Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 31. srpna 2022
Naposledy aktivní:
*Mira se na něj zadívala pak naklonila hlavu an stranu. Hned na to přimhouřila oči a odfrkla si.* Nechci hrát, i když ti možná přijdu jako děcko, nejsem děcko, tak se tak nechovej. A jestli teď budeš chtít argumentovat s tím, že se jako děcko chovám, tak raději mlč, Dante. *Zavrčela, položil mobil na palubku a pak se podívala před sebe na to, co se děje kolem nich. Všimla si, že zrovna projížděli kolem pláže, kde nikoho neviděla.* Hele, fešáku, zastav, chci si zapálit. *Pronesla pak Mira a potočila se na něj, ab y se mohla podívat na jeho reakci.*
*Protočil oči, když mu jeho plán na zabavení její maličkosti nevyšel. A to předtím fungovalo rádio tak dobře. Dala mu ústní lekci o tom, jak je přeci velká holka a neměl ji brát jako děcko. Upřímně si stále myslel své, ale takhle když byl pokárán, musel na to trochu jinak. Trochu nenápadně. Poměrně se předtím bavil, když tedy nebyla přespříliš otravná. Najednou chtěla zastavit. Dívala se ven na večerní tmavou vodu oceánu omývající břehy Staten Islandu. Neviděl ani živáčka, takže to mohlo být dobré odreagování. Skoro jako kdyby opravdu vyvětral psa.* „Fajn.“ *odpověděl po chvílce, neboť tušil, že bude ještě otravnější, pokud to neudělá. No a když už tam není ani noha, proč vlastně ne? Zastavil auto a pustil Miru ven. Sám ji pomalu následoval na pláž.* „Občas se chováš jako děcko, uznej to,“ *pronesl po chvíli popichovačně.*
*Jakmile vystoupila dívka na pláži, uculila se. Z kalhot, jež měla v igelitce, ihned vytáhla krabičku cigaret a zapalovač a poté se podívala na Danteho. jakmile zahlásil, že se občas chová jako malá, musela se upřímně zasmát.* Hezky, na to že mě znáš jen pár hodin už jsi si stih udělat obrázek celkem slušný. A jako dítě? No, tak každý tomu říká jinak, no ne? *Uculila se na něj a pak si sedla na jeden z kamenů na okraji pláže a zadívala se do dálky. Popotáhla si z cigarety a spokojeně se usmála. Možná by tam seděla i dál, kdyby nezaslechla jisté šustění a pak hned na to hlas dvou lidí. Zpozorněl, a bylo pozdě. Dostalo se k ní to, jak si lidé povídali, jak jim tlouklo srdce. Na Danteho se ani nepodívala. Prostě vstala a běžela, sem tam upíří rychlostí, a e nakonec už skočila po jednom z páru, jež se zamilovaně procházeli na pláži. A jak začala dívka ječet, Akamira povalila jejího partnera na zem a zakousla se mu do krku.*
*Měla to být nevinná zastávka na pláži, neboť byl už pozdní večer, takže kdo by se chtěl ve tmě vlastně procházet po pláži. Ona se rozhodla kouřit a Dante zase vyhledával v písku kamínky, které následovně házel do vln lámajících se na břehu. Bylo minimálně půl dvanácté večer, takže měli klid. Tedy alespoň chvíli. Mira se ještě chvíli vztekala nad tím, že není malá holka. Tedy samozřejmě nevztekala, ale Dante nerozeznával mezi tím a jejími argumenty. Jak řekla - obrázek si udělal sám.* *Zásadní problém této zastávky ale začal zanedlouho. Bylo to jako kouzlem, když zpozorněl. Slyšel hlasy, jak se blíží a věděl, že tohle je celkem průser. Na druhou stranu to vlastně nebyl jeho problém. Jednalo se o pár, který si užíval procházku, no Mira vzala jejich osud do vlastních rukou, když se divoce vrhla na muže. Dívka začala v šoku couvat a utíkat pryč směrem k Dantemu. Bude asi nutno zakročit...* *Popadl dívku, která byla připravena běžet jako o život. Stiskl pevně její zápestí a ona se bránila a křičela. Dante ji druhou rukou chytil za bradu a donutil podívat se na něj. Pohleděl jí do očí a zkoušel jí namluvit, že měli nehodu a jejího partnera odnesly vlny či cokoliv, co jej v tu chvíli napadlo. Jenže háček byl v tom, že to nefungovalo. Celkem naštvaně zavrčel a místo toho, aby ji pustil, nechal osudu a možná i Miře, natiskl si jí na hruď a předloktím zadusil. Mohlo to stačit. Jenže nestačilo měl nutkání mít víc. A ačkoliv se krmil nedávno, měl nutkání to udělat jen tak, protože chtěl. Dívka už byla dávno v bezvědomí, když si jí zahryzl do krku obdobně jako když Mira polapila partnera té v bezvědomí. Doufal v to nejlepší, ale očekával nejhorší - oba zde umřou a nebude to Mira s Dantem.*
*Mira pila a pila, zastavila se až po chvilce. Ovšem, jakmile pak vzhlédla, čekala, že jí Dante vynadá, že jí vytáhne za krk a odvede, nebo hůř zabije, ale nečekala, že udělá to, co udělal. Sledovala, jaks e zakousl do krku dívce, jež už bezvládně ležela v jeho náruči. V ten moment se jí po tváři roztáhl úsměv, ale ne nijak spokojený, tenhle byl spíše až psychopatický. Hleděla na něj, a když se pak jejich pohledy setkali, tak se klonila, aby znovu zahryzla tesáky do krku mladíka, užívajíc si na jazyku dokonalou chuť jeho krve.*
*Dante přestal po chvíli, říkal si, že by se neměl chovat jako stupidní děcko, Miru chápal, ale nechápal své pohnutky, necítil snad nic jiného než chuť do ní zabořit tesáky a o více se nestarat. Sledoval po očku Miru, které svítily oči jako oči srny ve světlech, vypadala spokojeně. Tušil tak nějak, že se bude muset o slečnu postarat později, neboť mu bylo jasné, že ten muž už to měl dávno spočítané, ale Dante se už odáhl od jejího krku. Měl dost a možná se to bude hodit na později. Když už nic jiného, prostě to vyřeší, jakmile Miru odvede pryč. Nechal Miru Mirou s mužem a dívku hodil přes rameno. Během toho, co se Mira krmila, Dante naložil dívku na zadní sedačky auta a vrátil se k upírce.* „Fakt nenasytná,“ *pronesl a posadil se vedle nich. Nehodlal jí zastavovat, stejně už to nemělo cenu. Místo toho se mu zakousl do zápěstí, aby taky ochutnal.*
*Sledovala ji, když odcházel, mohla teď zmizet, ale proč by to dělala, nechtěla utíkat od tak skvělé pochoutky. Jak se pak vrátuil za ní, tak se na něj uculila jako měsíček na hnoji a zazubila se na něj krvavým úsměvem. Pak už se opět sklonila ke krku muže, než se ale zase napila, tak pronesl:* Říká ten pravej. *Pronesla, než se opět zakousla do jeho krku. ještě chvilku pila, než se nakonec odtáhla, položila se a bylo jí jedno, že si hlavu opřela o Danteho stehno. Pokud ji proto nesetřásl, tak si spokojeně zavřela oči a poplácala na hrudník mrtvého muže, ze kterého se krmila.* Díky, borče, tvoje oběť bude zaznamenána. *Hlesla a pak se usmála jako měsíček na hnoji.*
*Jeho srdce dotlouklo a nezbylo nic jiného než se dívat na bezvládné tělo muže, kterého tak zřídila. Konečně byla hotová a nakonec si jen spokojeně ležela. Nahlas se nad její poznámkou zasmál, než na ni pokývl, aby se dala zase na pochod. Byla se umýt naprosto zbytečně, ale nedalo se nic dělat. Když bude vidět, že se krmila na civilech, možná bude celá situace pro jistou sebranku ještě více nepříjemná.* „Zabila jsi už někdy člověka či je tenhle tvůj první?“ *zetpal se jí zvědavě. Bylo dost možné, že si ani neuvědomovala, že by tenhle mohl být její první. A jelikož zemřel, je to poměrně nepříjemnost. Dante si jen těžce vzpomínal na to, kdo byl první obětí jeho běsnění. Bylo jich rovnou několik, která si vlastně pořádně nevybavoval.*
*Ještě chvilku ležela, než se nakonec zvedla a postavila se. Prokřupla si záda a uculila se. Pak se podívala na Danteho a zavrtěla hlavou.* Člověka ne. Ale zabila jsme vlkodlaka. Společně s mojí vílou. Ona jej škrtila, já sjem ho rozpárala, a pak mi z něj Lyrie udělal vestu. tedy, z jeho kůže, vestu. Momentálně čekám až vyčichne, abych si ji mohla začít brát. *Zaculila se od ucha k uchu. Pak nakonec vstala, ale nakonec se zadívala k vlnám.* Moment, abych ti, no víš, nedělala ostudu. *Ušklíbla se na něj, načež pak zamířila k vodě. Sklonila se nad hladinou, aby si pak mohla vodou omýt rty a bradu a když byla hotová, vrátila se za Dantem.* tak, svačina dobrý. Kam teď?
