Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 26. srpna 2023
Naposledy aktivní:
*S lehkým úsměvem na rtech sejme helmu a posadí se na jednu z dřevěných laviček, zkrášlujících tuto ulici. Oproti jiným v Brooklynu, tahle byla lemovaná postaršími domy a stromy, které zajišťovaly stín v horkých letních dnech. Teď byly ale jejich listy zbarvené do medové barvy, mísily se s rudou a sem tam prokoukla žlutá. Ulička vypadala prázdná a překvapivě bez aut a jiného provozu. Možná za to mohl fakt, že byla na obou stranách uzavřena, ale... motorka se prosmekne všude. Malé tiché rebelství, které si dovolila užívat. Podzim byl tady a ona cítila, jak se jí chlad začíná dostávat i pod kožené motorkářské oblečení. Nepatrně si zapne bundu ještě výš je krku a rukou si vytáhne spletený cop blonďatých vlasů zpoza oblečení. Nechá jej padnout na svá záda a z vnitřní kapsy vytáhne telefon. Jen rychle projde odeslanou zprávu, jakoby se chtěla přesvědčit, že skutečně odešla.* /Zdravím, Meritriss. Nevím, zda si mě pamatujete, ale našla jsem vaší vizitku a vzpomněla si na vaše slova o projížďce. Za chvíli končí sezóna a tak mě napadlo, zda byste se ještě naposledy nechtěla projet? Je to možná troufalé, ale projížďka ve dvou je vždycky lepší. - Arwen z čajovny/ *Dočte poslední řádek a nepatrně se přitom ušklíbne. Bylo to až moc troufalé. Vlastně tu ženu vůbec neznala, ale přišla ji sympatická. A slova o tom, že projížďka ve dvou byla vždycky lepší, byla pravdivá. Alespoň pro ni. A ať chtěla nebo ne, musela sama sobě přiznat, že přátel tady moc neměla. Vlastně asi skoro žádné. Telefon zase schová zpátky, zatímco se víc opře o opěradlo a rozhlédne se okolo. Tohle určitě byla poslední z jízd. Do tváře ji to uvědomění vnese trochu smutku, je to ale zvláštní smutek. Jako když se loučíte se starým známým, ale víte, že odchází za lepším a že se jednou zase uvidíte. Takový typ loučení a smutku se usídlil v její tváři, zatímco se zadívala mezi barevné listy stromů.*
*Nějakou chvíli nereagovala, žádosti o zprávy jí vesměs chodily neustále, objevovaly se na panelu s upozorněními, ale Triss taky věděla, že to můžou být její manažeři nebo náhodní lidé, kteří ji chtějí zvát na casting a focení a tak a snaží se manažery obejít. A samozřejmě její drazí fanoušci. Někdy si opravdu udělala den a odpovídala jim, většinou jen na otázky nebo hodila srdíčka na zprávy alespoň. I nyní, když dojí a sklidí do myčky, tak si cestou do koupelny zprávy projíždí. Arwen to vychytala, byla úplně nahoře a Triss se jen pousměje, když si zprávu rozklikne a skutečně jí odepíše a přesune ji tak z žádostí do jiného chatu, než kam se většina zpráv fanoušků a dalších lidí, co reagují na ni jako veřejně známou osobu a ne jako svou známou reaguje.* /Jo, jasně, budu ráda, jen bych potřebovala zopakovat základy, dlouho jsem na motorce neseděla, ale mám jednu čistě náhodou k dispozici - Triss/ *Odepíše a chce odložit telefon, když si uvědomí, že neví kde a kdy, tak se zeptá ještě na tyto dvě otázky, než se vydá nějak zkulturnit učesáním, čištěním zubů a podobně. Pak až se začne chystat, potřebovala ještě rychle sjet autem pro helmu...kožená bunda, kanady nebyly problém, v džínách s termoprádlem a roláku to taky dneska zvládne...a nebo při jednom koupí i kalhoty a jezdecké boty, ať se v nich chodilo sebevíc na nic. A taky si koupí rukavice, když už, tak už... Pak až je připravena se vlastně vydat na místo setkání s tím, že pokud by jely dvě na jedné motorce, jezdecké kalhoty a boty zase tak nutně nepotřebuje. Vesměs.*
*Znovu odemkne telefon, když ji zavibruje v kapse a přitom se pousměje. Rychle vyťuká místo setkání i čas, schová telefon a vstane. Pár kroky se přesune k podélným parkovacím místům, které jsou již delší dobu úplně volná a neobsazená. Alespoň od té doby, co tuhle čtvrt uzavřeli před vjezdem motorových vozidel. Její motorka tu ale i přes to parkovala. Černá barva odrážela říjnové paprsky slunce a svou temnotou jen přidávala na určitém halloweenském vzezření celého tohoto okolí. Arwen tady trávila mnoho času. Bylo to jedno z míst, kde si nepřipadala jako ve velkoměstě. A zároveň místo, s dostatečným počtem uliček, ve kterých se mohla projet aniž stále zastavovala v kolonách města. I když to chtělo trochu kuráže a odvahy, ovšem ani jednou ji zde zatím nikdo nezastavil a nechytil. Nemyslela si, že by tomu teď mělo být jinak. Normálně by Triss pozvala za město, do přírody a na cesty, které se táhly pryč z New Yorku, ale copak mohla téměř cizího člověka vytáhnout někam mimo civilizaci? Ona sama by na něco takového nikdy nekývla. Ještě jednou zkontroluje, že zaparkovaná motorka já pro jistotu i uzamčená a pomalým krokem se vydá k okraji ulice. Pokud Triss přijede, může si všímnout, že celá čtvrť je uzavřena betonovými sloupky, skrz které auto neprojede. A právě na jeden z těchto skoupjuise Arwen posadí a s malým úsměvem na rtech mávne na ženu v autě.*
*Trissin tmavý mercedes tiše předl, jak se předpisovou jízdou blížila k místu určení s nákupem na zadních sedačkách. Zaparkuje na místě, kde zaparkovat může a protože byla vlastně slušná holka, dokonce si i zaplatí parkovné na časových hodinách, zastrčí lístek a vrátí se k Arwen, které zamávala a lehce se opře o auto.* Zdravíčko, *vesele se na ženu usměje, aniž zatím vytahuje potřebnou výbavu a podívá se do ulice.* Jsi si jistá, že tady můžeme jezdit? *Zeptá se, ale nezní popuzeně, naštvaně a vlastně ani jinak, možná má mírné obavy o reputaci jich obou.* Já jen, abychom zítra neměly hezkou titulku v novinách a ve zprávách. Nebo dnes večer. *Dodá pobaveně, netušila, zda to Arwen nějak napadlo, když jí psala přes sociální sítě, protože přeci mohla vidět nějaké plakáty k filmu, co už venku byl, k chystanému, nějaké reels na profilu z menších vedlejších rolí či jednorázových jakožto komparz, ty jí posílali její manažeři a když se jí líbily, vyhodila je. Svůj profil měla otevřený, nezvažovala dosud k "profesionálnímu" nějaký osobní, neměla moc potřebu být na sociálních sítích. Minimálně ne tam denně něco zveřejňovat, ačkoliv i na jejích účtech se objevily občas nějaké stories, které případně uložila do výběru a podobně. Tohle byl stále trochu kámen úrazu, její osobní manažerka měla za to, že by se měla propagovat mnohem více na sociálních sítích a dovolit jim přidávat na její účet obsah nebo jí udělat "oficiální" účty a stránky herecké a pěvecké persony, zatímco Triss raději volila své soukromí a ukazovala jen to, co se kariérního života týkalo sama, občas to proložila nějakou tou fotkou ze soukromí s rodinou, přáteli - ač jejich tváře, pokud to nechtěli oni, nebo sami nebyly ve světě showbyznysu, neukazovala. Stejně tak ani tváře těch nejmladších členů, které považovala za rodinu.* *Nyní nicméně se přiblíží k zadním dveřím.* Dlouho jsem nejela, asi budu muset dneska zfouknout prach ze svého řidičáku na motorku. *Nadhodí vesele.* Promiň, že jsem na ní rovnou nepřijela, chtěla jsem si to první zopakovat s někým zkušeným... *Omluví se a projede si prsty vlasy. Pořád si nebyla na stoprocent jistá, že by si měla půjčit motorku Jacka Hellera, ač na dobu, kdy je zatknut Spolkem měla k dispozici veškerý jeho majetek.*
*Seskočí dolů z betonového sloupku, když se černý mercedes zastaví na parkovišti. Už jen vzhled automobilu ji připomene, s kým se tu dnes schází. Hned po jejich prvním setkání si ji skutečně vyhledala. Od filmů přes sociální sítě a snad se i zastyděla za to, že v moderním světě se pohybovala tak málo, že netušila, s kým má tu čest. Vlastně dost dlouho přemýšlela, zda si může vůbec dovolit ji takhle drze napsat, ale zkusila to. Když se k ní Triss vydá, usměje se na ni o něco přívětivěji a při slovech o titulce se trochu ušklíbne.* Tady to nikdo nekontroluje. Občas tady vypadnu na krátkou projížďku a navíc jsem tu s tebou chtěla jen zopakovat základy. Není tu provoz. *Poví naprosto upřímně s lehkým úsměvem na rtech, zatímco kývne hlavou do ulice, kde stojí její vlastní motorka.* Pak bychom se klidně mohly projet. Ale jestli se budeš cítit líp jinde, můžeme najít nějaké.. *zamyslí se, kde by mohlo být alespoň trochu bezpečné zkusit si znovu základy a nakonec lehce pokrčí rameny* třeba parkoviště. *Dodá a výběr nechá na ni. Pokud by ale souhlasila s tím zde zůstat, usměje se a přikývne.* Úplně v pohodě. Jsem ráda, že si vůbec souhlasila s tímhle nápadem. *Odvětí na její omluvu a na chvilku se odmlci. Ve tváři ji zahraje trochu zvláštní výraz, když pozvedne zrak k Triss a trochu lépe si ji prohlédne.* Trochu jsem si tě vyhledala. A.. *rukou si trochu upraví cop, je to ale spíš nervózní pohyb, když se trochu ušklíbne.* fakt jsem to netušila. To nebylo pár filmů! Máš fotky a plakáty a všechno. *V jinak sebevědomé tváří je teď znát určitá nejistota. Necítila se dvakrát dobře, netušila, zda to ženu třeba neurazilo. Copak ona věděla, zda od ostatních čekala alespoň to, že budou znát její jméno? Nepřišla ji jako tenhle typ, ale přeci jen ji viděla jednou v životě. Nakonec se však ohlédne k motorce a zpátky k ženě a v modrých očích ji zahrají jiskřičky radosti.* Tak co? Helma, rukavice, oblečení, máš? *Zeptá se s lehce povytaženým obočím.*
*Přikývne a ohlédne se, že auto není taky na žádné rušné ulici. Bude prostě doufat.* Klidně tu tedy zůstaneme, ale ne, že nás někdo chytne. *Zvedne prst, jakoby to snad ona nebo Arwen mohly ovlivnit. Nebo...jakože ona mohla, ale nechtěla lozit lidem do hlavy, když nešlo o nic nutného. Nad jejím začátkem věty, kdy si upraví cop nadzvedne obočí a už ji skoro svědilo na jazyku ji pobídnout "a?", ale udrží se a dívka začne mluvit i sama. Zasměje se.* Bylo to pár filmů. Dva. A pár scén v seriálech a turné po USA. Pokud to chceš konkrétně. A jsem ráda, že se můžu vrátit do aspoň trochu normálního života a distancovat se od toho všeho aspoň na chvilku. *Vysvětlí tím i proč jí nevadí nijak si vyjít s někým, kdo na sobě nemá nic známého a slavného a nepřitahuje pohled osob, které jsou mimo pozornost médií, a to vše v tom nejlepším slova smyslu. Plnila si sny, i když to znamenalo omezení soukromí a pozornost, protože na jednu stranu to milovala, vidět, že to, co dělá má úspěch. Že její život tu má nějakou cenu, smysl. Ona měla herectví a hudbu, Arwen zdravotnictví na bitevním poli. Tak rozdílné a přeci možná život měnící povolání...poslání. Nepochybovala však o důležitosti jejího oproti svému.* Jo, čerstvě koupeno, nevezla jsem si do New Yorku žádnou motorku, takže věci zůstávaly tam. *A táta je taky dal dceři jedněch známých, která to potřebovala více v ten moment, což nezazlívala. Dobrá výbava zachrání život.* Jen jsem nedomyslela, že si kalhoty budu převlíkat asi v autě. Nebo mi uznáš na místě spolujezdce džíny? *Zatváří se nevinně, možná je to malinko psí pohled.*
