastianovej strany toto nie sú výhovorky. Naštve sa, neveriacky sa jej zahľadí do tváre, keď ju konečne dobehne, aby boli na rovnakej úrovni.* Toto na mňa neskúšaj. *Upozorní ju. Nie však výhružne, skôr akoby naznačuje neférovosť, ktorú do jej poslednej vety vložila, no i tak to znie veľmi nahnevane.* /Pri vražde svojej priateľky nie je, k*rva, spôsob, ako sa cez to preniesť!/ *Chce zvolať, cíti akúsi zlosť, popud z beznádeje, ktorá mu vplávala do mysle.* V tomto prípade nie je cesta, prosím ťa, ver mi už, nechcem, aby si to vedela. *Zvolá na ňu skoro akoby chcel v rukách rozmliaždiť melón, zatína zuby a nevie, čo má robiť s rukami, hlavou, očami. No potom odrazu s rukami vo vreckách zastane a v porazenom geste ich dvihne a znova pustí k nohám.* Dobre… Dobre… Vyhrala si. *Podotkne a pozerá na ňu. Taktiež ho už prešlo doťahovanie a ten hnev, tá bolestná spomienka a zúfalstvo, zlieva sa to do jedného - má pocit, že nevládze od únavy urobiť už ani krok.* Vyhrala si. *Nevie, prečo jej to hovorí takto, akoby to bola súťaž.* Nechceš ma počúvať, fajn. Nechceš mi veriť, fajn. Ale ako Caleb rozhodne nie som… moje výhovorky nie sú prázdne. Myslím to tak, ako to hovorím. A ja nechcem riskovať tvoj… *Na chvíľu sa odmlčí.* Život. S niekým, ako ja.
*Sice si vyslechne jeho rozhněvaný projev a reakci na srovnání s Calebem.. ale v tuhle chvíli to s ní ani nehne, prostě ho jen objede a pokračuje v cestě zpátky k institutu.* /Mám pocit, že se v tom ztrácím.. nebo se v tom ztrácí on, já nevím. Nechce, abych něco věděla.. ale tvrdí, že mi říká pravdu../ *Zmateně složí tvář do dlaně a unaveně na okamžik zavře oči a potřese hlavou.* Když neni cesta... ta k neni cesta... Už jsem ti to jednou řekla, já tě do ničeho nutit nebudu.. *Pohled drží na cestě.. nechce, aby viděl jak moc jí jeho slova a další odmítnutí zasáhlo.. Hlavně proto, že se přesvědčovala o svým sebevědomí a neústupnosti, ale nakonec se mu stejně otevřela a ukázala naprosto bez obalu.. tak jak jí umí vidět snad jen on.* /Snad si nemyslí, že tohle je nějaká hra./ Díky.. ale vůbec se jako vítěz necítím.. *Podotkne hořce a hned chce ty slova vrátit zpátky.. nechce rozdmýchávat další oheň.* /Možná neni stejný jako Caleb, ale princip stejný je.. Caleb mi taky tvrdil, že by se mnou rád byl...ale že není dost dobrý, že si zasloužím někoho kdo má ke mně větší city.. a pak co.. objevila se Adeline. / *Po svý zkušenosti v tom nedokáže vidět něco víc než výmluvu.. ale taky ví, že další argumenty by nikam nevedly.. Vystoupá schody u institutu ještě se za ní ohlídne.* Ať už je to jak chce... je to tvoje volba.. a já jí budu respektovat. *Objeví se v ní kousek diplomata a zkouší si zachovat nějakou důstojnost.* Myslím ale, že toho budeš litovat... *Zajiskří jí v očích určitá nevraživost a vejde hned do institutu.*
*Musí urobiť rozhodnutie hneď a on nechce znova utiecť ako minule v parku, keď sa od neho odvrátila a on sa nezmohol na nič iné, iba na zavolanie jej mena. Možno by sa to niekomu zdalo ako banalita, ale teraz má v sebe pocit, že ak ju nechá ísť, už mu nedá šancu. Súri ho čas, v zmätku chvíľku stojí, no potom sa pohne. V tvári ma neurčitý výraz, ale chvíľu akoby sa desil, že ju uvidí naposledy, zároveň ho desí možnosť, že ho tým znenávidí a už to nikdy. A akúkoľvek možnosť si vyberie, je veľká pravdepodobnosť, že ju aj tak stratí. Tak ako všetky predtým…* Nie. Nie, počkaj. *Zvolá skoro akoby bol zúfalý, i keď je jeho hlas tvrdý a čudne zachrípnutý. Snaží sa ju dobehnúť, ale to už Grace vchádza do budovy Inštitútu a tak v rýchlosti dobieha za ňou, bránové dvere otvorí rýchlo, aby ju nestratil z dohľadu, akoby ju mal Inštitút pohltiť. Graceine slová v jeho hlave rezonujú stále dookola. Chce sa mu vyhrážať? Chce ho tým odmäkčiť? Čo má vlastne robiť, aby jej vyšiel v ústrety bez toho, aby cítil v zátylku tú hnusnú spomienku, a zároveň jej vysvetlil, prečo sa celé roky správal tak, ako sa správal.* Grace, počkaj… *Ide za ňou a v sťažka ju chytí za zápästie, aby mu neušla. Vlastne ani nevie, čo jej chce povedať, ale musí niečo povedať, pretože inak odíde a už sa neobzrie. Alebo budú zas na tom istom.* Naozaj ti to nemôžem povedať, ver mi… *Jeho výraz sa zmení na výraz dieťaťa, ktoré prosí rodičov, aby mu verili, že to nie on rozbil to okno na školskom dvore.* Tie roky som asi… nebojoval dosť, ale… teraz budem. Len nechoď… preč. *Posledné slovo zo seba vypľuje, akoby malo tonu. Cíti sa ponížený a hlúpy, nevie, čo na to vlastne Grace povie, keď sa zdalo, že to s ním už aj tak vlastne uzavrela.* Prosím? *Doplní, ale hlas sa mu dvihne, akoby si nebol tým slovom istý, zároveň má pocit, že je potrebné, aby odznelo a tak ho vysloví.*
*Ačkoliv bylo dnes opravdu krásné počasí, Hiram se ven mohl pouze dívat přes skleněnou vitrínu. Měl totiž dnešek hodně těsný. Jistě klientů nebylo moc, ale zato motivy si vyžadovaly hodně času. U jednoho strávil více jak dvě hodiny, zabral mu tedy celou ranní část dne. Odpoledne, po obědové pauze, tu měl pak dva klienty s menšími motivy a nakonec pár lidí, co si přišli buď domluvit termín, nebo chtěli nějaký piercing. Momentálně se mu ovšem dostalo trochu klidu, sedl si tedy na menší černou pohovku u konferenčního stolu, kde obvykle čekali klienti, než si čaroděj nachystá vše potřebné. Společnost mu při poflakování dělaly pouze kytky v květináčích rozmístěné všude po studiu. Jedna stála hned vedle vchodu do prosklenného interiéru. Čaroděj se nakonec při pauzičce rozhodl na pohovku po skopnutí bot z chodidel natáhnout. Oči se mu poté samovolně zavřely. Netrvalo dlouho a Hiram usnul. Moc vhodné to nebylo, už jen protože měl stále otevřeno, a tudíž se mohlo stát, že někdo přijde, nicméně únava si přijde kdy chce a momentálně jí moc nešlo odolat.*
*Potom, čo so Zachariem uzavreli zmluvu a Lóni už patril čisto staršiemu čarodejovi, naňho prišla náhla únava, možno z náhleho priveľkého sústredenia sa na mágiu, aby nerozlial, či z neistoty, ktorá ním do uzavretia zmluvy kolovala, ale sotva mu starší muž ukázal izbu, v ktorej by mohol pár ní prespať, dlho už pri vedomí neostal. Dokonca aj hlad presunul na druhú koľaj, zatiaľ čo si užil ďalšiu horúcu sprchu a potom v mžiku skočil do obrovskej postele, trikrát väčšej než on sám, ktorá trónila uprostred miestnosti väčšej ako miestny supermarket na Islande, odkiaľ si niekedy pomocou (ako už teraz zistil) mágie zopárkrát ukradol nejaké pečivo. Až keď sa ráno zobudil, prvýkrát si pri pohľade na svoj odraz plne uvedomil, čo týmto spravil. Aj preto hneď zbehol za čarodejom, aby sa ho spýtal, či mu mieni dať nejaké zákazy, načo vyšiel z Lóniho aj návrh, že by túto dohodu mali aj nejako naznačiť fyzicky, ale keďže na magické znamenia sa ani jeden nemali, Lóni navrhol, že by to mohlo byť aj len tetovanie, ako videl u mnohých návštevníkov, keď prišli na Island. Jedno si aj tak chcel spraviť, takže by mu to ani nevadilo, a aspoň by mal Lóni reálne znázornenie toho, že nie len on musí odteraz počúvať čarodeja, čarodej si ho musí chrániť, ak chce, aby mu dlho vydržal. S týmto sa následne najedol hocičoho, čo v kuchyni našiel a obliekol si svoje najlepšie oblečenie, čo bol tenký úpletový sveter, pod ktorým mal biele tielko, vybedlnuté čierne nohavice, ktoré sa mu už na kolenách podarilo roztrhnúť, svoje klasické tmavo zelené tenisky, ktoré mu prekvapivo boli ešte stále dobré a na to všetko hodil svoju hnedú bundu, aby vonku neumrzol, a čiapku na schovanie uší, chvost mal klasický pod nohavicami. Mal len jediný šperk, mierne obitú kostričku ryby, ktorý si ešte cez seba hodil. Sotva však vošli do náhodných dverí dakde v New Yorku, Lóni okamžite zastavil a pri pohľade na spiaceho muža ostal v tichosti.* /Má zaujímavé vlasy. Zaujíma ma, aké môžu byť na dotyk./
Hiram, obuť sa, zapácha to tu. *Jeho hlas prechádzal štúdiom zatiaľ čo sa nakláňal nad spiacim mužom, ktorého už nejaký ten rok poznal. Vedel, že bol v New Yorku dlhšie, príliš často sa však nemali šancu stretávať. Zacharie obskakoval okolo tour, ktorá sa plánovala na leto spoločne s Meritriss, sám pracoval na svojej hudbe a v neposlednom rade sa mu v byte objavil aj návštevník, ktorý neočakávane prebudol a naďalej bude prebúdať. Na sebe mal jednoduché červené nohavice, čierne tenisky, ktorých párov mal nespočet a biely sveter s potlačou. Jeho prsty mu zdobili jeho klasické prstene ktoré o seba priam cinkali. Čarodejova ruka sa len zaborila do vlasov Hirama pri čom ho stiahne ťahom k nohám, aby sa zobudil.* Máš tu prácu. *Povie pomerne prísne nakoľko sám sa ponáhľal do štúdia kde ho čakali papierovačky, na ktoré sa netešil. Jeho ruky sa skrývali za jeho chrbtom zatiaľ čo preskočí skleným pohľadom k Lónimu ku ktorému podvihne obočie.* Ste si tým istý? Nie je to potrebné. *Pozrie sa na neho s pohľadom uistenia, tetovanie bola jedna vec, sám Zacharie ich mal mnoho aj z dielne Hirama, avšak na spečatenie dohody? Táto idea sa mu priečila. Okrem toho Lóni ešte nebol dostatočne opatrný na to, aby len tak spoznával dolnosveťanov. Nevedel všetko potrebné, čo by si Zacharie predstavoval a očakával, zatiaľ to však bolo na neho. Postrčí mierne hlavou Lóniho ku Hiramovi, aby sám vysvetlil jeho dôvod návštevy, Zacharie bol len sprostredkovateľ a odvoz. Mysľou sa však zameria na staršieho čarodeja.* /Posnaž sa , je to jeho prvé tetovanie, chcem ho bez zranení a v totožnom stave, ako vošiel./ *Odkáže staršiemu čarodejovi zatiaľ čo sa pozrie na Lóniho.* Nechajte mi odkaz keď to bude končiť, dobre? *Otočí sa na oba smeri.*
*Sladce by dál spal, nebýt tedy toho zatahání za vlasy a následné stáhnutí na nohy. V tom okamžiku se vzbudil a otevřel oči, aby mohl zjistit kdo se ho tak neformálně rozhodl probudit. Pohled mu tak padl na Zacharieho, který mu v tu chvíli zrovna pouštěl vlasy. Hned mu věnoval přímo vražedný pohled. Jasně, správně by spát neměl, nicméně by s ním úplně stačilo zatřást. Horším způsobem ho budili snad naposledy za války.* Máš štěstí, že tě mám rád, jinak by ti přiletěla jedna zleva a druhá zprava. *Aniž by jej pořádně pozdravil, už začal s planými výhružkami, které by mohl splnit jedině kdyby se postavil na špičky, nebo by si vzal nějakou stoličku. Nyní se však konečně zvedl a na dalšího přítomného muže se podíval. Ačkoliv to byl spíše chlapec. Celého si ho nato sjel pohledem, než se vrátil zpět k Zachariemu.* Příště bych byl rád, kdybych dostal nějaké echo, protože kdybych už něco měl, mohl bych tě taky poslat do prdele.*Věnoval svému známému další poznámku.* Nuže. *Načal vracejíce se zpět k Lónimu.* Měl bys nějakou představu o designu, chlapče? Nebo se na něco spolu mrkneme? *Optal se jej a věnoval mu milý úsměv.* /Neboj, bude to vypadat nádherně. Spíše ty by ses měl posnažit a zapřemýšlet nad jiným způsobem buzení, jinak se příště bez té facky fakt neobejdeš./ *Vrátil čaroději zpět, načež kývl.* Samozřejmě.
*Automaticky si rukami pritisol uši o hlavu, nakoľko to zaťahanie za vlasy cítil aj za spiaceho muža. Už vedel, že to je čarodej, aspoň to sa o ňom dopredu dozvedel. Na moment sa pohľadom vráti k Zachariemu.* Je to v poriadku, som rozhodnutý. *Síce sa mu to snažil Zacharie vyhovoriť, že nič také netreba, stál si tvrdohlavo za svojím a ešte prikývol na znak, že všetkému rozumie, a pri čarodejovom odchode mu zakýva. Pohľadom opäť prejde po neznámom mužovi a nakoniec podíde trochu bližšie.* Dizajn nemám. Ale…uzavrel som určitú zmluvu s vyšším čarodejom d'Amb…Zachariem. *Rozhodol sa to vzdať predtým, ako to pokašle. Hlavne dúfal, že by ho druhý čarodej nenapráskal.* Takže…zrejme by to malo značiť túto dohodu. *Dohovorí, aj keď si nie je istý, či mu práve muž rozumel. Tetovania videl vždy už hotové, nič viac o nich nevedel.* A rozmýšľal som, že najlepším miestom by bolo za krkom. *Zdvihne jednu z rúk a otočí sa chrbtom, aby naznačil bod, ktorý mal na mysli.* Bolo by to tak v poriadku? *Ruky mu klesnú na hruď, kde si ich prekríži a na mieste jemne prešľapne, nakoľko ani nevedel, či má niekam ísť alebo si sadnúť.*
*Zatímco se ti dva spolu bavili, upravil si Hiram svůj zevnějšek. Oblečení měl po svém šlofíku celé pokrčené. To ovšem vmžiku pomocí magie napravil. Na rozloučenou ještě zamával Zachovi a poté se přesunul k chlapci, s nímž původně přišel.* Dobřeee. *Protáhl. Samozřejmě mu to nijak nepomohlo, nicméně se nechtěl chovat nijak nepříjemně. Zhluboka se teda nadechl, vydechl a zapřemýšlel.* Vezmu si skicák a zkusíme spolu něco navrhnout, ano? *Vrátil mu s úsměvem. Stále se ovšem neotáčel k tomu, aby pro zmíněnou věc šel. Chtěl nejprve nechat mladého čaroděje domluvit.* Bude to možná dost viditelné, ale zároveň také dost bolestivé, takže bych doporučil si to ještě trochu promyslet, než pak umístíme návrh. *Pověděl mu. Stále si přitom udržoval milý tón v hlase.* Posaď se tady na ten gauč, hned jsem zpět. *Ukázal rukou na černou pohovku, na níž předtím ležel, načež se otočil a zašel si za roh, kde si z pracovního stolu vzal skicák. Chvíli se pak ještě přehraboval v šuplíčku, z nějž vytáhl pentilku, gumu a následně i dva fixy. Poté se zpět vrátil za Lónim, vedle nějž se posadil.* Nuže, máme zatím vše potřebné, takže můžeme začít se skicováním.
*Tak trošku mu z pohľadu na čarodeja došlo, že zrejme nerozumie presne tomu, čo Lóni chcel. Vlastne ani sám Lóni si neboj istý finálnym prevedením, bol si istý iba myšlienkou za týmto konaním.* Som si istý. A prípadne možno, ak by sme to posunuli o kúsok nižšie, aby to dokázalo prípadne zakryť aj tričko, tak s tým som v poriadku. *Rozhodne sa. Zažil si už všeličo možné, takže si bol istý, že nech to už bude bolieť hocijako, nejako to zvládne.* /Keď už som predsa len ako mladší odmrzol a aj napriek tomu som šiel na druhý deň pomáhať s prepravou rýb zo skladu na loď, tak mi hádam nebude vadiť nejaké kreslenie na pokožku./ *Snažil sa upokojiť samého seba a na ponuku posadenia sa reaguje tým, že si ide sadnúť. Opatrne si však odtiahne pás nohavíc od pokožky, načo si cez tento priestor chvost vytiahne von a jemne si ním prejde prstami, aby nebol nejaký uplácaný.* Bude to v poriadku? Nesedí sa v tom inak moc pohodlne. *Uistí sa, kebyže má mať čarodej podobnú reakciu ako Triss, keď ju prvýkrát videl. Pozrie na prázdny papier a všetko ostatné, čo si čarodej priniesol.* Viete…viete spraviť niečo, čo naznačí…eh… *Snaží sa nájsť dobré slovo na to, aby tým nejako vyjadril to, čo teraz existuje medzi ním a Zachariem.* …majetok Zacharieho? Alebo možno len nejaký podpis? *Skúsi túto variantu a očami behá po tvári čarodeja vedľa seba.*
Dobře, uvidíme na velikosti návrhu. *Zakončil, načež chlapci pokynul k posazení a odběhl si za roh pro vše potřebné. Dlouho mu to netrvalo, během chvíle byl zpět u mladého čaroděje, vedle nějž se následně usadil. Nato se podíval na mladíkův kočičí ocas a krátce zamrkal, než přikývnul.* Naprosto v pořádku. /Vypadá roztomile./ *Krátce se poušklíbl a natočil hlavu mírně do strany. Volnou rukou si prohrábl své dvojbarevné vlasy, díky čemuž mohl mladší spatřit Hiramovy menší růžky. Velikostí mohly - i po těch letech - připomínat ty, co mají malé kůzlátka. Jakmile Lóni promluvil, opět zpozorněl a vyslechl si jej. No kdyby v ústech měl pití, asi by během chvíle bylo na papíře. Okamžitě zavrtěl hlavou.* Podpis je s prominutím píčovina, potom toho budeš litovat. Včera jsem tu měl dva chudáky, kteří si nechali vytetovat jména svých ex…jeden měl předělávku snad na dvě hodiny. * Na mladíka své zkušenosti i názor vychrlil jako drak oheň. Ani trochu se mu to nezamlouvalo.* Můžeme zkusit vytvořit třeba nákres sigily…nebo možná propojit vaše znamení. *Odložil nepotřebné věci na stůl a uchopil do ruky pentilku, načež si začal na papír črtat oko.* Sice nevidím, že bys měl kočičí oči, nicméně by to i tak mělo pasovat..hlavně se na tom dá zachytit propojení.*Mluvil, zatímco mu tuha mikrotužky volně klouzala po papíře. Postupně budoval strukturu oka a postupné vymizení zornice s duhovkou do ztracena.*
*Nakoniec prikývne. Aspoň s týmto dokázal súhlasiť a bol rád, že sa nejakým spôsobom dohodli na kompromise. Sotva sa usadil, chvost si stočil okolo bokov a uložil si ho na nohách, lebo ho to upokojovalo. Jemne mu však padne sánka spolu so sprievodbým nadšeným zábleskom v očiach, keď zbadá menšie rohy v dvojfarebných vlasoch, ktoré mu už aj bez toho prišli nesmierne zaujímavé. Takmer okamžite siahne po svojej čiapke, ktorú rýchlym pohybom stiahne z hlavy a na čarodeja tak vykuknú dve ušká spomedzi neupratanej štici vlasov, ktorá si ako keby vždy robila podľa seba a stála na všetky svetové strany.* /Je zvláštne byť…konečne normálnym./ *Uvedomuje si, ale o to viac ho to teší, keď spoznáva ďalších a ďalších s ich originálnymi znameniami. Jemne sebou mykne, keď čarodej vedľa neho zrazu doslova vychrlí naňho slovami. Dokáže reagovať iba jemným kývnutím, že rozumie, a už sa aj púšťajú do kreslenia nejakého znaku, ktorý Lónimu zo začiatku nedával zmysel. Časom si však začne uvedomovať, o čo zrejme ide, a s väčším nadšením sa pozerá ponad čarodejovo rameno. Doslova nevie zakryť svoj úsmev a fascináciu nad čarodejovým dielom, ktoré vytvoril vlastnými rukami.* Tento sa mi páči. Aj veľkostne, aj ako to vyzerá. *Pochváli ho bez jedinej šance na to, aby sa ho spýtal, či by možno chcel niečo zmeniť.* Takže…ideme na to? *Navrhne a rýchlo sa vystrčí na nohy, nakoľko ho predstava bolesti mierne znervóznila a chcel čo najrýchlejšie spoznať, o čo skutočne pôjde.*
*Nakonec se oba shodli na kompromise, tudíž se mohli již vrhnout na samotné navrhování. Dříve se však zaměřili na sdílení svých čarodějných znamení. Hiram překvapeně při pohledu na Lóniho uši zamrkal, než mu z úst uniklo tiché „aww”. Nato se už vrhli na debatu přímo o návrhu tetování, kdy starší čaroděj vychrlil celý svůj názor během vteřiny do placu. Jistě, jména byly klasikou, nicméně i často předělávána. Toho chtěl právě mladíka ušetřit, proto začal okamžitě mluvit o tom, co jej napaslo. Zároveň to začal i postupně budovat na prázdném papíře. Doplňující elipsu zvládl dodat naštěstí ještě než Lóni stihl něco říct.* Jistě, přesuneme se dozadu. Já vše nachystám a můžeme se na to vrhnout. *Kývl na jeho slova, načež se i s věcmi zvedl a pomalu, aby se druhý čaroděj stihl postavit a jít za ním, odkráčel hlouběji do studia. Zde mohl mladík spatřit speciální křeslo a několik různých stolků s šuplíčky a nějaké ty menší skříňky. Skicák si na chvíli odložil a vytáhl si jednorázový potah na křeslo, jímž onen kus nábytku následně potáhl. Ještě předím jej ovšem upravil tak, aby si mohl Lóni lehnout.* Lehni si prosím a zkus si svoje vlasy co nejvíce stáhnout, abych ti je nemusel stříhat, žádné sponky tu totiž nemám. *Nakázal mu, zatímco si začal připravovat vše potřebné - od rukaviček po samotný strojek.*
*Uši prekvapene stočil k Hiramovi, keď započul zvuk ako keby videl na ulici šteniatko, a ani nevedel prečo, ale do tváre mu vošla červeň. Už si ani nebol istý, že ako na jeho znamenie reagovala Triss, Zacharie však nereagoval takmer vôbec a ostatní by ho zaň poslali zrejme priamo do pekiel. Možno aj preto nečakal, že by niekomu mohlo prísť rozkošné a preto do konca nákresu návrhu už ani nevedel riadne obsedieť. Samozrejme, že si vďaka tomu ukradol aj pohľad do čarodejových vlasov, v ktorých iba pri riadnom sústredení mohol objaviť menšie rohy a premýšľa nad tým, že aj jemu určite prišli rozkošné, iba nevedel, že tak môže na niekoho zareagovať. Zároveň je aj pravda, že na Trissine dračie šupiny či Zacharieho bielka sa zrovna touto reakciou reagovať nedalo.* Ahm. *Vydá neurčitý zvuk súhlasu a na neistých nohách sa presunie za čarodejom do ďalšej miestnosti, kde to už hneď vyzeralo inak. Doslova sa zastaví, ako sa snaží všetko svojimi očami oskenovať, ale nemá veľa času a už mu je hovorené, aby si šiel ľahnúť. Chvost mal automaticky jemne obtočený okolo jednej nohy. Nie, že by v ňom čarodej vzbudzoval obavy, skôr si len stále nebol istý tým, čo príde, ale ani chvost nemenil nič na tom, že sa vydal priamo za kreslom, na ktoré si najprv sadol, načo si už chcel ísť ľahnúť, ale potom si uvedomil, že mal na sebe tielko s trochu vyšším golierom, a ak by chcel chalan tetovať na mieste, o ktorom sa rozprávali, tak by mu musel látku stiahnuť viac dozadu, čo by ho zase škrtilo vpredu. Nebola potreba sa dlho zamýšľať, jednoducho si z pliec nechal spadnúť jemnú rôznofarebnú látku, načo si cez hlavu pretiahol tielko a obe látky rýchlo poskladal a uložil vedľa seba, načo si opatrne ľahol na brucho, aby neroztrhol poťah pod sebou. Pokožku má obsiatu malými rankami, ktoré sú už zahojené a nie sú už ani takmer vidieť mimo jemného vrúbkovania, ktoré možno cítiť, keď mu niekto po pokožke prejde. Zhlboka sa nadýchne. V tom mu niečo dôjde. Oprie sa o lakte a jemne sa vyzdvihne, aby sa mohol pozrieť na čarodeja, ktorý si niečo pripravoval.* Volám sa Lóni. *Prehovorí naňho. Doteraz tak trochu nemali čas na to sa predstaviť a napadlo mu, že keď mu čarodej nebude vidieť do tváre, tak zrejme bude musieť použiť nejaké oslovenie, aby na seba pritiahol pozornosť a upozornil na nejaký problém. Zároveň mu však muž prišiel natoľko zaujímavý, že možno len predsa len chcel vedieť jeho meno aj z osobných dôvodov, a Lónimu by nevadilo, ak by to neskončilo iba pri tetovaní. Chcel čarodeja spoznať, ak by mu to umožnil.*
*Jakmile byl návrh na světě, přesunul se Hiram i s chlapcem hlouběji do studia, kde se nacházelo vše potřebné nejen na tetování. Například v prvním šuplíku toho největšího pracovního stolu, který tam čaroděj měl, se nacházely kromě jednoho kaslíku s kreslícími potřebami i hezky a přehledně uspořádané různé titanové šperky. Od obyčejných kroužků po podkovy či větší paličky. To je však nyní úplně nezajímalo. Předtím, než začal chystat vše potřebné přímo na samotné tetování, roztáhl křeslo a prostřel jej jednorázovou fólií. Poté si na onen kus nábytku mohl Lóni konečně lehnout. Starší čaroděj si mezitím nachystal vše důležité. Návrh si okopíroval, aby jej po oholení místa, kde se mělo tetovat, mohl pak jen jednoduše obtisknout. Bylo to snazší, jak to opět předkreslovat stencil fixem. Ano, když tehdy tetoval Triss, zvládl návrh přenést i pomocí právě onoho fixu, ovšem bylo to zbytečně moc zdlouhavé. Takto to stačilo obtisknout jako tetovačku a mohl začít tetovat.* Hiram, těší mě. *Odpověděl mladíkovi, načež si na stolík na kolečkách obdobný číšnickým keridonům začal skládat již nachystané věci - obstřihnutý stencil, žiletku na holení, rukavičky, dezinfekci a vodu. Nakonec k tomu přidal i samotný strojek, pár jehel na výměnu, kalíšky a roušku. Tu si ovšem vzápětí nasadil a již usazený na kolečkové židli se přisunul ke křeslu. Samozřejmě přesně ke krku. Nato si k sobě přitáhl i stolek, do jehož druhé poličky uskladnil Lóniho oblečení, aby jej pak měli hned po ruce.* Nejprve ti to místo očistím, oholím a pak obtiskneme návrh, ano? *Ujistil chlapce o nastávajícím dění, zatímco si nasadil i rukavičky.*
*Nervózne sa na čarodeja, teraz už Hirama, pozeral, kým ho sledoval, ako sa prehrabuje rôznymi kovovými vecami a pri sebe mal niečo, čo vyzeralo ako pero s káblom. Samozrejme, že ho znalosť mena trochu upokojila, ale stále si nebol istý.* Dobre, môže byť, Hiram. *Odpovie mu, pričom sa pohrá s tým, ako jeho meno znie na jazyku, aby sa aspoň trochu upokojil a pritiahol sa späť do prítomnosti. Uši mu cuknú vždy, keď pri nasúvaní rukavice látkou pri kontakte s pokožkou zapraská, ale mimo to a toho, že mal chvost schovaný medzi nohami, sa snažil javiť ako v poriadku.* Dalo by sa aj nejako vyskúšať, ako to je cítiť, keď budeš už tetovať? Iba tak, ako skúšku? *Požiada ho, nakoľko sa už nevedel dočkať a zároveň sa na tento moment netešil. Ruky si dá spod seba preč a položí si ich povedľa tela, aby tým vyrovnal pokožku a nenapínal ju na mieste, kde sa mal znak nachádzať.* Tetovania robíš už dlho? *Pýta sa naďalej, nakoľko sa cítil pokojnejšie, keď naňho Hiram hovoril.*
*Nasadil si rukavičky a místo, kde měl tetovat, očistil dezinfekcí, načež si do ruky vzal jednorázovou žiletku, aby mohl daný kousek kůže oholit. Samozřejmě se mezitím snažil vnímat, co Lóni mluví. Obecně byl naštěstí zvyklý si při práci povídat, měl to dokonce i radši než úplné ticho.* Mohu ti to pouze popsat, všechno co tu je nachystané se totiž smí použít pouze jednou, tudíž by šlo i více věcí do koše. *Osvětlit mladíkovi, zatímco oholené místečko opět očistil, aby mohl obtisknout stencil.* Hádám, že jsi se alespoň jednou něčím píchnul. Toto bude samozřejmě trochu intenzivnější, neboť ti jehla v tomto případě jde trošku hlouběji do kůže..samozřejmě je ovšem důležité zmínit, že má každý jiný práh bolesti.* Usmál se nad dobře obtisknutým návrhem.* Hodně lidí to ovšem pocitově přirovnalo ke škrábání špendlíkem. *Jakmile byl návrh zaschlý, konečně si do kalíšku nalil inkoust a zapnul strojek.* Nuže můžeme začít. *Vzal si strojek do ruky, načež si ještě upravil roušku.* Klidně se se mnou bav, když ti to bude pomáhat. Potřebuju totiž, abys byl v naprostém klidu, dobře?
*Nikdy nepočul o pravidle, že by sa všetko mohlo používať len raz, takže hneď stiahne uši, ako sa cíti za hlupáka, že sa niečo také spýtal.* Tak potom nechcem tvoriť viac odpadu. A áno, opis bude stačiť. /Aspoň niečo. Je to stále lepšie než nič./ *Potichu ho počúva a snaží si daný pocit predstaviť. O niečo sa už za život párkrát popichal, ale ak by to mal prirovnať k škrabaniu ihly, to už neznelo až tak zle a dovolil si tak sa trochu uvoľniť, chvost si vytiahol spoza nôh a trochu pokojnejšie si ho položil povedľa seba.* Tak…bolesť som si už nejakú zažil, len som si nevedel predstaviť, či by to mohlo byť viac alebo menej bolestivé než…iné určité veci. Ale toto neznie zle. Prosím, pokračuj. *Je plne determinovaný si to tetovanie dokončiť, aj kebyže by kvôli tomu v ľadovom oceáne mal chodiť. Ešte posledný krát pohýbe ramenami, aby sa pohodlnejšie uložil, keďže už mal zrejme obrázok na chrbte nalepený, a iba náznakovo prikývol, a y Hiramovi ukázal, že je pripravený.* Dobre… *Vydýchne.* Môžeš mi povedať viac o…tebe? Kľudne aj o tetovaní či tvojej minulosti. Už som od Zacharieho zistil o našej takzvanej nesmrteľnosti. *Skúsi nadhodiť tému, pri ktorej by aj, na prvý pohľad, mladíka spoznal.*
*Bolest při tetování se snažil chlapci co nejlépe popsat. Obecně se totiž jednalo o individuální věc, nemohl to tedy říct s úplnou jistotou. On samotný byl taktéž na ten pocit již zvyklý, stejně jako Zacharie. Nejprve samozřejmě začal s obrysem samotného návrhu. Jednalo se o tenkou linku, tudíž mu jedna taková moc času nezabrala.* Vrátím se nejprve k té otázce, na níž ses mě předtím zeptal a já ti úplně zapomněl odpovědět..tetování se věnuju asi okolo dvaceti let. *Řekl, zatímco dokončoval obrys elipsy.* Předtím jsem ještě studoval uměleckou střední školu. Bylo dost zajímavé se po tolika letech vrátit do školy. Obzvláště v Česku, kde je školství občas dost…prapodivné? Jo, to by možná sedělo. *Pověděl a dokončil vrchní linku, která měla vytvářet oko.* Nicméně nejsem rodilý Čech, jde to poznat poznat podle jména. Narodil jsem se na území dnešního Estonska. Doteď tam jezdím na dovolenou..věděl bys kde to je? Slyšel jsem, že má dost Američanů v tomto dost velké mezery. *Optal se jej, aby nemluvil taky pouze on. Nyní se už vrhal na horní řasy.*
*Bál sa neznesiteľnej bolesti, ale ako na ňom začal Hiram pracovať, na svoje vlastné prekvapenie zistil, že aj keď to trochu bolí, určite sa to dá zniesť, hlavne keď sa neustále pohybuje a tým pádom to na danom mieste bolí len chvíľku. Viditeľne sa po tomto objave uvoľní a konečne si aj dovolí si len ležať a čakať. Avšak jasne vystrie uši do pozoru, keď započuje počet rokov, ktorým sa čarodej tomuto remeslu venuje.* Však aj vyzeráš na sotva cez 20. *Povie skôr, než sa kusne do jazyka. Neskoro.* Teda, myslím to tak, že vyzeráš veľmi mlado a dobre a…a ešte si len zvykám na toto všetko, takže mi ani nenapadlo, že by si mohol byť odo mňa starší viac ako pár rokov. *Snaží sa rýchlo vysvetliť, kým sa za operadlom nervózne hrá s prstami.* Počkať, v Česku? A prečo tam a potom by si šiel sem? *Nerozumie a úprimne ho tento fakt zaujímal.* A o Estónsku som už počul. Je niekde na vrchu Európy, že? Teda…nie úplne na vrchu, niekde pod tou trojicou Nórsko, Švédsko, Fínsko? A nie, nie som z Ameriky. Sem som prišiel len niečo pred mesiacom, ale som z Islandu. To je ten ostrov medzi Amerikou a Európou. Ale ten menší. *Dodá nakoniec, nakoľko priveľmi nerozumel faktu o Američanoch, o ktorom mu práve Hiram povedal. Síce nemal nejaké šikovné prístupy k mapám, ale aj z hovorenia sa dá zistiť, kde sa čo nachádza…alebo aspoň tak mu to prišlo. Chce ešte niečo dodať, ale zrazu vzdychne bolesťou. Bol to len moment, a prekvapilo ho to, takže nestihol svoju reakciu držať na uzde.* Prepáč, všetko je v poriadku, kľudne pokračuj. *Uši mu klesnú až k hlave, lebo sa zľakol, že by týmto mohlo ich stretnutie skončiť. A hlavne sa cítil strápnene za svoju reakciu nad takým niečím menším.*
*Tiše se uchechtnul nad reakcí mladšího. Zřejmě jej dost zmátl jeho vzhled. Nemohl mu to ovšem dávat za zlé, když se viditelně v této oblasti nepohyboval zrovna moc dlouho.* Letos mi bude dvě stě sedmdesát sedm, ale stárnout jsem přestal již jednadvaceti. *Odpověděl mu, čímž zakončil debatu věnující se věku.* Dalo by se říct, že to měl být útěk před jistou minulostí, kterou nechci zrovna moc rozebírat. *Trochu mu osvětlil. Hlouběji nechtěl zacházet, obzvláště proto, že se na to sám snažil nemyslet. Zapomenout však úplně nešlo.* Přesně tak, nachází se v oblasti pobaltí. A omlouvám se, že jsem ti křivdil. Máš totiž rysy docela podobné těm americkým. *Omluvil se mu. Jistě, nic zlého se nestalo, jen se trochu obával, že to předtím z jeho úst úplně mile neznělo.* Dobře. Už se blížíme ke konci lineartu, poté už můžeme začít se stínováním. *Řekl spokojeně, zatímco dodělával jedny z posledních spodních řas. Z linek mu tedy zbývala pouze duhovka se zornicí, na něž se vzápětí vrhnul.* A proč ses sem přestěhoval ty? *Optal se, aby konverzace nestála. Mezitím si jehlu opět namočil do inkoustu a vrátil se zpět k zornici, která pak měla během stínování jít do ztracena.*
/Dvesto sedemdesiat sedem? Jediné, v čo môžem dúfať, je, že budem vyzerať aspoň polovicou tak dobre ako Hiram. Však to sú takmer tri storočia. Čo všetko si musel zažiť?/ *Mal chuť sa pýtať aj ďalej, ale nechcel mužovi otvorenosť voči nemu zneužívať. Aj preto, keď mu naznačí, že sa o určitých témach nemieni teraz rozprávať, súhlasne zahmká, aby mu bolo jasné, že s ním Lóni súhlasí a nemá potrebu ho do toho teda tlačiť. Napriek tomu sa predsa len musí spýtať aspoň na niečo.* A prečo zrovna americké? Aj keď je pravda, že som v tomto meste už videl toľko rôznych tvárí. Oproti tomu to v našom meste nebolo tak rozlišné. Aj keď sme neboli všetci z rovnakej rodiny, viac sme sa na seba podobali. Ale je nejaký problém s tým byť z Ameriky? *Snaží sa zistiť, nakoľko na tento problém ešte úprimne nenarazil.* Áno, kľudne pokračuj. Nie je to nakoniec až tak zlé, ako som sa obával. *Očami hľadá nejaké hodiny, nakoľko ho zaujímalo, koľko tak môže trvať urobiť nejaké tetovanie. Trošku tým aj naťahuje čas, kým sa snaží prísť na to, ako by Hiramovi povedal o svojej vlastnej minulosti. Nemal čo skrývať, ale nebola to práve nejaký zaujímavý či veselý príbeh.* Už som tam nemal čo robiť. Po úmrtí mojich pestúnov som skončil ako duch v meste - ľudia o mne vedeli, ale nerozprávali sa so mnou a reagovali na mňa iba okrajovo, býval som v podkroviach a bral jedlo na prežitie. Potom som počul, že ak chcem nájsť dobrú marihuanu, mal by som definitívne z ostrova odísť, buď do Európy alebo Ameriky, a zrovna v to ráno sa pripravovali ryby na loď do Ameriky. Takže som nastúpil s tým, že ak sa mi aj nepodarí sa z nejakého dôvodu cez oceán dostať živý, aj tak by som nikomu nechýbal, takže…som do lode nastúpil, a teraz som tu. *Dohovorí. V jeho hlase je počuť, že sa už s týmto zmieril dávno. Zmeniť to nemal ako, aspoň nie doteraz, kedy jeho dni začínali vyzerať jasnejšie.*
*Sám se občas díky své povaze divil, že je vůbec tak dlouho naživu. Co se ovšem dá jinak čekat, když musíte mít pokaždé konečné slovo. Konec konců, i Zach by mohl Lónimu potvrdit, že málokdy něco nechal jen tak být. Hiram se i domnívá, že při jejich prvním setkání ho zmíněný čaroděj z nějaké bitky tahal. Ruku do ohně by ovšem za tento fakt starší čaroděj nedal. Přeci jen mu jeho léta dost poznamenala jeho paměť.* Těžko říct, sám to ani nevím. Třeba jsem doufal, že zde opět potkám Zacha. *Dokončil linku a strojek jemně zvedl od těla, aby mohl pokrčit rameny bez nějakého poničení své dosavadní práce.* Ne, není. Pouze jsem už měl klienty, co se se mnou bavili o podobném tématu a vůbec netušili, kde ty země hledat. *Odmlčel se a dokončil poslední část lineartu, načež si vyměnil jehly, aby mohl začít se stínováním. To mělo být naštěstí jenom decentní, takže by celé tetování mohlo do maximálně patnácti minut být hotové.* Oh..to je dost temný a smutný zároveň..*Pověděl následně trochu překvapeně. Dle tónu hlasu se však dalo poznat, že byl mladší čaroděj s tímto naprosto smířen. Nakonec to už nešlo vrátit.* Snad se ti tu bude dařit lépe.*Pousmál se, ač to tedy Lóni neměl šanci vidět a vrátil se ke stínování.*
*Kebyže môže, tak sa s prekvapeným výrazom v tvári otočí na čarodeja, ale namiesto toho k nemu čo najviac stočí svoje ucho, ako keby ho chcel počuť lepšie.* Myslíš Zacharieho? A prečo by si ho chcel opäť stretnúť? *Pýtal sa hlavne kvôli tomu, že ich stretnutie v Lóniho očiach vyzeralo skôr, ako keby Hiram niečo Zachariemu dlžal a musel teda teraz to tetovanie Lónimu spraviť, než že by sa stretli dvaja priatelia, ktorý sa radi videli.* /Možno sa za tie roky niečo stalo?/ *Ucíti malú zmenu, keď strojček vymení. Musel uznať, že čím dlhšie na tom jednom mieste pracoval, tým citlivejšie sa mu to miesto zdalo, ale dalo sa to stále vydržať a preto nič Hiramovi na to nehovoril.* Počkať, tu v Amerike nevedia, ako vyzerá zvyšok sveta? *Konečne mu zasvieti, na čo celú dobu Hiram pravdepodobne odkazuje. Nerozumel dôvodu, prečo by tak veľká zem nevedela o zvyšku sveta, ale aspoň pochopil, prečo sa ho na to teda čarodej pýtal. Na svoj vlastný príbeh už viac neodpovie. Nebolo o čom viac hovoriť. Mimo drobností ako snaha prežiť chladné zimy a hľadanie hocijakého zárobku, nech nemusí až toľko kradnúť boli už aspoň teraz minulosťou. Teraz sa u Zacharieho a predtým u Meritriss sťažovať nemôže. Má pohodlnú posteľ, krásny výhľad a čerstvé jedlo, hocikedy zbehne do kuchyne. A práčku, aj tú hlavne. A horúcu sprchu. Na tú sa teší každý deň.* Ďakujem, teraz je to už definitívne lepšie. *Podotkne s tichým smiechom, hlavne keď si teraz uvedomil, že sa teraz má ako u kráľov.* Na čom vlastne robíš teraz? Už sa úprimne neviem dočkať na to, ako to bude vyzerať. *Teraz mali také smutnejšie témy, tak sa chcel vrátiť trochu späť.*
*Sám úplně nevěděl, proč si vybral zrovna Spojené státy, když zde bylo tolik míst, kde by mohl znovu začít. Dalo by se říct, že si prostě vzal mapu, hodil šipkou a odjel tam, kde mu hrot zmíněného předmětu ukázal.* Přesně tak. Máme nějakou tu společnou minulost, ale to je tak vše, co ti stačí vědět. Pamatuj, kdo je zvědavý, bude brzo starý. *Uchechtl se a vyměnil jehly na strojku. Pravda byla, že pouze nechtěl říkat něco, za co by ho daný čaroděj mohl později zabít, obrazně samozřejmě.* Někteří tak vypadají. Myslím, že jsem tu měl zákazníka, co mi řekl, že je Mongolsko v Evropě..nebo něco takového, nepamatuju si to už jistě.*Uchechtl se. Jistě, ne každý Američan je blbý v zeměpise, nicméně Hiram častěji potkával právě ty, co jaksi nevěděli, jak zbytek světa vypadá.* Tak to jsem rád. *Usměje se, zatímco stínuje bělmo oka. Brzo bude tetování celé na světě.* /Vypadá to skvěle./ *Nadšeně si pomyslel.* Stínuju bělmo, které má představovat Zachovo čarodějné znamení. *Pověděl. Zorničku s duhovkou již vystínovat stihnul, tudíž mu zbývalo dodělat jen stín tam, kde se zornice ztrácela a poté zbytek okolo samotného oka.*
Spoločnú minulosť? *Zamyslí sa, nakoľko aj keď mu práve naznačil, nech nie je zvedavý, o to viac zvedavý bol…až do momentu, kedy mu došiel dôvod, prečo to čarodej povedal tak obrazne a spojil si vek jeho učiteľa a tatéra dokopy…a kompletne sčervenel.* Oh, jasné. Už chápem. *Šepne, kým uši mu rozpačitosťou klesnú opäť k hlave. Radšej sa preto venuje Hiramovému problému s američanmi a mapami, aby na to nemyslel, lebo si bol istý, že ak to Hiram naznačil iba okrajovo, jednoducho sa o to nemieni z nejakého dôvodu viac rozprávať.* /Možno to naposledy nevyšlo a preto na seba boli dnes takí…Ach, na čo na to ešte stále myslím?/ *Síce mal menšie skúsenosti ale mimo to bol v tejto téme zatiaľ pomimo.* Ale…veď Mongolsko ani neznie ako niečo, čo by si mal hľadať v Európe. *Snaží sa prísť na svetlo s argumentom, aj keď možno chabím, keďže ozaj nerozumel, že ako nemôže niekto vedieť používať mapu.* Potom mi to aj nejako ukážeš? *Požiada ho, nakoľko to znelo, že tetovanie už bolo takmer pri konci. Aj keď to nebolo našťastie až tak zlé, ako sa prvýkrát obával, zároveň sa aj trochu tešil, kedy už nechá citlivú časť pokožky definitívne tak. Mimo ot už ostáva pomerne potichu až dokým zrazu strojček kompletne zastaví.* Už je to hotovo? *Uistí sa predtým, než jemne pohýbe ramenami, aby si ich rozpohyboval a neboli stuhnuté.*
Ano, společnou minulost. *Potvrdil Lónimu a tiše se uchechtl.* /Jojo..nádherné vzpomínky./ *Skousl si ret a vrátil se myšlenkami zpět do reality.* Hlavně před ním o tomto mlč, to probuzení dnes mi bohatě stačilo. *Uchechtl se. Ten dotek ve vlasech cítil ještě teď. Mírně se oklepal, načež si pouze oddychl a pokračoval ve své práci. Konverzace se mezitím stočila k dalšímu tématu - Američané a jejich neznalost mapy. Vždy mu to přišlo dosti komické. Dokonce doteď ještě slýchával to, že se Československo vlastně vůbec nerozpadlo a stále existuje. Hold některým chyběly navíc i hodiny světové historie.* Tak někomu asi jo, nevím co se těm lidem děje v hlavě..a nechci to asi ani vědět. *Nahlédnout normálnímu člověku do hlavy nedělalo hodně čarodějům žádný problém, nicméně by nemuseli vždy něco zajímavého zjistit. Hiram by se vsadil, že ti jedinci, co ani neví, že se Slovensko od Česka oddělilo, museli mít v hlavě dočista vymeteno..nebo tam pravděpodobně byla ta divná a vcelku děsivá opice s těmi věcmi, co se vzdáleně podobaly pokličkám od hrnců.* Můžu ti to pak vyfotit, jestli chceš. *Pod rouškou se usmál, načež dodělal poslední tah a utřel přebytečný inkoust míšený s troškou krve.* Nelekni se, musím ti to namazat a potom ještě zalepit, aby se ti tam nedostaly bakterie. *Řekl a hned na to si vzal tubičku s mastí a vymáčkl trochu na místo, kde se tetování nacházelo. Onu kapku masti pak rozetřel, vzal si ochrannou fólii a tetování zalepil. Veškerý odpad pak smetl do předem připraveného pytlíčku. Ten pak Hiram poté, co vstal z židle a protáhl se, vyhodil do odpadkového koše. Z pracovního stolu si vzal mobil a vrátil se zpět za mladším čarodějem, aby tetování mohl vyfotit.*
*Okamžite prikývne. Ani on nemal práve chuť prísť za svojím učiteľom a objasňovať mu, že vie, s kým leží v posteli. Toto už keď tak mienil nechať medzi nimi, aby si to vyriešili.* A skúsil si sa im niekedy pozrieť do mysle. Možno by si tak pochopil tú záhadu. Aj keď…možno by to potom už nebolo také smiešne pre teba, ale smutné. *Uvedomí si. Určite sa mienil aspoň na toto Zacharieho alebo Meritriss spýtať, nakoľko žili v Amerike dlhšie ako on a už na niečo to prišli.* /Veľká americká zemepisná záhada? Zaujímavý životný cieľ./ *Uchechtne sa na tomto v mysli. Len myšlienka, že by tým ozaj strávil zvyšok svojich…zrejme nekončiacich dní, mu prišiel pozoruhodný. Avšak zrejme by to nechcel riešiť až do konca života. Maximálne pár rokov.* /Aj keď je pravda, že keď má niekto v rukách tak veľa času, zrejme sa môže skutočne venovať všetkému, čo ho kedy zaujalo, aj obšírne.* Jasné, aj fotka bude stačiť. *Súhlasí a drží na mieste, kým mu na chrbte najprv rozotiera niečo studené a potom mu naň lepí nejaký obdĺžnik. Až keď sa Hiram konečne definitívne zbalil a odišiel od neho, skúsil ešte raz pohýbať ramenami pre skúšku, či mu obdĺžnik bude držať. S potešením zistí, že drží. Je v ňom hneď vidno, že sa uvoľnil, aj jeho chvost sa vráti do pokojnejšieho stavu, kedy sa pomaly hýbe za ním, hlavne keď sa postaví zo stoličky a prejde sa kúsok, aby si dostal opäť krv do nôh. Chvost za ním automaticky kĺže a hojdá sa mu za nohami na znak spokojnosti. Až keď začuje cinknutie, kedy mu jedno ucho v mžiku vystrelí do boku smerom k Hiramovi, tak sa k nemu otočí s nadšeným úsmevom, ako si všimne kamery. Pricupká k nemu a otočí sa mu chrbtom, aby mu tetovanie odfotil, než sa k nemu opäť natešene otočí a dožaduje sa fotku vidieť s nadšeným tónom, uši vysoko dohora.*
*Nakonec to byla věc pouze Zacha samotného s kým do postele leze. Zbytek by se neměl moc starat. A Hiram se do toho už vůbec nehodlal angažovat. Ostatně úplně neměl jak, stalker nebyl a oba měli dost práce na to, aby se mohli nějak stýkat. Starší čaroděj měl za to, že se naposledy viděli na Pride průvodu v loňském létě. Nicméně na jeho paměť se jeden úplně spoléhat nemohl.* Mimo to bych asi nic moc nezjistil, takoví lidé mají v hlavě pravděpodobně úplně vymeteno. *Aspoň se to tak občas zdálo. Ovšem to je otázka na jindy. Nyní jej zajímala pouze jeho práce. Tetování se blížilo už jisto jistě ke konci, ve finále to pak stačilo namazat a zalepit, což bylo během chvilky hotové. Čaroděj mohl, mezitím co se Lóni zvedal z křesla, zapnout mobil a najet si na kameru. V tu chvíli už stál mladší jedinec před ním zády. Hiramovi se tím naskytl krásný výhled na ocas a i uši. Skousl si ret a rychle svoji práci vyfotil. Nakonec mu to ovšem nedalo.* Mohu si sáhnout? Zatím jsem moc čarodějů s takovými znameními nepotkal. *Řekl dost fascinovaně, připraven odložit mobil a natáhnout se k uším mladičkého čaroděje. A pokud Lóni svolil, jeho uší se dotkl, načež jej za nimi i podrbal, zvědavě čekajíc na jeho reakci. Zajímalo ho, zda bude i reagovat jako kočka, nebo to naopak nebude mít téměř žádnou reakci.*
*Z jeho pier vyjde tichší smiech.* Ale predsa len im musíme dať aspoň trochu šancu. Nemyslím si, že to musí byť tak zlé. Možno je len…ich znakom to, že nikto nevie zemepis, ale sú dobrí v iných veciach. *Snaží sa tému ešte aspoň trochu spraviť ako tak pozitívnou, aj keď ozaj potreboval prv vidieť túto záhadu na vlastné oči. Bol rád, že vnútri bolo príjemne teplo, aspoň mu tak aj bez pokrytia hornej časti tela nebolo nepohodlne, a vedel teda vyčkať, než ho Hiram odfotí, aby si tetovanie mohol pozrieť. Otázka ho však úprimne prekvapila, čo môcť vidno aj v jeho očiach, keď sa k Hiramovi otočí tvárou.* /Myslel som, že čarodeji sú hákliví na znamenia. Aspoň to mi Meritriss povedala./ *Prebehne mu hlavou, avšak osobne problém s Hiramom a predstavou, že by sa dotkol jeho znamení, nemal. Hlavne keď mu vysvetlí, že čarodejné znamenie podobné jemu sa často nevidí. Aj preto sa otázka v jeho tvári zmení na hrejivý úsmev.* Samozrejme, len ma za ne neťahaj, dobre? *Stále to predsa len bola časť jeho tela. Keď sa svojich uší alebo chvosta dotýkal sám, tak to vždy bolo normálne, nebolo to nijak špeciálne od toho, keď sa prstom dotkol svojho brucha alebo stehna. Avšak na jeho prekvapenie na teplú dlaň svojho spoločníka automaticky reaguje privretím očí a zatlačením hlavou proti jeho ruke.* /Ach, teraz by som dokázal asi aj zaspať. Ani som nevedel, že takéto pohladenie môže byť tak príjemné./ *Cíti, ako mu z hrdla a spoza pier vychádza jemné vrnenie, ale cítil sa moc príjemne na to, aby proti tomu mienil bojovať. Ani nevie ako a zrazu sa celým telom natlačí na Hirama.*
Jo.. většina z těch, co jsem potkal, byla opravdu moc dobrá v posteli. *Uchechtl se a naklonil hlavu mírně do strany, zatímco si sundal rukavice i s rouškou, aby je ještě dodatečně vyhodil, než si vezme mobil a tetování Lónimu vyfotí. V tu chvíli jej zaujalo čarodějovo znamení. Nyní už mu nic naštěstí nebránilo se zeptat, zda-li se jeho uší může dotknout. Po tom, co dostal svolení, tak i udělal. Nejprve je zlehka pohladil, než jej za nimi aji podrbal. Byl zvědav na mladíkovu reakci, která se dostavila hned na to. Popravdě něco takového úplně nečekal, ovšem na něco takového se stěžovat ani nedá. Mobil odložil a druhou rukou mladšího objal kolem jeho pasu, načež se prsty jemně dotkl i mladíkova ocasu. Na chvíli si skousl ret a zapřemýšlel. Nato se mladšímu podíval do očí.* Když už jsem tu načal téma postel..jak to máš ty? Bylo už něco? *Pověděl, opět čaroděje drbajíc za jeho kočičíma ušima. Ve tvářích se mu mezitím zrodil menší úšklebek.*
*Chlapec má problém nejako zareagovať. Najprv sa chce spýtať automaticky, čo tým presne myslí, aby tým vyzdvihol svoj pozitívnejší prístup k problému, ale v sekunde na to mu to dôjde a doslova mu cvaknú zuby, ako rýchlo zavrie ústa, načo opäť cíti červeň v tvári. Až priveľmi mu dochádzalo, že by o takýchto veciach nemal s čarodejom konverzovať, keď je to jeho osobná záležitosť.* /Ale keď o tom rozpráva priamo osoba, ktorej sa to týka?/ *Samozrejme, že sa do toho zaplietla jeho zvedavosť a tak sa aj napriek horúcim lícam aj chce pýtať bližšie na detaily. Jediné, čo ho v tom pre jeho vlastné dobro zastaví je práve príjemný dotyk ruky na vrchu jeho hlavy. Aj pocit, keď sa o Hirama oprel a zacítil jeho dotyk na svojom chvoste nebol najhorší, ale hlavne sa oňho zapieral hlavou a spokojne priadol. Takmer ani nezachytí jeho otázku, ako sa líška v jeho náručí.* Ja…nemám tak široké skúsenosti. Iba bozky a raz mi niekto “pomohol” svojimi ústami, ako to tá osoba nazvala. Ďalej som sa pre svoj chvost nedostal. *Prizná sa tichšie. Aj tak bol na Hiramovi doslova nalepený, takže si mohol byť istý, že ho čarodej počul.* /Možno by som sa mal od neho odtiahnuť…ale keď je to tak príjemné./
*Jistě, tu poznámku si mohl odpustit, ale to by na druhou stranu nebyl on. Neměl ale problém to nějak rozebírat. Už se to stalo a rozhodně nehrozilo, že by přímo jmenoval lidi, a nimiž se vyspal. Paměť neměl totiž zrovna nejlepší, ostatně ji měl vždycky dost blbou. Často se mu doteď stává, že si vzpomíná na jídlo, co měl den předtím, déle než by skutečně měl. Možná by s tím měl začít něco dělat. Nicméně teď rozhodně ne. Nyní měl na starosti něco důležitějšího. Svoji pozornost přesunul na čarodějné znamení své mladší společnosti. Ze začátku jej pouze po uších jemné pohladil, než jej za nimi rovnou dvakrát podrbal. Díky tomu se k němu dostala opravdu lákavá reakce. Mladší se na něj celý natiskl a zjevně vůbec netušil, jak to na Hirama může působit. Ten druhou ruku přesunul k jeho pasu, než s ní sjel o trochu níže, dotýkajíc se jeho ocasu. Během chvilky se mu v obličeji zjevil úšklebek a v hlavě otázka, kterou vzápětí vyslovil, načež si vyslechl Lóniho odpověďl.* A přitom je to tak strašně roztomilé..a docela lákavé..aspoň teda pro mě. Každý má přece jiný vkus. *Věnoval mu úsměv, zatímco mu prsty přejížděl po jeho holé kůži. Ruka, co se nacházela ve vlasech mladíka taky nezůstala nečinná, opětovně jej za kočičíma ušima drbala. Dál ovšem zajít zatím neplánoval, rozhodně ne bez svolení.*
*Nerozumel tomu, ako mohli byť dotyky tak príjemné, ale po chvíľke už automaticky objal telo pred sebou. Tá blízkosť a to, ako mu prechádzal po chvoste a po hlave ušami ho naďalej upokojovala a tak sa o neho naďalej spokojne trel. Sám túto svoju časť nikdy nepoznal, nikdy sa mu nestalo, že by potreboval niekoho blízkosť až takto veľmi. Ale možno aj kvôli tomu, že sa u Hirama cítil tak bezpečne, lebo ho poznal Zacharie a bol celú dobu naňho milý, spôsobilo, že už aj celkom zabudol na to, že ešte stále nevidel svoje nové tetovanie.* Tak…stalo sa mi to len dvakrát. A boli to civili. Im by sa to nepáčilo, keď by to na mne našli. *Podotkne, nakoľko reakcii aj na mágiu si užil až-až.* Ale naozaj tí prídu roztomilé? *Zdvihne hlavu, aj keď by ju najradšej zavŕtal späť do Hiramovho náručia, a pozrie sa mu priamo do očí. Pomaly mu v tej chvíľke začne dochádzať, že zrejme prečo sa ho na to všetko Hiram pýtal, a uši mu padnú dole a dozadu, kým jeho líca horia červenými farbami.* Ak…ak…ti to ozaj nevadí…že nemám takmer žiadne skúsenosti, tak…mi dotyk od teba neprišiel zlý. *Nevie, ako má sformulovať vetu, keď vás niekto nepriamo pozve do postele. Aj preto sa radšej vyzdvihne na špičkách a priloží svoje pery na tie Hiramove. Úprimne s tým problém nemal. Neprišlo mu to ako niečo, čo by si chcel šetriť pre niekoho špeciálneho, ako počul mnohých hovoriť. Už si aj tak dvoje vzal niekto bez jeho svolenia, a pri Hiramovi sa cítil bezpečne.*
*Když jej Lóni objal a dál v tření pokračoval, Hiram málem vyskočil z kůže. Zhluboka se nadechl, vydechl a přesto, že se mu reakce na jeho doteky v oblasti uší a ocasu mladšího opravdu moc líbily, objetí mu věnoval nazpět. Přeci jen se k oněm lákavým částem jeho těla pravděpodobně brzy zase vrátí. Teda aspoň v to doufal. Stačila by mu pak pouze chvilička. Nechtěl totiž mladšího nutit. Jestliže by to mělo být Lóniho poprvé, měl by si svůj výběr zvážit.* Jo, tak to v tom případě chápu. Ne každému by to vyhovovalo. *Uznal. Jaksi mu to došlo až jak to mladší řekl. Ale smysl to dávalo. Pro civily bez zraku by to byl hned ze startu velký šok.* Ano.. stejně jako tvé reakce na to, když se jich dotýkám. Zkrátka jsi celý rozkošný..a já mám popravdě pro takové jedince slabost. *Přiznal. Dost často se od této jeho slabosti vyvíjel Hiramův výběr partnera, ať už přímo do vztahu, nebo pouze na jednu noc. Nezáleželo pořádně ani na tom, zda ten člověk měl být submisivní, nebo dominantní. Roztomilí ve finále zvládli být oba.. aspoň na první dojem.* Vůbec ne, jednou to nakonec přijít muselo. Jen si to asi zkus ještě rozmyslet, já ti mezi..*Ještě než to stihl doříct, pocítil na svých rtech dotyk těch mladšího. Přivřel oči a bez váhání mu polibek oplatil, možná trošku hladověji a vášnivěji. Své ruce přesunul z původního místa k tvářím mladšího.*
*Bol rád, že už bol s ním čarodej na rovnakej vlne. Aspoň rozumel, prečo bol Lóni doteraz panicom, aj keď mu na týchto záležitostiach nezáležalo. Aj kebyže ho hocikto z tých turistov vezme do postele, a nezdal by sa mu zvláštny alebo násilný, tak by s tým asi problém nemal. Počul, že je to ozaj dobré a aspoň tie skúsenosti, ktoré už nazbieral, neboli až tak nepríjemné. Napriek všetkému sa mu však na tavri stále držala červeň. Hiram mu dookola hovoril, aký je preňho roztomilý, na čo si už nejako zvykol, ale že by mal preňho slabosť…samozrejme, že to s Lónim pohne, keď ešte také niečo nezažil. Aspoň mu to doteraz nikto nepovedal priamo do očí. Nevedel, čo to bolo za pocit, ale cítil sa náhle po celom tele, ako keby horel, viac aj vnímal Hiramove dotyky, ako keby boli jeho dlane žeravé, ale len dobrým spôsobom. A síce sa to mohlo zdať ako neslušné, že prerušil niekoho staršieho v rozprávaní, v sekunde, ako sa čarodejove pery pohli proti tým jeho, tak sa všetkých obáv zbavil.* /Je to ale omnoho lepšie ako ten-krát./ *Uvedomí si. Áno, bol vtedy o niečo mladší a aj druhá osoba zrejme nemala žiadne skúsenosti, ale teraz mal čo robiť, aby dokázal na svojich nohách ostať stáť. Doslova sa držal len vďaka tomu, že si jeho tvár chytil Hiram medzi svoje dlane, a že svojimi rukami stiahol do svojich pästí látku na čarodejovej hrudi. Vykročí dozadu, pričom čarodeja ťahá hneď za sebou, ale potreboval si sadnúť skôr, ako jeho nohy pod novým pocitom povolia. Usadí ich preto na stoličke, na ktorej ho predtým tetoval, a na moment sa od Hirama stiahne len preto, lebo zabúdal dýchať nosom. Bolo jasné, že čarodej mal oveľa viac skúseností než Lóni. Napriek tomu nemienil ostať v pozadí a aj preto využil chvíľku, kedy si jeho pery opäť neprivlastňuje, aby pomohol vyššiemu mužovi z hornej časti jeho oblečenia, a boli tak obaja na tom s oblečením rovnako.*
*Naprosto mladšímu rozuměl. Každý mladý čaroděj měl s iluzí problémy, Hiram bez ní byl dokonce až do skoro osmnácti a hodně lidí bez zraku na jeho znamení nereagovalo zrovna nejlépe. Ostatně to ani na jeho nekontrolovatelnou magii, kterou se začal učit ovládat až jak se jej ujal jeho učitel. Pán zla s ním, už byl na jiném místě. A on taky, na což by neměl zapomínat. Mírně zatřásl hlavou, aby tyto myšlenky z ní dostal, neboť se tu nechtěl nad vzpomínkou na jeho známého rozbrečet, ne zrovna teď, když už se začínal bavit. Objetí mu opětoval, než své ruce přesunul na tváře. Lóni mu tím vlastně odpověděl, tudíž necítil potřebu se odtáhnout a ještě se nějak ujistit. Polibek mu opětoval s vášní a chtíčem, nedržel se zpátky. Mladšího čaroděje následoval rovnou ke křeslu, kde se i na jeho „příkaz” sedl. Líbilo se mu, jak se Lóni snažil, byl to vskutku krásný pohled. Samozřejmě mu to hodlal i o něco ulehčit, aby to hned napoprvé neměl až tak složité. S rozepínáním košile, kterou měl na sobě, mu pomohl a sám si rozepl pásek, co mu držel černé, roztrhané džíny.*
*Nebol si plne istý, či robí všetko správne, ale keď na jeho smutné pokusy reaguje čarodej pozitívne a sám sa začne vyzliekať, postaví sa pred neho a spolu s ním si rozopne nohavice, pričom ich aj s trenkami nechá padnúť dole. Ako sa zohne, aby z nich vyšiel, stiahne si aj ponožky s topánkami, čím má konečne možnosť z kopy šiat vystúpiť von. Bol pred Hiramom totálne nahý, iba sa naňho nervózne pozeral, kým sám cítil, že už je mierne tvrdý.* So zvyškom mi však budeš musieť pomôcť. *Objasní mu, načo sa opäť prilepil na jeho pery, teentokrát už viac kopírujúc pohyby jeho pier, aby mu urobil rovnako dobre ako on robil dovtedy jemu. Síce nevedel, čo mal čarodej s ním v pláne ďalej, ale sadol si do jeho nahého klína s nohami povedľa čarodejových stehien, a od toho momentu sa už nechal kompletne v jeho rukách. Samozrejme, že mu pomohol, s čím sa len dalo, ale aj tak nakoniec pre slasť ostal ako napospas čarodejovi v rukách.*
*Ke svému společníkovi byl samozřejmě kvůli jeho nezkušenosti shovívavý a nápomocný. Celou dobu si udržoval milý úsměv. Nechtěl, aby se Lóni cítil nějak smutně. Zatímco ze sebe mladší čaroděj postupně shazoval své oblečení, Hiram ještě chvíli hledal kondom, aby neměl Lóni hned první sex až tak kompilovaný. A štěstí jim zjevně přálo, potřebnou věc starší našel a konečně se rovněž celý svlékl. Poté si mladšího přitáhl k sobě, prsty mu přejíždějíc po bocích.* Kdyby cokoliv, hlavně mluv, ano? *Jednu svou ruku přesunul k jeho tváři, po níž jej pohladil. Nato mu už pouze oplatil vášnivý polibek, než se jal přípravy a následného odevzdání zážitku plného vášnivosti a rozkoše. Své společnosti po tom, co mu pustil ruce, které předtím provizorně svazoval Hiramův pásek, podal jeho oblečení, načež se sám rychle oblékl. Už by měli napsat Zachovi, pokud by ovšem Lóni ještě něco náhodou nechtěl. Informace o péči o tetování hodlal mimo to sdělit oběma najednou.* Mám ti pomoct? *Kouknul očkem na mladšího, zatímco si zapínal knoflíčky košile. Své poprvé s klukem si pamatoval dobře, jeho partner mu s oblékáním tehdy musel trošku pomoct. Nicméně když by Lóni odmítl, zašel by Hiram aspoň pro mobil, aby mohl mladšímu konečně ukázat slíbenou fotku s tetováním.*
Dobre. *To je posledné slovo, ktoré prehovorí až dokým neskončia. Samozrejme, že úplne tichý nebol, ale nevedel to už prirovnať k žiadnemu reálnemu slovu. Síce nečakal zviazanie rúk, zároveň v tom nevidel žiadne nebezpečenstvo a nechal sa, aj keď si musel potom rozmasírovať zápästia. Pocit v pozadí bol zvláštny, napriek tomu pomoc odmietol a pomocou opierania sa o stoličku, ako aj fakt, že jeho nohavice neboli až tak úzke, sa nejako obliekol, aj keď sa mu triasli stehná a zo zadku mu vyrážala bolesť.* /Možno to bude časom lepšie?/ *Zamyslí sa. Vrchnú časť oblečenia si dáva ako poslednú hlavne kvôli tomu, že sa radšej chcel najprv obliecť dole, keďže to momentálne vyžadovalo viac energie. Až keď má na sebe aj tielko a tenký svetrík, si konečne dovolí sa oprieť dozadu a sťažka vydychovať.* Ešte …všimol som si, že máš ten šperk na nose. Ten…by si mi vedel spraviť tiež? *Samozrejme, že bol pripravený prípadne za danú činnosť zaplatiť, keďže Zacharie zrejme bude platiť len tetovanie, ak vôbec niečo. Sadne si viac na bok ako na zadok, nech mu je trochu pohodlnejšie.*
*Oblékl se po tom dosti rychle, jako by snad čekal, že Zach přijde sám od sebe a ne až na vyzvání. Nakonec ovšem trochu zpomalil a mrkl očkem na Lóniho, kterému nabídl pomoc. Když ji pak mladší odmítl, pouze kývl s povzbuzujícím úsměvem, načež tedy vzal mobil, který na to hned zapnul. Z galerie, kde fotografie tetování byla, ani nevyjel, tudíž se mu tam zjevila hned při odemknutí mobilu a samotné aplikace. Úsměv se mu o něco rozšířil a jakmile byl Lóni hotov, mobil mu podal.* Ano, chceš stejný, nebo radši septum? *Ukázal na přepážku v nose, načež ukázal i na konkrétní místo v nose. Septum si kupodivu moc lidí nepřálo, většinou když mu zde někdo přišel kvůli piercingu do nosa, chtěl hlavně nostril, jehož má i Hiram samotný. Hodně lidí totiž často říkali, že to vypadá, jak kroužek, co mají býci v nose. Tyto kecy rohatý čaroděj opravdu nesnášel, ačkoliv samozřejmě nejen ty. Slyšel toho za tu dobu víc. Například: „A jak v tom dýcháš?” Takové osoby by nejenom spražil pohledem, ale pravděpodobně už by toho moc neřekli.*
*Sotva sa obliekol, ešte pohliadol na fotku a nevedel inak, ako sa usmiať. Tetovanie vyzeralo oveľa lepšie, než si predstavil na základe obrázku, ktorý pôvodne videl. Bolo vidno, že sa na každej čiare Hiram posnažil.* Vyzerá to úžasne, ďakujem ti. *Pohliadne naňho s natešeným úsmevom. Vytiahne si na to svoj telefón a ešte pošle Zachariemu sms, že už takmer skončili, aby bol prípadne už čarodej na ceste a nemusel Loni dlho čakať vonku sám. Hneď na to sa zahľadel na možnosti, ktoré mal Hiram vystavené, aby sa viac rozhodol ohľadom toho, čo by sa mu páčilo. Už mienil povedať, že jednoduchý krúžok bude zrejme stačiť, keď zbadal niečo ako podkovu, ktorá končila dvomi hviezdičkami. Okamžite na šperk ukázal, že si už vybral.* Ale….koľko by to stálo? *Chce sa uistiť ešte predtým, než sa posadí na bok na stoličku, aby mu čarodej prepichol vnútornú prepážku nosu, cez ktorú by následne dal daný šperk.*
*Jakmile byl Lóni oblečený, předal mu odemčený mobil i s fotografií své práce. Sám byl na to tetování pyšný, obzvláště na to, jak krásně vyšlo, když jej vytvářel ještě dnes.* Jsem rád, že se ti líbí. *Kývl. Byl samozřejmě zvědavý i na názor Zacha, když se mu o něco mladší čaroděj rozhodl předtím tak trochu pohrozit. Téma konverzace se najednou stočilo k piercingu v nose, přičemž se Hiram Lóniho zeptal, jaký by konkrétně chtěl a po výběru umístění mu i ukázal všechny šperky, co momentálně měl vystavené v jednom z větších šuplíků.* Tento normálně i s propíchnutím.. třicet šest dolarů, ale cítil bych se blbě, kdybych ti po tom ještě účtoval kus kovu, který si zde popravdě nikdo nechtěl zatím vybrat. *Zavrtěl hlavou s tichým uchechtnutím.* Tak si sedni a já ti ten nos propíchnu. *Kývl ke křeslu. Netrvalo to zrovna nejdéle, do pár minut bylo opět hotovo a starší čaroděj teď jenom šrouboval druhou hvězdičku, aby chlapci podkova nevypadla.* Hotovo..informace k péči jak o piercing, tak i o tetování ti řeknu až tu bude Zach, ať oba víte co dělat, ano?
*Zacharie už mal správu o vyzdvihnutí nejaký ten čas. Nebol však na gumičke a jeho okamžitý príchod tak nebol možný. V medzičase posedenia, ktoré Hiram a Lóni mali pracoval v štúdiu. Potreboval si ošetriť najmä dokumentáciu, ktorá čakala len a len na neho. Mal aj jedno krátke stretnutie, avšak vedel, že keď Lóniho donesie domov, ešte aj z domáceho prostredia musel mať jedno stretnutie a prisľúbil dnes čarodejovi hodinu. A svoje sľuby vždy dodržiaval. Do obchodu tak vojde viac, menej rovnako, ako v keď prišiel len Lóniho doniesť, avšak tentokrát? Do nosu sa mu dostal zatuchnutý zápach potu. Vzduch bol vydýchanú takmer okamžite len prešiel k oknu zatiaľ čo sa obzeral po oboch osobách v miestnosti. Atmosféra bola iná, ako na začiatku, ostrím pohľadom tak prejde po okolí zatiaľ čo skúma čo sa za ten čas zmenilo.* Zdá sa, že ste si dnešok užili viac, ako som očakával. *Povie s nechuťou v hlase zatiaľ čo sa mu kútiky pier spriečia do znechuteného pohľadu. Oči mu totiž zastali na použitom kondome v rohu miestnosti. Sex neodsudzoval, avšak okolnosti sa mu nechutili.* Zábava je jedna vec, ale treba si po sebe aj upratať. *Dodá pri čom očakáva, že sa jeden z nich pohne a latex zahodí do koša. Nezáležalo mu, ktorý z nich to bude. Ruky sa mu preplietli na hrudi zatiaľ čo prešiel bližšie k dvojici.* Doma mám na proces liečenia všetko potrebné. *Dodá jednoducho, predsa len aj on sám mal tetovaní dosť, nehovoriac o tom, že ako lekár dezinfekcie a vazelínu.* Neočakával som, že sa zhodnete aj na piercingu. *Utrúsi, avšak kúsok kovu mu neprekážal, jeho nechuť bola z pohľadu na morálnu stránku veci a zásad. Defakto nad Lóniho vzhľadom moc mať nepotreboval.* Auto je von. /A tebe šek pošlem neskôr./ *Ozve sa v Hiramovej hlave, aj keď vedel, že táto pláca z jeho strany nikdy nepríde. Nakoľko sa zdalo, že aj Hiram dostal odmenu.*
*Celú dobu poslušne sedel, síce mierne na boku, aby ho nič nebolelo. Pri vytvorení priestoru na piercing sebou mierne mykne a privrie oči, ale mimo to si nedovolí povedať ani slovo, keďže ako práve zistil, Hiram mu to mienil spraviť zadarmo. Šiel sa mu akurát poďakovať za službu zadarmo, ako aj trpezlivosť, keď v tom vojde dnu Lóniho učiteľ a hneď v jeho tvári vidí, že je situáciou pred sebou znechutený. Chlapec prekvapene zažmurká, keď Zach naznačí, že sa niečo nachádza na zemi, ale sotva si kondóm, ktorý bol pred pár minútami v ňom, všimol, zodvihol sa, aby ho odhodil. Nanešťastie si uvedomil, že je aj tak momentálne v prítomnosti čarodejov, takže sa ho nakoniec nedotkne, iba ho opatrne telekinézou nadvihne a hodí ho smerom ku košu, kde sa ešte uistí, že padol dnu. Potom sa už beží postaviť vedľa Zacharieho, aj keď pri tom jemne krýva pre doteraz neznámu bolesť v dolnej časti chrbta, aby si vzal bundu z háčikov pri dverách.* Á-áno. Zapáčil sa mi, keď som ho zbadal na Hiramovi a chcel som ho skúsiť. *Objasní. Nechcel Zacharieho nahnevať ešte viac, než čo mohol akurát byť, keďže ho mal dnes ešte učiť večer, a aj preto si rýchlo schoval uši pod čiapku, a chvost len priložil k chrbtu pod bundou, lebo ozaj nemal náladu si ho teraz schovávať do nohavíc.* Ďakujem, Hiram. *Zavolá na muža, s ktorým strávil posledných pár hodín, načo rýchlo vybehne von a hneď aj do auta, ktorým šiel už aj ráno, až na to, že si opäť sadne z časti bokom a čaká na to, aby sa pohli smerom k apartmánu Zacharieho.*
*Jistě by po té aktivitě bylo dobré trochu vyvětrat, aspoň otevřít okno na větračku. To ovšem ani jednoho čarodějů nenapadlo. Zkrátka to přešli a vrhli se na něco jiného - propíchnutí piercingu. Výměna vzduchu v prostoru trkla až Zacha, který si zrovna přijel pro Lóniho. Kromě pachu potu jej ovšem nejspíše nemilé překvapila i jiná věc, na níž rovněž Hiram s Lónim zapomněli. Než se ale starší z dvojice k tomu vůbec dostal, stihl se vyhození kousku latexu ujmout nejmladší jedinec. Rohatý čaroděj se tedy konečně rozhodl věnovat naprostou pozornost příchozímu, jehož poznámky doteď moc nevnímal.* Je mi to jasné, nicméně kdyby byly nějaké komplikace, co se tetování i piercingu týče, dej mi vědět. *Řekl mírně vyčerpaně, než k tomu ještě něco dodal, přičemž se otočil více k nejmladšímu čaroději v místnosti.* Septum se ti bude hojit okolo šesti až osmi měsíců, ovšem kdybys ho musel náhodou sundat, ideálně až po měsíci, což u podkovy nebude nutné. Stačí, když ji schováš dovnitř nosu, když bys musel. *Objasnil mu něco co se jeho nového piercingu týče. Tetováním se tedy už nezabýval, když mu dal Zacharie najevo, že ví, co má dělat.* /Až tak naivní nejsem./ *Pozvedl obočí, dívajíc se na výše zmíněného jedince, než se opět na nejmladšího muže usmál.* Nemáš za co, mějte se hezky. *Zamával jim, načež se utahaně usadil na pohovku. V tu chvíli mu něco - docela natruc - došlo. Pleskl se do čela a nechal si k sobě přemístit mobil, který odemkl a v kontaktech si vyhledal Zacha. /Zapomněl jsem prodloužit životnost Lóniho tetování, aby rychle nevybledlo. Pokud to nechceš zařizovat sám, ještě se s ním na chvíli vrať, nebo mi dej aspoň vědět, kdy bys s ním mohl opět přijít, díkec./ *Napsal mu, než ze zpráv najel na instagram, aby ještě na chvíli zabil ten čas, který měl ještě ve studiu být.*
*Projde portálem s Grace v náručí a opravdu se mu povede je oba dostat do jeho bytu. Víceméně v pořádku. Podívá se na Grace ve svém náručí a nežně ji položí na svůj gauč. Máchne rukama a za nám se objeví stůl s magickými potřebami. Neměl sebeměnší tušení co se jí stalo. Mysl člověka byla křehká jako skořábka vajíčka, ale ta Graceina...byla jako pavučina, která držela na pár tenkých vláknech. Naprosto jej to vyděšilo, když se dotkl toho jednoho vlákna a ono prasklo.* Ach bože, co se ti jen stalo Grace...*Vydechne tiše a rukou si vjede do vlasů. Kouzlem otevře dveře na balkon, aby se tu dalo lépe dýchat a pustí se do práce. První na Grace sešle kouzlo, které by jí mělo uklidnit svaly a všechny křeče. Musí jí nějak opravit ty nitky v hlavě. Netuší jak vůbec s tímhle funguje, jakto že jí ješt nikdo nerozdrtil mysl na prach a neudělal z ní otroka. Už jen to, co se mohla stát jej donutí pracovat rychleji. Začne drtit nějaké bylinky, které použije na mast. Kterou potře Grace spánky a čelo. Má strach, že něco udělá špatně a on bude ten, co jí uplně rozdrtí mysl. * /Možná by bylo lepší ji poslat za Mlčenlivými bratry..Třeba...Ne tohle byly tak tenká vlákna, že by na ničem nemohli stavět.../
*Nechá se sebou volně manipulovat, položit se na postel.. svaly už má uvolněný ještě než prošli portálem, takže Axelovo kouzlo už nemá tak velký efekt. Její tělo je těžký, vyčerpaný a cítí jak těžkne položená jeho gauči.. Podaří se jí rozlepit víčka a nadechne se čerstvýho vzduchu, který do místnosti nechal proudit.* Kde... kde to jsem.. *Odhrne si pramen vlasů z krku a zírá na strop.. hlavu otočí do strany všímá si nábytku v domě Axela. Ale její mysl je ještě stále trochu v mlžným oparu.. dlaň si položí na splašený hrudník a znovu zavře oči, když se jeho mast dotkne jejích spánků. Působí to na ní chladivě, ale žádnou jinou změnu nepociťuje..* Co to je, co to děláš.. *Rukou nemotorně ale zlehka zkouší najít jeho zápěstí a pak se snaží posadit.. Prchající alkohol a omamný látky ještě neopustily její tělo.. nohy sesune dolů a zkusí se tak posadit.* Můžu dostat trochu vody.. prosím? *Podívá se na svojí promáčený kolena od alkoholu a snaží se vzpomenout, co se vlastně za ten večer stalo.*
*Ucukne, když Grace promluví a otevře oči. Rozhlédne se kolem, jako kdyb sám nevěděl kde je. Pak se nadechne a s odpvoědí vydechne.* U mně doma. *Odpoví jí a prsty lehce namaže mast ještě na její spánky.* Je to chraná, chladvá mast na tvou hlavu...*Odežene její ruku.* Grace lež prosimtě. *Naléhá na ní a zdá se, že jej stejěn neposlouchá. Axel klečí u opřeky, kde měl Grace položenou hlavu a vstane.* Pro bohže lež. *Vydechne.* Ano dojdu ti pro vodu. *Řekne a udělá několik kroků do kuchyně na napustí Grace do sklenice vodu a zase jí ji přinese. Bezeslova jí sklenici podá a vůbec neví co má říct.* Tak akce se neskutečně zvrhla...*Polkne a podívá se na ni.* Takovým způsobem že jsem to musel ukončit kouzlem. Byly tam... magické drogy. Dělalas hodně hloupostí...Na mě tam mluvil telepaticky nějaký čaroděj, kterého vůbec neznám...*PRohrábne si vlasy.* Moc se omlouvám, že jsem tě tam vzal ale... lehni si zpátky prosím. *Naznačí jí ať si znova lehne.* Nebo chceš nějaké čisté oblečení? Můžu...můžu ti dát něco svého...
*Trochu se jí uleví, když uslyší že jsou u něj doma.. ale zdaleka ne tak jako kdyby se nacházela v institutu. Sice ani ten není místem, který by nazvala domov, ale cítí se tam víc v bezpečí než u Axela doma, kde byla jen párkrát...* Něco si asi pamatuju... *Vezme si od něj sklenici s vodou, ale neposlouchá jeho prosby aby se položila zpátky na hauč.. sedí opřená záda a zkusí se napít.. a zapít pachuť dýmu, který jí ulpěl na horním patře.. Na konkrétní věci si nevzpomíná, zatím jen malý útržky.. spíš hlasy a pocity.* To ... nic. *Odmávne jeho omluvu rukou.. uvědomuje si, že on nic takovýho nemohl tušit.. Sice Axelovi víceméně věří nebo ho aspoň považuje za spojence, někoho s kým ráda trávila čas.. ale odhalil teď její slabinu a proto se v jeho přítomnosti cítí trochu nesvá.* Asi bych se měla vrátit.. do institutu.. *Promne si unavený čelo rukou, ví že nemá na cestování sílu a pravděpodobně každou chvíli vyčerpáním prostě jen usne.. Zkusí se ještě napít vody, celou jí vypije a sklenici položí před sebe.* Viděla jsem démony.. hodně démonů .. co to bylo za drogy? Víš to? A je to vůbec legální v rámci Dohod? *Zajímá se protože tohle jí přijde jako cílený útok.. a překračování hranic.* /Něco jinýho je si vypít magický drink dobrovolně.. /
*Jen si tiše povzdechne, když Grace zmíní že si něco pamatuje a neposlouchá jeho prosby, aby ležela. Sám se posadí naproti ní na konfernční stolík u gauče a sleduje ji.* Ne to.. není "to nic" Grace. Mělo mě to napadnout, když to bylo kde si v prd*li v Bronxu. *Porhábne si flustrovaně vlasy. Když, řekne, že by se měla vrátit do insitutu jen zakoutí hlavou.* V žádném případě. V tomhle stavu tě nikam nepustím.*Řekne dost naléhavě a při její otázce se jen nadechne a pokrčí rameny.* Jedno z toho co tam bylo byli Zvonky, tkaová... prakticky magická Marihuana, způsobuje to uvolnění, ztrátu zábran a halucinace. A jeden z těch týpků se na mě zkoušel něco hodit, ale nepovedlo se mu to. Měl jsem na sobě štít. A netuším jestli je to legální vrámci dohod, mám dojem, že ta akce nebyla legální vůbec...*Odmlčí se a podívá se na Grace.* Ještě se ti chci umluvit, že... že jsem na tebe použil svoji magii. *Zvedne k ní oči.* Kdybych neměl jinou možnost tak bych to neudělal. Přísahám na všechny vaše Anděly. Byla jsi strašně mimo a já tě prostě chtěl dostat...do bezpečí. *Vysvětlí jí pak se podívá kdesi za ni než padne pohled zpátky na ni.* Jenže, když jsem na tebe použil magii tak...Tak jsem si všimnul že tvoje mysl je...Je to jak pavučina Grace. Potrhaná pavučina, co drží jen na pár vláknech... Nemám tušení, co se ti stalo Grace ale tohle...*Odmlčí se.* Kdokoliv s trochou znalosti mentální magie by ti dokázal mysl naprosto rozdrdit na prach a udělat z tebe svého otroka...*Vysvětlí jí, ale má takové tušení že si toho možná je vědomá.* Nechej mě to opravit, prosím. Nechci ti nijak ublížit, ale vím že jsou tu osoby které by toho mohly využít a to já nechci. *Mluví vážně.* Pak můžeš jít k mlčenlivým batrům, aby se na to podívali. Ale s tímhle co tma máš teď...Obávám se, že pokud by se to pokusili opravit uplně, ublížilo by ti to.
Nemohl jsi to vědět... *Neplánuje ho z tohohle vinit.. je schopná ho obvinit z toho, že jí nedal dost času ne líp oblíct, že si s ní ani nezatancoval.. ale něčeho takovýho ví, že je to závažnější a že si to vyčítá zbytečně. Pohlédne mu od očí, když si sedá na proti a uzemní jí, že nemá na výběr než tu zůstat. To ochranitelský gesto ji přinutí k slabýmu úsměvu.. představuje si totiž, co by udělal kdyby se opravdu rozhodla odejít.. jak by jí asi bránil.* Nikdy jsem o takový látce neslyšela... zní to jako něco novýho.. /A nebo jsem ve světě stínů pořád já ten nováček./ *Povzdychne si a poslouchá jeho omluvu.. čím víc se Axel zmiňuje o její slabosti tím víc je nervoznější a unavená.. Nervozita je na ní viditelná, protože těká očima do stran .. přemýšlí jak se tomu vyhnout.* Ani o tomhle jsi nevěděl.. *Řekne hodně neurčitě.. ale nevysvětluje a neprozrazuje proč je její mysl ve stavu v jakým ji viděl.. asi se za to stydí nebo se necítí pohodlně mluvit otevřeně o svých slabinách.. S Axelem mohla klidně hovořit o svých citech bez filtru, ale slabiny na těle odhalovala ztežka.* Teď.. prosím ne... *Zavrtí unaveně hlavou, která jí pomalu zase klesne na opěrku... * Nechci se k tomu vracet.. *Promluví už se zavřenýma očima a nohy si přitáhne k sobě.. potřebuje si odpočinout.. nevnímá, že Axelovi špiní gauč od jejího mokrýho oblečení od alkoholu, krve a jiných tekutin.. pomalu tam usíná v tom, v čem přišla.. Za pát hodin se možná vytratí nad ránem.. kdo ví.*
*Všimne si toho jejího slabého úsměvu, který i jeho donutí se lehce usmát. Jako kdyby na vzpomínkou, tak to dopadlo minule, před lety když se pokusila odejít. Ale ten úsměv zmizí jen jak se baví dál o to večeru.* Jo... myslela jsem si, že to vymizelo už. Ale zdá se že asi ne. Mám takový dojem, že se to kvítí dalo najít jen na jednom místě v Faerii. Vím, že trochu sušených květin mám do nějakých lektvarů. *Přizná že tu rosltlinu vlastní, ale není to velké množství. Neunikne mu, to jak nervozně těká očima a velmi rychle mu dojde, že si je téhle slabosti víc než jen vědomá.* Nevěděl, protože jsem si ti nikdy nedovolil hrabat v hlavě. To nedělám, když to není potřeba a dneska... to bohužel bylo. *Bylo mu to proti srsti, ikdyž jí řekl jen jeden rozkaz ať myslí na jeho byt. Nic víc a ten pocit, že kdyby chtěl po ní víc...Mohl ji klidně zabít. Neúmyslně. Ta představa jej děsila. Navrne jí řešení, ale ona jej zarazí. Už otevírá pusu se všemi možnými námitkami, ale ne bylo prostě ne. Navíc řekla jen "teď ne" třeba později se k tomu vrátí.* Grace aspoň se... převleč. *Vydechne poslední slovo tiše, když vidí jak usíná na jeho gauči v tom špinavém oblčení. Ani mu nejde o ten gauč jako o to, že musí být pěkně nepříjmený v něčem takovým usínat. Provede rychlé kouzlo, aby Grace aspoň převlékl a když usíná tak ji znova vezme do náruče.* /Přece tě nenechám spát na gauči./ *Odnese ji k sobě do ložnice, kde ji položí do postele a hezky zakryje. S dlouhým ale tichým povdechem se rozjede aspoň rychle osprchovat, aby si trochu vyčistil hlavu. Pak ještě jde na balkon, kde si naleje trochu whiskey a sleduje noční New York a u toho přemýšlí. Tak nějak nad vším. Pak se vrátí k sobě do pokoje, zkontrolovat Grace. Sedne si nachvilku do křesla naproti postele a pár minut tam jen tak tiše sedí. Hlavou mu proutá miliony myšlenek až jej z toho bolí hlava. Možná je to z té únavy a toho stresu.* /Jo to dneska bylo rozhodně pravý Welcome back in NYC.../ *Pomyslí si hořce, když dopije svou sklenku a odejde do své knihovny, aby si ještě přestudoval všechny kouzla a věci co bude potřebovat kdyby mu Grace svolila na tu opravu mysli. Zůstane vzhůru dlouho než se usídlí s dekou na jednom z gaučů v jeho knihovně, kde také usne.*
*Probouzí se u Axela v cizí posteli krátce před polednem.. sama ale neví, kolik je hodin. Když rozlepí oči a stočí pohled k velkýmu prosklenýmu oknu, tak vidí jen podmračeným nebe. Zavrtí se v pohodlný posteli a pak si teprve uvědomuje, kde se nachází.. Pomalu si začíná skládat vzpomínky na včerejší večer a trochu ji na okamžik vyděsí, že se neprobudila v institutu. Ne že by pro ní byl šok, že si skoro nic nepamatuje.. ale vždycky to zvládla do institutu trefit, i když o sobě nevěděla.* /Jsem tu.. sama?/ *Podívá se na postel vedle sebe a vidí jí nerozestlanou.. to jí trochu uklidní, protože jestli už měla strávit noc někdy jinde a s někým, hodně by ji zklamalo kdyby z toho nic neměla a nepamatovala si to..Nohy přehodí přes okraj postele a uvědomí si, že má na sobě cizí oblečení.. Nevzpomíná si, že by se převlíkala.. a ani nikde na podlaze nenachází svůj černý top a džíny.* /Někdo mě musel převlíct../ *Těkne pohledem ze strany na stranu a zvedne se.. žaludek se jí zhoupne a bosýma nohama přejde potichu po místnosti, cestuje domem tak dlouho dokud neobjeví ledničku. Promne si rukou rozlítaný dlouhý vlasy a hned jí otevře, dlouho do ní kouká a pak se sama občerství pomerančovým džusem který si nalije do sklenice a posadí se na kuchyňskou linku.. má tak krásný výhled na New York, který už dlouho neviděla.* /Je to nádhera.. ale musim najít svoje oblečení.. můj mobil i stéla asi zůstali v tom klubu.*
*Probudil se ještě předtím než se vzbudila Grace. Něž si odešel zaběhat hodil na ni očko a jakmile zjistil, že jestě spí tak ji nechal spát. Když se vrátil z běhu tak ještě spala. Proto se rozešel do své koupelny, kde by se mohl v klidu osprchovat. Nechtěl ji rušit, tak šel do jedné z hostovských kopelen, kde si dal pěkně dlouhou sprchu. Jenže si nechal všechno oblečení u sebe v pokoji. Proto jen v ručníku, obmotaného kolem pasu si to kráčí ke svému pokoji. Snaží se být co nejtižší, jenže uslyší bouchaní ledničky a velmi rychle mu dojde, že Grace bude nejpáš vzůru. Proto zabočí ke kuchyni, kde se opře ramenem o futra průchodu a chvilku se na ni kouká, zatím co Grace sleduje výhled na řeku Hudson a New York.* Vidím, že kuchyň jsi našla rychle. *Řekne se smíchem a prohlédne se ji a snaží se zahanat, tu myšlenku, že jí to v jednom z jeho triček opravdu sluší. Ale to se mu tak úplně nepovede a jeden koutek se mu lehce zvedne do úsměvu. Pak se jí, ale podívá do očí.* Jak se cítíš? *Zeptá se upřímně.* Dej mi minutku a půjdu se obléknout a něco nám uvařím na snídani. *Mrkne na ni a rozejde se ke svému pokoji, kde se v rychlosti do něčeho oblékne a ještě se staví ve své kanceláři/knihovně, kde včera přespal, aby vzal ten lektvar kdyby bylo Grace nevolno, něco jako vyprošťovák.*
*Vůbec si nevzpomíná, kdy se jí naskytl takový pohled na New york naposled.. je to opravdu nádherná podívaná, takže se do toho tak ponoří, že se nesoustředí na zvuky okolo.. Sprchu neslyší, ale kroky Axela už ano. Otočí se na něj až když na ní promluví.. Podaří se jí zachovat klidnou tvář, když ho uvidí polonahýho, ale přirozeně těkne pohledem nahoru dolů a pak mu pohled opětuje.* Asi to nebude mc velký problém.. vzhledem k tomu, že jich tu musíš mít minimálně pět. *Odpije si z pomerančovýho džusu a trochu se pousměje nad svým odhadem. Sama neví kolik místností tady Axel má, ale nebrání jí to dělat tyhle poznámky.* Jsem v pohodě... až na to, že mi chybí moje oblečení. *Zvedne trochu bradu jako kdyby ho právě přistihla při lži a čeká, že poví pravdu.* A záhadně.. jsem se probudila oblečená v tomhle. *Pronese už trochu opatrněji.. možná proto, že se trochu obává odpovědi.. Jeho oblečení jí je pohodlný, ale i tak si připadá dost obnažená.. Odhalený kolna stiskne k sobě a sleduje ho odcházet, to ale ještě na něj zvolá přes místnost.* Opravdu? Kdo by to řekl, že ty se budeš obtěžovat s vařením .. Hlavně když můžeš lusknout prsty a přiletí ti na stůůl čerstvý croissant z Paříže.*Poslední větu si spíš zamumlá pro sebe, cítí se nesvá bez svých věcí.. a nejraději by je šla hned hledat nebo se vrátit do institutu. Nejdřív se ale musí převlíct do svýho oblečení.*
*Neunikne mu, jak Grace těkne pohledem níž, ale snaží se tvářit jako kdyby se toho ani nevšiml. Místo toho se jen uchectne nad jejím odhadem.* Jen dvě, tuhle a pak v hostovské části, kde bývají večírky. Tohle je takovmá moje soukromá část. *Ujasní ji a do toho na ni mrkne. Pak se lehce zamračí.* Jsi si jistá, že jsi v pořádku? *Zeptá se podezřívavě. A nad další větou pokryčí rameny.* Netuším kde je. *Řekne prostě jako kdyby na tom vůbec nezaleželo.* Převlékl jsem tě kouzlem, netuším kde skončilo to tvoje oblečení. Není problém ti vykouzlit další a čisté. Jo a...*Koukne se přes rameno na stolek v obýváku.* Máš tam telefon a stélu. *Kývne hlavou za sebe. Pak už ale odejde se převeléknout a jen se zasměje nad jejími slovy a neodpovídá jí na její volání přes místnost. Během pár minut se vrátí převlečený do kraťas a tričko, a se skleničkou něčeho co vypadá jako cola.* Tady máš jeden lektvar neboj...je to něco jako vyprošťovák jsou to jen byliny. *Vezme její skleničku džusu a vypění jej za druhou sklenici zatím co se sám napije, naprosto nadrzo jejího džusu. Pak jde jen k ledničce a vytáhne slaninu a vajíčka, které jí ukáže.* Dáš si tohle? *Zeptá se a pokud souhlasí začne vařit.* A ano... vařím si, teda když mám náladu. Pomáhá mi to si...připadat trochu normální. *Vysvětlí, když vyklepává do pánvičky vajíčka.*
JEN dvě... *Zopakuje po něm a dá důraz na číslovku, aby upzornila jak absurdní to je.. Možná ale někomu tak bohatýmu jako je Axel to vůbec nedojde.* Halo.. nás je v Institutu asi deset a bojujeme o jednu lednici... život je nespravedlivý. Vsadím se, že ti tu teče i teplá voda.. *Nadhodí už trochu víc s odlehčenou ironií a nadsázko. V institutu jí studená voda teče jen občas, takže na tom zas tak zle neni.* Jsem v pohodě.. jen.. si toho moc nepamatuju. Vím, že jsme šli na večírek.. *Uzavře svojí odpověď o svým stavu.. vzpomíná si totiž i na to jaký důsledky měla snaha jí proniknout do mysli.. a nechce se k tomu tématu vracet.* Jak .. jak netušíš? Potřebuju zpátky svoje oblečení. Stélu a mobil jsi dokázal z toho místa dostat, ale moje oblečneí, který jsem měla na sobě ne? *Zmateně a prudce zamrká, skoro jako kdyby mu to nevěřila a zkoušela ho.* Myslim, že jsem včera musela vypit tolik lektvarů, že mám na rok vybráno.. *Okomentuje ale i tak nemá moc na výběr, když jí sklenky prohodí.. Už mu chce namítnout, že to byl její džus, ale včas se zarazí.. v tomhle domě není nic její, ani to triko co má na sobě. Takže jí nezbyde než se jen usmát zvrátit mírně hlavu se zavrtěním.. Sleduje ho vařit a nenapadne jí mu jít pomoct.. užívá si pohled, když jí někdo obskakuje.* Nevim, jestli po tomhle.. *Přičichne nedůvěřivě k lektvaru.* Budu mít ještě na něco dalšího chuť... *Poví upřímně, ale jinak jí je úplně jedno, co by před ní Axel postavil.. snědla by to. Lektvaru se ještě ani nenapije.*
*Axel jen pokrčí rameny.* Stejně ta druhá je vyplá a zapínám ji jen před večírky, aby se kde mohl skladovat alkohol a jídlo. Nebudu si to přece všechno tahat sem. *Řekne jako kdyby to bylo logické řešení a jí to nedošlo.* Jo teče tu teplá voda a mám tu dokonce vanu. Klidně se můžeš jít okoupat jestli chceš. *Rozhodí rukou jako kdyby jí dával volný prostor se jít vysrchovat. Pak se zarazí a kousne se do vnitř do tváře.* Na večírek, který se zatraceně zvrhli, všechny tam plošně zdrogovali, tys dělala pěkný hlouposti, na mě mluvil telepaticky čaroděj co vůbec neznám. Pak jsem musel kouzlem vyčistit vzduch, protože to byl neskutečný chaos. Použil jsem kouzlo a ten večírek prostě rozehnal...A nás vzal portálem sem.*Pak se na ni koukne.* Mrzí mě že jsem tě tam vzal.*Odmlčí se a pak jen pokrčí rameny.* Netuším.. prostě je to někde ztraceno v časoprostrou nebo se to objevilo někde v ugandě na poušti. Bylo to špinavé, nechtěl jsem tě v tom nechat tak jsem to nechal zmizet a převléknul tě. Není problém ti obstarat něco jiné...*Doslova luskne prsty a velde Grace se objeví kupka oblečení, kterí je podobné tomu co měla na sobě včera.* Nevypilas nic. Byla jsi zdrogovaná. *Upozorní ji a pak jí pěkně drze vymění pití. A on sám se pustí do vaření. Zvedne ke Grace hlavu od pánvičky a podívá se na pití.* Udělá ti to dobře, a mělo by ti to nastarovat i chuť k jídlu. Nedal bych ti nic co by ti ublížilo Grace. *Řekne jí naprosto vážně.* Takže to vypij. *Tohle nebyla prosba. Vajíčka hodí na talíře a na pánvičku dá slaninu a do toasteru zase toasty. Pak se postaví naproti Grace. Oběma rukama se opře o linku,těsně vedle jejích stehen ale stále si udžuje jistou zdvořilou vzdálenost.* Hele... *Začne pomalu a snaží se najít správná slova.* Omlouvám se, že jsem včera na tene použil magii. Věř mi, že kdyby se nejednalo o stav nouze tak bych to jinak neudělal, příčilo se mi to udělat, ale chtěl jsem tě prostě dostat do bezpečí. O nic jiného mi nešlo. *Vyhledá její oči a pohled mu padne do nich. V jeho očích může Grace vidět, že svá slova myslí vážně. *A viděl jsem, jak vypadá tvoje mysl...*Odmlčí se.*Dokázal bych to opravit. Včera jsem si přestudovával všechno co k tomu mám. Zvládl bych ti dát mysl do pořádku. Ale jen když mě necháš...*Podívá se jí znova naléhavě do očí.* Nemůžu to nechat takhle, Grace. Kdokoliv kdo má byť jen malé zkušenosti s mentální magií by tě klidně dokázal úplně otročit a to já nedovolím.
/Takže má všechny peníze světa, ale i tak šetří za energie za druhou ledničku.../ *Pomyslí si jen pro sebe a nepatrně zavrtí hlavou.. Poslouchá jak jí vypráví o sběhu událostí na party, celkem je překvapená a zkouší to na sobě nedat znát.* Něco si pamatuju.o těch drogách si něco pamatuju, ale vůbec nevím jak o tom vím. *Přemýšlí nahlas a potom jí napadne se ho zeptat.* Jak to, že ty jsi byl imunní? /Raději snad nechci vědět, co všechno jsem tam dělala.. Asi tuším, že jsem se možná opila a na někoho něco omylem vylila?/ *Dostává ale hned odpověď, že byla zdrogovaná a nic sama nepila.* Děkuju.. ale nejvíc mi asi bude chybět moje bunda.. Když jsi dokázal najít kouzlem můj mobil a stélu, s mojí bundou bys to nezvládl? /Venku ještě pořád neni takový teplo, abych se vrátila do institutu v triku./ *Sice se jí do toho moc nechce, ale nakonec ho poslechne a napije se lektvaru, který jí namíchal.. Naštěstí to nemá žádnou výraznou chuť, ale na prázdný žaludek je to pořád těžký sousto.* Necítím žádnou změnu.. *Postěžuje si trochu předčasně a pozoruje ho se přiblížit natolik, že nepatrně cukne hlavou dozadu, ale včas se zastaví aby pohybem nenaznačila, že jí jeho přítomnost na okamžik vyvádí z míry.* Nejsem na tebe naštvaná.. Nevěděl jsi co to může způsobit.. * Pohled mu opětuje, ale když začne nanovo zase s její myslí tak pohledem uteče jinam a nakonec se zhluboka napije toho namíchanýho kentusu a vypije ho do dna, aby získala trochu čas na nějakou výmluvu. Sklenku položí na linku vedle sebe.* Nevím o čem to mluvíš. Nikdo mě nemůže zotročit... *Sklouzne po lince dolů, aby ho přiměla odstoupit a mohla se dát na odchod. Pochopitelně mu neříká pravdu, ale je to citlivý téma.. doufala, že jí ochrání runy a víc se s tím už nebude moc zabývat.. a už vůbec ne svěřovat.*
*Axel se slabě usměje.* Asi si to pamatuješ, protože jsem ti to včera říkal, jak jsme sem přišli. Když jsme sem přišlo byla jsi trochu střízlivější. *Vysvětlí jednoduše a pak si rukou vjde do vlasů.* Nebyl, dýchal jsem se toho také. Jen, když jsem tu vůni ucítil...hned jsem kolem sebe udělal štít, abych se nanadýchal ještě víc. Ale tys mi zmizela dřív než jsem ho stihl udělat i kolem tebe. Jinak bys uričtě nedělala takové hlouposti.... Jako vyhazovala barmana od baru a házela po něm led, lila na sebe chlast a pak zpívala na podiu vedle Dj pultu. *To, že vlastně i ukazovala prsa raději uplně vynechá, aby ji ušetřil ještě větší trapnosti. Pak si povzdechne, ,na bundu vlastně uplně zapomněl. Na židli u jídelního stolu se objeví pověšená bunda, kterou si může Grace vzít. SLeudje ji, jak se napije pití a cuknou mu koutly lehce nahoru.* Nebude to hned musí se ti to dostat do těla, dej tomu chvilku. *Pousměje se na ni. Kouzlem se snaží udržet ještě tu slaninu na pánvice, aby se nepřipálila zatím co stojí naproti ní. On ani o krok nebo setinu neustoupí, když si všimnul jak lehce cukla hlavou do zadu.* Dobře. *Souhlasně přikývne na to, že na něj není naštvaná. Zavře na pár vteřin oči, když Grace uhne pohledem. Hluboka se nadechne, když mu lže. Ví, že lže. Nechá ji sklouzkout z linky a o krok odstoupí, ale když se dá na odchod chytí ji za paži. Těsně nad lotkem, ale ne slině aby jí ublížil ale dostatečně silně, aby jeho ruku cítila a přiměla ji zastavit. Přitáhne si ji k sobě blíž a sehne se k jejímu uchu.* Myslím si, že moc dobře víš, o čem mluvím, Grace. Vím, že mi lžeš.*Sykne k ní.* Myslíš si, že tě nikdo nemůže zotročit? Že jsi tak strašně nedotknutelná? Víš jak snadné je zotečit si civila? Tvoje mysl je ještě křehčí než jejich, vlastně se divím že jsi ještě celá. Stačilo by trochu a už nejsi sama sebou. Chceš snad skončit jako tělo bez duše? Jako hadrová panenka se kterou si může kdokoliv dělat co chce? Abys byla uvězněná se svém vlastním těle jako vězeň a nemohla nic udělat? *Všechny tychhle obrazy ji posílá do mysli. Ji jako prostě stojící sochu s mrtvým pohledem, bez výrazu ve tváři, jako jen schránku bez duše.* Nechej mi ti pomoct. Runy tě nijak v tomhle neochrání. Byla jsi kdo ví jak dlouho na dvoře, bez tréninku. Teď jsi mnohem zranitelnější než kdy dřív....Máš štěstí, že jsem to já kdo na tohle přišel a že jsem ochotný ti pomoct. Opravit to. Někdo jiný by toho naopak využil a věř mi, je tu pousta čarodějů co by to udělalo. *Odmlčí se.* Bylo by pro tebe nejlepší, kdybys mě nechala to udělat. *Tohle nebyla už přátelská prosba nebo jen doporučení. V jeho hlase šlo znát, že to myslí smrtelně vážně a že nehodlá o tom dál debatovat.* To mi snad nevěříš? Tolikrát jsem ti pomohl,Grace...