*Zasmál se. Čekal snad cokoliv kromě něčeho takového.* „Umíš i překvapit,“ *okomentoval její storku s vlkodlakem. Asi byly dohromady nějaká chodící katastrofa. Sama byla jen neskutečně chaotická. Je pravda, že už je víceméně ustálená narozdíl od té holky, kterou našel bloudit uprostřed města. Poté se utíkala umýt, což Dante sledoval s pozdviženým obočím.* „Nemůžu uvěřit, že máš nějaké vychování,“ *pronesl. Konec konců se byla schopná producírovat se zvířecí krví po obchodě, tak jaký by byl rozdíl v té lidské? Nezbylo nic jiného než muže zvednout a hodit jeho ruku kolem krku, aby jej odtáhl taktéž do auta. Ten už je na odpis, u dívky se ještě musí rozhodnout, co bude dál. Měl sice limitovaný čas, ale ještě stihne vykopnout někde Miru.* „Uprav si mašli,“ *poukázal na fakt, že její mašle na hlavě byla celá nakřivo a od krve. S tím druhým moc nenadělá, pokud by ji nechtěla taktéž máchat v moři. Alespoň naaranžovat se mohla lépe.* „Je čas vyrazit,“ *vybídl ji k pohybu a sám se za ní sunul s mrtvolou kolem krku k autu. Zatím netušil, co s ním bude, ale nejspíše bude pokračovat standardní procedurou, kdy jednoduše vykopne Miru, pak si řekne, co bude se slečnou, odveze zbytky jednoho či dvou těl a pak může jet domů. Nemohl uvěřit, jak často jsou teď narušovány jeho večerní plány.* *Naložil muže do auta a doufal, že si brzo kecne i Mira, aby mohli vyrazit. Neměl zas tolik času díky jejímu běsnění, takže se posadil na sedadlo řidiče a pohlédl do zpětného zrcátka. otřel si trochu napůl zaschlé krve do rukávu saka a podíval se, co vlastně dělá ona.*
*Mira nakonec nasedla do auta. Upravila si, co se dalo upravit, ale stejně se nedalo nic moc dělat. Byla rozcuchaná, neupravená a od krve, ale z očí jí koukla spokojený výraz.* Hele, exekutore, pokud by jsi někdy chtěl, což asi ne, já tě ráda uvidím. Tohle byla zábava. Takže, at mne vezeš kamkoliv, doufám, že se zase brzy shledáme,. *Mrkla na něj dívka.*
*Byl si skoro jist, že se nejspíše nesetkají v dobrém. I kdyby dostala jen nějakou verbální domluvu, není nad fakt, že to udělal Dante schválně. Třeba jí pošlou i s mašlí hnedka zpět Alessandře. Bude klid i nadále. Žádný postih, žádný vlny, bude prostě ticho jak po pěšince. Akamira shrnula, že si dnešní večer náramně užila. Jak by taky ne, prosvištěla půl New Yorku, dostala ošklivý oblečení s pytlík, měla svačinku a ještě po sobě nemusela uklízet… To byl teprve život. Dorazili po chvíli na místo.* „Jsem opravdu rád, že jsi ráda…“ *pronesl jen, než zastavili. „Jsem si skoro jíst, že se někdy ještě shledáme,“ *řekl a vystoupil. Dívku nechal na zadním sedadle a mrtvolu muže zase v kufru, nezbude nic jiného, než se pravděpodobně zbavit obou. Možná by alespoň dívka byla použitelná na náhradní díly.* „Jsme tady, zde bydlí náš oslavenec,“ *zvolal nadšeně a vedl Miru dál a dál směrem k vile.* „Jdi prostě dál, dokud na někoho nenarazíš a pak řekni, že jsi dárek pro šéfa, oni budou vědět,“ *pracně přemýšlel, jak se vyhnout jmenování. Sama říkala, že dostala seznam zlobivých, jako měl Santa Claus. Nemohl tedy přímo říct, komu by měla dělat radost.* *Z kapsy vytáhl onu zlatou mašli stuhovou mašli ve tvaru hvězdy, kterou spolu ve Walmartu pořídili. Odlepil lepík, který chránil lepivou část mašle a pořádně ji připlácl Miře na čelo.* „Tak a je to perfektní,“ *konstatoval, než ji poslal dál do útrob a ještě jí zamával. Sám se vydal do auta zbavit toho všeho bordelu.*
*Skutečně se dobře bavila. To, že se jedná o Dragosovu vilu jí ani nedošlo, a informací dál se jí nedostalo. Proto pak poslušně a zvesela následovala, pokyny upírů, kteří si ji převzali.*
*Marně si promnul oči při pohledu na obrazovku monitoru. Už u toho seděl minimálně tři hodiny a namísto toho, aby se ve své práci skutečně někam hnul, zůstával stále na místě, zatímco mu myšlenky odbíhaly jinam. Jako po celý víkend, kdy úplně po svatbě vypnul. To jej to tolik vykolejilo? To všechno, k čemuž se na velký den jeho kamaráda odvážil. Ani pořádně nevěděl, co jej to popadlo. Proč sakra porušil jasně daná pravidla? Sám to nevěděl, ale tušil, že by mu to nějaké pozitivum mohlo i přinést. Když by tedy na ně nebylo upozorněno tolik.* Kdyby mě nevysadil na ten bar? Všiml by si toho Dragos i tak? *Zapřemýšlel nahlas, než naklonil hlavu lehce do strany, drbajíc se zamyšleně na bradě.* Ne, zas tak moc pozornosti nám věnováno nebylo..blbost, někdo jej na to musel upozornit. *Pokračoval v přemítání mimo svoji hlavu.* /Jestli zjistím, že to byl někdo známý, nějak se mu za toto taky odvděčím./ *Pomyslel si pak, načež si povzdychl a zaklonil hlavu, díky čemuž se mu naskytl pohled do stropu.* No tak, klidni se, však je starý, nemysli o něm takto. *Zašeptal si pro sebe, prohrabujíc si své fialové vlasy.*
*Nat se procházela chodbami a kochala se čerstvými obvazy na ruce. Elaine si zařizovala něco mimo vilu tak Nat byla sama. Při její procházce chodbou zastavila u dveří Taylorova pokoje a rozhodla se stavit na návštěvu. Zaklepala než vešla dovnitř a koukla se kolem* Hádej kdo *Řekla z vesela Natalie když vešla a upravila si náplast na obličeji.* Jaj..tady smrdí depka..Per to do mě *Když Nat viděla Taylora ve stavu depresse tak si k němu* Jak bylo?..si byl na svatbě že? Povídej!