*Usměje se a zavrtí hlavou, načež pozvedne prsty vzhůru, jako když se slibuje čestné skautské.* Nikdo nás nechytí. *Poví přesvědčivě, i když to ona sama vědět nemohla a přitom si trochu oddychne, když slyší její slova o tom, co přesně vlastně natočila a zažila. Možná, že se v ní nespletla. Třeba prostě jen chtěla na chvíli utéct od všech světel a fotoaparátů a pocítit svobodu, kterou alespoň ji dopřává právě jízda na tomhle rychlém stroji. Prohlédne si, v čem Triss vlastně přijela a při jejich slovech o džinech se na oko zamyslí.* Pro teď uznávám džíny, ale pro příště kalhoty. *Poví s hranou přísností v hlase a přitom ji zřejmě ani nenapadne, že hned navrhla další příště. Co když ani nechce? Nezdržuje se však těmito myšlenkami, místo toho kývne směrem do ulice a rozejde se k zaparkované motorce. Předpokládá přitom, že ji žena bude následovat snad i s helmou a dalšími potřebnými věcmi v rukou. Zastaví se až u své motorky na jejíž kožené sedadlo položí hrdě vlastní dlaň a zářivě se usměje. Mladá tvář doktorky tak najednou získá úplně jiný, veselejší podtón.* Připravená? Věřím, že mi ji nerozbiješ o první pouliční lampu. *Poví s malým úšklebkem, ale potom trochu zvážní a nepatrně se zamračí.* Prosím. *Dodá a přitom obejde motorku a z předního kola sundá zámek. V mobilu vypne alarm, které, motorku hlídá a přitom vytáhne z kapsy klíčky, které nechá pohupovat na prstě.* Zkus se první prostě jen rozjet, přeřadit, zastavit. Ke konci můžeš zkusit pár zatáček a zpátky. Zvládneš to sama? Nebo chceš být první jen batůžek a sjedeme to spolu? *Položí ji otázku v jednoduchém slangu, používajícím se mezi motorkáři, přičemž ji dá na výběr. Pokud by si vybrala samostatné řízení, předá ji klíčky s lehkou nedůvěrou v srdci. Přeci jen to byl její miláček, zároveň to ale stále byla jenom věc. Stroj. Pokud se ale rozhodne pro druhou možnost, nechá klíčky u sebe a motorku nastartuje.*
*Vezme si potřebné věci a následuje Arwen, dokonce pod helmu měla kuklu, už kvůli vlasům a začne se chystat.* Vynasnažím se. *Zasměje se a prohlíží si z blízka stroj.* Možná nejprve s tebou. Ne, že bych si základy nepamatovala vůbec, klidnější ale budu, když budu vědět tu cestu, abych odhadla, nakolik si mohu dovolit zrychlit. *Vysvětlí, proč by raději první jela s ní, i když pochopí, kdyby se Arwen cítila nekomfortně ji vést. Už Triss nebude možná komfortní se dotýkat tak těsně cizí ženy, ale překonávala se, jen na masáž by k cizí dívce nešla. Tak daleko s překonáváním vlastní nedůvěry k ženám po matce skutečně nebyla. Stáhne si lépe vlasy, nadzvedne budnu, aby je dostala pod ni, zapne si ji, nasadí si helmu a otevře ji.* Hele, možná by nebylo od věci si vyměnit pro jistotu čísla a spárovat helmy, a celkově mít možnost spolu mluvit, kdyby cokoliv. *Nadhodí ještě, helmu si tedy pro velký úspěch sundá, aby nemusela poslepu řešit párování - pakliže má ta Arwenina tuto možnost - a pak až ji znovu nasadí a vrhne se do výměny čísel. Rukavice přijdou až nakonec, kdy se ujistí, že všechny kapsy jsou pozapínané.* Tak jo, jsem připravena, můžeme.
*Nepatrně přikývne a klíčky vloží do zámku. Nastartuje motorku a na chvilku jen mlčí, poslouchajíc hukot motoru. Nakonec se pousměje a začne si nasazovat helmu, když ji zastaví slova Triss.* Úplně v pohodě. Sjedeme to, ať víš, co tě čeká.* Poví s letmým úsměvem na rtech, v modrých očích ale pohrává určitá nejistota. Ne snad, že by si na stroji nevěřila, to vůbec. Byla excelentní řidička a to i se spolujezdcem, spíše si ale nebyla jistá, zda skutečně chce mít cizí ženu tskzle blízko v osobním prostoru. Ale už tady přeci byla a ona se rozhodla, že chce mít alespoň jednoho znameho. Když už ne kamaráda, alespoň známého. Protože do téhle chvíle se vracela akorát do prázdného bytu a k alkoholu, který ji často poskytoval útěk od vlastních myšlebek, zatímco počítala dny, kdy se bude muset vrátit do pekla.* Dobrý nápad. *Přitaká nakonec ke slovům o helmě, přičemž si helmu otočí jedním směrem k sobě a stiskne tlačítka, která spárují jejich helmy. Teprve potom si ji nasadí a plexi vyklopí vzhůru, aby její tvář ještě byla vidět. Sama pod ní kuklu nemá, její coo je spletený a posazený dozadu, takže ji do tváře žádné vlasy nelítají. Když si vymění i čísla, zapne všechny kapsy, přezku pod krkem a začne si natahovat černé kožené rukavice. Přehodí nohu přes motorku, poplácáním na sedadlo za ní pobídne Triss, aby nasedla a pokud tak učiní, zaklapne zatmavené plexi.* Sedíš? Můžeme? *Ujistí se a pokud žena přikývne, rozjede se kupředu. Nejprve je jízda pomalá, opatrná. Míří kupředu, míjí pouze domy a pár stromů po stranách, když ale zabočí doleva, rozjede se o něco rychleji. Cesty jsou skutečně prázdné a čím dál jsou od původního místa, tím více se domy zdají být rodinné, malé, útulné. Zahrady je lemují z různých stran a celkově to zde působí jako na venkově než jako ve městě. Vždycky ji fascinovalo, jak různorodé dokázalo být jedno město. Nakonec znovu zatočí doleva a doleva, čímž se vrátí na hlavní cestu a jen s jedním zrychlením zastaví na skoro stejném místě. Nohou zkopne boční stojan a plexi vyklopí vzhůru.* Nic složitého. Na začátku si trošku přidej, na hlavní můžeš rychleji a pozor si dej jen u poslední odbočky. Cesty jsou volné, klidně si můžeš zrychlit. *poví s úsměvem, prozatím ale nesleza. Čeká na reakci ženy za ní a na to, zda vůbec chce zůstat na motorce sama.*
Haf. *Zasměje se, když Arwen poplácá na sedadlo, ale vysedne za ní, překontroluje zavřené kapsy, správně zapnutou helmu, nasazené rukavice, načež se zachytí vzadu, kde je na to určené místo, nicméně druhou ruku má připravenou, aby se zachytila Arwen, kdyby bylo třeba. Dokud však nemusí, zapírá se vzadu a o své stehno. Až později se jí chytí při prudších zrychleních. Jednou rukou se drží jí snad dost vysoko, ale dost nízko, aby to nemělo žádný kontext, než, že nechce spadnout, druhou rukou se vzadu přitahuje, aby se k ní moc netiskla a zároveň jí nedrcla snad do helmy vlastní nebo ji jinak nerozhodila. Na rtech jí hraje úsměv, když si začne užívat jízdu a přes rameno se snaží Arwen nakukovat, aby se seznámila s ovládáním motorky, ať nelituje, že jí ji chce půjčit. A když zastaví, sesedne si, aby se Arwen lépe scházelo. Možná si chrániče i kalhoty vzít měla, ale jednu jízdu vydrží.* Myslím, že to zvládnu. *Usměje se, když si vyklopí plexi a stáhne krátce i kuklu z úst. Je zadýchaná, ale působí šťastně, plná endorfinů vyvolaných jízdou.* Pak se ale asi plně obléknu a mohly bychom pro tu motorku sjet na motorce. *Navrhne, načež už si pak skutečně sedne a pár chvil se seznamuje s motorkou - zatváří se provinile, když ji protúruje, aby se ujistila, že je vše tam, kde to čeká a nebyla pak připravená, načež se usměje ještě povzbudivě na Arwen.* Tak se vidíme u první lampy. *Zazubí se, upraví se kuklu, zavře plexi a rozjede se. Jela pomaleji než Arwen, seznamovala se s novým strojem, ale postupem si získala větší důvěru, když naskočila naplno paměť - i ta svalová - a dělala jednotlivé úkony automaticky. U Arwen zastavila mnohem jistěji, než se rozjela. Kdyby neměla vlastní problémy, nabídla by jí, zda si chce zkusit být batůžek, že se projede i bez kalhot a chráničů, ale nakonec se podívá, kde má ten stojan, postaví na něj motorku a sesedne, načež si otevře plexi a roztáhne ruce a pak se ukloní, jakoby měla šaty.* Tadá! *Vypadne z ní vesele.*
*Poté, co se Triss uklonila se byla převléci do auta a skutečně se přesunuly k domu Jacka Hellera, kde nyní bydlel Hiram. Odtud si vypůjčila jednu z motorek a dokud bylo dobře vidět jezdily v okolí města,než stroj vrátily do garáže a Arwen svezla Triss k autu, kde se rozloučily a každá pokračovala k sobě domů.*
*Ona sama si nevšimla nic, co by naznačilo, že je někdo pozoruje. Auta byla dost podobná a k tomu všemu měla všechny černá skla do kterých nešlo vidět. Mezi nimi i BMW, které předtím stálo i u policejní stanice, ale když muž spatřil, že jde Cait s nějakou ženou vypadl z místa dříve, než vůbec pořádně byly na chodníku před budovou nyní, ale seděl v autě a fotografoval Cait spolu s dívkou, jak nasedají do taxíku. Rovnou šlápl na plyn v moment, kdy se taxík rozjel. Cait mezitím seděla na zadním sedadle a koukala se z okna, když řidič vyjel směr dům Marie.* Už se nemohu dočkat, až si lehnu... *Jenže cítila se zvláštně, že nebude spát ve své posteli, ale naopak bude s Mariou. Vlastně u cizí dívky, kterou ani nezná a důvěřuje jí jen tím, že ji chce snad Maria pomoci.* Máš raději teplé večeře? *Optala se ji, aby řeč nestála a hlavně Cait nevadilo vařit spíše naopak na to byla zvyklá díky tomu, že už jednou rodinu měla.*
*Od nasednutí do taxíku se lehce uvolnila, ale tendence zůstat ve střehu tam byla. Proto jen mírněji prohlížela místa kolem kterých projížděli. Caitinu touhu po odpočinku chápala, ale bylo potřeba zajistit další věci.* /Jako první budu muset napsat Killiánovi./ *Jen co jí hlavou proběhla ta myšlenka, tak uslyšela jak na ní mluví.* Většinou jsem zvyklá na něco rychlého a na vyvařování čas nemám, ale teplou večeři nikdy neodmítnu. *Zatímco to říká, tak se jí ve tváři nezmění jediný sval. Za chvíli již zastaví taxík, Mari předá řidiči peníze, vyleze a rozhlédne se, když nezaznamená na první pohled nebezpečí, tak pokyne Cait že může vylézt. Následně se přesune ke vchodu, který odemkne, ale jedním okem stále kontroluje svou novou spolubydlící.* Běž prosím první, je to ten byt nalevo ve čtvrtém patře, pokud by ti to nevadilo, tak nepoužijeme výtah, je to bezpečnější. *Jenom to dořekne, tak si vzpomene, že chtěla někomu napsat. Proto se ještě jednou rozhlédne kolem a koukne na tu ženu.* Dobře mě teď poslouchej, více prodiskutujeme potom, ale prvně napíšu betě smečky, jestli by nemohl přijít, je to policajt a je mnohem zkušenější než já, navíc bude vědět co dělat s vlkodlačí částí problému. Můžeš mu věřit, věří mu Darius a to je hlavní. *Dořekne a pokyne jí ke schodům, sama pak za chodu vytáhla mobil a napsala Killiánovi SMSku s tím, že se jedná o možný případ nebezpečí jednoho člena smečky a je to i policejní záležitost. Ke zprávě ještě dodala adresu a patro spolu s bytem.* /Snad nám to pomůže./