*Trochu se jí uleví, když Axel o krok odstoupí .. podvědomě čekala trochu jinou reakci. Ale když udělá krok dopředu, hned si uvědomí že se její podvědomí moc nemýlilo v tom, že Axel vždycky musí mít věci po svým.. S trhnutím se zastaví v pohybu, když ucítí jeho ruku jí zastavit.. Podívá se tam a pak se odváží zvednout i pohled na něj, když jí označní za lhářku.. Nevyvrací mu to protože má pravdu. V očích se jí ale odrazí zranění a panika. je zahnána do kouta aniž by měla čas si promyslet co přesně ten jeho servis znamená.* Já... *Zkouší se najít slova, ale v hlavě jí proběhne jeho věta, zda chce 'být uvězněná se svém vlastním těle jako vězeň a nemohla nic udělat'...* /O tohle se spolek už postaral bez toho, aniž by se mi mohl hrabat v hlavě./ Já o tom nechci mluvit.. *Poprvé se k tomu vyjádří upřímně, ale hlavně proto že jí Axel tak nějak donutil.. nedal jí čas na výmluvy. To, že mu to takhle přizná ji samotnou vyděsí.. couvne pár kroků s myšlenkou, že jí pustí ruku a nechá ji jít.. Pokud ano, začne si hned na sebe oblíkat kalhoty co jí připravil.*
*Bylo to zlozvyk. Mít všechno pod kontrolou a aby bylo po jeho. Možná proto přesně zastaví Grace. Jen ji chce varovat před tím, co se může stát, když si nenechá od něj pomoct. Nedží ji ani tak silně, ale všimne si jak se podívá na místo, kde ji chytil a stisk lehce povolí. Jejich oči se setkají a když uvidí co se v Graceiiných očích odrazí tíměř ji pustí, protože její panika a zranění jen zaskočí. Čeká, co mu na to řekne, protože si je plně vědom toho, že jí nedal žádný čas na výmluvy. Byl to vlastně účel. Kdyby byl opravdu zmetek, tak jí jen kromě slov ukáže nebo udělá něco, aby ji přesvědčil, že má pravdu. Že by si měla nechat prostě pomoct. Jenže nic z toho neudělá. Jen čeká, jak se k tomu Grace vyjádří. Při jejích slovech si jen Axel povzdehcne a pozvolna ji pustí, ani nemusí udělat anu ten krok. Poznal, že tohle bylo nejspíš to nejvíc co z ní k tomuhle tématu dostane a navíc, bylo to aspoň upřímné. Její ruku pustí a ruce is složí za zády.* Promysli si to, ale. *Řekne prostě a sleduje ji jak se obléká.* Grace musíš pochopit, že mi na tobě záleží a vždycky záleželo. Proto nechci, aby jsi byla v nebezpečí. *Vysvětlí jí své chování. Byla to pravda záleželo mu na ní. Víc než na sobě samém a to bylo potvrzeno už jen tím, že odjel z NY po výhružkách od Spolku.* A zůstaň tu prosím na snídani. *Koukne se na slaninu a vájíčka i toust, které během jejich rozhovoru nenápadně telekonezí naservíroval na talíře a udržoval je kouzlem teplé.*
*Když stisk povolí rychle se rozejde k místu s oblečením jako kdyby ho už vůbec neposlouchala a nebo na jeho slovech vůbec nezáleželo.. Ale i přesto mu naslouchá, jen si splašeně na sebe oblíká kalhoty a svoje boty..I přes jeho slova se necítí v bezpečí, ale může za to hlavně ta panika.. Aby svoje emoce zamluvila, zkusí o zaměstnat otázkama.* Proč? Nikdy jsem pro tebe nic neudělala... *Namítne rychle na jeho náhlý projev náklonnosti a zapne si knoflík u kalhot. Není divu že je paranoidní, dva roky na dvoře víl jí naučily být ostražitá.. Axel jí možná sice nabízí pomoct, ale ona nezvládá si klást otázku nakolik je tahle pomocná ruka upřímná.. Jestli ho pustí do svojí mysli, i třeba dobrovolně.. může riskovat další vystřelující bolest do spánku, křeč a mlžný opar. Ta představa jí děsí natolik, že neni schopná udělat žádný rozhodnutí než prchat.. Ještě nevstřebavala fakt, že Axelse dozvěděl o její slabině jinak než z jejích úst. Neřekla mu o ní, protože nebyla připravená.. a taky je to část minulost, kterou chtěla nechat za sebou.. Navíc s runama je částečně před obecnými útoky v bezpečí. Až když jí nechává jít, tak se jí trochu uleví že není zahnaná do kouta a že jí Axel přes svoje názory dává na výběr.. S bundou v ruce se teda zastaví, v jejích očích je ještě pořád vidět poplašenost a i když jí všechny instinkty radí, aby odsud co nejryhleji utekla, tak se přiměje k nejistýmu úsměvu.* Tak dobře.. ale jenom proto, abys mi mohl celý ten večer převyprávět znovu a do detailu. *Zkusí m nenápadně podstrčit, že téma její hlava je odteď uzavřený téma a bundu položí přes opěrku židle.* Budu se taky muset brzo vrátit do institutu.. myslim, že budou chtít vědět, co se tam stalo... *Posadí se na židli, ale počká s jídlem než se posadí i on.*
*Vůbec se mu nelíbí jak Grace spěchá a téměř panicky se obléká. Promne si nad ní čelo, ale nijak to nekomentuje. Spíš ji už vidí jak pleští na zem, protože zakopne v té rychlosti o kalhoty.* Grace, zkus si dát trochu pohov takhle se akorát přezazíš. *Nevydrží to a stejně to okomentuje starostlivým tónem.* Proč? Protože tě beru za mnou kamarádku. Na přátelích ti obvykle zázelží. Pokud teda nejsi bezcitný h*vado a to já teda nejsem. *Složí si ruce na hrudi. Netuší jak ji uklidnit, protože má dojem, že pokud by se pokusil udělat jeden krok k ní blíž tak ona jich udělá deset do zadu. Znal způsoby jak bymohl ulevit Grace od těch všech bolestí, které by se při tom, jak by ji oprapoval mysl, mohly objevit. Na všechno by někde dokázal najít řešení i kdyby měl jít na několik dní-týdnů do Spirálového labyrintu pro odpovědi. Nechvá ji jít s tím, že si to má promyslet. Nechce ji ale v tomhle stavu poustět, aby byl upřímný. Byl to jakýsi ochranitelský pud. Už se kouká na její záda, připravený že odejde, ale ona se zastaví. Neunikne mu to co vidí v jejích očích. Souhlasně přikvýne nad jejími slovy.* Budu se snažit do detailů, ale byl tam chaos, takže si nebudu asi pamatovat vše...*Přizná a položí na stůl její porci jídla i s příborem a na své místo tu svou.* Nebyla jsi tam jediný lovec, viděl jsem tam nějaké další...Myslím že oni podali už nějaké hlášení,a vzhledem k tomu v jakém jsi byla stavu..*Odmlčí se.* Nemyslím si, že by tě uznali za vhodný zdroj infromací. *Přizná a ještě na stůl položí skleničky s džusem. Nakonec se posadí na místo.* Tak kde začít...*Pustí se do jídla.* Přišli jsme tam. Měl jsem na hlavě svatozář z takových těch neonových tyček a tys mi ji vzala s prohlášením, že ty jsi ten napůl anděl. *Ucechtne se.* U baru se tlačlo moc lidí, takže jsem nám vykouzlil drinky. Mě whiskey a tobě...něco jako margaritu. Jenže pak o bar někdo v masce králíka rozbil vajíčko a z toho vyletěla hromada penež. No a pak mezi lidmi začala chodit ženská, vypadala jako cikánka, a nad hlavou začala vykuřovat nějaký trs trávy...Což byly ty zvonky. A to je taková... marihuana podsvěta. Uvolní tě ale zároveň můžeš mít halucuabe z toho. V tu samou chvíli nam ě začal telepaticky mluvit nějaký čaroděj...Nepředstavil se, ale mě znal. Furt jsme z toho rozhozený. *Přizná.*
/To se popravdě divím.. čtyři roky jsme se neviděli a on to pořád cítí takhle .. Asi ten čas čarodějové vnímaj opravdu jinak./ *Jeho slova jí zasáhnou nepřipravenou trochu zvolní tempo a ostražitost z neopadává.. Neví o Axelových citech a ochranitelským pudu, pořád má za to, že je jejich přátelství pro něj víceméně povrchní, ale to jí nikdy netrápilo. U něj ani nevěří, že by byl po těch letech schopný si někoho pustit k tělu jinak.. Pustí se do jídla hodně opatrně, sice mu věří že by jí ničím neotrávil, ale nevěří svýmu žaludku, že snese magický lektvary a k tomu ještě vejce po takový noci.* Proč myslíš, *Opáčí mu na zpochybnění jejího hlasu ve institutu a napíchne kus slaniny na vidličku zatímco si jí prohlíží.* Naopak subjektivní svědectví j e taky zdroj informací.. *S lehkým úsměvem se mu pokusí oponovat a mrkne na něj.. Pak už ho ale nepřerušuje a v průběhu jeho vyprávění se snaží dostat do sebe snídani.* Halucinace? *Zeptá se pro upřesnění a viditelně se oklepe.* Tak to je zázrak, že jsme se tam všichni nepozabíjeli.. /Řekl, že tam byli jiní lovci? Zajímalo by mě kdo.. ale Axel si asi jejich jména nebude pamatovat. Prč jsem si jich nestihla všimnout já? *Zapije snídani pomerančovým džusem.* To nebylo špatný.. *Pochválí mu snídani jen jednou stručnou větou ještě stále v rozpacích , aby se zmohla navíc.. Jako kdyby cokoliv řekla teď mohlo působit jako pozvánka k návštěvě její hlavy. Ale její úsměv snad projevuje vděčnost o mnoho víc.* Děkuju.. za všechno. *Rukama si obejme hrudník, čímž viditelně dává najevo že je ještě pořád ostražitá a nejistá v přítomnosti někoho, kdo má možnost jí do hlavy proniknout.*
*Byla pravda, že možná čas vnímal jinak. O tom se nehodlal ani dohadovat. Včerejšek byl jen kapka v moři oproti tomu co měl za sebou a co jej ještě čekalo. S některými lidmi se nemusel vidět desetiletí možná i století a stále je považoval za přátele. Maddie takhle neviděl desetiletí a stejněse bavili jako kdyby nic. Zatím co snídá tak po oočku sleduje Grace a skoro se zadusí na toustu.* Byla jsi stejá jak stará pneumatika. Přístě až budeš něco takového dělat tě budu točit. *Ukáže na ni vidličkou. Kdžyž jej zase přeruší.* Ano haluciance. Můžeš vidět cokoliv, jen tvary a nebo i viditelní halucinace...*Pokrčí rameny.* Upřímně taky se divím, že se tam nikdo nepozabíjel. Nebo nevšiml jsem si toho, ale vícm že tam byla převaha civilů. Podsvěťanů tam byla jen hrstka. *Vysvětlí a pak se nadechne, aby mohl pokračovat.* Když na mě mluvil ten čaroděj a byly tam ty drogy...Chtěl jsem jít bokem, ale tys mi zmizela. Když jsem ucítil drogy a sám se toho nadýchal udělal jsem kolem sebe magcký štít, aby se ke mě nic dalšího nedostalo. Pak jsem tě začal hledat. Bylas za barem, hrála si na barmana, vyhazovala jej od baru, zázela po něm led..Pak jsi polívala nějakého kluka alkoholem. Byl tam strašný chaos, nedalo se nikde projít a musel jsem se tlačit mezi lidmi. A tys stihla mezi tím zdrhnout pak k DJ pultu na kterém jsi začala zpívat. Jak říkám všude byl chaos, příšerný. Tak jsem zakročil. Vypnul hudbu, zapnul světla a pročistil vzduch...Nevím co se stalo dál. *Podívá se na Grace.* Udělal jsem svou práci a pak mi záleželo jen na tom dostat tebe do bezpečí. *Přizná.* Takže portál, dostali jsme se sem a...*Jen rozhodí rukou ke snídani jako kdyby chtěl poukázat na součastnost. Svůj prázdný talíř položí na ten Graceiin a jen se pousměje.* Diky...Někdy bych ti mohl uvařit úplně celé jídlo jestli bys chtěla...*Koukne se na ni s lehkým úsměvem. Jenže vidí, jak si rukama objímá hrudník.* Dobrá takže to uděláme takhle...*Luskne prsty na na stůl před Grace se snese papír. Který ze začátku vypadá prázdný, ale jak klesne na stůl je plný textu.* Obvykle tohle nedělelám, ale ty mi evidetně nevěříš. *Přizná.* Tohle je smlouva o tom, že ti bez tvého dovolení nebudu nic dělat s myslí, žádné ovládání, upravování, opravování...Je tam dodatek o tom že se tahle smlouva nevztahuje na to, když půjde o život. *U Grace se objeví obyčejné pero, ale u něj v ruce pero do inkoustu. V rychlositi a téměř bezmyšlenkovitě se píchne do prstu a papír na své straně podepíše. Krví.* Tohle znamená, že je na to né straně závažnější. Pročti si to, klidně až budeš v Insitutu. Podepiš, jeslti budeš chtít, kdykoliv pak ten papír zmizí. Ta smlouva bude u mě věřím,,, že kdyby to našel někdo z insitutu dostaneš se do průšvihu takže...*Rozhodí rukou.*
*Jeho reakce ji nejdřív na okamžik vyděsí a pak i pobaví.* /Pneumatika?/ Neříkej mi, že snad máš i řidičák... *Maličko si z něj utáhne a pak šokovaně poslouchá úplný znění večera a co tam dělala.. Když prvotní šok vstřebá, tak se nakonec usměje.* No.. škoda, že to nikdo netočil.. Kdyby se to dalo na instagram nebo youtube, tak z toho bude virál a ještě bych vydělala balík.. *Zasměje se a její pobavený výraz se nemění ani při následujících slovech.* To nemyslíš vážně, že ne...*Zeptá se ho spíš uvolněně a úsměvem., ten ale postupně mizí jak pokračuje.. Na papír před sebou se ani pořádně nepodívá.* Kdo by něco takovýho rozsoudil? Spolek? Ten se smlouvami jinými než svými nezabývá.. není tu žádný vyšší orgán, který by nad tímhle papírem nějakou moc. *Ukáže mu trochu svojí chladný dedukce.* Byla jsem dva roky na dvoře, abych věděla že nemám uzavírat žádný smlouvy s vílou.. u nich mám aspoň jistotu, že mi nemůžou lhát a i když můžou kličkovat. Ani tak bych nikdy nic nepodepsala a nevěřila jim. /Jedinou 'smlouvu' nebo dohodu jsem uzavřela s Jasonem.. a kdybych věděla, co vím dnes.. asi bych si to ještě dvakrát rozmyslela.. si bych to neudělala./ Chci říct... *Zkusí se opravit, protože nechce aby si Axel vzal osobně že by mu snad nevěřila. Její minulost se jí však podbízí jako dobrá výmluva.*Není to tak, že ti nevěřím.. jenom... *Loví slova, ale nedokáže se pořádně vzpamatovat, aby mu dala jednotnou odpověď. S povzdechem to vzdá a urychleně se zvedá.* Nedokážu o tom mluvit.. radši půjdu .. v institutu budu muset.. budu muset podat hlášení. *Rychle něco vymyslí, i když to není úplně lež.. sama chce vědět jak se k tomu institutu postaví. Nasouká se rychle do bundy, popadne stélu mobil a žene se k výtahu.* Děkuju... že ses o mě postaral. Snad najdu něco jak ti to budu moct vrátit.. *Zkouší být zdvořilá i když je vlastně na útěku před zpovídáním. jen jak to bude co nejdřív možný, tak vleze do výtahu a zmizí.*
*Nad jejími slovy se zarazí.* Proč bych neměl řidičák? *Zeptá se trochu nechápavě.* K tvému překpavení řidičák mám a mám i auto. *Podotkne trochu naoko uraženě.* V tom chaosu se divím, že vůbec někdo něco zvládl. Upřímně. *Pokrčí rameny. Pak se před ní objeví smlouva a zdá se že si myslí že to není vážně.* Magické smlouvy nejsou na bázi rozesoudění... Není potřeba žádný vyšší orgán. Netahej do toho civilské věci. *Mávne nad tím rukou.* Magické dohody se uzavírají už celá tisíciletí a nebylo k tomu potřeboa žádný vyšší orgán jen dvě strany. *Protočí očima.* A já byl u víl pětadvacet let. Jednu fakt nevýhodnou smlouvu jsem s jendou z nich udělal. Umím skládat smlouvy aby to nebyly uplně kraviny. A proto je nepodepisuju se všemi. *Složí si ruce nahrudi a poslochá Grace co řová a každým jejím slovem se mu víc a víc zvedá obočí s tím, že čeká co z ní vlastně vyleze. Nakonec si jen povzdechne.* Jen běž, kde je východ víš. *Ukáže rukou směrem k výtahu, zatím co zakroutí hlavou.* Neděkuj, věřím že ty bys udělala to samé. *Pousměje se lehce na ni. Nechá ji odejít a sám si jen vydechne, když zůstane sám v bytě.*
*Dnes se Axel rozhodl vydat do jednoho z jeho oblíbených Lounge, dlouho velmi dlouho tam nebyl. Naposledy předtím než odjel, což bylo před čtyřmi lety. Navíc to prostřecí Ophelia lounge mu chybělo. Proto se k věčeru vydal právě tam. Byl oblčený jako vždy, v luxusním perfektně pandonoucím obleku a připnul si na klopu připínáček ve tvaru ruky s okem ve dlani. Pro civly se to mohlo zdát jako obyčejný doplňěk, ale pro “speciální” členy tohoto lounge to bylo jako poznávací znamení. Pak se vydal na krátkou cestu. U vstupu mu vyhazovač jen věnoval jeen významný pohled a nechal jej projít rovnou do soukromé části pro zvláštní hosty, který byla o dost klidnější a ne tak moc zahlcená civily. Ale i tak jde první k baru, kde si objedná Ophelia’s ascension, jeden z koktejlů a jakmile jej má už si to kráčí do soukormé části.*
*Bolo to dávno, čo bol Zacharie skutočne vyčerpaný. Samozrejme jeho fyzická stránka nechradla tak, ako u iných, vo všetkej úprimnosti však cítil istú ťažobu na hrudi. Pochopiteľne to nebolo vzduchom v jeho apartmáne, i keď zápach z marihuany od príchodu Loniho ho začínal mierne obmädzovať. Práca bola náročnejšia, ako odkadoval. Tour, učenie, neustále vytváranie novej hudby, začínal rozumieť, prečo civili tak často vyhoreli na špičke svojej kariéry. Sám uvažoval nad odchodom, ale na toto rozhodnutie mal ešte čas. Rozhodol si spraviť príjemný večer, nie medzi stenami, ktoré mu boli tak dobre známe, ale pri posedení, ktoré si tak často neužíval. V Ophelií bol od svojho príchodu do New Yorku niekoľkokrát, nedalo sa povedať o obľúbenej lokalite, avšak tmavé farby stien a art deco interiér dokázal nejedného očariť. Okrem toho, vďaka drobnej brošni tam bolo možné nájsť súkromie, po ktorom sa mu tak moc cnelo. Na sebe nemal nič farebné, ako mal vo zvyku. Miesto toho jeho vzhľad tvorili tmavomodré široko šité nohavice, krémové sako s pásikmi pod ktorým bolo vidno len jednoduché tielko. Svetlomodrá šatka dotvárala priam námornícky dojem, ktorý mu neprekážal. Išlo mu o pohodlnosť než čokoľvek iné. Pomocou štipky mágie sa tak promptne dostal do súkromnej časti, až tam jemným pohybom ruky zastavil obsluhu a objednal si white lightning. Na očiach mal široké hnedé okuliare aj keď bol večer, mal ich z princípu istej súkromnosti. Netrvalo dlho kým si povšimol vysokého muža. Pamäť mu ešte slúžila, nebol tak moc starý, aby nie.* Je odo mňa neslušné keď poviem, že ste mi povedomí? *Začne jednoduchý rozhovor kým jednu ruku má skrytú v saku a druhú ma slabo prelomenú v lakti.* Alebo ide o jednoduchú náhodu? *Na tvári mu tancoval priam vypočítavý úsmev.*
*Stojí u jednoho z oken a sleduje výhled, který se mu naskytuje na East River. Není to o moc jiný výhled jako ten, co má ze svého bytu, ale i tak si jej užívá ve společnosti dobrého drinku. Zrovna jej osloví nějaký muž. Otočí se a jeho hlasem a prohlédne si jej. Sám se zarazí, když mu dojde že mu je obličej muže povědomý.* Upřímně to nejspíše nebude od věci, protože vaše tvář mi je také povědomá…*Otočí se na něj uplně, aby se na muže nedíval jen přes rameno.* Na náhody tak úplně nevěřím…*Přizná a napije se svého koktejlu.* Axel Queens. *Podá muži ruku a čeká, že se představí i on. Je mu jasné, že se také jedná o čaroděje, hlavně protože by se sem jinak nedostal a taky vidí tu samou brož jako má i Axel sám.* Přemýšlím od kud vás můžu znát..Pohybujete se nějak výrazně v součastné veřejné scéně? *Zvedne tázavě obočí.*
*Do ruky mu onedlho podajú menší pohár s tmavým pitím. Koktejly neboli Zacharieho silná stránka, preferoval horkastú chuť pred sladkou, ktoré drinky často poskytovali. Niekedy však nebolo výberu. Zdvihne si okuliare, ktoré si jednou rukou vloží do vrecka, jeho prvotné skrývanie príliš potrebné nebolo, nakoľko posedenie bolo takmer prázdne. Ostanú tak uložené v jeho vrecku, rovnako, ako keď si zloží brošňu.* Gíč, všakže? *Jeho angličtina nebola priam americká. V Londýne býval pomerne dávno, za tie roky tam však istý náznak ostal.* Zacharie D'Amboise.. Takže to vy ste prenechali svoje miesto Malachaiovi. *Vypadne z neho pomerne promptne, jeho zelené oči boli kvôli magickej hmle nečítateľné. Radosť, nechuť? Nikto by si nedovolil hádať. Rukou mu však potriasol, jeho stisk však nebol nijak obdivuhodný, bol decentný.* Zaujímavé. *Dodá so slabým úsmevom zatiaľ čo si odpije zo svojho pitia. Jeho výchova by mu síce povedala, že sa patrí si najprv pripiť, v týchto okolnostiach mu to neprišlo potrebné.* Pohybujem sa na každej scéne, ktorá vám napadne. Myslím, že tým neznámym ste v tomto prípade vy. *Zacharie mal svoje siete v mnohých moriach a vzhľadom na to, že si od narodenia ešte nezmenil meno, povesť bola o to výraznejšia.* Západný front. *Začne, nakoľko jeho pamäť bola v tomto princípe jasná. I keď by si doteraz meno s mužom nenapojil, jeho tvár bola dostatočne strhujúca, aby Zachariemu utkvela v hlave. Jeho kútik bol jemne zdvihnutý, Axela zatiaľ považoval za rovného. Počul meno Axel, v rôznych spojeniach. Sám však predsudky neniesol do svojich vzťahov. Veriť ľuďom bolo predsa len.. povrchné.* Nechcete sa radšej posadiť? Jeden si sem chodí oddýchnuť, alebo nie? *Opýta sa jednoducho zatiaľ čo pohľadom skočí smerom ku stolu pri vysokých oknách.*
*Axel sám preferoval spíše tvrdý alkohol, ale nikdy neopvrhl ani dobře namíchaným koktejlem, což tohle co pil bylo. Sleduje, jak si druhý muž sundá brýle a spoelčeně s nimi i brož. Překvepeně zvedne obočí, když uslyší přízvuk.* Jste Brit? *Zeptá se zaujatě a pohled mu padne na vlastní brož.* Jen lehký kýč, zrovna mi nevadí. *Přizná a nechá si pin na svém místě na klopě saka. Bylo to dostatečně malé na to, aby jej to nijak nerozhodilo.* Vy jste Nejvyšší čaroděj Queensu.*Nebyla to otázka, ale prostě řečený fakt. Možná právě od tud zná jeho tvář. To jméno znal jen díky tomu, že si zjišťoval kdo patří v současné době k Nejvyšším. Lehce přivře oči, při pokračování jeho věty, ale už ruku nedotáhne, když ji nastavil. Potřese si s ním.* Nebylo to zrovna dobrovolné přenechání, abych pravdu řekl. *Osvětlí mu situaci, ale dál se k tomu nevyjadřuje pokud se Zacharie sám nezeptá. Nad jeho slovy jen mykne prostě rameny.* Nemám zapotřebí se někde ukazovat, nemusím být modelem nebo hercem. Ukončovat své věřejné životy, jak to mají čarodějové ve zvyku. Na co? Já prostě … jsem. Zažil jsem si slávu v minulosti teďu ž to nemám za potřebí. *Není to tak, že by někoho za to odsuzoval. Jen je pro něj výhodnější, prostě existovat než si tvořit různé pseudonymy a alias. Ale Zach byl jeden z mála čarodějů, který tohle nedělal což Axel jistým způsobem obdivoval.* A já jsem známý jen těm, kteří mě potřebují znát pane D'Amboise. *Mrkne na něj přátelsky a chvíli si jej prohlíží a přemýšlí, kde jej mohl vidět.* Nebo Woodstock? *Zeptá se a když zavzpomíná tak opravdu. Tvář muže zná nejspíše ze západní fronty.* Ale ano bojoval jsem na Západní frontě, tehdy jsem před výpukem války nestihl utéct do Států. Nebyl jste vy medik v té době? *Vzpomene si, kde mohl jeho tvář vidět. Pak se koukne na sedačky a souhlasně přikývne.* Jistě. *Věnuje ještě jeden poheld tomu krásnému výhledu a posadí se na jednu ze sedaček.*
Francúz, predpokladám, že ste tým pádom Brit. *Mykne jemne plecom, bolo to mätúce. Musel to priznať, silne francúzske meno v kombinácií s prízvukom, dokázalo nejednému popliesť hlavu. Zacharie si užíval tieto drobné neistoty o jeho osobe. Pridávalo mu to na sebavedomí.* Je to šťastie v nešťastí skutočne. *Pousmeje sa na muža pri ňom zatiaľ čo odkazoval na svoj post. Išlo o niečo.. čo nikdy nemal v pláne, avšak takú ponuku bolo z času na čas náročné odmietnuť. Bola to skúsenosť. Aspoň v jeho očiach, nanajvýš podstatná.* Máte v pláne prezradiť viac? *Opýta sa s lišiackým úsmevom, pokiaľ by to však nepopudil, neprekážalo mu to. Boli to bonusové informácie.* Sláva a známosť v tomto smere nie je synonymom. *Pousmeje sa jednoducho, sláva v civilskom svete bola.. povrchovosť, rozmar života, ktorý si čarodej mohol aspoň raz dopriať. V úskaliach dolnosveta sa však otváral svet známosti. Pokiaľ, meno mohlo rozoznieť, ako zvonček, boli ste známy.* Kedy ste boli slávny? Axel? *Pohrá sa s jeho menom na jazyku, akoby si na neho zvykla. X mu znelo príjemne, zriedkavo sa nachádzalo v menách.* Oh skutočne, takže ste mi až doteraz neboli k užitku? Alebo ste to mysleli v opačnom garde? *Podpichne ho zatiaľ čo si spokojne odpije zo svojho drinku a pohľadom na moment preskočí k výhľadu na mesto. Pri spomenutí festivalu sa uchechtne.* Bol či si po tých drogách príliš pamätám, je vec druhá. *Prizná sa nevinne, drogy boli súčasťou jeho života. Boli vtedy a boli od šestnástich rokov. Neboli novinkou, boli starou známou, ktorej sa nevedel zbaviť.* Bol, zdá sa, že som sa o vás postaral dostatočne.. Aspoň vtedy ste si nesťažovali. *Usmeje sa a posadí sa na voľné miesto.* Prečo ste opäť tu?
*Tiše se uchechtne nad jeho dedukcí.* To opravdu jdem. *Přikvýne souhlasně hlavou.* Z Cornwallu. *Upřesní. Je pravda, že jej přízvku Zacharieho zmátl. Překvapeně zvedne obočí při jeho slovech.* Jakto? Proč je to pro vás štěstí v neštěstí? *Lhal by kdyby jej nezajímalo, proč se k tomu takhle druhý čaroděj staví. Upřímně nejspíš by se teď v k tomu stavil velmi podobně. Bral by to nejspíš jinak než před těmi čtyřmi lety. Nad jeho otázkou jen mykne rameny.* Spolek. *Odpoví jednoduše.* Pomohl jsem jedné nefilim a už jsem byl v jejich očí nepřítel. A Spolek mi “přátelsky doporučil” se na pár let stáhnout. *Prsty naznačí uvovky a u slova spolek si téměř odplyvne, jako kdyby mu to nešlo ani přes rty.* Je Malachai dobrý Nejvyšší čaroděj? Osobně jej neznám. *Přizná a tak trochu doufá, že naoplátku za infromace o jeho důvodu vzdání se postu nejvyššho mu Zach podá nějaká info a současném nejvyšším čaroději. Ono přece jen minule, když se viděl s Maddie zrovna na to nepřišla řeč. A pak se jaksi… zapomněl. Nad jeho slovy o slávě a známosti se lehce ušklíbne. On sám si přišel dost známý v podsvětě. Ikdyž se mohl plést. Ačkoliv jeho “neznámost” by mohla být i výhodou pokud by chtěl.* Kolem třicátých až koncem padesátých let. *Zabí se.* Marilyn Monroe to uměla pěkně rozjet. *Cuknou mu koutky nahozuru.* Byl jsem u filmu, někdy herec, jednu dobu i producent. Zkusil jsem si obě strany. *Rád na to období vzpomínal. Vlastně on obecně rád vzpomínal na minulost byl celkem nostagický. Jen zvedne obočí při jeho popíchnutí, napije se svého drinku a mykne rameny. Jako kdyby to bylo na Zachovi jak si jeho slova vyloží.Pak se zasměje a se sméchem zakloní hlavu.* Oh to ano, u mě to samé. Upřímně sedmdesátá léta jsou stále moje nejoblíbenější období. Byl jsem tehdy v Los Angeles, rozjízděla se tam nejlepší hudba, spousta drog a sexu. *Zasměje se.* Během toho desetiletí jsem vyhulil tolik trávy a měl v sobě tolik sr*ček, že to nebylo ani možný. Ale ruku na srdce, kdo to v té době nedělal. *Mávne nad tím rukou. Teď se drog dotknul jen málokdy. Občas si dal trávu nebo nějaké magické drogy, ale spíše se od toho držel dál. Už se mu tvář Zacha vybavuje lépe, když věděl do jakého období jej zařadit. Cuknou mu při jeho slovech lehce koutky nahoru.* Tehdy jsem si ani nemohl stěžovat. Ale do teď mám jizvu na břiše. *Popíchne jej zase nazpátek. Pohled mu pande na město a napije se sévho pití, aby si dal dostatečně na čas s odpovědí.* Mám tu ještě nějaké nedořešení záležitosti a navíc…Spolek řekl, že se mám stáhnout jen na pár let…Neřekli přesně. *Pokrčí s úšklebkem rameny.*
S titulom rastie moc, ale aj zodpovednosť. Niekedy je to priam unavujúce. *Bol si pomerne istý, že Axel by s týmto sentimentom súhlasil. Vždy ho tak podráždilo, kež videl čarodejov, ako Malachai, ktoré svoje povinnosti zanedbával priam robil opak. Mierne sa pousmeje keď spomenie Spolok. Aj keď ich politické systémi boli zastarané, stále si mysleli, že smeli riadiť každého.. pri čom problémy boli omnoho väčšie, ako čarodej pomáhajúcim nefilom. Zacharie si jemne podoprie hlavu dlaňou, očného kontaktu príliš s čarodejom nenadväzoval.* Mojím snom je, aby som ho sám nepoznal. Je.. povrchne plytký. Z jeho úst vychádza neustále to isté. O jeho bláznovstve, moci a otcovi. Nerozumiem akú dohodu zložil, aby sa na ten post dostal. *Ako sa hovorí, blázon si nie je vedomý svojho bláznovstva. Okrem toho, jeho činny boli.. hlúpe, než čokoľvek iné. Jeho nechuť k Malchaiovi bola verejná, netajil sa ňou. Sám čarodej si toho bol vedomí.* 30. roky.. dobrý odhad na to dostať sa na špičku. *Pousmeje sa, avšak síce bol Axel pohľadný, nedával mu dojem hviezdičiek 30 rokov. Tie 50 však dávali význam, na prvý pohľad sa Zachariemu ponášal na Jamesa Deana.* Bolo to skutočne bohémske. *Pre Zacharieho to boli roky drôg, ale neboli z dôvodu zábavy. Sex, alkohol, drogy.. boli to prostriedky na vyrovnanie sa so stratou Sary. Prstom si zľahka prejde po svojej obrúčke zatiaľ čo Axel nostalgicky spomína. Prišiel mu mladý. Dojmovo, nie len vzhľadom. Možno len Zacharie sa držal svojich návykov tak ostro, mnohí čarodeji, ktorých stretol aj vo vyšších rokoch žili s nadhľadom. Zacharieho perspektíva na zmenu však bola pomerne mdlá.* V tom prípade ste sa o ranu nestarali, ako vám bolo kázané. *Odvetí pomerne promtne, ako lekár, ktorý karhal pacienta, ktorý nebral lieky tak, ako mu bolo predpísané.* Záležitosti, chcete sa očistiť pred spolkom? *Načne jednoducho, pri čom sa na nefilim chcel opýtať. Bolo by to však ostré a jeho úsudok nemusel byť správny.*
*S těmi slovy mohl víc než jen souhlasit. Byla to pravda on sám se k tomu stavěl stejně.* Vím jak to myslíte. Sám jsem byl několikrát nejvyšším čarodějem. Tady v New Yorku a pak v Los Angeles. A jak říkáte…S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. A zároveň s jídlem roste chuť. Vždycky tady mezi námi budou čarodějové, co to neberou tak vážně a nestaví se ke svému titulu zodpovědně. *Porkčí rameny. Věděl že takoví lidé jsou a ti v první řadě neměli dostat takovou moc ani titul. Aspoň podle jeho názoru. Stejně jako Spolek neměl rozhodovat o tom, co by měl Axel dělat. Na druhou stranu on odešel dobrovolně, ale po té až když mu vyhrožovali. Lépe se posadí do sedačky a přehodí si kotník na koleno, pak si ruku natáhne podél opěrky a ohne ji v loktu, aby mohl upíjet svého pití. Sedí tam jako takový paša. Zatím ale poslouchá slova o Nejvyšším čaroději Manhatannu. Nad tím vším jen pobaveně zakorutí hlavou.* Ten zní jako pěkný idiot. *Řekne bez okolků.* Někdo ví o svém papíkovi a hned ze sebe dělá poloboha? Povrchní. *Odfrkne si.* Ještě mi řeknete, že je jeho otcem Asmodeus. *Tušil, že otcem zmíněného čaroděje byl nejspíše jeden z vyšších démonů, a proto jej napadl ten nejčastější. Pak jen mykne remeny.* Jen stačilo být ve správný čas na správném místě. Pak to jelo samo. *Mávne nad tím rukou. Užil si i to když byl u filmu, do teď vlastně sledoval nejnovější trendy a tak dále. Stejně sedmdestáky byly jeho nejoblíbenější.* Ano… já si tehdy ten bohémstký život opravu užíval. *Přizná. Netajil se s ním. V té době měl spoustu vztahů a známých někteří z těch lidí byli ještě stále naživu, jiní se začátkem osmdesátek předávkovali a tak dále. Nebylo jinak zvláštní, že si Axel udržoval poměrně mladickou energii. Měl ještě v sobě tak trochu kus života, kus lidskoti, která mohla lidi mást že není tak starý jak doopravdy je. Jednoduše neztrácel jistý elán. Žil tak jak žli ostatní v jeho době, nebo se o to aspoň snažil. Ikdyž byla pravda, že ne vždy Axel vítal změnu s otevřenou náručí. Cuknou Axelovi lehce koutky.* Snažil jsem se, ale jistě chápete že v zákopu to nejde tak snadno. Nebojte, tu jizvu jsem si trochu odčaroval, přehodil přes ni iluzi. *Lehce zatřepe prsty s úšklebkem. Axel byl a je hodně…hodně dbá na svůj vzhled. Pak se napije svého pití a tak své odpovědi dodá jisté tajemno.* Se Spolkem mám jiné plány. *Pvo prostě a do toho zvedne lehce koutek nahoru.* Ale chtěl jsem se vrátit po tom všem co jsem slyšel, že se tu děje a z vašich řečí jak jsem pochopil…Manhatannu chybí nějaký schopný čaroděj. *Ušklíbne se.*
A preto by tam nemali byť. *Zacharie bol síce mierne zastaralí, avšak jeho morálka bola v tomto smere jasná. Nebola moderná, avšak zodpovednosť bol jednoduchý koncept na pochopenie a svoj význam počas rokov nemenil. Ľudia, ako Malachai boli špinou na titule Najvyšších čarodejov. Za týmto faktom si skutočne stál. Pri prehlásení Axela sa pousmeje, tento halo-efekt neobľuboval, išlo o isté ohováranie, predpokladal však, že tento názor na čarodeja bol pomerne jednotný. Isto, Madeleine bola výnimkou, tá však bola príliš prepletená dohodami, spoluprácou a posteľou, že jej názor už nebol objektívnym.* V tom mi pamäť klame, démoni nie sú moje entrée. *Prizná sa jednoducho, Zacharieho démoni nezaujímali, nikdy by s nimi spoluprácu neudržiaval. Zapáchali mu podobne, ako ulice na ktorých vyrastal. Jeho prsty sa preplietli ešte pred tým, ako dokončil svoj prvý drink. Hádam tu nebude sedieť len pri jednom, alebo nie? Prstami tak naznačí druhé kolo, pre oboch prítomných na svoj účet.* Pokiaľ by ste mali záujem. *Otočí sa muža sklenný pohľad.* Som schopný pomerne dobre zahladiť stopy po jazvách. Pochopiteľne, môžete to nechať na liečenie času. Alebo svoje. *Ponúkne drobnú láskavosť. Pri jeho slovách o spolku sa mu z pier dostane len uchechtnutie kedy len s vďačnosťou prevezme druhý pohárik priamo do ruky.* Chýba vám moc? *Utrúsi s istým posmeškom. Avšak v tomto prípade by to bolo pre Zacharieho benefitom.* Budem vaše kroky pozorovať. *Prisľúbi mu, samotnú pomoc však nenavrhol.*
*Lehce se ušklíbne a jen osuhlasně přikvýne hlavou. S tím souhlasil takový druh lidí by neměl být u moci. Nepřišlo mu to jako zastaralé smýšlení, spíše šlo o zodpovědnost a ta tu byla snad od začátku světa. A pokud někdo nemohl pochopit tak jednoduchý koncept, neměl by ani být na takovém postu. To, že pomlouval mu bylo jedno. Nestyděl se za to. Zjišťoval prostě informace. Obvykle se lidé na to chytli. Ale zdá se, že Zach ne. Ikdyž to vypadalo že budou sdílet podoný názor.* Oh, tak to je škoda. A co je spíše váš obor? *Zvedne tázavě obočí. Sám Axel se v démonech vyznal, uměl je vyvolávat a komunikovat s nimi. Však je vyvolával jen tak z rozmaru. Podívá se při jeho slovech na své téměř dopité pití.* Rozhodně nebudu seděť jen při jendom drinku. *Zazubí se na něj a dopije svéh pití a sklenici položí na stůl mezi nimi. Nad jeho nabídnou lehce zvedne koutek.* Děkuji za nabídku, budu o tom uvažovat. *Byla to jen obyčejná vada na kráse, co měl. S tím se mohl smířit, s tím co se nemohl smířit bylo jeho čarodějné znamení, které vždy skrýval. S povanením zakorut hlavou, když si vezme další pohárek pití.* Nechybí mi moc. *Odfrkne si.* Spoluracoval jsem s lovci a spolkem dlouhé léta. Pak udělám to co mi přišlo správné a hned jsem nepřítel Spolku. Jen protože nefilim v idrisu nedokázali snést, že nemají žádné zásluhy a všechno udělal jeden nafilim a čaroděj, když Spolek nehnul ani prstem. *Řekne znechuceně až pohoršeně.* A pak mají ještě žaludek mi vyhorožvat. *Z jeho hlasy jde slyšet hořkost.* Byl jsem ukřivděn. *Mykne rameny jako vysvětlení.* Myslím si, že nebudete jediný, co bude mé počínání sledovat.
Ste zvedavý. *Podotkne so slabým úsmevom zatiaľ čo jeho pohľad pozoruje nočnú scenériu. Ono, po rokoch byť opäť v meste. Intel bol potrebný, Zacharie mal ľudí, ktorý mu informácie nosili. Nikto však ešte Axela nespomenul, vzhľadom na to, chcel tento rozhovor stavať, ako výmenný obchod.* Som liečiteľ v každom smere. *Podotkne jednoducho, nakoľko ku zdraviu bolo potrebné mať schopné aj telo, aj mysel. Za mladosti svoju myselnú mágiu dostal na vrchol, aj kvôli tomu ho prestala baviť. Mal k nej prirodzený talent, ktorý jeho opatrovníčka pochytila už v skorom štádiu. Aj keď vedel, že Melina u neho podnecovala túto mágiu pre svoj vlastný benefit, na koniec bol rád, že mu bola k dispozícií, aj keď mu často prišla nemorálna. Liečiteľstvo tak dokázalo zahŕňa široké spektrum mágie. Nepotreboval všetko menovať, aby si Axel spravil predstavu.* A vy? *Podopiera si bradu zatiaľ čo na neho slabo skrúti pohľad. Nad čarodejovím rozhorčením sa musel mierne pousmiať. Veľa jednicov bolo ukrivdených spolkom, nebolo to nezvyčajné. Zacharie s nimi kontakt takmer nemal a vo všetkej úprimnosti ani nechcel. Mirjam bola výnimkou, ktorá za ním však chodila v súkromnej veci a nie verejnej. Podal lovcom pomocnú ruku, k rasej samotnej však stále mal výhrady, rovnako, ako u nich mali výhrady k nemu.* Oh skutočne? Koho ste už tak promptne zaujali? *Zdvihne slabo bradu, zatiaľ čo si narovná chrbát. Sedel, ako gentleman, mal to v krvi.*
*Axel jen and jeho slovy o zvědavosti pokrčí rameny.* To není nezákonné. Chci jen vědět, co kde a jak. *Odpoví prostě. Zjistil by si všechno od Maddie, ale no…Byli oba tak trochu zaneprázděnní něčím jiným.* Jste léčitel? To se hodí. *Zapíše si do hlavy, že Zach by se mohl hodit někdy v budoucnu.* Já nemám tak uplně obor, věnuju se tak nějak všemu. Ale baví* mě tak nějak všechno. Ale nejvíc mě asi baví mentální magie. *Za ty roky se vypracoval ve všech oborech na dost dobrou úroveň a uměl opravdu všechno. Na některé věci potřeboval knihy ale to jej nedělalo o nic méně shcopným. A mentální magie mu nepřišla neetická v případě, že se používala za dobrým účelem. Třeba ten ji chtěl použít pro dobrou věc a místo toho to neskutečně p*sral. Nad tou vzpomínkou jen nepatrně zakrouítí halvou a podívá se ven z okna. Pak jen mykne rameny.* Ale tak různě, pár svých známých. *Mávne nad tím rukou.* Jak dlouho už jste v New Yorku?
*Zacharie rozhodne neplánoval informácie zatajovať. Vždy bol človek čo sa snažil neprikláňať len k jednej strane. Karty mal ešte blízko pri hrudi, aj napriek tomu, že mu bol Axel sympatický. Charizma človeka dostane len do istého bodu než sa stane bezcennou. Zacharie mierne spozornie pri spomenutí mentálnej mágie. Lišiacký úsmev sa ihneď objaví na jeho perách zatiaľ čo uznanlivo prikývne. Zaujímal sa, Axel sa však zdal, ako človek ktorý túto schopnosť nezneužíval vo svoj prospech. Ako si však mohol byť vôbec istý. Odpije si zo svojho druhého drinku, ktorý mu ústami prejde rýchlejšie, ako ten prvý.* Od roku 2020, prechádzal som pomedzi New Yorkom a Los Angles, kvôli práci civilske. Tu ma však pripútalo vyššie čarodejstvo. *Prizná bez príznačne, zatiaľ čo sa pousmial. Konverzácia ešte chvíľu plynula, bol však čas sa opäť dostať do práce. Pomaly sa odsunie od stola.* Rád som vás spoznal. *Odvetí jednoducho pri čom sa presunie ku baru, kde sa zbavi dlžoby. Následne už len opustí územie Manhattanu, beztak ho príliš neobľuboval.*
Podobně jako Zach na tom byl i Axel. Držel si spíše všechny informace nechával pro sebe ale nedělalo mu problém ale nějaké info pustit. Všimen si tohi úsměvu, který mu Zach věnuje. Jistě že tu magii uměl využít pro svůj prospěch a dělal to hlavně, když byl mladší. Ale teď se to snažil krotit, prtoože to hlavně nepotřeboval. Sám se napije svéhop ití, kteérho už nemá moc.* Rozumímm. Já jsem v Angeles také byl dlouho dobu. * nechají ještě chvíli hovor plynout než se Zach zvedne.* I mě bylo ctí. *Pousměje se na něj a sleduje jej odcházet. Sám pak vstane a zaplatí. Dokonce by i odešel, ale jeho pozornost si vyžádá majtelka Lounge Ophelia. Takže proto tam Axel ještě nějakou dobu zůstane než se úplně odebere pryč, kk sobě domů.*
*Nadýchne sa a vydýchne sa. Ale veľmi mu to nepomôže. Má za sebou už niekoľko pohovorov a v podstate dopadli katastrofálne. Až tak zle, že sa jeho pomocník Eric rozhodol dať na dvere ceduľu s informáciou, že sa hľadajú nový zamestnanci. Keď Eric odchádza od dverí tak sa ešte zastaví pri Joshovi.* Ako sme si vraveli. Zoberieš prvého človeka čo prejaví záujem tu pracovať. Nemáme na výber. *Josh zafuní. Nemajú na výber. Je tak prísny zamestnávateľ, že ak by neboli mexický vlkolaci viazaní dohodou - a strachom z Josha - tak by dali výpovede a utiekli by späť do Mexika. Odpije si z kávy a začne v notebooku pred sebou kontrolovať to kvantum objednávok.* /Ešte že vlkolaci majú výdrž a môžu robiť viac ako bežný človek.../
*Lóni od rána behal po okolí a snažil sa nájsť nejaké miesto, kde by ho vzali. Vždy sa však našiel nejaký problém. Na jednom mieste fungovali od obeda do ďalšieho rána, takže by Lóni akurát len spal celú smenu, na iných miestach chceli od nejako nejaké skúsenosti v odbore, ktoré, logicky, nemal, a dokonca od neho už požadovali aj predchádzajúce skúsenosti.* /Ale ako môžem mať predchádzajúce skúsenosti, keď mi nikto nedá šancu?/ *Toto dokázalo rozpuzlovať Lóniho myseľ aj na niekoľko minút po každom pokuse. Samozrejme, že pod Zachariem nepotreboval žiadne peniaze navyše, ale zdalo sa mu lepšie vyplniť si dni nejakou prácou, aby sa nenudil. Akurát sa chcel niekde zastaviť na niečo sladké, ako na to po celom dni dostal chuť, keď mu pri vstupe padol pohľad na výzvu o hľadaní pracovnej sily.* /Žeby?/ *Zvonček dnu zacinkal a Lóni s novou upletenou čiapkou v tvare žltého kvetu s dvomi odstávajúcimi lupienkami, do ktorých si schoval uši, a ako tak zladeným zvyškom oblečenia, vošiel dnu aj s eurobalom, v ktorom mu ostávali už len dvoje kópie jeho smutnejšieho životopisu. Áno, už sa mu darilo jedno ucho si schovať po celo večernom snažení, ale to druhé stále trčalo z jeho hlavy ako roh krivého a huňatého jednorožca. Podíde k pultu.* Mohol by som poprosiť... *Pozrie na ponuku koláčov.* Ten punčový a k tomu čaj z lesného ovocia? *Požiada si, načo mužovi podá najmenšiu bankovku, ktorú od Zacharieho dostal - sto dolárovku.* Nemusíte vydať, to je v poriadku. *Dopovie, keď vidí, ako má muž problém spočítať mince v kase, aby mu vydal.* A...vonku som videl, že hľadáte ľudí. Je to ešte stále platné? *Zažmurká na potiaceho sa muža za kasou.*
*Napije sa kávy.* /Dobre. Eric má pravdu. Zoberiem prvého človeka čo vojde tými dverami./ *Rozhodne sa Josh. Akurát cinkne zvonček nad dverami a Josh dvihne pohľad. Strnie.* /Nie... prosím nech to je zákazník./ *Pozrie divoko na notebook a čaká čo z toho chlapca s čiapkou v tvare kvetu pri pulte vypadne.* /Uff, zákazník./ *Uvoľní napätie v ramenách. Poočku zahliadne bankovku, keďže nesedí tak ďaleko od pultu a zamračí sa. Ešte viac sa zamračí keď jeho zamestnanec zmätene počíta drobné. A potom len... * /Oh, bože... také sprepitné si ani nezaslúži./ *Ťukne do počítača a znovu strnie.* /Oh, nie... / *Chalan za pultom sa skutočne potí. Pozrie na Lóni. Potom na Josha. Potom späť na Lóniho.* No, ehm... ono... asi áno. *Vykoktá chalan a ukáže na Josha.* To je šéf. *Josh sa tvári že nič nepočuje.*
/Ten punčák vyzerá asi najlepšie. Len dúfam, že nebude moc alkoholický, lebo najradšej mám tú rúžovú polevu na vrchu./ *Zamyslí sa ešte raz nad svojou objednávkou a potom už len čaká na to, čo z chlapca vypadne. Pozerá sa chvíľku naňho, potom niekam mimo a potom opäť naňho, kedy už Lóni ukáže aj na svoj euro-obal.* Mám aj životopis. *Usmeje sa ako slniečko, ako keby týmto zachránil ľudstvo. Proste bol šťastný, že mal niečo také pri sebe a že teda vyzeral ako ďalší Newyorčan, ktorý hľadá brigádu. Následne pozrie smerom k miestu, na ktoré sa predtým chalan obliaty potom pozerá. Veselo zamáva mužovi za stolom.* Teší ma. Mám ísť teda za vami? *Zavolá na chlapíka, aj keď jeho hlas neprevyšuje žiadne vysoké stupne ako obvykle. Dokonca si dnes ani nezapálil, aby s tým nemohol mať nikto problém, aj keď to možno je trochu cítiť z jeho oblečenia.*
*Chlapec za pultom pozrie na jeho euro-obal. Potom späť na Lóniho. Nakoniec mu ukáže palec hore a kŕčovito sa usmeje. Pošle ho za Joshom a radšej sa pustí do objednávky. Josh sa po oslovení neotočí.* /Čo mám robiť?!/ *Panikári a druhý krát ťukne do počítača.* /Som majiteľ cukrárne. Som tu šéf./ *Trochu sa vyhecuje a nakoniec sa na Lóniho otočí. Nadýchne sa.* /Cítim z neho trávu?!/ Ahm... *Ten jemný závan marihuany ho trochu vykoľají.* ... áno. /Nie, nemôžem ho prijať!/
*Naďalej si drží svoj úsmev aj potom, čo si muži vymieňajú nechápavé pohľady a čaká na moment, kedy ho konečne pustia za pult. Tam si to pri prechode týmto priestorom prezerá s otvorenými ústami a hviezdičkami v očiach podobných tým v jeho podkove v nose, a konečne sa zameria na šéfa, keď príde k jeho stolu. Natiahne k nemu ruku.* Dobrý deň, videl som, že hľadáte ľudí. Priniesol som vám teda životopis. *S tým stiahne do svojho euro-obalu, z ktorého vytiahne predposledný papier a podá mu ho. Žiaľ, skúseností tam nemá veľa a väčšinou to boli tak trochu neoficiálne výpomocné práce všade, kde ho vzali.* /Niekedy už nešlo ani o peniaze, ale možnosť teplého obedu, miesta na zohriatie alebo nového kúsku oblečenia v podobe pracovnej mikiny alebo vesty./ *Pozrie na stoličku oproti mužovi.* Mám si sadnúť?
/Fakt, nie... pozerá sa ako keby nikdy nebol v cukrárne./ *Čaká kým prejde a tak ako slušnosť káže, sa postaví a podá si s ním ruku.* Dobrý deň... dobre. *Pozerá ako loví z euro-obalu papier. Už teraz vidí, že je to škoda papiera lebo je na ňom fakt málo toho napísaného. Zoberie si ho teda, sadne si a... číta. V podstate sa to dá preletieť očami. Už teraz by ho otočil na päte.* /Nezamestnám ho! Toto nie!/ Oh, samozrejme. Sadnite si. *Usmeje sa a v duchu si nadáva že je debil keď túto agóniu predlžuje. Položí papier pred seba na stôl. Upotený chlapec zatiaľ prinesie Lónimu jeho objednávku.* Tak... máte nejaké skúsenosti v cukrárni? /Nemá nič v životopise!/ *Usmeje sa a napije sa kávy.*
*Cíti jeho pohľad na svojom každom pohybe, ale nedáva tomu väčšiu pozornosť, nakoľko toto spravilo už niekoľko ľudí pred ním, s ktorými sa rozprával. Síce bola pravda, že niektorí ho ani nenechali dopovedať a rovno ho poslali preč, nech to skúsi inde. Preto ho aj tešilo, že toto miesto mu dávalo šancu.* /Môžno tu robia milí a chápaví ľudia, keď vzali aj toho vystresovaného chlapca./ *Pomyslí si a spokojne sa usadí. Otočí sa za hlasným cinkaním šálky o tanierik, na ktorom sedí a klepe sa na ňom na základe toho, ako veľmi sa klepe chlapcova ruka.* Ďakujem pekne. *Pošle chlapcovi ďalší úsmev a čaká na prvú otázku. Samozrejme, už ju po dnešku mohol aj predpovedať.* Bohužiaľ nie. Ako vidíte...kvôli mojej životnej situácii som musel brať všetko, kam ma vzali. *Začne pomalšie, nakoľko nevedel, ako vysvetliť ten nedostatok na papieri.* Ale vyskúšal som si už viacero možností a som učenlivý. A mám rád ľudí...takže...zákaznický servis by som vedel spraviť. *Chvíľku musí loviť v hlave, než si spomenie na slovo, ktoré využívali aj na iných miestach.* /Zákaznícky servis, ako keby boli autá, aké smiešne./ *Sám si dá luhovať čaj a trochu si odsekne z koláča pre radosť. Hneď nadšene zahmká.* /Taký dobrý som ešte nikdy nemal./
*Poočku pozoruje ako jeho zamestnanec traslavo prinesie koláč a čaj. Až mal chuť mu to zobrať z ruky, aby mu to náhodou nevypadlo.* /Nádych, výdych./ *Spraví to tak nenápadne ako sa len dá a zamrká keď cíti marihuanu. Tvári sa chápavo.* /No, to som na tom papieri videl./ *Prikývne, usmieva sa a napije sa kávy.* /Určite... vie vôbec počítať? Zaplatil stodolárovkou a nechcel vydať späť... možno je to blázon. Tá čiapka by tomu odpovedala./ Áno, zákaznícky servis je základ na ktorom staviame náš obchod. Keď s nami budú naši klienti spokojní tak sa budú vracať. *Usmeje sa a zloží si ruky na hrudi.* Čo ešte nám viete ponúknuť? /Absolútne nič, nevie ponúknuť... možno tak marihuanu. Alebo mi tu na stole ubalí špeka keď doje./
*Všimne si, že sa muž zhlboka nadýchne a vydýchne, tak si privonia k rukávu svojho svetru.* /Trochu to cítim, ale nie je to až tak zlé. Možno má len citlivý nos. Smiešne, a ja som si myslel, že ho mám citlivejší len ja./ *Aj z tohto poznania sa mu na tvári vytvorí ešte väčší úsmev. Skúsi pokračovať vo svojom príbehu.* Ale teraz som prišiel do New Yorku a rád by som si našiel stálu prácu. Nemám problém pracovať aj celý deň, iba noci by som nemohol. *Rozhodol sa to naznačiť okamžite, nakoľko naposledy potom z toho vznikla konverzácia, že ak má sugar daddyho, tak nech si prácu ani nehľadá. Síce mal Zacharieho, ale ten nebol ani jeho otcom, ani mu neprišiel cukrový, aj keď bola pravda, že oblízať ho ešte neskúsil, ale dával mu peniaze, čo sedelo na tento opis. Aj tak si chcel zarábať sám.* Viem vám ponúknuť...trpezlivosť. Ostatní vždy hovorili, že ma mohli vždy dať k najnahnevanejším členom, lebo som s nimi nikdy nemal problém a prácu som si aj tak dokončil. *Skúsi pokračovať ďalej.* A s kasou sa viem naučiť rýchlo. Už som nejakú videl a nevyzeralo to ako ťažký systém. *Naberie si ďalší kúsok a je doslova v nebi, až mu aj uši spokojne zacukajú pod novou čiapkou.*
*Keď začne rozprávať tak prikyvuje. Iba keď spomenie že v noci nemôže spracovať, tak na milisekundu zamračí.* /Díluje v noci drogy alebo čo? Nevyzerá ako díler. Alebo si len rád večer zapáli a spí. Čo ak sa mi zhulí v práci?! Kryje poistenie škody aj v takom prípade?!/ *Zacuká mu prst na ruke ako má chuť sa pozrieť do počítača na poistné podmienky.* Ooo, trpezlivosť je veľmi dobrá vlastnosť. /Drbne ma z teba./ Pokladňa je jednoduchá, to je pravda. *Povie mu a aby zamestnal ruky tak znova zoberie jeho životopis a rádoby doňho pozerá.* A čo napríklad negatívne vlastnosti? Máte nejaké?
*Celú dobu mu muž prišiel ako na ihlách. Kebyže nesedí, zrejme by okolo Lóniho pochodoval, ale aspoň taký pocit z neho chlapec mal. Pomaly teda je, aby nemal plné ústa ani raz, a medzitým si vytiahne sáčok z čaju a dá si doňho celý med. Mal jednoducho rád sladké. Nadšene sa opäť usmeje, keď muž pred ním podotkne, že trpezlivosť sa mu pozdáva.* /Žeby prvý dobrý krok vpred?/ To rád počujem. Možno by som sa musel naučiť všetky názvy vašich zákuskov ako aj to, ako pripravujete kávu, ale videl som, že máte na to mašinku a zákusky boli tiež označené. *Naznačí potešene, že by túto prácu mohol zvládať. Potom sa zamyslí nad negatívnymi vlastnosťami.* Nemusím veľmi kávu, lebo rád spím, takže s nimi nemám veľké skúsenosti. Mám radšej niečo sladšie. *Poukáže na svoj výber sladkého čaju a zákusku, ktorý bol už takmer celý dole. Snaží sa z jeho očí vyčítať, či sa mu niečo na jeho papieri nepozdáva.* Ak chcete, môžte si ma vyskúšať. *Navrhne nakoniec, keďže v bare mu aj ponúkli, či si to chce vyskúšať, aby videli, či má na to talent.*
*Prikývne a pohľadom strelí ku vitríne, následne aj k mašine na kávu.* /Nedávno vrátená z opravovne./ *Vráti sa pohľadom k Lónimu a milo sa usmeje.* Áno, máme veľa druhov koláčov. Niekedy sa ponuka ak obmieňa, takže aby to bolo jednoduchšie pre nás aj zákazníkov, sú pri nich názvy. *Povie a po menšej úvahe teda sa opýta na negatívne vlastnosti.* /Spí. Rád spí... nebude mi tu spať pod pultom, že nie? Nad čím uvažujem? Neprijmem ho! Nie je šanca./ Vyskúšať? *Teraz si Josh príde ako keby sa mu zavarili mozgové bunky.* No... dobre. *Postaví sa a prejde k nedávno opravenému stroji na kávu.* Spravíme teda kávu.
*Úsmev ho opäť upokojí, takže sa uvoľní a spokojne doje koláč, kým mu muž vysvetľuje, ako to tu funguje s koláčmi. Predstava rôznych koláčikov každý týždeň ho doslova poteší.* To mi príde ako skvelý nápad. Máte koláčiky rozdelené vo vitríne na policiach aj podľa iného systému? Sladké, kyslé, mliečne, ovocné? *Zaujíma sa naďalej, nakoľko mi prišli rozhodnutia muža pred sebou zatiaľ veľmi logické.* Áno, vyskúšať. Aby som vám ukázal, že sa naozaj učím rýchlo. *Podotkne, keď sa naňho muž pozerá ako na poníka. So súhlasom sa nakoniec postaví aj on, ešte si odpije z čaju, ktorý bol už dostatočne chladný na pitie, a presunie sa za mužom späť do priestoru za pultom. Muža pri kase si nevšíma, namiesto toho pozrie na rôzne tlačítka a názvy pred ním.* A akú kávu by ste chceli? /Určite to nemôže byť až tak zložité./
*Na prázdno pár krát otvorí pusu. V podstate v tom veľký systém nemal aj keď sa to na prvý pohľad tak nezdalo.* Aaa... hm... dopredu dávame hlavne novinky. /Dobre tak možno prišiel s dobrým nápadom, ktorý mi nenapadol... / *Prizná si v duchu neochotne. Potom mu z nejakého dôvodu napadne, že by Lóni mohol spraviť kávu. A keď sa Josh dvíha, aby išiel ku kávovaru tak uvažuje.* /Chcem nechať robiť kávu človeka, ktorý kávu nikdy asi nerobil... na stroji ktorý stál tisíce... a ktorý nedávno pokazil debilný vlkolak, ktorý teraz za trest vynáša smetie... a tá oprava stála ďalšie tisíce./ Presne tak. Chcem vedieť čo v tebe je. *Zvesela povie ale jeho srdce je skľúčené. Zo strachu o kávovú mašinu. Vyberie nádobu so zrnami a ukazuje.* Spravíme obyčajné americano. Tu sú zrná. /Čo to robím?/ A tie nasypeš sem. /Prečo to robím?/ *Ukazuje kam sa sypú zrná, aby sa pomleli. A potom čaká kým to Lóni spraví. Zatiaľ v duchu nad sebou a svojimi vlastnými činmi nechápavo krúti hlavou.*
*Prikývne si. Aj keď sa mu to veľmi nepozdávalo, lebo ako inak bude poznať, aký koláčik komu odporúčať, ak nevie, do akej kategórie patrí? Neochotne sa to rozhodne nechať až po skúške kávovarom, kebyže náhodou niečo pokašle a tak by bral mužovi pred sebou drahocenný čas. Vidí, že je muž hlboko v myšlienkach, tak sa vedľa neho postaví a potichu čaká, až ho začne navigovať.* Dobre...tak sa posnažím. *Opäť sa naňho usmeje, až sa hornou perou dotkne krúžku v nose s hviezdičkami. Pozorne ho počúva a opatrne si berie naberačku na zrná, ktorú naplní do plna a následne ju vysype do otvoru, na ktorý predtým muž poukázal. Dáva si pozor, aby nevysypal niečo bokom, ale rýchlo si uvedomí, že vďaka tvaru naberačky to ide ľahko, tak trochu zrýchli pri sypaní. Následne všetko odloží na svoje miesto a pozrie sa z druhej strany kávovaru.* Tipujem, že voda ide do stroja automaticky cez nejakú trubku, správne? *Zamrká naňho. Potom sa ide natiahnuť za jednou z čistých šálok položených vedľa, ale zamrzne pri výbere veľkosti.* /Americano je veľké alebo malé?/
*Usmeje sa.* /Posnaží sa... no vlkolak nie je takže páčku neodtrhne. Snáď./ *Snaží sa pôsobiť vrelo a milo ale v duchu tŕpne. Jasne, sypanie zŕn je ešte ľahké. Takže ho nechá robiť bez komentára. Žiadny ani netreba.* Áno. Je to tak lepšie pre všetkých, pretože sa nezabudne naplniť nádoba, neusádza sa v nej vodný kameň. Stačí iba raz za čas spustiť čistenie. Robí sa aj komplet servis ale ten už robí špecializovaná firma. /Lebo čistiť hadičky tak drahej veci žiadnemu debilovi čo tu je nedám./ *Pozrie čo Lóni zamýšľa a podľa toho ako sa naťahuje za šalkou mu dôjde, že nevie aký pohár dať. Tak ťukne na displej aby sa rozsvietil a tam sa otvorí dosť široká ponuka.* /Toto je normálne luxusné ferari medzi kávovarmi./ Ako prvé musíš pomlieť zrná, potom nastavuješ typ kávy. Väčšina programov už je prednastavená ale vieš ich upravovať. Vieš pridávať aj vlastné nastavenia kávy. Veľkosť volíš ako poslednú. *Ukazuje nastavenia... možno prirýchlo. Usmieva sa pritom, pretože on tieto veci miluje.* Takže nech sa páči. /Zbláznil som sa./ *Odstúpi od stroja a nechá Lóniho aby sa realizoval. Zatiaľ ho teda obíde a opýta sa nových zákazníkov, ktorý prišli k pultu, čo by si dali.*
*Nebol si istý, či žiadny komentár k jeho sypaniu znamenalo niečo dobré alebo zlé, ale našťastie mu muž následne začne hovoriť o rozhodnutí s vodou. Pomaly prikyvuje, keďže to dávalo zmysel. Aspoň do tej fázy, ktorej Lóni rozumel. Hlavné preňho bolo, že špecializované čistenie rieši už niekto iný a tak by to nemal byť jeho problém. Keď však začne lietať rôznymi nastavenia, doslova si nemôže dovoliť ani žmurknúť, aby všetko zahliadol. Zhlboka sa nadýchne, keď od neho odstúpi a počúva jemnému meleniu zŕn, ktoré sa už zaplo pri mužovi, ako mu to ukazoval.* /Ach, bodaj by som vedel čítať myšlienky, teraz by sa to asi aj oplatilo./ *Zamrmle si pre seba, nakoľko sa ozaj začínal obávať, že niečo pokazí, ale nakoniec klikne na ikonku s výberom káv a nemusí ani dlho hľadať, nakoľko je Americano medzi prvými. Vyberie ho, nechá všetky nastavenia tak, ako sú, a dostane sa do poslednej časti, v ktorej bol výber veľkosti. Prebieha pohľadom medzi šálkami a výbermi, a nakoniec zvolí druhú najmenšiu, nakoľko mu napadlo, že ak to má byť veľká káva, povie, že robil len niečo na ochutnávku, a ak to má byť malá káva, tak sa aspoň netrafí až tak vedľa. následne vezme šálku danej veľkosti, ktorú položí pod nejakú trubku, ktorá vytŕčala z kávovaru smerom na plošinku vpredu, a stlačí štart. Celú dobu si nervózne žmolí prednú časť svetra, ale aspoň trochu sa uvoľní, keď hnedá tekutina začne vytekať do šálky.*
*Počuje ako sa melú zrná a zároveň aj zákazníkov. Je to jeden z tých vegan, raw, eko párov. Pýtajú sa dokonca aj na zloženie múky. Josh, so všetkou trpezlivosťou nadobudnutou na wall street odpovedá. Keď sa chce otočiť na Lóniho, že či je všetko v poriadku, tak sa ho ten pár opýta niečo nové.* /Môžu sa vymáčknuť skôr než mi to tu ten chlapec podpálii?/ *Uvažuje v duchu a už je celkom zúfalý. Nakoniec predsa len si vyberú dva vyhovujúce koláče. Tak im ich naloží na tanier, nechá ich zaplatiť kartou a keď odídu tak sa oprie o pult a vydýchne. Neznáša takých ľudí, čo nevedia, čo chcú. Strnie. Prudko sa otočí na Lóniho a kávovar.*
*Do pozadia nejako vníma, že sa Josh dohaduje s párikom o zákusku a ozaj sa ho pýtajú na milión otázok, takže sa ho nesnaží priveľmi otravovať so svojou prácou. Aj to vyzerá, že bude všetko v poriadku, ale nakoniec sa šálka naplní viac, než Lóni čakal, aj keď sa mu zdalo, že zvolil správnu šálku, a trochu z kávy začnetiecť jednou stranou. Doslova mu srdce vynechá úder, lebo sa zľakne, koľko toho bude tiecť, ale nanešťastie to nie len zašpiní šálku, ale aj značná časť sa vyleje do priehradky pod šálkou. Šálka bola kompletne do plna. Opäť pozrie na veľkosti šálok a so zúfalstvom si uvedomuje, že asi si mal vziať o niečo vyšší pohárik. Odstúpi tak od kávovara jeden krok dozadu a poplašne pozrie na muža, keď ho doslova trhne jeho smerom.* Ja...trochu sa to vylialo. Nevedel som, aký to je objem. *Prizná a ukáže na šálku, ktorá mala na jednej strane pásik z pretieknutej kávy. Doslova mu klesnú aj uši k hlave, ako hrozne sa cíti.*
/Kávovar nehorí./ *Pozrie na Lóniho, potom na šálku. Prejde bližšie a pozrie sa na plnú šálku a aj plnú podtácku.* Stlačil si veľkosť dvakrát, že? *Dá si ruky v bok a premýšľa. Pritom sa urputne mračí.* /Nemôžem ho zobrať. Nie, nemôžem. Nemôžem, nemôžem, nemôžem.../ *Opakuje si v duchu. Zatiaľ k nim príde Eric, vysoký blond fešák, v ruke papiere a keď pride k nim tak na nich pozrie. Najskôr na Josh, potom na Lóniho a nakoniec na kávovar s kávou.* Čo sa deje?
*Pozrie na zem a pomaly kývne, že zrejme naozaj omylom stlačil veľkosť šálky dvakrát. Nikdy mu ani nenapadlo, že by sa mohlo niečo takéto stačiť. Následne však doslova vyskočí ako mačka, keď za ním prehovorí nejaký muž a automaticky zaskočí za muža, s ktorým sa doteraz rozprával.* /Počkať, je to asi iba ďalší pracovník. / *Uvedomí si a vyjde vedľa neho. Pozrie spolu s ostatnými na kávovar a rozhodne sa vyjsť s pravdou von.* Toto. *Ukáže na plnú podtácku.* Za to môžem ja. Prišiel som na pohovor...a omylom som stlačil veľkosť šálky dvakrát. *Pri konci vety opäť poklesne a s jeho náladou aj dva lupienky na jeho čiapke.*
/Aspoň ten kávovar nevyhodil do vzduchu./ *Skúsi myslieť optimisticky. Mykne sa. Ale nie preto, že prišiel Eric ale preto s akou nečakanou rýchlosťou sa za ním Lóni skryl.* /Čo sa deje? Dobrá arabica skončila v hojnom množstve v podtácke./ *Pozerá na kávovar, tak ako Eric a divoko premýšľa.* /Čo sa stane ak mu dám zdobil koláče? Alebo bude narábať s kasou? Nemôžem ho prijať./ *Počuje Lóniho priznanie a musí mu aspoň uznať poctivosť.* Oh, pohovor. A aký je výsledok pohovoru? *Opýta sa Eric a pozrie z Lóniho na Josha. Josh teda dvihne pohľad od kávy.* /Ako asi?! Však je to jasné! Nikoho takého neprijmem!/ *Nadýchne sa a...* Prijatý. *Ako to vysloví tak stojí ako obarený, stisne pery k sebe a v duchu sám seba pomenuje takým množstvom nadávok, že sa sám diví koľko ich pozná. Eric sa tiež tvári šokovane a pre istotu ešte raz pozrie na tú kávu a potom na Lóni. Nikto kto Josha pozná by niečomu takému neveril.*
*Sotva sa neznámy spýta na výsledok pohovoru, Lóni tiež pozrie na muža, ktorý ho doteraz mal na starosti, a je plne pripravený si ísť zbaliť veci.* /Aspoň tam mám ešte jeden životopis. Alebo ak mi vráti ten, čo som mu dal, tak dva. A keď sa nepodarí dnes, tak môžem ísť hľadať zase zajtra, no nie?/ *Je natoľko zabraný myšlienkou, ako sa muža spýta na to, aby mu vrátil jeho životopis, že mu mozog na stotinu sekundy vypovie funkciu, aké hlúpe mu mužove rozhodnutie prišlo. Aj on sám pozerá na Josha prekvapene, ale keď si uvedomí, čo to znamená, doslova sa mu hodí okolo krku.* Ďakujem, ďakujem, nabudúce to už určite nestlačím dvakrát. *Sľúbi mu a pustí ho, zatiaľ čo sa nevie prestať usmievať ako dieťa, ktoré dostal od rodiča lízanku.* Prípadne tu rád ostanem aj dnes a budem sa učiť. *Navrhne mužovi a jemne " poskakuje" na mieste, aj keď sa vlastne len zdvíha na špičkách od nadšenia.*
/To budem ľutovať./ *Hovorí si v duchu.* Si si tým istý? *Opýta sa ešte Eric, ktorý tomu stále neverí. Kým Josh niečo povie tak už má Lóniho okolo krku. Tak nejak ho na oplátku popláca po rameni.* Hej, hej... to bude fajn keď to už neurobíš. *Eric stále pozerá neveriaco.* Fakt? *A znova sa opýta. Josh sa ošije. Pozrie na tešiaceho sa Lóniho. Strnie keď si predstaví, že by mal prežiť aj iné incidenty. Aj keď rozliata káva nie je taký katastrofa, lenže Josh ako šef je ... veľký pedant, perfekcionista a tyran.* Oh, ooh, nie Lóni. To... musíme spraviť pekne po poriadku. Podpíšeme zmluvu, prihlásime ťa do sociálky ako zamestnanca. Takže... Eric prines zmluvu. *Pošle Erica pre papier, ale ten stále šokovaný, ho vytiahne z kôpky papierov ktorú drží v ruke.* Som robil poriadok a mám ich pár nachystáných, že ak by sa podarilo... *Vysvetlí a odíde. Josh teda zostane stáť s pracovnou zmluvou, ktorú stačí iba vyplniť a podpísať. Otočí sa k Lónimu.* Dobre... ehm. *Prejde ku stolu kde má notebook a zoberie si pero.* Začneš od prvého mája. Dovtedy vybavím čo treba... máš nejaký doklad totožnosti?
*Teší sa tak veľmi, že mu je aj kompletne jedno, že ho neobjal späť, a že mu len strnulo poplácal chrbát. Práve totálne pokašľal svoj test do práce, a aj napriek tomu ho tento milý muž vzal pod svoje krídla. Bol si istý, že mu bude za túto milosť vďačný do konca svojho...* /...alebo možno nie svojho, ale aspoň toho jeho.../ *...života. Prikývne, že všetko spravia podľa poriadku a myslí si, že rovnako ako v starých prácach iba dostane oblečenie a začne robiť, ale namiesto toho chce s ním muž podpisovať zmluvu. Toto Lóni ešte nikdy nerobil. Spomenie si na nejaké papiere a kartičky, ktoré mu Zacharie dal s jeho totožnosťou a tak sa vráti späť k stolu a siahne do tašky, odkiaľ vytiahne všetky papiere.* Je niečo z týchto...doklad totožnosti? *Posunie k nemu papiere, ktoré mali na sebe priveľmi náročnú angličtinu, aby sa to chcelo Lónimu čítať. Na všetkých iba videl svoje údaje a to mu stačilo.*
*Začne vypisovať kolónky ako deň nástupu, pracovný čas a mzdu. Tá mzda je na New York veľmi slušná. Najmä preto lebo Josh nemá dobrú reputáciu ako zamestnávateľ a tak sa snažil prilákať aspoň platom. Pozrie na papiere, ktoré mu Lóni dá. A potom aj na Lóniho, že či si robí srandu.* /On nevie čo je z toho doklad totožnosti? Koho som to zamestnal práve?!/ *Chvíľu váha či rovno zmluvu neroztrhá. Ale potom teda zoberie správny doklad totožnosti a opíše do zmluvy Lóniho údaje. Urobí tak v dvoch kópiach.* Tu sa podpíš. Jedna zmluva je tvoja a druhá zostáva u nás. A vidíme sa prvého, o siedmej ráno. /Musím si zapáliť./
*Zatiaľ si dopije svoj pohár čaju, ktorý odvtedy kompletne vychladol, a s úsmevom sleduje muža, ktorého meno konečne zistí až na papieri, ako sa podpisuje.* /Joshua, aké zvláštne./ *Zatiaľ si po sebe odnesie tanierik po koláčiku aj prázdnu šálku čaju, načo sa vráti akurát presne na to, aby sa mal podpísať, Všetky doklady zhrnie do tašky a svoju ID, tú, čo si vzal Joshua do ruky, si vloží do peňaženky. Potom si vezme papier a podpíše ho na mieste, kde bolo napísané " podpis zamestnanca". Prikývne na dátum aj čas, aj keď si bol istý, že kvôli tomu bude musieť ísť spať určite o ôsmej alebo siedmej večer deň predtým, a jednu kópiu zmluvy si vezme do ruky.* Opäť vám ďakujem. *Ani sa nepozrel, koľko bude zarábať. to mu bolo celkovo jedno.* Pekný deň vám prajem! *Povie ešte mužovi, než nadšene vyjde von, aby si o pár blokov neskôr mohol zapáliť víťazného jointa v parku.*
*Ako tak vypisuje papiere tak periférne sleduje ako si Lóni odkladá pohár a tanier.* /No tak je čistotný. Má nejaké pozitíva.../ *Snaží sa vnútorne upokojiť ale priveľmi sa mu to nedarí. Lóni nepatrí medzi jeho štandardný typ zamestnancov, akých by si predstavoval vo svojej cukrárni. Teda... aj teraz tam má niekoľko individuí ale za to môže mexická smečka a s tým veľa nespraví. Dopíše a potom len sleduje, šokovane, ako papiere zhrnie neusporiadane do tašky.* /No aspoň že ID si dá do peňaženky./ Aah, nápodobne. *Vydrmolí, dosť konsternovaný tým aké rozhodnutie to vlastne spravil. Na rozlúčku mu už len zamáva. Keď zmizne Lóni aj z dohľadu výlohy tak sa zosunie na stoličku dá si hlavu do dlaní.* /Koho som to vlastne prijal?/
*Dnes chtěl mít normální den v bytě, kde by se povaloval a odpočíval. Jenže se u dveří bytu objevila jeho sestra Marilyn. Ta poprvé viděla Boba v jeho kočičí podobě, takže se mu vysmála, ale nejdřív ho odnesla mimo kamery, aby se mohl proměnit. Cestou mu i řekla, že se ji ztratila jedna z jejích dívek. Jelikož se poučila z roku 1962, kdy zavraždili její dvojnici, která vystupovala nejčastěji na veřejnosti, kde by si více všimli některých věcí. Marilyn svým dívkám dává náramek, který hlídá jestli žijí a sbírá sexuální energii pro ni. Přeci jen je stále Sucuba. Rune/Bob je nyní na cestě na místo, kde mu kouzlo ukázalo, že se daná dívka nachází. Přitom přemýšlí, že by sestře pomohl, aby měla větší dohled nad dívkami. Jenže to by už neuniklo pohledům lovců. Jde Bronxem a na sobě má dlouhý černý kabát se čtyřmi sešitými rozparky. Pod ním má černý rolák a rifle a kanady. Tohle oblečení dostal od sestry, protože ta se už prý nemohla dívat na to, jak chodí oblečený. Rune zajde do jedné uličky a tam mezi kontejnery nalezne tělo dívky. Je ji přibližně patnáct. Na ruce má řetízek, který sedí s popisem, co dostal od Marilyn. Mávne rukou a kolem sebe i těla udělá jemnou iluzi. Prakticky ti beze zraku neuvidí nic, ale ti se zrakem skrz to prohlédnou. Rune toto zvolil, neboť civil se zrakem je vzácný a ostatní pro něj nejsou problém. Klekne si k tělu a aniž by se jí dotkl, tak si ji prohlíží.*
*Matthew se vydal na jeho dnešní hlídku. Po včerejším večeru v Pandemoniu nebyl zrovna dvakrát fresh ale to mu nijak nebránilo v pochůzce. Co si budeme ten alkohol takový problém nebyl to spíše to ráno vstávání. Ale koho by neprobrala chvíle na čerstvém vzduchu že? Vyšel z Institutu a procházel se uličkami New Yorku, kde se nic zajímavého nedělo. Jenom civilové a podsveťané žijící své životy nic více. Procházel ale zrovna jednou uličkou která se mu úplně tak nezdála. Když to ní vešel tak po chvíli viděl, nějakého muže který stál nad tělem dívky. Nevypadal na to že by ji zrovna zabil. Ale bylo jeho povinností se tak zastavit a zjistit co se děje zastavil se a podíval se na tělo. Podíval se na muže který jako civil na první pohled moc nevypadal. I přesto se rozhodl na to jít pomaleji a tak se zatím pouze zeptal* Mohu se zeptat co se tu stalo ?
*Rune si prohlížel tělo, když k němu přistoupil muž. Byl mladý, ale asi už dospělý a když zahledl pár run, tak se zvedl a ustoupil do bezpečné vzdálenosti, aby mu nic nemohl sebrat z jeho překrásného čarodějného těla.* To se snažím zjistit. Tato dívka pracovala pro mou sestru. Co jsem pochopil, tak u ni byla týden. Předem můžu říct, že sestra ji nezabila. Kdyby to byla ona, tak ji neuškrtí a nezbije.*Řekne a podívá se na lovce. Zazubí se na něj a chvíli se na něj dívá.* Jestli chcete, můžeme se ji zeptat, co se ji stalo. Ale... nevím zda mohu použít toto malé kouzlo...* Prohlásí naprosto nevině a aby lovec pochopil, tak si sundá iluzi, co má na sobě. Odhalí kočičí uši, ocas a zuby. Pak však na lovce ukáže prstem.* Mých znamení se nedotýkat. Vy máte tu divnou úchylku nám sekat části těla za živa.* Varuje ho. Čímž dá vlastně najevo, že jde o starého čaroděje, co si pamatuje doby, kdy lovci sbírali trofeje.*
*Stojí tam a dívá se na tělo dívky, netuší kdo by ji mohl zabít. To by přeci jenom musel být asi jasnovidec nebo něco takového. Poslouchá totiž muže před ním. Pochopil že asi nebude civil, prostě to dokázal asi vycítit. Nebo spíš vyděl výraz když muž uviděl runy. Civilové totiž řeknou jen něco ve stylu. Cool tetování a ni neřeší.* Jo to by bylo fajn si s ní promluvit možná bychom měli nějaké to vodítko. *řekl jeho směrem a potom když si sundal iluzi, tak pochopil že před ním stojí čaroděj. Poslouchá ho a na jeho žádost mu odpoví* Dobře, beru v potaz *řekl a pousmál se. Matthew byl takový že respektoval snad všechny co respektovali jeho. Nedělal rozdíl zda před ním stojí podsvěťan nebo lovec všechny bral jako rovnoprávné* Takový já nejsem, to se není čeho bát *řekl aby čaroděje před ním lehce uklidnit.*
*Rune ho poslouchá a dívá se na něj. Když s ním souhlasí, tak se na něj podívá s velice zvláštním výrazem. Pak se na něj usměje.* To slyším poprvé, že lovec souhlasí s nekromancií.*Zazubí se a dívčino tělo opře o stěnu domu.* Dám vám radu. Pokud někdy dostanete nabídku na sex od ženy s tímto náramkem.* Ukáže na dívčinu ruku, kde je jemný náramek z 60tých let.*Vyčerpají vás víc než byste chtěl.*Zazubí se a podívá se na dívčinu omlácenou tvář. Vytáhne dýku a bodne se do ruky.* Za tohle očekávám od vás něco k jídlu. Tyhle blbiny vyčerpávají.*Řekne a začne krví tvořit symboly na dívčině těle.*
*Matthew stojí vedle něj a poslouchá co říká, lehce se zarazí když řekne že to slyší poprvé, rozhodne se to ale raději neřešit. Ještě by zjistil něco co by zjistit úplně nechtěl. Podívá se na dívku a potom na náramek který mu čaroděj ukazuje a řekne* Dobře píšu si...i když toho vydržím dost *lehce se pousmál, samozřejmě to myslel jako srandu určitě mu nechtěl nic dokazovat ani nic podobného. Potom tam stojí a dívá se na to co čaroděj dělá. Co si budeme nebyl čaroděj takže tomu zas tak nerozuměl*
*Dodělá poslední symbol a ušklíbne se.* Vakna!* Řekne kouzlo a symboly se rozzáří a dívka pohne hlavou směrem k Runemu.* Kdo ti to provedl? Jsem bratr tvé paní, takže mi řekni pravdu.*Poví velice chladně a dívka otevře ústa.* Br-br...bratr Medi. Ale nebyl to on. Mluvil jazykem jako má paní...*Řekne a Rune kouzlo ukončí a dívka je opět mrtvá a krvavé symboly zmizí.* Démon... Měnící podobu. Takže to je vaše práce. Já to řeknu své sestře, takže záleží, kdo ho najde první.*Pousměje se a zvedne se do stoje a podívá se na lovce.* Pokud se vás někdo zeptá, jak o tom víte, tak řekněte, že to byl duch. Protože asi nevíte, že tohle se nesmí dělat. Ale bylo to nezbytné. Ten parchant to udělal, aby se na něj nepřišlo. Takže je docela inteligentní. *Prohlásí zamyšleně když se mu ozve telefon. Zvedne ho a poslouchá Marilyn na druhé straně.* Našel jsem ji. Byl to Bratr Medi, démon. Je tu lovec, takže je na tobě, jak moc chceš aby trpěl.*Řekne a zavěsí než stihne něco říct. Dá ruce do kapes do kalhot a podívá se na lovce.* Takže... Ještě s něčím budete chtít pomoci?* Zazubí se.*
*Matthew se dívá co se děje, co si budeme tohle ale viděl poprvé v životě ale hned si všiml že to je celkem užitečné a ušetří to celkem dost práce. Samozřejmě že si to nechá pro sebe a nebude to někde na potkání vykřikovat* Dobře děkuji za pomoc *řekl a pousmál se, co si budeme je to o práci méně. Podívá se na čaroděje a řekne* Asi ne, pokud by sám nechcete *řekl jeho směrem, nechtěl ho nijak zdržovat ani nic takového a tak řekl že potřeba asi není*
*Dívá se na lovce a dojde k němu opravdu blízko.* Lovcům běžně nepomáhám. Naposledy jsem to udělal v roce 1889.* Řekne zamyšleně a podá mu kartičku s telefonním číslem a obtisknutou kočičí packou.* Kdyby něco, tak můžete zavolat. Hlavně mi dlužíte jídlo.* Mrkne na něj a dá mu kartičku do kapsy a otočí se k němu zády a vyrazí od něj.* Dnes je divný den. Mám čistou hlavu...* Zasměje se cestou temnou uličkou, na jejímž konci zahne za roh za nímž se promění v kočku a zamíří zpět k Jackovi do bytu. Má docela hlad a chce si dát ty nové granule, co si koupil a nasypal se do pytle se starými.*
*Plány na túto udalosť sa chystali mesiace. Reálne prípravy trvali týždne. Výsledok stojí za to. Stará budova skladiska, jedna z tých najzapadnutejších v Bronxu, s posprejovanými stenami rôznymi grafity, ktoré vznikli v priebehu rokov, sa teraz môže pýšiť neonovým vstupom. Pestrofarebné svetlá v tme blikajú a menia farby, v snahe k sebe prilákať čo najviac návštevníkov. A že sa im to darí aj napriek tomu, že cesta k nej môže byť zradná. Ľahko sa dá medzi skladiskami stratiť. Ba čo viac, stretnúť v uličkách aj rôzne indivídua. Dvaja nabúchaní chlapi, stojaci pri vstupe, vás bez zaplatenie nepustia. Aj keď sa to nezdá, neprekĺzne okolo nich ani myš bez toho aby o nej nevedeli. Keď zaplatíte tak dostanete na ruku náramok s názvom udalosti a ešte aj pečiatku. Jej motív sa strieda. Niekto tam môže mať nejaké zviera, niekto iba symbol a mnoho iného. Ako keby sa pečiatka sama rozhodovala čo dá svojej obeti. Už od vstupu je počuť ako z budovy duní hudba. A keď vojdete, je to ako keby ste sa dostali do iného sveta. Hudba, farby, svetlá a ľudia. Nič pre slabé povahy. Najpestrejší výber New Yorku sa stretol na jednom mieste. Niekoho prilákala ponuka lacného alkoholu. Niekoho hudba. Iní prišli za drogami. Každý má svoj dôvod prečo prísť. A kto vie, možno práve vy dostanete od Veľkonočného zajaca poriadne prekvapenie.*
*Techno party. Asi najsprostejší nápad na svete, ktorý by mohol mať, keď sa o nej dozvedel, bolo, že sa na nej zúčastní. A nielen že tým bude riskovať svoju naštvrbenú psychiku voči alkoholu, ktorého tam bude extrémne veľa, a keď zistil, že bude 50% veľkonočná akcia na vodku, veľmi dlho a veľmi úpenlivo sa rozhodoval, či tam vôbec ísť a zahrávať sa s týmto problémom. Ešte aj cestou do Bronxu, pozorujúc ľudí okolo seba, stále nevie, či robí správnu vec. No s jeho hlavou plnou negativity sa rozhodol poriadne si robiť svoju robotu a zúčastniť sa pofidérnej párty, na ktorej bude viac podsveťanov, než by rád uvítal, no pravdepodobnosť výskytu démonov prichádza do úvahy tak, ako že sa tam príde ožrať veľa mladých, neskúsených a nerozumných ľudí, pretože nemajú peniaze na školu, bývanie a povinnosti, ale na alkohol sa vždy nájde.* /K*rva, to bude noc./ *Zanadáva si, keď vstúpi medzi skladiská a poobzerá sa okolo seba, počujúc niekoľko hlasov okolo seba a hľadajúc neónové svetlá, poberie sa za menšou skupinkou ľudí, ktorá sa zoskúpila na okraji uličky a zamierila niekam medzi budovy skladísk - od toho si Sebastian odvodí, že idú tam, kam má aj on namierené. Ozbrojený zbraňami nablízko, pokreslený runami, o ktorých má pocit, že ich bude potrebovať, a s oblečením, ktoré sa skladá z bežných vecí v kombinácii so zbrojou lovcov, mieri ku vchodu ležérnym, no stále pozorným krokom. Doláre má prichystané vo vrecku a aj keď si touto návštevou vôbec, ale vôbec nie je istý, nakoniec podíde k dvom veľkým mužom a v tichosti, so zamračeným a podozrievavým pohľadom, im podá peniaze a nastaví ruku - náramok s názvom mu utiahnú príliš a pečiatka na vrchu ruky znázorňuje symbol oka.* /Príznačné, fakt./ *Preblesne mu hlavou, keď sa prešmykne okolo mužov do vnútra undergroundového podniku, oči sa mu prispôsobia najskôr tme, striedajúc sa s neónovými, jasnými svetlami a približujúc sa k hlavnej časti podniku hudba zosilňuje a zabára sa mu do ušných bubienkov ako ihličky - nie je zvyknutý na také podniky, na techno hudbu, na všetky tie telá, ktoré sa pred ním teraz vo obrovskom počte rozprestierajú. Zhlboka si vzdychne, zacíti smrad trávy a niečoho ostrého. Jeho pohľad upúta bar s veľkým množstvom alkoholu, ktorý ho ťahá. Radšej sa však odvráti a rozhodne sa usadiť či postaviť niekam do rohu, aby mal výhľad na čo najväčšiu časť podniku. Dnes tam bude ako SBS zadarmo, no nemôže riskovať, aby sa na tejto párty stalo niečo, čo spadá pod povinnosť lovcov.*
*Sander nechodieval na príliš veľa zaľudnené akcie. Na poslednej party čo bol, tak bol mierne v nálade a to bolo na Pride.. so Sunilom. Od vtedy sa pomerne úspešne vyhýbal davom, tancujúcim a hlučným ľuďom a aj alkoholu. Sám by si svoju návštevu na niečo také nevybral. Dnes bol v zálohe na nočnú hliadku. Keby sa niečo dialo, mal byť na linke a okamžite ísť na miesto. Jeho telefón tak bol na hlasom režime. Avšak nehodlal len tak posedávať v Inštitúte a čakať na telefonát, ktorý ani len nemusel prísť. Chcel sa vrátiť späť ku svojím koreňom. Veľká taška, v ktorej bolo plno plechoviek na grafity mu ležala v kúte izby už nejaký ten mesiac. Nemal príliš veľkú náladu niekam ísť. Brooklynské skladisko mu prišlo už.. príliš osobné, pre to, aby tam len tak kreslil hlúposti na steny. Bolo to asi najmä pohľadom Oscara, ktorý tam sám vytvoril. Po pomerne rýchlom google vyhľadávaní tak objavil, že skladiská v Bronxe sú málo strážené a priamo určené na túto aktivitu. Bol nadšený. Pomerne rýchlo si tak na seba navliekol voľné riflové nohavice, čiernu mikinu, cez ktorú prehodil voľnú čiernu koženú bundu. Okolo krku si však prehodil šatku, mal to už vo zvyku. Nepotreboval riešiť svoje okolie a nepotreboval, aby ho videli. Aj preto si do tašky pribalil stele a jedno anjelské ostrie, ktoré pre neho bolo už, ako ceruzka. Vždy a všade. Kanady si nazul v promptnej rýchlosti a ani sa nenazdal a v metre sa viezol ku skladiskám. Zdalo sa však, že všade naokolo bolo viac ľudí, ako očakával. Snažil sa nájsť nejaké tichšie miesto na prácu, ale nebolo to úspešné. Hudba a svetlá, ktorá šla z jedného zo skladísk bola príliš veľká, rozhodol sa tak nazrieť bližšie. Samozrejme nie po zemi. Sander obľuboval sa šplhať po miestach kde nemal, a tu bol vo svojom živle. Skákal tak zo strechy na strechu, prípadne sa pridržal rebríkov na stranách budovy. Nepredpokladal, že by ho niekto videl, pred civilským okom, bol skrytý. Preskočil tak priamo na budovu, ktorá sa od hudby priam triasla. Na teraz len ostával v pozorovacom móde, snažil sa však preliezť na podporné trámy na vrchu skladiska, aby mal na sedenie dobré miesto.*
*Ušatý čarodej sa o tomto dozvedel len náhodou, keď si akurát v Central Parku prišiel zafajčiť na lavičku, na ktorej bol pre pár týždňami s Thierrim. Okolo šli nejaké decká, ktoré hovorili o tom, že cítia jeho trávu, takže rýchlo pozmenil smer vetra okolo neho, aby to už necítili, ale na jeho prekvapenie spomenuli nejakú párty, ktorá by sa mala konať v Bronxe. Z tohto dôvodu následne napísal Zachariemu, aby sa oňho neobával, že v noci ostane vonku, ale pre vlastné bezpečie mu pošle aspoň svoju polohu, keď sa na miesto dostane. Nebolo ťažké priestory nájsť. Hlasná hudba ho viedla už z diaľky a keď už bol bližšie, do svojich mačacích uši si pod čiapkou vložil vlastnoručne uštrikované štuple presne do jeho uší. S tým pribehol k vchodu, kde si od ľudí pred sebou v rade zistil, koľko sa približne platí za vstup, aby tak okamžite vložil do rúk celú 20 dolárovku jednému z mužov a konečne, po nejakom náramku a zelenej pečiatke v tvare mačky, mohol vstúpiť. Jeho nos ho síce okamžite lákal za miestom, kde sa to už pracovalo s trávou, ale ako prvé si chcel všetko riadne pozrieť, kým si vytiahol svoj vlastný joint, ktorý si zapálil. Vo svetle neónových farieb je jeho tmavohnedé-zeleno-biele oblečenie hneď iné, ale to mu bolo pomerne jedno, či sú jeho nohavice hnedé alebo žlté.*
*Nedávno se dozvěděla o jedné party, která má být v Bronxu a ona se chtěla pobavit. Hlavně po zážitcích z uplynulého měsíce se rozhodla se jít někam vyvětrat. Upravila se a oblékla si černé mini šaty, ale s nějakými podpadky se nezatěžovala hlavně protože doufala že bude tancovat celou noc a nechtěla, aby jí upadly nohy. Sbalial si pár věcí do malé kabelky, peněženka. mobil, štuple do uší, dvakrát pro jistutu- hlavně protože tušila že její vlkodlačí uši budou přecitlivé díky hudbě. Pak si objednaal uber na místo, kde se akce má konat. Uber ji vyhodí kdesi u skladišť a Emerie se vydá tím směrem co všichni. Už dávno má v ruce nachystaných 20 dolerů na vstupné. Cítí pachy dalších vlkodlaků ale i upírů, ale snaží se na to neosustředit. Zaplatí si vstup a natáhne si ruku, aby jí jeden z těch goril mohl dát náramek. Když se koukne na pečeť tak se zarazí nad tím, když tam vidí podobiznu vlka. Koukne se podazdřívaně na muže, ale necítí z něj že by byl upír ani vlkodlak, nechá to ale plavat a hned vstoupí do skaldiště, a už po cestě sidává štuple do uší, aby trochu rušily tu hlasitou hudbu. Míří si to rvnou k baru, kde si objedná jen vodku se sodou, protože je to nejlevnější a rozlédne se kolem. Spoustu lidí ani nezná, což bylo kouzlo velkého města. Ta anonymita.*
*Robert je donucen jít na techno party. Prohrál totiž sázku s hadem, což samo o sobě bylo ponižující. Navíc šlo o sázku, naprosto zbytečnou. Takže mu sestra vybrala oblečení, Sebastian schválil a on nyní vchází na party s černou průsvitnou košilí, lesklými upnutými kalhotami stejné barvy a černými kanady. Vlasy má rozcuchané a v takovém rozcuchu mu je drží i nějaký gen, co na děj plácla Marilyn. Do toho mu i z nějakého důvodu udělala linky a nehty, takže se tváří neskutečně naštvaně. Připadá si jak naprostý magor.*/Dobře mi tak, nemám se sázet s hadem, že nesní kočku.../* Pomyslí si nabroušeně a navíc hned u vchodu mu něco dali a nechápe význam toho. Podívá se na ruku, kde má na prstech i prsten, co drží jeho iluzi, kdyby náhodou začal blbnout. Stojí kousek od baru a tváří se, že by nejradši všechny zabil. Hudba se mu nelíbí, světla moc blikají a jemu se dělá z toho dunění zle od žaludku. Tak si objedná medovinu zamíchanou do mléka. Pro někoho neznalého to může znít divně, ale Robert toto pití zná ještě z dob, kdy žil ve Skandinávii a každý si to dával jako něco sladkého k pečivu. Takže si chce tu chuť oprášit a nebo být zklamán.*
*Ako každý piatok večer, ešte k tomu keď je sviatok, ide s kamošmi na nejakú párty. Absolútne nepočúval kde a o čom to má byť. Stačilo mu jedno slovo. Techno. Nie je vyznávač tejto hudby. Má radšej pop ale keď už techno tak nech vyzerá dobre. Nahodil teda na seba čierne rifle. Prihodil k tomu opasok s preskami cez stehná, čierne obopnuté tričko s rolákovým vrchom a krátkym rukávom. Na to hodil šedú mikinu a ešte nejaké kožené popruhy. A keď vystrčil nos z okna tak ešte čapol čiernu bundu, zobral čierne boty a už vyrazil za "kamošmi". Strapaté vlasy a unudené modré oči ktoré ani nesledovali cestu. Takže nakoniec skončil celkom prekvapený v Bronxu. Kým sa ešte vydali ku skladiskám tak si v nejakom stánku kúpil sandwich. Takže teraz keď už stojí pred vyhadzovačom, v jednej ruke má jedlo z ktorého odžďubuje a v druhej mu strká dvacku. Chlapík vyzerá, že už videl kadečo iné, takže si len dvacku vezme, dá Thierrimu pásku a na ruku pečiatku. Odhryzne si z jedla a posúva sa spolu so svojou partiou dnu do toho hlučného a neonového priestoru. Keď za ním hlasno vreští jeho kamoška, že dostala na ruku pečiatku v tvare trúbky tak len pretočí očami.* /Jasné, lebo si hlasná trúba./ *Ale letmo pozrie na svoju ruku a zamračí sa keď uvidí lotosový kvet. Viac sa tým nezaoberá a zamieri s ostatnými rovno k baru kde si hromadne objednajú vodku. Bez brzdy.*
*V klube je teplo ako fras, po piatich minútach mu hučí v hlave ako po mesačnom pobyte na stavbe rovno pri zbíjačke, oči ho bolia z umelých svetiel, pretože každú chvíľu sa mu zrenice zväčšujú a zmenšujú v nárazoch podľa pohľadu do temnej alebo osvetlenej časti. Pozrie sa na svoju starú Nokiu – prešlo príliš málo času a ak má vydržať niekoľkohodinové mučenie, ktorým si teraz prechádza, bude si musieť stiahnuť tú koženku, v ktorej sa pomaly začína vyparovať, a bude sa musieť napiť – mimo to, že ho desivo zviera žalúdok z toho, aby si mimovoľne, bez uvedomenia, kúpil pohárik vodky. A teraz tu s ním nie je nikto, kto by ho dostatočne zamestnal alebo ho držal od fľaše ďalej. Po dvadsaťminútovom presviedčaní sa, že sa nič nestane a iba si uhasí úkrutný smäd, s ktorým už prišiel, vyberie sa pomedzi tancujúcich ľudí, oproti ktorým je o niečo vyšší a cíti sa odhalený, akoby mal teraz každý k nemu otočiť tvár a zízať. Je mu nepríjemné, ako sa na neho zo strán lepia už spotené telá a smiech, zmiešaný s rozhovormi nepríjemne kontrastuje s hudbou, ktorá nemá poriadne melódiu. Nakrčí nos a hneď, čo sa dostane k baru, zhlboka si vydýchne a znechutene pokrúti hlavou. Od barmanky si objedná čistý tonik a oprie sa o bar, nehľadiac do strán,a by náhodou s niekým nenaviazal očný kontakt a ten niekto by ho neprišiel otravovať. A ako pozná tieto naschvály, odrazu by sa v jeho nepozornosti objavil nejaký problém a on by ho nezaregistroval.*
*Sander sa snažil pozorovať známe tváre. Oblečenie v miestnosti bolo pomerne výstredné, celkovo aj keď bol pri streche, cítil z davu sálať teplo. Pohrával sa tak zatiaľ so stéle v ruke, všetci mali pečiatku. Pevne však dúfal, že pokiaľ by vošiel dnu nikto by ho odtiaľ nevyviedol. Mierne si stiahne šatku z tváre kým si prehodí tašku cez plece a vydá sa smerom k zemi. Civilova by ho nemali ani vidieť, dúfal tak, že SBS bola bez zraku. Bolo by to omnoho jednoduchšie. Pohľad mu skočí ku baru, nakoľko mu z diaľky.. niečo padlo do oka.* /Pokiaľ sa nemýlim, tak je to ironické./ *Sander v priestore počul minimum, nakoľko na jedno ucho nepočul vôbec, aspoň mu to nespôsobovalo prílišný bolehlav.* /Hnedé vlasy, hnedé vlasy, biele vlasy.. Ale on./ *Hlavu Inštitútu, Sebastiána, už nejaký ten čas nevidel. Naposledy ho len zahliadol na plese v Idrise. Avšak hliadku s mužom, ešte nemal, nevedel či chcel. Jediný moment, kedy so Sebastiánom mal.. rozhovor? Bolo keď mu raz varil. Okrem toho? Nikdy neprehodili viac, ako dve slová na chodbe, nedivil by sa, keby si ho muž ani nepamätal. Ako však mieril k vysokému mužovi do niekoho narazil.. DO PODOBNE VYSOKÉHO MUŽA, ktorý bol.. svojsky oblečený.* Prepáčte. *Prehodí rýchlo, avšak dav okolo bol príliš hustý na ďalší postup.*
*Ešte chvíľku stojí rovno pri vchode, kedy mu jeden zo vstupujúcich návštevníkom pripomenie, že trochu zavadzia. Bohužiaľ, jeho mozog už od obeda naberal nižších otáčok a tak sa len ospravedlnil a presunul sa presne dva kroky doprava.* /Tu už by to problém nemal byť./ *Obzrie sa ešte ku vchodu, či je skutočne všetko už v poriadku, keď vidí niekoho, ako vykrikuje, že dostal na ruku trúbku.* /Takže oni rozdávajú rôzne pečiatky? Zvláštne, prečo som ja potom dostal mačaciu. Môže to byť kvôli hmle a zraku, o ktorých mi včera vysvetľoval Zach. Asi sa budem musieť znovu pozrieť na jeho poznámky. Ale nie dnes....možno zajtra...alebo pozajtra, keď sa vyspím./ *Už teraz bolo Lónimu jasné, že sa práve upísal svojmu spánkovému režimu, keď sa dnes v noci rozhodol byť párty maniakom. Toto všetko bude dospávať ešte ďalšie dva dni aj s jeho boľavým zadkom. Opäť sa začne rozhliadať, načo sa rozhodne vykročiť, ale kvôli svetlám, ktoré mu pravidelne preblikovali cez oči, si nevšimne, že skupinka, ktorá pred chvíľkou vošla a bol medzi nimi aj "trúbka" chlapec, sa akurát vydala jeho smerom a tak narazil do pár členov. Ešteže zachránil svoj joint, z ktorého si hneď spokojne potiahol.*
*Nebylo pro něj těžké se od známých dozvědět o párty, co se chystala v Bonxu. Navíc to byla super možnost se dostat zase do toho praévho New Yorkskéh života. Proto neváhala s tím, že by tam nešel. Hlavně si trocho osvěžit pamněť jak takové věčírkyvypadají než uspořádá svůj vlastní comebackový. Chvilku však přemýšlí, že by někomu napsal. Nakonec zvolí člověka, který je v NY stejně krátce jako on sám - teda vrátil se před krátkou dobou jako on sám. Rychle najde v mobilu číslo, které mu Grace dala. Napíše jednoduchou SMS ve znění: "Vím o jedné párty, jdeš? - A. Q." K tomu jí hodí i adresu. A je už na ní jestli přijde nebo ne. Na tom konci Bronxu nikdy nebyl. Musí vydat taxíkem, protože portálem nemůže. Když přijde na místo, tak vidí jakým směrem se hrnou lidi. Tak jde s davem. vyplázne dvacku za vstupné a nechá si na ruku dát náramek. Lehce se zamračí nad plamínkem, který má na obrázku. Netuší co to znamená tak to prostě nechá být a jde o kousek dál od vstupu. Tam od nějakých holek vyfasuje takkové ty svíciky, které mu dají na hlavu a na ruku. A napíše Grace další SMSku: "Jestli jdeš budu čekat u vstupu...uvidíš mě mám na hlavě neonovou svatozář nebo co to je. " Potí jen čkeá jestli se vůbec objeví.*
*Prikývla kamarátom na to, že sa pôjdu niekam večer zabaviť. Poslala Triss správu, pričom jej v nej napísala, že sa ide zabaviť s priateľmi, ale nevedela presné miesto. Ani jeden z nich sa jej to rozhodne nevedel povedať. Možno to bolo aj tým, že ostatný tiež nevedeli, kam ešte len pôjdu. Nebola jedna z tých, čo by sa bavili na nejakých párty, skôr sa tomu vyhýbala, aj keď párkrát došlo k tomu, že sa na ne dostala. Bohužiaľ to väčšinou končilo katastrofou. Pozrie sa na vchod keď sa stretne s priateľmi a ak to naozaj mysleli vážne, tak vedela ako to dopadne.* /Už zase? Ak bude zase horieť niečo, tak moja vina to není./ *Pomyslí si a pozrie sa na to dievča, čo sa k nim pridalo. Rozhodne mala toľko isto rokov, ale oblečenie hovorilo, že je z inej triedy ako ostatný. Možno aj ona už tam patrila, ale rozhodne sa tak nechovala. Peňazí si vážila, pretože vedela, čo to znamená ich nemať. preto si aj vreckové odkládala a teraz si zobrala iba časť čo dostala na tento mesiac. Preto aj mala na sebe čierne legíny, čierne šasty, ktoré jej zakrývali ruky a čierny kabát, ktorý jej siahal pod kolená. Kožené topánky, ktoré nemali opätok boli pre ňu celkom pohodlné. Makeup mal veľmi jednoduchý, pričom sa skládal z čiernej očnej linky a jemného stieborného očného tieňa. Jediné čo mala veľmi výrazné, že zvolila čierny rúž na pery. Zovrie ich, keď dievča povie, že zaplatí vstupné, ale iba mykne pleciami. nasadí si náramok a poriadne ani nevie čo to za obrázok na ňom má, ale to ju moc nezaujíma. Prišla sa sem pobaviť, pričom hlavne nemyslieť na starosti, ktoré ju v najbližších mesiacoch očakávali. Pozrie sa na Damiena, ktorý bol z jej priateľov najstarší, len ju prekvapovalo, že bol dosť roztekaný. Chytí ho za ruku a vtiahne do miestnosti, kde jej do uší vojde hlaná hudba. Pokrúti hlavou, pretože moc nechápe, prečo sa to môže niekomu až tak páčiť, ale keď videla ostatných ako rovno idú na parket, tak už sa tomu nedivila. Rozpne si kabát a odloží si ho miesto, kde už sedel jeden z ich priateľov, ktorý si už našiel partnerku, s ktorou sa bozkával. Bola to vec ktorj sa ani nedivila. Ona si aspoň za ten čas išla pre kolu, pretože rozhodne nič iné by jej nepredali. Boli tam aj ludia, ktorých nepoznala a občas zazrela bytosti, ktoré pomaly začala rozoznávať, ale zatiaľ nemala možnosť o nich zistiť viac. Možno sa im neskôr prihovorí.*
*Emerie zatím jen stojí u baru a trochu se hýba do rytmu písnček, které slyší i přes špunty do uší. Je ráda že si vzala jen nějakou lehkou bundu, protože jí je nekutečné horko a cítí, jak je tu vydýcháno už tak brzo hlavně ídky tomu kolik lidí je na místě. Vidí stovky hlav a neodvažuje se ani počítat. Usrkává si svého pití a pak se otočí, že si objedná další, ale všimen si muže, kteérho pozná. Nechtěně s ním naváže oční kontakt. Podívá se ještě jednou na barmanku a pak na SEBASTIANA a rozejde se za ním.* Nazdar. *Musí mluvit dost hlasitě, aby ji Seban slyšel.* Hele to co se stalo na Staten... všechno v pohodě. *Naznačí palec nahore.* Nevypadáš, že se bavíš. *Podotkne a z kabelky vytáhne špunky do uší skoro jako kdyby to byly nějaké drogy. Teda jiní si to můžou myslet...*Chceš špuny do uší? Já je musím mít jinak se asi zblázním.