*Každou chvílí přepínal z tichého přemýšlení do toho hlasitého a zase nazpět. Byl mimo, nevěnoval se tomu, co měl právě před sebou. Prostě mu to stále nedalo, nedokázal se soustředit. Hned, po tom, co se lehce polekal, se tedy na Nat podíval a děkovně se na ni pousmál. Přišla zrovna ve správnou chvíli.* Jasně, rovnou si sedni na postel, už jdu za tebou. *Řekl, s čímž už uvedl veškerou elektroniku do stavu spánku a od stolu se odsunul, aby mohl vstát. Bezděčně se pak protáhl, než konečně přešel k posteli, na niž si sedl tak, aby se díval Nat do obličeje.* Spíše by mě ale zajímalo, co se stalo tobě. *Kývl pohledem k náplastem a obvazům.* Nalítla jsi do stříbra či co? *Pozvedl lehce jedno obočí a starostlivě si ji prohlédl.* A ano, byl jsem na svatbě, jen je to na delší vyprávění, takže nejprve vyklop ty, co jsi vyváděla.
Byla na procházce s Elaine, pak jsem vkrovika do prázdná a spadla, narazila jsem obličejem na náhrobek z oxidovaného stříbra a automaticky se o něj opřela. Nějaký zvbohatlík si dal na něj stříbro..furt se to hojí..*Usmála se a podrbala se na hlavě* Pak jsem naštvala Elaine když jsem si znj a Calibana dělal srandu že spolu spej a tak jsem taky pár dostala a tkmje tak vše! *Natalie se koukla na Taylora a projela ho pohledem* teď ty..vypadáš jak kdyby ti něco umřelo..*Nat dokončila a sklonola hlavu, aby ho nechala mluvit*
*Jakmile se mu naskytl pohled na Nat zblízka, veškeré ty válečné zranění skryté pod obvazy a náplastmi se mu zdály o to hrozivější. Měl toho prcka rád, přestože jej často štvala. Jako by mezi sebou měli takový ten klasický sourozenecký vztah, kdy se stále navzájem nesnáší, ale když někdo tomu druhému ublíží, může se rovnou s klidným životem rozloučit. Alespoň tak to cítil on za sebe.* Ty jsi fakt tele..*Zavrtěl nad ní hlavou a natáhl k ní ruku, aby jí zdravé rameno lehce zmáčknul a povzbudivě se usmál.* Určitě to bude zase brzy fajn. *Nadhodil, snad jako by se mu najednou do toho povídání ohledně svatby nechtělo.* No jo, El bych moc neštval. *Uchechtl se lehce, než si nakonec sedl do tureckého sedu, dávajíce si své ruce do klína při tichém zasmání.* Tak maximálně sexuální život, ta kytka, co jsem dostal stále žije. *Kývl ke květináči s naprosto zdravou kytkou. Lehce si skousl ret.* No..začal bych rozlučkou..na tu se mnou šel Sasha, ale bohužel se rozhodl zhulit. Musel jsem jej sem tahat. Proto..*Odmlčel se, lehce sevřejíce v ruce peřinu, na níž seděl.*..se mnou šel Dragos. Kupodivu..žádný přípitek nepronesl, naštěstí. A ani Bob mě neztrapnil..vlastně mě příjemně potěšil. Vyzval mě k tanci a pak jsme šli k baru...*Odmlčel se. Co vlastně dělal mu bránila čarodějná smlouva vyslovit, proto se rozhodl to ukázat jinak – natáhl se k Nat a podrbal ji za uchem na zdravé straně hlavy.* Tak, zkus si to domyslet..no nakonec mě vyzvedl na bar, začal se ke mně přibližovat až mě i políbil..ale hej, tak krásný polibek jsem dlouho nedostal. *Začal se pomalu na místě nad tou vzpomínkou rozplývat.* Pak přišel Dragos a zbytek si zas můžeš domyslet. *Jeho nálada se hned zhoupla jiným směrem.*
*Natalie ho poslouchala a když jí vyprávěl o tom co se stalo tak se zacala spíše smát a jak pokračoval tak se smála hlasitěji* A prej že mezi vámi nic není..a to je sladké že tě vyzval k tanci..*Nat se odmlčela a koukala na něj* [link src="Jo.no.dragos"] zkazí každou srandu. *Když jí ale podrbal na hlavu lehce se se začala lísat* Tohle můžu furt..A takové milostné věci vy máte rádi? A proč vás zastavil? *Zeptala se Nat zvědavě a sedla si do tureckého sedu na jeho postel
*Vše své kamarádce postupně vysvětloval. Začínal samozřejmě od úplného začátku celé té nadělané paseky, aby o něco zrzku neošidil. Kdyby pak v sobě měl více krve, určitě by si mohla užít i rudé tváře, které by při tom všem povídání měl pravděpodobně dosti rychle. Nebo by se mu ta krev při těch myšlenkách možná nahrnula jinam, těžko říct.* Není..ale obávám se, že uvnitř znovu začínám z toho všeho šílet..Bob je tak..milý a starostlivý, i když mě občas docela děsí. *Povzdechne si. Měl skoro chuť udělat nějaký opravdu dramatický výstup, nakonec se však zmohl pouze na krátké schování tváří do dlaní, ač žádná červeň vidět nešla. Docela mu to chybělo.* Ja..(ano)*Pronesl v němčině, přičemž se lehce pousmál, když si všiml stejné reakce, jako mívá i Bob při drbání. Neodolal tedy a Nat podrbal znovu.* Ano..když netrénujeme šerm, prostě ležíme v posteli, povídáme si a já..*Opět Nat podrbal. Nemohl to říct nahlas.* No..*Načal, načež se zapřemýšlel.* /Co by mu asi tak mohlo vadit?/ *Pomyslel si, než jej pár věcí, asi dosti zásadních, napadlo.* Je to čaroděj..dost starý čaroděj a náš věkový rozdíl tedy není zrovna nejmenší..heh. *Uchechtl se.* Narovinu..je mu něco málo přes osm set let. *Řekl pak lehce nervózně, přičemž se podrbal na zátylku.*
*Natalie se na něj koukla a její úsměv zmrznul na tváři* Kolik prosím? *Nat se radši Zeptala znova a koukal na něj nevěřícím výrazem. /osmset!? Ten je starší než Dragos..Bože to jsou vážný daddy issues/ Pomyslela si Nat a uchechtla se* Jako mě se taky někdo líbí ale Osmset je troskuuu moc nemyslíš..to jako by se 16 léta zamilovala do seniora! Právnicky tě Dragos nemůže omezovat na svobodě alee v klanu je Víc upírů a někteří jsou jen sto let stáří!..*Nat se mu to snažila vymluvit ale když viděla jak o něm mluví tak si povzdechla a vzdala se* Fajn..když tak mi zavolej že tu je Robert..odlákám podobné osoby.
