Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Členem od 24. října 2023
Naposledy aktivní:
Já ale nikomu ublížit nechci, Am. *Pronesl, když vyjídřila své obavy a podíval se jí do očí.* A před nosem nám nezavře, věř mi. Podle IP, co jsme ještě koukal na poslední dobrou je teď v nemocnici. *uculil se potom ještě. Přeci jen, encanto by to mohlo tak nějak zajistit. Když ji pak poslouchal, jaké návrhy mu dává, už byl dávno na silnici. Jakmile zmínila její tělo, Dominic si povzdechl, načež vyhodil blinkr, sjel na krajnici a zapl výstražná světla. Zastavil a podívals e na ni.* Ne že by mi to nebylo dobré, jen...ale to nic. Tvé tělo nechci, tohle nedělám, takhle ne. *Řekl, a pak se odmlčel.* Ale, můžu ti pomoct. Můžeme to udělat takhle. Pomůžu ti, najdu a seženu co potřebuješ, a ty mi slíbíš to, že ti kluci budou mít skvělý život, nejlépe bez svého alkoholického otce. kdyby se cokoliv kdykoliv pokazilo, tak přijdeš za mnou a já ti pomůžu. A až budu jednou potřebovat pomoct s něčím já, tak mi tu laskavost oplatíš. Jak ti tohle zní? *Zajímal se.* Vím jaké to je vyrůstat bez ničeho, bez financí a prostředků a jak je pak důležitá pomoc ostatních. *Pronesl pak.*
To já přeci vím. Věřím ti. *Trochu se na něj pousměje. Obavy měla to ano. Už jí, ale několikrát řekl, že jí neublíží nebo něco podobného a ona tomu opravdu věřila.* V nemocnici? Asi u svého manžela. *Řekne si spíš pro sebe.* Snad se brzy uzdraví. *Dodá ještě. Každý měl ten svůj život složitý. Někdo míň a někdo víc. Překvapeně se podívá vedle sebe, když se náhle auto zastaví na krajnici. Ihned v hlavě začala trochu zmatkovat, že něco řekla určitě špatně a on se na ní zlobí.* Řekla jsem něco špatně.? *Ihned zjišťuje situaci, ale to už povídá on o jejím návrhu, který tak nadhodila.* Takhle ne? Řekla jsem to přeci zcela dobrovolně. *Povzdechne si* Promiň.. moc tomu nerozumím. *Přizná se po chvilce. Přeci jen to vyslovila ze své svobodné vůle. Nedržel jí nůž u krku.* Nelíbím se ti? *Zeptá se ho trochu smutně.* Opravdu bych dala všechno za to, abych byla krásná, že se za mnou ohlédne. Za denního světla i po tmě. *Šeptne a podívá se z okénka ven. Opravdu si přála, aby se někomu zalíbila. Po jeho dalších slovech se opět na něj podívá.* Klidně tě s nimi někdy seznámím. Budou moc rádi. *I ona sama chtěla, aby se její otec nikdy nevracel. Byly takhle spokojený a ona chtěla, aby její bratři měli v životě někoho, kdo je bude mít nesmírně rád a to otec opravdu není.* Zní mi to až moc dobře a slibuji, že když budeš něco potřebovat budu tu a pomůžu. *A ona vždy svoje slova plní*
*Poslouchal ji a tak to nechal plynout, nebo jen přikývl. Když pak položil otázku, zda se mu nelíbí, tak řekl to, co jej první napadlo, to, co jako první vypadlo na jeho mysl- pravdu.* Nejde o to, že by jsi se mi nelíbila. Jde o to, že se vídám s jedním mladíkem. *Pronesl a doufal, že jí to tak vše osvětlí. pak už se dál zaposlouchal do toho, co říkala. Kývl pak na souhlas.* Myslím, že se někdo najde. Věř mi, nejsi vůbec, jak to říct, ošklivá. Ba naopak, řekl bych, ale v tomhle světě je zkrátka až moc odmítnutí, ovšem to mé si neber niajk osobně. *Mrkl na ní. pak už vzjel.* Tak dobře, domluveno. Budu to tedy brát jako uzavřené řešení o platbě. *Pronesl. Nakonec zaparkoval před nemocnicí, vystoupil, počkal až tak udělá i Am a pokud se tak stalo, zamířili spolu do nemocnice.*
*Po chvilce jí došlo jeho význam slov a vlastně ani z toho nebyla nijak sklíčena ba naopak měla z toho strašnou radost.* Promiň, to se moc omlouvám špatně jsem to pochopila. Jsem moc nadšená, že někoho máš. Strašně moc ti přeji, aby vám to vyšlo. *Řekne radostně. Všechno ostatní co zaznělo šlo stranou. Tahle zpráva jí strašně moc potěšila a kdyby si občas pomyslela to co řekla možná by situace byla jiná.* Snad ano ještě jsem nenašla nikoho, kdo by byl ochotný se mnou být. *Přikývne na souhlas. Nakonec to celé bylo jen pouhé nedorozumění* I když stejně si myslím, že je to málo. Ty pro mě uděláš hodně a já jenom tohle. Nepřijde mi to moc fér. *Řekne upřímně když vystoupí z auta a spolu zamíří do nemocnice. Bílé zdi a to všechno kolem na Am působilo dost smutně. Takový zvláštní pocit najednou měla až se jí z toho udělalo úzko*¨
*Dominic se usmál.* Ne, neomlouvej se, a, no, je to v začátku. Cítím s ním něco, co s nikým zatím ne, je to tak zvlástně intenzivní, ale hezké. *Usmál se na ni pak. Nevěděl ani, proč jí to, říkal, ale podvědomí mu říkalo, že s ní bude tahle informace v bezpečí a nebude zesměšněná. Pak se uculil.* Moje milá, je ti teprve osmnáct, mě je jedna třicet a tohle jsme objevil až teď, věř mi, pokud to má přijít, tak to přijde. *Podotkl. Pak už se zadíval před sebe. Došel k setře na recpeci, kde se zeptal, kde byl našel manžela učitelky. Když mu to pak řekla, ještě ale argumentovala tím, že tam teď nesmí. Dominic se ale jemně usmál, a stačilo mu využití encanta, aby jí pak přesvědčil. Na to se zvedla s tím, že jej zavede směrem k pokoji. Dom se koukl na Am.* Jdeš? Vyzval ji.*
Tak to budu moc ráda, když mi ukážeš, kdo dokázal tvé srdce udělal šťastné. *Opravdu mu přála to, aby byl šťastný. Sice ho neznala, ale pomáhal jí a ona všem přála štěstí. Navíc ona sama moc dobře věděla, že tahle informace u Am bude střežit, jako oko v hlavě a nikomu to neřekne* Já vím, ale někdy mám pocit, že nemám to co ostatní ženy. *Věděla, že se mu může svěřit s touhle informací, protože on jí nijak ponižovat nebude. Navíc měla potřebu se o tuhle informaci podělit.* Třeba moje sousedka. Má všechno super nic bych na jejím těle nevyměnila a já můžu jen tiše závidět. *Šeptne do prostoru nemocnice. Došli až k recepci, kde se okamžitě začal ptát na to, kde by našel manžela učitelky. Samozřejmě jim to nechtěla sdělit. Zdálo se, ale, že dokázal být velmi přesvědčivý až to bylo krapet divné. Am nad tím, ale mávne rukou a nechá to být.* Jo už jdu. *Řekne Am a rychle si pospíšila, aby ho dohnala. Sestřička je odvedla do pokoje, kde by se měl nacházet manžel učitelky. Am lehce nakoukne a opravdu na jeho posteli seděla třídní učitelka, která vyučovala její bratry.*
*Dominic se na ni ještě otočil a jemně se usmál.* Podívej se, dle mého názoru je krása individuální. Věř mi, když ti říkám, že jsi krásná žena. Přeci jen, i když ten mladík si krade moje srdce, tak oceňuji i ženskou krásu. A ty krásná jsii. Nesmíš podléhat ideálům dnešní doby, tomu, co každý říká, že je ideál krásy, nějaký 90x60x90 u žen...to je hloupost. A přeci jen, záleží na tom, jaká je krása uvnitř, ne na těle. *Usmál se na ni. Pak už se nechal zavést do pokoje, ale už jak tam vcházeli, jej do nosu práskl pach mokrého psa. Jakmile pak vešel dovnitř, došlo mu, že to musí být právě ona učitelka, kdo byl tady vlkodlak. A vzhledem k tomu, jaks e na něj podívala, musela poznat i to, že ona je upír.* Dobrý večer, paní. *Pronesl její jméno.* Rád bych s vámi o něčem mluvil. Tak nějak se ke mě doneslo, že máte jisté problémy s tady bratry od slečny Amarisen, je tomu tak? *Usmál se na ni.*
*Tváře jí začali hořet štěstím. Chtěla jen od někoho slyšet tyhle hezká slůvka a nakonec se jí to přeci jen splnilo.* Děkuji moc. Asi jsem jen potřebovala slyšet tyhle slova od někoho jiného. *Někde totiž uvnitř sebe věděla, že krásná je jen si to prostě nechtěla přiznat. Byla na sebe v některých ohledech přísná a to jí právě nedovolilo dělat ze sebe někoho kým vlastně ve skutečnosti není. Při vstupu do pokoje se začala trochu cítit nejistá. Vzpomněla si totiž na tu poslední hádku, kterou spolu měli. Vlastně jen stála a nechala na sebe řvát a pak odešla. Učitelka se nejdřív podívala na Dominica a pak na Amarisen na kterou se lehce zamračila.* Za prvé nevím, jak si dovolujete přijít až jsem a za druhé, kdo jste, aby jste řešil něčí problém. *Řekne učitelka vztekle a vstane z postele, aby se mu mohla podívat do tváře. Nakonec , ale zrak odvrátila, ale to jen proto, aby ho mohla dát Am,. Moc dobře věděla, že naproti ní stojí upír. Z toho pachu se jí dělalo zle.* To jsem nevěděla, že se pachtuješ s krvelačnou bestií. *Vyštěkne na Am.* Proč mu říkáte krvelačná bestie ani ho neznáte. Přišli jsme si jen promluvit nic víc* Šeptne Am a maličko se posune za Dominica. Nevěděla co jí tak moc žere, ale nemusela by být takhle agresivní*
¨*Dominic slova učitelky naprosto přeřekl, jen se podíval na Am, načež jí jemně položil ruku na reameno a povzbudivě se usmá.* Neboj se nic, maličká, a nech to na mě. *Usmál se, načež se podíval na učitelku. pak si odkašlal, podíval se na ni a otevřel notebook.* Přišel jsem vás varovat, před něčím, cos e chystáte udělat. Doneslo se ke mě, že chcete tady Amarisen udat na sociální zařízení. Dovolte mi ovšem připomenout, že tato řízení jsou úzce propojená s úřady. To znamená, že se začnou zabývat i vámi. Máte štěstí, že pracoviště, kde děláte, nedbá moc na to, co před sebou má, ale věřte mi, pokud by jste vaše doklady o občanství, jež nejsou pravé, předoložila úřadům, a že to se stane, pokud budete úřady jakkoliv vy, nebo my, pokud nám jinak nedáte na výběr, kontaktovat, pak je zde téměř jasné, že vás nechají vyvést ze země. A stejně tak i vašeho manžela. Takže, být vámi, nechám si od tohoto odstup. Myslím si, že Am dělá, co může. Berte tohle jako varování. Pokud kontaktujete úřady, s čímkoliv a jakýmkoliv problémem s touto dívkou a její výchovou, ve které se bezpochybně snaží, pak vězte, že to bude váš lístek ze Států. *Mrkl na ni. Pak se otočil na odchod.* To by bylo, můžeme jít. *Oznámil a vyšel ven. Byl si jist, že tohle bude učitelce stačit, to za prvé, a za druhé, měl pocit, že pokud by tam byl ještě déle, pozvracel by se, Proto hned za zatáčkou v chodbě, kde už nic necítil, se opřel o zeď zády, předklonil se chytl se za břicho, snažíc se udržet obsah žaludku uvnitř.*
*Am jen jemně přikývne a nechá ho, aby celou situaci vyřešil. Dokonce otevřel svůj notebook, aby skutečně učitelce ukázal co pro ní má připraveného. Učitelka jen propalovala pohledem Dominica a nebyla schopná na to nic říct. Tohle rozhodně od Am nečekala, že by se pachtovala s upírem. Než na to stačila něco říct zmizel tak rychle, jako přišel. Am jí rychle věnuje pohled a rychle spěchá za svým zachráncem. Našla ho, jak se opírá o stěnu a drží se za břicho. Vyděšeně k němu přiběhne.* Jsi v pořádku? *Optá se Am a položí mu ruku lehce na rameno.* Taky nemám ráda nemocnice všechno je tu tak smutné a depresivní radši odsud rychle vypadneme. *Řekne Am rychle a jemně ho chytí za ruku, aby spolu mohli co nejrychleji odejít. Dost se Am , ale ulevilo. Konečně po dlouhé době při ní někdo stál a nebyla v celé té situaci sama. Akorát měla značné pochyby, že přidělává zbytečně problém ostatním*
*Dominic kývl na souhlas.* Jo, dobrý, jen se mi udělalo nevolno, to bude v pořádku. *Hlesl ihned. Hned na to s ní vyšel tedy ven, zamířil směrem ke svemu autu, o které se nakonec opřel.* Zapálím si, pokud ti to tedy nevadí. *Pronesl její směrem, ale aniž by čekal na její odpověď si dal mezi rty jednu cigaretu a zapálil se. Pak koukl na Am.* No, myslím si, že tohle varování bz jí mělo stačit, a myslím si i že kdyby cokoliv, do pasti by se chytla sama. Ovšem, kdyby náhodou tak udělal, což si nemyslím, tak můžu sehnat falešné papíry, jak jsem řekl. Umí je udělat tak aby byly důvěryhodné, ne tak jako to měla ta učitelka.*Odfrkl si Dom.*
*Am si ho starostlivě prohlíží. V obličeji byl pobledlejší a jeho stav nevypadal moc dobře. Jediné ujištění, které dostala bylo, že bude v pořádku.* Kdyby, ale cokoliv tak řekni. *Řekne rychle a spolu s ním se vydá ven z nemocnice. Doufala jen, že to nebude nic vážného a že to je opravdu tím prostředím, které na každého působilo trochu jinak. Zamíří k zaparkovanému autu před nemocnicí, kde se opře o své auto.* Ne v pohodě nevadí mi to. *Pousměje se a pak už jen sleduje, jak si vkládá cigaretu do úst, kterou následně zapálí.* Zdá se, že to zabralo. Docela zvláštní, že k tomu neměla co říct. Jediný co nechápu, proč ti řekla krvelačná bestie. Už jste se někdy viděli? *Optá se Am zvědavě*
*Dominic zavrtěl halvou.* Řekl bych, že jen nesnesla to, aby ch ti pomáhal. Přeci jen, tak nějak každý je pak schopen kopat kolem sebe, myslím si, že to byl její chabý pokus o nějaké nadávky. A věř mi, že lidé umí být ve vymýšlení nadávek občas dost kreativní, *Uchechtl se a pak se na ni podíval.* Co ty, jak se cítíš? není to na tebe moc? js v pohodě? Chceš pak hodit domů? *Zajímals e Dominic starostlivě. Už teď věděl, že nebude chtít platbu žádným způsobem- tohle byl někdo, kdo potřeboval pomoct a to on chápal- nic za to nechtěl.*
To je pravda. *Často se stávalo, že lidé kolem sebe kopali, protože byly zoufalý. Takže možná byla i zoufalá učitelka a tak neměla nic jiného než nadávky.* To jsem si mohla poslechnout i osobně. Třeba její chování mělo co dočinění s jejím manželem. Víš i proč tam vlastně leží? *Ne že by to celou situaci nějak zlepšilo jen si to její dušička přála vědět.* Docela se mi ulevilo. I když si myslím, že to bude mít, jak ona řekla dohru. Napadlo mě, že bych pak mohla zkusit promluvit s jejím manželem a třeba na ní bude mít větší vliv. *Moc v to, ale nedoufala. Učitelka byla takový rázný typ, že určitě chudák manžel má co dělat, aby slušně poslouchal.* Ještě jednou ti musím moc poděkovat. Bez tebe bych neměla odvahu jsem přijít a koukat se do její tváře. *Ač to nechtěla dělat stejně k němu přišla a jednoduše ho obejmula. V životě si musíte vážit takových lidí, kteří jsou ochotný vám pomoci a neotočí se jen tak zády s tím, že to není jejich problém.* Pokud budeš tak hodný tak ano. *Dodá ještě než ho pustí a usměje se na něj*
*Zavrtěl hlavou.* Ne, ne nevím, ale vypadá to, že to bude vážné, protože co jsme pochopil z papírů, tak bylo důležité, aby mu tu poskytli pomoc. Ale no, zjistit to můžu taky. *Pokrčil rameny a púak ji dál poslouchal. Přikývl na souhlas a pak se jemně usmál.*Není zač, asi, bude to nějak dobré, v pořádku... *To už jej ale objímala. Dominic se usmál a opatrně jí opětoval objetí nazpět. Pak už chtěl nasednout do auta, ale zarazil se. Kousek před nimi, v křoví, se něco pohnulo. Dominic se zamračil a došel až k místu, jen aby viděl, že za ním sedí na kolenou mladá dívka, celá od hlíny, a momentálně vysávala veverku. Dom ihned věděl, o co jde, ale jako kdyby zamrzl na místě.*
*Am souhlasně pokývá hlavou.* Snad se brzy uzdraví. *Asi to nebylo nějak důležité. Doufala jen, že učitelka si z rozhovoru něco vezme a nebude ničit svým chováním ostatní lidi kolem sebe.* Taky si myslí, ale bez tebe by to v pořádku nebylo. *Když jí obejmutí opětoval cítila se v bezpečí. Takovým, když si Vás poprvé matka vezme k sobě do náruče a šeptá vám ty líbivá slovíčka a vy jako malé děti tomu věříte. Jako lusknutím prstů se vše obrátí a vy jste nuceny čelit světu sami. Stejně jako Am. Když už chtěli nastoupit do auta a vyjet něco je vyrušila. Am tomu moc pozornost nedávala, ale když se šel na místo podívat osobně už věděla, že je něco špatně. Rychle se rozběhne k místu, kde se celá situace odehrávala. Mohla spatřit dívku, která držela mrtvou veverku v ruce.* Och to ne... Chudák veverka, chudák holka. Jsi v pohodě? * Zjišťuje okamžitě a k dívce se přiblíží a opatrně jí sáhne na rameno. To, ale dělat neměla. Všechno se seběhlo tak rychle, že Am nevěděla co se děje. Upírka jí rychle popadla za ruku a trhla s ní tak, že měla okamžitě možnost se jí zakousnout do krku a to také udělala. Am cítila, jak se do jejího krku zapíchli dva ostré špičáky, které drancovali její kůži na krku.*
Dom nestačil ani zareagovat a Am už ležela na zemi a dívka se na ní drala. ihned zakročil, popadl novorzenou upírku, jež si k sobě přitiskl a podíval se jí do očí. Zmiz odtud, najdi si nějaké zvíře, ale jí necháš na pokoji. Zavrčel, hledíc jí do očí a používajíc encanto. Jistě, měl by jí pomoct, ale jak to asi měl udělat, když se sebou měl ted už pokousanou civilku a hned vedle toho novorozenou upírku? Pro teď se rozhodl zachránit Am. Přiskočil k ní a ihned se na ni zadíval. Zatraceně, Am. Hlesl. Ani si neuvědomil že jak cítil krev, jemu samotnému se vysunuly špičáky. Pojď, stoupni si, pojď do auta. Snažil se jí navést.
*Am celá v šoku ze situace, která nastala si držela svůj poraněný krk ze kterého se drala krev na povrch. Před očima měla tu dívku, jak se na ní sápe. Ty její oči a tesáky. Vypadala, jako rozzuřené zvíře co má hlad. Snažila se nechat své oči otevřené. Celá ta situace byla děsivá. Kdyby tohle někomu vyprávěla asi by jí to nikdo nevěřil a měli by jí za blázna.* Promiň chtěla jsem jen pomoc. *Šeptne potichu mohla spatřit, že se i jejímu společníkovi vysunuli špičáky, ale to Am moc nevnímala. Co vnímala dostatečně byla únava. Za pomoci Dominica se jí podařilo její tělo přimět se zvednout a dojít s ním do auta.* Ty její oči a špičáky. Co.. co je zač? *Pevně svírala svou ránu na krku, aby omezila dalšímu průchodu krve. Všechno se v tu chvíli zdálo, jako noční můra.*
*Dominic ihned otrhl ze své košile kousek látky, jež jí přitlačil na ránu. Pak se na ni starostlivě podíval, načež tedy nastoupil i on.* Pomatená dívka, nic víc, neboj se. *Hlesl, i když věděl, že se ptát asi bude.* Vezmu tě ke mě a ošetřím ti to, ano? Vše bude v pořádku, neboj se. *Hlesl, ale ještě nežž vyjeli, tak vzal mobil, aby zavolal Richieemu.* Je tu další novorozenec, u nemocnice, najdeš ji poblíž, prosím, mrkni na to. *Hlesl Dominic, a pak se už podíval na Am. *Můžeme jet? *Koukl na ní, ale aniž by čekal na odpověď, tak nastartoval auto.*
*Bylo jí trapně když kvůli ní musel trhat a ničit svou košili* Zničil svou košili a mě se na tobě tak moc líbila. *Šeptne zničeně. Přitlačil jí kousek látky na krk a spolu nastoupili do auta.* A navíc ti svou krví zašpiním sedačky. *Bylo obdivuhodné, že i po tom všem dokázala myslet na něco jiného než na sebe. Na dívku nic neříká. Měla tolik otázek, které by ráda chtěla mít zodpovězené. Myslet teď totiž na něco jiného jí přišlo velmi uklidňující.* To jsem, ale případ. Ne jenom, že mi pomáháš s mými problémy ještě mi zachraňuješ život. Asi ti to budu splácet do konce svého života. *Jemně se zasměje a na chvilku zavře oči. Nemohla, ale usnout protože to by znamenalo, že její tělo poddává ztrátě krve. Otevře oči ve chvíli, kdy s někým telefonuje.* Novorozenec? *Optá se. Bylo jí, ale jasné, že jí na její otázku neodpoví. Pak jen přikývne na souhlas a jeho auto se rozjede směrem domů*
*Dominic zavrtěl hlavou.* Am, to je jedno, teď je důležité, aby ty jsi byla v bezpečí a my abychom pro to udělali cokoliv. Materiální věci se dají vždy nahradit. */Pronesl k ní povzbudivě, zatímco už řídil k sobě domů Po cestě ji ještě sem tam kontroloval.* Ne, na to kašli, nechci po tobě nic, dobře? *Pronesl nakonec. Na její otázku ohledně novorozence nejprve neodpověděl, ale pak si jemně povzdechl.* Jo, novorozenec. Až dojedeme ke mě, vše ti vysvětlím, slibuju Am. *Koukl na ni. Nakonec, když už zastavil před svým domem se rozhlédl a pak jí pomohl ven. *Tak pojď. *Hlesl tiše.* přesun
Dobrá tedy. *Přikývne už s lehkým úsměvem na tváři. Tohle byla její naděje, které se už nechtěla vzdát a nechat si jí proklouznout mezi prsty. Neměla přeci se čeho obávat a tak prostě neviděla důvod s ním nejít. Takže se zvedne a ochotně za ním jde, jako toulavé štěňátko co zrovna potřebuje pomoct. Dokonce nasedla i do jeho auta a nijak to neřešila.* Víte moje moje matka má bipolární poruchu a je taky někde pryč. Co vím, tak se odstěhovala neznámo kam no a otec to je kapitola samo o sobě. Dřív jsem tomu moc nevěnovala pozornost, protože jsem se starala o bratry a svou nemocnou matku. Nevšimla jsem si, že můj otec miluje pití víc než své děti. Když odešel z domu musela jsem se o bratry starat sama. Opustila jsem kvůli tomu školu, abych mohla začít pracovat. Chtěla jsem, aby moji bratři prožili krásné dětství, tak jakoby mělo každé bezstarostné dítě. *Na chvilku se odmlčí a nadechne se, aby mohla pokračovat ve svém vyprávění.* Po pár incidentech co měl můj bráška chtěla vidět učitelka rodiče. Už mi několikrát důrazně vysvětlila, že pokud se nedostaví bude muset zavolat sociálku. No a proto musím najít svého otce. Jsou všechno co mám a rozhodně o ně nechci přijít. Už jsem zvážila, že bych ho donutila podepsat papír, aby byly bratři v mé péči nejdřív ho ale musím najít. *Dokončí své vyprávění.*
*Dominic ji poslouchal. Nakonec zaparkoval před dome, vystoupil za auta a pokud tak udělal i Am, tak pak zamkl auto.* Takže mi chceš říct, že hledáš svého otce, který se na vás vykašlal a zdrhl od vás, a doufáš, že se bude zajímat? Nechci ti brát iluze, princezno, ale myslím si, že i kdybychom jej našli, tak to nebude moc v pohodě. No ale, zkusit se dá vše, takže asi uvidíme. Pojď dál. *Pronesl a pozval ji domů, načež pak otevřel pokud vešla, zavřel za ní a koukl se jí do čoí.* Dobře, co si dáš k pití? *Zajímal se. Pak se zamyslel.* No, kolik že jsi ještě jednou říkala, že ej tobě? *Zajímals e pak Dominic, který sis táhl sako a ledabyle jej hodil na pohovku. Pak se na ni otočil.* Víš, zní mi to jako něco, co není moc v pohodě, nepřijde mi moc v pořádku, aby se za vámi vracel, třeba je dobře, že od vás odešel. Co to zkusit řešit jinak? *Zajímal se Dominic poté.*
*Když dojeli na místo vystoupila a jako ocásek následovala muže před ní.* Když to řeknete takhle zní to hloupě, ale ano. Jsem naivní, ale přesto doufám, že se v mém otci něco zlomí a začne se trochu zajímat. *Nad jeho oslovením se musí trochu začervenat. Chtěla to zkusit a zjistit, jak na tom vlastně je. Zda tohle je zbytečné zjistí až ho najdou. Tedy pokud vůbec.* Páni... máte to tu krásné a velké. *Řekne hned při vstupu dovnitř. Kam se hrabe její malý byt.* Co nabízíte? *Optá se Am a dál si prohlíží místo, kde se nachází.* Je mi 18 let pane. *Promluví a jen ho sleduje, jak si sundává své sako.* Jako třeba zabít učitelku? *Nadhodila vtipně. Chtěla totiž trochu odlehčit situaci* Nevím totiž o jiném řešení vy snad ano? *Zeptá se ho s úsměvem na tváři*
*Dominic chvilku přemýšlela pak se na ni usmnál.* Děkuji, tak nějak jsme to koupil nedávno, nastěhoval jsem se nedávno, pokud se tedy jako nedávno bere před půl rokem, dejme tomu. *Usmál se. Pak ale zabloudil myšlenkami zpět k tomu, co říkala o učitelce.* Hm, zabít ani ne, ale, řekněte mi o ní něco, jak se jmenuje, a tak dále? *Optal se, zatímco vytáhl notebook, který si položil před sebe na stehna. Pako se otočil k Amarisen.* Víte, než kontaktovat někoho takového, co zkusit nějaké jiné cesty, kterými by to mohlo jít? *Zajímal se s úsměvem. na rtech.*
Já bych si něco takového rozhodně nemohla dovolit. Jsem, ale spokojená s tím co mám ani nájem není tak strašný, jak jsem si myslela. *Rozhodně to mělo něco do sebe. Každopádně až bude moct a něco našetří rozhodně se bude pak chtít přestěhovat do něčeho většího. Sice to pořád nebude, jako tohle, ale bude to lepší než co má teď* Jmenuje se Dahlia Lynch. Je jí 34 víc o ní moc nevím *Trochu jí děsilo, proč to chce vědět.* Smím se zeptat proč to chcete vědět? *Optá se Am a trochu k němu popojde.* No už mi jeden muž nabízel svatbu. Dokud nebudu mít papír, kde se můj otec vzdá rodičovského práva zřejmě jiná cesta není. *Nebo aspoň nevěděla o žádné jiné cestě, která by její problém vyřešila*
*Dominic ji poslouchal a nakonec si tedy vyhledal jméno a věk. Hledal podle zaměstnání, a když se tak stalo, uculil se.* Bingo. *Zavrněl. Jako totiž už zběhlý technik a programátor, co se v tom pohyboval déle, měl dost věcí na to, aby zjistil nějaké věci a tak nějak se modlil, aby na učitelku vytáhl něco, co by mohl použít proti ní.* Dobrá, po otci se tedy pak podívám taky.* Pronesl a usmál se.* Ale, než to vše udělám, řekni mi, co by jsi mi byla ochotná nabídnout? *Zajímal se. Pak odložil počítač stranou, došel do kuchyně, kde vzal sklenku. Sobě nalil krev, která ale mohla působit jako hodně hustý, rajčatový džus a Amarisen nalil pak vodu. Vrátil se, pití jí podal a sám se napil toho svého.*
*Na okamžik přestane vnímat okolí kolem sebe. Myšlenky jí zcela pohltí. Všechno se zdálo být tak moc složíte. Na okamžik máte pocit, že jste našli kousek skládačky, ale to je omyl byl to špatný kus a vy musíte hledat dál. Život umí mít někdy až moc krutý. Jenže Když je člověk dost slabý na to, aby se zhroutilo. Je i dost silné na to, aby znovu vstal a začal znovu. Rychle sebou trhne při slově bingo. To jí opět nahodí do reality. Musí se pousmát nad tím, že má radost. * Cokoliv.. klidně i svou duši. Není nic silnější než lidské srdce, které se tříští znovu a znovu a pořád bije. *Pro ní je totiž důležité, aby se její bratři měli dobře. Na ní samotný jí moc nezáleží. Pak odejde do kuchyně, pro zvláštně vypadající nápoj a vodu.* Děkuji. *Poděkuje a ihned se napije. Možná, že někdo jiný by nezahodil svůj život, svou duši nebo cokoliv jen proto, aby se ostatní měli dobře. Am, ale sobecká nikdy nebyla . Vždycky chtěla to nejlepší pro ostatní.*
*Dominic se jemně pousmál.* NO, pro tvoje štěstí nejsme žádný démon nebo ďábel, co by střádal upisy na duši, potřebuji něco, co by mi bylo k užitku. Takže, ptám se tě znovu. Jelikož ty po mě něco chceš, co by jsi byla ochotná mi nabídnout, aby jsi to splatila? Pokud vše zajistíme, pokud vše půjde podle plánu, tak se můžeme dostat až na služby v řádu tisíců dolarů, a to hádám že nemáš. Můžu ti i sehnat jakékoliv falešné dokumenty o opatrovnictví, aby jsi nemusela s otcem navázat kontakt, na co si jen vzpomeneš, ale jak říkám, otázka je, co mi za to nabídneš. *Usmál se a pak se posadil zpátky na gauč, načež si notebook položil na stehna a sledoval sem tam načítající se obrazovku, sem tam Amarisen.*
*Lhala by, kdyby netvrdila že vůbec zoufalá není. Opravdu se snažila přijít na to co by mohla dát a tak to všechno splatit. O té částce ani nemluvně, kde by asi vzala tolik peněz. Navíc všechno co vyslovil znělo tak strašně moc lákavě. Její tělo se pohne k velkému oknu a zahledí se ven. Prsty jemně bubnuje do parapetu a trpělivě čeká, že snad se jí v hlavě objeví nápad. Něco co by pro něj mohla udělat a všechno mu tím splatit. Když si už myslela, že to snad vzdá a prostě odejde domů něco jí přeci jen napadlo.* Dobře možná to bude znít jako blbost. Můžu vám uklízet, vařit nebo dělat společnost. Prostě cokoliv co zrovna budete potřebovat. Nenapadá mě totiž nic lepšího.* Otočí se, aby se mu mohla dívat do tváře. Už totiž nebylo nic co by mohla poskytnout.*
*Dominic zvedl pohled od počítače a pak se na ni koukl.* No, vzhledem k tomu, jak platí uklízečky a tak, tak nevím nevím, jestli by to bylo moudré, nevím, jak dlouho by jsi tu zůstala. Vařit nějak zvládám, stejně ani moc nejím, a společnost? přijdu ti jako někdo, kdo je osamělý? *Nadhodil s jemným úsměvem.* A prosím, tykej, přijdu si pak starej. *Ušklíbl se, přeci jen, byl, ale to ona vědět nemusela. Pak se zamyslel.* Hm, umíš hrát na klavír? *Zajímals e potom Dominic, který pak vrátil pohled opět k počítači a nahlédl na to, co mu tam vyskočilo. Vítězně se usmál, ale pak se koukl znovu na Amarisen.* je tamhle, kousek jen za tebou. *Poukázal na výklenek, kde stálo velké, černé křídlo.*
Nemůžu přeci vědět, jestli jste osamělý, nebo ne spíš mi připadáte jako ten typ člověka co se rád baví. Každopádně nevidím tu žádné zvíře či nikoho jiného takže tu bydlíte sám *Řekne svou dedukci. To že odmítl všechny její návrhy jí trochu zarmoutilo. Určitě by si našla čas, aby mu poklidila. No byl to takový slepý výstřel a neúspěšný.* Dobře promiň *Pousměje se na něj, když jí řekne, že mu má tykat. Přeci jen ona byla slušně vychovaná a tak mu prostě vykala.* Navíc jsem to vůbec takhle jsem to nemyslela. Naopak si myslím, že si mladý a krásný. *Zamumlá roztomile. Neříkala nic co by nebyla pravda. Pak se její oři rozšíří štěstím, když se jí zeptá na její oblíbený hudební nástroj.* Ano umím *Řekne radostně a ihned se rozejde k obrovskému černému klavíru. Opatrně po něj přejede prsty. Jak ráda by zavzpomínala na ty časy, kdy poslouchala zvuk jednotlivých kláves*
*Pokýval hlavou.* Ach ano, správně jsi uhodla, že bydlím sám. no, nějak mi to tak ale i vyhovuje, přeci jen, je to prostě...je to pak větší klid, řekněme. *Usmál se jemně, a pak se podíval opět na díku, než naklonil hlavu lehce na stranu.* Páni, to je hezké, děkuji. *Usmál se. Uměl ocenit kompliment a tenhle jej lehce zahřál na jeho chladném, nebijícím srdci. Pak se na ni usmál.* Tak, mám nápad, co kdyby jsi mi něco zahrála, zatímco já tady ještě něco málo dohledám, a pak ti řeknu, co jsem ukul? *Optals e s úsměvem na rtech.*
*Tomu rozuměla. Někdo měl rád samotu a někdo jako Am samotu nesnášela. Nesnášela ten pocit bát někde sama uprostřed svých myšlenek, které jí občas uvězní a ona tak nemůže nic dělat.* Chápu, ale nikdo by neměl být sám. *Řekne Am s úsměvem.* Nemusíš mi děkovat je to samozřejmost dát někomu kompliment a udělat mu tak radost. I já jsem za to moc ráda. *Vlastně byla ráda za všechno co pro ní udělal a chtěl udělat. Neměla důvod mu nevěřit nebo cokoliv jiného. Prostě jen věřila tomu, že se celá situace nakonec vyřeší.* To zní, jako super nápad. *Řekne nadšeně. Nikdo jí nemusel pobízet dvakrát, aby si nezahrála na tak krásném klavíru. Opatrně ho otevřela a usedla před něj. Pak už jen lehce položila prsty na jednotlivé klávesy a začala hrát svou oblíbenou písničku*
*Dominic se na ni usmál. Pak už jen poslouchal to, co dívka hrála a na moment zavřel oči. Tohle mu chybělo, to, když na klavír hrál někdo jiný a on mohl jen poslouchat. Chvilku jen tak seděl a relaxoval, nakonec se ale zase vrátil k tomu, co měl před sebou. A pak se uculil. Chvilku ještě scroloval mezi věcmi, než spokojeně zavrněl.* Tak, ta tvoje učitelka, koukněme, co tu na ní máme. Hm, ale no nepovídej. *Uculil se a koukl se na to.* Má falešné americké občanství, vlastně by tu ani neměla mít práci. Hm, hezké, co dál. Aleee, no nekecej. Problém se zákonem, krádeže. A co to máme tady? No jistě, Ale koukněme se na to, stará se o nemocného manžela, bez té práce co má a při deportu zpátky do jejich země by neměla právo na podporu státu na léčbu. No, asi se za tou učitelkou zastavíme a trochu si popovídáme. Co ty na to? *Koukl na Am.*
*Opět si vzpomněla na tu dobu, kdy bylo relativně všechno v pohodě. Vždycky když hrála udělalo se jí klid v duši. Když se podívala na muže sedícího nedaleko měla pocit, že i jemu se její hraní libí a to jí ještě víc potěšilo. Přestala v momentu, kdy začal mluvit o učitelce. Docela jí překvapili všechny ty věci co o ní dokázal zjistit. Falešné americké občanství? Krádeže? Jak přitom všem může pracovat s dětmi.* Jako, že jí půjdeme vyhrožovat, ale to přeci nejde. *Řekne okamžitě když se opět objeví v jeho blízkosti.* Nemůžeme přeci někomu vyhrožovat, aby jsme z toho něco měli. *Sice říkal popovídáme, ale za tímto slovem se skrývalo mnohé.*
*Dominic zavrtěl hlavou a pak si povzdychl.* No, vyhrožování to přímo není. Ono to bude asi ii k dobu ale pro ní, pokud by to udala na sociálku, jak jsi říkala, tak by se staraly i o to, jak na to přišla a proklepli by si jí. Bude to k dobru i pro ní. A zajistí se tak, i rámci jejího dobra, že tě neudá. Pak získáme více času na to, abychom mohli hledat něco dalšího, co by nás dovedlo k tvému otci. Tak, mám tu adresu, takže, poslední slovo, jdeme za ní, a nebo budeme čekat na to, až se pozve úřadům? /Optals e jí, když vstal.*
*Přemýšlela co by bylo nejsprávnější rozhodnutí. Zda za ní jít a promluvit si s ní nebo jí nechat ať Am udělá ještě větší potíže než je má teď. Musela se rozhodnout správně.* Dobře půjdeme za ní. Jen si prostě s ní promluvíme a nic víc. *Nakonec přeci jen souhlasila. Pokud to učitelce změní názor a oni budou mít dost času na to podniknout další kroky proč ne.* Rychle se vydá ke klavíru, který opět opatrně zavře. Nesmí se přeci na něj zbytečně prášit. Pak už se jen dívka opět vydá zpátky.* Tak jo můžeme jít. Jen mi slib ještě jednu věc. Kdyby cokoliv jen jí prosím neubližuj. *Řekne Am s úsměvem*
*Dominic se na ní podíval a když pak vstala, kývl na souhlas.* Já nikomu ubližovat nechci, věř mi, tohle bude jen v jejím zájmu. *Usmál se a poté už na sebe hodil své sako.* Tak jo, bydlí .na této adrese v Bronxu, *Pronesl adresu* takže tam pojedeme.* Usmál se na ni a pak už vyšel před dům doufajíc, že jej Am následovala. Notebook měl se sebou, vše měl pro případ zálohováno a posláno do jeho dalších zařízení. Pak se podíval na Amarisen.* Neměl strach, opravdu, vše bude v pořádku a jak říkám, tohle pomůže jí i tobě. A jinak, už jsi vymyslela, co bych za to mohl mít? *Rýpl do ní ještě s úšklebkem.*
*Ulevilo se jí když řekl, že nikomu ubližovat nechce. Ani nevěděla co by udělala kdyby ano. Nechala by to prostě jen tak. Zavřela by oči a dělala, že se nic nestalo? Možná, že by dokázala být spolupachatel ve zločinu a pomohla by ukrýt mrtvolu?* I kdyby si chtěl hádám, že bych v to nijak nezabránila. *Dodala ještě než se spolu ocitli před jeho domem.* Nemám strach jdu tam přeci s tebou. Spíš mám obavy z toho, že s námi mluvit ani nebude a jednoduše nám třískne před nosem. *Malinko si povzdechne nad tou situací.* Dala jsem ti několik návrhů a žádný ti nebyl moc dobrý. Jedině co zbývá je tohle. *Poukáže na svou maličkost.* Už zbývá jen moje tělo. *Dodá a maličko se ušklíbne. Spolu se vydají směr Bronx*
*Pomalu procházel potemnělým Central parkem, tohle místo muselo být ve dne nádherné, ale v noci mělo svoje kouzlo, které Caliban dokázal ocenit, když byl zrovna v New Yorku chodíval tady rád. Většinou tady byla krásná příroda co se dala obdivovat společně s těmi architektonickými detaily, které byly rok od roku úžasnější mu připadalo, nebo to bylo tím, že mnoho věcí bylo stejně starých jako on a Cal si alespoň někde nepřipadal zvláštně. Taková místa stárly pomalu a důstojně. Spíše se vyvíjely. Dneska si pro sebe zvolil opět spíše ležérnější oblečení, vzal si dlouhé černé tričko rolákového typu a k tomu černé společenské kalhoty, přes to jen přehodil tmavě šedý společenský kabát. Na nohách si nechal své oblíbené mokasíny. V téhle době taky nezapomněl na zbraně, takže jeho okrasný opasek nebyl jen na ozdobu, ale mě v sobě taky krátkou dýku se kterou on i Ban v případě nouze zvládli mistrně bojovat. Zadíval se na pár lidí, které uviděl u lavičky a posmál se pokračoval o kousek dál stejnou rychlostí a díval se zdali nezahlédne nějakého pouličního umělce. Takhle večer jich tam pár bývalo.*
*Triss sledovala večerní život v Central Parku, překvapovalo ji, kolik mladých a dětí bylo ještě venku s rodiči a pletlo se dospělým pod nohy. Na sobě měla delší celkem světlý kabát ke kolenům, černý rolák a kostičkované černobílé kalhoty, které přiléhaly k jejím nohám, a končily v kanadách, které byly čisté, opečovávané voskem a dalšími věcmi k tomu určenými. V hlubokých kapsách měla mimo své věci také ruce, takže když ji jedno z dětí vrazilo do boku, už neměla šanci je vytáhnout a vrazila do nějakého muže, který zrovna šel okolo a až pár setin poté ruce dokázala vytáhnout.* Sakra, pardon já- uh, omlouvám se, děti.
*Zrovna se zastavil aby pozoroval pár dětí, které spolu hráli nějakou hru co neznal. Ale přišlo mu to zvláštní, cizí. On takové doby neměl takže nerozuměl těm dětem co takhle řádily, na druhou stranu už nějakou dobu chodil po světě aby se naučil, že takhle to má a dokonce i mělo být. Pomalu se rozešel když v tom ucítil náraz do svého těla, instinktivně danou osobu chytil, byla lehká takže to nebyl ani tak náraz jako spíš cuknutí. Stále jí držíc se na ní pousmál a pokynul hlavou.* Nic se nestalo, jsem v pořádku a co vy? Nestalo se Vám nic? *Optal se jí a pohledem přejel prvně po jejím těle a dostal se až k obličeji.* /Je krásná./ *To byla první věc která mu vzešla na mysl než se vzpamatoval a dával zase pozor na to co se děje, pustit jí ale nepustil protože si neuvědomil, že ji stále drží.*
Jo, jo, jen mě překvapily. *Odkýve rozpačitě, nesrážela lidi na běžícím pásu, ale když takto někoho poznala, cítila se tak. Po chvíli si ale uvědomila, že ji ještě drží, takže si odkašle a ostoupí, aby ji pustil.* Doufám, že jsem vás nějak nekopla, nebo něco nerozbila nebo tak...bylo to neplánované, nehážu se nikomu do náruče při seznamování, fakt ne. *Nejistě se zasměje a ještě si odstoupí do komfortní zóny a natáhne k němu ruku.* Tak trochu oficiálněji a zdvořilejším způseobem, *Usměje se a zvedne pohled k jeho očím.* Jsem Triss. Mohu vás na něco pozvat, když jsem vás tak sejmula? Punč nebo...káva? *Snažila se zanalyzovat stánky okolo, co tu nabízí.*
Chápu. *Uvědomí si že ji stále drží a tak ji lehce rozpačitě pustí, nejradši by si vjel rukou do vlasů a prohrábl si je v rozpačitém gestu, ale už delší chvíli není kluk, takže tomu pudu odolá a sám odstoupí aby vytvořil ženě před sebou osobní prostor, sám neměl rád když se na něj cizí lidi lepili, samozřejmě že se svolením nebo v klubu to bylo jiné. Ještě jednou ji přejel pohledem jestli neuvidí nějaké zranění. Potom pouze lehce odkývne hlavou že je v pořádku.* Nic se nestalo a moc mě těší Triss. *Natáhne k ní ruku nazpátek a lehce jí potřese rukou.* Mé jméno je Caliban a rád tě poznávám. *Na chvíli se zamyslel, původně to měla být jen krátká procházka, ale dobrá káva či punč s dobrou společností se nedá odmítnout.* Punč jsem neměl už delší dobu, ale řekl bych že kafe bude vhodnější. Dovolte mi ale Vás pozvat, co bych to byl za muže kdybych nechal platit ženu. *Pousmál se a pokynul jí že mohou přejít k bližšímu stánku s kávou.*
Také mě těší. *Jen mrkne s překvapeným úsměvem, jak na okamžik přepne k tykání, ale hned na to je zase u vykání, co ji zmátlo.* Jestli nevadí, zvolím punč, myslím, že už bych pak neusla, kdybych si dala kávu. *Zasměje se a narozdíl od něj si do volných vlasů, které sahaly po lopatky, zajede.* A o tom placení se ještě dohodneme. Já srazila Vás. *Pousměje se a zamíří ke stánku s kávou, aby si objednal, načež se rozhlédne kolem, než vystojí menší řadu před nimi.* A co vás sem dneska přivedlo vlastně? Umělci? Nebo tu máte někde dítko? *Optá se konverzačně a rozhlédne se po okolí, jakoby chtěla jeho potomka najít.*
*Udrží si svůj úsměv na tváři a přitaká ji.* Dobrá, tak tedy pojďme pro punč. *Přejde pomalu s ní ke stánku s punčem a zastaví se před cedulí na které byly napsány různé druhy punčů a svařárů. Jemu osobně byla příchuť úplně jedno, připadaly mu stejné, ale z toho důvodu měl krabičku v kapse, ve které měl krevní kapsle aby si ji tam mohl přimíchat.* Prosím nechte mě zaplatit, bylo by proti mému vychování abych nechal platit Vás, navíc tak krásná žena jako Vy by nikdy neměla za sebe platit. *Nechal koutek úst povyjet o něco víc. On sám považoval všechny ženy a muže něčím krásné, po tolika letech se člověk naučí najít krásu i v těch největších zvláštnostech, proto by se musel stydět sám za sebe kdyby jí nechal platit, navíc dva punče jej nezruinují.* Dá se říct, že jsem přišel na umělce, i když osobně mám také rád to přírodní umění, kterého je zrovna v tomto parku více než dost. *Dodá, sám sebe si s dítětem neuměl představit. Taková věc mu byla odepřena už dávno a navíc on o to vlastně zatím ani nestál, kdo ví jestli vůbec někdy stát bude.*
Ah...pokud na tom trváte...mě to problém nedělá si zaplatit jeden punč. *Zkusí to ještě naposled, trochu rozpačitě z komplimentu. Poslouchá jej, když jí říká o tom, proč je tady a pokýve hlavou.* Jistě, mám ráda přírodu, za městem je jeden altánek, je odtud nádherný výhled na západ a když zapadne slunce, jdou odtud vidět hvězdy, narozdíl od New Yorku, světelný smog, znáš to. *Usměje se a když se dostanou na řadu v rychlosti si prohlédne nabídku a slušně poprosí o jeden z punčů, zatímco slečna za pultem začne někde pobíhat.* Omlouvám se, ale mohla byste se mi podepsat? *Triss se zarazí a jen skočí pohledem na Calibana a pak na slečnu, které se podepíše a ta se pak omluví, zda jí může zopakovat objednávku, načež se otočí i na její společnost.* A co to bude pro vašeho pána? *Triss jen nadzvedne obočí a nakloní hlavu.* Uhm ne, ne...jsme...známí. *Vysvětlí čarodějka a prohrábne si znovu vlasy.* Nechtíc jsem tady pána srazila, takže.... *Neví ani proč to vysvětluje, a tak pokrčí rameny a trochu zčervená ve tvářích a slečna se zacítí trapně a zrudne také a rozhodne se jim udělat objednávku.*
Budu rád, pokud mi to dovolíte. *Dodá už jenom. Chápal, že dnešní ženy jsou víc samostatné a rády platí za sebe, ale pro něj stále platilo, že vychováním je podržet dveře, pustit ženu, odsunout židli nebo kupovat věci. Svět se možná změnil, ale tohle pro něj byly věci, které by se neměly měnit. Jakmile přešla Triss k tykání, tak už vzdal pokusy o vykání.* Nejsem v New Yorku moc dlouho a to místo neznám, ale určitě si nechám poradit kam na další krásnou vyhlídku. Máš pravdu, že světelný smog znemožňuje vidět mnoho krás. *Lehce se zasmál a vzpomněl si jak vypadala obloha před stoletím, sice ve městech byly světla, ale nebylo jich zase tolik, minimálně šly vidět většinou hvězdy. Zadíval se na slečnu a pak na Triss, snažil se odhadnout, proč by se měla podepsat, ale nakonec to nechal být, nebyla to jeho věc. Když pak uvidí červenající se Triss chce se uchechtnout, ale nemíní situaci dělat ještě trapnější.* Dám si Váš borůvkový punč a zaplatím hotově. *Poté vytáhl peněženku, ze které podal dvě bankovky slečně, které vystačily jak na punče tak i na slušné dýško. Potom už čeká jen na svou objednávku.*
Vyhlídek je tu skutečně mnoho, ať už co se týče památek a nebo míst, kde mají rozhledny, parky, na Staten Island je třeba les, který je velký. A podobně. Tady to vždy je, že kdo hledá, ten najde. *Vysvětlí ještě poté, co si objednají, čím naváže na konverzaci, kterou pro podpis a objednávání na chvíli přerušili. Triss se postaví trochu bokem k lidem, kteří také čekají na svůj nápoj a pootočí se k muži, který tu je s ní.* A co že ta změna jít do tak velkého města?
