Obrázek není dostupný.
Členem od 31. srpna 2022
Naposledy aktivní:
| Jméno | Akamira Doughlas |
| Zobrazované jméno | Akamira Doughlas |
| Věk | 22 |
| Rasa | Upír |
| Datum narození | 8. 5. 2001 |
| Status | Grafička |
| Výška | 163 |
| Váha | 50 |
| Citát | You want to be on my level? …Climb, bitch. |
| Charakteristika | Už na první pohled dívka, ač kouzelně vypadající a nosíc odhalené oblečením není dvakrát příjemná při oslovení. Buď ani neodpoví, a nebo věnuje dotyčnému pohled, ze kterého je jasno vyčíst, že ji jakákoliv komunikace skutečně silně otravuje. A to je taky pravda. Moc se nebaví, ačkoliv tomu dříve tak nebývalo. Je jí v podstatě jedno, jak se na ní bude nahlížet, co si o ní budou ostatní myslet. Jistě, raději je s ostatními za dobře, ale to spíše proto, aby se dostala k tomu, co chce, a pokud jí nemá někdo rád, jen se nad tím uchechtne, mávne rukou a hledí si dál svého. Je nekonfliktní, nevyvolává zbytečně žádné hádky nebo rozepře, má ráda, ačkoliv jí nevadí, zda kolem ní budou lítat flašky a sklo, ovšem jistě, klid je přednější. Zdálo by se, že si lidi pouští k tělu, ale místo toho jim jen navodí ten pocit, že si je k sobě pustí, aby jim to tak přišlo. Ona sama nemusí cítit vůbec nic, ale na oko to může působit, že je do onoho člověka blázen. Využívá ráda temnou psychologii a její triky, ve kterých se vyzná. Je jí jedno, jaks e lidi kolem cítí, nesnáší ale hysterii. Pokud ta se vyskytne někde v jejím okolí, pak se stává dost agresivní a naštvanou. O pocity druhých se rádoby zajímá jen proto, aby navodila pocit podpory, po nějaké době toho ale nechá, aby vzbudila závislost druhé osoby na jejích lichotkách a podpoře. Chce taky, aby se lidé kolem ní cítili komfortně. Dokáže podpořit, poradit, je skvělý posluchač a dokáže v mnoha věcech poradit a přinést realistický nadhled. To samé už ale nedokáže sama u sebe. Proto i když toho tolik ví a zná umí zajistit všechny, kolem sebe, jen sebe ne. Dalo by se o ní uvažovat jako o jedinci s psychopatickými rysy- postrádá většinu citů, oplývá skoro nulovou empatií, sama sobě bývá středem všeho dění, je silně impulzivní a potřebuje neustálý pocit vzrušení, ať už sexuálního nebo adrenalinového. Pokud jej nemá, začíná se nudit, a pokud se zažíná nudit, dokáže sklouznout až k nezákonným činnostem, které by toto vzrušení navodily. Zvládá se ale prezentovat jako šarmantní a slušná, na pozadí je ale skvělou lhářkou a manipulátorkou. Nepohybuje se na nijak vyhrazených místech, ba naopak, je na ni možno narazit skoro všude. Závisí to na jejím nalazení- pokud je nějak dobré, pak se objevuje v barech a klubech, pokud chce být sama, potuluje se lesem a po místech, kde na ni jen tak nikdo nenarazí. Má nadání hned na několik věcí. Zvládá kreslit hned několika druhy technik, stejně tak jako malovat, vytvářet skvěle grafické práce a zpívat. Kvůli životu, který má za sebou, má taky ale tři zlozvyky, nebo spíše závislosti, které jí ani ale nějak extrémně nevadí, to je kouření, alkohol a drogy. Jedna krabička cigaret jí vydrží max. den, alkohol do sebe leje s mírou, stejně tak jako užívá drogy tak, aby se z ní nestala chodící troska. Zkrátka- ráda si dá, ne zřídka, ale ne často. I přes to, jak často si barvila během dospívání vlasy, skončila nakonec u své přirozené barvy. Vlasy má rovné, střižené na mikádo po ramena s ofinkou, často si ale dělá vysoký culík s příčeskem. Stejně jako vlasy má hnědé i oči. Často nosí odvážné oblečení odhalující jak její jizvy po rukách z období sebepoškozování tak i levou ruku, kterou má od zápěstí až po rameno potetovanou různými symboly a vyobrazeními. Hlavním motivem je ale přeci jen motiv medúzy na předloktí. Hudbu poslouchá spíše rockovou, a nebo takovou, kterou, jak si myslí ona, nikdo nezná. Životu čelí bez servítek, vyhledává adrenalin, čelí nepříjemnostem občas je sama i vyhledá. Momentálně bydlí ve vile Alessandry Ransom, jelikož je pod její ochranou jakožto hlavy upířího klanu v Brooklynu, dříve se pohybovala výhradně na Manhattanu. |