*Robert se napije svého napoje a ušklíbne se. Moc studené. Tak se chystá ho trochu ohřát, ale v tu chvíli do něj narazí mladík, který mu je povědomí, ale nedokáže si ho spojit.* V pohodě, ale koupíte mi nový drink...* Zamručí a podívá se na rozlité mléko na baru.* Ale tentokrát jen medovinu s jablečným moštem. Pokud teda už na to máte věk... Už to fakt nepoznám.... Nedávno jsem potkal holku, která vypadala na třicet a bylo ji třináct... Děs.* Odfrkne si a dívá se na mladíka. Stále se ho snaží zařadit. Protože mu je děsně povědomí. Radši moc nevnímá lidi kolem, už tak mu to je tam nepříjemné. Ale aspoň se nepotí jako ostatní. Čemuž se škodolibě zasměje.*
*Nezaujato hľadí niekam do davu ľudí a premeriava si ich tváre - zdá sa, že sa stalo presne to, čo predpokládal. Skoro samé deti, mládež, ktorá si užíva tento “skvelý” sviatok. Keď je pred neho položený pohár s tonikom, kývne hlavou na poďakovanie a polovicu pohára do seba na jeden hlt vyleje, skoro akoby v ňom mal niečo tvrdšie a chcel sa poriadne opiť. To, že sa nudí, vôbec nepomáha. No keď na krátku chvíľu zachytí pohľad, ktorý pozná, už pri sebe z jednej strany počuje hlas a tak sa k nemu obzrie. Je to tá vlkolačka.* /Emerie, ak si správne pamätám./ *Pomyslí si a iba nadvihne obočie, ktorým utvrdzuje jej vyjadrenie o tom, ako sa nebaví a že je všetko ok.* /No aspoň jedna dobrá správa, pch./ *Napadne mu a naleje do seba druhú polovicu toniku. Pozrie na špunty, ktoré drží Emerie v rukách a dvihne k nej pohľad.* Vďaka, ale mám službu. *Odpovie jej s tým, že pochopí. Potrebuje počuť, aj keď pochybuje, že cez tú hudbu sa vôbec bude dať čo počuť. Kývne na barmanku a ešte ju požiada o jeden pohár toniku a pozrie na Emerie.* Nebol včera spln? *Opýta sa jej a znova nadvihne obočie, premeria si jej tvár a snaží sa nepozrieť dolu, aby nevyzeral ako sexuálny deviant. Na riešenie takých vecí vážne nemá náladu.*
*Vyzlečie si bundu a hodí ju na bar, následne ju ale dvihne, keďže sa k nej blíži nejaká rozliata biela tekutina. Aspoň myslí že to je biele ale rozhodne to nechce bližšie skúmať zo svojej bundy. Celkom obratne, zatiaľ, drží v jednej ruke bundu a sandwich a v druhej vodku. Kopne ju do seba až vyvráti hlavu dozadu.* Volééé, čo robíš?! *Počuje vedľa seba jedného člena svojej skupiny. Pozrie sa a ... tam LÓNI. Nadvihne obočie, zacíti trávu a usmeje sa jedným kútikom. Pohárik pustí na zem a ani v tom randálu čo tam je nie je počuť že sa rozbil. Zoberie LÓNIMU joint z ruky a potiahne si. Potom mu ho hneď vráti späť.* Máš hlad? *Ponúkne mu svoj nedojedený sandwich a pritom kamošom naznačí nech objednajú ďalšiu rundu.*
*Na Bronx se dostane s větším zpožděním, protože jak vystoupila z metra už se stačila čtyřikrát ztratit.. zírá pořád do mobilu na adresu, kterou jí poslal Axel.. hned pod tím je její zpráva, kde si stěžuje že kdyby jí dal vědět dřív, tak se stihne i líp oblíct.. ale že je teda na cestě.. Jak zná Axela a jeho styl party, tuší že se bude jednat o přemrštěný luxus. Má na sobě jen džíny, conversky, tmavší top bez rukávu a přesto jen koženou bundu se stélou v kapse... když zaslechne o několik bloků dunění basů, tak si představí že je asi na správný cestě..* /Umh.. tohle.. opravdu?/ *Prochází posprejovanou ulicí mezi potacejícími se individui pod vlivem .. a nakonec z dálky opravdu vidí AXELA. U vchodu se s těžkým srdcem loučí s dvacetidolarovkou a proklouzne kolem ochranky hned za ním.* Vidím, že kdybych přišla oblečená tak jak jsem původně chtěla.. byla bych dost overdressed.. *Prohodí místo pozdravu a lehce ho políbí na tvář.* Takže.. snažíš se teď zapadnout mezi nižší třídu? *Podívá se kolem sebe.. místo se jí líbí, jenom by nečekala že by na takovým místě zrovna našla Axela, kterýho zná spíš v saku a s bourbonem v ruce.. Bundu si sundavá z ramen a přehodí si jí přes předloktí.*
*Sander mužovu tvár nepoznával. Nikdy ho nestretol, pokiaľ si bol vedomí. Bolo možné, že mu pamäť nepriala. Jeho runy mu však vidno nebolo, aj runu zraku na vrchu dlane mal zakrytú atletickou látkou. Využíval rukávy na streľbu, avšak na mieste, ako toto to vždy prišlo vhod. Mierne prižmúri oči na čarodeja, podobne, ako na rozliate mlieko. Zrejme nemal príliš tvrdý stisk v ruke ak vylial pri takomto náraze. Biele vlasy mal skryté pod kapucňou, avšak drobné končeky bolo možné zahliadnuť.* Peniaze mi vydajú na jednu vodku. *Začne, nakoľko medovina s jablkovým muštom neznela príliš peňažne dostupná.* Vek na to mám, v podstate. *Dodá jednoducho, avšak slová "už to nepoznám" ho zaujali. Pohľadom si tak muža premeral a rukami si pridržiava popruh na svojej taške.* Asi máte zlé oči, uvažovali ste nad okuliarmi? *Povie pri čom ho pozoruje, dúfal, že nebude príliš moc zabŕdať do konverzácie.*
*Sebastian mezi těmi všemi lidmi díky své výšce naprosto vyčíval. I ona sama musela lehce zaklánět hlavu, aby mu viděla do tváře a nekoukala se mu jen na hruď. Už jen podle toho, jak se tváří a že..dle všeho pije čistý tonic, teda podle vůně, tak usoudí, že se nebaví tak jak by měl. Proto ji napadne, že by uvídat ty špunty.* SLužbu jo? *Poví povabeně a prohlédne si jej.* Já mám vlastně ještě tu tvoji bundu, oprala jsem ji ale mám ji doma jinak bych ti ji vrátila teď kdybych věděla že tu budeš...*Vyprala a vyčistila od krve lépe řečeno. Také si objedná další drink toho samého jako předtím.* No byl a co s tím? *Zvedne obočí a vysrkne posledních pár kapek pití a skleničku položí na bar.* Neboj nepřeměním se tu... Jsem vlkodlak skoro sedmnáct let. Mám to podkontrolou. *Mávne nad tím rukou.* Ale je tu dost jiných vlkodlaků.. a upírů. *Nakrčí lehce znechuceně nos při slově Upír.*
*Posunie sa aj dva kroky dozadu, aby sa uhol prvému chalanovi, do ktorého vrazil, ale to už stúpil nohou niekomu zo skupiny, kto sa postavil hneď za ním, a ako sa otočil, aby sa tomu druhému ospravedlnil, tak mobilom a peňaženkou v plátenej a taške na jeho rameni vrazí tretiemu priamo medzi nohy. Tomu sa už nemá kedy ospravedlniť, keď mu akurát niekto vezme joint, po ktorom chce Lóni v mžiku chňapnúť, až dokým sa jeho pohľad zastaví na jeho starom dobrom známom.* THIERRI! *Zvolá nadšene a hneď sa mu aj hodí okolo krku, nakoľko bol rád, že v skupinke, v ktorej práve svojou prítomnosťou zdevastoval troch členov, sa nachádzala aj známa tvár. Odhopne si, vezme si joint a ako sa sendvič ukáže priamo pred ním, ani nerozmýšľa a riadne si zakusne, až skoro kusne THIERRIHO do palca.* Hm...he o moš obhé. Ta-uem. *Poďakuje sa okamžite s plnou pusou. Všetko rýchlo rozžuje a pustí dole hltanom.* Čo tu robíš? Prišiel si sem kúpiť alebo predať nejakú trávu? *Zakričí naňho cez hudbu, keď sa spustí nejaký hlasnejší beat. Znovu si potiahne, načo svoj joint, ktorý si vytvoril zo zostatkovej trávy od THIERRIHO, chlapcovi ponúkne, kebyže si chce opäť potiahnuť.*
*Jeden kamarát to drgnutie prejde celkom v pohode. Druhý kamarát si po LÓNIHO dupnutí drží nohu. A tretí kamarát sa postupne zosúva na zem a druží sa za rozkrok. Dve kamarátky čo tomu prihliadajú, sa tvária šokovane. Thierri... hodí na nich bezvýznamný pohľad ako keby to bolo smetie. Potiahne si a keď sa mu LÓNI hodí okolo krku tak sa mu v krku trochu zadrhne dym z trávy skoro sa rozkašle. Ponúkne mu jedlo a len tak tak uhne palcom, aby oňho neprišiel. Na bare sa už medzitým chystá vodka. Aj pre LÓNIHO. Po jeho otázke sa naňho otočí, s trochu vyvalenými očami. A potom mu zvyšok sandwicha takmer napchá do pusy.* Ja trávu nepredávam! *Zakričí. A začína mu byť v mikine teplo.*
*S nevzrušeným a znudeným výrazom sa poobzerá na jednu stranu od seba, potom na druhú a otočí sa tak, aby sa chrbtom oprel o bar, keď mu barmanka s milým úsmevom podá pohár.* Tak to dúfam, že aj tí ostatní vlkolaci to majú tak pod kontrolou, ako ty. *Zamrmle, ale zároveň to povie dosť nahlas, aby ho Emerie počula. Je v túto chvíľu rád, že je dosť vysoký na to, aby dokázal sledovať dav o trošku viac zvrchu. A pri slove upír tiež znechutene nakrčí nos.* Neviem, či… *Začne, no pohľad mu potom padne ku vstupu, v ktorom sa objaví Grace, a Axel. Zamračí sa, no ihneď odvráti pohľad a ten mu padne na dvoch mladíkov - jedného z nich pozná, aj keď sa veľmi nerozprávali, Sandera, spolu s nejakým ďalším mužom, ktorý nevyzerá príliš staro.* Celé lovecké osadenstvo. *Povie si pre seba a potom znova skloní pohľad k Emerie.* Tú bundu si nechaj, nechýba mi. *Pre potvrdenie svojich slov mykne rukou.* Ako vlastne vieš, že sme v pohode? *Opýta sa znova na ten večer s dvoma vlkolakmi a zaujato si prejde rukou zátylok, aby sa teraz neobzeral po podniku.*
*Tohle rozhodně není jeho styl party. Je to přesně to, čemu se naopak vyhýbá. Ale pro dnešek udělá vyjímku, aby zjistil jak se vlastně teď v NY lidé i nelidé baví. Sám byl oblečený dost...obyčejně. Až mu z toho bylo smutno. Věděl však že kdyby se obléknul jak se obléká obvykle tak by byl jako pěst na oko. Přesně proto má na sobě jen džíny a černé tričko. No a na hlavě tu svatozář z těch neonových tyčinek. Opřený o zeď čeká jestli v davu lidí neuvidí tváře Grace. Což se po nějaké době opravdu stane. Na tváři mu hraje větší a větší ušklebek, když ji slyší. Jen mykne rameny.* Náhodou ti to moc sluší. Jo není to zrovna můj typycký styl party. *Uzná a sám ji políbí na uvítanou na tvář. Nad jejími dalšími slovy se zasměje.* Spíš mě zajímá jak se teď lidé baví... Upřímně není to zrovna můj šálek kafe, ale to víš. *Rozejde se pomalu s ní dovnitř.* Chceš nějaký drink? *Zeptá se.*
*Robert ho sleduje a poslouchá.* Meh, vodku nechci. Nesnáším tu pachuť bramborového škrobu. To si to radši koupím sám. * Zatváří se znechuceně a objedná medovinu s jablečným džusem dvakrát. Zatímco čeká, tak poslouchá belovlasého mladíka. V očích se mu zajiskří, když prohlásí, že by si měl koupit brýle. Zhluboka se nadechne, ale po chvíli zase vydechne.* Nepotřebuju brýle, jen dnešní děti se malují jak štětky a některé muže bych si spletl se ženou.* Prohlásí a dívá se na mladíka. Když před ním přistanou dvě vysoké sklenice, tak je vezme a nápoj uvnitř ohřeje, zatímco jednu skleničku podává SANDEROVI.* Tak... Tohle je lepší jak vodka, když si to posypete skořicí, tak to bude chutnat jako jablečný závin.* Řekne a napije se svého pití. To posléze položí a poklepe na desku. Rozhlédne se a v tu chvíli spatří čaroděje o kterém rozhodně slyšel. Narovná se a zazubí. Dlouho telepatii nepoužil, naposledy na Jacka s Davidem a Davidovi dělal noční můry, takže nic extra.*/Zdravíčko... Doufám, že spojení bylo navázáno, AXELI.../* Pozdraví ho a znovu se napije. Přitom čaroděje po očku sleduje, docela ho zajímá jeho reakce.*
*Samozrejme, že sa ho hneď po objatí pustí, ale aj tak sa ešte moment drží na ňom okom, či akurát nezložil na zem aj štvrtého zo skupiny...lebo aspoň ten tretí sa tváril, ako keby mu toho vtáka odrezal tupými nožničkami. Pohľady dievčat si už až tak nevšíma, hlavne sa venuje svojmu jedinému civilnému kamarátovi v New Yorku, ako po včerajšej hodine so ZACHARIEM zistil.* /Aspoň teda myslím, že je to civil. Ale...videl som ho na slnku, nevyzerá, že by bol nejaký moc chlpatý, ako čarodeja ho ZACHARIE nepozná a na vílu nevyzerá moc inteligentne. Plus klamal. A to...víly nemôžu...myslím. Alebo nemôžu von počas splnu? Zase som si to pomýlil?/ *Nemal však priveľa času na to rozmýšľať, nakoľko mu THIERRI doslova narve celý zvyšok sendviču do úst. Síce je pravda, že by ho za normálnych okolností dal na dva hryzy, ale takto sa cítil, že sa zadusí. pre všetkých sťastie v okolí ho zo seba ani nevypľuje, ani nemá chuť dáviť, proste ho postupne rozžuje ako kravička a po kusoch ho prehltne.* Bol dobrý...ale stačilo by aj na menšie kúsky ho dať. *Zamrmle smerom k THIERRIMU, načo si poriadne potiahne a utrie si slzy, ktoré mu z násilného vniknutia do pusy vyhŕkli. Mimo jemne slzavých očí však nie je nijak vidno, že by sa nejako hneval či sa hocičo stačilo.* Takže...čo tu teda robíš? *Aspoň mu v tom zadymenom mozgu medzitým došlo, že trávu môže THIERRI fajčiť ale nie predávať.*
*Emerie jen mykne rameny nad jeho slovy a vezme si od barmanky své pití.* Netuším, jak na tom jsou ostatní. Takže doufat je jediný co můžeš dělat. *Mykne rameny.* Ale nemusíš se bát. Včera preator chytil čtyři co běhali po new Yorku. Víš nemusíš si o všech vlkodlacích myslet, že jsou to zdivočelé nestvůry. *Podotkne zatím co se napije svého pití a všimne si toho, jak se zasekne v půlce věty. Pohled jí padne tím samým směrem ale jediné co vidí jsou neznámé tváře. Při slovech Lovceké osazavestvo se rozhlédne kolem.* A vypadá to, že se baví. Asi nejsou ve službě jako ty. *Podotokne, protože jeho slova slyšela i přes ty špunty.* Dobře teda, když ti teda nechybí. *Pokrčí rameny a pak jen brčem prožene led ve svém pití.* Protože jsem v Preatoru a mám interní informace...*Řekne prostě.* Co jsi to říkal než jsi se sekl? *Zeptá se.*
*Spoza baru sa zrazu postaví vysoký chlap. Cez dva metri môže mať. Biele tielko, čierne nohavice s trakmi. A na hlave má zajačiu masku. Zrazu doslova vyskočí na bar, v ruke má čierny baťoh. Doňho strčí ruku a keď ju vytiahne tak má v nej pomaľované vajíčko. Chvíľu si ho gúľa v ruke a potom ho celou silou treskne o bar. A z vajíčka, ktorésa pri náraze rozletí povypadávajú doláre. Chlap zoskočí z baru a už si to tráduje davom ako keby sa nič nestalo.*
*Přirozeně se nad lichotkou pousměje, je až moc na takový věci jednoduchá.* Jak se lidi v tomhle století baví? *Nemůže si odpustit poznámku na jeho věk a trochu se zazubí .. pohledem oskenuje velkou místnost, ale zatím si nevšimne nikoho povědomýho.. Nikoho konkrétního ani nehledá, spíš jen běžně kontroluje jestli tu náhodoou není něco podezřelýho.* Máš mě dobře přečtenou.. *Odpoví na otázku, jestli si dá drink.. zavěsí se mu na ruku a pomalu ho následuje dovnitř.. mezitím jí sklouzne pohled k jeho svatozáři..* Tohle si bez dovolení ukradnu.... *Rukou se natáhne po neonový svatozáři, kterou sama nedostala a hned si jí nasadí na hlavu.* Poloviční anděl jsem tu já... /Half angel, half trash... / *Nevinně se usměje a je ráda, že se nemusí sama protlačovat mezi tancujícím davem k baru..* Jestli mám na tohle tancovat.. budu potřebovat něco víc než alkohol.. *Poznamená a doufá, že tohle neni jen běžná civilská party, že tu bude i něco víc magickýho...V tu chvíli uslyší ránu o bar déšť dolarů.. ohromeně se podívá na Axela a pak hladově na peníze.* /Ne..ne.. nejsi žádná socka...to nepotřebuješ. Dělej že peníze máš./ *Několikrát zamrká a dívá se na splašený lidi, co se peníze snaží ulovit.*
Mne nechutí tvrdý alkohol celkovo, takže asi rozumiem. *Mierne mykne plecami. Po jeho zlých skúsenostiach s teqilou sa už od tvrdého vždy drží ďalej. Vždy len vystrája. Nie je to, ako keď pije víno, vtedy mu je maximálne zle na druhý deň. Avšak pri tvrdom.. vždy sa na niekoho len hodil, a ďalej.. bol rád, že si väčšinu nepamätal. Bol však rád, že sa muž nechcel domáhať o svoju kompenzáciu. Práve naopak.. zdal sa byť pomerne štedrí. Avšak zdráhal sa jeho ponuky.* Tak potom, Vám neporadím.. Asi si je potrebné len zvyknúť., okrem toho, ani vy práve nie ste v mužskom oblečení. *Slabo mykne plecom pri čom naspäť posunie drink smerom k mužovi.* Ten si nechajte, predsa len, som dlžníkom ja. *Povie jednoducho zatiaľ čo sa obzrie naokolo. Plnilo sa to, ešte stále. SBS však nebola na dosah.* Ako sa voláte? *Opýta sa avšak musel značne kričať, jeho pozornosť však zaujme osoba, ktorá vyskočí na bar. Zľakne sa, pochopiteľne. Jeho ruka sa aj natiahne po ostrí, ktorú mal v taške, avšak keď všade začnú z vajíčok viať peniaze.. Natiahne sa.* Každý peniaz dobrý.. koľko to.. *Ukáže na drink pred ČARODEJOM.* stojí? Nech viem.
*Zoberie si kolu, pričom sa pomaly napije. najak nevedela, ako by sa tu mala práve baviť. Nejak sa jej podarilo vytratiť od kamarátov, pričom ich už nevedela nájsť ani nájsť v dave. Hlavne sa jej podari zmiznúť od Damiena. Hľadá ho v dave, ale po chvíli to vzdá, pretože tam bolo až moc ľudí. Povzdychne si a teda sa ide nejak s niekým pobaviť. Kým ale niekam stihne ísť, tak v jej blízkosti postaví chlap s divnou maskou a tým čo spraví ju vyvedie z miery. Na chvíľu zamrká očami a pomyslí si.* /To nie je prvá divná vec v mojom živote. Sú aj horšie chvile, čo som zažila./ *Zazrie niekde Lóniho, ale ak mala pravdu povedať, tak s tým čarodejom mala tak málo kontaktu, že o ňom ani nevedela. Hlavne bol v jej izbe zašitý Ezekiel s tými jeho poznámkami. Len tak tak ustojí, keď do nej niekto zo zadu narazí a tým narazí do druhej ženy. Pozrie sa na EMERIE a hneď sa začne ospravedlňovať.* Pardón to som nechcela. *Povie jej, pričom je rada, že ju vôbec neobliala.*
*Akoby nezainteresovane prikývne na jej slová o vlkolakoch.* /Akoby to neboli tvory, ktoré po premene nevedia, kým sú, dokým sa nenaučia ovládať./ *Preblesne mu hlavou horko. Nálada mu po zaznamenaní Axela a Grace klesla ešte väčšmi a nechce sa mu tu byť ešte o toľko viac. Zavrčí si pre seba a napije sa toniku.* Fajn. *Podotkne iba nakoniec a mykne si plecom.* Myslím, že jeden z nich určite je v službe. Len si to viac užijú na miestach, ako toto, s touto hudbou. *Povie a pohne hlavou smerom k pultu DJov. Namrzene nakrčí nos a prestúpi z nohy na nohu. Každú chvíľu očakáva problémy, odkedy videl pofiderné osoby na ulici a pomedzi budovy skladov. Takéto miesta nikdy neveštia nič dobré, tak ako Pandemonium.* To je vlastne jedno. *Odpovie jej a zrazu pociťuje, že sa mu nechce rozprávať, ak má každú chvíľu dvíhať hlas, aby ho Emerie počula a i keď je vlkolak, akosi má potrebu hovoriť hlasnejšie, aby počul aspoň svoje myšlienky. V tej chvíli jeho pozornosť v rýchlosti zamieri k vysokému chlapovi a podozrievavo na heho hľadí, zatiaľ čo mu automaticky ruka vyletela k rukoväti zbrane. A aj keď muž neurobí nič nelegálne alebo útočné, začne ho pohľadom sledovať v dave. Akosi sa mu to nezdá. Akosi nezaregistruje, že sa k nim pridružil niekto ďalší, kým jeho pozornosť drží muž v maske.*
*Zatiaľ sa jeho kamaráti ako tak pozviechajú. Jeden sa aj ako tak dvihne zo zeme. Thierri prikývne. Jasne, že mu ho do pusy mohol narvať aj miernejšie.* /Ale ja fakt drogy nepredávam. Nie je mi to treba./ *Pozrie znova na LÓNIHO a voľnou rukou ho za lem oblečenia pritiahne k baru a položí pred neho jednu vodku.* Toto robím! A budeš to robiť s nami! *Oznámi mu a štrngne si s ním. A potom do seba obráti pohárik. V tom keď vidí chlapa v zajačej maske... trochu vodky mu zabehne a začne sa drhnúť. Nečakal to. Lietajúce dolárovky od seba odmávne.*
*Uchechtne se nad jejími slovy a lehce do ní strčí loktem.* No ty jsi ale vtipná. *Zakoutí na ní halvou.* Uvědomuješ si, že jsem zažil sedmdesátky? To byly nejlepší párty...s nejlepší hudbou. *Nakrčí lehce nos protože tohle techno nebylo rozhodně jeho. Ale pokud je něco jeh oto jsou drinky. V rukou se mu objeví nějaká whiskey a nějaký míchaný drink.* Nebudu chodit až k baru. *Uchcechtne se a podá drink Grace. Nechá ji vzít jeho "svatozář" a cuknou mu koutky nahoru.* To jistě jsi. *Mrkne na ni, ale zasekne se, když slyší jak na něj telepaticky někdo mluví. Zmateně se rozhlédne po místě a toho zaražen si musí všimnou i Grace.* Pojďme bokem. někdo na mě telepaticky mluví .*Vysvětlí ke Grace a ustoupí o kousek dál.* /Netuším, kdo jste a nevím jestli to chci vědět. Co potřebujete? Sám jste čaroděj./ *Pošle ROBERTOVI po telepatické linii a pak se podívá na Grace.* Vůbec nevím kdo to je...*Až v tu chvíli si všimne penež padajích na zem a chlápka v masce utíkat od baru.* Kouká se na ty prachy jako žebrák. *Zasměje se.*
*Robert ho poslouchá a zatváří se naštvaně.* Tohle oblečení pro mě vybrala sestra s bratrovým ukecaným hadím kámošem...* Prohlásí, protože pro neznalého to může znít, že ten hadí kámoš je jen dost ohebný. Pak si užívá své pití. Opravdu jako pít jablečný koláč.* Oh... Já jsem Robert Heller. Ty?* Zeptá se s také zvýšeným hlasem, ale pak vidí jak padají peníze.*/Hmm... toho mám doma plno... /* Pomyslí si a pak ho ze zamyšlení vyruší dotaz.* Šest padesát.* Řekne a pousměje se. Pak zachytí AXELOVU odpověď.*/Jen jsem chtěl pozdravit toho, kdo učil mého malého brášku./* Odpoví mu a spolu s tím mu pošle i svou vzpomínku na Jacka, jak s nadšením ukazuje své drápky. Z té vzpomínky je i při určitém zamyšlení poznat, že to Jack ukazuje někomu mnohem menšímu. Tehdy totiž byl Bob u Jacka jako kočka.*
*Síce nečakal, že by ho začal THIERRI ťahať za golier, ale nemá s tým nijaký problém, keďže všetky jeho veci mu boli aj tak trochu voľnejšie, keďže ich vždy zohnal za ten najmenší peniaz.* /...a aj som dúfal, že ešte trochu porastiem. Ale vraj už ostanem takýto vysoký až do konca...života? Večnosti?/ *Toto bola až moc filozofická otázka na zhúleného chlapca ...a tak si opäť potiahol.* Och, pitie. Okay. To znie zaujímavo. *Prikývne, síce vôbec nerozumel, prečo by sa mali púšťať do nejakého pitia vody. To bolo až do momentu, čo si privoňal a spoznal v poháriku drink, ktorý doteraz pil len z fľaše a aj to len vtedy, keď ho zavolali nejaké decká turistov. Vďaka tomu, že si do seba akurát shot kopne, si vôbec nevšimne muža v maske, iba zachytí mnoho padajúcich papierikov okolo seba, tak natiahne prázdnu ruku nad seba a začne si v príjemnom stave nadnášania jemno bankovky priťahovať vánkom. Samozrejme, že hrozbu hmly mal stále na pamäti, tú sa ZACHARIEMU podarilo vyriť Lónimu do mozgu, ale ak použije jemný vánok a vyzerá to, že bankovky chytá vždy, keď sú presne nad jeho hlavou? To môže, nie? S týmto sa nakoniec aj otočí od THIERRIHO, aby chytil ešte pár bankoviek stranou a zrovna nejakú omylom vezme CHLAPCOVI V KAPUCNI priamo sponad ruky, kedy bankovka zmení jemne smer. Pohárik položí na pult, túto poslednú bankovku vezme do ruky, nakoľko už mal jednu ruku kompletne plnú, a podá ju CHLAPCOVI.* Prepáč. *Povie mu, ako keby sa nechumelilo, ako keby mu ju práve veľmi neprirodzene neukradol a potom mu ju vrátil, načo sa zamyslel nad počtom bankoviek, ktoré má v ruke a tak mu podá ešte 5 dolárov.* Aj toto znamená prepáč. *Vysvetlí mu, usmeje sa naňho ako slniečko a potiahne si z jointu, načo sa otočí späť na svojho známeho, THIERRIHO, až mu nadšene cuknú ušká.*
*Davom si to tráduje dievčina. Celkom nenápadna až na to, že je oblečená vo farebnej sukni s cingavými predmetmi. Pôsobí ako kočovná cigánka. Vysoko nad hlavou nesie trs trávy z ktorej sa dymí. Pohybuje sa v rytme hudby a dotoho spieva strašne falošným hlasom nejaké nezrozumiteľné slová. Popravde je pravdepodobne iba poriadne opitá alebo sfetovaná. Z trávy, ktorá dymí sa linie príjemná, sladkastá vôňa. Prejde si tak okolo baru, ignorujúc peniaze a vreští na celé kolo. Takto pokračuje aj ďalej do davu až na parket. V horiacom trsu bola rastlina podobná Zvončekom. Ide o drogu ktorej účinok je podobný marihuane, vytvára uvoľnenú náladu až euforické štádium, je možný výskyt halucinácií.*
*Cítí, že se tak nějak nálada Sebastiana změnila. Není to tím že je vlkodlak, prostě to jen cítí díky své empatii. Sleudjez míněné lovce a mykne rameny.* Taky nejsem fanoušek téhle hudby. *Přizná. Ale i tak uměla tancovat vlastně nacokoliv halvně když si dala pár drinků. Šokovaně ustoupí, když na bar skočí týpek v zaječí masce a hodí o bar velikonoční vejce. Sleduje jak se lidi hrnou pro peníze a jen nad tím zakourtí hlavou. To však ucítí jak do ní narazí nějaká DÍVKA, CHARLOTTE.* /Co dívka, to je dítě!/ *Šokovaně se na ni koukne .* Neměla bys být já nevím.. doma? Kolik ti je tak 14? *Zeptá se dívky a podívá se na Sebastiana vedle sebe. Díky svému čichu cítí nějakou nasládlou vúni, ale netuší co to je. A všimne si nějaké cikánky, jak jako by vykuřovala místo.* Sebastiane.. nejsem sice lovec ale tohle se mi ani trochu nelíbí mělibychom...Jít. *Koukne se na něj a pak na dívku. Pro boha snad tu nemůže nechat dítě.*
*Thierri sa ešte nejakú chvíľu dusí vodkou kým mu jedna z kamarátok nezačne búchať po chrbte. Konečne sa normálne nadýchne. Utrie si uslzené oči a aby to predsa len dal nejako do poriadku... kopne do seba ďalšiu vodku, ktorú už majú nachystanú na bare. Bundu si hodí na nejaké to sedátko čo je pri bare ale je nevyužité a začne si rozopínať tie popruhy na hrudi.*Il souffre pour la mode. *Povie a v preklade to znamená, že pre módu sa trpí. Hodí zatiaľ popruhy na bundu a začne sa vyondievať z mikiny. Akurát si ju pretiahne cez hlavu, tričko mu zostane zaseknuté pod hrudníkom a ruky ešte má v tej mikine a pozerá na ženskú s horiacou trávou. Nadvihne obe, elegantné obočia.* Prisahám, že tá ma učí medzinárodne vzťahy na univerzite. *A zostane tak pozerať na aj keď ženská zmizne v dave.*
Pokiaľ to máte na sebe, stále si idete slovom proti slovu. *Sander nemal rád politické témy, nakoľko politika lovcov a civilov bola viac než odlišná. Predsa len nefilim sa rozprávali o právach víl, nie o tom.. ani nevedel čo sa teraz dialo v Amerike. Len vedel, že stále sa niekde protestovalo. Nebol si istý a asi ani sám nechcel zisťovať čo sa skutočne dialo, nevedomosť mu vyhovovala. Z myšlienok ho vytrhlo až meno muža. Keby v tom momente pil, pravdepodobne by mu všetko vyprsklo z úst. Neočakával, že to meno, ešte niekedy začuje. Mohlo ísť o náhodu.. ale.. išlo?* Oh ste z New Yorku? *Opýta sa dodatkovú otázku.* Sunil Nurgaliev. *Odvetí smerom k ROBERTOVI. Snažil sa tváriť.. že o nič nešlo, aj keď samotné meno Heller mu robilo horkastú pachuť v ústach. Pohľad mu však skočil ku chlapcovi, ktorý chytil dolár v momente, ako sa dostal k jeho ruke. Ucítil jemný vánok..* /Žeby?/ *Kývol smerom k nemu, že to je v poriadku. Jeden dolár ho z biedy nevytiahne.. Následne mu však podá ďalšiích 5.* Vďaka.. *Kývne ku CHLAPCOVI.* /Čo je ten smrad?/ Neviete.. čo je to zač? *Opýta sa ROBERTA a ukáže smerom k žene. Zápachu nebolo možné uniknúť. Nepozdávalo sa mu to.. všetko bolo. Čo?* Ospravedlňte ma. *Dodá k mužovi a podíde ďalej od diania a vyberie stelé. Rýchlim pohybom si nakreslí runu čistej mysle. Potreboval prehľad vo veci. V dave sa snažil vyhľadať SEBASTIÁNA.*
Hmm... pořád si myslím, že devadesátky bych upřednostnila víc.. *Mrkne na něj a vezme si od něj namíchaný drink, ani se neptá co v tom je. nečichá k tomu.. rovnou se napije a pak se zakření.* Uff... tohle musel namíchat nějaký amatér..je tam jen gin a limetkový džus.. *Neuvědomuje si vůbec, že má v ruce magický drink který může mít nevyzpytatelný následky.. A co víc, ještě se k ní line záhadný dým, který však nijak extra neřeší.. v klubech je něco takovýho přece normální.. Ale její křehký zábrany naprosto bourá a srovnává se zemí.. Axelovo 'jít bokem' zní až moc nudně, takže se začne znenadání smát..* Běž ... já si tady zatím udělám masterclass s barmanem... *Vyskočí na bar a přeleze ho s drinkem v ruce.. trochu ho vylije, ale podaří se jí část zachránit,aby to nastavila k nosu barmana..* Tomuhle říkáš pití? ukážu ti jak se to dělá.. *Sklenku položí na bar a pak se vezme koktejlový shakery a začne do nich házet led.. S tím jak je její tělo pod vlivem kouřový drogy je dost nemotorná, takže led lítá na všechny strany po baru.. ginem polejvá bar a směje se u toho.. Barman se jí snaží odtáhnout pryč a tak na obranu po něm začne házet led.*
*Všimol si, že sa začal nejako THIERRI vyzliekať, ale nerozumel reči jeho rodu a sám to zatiaľ ešte zvládal...zatiaľ. Ešte raz sa usmeje na chlapca, ktorému dá bankovky, načo si zvyšok narve do tašky, a otočí sa k svojmu spoločníkovi a jeho bande. Do nosa mu udrie zvláštny zápach. Automaticky potiahne nosom trochu viac, aby do seba dostal viac z tej zvláštnej vône, ale na druhý pokus to už vonia trochu lepšie. Vlastne si už nevšíma, ako to vonia, iba to, že mu je ozaj dobre. Bolo mu dobre aj predtým, ale teraz je to ešte lepšie. S uchechtnutím sa zasmeje na vyzliekaní sa THIERRIHO a tak jeden dolár vytiahne z tašky a zastrčí mu ho za golier, alebo sa aspoň o to pokúsi. Videl to už viackrát v nejakých filmoch, čo pozerali dospelí po večeroch, keď deti šli spať. Vždy to začínalo nejakým jedením alebo vyzliekaním, a rozprávali sa, alebo si dávali navzájom peniaze. Väčšinou to prestalo Lóniho baviť vtedy, keď už boli kompletne nahí. Nikdy doteraz nechápal, prečo by sa niekto pozeral na niekoho nahého, keď môžu aj seba samých vidieť nahých.* Tak máš celkom cool učiteľku. *Zamrmle a sám si konečne dá dole bundu, aby ostal len v mikine, načo si vezme ďalší pohárik a počká na zvyšok, či si vezmú spolu s ním ako pri prvej runde.*
*Lotty nechcela, aby bola náhodou naštvaná. Bohužiaľ tomu nemohla nijak zabrániť. Bola prvý krát na tak moc preplnenom mieste. Zovrie čierne pery, aby sa upokojila, pretože mala dosť zlé spomienky, keď sa niekde objavila. Hlavne vedela, že to vždy dopadalo dosť zle.* /Prosím dnes nech je to normálne. Nechcem zase skončiť na policajnej stanici. To by nebolo prvý krát./ *Pomyslí si a cíti sladkú vôňu, ktorá ju trochu máta. Trochu sa cíti urazene, keď sa jej opýta, či nemá asi tak štrnásť.* Hmm... Mám šestnásť a popravde som sem bola zatiahnutá priateľmi. *Povie EMERIE a snaží sa niekoho z nich nájsť, ale bohužiaľ tí idioti sa rozhodli niekde zmiznúť. Bohužiaľ na ňu už nejak začal pôsobiťž ten dym a nejak mala pocit, že je ľahšia. No zdalo sa jej, že vidí nejakú ženu hádzať po barmanovi ľad.* /Vážne vidím veci, čo sa dejú správne?/ *Pomyslí si, pričom za barom nevidela stáť Barmana, ale nejakého človeka, čo vyzeral ako obrovský prezlečený vlk, ktorý chce zhltnúť tú ženu.* To je až moc divné, prečo vidím obrovského vlka? *Povie si sama pre seba, pričom ma rozmazaný pohľad keď sa vráti späť ku EMERIE.* Čo sa to deje? *Opýta sa OBOCH, pričom je dostatočne zmätená.*
*Už chce argumentovat, že s tím drinkem pozor, ale to už si jej Grace vezme a napije se. * Grace tohle je ale-*Axel se šokovaně zarazí, když uslyší dlaší telepatickou komunikaci. Vůnec nedává pozor a ousstředí se jen to co mu říká a poslá Robert.* /Ano Jacka si pamatuju, ale nemyslím si že je zrovna teď vhodné, ale bavit.. Jsem tu za zábavou pokud se chcete sem nou někdy popovídat tady máte mou vizitku./ *Pošle ROBERTOVI další kominukaci společně i se vzpomínkou kde má vizitku na kteér je adresa i telefon. Díky tomu si nevšimne, že mu Grace někam zmizela. Ale cítí známou sladkou vůni a zarazí se. Otočí se za ženou, která vykuřuje a hned rostlinu pozná. A dojde mu o co jde. Sice se sám trochu nadýchá, ale zvládne ještě vykouzlit kolem sebe magický štít, aby se nenadýchal ještě víc a měl co nejčistří hlavu. Cítí jak se mu začínají motat lehce nohy, když jde a ztráácí se v davu zatím co hledá Grace, ale všimne si jí u baru. Rozhodne se tam jít, ale najednou je tak nějak těžké se protlačit skrze lidi.*
*Robert ho poslouchá, ale na to mu už nic neřekne. Byla by to zbytečná debata a nehodila se do toho randálu, kde by se mělo slovy šetřit. Odpoví však na jeho další otázku.* Už pár let jsem v New Yorku.* Odpoví a dopije své pití. Když mu dá peníze, tak se na ně podívá.*/Dám je někomu do kapsi za chvíli... Nebo je zapálím.../* Pomyslí si a usměje se. Pak ho zaujme však žena. Nasaje vůni toho, co nese a pousměje se.* Vím.* Řekne jen a zazubí se na SANDERA. Víc to nepopisuje. S tímto se už za svůj život setkal a ví, že to bude sranda. Hlavně je zvědavý za jak dlouho to na něj začne působit a jak. Mávne na Sandera a než stihne něco víc, tak si všimne GRACE. Sleduje ji a pak si neodpustí poznámku.* Když už tak obsluha nahoře bez ne?* Řekne ŽENĚ, CO POUČUJE BARMANA. AXELOVU vzpomínku si uchová a nasadí si automaticky mentální štít. Momentálně ho víc zajímá žena za barem.*
*Keď vôbec nereaguje na Emerie a sleduje toho muža, zbadá mladú ženu, ktorá si to nasmerovala rovno k baru nad hlavou drží niečo, čo mu ihneď vsúka myšlienku do hlavy, že je to droga.* /K*rva./ K*rva. *Zanadáva, no v rýchlosti nestihne reagovať, aby si vyzlečenú bundu priložil k nosu a tak sa nenadýchal, no stihne to tak, aby dym nevdýchol zhlboka a tak sa mu do nosa dostane iba trocha. Prudko sa obráti k Emerie, pri ktorej zazrie mladé dievča (CHARLOTTE).* Do p*dele. *Zanadáva znova, ale trochu miernejšie. S rukávom bundy, pritisnutým na nose a ústach však pocíti, že sa mu zrak trošku skrúca do krikľavej modrej, zelenej a ružovej.* Nedýchaj to. *Povie smerom k dievčaťu, ale je už neskoro, keď sa začne pýtať na zvláštne veci a pozrie smerom k Emerie, mysliac si, že dievča pre ním vidí Emerie v jej vlčej forme, aj keď tam nie je. No Emerie sa zdá nejaká nažĺtla. Vie, že účinky u neho nie sú tak silné, no predsa len sa nadýchol a v uzavretom priestore, kde dym bude stáť a kde je vydýchaný vzduch, tam sa to len tak nevyvetrá.* Smerom k východu! *Nakáže dievčaťu a chytí ju za rameno, aby ju vyviedol von, pričom so zvláštne neprítomným, no naštvaným a zachmúreným pohľadom pozrie smerom k Emerie, aby jej naznačil, nech ide hneď za nimi.* /Tak to fakt nie je dobré./ *Pomyslí si, keď ťahá Charlotte preč a poobzerá sa. Pri bare vidí Grace, ostatní ľudia začali na drogu reagovať a atmosféra nejak nepríjemne hustne. Pustil z dohľadu toho muža a necíti sa dobre.* /Toto nie je len tak, niečo tu nehrá…/ *Pomyslí si, keď uvidí periférne nejaké farebné čiary, zatierajúce ľudské tváre, no v skutočnosti tam nie sú. Cez bundu sa ťažko dýcha, no pritlačí si ju ešte viac k tvári.*
*Pozerá ako zmizne učiteľa a LÓNIMU prikyvuje. Teraz si už aj on myslí že je cool. Vyzlečie si mikinu aj z rúk a spoza goliera si vyberie dolárovku. Pozrie na ňu, pozrie na LÓNIHO a usmeje sa. Trochu sa aj zapotáca. Buchne s ňou o bar a podá LÓNIMU drink.* Tak ná.. párty! *Zakričí a kopne to tam.* Je tu teplo! *A vyzlečie si aj tričko. Ako keby sa nechumelilo si ale zapne tie predtým odopnúté popruhy čo mal na hrudi a pozrie na lietajúci ľad. Jednu kocku čo priňom pristála si strčí do pusy a pozrie na LÓNIHO.* Čo si dáš?! *A už lezie cez bar za GRACE. V jasnej vidine toho, že bar je teda free a tak si môžu dať hocičo. Zoberie takú tu vec kde sa miešajú drinky a pozrie na GRACE.* ĽAD! *A nastaví kelímok aby to tam hodila.*
*Keď by sa aj niekto snažil zdrhnúť... nezdrhne. Hudba ešte viac duní, svetla ešte viac svietia a masa ľudí pod vplyvom zvončekov je ešte hustejšia. Osadenstvo je ešte viac utlačené k baru.*
*Začíná být celkem zmatená z toho co se všude kolem děje. Ale cítí sladkou vůni a ví, že je to špatně. Koukne se na Sebastiana a potom na Charlotte. Snaží se nedýchat protože to Sebastian řekl i dívce. Ale i tak se cítí jako kdyby její tělo bylo ze želé a naprosto uvolněné. Chce se jí smát a zůstat ještě u baru, ale z ničehi nic před sebou vidí toho týpka z uličky na Staten. Vidí jeho vytrhnuté hrdlo a jak se na ni kouká. Podívá se šokovananě na Sebastiana a chytí CHARLOTTE ZA RUKU a jde s nim k východu. Snaží se protlčit mezi lidmi a kdykoliv se otočí tak vidí za sebou toho týpka z ulice. Čím dál jsou od baru tím se lepší dýchá a cítí i čerstvý vzduch. Což je znamení toho že se blíží východu. Jenže cítí, že je lidé ještě víc tlačí zpátky a k baru.* Sebastiane, možnáměla byhc jít první. Možná je odtlačím...*Jenže se masa lidi víc hrne a hrne že se nedá hnout a její halucinace ji pronásleduje.*
*Ani nevie, ale začne sa nahlas smiať, keď vidí, ako sa pred ním THIERRI vyzlečie aj z trička. Bundu si strčí do tašky, aby ju nestratil, ale určite si so všetkými v skupine vedení THIERRIM pripije spolu s ním a všetky poháriky aj hneď začne posúvať k novým barmanom, keď THIERRI prilezie k nejakému dievčaťu, ktoré hádzalo ľad. Nejaký trafil aj do Lóniho, ale väčšinou si ho len vybral z čiapky alebo svetra a hodil ho ďalej do davu, odkiaľ sálalo neskutočné teplo, koľko ľudí tak bolo na mieste.* Ešte nikdy som nemal pivo. Môžem ochutnať? *Zavolá na THIERRIHO, keď ho pozve na drink, a dokonca si aj na bar vysadne, aspoň na tú časť, kde ešte nebolo rozliate, čím necháva viac priestoru na stoličkách. Starý joint hodí do koša za barom a vytiahne si svoj posledný, načo si ho zapáli, potiahne a hneď aj volá THIERRIHO späť k sebe, aby mu dal šluka. Naťahuje k nemu ruku, stačí si len potiahnuť.*
*Od ROBERTA mal v pláne odísť. Muž ho znepokojoval.. nechcel byť v jeho blízkosti. Okrem toho, dianie bolo už tak vyhrotené. Keď si všimne, ako SEBASTIÁN sa dal na odchod, pritiahne si na tvár tuhšie šatku, nakoľko runa začala okamžite fungovať. Drogy. Na tele však pocítil nátlak, všade boli davy a mal problém sa priam nadýchnuť. Pritlačený k baru si však povšimne GRACE, ktorá.. ani nevedel čo robila. Rukami sa potiahne na bar a vyskočí na linku. Potreboval sa dostať k bočnému rebríku, aby mohol prejsť na trámy hore. Pohľadom naďalej hľadá SEBASTIÁNA, nevedel ho však objaviť, žeby sa dostal von? Pohľadom sa pozrel ku dverám, ktoré boli skoro zablokované.. ľuďmi aj SBS, ktorý na neho pozerali. Ruku si tak skryl do vrecka. Cítil sa, ako zviera v klietke. Snažil sa však na Sebastiána aspoň zakričať, alebo ho nájsť. Uvažoval aj nad tým, že by sa zviezol na dave.. to však spoľahlivá preprava nebola.*
*Bolo divné, čo videla a hlavne ak SEBASTIAN zanadával, ale počula už aj horie nadávky. Prilozí si rukav ku ústam, ale vedela, že je to zbytočné, pretože sa toho už nadýchala celkom dosť. Ale aspoň videla všeade hlavy vlkov, pretože si myslela, že je to divné. Možno aj ten vydýchaný vzduch by jej stačil, aby sa jej zatočila hlava. Lenže ju začali ťahať von a ona to moc nevnímala, ale cítila tlak Sebastianovej ruky. Nech sa dialo čokoľvek niečo bolo zle a ona to cítila. Počuje slová EMERIE a vtedy sa zarazí, pretože ju ľudia tlačili čím ďalej viac dozadu smerom k baru.* To není dobré, ako keby tu bola mágia čo nás nechce pustiť von. *Povie spod rukáva. Nech niekto plánoval čo chcel, tak rozhodne to znamenalo, že tu budú uveznený až kým to neskončí.* Není tu nejaký čarodej čo by to mohol zastaviť? *Opýta sa sa smerom k OBOM a rozhodne už cez to čo nadýchala, jej bolo jedno čo hovorí. Jedine čarodej by mohol pomôcť ich odtiaľ dostať, lenže čo ostatný, čo tam boli a nevedeli, prečo sa im to deje. To jej bolo najviac nepríjemné.*
*Když ani led barmana nevyžene, tak po něm hodí celou flašku ginu.. sice ho mine a trefí tím někoho úplně jinýho .. ale jako pohrůžka na barmana, aby se klidil z místo to zabere.. Grace si chaos naprosto užívá, je to pochopitelně pod vlivem omamných látek a magickýho drinku. Teď je barman ona.. takže když si někdo požádá o pití, neobtěžuje se ani už něco míchat.. rovnou vezme celou flaškou a pomocí takových těch chrličů, co z flašek dělají vodotrysky rovnou drinky lije na hosty.. Pak si všimne vedle sebe TERORISTY ELFA .. bezmyšlenkovitě hrábne do nádoby s ledem a z větší dálky se pokusí trefit jeho shaker... pak vidí jak se vysvlíká a jako reakci na ROBERTOVU výzvu začne gin lít na obnažený hrudník THIERRIHO a ještě rukou na něj upozorní.* Tak tady to mááááš... *Než se ale stihne sama vysvlíknout, všimne si že se k baru řítí gorila vyhazovač kterýho asi přišel upozornit barman..* /A kruci... / *Nemotorně přeleze bar na druhou stranu a zkouší se vyhazovači ztratit v davu.. v tom se podívá na DJ PULT, usměje se pro sebe a vyrazí rovnou tím směrem. Nejdřív se pokusí DJ přeřvat a domluvit mu, aby jí k tomu pustil.. ale pochopitelně není debil. Takže ustoupí o pár kroků dál... začne hledat svojí bundu.. po chvilce jí nachází hozenou na zemi u barových stoliček, takže se tam vydá.. klekne si na všechny čtyři aby jí odtamtud dostala a vyndá z ní stélu a mobil, co si strčí do kapsy džín.. na zápěstí si začne kreslit runu přesvědčivosti* /Hhiihiii... / *Runa je dost kostrbatá, takže se rozhodne jí nakreslit ještě třikrát na celou ruku, aby zvýšila její účinnost.. pak se vybere za DJ a přesvědčí ho, aby s ní dal duo a dal jí možnost remixovat EMPIRE STATE OF MIND .. moc jí to nejde, mačká co jí napadne, ale jestliže je pod vlivem i DJ, tak to asi nebude moc velký rozdíl.* Neeeeeeew Yoooooork.... Concrete jungle where dreams are maaaaaaade of.. *Začne u toho procítěně zpívat.* There's nothin' you caaaaant dooooooo.... *DJovi se to docela líbí, ale těžko říct jestli je to vlivem těch omamných látek a nebo napůl funkčníma runama.*
*Robert to sleduje a baví se nad vším, co se za barem, na baru a před barem děje.* To je zklamání, mužskou hruď vidím každý den doma....* Prohlásí na GRACINO ukázání na THIERRIHO.* A hezčí... s prominutím.* Omluví se se smíchem THIERRIMU.* Můj spolubydlící je polda, takže je vypracovaný.* Zazubí se a pak chytí do ruky THIERRiho kelímek a zchladí celou nádobu. Jenže bodyguard mu zkazí náladu. Když se kolem něj tlačí přes lidi, tak se dotkne jeho spánku a chlap spadne na zem a spí.* Hihi.... Tohle mě baví dělat.* Chlapíka překročí a narazí na LÓNIHO.* Oh... Pardon.* Řekne a pak ho chytne za tvář.* Víš, že jsi strašně roztomilí? Stejně jako Hiram. Jste takový roztomilý zlatíčka.* Prohlasí a stáhne si ho do obětí.*
*Keď ich však zatlačí spolu s dievčaťom dav naspäť na ich pôvodné miesto, iba Em sa dokáže o niečo viac potlačiť dopredu a vidí, že drží neznáme dievča za ruku, on jej ruku pustí a siahne voľnou rukou po stéle, ktorú má vo vrecku. Práve keď sa skloní, aby si v rýchlosti na odhalenú kožu nakreslil runu, preletí ponad neho fľaša alkoholu, smerujúca od baru.* /Ježiš ľudia, trochu sa naučte správať, B*ha./ *Zanadáva si v hlave, keď vidí, ako fľaša zasiahla muža pred ním a skoro ho vypla, len tak tak sa udrží na nohách. V rýchlosti runu dokončí, konečne si od úst odoberie bundu a zahľadí sa na Charlotte a potom na Emerie.* Axel. *Povie sám pre seba po slovách dievčaťa a ihneď sa obzrie, no nie je si istý, či práve on ho chce žiadať o radu. To by malo Axelovi napadnúť ako prvému, ak je schopný niečo také spraviť. Potom sa obzrie smerom k baru a zahliadne SANDERA, pričom sa zamračí, pretože sa zdá, že on jediný je v poriadku.* Skús vás dostať von, čo najskôr! *Rozkáže Emerie, aj keď tá tiež nevyzerá v najlepšom stave. Tak teda ihneď dvihne ruku, aby si ho SANDER všimol a reagoval na neho. Dvaja môžu niečo vymyslieť.*
*Nejakým zázrakom chytí do kelímka ľad. Teší sa z toho ako malé decko a s chichotom a s točiacou sa hlavou pricupká k LÓNIMU a potiahne si z jointa. Keď cíti že po ňom niečo tečie tak sa pozrie na GRACE a fľašu alkoholu, ktorý naňho leje. Chvíľu tak pozerá. Mračí sa. Potom si oblizne rameno a zaksichtí sa. Medzitým aj opomenie že mal nejaký kelímok s ľadom, tak ho asi nechal ROBERTOVI v ruke. Zakrúti hlavou a tvári sa ako keby zjedol citrón.* Je déteste le gin. *Zakričí... ani vlastne nevie či na LÓNIHO alebo kohokoľvek okolo a zoberie radšej tú vodku a poleje sa s ňou.* /Fakt neznášam gin./ *Znova si oblizne rameno, zamlaská. Ešte si do stredu hrudníka capne plátok limetky a ako keby sa nechumelilo načapuje LÓNIMU to pivo. Dokonca tak sústredene že mu urobí aj peknú čapičku.* Ná. *Kričí ale keď sa pozrie tak keď vidí LÓNIHO v ROBERTOVOM objatí tak posunie pivo SANDEROVI.* Tak potom ná. *Limetka mu stále drží na hrudi.*
*Celú dobu sa nevie prestať smiať, keď vidí, ako sa THIERRI oblieva najprv jedným a následne druhým, limetka je dokonalá krásna osoba na záver. Bodyguarda si osobne tiež všimne až vtedy, keď spadne vedľa baru, načo na tých na okolí zavolá.* Asi toho spiaceho muža odtiahnite bokom, než si začnete nalievať od THIERRIHO. *Požiada, nakoľko nechcel, aby niekto náhodou mužovi ublížil. Keď zrejme nikto aj tak už nevníma, zmenší si svoju tašku asi na veľkosť polovice päste a to si schová do vačku, nech je čo najviac voľný. Už sa ide natiahnuť za pivom, ktoré vyzeralo ozaj dokonalo, keď ho zrazu niekto chytil za líca a stiahol ho k sebe. Lóni sa teda automaticky vytrhne, aj ked ho z toho trochu bolia líca a zdvihne sa. Zapotáca sa bokom na bare.* Prepáčte, ale vy nie ste môj typ. *Zavolá na NEZNÁMEHO späť, načo sa pri kráčaní vzad pravdepodobne pošmykne na nejakom poháriku a pri dopade dozadu sa automaticky chytí toho prvého, čo mu padne do ruky. A to je šatka CHLAPCA S KAPUCŇOU, ktorému predtým dával z peňazí.* Ach, prepáč opäť. *Šatku mu podá naspäť, načo si potiahne a dym vydýchne navôkol nich. Dokonca chlapcovi aj ponúkne, či si tiež chce dať šluka. Pobavene sa pri tom naňho usmieva. V diaľke jemne zazrieť nejaké dievča, čo spieva a tiež dostane chuť tam bežať, tak vezme CHLAPCA S KAPUCŇOU za ruku a stiahne ho aj spolu s ním dole, načo sa začne pretláčať k dievčaťu.* Čo to spievaš? *Kričí na DIEVČA NA PÓDIU, pričom k nej natiahne ruku, aby mu pomohla k nej vyliezť.* /Jeden song by bol fajn. Potom sa musím vrátiť za THIERRIM a dať si to pivo. Škoda, že mi ho niekto vzal./
*V dave sa objavil znova ďalší muž so zajačou maskou. Je trochu iná ale podobne desivá. Prechádza okol AXELA keď v tom mu do tváre vyfúkne čierny prášok. Kast - Účinok je podobný extáze, kedy zosilňuje všetky podnety okolo osoby. Niektorý hovoria aj o schopnosti komunikovať s flórou. Pokračuje ďalej divokým davom až keď prejde k SEBASTIANOVI, vytiahne z baťoha vajíčko a podá mu ho. Vo vajíčku sa nachádza Všehokľúč - kľúč ktorý otvorí každé dvere. Je iba na SEBASTIANOVI či vajíčko otvorí. A potom aby nebolo málo tak SEBASTIANOVI tiež fukne do tváre Kast.*
*Sander si všimne, ako vysoká postava, v podobe SEBASTIÁNA vystrela ruku do vzduchu, aby si ho všimol. Zakýval mu naspäť, avšak bol pomerne dosť ďaleko od neho. Snažil sa čo najdiskrétnejšie nakresliť hocijakú runu na inteligenciu.. potreboval niečo vymyslieť a to čo najskôr. Ešte stále mal ruku priloženú na ústach, aby sa aj cez šatku čo najmenej nadýchal. Celkovo mal poväčšine zatajený dych. Vedel, že správanie okolitých nebolo prirodzené.. a alkoholom to rozhodne nebolo. Divil sa však, že SBS nezakročila. Vedľa neho sa však posunie pivo, ktoré ani len nerozumel odkiaľ prišlo. Pochopiteľne si ho nedal. Začal však pociťovať, ako sa mu postupne neostrí zrak. Mierne si pretrie oči, keď ucíti, ako mu CHLAPEC šatku strhol a stiahol ho za ruku. Jednou rukou sa tak pokúsi šatku opäť priviazať zatiaľ čo dúfal, že runa a jeho tajenie dychu bola dostačujúca. Pochopiteľne, ponuku na potiahnutie odmietne, aj keď prvé príznaky drogy cítil. V istom smere však stiahnutie LÓNIM bolo požehnanie, nakoľko sa chlapcovi dokázal vytrhnúť neďaleko SEBASTIANA.* Čo sa to do frasa deje! *Zakričí z plných pľúc aj keď to taktické príliš nebolo. Potreboval však prefiltrovať, svoju frustráciu, ktorá sa v ňom vybudovala za ten čas čo tu bol. Keby vedel ani by z trámov neschádzal. Bol však pomerne blízko dverám.. vedel, že aj keď by zlomil pár rebier, dokázal by uniknúť von. To bol jeho hlavný cieľ. Vedľa vyššieho lovca sa však objavila postava. Išlo o tie isté vajíčka, ako pred tým, avšak pred práškom sa len rýchlo obrátil. Pripevnil si šatku a vyššieho lovca však za bruchu a začal sa s ním tlačiť ku dverám. Bolo možné, že niekomu niečo zlomil. Nezáležalo na tom. Nebol o moc ťažší, ako keď ťahal Sunila naprieč New Yorkom.* SEBASTIÁN, čo to je!! *Kričí na muža, avšak nedošlo mu, že je opretý zo zlej strany.. z tej kde nepočuje. Blížili sa však ku východu.*
*Robert je uražen, když chlapec odejde. Pak se za ním podívá a sleduje ho. Jenže jeho uražonost a dobrá nálada mu dávají do mysli dobré myšlenky. Pak si však všimne AXELA. Vydá se tak za ním a vidí, jak mu někdo něco foukl do tváře. Moc nepřemýšlí, co to je. Dojde k němu ze zadu a obejme ho.* Všichni mě opouští a já chci jen vřelé objetí.* Řekne AXELOVI a zasměje se.* Víš, že mi je malý Jackie nejvíc podobný? My jsme opravdový bráchové. Mám malého Jackieho rád.* Povídá a začne z něj vycházet zvuky podobné předení,*
PORADIE: 1SKUPINA - EMERIE, LOTTIE, SEBASTIAN, SANDER 2SKUPINA - AXEL, GRACE, ROBERT, LÓNI
*Axel je mezi těmi lidmi naprosto ztracený a snaží se dostat k baru, kde Grace vidí. Jak dělá Dere se skze lidi, ale jakmile se dostane k baru Grace už je v čudu. Hledá ji a velmi ryhcle ji najde, protoře ji vidí u DJ pultu. Tam se mu povede dostat mnohem rychleji než předtím k baru. Před očima se mu mihají nějaké tvary, ale je si vědomý toho že jsou to příznaky Zvonku. Jenže se před ním objeví, muž a foukne mu do tváře,nějaký prášek který se odrazí od jeho magického štítu. Axle se jen na muže v masce podívá. A nechá jej jít ale má chuťm u zlomit kouzlem vaz. Neudělá to, protože ted se snaží dostat ke Grace. Ale zadraží h oROBERT.* K*RVA, je mi to jedno. Jeslti si chete popovídat, pak. Teď se chci pokusit nějak ukončit. *Odežene Roberta a blíží se k Podiu. Vyjde shcody k e GRACE ale je u toho nějaký mladík, LÓNI.* NIC, nezpívá už nic. *Křikne na mladíka a vezme Grace mikrofon.* Jdeme pryč, Grace. *Nemůže se na tenhle chaos už dívat. Když stojí na podiu tak se ještě nadechne. Tohle je potřeba nějak ukoničt. S mácháním rukama, díyk kouzlu začne pročišťovat trochu vzduch a světla nechá zaplé tak aby prostě jen svítly žádné blikání nebo tak. Hudbu vypne a kouzlem otevře všechny možné východy. Sice nepomůže nijak těm, co jsou sjetí jak pneumatiky, ale pustí sem aspoň čestvý vzduch.* TAHLE PÁRTY JE UKONCE. *Zařve na celé kolo a pak se podvá na Grace, kteoru chytí pod paží jako malé dítě.* A my jdete pryč. Mysli na můj byt. Dělám portál..*Nakáže jí a ví, že se jí muí dostatdo halvy aby jej poslechla a tak to udělá. Je nasr*ný jako prase. S Grace jde tam kde je nejméně lidí a vytvoří po cestě portál, aby do něj mohli jen vstoupit a dostat se do jeho bytu na Manhatannu.*
*Rev a krik sa začne niesť davom. Samozrejme, skrz hlučnú hudbu a svetlá to nie je nič čo by upozornilo na niečo hrozivé. Pravda ale je že sa na parkete začne zbierať jeden mŕtvy účastník za druhým. Obrovská kopa červov zabíja všetko čo je okolo nich. Hemživec. Ľudia sú ale tak sfetovaní, v rauši a bohvie ešte pod akým vplyvom že v podstate tancujú ako zombíci ďalej, bez toho, aby si uvedomili čo sa okolo nich deje. Možno až keď teraz vďaka AXELOVI prestanú plikať svetlá a hudba utíchne tak si aj niekto démona všimne.*
These streets will make you feel braaand neeew *Zpívá dál a pak si všimne, že u podia na ní křičí fanoušek LÓNI.. Beze slova a s úsměvem se k němu natáhne s rukou, aby ho vytáhla na podium.. pod vlivem ale přímo padne z podia na něj mezi tančící dav, vypadá to minimálně na pár modřin.. HUDBA SE NA CHVILKU PŘESTANE ZADRHÁVAT. Celkem obratně se sbírá ze země a chytí LÓNIHO za ruku jako kdyby ho znala celý život, dere se s ním zase nahoru k DJ pultu..* EMPIRE STATE OF MIND *Zkouší přeřvat hudbu k Lónimu ale hned potom se u nich objevuje Axel, který bere situaci do svých rukou..* Aleee.. přece nebudeš kazit party.. *Ruce mu položí kolem krku o zkouší ho tak obměkčit...vzduch se ale pročšťuje což jí trochu zlepšuje vnímání situace kolem. To se ale rázem zvrtne... cítí pod ramenem Axelovu ruku a pak i surový tlak ve svojí hlavě, vzpomínka na Zimní ples udeří když se Axel dotkne její mysli a zkouší v ní tahat za nitky, který jsou její mysli kvůli královně Carmině už tak pocuchaný a potrhaný.. Její mysl je z tý akci jako skořápka, takže tlak nevydrží a s rukama na spánku a s děsivým křikem se mu vysmekne, udělá pár kroků, klopýtne a klesá k zemi, protože jí nohy vypoví službu.. Žíly na spáncích se jí napínají, tváře jí rudnou když se v křeči nedokáže ovládnout a vzpamatovat ... na démony vůbec nedokáže reagovat, protože mysl má tak pocuchanou že nevnímá pomalu realitu.*
*Emerie je naprosto mimo vůbec netuší co se děje. Uvědomue si že je se Sebastianem a s Charlotte, že se že tam připletl ještě nějaký lovec. Ona jen vidí svou halucinaci před sebou. Toho chlápka, kterému vyrvala to hrdlo. SNaží se držet Sebastiana a její skupinky a dostast se co nejdál a co nejdřív ven. Chytí CHARLOTTE za ruku a když se objeví světlo a lidé se rovřvou všimne si co je před nimi, Z nějakého důvodu cítí, že tohle halucinace nejspíš nebude. Podívá se na Sebastiaan a toho durhého lovce a chytí Lotte silnějši za ruku. A táhne se jako spoustal idí ven.* Jdu s ní ven. *Křikne na Sebastiana a táhne lotte k východu a úplně ven. Než se tam dostanou a Emerie unaveně nepadne k další budově skaldišť.* Už jsme venku. *koukne se na lotte*
*Robert je znovu odhozen a tak se rozhodne stáhnout. Prostě se vznese a jen si pomocí telekineze přivolá nějaké pití. Je to pivo, což ho překvapí, ale nevadí mu to. Pak se vznese až na jeden rám konstrukce skladiště a sedne si na něj. Kouká se dolů a všimne si oříšků, kteeré si také k sobě přitáhne a pustí se do nich. Dole je chvíli klid, ale to netrvá dlouho. Uvidí démona a zasměje se.* Červík... Lepší by byl ohniví. Mnohem lepší.* Zasměje se a lehne si na trám a poslouchá, co se děje pod ním.* Kdysi jsem démony vyvolával proti jiným démonům. Chtěl jsem vědět, který z nich vyhraje. Byla to nuda. Ale získal jsem plno jedů na můj meč. Škoda, že ho tu nemám. Rád bych otestoval funkčnost jedů. Ah... nebo svojí krabici od bot. Ta je fajn. V ní se dobře spí. Zítra probudím Jacka tím, že vyzvrátím chlupy. Jo. Přímo do jeho pravidelné cesty. Oživím mu ráno. Nesmí zaběhnout do rutiny. Ještě by vyhořel. Což je zajímavý pojem. Vyhořet. Nemá to nic společného s ohněm....*Robert vykládá a přestane vnímat, co se děje pod ním. Ani ho to nějak nezajímá.*
*Už si myslí, že sa konečne dostane na pódium, ale namiesto toho naňho žena spadne a aj keď to bolí, tak sa nejako pozviecha aj spolu s ňou. Chcel jej akurát zakričať, že vôbec ten song nepozná, keď ho zrazu okríkne nejaký muž, až sa Lóniho uši stiahnu k hlave. V tomto stave jeho naštvaná tvár aj reakcia znela omnoho horšie.* Ja...prepáčte. *Radšej začne od dvojice ustupovať, hlavne keď vidí, že dievča začne bolieť hlava, ale v momente, ako si už myslí, že sa vráti späť k Thierrimu, vedľa neho spadne nejaký človek a Lóni zazrieť to najnechutnejšie čo kedy videl.* /Sakra, čo to kurva je?/ *Toto nikdy pri drogách ani alkohole nevidel, takže mu tak nejak pomaly začne zapínať, že toto je niečo schované za hmlou. Začne sa pretláčať pomedzi ľudí von, načo si zväčší aspoň svoju bundu, nakoľko bol z toho horká vnútri kompletne spotený, a zväčší si aj mobil, ktorým rýchlo vytočí Zacharieho a požiada ho, či by preňho mohol prísť. Doslova k nemu priskočí, keď ho konečne uvidí na kraji davu ľudí, ktorým sa podarilo odísť a doslova si vydýchne, keď sa cez nejaké čudné dvere dostane späť k Zachariemu do bytu, kde doslova padne do postele a radšej zaspí, než myslieť na tie hnusné potvory, pred ktorými utiekol.*
*Lotty spolu s ostatnými ide von, lenže pohľad jej nedá a otočí sa, pričom uvidí démona. Možno mala niečo v sebe od toho ako sa nadýchala, ale démona vedela rozoznať veľmi dobre. Mykne rukou, pretože ju bolí, ako ju EMERIE ťahá, hlavne tá sila jej vadí. Spustí druhú ruku, pričom potiahne za oblečenie SANDERA, aby si ju všimol. Nepáčilo sa jej, že tam bol práve démon a hlavne pri toľkých ľuďoch.* Je tam démon. *Povie SANDEROVI, pričom dúfa, že jej bude veriť. Bolo jej viac menej jedno, či sa viac nadýcha toho plynu, ale nebolo jej jedno tých ľudí, čo boli vnútri uväznený spolu s tým démonom. Keď je vonku s EMERIE, tak sa otočí smerom k budove.* Je tam démon. *Znova zopakuje, pričom sa pozerá na budovu a v tej chvíli si uvedomí, že nechala priateľov priamo tam. Stuhne jej krv žilách a cíti ako sa jej viac vyčisťuje myseľ. Chce sa tam vrátiť, ale zároveň aj nie. NEvedela, ako by im mohla nejak pomôcť.*
*SANDER na neho reaguje a on si vydýchne, že je aspoň niekto pri zmysloch. Všetko sa však deje akosi rýchlo, počuje v pozadí spievať Grace, ľudia sa okolo neho smejú a váľajú sa po sebe, vôbec nedokáže zaznamenať nikoho ďalšieho okrem EMERIE, CHARLOTTE a SANDERA, ktorý sa k nemu dostal v moment, keď sa k Sebastianovi z davu pripletie muž v zajačej maske a vloží mu do rúk akési vajce, ktoré nechce prijať, snaží sa ustúpiť a odtiahnuť, no dav mu to nedovolí a tak skončí so zvláštnym práškom v tvári. Vo chvíli, keď žmurkne, akoby jeho uši počuli stokrát viac, farby ho ostro bijú do tváre, dotyk na jeho tele je neznesiteľný, akoby sa mu ruky zabárali do tela a trhali z neho kusy. A v tom všetkom počuje až príliš dobre SANDEROV hlas, akoby mu kričal rovno do ucha. Chce mu odpovedať, keď ho mladý lovec ťahá niekam k dverám, ktoré sa v istý moment rozletia všetky naraz a Emerie, spolu s neznámym dievčaťom odchádzajú preč. SANDEROVI niečo melie do ucha, odpovedá mu, že nič iné nečakal, ale treba dávať pozor na démonov, kvôli ktorým vlastne celý tento hrozný večer vydržal, aby mohol byť po ruke. No hneď, ako dopovie a miestnosť sa vyprázdňuje a otáča sa mu pred očami, začuje krik, veľmi dobre ho počuje a aj keď sa cíti extrémne zle a nevyrovnane, vytrhne sa z ruky SANDERA a obráti sa zoči voči chaosu, ktorý nastal… Teda, ešte väčšiemu chaosu, než bol doteraz.* Myslím, že tu máme robotu. *Zahlási smerom k SANDEROVI, aj keď si nie je istý, či ho počuje, no keďže už nehrá hudba a okolím sa ohlasujú iba vydesené výkriky, je to pravdepodobné. Aj keď má hlavu zvláštne ťažkú, cíti chladný vzduch, prúdiaci od východu a ako sa mu hrnie do nosa. Je nakoniec rád, že si runy na boj načrtol ešte pred príchodom, a tak sa nemusí starať o to, aby s nimi strácal čas.* Hemživci. *Povie namrzene, priamo a zároveň unavene. Vytiahne anjelské ostrie a zaháji útok, ktorý nebude tak sústredený a priamy, no bude surový a agresívny, má už toho dosť.*
*Už chce jít prostě pryč. Nemůže se na tohle dívat. Nedává to měl se na tuhle celou párty uplně vykašlat a nikam nejít. Udělá kouzlo, aby toco nejvíc tady pročistil a nechal světla svítit teď je jeho hlavní zájem dostat sebe a Grace pryč. Proto ji chytí pdo kaží a táhne ji k portálu. Až když jí přikáže, že má myslet na jeho byt uvědomí si, jak její mysl byla přehká. Až pozdě si uvědomí co udělal. Chytí ji zrovna ve chvíli, když padá k zemi.* K*rva, Grace...*Šokovaně se podívá kolem a všimne si démonů, ale nedokáže na ně reagovat. Za sebou má otevřený portál. Teď mu zbývá jen doufat. Vzeme ji do náruče a projde s ní portálem a jen doufá že se do jeho bytu dostanou oba.*
Postarám sa o nich, len sa dostaňte von *Odvetí v momente, ako si všimne nižšie bloňdavé dievča. Nepoznal ju, avšak vzhľadom na jej pohľad, vedel, že aj keby chcel, nemohol odtiaľ len tak odísť. Mal na sebe svoju výstrojovú bundu a jedno ostrie.. Mierne dúfal, že SEBASTIÁN by bol dostatočne pri zmysloch.. pripadne by mu stačili aj kúsky výstroje čo by pri sebe mal. Jedno ostrie by mu stačilo.. Aspoň v to dúfal. Ak mal byť úprimný, nečakal, že by Sebastián bol schopný boja. Zdalo sa však, že vzduch sa mierne prevetral a tak si z tváre mierne stiahol šatku.* /Nabudúce musím mať pri sebe respirátor/ *Pomyslí si zatiaľ čo počúva, pomerne zrejmú dedukciu Sebastiána.* Som prekvapený, že na nich vidíš. Moc sa nepremáhaj. *Dodá kým si načarbe niekoľko rún nad lakte.* Našťastie ich nie je veľa.. *Vydýchne pre seba zatiaľ čo sa vydá na útok z ľavej strany, nakoľko mohol mať zdravé ucho nasmerované k démonom. Nemal hemživcov rád. Nemal rád nijakých démonov. Dokázali však mať výdrž. Sander útočil pomerne rýchlo, aby zabránil možnosti sa zlepiť naspäť. Zošmykol sa tak popri spodku démona, zatiaľ čo dúfal, že SEBASTIÁN sa postará o vrch, stále však svojmu kolegovi príliš nedôveroval, a pozoroval či sa dokáže držať na nohách. Posledné čo potreboval bolo ho niesť do Inštitútu.*
*Emerie tak nějak z posledních sil odvede Lotte ven, Je jí jedno, naprsoto jedno, že tu jsou nějací démoni. Tiše doufá že se o to trochu Sebastian postará. Nebo i ten durhý lovec. Unaveně se opře o zeď druhé budovy a koukne se na Lotte. Naprosto unaveně a snaží se prodývat své halucinace. Když se na dívku podívat tak vedle ní vidí toho chlápka. Několikrát zamrká a zavře oči.* Já vím, že jsou tam démoni. Ale ty seš k*rva dítě, tys tu neměla v první řadě ani být! Nepůjdeš tam, oni se o to postarají. Sebastian a ten druhý se o to postarají, jsou to lovci. *Nasucho polkne. Musi si promnout spánky. Sama také cítí nutkání jim jít pomoct, ale doufá že to kluci zvládnou.* Kde bydlíš? Máš peníze? Mám ti zavoldat uber? *Zpetá se dívky, jejíž jméno nezná.* Jsem Emerie a ty?
*Naštěstí je chycená Axelem dřív než stihne celá spadnout do střepů a rozlitých drinků.. odnesou to jen zmáčený kolena v alkoholu a možná i další neznámý tekutiny.. Zavěšená o AXELA se jí pomalu vrací vědomí a registruje, že se okolí vylidnilo.. ale taky si všímá démonů a LOVCŮ, kteří se chystali k boji.. všímá si mezi nima SEBASTIANA, ale nedokáže říct, jestli je jen produktem jejích halucinací.. Koneckonců to byl on, kdo jí tenkrát po Zimním plesu dostal do institutu.. Nebylo by s podivem, že by se v takový chvíli její mysl upnula na něj.. Její tělo se uvolňuje z křeče, unaveně se sebou nechává manipulovat AXELEM.. zmůže se jen na to aby si opřela spánek o jeho rameno a zavřela oči, když jí pronáší portálem.. a protože není psychicky v pořádku na přenos, může jen doufat že AXELOVA magie je natolik silná, aby se přenos obešel bez dalších vedlejších účinků.*
*Robert dál vykládá, ale tentokrát staronorsky. Sundá si prsten a zmizí mu iluze. Zvedne se a podívá se kolem. Nudí se. Dá prsten do kapsy a podívá se dolu. Je mu zima, tak si otevře portál a projde jím do svého bytu. Tam si vezme svůj černý kabát a kuchyňský nůž. Pak zase projde portálem zpátky. Sáhne do kapsy kabátu a vyndá minci, kterou aktivuje. Oči se mu projasní a stejně tak i mysl. Zasměje se a podívá se dolů.* Ah... Hrdinové.* Prohlásí a snese se dolů. Během toho se řízne do ruky a nůž krví potře. Jakmile se jeho nohy dotknou země, tak nůž hodí po démonovi.* andask!* Zařve jeho smerem, není to kouzlo, ale díky své krví dokáže směrovat lépe útočné kouzlo, které červa nechá vybuchnout. Nůž mu přiletí rovnou i zpátky.* Hahaha.... taka brenna!* Zakřičí aniž by si uvědomil, že mluví svým rodným jazykem. Vytvoří kolem sebe ohnivý kotouč a tři ohnivé koule velikosti tenisových míčků. Mrská ocasem a hledá další démony. Když nějakého spatří, tak po něm hodí nůž nebo ohnivou kouli. Je mu jedno, zda to na ně funguje. Chce nějak vybít energii.*
*Aj keď je jeho pohľad veľmi ostrý, všetky tie neónové svetlá sú veľkým nepriateľom, no zároveň aj svoje pohyby vníma viac. Je mimo, no nie tak mimo, ako by bol, keby sa poriadne nadýchal tej prvej drogy.* /Šťastie v nešťastí, aké príhodné./ *Prebehne mu hlavou a keď na neho SANDER prehovorí, iba nadvihne jedno obočie a do prázdnej ruky vezme ešte malý nôž, ktorý mal zavesený na boku v puzdre.* Aby som ti nezachraňoval zadok. *Povie k mladému lovcovi, no nie je čas otáľať a vykecávať sa. Reaguje hneď, ako sa SANDER pohne zo svojho miesta. Pohľad na hemživcov v kope bol s drogou ešte o niečo odpornejší a o to viac cíti motiváciu vyzabíjať ich. Aj keď je svet okolo neho neúnosne svietivý a vníma ho viac, dokáže sa pohybovať rýchlo a prudko, zatiaľ čo SANDER útočí z jednej strany, ihneď zaútočí na druhú stranu a jeho ruka lieta vzduchom takou rýchlosťou, až sa mu pred očami javí ako zvláštna šmuha.* /Drogy sú na drogách./ *Hemživci sa nestíhajú regenerovať a spájať a on síce nestíha všímať SANDERA, no keď sa pod démona podšmykne, v rýchlosti sa snaží zaútočiť na vrch, čo sa mu aj podarí, no v tom pohybe a s mohutným telom stratí rovnováhu, skoro sa nestihne vyrovnať.*
*Otočí sa na Emerie a vypočuje si jej poučovanie. Založí si ruku, pričom zovrie pery.* Ako keby to bola nejaká zmena. Démoni sem a tam, už ma ani neudivujú. *Povie jej, ale nejak jej to je jedno. Toto pre ňu nebolo nič, pretože bola aj v horšej situácii.* Jo... Jo... som posrané decko, ktoré sa dostáva do problémov ako obvykle. Chceš počuť pravdu? Policajti už ma poznajú veľmi dobre, keďže sa im tam objavujem veľmi často. A ďalšia vec, mala by som patriť k lovcom. Čo na tom mení, či som dieťa, alebo dospelý, keď si svoj život ani sama určiť nemôžem. *Povie jej a mykne plecom. Sleduje, ako vychádzajú ľudia von, ale ona odmieta sa čo ilen pohnúť. Na jej otázky neodpovedá, len jej odpovie na to ako sa volá.* Lotty. *Nemohla odísť skôr ako sa dozvie, či sú jej priatelia v poriadku. Aj keď za dnešok im vyčistí žalúdky.*
*Zoberie ešte fľašu vodky a naleje si. Dokonca aj svojim kamošom ale tým ako to tam je nahusto, ešte aj vo vzduchu sa stále drží ten sladký zápach. Cíti sa mimo. Ako keď sa až priveľmi sfajčí. S fľašou vodky sa zosunie pod bar a tam dosť neprítomne pozerá pred seba. V akomsi rauši, len sem tam si odpije z fľaše.* /No to je húúústy matroš./ *Doslova tam sedí a poklipkáva očami. Ani si neuvedomujúc že sa otvorili otvory budovy a vzduch sa prečistil. Je ako vyfetovaný patvor, takže ani v podstate netuší čo sa práve deje na parkete. Pre jeho vlastné dobro.*
*Dokopy sú na parkete asi traja Hemživci. Ohnive gule ich zrania, čas ich tela rozmetajú. To čo prežije sa snaží dostať späť k väčšine aby znovu obnovili masu. Tak isto aj útoky lovcom majú efekt. Kúsok po kúsku z nich ubúda. Ešte z nich ale nejaká časť zostáva. Ľudia v nejakej možno extrémne podvedomej časti mozgu, ktorá nie je úplne vyfetovaná pochopili že tu ide o život a veľká časť sa odsunula z parketu. Niektorí lepšie zmyšľajúci dokonca aj odišli úplne preč ale nájdu sa tam prípady, ktoré ešte stále niekde tancujú na imaginárnu hudbu. Vivat, sila drôg.*
Moc si fandíš. *Odvrkne ku SEBASTIÁNOVI. V boji vedľa seba neboli dlho. Ani Sander sám si nepamätal Sebastiánovu schopnosť boja. Avšak rátal s tým, že Sebastián z princípu drog, bol v nevýhode. Sám sa tak zaujímal, ako na tom jeho.. kolega skutočne bude. Samotného ho však ich spoločná efektivita prekvapila. Aj keď mal Sebastián pár pomykov, rozhodne bojoval, lepšie, ako mu chcel dať pôvodný kredit. Ucíti však.. teplo. Povšimne si muža, ktorý sa pohyboval pri streche.* /Heller../ *Vedel, že ten muž budú problémy.. Hneď ráno chcel spísať hlásenie a preklepnúť si ho.. Robert.. Sander sa však musí mierne stiahnuť, nakoľko by ho samého oheň zasiahol. Mierne mu aj obhorel lem nohavíc na pravom členku.* To boli moje obľúbené.. *Posťažuje si, avšak zdalo sa, že z démonov ubúdalo. Červovité útrusky už sa nespájali tak rýchlo.. ak vôbec. Boli na konci.* Všetko v poriadku? *Prehodí ku Sebastiánovi, zatiaľ čo ucíti nepríjemne pripučené červy na topánke. Nenávidel ten pocit. Naďalej však pracoval s ostrím čo mu energia dala. Predsa len Anjel Ariel mal aj naďalej nad ním ochrannú ruku.. aspoň sa tak zdalo.*
*Keď sa narovná na nohách a zhlboka sa nadýchne, otočí sa smerom k SANDEROVI a démonovi, aby zaútočil znova, no keď sa objaví plameň, uskočí a zamračene sa obzrie.* /Mágia, oh môj Bože./ *Pomyslí si pobúrene a ostrie v ruke chytí pevnejšie. Oheň však nestačí úplne a tak ešte na démona zaútočí a neotáľa, kým sa nerozpadne úplne. SANDER, ktorý k nemu hneď na to príde, má vlasy akési veľmi, veľmi biele, skoro akoby sa k nemu blížil svätý s oslepujúcou svätožiarou.* Sakra, ty svietiš. *Zamrmle si a potom si pretrie tvár.* Všetko ok. *Odpovie mu a otočí sa tak, aby sa mohol rovno posunúť k ďalšiemu hemživcovi, ktorého je potrebné zničiť. Runa rýchlosti je veľmi užitočná, dokáže sa hýbať lepšie, než inokedy, no droga má stále na neho svoje účinky a oči akoby sa mu krížili, keď sa snaží zaostriť. No ruka mu funguje sama od seba a seká, aj keby nebolo čo.*
*Jen se na dívku podívá a zvedne tázavě obočí..* /Má zrak./ *Napadne ji jako první, ale mlčí zatím co ji poslouchá. Nemůže se nikam dívat protože ji stále pronásleduje halucinace.* Já nebudu volat policajty. Ne ty civilské. *Mávne nad rím rukou a pak až se podívá na Lotte.* Ty jsi lovec? Proč nemáš runy..proč nejsi v Idris? Kolik ti je? 14? Měla bys být na tráninku, Jakto že si tě lovci ještě nevzali? *Zasype ji spoustou otázek. Všimne si, že jí neodpovídá na tyo tázka předtím takže si nemyslí že bude mí štěstí s temi ostatními.* Lotty, dobře... Hele já nejsem nepřítel. *Ujistí ji.* Máš tu nějaké přátele? Civily? *Zeptá se.* Jestli jo tak hodně stěstí jestli jsou naživu. Nechci být pesimista ale to co tam bylo jsou megický drogy...Snad se z toho nezbláznili...
Heh... Policajti sú tí, ktorý asi išli zabiť tých demonov nemám pravdu? *Opýta sa jej a sleduje, že vôbec nevníma, aj keď aj ona má nejaké vidiny, tak pre ňu už to nie je nič nové. Po tom čo ju psychiatri dopovali práškami sa radšej rozhodla byť ticho, ale keďže sa pred ňou objavila a povedala jej toho dosť, tak už sa to ani len nesnaží skrývať. Vytiahne si rukáv a ukáže jej runu, ale iba mykne plecom.* Sú veci, ktoré by som rada vedela, ale ani ja sama na ne odpoveď nemám. Pravdupovediac by som na to odpoveď chcela poznať aj ja. *Povie jej a povzdychne si pri jej slovách. Pokrčí plecami, ale vedela moc dobre, že aj keby atomovka spadla, tak tí idioti to prežijú.* To by im bolo treba, aspoň by nedostali tak moc veľké kapky odomňa. Hlavne by si na nich zgustli psychiatri. A popravde, oni by aj prežili pád atomovky a pritom by sa všetkým smiali do očí.
*Boj bol pomerne.. klasický a štandardný, defakto, drevaky a hemživce boli skoro, ako denné maslo. Nebolo by to ono, keby nemal tú česť sa s nimi stretnúť. Nie, že si tieto stretnutia užíval. Avšak pre jeho prácu... boli nevyhnutné. Ostrie tak dokončilo, prácu, ktorú malo a posledné červy už zmizli pod nohami, ako popol, alebo rozpučené zvyšky.* Dobrá práca, hlásenie podám ráno. *Povie smerom k SEBASTIÁNOVI. Bol unavený, adrenalín, ktorý v ňom prúdil vyprchával a cítil, ako ho opúšťala sila. Ešte sa uistil, či Sebastián je v poriadkua či pôjde naspäť s ním. Pokiaľ by išiel inak, ako metrom tak potom si len vzal slúchadlá, pri čom len jedno si vložil do ucha a smeroval do Inštitútu. Po ceste von ešte naznačil LOTTIE palec hore, že všetko bolo čisté. Ak mal byť úprimný, cítil, ako sa mu mierne zrnní pohľad, runa jasnej mysle vyprchala a bolo to cítiť. Možno únava, možno drogy možno kombinácia oboch. Sander bol sám rád, že v metre z Bronxu nezaspal. Chvíľku si dokonca len trepal pri hlave plechovkou, aby ho skákajúca gulička dnu zobudila a udržala pri vedomí. Aj napriek tomu sa preplazil do kuchyne, kde si vzal kúsok pečiva, ktoré mu z rána ostalo. Nemal na dosah nič lepšie. Otvoril tak izbu číslo 10. Zhodil zo seba bundu, avšak v momente, ako ucítil hranu postele sa mu samému zavreli oči. V teórií to nebol problém, avšak izba číslo 10 nebola jeho. Jeho bola.. hneď vedľa a tak sa zdalo, že ryšaví lovec, ktorému na ten večer ukradol meno mal na dnešnú noc návštevu. Asi by mal v budúcne viac chrápať.*
*Zadychčane si anjelske ostrie otrie o nohavice, pretože už mu je vlastne jedno, ako bude vyzerať, keď sa odtiaľto dostane. Cíti, že účinky drogy aj kvôli pohybu, aj kvôli vyvetraniu už pomaly ustúpili a cíti sa zase pri zmysloch, no vtedy mu do mysle udrú znova nepríjemné pocity a zmätok. Obzrie sa k Sanderovi a prikývne mu na znak, že je v poriadku a že počíta s hlásením. Potom sa poobzerá okolo a v hlave sa mu spustí prúd myšlienok a otázok. Čo sa stalo, kto to spôsobil, prečo a ako sa tu dostali hemživci a podobné otázky. Zároveň mu vypláva na povrch uvedomenie, že od polovice už nevidel Grace, niekam sa stratila a tak sa v rýchlosti popozerá po klube, oslepený svetlom, ktoré je ako nôž na jeho unavené oči. Nikde však lovkyňu nevidí a dúfa, že sa dostala z klubu už skôr. Pre istotu jej napíše rýchlu sms, založí starú Nokiu do vrecka, nezaujíma sa o to, že prišiel o ďalšiu bundu, ktorú v zmätku niekde vytratil a aj keď Sander odišiel chvíľu predtým, než vyšiel von aj on, nechce sa mu byť už v prítomnosti ľudí. Je spokojný, že sa problém aspoň na teraz takto vyriešil a on si urobil svoju robotu.* /Presne ako som čakal./ *Pomyslí si vyčerpane a zamyslene. Odloží zbrane a vyberie sa do Inštitútu. Nevie, ako pôjde, ale ešte z neho úplne nevyprchal adrenalín a tak si povie, že sa trochu nadýcha vzduchu a prejde sa, kým si po prejdení niekoľkých ulíc nepovie, že pôjde metrom.* /Zajtra informujem Spolok./ *Povie si a bez toho, aby skontroloval, či Emerie a to dievča už odišli, sa v rýchlosti vytratí.*
*Ukončí svá kouzla a sáhne do kapsy kabátu. Tam má pytlík s práškem. Koupil ho kdysi dávno na STínovém trhu a slouží velice dobře na zamlžení vzpomínek. Rozhodí prah do vzduchu a rozžene ho pomocí vzduchu do všech stran. Většina si bude myslet, že došlo ke zkratu v elektřině. Zahojí si ruku, vezme nůž a podívá se směrem k lovcům. Ví, že se představil jako Robert, takže nenajdou nic o tom, že je černokněžník. Jako Robert dokonce je mladší.*/Ještě, že jsem se nepředstavil jako Rune.../*Pomyslí si a když se chystá odejít, tak ucítí jak v kapse praskla jedna mince. Ochranné kouzlo na jeho laboratoři povolilo. Usměje se, ale je to až démonický úsměv.* Hihi... To bude sranda.*Prohlásí a otevře si portál na místo své laboratoře. Projde a hned za sebou portál zavře.*
*Tiše se uchectne a zakroutí hlavou.* Svým způsobem, jen ne ti civilští. *Opře si hlavu o studenou stěnu a překpaveně se kouknee na její runu.* Zvláštní místo na to mí runu zraku tady...Většinou ji lovci mývají hned na hřebu ruky.*Řekne zamyšleně a podívá se dívku.* Sebastian by tě měl vzít do institutu pokud jsi opravdu lovec. Všechno ti řekne. Já se starám o podsvěťany nemám pravomoce na tohle...Na lovce. *Pak se tiše zasměje.* Měla by jsi jít domu Lotty. Máš kam jít? Jestli svou tví přátele jak říkáš... tak se budou už v čudu. *Vytáhne si telefon z kapsy.* Na zavolám uber, tady si dej adresu kde žiješ. Zaplatím to. Hlavně se dostaň domů. *Vydechne už unaveně a nechá Lotty až si do mobilu zadá adresu. A pak tam sama dá ještě jednu zastávku, její byt.* Pojedu s tebou, nebudu to objendávat na dvakrát a navíc nevěřím tomu že se dostaneš domu ve zdraví. *Řekne a počká teda na uber, který ji i lotty vyzvedne a rozveze. To byl zase večer...*
*Pousmeje sa, keď vidí Sandera vychadzať von a bola rada, že jej aspoň ukázal, že je všetko v poriadku. Zazrie aj Damiena a jedného z tých idiotov, čo ju tam dotiahli. Ustámi jej naznačí, že má ísť domov, tak to aj urobí, ale rozhodne od nich chce odpovede. Nebolo to prvý krát, čo sa vďaka nim dostala do problémov.* Ja viem, čosi som už počula. Bohužiaľ neviem, prečo ja ju mám vyšie a aký bol na to dôvod, no nevadí. *Povie jej a povzdychne si.* Na to už čakám mesiac. Som zvedavá kedy sa k tomu dopracujeme. *Povie a zasmeje sa. Čakala už dosť dlho kým sa s nimi stretne a asi mala dnes konečne šťastie, že na nejakých narazila. Prikývne teda a napíše jej svoju adresu.* Myslím si, že som aj mala horšie večery. TO že sa objavili démoni nebolo nič pre mňa nové. A ďakujem za pomoc. *Povie jej, keď ju uber vyhodí u Triss doma. Snáď nebude mať kvôli tomu problém, ale skôr si nemyslela, len počula Ezekielovú narážku., že má ísť spať.*
*Keď sú démoni zničení a situácia sa upokojí, objaví sa z davu niekoľko mužov so zajačími maskami. Hudba sa spustí nanovo. Muži odpracú mŕtve telá, nevedno kam. Prášok, ktorý ROBERT rozohnal zasiahne väčšinu ľudí. Aj tak je väčšina tak sfetovaná že keď sa nanovo pustia svetlá tak niektorí v párty pokračujú. Tí viac pri zmysloch odídu. Nakoniec aj táto párty ráno skončí, skladisko sa vyprace od techniky. Uprace sa to tam... až tak, že by bolo ťažké rozoznať v ktorej budove sa to odohrávalo. Ako keby tam nikdy žiadna techno párty nebola.*
*Thierri ešte zostane celkom dlhu dobu chillovať pod barom. Dokonca tam zostane keď barmani začnú obsluhovať. Nakoniec sa ale zdvihne a vyteperí sa von s myšlienkou že už chce odísť. Ako jedného z mála sa ho Robertov prášok nedotkol. Ale to nie je veľká škoda, pretože aj tak netuší čo sa tam presne odohralo.*
*Je to už pár dní od toho co se viděl s Grace v Be positive a věděl, že měl ještě jedno místo kam zajít. Hlavně, když zjstil, že zná jedno jméno z Nejvyšších čarodějů. A nebylo tak těžké si zjistit, kde Nejvyšší čarodějka Bronxu bydlí. Tak se Axel vydá směr Bronx, kde se zastaví na adrese před hotelem. Díky kontaktům neměl problém zjistit, kde Madeleine bydlí hlavně když teď byla nejvyšší. Vrátný v hotelu mu poví, že Mads má pronajaté nejvyšší patro a že se do něj rovnou vstoupí z výtahu. Proto jen poděkuje a vejde do výtahu a zmáčkne nejvyšší patro. Zatím co vyjíždí nahoru tak si upraví košili a sako. Košili má rozepnutou na dva knoflíky a sako zapnuté na jeden. Ještě si v zrcadle upraví vlasy a čeká až se dostane do nejvyššího patra.*
*Rozhodně se nedalo říct, že by se Dee válela. Řešila s jednou reklamní agenturou fakt, že ji chtěli v jedné reklamě a ta ženská byla neodbytná, ač se Dee zatím nezamlouvala její představa. Nechala ji dusit se argumenty, co padaly dokola a dokola, čekala zda přijde s něčím trochu inteligentním, co by Dee přimělo na to kývnout, zatím neviděla smysl. Nemohla ji ale poslat jen tak do prdele, když si vybudovala z nějakého důvodu imige přívětivé, i když strohé modelky. Trochu litovala, že si nezvolila nějakou povahu před veřejností, co by lépe odpovídala té její. Ale už to bude jen pár měsíců, let...podle toho jak dlouho jí v New Yorku bude třeba a než bude podezřelé, že nestárne. Vrásky si rozhodně nemínila přidělávat, vypadala by směšně. Tak jak ji bůh...no možná vlastně lépe řečeno démon s civilkou stvořili, tak se promenádovala po bytě a jen netrpělivě švihala špičkou ocasu, div ostrým trojúhelníkovým zakončením, něco nesťala či nerozpárala. Poklepávala si na rty a když se ozval domovní telefon, jen ho zvedla a aniž by vnímala, koho sem vlastně posílají, souhlasila. Vlastně možná ani nevnímala, že posílají návštěvu místo třeba...uklízečky. Alespoň nechala ocas zmizet tím, že z pultu sebrala hezký, zlatý prstýnek s pár drahokami zasazenými v něm. Padl na prostředníček, vedle snubního prstenu od Irvina, s nímž dávno nebyla. Nosila ho z nostalgie možná, možná v něm byly ukryty kouzla, to věděla jen ona sama, každopádně jej snad nikdy nesundávala. Když se ozve cvaknutí od výtahu, tak se otočí, aby viděla, kdo přišel, načež nadzvedne obočí. Ani jí nebleskl hlavou náznak studu, že tu byla nahá, bylo jí to naprosto jedno, vlastně asi i kdyby teď takto vyšla na ulici. Za své tělo se v nejmenším nestyděla a nebyla to pro ni známka ztráty cti, vlastní hodnoty nebo hrdosti. Bylo to tělo. Zlehka mávne Axelovi, že může vejít a něco odpoví makléřce do telefonu, když zamíří z obýváku, kde se čaroděj octl ke dveřím vedoucím do pracovny. Zněla už trochu podrážděně, žena tak po sté zopakovala to samé, načež se Maddie sklonila ke kalendáři.* Zastavím vás, nemám na Vás celý den a v tuto chvíli mi nedokážete ani říct, proč by to pro mě měl být nějaký přínos, takže si zajděte za šéfem, sežeňte lepší argumenty a pokud je dostanete, ozvěte se mi třeba zítra. Nashle. *Ukončí hovor. Mobil skončí na pracovním stole, který byl pečlivě uklizený jako celý byt. Z opěrky židle si vezme poloprůsvitný, lehký župan, který si přehodí přes sebe a vrátí se zpátky do místnosti. Byla bos, takže byla drobnější, než v den kdy se poznali. Zvedne ruce, aby si vytáhla vlasy zpod látky a poté až se obtěžuje alespoň zvolna zavázat župan, aby zakrýval spoře to nejnutnější.* Začínám mít pocit, že všichni mí známí se stahují do New Yorku, nečekala jsem však, že by ses tu ukázal zrovna ty. *Zkoumavě si jej prohlédne místo pozdravu, to až pak k němu přejde a natáhne k němu ruku. Stále měla v oblibě etiketu minulých dob. Potřást rukou, budiž. Milejší jí byly však dvorní způsoby dob minulých, které čarodějům mnohdy zůstávaly během životů, když v nich byli vychováni, vlastně to nebylo tak dávno, co ze společnosti zvětšiny vymizely a objevovaly se jen v určitých Zemích, na určitých pozicích a v situacích. Pokud by však neměl v plánu naznačit polibek na hřbet, neměla až takový problém mu ruku prostě jen stisknout.* Vypadáš dobře, takže je zbytečné se ptát, zda se ti ještě stále daří. *Ušklíbne se a sotva je uvítání za nimi, tak se otočí, až za ní zavlají vlasy.* Dáš si víno, nebo něco jiného? *V kuchyni měla v bývalé výtahové šachtě zapuštěný kruhový malý sklípek, dalo se po něm normálně chodit, ale Dee měla ráda, když tvrzené sklo bylo bez poskvrnky a zbytečných otisků. Pohybem prsty jej otevře a podle případné odpovědi vytáhne co hrdlo čaroděje žádá, sobě pak rozhodně mínila dopřát červené víno.* Dozvím se důvod tvé návštěvy? Nebo žádný není? *Blýskne se jí v očích. Pokud jí řekne, že je tu kvůli Malachaiově cácoře, tak ho asi prohodí portálem. Beztak mohl dovnitř jen proto, že tak byla nastavena bariéra. Kdyby zablokovala zevnitř dveře výtahu a on se pokusil násilně vejít, bariéra to vezme jako útok...a vrátí mu ho.*
*Když se výtah zastaví a otevřou se před ním výtahové dveře. Jenže se mu nenaskytne pohled na byt, ale pohled na nahé tělo Madeleine. Překvapeně pootevře ústa a zamrká a usta zavře.* Páni to je mi teda přivítání. *Uchechtne se. Nemůže si pomoct a prostě si ji bezostyšně prohlédne. Na rtech se mu objeví lehce pobavený úsměv a když nazanačí že může vejít tak vejde a až pak si prohlédne obývák. Jen uznale pokývne hlavou nad jejím vkusem, nečekal nic méně než tohle. Následuje ji pohledem do kanceláře zatím co si prohlíží byt a pomalu se po něm prochází než se zastaví u jednoho z křesel, kterého se chytí. Pobaveně si ji prohlédne jak si na sebe dala aspoň župan.* Nemusela sis ho dávat, nahou jsem tě už viděl... Několikrát. *Připomene jí pobaveně a pak jen mykne rameny, do toho mu cuknou lehce koutky nahoru.* Zdá se, že se něco chystá pokud jde tolik lidí do New Yorku, nemyslíš? Vždycky to tak bylo před něčím velkým, i předtím když byla Zimní válka.. *Zvedne tázavě obočí.* A několik let jsem tu žil, mám penthouse na Manhattanu a byl jsem dokonce Nejvyšší Manhattanu, před čtyřmi lety. *Podotkne ledabyle. Sleduje jak k němu zvedne ruku a je mu hned jasné co má udělat. Lehce její ručku zvedne a políbí ji na hřbet. Pak se odtáhne a narovná se.* To samé bych mohl říct o tobě...*Odmlčí se.* Snažím se vypadat dobře Madeleine *Mrkne na ni .* Dám si víno, cokoliv co máš. *Nechá ji vybrat jakékoliv víno co si třeba dá i ona. Prsty lehce zabubnuje o čalounění křesla.* Jen jsem se po dlouhé době vrátil zpět do New Yorku, nemůžu navštívit svou známou? Ještě když je z ní Nejvyšší Bronxu? *Zeptá se se zvednutým obočím.* Ale jsem tu jen si popovídat, je to dlouho od toho co jsem byl v NY, chci jen vědět co se dělo za tu dobu. A docela by mě zajímalo co ty? Jak se máš. *Pousměje se na ni a všimne si jejího prstenu na ruce.* Ještě stále jsi s Irvinem? Myslel jsem, že už dávno zešílel nebo se mu stala nějaká nehoda při čarování. *Uchechtne se ale rozhlédne se kolem, ale nevšimne si známek toho, že by tu žil ještě i muž.*
Nechci tě rozptylovat. *Ušklíbne se Maddie naprosto klidně a pak zvedne obočí.* Nepovídej, to jsi dost zmeškal, nemyslíš? *Nadhodí rýpavě.* Asmodeus, lov na čarodějku, co ho vyvolala, posednutý civil, Haures, brány do pekla... Chodíš často pozdě, Axeli? *Zeptá se pobaveně a nabídne mu ruku k polibku, načež se uspokojeně odtáhne a zajde jim pro pití. Vrátí se se skleničkami s červeným suchým vínem a přimhouří krátce oči, ale pak se usměje a telekinezí mu skleničku podá. Výraz se změní ale na pohrdavý.* S Irvinem? Už desetiletí ne. Zkoušel jsi utéct tak starému čaroději i s dohodami? Je to docela adrenalin. *Ušklíbne se. Byla hrdá, že utekla a ještě hodně získala.* Třeba se mu nehoda stala, byl by to zázrak. *Zasměje se a přiťukne si s ním.* Co ta upírka, byla tebou posedlá, co si pamatuju... *Pozvedne pobaveně obočí.* Přežila?