To zní skvěle, osobně jsem něco takového hledal, ale nevím jak dlouho zde zůstanu, rozhodně tam ale někdy zamířím. /Jen doufám, že v té době tam ty místa ještě budou, moc krajin už nezůstává a já netuším jestli se vrátím za rok, deset nebo padesát./ *Při té myšlence si lehce povzdechl. Poodstoupil mimo řadu aby udělal místo pro ostatní a ocitl se tak k Triss čelem. Byl ještě čas než jim asi dají pití, tedy podle množství lidí stojících před nimi.* Jsem tady kvůli nastálím povinnostem a obchodu. Spousta práce a málo času na zábavu. *Uchechtne se.*
Tak třeba až splníš povinnosti, tak bude čas na zábavu. *Povzbudivě se usměje, taky znala chvíle, kdy nevěděla, kam dřív skočit, dneska měla schůzku s jednou svou manažerkou, chtěla s ní probrat jednu nabídku menší role v seriálu, Triss hraní bavilo, ale taky neměla potřebu hrát v ničem, kde byla umělá krev - kde by ji neviděla, jak ji nanášejí třeba na ni, ale musela třeba vběhnout do místnosti, kde je jí někdo pokrytý - nebo...v horroru a podobně. Tohle měl prý být nějaký historický seriál, kde by měla roli na pár dílů jako jedna z vedlejších postav, která se tam objevuje v pár dílech v přímém kontaktu s hlavními, což znělo...no dobře. Jen se bude muset naučit další tanec - menuet - do scény s plesem, ale to ji nijak neobtěžovalo.* A co to je za povinnosti? Jste...obchodník, nebo tak něco? *Zajímá se dál ze zvědavosti, zatímco slečna ve stánku vydá dvě objednávky lidem před nimi a ještě tři čekají na svůj nápoj.*
Doufám v to, ale je možné že mě povinnosti i práce rychle zase zavedou jinam. I když by byla celkem škoda pokud bych takové úžasné příležitosti vynechal. *Usmál se a sám se podíval za Triss kde viděl nějakého pouličního umělce, který měl v ruce kytaru.* /Kde jsou ty doby kdy jsem vidíval tolik umělců na ulicích, kteří dělali všechno možné. Město před pár desetiletími rozhodně žilo jinak./ *Poslechl si její otázku a pokýval hlavou. Nechtěl úplně rozvádět jak pracuje, ale jelikož to uhodla, tak by bylo více než neslušné jí neodpovědět. A být neslušný v blízkosti takové ženy by bylo vrcholem nevkusu.* Ano, dá se říct že obchoduju s mnoha věcmi, nejčastěji jde o starožitnosti nebo umění, ale občas jsou to také trochu jiné věci. /Informace, zbraně, kouzelné předměty, vše co jen člověka i podsvěťana napadne, ale to jí říct asi nemůžu./ A co ty? Vypadalo to, že jsi poměrně známá. *Pokývl bradou směrem ke slečně u které objednávali punč.*
To zní zajímavě. Až budu shánět vánoční dárky, třeba se ti ozvu. Otec má rád starožitné hodinky, *Zamyslí se a pak se usměje,* ale to ještě týden dva počká, nebudu ti rušit právě probíhající obchod. *Usměje se znovu, načež se tiše zasměje.* Jo, tak nějak si beru na triko věci, které souvisí pak se slávou. Herečka, zpěvačka, s otcem napůl vlastníme globální charitu a s jedním kamarádem budeme otevírat jazzový klub, takže...divím se, že vím, kde mi hlava stojí. *Zasměje se, i když její slova byla tichá. Nechtěla poutat pozornost ostatních k sobě.* A tak no... *Pokrčí rameny a shrne si vlasy, které neposedný vítr stále shazoval do tváře a postoupí o drobný krůček k jeho boku, když se osobě za nimi dostane nápoje a posunou se i ostatní.*
Rozhodně se ozvi, mám spoustu krásných kousků ve sbírce, i když nevím, zdali jich mám dost v New Yorku. *Usměje se, neměl v plánu se jakkoliv vychvalovat nebo vychloubat, ale osobně zjistil, že se bez podívání do rejstříků neví ve kterých úschovnách má které kousky. Bylo jich příliš aby si pamatoval kde co přesně má.* Nerušila bys, zvládám několik obchodů zaráz, ale zajisté zde. *Vytáhl z peněženky svou vizitku na které bylo jméno, číslo a jeho obchodní společnost.* Kdykoliv zavolej, myslím, že mám spoustu obdivuhodných věcí, které by mohli víc užívat lidé než police. *Zasmál se tiše potom ale musel obdivovat co všechno žena před ním zvládla udělat. Vypadala dost mladá, takže tohle všechno rozhodně nečekal.* To se ti vůbec nedivím, s tím mé malé obchody rozhodně soutěžit nemůžou. *Lehce ji popíchl, ale spíše pro srandu než negativně.* A baví tě ta práce?
Vpohodě, nějak to vymyslíme. *Prohodí a vizitku si vezme, jen aby vytáhla mobil a zastrčila ji do jedné z kapes obalu a s tím zmizelo obojí opět v její kapse.* Určitě se ozvu. *Kývne a když shodí svou práci, pobaveně nad ním pokroutí hlavou.* Ale hloupost, každý má to svoje. *Oponuje mu a když se jí zeptá na její práci, tak se rozzáří.* Je to splněný sen, doslova. Vždycky jsem měla ráda uměleckou tvorbu, pomáhání, dělání radosti lidem a tak, takže...Si plním sny. *Rozhodí lehce rukama a omluví se pánovi, kterému lehce zavadila rukou o loket a oomluví se, pán to jen odmávne a vezme si objednávku spolu s jeho ženou, takže se octnou hned další na řadě.* A co obchodování? Vždycky to byl tvůj sen?
Většinou jsem na telefonu k zastižení, ale kdyby ne, tak zanech SMSku, ozvu se ti zpátky. *Věnuje jí jeden ze svých povětšinou šarmantních úsměvů. Nebyl šarlatán ani sukničkář v běžném pojmu toho slova, ale měl rád ženy i muže a na obojí rád působil, nemuselo to vždy končit v posteli, prostě jej jen ta hra mezi tím bavila. Byly to takové malé bitvy, které osvěžovaly život. Jakmile se rozzáří jeho úsměv lehce vzroste. Potěšilo jej, že se otázkou trefil do její noty, která jí potěšila a její pocity chápal.* To je víc než důležité, plnit si sny. *Jakmile ale uvidí muže o kterého zavadí, tak se tiše rozesměje.* To se ti stává často, že zavazíš o nějaké muže? *Optá se jí než se vrhne sám na odpověď na její otázku.* Nevím jestli sen, ani si nepamatuju čím jsem kdy chtěl být, ale umožňuje mi to být kým jsem a dělat věci co mám rád. *Pokrčí rameny a poohlídne se ke stánku zdali už nemají připravený nápoj.*
Ah ne, dnes mám špatný den. *Pokroutí se smíchem hlavou.* A protože se mi to děje od chvíle, co jsem srazila tebe, můžu to na tvou maličkost svést. *Zazubí se a když konečně dostanou svou objednávku, tak si ji přebere a podá druhý nápoj Calibanovi, poděkuje slečně a poukáže rukou někam do parku, aby nepřekáželi u stánků.* Na jak dlouho pobyt v New Yorku vidíš? *Optá se a rozhlédne se. Ani nevěděla, zda si chce spíš sednout nebo ne. Nicméně nakonec k jedné ze vzdálenějších laviček opravdu zamíří a usadí se na ni bokem, jednu nohu skrčí mezi ně, aby mu byla čelem a napije se alkoholového čaje s kousky ovoce, rozinek a dokonce oříšky, co měla šanci zaznamenat na dřevěné lžičce, kterou tam měli kvůli dobrotám automaticky danou.*
Ah tak. *Lehce se k Triss přiblížil a jakoby uměle jí něco oprášil z ramen.* Tak to abych si tvou smůlu vzal zpátky co? *Zaculil se na ní a udělal zas krůček od ní, ale nevrátil se do původní vzdálenosti v jaké stáli před chvílí.* Teď ber veškerou svou nešikovnost zpět jen na sebe. *Naoko si ji pečlivě změřil.* Nebo myslíš že tam něco ještě zůstalo? *Povytáhl obočí a s tím i koutek úst. Rozhodně s ní flirtoval, ale zlé úmysly za tím jednoduše nebyly. Sám si teď převezme své pití, druhou rukou otevře v kapse krabičku, odkud vyloví kapsli, kterou poté co se rozhlédne si jí vyprázdní do kelímku.* /Jednoduché řešení./ Upřímně netuším, můžou to být dny, týdny i měsíce. Vše záleží od toho jak se bude odvíjet obchod. /Nebo co si usmyslí pán./ *Taková myšlenka mu jen tak prolítla hlavou a byla dle jeho názoru až příliš přesná. Mohl New York opustit zítra nebo za rok, vše záleželo co se stane v následujících dnech. Takových myšlenek však nechal a raději se za Triss vydal kam jej vedla.*
Huh? *Zarazí se, když jí opráší a překvapeně se nechá, než jí to dojde, ale to už se vzdálí i on sám, a tak to vezme s humorem.* Jo no, třeba jsem si nějakou schovala, abych to mohla svádět i nadále na tebe, neboj, na odchodu ti ji vrátím. *Asi úplně nepochytila, že s ní flirtuje a její navázání s odpovědí mohlo velmi snadno působit, že flirtuje nazpátek. Povšimla si, že si něco dal do kelímku, spíše koutkem oka, když vracela pohled k němu a on věcičku pomalu oddaloval, ale bylo kolem příliš mnoho lidí, než aby se ptala, ač podezření pochytila.* Ah tak, to je fajn, bydlíš odtud daleko? Že tady zůstáváš, hádám ubytovaný někde v pohodlí s nohama nahoře? *Nadzvedne trochu popichovačně obočí a napije se.* Mm, jakou, že to máš příchuť? *Optá se na jeho punč nějak nenápadnou cestou a znovu se napije.*
Ah takhle, jsi liška podšitá? Svést to na nebohého muže, do kterého jsi vrazila? *Zasmál se a vzal to s humorem, takhle odlehčená nálada jej bavila a on si z ní užíval každý doušek. Lehce přiložil svůj nápoj k ústům a ze začátku pouze ochutnal, nechtěl nic riskovat, ale když zjistil, že mu z toho není zase tak zle a vypít se to dá, tak mu na rtech opět zahrál úsměv se kterým se zase obrátil na Triss.* Záleží jak to myslíš, často se stěhuji za svou prací proto mám několik bytů na několika místech, ale ten v New Yorku není zas tak daleko. Minimálně ne taxíkem. *Dodá ještě pro jistotu a upije zase ještě kousek ze svého punče.* Borůvkový, jaký sis dala ty? *Optá se jí a zpozorní.*
Samozřejmě! *Zasměje se také a když zmíní stěhování jen zamručí.* Aha, to asi tak moc nechápu, mám domov tady a ještě jezdím za rodinou a chodím za bývalýmí spolubydlícími, ale ve svém vlastnictví mám jen jednu...nevím zda se byt dá nazvat jako nemovitost, ale teda byt kousek odtud. - Minimálně taxíkem. *Zopakuje s úšklebkem po jeho vzoru a potom zvedne nápoj.* Lesní plody, chceš zkusit? Nemám HIV nebo opar nebo tak něco, ani covid. *Zatváří se nevinně, jakoby její výraz vyloženě říkal, že se nemusí bát.* Borůvku jsem ale ještě neměla, je dobrá? *Její temně hnědé - takto navečer takřka černé oči - měly psí nádech, jakoby beze slov žádala ochutnávku.*
Ah, jako dýka přímo do srdce. *Zasměje se a upije ze svého punče.* Já už dlouho neměl domov na jednom místě, na druhou stranu alespoň člověk pozná různá zákoutí světa nejen jako turista. *Úsměv si na tváři udrží ale zavrtí pouze hlavou. Za prvé vážně neměl chuť zvracet před touto dívkou a za druhé by to znamenalo, že by jí musel dát napít svého drinku, který byl tak trošku dochucen krví a chutnal by jí víc než divně.* Nemám to moc s čím porovnávat, ale co bys řekla na to, abych tě po tomto punči pozval na druhý a můžeš si zkusit dát borůvku? *S mírně spokojeným úsměvem pozvedl punč.* Alespoň s tak krásnou ženou budu moci strávit víc času.
Hmmm a co si zajít na punč při obchodu? *Navrhne pro změnu ona, když jí zazvoní telefon a ona to típne. Chtěla původně přijmout, ale zapomněla, že dnes jí měli přijít kmotři na večeři.* Dnes mám ještě plány a prý už je teď nestíhám. Ten čas rychle letí, kór když je společnost s níž řeč nestojí. *Usměje se a znovu se napije, aby nemusela potom dopíjet za chůze z parku pro taxík.*
Já jsem rozhodně pro, a ty tak budeš moci ochutnat i více druhů. *Lehce se zasměje a posledním lokem dopije svůj punč, žádná sláva, ale lepší než nic dá se říct. Lehce se zadívá na její mobil a pak do jejího obličeje aby se pokusil rozluštit na co myslí.* Plně to chápu, já si dnešní den vyhradil na obdivování úžasů New Yorku a zatím se mi to daří. *Usmál se na ní a pokyne jí.* Dobrá společnost je vždy důležitá, obzvláště když umí vést konverzaci jako ty. *Na chvíli se podíval na spoustu lidí u stánku. Už bylo to období a on se ani nedivil, že zrovna za tak příjemné noci jako byla tato, tak jich bylo tolik.* Můžu tě tedy alespoň vyprovodit když už jsem tě zdržel?
Určitě, musím ti v nestřežený moment vrátit zbytek tvé smůly. *Ušklíbne se a zvedne se a za pomalé chůze si dopije punč a objednává uber, poté, co se zorientuje v jaké části parku to vlastně je.* Tak vizitku mám, tak se pak ozvu ohledně těch hodinek a můžeme to spojit s punčem. Tentokrát platím já. *A s tím ho lehce na konci cesty klepne po rameni s tichým smíchem, slíbila že mu přece vrátí jeho smůlu. A s tím nasedne do uberu a zamává mu ještě.*
Ah, já skoro zapomněl ty liško podšitá. *Spolu s ní prochází nočním parkem, který je nádherně osvětlen a dodává pomocí her stínů a světel vzniknout novým krásám, které přes den jen tak nevyniknou.* Budu rád pokud se ozveš a připravím pro tebe nějaký ten přehled co by se mohl hodit pro muže. *Dodá a na její větu se ušklíbne o placení, když se otočí Triss k uberu, tak za ní ještě houkne.* To s placením se teprve uvidí. *A tiše se rozesměje.* /Tahle žena je rozhodně číslo, vsadím se, že s ní se člověk nemá šanci nudit./ *Pomalu projde parkem a dívá se na další a další části, jenže jej to po chvíli přestane bavit a sám se přesune domů. Za pár hodin má dojet jeho pán.*
*Byl večer, když se Valérie vracela ze své obvyklé odpolední hodiny tance, na sobě černou koženou bundu, červenou kostkovanou sukni a černé kotníkové boty. V ruce si nesla kelímek s kávou, ze kterého občas opatrně upila, jelikož nápoj byl ještě pořád horký. Myšlenkami už byla u toho, jak si doma projde sestavu do akrobacie a ponoří se do dalšího studia démonologie, když do ní najednou poměrně silou něco vrazilo a ona o pár kroků zavrávorala. To by nebylo to nejhorší, kdby si v podstatě vařící kafe nevychrstla na bundu, ale částečně taky na ruce. Se syknutím zmačkala kelímek, ve kterém už stejně nic moc nebylo a aniž by se obtěžovala podívat, kdo to do ní vlastně vrazil odsekla* Koukej na cestu, blbečku. - Prosím? *Ozvalo se za ní a když se otočila, uviděla vyššího mladíka, tak kolem dvaceti, společně se dvěma jeho kamarády.* S kým si myslíš, že to mluvíš? - S tebou. Vyrazils mi kafe a ani ses neomluvil. *Zpražila ho pohledem.* Ale ale, pánové. Podívejte. Slečinka nikam nespěchá. *Uchechtl se ten nejvyšší, zatímco si Valérii přitáhl k sobě.* Okamžitě mě pusť… *Zavrčela bělovláska v odpověď, ale kluk se jen uchechtl. Byl z něj cítit alkohol.* Ale no tak, kotě. O nic nejde, ne? Když budeš hodná, a nebudeš se moc bránit, možná ti i koupím nový kafe. *Mrknul na ni, což mu možná v jeho alkoholovém opojení připadalo sexy, ale Valérie si nebyla jístá, jestli se jí zvedá žaludek z toho, nebo z pachu alkoholu.* Pusť mě. *Zopakovala chladně svou prosbu, jenže kluk si ji místo toho jen přitáhl do poměrně agresivního polibku. Odpovědí mu bylo poměrně silné odstrčení stran bělovlasé.* Ale ale… Tak kočička má drápky. *Kliknul jazykem. V tu chvíli oba jeho kumpání přiskočili a dívku popadli pod pažemi, zatrímco on jí jedním rychlým trhnutím rozepnul bundu.* Ani neskoušej řvát, stejně by tě nikdo neslyšel. *Ušklíbl se samolibě, zatímco se jeho ruce přesunuly na dívčina prsa. Naklonil se přitom, což dalo Val dokonalou příležitost ho praštit hlavou do té jeho. Kluk zařval a chytil se za nos, ze kterého mu začala téct krev.* Tak tos přehnala, ty malá mrcho… *Zavrčel, zatímco jí vrazil takovou facku, že se jí otočila hlava a kousla se do jazyka. Potřebovala něco udělat a to rychle, dřív, než stihnou něco udělat ti tři. Zatímco jeden kluk ji držel pevně, ten druhý trochu povolil sevření, zřejmě v překvapení, čehož využila, aby telepaticky popadla jeden ze šutrů a mrskla ho vedoucímu skupinky po hlavě. Ten se se zaúpěním sesunul k zemi a držel si hlavu, což Val uklidnilo minimálně v tom smyslu, že ho nezabila.* Do prdele, někdo tu je! *Vyhrknul jeden ze zbývajících kluků.* Kdo je tu s tebou, sakra?! *Vřískl po dívce, jenže to už jeden šutr zasáhl i jeho. Překvapeně vykřikl, pustil Valérii a rozeběhl se pryč. Jeho kumpán na chvíli zaváhal, ale pak smýknul s Val na zem, posbíral vedoucího party a rozeběhl se s ním pryč. Valérie zůstala sedět na zemi a lehce se třásla, adrenalinem a šokem, zatímco jí na tričko kapala krev z vlastních rtů a mísila se s tou útočníkovou na jejím tričku.* Do prdele… *Zamumlala, shodila si batoh a roztřesenýma rukama se z něj snažila vylovit telefon.*
*Natalie jako zvíře vyběhla z křoví a koukala po pachu krve a Elaine za jí běžela* Kde- huh?..Jste v pořádku madam?..*Zeltala se Nat a zaběhla k Val* Je vám něco?..*Nat ucítila krev čaroděje a nabídla jí ruku na pomoc* Natalie, Kolikrát ti budu říká ať neutíkáš!..Huh?..co se tu stálo?.. *Zeltala se Elaine když se přiblížila k nim. Nat se na čarodějku usmála zubatě a když přijala, pomohla jí vzstát*
*Trhla sebou, když k ní z ničeho nic jako gepard doběhla rusovláska.* Jo… Teď už jo… Díky. *Usmála se mile na zrzku a s její pomocí se vyhoupla na nohy.* Ále… Parta kluků, co víc přemýšleli chlastem a rozkrokem, než zbývajícími mozkovými buňkami. *Usmála se hořkosladce na Elaine.* Jsem v pořádku. Zato frajer si nejspíš příště rozmyslí, jestli ty pracky nenechat raději v kapsách, pro bezpečnost svou i všech kolem. *Dodala, teď už s milejším úsměvem a otřela si ruce o sukni.*
*Nat vytáhla kapesník a když viděla krev na její ruce tak jí jemně vzala a slizla krev z jeji ruky* Omluvte mě..šlo by to nazmar..Nat jméno mé- *Elaine vzala svůj deštník a praštila Nat dřevěným držákem a dotáhla ji* Je mi to líto..Nat je mládě.. *Elaine se usmála a lehce se uklonila* Neumí se moc..ovládat tak..* Elaine vytáhla vlhčený ubrousek a podala to Valerii* tady..*Natalie si podrbala hlavu a zasyčela* To bolelo..
*Celou scénu sledovala jen s jedním lehce nadzvednutým obočím, ale neubránila se lehkému uchechtnutí nad tím, jak starší upírka přetáhla tu mladší deštníkem.* Nic se nestalo, opravdu. Nevadí mi to. Kdybych byla civil, bylo by to horší, ale ze mě si toho moc nevezme. *Pokývnutím hlavy poděkovala starší upírce za ubrousek, setřela si krev z obličeje a zazubila se pro změnu ona na mladší upírku.* Máš krásné tesáky. Taky ti něco ukážu. *Pousmála se a nechala sklouznout část iluze, která doteď kryla krystal na jejím čele, který lehounce problikl při použití magie. Přitom k rusovlásce natáhla ruku.* Valérie. Stačí Val.
Páni..to je hustý...ještě jsem jsem neviděla iluzi takhle z blízka!..*Nat se usmála ještě víc a Elaine zakroutila hlavou. Když jí podala rulu vzala ji pevně a potřasla si s ní* pěkný jméno..pro čarodějku jako stvořené..Aco ten krystal dělá?..Jestli se můžu zeptat. *Nat jí obešla kolem dokola aby si jí prohlédla lépe, strčila ruce do kapes "své" kostkované košile, která sloužila jako rádoby bunda* Seš si jistá že jsi okay?..když tak budu mít svačinku *ušklíbla se než jí Elaine znovu praštila destnikem*
Hádám, že moc kamarádek čarodějek nemáš, co? *Pokrčila s úsměvem rameny. Potěšilo ji, že Nat měla pevný, upřímný stisk, to bylo vždy dobré znamení.* Nat je taky pěkné jméno. A zatím nedělá nic moc. Teda, občas poblikává, když používám magii, ale ne vždycky, Sama ho zatím zkoumám. *Vysvětlila. Když ji její vychovatelka znovu přetáhla deštníkem, zkousla si ret.* Raději už nic neříkej, nebo budeš na konci dne úplně omlácená. *Zasmála se tiše.* Jo, jsem v pohodě. Jeho nos na tom bude hůř. *Ušklíbla se.* Třeba si zapamatuje, že nemá bez dovolení sahat na cizí lidi… Nezdržuju vás od nečeho? *Zeptala se napůl jí a Elaine starostlivě.*
Ani ne! Elaine a já chodíme na procházky ať si zvykám na pachy..moje výmluva jak se dostat z temné kopky..A ne..obecně moc kamarádů nemám..asi jednoho fakt super je jeden Upír..od kterého jsem si půjčila ale nevrátila košili takžeje má *Řekla Nat s nadšením a ukázala svou košili* A možná jedna covilka se, kterou bych se chtěla potakt [link src="znovu.To"] je asi vše..Kvůli mojí povaze, která je víc živá než mrtvá a ostatní jsou už otrávení
Co je špatně s tvou povahou? *Zeptala se lehce zmateně a naklonila hlavu na stranu, ale usmála se nad jejím vysvětlením.* Sluší ti. Pokud ji vyloženě nebude chtít zpátky, nechala bych si ji. *Mrkla na ni.* V tom případě, nechcete se ke mě přidat? Koupila bych si nové kafe, když už jsem o to první tak politování hodným způsobem přišla. *Usmála se, zatímco si znovu zakryla znamení iluzí, kvůli civilům, vybalila z tašky mobil, který si strčila do kapsy a nabídla jí rámě, aby se mohla zavěsit, kdyby chtěla.* Když už si máš zvykat na pachy, tak alespoň pěkně zblízka. *Dodala pobaveně.*
Díky! A nevím jestli [link src="to.oje"] chůva Elaine dovolí *Nat se podívala na Elaine a usmála se, Elaine si povzdechla a přikývla* tak prej můžem jdem! Já si taky koupím něco teplého a dám so do toho krev..mňam *Nat se připojila k Valerii a Elaine šla vedle nich. Když došli k nějakému sta ku s kávou objednala si horkou čokoládu a pro Valerii novou kávu, když ji je podal tak vytáhla malou plechovou lahvičku původně na alkohol ale teď jí to sloužilo pro krev. Nalila si do svého drinku a podala kávu Valerii* Tady! Na mě!
*Společně došly až ke stánku, kde jim Nat objednala pití.* Jsi vážně moc milá Nat, děkuji. A taky střelená, tím správným způsobem. *Uchechtla se tiše, zatímco upila ze své kávy a sledovala, jak si Nat jen tak, jako by se nechumelilo, dochutila čokoládu krví.* Ty na nějaké civily kašleš, co? *Okomentovala to pobaveně.* Jaké to vůbec je? Myslím… S přísadou navíc. *Uchechtla se. Chuť vlastní krve měla ještě pořád na jazyku a byť to nebylo odporné, nedokázala si představit, že by si takhle jen tak pro chuť dolila třeba právě kakao krví. Proto byla zvědavá.* Chutná to alespoň trochu jako kakao, nebo..?
Když někoho pokoušu tak bude problém..musím se učit ovládat..a taky na co by mi byl živý civil, který přiláká pozornost Když si můžu dát celý sáček B+ jako svačinu..*Nat upila svého kakaa a nabídla jí na zkoušku. Pokud prijala podala jí horky kelímek* Mě to nepřijde divný jen trošku víc hořký..ale to kakao to sladí..*Elaine si vzala podobnou lahvičku a upila z ní, vůně krve z Kakaa Nat jí způsobila chutě. Když Elaine dooila tak se na ně koukala* První krev byla od Upíra a byl to humus..ale když jsem se proměnila a dostala jsem celý sáček tak tk bylo tak dobrý a hřejivý pocit..jako teplé mléko o vánocích..trhlý přirovnání ale bylo to tak!
*Tiše se zasmála.* Myslela jsem spíš, žes to tak na pohodu vytáhla, než tohle. *Vysvětlila a opatrně si od ní převzala kelímek ve snaze se nepopálit, když v každé ruce držela jeden. Opatrně z kakaa upila a chvíli ho nechala převalovat na jazyku, jednak proto, že bylo horké, jinak proto, že chtěla skutečně pobrat tu chuť. Pak překvapeně povytáhla obočí. Nebylo by to něco, co by si jen tak objednala na baru, kdyby měla možnost, ale čekala, že to nebude nic moc. Ono to ale reálně nebylo zlé. Částečně to připisovala cukru, s vodou nebo džusem by to bylo asi horší kombo, ale tohle bylo prostě jen lehce nahořklé, možná malinko slané kakao.* Popravdě, čekala jsem, že to bude hrozné. *Přiznala.* Ale kdyby mi tohle někdo nabídl, nebránila bych se. *S úsměvem jí kelímek vrátila, pak znovu upila ze své kávy.* Nostalgie je trhlá vždy. Je to dobré přirovnání.
Že jo! Takhle si můžu užít i normální..pití..Máš pravdu..nostalgie..A-Ajaké to je být čarodějem? Jednoho znám..Upír v pokoji blízko mého je sním kamarád..Má kočičí ouška a..Taky mě proměnil v lasici! Jo nazvala jsem ho Furíkem ale to není důvod že mě dělat zvíře! *Nat postěžovala Valerii a Elaine si povzdechla a koukla se kolem sebe* A co ty? Nějaké otázky na upírku? *Zazubila se a upila svého kakaa* Když tak se ptej..mě to nevadí!
Jaké to je? *Zamrkala překvapeně.* No, těžko říct, nic jiného jsem nikdy nebyla. *Zasmála se a rozpačitě si prohrábla vlasy.* Hodně učení. *Řekla nakonec.* A iluzí. Ale baví mě to, nemám si na co stěžovat. Nedávno jsem jedné čarodějce nechtě vlezla do hlavy, ještě se s tím učím, ona byla lepší, tak mě vypoklonkovala s telepatií. *Uchechtla se tiše.* U jednoho čaroděje jsem se chvíli učila, ale pak se musel vrátit do Rumunska, takže jsem na to zase chvli sama, prozatím. *Zamyšleně se zamračila.* Vy upíři asi moc nemusítě oheň, co? Tak ti ukážu něco jiného. *Rozepla jednu z kapes na bundě a vytáhla z ní tři kovové kuličky, které si položila na dlaň, než je pomocí levitace a částečně vzduchu nadzvedla nad ni a nechala si je kroužit okolo ruky.* Je pravda, že nespíte? *Zeptala se se zájmem, ale pak se zarazila.* Počkej, jak jako, proměnil na lasici? *Vytřeštila na ni oči.*
Nemáme potřebu..ale někteří spí aby si odpočinuli svou mysl..Já spím protože by ostatní neměli pokoj ode mě..A ano..jedna jiskra a bafnem jako kapesník..*Nat se zahájil dech a koukala a kuličky a natáhla po nich, teď už méně obvazanou ruku a usmála se* Páni..Hm?..Jo to...Halloween party se mi trochu dostala z rukou a ve stavu opilosti jsem nazvala čaroděje Furíkem..Robert to byl myslím..*Elaine se pousmála a pozorovala fascinovanou Natalii a pronesla* je to pravda..tady puberťačka neodhadla kolik má vypít tak dělala ostudu sobě a Panu Northwoodovi..*Nat se na ni koula poníženě* Jasně jasně..*Řekla Nat s vypláznutým jazykem*
*Pobaveně ji sleduje.* Copak jsi dělala, že máš zafáčovanou ruku? *Pousměje se a zkusí, co to udělá, kdyby se pokusila nechat kuličky levitovat kolem ruky Nat. Zkoušela to zatím jen párkrát s maminkou a o to víc ji těšilo, že to tentokrát vyšlo. Zaposlouchala se do vyprávění obou upírek a pobaveně se usmívala. Když zmíní, že v podstatě urazila čaroděje, tiše se uchechtla.* Jak to tak poslouchám, můžeš být ráda, že to nebylo na trvalo. *Zazubila se.* Jinak to naprosto chápu, já správně zatím pít nesmím, to mě trochu zachraňuje, jednou jsem takhle nechtě podpálila pokojovou kytku. Sice už v podstatě mrtvou, ale i tak. *Lehce se při té vzpomínce otřese.* Takže ty už jsi byla na Halloweenské party a s přítelem? *Uculí se, zatímco kuličky nechá pomalu, jednu po druhé, sklouznout Nat do dlaně.*
Nejlepším kamarádem..a jo tohle..stříbro..pálí nás jako když se člověk popálí o žhavý kov..*Nat se usmála a poslouchala jí. Koukala se na její ruku s kuličkami a přemýšlela nad něčím než se z toho probrala* A jo! Naše kostýmy byly Ginny Weasley a Harry Potter!..Fakt nám to slušelo a prostě to byla sranda..s ním cítím teplo uvnitř..chápeš *Nat se podívala na kuličky a vrátila je Valerii* Tady..abych ti to omylem nevzala
*Obrátila oči v sloup, ale pobaveně.* Jasně, a proto jste měli společný kostým. *Ušklíbla se.* Chápu. Teda, napůl. *Dodala s kuličky si od ní převzala zpátky.* Vždycky jsem si myslela, že stříbro ubližuje jen vlkodlakům. Dobré vědět, nebudu si k tobě brát žádné stříbro. *Pokývla hlavou a usmála se.* Co vlastně děláš kromě… No, kromě upírství? *Zeptala se a kuličky si zpátky zapla do kapsy, než si znovu upila z kafe.* A jsi hodná, ale veděla bych, kde je hledat. Společně s bundou tvého upířího kamaráda. *Mrkla na ni.*
No..nic moc..někdy si pracuji na mobilu dělám náramky...Chodím hodně ven..jinak..nevím co dělat.. [link src="jsem.se"] ještě pořádně nenašla..Heh..*Nat se uchechtla [link src="a.koukla"] na ní* Kolik ti vlastně je..neber to zle a čarodějové bývají fakt stáří..vypadáš na můj věk..je mi 21..*Nat se usmála na ní a sedla si na nedalekou lavičku* Jeslí budeš chtít tak ti nějaké šperky vyrobím!..například tiaru co by maskovala tvůj krystal na čele!
Myslela jsem spíš práci. Ale chápu. *Pousmála se.* Já jsem akrobatka. Hlavně. Jinak tančím, jezdím na koni, občas chodím s mamkou po konkurzech. *Vysvětlila.* Neberu, můj učitel taky vypadal na třicet a bylo mu ke dvěma stovkám. *Ušklíbla se pobaveně.* Ale já vypadám na svůj věk, myslím. Je mi sedmnáct. *Odpověděla a když zmínila, že by jí vyrobila čelenku, rozzářila se.* To by bylo skvělé. Pár jich mám, ale není to úplně na běžné nošení. Ukážeš mi, co vyrábíš? *Zeptala se se zájmem a sedla si vedle Nat.*
No..zatím praci nemam..šperky dělám jen s korálky a drátky..*Nat ukázala obrázky na mobilu v podobném stylu co myslela když u sebe neměla žádné fotky svých výtvorů* dělala jsem taky minerály obalené v mědi .když ho v pokoji najdu tak je tvůj! Já ho nenosím už dlouho..*Nat se usmála a schovala mobil* Akrobatka? Wow..Máš zajímavější život než já..*Nat se opřela a koukla na ni s úšklebkem* Umíš i tk s těmi látkami?..To já zbožňuji!..
Jsou moc hezké. *Usmála se, zatímco si listovala obrázky a zkoumala šperky na nich, než mobil opět vrátila Nat.* Dobře, moc ráda na něj kouknu. *Přikývla a rozzářila se, když se jí zeptala na práci.* Možná, ale je to v rodině. Mamka je primaballerina. Většina rodiny dělá něco v umění, takže já taky. *Vysvětlila.* A samozřejmě, šály! Jsou jedny z mých nejoblíbenějších. Ještě s obručí a hrazdou! *Sáhla pro svůj telefon a vyhrabala fotky z tréninku. Byla tam i nějaká videa jejího cvičení na šálách, včetně roznožek, "pádů" a podobně.* Podívej se.
*Nat byla fascinovaná fotkami a koukla se na ně s úsměvem* Ty seš boží..Někdy tě musím vidět v akci! *Nat jí vrátila mobil a usmála se vic a víc. Elaine se koukala na dvojici a povzdechla si tiše* něco do sebe máš..Val..Jeslí bude Nat hodná tak ti jí vezmu k tobě *Odpověděla Elaine lehce kývla hkavou na Valerii* A taky je s tebou Nat Klidnější kolem tebe..*Nat se usmála a koukla nahoru na opadavé stromy* Hm..pěkný..už vím koho mi připomínáš..Raven..jenom s blond vlasy
Ráda tě k nám někdy vezmu. Vystupujeme hlavně v noci, věřím, že to pro tebe bude fajn. *Usmála se na ni rozzářeně, pak zvedla pohled k Elaine.* Ono to jde samo, když je ten někdo takhle hyperaktivní. *Zasmála se, ale nemyslela to zle. Zadívala se nahoru společně s Nat a zazubila se.* V poslední sérii je má blond. Jen narozdíl od ní, já je tak mám od narození. A nejdou nabarvit. *Uchechtla se, ale pak se k Nat otočila.* Budu ráda, když někdy přijdeš. Jsi fajn. *S úsměvem rusovlasou upírku objala.* Vystupujeme v Queensu. Dám ti pak adresu.