*V její přítomnosti si ani tak nepřipadala v nebezpečí a na malou chvilku si mohla vydechnout a cítit se trochu uvolněněji* Ráda uvařím aspoň... zaženu myšlenky *Pokusia se o úsměv a vyslechla všechny její instrukce. Nechápala, co by se ve výtahu mohlo stát, ale nehodlala neuposlechnout a tak šla po schodech s kufrem a taškou. Zastavila se u dveří a jen vyčkávala, až jí Maria otevře. Natahala věci dovnitř. Kufr nechala ležet v chodbě s tím, že musí schovat potraviny a nějaké připravit na teplou večeři. Posléze si sundala kabát a svetr, když odhalila upnuté tílko na jejím těle, kdy šlo poznat, že čekala dítě pokud se člověk zaměřil břicho neměla tak ploché a začalo se zakulacovat.* Takže hádám, že výběr večeře je tedy na mě. *Rozhodla se pro teplou krémovou zeleninovou polévku. Sama to milovala, jelikož to na večer nebylo tolik těžké pro tělo.* Beta smečky... to kdybys mi řekla jméno ani si nevzpomenu. Ještě jsem se s ním ani nesetkala. *Tohle přiznala, jelikož s moc vlkodlaky se nesetkala pokud se jednalo o vyšší postavení.*
*Vyšla v pohodě do svého patra, odemkla ale nechala první projít Cait. Pak vzala její kufr a odnesla jej rovnou do ložnice. Rychle obešla byt kdyby tam někdo něci hrozilo, ale to bylo spíš o paranoie než o čemkoliv jiném.* Počkej s tím vařením, prvně tě lehce provedu a pak můžeš začít s čím jen chceš. *Zastavila se v obýváku, kde byl jeden dlouhá gauč, křeslo a televize, nějaký ten konferenční stolek a na něm horda papírů. Zamyslela se co jí říct, i když sama toho moc nevěděla.* Jmenuje se Killián a sama ho moc neznám, respektive viděla jsem ho asi jen jednou, ale sám alfa si na něm zakládá a sám mi říkal, že kdyby se cokoliv dělo, mám se mu ozvat. *Popojde kousek dál a ukáže na dvě místnosti s dveřmi vedle sebe.* V těch pravých dveřích je ložnice, hoď si tam pak svoje věci, je nejlépe zabezpečená a není skoro možné se do ní dostat, jsou tam i protipožární dveře, to vedle je moje pracovna, mám tam gauč a budu tam spát, alespoň stihnu nějaké to papírování. *Ušklíbne se a pokračuje kousek dál a ukáže na dvoje dveře.* Ty novější dveře jsou od koupelny, ty starší do záchodu, pokračujme. *Přesunula se prázdným obloukem bez dveří do kuchyně s kuchyňským stolem pro čtyři osoby a výhledem do ulice.* Tohle jistě poznáš, že je to kuchyně. Ty dveře nalevo od linky jsou spižírna, základní věci tam určitě najdeš. *Dodala a zamyslela se.* To je asi všechno, vlastně už jen obývák, kterým jsme procházeli. Z pracovny vede únikové požární schodiště, ale do okna ložnice se tak už nedostanou. *Rozhlédne se okolo jestli na něco nezapoměla.*
*Nechala se provést celým bytem, ale už od pohledu to zde působilo trochu prázdně a osamoceně.* Hádám, že spíše žiješ prací. *Rozuměla tomu, takže to ani neříkala nijak zhrzeně nebo, že by to něčemu vadilo. Každý žil, jak dokázal a ona takhle žila v New Orleans po smrti svého manžela a dětí.* Máš vše dobře promyšlené, jak vidím i vše ohledně ložnice.... /Kdo ti tolik ublížil Mari.../ *Nadechla se, ale ani pořádně necítila nějakou specifickou vůni, kterou má každý domov.* Udělá tu večeři. *Pohladila ji po rameni, když kolem ní prošla, aby se seznámila hlavně s kuchyní.* Hádám, že se beta sám dostatečně představí. Budeš mi tu dělat společnost, nebo jdeš řešit papírování? Vím, že na mém názoru moc nesejde, co se týče tvé práce, ale působíš přepracovaně a už tak máš nyní vetřelce v domě, jako jsem já. *Vytáhla zeleninu a položila ji na pult.* Neboj nebudu se tě vyptávat na nic z minulosti ač jsi jedno velké chodící tajemství, ale kdo z vlkodlaků není. *V tomhle si snad všichni rozuměli. Nešlo jim o lítost, každý se s proměnou a vše okolo toho vypořádával dle sebe.*
Nejsem ve městě úplně dlouho, navíc nemám moc věcí co bych mohla sem nastěhovat, důležité věci jsou v ložnici nebo pracovně, ve zbytku míst moc času netrávím. *Pronese prostě a jen pokrčí rameny, jako by na tom nezáleželo, což jí vlastně ani pořádně nezáleží. Jediné co je důležité je její boxovací pytel v pracovně spolu s věcmi na běhání a její stará kytara v ložnici, zbytek je prostě nutná nezbytnost pro to aby se člověk nezbláznil.* Bylo to první co jsem hledala na bytě, dveře jsem si měnila sama aby byly jak ty do ložnice, tak ty vchodové protipožární. Bezpečnost je důležitá a mnoho lidí na to zapomíná. *Dodá stále stejným hlasem, není to pro ní nic divného. Otec byl hasič, takže riziko požáru chápala a to, že jsou těžší a bytelnější jen pomohlo. Jakmile se jí ale dotkla, tak odskočila a jen silou vůle proti ní nevyrazila. Chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala z bojové pozice a tak nezachytila první větu.* To neřeš, jsi tady kvůli bezpečí a to je hlavní. *Bylo na ní vidět najednou jak je ztuhlá.* Měla jsem v plánu si jít zaboxovat nebo se proběhnout, ale bude lepší když s tebou počkám prvně na Killiána. *Otočila se k ní zády a odešla do ložnice, kde se převlékla do volného tílka a tepláků, v ruce měla mikinu a uvažovala jestli zakrýt jizvičky na těle a nakonec kašlala na to, byly to jen pracovní úrazy nebo pozůstatky dětství, ale nebyly tak děsivé jako obličej. Vrátila se zpět a beze slova si sedla ke stolu v kuchyni a sáhla po jedné složce co ležela i tady.* /Jen si ji pročtu, to není nijak náročné a zabiju tak trochu času./
*Toho, jak zareagovala na její dotek si okamžitě všimla a byla by ignorant, kdyby ne. /Takže se nedotýkat./ Projelo jí hlavou. Nehodlala Mariu nadále stresovat a tak se pustila jen do škrábání zeleniny a vaření, kdy do chvilky už se bytem provoněla večeře, která dodala tomuhle místu ten hřejivý pocit. Sem tam po ní pokoukla, když se vrátila do kuchyně. Přejela ji pohledem, ale otázky jen spolkla a dělala, že nic. Rozhodně byla Maria složitá osobnost, ale milá. Dělala vše proto, aby byla Cait v bezpečí a hodlala jí tuhle laskavost opětovat tím, že nebude zvědavá ženská. V místnosti se ozývalo cinkání nádobí a sem tam něco hodila do koše, než vše umyla a nechala polévku, aby se vařila. Nebyl to nijak složitý recept, takže vše měla rychle hotové. Poklepala prsty do stolu, jelikož se cítila zde cizí a to také byla. Mohla by si nejspíš dovolit chovat se jako doma, ale úplně to nešlo.* Co zkoumáš? *Koukala na papír, který si četla. Sáhla pro svůj telefon a prohlédla si zda jí někdo nepsal, ale nikdo. Což bylo vlastně dobře. Žádná výhružná zpráva jen netušila, jak s Mariou mluvit a zacházet, když toho prožila více než dost. Skoro jako zlomený pes, který byl neustále mlácený a nevěděl, že pohlazení není špatná věc.*
*Tohle bylo na pytel, snažila se najít nějaké kousky skládačky, prostě něco, co by dalo tomu případu nový nádech a nemusel by ležet na oddělení odložených případů, ale prostě nic. Černo, tma a žádné nové aha momenty. Byla do toho celkem zažraná a proto i ocenila, když na ní Caitlin promluvila. Vzhlédla k ní s klidnou maskou zpět na místě a pokud by se ta věc před chvílí nestala, tak by nikdo nevěřil, že byla moment mimo svou obvyklou ledovou zónu.* Jeden velice nepříjemný případ vraždy, neumíme se dostat z mrtvého bodu a nechci to posílat úplně k ledu. *Vysvětlila a rychle zakryla následující stránku, neuvědomila si, že už následují fotografie z místa činu a to poslední co potřebovala bylo vyděsit tuto ženu ještě takovou ohavností jako byla tahle. Jednalo se sice o hodně starý případ, ale i tak mohl být stále dost odporný. V klidu složku zavřela.* Už nic, stejně po takové době nic nového asi nezjistím, takže je čas si odpočinout. Navíc Killián tady bude možná každou chvíli. *Jen to dodala a ucítila velice příjemnou vůni.* Co dobrého vlastně vaříš?
*Když zmínila, že se jedná o starý případ, který ji nějak dělá trable měla chuť říci, že by se na to ráda podívala s ní, ale neměla moc zkušeností, co se toho týkalo, ale spatřila už mnoho odporností, proto se musela pousmát, když rychle zakryla fotografii, aby ji Cait nespatřila* Už jsem viděla dost děsivých věcí včetně identifikace mé rodiny... Neznám nic, co by mě vyvedlo z míry *Ujistila ji s klidným tonem hlasu. To, co bylo její minulostí je bolestivé a někdy si i po večerech zasteskní, ale musela s tím žít a naučila se s tím pracovat.* Oh... no... krémovou zeleninovou polévku. Nejspíš si byla myšlenkami jinde, když jsem to zmínila poprvé. Je dobrá vařila jsem ji dcerám. *Zvedla se od stolu, aby ji rovnou zkontrolovala* Ještě chvíli to potrvá, ale hádám, že za půl hodiny bude jídlo na stole. *Usedla zpět naproti ní.* Máš i jiné koníčky? Než jen vraždy? Třeba jízda na koni nebo tak? *Dala hlavu zvídavě do boku.*
*Koukla na ní.* To mě mrzí, *bohužel to postrádalo nějakou emotivnost, jednoduše jí taková témata nešla.* Nejde tady jen o to zdali by to bylo příliš citlivé a nepříjemné, ale spíše o soukromí jak oběti, tak i pozůstalích. Celkem mě mrzí, že jsem jako vlkodlak nebyla tenkrát na místě, nenašli žádné stopy. *Povzdechne si a uvažuje kolik toho říct, raději teda ze začátku toto téma utlumí, možná by jednou byla ochotná mluvit s civilisty o případech, teď ale ještě nebyl ten čas.* Ale s tím už nejde vůbec nic dělat. *Tímto ukončí téma a poslechne si zase střípek z jejího života.* /Takže kdysi byla matkou minimálně dvou dcer, a pokud to chápu dobře, tak jak manžel, tak i dcery jsou mrtvé, příšernost./ *Celkem dokázala pochopit co musela prožívat, ale dát to najevo jí příliš nešlo. Vraždy jako koníček, tomu se musela lehce ironicky uchechtnout.* Ráda boxuju a běhám, jsou to formy odreagování a od té doby, kdy mě přeměnili, tak se tomu věnuji o to intenzivněji. Co se týče dalších forem relaxu, tak mám kytaru, sama jí uvidíš, je v ložnici. Nehraju jako odborník, ale baví mě to, navíc to trénuje soustředění a pečlivost. *Pokrčí rameny a zkusí rozvést téma, i když poněkud nešikovně.* A co tvé koníčky?