*Axel si jen prohlédne její zahalené tělo a na rtech se mu objeví úsměv.* Nejsem puberťák, kterého by rozptylovalo ženské tělo. *Zazubí se na ni, ale jeho úšklebek spadne když Maddie začne vyjmenovávat, co všechno se stalo za dobu kdy byl pryč.* /Jeden odjede z města, změní nejvyšší a už se to tu hroutí.../ *Už jen z jeho výrzau lze poznat, že z těchdle novinek není vůbec nadšený.* Jen když pomáhám ukončovat války a Spolek mi následně doporučí si dát na pár let odstup. Protože se jim evidetně nelíbilo, že válku ukončil Čaroděj a lovkyně ze zrádcovského rodu bez jejich svolení, ikdyž ti idioti z Idris jen seděli na prdeli a nehli ani prstem. *Řekne s jasnou dávkou záště a odporu a jistého pohrdání. Pak ji políbí na hřbet ruky a sleduje jak Maddie zmizí a jde pro víno. Uznale pokýve hlavou, když mu pošle skleničku telekinezí. Napije se vína s poslouchá, co teda s Irvinem. Potěšeně se pousměje nad jejími slovy.* To musel být teda zážitek...Neukradla jsi mu kromě dohod do toho i nějaké...knihy? *Zvedne tázavě obočí, ale ptá se jen ze zvědavosti.* Doufám, že se mu něco takového stalo, byl to zmetek zasloužil by si to. *Ušklíbne se. Když však zmíní Victorii jen zakrouží vínem ve skleničce než se napije.* Naposledy jsem se s ní setkal v roce 2018, někdy na jaře...Od té doby nic. Tiše doufám, že zůstala déle na sluníčku než měla. *Nakrčí lehce nos a.* A když nejsi s Irvinem... máš nějaké zajímavé....vztahy? *Skloní pohled a sleduje jak prsty lehce bubnuje po čalounění a pak pohled zvedne při otázce k Mads.* Co jsi dělala za ty roky co jsme se naposledy viděli v Labyrintu? Teď jsi Nejvyšší Bronxu, hodně jsi se musela zlepšit. Máš můj obdiv. *Sleduje ji svým chladným pohledem.* Hezký byt mimochodem. Máš skvělý vkus. *Mrkne na ni*
Lovci. *Z jejího hlasu zaznívalo pohrdání snad ještě jasněji, než z toho jeho. Jistě, měla napříč svou minulostí nějaké dohody i s lovci, stejně jako nějaké dostaveníčka, vždy se našla výjimka, která se nechala svést na zcestí. Asi jen jednoho nebo dva měla v oblibě, ale jako k celku k nim chovala určitou zášť a nechuť. Stejně tak si uvědomovala jejich určitou nadřazenost, která ji možná právě proto pobuřovala, že rozhodně neměli moc čarodějů, prohnanost víl, rychlost upírů ani sílu vlkodlaků, ale jen proto, že měli andělskou krev si mysleli, že jsou lepší než všichni ostatní. Na druhou stranu...nadpřirozené rasy se zas povětšinou povyšovaly nad civily nebo ty méně mocné. Problém byl, že lovci bez svých run a hraček měli jen andělskou krev, která jim vlastně nic nepropůjčovala, jako tomu bylo u ostatních podsvěťanů v případě démonské.* Ukradla bych mu i život, kdybych mohla, drahý Axeli. *Nepopírala, že mu vzala různé věci. Knihy, lektvary, šatstvo, předměty...a zašila se v údolí Murray u vody, aby ji magií nevystopoval. A když ji přeci jeden čaroděj našel, nebyl to naštěstí jeden z těch, co byli tak pevně svázaní, vlastně to byl někdo, kdo neměl Irvinovi povinnost něco hlásit, snad jen pro utužení dobrých vztahů, ale ten někdo byl dost mocný a dokázal ocenit i její znalosti a moc, vzal ji do Labyrintu, kde unikla Irvinovi zřejmě jednou pro vždy, protože on tam přístup neměl, pokud jej nezískal v uplynulých desetiletích.* Definuj vztahy, jestli totiž narážíš na partnerské, tak jsou ztráta času. Mého i jejich. *Ušklíbne se. Láska byla něco jiného, jenže ona ji nevnímala tak jako kdysi. Psí oddanost...ne. Byl to jen cit, který se musela naučit mít pod kontrolou.* Až nyní mám tvůj obdiv? *Zableskne se jí v očích a sama se konečně posadí a přestane se jen zlehka opírat o pohovku. Posadí se jako dáma, ač župan se sklouzne stranami dál od sebe ještě o trochu víc a halí jen klín a bradavky. Ne, že by to čarodějku zajímalo, když upije.* Nemá to tak docela duši, ale ano. *Souhlasí spokojeně. Dala si záležet, aby to trochu dýchalo elegantním stylem, který čarodějka razila.* Proč jsi z New Yorku odcházel? Nový život nebo jiné důvody?
Ano, Lovci. *Stejně jako ona nenáviděl, jak se nad všechny ostatní povyšovali jen kvůli jejich andělské krvi. Bylo jen pár lovců, které snášel. Šlo spíše o jednotlivce než celek. Na Spolek se Axel díval s velkým odporem. Jistě spolupracoval se Spolekem, když na to došlo, ale to neznamenalo že by jim líbal nohy a lezl do prdele. Už když padl ten návrh na čipování podsvěťanl byl proti. Možná to a pak i to jak pomohl Grace jen znehodnotilo v očích spolku a proto mu doporučili ten odchod. Jednoduše Axel Spolkem opvrhoval, ale neměla zapotřebí pořádat nějaké protesty nebo tak. Možná jen doufal, že další generace se poučí od těch starých a budou lepšími...Možná to ve finále byla jen planá naděje. Tiše se uchechtne nad jejími slovy ohledně jejího ex manžela.* Pokud jste nebyli svázaní nějakou dohodou, že jej nesmíš zabít...Vzít život bych mu mohla. *Ušklíbne se lehce. On se většinou k tady těmhle věcem vyhýbal. Ale dohody uměl uzavírat stejně dobře jako nějaká víla, hlavně protože u nich dlouhou dobu byl.* Můžou být i milenecké... Někdo zajímavý ve tvém životě? Nebo nic, co by stálo za zmíňku? *Zvedne tázavě obočí a cuknou mu koutky, když ji sleduje jak se posadí. Stále byl jen prostý muž, co se velmi rád podíval na krásnou ženu jakou byla Maddie* Můj obdiv jsi získala už když jsem tě potkal v Labyrintu, teď je jen větší. *Mrkne na ni a sám se posadí do křesla, o které se předtím jen upíral, hezky naproti ní. Koukne se ještě po bytě a jen mykne rameny.* Myslím si, že i moderní věci mají duši. *Jeho nejmodernější byt byl právě tady v New Yorku. Většina jeho nemovitostí pak byla právě v různém stylu. Ten v Los Angeles byl spíše do sedmdesátých let, zatím co ten v Londýně si držel victoriánský nádech. Než Axel odpoví tak se napije vína.* Já si na nové životy moc nehraju, Madeleine. *Prsty si přejede před tváří a hned se zdá aspoň o jednu dekádu starší. Pak pohyb zopakuje a vypadá stejně jako předtím.* Už si nehraju si na herce, modely a kdo ví co. Nepotřebuju být na veřejné scéně. Navíc ve velkém městě jako je New York je tolik lidí a všichni jsou tak zahledění sami do sebe, že si ani nevšimnou že někdo nestárne. *Mykne prostě rameny a pak si povzdechne.* Jak jsem řekl...Pomáhal jsem jedné lovkyni, Grace Lengthorn jistě jsi o ní slyšela, ukončit Zimní válku. Uzavřel jsem trhlinu mezi dimenzemi, kterou vytvořila královna Zimního dvoru a propouštěla tudy démony a dělala experinety... Vzal jsem pak Grace portálem do Idris, aby mohla z rodiného sídla vzít nějaké věci a pak jí zařídil cestu na Zimní dvůr. Tam ji zatkli Centurioni za porušení Studeného mír, ikdyž ten porušili víly první...*Odmlčí se ve svém vyprávění.* Spolek potrestal ji runou slibu a pak ji poslali na Zimní dvůr jako velvyslenace...A mě Spolek řekl, že bych se měl několik následujích let držet v pozadí a nejlépe odjet. Protože jinak ten její exil byl teprve začátek...*Napije se pořádně vína tak že jej vlastně vypije a sklenici odloží na stůl.* Takže jsem odjel, protože jsem nechtěl, aby...Za dobrou věc skončila mrtvá jen protože Spolek nechtěl nic dělat s válkou...
Vážně myslíš, že by mě nechal uzavírat pro "NĚJ" dohody se MNOU, kdyby si to nepojistil? *Trocha sarkasmu se do hlasu dostala. Uznávala, že už tehdy byla trochu mrcha a ty dohody o chlup upravila, že zradit a bla bla bla nemohli ji a ty které určí, ty dohody nakonec byly s ní, ne s ním, jen tehdy to nebylo z důvodu, že by se mínila někdy i v představách otočit proti němu, ale z toho důvodu, že bažila mít sama nějakou moc, ne být jen tím skrz koho ta moc protéká a zachytávat stébla. Takže v té době byl Irvin určený jako jeden z těch lidí, což poté stáhla. Ona sama jej nemohla zabít, jistě...Irvin se však přepočítal ve více věcech a několik jejich nových dohod znělo tak, že kdyby se opovážil proti ní vykročit...no nemusela by hnout prstem, vyjádřit myšlenku či dát rozkaz.* Pár jistě...Když chceš jít proti Irvinovi, najdeš si pár jemu podobných, uzavřeš dohody, aby se to proti tobě neotočilo...a pak... *Pokrčí rameny. Zřejmě měla ráda mocné a nebezpečné muže. Ale pak tu byl Zacharie, který ji v jejích temnějších dobách naučil cítit, žít alespoň o chlup jinak a vidět tak i svět. Nebyl krutý a bezcitný, nebyl ale ani skutečně dobrý, bavil ji, milovala ho. A přesto, když jeho láska překročila její mez, když ji chtěl k sobě uvázat ve vztahu, tak se jednoduše bez špetky empatie a bez bodnutí svědomí rozloučila a odešla mu ze života, ještě si i podržela s velkou parádou dveře. Axelův názor jakožto názor někoho staršího a mocnějšího do jisté míry uznávala a respektovala a stejně tak pro ni měly váhu jeho komplimenty, proto krátce sklonila hlavu. Už nebyla tak nedospělá a opilá mocí. Tedy...v moci si libovala pořád, jen jí nenechávala kontrolu. Už věděla, jak chodit ve světě, kdy mohla našlapovat po špičkách, kdy prostě kráčet, kdy si mohla dovolit připodobnit tornádu.* Nové životy tě tolik naučí, hlavně co se týče toho zapadnout do společnosti a netvrdnout v dobách minulých, ač uznávám, chybí mi dřívější doba z hlediska fungování společnosti. *Nakloní hlavu do strany a pohne prsty, aby si přivolala láhev a stále bez skutečného většího pohybu čaroději dolije, když mluví o své spolupráci s nefilimskou holkou. Sama se ušklíbne.* Láska z tebe udělala štětku nefilim, doufám, že sis alespoň nechal platit, jakýmkoliv způsobem. *Ušklíbne se nad jednoznačným, protože nedávno měla příležitost podobné hlouposti vidět u Malachaie. Láska nesmrtelných je skutečně zvláštní. Zvláštní a velmi nebezpečná v případě některých. Možná by měla zařídit cácorce Malachaie, která se ho zřejmě nebála tak, jak by měla, ochranu, i kdyby jen cenzuru toho, co se k Malachaiovi dostane, než si pro ni půjde přes mrtvoly. I když...vlastně by jí ta podívaná nevadila. Něco v jejím výrazu se na okamžik zdá kruté, nebylo pochyb, že Irvin, Malachai i Dragos měli na ni vliv.*
*Axel jen pokrčí rameny.* Věřím, že jsi byla vychytralá a mazaná už předtím. *Mrkne na ni přátelsky. Přece jen už když se viděli poprvé tak už mu byla známá její pověst a pověst i Irvina. Tiše se zasměje nad jejími slovy.* Takže z bláta do louže? *Zvedne tázavě obočí a lehkým uchechtnutím.* Asi tě prostě přitahují nebezpečí a mocní muži. Máš i nějaké příklady, jména? *Vyzvídá zvědavě docela jej zajímalo s kým Maddie trávila čas. On sám měl románky hlavně se smrtelnými osobami. S těmi nesmrtelnými to byly fajnové jednorázovky pákrát za století. Ale ta osoba, co mu v posledních šesti letech utkvěla v hlavě a rozhodila uplně vše byla Grace. A to, že se s ní pár dní zpátky setkal a ten čas co se neviděli jako kdyby vůbec nezměnil jakýkoliv jejich vztah. Což bylo pěkné vidět. Jenže tuší, že o něčem takovém s jakým jako je Maddie asi mluvit nemůže. Mocný a starý čaroděj a jeho největší slabinou je, že... mu záleží na lovkyni. Raději jí složí kompliment v podobě toho, že ji obdivuje. On sám nebyl nejvyšším vlastně do poslední dekády. Nikdy se k tomu nehrnul a v Angeles mu to tak nějak spadlo do klína a pak tady, kdy se poprvé o to místo ucházel. Nikdy neměl zapotřebí svou moc někomu dokazovat tím že byl nevyšší nebo tak. Lehce se posuměje and tím jak po jeho komplimentu Maddie skloní hlavu.* Nemusíš si hrát na pokornou. *Mrkne na ni vesele a pak poslouchá o životech.* Já do společnosti umím zapadnout tak jako tak. Nedělá mi to problém. A máš pravdu jistým způsobem mám také ráději jak to bylo předtím jenže teď... Je taková volnost, co jindy nebyla a to je krásné. *Pokrčí rameny a nechá si dolít skleničku vína zatím co vypráví o jeho spolupráci s Grace a lovci. Nad slovy, které vyjdou Madeleine z úst, se zarazí.* Nikdo neřekl nic o citech...Nebo lásce...Chtěl jsem jen ukončit válku, když se nikdo k tomu nehrnul. *Zamračí se a napije se vína.* A nebyl jsem ničí štětka. *Dodá hned v zápětí, ale zdá se že ho Mads měla přečteného jako své boty jen z toho co řekl. Všimne si jejího krutého výrazu.* Co tě napadlo? Tváříš se děsivě. Má snad nějaký z tvých milenců nějakou další milenku? *zasměje se*
*Pohlazení ega fungovalo, Axel to uměl dobře, samozřejmě měl i velkou praxi.* Ne, mnohem lépe, tihle mě neovládají, takže má rozhodnutí jsou má. *Odmítne s temným uspokojením v hlase, že nepodléhá někomu tak krutému a zlému jako byl Irvin i nadále. Ano, Malachai mu byl v mnoha ohledech podobný, ale přesto...Mohl a nezradil ji. Ať ze zábavy nebo ne, neudělal to, dokonce uzavřel dohodu, že ji nezradí. Možná to byl kretén, taky byl ale někdo, na koho se s vlastním životem mohla spolehnout - dokud nepůjde proti jeho cácoře, takže balancovala na hraně, ostatně jako vždy. Dráždila hada bosou nohou a obvykle měla u sebe protijed.*Řekněme, že ta škála je za ty roky docela široká, co se týče různorodosti ras či zaměření. *Neměla iluze o tom, že by schvaloval některé její milence, neměla ale chuť jejich totožnost odhalit, když by ji jeho názor na ně stejně netrápil. Třeba na ni přijde sám, když ji s někým uvidí, Malachai třeba nebyl ani tak milenec, stejně tak Dragos, jednou za čas to byl prostě dobrý sex a pak se nemuseli vidět klidně i nějaké to desetiletí. Pak ale zvážní a zabodne tmavý pohled, který by leckomu mohl připomínat čokoládu, psí oči nebo hřejivý domov, ten její byl jen tvrdý a chladný.* Nepleť si pokoru s respektem, drahý Axeli, jednou by tě to totiž mohlo přijít draho. *Upozorní jej příkře. Nějakým zvláštním způsobem mohla Queense označit za přítele, kterému dávala radu. Před ostatními, možná i před sebou. Za chvíli je ten okamžik ale pryč, když odpovídá na další položenou otázku. Sama pokrčí při jeho názoru rameny. Pak se ale škodolibě ušklíbne.* Předstírej si, co chceš, ale tvoje neverbální reakce jsou větším vyznáním, než slova. *Napije se ze své sklenice a v očích se jí zablýskne pobavením nad jeho obhajobou.* Takže neplacená, lehká společnost. A motivy pro ukončení války jsou vždy různé. *Dodá s pozměněním slovníku, když nesouhlasil s označením štětky, načež se usměje o něco víc, než se jí po tváři rozlije krutý výraz.* Smrt. *Prohodí bez okolků.* Ale ne milence ani milenky, je mi jedno s kým se tahají, dokud si přijdu na své. *Protočí očima.* K čemu kdy byla žárlivost nebo majetnickost dobrá. *Ušklíbne se směrem k Axelovi a prohodí si nohy. Možná jí to tak bylo pohodlnější, potřebovala to, aby jí nedřevěněly, možná to byl jen záměr, aby postupně zlepšovala čaroději výhled...Lhostejně, až líně se pousměje a opře lopatkami o opěrku, za záda si zlehka přisune polštář a znovu se napije. Ať byla zrovna oblečená nebo ne, dámu v sobě v elegantních gestech nezapřela. Pravděpodobně by elegantně vypadala i kdyby někoho zrovna zabíjela vlastníma rukama. Vzpomene si na nedávný zážitek, kdy přecenila svou moc v boji s čarodějem a z nosu se jí spustila krev, zatímco se bránila, aby se z jejího mozku nestala kaše...a pak s Hiramem toho kreténa zabili. Podřízla mu hrdlo a podržela toho muže, aby si Hiram mohl vzít jeho krev. Bylo jí to jedno, dokud nebude oživovat mrtvoly či ubližovat někomu v New Yorku, ať si klidně přiživuje svou závislost na krvavé nebo jiné temné magii.* Jaké jsou tvé plány v New Yorku, mimo to se vrhnout opět do středu dění? Hádám, že od tebe problémy, co potencionálně vyvolají mezirasové konflikty, nevzejdou. *Ušklíbne se. Cítila ve vzduchu válku klanů, Teonce ji informoval, že Dragos zabil jednoho z jejich, asi chtěl její pomoc. To, že se proti Dragosovi stavět nebude, když je jí cennějším spojencem...a společníkem, byla jedna věc a ta druhá byla, že Maddie jednoduše nezajímalo, jestli padne jeden z jejích dodavatelů yin fenu, na tohle přeci mohla využít Dragose.*
*Axel se lehce potěšeně usměje nad její odpovědí.* Tak to jsem rád, že sis tolik přilepšila, není nad volnost, že ano? *Za svými slovy nechá viset lehký úsměv. Ale stále jej hlodala zvědavost, co za muže jí aktuálně dělali milence. Kdo mohl být tak mocný a zároveň nebezpečný, natolik aby zaujal pozornost této čarodějky.* A aktuálně? Kdo jsou tví milenci? *Zvedne tázavě obočí.* Neboj nepůjdu po nich, jsem jen zvědavý. *Mykne lehce rameny.* Zajímá mě co děláš...koho lépe řečeno. *Cuknou mu lehce koutky nad jeho slovy. Ale úsměv jej přejde ve chvíli, kdy do něj Maddie zapíchne svůj pohled. Axel lehce zvedne hlavu, narovná se a opětuje jí stejný pohled. Přísahal by, že v tu chvíli její hezké hnědé oči byly chladnější než jakékoli modré, které kdy viděl. Při jejích slovech mu lehce zvedne obočí.* Snažíš se mi tu vyhrožovat, Madeleine? *Přimouří lehce oči.* Nebo jak si to mám vyložit, drahá? *Její slova se daly interpretovat několika způsoby. Jako rada, jako varování a právě jako. výhružka.* Já si tvého respektu vážím. *Dodá nakonec. Přece jen u to dávalo pocit,že je brán vážně. Protože člověk býval brán vážně v případě že s něj lidé měli respekt a nebo se jej báli. A Axel nepatřil k těm čarodějům ,co si tvořili umělý respekt díky své moci. Věděl, že si jej nějakým způsobem zasloužil. Nad jejími dalšími slovy se uchectne a zakroutí hlavou. když si napije vína.* Jaké neverbální reakce Madeleine? Já nic nepředstírám. *Ohradí se a podívá se na Maddie. Pak mu cukne koutek nahoru. když řekne že byl neplacaná lehká společnost.* Říká ta, co byla děvka nekromancera. *Poznamená jen tak mimochodem jen fakt. Zaleskne se mu v očích, jakmile uslíš slovo smrt.* Oh snad nesníš o mé smrti. To by byla škoda. *Položí si ruku dramaticky na srdce a napije se ještě vína. Lehce mykne rameny.* Já jsem majitnický a žárlivý. *Přiná bez okolků.* Nemám rád, když mi někdo sahá na mé...záležitosti. *Nechtěl úplně použít slovo "věci". Sleduje, jak si Maddie prohodí nohy a místo toho, aby něco řekl si jen znova upije vína. Rozhodně mu takhle poskytovala lepší výhled a když se tady takhle ukazovala, co by se nepodíval. Ale snaží se si držet čistou hlavu a nemyslet na jisté věci. Ikdyž s tímhle pohledem co měl před sebou to šlo těžko. Při její otázce se podívá z okna na Bronx, pak zpátky na ni a pokrčí rameny.* Zatím je můj jediný plán se dostat do samého středu dění, jinak...Uvidím co se naskytne. *Odpoví stroze, ale při další části její věty se zamračí.* Vyvolává tu snad někdo mezirasové konflikty? *V jeho hlase zní jasný zájem.* Já se snažím s kažvým vycházet, ale existují osoby, které ne...*Podívá se na ni.* Říká ti něco jméno Dragos Sorin? Nedávno jsem byl v Be Positiv a to jméno se tam šeptalo a plížilo mezi upíry z Dumortu jako tichá smrt. Nikdo ani nevěděl. kde je ta... vůdkyně klanu Adeline, se jmenuje myslím... *Podotkne. Maddie byla ve městě déle jak on, mohla by o tom něco vědět.*
*Povýšeně se usměje, že tyto informace neměl.* Řekněme, že "milenci" bych to neoznačila, spíše si příležitostně výjdeme vstříc nebo se pobavíme a je to dlouhodobější spolupráce. Víc však není třeba vědět, necítíš snad konkurenci, však? *Zablýskne se jí v očích a naprosto klidně se pousměje, když se zeptá, zda mu vyhrožuje a jen se rozšíří, když jí oplatí otázku. Přikývne.* Tak si ho važ a přeber si to jak uznáš za vhodné, ale myslím, že v tento moment sám můžeš vyhodnotit, jak si má slova vyložit, protože kdybych chtěla, tak jsem už dávno mohla něco udělat. Třeba otrávit víno. *Jen zlehka nakloní hlavu. Samozřejmě ji těšila samozřejmost s jakou ho přijal, byli staří přátelé, pokud se tak dal jejich vztah nevztah brát, neměla jediný důvod mu ublížit, na druhou stranu je k sobě ani nevázala nějaká dohoda, která by jí to znemožňovala a Dee mu jen svými slovy dala pocítit váhu toho, že je v pozici, kdy má plnou moc v rozhodování, ač čistě teoretickou. Nehty poklepe o skleničku a s hravým výrazem se předkloní v jakémsi tázavém gestu, zda už si její slova správně interpretoval, pokud nějak. Rada mohla být výhružkou stejně dobře jako výhružka radou. Protočí oči nad jeho slovy. Čím víc se bránil, tím jasnější jí to bylo, ji ale ta nefilim nezajímala, nezajímaly ji vlastně ani jeho city, proto už se rozhodla k tématu nadále nevyjadřovat, což byla asi silnější a výmluvnější odpověď, než by zmohla slovy. Axel moc dobře věděl, jaké reakce myslela, zcela jistě, kdyby to bylo absurdní a směšně...lživé, rozhodně by nereagoval jak reagoval. Proč si starší a mocnější myslí, že jsou méně průhlední než jiní, když se zamilují? To byla otázka, která asi zaváněla odpovědí obsahující jejich ego a aroganci. Nonšalantně si prohlédne nehty, když zmíní, že byla děvka nekromancera a chvílí vypadá, že zvažuje, zda se chce tvářit uraženě nebo to přejde. S lehkostí se však postaví, odloží skleničku a přejde až k Axelovi, načež se opře rukama o opěrky křesla v němž seděl a skloní se tak, že se jejich tváře zlehka dotýkají a jejich rty jsou u jeho ucha. To, že mu dopřála mnohem lepší výhled byla věc druhá, o kterou nyní nešlo ani omylem.* Správně, měla jsem z toho ale cokoliv jsem chtěla. Moc, luxus, peníze, majetek, zkušenosti, trénink, schopnosti a mimo to prakticky jsou mým majetkem čarodějové, upíři a někdy i víly mocnější než já a ty, takže z dobrých vztahů, můj milý Axeli, mohu říct, že být placená děvka je lepší, než být neplacená, protože se s tebou nezametá jen tak. *Pak se odtáhne a zlehka pohladí čaroděje po tváři a onen dotyk je až něžný, když mu zachytí dvěma prsty bradu.* Kdybych tě chtěla zabít, nešpinila bych si ruce. Uznávám však, z vlastních sobeckých zájmů, že by tě byla škoda. *Sladce se usměje, načež dopije zbytek z vlastní skleničky, aniž se zajímá, že je žárlivý. Přesto jí krátce bleskne myslí, zda ji považuje za jednu ze svých "záležitostí" nebo jsou jen známí, kteří si někdy poskytnou vzájemně potěšení.* Čaroděj zrovna ne a nezdá se, že by to mělo ohrozit civily nebo podsvěťany, takže mě to nezajímá. *Zachytí kuličku hrozna, které bylo v míse na jídelním stole a otočí se při jméně Dragose. Odkousla si část a s olíznutím rtů se usmála.* Jistě, jsme staří známí. Někdy obchodníci, někdy ne... *Ač nemusí, olízne si rty i podruhé, čímž velmi jasně napoví, jaké jiné obchody spolu vedou a poté si vloží do úst zbytek hroznu.* Nicméně, jak jsem řekla, klanový spor mě nezajímá, dokud neohrozí ty, kdo stojí mimo něj. A věřím, že Dragos s klanem Adeline udělá rychlý proces, škoda Teonce, hodil se mi. *Zmíní jméno zástupce. Pokud zaslechl jméno Adeline, jistě slyšel jméno jejího zástupce. Hraně mrzutě si povzdechne, ale pak se usměje.* Nu což, upíří války jsou alespoň dobrá podívaná. A z mrtvých upírů se dají stále použít některé části na lektvary a podobně. *Prohlásí nakonec spokojeně, zvláštní, jak o něčem takové mluvila tak lehce. Shodí si vlasy z ramene a vrátí se na své místo na gauči u Axela.*
*Axel se jen tiše uchechtne.* Nemám důvod cítit nějakou konkurenci. *Řekne prostě a suše. Byl to fakt, s Mads si možná párkrát v minulosti užili, ale to hned neznamenalo, že by měl cítit nějakou konkurenci. Nebyl důvod, jak už řekl. Lehce přivře oči, když Maddie poví že so to má přebrat jak uzná za vhodné. Při zmíňce o víně se na svou skleničku podívá a chvíli na ní zdrží pohled jako kdy orpavdu přemýšlel jestli se nenapil jedu.* Kdyby bylo otrávená dávno to poznám. Podle barvy...podle chuti. *Zvedne skleničku a zakrouží s ní.* Navíc nemáš jediný důvod mi nijak ubližovat. My jsme za dobře, no ne? *Podotkne jen tak mimoděk čímž jí dá najvo, jak si její slova interpretoval. Když však ale nad jeho otázkou mlčí odpoví mu více než by mu řeklo tisíc slov. Jen uhne pohledem a narovná se. Už nechtěl řešit své existující i neexistující city ke Grace. Záleželo mu na ní a to dost. Před těmi čtyřmi lety by si dovolil říct, že byl do ní zamilovaný ale teď... Vždyť se viděli po čtyřech letech, Ale byl fakt, že nějaké city stále přetrvávaly. Zjeho vnitřího přemýšlení jej vyruší ž to, jak Maddie položí skleničku na stůl. Sleduje ji a nechá ať přijde až k němu. Lehce zvedne hlavu, aby jí viděl do tváře když se nad něj nahne. Na tváři se mu objeví lehký úšklebek.* Tohle mi něco připomíná, ale minule to bylo naopak. *Podotkne jen tam mimochodem a oči mu padnou do jejího výstřhu županu. Olízne si rty při jejích slovech a lehce našpulí rty.* Dostal jsem od Spolku zaplaceno za uzavření těch trhlin, takže jsem spokojený. *Usměje se na ni. Jeho úsměv se ještě víc rozšíří, když jej chytí za bradu. Zvedne k ní oči, stejně tak koutka rtů do ušklebku.* V tom případě ti nedám žádný důvod se mě tak lehko zbavit. *Sice v jedné ruce stále drží sklenku vína, ale druhou měl položenou na opěrce křesla. Tu volnou ruku lehce zvedne a zatím co se dívá Madeline do očí jedím tahem rováže ten její pěkný župánek. Do toho jí věnuje jeden žářivý úsměv. Pak poslouchá co se vlastně děje v New Yorku.* A koho by to v tom případě mělo ohrozit? *Zvedne tázavě obočí. Když se Maddie otočí při jméně, je mu více než jasné že jej musí znát. Což mu i její následná slova potvrdí.* Ach rozumím...*Zazubí se na ni a dál ji poslouchá.* Co si pamatuju, stejně upíři v New Yorku fungovali jen tak nějak... na půl. Takže Dragos se snaží svrhnout klan Adeline? Nebo proč má být válka? *Vyzvídá.* Určitě se ti tvůj... obchodní partner s tímhle svěřil. *Podotkne.* Jsou dobrá podívaná dokud se to nedotkne civilů a ostatních ras. Ikdyž jsem trochu doufal, že upíři budou trochu víc... na úrovni než vlkodlaci. *Řekne prostě a pak zvedne tázavě obočí.* Na jaké lektvary používáš části upírů? *Zvedne tázavě obočí, když se k němu Maddie vrátí.*
Správně. *Nedodá, že existují jedy, kterých stačí jen pár kapek a ty nemají chuť ani zápach a pokud má někdo léta zkušeností s jejich mícháním, což Maddie měla a kdyby ne, měla knihy, takže by nebyl nakonec problém změnit barvu. A kdyby nic...mohla ji změnit i magií, to nebylo náročné. Kdyby chtěla, tak to víno klidně bude modré jako nebe bez mráčku a nic s ním nebude. Jestli jej to ale nenapadlo, nebyla to její věc.* Řekla bych, že ne jen minule. *Odvětí pobaveně a když ucítí tah na županu, který se následně rozevře, tak se jí zablýskne v očích nad tím, kam celá situace směřovala.* Dragos si bránil klan před jedním neopeřencem, zabil mu dva lidi, co jsem slyšela. Vlastně jsem ráda, že ten neopeřený zemřel. *Telekinezí si přivolá mísu s hrozny na stolek, který oba měli po ruce, čekajíc, zda ji vyzve mu prozradit důvod. Pokud tak udělá, tak se jí v očích zableskne vztek, stále z toho byla podrážděná, i když v hlase se to neodráželo tak výrazně.* Někdo si totiž řekl, že proměnit duševně nemocnou osobu je dobrý nápad. A tím duševně nemocnou nemyslím schizofrenii, deprese a tyhle...drobnosti. *Zatne na okamžik zuby a vypadá nebezpečnější, než na první pohled. Její nevinná tvářička andílka lidi často sváděla na špatnou cestu a pak byli zastiženi nepřipravení. Teď o tom, že nebyla neviňátko, nebylo pochyb. Spíš byla vlk v rouše beránčím, když už.* Mnohočetná porucha osobnosti. *Začne v pomalém rytmu luskat prsty.* Měnil osobnosti, co chvilku, což by nebyl problém, kdyby jedna z nich netrhala hlavy a nedělala si sbírku. *Hořce se ušklíbne. Jde poznat, že samotný koncept zabíjení jí nevadil jako ten fakt, že neopeřený mohl být snadno problémem pro svět a to ať ten stínový tak ten civilský...a Teonce ho nechal zdrhnout. Ne, ne on, svěřil někomu jeho hlídání. Už byla mrtvá, ani si nepamatovala její jméno, než ji Teonce zabil a poslal Dragosovi.* Neřekla jsem, že ty lektvary dělám já. Nabídka a poptávka, pro někoho to občas je neocenitelné. *Ušklíbne se a přehodí si nohu přes nohu. Ne, že by jí vadilo snad mít nohy rozevřené, ale protože se zatím k ničemu neschylovalo, nebylo to potřeba a prozatím věřila, že Axel má více než dobrý výhled, jakmile byl župan rozevřený zcela a látka volně splývala pouze po pažích a zádech, jinak boky prakticky odkrývala.* Výhled předtím nebyl dostatečný? *Přimhouří pobaveně oči a natáhne se pro kuličku hrozna, takže jí župan sklouzne z ramene a ona jej v úrovni lokte nechá, zatímco se jí v očích objeví výzva. Jinak se však zdá, že si vychutnává hrozno a nikam situaci netlačí, pouze zjišťuje směr, jakým se chce teď čaroděj vydat.*
*Moc dobře ví, že je Maddie zkušená čarodějka a nepodcěňuje ji, že by neuměla umýchat jed který by byl zcela bez zápachu a bez chuti. Stejně tak dokázala beztak změnit barvu vína. Ale tak nějak doufá že neudělal nic co by jí přemělo mu otrávit to víno, které jen tak mimochodem bylo naprosto výborné. V očích mu zajiskří při jejích slovech a ušklíbne se.* Poprvé, když jsme se viděli třeba. *Připomene jí večírek před lety ještě, když se zržoval v Londýně. Bylo to po podepsání Dohod s lovci, pokud si vzpomíná dobře. Jen lehce nahne hlavu a mrkne na ni, když si všimne jak jí zajiskří v očích. Ale první je pro něj důležitější zjistit si informace, kvůli kterým původně přišel. Až pak teprve může skombinovat užitečné s příjemným.* To slyším prvně, že nějaký neopeřenec zabil nějakého jiného upíra. *Poví zamyšleně a sleduje misku hroznů, jak letí vzudech a elegatně doapdne na stolek u nich.* Proč to udělal? Neopeření zabíjí hlavně civily protože se neumí ovládat. *Sám se natáhne pro pár hroznů a velmi brzy semu také dostane odpověď na jeho otázku. A neunikne mu, že Maddie ta situace štve.* Depresemi trpí většina lidí. *Podotkne jen tak mimochodem a čeká co za jinou nemoc ten upír měl. Vztek Maddie byl viditelný o tom nebyl pochyb. Zvedne překvapeně obočí, když se dozví co ta osoba měla.* Oh...*Dostane ze sebe. A jen zakroutí nad tím hlavou.* Na druhou stranu...pokud jej přeměnil jiný neopeřenec nebo nějaký mladý upír a neznal ho...nemohl vědět, že má takovou poruchu osobnosti. *Podotkne.* Ale to nemění nic na tom, že je to strašné. Mohl prozradit svět stínů klidně... *Rozhodí rukou a poslouchá co se dělo dál.* Tak proto bude válka? Jen protože ten tvůj Dragos udělal asi to samé by udělal každý jiný? Jsou to upíři to se... nemůžou domluvit nad infuzí nula pozitivní a nějak se domluvit? U vlkoušů bych to pochopil to jsou h*vada co se rvou jak psi a zabíjí se, aby měli alfu. *Protočí očima.* Doufal jsem, že upíři jsou víc.. na úrovni. *Odfrkne si a pak se nani podívá s lehkým pobavením.* Takže tohle děláš? Obchoduješ s mrtovolami? *Zvedne pobaveně obočí a sám se natáhne pro kuličku vína. Při její otázce jen mykne rameny.* Mám rád plný výhled pokud je to možné. *Řekne prostě a u toho na ni mrkne. Lépe se posadí a opře se zády o opřerku a sleduje Maddie a ten pohled co se mu naskytuje. Tak nějak začne bezmyšlenkovitě točit prstem jako kdyby kolem něj obtáčel šňůrku na jejím županu. Což vlastně i dělá jen díky magii a na dálku.* Pamatuješ si na to v Labyrintu? *Zeptá se a na tváři se mu objeví úšklebek.* To bylo fajn...*Pak pohled stočí na její kuchyňskou linku a pak zase na Maddie a bezeslova zvedne obočí v jasné nevyřčené otázce.*
Nevím, proč to udělal, nebyla jsem tam, abych mu viděla do hlavy. *Ušklíbne se, načež pokrčí rameny.* Nejsem si jistá, kdo ho proměnil, nikdo se k jeho stvoření do teď nepřiznává. *Odvětí prostě a přikývne, mohl. Vždyť ta hladová osobnost ani nekomunikovala!* Můj Dragos? *Pobaveně se zasměje a pokrčí rameny.* Jednou za čas krveprolití pročistí vzduch. *Ušklíbne se. S vlkodlaky souhlasila, vlastně v poslední době uznávala jen jednoho, místního betu, který s ní uzavřel dohodu. Ona mu vytvořila ochranný předmět, aby mu nikdo nelezl do hlavy, on jí bude informovat o podsvěťanských záležitostech jako první - a to ať těch v práci, tak těch, které se týkaly smečky - tam si stanovil podmínku toho, že pouze pokud je smečka nezvládne vyřešit sama. Nepřekáželo jí to. Ona mohla i tak Killiána naopak využít pro vlkodlačí záležitosti, když byl beta, pokud zrovna nepoužila kontakty v Praetoru.* S mrtvolami? *Pozvedne obočí.* Ne, oficiálně jsem modelka. A nejvyšší čarodějka. Neoficiálně jsem si toho za život zkusila mnoho a já výjdu vstříc svým známým, protože je pro mě splnění jejich žádosti snadné, oni zase vyjdou vstříc mě, až budu chtít jejich služby. Tak to funguje jak v obchodních, tak přátelských vztazích, no ne? *Pravda, obvykle po vás normální přítel nechtěl někoho vykuchat nebo zabít, ale to nebyl point jejího vyjádření. To snad došlo i jemu. Přešla už předtím, že se opakoval, on přejde snad otázky na detaily ohledně toho, jaké neoficiální žádosti mají její známosti. A to, že řídila zřejmě největší a nejanonymnější mafii...světa...to nevěděl nikdo, kdo by s ní neměl velmi pečlivou dohodu. Velmi. Moc měl v tomto ohledu ten, kdo zůstal anonymní.* Tak si ho užij. *Pousměje se a stáhne nohu z druhé, aby byly vedle sebe. Nijak výrazně je ale neroztahuje, jen se napije. Velmi jasně pochopí jeho výzvu a v očích se jí zaleskne určitá touha.* Ale no, snaž se taky trochu, když ti tady předvádím, co tě čeká. *Mlaskne pobaveně sama pro sebe, ale vstane a aby to snad trochu uspíšila, tak mu vezme skleničku, pokud ji ještě držel a položí ji ke své. Křeslo bylo dost prostorné, aby si mohla sednout na Axela obkročmo, ale ne přímo do klína, načež si utrhne hrozno a šibalsky si z něj ukousne.* Nebo jsi už zapomněl, jak se to dělá? *Popíchne ho tiše a skloní se k jeho krku, který škádlivě políbí a další polibek spolu s drobným kousnutím vtiskne na jeho čelist.*
Upřímně... takové osobě bych ani do hlavy vidět nechtěl. *Cuknou mu koutky nahoru a pak se uchechtne.* A dívíš se, že se k tomu nikdo nehlásí, když provedl tohle? Ani já bych se k němu nepřiznával. *Zakroutí nad tím pobaveně hlavou.* A ne snad? Neříkej mi, že s ním nemáš nějakou výhodnou dohodu. *Podívá se na ni.* Takže ano, tvůj. *Dodá prostě a u toho mu cukají koutky.* Pokud se to krve prolití nijak nedotkne mě nebo mých zájmů nemám s tím problém. *Mávne nad tím rukou jako kdyby mu na tom vůbec nezáleželo Což vlastně byla pravda pokud se ho to nijak nedotklo tak se do toho neměl co motat. Překvapeně zvedne obočí, když řekne že je modelka.* Postavu na to, abys byla modelka rozhodně máš. *Mrkne na ni.* Vždycky sis uměla dělat kontakty a dobré vztahy, že ano. *Tiše se uchechtne. Není to ani otázka jako spíš jasně řečený fakt. Dál se neptal. Neměl důvod vyzvídat dál, její obchody pro něj nebyly nijak relevatní. Ledaže by ohrozili nějak svět stínů. Ale snad Maddie nebyla tak šílená aby si zahrávala s něčím takovým. Věřil, že byla dost chytrá na to, aby nic takového nedělala. Cuknou mu koutky nahoru, když mu řekne ať si užije ten pohled. Úsvěm se mu zkoutí do svádivého úšklebku.* Oh, to si jistě užiju. *Mrkne na ni a pak se zasměje.* Flirtuju s tebou od toho co jsem přišel Maddie... Navíc trochu škádlení neuškodí. *Ušklíbne se a prsty si šikovně rozepne prvních pár knoflíků na košili a vočích mu zajiskří, když Maddie vstane a vezme mu z ruky víno. Nespokojeně u toho mlaskne a posadí se jako paša do křesla a nechá ji ať si na něj obkrmčmo sedne. Ruce mu tak nějak automaciky vyjedou na její stehna a rty se rozdýtnou do úsměvu.* To víš, už nejsem nejmladší a paměť nesouží, jak má...Ale mohla by jsi mi to klidně připomenout. *Zasměje se nad jejím popíchnutím. Opak byl pravdou. Tiše vydechne, když ucítít polibky na svém krku a nakloní u toho hlavu o trochu víc. Zatím co vezme látku županu a jedním tahem ji stáhne z jejích ramen a odhodí někam na gauč. Bříšky prstů ji přejede po holých zádech, pomalu a lehce skoro jako kdyby měl v ruce pírko. Pak si ji přisune k sobě blíže, přece jen tohle jej nenechávalo vůbec chladným. Rukou začne lehce hladit hladit její stehno. Nahne se k ní blíž, tak že se látka jeho košile pošimrá její holou hruď a sehne se k její klíční kosti, aby ji políbil. Ale jen po její délce přejete rty a pokračuje se stejným pohybem i po linii krku než se jeho rty úplně dotkou kůže na krku.*
*Pobaveně se zasměje, když jí vyzve k tomu mu to připomenout a rukama pečlivě začne rozepínat knoflíčky na košili. Muselo jim být jasné, že kdyby chtěla tak jisto jistě mu je rozepne i rychleji a mnohem obratněji, takže jej pouze napínala, užívala si to. Stejně tak jeho letmé doteky na její pokožce a pohybem hlavy mu nabídne ke krku lepší a úplný přístup, protože jako mávnutím proutku, ač je na vině spíše přízračný závan, se jí svezou vlasy na záda. Zamručí, když konečně i přes malý prostor mezi jejich těly rozepne košili a pohne se v pánvi, aby pomohla krvi se rychleji přesunout na patřičná místa, když už Axelova košile byla rozepnutá. Rukou mu zajede do vlasů na zátylku a tahem jej přiměje pozaklonit hlavu, aby jej mohla políbit a tahat k sobě do vzpřímeného sedu, kdy mu mohla vyklouznout rukami po hrudi vzhůru a z ramen po pažích dolů, čímž jej zbavovala košile i saka, jestli ho ještě měl. Sotva jsou tyto části oblečení pryč, tak bez okolku a za doprovodu nehtů na jeho kůži sklouzne k rozepínání kalhot a sotva má rozepnuto, nic nebrání ruce, aby se dostala do nich.*
*Na rtech se mu objeví lehký úsměv. Je mu víc než jasné, že kdyby oba chtěli tak se tohle hne rychleji. Ale zdá se, že je oba baví tyhle škádlivé, pomalé pohyby. Ale nakonec to moc dlouho nevydrží a když mu tak pěkně nabídne krk, tak ji na něj políbí a pokračuje polibky nahoru a pak níž na její dekolt a ňadra. Nechává ji ať mu uplně orzepne košili. Tiše vydechne, když se mu maddie posune na klíně blíže. Jde cítit, že jej nic z tohodle nenechává jen tak chladného.. Lehce zakloní hlavu, když jej zatáhá za vlasy a nechá se políbit. Zatím ji nežně hladá po těle i psrou. Polibek jí samozřejmě oplatí, dokonce jej prohloubí tím ,že vnikne jazykem do jejích úst. Cítí, jak mu sundává košli i se sakem. Pomůže to všechno sundat a cítí její kůži na té své. Odtáhne se jí od rtů a přitom ji zatahá za spodní ret, když cítí kam sklouznou její ruce. Ještě jí pomůže sundat mu kalhoty, protože on je v jasné nevýhodě, protože Maddie je už nahá. Sotva jsou jeho kalhoty dole tak se rozhodne Maddie vzít na tu linku, co se mu tolik líbila. Je víc než jasné, kam tohle vede a vůbec se tomu nebrání. Vypadá to na víc než jen zajímavý a uspokojivý večer....*
*Hiram v této večerní hodině už dávno ležel rozvalený na gauči po velmi zdrcujícím dni v práci. Teda až na to, že klienty měl pouze tři a většinu odpolední šichty prospal, poněvadž se jednalo o opravdu mrňavé motivy. Samozřejmě jej při tom flákání vyrušil párkrát i telefon. Nicméně i přes tyto fakty vypadal rohatý čaroděj, jako kdyby si udělal výlet napříč celým New Yorkem. Jeho tělo v pokrčených teplácích s trikem a duhovými ponožkami zakrývala velká huňatá deka, zatímco pozornost si vysloužila televize přímo naproti gauči. Podle krve a výkřiků šlo poznat, že se úplně na komedii nedívá. Ačkoliv to tak místy i vypadalo.* Ty vole jestli se ještě zkusí hrát na city, zabiju ji dříve sám. *Utrousil si pod nosem, než zavrtěl nad podívanou hlavou. Jednalo se podle všeho o nějaký podprůměrný horor..minimálně pod jeho úroveň to bylo. Netrvalo dlouho, než jej to omrzelo a sáhl po ovladači na konferenčním stolku, aby si mohl zapnout něco pořádnějšího.*
*Bob ví, že se musí dostat k Jackovi, aby získal Sebastiana, a to vyžaduje jeho kočičí podobu. Dnes má opět možnost být mimo byt a využije toho, že se mu brzy otevře jeho laboratoř, kterou si omylem začaroval a zapomněl čím a jak. Dobré bylo, že kouzlo už dost zesláblo a on se tam brzy dostane. Proklouzne do velkého domu, tak jako před lety. Oknem, které nejde pořádně zavřít. Vyrazí tiše v kočičí podobě nahoru. Dostane se do bytu, který je obývaný a sedne si vedle gauče mimo zorné pole čaroděje a sleduje, co se děje v televizi. Po chvíli se promění do lidské podoby. V tu chvíli sáhl mladý čaroděj po ovladači.* Počkej, mě zajímá, kdo to celý přežije!* Zastaví ho a dál fascinovaně sleduje televizi. Nemá na sobě iluzi, takže jsou vidět jeho uši a ocas.* Je zajímavé, jak to není anatomicky přesné...* Zamumlá u scény, kdy tam záporák někoho kuchá.*
*Neboť jej film svým zpracováním moc nezaujal, sáhl po ovladači, který měl odložený na konferenčním stolku. Už už se chystal program přepnout, když mu v tom najednou zabránil něčí hlas. Než se Hiram vůbec stačil zarazit, bezmyšlenkovitě oné osobě odpověděl.* Mě to nezajímá, vypadá to hůře než amatérsky natočené porno. *Odsekne a až poté mu dojde, že se Sebastian nacházel ve vedlejší místnosti, tudíž se rozhodně nemohl bavit s ním, pokud se tedy mezitím nepřiplazil.* Počkat..cože?! *Než byste řekli švec, Hiram už seděl, dívajíc se vylekaně na přítomného muže. Celého si jej prohlédl, díky čemuž si všiml i uší s ocasem. Nevěřícně zamrkal, než ze sebe opět dostal nějakou tu hlásku.* Jak jste se sem kurva dostal? *Se sprostými slovy úplně nešetřil. Věděl dobře, že byly všechny okna zavřená a dveře zamknuté. Jediný způsob, jak by se mohl muž do bytu dostat, kromě zaklepání a následného vyzvání, byl už asi jen portál. I když mohlo být možné, že se rohatý čaroděj zmílil a skutečně nechal nějakou ze zmíněných cest otevřenou. Ať už to ovšem bylo jakkoliv, cítil se rozhodně znepokojeně a dost vyděšeně, jak jinak..kdo by se takto necítil, když by se u něj náhle zjevil někdo neznámý. Mimo to mu jako jediná hmotná zbraň sloužil pouze ovladač, něco jiného by si buď musel přemístit, nebo užít magii samotnou.*
*Bob na jeho odpověď zamručí nespokojeně. Podívá se na mladíka a zazubí se na něj.* Oknem. Tohle je dům mého malého brášky.* Řekne a ukáže na podlahu.* Dole je jedno okno rozbité. Jack ho neopravil, protože o tom nevěděl.* Vysvětlí a zvedne se. Černý rolák a rifle jsou na něm zmačkané, takže se upraví. Mávne rukou a přitom mu z ruky vyletí dvě svítící koule.* Ah... neměl jsem v plánu tu někoho potkat. Ale co už.* Pokrčí rameny a zazubí se na čaroděje.* Těší mě. Já jsem Robert Heller. Jsem tu pro Sebastiana.*Řekne a v jeho očích je vidět, jak rozhodně neplánuje něco pěkného.*
*Vzpamatuje se teprve poté, co odsekne odpověď na první větu, co ze strany návštěvníka přišla. Zkoumajíc ho pohledem se nejprve posadil, zatímco v jedné ruce stále svíral ovladač od televize, nejspíše marně doufajíc, že se ubrání pouze za pomocí něj. Během toho z něj vypadne ještě další dotaz. Byl si jist tím, že všechny možné cesty do bytu byly uzavřeny, nechápal tedy, jak se zde neznámá osoba dostala. Nejistota nicméně nezmizela ani po tom, co se mu dostalo odpovědi. Hiram se nakonec rozhodl i vstát, když opět přítomného čaroděje zkoumal celého pohledem. Mírně sebou pak cukne, když spatří dvě svítící koule, přičemž ovladač v ruce sevře ještě pevněji, vymýšlejíce v hlavě nějaká kouzla, které by mohl okamžitě použít, když by musel.* Hiram Gale..je ve vedlejší místnosti, leží na posteli. *Jméno oznámil trochu tišeji, než zbytek věty. Těžko říct proč, asi jej víc zajímal důvod návštěvy. Nedůvěřivě mu pak pohlédne do očí, načež jej obejde míříc do onoho pokoje, kde se postel i se Sebastianem nacházela.*
*Sleduje mladého čaroděje a vidí, že je obezřetný. Když zamíří do pokoje, tak jde za ním.* Kolik ti je Hirame? Je jisté, že jsi mladší jak já. Mám dojem, že starší čarodějové jak já v New Yorku momentálně nejsou.* Zamyslí se a prohlíží si byt. Vejde do místnosti a podívá se na hada, který leží na posteli a dívá se na oba čaroděje.* Zdravím tě Sebastiane. Já jsem Jackův nejstarší bratr.* Představí se a hadova hlava se zvedne.* Užšš jsssem tě tu viděl. Hrabal jsssi ssse Jackovi v hlavě.* Prohlásí a Bob se na něj zazubí.* Ano, dával jsem mu zpátky vzpomínky a opravoval, co David provedl. Tehdy jsi tu byl?* Zeptá se ho a v hlase mu je slyšet velká zvědavost. Had kývne. Robert se zasměje a natáhne ruku k hadovi a telekinezí si ho přitáhne.* Hmm.... Musím splnit slib...* Zazubí se a pak se podívá na Hirama.* Oh... jak jsi se dostal vlastně k tomuhle bytu? Znal jsi mého brášku?*Zeptá se ho a přiblíží se k němu a dívá se mu do očí.*
*Zamířil rovnou do pokoje, v němž by se Sebastian měl nacházet.* Dvě stě sedmdesát šest. *Řekl. Narozdíl od některých jedinců se při sdělování takové informace moc nezdráhal, obzvláště když už věděl, že se baví s dalším podsvěťanem. Při vstupu do místnosti se oběma čarodějům naskytl pohled na hada, který se skutečně válel na posteli. Hiram ovšem nevydal od vstoupení ani hlásku. Zkrátka ty dva hodnou chvíli pozoroval a poslouchal. Nehodlal se plést do jejich konverzace, když se jej zatím vůbec netýká.* Nooo..*Načal, načež se i během onoho momentu odmlčel, pátrajíc ve své paměti. Věděl jistě, že příjmení „Heller“ mu nic moc neříká. Je dokonce možné, že jej dnes slyšel prvně, nebo jej pro změnu zapomněl.* Řekla mi o něm kamarádka. A ne, neznal. Možná jsem někde slyšel jeho jméno, ale to by bylo vše. *Pokrčil rameny.*
*Věk čaroděje ho naprosto zaskočí.* Opravdu? Působíš mladší... Hmm... asi jsem už vypadl ze cviku.* Odfrkne si a vezme hada. Poslouchá ho a dívá se na něj. Narovná se a podívá se na Sebastiana.* Trissss to byla.* Odpoví mu na nevyřčenou otázku a Bob se zamyslí.* Můžeš pro Triss něco udělat? Neříkej ji jak vypadám. Nejde o to, že bych ji chtěl něco udělat, ale můj otec má mou tvář a dost tu nadělal nepořádek. Když to pro mě uděláš, tak ti s čímkoliv pomůžu.* Poslední větu řekne už s pořádným nadšením.* Jen nečekej bílou magii, já dělám spíš pravý opak. V naší rodině všichni fušujeme do temné magie... Kromě Davida. Ten omdlel, když jsem ho jednou bodnul.* Zasměje se a hned mu dojde jak to vyznělo.* Rodinné spory... Netaháme do nich ostatní čaroděje, tak není třeba se bát. Proto Davida nechávám u Triss být.* Ušklíbne se a nechává Sebastiana, aby se kolem něj obmotal, jak bude chtít.* Jinak... Dost se nudím, nechceš tu někdy pomoct s opravami? Nevím proč, ale přijdeš mi strašně zajímavý.* Prohlásí fascinovaně a zazubí se.*
*Svůj věk mu bez problému prozradil. Nebral to jako něco až moc tajného či neslušného. Aspoň se pak většinou nemusel za svoji vskutku špatnou paměť omlouvat. Jakmile Sebastian promluvil, pohlédl na něj a mírně kývl.* To je dobrý, neřeknu jí to. /Beztak zase do pár dní zapomenu, co se tu vůbec stalo./ *Opřel se o futra dveří a stisk ruky povolil, obecně se trošku uvolnil. Vypadalo to na to, že mu nebezpečí pravděpodobně nehrozí.* To by mě asi ani nenapadlo. *Zavrtěl hlavou, než se zarazil a opět trochu více zpozorněl.* Dóbřeee. *Protáhl, načež se narovnal a couvnul zpět do obývacího pokoje.* Původně bych řekl, že tu není co na opravení, ale díky tobě vím, že jo. *Nahrál mu již s menším pobaveným úšklebkem a z vykání přešel na tykání, což stihl Robert učinit už dávno.* Asi děkuju? Nevím jak to mám přijmout. *Řekl narovinu, během čehož si začne bezdůvodně přehazovat ovladač z jedné ruky do druhé.* Hodláš se ještě zdržet? Jestli jo, rád bych si aspoň sedl..nebo ještě lépe, rád bych si lehl. /A spal, pokud bych vůbec usnul./ *Dodal si ještě v hlavě.*
*Zazubí se na něj když mu slíbí, že nic neřekne a znovu tak odhalí kočičí zuby.* Na opravování je tu dost. Vedlejší křídlo domu má poničenou knihovnu od démonů. Bar ve sklepě je také pochroumaný a v přízemí je krev od exorcismu.* Vyjmenuje a přitom se dívá do stropu.* V pohodě, třeba mě rychle omrzíš a třeba ne. Ale zatím se mi líbíš. Což nezmiňuj před mou sestrou, protože ta je schopná nám dát očarované nápoje a nakrmit se na nás.* Odfrkne si a přitom se na něj dívá. Bob je k němu úpřímný, což je k většině a většinu naštve.* Nezdržím se. Mám ještě dost práce, ale kdyby něco, tak se stavím.* Zazubí se a podá mu lísteček, na kterém je jeho číslo a obtisk kočičí packy. Vyrazí směrem ke gauči, kde si otevře portál* Měj se Hirame, oh... A kdybys nemohl spát.* Hodí jeho směrem usušený svazeček bylinek.* Jen jeden květ pod polštář na noc.* Řekne než projde a portál se za ním zavře.*
*Robertovi slíbí, že čarodějce nic neřekne a již po několikáté se za celé setkání zarazí, než zavrtěl hlavou a nechal zuby zubama.* Super, máš co opravovat a hlavně si to zapamatuj, protože já to pravděpodobně zapomenu. *Řekl mu naprosto upřímně, naznačujíce, že jeho paměť nepatří zrovna mezi ty nejlepší a musel by si sdělené informace nejspíše někde zapsat. Fakt s tou sestrou už nechal být, vůbec netušil o kom je řeč. * Budu s tím počítat, jen mě příště tolik nelekej, měl jsem pocit, jako bych měl každou chvíli mít infarkt. *Od Roberta si převzal lísteček, načež se na něj děkovně usmál a vydal se za ním, ač se po jeho odchodu stejně nakonec odebere zpět do předchozí místnosti.* Ty taky. *Svazeček bylinek chytil jen tak tak do volné ruky, načež kývl. Po tom, co čaroděj zmizel, si mírně oddychl, vypnul televizi a nepotřebný ovladač si odložil na stůl, než opět zmizel do pokoje, v němž se zavřel, chystajíc se uložit sama sebe ke spánku.*
*Sotva se přesunou k lince, tak Maddie se přisune k jejímu okraji, aby to pro oba bylo, co nejpohodlnější. Jednu nohu mu hodila prakticky na rameno, dokazujíc svou pružnost, druhou jej přitahovala k sobě stiskem okolo boku a na zádech. Jednu ruku pak měla za zády, kde se většinu času opírala a druhou rukou různě putovala po jeho těle, sem tam stikla jeho krk nebo čelist či zapletla prsty do vlasů, aby jej stáhla do polibku. Někde v mezičase se jí objevila v ruce ohnivá zpráva, kterou zachytila onou rukou, smetla ji však doslova zatím ze stolu. Většinu času uspokojovala sebe, aby z této situace oba dva vytěžili naprosté maximum, což se nakonec i stalo, zatímco čarodějce bušilo srdce až v krku a spustila z něj pomalu a poměrně elegantně nohy, s čímž se i narovnala a tlakem na jeho hruď jej přiměla ustoupit. Místo toho se pak spokojeně ušklíbla a s olíznutím rtů si podala jeho sklenku vína z níž upila.* Takové návštěvy si nechám líbit i častěji. Nicméně, věřím, že náš čas je u konce, drahý. *Mrkne na něj, když mu vrací jeho víno, pokud jej chce a přitáhne si konečně i ohnivou zprávu a protočíc očima ji spálí.* Cestu ven budeš muset najít sám, mám práci a ráda bych se alespoň opláchla. *Prohodí už s obvyklým nádechem arogance a když okolo něj prochází, tak jej ještě zlehka políbí a zamíří hlouběji do bytu, chodbou za jejíž roh už ji sledovat nemůže. Ve chvíli, kdy díky ochranné bariéře zjistí, že odešel, uzamkne svůj byt, aby bariéra ani výtah nikoho nevpustili a po sprše se vysuší a oblékne jednoduchými kouzly. Portálem se pak přesouvá na místo, kam byla zavolána.*
*Odstoupí od ní, aby ji nechal slézt z en sleduje jak si upije z jeho vína a cuknou mu koutky nahoru při jejíc slovech.* Dik za jízdu Mads. *Mrkne na ni a sám dopije své víno, když mu jej vrátí.* Uvidíme, co se dá s těmi návštěvami dělat. *Dodá a opře se o linku a i jemu padne pohled na onu zprávu, která dorazila.* Nepoužíváš esemsky? *Řekne pobaveně a pak jen souhaslně přikvýne.* To mi nedělá problém. *Ujistí ji a nechá se od ní políbit a sleduje ji dokud nezajde za roh. Pak se on sám tak nějak dá dopořádku a obleče se, aby mohl vyrazit zpátky domů. Nastoupí do vytáhnu a odešle jej dolů a poté se přesune portálem domů.*¨
*Po včerejším přidušení nezvladatelným magickým dítětem a útokem upíra, který se zdál jako neopečený se možná nezdá být dobrý napád vydat se do sídla upírů skenovat situaci.. Jenže nedokáže sedět v institutu v poloprázdným místnosti nebo neustále bušit do pytle ve výcvikovým sále. Sice včera ještě Sebastiana přesvědčovala, aby na hlídky nechodil sám a dokonce použila techniku vydírání, musí se dneska dostat z ponurý atmosféry institutu. Nakonec nejde přece na hlídku ale jen se podívat do baru Be positive, kde měla i pýr známých..A proto se neoblíká do uniformy lovce stínů, nechce budit velkou pozornost a neví jestli by jí vůbec do podniku pustili, když podsvěťani všeobecně si zachovávají od lovců stínů odstup. . A tudiž i když je ráda na večírcích středem pozornosti, dneska to není žádoucí, bude lepší víc splynout s okolím.. Má na sobě obepínající černý šaty s delším rukávem a odhalenými rameny.. Jsou dlouhý natolik aby jí zakrývaly čerstvě nanesený runy nezbytný pro případ, kdyby se dneska něco pokazilo.* /Podpatky?/ *Rozhodne se dokonce pro eleganci, na kterou si na Zimním dvoře paradoxně odvykla. Její sebevědomí nakonec v posledních dnech získalo nějaký šrámy.* /Nejdu na hlídku.. tak proč nespojit užitečný s příjemným. Stéla, mobil, dýka.. senzor? Pro jistotu./ *Kontroluje si věci v kožený bundě, když vyrazí do ulic New Yorku.. Andělský znamení má před svily skrytý runou, ale pro podsvěťany jsou viditelný.. stejně jako její runa slibu na klíční kosti a drobný sečný jizvy na odhaleným rameni.. Sem tam jí ale přes rameno spadnou prameny rozpuštěných vlnitých vlasů. Zbytek run má schovaných pod delším rukávem šat,* /Hmm.. není tu tak plno jak jsem čekala./ *Pomyslí si když vstupuje do podniku a bundu si přehodí přes předloktí.. Pocítí nepatrný tlak v zápěstí, což je normální protože ještě včera měla ruku zlomenou.. runy ale už skoro vybledly, takže se zranění skoro zahojilo.. Sebevědomě projde přímo kolem vyhazovačů a skrz tančící dav k baru, kam se posadí a požádá o sklenici vína.. Bundu si dýkou si složí na klín a přehodí nohu přes nohu. Sice by radši bourbon, ale chce si zachovat hlavu čistou.. Než se začne vyptávat, zkusí navázat konverzaci s barmanem a s trochou nezávaznýho flirtu z něj postupně dostat nějaký informace.*
*Bylo to zatraceně dlouho od toho co byl v New Yorku. Téměr skoro zapomněl na to, jak miloval ten výhled na Manhattan ze svého penthouse. Od svých známých zde si zjistil jaká je situace aktuálně v tomhle městě. Jména spučasných nejvyšších čarodějů mu nic něříkalo - kromě jednoho co mu bylo známé. Bouhužel si vzpomněl na ještě jedno jméno a právě proto věděl, že se musí vydat do Be Positive. Nechtěl, aby jej minulost pronásledovala... doslova. Jestli chtěl klid aspoň ze začátku musela vědět jestli je Victorie stále ve městě. Ale vzhledem k tomu, že o ní dlouho neslyšel...* /Trochu doufám, že se uškvařila na slunci nebo tak./ *Tuhle nemilou poznámku si nemohl neodpustit, hlavně v jejím případě. Proto se oblékl tak, jak byl zvyklý. Košile, společenské kalhoty a sako. Vlastně do takového podniku jako bylo Be positive si ani nemohl dovolit nic jiného. Ostatně, byl to slušný podnik, který vyžadoval nějaký dresscode. Nebylo to třeba pandemonium nebo u měsíce. Upřímně v těchle všech podnicích šlo poznat, co za rasu je vlastní. A věděl, že se bude muset do všech podívat.* /Zajímá mě, kdo teď má Pandemko.../ *Napadne jej při cestě, kterou se moc nezdržuje. Vytvoří si portál kousek od clubu. Vyhazovač nemá sebemenší problém jej pustit dovnitř. Když se Axel rozhlédne všimne si, že klub je poměrně prázdný ale jeho oku neunikne několik upírů s civilem v rohu na sedačce. Jen se lehce ušklíbne a pokračuje dál k baru. Tenhle klub mu připomínal večírky, které pořádával v Londýně. Zastaví se u baru, kam se posadí a objedná si u barmana Whiskey. Přitom si si člověka prohlédne, zjistí že je to civil ale značky na jeho krku po košílí a na zápěstí jasně značí že tento civil patří upírům. Rozhlédne se po okolí než se zeptá barmana.* Není zde ve městě upírka jménem Victorie Levasseur? Nebo jakkoliv si teď říká...*Zeptá se když před něj dá barman wiskey.*
*Během rozhovoru s barmanem si ho prohlíží.. zkoumá,c oje to za rasu.* /Upír není, a ten pokousaný krk? Není tohle proti Dohodám? Zotročování civilů?/ *Myšlenky jí na chvilku tečou jinam a proto zmateně zamrká, když se jí civil zeptá na otázku, jestli je místní.* Žiju tu skoro dětství.. žádný turista. Jsem rarita..n*Sebevědomě se usměje, protože jí někdy připadalo, že turistů je v New Yorku někdy víc než obyvatel.. Odpije si ze sklenice vína, kterou jí nalil poněkud nezvykle plnou, ale nesoustředěná Grace to spíš bere jako lichotku, že se mu asi její přítomnost líbí. Nehledá v tom nic záludnýho.. civil navíc vypadá sympaticky a .. poddajně. chce mu položit další otázku, ale vypadá to že si bude muset počkat až obslouží pár dalších zákazníků.. Mezitím se přehodí vlasy přes rameno a postranním pohledem se podívá na tančící dav zrovna ve chvíli, když přichází známý čaroděj.. Všimne několik pohledů upřených na něj, ale zaskočená že vidí jeho tvář po takový době zpochybňuje funkčnost svých smyslů.. a nebo minimálně obsah svýho drinku.* /Tohle.. nemůže být náhoda. Je to snad nějaký test?/ *Nakrčí nos a podezřele si přičichne k svýmu drinku, když Axel její přítomnost vůbec nezaregistruje.*
*Cítí pohledy upírů na sobě, když jde směrem k baru. Možní kdyby měl lepší sluch jako právě upíři nebo vlkodlaci tak by slyšel i jejich šeptání. Jenže on to neřeší jen se hrdě se seběvědomým úsměvem nese k baru, kde se posadí na židlo. Axel se jen ušklíbne, když vidí pokousaný krk a zápěstí civila. Jistě že to bylo proti dohodám, jenže upíři byli vyvytralí. Vytvářet nové zotročence a říct že je to ješt z před dohod...Znal jejich triky, přece jen za doby kdy byl v Lodnýně se se spoustů upírů bavil. Prohodí pár slov s barmanem, který jej obsluhuje a naleje mu alkohol. Zjistí, že žádná upírka stejná popisu Victorie ve městě není nebo minimálně ne v B positive a v Hotelu Dumort což bylo pro část jeho duše opravdu uklidňující. Poděkuje mu za informace a nechá mu tučné dýško, ikdž má takové tušení že tomu barmanovi nebude k ničemu. Civil kousek popojde a začne se věnovat ženě vedle.* /Co snaží se naverbovat další oběť?/ *Napadne jen, když slyší flortovní slova barmana a to jej donutí si pořádně prohlédnou ženu o stoličku vedle. A v tu chvíli by mu krve nedořezal a stejně tak by mu nestačil ani ten nejsilnější alkohol na světě. Není ani divu, že tu drahou whiskey, která se má pomalu popíjet, do sebe kopne skoro jako panáka. Není to ani z toho, že v ženě poznal Grace, ale spíš že si uvědomuje to za jakých podmínek se naposledy viděli a že tehdy se mu nad hlavou klimbal meč Spolku s jejich výhružkami. Z velké části se mu oddechne, když vidí že je živá a zdá se i zdravá. Naposledy kdy o ní slyšel bylo, že byla na Zimním dvoře jako velvyslanec- což jak tak tušil byl jen víc luxusní název pro exil. Tyhle informace měl jen díky zotročenému vílímu princi se kterým byl stále v kontaktu a čas od času mu podával informace. Jenže mu nejspíše unikla novinka, že je Grace zpět. Zhluboka se nadechne, aby si dodal odvahy a objedná si další pití, které tentokrát plánuje pít tak jak se má. A sesedne ze své židle a přistoupí ke Grace. Vlastně ani neví, co by měl říct.* Grace? *Položí jí ruku na rameno jako kdyby se chtěl ujistit, že to není přelud jeho mysli.*
*Z vůně vína se viditelně oklepe a přeběhne jí mráz po zádech.* /Ne.. nic navíc v tom neni, je to jen hnusný Chardonnay./ *Polkne hořce převoněný víno a všimne si, že si jejího pohledu všiml i barman, kterýho slyší se ptát jestli je něco špatně.* Asi jste mě špatně odhadl.. jsem spíš na Albariño nebo Rivaner. *Dodá, čímž u něj jaksi i stoupne v očích, protože vybraný vkus na vína měl tady jen někdo.. i Grace patřila mezi mladý dospělý, kteří vypili všechno, co bylo levný i kdyby to byl krabičák. Ale vílí dvůr jí naučil nějaký etikety.. a už si potom nedovedla představit pít něco jako Chardonnay střízlivá.. Usměje se na barmana když se před ní rozhodne otevřít láhev Albariňa. A i když to není upřímný úsměv je rozhodně přesvědčivý.. Prvotní šok z přítomnosti Axela opadl, protože už stihla zaregistrovat že si ho všímá mnohem víc podsvěťanům.. a nebylo divu, Grace moc dobře ví, že byl mezi nimi něco jako celebrita.. Postranním pohledem k němu zabloudí, když do sebe klopí whiskey a pak si lehce odpije ze svojí skleničky, zvedne sebevědomě bradu když zaslechne jeho kroky blížící se k ní, ale otočí se k němu až ve chvíli když jí osloví.* Ále... podívejme se.. /Přišla moje peněženka.. / *Myšlenku si radši nechá pro sebe.. je to jen její neškodný nepatřičný humor.. Usměje se na něj a rukou si vjede do vlasů a loktem se opře o bar, když se k němu celým tělem otočí.* Axel Queens, místní celebrita.. na lovu upírů? *Přehodí si nohu přes nohu a zvedne zamyšleně prst ke rtům.* Umh.. vlastně ne.. Na lovu upírky. *Zkusí navázat na rozohvor, který ještě před chvílí vedl s barmanem.. Skoro by řekla, že věta má žárlivý podtón, ale je to spíš slovní šťouchanec. Zkouší tak zakrýt svojí častečnou nervozitu a je vděčná za to, že tu dnes není v uniformě.. cítí se mnohem ví sebevědomě a může odhodit tu profesionální masku lovkyně stínů, kterou musí při hlídkách nosit.* /Je tu hodně očí.. je to na mně vidět? Čte mi někdo myšlenky?/ *Obavy se jí honí hlavou, ale její opravdový vnitřní rozpoložení se dá vypozorovat pouze zrychleným pohybem jejího hrudníku.*
*Ta pozornost co mu věnovala většina upírů, si na jednu stranu užíval. Po té době co byl většinu času sám mu chyběla ta cizí pozornost, které se mu dostalo jen co přišel do místnosti. Bylo to nejspíš něco co měl v osobnosti a v energii. Slyší, jak si žena vedla něj stěžuje na to víno. Cuknou mu u toho koutky a sleduje barmana jak hned otevírá flašku vínna. Jenže úsměv Axela hned přejde jakmile si uvědomí, kdo za ženu vedle něj sedí. Vyklopí do sebe whiskey, tak trochu na kuráž a aby se trochu vzpamatoval než se rozhodne si jít s Grace po takové době promluvit. Na rtech mu hraje sebevědomý úsměv, kterým se snaží zahnat svou vnitřní nejistotu. Díky tomu, že se Grace k němu uplně otočí tak má možnost si ji od hlavy po paty hezky pomalu prohlednout. Vypadá stále stejně z toho co si pamatoval. Jen možná trochu starší. Koutek mu cukne nahoru při jejích slovech o celebritě.* Grace Lengthorn, napadá mě spousta přezdívek...*Ušklíbne se lehce.* A co ty, Grace? Také na lovu upírů? *S jejím jménem si téměř pohraje na jazyku. Tak dloho od toho co její jméno řekl nahlas a nebyla to jen jedna z myšlenek v jeho hlavě. Nad otázkou jen mykne rameny.* Jedna známá, chci zjistit jestli je ve městě. Pokud ne... dobře pro mě. *Napije se své whiskey.* Ale spíš mě zajímá co ty...*Prohlédne si ji ještě jednou a jeho výraz o něco znězní.* Je to dlouho... slyšel jsem že...že tě poslali jako Velvyslance na Zimní dvůr. *Řekne tiše a podívá se na barmana, který vypadá že jejich hovor odposlouchává. Axel se na něj jen podívá a dostane se mu do hlavy, aby jej donutil přestat je poslouchat. Když už je u toho jak se mu podaří nechtěně zavadit o proud myšlenek Grace. Všiml si, toho že je z tohodle setkání nejspíš ve stejném rozpoložení jako on sám.* /Čte. Vlastně je docela zajímavé, že tě tohle napadne kdykoliv kdy jsi v mojí přítomnosti.../ *Pošle jí telepaticky svá slova bez toho aby cokoliv řekl.* /Taky by ses měl uklidnit. Ti upíři tady to cítí, nechceš skočnit jako svačinka, že ne?/ *Dodá hned v zápětí a jakoby nic se napije svého pití.*
*Zakoulí očima a nakloní hlavu na stranu.* Vážně? *Promluví lehce skepticky a trochu se oddálí konverzačně.* Nevím jestli je chci slyšet... *Odpije si z vína, který se sice nevyrovná ničemu na Zimní dvoře.. ale je to aspoň to nejlepší, co se k tomu může přiblížit.. Promne si rty a pokrčí rameny.* No nevím.. s tím lovem bych tak nepředbíhala.. včera to vypadalo, že jsou spíš na lovu upíři mně..*Víno začne trochu dělat svouje kouzlo a tak se mu rozpovídá, i když neříká nic konkrétního..je jí absolutně jedno, že jí barman může slyšet.. Možná je to alkoholem a nebo prostě jen věří, že se civil moc dlouho nedožije,aby její konverzace měla nějaký velký následky.* /Tak dobře pro něj?/ To zavání.. nevyřešenými účty. *Nadhodí a i když mu sebevědomě odpovídá, nervozita z jejich setkání tam ještě někde uvnitř přebývá.. možná se nerozloučili v dobrým, ale nepřechovává k Axelovi žádnou zahořklost, vůči tomu je imunní.. I když si tu nerada přiznává, je to spíš jeho šarm a nakonec ona je taky uvnitř jen žena.* /Zimní dvůr.. takže věděl, kde jsem..a neposlal ani dopis. Hmm... asi nebudeme kamarádi./ *Chce se svojí myšlence zasmát, ale radši ji zapije vínem.. čehož hned zalituje, když sejí ozve hlas Axela v hlavně.. skoro sklenku upustí, ale včas se vzpamatuje.. polkne doušek vína a sklenku položí na bar. nic se naštěstí nerozlije. Šokovaně se na něj podívá a neví, jestli se má cítit zahanbeně a nebo se smát.. tváře dostanou nádech růžové a radši svůj úsměv skryje do dlaně.* Odkdy..emh.. *Podívá se na něj s potlačovaným úsměvem, neúspěšně.* /Odkdy tohle umíš? Myslela jsem, že tohle můžou jenom víly... / *Lehce přivře víčka a rozhodne se mu dát taky varování.* /A ty by sis měl dát taky pozor... kdo ví, co moje zvrácená mysl ještě ukrývá../ *I přes jeho varování cítí zrychlený tep i dech.. může to být vínem? Nervozitou? Nebo snad za to může jejich chemie?/
*Axel se jen slabě pousměje.* Některé z nich jsou pěkné... Třeba Dcera trnů. To mi přijde docela příhodné nemyslíš? *Upřímně řečeno byla to jednaz přezdívek, která se mu opravu líbila. Slyšel jich více ale tahle mu tak nějak nejvíce utkvěla v hlavě. Navíc ty hrubé si raději nepamatoval. Svarší obočí když uslyší že jsou upíří na lovu spíš jí.* Někdo ti ublížil? Proto tu jsi? *Zeptá se a prohlédne si ji jako kdyby chtěl hledat nějaké známky o jejím zranění. Jenže si pak uvědomí, že lovci mají Iratze na všechny zranění. On, narozdíl od Grace, si dost uvědomuje že jejich hovor může civil poslouchat. Nad její doměnkou jen lehce mykne rameny.* Taková nepříjemnost z minulosti. Když říkají, že tě minulost dožene, tak nejspíš myslí tím tohle. *Ucechtne se.* Nejde o nic závažného. Jen menší nepochopení se. Ale prej ji nikdo více jak čtyři roky neviděl, takže...hádám, že je prostě pryč. *Vysvětlí jí. Přece jen nemusí Grace vědět co s Victoríí měl a jak jím je od té doby posedlá. Moc dobře si vzpomíná na jejich poslední setkání, ale v tu chvíli to bylo to nejlepší co mohl pro ni udělat. Možná to zanechalo nějaké šrámy na duši, a jej to stále mrzí, ale to neznamená, že by se to nedalo napravit. Ne? Je dost možné, že se mu právě naskytla šance jak to napravit. Na náhody věřil opravdu málo. Sleduje jak se Grace napije svého vína a on udělá to samé s whiskey. Pak uslyší její myšlenku a pošle jí nazpátek tu svou. Možná ji mohl varovat, ale jeho jistá škodolibost si nemohla nechat ujít ten výraz, když něco takového poprvé bez varování udělá. Má co dělat, aby se nezačal smát, ale jeho koutky mu několikrát viditelně zacukají nahoru. Jen se na ni podívá s potutleným úsměvem a lehce zvedne obočí. Téměř jako kdyb říkal: A co jako? Přijde mu docela roztomilý ten její výraz, jak se snaží skrýt úsměv. Jen mykne rameny.* /Umím to už pěkně dlouho. Nikdy jsem se, ale neměl zapotřebí se před tebou takhle předvádět. Navíc mě poměrně bavilo, když si pokaždé zmínila čtení myšlenek. Je to součást mentální magie. Dá se to naučit, když jsi dost schopný čaroděj. Dokážu i ovládat mysl kdybych chtěl. Třeba jsem přikázal tomu civilovi aby nás přestal odposlouchávat./ *Pohled mu nachvilku padne na barmana a pak se znova podívá se na Grace. Při jejích slovech se mu po rtech rozleje široký úsměv, lehce přivře oči a nahne se k ní dost blízko.* Tak to bychmoc rád zjistil. Chceš mi to říct? Nebo snad ukázat? *Poslední otázku spíše zašeptá jen tak aby to slyšela jen ona. Odtáhne se od ní a na rtech mu hraje téměr kočíčí úsmev. Všimne si jejího zrychleného dechu ale nemá tušení jestli je to tím jejím vínem nebo tímhle docela nevinným a přesto bezostyšným flirtrováním.*
Umhm.. *Přikývne na oko uznale a vážně, ale pak zavrtí hlavou s úsměvem.* A na whiskey chodíš s králem Zimního dvoru .. že? A budu hádat.. hlavním tématem jsem já.. *Trochu sebevědomě nadhodí svůj odhad, protože jestli jí někdo někdy tituloval přezdívkou Dcera trnů, byl to jedině Jason. Najednou si uvědomuje, že jejich rádoby arogance je dost podobná. I Jason občas rád vedl podobně mířený sugestivní rozhovory. Když se ale Axelův výraz změní a pocítí v jeho hlase starostlivost, donutí jí to nadzvednout obočí.. nečekala to.* Jen se nějaký neopečený utrhl ze řetězu... aspoň předpokládám, že to byl neopeřený, když na měl zaútočil jen dva bloky od institutu.* Vysvětlí bez projevu nějakých větší emocí jako kdyby to byla normální věc.. i když v tu chvíli byla tehdy strachy bez sebe.. Dopije skleničku a posune jí před sebe, aby upozornila, že jí můžou dolít další..* Opravdu? *zareaguje na jeho vyprávění o upírce a se zaujetím si podepře bradu a s prstem na rtech a úsměvem poslouchá.* To mě zajímá. . Před kým by tak mocný čaroděj mohl asi utíkat.. Musí to být asi hodně stará upírka. Co jsi jí provedl? *Popichuje ho se spikleneckým úsměvem, ale možná už sama podvědomě tuší , že se asi nejspíš jedná jen o záležitost vztahů.* /Možná jí nasliboval vzdušný zámky a pak utekl.. to je chlapům podobný./ *Zapomene si hlídat myšlenky a sleduje barmana jí dolívat sklenku, souhlasně na něj kývne a pak se vrátí pohledem k Axelovi.. Prohlíží si ho když k ní promlouvá v myšlenkách.. lichotí jí jeho přítomnost, jeho klasický elegantní styl, humor a hlavně luxus, který se obklopují.. Dokonalý odpoutání od ponurýho institutu.* /To snad nemyslí vážně../ *Koutky úst se jí nedobrovolně zvednou a když se k ní nakloní, tak se ho lehce dotkne rukou na jeho hrudi a zabrzdí ho se smíchem.* Ty jsi nenapravitelný.. vůbec ses nezměnil.. *S upřímným úsměvem a smíchem vrtí hlavou a trochu nevědomě se vyhne tomu, aby mu na to odpověděla.*
*Překvapeně se na Grace podívá.* /Tak od tady to ten zmetek Aergon slyšel.../ Možná. *Mykne tajemně rameny.* Ale jsou drby, že prý teď chodí s civilem. *Podotkne jen tak mimochodem z toho co my řekly jeho kontakty.* Ale zimní dvůr je na mě moc chladný. *Pravda byla taková, že na zimním dvoře nikdy nebyl. Byl jedině na Stříbrném a to už je také pěkně dlouho. Navíc jej tam tehdy dohnali okolnosti...O kterých ví že není dobré před Grace mluvit. Vlastně ani pro něj není dobré to vytahovat. O Grace měl přece jen vždycky starost, jinak by jí tolik nepomáhal a kolikrát jí něco ošetřil. Tohle se nejspíš nezmění, ta starost o ni. Lehce se však na její slova zamračí.* O tohle by se měl postarat Preator Lupus nebo upíří klan. Nepokousal tě? *Zeptá se se a prohlédne si ji jako by se snažil najít kousance nebo cokoliv. Ale nic. Sleduje jak od sebe Grace odtáhen sklenučku, aby jí barman nalil a Axel naznačí to samé. Další trocha wiskey mu neuškodí, hlavně pokud má mluvit o Victorii. Povzdechne si, když Grace začne vyzvídat.* Před astronomicky posedlou upírkou, která nechápe že k ní nic necítím a že s ní nemám sebemenší zájem cokoliv mít. *Pokrčí rameny.* V civilském světě by to bylo na zákaz přiblížení. *Podotkne zatím co se napije své whiskey. Sám si ji při tom mentálním orzhovoru prohlíží. A snaží se u toho tak moc neusmívat. Chyběla mu, opravdu mu chyběla. Ta její přítomnost, to pošťuchování a její humor. Málo s kým se dokázal takhle bavit jako právě s ní. No a neodpustí ji ani trochu toho flirtování, nemůže za to. Sama si tím nadběhla a on se jen chytil. Nad její myšlenkou se zasměje. Pohled mu spadne na ruku na své hrudi a pak se podívá zase na Grace. Svou dlaň položí na tu její a lehce zvedne obočí.* A měl jsem se nějak změnit, Grace? *Pohraje si s jím jménem a lehce zmáčkne její ruku.* Nemyslím si, že by ti to tolik vadilo. *Podotkne a palcem ji pohladí po hřbetu ruky. Další flirtovní gesto a přesto dost jemné na to, aby se zdálo přirozené.* Moc jsi mi chyběla Grace. *Řekne naprosto upřímně a jde to vidět i na tom úsměvu, který jí věnuje.* Pojď si se mnou zatancovat když už jsme tady. *Kvýne na malý parket, kde je pár lidí. Protože větěšina upírů si užívá se svýma civilskýma hračkama v temných zákoutích klubu. Dopijde své pití a skleničku odloží na bar a Grace chytí za ruku, aby mji případně mohl odvést na parket pokud ho nechá.*
J- Ja-Jason? *Skoro nedokáže šokem vyslovit jeho jméno.. na Zimním dvoře viděla několik civilů, kteří se nezávazně pouštěli do.. orgií s vílami, ale že by sám král Zimního dvoru se nějak zavázal, aby s někým trávil pravidelně čas.. a ještě s civilem, to jí přijde jako..* Hodně nafouknutý drb. Myslím, že by to jeho pozici hodně oslabilo kdyby k němu měl nějaký city... Na dvoře je tolik intrik, že kdyby to byla pravda, ten civil je už dávno mrtvý.. anebo Jason.. *Rozpovídá se a napije se čerstvě vychlazenýho vína.* Ne.. nic mi není, bodla jsem ho stélou do krku.. *Řekne mírně sebevědomě a vynechá fakt, že jí zlomil ruku náraz o stěnu.. Axel její runy iratze pod dlouhým rukávem černých šat vidět nemůže.* /Preator lupus... umhm.. no to jsem viděla jak se postarali o to dítě./ *Myšlenku si nechá pro sebe, i když jí je jasný že si Axel může v její hlavě přečíst všechno, možná i to že í jeho pozornost lichotí a silně přitahuje, ale vzhledem k její minulosti se zatím jedná jen o nezávazný flirt.. Vůbec taky nečeká, že pro Axela by to mohlo být jiný.* Ale prosímtě.. to nemyslíš vážně. *Dramaticky zakoulí očima a povzdychne si.* Opravdu ti dělá problém někoho odradit? Ah ne.. počkej neodpovídej. *Zarazí ho se zvednutou rukou.* Jsi tak úžasný a dokonalý, že to prostě nejde.. já vím. *Předběhne ho s trochou ironie.* Ale není to tak těžký.. prostě udělej to, co dělám já.. Nejdřív jí převyprávěj celý svůj horoskop a nakonec jí vyprávěj o horoskopu svojí kočky.. věř mi, tohle vždycky zabere... *Na to se pořádně napije a cítí, že se jí do tváří vlévá barva,což je teď určitě podpořený alkoholem.. zábrany mizí, nemyslí na zítřek.* To nevím... *Řekne upřímně, úsměv trochu znejistí.* Já se změnila... *Pohled jí sjede na svojí ruku sevřenou v tý jeho a cítí jak se jí napíná hrudník zrychleným dechem.* /On je... nevím, jestli .. / *Zarazí svoje myšlenky, protože si připomene jeho schopnosti.. navíc jí už odvádí na parket. Bundu nechá na baru s tím, že se snad barman o její věci na chvilku postará.. nerada by ztratila svůj mobil.* Když na tom trváš.. *Podotkne trochu neochotně, ale úsměv naznačuje že je ráda..* A jsi si jistý.. protože, jestli nechceš, abych tu předvedla svoje pohyby z Pandemonia.. budeš mě asi muset vést.. *Zasměje když kráčí za ním na parket a pak mu přiloží levou ruku na rameno, pravou vloží do jeho dlaně a kupodivu zaujme správný postoj.. je to ale pouze tím, že to okoukala v Idris.. tančit jinak než v Pandemoniu solo neumí, Axelovy nohy to asi dneska odnesou.*
*Jen mykne rameny.* Nevím, drby. Slyšel jsem různý od toho co jsem přišel. A to jsem tu jen den a něco. Prý nějací čarodějové spadli do pekla nebo co. Divný. *Zakroutí nad tím hlavou. Takovými drby se snažil nezabývat prostě pro něj nebyli jinak podstatné a kdyby to bylo tak závažné určitě se tím zabývá Spirálová rada. Jenže neslyšel od nich ani ň. Uznale pokýve hlavou, když Grace řekne, že upíra bodla stélou do krku.* Pro příště bych použil dveřený kůl do srdce, ale stéla taky jde. *Cukne mu lehce koutek na horu. Její runy pod šaty nevidí a ani neví, co se doopravdy stalo. Ikdyž se jí může podívat do hlavy ale zatím to nemá v plánu. Nemůže si pomoct, ale tenhle hovor se vede s takovou lehkostí a nenuceností, že mu připadá šílené, že jsou to čtyři roky a ne jen čtyři dny od toho co se viděli naposled. Skoro jako kdyby to bylo pro ně přorozené tenhle humor a popichování i dokonce ten flirt. Sám netuší co od toho čeká nebo jak je na tom ona. Nad jejímu slovy se zasměje.* Myslím to važně! *Prohlásí a pak ji poslouchá. Má co dělat, aby se nezačal smát...Jistě částečně je to pravda co říká.* Tvoje slova ne moje. *Dá před sebe ruce ve stylu, že se vzdává. U jejích typů jak někoho odradit tak mu cukají koutky tkaovým způsobem, že se neodkáže prostě nakonec nesmát.* Myslím si, že tohle docela úspěšně funguje na civily nebo na stopadesátileté upíry. Tam bych to spíš viděl na takový... opalování. *Pokrčí rameny.* Nebo minimálně se jí dostat do té hlavy a donutit ji mě nechat napokoji. /Proč mě to jen nenapadlo dřív? Asi jsem moc hodnej.../ *Napadne jej a pak se na Grace podívá. Pohled mu pro jednou zase zněžní a lehce se usměje.* To si nemyslím, možná jsi jen... zapomněla. Ale pořád někde uvnitř jsi ta Grace, kterou si pamatuju. Odvážná, tvrdohlavá a skvělá lovkyně. *Usměje se na ni lehce a přitom jí ještě stiskne ruku. Všimne si jak na to gesto reaguje a proto se sám nadechne a plánuje ji pustit. Z myšlenek jí dávno vylezl takže to co si myslí už neslyší. Místo toho ji odvádí na parket, kde by si mohli zatancovat. Vidí ten její úsměv, který ho jen utvrzuje v tom že ona si s ním zatancuje moc ráda. Zasměje se když uslyší její slova ohledně tance.* To mi nedělá vůbec problém Grace. *V očích se mu zaleskne a uznale pokýve, když se Grace zvládne psotavit do tanečního postoje. On chytí její ruku do své dlaně a druhou jí položí jemně na pas. Ani si nevzpomíná, že by takhle někdy tančiůi- jestli vůbec. * Prostě mě jen následuj. *Usměje se na ni a udělá první valčíkový krok a pokračuje. Stojí si dost blízko a Axel se opravdu snažá soustředit se na kroky a ne na tu blízkost. I tak neodolá a nahne se k jejímu uchu.* Celkem ti to jde. Tancovala jsi snad na Dvoře s vílami?*Zašeptá a udělá další krok a začne se točit díky svým krokům v kruhu na tu valčíkovou hudbu co hraje. A další co neodolá je to, že jí lehce prsty několikrát přejede po páteři zatím co tančí. Jen takový nevinný flirt.*
*Bez těch pár skleniček vína by si byla hodně nejistá svými kroky, ale teď se jen tak nechává vést a musí se zasmát jeho poznámce, že jí to jde... Má podpatky, nohy se jí pletou, občas jí pohled uteče dolů na svoje nohy a pak se smíchem si na chvilku opře svoje čelo o jeho rameno, aby skryla svůj smích.* To říkáš ty.. ale co tvoje nohy? *Trochu se hlavou odtáhne a podívá se mu sebevědomě do očí.* Kdybych se rozhodla tančit s vílami, tak tam tančím ještě doteď.. pokud bych už vyčerpáním nezemřela.. *Trochu s nadsázkou pronese prostý fakt o jednom zvyku, že víly lákají civily do Faerie a tam je utancují k smrti.* I já to myslím vážně.. *Spiklenecky smkne k sobě rty a zvedne koutky do úsměvu.* Hmm. a zkusil jsi to? Můžeš jí nejdřív vyprávět o horoskopu svojí kočky a když to nezabere, pošli jí k Vánocům dárek.. opalovací krém.. *Nakloní hlavu na stranu a pak její usměv při tanci zase znejistí.* Myslíš? Že jsem pořád stejná? *Skoro to vyzní jako otázka nebo výzva, jestli si to opravdu troufá tvrdit po jednom večeru o pár skleničkách.. Přesto všechno, líbí se jí její jméno na jeho rtech, ale na jeho doteky možná nereaguje tak poddajně jak bylo zamýšleno.. Sice už něco málo vypila a v jeho blízkosti se někdy přistihla že zatajuje dech, ale z nějakýho důvodu si snaží co nejvíc zachovat čistou hlavu.. Potkala ho po tolika letech a teprve teď v tak těsný blízkosti si uvědomuje, že se musí držet trochu zpátky, jinak možná se vrhne opět do něčeho po hlavě.*
*Potutleně se usměje, když mu položí se smíchem hlavu na rameno. Přijdem u to rozkošné ale nahlas svou myšlenku neřekne. Jen se při jejích slovech podívá na jejich nohy. Jen lehce mykne rameny.* Věř mi, že jsem zažil horší věci než šlapání na prsty. A že jsem za svůj život tančil s horšími tanečníky. *Zazubí se na ni a jejich pohled se spojí, když mu věnuje jeden ze svých sebevědomých pohledů. Nad její poznámkou o velmi známé praktice víl se lehce ušklíbne.* Nesměla bys tančit s nimi v kruhu. A taky bys potřebovala kotvu, někoho kdo tě vytáhne když toho začne být moc. Teda myslím, je to dlouho od toho co jsem byl u víl. Ale stejné prakticky co dělají oni můžeš dělat i ty. Obcházet pravidla hledat kličky...*Pokrčí rameny a zazubí se. Hodně slovíčkaření a hledání kliček se naučil právě tam. Zvedne pobaveně obočí nad jejími slovy.* I ty to myslíš vážně? To, že jsem úžasný a dokonalý, nedolatelný? *Zasměje se a u toho mu cukají koutky nahoru. Pak jen zakoroutí nesouhalsně hlavou.* Nezkoušel, protože nemám kočku a Victorii se už skoro sto padesát let snažím vyhýbat. Ale zkusím i tvoje rady Grace. Možná to pomůžu. *Mrkne na ni spiklenecky a pak jej něco napadne.* Ty máš stále tu fenku? Přinesla jsi ji tehdy s tím... lovcem a nějakým vlkodlakem. *Připomene jí, to je taky už... už dost dlouho. Nad jejími slovy jestli si myslí, že je stále stejná tak se jen usměje a uznale pokývne hlavou.* Uznávám, že tam nějaké malé změny nejspíš budou, ale stále jsi to ty. Nepřijde mi to jako nějaká rapodní změna. *Přizná ale stále se na ni lehce usmívá. Ví že jí to víno nejspíš trochu vstouplo do hlavy. Ale ono se říká že ve víně je pravda, no ne? Stále s ní tančí na parketu mezi upíry a civily. Ale vnímá jen ji. Lehce jí prsty přejede po páteři když se vyhýbají dalšímu páru na parketě. Ví, že by se měl držet možná zpátky, ale jde to velmi těžko. Nedokáže jednoduše odolat,ale zároveń nechce udělat stejné chyby jako minule, když se mu jakoby naskytla druhá šance. Protože pokud měli něco společné bylo to vrhat se do věcí hlavou napřed. Jenže s Grace to šlo jakoby samo, skoro jako kdyby to bylo spráné - teda aspoň mu to tak připadalo.* Nechceš...zajít ke mě do bytu a povyprávět si co jsme za tu dobu, co jsem se neviděli, zažili? Mimo dosah vědavých uší? *Koukne se na upíry, kteří je pozorovali. Čaroději tančící s lovkyní. Jako kdyby to byl úplný skandál. Kdysi možná tro by je stálo i život, ale teď byla jiná doba. Axel jen věnuje upírům jenden pohled a ti sestáhnou než se otočí na Grace.* Zaplatím a můžem se portálem vydat ke mě, pokud zvládneš cestu tímhle způsobem. *Navrhne. Nebo ji taky může odvést k instutu, to bude jen na ní.*
*Poslouchá ho se zaujetím jak vypráví o vílách, protože to pořád pro ní byly nevyzpytatelný stvoření.* Jak dlouho jsi byl u víl? *Zeptá se ho čistě ze zvědavosti.. aby mohla jejich zkušenosti porovnat, jenže neví že oba byli na dvou odlišných dvorech.* Ahá.. obcházet pravidla a kličky... něco, co ses naučil tam? *Spiklenecky zvedne koutek rtů a pak se zasměje, když jí Axel chytí za slovo.* Vidím, že se moje domněnky potvrzujou.. *Řekne trochu neurčitě.. může to být reakce na to, že je opravdu neodolatelný stejně jako reakce na to, že umí pěkně hledat kličky a chytat za slovíčka.* Umh.. Emma je teď rok u mojí známý.. nemohla jsem jí nechat v institutu. Jediný člověk, kterýmu věřím že by se o ní postaral musel taky institut na nějaký čas opustit..*Sentimentální myšlenky jí trochu připomenou minulost, ale taky jí těší, že si Axel ještě po tý době ještě stále pamatuje takový maličkosti.* Vrátila jsem se do New yorku teprve před chvílí a chtěla bych si jí co nejdřív vyzvednout... /Ale asi to budu muset udělat opatrně.. pes v institutu.. ne že by mě zajímal někoho názor, ale budu to muset udělat opatrně./ *Pousměje se nad jeho slovy a dál se nechává vést..její kroky už jsou o něco víc plynulejší a přirozenější, ale rozptylování jeho doteky jí brání se soustředit pořádně.. Vyslechne si jeho nabídku a ucítí jak jí přeběhne mráz po zádech nad představou, že s ní opouštím opouští podnik.. aby získala čas na rozmyšlenou, taky se podívá do strany na upíry, který Axel věnoval pohled..* /Asi bych se měla připravit na to, že tohle teď bude obecná informace... že se stýkám s Axelem.. Kdybych neměla na zádech oči spolku, pohopitelně bych to vůbec neřešila./ *Usměje se na něj a ruka , kterou má na jeho rameni jí sjede na jeho předloktí čímž mezi nima vytvoří trochu prostor a přestane tančit, jen přešlapuje na místě.* To je nabídka... kterou využiju ráda někdy jindy... možná víc střízlivá *Přiznává s lehkým smíchem naprosto bez obalu. Nechce působit za každou cenu nedostupně, ale uvnitř prostě cítí, že i když s ním čas plyne tak rychle a skoro jako kdyby čas vůbec nezměnil jejich vztah, bude lepší to v nejlepším ukončit.* Stejně tu mám ještě nějakou práci.. *Očima zabloudí k baru, aby věděl o čem mluví.. ale dodává to spíš proto, aby odlehčila nějaký možný zklamání.. Je si ale taky jistá, že jak zná Axela tak toho neodradí skoro vůbec nic.*
*Zluboka se nadechne a musí při její otázce hluboko zapaátrat v paměti, aby si vzpomněl jak dlouho vlastně na dvoře byl.* Uhm... skoro pětadvacet let. Byl jsem na Stříbrném dvoře a tehdy jsem udělal jednu dohodu s vílím lordem. *Nakrčí trochu nos.* Jedna z věcí co v životě celkem lituju, nikdy neuzavírej dohodu s vílami. Ale ta dohoda měla kličku, díky které jsem se jí zbavil, takže...*Mykne rameny je to část jeho minulosti, kterou zrovna v tichle chvíli nechce moc rozebírat. Pak se tiše zasměje.* Z velké části, člověk to okouká a začne to sám používat. Příklad... v dohodě bylo, že nesmím zabít Bena. Ale nikdo už neřekl že mu nemůžu ublížit nebo přizabít nebo objadnat si někoho ať se ho zbaví za mě. *Vysvětlí jí na příkladu jeho kličkování.* A když se snažím obejít nějaké pravidla tak si je moc dobře nastuduju. *Zazubí se na ni. A pak jen prostě pokrčí rameny.* Nikdy jsem neměl v plánu ti ty domněnky nejak vyracet drahá Grace. *Řekne prostě. Poslouchá ji ohledně její fenky, kterou si pamatuje. je to sice drobnost ale napadlo jej to.* Tak to jsme na tom stejně, že jsme se vrátili teprve nedávno. Jsem tu jen pár dní. *Pousměje se lehce.* Jen si ji vyzvedni myslím si že se ti takový parťák bude hodit. *Mrkne na ni. On sám několikrátpřeýšlel že si pořídí nějakého čtyř nohého parťáka, ale bohužel stejně jako lidé ani zvířata nebyla nesmrtelná. Tanec jim jde o něco plynuleji ale přitom ji lehce škádlí a rozptyluje doteky, které jsou stále poměrně nevinné. Všimne si jak skoro zaváhá a proto, se koukne na upíry. Téměr jako kdyby je napadlo to samé...I jemu samotnému se nad hlavou kýval meč Spolku a tušil, že by mu stačila jen jedna chyba a Spolek by zakročil. Byl rozdíl mít slabost v magii jako neumět něco vyčarovat a mít hmotnou slabost. Hlavně pokud šlo o osobu na které dotyčnému opravdu záleží. A to Grace byla. Byla jeho slabostí a pokud to viděl Spolek, jistě to viděli i ostatní potencionální nepřátelé. Chtěl ji chránit, to byl vlastně důvod proč před těmi čtyřimi lety odešel, ale zároveň byl neskutečný sobec. A věděl, že si společnost Grace nebude odpouštět. Jen musel být opatrný, to oba. Z myšlenek jej vyruší to, jak ucítí jako ruka Grace sjede po jeho paži a víceméně se zastaví tanec. Podívá se na Grace a při jejích slovech vyhledá její pohled.* Víš, že bych nezneužil toho, že nejsi střílivá, že jo? *Chce se jen ujistit, že to ví. Přece jen několikrát ji v minulosti tahal opilou do institutu nebo k němu domů a nikdy toho nevyužil.* Ale budu rád, pokud se uvidíme někdy jindy. *Usměje se na ni. Podívá se stejným směrem jako ona, na barmana.* Chceš, abych ti s tím nějak pomohl? Během chvíle od něj získám cokoliv potřebuješ...*Podívá se zpět na ni s návrhem.*
/To je ...přesně tolik, kolik mi je let./ *Pokouší se nedat na sobě znát, že jí ještě pořád jeho věk umí překvapit.* Tak o něčem takovým už jsem se sama poučila... dva roky na Zimním dvoře udělají svoje.. *Dodá k jeho příkladu a když se změní hudba, pomalu se zase vrátí k baru, kde na ní čeká nedopitá sklenička.. naštěstí je natolik ostražitá, že se z ní rozhodne už víc nepít.* Vrátil ses... z nějakýho určitýho důvodu? *Namítne jen tak mimoděk a ani si nejdřív neuvědomí jak sugestivně to mohlo vyznít.* /Že by nevyužil situace?/ Hmm... tím si nejsem zrovna jistá.. *Posadí se zase na barovou stoličku a nevinně se usměje.* Možná někdy dostaneš příležitost mě přesvědčit. *Slovně ho škádlí dál a vezme si od barmana svojí bundu, kterou jí po dobu tance hlídal.. položí si jí na klín a odmítne si objednat další drink.. pak se podívá zpátky na Axela a skoro už se přistihne odmítnou jeho pomoc, ale nakonec se včas zarazí.* Jestli si na to troufáš.. jen by mě zajímalo jaká je teď situace s klanem a jestli je ještě pořád Adeline ve městě.. ale vzhledem k tomu, že je to civil.. moc informací mít asi nebude. *Podívá se na civila a mluví s Axelem jako kdyby tam civil vůbec nebyl.*
*Jen souhlasně přikývne.* Vílí dvory jsou záludné stejně jako jejich obyvatelé. Od té doby jsem vlatně na vílím dovře nebyl. *Přizná. Neměl žádný důvod tam znova jít. Společně s tím jak se mění hudba tak oba jdou ke svým místům k baru. Až teď si všimne, že Grace nechala na baru nedopitou skleničku. A je rád, že neplánuje pokračovat v jejím pití. Nad její otázkou jen mykne rameny. Ale zvedne pobaveně obočí, kvůli tomu jak otázka zněla.* Tebe bych se mohl zeptat na to samé... Jaktože tě Spolek stáhl ze dvoru?*Zvedne tázavě obočí ale nakonec jen lehce nakrčí nos.* A vlastně ne, nebyl to žádný... určitý důvod. Jen mi něco, nějaký instikt řekl, že bych se měl vrátit. Byl to takový pocit, předtucha...*Pokrčí rameny.* A jen co jsem přišel...Nelíbí se mi to. Něco se děje nebo bude dít, cítím to. Nevím co ale něco to bude...*Rozhlédne se kolem. Teď rozhodně nedokáže určit co ten jeho pocit je, ale ani trochu se mu nelíbí. Pak se opře předlokžím o bar a nahne se o něco blíž ke Grace.* Několikrát jsem tě tahal pod vlivem ke mě domů nebo do institutu... Musím ti snad přippomínat, že já jsem gentleman, Grace?* Znedne tázavě obočí.Víceméně, většinou je opravdu gentleman. Sleduje jak barman dává Grace bundu a pak pohledem spočine na civilském muži.* To jsou užitečné informace...*Uznale pokývne hlavou při pohledu na civila a zhluboka se nadechne a začne se mu hrabat kouzlem v hlavě.* O Adeline nic neví, o klanu taky nic. Ale je tu nějaký další klan...Na staten isladu vede ho nějaký Dragos Sorin. To jméno mi je povědomé. *Řekne všechno co mu dostane z hlavy a ze vpomínek.* Jinak nic. Zkusím zjistit něco o tom Dragosovi. *Koukne se na Grace.* Máš stále moje číslo? *Zeptá se zvědavě a vytáhne svůj telefon. Číslo na Grace stále má, ale netuší jestli ho má stjené.* Je tohle tvoje číslo? *Ukáže jí obrazovku s číslem a jménem co říká jen Lenghthorn G. a u toho smajlík růže.*
*Pokrčí nejistě ramena.. protože o jejím důvodu návratu se pořád spekuluje.. Sama si není vědomá, že by na dvoře šlápla nějak vedle a Caleb taky nebyl zrovna moc sdílný.* očividně spolek není názoru, že bych si zasloužila znát důvod.. Jsem voják.. mám plnit rozkazy a neklást otázky.. *Opakuje mu s odporem ale i smířeností zároveň v hlase. Pak posluchá jeho důvody a trochu se musí usmát, protože jí to přijde jako kdyby mířil na něco konkrétního.. nakonec ale dostane úplně jinou neurčitou odpověď.* /Co by se chystalo? Zimní válka, mutanti, pak pandemie a válka v Evropě nestačí?/ *Sice se nestalo, že by byl nějaký měsíc klidný.. ale pořád počítá s tím, že jednou by se poštěstit mohlo. Zakoulí očima.* No dobře.. to je sice pravda. Ale byla jsem mladší.. a trochu víc divočejší. *Pronese na svou obhajobu a vytáhne z kapsy kreditku, aby za sebe zaplatila dřív než se to pokusí udělat někdo jiný.* Nebudu lhát, že si užívám když mi to připomínáš.. *Sebevědomě se na něj usměje a pak poslouchá, co zjistil o upírech.* /Další klan.. to by mohlo souviset? Možná... ale je to spíš unáhlený závěr./ *Než mu stihne poděkovat už má před očima displej jeho mobilu.* Jo.. to bylo moje číslo.. *Zdůrazní slovo 'bylo' a zvednou se jí koutky úst nad tím emoji.. Neptá se na povolení a číslo jedním prstem prostě přepíše na svoje aktuální.* Mobil jsem ztratila a pak jsem zjistila, že mi stejně zrušili kartu.. takže všechno zařizuju od začátku.. *Vysvětlí, ale na jeho číslo se neptá.. očekává možná až domýšlivě, že od něj brzo uslyší.. Oblíká se do bundy a pak se ještě na Axela otočí, aby se s ní rozloučila.. Obejmout ho v přítomnosti všech by možná neudělalo dobrý dojem.* Někdy se ráda za tebou stavím.. *Dlaně položí na jeho předloktí a políbí ho na tvář.* Děkuju za hezký večer *Dodá nakonec s úsměvem a pak se jen odtáhne a přímočaře odkráčí z baru aniž by se za sebou jednou ohlídla.*
*Axel se jen kysele zasměje, když uslyší o Spolku.* Spolek je jen banda šašků a idiotů. *Odrfrkne si znechuceně a u toho zakroutí hlavou. Vážně netuší co jej sem takhle táhlo. Ale po tom všem co slyšel co se stalo v New Yorku za tu dobu co byl pryč...Divi se že to město ještě stojí.* /Kdo ví jak dlouho.../ *Doufá však že ten zvláštní pocit, opravdu nepředučoval něco konkrétního nějakou další pohromu. Ale v New Yorku pokud jednoho v jednom týdnu nepokouše démon, nepřizabije ho upír a nepotká milence z devatenáctého století jako kdyby vůnec nežil. Zatím se mu naštěstí nestalo nic z toho. Nemůže si pomoct a lehce se pousměje nad jejími slovy.* Můžu ti připomenout spoustu věcí...*Odpoví jí flirtovně. Ale pak se věnuje už civilovi, aby zjistil informace které mladík ví. Axela zaujme jméno upíra a plánuje si o něm později zjistit něco víc. Ale teď by rád zjistil jestli číslo, které má na Grace je stále aktuální nebo ne. Na jazyku se mu objeví poznámka o drzosti, když se Grace ani nezeptá a prostě se mu hrabe v mobilu, aby tam dala své nové číslo.* Já mám taky nový telefon a číslo. Už nejsem Nejvyšší Manhattanu, tak není potřeba aby měli cizí lidé moje číslo. *Ušklíbne se. Nepřekvapí jej že se ho ona neptá na číslo. stejně se jí nejspíš velmibrzy ozve sám. Zatím co se Grace obléká tak jednoduše zaplatí za své drinky. Přemýšlí jak by se s Grace měl rozloučit, ale ona to vyřeší za něj, když jej políbí na tvář. To mu na obličeji zanechá potutlený úsměv, který se snaží skrýt. Přitom jí ale prsty druhé ruky lehce přejede po rukách, když mu je položí na předloktí.* Doufám, že to bude co nejdřív. Víš kde bydlím. *Mrkne na ni.* Já taky děkuju, moc rád jsem tě viděl. *Usměje se na ni upřímně a sleduje ji odcházet bez ohlédnutí. Nad tím jen zakroutí hlavou a sám během chvíle také odejde z clubu a míří si to do svého bytu.*
*Není to dlouho, vlastně pár hodin. Co přijel z jeho lyžovačky v Alpách. Byl tam se známými, byla to taková soukromá akce. Částčně lyžování, částečně opíjení se na chatce. Byl to pro Axela skvělý relax. No ale dost prázdninování. Hned jak přijel domů tak se z jeho telefonu stala horká linka, snad všichni ho schánějí!* /Umřela ti tchíně? Myslíš si, že mě to zajímá? Bože už se dostávám znova do toho New Yorského ruchu./ *Poví si, když dokončí jeden z mnoha hovorů, které vyřizuje od toho co přijel. Překvapivě na sobě má jen jeansy a občajné bílé tričko. Stojí u velkých oken a pozoruje celý Manhattan. Jako vždy si pohled užívá.* Konec dovolenkování. *Povzdechne si a začne v kalendáři hledat všechny schůzky, které bude mít a které mu ještě přibudou. Ani na dovolené mu neunikly věci s tím, že v NY jsou nové druhy mutantů. A to zavíral tu díru mezi světy!*
*Stojí před obrovským mrakodrapem a než vstoupí ještě vzhlédne nahoru.* /Jestli to nevyjde.. druhá možnost je Mari./ *Vchází dovnitř a míří rovnou do výtahu, kde je i zrcadlo... Odfoukne pramen zmáčených vlasů, který se ji uvolnil z nízkýho drdolu a radši si zrcadlo otočí záda. Venku trošku pršelo, takže je mírně zmáčená.. Naštěstí má na sobě nepromokavou černou koženou bundu a pod tím tmavě šedý triko a černý kalhoty..Mačká tlačítko, který ji vyveze do nejvyššího patra a rozejde se ke dveřím čarodějova domu. Nezapomněla se vyzbrojit vrhacími noži a andělským ostřím jako kdyby šla na hlídku. Otře si ještě pár kapek deště z tváře a stiskne zvonek na dveřích.. Pak odstoupí a netrpělivě čeká na odpověď.*
*Když stojí u těch oken tak se podívá dolů a všimne si nějaké postavy dole před domem. Neřeší to.* / A pak v pátek bychl mohl uspořádat párty. Jo... to by šlo. PÁRTY./ *Zapíše si do diáře.* /Hmm ale ve čtvrtek mám schůzi s tou paní z mořského světa...Chce asi nějaké ryby do akvárka nebo tak něco. Ale proč by potřebovala čaroděje?/ *Nechápe ale nehcává to tka, třeba se na ét schuzce dozví o co jí jde. Uslyší zvonek a jen se ohlédne a kouzlem a mávnutím prsty otevře dveře. Přece jenom ty dveře jsou přes celý byt naproti něj. Proč by se měl namáhat? Když je otevře ani se nepodívá, kdo tam stojí.* Zdravím, Grace. *Poví zatím co je zády k ní. Otočí se okamžitě a usměje se.* Přeješ si něco? *Zeptá se zvědavě a odloží diář na stolík. A pozoruje ji zvědavým pohledem.* Ale... zmokla jsi...Posaď se, zahřej se. *Poví a ukáže ji na sedačky, ať se posadí.*
*Ruce má založený na hrudi.. částečně i z toho důvodu, aby ji nevypadla kniha, kterou si sebou nese pod bundou.. Zvedá hlavu když se dveře otevřou a Axel stojí na druhý straně bytu a k tomu ji ještě osloví.. Podezřívavě zvedne jedno obočí, když se na ni potom otáčí Působivý... *Poznamená a na vyzvání vstoupí do bytu a dveře za sebou zavře.* /Přeješ si něco.../ Jinak bych tu nebyla..*Zůstává zatím stát vedle sedaček.* Potřebuju pár informací a.. a nechci aby se to dozvěděl Spolek. *Zvedne k němu vážný pohled a čeká jestli na tuhle podmínku přistoupí.*
Já jsem vždy působivý. *Poví egoisticky a sleduje ji a její postoj. Neunikde mu ten fakt, že pravědpoboně něco drží.* Ovšem, pod žádnou jinou záminkou by jsi sem dobrnovolně nešla. *Poví sarkasticky a teatrálně.* Informací? Ode mě? *Zvedne obočí se zájmem. A jeho zájem stoupá ještě víc, když poví že nechce aby se o tom dozvěděl Spolek.* Hmmm budu držet jazyk za zuby. *Poví rozhodně.* Takže? Jaké infromace potřebuješ? Čeho se to týká? *Poví a posadí se na sedečky a čeká až si ona k němu taky sedne, protože má pocit, že tohle bude na dýl.* /Celkem se bojím toho, co po mně chce../ *Přizná si v duchu a čeká, co z ní nakonec vypadne. Je a moc zvědavý.*
/A měla bych mít jinou záminku?/ *Málem ji unikne a skoro protočí očima.* Ano.. od tebe.. *Potvrdí mu a zdrží se toho, aby pronesla další sarkastickou poznámku na jeho účet. Pozoruje ho si sednout.* Tak fajn.. *Vytáhne knihu a přejde k sedačkám a posadí se vedle..* Když se Spolek bude ptát, něco praskne.. nikdy jsi o tom neslyšel, všechno je to na mě... ok? *Ještě jednou se musí ujistit, že nebude nikde mluvit a pak přejde k věci.. Na klíně má jednu z velmi ceněných knih magie a návodů, která je známá určitě i mezi čaroději.. Listuje zastaralým pergamenem až narazí na stranu 473.* Píše se tu, že pomocí dostatečně silnýho předmětu, který se takhle posvětí je možný zastavit proud magie.. jedný žíly a jejího okolí.. a pak.. *Vytahuje mapu Zimního dvoru kde je zakreslených pět bodů. Kdyby se ucpaly všechny tyhle žíly.. vílí dvůr by byl bez magie, bez hlavní zbraně... bylo by možný je porazit. *Kývá hlavou a semkne rty když ji zvedá. Nakonec to není pár informací co chce.* Když ty předměty najdu..provedeš ten rituál?