Ale je to celkem pěkný! já mám jen zrzavé vlasy od narození..ve škole to byla taky bolest..No..dala bys mi na sebe číslo kdyby jsem náhodou se nudila a my bychom mohli jít ven? *když domluvila tak Natalie novou informaci o místě si rychle napsala do mobilu a usmála se než jí objala zpátky.* Heh..diky...* Jestli Valerie dala Natalii její číslo Elaine se postavila z lavičky a poplácala Nat po zádech* Musíme jít. Děkujeme za společnost Valerie..*Nat vstala taky a rozcuchala Valerii vlasy, opatrně na to aby jí nějak neublížila* Tak se uvidíme někdy, Akrobatko! *Nat se uklonila a obě se vydali do hluboké noci*
Heh… To chápu moc dobře, ani nevíš… *Špitla, byť to bylo z jiných důvodů, než u Nat.* Jasně, budu ráda! *Vzala si od ní telefon a naťukala jí své číslo, zatímco dívce podala svůj, ať může udělat totéž.* I já vám oběma děkuji za společnost! *Rozesmála se, když jí Nat pocuchala vlasy.* I ty, netopýrko! *Houkla za ní ještě se smíchem, než se sama vydala k domovu.*
*Už z dálky je slyšet zvuk burácení motorů sportovních aut. Vlastně nejen těch. Skrz město se posledních pár dní šířila všemi uličkami zpráva o pouličních závodech v Bronxu. Z rána na domluveném místě již čekají organizátoři, kteří jsou v pozoru před možnou návštěvou policie, a zároveň zapisují závodníky, jenž se rozhodli tohle riziko podstoupit a předvést svoje auta i sami sebe. Jakmile jste registrovaní, tak dostanete popis trasy závodu a postavíte své auto na startovní čáru. Rchle prověďte poslední kontroly, než bude závod odstartovaný. Zbývá vám jen několik desítek minut.*
*Killián se rozhodl po troše váhání nakonec zariskovat. Jeho auto na to přeci mělo. Nicméně on byl známý jako policista a tak nechtěl úplně na místo přijít jako on. Hodil tak na sebe koženou bundu, černé rifle a na hlavu kšiltovku, z pod které vyčuhovaly už zas o něco delší tmavé vlasy. Obličej mu pak maskovaly černé sluneční brýle a šátek přes spodní polovinu obličeje. Přijel na místo svým černým Ferrari 812 GTS, které teď stálo kousek od něj, když mířil k zápisu. Jakmile se ho zeptali na jméno, tak odpověděl.* Tristan Black. *Až tak úplně nekecal, upřímně. Pořád to byly jeho jména. I přes adopci svými prarodiči zůstávala Black-Seymour. A jeho otec si za to stejně může sám, že byl takový egoista a dal mu svoje křestní jméno. Jakmile obdržel informace k trase a závodní číslo, tak zamířil autem na start, kde zůstal stát. Vylezl z auta, opřel se o něj a začal studovat instrukce.*
*Dneska byl den jako stvořený pro příjemný noční život a tak když se dozvěděl o místních závodech, tak si řekl, že stejně už nemá co zkazit. Proto sedl do svého McLaren GT v barvě Namaka blue, i když on sám byl oblečen podobně na svůj způsob. Na sobě měl kalhoty k obleku ale vzal si k tomu pouze černou polorozepnutou bundu. Neměl v plánu závodit, chtěl jen prvně omrknout místní scénu, jestli za to tedy stojí. Všechny dražší doplňky spolu s hodinkami nechal doma, svou zbraň zabudovanou ve skobě pásku však vzal sebou.* /Člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat se bránit./ *Při té myšlence se uchechtl a vyjel na místo, kde se měly závody konat. Zaparkoval své místo po straně a sledoval kdo tu další bude. Otevřel dveře a vystoupil.*
*Callisia dnes neměla nic na práci a tak si říkala, že by se mohla podívat na pouliční závody. Trocha volna od morbidního zabíjení nikomu neuškodí tedy pokud se Callisia nerozhodne udělat drama. Závodit rozhodně v plánu neměla. Neměla auto a jedině na čem uměla byla motorka. Rozhodně si sebou nezapomněla vzít svoje dýky. Nikdy totiž nevíte, kdy se mohou hodit. Pak jí napadlo, že by možná mohla spojit práci a zábavu dohromady. Co když zrovna na pouličních závodech najde svou další oběť?. Mávne nad tím rukou. Stejně se tam neplánovala zdržet nějak moc dlouho. Pouliční závody rozhodně měli něco do sebe. Asi proto, protože byly nelegální a nezákonné. Přesně pro Callisiu. Pozorně sleduje své okolí a dokonce si prohlíží i auta z účastněných a v hlavě si dělá sázku, které auto by mohlo zvládnout celou trať a vyhrát*
*Kill zvedl pohled, když dorazilo další auto a pozvedl za brýlemi obočí. Následně se mu však do nosu dostal pach příchozího (CALIBAN) a pro sebe si odfrkl.* /Zavolejte někdo patologa../ *Převrátil by i očima, kdyby mu v tom nebránilo dobré vychování. Jakmile měl jistotu, že má trasu prostudovanou, tak se přidal k pár lidem, kteří už začali zahřívat motory, neboť jeho miláček byl momentálně nenastartovaný, takže sedl do auta, ale nechal si otevřené dveře, neboť chěl jen nastartovat a trochu prošlápnout pedál, aby rozjel motor pořádně a připravil auto na závod.*
*Opřel se o svoje auto a zadíval se po nějaké známé tváři, ale nikoho tady neznal. Co jej ale zaujalo byl muž, který se svým autem stál na startu. Na první pohled jej spíše zaujalo auto než muž, ale i jeho řidič nevypadal zle. Takové myšlenky mu projely hlavou než se na muže zaměřil.* /No to se může stát jen mě, že zrovna tady narazím na zatraceného vlkodlaka, doufám, že není z Preatoru, poslední co teď potřebuju je čip./ *Naposledy přejel očima jak muže tak auto načež se radši ohlédl jinam aby na sebe nepoutal takovou pozornost.* /I když teda jak on, tak to auto stáli za pohled./
*Porozhlížela se po okolí a hledala nějakou tvář, kterou by ona mohla znát. Jenže nikoho takového zatím nenašla k jejímu štěstí. Rozejde se pro něco k pití, aby nestála jen tak na suchu. Jenže její cestu jí zatarasí mladá krásná blondýnka, která do ní narazí. Callisia okamžitě zavrčí na dívku před sebou. Ihned se jí začala omlouvat. Změří si jí pohledem od shora dolů. Možná by stála za hřích. Drsně jí vezme za bradu a ušklíbne se na ní.* Dneska mám skvělou náladu takže ti to prominu, ale dávej si pozor. Klidně by se mohlo stát, že přijdeš o tu krásnou tvářičku. *Šeptne jí do tváře tak, aby to nikdo jiný kromě ní neuslyšel. Pak už jí jen obejde a jde si konečně pro to pití. Lidé startovali svá auta, aby se konečně mohlo odstartovat. Opět se znovu podívá kolem sebe. Cítila zvláštní pachy. Vzpomněla si čí pach to byl. Pach pijavičky. Jen se nad tím musí ušklíbnout. Další pach, který jí byl známý byl pach dalšího vlkodlaka. Když si dáte jedna a jedna dohromady víte, že upíří a vlkodlaci se zrovna v lásce nemají a tak si Callisia nemohla odpustit poznámku.* Chtěla jsem udělat drama a drámo přišlo samo. *Řekne nahlas, aby to, jak upír a i vlkodlak slyšeli. Bylo to nadmíru fascinující a Callisia měla pocit, že tento den bude ještě zábavnější*
*Jakmile se shromáždí dost lidí na startu, tak na sebe organizátoři kývnou a sbalí stanici pro registraci. Jedna z žen, půvabná bruneta s vlasy do mikáda s několika barvenými prameny, se pak postaví před auta na startovní pozici s červeným šátkem v ruce. Jeden z organizátorů následně promluví do megafonu.* Registrace je uzavřena. Závodníci nažhavte motory! A všem hodně štěstí! *Zahlásí, zatímco brunetka vyfoukne a praskne bublinu, přičemž zvedne s ušklebkem ruku s šátkem, aby dala najevo, že se závod chystá odstartovat.*
*Killián pozvedne obočí, zatímco se koukne do davu odkud ten křik slyšel. Nakonec nad tím ale jen zakroutí hlavou. Měl závod na který se chtěl soustředit. A my o vlku a už viděl, jak organizátoři připravují start. Sedne proto do auta a promáčkne párkrát pedál, aby roztočil motor. Ještě jednou pohledem koukne na instrukce a zkontroluje, že vše co má v autě běžet, tak běží a to, co nemá běžet, tak je vypnuté. Jako například jeho policejní siréna a majáky. Nicméně vysílačku si v autě hodlal nechat zapnutou, aby věděl, kdy po něm chtějí vyrazit jeho kolegové a mohl zmizet.*
*Zaslechl tu provokativní poznámku a pohled přesunul na osobu od které přišla. Pozvedl obočí a věnoval jí poloúsměv, ale víc než líbivý nebo škádlivý byl provokativní.* Štěňátko si přišlo hrát? Neměla bys být v pelechu u maminky? *Potom jí už ale nevěnoval pozornost, zaslechl volání k začátku závodu a to jej zajímalo víc než nějaká divná holka, co se snaží vyprovokovat hádku. Pozoroval auta a snažil se zahlédnout i závodníky.* /Tak to vypadá, že za chvíli vypukne ta zábava./
*Rybička se chytila na udičku a s tím i poznámka na její účet. Ne že by to Callisiu nějak trápilo, ale proč nerozjet pořádnou zábavu.* Snad nežárlíš pijavičko *Řekne stejnou měrou jako on. Ona uměla hodně provokovat a pokud šlo o tohle náležitě se vynasnaží. Taktéž se nebála o něco se k mladíkovi přiblížit.* Jediný, kdo potřebuje svou maminku si ty. Taková opuštěná pijavička co by se nejradši zakousla do maminčina prsa a bumbala mateřské mléko *Řekne Callisia a udělá smutný obličej, ale jen na chvilku pak se její obličej opět změní na provokativní. Závod už pomalu začal. Vidí jen krásnou štíhlou brunetku, která má odstartovat závod.*
*Organizátoři si zbytečných hádek nevšímali. Prozatím. Místo toho povzbudili závodníky a zahájili závod. Přesněji ho zahájila brunetka, která s vyzývavým úsměvem zvedla ruce, v jedné červený šátek. A pak s nimi mávla velkým obloukem dolů. V ten moment bylo odstartováno a těch několik zúčastněných prosvištělo několikadesítek kilometrovou rychlostí rovnou kolem ženy, která se následně otočila a se zubením sledovala odjezd.*
*Kill počkal na povel ke startu a pak šlápl na plyn, povolil brzdu a rozjel se. Jeho motor v sekundě nabral bleskových otáček a ručička tachometru se vytočila na opačný konec. Nějakou chvíli jeli hromadně, ale pak začalo být jasné, která auta zaostávají a postupně viděl v zrcátku, jak se roztáhli. Neměl ale čas tomu věnovat pozornost. Chtěl si zajezdit a tak na volantu přeřadil a vyrazil kolem aut.*
*Zadíval se na dívku a jeho obličej zůstal klidný, uvnitř to bylo prozatím dost podobné. ale sám si neodpustil poznámku.* Ach vůbec ne štěňátko, mně alespoň máma nemusí vytahovat blechy, co na to používáš? Nebo snad máš obojek proti nim? *Uchechtne se sehne se do auta, ze kterého vytáhne flašku od piva, akorát místo piva je v tom krev. Otevře láhev a upije, na rtech mu zůstane troška krve, kterou setře ukazováčkem, který si i očistí. Potom jej už zajímá začínající závod, počkal si na odstartování od té vnadné brunety a díval se na auta, která okamžitě vystřelila kupředu. * /Dneska to vypadá velice povedeně./
*Auta se blížila do první zatáčky a vjela mezi provoz na silnici. Okamžitě se ozvalo první troubení a nadávky občanů New Yorku. Všem závodníkům muselo být jasné, že nebude trvat dlouho, než se jim na paty pověsí policie, což pro ně byla pobídka k tomu ještě více přidat. Někteří zatáčku vybrali lépe, někteří méně. Jiní museli začít brzdit, aby se s někým nesrazili, takže se na silnici New Yorku začali objevovat první čáry od kol. Na startovní čáře mezitím jeden z organizátorů dorazil k fanouškům a začal u nich zjišťovat jejich preference na vítěze.*
*Kill byl mezi prvními, takže byl jedním z těch mála, co zatáčku vybrali ještě v pohodě. Následně opět na volantu zařadil správný převod a vyrazil. Cestou se vyhýbal chodcům a jiným autům, aby je nesejmul. Ironické bylo, že v tomhle měl bohatou praxi ze svých pracovních zkušeností, kdy takhle naháněl další zločince. Po dalších pár minutách závodu se mu ztratili další účastníci a on tak jen s pár auty se rval o bedny.*
*Upíjel ze svého piva a stál ve stejné pozici, skoro jakoby tam zamrzl, ale bylo to právě naopak, užíval si ten život, který proudil kolem něj. Všichni ti diváci, závodníci i organizátoři, tolik energie. Tohle se mu líbilo a přesně kvůli tomu také chodil na podobná místa a akce. Když se k němu přiblížil jeden z organizátorů, tak jej měl v první chvíli chuť odmítnout, ale nakonec se jen uchechtl a vsadil 200 dolarů na toho vlkodlaka (Killiána), který ho tak se svým autem zaujal.* /Rozhodně to vypadalo, že je to někdo, kdo svému autu rozumí a umí jej ovládat./
*Killovi se z vysílačky ozvala ne zrovna pozitivní zpráva. Alespoň pro něj ne. Jeho kolegové už závod zaregistrovali a chystali se zasáhnout. Závod se však už blížil ke konci. Alespoň podle informací, co si Kill pamatoval by stačilo projet jednu z posledních čtvrtí a rovnou do cíle. Nicméně tam už se chystala policejní hlídka. Kill měl výhodu toho, že o tom věděl. Trochu zpomalil a nechal pár svých kolegů jej předjet jako návnadu a doufal, že se chytí.*
*Předal organizátorovi svoje peníze a upil znovu z láhve, ktev tam měl poměrně čerstvou a jeho oblíbenou, takže by tohle mohl považovat za velice povedený večer.* /Tak teď jen aby vyhrál závodník na kterého jsem si vsadil a bude to zase jeden dobrý večer před tím, než přijede pán do města./ *Ještě jednou se rozhlédl, hledal buď někoho na večer do postele nebo podezřelé chování či řeči, které by mohl později nahlásit. Ale ani jedno neviděl a tak jen čekal na konečnou fázi závodu.*
*Policie se rozhodla zatarasit cestu závodníkům. Těch prvních pár, které Kill před sebe pustil to zaskočilo a jejich kola velice rychle přišla o svou duši. Zbytek měl tak šanci se policii vyhnout a pokračovat do cíle. Tam už se fanoušci netrpělivě tlačili na zábrany a vyhlíželi první auta stejně jako organizátoři, kteří si u sebe tiskli vybrané peníze.*
*Jakmile byli jeho spoluzávodníci odchyceni policií pomocí zastavovacího ježka, tak se Kill v nižší rychlosti obrátil přes ručku a vjel do uličky mimo zástavy. Byla to lehce oklika, ale vyhnul se policii a podle pohledu do zrcátek nebyl jediný, koho to napadlo. Jakmile v dálce zahlédl cíl, tak na to šlápnul, aby se rozjel na maximum. Být s ním teď v autě někdo a vidět na tachometru přes 250 km/h, tak by se asi křižoval, ale Kill si byl ve svém autě jistý a tak nebylo divu, že za pár sekund už projížděl cílovou rovinkou. Pár metrů za ní šlápl na brzdu, aby zastavil a přitom, opět pomocí ručky, auto stočil stranou od ostatních závodníků.*
*Ještě to chvíli trvalo a viděl několik organizátorů se chovat divně, ale nijak to neřešil protože už viděl první přijíždějící auta a dle jeho odhadu v čele ten, na kterého vsadil 200 dolarů. Tiše se uškrnul.* /Sice nemám ty blecháče rád, ale tenhle očividně řídit umí. Vydělal mi a za to jsem rád./ *Posledním lokem dopil svou krev a láhev hodil zpět do auta, to poslední co by udělal bylo nechat někde láhev od krve, ze které pil.* /Zvědavost sice zabila kočku, ale neopatrnost může zabít mě./ *Tak hloupý zase nebyl. Zavřel a zamkl své auto načež se pomalým krokem vydal směrem k organizátorům aby dostal peníze, které v dnešní dobré sázce vyhrál.*
*Jakmile byli známy první výsledky, tak začali organizátoři vyplácet výhry sázek. Samotní vítězové vystoupily z aut, jejichž motory musely žhnout, aby jim mohlo být pogratulováno. Ne však na dlouho, neboť už za pár sekund mohly i obyčejné civilské uši zaslechnout blížící se sirény. Všichni začali rychle balit, popadávat svoje věci a ujíždět pryč, než je dostihne ruka zákona.*
*Killián nechal běžet motor auta. Věděl, že jinak si ho po takovém závodu zničí, pokud by ho měl hned vypnout. Jen zahlédne všechny ty davy, co se hrnou pro sázky a cestou musí odhrnout pár fanoušků, co mu gratulovali a někteří byli natolik drzí, že se mu snažili shrnout šátek. Chtěl sice zajít za organizátory, ale zaslechl policejní sirény a bylo mu jasné, že jestli ho chytí, tak to nedopadne dobře. Minimálně z toho bude historka na další roky po celé stanici. Pouze popadnul výhru, co mu jeden z organizátorů podával a zamířil zpátky k autu. Když byl uvnitř, tak si všiml, že i ostatní už zaslechli sirény a začali zdrhat. Kill tak na nic nečekal, opět zařadil rychlost a vyrazil pryč.*
*Slyšel sirény, ale tím, že vykročil už ve chvíli kdy zahlédl Killiánovo auto, tak nijak nemusel se tlačit k organizátorům, vzal si své peníze s úškrnem kývl na Killiána, i když nevěděl zdali jej vnímá a vrátil se zpět ke svému autu, to otevřel a elegantně si nastoupil na místo řidiče. Pomalu vycouval i když sirény slyšeli i ostatní a rozhodně neodjížděl nijak rychle, při první možnosti to vzal do postranní uličky, kterou projel přímo na hlavní tah a v rámci rychlosti jel dál do svého bytu. Nijak jej netížilo, pokud by jej zastavili ale jemu se povedlo policajtům vyhnout a tak si noční vyhlídku městem i užil.*
*Když policie dorazila na místo, stále zde našla několik lidí, či závodníků, které pozatýkala. Další den se pak ve zprávách objevily novinky o celé události a varování, aby se nikdo tyto nebezpečné aktivity nepokusil napodobit. Nicméně.. Tohle je New York. Kdo zde dodržuje pravidla?*
*Za poslední dny se nudila více než bylo zdrávo. Nakonec to snad vypadalo, že tohle město bude nudnější, než si myslela. Jaká ironie, když se jednalo o ten velkolepý New York plný chaosu. Špínou to zde bylo prošpikované, ale nic, co by ji vlastně stálo za pořádné ohlédnutí, ale bylo zde pár výjimek a jednu z nich nalezla v dívce, která ji minule vyrušila u její procházky. Nakonec ji napsala o druhé shledání, kdy by si velice ráda zjistila více o téhle tajemné vražedkyni. Zavítala do zdejšího Zoo, kde se zastavila u výběhu s vlky. Opřela se o zábradlí, aby pozorovala ty hladové ksichtíky, které upíraly žluté oči na její maličkost. Jak příhodné místo pro pozvání vlkodlaka, ale chtěla to trochu okořenit, než jí pozve do baru na nějaké skleničky.* Vy vypadáte tedy dost vypelichaně *Pronesla k nim, když se ozvalo hlasité zavrčení jednoho z nich, který si pak hleděl svého a cupital si přes výběh pryč.*
*Překvapení z její strany bylo oprávněné. Nečekala totiž, že se ještě někdy setká s Ellisou. Musela, ale uznat, že jí chvilku trvalo než zjistila, kdo je. Přeci jen jména nebyla pro ní tím ořechovým. Pozvání samozřejmě přijala, protože byla zvědavá. Navíc se měla možnost dozvědět se něco víc. Za poslední dobou se toho moc neudálo. Udělala si další černý puntíček kvůli další vraždě kterou způsobila. Černý puntíky se jí hromadili, že by je už ani nespočítala.* To si ze mě musíš dělat srandu.* Řekne A maličko se ušklíbne.* Zoo jako vážně?. *Promluví před bránami zoo. Čekala všechno zrovna na procházku v zoo rozhodně ne. Vstoupí dovnitř a začne hledat Elisu. Jaké překvapení když jí našla u výběhu s vlky.* To máš pravdu trocha péče by jim neuškodila.* Zašklebí se při pohledu na smečku vlků.* Vidím, že si po mě musela hodně toužit. *Přiblíží se k Elise o něco blíž a celou jí sjede pohledem od shora a dolů a zase zpátky a zastaví se až u jejích očí.*
*Uslyšela hlas za sebou, než se otočila s širokým úsměvem k dívce, kterou zde očekávala. Prohlédla si její tvář, a to jak se k ní přiblížila. Ušklíbla se v duši nad tím, že opravdu přišla. Nijak zvláště neměla velké očekávání.* Zatím si nech zajít chuť. *Nahnula se k ní blíže, tak že jejich tváře jsou od sebe jen pár centimetrů, ale pak se odtáhla a zapřela o hůl.* Jsem ráda, že sis na mě udělala čas mezi vraždami. Můžeme jít? *Ukázala směrem, kudy se šlo k šelmám a ptactvu.* Chtěla jsem si to tu projít, když zde jsem. Zatím to působí jako jediné místo, kde je nejvíce vraždících bestií v celém New Yorku. *Jenže tohle byla schopná tvrdit nyní. Ještě pořádně neprobádala zdejší svět a tak věděla, že tohle tvrzení se mlže rychle změnit.* Napadla mě procházka Zoo a pak nějaký kvalitní drink v dobrém baru... Nebo máš nějaký další nápad? Jen zabíjení a týrání na to dnes chuť úplně nemám *Zavtipkovala zatím, co se rozhlížela po výbězích okolo.*
*Jen se nad tím musí ušklíbnout. Elisa se k ní rozešla a jen pár centimetrů se od ní zastavila a opřela se o svou hůl, která sloužila, jako doplněk k její kráse.* Nemáš zač. Nečekala bych, že mě pozveš do zoo. *Najít čas pro tuhle ženu nebyl žádný problém jen musela chtít. Navíc, jak už zmínila trocha povyražení ničemu neuškodí.* Jedna vraždící bestie vedle tebe je ti málo? Asi začnu být uražená. *I když musela uznat, že je to pravda. Tedy moc dobře to posoudit nemohla, protože se spíš zajímala sama o sebe a o své oběti. Stal se z toho takový stereotyp a to potřebovala trochu změnit a doufala, že jí v tom Elisa pomůže. *Dneska mám šťastný den a tak si můžeš vybrat co by si chtěla potom dělat. Zabíjení a týrání pro dnešek můžeme vynechat. *Přikývne na souhlas a dívá se kolem sebe na nejrůznější zvířata.*
Jedna vraždící bestie po mém boku mi rozhodně k dnešku stačí ke štěstí. Začínám si trochu myslet, že lidi, kteří vraždí z vášně mají v sobě více emocí než lidi, co nevraždí. Není to trochu ironie? *Poslední větu pronesla jako kdyby se ptala sama sebe, když vytahovala peníze z kabátu a zastavila se u stánku* Jednu perlivou vodu díky drahoušku. * pronesla na prodejkyni, kdy si hned vodu vzala a koukla se na cenu.* A tohle je legální... *Ohlédla se na Callisiu.* Dáš si? Za tu cenu by to měla být normálně rodinné balení. Nechceš zabít třeba tyhle zloděje? *Absolutně ji vraždící stránka její společnice nevadila ba naopak to brala až tak normálně, že to přidávala do rozhovoru jako běžnou věc jejího charakteru.* Zašla bych na nějaký dobrý drink, až se tu porozhlédneme. Mám dneska chuť na Mojito. *Z toho se člověk neopije, ale při chuti perlivé vody jí tam chyběla prostě máta a alkohol.*
Beru to jako kompliment. *Uculí se na Elisu* Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Zabíjení je pro něco jako umělecké dílo, které vždy musí být perfektní. * Jejich kroky směřovali k nedalekému stánku. Okamžitě si prohlédla ženu, která stála za stánkem a čekala, než někdo přijde a koupí si něco.* Ne díky. *Odmítne její nabídku a pak se ušklíbne.* Mohla bych, ale řeklo se žádné zabíjení ani týrání. Když se, ale na ní podívám možná za tu krádež by si zasloužila useknout prstíček. *Dívala se na dívku, která se na ní dívala vystrašeně. V jejích očích teď vypadala, jako vyděšená srna co si přeje, aby jí někdo ulovil. Usměje se nad tím pocitem.* Dobrá, ale spíš bych tě typovala na něco sladšího. Třeba na sex on the beach než na Mojito. Teď už aspoň vím co máš ráda. *Zamumlá s úsměvem. Chtěla jí poznat se vším všudy a tohle byl dokonalý začátek. Přeci jen na té osůbce bylo něco zajímavého co Callisiu přitahovalo.*
Uříznout prstík? *Pozvedla překvapeně obočí a koukla se na prodavačku.* Možná ona ceny neurčuje a je nad ní nějaký tlustý prase nebo mladý korporátní idiot. Ta tu bude spíše na brigádě. *Zasmála se spolu s tím, že pokračovala v cestě.* Sex on the Beach si vychutnávám jinak než v baru. *Ušklíbla se a zastavila se v moment, kdy našla výběh ledních medvědů. Sledovala ho, jak se procházel okolo jezera a spokojeně se oklepal, ale jeho srst byla spíše šedá než hnědá.* U tebe bych si myslela, že budeš hlavně na Bloody Mary. *Upila ze své vody, když se k ní rázem otočila.* Chtěla bys vidět nějaké zvíře nebo rovnou zamíříme do nedalekého baru? Mezi těmito plyšáky tě moc nepoznám, ale musím uznat, že v zoo ti to sluší *zavtipkovala než se k ní nahla.* Ale mám raději dravější stvoření, co jsou volná *zašeptala k ní. Věděla, e Callisia chápe její důvody schůzky. Chtěla ji poznat blíž, jelikož byla zajímavá a hlavně vražedkyně se jen tak neurazí nebo nebude trucovat, když by řekla něco nevhodné.*
Každý pykáme za něčí hříchy. *Jemně pokrčí rameny a stejně tak Elisa i Callisia se koukne na prodavačku* Ale tak, je ten krásný den takže necháme všechny prstíky tam, kde mají být. *Ušklíbne se a spolu s Elisou pokračují v cestě. V zoo byla kdysi, jako malá. Po dlouhé době je zase příjemné se procházet s osobou, která pro Callisiu byla zajímavá.* Snad budu mít to štěstí a poznám to. *Jemně nakloní hlavu na stranu a pozoruje medvěda před sebou. Zajímalo jí co by se tak stalo, kdyby všechny zvířata byla vypuštěná na svobodu, jakou paniku by to mohlo vyvolat.* Taky, že tvůj odhad je správný. Někdy je, ale potřeba vyzkoušet také něco jiného. *Pozorovat medvěda jí po chvilce rychle omrzelo a spíš by teď s Elisou trávila čas úplně jinak než procházkou po Zoo.* Zamíříme do nedalekého baru. Zvířata jsou fajn, ale já chci čas s tebou využít jinak. *Řekne s úsměvem než se k ní Elisa trochu nahne.* Těší mě tvá slova a věř mi, že se budu hodně snažit ti dokázat, že umím být ještě lepší. *Šeptne jí do tváře a lehce si olízne rty. Už od začátku, kdy se viděli prvně doufala, že to nezůstane jen u jejich prvního setkání*
*Byla ráda za odpověď, že si raději zajdou do nedalekého baru. Pozorovala každé její gesto, když se musela u toho usmívat a uchopila ji za bradu jako kdyby to bylo běžné. Své rty přesunula k jejímu uchu.* Myslím, že dnešní večer bude zajímavý *zašeptala, když svůj horký dech nechala na jejím krku a posléze se odtáhla.* Tak tedy jdeme? *Zapřela se o hůl jakoby nic a rozešla se k východu. Bar nebyl nijak daleko. Vlastně sotva pět minut pěšky od zoo, která už stejně pomalu zavírala.* Tak jsme tady *Poukázala na Irský klub.* Snad nám tam nebudou po stole běhat liliputi *Ale byl to jediný bar v blízkosti. Vešla dovnitř a interiér byl na způsob středověkého stylu. Očima zkoumala ke schodům nahoru, kde zjevně budou pokoje, což ji hrálo do karet. Byl zde i parket a hráli i normální hudbu na kterou se dalo tancovat.* Jedno mojito *mávla na barmana, aby se podívala na svoji společnici, co si dá ona.*
*Mohla cítit její dech na své tváři, když se k ní přiblížila a uchopila její bradu do svých prstů.* Taky si myslím. *Ušklíbne se. Musela přiznat, že se jí to líbilo. Být jí tak blízko. Nemusela si na nic hrát a mohla být sama sebou. Lehce přikývne na souhlas a obě se rozejdou k odchodu ze Zoo. Ještě štěstí, že Elisa vybrala bar, který měli hned po cestě.* Doufejme. *Řekne jen než společně vejdou do baru, který byl ve středověkém stylu. Takový netradičný typ, kam by Callisia sama nevkročila. Dokonce zde byl i parket.* Já si dám Bloody Mary. *Řekne barmanovi, který stál za barem a připravoval objednávky.* Co žena, jako ty dělá v tomhle městě? Ne, že bych si stěžovala a vlastně mě těší, že jsem na tebe narazila, jen mi to nedává moc smysl. *Zeptá se mezitím co čekají na své objednávky*
Že by můj odhad na tvůj drink nebyl špatný? *Usmívala se a pozorovala barmana, jak dělal drinky, než svůj zrak upnula zpět na dívku po jejím boku.* New York je zrovna místem, kde bych očekávala všelijaké lidi spíše jsem překvapená, že tu jsou spíše nudné osoby, krom tedy tebe. Zavítala jsem tu prostě na návštěvu nemám takhle domov, kde bych se zdržovala. *V jejím věku by to bylo spíše deprimující žít na jednom místě a neustále pozorovat jak děti nakonec jsou dospělými a pak stárnou a umírají.* A ty zde žiješ, nebo New York je pro tebe taky jen zastávka? Vždyť tu ani nemůže být tolik lidí pro tvé potěšení. *Uchopila svůj drink a provokativně upila s chtivým pohledem, než sklenku odložila.* Mnohem lepší, ale chtělo by to více rumu. *Na alkoholu si rozhodně potrpěla.* Mohu se zeptat ty pokoje, co zde máte jsou na přespání? *hodila otázku na barmana, který přikývl.* Možná si jeden zarezervuji na dnešní noc *To spíše řekla pro sebe a svoji společnici záleželo, kam tenhle večer povede, ale nejprve chtěla tělu dopřát alkohol ze kterého měla prostě požitek*
Tvůj odhad byl velmi správný až mě to trochu děsí. Ale jen trochu. *Přeci jen Callisiu jen tak nic nevyděsí. Když o tom tak přemýšlela v tuhle chvíli jí nic nenapadlo co by její osobu mohlo vyděsit.* Chápu, tak to, abychom ti ten pobyt zde trochu zpříjemnili. *Uculí se na svou společnici vedle sebe.* Spíše zastávka. Nikde jsem moc dlouho nevydržela. Mám, ale pocit, že se zde zdržím o něco déle.* Uchechtne se vezme si od barmana svůj drink a upije z něj. Lahodná chuť alkoholu jí projede krkem. Když se zeptá na pokoj rychle se na Elisu podívá s jiskřičkami v očích, které mohla zahlédnout. * Co máš za lubem? *Zeptá se a jemně se dotkne jejího boku.*
Už teď je výrazně příjemnější *Ujistila ji s tím, že její přítomnost bohatě stačí k tomu, aby se cítila dobře pro dnešní den.* Taky začínám mít ten pocit, že New York možná nebude tak špatné místo pro život. *Pokrčila rameny nad tímhle, když se znovu napila a půlka drinku už byla pryč.* Ještě jedno Mojito a více rumu *Zvolala na číšníka, když se ohlédla ke své společnici a musela se pousmát při jejím doteku.* Řekněme, že chci zpříjemnit pobyt v New Yorku nám oběma *zašeptala k ní a rukou přejela po jejím stehně nahoru, kdy se zastavila až i vnitřní strany stehna blízko jejího klína.* Ale chci si užít i drink co ty? Nechtěla bys tu dneska přespat? *Zvídavě si ji prohlédla.*
*Její slova jí stačila k tomu, aby si potvrdila to co si myslela. Doufala jen, že Elisa nebude jen chvilkové rozptýlení.* A podle toho co si mi říkala na naší prví schůzce v lese tu bude ještě větší zábava. *Narážela na to, že Callisia je co se týče dalších druhů byla neznalec a chtěla se o tom dozvědět něco víc. Jen se ušklíbne nad tím, když si Elisa objedná další drink ještě s větší dávkou rumu. Callisia mezitím dopíjela svůj první drink. Spíš než popíjení si užívala společnost. Cítila její ruku, která se zastavila blízko jejího klína. Ušklíbne se nad tím.* Taky, ale rozhodně neodmítnu nabídku na přespání. *Zašeptá a trochu se zavrtí tím se její ruka o něco víc přiblíží k jejímu klínu o něco víc.*
*Nemohla popřít, že byla jejím zavrtěním překvapená. Mnozí tomu nešli jen tak naproti, ale ona ano. Pozvedla k ní tvář a přeměřila si ji pohledem.* Jsi opravdu zajímavá bytůstka. *Stáhla ruku, aby dopila Mojito a mohla dostat další než se otočí zpět na ni.* Mám takový nápad. Co si takhle vzít pití do toho pokoje? *Navrhla s tím, že zde nemusí trávit čas čistě jen u pití, ale mohou ty dvě věci spojit.* Pokud se tedy nebojíš. *Věděla, že zrovna dívka před ní by se ničeho jen tak nezalekla, ale chtěla ji mírně v tomhle ohledu provokovat.*
*Z jednou mnoha co uměla byla provokace. Uměla toho mnohem víc když chtěla. Musela, ale uznat, že nenašla nikoho, kdo by se jí mohl dotýkat a jí by to nevadilo. Ostatním by nejradši ukousla ruku, ale Elise se. Spíš si to užívala a možná by jí nechala převzít kontrolu.* A nejen to. Kdyby si totiž byla někým jiným zřejmě teď by si byla bez ruky. *Na okamžik se podívá na ruku spočinutou na jejím stehnu než se podívá na Elisu a zkousne si svůj ret* To není špatný nápad. Aspoň bychom spojili dvě užitečné věci* Ušklíbne se. *Bát se to rozhodně ne. Jsem zvědavá co se honí ve tvé hlavičce* Pošeptá. Věděla, že i ona ráda provokuje stejně tak jako Callisia a rozhodně se tím nenechala zmást*
Moc si věříš, že bych byla bez ruky. *Ušklíbla se nad tím a pak si vzala nový drink.* Klíče *Houkla na barmana a ten jim nakonec jedny hodil od pokoje.* Díky *Přidala mu i dýško.* Pro další drink si kdyžtak zajdu *Koukla na Callisiu, kdy vnímala tu touhu v těle, jak k ní mluvila.* V moji hlavě se toho honí až až, ale vše jen okolo jedné osobo. *Prstem ji ukázala, aby ji následovala po schodech nahoru. Našla pokoj s jejich číslem, když zavítala dovnitř. Nevypadalo to špatně. Velký pokoj, postel s nebesy a dokonce i krb, který rovnou zapálila ne že by se bála prochladnutí. Už teď měla tělo v jednom ohni a adrenalinu. Odložila drink na stůl a hůl opřela o komodu. Vzápětí se k ní otočila čelem a založila si ruce, když se opřela o stolek.* Víš, že tě mohu donutit udělat cokoliv že ano? *Dostat se pod ruku chtivé víly někdy znamenalo jisté nebezpečí obzvláště u Elis, která vždy chtěla nějakou věc po tom druhém.*
Když se na to podívám z jiné stránky úplně by ses mi nelíbila bez jedné ruky. Jak říkám máš štěstí. *Pokrčí lehce rameny. Elisa houkne na barmana a ten jí dá klíče od pokoje. Nakonec mu dá ještě dýško. Callisia nad tím zakroutí očima. Toužila po ní a po těch slovech co vypustila z pusy ještě víc. Vzrušovala jí představa toho, že spolu stráví v jednom pokoji. Následovala jí až do pokoje od kterého měli klíč. Pokoj měl zvláštní atmosféru, ale asi to bylo tím, že její hlava nebyla čistá a její myšlenky se točili kolem osoby, která se teď opírala o komodu.* Vím. Zajímá mě co by to tak mělo být. Co by tě mohlo potěšit. *Zajímá se a udělá dva kroky směrem k ní. Byla to pro ní zajímá zkušenost*
Potěší mě toho mnoho *Chvilku ji Callisia připadala nesvá, ale byl to jen její pocit, když viděla, že udělala dva kroky.* V prvé řadě bych ráda, aby... *Přešla k ní když uchopila lem jejího trika.* ...Kdyby tohle vše bylo dole. *Zašeptala, ale ještě na ni nepoužila svoji manipulaci. Chtěla vidět, jak se dívka sama podřídí nebo jak bude vzpurná a dominantní. Sice byla vražedkyně, ale Elisa viděla hlavně ženu a každá žena měla i svoji část sebe, která chtěla být buď pečována, nebo toužila po tom pečovat o druhé v tomhle směru. Když svírala její oblečení prudce si ji na sebe natiskla a své rty přiložila na ty její v polibku, kdy zkousla i její spodní ret.* Potěší mě, když mi ukážeš, co jsi zač. *Zašeptala. Dala jí šanci ukázat, co by chtěla Callisia, protože Elisa byla dost citlivá na své tělo a vše ji rozproudilo krev v těle, ale dokázala být i dost dominantní ženou.*
Například? *Zeptala se okamžitě. Chtěla to vědět. Slyšet to z jejích úst, které si chtěla přivlastnit aspoň pro dnešní noc. Zastavila se v pohybu když se k Elisa přiblížila a chytila lem jejího trička. Chtěla, aby si ho svlékla. To bylo to co by jí potěšilo? Jenže Callisia z toho chtěla taky něco mít a tak si neodpustila poznámku.* Pokud je tohle co chceš udělám to, ale ty první. *I teď dokázala klást podmínky, aby se zapojila do pomyslné a svůdné hry kterou Elisa začala hrát. Rozhodně nepopírala líbilo se jí to až moc. Než stačila ještě něco říct nebo udělat její rty byly přitisknuté na těch jejích. Přivlastnila si její rty a zkousla její spodní ret. Callisia tiše zavrčí a polibek jí tvrdě oplatí a přitáhne si jí k sobě blíž. Chtěla vědět co je zač? To už přeci věděla dávno, ale rozhodně jí to ukáže znovu. *
*Nemohla popřít, že hrubost byla věc, která se jí líbila. Stávala se ráda majetkem na jednu noc.* Jestli já první, tak není problém. *zašeptala a své šaty nechala sklouznout po jejím těle na zem, kdy do chvilky před ní stála skoro nahá jen v krajkové podprsence přes kterou šlo mnohé vidět a kalhotky nebyly ničím odlišné. Její tělo bylo drobné. Nevyčnívala svaly, ale štíhlými rysy poukazující na její ženské tělo.* Kladeš si podmínky? *zavrčela u ní a ruky ji objala kolem krku, když se ji zahleděla dravě do očí, ale následně se odtáhla a upila z drinku, který tu měla položený a prohlédla si ji od paty k tváři. Provokativně dělala pohyby tělem, když k ní přešla zpět, aby své ruky přenesla na její rozepínání kalhoty a přitáhla si ji blíže.* Tohle potřebovat nebudeš. *Byla v tomhle rychlá a do chvilky kalhoty rozepla, když druhou rukou vjela pod její triko, aby jela výše a začala ho vyhrnovat. Své rty natiskla na její krk, kde zanechala cestičku horkých polibků na její kůži.*
*Skutečně Elisa se příliš nezdráhala a na její přání sundala své šaty. Teď se mohla dívat na její polonahé tělo které skrývala už jen dvě věci. Vzrušeně si zkousne ret a celou si jí prohlédne.* Bez podmínek by to nebylo ono *Ušklíbne se. Dravost v jejích očích byla nepopsatelná a čím víc Callisiu sváděla. Těžko říct jestli se jí podaří udržet. Už stačilo tak málo, aby Elisu popadla a hodila jí do postele, kde by jí mohla ukázat co všechno umí. Když se od ní odtáhne, aby se mohla napít svého drinku tiše zavrčí. Provokovala jí svými pohyby. Zkušeně jí rozepla její kalhoty co měla na sobě a ruka jí zabloudila pod její tričko. Chtěla , ale dodržet co slíbala a tak Elisu od sebe jemně odstrčí a začne si svlékat své věci úplně do naha. Pak už si zase opět přitáhne k sobě a volnou rukou vzadu jí rozepne její podprsenku, kterou sundá a následně odhodí někam za ní. Okamžitě jí začne šahat na její krásná ňadra a pomalu jí začne posouvat dozadu k posteli na kterou jí následně shodí*
*Nechala se odstrčit a sledovala, jak její šaty mizí z jejího těla, kdy vidí jen její krásu. Nechala se v tomhle ovládat* Já věděla, že s tebou bude zábava. *sykla ji u ucha a pak tiše zasténala při doteku jejich rukou na prsou. Ta citlivost, kdy vnímala každý pohyb dlaně a sem tam pevné sevření. Začala couvat k posteli, ale nehodlala být poleno, co jen stojí na to už byla až moc zkušená, než by si nechala ujít možnost dotýkat se jí. Rukou se jí chytla kolem boku a rukou vjel do jejího klína, kde přejela prsty a vnímala, jak vlhká byla. Podívala se ji do očí.* Tvá touha bude dvakrát tolik silnější než jsi zvykla *zašeptala a vyslala do jejího těla ten impuls. Chtěla vidět vše, co tahle vražedkyně dokáže. Věděla, že nad jejím tělem bude mít jistou nadvládu a nutit ji, aby po ní toužila a její tělo žádalo po sexu více než obvykle*
*Její sténání pro Callisiu byl, jako rajská zahrada. Chtěla víc.. mnohem víc. Všechno na čem teď záleželo byla Elisa všechno ostatní se vypařilo, jako obláček kouře. Tiše zasténá když se její ruka dotkne citlivého místa mezi jejíma nohama. I kdyby chtěla vlhkost kterou mezi nohama měla by jen tak nezamaskovala. To byl důkaz toho co s ní Elisa za tu krátkou dobu dokázala udělat. Její mysl nebyla čistá a nebyla kontrolovaná takže měla Elisa dokonalý přístup ke všemu co si zrovna umanula. Rychle sundá to poslední co Elisa na sobě měla. Jednou rukou chytne její krk a zaboří se obličejem do jejího krku, aby nasála její vůni. Toužila po ní víc a víc. Druhá ruka začala putovat po jejím těle až dolů přímo do jejího klína*
*Celá se rozechvěla při pocitu, jak ji chytla pod krkem a prohnula se v zádech jen při pomyšlení, co vše se bude dít. Nohy dala více od sebe pro lepší přistup, i když nehodlala být hned takhle poddajná. Vzdychla u její tváře při doteku mezi nohy ani ona nemohla zamaskovat fakt, že po ní silně toužila a přála si cítit její doteky uvnitř sebe. Rukou přejela po jejich zádech, kde ji i škrábla při blahém pocitu, jak je vlhká a ona jí draždí. Neměla ke Callisie dobrý přístup v podstatě si ji ukotvila pod tělem a Elis dost zamezila. Při tom pomyšlení, jak se k ní chovala a jak si ji takhle přivlastnila byla dole vlhčí o poznání více, jak jí to vzrušovalo. Klínem aspon začala hýbat proti její ruce a naznačovat, co právě potřebuje.*
*Líbila se jí ta kontrola co teď měla. Bylo to takové ujištění, že se nestane nic co by Callisiu doprovázelo po zbytek jejího života. Těžko uvěřit, že žena, která se pod ní kroutila byla zatím jediná, která se jí mohla dotýkat. Bylo to pro Callisiu něco nového a nečekaného. Usměje se, když nohy dá víc od sebe, aby k ní měla lepší přístup. Bez ostychu a aniž by jí upozornila i když to vlastně nebylo potřeba, protože její vlhkost nabírala na intenzitě do ní pronikla nejdřív jedním prstem a pak druhým. Nejprve pomalu se začala v ní pohybovat a pak zrychlila. Nevěděla zda se dokáže vzdát téhle krásné chvilky. Ještě o něco víc zrychlila na tempu a užívala si ten pocit, který jí mohla dopřát. Hladově jí sála krk a dokonce měla chuť jí do krku kousnout a označit si jí.*
*Oddávala se ji do momentu, než ucítila její prsty v sobě. Pootevřela ústa a prohnula se v zádech přitom, jak přidávala na tempu. Začala se okolo jejich prstů stahovat a její tělo si to užívalo. Zabořila tvář do jejího ramene, kdy ji objala a vzdychala. Při každém nárazu její ruky se tělo zhlouplo nahoru a dolů a nehty zarývala do její kůže, než se nakonec rozhodla uchopit tvář Callisi, aby se ji podívala do očí.* Přidej další prsty. *Byla tak vlhká, že si přála vnímat každý pohyb na těsno. Ukořistila její rty do vášnového polibku a místnosti se ozývalo jen sténání a ruka která přírážela proti Elis, která chtěla víc mnohem víc a nemohla se ani dočkat, až ona udělá Callisie vše, co má v mysli.*
*Chtěla jí splnit jakékoliv přání. Pokud bylo jejím přání, aby přidala další prsty udělala to. Přidala do ní další dva prsty. Cítila, jak se kolem jejich prstů dokonale stáhla. Tohle jí dokázala uspokojit víc než cokoliv na světě. Tedy kromě zabíjení co bylo na prvním místě. Zběsile do ní začne přirážet svými prsty až do chvíle, kdy se její tělo prohne a její tělo se začne podávat tomu euforickému pocitu orgasmu. Vytáhne z ní prsty a olízne je. Chutnala znamenitě. Ač by ráda zůstala celou noc musela odejít.* Budu muset jít. *Řekne a zvedne se z postele a nechá Elisu vstřebat to co zažila. Přála by si, aby se to co začali dotáhlo až do konce, ale nemohla. Její hlava byla zahalená pocity, které dosud neznala a pravdou bylo, že se jich bála. Navíc jí chtěla vyprovokovat a tak se ujistit, že jejich setkání bude. Rychle si začne oblékat své oblečení a když už je na odchodu tak se na ní otočí.* Zavolám ti a domluvíme se na dalším setkání. *Ušklíbne se a pak už vyjde z pokoje a zamíří z baru pryč*
*Temné cihlové peklo. To je jediné, co bylo ten večer vidět z okna. Bylo těšně po desáté večerní a ulice byly zahaleny lehkým oparem. Běžně rušné ulice zely prázdnotou a všichni se raději zdržovali doma. S rukami v kapsách se blížil do své destinace, kterým byl jeden z těchto cihlových domů. Vypadal jako každý jiný, na jeho poměry špinavý a zbídačený. Před tím, než se rozhodl vstoupit dovnitř, zapálil si. Přemýšlel nad tím, jaké to asi musí být žít zrovna tady v této městské části, zrovna v Bronxu končil poměrně často, žily tu ony krysy, které měl za úkol obrat úplně o vše, co měli a i neměli. Dnešní večeře nebyla o nic lepší. Parta fakaňat, která se ještě pomalu ani z hnízda nevyhrabala, ale už měli čelit životním chybám otce.* /Kšeft je kšeft,/ *pomyslel si a vydechl obláček dýmu. Vlastně se dneska nemuselo nikomu nic stát pod podmínkou, že se dozví informace, které potřebuje.*
*Am stála před zrcadlem a prohlížela si svou jizvu na krku. Pamatovala si jen útržky, ale nedokázala si je poskládat. Všechno z toho dne bylo zmatené. Jemně prsty přejde po zahojené ráně a jemně si povzdechne. Musela si o tom s Dominicem promluvit a zjistit co se stalo. Sice věděla, že jí napadlo zvíře, ale tohle by přeci zvíře neudělalo nebo ano? A jaký k tomu měl vlastně důvod. Vezme si šátek do rukou a zakryje tak všechny stopy. Sice bylo trochu divné, že Am nosila šátek na krku, protože to nikdy nedělala, ale nechtěla vyvolat zbytečné otázky. Porozhlédla se po svém bytě, který sdílela spolu se svými bratry. Sice co nebyl žádný luxus ani nic velkého, ale tohle jí vyhovovalo. Muselo. Nemohla si teď dovolit něco většího a hezčího. Naneštěstí její bratři byly u sousedky. Měla dobrou náladu a tak Am navrhla, aby si trochu odpočinula, že je pohlídá. Vlastně měla pravdu trochu to Am prospěje a navíc bude mít trochu času i pro sebe. Neváhala ani minutu a rozešla se do ledničky přesněji do mrazáku a vytáhla z ní zmrzlinu, kterou se rozhodla dát si u televize*
*Bylo na čase vrátit se k práci, což mu nepřidávalo na špatné náladě. Do domu jej pustila postarší paní, které šarmantně podržel dveře a ještě jí ke všemu pomohl do schodů. Celou dobu se u toho tvářil jako ten nejmilejší člověk na světě do chvíle, než se rozloučili a on se vydal do patra, kde bydlela dcera jednoho z dlužníků.* *Její fotr toho dlužil tolik, že neexistoval žádný paralelní vesmír, kde by měl na zaplacení alespoň úroku. Dantemu přistál na stůl s jediným permanentním řešením. Jenže se po něm slehla zem a nebyl k nalezení. Občas se něco takového stalo, a pak nezbývalo nic jiného než se postarat o rodinu dotyčného či jej najít. Dante úplně neměl v plánu jít cestou první, ale pokud nebude ani ona vědět žádné info, nejspíše nezůstane žádná jiná možnost než štěňata toulavých psů utratit.* *A jelikož byl gentleman největšího rázu, rozhodl se zazvonit a vyčkat, až slečna přijde otevřít. Bydlela sama se svými sourozenci, ročník 2005, bude vědět asi tolik, co ostatní, které navštívil. Stále ale existovala možnost, že se náhlou přítomností v jejím životě dá cosi do pohybu. Možná se alespoň ona pokusí zajistit lokaci otce pro své vlastní potřeby. Což později napomůže Dantemu dosáhnout svého.*
*Vanilková zmrzlina byla její oblíbená stačilo si vzít jen lžičku a vydat se do skromného obývačku. Nevěděla co si pustí a když o tom tak přemýšlela bylo jí smutno. Ocenila samotu, ale sama doma by rozhodně nemohla být. Byla jen ráda, že se to s učitelkou uklidnilo. Docela jí mrzelo, že spolu nevychází, ale bohužel s tím Am nemohla nic udělat. Bylo to její rozhodnutí. Návštěva v nemocnici spolu s Dominicem se zdála být scela úspěšná a ona tak nemusela čelit útokům a vyčítavému pohledu. Než si, ale stačila něco pustit ozval se zvonek. Přemýšlela, kdo by zvonil u jejích dveří ještě v tuhle noční dobu přesto se, ale zvedne a vydá se ke dveřím. Ještě předtím položí nedotčenou zmrzlinu na linku a poté už konečně otevírá dveře. Překvapeně se podívá na muže.* Dobrý den přejete si? *Optá se mile. Nemohla se, ale zbavit nepříjemného pocitu, který měla, když se podívala na jeho tvář. Rozhodně to na sobě nedala znát a spíš se snažila působit, že není šedá myška v rohu i když si před jeho maličkostí přidala, jako malý brouček.*
*Byla jistě doma, jakmile zazvonil, ozvalo se zevnitř šustění, což indikovalo, že přestala dělat to, co dělala. Podle pulzu byl doma pouze jeden člověk, to mu hrálo do karet. Neměl vlastně vůbec představu o tom, jak dnešní večer vůbec proběhne. Místo toho se dnes poddal síle intuice. Netrvalo dlouho a objevila se blond slečna o minimálně hlavu a půl menší než on. Vypadala drobně a zranitelně, ale která oproti němu takto nepůsobila.* “Krásný večer,” *odpověděl a ušklíbl se od ucha k uchu. Rukou chytil hranu dveří a prakticky se pozval dovnitř, čímž donutil její maličkost couvnout o krok či pár dozadu.* “Pojďme se pobavit o tvém otci… Můžeme to udělat po dobrém… Nebo se raději mám jít zeptat tvých mladších brášků?” *optal se jí vychytrale, neboť dle spisu bylo znát, že na nich lpí a nikoho jiného ani v životě nemá.*
*Její milý úsměv se na okamžik vypařil a nahradil ho nechápavý pohled plných divných pocitů. V první řadě si moc dobře uvědomovala, že cizím lidem se nesmí otevírat, ale už jí nebylo 5 let a navíc se jí nezdálo, že by měl nějaké postranní úmysl. Těžko můžete odhadnout člověka na první pohled. Zkoumavě si ho prohlédne od hlavy až k patě a zase nazpátek až se její oči zabodnou do těch jeho. Úšklebek na jeho tváři se nedal přehlédnout. Než si stačila uvědomit co se děje musela udělat několik kroků a ustoupit, aby mohl vejít dovnitř. Mohla se s ním přetahovat o dveře, ale těžko by tento souboj vyhrála a tak to jednoduše vzdala.* Možná, že kdyby jste byl chvilku trpělivý pozvala bych Vás dovnitř. *Neodpustí si poznámku a zavře dveře. Čekala by snad, že si ovečka užije společnou zábavu s vlkem ani omylem. Když se zmíní o jejím tátovi potichu si povzdechne. Nebyla hloupá, aby si vše nedomyslela.* Raději bych prosila po dobrém, i když nevím zda Vám já zrovna pomůžu. *Jemně pokrčí rameny a odsune se k lince. Bylo jí nepříjemné, že na ní vytáhl její bratry. Musel vědět, že by pro ně udělala cokoliv.* Dáte si čaj, kafe, vodu? Když už jste se pozval dovnitř? *Optá se zdvořile. Byla by ráda, kdyby se tenhle rozhovor vyvíjel v klidu a bez násilí, které rozhodně nebylo nutné.*
*Zdálo se, že to nebylo poprvé, co s někým již téma otce řešila. Pravděpodobně nebyl jediný, který ji takto navštívil. Ale ostatní byli plní kompromisu a pravděpodobně ani nechtěli nic závažného tady po slečně. Pousmál se, když zmínila, že mu pravděpodobně nebude co k čemu. Kdyby jen věděla, jak to vlastně bude.* “Nedám si, nic, děkuji,” *odpověděl jí a místo toho, aby pokračoval v konverzaci, rozhodl se zmapovat její bydlení.* *Byla stejně chudá jako její fotřík, uvědomoval si, když se procházel po jejím malém bytečku.* /I klece pro krysy byly lepší, než tohle./ *pomyslel si, když se zastaví u kuchyňské linky a zabořil prst do vanilkové zmrzliny, kterou tam jen tak válela. Poté už jen pokračoval do obývacího pokoje a čekal, že jej bude následovat.* “Je mi jedno, kolik toho víte o vašem fotříkovi, jste jeho nejstarší děcko, takže automaticky všechny jeho problémy spadají pod vás,” *oznámil jí realitu, které momentálně čelila. Její otec byl jeden z těch horších, které si napůjčovali, co mohli a vlastně neměl ani jedinou myšlenku na to, jak peníze vrátí. Sobecky si myslel, že se vytratí a všechny problémy dopadnou na jeho potěr. A má pravdu, taková byla většinou realita. Jenže ne každý byl schopen toto své rodině udělat. Někteří spáchali sebevraždu, někteří s sebou vzali i celou svou rodinu. V případě jeho otce to byl ale případ jiný. Bylo mu jedno, který z těch jeho dětí to vlastně odnese.* “180 tisíc…60 tisíc na úrocích, dohromady krásných 240 tisíc dolarů,” *sdělil jí výši, která by dohnala jednoho k drastickým závěrům. Bylo jasné, že se jedná o něco, co ona ani v životě neuvidí.* “Pláč je na místě,” *sdělil jí a posadil se na gauč, jako by byl u sebe doma.*
*Vymyšlení plánu nebylo něco všem by Am vynikala. Pohled na pár ostrých nožů, které měla uložené na lince ve stojanu se zdál být, jako dobrý nápad na obranu. Jenže než by se k nějaké akci dokopala a jestli by se jí to vůbec podařilo by si s trochou štěstí ještě sama ublížila. Takže tento nápad na případnou záchranu mohla vyškrtnout. Zamračeně se podívá na muže, který se po jejím bytě pohyboval, jako by mu to zrovna patřilo. Mohla jen sledovat, jak namáčí prst do její zmrzliny, kterou nestačila uklidit.* /Barbar./ *Pomyslí si okamžitě. Když se vydal do obývacího pokoje automaticky ho následuje přesto si dělá odstup. Ještě štěstí, že její bratři nebyly doma.* Takže to automaticky znamená, že je to můj problém? *Kdyby tu totiž byly neměla by odvahu vznést trochu odporu k muži, který si sedl na její pohovku* Navíc je to jeho problém a já vám, jak už jsem řekla těžko pomůžu. Nevím, kde je, ale třeba když projdete všechny hospody s trochou štěstí ho najdete. *Řekne tiše spíš pro sebe. Nechtěla být hrubá a přidělávat si na další problémy, které nebyly její. Rozhodně mu, ale nechtěla dokázat, že se ho bojí. Navíc zatím přeci nebylo proč řešit svůj strach když jí nic neudělal. Přesto by si tuhle větu nikdy nedovolila říct víc nahlas. Když vyslovil částku nahlas, kterou si dovolil její otec si vzít a nevrátit se jí na okamžik víc rozbušilo srdce. Bylo to až moc peněz, které rozhodně ona neměla. Mohla si dovolit říct, že on to moc dobře věděl a přesto si neodpustil jí informovat.* Nebudu před vámi brečet, jen protože si to moc přejete. *Jedna část chtěla brečet strašně moc. Její otec jí dokázal ničit život i když v její přítomnosti nebyl. Jenže brečet znamenalo ukázat slabost a to si nemohla dovolit.* Vy moc dobře víte, že já nejsem schopná vám vrátit tuhle částku takže co vlastně po mě žádáte? *Zeptá se narovinu. Už nebylo třeba předstírat a snažit se. Čím dřív to bude vědět tím to pro ní bude lepší*