*Věk svého čarodějného kamaráda už s takovou jistotou jako všechno ostatní nepronesl, pravděpodobně kvůli očekávání stejné reakce, jako měl Morgan se Sashou. Měl i taky takovou domněnku, že to byl právě ten důvod, proč je Dragos od sebe odtáhl. Podle všeho se s Robertem znal už delší dobu, určitě věděl kolik mu je.* Osm set. *Zopakoval téže tónem jako předtím, drbajíce se opět na zátylku zatímco hleděl jinam, jen ne Nat do očí. Necítil se za to špatně, jen věděl, že reakce nebude zrovna pozitivní. Což ani nebyla. Dovolil si protočit panenky. Tohle čekal, cítil se jako káraný mladší sourozenec.* Upíři mě nezajímají.. víš vůbec jaký nádherný pocit je, ležet někomu živému na hrudi, poslouchat jeho dech, tlukot srdce a užívat si toho tepla? *Pronesl opět, zatímco vzpomínal právě na ty noci, kdy se takto spokojeně po drbání k Robertovi tulil. Jen se pak zarazil, když pomyslel na ty všechny věci, co něco takového napodobují. Něco podobného měli kvůli sestře doma.* Ne, napodobení nějakým přístrojem či co v úvahu nepřipadá, to není ono.. zkus se někdy k někomu živému přitulit, je to prostě něco jiného. *Snažil se vzápětí vysvětlit.* Obzvláště, když pak k té osobě něco cítíš. *Dodal pak, jako by to nebylo zcela zjevné. Nakonec se ale na Nat usmál a opatrně ji objal tak, aby jí nezpůsobil bolest..nebo přinejhorším pouze minimální.* Dobře, děkuji.
Chápu ale..vzdávám se..Jak myslíš..v srdci ti poroučet nebudu. *Řekla Nat a podrbala mu hlavu* a ne už dlouho jsem živému neležela..max jsem objímala radiátor první rok Upíra..no ale za to s mým kamarádem cítím něcojako teplo..*Nat lehce zrudla a koukla se pryč při jejím vykládání, pak se usmála a hravě ho sťouchla.* Ale no tak..můžete mít "lekci šermu" a já něco provedu..aby jste měli soukromí
*Pozvedl lehce jedno obočí, když zaslechl v Nataliině projevu to „ale“ a už očekával to nejhorší. Byla to nakonec Nat, nikdo nikdy nevěděl jistě, co z ní vypadne. A že zvládne říct lecos...zpravidla těm nespráným lidem. Nakonec se však mohl spokojeně usmát. Tohle jej lehce potěšilo.* /Minimálně tohle..díky./ *Pomyslel si, než na chvíli obě své ruce složil sobě do klína.* Děkuju. *Rozhodl se nakonec říct, než vyšel její ruce spokojeně vstříc. Dovolil si i pobaveně se zasmát.* Jo, to se taky dá. *Kývl, načež se mu v obličeji objevil šibalský úšklebek.* Ach, jasně..s kamarádem..hej, lhát mi nemusíš. Právě jsem se ti taky otevřel..a čekám, že nevyzradíš vše.. *Načal.* Narovinu, byl bych rád, kdyby sis aspoň tohle, co se tu probírá, nechala POUZE PRO SEBE. *Zdůraznil. Věděl, že by měl pak průser.* To mým uším zní velice náramně. *Mrknul na ni.* Snad to ale nedopadne tím, že by tě šoupl na samotku.
Jo jasně zustane to semnou a na samotku mě to nedostane dokut nejsou důkazy *Nat se usmála a objala ho. Když si všimlajeho úšklebeku tak se zazubila* Fakt to je kamarád!! Pochybuji že by to cítil jinak..Jo rychle jsme se kamarádili ale pochybuji že bi cítil to samé a taky se ti svěřím, bojím se že když mu to řeknu tak to pokazí vše *Svěřila se Natalie Taylorovi a její úsměv zmizel. Nat ho pustila a koukla na něj* To hřejivé teplo co ty cítíš z Roberta js cítím z něj..ale nevím..možná melu blbosti bůh ví. Nikdy jsem nezažila lásku takže těžko říct..
Pravda, bez důkazů se málokam v nějakém sporu hneš. *Uznal. Na druhou stranu starší podsvěťané si vždy v takových ohledech zvládnou poradit. Když důkazy k usvědčení nejsou, vytvoří si je, je-li je to možné. Pravděpodobně jim něco takového nebude dělat problémy.* Vážně? *Optal se. Stále měl v obličeji tentýž výraz.* To je fakt de facto to stejný, jako když ses ujišťovala ty, zda mezi mnou a Robertem nic není..což je stále pravda, za tím si stojím. To, že já při myšlence na něj a na ty nádherné chvíle s ním prožité šílím, neznamená, že je na tom stejně. *Dovysvětlil, než se zarazil.* Sorry, budeme se věnovat teď převážně tobě, než zase chytnu chuť pracovat. *Omluvil se, než se vrátil přímo k tématu dříve nadhozeném.* Když to v sobě budeš dusit, tak se taky nikam nehneš..radši bych šel s pravdou ven, i když to je těžké. *Pověděl. Následně se lehce uchechtl.* Láska k němu tě hřeje? Nerad ti kazím iluze, ale láska fakt hřeje jen, když je vzájemná..aspoň když bychom šli podle toho rčení..asi to bude opětované? *Naklonil lehce hlavu na stranu.*
Hm..já držím tvoje tajemství aty budeš držet moje okay? *Nat se naklonila a zašeptala mu jméno do ucha. Pak se zčervenala a usmála se na něj* A ticho jo?..Shh! A to taky doufám..je tak strašně fajn a..a prostě *Natalie si zmáčkla obličej s toho úžasného pocitu. Když se uklidnila naklonila hlavu na Taylora* Jako když..když jsem v jeho přítomnosti tak cítím teplo na hrudi..úžasný pocit!..
Samozřejmě, tak to přece chodí normálně. Nevím, kdo všem vyzradil, že mám děsnou arachnofobii a Dragose nakresleného ve skicáku *Zašklebil se na Natalii škodolibě. Fakt se mu zdálo, jako by se občas bavil se svojí mladší sestrou. Samozřejmě zde bylo hodně rozdílů, ale pořád byl princip stejný. Když jeden potřeboval, drželi při sobě..jinak se předhání v naschválech. Tay ovšem necítil zrovna moc velkou chuť o něčem skládat symfonii, kterou by mohl předvést před celým klanem.* Prostě je dokonalý, chápu. *Uchechtl se, než si skousl ret.* /Neměli bychom se něčím takovým tolik unášet..co když by to skončilo stejně?/ *Pomyslil si. Jako by jedna část jeho samotného zapla alarm. Tohle nebylo správné, moc dobře to věděl..jen si nemohl pomoct.* Jo..je to úžasný dokud stále víš co děláš a nejsi tím přímo..pomatená. *Nadhodil. Nálada se v něm střídala hodně rychle, ostatně jako jeho smíšené pocity. Jako by se v mysli i srdci rozděloval na dva tábory. Jeden si byl vědom, co se stalo předtím, druhý to zjevně ignoroval. Naklonil lehce hlavu do strany.* Hele..myslím, že bych se měl vrátit zpět k té práci.