Takže je to něco čarodějovskýho... *Usoudí, když mu to potvrdí. Pohodl se se usadí na sedačce a za podívá se ávžně na Grace, hned jak vytáhne knihu ho přijdou všechny vtípky, kteér by chtěl říct. Když zmíní ještě spolek jde vidět, jak se Axel napružil.* Na tebe? Co chceš proboha udělat? *Zamračí se na ni ale nadechne se.* Ale dobrá, o ničem nevím. *Odsouhlasí jí nakonec, co by pro ni neudělal, že? Vždycky pomáhal Lengthronům. Sleduje jak listuje knihou, zná tu knihu a už teď se mu nelíbí, kam to míří.* /Kde to sakra vzala?/ *Napadne ho, když očima sleduje stránky, dokud se Grace nezastaví.* /Oh ne.../ *Je první myšlenka, když si přečte název kouzla. Poslouchá ji a napětě čeká, co z ní vypadne. Když vythauje mapu Zimního dvoru, je mu to hned jasné o co jí jde, ale nechá ji to dopovědět. Když se ho zeptá jestli ten rituál udělá Axel se postaví. Na tváři má až moc vážný výraz. Tohle patří mezi věci, které zrovna nejsou správné, podle něj.* Grace...*Osloví ji s výdechem a pozoruje ji. Nadechne se. Už má nachystaný celý proslov, co jí poví.* Grace, je to nebezpečná věc. Za prvné.. ty věci musí být hodně silné. Za druhé... dostat se do Zimního dvora přes jeho bariéry? *On sám měl s tím velký problém ještě tehdy. No nechce se mu nad tím ted přemýšlet má plnou hlavu její prosby.* A za třetí. Víš o tom, že když zastavíš proud magie tam...*Ukáže na mapu Zimního dovora.* Tak ji zastavíš všude? Žádný čaroděj nebude moc čarovat, všechny skryté místa před civily se ukážou, dokonce i Idris. Ohrozíš tím všechny. Ukážou se insituty, všude bude zmatek. Grace...není to dobrý nápad. *Snaží se jí to rozmluvit, ale marně.* Grace je to velká věc...já... musím si to promyslet. *Tohle by bylo možná poprvé, co by řekl i o tomhle spolku. Je to velká věc a když to přijde nečekaně tak...Bude všude zmatek.* Ony vám nepůjdou ani runy Grace, bez run jste bezmocní na vílím dvoře! *Poví jí vážně.* I když bude dvůr bez magie, vílí magie je něco co není podobné té čarodějovské. Vílí magie je skoro něco z jiného světa. Je to nebezpečné Grace.
*Kousne se do rtu aby nevypískla.. čekala přednášky, ale nechce se tím zdržovat.* Pohár, prsten Wisterie Lengthorn.. napadá tě ještě něco? Když oslabíme první žílu, bariéry opadnou... nebo tak by to aspoň mělo fungovat.. Já... samozřejmě počítám, že budu bez run.. ale je to lepší bez nich a bez vílí magie.. Tak máme šanci. *Vysvětluje jako kdyby na to záviselo všechno.* Ale tak to nejde.. když se zastaví proud tam... maximálně bude přebytek tady.jo, vyvolá to trochu zmatek.. možná svou magii nebude někdo zvládat... ale bylo by to jen na dobu než tam zvítezíme...navíc.. větší chaos než ten co je zrovna venku?? Mutanti na ulicích, nefilim se bojí... Věř mi. horší to být nemůže a je se všemi riziky počítám a beru zodpovědnost na sebe. *Zavře knihu a stoupne si taky.* Pomůžeš mi nebo ne? *Přitiskne si knihu na hrudník.* /Nemůžu ztrácet čas../
Počkej, počkej! *Zadrží ji.* Jako pohár....TEN pohár? *Skoro vyjekne.* Jsi šílená ne? Ty chceš dát na uspání cév magie pohár? *Skoro na ni řve. Jde mu z toho hlava kolem, tak až se mu nakonec zatočí a on se musí posadit.* Grace i kdyby bariéry odpadly... Tam se možná dostaneš ale férská země se stále mění, nemusela by ses dosat zpátky. *Vážně se snaží jí to orzmluvit. Poslouchá ji a vidí v ní tu snahu válku zastavit, to se mu líbí ale nelíbí se mu to, co to obnáší. Uvědomuje si to ta holka vůbec?*Máš pravdu...*Nakonec zvolí, i on chce zastavt válku a už se táhne moc dlouho na to aby byl konec. Tak dloouho netrvala ani temná válka.* Pomůžu ti... Ale moje svědomí mě bude hryzat... *Poznamená nakoec, aby to všechno torchu uvolnil.*
Máš snad ještě něco lepšího než pohár? *Trochu si ironicky rýpne, když ho vidí vyvádět.* Klid.. podařilo se to Valentinovi podaří se to i mně.. *Udělá pár kroků po místnosti zatímco se Axel posadí a vykecá.. Pak se otočí směrem k němu.* S tím počítám... nemusím se vrátit vůbec. Já to všechno zvážila, nechodila bych ti sem kdybych nebyla rozhodnutá..*Udělá pár kroků zase k pohovce, ale nesedá si.* Spolek nic neudělá.. Temnou válku taky museli vybojovat Jonathan a Clarissa Herondaleovi, že? Ted je řada na někom dalším.. *Když už konečně uvidí, že ho aspoň trochu přesvědčila, tak se vrátí zpátky k tématu.* Takže čím začneme..
A myslíš si, že ho spolek po tom všem nebude hlídat ještě víc než před tím? *Vykulí na ni oči.* Jsi straná, jsi uplně jako Ai-*V půlce slova se zastaví zakroutí hlavou.* Uplně jako jedna osoba, kterou jsem znal. *Usměje se jemně.* Ale Clarissa a Jonathan měli ještě víc andělské krve v sobě, oni ve svý podstabě byly vyšší level levců stínů. *Vidí, že to nemá cenu řešit tak dál nepokračuje.* Musíš získat ty věci čím to upeš... Pak...se udělá ten rituál a zapíchnem tu první žílu a pak se dostaneš do dvora. *Poví hned po tom, co si tak nějak v rychlosti pročte knihu.*
To je mi jedno..něco se udělat musí. *Nenechá se odradit a pak se zamračí a zvědavě nakloní hlavu.*Ne to rozhodně ne.. já jsem jedinečná. *Falešně se usměje, ale vzápětí úsměv přejde do upřímnýho.* Fajn.. jsou vyšší level lovců... Zatímco já mám krev obyčejnou a výcvik civila.. A víš co? Já stejně půjdu, protože v tomhle žít nechci.. a moje děti taky nebudou ..nemůžu se koukat na to jak moji přátelé umírají.. *Znovu se musí ohradit a pak se nadechne.* Nejdřív seženu pohár a prsten. Pomocí prstenu zničím bariéru a pak pohárem oslabím hlavní žílu.. jeden z těch pěti bodů na mapě musí být správný../A od poháru se nesmí Ian hnout ani na krok.. To si ještě musíme vyjasnit./ A pak věc druhá... co za to požaduješ. *Zeptá se dřív než se mu rozhodne podat ruku jako gesto uzavřený dohody.. ruce má tedy v kapsách bundy.*
Dělej si co chceš, já ti do tohodle mluvit nemůžu, stejně uděláš opak... *Pronese zoufale.* Děti? Ty nevíš jestli to přežiješ a už si plánuješ děti? *Vyvalí na ni oči překvapeně.* Jak dostaneš pohár? Musíš do Idris a nějak ho z tudma dostat. Už jen za o by tě spolek potrestal. Jim nevysvětglíš, proč to chceš, ne ty... *Poví.* Mohl bych zkusit tě přenést portálem do Idris jen nezaručuju to, že budeš suchá... *Nabídne jí další pomoc. Koukne na mapu.* Férská země je... leží to na silčárách stejně jako idris...jen je to prostě mimo civlský svět... Nevím mohná bych našel mapu siločar ve světě víl. *Poví někam na chvíli odejde a pak se vrátí s mapou.* Je to mapa, která není presná ale siločáry se nehýbou s tím jak se hýbe férská země... takže když by to bylo takhle a takhle. *Přiloží mapu zimního dvora na mapu, kteoru přinesl on.* Myslel jsem si to. *Poví po chvilce dívání se na mapu.* Je na té hlení siločáře.. Siločáry zesilují magii, myslím is, že tvoje žíla magie je zároveń i siločára... *Poví a zakrouškuje jí bod, který by mohl být za hlavní žíla. Koukne na ni a usměje se.* Nechci nic Grace. *Máchne nad tím rukou.*
Já si nic neplánuju... /Po tom všem už ne./ Ale vím, že v tomhle rozhodně vyrůstat nebudou.. *Nechce se bavit o něčem tak vzdáleným.. Sice přemýšlela že je čas se s někým usadit, mít jistoty.. ale s válkou tyhle věci odsouvá. *Podívej se na mě.. *Rozmáchne rukama a stále má ještě trochu vlhké vlasy.* Z cukru nejsem, trocha vody mi neuškodí.. Za přenos portálem ti budu vděčná. Když tak bych poprosila Mari.. i když čím míň lidí o tom ví, tím líp. *Dojde k němu, aby se podívala na obě mapy a trochu se zamračí.* To vypadá že je blízko hradu.. *Podotkne ale rozhodně se tím nenechá vyvést z míry.. To spíš Axela další slova.* Tak.. tak platí. *Podává mu ruku na znamení uzavřený dohody.* Přijdu až budu připravená vyrazit do Idris.
Ale když tě tam přenesu portálem spadneš do Lyn, nesmíš se tam napít vody, pro vás je to nenezpečné. *Upozorní ji.* Mariposa. *Odfkne si.* Ta není dostatečně mocná, aby tě přenesla do Idirs. *Poví svůj názor ale podává to psíš jako fakt.* Jo bouhžel...Hrad je hodně chráněný ale logicky, když Carmina všechno řídí z hradu, proč by měla žílu někde v háji...*Zasměje se tiše. Koukne na její ruku ale příjme ji.* Platí. *Poví orzhodně.* Jasně, ale řekni mi o tom ať se připravím i já. *Poví. Ještě něco?
Dobře.. dám si na to pozor. *Odkývá mu a trochu se zakření nad tím jak vyslovil jméno její kamarádky.* Byla dostatečně mocná na to aby zachránila život mému příteli.. Já jí věřím. Ale stojím ve tvým obývaku.../ *Koukne se na špičky svých bot a zvedne obočí.* /Jen drobný detail../ Pak bude nechráněná a já ji můžu porazit. Ne... je to všechno. Díky. *Sehne se pro svojí mapu a knížku, kterou tady nechce nechat.* Dobrou noc.. *Schovává knížku zase pod bundu a vydá se z čarodějova bytu ven.*
Já ti to stejně ještě připomenu, jak přijdeš abych udělal portál. *Poví, aby ji snad uklidnil.* Grace... Je rozdíl někoho vyléčit a udělat portál do země lovců stínů, které střeží démonské věže...*Mluví vážně a lehce se mračí.*ANoů... presně. Pokud je to všechno.. rád pomůžu. *Poví.* Dobrou noc Grace...*Poví a jde s ní až ke dveřím, v nich se na ni ještě aspon usměje a sleduje ji odcházet. Pak se ještě chvíli dívá z okna dolů dokud ji neuvidí a tak trochu, aspoň z dály na ni dává pozor.*
*Sice je to už skoro týden od toho, co u něj byla Grace ale i tak stále pocitje ten žal a smunek. Utopit se mu ho v alkoholu zrovna nepovedlo, dostal i nápad ale Axel je až moc chytrý na to, aby si znepřátelil Spolek. I když mu jeho žal nelze zapít tak stojí u oken se skleničkou whiskey v ruce a pozoruje ten ́žasný výhled na noční zasněžený New York, nečekal by že bude sněžit už teď. Prvního porsince je až zítra.* /Neměl bych tu stát a litovat se nad skleničkou chlastu./ *Poví si a lehce promíchá pití ve skleničce.* Nemůžu za to... částečně... *Řekne si snad, aby ho přešla deprese. Udělal sobeckou věc, ví to a to ho trápí.* Potrestali nevinnou vílu, tedy podle dvora vinnou, místo mě. Měl bych stejný osud jak ona, byla tak nevinná, čistá...Zemřela pro lásku. Kvůli mě. *Nedokáže racionálně myslet, možná je to i trochou promile v kvi ale uděluje to za vinu hlavně sobě. Potřebuje rozptýlení, kde by nemohl na tohle myslet. *Potřebuje práci, něco kde se bude muset soustředit na něco jiné.*
*Vystoupí z výtahu a sundá si čepici. Na sobě má dlouhý černý kabát, tmavou riflovou košili, pod níž má ještě tričko. Na nohou ml tmavé rifle a univerzální boty. Většina oblečení je stejné značky, ale vypadl mu název. Ví, že patří tetičce Fayei. Proto je držel dál od psů, aby je nezničil. Schová si čepici do kapsy zapnutého kabátu a vyhledá dveře patřící k bytu, kam míří. Do domu se dostal snadno. Prostě se tvářil, že není cizí a nikdo si ho nevšiml. Zastaví se u dveří a zaklepe. Hned na to schová ruce do kapes.*/Měl bych začít uvažovat o blížící se zimě. Taky s Vánoci./* Pomyslí si a zamyslí se s kým by je měl slavit. Sestra je ve Washingtonu a do New Yorku kvůli němu nepojede a Faye má určitě své plány.*/Takže já a psi./* Ušklíbne se a najednou si uvědomí, že zírá na zem.*
/Možná bych měl zajet do toho Cornwallu, všechno si připomenout.../*Stále stojí u okna a pozoruje Manhattan. Dokud teda neuslyší klepání na dveře. Prázdnou skleničku si odloží na malý stolík vedle flašky whiskey a trochu se upraví, aby se neřeklo. Na sobě má jen bílou košili a ryfle, nic velkýho. Přijde ke dveřm a otevře je. Všimne si v nich muže v černém kabátu a podle obličeje pozná o koho se jedná.* Á pan Connor, zdravím. Pojďte dál. *Poví a odstoupí ze dveří, aby ho pustil do bytu.* Moc se vám omlouvám, že jsem vás nemohl vzít dřív měl jsem toho ještě mnoho a hodně jsem v poslední době pomáhal lovcům stínů. *Vysvětlí zavře za ním dveře.* Takže stále platí to, že chcete baych vám nakouknul od vzpomínek? Změnilo se něco od posledně? Nějaké sny? Vzpomínky? *Vyptává se a ukáže mu ať se posadí na gauč.* Nebo nevolnosti? To co jsem vám dal může mít vedlejší učinky... u upírů větší žízeň, u vlkodlaků občasné přeměny částí těla, ale většinou je to ve spojením s nárezem vzpomínek a následném adrenalinu a zvišením tlaku. *Poví a čeká co mu Cameron ještě poví.*
*Když se dveře otevřou, tak zvedne hlavu a podívá se na čaroděje. *Dobrý večer pane Queensi.* Pozdraví a vejde po pobídnutí dovnitř. Přikývne, že rozumí tomu, že neměl čas. On sám měl také pár obchůzek.* Ano, stále to platí. Přikývne a zamračí se. Zastaví se dál o de dveří a zamyšleně pohlédne k oknům.* Jedna se mi objevila. Bolela mě hlava a zvracel jsem. Nevím zda došlo k nějaké proměně.* Sundá si kabát a podívá se na gauč, kde sedí čaroděj. Dlouho přemýšlí, zda mu říct, co v té vzpomínce bylo. Sám jí schoval hodně hluboko a už jí nevyhledával.* Sice byla ta vzpomínka nepříjemná, ale chci znát svou minulost. Znám fakta, která mi byla řečena, ale nesouhlasí s historií. Prý mě poslali do Afghanistánu, ale tehdy tam nebyla válka. * Řekne a zamračí se. Opravdu mu to vrtalo hlavou a to i se spoustou dalších věcí.* Co bych měl udělat?* Zeptá se a čeká až mu to čaroděj řekne.*
/Aspoň nějaká práce.../ *Pousměje se lehce, když budem it co na práci a jen přikývne na souhlas.* Hmmm je to pravděpodobné, smitm se zeptat, co to bylo za vzpomínku? *Zajímá se a u toho se lehce mračí.* Takže vám možná bylo něco... vnucneo do hlavy...Njěkaý blok. *Poví a přmeýšlí, kdo by to mohl udělat.* Co byjste měl dělat... No.. pokud mi dovolíte, nahlédnu vám do hlavy. *Poví.* Tím bych mohl, s pomocí kouzla, zkusit ten lok odstarinit už jsem vám dával ten lektvar. mělo by to jít jednodušejci. *Poví a ukáže mu ať si lehce na sedačku.* Lehňěte si, mohl by jste klidně při tom upadnout nebo zkolabovat. *Poví mu a odstraní polštáře na jiný gauč.*
*Když se ho zeptá na vzpomínku, tak semkne rty do úzké linky a chvíli váhá.* Šlo o velice nepříjemnou vzpomínku s velkým množstvím krve.* Řekne jen a doufá, že čaroděj pochopí, že on se k ní nerad vrací.Poslouchá ho a přemýšlí zda by si to přeci jen neměl rozmyslet.*/Ne! Musím to udělat a pak se s tím smířit a urovnat si to./* Okřikne se a podívá se na sedačku. Nemusí moc měkké, ale na té Fayeině posteli se vyspal docela dobře. Chvíli přemýšlí, ale spíše jen zda to bude bezpečné a vůbec celkově dobrý nápad. Nakonec usoudí, že nemá co ztratit.* Dobře, pokud by se mnou byly nějaké potíže, tak se předem omlouvám.* Řekne a lehne si na sedačku. Zhluboka se nadechne a čeká, co se bude dít.*
Dobře, když mi to nechcete říct tak to neříkejte.. Je to jen na vás. *Nelíbí se mu jak mlží tak to nechá plavat. Ale to on mu chce pomoct.* /Věnuju lidem svůj drhaocený čas a oni si ještě nenechají pomoct.. úžasné!/ *Pomyslí si sarkasticky.* Nějaké potíže zvládám...Jsem nejvyšší čaroděj v New Yorku. *Mrkn na něj ve stylu "mám to zmáklý". Nechá ho ať si lehne a pak začne. Ruce mu přiloží na spánky a začne říkat nějaká slova v jazice, kterému běžný smrtelník nemůže rozumět. Je to kouzlo. Po nějaké civili on sám vidí nějkaé utržky ze vzpomínek Camerona, tohle bývá hodně nepříjemné, když se vám někdo hrabe v hlavě. Dalším kouzlem se snaží zlomit blok, který má Cameron stále v hlavě a podaří se mu to, z velké části. Hned na to mu kouzlem vystoupí z hlavy a snese na něj ochrnaé kouzlo, protože po otmhle bývá mysl oslabená a může se do ní dostat kdokoliv.* Mělo by to být hotovo ale nevzpomenete si hned na všechno, dejte otmu čas. *Poví mu.* Chcete něco na pití? Vodu? Kávu? Čaj? Whiskey? *Zeptá se ho.*
*Když začne, tak čeká něco, co vidí ve filmech, ale ne. Místo toho má jen velice nepříjemný pocit. Ten postupně narůstá a jeho mozek najednou začne tvrdit, že ho to bolí. Přesto se snaží držet a nic přitom nezničit. Zavře oči a unikne mu tiché zavrčení. Pak má najednou pocit, jako by něco někde povolilo, ale nic hmatatelného. Když je po všem, tak si sedne a promne spánky. Má pocit, jako by měl v hlavě přeplněno a všechno bylo rozházené.*/Nic není na svém místě./* Pomyslí si a podívá se na čaroděje.*/Takže se mi vzpomínky vrátí./ Bude to mít podobné vedlejší účinky jako tamta vzpomínka?* Zeptá se a dá ruce ze spánků. Chvíli je sleduje a pak si uvědomí, že se ho čaroděj na něco ptal.* Dám si jen čaj, pokud vás tím nebudu obtěžovat.* Odpoví a na chvíli se na čaroděje podívá.* Narazil jste na tu vzpomínku, když jste byl v mé hlavě?* Zeptá se, protože má strach, že ho bude mít za příšeru.*
Možná bude, možná ne tohle na různé lidi působí různě. Třeba jako, že někdo má rád ananas na pizze a někdo ne. *Pokrčí rameny a luskne prsty a před Cameronem na konferenčním stolku stojí šálek čaje, ze kterého ještě stoupá pára, jak je horký.* Já jsem vám to tam jen odblokoval ty vzpomínky jsem se snažil ignorovat. Pro mé a vaše dobro. A navíc i kdybych to viděl... Často jsem vidíval i horší masakry. Vy jste určitě nebyl v temné válce.. Vůbec nemáte tušení, co je masakr. Synové zabíjeli otce, aby zachránili své souzence. Protože někteýrl ivci byly přeměněni na temné lovce, kteří jen ničili. *Poví velmi dramaticky.* Chcete ještě odemě něco? Nějakou laskavost? *Zeptá se.*
*Přikývne a podívá se na objevený čaj. Chvíli se na něj jen kouká a nakonec ho vypije. Vůbec ho netrápí, že je horký.* Aha. Sice o té válce, o níž mluvíte, moc nevím, ale jak jí popisujete, tak nechci zažít další takovou.* Řekne a vezme si svůj kabát.* Už nic nepotřebuji. Moc vám děkuji, a pokud byste někdy něco potřeboval, tak mě najdete v Hell's Kitchens. Nebo pokud bych vám mohl nějak oplatit já, co jste pro mě udělal.* Nabídne mu a vstane. Položí hrnek zpátky na stůl a navlíkne si kabát.*
Válka probíhá pan Connore, mezi lovci stínů a vílami. A nikdo nechce už takovou válku zažít, veřte že nikdo. Všichni přišli o mnoho sil ze svých řad. Víly byly odepsané za to pomoc jedné zlé osobě, kteár válku vyvolala. Teď se mstí, za to že je Spolek odepsal, nebylo to spravedlivé ale za zradu si to zasloužili. *Poví upřímně a dramaticky.* Dobrá, nemáte za co hlavně že jsem vám pomohl a pokud si na něco vzpomenete a bude to vážné přijďte za mnou. *Poví a jde s ním.* Já si vás najdu až budu potřebovat, já si vždycky lidi najdu. *Zasměje se tiše.* Až přijde čas tak vás kontaktuju. *Poví a jde s ním ke dveřím.* Nmeáte za co pane Connore a kdyby cokoliv, přijďte. *Poví a hned jak odejde zavře za ním dveře a oddbychne si.* /Páni tak to budej eště stímhle chlápkem zajímavé.../ *Pomyslí si a jde dopít tu whiskey, co má orzpitou.*
*Poslouchá ho a bojí se, aby se neukázalo, že stál na té špatně straně. Když ho čaroděj vyprovází ke dveřím, tak ho sice poslouchá, ale v mysli si trochu rovná myšlenky.*Dobře, nashledanou, pane Queensi.* Přikývne a odejde. Vejde do výtahu, sjede dolů a zamíří si to do Hells Kitchens.*
*Táhne se nočním New yorkem.. ještě stále v bolestech z pokousání mutantem, ale naštěstí se všechno hojí docela dobře. Je bledá a oblečená v černým s mírně pocuchanýma rozpuštěnýma vlasama.. objímá si hrudník a schoulená do sebe vkročí do baru.* /Je mi z toho všeho na nic...A kdy se budu bouřit proti rozhodnutí Spolku tak si všichni budou myslet, že jsem jak můj rod.. Zabijí mě./ *Rozhlídne se po celým podniku, který je naštěstí poloprázdný a jde si rovnou sednout ke stolku poblíž baru. Objednává si rovnou celou flašku Jacka Daniel's aby se zahřála a zapila poslední události..* /Nemůžu dělat nic.. Přála bych si mít místo, kam bych mohla na chvíli vypadnout z toho blázince../ *Rozepíná si bundu a nalejvá si plnou skleničku.. S podepřenou hlavou nehybně sedí a hypnotizuje flašku zatímco popijí a lije do sebe hromadu alkoholu.*
*Cameron dlouho nikde nebyl. Snažil se uspíšit věci ohledně práce, kterou mu zařídila paní F. Takže se rozhodne vyrazit na něco teplého k jídlo. Tentokráte ho doprovází Seržant, anglický buldok. Celou cestu funí a chrčí, jako většina buldočků. Cameron má na sobě oblečení, které si koupil za peníze od Faye. Šlo o silnou zimní bundu, rukavice, kalhoty, šálu a čepici. To vše v tmavých odstínech černé a zelené. Vousy má docela krátké a vlasy stále krátké od jejich ostříhání.*/Musím se stavit u pana Queense./*Vzpomene si najednou a vejde do baru. U jednoho ze stolů sedí žena, kterou zná. Jenže si nemůže vzpomenout, ale za to nejspíše mohla únava a hlad. Objednal si tedy něco teplého do žaludku a čaj. Přijde k ženě a pousměje, no spíše se ušklíbne. *Proč tolik pití?* Zeptá se, ale je dost nervózní, ale snaží se si zvyknout na Lovce. Nemá je rád, ale kvůli Faye si aspoň z jednoho udělá... no něco jako kamaráda? Spíše ho bude víc snášet ve své blízkosti.*/Musím se trochu změnit, abych jí dokázal, jak moc mi na ní záleží./* Pomyslí si a zhluboka se nadechne, aby zahnal vzrůstající paniku.*
*Je na ní vidět, že není zrovna v pořádku.. skleněné oči, i když nepláče a červený nos..podnapilým pohledem zdraví nově příchozího, který se zastaví u jejího stolu. Zlehka se usměje na flašku a pokrčí rameny..* Tenhle svět jde do hajzlu.... *Odpoví upřímně pod vlivem alkoholu a dolije plnou skleničku.* A já nemůžu dělat vůbec nic... vůůůůbec nic.. *Sklenka omylem trochu přeteče a Grace ji popostrčí naproti sobě..* Ráda se podělím... *Poukáže že se k ní může přidat a napije se přímo z flašky.. Zkouší zaostřit zrak na toho muže, který se ji zdá povědomý.* Neznáme se odněkud? *Nakloní hlavu na stranu a otře si uslzené oči. Rána na boku ji zase zabolí..* /Naposledy jsem se takhle ptala toho chlápka v pandemoniu.. poslal mě do háje./
*Nadzvedne obočí a pak se zamračí. Pak si vzpomene, že si od něj vzala štěně a sedne si k ní. Její nabídku o pití odmítne.* Ne já nepiju.* Řekne a podívá se na ní.* Vy byste také neměla.* Tuto větu si řekl spíše pro sebe a sundal si čepici, šalu, rukavice a bundu. Anglický buldok si sedne k jeho nohám a následně se z těžkým vydechnutím sesune na břicho.* Viděli jsme se v jedné uličce, ale tehdy jsem měl delší vlasy.* Vysvětlí a zamračí se.* Máte jedno z mých štěňat, pokud se nepletu.* Dodá a sleduje její počínání. Pak jí rychle vezme láhev a položí na zem u své židle.* Teď mi řekněte, za co trestáte svá játra? Svět jde do háje hodně dlouho, ale určitě nejste tak hloupá, abyste si toho všimla až nyní.* Řekne jí a přitom se připraví na případný útok. Ví, že nikomu nesmí brát jeho lahev. Takový zákon mezi bezdomovci. On nepil alkohol, takže mu spousta z nich řekla, že zimu nepřežije.*
*Je naprosto uvolněná díky alkoholu.. nedělá z ní agresivního člověka, spíš naopak.. je jí všechno jedno. A právě proto pije. Už vím... *Spokejeně se přes to usměje.* Emma roste jako z vody... /A teď je v tom institutu úplně sama.../ Nevadí... tím víc zbyde pro mě.. *Natáhne se zpátk pro skleničku, ale Cameron ji místo toho bere celou flašku a ona jen sleduje co má s ní v plánu...* Popravdě... jsem pitomá. Nikdy jsem nebyla exxtra.. až jako lovec jsem trochu prozřela.. *Kopne do sebe celou sklenku a rozkašle se jak ji začne pálit jícen..až se jí zase začnou slzet oči..* Ničit játra... vždyť mám na všechno runy a podle všeho mám tak akorát posledních pět let života před sebou.. *Argumentuje mu opilecky dál.*
*Poslouchá jí a mírně se pousměje, když mluví o fence. Jenže pak zvážní a poslouchá. Ignoruje i to, že mu donesli jídlo a čaj. Jen jí sleduje.* Proč pět let? Co se vám stalo? Pomůžu vám, pokud budu moct, hlavně, aby nezůstala Emma sama a na ulici.* Řekne po pravdě. Nikdy by Lovci nepomohl jen tak, že má srdce, ale jelikož Emma byla dlouho v jeho péči a její matka stále je, tak nechce brát jí domov. I když je ten domov u Lovce.* No to, že máte na všechno runy neznamená, že vám to neublíží.* Řekne, ale neví zda říká pravdu. V těch runách se nevyzná. Ví, že Faye je kreslí a to velice pěkně.*
/Lovci z institutu se neozývají... Buď je to v pořádku nebo to bylo na bratry. Nebo je při nejhorším už mrtvá./ *Né že by měl zrovna pozitivní myšlení ale v otmto případě jde spíš ostrach. Klidným krokem si to míří do Vlčího baru, kde nebyl už dlouho. Má tam pár známých a konec konců, kdo by nechtěl kamarádit s nejvyšším čarodějem z Manhattanu? Vstoupí do baru s širokým úsměvem.* /Jsem zde bitches!/ *Poví si, nerad takové věci říká nahlas. Svůj černý kabát si sundá a kdo by to čekal? Nemá na sobě oblek ale žlutý pletený rolák a jeansy. Vypadá vtipně a rozhodně ne profesionálně narozdíl od toho, kdy nosí obleky.* Čau Percy, takže jako vždy, to nejlepší co tu máte. *Poví barmanovi a dokonce si s ním pláce. Kam se poděla profesionalita? Vypadá jako uplně normální chlap, co si jde na pivo. U Axela rozhodně nezvyk.*
*Musí se hořce zasmát jeho reakci a zavrtí hlavou..* Nic.. jsem bojovník.. Naše průměrná délka života je dvacetpět let... *Škubne ji zase v boku a zmizí jí úsměv z tváře..* A s tímhle přístupem, který k nám Spolek teď má... už jsem mohla být několikrát mrtvá... Ale o to mi sakra nejde.. já jen.. nemůžu s tím nic dělat.. *Cítí že potřebuje další alkohol aby se zase uvolnila, i když je pořád v solidním stavu opilosti.* Emma bude v pohodě... Dokud se nám všem svět nezhroutí nad hlavou.... nebo pod nohama.. *Dodá a nastaví ruku, aby ji vrátil flašku s kterou se tady utápí... V tom najednou vejde Axel..* /Co ten tu dělá.. bezvadná situace..Hlavně ať mě nevidí../ *Podepře si čelo rukou a nechá spadnout vlasy pře rameno, aby ji nebylo vidět do tváře.*
*Rozhodně jí nechce vrátit tu lahev a tak se pousměje a dá se do jídla.* Váš pesimismus vám v tom nepomáhá a podle toho, jak jste sebou bolestivě škubla vás trápí ještě něco. Lahev už nedostanete, vezmu jí Brooklinské Lili, ta jí využije lépe než vy.* Řekne vážně a ušklíbne se na ní.* Vás lovce nemám rád, ale tohle pomůže oběma. Vy zkuste čokoládu.*Poradí jí a pak zaslechne známí hlas. Ztuhne uprostřed pohybu a chvíli přemýšlí. Jenže než stačí nějak zareagovat, tak se Seržant zvedne a těžkopádným během vyrazí k nohám muže ve žlutém roláku. Když k němu dorazí, tak ho začne očichávat a Cameron rychle pustí příbor a radši k psovi vyrazí, než se rozhodne si z čaroděje udělat patník. Sebere ho ze země a podívá se na čaroděje.* Zdravím, pane Queens.* Pousměje se a pomalu se pokusí se vzdálit. Sice z něj nemá strach, ale nechce si nikoho z těch, co mu jsou ochotni pomoci, znepřátelit.* /Ale ne nechal jsem lahev bez dozoru!/* Vyskočí mu v mysli myšlenka a podívá se ke stolu, kde před chvílí seděl.*
*Na půlzadku se posadí na barovou židličku ale jednu nohu má stále na zemi. Loktem je opřený o bar a povídá si v barmanem, kteérho evidentně zná. *Ale v pohodě, jen teď je to hodně těžky vzhledem k tomu... *Nestihne nic dočíct a hned cítí to, jak si ho oňfává nějaký pejsan.* /To pouší psy už i sem?/ *Zvedne očí a všimne si Camerona.* Áh, zdravím pane... Connor. *Chvilku přemýšlí jesli to ířká správně, má špatnou paměť na jména.* Nestavil jste se, jak jsem vám říkal. *Poví zamyšleně a všime si i Grace.* /Ale, ale.../ Omluvte mě... *Poví a rozejde se k ní a posadí se na volnou stoličku vedle.* Neměla bys pit... Né vzhledem ke stavu, ve kteérm jsi byla před pěti dny. Ale jak vidím, jsi relativně v pořádku. Vlastně oproti pondělku vypadáš skvěle. *Poví a koukne na ni vážně.* Ale to nic nemění na tom, že byses tady neměla opíjet. *Mluví velmi starostlivě.*
Brooklynkská Lili... to je co zač... *Odfrkne si nad tím opovrhovačně.. Tvrdit jí, že si flašku Jacka zaslouží někdo jiný.. Teď zakladá ruce na hrudníku a prapodivně se na Camerona podívá..Ten se ale zvedne a najednou odchází přesně tím směrem, kterýmu se Grace vyhýbá pohledem...* /Díky za ty psy.. záchrana mojí flašky../ *Natáhne se pro ní div nespadne ze židle a doleje si plnou sklenku...Hlavu si zase podpírá a na okamžik zavírá oči jak ji bolí hlava. Na všechno má ale odpoveď.. alkohol. /Zkuste čokoládu... to určitě../ *Vypije polovinu.. zahořkle polkne a už poslouchá přednášku Axela..Dlouhou dobu mlčí a dívá se na lahev před sebou Kdyby Spolek něco začal dělat tak bych v takovym stavu nemusela být... *Odmlčí se ale ani se na něj nepdívá..* Mám už jen pokrk toho jak nás využívaj.. a já s tím nic nemůžu dělat..*Prsty si vjede do vlasů a podepře si hlavu.. Možná vypadá, že tady akorát zbytečně fňuká.*
Spolek. *Odfrkne znechuceně.* Banda idiotů, co sedí na prdelích v idris myslí si, jak sou chytří, nehnou ani brvou ale říkají nám co dělat bez ohledu na to jaké máme možnosti. Jsou to arogantní tupci. *Spolek vážně nemá rád ale spolupracuje s nimi jen pro to, aby měl od nich pokoj.* Mluví z vás alkohol nebo Lenghtornovská krev? *Zvedne obočí pobaveně.* Jde vidět, že máte Legthorovskou krev. Nenávist ke spolku a jejich rozhodnutím. Nehcete udělat rovnou revoluci? Nehcete se přidat k vílám? *Mluví jen z ironie.* Kdyby jsi to udělala, zabijí tě. Zákon je tvrdý ale je to zákon? Blbost. Znáte motto rodu Blackthorn? Nespravedlivý zákon není zákonem? S tím souhlasím... *Poví a koukne na Grace.*
*Jeho reakce na Spolek ji hodně překvapí... ale nedává to znát.. Jen si prohlíží sklenku v ruce.* Zvláštní.. *Napije se a znovu hořce polkne. Člověk by řekl, že zrovna ty který jim vždy nabídl pomocnou ruku... že bude s nima souhlasit..*Dolejvá si další sklenku a i když se snaží, pití je rozlité i po stole z toho jak se ji ještě třese ruka kvůli jedu a alkoholu.* Neví co je venku.. nezajímaj se.. hlavně že je Idris v pořádku.. ale až proniknou tam... *Zavrtí hlavou.. logika Spolku ji uniká. Možná... obojí? *Konečně se na něj podívá a vidí v čem vedle ní sedí..* Proboha... co to máš na sobě... musela jsem toho vypít dost.. *Polkne a napůl zhrozeně se otočí ke svý flašce.* A s tím tykáním by sis to měl asi ještě ujastnit.... *Je celá z toho zmatená, protože je pod vlivem.. jako kdyby na ni mluvil dvakrát. Kdybych to udělala.. zabijí mě. Přijde mi že už se o to snaží teď.. a to jsem se k vílám ani přidat nestihla..
*Přikývne čarodějovi, že je to opravdu on, ale než stačí odpovědět, nebo se spíše vymluvit proč nepřišel, tak už jde k lovkyni.Položí Seržanta na zem a dlouho se dívá jejich směrem. Ne kvůli nim, ale jídlu, co na stole leží a chladne. Sice slyší jejich rozhovor, ale jde to jedním uchem tam a druhým ven. To co řeší se ho netýká, takže ho to ani nezajímá a ani jediné slovo neupoutá.*/Měl bych si to jídlo vzít./*Napadne ho a cukne sebou, jak se pokusí vyjít ke stolu, ale z místa se nehne.*/Jenže vedou nějaký rozhovor a nechci je rušit./* Zastaví ho jiná myšlenka a brzy se dohaduje sám se sebou a z toho ho začne bolet hlava. Z jídla přešel totiž k jiným myšlenkám a ty se týkali zvuků, co kolem slyší. Nakonec ten proud myšlenek utne a zhluboka se nadechne.*/Vzpamatuj se! Vem si jídlo! Jdi k jinému stolu!/* Poručí si a vyjde ke stolu. Seržant už u něj byl a s vyplazeným jazykem sledoval čaroděje. Cameron k nim došel a natáhl se po jídle a čaji.*
Já s nimi spolupracuju jen proto, že mi dávají pokoj. Já občas udělám nějakou službičku pro ně a oni mě na oplátku nechají. Je to výhodné řešení pro všechny, kdybych s nimi nepolupracoval udělal bych jedno kouzlo, které je "proti jejich zákonům" a už mi stojí za zadkem. Jsem jedne z mocných čarodějů a ty spolek potřebuje. Nechtějí abych jim "zdivočel" a přidal se na druhou stranu. Je to sice velmi lákavé přidat se k vílám ale vzhledem k tomu, že mám tak výhodnou dohodu se spolkem, budu u na jejich straně dělat, jak moc jim rád pomůžu a se vším souhlasím. *Vysvětlí jí, jak so se spolkem má.*Ano přesně, neví co je tady hlavně že jejich prdel a idris jsou v bezpečí. Až kdyby to všechno prošlo do idris by začali něco dělat ale bylo by už pozdě...*Rozhodně nad tím filozofuje.* Co mám na sobě? Rolák a jeansy. Nezvyk, že ano? Když mě vždycky vidíš v obleku a teď...*Uchechtne se.* Bohužel... je to má neřest. Ale snažím se to přemáhat všimni si, že ty vykám už málo. *Zasměje se.* Spolek vždycky bude chtít vyhubit články, které jim vzdorují nebo nějak vybočují z řady. Jen nechtějí, aby to bylo na ně a díky kontaktům jen nepatrně tahají za nitky. Nežáleží na tom, kdo zbraň vlatní nebo nabil ale o to, kdo z ní střílel... *Poví zamyšlněně.* Pojď ke mě do bytu. Mám tam o dost lepší věci než tohle. *Poví a vezme flašku, která je z velké část prázdná. Až teď si všimne Camerona, jak se natahuje pro jídlo.* Jé pardon, tady to máte. A přijďte zítra ke mě okolo 18, pokud vám to vyhovuje. *Poví Cameronovi a podává mu jídlo a hrnek.*
*Posclouchá jeho dlouhý monolog a snaží se pochytit všechno co ji říká.. s hladinou promilí co má v sobě to je docela problém..* Aha... výhodný.. *Podepře si hlavu unaveně.. nějak nedokáže posbírat víc myšlenek, aby mu dala dobrou odpověď.* Já jen.. nechci být pěšákem, kterýho použijou.. *Podívá se na něj se staženým obočím.. Nikdy by se asi takhle bez vlivu alkoholu nesvěřovala.. Ale on ji taky teď prozradil na sebe toho dost.* Dává to smysl? *Zeptá se ho na to co právě řekla a promne si unavené oči.* Asi.. asi máš pravdu.. Nejsou o nic lepší jak Zimní dvůr.. *Mluví přímo jako potomek svého rodu.. S výjimkou toho, že ti podsvěťany opovrhovali a rozhodně by s nimi nesedávali po barech u lahve alkoholu.* Do bytu? *Pozvedne obočí a stále si podpírá hlavu..* Soukromá party? *Vyptává se.. pravda je, že chce tomu uniknout.. tomu blázinci v institutu, kde ji nikdo neposlouchá.*
*Vezme si od něj své jídlo.*Děkuji a určitě příjdu. Už mám lepší oblečení, takže žádné změny.* Řekne, ale poslední větu myslí jako prosbu.* Přijdu v osmnáct.* Přikývne a podívá se s mírným úsměvem na lovkyni.* Myslím, že zítra na párty myslet zrovna nebudete.* Pousměje se a odejde k jinýmu stolu. Sedne si tak, aby viděl na dveře. Přesto se ještě k jejich stolu vrátí, aby si odnesl Seržanta, který stále sledoval čaroděje.*/Co to ten pes má. Když byl v obleku, tak si ho ani nevšiml a ve žlutém roláku to je, jako by šlo o kus kýty./* Pomyslí si a odnese si psa. Sedne ke stolu a dojí své jídlo, vypije čaj a zaplatí. Dá přesnou částku, aby mu zbylo na nějaké teplé deky, co prodávají v sekáčích. Znovu na sebe oblékne to co sundal a lehkým mávnutím se rozloučí s čarodějem i lovkyní. Zamíří si to rovnou ke psům v polorozpadlém domě.*
Být pěšák a nechat se ovládat je na nic. Raději bych si velil sám. Částečně to tedy dělám, no...*Poví a koukne na Grace.* Dává to smysl a chápu to, neboj. *Ujistí ji a sleduje ji.* /Tohle vypadá celkem dobře, jen tak dál.../ *Pomyslí si.* V tomhle ohledu by si Spolek se Zmním dvorem mohl podat ruku a zajít ještě na kafe... *Ušklíbne se při tép ředstave Inkvizitora a vílí královny na kávě.* Ano ke mě do bytu. *Odosuhlasí.* Soukromá párty ve dvou, budu dělat i soukromého DJe. *Zasmjĕe se a vezme svůj kabát a i bundu Grace.* Tak pojď. *Poví jí a sám si obleče bundu. A pak jen nastaví Grace, aby se také oblékla.* Je tam zima. *Poví starostlivě. *Dobře pořítám s vámi pan Connore. *Poví při odchodu. A chová se jako kdyby další jeho větu neslišel idkyž si nad ní viditelně uklíbnul.*
Ale ani ty si nemůžeš dělat co se ti zachce...*Musí se nad tím zamyslet, což je v jejím stavu docela úspěch..* /Jsem už unavená.. Měla bych se vrátit do institutu... Ne. Institutu mám už po krk.. nebudu dělat co oni chtějí, když s námi jednají jak.../ Takhle bych mluvit neměla.. nikdo z nás by takhle mluvit neměl.. *Otře si oči a rozhlídne se okolo sebe, kdo je všechno mohl slyšet..Ještě chvíli váhá, jestli má vyrazit a jít.. Ale když ji pobídne a nastaví bundu, už jen poslechne.. Snaží se udržet na nohou a trefit se do bundy, což se ji i podaří..* Díky.. *Neobtěžuje se ji ani zapnout, protože by se netrfila zipem do svorky.. jen si obejme hrudník a snaží se udržet na nohou..* Co tím chtěl říct? *Pozastaví se nad slovy Camerona a podívá se na Axela.*
Ale částečně jo... *Poví na svou obranu.* /Když to nikdo nezjistí, tak si můžu dělat cokoliv, co chci./ *Pomylsí si ale nhalas nic neříká.* No je to pravda. nikdo by tak neměl mluvit ale byla by to vtipná představa. *Přizná a pomůže jí obléct bundu, možná by jí to i zapnul ale to je možná an situaci až moc. Taky na ni dává pozor, aby nespadla protože rozhodně není ve stavu, kdy by dokázala zůstat stát rovně.* Myslel tím, že runa na kocovinu asi neexistuje. *Poví a obejme jí jednou rukoua chytí ji ze zadu za ramena.* Tak pojď na naši soukromou party... *Usklíbne se a vede ji z baru ven a jde s k ní ke svému autu, aby mohli odjet k jeho bytu. Posadí ji do vnitř a připoutá, přece jen jí neveří natolik, že by se odkázala trefit do zapínání. Naknec si sám sedne za volat a vydá se cestou k 5th. avenue, kde má byt.*
Třeba by se tím válka ceeeelá vyřešila... u šálku kávy.. /Myslím, že tohle už snad i zaznělo na schůzi..při při.. už nevím../ *Strčí si volný pramen si ucho a pomalu vychází z baru s pomocí Axela.. Jacka nechala v baru, což ji trochu zamrzí ale vracet se pro něj nehodlá..Čerstvý vzduch ji udeří do tváře a vlije barvu do tváří. To neexistuje.. ale já určitě kocovinu mít nebudu.. *Mluví z ní alkohol a podaří se ji vlézt do auta.. Stáhne obočí nad tím jak ji usadil a připoutal.* /Proč je na mě tak hodný?/ Musíš se asi hodně nudit...vid.. *Natočí se k němu a hlavu si opře spánkem o sedačku.*
*Taky se pohodlně usadí a před tím než se napije si vysleče ten příšerný žlutý rolák, a je jen v bílém tričku s dlouhým rukávem. Musí se uchechtnout tomo, jak se Grace posadila, ale nevadí mu to. Napije se whiskey a uctí pálení v krku, loket ruky ve které drří skleničku se slatavým nápojem si zapře o opěradlo gauče a skleničkou si lehce chladí spánek. Dívá se na ni a poslouchá. Uvězněná...*Zopakuje tiše a podívá se někam do dálky pak sklopí pohled a koukne na Grace a zvedne koutek do polo úsměvu.* Tak to nemůžeš brát, vem si, že ještě není zavřený ten portál nebo trhlina. Nikdo nechce přijít o dobré bojovníky. A ještě po tom, co si byla zraněná...*Poví a nechá tu větu viset ve vzduchu.* Odejít? Že byses nechala převelet? To spolek neudělá...Víš proč? Za prvé New york je teď velkým středobodem, kam nechávají lovce převelet a málo koho dávají jinam. A za druhé jsi Lengthornová, když už by tě převeleli budou tě hlídat jako oko v hlavě. Jsou to blázni... *Zakroutí hlavou. A celkem ho potěší její usměv. A celkem zaskočí její otázka.* /Když jí to řeknu... bude si to pamatovat nebo ne?/ *Zapřemýšlí a skleničku s pitím si dá níž a začne si hrát s jejím okrajem než se nakonec napije.* Víš... připomínáš mi jednu osobu, kterou...*Nachlivlku se odmlčí a pousměje se na Grace.* kterou jsem znal. Hodně mi ji připomínáš a já tak nějak cítím, že pomoct ti by bylo správné. *Uchechtne se a pousměje se.* Dál to neřeš, prosím. *Dodá a nalije si ještě do skleničky trochu whiskey.* Bude to tak lepší... *Poví tíše.*
*Kývne hlavou když to po ní opakuje.* /Jo.. přesně tak.. poslouchat rozkazy, který mě akorát zabijí../ Fajn... portál není zavřený.. snažil se to někdo urychlit? Hromada lidí umírá.. a já už jsem mohla být taky mrtvá.. *Hořce polkne a oklepe se.* Vlastně.. chci říct... díky. *Uvědomí si, že ani neměla příležitost to udělat.. i když by nerada otevřela téma, který by naráželo na to co za to bude chtít... Radši si zase usrkne ze sklenky a dál se choulí do sebe..* Myslíš že po tom všem bych se ještě Spolku ptala na povolení? *Přidušeně se zasměje a zakroutí hlavou..* Mám ještě dům po rodičích...nikdo o něm neví.. *Záměrně neříká místo, i když je pár lidí kteří ví, že se nachází ve Phoenixu..* /Osobu co jsem znal?/ *Podezřívavě se na něj dívá s prsty na rtech a snaží se poskládat myšlenky dohromady..* Nemám to řešit i když se mě to týká? /Dost alkoholu.../ *Položí nemotorně sklenici na stolek před sebou a několik Grace_Lengthorn: několikrát přidušeně zakašle.. bylo toho moc.*
Byl jsem se tam na ten portál nebo trhlinu podívat ale udajně se čeká na povolení spolku nebo ne. Vykašlal bych se na to a šel to zam zkusit zavřít. *Zabručí pro sebe a vzpomene si na to, jak je s Grace napadli ti munatnti.* Nemusíš děkovat za nic... O nic nejde. /Další bych nenchal zemřít.../ *Polkne ale usměje se.* No věřím v to, že by ses s žádným povolením nestarala. *Uchechtne se.* Dům po rodičích? *Zajímá se.* V Cornwallu nebo ve Phoenixu? *Zeptá se narovinu. Raděj by byl kdyby to byl v tom Phoenixu. Tam do Anglie se mu po otm všem jezdit nechce.*Spíše neřeš, kdo to byl, ta osoba. *Poví tiše. A sleduje ji, jak pokládá sklenku.* Jsi v pořádku? *Zeptá se, když ji slyší přidušeně kašlat.* Chceš něco nealko? Vodu, džus, colu? *Poví a sám odloží dopitou sklenici na stolek.*
A potřebuješ ho? *Zvedne zvědavě obočí..* Myslela jsem.. asi.. možná teď jen nejsem při smyslech.. Myslela jsem, že povolení od Spolku se vztahuje pouze k lovcům když chtějí spolupracovat s podsvěťany.. *Ospale zamrká a opře se spánkem o sedačku.* /Najednou o nic nejde.. nesedí mi to.. něco tu nehraje./ *Zarazí jí, že mluví o tom s takovou jistotou.* /Možná pár lidí ví, že jsme se nacházeli v Cornwallu.. a tady ve Phoenixu./ Phoenix.. *Odpoví stručně, i když jí je proti srsti aby o tom někdo věděl.. nedej bože kdyby i přesnou polohu.* /Proč tak mlží../ Protože ji znám? Je to tak? *Zkusí sázet na jistotu i když má jen rozmlženou domněnku, že s ním možná její matka uzavřela nějakou dohodu..* Ne.. to nic.. jen to začíná zase cítit.. *Sáhne si na levý bok a znovu si opře hlavu.*
Ano potřebuju ho, překvapivě. Je to hlavě kvůli tomu, že se Spolek bojí, že bych se s vílami spojil. /Ne už víc ne./ *Zasměje se tiše.* Hloupé co? Spolupracuji s lovci v New Yorku a ještě si musím žádat o povolení, abych si ze dva lovce mohl vypujčit jako "ochranku". *Přijde mu to hloupé.* Phoenix... /Jsem rád, že neřekla ten Cornwall./ Kdyby jsi tam jela neřeknu to. *Slíbí jí, jemu nedělá problém ale ani ten dům vystopovat.* Řekl jsem ti snad ať se nevyptáváš, ne? *Zamračí se trochu na ni. Jí je možná proti srsti mluvit, kde bydlí ale jeho Achylova pata je zrovna tahle osoba na kteoru se Grace vyptává.* Neznáš ji. /Aspoň ne osobně./ Neřešto, je to už dávno. *Mávne nad tím rukou, je to rozhodně citlivé téma. Dokonce na to zapoměl, do doby než se na jeho párty objevila Grace.* To nic? *Podívá se na ni jak na blázna.* Lehni si, podívá se na to. *Přikáže jí. Postaví se a mezi tím, než si Grace lehne odnese sklenky s pitím a flašky.* Vyhrň si tričko a jestli tam má obvazy... pokud je zvládneš sundat tak je sundej. *Poví a vrací se s vyhrnutými rukávy od trička a klekne si ke gauči.*
Spolek a jeho zákony... *Zavrtí hlavou.* /Kdyby aspoň dodržovali to co si nastolí sami.. nemuseli bychom být možná ve válce.. zajímal se někdo o to, proč Zimní dvůr vyvolal válku??/ Jasně že neřekneš.. nechceš si zadělat na problém u někoho se jménem Lengthorn.. Očividně máš k němu úctu víc než kdokoli koho jsem zatím potkala.. *Lehce ho popíchne, i když nemá ani ponětí co se dřív odehrálo..* Řekl.. to neznamená, že to udělám... *Pokrčí nevinně rameny a zasměje se. Narozdíl od něj ona žádnou úctu k moci nemá..Kdyby byla možná chytřejší, tak si uvědomí, že on je mnohem silnější..* Dávno.. to je pošetilý říkat, když to člověk cítí teď.. *Svěsí nohy dolů na zem když Axel odnáší sklenky a vklouzne neohrabaně do bot.. Podaří se ji je napůl zapnout a dostává se do bundy.* To je dobrý... přežiju to.. *Zvedá ruce na znak toho, že to má nechat být.* /Musela jsem toho vypít dost.. dnešek se zdá být úplně jiný./ *Vjede si jednou rukou do vlasů a postaví se nohy.. chvíli ji trvá než najde rovnováhu a pak se rozejde někam, kde si myslí že je východ.* Děkuju za party.. vyslechnutí.. informace.. *Rozhodní jednou rukou a klopýtá ke dveřím.*
Možná víc než si myslíš... *Poví jí k jejímu popíchnutí.* /Možná víc než si vůbec víš.../ *Pomyslí si ale nic na sobě nedá vědět.* Jsi strašná.../Skoro jako kopie./ *Zakroutí nad tím hlavou.* Cítí? Co tím myslíš? /To jde tak vidět?/ Vážně je to dávno...Moc dávno. Ještě před dohodama...*Dává jí nepatrné nápovědy.* Jo jasný, to mi taky jednou řekl jeden vlkodlak, co to dostal stříbrem, no další se chcípnnul. *Poví s trochou srandy, ikdyž to bylo celkem vážné.* Ty nikam nejdeš... Aspoň tady přespi... *Přijde k ní a postaví se před ni. Kouká na ni přísně. Vyspi se tady a zítra ráno, až budeš střízlivá můžeš jít. *Poví vážně a chytí ji rukama za ramena aotočí ji, aby viděla na celý byt. A vede ji k velkým oknům.* Krásný výhled, že? *Poví.*
*Cítí že z něj mluví něco víc..* /Ví než si myslíš? Vypadám tak blbá?/ Co ti udělali? *Klidní svůj hlas i když ji nazve, že je strašná..* /Mám to asi jen v krvi.. nebudu jiná./ Nechceš mi to říct, protože je to dávno? Myslela jsem že někdo jako ty bude pojetí času chápat.. *Odpoví mu když se ji zeptá co tím myslím..* Když to člověk cítí teď.. když se mu to vrací a stále to má v hlavě... není to dávno... Je to teď. *Pálí ze sebe všemožný opilecký myšlenky úplně bez filtru.. ani nečekala, že se on chytne první blbosti co ona nadhodí..* /Třeba je to všechno jen divadlo.. to co tady hraje../ *Zastaví se, když se před ní postaví avzlhédne k němu.. Vypadá otřesně .. skoro jako kdyby utekla z ošetřovny, což nemá daleko od pravdy. Než stihne cokoliv namítat už je dovlečená před okno... I když stojí nohama na zemi musí se soustředit aby se ji nemotala hlava..* To je.. *Přiloží ruku na okno.*
*Nachilku se zarazí ale usměje se.* Nic mi neudělali, jen... Jde o velmi starý rod a ty jsi ve své podstatě a velmi provděpodobně jediný žijící potomek. *Lže ale nedává to na sobě vědět.* Proč bych tě měl zatěžovat minulostí? O nic nejde. *Mávne nad tím rukou. A její opilecký argumenty ignoruje, idkyž má z velký části pravdu. Má o ni strach, ale že vážně nefalšovaný strach.* Pojď si lehnout, podívám se ti ještě na to zranění. *Poví a odvede jí k osbě do ložnice.* Já se vyspím na gauči. *Poví jí a ukáže ať si lehne.* Spáváš v botech a bundě, často? *Rýpne si a zasměje se.* Sundej si to a taky vyhrň to tričko. Nebo is ho klidně vysleč, pro mě za mě. *Znova si rýpne a otočí se zády k ní, aby "nic neviděl" a čeká jestli to udělá.* Budeš chctít něco na spaní? Pujčím ti nějaké moje tričko nebo ti vyčaruju něco tvého... *Poví zatím co se otočený zády k ní a čeká.*
Aha.. takže jsem něco jako žijící relikvie? *Zvedne jedno obočí a zase se nechává vést někam aniž by věděla kam míří..* O nic nejde.. jen se chováš jako kdybys mi něco dlužil... *Nedokáže to úplně správně popsat.. proto ze sebe dostává všechno co ji pane na jazyk.* Jsem zvyklá spát i pod mostem když je třeba.. *Rýpne si zpět. bohužel na svůj účet a posadí se na postel..* Myslím že tohle je zbytečný... Jesse se na ošetřovně postaral, abych tam běhala ve spodní prádle.. *Okomentuje jeho snahu o soukromí a sundává ze sebe bundu, boty a nakonec i to triko.. Na levým boku je stále otisk od kousance, zhmoždění a podlitiny od vnitřního krvácení.. rána se trochu trhá, ale nekrvácí..* Je mi to asi jedno.. *Bezmyšlenkovitě prohodí.. momentálně ji hlavně zajímá ta rána..*
Ve své podstatě ano, pokud třeba nemáš nějakého ztraceného sourozence. Nebo nějakou rodinu od otce. *Pokrčí rameny.* Chovám se tak protože nechci, abys přišla k uhoně. /Ze svojí strany, ze strany rodiny ti nic nehrozí, pak jen spolek no.../*Celkem ho pěkvapí, její rýpnutí sama do sebe a musí se tomu zasmát.* Woodwinterovi byly vždycky takoví.. pakouši, aspoň co se slyšel. A taky poskoci.. Teda, nic proti němu jo ale věděla si, že jeho otec byl v kruhu? *Poví jen tak midoděk a je stále otočený.* Taky mu na tobě hodně záleží. *Poví a jde k ní a sleduje ránu..*No...měla bys to mít aspoň v obvazech. *Poví, když vidí jak se rána trhá. Dá nad ni ruku a začne čarovat.* Nemáš to tak hrzné a celkem pěkně se ti to hojí, jen bys měla leet a né běhat po barech. *Zašklebí se a kouzel jí aspoň trochu zcelí ránu a obváže.* Musí se ti to zahojit samo. *Dodá ajde ke skříni a vytáhne s ní nějaké své tričko a dá ho Grace.* Na obleč si ho. Bude si asi velké ale co už. *Pokrčí rameny a posadí se na druhou půlku postele.*
Ne..všichni do jednoho mrtvý.. nebo se zřekli jména. /A proto by jim už ani nemělo patřit../ *Myšlenku si raději nechá pro sebe a jen se ublíženě zatváří..* A takovou péči máš určitě o každýho.. *Zvedne jedno obočí a pomalu cítí jak se alkohol začíná vstřebávat do žil.. Hořce polkne.* /Nepozvracím se... nebylo toho tolik../ *Přesvědčuje se. není ji špatně, jen se ji motá hlava..* Ne.. musí to být nějaký blábol... To by pak muselo být v kruhu polovina lovců.. *Nechce se ji tomu věřit..Jesse by ji to nejspíš řekl. Aspoň tomu věří. Já vím... ale on má k tomu důvod. On mě má rád.. /Řekl mi to.. jen je jako můj bratr kterýho jsem nikdy neměla.. On a Troy/ Díky... *Natáhne ruku pro triko a snaží se do něj dostat.. celá se do toho zamotá jak je velký.*
O každýho ne, záleží na tom, co je to za člověka. *Pokrčí remny a nepřemýšlí o tom, že by Grace mohlo být špatně. Tak v té době to bylo "in", a ztotožňovat se s nějakým názorem je dobré ale vše má své mantinely. Víc nevím. Třeba je to vážně blbost ale já být tebou zeptala bych se ho. *Pokrčí rameny.* Má jen rád? Ten kluk je spíš do tebe uplný blázen. Ale jak vidím... Tebe zrovna nebere, nebo psíš necítíš k němu to samé. *Poví zamyšleně a doufá, že to co říká je pravda.* Eh... vidím že s tím máš problém počkej. *Poví a jde k ní. A vysleče jí ho a pak zpátky oblékne.* Teď to máš už správně. *Zasměje se.* Co si o mně myslíš? *Zeptá se jí upřímně, ano pro něj je důležitý cizí názor.*
Není to pro mě důležitá informace... *Ani se nad tím nezamýšlí. Pořád je ve vědomí, že by ji to Jesse řekl.. třeba jen aby k ní měl blíž.. to by jí k němu sedělo.* Možná.. ale to je moje věc... /A Jesse už se přes to přenesl.. jsme kamarádi a on teď má tu blondýnu. Která z něj dělá idiota.. ok, není na tom zrovna dobře ale nemůžu mu dělat chůvu../ Uf...díky *Konečně protáhne hlavu trikem a provleče ven i vlasy.* /Neměla bych tu být.. ale nic se mi stát nemůže ne?/ *Zaváhá a pak si položí těžkou hlavu na postel..* Že se chováš divně a mám důvod tě podezřívat.. *Odpoví tiše.. ikdyž si není jistá tím, co teď povídá..*
Třeba ti to neřekl, protože se za to stydí. Nebo to sám neví. Nebo je to opravud jen blábol. *Pokrčí rameny ale dál to neřeší. Takže mám pravdu. *Usoudí z jejího "možná".* /Určitě mám pravdu. Možná by mu mohla něco říct,když jsme ji zachraňovali vypadal, že asi umře strachy./ *Okomentuje si v hlavě, celkem ho to zajímá.* Myslíš si, že bych tě nechal trápit se v tom tričku? Vypadalo to, že máš svěrací kazajku na sobě. *Trochu se tomu zasměje.* Chovám se divně? Jednou se nechovám jako arogantí hovado a už se chovám divně? *Zasměje se tomu. Podezřívat? Z čeho prosimtě? *Nechápe vstane z postele a jde ke skříni. Vysleče si tričko co má na sobě a ze skříně vytáhne jiné.* Nemáš mě z čeho podežřívat. *Poví a podívá se na ni a krásně se usměje a hned na to si obleče tričko. A jde si zpátky sednout na postel.*
/A nebo máš sám špatný informace../ *Pomyslí si a šlehne po něm pohledem.* To jsem neřekla... *Nechce mu dát za pravdu za žádnou cenu.. A už vůbec aby se staral do věcí, který se netýkaj jen jí.* No pěkně děkuju.. tu už jsem na sobě měla taky.. *Mávne nad tím rukou a jen se podívá kam se rozešel, když se zvedá z postele..* Jo.. dává to logiku... *Potvrdí svoje předchozí slova a uvelebí se na boku na posteli.* Nemám? Tak fajn... když myslíš, že mi nic netajíš.. tak máš asi pravdu. *Pokrčí rameny.. schválně zůstává mlčet.. možná je to i únavou a tím že už skoro napůl spí.*
*Koukne na ni a otočí se na matraci tak, aby na ni viděl.* Ty si myslíš, že něco tajím? /Tajím ale něco ti říct můžu a něco ne.* Je to už mnoho a mnoho let, co v přímořském království bydlela dívka, již poznali byste hned podle jména Annabel-Lee - ta žila jen jediné myšlence, že má mne ráda tak jako já ji. *Zaracituje.* Moje oblíbená báseň...od Edgara Allana Poe. *Poví tu báseň zná na zpaměť. Já jsem byl dítě a ona též v tom přímořském království, a naše láska byla větší, než láska a já a Annabel-Lee - taková láska, že andělé záviděli nám ji. /Andělé zaviděli nám ji.../ Tak stalo se, je to už mnoho let v tom přímořském království že vichřice změnila v ledový květ mou krásnou Annabel-Lee - a přijeli vznešení příbuzní a odvezli mi ji, aby ji položili do hrobu v tom přímořském království. /A přijeli vznešení příbuzní a odvezli mi ji, aby ji položili do hrobu v tom přímořském království.../ *Zopakuje si v hlavě a každé slovo ho bolí.* Jmenuje se Annabel Lee. S Poem jsem byl jednou na pivu. *Poví jako vtípek.*
*Poslouchá krásnou báseň a i když ji zná, neřekne to nahlas.* Proč je oblíbená? *Musí se zeptat.. nedá ji to.. ale pak se zarazí nad otázkou. Zamyslí se.. myšlenky se ji honí sem a tam.*/Jestli něco tají../Ne.. asi ne.. jsem jen opilá.. *Zavrtí hlavou, ale jistá si není..* Jen jsem se asi moc chytla domněnce o pojetí času.. a tomu, že někoho připomínám.. *Promne si čelo a obejme si hrudník.* Zapomeň na to.. nebudu strkat nos do cizích věcí.. Když moc piju, moc se ptám.. *Částečně to vyzní jako omluva, ale k tomu by se její ego nesnížilo.. ne před někým neznámým..někým, koho ani nezná a kdo má před ní svá tajemství.*
Andělé sotva tak šťastni jsou, tož záviděli mi ji - hle! to byla příčina (jak každý ví v tom přímořském království), že přiletěl vítr z půlnočních mlh a zabil mi mrazem mou Annabel-Lee. Však naše láska déle potrvá než lásky všech starších, než my - však moudřejších, než-li jsme my a nejenom andělé z blankytného ráje ani démoni z podmoří neodloudí mne od duše té krásné Annabel-Lee. Nevyjde měsíc, leč zbudit můj sen o krásné Annabel-Lee a nevyjdou hvězdy, leč roznítit zrak mé krásné Annabel-Lee - tak celou noc ležívám s bolestí u krásné své mrtvé nevěsty, v té truchlivé hrobce v přímoří, v tom truchlivém hrobě při moři. *Dopoví celou báseň, protože je škoda ji ukončit v půlce.* Proč je moje oblíbená? *Zopakuje otázku.* Víš Grace... s tím, že jsem byl s panem Poem na pivu jsem nevtipkoval. *Začne vyprávět. *Bylo to ještě tehdy, když jsem se zdržoval v Anglii. Poe hledal inspiraci na novou báseň a narazil jsem na něj v jedné podsvěťasnké hospodě. Prý šlyšel o tragickém příběhu... no teď spíš o pohádce pro malé lovce stínů...*Odmlčí se.* Ten tragický příběh vypráví o lovkyni stínů, která se zamilovala do osoby do které neměla... Tragické a smutné, je to v pohádkové knížce můžeš si to najít, možná to i mám někde v knihovně. *Vypráví jako kdyby to sám prožil... vlastně ano.* Poeovi se to zalíbilo a napsal tuhle báseň a mě se zalíbila. *Vysvětlí, proč se mu líbí.* Jo připomínáš, a celkem dost, což je docela děsivý. *Bolestně se uchechtne.* Mám pocit, že ty se ptám i za střízliva moc. *Rýpne si a trochu si povzdechne.* Přinesu ti tu knížku, jsou tam i příběhy jako první Parabatai nebo o Tobiasi Herondaleovi. Taky další mustný příběh. *Poví a luskne prsty a v ruce má onu knihu.* Jsou tam i obrázky. *Ušklíbne se.*
*Je příliš unavená na to, aby její instinkty byly v pozoru a ona vidělo že její slova s ním možná zacloumaly...* Hmm.... je to pěkně přibarvený...Že jedl a pil.. zapomněl na ni. A přitom byl jeho rod vyvražděn taky.. Co všechno zmůže několik zvrhlých zákonů.. *Zívne si a přetočí se k Axelovi zády a skoro už ho ani nevnímá..Nohy má přitažené k sobě a ruce volně položené vedle tváře.. Nestihne mu ani popřát dobrou noc a usíná.*
Je to pro děti... /A král nechal zabít zrádce a jeho rodinu... A mě poskytl na pár dní azyl./*Pomyslí si a vidí jak se k němu otáčí zády.* Dobrou noc Grace. *Poví jí tiše zatím co stojí ještě ve dveřích pokoje. Zavře je a jde do kuchyně a od tud si vezme skleničku a tu načatou whiskey. Naleje si 3/4 skleničky a flašku položí na malý odkládací stolek u křesla a psotaví se k oknu.* Aiana...Grace... *Říká jména a při tom se dívá na noční New York. A ví jedno, dnes rozhodně neusne. Bude vzpomínat a truchlit a utápět svůj žal ve velmi kvalitní whiskey...*
*I přes celkem velký provoz jsou u domu, kde má Axel byt, za celkem slušnou dobu. Axel z auta vyjde jako první a otevře Grace dveře a odpoutá ji z bezpečnostních pásů a pomůže jí ven.* Ještě jsi neusnula? *Zazubí se na ni ale hned na to se usměje svým dokonalým úsměvem.* Pojď. *Pobídne ji a chytí ji, aby náhodou nespadla.* /Bože jak jsem rád za ten výtah./ *Poděkuje, protože by se mu vážně nechtělo Grace táhnout až nahoru do bytu. Přivolá výtah a hned jak je to možné do něj s Grace nastoupí a nechá se vyvézt až k jeho bytu. * Připravená na pokračování? *Zazubí se šibalsky, když otevře dveře a vstoupí do svého bytu. Moderní luxus, tyhle dvě slova dokonale vystihují interiér bytu. Vypadá to jinak než na párty ale to je většinou schválně.* Tady si sedni.*ukáže na bílý kožený gauč a nachvilku odejde ale vrací se s dvěma flaškami a skleničkami.*
*Skoro usíná, ale než stihne upadnout do tvrdýho spánku Axel už parkuje a otevírá dveře od auta..* Nemám k tomu zrovna daleko... díky. *Chytá se ho a podívá s nahoru k mrakodrapům, který je teďka obklopují..Vítr ji fouká kolem tváří a cuchá vlasy... Skoro by se zastavila v čase, kdyby ji Axel nepobídl..Na povel se rozchází s ním a hlava ji padá na všechny strany.* /Asi jsem si na party měla vybrat jinou chvíli.. au../ *S cuknutím výtahu pocítí ránu na boku která je ještě načichlá Axelovou mastí..Přichází do bytu a s úsměvem na všechny strany se posadí.* Je to tady nádherný.. *Hlavu zakloní a na chvilku zavírá oči.. Nohu si přehodí přes nohu a pak se snaží dostat z bundy.* Co to je? *Trochu s podezřívavým tónem nadhodí k lahvím co právě donesl..*
*Koukne na etiketu flašek a přečte názvy.* Je to skotská whisky a vino z Francie. *Vysvětlí ve zkratce, protože nazvy alkoholu byly dost nesrozumíte oné.* Tak co si dáš? *Zeptá se a posadí se vedle ní na pohovku a máchne prsty a pustí tím hudbu. Je to celkem klidná a pomalá možná až romantická hudba, která hraje tiše v pozadí. Natáhne se pro skleničky a flašky. Otevře obědvě a sobě i Grace nalije, to na co má každý chuť. Takže...*Přemýšlí jak začít.*Šla jsi se mnou, co se děje v institutu, že tam nechceš být? *Jen hádá, je mu jasné že je opilá ale zase, když šla s ním? Něco v tom asi bude.* Můžu ti nějak pomoct? *Zeptá se a prisune se o trochu blíže k ní.*
/Hmm... ani jedno ani druhý..Jack je sympatičtější../ Beru tu whisky../Z whiskey přecházíme na whisky.. ach ty rozdíly/*Bere si k sobě skleničku a skopne ze sebe boty tak, aby je mohla pokrčit a přitáhnout kolena k sobě..Napije se aby získala trochu času si odpověď promyslet.* Hm.. já nevím. *Pokrčí rameny a dívá se na skleničku v rukou.* Jsem tam uvězněná? Nerespektovaná? Chtěla jsem jen vypadnout do baru... Pravděpodobně si ráno za tohle nafackuju, že se nechová jako lovec... ale už dlouho přemýšlím, že z institutu vypadnu.. *Znova se napije.. mluví úplně bez filtru.. nemyslí na důsledky... Musí se usmát.. Nakloní hlavu na stranu * Já nevím... proč bys to dělal? /Nebo spíš.. co bys z toho měl?/
*Je už dost vytočený z toho panáka, který není chopný pomoct.* /A prej, že nejvyšší čaroděj. Pěkný kecy teda./ *Říká si v hlavě zatím, co nese Grace v náručí na ošetřovnu. Už má ruce od krve ale je mu to jedno. Grace položí na první volnou postel co vidí. Budeš v pohodě jasný? *Snaží se ji trochu uklidnit ale je mu na 47% jasné, že to bude asi na houby. Ruse si otře do trička a začne ze skříněk vytahovat obvazy, mastě, které by měli zastavit krvácení. Do misky hodí nějaké bylinky, do toho mast a ještě nějaké byliny a zelenou vodičku. Všechno míchá do sebe až je z toho kašovitá světle zelá směs. Jde ke Grace a vyslečeni ze všeho co má na sobě.* Aspoň tohle jis mohl udělat. *Okřikne Axela a začne ji aspoň trochu vyšušovat ránu. Už jí tam chce dát tu mast a obvázat to.* Všechno bude v pohodě... *Říká si spíše pro sebe.*
*Jde za Jessem, který nese Grace v náručí as myslí si svoje. Raději je celou dobu ticho, protože nechce vyvolávat další spory. Ještě více by to zkomplikovalo celé dění. Sleduje Jesseho jak se ohání s mastičkami a bylinkami. Už jen podle Axelova výrazu, jde idět, že se mu to nezdá. Jediný, co tak nějak dělá je to, že se snaží vysušit její ránu ale stále krvácí.* /To bude vitří zranění.../ *Mračí se a vidí Jesseho jak si to štráduje k němu s kašovitou směsí a ještě ho okřikne.* /Klid Axele tenhle hlupák ti za to nestojí../ *Když vidí, jak chce dát du mast do rány zarazí ho.* Nedělej to! Pokdu teda nechceš, aby zemřela na vnitří krvácení...*Zmaračí se hrozivě.* Uhni, pusť mě k tomu... *Strčí do Jesseho a sundá si oblek, je jen v košili a kalhotech. Rukávy si vykasá k loktům a rukama začne máchat přes celou výšku Grace sem a tam. *Nakonec ruce položí těsně nad její ránu a začne si mumlat nějaké kouzlo. Od rukou mu jdou světlé jiskřičky a tím se snaží zahojit vnitří zranění Grace.* A teď pane "Chytrý" tam dejte něco, co bý z ní dostalo jen mutantí jed, protože už je to dost rozlehlé a když si nemohneme zaplaví jí to celé tělo. Vidíš tady tohle černé? *Ukáže prstem na okraje rány a menší polochu okolo.*Tohle se stane, když se to moc rozmnoží, upřině ten jed vyžere všechno a buňky odoumřou. *Poví mu vážně a koukne na něj.* kde máte bylinky na ten jed? A navíc, to co si smíchal by jí vůbec nepomohl, můžeš to rovnou vyhodit...*Rýpne si do něj.*
*Nikdo ji neposlouchá.. nechá sebou vláčet až na ošetřovnu, protože ji nic jinýho nezbývá.. V duchu se jen modlí, aby aspoň jeden z nich přestal machrovat a konečně začal něc dělat.. nebo aby aspoň přišel někdo jiný schopný.* /Nejradši bych si všechno udělala sama.../ *Pomyslí si když ji začne vysvlékat.. vzmůže se jen na t, aby si otřela krev z úst.. Teď je ji ke všemu zima, ale snaží se to vydržet. *K'tomu'?? *Zopakuje zděšeně po Axelovi.. jako kdyby byla stroj.. Zkouší se zvednout na loktech aby věděla, co s ní dělá ale je na to moc slabá. Pomalu začíná ztrácet vědomí.*
*Když ho Axel zastaví zarazí se. Co dělá špatně? Po krátkém a zrovna nemilém vysvětlení dá misku s mastí pryč a nechá to na Axelovi.* /Kretén, že prej uhni... pfff./ *Odfrkne si tiše a sleduje, co Axel s Grace provádí.* /Jo jasně on má moc a ví všechno, co udělat a co ne.../ *Zapšile tam stojí a sleduje z jeho bezmyšlenkovitého koukání pod ruce Axela ho vyvede až "Pane chytrý".* No vidím to. *Poví a podívá se blíže.* To znamená, že když to nezastavíme tak...*Odmlčí se a povzdechne si.*Tam v té skříni by to mělo být... *Poví a ukáže na tu skříň. Teď se cítí nesmírne bezmocný, nemůže nic dělat iniciativu převzal hlavně Axel. To on ji zachrání, Jesse je tady na víc.* Grace? Grace?! *Jako první si všimne, že ztratila vědomí.* Pane Queens, Grace....Ona odpadla. *Jesse je porstě baba v tomhle ohledu. Nedokáže se dívat na člověka, na kteém mu velmi záleží, jak umírá. Nebo v tomhle případě ještě ne. Zatím...*
Ženská ty máš vážně problémy! *Nechápavě nad ní zakroutí hlavou a jde ke skříňce ke které ho poslal Jesse.* /Budu potřebovat tohle, tohel taky, tohle to určitě to je základ, tady tohle, ještě tady to.../ *Vybírá si na stolek všechno co bude potřebovat, z toho ho však vyruší témeře babské vypísktnuní jména Grace a později i dokonce Axelova příjmení. Proto se rychle otočí a podívá se na grace a zděšenéh oJesseho. Jde k nim a zkusí jestli Grace stále dýchá.* Žije jen, je bez vědomí. *Poví a párkrát nad ní máchne rukama.* Bude to tak prozatím lepší, když jí tam dám tu mast nebude cítit bolest, aspoň ne tak valkou... *Poví a párkrát nad ní máchne rukama.* Bude to tak prozatím lepší, když jí tam dám tu mast nebude cítit bolest, aspoň ne tak valkou... *Poví a s vážným pohledem se podívá na Jesseho.* Jak jí dodělám tu mast... *Poví a jde ke stolku a začne dávat všechno postupně k sobě, míchat to, přidávat tam toho více. Nakonec tam přidává hodně vody akouzelm to přivádí k varu a je z toho další kaše, které nejen nechutně smrdí ale má i hnusou barvu.* Každé dvě hodiny jí tu ránu s tím maž, mělo by to vyžrat ten jed a zároveň jí ot zcelit. *Poví a jde ke Grace a začne jí na ránu dávat mast, která se postupně míchá i s krví. Pokud nezačne vykašlávat černou krev tak je něco špatně zavolejte Bratry...Když začne je to v pořádku, horší bude, když by začala pak vykašlávat i svou červenou krev. *Mluví vážně ale přesně a ještě tak, že by to pochopil i hlupák. Vezme obvazy a začne jí místo obvazovat němolikrát po sobě. Tady to máš... *Dá mu do rukou misku s mastí. Teď to bude už jen na ní... *Poví azačne se balit.* Už půjdu kdyby cokiliv volej mě nebo braty, číslo na mě insitut určitě má. *Poví a ještě kde ke Grace a začne nad ránou říkat nějaká slova, kterým nejde rozumět ale jde vidět, že čeruje.* Už půjdu... *Poví a ohlédne se,* Nashledanou... *Poví tiše a odejde z ošetřovny.*
*Zase se dostává k vědomí když má ránu vyplněnou nějakou mazlavinou..* Proč zase já... Já se na to už vážně vykašlu! *Začne nadávat na všechny sttrany.. bez ohledu na to že by třeba mohla někoho probudit..Jako kdyby tam nikdo nebyl, vstává a drží se postele..* Tohle už není možný! Takhle tady pochcípáme všihni! Ať už začn sakra Spolek něco dělat!! Nechám se převelit jinam.. nemám na to nervy.. nikdo tady nic nedělá!! *Zuří .. ale její pleť je bledá jak je nacucaná demoním jedem..Celá je ještě od své a mutantní krve a navíc ve spodním prádle.*
*Z nervů mu začíná být celkem zima, tak si oblékne bundu, co měl na sobě. Trochu ho uklidní, když řekne že žije. Vážně. Oddychne si a jen přikyvuje na to, že chápe. Sledje Axela jak smíchává všechno do hromady, sice nemá v plánu to také dělat ale aspoň, aby to měl v oku. * Dobře, každé dvě hodiny, kdyby něco btratry nebo vás... vykašlávat černou krev. *Opakuje si to tiše a do tohi přikyvuje. Tak nasledanou. *Rozvoučí se s ním a sedne si na druhou postel vedle Graceiny.* /Tak doufám, že to dáš.. Ty musíš, jsi silná.../ *Mluví k ní v hlavě a dosth o překvapi, když vyskočí na nohy a nadáva.* Grace! Grace. Grace...*Vybehne za ní a chytí ji za ramena a kouká na ni.* Okamžitě si lehni. *Přikáže jí vážně a silou jí odnutí jít zptáky na postel.* Ano jsme neschopní ale ty lež jo? Prosím. *Koune na ni prosebně.* Na tadyx máš aspoň něco. *Poví a vyslékne si bundu, co má na sobě a hned na to vyslékne černé tričko a dá ho Grace.* Lepší něž nic, aspoň ti nebude zima. *Poví a pousměje se. Musí to být vtipná scéna Jesse jne v kalhotech, jak podává Grace se spodním prádle své tričko, co si zrovna teď vysléknul.*
*Portálem se přenesou před Institut, po otevření dveří díky krvi nefilim se do vnitř i dostanou. Axel stále drží Grace v náručí a nese jí do jejího pokoje. Měl by na ošetřovnu ale tam, hned jak to bude možném ji zanese teď jde jen pro oblečení, aby Grace nebyla v tom zakrváceném. Moc se neštve s otevíráním dveří a otevře je kouzlem. V pokoji na něj vybefne vetší štěně.* Hej pse, je mi celkem jedno, že jsi tady takže uhni nebo poletíš... *Zamračí se na něj vážně a Grace opatrně položní na postel a vysleče si kabát a hodí ho někam do temnot pokoje a začne se prohrabovat Garce ve skříních a šuplících.* Sakra, nevím, kde co má...*Tohle sice není poprvé, co zachraňuje život ale trochu panikaří.*
*Probere se ve chvíli kdy ji někdo pokládá na postel..a slyší vyhrožovat štěněti.* Opovaž se!! *Okřikne ho jako kdyby to bylo to první co ji mělo zajímat.. bezpečí jejího psa.* Musí sem mlčenliví bratří.. nebo něco.. *Zvedá hlavu a vidí, že se ji hrabe ve věcech.* Oblečení?? Teď? Na to se vykašli.. můžeš to nějak zavřít? *Pořád si drží otevřenou ránu a polyká svou vlastní krev.. Mutant musel škrábnout o do orgánů.. proto vnitřně krvácí..* Nebo mi podej stélu... prosím.. *Každý slovo ji bolí.. těžkne ji hlava.. ale když ji pokládá bojuje s tím, aby se nezadusila vlastní krví.*
/Rozruch teď v noci? To se mi nějak nezdá./ *Pomyslí si, zatím co se Jesse připravuje na jednu z nočních hlídek v parku. Je ve svém pokoji a z pokoje Grace slyší nějaké hlasy, které nejsou zrovna tiché. Už je na půl připravený vyjít ven ale první se jde savit v pokoji Grace. Dveře jsou otevřené a rozhodne se nakouknout do vnitř pokoje. To co vidí mu málem přivede infarkt. Grace polomrtvá a krvácející na posteli, Axel hrabající se v jejím šatníku a vyšilující Emma.* Co se to tu děje? Polož tu její podprsenku! *Vyjekne na Axela a okamžite jde za Grace a prohlíží si ji.* Musíš na ošetřovnu. *Poví a orzhodně ji zvedá z postele a nese ji v náručí.* A ty si jako říkáš Njevyšší čaroděj z Manhattanu? Nedokážeš se ani o ni postarat? *Skoro na Axela řve. Koukne na Grace a sleudje ji, jak krvácí. Jdem na ošetřovnu jo? Já... zkusím zavolat mlčenlivé bratry, jestli se tady tenhle panák nerozhodne něco dělat. *Šťekne na Axela a nese Grace z pokoje na ošetřovnu.*
Ty vážně teď myslíš na psa?! *Vyjekne, když ho Grace okřikne.* Já tě vyléčím jen.. nemůžeš být v tom od krve mutanta v tom je určitě taky ten jed...*Poví a zrovnav tu chvíli nechtěně vytáhne jednu část prádla.* Stélu tady...*Chce jí ji dát ale hned na to se ve dveřích obejví ten její kamarád.* /Kessie?/ *Není si jistý jak se jmenuje ale nelíbí se mu jak ho zesměšňuje.* Já měl v plánu jít s ní na ošetřovnu! Já bych se o ni postaral! *Hádají se a jsou hrzozně hlasití.* Panák? Panák? Já jsem jí pomohl zabít mutanty a kde jsi byl ty? *Zařve na něj a rychle a naštvaně jde za ním.*
Tak to ze mě sundej.. *Hladina adrenalinu by ji přinutila na něj křičet, ale ovládá se... jen zavírá oči a klidní svůj dech.. čím víc ji bude bušit srdce, tím víc se ji rozproudí jed do těla.. A najednou je vevnitř i Jesse.. vnímá pouze úlomky z toho co se děje. A najeednou se ocitá v jeho náručí a zhoupne se jí svět.* Na zem.. prosím.. polož mě.. *Mluví tiše když se oba mezi sebou hádají.. Hlava se ji zhoupne dolů a vykašle ze sebe trochu krve..* /Kde je Caleb? Já tady umřu.../
/Institutu je prázdný.. ale plný../ *Nerozumí svým myšlenkám.. jen ji to tam připadá stístňující. Jen venku mezi hromadou lidí, kteří ji nevidí si připadá trochu volněji.. Emmu nechala raději v institutu, potulovat se se psem v noci není dobrý nápad.* /Roste mi jako z vody../ *Opře se o zábradlí pěší zóny a sleduje New york pod sebou... Za sebou slyší několikaprouovou silnici a procházející lidi. Naštěstí ji nikdo vidět nemůže a na démony by ji upozornil senzor, který má strčený v kožený bundě hned u svýho mobilu.*
*Je rozhodně pravda, že si po párty v pandemoniu musel šáhnou hodně hluboko do kapsy. Není to tak, že by na to neměl ale spíš se mu za to tolik dávat nechtělo. Nepočítal s tím, že vlastník pandemonia bude chcít uhradit i škody! Zrovna teď jde od zákazníka, který bydlí v Brooklynu, nedaleko Brooklyn. Ano, kldině by mohl jet autem nebo portálem ale Axel si rád užívá pohled na Manhattan. S rukama v kapsách od drahého, hnědého kabátu, pod kterým má jeden z jeho obleků jde po mostě. Od pusy mu jde mráček mlhy, který naznačuje to, že je už mírně pod nulou. Axel by si nehraději už vzal i rukavice a šálu, kterou dnes bohužel zapomenul doma. Prochází se a míjí davy lidí procházející se z jendé strany mostu na druhou. Neunikne mu ani pohled na jendu ze známých tváří.* Zviditelněte si Grace, ať nevypadám jako blázen, co mluví se vzduchem. *Ušklíbne se lehce a opře se o zábradlí vedle Grace.* /S ní je to marné, raději to na ni zkoušet už nebudu... Ikdyž../ *Svou myšlenku zažene a pousměje se.* Dnes hlídka? *Zeptá se zvadavě.*
/Tady se snad nic dít nebude.. největší terno je u parku../ *Podívá se tím směrem, ale je to příliš daleko aby k němu dohlídla. Stále ji vrtá hlavou, jestli se portál podařil zavřít.. ale Caleba se na to ještě nezeptala..* /Kdyby to jen mělo cenu spravit.. ale jen proti sobě útočíme./ *Zachumlá se do bundy když se do ní prudce opře vítr a šlehá ji s volnými prameny z culíku kolem tváře.. Otočí se do strany, když ji někdo osloví jménem..* Ani mě nehne... *Zatvrdí se a napřímí. Mám u sebe zbraně.. nenechám se šacovat drzými civily.. nebo se prozradit až se tu něco objeví. *Zavrtí hlavou a zachumlá bradu do límce bundy.* Ne.. *Zvolní tón a podívá se na ně.* Dneska jsem jen musela vylézt ven...chtěla jsem to zakončit někde v baru. *Přiznává a strká si ruce do kapes.. najednou se zarazí. Tak si tykáme nebo vykáme? Nějak v tom nemám jasno.../A jestli nechceš být za blázna, sám si použij svoje čáry máry../
Dobrá jak chcete. *Pokrčí rameny a luskne prsty a sám je pro civily neviditelný.* Ikdyž já jsem rád na očích... *Pošklíbne se.* Drzí civilové? Myslel jsme, že jste sama byla...*Pak se kousne ale do jazyku.* Pardon, že jsem to nakousl. *Poškrábe se na zátýlku.* V baru? Klidně vás někam pozvu, do vlčího baru? *Zvedne obočí a zazubí se na ni.* No já vlastně nevím jestli si tykáme nebo vykáme. Já mám tendence všem vykat, a idkyž nabízím tykání tak... i tak vykám. Je to se mnou komplikované. *Trochu se zasměje.* Jak se máte? A co ten váš kamarád? *Zeptá se zvědavě, protože ho to celkem zajímá.*
*Usměje se pro sebe, když je nakonec po jejím což se moc často nestává.* Byla... *Kývne hlavou.. tentokrát stojí pevně nohama na zemi na to, aby to s ní zacloumalo navenek..* Teda nebyla.. narodila jsem se jako lovec, jen jsem vyrostla mezi civily.. to je celá věc.. *Zakončí to.. stále je to citlivá struna, ale navenek chce být nad věcí.* Fajn.. měl byste si to asi ujasnit. *Začne mu zase vykat, když s tím on pokračuje a rozhlídne se kolem sebe.* Klidně do vlčího.. potřebuju se trochu zahřát..*Zatne ruce v pěsti v kapsách a rozejde se po mostě směrem k Manhattanu.* Jesse... bude v pohodě. Asi to jen přepísk, ale nechci mu říkat co má dělat.. jen mám o něj starost. *Odpoví ale s podezřením.* Proč vás to zajímá? *Pozvedne jedno obočí.*
Ano, zaslechl jsem to. /Zjišťoval jsem si to popravdě, ale říkat jí to nebudu. Je lepší, když mi to řekne sama.* Zajímavá minulost pro levce... *Shrne to všechno svými slovy, protože nic víc na to nedokáže říct.* Tak co to tykání Grace? *Usměje se celkem mile, teď je dost odhodlaný tykat.* /No, možná to s ní není až tak marný.../ *Problejsne mu hlavou.* Zahřát? Co takhle svařák? Kafe? Indický čaj? *Zeptá se a už má v plánu vyčarovat něco na zahřátí. Zatím co ona mluví o jejím kamarádovi, Axel se na ni kouká a poslouchá ji.* Jesse se jmenuje...*Poví nahlas, protože vůbec neví jak se ten hoch jmenuje.* A příjmení? *Zamračí se už si nepamatuje jak se mu představoval. A navíc si ho nedokáže přiřadit k žádnému z rodů.* Ano, byl dost mimo. Muselo to být hodně kavalitní, to co si dal. *Přizná, když si vypaví jak vypadal.* Možná by jsi měla... On zrovna vypadá jako někdo, kdo by potřeboval říct co má a nemá dělat. *Pokrčí rameny.* Je to tvůj kamarád... je logické, že máš o něj starost. A podle toho, co on říkal...Hodně mu na tobě záleží. *Poví a tím vlastně odpoví i na její další otázku.* Né, že bych byl nějaký amor nebo tak něco ale ten kluk, idkyž byl sjetý, vypadal na to že říká pravdu, možná bych to nebral až tak v potaz ale i tak... *Doodpoví na její otázku, proč se vlastně ptá. Pak ale uslyší jekot lidí a vrčení. Zamračeně se otočí.* /To zas utekl nějaký vlkodlak? To si je Xander nemůže hlídat?/ *Pomylsí si a po otečení zjisít, že nejde o vlkodlaka ale o munatanta.*
/Tykání?/ *Nakrčí obočí a zhluboka vydechne.* Vážně je to s tebou komplikovaný... Cokoliv. *Odpoví mu. Teď by byla vděčná za cokoliv co by ji trochu zahřálo.* Woodwinter. *Poví a hlas se jí chvěje zimou.. Vyposlechne si celý jeho monolog a její nejistý výraz neustává. Nějak příliš se o to zajímáš.. *Okomentuje to.. Nikdy neměla zapotřebí svoje vztahy nevztahy ventilovat mezi jiný lidi.* Já vím.. záleží mu na mě, mně na něm taky.. Ale sám musíš vědět, že láska se vyčarovat nedá...*To už slyší vrčení a štěkání démonů.. její senzor jako by se zbláznil zničehonic.* Tak možná někdy jindy... *Ještě se na Axela podívá a rozejde se za hlukem s vrhacím nožem v ruce..Jakmile má mostra nadohled.. vrhá po nich postupně téměř všechny nože co u sebe má a tasí andělský ostří, který povolává jménem jednoho z andělů.* /Myslela jsem, že tyhle stvůry už nepotkám.../ *Nemá žádnou strategii.. drží se pouze povinnosti. Ochránit civily. Oba mutanti ji vycházejí naproti s noži zabodnutými v sobě.. jeden je napůl ochromený, druhý má náskok..Je připravená po něm seknout hned co se k ní přiblíží.*
Woodwinter. *Uchechtne se.* Jak příhodné k zimě. *Přije mu to vtipné ale to příjmení mu říká velmi málo. Vlastně skoro nic.* Nemužu se o tohle zajímat? /A dostat z tebe co potřebuji?/ *Zpetá se a zvedne obočí.* Ale, když víš, že jemu na tobě záleží ale necítíš to samé... Proč mu to neřekneš? *Nechápe, on to řekne vždycky na plnoou hubu a upřímně. Na co se s tím strát? Rozesměje se, když mu řekne, že láska se přičarovat nedá.*Grace...*Jestě stále mu doznívá smích. Všechno jde, když se chce. /To jaké to má později účinky je věc druhá./ *Koukne na Grace jestli to s tím "někdy jindy" myslí vážně.* /Jako kdybych se nemohl vypořádat s mutantem. Jsem nejvyšší čaroděj Manhattanu!/ *Poví si rychlým krokem jde za Grace naproti mutanům. Jako první udlěá bariéru, aby se mezi ně nepletli civilové ale je dostatečně velká na to, aby se v ní všichni mohli pohybovat. V rukách začne tvořit koule magie, které začne házet po mutantech zatímcho se je Grace snaží také zneškodnit. Jednoho se mu podaří celkem částečně ochromit ale druhý je stále v plné síle, ikdyž ani tak ne.* /Chce to silnější kouzla.../ *Poví si a začne tvořit další magii, kterou se naží ochromit druhé monstrum. Hodí na něj kouli magie a tím mutanta o kousek odhodí až zakňučí z toho jak nazazil na zábradlí mostu. Buhžel ho to naštve ještě více a rozbehne se naproti Axelovi. Ten je ale vychytralý a na démona znova začne házet magii a kouzla. Jelikož hází stále jendu za druhou mutant má méně času na zotavení a díky tomu se Axelovi podaří oslabit tak, že ho uplně dorazí a zabije ho.*
/Proč .. proč... Vždyť jsem mu to dala dost jasně najevo.. já.. jen ho nechci ztratit úplně/ *Neodpovídá mu přímo.. je zabraná bojem mezi mutantem a jí.. Když se do toho přimíchá Axelova bariéra, trochu ji to komplikovaně usnadní..Protože není zvyklá na spolupráci a najednou si ji do toho někdo motá.. Stále drží ostří v ruce a v mlžným oparu hledá dalšího mutanta i když už se zdá, že Axel všechny zneškodnil.. * /Senzoru přestávám věřit.. dělá si co chce../ *Zatajuje dech, aby slyšela všechno co se kolem ní mihne.. a najednou mutant vystartuje.. Je moc blízko na to, aby ho probodla ostřím.. Pouze po něm sekne a následně ji ostří vypadne z ruky, když po ní démon hrábne tlapou... Je povalená na zem a daří se ji ještě vytáhnout dýku, kterou mu vzápětí bodá do hrdla..Je zaplavena hromadou krve a když se pokusí natáhnout pro ostří, ucítí na levym boku štípavou bolest..Mutant ji prokousl i bundu.. Vyprostí se zpod jeho těla a rozklepanou rukou vytahuje stélu a snaží se poslepu nanést runu... Nechce se na to ani podívat. Rána je otevřená a sahá skoro až k orgánům..*
*Sleduje posledního mutanta a už v má v rukách magii, aby ji po něm mohl hodit ale v oparu vidí jen málom vzhledem k tomu, že po jeho magických koulích je prach a mlha. Snaží se sledovat toho posledního a zbít ho ale uslyší, jak vystartuje a je mu jasné, že jde po Grace. Uslyší i spadnutí ostří na zem a okamžitě vyráží za zvukem. Všimne si dívky na zemi a munatnta nad ní. Hodí po něm kouli ale Grace mu už rožízla hrdlo ale mutantovi se ještě před tím, než zemře kousnout Grace. Protoještě po něm hodí kouli a tím ho zabije. Kouzlem odstaní těla mutantů a taktéž bariéru. Vypadá hodně vyděšeně a k tomu je ještě rozcuchaný a trochu na kabátě od prachu ale teď ho nezajímá jeho zevnějšek, což je celkem překvapivé. Okamžitě běží za Grace. Vidí, jak se snaží rozklepanou rukou nakreslit runu. Podívá se jí i na ránu as koukne zpátky na Grace.* Je to marné, nezkoušej to... *Poví jí upřímně.* Jsi schopná myslet na můj byt, když vytvořím portál? Vzládneš cestovat v něm? *Celkem se o ní bojí apomůže jí vstát a přidržuje ji, aby nespadla. Rozepne si kabát a vezme za lem své košile a utrhne ji kus a piloží ho Grace k ráně, aby tak moc nekrvácela.*
*Stočí se na bok a podpírá se rukou.. vyděšeně se na Axela po těch slovech podívá.* /Marné?/ Já se nehodlám vzdát...*Podívá se na ránu ze který nepřestává vytékat krev..* /To je v pohodě.. takovou měla i Zaira.. to přežiju../ *Chlácholí se ale runa nic nespravuje.. *Do hajzlu!! *Zakleje a mrskne se stélou o zem.. snaží se vyhrabat na všechny čtyři a Axel ji dkonce pomáhá se zvednout na nohy.. Akorát se ji motá hlava a nohy ji neposlouchají.* Ne.. Musím do institutu.. musím se vrátit *Zmáčkne si levý bok, aby zabránila úniku krve.* Tohle ti runa nezahojí je to moc velké a navíc. *Podívá se na ránu.* Je tam jed, nesmí se ti to dostast do oběhu... *Poví jí vážně a všimne si, jak mrskne stélou o zem, tu hned zvedne a dá ji do kapsy od kabátu. Pomáhá jí udržet se na nohou, ikdyž jí to moc nejde Axel jí aspoň dlěá oporu.* Tak k Insitutu, přenesu nás k institutu. *Poví vážně a začne vytvářet portál k Institutu.* Mysli na institut, mysli na vstup do něj. *Poví ale i on je částečně vysílený. Alespoň portál zvládá vytvořit. Všimne si, že Grace stání vážně nedává.* Víš co takhle ot nepůjde. *Poví a chytí ji pod koleny a dá si jí do náruče.* Takže, jdeme ano? *Koukne na ni starostivě a mylsí na insitut. Udělá pár kroků a vstoupí do portálu.*
/Možná už se stalo..Budu si stěžovat! Nikdo nic nedělá!.. všichni jsou ustrašení v institutu!!/ *Kleje si v duchu pro sebe a kývne hlavou..* Do institutu.. *Polkne a cítí v ústech svou vlastní krev.. Stále si jednou rukou drží ránu a druhou Axela.. i když neví proč ji pomáhá. Teď bude akorát celý od její a muntantí krve.. Není ale podstatný se ho teď na to ptát, chce se hlavně dostat domů.. * Do institutu... *Semkne k sobě víčka a přes všechnu bolest a jede který má v sobě, se snaží tuhle myšlenku udržet. Myslí na svůj pokoj kde na ní čeká určitě Emma.*
*Jen si vykračuje po městě, na sobě má džíny a košily, přes to sáčko v modré barvě, u košile má rozeplé dva knoflíčky.* /v Pademku je prý párty... co by to bylo kdybych tam chyběl../ *Usměje se pro sebe, a koukne na bachaře.* Zurr.. určitě jsem na seznamu... *řekne jen a strčí mu do kapsy 50 babek. Ten jen kývne a pustí ho dovnitř, jen si vzpomene co se tu stalo posledně s Třešničkou, při té vzpomínce se mírně začervená a zamíří k baru.* Margaritu... *řekne jen a upraví si límec a hodinky co má na rukou se jen zalesknou.* Díky.. *kývne na baristu a jen sedí a pozoruje okolí, vlkodlaci, upíři, negilim, víly, čarodějové... všichni..*/Docela mrtvo dnes../
*Odhodlaným krokem vyráží mezi podsvěťany před pandemoniem... cítí tíhu vrhacích nožů kolem boků a sem tam o sebe i cinknou.. Díky runě neviditelnosti je skrytá před zraky civilů..* /Hlídky v pandemoniu nikoho nezajímaj.. Caleba nikdo neposlouchá.. nikdo na hlídky nechodí!/ *Zamračeně projde kolem vyhazovače aniž by mu věnovala náznak pohledu a okamžitě zamíří na bar, kde jen kývne na obsluhu a víc říkat nemusí.* /Nic se tu stejně dít nebude.. Nějaký eidolon? Naposledy jsem takovýho viděla když mi úplně zničil šaty.. Byla jsem tu tenkrát s Ianem./ *Zavzpomene a se zamračení vytěsní tuhle vzpomínku. Rozepíná si bundu a pohlédne na muže, který stojí vedle ní.. přijde ji povědomý.* Neznáme se? *Pozvedne jedno obočí a stáhne dolů koženou bundu, kterou přehodí přes barovou stoličku ale nesedá si.*
*Jen si vezme margaritu, a zamíchá ji olivou.* /Má oblíbená../ *Usměje se jen a napije se, sladká chuť se mu rozlije v ústech a pak na něj někdo promluví, otočí se za hlasem.* /Kdo to sakra je??/ *Zeptá se sám sebe a prohlédne si ženu, jen si všimne tetováních, run. Myslím že ne nefilim....../Možná jsem ji viděl.. ale to bych si ji pamatoval../ *Jen se znova napije a sleduje okolí, chtělo by to nějakou známou tvář.* Ale máte rysy známého rodu, nejste náhodou Lengthornová?? *zeptá se jen jemně a z jeho hlasu je cítit mírný nezájem... nikdy ho lovci nezajímali... stejně tak jako jejich problémy.* /Vypadá jako oni.. ale je to ona??/ *Vstane mu v hlavě otázka a jen ji sleduje svýma modrým očima, v nich se jen jemně zjeví odlesk safírů.*
*Nejepičtěnší párty podsvěta? Rozděhně, to když si někdo pronajme celé pamdemonium a uspořádá tam soukromou party jen a jen pro podsvět. Ovšem kdyby Axel, dnešní hostitel, neměl zdržení. Ikdyž se drží heslem: "Já nechodím pozdě, všichni jen přišli dříve." Klidným krokem vchází do Pandemonia. A vidí jen jak se všichni baví, nebo aspoň mu to tak příjde. Rozdlédne se po nějakých známých tvářích, je pravda že zde zná mnoho lidí ale dnes si jeho pozornost zaslouží málo lidí. Proto se také rozejde k baru.* Ale ale...*Poví hned jak přijde ke Gabrielovi bavící se s Grace.* Pan Zurr a slečna Lengthorn. Dofám, že neberete za zlé to, že jsem vás tentokrát nevral jako DJe. *Poví ke Gabrielovi s lehce hranou lítostí.* Bavíte se? *Tato otázka je už věnovaná Grace.*
*Má vážně dobrou náladu. Možná za to může to, že je s někým, koho má ráda. A nebo tím, že je víkend. A ve finále za to stejně může ta tráva, kterou před chvílí dohulila. Musela se toho nějak zbavit, no ne?* /Partyride, juchů!/ *Raduje se, zatím co jde k Pandemoniu. Na sobě má černé minišaty s korzetovým vrškem, co jí musel zavázat někdo jiný, jelikož ona si na záda přeci nedosáhne. Jako boty volila fosforově růžové jehly, však co, když na nich umí. Do malé kabelky vzala klíče, mobil, peněženku a tři gramy, a hurá ven!* Kdyby něco, o tomhle Aaron taky vědět nemusí, byl by smutnej, že tu nebyl, a to já nechci, ju? *Zamrká jako panenka, než se rozesměje.*
*Trhne s hrudníkem nepatrně šokovaně, když ji osloví slovem nefilim..* /Zřejmě si to může dovolit?! Co je zač? Tipuju vlkodlaka...asi Xander nabírá nováčky. Stále jsem neměla možnost zjistit co má v plánu.. Říkal, že bude nabírat nováčky? Jakým způsobem? Snad není.../ *Zarazí se.. uvědomuje si, že se zamyslela a zvedne hrdě bradu. V očích ji spikllenecky zajiskří..* To jsem. *Kývne bradou a natáhne se pro drink. Svazaný vlasy v culíku ji splývaj podél zad.* Dobrý postřeh..Mám jen dojem, že vás tu nevidím poprvý. *Usrkne si drinku a to už za zády slyší známý hlas..ze zvyku protočí panenky a pak se s lehkým úsměvem otočí.* /Aha.. DJ.. tak proto mi přijde povědomý./ *Znovu se na Gabriela podívá, ale příjmení Zurr ji nic neříká...* /Vynechal mě Caleb z tý akce? Kdybych se zeptala... dost bych se shodila./ Zrovna jsem přišla.. jsem tu jen kvůli pití. *Pozvedne skleničku.* /A abych si odbyla hlídku.../
*Jen se na ni podívá a napije se margarity.* Hmm dobře slečno... *řekne jen a nasaje vzduch, který je cítit po alkoholu, pak se ozve pro něj známí hlas.* /Queens.. jak jinak../ *Otočí se a na pozdrav kývne.* Nevadí mi to nemám teď ani na Djing čas... v laboratoři je to zajímavější... *řekne jen a prokopne si prsty.*/Fajn vadí mi to a to dost../ *řekne si jen v hlavě ale nedává to poznat.. ví že on se hrabe v hlavě všem koho potká..* Tak já vás nechám o samootě... *poví jen a i se sklenkou s ezvedne a zamíří pryč... nebude jim jejich vrkání narušovat.* /Chtělo by to něco silnějšího../ *Zeptá se sám sebe a ještě si vezme sklenku silného alkoholu a odchází..*
*Necítí se moc dobře, to je pravda, ale na druhou stranu dobrá nálada od Tai, za kterou může tráva, se na něj postupně také přenáší. Na sobě.. vlastně ani neví, co má ale je jasný jedno... je oblečenej. Ví ale, že Tai zavazoval korzetové šaty.* Nooo já jen doufám, že se othle nedozví Caleb, protože by mě asi za tohle zabil. Ikdyž teoreticky nemůže...*Pokrčí rameny.* Půjdem k baru? *Ukáže na bar a snaží se nějakým schopným krokem k němu přijít. A jeho oku neunikne ani Grace.* Graaace! *Přijde k ní a usmívá se jako měsíček na hnoji.*
*Pobaveně ho sleduje a culí se u toho. Když ona přišla poprvé zhulená domů, ptala se Aarona na to, jestli byl volit do Mikronésie, jelikož tamější křeččí politika se hroutí. Ani neví, co jí odpověděl, ale asi to bylo důležité, když si to nepamatuje.* Jasně, klidně, můžeme. A co si dát třeba.. *Nedořekne, jelikož ho zaujme Grace.* /Jaj, že to toho debila ještě baví../ *Potřese nad ním hlavou a sedne si k baru.* Dvakrát vodku, děěěkuuujíí. *Protáhne výslovnost a pozoruje Jesseho. Docela se diví, že to s Grace ještě nepochopil. I když jí taky trvalo než si přiznala hodně věcí.* /Třeba to, že já a vztahy nejde dohromady.. Proč to je vždy debil nebo mě podvede? Chyba zřejmě není v nich../ *Povzdechne si a kopne do sebe vodku.* /Tak na moje mizerný štěstí./
Jestě ta výprava k...*Odmlčí se, protožemu nejde, že by o tom asi neměl mluvit nahlas.* No..těšil jsem se na to, že vás znova uvidím slečno Lengthorn ale...Jsem rád, že jste pišla aspoň sem. *Usměje se na ni mile. Ikdyž je mu z velké části jasný, že to co po ní žádal, když byly u něj s tím vlkodlakem, si asi už nevyžehlí.*Drinky jsou dnes zdarma. *Poví a rozhodne se postavit na bar.* Nechť všechno pití teče proudem! *Rozkřikne hlasitě na celý bar. Seskočí z něj uplně elegantně, skoro jako by se vznášel. Použil k tomu kouzlo, aby neodil držku. Mnoho práce, chápu. *Poví chápavě. Nemusíte... Vždyť se slečnou grace... jsme jen známí stejně jako s vámi...*Poví a při tom se ale dívá na Grace s všimne si, že Gabriel vlastně odešel.* /Jeho problém.../ *Chce Grace něco říct ale hned na to se k ní přiřítí ten její nefilimksý kamarád.* /Páni tak ten je.../
*Jen pokrčí rameny a dopije drinkpak do sebe hodí další dva panáky, pokračuje v pití.* /To bude kocovina.../ *Pije hodně dlouho a pak jen koukne na hodinky.* Sakra... *škytne a plete nohama k východu. Díky za chlast!!! *vykřikne na celý pandemonium a vyrazí domů, magií si pomáhá.* /To zase bude ráno hlavobol..../ *Zamyslí se jen a pokračuje..zpět k domovu.*
*Pozvedne na Axela jedno obočí.. její výraz prozrazuje, že ji něco vrtá hlavou.. ale nezeptá se.* /Vynechali mě z toho? Na tohle se musím zeptat Caleba../ Ale ne.. těšil? neuvěřitelný... *Zavrtí hlavou s hraným překvapením.. V hlavě si vybaví, že předminule si vysloužil pěknou facku..Teď už se sice nad tím sama směje.* /Jako kdyby chtěl další../ *Podívá se na Gabriela který se rozchází pryč..* O samotě? Vždyť jsme mezi hromadou lidí...*Nakrčí obočí zmateně a zavrtí hlavou.* Ten už musí mít taky dost upito.. *Jen co si to pro sebe všechno zamumlá.. vytřestí oči při pohledu na Jesse.* /Jak to vypadá? Kde proboha byl? Musel toho vypít.../ *Není schopna slov.* Jessi.. *Rozhlídne se kolem něj koho má sebou a zblízka se na něj podívá..* Jsi v pohodě?? /Možná až moc v pohodě.. / To si děláš... *Pootevře ústa jakmile spatří červený bělmo a jeho výraz..* /To se opravdu něčím tady sjel??/
*Moc se mu nechce přemýšlet tak jen pokrčí rameny.* Je to na tobě Taíí.*Její jméno schávlně prodlouží a řeknou možná trochu víc písklavěji.* Hned přijdu objedjednej ještě jednu rundu. *Poví jí vážně a začne se věnoivat Grace, která je z jeho chování evidentně v šoku ale on...to moc neřeší.* Já v pohodě? *Zeptá se a zapřemýšlí.* Já jsem v naprostém pohodě. Jsem tady s Taissou. *Ukáže na ni a usměje se.* Mám ji rád... Mám pocit, že mě má raději než ty, nebo... vlatně ne. Ty mě máš ráda jako bráchu...Ale nemiluješ mě a já tebe jo... nebo aspoň... tě mám rád víc, ale ty to tak necítíš... *Poví smutně ale začne se tomu následně smát.* Jsem uplně výborný "bojfrend" materiál ale nikdo si toho neváží, že Tai? Že jsem všechno, co by holka chtěla.. hodný, pozorný..*Začne vyjmenovánat vlastnosi, které má a jsou podle něj dobré.* No ale tohle ty nechceš... jsem loser, jsem ve svý podstatě hovno. Fakt. Podívej se... O proto tady tomu čarodějovskýmu šaštokovi, který má prachy, moc a anděl ví co...Nebo oproti třeba Calebovi, kterej je z korva dobrý rodiny...*Možná by to za střízliva neřekl, možná jo ale tohle dusí v sobě dlouho ale vzhledem k jeho stavu.. Nikdo ho nemůže brát vážně.* Nedělám si nic...Jen... *Rozesměje se.* Mám se dobře... Tai? Máš ještě ty "šťastné cigarety"? *Naznečí prsty uvozovky. Doufá, že pochopí co po ní chce.*
Jasně, ty seš všechno dobrý! Grace, jdi do něj, furt o tobě básní. A nebo mu nakecej, žes mu dala, on je stejně sjetej a nepamatoval by si to! *Houkne na ni a zasměje se tomu.* Kopne do sebe i jeho vodku, než se zvedne se stoličky a nedojde k němu a Grace.* Jasně, že mám. Jak normální, tak ty šťastný, tak namíchaný. Ale lepší by to bylo venku, tady je moc lidí a já se nemůžu dělit, když mám sama málo.. *Pokrčí rameny, ale pak se zasměje.* Pořešte si to tu, já budu na vzduchu, je tu na mě moc pachů. Hlavně tamta odbarvená bloncka smrdí jako růže, ble, asi jdu zvracet. *Zašklebí se a zamává jim, když jde ven. Rozhlíží se po klubu, ale venku se opře o zeď a zhluboka dýchá. Pokud se tohle dostane k Aaronovi, je fakt mrtvá. I když teď ji napadá, že tohle není její první pokus o sebevraždu. No co, asi ji to baví nebo jí to jde. Neví, co je lepší.*
Opravdu, já se na vás těším... Nevím, co je na tom k neuvěření. *Nechápavě zakroutí hlavou a sleduje Jak se Grace zaobírá jejím kamarádem. Neřeší to, dokud neuslyší spojení "Čarodějný šašek" to se na něj podívá a pořádně si ho problédne.* No Váš přítel je jaksi... mimo a jak tak ho poslouchám... *Zakroutí hlavou. Kdyby nebyl v takovém stavu v jakém je tak by jste ho možná sbírala jako střípky skla ze země Grace... *Snaží se trochu vtipkovat ale i tak je dosti uražený.* Omluvte mě já půjdu ještě za majtelem trochu pořešit všechny organizační věci. *Zalže a vypaří se ven, kde narazí na Taissu.* Musím přiznat, že to je dost kvalití materiál to, co jste mu dala...*Koukne na ni jen tak mimoděk.*
*Drží rty semknutý v úzký lince a neví co dřív..* /Tak s Taissou? Ta tě takhle zřídila?!!/ *Dusí v sobě hned několik slov.. skoro na místě bouchne, ale drží se.* /Jsi sakra lovec!! Co to je za nápad.... tahat se s podsvěťany feťáky!/ *Snaží se vytěsnit všechny jeho projevy náklonnosti a soustředit se hlavně na jejich povinnosti..Chytá ho po ramenem a přitáhne si ho blíž aby mu mohla promluvit do ucha aniž by musela přes hudbu řvát, aby to bylo slyšet všude.* Uvědomuješ si.. že takhle lovec stínů..*Nenachází slova.* Že .. že... *Zhluboka vydechne a podívá se ostře na Taissu.* /Doufala jsem, že Jesse konečně narazí na holku, která nebude kráva... / *Stejný pohled věnuje Axelovi.* Výhružky si nech pro někoho jinýho... *Odfrkne si a jak Jesseho drží pod ramenem.. táhne ho ven z pandemonia...* Tohle byl její nápad? Jessi.. jsi dospělej.. fajn.. nechci tě poučovat co máš a nemáš.. Ale nechci abys byl v průšvihu.. *Mluví za cesty a teprve před budovou ho pouští a opírá se o zábradlí..* /Co teď? Mám hlídku.. ale on je zralý tak akorát na to jít do institutu./
Že se takhle lovec stínů nechová? *Zvedne obočí a rozesměje se.* A jak se má chovat? Celou dobu přísný, tvrdý, zodpovědný?Občas je dobrý se odreagovat třeba takhlee.*Pokrčí rameny šíleně flegmaticky, je mu to teď jedno. Usmívá se na všechny jak pěti dolarovka na ulici. *Kam jdeme? *Zeptá se jí, když jej táhne pryč z Pandemonia. * Jdem za Tai? Ona má moc dobré vztahy cíga! Taky by sis měla jedno vzít. *Poví jako kdyby to myslel vážně.* Její nápad? Jen cestecne, ale jo dá se to považovat ale nevadí mi to je to super. *Usměje se vesele.* Jsem dospelej, měl bych dělat to, ono, tam to. A nemůžu dělat bla bla bla. Není to strašný? *Zeptá se jen tak.* Já nechci průšvih, Ava a madam Hawkstone by mě zabily...*Zamračí se, nechce být mrtvý. Všimne si Grace u zábradlí a trochu smutně na ni koukne.* Já tě mám fakt jemoc rád... *Poví jako kdyby na rozloučenou a rozejde se někam do ulic a ani nevi kam, protože je šíleně mimo.,*
/Proč je schůze v sále? to nás teď bude kontrolovat ve výcviku?/ *Hlava ji to moc nepobírá ale stejně teda vchází do výcvikovýho sálu, kde nikdo neni..* /No bezvadný... tenhle institut vyloženě chce válku vyhrát../ *Kráčí směrem k žíněnkám a posadí na zem ke stěně. nohy složí do tureckýho sedu.. Oblečená je v šedých legínách a černym triku, už se stihla převlíknout z toho v čem lítala ráno po městě.* /Bude tu akorát Caleb.. ty dvě nový a Jesse.. zbytek na to kašle../ *Stáhne si gumičku se zápěstí a smotá si vlasy do culíku.. opřehlavou do stěny a trpělivě čeká.*
*Klidným krokem jde do výcvikového sálu, vůbec nechápe proč je ale schůze v sále a ne normálně ve společence. Jako ocásek ho doprovází malé štěňě. Vlastně s ním hcodi uplně všude.* /Caleb mě zabije. RIP Jesse 2017./ *Pomyslí si ironicky, on ho prostě nedokázal zamknout v pokoji, vždycky se mu nějak podařilo dostat se ven. Je ti jasný jestli tě uvidí Caleb vyhodá tebe i mě, že? *Koukne na něj ale nechá to tak. Vejde do místnosti a všimne si Grace. Rozejde se hned k ní aleštěňě, které s ní jde je rychlejší a začne se po Grace sápat a dávat packy na její nohy.* Ahoj Grace. *Pousměje se a posadí se k ní stejně na turka a všimne si že pajsek sskočí Grace na nohy, jak sedí v tureckém sedu.* Jak ti je? *Zajímá se.*
*Pomalým krokem se vydá do sálu.* /Já myslela že schůze jsou ve společenské místnosti./ *Podiví se. Upraví si bile tílko a otevře dveře sálu. Rozhlédne se aby zjistila kdo už tu je.* /To nás tu moc není/ *Napadne jí když vidí jenom Grace a Jesse* /Tak jo. Žádné konflikty./ *Řekne si a vydá se k ním* Ahoj lidi. *Pozdraví je a opře se o stěnu. Při čemž jí spadne pramen vlasů do obličeje.* Co tady dělá to štěně? To je nový člen Institutu. *Zeptá se a neubrání se úsměvu. Protože jí štěně přijde roztomilé.*
*S nejvyšším čarodějem Manhattanu kráčí do výcvikového sálu po dohodě se Spolkem. Postoj hodný lovce vedle Axela může budit dojem teatrálnosti.* /Další mrtvý lovec. Nováček. Tohle musí skončit./ *Otevře dveře do výcvikového sálu, pokyne Axelovi, aby vešel první, a poté sám vejde a zavře za sebou.* Takhle jste tu všichni. Dobrá. /To toho moc nevyřešíme. Nejschopnější z nich je tady Grace a tu nemohu pustit na akci s trhlinou./ Axela Queense nejspíš znáte. *Pokyne k němu a sám si sedne na hromadu žíněnek.* Nejdříve jsem to chtěl pojmout formou tréninku, ale zjistilo se, že u Centralu je trhlina, nebo portál. Přičemž sem proudí hromada nových démonů, na které nejsme připraveni. *Teprve nyní si všimne psa u Grace.* Nová společnost? *Uchcetne a zakroutí hlavou.* Takže náhrada za Lapiducha tu je. Hlavně po tom uklízej. *Domluví. Pes není to, co by potřebovl probírat na schůzi.* Přišli jsme o dalšího lovce. Slečna Nighthollow. Takže bych rád, aby se hlídky začaly plnit povinně. Chápu, že máte strach, ale nikdo jiný to za nás nevybojuje. *Podívá se na Axela a zkříží ruce na hrudi.* Můžete pokračovat ohledně té trhliny. I s tím, co je třeba pro uzavření. *Svěsí ramena a čeká, co jim bude povídat. Sice už to slyšel, ale chce u toho mít všechny.*
*Telefonát ohledně učasti na schuzi lovců ho zachránil od labilní zákaznice a je za to rád. K Insitutu se dosnane hned a protože ho Caleb očekává i v něm je okamžitě. Společně s mladým Hawkstonem jde do výcvikového sálu.* /Schuze ve výcvikovém sálu? Dobrá, ale většinou byly v knihovně../ *Když mu Caleb naznačí ať jde první bezváhání vejde do místnosti arozhlédne se.* /Ou... Grace a ten druhý...Ne jsem tu pro jiné věci.../ Dobrý večer přeji. *Kvývne k nim a poslouchá Caleba a jako jeidný se neposadí na žítěnky ale stále stojí. Když Caleb říká lovcům, jaké je situace pouze poslouchá a všechno komentuje v hlavě. Nic nahlas.* /Nebudou vás poslouchat, né tahle generace vždyť jsou to ve své podstatě vaši vrstevníci.../ *Poví ale nic na sobě nedá znát. Když mu dá Caleb slovo narovná se a nahodí usměv.* Takže ještě jednou vás zdravím. Jak už byl ořečeno jsem Axel Queens, nejvyšší čaroděj Manhatannu. *Představí se ve zkratce. A luskne prsty a objeví se u něj tabule s mapou New Yorku a nějakými čárami. Ano tu mapu siločar získal a je za to rád.* Od podsvěťanů jsem se dozvěděl o utocích démonů, kteří nepatří do téhle částisvěta a trochu jsem po tom pátral. Zaznačoval jsem si každý utok, který nastal. *Jako kdyby klikne perem na tabuli a tam se vyznačí všechny utoky.* Manhatann, Booklyn, Bronx, Harlem a tak dále a tak dále. Tady to všude vidite. *Ukáže na tabuli.* Bylo u několik utoků podél celé East River ale zatím jsem nepřišel na to, proč se staly, Vždy tyhle utoky byly po sobě se stejnou časovou mezerou. Vlastně se vždy odehrály každý týden ve stejný den i hodinu. Ale zatím nevím co znamenají takže o tom později... *Odmlčí se a znova klikne na tabuli a vyzačí se kruh a spojené všechny místa utoků po New Yorku.* Jak jste si mohli všimnou všechny místa utoků jsou naproti osbě a tvoří nepravidelný kruh, po spojení těchto míst se vytvoří průsečík a tam by měla být naše trhlina nebo portál. *Poví tkaový uvod k tomu ale jsou to jen okecávačky.*Takže teď přesněji k tomu... Jde buď to o portál, který je stálý a jen se otvírá a zavírá. Nebo v což nejméně doufám ale je to více pravděpodbné... *Poví a nadechne se.* Nebo to může být trhlina mezi dimenzemi, která dává volný vstup všem démonům do civilského světa. Je to hrozná věc vzhledem k tomu, že se to zavírá nebo opravuje strašně težce... Hlavně na místě, kde to je. *Poví a znova klikne na tabuli a ještě víc se zvírazní siločáry vedoucí New Yorkem.* Tohle jsou siločáry. Jsou to ve své podstatě "žíly", kterými protéká magnetismus a magie. Na těchto siločárách se často staví vaše instituty. Porotže posilují magii. Třeba Idris je přesně na průsečíků pěti siločar, čím je jech víc tím je tam silěnjší pusobení magie. New yorkem protékají tři ale neprotínají se. Jedna ece po celé East river, druhá tady ulicí kde je insitut, a ta třetí je na místě, kde je trhlina. Je to strategicky vybrané místo a ten, kdo tu trhlinu udělal o tom musel vědět. *Poví tak nějak všechno k tomu ale cítí jak jeho posluchaši usínají, nebo mu to aspoň tak připadá. Cĺít se jako profesor na nějaké vyskoé škole.* A teď, k zcelení takové trhliny. Kdyby to byl portál to by bylo o dost jednoduší, protože to by se prostě zamřelo ALE trhlina je horší. Proč? *Nadechne se a začne chodit po místnosti sem a tam a vykládat.* U trhliny jde o narušení bariéry mezi touto dimezí a démoní dimezí. Jako první věc se musí posilnit bariéra, tím se ČÁSTAČNĚ zabrání vstupu démonů sem. Ale je to zaprvné nespolehlivé a nějaký vyšší démon to překovná uplně jedndouše... Po posilnění bariéry se musí nějak vyplnit místo trhliny, protože tkaová místa můžou být velikstí celého Central parku. *Plácne dlaněmi o sebe.* A pak zcelení... Ve zkratce je to velmi zdlouhavý proces, s mnoha fázemi, vyžadující mnoho síly a můžou u toho nastat i komplikace. *Koneně dopovídá svůj monolog.* Tohle by bylo asi k otmu všechno...*Odmlčí se.* Njěkaé otázky? *Zeptá se a koukne na všechny tváře.*
*Slyší kroky a dokonce i malý ťapaní štěněte..* /Jesse.. /*Už ho vidí stát ve dveřích a pokusí se o úsměv.* Nikoho nevyhodí.. *Zavrti hlavou k oboum a natáhne ruce, když k ní pejsek přihopsá.* Já jsem Em radši nechala spát.. *Začne ho hladit a drbat za krkem.* Jak mi je? *Stáhne obočí.. nechápe tu otázku. Nebo ji možná chápe až moc dobře, ale dělá hrdinku..* Dobrý.. nejsem nemocná Jessi. *Podívá se na Taru která právě došla kývne ji na otázku..* /Jeden z nových členů../ *Hned za ním jde i Caleb a neví jestli vidí dobře nebo má nějaký halucinace, ale vidí i Axela..* /Tohle má být co za provokaci...Zachovej klid.. jsi profesionální lovec./ *Zvedne hrdě bradu s odměřeným pohledem.* /Známe.. až moc dobře./ *Komentuje si Calebův proslov v duchu.* Tenhle je Jesse..máme dva. *Oznámí Calebovi jako hotovou věc.* /Další mrtvý? No báječný!!/ *Chce si odfrknut, ale radši toho nechá.. poslouchá Axelův dlouhý monolog ve kterym se pomalu začíná ztrácet.* Fajn.. já otázky mám. *Obrátí se na Caleba aby bylo jasný že míří k němu.* Kde jsou ostatní lovci? Hodláš vůbec dělat něco s tím, že tu nejsou?! *Přendá radši štěně Jessovi.*
*V poslednej dobe sa zdržoval čo najďalej od inštitútu. Používal ho len na to, aby sa vyspal, osprchoval poprípade najedol. Svoju izbu používa menej než robotník na ubytovni.* /Ale raz za čas je dobré sa ukázať. Ešte by si niekto pomyslel, že som sa stal večerou nejakého démona./ *Síce neskoro ale predsa príde do inštitútu, vybehne schody a voľným tempom dojde k výcvikovej sále. Otvorí dvere a vkĺzne dnu. A keď sa pozrie po obecenstvu tak sa aj zarazí. Nie pre to ako málo lovcov tu je. Na niečo také si celkom rýchlo zvykol, aj keď on sám tiež nie je práve ukážkový účastník porád. Skôr ho zarazí prítomnosť čarodeja s mapou a potom si všimne psa. Nijako sa k tomu vyjadruje, pretože nepratrí medzi fanúšikov domácich maznáčikov. Čarodej je uprostred výkladu tak sa nenápadne a potichu presunie niekam bokom, aby mohol lepšie vidieť mapu a trochu sa zorientovať v tom o čo ide.* /Siločiary, trhlina a portál? To vyzerá na prúser./ *Potom ovládne nutkanie vyvaliť oči a pretrieť si tvár. Stále sa teda tvári nezaujato.* /Dimenzionálna trhlina. Ak to tak je tak ... nie nemám slov./ *Výklad skončí a všimne si ako Grace výjede na Caleba za ostatných lovcov. Riešiť to nemieni a tak sa radšej venuje čarodejovi.* Aké komplikácie môžu nastať počas toho procesu?