*Ohrnul lem kabátu, aby poukázal na opasek se střelnou zbraní. To jen pro případ, že by se nakonec rozhodla, že nepůjdou tedy cestou poklidu. Neměl ale v plánu odcházet s prázdnou. Ať už se pokusí nabídnout cokoliv, bude to muset stačit, jinak vezme ji i její bratry. Možná by to vyrovnalo dluh jejího otce.* „Nehodláte mě poučovat o tom, jak se snad věci mají,“ *řekl s udiveným výrazem, protože to snad znělo, jako by si hodlala diktovat podmínky. Nebo se ho vlastně pokoušela poslat pryč? Ne. On byl pevně rozhodnutý, že už jej absolutně nezajímá její otec. Chtěl se bavit.* *Bylo jasné, že ji lehce zaskočil tím, kolik si její fotr opravdu troufl vypůjčit. Určitě musela mít namále, ačkoliv tedy tvrdila, že hodlá být silná holka. Prosím, ať se s tím vyrovná, jak potřebuje, realita je naprosto jednoznačná.* „To je samozřejmě na uváženou,“ *řekl jí, když oznámila, že brečet nebude. Byla pravda, že miloval, když fňukali, miloval, když ho prosili a žadonili, kňourali, že udělají úplně cokoliv. Mohli žadonit, aby nebral jejich život, ale nic takového na něj většinou neplatilo. Víceméně měl jasný cíl. Mohli být rádi, že jejich účty byly splaceny.* „Kterého sourozence budete postrádat nejvíce?“ *optal se s úšklebkem, neboť to byla taková Sofiina volba, že si musela myslet, že žertuje. Jenže celá situace naznačovala, že toto opravdu žádný vtip nebyl. On jí opravdu dával na výběr. Žádná sestra jistě nebyla schopná rozhodnout, kterého z mladších bratrů by snad měla poslat na jatka.* „Samozřejmě pokud tedy nehodláte sehnat peníze,“ *nabídl jí řešení, kdy by nemusela vybrat tak krutě.* „Poslední možnost je placení něčím s vysokou hodnotou,“ *nabídl poslední řešení a ukázal prstem na její maličkost. Mohla rozprodat sama sebe nebo i hůř. To už bylo na jejím uvážení. Tak či onak si Dante byl jist, že peníze dostane. Tohle byl zlatý důl oproti drogami zrušenému fotrovi. O toho už víceméně ani nestál. Měl teď jiný cíl, než kvůli kterému přišel.*
*Situace ve které se Am nacházela se zdála být horší než si myslela. Podívala se na jeho střelnou zbraň, kterou měl za opaskem. Ničivá zbraň, která by vám ukončila život jednou ránou mířenou přímo do srdce. Jenže co si budeme. Chtěl jí jen vystrašit. Nic by nezískal, kdyby jí zabil. Jenže na to nepotřeboval zbraň stačila jeho maličkost v jejím bytě i když se snažila to nedat najevo.* To vůbec ne. *Řekne okamžitě. Rozhodně by si nedovolila ho poučovat.* Jen si myslím, že jednáte až moc impulzivně. *Pípne potichu. Samozřejmě věděla, že to co udělal její otec nebylo správné. Taky by byla naštvaná, jenže ona by aspoň šla po správném viníkovi. Zhoupne se jí žaludek, když zmíní sourozence.* Nevyberu si ani jednoho to radši vyberu sama sebe. *Nemusela nad tím moc přemýšlet volba byla jasná. Ochránila by své sourozence za každou cenu i před tímto mužem. Člověk by řekl, že úšklebek na rtech znamená, že by si dotyčný mohl dělat srandu. Jenže Am moc dobře věděla, že tohle rozhodně sranda není. Banka by jí takovou sumu nikdy nepůjčila a kdyby ano zadlužila by se na celý život. Nevěděla, kde by vzala tolik peněz.* Placení vysokou hodnotou? *Optá se i když asi tušila co to znamená ještě když ukázal na její maličkost, která by nejradši vyskočila z okna nebo utekla pryč. Občas měla potřebu koukat na dveře v domnění, že jí někdo přijde zachránit. Zatím se to, ale nestalo.* Mluvíte v hádankách, prostě řekněte co chcete, krom peněz který nemám a nikdy mít nebudu. *Řekne už krapet netrpělivě. Už chtěla mít tohle setkání za sebou*
*Zasmál se.* “Impulzivně? Jsem ten poslední, který chodí, ostatní čoklové se ho snažili najít, ale je dost možný, že fotřík použil dobrou část peněz na pakáž a vodstřel do světa. A tak nezbylo nic jiného, než zkasírovat to, co po něm zbylo, ať už je to alespoň zužitkování potěru, přátel či zbytku rodiny, když se hodí,” *vysvětlil, že vlastně někomu musel přetéct pohár trpělivosti, když pustil Danteho do práce.* *Bylo jasné, že nabídne sama sebe, přesně na to on čekal. Neměl vlastně v úmyslu zajímat se o zbytek děcek.* “Skvěle, nemám chuť dneska utratit pár štěňat,” *řekl a zvedl se, aby zmenšil onu bezpečnou vzdálenost mezi nimi, neboť se zdálo, že jí dával až moc prostoru přemýšlet. Mohla by se klidně pokusit utéct, ale to by jí rozhodně nedoporučoval. I kdyby se sebevíc snažila, on byl vždy ten rychlejší, silnější a hbitější. Nebavilo ji, jakým způsobem podával informace. Nebavilo ho neustále všem říkat vše rovnou, nebyla to žádná sranda, nebyl to žádný vzruch, žádná radost. Rozhodl se jí ale vyhovět.* “Je hned několik možností… Dnes večer dostáváš na výběr jako nikdy, že?” *zasmál se a píchl jí prstem do hrudníku. Zároveň se také rozhodl, že už jsou si natolik blízko, že jí může klidně tykat. Ostatně byl v pozici, kdy si to mohl dovolit.* “Člověk může postrádat levinu, slinivku, štítnou žlázu, žlučník… Technicky vzato i plíci, jistou svalovou tkáň, pár kostí… Je celkem na výběr,” *nabídl jí výčet toho, o co ji klidně mohl dnes večer připravit. vše samozřejmě za sterilních podmínek a největšího komfortu.*
Mám pocit, že jste si vybral špatnou osobu. *Nad touhle možností nepřemýšlela, že by otec byl tak chytrý a použil nějakou částku, aby mohl utéct. Už by ho nikdy nedonutila podepsat ty blbý papíry na převod rodičovského práva. Nemůže přeci dopustit, aby je ztratila a tak porušila svůj slib. Jenže teď to asi nebylo podstatné. Když z téhle situace nevyvázne dobře těžko bude moct řešit jiný průser. Osud dokáže být hodně krutý. Za celou dobu Am nikomu neublížila, ani ho nezradila a teď musí čelit osudu. Úlevně si vydechne, když nakonec z toho bratry vynechá. Přesto ten divný pocit v žaludku nepřestal. Už chápala proč. Jeho mohutná postava se zvedla z gauče a zkrátila tak bezpečnou zónu co měla. Jemnými kroky ustupovala dozadu až narazila do zdi.* /Hloupá zeď/ *Pomyslí si. Přesto se mu odvážně podívá do jeho tváře a oči se jí zabodnout do těch jeho. Necukne když se jeho prst dotkne jejího hrudníku. Srdce jí bušilo tak moc. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudníku přímo do jeho náruče.* To jsem, ale šťastný děvče. *Šeptne na jeho otázku. Přesto se jí nezdálo, že by měla na výběr, ale očividně on měl na to jiný názor. Poslouchala, jak jí vyjmenovává všechny její důležité orgány, které by ráda nepostrádala.* Děkuji za nabídku, ale nebyla by radši něco jiného než obětovat kus svých orgánů? *Věděla, že bez některých orgánů se dá žít jenže musela existovat i jiná cesta, volba cokoliv aniž by to zahrnovalo její bratry a orgány, které měla*
*Dívala se na něj těmi jejími srnčími očky. Byla v pasti a neměla kam utéct nejen obrazně řečeno. Musela se cítit naprosto v koncích a představovat si, že tady nejspíš umře. Pokoušela se být velkou holkou a nedávat najevo, jak moc velký strach vlastně má, ale vše ostatní ji až moc jednoduše prozradilo. Měla nahnáno, ale přesto se snažila o naprostý opak. Měla snad pocit, že to má cenu? Podobné již zažil, tvářili se tak nedotknutelně, ale přesto na závěr stejně škemrali jako švábi.* “Těžko říct, jestli nemáš ani prachy,” *řekl a bylo jasné, že je v dobré náladě. Možná by mohla zkusit smlouvat? Občas se stalo, že celou věc uměl výměnou za zajímavou nabídku otočit. Měla mu raději říct, že peníze sežene a raději mít ještě několik dní k dobru, než příjde klepat znovu, tentokrát ale s nožem a nutkáním zabíjet. Dnes měl dobrou náladu, ale nic se nemělo tolik pokoušet. Nelíbilo se mu nic z jejího jednání, proto raději chytil její čelist a prakticky se jí vysmál do obličeje.* “Pokud klesneš hluboko, můžeš se prodávat, tohle by určitě někdo koupil,” *zašklebil se a pustil její tvář. Měla vlastně tolik možností, které měla, ale žádná se jí nelíbila. Bude její hlavička nad tím přemýšlet tak dlouho, dokud o ní nepříjde? Čas běžel a on začínal být velmi netrpělivý.* “Nebo máš snad nějaký kompromis, který by se nám zamlouval?” *zeptal se a nechal jí chvíli na rozmyšlenou.*
*Byla v koncích což bylo viditelné i když se snažila on to rozhodně nepřehlédnul. Modlila se jen, aby si to rozmyslel a nechal jí být. Jenže se tak nestalo a ona mu musí čelit tváří v tvář. Takže všechny přetvářky byly naprosto zbytečné a i když se jedna neposlušná slza chtěla dostat skrz jednoduše to potlačila a jemně se na něj zamračila. Těžko odhadnout co tenhle muž udělá. Jedno bylo jasné nic hezkého. Bylo to, jako hrát šachy. Pomalu jistě dostávala šach mat a to ještě nepohnula žádnou figurkou. Mohla se pokusit a říct, že peníze sežene, ale to by lhala a on by přišel znovu a vše by se opakovalo znovu a na závěr by stejně nepřežila. Nemělo to jednoduše cenu. Trhne sebou když jí hruběji chytne za její čelist a ona je tak nucena čelit výsměchu do její tváře. Jen pomyšlení, že by prodávala své tělo se jí zvedal žaludek.* Tak hluboko opravdu neklesnu. *Chtěla se od něj vzdálit, aby nebyla v jeho blízkosti. Takže když stáhl ruku z její čelisti, která jí trochu bolela ze stisku, který pocítila. Prudce se odrazí od stěny a proběhne podél zdi až se dostane na druhou stranu místnosti.* A co když si to jednoduše odpracuji? *Zeptá se a pohlédne na něj. Nic jiného jí totiž nenapadlo*
*Utéct od něj co nejdál, čekal by, že se pokusí utéct předními dveřmi pryč. Na druhou stranu nejspíše tušila, že on moc dobře věděl, kde se momentálně nachází její sourozenci. Pokud tedy uteče, je jasné, kam se vydá přednostně. A jejím směrem to určitě nebude. Raději po něm štěkla, že bude pracovat. Pracovat pro něj? Pravděpodobně se absolutně zbláznila. To se rovnou mohla prodat do otroctví.* “Jak to myslíš? Chceš mi snad každý druhý den nahradit uklízečku?” *optal se pobaveně nad tou představou, že leští podlahy jeho duplexu na kolenou nejlépe pouze v nějaké titěrné zástěře. Vlastně jej zajímalo, jak si to vlastně představuje ona. Co asi tak její maličkost měla namysli? Chtěla snad dělat sekretářku? Nebo by její sladké já raději podávalo skalpel?* “Možná by se mi vlastně nějaká hodila, blondýna bude určitě lepší než bruneta,” *okomentoval fakt, že jeho momentální hispánská uklízečka nebyla to pravé ořechové naznačujíc, že by přece jen možná preferoval její zadek na podlaze. Byl si tak nějak jistý, že ona to zrovna v tomhle slova smyslu nemyslela. Cokoliv, co nabídne nejspíše nebude taková zábava, jako předpokládal.*
Třeba, taky bych vám mohla vařit dělat vám společnost cokoliv co by nezahrnovalo moje orgány a moje tělo někomu, kdo na mě bude pohlížet, jako na kus masa. *Začne vyjmenovávat věci co by zvládla. Už moc nebylo na výběr. Těžko říct, zda zvážila své slova dobře, aby se jí to nevymstilo. Těžko to, ale mohla srovnávat se smrtí svých sourozenců, nebo sebe.* Navíc umím zajímavý věci. Hrát na klavír, malovat, udržet tajemství. *Řekne a očekává, že si z toho něco vybere. Pohled na velké okno za ní jí donutil přemýšlet o možnosti skočit z okna. S trochou štěstí by to možná přežila, ale takový sebevrah ona není.* Všechno lepší než smrt a prostituce. *Trochu se pousměje, ale spíš to mělo dodat jen pomyslnou odvahu, kterou tak nutně potřebovala.*
*Byla pravděpodobně ještě zoufalejší, než si myslel. Absolutně okamžitě se chytla příležitosti, jako by snad v dáli viděla zářivou vidinu svobody od problémů, do kterých spadla. Bylo skvělé pozorovat, jak pár minut dokáže někomu zruinovat život.* “Uvědomuješ si vůbec, k čemu si se nabídla?” *zeptal se jí tázavě, neboť pravděpodobně zkoušela, na co vlastně kývne. Zkoušela to? Musel nad tím přemýšlet. Na jednu stranu bylo jasné, že zkusí utéct, jakmile k tomu dostane příležitost, na druhou stranu se zdálo, že si uvědomovala, jak moc je vše bezradné. Byla vůbec pro ni možnost, která by jí hrála do karet.* “Máš snad pocit, že bych ti mohl alespoň trochu věřit?” *řekl pohrdavým tónem a začal nad tím opravdu přemýšlet. Pokud by opravdu byla ochotná jít takto nízko, mohla to být příležitost pro něj, jak se zbavit Marii a ještě mít prakticky nového otroka, která byla skoro až na dosah ruky.*
*Kdyby byla jiná možnost okamžitě by se jí chytila. Jenže nebyla a ona tak sama musí čelit následkům jejího otce. Uvědomoval si co způsobil, nebo mu je to jedno. Kdyby se jí podařilo najít otce mohla by mu ho předat stejně sobecky, jako to udělal on. Jenže Am taková nebyla a nikdy nebude. Přesně tohle jí dovedlo jsem její navita a hodná duše. Kdyby to nebylo dnes bylo by to někdy jindy. Už si jen přála, aby tenhle rozhovor byl u konce a ona tak mohla trochu svobodněji dýchat. *Ano uvědomuji* Lehce přikývne i když si tím moc jistá nebyla. Jedno bylo jasné když to smaže dluh, který její otec má tak do toho půjde.* Nedala jsem vám pochybnosti k tomu, aby jste mi nevěřil. Navíc pokud to nezjistíte, tak se to ani nedozvíte. *Neměla důvod navíc strach který měla pokud by se pokusil udělat něco sourozencům byl větší než si dokázala představit.*
*Vypadalo to, že byla opravdu nucena toto vidět jako tu nejpříjemnější možnost, kterou jí zatím nabídl. Dante to celé nejdříve bral jako vtip, neměl v plánu na nic z toho přistoupit, jenže po krátkém uvážení došel k závěru, že to bylo o dost zajímavější než ji vykostit jako králíka a její sourozence prodat jako kusy masa.* “Dobře, pokud tedy hodláš svůj život upsat ďáblu…” *zvolal, jako by právě vyhrál. V hlavě se mu již rodily nápady, jak této jejich dohody využít. Rozhodně neměl v plánu poslouchat její hraní na klavír. Přistoupil k ní blíže, aby se mohli dohodnout.* “Jeden rok mi budeš k dispozici, ať od tebe vyžádám cokoliv, budeš nucena dodržet naši dohodu. Ty i tvoji bratři budete pod dohledem, jediný náznak toho, že zkusíš vycouvat a umíš si představit, co s nimi bude,” *nastavil prvotní pravidla, od kterých se odrazí vše ostatní. 365 dní, musí kývnout na cokoliv pod podmínkou toho, že se jinak její bratři nedožijí dalšího dne.* “Pokud rok vydržíš, dluh bude splacen, do té doby…” *naznačil na závěr, že bude muset podmínky dodržet pro splnění dohody. Na náznak jejich dohody natáhl jejím směrem ruku.*
*Moc možností neměla. Tenhle muž věděl co chce a byla jen otázka času, kdy se Am rozpadne na kousky a ukáže, že celou dobu to byla jen maska, jak mu ukázat, že se ho nebojí. Ve skutečnosti hrály dost nebezpečnou hru, kde už od začátku on byl vítěz.* Moc možností nemám takže ano. *Polkne knedlík v krku. Rok byla dlouhá doba o tom nebyl pochyb. Doufala jen, že to přežije ve zdravý* Takže jeden rok. Jak mám vědět, že slovo dodržíte? *Optá se. Měla jistý pochybnosti. Věděla jen, že z téhle dohody necouvne. Uvědomovala si následky, které by mohli být katastrofální.* Dobrá tedy. *Nejistě natáhne ruku k muži a stiskne tu jeho na důkaz toho, že se domluvili. Rychle ruku dotáhne. Teď bylo oficiálně rozhodnuto*
*Už ani neodporovala. Bylo naprosto očividné, že se mohla jít klouzat. Shledala, že už víceméně nemá na výběr. Měla pravdu, opravdu moc jakožto titěrný člověk nenadělá.* „Na náznak dobré vůle splatim část tvého dluhu již teď,“ *oznámil jí kompromis, do kterého se vlastně vůbec pouštět nemusel. Mohl nad tím pouze mávnout rukou, vysmát se jí a dělat, že ji vlastně neslyšel.* *Bylo až rozkošné, jak rychle ruku odtáhla, ale ještě než se jí to podařilo, chytil ji za zápěstí, čímž doufal, že ji donutí na něj pohlédnout na dostatečně dlouhou dobu.* „Pokud se pokusíš naší dohodu porušit, zabiješ vlastnoručně své malé brášky,“ *pokusil se na ni použít Encanto. Pokud se mu to podaří, bude už nenávratně vázaná jejich úmluvou. V tomto případě by nebylo cesty zpět a následky by byly pro její maličkost naprosto nepřípustné. Milovala tak moc, bohuzel netušila, že pokud opravdu bude pod vlivem, nebude mít možnost než opravdu sama sebe takto Shakespearovsky potrestat. Až v tuhle chvíli ji pustil a nechal být, zatím co se o dva velké kroky od ní vzdálil.*
*Nakonec byla ráda, že se dokázali na čem rozumně dohodnout. Tedy asi to nebyl výhodný obchod pro obě strany, ale Am si to myslela. Zatím je živá a zdravá a její sourozenci taky, takže přeci jen malé vítězství tam bylo. To co řekl jí překvapí. Přeci jen nečekala by, že něco takového řekne. Moc se v lidech nevyznala. Každý byl něčím zvláštní. Věděla jen, že jí tohle malé gesto potěšilo. Jemně přikývne a malinko se usměje. Dnešek k radosti moc nebyl. Jak málo stačí k tomu, aby se člověk vyděsil a ani na to nepotřeboval násilí. Stačilo jen pár slov. Nebo spíš jen jedno, které znělo, jako poslední výstřel z pistole.* Děkuji moc. Vážím si toho. *Chycení za zápěstí jí donutil podívat se mu do očí. Zabít své bratry pokud poruší dohodu to jediné jí utkvělo v paměti. Teď bylo jasné, že z jejich dohody nevycouvá. Ani o tom moc nepřemýšlela, že by mohla. Stejně už bylo pozdě.* A co bude teď? *Optá se tiše.*
„Ještě ani nevíš, co tě čeká…“ *odsekl a vzdálil se od ní směrem k oknu. Už její osobní prostor narušoval přespříliš, že si jistě musela alespoň trochu oddechnout, že si nemusí již nadále plně čelit.* „Teď? Hm, dobrá otázka, zatím buď ráda, že jsi ráda, najdu si tě, až budu potřebovat,“ *řekl a upravil si lem kabátu, jako by se snad chystal na odchod. Teď už to nehodlal hrotit a raději se rozhodl, že nechá holce trochu času, popasovat se vlastně s tím, co provedla. Ona to dost možná teď brala jako skvělou dohodu. Možná se cítila, jako by koupila Aljašku, ale Dante si byl jist, že to, do čeho jí uvede, pro ni bude víc než silné kafe. Už na první pohled bylo jasné, že je mírumilovné nátury, vlastně byla úplný opak Danteho a možná to byl jeden z klíčových důvodů, proč si ji prakticky pronajal na celý rok, jako by snad byla nějaká věc. Ale ona bude ráda, otcův dluh bude pryč a jeho to pobaví za nemalý peníze. Kdo ví… Jeho vlastně nic než nějaký skautský slib nedrželo, nemusel vlastně platit vůbec nic. Možná ale v případě její opravdové oddanosti bude shovívavý a něco málo z peněženky opravdu požene.* „Do příště se nauč nějaký krásný pozdrav, kterým mě budeš vídat, a tvař se tak, jako bys mě viděla ráda,“ *pousmál se, neboť neuběhlo ani pár minut a už jí dal její první úkol.*
To máte pravdu nevím, ale i tak si toho vážím. *Rozhodně se bála toho, co jí čeká. Upsala se ďáblu a to nikdy nemůže znamenat nic dobrého. Co v tomhle okamžiku bylo dobrý, bylo když se od ní vzdálil a tak udělal prostor mezi nimi. V hlavě se jí promíchávali nejrůznější otázky na které ona neznala odpověď. Jak málo stačí, aby se z vaší tváře vytratilo štěstí a nahradila ho bolest.* Dobře. *Moc dobře věděla co to znamená. Když bude chtít, aby o půlnoci něco udělala bude to muset udělat. Tak zněla jejich dohoda a ona už tak trochu začala uvědomovat problém, který byl možná ještě vetší než byl předtím. Pořád, ale neztrácela naději. S trochou štěstí, když se bude snažit možná jí propustí dřív a ona ho už nikdy nebude muset vidět. Přetvařovat se? Dělat že ho ráda vidí? To by přeci byla lež.* /Kdyby nebyl takový hlupák/ *Pomyslí si a je ráda, že neumí číst myšlenky.* Naučím slibuji pane. Možná se i zvládnu trochu usmívat, abych vás potěšila. *Řekne tiše.* Nechci vás vyhazovat, ale když už jsme se na vším dohodli a já přijmula všechny podmínky dohody, potřebovala bych trochu prostoru. Navíc si myslím, že se brzy uvidíme znovu. *Potřebovala, aby už odešel. Sousedka nebude nadšená, že je tam má příliš dlouho*
*Musela si myslet, jak jednoduše unikla, na druhou stranu si byl on jíst, že pokud se pokusí být jakýmkoliv způsobem vychytralá, postará se o to, aby neskutečně litovala. Jen nad jejími slovy lehce protočil oči.* "Těšit mě nemusíš, mě bude těšit to, co si pro tebe vymyslím," *prozradil jí, neboť už teď se mu rojily nápady, čím vším by ji mohl protáhnout a ona nebude moci pomalu ani protestovat. To už jo ale vyháněla a i on uznal, že tedy v tomto případě půjde, neboť měl ještě několik pochůzek a tam už si opravdu nikoho dalšího kupovat nebude. Mohl by ji vzít rovnou s sebou, ale nejspise potřebovala vstřebat všechno, co se stalo a on raději počká, až začne vymýšlet plány, jak se z téhle blbé dohody vyvléknout, utéct a podobně... Nebylo to poprvé, co už s někým takto smlouval kvůli dluhu, občas se našla nějaká jí podobná. Většinou to trefně byly blondýnky, které se dostaly do dluhů a vlastně ani nevěděly jak, místo toho, aby se s nimi hned rozloučil, měly podobný osud jako Am, ale její konec byl těsně před tím, než si mohli užít svobodu. Vlastně tedy utržil nakonec možná ještě více, než dlužily.* "Možná se ještě zastavím pozdravit kluky, ještě se rozmyslím," *mávl pobaveně na pozdrav a rozešel se ke dveřím. Nevnímal už žádné její protesty a opustil její byt. Byl si jist, že nebude trvat dlouho a shledají se znovu. Tentokrát ale už v zajímavějším rozpoložení a možná pozná, že opravdu bylo lepší vyměnit slezinu. Její sourozence už navštívit nešel, prakticky ji chtěl jen vyděsit a zmizel stejně záhadně, jako se objevil.*
*Už chvíli byla tma když vešel ze svého bytu na Manhattanu aby si provětral hlavu, týden už byl v půlce a on věděl, že ta druhá půlka bude ještě těžší pro něj. Nevěděl ale co si pro něj pán nachystal a tak potřeboval na chvíli vypadnout z bytu, kde mu nezbývalo nic jiného než přemýšlet. Řekl si, že spojí příjemné s užitečným a tak se vydal do jednoho poměrně vyhlášeného baru svou upíří společností. Pro dnešek na sobě neměl plně vybavený oblek, ale jen košili bílé barvy, modré sako a stejněbarevné kalhoty s černými mokasíny. Kravatu s vestou nechal doma a jeho vlasy taky nebyly tak perfektně upravené.* /Pokud nasbírám dostatečné množství informací, tak třeba bude můj trest mírnější./ *S touhle myšlenkou došel až před bar. Jeho pomalou a elegantní chůzí vešel do baru, který si jako první přejel očima, potom přešel až k baru kde se usadil a počkal na barmana.* Jednu whiskey, prozatím. *Spolu s těmi slovy poslal poměrně atraktivnímu barmanovi i svůj ležérní úsměv.*
*Nat vešla do baru s Elaine a posadila se nabar. Ruku a půlku obličeje měla chudák obvazanou a když si sedla tam zasyčela bolestí. Elaine si povzdechla objednala jim drinky, tudíž víno s krví a tonic s krví. Nat se jedním okem podívala na Calibana a promluvila s unaveným hlasem* Čauky! Ty seš ten typek že schůze! *Elaine se podívala na Calibana a odfrkla si*
*Chvíli jen sám upíjel ze svého drinku než uslyšel zvuk kousek od sebe, který mu do takového baru nezapadal. Natočil lehce hlavu směrem k Nat a prohlédl si ji. Potom pohlédl i na její společnici. Měl je v plánu ignorovat a poslouchat rozhovory okolo, ale když už ho to mládě oslovilo tak jen pokývl hlavou a natočil své tělo tak aby k ženě a dívce seděl čelem.* A ty budeš to vychovanější mládě, téměř. *Ušklíbl se lehounce a úsměv věnoval ženě vedle ní.* Obdivuji Vás, a to nemluvím jen o Vaší kráse. *Pokynul jí rukou s drinkem a pohlédl ještě jednou na Nat.* /Tak to nevypadá dobře./ *Očima projel její obličej.*
*Nat se usmála a Elaine zamávala rukou* Lichotky si nechte pan Calibane..*odpověděla Elaine a usmála se na něj. Nat popijela svůj drink brčkem a tiše kňučela a držela si závaznou část obličeje* Au Au au..*Elaine pohladila Nat pozadech a Nat se koukla na Calibana* Mmh..Jak dlouho se léčí popálenina stříbrem..*Zeptala se Calibana, protože byl starší a zkušenější*
Pouze říkám skutečnosti, které vidím Elaine, pokud si dobře vzpomínám. *Povytáhl jeden koutek úst směrem nahoru a zadíval se na tu krásnou ženu.* /Kdybych neměl ten problém za zády, tak bych si i možná nechal říct./ *Zadíval se na tu mladou dívku.* Co se ti stalo? Nevypadá to zrovna nejlépe. *Na chvilku se zamyslel nad její otázkou, na tohle vážně nebyla jednoduchá odpověď.* To záleží na hodně faktorech, ale jelikož jsi vážně ještě mladá a to zranění vypadá i takto ošklivě, odhadoval bych že si ještě počkáš. *Pokrčil mírně rameny a upil ze svého drinku, na chvíli se rozhlédl po klubu zdali neuvidí něco co by mu mohlo poskytnout informace.*
Vykročila jsem do prázdná a spadla, narazila jsem obličejem na náhrobek z oxidovaného stříbra a automaticky se o něj opřela. Nějaký zvbohatlík si dal na nějstříbro..*Nat vysvětlila svou situaci a Elaine se zasmála* Aaa on se ti líbí El? Pak mi napiš až se spolu vyspíte~ *Dodala Nat a Elaine jí vrazila pořádný pohlavek do zátylku* Mimochodem co pak vy tu děláte? Vás málo kdy vidím *Nat zasyčela a upila svůj drink*
*Zakryl si ústa aby mládě nevidělo že se směje. On měl kdysi taky nehodu, ale tehdá byly horší časy než jsou dnes a stříbro mělo u sebe mnohem více lidí než dnes.* Takové nehody jsou ošemetné, můžeš být ráda, že na sobě neměl nějakou ozdobu se stříbrným broušeným křížem. Dopadlo by to hůř než popáleninou. *Jakmile to dovyprávěl sám si vzpomněl na jednu velice nepříjemnou záležitost s postříbřenou vycházkovou holí.* /Tehdy jsem byl vážně neopatrné mládě./ *Při její poznámce o vyspání se s El pozvedne obočí.* Tvůj opatrovník či pán by ti měli pomoci se slovníkem, takhle v životě daleko nedojdeš, mladým, drzým a vzpurným se často stávají nehody. *Rukou kývne na její obličej a obrátí svou pozornost na El.* Mám zde nějaké povinnosti a tak jsem si řekl, že když už jsem do New Yorku přijel okouknu doporučované bary.
*Elaine ho zpražila pohledem a dodala* Má práce je jí naučit se kontrolovat, zajistit že se Nedostane do průseru a taky jí naučit její schopnosti..Její jazyk je z čela na ní, ale to jí pořád nedává volnost si ze mně dělat srandu*Dokončila Elaine a podívala se na Nat a Nat se koukala na oba dva. Když si Elaine popíjela svůj drunk Nat se koukala na Calibana* Smrdíš jinak..ty nejsi z našeho klanu..*Nat Naklonila hlavu na stranu a opřela se o její dobrou ruku*
Pak se doby změnily. *Pokrčil rameny.* V mé době se dbalo na víc než jen aby nikoho neroztrhali. *Lehce si poupravil své sako a usmál se načež se natáhl pro svou skleničku aby mohl znovu upít svého drinku. Dnešek očividně nepřinese mnoho informací, ale pro jeho mysl bylo toto velice příjemné uvolnění od toho, co bude následovat za další polovinu týdne. Zadívá se na Elaine.* To jistě nedává, na Vás jistě není nic legračního. *Dodá načež svůj pohled stočí na Nat a uchechtne se.* To slovo smrdíš nepoužívej, zníš jako vlkodlaci potom. A to rozhodně není nic příjemného. A máš pravdu rozhodně nepocházím z vašeho klanu, jsem v New Yorku pouze dočasně.
Chápu..*Nat se koukla pod obvazy opatrně a povzdechla si* Proč já..jsem ostuda a nemehlo *Nat zabořila hlavu do rukávu a za kňučela* Protože moc mluvíš a nedávaš pozor, co jsme dělali na posledním tréninku? *Proumluva Elaine na Natalii a Nat se koukla na ni s úsměvem* Trénovali jsme..Uh.. Rychlost? *Elaine zakrotila očima a protáhla se Ne..Kontrolu proti krví Nat odvrátila zrak pryč a v ten moment ji Elaine začala tahat ven* Tak..děkuji za naší malou konverzaci a my jdeme *zamávala Elaine a tahala malou upírku ven*
*Díval se chvíli na tu podivnou dvojici a když odcházeli tak jim jen pokynul hlavou a sám se otočil zpět k baru. Bylo na čase aby se věnoval tomu kvůli čemu přišel. Upíjel ze svého drinku a pozoroval lidi, i když se mu nedařilo zaslechnout nějaké drby či důležitější zprávy tak si prohlížel alespoň místní scénu a jak to tady funguje. Strávil tady pár hodin a vypil dost drinků, než nakonec svou útratu zaplatil a rozhodl se, že se vydá domů a sepíše věci, které potřebuje předat svému pánovi. Zvedl se z místa a pomalu odešel z klubu ještě jednou se dívajíc po lidech, kteří tady byly. Pak jej čekala jen velice příjemná procházka domů.*
*Možná se všichni shodneme na tom, že hledat někoho, kdo o vás nemá zájem je naprosto zbytečné a nemá to žádný smysl. Jenže Am na to měla zcela jiný názor. Kdyby v tom nehrály roly její bratři možná by se na to i vykašlala, ale nemohla. Aspoň to musela zkusit a přesvědčit se na vlastní oči i kdyby říkalo tisíc lidí, že to nemá smysl. Proto byla velmi překvapená, když jí jeden muž řekl o jistém muži, který by jí mohl pomoci najít jejího otce. Am se této šance chytila všemi deseti a teď už stojí před barem, který nese název Be Positive. Nějakou chvilku trvalo než se odvážila vstoupit dovnitř. Ihned jí obklopil ten luxus co bar nabízel a i když si to nechtěla přiznat byla trochu v rozpacích. Ani nevěděla, jak ho pozná. Sice jí ten muž říkal popis, ale co když tu dnes není a ona je tu naprosto zbytečně? Odvážně se vydá do prostoru přesněji řečeno k baru. Barman se na ní lehce usměje a Am mu úsměv opětuje. Už se nadechovala k otázce, ale někdo s ní prudce trhne a přitlačí jí násilně k desce baru. Otře se jí deska baru zařezávalo do zad až měla pocit, že se jí tam udělá modřina. Kouká do naštvaných očích muže, kterého vůbec nezná.* To se podívejme, kdo přišel. *Zavrčel muž do její tváře. Vůbec nechápala co se děje.* Asi... asi vám vůbec nerozumím. *Řekne tiše a muž se na dívku ušklíbne.* Tvůj otec mi dluží hodně peněz. Radil bych mu kdyby mi to splatit nebo stáhnu z kůže tebe a pak jeho. *Jeho obličej zuřil a ona nevěděla co na to říct. Bylo to čeho se tak moc obávala. Dlužil někomu peníze a podle toho, jak se muž tvářil nešlo o malou částku. Měla pocit, že se jí podlamují kolena z těch návalů informací. Jenže muž, aby přidal na svá slova odněkud vezme nůž a začne jim šermovat. Am rychle zavřela oči a bránila se před jistou ránou od nože, která by mohla přijít. Naštvaně jí muž řízne do předloktí a pak jí pustí.* Pokud mi tvůj otec nevrátí peníze bude to mít dohru. *Vyštěkne ještě než co nejrychleji opustí bar. Am se okamžitě podívá na svou rukou, kde byl jasná řezná rána od nože. Ještě štěstí, že to byla jen ruka. Barman jí ihned pošle skleničku nějakého alkoholu, kterou Am rychle čapne do ruky a prostě jí vypije ač alkohol nepije. Teď to potřebovala víc než si myslela.* /Jak někdo může říct, že někoho stáhne z kůže./ *Pomyslí si Am. Celá ta situace byla děsivá a mohla jen tušit, že tento muž rozhodně není první komu dluží její otec peníze.*
*Dominic šel dnes do baru jen tak nezávazně, aby se prostě jen napil a věděl o tom, že tento bar je prostě ukázkový. Zaparkoval Black Ghosta před barem, načež si poupravil bílou košili a černé sako. Pak už vešel dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než u baru uviděl prapodivnou scénku toho, kdy se jakýsi chlapík vrhl ne moc hezky na dívku. Když pak procházel ven z baru, Dominic do něj strčil ramenem, což muže zastavilo. Dominic našel jeho pohled a sevřel oči do úzkých linek.* Příště si dovoluj na někoho stejné váhy a výšky. *Pronesl pouze. Pak už nevnímal, co dělal muž dál, ale zamířil k dívce. Ihned se podíval, jestli je v pořádku. Ihned se k jeho nosu donesl pach krve.* Asi by jste si měla tu ruku obvázat. *Pronesl, načež vytáhl z kapsy saka složený kapesník, jež jí podal.* Jinak v pořádku?
*Am z celé situace byla poněkud vykolejená. Věděla, že její otec musí dlužit někomu peníze. Rozhodně, ale nečekala to, že jí někdo bude vyhrožovat. Teď už svého otce musela najít za každou cenu. Doufala tím, že se všechen zmatek vyřeší a ona tak bude moci zase být o trochu spokojenější. Jenže až moc růžově si to představovala. S jemným povzdechem se podívá na svou krvácející ruku. Nebylo to nic vážného, ale jizvu tam přeci jen bude mít. Další památka, kterou jen tak nesmažete. Z jejího přemýšlení jí vytrhne hlas. Okamžitě zvednu hlavu a setká se s mužem, který byl elegantně oblečení. Ihned jí trkl popis a ona poznala, že muž, který se nacházel vedle ní je ten co hledá.* Nikdy nezapomeneš, že si jen kus masa a kosti. *Řekne potichu a vezme si od něj úhledně složení kapesník, který jí byl líto zasvinit krví.* Děkuji ani to moc nebolí. *Poděkuje za kapesník, kterým si nakonec ránu ováže.* Asi ano. Jen mě trochu ještě bolí záda, ale jinak v pohodě. Už vám někdy někdo vyhrožoval? *Optá se dívka pořád ještě maličko v šoku.*
*Dominic se na ni podíval. Byl rád, že přijala kapesník, nakonec si on sám ještě objednal pití, aby tam nebyl na sucho. Byl rád, že to nedopadlo hůř než mohlo, viděl už nějaké pohledy určitě upírů, jež se na dívku dívali. Jakmile si ale ránu zakryla, tak hned sklopili oči. pak kývl na souhlas.* Ach ano, ano, a nevíte ani kolikrát. *Pronesl Dominic, když si vzpomněl zrovna na nedávnou událost, jež se mu stala.* Musíte si dávat pozor. ačkoliv je New York hezký, je taky zatraceně nebezpečný. *Pronesl a pak už si převzal pití.*
*A měla chuť zeptat se proč by někomu jako on někdo vyhrožoval. Jenže nebylo slušné se na něco takového ptát a tak veškerá zvědavost musela jít stranou.* Lidi nejsou zlý, jen ztracený. V každém je aspoň kousek dobra i když hodně hluboko, ale je tam. *Jeho slova si určitě, ale nevezme nadarmo. Do téhle chvíle totiž neměla potřebu se obávat a strachovat. O její život už moc nešlo spíš měla strach, že na to doplatí její bratři.* Hledala jsem vás. *Na chvilku se odmlčí, aby mohla správně formulovat svá slova.* Prý mi dokážete pomoci najít mého otce. *Dodá a podívá se do jeho očí.*
*Poslouchal ji a pak kývl na souhlas.* Souhlasím s vámi, slečno, to samozřejmě. Ovšem mnoho z nich bývá zahořklých tak, že to prostě nevidí, to, že v nich to dobro je. Ale no, každý svého štěstí strůjce, řekněme. *Povzdechl si trochu Dominic. Pak už ji poslouchal dál, jakmile řekla, že jej hledala, tak vykulil oči a pak se opřel o bar jedním loktem.* Uhm, nejsem si jist, můžete mi to trochu upřesnit, o co se jedná? *Zeptal se trošku podezíravě.* Dáte si drink? Smím vás pozvat a možná nabídnou, že si sedneme do nějakého boxu? přeci jen, tady jsme dost na očích a uších. *Pronesl obezřetně.*
*Všechny jeho slova byla pravdivá.* Pravda, někdy chtějí jen lidi vzbudit pocit, že jsou zlý a chtějí, aby je tak viděli i ostatní. *I když tohle Am moc nepochopila. Jak by taky mohla. Měla jen štěstí, že tu její hodnou duši, kterou v sobě má nikdo nevyužil natolik, aby byla zlomená. Muž se zdál být značně vykulený, když mu Am sdělila, že by jí mohl pomoci. Chápala jeho reakci asi by taky byla značně zmatená. Chvilku trvalo než se dívka pustila do vyprávění. Přeci jen pro ní bylo velmi citlivé téma.* Potřebuji najít svého otce, aby mi nevzali mé dva bratry. Pokud ho nenajdu sociálka mi je vezme a už je nikdy neuvidím. Někam se zašil a podle toho co mi před chvilkou muž sdělil dluží peníze. *Řekne rychle. Bylo to těžké někomu vysvětlovat, že kvůli rodiči, který se o vás nezajímá máte takové problémy.* Ano děkuji. Pokud to uznáte za vhodné asi bychom se mohli přesunout. *Rychle přelétne očima všechny co v baru byly. Pak se jen elegantně zvedne a zamíří k boxu, který by celý problém mohl vyřešit*
*Jen pak už přikývl na souhlas. Ne že by se o tom nezvládl bavit déle, ale teď jej zaujalo spíše to, proč jej dívka hledala a co po něm chtěla. Proto tedy vyslechl, co by si dala za pití, to ji objednal, sám si vzal taky sklenku a když se přesunuli do boxu, tak se posadil a koukl na ní.* Pokud tedy hledáte mne, tak víte, že já se zabývám inetrenetem a tím, co se děje na něm. Nejsme žádný detektiv, nebo takhle, mohu se maximálně pokusit pomoct vám najít, kde by se mohl nacházet jeho telefon, počítač, zařízení, ale nutno podotknout, že pokud se nechce nechat najít, může to být stejně tak nemožné jako hledat jehlu v kupce sena. Povězte mi o tom, víc, co přesně mohu hledat, co mi pomůže? Ale, než začneme, tak bych rád znal vaše jméno a taky, co z toho budu mít já. *Začal ihned Dominic.*
To vím. Nežádala bych vás o pomoc, kdyby to nebylo možné. *Začne ihned po tom co si oba sednou do boxu, aby se vyhnuli všem co by mohli poslouchat.* Kdyby to pro mě nebylo tak důležité, tak to ani neřeším. Dala jsem, ale slib a já sliby dodržuji.* Jak by se pak mohla podívat bratrům do očí a říct jim, že od sebe oddělí.* Jediné co vím tak vždycky u sebe nosí telefon takže jsem myslela, že by se mohl najít nějak vystopovat. Moc se v tom nevyznám.* Pokračuje. Telefon měl vždycky u sebe. Nevěděla proč. Ani ho moc nepoužíval. Těžko říct. Přestávala tomu rozumět. Trochu se napije, aby neměla v sucho v ústech. Ptal se na jméno což by nebyl takový problém. Spíš jí děsila ta druhá otázka. Neměla nic materiálního co by mu mohla dát.* Moje jméno je Amarisen zkráceně Am. *Řekne potichu. Chvilku si pohrává s prsty na rukou a přemýšlí zda by mu to měla říct. Přeci si nemůže vymyslet, že by mu mohla dát třeba peníze, protože by to nebyla pravda.* Víte, já nemám nic materiálního co bych vám mohla dát. Nemám žádné peníze ani nic cenného. Je něco co by jste chtěl za to? *Optá se ho a sklopí zrak někam dolů. Už jen mohla čekat, kdy jí pošle pryč, protože mu nemůže nic nabídnout.*
*Pokýval na souhlas a poslouchal jí.* Jistě, jistě přes mobil to můžeme zkusit, ale není to záruka. Jak říkám, pokud nechce být nalezen, tak se podle toho hádám zajistí. Ale zkusit to můžeme. *Přitakal. Pak poslouchlal, co mu říkala. neměla mu nic dát, to se mu moc nelíbilo.* Podívejte, tohle je práce, jež vychází vcelku draho. Víte co? Navrhl bych, abychom to řešili někde jinde. Přeci jen, bar je místo, kde je spoustu lidí a spoustu možností aby nás někdo slyšel. Takže, navrhuji to, že vypijeme drink a pak bych vzal k sobě. Většinou tyto věci řeším doma. *Pronesl. Když mu pak došlo, jak to mohlo vyznít, tak zavrtěl hlavou.* Nebojte se, platbu tělem po vás chtít nebudu. Na něco přijdu. *Pronesl a kopl do sebe drink.*
Nemyslím si, že by byl můj otec natolik chytrý. Přeci jen udělat si dluhy, které nemůže nijak splatit už vyjadřuje to, že chytrost zmizela za oponou alkoholu. *Řekne smutně. Byl hřích vyjadřovat se takto o svém otci, ale byla naštvaná. To on je dostal do takových problému a je mu to jedno. I na sebe byla naštvaná, protože neměla nic čím by mohla zaplatit. Možná jen tou svou hezkou tvářičkou.* Já vím a moc se omlouvám. Udělám všechno jen. abych zachránila své bratry. *Řekne pevně. Za svými slovy si stála a opravdu byla ochotná udělat vše. Další jeho věta co vysloví jí naprosto vyvede z míry.* Počkat domů... jako k vám domů? *Řekne poněkud překvapeně. Vůbec totiž nevěděla co očekávat. Strach neměla to vůbec jen si připadala trochu jako problém.* Na to jsem ani nepomyslela. *Řekne popravdě. Platit tělem a zrovna Am která sotva od kluka dostala pusu. Tyhle myšlenky hodí za hlavu, protože řekl, že nic takového chtít nebude. Otázka tedy byla co tedy po ní vlastně bude chtít.*
*Dominic kývl.* Uvidíme, co vymyslíme, co vy na to? *Uculil se a pak vstal.* Ano, ke mě domů, pokud budete chtít, odvezu vás pak zpět k vám. *Proensl a zamířil ven z baru. Pokud jej pak následovala, tak odemkl auto, galantně jí odemkl a pokud nasedla, zavřel za ní a nasedl i on sám.* Povězte mi zatím víc, o té situaci. nebo více, chci vědět vše, proč jej hledáte, kvůli komu, nebo čemu? *Zajímals e Dominic, který vyjel. Nevěděl, o co se moc jedná, a pokud měl někoho hledat, chtěl vědět nejlépe úplně všechno. Jak o případu, tak i o dívce, která seděla vedle něj v autě.* přesun
*Hned, jakmile dojeli před jeho dům, zaparkoval, auto ani nedával do garáže, ted ho nechal venku, věděl že za pár hodin zase pojede. Pomohl Aless zase vystoupit a pak jí pomohl i domů.* Tak jo, dám ti něco na pití, něco malého, a pomůžu ti dát se nějak dohromady, okei? Alepsoň to zkusíme. *Mrkl na ni a když ji pak posadil na sedačku, donesl jí i sobě sklenku čisté krve.* jen se napij, za chvilku bude zase líp. *Mrkl na ni Dominic. Historie se opakovala, a i když teď to bylo tak nějak jako zadaný plán, i tak byl tak nějak rád, že ji tu má zase, u sebe.*
*Došla spolu s ním k němu domů a když se posadila na pohovku, koukla na něj. Jen co řekl něco o pití, už se chtěla ozvat, že nechce alkohol, ale on byl rychlejší a jakmile spatřila, že nese jen krev, docela se jí ulevilo.* Díky. *Převzala si od něj sklenku a hned se napila. Pak sklenku odložila na stůl před sebou a koukla na něj.* Snad to přejde. Mám pocit, že se semnou točí celý svět. *Povzdechla si a prohrábla si vlasy, pak se natáhla pro svou tašku.* Dám jen vědět Lee, kde jsem, aby mě nehledala, kdyby se vrátila do baru. *Pronesla a vytahovala z tašky mobil.*
*Jakmile to chtěla udělat, tak Dominic kývl na souhlas. Pokud napsala Lee, pak by tedy očekával její dojezd, pokud ne, tak by jí odvezl sám. pro teď se ale jen usmál. Nic neříkal, ještě chvilku se na ni upřeně díval, a pokud se ona podívala i na něj, tak už na nic nečekal. Prostě použil encanto, aby si mohl připsat další vítezství.* Zopakujeme si to, co se stalo posledně, co ty na to? Až odtud budeš odcházet, budeš si to pamatovat tak, jako že jsi to iniciovala ty, a budeš si pamatovat, že to bylo se mnou. Co ty na to, maličká? *Pronesl, načež se už přesunel vedle ní a uculil se od ucha k uchu.*
*Aless chvíli přemýšlela, nakonec Lee napsala, jen že se zdrží a že domů dorazí pak sama, když to odeslala, mobil odložila, napila se ještě krve a pak se na Dominika podívala. Chvíli na něj koukala a tak nějak vstřebávala jeho slova, vlastně ji v tu chvíli na tom nepřišlo nic divného. Přikývla a pousmála se.* Dobře, tak tedy proč ne. *Pokrčila rameny a usmála se sladce, načež jej sledovala a když se k ní přisunul, prstem mu přešla po hrudi.* Proč mi říkáš maličká? *Naklonila hlavu lehce na stranu a zazubila se, zatímco jej sledovala, pak se k němu lehce nahnula a políbila ho. Byla zmatená a to dost. Nakonec se lehce odtáhla a opřela si hlavu o jeho rameno.*
*Dominic se usmál, načež si ji k sobě přitáhl a věnoval jí své polibky. Hned na to si ji popadl a odnesl do postele, kde už se jí začal věnovat naplno. Užil si to, a jak taky jinak. Když pak bylo hotovo, tak schoval její kalhotyk pod ppstel, aby je pak mohl předat Dragosovi. Sám se pak na ni koukl a ještě jednou ji políbil.* Odvezu tě domů, chceš? nebo pro tebe někdo jede? *Optal se jí upír a sledoval jii.*
*Když bylo tak nějak po všem, ani si to nějak neuvědomovala, nebo to spíše to měla v mlze. Polibek u opětovala a pak se otočila k němu tváři.* Nikdo pro mě nejede, takže jestli ti nebude vadit, mě odvézt, tak budu ráda. Nevím jak bych se dostala domů a v tomhle stavu si taxi brát nechci. *Pronesla tiše a na chvíli zavřela oči, když je pak znova otevřela, posadila se a prohrábla si vlasy, rozhlížela se kolem sebe, hledajíc svoje věci.*
*Dominic ji nakonec odvezl, schoval si svou trofej a po cestě domů nechal ve vile v úhledné krabičce pro Dragose právě jeho lup, tedy Alessiny kalhotky. Sám pak zamířil domů, s pobaveným úsměvem na rtech.*
*Jeden z barů, které si opravdu oblíbil byla 230 Fifth Ave. Měl zde jednu schůzku, která nedopadla zrovna podle jeho představ. randění nebylo to to co bývalo před deseti lety. To byl taky o deset let mladší ještě s černýma vlasama. Takže teď po té tragédii se rozhodl zůstatg tady v baru, zapít to a pak si nechat odvést zadek domů. Zatím šel na střechu si zakouřit a pozorovat New York. Byl jiný než LA, rychlejší a každý někam spěchal ale tp mu asi tolik nevadilo. Sgrávil tu poslední tři roky vlastně jen díky Covidu a tohle město si prostě oblíbil jinak by se sem nepřestěhoval úplně. Nedávno u něj byla Gabby, věděl že stejně zase přijede nejlépe mu udělá další přepadovku a nebo tak něco. Zapálí si cigaretu a zpotáhne si z ní zatím opřený o zábradlí.*
*Alessandra toho za dnešek měla plnou hlavu. Musela řešit věci v klanu, dovoz krve a ještě měla naplánovaných několik pracovních schůzek. Zrovna z jedné takové mířila, přece jen se jí dneska povedlo a to opět uzavřít jeden a moc dobrý. Už jen díky tomu, že dotyčný byl dost vlivný člověk, což upírka uvítala, přece informace se hodily o tom nebylo pochyb. A jelikož měla ještě čas, než bude muset jít na další, rozhodla se, že se zastaví na drink do jednoho baru, který měla po cestě. Své auto zastavila před barem, vystoupila a s úsměvem na tváři došla dovnitř, kde se posadila na bar a ihned si objednala svůj oblíbený bourbon. Kupodivu měla dobrou náladu, tak nějak už byla myšlenkami na svatbě a pak na líbánkách. Když pak dostala svůj drink, vzala si jej a vydala se na střechu, myslela si, že tam bude sama a bude mít klid, ale jakmile tam došla, uviděla nějakého muže opřeného o zábradlí.* /A to jsem si myslela, že tady budu sama./ *Prolétlo jí hlavou, nakonec jen zavrtěla hlavou a došla o kus dál k zábradlí, napila se a s pohledem upřeným před sebe na město, tam jen tiše stála.*
*Měl si sebou vzít nějaké pití oc mohl k tomu kouření popíjet. Nějakou dobrou whiskey nebo brandy. Ale bylo mu škoda si ted típnoi cigaretu a jít si pro to pití. Mohl si pořídit ty přístroje na zahřávaný tabák, ale nic nemělo na staré dobré Malborka. Přece jen bylo něco tak lehce kouzelného na tom si zapalovačem zapálit cigaretu než strčit cigáro do nějakého přístroje. Zatím má klid postává si, pokuřuje když uslyší že někdo přišel na střechu. Ohlédne se vedle sebe a všimne si dámy s pitím.* Whiskey, Skotská nebo Burbon? To není něco co bych čekal že taková dáma bude pít. *Zasměje se slabě.*
*Aless si sjela muže pohledem a lehce se usmála.* Bourbon, jeden z těch lepších. A ví, že dámy pijí především sladké likéry, ale na to mě neužije. Mám ráda dobré pití a myslím, že tohle dobré je.* Mrkla na něj a napila se. Zdál se jí povědomý. Určitě ho někde už viděla nebo o něm někde slyšela, jen si nemohla vzpomenout, kde a za jaké příležitosti to bylo.* Vy nic k pití nemáte? Není to škoda? *Optala se na oplátku a zády se opřela o zábradlí, takže měla na něj dost dobrý výhled.*
*Bill se slabě usměje nad jejími slovy.* Já nesoudím, já sám so občas s radostí dám slakdké pití s deštníčkem. *Zasměje se lehce.* Ikdyž teda preferuji také dobré tvrdé pití. Doma mám doclea pěknou sbírku drahých whiskey a skvělých rumů. Ty sice nejsou na takovéto dennípopíjení ale spíše na speciální příležitosti. *Potáhne si z cigarety a pak se koukne na své prázdné ruce.* Šel jsem si sem jen zakouřit, plánoval jsem se vrátit dolů a dojít si pro něco. Už je docela chladno a moc lidí není na střeše. Ještě tu nepostali takové ty iglů co tady bývají každý rok. *Máchne urkou na plac, který je poměrně prázdný.* Jsem Bill Hart. *Představí se a natáhne k ní ruku, aby si s ní potřásl.*
*Usmívala se, když ho poslouchala. Kdyby byla člověk, tyhle sladké pitíčka by možná také milovala, ale jako upírovi jí to nechutnalo.* Ani já nesoudím, ale musím říct, že co se týče whisky a bourbonů, tak v tom jsme si dost podobní. *Uculila se a podala mu ruku.* Alessandra Ransom, těší mě. *Potřásla si s ním a pak se znova napila, znala ho. Ne osobně, ale od svých klientů o něm už slyšela, teď když řekl své jméno, se jí to vybavilo.* Trochu chladno je, to je pravda. *Pronesla i když ona to nijak nepociťovala, ale nemohla se prozradit.* Ale i tak je tady fajn a klid. *Uculila se a znova pohlédla na město před sebou.* Pokud se i nadále plánujete vrátit dolů na drink, ráda vás na jeden pozvu. Pokud tedy přijmete drink od dámy. *Zasmála se.*
*Slabě se usměje nad tím faktem, že mají podobný vkus na whiskey a burbony. Obvykle si tenhle alkohol v barech dával nebo když už šel po koktejlu a nechtěl nějakou sladkou slátanitu tak si dal starý dobrý Old fashioned. Jméno Alessandry mu nic neříkalo. Jen se zdvořile usměje a potřese si s ní rukou. Cítí jak moc je její ruka chladná.* Není vám zima? Máte strašně studené ruce. *Asi by jí nabídl i svůj kabát, ale upřímně jemu byla docela zima a preferoval svůj kofort před cizím.* Jo je tu klid...Což je docela nezvyk od New Yoroku. *Zasměje se tiše a pak zvedne obočí nad jejími slovy. Ale zazubí se.* Jen v případě, že pak ten další bude na mě. *Mrkne na ni a típne cifaretu a nedopalek vyhodí a nechá Aless jít první.* Dáma první. *Usměje se a pak se rozejde domů po sachodech do baru. který je docela plný. Ale je si jistý, že když se ožene svým jménem nebude problém najít nějaké místo k sezení.*
Trochu, ale to nevadí. Chtěla jsem být na čerstvém vzduch a stejně brzo půjdu dovnitř. *Zalhala, přece mu nebude říkat, že je studená stále, protože je upír a že jí vlastně zima není.* Ale musela jsem sem na chvíli, miluju noční New York. *Usmála se a pak na něj pohlédla.* tak v tom případě souhlasím. *Mrkla a spolu s ním se vydala dolů. Kde na ni kývl jeden z barmanů, pamatoval si jí ještě z minula, kdy tu měla schůzku. *Pokud dovolíte, můžeme ke stolu, jeden tady mám. *Uculila se a zamířila k jednomu ze stolu, který jí nechali prázdný, moc dobře věděla, kdo s jejich klientů tady rád vysedává. Jen co došli, posadila se a koukla na Billa.* Takže na co vás mohu pozvat jako první? *Optala se jej.*
Jste studená jako smrt, možná by jste měla jít do vnitř co nejdřív ať se nenachlatíte. *Lehce jí zmáčkne ruku ještě víc. Opravdu je sutedená a nenapadne ho že by mohla být upír. Přece jen jedna z jeho ex přátelkyň také byla věčně studená a velmi ráda mu pak strkala ruce pdo tričko, aby jej poškádlila.* Rozumím je na něm cosi kouzelného. Já jsem se narodil v Los Angeles i jsem tam vyrostl takže je to docela rozdil. *Ucehctne se lehce.* Tak to zní jako plán. *Zazubí se na ni a splečně pak jdou dolů. Všimen si toho známého pokývnutí na barmana a Bill se na svou společnici jen koukne a zazubí se.* Máte tu stůl? *Zeptá se překvapeně, ale na jednu stranu potěšeně.* Jste stálý zákazník? *Zajímá se a zamíří s ní ke stolu a pak jen mykne rameny.* Nějakou dobrou whiskey. *Sundá si kabát a lehce si prohrábne šedé vlasy.*
*Nad tím, co jí řekl venku se jen usmála, nemohla se nachladit, ale to mu taky nemohla říct. Když se pak posadili sladce se na něj usmála.* Dalo by se říct, že ano. Tenhle stůl patří jednomu z mých klientů lomeno přátel. *Zazubila.* Většinou se zde scházíme a jelikož spolu obchodujeme dlouhé roky, jsem zde vítána. *Usmála se a pokynula barmanovi rukou, aby donesl jednu z těch lepších láhví, načež jí pokynul zpět, že rozumí. Aless spokojeně zavrněla a sledovala svého společníka.* Co vlastně děláte, vaše jméno je mi povědomé, jen si jej nemohu přiřadit. Podnikatel? Politik? Nebo snad něco jiného? *Optala se.*
Klientů? *Zopakuje překvapeně.* V čem podnikáte? *Prohlédne si jí ještě jednou, tentorkát pořádně i s tím co má na sobě. Jestli je její oblečení nějaké vyzývavé a nevhodné. Protože pokud byla prostitutka tak by mi to nemuselo udělat dobrou posvěst, kdyby je spolu někdo vyfotit. Ale byla oblečená slušně, až na ten výstřih. Ale měla sako, takže klidně mohla být podniketelka. Ale její jméno mu nic neříkalo. Musela být v jiném okruhu než on, nebo s menším rozsahem. Sleduje jak baraman přinese dvě skleničky a flašku hodně dobého pití a uznale pokýve hlavou. Nechá si nalít a napije se.* Politik...*Našpulí rty.* Nenapadlo mě jít do politiky. *Přizná.* Na to bych musel jít na práva. *Uchechtne se.* Ale šel jsem na California Institute of Technology, takže jsem inženýr a podnikatel... teď už jen podnikatel- Mám vlastní firmu. *Pousměje se na ni.* A jsem docela známý takže je možné že jste slyše moje jméno v nějakém kontextu.