*Tak přeci jen začala mluvit více, kdy si už nepřipadala jako u výpovědi nebo jako zavřena s policejním hlídačem. Nic proti jejímu chování neměla, ale lidskost a klid jí vyhovoval více.* No já nemám koníčky tedy... *Zamyslela se nad tím, co vlastně dělá.* Tedy mám jen ještě jsem v New Yokru tak krátce a hned na to zjistím, že jsem těhotná, ale nic moc zajímavého. Ráda chodím do galerií a prohlížím si zdejší... no vlastně ani to už ne... *Od doby, kdy s Castorem měla ten rozhovor bolelo jí to, že není s ním a on byl v galerii často dle jeho slov.* Háčkování a vyšívání ač se to může zdát staromédní a také ráda píši. Docela to pomáhá uhnat samu sebe do jiné fantazie od problémů tady. *Zvedla se a dala vařit vodu na čaj.* Dáš si také? *Nachystala si hrníček* Jinak jsem dříve měla za koníček svoji práci. Byla jsem zdravotní sestra a komunikace s dětmi byla svým způsobem uvolnující.
*Poslouchá jí celkem vklidu, celkem chápala absenci nebo změnu koníčků, i když sama nějaké to prohlížení galerií nebrala jako něco, co by jí uvolnilo nebo uklidnilo, byla akčnější typ a tak potřebovala dostat ze sebe tu energii, už v sobě dneska cítila, že sedí moc dlouho a potřebovala by něco dělat, jenže prvotní bylo zajištění situace a to tak, že s Caitlin počká na Killiána.* /Možná jsem ho vyrušila v práci, doufám, že tady bude co nejdřív, vážně neumím jen vklidu sedět na zadku a tlachat./ *Když se zeptala na čaj přikývla, a rovnou vytáhla ze spižírny různé čaje ať si vybere, potom se zase vrátila na své místo.* Jak dlouho jsi byla zdravotní sestrou? *Optá se na první věc co jí přijde na mysl, konverzace tak alespoň nestojí.* /Co je uklidňující na práci s dětmi? Jsou příliš emocionální a těžko se s nimi pracuje, navíc mnohdy dělají mnoho povyku pro nic./ *Sama si moc dobrých věcí krom své rodiny z dětství nepamatovala a to málo nakonec se nějakým způsobem spojilo s tím nejhorším co se jen mohlo stát.* /Teď mě tak napadá, pokud tady bude chtít nebo muset zůstávat přes den, určitě se někde ve městě najdou věci an háčkování a vyšívání, i když ani o jednom ponětí nemám. Maximálně kdyby chtěla naučit korálkovat./ *Lehce se sobě uchechtla a tiše seděla dál.*
*Kill byl ještě naštěstí stále doma, když mu Maria poslala zprávu. Zaklapl noťas s překvapením pro Amayu a vydal se na uvedenou adresu. Zaparkoval na nejbližším možném místě a vydal se k domu, kde zazvonil na zvonek, oznámí svoje jméno a pak se vydá do patra.* Dobrý den.. Psala jste, že jde o smečku? *Otáže se hned, co mu otevře Maria dveře.*
*Maria opravdu působila, že s moc lidmi nemluvila a když započala otázku musela se zasmát.* Promin... já jen... nikdy jsem nepotkala nikoho tak zdrženlivého jako jsi ty a dostává mě to trochu do rozpaků dá-li se to tak říci. Jsi tajemná a to jistým způsobem tvoří něco, co v druhém vyvolává takovou tu touhu více tě poznat. *Dala dva hrníčky na stůl a zalila je vodou, když se čaj začal louhovat. Milovala zelený, který vždy provoněl místnost energii. Už jen vůně člověka kolikrát probudila.* Ani nevím, ale zhruba... šest let? Posléze mi zůstal velký majetek po rodičích. Nebo lépe řečeno po lidech, co mě vychovávali nikdy jsem je moc za rodiče nepovažovala, abych pravdu řekla. *Přiložila ruce na hrnek, aby si je ohřála.* Takže nebýt mě nejspíš bys teď běhala po venku, hrála na kytaru nebo boxovala a nebo řešila případy... Jak často si s někým vůbec sedneš na povídání? *I když zdálo se, že nemá čas na lidi a nebo si ten čas ani nehledá. Jenže v ten moment uslyšela zvonek a zbystřila. Znovu cítila to sevření v těle a prudce se zvedla, když se uchopila stolu. Prudce ji stoupl strach. Netušila o koho jde úplně vypustila z hlavy, že jde o Betu, což při zjištění se hned uklidnila.*
*Chápala co tím chce Cait říct, jenže ona už prostě byla taková.* Nejsem zvyklá prázdně konverzovat, takže tohle je pro mě asi stejně divné jako pro tebe. *Řekne klidně, pro ni to je prostě obyčejný fakt. Poslouchala co mluví dál, ale ona na tohle nebyla. Složitá souvětí používala pouze tehdy, když jí to mohlo pomoci v práci.* Pravděpodobně by to byla kombinace těch aktivit. V tomto období bych byla stále asi zavřená na stanici. *Po otázce jak často si s někým sedne a povídá se zarazí.* /Sedla jsem si vůbec někdy s někým abych prázdně tlachala o svém dni?/ Asi nikdy. *Řekne prostě a poté už to víc neřeší, protože slyší nejen zvonek, ale pozná už i Killiána, proto v klidu dojde ke dveřím, které odemkne a ustoupí o dva kroky vzad.* Ano. *Odpoví mu prostě.* Pojďte prosím dál do kuchyně abych Vám mohla vysvětlit situaci. *Jen to pronese, tak zamkne a zajistí dveře a vede jej do místnosti kde na ně čeká Caitlin.* Pane Seymoure toto je Caitlin White, Caitlin toto je Killián Seymour, beta naší smečky, myslím, že v tomto případě bude mít pár dobrých poznatků. *Navzájem je představí a čeká jak se oba zachovají.*
*Killián po vyzvání vejde. Jeho oči nejdříve míří na obuv Marii a podle toho se buď vyzuje nebo zůstane obutý. Poté pokračuje do kuchyně.* Dobrý den.. *Pozdraví i tam sedící ženu. Když je Maria představí, tak čeká, zda mu žena sama podá ruku a pokud ne, tak jeho ruce zůstanou podél těla.* Těší mě.. *Kývne tak jako tak.* Jaký je teda problém? *Zajímá se. Zůstane stát v prostoru, protože nebyl pozvaný si sednout. Byl v civilu, takže jeho oblečení se skládalo z obyčejných tmavě modrých riflí a černého trika s krátkým rukávem, které bylo částečně schované pod rozepnutou šedou mikinou. Na jeho pase se pak v pouzdře houpala jeho zbraň, kterou sebou nosil vždycky od chvíle, co skončilo utajení. Normálně by si v uniformě vytáhl notýsek s propiskou, to ale sebou neměl, takže jej nahradil mobilní telefon.* Budu si dělat poznámky, nevadí? *Optá se obou přítomných, když mobil vytáhne.*
*Do místnosti vešel muž. Znovu si stoupla a na představení mu také podala ruku* Také mě těší jen bylo by lepší za jiných okolností *Ohlédla se na Mariu, kterou by také poznala v úplně jiných chvílích, i když dle její povahy by na ni jen tak někde nenarazila. Zhluboka se nadechla, aby mohla přejít k tomu, proč sem přišel.* Jistě. *Pokynula na poznámky, které si hodlal psát nejspíš do telefonu. Věděla, že ten příběh bude muset začít odznovu, což nebylo tolik snadné.* Dnes jsem došla na policii kvůli stalkingu a výhružkám... *Tentokrát sebou neměla důkazní materiál. Nechala ho na služebně.* Nejprve se jednalo o výhružné zprávy... vlastně měla bych úplně od začátku důvod... Pocházím z New Orleans a stalo se... *Byla trochu zdrženlivá, než to hodila nakonec za hlavu. Byl zde, aby jí pomohl.* Jedná se o to, že jsem se vyspala s mužem, který je tamní betou má dost velké předpoklady proto stát se alfou. Byla to jen jedna noc, ale stalo se, že čekám jeho dítě. On sám si snaží založit rodinu a učinit si jistý post mezi smečkou, aby měl pojištěný fakt, že bude alfu, jenže když se dozvěděl o mém těhotenství, tak ho to rozzuřilo. Jeho budoucí žena je na vyšším postu mezi vlkodlaky a mohla by dost jeho pověst pošpinit a zajistit tak, že už by neměl moc šancí pokud by nešel rovnou do souboje... Začal nejprve apelovat, abych šla na potrat *Tyhle slova spolkla, když vnímala znovu, jak se tělem prolil ten nepříjemný pocit.* Odmítla jsem... *Položila ruku na břicho, které díky tílku šlo vidět, že se mírně zakulacuje* Do schránky mi přišlo nejprve pár fotek, někdo mě sleduje a fotí. Následně v dalším dopise byly prášky na potrat s výhružkou ať to udělám sama a nemusí, tak činit on. Začínám se obávat toho, že se dostane do New Yorku jen kvůli tomu, aby tohle zařídil sám nebo někoho pošle... Nevím zda jsem nyní řekla úplně vše. Mám to ještě pomíchané není snadné o tom mluvit zda mi rozumíte a rozhodně jsem nechtěla dostat se do problému takto brzy a už vůbec ne smečku. *Mohlo by nějakého mladého vlkodlaka zkusit soupeřit, kdyby na něj narazil a nejspíš by dost tvrdě narazil.*
*Sledovala je oba, jakmile se Cait postavila, tak Mari stála mezi nimi, nijak jim nezavazela, ale cítila určitou povinnost vůči oběma a tak v této pozici zůstala. Podívala se na své domácí papuče a pak zase na oba. Poslouchala příběh, který vyprávěla a znovu zacítila vůni polévky, která rozhodně voněla úžasně. Celou dobu se nehla z místa, ale snažila se číst v Killiánově obličeji jeho vlastní pohnutky a myšlenky, jakmile Caitlin přestala ještě jí doplnila, než stihl mít nějaké dotazy.* Veškeré důkazní materiály, které k případu předala byly zaevidovány a vloženy do její složky společně s její výpovědí. Můžu se pokusit o zákaz přiblížení, ale bohužel mohou zde být i jiné hrozby než jen on. Proto jsem ji také vzala do tohoto bytu, je zabezpečený a v případě nouze jsem schopná zakročit, tedy alespoň nějak. *Dodá a lehce se ohlédne na břicho Cait, o které se mírně obávala a to hlavně i kvůli stresu, které museli oba zažívat.* Mám zde i své osobní poznámky, které Vám mohu předat, ale o moc víc informací v nich nenaleznete. *Dodá a čeká na reakci obou osob. Poté ji napadne, že je ale hostitelka a povzdechne si.* Můžeme se k tomu posadit? Pokud to bude na delší chvíli, bude to tak asi lepší. *Schválně to podala jako otázku, to poslední co chtěla bylo rozkazovat betě smečky, moc vlkodlaky nechápala, ale učila se rychle, zvlášť pokud by jednou kvůli tomu mohlo jít o situaci žij či zemři. Sama ale zůstala stát a podřídila se odpovědi Killiána.*