On ten můj ani nespí a mohl udělat cokoliv, aby byl semnou budu mu asi říkat ocásek nebo včerka.... *Zasměje se a podrbe ho za ušima.* Já vím, že nejsi nemocná ale já se o tebe bojím nic víc. *Poví starostlivě a všimne si i Tary a pouze se na ni usměje.* Ahoj Taro. *Poví a koukna na štěně, když ho zmíní.* Jo nový člen. Třeba ho vycičíme ať poznává démony. *Pohladí ho a všimne si, že štěně se na Taru trochu vražedně kouká ale nechá to být jak to je. Nebere to jako podstatnou věc. Hned na to si všimne i přocházejícího čaroděje a Caleba.* /Fuj toho chlapa po včerejšku nechci ani vidět.../* Pomylsí si hořce a věnuje se Calebovi, co říká.* Nighthollow byl celkem... no neschopná když jsem byl s ní na hlídce. *Podotkne jen tak mimoděk.* Jo je to moje, Grace m átaky. Neboj se budu po něm uklízet ale pokud ti udělá nálet na nějakou koženou bundu neručím ti za to... *Zasměje se a vezme si štěně a nechá si ho v klíně a hladí ho a mezi tím poslouchá čaroděje.* /Fuuu tak to je teda.../ *Každou chílí vyvaluje oči z překvapení. Po jeho dokončení jen přikývuje a a je tak v šoku, že nemá slov ani na co se ptát. Jeho pozornosti neunikde i příchod Michaela. Jen se na něj koukne a nenápadně mávne.*
*Jen co se opře vidí že už dorazil Caleb.* /To s ním jde čaroděj? Co tady dělá/ *Diví se ale nijak to nekomentuje. Sleduje jak si Caleb sedá .Začne poslouchat co Axel říká a snaží se neztratit pozornost. I když toho na ní je nějak moc informací.* /Páni, toho je nějka hodně./*Komentuje sama pro sebe.* /A je nás už zase míň. To není dobré. Tímhle stylem už dlouho nikoho bránit nebudeme./ *Pronese si smutne v hlavě.* Mám stejnou otázku jako Grace. Jak je možné že nás tu je tak málo. Pokud si pamatuji mělo by nás tady bít víc, ne? /Od kdy souhlasím s Grace/ *Zarazí se z hlavě ale nedává to nijak najevo.*
*Sepne ruce před sebou a nechává prostor Axelovi.* /Útoky se tedy konají strategicky kolem té díry, kudy sem proudí démoni. Ano, to je vysvětlitelné, ale moc okaté. Něco mi na tom nesedí./ *Dívá se do tváře lovcům, zda Axela vůbec poslouchají a po čas jeho vyprávění mlčí, dokud ke zcelení.* Pokud by to byl portál, co je třeba k tomu ho zavřít? U víl je snazší otevřít portál, než vytvořit trhlinu. A pokud se nachází u Centralu, kde je jeden ze vstupů k Zimnímu dvoru... *Nedokončí větu, ale míří tím k tomu, že spíše věří v portál. Jen nechce svůj optimismus vyslovit.* /Otázky?/ *Jakmile uslyší Grace, povzdechne si a promne čelo.* Caroline má hlídku s Rougerenardem. Troy je na ošetřovně. O zbytku nic nevím. A samozřejmě to řešit hodlám. Pošlu je zpět do Idris, ale teď je důležitý ten portál, jestli chceme zůstat v tomhle počtu. *Ohradí se na ní zpět, zachovává vnitřní klid, protože umí mít věci na háku.* Michaeli, vítej. *Pozdraví ho, aby si nepřipadal upozaděný a zkříží ruce na hrudi. Cítí, že autoritu u zbytku Institutu postrádá, ale nehodlá si ji ani jinak vydupávat. Jednoduše si může dovolit je poslat do jiného Institutu. New York je nyní privilegium pro nejlepší.*
*O hodinu později, než měli v plánu, se konečně dostává do Institutu. Zdrželi je démoni, na které narazili až na konci jinak nudné hlídky. Nakreslí si na pravou ruku runu Irazte, jelikož dostala pár přímých zásahů. Je sama na sebe rozčílená, jelikož ví, jak moc stupidní chyby při boji udělala. Podívá se na Iana, aby zjistila, jestli je v pořádku. Dále už se nezdržuje a míří rovnou do výcvikového sálu, kde se má konat schůze. Sundá si bundu a zjišťuje, že má na tričku pár pozůstatků z boje.* Sakra. *Zakleje si pro sebe a přehodí přes sebe bundu, i přes to horko, které ji sužuje a konečně se dostávají na místo konání schůze.* Omlouváme se za zpoždění. *Řekne místo pozdravu a jen na všechny kývne hlavou. Svoji pozornost přesune hned na tabuli s mapou. Překvapením jí vyletí jedno obočí a ruce si zkříží na prsou.*
*Pousměje se na Caroline jdoucí vedle něj z hlídky a trochu zrychlí krok.* /Sice jdu pozdě, ale alespoň jdu. To o mně dlouho nikdo na schůzi nikdo nemohl prohlásit./ *Jeho mizerná docházka na schůzích-přesněji téměř nulová- ho donutí ještě zrychlit.* /Kdybych ji neznal, nejspíš bych si připadal, že jí utíkám. Ale ona je se mnou schopná udržet tempo./ *Tiše se zasměje, a jelikož to není na základě jakéhokoliv zjevného kontextu, doufá, že to Car nezaznamená. Nutno podotnout, že si vybírají skvělé dny na hlídky. *Protočí panenky a jeho jízlivý hlas dává jasně najevo ironii. Už před sebou ale díkybohu vidí Institut.* /Nejdeme tak pozdě./ *Napadne ho naivně. O vteřinu později už vbíhá do vchodových dveří a kontroluje hodinky.* /Hups. Nezdálo se to jako hodina./ *Ohlédne se na Car a zaznamená, že si nanáší Iratze.* Mohla jsi říct. *Oznámí jí stručně, ale je mu jasné, že by to nestíhali.* /Pořád musíš hledat nějaké záminky, abys na ni mohl sáhnout, Rougerenarde./ *Trochu mu zrudnou tváře, ale s radostí to ve své mysli shodí na námahu. Otvírá dveře do výcvikového sálu a rozhlédne se.* /Moc jich tu není./ *Překvapeně se podívá na čaroděje, který díky absenci run dost zjevně vyčuhuje z davu.* Jak říká. *Kývne bradou ke Caroline a zahanbeně se přesune blíže k ostatním lovcům. Mírně se zamračí na mapu a snaží se rychle pochopit, o co se jedná.*
*Pri celém jeho monologu a povídání působí strašně profesionálně, jako by to už několikrát říkal. Zarazí se u námitky Caleba.* Pokud by to byl portál měl by jít zavřít normálně ale u portálu by šlo spíše o to, že by se klidně mohl objevit i na dalším místě. Klidně vedle v ulici. Takže by bylo hroší se ho zbavit. *Ukáže na něj průpiskou, kteoru klikal na tabuli.* Pro víly je snaží otevřít portál ale učeinější je trhlina, pokud tedy chtějí udělat tady paseku. Trhlina je stálá a démoni můžou procházet stále. Ten portál je spíše... něco jako obchod otvírá se a zavírá a pak se znova otevře. *Vysvětlí. A pak vykládá dál. Všimne si i nově příchozích lovců ale dál pokračuje. Dokud teda nezkončí a může odpovídat na otázky. Jeho pohled upře na mladíka, který byl nazván Michaelem.* V průběhu toho pocesu může nastat třeba...Že se démoni proderou ven a zautočí nebo...*Zamylsí se nad tím.* Nebo budu vyrušený. Proto bych žádal, kdyby to byla ta trhlina. Kdykoliv tam půjdu a budu pokračovat tak aby semnou šli aspoň dva lovci. Něco jako ochranka... *Pořádá a koukne na Caleba.* Mám tady i ve zkratce to, co jsem říkal. *Poví a v rukách se mu objeví stoh papírů s natisknutým textem a začne to všechno rozdávat lovcům.* Ještě nějaké otázky tady k otmuto tématu? Cokoli... Nějaká připomínkan návrh? *Poví a po všech se dívá.*
Já se o sebe postarám.. *Odpoví Jessovi tiše zatímco Axel mluví a pak už je radši zticha.. hce to slyšet a mít přehled.* /Troy je na ošetřovně.. o tom vím.. a chtěla jsem se za ním stavit, ukázat mu malou Em../ Ať je to cokoli .. hlásím se na tu akci.. chci být u toho. *Pevným hlasem Calebovi oznámí a sleduje nově přicházející..* /Michaela jsem už viděla.. A Caroline s Ianem taky.. / *Kolena si složí k sobě a položí na ně ruce. nijak na jejich příchod nereaguje.. akorát sklapne a je zticha už.*
*Kútikom oka si všimne ako mu Jesse zamáva tak naňho len kývne hlavou. Až Calebov hlas ho prinúti sa naňho trochu otočiť.* Ahoj. *Odzdraví ho potichu a potom už sa radšej sústredí na ten výklad. Dámu to zabrať, pretože je hladný ako vlk a je len rád, že jeho žalúdok ticho. Keď odpovedá na otázku tak pritom nevedomo prikyvuje a sleduje mapu. Do ruky dostane papier o tom čo tu bolo povedané a trochu sa pousmeje.* /Skoro ako na prednáške./ *Potom sa trochu zamračí.* Myslím, že gardé nebude problém. *Pozrie jedným očkom na Caleba, pretože šéfom je tu prakticky on. Ale potom sa zas otočí na čarodeja.* Ak to správne chápem, tak v prípade ak pôjde o tú trhlinu, tak vás to bude stáť aj viac síl. Nebol by dobrý aj ďalší čarodej ako nejaký sparing partner? *Urobí krok bokom, aby videl aj na Caleba.* Bola by to aspoň posila proti silnejším démonom. A tým by sa znížila možnosť, že by vás niekto vyrušil. *Povie nahlas svoj návrh a prešliapne z jednej nohy na druhú.* /Už ma z hladu začína bolieť aj hlava./
/Tyhle jsem ještě nepotkala a to už tu jsem nějakou dobu./ *Uvědomí si když sleduje jak přicházejí další lovci a zároveň poslouchá co Axel říká. Vezme do ruky papíry které jím rozdávají a prohlédne si je. Rychle je prolistuje. Zatím jí je vše jasné a proto nemá potřebu se na něco ptát. A tak jenom pozoruje a pozorně poslouchá. Přeskakuje pohledem mezi čarodějem a lovce kterého nezná.* Taky se hlásím jako ochrana. */Pronese směrem z části ke Calebovy a z části k Axelovy.* /Alespoň bude nějaká pořádná akce./ *Pronese si pro sebe.*
Já vím, že se o sebe postaráš ale mám o tebe po včerejšku strach Grace. *Poví trochu ustaraně a snaží se věnovat Axelovi ale moc mu to nejde. Velmi neochotně si od něj vezme papíry a očima se to jen tak přeletí.* /Moc čtení.../ *Pomyslí si a všimne si jak štěně v jeho klíně usnulo. Pousměje se a pohladí ho hřebtem ruky po srsti. Ale poslouchá, i to co říkají ostatní, jen přikyvuje. No pak uslyší, co říká Tara.* Promiň Taro, nic proti tobě ale myslím si, že by měl vybrat Caleb na základě jeho úsudku. *Koukne na Caleba, protože se o Taru bojí ale né tak jako o Grace. Přítomnost Iana a Caroline skoro nevnímá, protože nemá důvod.*
/Normálně./ *Opakuje si pro sebe Axelova slova, ale to hlavní odpověď nedostává.* /Chci vědět, jestli s ním může Spolek počítat při spolupráci./ *Naslouchá mu dál, zatímco stačí kývnout Caroline a Rougerenardovi na jejich příchod.* Věděl jsem o vás. *Odpoví Caroline, ale více nevysvětluje. Doufá v to, že se oba chytí.* Myslím, že to je reálné. *Podpoří Michaelův návrh.* Pokud se najde další ochotný čaroděj. Ismael Koivu je ve městě, ale toho Spolek nepovolí. Pokud by ho postavili do pozice, kdy by se musel rozhodnout zda pro nás, nebo proti, mohlo by to riskovat válku s nejvyšším čarodějem vůbec. *Vysvětlí zájmy Spolku. O dalším silném čaroději ve městě neví od odchodu Ameis Nox.* /Na tu akci chci jít také, ale jako hlava Institutu mám být tady. /*Zamračí se pro sebe. Najednou promluví odhodlaně Grace. Vzhlédne k ní a kývne.* /Mám o ní strach, ale nemůže mě to brzdit, abych neplnil povinnosti lovce. Nebo ona. Je snad jediná, kdo dodržuje pravidelně hlídky. /Kdo další?/ *Dívá se lovcům do tváří čeká, kdo se přidá. Tak trochu doufá, že nováčky to nenapadne, protože nechce mít na krku další mrtvé. A ještě u toho být, proto s některými musí nesouhlasit.* Jiné připomínky nemám, děkuji, Axele. *Zvedá se z žíněnek a se zkříženýma rukama předstoupí před lovce.* Ohledně hlídek. Celý seznam je zaplněný jménem Lengthorn. *Odmlčí se a jednoho po druhém přelétne pohledem. Všechny až na Grace.* Rád bych tam viděl i jiná jména. To, co jsem řekl, platí. Chci na hlídkách dva lovce a každý večer. /Neopeření se množí, teď byl ještě navíc úplněk./ To je vše. Ohledně akce vás budu informovat, pokud ji Spolek schválí. Ale Taru vzít nemohu. Potřebuji tam lovce, u kterých vím, jak bojují. /Stručně; ne ty, které budu ještě muset hlídat./ A ještě jsem chtěl připomenout sobotní ranní tréninky, i když nejsou povinné. Jestli má někdo něj 20:56 Caleb_Hawkstone: Jestli má někdo nějaké zprávy z hlídek, tak sem s tím. Zbytek se může rozejít. *Znovu zacouvá k žíněnkám, na které se posadí, a sleduje odchozí.*
*Nenápadně přejede po lovcích pohledem.* /To jsou všichni co zbyli? Sakra to není moc dobré. Ne, že by nebyli dobří, ale ten počet../ *Zastaví se pohledem u Iana a nepatrně se pousměje. Má totiž víc času zkontrolovat jeho stav.* /Vypadá, že jemu se nic nestalo. Ano Caroline, nedělal takové stupidní chyby jako ty./ *Překvapí jí, že jí vážně dělalo starost, jestli je v pořádku. Kousne se do rtu a poslouchá dál co vykládá Axel.* /Ochranka? Vážně? Vypadáme na to, že máme čas dělat někomu ochranku? Je nás pořád míň a míň. U démonů zase naopak a my ještě budeme dělat ochranku./ *Potlačí sarkastické poznámky, které má na jazyku a zatne čelist.* /Nu dobrá, co se dá dělat./ *Vezme si od Axela papíry a rozhodne si je pak přečíst v poklidu.* Já se hlásím. *Vzhlédne od papírů.* /Povinnost je povinnost, i když na to mám své názory./ *Dál poslouchá co Caleb říká a pohledem zabloudí k Ianovi.* /Zpráva z hlídky? Dnes nic zajímavého, až na toho démona. Ale to není nic neobvyklého./
*Poslouchá alepsoň tu část výkladu, kterou stihl a v duchu se zamračí. Nedovolí však svým mimickým svalům dát najevo jakoukoliv emoci, a proto dál pozoruje situaci s kamenným výrazem. Profesionálně.* /Ale nelíbí se mi to. Samozřejmě se mi to nelíbí. Trhlina nezní dobře./ *Založí si ruce na prsou a periferním viděním zaznamená, že se na něj dívá Caroline. Neoplatí jí pohled, ale i jeho rty se nevědomky mírně zvlní v úsměv.* /Kazíte mě, slečno Glanester, už kvůli vám ani neudržím strnulou tvář./ *Když už mu stejně prolomila brnění, mírně se k ní natočí a mrkne na ni.* Také se hlásím. Jeho hlas zaburácí výcvikovým sálem. I když není zvyklý mluvit před mnoha lidmi, jeho hlas je zvučný a pevný jako kdyby byl.* /Tara? Nejsem si jistý, jestli jsem ji někdy viděl bojovat. Ale už, když vezmu v potaz její věk a to, že je tu nová... nemá šanci. A Hawkstone by byl hlupák, kdyby ji na tu akci pustil./ *Odkašle si, když Jesse utrousí něco podobného nahlas a dokončí svůj myšlenkový pochod.* /A zrovna ten tak na mě nepůsobí./ *Převezme papír se shrnutím dnešní schůze, a přestože se mu ulevi, nepovoluje strnulý postoj.* /Alespoň tohle, když už jsem tu nemohl být od začátku./ *Nemůže však popřít, že hlídka s Caroline mu byla příjemnější než přednáška čaroděje.* /Všiml jsem si, že udělala základní chybu, ale ani mě nenapadlo, že z toho bylo zranění./ *Znovu se podívá na její ruku, kde postupně mizí Iratze.* /Skupinové tréninky vážně nemám zapotřebí, raději si zatrénuji sám. Což také pravidelně splňuji./ *Když zaznamená, že se ho Caroline pohledem ptá na dnešní hlídku, mírně zavrtí hlavou.* /Nic, co by stálo za řeč./ Pak tedy dobrou noc. *Přikývne všem na rozloučenou a vyrazí ke dveřím. Cestou se ještě na Caroline usměje a v duchu zadoufá, že ji brzy uvidí. Pak již opouští místnost a míří k sobě do pokoje.*
*Poslouchá co Caleb říká k hlídkám a plánované akci.* /Měla bych sezačít věnovat hlídkám. Ale to nebude problém./ *Když odmítne její pomoc nic k tomu neřekne.* /Jak myslíš. Ty si ten hdo rozhoduje./ *Řekne si pro sebe Trochu rozhozeně ale nedává to na sobě znát. Když slyší jak Caleb říká že mužou odejít usměje se.* Dobrou noc. *Pronese s pohledem na Caleba a bez dalšího zdržování odchází z místnosti.*
Moc se mi líbí vaše uvažování pane...*Ukáže na Michaela a nechá ho ať sám doplní své jmono.* Ano stojí to více sil ale já si stojím za tím, že nikomu nejde věřit. Raději si věci udělám sám. *Poví upřímně.* I ze spojence může být nepřítel... Nebo... znáte ten příběh o žábě s štírovi...*Poví ale poslouchá i ostatní lovce.* Ano musím souhlasit s panem Hawkstone...Iamsaela bych nedoporučoval... *Osouhlasí a sleudje jak se skoro všichni hlásí na ochranku.* No...tu ochranku bych nechal na uvážení tady vedoucího. *Ukáže na Caleba a usměje se.* Jinak jsem is jistý, že tady pan Rougerenard by byl jedne z vhodných adeptů...*Koukne na Iana, nemusel se ani představovat. Tu rodinu pozná, hlavně díky inkvizitorovi... Poslouchá dál Caleba, co ířká, ikdyž ho to už ani tak moc nezajímá.* Jinak s vámi bych někdy rád zašel na pivo... vypadáte jako jeden z mála orzumných lovců tady. *Poví k Michaelovi, jen tak mimoděk. A koukne i na Grace. Jde nakonec k ní.* Nechtěl bych se vám omluvit... ale mohli bychom jít třeba jen na chodbu? *Pousměje se mile.*
/Že chodím na hlídky jako jediná? Díky... konečně si někdo všiml. Začínám tímhle institutem čím dál víc pohrdat../ *Tváří se pořád stejně neutrálně a listuje papíry od Axela..* /Fajn.. tohle si nechám na potom../ *Papíry si složí do klína a hodí pohledem po Caroline a Ianovi.. všímá si jejich výměny pohledů, což ji akorát utvrdí slova Jessicy.. Sklopí pohled zase k papírům, aby nebylo poznat že na ně zírala.*/V tomhle se vůbec nevyznám... mnohem víc dávalo smysl co říkal../ *Ve skutečnosti by ji to smysl dávalo, kdyby nebyla rozhozená.. Snaží se ignorovat okolí dokud všichni nevypadnou a pak se sama vypařit k sobě do pokoje..* /Otázek na Caleba mám hromadu..a nejen na něj..Co hlídky? Budou ještě zase v určených pozicích?* /Konec.. konečně./ *Uslyší Caleba všechny propouštět a než se stihne zvednout ze země, je u ní Axel.. Zvedne obočí nad tím co říká.* To snad není možný.. *Zasměje se hořce a zvedne se s papíry ze země.. * Tak pojďte....* Nechce před všema nic dávat najevo.. proto jen nasměruje a pokračuje až do kuchyně, protože má hlad.*
Bohato nám stačí jedna vojna, takže vynechať z toho Ismaela Koivu bude najrozumnejšie riešenie. /Vojna s čarodejom by podľa stavu v akom sme tu, lovcov doslova vykynožila./ *Popri tom mu napadne a pozrie sa na Najvyššie čarodeja Manhattanu.* Michael Ravenchild. *Odpovie na jeho odmlku, ktorá je k tomuto určená. Zateká pohľadom medzi mapou a žínenkou, pritom ako ho počúva. Vlastne to docela chápe.* V poriadku, chápem. Ak to bude horšia varianta, tak to bude na nás, aby sme vám prácu pritom uľahčili. *Pozrie na papiere ale od hladu na ne ani nevidí.* /Caleb má rozum, takže na to nedá deti. Boli by len zbytočné obete./ Keď tak si ma zapíš do zoznamu bodyguardov. *Povie Calebovi a potom sa pozrie trochu prekvapene na čarodeja.* To viete, niekto tu musí vyrovnávať hlúposť. *Zavtipkuje.* Pivo znie dobre. *Pousmeje sa a potom si tie papiere poskladá.* Fajn, okrem veľkého množstva démonov, mutantov a neoperených je to v New Yorku pohoda. Idem, tak dobrú noc všetkým. *Rozlúči sa a odíde z miestnosti. Zamieri si to rovno von z inštitútu, pretože má v pláne sa niekde poriadne najesť.*
*Sleduje lovce odcházet v napětí. Neví, koho z nich vidí naposled. A i když by mu t mělo být jedno, najednou cítí za ně zodpovědnost. Za chod Institutu, za lovce, za stav démonů. Svíravý pocit na hrudi mu roste, ale v jeho tváři se neodráží.* Dobrou noc. *Popřeje Taře s kamenným výrazem, aniž by si to uvědomil.* /Sebastian vyřizuje zase něco důležitějšího než schůzi. Jeho "zodpovědnější" mě začíná vyloženě srát./ *Zvedá se z žíněnek a bez ohledu na to, kdo v sále zůstal, sahá po vrhacích nožích, které už v rukou neměl dlouho. Nepotřebuje napětí vymlátit, ale ovládnout a nasměrovat do přesnosti.* /Mohu tady počítat s Grace, Rougerenardem, Michaelem a Caroline. Zbytek jsou děti./ *Vrhne k figuríně nožem, jenže se zabodne k okraji červeného bodu u srdce.*
/Na hlídky chodím pravidelně, ale je pravda, že to většinou nikam nezapisuji. Už jenom z toho důvodu, že chodím sama. Asi bych měla tenhle přístup trochu pozměnit./ *Otočí se na Caleba a pokrčí rameny.* Dnes nic zajímavého. Poměrně v klidu, jen na konci jsme narazili na pár démonů na 5th Avenue. Nic co by stálo za řeč. *Dopoví a papíry si sroluje v ruce.* /Možná jen to, jak neschopná si dnes připadám. Zítra musím víc trénovat./ *Stále jí trápí její chyby a právě teď si nepřeje nic jiného, než jít spát.* Dobrou noc. *Popřeje všem, kdo ještě zůstali v místnosti a s mírným úsměvem se otáčí a odchází do pokoje.*
Calebe...K tomu infu z hlídek...*Poví ale všimne si, že všichni odcházejí a žádné info mu nedávají. Váhá jestli mu to má říct, nebo ne.* Dobrou. *Loučí se ve všemi postupně až je v místnosti jen par lidi. Zaslechne, i to jak se Axel chce Grace omluvit. Jen po něm hodí nenávistný pohled. Ale nic jiného neřekne. Koukne na Grace pohledem: "Kdybyb něčo křič." Nehcá je odejít a koukna na Caleba, co vstává a jde hodit nožem.* Ehmmm byl jsme s Grace na hlídce a potkali jsme jednoho vlkodlaka, který byl voják v afgánistánu a když tak byl... řekl nám že lidi jako on zabil nějaký nefilim... *Poví mu ikdyž tuší, že ho tím asi moc neuklidní.*
*Vchází do výcvikovýho sálu, na sobě má nějaký obyčejný černý legíny a k nim bílý pánský tričko, ve kterým většinou spí. Vlasy má rozpuštěný a taky celkem dost vlnitý.* /Sakraa..měla jsem si natočit toho budíka../ Do prdele. *Zanadává si pro sebe.* /Ted to budou určitě další keci o tom jak jsem nezodpovědná a tak dále../ *Když vejde do sálu, tak se ještě otočí za těma, co právě odchází.* Sakraa.. *Podrbe se na zátylku a pak se koukne po Calebovi.* /No..tak snad to jen nějak obkecá a nebude z toho nic dělat../ Em..promin..já jsem jaksi zaspala.. *Opře se o zed, co je za ní a chvíli jen tak tupě zírá do země. Řekl bys mi co se dělo na schůzi? *Hodí po něm tázavým pohledem, protože ted neví vůbec nic.*
Děkuji, že jste odhcotná se mnou po tom mlu... *Ucítí v kapse zvonit telefon. S protočením očí ho bere.* Queens...*Poví a vyslechne si volajícího.* Ano, hned tam jdu. *Poví a zaklapne telefon a koukna omluvně na grace.* Moc se vám omlouvám Grace, za všechno ale teď budu muset jít. *Řekne a koukne na tabuli.* Tu si tu nechejte bude se vám hodi. *Ukáže na ni.* Zatím nashladanou. *Rozloučí se se zbykem a v rychlosti odchízí pryč z Insitutu.*
*Obrátí se na Caroline jakmile na něj promluví.* /Jen pár démonů?/ *Lehce překvapený z její stručné, avšak ne příliš sdílné výpovědi. Čeká, že mu poví, co to bylo za typy, když tu po městě řádí nové druhy z cizí dimenze.* Díky. Dobrou noc. *Zvedne koutek do polovičatého úsměvu a kývne bradou. Aniž by se stihl nadechnout, přiřítí se za ním Woodwinter. Potlačí zívnutí a poslouchá ho.* Nefilim, co zabíjí vlkodlaky? *Zvedne nad tím rameny.* Pokud se neumí ovládat a vraždí civily, lovci musí zakročit. *Nerozumí plně tomu, co mu chce Jesse říct. Poté se podívá na Jessicu, která se uráčila přijít.* Pokud chceš chodit na hlídky a vypadnout někdy z Institutu, budeš pro to muset udělat víc. *Prohlásí rezolutně. Nezajímá ho její pozdní příchod. Je mu jedno, v jaké progresu ona je. Zadarmo ji to však nedá.*
*Ve dveřích se zastaví když Axelovi začne vyzvánět mobil... * /Nono... Asi priority.. /* Porad se tváří stejně protože v sále jeste par lovců zůstalo.* No... To bylo rychlý.. *Víc mu k tomu ale neříká.. ani to jestli to jako omluvu bere. Vlastně o ni nestojí.. Odstoupí od dveří a zamava Axelovi místo rozloučení. Beze slova pak odchází k sobě do pokoje za Em.*
Bohužel já si nemyslím, že by vraždili civily. On, ten vlkodlak si to ani prý všechno nevybavuje, vzali jsme ho k Axelovi ale nic nevíme...Budu zjišťovat víc o tomhle. *Poví mu a vezme spícího pejska do ruky. A postaví se.* Kdybych něco zjistil přijdu s tím za tebou, pokud teda nezabíjel nebezpečné vlkodlaky. *Poví a koukne na Jessicu a jen se posměje a naznačí Ahoj.* Zaím dobrou. *Poví a odkráčí do svého pokoje.*
*Zatáhne za páku dveří a dostane se ven z taxíku. Některým tento způsob cestování nevyhovuje, ale jemu je to jedno. Stáhne si bundu a rozhlédne se po mrakodrapech lemující silnice. Následuje beze slov Axel do výtahu a do bytu. Se střízlivým pohledem kývne hlavou, ale nedává najevo nějaké uchvácení. Pro něj má majetek plně jiný význam a hodnotu. Tímhle ho nijak neohromuje.* Pro mě za mě. Klidně můžeme zůstat tady. *Pokrčí rameny. Je mu to evidentně putna, kde to Axel hodlá rozebírat. Chce hlavně nějaké informace a trpělivý je málokdy.*
Dobře takže... *Plácne dlaněmi o sebe a uprostřed místnosti se zjeví průhledný stůl, na kterém je natištená mapa města. Je to jako kdyby psací tabule. V jedné ruce má Axel červený a modrý fix.* Takže...*Zhluboka se nadechne a s výdechem poví 'takže jako kdyby měl mít nějakou přednášku.* Někdy okolo 28.8 je první zmíňka o nějakém démonovi, který sem do téhle části světa nepatří. Byl to nějak první týden, co jsem byl tady. Byl jsme u měsíce, když přišel nějaký vlkodlak a tím, že našel blízko 5th Avenue, roztrhanou civilku. *Poví a zakrouškuje místo, kde ji udajně našel.* Potom byla moje párty a tam byla i slečna Lenghtornová a byla zraněná, vyléčil jsem ji a řekla mi že ji napadl ten Zonder. *Zakrouškuje East river.* Pak byl ale klid až ale poslední tři týdny se staly utoky. Tady, tady, tady. *Ukazuje fixem místa a postupně je krouškuje.* Pak ještě jendou v Central parku a v China Town. *Znova zaznačí. Vždyck šlo o démony, které nepatří sem nebo by měli být už dávno vyhynulí. Každopádně, když spojíte všechny tyhle útoky tak vám vyjde tenle....*Začne to všechno spojovat.* Kruh, no sice neravidlený ale stále kruh. *Dořekne.*Až na tady tyhle. *Zaznačí místa odél East river.* Na to jsem ještě nepřišel co by to mohlo být ale teď jde o ten kruh. *Nechá to plavat a červenou poklepe na kruh.* Myslím si, jak jsem už říkal, že někdo vytváří portály do démoní dimenze nebo udělal trhlinu mezi dimenzemi. Pokud by šlo o portály oběvovaly by se různě, blízko těch míst útoku ale svědci nic neviděli, žádný portál. Takže je pravděpodobná ta trhlina. Když si všimnete všechny utoky jsou jako kdyby naproti sobě. Pár se jich ale vychiluje. I tak, když je všechny pospojujute. *Začne to všechno spojovat a nakonec se uprostřed kruhu vytvoří střed a průsečík všech linií.* Myslím si, že ta trhlina je zde. *Ukáže na místo.*
*Postaví se ke stolu naproti Axelovi a důležitě složí ruce na hrudi.* /Nuže. Předveď se./ *Sleduje jeho počínání a postupně přikyvuje, ohledně Grace se však pozastaví.* Přišla sem zraněná? *Zeptá se, chce mít jistotu, jestli alespoň dodržela něco, co si ujasnili.* /Hm, hm.../ Teoreticky to možné je. *Uznává a podívá se na místo, kde by měla být trhlina. Je to nějaká malá ulička na západním bloku Manhattanu. Ihned si vryje do paměti její název a číslo.* Dobrá, to jsou velmi cenné informace. Příští týden po udělení svolení Spolku bych rád mluvil se zástupci smeček a klanů v Institutu. Pokud budete mít čas a něco, co byste ještě dodal, určitě vám Spolek bude vděčný. /Formality./
*Cely zmozeny prichazi do sveho apartmanu a vyslece si sako, hodi ho na vesak a rozepne si kosili do pul hrudi. Rozvali se na gauc a vydechne.* Konečně volno. *Poví si a kouzlem si zapne přehrávač s CDčkem, začne hrát kráská houslová hudba. Má to rád stejne tak i rock. Užívá si uklodnující tóny houslí a vyčaruje si i víno. Usměje se pro sebe a hned si ho nalévá do skleničky a napije se.* Tohle je volno, co miluju...
Ano slečna Lengthorn přišla sem na moji party, měla nějaké škrábance na ruce, měla to obvázané a já jí to vyléčil. Nebojte se nechtěl jsem po ní nic, co by vás zruinovalo. *Zašklebí se u toho ale pak znova znážní a vysvětluje dál.* A potřeboval bych tu mapu siločar, protože si myslím, že tady tyhle utoky, co se táhnou po east river s nimi mají něco společné. Něco jako...rituál nebo tak něco. Nevím, kde přesně jsou ale mám pocit, že se jedna táhla po East river a váš insitut na další leží. Ty siločáry...zesilují působení kouzel, nejsilněší je samozdřejmě v průsečíku. Jeden je v Angeles, když tam jde poznáte, že je tam nějaká síla. Snažil jsem se je i zkoumat ale na to jsem potřeboval mapy a ty mi nikdo nechtěl prodat... *Zabručí.*. Takže....By trhlina taky mohla být na silčáře...Vážně bych potřeboval tu mapu. *Koukne prosebně na Caleba.* Pokusím se přijít, když bude čas. Když něco ještě vypátrám tak vám jistě řeknu na té schuzi.*Souhlasně a rozhodně přikývne.* /A před tím si asi udělám výlet do LA na Stínový trh a vymlátim z obchodníků ty mapy.../ *Už si to plánuje, co a jak. Rukama párkrát máchne a ze stolu jako by vytáhne tu mapu s označenými místy a dá ji Calebovi.* Bude se vám to hodit.*Poví a hned uslyší znovonění telefonu, který pohotově vezme.* Queens....ano...no mám čas...jistě...moc....kdy?....domluvíme se později.... ano počítejne, že to bude moc....nedivte se... naschle. *Hovor je vyřízený skoro hned.* No pane Hawkstone, budu muset jít volal mi zákazník, musím tam jet. *Poví znova plácne dlaněmi o sebe a stůl zmizí a luskne prsty a Axel je oblečený v luxusním obleku.* Takže bylo mi ctí, pomoct vám a Spolku pan Hawkstone, těšilo mě a uvidíme se tedy ten příští týden.* Podá mu ruku a začne ho vyvádět z bytu.* Zavolám vám taxíka. *Nabídne se a hned ho volá a dokonce i zaplatí cestu.
/Takhle šla mimo Institut, i když jsem ji vyloženě prosil, aby mě jednou poslechla./ *Skoro neznatelně si povzdechne a více se k tomu nevyjadřuje.* Na té mapě se domluvíme později. Možná na té schůzi. Prozatím nemohu mluvit za Spolek a něco zaručit. *Přebírá si od něj mapu a skládá si ji, aby se mu vešla do vnitřní kapsy bundy, kam si ji strká.* V pořádku, rád se projdu. Stejně si ještě musím něco zařídit. *Odchází z bytu čaroděje s naprosto novými informacemi, které zítřejší schůzi rozhodně budou prospěšné.*
Zachránila Troye? Co je Troyovi? *Vyjekne skoro jako žensk áa tím probudí své štěňátko v náručí.* Oh, promiň prcku... *Pohladí ho po hlavě a zmáčne tlačítko od výhatu přivolá si ho. Společně s Grace a Cameronem a psi do něj nastoupí a Jesse zmáčkne číslo nejvyššího patra.* Vypadáme jak charita. *Koukna na sebe a na ostatní.* Ale tne buldoček je pěkný. *Dodá ke Cameronovi. Výtahem jsou nahoře za chvilku. Nechá první vyjít Grace a Camerona a pak nakonec vyjde on.* 150 to bylo,že? *Koukne na Grace a jde ke dveřím a zazvoní na ně a čeká jestli je čaroděj doma nebo ne.*
/Jejda.../ *Kousne se do dásně a nastoupí do výtahu..*/On o tom nevěděl./ Je v pohodě.. jen měl nehodu .. /Nehodu?!!!/ *Okřikne ji svědomí, ale Jesse nechce děsit.. a už vůbec ne v týhle situaci.* Tak trochu jsme charita.. máš peníze? Ne.. tak se aspoň usmívejte... *Přivine s Emmu do náruče a když Jesse zazvoní, tak se zazubí a čeká jestli vůbec někdo vyleze..* /Překvapeníií/
*Nastoupí do výtahu a přitiskne si Seržanta blíže k tělu. Ten vydá zabručení a dál pokračuje v chrápání.* Jsme charita opuštěných psů a štěňat. *Pousměje se a zhluboka se nadechne, aby se uklidnil. Vystoupí z výtahu a trochu se schová za oba Lovce, aby oni schytali první ránu, kdyby náhodou přišla.* /Nebo kouzlo.../ *Pomyslí si a sleduje dveře.*
*Hudbu má velmi tiše, aby ji slyšel jen on. No zvonek je ale hlasitější. Nepsokojeně zamručí a položí sklenku na koferenční stolek, na kteérm je i flaška vína. Neobtěžuje se ani nijak upravit, nemá v plánu se dnes večer hnout z bytu. Nepodívá se přes kukátko a rovnou otevře. Všechny si pozorně prohlédne a všimne si i psů.* Asi jste si zpletli cást města. China Town je dole. *Poví ironicky a snaží se působit vážně ale cukání koutků tomu vůbec nepomáhá. Tohle je jeden z jeho rýpavých vtípků, které si někteří můžou brát moc osobně ale on to nemyslí zle.* Co potřebujete? *Opře se o futra a koukná na všechny.* Nechcete sprchu a trochu se zlidčtět? *Poví ke Cameronovi, když vidí jak vypadá.* /Fuj... no udělám ze sebe charitu.../ A i slečna Grace se ukázala a i pan.... *Neví jak se Jesse jmenuje tak to nechá být jak to je.* Pojďte do vnitř a hlavně ty psi nepokládejte na ten gauč! *Upozorní je přísně a odstoupí odedveří.*
Nehoda? Jkaá nehoda? *Zamračí se, ale kdžy vidí že je Grace v klidu uzná, že to nebylo asi nic extra vážného.* Pane jsme z utulku, pro opuštěné psy a štěňata. Přispěl byjste nám na granule a veterináře? *Poví jako kdyby si to navcičoval.* Ale.... nemáme kasičku. *Udělá na všechny smutný obličej a zasměje se.* Tohle nám nesežere. *Poví se smíchem. Stojí u dveří jako první a vedle něj Grace a za nimi až Cameron. Když slyší za dveřmi zvuky čeká, že otevře. No jeho očekávání se splní. Ale to oc řekne ho dost dorazí.* No to teda nemyslíte ávžně! *Skoro vykřikne ale, kdžy vidí jak mu cukají koutky pochopí, že jde o vtip.* No velmi vtipné, asi se dobře bavíte co? *Zamračí se na něj.* Co potřebujeme... Aby jste se torchu pohrabal v hlavě tady tomu muži. Je to vlkodlak aříká, že nějaký velitel, který byl nefilim zabíjel vlkodlaky. *Vysvětlí mu rychle a ukáže pri tom na Camerona.* Pan Woodwinter. *Poví mu zamračeně a hned jak odstoupí odedveří vejde do bytu a položí své štěně na zem.* /Snad ho tu nezapomenu, jestě by mi ho nechal uvařit...*
/Asi jsem mu to měla říct dřív../ *Křečovitě se zubí dokud se neotevřou dveře a první slova čaroděje ji donutí k vražednýmu pohledu..Nechá radši mluvit Jesse jinak by k tomu přidala i něco navíc.* To nic chlupáčku...ten zlý ošklivý pán to tak nemyslel.. *Pohladí Emmu projde kolem Axela ve dveřím přičemž si zabrblá..* Hlavně že sám byl škvor a mazlil se s Ismaelem.. *Posadí se rovnou na gauč a Emmu si položí na klín.* Jo.. pár chlupů je pro velkého čaroděje hrozný problém.. *Trochu se zamračí a uvelebí se na gauči.. ať si řaduje Jesse.*
*Když se otevřou dveře, tak trochu vykoukne. Čekal cokoliv, ale muž stojící ve dveřích je pro něj překvapení. Nadzvedne obočí, ale při poznámce o čínské restauraci zavrčí a je mu jedno, že to myslel ve vtipu.* Já se myl minulý týden a lidský jsem dost. *Zabručí na muže a projde kolem něj dovnitř. Nikdy neviděl tak krásný byt. Dokonce i jeho sestra měla průměrný byt. Cameron se překvapeně a fascinovaně rozhlíží. Po chvíli položí Seržanta na zem. Ten chvíli mžourá kolem a pak nechá nohy podklouznout a dopadne i břichem na zem. Vyjde z něj zachroptění a dál spí, no spíše chrápe. Cameron se na něj podívá a pak svůj pohled přesměruje na ostatní.* Můžu vám za to dát jorkšíra, ten nelíná. *Řekne, když si vzpomene, že říkali něco o ceně za služby. Sice nemá peníze, ale psů má spousty.*
Ano celkem jsem se pobavil z vasich obliceju. Pobavene prikyvne. Potrebujete hlavne lekci slusneho chovani.. Neumite pozdravit? *Zamračí se na všechny tři. A koukne na Camerona.* Má chyba. *Lehce si odfrkne, když slyší zabručení Camerona.* Zlý ošklivý pán? *Zvedne překvapeně obočí.* Hlavně nelžete, že se vám nelíbím. *Odfrkne si, když slyší co říká Grace tomu psíkovi.* A nebuď drzá... *On sám ani neví jestli jí má tykat nebo vykat asi to bude střídat podle toho jak se mu to hodí. Sám se usadí do křesla a sleduje všech šest návštěvníků jeho obydlí.* Co z toho budu mít, když se mu prohrabu v hlavě? *Poví a otázku směřuje spíše na Grace než na Jesseho.* Chci odpověď od vás Grace... *Poví k ní a čeká na odpověd.* Psa nechci...*Koukna na Camerona a očkem sleduje štěně a psa.*
Ne nelíbíš.. nemám ráda lidi co vaří psy... *Zakoulí očima rozmáchne rukou.* Vidíš to Jessi? A to je jeden z těch důvodů proč bych s tím radši šla za Mari.. *Dramatizuje to jako kdyby Axel ani v místnosti nebyl.* /Prý drzá.. to říká ten pravý tady./ Odpověď? Ale ne.. po mně nic nechtěj.. *Chytne Emmu za přední packy a začne s ní hrát..* Já jsem tady jako doprovod.. Na schůzku v červených šatech se obětuje tady Jesse.. *Usměje se jako andílek a pohladí fenku na hlavě.*
*Zasalutuje čaroději a ušklíbne se.* /Tohle mu jako pozdrav bude muset stačit./ *Skloní ruku a podívá se na Grace. Pak chvíli sleduje čaroděje, když mu řekne, že psa nechce, tak jen pokrčí rameny a zase se začne rozhlížet kolem.* /Vědět kam půjdu, vzal bych si to oblečení z vyřazeného divadla./ *Pomyslí si s pohledem upřeným na své oblečení, které mu příjde ještě víc nepatřičné v tomto prostředí.*
On to myslel jako vtip! *Trošku obrání Axela, protože nechce poslouchat Graceiny kecy o tom, že měli jít za nějakou Mari.* Co z toho budete mít? Co třeba peníze a příznost Spolku? *Poví a čeká co si řekne.* Se mnou by na schuzku nešel. *Okomentuje to, že on půjde s ním na rande.* Prosím, udělám cokoliv jen se nebudu oblíkat do červených šatů a nepůjdu s vámi na schuzku. *Poví vážně a koukne na svého pejska, který se tulí k Seržantovi. Jesse pískne a malý pejsek hned spozorní a podívá se na Jesseho. Jen se na psíka usměje a začne se věnovat věcem, co má.* Potřebujeme dostat jen to jméno otho nefilim, co zabíjel ty vlkodlaky nic víc. Uděláte to prosím? *Koukna na něj prosebně a pousměje se i na Grace.*
*Pousměje se torchu když mu Cameron zasalutuje.* Pohov vojíne, říká se to tak? *Zeptá se ho.* Já nevařím psy... to naši azijští spoluobčané. *Pokrčí flegmaticky rameny.* Za Mari? Jakože za Mariposou? To jí teda hodně věříš... *Odfrkne si a všimne si i otho jak se ho Jesse zastává. Musí se pousmát.* Líbí se mi, jak se mě zastáváš ale u ní ti to moc nepomůže. *Podotkne k Jessemu.* A vypadám já snad, že bych šel na rande s mužem? *Zvedne obočí a zeptá se Grace. A zvedne obočí, když mu Jesse řekne, že udělá všechno. Neodpustí si to a začne se mu hrabat v hlavě, aby věděl jaký má vztah s Grace.* /No pěkně... takže jo vím co udělám.../ Polib ji. *Ukáže na Grace.* To jediný po tobě žádám a pohrabu se mu v hlavě... ale první.. *Koukne na Camerona.* Vypadáte fakt strašně... *Poví a luskne prsty a Cameron má na sobě něco fakt pěknýho. Modré jeansy, tričko a černý kabát.* Je to maličkost nechejte si to. *Pousměje se na něj a koukne na Jesseho a Grace.* Já čekám...
Nemám důvod proč bych neměla.. zachránila mi kamaráda a riskovala při tom .. *Znuděným tónem Axelovi odpoví.. začíná ji to tady nudit, všechno se to zbytečně protahuje.* Jo.. občas tak vypadáš.. *Ani se na Axela nepodívá když mu odpovídá.* /A čarodějové jsou dost ujetý.. takže by mě to nepřekvapovalo./ *Najednou ho uslyší co přikazuje Jessovi.. Je skoro znatelný jak se v ní začne vařit krev. Bere Emmu do jedné ruky pod rameno a míří si to unáhleně k Axelovi a vypálí mu pořádnou facku.* JÁ NEJSEM ŽÁDNÁ MATRACE NEBO LOUTKA!!KOLIKRÁT TO MÁM OPAKOVAT??!! *Vztekle na něj vyjede a odstoupí o krok.* /Stačí že mě Ismael skoro znásilnil... tohle je hnus../ Jdeme za Mari..tady to nemá cenu..*Obrátí se na ty dva a míří ke dveřím i s fenkou.*
Ano pane. *Odpoví na čarodějovu otázku a sleduje štěně, jak si to míří k Seržantovi. Ten jen zafuní a tím jeho reakce na štěně končí dál chrápe. Pak jen poslouchá rozhovor mezi čarodějem a Lovci. Když čaroděj luskne a on si všimne, že se mu změnilo oblečení, tak uskočí. Začne si to oblečení prohlížet a očichávat. Necítí z něj nic, co z oblečení, které má vždy tu příležitost objevit a to se mu nelíbí. Ošije se a podívá se na čeroděje. Chvíli zvažuje, zda poděkovat nebo to oblečení ze sebe ztrhat a hledat svoje starý, ale nakonec se rozhodne pro první možnost.* Děkuji pane. *Skloní hlavu v díku. Pak uslyší Lovkyni křičet a to upoutá jeho pozornost, když dostane čaroděj ránu, tak se ušklíbne, ale tak aby si toho nikdo nevšiml. Chvíli stojí a přemýšlí. Pak se podívá na dívku a z ní na čaroděje.* A já bych to nemohl nějak zaplatit? Nemusí to být psi, chápu, že je nechcete. *Řekne a podívá se muži přímo do očí.* /Chci vědět, co jsem byl. Nejde jen o nějakého jejich tetovaného kámoše./ *Pomyslí si rozhodně.*
*Celkem ho baví vidět jak se ti dva hádají.* Hádáte se jak staří manželé. *Zamračí se na ně, protože se mu to nelíbí. To on by se s ní měl takhle hávat ne on! Ucítí slabou bolest ve spáncích a chytí se za ně a celou dobu se mračí, nemůže ani otevřít oči jak ho bolí v hlavě. Cíti i jak mu malý pejsek sápe po noze a kňučí. Když to ustane koukna vztekle na Axela a hned jak uslyší co má udělat už se zvedá a chce mu něco říct ale Grace to udělá za něj. Sleduje ji a dokonce i očekává, že Axelovi jednu v lepi.* /Jo zaslouží si to./ *Pomyslí si a jde taky k němu.* Neřekl jsem vám, ať se MNĚ hrabete v hlavě! A ještě jste naštval Grace. *Poví mu zamračeně a taky mu jendu vrazí. Jde za Grace.* Jdem pryč měla jsi pravdu... *Přiznává ikdyž nerad. Malý pejsek se mu posadí k nose a s vyplazeným jazykem se na ně kouká. Jesse ho vezme do ruky a otevře dveře a štráduje si to dolů.* /Tady nebudu ani minutu.../ Pojdme Grace. *Chytí ji za pati a jde s ní z bytu pryč, nejlépe uplně z tohodle domu.*
Jo jo, vychval ji až do nebes... *Protočí očima a pak se zamračí.* A ty jsi zase občas až moc.. taková jaká jsi. *Hladá ty správné slova ale nenajde je. Nečekal by, že by Grace mohla tak moc vystartovat. Vždyť ani neřekl, kam ji políbit. Mohl si vybrat jakékoliv místo třeba i zadek! Když na své tváři ucítí facku, zarazí se. Čekal cokoliv ale tohle ne. Tohle je porvný, co dostal takovou pořádkou facku od holky.* /Co is o sobě jakože myslí?/ *Chce za ní, možná se i omluvit protože to asi z jejího pohledu moc přehnal ale zabráni mu v tom Jesse, který ho serve a ještě mu také vrazí.* To... Co to? *Dvakrát po sobě?Normálně by si to nenechal líbit ale, když vidí jak jdou oba pryč nechává to být. Postaví se a začne si jako kdyby spražovat nějaký nepořádek z košile.* Pche.... pche... *Odfrkuje a koukne se na Camerona.* Jak se vlastně jmenujete? *Zpetá se ho a zpátky se posadí na své místo.* Nemusíte mi nijak platit... pohrabu se vám v té hlavě i zadarmo... Já jsem se chtěl jen pobavit a využít to torchu ve svůj prospěch ale mco se to nepovadlo. *Poví šeptem a povzdechne si. A v ruce se mu objeví whiskey.* No po tomhle ze mě bude asi znova alkoholik. *Snaží se o fór a dokonce se pokusí tomu i zasmát ale moc mu to nejde. Ale co? Vždyť je to nejvyšší čaroděj Manhatannu luskne prsty a má každou. Ale tohle ho mrzí spíše v tom, že dostal tu facku.*
/Manželé?/ *Odfrkne si pro sebe.* /Já narozdíl od někoho nejsem stará../ *Drží v sobě všechny emoce a má pocit že snad za chvíli exploduje jestli se odsud nedostane..* /Hrabal se mu v hlavě? A kolikrát to udělal mně?/ *Otočí se na Camerona který na Axela tejně naléhá..* Vykašlete se na to.. všichni čarodějové jsou stejně zvrhlý.. jsme pro ně jen loutky. *Opovrhovačně pronese jejich směrem a otáčí se ke dveřím ze kterých hned zmizí k výtahu i s Emmou a Jessem..* /Chci teď být sama.. tohle nikdo nemusí vidět./ *Zatíná zuby když společně jedou výtahem dolů a klopí zrak ke svým botám.. možná proto aby nebylo vidět lesknoucí se oči. Hromadu emocí neumí vstřebávat jako ostatní lovci.. a tentokrát je to už po několikátý co se k ní někdo zachoval jako k věci.. Nevyrostla v tomhle světě a v tuhle chvíli si přeje za každou cenu Podsvět vymazat.. Hned jak se otevřou dveře výtahu Jesse odignoruje a přímo zamíří ven a utírá si oči.*
*Sleduje výjev před sebou, ale zavrtí hlavou, když chtějí, aby šel s nimi. On chce odpovědi a pak si je klidně najde a řekne jim, co budou chtít vědět. Podívá se na čaroděje.* Jsem Cameron Shyann Connor, jedno nasazení v Afghánistánu. Tohle vím jen od sestry, psích známek a co mi řekli. Některé věci si pamatuji, ale nejsou za sebou. *Řekne a je rád, že nebude muset platit. Žádat sestru o peníze by nebyl dobrý nápad, když zmizel a neozval se jí od té doby. To, že ten polibek dvou lovců chtěl vidět jen ze srandy, ho moc nepřekvapí. Trochu sebou, ale škubne sebou, když se mu v ruce objeví sklenička s nějakým alkoholem.* Co budete dělat, abyste se mi dostal do hlavy? *Zeptá se a v hlase mu je slyšet strach. Nechce, aby ho během toho,hrabání dostal do takové situace, že by se Cameron proměnil.*
Grace? *Osloví ji ve výtahu, když vidí jak má zkoupenou hlavu a stále se k ní tulí fenka, co má v náručí je mu to jasné. Pláče. Neví co má dělat, rád by jí pomohl ale připadá si jako malý člověk oproti tomuhle.* Nechceš si o tomhle promluvit? *Začne opartně ale to hned se otevírají dveře výtahu a Grace z něj vychází a míří ven.* Grace... *Vydechne tiše a jde za ní.* Je to kretén, když si mylsí, že nás může ovládat... Jen protože má něco, co my ne... *Odfrkne si. Je si jistý, že by v tkaomé stavu neměla být sama.* Pojďme do insitutu. *Poví k ní a vezme si od ní fenku, aby jí aspoň s něčím pomohl. Ale ta začne knučet.* Neboj se... Grace bude v pořádku. *Zašeptá Emmě.*
Těší mě pane Connore, já jsem Axel Queens. *Podá mu ruku a přestaví se.* Takže jste veterán, chápu správně. *Zeptá se zvedavě a napije se alkoholu.* Takže máte vypádky a neuspořádané vzpomínky... jo chápu...*Souhlasně přikývne.* Vy jste vlkodlak, že? *Zeptá se a vstane ze svého místa a někam jde.* Co budu dělat? Nic moc jen... první to jen zkusím a když to nepůjde tak si dáte tohle. *Přijde s nějakou skleničkou v ruce.A dá mu ji.* Je to jako kdyby... vyvolávač vzpomínek ale má to učinek až pozdější. Dávajde si to každý večer před spaním a pak v pátek za mnou přijďte. *Poví mu jako kdyby byl snad doktor a předepisoval by mu nějaké léky.* Tak teď si sedněte. *Ukáže mu na gauč ať se posadí. Hned jak to udělá pokusí se mu kouzlem dostat ho hlavy. Upřímně řečeno nejde to tak snadně jako u Jesseho. Dostane se tam ale jako kdyby ho to z té jeho hlavy něco vyhodilo.* Jak jsem si myslel... máte tam blok... Takže...to zkusíme příští týden, co vy na to? *Pousměje se.* Dejte si to teď hned... Jen tři kapky. *Dodá a pohledmě se usadí do křesla.* Můžete tu přespat. Pokud chcete. *Dodá a hlavu zakloní přes okraj křesla.* Kdyby jste se tak orzhodl... nezkoušejte nic ukrást. *Upozorní ho. A zavře oči, aby se uklidnil protože si dal pár kapek uklidňujícího lektvaru, no myslel si to... Místo toho si dal lektvar na spaní a hned jak zavře oči usíná.*
*Souhlasně mu přikyvuje a když mu řekne, aby si sedl, tak ho poslechne. Vezme si od něj i lahvičku. Když mu leze do hlavy, tak zavře oči. Když mu řekne, že tam je blok, tak se chvíli jen dívá před sebe a přemýšlí.* /Nic jsem se nedozvěděl, ale snad příště/ Dobrá, příjdu, děkuji. *Poděkuje a zapamatuje si dávkování toho, co je v lahvičce. Poslechne ho a hned si vezme ty tři kapky.* Spíše se vrátím k sobě. Mám hodně psů. *Řekne a vstane z gauče. Vezme ze země Seržanta a odejde ke dveřím* Naschledanou. *To už si však všimne, že čaroděj spí. Tak jen potichu odejde a zavře za sebou tiše dveře. Sjede výtahem dolů, tam dá Seržanta do vozíku a zamíří k sobě. Hlavně, aby na sebe vzal něco svího.*
*Vychází z Institutu již převlečený ze tréninkového oblečení do civilu. Není opatřen runou, protože by rád po cestě koupil něco do Institutu. Ruce má svěšené podél těla a postoj hodný lovce stínů, když ho do tváří šlehá studený ranní vítr.* /Na sobotu je venku poměrně klid. Docela zvažuji ty tréninky zrušit, když jsem jediný, kdo tam chodí. Ale nejdříve si udělám malý výslech při schůzi./ *Zatlačí do dveří malé kavárny a vstoupí dovnitř, přičemž se rozhlédne po okolí. Civilů je zde málo, což mu vyhovuje. Nechce sedět v přecpané kavárně, kde dokola někdo bezcílně tlachá. Ale možná jeden z důvodů je ten, že by rád na trefil na Cordeliu. A tady přeci ona má poloviční úvazky. Jenže má smůlu. Není tady. Přesto zamíří k pultu, kde si nechá udělat kafe do kelímku a trpělivě vyčkává, dokud mu ho servírka neudělá.*
*Málo kdy ho člověk uvidí v tamavě modré sportovní mikině a teplácích. I nejvyšší čaroděj Manhattanu se musí udržovat v dobré formě, ikdyž by na osbě pracovat ani nemusel. Stačilo by márchnout párkrát rukou a mohl by z něj výt uplný nabušenec. Ale co je lepší pocit, než na sobě pracovat? Dobrá tohle není zrovna jeho styl. Krokem jde do jedné z nejbližších kaváren, protže dnes ještě nesnídal a čeká ho nabitý den.* /No vlastně ani ne tak nabitý...Normálně nabitý den.../ *Před vstupem do kavárny si rozepíná zip od bundy do půlky hrudi aby mu nebylo horko. Vstoupí do vnitř a prfoliská ho teplo, kdyby měl brýle tak by se mu jistě zamlžily. Postaví se k pultu za nějakého mladíka a kouká se na nabítku.* /Pche... nemají tu nic co piju.../ *Pomyslí si ale, když už tu je nehcá si udělat aspoň cappuccino. Až teď si všimne, co za mladíka to stojí před ní v řadě.*Dejtepak obě ty kafe dohromady, zaplatím to. *Poví ještě dřív než Caleb stihne zaplatit.* Zdravím, pane Hawkstone...*Začne konverzaci a opře na něj pohlad a střídá to s pohledem na servírku.* Cappuccino a ten pudinkový koláč. /Nic lepšího tu nemáte.../ *Obejdná si a koukne na Caleba.* Nedávno jsme potkal vašeho bratra, upřímně choval se hůř než nějaký nový lovec. *Postěžuje si.* Nečekal bych, že by se někdo z vaší rodiny takhle choval. Tak bez ucty... *Dodá, přece on byl zvyklý na to, že mu všichni pomalu líbali boty. Samozřejme jen obrzaně.*
*Bere kelímek s kávou do ruky a už sahá po peněžence, když v tom se muž vedle něj nabídne, že zaplatí. Pozvedne obočí, je to sice přátelské gesto, ale nikdy za sebe nenechává platit a servírce proto peníze předhodí tak či tak.* To je v pořádku. nerad zůstávám někomu něco dlužen. *Obrátí se na Axela neutrálním tónem. Opravdu se nehodí, aby za něj něco platil, když se znají pouze povrchně.* Tak mého bratra. *Uchechtne se a odpije so z vařícího nápoje.* A kterého? *Nadhodí s pobavením. U Maxe by to čekal stejně jako u Sebastiana. Nicméně u toho se to vzhledem k jeho věku moc omluvit nedá.*
Jak myslíte, je to na vás. *Poví a nechá ho ať si to teda zaplatí sám, ikdyž je vnitřně uražený.* A navíc nebyl byste dlužen, jde přece o přátelské gesto. *Podotkne a sám čeká na svou objednávku. Sleduje jak servírka dělá kafe a pomalu u toho usíná.* /I já bych to měl dřív.../ Kterého? No neřekl bych, že to byl ten mladší takže předpokládám, že to byl ten starší. Pokud tedy se nevytáhl na sto devadesát centimetrů a nenarostli mu vousy... *Poví trochu s vtipem.* Puberta mohla přijít i klidně dřív. *Dodá s měnším uškklebkem. Občas jsou jeho vtípky možná až moc ostré. Ale teď jde o nevinný vtípek.* Posadíme se někam? *Koukne se na volé místo blízko výlohy, kudy jde vidět na ulici.* Jak se mimochodem máte? Co vaši rodiče? *Zeptá se zvědavě, né že by ho to nějak extra zajímalo spíš jen vyzvídá.* Jak vám jde vedení institutu? *Zvedne obočí a napije se kávy a čeká na jeho odpovědi.* Přijde mi, že se někteří lovci zhorušují, teď nemluvím o vás, ale nedávno jsem potkal jednu lovkyni a prý trénuje s čarodějem...Je tohle to možné? *Zakroutí nechápavě hlavou.* To jim nestačí tréniky co mají s vámi v insitutu?
Své věci si raději platím sám. *Pronese přátelským tónem. Je to jeho vnitřní hranice, kretou si nenechá ničím narušit, ačkoli povahou je přizpůsobivý.* A stejně tak ani nemusí skončit. *Dopoví ke zmínce o pubertě s pobavením. Ovšem krátce na to si uvědomí, že se baví na účet svého bratra a náhle zvážní. Kývne hlavou a zamíří k místu, na které Axel poukázal.* Mně se daří skvěle jako vždy. Rodičům také. Jen situace venku je mimo kontrolu. *Vysvětlí, ale vlastně mu nemá ani co říct. Drží si rodinné záležitosti mimo Podsvětskou drbárnu.* Zatím mě to nesložilo. A co vás přimělo se vrátit do New Yorku. *Optá se čistě ze slušnosti, ale možná v tom i kapka zájmu je.* Lovkyně, která trénuje s čarodějem? *Odfrkne si s uchechtnutím.* Která? Malá Lengthorn? *Odpije si z pressa. Na tu jedinou by to sedělo.*
Chápu nic se neděje. *Mávne nad tím rukou a už to raději neřeší. Pro své dobro hlavně.* Pravda, ale vaše mladšího bratra jsem ještě tuším neviděl. *Zamyslí se, je to pravda. Neviděl ho takže ho ani nezvá jen ví, že exustuje, ale to stačí no ne?* Pozdravujte vaše rodiče ode mě, jak je třeba navštívíte nebo jim budete psát. *Pousměje se na pak jen přikývne.* Stále je válka a to se táhne už skoro rok. Je sice pravda, že temná válka byla no... méně se to táhlo, když to tak řeknu. *Poví jen tak mimoděk a napije se kávy a do pusy si dá kousek vanilkového koláče.* /Fuj...to není dobré ani trochu./ *Má chuť to i vyplivnout ale neudělá to, je to neslušné.* To by bylo špatné, kdyby vás to složilo. Jako bývalého vedoucího Thomase? *Zatváří se, že neví a není si jistý. Nemůže si vzpomenout na to příjmení.* Co mě přimělo se vrátit? No, údajně zmizel pan Belmotne. Musel jsem otho využít. *Poví s ušklebkem na rtech.* Jsem tu asi... měsíc možná dva jako nový nejvyšší čaroděj Manhatannu. *Musí se tím pochválit, určitě.* Ale do LA se rád vracím stále. Byl jste tam někdy? Musím říct, že tamnější lovci jsou možná kapku víc bezstarostní než tady. Tak víte co, moře, pláž, sluníčko, žádný stres. Nebo i celkvoe civilové jsou takový uvolněnější v porovnání s New Yorkem. *Zamyslí se, idkyž je si jistý, že to mladého Hawkstonea nezajímá.* Ano, lovkyně co trénuje s čarodějem.*Sohlasně přikývne.* Slečna Grace? Ne ta to není. *Zakoutí hlavou na nesouhlas.* Nějaká... Tamara? Tara? *Přemýšlí jaké bylo to její jméno.* Nejsem si jistý, jak se jmenovala. Nepodstatné věci z hlavy vypuštím. *Přizná, protože to dělá a tohle je dosti nepodstatná věc, aspoň pro něj.*
Maxwell je nyní v Idris s rodiči. New York je pro něj v těchto dobách nebezpečný. /I když je lovec a voják, stále je to ještě dítě./ *Musí se ho zastat, ačkoli v jeho věku byl zrovna v dobách Temné války a chtěl velmi moc bojovat.* Marwell. *Doplní ho a zavrtí hlavou.* Nesložilo ho to, byl odvolán.. *Zvedne nad tím koutek. Nechce přímo říct, že na vedení Institutu byl starý.* Damian. Ano. Na jeho útěk mám dvě teorie, ale Spolek nezajímá ani jedna. *Zvedne nad tím rameny, jeho slovo tam nyní neváží nic. Pouze chtějí reference z New Yorku.* New York je město s nejvyšší démonskou aktivitou. Musí tu být i disciplinovaní lovci. Což se nyní snažím napravit. *Uvede to na pravou míru rozvážným tónem a dopije presso.* Tak Tara. Do té bych to neřekl, je v Institutu nová. /Taková šedá myš./ *Podotýká. Nemůže mu uniknout, že Grace zná jménem, tudíž o ni minimálně ví, ale neptá se.*
Ano to souhlasím, děti by neměli být tady. Raději Idris, tam je přeci jen bezpečno. *Poví chápavě, ani on by nenechal své dítě tady. Ikdyž on děto mít nemůže.* Ano Marwell. *Poví jako kdyby ho osvítilo, vzpoměl si.* No konec konců taky nebyl nejmladší. Ale v podsvětě se říkalo, že ho to vedení složilo. *Podotkne a ještě se napije kávy.* Jaké jsou vaše teorie? Já nejsem Spolek a zajímá mě to. *Poví se zájmem.* I já jsem slyšel několik teorií ale teorie jsou teorie, že ano.*Poví a poslouchá ho dál.* Ano to by nebyl New York, kdyby to nebylnejvyšší démonská aktivita. Slyšel jsem, že za začátku žáří vzrůstla ještě o něco víc než před tím...*Začne nějakou ulnohodnotou konverzaci.* Udajně se objevují i nový druhy démonů. *Dodá znepokojeně.* Mám jistou teorii ale nejsem si jistý, jestli je to pravdivé. *Poví mu, nový démoni jsou orzhdoně znepokojující.* Nová... tak to potom chápu. Neví co se smí a co ne...*Mávne nad tím rukou, ikdyž by neměl.* Myslíte si, že bych mohl pak jít s vámi do insitutu? Jde o to, že se mi moc nezdají ty démoni a tak... *Poví a tváří se velmi vážně, až je to znepokojující.*
*Docela ho jeho vstřícný přístup k mladým vojákům překvapí, ale nedává to najevo. Měl o něm trochu jiné mínění. Takového humanistu zrovna nečekal.* Mohl se přidat k vílímu dvoru, to je ta první. A ta druhá se týká Zairy Bellatorum, kterou roztrhal mutant. Byl s ní docela dlouho, možná se rozhodl kvůli tomu opustit město. *Pokrčí nad tím rameny jako kdyby to byla běžná záležitost. Zairu poměrně postrádá, byla to schopná lovkyně a občas se i při trénincích uměli navzájem vyhecovat. Vzpomíná náhla i na to, jak ji zlomil ruku. Ale odsouvá to pryč. Lovci umírají denně.* Jaká teorie je ta vaše? *Zeptá se na oplátku a zakrouží prázdným kelímkem nad stolem.* Ano, mám podezření na Zondera. *Přřitaká mu ohledně nových druhů, ale zarazí se ve schili, kdy se zmíní o návštěvě Institutu.* Co byste tam dělal? *Mírně se napřímí a pozvedne obočí.*
Ano ten vílí dvůr je asi nejznámější a nezastávanější teorie i v podsvětě. Řekl bych, že je to i nejpravděpodobnější teorie... *Poví mu upřímně, podle všech co zná to tak je. Ale není nic jistého, že ano.* Kvůli lásce odejít z města? *Jako kdyby si odfrkne.* Pokud je to tahle torie...nechápu, že nepočítal s tím, že lovci umírají brzy. *Poví trochu ironicky.* Pardon... *Koukne na Caleba omluvně.* Moje teorie byla už řečená. *Poví a dopije kávu a hrnek položí a nenávistně koukna na koláč.* Zonder, ten je hlavně z nemecka. *Poví.* Jednu civilku nedávno napadl a zabil labexur...O tom nevíte, že? *Koukne na Caleba.* Nebo se obejvují i ti, co nejsou v knihách a nebo ti, co mají být už vymřelí třeba xeronuhm. *Poví co všechno ví o démonech, co se objevují. Mám teorii, proč se obejvují tihle démoni. A potřeboval bych mapy siločar, ty v institutu určite máte ale já se u sebe doma nemám. Ale měl jsem je, no spíše ty světové...*Poví.* Moje teorie ja taková, že někdo vytváří portály mezi démonskou dimenzí a naším světem. Ale to je málo pravděpodobné, protože by je musel stále někdo udržovat. Proto si myslím, že někdo dělá trhliny mezi dimenzemi. *Vysvětlí. Ale o tom raději u vás, tady... *Nakloní se k měu blíž.* Víly mají zvedy všude. *Pošeptá mu a vstane a ukáže směrem ven.* Půjdeme?