Jo jasně neboj!..*Když se Taylor zmínil o své práci tak přikývla a postavila se* Já taky už půjdu..Díky že si mě výslech a neboj..Tvé tajemství je v bezpečí! *Nat ho objala pevně než vyrazila ke dveřím* To doufám i u tebe..*Nat mu dýchne zamávala a v tu ránu byla pryč z jeho pokoje, na chodbě ještě chvilku stála a pokračovala do svého pokoje*
*Lehce se pousmál, než raději nadhodil práci. Zase to začalo nabírat jiným směrem, bylo na čase to utnout, než se dostanou třeba k nějakým zvráceným konspiračním teoriím.* Nápodobně, papa. *Usmál se, načež jí ještě věnoval zamávání, než se zvedl a loudavějším krokem došel až ke stolu, k němuž si hned nato sedl, zatímco litoval, že vůbec něco takového předtím řekl.* Já se na tu práci stále nedokážu soustředit, do hajzluuu. *Protáhl, opět zaklonil hlavu. Chvíli se ještě přehraboval ve svých myšlenkách, než se nakonec rozhodl jít si lehnout, aby si jeho hlava mohla odpočinout.*
*Před půl hodinou mu přišla SMSka aby vyzvedl Nicolaeho na letišti, proto teď seděl v autě a čekal až k němu pán přisedne. Po chvíli jej zahlédl společně s jeho kufrem, proto vylezl z auta a zamířil k němu, lehce poklonil hlavou na znak úcty, jak bylo zvykem a řeči si nechal do auta. Otevřel kufr a vložil tam zavazadlo, poté přešel na místo řidiče, jelikož jeho pán už seděl vzadu. I když měl Nicolae rád techniku a novodobé vymoženosti tak při vstupu na cizí území potřeboval dát najevo svou převahu a to i tím, že jej odvezl jeho služebník. Jakmile oba seděli v autě, tak Nicolae prohodil jedinou větu,* Odvez nás na místo setkání, tvé potrestání vyřešíme na schůzce, chovej se tak, jak máš. *Po zbytek cesty mlčel. Caliban byl oblečen střídmě, jako vždy měl na sobě tmavě modrý oblek, ke kterému si vzal černou košili a černou kravatu. Jeho vlasy byly nagelované v poměrně ležérním stylu, ale vypadalo to elegantně společně s jeho oblečením. U sebe měl schovanou dýku, přece jen jde se svým pánem na setkání s mužem, co jej přinutil mluvit. Naopak Nicolae měl poněkud extravagantnější styl. Zvolil si celočerný oblek společně s černou košilí a kravatou, co na něj ale upozorňovala byla krvavě rudá vesta, která měla na sobě zdobení, své vlasy nechal rozpuštěné a sčesané dozadu. Oba byli připraveni čelit tomu co přijde. Jakmile přijeli před klub tak Caliban beze slova vystoupil a otevřel dveře svému pánovi, poté je zavřel a následoval Nicolaeho v těsném závěsu.*
*Dragos byl zrovna u sebe v klubu, nicméně měl jednání, takže byl zalezlý ve svých soukromých prostorách. Na sobě měl korzetovou vestu tmavě modré barvy. Černé kalhoty a bílá košile byly v kontrastu, zatímco jeho tmavě modrý plášť, který měl teďka sundaný a přehozený přes opěrku gauče, zase ladil s vestou. Na té se pak nacházelo několik řetízků, které měli jak plně funkční, tak ozdobnou podstatu. Samozřejmě nesměly chybět zbraně a ochranné předměty. Dragos o tom, kdy dorazí člověk, o kterém měl dojem, že by mohl být jeho syn, nevěděl. Takže Calibanovi a Nicolaemu nezbývá nic jiného, než se na něj poptat u baru, přičemž poutají pozornost několika návštěvníků baru, jenž znají Dragose vzhledem. Jakmile tak učiní, tak od něj odběhne mladá upírka s černými vlasy a modrýma očima a zamíří do soukromých prostor za závěsy.* Sorine? Nerada ruším, ale máte tady návštěvu.. Aaaa.. No.. Asi bude lepší, když ji přijmete.. *Dragos upírku probodne pohledem a druhým naznačí probíhající jednání.* Ať počkají deset minut.. *Vzkáže ji nakonec a přesně s tím se Sophia vrátí za bar a za Calibanem s Nicolaem.*
*Caliban stál napřímeně vedle svého pána, dnes nebyla chvíle na pochybnosti ani slabosti, normálně by se divil proč se na ně lidé kolem neustále tak dívají a barmani jsou podivní, ale on na vlastní oči viděl podobnost mezi Dragosem a svým pánem, takže to nebylo nic podivuhodného. Nicolaemu to přišlo divné, ale podivnostem lidí se nemínil věnovat. Jakmile k nim přispěchala mladá upírka, která předtím odběhla a vyřídila jim zprávu tak Nicolae pozvedl obočí.* Vypadám jako někdo kdo hodlá čekat? Váš pán si vyžádal schůzku, takže buď se dostaví a nebo odcházíme. *Dodal jenom a pokynul jí rukou. V jeho hlase nezazněla žádná emoce, byl ledově klidný stejně jako jeho obličej. Jen jeho postoj vypovídal o tom, že pokud by se rozhodla mu oporovat, nebude to pro ní příjemné. Caliban tyhle jeho stavy znal. A v tu chvíli se mu raději vždy klidil z cesty, navíc měl u něj pěkně velký vroubek na to aby se jej pokusil přemluvit o počkání, jakoby to udělal většinou. Ale dle jeho mínění měl Nicolae pravdu, nebyl čas na to ukazovat se jako podřízení, zvlášť při jednání s Dragosem.*
*Když po ní muž vystartoval, tak Sophia jen hrdě narovnala bradu. Nepříjemných návštěvníků zažila v baru dost a nebyla úplně včerejší, aby si s nimi nedokázala poradit.* A sjednali jste si schůzku s panem v přesný čas? Pokud vás pouze pozval a neví, že jste se zrovna ukázali, tak budete muset počkat, než mu skončí jednání. *Odvětí mu.* Kdo že vůbec jste, že máte právo se takto schůzky dožadovat? *Dodá. Dragos mezitím uzavřel obchod. Jeho nyní už obchodní partner odešel z jeho soukromých prostor a Dragos si na sebe připnul na ramena plášť, když se zvedl ze sedaček. Dával si na čas. Nehodlal spěchat. A tak nejprve zamířil ke svému soukromému baru ve svých prostorách a nalil si skleničku alkoholu.*
*Zadíval se na ženu a nasadil jeden z jeho pohledů, které většinou používal na vzpurné upíry, nebo Calibana, když byl mladší. Už jen z toho pohledu přejel mrazivý pocit Calovi po zádech, vzpomínky nebyly zrovna příjemné, a to už vůbec ne na chvíle, kdy musel Nicolae takový pohled použít, věděl že se schyluje k násilí a tomu chtěl alespoň ještě chvíli zabránit. Rozhodně nemínil při této schůzce nechat vyletět Bana jako čertíka z krabičky.* Zlatíčko, chápu, že nejsi na světě ještě dost dlouho na to abys poznala, kdy ti hrozí nebezpečí. *Lehce se k ní Nicolae naklonil.* Proto ti doporučím, aby jsi ten svůj zadek přesunula a zašla za svým pánem. Jinak se můžu také otočit a ty svému pánovi vysvětlíš proč Nicolae Sorin odešel z jeho klubu. *Stále nakloněný těsně k ní natáhl ruku a přejel jí po čelisti. To si přeješ? Optal se jí a narovnal se aby si spravil kravatu která se lehce nahla na stranu. Caliban hlídal okolí kdyby náhodou se někdo chtěl toho mláděte zastat a zakročil by proti jakémukoliv nebezpečí, které by mohlo jeho pánovi hrozit.*