*Killián si začne do telefonu sepisovat body Caitlinina vyprávění, přičemž se sem tam pro sebe zamračil, ale nepřerušoval ji a nechal ji vše dovyprávět. Potom se na ni podívá a slabě se pousměje.* To nic.. Vy za jeho chování nemůžete.. Vyřeší se to.. *Odpoví ji, aby ji uklidnil, načež prstem projede poznámky a vrátí se na ni pohledem.* Z vyprávění soudím, že žijete mimo sídlo smečky, ano? *Ujistí se, že to pochopil správně.* Byla by pro vás velká překážka se dočasně přestěhovat? *Otáže se podruhé, načež se jeho pohled obrátí na Mariu.* Chápu.. *Přikývne na její slova.* O ten zákaz přiblížení by bylo určitě dobré usilovat, ale chvíli to potrvá. Proto by mě zajímala odpověď na mou otázku. *Vrátí pohled na Caitlin.* Zkusíme nejdříve vám zajistit bezpečí. Pak budeme řešit, jak vás dokáže sledovat a nakonec to eliminovat.. *Navrhne zevrubný plán, jak můžou postupovat, pokud s tím bude žena souhlasit. Na poznámky Marii přikývne.* Určitě se můžou hodit, děkuju. *Souhlasí a teprve až když jej pobídne, že se může posadit, tak se posadí naproti ženám.* Uvidíme, jak rychle to dokážeme vyřešit. *Neuzavírá zatím onu věc a spíše čeká, až dostane další podrobnosti.*
Přestěhovat se? *Vybudovala si pomalu svůj nový domov, ale pokud to znamenalo být v bezpečí byla by hloupá kdyby odmítla.* Bydlím v Bronxu, ale dál od sídla smečky. Vím, kde se to nachází. Darius mi navrhoval bydlet tam pro začátek a jak to vypadá nevyhnu se tomu *Pousmála se vřele, že v tomhle problém nebude. Stála by sama proti sobě. Navíc Kilián i Maria vědí, co dělají a mají v tomhle zkušenosti* Nevím, kdo je jeho soukromé očko, ale rozhodně mě někdo sleduje a podává mu informace. Udržovat se v Bronxu nebude tak velký problém, ale i přesto... Nevím, jak dlouho tohle vše může trvat. Co když nebude chtít přestat usilovat o život mého dítěte. *I když se dítě narodí bude znamenat hrozbu a bude ho chtít zabít. Zvedla se, aby vypla polévku, kterou vařila byla hotová a rovnou se ohlédla k Mari, že za chvilku bude jídlo.* Dáte si také? *Optala se k němu, i když pochopila by odmítnutí nebyla na tohle vhodná příležitost.* Co když se nakonec dostane do New Yorku? Už nyní je Maria v nebezpečí díky mě, kdyby mě našel s ní, nebo s Vámi díky tomu, že je beta není nejslabším článkem. *Měla oprávněné obavy, ale rozhodně ani je nehodlala podcenit v jejich silách a vychytralosti.* Jestli to pomůže... Většina fotek byla pořízena, když jsem šla z domu pěšky a udržovala se v Bronxu. Ani jedna fotografie není z místa mimo Bronx *Netušila proč, ale záměr byl ten zmapovat i území ohledně toho, kde se vyskytují vlkodlaci. Mapoval si terén.*
Jelikož mám veškeré potřebné podklady, tak zítra podám žádost o zákaz přiblížení. Je to na dlouhé lokty, ale vím, že někteří soudci to takto celkem rádi řeší. *Na chvilku se zamyslí a než se Killián posadí, tak odběhne pro svůj bloček do kabelky, také se usadí a přepíše své poznámky mnohem úhledněji než předtím ve svých zkratkách.* Pro mě není žádný problém ji zde nějakou chvíli nechat, tohle místo je skvělé co se týče základní bezpečnosti, ale v sídle smečky je více lidí, kteří mohou chránit a to určitě lépe než já. *Podívá se na Cait a pokusí se o mírný úsměv, i když s jejími jizvami to může být i děsivé.* Děti jsou budoucnost, a ta se musí chránit, určitě se na něco přijde. *Poté se podívala po Killiánovi a hledala v něm oporu svých slov. Ale poté co zmíní, že i ona je v nebezpečí, tak se její maska dostane zpět na místo.* O sebe se zvládnu postarat, nejsem jenom vlkodlak, ale taky policistka a v tomhle městě bych byla hloupá, kdybych neměla i něco stříbrného u sebe. *Pronese pevně, ale nestihne být dlouho naštvaná jelikož jí napadnou věci ohledně toho co říká o Bronxu.* /Bylo by zajímavé projít místa odkud byly fotografie pořízeny kvůli pachovým stopám./
*Když se Caitlin lechce zarazí, tak se Kill povzbudivě pousměje.* Vím, že to může znít děsivě a moje slova vám můžou připadat jako prázdné sliby, ale bude to skutečně pouze dočasné. Nemohu vám říct jak dlouho dočasné, ale nakonec se do svého domova vrátíte. *Pronese a na slova Marii přikývne.* Dobře.. Dejte mi vědět, až to projde skrz.. *Následně se vrátí na Caitlin, ale Maria ho slovy předběhne a proto se jen pousměje.* Přesně tak.. V sídle smečky se nachází někdo pořád, takže nikdy nebudete v budově sama. Onen muž, promiňte, stále nevím jméno, na vás také v sídle nezaútočí.. Vyvolal by válku mezi smečkami a jelikož jste říkala, že aspiruje na alfu, tak si to nemůže dovolit. Ztratil by přízeň smečky. *Souhlasí s policistkou, načež dodá.* Navíc sám alfa má momentálně malé dítě. Myslím, že mu jsou necelé dva roky. Takže co se týká ochrany, tak bude obzvláště pečlivý.. Nemůže si dovolit nechat skulinku.. *Polévku s díky odmítne, že se příliš nezdrží a na slova o nebezpečí Marii a jeho se trochu pobaveně pousměje.* O to nemusíte mít obavu.. Kromě toho, že sám jsem betou, takže jsme na stejné úrovni, jsme také já i moje kolegyně policisty. Jsme zvyklí na nebezpečí a víme jak s ním pracovat. *Prohlásí a na její slova přikývne.* Podíváme se na ta místa a zkusíme najít nějaké stopy. Vám bych v momentální situaci doporučoval nevycházet samotné.. Mějte sebou vždy nějaký doprovod, ať snížíte riziko, že vás napadne a pokud možno se vyhněte ulicím s malým pohybem veřejnosti. Na očích lidem si nedovolí vás unést nebo vám ublížit.. *Poradí ji ještě.* Já bohužel budu muset asi jít.. Dám vědět alfovi a poté se spojím s vámi oběma, co dál..* Řekne a zvedne se na nohy, přičemž uklidí telefon.*
*Celou dobu oba jen bedlivě poslouchala a snažila se zapamatovat každé slovo, které ji může uklidnit a ujistit, že jedná s opravdu dobrými lidmi, kteří ví co dělají.* Fotky jsou ve složce na policejní stanici. Dala jsem tam všechny a s tím bydlet v sídle smečky souhlasím, ale nezvládnu být neustále zavřená přesto vše mám pár přátel a nebudu opouštět blízkost sídla jen trochu volnosti budu potřebovat... máme to v povaze, takže se budu držet vašich slov nevycházet bez doprovodu. *Věřila, že s Chrisem a nebo Tanoiou, který dokáže vše skrýt v iluzi bude v bezpečí navíc ji prospěje i trochu normální život, aby se zbavila přebytečného stresu. Neznala tolik vlkodlaků, aby vůbec měla s kým hovořit v sídle a alfa měl sám svých starostí dost.* Nebudu vycházet nikde v noci... Mám za poslední dny dojem, že večer mě neustále někdo sleduje, ale může to být jen paranoia. Moc popravdě netuším, čemu věřit ohledně instinktů v těhotenství jako kdyby vše bylo trochu rozházené, ale dalo se to čekat. *Nabrala polévku do dvou talířů, aby jeden z nich položila před Miru. Byla ještě dost horká, takže chtělo i chvilku počkat než vychladne.* Děkuji Vám *Přešla k němu, aby se na něj zadívala a zapamatovala si tvář které může věřit a na kterou se vždy bude moct obrátit.* Budu čekat jen... *Vytáhla telefon a ukázala mu své telefonní číslo.* Na tomhle čísle se semnou vždy spojíte.
*Vše se pokusí zapamatovat a přikývne. Do svých poznámek si udělá další zápisky a pokývnutím hlavy poděkuje Cait za přinesení polévky.* Ohledně toho sledování s tebou budu muset souhlasit, při cestě sem z Bronxu jsem něco pocítila, ale bohužel se mi nepovedlo zjistit co, pokud by se to opakovalo jistě Vás kontaktuji. *Jakmile si ti dva vymění kontakt, tak sama vstane aby ho mohla vyprovodit a zase za ním zamknout.* Mockrát děkuji, že jste přišel, pokud by bylo potřeba jistě mé číslo máte. *Pronese směrem k němu, rozloučí se a počká dokud neodejde. Následně opět zamkne dveře jak mají být a přejede očima opět celý byt kdyby náhodou. Nic ale nevidí ani necítí, takže se vrátí do kuchyně. Sedne si za stůl a ochutná tu horkou polévku, která hned po prvním soustu dá příjemný pocit v břiše.* Je skvělá, děkuji za večeři. *Pronese směrem ke Caitlin a dá si další lžíci, až do téhle chvíle si neuvědomila, jaký má vlastně hlad.* /Kdy jsem to naposledy jedla?/ *Projede jí myšlenka a na to si vzpomene, že měla jako poslední jídlo toast se salámem a šunkou, její snídaně.* /Musím si to víc hlídat, takhle bych se unavila u normálního běhu./ *Dál pojídala polévku a čekala zdali bude chtít Cait nějak konverzovat.*
*Kill přikývne na slova obou a ke Caitlin se ještě vyjádří.* Určitě po vás nikdo nechce, abyste byla zavřená 24/7.. Tak jak jste to popsala bude v pořádku.. Pokud by se něco změnilo, tak mi dejte vědět. *Pak se tedy zvedne z gauče a když mu ukáže ještě telefonní číslo, tak si ho v rychlosti uloží do telefonu. On pro změnu vytáhne vizitku se svými telefonními čísly.* Používejte spíše to osobní, vzhledem k tomu, že jsou jisté informace, co před policií musím utajit, ale v pracovní době, mě zastihnete i na tom pracovním.. *Dá ji k tomu informace.* To nic nebylo.. Musíme pomáhat a chránit.. *Pousměje se na obě a pak se nechá s rozloučením vyprovodit z bytu, odkud zamíří zase k sobě.*
*Vzala si od něj vizitku a posléze nechá Mariu, aby ho vyprovodila, když se sama pustí do jídla. Neměla tak velký hlad, ale kvůli maličkému musela jíst, aby dostala do těla potřebné živiny a také ji to přivodilo o něco klidnější pocit.* Není zač *přikývla a nebyla si jistá tím zda rozproudit nějak konverzaci. Přeci jen se zdálo, že to Mariu spíše otravuje a poslední po čem by toužila je vyrušovat jí u jídla.* Hned se cítím bezpečněji *Nemohla si odpustit tuhle větu, aby Marie i jistým způsobem za to vše poděkovala. Odložila prázdný talíř do dřezu.* Půjdu si nachystat věci na spaní už jsem poměrně po dnešní dni unavená *Což byla pravda a jak procházela okolo Marii. Chtěla ji znovu pohladit po rameni, ale než se rukou dotkla rychle ji stáhla k tělu. Hned si připomněla, že nebyla zrovna na doteky. Sprchu našla rychle dle toho, jak ji provedla už věděla, kde se co nachází. Vyšla ven ve skoro až negližé, které podtrhovalo její křivky a bylo průsvitné. Působilo jako halenka, ale zakrývalo vše, co má. Při tom spěchu to byla jediná věc, kterou sebou vzala.* Chceš si ještě povídat? *Postavila se do futer o které se opřela a zkřížila si ruce na hrudi s milým úsměvem na tváři.*