*Aless na barmana a jen kývne a když nalije i ji, tak se napije, načež pohlédne na Billa.* Pohybuji se v automobilovém průmyslu, dovoz, opravy, prodeje, tak nějak všechno, co se aut týče. *Usmála se, prozradila mu svou legální část svého podnikání, to že k tomu patřily ještě závody a především její hlavní činnost, to už si nechala pro sebe. Tak nějak vytušila, že pokud nezná její jméno, buď drogy ani jiné věci nebere a nebo je jen dobře krytá. Také to mohlo být i tím, že to byl civil bez zraku, což ona zatím jen hádala. Zatímco sama přemítala nad svými myšlenkami, poslouchala jeho vyprávění a mile se usmívala.* Je to možné, že se o vás někdo zmínil, nebo jsem něco četla na internetu. To víte, člověk potká spoustu lidí a ne všechny si hned pamatuje. *Mrkla a znova se napila.*
*Lehce zvede obočí nad jejím oborem.* Tak to bych vás měl znát nemyslíte? Máte jen nějakou malou firmu nebo je to větší? *Zajímá se. Nemá tušení co je její nelegální částí práce. Bill ke všem svým penězům přišel legálně. A ikdyž v mládi tak trochu holdoval třeba trávě, což bylo v průběhu vysoké než si vzal [link src="Ellenu.tak"] byl v LA a tam určitě její jméno neznal. GTeď je jeho neřestí alkohol a cigarety a žádné jiné drogy, takže její jméno opravdu nezná.* Je to možné mám docela velký vliv na technologický vývoj v posledních dvaceti letech řekněme. *Hrdě se narovná a zazubí se.* Tak to abych se vám, ale nějak usídlil v paměti. *Mrkne na ni následně, lehce flirtovně.*
Firma je to větší, většinou jde o Evropské typy aut, ale pokud si klient přeje, není problém sehnat cokoliv a také upravit jej tak, jak potřebuje. Spolupracujeme hodně s Japonskem, jelikož jde také i o závodní auta, která potřebuji speciální úpravy. *Usmála se a dala si nohu přes nohu, zatímco si popíjela whisky.* Je možné, že jste už o ni slyšel. *Mrkla a sledovala ho. Vlastně v ničem nelhala. Firma skutečně existovala, dokonce i spolupráce s Japonskem, byla pravdivá, v tomhle měla všechno doloženo legálně.* Pokud tedy máte takový vliv, pak je jisté, že se někdo o vás jisto jistě zmínil, přece jen, moje klientela je spíše z těch vyšších vrstev. A nebojte se, v paměti mi jistě zůstanete. *Uculila se sladce.*
*Poslouchá ji a uznalep okývne hlavou.* To zní zajímavě. Já rád auta sbírám. Mám několik moc pěkných starých modelů, ale i ty nejnovější. Nejsem tgeda ale moc fanoušek Tesly, co si budem. *Ušklíbne se slabě.* I závodní auta? Jako ferrari? *Zajímá se dál. Byl docela fanouškem formule 1, jednu dobu to s Gabby sledovali. Hlavně teda kvůli Lecarcovi, který se Gabby hodně líbil. Vlastně plánovali spolu jet i v listopadu do Vegas na závody.* Asi jsem nezaslechl jméno? *Zvedne tázavě obočí a pak ae slabě usměje.* Je to dost možné. Ale kdyby ne...*Vytáhne svou vizitku a podá ji Alessandře.* Kdyby jste chtěla zajít někdy na drink mimo...bussnies můžu napsat i své soukromé číslo.* Mrkne na ni.*
*Aless jej poslouchala a usmívala se.* I já mám ve své vile moc hezkou sbírku aut a motorek, je to moje vášeň a koníček. Abych řekla pravdu, občas i závodím, když to práce dovolí. *Zasměje se.* A ano občas i Ferrari, pokud je to zakázka, tak ano. *Pak se k němu lehce naklonila.* Já Teslu nesnáším. *Uchechtla se.* Miluju když motor pořádně duní a je slyšet široko daleko. To je pak pořádný zážitek. *Napila se a jakmile se optal na jméno firmy, usmála se.* Nezaslechl, neřekla jsem ho. Jde o firmu Hellfire Racing Solutions, která je na trhnu už nějakých 30 let. *Pronese a vezme si od něj jeho vizitku, kde mu na oplátku dá ona tu svou.* Na drink zajdu velmi ráda, ale asi to nebude v brzké době. *Uculil se.*
Máte vilu, tady ano? To je zajímavé, já mám jen byt tady na Mannhatanu a pár domů tak různě po světě. V New Yorku jsem preferoval spíš byt. Ale v Californii mám dům v Malibu. /Zazubí se na ni lehce a pak zvedne obočí ještě víc.* I Závodíte? Fíha, to jste velmi odvážná dáma máte můj obdiv. Já bych si to nedovolil, od toho jsou jiní. *Zasměje se a pořádně se napije svého pití a pak souhaslně přikvýne.* Já miluju staré auta. Jen tak na koukání teda, na ježdění to musí být docela těžké. Ale jak říkáte ten zvuk motoru je krásný. *Pak ji poslouchá a lehce se zamračí.* Třicet let? Hádám. že vy budete dědička? *Zvedne tázavě obočí.* Ledaže by vám bylo přes šedestát, to by jste mi musela prozradit svoji rutinu, abych vypdal také tak zachovale. *Uchechtne se. A vezme si od ní vizitku, kterou si zlatí.* V tom případě se domluvíme. Ale já budu už muset nejspíš jít. Bylo mi potěšením Alessandro, rád jsem vás poznal. Mějte se.*Mrkne na ni a jde k baru, kde dá nějaké peníze a řeken že dáma může za tohle pít. Pak jen prostě odejde domů.*
Ano mám vilu, žiju tady už dlouho a chtěla jsem prostě něco, kde se budu cítit dobře. *Pousmála se a sledovala ho.* Jak jsem řekla, auta jsou mou vášní a nejen pro sběratelské účely, ale i v řízení, což se taky dorazilo na tom, že jsem se dala na závody. *Pokrčila rameny a napila se, když pak zmínil to, že je dědička, už se chtěla zasmát, ale udržela se.* Ano, zdědila jsem firmu po otci a pokračuji v jeho odkazu dál. *Když si pak schová jeho vizitku, sladce se na něj usměje.* I mě těšilo Bille, nahledanou. *Kývla mu na pozdrav a pak si dopila svou sklenku. Chvíli tam ještě seděla, než se odebrala na další schůzku.*
*Bob vyrazí do obchodů. Všude jsou nějaké ozdoby a tlustí chlapi v červeném obleku a bílými vousy. Je to strašně divné a nepříjemné. Hlavně když Vánoce jsou až za víc jak měsíc. Nejvíc ho dostalo, když uviděl nějakou "vánoční kávu", která byla spíše milkshake. Takže je dnes dosti nevrlí. Potřebuje si totiž koupit nové oblečení a vše je vánoční. Sleduje to všechno a nakonec se vydá do TJMax. Tam mají tak nějak všechno, ale nejvíc toho Vánočního. Povzdechne si a vydá se do prohlížení uliček. Velká chyba. V košíku má za chvíli spoustu ptákovin, co ho zaujmou. Nic není vánoční, ale spíše z halloweenského výprodeje. Dokonce tam má i nějaké sladkosti. Takže se mu pomalu lepší nálada.*/Hmm... měl bych příště vzít někoho... třeba Kim, aby mi poradila, kde nakupovat./* Pomyslí si. Sám Bob má na sobě dlouhý černý kabát, černý rolák, rifle a tenisky. Takže působí docela dobře. Podle něj.*
*Vánoce už pomalu klepaly na dveře a s tím i přípravy na ně. I když nerada rozhodla se zajít nakupovat. Musela koupit nějaké dárky a především taky nějaké věci na sebe. Sousedka jí jednou oznámila, že její šatník je stejně ubohý, jako ona sama. Z části trochu pravdu měla. Nebyla nakupující maniak a navíc neměla moc peněz na rozhazovaní a i když si přála nakoupit nějaké lepší dárky její bratři měli radost i z pouhé maličkosti. Vstoupí do velkého obchodního domu. Bylo tu poměrně dost lidí až měla Am strach, že jí někdo zašlápne. Nakonec rychle zabočila do nějakého krámku a vezme si nákupní košík. Prochází všemi uličkami s myšlenkou na svého otce, kterého pořád ještě nenašla. Bůh ví, zda ho vůbec najde. Zastaví se u nějakého oblečení, které Am uchvátí. Byl to takový hezký vánoční svetřík. Jenže ta cena kterou uviděla jí od toho velmi rychle odtáhla. Asi tohle úplně nebude něco co by si Am mohla dovolit. Opět se vydala uličkami a dívala se všude možně s otázkami ve své hlavě až se zapomněla koukat před sebe a narazí do člověka před sebou. Trochu sebou škubne a okamžitě se podívá před sebe, aby zhodnotila stav člověka, kterého srazila. Okamžitě se začala dívat zda není zraněný nebo něco podobného.* Strašně moc se omlouvám. Jste v pohodě? *Optá se starostlivě*
*Když do něj někdo narazí, tak lehce couvne, ale nic mu to neudělá. Za což může jeho mírná magická ochranna, kterou má spojenou s iluzí. Podívá se ni a zavrtí hlavou.* Ne a v pohodě. * Prohlásí a roztáhne ruce.* Naprosto v pohodě. Dokonce, ani těm věcičkám se nic nestalo, i když sem jdu pro oblečení.* Zasměje se.* No, ale je tu už moc vánočního, potřebuju oblečení k soudu a na běžný nošení a do kanceláře. Sestra totiž rozhodla, že můj oblek je odporný a spálila ho...* Řekne a zatváří se uraženě.* No a taky něco na spaní a netuším, co se nosí na spaní. Protože já bych si na spaní vzal třeba takový obleček žraloka.* Zasměje se a snaží se odlehčit její obavy, aby zaměstnal její mysl jinak a hlavně našel někoho, kdo ho nasměroval do správných míst.*
*Dívce se ulevilo, když řekl, že je v pohodě* To jsem moc ráda. Měla bych se víc soustředit na okolí než na své myšlenky ve své hlavě, které mě občas tak pohltí, že nevnímám svět kolem sebe *Vysvětlí a trochu i sama sebe pokárá. Dokonce byla ráda, že se věcem v jeho košíku nic nestalo.* Myslím si, že obleky a společenské věci jsou o kousek dál. *Už tu totiž jednou byla. Jen to rychle prošla a zmizela stejně tak rychle, jako jsem přišla* Já sice moc cit pro oblečení nemám, ale klidně Vám pomohu pokud budete chtít. Aspoň odčiním to, že jsem do Vás narazila.* Navrhne Am s úsměvem.* Navíc si myslím, že spát v obleku žraloka není nic za co by jste se měl stydět. Přijde mi to legrační. Jako malá jsem měla něco podobného, ale byl to jednorožec. Jinak někteří lidé dokonce spí i nahý *Pošeptá Am a trochu se začervená.*
*Poslouchá ji a ušklíbne se.* To mi taky sourozenci říkají. Ale mě to nezajímá, svět by pak byl nudný.* Řekne a podívá se tím směrem.* Hmm... co to takhle spíše vzít do jiného obchodu?* Zeptá se.* Viděl jsem jak si tam chlapík do kalhot utírá obsah nosu.* Řekne znechuceně.* Takže když mi poradíte, tak vám mohu koupit šaty. V těch se vyznám, sestra má spoustu... kamarádek a ti mě za poslední měsíce naučili docela dost.* Zasměje se a pak ji poslouchá a zasměje se.* Ten k vám sedí. Já teda jsem jeden z těch, co spí nahý. Mám rád zimu, ale u svého známého tak spát nemůžu.* Uchcechtne se.*
*S tím Am musela souhlasit.* Máte pravdu. Svět je někdy zvláštní místo. Každý den nás totiž může překvapit něco nečekaného a náš život se může změnit během vteřiny. Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí a to je možná chyba. *Odpoví. Bylo známo, že Am je hodně upovídané děvče. Pro někoho by se mohlo zdát, že bavit se s člověkem kterého neznáte je naprosto šílené a nepochopitelné, ale pro Am nikoliv. Nebála se, neměla důvod se bát. Jemně natočí hlavu, aby se mohla podívat tím směrem co muž před ní.* Lidé jsou různí, někdy až moc. *Pomyslí nahlas.* Pokud ale chcete do jiného obchodu samozřejmě nebudu proti. *Usměje se a dá mu tak najevo, že jí to rozhodně nevadí.* Já nerada, když mi někdo něco kupuje. I když je pravda, že moje životní situace není nic moc. Máma je bůh ví kde a otec je taky fuč. Nejspíš někde v nejbližší hospodě. Každopádně bych ho potřebovala najít jinak brzy budu sama bez svých bratrů. *Bylo ponižující někomu říkat, že jste chudý* Nesmí to být moc drahý. Navíc jsem do Vás strčila takže pomoci vybrat oblek je maličkost. *Odpoví. Ptát se proč musí spát nahý před svým známým jí přišla blbá tak se zeptala na něco jiného. Na něco důležitějšího.* Mohu se zeptat, jaké je vaše jméno? *Nevěděla totiž, jak ho oslovovat navíc když teď spolu stráví nějaká čas jí to přišlo vhod.*
*Poslouchá ji a pomalu s ní směřuje k pokladně, aby zaplatil za věci. Zaplatí kreditkou, kterou platí blbosti, takže to má zvlášť. * Skvělé, tak vyberte nějaký luxusní. Potřebuji oblek na svatbu.* Zazubí se a pak vezme tašky a pousměje se.* Když jsem byl malý, tak jsem žil na farmě a co člověk neulovil nebo si neobstaral, tak neměl. Navíc nás tam bylo spoustu. Nevlastní rodiče se činili.* Zasměje se.* No a někdy je lepší být sám než s někým špatným. Můj biologický otec je sukničkář. Má tři nemanželské syny a asi 15 s manželkou. Ta se s ním nemůže ani rozvést, kvůli kultuře, kde žijí. Navíc můj otec nám rád vymývá mozek, manipuluje s námi, háže nás před sebe, když na něj letí nůž... Kvůli tomu je dokonce i nejmladší bratr ve vězení. Je lepší takovou rodinu nehledat a nedržet v kontaktu.* Řekne ji a pak pokýve.* No, ale zda to bude drahé nebo ne, nechte na mě.* Řekne a zazubí se a pomalu vychází z obchodu během mluvení.* Já jsem Robert Heller.* Odpoví ji s úsměvem. Ví, že ji to nic neřekne. Heller je jméno pohybující se v akciích a v podsvětě. No a občas v bulváru. Robert dokonce má i chuť si ten bulvár zkusit.* A jak se jmenujete vy?* Zeptá se s úsměvem.*
Páni tak to musíme vybrat ten nejlepší. *Řekne Am radostně a spolu s mužem se vydá k pokladně, aby mohl zaplatit za věci. Am v košíku nic neměla. Všechny věci byly moc krásné, ale bohužel pro Am moc drahé. Vrátí košík na své místo a počká na svého společníka. Byla moc ráda, že začal mluvit o sobě o své rodině. Necítila se aspoň blbě, že jen ona mluví. Poslouchala jeho příběh a občas jí obličej trochu posmutněl. Byla radši když kolem ní lidi vyprávějí radostné věci.* To mě moc mrzí. Tímhle by si nikdo neměl procházet. Navíc si myslím, že lidi nejsou tak zlý jak si myslíme. I když má někdo černé srdce vždy tam je kousek světla jen ho prostě nevidíme. Já i když vím, jaký otec je ho musím najít. Protože pokud ne sociálka mi vezme mé dva bratry a já už je nikdy neuvidím a samota je nejhorší věc, která člověka může potkat. *Řekne smutně. Představa toho, že by Vánoce trávila sama jí naprosto užírala.* Navíc jsem jim to slíbila a já sliby neporušuji *Dodá. Nechtěla se teď tím trápit měla lepší věci na práci, jako je pomoci Robertovi.* Ale *Chtěla odporovat, ale zjistila, že by to asi stejně nemělo cenu a tak jen lehce pokývala hlavou.* Moc mě těší Roberte já jsem Amarisen zkráceně Am *Usměje se a natáhne k němu ruku. Pak už se spolu vydají do obchodu se společenským oblečením. Musel přeci na svatbu vydat krásně. I když měla pocit, že by zazářil i kdyby nic neměl.*
*Poslouchá ji a uchechtne se.* Můj otec je démon.... Jeho rodina je jeho kult. Doslova. Když mě našel, tak mě izolovat, abych nebyl ovlivněný a jen u Jacka se mu to nepovedlo. David je zfanatizovaný natolik, že dokázal udělat dost odporné věci Jackiemu. No a pokud váš otec do teď nejevil zájem, tak ho neprojeví ani když ho najdete.* Řekne a přemýšlí.* Kolik vám vlastně je?* Zeptá se a podívá se na ni. *No, dodržování slibů máme společnou. Ale zvážil bych, zda je tento uskutečnitelný a zda to skutečně chcete. Existujou i jiné možnosti, jak se o rodinu postarat.* Řekne ji rozhlédne se venku. Pomalu se blíží jeho narozeniny, opět. Docela rád by je oslavil s pár lidma, co tu našel. Takový malý kroužek nad kávou a sušenky. Nad tou představou se pousměje.* Těší mě Am. A teď mě věďte do nějakého elegantního obchodu s oblečením.* Zazubí se.*
To je hrůza. Řekla, bych, že moje životní situace je míň bolestivá než ta vaše. Opravdu bych Vám pomohla víc než jen oblekem a tak pokud by jste si chtěl jen promluvit stačí říct. Nikdo by totiž neměl prožívat takové věci. *Nepochybovala o tom, že on sám se s tou situací vypořádal a nabízená pomoc od Am je zcela zbytečná. Chtěla jen, aby se cítil šťastně.* Doufám, že ano. Snad ho přesvědčím k opaku. Mám, ale takový divný pocit. Jak znám otce půjčuje si peníze a teď mám jen strach, že dluží moc peněz. *Pořád neztrácela naději a přeci jen doufala, že její obavy jsou k ničemu.* Je mi 18. Bohužel jsem musela opustit studium, abych si našla práci a mohla svým bratrům dopřát skutečné dětství tak, jako by mělo prožít každé dítě. Bezstarostný život dítěte. *I když se to zdálo nemožné. Moc dobře totiž věděli, jak na tom jsou. Am by pro ně chtěla víc, ale nevěděla jak.* Snažím se sliby dodržovat a plnit na 100 procent. Nechci totiž, aby lidé kolem mě byly zklamaní z mé maličkosti a já své bratry nechci zklamat *Už by se jim pak nemohla podívat do tváře kdyby je nechala na pospas někomu jinému. Co by to pak byla za sestru.* Myslím si, že mě by pomohli už jedině kouzla. Nevím totiž o jiném způsobu, jak se postarat o rodinu* Jemně pokrčí rameny a vede Roberta do obchodu. Po chvilce už stojí na určeném místě.* Sousedka mi minule říkala, že zde mají skvělé obleky i svému manželovi tady jeden kupovala. *Pousměje se a ukáže na cedulku, kde bylo napsáno název obchodu.*
*Poslouchá ji a zasměje se.* V pořádku. Má rodina, mý démoni. Navíc jsem se od nich odtrhl a jsem v kontaktu jen se sourozenci, co otce taky nenávidí.* Zasměje se. Pak ji poslouchá a v hlavě se mu zrodil nápad. Něco, co kdysi udělal s jednou dívkou. Šlo o odbodnou situaci. * Já bych měl nápad jak pomoct. Ale je to jen takový nápad, co kdysi udělal i můj nevlastní otec.* Řekne, ale víc nepoví. Pak se nechá vést až se dostanou před obchod. Je to Suit Club New York. Už o něm slyšel od někoho. Možná i posledně, když se ho ptali, kde vzal svůj oblek z nacistického německa.*/Pfff a pak že je staromódní.... obleky jsou v módě už od baroka!/*Pomyslí si a vejde dovnitř. Jakmile ho zmerčí obsluha, tak si ho přeměří. Hned ve tváři je vidět, že ho neplanuje obsloužit.* Zdravíčko, rád bych oblek na svatbu. Budu tam jako host a je to příští týden, takže zaplatím dvojitou cenu, aby byl včas.* Řekne a je vidět, jak obsluha není moc důvěřivá, ale i tak je zavede ke stolu, kde mají katalog se vzorky látek.* Tak vybírejte.* Řekne otráveně a Bob si začne látky prohlížet. Nedívá se na světlé látky, ale opravdu na ty tmavé. Na každou si sáhne a hledá tu správnou.* Hmm... kdo by nosil takovou lesklou... Ah... myslím, že takovou měl můj bratr na oblecích nejradši.* Ušklíbne se a vzpomene si.* Ah už vím odkud mi je tenhle obchod povědomí! Můj bratr si tu jednou koupil asi deset obleků, kvůli soudům ohledně dědictví strýce.* Zasměje se a všimne si, jak obsluha spozorněla, ale víc neřekne. Chce si vychutnat, to až na ni vytáhne tu kartu.*
*Bylo zvláštní slyšet někoho mluvit o své rodině, jako o démonech. Byla, ale ráda, že už je jenom v kontaktu se svými bratry. Když začne mluvit o to, že by měl nápad, jak by se vyřešila její situace ihned jí svitla naděje.* Opravdu? A jaký?* Zeptá se nadšeně a trochu i radostně povyskočí. Pak si, ale vzpomene na to, kde se nachází a zase se uklidní.* Udělám opravdu všechno, jen aby mojí bratři byly šťastní *Tohle pravdu myslela smrtelně vážně. I kdyby se měla upsat ďáblu tak to udělá. Obchod u kterého stáli se jmenoval Suit Club New York. Už podle názvu šlo o velmi luxusní obchod. Při vstupu dovnitř se na ně obsluha tvářila, jakoby zrovna snědla citron. To, ale Am nezastavilo a s úsměvem jí pozdravila. Obsluha se netvářila moc důvěřivě a ani moc nadšeně, ale přeci jen jim ukázala, kde obleky jsou. Občas Am propálila takovým divným pohledem, že se Am jednou schovala za Roberta, aby utekla tomu pohledu.* Všechny jsou moc krásné a navíc by Vám všechny i slušeli. *Řekne potichu a přejde k jednomu obleku a sáhne si na něj bylo to saténový černý oblek. *Co třeba tenhle na dotek se zdá být velmi pohodlný *Řekne Am a přemýšlí, jak by to asi na Robertovi slušelo.* Páni deset obleků? *Vytrhne jí z přemýšlení.* To tedy muselo být peněz *Řekne už tišeji spíš pro sebe. Jen málokdo si může dovolit 10 obleků*
*Podívá se na ni a lišácky se usměje.* Svatba. Někoho si vezmeš a bratry ti nevezmou. Legálně se staneš jejich opatrovnicí. Snadné. Nevlastní otec si vzal nevlastní matku, když se mě ujala jako nemluvněte. No a měli spolu... hodně dětí.* Uchechtne se a podrbe na zátylku. Opravdu jich bylo hodně a on to pak i přestal počítat. Když byl starší, tak i věděl v kolik musí usnout, aby neslyšel, co nepotřebuje slyšet. Pak se podívá na Am a pousměje se.* To ano, ale už pro někoho jsou ty hotové obleky pravděpodobně.* Pousměje se a vezme jednu černou látku. Je docela teplá a docela příjemná.* Hmm.. tuhle.* Řekne a dá ji z katalogu stranou a začne prohlížet střihy.* Ano, nevím jak to tehdy bylo. Jen jsem něco zaslechl. Tehdy jsem byl v nemocnici.* Řekne a vybere si střih. Obojí donese obsluze.* Tady je můj výběr. A chci kravatu, boty a i košili a vše, co půjde.* Prohlásí s úsměvem a žena na něj podívá.* Dobrá, budeme potřebovat zaplatit dopředu za materiál.* Řekne a na tváři se ji objeví výraz ve stylu: Ha, na to nemáš. Bob sáhne do kapsy a vytáhne černou kreditní kartu, je to karta za 100 000 dolarů.* Samozřejmě, trochu těch drobných. * Prohlásí se samolibým úsměvem. Žena se rychle změní na přátelskou bytost a zeptá se na jméno a je plná úsměvu. Bobův úsměv, však zmizí.* Robert Heller a mé rozměry...* Nadiktuje rozměry.* Nashle.* Rozloučí se po zaplacení a předání čísla se vydá z obchodu a jen jemně vezme Am za ruku, aby ji odvedl.* Tak, děkuji. Konečně budu mít nový obchod. Teď půjdeme na nákup něčeho jiného.* Zazubí se na ni a rozhlédne se po ulici a zamíří do Mixology. Ten obchod zná od sestry a jejích holek.* Tady si můžeš vyprat, kolik a co jen chceš.* Řekne s úsměvem.*
*Čekala všechno, ale svatbu rozhodně ne* Neznám nikoho, koho bych si vzala a navíc svatba je přeci závazek na celý život není to jen tak. *Jo někdo by řekl, že svatba je jen car papíru, ale pro Am to byl závazek hodně velký závazek, kde musíte plnit spoustu věcí. Navíc, opravdu neznala nikoho, kdo by si jí vzal.* Je to sice dobrý plán, ale ne pro mě. Však se na mě podívejte nikdo by si tak zoufalou dívku jako já nevzal. *Řekne a poukáže na sebe. Ona rozhodně nebyla ten sen všech mužů. Když se podívá na ostatní dívky mají všechno a ona ne. Ani s nikým nespala a se vším je tak hrozně nezkušená, že by spíš byla jen pro okrasu a nic víc. Vážila si toho, že jí chtěl Robert pomoci, ale chtělo by to něco reálnějšího.* Ta je moc pěkná *Pochválí vzhled látky, kterou Robert držel v rukou.* Co se Vám stalo, že jste byl v nemocnici? *Zeptá se zvědavě a spolu s Robertem se dostanou k obsluze. Dívka si okamžitě mohla všimnout, že se tvář obsluhy ihned změnila na usměvavý. Bylo to právě ve chvíli, kdy Robert z kapsy vytáhl svou kreditní kartu. Mlčky postává vedle něj než se všechno vyřídí. Pak jí Robert jemně chytí za ruku a odvede jí pryč. Ještě rychle zamumlá naschle a už jsou pryč.* Není vůbec zač ráda jsem pomohla *Řekne s úsměvem a pak se zeptá* A kam? *Jenže to už jsou na opačné straně ulice v jiném obchodě.* Páni. *Vydechne překvapeně tolik oblečení* Ale to přeci nemůžu, jak Vám tuhle laskavost vrátím? *Jemně zakroutí hlavou. Přeci jen její šatník by potřeboval nějakou změnu, ale tohle přeci nemůže.* Ani nevím co bych si koupila je toho hodně *Nakonec nechce stát ve vchodu a tak se vydá k oblečení. Když už jsou tu tak se aspoň může podívat*
*Podívá se na ni a nadzvedne obočí.* Bratři byli oba ženatí a nyní jsou svobodní. Není to na celý život. Navíc se dá snadno napsat dohoda, že pokud najdete někoho... toho pravého, tak se sňatek anuluje a bude. Vše je na dohodě. Navíc, já bych si vás klidně vzal. Měl bych doma o zábavu postaráno a měl si s kým dávat kafe nebo čaj na střešní terase. Navíc mám asi deset ložnic a nevím, co s tím.* Zasměje se a pak se stará o oblek. Když se ho zeptá, tak ukáže na hruď, kde má srdce.* Bratr mě pobodal a já si u toho podpálil sklad. Oheň mě sice nespálil, ale v nemocnici v Německu jsem si dlouho pobyl v komatu. Dokonce jsem nejmladšího bratra poznal poté, co zemřel jeho manžel.* Řekne naučenou lež, která vychází ovšem z pravdy. Pak ji vezme do druhého krámu a sleduje ji.* Klidně můžeš vše. Já za sebe nikdy moc neutratím, auto nemám, motorku taky ne a zvířátka... no starám se o bratrova hada, ale ten tolik nestojí a nemám ho doma, ale na pracovišti.* Pokrčí rameny a opravdu se snaží neprozradit nic divného.* No a jak vrátit. Stačí žít spokojený a šťastný život. Lidé se teď zbytečně stresujou. Řeší peníze a všechno, ale přitom to není to nejdůležitější. Já peníze mám, dům taky a stejně chodím se povalovat ke známému do jeho vily, protože doma je moc ticho nebo moc hluk když se objeví sestra.* Pokrčí rameny.*
To jsem moc hodný, že by jste si mě vzal. Myslím si, ale, že bych Vám byla spíš na obtíž. *Zašeptá a maličko se zasměje. Úplně mu nechtěla sdělovat, že to co by měla zvládnout správná žena úplně nedokáže a určitě to pochopí sám, protože on hloupý rozhodně není.* Ještě štěstí, že jste uzdravil. Neměla bych totiž příležitost Vás poznat. *Am měla ráda všechny a všechno a byla nesmírně ráda, že mohla Roberta poznat a strávit s ním den.* Já mám zvířata moc ráda. Dokáží vás rozesmát a udělat váš den ještě lepší. Ve 14 letech mě pokousal pes, když jsem se ho pokoušela zachránit tak mě pokousal. Mám od toho památku v podobě jizvy na lýtku. Určitě bych si pak v budoucnu buď chtěla pořídit psa a nebo kočku. *Pousměje se. Tahle situace jí rozhodně nijak nezabránila, aby je neměla ráda.* To máte pravdu. Peníze sice nejsou to hlavní, ale jsou potřebné víc než si myslíme. No klidně k Vám mohu přijít na návštěvu a nemusíme se ani brát. Tu zábavu a kafe a čaj si klidně můžeme dát jen tak. *Navrhne potom co řekne, že doma je moc ticho. Am byla až někdy moc živá a občas byla ráda, že tuhle její druhou část nikdo nezná. Porozhlédne se, kam by se mohla podívat nejdřív. Zamířila k dámskému oblečení a ihned jí zaujalo několik kusů oblečení*
Nemyslím si. Ale dobrá. *Pokrčí rameny. Pak se musí zasmát.* Pravda jen můj bratr byl v šoku. Myslel si, že mě zabil. Zasměje se když si vpomene na jeho výraz. Pak ji poslouchá a usměje se.* Můj bratr měl asi třicet koček, tygra a psa. Docela zajímavý domov.* Zasměje se a nechá ji vybírat oblečení. Sám ji vybere pár kousků, doplňků, které jsou velice elegantní a mají příjemný materiál. Dívá se na ní z povzdáli a prodovačka se na něj podívá.* Vaše dcera?* Zeptá se a Bob se pousměje.* Ne, jen jsme na sebe narazili a já se rád starám o toulavá koťátka. Přeci jen sem k vám chodím s dalšími ženami.* Řekne a ona přikývne.* Pravda. Sice nejsou naše klientela, ale vždy se mi líbí, jak jim zvedáte náladu.* Řekne a Bob se zasměje.* Ano, docela mě baví jejich reakce, příběhy a rád sleduji, jak se zlepšují.* Usměje se a cinkne mu telefon. Podívá se na zprávu a vidí, že ho shání sestra.* Ah, my o vllku.* Ušklíbne se a dál si v klidu sleduje AM, i když mu cinká telefon.*
Taky bych byla v šoku. *Řekne Am. Jenže ona měla výhodu v tom, že by jí tohle v životě nikdy nenapadlo. Sotva se umělá bránit. Takže kdyby někoho měla pobodat, asi by si sama ublížila. Pak se překvapeně podívá na Roberta.* V takové domácnosti musí být, ale radosti. *Řekne nadšeně. Vybírá si několik kusů oblečení, které jí na první pohled zaujali. I Robert jí pomohl a také jí něco vybral než se od ní na chvilku vzdálil. To, ale Am nijak nezaregistrovala, protože byla až moc zabraná do toho, že by mohla bratrům udělat taky radost. Pak se porozhlédne a naokamžik se zděsí, když Roberta nikde nevidí. Nakonec ho uvidí stál opodál a Am se uleví. Do očí jí padnou krásné květované šaty. Okamžitě si je vezme do ruky.* Líbí se ti? *Optá se Roberta*
*Zasměje se a užívá si její společnost. Když ukáže šaty, tak se usměje.* Jsou nádherné.* Řekne s úsměvem a předá prodavačce kartu. Jinou než černou. Je to ta, kterou může někde zapomenout. Mezitím mu přestane cinkat telefon a chvíli na to dovnitř vejde blondýna. Rudé rty, velké sluneční brýle, šedivý kožich a pod ním mini béžové šaty. Její vlasy jsou lehce navlněné a celkově působí velice elegantně.* ROBERTE HELLERE! JAK SI PŘEDSTAVUJEŠ IGNOROVAT MÉ ZPRÁVY!* Zařve a Bob se na ni znuděně podívá.* Protože si užívám klid od tebe?* Zeptá se ji a na ženě je vidět, jak to v ní řve.* Fajn, ale tenhle klid končí, pokud nechceš, abych o tobě řekla otci.* Začne vyhrožovat a Bob se omluvně podívá na AM.* Omlouvám se, ale má sestra semnou musí něco vyřešit.* Omluví se a usměje se na ni.* Naúčtujte ji, co jen bude chtít.* Řekne a jeho sestra se na dívku podívá a dojde k ní a vezme ji za bradu. Ne moc jemně, ale ne natolik, aby ji to udělalo modřinu.* Hmm... Kdyby pro mě pracovala, tak by se klienti zbláznili. Krásná víla.* Prohlásí s úsměvem a da ji vizitku, kde je napsáno jen: Mari Little Angels - exlusivní exort a telefonní číslo. Bob se na sestru podívá a pak ji odtáhne z obchodu, aby si to vyřídili. Pohádali se tam než ho Mari odtáhla pryč.*
*Šaty, které Am držela v rukou byly opravdu krásné a Robert jí to i potvrdil. Jenom se na něj usměje a dál si šaty prohlíží. Jenže v tu chvíli do obchodu přijde jistá paní a začne na Roberta řvát. Byla opravdu nádherná. V tu chvíli se chtěla Am propadnout do země, ale bohužel to nebylo v moci a tak k ní žena přistoupila a vzala jí za bradu. Nebylo to nic příjemného, ale její lichotka na její účet jí polichotila.* Děkuji madam *Řekne potichu a vezme si od ní vizitku. Pak když Robert odejde si dívka vezme pár věcí plus šaty, které si vyhlédla. Všechno se to zaplatí a dívka pak odejde s úsměvem na tváři.*
*Když se nakonec s jeho pomocí dostala do jeho auta, posadila se na místo spolujezdce a když už pak seděl i on, řekla mu svou adresu kam měl jet. Cestou k ní mlčela a koukala ven, přemýšlela, zda udělala dobře, když k sobě pozvala cizího muže a ještě k tomu upíra, jak správně poznala, že je. Jenže se vůči němu zachovala ne zrovna hezky a tak to chtěla nějak odčinit. Proto když po chvíli auto zastavilo u jednoho z panelových domů, opatrně vystoupila a zamířila ke vchodu. Pokud šel za ní, vešla dovnitř a přivolala vytah, kterým nakonec vyjeli až do posledního patra. Tia pak odemkla byt a vešla dovnitř. Byt to byl malý a útulný, z malé chodby ses dostal do ložnice, koupelny a obývacího pokoje spojeného s kuchyní, kam Tia zamířila. Prošla kolem velkého terária s agamami a pokud jí následoval i Dante, ukázala mu, aby se posadil na pohovku.* Posaď se a dej mi prosím tvoje oblečení, zkusím ho vyčistit. *Usmála se na něj.*
*Vydali se v jeho černém SUV na adresu, kterou mu nadiktovala. Cesta to byla tichá a dlouhá. Žila ještě ke všemu na místě, kam se musí jet skrz rušné ulice centra, takže většinu času trávili čekáním v řadách aut i v této pozdější denní době. Město bylo jako vždy rušné, tolik turistů, kam by se jen člověk podíval. Oba mlčeli, neboť přemýšleli, zda to vůbec bylo dobré rozhodnutí. Ale vycouvat by už pro oba byl trapas. Neměl v plánu se zdržet dlouho a vlastně nevěděl, co od toho očekávat. V případě jiných žen by bylo asi jasné, co je účelem návštěvy, ale tahle holka byla trochu odlišná, než ty ženy, ktere si večer bere domů. Dorazili oční do bytu, ktery neoplýval velikostí, ale zase to nebyla žádná jedná místnost s matrací. Vše měla útulně zařízené a její být opravdu vypadal, jako že jej někdo živý obývá. To Dante o tom svém říct nemohl. Působil absolutně opačným dojmem. Honosný a studený, jako by v něm nikdo nežil. Zastavil se mlčky u jejího terária a sledoval plazi, kteří prosklený kvádr obývali. V tu chvíli se objevila ona říkajíc, aby se posadil a vysvlékl. Dante se nad tím vlastně ani nepozastavil a už rozepínal horní knoflíky košile. Je to skoro až věc automatická. Košili ji podal a začínal i rozepínáním kalhot, které ji poté přihodil na košili a pouze v boxerkách se uvelebil na pohovce.* Jestli jsi mě chtěla doma nahého, nemusíš se s tím ani čistit, *oznámil jí ledabyle a uchulil se.*
*Jen co se začal svlékat, lehce odvrátila zrak, jenže i tak občas po očku koukla, jakmile byl jen v boxerkách a ona držela jeho špinavé věci oblečení, s úsměvem si ho sjela pohledem.* Tak nahý jsi i tak a to to oblečení jdu čistit opravdu. *Pousmála se.* A navíc, někdo jako ty, by se nezahazoval s obyčejnou holkou jako jsem já. *Pokrčila rameny a s úsměvem dokulhala do koupelny, kde napustila trochu vody do vany, přidala k tomu nějaké směsi na prádlo a oblečení do vody ponořila. Mezitím pomalu došla do svého pokoje, kde si sundala bundu a když se posadila na postel, začala si sundávat i kalhoty, potřebovala si ošetřit kotník, aby zítra mohla být v pohodě. Jakmile seděla na posteli jen v triku a kalhotkách, natáhla se pro jednu ze svých faerských bylinných mastí a bolavé místo si tím natírala, vedle sebe už měla připravený obvaz, aby si kotník pak stáhla a mohla, alespoň lépe chodit.*
*Nechala jej sedět na gauči a sama se odbelhala do koupelny zkusit dostat z jeho věcí zaschlou kávu. Seděl tam takhle pár minut, než měl pocit, že vlastně neví, do čeho píchnout. Už ho nebavilo očumovat, jakým odstínem má vymalováno v obývacím pokoji, tudíž se zvedl, že jí půjde alespoň asistovat svými debilními kecy. Nasel ji až v ložnici, kde si opečovávala namožený kotník, protože si vymyslela, že bude fajn zkoušet, zda umí létat. A teď tam seděla jak pecka, mazala si to kdo ví jakym bylinným sajrajtem a bude trvat, než se to zahojí. On sám o vilách jako takových moc nevěděl. Věděl, že bylo hned minimálně natucet druhů, nějaký jsou cool a nějaký ne, ale nenapadlo by go, že se neumí samoléčit. Ptát se jí na to nehodlal, třeba to uměla a jen nechtěla, víc ji to nezajímalo. Chvíli ji pozoroval opřen o futro dveří, neměl nutkání ji jít ošetřovat, ale zase na druhou stranu to byla jen malá holka, která si kvůli němu udělala zranění roku. Povzdechl si nad tím, neboť ačkoli necítil žádnou míru vlastního přičinění a viny, rozhodl se, že už ji tedy poasistuje, když tu nic jiného na práci není. Přišel k ní a poklekl, do ruky vzal obvaz a čekal, až mu kotník podá, aby jej obvázal. Navíc pak dostane za odměnu medovina a pro to se vyplatilo být trochu klidnějším.*
*Byla zamyšlená, přemýšlela jak nejrychleji by vyčistila jeho věci a pak jí něco napadlo, v tu chvíli však uviděla pohyb ve dveřích a když otočila hlavu, uviděla tam stát jeho. Lhala by, kdyby řekla, že ho nečekala. O to větším překvapením pak bylo, když si k ní přidřepl a začal jí nohu obvazovat.* Víš, že to nemusíš dělat, zvládla bych to. *Pronesla tiše a sledovala ho, pak se ale jen usmála a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej pozorovala. Když skončil, úsměv se jí rozšířil ještě víc.* Na upíra jsi docela milý. *Pronesla a vtiskla mu pusu na tvář jako poděkování. Taková prostě byla. Měla doma nebezpečného upíra a ona si z toho nic nedělala, ještě se před ním producírovala jen ve spodním prádle a triku. Musela ale uznat, že vypadal vážně moc dobře. Když se pak postavila, postavila se i ona, ale nějak ztratila rovnováhu a padla mu opět do náruče, přičemž se rukama opřela o jeho hrudník.* Ehm… půjdu vyčistit raději to prádlo. *Začervenala se a pomalu se od něj odtáhla, aby mohla odejít vedle do koupelny.*
*Lehce se zamračil na popud toho, co řekla. Dneska se fakt snažil nebýt totální č, kterým uměl být. Nemělo cenu se s ní dohadovat nemělo ani smysl jí nijak znepříjemňovat život.* Dnes byl úspěšný den, dařilo se, mám dobrou náladu, dobře pro tebe, *pronesl, jako by měla být ráda, že vlastně dneska už měl násilí a eskapády za sebou. Na dnešní večer bylo na plánu už jen navštívit bar nebo klub, vyhlédnout holku na noc a jít domů. Věci se lehce zkomplikovaly a místo toho teď dřepěl na zemi u holky z knihovny, která si domů vzala jeho a na sex to nebylo. Taková změna mu nepřišla zas tak nechutná, cítil jakýsi dobrý pocit, že má taky pro jednou vlastně naprosto nevinnou výměnu slov s někým, kdo neměl plný trestní rejstřík, nenatahoval bačkory a nebo nebyl šlapka. Nebyl asi vůbec připraven na to, že by měl mít konverzace s někým, kdo je relativně normální v tom dobrém slova smyslu. Možná byl z toho lehce rozčarován, neboť i pusa na tvář jo překvapila tak, že jí na to ani nic neřekl místo toho, aby se pokusil o nějakou rádoby hnusnou poznámku. Jakmile se postavil, zkusila to i ona, ale zdálo se, že se věci měly hůř než myslela a zavrávorala přímo zpět k němu. On nad tím pouze přitočil oči, protože si přišel jak v jednom z těch super trapných televel. Vypadalo to, že nesmělost převzala nad jejím tělem absolutní kontrolu, neboť se červenala jak středoškolačka, která nikdy na obnažené tělo může nesáhla. V pořádku. Ona tam věkově daleko neměla. Pozvala si ho domů a najednou jako by se všechna ta její neohroženost skoro vytratila. Však s ním ani nechtěla sdílet místnost*. Máš v oblibě si domů zvát upíry, svléknout je a pak utíkat? *zeptal se pobaveně. Kdyby jejich účelem této návštěvy bylo něco jiného, je to možná divné, ale takhle když ho jen přátelsky pozvala, chtěl si do ní také rýpat jak to ona dělala předtím. Posadil se na postel a rozhodl se, že ji nebude následovat, v té koupelně už by neměla kam utéct.*
*Už chtěla vyjít z pokoje a zamířit do koupelny, aby to všechno vyčistila, ale jakmile uslyšela jeho slova, v chůzi se zastavila a otočila se.* Já nikam neutíkám, jen jsem ti slíbila vyčistit to oblečení, ale dobře, když to bereš jako útěk, tak to uděláme jinak. *Pokrčila rameny a pomalu došla zpátky až před něj. Chvíli jej pozorovala, pak ale vzala veškerou svou odvahu, dokonce se snažila, aby zase nezrudla. Ne že by s muži neměla žádné zkušenosti, to právě naopak, měla. Jen si k sobě dlouho nikoho nepozvala a najednou tady měla vysokého, pohledného i když nebezpečného upíra. Nevzala ho sem za účelem toho, že by s ním snad něco měla, ale když už si chtěl hrát, pak na to tedy hodlala přistoupit i ona a tak už dál neváhala a posadila se mu do klína, přičemž ho objala kolem krku a s úsměvem na tváři se na něj koukla.* Tak, je tohle snad lepší, než kdybych, jak ty říkáš utíkala? *Pronesla pobaveně a pozorovala ho. Hru mohli hrát oba a ona v tom hodlala tedy pokračovat s ním.*
*Nechala si to popichování líbit a místo toho hodlala přijmout výzvu, měla na tváři výraz čehokoliv kromě svatouška a byla připravena mu ukázat, že se rozhodne nebojí. Možná přesně tohle byl jeho cíl? Nechala se přitom vyprovokovat tak jednoduše. Byla ještě mladá naivní nymfa, která měla celý život před sebou. Vzala všechnu kuráž, kterou měla a vyškrábala se k němu na klín. Položil jí instinktivně ruku na bok, aby v případě potřeby zůstala tam, kde má. Stačil si už za tu chvíli, co se znali všimnout, že je lehce nešikovná, tak by se vlastně ani nedivil, kdyby zvládla spadnout.* Koukám, že v knihovně ti to nestačilo, *ušklíbl se hravě a volnou rukou jí zastrčil volně prameny vlasů, které ji zakrývali část obličeje, za ucho.*
*Seděla k němu bokem, takže si pak po chvíli přesedla, aby mu v klíně seděla obkročmo, což pro ni bylo více pohodlněji, nad tím se pak jen více zazubila. Nechala jeho ruku na svém boku a když jí dal vlasy za ucho, jen se na něj sladce podívala. Ona své ruce obmotala kolem jeho krku a chvíli jej jen tak pozorovala, než mu rukou vjela do vlasů.* A co v knihovně máš na mysli? Protože tam se stalo hodně věcí, musíš být konkrétnější upíre. *Mrkla na něj a snad provokativně se mu zavrtěla v klíně, přičemž se jen potutelně usmívala, snad jako kdyby o tom ani nevěděla, že to udělala.* Nechceš snad teď utéct ty? *Dobírala si ho.*
*Provokovat uměla, to opravdu ano, ale co bude, až bude čas sklízet ovoce? Zajímalo ho, jak daleko zajde, neboť na první pohled vypadala jako nevinná mladá holka.* Já? Nešikovná a ještě ke všemu naivní, *zasmál se a upřímně sice byla odhodlaná zacházet daleko, ale nejspíše nečekala, až to bude on, kdo se odhodlá k prvnímu kroku. Chytil ji za vlasy a donutil lehce zaklonit hlavu. Druhou rukou ji pevněji stiskl, aby si to třeba opravdu nerozmyslela a přiblížil se jejímu krku. A v tu chvíli mu to došlo. Tohle nebyla jeho každodenní večeře, která by se dobrovolně nedobrovolně nechala svést a druhý den ráno na vše zapomněla. Byla to další holka, která znala jeho jméno. Neměl nic z toho zapotřebí. Měl nutkání ji ze sebe shodit a odejít. A v tu chvíli ho napadlo, že by jen možná pro tento večer mohl udělat výjimku. Běžně spal pouze s lidmi, kteří byli povolní a jednoduše se s nimi dalo manipulovat. Takový dobytek na hraní. Podíval se vedle sebe na Tiu, která tam seděla na jeho klíně naprosto k dispozici, není třeba nikdam chodit, platit drinky, bez námahy... Jen to byla holka, která asi zkušenostmi moc neoplývala... A tak chytil její bradu připraven ji políbit.*