*Nad jeho odfrknutím neuhne pohledem, ba naopak ho na něj upře.* Asi je to pro vás dost všední věc. Nebo naopak neznámá. S člověkem to dělá divy. *Nezúčastněným hlasem podotýká a trhne s rameny nahoru. Netváří se, že je z kamene narozdíl od Sebastiana. Příjímá všechny vše, co byl měl upozaďovat a nedávat najevo jako silný lovec stínů. Ale je názoru toho, že to ho akorát může dělat slabým.* V pořádku. Jsem s tím faktem obeznámen. *Musí se nad tím uchechtnout. Smířený je poměrně se vším a stejně i působí vyrovnaně. Se soustředěným výrazem naslouchá jeho teoriím, ačkoli se mu obě zdají příliš na víly předvídatelné. Ke vstupu do Institutu svolení však nedá. Je si vědom svých kompetencí.* Je mi líto, ale vaší návštěvu nejdříve musí schválit Spolek. /A vůbec se nezeptal, jestli o to stojím./ Určitě vám děkuji za informace, dobře s nimi naložím. *Také se zvedá a podá mu v gestu solidarity ruku.*
Zažil jsem to, ale neřekl bych že by to semnou něco udělalo. *Lže. A neměl by to ale nechce dávat najevo,že ho to stále trápí a pamatuje si to, proto raději Iže.* Jednou, když jsem to řekl jedné lovkyni skoro se složila asi to byla na ni moc drsná pravda... *Zamyslí se. Určitě by to nechtěl zažít podruhé. Sám ani neví co to bylo za lovkyni.* Nebo kromě víl to může udělat i mocný čaroděj. Co takový Ismael Koivu? *Jo po té přeměně na brouka má na něj vlkou pivku ale bojí se ho...* No tak až se všechno vyřeší se Spolekem.. /S bandou nabručených páprdů, co si mylsíš že ví všechno nejlíp.../ *Na távři má ale úsměv.* Nebo... nechcete jít ke mě? Jen na chvíli, abych vám řekl všechno a aspoň vám to ukázal na obyčejné mapě. *Poví velmi aktinvě a jeho ruku přijme a potřese s ní.* Mohlo by vám to pomoct... *Dodá, a koukne na Caleba vážně.* Jen... 15 minut vás zdržím. *Dodá velmi vážně. A ukáže, že jde ven ať podle jeho rozhodnutí půjde za ním nebo ne.* Pokud ovšem chcete... *Dodá. Přetím než odejde od stolu ven.*
*Nic na to neříká, což může naznačit mnohé. Především to, že mu to nežere. Ale nadruhou stranu ani nečeká, že si zde navzájem nebudou vylévat srdíčka.* Jsem Hawkstone, něco vydržím. *Poznamená a na jméno lovkyně se neptá. Patrně Axel nemyslel někoho současného.* Ismael nemá důvod, dělá si své obchody a se Spolkem se nechávají navzájem být. Tu dohodu znáte. *Pokrčí rameny a bez váhání se vydává ven z kavárny za Axelem.* Rád si to poslechnu. /Stejně už nic jiného na práci mít nebudu./
Právě, že si dělá své obchody, s kým koliv...*Tím chce naznačit, to že by mu určitě nedělalo problém udělat takové thrliny.* Nevím to jistě ale. Je to pouze teorie. Klidně by to mohla být i jiná síla. *Poví a zapne si znova mikinu až ke krku a počká na Caleba jestli půjde s nim nebo se. Pro sebe jen výtězoslavně usměje, když za ním přijde.* Mohlo by vám to pomoct. *Dodá a odchytí jednoho taxíka a nadiktuje mu adresu a posadí se do něj a ukáže Calebovi ať si pohne.* Tak daleko by nezašel. *Se soustředěným pohledem to popírá.* /Ismael může být šílený, ale ne natolik, aby šel proti Spolku. Ovšem, že to nevíte jistě./ *Následuje Axela a posadí se na zadní sedačku taxíku. Po celou dobu mlčí. Nemá nic, co by řekl mimo Svět stínů.* *Zaplatí taxiokářovi, hned jak se ocitnou před domem, kde má byt. Je ro rozhodně luxusní a jde videt, že tady prostě bydlí boháči. Přijde do domu a hned jde k výtahu a zmáčkne nevyšší patro. Nastoupí do výhatu a čeká až přijde i Caleb. Výtahem jsou nahoře skoro okamžitě. Po vystoupení jde chotbou až uplně do zadu a odemkne dveře od svého luxnusního apartmánu/bytu.* Tak vítejtev mém království. *Ušklbíne se a kouzlem pak dveře zamkne. Párkrát máchne rukou a hned je přeslečený v něčem jiném než sportovním. Má na sobě bílé tričko a jeansy, které taky moc často nenosí. Mám mapu New Yorku přinést sem, aby jste se mohl kochat tím výhledem na NY nebo půjdeme do pracovny, kde je ten výhled stejný ale je to více uzavřené? *Zvedne obočí, protože stojí v obýváku, který je nádherně prosvícený dením světlem s luxusním výhledem na celé město. Jde dokonce vidět i zeleno-žluto-oranžový Central park.*
/Dobře...A teď budu dělat chůvu opilým lovcům?/ *Zeptá se sám sebe ale víc cestu nekomentuje.* /Ale u ní udělám klidně vyjímku. Ale už víc nikdy! Kdyby mě aspoň tak neztrapňovala.../ *Pomyslí si a když řidič zastaví pár ulic od insitutu usměje se.* Tady máte a zbytek si nechcejte. *Poví řidiči a dává mu nějakou bankovku ani neví jakou cenu má ale něco ví jistě...Menší než padesáti dolarovka to není.* Grace jdeme. *Poví a sleduje její počínání jak vylézt z auta. No sleduje to jeno chvíli pak se orzhdone jí pomoct, aby si náhodou něco neudělala.* /Čaroděj a chůva.... Kam ten svět spěje?/ *Nechápa a vytahuje Grace z auta na ulici.*
*Opřená hlavou o dveře taxíku skoro nic nevnímá.. jen drncání kol a ruch ulice který ji uspává.. na chvilku se ji podaří i usnout, ale náhlý prudký zastavení ji vždy probere tak aby neupadla do hlubokýho spánku..* /Zdálo se mi to nebo jel se mnou ten... / *Promne si jedno oko a podívá se vedle sebe na Axela.. semkne k sobě rty a zaclumá se sebou když taxík zastaví na místě.. Chvíli ji trvá najít kliku od dveří a neohrabaně s ní páčí až se ji podaří otevřít dveře... Nejdřív vytáhne ven nohy a pak se chytí Axela za předloktí když ji přijde na pomoc..* Mohl nás dovézt až k institutu.. tady to není institut.. *Brblá si a rozhlíží se po ulici.. hned jak najde aspoň něco co se tváří jako rovnováha, Axela se pouští a bez dalšího slova se rozejde k institutu přitom si rovná napůl rozepnutou bundu a hledá po kapsách stélu.*
A proč by měl? Ty by ses potřebovala i trochu projít, pomáhá to. *Poví a lechce se usmívá, když ho ještě drží za předloktí ale jak se ho hned pouští lehce se zamračí.* /Pfff nebdue se mě držet tak fajn./ *Tiše si pro sebe odfrkne a sleduej ji jak hledá stélu. Neviděl ji, že by ji u sebe měla. Proto se trochu rozhlédne, jestli ji neuvidí. Všimne si jí na zemi, na místě kde Grace vystupovala. Nanápadně ji kouzlem zvedne a strčí si ji k sobě do saka a dělá, jako by nic.* /Né, že bych byl zlý ale přece jenom... mohla by mít záminku, proč se semnou setkat, idkyž lovci ty stély ztrácejí často../ *Už plánuje, co jí zavolá ať k němu má jít, že má její stélu. Je do toho dost zabraný a nakonec do Grace nechtít narazí.* Oh, pardon Grace, nechtěl jsem jen jsem se zamyslel. *Omluví se, protože to nechtěl.* Insitut je kousek doprovodím vás, abych viděl i to vaše vyjítí dveří. *Poušklůíbne se a pomůže jí vstát.*
/Kam jsem ji... tuhle přece nemůžu ztratit.. Sice to není ta po mámě, ale tohle byla moje první stéla.. moje první.. /*Prohrábne si vlasy a ještě se prohledá po kapsách, stéle ale prostě nemůže najít. Najednou do ní něco narazí a ona padá, narazí si při tom koleno. Už se chce ohnat po tom, co na ní vystartovalo.. ale je to jen Axel..Zamračeně sklopí pohled dolů a opráší si bordel z kolena..* Jasně... stejně jako v parku.. měl bys s tím něco dělat, ne všichni jsou tak velkorysí jako já že ti to odpustí.. *Brblá si pro sebe.. po čtyřech se ji podaří zvednout i s pomocí Axela. Při 'vyjití dveří se na něj podiveně podívá.. už si to nepamatuje..* Nejdu do institutu...*Otáčí se směrem k pandemoniu a rozchází se tím směrem.* Musím se vrátit...*Sem a tam... nejdřív do institutu, teď zase zpátky.. Začíná být z toho zmatená, ale jediný cíl je teď její stéla.*
Já často naražím do lidí... Ať jde o tělešné střety nebo jen narážky slovní. *Snaží se to podat s vtipem.* Ale ne všimni mají takovou čast být mnou sraženi dvakrát...*Ofrkne si, protože ji slyšel. Hluchý není. Když se na něj podiveně koukne zamračí se.* Před pandoemoniem jsi mi řekla, že vyjdeš schody aže vyjdeš i dveře. *Osvětlí jí, přijde mu to stále vtipné.* Jaktože nejdeš do Insitutu? *Zamračí se a sleduje jení počínání.* Vrátit? Co ne! *Poví rázně a hned jak se otočí zpátky k cestěsměrem ke klubu nenápadně položí její stélu na chodník.* Grace... *Upozorní ji prve a pak se ohne a ze chodníka zvedá stélu.* Hledáš tohle? *Podá jí ji a usměje se. Ale těsně před tím než jí ji uplně dá uhne s rukou.* Našel jsem ji...*Poví hrdě.* Co dáš za odměnu nálezci? *Zeptá se arogantně a zatím stáel drží stélu v ruce, dál od grace.*
No ona je to ohromná čest když vás přizabije samotný Axel.. bravo Vaše Arogance.. *Rozhodí rukama a jde dál směrem k Pandemoniu.. alkohol ji už trochu pustil, ale je to spíš tím že začala konečně přemýšlet a navzdory promilím se trochu ovládat..* /že vyjdu i dveře? Co to je za blbost.. / Co zas.. *Otočí se a uvidí ho se stélou v ruce.. hned se za ním rozejde a hrábne po ní.. Axel ale uhne, jenže její reflexy jsou na opilou lovkyni i tak dobrý.. drží ho za předloktí a propaluje ho pohledem.* Jako kdybys ty něco potřeboval... stačí lusknout prsty však? *Popíchne ho a šlehne pohledem po stéle.* A teď mi ji dej... *Poručí mu.. nechce se s ním tady přetahovat, ale pro jistotu ho tále drží za předloktí, kdyby ji chtěl se stélou zdrhnout..*
Pleteš si slova říká se Veličenstvo. *Neodpustí si tuhle poznámečku, on není žádná Arogance, když už tak Veličenstvo.* /Pfff že Arogance.../ *Pobaveně se usmívá ale ucítí její ruku na svém předloktí. Dívá se jí přímo do očích, ikdyž v té tmě, i přes pouliční lampy, jde těžko orzpoznat, kde je panenka a duhovka. U něj je to orzhodně jednoduší, hlavně když by mu začaly zářit oči. Nechá se podpíchnout ale odpoví jí na to.* Ano, můžu lisknout prsty a mít cokoliv na světě ale je to otrchu nuda. Občas je dobré získat si něco... ehm čestně. *Poví a stále drží stélu od ní dál.* Nedám. *Poví arogantně a mezi prsty se mu začnou obejvovat malé plamínky magie.* Co jsi ochotná mi za tu stélu dát? *Zvedne pobočí, on si nenechá od nikoho orzkazovat. To on tu je pánem ne ona.*
*Naštvaný? Z části. Uražený? Trošku. Je tu už pár dní, co byl s se slečnou Grace a stále je naštvaný ale o proti prvnímu dni výrazně méně. I tak má v plánu to jít trochu zapít do Pandemonia. Už v tuhle dobu je před klubem velká řada lidí ale on v ní nečeká. Krásně jde až k vyhazovači vytáhne z peněženky několik bankovek a dá mu je do kapsy na tričku. Ten ho s usměvem pouští do klubu. Axel nemá orzhodně problém získat místo v jednom z boxů pro "VIP" přeci jen o k nim patří. Paktří k VIP podsvěťanům. Hned jak se jeho hýždové svaly dotkou sedačky a on se pohldně usadí slétává se k němu hned několik dívek.* /Společnost? No to se rychle orzkřiklo, že jsem zde./ *Mezi nimi pozná pár známých tváří jak vlkodlačic, tak pár čarodějek a věří, že i se zapadajícím sluncem se přidají i upírky.Nechá si donést i to nejlepší šampaňské. Zapne si knoflík na sametovém tmavě modrém saku a lehounce uvolní svoji kravatu. /No dnes to bude zábava./ Pomyslí si a nahodí úsměv hodný oskara a začne se vybavovat s jeho společnicemi. Absolutně mu nevadí, jak mu lichotí, spíše naopak. Arogantně se usmívá a sleduje všechny lidi, jak přicházejí.* /Ach, jak je výborné být VIP.../
*Jelikož byl v New Yorku celkem dlouho, tak se rozhodl vyhledat společnost jiných Podvěťanů. Právě z toho důvodu si vzal oblek, který nepůsobil snobsky, ale ani nějak špatně. Dorazil ke klubu, kolem něhož už několikrát šel. Sice do okolní společnosti nezapadal, neboť byl o něco starší a bylo to na něm vidět. Přesto si to zamířil k vyhazovači a příjemně se na něj usměje. Následně mu podá dvou set dolarovou bankovku a nenápadně mu jí podstřil.*Doufám, že mé jméno je na seznamu, Ezra Malson.* Muž ho pustil dovnitř a Ezra byl spokojený. */Nové zážitky v mém věku. To je teda nápad./* Pomyslel si mírně mrzutě. Přesto přešel k baru a objednal si whisky. Přitom se rozhlédl kolem a usoudil, že tomu dá zatím šanci.*/Přece nebudu věčně zavřený v obchodě a čekat na zázrak./
*Přichází ke klubu, jelikož už dlouho nikde nebyl. Na krku má své sluchátka.* /Třeba tady někoho potkám./ *Zamyslí se sám pro sebe a upraví si košili a sako co má rozeplé, jde k bachařovi a jen se usměje a vyndá peníze a podstrčí mu je a řekne.* Gabriel Zurr, určitě tam bud... *řekne a pak muž ustoupí a pustí ho dovnitř, nasaje tu atmosféru klubu a sedne si vedle staršího muže a objedná si drink a jen se porozhlédne.* /koho nám to čerti nesou./ *zazubí se a všimne si Queense ve Vipku. Nijak to neřeší jen na něj mávne na pozdrav a poté se napije drinku a pozoruje muže vedle něj, je starší ale nevypadá na upíra, ale civil to taky nebude.Jen se zamyslí a čeká. začne mu zvonit mobil a on ho jen zvedne a začne se dohadovat s šéfovou, ale zároveň jen kývne a mírně se usměje.* /Konečně povýšení, teď je forenzní moje!/ *5ekne si v duchu zaplatí drink a vyběhne pryč.*
No a pak jsem řekl: "No to v žádném případě! Já striptýz dělat nebudu, od otho tu máme někoho jiného!" *Povídá jednu příhodu ze života a u toho se dívky okolo něj šíleně smějí.* /Přihloupý smích a totčení vlasů okolo prstu. Ty jsou ze mě uplně paf. Rozhodně víc než slečno Grace./ *Vzpomene si na ni ale zakroputí hlavou. Všimne si Gabriela, jak na něj mává a zvedá ruku na pozdrav taktéž a u toho se napije šampaňského a odkládá sleničku na stolek.* Omluvte mě dámy, jen půjdu pozdravit známého. Přijdu hned. *Mrkne na ně a probojuje se mezi nožkami na jehlách dívek a jde k baru a usměvem na rtych a ještě si zapínající trochu košili.* /Ty jdou vážně rychel na věc./ *Pomyslí si při zapnutí knoflíku na saku a jde až ke Garbielovi.* Zdravím, jak se máte Gabrieli. *Zeptá se a zvedne obočí.* Skotckou prosím. *Řekne ještě barmanovi a rozhlédne se kolem. Ale hned na to Gabriela už není...* /Ten chlápek má víc práce než já.../ *Zakroutí nehcápavě hlavou.* Tu skotckou dovjitou prosím. *Hukne na barmana a všimne si staršího muže.* /Nevypadá jako čaroděj.../ *Problédne si ho.* /Ale má dobrý styl... tenhle elegantní vážně oceňuju./ Vás jsem zde ještě neviděl. *Začne tak nějak rozhovor.*
*Nejve se vedle Ezry objevil jeden muž, ale než stačil Ezra cokoliv říct, tak zmizel. Předtím si však všiml, že pozdravil muže ve VIP. Ten mu odpověděl. Dokonce i přes všechny ty ženy se zvedl a vyšel k tomu muži vedle mě. Dokonce i než on mohl začít nějaký kloudný rozhovor, tak muž zmizel a to hned po telefonátu. Upil jsem ze své sklenky.*/Trochu nekvalitní, ale dalo se to pít./* Sledoval si jak si ten muž z VIP objednal dvojitou whisky. Nijak na to nezareagoval, byla to jeho věc, jak se bude následující den cítit. Když na něj promluvil, tak odložil sklenku a podíval se na něj. Prohlédl si jeho oblek a celkově jeho celou osobu.*Mám radši jiný styl, ale když už jsem v New Yorku, tak bych měl navázat nějaké lepší kontakty než nudné páprdy, co prodávají šperkovičky.* Ušklíbl se a podíval se k VIP stolu.* Zdá se, že jste tu často a oblíbený.* Řekl a znovu se napil ze své sklenky.*
Nudní páprdové, co prodávají šperkovničky? *Zvedně pobaveně obočí a všimne si jedné dívky, která k němu jde a mile se na ni usměje.* Co potřebuješ kočičko? *Jednou rukou ji chytí okolo pasu a vyslechne si její prosby a stížnosti. Chápavě přikyvuje.* Ano chápu...takže vy se nudite jo? Tady si každá dejtekaždá dv kapičky tohoto a už se nudit nebudete věř mi. *Mrkne na ni a v ruce se mu oběví malá lahvička, plná něčeho průhledného.* A teď mazej. *Poví a při odchodu se jí koukne na odhalenou kůži na zádech a pohledem sjede i níž.* Oblíbený? Já vždy. *Poví egoisticky a napije se skotcké.* Co jste zač? *Zeptá se narovinu, protože jeho podvědomi ví, že ten chlápek není obyčejný civil.*
/Docela obdivuju jak se mi takhle svěřuje.. dost.. čte ti myšlenky!/ *Zaráží se po cestě ale nemůže to úplně ovládnout..* Promiň.. jen mi to přijde jako dost vzácný dar... občas bych si ho přála mít taky...*Otřepe se nad představou že ji čte někdo myšlenky. stále je z toho nesvá, ale pak si taky uvědomuje že to mohlo dělat víc podsvěťanů.. Vchází do Pandemonia v obyčejných džínech s koženou bundou a šálou kolem krku kterou hned sundavá..* Tady bude hodně vedro.. *Rozzářeně se dívá na přecpaný pandemonium jak ho ještě nezažila. Rozepíná si i bundu a rovnou si od zpírky s tácem bere dvě sklenky... s jednou se otočí na Mari.* Nevím co piješ... a ani nevím co je tohle.. ale určitě si to dovedeš přeměnit v cokoli co máš ráda.. *Se smíchem ji podá sklenku a začne skákat a tančit do hudby i se skleničkou v ruce..
*Ušklíbne se.* Má práce si ty páprdy vyžaduje.* Vysvětlil a odkládá skleničku. Sleduje dívko, co k nim přišla. Poměrně atraktivní, ale pro Ezru to je jen jedna z těch mnoha žen, co potkával v mnoha zemích. Sleduje, jak muž dává ženě lahvičku, která se mu zjevila v ruce. Trochu se zamračí, ale nic neřekne. Nad jeho egoistickou odpovědí se pousměje. Když mu položil otázku na téma, co je zač, tak se mírně zarazí.*/On určitě není civil, jen tak by se sem nedostal. Taky nebude upír. No a bylo by fajn si najít nějakého známého mezi podvěťany./* Znovu upije ze sklenky a odpoví:*Já? Já jsem jen starý šedivý vlk, co vyšel zkoumat velké město.* Podívá se na muže vedle sebe.* A vy jste?
*Príde jej zábavné, ako sa Grace rozpráva sama so sebou, je to milé. A zároveň je rada, aká je otvorená. Dovnútra sa dostan bez ťažkostí a ona si dá dolu červený kabátik, odhaliac tak kratučké zelené šaty.* Dokážem to niekedy aj na diaľku, ale to chce veľa energie. *Prizná jej a potom sa usmeje, prebehne celý klub očami. Niektorých ľudí tu vidieť chce, iným by sa zasa radšej vyhla.* Oh, som si istá, že to bude riadny hic. *Uškrnie sa a dá si vlasy do copu dvoma rýchlymi pohybmi. Potom vezme pohár, ktorý jej Grace podáva. Áno, ale ja vydržím všetko. *Povie s falošnou namyslenosťou a kopne do seba čokoľvek, čo to vlasne bolo. Urobí miernu grimasu a poberie sa za ňou, Začne sa vlniť do rytmu a je rada, že si mohli ísť zrovna zatancovať.*
*Když začne hrát její oblíbená kapela stahuje gumičku z vlasů a a zatřepe s hlavou se smíchem..* Takže vlastně nemusím nic říkat... vystačíš si s tím co i myslím.. *Vrazí omylem do jiný upírky která na ni zkusí zasyčet.. Grace se jen otočí s přivřenými víčky.. Jako lovkyně je obávaná a proto se upírka hned vytratí v davu...* /A to ani nemusím být ozbrojená.../ *Nasadí zpátky úsměv a kouká jak Mari do sebe kopne celou sklenku...* No... tak to abych držela tempo..*Zasměje se a kopne do sebe celou sklenku.. zakření se a začne se zase smát..* Teda je to síla... *Podívá se na Mari a kousne se do spodního rtu. Znovu se roztancuje a začne zpívat.*Sleep until the sun oes dooown.. *Pohazuje s hlavou a směje se na Mari.*
Jakou máte práci? *Zeptá se se zájmem a sleduje dno své skleničky.* Starý šedivý vlk? *Zasměje se.* Já? Jsem jsem jeden mladě vypadají muž, který by měl už pár století hnít v zemi ale je tady a moc rád se baví. *Egotisticky se zazubí.* Axel Queens, Nejvyšší čaroděj Manhatannu. *Podá mu zdrařile pravačku.* A vy?*Podívá se na něj a pak i za něj a všimne si známé tváře, vlastně dvou známých tváří.* /Ale heleme si Slečna grace a Slečna De Rimi./ *Pomyslí si a chvilinku je sleduje.* Moc mě těšilo, možná se ještě vrátím, teď jdu pozdravit dvě známé. *Usměje se do dáli a koukne na muže.* Kdyby jste něco potřeboval tady je má vizitka. *Z kapsy saka ji vytáhne a položí jí na stolek ke sklence muže a krkome se prodírá mezi tančícími lidmi a pomalu se taky přidává. Zdravím dámy. *Zařve na obě.* Slečno Grace, Slečno De Rimi. *Koukne na obě.* Jak se daří? *Zvedne obočí. Přeci jenom, čarodějovská komunita se musí mezi sebou aspoň trochu znát.*
*Užíva si hudbu, ktorá ňou úplne elektrizuje, jej boky sa hýbu úplne samé, akoby mali vlastný rozum. Hoci sa snaží všetky hlasy vytesniť, na Grace reaguje.* Áno, pokojne, s tým si vystačíme. *Uškrnie sa a vezme si od čašníčky ďalší pohárik, rýchlo ho do seba naleje a rýchlo pozrie na Grace.* Dúfam, že budeš stíhať. *Povie, a naozaj sa zabáva, kým ich niekto nevyruší. Všetky jej radary sa znova zapnú, keď si uvedomí, kto to je. Narovná sa v chrbte a nadvihne obočie.* Oh, zdravím, Axel. *Povie nenútene, no mierne otrávene. Nemá rada, keď ju niekto vyrušuje pri tanci, no zároveň nemá chuť o problémy. Predsa len, Axel je na tom s mágiou, najmä tou bojovou či démoniou, o kus lepšie, ako ona.* Ja sa mám celkom solídne, nadväzujem nové známosti. *Mrkne na Grace a snaží sa vyčítať, ako sa práve obaja cítia.*
Prodejce starožitností.* Odpoví na jeho první otázku. Poslouchá jeho předtsvaní a z toho usoudím, že jde nejspíše o čaroděje.*/Ještě jsem se s žádným z nich nesetkal. Nebo ano a pozapomněl na to./* Všimne si, že si Alex Queens povšimnul někoho za ním, a tak se tam otočil. Tančí tam dvě mladé ženy. Ezra je neznal, ale pan Queens podle všeho ano.* Já jsem Ezra Malson.* Představí se a následně kývne nad jeho omluvením. Vizitku si schová do vnitřní kapsy saka. Pak jen sleduje, co se děje v klubu a pomalu upíjí ze své sklenky.*/Zatím jen hluk./* Pomyslí si a objedná si další whisky.*
Nevím jestli mě v tom kraválu vůbec slyšíš! *Křikne na Mari a dívá se jak do sebe klopí další skleničku..Užasle si od servírky bere dvě a a se zazubením se na Mari obrátí.* Stíhat.. teď už určitě.. *Šíleně se zasměje a kopne jednu do sebe.. znovu se hořce zatváří a oklepe.. Stalo se ji snad úplně poprvý za poslední rok že by takhle s někým náhodným z kavárny skončila v pandemoniu.. Otáčí se za svým jménem a když uvidí Axel přestane bláznivě poskakovat na hudbu a otočí se zády.* /Tak co teď.. jít na záchod.. Ale ne.. Mari čteš mi myšlenky že../ *S falešným úsměvem se na Axela otočí a zvedne povýšeně bradu..* /Jak se daří.. to říká vždycky.. / Skvěle slečno Axel.. a vám... *Kopne do sebe druhou skleničku a zase se falešně usměje.. je opilá.*
Dnes vám to sluší Mariposo. *Usměje se na ni a porhlédne si ji.* Ta zelená vám vždy přistane. *Poví a vykouslí si skleničku whisky, protže se mu nechce jít pro tu co nechal na stole u baru. Ale ohlédne se za dívkami u VIPka a lehce se zaškelbí a pár vteřin je sleduje jak se líbají.* /Chtěly se bavit...mají ot mít./ *Lehce se poušklíbne a otočí se zpátky na dívky, se kterými teď hovoří. Když mu Grace řekla "slečno Axel" zarazí se a pak zakroutí hlavou. A vidí i ten její falešný usvěm.* /Tak jsem se naposled usmíval, když jsem mluvil Alleou../ *Vzpomene si. Ale zvářní a koukna na Grace.* Vy už máte už dost. *Poví zamřečeně a vážně a koukne na Mariposu.* S vámí není nidky dobré pít. *Podotkne s ušklebkem ale stále se mračí. Měla bysjte přesta Grace...*Poví ale sám se napije.* Jinak co vaše tancování Mariposo? Vidím, že teď jste ve svém živlu. *Poví a koukne a svůj stůl. A ukáže, aby od něj vyhnali ty dvíky. Nechcete si jít sednout? *Poví a ukáže na VIP stůl.* Dáme si pár skleniček,.... popovídáme se. *Poví a zvedne obočí a náhátne ruku k oběma dívkám.*
*Premeriava si Axela a nie je si istá, ako reagovať. Zachytáva mierne útržky jeho myšlienok, ale je až pridobre chránený, aby ho vedela jednoducho prečítať. Napriek tomu sa však usmeje.* Ďakujem, Axel, vážim si to. Zelená je jednoducho farbou prírody. *Prehodí jednoducho. Potom sa otočí na Grace a radšej ju chytí okolo ramien, pretože je zjavne opitá. Najdôležitejšie je, aby sa jej nestratila z dohľadu.* Asi máte pravdu, naozaj vydržím viac, ako ostatný. A áno, tanec si užívam, ako vždy. *usmeje sa a cíti, ako sa jej celé vnútro trasie z rýchlych bás.* Myslím, že si rady sadneme áno. *Prijme jeho ponuku, ale nakoľko sa snaží nestratiť Grace, ruku mu nepodá.*
*Protočí nad tím oči když ji Axel kárá..* /Co jsem abych tohle poslouchala? /*Otráveně zakloní hlavu a vezme si od procházející servírky nepozorovaně další sklenku zatímco si oni dva povídají..Chce se vytratit, ale Mari ji chyt kolem ramen..* Nechc... *Díky alkoholu má zpožděný reakce a Mari ji s odpovědí Axelovi předběhne..* /Sednout si a vypadat jako někdo z jeho harému? Tss... no dobrá.. jen pro volný drinky.. pak mizím.. nevím jak dlouho to s ním vydržím../ *Podívá se na Mari a doufá že zrovna teď ji čte myšlenky.. * Fajn.. fajn.. *Mávne ledabyle rukou a rozejde se zbrkle k onomu stolu.. je vděčná že má na sobě tenisky, ale stejně neohrabaně vráží do hostů..*
*Celkem uražené se na ni koukne, když nepřijme jeho ruku a jen se na ni lehce povýšené podivȧ.* /Vážně? Tohle je mi teda neslušnost./ *Pomyslí si ale nechá to tak a obě dívky vede ke svému stolu. On se posadí do prostřed gauče a nechá ať se obě posadí k němu.* /Nejlépe každá z jendé strany.../ No tkaže, oc vy dvě tady? Co si dáte? *Zeptá se zvědavě a nechá si zavolat obsluhu ať si dívky obejdnají, on sám si nechá přinést dvojitou whiskey.* Jak jste se seznámily? *Vyzvídá.* /S ní piješ a semnou ne? vážně? Nespravedlnost!/ *Rozčiluje ve s duchu.*
*Uvedomí si, že z Axela ide akási nepríjemná energia, no vôbec ju to netrápi, nakoľko sa potrebovala postarať o Grace. Nepoznala ju, ale určite by ju nenechala sa tu samú potulovať v takom stave, v akom je. Pomaly ho nasleduje a potom si vedľa neho aj sadne, nechajúc Grace, aby si sadla, kam len chce. Rozumela perfektne úplne všetkému, čo bolo v jej mysli a plne to rešpektovala, ona sama nemala v pláne sa priveľmi zdržať. Dám si sangríu, ďakujem. *Povie zdvorilo a potom pokračuje.* Nuž, prišli sme sa spoznať, zabávať, aspoň tak to vidím ja. A neviem, koľko sa zdržíme, nakoľko... *Pozrie krátko na Grace.* Asi by som ju rada odprevadila k Inštitútu.... A čo vy, Axel? Rozširujete klientelu? *Spýta sa zvedavo, všimnúc si, koho nechal za sebou. Nebol to civli, to vedela hneď. Nadviaže s ním krátky očný kontakt, našťastie, zrak mala dobrý.*
*Drží se poblíž Mari.. v ruce má prázdnou skleničku kterou položí na něčí stůl a následuje oba dva..* /On musí být všude../ *Plácne se sebou na pohovku vedle Mari a moc neposlouchá co si ti dva povídají.. vytahuje mobil a projíždí kontakty.. skoro vůbec na to nevidí.. a i když by to chtěla popřít i pod vlivem alkoholu je z Axel dost nervozní.* V pohodě... *Polkne a civí do mobilu.* Objednávám si taxika... *Prohodí směrem k nim a natáhne se pro další skleničku kterou servírky nosí na tácech.. ani nekontroluje co v tom je.. Těžkne ji hlava, ale když ví že do institutu nepůjde po svých, má to na háku.*
*Nechá ať si obejdnají co chtějí a zatím přikyvuje na to, že poslouchá.* Jo tak... je škoda že jste nebyla na mojí poslední party Mariposo. *Poví trochu s lítostí.* Do isntitutu? Tam mám v plánu jít za správcem. *Poví zamyšlěně.* Ano ikdyž pár častých klientů stále mám a od té doby co jsem Nejvyšší tak se nabítky jen hrnou. *Poví potěšeně a napiej se whiskey a přeloší si nohu přes nohu a kotník má na koleni. Všimne si i, že Grace vytahuje mobil a porjíždí ho.* Taxík? Víte jak je to nebezpečné? Oh... já zapomíám jte lovkyně, že? *Poví lehce přidrzle ale dívá se na ni strostlivě.* Půjdu s vámi. *Poví orzhodně a vstane a jde ke Grace.* Raději už teď. *Pousměje se a postadí se k ní.*
*Vôbec sa jej nepáči, kam mieri konverzácia medzí ňou, Axelom a Grace, napriek tomu však odpovedá slušne.* Áno, aj mňa to mrzí, žiaľ, práca niekedy nepustí. Sľubujem, že na tú ďalšiu určite prídem. Alebo, možno prídete vy za mnou. *Povie s jemným úškrnom a potom sa pozrie na Grace.* Nechcem ťa nechávať samú... čo povieš, pôjdeme? Rada ťa odprevadím. Somsi istá, že Axel má ešte kopu ľudí, s ktorými sa tu môže rozprávať. *Povie nenútene smerom ku svojej novej známej a pomaly ju stavia na nohy.* A k tomu, môžem nás jednoducho premiestniť. Nič sa ti nestane. *Povie jej s úsmevom.*
/Mariposo? Tak to je tvé celé jméno?/ *Trochu se pro sebe zasměje..* /Na moje se ani neptej.. to je je příšerný../ *Pořád hledá v kontaktů taxíka a ignoruje jejich rozhovor.. možná ho jen v pozadí poslouchá a v duchu komentuje..* /Další party? Jedině u Mari.. / Díky.. asi zůstanu při tom taxíku.. *Podívá se vděčně na Mari a skoro jako kdyby se naježila když si Axel k ní přisedne.. Vytočí číslo a rukou si podepře těžkou hlavu.* Pandemonium... na jméno Grace.. prostě tam někde budu stát.. mě nemůžeš-..nemůžete přehlídnout...díky.. *Nervozní konečně hovor ukončí a hned se zvedá jen aby se dostala z jeho blízkosti pryč.* Tak se někdy zase uvidíme Mari.. asi zase na kafi... tak zatím.. *Mávne na ní a stejně i na Axela..Prorve se davem s těžkýma nohama, několikrát do sebe nechá vrazit a konečně se vypotácí ven z Pandemonia.. Bundu si zapíná až ke krku a šálu přidržuje u rtů.*
*Rozlúči sa s grace a sleduje ako odchádza, no nevenuje jej dlhý pohľad.* /Kiež by to s myšlienkami fungovalo aj opačne./ *Pomyslí si mierne smutne, a potom sa obráti k Axelovi. Nič menej, drahý Axel, ďakujem ti za drink. *Povie a zvyšok rýchlo dopije. Žiaľ, vyzerá to, že aj ja budem musieť odísť. Najbližší večierok u mňa. Trvám na vašej účasti. *Povie mu veľmi stručne, aby si bol vedomý toho, že to myslí veľmi vážne. Potom sa postaví, prehodí si na ramená kabátik a bez jedného slova zmizne spred Axelových očí*
Ale prosím vás těch pár lidí, co chtějí moji pozornost? Ta se jim může poštěstit později. *Mávne nad tí rukou a sleduje je.* Ne Grace nevolejte si toho taxíka. *Snaží se odporovat ale je pozdě.* Eh ano jistě, rád se zučastňuju veřírků. /Ale na moje stejněn ic nemá.../ *Pomyslí si a už nevidí ani Grace a Mariposu.* /Sakra!/ *Rozhleédne se okolo a vidí ji odcházet z pandemonia.* Napiště mi to všechno a učet! *Poví barmanovi a jde rychlým krokem za grace.* Počkejte prosím! Půkdu s vámi! *Poví a vybíhá za ní ven z klubu.*
*Strká ruce do kapes a rozhlíží se dokud neuvidí žlutý auto jenže to má ještě tak deset minut rezervu.. Nechce vytahovat mobil, má ruce pěkně v kapsách.. Opírá se o budovu opodál zpívající partičky veselých lidí co mají už dost upito.. Koutky se ji zvednou do úsměvu a zaklání hlavu..* /Neměla jsem toho tolik pit.. naštěstí nejdu po svých, jinak by to byl doost problém./ *Otočí se ke dveřím když uslyší Axela..* To je na mě? *Zvedne obočí a stojí na místě.. taxík ještě nepřijel. To je dobrý... jedu taxíkem.. bude tu za chvíli.. *Zhluboka se nadechne studenýho nočního vzduchu.*
*Vyběhne za ní ven a párkrát se ohlédne jestli nikam neodešla. Všimne si jí a nahodí drzý ušklebek.* Ne to bylo na tu budovu před námi...*Ukáže na ni a poví ironicky. Ale trochu se pak zasměje.* Jdu s vámi. *Oznámí, je v něm takový trochu zárodek strachu o ni. To není špatné ne?* I když jedete taxíkem můžete mít doprovod. U vás je cleke velká pravděpoodbnost, že nevyjdete schody a neotevřete si dveře.. idkyž i vá se jich stačí jen dotknout, protože krev nefilim je otvře, říkám to správně? *Zvedne obočí. Musí vypadat celke vtipně. Sako rozepnuté, vlasy rozcuchané, kravata uvolněná a první knoflík na košili rozepnutý. Už to nevypadá jako ten arogantní, vždy perfektně upravený chlápek ale psíš jako obyčejný kluk ráno po maturáku.*
*Nad jeho poznámkou si odfrkne a ještě víc zvedne bradu..* Takže teď si zase vykáme.. jo? Já jen pro pořádek abych v tom neměla bordel.. *Neodpovídá mu jestli s ní vůbec může jet.. je jí jasný že by se hádal nebo urazil.. ani na jedno tenhle večer nemá energii. A už vůbec ne argumenty.. je nacucaná promilema. Ale vyjdu schody.. vyjdu i dveře...*Plácá nesmysly a pomalu podupuje zpomaleně do rytmu písničky.* Aleeee... ty se musíš hodně nudit.. radši se vrať...*Ukáže ke dveřím pandemonia odkud hraje ta chytlavá písnička.* A nebo zpívej se mnou...All the other kids with the pumped up kicks You better run, better run, outrun my gun... *Zvedne ruce vzhůru a začne tancovat.* Zpíveeej.. *Pohazuje s hlavou.. částečně protože je opilá, ale i možná proto aby ho odradila..*
Vyjdeš shcody i dveře? To bych chtěl teda vidět... vážně. Doufám, že bude před institutem i ukázka. *Poví ironicky ikdyž vidí jak na tom ona je. On sám vzhledově nevypadá nejlíp ale po té sebeovládací stránce je na tom užasně. Teď je mu celkem jedno, jak vypadá. Když Grace začne tancovat lehce se pousměje.* Nenudím se, bavím mě se dívat na tebe. *Ušklbíne se. A když začne zpívat praští se do čela. Nejraději by se hanbou porpadl do Edomu.* /Né klid, opilí lidé dělají různý věci. Znáš to na party je toho vždycky dost../ *Uklidňuje se a když lidi na ně divně civí okamžitě chatá Grace za pas a snaží se jí přehodit jednu ruku přes jeho ramena." Moje přítelkyně to je kampku přehnala... o nic nejde můžete jít dál. *Ukáže směrem pryč a zle se dívá na civící lidi. Kdžy vyodí taxík zaraduje je.* /Konečně!/ *Poví a snaží se do něj Grace nacpat i sebe. No nakonec se mu to s pomocí magie nějak podaří. Taxikářovi kam má jet a konečne sep ohldlně usadí do sedačky a vydechne.* /Uff teď domů.../ *Pomylsí si a dívá se na Grace.*
To teda nikdy!! Ty se do institutu nedostaneš.. ty ty...*Zavrtí hlavou a zimu přebíjí tancem.. teda aspoň si myslí že to je tanec. Spíš pohazuje hlavou a klopýtá ze strany na stranu.. Néé.. tak ty máš přítelkyni ale hlavně že si mě dovoluješ líbat u stánku s kafem..hanba tobě!..*Je skoro jako paralyzovaná.. takže se ho jednou rukou chytí a rameno a druhou za sako. Takhle ti to sluší víc... *Zazubí se a zatahá ho za kravatu.* /Ten taxík.. kolik je hodin?/ *Snaží se přemýšlet, ale je zpomalená.. taxík u je dávno tady a Axel ji tahá dovnitř..Schoulí se u sedačku u okna a opře si tam hlavu když se rozjedou..*
*Nebyl by to on kdyby se aspoň jednou za čas neprošel po 5th Avenue, která se táhne po celém Manhattanu. Dodává mu to pocit jako kdyby se procházel po červeném koberci, vždy se cítí jako kdyby mu to všechno patřilo a teoreticky i patří. Na sobě má jeden ze svých oblíbených obleků v tmavě modré barvě a bílou košili zapnutou až ke krku. Je to prostě jeho styl, možná až moc formální na normální nošení ale je mu to jedno. Občas se zastaví u nějaké výlohy a kouká co tam mají vystavené za pěkné hadry.* /Nu potřeboval bych nový oblek, a košili. Tohle vypadá celkem pěkně./ *Koukne od výlohy a s luskutím prstu má outfit doma ve skříni.* /Rychlé nakupovaná no neber to! na co se tahat s taškama?/ *Nechápe a prochízí se dál, dokut mu nezačne znovin telefon.* Axel Queen u telefonu, co potřebujete? *Poví po zvendutí.*
*Celý odpoledne strávila běháním v parku a teď si usmyslí že má chvíli pro sebe.. Už má na sobě modrý džíny, bílý triko a na to ještě velký šedý svetr vepředu zastrčený do kalhot a conversky.* /Hlídka nehlídka.. naposled jsem ji tam měla já..někdo by měl začít taky.. Caleb nebude zrovna štěstím bez sebe./ *Po zadních kapsách má zastrčenej svůj mobil a peněženku.. Rukáv svetru je tříčtvrteční, proto jsou vidět runy na předloktí a na krku.. Pro civily vypadajíc jako tetování, takže to neřeší a v klidu mezi nima prochází.. Dne má u sebe pouze stélu.. bez dýky, ale je přesvědčená, že kdyby se něco dělo tak je schopná se snad ubránit s tím co bude po ruce..* /Ještě bych si zasloužila kafe.. ale musím najít ten stánek kde jsem si ho kupovala s Xanderem.. / *Rozhlídla se v davu na 5th avenue a přejde ke stánku.. objedná si a s hřejivým kelímkem prochází davem.* /To je hrozný.. tolik lidu, akorát do mě strčí a vyliju to./ * *U výlohy zahlédne nepřehlédnutelnou známou tvář v obleku.. Hned se ji rozjedou koutky a zavrtí hlavou.* /Stalker? Stalker./ *Opře se o stěnu budovy zády.. je od něj asi deset metrů a jen na něj kouká s kafem v ruce, kam asi půjde a co bude dělat.*
Ne! Říkám vám to po kolikáté? Osmdesáté? Nekromacii NEDĚLÁM! Pokud chcete něco takového nevoljete mně ale někomu jinému. Naschledanou! *Né, že by kouzla na oživení neuměl jen je to přeci černá magie a tu provozuje nerad. A když už tam za pěkně tučnou částku. Zakroutí jen nechápavě hlavou, je dost vytočený, ti civilové ho vždycky dofážkou tak stašně vytočit, že to ani není možné!* /Kafe, potřebuju honem rychle kafe./ *Rozhlédne se okolo, jeslti neuvidí nějaký stánek, místo toho mu do oka padne něco jiného. Všimne si dívky, stojící u zdi s kafem v ruce. Rty se mu rozjedou do milého a potěšeného usměvu.* Nevím, co si mám o vás myslet slečno Grace. Vy mě označujete za stalkera ale jak vidím, vy mě tu také sledujete. *Přijde k ní s pobaveným ušklebkem.* To vás snadnasadil spolek na mé sledování? *Zvedne pobaveně obočí.*
/Ale... někdo se nám tu rozzuřil.. /*Kousne se do spodního rtu, aby se náhodou nezačla hlasitě smát.. Místo toho se radši napije kávy a sleduje jak je nejvyšší čaroděj Manhattanu vytočený..* /Co asi hledá.../ *Trochu se zarazí když se začne rozhlížet a ještě víc, kdy na sobě ucítí jeho pohled..Rozhodne se být klidná, má u sebe svoje kafe a nic se přece neděje.* To je mi ale změna nálady.. *Okomentuje jeho úsměv když ji pozdraví a napije se kafe.. je to spíš kvůli tomu aby získala čas vymyslet něco na jeho odpověď.* Nemusíte si myslet nic.. *Pokrčí rameny a podívá se na něj zvědavě.* Možná... máte snad černý svědomí? Já to aspoň nepopírám.. *Cuknou ji koutky a hned to schová za kelímek s kávou.*
Víte jste jako něco, co mi zlepší náladu.Už jsem skoro zapomenul, proč jsme se naštval. /Ne nezapomněl./ *Poví jako kdyby to měl nacvičené. Nemá mluví to jen tak z fleku ale zní to moc pěkně a normální dívku by to už dostávala do kolen společně s jeho sladkých usměvem.* Musím si něco myslet, mýt názor na lidi je dobré. Hlavně v mém psotavení, vědět s kým mužu počítat. *Poví a přiblíží se k ní a nahodí flirtovní usměv.* Černý svědomí? *Odfrne si.* Moje svědomí je jedině ze zlata. Od té černoty to musím denně oprašovat. *Zavtipkuje ale všimne si jak jí zacukají koutky, patří k těm lidem co si hodně všímají.* A tak mě napadlo, nemohli bychom si potykat? *Zeptá se a natáhne k ní ruku s usměvem.* Axel *Poví jedoduše a čeká jestli přijme ruku i tykání. Jako né že by se mu nelíbilo, že mu vyká ale už mu to přide zbytečný, když se potkávjaí tak často. Ale udivující na tom je to, že je vážně nesleduje.* Dneska byl na programu běh nebo procházka po městě? *Pohlédne na její outfit a usměje se.* Co byjste řekla, kdybych vás pozval jestě jendou na skleničku? *Zvedne obočí tázavě a zároveň flirtovně.* Jen jedna sklenička, slibuju. *Ukáže prstem číslo jedna. Ano mohl by ovlivnit její orzhodnutí kouzlem, ale proč? Zatím ho neodmítla... Dobře odmítla několkrát ale i tak to nebylo dost aby musel ovlivňat její orzhodnutí.*
Vážně? *Se zájmem povytáhne obočí a trochu dramaticky zavrtí hlavou.* Čím to asi bude? Ale ne.. neodpovídejte.. jsem prostě úžasná. *Protočí panenky a povzdychne si nad sebou.* Mějte ted názor takový že nemáte názor.. a nebo že jsem prostě jen beznázorová.. *Pokrčí rameny nad tou blbostí co právě vypustila.. jen pro to nemá žádnou odpověď a na sebe si jí nic práskat nechce.. CHce couvnout dozadu když se k ní přiblíží, ale hned ji dojde že má za sebou stěnu..I kdyby chtěla, nemůže popřít že naproti ní stojí pěkný chlap a nenechává ji to úplně klidnou jak by chtěla vypadat.* Grace..*Rychle ze sebe vyklopí bez většího zamyšlení kvůli menší nervozitě, přehodí si kafe do levačky a pravou vklouzne do té jeho..* Obojí.. ráno běh a pak jsem *Polkne.* tě šla stalkovat..*Zvedne přidrzle bradičku a usměje se mu stejně přidrzle do tváře* Ne děkuju.. ke kávě se mi to fakt nehodí. *Přivine si kelímek k hrudník a pokrčí jednu nohu.*
*Přichází na hlídku před setměním aby e vyhnula riziku, že ji po cestě něco sejme.. Je oblečená klasicky v tmavých věcech, aby nebudila velkou pozornost.. černý kalhoty a triko s rozepnutou bundou.. Má na sobě runu neviditelnosti, vrhací nože a dvě andělská ostří.. její novou zbraň, se kterou začala pracovat zatím nechala ve zbrojírně..*/Nikdo nechtěl na hlídku? Fajn... tak se zařídím podle sebe.. kdy se budu vracet za světla, tak se mi nic nemůže stát../ *Projde kolem vyhazovače do poloprázdnýho Pandemonia a sedá si na jedno z volných sedaček opodál.. Zatím jen vytáhne mobil a projíždí web.*
*on se vydal do klubu po hlídce,c o měl včera sám. Nijak si nerozumí nebo se spíš moc nezná s ostatními a je utahaný. Dva dny nespal a na bradě má jemné strniště. Jeho runy, které si nanesl předchozího večera už zmizely a on se unaveně posadí na barovou stoličku. Na sobě má tričko s propálenou dírou od démoníjho jedu a trochu zarudlou kůži. Kolem pasu pás se zbraněm ana nohou těžké boty lovců stínů a kožené kalhoty* whiskey prsím řekne otráveně
Vchází do Pandemonia, dnes má na sobě bílé slimky, které mají vysoký pas a k nim modrou mikinu přes hlavu, z pod které vyčuhuje, kousek jejího bílého trička s krátkým rukávem.* /Konečně si jdu zase někam vyrazit../ *Při chůzi si rukou přehodí její vlnité vlasy na jednu stranu.* /Je tady nějak narváno./ *Konečně vejde směrem do Pandemonia a míří si to směrem k baru.* /Hele, tamto je Grace!/ Ahoj.. "Pousměje se a sedá si na stoličku vedle ní.* /Jak to tak vidim, tak nejsem sama, kdo potreboval asi vypadnout..no a nebo ma hlidku../Tak co, jak se máš? *Nadhodi.* Dám si panáka vodky.. *Prohodi smerem k barmanovi.* *
/Ne.. a tohle taky nelajknu.. proč lidi tak škemrají o lajky.. / *Protáčí nad tím oči.. měla by si spíš hlídat situaci v pandemoniu, ale je tak marnivá že ji spíš zajímá jen její mobil..Dokud na ni nepromluví Jess.* Ahoj.. *Usměje se a sjede ji pohledem od shora dolů.* Vyrazila jsi do města a skončila jsi v Pandemoniu? *Mbil zamyká a podívá se směrem za ní, kde uvidí Thea na baru.* Nebo jste přišli spolu? *Zvedne koutek a trochu se u toho zakření.* Co jsi s ním provedla? Vypadá úplně vyřízeně..*kousne se do spodního rtu a dál si z ní dělá srandu.. pak se podívá na panáku vodky v její ruce.* Dej si na tohle pozor.. kdy piješ tak aspoň s runou.. *Mrkne na ni a sleduje Thea na baru.. */On opravdu nevypadá v pohodě.. měla bych jít za ním? Třeba je v průšvihu../
*znuděně se loktem opírábar a podpírá si hlavu, pod očima má tmavé kruhy a je trochu bledší než normálně. V druhé ruce má whiskey a ucucne si/vím, že bych neměl pít na prázdný žalůdek, ale nic co tu mají si nedám ještě v tom bude vílí jídlo/*trochu sebou trhne na myšlenku o vílách*/ach víly, mučednice./*pomyslí si trpce a exne tu whiskey a rovno si objedná další. Nijak si nevšiml ani Grace na sedačkách ani když přišla jess. Jeho myšlenky jsou v idrisu*
No..potřebovala jsem si už konečně někam zase povyrazit.. *Pravý koutek ji vyletí nahoru.* /Kašlu už na nějaký pravidla Caleba..nebudu furt zavřená v institutu..at si trhne../ On je tady taky? *Se zkřiveným obočím se podívá na Grace a pak směrem k baru na Thea.* /Proboha..snad si mě nevšimne../ Já teda fakt nic.. **Ruce si zakládá na hrudi.* /Asi mám ted na potkávání s ním až moc velký štěstí../ Nevypadá zrovna dobře, to máš pravdu.. *Prohlédne si ho, i když z té dálky na něj sotva vidí.* /Ale ja za nim fakt chodit nebudu../
*Dlouho nikde takhle veřejně nebyl. Což je teda hrozné a musí to napravit ah lavně musí zapít to hrozné odmítnutí, Sice to už udělal i doma ale musí to udělat i pod druhé.* /To je hrozné! V životě se mi nic takového nastalo! A teď?/ *Nechápe apřed vstupem do baru si dokonce s vyhazovačem potyká, řekneme, že vyhazovačova výplata není zrovna nejvyšší. S výtězovslavným ušklebkem vejde do klubu a urpaví se. Opět je perfetkně upravený v obleku s tmavě modoru košilí a černou kravatou, Vypadá fakt dobře. Jde k baru a posadí se na židlo vedle lovce.** Skotskou. *Poví barmanovi a koune na mlaédho lovce. Přišel jsi snad zapít nepodařený lov mladý nefilime? *Zvedne obočí a zaptá se ho, nijak posměvačne ale dokonce i celkem mile.* Co se stalo? *Vyptává se a obhlíží si ho.* /Ten nevypadá zrovna nejlépe./
Někam povyrazit... ta party v loftech nebyla zas tak nedávno.. *Zasměje se, ale je vidět že ji rozhodně nic nevyčítá..* Jo.. sedí támhle u baru.. *Kývne bradou směrem k baru a zvedne se.* Půjdu za ním.. aspoň zjistit jestli se neděje něco vážnýho..*Strčí si mobil do zadní kapsy kalhot a koukne ještě na Jess.* Ty asi nejdeš.. vid. *Ani se ji nezkouší ptát a otočí se k baru.. hned se zastaví, když vedle Thea uvidí čaroděje a obrátí se k Jess. Tak asi už dobrý.. nějak se o sebe postará..*Sedá si zpátky na sedačku a přehodí nohu přes nohu..* /Docela ráda bych slyšela co mu chce.. ale nanést si tady runu pro lepší sluch a odpadnou mi z tý hudby uši../
*nic moc nevnímá až dokud jeho uii nezaregistrujou, že na něj někdo promluvil. Nechce se mu otáčet.*/ten hlas znám/*jeho zvědavost mu to však nedovolí a on své oříškové oči přesune na čaroděje a prohlídne si ho**/ten fakt neví jak se do klubu oblíct ale co, parták na piti?/ umm to bych neřekl, spíše nedostatek spánku a nechut k démonům *pokřiveně se usměje. Také není nijak nepřátelský, nechce si zahrávat s tak mocným čarodějem**/jo čarooděje jsem ještě nenaštval zato vílí královnu a šefovou upířího klanu jo/ Axel Queens, že ano? *je zvědavý zda si to dobe pamatuje ta párty byla jedna z těch lepších na kterých jsem byl, ale vy zrovna taky nevypadáte nadšeně *poznamená*
To ne, ale pro mě je to už stejně jak věčnost.. *Odfrkne si, ale chvíli na to se stejně zasměje, ale ironicky spíš.* /Nemůžu být jak nějakej pták v kleci../ No, tak to se dneska zase pobavíme. *Polovičatě se pousměje.* /Už se fakt moc těším../ Nějak extra se mi teda fakt nechce. *Přidušeně se uchechtne.* /Tady se mi stejně i líp sedí../ Jo, jinak James už je pryč z institutu.. *Hned na to, co to dořekne si trochu i smutně povzdychne.* /Caleb by mě asi zabil, kdyby toho ptáka viděl v institutu./
žeby jste měl něco, co se vám nezadařilo? *vydechne a dopije znova whiskey* další panák je na mně.. a mimochodem preferuji lovče než nefilime, možná jste to neslyšel, ale pro nás lovce je slovo nefilim trochu urážlivé *řekne prostě ne sprostě*
To se dá lehce vyřešit...Buď života budič, který se dá vytvořit nebo trošku...*Rukama udělá jakože čáry a zasměje se.* Ano Axel Queens. *Podá mu ruku.* A vy lovče? *Zeptá se a celkem ho překpaví, to že je prý nefilim urázlivé.* Upřímně jste první, kdo mi tohle říká před tím si nidko v životě nestěžoval. *Lehce si odfrkne a napije se skotské, kteoru dosává.* A děkuji na párty se vždycky snažím. *Poví s pyšným a hrdným tónem a usměvem.* Ale žádníé na vás. všechno platím já. *Vezme nekolik padesáti dolarových bankovek a zamává s nimi a usměje se.* Zvu vás. *Mrkne.* To nejdraší co tady máte a dvakrát. *Poví a čeká co mu vlastně přinesou.* Divte se nebo ne ale ji je pár věcí. *Prizná i když nerad.*
Aha.. ta věčnost.. no tak si můžeme udělat něco soukromýho v institutu.. Caleb určitě nebude proti../Ba si myslím, že i spíš pro, když se dovedeme sami zabavit./Já se bavit moc nebudu.. mám napsanou hlídku, nikdo na rozpisu nebyl a já chci ukázat že jsem zodpovědná. A dlouho nebyla schůze, takže ji očekávám každej týden. *Pokrčí rameny a potlačí touhu si jít pro nějaký nealko drink na bar..*Co si s ním udělala? *Vyvalí na ní oči a nakrčí zhrozeně obočí..* Nebo potkal toho Lapiducha? /A nebo Caleba.. to je druhý možnost.. i když spíš bych tipla Sebastiana na to, že by mu zakroutil krkem../
to sice ano, aŭe kafe už jsem měl, čtyři *upřesní a koukne se trochu unaveně. Podá k němu ruku* Theodor Bluebow *potřese si s ním rukou* umm to je možné záleží kolik lovců narozených přímo v idrisu jste potkal, já donedávna třeba zádné podsvětské neznal *přizná*/a ted jsou mí kumpáni víc než lovci, smutný/ neděkujte je to pravda *podotkne a taky vypije svýho panáka a přimhouří oči když uvidí padesáti dolarovky* jak myslíte, bránit vám v tom nebudu nejspíš vás platí líp než mně *vycení zuby v usměvu* to se nedá odmítnout *dodá ještě a taky kouká co jím asi přinesou* no já mám času dost, takže klidně povídeje aspon se nebudu cítit tak neužitečný
Caleb má ted toh na práci celkem dost, takže tohle by nám snad nezatrhnul. **Krčí rameny se založenými rukami na hrudi.* /Ale tak kdo ví. Kdyby třeba neměl dobrou náladu, tak by nám to možná i zatrhl, no a to by nebylo dobrý../ To, že si zodpovědná snad ostatní vidí, nebo ne? **Jedno obočí jí vyletí I tak trochu překvapeně nahoru.* /Nebo má snad zakázaný chodit na hlídky sama nebo tak?/ Na schůzi se těším, tam bejvá aspon klid..a ještě k tomu pro mě jako pro nováčka zrovna.. *Šibalsky se uchechtne.* /Mám takovej pocit, že se mě tam skoro nic netýká..nikdo se mě na nic neptá, nikdo po mě nic nechce../ Já nic..od tý párty jsme se neviděli.. *Lehce pokroutí hlavou na znamení, že ona nic neví. Po chvíli do sebe konečně kopne panáka vodky, kterýho si objednala už před nějakou dobou.* A nebo nechceš tam jít za něma? *Už se zvedá v očekávání, že Grace se zvedne taky a půjdou tam.*
Nemyslel jsem kávu. *Poví... a vytáhne z kouzelné kapsy lehvičku něčeho průhledného.* Tohle je to co jsem myslel. Dávám to često hostům na párty není to droga, je to výtažek z bylinek a nakopne to dávám si to občas i já. *Podá mu to.* Sice to není droga ale nedávejte si toho moc. Dvě kapky stačí a budete jako znovu vyspaný. *Poví.* Víc jak dvě nikdy pak vám může být z toho zle a ve větším mnoštním to způsobuje lalucinace. *Poví, e to pravda a není to zrovna... nejlepší smysl halucinací.* Těší mě pan Bluebow. *Poví s usměvem.* Všichni byli z Idris a nikdo mi nikdy nic takové neřekl. *Poví, jak to je.* Já podsvěťanů znám i hodně lovců jsme znal. *Poví jen tak mimoděk.*Jsem si jistý, že jsme lépe placený než vy. Ale zas já jsem samoživitel, nemám žádné nadřízené, kdo by mi určoval kolik mám dostávat. *Poví a je za to rád. Samostatnost je nejlepší.* Ale o nic nejde. *Poví a mávne rukou.* Ne! Jde o něco velkého! *Rozhodí rukama.* Byl jsem dosti potupně a nepěkně odmítnut! *Poví dramaticky.*Stalo se mi jen párkrát, že by mě žena odmítla! Všechny spíše naopak ony by se stály na mě i fornty kdyby to šlo! *Mluví stále dramaticky aby přiidal na tom všem více dramatu orzhazuje různě urkama jak vypráví.*
To jo.. /A taky jsem se mu mohla ozvat že jsem v pohodě.. co když teď šílí z toho, že nejsem na ošetřovně? Snad mu někdo něco řekl../*Ocitne se na chvilku mimo a hledí prázdně na stěnu zatímco Jessica mluví.* Co? Jo.. to nevim, všichni asi ne.. Třeba Caroline nebo ta Tara.. A když se budu hodně snažit, možná by mě Caleb mohl brt jako svou pravou ruku... pak už by si ty dvě na mě nevyskakovaly../Ale do postele kvůli tomu s ním nehodlám vlézt..to je pod mojí úroveň./ Schůze jsou klidnější od doby co je tam Caleb.. ale dává si na hodně věcí pozor.. takže žádný samostatný hlídky../což mi říká že tímhle ho buď naštvu a nebo naopak.. no trochu risku neuškodí. Jak zlý to ještě může být?/ *Podívá se na ní a pak k baru k Theovi a Axelovi který hází rukama jak ženská.* Ne.. ani náhodou.. dojdi mi radši pro celou flašku.. čekoholi..*Podá ji svou jí peněženku a dívá se směrem k nim.* /Možná jsem se chovala jak dítě... Ale pěkná tvářička a zadek není všechno.. a já mám svou důstojnost./
*Se zájmem se podívá na to co má v ruce a pokřiveně se ušklíbne* fajn ale jestli se proměním v potkana tak si mě nepřejte *zasměje se a dvě kapky si dá do pití a skleničku pozvedne* tak na to že jsme se tu poznali ne? *pozbvedne jedno obočí a děkuji jen co mě to bude stát? měsícní plat nebo možná dva? *zažertuje ale ne tak docela* /vážně nic není zadarmo/ mě take těší pane queens *vycenízuby* fajn pak jsem možná jen měl divnou výchovu *navrhne kompromis* ale to je jedno *povzdechne si* ano tím jsem si jistý, jenže já sloužímvyžšímu dobru a taky jsem až příliš smrtelný, ale třeba se jednou ze mně stane upír.. vlastně jsem přemýšlel o upíři krvi jako back up plan kdybych umřel
Prosím tě..Caroline je jen blbá a namyšlená kráva, no a o Taře už radši ani nemluvím.. *Pokroutí nad těma dvěma raději jen hlavou.* /I když Caroline se dá snýst, ale jenom jakž takž no../ A třeba by se Calebovi zrovna ted i taková pravá ruka zrovna hodila.. *Povzdudivě se na Grace usměje.* /Taky že když má tolik práce../ Kdyby mě Caleb viděl, že jsem venku takhle pozdě, tak nevím co by bylo pak, protože ještě pořád mám zakázaný chodit ven.. *Kousne se do horniho rtu, protože z tohodle celkem nervy má.* /Snad by mě ale neposlal kvůli něčemu takovýmu zpátky do Idris../ Tak jo..já si tam teda taky rovnou vezmu nějakou tu flašu no.. *Uchechtne se.** /Peněz mám u sebe dost, takže je to v pohodě./ *Vydá se směrem k baru, boty má dnes airmaxy nike.** /Sakra..ted se uvidim s nim..do prdele../ Čau.. *Pohledem přejde jak po Theovi tak po Axelovi.* /Tak jo..vezmu třeba dvě flašky vodky../ Dejte mi dvě flašky vodky.. *Obrací se na barmana a prvně vytahuje peníze z její peněženky za její flašku a poté z peněženky Grace za tu její.*
Nikdo se z toho neproměnil na potkana, jen lidem bylo po tom dost zle. *Poví žádné jeho lektvary zatím neměly tenhle vedlejší učinek.* Pro vás mám slevu... pět dolarů normálně to stojí tak padesát až sto ale zvu vás na skleničku takže na to máte slevu.*Ušklíbne se a zvedne skelničku.* Na t, že jsme se poznali. *Poví a ťukne s s ním a hodí si do sebe panáka.* Mohl bych vám to přemnění v případě nouze zařídit...*Poví jako návrh a všimne si dívky, kterou viděl na své párty společně s Grace.* Zdravím slečno, máte tu sebou i svji kamarádk uslečnu Grace? *Usměje se mile a poslouch co obadnává.* Dejte to na můj učet. *Poví a podstrčí Barmanovi peníze a orzhlédne se po klubu. A všimne si Grace sedět v zadu na seděčkách. Sám pro sebe se usměje a objendá šampanské a dvě skleničky. Protože barman má clekem problém dát Jessice dvě flašky. Lehce se nad tím poušklíbne a jde za Grace.*Zdravím slečno Grace. *Usměje se mile a dá ji skleničku a posadí se k ní. Jak vidím opět se setkáváme. *Řekne a nelije sobě skleničku a jí taky.* Prosím. *Podskrčí ji k ní.* Jak se daří? *Zeptá se s usměvem.* Dnes hlídka? *Porhlédne si ji.* Vzhledem k tomu, že vaše kamarádka obejdnáva dvě flašky řekl bych, že zrovna ne.... *Podotkne.**
Fajn to je dobře *ušklíbne se trochu a taky si s ním přitukne a obsah hodí do sebe, a posune k němu deset babek* to je pro vás *zasměje se dík za to všechno *zamrká a opravdu po chviličce přestává cítit ulevu a jak jim někdo řekne čau v očkách mu zajiskří* ale opět se setkáváme *ušklíbne se a vykulí očka jak kupuje dvě flašk* to snad nechceš vypít sama ne? *přitáhne jí k sobě a mávne axelovi jak jde za grace* no a grace má o zábavu zase postaráno /ne že by mi to vadilo, že by ho odmítla?/ to asi znamená, že zase budeš mset trpět semnou *udělá na ní smutnej kukuč a je najednou hravý*
Kéž by to tak viděli všichni.. *Procedí skrz zuby trochu naštvaně. * /Tara hází očkem po Calebovi.. ok.. kdo ne.. Ale co má Caroline s Ianem? Ne.. radši to vědět nechci.. nebudu se ptát./ *Založí si ruce na hrudi a kývne Jessice.* Tak snad mu dokážu že jsem dostatečně dobrá...dřív než o udělaj ty dvě kozy.. *Znovu kývne k Jessice a pak vytáhne mobil, aby se zabavila.. projíždí krátce web a po chvilce má nad sebou známý hlas..* Taky zdravím.. *Zvedá k němu pohled a celá zamrzne, když se jen tak posadí vedle ní.. Jen s pozvednutým obočím na něj kouká.* /Prober se!/ Jak vidím.. opět mě sledujete.. *Bere si od něj skleničku.. nechce dělat tentokrát drahoty, když má v plánu něco vypít.* Daří se mi skvěle.. díky za optání.. *Přehnaně nonšalantně mu odpoví, protože tyhle jeho způsoby nezná a má z nich srandu..* A vy jste jako kdo?! Kontrolor lovců na hlídkách? *Nemyslí to tak útočně jak to může vyznít.. spíš mu nechce odpovídat a už má skleničku u rtů, ale zarazí se.* Který satanský jed tahle sklenička obsahuje.. *Pozvedne jedno obočí směrem k němu.*
Jo, Grace je tam vzadu.. *Odpovi Axelovi a hlavou kyvne smerem ke Grace.* /Pohni zadkem a dej mi ty flašky ty idiote../ *Hodí po barmanovi tak trochu vražedným pohledem.*/Někoho pomalejšího za barem jsem snad v životě nepotkala./ *Najednou si všimne, že Axel jde někam za Grace, a tak jen ona po Grace hodí z dálky spíš takový ten vyděšený pohled.* /Sakra../ Celkem po dost dlouhý době, co? *Jeden koutek ji skoro rychlosti blesku vyleti nahoru.*/Tak to jsem fakt nečekala, že ho tady potkám./ Jednu tu flašku určitě jo.. *Zadívá se na flašku vodky před sebou a mírně ironicky se pousměje, a když on si ji přitáhne k sobě, tak jen skrčí obočí.* /No, tak možná že s takovou ty flašky vychlastám obě../ No, tak to já ted už asi taky. *Zasmeje se, I když v duchu to myslí celkem dost ironicky.* /Hlavně se nesmím opít nějak extrémně moc../ *Popadne jednu flašku vodky, odšroubuje víko a po chvíli si ji přikládá k ústům, no a poté se pořádně napije.*: Proč zrovna trpět? *Ted se koukne na nej a ma nadzdvihle obe oboci.*
/Ideální počasí na to vypadnout z institutu na .. už jsem si chtěla pomyslet čerstvý vzduch../ *Kráčí přes přechodí čoudících taxíků ve sportovních legínách, teniskách a tmavě zelený mikině.. Sebou nemá ani telefon, jen stélu a pro každý případ dýku.* /Pitomí civilové.. měla jsem si nanést runu.. /*Prochází skrz dav nějaký demonstrace Greenpeace u vchodu parku a když se skrz něj dostane předkloní se a sváže si vlasy do culíku.. pak se rozeběhne tou nejmíň lidnatou uličkou a vyhýbá se kolemjdoucím.. běžcům a hlavně dětem..."
*Po té party se dá se říct vyspal do růžova a s překvapením dokonce. Párty skončila někdy okolo půl čtvrté ráno a úklid rychlý, protože je přeci čaroděj, a k jeho překvapení se dokonce nikdo ani nepozvracel. Celý den ale zůstává v bytu, protože na něj je až moc škaredé počasí. A užívá si ho leda tak jen z pohodlného gauče společně z jednou velmi kvalitní kávou.* /Takové dny miluju./ *Poví si a konečně se odhodlá vstát a obléct se do něčeho sportovního a úměrnému počasí.* /Škoda, že nejsem tak mocný abych ovládal počasí.../*Poví si a vyjde ze svého bytu a hned po cestě výtahem ven. Bydlí pár bloků od Central parku a miluje, když si tam může jít zaběhat. Před vstupem do parku mu někdo strčí letáček ať se přidá na nějakou demostraci.* /Pche civilové.../ *Zakroutí hlavou a rozběhne se po parku* /Musím to shodit, ani nejvyšší čaroděj jako já není dokonalý a má pár kilo navíc./ *Poví si a zapne si modoru sportovní mikinu až ke krku. Je mu trochu zima ale to se běháním zpraví. Tak nějak bezmyšlenkovitě běží a brouká si různé písničky a je lehce myšlenkami jinde. Do doby než učítí náraz jiného těla.* /Sakra"! Kdo tu běhá v protisměru?/ *Koukne se okolo sebe.* /Aha... já./ *Povídá se do koho narazil. A ušklíbne se.* Omlouvám se slečno Grace. *Poví omluvně a podá jí ruku, aby ji pomohl vstát.*
*Po pár minutách se už začíná zahřívat a dostává se do tempa.. od tý doby co se dostala na ošetřovnu se neproběhla a je to znát.. nejenom že ji to chybí, ale hlavně cítí jak se ji napínaj svaly..* /Do setmění domu.. s jednou dýkou bych toho moc nevyvedla..Počkat.. kdo to.. /*Podívá se do strany.. vidí povědomou tvář.. než stihne zaostřit, ze strany ji sejme někdo jiný, takže se skutálí a přistane na zadku.. Hned po drzounvi hodí nasupený pohled a když poznává Axela, ještě pivře víčka..* Když jste říkal, že si mě najdete.. nemusel jste mi při tom přizabít..*Automaticky se chytá nabízený ruky a dostává se na nohy.. oklepe ze sebe kamínky a zhluboka se nadechne.* Sledujete mě.. *Oznámí mu ale spíš čeká, jestli bude mít na to aby to přiznal.*
*Trochu ztrapněně se na ni kouká. Kdyby tohle bylo umyslné dopadne to jinak. Možná bych vás chytil dřív než byjste dopadla. *Usměje se nakonec na ni a hned jak přijme jeho ruku vytáhne ji nahoru.* Ne nesleduji. *Složí si ruce na hrudi a zamračí se.* Kdybych vás sledoval ani o mně nevíte. Tohle je pouze náhoda.*Poví možná trochu uraženě.* Já nejsem žádný stalker... *Dodá.* Ale vidím, že vásnapadlo to samé, co mě. Jí si zaběhat. *Poví s usměvem.* Nechcete kávu, čaj? *Zeptá se a otočí se, aby ho nikdo neviděl a vyčaruje dvakrtá kafe v kelímku. A jedno jí podá.* Z nejlepší brazislké kávy a zároveň z nejlepíší francouzké kavárny, kde jsem byl. *Mrkne a napije se.* /Ano, tohle jsem potřeboval./ Rozhodla jste se snad vyběhat kocovinu? *Zasměje se ale nemyslí to zle. Jeden z jeho nevinných vtípků.*
*Pozvedne nad tím jeho přesvědčením oboří..* Že nevím? Jsem vycvičená abych poznala když něco po mně jde.. *Zarovná si uvolněný prameny z culíku dozadu a zasměje se tomu jak se ho to dotklo.* Určitě... tohle byla hra osudu..*Dramaticky si povzdechne nad tím že je jen pěšák a odmávne to.* Což se dalo i očekávat když jsem poslední dny strávila na posteli... takže ne.. pořád nejsem přesvědčená že mě nesledujete.. *Už se natahuje pro kelímek s kafem a v tu chvíli se zarazí a ještě ji něco napadne.. No.. když to ta vidím.. asi spíš čaj. *Samolibě se usměje až se zakření.* /Kecám.. radši bych kafe ale na trénink by byl kofein zabiják./ Žádnou jsem neměla.. měla jsem jen dvě sklenky.. *Ironicky se usměje, když se snaží být on ironický ale ona mu to oplácí plnou měrou..*
Vy jste možná vycvičená ale já mám kouzla. *Usměje se přidrzle.* Já na osud věřím, nevím jak vy ale já ano. *Poví upřímně a uchechtne se nad jejím dramatickým povzdechnutím.* A jak vás mám přesvědřit o tom, že vás nesleduji? *Zvedne tázevě obočí a čeká na její odověď. Hned, jak je tma začnou mu zářit oči takovým slabším světlem, něco podobného jako má kočka..* Pokud chcete i čaj není problém...*Poví a vykouzlí i kelímek s čajem.* Opět jeden z nejlepších čajů, zelený. *Podá jí i kelímek s čajem. A všimne si jejího zakřenění.* Zneužíváte mě...*Podotkne.* Tří sklenky... *Opraví ji.* Šapmaňské a dvě whiskey. Ale kdyby jste mi řekla...mohli jsme pit dál. *Poví s lehkou ironií. Tak mě napadá.. nechtěla byjste zajít na skleničku do Pandemonia nebo do Měsíce v úplňku? *Zeptá se.* A newříkejte, že na to nejste vhodně oblečená...*Poví a luskne prsty a v rukách má věšák, s moc pěknými červenými šaty.* Měla by to být vaše velikost. *Ukáže naproti ní šaty a lehce lyšícky se usmívá.* Jednu skleničku a zatancování v Pandemoniu slečno Grace, prosím. *Koukne na ni s přesvědčivým úsměvem a zároveň vypadá rizhodně a že neustoupí. Lepší je přijmout a neštvat ho.* Po tom vám už nebudu sledovat, když teď přijmete. / Částečně nebudu.../ *Ušklíbne se.**
Pořád i myslím ž v tomhle ohledu mám navrch.. /Výcvik je víc než kouzla.. teda v tomhle..Je jasný že to rameno by se mi nezahojilo bez jeho pomoci./ Nemůžete mě přesvědčit o něčem co není pravda... *Nenechá se odradit od svojí pravdy.. prostě je tak povýšená, že si myslí že ji sleduje. Možná bych radši černý... *Znovu se ji rozjedou koutky, ale kelímek si bere. tentokrát to myslí opravdu ze srandy.* Zneužívám.. evidentně se vám to líbí neboť byste mě tu už nechal stát..*Napije se z kelímku čaje a vzhlédne k jeho očím bez skrývaného obdivu.. tak trochu se ztratí ale vzpamatuje se rychle.** Tak teda tři.. co je na tom.. stále jsem byla schopná se nenechat odtáhnout do cizí postele *Bez filtru nadhodí a znvu si odpije z čaje.. jak se stmívá, je ji čím dál jasný že na běh už to nebude.* Hmm... *Prohlédne si šaty a nakonec se uchechtne. Nejsem panenka na oblíkání..a jak jste se včera mohl přesvědčit, jsem schopná jít na party i v teniskách...*Odvětí mu ale přímo odpověď jestli s ním jde nebo ne mu nedává.. jen tam postává a dopíjí čaj.*
Podle vás to není pravda. Ale já znám pravdu. *Poví, protože si je jistý, že ona má jen paranoju.* Černý není dobrý... *Podotkne, jemu nechutná on je raději na kafe.*Nelíbí se mi to ale nenechal bych vás tady stát...*Poví, nenechal by ji tu stát to je pravda. Odvedl by ji až do insitutu. Zvedne oboočí, když mluví o tom, že by se nenechala zatáhnout do cizí postele.* Vážně, ne? *Má stále zvedlé obočí a jeho pohled je spíše flitrovní, jako kdyby to bral jako flirt a nabídku.* Prosím vezměte si je... budou vám moc slušet. *Ušklíbne se a chytí se za mikinu, tričko a kalhoty a hned na sobě má oblek.* No? Pojďte. *Natáhne k ní ruku se šaty a ty se dotknou jejího těla. A hned je má na sobě.* Vaše oblečení na sport buď budete mít ve skříni nebo se někde ztratilo v portálu...*Pokrčí rameny. Když mu už nedává odpověď odpovídá si sám, možná torchu drzým a až moc toufalým způsobem.*
Černý není dobrý podle vás... jenže to neznamená že všichni začnou nesnášet černý čaj.. *Semkne rty k sobě a kývne. Řekl vám uuž někdo, že se svět netočí kolem vás? Hádám že ne.. *Zazubí se a nakloní hlavu na stranu.. dobírá si ho protože ji to baví a on se tak nechá.* To teda ne! *Náhle změní výraz v neústupný když rozezná jeho tón kterým k ní mluví.* /Ani za milion let.. toho se ani nedožiju../ *Skoro uskočí když se ji převlíkne v mžiku před očima a zhluboka vydechne.. než se stačí vzpamatovat má na sobě červený šaty s loubotinkama.. a teď je to ona kdo se nechává dobírat.* Proč se mě vůbec ptáte.. stejně si děláte co chcete.. *Otočí se na podpatku a klopýtavě dojde na lavičku a sedne se.. Nohu přehodí přes nohu a založí ruce na hrudníku.* Chci zpátky svoje oblečení.. tohle je jak druhá kůže.. nikam nejdu. *Prohlásí trucovitě a zvedne bradičku.*
Moc si troufáte...*Poví naštvaně, celekm ho urazí, když poví že svet se netočí okolo něj.* A když se svět netočí okolo mě... tak okolo čeho?*Zeptá se s jasným naštváním v hlase a i jeho obličej tomu napomáhá. Je uražený, někdo mu celkem srazil ego.* Ano dělám si co chci, prootže jste se VY neměla k mojí odpovědi. *Poví stále neustupně.* Stélu a dýlu máte tady. *Ukáže jí, že to má v ruce společně s podvazem.* Srčte si to za to... *Podá jí všechny věci.* Svoje oblečení máte v insitutu. *Protočí očima.* No a co, že je to jako durhá kůže? Aspoň to vypadá, že něco máte. Né každá dívka by si to mohla vzít bez podrpsenky...*Poví možná lehce sarkasticky, arogatně. A nenápadně koukne do výstřihu.* Přestaňete se chovat jak malá a pojdte...*Koukne na ni přísně. A stojí u ní. Normální člověk, co kolem nich prochází vidí asi jen rozhádaný pár.* Pojďte se bavit...Né každému se dostane bavit se semnou v pandemoniu. *Poví.* No jak chcete... *Poví a pomalým krokem jde pryč.* /Přijde, vím to. Předpovídání blízký budoucnosti se hodí.../ *Ušklíbne se pro sebe zatím co jde.*
*Kdy se zeptá.. tak zmateně zamrká a vypadne z ní radši něco racionálního.* Okolo své osy? /Ne asi.. nějaký dimenze s démony../ *Ústa si zakryje dlaní a vyprskne smíchy..Přesný opak jeho nálady.* Jste drzý... "Uklidní se i svůj hlas a bere si od něj stélu s dýkou.. Kdybyste chtěl, tak tu jsem klidně i nahá! /Ne.. v žádným případě nikam nejdu../ Já taky nejsem každý víte.. /A nechovám se jako malá../ *Trucovitě si pomyslí a sedí dál se stélou a dýkou v ruce.* Jak chci? Chci zpátky svoje věci... *Stihne mu ještě odvětit a odvrátí zvednutou bradu jiným směrem.. rozhodně mu neudělá tu radost, že by se ho doprošovala.. Zůstává sedět dokud on nebude z dohledu.*
*Raději to už nekomentuje ani její připomínku k jeho drzosti.* To zas ne, na tohle si zas nevěřím. Ne v přítomnosti jiný lidí. *Poví a tím jí vlastně řekne, že má pravdu. Kdyby chtěl je vážně nahá.* Ach ano... já zapomněl. Velká Lengthornová. I tak se chováte jako dítě, kdyby jste byla vážně Lengthorn sbalite se a jdete semnou, a nesedíte tu trucovitě jak dítě, kterýmu matka nechce koupit hračku. *Poví a jde k ní a zničeho nic se jí změní šaty.* Spokojená? *Poví na sobě má trochu volnější šaty ale přes to u hrudníku trochu "jak druhá kůže". Nachvilku odejde až se zratí z dohledu ale vlastně to jen obchází, aby přišel z druhé strany. Po nějaké chvíli i přijde.* Už jste si to rozmyslela? *Zeptá se zvědavě. A kouká na ni jako by čekal, že půjde.* /Musíííš./Vážně od Legnthornové bych čekal víc... že by ale nešla ani s čarodějem se bavit..."Poví skoro vyčítavě.*
Děláte dobře...nemusel byste to totiž přežít.. /Udělala bych mu pak ze života peklo ať je to nejvyšší čaroděj třeba vesmíru.. je mi všechno jedno./ *Zatvrzele sedí dál a ještě při jeho slovech si dovoluje vrtět hlavou.* Ne.. to se šeredně mýlíte.. Lengthorn se nepaktovali ani náhodou s podsvěťany..Když jste je tak znal, tak určitě víte jak dopadla Aiana Lengthorn.. /Zabili vlastní krev jen kvůli vztahu s podsvětem./ *Uvědomí si, že tímhle možná zašla až moc přes čáru, což nechtěla.. jen ho chtěla opravit.* Tím nechci říct že taková jsem.. to bych se tam včera neukázala. *Střídměji mu odpoví.* /Nejsem díte! / Ne.. Jak bych mohla? Řeknu že chci zpátky svoje oblečení a co dostanu? *Chytne lem šatů a rozhodí rukama.* A pak že jsou ženský komplikovaný! *Opře se do lavičky nasupeně a znovu založí ruce na hrudi.* Ne.. nechce se mi nikam jít.. včera jsem měla dost.. všeho třeba s mírou.. A na obleky si nepotrpím.. budete si muset najít jinou lapku jako doprovod. *Pokrčí rameny a nehodlá ustoupit od svých zájmů.* AxelQueens vešel do místnosti.
Haló je jednadvacátý století. *Protočí očima, ví jak zkončila to se rozkřiklo tehdy po celém podsvětě.*Jste jediná a nikdo vás nemůže zabít kvůli vztahu s podsvěťanem.*Poví protože to nechápe. Vždyť byl už minimálně se 6 lovkyněmi a žádná takový problém neměla. Kde je chyba v tomhle případě? Nechápe!*Dostala jste moc pěkné šaty... *Podotkne. Nechápe co se jí nelíbí. Normální žena by mu skála okolo krku kdyby dostala nové šaty.*Jo jste komplikovaná! *Poví arogantně.*Včera, ze jste měla dost?Vždyť ti nebylo nic ani jste netancovala. *Poví s protočením oči.* Tak to máte smůlu ale já v obleku chodím stále. *Odfrkne si.* Dobře jak chcete... *Luskne prsty a je oblečená zpátky v jejich hadrech. Ale obje šaty má u ní ve skříni.*Zatím slečno Grace.*Poví a zklamaně odejde. Ale nevzdává se. Získá ji. Ví to.*
Ale o tohle přece vůbec neběží! *Vypískne se zatnutými pěstmi impulzivně. Říkám to proto že vy jste říkal že každý Lengthorn by se sbalil a šel s vámi.. ani náhodou! *Znovu rozhodí rukama a pak se zhluboka nadechne.. nechce to dál rozvádět protože by se asi do toho zamotala a nebo by ji ruply nervy..V okamžiku kdy ji promění zpátky do svýho oblečení ona vstává se zvednutou bradou jako kdyby na sobě měla něco mnohem důležitějšího.*Jsem komplikovaná.. co jste čekal? Že budu snadná.. nejdřív alkohol.. to nezabralo.. teď ukazujete svou moc... Bohužel nejsem ten typ ženy jak jste si myslel.. můj čas je tady omezený. Hezký zbytek večera.. *Předběhne ho a rychlejším krokem se vvdá k východu z parku.*
*Vlastně celé odpoledne všechno chystá. Né že by mu to díky kouzlům nějak trvalo ale všechno musí být perfektní. Teď už upravuje jenom deatily. Jako je natočení lahví vína na stolech nebo aby skleničky byly prefetkně naleštěné. Všechno se rozděleno do určitch "sekcí" minimálně na pití. Upíři mají vlastní koutek a vlkodlaci také, a co nejdál od sebe.* /MUSÍ TO BÝT PERFETKNÍ./ *Poví si a kouzlem otevře dveře, aby mohli hosté vcházet.* /Ten DJ tady není! Měl přijít dřív!/ *Pozčiluje se a postaví se ke dveřím, aby mohl vítat hosty. Všechno je pod kouzelem, aby si civilové nemohli stěžovat na rušení klidu.* /I když já mám dost peněz..../ *Upraví si své sako a zlatou kravatu a čeká.*
*Přichází do luxusních bytů a najde byt Axla, nemá sebou nic vse si přesune až magii.* /To je ono./ *zastaví se před jedněmi dveřmi a zaklepe.jakmile mu otevře tak pozdraví a vejde dovnitř.* Fajn, tady to bude super. *řekne a zazubí semail a začne čarovat, před nim se na určitém miste objevi stul s dračím potiskem a všechna elektronika a plavky a mikina se zipem.* Jdu se převléct. *Houkne na pana Quennse a zajde za roh, nasadi si plavky a sundá si triko a nasadí si mikinu, kterou rozepne a odhalí tak svoji hruď.* Fajn tak jdem na to. *Řekne si sám pro sebe a nasadí si sluchátka a jeho oči se změní na dva safíry.*
*Ulicemi se různě toulá a snaží se najít luxusní, jak slyšela, že tam má být party. Na sobě má dnes černé šaty, které jsou až k pasu uplé a sahají do půli stehen, ale sukně je volnější. Vlasy má vyžehlené, ale jak kdyby výjimečně dnes není namalovaná.* /Potřebovala jsem z institutu už prostě na chvíli vypadnout..jsem tam zavřená už ani nevím jak dlouho./ *Konečně se dostává do luxusních. Když jde nahoru po schodech, tak její podpatky pěkně klapou.* /Třeba Gace nakonec dojde./ *Nadjednou uvidí Axela, který je u dveří.* /Takže to bude asi tady../ Ta party má bejt asi tady, co? *Sjede ho takovým tím pohledem, kterým si ona prohlíží snad každého.* /Tak snad jsem se neztratila./
*Po dlouhém rozmýšlení se konečně vymotala z postele s tím, že nejspíš nemůže zůstat v peřinách na příštích deset let. Nejspíš.* /Ale bylo by to fajn./ *Proběhne jí hlavou, když už je na cestě do luxusních loftů. Není zde poprvé, hodně hvězd zde bydlí, avšak je to poprvé, co sem nemíří za prací. Na sobě má krvavě rudé šaty dosahující tak do poloviny lýtek, které jí dokonale obtahují tělo a tím pádem zvýrazňují postavu, i když nemají ramínka. Jako detail je zdobí černá krajka, která se line po bocích. /Což mi zase připomíná nabídku 80$./ *Zacukají jí koutky. Pod tím má samozřejmě i černé plavky bez ramínek, rozhodně se nebojí být někde polonahá nebo jiné blbosti, není jí patnáct. Aby jí nebyla zima, přes ramena má přehozenou tmavou koženou bundu, avšak pochybuje, že by mrzla nebo zmokla. K nim vytáhla po dlouhé době něco jiného, než jen ploché conversky, a to sice rudé lodičky s deseticentiManhattanvými jehlami. Prostě je ráda vysoká. Ohledně líčení se nechtěla nijak zdržovat, nahodila jen černé kočičí linky, aby měla opticky větší a výraznější oči, řasenku a černou rtěnku, která už zaschla, takže má jistotu, že se nebude otírat a nebo slévat. Dokonce měla až podezřele dobrou náladu, takže si vyžehlila své dlouhé světlé vlasy. Sklopí pohled na svoje ruce a nakloní hlavu na stranu.* /Uh, ten bílý lak už slézá? I když po týdnu to je normální./ *Povzdychne si. Působí od pohledu jako bůhvíjaká společnice na noc? Možná. Zajímá ji to nějak? Ani nápad. Za poslední měsíce jí jsou názory ostatních tak jedno, jako nikdy. A pokud by někomu připomínala děvku, bránit se nebude. Stejně ji tak nazvalo až moc lidí, na kterých jí záleželo. Zatne pěsti a zrychlí, dokud nedorazí až před lofty, kde stisk uvolní.* /Přenes se přes to, zpátky to nedostaneš a ani nechceš. A pokud ano, tak si nafackuj a zkus si na to vzpomenout znova, přejde tě to./ *Zhluboka si nadechne, když míří s dalšími lidmi až nahoru, na střešní patro.*/Hlavně ať tu nejsou ty mrtvoly. Jak říkám, co už jednou bylo pod zemí, mělo tam i zůstat, pff./ *Doufá, že potká někoho, koho zná, alespoň od pohledu.*
*On se o této kouzelné akcičce dozvěděl za pochodu, byl si vypít v Pandemoniu a viděl nějaký utřžek. Je znuzený a zároven se rád setkává s podsvětany.* /Asi nejsem tak normální lovec stínů, ale co se s tím dá dělat./ *Trochu voní po spálené kůži a dýmu, což mají za příčinu čerstvě nanesené znamení línoucí se po celém jeho těle a taky trochu po citrusu a mýdle. a sobě má pro změnu bílé tričko s výstřihem do V, přes které mu průsvitájí znamení. Černé kalhoty patřící ke zbroji lovců stínů a koženou bundu, na bocích mu visí široký pás s různymi zbraněmi. Na tváři už nemá své strniště a vlasy si jen nageloval a pročisnul prsty. V téhle části města ještě nebyl, ale líbí se mu tu.* /To vypadá na dost luxusní mejdan./ *Na tváři mu hraje pobavený ušklebek a jeho pozornost přitáhnou světlé vlasy a rudá barva.* /Ele?/ *Pomyslí si, ale pak se dívka otočí, Ele to sice není, ale ani příšera ne. Vydá se ke stolu s pitím a kouká se na tváře kolem. Pár jich poznává.*
*Po úspěšný přípravě vychází z institutu oblečená v tmavomodrých džínách, converskách a volnym černym triku s tmavě zelenou mikinou do poloviny rozepnutou.* /Kdybych našla Jessicu, tak se asi na tom vyřádíme víc.../ *Zarovná si stélu do přední kapsy kalhot a zkontroluje dýku kterou nosí u sebe od té doby co ji dostala od Zairy.. je to její jediná vzpomínka na ní.* /Jen si trochu vygumuju mozek. potřebuju to./ *Nechá si zavolat jeden z výtahů zatímco pokukuje po ostatních, kteří jsou mnohem víc luxusně odění..Hrdě zvedne bradu a napne se ji přitom rameno, kde má nezhojenou ránu.*/A tohle.. asi bych měla zajít za Mlčenlivými bratry./ *Na těle pár pár čerstvých run pro případ nouze. Když výtah vyjede nahoru, nakračí sebevědomě dovnitř bytu kde se hned rozhlédne a všímá, že vůbec nezapadá mezi hosty.* /Fajn.. po pár drincích to stejně všem bude jedno../ *Stáhne gumičku z vlasů a nechá je volně spadnout..mezitím se rozhlíží a hledá někoho známýho...třeba bar.*
*Je sice z twinbrooku, což není zrovna za rohem, ale podsvětskou akci v samotném New Yorku si málokdy nechá ujít. Potřebuje se odreagovat od té nudy. Oblékla si burgundi crop top s celkem hlubokýv výstřihem na šněrování a vysokopásovépotrhané džíny černé barvy. Na nohy si oblula lodičky s platformou a přes ramena si nahodila krátkou koženou bundičku, kolem levého zápěstí má svinutý stříbrnozlatý bič. Vlasy si rozpustila a nechala spadat na záda, na oči si nanesla tmavé stíny a sytě rudou rtěnku na plné rty.* /Vypadá to tu libově./ *Pomyslí si a její rty se roztáhnou do širokého usměvu, hudba vibruje celým jejím tělem a po jejích pažích se vinou klikaté runy.* /Čas na zábavu, holka./ *Pak se rozhlíží po lidech, ale spíš se směřuje na parket.*
*Stojí u dveří a vidí toho DJ.* /Gideon? Gabriel? Nevím, nemám paměť na jména./*Poví si a na pozdrav se jen usměje.* Ne sem né ten plut! Na balkon! *Vyjekne, když vidí Gabriela, kam si dává pult.* /Idioti! Idioti!/ *Rozčiluje se a kouzlem to přesune na to místo, kde to chce mít. Přenáší to kouzlem zatím to se Gabriel převléká. Proto taky nehcilku odběhne odedvěří. Ale hned se k ním vrací. A všimne si jendé z lovkyň, která se ptá jestli tu má být party. Přejde ji pohledem.* Ano je to tady mladá nefilim...*Poví souhlasně a ukáže rukou ať jde dál. Hned na to vidí další dívku, která je v červených šatech.* Zdravím, pojďte dál. *Poví a suměvem a ukáže ať jde do jeho apartmánu.* /To bude podsvěťanka.../ *Pomyslí si a usměje se a dalšího příchodzi ho.* /Další lovec.../ *Pomyslí si, když si všimne jeho kolahot a zbraní. Na pozdrav se jen usměje a nechá ho projít.* /Ani nepozdraví...kde jsou ty způsoby.../ *Koukne na něj a pak jeho pozornost přiláká další lovkyně.* /Není to ta Leghtnornová?/ *Dost o ní tady n New Yorku slyšel. Poslední potomek z jejich rodu... uajdně. Nahodí mylý usmev a jde k ní.* Zdravím, vy jste Grace Lengthornová, že ano? *Poví s rozlitým usměvem na rtech.* /No jak vidím jsou tu převážně lovci.. že party od five.../
*Po nějaké té chvíli konečně vejde dovnitř.* /Už jen doufat, že se tady nebudu nudit./ *Různě to tam prochází, když najednou zahlédne Grace.* /Já to věděla, že ona sem určitě dojde./ *Dojde k baru až k ní.* Ahoj, promin, já jsem vyrazila už o něco dřív, no a kupodivu jsem se nikde neztratila.. *Rozesměje se.* /Naštěstí./ Co to rameno? Je to už aspon trošku v pohodě? *Hodí po Grace tázavým pohledem.* /Dnes vypadá, že je celkem dobře naladěná./ Zatím tady ani moc lidí není.. *Trošku si povzdychne, ale chvíli na to si už sedá na barovou stoličku, přičemž jen mírně pohodí jejími tmavě hnědými vlasy, které ji dosahují až někam nad půlku zad.*
*Vyčaruje si ještě mikrofon a ten si připevní ke sluchátkům a začne.* Tak jo dáme si něco rychlejsiho a chci vás vidět tancovat. *Rekne a pusti remix shape of you.* /Tak tohle je velký, ale sami lovci./ *Rychle se odebere k pultu s pitím a přinese se si k počítači mojito a panáka.* /Je tu vůbec někdo koho znám? / *zeptá se sám sebe a pokračuje v mixování a mírně se pohupuje do rytmu jak to DJ dělají.*
*Když je už oblečená do černých legín a černého upnutého tílka, vyrazí na párty. Rozhodne se že se projde místo toho aby jela taxíkem. Za chvíli je před čarodějovým domem. Vydá se k jeho bytu. Cestou si ještě jednou zajistí dýku a stélu.* /Jdeme na to/ *Řekne si a vejde dovnitř. Rozhlédne se po celé místnosti a hned si všimne hostitele a tak se vydá ho pozdravit.* Dobrý večer pane Queens. Posledně jsem se vám pořádně nepředstavila. Jsem Tara Darksoul. *Pozdraví zdvořile a s úsměvem.* Máte to tu pěkný, stylový. *Pochválí mu to a vydá se podívat koho dalšího tady zná. Dojde až k DJ. A chvíli jenom poslouchá.* Ahoj Gabrieli. *Pozdraví ho* Dobrá hudba, doufám že nám dneska neutečeš do práce. *Pronese s humorem.*
Zdravím. *Mrkne jedním okem a s úsměvem na hostitele.* /Docela fajn, po dlouhé době nějaká párty. Dokonce i nějaká, na které jsem./ *Rozejde se do koutku s pitím, přičemž se mírně pobaví nad tím rozdělením.* /Je to chytré, že se nemusíme pohybovat blízko sebe. Jde vidět, že někdo myslel, za to má u mě bod k dobru./ *Vezme si sklenici s červeným vínem, které miluje. Jistě, nepohrdne ani bílým a nebo růžovým, ale červené je formální klasika.* /I když je pravda, že neodlítnu žádný alkohol. Uh, teď jsem vážně zněla jako alkoholička. Ještě že mi nikdo nečte myšlenky, alespoň v to doufám./ *Podezřele pohledem sjede ostatní, ale pak se vrátí k vínu.* /Možná bych si mohla jít zatančit, ale ne teď. Prvně víno, pak zábava./ *Zacukají jí koutky nad tím vším. Pomalu cítí, jak se uvolňuje, když přichází lidi. Paradoxně. Čím více lidí tu bude, tím dříve se ztratí mezi ostatními a nebudou ji vnímat. Ne že by ráda byla neviditelná, ale nepotřebuje být vždy ani středem pozornosti.*
*Prohrábne si vlasy a rozepne si mikinu.. Ještě jednou se shlédne od shora dolů a strčí si volný pramen za ucho..*/Mohla bych to trochu upravit s dýkou a udělat z toho crop top.. nebo něco takovýho./ *Levačkou zatahá za cíp trika a pak uvidí k sobě přicházet Jessicu.*Ahoj.. ale měly jsme jit společně.. *Nakrčí trochu obočí a zkroutí nejistě koutek.*Podívej se jak vypadám.. a jak vypadaj oni.. *To už spíš pronese k ní potichu, ale dostatečně aby ji Jessica přes hudbu slyšela.* Rameno.. nic moc. *Podívá se na něj jako kdyby ránu mohla přes triko a mikinu vidět..* Chce to panáka na rozjezd.*Poví Jessice a vzápětí za sebou uslyší svoje jméno.. Mírně ji zajiskří v očích.. tak jako jejím předkům samozřejmě ji lichotí, že je známá.. i když je dost sporný, zda pod dobrym nebo špatnym světlem.* To jsem. * Zvedne hrdě bradu k neznámému týpkovi.* Je to na mě tak vidět? *Lehce se tomu zasměje.. je pravda, že má za uchem vytetovanou růži, ale v tuhle chvíli má vlasy rozpuštěný.. Na okamžik zaváhá, že se neoblíkla líp..* /A on je kdo? Moc pěkný... připomíná mi tu fae v zimě../ *Když projde kolem Tara a pozdraví ho jako pana Queens.. pozvedne směrem k němu obočí.* /Ach tak samotný hostitel../
*Všimne si známe tváře a usměje se.* Čau Taro. *pozdraví a jen dodá.* Díky, to potěší a sluší ti to. /Jojo, přírodní vzhled je nejlepší./ *Pak se jen prikrci k notebooku a pusti další remix tentokrát stressed out.* Snad ne ale nic nezaručím.*řekne narovinu a sundá si jedno sluchatko aby lip slyšel.* Docela to tu žije, a ja tu delam co mě baví.* řekne a pak skočí do bazénu a zase se rychle vrátí k pultu.* Voda je příjemná. *Řekne narovinu a usměje se, voda z něj odkapává a on se jen pohybuje do rytmu.*
*On pak zahlédne Grace jak mluví s nějakou dívkou a vypije svého panáka whiskey a vydá se k ním, když si všimne chlapíka co ho potkal, když přišel a taky zaslechl Queens.* /Sakra../ Omlouvám se, jsem to ale nezdvořák. *Pronese k němu.* Vaše párty se zdá v pohodě. *Mrkne a pak se otočí k Jessice a jeho rty se jemne pozvednou, nemohl si nevšimnout jejich znamení a lehce natočí hlavu na stranu.* Umm, aahoj, my se asi ještě neznáme. Já jsem Theo. *Řekne a prohlídne si ji.* /Jak je možný, že jsem jí v institutu ještě nepotkal?/ *Pak kývne Grace na pozdrav, ale pořád pozoruje Jessicu.* Myslíš, že by vadilo Grace, kdybych tě požádal o tanec? *Zvedne koutek do polousměvu.*
*Dojde si na bar a stoupne si vedle dívky v rudých šatech a uznale na ní kývne.* Pěkný ohoz. *Zamrká a sama se chopí sklenice s nějakým drinkem a přičichne si.* /Nevím co to je, ale je v tom vodka, je to modrý a voní to užasně./ *Trochu si lokne a v ustech se jí rozleje sladká chuť, blaženě přivře oči.* Jinak já jsem Nina, kdyby tě to zajímalo. /Ale asi ne./ *Ona se moc seznamovat neumí, odjakživa měla Thea a Chrisse.* /Aa já myslím na Thea a on je tady./ *Podiví se, ale zatím za ním nejde, kouká se svýma tmavě modrýma očima na Taissu*.