*Upírka mu vzdorně pohled oplácí, zatímco on mluví a zatne vztekle čelist, když z ní dělá mládě. Ach jak moc se v ní pletl. Dragos se mezitím napil ze skleničky, když mu do prostor vešel jiný upír.* Ehh.. U baru se to trochu přiostřuje.. Sophia vypadá, že za chvíli tomu drzounovi půjde nakopat zadek.. *Sdělí Dragosovi Cai, který se opře o stěnu a ještě jednou se ohlédne k baru, na který má výhled, neboť svým opřením odhrnul závěs. Starší upír převrátí očima a otočí se od baru, přičemž dojde za Caidarem, aby viděl, jak upír sáhne upírce na čelist. V ten moment jeho ruku na zápěstí zachytí Sophia.* Nesahejte na mě! *Procedí na něj skrz zuby. To bylo jediné a poslední varování co upírka dávala a toho si byl Dragos vědom. Jako šmouha modré látky se prosmýkl mezi hosty klubu a vzápětí už Nicolaeho ruku drželi dva upíři. Pouze krátce, protože jen co se objevil její vůdce, tak si upírka směrem k Nicolaemu odfrkla a vrátila se do práce. Dragos věnuje Nicolaemu přisný pohled, kterým maskuje emoce, jenž se objevili, neboť ten muž skutečně vypadal jako jeho kopie. Svého syna viděl naposledy jako dvouročního, takže žádnou jistotu neměl, ale měl až moc informací, které seděly.* Doporučil bych ti tu pracku stáhnout a nesahat na můj klanu.. *Pronese k němu, než mu ruku pustí.* Jdeme.. *Přikáže a zamíří si normálním krokem skrz klub zpátky do svých prostor. Caidar už se mezitím vytratil. Návštěvníci klubu Dragosovi respektovaně uhýbali z cesty, takže ta nebyla nijak obtížná, než se Dragos ztratil nad schody za závěsem.*
*Dokud se Nicolaeho dotýká jen ta žena, tak to nechává Cal být, věděl, že by si zvládl poradit. Jenže když se k nim přihrne i Dragos, tak jeho prvotní instinkt je postavit se mezi ně. Sice tak nezabrání tomu, že se jej Dragos dotýká, ale pokud by se ho pokusil praštit, tak by tu ránu odrazil prvně Caliban. A to až už svým tělem nebo dýkou pečlivě schovanou ale dobře vytažitelnou v případě potřeby či nouze. Nicolaeho na moment zarazí ta podoba a to nejen s ním, ale také s obrazy, které znával jako dítě když vyrůstal. Stejně však jako jeho otec odmítl ve tváři nechat něco znát. Měl mnoho let na to aby to trénoval a on rozhodně nezahálel. Pohledem přejel z jeho ruky do jeho obličeje.* Já bych ti zase doporučoval na mě příště nesahat, mohlo by se ti to vrátil. *Pronesl ledovým hlasem Nicolae. Přičemž posunkem Calibanovi naznačí ať ustoupí z cesty, Cal se tak přiřadí k Nicolaeho boku a společně hrdě procházejí klubem do místa kde Dragos zašel.*
*Dragos se ušklíbne nad tím, jak se mezi ně postaví Caliban.* Nechávat za sebe bojovat svého upíra? Jak zbabělé.. *Rýpne si, přičemž sjede oba dva pohledem. Pustí Nicolaeho ruku a zamíří do svých prostor, přičemž okatě ignoruje jeho slova. Nehodlal prozrazovat široké veřejnosti jejich rodinné spojení. Teprve až se za nimi zahrnuly závěsy se Dragos otočil na oba a prohlédl si je. Nebo spíš teda Nica. Calibana ignoroval.* Když jsi byl menší, tak to vypadalo, že budeš po matce.. To se asi mému tchánovi nesplnilo.. *Prohodí nakonec a dojde k němu blíž. Na pár centimetrů, se založenýma rukama. Teď už Calibana ignoruje až moc okatě, neboť natáhne ruku ze založení a přizvedne Nicolaemu tvář. Byli sice obdobně vysocí, ale přesto byl Dragos vyšší lehce.* Co se stalo? Jak..? *Zeptá se a přitom přepne do rodné rumunštiny.*
*Pohrdavě si jej prohlédne.* Tomu se neříká zbabělost, ale oddanost. Kdybys byl dobrým pánem věděl bys to. *Schválně vypustí Nicolae takto provokativní slova naproti jeho rýpavým. Jakmile se zahrnou závěsy, dovolí si oba, jak Nicolae, tak Caliban si pozorněji prohlédnout upíra.* Nevím o čem zde mluvíš, ale rozhodně mě nebaví tato šaráda. *Pronesl odmítavě, nechtěl připustit možnost spojení tohoto muže před ním a otce o kterém kdysi slyšel. Jakmile ale uvidí že se Dragos opět dává do pohybu směrem k Nicolaemu tak se mlčky přesune zase alespoň ramenem mezi ně. To že jej muž opět chytí si líbit nenechá a odtrhne jeho ruku ze své tváře.* Jak říkám, neznám tě a nechápu o jaké divadlo se zde jedná. Caliban mi vyřídil, že mám přijet. Takže mi laskavě sděl z jakého důvodu narušuješ mé plány? *Zeptá se klidně a v angličtině, nehodlal s tím mužem nějak polemizovat v rumunštině. Cal stále lehce před ním jej trochu štve, ale chápal jeho touhu chránit.* /A tedy hlavně se zavděčit když ví, že přijde po této schůzce trest./
*Upír se jeho slovy nenechá rozhodit.* Kdyby jsi byl dobrým pánem ty, tak víš, že osobní bitvy si máš bojovat sám.. Tohle hraničí s otroctvím.. *Odvětí mu ještě venku, než zalezou do soukromých prostor.* Že ne? *Nadhodí Dragos s uchechtnutím a pozvednutým obočím, když mu odtrhne ruku od tváře, protože v ten moment si něčeho všimne a ruku mu zachytí a zvedne do výšky očí.* Tak proč nosíš můj rodový prsten, Nicolae? *Vzápětí otočí i svou pravou ruku a zvedne mu ji vedle jeho, kde měl na prsteníčku masivní prsten se signaturou rodu Sorin. Jakmile se mezi ně snaží Cal vecpat, tak mu věnuje ledový přísný pohled, kterým říká, že má dvě sekundy vystrnadit svůj zadek, než mu pomůže.* Protože tě očividně můj tchán nevychoval správně, když nevíš, že je slušnost navštívit svého otce.. *Odvětí mu Dragos, když jeho ruku pustí a odejde k baru.* Zjevně to budeme řešit asi dlouho, takže se zeptám jinak.. Co piješ? *Otáže se a sám si vezme svou sklenici s bourbonem.*
*Uchechtne se.* Já své bitvy bojuju, jen mí lidé ví jaká je jejich práce. Navíc, *otočí se na Calibana.* Připadáš si jako otrok? *Caliban jen zavrtí hlavou.* Ne, pane. *Víc neřekne protože se to od něj nyní nečeká, Nicolae si jej vychoval jakého ho chtěl mít a Cal to moc dobře věděl. Nicolae prudce ruku odtrhne.* Řekl bych jelikož to je můj rodový prsten? Který mi byl právem předán podotýkám. *Začínal být na muže před sebou naštvaný.* A je velice ubohé vydávat se za pár stovek mrtvého muže, který se nemá jak bránit. *Odfrkne si, doopravdy nepřipouštěl že jeho otec tak dlouho žil a ani se o něj či rodinu jakkoliv nestaral.* Můj děd mě vychoval dobře, naznačovat cokoliv jiného je urážkou. Navíc o sobě můžu říct, že jsem byl dobrým otcem, což očividně ty tvrdit nemůžeš, když se musíš vydávat za někoho jiného. *Dodal ještě Nico pohrdavě. Poté přejel pohledem ze sklenice na Calibana, který stočil pohled bokem tak aby do jeho tváře Nicolae neviděl.* Od tebe si žádný drink nevezmu, děkuji.