*Už se chtěla ohradit, nad tím, že si myslel, že byla nešikovná a naivní, ale měl v tom tak trochu pravdu. A jelikož jako víla nemohla lhát, nic neříkala. Hleděla na něj a jen co jí popadl za vlasy a donutil jí zaklonit hlavu a zavřela oči, čekajíc zda se zakousne. Dobře věděla, že by si moc nepochutnal. Pro upíry byla vílí krev nechutná a jediné co by se stalo by bylo to, že by se pozvracel. Takže když jí pak pustil a nic neudělal, jako kdyby si oddechla. Teda neudělal, on jí jen nekousl, ovšem, co následovalo pak jí trochu rozhodilo. Tušila k čemu o směřovalo. Jediné co nevěděla, byla zda jí jen zkouší nebo to myslí vážně. V obou případech to nemínila vzdát, především pokud to měla být zkouška toho, zda opět neuteče, což ona nehodlala udělal. Proto mu chvíli hleděla do očí a čekala, co se bude dít, nakonec však překvapila nejen sebe, ale asi i jeho, když se k němu natáhla a políbila ho jako první. Zprvu to bylo jen lehce, něžně, ale pak polibek prohloubila. Jakmile se od nějak mírně odtáhla, pousmála se, přičemž si skousla spodní ret.* Čekal jsi že znova uteču? *Zašeptala.*
*Nakonec byla ona první, kdo se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Možná to bylo díky tomu, že on do této chvíle neměl v plánu cokoliv začínat. Pouze si z ní utahoval a čekal, kdy vezme nohy na ramena. Byla ostatně jako zmatený kolouch. Na první pohled to tak nevypadalo, ale její pulz, občasné stahy svalů a sekundové grimasy napovídaly, že si vlastně není jistá vůbec ničím, co dělala. Vše bylo jen na základě toho, že byla velmi tvrdohlavá a neuměla uznat prohru. Její první polibek byl krátký a spíše zkušební, jako by vlastně netušila, co vše může, nebylo to špatné, ale také to nebyl jeho vkus. Roztomilými polibky moc neoplýval a ani je nevyhledával, nechal to být, neboť ona asi mohla být ráda, že bude ráda.* "Samozřejmě," *odpověděl jí stroze a uchopil lem jejího tílka s příznakem toho, že by jej rád sundal.* "Stále soutěžíme? *zeptal se, aby se ujistil, že může pokračovat, pokud by samozřejmě kapitulovala, bude výsledek stejný jako když ne. Tudíž vlastně tolik na její odpovědi nezáleželo. Nechal ji držet vlastní rovnováhu, když chytil druhou rukou její bradu, aby si ji přitáhl blíže k torchu dravějšímu polibku, než na který se odhodlala ona. Nešetřil ji a povoloval pouze krátké chvíle pro nádech. Po chvíli se odtáhl, aby pokračoval ve svlékání jejího tílka.*
*Jen co jí odpověděl, na její otázku, pousmála se, ovšem, když chytil její tílko, aby jí ho svlékl, na chvíli se zarazila, zda vůbec měla dál pokračovat nebo to prostě jen vzdát, nechat ho vyhrát, vyžrat si jeho posměch a už ho snad nikdy nevidět, jenže když se na něj dívala, jediné co chtěla, bylo aby pokračoval.* Tak nějak netuším, zda je to ještě soutěž nebo už něco jiného.* Zašeptala a jazykem si přešla po spodním rtu. Jakmile se svými rty dostal k těm jejím, začala spolupracovat se stejnou vervou. Polibky prohloubila a opětovala mu je se stejnou vášní a dravostí jako on jí. Možná byla mladá a stydlivá, ale nedalo se říct, že by byla snad nějak nezkušená. Muže už ve svém životě i posteli měla. Nechala ho proto sundat jí tílko, zatímco ona mu nehty přejela po hrudi a tiše zavrněla. Seděla mu teď v klíně už jen ve spodním prádle a jediné po čem teď toužila, bylo, aby nepřestával.*
*Zdálo se, že dneska už ve všech případech vyhraje. Buďto skončí v jeho sevření, či to jednoduše vzdá. Nebyl žádný scénář, kde by tím, kdo prohraje, byl on. A to ho neskutečně bralo. Na to, jak se předtím prezentovala nepoddajně, teď to vypadalo úplně naopak. Najednou nejspíše zapomněla na všechna ty její pravidla, kterými tak na začátku večera oplývala. Předla jako spokojené kotě, vrtěla se a mluvila jako koketa. Že by jeho placatku nakonec nevylila? Místo jejích rtů se rozhodl věnovat krku, který měl již předtím jako na stříbrném pod tácu. Zahrnoval ji krátkými polibky, mírně tiskl její hebkou kůži mezi zuby a rukou pátral po jejím těle.* Poslední šance, *provokoval ji i slovně nadále, ale bylo znát, že je již smířena s čímkoliv. Jednou rukou uchopil zapínání její podprsenky a s elegantním stiskem prstů jej rozepnul. Kus látky stále zůstával díky ramínkům na místě, ale jakmile i ty začal sunout na jejím levém rameni níže. Za chvíli už před ním seděla jen v kalhotkách. Jedním ledným pohybem ji povalil zády na postel a sám se uvelebil na bok vedle ní. Jeho ruka zkoumala každý záhyb jejího hrudníku a on sám se během toho věnoval jejím rtům.*
Jestli chceš, abych to vzdala, tak ro řekni rovnou. Pokud chceš, abych pokračovala, tak už prosím mlč Dante. *Zašeptala a usmívala se na něj sladce. Sama netušila, co to do ní vjelo, ale líbilo se jí to. Možná to bylo jen tím, že dlouho s nikým nebyla, dlouho jí nikdo nelíbal, nedotýkal se jí a jí to tak moc chybělo. V hlavě ji sice zněl malý varovný hlásek, že je to upír, cizinek, kterého si přitáhla domů a že by se měla bát, ale v tuhle chvíli ona žáden strach necítila, jen touhu a chtíč. Nechala ho, aby jí sundal podprsenku, nakonec už ležela na posteli v jeho náručí a chvěla se dotekům, které jí dopřával, zatímco mu s vášní polibky opětovala. Ovšem ani ona nezůstala pozadu. Konečky prstů jedné ruky mu přejížděla po hrudi, zatímco druhou rukou sjela až k lemu jeho boxerek. Bez toho aniž by na něco víc čekala, mu je stáhla a to samé pak udělala i s posledním kusem látky, který na sobě měla. Teď si už byla stoprocentně jistá, že necouvne, chtěla ho. Na malou chvíli se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí, než se znova natiskla na jeho rty, tentokrát v dravějším polibku, zatímco se svým nahým tělem natiskla na to jeho.*
*// Brečím jak mě tíží čas* *Nebylo cesty zpět, když se postarala, aby před sebou stanula dvě nahá těla. Nebyl úplně fanoušek předeher, neměl to zapotřebí a jako partnerky také nic podobného nevyžadovaly. I celá záležitost s polibky nebylo něco, co dělal často, většinou to bylo tabu už jen z principu. U ní to nechal sklouznout neboť šlo předtím o provokaci. A ačkoliv se říká, že se provokace nevyplácí, tady se mu to poměrně vyplatilo. Vyhoupnul se nad ní, aby měl celé její tělo naservírovano pod sebou, než přešli ke zlatému hřebu večera.* *Nebylo by přehnané říct, že takto se oddávali pokušení několik hodin. Možná by to s nimi šlo i déle, kdyby Dante nezačal přemýšlet nad tím, že už je pozdě. Nezbývalo už nic jiného, než se vytratit do noci, neboť nehodlal u ní doma zůstat do svítání. Pak by tu byl v pasti a takové myšlence úplně neholdoval. Přemýšlel, jak to vlastně udělat, protože to, co na sobě měl předtím momentálně plavalo ve vaně, tudíž nebylo vůbec v plánu, že by v tom odešel domů.* Budu muset jít, *oznámil jí, když se posadil na okraj postele s Tiou ještě kdesi v peřinách za sebou. Byla to pobídka k tomu, aby mu laskavě vypůjčila alespoň deku, kterou by si omotal kolem pasu, než dorazí do svého auta.*
*Nemohla popřít, že něco takového, co právě v noci prožila s ním, nezažila už dlouho. Myslela si, že spolu skončí jen jednou a on se zvedne a odejde, ale to co mezi nimi vypuklo, to bylo naprosté šílenství, kterému se oddávali skoro celou noc. Možná by pokračovali dál, ale hodiny na stolku u postele ukazovaly, že noc se chýlila ke konci a svítání bylo za dveřmi, což znamenalo jen jedno. Zatímco odpočívala pod dekou, sledovala ho jak seděl na posteli.* To mi došlo, když bude svítat. Jenže prádlo ještě není vypráno, neměla jsem kdy. *Pronesla a pak se tedy posadila i ona, zabalila se do přikrývky a jakmile vstala přešla ke skříni ze které vytáhla jedno mužské triko a nějaké tepláky, které tam našla. Pak se otočila na něj a podala mu je.* Tady, mělo by ti to být asi, ale nic víc tu takhle nemám. *Usmála se.*
*Nabídla mu něco lepšího, dokonce zvládla najít oblečení, které pravděpodobně v tomto obydlí ponechal její ex a ona neměla dost odvahy jeho věcí kompletně vyhodit nebo spálit. To byl plus pro Danteho, který teď nemusel na parkoviště jen spoře oděn. Kývnul jako gesto díku a začal se oblékat. Kalhoty mu byly lehce těsné, ale domů to přežije.* Výměna oblečení proběhne... *Musel se podívat na hodinky, které si před malou chvílí opět nasadil na zápěstí.* Příští týden ve čtvrtek, *oznámil jí a postavil před hotovou věc. Zas tak času na rozdávání neměl, aby se sáhodlouze domlouvali na čase jejich dalšího setkání. Neměl v plánu ji nějak upřednostňovat před jakoukoliv jinou jednorázovkou. Kterou měl. Nemohl ani dopustit, aby si to ona například špatné vzala, opravdu neměl v plánu toto opakovat a už určitě ne v duchu toho, že by z toho mohlo být i něco více.* Tady máš telefonní číslo, *oznámil jí zpoza pouzdra telefonu vytáhl jednu vizitku, kde se nenacházelo nic víc než jeho jméno a divné telefonní číslo s předvolbou Nikaragui.* Dovoláš se na něj, ale je to jen pro případ, že se nebudeš moci sejít, *pokračoval a nedával ji moc prostoru vyjadřovat se. Na to, jaký byl předtím vlídnější a otevřenější, teď působil jako studená zeď.* Tu medovinu můžeš připravit na příští týden, *připomněl, že mu vlastně slíbila alkohol a nedala. Zas tolik mu to nevadilo, odcházel s jinou nadílkou.*
*Jen co mu podala oblečení, měla pocit, že snad mluví se strojem, alespoň tak se začal chovat. Divně a chladně. Až se tomu Tia podivila. Sledovala ho, poslouchala a pak si od něj vzala jen divně vypadající vizitku s ještě podivnějším číslem. Děsilo jak moc to měl všechno naplánované, ale raději mlčela a jen přikývla.* Pokud mě už nechceš vidět a jen to prostě neumíš říct, tak mi dej jen adresu, kam ty věci mám poslat. To, co máš na sobě klidně vyhoď je mi to jedno. *Pronesla nakonec, když se začala cítit divně. Cítila se teď tak momentálně díky němu a jeho mluvě, tomu chladu, který z něj najednou sálal. Nakonec přešla do chodby a otevřela hlavní dveře.* Jdi! *Pronesla a čekala až odejde, když jimi pak prošel, s hlasitým třísknutím je zavřela a vrátila se zpět do pokoje.*
*Tia nejspíše nebyla ráda, že se takto distancoval, ale bude lepší pro její vlastní krk, když si každý půjde po svých. Reagovala najednou impulzivně, možná byla i trochu naštvaná, že snad nedostane pusu na čelíčko a přání krásného rána? Očekávala to? A to si myslel, že dal jasně najevo, že nic z toho není jeho šálek kávy a nemá v repertoáru nic takového jako sladké řeči a romantická gesta. Titul jej čas, proto nebylo nic lepšího než to, že jo prakticky chtěla vyhodit. Stoupla si ke dveřím a pobídla jej k odchodu, čemuž se musel uculit. Měla ta hra pokračovat dál? Měl jí dát možná nějakou naději, že by snad měla příští týden zavolat? Možná by ji mohl zařadit do čtvrtečního večerního povyražení, protože na nesmělou stydlivku to nebyl zas tak špatný sex. Uvidí, co ta malá holka udělá…* *Při odchodu se zazubil a vlepil jí pusu na tvář, než si pospíšil ven z bytu, kdyby ho náhodou chtěla praštit.* Ve čtvrtek, *připomněl jí, že by se měla ozvat, jinak už hadry svého ex nikdy neuvidí. Pak už jen praskla dveřmi. Celý pobaven pak odjel domů.*
Stejně je to velká škoda. *Namítla i přes to, že jí sdělil, že to není teď důležité. Snažila se mít oči otevřené a jen se modlila, aby se k němu dostali co nejdřív. Krk jí hořel v jenom ohni a ona nevěděla zda to vůbec zvládne.* Bude to znít paličatě, ale rozhodně to nenechám jen tak i když říkáš, že za to nic nechceš* Mírně se na něj zamračí.* Aspoň mi dovol to splatit tak, že ti budu hrát na klavír. *Navrhne Am. Nemohla odejít s tím, že mu za to nic nedá. Záchrana života pro ní bylo velmi důležité.* Dobře. *Přikývne jen. Když auto po několika minutách opět zastaví oba vylezou u auto a zamíří k Dominicovi domů.*
*Když navrhla to s tím klavírem, tak kývl na souhlas.* Tak jo, jo to mi zní fajn, beru. *Usmál se. Když pak dojeli domů a vystoupil, počkal, až vystoupila i ona. Pokud tak udělala, tak zamířil i s ní dovnitř. Ihend se pak posadil na gauč, a vzal Am jemně za ruku, aby si ji posadil naproti sobě. *Tak jo, ukaž mi to. *Pronesl a jemně se na ni usmál. Prostě jí to zaváže, očaruje ji a pak ji pošle domů, nebo jí odveze, vezme si na ní kontakt a uvidí, co pak bude dál, zda se ozve, nebo to nakonec nechá být.*
*Měla radost, že konečně s něčím souhlasil. Bylo těžké dávat mu nějaké návrhy, když všechny pro něj byly nedostačující. Tedy kromě toho, jak mu nabízela sebe to nebudeme počítat, protože tu větu plácla jen tak bez velkého uvážení. Konečně se dostanou k němu domů a Am se posadí na gauč. Odundá kousek látky ze svého krku, aby se na to mohl podívat.* Tak co? Jak to vypadá? *Optá se hned. Jenže u téhle otázky rozhodně nezůstane a tak se ptá dál.* Říkal si mi, že mi to vysvětlíš. Řekla bych, že je na to správná doba* Šeptne jemně. Rozhodně bez těchto informací neodejde domů. Už tak má tu hlavu pomotanou a do toho tohle.* Kdo byla ta dívka? Je v pořádku a co to měla z obličejem? *Vyhrkla na něj několik otázek*
*Dominic se na ni podíval a pak si jemně povzdechl. Pak vstal, aby došel do koupelny odkud přinesl pár obvazů a pak se vrátil zase za ní. Posadils e vedle ní a jemně odvrátil pohled.* Promiň Am, já vím že sajme ti to měl vysvětlit, ale nevím, jestli to pochopíš, myslím, že to je něco, co by jsi asi vědět neměla. *Hlesl, hledíc na své ruce. Na druhou stranu měl ale strach že potom, co se dnes stalo, jí zatáhl do něčeho, do čeho nechtěl. Myslel si, že teď, když její učitelka byla vlkodlačice, tak o ní měl trochu strach. NA druhou stranu, nemohl j to říct. Bilo se to v něm a on nevěděl, co dělat.*
*Viděla na jeho tváři, že je ho celá situace trápí. Taky z toho nebyla nadšená, ale je to život. Někdy prostě dokáže být velmi krutý a bolestivý. Navíc žije a to považovala za velký úspěch. Na chvilku zůstala v místnosti sama než se vrátil spolu s obvazy. Opět usedl vedle ní, ale nepodíval se na ní. Chvilku těkala pohledem po jeho tváři a pak ho jemně vzala ruce.* Můžeš mi to říct. Pochopím to navíc to může být naše takové malé tajemství. *Zdálo se, že to pro něj bylo něco hodně důležitého, ale Am věděla, že jí to může říct ať je to cokoliv.* I kdyby to byla blbost pochopím to. Jen mi to prosím vysvětli. Slibuji, že to nikomu neřeknu. *Řekne jemně. Nemohla žít v nevědomosti navíc, jak by se příště něčemu podobnému mohla vyvarovat když o tom nevěděla.*
*Dominic nakonec zvedl pohled, aby se jí zadíval do očí. Jemně se usmál, načež se pak natáhl, a jemně jí očistil ránu desinfekcí. Pak jí na krk omotal pobvaz.* Nejde o to, že bych nechtěl, spíše o to, že nemůžu. Nějaké věci ti jsou, nebo spíše, civilům jako jste vy, skryté z určitého důvodu. Musí tak být, protože to prostě chtěli ti, co se starají o pořádek, takže Am. *Hlesl a zadíval se jí do očí, načež začal používat Encanto.* Napadlo tě zvíře. Neviděli jsme, co za zvíře to je a neviděli jsem, kam uteklo. ta holka, co tam byla tak byla jen zmatená a patřila do nedaleké léčebny. Takhle si budeš to, cos e stalo pamatovat, dobře? *Pronesl, zatímco jí očarovával.*
*Am okamžitě sykne, když se dezinfekce dotkne její rány na krku. Nesnášela to, ale musela to vydržet pokud chtěla, aby se rána nezanítila. Ranilo jí, že jí nemohl říct o co jde, ale z nějakého důvodu to chápala. Dívala se mu do očí a poslouchala jeho slova. Teď jen věděla, že jí napadlo zvíře a dívku, kterou našli patřila do léčebný.* Ano napadlo mě nějaké zvíře. *Hlesne potichu. Nakonec jí Dominick odveze domů a jejich cesty se rozdělí*
*Jakmiel se pak octli na Manhatttanu, tak se rozhlédla. Ladila písničky a tak nějak hledala, co přehraje nakonec skončila u písně Radio do Lany Del Ray. Okamžitě si začala notovat.* Now my life is sweet like cinnamon.. Hele,. tady já to znám!! *Vyjekl a nalepila pak své oči na okénko, aby se mohla zadívat směrem ven, na New York, kterým projížděli.* Manhattan, tady jsem bydlela, než jsme se proměnila, tady to mám prochozené nazpaměť. *uculila se spokojeně, hledíc na ulice. Vzpomínky ji obklopovaly do svého hávu, ale nakonec je ze sebe setřásla a pak se podívala zase na Danteho.* Jak dlouho tu bydlíš? *Zajímala se.*
*Konečně se po neustálém projíždění rádiových kanálů zastavila na jednom a začala si broukat. Nechal ji tak, mohl být rád, že nenutila i jeho dělat podobné skřeky. Ne že by neuměla zpívat, bylo to horší než karaoke, ale na druhou stranu ještě stále k vydržení. Čuměla u toho ven z okýnka a kochala se nočním velkoměstem.* “To musí být poměrně downgrade přestěhovat se nedobrovolně do Brooklynu,” *zasmál se tomu nahlas, neboť jeho by snad z Manhattanu nic nedostalo. Pro jeho rodinu byl tenkrát zázrak, že se jeho děd rozhodl emigrovat do Spojených států. Byl natolik ponořen do myšlenek na minulost, že nejdříve vlastně netušil, co říká. Jak dlouho to vlastně je? Několik let? Několik desítek let? Byl to definitivně nějaký pátek, to musel uznat.* “Příští rok to bude 180 let,” *odpověděl jí, jako by to bylo spíše 18 a očekával, že ho nazve starým důchodcem, zatímco se bude chvástat, že je jí kolik? Dvacet? Dorazili do podzemních garáží jeho rezidenčního komplexu, kde vytáhl Miru za paži ven z auta a rozhlédl se, zda není nikdo na blízku, aby náhodou opět nedostala hysterák.*
*Poslouchala jej a pak se uculial.* No, jo to víš, hele já nejsme v NY moc dlouho na to, abych mohla soudit kde je hezky a kde ne, ale Brooklyn není vůbec špatnej, abych řekla pravdu. I když Manhattan je Manhatattan. *Přiznala. pak si vyslechla to, kolik let tu žije a nadzvedla obočí. Nakonec ale jen zavrtěla hlavou.* No, čekala jsem něco jiného? Potom, co jsem viděla, myslím, že už nic jiného se čekat nedalo. Tyo, ale na to, že jsi tak mrzutej bych ti tipla víc, já nevím, dvě stě pade? Tři kila? Přeci jen, vypadáš jako někdo, koho život už dávno nebaví. *Zasmála se a pak se nechala táhnout dál. Jakmile se octli na místě, vykulila oči.* Hele, kde to jsme? To je tvoje? *Vykulila oči a rozhlížela se kolem sebe, zatímco šla s ním.*
“Jako veřejná garáž? Ano, to je vše moje,” *pronesl ironicky, když se rozhlížela kolem v podzemní garáži. Zde měli auta všichni z velkého obytného mrakodrapu, kde žil. Technicky byly tedy jeho pouze tři parkovací místa vedle sebe.* “Neloudej se,” *pobídl ji do kroku, když vyzvedl z kufru tašku, která obsahovala další menší pytlíky s krví muže, který večer platil. Bylo to dost na následujících pár dní dokud nevezme další zakázku. Přes rameno si hodil pušku a ušklíbl se na Miru, kterou gestem ruky popohnal vpřed. Možná nebyl nejlepší nápad ji nechat běhat na parkovišti, ale v tuhle denní dobu tu většinou bylo vylidněno, tak se ani nebál, že by je tu někdo načapal. Doma jí bude muset zbavit jejího ‘halloweenského kostýmu’ v podobě zaschlé krve od úst dolů. Pochyboval, že by něco dostal z jejího oblečení, ale to už tak nehořelo. Nebyla tak špinavá, aby to bylo na první pohled vidět. Nacpal ji do výtahu a vyjeli do 34. patra, kde se nacházel jeho byt. Doma ji už mohl plně vypustit. Doufal, že si třeba začne všímat televize nebo Playstationu, takže jí nabídl, že obojí má k dispozici a sám šel uklidit věci do větší místnosti vpravo na konci delší vstupní haly.*
*Jakmile vešli do jeho bytu, ihned se Mira zatočil kolem své osy a rozhlédla se.* Wooow, pekný, ale viděla jsem hezčí. *-Uculila se a potom cupitala za ním. Doslova se posadil a jen kousek od upíra, přesně tak, aby mě la nějaký dobrý výhled na to, co dělá.* Takže, ty tenhle byt máš už dvě stě let, jo? Hele, co že jsi říkal, že děláš za práci? Dealera? Bankéře? kradeš? Vypadáš jako někdo, kdo nemá do kapsy hluboko, ty jeden. *Uculila se jako měsíček na hnoji, pak si přehodila nohu přes nohu.* A nebo jsi džigolo? Jako hele, postavu by jsi na to měl, co postavu, ale tu prdel, hmpf. *Zavrněla spokojeně.*
*Nebyl to moc jeho vkus, ale nezbývalo nic jiného, než to přetrpět. Stěhoval se přibližně každých pět let do nového po celém Manhattanu, takže už ho příliš netrápili, jak jeho bydlení vůbec vypadá na tak krátkou dobu. Důležitá pro něj byla hlavně praktičnost.* „V pořádku, taky jsem viděl lepší,“ *přitakal jí, když si sedla kousek od něj s tím, že se dožadovala nějakých informací ohledně jeho profese. Ono nazvat to nějakým konkrétním názvem bylo těžké a taky tajné, takže se jen uculil.* „Řekněme, že jsem exekutor,“ *odpověděl jí jednoduše a odložil pušku stranou. Místo toho sáhl do chladící tašky pro další pytlík krve s nabídl jej Miře. Sám si jeden vzal.* „Ještě takhle můžeš chvíli pokračovat a poletíš z okna," *odsekl pobaveně. Už naprosto rezignoval na ty její kecy a místo toho začal čistit hlaveň. Neměl v plánu její řeči podporovat, ale na druhou stranu neměl důvod odporovat jí. Měla pravdu, že zadek měl fakt jak dva polštáře. Tak alespoň měl někoho, kdo mu to mohl připomínat.*
*Jakmile se jí nabídlo krve, tak se na něj usmála, okamžitě se po pytlíku natáhl a tak nějak si jej otevřela, aby se ještě více nezašpinila,než byla teď. pak začala pít a dívala se na něj, s hlavou jemně nakloněnou na stranu.* Jo? Exekutor? A co exekuješ? Byty? Nebo krev z lidí? Protože to vypadá, že jsi na exekutora dost movitej. *Ušklíbla se Když jí pak pohrozil, že poletí z okna protočila očima.* Jaj, netýkavko. *Odfrkla si a pak si podepřela bradu rukou a podívala se na něj, jak čístí zbraň.* Tak co exekuješ, řekni mi to. *Pronesla pak se zájmem.*
*Sofistikovaně otevřel pytlík s krví. Nebylo to tak dobré, jako když jeden pije přímo z žíly, ale chuť i vše ostatní bylo naprosto dokonale prezervováno.* „Když dluží velký prachy nesprávným lidem, tak si vezmu to, co má největší hodnotu jejich život,“ *uculil se a pokračoval nasáváním krve, jako by to byl Caprisun.* „Jaky jsi měla ty život, než se ti obrátil vzhůru nohama? Studovala jsi?“ *zeptal se, aby nestála konverzace, zatím co odložil prázdný pytlík na prosklenou vitrínu uprostřed místnosti. Jeden by to tu na první pohled nazval velkou šatnou. Nábytek připomínající skříně lemoval vlastně celou délku místnosti, ale standardní oblečení by tu jeden hledal marně. Postavil se na nohy a začal si svlékat sako, po něm následovala košile a neprůstřelná vesta. Konečně se cítil o dost lépe, když mohl opět volné chodit pouze v lehkém černém tričku.* „Už si skoro nepamatuju moje první roky,“ *řekl svou myšlenku nahlas, když nad tím tak přemýšlel. Bylo to tolik let zpět a vlastně měl už tenkrát víceméně neustále zamlžené vzpomínky. Byl jako ona pod přísným dohledem a prakticky se jednalo o deset let naprosté nudy. Nikdo jí nemůže vyčítat, že utekla.*
*Zaposlouchala se do jeho slov a pak jen tak přikyvovala.* Takže vlastně jsi vrah, hm? *Optala se a pak se usmála.* To zní jako zajímavý job. *Přitakala poté. když jí pak položil otázku, tak se narovnala, protáhla se, a pak vstala a začala se procházet po místnosti.* Ne, už jsme měla po studiích. pracovala jsem jako grafička, měla tři psi, randila jsem s vílou, ale jinak jsme měla být civilka beze zraku. Byla jsem zbídačená životem, měla řadu psychických poruch a bylo mi celkově na nic, ale po proměně to udělalo tak nějak puf. Teď je mi mnohem lépe. *Přiznala a usmála se. Pak se na něj koukl a naklonila hlavu na stranu.* Odkud vlastně jsi? Kde jsi se vyloupl? *Optala se dívka.*
*Jen se ušklíbl, když jej nazvala vrahem. Měla pravdu, ale Dante už to chtěl raději nechat plavat. Ona uznala, že to není zas tak špatné, ale Dante si říkal, že ne každý by tento pohled sdílel. Raději se soustředil na její vyprávění o životě před tím, než se stala dítětem noci. * *Podle jejích slov to vypadalo, že byla starší, než Dante odhadl.* „Co ta víla, ví vůbec, co s tebou teď je?“ *zeptal se pobaveně, jako by mu právě nevyložila poměrně smutnou storku. Samozřejmě Dante si nic takového neuvědomoval.* „Jak to jako myslíš?“ *zeptal se jí nechápavě. Myslela jako na světě? Nebo v Soho? Nebyl si jist, kde přesně se podle jejiho měl ukázat.* „Narodil jsem se v New Yorku,“ *doufal, že toto dostatečně odpovi na její otázku, ale kdo ví. Místo toho tedy, aby nad její extra otázkou přemýšlel, zvedl se a pokývnul, aby jej následovala. V chodbě jí pak ukázal na místnost, kde se mohla v klidu osprchovat, zatím co se Dante převlékne.* „Jdi se umýt, nikdo by špinavý dar nechtěl,“ *vybídl ji, aby to opravdu udělala a doufal, že dostane chvíli o samotě.*
*Okamžitě kývla na souhlas.* Jo, jasně že ví. *Usmála se.* Byla u mojí smrti, a pak i potom, co se dělo pak během toho všeho po proměne. *Uculila se jako měsíček na hnoji. Pak se na něj podívala.* Jo, odkud jsi, a myslím si, že mi to jako odpověď stačí. *Mrkla na něj. Pak se na něj podívala.* Já se ale nemám do čeho převléknout, mohu se domnívat, že si sem taháš i nějaký prádlo pro ženský? *Optala se,. Pak už ale, ať byla jeho odpověď jakákoliv, zamířila do sprchy. Tam už ze sebe vše stáhla a skočila pod proudy vody.*
*Možná by si s ní povídal déle ohledně všeho možného, ale vlastně si nebyl jist, zda by mu to k něčemu bylo, zeptal se tak ze zvyklosti a víc neměl potřebu. Možná ještě něco vytáhne ještě později. Naivní holka zdrhla, ještě nazve Alessandru fanatickou ženskou a ráno jestli chápal správně bude zas fajn být zavřená. Kde má vlastně vůbec chůvu? Takovýhle upíři měli vždycky někoho. Lehce se pousmál, když mu došlo, že vlastně další upír bude mít problém, protože je ty tam. Možná kdyby jí nechal na té silnici, našli by ji dříve, teď si někdo musí dělat fakt velký starosti. Kdo ví, kde je ta její víla vůbec.* „Vubec se nic neboj, co půjde vezmeš na sebe a zbytek si můžeš vzít něco mého,“ *pronesl a zmizel u sebe v ložnici, aby našel pro Miru něco na převlečení. Vybral jí černou mikinu přes hlavu a dlouhé tepláky s gumou. To by mělo stačit, aby vypadala jak pytlová příšera. Oblečení odložil na umyvadlo v koupelně a bez jediného pohledu na sprchující se Miru zmizel. Sám se převlékl a ještě si stihl zapalit na terase doutník, čekal až se dosprchuje a budou moci vyrazit. On byl akorát tak ready na rich velkoměsta. Hned jak se zbaví Miry, zamíří do nějakého klubu.*
*Jakmile pak vyšla ven a podívala se na to, co pro ní přichystal, tak jen protočila očima.* No to si děláš prdel, Dante, co to jako je!! *Kdyby jí nezastavilo to, že byla nahá, tak by na něj asi naběhla. Nakonec si na sebe vzala oblečení a postavila se mu pak čelem.* Jakoby, je to humáč, kde jsi to vyhrabal? V dobročinný sbírce pro bezdomovce? *Odfrkla si nevraživě, nakonec si sedla na gauč a čekala, co bude dál. Pak se ale přeci jen vrátila do koupelny, vzala si své oblečení a alespoň si jej nechala v ruce.* Nečekej že ti ho tu nechám. *Odfrkla si jeho směrem.*
*Musel se zasmát, když ji slyšel, jak huláká na celý duplex, že jí vybral něco fakt nechutnýho.* „Co je, nelíbí se ti moje oblečení do fitka? Můžeš jít taky nahá!,“ *zavolal na ní. Musel si popíchnout, jinak by to nebyl on. Pak už se tu konečně objevila. Měla pravdu, vypadalo to, že chtěla jít na rap battle v 90. letech. Opět se tomu musel smát, neboť představa byla vtipná, ale tohle bylo ještě lepší. Musela si vzít své oblečení, neboť ho tu nechtěla nechat pro další dámu, která bude nucena obléknout Danteho tepláky.* „V pořádku, myslel jsem na vše,“ *ukázal na gauč vedle ní, kde se válel rozkošný obyčejný igelitový pytlík.* „Můžeš si jí dokonce nechat,“ *pronesl pobaveně,*
*Mira se na něj dívala, ne, doslova jej vraždila pohledem. Hleděla na něj a tiše vrčela, než nakonec jen zavrtěla hlavou a pak se na něj zase koukla.* Ty by jsi se ještě divil, kdybych se fakt svlékla a nahá šla, zmetku jeden. *Pronesla, ale i tak jí na tváři hrál úsměv. Nakonec se na něj opět zadívala a hodila po něm ten nejvíc ironický úsměv, co mohla.* Když tyhle hadry jsou fakt, až moc halí, já nemám ráda věci, co moc halí, ach jooo. *Protáhla, ale pak se nakonec zvedla, dala do tašky věci a koukla na něj.* Tak jak, jedeme? Nebo co bude?
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš mi je taky vrátit,“ *utahoval si z ní, protože jemu bylo vcelku jedno, zda půjde bez oblečení či nikoliv. Kdyby mu předem řekla, že klidně bude bez hadrů ani by se nesnažil. Jako každý chlap by se i rád podíval. Ale teď už jí pomalu strkal z obýváku zpět na chodbu, aby se obula a mohli vypadnout.* „Tak vystřel,“ *otevřel dveře a čekal, že vystřelí jak labrador na procházku. Byla asi taková, možná taková byla už před přeměnou, možná jen lehce zeříšela. A možná to bylo jen protože je novorozená. Kdo vlastně ví, co to s člověkem udělá. Konec konců vlastně musíš natánout bačkory, třeba to má vedlejší účinky. Dovedl ji do auta a půjčil telefon.* „Na, můžeš po cestě hrát hry,“ *řekl, aby se jí zbavil a nemuseli mluvit o tom, jak měla život na hovno, všechno bylo a je na hovno a podobně. Nevypadala jako někdo, kdo by si s tím lámal hlavu. Vyjeli tedy směrem na Staten Island.* *>>> Staten*
*Dnešní večer byl pro Castora dost dlouhý a náročný, už jen proto, že místo, aby už byl doma a odpočíval, ještě stále byl v galerii, kde se chystalo všechno na zítřejší akci, jenž se tam měla konat. Mezitím, co ještě stále měli otevřeno, on všechno bedlivě kontroloval, aby měli vše tam, kam to patřilo. Stál kousek od dveří do jednoho ze sálu, kde se vše mělo konat a hleděl do desek, jenž držel v rukou. Mezitím po očku sledoval ostatní a odškrtával si věci, které už měli hotovo. Zrovna dorazilo i nějaké víno, tak se postavil k malému stolu, kde kontroloval celou zásilku. Už ale na něm bylo vidět, že měl toho pro dnešek víc než dost, ale slíbil své šéfové, že se o to postará a tak to chtěl splnit.* Hej, dávejte tam s tím pozor, ty věci jsou dost drahé a pokud vám nějaké to dílo spadne, myslím, že se asi nedoplatíte. *Zvolal na dva chlapíky, kteří vzadu něco dělali a jen tak tak udrželi jeden z obrazů.*
*Zrovna nakládal jednu ze svých soch do auta. Měl ji zavést do galerie už před pár dny, skoro před týdnem, vyskytly se ovšem menší komplikace. Někdo mu rozbil zadní okno jeho vozidla a hromadnou dopravou sochu rozhodně tahat nechtěl. Už jen, protože byla těžká a on by vypadal blbě, když by ji nesl jako by měla váhu pírka, které vítr kdesi odnášel. Nehodlal tedy na sebe upoutat pozornost kvůli takové maličkosti, proto se taky slečně, která se s ním domlouvala, omluvil, že ji dodá s nějakým tím zpožděním.* Nuže, odvezeme tě a vrátíme se domů. *Pravil si pod nosem při pohledu na kus mramoru vysekaný do tvaru hlavy obrostlé všelijakými rostlinami. Trvalo mu to docela dlouho. Nuže, kufr zavřel, do vozidla nastoupil a nastartoval, aby mohl vzápětí hned vyjet směrem galerie v Manhattanu. Byl tam naštěstí včas. Spokojeně se tedy usmál, když vystoupil z auta, dívajíce se na budovu. Nemohl si však nevšimnout toho, že zde bylo vozidel víc. Obzvláště pak dodávek. Pokrčil nad tím však rameny.* /Ona se vlastně zítra koná ta akce, že?/ *Pomyslel si v hlavě, načež sochu ze svého vozidla vytáhl, auto na dálku zamkl a využil otevřených dveří, aby do budovy vstoupil. Následně se rozhlédl. Potřeboval najít někoho, kdo momentálně ten chaos řídí. Mohl tedy působit lehce zmateně.*
*Castor stále sledoval oba mladíky, ale jeho pohled pak zaujal opět někdo nový. Snad jako kdyby dneska byli všichni až moc nešikovní.* Tak dávejte na to pozor, kolikrát vám to mám říkat. *Zamručel na dalšího muže, který opět nešikovně něco vzal a málem to rozbil.* Jak s malými dětmi.* Povzdechl si fér a znova si něco odškrtal v deskách. Když pak pohled zvedl, spatřil někoho, kdo tady doposud nebyl. Mladíka nesoucího sochu. Ihned se vydal za ním.* Ehm, vy jste kdo? Jméno prosím. *Optal se a už listoval papíry. Potřeboval mít všechno pod kontrolou, zvlášť, když šlo o tak důležitou akci, jakou byla takhle.*
*Cesta mu kupodivu nezabrala tolik času a na místo dorazil včas. Dost jej to překvapilo. Obzvláště, když byla zpravidla v takovýchto hodinách docela velká špička, poněvadž se někteří už vraceli z práce. Nuže nemohl vznést žádnou stížnost. Byl by to pak za pěkného šílence. Stále měl však lehce problém s parkováním, protože u galerie stálo nemálo dodávek, což jeho možnosti dost rychle eliminovalo. Nakonec se mu nějak ale podařilo i to, takže mohl spokojeně nakráčet dovnitř, předat sochu a zmizet zase k sobě. To by ale musel najít toho, kdo to měl přebírat. To mu totiž slečna do telefonu neřekla. Byl tedy rád, když se u něj zjevil vysoký muž. Věnoval mu jemný úsměv.* Was Benjamin Doron. *Nadiktoval s nadějí v hlase. Snad by jej v těch papírech napsaného mít měl.* Měl jsem tuto sochu dovést už před několika dny, ale nastaly jisté komplikace, takže mě sekretářka přepsala na dnešek.
*Fér si vyslechl jeho jméno a sjel si jej pohledem, načež se opět sklonil k papírům a hledal jeho jméno. Listoval papíry až ho našel úplně na konci.* A tady vás mám. I s poznámkou ano, dobře tak jste tady. Hm sochu budeme muset dát na místo, ale musíte chvíli počkat. Máme tady trochu napilno s idioty, kteří nám to všechno trochu komplikují. *Pronesl a opět se zadíval na muže, kteří to tam měli chystat, načež si jen tiše povzdechl.* Někdy si říkám, že kdybych to udělal sám, v tuhle dobu bych už byl doma v teple a měl klid. *Uchechtl se nervozně.* Mimochodem, říkají mi Castor. *Podal muži ruku, pokud jí přijal, potřásl si s ním, pokud ne, opět sebral tužku a něco si zapisoval.*
*Trpělivě čekal, až si jeho jméno muž najde, doufajíce zároveň, že si nespletl den. I to bylo přece možné a on by byl nerad, kdyby zde strašil v nesprávný termín. Nakonec se mu však o trošku rozšířil, když jej na seznamu mladík našel, hraně si i oddechl. Jak ho pak poslouchal sochu na chvíli postavil na zem, před sebe. Už tak muselo být pro všechny kolem divné, že tu mramorovou hlavu v rukou držel tak dlouho.* Jestli to je potřeba, klidně pomůžu. *Nabídl pomocnou ruku. Nakonec bylo již docela pozdě a on by taky rád znovu zmizel k sobě domů, kde by mohl rozjímat nad další knížkou, kterou si rozečetl. Lehce se pak uchechtl.* To bych ale nemohl tu sochu dovést..dříve jsem čas neměl. *Zaobalil. Dříve sochu dovést nemohl kvůli slunečnímu svitu, který tam přes celý den strašil. A popáleniny či svoji smrt riskovat vážně nehodlal.* Těší mě. *Potřásl si s ním rukou, během čehož se krátce zazubil.*
I mě těší. *Pronesl fér a usmála se.* V pořádku, ona celá ta věc stejně začíná až zítra, takže vůbec nevadí, že jste s ní došel až dneska. Hlavně že jste teď tady. Lepší pozdě, než nikdy. *Uculil se a rozhlédl se.* Místo pro vaši sochu, už máme, takže jí tam pak klidně můžeme přesunout. A typuju asi správně, že je to vaše práce , že ano? *Optal se jej se zájmem a prohlížel si dílo, které mladík donesl. Jemu nijak ani nepřišlo, že vlastně sochu stále držel, odtušil, že to nebude asi člověk. Přece jen i mezi podsvěťany se to hemžilo různými umělci a on nebyl výjimka.* A pokud tedy nespěcháte a nijak vás nezdržuji, tak budu jen rád, za každou pomocnou ruku, která všechno nepodělá. *Pronesl s úsměvem.*
Přesně tak, lepší pozdě než nikdy. *Souhlasil s Castorem. Nakonec, taky nemusel přijet vůbec, což by mu ovšem moc ovoce nepřineslo. Jako autor práce, jenž byla jím přivezena, měl mít taky z této výstavy benefity, o něž se určitě nechtěl připravit. A možná se i na tu akci přijede podívat, pokud tedy bude trvat déle, až sluneční svit zmizí, aby mohl ze svého doupěte vylézt.* Jasně, můžeme. *Přikývl.* Zajisté, originální kousek, zatím snad žádné kopie nevznikly. *Uchechtl se, s čímž na féra mrknul. Socha mu stále stála u noh. Nemohl vzbudit více pozornosti. Tedy, zajisté by mohl, jen nechtěl. Obzvláště, když jen stačilo ten kus mramoru odložit, nic víc.* Nespěchám, takže stačí říct, co mám udělat a já to udělám. A neměl bych to podělat, od toho jsou tu zajisté jiní. *Uchechtl se.*
*Cas si ještě chvíli jeho sochu prohlížel, než se usmál.* Musím uznat, že je to vskutku skvostný kousek, bude s tu vyjímat. *Mrknul a něco si ještě u jeho jména v deskách zapsal., snad aby měl všechno. Jakmile dopsal poslední informaci, desky odložil a na chvíli se zamyslel.* No nejprve asi přesuneme sochu tam, kde má být a pak se uvidí. Měl jsem tu mít ještě kolegy, ale ti bohužel nemohli, takže je to dneska jen na mě a opravdu by mě zajímalo, zda to dneska tady přežiju. *Uchechtl se.* Takže to vezmeme a tudy. *Pronesl a nějak vzal sochu taky, aby mu s tím pomohl, pak už mu jen ukazoval kudy jít a kam jí složit.*
V to i doufám. *Odpověděl férovi opět s krátkým zazubením. Když už mu to zabralo tolik času, doufal, že se ostatním zalíbí. A kdyby ne, hold ji znovu přivítá u sebe doma. Nakonec..on sám s ní byl spokojený a to, že na ní strávil více jak dva týdny, mu vůbec nevadilo. Proč by taky, výrobu soch měl jako terapii. Patřilo to k němu a dělalo mu to radost. Raději trávil čas u něčeho takového, nepotřeboval trávit každý večer na pařbách a vracet se domů zlitý z alkoholu míšeného s krví.* Určitě ano, kdo by namísto vás přece zítřek řídil? *Pozvedl v jemném zašklebení Was. Určitě tu měli někoho jiného, ale Castor vypadal jako pohodový člověk, co by i mohl být dobrý moderátor, leč to byl pouze první dojem. Těžko říct, zda by to taky byla pravda.* Dobře. *Kývl. Sochu by pak vzal bez problémů sám, ale nakonec ji vzal jen z části, aby ji Castor netahal sám. Během toho se snažil i hrát, že to pro něj nic lehkého nebylo. Férovy instrukce následně poslouchal a šel, jak mu Castor pravil.*
Tak zítřek může řídit ředitelka, kdyby náhodou. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se znova rozhlédl a zamračil se nad jedním mužem, který rozbil vázu.* Věřte, že vám jí strhnou z platu! *Zavrčel a pak si povzdechl.* Omlouvám se, nebývám tak rozmrzelý, ale dneska je toho moc. *Pousmál se na něj. Pak sochu tedy nějak nesli na místo a když došli, tak jí položili na místo.* Tak skvělé, tady to bude naprosto dokonalé. *Mrknul a ještě tam přidal tabulku se jménem a názvem díla.* Takže potřeboval bych ještě nějak protřídit pár věcí, můžu tedy poprosit o pomoc? *Usmál se na něj mile.*
Může, ale hádám, že návštěvníci budou radši, když uvidí krásného charismatického muže..minimálně ženy určitě. *Uchechtl se pobaveně. Měl poněkud zvláštní humor, což už věděl. Tohle se mu ovšem zdálo dost slabé, takže doufal, že Castora nějak neurazil či třeba nepohoršil. Lehounce si pak skousl ret, když slyšel, jak někdo rozbil vázu. Nelibě proto zavrtěl hlavou.* /Nechtěl bych být na jeho místě./ *Pomyslil si. Těžko říct, zda by vůbec měl na zaplacení něčeho takového. Kdyby mu to sebralo celou jednu výplatu, byl by nerad.* Naprosto chápu. *Kývl. Nedivil se jeho nervům. Sám byl rád, že nikdy žádné výstavy nepořádá. Ani si nemyslel, že by někdo tolik toužil po tom, vidět jeho sochy. Sám se lehce divil, že se někomu vskutku zalíbila tato, co nyní dávali na její místo.* Jasně. *Kývl a na cedulku se spokojeně usmál.* Samozřejmě.