Dobře, kdybys cokoliv potřebovala řekni. *Dojídala poslední lžíce a potom odešla ke dřezu a umyla nádobí, jakmile přišla Cait, tak k ní zvedla oči a uchechtla se.* /No, já nejsem zrovna povídavý typ./ Jestli to pro tebe bude příjemné klidně. *Pokrčila opět rameny, sama už byla sice myšlenkami jinde, ale pokud by to pomohlo jí se nějak uklidnit a uvolnit, byla ochotná to zkusit, i když to nebyl její šálek kávy. Než ale začala cokoliv dělat, tak vzala jak z jídelního stolu složky, tak i z konferenčního stolu a odnesla je do pracovny.* Nechceš se přesunout do obýváku? Pohovka bude jistě pohodlnější jak pro tebe, tak pro dítě. *Optala se jí a sama si usedla do svého křesla a uvažovala zdali vytáhne kytaru nebo ne. Kdyby byla sama jistě by už hrála, boxovala nebo běhala, ale s poměrně cizí ženskou se nechtěla úplně odhalovat. Jen pár lidí na světě jí kdy slyšelo hrát a u toho si broukat, její táta a děda, kteří jí to učili byli samozřejmostí, její nejlepší kamarád kdysi taky no a poslední osoba co jí kdy slyšela hrát byl Al, což jí připomělo, že se mu dlouho neozvala. Proto vytáhla mobil a rychle mu odeslala stručnou SMSku, která osvětlovala dění jak dnešního dne tak i tohoto týdne.*
Pohovka zní dobře. *Vzala si deku, aby se přikryla a rukou pohladila bříško, když se natáhla na gauč. Zhluboka se nadechla.* Rozhodně je to příjemné mluvit s tebou. Nezdáš se jako člověk, který by v tomhle ohledu někoho soudil nebo by ho zajímali problémy z osobního života. *Prohlédla si ji a vnímala, že se pomalu únava dostavuje. Dnes to bylo dost vyčerpávající na ni i na maličké.* Jaký případ vlastně? Říkala jsi, že byl odložený. Podrobnosti nepotřebuji, ale třeba by mě něco napadlo ohledně toho případů *Koukla se na ni. Téma na kriminalitu by mohlo být zajímavější než se ptát na to jaké má ráda jídlo*
*Ušklíbla se.* Jsi asi první osoba, co řekla, že je se mnou příjemné konverzovat. *Na chvíli se ale nad tím zamyslela.* Nemohu nikoho soudit, protože po nikom nechci aby soudil můj život, je to velice prosté. *Dořekla a na chvíli se jen pohodlně uvelebila v křesílku. Byla už celkem unavená, ale jen psychicky a chtělo by to fyzickou zátěž.* /Myslím že si dneska ještě před spaním a před sprchou na chvíli zaboxuju./ Občas procházím odložené případy a koukám do složek, jestli nový pohled nenajde něco čerstvého do případu, jedná se o jednu velice nepříjemnou vraždu v okolí Queens, nic zvláštního, jen mě na první pohled zaujala, tak jsem si řekla, že tomu věnuju trochu volného času. /Jako bych snad měla něco jiného na práci./
*Poslouchala ji, když mluvila o doloženém případu a na malý okamžik se zamyslela nad smrtí její rodiny. Nikdy to pro civily nebylo vyřešené, ale v podsvětí každý věděl, co se stalo.* Jestli o tom nikdo neví z civilů možná by mohla být odpověď mezi podsvětím... Jen tím chci říci, že znám jeden případ o kterém se nikdy nic nevědělo, ale kdyby ses zeptala starších, co během toho případu žily ve většině se člověk něco dozví... *Koukla se na strop a zhluboka se nadechla.* Tenhle byt působí tak bezpečně, že se v tvojí přítomnosti už vůbec nebojím... *Předešlý večer měla u sebe problém zaspat, ale nyní? Neměla ten pocit, že by něco mohlo být špatně.* Jestli tohle vše přežiji s Vaší pomocí, tak až bude to maličké na světě mohla bych tě s ním navštívit kdybys chtěla. Nejspíš nechceš ve svém životě kamarádky nebo někoho bližšího, ale mám k tobě náklonnost jakožto k někomu ze smečky a kdybys chtěla... mohla bys vidět ten život který jsi zachránila...
To mě nenapadlo. *Zamumlala si pro sebe a do mobilu si udělala poznámku. Poté vzhlédla ke Cait.* Děkuju. *I když ta slova šla poměrně těžko přes ústa, nebyla na ně zvyklá. V klidu se nořila do svých myšlenek dokud jí Caitlin nezarazila další svou myšlenkou. Na tohle prostě nebyla zvyklá.* /Co se to zatraceně děje, přece nevypadám na někoho, kdo je milovníkem dětí a hraje si s nimi od nevidím do nevidím./ *Na chvíli se zasekne a pak v rámci slušnosti odpoví.* Eh, jistě. *Víc ze sebe nevydala, rozhodně chtěla změnit téma.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych si šla zaboxovat a osprchovat, na konferenčním stolku leží ovladač od televize a v ložnici najdeš nějaké knihy, i když nevím jestli by tě zajímaly. Jsou to spíše knihy spojené s prací a fyzičkou.
*Rozhodně jí nepovažovala za člověka, který by nějak zvláště dětem rozuměl, ale vidět dítě, které nemuselo být na světě díky jednomu bláznovi je jistá odměna toho, že svoji práci dělají dobře.* Už jsem stejně unavená. Jen běž boxovat půjdu si lehnout *Pokynula hlavou a zvedla se z gauče.* Jo ještě... nedala jsi mi své telefonní číslo. Moje najdeš ve spisu, ale teď bych cizí telefonní čísla nezvedala popravdě. *Chtěla být hodně opatrná, co se toho všeho týče.* Dobrou noc *Popřála ji a zmizela do ložnice. Cítila se blbě, že Maria nebude ležet ve své posteli, ale na druhou stránku neodporovala a po dlouhé době spala klidně.*
Eh jasně. *Přešla k sobě do kabelky odkud vyštrachala svoji vizitku a tu jí podala.* Dobrou noc, kdyby cokoliv, ležím vedle. *Usmála se lehce na ní a potom pokračovala do své kanceláře, kde se převlékla do sportovní podprsenky a kraťas, rozcvičila se a trošku začala oťukávat pytel, po menší rozcvičce pak dala asi půlhodinovou zabíračku na celé tělo.* Přesně tohle jsem potřebovala, teď rychlou sprchu a můžu jít spát. *Vzala si své pyžamo, osprchovala se a zamířila přímo do pracovny, kde si rozložila gauč, vytáhla si polštář a deku a velice rychle usnula.*
*Nebylo to zase tak dlouho od toho, co se vrátili z turné, New York jí vesměs chyběl a hlavně její drahá Čajovna. Sotva otevře její dveře vyvalí se jejím směrem těžký, sladký oblak desítky vůní, které jsou různě aromatické, až se jí z toho vlivem nízkého tlaku zamotá hlava. Na rtech se jí však usídlí úsměv, když vkročí dovnitř. Její outfit v kombinaci k tmavým vlasům a takřka černým očím by se dal popsat jako definice podzimu, alespoň, co se barev týče. Rudý svetr, hnědé kalhoty a opasek a k tomu tmavé kozačky bez podpatku. Její kanady se k tomu barevně nehodily a taky byly zaprášené, takže si péči o ně odložila na později, aby mohla jít ven, než se začne stmívat. S podzimem hold přicházel dřívější západ.* Zdravím, Melisso. *Usměje se na civilku, co tu obsluhovala s vílou, jejíž jméno Triss neznala. Tuhle jednu si pamatovala jménem ještě spolu s vílou Rayou, s kterými tady jednou měla dýmku a hrála s nimi a Tanoiou flašku. To byl večer…* Mohu poprosit o jasmínový čaj aaaaaa.. *Nakloní se, aby viděla na zákusky a už se zdá, že si klasicky vezme cheesecake, nakonec se však narovná a složí na stůl peníze, víc než bylo třeba.* A dvě linecké srdíčka prosím. *A s tímto si zamíří sednout. Na to, že byl pracovní týden tu bylo narváno. Zřejmě studenti měli pauzu mezi výukou, viděla tu ale také starší dámu s dvemi takřka totožně vypadajícími slečnami. Skrze podobnost to tipovala na mámu s dcerami.*
*Před útulnou čajovnou se rozezní poměrně hlasité burácení, když černá motorka vjede na nejbližší volné parkovací místo. S tichým cvaknutím se v další chvíli motor vypne a žena stroj opře o stojan. Z hlavy si sundá tmavou helmu se zatmaveným plexisklem a strčí si ji pod paži. Její kroky se přitom vydávají směrem k čajovně, do které taky vstoupí. Oděná v černé kožené bundě, kalhotách a vysokých botách působí, jakoby zde spíš zabloudila než že by se tu skutečně chtěla objevit. Ona se ale vydá rovnou k pultu, kde se mile pousměje na obsluhu a volnou rukou si rozepne bundu.* Poprosím vás jeden ten zelený čaj s ovocem a.. *odmlčí se, když její modré oči začnou bloudit ve vitríně se zákusky, načež se její oči trochu rozzáří a ona koukne zpátky na obsluhu.* ten čokoládový dortík. *Poví, jakoby si právě povolila nějaký speciální cheat day a poté z vnitřní kapsy bundy vytáhne peníze, které položí na pult. V další chvíli se otočí celém do prostoru, když si však všimne, kolik se zde dnes nachází lidí, trochu se zamračí. Pohledem zabloudí i k osamoceně sedící ženě, jejíž outfit téměř křičel podzim, ke které se nakonec i vydá. Zastaví se v dostatečné vzdálenosti, aby ji snad nenarušila osobní prostor a hlavou jen kývne k volnému místu vedle ní.* Je tu volno? *Optá se s lehkým úsměvem na rtech a pokud by žena svolila, usadí se vedle ní.*
*Zvedne hlavu, když se ozve hlas a pousměje se. Pohledem skočí také na číšníci, která akorát vychází od pultu s její objednávkou k níž se záhadně připojil i čokoládový dortík.* Jistě. Udělejte si pohodlí. *Nadhodí přátelsky a trochu se na stole uskromní, aby měly obě prostor pro své objednávky a případně ruce. Od stolu vedle se v jinak klidné čajovně, kde tlumená hudba a paravany porostlé popínavkou poskytovaly soukromí, ozve zavrzání, jak se židle u stolku odsune. To Triss si zabrala stolek s křesílky. Nakrčí nos nad tím zvukem i podrážděným hlasem ženy. Ten ale rychle utichne a moment na to jej nahradí ustarané "mami?!" A v další moment už se jen ozve duté zadunění, které utne veškerou konverzaci a lidi se začnou zvědavě otáčet. Jedna z dcer pohotově vyskočí na nohy.* Mami! Mami! Kde máš glukagon?! *Ozve se vysypání kabelky na stůl a mumlání o tom, že je tam jen inzulín, ale pero s glukagonem na zvýšení cukru už ne. A tak se začne ozývat jiný už zoufalejší nářek: * Doktora! Je tu nějaký doktor? Prosím, zavolejte záchranku…Mami! *Ne, že by čarodějka uměla poskytnout první pomoc diabetičce, vyskočí však už během křiku na nohy a přiblíží se k ženám.* Jak se jmenuje? *Ptá se jedné z nich, aby údaje mohla předat zdravotníkům a už vytáčí na telefonu správné číslo.*