*Na párty, o které se dozvěděl od Dívky s tajemstvím v Parku dorazí vystrojen, tak jak se na párty sluší. Černé upnuté triko s větším výstřihem zadělané do červených riflí s černým páskem.* Dobrý den, dobrý den. *Zdraví s úsměvem každého člověka, kterého potká. Zatím nevidí nikoho, koho by znal tak se jen rozhlíží kolem. Pomalu se protlačí houstnoucím davem a dojde k pultu. Nic si neobjednává jen chce lepší výhled na okolí. Když zajede očima až k pultu pro DJe, zahlédne známou tvář. Nesměle se rozejde směrem k dívce a potichu ji osloví.* Ahoj Taro. *Řekne a vesele se usměje.*
*Na párty jde a jasným opožděním. Zdržel ho taxikář ze kterého se nakonec vyklubal démon fantom.* /Vážně stěstí, že jsem is vzal dvě ostří.../ *Je jen trochu orzchuchaný ale na poloformálnímu vzhledu mu to moc neubírá. Má na sobě košili s kravatou a černé Jeansy a přes to přehozenou koženou bundu.* /Nikdo neřekl, jak mám přijít olečený.../ *Poví si a všimne si celkem dost lidí (co jsou tu i NPC XD) A přecpe se přes ty lidi a všimne is Grace, jak se baví se samotným hostitelem...* /Hmm co když se jí udělá špatně? No doufám, že to není blbec a něco udělá když tak.../ *Pomyslí si a zastí se u Tai. Tai! Aho, vypadáš užasně. *Usměje se na ni a problédne si ji.* Červená ti přistane. *Mrkne na ni a podívá se na druhou dívku.* Jesse Woodinter. *Představí se.*
*Jen se usmívá a dal se hýbe do rytmu, další pouští píseň Millionare a jen dodává.* Chci vidět tanečníky. *řekne a usměje se, pak jen trošku poodstopi od pultu a vyčaruje spektrální draky, vypadající jako hologramy, ty začnou kroužit v davu a dělat skvělou atmosféru.* /Bombovej večer./ *Zamyslí se a oddechne si a zároveň se napije mojita.*
Promiň, já byla zvědavá jestli sem trefím sama.. *Ted se na ni podívá tak trochu provinile.* /A nakonec jsem sem trefila úplně v pohodě, takže asi nemám zas tak špatnou orientaci./ Určitě se ti to rameno časem spraví.. *Rty semkne do úzké linky, když se jí koukne na rameno.* /Nechtěla bych aby se mi něco takovýho někdy stalo..to teda fakt ne../ Jo, určitě by to chtělo aspon jednoho panáka, to máš pravdu.. *Zasměje se.* /Jednoho jen prozatím./ *Když v tom uslyší jak na ni někdo mluví. S nakrčeným obočím nakloní hlavu na Thea.* Jo, my se určitě neznáme.. *Jeden koutek ji vyleti nahoru.* /Ale seznamování mi určitě neuškodí./ Myslím si, že Grace se už nějak zabaví. *Trochu šibalsky se usměje na Grace a pak se koukne rychle na Axela.* /Určitě se nějak zabaví./ *Sleze ze stoličky a poté už jde vedle Thea směr parket.* Víš, jsem v institutu nová. *Prohodí když jde, přičemž se kouká někam dopředu.*
Děkuju. *Poděkuje mu.*/A to jsem se ani moc nevyfikla./ Byla by škoda přijít o DJ. Pak by tu asi byla nuda. Tak mobil pro dnešek vypni. *Sleduje ho jak najednou skáče do bazénu.* Věřím že je příjemná. Pak jí ráda zkusím ale teď si spíše obstarám pití. *Podotkne stále s úsměvem. A rozhlíží se kudy to bude k baru nejblíže.* /Tak to bude zajímavý večer. Nejdříve si seženu pití a pak si půjdu zjistit kdo tu je./ *Když najednou slyší známí hlas.* Ahoj Jonathane. Tak si přišel. Já myslela že se na to vykašleš. *Usměje se na něj.* Zrovna jsem si šla k baru pro něco k pití. Protože bez alkoholu to tady nepřežiju. Jdeš si pro něco taky? *Zeptá se a vydá se k baru.*
*Tak nějak už se ztrácí v proudu lidí, co jsou kolem. Sem tam nějaká známá tvář.* /Hmm? Nejspíše mluví na mě./ *Podívá se na osobu vedle sebe a usměje se.* Díky, tobě taky. *Sjede ji pohledem.* /Přesně můj styl. Provokativní, ale i tak pohodlné./ *Usměje se na jeden koutek.* Já Taissa, těší mě. *Mrkne na ni a zase upije z vína. Ani není tak hořké, jak by se dalo čekat, spíše je polosladké, což má ráda. Ucítí známý pach, u kterého se usměje a jen čeká, kdy za ní přijde. Nejspíše má jakýsi radar, protože poslední dobou na něj narážela často, ale nevadí jí to, právě naopak.* Ahoj, Jesse. *Zasměje se, když jí pochválí vzhled.* Jo? Díky, váhala jsem mezi černou a červenou. *Pokrčí rameny, když na něj mrkne.* A aby bylo jasno, musíme spolu pak dořešit tamtu věc, pamatuješ? *Zajiskří jí v očích.* /Vážně mě zajímá, kdo byla a jak na tom je teď./ A taky ti dlužím čínu.. *Pronese zamyšleně, načež se zasměje.*
*Její reakce ho nadmíru potěšila a jeho rty se zvlní do ušklebku.* Jo, je to Grace, myslím, že máš pravdu. *Mrkne a jakmile jsou na parketu, přitáhne si ji za pás blíž a koukne se na ní shora.* To je fajn, že jsi odsud. *Zasměje se na ní.* Jinak vítej v New Yorku. *Mrkne na ní a ruce nechá na jejím pase a začne s ní tančit.* Jen bys mi možná mohla prozradit svoje jméno. *Řekne jí polohlasem do ucha a snaží se nedívat na dj pult, Gabriela nemá moc rád no.*
/A kurva./ *Pomyslí si, když se jí blondáček představí a prohlídne si ho.* /Jo, jistá podoba tam je./ *Musí přiznat, třeba to, že jsou oba štíhlí a vysocí, no Theo má podle ní lépe řezané rysy.* No nepovídej. *Její rty se roztáhnou do širokého usměvu, ale ta kravata jí k němu nesedí a tak zvedne ruce k jeho krku, povolí jí a přetáhne mu jí přes hlavu, pak mu dva vrchní knoflíky rozepne.* Myslím, že takhle ti to přistane víc. *Zasměje se.* Já jsem Nina Whitewolf. *Vydechne a pak se koukne na Taissu.* Děkuji, vůbec jsem nevěděla, jestli to není málo. *Zazubí se na ní a pak pozoruje ty dva jak se spolu baví.*
*Uchetne se. Když se jí zeptá jesli to jde vidět.* Jde to vidět a hodně, a taky to tetování... *Poukáže na to.* A taky se chováte jak oLegthornová...*Podotkne na její hrdě zvedlou bradu.* Kde je moje Isušné vychování... *Zasměje se a podá ji ruku.* Axel Queens. /Je hodně pěkná... pěknější než Legthornovi, co jsem znal... A možná je i milejší./ Znal jsem dva vaše předky. Barriana Legthorna a jeho ženu. V době co jsem žil ještě v Cornwallu. *Poví i když na ně nemá zrova nejlepší vzpomínky.* /Tipičtí lovci.../ *Zavzpomíná. A všimne si její ho ramene.* Ale slečno Grace... co se vám stalo? *Poukáže se zvednutým obočím na její zranění. Všímá si detailů a vidí, že to místo má obvázané.* Ošetřím vám to. *Nabídne se.*
Takovou párty si přece nenechám ujít. *Zasměje se směrem k Taře a vydá se s ní k baru.* Já si zatím nic nedám. Nerad se opíjím. *Řekne a sleduje okolí. Tolik lidí pohromadě... až člověku přecházejí oči.* Znáš tady někoho? *Zeptá se a ohlédne se po DJovi u jeho pultu.* /Fešák./ Pomyslí si a zašklebí se. Kdyby ho tak někdo slyšel...*
*Jakmile dohraje remix tak jen zapne mikrofon a řekne.* Tak a zpomalime trochu.* řekne a pusti pomalou píseň You can be King again.* Dámy, přišel vás čas, je tu dámská volenka.* řekne pěkným hlasem a usměje se.*/Třeba si někdo vybere i Mě./ *Zamyslí se a vidí jak jdou páry na parket a pohupuji se do rytmu.*
Červená je lepší, aspoň podle mě. *Koukne se ji nenápadně do výstřihu, protože Taru nikde nevidí.* /Snad si to můžu dovolit.../ A ano pamatuju...musíme to orzhodně dořešit. *Odsouhlasí a pak cítí jak mu durhá dívka přetahuje kravatu přes hlavu a orzepiná knoflíčky.* Co dělšá sakra? *Vyjakne a začne si zapínat zpátky knoflíčky.* Nevidíš snad jak je tu oblečený hostitel? *Poví a překpaví ho přímení.* Wow... Teší mě, slyšel jsme něco o tomě při mé návštavě twinbrooku. *Usměje se na ni mile.* Páni DJ zpomalil a dámská dovolnka jo? *Koukne nenápadně na Tai.* /Holku tu nemám pozvi mě aspoň ty...prosíím./ Ušklíbne se.*
Myslíš? *Svraští obočí, ale nakonec se jen přidušeně uchechtne.* /Asi ji moc nezná./ Já to zase vím..a na sto procent.. *Celkem dost široce se usměje.* /Myslím, že za těch pár dní nebo jak dlouho tady už jsem jsme toho zrovna my dvě stihly nakecat celkem dost./ Jo, to určitě jo, ale jsem tu tak ani né dva týdny.. *Zavrtí hlavou a do toho se pošetile usměje. Když si ji přitáhne za pas bláž tak ona mu tedy obmotá ruce okolo krku a začne s ním taky tancovat.* /A ještě k tomu jsem tak nezkušená../ Díky..jsem ráda, že tady sotva někam trefím, a to mám ještě do toho furt zakázaný chodit ven..od Caleba.. *Cukne jí v koutcích.* /Kdyby sem došel, tak by byl asi hodně nasranej, že jsem venku bez jeho svolení../Jsem Jessica, ale ostatní mi vždycky říkali Jess.. *Pousměje se, ale jen mírně.*
*Jak mu omotá ruce kolem krku, ovane ho její vůně a on přimhouří oči.* Jo no, mám pocit, že za Grace pálí snad každej, až ma mně. *Ušklíbne se. Jemu se Grace nikdy nelíbila.* Jo, to je pravda, že já se posledně moc v institutu nezdržuji. *Přizna. Nad její poznámkou o nezkušenosti se ušklíbne.* Omlouvám se, ale v čemu konkrétně jsi nezkušená? *V jeho hlase zní pobavený tón.* /Doufám, že se neurazí./ Mám pocit, že máš problem s posloucháním autority, stejně jako já..t aky jsem měl krušný začátky, no ber to tak vidět tě tu se mnou, mentorová, co jsem měl já, stáhne nás oba z kůže. *Zavrní a jak zaslechne Gabriela, odfrkne si a špitne jí do ucha.* Že si mě necháš, viď že jooo? *Směje se.*
Já taky nemám v plánu se opít. Jenom potřebuju trochu vypnout. *Uvede na pravou míru. Porozhlédne se aby zjistila kdo všechno tady vlastně je.* Některé znám. A jestli chceš toho DJ ti můžu potom představit. *Nabídne mu když si všimne jak směřuje svůj pohled ke Gabrielovy.* Je to Gabriel Zurr. Čaroděj. Si s ním běž popovídat. *Pošeptá mu do ucha a popostrčí ho směrem k DJ. Zvedne z baru skleničku bílého vína na trochu z něj upije.* /Tak kdo všechno tu vlastně je./ *Zeptá se sama sebe a pořádně se rozhlédne. Vydá se k jiné straně baru kde zahlédla Tai. Když přijde blíž všimne si že tam je s ní Jesse* Ahoj Tai. Ahoj Jesse. *Pozdraví je oba a usměje se na ně. Protože je ráda vidí.*
Jo? Díky za radu. *Zasměje se nad tím, když si všimne jeho pohledu.* /Kdybys řekl.. Nah, všichni jste stejní./ *Přikývne na slova o jejich minulé debatě. Sleduje Ninu pohledem a když se přiblíží k Jessemu, zatne čelist. Je to její antistresový kamarád, co ji podporuje. Ne její. Vlastně ani nemá důvod žárlit, ani nežárlí. Jen se jí nelíbí, jak se chová, když by s ním potřebovala mluvit. Nic mezi nimi není ani nebude, na to je až moc fixovaná na někoho jiného, se kterým..* /Jak slušně říct, že to je totálně v hajzlu?/ *Neví, co dodat. Miluje svůj život, vážně.* /To sotva, může si to zkusit jednou. Stejně jsem někomu chtěla prokousnout hrdlo./ *Nesměle se pousměje a povzdychne si nad tou představou. Pak zaslechne cosi o dámské volence a ušklíbne se, když dopijí víno. Vždy jí přišla ubohá a povrchní, proto do ní nikdy nešla, ale všechno je jednou poprvé, ne?* Co ty na to? *Zeptá se, když vidí, jak na ni kouká. Jako kdyby měl jít na popravu, což ji vážně nutí se smát, ale zatím drží jen nic neříkající úsměv. Cestou si všimne Tary.*Ahojky. *Mávne jí, ale nechává Jesse, ať dělá, co uzná za vhodné.*
/To je idiot./ *Pomyslí si když si to zapne, Theodor vubec nekecal./ *Při jeho poznámce o tom, že o ní slyšel a zasměje se.* Jo, Theo se o tom taky zmínil, když jsem tu byla posledně a Tessa tvrdila, že se raději zabije, než se prodat za tebe. *Mykne rameny a sleduje jeho pohled do Taina výstřihu.* /U Anděla, kdyby se snažil bý tnenapadný. Nemá rozdvojenou osobnost? Oblíká se upjatě a pak se snaží bejt f boy./ Je jedno jak je oblečený hostitel, máme bejt různorodí.* Usměje se, ale její usměv je temný.*
/Tak Grace se tady zabaví?/ *Přivře víčka směrem k Theovi a Jessice..* No fajn.. jen si běžte.. je to party. *Mávne směrem k nim rukou s ironickým úsměvem, ale myslí to ze srandy.* /Že ten Theo taky poznat každou sukni../ *Zakroutí nad ním hlavou s přidušeným smíchem a koukne na Axela.* Jste všímavý.. *Ostře prohlásí .. možná až panovačně a samozřejmě je to hlavně ta její maska arogantního lovce.* Někteří lovci se tváří, že jim Lengthorn nic neříká.. jenom závidí.. *Usměje se a podívá se na nabízenou ruku.. Pravačka. Na okamžik zaváhá, ale tu svou opatrně vloží do té jeho..* Těší mě. *Upřímně se usměje... kontakty si dělá ráda a hlavně u mocných...krev se nezapře.* /Znal jsem vaše předky.. to zní divně.. ještě jsem si nezvykla, že jim je přes půl tisíciletí.../ Oh.. to je.. *Semkne rty do úzký linky a vrtí hlavou. Je v rozpacích a fakt neví jak na to reagovat.* Báječný a trochu divný.. *Vyplivne co má na jazyku bez filtru a smíchem se to snaží odlehčit.* Takže jste znal mou rodinu.. snažíte se mi vetřít do přízně? *Přivře víčka a založí ruce v bok přičemž se zasměje... myslí to ironicky a málokdo tu její hranou aroganci snese.* /Ošetřit.. cože chlape?/ *Narovná se v zádech a přešlápne dozadu.* /Je ten obvaz přes tu mikinu tak vidět nebo má on nějaký senzor?/ Ne díky.. slyšela jsem jaký máte ceny.. můj plat za moc nestojí.. *Zvedá ruce v obraně.. nechce se zaplést do žádnýho obchodu s podsvěťany..*
To nemůžu. Počkej! *Vyděsí se, když mu Tara nabídne aby si šel promluvit. Když ho však postrčí nemá na výběr nic jiného než zoufale zakroutit hlavou a vyrazit za Gabrielem... nebo jak se vůbec jmenuje. Pomalým krokem vyrazí davem k pultu a aby si dodal odvahy nahodí svůj odzbrojující úsměv.* /Jsem blázen. Jo, jednoznačně jsem blázen./ *Přemítá cestou a když je jen pár kroků od pultu zhluboka se nadechne.* Ahoj, Jonathan, Tara mi říkala, že jsi Gabriel, je to pravda? *Usměje se a předhodí před sebe ruku pro představení.*
*Zaregistruje pozdrav a jméno a prikyvne.* Jo to jsem. *řekne a semkne jeho ruku.* Nevidím runy, takže upiR nebo vlk. *Zeptá se šibalsky a jeho oči se zase zbarví do safírově modré. Pak luskne prsty a vyčaruje dva panáky.* Nabidni si. *Poví a na počítači vyhledá další song a to Shots-Broiler remix.* Zase se vracíme na rychlí písně tak do toho lidi, ať to tu žije. *Zvolá a vyčkává na odpověď' Jonathana.*
Já jsem všímavý vždycky. *Podotkne a hledne lehce hlavu a arogatním stylu.* V tom případě máte pravu, jen závidí. A Legnthron byl přeci jen jeden z mocných rodů, nemýlím-li se. *Zvedne obočí a v jedné ruce se mu objeví sklenička whiskey a v druhé šapmaňské, to podá Grace.* Pro vás. *Poví s usměvem.* Ano znal jsem vaši rodinu, a větřít se vám do přizně? Hloupost. *Napije se whiskey.* Jen rád se bavím se stejně mocnými jako jsem já, sice v jiném stylu ale přeci jen stále. *Přizná nestydí se za to kontakty jsou důležité.* Tohle by bylo zadarmo...*Poví s usměvem.* A taky by jste si mohla strčit Legthornové ego ke stéle a nechcejte si pomct. *Poví lehce zamračeně. Nemá rád, když mu někdo odporuje.* Prosím slečno Grace, máte to hodně obvázané, to znamená že jste raněná a nebo že je to čerstvé. Nechejte se odemě pomoct, nic vás to nebude stát. *Usměje se na ni mile a mluví přesvědčivým tónem.* /Kéž bych měl encate.../
Upír, takže díky ale já si nedám. *Řekne s omluvným úsměvem a úlevou si vydechne. První krok udělal a přátelské chování Gabriela mu snad pomůže v dalším nenuceném rozhovoru. Chvíli přemýšlí ale nenapadá ho žádná rozumná otázka takže se otočí k davu a sleduje jak se ostatní baví. Občas okem mrkne na Gabriela, pravdu se mu líbí a i přes snahu z něj nemůže spustit oči.*
Tak proto jsme se tam ještě nepotkali.. *Řekne a téměř hned na to se nevědomky kousne do horního rtu, přičemž se ted kouká spíš někam bokem. Vlasy má stále na té samé straně.* /Zatím znám jen Grace, Caleba, Taru a Jesseho./ V čem konkrétně? *Uchechtne se.* /No tak toho je opravdu celkem dost./ Například v lovu.. *Rozesměje se protože to může vyznít I jako dvojsmysl.* /A taky v boji./ Víš, já poslouchám jen jak koho a jak kdy.. *Sebevědomě se usměje.* /I když takovýho Caleba bohužel musím poslouchat vždycky../ Myslíš? *Přidušeně se uchechtne a podívá se mu do očí, ale bohužel kvůli její výšce se na něj musí dívat takhle ze zdola.* /K sakru..proč musím bejt tak malá?/ *Najednou se zaposlouchá do slov Gabriela.* /Nebudu si někoho vybírat, když už tady dávno s někým tancuju./ Klidně..a dokonce i ráda.. *Usměje se zrovna v tu chvíli se ona k němu o trošičku víc natiskne.*
No myslím si, že s Tessou jsme byli stejného názoru. *Poví a dál to neometuje ani to s Theem.* /Raději, přece jenom tu je./ Hmmm, zveš ma na tanec? *Zvedne obočí a hend přijde Tara.* /U anděla za co?/ Ahoj Taro. *Usměje se na ni.* Jasně Tai jdeme. *Usměje se a nakloní se k Taře.* Hned přijdu a taky tě pozvu na tanec. *Zašeptá jí a dá ji pusu na tvář.* Tak Tai... *Jde s ní na parket.* Jak to jde s Aaronem? *Zpetá se.* Jste spolu ne? *Ujistí se touhle otázkou.*
*Koukne na Jonathana a jen se zeptá.* Nebyl jsi to ty kdo psal ten článek o našem Institutu? (Myslí laborku.) *zeptá se a nakloní hlavu jako nechapavy clověk.* Jestli ano tak pěkná práce. *Pak se jen odmlčí a dodá.* Jsi novinář ne? *Pak se jen z točí zpět k notebooku a pusti další remix tentokrát Born to run a zvedne mikrofon.* Tato písnička vystihuje život Hodně z nás tak honem na parket. *Dopoví a začne se pohybovat do rytmu u pultu. Okolo něj furt létají jeho astrální drači.*
Jo, nejspíš. *Potvrdí a pozoruje jak si zkousla ret.* /Zajímavý, většina si kouše ten spodní./ V lovu? *Jeho hruď zavibruje jak se zasměje.* /Který lovec je špatnej v lovu?/ Takže předpokládám, že ses jako lovec nenarodila? *Odhaduje.* Víš, s tím bych ti mohl pomoct. /Jo, to zní namyšleně, ale vždyt mám lepší hodnocení než brácha a ten je starší. Chodil jsem na akademii v Idrisu./ Jo, no já bych nejraději neposlouchal nikoho, ale jsem voják, tak dělám svou práci. /Čím dřív se to naučíš. tím líp./ *To jak se k němu natiskne považuje za ano a spokojeně zavrní a chytne jí u sebe pevnějí a vubec mu nevadí, když to znova zrychlí.*
*Nejspíš připustí a spokojeně se zasměje a pak se vydá k pultu, kde vidí ty dva a pousměje se, stoupne si vede Jonathána a jakmile ucítí chlad, co se mu line z kůže, ušklíbne se.* /Takže tady máme upíra a.. / *Prohlídne si Gabriela. Na vlka málo svalů, takže nejspíš čaroděj,ale nižší ligy než hostitel.* Zdravíčko. pánové. *Usměje se a její usměv je spíš zabijácký než opravdový usměv, opře se lehce o pult.* Kdo z vás je dj?
Dobrá vlastnost..*Neváhá to posoudit nahlas a nakloní hlavu na stranu a všímá si jak mluví o jejím rodě v tom lepším světle.. překvapí ji to a kývne souhlasně hlavou.* /Jo.. Lengthornovi velmi mocný nezávislý rod a jejich dcera ho reprezentuje v converskách a mikině mezi fajnovkama.../ Možná byl.. *Převezme si od něj skleničku se špampaňským.* Pro mě ještě stále je.. *Pronese s pohledem na skleničku a několikrát s ní zakrouží a pak zvedne hlavu se sebevědomým úsměvem.* Děkuji... /Hloupost? Řekla bych že je dobrý mít slečnu Lengthorn zadobře.. asi.. je to nejvyšší čaroděj Manhattanu, trochu úcty../*Závistivě se podívá na jeho skleničku s whiskey.. taky by si dala něco tvrdšího.* To mi lichotí... stejně mocnými..*Zasměje se a zopakuje po něm.. nemyslela si, že by moha sahat tak vysoko, ale kdy to řekl on sám... její ego je zase o stupínek výš.* Nic není zadarmo.. *Musí tuhle frázi zmínit.. ohledně magie ji už slyšela několikrát. Je podezřívavá a stejně i její pohled směřovaný onomu čaroději.. Mlčky váhá a vybavuje si jak o něm mluvila Tara.. přijde ji podezřelá ta jeho štědrost a nechce naivně podlehnout jen slovům..* Cením si toho, jste velkorysý.. ale zde se to nehodí.. *Odporuje dál vymlouvavě a napije se ze sklenky šampaňskýho. Nechce ani trochu přiznat, že v ní žhne plamínek strachu.*
Novinář jsem. *Usměje se.* Ale o takovém článku nevím. *Dodá s úšklebkem. Snad nic takového nepsal, kdyby ano a nepamatoval si to, byl by to docela trapas. Dost si společnost DJe užívá, když se k nim přidá neznámá dívka. Trochu posmutní ale nenechá si smazat úsměv z tváře.* Ahoj. *Odpoví a po otázce se jen podívá na Gabriela aby naznačil, že to on je ten, na kterého se dívka ptá.*
*Přikývne.* /Nejspis urcite./ Joo, bohužel v lovu.. *S povzdychnutím se I mírně pousměje.* /Měla jsem se víc učit, ted už s tím nic neudělám no./ Na akademii v Idris jsem se totiž věnovala převážně koním. *Uchechtne se.* /Pamatuju si hlavně to jak furt měli profesorové samý kecy../ Jestli seš v tom dobrej, tak proč né.. *Jen tak pokrčí rameny.* /Prostě chci být trénovaná někým kdo je v tomhle dobrej..i když s Ianem jsem už pár tréninků měla../ Co ti taky jinýho zbývá, vid? *Zameje se, ale když hudba zrychlí, tak ona se k němu otáčí zády. Ruce zvedá nahoru, k jeho krku a jak je na něm tak natisklá, tak se mu zadkem otře o slabiny.*
*Všimne si ženy co jde k nim a pak se jen mírně ošije a zvedne obočí.* Ehm, sluchátka, notebook.. ale notak.* Řekne urazene a koukne na ženu.* Gabriel, ale tady jsem DJ Dragon slečno. *Řekne narovinu a čeká na její žádost o píseň.. Jinak by tu nebyla.*
*Oplatí Jessovy úsměv* Hezky si zatančete. A Tai sluší ti to *Poví s úsměvem a přátelským hlasem. Napije se vína které drží v ruce a skleničku položí na bar. Rozhlédne se aby zjistila kdo další tu je. Zahlédne Grace.* /Mám si s ní promluvit teď. Raději až budeme v Institutu. Tam si budeme moc promluvit snad v klidu a jenom mi dvě./ *Řekne si pro sebe. Protože ví že se tomu nevyhne, a ani možná nechce.*
Jak je možný, žes byla v Idris na akademii a nepamatuju si tě? /Měls plný ruce práce vyvádět s Ninoua Christopherem a jak to dopadlo, jeden z vás je mrtvej./ *V hlavě mu vyplynou slova matky a bolestně ho píchne u srdíčka,z tohoho však vyvedou její slova.* Rád ti s tím pomůžu. *Zavrní a jakmile se k němu otočí zády, tak ji ruce dá na břicho a vydechne jí do ucha.* Vy holky všechny milujete tuhle pozici, že? *Při mluvení se rty lehce otírá o její ucho a jeho hlas je trochu chraplavý.* Protože tohle uděláte pokaždý. *Zasměje se jí do ucha a víc ji k sobě přitiskne a nepřestává tančit.*
*Na jeho narážku na sluchátka pozvedne jedno obočí a v očích jí zlověstně.* Zaručí, se vší uctou. *Řekne ironicky tak jak to lovci dělají.* Sluchátka si muže nasadit každý blbec a notebook si koupit také. *Jen se ušklíbne.* Ale to z nich přece dj nedělá, že ne? *Nakloní hlavu lehce na stranu jako kočka co si hraje se svou kořistí.* Jen jsem se chtěla zeptat proč nezahrajete něco míň, umm.. *Chvíli předstírá, že přemýšlí a pak vydechne.* Tuctovýho? To, že pustíte remix desíti nejomilanějších písniček světa tomu nepomůže. *Mrkne na něj.* Omlouvám se, že ti ruším rande, jen jsem byla zvědava. *Otočí se k Jonathanovi.*
*Tak nějak odtační s Tai a hned se vrátí k Taře.* Smím tě pozvat, k tanci? *Zeptá se zdvořile. A lehce se dokoncep oklní, když ji žádá. Chytí i za ruku a táhne na parket.* Nechci znít kriticky ale čekal bych, že se na takovou párty holky oblečou líp. *Zasměje se a poamlu s ní tancuje.* /I ty sis mohla vybrat něco lepšího.../ *Podotkne v hlavě. Nechceš pak skleničku něčeho? Víno, šampaňské... *Nyvrhne.*
*Jeho prvý výlet v NY. Teda, najskôr do tohto mesta prišiel ako vyoraná myš. Prvé čo spravil bolo, že si kúpil taký ten lacný foťák. Fotil všetko. Od transvestitu na rohu ulice až po bezdomovca vo vlastných...ani nechce vedieť v čom. Potom si zašiel na vyhliadku na sochu slobody kde si kúpil parádne, obrie okuliare v tvare sochy slobody. A má ich na sebe aj keď je tma.* /New York je tak vysvietený, že som za ne aj rád./ *Dokonca splašil aj tričko s nápisom I LOVE NY. Jednoducho, aj ak sa na Marca niekto pozrie, je mu jasné, že je to turista. A to v veľkým T. A náhodou sa dozvedel aj o jednej párty. Tak cestou do seba už stihol hodil asi liter vína. Tak teda doslova vrazí do miestnosti, mierne sa zapotáca, lebo nie je kamoš s alkoholom a dvhne ruky hore.* Pááárty! *Zreve na celé kolo.*
*Mírně se zamračí a pak se mu v jeho očích zaleskne ta modř.* Fajn. *Dořekne a pusti svoji tvorbu.* Tak ted to jsou moje songy. *řekne do mikrofonu a zase se začne pohupování do rytmu. Pak se jen prekvapene koukne na ženu a pak na Jonathana.* Ehm, ja tu jsem taky... *řekne nenucene a pak mrkne na Jonathana.. a v myšlenkách mu řekne.* /Neres ji./
*Kdyby nebyl upír, byl by rudý až za ušima. Jo nepochyboval o tom, že na něm bylo vidět, že se mu Gabriel líbí ale říct to takhle nahlas a na rovinu?! To díky ale opravdu ne!* To není rande. Já... On.. Ne! *Zkusí vysvětlit ale jen se blbě zakoktá. Pak na něj Gabriel mrkne a jemu se tak neskutečně uleví, že skoro cítí, jak se roztéká po podlaze.*
Asi sis mě v Idris prostě jen moc nevšímal.. *Jen tak pokrčí rameny.* /Jinak by jsme se asi uz davno znali./ Tak to budou aspon konečně zábavný tréninky.. *Zasměje se, ale myslí to I tak trochu ironicky.* Možná ne všechny, ale aspon většina z nás jo. *Hlavu zakloní, tak aby na něj viděla a její vlasy se mu ted otřou trochu o bradu, jak zakloní hlavu. Pokaždý? To teda fakt ne.. *Rty se mu otře o bradu, ale najednou si tak nějak začíná uvědomovat, že tady nejsou sami.*
/Nejsem Gay...ale tenhle kluk má něco do sebe.../*Zamyslí se a koukne na něj, pak se podívá na mobil a uvidí ty zprávy.* /Sakra.../ *řekne si a použije magii aby písně hráli sami.* /Toto bude náročnější.../ *řekne si pro sebe a vyndá svoji vizitku a podá ji Jonathanovi.* Kdyžtak mi dej vědět. *Poví narovinu a usměje se a zapne si mikinu.* musím běžet. *Dodá rychle a nepozorovane zmizí, ale u pultu je stále živo a magie odvádí svou práci.*
*Koukne se na Jonathana a mírně jí to pobavilo, ale věnuje mu pro změnu úpřímný usměv.* Ale nemáš se za co stydět. /Tedy až na to, že máš příšerný vkus.* Můj kamarád je taky gay a je v pohodě. *Uslyší známý hlas.* /My o vlku a vlk za humny./ *Rozesměje se jak vidí Marca.* U Anděla. *Zavrtí hlavou a koukne se na Gabriela * No nemohu říct, že by to bylo to nejlepší, co jsem kdy slyšela, ale aspoň to není něco, co slyšíš pořád v rádiu. *Zamrká.* Protože tvoje tvorba z tebe dělá dj. *Zasměje se.* A buď na něj hodnej. Vypadá, že kdyby nebyl upír, tak je z tebe udělanej.
*Odpoví s lehkým úsměvem a jde s ním na parket.* Jak by si ty mohl být kritický? *Prohodí s humorem.* To by mě zajímalo co by si mi na takovou akci oblékl ty. *Zeptá se.* /To jsme zvědavá./ Já nečekala že se tu zdržím nějak dlouho. *Nakloní se blíž k němu aby jí slyšel jenom on.* Třeba jsem počítala s tím že si pak uděláme soukromější party......Pro nás dva. *Dořekne potichu a věnuje mu polibek na tvář. A dál s ním pomalu tancuje.* Moc ráda si s tebou dál skleničku. Je jedno čeho.
Ale vy jste poslední, ne? Co bude pak až... si někoho vezmete? Legthron by neměl upadnout v zapomění. *Napije se znova whiskey.* Nebo... Chtěla jste něco tvrdčího? *Zeptá se nedělá mu problém jí dát něco na stjné urovni jako má on.* A není to pravda? Lovci by měli být s čaroději za dobře a naopak...*Poodtkne a ukáže na ni skleničkou.* Máte pravdu, že není nic za darmo ale tohle by bylo. /Možná za schuzku s vámi?/ *Poví s usměvem, takovým že mu jdou videt zuby.* Nemusíme tady, můžeme klidně do kanceláře, co mám hned tady nebo do mého pokoje. *Ukáže rukou, že mu nedělá problém někam zajít. Kde by byl větší klid.* Slečno Grace, chci vám jen pomoct. Co vás zranilo? Jeden z těch mutantů? *Zeptá se a kouká na ni lehce přísně ale i tak přesvědčivě.* Nebude vás to nci stát, vážně slibuji.*Poví upřímně.* A víte já k lidem bývám málokdy štědry, měla byjste toho využít. *Mrkne na ni a znova se napije.Pak ale jeho pozornost upoutá někdo kdo řve "Páárty". Vyjeveně koukne ke dveřím.* /Bože.../
To je možný. *Usměje se.* /Jo, počumovals po svý nej kámošce blázne./ Jo, to si jen myslíš, že budou zábavní. *Zasměje se spokojeně a jak se otře rty o jeho bradu, tak se na ni udiveně podívá.* /Tak holčička si chce hrát, jo?/ *Probleskne mu hlavou a on sjede dlaněmi z jejího břicha na její boky a stiskne jí je.* Jo, pokaždý. *Zavrní a naschvál se nad ní nadkloni.* /Tu hru mužou hrát oba./
Díky. *Špitne s úsměvem i když mu zrovna do smíchu není.* /Zatracení lovci, vždycky všechno zkazí./ *Pomyslí si s trpkým úšklebkem a skloní hlavu k vizitce.* /Jó kámo, kdybych to nebyl já, určitě se ti ozvu./ *Ušklíbne se znovu a zavrtí hlavou. Momentálně nemá náladu na to bavit se s onou dívkou, tak odejde k baru, kde se usadí a zase jen sleduje okolí.*
To není jen možný, ale reálný.. *Přidušeně se uchechtne.* /Protože já fakt vůbec nevím o tom, že bych tě tam někdy viděla nebo tak, a nebo si to prostě jen nepamatuju no, což je taky dost možný../ No, tak nějaký nudný snad taky nebudou, ne? *Na malý okamžik se zase podívá někam jinam.* /Já se totiž nerada nudím, takže zábavný prostě budou a tečka../ *Když jí dlaněmi sjede k bokum a pak ještě stiskne, tak mu jen potichoučku zasyčí do ucha a hlavou se mu opře natiskne na hrud.* Ne, pokaždý rozhodně ne.. *Mluví pevným hlasem. Ted se mu zadkem otře o slabiny spíš hrubě.*
*Hudba hrá vo fajn rytme tak sa trochu zavlní. Trochu nakrčí nos keď zacíti nepríjemný pach.* Ono tu niečo zdochlo? *Mrmle si dosť polohlas a obzrie sa, pritom ako sa pohupuje sem a tam. Zloží okuliare, odtancuje k niečomu čo je asi pult s pitím a vyhľadá tam víno. To do seba na dva hity lokne.* /Chce to asi nealko./ *Pozrie na pohár vody a na ďalšie víno. Tak si vezme víno a zamračene sa pozrie na týpka. A potom mu to dojde.* Jaaj. Sorry. Né že by si smrdel. Ale smrdíš. Vieš tak mrtvo. *Povie k neďalekému upírovi a pritom gestikuluje rukou a upija víno. Dokonca sa stíha aj zvŕtať v tempe hudby.*
A nebo sis prostě ty nevšímala mně. *Zasměje se jí do ucha.* Ne, to víš že nudit se rozhodně nebudeš, jen škemrat, abych už ti dal pokoj s tréninkem. *Jeho hlas je sametový jako pohlazení. Když to ucítí. tak trošku zavčí do jejího ucha a naschvál jí jemně zkousne ušní lalůček a vydechne, její boky nepouští a pak pomalu vydechne do její kuže na krku.* Ty si moc ráda hraješ, že ano? Co kdybych s tím začal taky? To by byla zábava.
*Když se k němu dopotácí namol opilý týpek a začne vést opilecké řeči, povzdychne si.* Ty taky zrovna nevoníš, kámo. *Podotkne tiše ale dál si ho nevšímá. Opilce se většinou snaží ze svého života vypouštět, zvlášť když jsou to zřejmě vlkodlaci.*
*Sklenku přiloží ke rtům a zamyslí se nad tím..* Řekla bych že teoreticky ne.. musí být ještě nějaká větev Lengthorn, ale jestli se někde schovávají jsou to srabi a nezaslouží si jméno rodu který pro slávu a odvahu proléval krev.. *Po pár doušcích se jí rozvazuje jazyk.* Takže máte pravdu.. jsem poslední, ale brát si nikoho nehodlám... nebo snad máte plán jak nenechat slavný rod vymřít? Zvládl byste mě přeměnit na muže? *Zasměje se a napije se zase..* Ne... nebo ano.. ale neměla bych.. na poslední party mi to úplně neudělalo dobře.. *Vzpomene si jak Jessovi pozvracela boty a radši to nerozvádí dál..* /Nic není zadarmo ale tohle by bylo... to se vylučuje ne?/ *Stále na něj mlčky a podezřívavě hledí, do pracovny nebo jeho pokoje ji zní zajímavě.. kolik lidí se tak asi dostane u čaroděje daleko? Zahlédne za ním otevřený balkon což se ji v tuhle chvíli jeví jako nejlepší nápad..* No tak mě následujte když jinak nedáte..*Zvedne koutek a zamíří směrem na balkony, kde je míň lidí..Cestou potká neznámýho opilýho, který kometuje něco o zdechlině.. Přidušeně se tomu zasměje a zastaví se na balkonech.* Vypadalo to jako mutant Zondera a vlkodlaka..*Sklenku položí na římsu balkonu a sundavá ze sebe mikinu a vyhrne si rukáv pravý ruky, která je pořád oslabená a částečně paralyzovaná..* Mimochodem party se vám opravdu vydařila..*Musí se zasmát, ale smích rázem utne křivý úsměv, když odkrývá část obvazu s dvěma rozšklebenými škrábanci nesoucí se od klíční kosti k lopatce..v ráně je zaschlá krev, ale kvůli pohybu se stále trhá a špatně hojí..*
Hmmm...*Zamyslí se.* Oblékl bych ti nějaké pěkné černé šaty, trošku s výstřihem, a nebyly by až tak dlouhé jenom po kolena.*Zaubí se na ni.* Mohl bych být tvůj modní poradce. *Zasměje se a nechá si zašaptat do ucha a usměje se.* Já přišel pozdě, taxikář co mě vezl byl démon a chtěl ať mu dám dvojotý dýško. Dal jsme mu ho ale v jiném slova smyslu. *Zasměje se.* Dobře tak co kdybychom si dali skleničku až u mě v pokoji? *Navrhne a ukáže směrem ven.* Půjdem zptáky od insitutu a tam můžem mit soukromko. *Mrkne na ni a táhne ji k dveřím.* Pojď. *Pobídne ji a jde s ním až k výtahu.*
*Nad jeho poznámkou sa zamračí a aj k sebe čuchne.* Deodorant som si dal. *Samozrejme, pomalé vedie mu predsa len zapáli a tak do seba naleje aj zvyšok toho vína čo má v ruke.* Vlastne jo. Smrdíme si vzájomne. Ale je to smola lebo by som ti kľudne aj zatancoval na klíne. A to aj zadarmo. Ale stoja mi z teba chlpy. Vieš ako keď nájdeš asi pár mesiacov starú mŕtvolu. Je to dosť, ako sa to povie? Proti sexuálne? *Samozrejme, huba mu ide ako z utrhnutého pántu tak či onak. Ale našťastie to drží v medziach angličtiny.* Hele, a proč tu sedíš? *Aj keď mu všetko v tele vraví, aby išiel na druhý koniec miestnosti... zvyk je železná košile.* /Bol som v posteli aj so smradľavejšími... to nie je pekná myšlienka./ *Zatrepe nad ňou hlavou.*
Já si vždy všímám každýho.. *Odfrkne si.* /Ts..Co si mysli..ja si vsimam vzdy a kazdzyho../ Žese nudit nebudu? *Koukne na něj spíš zvědavě.* /Tak to jsem opravdu zvědavá../ Kdo ví..třeba bude škemrat někdo jinej.. *Přidušeně se uchechtne.* /Protože já nikdy a o nic neškemrám../ *Kdyz ji on kousne do usniho lalucku, tak ona jen zatne zuby.* To urcite ano, ale nemyslis si, ze je tady nejak moc lidi? *Pobaveně se zasměje a odtáhne se od něj.* /Mam celkem žízen../ Nevím jak ty, ale já se ted půjdu rozhodně něčeho napít. *Pousměje se a jde si to směrem k baru, kde se pak posadí na barovou stoličku.* /Tak jo, dáme si panáka..třeba vodky../
Fajn, nechám tě při tom, je pravda, že jsem se bavil jen s pár lidmi a na zbytek kašlal. *Přizná.* Ne, to teda nebudeš a nemyslím si, že bys měla něco, o co bych měl škemrat. *Zasměje se.* Jo, celkem jo. /To je jako návrh na soukromí či co?/ Fajn, jdeme se napít. *Přikývne a jde za ní a stoupne si vedle tý její stoličky, tak jsou asi stejně vysokí a on si dá whiskey.* Chceš pak jít ještě tacovat, nebo si vzít láhev a jít jinam?
Tak mě příště můžeš obléknout. *Navrhne mu* To je dobrý nápad. *Souhlasí s ním.* Jenom se rychle ještě s někým rozloučím. *Pronese rychle. A dojde k Jonathanovy.* Viděla jsem jak ti dává vizitku tak se mu ozvy. On má jenom hodně práce. Zatím se měj. A pozdravuj ho *Rozloučí se s ním a vrací se k Jessemu. Políbí ho na tvář. Proplete si s ním prsty a odchází s ním k výtahu.*
/Ježišmarja! Co je toto za člověka?/ *Pomyslí si znechuceně a převrátí oči.* Hele, máš pravdu, proč tu tak sedím? Jdu si zatančit. A ty! Prosím tě! Seď tady a ať tě ani nenapadne chodit za mnou. Díky. *Řekne vlkodlakovi ostře a rychle se zvedne a odejde na parket. Chvíli neví co dělat, přece jenom už je to pár let co naposledy tančil po chvilce se však uvolní a hýbe se do rytmu hudby.*
*Dvihne teda ruky v obrannom geste. A s tým aj jedno obočie. A potom už len sleduje ako si odkvačí na parket.* Bože, ten by si mal vrznúť, aby nikoho nevysal. *Zachichotá sa svojmu internému vtipu a tentoraz si už fakt dá nealko.* /Alebo by si mohol vytiahnúť palicu z prdele. Podľa toho ako tancuje./ *Zaškerí sa do pohára a dopije ho. Pohupuje trochu bokmi a mrskne pohľadom na djský pult. Ale vykulí oči keď tam nikoho nevidí. Tak teda nakoniec sa tiež odšoupe na parket, ale tak ďaleko od upíra ako sa len dá.* /Pff, ešte aby som počúval nejakú chcíplinu a sedel na zadku. Pff, fool, res bi se šalil./ *Počastuje ho v duchu poznámkou a znova sa zvrtne.*
Takže seš prostě takovej ten tip, kterej si utvoří nějakou partu a pak se jí drží.. *Pobavene se zasmeje.* /Už to tak aspon vypadá../ Jsem snad až tak moc neobyčejně obyčejná? *Rozesměje se.* /O mě si spíš hodně lidí myslí, že jsem namyšlená...no obyčejná asi hodně lidí taky, ale zajímalo by mě co si o mě myslí on../ *Ona si nalije panáka vodky, kterého do sebe téměř okamžitě kopne.* Spíš by byl lepší nápad vzít si láhev a jít jinam.. *Usklibne se.* /Kdybych měla furt tancovat, tak by mě to stejně časem začalo nudit../
*Pozvedne obočí a přívlastní si Iáhev whiskey.* To nevím, vyrůstal jsem s matkou a když jsem v jedenácti přišel, ti dva se mě ujali a nějak sem neměl potřebu se seznamovat. *Mykne rameny.* To teprve musím zjistit. *Zasměje se.* /Jenže já neškemral ani u královny víl, když mě mučila./ *Napije se panáka a rovno si naleje dalšího.* Tak fajn, chceš jít do institutu nebo někam ještě jinam ? *Zavrní jí do ucha a přivlastní si automaticky láhev whiskey.*
Šlo by udělat, bay rod nevymřel. V případě, že jsem vážně poslední. *Poví zamyšleně. Když se budete brát, váž mu si vezme vašec přímení. Co vím občas se to dělávalo ale nevím jak to je teď. Jak by to spolek bral. /Jsou to arogatní huňupové a Legthornovi byli s Valetýnem a jeho synem.../ *Pomyslí si. I přesto jak psolek nesníšá spolurpacuje s nimi. Je to výhodná psolupráce. On občasd pro ně něco udělá a oni ho nechají z velké části na pokoji.* A navíc... vás by jako muže byla škoda. Jste moc pěkná žena. *Poví na plnou pusu, protože je to pravda. Moc se netají s tím, že se mu líbí.*Ale prosím vás...Já si taky často říkám neměl bych a stejně to udělám. Na tady máte. *V rukách se mu objeví další sklenky whiskey a jednu podá jí.* Vás bych kldně následoval i do Edomu, pokud by to bylo potřeba. *Poví lehce flirtovní tónem a mrkne. Jde zaní až na balkon.* Zonder a vlkodlak? To by zvládle jen pořádná černá magie. A navíc...Zonder ne z německa./Carmina evidetně všechno posouvá na jiný level./ *Pomylsi si a sleduje jak odkrává zranění. *Vy jste tada překný hazardér se životem, vám povím. *Zakroutí na její zranněí hlavou.* Takže...*Poví a zakouká se na to. Rukama načne nějak máchat na na římce se začnou objevovat věci. Vezme malou misku a nějaké bylinky a začne to drtit a házet co nějaké vodičky, kteoru nechá kouzlem vřít. Nasype tam rozdrcené byliny a k otmu i nějaký prášek a nechá to vařit a mýchá to malou lžící.* Slyšel jsem, že vy jste jako lovkyně nevyrostla... *Poví mezi tím co vaří mastička.* Jaký jste měla civilský život? *Vyptává se a hned jak to dovaří začne jí to natírat na písta zranění. Mělo by vám to vytáhnout jed a zároveň posílit hojení. Měla byjste tam mít po tom jen malou jizvu.* Poví s lehčím usměvem a ještě několkrát máchne rukama a kouzlem jí to obváže ještě čerstvou bandáží.* Je to silná mast, nechejte si tady ten zbytek hodí se. Namažete si to jen jendou a za pár dní to zmizí. *Umsěje se na opře se o římsu a nehcá věci zmizet, krome zbytku masti.* Je to nádherný výhled, že ano? *Usměje se a koukne na ni.*
Aha, no jasný..jak se tě ujali tak jste vlastně takovou partu utvořili.. *Uchechtne se.* /Jak jinak by to asi taky bylo./ Takže jestli dobře hádám, tak jsi spíš takový ten samotář, že? *Promne si rty.* /Podle toho co mi tady vykládáš../ Tak to určitě zjistíš hodně brzo.. *Jeden koutek ji vyleti nahoru.* /Jsem už celkem unavená../ No, tak ještě chvíli bych asi zůstala tady.. *Jen tak pokrčí rameny a poté si nalije dalšího panáka vodky, kterého do sebe taky ihned kopne.* Do institutu bych šla asi až za chvíli.. *Koukne na něj a chvíli na to se i zasměje.*
I tak by se to dalo nazvat. *Usměje se a taky se napije, stoupne si k ní blíž.* Hmm, to záleží od doby, co mi na akademii umřel kamarád, bych se nerád vázal na někoho. My lovci umíráme až příliš snadno. *Pousměje se zamyšleně.* Jo, zjistím? *Pozvedne jedno bočí.* /Ty jsi jedna velká záhada, že?/ Fajn, tak zustaneme a až budeš chtít, tak se vypaříme. Jen doufám, že budeš moct jít po svých. *Rozesměje se a posune k ní nextpanáka.*
*Sleduje jeho čáry máry poněkud s obdivem ale i částečným strachem v očích.. nikdy nikoho čarovat neviděla.. Ani Damiana.* Hazardér... spíš to mám v krvi.. nebojíme se smrti. *Neuvědomí si jak citlivý téma by to mohlo být pro někoho nesmrtelnýho..Uvědomí si to ve chvilce kdy Axel nakousne její nejcitlivější téma.. Zamračeně nakrčí obočí a nakloní hlavu na stranu.* Těžký. *Odpoví stručně popravdě..* Proč vás zrovna tohle zajímá? *Nedůvěřivě k němu vzhlíží až se ji mezi obočím dělám jemná vráska.* Mast? *Pozvedne obočí a nechá ho pracovat.. ránu pocítí znovu, ale potlačí projev ve tváři.* Představovala jsem si magii trochu jinak.. jako mávnutím ... *Cukne se sebou když se ji zničehonic objeví obvaz na rameni a několikrát promrká..* Kdybych nevěděla kolik skleniček jsem měla, asi bych si myslela že jsem totálně namol.. *Potřese hlavou a levou rukou obemkne sklenku whiskey a opře se o římsu balkonu.* Děkuji.. *Promluví do ticha.. to slovo často neříká, proto ji zní tak zvlášť. Mast shrábne do kapsy u mikiny a jako na rozkaz se zadívá na New york z výšky.* Doslova.. kouzelný.. *Zazubí se a odpije si ze sklenky.*
*Po pár písních, které si užil na parketu se rozhlédne po okolí a když nevidí nikoho zajímavého, rozhodne se, vyrazit domů. Docela doufal, že se třeba ještě vrátí Gabriel ale asi nemá štěstí. Pomalu se tedy otočí a zamíří směrem k východu a nepozorovaně odejde.*
Jenže já se vázat nechci. *Připomene jí nebo spíš i sobě.* Není na to teď vhodná doba. S tím, co se děje, muže bejt zítra po nás. *Mrkne na ní.* Jo. možná. Jestli se zas potkáme. *Pokrčí rameny a dopije panáka a tu láhev vrátí.* Jo no, tak si užij čekání. *Vydechne a prohrábne si vlasy.* Já pujdu, je uz to tu celkem mrtvý a já chci ráno zajít na lov do podzemí. *Uchechtne se.* Jen doufej v to, že Grace pujde domu. *Zavrní a jde ke dveřím.*
*Tancuje a tancuje. V podstate je ako autobatéria. Dlho trvá kým sa vybije. Ale už si všíma ako sa to tu plní párikmi a dokonca si všimol, že niekto sa v tmavom kúte divoko muchluje. Len nad tým prevráti oči.* /Všade je to rovnaké./ Zachvíľu si to niekto rozdá aj na parkete. Teda myslím, že to sa stalo aj minulý mesiac na tej random party v bistru. *Mrmle si viac menej pre seba a radšej sa vypletie z tých niekoľkých ľudí na parkete a ide preč. Predsa len, musí nájsť ešte aj ten hotel kde sa ubytoval.*
Když se vázat nechceš, tak jen doufej v to, že se ani vázat nezačneš.. *Pošetile se usměje a pak už si nalívá čtvrtýho panáka vodky.*/Tak jo hezky to tady rozjedem../ *Panaka do sebe zase hned kopne.* Jo..potkame se na schuzi..vsak vis co.. *Už se dá na jejím hlase poznat ten alkohol.* /Pockat..vzdyt ja mela jen ctyri..sakra.to abych si dala dalsiho../ Diky teda no.. *Nalije si dalsiho panaka kteryho do sebe zas hned kopne.*
Sice jsem znal vaše předky jen tak trochu ale z toho co vím. Legthornovi vždy byly silný rod, co měl svoji hlavu. To se spolku nelíbí nemá rád rebely. *Poví zamýšlené.* Ne nebyla. A navic ja se po muzuch nedivam. *Tak nejak povi, ze jeho pozornnost brerou hlavně ženy.*Ach ano... Vy lovci a rasové rozdělení. Proč by lovkyně nemohla být podsveťanem? *Poví dramaticky, rád věci dramatizuje.* Můžete být zodpovědná a plná disciplíny. Je jedno s kým jste. *Poví popravdě nikdy neměl rád tady tohle.*Jste moc milá a příjemná. A taky moc pěkná. *Proč nerict, pěkné dívce že je pěkná? Není to nic špatného.* Vy jste lovci... Vy se nesmíte smrtí bát. *Poví vážně ona naklepla jeho citlivé téma a in udělal evidentně to samé.*Život civila je těžký... Zkoušel jsem to. Moc mu to nešlo. *Přizná.* Proč mě to zajímá? Jste něco jako rarita... Často s to nestává, skoro vůbec. Jste jako světlomilec. *Poví.* Né všechny kouzla již máchání rukama.*Zasměje se * Kdyby jste byla na mol poznal bych to. *Podotkne.* Nemáte proč děkovat. *Usměje se milé.* Ten výhled miluju... dává mi pocit, že mi tady tohle všechno patří. *Roztáhne ruce.* Co byste řekla na schůzku? *Zvedne obočí zvědavě. A postaví se k ní blíže a oddělá jí pár pramínků vlasů a dá je za ucho ucho.*
No samozřejmě.. *Odfrkne si nad přístupem spolku.* Všechno mít pod kontrolou.. jenže ne každýmu se líbí být ovce.. /Mně teda rozhodně ne. V tomhle rodiče chápu úplně./ Tak vy se po mužích nedíváte.. *Zopakuje ohromeně..*No páni.. jak sobecky to vůči mně vyznělo.. *Zakření se a koukne směrem dolů.* /Rasová rozdělení?/ Co jinýho byste od lovkyně čekal? Že jsem výjimečná, jiná a takový blbosti? *Musí se tomu ironicky zasmát.* Jsem stejně arogantní jako ten zbytek.. ne li víc../A zdá se, že jeden z nás má tady víc upito protože vašim větám přestávám rozumět.../ *Pomyslí si pro sebe a pokrčí rameny.* Milá příjemná.. to už jsem dlouho neslyšela.. netvrďte, že se mi nesnažíte vetřít do přízně..*Zavrtí hlavu s úsměvem ale jen pro to, že neumí přijímat komplimenty.. Radši se na to napije a dopije celou sklenku..*/Chtěla jsem se pořádně opít.. jenže ne když bych byla středem pozornosti... což jsem skoro vždycky./ Život civila je těžký.. ale jen pro lidi, který do něj nepatří.. My patříme sem.. mezi démony, takže zapadnout mezi civily .....*Napije se ze sklenky šampaňského.. uvedomí si, že ji vlastně nevědomky donutil si odpovědět na otázku ohledně Phoenixu.* Nevím.. nenapadá mě žádný přirovnání.. prostě to nefunguje..člověk vidí všechno to okolo..a neuteče tomu, protože je součástí.. *Drží sklenku ze shora a krouží s ní fascinovaně nad římsou.. je trochu přiopilá a proto vypouští svoje myšlenky na povrch.* Tak vám všechno patří.. skromný.. *Nakloní hlavu s ironickým úsměvem a pak se rozesměje a narovná naproti němu v zádech..* Nemusím děkovat protože schůze je má cena.. nemám pravdu? Nikdy není nic zadarmo? *Přivře lehce podezřívavě víčka a nakloní hlavu na stranu, kde ucítí jeho prsty ve vlasech..* /No ještě chvíli si hraj s ohněm../
Vlastně... Co jiného by se dalo čekat od Legthornové... *Poví lehce ironicky má taky trochu alkoholu v krvi ale ne moc.* Znám vaší rodinu jen dikx tomu, že zabili mé... Dá se říct rodiče. Ale nejsem hlupák. Lovce bych proti sobě nestval. Proto jsem s tím neudělal nic s taky neudělám. *Přiznává upřímně.* Jste arogantnější víc než já, když jsem arogantní. *Poví a vykouzlí si další sklenku alkoholu.* Né nesnažim. /Možná tak do postele.../ Říkám či vidím a co je pravda. *Poví jednoduše.* Patříme sem, protože je tady naše místo a vždycky bude. *Poví a zadívá se na noční New York.* Ani já mám rád celkem dost tento pocit, že mi něco patří. Nemusí ale tohle... *Rozhodí rukama.*Je moje. *poví trochu zasněně.* Jste chytrá. *Podotkne.* To se mi moc líbí. *Přizná.* Ale tohle je pozvánka jen proto, že se mi moc líbíte. Nic víc a neni nic špatného na tom, když... Pěkný chlap pozve ještě pěknější ženu na večeři.*poví a tím si trochu pochlachola ego. Když to nikdo neudělá musí sám. Usmívá se na ni a kouká jí do očí.* Máte moc pěkné oči. Vážně... hnědé jsou krásné. *Poví a ještě se usměje a trochu ji pohladí palcem po tváři.* /No tak na tu schůzku musíš svolit.../ Tak co... Přijměte tu pozvání na schůzku? *Zeptá se se zdvihnutym obočí.*
*Potvrdí mu to kývnutím.. je to prostě její podpis a to co z ní svět stínů udělal. Pozastaví se nad tím, že její rodina zabili eho rodiče...* /Lovci zabíjí démony.. co jinýho čekat když je jeho otec démon../ *Tohle téma přejde, protože by asi oba byli jinýho názoru..a v tomhle stavu by nebylo dobrý se naštvat.* Jsem Lengthorn.. arogance je naše druhý jméno.. *Dramaticky si povzdechne a napije se z plný sklenky, kterou Axel vyčaroval..* Máte rád pocit, že vám něco patří.. *Zopakuje a krouží sklenkou dál.* To vás to po těch letech už neomrzelo? *Zase se drze zeptá.. ale cítí se, že nemá co ztratit.. i on se ptal na její minulost.* /Moc pěkné oči../ Já vím.. *Samolibě se usměje a chytne ho za zápěstí.* Na to... Axele.. jsem málo opilá. *Zašeptá těsně u něj a odstoupí o krok.* A jako lovkyně mám hromadu práce... *Rozhodí rukama a pomalu couvá z balkonu.* I přesto moc děkuju.. za..tohle.. *Ukáže levačkou na rameno.* /A teď bych měla najít Jess./
Asi se budete divit ale neomrzelo mě to. Stále ten pocit miluju. *Poví upřímně neomrzelo ho to a možná ani neomrzí.* Taky trochu egoistická. *Úšklibne se a nelíbí se mi jak hi chytí za zápěstí.* Tímhle jste mi dala dost velkou výzvu. *Podotkne a sleduje ji jak odchází ale ještě před tím než úplně odejde z balkónu zavrže jí dveře kouzelném před nosem.* Aspoň mi slibte jednu schůzku. *Přijde k ní a stojí kousek o proti ní.* Jednu večeri. *Prstem ukáže číslo jedna.* Jinak přijdu do Institutu a klidně se vás odvedu.*poví jako vtipek.* V neděli v 18:00, přijdu si pro vás před Institut. Buďte tam. *Poví s úsměvem a nehodlá na to odstoupit a jde to vidět.*
No jistě... člověk ale nemůže mít všechno..*Škodolibě se usměje až se trochu zakření a kývnutím potvrdí, že s jejím egoismem se trefil..* Ano.. arogantní, egoistická, povýšená... *Musí se zasmát.* A ještě před chvilkou jste mi naivně tvrdil..milá a příjemná..*Dramaticky se chytne za hrudník nad tím zklamáním a narazí zády do zavřených dveří.. zatíná zuby aby potlačila jak ji to vykolejilo.* Nevím.. byla by sranda vidět čaroděje jak se dobývá do institutu... asi si tu ještě rozmyslím... *Nadzvedne obočí a s úsměvem chytí kliku a vpadne do bytu..* Popravdě nechodím na schůzky... někde si mě určitě najdete kdy budete chtít../Je to čaroděj../ A mimochodem.. takovou party podsvěťani dlouho nezažili..*Ukáže palec nahhoru a pak se už prodírá mezi tančícím davem k baru, aby našla Jess.*
/Co to sakra?/ *Najednou zvedá hlavu prudce nahoru a už cítí, že z ních těch pár panáků celkem slezo díky tomu, že ted celkem na dlouhou dobu usla.* Jak dlouho jsem asi spala.. *Začne něco mumlat sama pro sebe, protože je celkem dost rozespalá.* /Tak jo..Jessico, dnes už žádný alkohol../ *Najednou si všimne Grace, která jde jak už je vidět směrem k baru, a tak slézá ze stoličky.* Tak co? Jdeme do institutu, ne? *Řekne a do toho se uchechtne, ale najednou si vzpomene na to s Theem..* /Do prdele../ Že já jsem si vůbec něco začínala s tím Theodorem..a to jsem byla vstřízlivá ještě do toho.. *Zavrtíhlavou sama nad sebou.*
Ale může! *Povís úšklebkem na tváři se na ni dívá když mu říká jaká egoistická a povýšená je. * Máte i své milé chvilky. *Podotkne. A sleduje ji odejít.* Já se dostanu kamkoliv s kdykoliv nepodceňujte mě! *Zařve na ni a usměje se se.* A co se týče party....jsem nejlepší v oboru! *Dodá potěšeně.* /Legthornova... Výzva přijata.../ *Sleduje ji odcházet a ještě popíjí whisky na balkoně a sleduje new York zatím co se za ním v bytě baví lidí.*
/Může... haha.../ *Chichotá se sama pro sebe v duchu a kroutí hlavou, když ho ještě slyší za zády..*/To jsem zase jednou vylezla ven.. ale aspoň z toho něco mám.. dobrý kontakty a částečně zhojená ruka./ Jess! *Vypískne a rovnou míří k východu i s tím že ji bude následovat..* Rozhodně už jo.. mám všechno co jsem potřebovala.. až na pořádnou opici.. *Vyjde z bytu a čeká před výtahem.* S Theem? No to mi vyprávěj! *Vyletí ji obočí nahoru a čeká na výtah.*
*Následuje Grace směrem k výtahu.* /Asi je celá štěstím bez sebe, že mě zase vidí./ *Uchechtne se nad jejim vypísknutím.* No..kdyby jsme byli někde sami, tak by jsme se spolu asi vyspali.. *Rozesměje se.* /Díkybohu, že se tohle teda nestalo../ Ale naštěstí já jsem šla k baru a Theo pak šel po nějaký chvilce do institutu.. *Tak trochu si nahlas oddychne.* /Já nevím jak on, ale já fakt na vztahy na jednu noc nejsem../
*Pozvedne obočí.. čekala že Theo je nenechavka, ale až takhle?* No páni... tak hlavně si nenechat oblbnout hlavu kecy a alkoholem...*Potřese hlavou a vstoupí dovnitř výtahu..* A ještě s někým z institutu...pak byte druhý den na sebe koukali jak... nebo spíš nekoukali.. *Nechce to rozvádět i když teď už musí být dost jasný že mluví asi z vlastní zkušenosti..Vydechne až když se výtah otevře a zapíná si mikinu.. v kapse ještě nahmatá krsbičku s mastí..* Tak pojď...už není takový teplo.. nechci být nachcípaná ještě než začne padat listí.. *Obejme si hrudník a míří do institutu.*
Nejsem nějaká fajnovka co se vyspí s každým.. *Odfrkne si tak trochu i otráveně.* /A ještě k tomu s Theodorem? No, tak to už vůbec ne../ Theo je až moc otravnej.. *Na slova Grace spíš jen tak kývne hlavou.* /Takze máš asi svý zkušenosti../ *Nastoupí do výtahu hned za ní.*/Uz jen aby se Caleb nedozvel, ze jsem nekde byla./ *Vyjde ven z vytahu a pak uz miri s Grace do institutu.*
*Není pro ni dostačující, prostě se jen loudat uličkami New Yorku sem a tam. Nikdy nerozlišuje, na jaké je ulici, nezajímá se o to, kde se nachází. Prostě jde dál a dál, dokud nenarazí na místo, které ji táhne blíž. Přijde si občas trochu divně, kdyby se ji rozhodl někdo zatáhnout do temné uličky, ani neví, kde se nachází. Asi by ječela, kousala, kopala, štipala a trhala vlasy, kdyby se to stalo, ale nic víc by nenadělala. Nemohla by zavolat policii, aby únosce našli, nikdo by nevěděl, kde naposledy byla. Je hloupá. Asi příliš věří v dobrotu jiných lidí. Dobře, to je kravina. Opravuji se: Asi příliš věří v to, že jí se nic špatného stát nemůže. Doteď nestalo -tedy relativně. Ale zpět už k současnosti. Bee se tedy zničehonic rozhodne zabočit a tak se ocitne přímo před velkou budovou. Muzeum. Galerie. Něco takového pro vzdělané, zazobané lidi, kteří vydrží hodiny civět na poloprázdný kus papíru a přemýšlet o smyslu života. Zkusí to. Pár krůčky se ocitne před vstupem a ještě chvíli si prohlíží honosnou stavbu, než vejde dovnitř. Už několik minut stojí a dívá se přímo před sebe. Není si jistá, jestli je tohle považované za umění -je to přeci jen cár papíru. Nevzbuzuje to v ní žádné emoce. To má působit tak chladně? Tahle budova je podle jejího názoru příliš depresivní. Měli by to tu zavřít. Zatím neviděla nic, v čem by cítila emoce. Co by v ní vzbudilo zájem. Asi je příliš složitá, náročná, nebo jen slepá. Rozhodne se tedy pokračovat dál v hledání něčeho, co ji okouzlí.*
*Dnes je aukce v muzeu. A to si Axel, jako vleký milovník umění, nemůže nechat ujít. Jde tam v obleku, jako vždy když jde na nějakou takovou akci. Vlastně v jeho šatníku se pomalu nenajdou ani obyčejná trička, jen košile různých barev, vzorů a stříhů. Upraví si jednu ze svých oblíbených, a hlavně trochu šílených, kravat na které je vzor džungle. Krásně to vyčnívá na bílé košili s černým oblekem. I přes to vypadá vcelku elegantně.* /Dneska je opět aukce jednoho díla od mého oblíbeného autora. Musím to vyhrát!/ *Poví si i když vůbec nemá tušení o jaké dílo se jedná. Jde o obraz, který je tak šílený že se mu do jeho bytu vážně nehodí ale mezi dalšími šilenými věcmi se ztratí. Vystoupí z auta, kousek od muzea a jde k budově.* Jak aukce zrušena? *Zeptá se překvapeně ženy, která stojí u dveří a zeptala se ho jestli jde na aukci, protože jej už zná.* /Není aukce? A to jsem sem jel zbytečně? Klid Axele...Podíváš se aspoň na umění./ *Poví si, ženě poděkuje za informace a jde k jednomu z obazů. U kterého stojí dívka.* Nevypadáte zrovna jako znalec moderního usmění. *Zazubí se.* Ale co mám říkat já? Jsem jen blázen do jakéhokoliv umění. *Zasmĕje se.*
*Nakrčí nechápavě obočí a obejde nějakou sochu. Předpokládá, že je to socha, vypadá to tak, ale v těchto 'moderních' věcech člověk nikdy neví. Chvíli si ji prohlíží a potom postupuje dál. Je to nějaký obraz. Sleduje ho. Snaží se v něm najít smysl. Možná to příliš hrotí. Ale obrazy by měly projevovat nějaké emoce, ne snad? Tohle v ní vzbouzí potřebu vyvrátit oběd. Měl to autor v plánu? Chtěl, aby pod jeho dílem lidé zvraceli? Vypadá to tak. Raději nad tím příliš nepřemýšlí a dál sleduje 'dílo,' dokud ji nevyruší něčí hlas.* Netušila jsem, že kdokoli může být znalcem umění. Není to jen titul pro blázna, hledající bolest, či něhu v cákanci na bílém plátně? *Pronese a nazvedne obočí trochu výš, ve zvýdavém pohledu. Jako kdyby se snad snažila donutit ho odpovědět, ale jedná se spíše o řečnickou otázku.* Těší mě, Blázne do jakéhokoliv umění. *Lehce povytáhne koutky do úsměvu a podá mu ruku.* Já jsem Celeste, pro případ, že by jste mě chtěl oslovovit jinak, Bee. *Představí se. Jako kdyby brala označení "Blázen do jakéhokoli umění" jako nějaké jméno. Samozřejmě to myslí ze srandy. Zda to pochopí, to už je jiná.*
*Pochopí řečnickou otázku a neodpovídá na ni spíše ji jen okomentuje.* Spíš je to tilul pro člověka, co neví co dělat s svým životem a hledá snad odpovědi v těchto obrazech. *Pokáze na obraz na který se dívají.* Vypadá to spíš jako něco, co už prošlo trávícím trktem. *Poznamená, protože mu to tak přijde.* Upřímně řečeno mám raději oslovení pane Queens...Blázne do jakéhokiliv umění mi smí říkat jen ti nejbližší známí. *Zasměje se a přijme podání ruky a s pevným stiskem její rukou potřese.* Teší mě slečno Celeste, abych se i já přestavil a vy jste mi nemusela říkat "blázne jakéhokoliv umění" jsem Axel Queens. *Při představení se lehoune pokloní. Síla zvyku.* Co tady děláte tak pozdě večer slečno Celeste? *Vyptává se a aby nestíli jen na jednom místě jde k dalšímu výjevu, k soše udajně "dvoum milencům".* Tu bych si i koupil. *Přizná pri koukání na sochu.*
*Usměje se jeho poznámce. Asi by ji to mělo znepokojit, v podstatě ji právě opravil. Nesnáší, když ji někdo opravuje. Přijde jí, že se nad ni lidi hrozně povyšují jen kvůli tomu, že vypadá jako 'malá, křehká holka.' Jestli taková je, už je zase jiné téma. Netřeba rozebírat.* Taky jsem si říkala. *Pokýve hlavou souhlasně, na jeho poznámku o obrazu a ještě chvíli na obraz hledí. Není moc zajímavý. Nebaví ji. Raději věnuje letmý pohled Bláznovi do jakéhokoli umění. Předtím se na něj nedívala, nebyl důvod, věnovala se pár čárancům na plátně. Teď už ji to přestalo bavit, hledala jiné zabavení. Netrvalo to dlouho. Na tváři se jí rozlije úsměv a ruce založí na prsou.* Dobrá, pane Queensi. *Přikývne a nasadí velmi formální a důležitý výraz. Nerada si s lidmi vyká. Je to divné a cítí se stará.* Očividně pozoruji rádoby umění, pane Queensi. *Odpoví klidným hlasem a sleduje sochu. Skrývá znechucení. Zřejmě nechápe umění. Mám pocit, že zapomínají cenzurovat. *Zamumlá si jen tak pro sebe a raději přejde k další položce. Jak jinak to nazvat?* A co tu děláte vy? -Počkat, můžeme si raději tykat?
Já bych ani některé věci zde nenazval uměním...*Přizná a dá si ruce do kapes. Poušklíbne se, když vidí její formální a důležitý výraz. Tak to má rád, když mu lidi vykají a mají k němu určitou úctu. Jestli je hraná nebo nebo ne je mu jedno. Pouškíbne se nad její poznnámkou, slyšel ji.* Tady nemají co cenzorovat. *Poví a zakroutí očima.* Šel jsem sem původně na aukci ale ta byla zrušená. Ale asi už půjdu domů, mám ještě něco na práci. *Podívá se na hodinky.* Těšilo mě slačno Celeste, doufám že se někdy ještě potkáme. *Usměje se na ni a odejde zpátky ke svému autu venku a odjedet zpátky ke svému bytu.*
*Ze svého střešního apartmánu má nádherný výhled na celý Manhattan. Chodí okolo velkých oken a dívá se dolů.* /Bůh, jsem jako bůh.../ *Pomyslí si a podívá se dole na Central park.* /Mohl bych tam zajít.../ *Prochází se ještě chvíli po bytě a nakonec se rozhodne tam zajít. Cestu má velmi krátkou. Jde klidným krokem celé dvě ulice a u toho si ve skoro kažedé výloze upravuje buď to límeček od košile nebo vlasy. Nejvyšší čaroděj Manhattanu nesmí vypadat přeci jako, kdyby vylezl z nějakého brlohu!* /Dlou nebyla žádná párty...Mělo by se to napravit./ *Přemýšlí po cestě a zastasví se na přechodu a čeká na zelenou barvu. Jde po zebře rovnou do parku. Nadechne se o něco víc čisteho vzduchu než mezi mrakodrapy a vydechne. Hned nahodí usměv a rozejde se po chodníku.*
Gabriel_Zurr: *vychází ze svého bytu uprostřed města a hlavou se mu honí to jak se zlepšit v magii a boji.* /Chtělo by to učitele nebo mentora./ *Vdychne si sám pro sebe a zamíří do central parku, kde vždy relaxuje.Pokračuje po cestě ke stánku, kde si objedná studenou kávu a jde si sednout ke svému oblíbenému stromu.* /Je tu docela prázdno na to že je pátek odpoledne./ *Zeptá se sám sebe a porozhlédne se po okolí, jediného koho vidí je mladší muž s hnědými vlasy, co zrovna přichází.* /Toho jsem tu ještě neviděl./ *Zamyslí se a pozoruje ho z dálky.*
/Takže... co budu potřebovat na party. Bude to u bazénu nebo ne? Jo bude, hosté si můžou vzít plavky,alkohol, krev pro upíry, občerstvení. Živá hudba? Živá hudba./ *V hlavě si skládá seznam, toho co bude potřebovat na party. Začne mít žízeň tak si vyčaruje ledovou kávu z jedné francouzké kavárny, kterou tak rád navštěvuje a když ne tak jim od tud aspoň vezme kafe a dá dýško. Napije se a hned na to se usměje.* /Nejlepší ledová káva na světě./ *Priférním viděním si všimne nějakého chlápka, co na něj civí.* /Sakra! Mám něco ze na košili? Nebo na kalhotech?/ *Začne trochu vyšlivoat a prohlížet se.* /Nic, dobré.. možná mě jen zná. Přece jenom jsme dost známý./ *Pochlácholí si trochu ego a vydá se ke kudrnatému muži a prohlédne si ho.* /Neznám ho.../
*Když si ho všimne ten týpek, tak jen pokrčí rameny a vytáhne notebook a začne dělat na hudbě, kterou tak dlouho opomíjel. Hudba hraje poměrně nahlas, ale neřeší to protože tu není moc lidí, pak si ale všimne že se hnědovlasý muž vydal k němu.* /Neznám ho... kdo to sakra může být./ *Jediné co mu přijde zvláštní tak silný zápach magie a to dost silné.* /Možná čaroděj?/ *Jen zavrtí hlavou a vyžene myšlenku z hlavy a dál pracuje na hudbě, po parku teď vyhravá píseň Id love to chase the World. A on si jen spokojeně přikyvuje hlavou do rytmu.* /Skvělá práce../ *Usmívá se a nevšímá si okolí.*
*Když ho muž neosloví ani, když se přiblíží tak to nechá plavat, dokud neuslyší hudbu. Axel začne poslouchat a hýbat s hlavou a s celkově tělem do rytmu, člověk který by si hudbu neslyšel by is myslel, že utíká před hadem nebo tak něco. Otočí se a jde k muži.* Ste vy DJ? *Zeptá se se zájmem.* /No... najmout kapelu nebo DJje? Vyjde to asi na stejno, řekl bych./ *Pomyslí si a sleduje chlapíka.* Axel Queens. *Představí se a utoho se pyšně narovná a podá ruku.*
*Je zaujatý svou prací do té doby než uslyší otázku na Dj. Zvedne hlavu a před ním stojí ten mladík co měl namířeno k němu.* Jo, jsem je to moje hobby. *Pak si všimne natažené ruky a jeho představení. Proto mu stiskne ruku a řekne.* Gabriel Zurr *Dopoví a udělá místo vedle sebe na lavičce.* Co vás sem přivádí? *Zeptá se zvědavě a pouští další song tentokrát předělaný cover Cant hold us.* /Že by ho zaujala moje hudba?/ *Zeptá se sám sebe a dál se věnuje hudbě a její tvorbě a přitom čeká na odpoveď od Axla.* /Doufám že mi nabídne nějakou akci, už jsem dlouuuuho nikde nebyl./
A děláte to jako sobě pro zábavu nebo si i s tím přividěláváte? *Vyptává se ho dál se zájmem.* /No potkat nějakýho chlápka v parku a žádat ho ať mi dělá DJje na party u mě doma....Ještě si ho proklepnu./ Těší mě. *Usměje se mile.* /Ani neřekne, to jste vy.. pfff./ Procházka po parku, že by? *Zvedne obočí a posadí se vedle něj na lavičku.* Budu pořádat 1.9 jednu párty. A hledal bych DJ, protože živá hudba má časot uspěch./Vždycky.../ Pokud byjste měl zájem.../Určitě to není civil...počkat./ *Dívá se na něj a díky kouzlu se mu podívá do vzpomínek. Spokojeně se pro sebe usměje.* My dva si budeme rozumět, pane čaroději. *Poušklíbne se potešeně. Tušil, že to není civil.*
*Reaguje na jeho otázku.* No baví mne to je to pro mě únik od reality. *Pak zpozorní když se ho zeptá jestli by se nechtěl zapojit do jeho párty jako Dj.* Budu docela rád a bude mi potěšením. Dlouho jsem na žádné akci nebyl. *pak ale pocítí mírnou bolest spánku.* /Au.. Co to sakra../ *Sotva si postěžuje sám sobě v duchu tak ho překvapí jeho nové nazvání sama sebe.* Jak jste to?! *Vyjekne překvapeně a pak jen s klidem dodá.* Také čaroděj, že ano. *Dopoví, ale už s úsměvem na tváři.* Vás jsem tu ještě neviděl. *Poví na rovinu a pak se v jeho očích zaleskne safírová modř.* Rád budu vaším Dj, dlouho jsem neměl žádný job... Takže počítejte se mnou Axle. *řekne a šibalsky se zasměje.*
Jasně, kolik za to chcete? *Zeptá se.* /Jsem ochodný vám dát max 50 dolarů za hodinu... Víc ne./ *Celkem ho pobaví, jeho reakce na hrabání v hlavě.* Ano není to zrovna příjmené...ale zase je to nejrychlejší zjistění, co jste zač. *Poví a zvedne obočí, když s klidem dodá.* Ne upír... *Poví sarkasticky.* Ano čaroděj. *Odslohlasí a pak ho hodně uraí další jeho slova.* /Neviděl? Neviděl!? Pfff to teda.../ Vážně nechápu, jak jste mě tu nemohl nevidět. /A to jsem si myslela, že mě znají všichni./ Nejvyššího čaroděje Manhattanu a vy jste mě neviděl. *Poví teatrálně a do toho dost přehrává.* A pane Queens, prosím. *Podá, když ho osloví křestním jménem.*
*Jen přikývne apak odpoví na otázku ohledně poeněz.* Jako beru každý prachy, ale řekněme že mám peněz dost takže bude stačit 30 na hodinu. *Dopoví a pak ho jen překvapí jeho přehnaná reakce na to, že ho nezná a navíc že je nejvyšším čarodějem Manhattanu.* /Nebyl to Damien ?/ *zeptá se sám sebe a pak dodá.* Pardon pane Queens... Sice žiju v NewYorku od konce 2 světové, ale s nejvyššími se nesetkávám. *řekne provinile a pak jen dodá.* Co už... ne vždy je dobré všechny znát. Ale myslím že my dva si vážně budeme rozumět. *Dopoví a jen se porozhlédne, když zjistí že jsou sami tak luskne prsty a v rukou se mu objeví plechovka piva.* Chcete taky? *zeptá se a načne si plechovkuanapije se toho chladného drinku.*
*Vyjde z Institutu, ujistí se,že má pořádně zavázané boty a upevněnou čarodějovu dýku* /Dneska je venku nádherně. Třeba na něj narazím a budu mu jí moc vrátit./ *Rozběhne se směrem k East River. A pak přes 5th Avenue do parku. V parku zpomalí aby si mohla prohlížet okolí které má tak ráda. Když běží kolem dvou osob které sedí na lavičce uvědomí si že jednoho z nich zná.* /To je Gabriel./ *Proto zastaví a lehkým krokem se vydá k němu a tomu druhému. Uslyší muziku a neubrání se úsměvu.* /To je pěkná hudba./ *Pomalu přijde k ním a trochu zalituje že je v obyčejném tílku a legínách.* Ahoj Gabrieli, jak to děláš že pokaždé co tě vidím piješ alkohol? *Pozdraví. A Zeptá se s úsměvem.*
Dám vám 40 dolarů na hodinu platí? *Podá ruku, jestli souhlasí a druhou rukou vykouzlí smlouvu a pero.* Ta smlouva je jen... jako řeknemě aby to bylo všechno pohromadě. *Poví a podá mu pero.* Nebojte se nechci podpis krví. *Zasměje se.* V pořádku, já zas jen přehrávám. *Poví upřímně, když je uražený.* Chyba...s nejvyššími čaroději se nejlépe pije. *Zavtipkuje. A všimne si piva v jeho ruce.* Já pivo nepiju. Raději..*V ruce se mu obejví sklenička whiskey* Dám vám 40 dolarů na hodinu platí? *Podá ruku, jestli souhlasí a druhou rukou vykouzlí smlouvu a pero.* Ta smlouva je jen... jako řeknemě aby to bylo všechno pohromadě. *Poví a podá mu pero.* Nebojte se nechci podpis krví. *Zasměje se.* V pořádku, já zas jen přehrávám. *Poví upřímně,když je uražený.* Chyba...s nejvyššími čaroději se nejlépe pije. *Zavtipkuje. A všimne si piva v jeho ruce.* Já pivo nepiju. Raději..*V ruce se mu obejví sklenička whiskey s ledem. A všimne si dívky v tílku. A jeho pohledu neuniknou ani runy.* Zdravím Nefilim. *Pozdraví a prohlédne si ji pozorně.* /Žádné známé rysy...Proč jsou všechny lovkyně, které se mnou byly vdané nebo mrtvé?/
*zasměje se a jen kývne a podá si s ním ruku.* To beru! A můžete být v klidu hraju často a zvládám vše. *Dopoví a pak se jen koukne na smlouvu.* Fajn, taky mám rád pořádek, ale doufám že mi neutrhnete hlavu když mne náhodou odvolají do hlavní práce, ale vezmu si volno to slibuju. *Zavtipkuje a zvedne ruku k přísaze. Jen se zasměje a kývne.*Whisky je taky fajn. *Dopoví a zaslechne známí hlas a otočí se.* Ahoj Taro. *pozdraví a zasměje se.* Ale notak.... je to jen po druhý. A navíc mám dobrou náladu a je to abych si přiťuknul tady s kolegou. *Dopoví s humorem v hlasu a ukáže na Axla.* Co tě sem přivádí Taro?
A kdo si ty smím-li se ptát. *Zeptá se opatrně a povídá se na muže co sedí vedle Gabriela.* /Že by další čaroděj?* Dobrou náladu je vždy potřeba zapít. A věřím že i kdyby nebylo co zapít něco by sis našel. *Pronese se smíchem.* Byla jsem si zaběhat. Nechtělo se mi trčet v Institutu. *Odpoví s humorem a vyndá jeho dýku.* Tohle chceš asi zpátky? *Přehodí si dýku z jedné ruky do druhé a pak mu jí podá. Měl by sis jí víc hlídat.
*Hned jak Gabriel podepíše smlouvu tak si ji od něj vezme a hodí ji jako by do vzduchu a list papíru vzplane a zmizí.* /Nejrychlejší způsob posílání dopisů... Bude miu to doma ležet na stole./ *Zasměje se, když Gabriel zavtipkuje a pak se podívá na dívku, která se ptá kdo je.* /Vážně? Vy vážně nevíte, kdo jsem?/ Prosím za prvé, vykejte mi... Dokud se nezváme rád bych vykání. /A navíc tykýní se nabízí.../Axel Queens, nejvyšší čaroděj Manhattnu. /Potřebuju někoho, kdo mě zná! A to aktuně. Asi si zajedu na skok do Angeles./*Pomyslí si.* A hele, to je skndál Lonkyně předává dýku čarodějovi! To bude vleký titulek do novin! *Zavtipkuje a odsrdce se zasměje.
*Jen kývne na Taru a vezme si dýku zpět. Quennse ignoruje.* Díky Taru, něco ti povím ty záda mě furt bolí. *Zavtipkuje a pak se otočí na Axla.V tom mu zazvoní mobil.* /Práce....ted'../ *Řekne si sám pro sebe nevrle a zvedne zvonící mobil.* Jo... Ano... Okay... Dorazím.. Za chvíli jsem v laboratoři. *Dopoví a zavěsí hovor.* Budete mne muset omluvit.. práce volá. *řekne s mírným úsměvem a dá svoji vizitku Axlovi.*na tomto čísle mne zastihnete.* Dořekne a pak jen dodá.*Tak se mějte a taro ještě jednou díky za tu dýku. *Dopoví a zvedne se.* Tak se tu mějte. *Dopoví a vyrazí do největší laborky NewYorku.*
*Nasadí neutrální výraz jako vždy když mluví s někým koho pořádně nezná. A směřuje svůj pohled na Axela.* Tak to se vám omlouvám. Nevěděla jsem to. V New Yorku jsem ani ne měsíc. *Omluví se. Protože jí přijde že ho urazila.* /Jak jsem asi mohla vědět kdo to je? Asi bych si měla doladit znalosti podsvětí v NY./ *Napadne jí, ale nemá důvod to na sobě dávat znát.* Promin za ty záda. Ale taky jsem od tebe dostala pár bolestivých ran. Ach ta tvoje práce. *Povzdechne si. Ale s úsměvem.* Někdy se ozvy kvůli tomu tréningu. *Připomene mu. S lehkým úsměvem.* Měj se *Rozloučí se s ním.*
/Ignorace? To vážně pche. Takoví lidé si nezaslouží mojí společnost!/ *Odfrkne si tiše a sleduje Gabriela a hend jak se omluví přikývne.* V pořádku jen děte, a děkuji určitě zavolám. *Schová si vizitku do kapsy. A začne se věnovat lovkyni.* V pořádku nic se neděje, nejde znát každého... /Ale mě bys měla!/ *Usměje se mile a pokojně i přes to co si řekl v myšlenkách.* Od kdy lovkyně trénuje s čarodějem? To jsou vaši lidé na tom tak špatně, že musíte trénovat s čeroději? *Ptá se a kroutí hlavou.* /Kam ten svět spěje.../
Nechtěla jsme vás nijak urazit. Moc jsem toho o zdejším podsvětí ještě nezjišťovala. Ale něco se o vás poučím až se vrátím do Institutu. *Poví. Protože by si o něm stejně něco přečetla aby měla přehled. Překvapí jí to co řekl a tak to uvede na pravou míru.* Byla jsem si zaběhat když jsme na Gabriela narazila. Zrovna trénoval a tak jsem se na chvíli přidala. Chtěl živí terč. /Jak ho mohlo napadnout že jsou na tom lovci špatně./ *Napadne jí jen tak letmo.*
*Pokojně se prochází tmavými uličkami Central parku a rozhlíží se kolem. Tolik krásy uprostřed rušného města a on se sem může podívat jen v noci.* /Jak to tady asi vypadá ve slunečním světle? I když... takhle to má své kouzlo./ *Zamilované párečky na každém rohu, sem tam někdo, kdo to trochu přehnal. Co víc by si mohl obyčejný upír přát?! Pohledem dolů zkontroluje svůj vzhled. Košile ležérně pozapínána a kalhoty... no, přesně jak si to představoval. Když si je jistý, že vypadá dobře, posadí se na nejbližší lavičku nedaleko skupinky tří bavících se lidí.*
Nic se neděje Nejvišším čarodějem jsem teprve chvíli od zmizení bývalého čaroděje.../Damian... stejně jsem ho nikde neměl v lásce./ *Vzpomene si na jejich oprvní setkání, které nedopadlo zrovna dobře.* Jo tak to potom chápu ale co jsme slyšel za drby.. Lovci v New Yorku namají zrovna nejlepší síly a když je teď válka.. *Poví a podívá se na hodinky.* Omlouvá se slečno Taro, i když jste se mi zatím nepřestavila. Budu muset odejí. Mám ještě dnes jednoho zákazníka a budu muset odejít. *Vstane trochu se poklní.* Naschledanou *Rozloučí se a odejde.*
Drby většinou nebývají moc přesné. Mohu vám říci že jsme v plné síle i zbroji. *Odpoví protože tak to je.* /Ještě že jsme připraveni.* Ještě jednou se moc omlouvám pane. Příště bude moje chování mnohem lepší. *Poví zdvořile s lehkým úsměvem na znamení že to myslí vážně. *Naschledanou *Odvětí mu a lehce pokyne hlavou. Pak už jenom sleduje jak odchází.*
*Když zpozoruje, že většina oné skupinky odešla neznámo kam tiše se přidá k, náhle, osamělé dívce.* Dobrý den slečno, mohl bych mít na vás otázku? *Optá se zdvořile a podá ji ruku k pozdravu.*
*Všimne si že najednou k ní někdo mluví. Automaticky dává ruku na zbraň u pasu ale uvědomí si že žádnou nemá.* /Já vlasně dnes měla jen Gabrielovu dýku. Hlupačko./ *Pokárá se v hlavě.* Dobrý večer. Může to zkusit. *Pronese opatrně a lehce s humorem. A také mu podá ruku k pozdravu.*
Usměje se nad vyděšenou reakcí a jemně pokývne rukou.* Jsem Jonathan, chtěl bych vědět... jak to říct? Vy znáte toho muže, se kterým jste se bavila? Promiňte blbá otázka... Jasně, že ho znáte, když jste se s ním bavila. *Poslední větu pronese spíš pro sebe a nad svou hlouposti zakroutí hlavou.* Tak jinak, mohla byste říct, kdo to je? *Zkusí své štěstí znova a tentokrát už je snad se svým výplodem spokojen.*
Jsem Tara. Moc mě těší Jonathane. *Pozdraví s úsměvem a přátelským hlasem.* Záleží na kterého z nich se ptáte. Byla jsem tu se dvěma. *Pronese trochu s pobavením.* Ale předpokládám že vás zajímal ten co tu byl déle a odešel až před chvilkou. *Tipne si.* To byl Axel Queens, nejvyšší čaroděj Manhattnu. *Odpoví se slušností a bez zvědavých otázek.* /Proč ho to asi zajímá./ *Zeptá se sama sebe.*
Čaroděj? Co kdybych byl civil? Teď by jste mě pěkně vyděsila a nebo bych si přinejmenším myslel, že jste blázen. Tedy promiňte, určitě blázen nejste. *Dneska se mu nějak nedaří. Každopádně ano, myslel jsem toho druhého. *Usměje se a na chvíli se ponoří do vlastních myšlenek.* /Tak Axel... zajímavý kolík.../ Děkuji mnohokrát a jestli můžu hádat... taky nebudete civil, mám pravdu? *Zeptá se zvědavě s nadějí na zajímavou pozdní konverzaci.*
Nemusíte děkovat. A kdyby jste byl civil tak se mě na něj neptáte. Kdyby jste byl civil tam mně ani nevidíte.*Podotkne na jeho odpověď. A neubrání se zasmátí.* Vy jste nepoznal kdo jsem? *Diví se a nechápe.* /Copak on nevidí moje runy?/ Moje runy jsou dost prozrazující. *Prohodí se smíchem a pobavením.* Můžu se vás zeptat co jste vy? Dítě noci nebo Dítě luny? *Zeptá se zvědavě se zájmem. A částečně doufá že je upír. protože žádného od příjezdu sem ještě nepotkala.*
Ale jistě, jen jsem chtěl rozvinout konverzaci a jiná otázka mě nenapadla, omlouvám se. *Jemně se zastydí ale nedá na sobě nic znát.* /Trochu sebedůvěry, chlape!/ *Na druhou otázku se pootočí směrem k měsíci a ramenem na něj mávne.* Už devadesát čtyři let a pořád jsou věci, na které jsem si nezvykl. *Zasměje se se známkou mírného zármutku. Opravdu jsou věci, na které si ne a ne zvyknout.*
Nemusíte se omlouvat. Nic se nestalo. *Usměje se lehce. Ale něco v jeho hlase jí zachmuří. Vím že asi není vhodné se ptát ale jaké to je žít tak dlouho. Zamilovávat se, pak vidět jak umírají. Pokud nechce odpovídat nevadí. *Neubrání se zvědavosti. Protože jí to vždy zajímalo.* Omlouvám se že jsem zvědavá ale nikdy jsem němala možnost popovídat si s někým vašeho druhu. *Pronese omluvně protože si uvědomuje že se ptát asi neměla.*Nechcete se posadit vedle mě. *Nabídne mu.*
Rád, děkuji. *Usměje se a posadí se vedle dívky. V pořádku, rád si s někým popovídám. Jednu velkou lásku jsem měl, kdysi, úplně na začátku... *Na chvilku se zapomene ve vzpomínkách a odmlčí se.* To on mě proměnil. Myslel jsem, že pro něj něco znamenám ale byl jen hladový. *Hořce sezasměje ale pokračuje dál.* Potom jsem už na vztah neměl dlouho ani pomyšlení. Náhodné schůzky ale už žádná láska. Asi už mi to ale začíná lézt na mozek a taky mi to začíná docela chybět. Však víte... láska. *Tentokrát se usměje mile.*
To mi je líto. *Poví smutně. Nechtěla mu připomínat bolestivé věci. A tak dá svojí ruku na jeho aby ho alespoň trochu uklidnila* Bohužel nevím. *Pronese smutně.* /Sama s láskou nemám moc zkušeností ani s tou rodičovskou./ *To ale nechce přiznat.* Každý člověk potřebuje lásku i dítě noci. Bez lásky je těžké žít. Alespoň láska přátel.*Přizná protože ví že bez lásky to není lehké.*
Už je to za mnou. *Usměje se, podívá se na dívčinu ruku, svou otočí dlaní nahoru a jemně tu dívčinu stiskne.* A co se stalo vám? Nepoznána láska ve vašem věku? To není zrovna obvyklé, povězte mi i váš příběh. *Řekne něžně a na tváři se mu objeví povzbudiví úsměv.*
To je dobře že jste se přes to dostal. *Oplatí mu jeho úsměv.* Máte pravdu že se mi něco stalo ale nejsem zrovna dívka které se svěřuje. *Poví s neutrálním výrazem.* Už v mladém věku jsem se naučila že láska lovcům nenáleží. Náš život je boj a né láska. *Přizná i když vlastně neví proč. Začne si hrát s prstenem na krku a ztratí se v myšlenkách. Že si ani neuvědomí že si ho strhla z krku a při tom se lehce poranila.*
Tak to se omlouvám, nechci na vás tlačit, jen jsem si jistý, že občas člověku pomůže se někomu svěřit, třeba i cizímu člověku. *Zazubi se.* A v tom si myslím, že nemáte pravdu. Jistě nevím toho moc o výchově a životě lovců stínů ale jak jste sama řekla, bez lásky se dá žít jen těžko a to platí i pro lovce. Takže jestli v životě na nějakou narazíte, neváhejte, nehleďte na to, že jste lovcem stínů a jen si užívejte. *Očkem mrkne na dívku ztracenou v myšlenkách. Když však spatří kapku krve lehce se vyděsí. Pořád mu to ještě nedělá dobře.* A teď... Skvěle se mi s vámi povídá ale myslím, že je načase jít. *V lehké panice vstane z lavičky a otočí se k odchodu.* Bylo mi potěšením, dívko s tajemstvím.* Usměje se a nadobro mladou slečnu opustí. Pohled na krev, není vhodná podívaná pro upíra.*
Nemusíte se omlouvat nic se nestalo. Nic jste neprovedl. *Lehce cukne koutky.* Nedávno jsem měla potic že budu cítít lásku ale jak se zdá asi jsem se spletla. /Bohužel/ *Uvědomí si že jí teče krev a rychle dá ruku dál od upíra aby ho nedráždila.* Promiň te za tu krev. *Rychle se omluví.* I mě bylo potěšením. Ráda se s vámi zase někdy sejdu. *Usměje se na něj a sleduje jak odchází. Po chvíli se sama zvedne a odejde zpět do Institutu.*
*Cely zmozeny prichazi do sveho apartmanu a vyslece si sako, hodi ho na vesak a rozepne si kosili do pul hrudi. Rozvali se na gauc a vydechne.* Konečně volno. *Poví si a kouzlem si zapne přehrávač s CDčkem, začne hrát kráská houslová hudba. Má to rád stejne tak i rock. Užívá si uklodnující tóny houslí a vyčaruje si i víno. Usměje se pro sebe a hned si ho nalévá do skleničky a napije se.* Tohle je volno, co miluju...
Zachránila Troye? Co je Troyovi? *Vyjekne skoro jako žensk áa tím probudí své štěňátko v náručí.* Oh, promiň prcku...*Pohladí ho po hlavě a zmáčne tlačítko od výhatu přivolá si ho. Společně s Grace a Cameronem a psi do něj nastoupí a Jesse zmáčkne číslo nejvyššího patra.* Vypadáme jak charita. *Koukna na sebe a na ostatní.* Ale tne buldoček je pěkný. *Dodá ke Cameronovi. Výtahem jsou nahoře za chvilku. Nechá první vyjít Grace a Camerona a pak nakonec vyjde on.* 150 to bylo,že? *Koukne na Grace a jde ke dveřím a zazvoní na ně a čeká jestli je čaroděj doma nebo ne.*
/Jejda.../ *Kousne se do dásně a nastoupí do výtahu..*/On o tom nevěděl./ Je v pohodě.. jen měl nehodu ../Nehodu?!!!/ *Okřikne ji svědomí, ale Jesse nechce děsit.. a už vůbec ne v týhle situaci.* Tak trochu jsme charita.. máš peníze? Ne.. tak se aspoň usmívejte... *Přivine s Emmu do náruče a když Jesse zazvoní, tak se zazubí a čeká jestli vůbec někdo vyleze..* /Překvapeníií/
*Nastoupí do výtahu a přitiskne si Seržanta blíže k tělu. Ten vydá zabručení a dál pokračuje v chrápání.*Jsme charita opuštěných psů a štěňat.* Pousměje se a zhluboka se nadechne, aby se uklidnil. Vystoupí z výtahu a trochu se schová za oba Lovce, aby oni schytali první ránu, kdyby náhodou přišla.*/Nebo kouzlo.../* Pomyslí si a sleduje dveře.*
*Hudbu má velmi tiše, aby ji slyšel jen on. No zvonek je ale hlasitější. Nepsokojeně zamručí a položí sklenku na koferenční stolek, na kteérm je i flaška vína. Neobtěžuje se ani nijak upravit, nemá v plánu se dnes večer hnout z bytu. Nepodívá se přes kukátko a rovnou otevře. Všechny si pozorně prohlédne a všimne si i psů.* Asi jste si zpletli cást města. China Town je dole. *Poví ironicky a snaží se působit vážně ale cukání koutků tomu vůbec nepomáhá. Tohle je jeden z jeho rýpavých vtípků, které si někteří můžou brát moc osobně ale on to nemyslí zle.* Co potřebujete? *Opře se o futra a koukná na všechny.* Nechcete sprchu a trochu se zlidčtět? *Poví ke Cameronovi, když vidí jak vypadá.* /Fuj... no udělám ze sebe charitu.../A i slečna Grace se ukázala a i pan....*Neví jak se Jesse jmenuje tak to nechá být jak to je.* Pojďte do vnitř a hlavně ty psi nepokládejte na ten gauč! *Upozorní je přísně a odstoupí odedveří.*
Nehoda? Jaká nehoda? *Zamračí se, ale kdžy vidí že je Grace v klidu uzná, že to nebylo asi nic extra vážného.* Pane jsme z utulku, pro opuštěné psy a štěňata. Přispěl byjste nám na granule a veterináře? *Poví jako kdyby si to navcičoval.* Ale.... nemáme kasičku. *Udělá na všechny smutný obličej a zasměje se.*Tohle nám nesežere. *Poví se smíchem. Stojí u dveří jako první a vedle něj Grace a za nimi až Cameron. Když slyší za dveřmi zvuky čeká, že otevře. No jeho očekávání se splní. Ale to oc řekne ho dost dorazí.* No to teda nemyslíte ávžně! *Skoro vykřikne ale, kdžy vidí jak mu cukají koutky pochopí, že jde o vtip.* No velmi vtipné, asi se dobře bavíte co? *Zamračí se na něj.*Co potřebujeme... Aby jste se torchu pohrabal v hlavě tady tomu muži. Je to vlkodlak aříká, že nějaký velitel, který byl nefilim zabíjel vlkodlaky. *Vysvětlí mu rychle a ukáže pri tom na Camerona.* Pan Woodwinter. *Poví mu zamračeně a hned jak odsoupí odedveří vejde do bytu a položí své štěně na zem.* /Snad ho tu nezapomenu, jestě by mi ho nechal uvařit...*
/Asi jsem mu to měla říct dřív../ *Křečovitě se zubí dokud se neotevřou dveře a první slova čaroděje ji donutí k vražednýmu pohledu..Nechá radši mluvit Jesse jinak by k tomu přidala i něco navíc.* To nic chlupáčku...ten zlý ošklivý pán to tak nemyslel..*Pohladí Emmu projde kolem Axela ve dveřím přičemž si zabrblá..* Hlavně že sám byl škvor. ́a mazlil se s Ismaelem.. *Posadí se rovnou na gauč a Emmu si položí na klín.* Jo.. pár chlupů je pro velkého čaroděje hrozný problém.. *Trochu se zamračí a uvelebí se na gauči.. ať si řaduje Jesse.*
*Když se otevřou dveře, tak trochu vykoukne. Čekal cokoliv, ale muž stojící ve dveřích je pro něj překvapení. Nadzvedne obočí, ale při poznámce o čínské restauraci zavrčí a je mu jedno, že to myslel ve vtipu.*Já se myl minulý týden a lidský jsem dost.* Zabručí na muže a projde kolem něj dovnitř. Nikdy neviděl tak krásný byt. Dokonce i jeho sestra měla průměrný byt. Cameron se překvapeně a fascinovaně rozhlíží. Po chvíli položí Seržanta na zem. Ten chvíli mžourá kolem a pak nechá nohy podklouznout a dopadne i břichem na zem. Vyjde z něj zachroptění a dál spí, no spíše chrápe. Cameron se na něj podívá a pak svůj pohled přesměruje na ostatní.* Můžu vám za to dát jorkšíra, ten nelíná.* Řekne, když si vzpomene, že říkali něco o ceně za služby. Sice nemá peníze, ale psů má spousty.*
Ano celkem jsem se pobavil z vasich obliceju. Pobavene prikyvne. Potrebujete hlavne lekci slusneho chovani.. Neumite pozdravit? *Zamračí se na všechny tři. A koukne na Camerona. Má chyba. *Lehce si odfrkne, když slyší zabručení Camerona.* Zlý ošklivý pán? *Zvedne překvapeně obočí.* Hlavně nelžete, že se vám nelíbím. *Odfrkne si, když slyší co říká Grace tomu psíkovi.* A nebuď drzá... *On sám ani neví jestli jí má tykat nebo vykat asi to bude střídat podle toho jak se mu to hodí.* Sám se usadí do křesla a sleduje všech šest návštěvníků jeho obydlí. Co z toho budu mít, když se mu prohrabu v hlavě? *Poví a otázku směřuje spíše na Grace než na Jesseho.* Chci odpověď od vás Grace... *Poví k ní a čeká na odpověd.* Psa nechci...*Koukna na Camerona a očkem sleduje štěně a psa.*
Ne nelíbíš.. nemám ráda lidi co vaří psy... *Zakoulí očima rozmáchne rukou. Vidíš to Jessi? A to je jeden z těch důvodů proč bych s tím radši šla za Mari.. *Dramatizuje to jako kdyby Axel ani v místnosti nebyl.* /Prý drzá.. to říká ten pravý tady./ Odpověď? Ale ne.. po mně nic nechtěj.. *Chytne Emmu za přední packy a začne s ní hrát..* Já jsem tady jako doprovod.. Na schůzku v červených šatech se obětuje tady Jesse.. *Usměje se jako andílek a pohladí fenku na hlavě.*
*Zasalutuje čaroději a ušklíbne se.*/Tohle mu jako pozdrav bude muset stačit./* Skloní ruku a podívá se na Grace. Pak chvíli sleduje čaroděje, když mu řekne, že psa nechce, tak jen pokrčí rameny a zase se začne rozhlížet kolem.*/Vědět kam půjdu, vzal bych si to oblečení z vyřazeného divadla./* Pomyslí si s pohledem upřeným na své oblečení, které mu příjde ještě víc nepatřičné v tomto prostředí.*
*Pousměje se.* Myslíš, že mi někdo bude něco kupovat? Pokud jo, tak ode mě asi dostanou jen slevu do Jade Wolf. *Zasměje se, protože opravdu není zvyklí kupovat dárky. Dokonce i matce většinou něco vyrobil. Hlavně nože, nebo něco podobného. Na jeho větu o placení se jen usměje. Darius totiž nesnáší, když za něj někdo někde platí. Vždy si pak přijde jako někdo, kdo jen využívá toho druhého. Vyrazí k autu za Joshem a sleduje, jak je spokojený. Sedne do auta a jakmile se dá auto do pohybu, tak jako by dal mozek signál, že je unavený a Darius zívne.* Bylo to příjemný, ale příště to bude lepší. *Usměje se a jen čeká kdy budou doma, aby zalehl na gauč a prospal se. Když už jsou doma, tak opravdu lehne na gauč a skoro okamžitě usne, ale ještě v polospánku si vzpomene na možnou alternativu Vánoc.* Hlavně mi nikdo nekupujte zvíře k Vánocům. Sice jsou fajn, ale...* Poslední část jen zamumlá a spí.*
*Pousměje se torchu když mu Cameron zasalutuje.* Pohov vojíne, říká se to tak? *Zeptá se ho.* Já nevařím psy... to naši azijští spoluobčané. *Pokrčí flegmaticky rameny.* Za Mari? Jakože za Mariposou? To jí teda hodně věříš... *Odfrkne si a všimne si i otho jak se ho Jesse zastává. Musí se pousmát.* Líbí se mi, jak se mě zastáváš ale u ní ti to moc nepomůže. *Podotkne k Jessemu.* A vypadám já snad, že bych šel na rande s mužem? *Zvedne obočí a zeptá se Grace. A zvedne obočí, když mu Jesse řekne, že udělá všechno. Neodpustí si to a začne se mu hrabat v hlavě, aby věděl jaký má vztah s Grace.* /No pěkně... takže jo vím co udělám.../ Polib ji. *Ukáže na Grace.* To jediný po tobě žádám a pohrabu se mu v hlavě... ale první.. *Koukne na Camerona.* Vypadáte fakt strašně... *Poví a luskne prsty a Cameron má na sobě něco fakt pěknýho. Modré jeansy, tričko a černý kabát.* Je to maličkost nechejte si to. . *Pousměje se na něj a koukne na Jesseho a Grace.* Já čekám...
Nemám důvod proč bych neměla.. zachránila mi kamaráda a riskovala při tom ..*Znuděným tónem Axelovi odpoví.. začíná ji to tady nudit, všechno se to zbytečně protahuje.* Jo.. občas tak vypadáš.. *Ani se na Axela nepodívá když mu odpovídá.* /A čarodějové jsou dost ujetý.. takže by mě to nepřekvapovalo./ *Najednou ho uslyší co přikazuje Jessovi.. Je skoro znatelný jak se v ní začne vařit krev. Bere Emmu do jedné ruky pod rameno a míří si to unáhleně k Axelovi a vypálí mu pořádnou facku.* JÁ NEJSEM ŽÁDNÁ MATRACE NEBO LOUTKA!!KOLIKRÁT TO MÁM OPAKOVAT??!! *Vztekle na něj vyjede a odstoupí o krok.* /Stačí že mě Ismael skoro znásilnil... tohle je hnus../ Jdeme za Mari..tady to nemá cenu..*Obrátí se na ty dva a míří ke dveřím i s fenkou.*
Ano pane.* Odpoví na čarodějovu otázku a sleduje štěně, jak si to míří k Seržantovi. Ten jen zafuní a tím jeho reakce na štěně končí dál chrápe. Pak jen poslouchá rozhovor mezi čarodějem a Lovci. Když čaroděj luskne a on si všimne, že se mu změnilo oblečení, tak uskočí. Začne si to oblečení prohlížet a očichávat. Necítí z něj nic, co z oblečení, které má vždy tu příležitost objevit a to se mu nelíbí. Ošije se a podívá se na čeroděje. Chvíli zvažuje, zda poděkovat nebo to oblečení ze sebe ztrhat a hledat svoje starý, ale nakonec se rozhodne pro první možnost.* Děkuji pane.* Skloní hlavu v díku. Pak uslyší Lovkyni křičet a to upoutá jeho pozornost, když dostane čaroděj ránu, tak se ušklíbne, ale tak aby si toho nikdo nevšiml. Chvíli stojí a přemýšlí. Pak se podívá na dívku a z ní na čaroděje.* A já bych to nemohl nějak zaplatit? Nemusí to být psi, chápu, že je nechcete.* Řekne a podívá se muži přímo do očí.*/Chci vědět, co jsem byl. Nejde jen o nějakého jejich tetovaného kámoše./* Pomyslí si rozhodně.*
*Celkem ho baví vidět jak se ti dva hádají.* Hádáte se jak staří manželé. *Zamračí se na ně, protože se mu to nelíbí. To on by se s ní měl takhle hávat ne on! Ucítí slabou bolest ve spáncích a chytí se za ně a celou dobu se mračí, nemůže ani otevřít oči jak ho bolí v hlavě. Cíti i jak mu malý pejsek sápe po noze a kňučí. Když to ustane koukna vztekle na Axela a hned jak uslyší co má udělat už se zvedá a chce mu něco říct ale Grace to udělá za něj. Sleduje ji a dokonce i očekává, že Axelovi jednu v lepi.* /Jo zaslouží si to./ *Pomyslí si a jde taky k němu.* Neřekl jsem vám, ať se MNĚ hrabete v hlavě! A ještě jste naštval Grace. *Poví mu zamračeně a taky mu jendu vrazí. Jde za Grace.* Jdem pryč měla jsi pravdu... *Přiznává ikdyž nerad. Malý pejsek se mu posadí k nose a s vyplazeným jazykem se na ně kouká. Jesse ho vezme do ruky a otevře dveře a štráduje si to dolů.* /Tady nebudu ani minutu.../ Pojdme Grace. Chytí ji za pati a jde s ní z bytu pryč, nejlépe uplně z tohodle domu.*
Jo jo, vychval ji až do nebes... *Protočí očima a pak se zamračí.* A ty jsi zase občas až moc.. taková jaká jsi. *Hladá ty správné slova ale nenajde je. Nečekal by, že by Grace mohla tak moc vystartovat. Vždyť ani neřekl, kam ji políbit. Mohl si vybrat jakékoliv místo třeba i zadek! Když na své tváři ucítí facku, zarazí se. Čekal cokoliv ale tohle ne. Tohle je porvný, co dostal takovou pořádkou facku od holky.* /Co is o sobě jakože myslí?/ *Chce za ní, možná se i omluvit protože to asi z jejího pohledu moc přehnal ale zabráni mu v tom Jesse, který ho serve a ještě mu také vrazí.* To... Co to? *Dvakrát po sobě?Normálně by si to nenechal líbit ale, když vidí jak jdou oba pryč nechává to být. Postaví se a začne si jako kdyby spražovat nějaký nepořádek z košile.* Pche.... pche... *Odfrkuje a koukne se na Camerona.* Jak se vlastně jmenujete? *Zpetá se ho a zpátky se posadí na své místo.* Nemusíte mi nijak platit... pohrabu se vám v té hlavě i zadarmo... Já jsem se chtěl jen pobavit a využít to torchu ve svůj prospěch ale mco se to nepovadlo. *Poví šeptem a povzdechne si. A v ruce se mu objeví whiskey.* No po tomhle ze mě bude asi znova alkoholik. *Snaží se o fór a dokonce se pokusí tomu i zasmát ale moc mu to nejde. Ale co? Vždyť je to nejvyšší čaroděj Manhatannu luskne prsty a má každou. Ale tohle ho mrzí spíše v tom, že dostal tu facku.*
/Manželé?/ *Odfrkne si pro sebe.* /Já narozdíl od někoho nejsem stará../ *Drží v sobě všechny emoce a má pocit že snad za chvíli exploduje jestli se odsud nedostane..* /Hrabal se mu v hlavě? A kolikrát to udělal mně?/ *Otočí se na Camerona který na Axela tejně naléhá..* Vykašlete se na to.. všichni čarodějové jsou stejně zvrhlý.. jsme pro ně jen loutky. *Opovrhovačně pronese jejich směrem a otáčí se ke dveřím ze kterých hned zmizí k výtahu i s Emmou a Jessem..* /Chci teď být sama.. tohle nikdo nemusí vidět./ *Zatíná zuby když společně jedou výtahem dolů a klopí zrak ke svým botám.. možná proto aby nebylo vidět lesknoucí se oči. Hromadu emocí neumí vstřebávat jako ostatní lovci.. a tentokrát je to už po několikátý co se k ní někdo zachoval jako k věci.. Nevyrostla v tomhle světě a v tuhle chvíli si přeje za každou cenu Podsvět vymazat.. Hned jak se otevřou dveře výtahu Jesse odignoruje a přímo zamíří ven a utírá si oči.*
*Sleduje výjev před sebou, ale zavrtí hlavou, když chtějí, aby šel s nimi. On chce odpovědi a pak si je klidně najde a řekne jim, co budou chtít vědět. Podívá se na čaroděje.* Jsem Cameron Shyann Connor, jedno nasazení v Afghánistánu. Tohle vím jen od sestry, psích známek a co mi řekli. Některé věci si pamatuji, ale nejsou za sebou.* Řekne a je rád, že nebude muset platit. Žádat sestru o peníze by nebyl dobrý nápad, když zmizel a neozval se jí od té doby. To, že ten polibek dvou lovců chtěl vidět jen ze srandy, ho moc nepřekvapí. Trochu sebou, ale škubne sebou, když se mu v ruce objeví sklenička s nějakým alkoholem.* Co budete dělat, abyste se mi dostal do hlavy?* Zeptá se a v hlase mu je slyšet strach. Nechce, aby ho během toho,hrabání dostal do takové situace, že by se Cameron proměnil.*
Grace? *Osloví ji ve výtahu, když vidí jak má zkoupenou hlavu a stále se k ní tulí fenka, co má v náručí je mu to jasné. Pláče. Neví co má dělat, rád by jí pomohl ale připadá si jako malý člověk oproti tomuhle.* Nechceš si o tomhle promluvit? *Začne opartně ale to hned se otevírají dveře výtahu a Grace z něj vychází a míří ven.* Grace... *Vydechne tiše a jde za ní. Je to kretén, když si mylsí, že nás může ovládat... Jen protože má něco, co my ne... *Odfrkne si. Je si jistý, že by v tkaomé stavu neměla být sama.* Pojďme do insitutu. *Poví k ní a vezme si od ní fenku, aby jí aspoň s něčím pomohl. Ale ta začne knučet.* Neboj se... Grace bude v pořádku. *Zašeptá Emmě.*
Těší mě pane Connore, já jsem Axel Queens. *Podá mu ruku a přestaví se.* Takže jste veterán, chápu správně. *Zeptá se zvedavě a napije se alkoholu.* Takže máte vypádky a neuspořádané vzpomínky... jo chápu...*Souhlasně přikývne.* Vy jste vlkodlak, že? *Zeptá se a vstane ze svého místa a někam jde.* Co budu dělat? Nic moc jen... první to jen zkusím a když to nepůjde tak si dáte tohle. *Přijde s nějakou skleničkou v ruce.A dá mu ji.* Je to jako kdyby... vyvolávač vzpomínek ale má to učinek až pozdější. Dávajde si to každý večer před spaním a pak v pátek za mnou přijďte. *Poví mu jako kdyby byl snad doktor a předepisoval by mu nějaké léky.* Tak teď si sedněte. *Ukáže mu na gauč ať se posadí. Hned jak to udělá pokusí se mu kouzlem dostat ho hlavy. Upřímně řečeno nejde to tak snadně jako u Jesseho. Dostane se tam ale jako kdyby ho to z té jeho hlavy něco vyhodilo.* Jak jsem si myslel... máte tam blok... Takže...to zkusíme příští týden, co vy na to? *Pousměje se.* Dejte si to teď hned... Jen tři kapky. *Dodá a pohledmě se usadí do křesla.* Můžete tu přespat. Pokud chcete. *Dodá a hlavu zakloní přes okraj křesla.* Kdyby jste se tak orzhodl... nezkoušejte nic ukrást. *Upozorní ho. A zavře oči, aby se uklidnil protože si dal pár kapek uklidňujícího lektvaru, no myslel si to... Místo toho si dal lektvar na spaní a hned jak zavře oči usíná.*
*Souhlasně mu přikyvuje a když mu řekne, aby si sedl, tak ho poslechne. Vezme si od něj i lahvičku. Když mu leze do hlavy, tak zavře oči. Když mu řekne, že tam je blok, tak se chvíli jen dívá před sebe a přemýšlí.*/Nic jsem se nedozvěděl, ale snad příště/ Dobrá, příjdu, děkuji.* Poděkuje a zapamatuje si dávkování toho, co je v lahvičce. Poslechne ho a hned si vezme ty tři kapky.* Spíše se vrátím k sobě. Mám hodně psů.* Řekne a vstane z gauče. Vezme ze země Seržanta a odejde ke dveřím* Naschledanou.* To už si však všimne, že čaroděj spí. Tak jen potichu odejde a zavře za sebou tiše dveře. Sjede výtahem dolů, tam dá Seržanta do vozíku a zamíří k sobě. Hlavně, aby na sebe vzal něco svího.*
a poté