*Castor se lehce jeho poznámce začervenal a uculil se od ucha k uchu.* Děkuju, ale myslím, že kvůli mně tady určitě nebudou. Ti budou rádi, když jím dam pokoj a nebudu vysvětlovat, co je jaké dílo zač a tak. *Pokrčil rameny a opět si vzal svoje desky, načež nařídil vázu sebrat a toho pitomce, co to rozbil, poslal ven, nepotřeboval další škody.* Takže, mám tady seznam věcí, jídlo dojde zítra, ale vína a takové věci už máme tady, potřebuji to pomoct zkontrolovat a pak nějak uložit také na dané místo, což je tam ten provizorní bar v rohu. *Poukázal fér do jednoho rohu místnoti.* A ještě jednou, moc děkuju, vím že vás asi ruším a že máte určitě lepší program na dnešní večer a noc. A kromě soch, děláte ještě něco jiného? *Optal se se zájmem.*
*Věnoval mu pohled, aby si zkontroloval, zda ho svým vtipem neurazil, když se zarazil a ve tváři se mu objevilo překvapení. Ta červeň jej dosti zarazila. Ale bylo to lehce rozkošné. Tiše se uchechtl.* Hele, někteří by si občas takové vysvětlování i zasloužili. Nikdy se totiž neobjeví jen profíkové, ale i laici, co tu třeba museli přijít z donucení. Taková ta situace, kdy přijde rodina, v níž je jeden umělec a zbytek by tam ani nechtěl být. *Uchechtl se. Tohle přece nakonec nebylo nic nevšedního. Párkrát tohle na nočních výstavách zažil, ale moc se vysvětlování neujímal. Nebyla to jeho práce. Lidí, kteří na toto měli dohlížet, tam bylo dost. Na bar se podíval.* Dobře, tím pádem mám prostě to víno vyskládat do baru? Je tam nějaký chladící přístroj, nebo tak něco? *Dotazoval se, aby věděl konkrétně, kde to všechno má dát. Nechtěl taky něco pokazit.* Je to v pořádku. *Usmál se.* Jako profesi? Mívám brigády..sochy mě vždy neuživí. A ve volném čase čtu často nějaké knihy.
Jako neříkám, že to tak není, ale jsou tady občas individua, která na to koukají jako na tele na nové vrata, přitom dělají, že tomu nejvíc rozumí, ale pak chtějí vysvětlení, přičemž v půlce odejdou, protože je to nebaví. A proto občas nesnáším práci s lidmi, proto jací jsou to idioti. Teda s prominutím, že tak mluvím. *Zasmál se a prohrábl si znova nervózně vlasy.* Ano láhve s vínem a tím ostatním prosím do lednice, je hned pod pultíkem, děkuju. *Pronesl a sám se tam vydal, aby vše kontrolovat podle seznamu, zatímco jej poslouchal.* I tak to je dost zajímavé. Ale tak kdyby se našla nějaké galerie či něco jiného, třeba by šlo dělat naplno? Alespoň já to tak mám, já totiž maluji a zároveň pracuji tady, takže to pak hezky do sebe zapadá. *Usmála se na něj.* A knihy zni také moc dobře, moje knihovna by mohla vyprávět.
*Was se uchechtl. Moc dobře znal takové situace. Vždy to byla bolest pozorovat i poslouchat. Však ať tam ani nechodí, když je to nebaví. I když tam někoho mají, stačí odejít a pak se pro toho člověka vrátit. To to bylo tak těžké? Radši rovnou zmizet, než předstírat, jak vás to moc zajímá.* V pořádku, já tomu naprosto rozumím. *Odpověděl mu nakonec, než krabice s lahvemi s vínem popadl, aby je mohl zanést tam, kde patřily. Naoko se pak zakolébal, aby nevypadal opět nějak podezřele. Nato s nimi odešel a za barem je začal skládat do ledničky, během čehož Castora poslouchal.* Těžko říct.. /Smím jen po večerech, za tmy, to by nemohlo fungovat./ *Pomyslel si. Nevěděl však, zda to smí říct nahlas. Nebyl si u Castora jistý, zda byl členem podsvěta, nebo ne.* Opravdu? Taky ji máte přeplněnou až k prasknutí?
Jsem rád, že v tom nejsem sám. Sice většina mých kolegů je stejných, ale jsou tady i existence, kteří tohle třeba nechápou a jsou ochotní to tomu blbovi dokola vysvětlovat, což já bych nemohl. Jednou a dost, buď tomu rozumíš a baví tě to nebo na tebe zcela kašlu a půjdu svůj čas dát někomu, kdo o to stojí. *Pousmál se, zatímco si odškrtával názvy vín a počty, které Was ukládal, přičemž jej poslouchal.* Ano moje celá jedna stěna je jedna velká knihovna, pak mám něco i v ateliéru a dokonce i v ložnici. Myslím, že knih není nikdy dost, ale to chápe každý knihomol. *Zasmál se.* Mimochodem nechcete něco k pití? Vodu, čaj, kávu nebo klidně i něco ostřejšího? *Optal se jej, zatímco na něj hleděl.* A ještě jsem něco chtěl, jen mi to teď vypadl, hm… ach ano už vím, jak jsem říkal o tom, že byste to měl zkusit s nějakou galerii nebo někým, tak klidně můžete i zde. Naše ředitelka je velmi skvělá dáma, která se v tom vyzná a pokud vidí v daném člověku talent, nabídne pomocnou ruku. Což myslím, že u vás nehrozí, že by vás odmítla. *Usmál se na něj. On sám byl za Lily rád, už jen proto, že to byla žena, která měla zrak a proto věděla, co je Cas zač a díky tomu si rozuměli a pomáhala mu, když bylo potřeba.*
Myslím, že i ty to časem omrzí..doufám v to za ně, protože vysvětlovat to tisíckrát? To mě raději zabte. Přesně jak říkáte, jednou a hotovo, možná nanejvýš dvakrát. Víckrát už ne. Jednou to mohli přeslechnout, pro druhé je to už ale pravděpodobně nezajímá. *Pověděl, načež se věnoval vínu a jeho přemísťování z krabic do lednice, zatímco si všechno Castor zaškrtával. Aspoň si to myslel, snad jej jeho sluch neklamal. Takový zvuk měl docela dobře naposlouchaný.* Přesně tak. Divím se, že kus knihovny nemám i v kuchyni. *Uchechtl se. Vskutku, knih nebude nikdy dost. Hlavně co by taky kromě vytváření soch mohl dělat, než si poklidně číst v posteli a čekat, až bude moct vylézt ze svého skromného příbytku. Hold nebyl obdařen světlomilectvím, bohužel. I když, těžko říct, zda mu to nějak zásadně vadilo.* Ne..ne, díky. *Zavrtěl hlavou. I kdyby Castor nakonec měl co dočinění s podsvětem, pochyboval, že by tu měl krev. Bez ní nebyl schopen žádný jiný nápoj pozřít. Vydržel by to maximálně na krátkou chvíli, než by to potřeboval vyzvracet. Když pak féra poslouchal, během skládání lahví přikyvoval a nakonec se na něj i podíval.* Dobře, to zní..jako skvělá nabídka, jen mohu až k večeru..za tmy. *Pověděl lehce nervózně.*
*Castor přikyvoval a usmíval se, když jej poslouchal, měl totiž naprostou pravdu. S lidmi prostě bylo těžké vyjít a někdy jim i rozumět.* No jsem rád, že mi rozumíte, už jsem si někdy říkal, že jsem snad z jiné planety a mám to tak jen já. *Pousmál se a dál kontroloval všechno co měl, když to bylo hotovo, spokojeně si mlaskl.* Tak ještě pár věci a snad to pak bude v pohodě a vše nachystáno. *Pronesl si spíš sám pro sebe, pak pohlédl na Wase a usmál se, když zmínil, že by mohl jen za tmy, trochu zpozorněl, byl snad ten, koho myslel? Hm, nemohl se ho přece optat jen tak. I když.* Tak pokud můžete jen za tmy, myslím, že by to nebyl problém. Někteří jsme tady takoví, že to moc dobře chápeme, jak říkám. Hádám, že slunce asi nebude váš dobrý kamarád, že ano? *Optal se a lehce naklonil hlavu na stranu.*
*Uchechtl se.* Ne, z jiné planety určitě nejste..a jestli ano, jsme zjevně ze stejné. *Zavrtěl hlavou. Nato se už věnoval své práci, která mu byla zadaná. Přitom poslouchal, co se všude děje. A naštěstí pro Casovy nervy, nikde se nic nehodlalo roztříštit. Zatím. Rozhodně mu féra ale bylo líto, až zas někdo něco posere a on to bude muset řešit. Was by se mezitím neslyšně vypařil, i když by jej to pravděpodobně bavilo pozorovat.* Jasně, to se dá. Určitě to bude hned hotové. *Usmál se na muže, než se lehce zarazil.* /To si asi řekl čistě pro sebe, co?/ *Pomyslel si. Nuže, vrátit to zpět nemohl a Encanto rozhodně na zapomenutí používat nehodlal. Nebyl to jeho styl.* Jo, přesně tak..není to můj dobrý kamarád. Radši mám měsíc. *Uchechtl se lehce nervózně. Volnou rukou se pak podrbal na zátylku.* /Asi něco začíná tušit./
*Jakmile uslyšel, co mladík řekl, měl už nějak jasno.* V tom případě se moje domněnka asi potvrdila, hádám, že patříš do podsvěta a jelikož jsi bledší, hádám i studený, tak jsi upír. *Poslední slovo pronesl skoro neslyšně, moc dobře věděl, že jej on sám uslyší až moc dobře. Castor se pak jen pousmá.* Ale jak jsem řekl. Ředitelka má zrak a nebyl by problém se s ní domluvit. Má pochopení a je moc hodná. Určitě by pomohla i vám, pokud byste měl zájem a nebo mohu i já. *Usmál se mile.*
*Zvedl zrak ke Castorovi a během jeho proslovu jej poslouchal. Lehce se pak pousmál.* Přesně tak. Proto jsem taky odmítl cokoliv k pití..jedině, že bys zde měl někde i krev..jinak bych to pití vyzvrátil. *Osvětlil Castorovi, ačkoliv hádal, že to mu už došlo, když zmínil jeho rasu. Kdyby si pak chtěl ověřit i to, že se zrovna při dotyku jeho kůže nezatetelí blahem z tepla, chytil jej krátce a jemně Was za ruku. Narozdíl od něj ji měl fér krásně teplou. Rychle jej však pustil, pokud jej Castor nestihl už odstrčit.* Dobře, popřemýšlím nad tím. *Usmál se na něj.*
*Při doteku jeho ruky se fér jen usmál, nebylo mu to nijak nepříjemné, takže neuhnul.* Bohužel krev tady nemám, ale myslím, že na akci tady nějaká určitě bude, jen pokud vím, Lily, to je moje nadřízená, vždy pro podsvěťany má speciální heslo, které když řeknou u baru, barman pozná o koho jde a dá jím jiné pití. To víte, sem chodí jak upíří, tak víly, dokonce co vím, tak i sem ta nějaký vlkodlak a čarodějové taky. Takže to máme tak trochu pojištěné. *Vysvětlil mu Cas, jak to tam u nich chodí.* A určitě popřemýšlejte, však pokud se tady ukážete, klidně si s ní promluvte a sám pak uvidíte. *Mrknul na něj a pak se rozhlédl kolem sebe, než se podíval opět na něj.*
*Svoji ruku pak znovu stáhl, kdyby to fakt bylo nějak nepříjemné. Žádnou změnu však nezaznamenal. Castorovi zjevně ten chlad nevadil. Nebyl by však jediný. Třeba Tanoiovi něco takového bylo většinou u zardele. Prostě jej objal tak či tak, což se mu líbilo. Zlehka se nad vzpomínkou na mladičkého féra usmál. Dlouho jej už neviděl.* Tak to tím pádem budu rád, když mi to heslo dáš, abych tě tu mohl na té akci navštívit, potěšit svojí přítomností, a ještě si k tomu něco na chuť dát. *Usmál se na féra. Když se tak o občerstvení bavili, lehce mu vyprahlo.* /Půjdu za chvíli domů./ *Pomyslel si a kývl.* Dobře..co ještě je třeba udělat?
*Castorovi upíří nevadili. Pokud zrovna na něj neútočili, měl s nimi dobré vztahy, vlastně nikdo mu tak nějak nevadil. Leda že by bylo hrubí a ubližovali, pak ano, to by si jich ani nevšiml, ale jinak měl přátele tak nějak mezi všemi.* No abych řekl pravdu, tak myslí, že už tak nějak je všechno, musím jen kontrolovat tam ty blbce, aby díla dali na svá místa a nic znova nepoškodili a nerozbili. *Pronesl a pousmál se.* A heslo ti určitě dám, hm teď mě napadlo. Když už jsem se tě ptal na pití. Možná, že Lily má u sebe ještě nějakou krev, pro osobní účely, nechceš si dát s pitím? *Optal se jej s úsměvem.*
*Jakmile bylo vše hotovo, narovnal se, zatímco féra poslouchal. Zlehka pak přikyvoval, než se lehce zašklebil.* Můžu tě zatím upozornit, že nic nerozbili, ale myslím. *Odmlčel se, načež se zaposlouchal do okolních zvuků.* Myslím, že někdo zrovna balancuje s další vázou. *Řekl naoko vážně, než se pobaveně uchechtl.* Ne, dělám si srandu, ale rozhodně bych je po předchozí patálii hlídal. *Přitakal, načež zapřemýšlel. Nakonec, nespěchal nikam a když mu Castor tak laskavě nabízel krev s pitím, nemohl to odmítnout. Lepší, než plýtvat z vlastní zásoby.* Hale..klidně. S nějakým čajem bych si ji klidně dal. *Usmál se na féra.*
*Když jej Castor poslouchal, tak na malou chvíli snad samým zděšením vykulil oči, ovšem, když se dozvěděl, že je to jen vtip, oddechl si a otřel si pomyslný pot z čela.* Ty mi dáváš, už jsem si myslel, že je to pravda. Ta váza co rozbili nebyla zase tak drahá, ale jsou tu jiné kousky a za ty by se už asi nedoplatili. Nechápu, jak je možné, že jsou tak taková nemehla, přitom tu firmu známe, spolupracujeme s nimi dlouho, museli zřejmě najmout nové lidi a tak nějak si je asi neproklepli. *Uculil se a pak zavolal na jednoho z jeho kolegu, aby tady na to pořádně dohlídli, že se vrátí za chvíli zpátky. Načež už pak svůj pohled věnoval jen Wasovi.* Tak dobře, udělám nám čaj, když tak pojď se mnou. *Zazubil se a otočil, aby pokračoval ke schodišti vedoucí nahoru, kde byly kanceláře.*
*Dovolil si udělat si z Castora menší srandu, na jeho míru docela slabou. Zvládal hodit do pole i horší. Když však zpozoroval, že se náhle, ale díkybohu krátce, zrychlil Casův tep a tlukot srdce, lehce toho litoval. Málem se i bál, že zde fér chytne infarkt. To se naštěstí nestalo.* Promiň, měl to být vtip, nechtěl jsem tě vyděsit. *Poukázal na to, že každou vnitřní změnu ve férově těle díky sluchu zaznamenal. Dost jej to mrzelo.* Je to možné..budu ale doufat, že se nic už nestane, abys fakt nedostal menší infarkt. I když..ten by dostali spíš ti, co to rozbili, hádám? Nechtěl bych to za ně platit případně. *Vydal ze sebe, načež kývl, když mu Cas pokynul, že může jít případně za ním. Což i učinil, šel s ním.*
V pořádku. *Zasmál se.* A infarkt nedostanu, to se neboj, ale vypadá to, že jsem tím nějak nachytal tebe. *Uchechtl se a jakmile došli nahoru, vešel do kanceláře a hned zamířil k malé lednici, která vypadala jako nějaká skříňka. Vytáhl z ní sáček krve a položil na stolek, mezitím dal vařit vodu na čaj a připravil i dva hrnky, do něhož čaj dal a čekal jen až to bude.* Věř mi, ani já bych nechtěl být na jejich místě, ale bohužel stalo se nám, že dokonce i zákazník něco poškodil. Lidi jsou hrozne neopatrní. *Pronesl a když se voda dovařila, zalil jim čaje, které pak donesl k malému stolku, kolem nich se nacházela pohovka a dva křesla, pak se vrátil ještě i pro krev.* Posaď se a tady, kolik si ji tam dáš, nechám na tobě. *Mrknul a krev mu podal.*
Nečekaně jsem úplně slyšel, jak se ti zrychlil tlukot srdce i tep..narovinu, bál jsem se, že tu sebou sekneš. *Podrbal se jemně na zátylku, než se přesunuli do kanceláře, kde chvíli stál bokem a féra pozoroval. Dokud nedostal nějaký další pokyn, nesedal si nikam.* No..budeme doufat, že zítřek takovým patáliím ujde úplně. Nebylo by fajn řešit rozbité díla dva dny po sobě. Jen doufám, že to neschytá ta moje mramorová hlava. *Uchechtl se na odlehčení, ačkoliv se při té myšlence o své dílo začal pochopitelně více bát.* /Abych tu já sám sebou nesekl..i když to není už nějakou tu dobu možné./ *Pomyslel si a na pohovku se nakonec posadil, přičemž si vzal do ruky pytlík s krví, kterou velice opatrně do hrnku s čajem přelil tak, aby nekápla ani kapička na pohovku. Na stole by to nikoho moc neštvalo.* Díky.
Vidíš, tak z jedné strany jsem byl trochu v šoku, sle pak už jsem jen viděl ten tvůj výraz a řekl jsem si, proč si vystřelit i z něj.*Usmál se na něj.* Hele zítra to bude v pohodě, to už tu budou úplně jini lidi, takže se nebudu tak bát jako dneska. Protože ti ví, co mají dělat a jak se k tomu všemu chovat. *Usmál se a napil se svého čaje.* Jinak řekni mi o sobě víc? Jak dlouho se věnuješ sochařství? A jak ses k tomu vlastně dostal? Je ti nějak náhodně nebo k tomu tíhneš už od malička? *Optal se se zájmem a znova se napil.*
Dobře, takže jsme vyrovnaní. *Uchechtl se. Byl vskutku rád, že se nic nestalo. Nikdo neměl infarkt. A navíc i věděl, že Castor zjevně nebude mít problém s pochopením jeho stylu vtipkování, který bývá občas poněkud dost nemístný a i docela drsnější. Kdo by to ale do takové nevinné mladé tvářičky taky čekal?* Super, takže se nemusím obávat, že bych našel své dílo z mramoru rozpadlé v prachu, pravíš. *Pozvedl jedno obočí, než se uchechtl a raději svoji pozornost věnoval svému hrnku s čajem. Spokojeně si upil, načež si oblízl ret.* Svoji minulost nerad s někým rozebírám, takže to řeknu jednodušše..zjistil jsem až v pozdějším věku, že mě to baví.
Ano, přesně tak, jsme vyrovnaní. *Mrknul na něj a zkontroloval si mobil, jelikož na něm nebylo žádné upozornění, usoudil, že je dole všechno, jak má být, z čehož měl radost.* Ne opravdu ne, bude v pořádku, stejně jako ty ostatní. A myslím si, že po dnešku už si tyhle ty nenajmeme. Jak říkám, měli jsme s nimi dobré zkušenosti, ale asi prostě nabrali rychle nové lidi a už se to vezlo. *Pronesl na vysvětlenou a zatímco popíjel čaj, poslouchal jej.* Omlouvám se pokud jsem se zeptal nějak nepatřičně, nechtěl jsem vyzvídat nějak moc. Spíš mě zajímalo umění, takže se ještě jednou omlouvám. *Pousmál se lehce nervozně.* Tak pokud v tom pozdějším, pak je to také dobré. Asi to chtělo jen ten správný čas, sám to znám moc dobře. Mě k umění vlastně přivedl až svět lidí, abych řekl pravdu.
*Spokojeně se napil krve míšené s čajem. Téma se postupně měnilo jako ponožky. Dovolil si však ještě říct něco zpětně, než se pustil k tomu novému.* Tak stává se..příště se to snad vylepší. Oni ti lidi taky můžou mít špatný den, že. *Pokýval hlavou, než se tedy přesunuli k hlubšímu tématu, jemuž se snažil hned spíše vyhnout. Celkově se vždy snažil na svoji minulost a její strasti zapomenout, tudíž mu nepřišlo příjemné se v tom ještě šťourat. A to dokonce s osobou, kterou poznal teprve v tento den.* To chápu. *Kývl pouze, víc se k tomu nevyjadřoval. Raději se tak napil opět čaje, poslouchajíce féra i nadále.* Tak to zní zajímavě. *Pousmál se. Nějaký ten čas pak ještě strávil v kanceláři, dopíjejíce svůj čaj, než se s Castorem rozloučil a zmizel zpět pomocí auta domů.*
Je možné, že ano, ale tak uvidíme, třeba máš pravdu. *Pousmál se na něj a napil se čaje. Mezitím jej pozoroval, tak trochu měl pocit, že se zeptal na něco, co neměl, ale vzít to zpátky už nemohl. Proto se jen nervózně usmál a občas s ním ještě prohodil pár slov, oba pak dopili čaje a rozloučili se. Zatímco Was odešel domů, Cas se vrátil opět do práce, aby všechno připravil.*
*Castor měl dneska jeden z těch volných dní, kdy si řekl, že si zajde ven do parku, když to počasí opět dovolilo, projde se, přečte si něco a nechá Lynx se pořádně proběhnout. A to také udělal. Oblékl si černé kalhoty, bíle triko, na to stejně barevný svetr a ještě na to hodil černou koženkovou bundu. Do ruky si vzal jednu z knih, kterou měl rozečtenou a když usoudil, že měl všechno, vydal se ven. Cesta tam mu netrvala dlouho, přece jen bydlel nedaleko Central Parku. Cestou si koupil ve stánku ještě perníkové latte a když konečně došel na své oblíbené místo k jezírku, posadil se na lavičku a spokojeně zavrněl. Lynx, jeho černá liška s rudýma očima už zvesela pobíhala kolem, ovšem lidé jí mohli vidět jen jako černou kočku, přece jen byla skrytá iluzí. Cas jí chvíli pozoroval, než si odpil z latte a pak se dal do čtení.*
*Dneska měla v práci volno. Vlastně ona to volno nechtěla, protože potřebovala každou korunu, aby se její sourozenci měli dobře, ale byla nucena si ho vzít. Možná to bylo i dobře, protože teď měla hodně starostí a problémů. První z nich bylo, že se její mladší brácha popral ve škole. Na jednu stranu jí to strašně těšilo, že se její mladší bráška zastal někoho slabšího, ale pokud se tohle bude stát častěji mohlo by to přitáhnout zbytečnou pozornost v podobě sociálky. Musela jít kvůli tomu do školy a vysvětlovat. Ta učitelka na ní strašně křičela a Am v tu chvíli nevěděla co říct. Nechala na sebe řvát pak jen řekla, že se vynasnaží a odešla. Navíc už několikrát chtěla, aby se do školy dostavili rodiče. Jenže otce už nějakou dobu neviděla a matku taky. Jenže, jak jí zná určitě odjela hodně daleko. Musela aspoň najít otce, který určitě bude v nějaký hospodě. Měla jen strach, aby se nedostal do problémů. S lehkým povzdechnutím se vydá do Central parku s blokem ve své ruce. Milovala kreslení a malování. Jen tak si sednout do přírody a kreslit přírodu kolem. V Central parku nebylo moc lídí, Vlastně to bylo dobře. Am neměla ráda nežádoucí pozornost. V těhle situacích nedokázala dobře reagovat a výsledku to vypadalo tak, že jako zbabělec utíkala. Posadí se na nedalekou lavičku a chvilku jen tak pozoruje okolí s čerstvým vzduchem, který byl všude kolem. Mohla si povšimnout i muže, který se nacházel na proti ní. U sebe měl tu nejhezčí černou kočku, kdy mohla spatřit. Zvířata byla dalším vášní kterou měla. Studovala na veterinářku, ale učení muselo jít stranou, aby se mohla postarat o své sourozence. Lehce se na muže pousměje a začne kreslit přírodu kolem. To by jí mělo na chvilku odvést od všech těch problémů a starostí.*
*Cas se začetl do knihy, ovšem pokaždé, když nějak periferním viděním viděl pohyb, hlavu zvedl a rozhlédl se. Všiml si i dívky naproti na lavičce, která se na něj usmála a proto i on jí úsměv opětoval. Nakonec hlavu opět sklonil a dal se do dalšího čtení. To se ovšem nedalo říct o Lynx, která si sice chvíli pobíhala kolem féra, ale jakmile uviděla, že se objevil někdo další, zvědavost jí přemohl a ona se pomalu vydala k lavičce, na které zrovna seděla mladá dívka. Přiťapkala si k ní pomalu, stále byla ve střehu, sledovala jí a očichávala dívce nohu. Cas se znova podíval, kde je jeho kamarádka, ale když viděl, kde je, protočil očima.* Lynx neotravuj slečnu. *Zvolal a odložil knihu, načež vstal a vydal se k nim.*
*Občasnými chvilkami místo krajiny pozorovala náhodné lidi, co šli kolem. Člověk se prochází po ulici, jako po jevišti v divadle a kolem spěchají postavy. Po malou chvíli představují nepatrnou kulisu v jeho životě, ale vzápětí zmizí kdesi za oponou. Znáte to, člověk vidí někoho v otrhaných šatech, obejde ho velikým obloukem, protože, kdoví, mohl by být nebezpečný...Potom se kolem mihne mladý pán v překrásné robě Ale toho neobchází. Protože to bude jistě slušný člověk, říká si. A s ním i většina ostatních. Takže pokud je pravda, že šaty dělají člověka, jak je to s barvami? Žlutá barva je jasná, jako slunce. Je veselá a každý, kdo se na ní podívá si řekne, že mu přináší radost. Černá... pro někoho je to barva smrti, ztráty, ohrožení ale když se na to podíváme z jiného úhlu černá je elegantní, tajemná. Je jako černé nebe, kde je miliard hvězd. Avšak hodně lidí, když se podívají na tuhle barvu vidí jen smrt. Klidně bychom takhle mohli vyjmenovat všechny spektra barev a každý to bude vidět jinak. Am nikdy nedělala rozdílí ať už v lidech nebo v barvách. Každý byl něčím zvláštním, a tak bychom ho neměli odsuzovat jen protože v naších očích není ten nejlepší. Am chápala tu podstatu. Věděla, že jsou i zlý lidi, ale někde uvnitř pořád mají aspoň trochu světla a každý se může změnit. Je to v podstatě, jako s rozbitou hračkou. Nic není tak moc rozbité, aby se to nedalo spravit a pokud je něčí duše natolik zlomená pořád existuje naděje, že i to se dá napravit. Z jejich dalších myšlenek jí vytrhne černá kočka, která si jí očuchávala. Zatím neměla v plánu si jí hladit. Chápala totiž, že si jí kočka nejdřív potřebovala očuchat, aby poznala, že se jí opravdu nic nestane.* Ty si ale nádherná *Řekne s úsměvem na rtech.* Ale ne to je v pohodě. Ještě jsem takovou nádhernou kočku neviděla *Pokračuje když se majitel kočky rozhodne vydat se k její lavičce. Odloží svůj blok vedle sebe a natáhne ruku ke kočce.* Mohu? *Optá se muže, zda by si jí mohla pohladit. Kdyby jí, řekl ne rozhodně by se nezlobila měl na to právo. Navíc ani nevěděla zda by se kočka vůbec nechala pohladit*
*Když mířil za mladou dívkou, stále tak nějak sledoval Lynx. Poslední dobou se ta malá potvůrka chtěla kamarádit s každým a i když jí to nijak nezakazoval, přece jen se snažil, aby se ji nic nestalo. Byla jeho mazlíčkem, jeho drahou přítelkyni a společností doma, proto, když došel k neznáme, jen se pousmál a nejdříve sledoval svou lišku, pak pohlédl na dívku před sebou.* Pokud chcete, tak klidně, zdá se, že jí to taky vadit nebude, to by tu asi ani nebyla. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, pokud nějak otravuje tak se hned vzdálíme, jen ona je poslední dobou až moc přítulná a přátelská, až mě to někdy děsí. *Uchechtl se mladý fér a pak k dívce natáhl ruku.* Říkají mi Castor a jak vám slečno? Tedy pokud nejsem nějak moc vlezlý, když ano klidně mě pošlete někam. *Zasmál se.*
*Nejlepší okamžik dne, jak aspoň na chvilku zapomenout na vše špatné a stačí k tomu jen překrásná kočka a okouzlující mladík. Ihned, jak dostane svolení se ke kočce natáhne a pohladí jí po sametovém kožichu. Jednou by si chtěla taky adoptovat nějaké zvířátko, které by si zasloužilo domov* Ale vůbec neotravuje naopak. *Odpoví s úsměvem.* Jsem Amarisen zkráceně Am moc mě těší. *Natáhne k němu svou drobnou ručku, aby si s ním mohla potřást.* Vaše společnost v tuto chvíli je víc než příjemná. Takže nejste vůbec vlezlý *Opravdu se zdál být muž před ní velice sympatický, Neměla z něho strach už jen protože zvířata dokáží poznat, kdo je špatný a kdo ne.* Chodíte jsem často. Nevěřila jsem, že to tu je tak krásné. Musím jsem chodit častěji, jenže kvůli práci na to není moc čas. Tedy ne že bych do ní musela chodit tak často, ale *Na chvilku se odmlčela. Uvědomila si, že zase moc mluví a problémy a starosti, které Am má by Castora nemuseli zajímat. *Omlouvám se někdy až moc mluvím. Omlouvám se.* Zahanbeně na chvilku sklopí svůj zrak. Am byla zkrátka taková. Ze všeho měla obrovskou radost a říkala věci co by zrovna neměla. Jako například o svých problémech. Jenže na druhou stranu, kdyby Castor měl taky nějaké problémy vyslechla by si ho a možná by mu i pomohla.* Neprojdeme se? *Zeptá se a opět se mu podívá do očí.*
*Castor se pousmál a s dívkou si potřásl rukou.* Klidně mi i tykej, ono je to pro mě asi lepší. Člověk se pak necítí tak divně staře. *Zavtipkoval a zazubil se tomu, načež si prohrábl nervózně vlasy. On sám, občas pak mluvil jako blbec.* A klidně se projít můžeme jít, jen si dojdu pro knihu, abych jí tady nezapomněl a pak můžeme vyrazit. Ona i Lynx se ráda proběhne zase o kus dál. *Pousmál se a dál poslouchal, co dívka povídala.* A vůbec se neomlouvejte, i jí občas melu, zvlášť když jsem nervozni nebo tak, takže se nic neděje. *Pousmál se a na chvíli se omluvil, aby si doběhl na lavičku, pro své věci, které tam měl a pak se zase vrátil zpět.* Tak jdeme?
*Am ihned poznala, že Castor je milý mladý muž. Ne, že by někdy měla správný odhady na lidi, ale prostě to tak cítila. S tykáním rozhodně problém neměla.* Dobře Castore. Máš moc hezké jméno skoro až takové kouzelné. *Nadhodí Am šťastně.* Navíc staře nevypadáš spíš naopak *Pochválila mu jeho vzhled. Snažila se, aby se v její společnosti cítil dobře. Byl to po dlouhé cizí člověk se kterým dokázala konverzovat aniž by se zastavila u prvního slova.* Mě se tohle stává docela často. Kdy jsem zticha je když na mě někdo křičí. V tu chvíli totiž nevím co bych na to měla říct *Trochu zavtipkuje i když to k smíchu moc nebylo spíš k pláči. V jistých situací byla naprosto bezbranná.* Jistě *Řekne jen, stoupne si vezme si svůj blok a spolu s Castorem se vydají na procházku.* Abych byla zcela upřímná musím ti poděkovat. Naše setkání mi udělalo tu největší radost. *Řekne opět šťastně byla teď něco jako dítě, které dostalo svou první hračku. Doufala jen, že to mají aspoň trochu podobně.* Žijete tu dlouho? *Optá se po krátce odmlce. Chtěla se o něm dozvědět něco víc*
*Jen co se vrátil tak se na ni usmál a nad jejím souhlasem s tykáním se jen mile usmál. On sám neměl vykání moc v lásce, tykání mu prostě přišlo více tak odlehčené a neformální, člověk se cítil uvolněný.* Děkuju moc za komplimenty, no sice nevypadám, ale občas se tak cítím. *Zasmál se a pak se pomalu dali do chůze, načež jí Cas poslouchal a občas na ni při cestě kouknoul.* Tak snad na tebe lidi moc nekřičí, ono to není hezké, když se tak stane. *Pousmál se na ni mile a občas po očku sledoval i Lynx, která pobíhala kolem a užívala si volnosti.* A jsem rád, že jsem ti udělal radost, mohu se zeptat jen tak ze zvědavosti, čím to vlastně? *Optal se a pak se na chvíli odmlčel.* Já v New Yorku žiju už hodně dlouho, vlastně by se dalo říct, že věčnost a co ty? Jsi zdejší nebo ses přistěhovala?
*Nemusela se tolik bát toho, že by její společnost byla přítěží nebo si to aspoň myslela podle toho, jak se Castor usmíval.* Nemusíš mi děkovat je to samozřejmost občas člověk potřebuje trochu komplimentu, aby se necítil méněcenný. Navíc ráda dělám radost ostatní *Am si neuvědomovala, že tuhle vlastnost by měla dělat v případě, když je to vzájemné. Bylo hodně věcí co nevěděla. Zkrátka ještě nepoznala takové zlo, aby se její maličkatá osobnost změnila natolik, aby měla jiný pohled na svět.* Nedávno jsem měla takový problém s učitelkou. Můj mladší bratr se porval ve škole. Moc mě těšilo, že se zastal někoho slabšího na druhou stranu mám strach. Kdyby se to totiž situace opakovala mohlo by se stát, že bych už nikdy neviděla. Učitelka na mě křičela, že by tohle dělat rozhodně nemohl a já prostě nevěděla co na to říct. Byl to špatný den. Navíc pokud do té doby nenajdu svého otce stane se něco strašného. *Vybalila na Castora své problémy, které měla aniž by si to pořádně promyslela. Mluvila tak rychle, že by jí v tu chvíli asi nikdo nezastavil. Potřebovala to prostě ze sebe dostat a Castor ač nechtěla to prostě musel vědět.* To je taky důvod proč si mi udělal radost. Mohla jsem na chvilku zapomenout na své problémy.* Neznalo ho a asi by mu neměla ani věřit co když náhodou je to vrah. Jenže Am tahle vůbec nepřemýšlí. Nemá důvod mu nevěřit.* Jsi moc hodný člověk totiž. Sice tě moc neznám, ale vím to. Každý člověk je v jádru hodný i když si myslí, že není. I ta největší černota má v sobě kousek světla. *Pousměje se na Castora a pak se podívá na černou kočku, která měla radost.* Věčnost? tak dlouho? *Optá se Am překvapeně. Věčnost je totiž dlouhá doba.* Já jsem se tu narodila spolu se svými bratry, ale naše situace úplně není nejlepší. Nestěžuji si, každý v životě to má hrozné a někdo víc. Zkrátka kdyby byl život tak jednoduchý, jak bychom si ho přáli značně by to byla nuda nemyslíte? *Optá se ho znovu s dalším lehkým smíchem.*
Ach ano, komplimenty se teď skoro ani neříkají, lidi jako kdyby už zapomněli, že ta hezká slova vůbec existují. Ale abych nebyl takový blb, tak samozřejmě musím říct, že i tvá společnost je mi příjemná a mimochodem sluší ti to. *Pronesl Cas a sladce se usmál, než dívku dál poslouchal a na chvilku se snad i zamračil.* To není moc hezké, že se po tobě tak vozila, myslím si, že všechno jde říct tak nějak v klidu a vyřešit. *Zavrtěl nad tím jen nevěřícně hlavou a pak na ni pohlédl.* Pokud se mohu zeptat, proč by se stalo něco strašného, kdybys e nenašel váš otec? Chápu to správně, že tví rodiče nejsou asi doma a to je ten problém? *Zkusil opatrně, nechtěl se v tom nějak vrtat, jen ho to napadlo.* Ale pokud o tom nechceš mluvit nevadí, nic se neděje a klidně můžeme přejit na jiné téma. *Pronesl pak a pousmál se znova.* Tak nějak se to říká, že je to věčnost a já to tak i cítím. *Mrknul a pak jen souhlasně přikývl.* Ano, přesně tak to je. Nikdo nemá život jako z pohádky, každý něco má, něco řeší, ale i tak s snaží žít a užívat si toho, co mu každý den přináší, hlavně to dobré. *Dodal a když viděl stánek s kávou, jen se na ni otočil.* Mohu tě na něco pozvat? Přece jen už je zima a něco teplého přijde vhod.
*Am okamžitě zrudnou tváře a naberou červenější odstín.* Děkuji moc *Šeptne. Líbil se jí ten sladký úsměv co měl na tváři a vlastně úplně všechno. Pak se jeho tvář zamračila a Am se na chvilku zlekla zda neřekla něco špatně. Nakonec se jí ulevilo, když začal mluvit o učitelce.* Není to máš pravdu. Chtěla jsem to vyřešit v klidu, ale moc mě ke slovu nepustila. Pak jsem řekla, že se vynasnažím a jako trubka jsem odešla pryč. *Kdyby jí někdo napadnul, asi by se ani neubránila ani slovně a ani fyzicky. Jedině co jí šlo fakt dobře bylo utíkat. Naštěstí se jí ještě nestalo, že by jí někdo fyzicky ublížil.* Ano i ne.. je to složité. Svého otce musím najít jinak by mi sociálka mohla odvést mé bratry. Pořád je to zákonný zástupce. Matka nevím, kde je. Myslím si, že se odstěhovala někam daleko. Má totiž bipolární poruchu. *Doufala jen, že Castor bude vědět co je bipolární porucha. Za jiných podmínek by mu to ráda vysvětlila, ale bylo to docela citlivé téma.* Ne jsem ráda, že se někomu mohu svěřit. Jen prosím zastav mě, až si o tom nebudeš chtít povídat. Klidně můžeme mluvit o tvých problémech pokud nějaké máš a já bych ti s nimi mohla pomoci. *Nebylo přeci fér, aby si ona jen stěžovala na problémy. Pokud ovšem nebude chtít, bude jeho přání akceptovat.* Mám otázku pokud mohu, kdyby se tě věčnost týkala, jaké by to pro tebe bylo. Myslím tím nevadilo by ti, že lidé na kterých ti záleží umřou a ty pořád budeš žít?? *Sice to byla otázka z jiného koutku, ale přeci jen chtěla znát i názor někoho jiného co si o tom myslí. Věčnost si totiž každý představujeme jinak. Zadívá se na stánek s kávou, kam se díval i Castor * Dobře pod jednou podmínkou. Když tě příště budu moci pozvat já. Tedy pokud se znovu uvidíme. Jinak, jaké jsou tvé koníčky a zájmy? Já mám moc ráda kreslení a malování, hru na klavír a na další hudební nástroje a především miluji zvířata. Studovala jsem na veterinářku, ale díky tomu, že jsem se musela postarat o své bratry jsem studium musela ukončit a jít pracovat. *Dořekne další kus o svém životě, který sice nebyl tak moc, Am to bohatě stačilo.*
*Zatímco pomalu mířili ke stánku, tak poslouchal její vyprávění o otci a celkové o rodině. Musel uznat, že to dívka neměla lehké, přece jen, matka nemocná a někde pryč a otec nebyl k nalezení do toho starost o bratry, musel uznat, že toho na ni byli jako na člověka dost, ale i přesto se snažila a stále se usmívala a to ho velmi fascinovalo. Lidé v tomhle ohledu byli zvláštní, ale tím hezkým způsobem, že i když je život zkoušel jakkoliv, byli tací, kteří se i přes to všechno stále usmívali a rozdávali radost, jako ona. To zní vycítil hned na začátku.* Tak doufám už kvůli tobě, že se otec brzo najde a že to všechno dopadne dobře, přece jen, sociálka není moc fajn a nechce jí mít nikdo na krku. *Pousmál se na ni.* A co se týče mě, já ani nevím, zda nějaký problém mám či ne. *Zasmál se a když došli ke stánku, tak nad její nabídkou přikývl.* Platí, teď tě zvu já a příště tedy ty. A co si dáš?* Zeptal se ještě, on sám už si nadiktoval karamelové latté, pak koukal na dívku vedle sebe.* Hm, věčnost. *Zamyslel.* Na jednu stranu je to krásná věc, žiješ dlouho, vidíš spoustu věcí, míst, ale jak říkáš, ta jediná nevýhoda je, že ztrácíš lidi, co máš rád. *Pronesl a na chvíli se odmlčel, on to znal moc dobře, i on ztratil svou milovanou, ale vzpomínat na to nechtěl, proto se jen usmál.* Takže tak nějak asi. *Dodal ještě k tomu a pak si vyslechl co povídala.* Moje koníčky? Tak v tom si budeme možná rozumět, jsem totiž malíř na volné noze a zároveň pracuji jako kurátor v jedné Galerii kousek odtud, takže moje práce je i mám koníčkem. *Usmál se na ni sladce.* Veterinář je moc záslužná práce, je škoda, že jsi skončila, měla bys s tím dál pokračovat, třeba i dálkově.