*Děkovně přikývne, když ji žena udělá místo i na stole a ona se vedle ní usadí. Sotve si ale sundá koženou bundu a odhalí tak obyčejné tmavě červené tričko pod ní, ozve se čajovnou ustaraný dívčí hlas, který je následovaný o dost naléhavějším hlasem volajícím po doktorovi. Arwen pozvedne svůj pohled a začne prohledávat okolí. Nemusí se dívat ani nikam daleko, aby spatřila postarší ženu, zkolabovanou na podlaze a dvě slečny, které přiřadila zřejmě jako dcery. Postaví se snad ve stejnou chvíli co žena, vedle které se usadila a stejně jako ona se vydá přímo k ženě na podlaze. Okrajově vnímá, že vytáčí číslo záchranné služby a tak si ona sama klekne vedle ženy a automatiky zkontroluje životní funkce. Už už se chce ptát, co se stalo, když si všimne, jak jedna z dcer prohledává vysypanou kabelku a mumlá si něco o glukagonu.* Našla jste to? *Zeptá se jí a v jejich modrých očích jakoby se ztratila jakákoli předešlá radost.* Tak našla jste ten glukagon?! *Vyjede o něco víc nepříjemně na mladou dívku, prohledávající kabelku. Když ji však na otázku jen zavrtí hlavou, uteče ji zpoza rtů tichá nadávka. Ženu v bezvědomí si položí do stabilní polohy a když se ujistit, že dýchací cesty jsou průchodné, nepatrně ji poplácá po tvářích. Žena ale nijak nereaguje a tak se mladá doktorka rozhlédne po okolí. Kousek od ní se objeví neznámý postarší muž, který jak se zdá, chce taky pomoci. V rukou přitom třímá pití, vypadající jako cola. Nestihne se ale ani pořádně ohnout, když ho Arwen zastaví prudkým pohybem ruky.* Ani na to nemyslete. Pokud ji to nalijete do pusy, může to vdechnout a udusí se. *Vysvětlí se snahou neznít jako kárající učitelka, no otázka je, jak moc se jí to podaří. Trochu si přitom povzdychne a koukne okolo. Byla tu spousta lidí a tak mohla jen doufat, že štěstí se v tuhle chvíli otočí na její stranu.* Je tu někdo, kdo má glukagon? Kdokoli?! *Její pohled začne v davu návštěvníků hledat kohokoli, kdo by se vydal jejich směrem v naději, že u sebe bude mít to, co téhle ženě může zachránit život. Mezitím se však podívá i na ženu v podzimním outfitu, která vytočila číslo na záchranku a přitom se zhluboka nadechne.* Za jak dlouho tu budou? *Zeptá se a ve tváři ji přitom pohrává starost. Pokud to bude déle jak pár minut, nemusí se žena na podlaze už probrat. Věděla to a ta myšlenka se jí ani trochu nelíbila.*
*Sleduje paniku a samotné je jí nepříjemně, že nelze nic udělat. Ale chytne se toho jediného, co by snad udělat mohla. Vzbudit ženu. Donutit ji se napít…* Co- Uh… do pěti minut, snad. Lidí jezdí z práce.. *Strhne pozornost k ženě a obejde tělo.* Nemůžeme ji nějak vzbudit? *Sáhne po vlastní magii, když se natáhne k ženě a znovu jí lehce poplácá po tváři, jestliže ji Arwen nechá. Při tom se vloudí do její mysli bez ochrany. Přišlo ji vždy trochu náročnější vstoupit do mysli jejíž fyzická schránka a tedy osoba nebyly při vědomí, měla pocit, že proplouvá neprostupnou mlhou. Dost možná si to ale vsugerovala sama natolik, že to tak vnímala, jako když si člověk vsugeruje příznaky nemoci? Znovu proplácne tvář a zaslechne se říkat i nahlas.* Vzbuďte se, notak.. *Zní to jako naléhavá pobídka, přítomné víly či čarodějové však možná vycítí magii, která se od ní šířila už od příchodu a přitahovala pohledy. Zopakuje v mysli i nahlas tento příkaz znovu a důrazněji, jak se v ní sbírala panika, že by tu žena skutečně mohla umřít. Smrti, násilí, utrpení a podobných..věcí měla v životě už dost.* *A v momentě, kdy by už panice podlehla se žena prudčeji nadechne a sáhne si po tváři, velmi pomalu a slabě. Vnímá jen napůl a Triss se překvapeně odtáhne s pohledem skočí na Arwen místo aby pobídla může k tomu, ať jim dá pití.*
*Nepatrně přikývne, když zaslechne čas okolo pěti minut. Pět. To znamenalo, že minimálně dvě až tři minuty stráví dost možná resuscitací. Okysličení mozku a dostatečné proudění krve se v tomhle stavu samo nepodrží a tak se mladá doktorka posadí do kleku po straně ležící ženy a její modré oči začnou skákat z těla na Triss a zase zpátky. Posune se více na stranu, aby ji udělala prostor, když své ruce položí na tvář postarší dámy v bezvědomí a přitom ji poměrně pozorně sleduje. Nic zvláštního ale nevidí. Pouze ženu, snažící se pomoc a přivést neznámou zpátky k vědomí. Chce se nadechnout k tomu, aby ji poprosila o prostor a zkontrolovala dech ženy, když se čajovnou ozve hlasitý hluboký nádech. Arwen překvapeně zamrká, když se oči starší ženy otevřou a ona zalapá po dechu a zmateně se začne ohlížet všude okolo. Mladá doktorka jen na vteřinu skočí pohledem k Triss, kterou si trochu zaraženě prohlédne a na vteřinu se tak setká s jejím pohledem. V další okamžik se ale pokusí vyhledat onoho muže s pitím.* Prosím vás, vy s tou colou! *Gestem ruky mu ukáže, aby přišel blíž k ní a když se muž i s pitím vydá k ní, natáhne se po sklence a děkovně mu přikývne.* Tady. Napijte se. A nejlépe celé. *Instruuje jednoduše ženu, zatímco ji u rtů podrží sklenku a druhou rukou ji nadzvedne hlavu, kterou jí pomůže podepřít, očekávajíc, že bude žena slabá.* Jak se jmenujete? A jak se cítíte? *Zeptá se ženy, když dopije další doušek a sklenku oddělá.* Za chvíli tu bude sanitka, nebojte. *Pokusí se jí uklidnit, zatímco pohleďme zaletí k Triss, jakoby ji chtěla snad pobídnout, aby i ona, jakožto volající, ženu na podlaze uklidnila.*
*Triss vypadá upřímně stejně překvapeně, že to vyšlo jako Arwen a lidi naokolo. Popravdě se spíš lekla samotné paní a náhlého pohybu…a toho, že to vyšlo, čím si nebyla jistá. Sleduje, jak si její skoro spolusedící vezme slovo a pečuje o ni zřejmě s větší profesionalitou. Cola, jak se zdálo, zabírala, jenže paní stále zůstávala velice, velice slabá, ani se nesnažila zvednout. Triss si byla jistá, že ta žena měla namále a nevzbudit se projde minimálně klinickou smrtí.* *Když se na ni asi-doktorka podívá, tak se nervózně pousměje a podívá se ven a pak na tu paní.* Jo, už jste to vydržela dlouho, teď už to bude hračka. Uvidítě, večer už budete jako rybička. *Ne, že by věděla, jak se žena večer bude cítit, že ano. Ale zkusit to mohla. Třeba jí to uvěří. Povzbudivě se na ni usměje a konečně se rozezní houkačky. Moment ještě zůstává při boku ženy vkleče, načež se ale spěšně zvedne, aby zdravotníkům nebránila v jejich práci. Triss si povšimne, jak jedna z dcer spěšně platí, aby mohly jet s jejich matkou. Odkašle si a přiblíží se k ženě.* Dobrá práce…nevěděla bych, co dělat. *Přizná upřímně a se sklopeným pohledem, načež se jen zhoupne a promne si dlaní paži.* Eh…klidně si zase přisedněte. *Prohodí už vřeleji a jistěji, usměje se a krátce naváže snad oční kontakt, než se vypraví ke svému křeslu.*
*S povzbudivým úsměvem na rtech se zadívá na slabou ženu a když se v okenních tabulkách čajovny konečně objeví modro červená světla a rozezní majáky, trochu si oddychne. Poodstoupí od ženy, aby dala zdravotníkům prostor a sama si rukami trochu protře tvář, jakoby se snažila probudit ze zlého snu. Na vteřinu nechá své oči zavřené a schované pod dlaněmi, když ji ženský hlas vytrhne zpátky do reality. Trochu sebou cukne avšak otočí se tváří k Triss a trochu se pousměje.* Už mám praxi. *Odvětí a poté její pohled padne k rukám ženy, načež se trochu pobaveně usměje.* To spíš vy máte asi zázračné ruce. Nečekala jsem, že se vzbudí. *Řekne naprosto upřímně a když ji neznámá znovu pozve k přisednutí, děkovně přikývne a nabídky využije. Stejně má přes opěradlo hozenou svou bundu, tak i tak by se tam vrátila. I přes to ji ale potěší, že ji žena pozve zpátky ke stolu. Usadí se proto zpátky na své místo, zatímco si rukami více utáhne gumičku, držící spletený cop jejích vlasů.* Asi by bylo fajn se představit, když už jsme tu společně té ženě zachránily život. *Natáhne k ní pravou ruku a s letmým úsměvem, který její bledé tváři propůjčuje určitou hravost, vyčká, zda její nabídku přijme.* Jsem Arwen. *Představí se přitom a modré oči si na malý okamžik prohlédnou tvář ženy naproti ní. Pořádně se na ní ještě ani nepodívala, v tom všem chaosu a spěchu myslela na úplně jiné věci, teď ale byla aspoň trocha prostoru a ona se ve tváři ženy snažila přečíst... Snad i její jméno. Jakoby ji přítomnost někoho jiného nutila odhalit, co má skutečně za lubem dřív, než by vůbec zaslechla první slova.*
Jste tedy doktorka? *Zareaguje zvědavě na fakt, že má praxi a zamíchá si čaj, kam si dala trochu křtinového cukru a zasměje se.* Ne, to ne, moje ruce jsou zcela obyčejné. *Ukáže jí je shora i zdola a vlastně obyčejné opravdu byly. Magie se nenacházela přímo v nich, zvětšiny však ruce pomáhaly magii usměrňovat a to velmi efektivně většinou, samy o sobě ale byly vlastně ničím nezajímavé.* Taky jsem to nečekala…jen panika, že by někdo zemřel, nemohla jsem jen tak stát a nechat někoho umírat a nic víc jsem v rukávu neměla… *Teoreticky nelhala, jen neřekla, co přesně v rukávu měla, takže to vyznělo, že nejlepší, co dokázala bylo někoho propleskat.* /Výborně, Triss, výborně…/ *Proletí jí hlavou a zauvažuje, zda to někdo nenatáčel. Opatrněji, aby nevylila čaj, jí ruku stiskne a usměje se.* Meritriss, ale Triss bohatě stačí. *Ošije se pod drobnohledem, ač by na to dávno měla být zvyklá. Jakoby však oddělovala skutečný život od toho mediálního a ten byl bravurně hranou rolí. A možná i byl, který herec byl hercem bez role…* Ještě, že jste tady byla. *Prohodí nakonec, sanitka už ženu i dcery odvezla a čajovna se tak ponořila opět do ticha.* Myslím, že lidi by jinak jen vytáhli zvětšiny telefony a čekali, zda se toho ujme někdo jiný. *Prohlásí pochmurně, ale pak se pousměje a zachytí prsty a ubrouskem linecké.* Jste z New Yorku?