*Jen se pobaveně uchechtne nad tím, co oba předvedli, protože to akorát potvrdilo jeho slova.* Stejně jako mě, mým otcem zase.. Mě byl teda předán, když jsem se ženil.. Tvůj ti byl předán už v kolébce.. *Odvětí mu fakt, načež se uchechtne.* Mno.. Z poloviny je to pravda.. Jsem už pár stovek let mrtvý.. Ale za nikoho se nevydávám.. *Pronese, přičemž převrátí očima, když Nicolae obhajuje svého děda.* Tvůj děd nikdy nebyl dobrý muž.. O život tvé matky se nikdy nezajímal.. Šlo mu jen o to mít mužského dědice.. Tebe.. *Pronese s nenávistí v hlase. Nikoliv proti svému synovi, ale proti svému tchánovi.* Já jsem neměl možnost.. *Opraví ho ztichle, když byl zády k němu u baru. Následně se otočí s přísným pohledem.* Fajn.. Pak teda žádný drink.. Budu tě muset asi přesvědčit jinak.. *Prohlásí a zamíří ke knihovně.* Asi je zbytečné žádat, ať tu opičku necháš tady, co? *Pronese ironicky pohrdavě. Přišlo mu to směšné. On si bodyguardy netahal.*
*Jeho uchechtnutí si schválně nevšímá.* Takový příběh mohl vyprávět kdokoliv, nemáš pro své tvrzení důkazy. *Pozvedne jen obočí, vážně to poslední pouze potvrzuje jeho slova, nikdy neprokázal Nicolaemu o koho se jedná, a i podoba může být náhodná. Calibanovi ale už došlo že je v tom víc než jen podoba. Viděl ty podobnosti v chování, oblékání i emocionálních mezerách. Kdyby to nebylo nepatřičné, tak by se zde před svým pánem rozesmál.* Nikdy jsem netvrdil, že byl dobrým mužem, ale poskytl mi dobré vychování a zázemí pro to abych si našel ženu. *O svých dětech raději pomlčel. tentokrát. Načež pokrčil rameny když zamítl drink. Calibanovi se také ulevilo. Rozhodně si nechtěl zopakovat tu šarádu s drogou. Calibana věc o opičce urazila, ale uměl držet jazyk za zuby.* I když byl poslední dobou nějak moc ukecaný. *Zamračil se na Cala.* Tak je důvěryhodný. A co se týče Calibana, tak věřím jeho úsudku a schopnostem, takže máš pravdu, je nemožné že bych jej nechal tady. *Uchechtne se a pohrdavě mu věnuje svůj pohled.* Ale zbytečné to není, rozhodně bych tě chtěl vidět prosit mě.
/Chceš důkazy.. Dostaneš důkazy../ *Pomyslí si Dragos, kterému docházela trpělivost. Ovšem, že jeho syn je stejně tvrdohlavý nedůvěřivý mezek jako on. Na informaci o ženě pouze pozvedl obočí. Tuhle informaci nakonec stejně už znal.* Doufám, že mu byla stejně ukradená jako jeho vlastní dcera.. *Zabrblá otráveně. Poslouchat chválu na svého tchána ho fakt nebavilo. Dragos se na tu první poznámku uchechtne.* Jo.. To tak úplně není jeho vina.. Scuze.. *Prohlásí sarkasticky na adresu Calibana, než si odfrkne nad slovy Nicolaeho.* Neprosím.. A jsi drzý.. *Prohlásí, když zatáhne za knihu a odtlačí stranou část knihovny.* Jdeme. *Poručí a čeká, až vejdou za ním, než knihovnu za nimi zavře. V chodbách byla úplná tma, ale to ani jednomu nemohlo nijak vadit. Nebere je nejpřímější cestou. Přeci jen v tomhle musel být opatrný. Ale bere je velkou oklikou ke vchodu, který vede do vily.* Na nic nesahat, nikoho neprovokovat.. *Věnuje jim oběma přísný pohled, když je pustí do sídla. A ano, ta část o provokaci byla narážkou na Sophii na baru. Vede je po schodech až na úplný konec. Vytáhne malý nožík připnutý na řetízku a sevře ho v dlani. Pak jej prudce vytáhne a rukou od krve si otevře do svých pokojů a opět za nimi zavře. Během toho, co se mu hojí ruka a oni míří po apartmánu, si ji čistí kapesníkem.* Já moc dobře chápu, že mi nevěříš, ale nemůžeš ignorovat to, co je zjevné.. *Prohlásí, když dojde k velkému portrétu zakrytému černým plátnem, za které lehce potáhne a stáhne jej k zemi. Černá látka doplachtí k zemi a odhalí rodinný portrét.* Poznáváš svou starší sestru? *Uchechtne se Dragos cynicky, když si vytáhne ze skříňky láhev a skleničku a nalije si. Ne, to že měl alkohol v každé místnosti, neznamená, že byl alkoholik.*
Moc dlouho ji nezažil, ale tvou poznámku nechám být. *Pokrčil rameny ale zbystří jakmile se muž omluví.* Co jsi mu provedl? *Optá se Nicolae, Caliban také změní svůj postoj, z více submisivního opět začal získávat důvěru v sebe.* /Třeba Nicolae můj trest zmírní./ *Probleska mu hlavou myšlenka, ale věděl, že to je dost nepravděpodobné, jakmile jednou jeho pán něco slíbil, tak bylo skoro nemožné aby se daná věc nestala.* Nejsem drzý, jen říkám pravdu. *Odvětil mu ale následně jej jen dál následoval. U jeho poznámek jen protočil oči jako puberťák. Uměl se chovat. Zaujalo ho otevírání dveří, ale beze slov šel dál. Nico byl poměrně v klidu, ale Caliban byl paranoidní a očekával napadení na každém možném místě. A to i zde, proto si odepnul sako aby se rychleji dostal v případě nouze k dýce. Celé to dle něj mohla být past. Jakmile došli do apartmánu a odhalil se obraz. Tak Caliban zatuhnul. Muž na obraze byl snad ještě podobnější Nicolaemu než nynější Dragos. O reakci Nicolaeho se nedalo ale mluvit. Už dlouhou dobu neměl možnost vidět své sourozence a dokonce měl i chvilkovou chuť natáhnout se prsty a přejet po obraze ale pak se vzpamatoval.* To že máš obraz mé rodiny ještě neznamená, že jsi mým otcem. Takový obraz jsi mohl vyhrabat už někde dávno všimnout si podoby a zneužít toho. *Podotkl Nicolae stále odmítajíc, že by to mohlo být reálné. Že by snad po dlouhé době mohl poznat svého otce.*