| Minulost | Roku 2001 se v New Yorku v části Bronx narodila manželskému páru Ralphovi a Monique Doughlas dcera Akamira. Byla divoká, veselá, sdílná, milá a celkově normální, života si užívající dívenka. Jako normální dítě vyrůstala ve společnosti kamarádů, chodila do školky a nastoupila do školy a měla normálně správně fungující rodinu. To si tedy myslela. Už si nepamatovala na čtyři roky, kdy její matka zatrhla její babičce, aby se vídala se svou vnučkou a zanevřela i na manžela Ralpha. Kdo tam figuroval ale jako problém? To malá Akamira v té době ještě nepochopila. Ralph by pro svou rodinu udělal první poslední, možná se až moc podřizoval své manželce. A to bylo to, co se Monique nelíbilo. Měla za to, že takový muž by nebyl schopen ochránit svou rodinu správně, a tak převzala dominantní roli ve fungování v rodině. Pro Akamiru to znamenalo to, že byla spoustu času bez otce, který nebyl věčně doma. Monique to okomentovala tak, že s nimi prostě být nechce, neřekla jí tu pravdu, že ona sama manžela vyhazovala z bytu. Nakonec, když bylo Akamiře sedm let, se Monique rozhodla že přišel čas na rozvod a tak sobě, i své dceři, která nic nechápala, zabalila věci a opustila Ralpha. Rozhodla se žít s Mitchem, který už dokázal touhy Monique vyplnit. Tak moc si myslela, že pomůže jak sobě tak i Akamiře, až její hlava vyvrátila tu možnost, která by říkala že to bylo přeci jen špatně. Zatímco Monique se skvěle sžívala s Mitchem, Akamira se cítila ztracená. Nechápala, proč najednou musí žít s nějakým cizím mužem, který se jí snaží vynahradit otce, nechápala, proč se odstěhovali do jiné části New Yorku, nechápala, proč se to vše stalo. A tak si začala domýšlet. Musela taky začít chodit do nové školy, kde jí kolektiv nepřijal. Už první den cítila tnepříjemné a upnuté pohledy na svých zádech, netušila, co znamenají, věděla ale, že nejsou dobré. A to, že nebyly, potvrdila jasně šikana, která na ní dolehla v dalších letech. Zatímco ve škole Akamira přežívala, se doma setkávala s nepochopením. Když matce řekla, že jsou na ní ve škole zlí, odpověď Moniqui bylo: ,,Tak se jim postav a ukaž jim, že se sebou nenecháš vytírat, nebuď jako tvůj táta.” Jak tohle měla ale dívka udělat? Chápala už, proč máma používala přirovnání na jeho tátu, nevěděla ale, jak to má dokázat. Nezvládla ani zvýšit hlas, natož se postavit těm, co jí ve škole ubližovali. Nezbývalo jí nic jiného, než se podřídit a doufat, že přežije, že to zvládne. Její prospěch se ale kvůli tomu zhoršoval. Kvůli strachu se nedokázala dobře koncentrovat, soustředit na učení a udržet pozornost. Monique tomu ale nerozuměla. Vždy, když Akamira přinesla poznámku o nepozornosti a nebo špatnou známku, se na ní ze strany matky snesl její hněv, výčitky, výhružky, a psychický nátlak. Společně s tím přicházely i tělesné tresty, které ale Moniqua nikdy nevykonala. Místo toho odešla a nechala Mitche, aby za ní tuto práci odvedl. Někdo, koho Akamira nepřijala jako otce, ani nevlastního otce, což o to, nepřijala jej vůbec. Začala se bát chodit do školy a stejně tak se bála chodit i ze školy domů. Neměla místo, kde by se cítila bezpečně, neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nikoho, krom svých imaginárních přátel, kteří žili jen a pouze v její fantasii. Moc dobře věděla, že nejsou reální, ale cítila, že je potřebuje. Tak postupovalo všechno, až do toho osudného dne, kdy Monique oznámila, že s Mitchem čeká dítě. Ještě předtím, než se její mladší sestra narodila Akamira věděla, že se vše změní. Teď měla alespoň nějakou pozornost, když už se poštěstilo, tak i nějakou pozitivní pozornost, ale teď o ní přijde. A zůstane jen to, co tu přetrvávalo v podobě fyzického a psychického tlaku. Bohužel, po devíti měsících se stalo přesně to, čeho se dívka bála. Teď byla ještě více ztracená, než byla kdy