*Nepatrně pokrčí rameny a blíž k sobě si přisune hrnek s horkým čajem. Žádný cukr ani med si do něj nedává, pouze do vody spustí sáček čajových lístků a chvilku sleduje, jak se temná barva začíná míchá s průzračnou vodou.* Dá se to tak říct. *Trochu se pousměje a víc to nerozvádí, jakoby její odpověď vůbec nebyla víc matoucí než vysvětlující. Trochu si horkého čaje upije a při slovech Triss se trošku pobaveně ušklíbne.* Alespoň jste se rozhoupala udělat něco. Spousta lidí v panice prostě jen ztuhne nebo čeká, že zasáhne někdo další. *zavrtí hlavou, jakoby snad chtěla nad celou společností protočit očima, doopravdy to ale neudělá. Po očku koukne, jak za blikajících světel odváží sanitka starší dámu i její dcery a když se pohledem vrátí k Triss a potřese si s ní rukou, mile se pousměje.* Těší mě, Triss. *Poví a když ruku spustí zpátky dolů, sáhne po lžičce a čaj si v hrníčku zamíchá. I když v něm neměla žádný cukr ani nic, co by potřebovali rozmíchat, opakující se pohyb ji určitým způsobem uklidňoval. Trošku se pousměje, když ji žena u stolu poví, že je dobře, že zde byla, nahlas to ale nekomentuje. To až u její otázky pozvedne pohled a přikývne.* Ráda říkám, že Ontario County je spíš vzdáleným bratrancem New Yorku, ale ano. Jsem odtud. A vy jste z New Yorku? Čím se živíte? *Zeptá se zatímco se pohodlněji opře o opěrku křesla. Nezdá se, že by ji tvář známé zpěvačky a herečky byla skutečně známá. Vlastně asi neměla tušení, že tu mluví s někým, koho si dost možná ostatní zalíbeně fotí.*
Také mě těší. *Usměje se na ni a sleduje, jak si míchá čaj, jo, taky to dělala i s limonádou, kde měla náhodou brčko, znala tu potřebu, byl to jednoduše pohyb mimoděk. Zopakuje si mapu a moment uvažuje, kde Ontario leží, a když na to přijde, alespoň přibližně, pousměje se. Pokroutí hlavou.* Ne, pocházím z Londýna, pak jsme se stěhovali do LA…New York je záležitost posledních pár let. A co do obživy….tak různě, co mě zrovna nadchne. Hudba, herectví…nově jsme se známým otevřeli jazzový klub… *Pokrčí rameny, jakoby to bylo vlastně hodně basic a vůbec se někdy neschovávala před fotoaparáty, aby mohla poklidně žít.* A co vy? Chcete to nějak konkretizovat? *Nadhodí uvolněně, vcelku vesele, když nebezpečí pominulo a přitáhne si hrneček ke rtům se zvídavým pohledem v temných očích.*
*Povytáhne jedno obočí a přitom mírně pokýve hlavou.* To vypadá, že za sebou máte už pár pěkných zemí. Cestujete hodně? *Zeptá se, zatímco si upije z šálku a položí jej zpátky na stůl. V kožených kalhotách ji začíná být mírné horko, proto se natáhne a odepne zipsy po stranách, které tak dovolí chladnějšímu vzduchu, aby prostupoval větráním a z jejich tvářích se začala ztrácet nabytá červeň. Poslouchá ji, když promlouvá o hudbě a herectví a přitom se na chvíli zatváří zmateně.* Hudba a herectví.. máte nějaké písničky nebo filmy, kde jste hrála? Upřímně mi nejste vůbec povědomá. *poví naprosto upřímně, i když možná lehce zahanbeně. Měla by ji znát? Sedí tady snad s někým známým a ani o tom neví? Tajně doufala, že ne. Že je to snad jen začínající žena, která se zdá být příjemnou společností. Když zmíní jazzový klub, její modré oči se trochu rozzáří.* Jazzový klub? To zní jako místo, kam bych se podívala. Kde jste jej otevřeli? *Zeptá se trochu zvědavě, aniž by konverzaci stočila zpátky k sobě. Neměla ráda tohle představování. Zahrnovalo to informace, i když jen velmi povrchní, které musela sdělovat a ona se za každou cenu snažila něčemu takovému vyhnout. I proto na malý okamžik uhne pohledem, jakoby si rozmýšlela, zda chce něco dalšího konkretizovat, nakonec se však trochu pousměje. Nezdálo se, že by žena před ní byla podlá potvora, ale co ona mohla vědět.* Vystudovala jsem medicínu, takže oficiálně jsem lékařka. V nemocnici ale nepracuju. *Na chvilku se odmlčí než se rozhodne dodat i zbytek.* Jsem v armádě. Pracuji jako medik. *Koukne na ženu, zatímco si upije čaje. V čajovně okolo nich bylo příjemné ticho, jen tlumené rozhovory ostatních sem tam přerušili tichou hudbu, která se linula z reproduktorů, schovávajících se v rozích místnosti.*
Až v poslední době jsem si projela hlavní města Států, do té doby jsem příliš necestovala, snad jedině mezi New York city a LA.*Prohlásí upřímně a sleduje, jak si něco dělá s kalhotami, ale přes stůl nevidí, co přesně, nicméně se neptá, a když přiijde otázka, tiše se zasměje.* Ano, ano, mám, ale záleží to na žánru toho, co sledujete a posloucháte. Vlastně obojí najdete na internetu. *Souhlasně zamručí.* Mhm, mohu vám dát vizitku, je tam adresa. Bude to možná jednodušší, nemyslíte? *Uculí se a vyloví peněženku a odtud vizitku a nijak Arwen nenutí, aby jí přesněji odpovídala na dotaz, když se tak však stane, tak přikývne a vykulí oči.* Páni! To…to musí být náročné. Nezvládla bych to, jste obdivuhodná! *Vydechne upřímně a něco v jejím pohledu se změní, jak si Arwen získá skutečně větší respekt dívky, které největší úspěch bylo pódium zřejmě. Nakonec…co je sláva oproti záchraně životů v boji pro lidi, kteří konflikt začali?*
*Párkrát přikývne hlavou, když žena zmíní, že všechno najde na netu. V její tváři přitom na okamžik proběhne něco, co by snad mohlo připomínat zahanbení. Tak přeci jen je asi známá, to jen ona tu sedí a nezpedoná ji, jakoby snad vylezla z jeskyně. I když pravda nebyla zas tak daleko. Možná nevylezla z jeskyně, ale ze země, kde jsou filmy a hudba a podobné věci to poslední, na co má člověk čas a chuť.* Díky. Někdy to tam musím navštívit.*Poví jednoduše, když si převezme vizitku a rychlým pohledem zkoukne adresu. Poté malý lísteček schová do kapsy od kalhoty a do rukou zachytí hrnek s čajem. To pomalu chládne a tak už nemusí ani foukat, aby se tekutiny uvnitř napila. Maličko se ale zadrhne a trochu se ušklíbne, když uslyší slova chvály. Odloží čaj a zavrtí hlavou, zatímco se koutky jejích rtů pohnou do malého úsměvu.* Není to jednoduché, ale pro mě je to něco jako... *zamyslí se, aby svá slova zformulovala dostatečně přesně a poté s výdechem dodá* poslání. Už jsem si zvykla na to všechno okolo. *Odpoví a v jejich modrých očích se na vteřinu objeví temný mrak, který jakoby chtěl skrýt jejich záři. Všechno okolo znamenalo příliš mnoho bolesti, na kterou si musela zvyknout. Teď ale nechce propustit ani jednu myšlenku do její mysli a tak zamrká a ledabyle lžičkou zamíchá čaj v hrníčku.* To já si zase neumím představit, jaké to je vystupovat před lidmi. To nemáte trému? *Zeptá se zvědavě a přitom pozvedne pohled k její tváři, na kterou se usměje.*
*Ve tváři se čarodějce objeví soucit a bolest, jakoby přesně věděla jaké to je být ve válce a vidět všechno to utrpení. Nu…oficiálně věděla úplné kulové. Ohledem podsvěta znala snad stejné i horší hrůzy než civilskou válku. Nakonec se jen rozpačitě pousměje a chytne se změny tématu.* Ani nevíte jak se mi klepala poprvé kolena! *Zasměje se a rukama imituje možná ne až tak přehnaně klepání.* Myslela jsem, že se na nohách ani neudržím a můj žaludek dělal přímo kotrmelce, jakoby se snažila opustit moje tělo. Divím se, že jsem něco snědla a udržela to v sobě. *Přizná s tichým smíchem nad tím zážitkem, pak se však ale zatváří rozněžněle.* Byť ale na tom pódiu s lidmi, kteří to prožívají a dávají vám všechnu tu energii…je to neskutečný zážitek. Lepší dopamin asi neznám. Vážně…je to můj splněny sen. /A pomineme, že v tom, jak dlouhý můj život může být, zase velmi rychle skončí…/ *Dodá si v mysli a ve tváři se na okamžik mihne stín smutku což může Arwen zavánět faktem, že Zacharie během turné "zemřel", rychle potřese hlavou.* Ale natáčení bylo fajn, dívala jste se někdy na své dětské video? Tak bych přirovnala sledování romantických scén, v nichž účinkuji, při premiéře. *Zakryje si názorně tvář a roztáhne prsty.* Nějak takhle jsem se chtěla schovat. *Zasměje se.* Ale k divadlu jsem taky měla vždycky blízko, pro sny jeden překousne i publicitu nebo tyhle situace. *Opět se objeví něžný úsměv.* A vy? Plníte si svůj sen? Nebo sny?
*Zaujatě ji poslouchá a sem tam se také usměje. Trochu zavrtí hlavou a s lehkým smíchem na rtech si upije už jen zbytku čaje.* Jste dobrá, že jste to zvládla. Věřím, že to svým způsobem musí stát za všechnueuevha tu trému. *Usměje se na ni a zdá se, že upřímnost se odráží i v jejich modrých očích a nejen na rtech. Trochu se zasměje, když názorně ukáže, jak se schovává za vlastní prsty a přitom zavrtí hlavou.* Vždycky jsem přemýšlela nad tím, jakž o dokážete hrát! *Řekne vesele a jakoby snad chtěla nalézt na ženě před ní něco speciálního, trochu si ji prohlédne a pak se zas trochu pobaveně ušklíbne.* Všechny ty romantické scény. Já bych se takhle schovávala i při tom natáčení. *Uculí se při té představě a když pozvedne hrníček zpátky ke rtům, trochu se zamračí. Poslední kapka sklouzne na její jazyk a ona prázdné nádobí odloží zpátky na stůl. Ani ji nepřišlo, že to všechno stihla tak rychle vypít. Poslouchá Triss i dál a výraz ji přitom trochu pohasne, když se zeptá na její vlastní sny. Jaké byly? Věděla to vůbec? Netušila. Věděla... nebo možná si jen myslela, že ví, co je jejím posláním. Avšak bylo to i jejím snem?* To je docela složitá otázka. *Odpoví upřímně a přitom ji na rtech začne prohrávat lehký, ale v něčem možná trochu smutný, úsměv. /Neřekla bych, že mým snem bylo vidět umírat lidí uprostřed války.../* Ale asi ano. Svým způsobem dělám to, pro co jsem podle mě byla stvořená. Jen z toho všeho asi nemám tolik dopaminu jako vy. *Pokusí se odpověď trochu odlehčit a přitom se po očku koukne z výlohy ven. Slunce se pohupovalo na nebi a osvětlovalo okolní ulice a černá motorka, zaparkovaná hned při kraji, jakoby volala svou majitelku zpátky. Nebylo lepšího počasí na projížďku.* Omlouvám se, ale budu vám pro dnešek muset utéct. Venku je krásně a... *Kývne směrem k motorce, od jejíž nádrže se odráží sluneční paprsky a přitom se naplno usměje.* takové počasí si zaslouží projížďku. Navíc mám dopito, ale moc vám děkuji za příjemnou společnost. Ráda jsem vás poznala. *Natáhne k ní ještě jednou ruku ve zdvořilostním gestu rozloučení, zatímco si začne sbírat své věci.*
Nechtěla jsem vám kazit náladu…Ale…na to najít sny máte čas. ne každý je nutně zná hned. Já měla štěstí, že jsem se k tomu dostala skoro jako slepý k houslím. *Přejde do jakéhosi konejšivého, mateřského tónu bez hludbšího úmyslu, než napravit trochu uspěchaně to, co považovala za vlastní chybu. Mírně se pousměje a kývne, než se skutečně rozzáří.* Páni! Krásný stroj! Taky bych se mohla zase někdy projet..ale uff…neseděla jsem na tom hrozně dlouho…třeba se někdy ozvěte, pokud si mě najdete. Hodilo by se mi osvěžení paměti! *Rozloučí se vřele s Arwen, nepřímo říkajíc, že jí společnost také byla příjemná a klidně by si to znovu zopakovala a dokonce jí ještě zamává.*
a poté