*Všechno co Castor řekl byla pravda. Nikdo nechce mít sociálku na krku a i když to byla jejich práce někdy byly až moc otravný* No kdyby si nějaký měl, nebo nějaké tajemství tak se nemusíš být mi ho říct. U mě bude v bezpečí. Takže kdyby si teď řekl, že si například upír tak bych to nikomu neřekla * S úsměvem na potvrzení zvedne dva prsty do vzduchu, aby věděl, že to opravdu myslí vážně. Am sice neuměla lhát, ale držet tajemství uměla dobře. Bylo, ale hezké slyšet, že Castor vlastně žádný problémy neměl. Nebo aspoň o nich nevěděl.* Jestli mohu poprosit tak oříškové latté. Děkuji *Řekne svou objednávku a pak poslouchá, jaký názor na věčnost má Castor.* Osobně mě bych bylo líto každého, koho bych znala a on by umřel. Na druhou stranu poznat nové místa jiné lidi musí být prostě fascinující. *Měla by možnost vidět i jé místa. Poznat nejrůznější kulturu. Nemusela by se točit pořád v kruhu. S tím hezkým vždycky přichází to zlé a tou byla právě bolest ze ztráty milovaných. Každého to jednou zasáhne i toho největšího padoucha. Byla nadšená když jí řekl, že je malíř. Konečně měla s někým spojený zájem.* To je super! *Vykřikne potichu nadšeně* Moc ráda bych se podívala na tvá díla. Nebo jenom zajít do galerie, kde pracuješ. Neznám totiž moc lidí, kteří by byly vášnivým umělcem a tohle by mi udělalo velkou radost *Nechtěla se zbytečně vnucovat, ale tohle byla jedna z věcí co jí dělalo takovou jaká je. Mohla tím vyjádřit své emoce aniž by to musela říct nahlas a vidět díla někoho jiného a poznat ho víc pro ní dalším skvělým zážitkem* Jo bylo mi líto, že jsem musela přerušit studium, ale možná až se situace uklidní se do toho znovu pustím. *Přikývne lehce hlavou a napije se ze svého latté.*
*Ihned co řekla, že by si dala, tak oběma objednal a zaplatil, čekajíc pak na objednávku se na ni podíval a poslouchal, co povídala.* Já upír opravdu nejsem, myslím, že na to ani nevypadám, nebo snad ano?* Zasmál se tomu, on sice upír nebyl ale víla ano, ale to ona netušila a on se prozrazovat nechtěl.* Myslím si, že věčnost je krásná, ale zároveň sebou nese i svá úskalí, tak jako všechno v životě. Vše má svoje pro a proti, tak to prostě je. *Dodal ještě k tématu a když jím prodavač podával jejich objednávku, nejdřív podal Am tu její a pak si vzal to svoje, načež se oba vydali dál.* Klidně se za mnou stav do galerie, je to hned na druhé straně Central Parku, jsem tam skoro každý den, pokud zrovna nemám volný den nebo někde nepřipravuji nějakou akci a je díla, no buď jsou u mě doma, něco i v práci a nebo pak většina na internetu, kde e prodávají, takže si myslím, že mě najdeš. *Mrknul a napil se.* A ty maluješ jen tak pro radost? A něco konkrétního? *Optal se zvědavě, přičemž nad její otázkou školy jen souhlasně přikývne.*
*Rychle ho celého sjede pohledem a zavrtí hlavou* Nevím, žádného upíra jsem ještě neměla možnost poznat a i kdyby si byl tak mě to nevadí *Zaculí se. Jasně, že to myslela v rámci legrace. Pokud upíři existovali tak možná jen v knížce, jako další fantasy postava. Vezme si od něj svou objednávku a s úsměvem poděkuje.* Rozhodně se za tebou stavím. Chci totiž vidět všechna ta nádherná díla. *Každé umělecké dílo skrývalo svůj tajný příběh. Laik co se v umění nevyzná vidí čáru a kolečko a řekne si hm čára, kolečko nic víc. Malíř v tom vidí hlubší smysl a tak dílo dostává jiných rozměrů.* No zatím jsem neměla možnost nějaké své dílo publikovat, nebo ho někomu ukazovat. Víc to spíš dělám, že mě to baví. Jako malá jsem moc neuměla vyjádřit své pocity a tak jsem malovala a kreslila. Nejvíc jdu někam do přírody a maluji krajinu kolem. Příroda totiž dokáže být víc než okouzlující *Na chvilku se odmlčí, aby se mohla opět napít* A ty maluješ něco konkrétního? *Optá se zvědavě. Castor si mohl všimnout těch jiskřiček v očích, které jí radostně tančili.*
Jestli budeš chtít tak se někdy klidně stav a můžeš donést i svou práci, rád se kouknu na to, co jsi malovala ty, jaký máš styl a tak. A kdoví, třeba ti pomohu s tím, abys to nějak dostala dál. Mám kontakty, nejen v práci, ale i jinde, takže se pak klidně domluvíme a něco s tím uděláme, co na to říkáš?* Optal se a napil se svého latté, zatímco pohledem kontroloval, zda je Lynx stále někde poblíž a neutekla. Sice byla zvyklá držet se poblíž Case, ale přece jen někdy měla svou hlavu a on se o ni bál. Když jí ale viděl, tak si jen odechl a svůj pohled opět věnoval dívce před sebou.* Já nemám nic konkrétního, aby pravdu řekl. Já jsem v tomhle asi jako ty. Tím co maluji, dávám najevo svoje pocity, emoce, to co mě tíží, prostě všechno, je to taková terapie a moc mi to pomáhá. Dík tomu vznikají opravdu skvělá díla. Ale samozřejmě je to taky podle nálady nebo tak. Namaluji téměř cokoliv, od přírody, po portréty, zvířata nebo prostě jen směs barev a tvarů, tak nějak tom prostě vdechnu život. *Usmál se, moc rád mluvil s někým, koho tohle zajímalo, kdo měl stejnou vášeň jako on.*
Ráda, i když si myslí, že ty moje díla budou o proti těm tvým naprosté nic. *Bylo by super, kdyby se její díla dostala někam dál. Mohlo by jí to pomoci finančně a navíc by to třeba mohlo zaujmou i další lidi a ona by tak udělala radost ostatním.* Děkuji moc, vážím si toho. *Sice ještě neměla proč děkovat, ale už jen to, že jí vlastně nabídnul něco takového* Páni *Vydechne nad tou představou všech těch obrazů.* Ano forma terapie, tak bych to i nazvala já. *Lehce přikývne na jeho odpověď. Byla ráda, že neměl jedno striktní téma čeho se držel. Různorodost byla skvělá v tom, že bylo hodně možností a co tvořit. Podívá se do svého telefonu na čas a povzdechne si* Bohužel budu už muset jít. Budu muset vyzvednou své bratry. *Bylo jí líto, že bude muset opustit jeho skvělou společnost, ale nedalo se nic dělat* Určitě mě, ale očekávejte v galerii. Ještě jednou jsem moc ráda, že jsem měla čest tě poznat milý Castore. *Lehce se k němu nakloní a vtiskne mu rychlou pusu na tvář. S červenými tváři se otočí na černou kočku, kterou naposled pohladí a vydá se ač nerada od nich pryč*
*Cas jí poslouchal a koukal na ni. Byl rád, že mohl takhle pomoct někomu dál rozvíjet jeho talent pokud t bylo v jeho silách a když šlo o umění, nemohl jinak než pomoct.* Škoda, že už musíš, ale věřím, že se tedy zase uvidíme a v Galerii tě budu čekat. *Mrknul na ni a ještě než odešla jí dal svou vizitku. Pak už jen zavolal svou věrnou přítelkyni Lynx a pomalu se přes park dal na odchod zpět ke svému bytu.*
*Natalie s Elaine šli k Dominicovu domu po té co se předem dohodli. Nat se ještě vzpamatovávala z party a zoho jak jí Robert proměnil v lasici. Když přišli na místo určení tak Nat zazvonila na zvonek s úsměvem, Elaine nebyla šťastná že tam musela být a furt se hluboko styděla za tu Ostudu co jí Nat způsobila. Naštěstí si Natalie nic moc nepamatovala ale Elaine jí řekla úplně vše*
*Dominic byl u sebe doma, schovaný ve sklepení, a připravoval to co na dnešní den Nat slíbil slíbil jí, že jí ukáže PlayStation, a něco si spolu zahrají. Jakmile k jeho uším dolehl zvuk klepání, tak se jemně usmál, načež vyběhl ze sklepa nahoru. Potom už si jen reflexně oklepal ruce, i když neměl z čeho, a zamířil směrem ke vchodovým dveřím které otevřel a přivítal Natalii i Elaine s velkým úsměvem na rtech.* Tak jste tu, rád vás vidím. *Pronesl Dominic nadšeně, a věnoval Natalii přátelské objetí a Elaine jen milý úsměv.* Tak co, jak se máte? *Optal se mile.*
Ujde to..Nat se ještě vzpamatovavá z party ale jinak žije..No! Pochlub se! *Nat se zčervenala a poškrábala se na hlavě* No Čaroděj Robert mě proměnil v Lasici na dva celé dny za to že jsem ho nazvala Furíkem..*Elaine odfrkla a spustila* Furt mi ta kabelka smrdí jak mi tvá malá tlama nablila do ní! *Nat jí bouchne do ramene že vzteku a zavrčela na ní* Byla jsem opilá! A lasice
*Dominic sledoval dění před sebou a nestačil se vůbec divit. Čím více obě dvě mluvily, tím více se jemu na tváři objevoval úsměv. Když nakonec ale domluvily, a otočily k němu své pohledy, tak okamžitě nahodil vážný výraz, jako kdyby se nic nedělo, ale stejně si potom musel ruku plácnout před pusu.* No, koukám že jsi měla docela dost. *Zhodnotil nakonec Dominic, a pak jim uhl, aby mohly vejít dovnitř. Pokud tak učinily, tak za nimi zabouchl dveře, a usmál se na ně.* Tak jo, co si dáte? *Optal se mile upír.* Asi krev, co? A hádám, že bez alkoholu. *Nemohl si odpustit poznámku, která byla mířená hlavně tedy na Natalii.* No a jaké to bylo? *Zeptal se odkazujic se na její proměnu v lasičku.*
Nic jí nedávej..nakrmila se cestou sem, A mě víno s krví *Nat si sedla na gauč a přikývla* Nemám hlad ale díky..*Elaine se poradila vedle ni a vytáhla knihu* No a bylo to fakt na nic! Jakoo byla jsem malá, nemohla jsem nikam a ještě jsem schytala dlouhou lekci o tom jak jsem jen mohla způsobit Elaine takovou ostudu. *Nat překřížila ruce a otráveně se odsunul se pryč od ní* Není to moje vina že jsi v mysli furt nezletilé malé děcko Natalie McCoy! Je ti 21 a bude ti víc! *Poté co Elaine skončila svůj proslov se Nat schoulila do kuličky uraženě a vytasila na Elaine prostředníček*
*Upír to všechno sledoval, a vrtěl nad tím jen hlavou. Poté odešel do kuchyně, aby mohl pro Elaine připravit její víno z krví. Když se vrátil, aby jí víno předal tak se na ní zlehka usmál a potom se věnoval opět i Natali. Když viděl, jak měla vystrčený prostředníček, a dívala se na starší upírku vedle sebe, musel se pousmát.* Dámy, dámy. Co kdybychom se tady na to vykašlali, a šli si užít tu zábavu? Dole mám pro vás už všechno přichystané, zahrajeme si PlayStation, a bude fajn, co vy na to? Mám spoustu her, a další mohu stáhnout opravdu během chvíle , to je ta výhoda být hacker, většinu mám totiž zadarmo, sice nelegálně, ale zadarmo. *Rozhodil rukama a zářivě se usmál.* Takže pokud byste nenašly nic, co by vás bavilo, tak můžeme vybrat ještě úplně něco jiného. *Nabídl Dominic s rozpaženými rukami.*
*Elaine si povzdechla a začala číst sbiu knihu* Běž.. snaž se nikoho nezabit *Nat přikývla a šla s Dominicem do sklepení a když dorazila její oči zazářily. Takové menší doupě chtěla taky mít jako menší a usadila se před televizí* Hustý..*Nat se zakoukala do ničeho a schoulila se do klubíčka. Když schovala hlavu a ozvalo se z ní tiché fňukání. Konečně to chtěla vypustit ze sebe ale nechtěla to dát na Sobě vědět*
*Když šla mladá upírka s ním, tak se Dominic spokojeně usmál. Úsměv mu ale rázem zmizel ze rtů, když se schoulila do klubíčka, stála se do sebe, a co si všiml, tak se rozplakala. Opatrně k ní přestoupil, rukama jí objal kolem ramen a přitisklo k sobě.* Maličká, copak se děje? *Zeptal jsem mladé upírky, a jemně a konejšivě jí pohladil rukou po pažích.* Nemusíš nic, říkat jestli to ze sebe chceš jenom dostat, tak můžeš. *Pronesl tiše, a potom už si jí jen objímal.*
Bolí to..já za to nemůžu že prostě..šílím když toho vypiju víc..Jen..Jen jsem chtěla bavit! *Slzy jí tekly proudem ale zůstala schoulená* Ona mi to furt vyčítá a naráží na to..je mi to fakt líto...Já fakt nechtěla tebe či jí strapnit ...je mi to líto *Nat se na něj koukla a rty se jí třepaly tak jako její hlas. Začala koktat a když se snažila mluvit dál*
*Dominic si zlehka povzdechl, a více dívku objal.* Ale mě si vůbec neztrapnila, já se ztrapněný vůbec necítil, a teď jsem k tobě naprosto upřímný. Bavil jsem se, byl jsem rád, že jsi se bavila ty. To, že máš přísného vůdce klanu, tak to je něco, s čím já už bohužel nic neudělám. Ale já za sebe ti mohu říct, že jsem se za tebe nestyděl. Naopak, byl jsem rád, že se směješ. No tak, sranda prostě musí být, no ne? *Optal se zlehka, a dal jí vlasy zlehka na stranu, aby jí viděl do očí.*
Asi jo..*Koukla se na něj a Utřela si oči do rukávu a kývla na jeho slova. Když se Nat uklidnila, objala Dominica a vzala ovladač* Tak pojď..jdu ti nakopat zadek..staříku *Usmála se na něj a zůstala u něj* tak co zahrajeme? Vidím že máš It Takes Two! Zahrajem tohle? Viděla jsem videa a bude to pro nás dva perfektní! Ty máš Hogwarts Legacy!? Kašlu na it takes two zahrajeme too? *Její oči zářily a začala jmenovat hry co znala*
*Dominic mladou upírku s úsměvem sledoval. Byl nadšený z toho, že byla nadšená ona. Jakmile začala vyjmenovávat hry, tak jen souhlasně přikyvoval. Jakmile potom řekla, že by si zahrála hru o Harrym Potterovi, tak ihned kývl souhlasně na souhlas.* Dobrá tak si zahrajeme tohle. Ale hned potom si zahrajeme The asphalt, a tam tě zase rozsekám já. Tak pojď, jdeme na to. *Kecl si vedle ní, i on si vzal do ruky ovladač. a zapl konzole stejně tak jako je obrazovku.* A kdyby jsi náhodou měla hlad, tak mi určitě řekni, pro něco bych ti skočil. *Mrkl na ní se zařivým úsměvem, a potom už jenom čekal, až načte hra, aby mohli začít hrát.*
*Nat přikývla a po asi dvou hodinách hraní Hogwarts Legacy přepla na hru The Alphalt, když zjistila že to je závodní hra, na její tváři se vytvořil úšklebek. Začala tedy hrát s Dominicem a jak závodila tak how předjela lehce* Teď se ukaž staříku! Nemůžeš mě předjet ani ve hře! *Užívala se ve hře a čas od času se ho snažila vystrčit z dráhy tím že mu jednou rukou mačkala ovladač* Oops!
*Dominic se na ni podíval a jen se zamračil.* Heleee, nesahej mi na ovladač! *Zavrčel, ale pak se zasmál.* Já ti dám, že vyhraješ! *Zasmál se, načež před cílem mikl ještě jednu zkratku a když pak projel první, tak vyskočil na nohy a zavískal.* Vyhrál jsme! Vyhráááál! *Zasmáls e a pak popadl Nat do náruče a objals e s ní. pak ji posadil opět na sedačku a mrkl na ní. *Tak co, ještě jedno kolo? A nebo už máš dost? *Mrkl na ni, ale už zapínal další kolo. Pak se zasmál.* Jen počkej, zase tě rozsekám! *Připomněl ji svoje první vítezství.*
Si piš! A jen se nevychvaluj žes vyhrál! *Nat začala novou hru a opřela se o Dominica, využívajíc jako polštář* Já ti dám vyhrávat! O co že podvádíš! *Nat si začala fandit a usmála, div mu nevypíchla oko když najednou vystrčila ruce nahoru. Oslavující její vítězství. Když se Nat uklidnila tak se na něho škodlibě usmála a píchla ho do boku* Ha!
*Vesele se smál i Dominic, byl rád, když ji viiěl takhle veselou, hřálo jej to na jeho mrtvém srdci, a ani najednou nevěděl proč, co ho dokázalo tak rozehřát. Vždy byl spíš takový zamračený samotář, ale tahle zrzka dělala divy. V jeden moment , když jej píchla do boku se napřáhl, chytl její ruku a přitáhl si ji k sobě, za účelem, aby jej nemohla popíchnout znovu. Pak ale tak zůstal stát, hledíc mladé upírce do očí z blízkosti až nebezpečně těsné. Jednou rukou držel její jedno zápěstí, zatímco druhou měl položenou na jejím pasu a jemně se usmíval.* Jsem moc rád, že jsme tě poznal. *Hlesl tiše upír.*
*Nat lehce zrudla a usmála se na něj zpatky.* Já taky..Baví mě s tebou trávit čas. Prostě vyjít z té temné atmosféry mého klanu a být s někým kdo je akční jako já!.. *Natalie si lehla její hlavu na Dominicovo koleno a povzdechla si* Už nikdy pít nebudu..mě bylo tak zle že i jako lasička jen ležela!..*Nat naštvaně překřížila ruce a odfrkla s. Na toho Furíka se nemohla vzpomenout bez toho aby se naštvaná*
*Dominic se usmál. Jakmile si Nat položila hlavu na jeho koleno, tak bez okolků natáhl ruku abych jí mohl jemně hladit po vlasech. Jakmile jí začal poslouchat tak se zlehka usmál.* No jo, pro příště s tím alkoholem asi trošku brzdit. *Mrkl na ní povzbudivě, než se podíval před sebe.* Budeš pak chtít zahrát ještě něco jiného? *Zeptal se.* já jsem slíbil že ti ukážu tu novou hru. *Pronesl potom, ale pro teď jen tak seděl, odpočíval a hladil mladou upírku po vlasech.* A nebo, nedala by jsi si krev, dojdu ti nahoru pro sklenku. *Usmál se na ní mile upír.*
Ne díky..fakt hlad nemám a klidně mi tu hru ukaž! *Nat zavřela na chvilku oči jak jí začal hladit po vlasech a usmála se* Nee má neupířská slabina..ještě ti tu usnu *Zavrněla tiše a otevřela oči na něj* Domi fakt..tohle je jak můj vypínač *Nat začala znít ospale jak jí hladila po vlasech*
*Dominic naklonil hlavu na stranu as úsměvem tu dívku pod sebou seldoval.* Když mě se to líbí, a tobě taky,. *Usmál se na ni a hladil ji dál, užíval si to, jak mu ležela vedle těla a shlížel na ni. nakonec ale přestal a koukl se na ni.* Chci se na něco zeptat, odpovíš mi upřímně? *Optal se ji tajemně a pak ji zase jemně pohladil po vlasech, než se zlehka uculil.*
Mm..tak spusť *Nat sr kompletně uvolnila a usmála se na Dominica. Nechala své oči zavřené a poslouchala Dominicova slova přitom jak jí projížděl prsty vlasy. Spokojeně oddechovala na jeho koleně a na chvilku otevřela znovu oči*
*Dominic se na ni spokoejně usmál. Potom se jemně sklonil k ní, aby jí byl trochu blíže.* Řekni mi, kde jsi byla celý můj dlouhý a nehezký život? *Optal se po chvilce a dívals e na ni.* Mám pocit, že se známe už roky, a mám pocit takové, já nevím. když jsme s tebou, přijdu si zase...úplný. *Pronesl Dominic a opět ji jemně pohladil, hledíc jí do její rozkošné tváře.*
Bůh ví..možná jsem reinkarnace někoho..alespoň v tom moje máma věřila..že dobří lidé se vrací..taky mám ten pocit že prostě tě znám strašně dlouho..možná to bude tím he mi trvalo roky než Jsem získala takové přátelství s někým..*Začala si hrát že svými vlasy a zakoukala se do ničeho. Nat se usmála se na něj* Je mi s tebou taky strašně dobře..[link src="Proto.tu"] furt chodím..Ale těším se až naučím víc abych nepotřebovala chůvu..
*Dominic se usmál.* No, ted nás ale neruší, no ne? *Zaculil se jako měsíček na hnoji a potom si ji přitáhl ještě blíž k sobě. Zlehka se sklonil a skousl si spodní ret. Pak, když si ale uvědomil jak blízko je se odtáhl a jemně se uculil.* Promiň, asi se nějak nechávám unést. /zlehka se pousmál a dál na ni hleděl.* Jo, myslím si, že takovéhle přátelství musí být asi opravdu...jak to říct. Tak nějak, zázrak, řekl bych? *Usmál se jemně.* Já si za život udržel jen jedno dlouhé, a to s Richieem. Musíš ho taky někdy poznat, je to strašný pařmen. *Zasmál se Dominic.
To je v pohodě..Hm..Richee?..Kdo to je?..doufám že to není další civil *Usmála se na něj a vzpomněla si na párty. Nat se usmála a pohladila mu ruku* musíš mi ho představit zní zábavně..*Elaine se na ně po nějaké době podívat na tu dvojici a když je viděla spolu jak Nat ležela Dominivovi na koleni usmála se na ně* Neruším něco Hrdličky? *Ozvala se Elaine opírající se o trám*
*Dominic se na ni díval a usmíval se, to, že přišla Elaine mu ani nedošlo, ne do chvíle, co neuslyšel to, jak se ode dveří ozval hlas Elaine. Hned na to se na ni podíval.* Nerušíš, jdeš si taky něco zahrát? Mám ještě jedno konzoli! *Mrkl na ní, no, ve skutečnosti měl více jak to. pak se na ni uculil.* Vše je to v nejlepší pořádku, stejně jsem chtěl jít nahoru pro pití tady malé můře. *Mrkl na Nat a pak se usmál opět na upírku mezi dveřmi.*
Můra? Auuu tvá slova bolí..*Natalie začala přehánět a nastavila dramatickou pózu. Držela svůj smích na uzdě a koukla na Dominica* já fakt nemám žízeň! Ne! Můj polštář! *Elaine si povzdechla a vrátila se nahoru. Nat se zase posadila a protáhla se* až se vrátíš..Budeš mi zase hladit hlavu?..Nebo se můžem vyměnit!
*Dominic vstal, usmál se na Elaine, která byla na odchodu a pak se otočil zase na Nat.* Jasně že jo, a ty zatím máš za úkol to, vybrat nějakou hru, co ty na to? *Mrkl na ni, než se zasmál. Pak zamířil po schodech nahoru ze sklepa. Elaine nalil kdyžtak ještě další víno s krví, a sám sobě jen čistou krev do sklenky. Pro případ nouze vzal i jednu skleničku pro Na, načež zamířil zase dolů Tam postavil sklenky na stůl.* Tak, co jsi vybrala? *Uculil se na ni od ucha k uchu. Pak se posadil vedle ní, načež si poplácal na koleno jako gesto toho, jestli k němu nechce jít.*
Já nic nevybrala..ukaž mi tu hru o které tak básníš..*Nat se usmála a lehla si na jeho koleno, připravená na hlazení. Zapla novou hru a po chvilce se na něj koukla* už jsem se ptala kolik ti je? Nemůžu si vzpomenout..jako typuji že ti je kolem stovky..a jestli jo .Jaké to bylo v tvé době? *Zeptala se zvědavě a byla opravdu zvědavá se dozvědět o jeho době*
*Dominic ji poslouchal, jemně ji pohladil po vlasech, zatímco volnou rukou mačkal na ovladači tlačítka, aby spustil hru. Když se pak načítala, ovladač položil.* No, kolem stovky, je mi přesně 198. *Ušklíbl se.* A v mé době? No, pro chudé, jako jsme byl já a moje rodina, bylo více než těžké přežít a uživit se, zatímco ta druhá strana žila ve smetánce. Pro nás byl těžky tak nějak každý den, víš? Takže jsem byl rád za každou maličkost. Ale, no, nebylo tolik techniky, nebylo tak znečištěný ovzduší. Ale, teď si svůj život bez techniky neumím předstvait. *Zasmál se Dominic.* Ale ne, byla to hezké doba, lidé byli...uvolněnější, ted mi přijde, že jsou přehlceni a pořád ve stresu.
198!? Počkej to je..*Nat začala počítat na prstech a koukla na něj* 19. století! celkem hustý!..*Nat se usmála a začala hrát. Když si poslechla jeho příběh tak se koukla nannej se smutným pohledem* Ty jsi byl..chudý? Já myslela že si Kovář vidělá dost..to mi je líto..*Nat lehce zesmutněla a vzala si krev ze stolu a napila se jí*
*Dominic k ní shlédl a usmál se.* No, jestli chceš, můžu ti o mě povídat, ale není to moc hezký. Já si na to zavzpomínám, je to takové...no...zabila mě láska, věřila by jsi tomu? *Zasmáls e upír sám nad tím, co řekl.*/ Jestli ti někdo někdy řekne, že láska je hezká a léčí, ber to s rezervou. *Ušklíbl se nakonec a pak se podíval na hru, která se načetla.* Ale předtím, si ještě zahrajeme, tak jedeme jedeme jedeme, čapej ovladač, ukážu ti to! *Houkl, když se před ním ukázala úvodní stránka hry Ratchet And Clank.*
*Nat vzala ovladač a začala hrát já splašená, po hodině hraní se koukla na čas a usmála se* Hele zase budu muset jít..uvidíme se někdy..*Nat Vstala a váhavě mu dala rychlý a lehký polibek na tvář. Pak zamířila nahoru za Elaine, která už byla připravená* Když máš zase volno ať že můžu navštívit? *Zeptala se Nat s úsměvem*
*Dominic se usmál a následoval ji.* No, vlastně kdykoliv. *Mrkl na ni. Pak se ještě natáhl, aby jí i on vtiskl polibek na tvář, a pak už obě vyprovodil do tmy před domem, a sledoval, dokud mu nezmiizí z dohledu.*
*Dominic zrovna vyprovodil jednoho z dalších klientů, které měl a jednal s ním o výrobě jeho webových stránek. Dominic mu na to kývl, vzal si prozatimní termín týden, s tím že se případně ozve, bude-li rychlejší nebo pokud se vyskytne nějaký problém. Mělo jít o právnický web muže, který chtěl, aby to zkrátka vypadalo dobře, ne zase uplně striktně, ale tak uvolněně a dobře. Probral s Dominicem možnosti a vše kolem toho, načež upír kývl. Nyní jej tedy vyprovázel s tím, že se uvidí snad tedy co nejdříve. Sám poté ale zamířil nakonec ven, trošku si provětrat hlavu a podívat se ven do dění nočního parku.*
*Castor toho měl ten den víc než dost. V Galerii se chystaly věci na výstavy, on sám ještě dodělával dárek pro Remiho a Aless na svatbu a do toho ještě měl plno dalších věci, které musel udělat, aby to všechno stihnu. Když se konečně setmělo a on se mohl vybrat domů, byl více než rád, že konečně mohl vypadnout na vzduch. Proto jeho první kroky vedly do parku, chtěl se projít, nadýchat alespoň trochu čerstvého vzduchu a nabrat krapet síly na další dny. Byl opět ponořen do svých myšlenek, nápadů a tak prostě vypnul a nevnímal moc ani okolí, ani lidi kolem.*
*Stejně tak ale vypl i Dominic. Prostě se jen tak plazil ulicí a parkem, a ani si nevšiml že proti němu někdo jde. Proto když do dotyčného vrazil se jen zamračil, jakmile se ale zadíval na to, o koho se jedná, překvapeně se usmál.* Castore, páni, času! Jaks e vede? *Spustil ihned a na chvilku si vyčítal, že byl lehce namíchnutý. Pak se lae jen uculil.* Noční procházka? Jo, ty bývají dobré. *Připustil pak rozpustile upír a zářivě se usmál od ucha k uchu.*
*I fér chtěl zprvu danou osobu seřvat, ale když viděl, kdo to byl, jen se usmál.* Dominicu, rád tě vidím. Ale nějak to jde, jen je toho poslední dobou dost, tak jsem se chtěl cestou domů trochu projít a načerpat síly a koukám, že máme stejný nápad. *Uchechtl se.* Mimochodem, omlouvám se, občas vypnu natolik, že pak nevnímám okolí. *Pronesl Castor omluvně a prohrábl si vlasy.* A co ty? Jak se vede tobě? Jak to jde s tvou velmi zajímavou prací? *zazubil se vesele a sledoval jej.*
*Dominic se na něj usmál, poslouchal jej a nakonec jen mávl rukou na gesto, že si z toho pra nic endělal.* Hele, lhal bych kdybych řekl, že se mi nestvává to samé, jako třeba teď. Takže upe v klidu. *Mrkl na něj a pak si vyslechl jeho otázku.* No jo, zrovna jsem tak nějak zase dostal jednu objednávku, takže id zítra začínám makat na jednom webu pro nějakého nově vystudovaného právníka, tak chce, aby to bylo vyperličkované a chodili mu lidi. No, myslím si, že v NY na právníky není a nikdy nebude nouze. *Zasmál se.*A co ty a galerie? Jak se daří umění? je něco nového v módě nebo trendech? *Zajímals e upír.*
*Cas jej poslouchal a usmíval se.* V tom ti musím dát za pravdu. Tady v městě je advokátu všude plno a přitom stále málo. Lidi se jen soudí a všelicos a tihle ti si jen nahrabou kapsy. *Pousmál se.* Ale tak pokud to znamená, že ty máš práci, pak je to jen dobře. *Mrknul a když se zeptal na jeho práci, zasmál se.*Nového není asi nic, pořád tak nějak to samé, ale je teď dost výstav a aukci, takže práce je všude plno. Teď mě tak napadlo, když ty jsi přes ty stránky, nemohl bych si tě někdy najmout? *Optal se jej.*
*Dominic se usmál.* No, to je ono. Mě je to tak nějak jedno.. Hlavní je, že já z toho něco dostanu a Budu mít peníze. a tyhle lidi a tyhle věci dávají docela dost. *Mrkl ba Castora Dominic a pak jej dál poslouchal. Jakmile se zeptal na jeho stránky, tak se usmál.* No jo, jo. Tak nějak bych mohl, ale řekni mi spíš, co by jsi potřeboval? Zajímal se upír.*
*Fér mu jen souhlasně přitakal, než se zeptal na něj.* Abych řekl pravdu, tak nějak své stránky, kde bych pak mohl dávat svá díla, která by se pře stránky prodávala. Do teď to tak nějak šlo přes galerii, ale přemýšlel jsem o tom, že bych byl rád spíše za něco soukromého. Abych si to mohl nějak spravovat sám. Ono to přece jen přes galerii je takové nepřehledné a takhle. Pokud teda nebude problém, samozřejmě peníze nejsou problém,. *Usmál se na něj Castor mile.*
*Dominic jej poslouchal a usmíval se více a více. Když si vyslechl celý návrh, jež Castor vynesl, tak se vyrovnal, upravil si své oblečení a mrkl na něj.* Můžeme něco vymyslet. Vlastně, bydlím odtud jen kousek, nechceš ke mě? Můžeme posedět a tak nějak všechno probrat, co ty na to? *Optal se se zájmem.* Kde ty vlastně bydlíš? *Uculil se na něj upír, který už e pomalu vydal tím směrem, kde byl jeho domek. Už tak nějak se mu i v hlavě rýsovala představa webu, jež by pro Case vytvořil.*
*Jakmile Cas slyšel, že mu s tím pomůže, rozzářily se mu oči.* Tak to jsem moc rád, opravdu. *Usmál se mile a prohrábl si vlasy.* Pokud tě nebudu nějak zdržovat a máš čas, tak budu jedině rád. *Pronesl a vydal se tedy s ním k němu domů.* Já bydlím odsud jakoby na druhou stranu. Mám tam jeden moc krásný loftový byt z terasu a výhledem jak na město, tak na park. *Uculil se a spolu s ním kráčel dál.* tak nějak to mám všechno na Manhattanu, jak byt, tak práci. Asi jsem si uměl vybrat. *Zasmál se.* A ty máš tady byt nebo snad nějaký dům? *Optal se.*
*Dominic jej poslouchal q a pak se zacílil.* No ano, já tady taky bydlím kousek, koupil jsme dům ve španělském stylu, ale nemůžu si ho vynachválit. Mám ho rád, a má i garáž, to je výhoda navíc. I když, já nikam do práce nejezdím, jelikož makám z domova, ale tak, hodí se. Jen mám auto veterana5, tak tak nějak prostě jezdím opatrně a málo. *Mrkl na něj. Za chvilku už stali před jeho domem a upír se usmál.* Tak, pojď dál, řekni co si dáš, a můžeš mi pomalu vyprávět o té tvé stránce. *Mrkl na něj.*
*Cestou k němu domů jej poslouchal a usmíval se od ucha k uchu.* Náš dům nebo panelák, říkejme tomu nějak tak, má taky garáže, vlastně každý byt v domě má svoje místo, což je super. *Usmál se a když došli k němu, jen překvapeně hvízdl.* Páni, tak to je vážně moc krásný dům, to se musí nechat. *Pochválil mu jeho obydlí a culil se.* Starší auta jsou krásná, to je pravda, ale myslím, že na každodenní ježdění to asi není nebo ano? Přece jen to jsou už vozy, které mají nějakou hodnotu. *Pronesl.*
*Dominic se děkovne usmál a pak pokýval hlavou.* No, na moc ježdění to není, ale snažím se, aby to bylo vždy v dobrém stavu. Takže by se klidně i dalo, kdybych se o ní ale nebál. *Obeznámil upír a pak se na Čase usmál. Když jej pak pozval dovnitř, nabídl mu místo na sezení. Sám potom zamířil do kuchyně.* Tak jo co si dáš? Kávu čaj a nebo něco jiného? *Optal se pak se zájmem.*
*Fér vešel dovnitř a už cestou si to tam prohlížel, musel uznat, že to tam měl v velmi hezky zařízené na upíra.* No kdybych nevěděl, kdo jsi, řekl bych si že jsi zcela normální člověk, protože tohle je opravdu hezké. *Zasmál se a když se posadil, kouknul za ním.* Jestli mohu poprosit, tak bych si dal kafe. Dvě lžičky cukru a mléka tak čtvrt hrnku, děkuju. *Zvolal za ním a usmál se.* A jak se ti tady zatím vlastně líbí? Bydlíš tu už nějakou dobu, tak by mě zajímalo jak se ti líbí New York. *Optal se zvědavě a čekal, až se za ním zase vrátí.*
*Upír se usmál a potom se dal do přípravy zvoleného nápoje. Postavil vodu a potom se podíval na Fera.* Děkuji, tak nějak se snažím, aby to nějak vypadalo. nahoře, tady jsem většinou přes noc, abych mohl mít otevřena okna a ve dne by vám ve sklepě, tam mám tak nějak svoje doupě, dalo by se k říct. *Uculil se spokojeně.* A New York? No, je hezký. Líbí se mi, i když jsem viděl tedy hezčí místa, ale tohle je taky moc hezké. Hlavně tedy central park, to je asi moje oblíbené místo ze všech. *Přiznal a pak už donesl Casovi kávu ke stolu.* Tak, prosím. *Usmál se.*
*Castor se rozhlížel kolem sebe a usmíval se, zatímco jej poslouchal.* Tak jasně, přece jen slunce ve dne být nahoře asi není nejlepší nápad, i když ty nemáš taková ta speciální okna proti UV paprskům? Vím, že snoubenka mého kamaráda je má v celém domě. *Usmál se a když se k němu vrátil a položil před něj hrnek s kávou, poděkoval.* Také si myslím, že jsou hezčí místa, ale i New York má své osobité kouzlo. *Pousmál se a odpil si.* Takže tak, ehm a asi se tedy vrátíme k té webovce co? *Zazubil se a hrnek opět odložil.*
*Dominic se na to usmál. Pak se posadil naproti férovi, zatímco si sám před sebe postavil sklenku s krvi5. Pak koukl na Castora.* To souhlasím. Ale, ne vždy to jsou místa, co je dělají krásné, někdy stačí jen ti praví lidé. *Uculil se na Case potutelně a pak kývl na souhlas načež se uculil.* No jasně, jasně, jen sem s tím. C8 jsem pochopil, tak se tedy bude jednat o obchodně zaměřený web na prodej a produktivitu, ano? *Zajímal se.*¨
V tom mohu jen souhlasit, lépe bych to neřekl. Někdy je to místo fajn, ale dokonalým ho dělají až lidé, kteří vstoupí do vašeho života a udělají ho lepším. *Zazubil se fér mile a znova si vzal hrnek, z něhož si odpil.* Ano přesně tak. Jde o to, že jako malíř své díla nejen vystavuji, ale i prodávám a do teď jsem to dělal vlastně přes galerii a jejich stránky, ale už nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si nechal vytvořit na tohle svoje vlastní stránky, jakoby svým jménem a ne jménem galerie, pokud mi rozumíš. *Vysvětlil mu a usmál se na něj mile.* Já tomu nerozumí, proto jsem rád, že jsem narazil na tebe. A jestli mi s tím vážně pomůžeš, budu ti vděčný. Samozřejmě jak už jsem řekl, zadarmo to nechci.
*Upír se usmál, a jakmile začal povídat, tak jej pak přerušil. Když se pak vrátil, tak donesl zpátky počítač, na kterém si rozklikl poznámky a zapsal si vše, co Cas řekl.* No, určitě to bude chtít nějaké to potvrzení nebo jak se tomu říká, jako podklad pro to, že to můžeš provozovat a zveřejňovat, ale stránky ti udělám i bez toho, to je jen pro tebe. Přeci jen, kdyby to nebylo veřejné, asi by se to obešlo bez toho, já tak nějak třeba rozhazuji sítě, proto přímo živnost nemám, komu by se chtělo odvádět daně. *Zasmál se a pak se napil.* Ale pointu chápu, to není tedy asi žádný problém. No, a máš nějakou barevnou představu, nebo tak? *Optal se.*
Myslíš něco jako živnostenský list nebo něco takového, že s tím podnikám, jakože prodávám svoje vlastní díla? Jestli to budeš tedy chtít, není problém ti to pak doložit, to já mám, přece jen jsem to potřeboval i v práci, bez toho bych se nepohnul dál. *Usmál se na něj a popíjel kafe, načež se na Dominica usmíval. Byl rád, že mu s tím někdo pomůže.* A jsem tak nějak rád, že si v tomhle rozumíme. No a barvy, hm, nad tím jsem tak nějak nepřemýšlel. Ale abych řekl pravdu, tak bych to možná dál do černo zlaté, pokud to nebude vpadat jako blbost. *Zasmál se.*
*Dominic se usmál.* No hele, já to tak nějak nepotřebuju, já si to dokážu na hackovat a dokážu udělat i tobě falešné ovšření, jestli chceš, ale, no, možná to bude za službičku. *Mrkl na něj a pak je poslouchal dál. Přikyvoval na souhlas a zapisoval si, nakoenc se podíval na vílu před sebou. Pak se usmál.* No dobře, já se na to kouknu, ale ty mi řekni, jak se daří Lynx? *Mrkl na něj a jemně se popusnul blíže. Nemohl ani popřít , že se mu líbil, tak proč by si nemohl s ním něco jen tak nezávazně začít?*
*Pozvednul jedno obočí a sledoval Dominica.* Tak teoreticky to ani falešné dělat nemusíš, originál ti sehnat můžu, ale jestli to chceš udělat takhle, tak to nechám na tobě. Ty se v tom orientuješ a rozumíš tomu, takže asi tak. A jestli za to něco chceš, stačí říct. *Uculil se na něj a odložil hrnek zpět na stůl.* Moc díky. *Mrknul.* A Lynx, ale jo ta se má skvěle. Teď si našla kamaráda, nebo možná se snad i zamilovala. *Rozesmála se.* Třeba příště jí vezmu, myslím, že si tě oblíbila.* Uculil se a koukal na něj. *
Tak to je na tobě, co si vybereš, mě za to nebudeš muset platit. *Mrkl na něj. Pak se uculil, než si pak přehodil nohu přes nohu a koukl na něj.* Lynx je moc milá, někdy ji zase přiveď. *Uculil se a pak vstal, ayb se přesunul na gauč.* No, napadlo mě, nechceš si něco zahrát? mám spoustu počítačových her, pokud tě to tedy neobešlo. *Mrkl na něj a pak se uculil.* Ale jestli chceš, můžeme být tady nahoře a dělat já nevím, no, něco klidně jiného. *Zasmál se upír.*
Počkej, přece ti musím zaplatit, je to tvoje práce ne? *Usmál se na něj a jen co zmínil opět Lynx, tak se zazubil.* Určitě jí vezmu, pokud se domluvíme na nějakém setkání, tak se mnou půjde určitě ráda. *Sledoval ho a poslouchal.* Hry? No abych řekl pravdu, tak to jsem hrál v životě tak asi třikrát, myslím, že jsem jeden z těch, které to obešlo a nerad bych se ztrapnil. *Zasmál se.* Takže pokud máš nějaký jiný plán, sem s tím. *Culil se jako měsíček na hnoji.*
*Dominic kývl na souhlas.* Tak jo, tak teda dobře, ale, hm, co kdybych tě to naučil, co ty na to? *Mrkl an něj a pak se uculil. Vzal mu jeho kávu, do druhé ruky pak ještě svou krev, načež zamířil směrem ke dveřím do skelpa.* Neboj se, jeto jen neškodný sklep, nic se nestane. *Pronesl a pak se zasmál.* To znělo divně creepy, i když to tak asi mělo. *Uculil se a pak začal scházet dolů po schodech. Hned na to se pak posadil dole na sedadlo a zapl televizi.* Ale nechci tě zdržet dlouho, takže kdykoliv končíme, jen si řekni. *Zaculil se.*
*Fér ho chvíli pozoroval, pak se postavil a když pronesl, to o tom sklepě, jen se uchechtl.* No znělo to tak, to nepopírám, ale budu ti věřit, že je to jen neškodný sklep. *Culil se a následoval ho tedy dolů. Jakmile sešel schody, tak si to tam prohlížel.* Páni, vážně je to tu jak herní doupě. *Pronesl pochvalně a posadil se vedle něj.* Ale jak říkám, jsem v tomhle marný, tak mě to asi budeš muset naučit. *Pousmál se a sledoval ho.* Nezdržuješ mě, mám už volno.
*Dominic se uculil a pak se na něj podíval. Hned na to mu podal jedenovladfač.* Hele, je to jednoduché. Tímhle to zapínáš, tímhle potvrzuješ volbu. Tímhle se pak jede dopředu, dozadu. Pojedeme závody, tak aby jsi věděl. A taky, tímhle můžeš zabrzdit, kdykoliv jen chceš. *Uculil se, když mu ukazoval čudlíky na ovladači. Ani se nesnažil, aby jeho dotyky na Castorově rukou a prstech, jak mu dával prsty na tlačítka, skrývat, prostě se culil. Věřil, že kdyby mu to bylo nepříjemné, tak fér odejde. nakonec se ale odtáhl a zapl hru.* Tak co, jsi na to ready? *Ušklíbl se.*
Tak závody snad nějak zvládnu. *Pokrčil rameny a nechal si vysvětlit, co kde na ovladači je, když cítil ty jeho doteky, jen se na něj otočil a pohlédl mu do očí, načež se jen sladce usmál. Musel uznat, že Dominic by velmi pohledný muž, i když on sám byl spíše na ženy, nemohl si povšimnout, že občas se mu zalíbil i nějaký ten muž.* Tak tedy jdeme na to. Uvidíme, jak to půjde. *Zasmál se, přičemž na něj pohlédl a nevědomky si skousl spodní ret.* Jsem ready.
*Dominic se na něj pootočil a pak se podíval před sebe. Vzal si svůj ovladač a ihend na to se zadíval před sebe. Pak zapl první závod.* Tak se ukaž, co v tobě je. *Proensl a jemně do něj dloubl loktem a když pak závod začala, ihned vyrazil kupředu, jedouc mezi prvními vepředu. Pak se podíval na Case.* Pojeď, víličko, jsi za náma daleko! Přijde trochu, šneku!! *Zasmál se, načež předjel další auto a hrnul se na první příčky. Sem tam se koukl na půlku Case a jen se zasmál nad tím, co viděl.*
*Uchechtl se jakmile začala hra, tak se do toho pustil. Občas se spletl a udělal nějakou blbost, takže narazil ve hře do svodidel nebo tak, pak se jen pobaveně zasmál.* Hele nech si to upírku jo, nepodceňuj sílu víly. *Smál se a bavil se dál, nakonec přece jen nějak zvládl, co měl, takže se jal toho, aby předjel i Dominica.* Jen počkej, já ti ještě ukážu, budeš koukat. Možná to neumím tak, jak ty, ale i tak se budu snažit. *Smál se. Musel reálně přiznat, že se bavil velmi dobře. I Dominicova společnost se mu zamlouvala.*
*Dominic se jen zasmál.* To se ještě uvidí, co se stane! Doufám, že jsi připravený na drtivou porážku? *Zasmál se,. Hned na to, když se pak dostal vedle něj, tak jej Dominic svým autem vytlačil tak, že Cas sjel z útesu. Hned na to už ale Dominic projel cílem.* Haha! A máš to! *Vypískl, načež se na něj zasmál a pak odložil ovladač.* Ale moc dobrá hra. *Pronesl, načež k němu natáhl ruku, a pokud mu ji stiskl, tak stiskl i on, ale neodtahoval se, ruku mu pořád držel a spokojeně se usmíval.*
*Přitom jak dopadl ve hře jen překvapeně vykulil oči.* Tak to jsem nečekal. Jsem si naivně myslel, že tě vážně třeba porazím, ale ono nic. Musím říct, že na mistra nemám. *Uchechtl se a odložil ovladač, načež mu stiskl ruku a lehce si s ním potřásl. Ovšem pak ani on svou ruku nedal pryč. Neodtahoval se, jen se usmíval a koukal na něj.* Hra to opravdu byla skvělá, bavil jsem se. Takže, co je odměna pro vítěze, copak poražený musí pro vítěze udělat? *Uculil se a pohlédl mu do očí.*
*Dominic se na Case podíval a jakmile si uvědomil, co řekl, a hlavně jakým tónem to řekl, tak se k němu natáhl a zavrněl.* A co tohle? *Vydechl mu u rtů, načež své rty položil na ty jeho, za ruku si stáhl Castora blíže k sobě a ihned mu jednu volnou ruku položil na tvář. Tou druhou si jej přitáhl za pas, načež se na něj pak uculil, když se odtáhl.* Nebo...něco jiného? *Zajímal se a naklonil hlavu jemně na stranu, sjel si jej pohledem a čekal, co odpoví. nemohl popřít,. že i jemu bylo s Case dobře, a navíc, byl to nadpozemsky hezké rysy, prostě, jako víla. A určitě si nepřál, aby dneska v noci odešel jen tak.*
*Netušil, že svými slovy způsobí tohle, ale nemohl popřít, že by se mu to nelíbilo. Proto, když ho Dominic políbil, opětoval mu to místo toho, aby se odtáhl. Jakmile se pak na sebe dívali, fér se jen šibalsky culil* Ty jsi vítěz, ty určuješ, co to bude. *Tajemně se uculil a udělal krok směrem k němu.* Takže pokud je to tohle, proč ne. *Skousl si provokativně spodní ret a sjel si ho pohledem. Procházka byla sice fajn, ale proč by se nemohl uvolnit i nějak jinak.* Takže? *Přistoupil k němu ještě blíž a lehce se otřel svými rty o ty jeho, hledíc mu stále do očí.* Chceš pokračovat?
*Dominic se na něj díval, a než by se jeden nebo druhý vůbec nadál, tedy, než by se Cas nadál a Dominic si to stihl více promyslet, už své rty opět přitiskl na ty Castorovi, ve vášnivém a hlubokém polibku. Pak se jemně a tajemně uculil.* Jasně, že chci pokračovat, víličko. *Mrkl na něj, načež si jej přetočil pod sebe., Ani se nezdržoval, rovnou se vrhl na jeho svrchní část oblečení s pobaveným a spokojeným úsměvem na rtech a když mu stáhl horní vrstvu, jen slastně zavrněl a polibky natiskl na jeho krk, a následně hrudník, odkud pokračoval níže a níže.*
*Ani Castor nezůstával pozadu a jal se toho, aby ani na Dominicovi a tak mu začal sundával vrchní části, zatímco si užíval jeho polibky a doteky. Když se dneska vracel z práce, neměl vůbec ponětí, že by dnešek mohl skončit takhle, ale zase proč by ne. Dom nebyl špatný, ba naopak. Líbil se mu. Když mu sundal vršek, nečekal na nic a hned mu rozepínal kalhoty, které mu následně na to stáhl i se spodkami. Fér se uculil a slastně zamručel, načež na Doma pohlédl a lehce si olízl spodní ret.*
*Spokojeně se usmál, a když se pak na něj podíval, opět se natáhl pro jeho polibky. Spokojeně si pak užíval to vše, co mezi nimi probíhalo, a když nakoenc leželi nazí na jeho pohovce, tak se Dom spokojeně usmíval. Nadzvedl se pak na loktech, aby se podíval Casovi do tváře.* Upřímně, když jsme tě zval dovnitř,. netušil jsem, jak to dopadne, a že to bude tak skvělý. *Zazubil se, načež se natáhla vtiskl mu polibek. Pak se na něj koukl.* Chceš ještě chvilku zůstat? Udělám ti nějaký pití, jídlo, jestli chceš a můžeš mi ještě povědět víc o tom projektu. *Zasmál se nakonec.*
*Castor leže s jednou rukou pod hlavou a sledoval ho, načež se u toho jen culil, když jej políbil, polibek mu opětoval.* Abych řekl pravdu, tohle jsem nečekal ani já. Šel jsem sem pro pomoc s webem a nakonec skončím s tebou v posteli. Nečekané, ale úžasné. *Zasmál se, načež si prohrábl rukou vlasy.* A nemusíš si dělat starosti, já tě nebudu už nijak zdržovat, pomalu asi půjdu a pokud budeš chtít můžeme se sejít a doladit ten zbytek. *Pronesl fér s súsměvem.*
*Dominic hned vstal a zavrtěl hlavou.* Hele, kdyby jsi mě zdržoval, tak ti nenabízím aby jsi zůstal. Ale jak chceš, ej to na tobě. Mohu tě alespoň doprovodit? Pokud ti to tedy nebude vadit? *Usmál se na něj jemně a pak vstal, načež se rozhlédl kolem sebe. Pak se sehnul, aby mu podal jeho oblečení, které bylo rozházené kolem a i on sám se začal sunout do toho svého.* No, víš kde bydlím, můžeš se kdykoliv zase stavit, at už to bude kvůli čemukoliv. *Mrkl na něj.*Rád tě zase uvidím, ale teď, chceš abych tedy šels tebou? *Zajímal se.*
Rád bych zůstal, ale Lynx čeká a ještě nějaká práce. Ale děkuju. *Usmál se a když mu podal jeho oblečení, tak se začal také oblékat. Nakonec vstal a zapínal si kalhoty, když na něj pohlédl.* jestli mě chceš doprovodit, budu rád, přece jen, tvoje společnost je mi velmi příjemná. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy.* Příště se rád zastavím a nebo, mám lepší nápad, dojdeš ty ke mně, alespoň se uvidíš s Lynx, co ty na to? *Optal se a sledoval upíra před sebou, čekajíc jak na jeho odpověď tak i na něj aby mohli jít.*
*Dominic jej poslouchal. Jakmile Castor pronesl, že mu nebude vadit jeho společnost, no ba naopak, že mu jeho společnost příjemná, tak kdyby mohl tak se asi začervená. potom se uculil tedy, i on se dooblékl, vstal a zamířil tedy ke schiodům.* No to budu moc rád, rád se s ní více seznámím. Vypadá jako moc milé stvoření, tak se těším, až ji poznám lépe. *Mrkl na něj a pokud pak vyšli nahoru, Dominic si se sebou vzal mobil a pěneženku a klíče, načež se nazul a když byl hotový i Cas, tak vyšli ven.* No a jinak, jak ty jsi se vlastně dostal k umění? *Optals e a vrazil si ruce do kapes.*
*Všiml si jeho rozpoložení a jen se více uculil, načež se pak vydal nahoru za ním, kde si oblékl bundu a boty a když byl hotový a měl všechny své věci, uculil se.* To ona s tebou taky. Moc lidí si k sobě nepouští, ale ty ses jí zalíbil teda dost. *Pousmál se a pak se spolu vydali na ulici a mířili směrem, kde Castor bydlel.* Dost jsem cestoval, když jsem přišel sem z Faerie a myslím, že díky tomu mě uchvátilo umění jako takové a čím víc jsem se o to zajímal tím víc jsem zjišťoval, že je to něco, co mě fascinuje a zajímá a tak jsem vyhledával knihy a všechno možné, studoval jsem dokonce dvě školy, každou na jiném kontinentu a v jinou dobu. Tehdy jsem vlastně poznal i svou ženu, ona studovala tehdy fotografování a vše kolem toho. *Pronesl s úsměvem, když šli dál.* A jak ses k tomu dostal ty?
*Dominic se usmál a pak mu pokýval hlavou, když jej poslouchal.* Jo, i mě je s tebou dobře, upřímně doufám, že se naposeldy nevidíme. *Uculil se a potom už jej násleodval ven. Poslouchal, co vyprávěl, sem tam nakopl na cestě nějaký kamínek, ale vesměs se díval před sebe a nebo na féra.* To zní zajímavě. No, já jsme tak nějak...asi časem se k tomu dostal, a zůstal jsem u toho. zaujalo mě to, tak jsme se učil, vlastně upe od začátku techniky v tomhle ohledu. *Usmál se. To už ale zastavili před jeho domem.* No, tak tedy, asi se rozloučíme. *Usmál se.*
*I Castor jej poslouchal a usmíval se, když pak zastavili u jeho bytového komplexu, usmál se.* Tak to se nedivím, že jsi v tom tak dobrý, když vlastně jdeš s tím vším od začátku. *Uculil se na něj a prohrábl si vlasy, načež na něj pohlédl.* Ano, zřejmě se rozloučíme, teď už váš kde bydlím i já. Mimochodem, je to ten byt úplně nahoře. *Mrknul.* Ehm díky za procházku, pokec, pomoc a za skvělé uvolnění. *Uculil se sladce Cas.* Brzy se třeba uvidíme. Měj se Dome. *Pronesl, než se otočil a zmizel ve vchodě.*
*Nakonec se s ním rozloučil i Dominic, ančež se pak i on vydal na cestu domů, spokojenýa veselý.*
a poté