předtím. Přežívala takhle do svých čtrnácti let. Tehdy se poprvé dozvěděla o sebepoškozování. Viděla, jak dívky, které měli řezance na rukou, každý litoval. Dávali jim pozornost, tu, kterou si Akamira tak moc přála. A tak to jednou zkusila. A pozornost skutečně dostala. Ve škole to ale byla ještě větší šikana, ještě větší ubližování a posměch a doma ještě větší nátlak ze strany matky. Monique jí předhazovala to, zda si Akamira myslí, že je tak špatná matka, že se její dcera musí poškozovat. Měla za to, že to dělá jen pro to, aby jí nějak vydírala. Přitom vše, co Akamira chtěla bylo, aby jí kdy někdo ukázal, že je chtěná a milovaná. Další rána přišla, když Moniqua s Mitchem oznámili, že se budou stěhovat do Los Angeles. Akamira měla v tu dobu pocit, že se jí hroutí zbytek jejího štěstí, co měla. Měla opustit prostředí, co znala, otce, se kterým se tajně stále scházela, jedinou dobrou kamarádku, kterou si našla, když občas jezdila za Ralphem do Bronxu. A teď jí čekalo nové prostředí, nový život a nový začátek. Měla z něho strach, bála se, co jí čeká. V Los Angeles nastoupila na grafickou školu. Tady se jí nikdo nevěnoval, a tentokrát za to byla Akamira ráda. Byl to šedá myš, snažila se na sebe moc neupozorňovat, jen chodila na hodiny, z nich a pak zase domů. V tu dobu už poznala, že může psychickou bolest překrýt tou fyzickou a že občas necítí nic a to, že si ublíží jí nějak vrátí zpět do přítomnosti a k citům. Školou procházela s velkými problémy, musela také opakovat jeden ročník, protože kvůli svým problémům odjela na pobyt do psychiatrické léčebny, kde zůstala dva měsíce. V tu dobu už si začala Monique uvědomovat, že to možná nebude všechno chyba Akamiry. Navíc vztah s Mitchem se začal vymykat kontrole. Chodil domů opilý a často vztáhl na Monique ruku. Akamira, i přes to, čemu jí matka vystavila, tu ale vždy, když byla doma, byla, aby to byla ona, kdo odvede pozornost Mitche a kdo schytá ránu. Nejednou kvůli tomu skončila v nemocnici, bylo jí to ale fuk, pokud na tom záleželo to, že ochránila svou matku. Během tohoto, co se doma dělo si Akamira našla na škole mladíka, se kterým si vcelku sedla. Andrew byl o dva roky starší, měl stejné a dost podobné zájmy jako měla Akamira, a netrvalo to dlouho, co spolu začali tvořit pár. Ovšem ta euforie a nadšení, se kterým se do vztahu dívka hrnula skončila v noc, kterou spolu trávili jako úplně první přespání u Andrewa. Nerada na to vzpomíná doteď, má kvůli tomu nalomenou důvěru v muže a o to větší strach z toho si někoho pustit blízko k tělu, a už vůbec by si nikoho jen tak nepustila do postele. Vyšla nakonec úspěšně školu a našla si práci jako grafická editorka pro jedno z nakladatelství. Krátce poté, co ale do práce nastoupila byla nucená kvůli zhoršenému psychickému zdraví opětovaně nastoupit léčbu v léčebném zařízení. Doufala, že vše bude dobré. Že bude mít teď lepší život, že poté, co opustili Mitche a ona si našla práci půjde její život jen a jen nahoru. Taky proto se nakonec od matky odstěhovala a našla si vlastní bydlení, vrátila se do New Yorku, kde bydlí na Manhattanu. Její psychika šla ale naopak dolů, to, že se cítila sama, krom malého kontaktu s Ralphem a Monique, nahradila svými smyšlenými postavami a pořídila si fenku huskyho, aby měla alespoň nějaký ten důvod nad ránem vstávat, jít ven, a někdy se i jen tak usmát. Přes zimu a jaro roku 2023 byla na cestě po Evropě, kde pracovala jako grafička v týmu eurovize a nabrala tak trochu nových zkušeností a klidu. Ovšem, po svém návratu do New Yorku se vše změnilo a vše začalo nabírat jiných obrátek. To už se ale více dozvíte níže, v událostích ze hry. |
| Události ze hry | -Po návratu z Evropy se dala Mira do vztahu s Lyrií • |
| Faceclaim | Mary Navarro |
Statistiky
Příspěvků
Nástěnek
Questů
Úroveň:
Relikvie
XP
DA
Odznaky
Schopnosti
Přátelé
Uživatel nemá žádné přátele.
Mé ostatní postavy
Shadowhunters RPG © 2016 - [current-year]