*Na otázku Nicolaeho neodpoví, jen se ušklíbne. Vyrovnával skóre. Nico mu taky na jeho otázku neodpověděl.* Jsi drzý vůči svému otci.. *Prohlásí jednoduše na jeho slova, než je odvede do vily a tam do svého apartmánu. Jakmile odhalí obraz své rodiny, tak se na něj koukne jen krátce. Moc to bolelo a on nehodlal svou bolest dávat najevo. Kdyby tu byl jen jeho syn, tak budiž, ale ne před Calibanem.* Odhalím ti něco, co možná netušíš.. *Pronese, když si nalije skleničku a opře se o skříňku.* Ty obrazy byly namalovány pouze dva. Bylo to totiž těžké vytvořit něco, co v podstatě neexistovalo.. Jeden obraz zůstal v rodinném sídle tvého děda.. Druhý byl určený do sídla naší rodiny. Ten první byl zlikvidovaný, když umřel tvůj děd, že ano? *Pronese sebevědomě.* A ten druhý zmizel, co? *Dodá, načež ještě jeden krátký pohled věnuje obrazu.* Řekněme, že jsem nechtěl, ať se někde šíří připomínka toho, co jsem měl a ztratil.. Ale úplně zničit všechny zmínky o Crině jsem nedokázal, takže jsem je raději uzamkl zde.. *Prohlásí a rukou ukáže po salónku. Kromě rodinného portrétu tu bylo ještě jedno dílo zakryté černým plátnem a v zamčené vitríně se nacházelo několik šperků. Na pohled už hodně starých. Teprve po detailnějším rozhlédnutí se dalo všimnout, že Dragos věnoval celý tento salónek své ženě a vytvořil z něj nějakou její svatyni.* Nezajímá tě, proč jsi vyrůstal jako sirotek? *Nakloní hlavu lehce ne stranu.*
*Při tom, že je drzý ke svému otci opět pouze protočil oči. Potom ale co došli do místnosti a on viděl obraz a teď k tomu ještě přidané vyprávění, tahle minulost ho bolela a viděl to i Caliban, svého pána znal příliš, proto se záměrně odvrátil, věděl že Nicolae nesnáší slabosti, natož ty vlastní. Nicolae ale byl až příliš zaměstnaný tím aby vyvracel jakékoliv myšlenky o tom, že by byť jen lehce mohl být ten muž jeho otcem že se ani nerozhlédl po celém tom místě, který byl vlastně důkazem lásky jeho otce k jeho matce. Nejvíce ho ale zabolelo slyšet jméno vlastní matky.* Nic z toho co povídáš nedokazuje že jsi mým otcem, jistě se daly za ty léta informace dohledat, zvlášť pokud pocházíš z podobné oblasti jako já. *Pokrčil rameny.* /Tonoucí se stébla chytá./ *Tohle bylo to jediné co Calibana k této situaci dovedlo.* Pane. *Chtěl něco říct Cal, ale Nico jej umlčel posunkem ruky.* Vyrůstal jsem jako sirotek jelikož mí rodiče zemřeli. *Dodal a ušklíbl se, vytvořil si klidnější masku, kterou nasadil.* Tak to už bývá.
Naopak.. *Opraví ho při jeho tvrdohlavosti.* Všechny moje slova jsou důkazem.. Ty je jen odmítáš vidět, protože je to tvoje slabost.. Tvoje slabina.. A to si nechceš připustit.. Zvykl sis na představu, že jsem mrtvý a nesneseš, že to nebyla pravda.. *Odpoví mu, protože konečně po celé té době jejich rozhovoru viděl na Nicolaeově tváři nějakou emoci. Jakmile chce Caliban promluvit, ale Nico ho umlčí, tak se Dragos ušklíbne a zaměří svůj pohled na něj. Semkne s Calibanem pohled, zatímco Nico mluví o tom, že vyrůstal jako sirotek, a opět jej uvalí pod Encanto. Nemá tolik času, aby jej provedl pečlivě, takže je velice slabé a do minuty vyprchá, ale Dragos stihne dát příkaz.* Mluv. *Chtěl si poslechnout, co má Caliban na jazyku. Pak teprve, až Caliban promluví, vrátí pohled na Nicolaeho.* Byl jsem mrtvý jen oficiálně.. Nebo spíše jsem byl proměněn v upíra.. Nemohl jsem se za tebou ani Lavinii vrátit, protože mě zradil můj vychovatel.. *Dodá informaci zase on.*
*Tvrdošíjně to odmítá, dokonce i zavrtí hlavou, ta možnost je pro něj skoro nepřipustitelná. Takhle oslabený se necítil už nějakou dobu a jeho jistota začala určitým způsobem praskat co se mu nelíbilo.* Není to pravda, nemůže. *Dodal ještě pevněji, nezvládal ale všímat si okolí, do té doby než dal Calibanovi příkaz, došlo mu o co jde a tak se k němu vrhl a zatlačil ho o zeď.* Neopovažuj se ovlivňovat mé lidi. *Byl naštvaný, ne přímo nasraný, jenže v tom zaslechl něco od Calibana.* Myslím si, že je to pravda, nejen vaše fyzická a psychická podobnost, ale taky jak se chováte, gestikulace kterou používáte, váš vkus a taky tato místnost. Cizinec by přece nedělal tak nádhernou památku pro cizí ženu. *Potom zmlkl, uvědomil si, že porušil pánův zákaz, opět a celý se shrbil. Připadal si neschopný. Nicolae pustil očividně svého otce a zamrzl, ani nevnímal Dragosovu řeč o vychovateli.*
*Dragos zakroutí hlavou.* Je to nepravděpodobné.. Ne, nemožné.. *Odvětí mu. Pobaveně se uchechtne, když po něm vystartuje poté, co ovlivní Calibana. Nebrání se tomu, že ho zatlačí na zeď. Jen ho zachytí na loktech a přidrží ho, i když se ho on pustí, přičemž se na něj jen krátce pousměje.* Nemusíš tomu věřit, ale to jsou fakta.. *Pronese k němu, ignorujíc opětovně Calibanovu přítomnost. Jeho hlas už postrádá své typické stopy arogance a možná by se dal nazvat skoro něžným. Nějak takhle by mluvil ke svým dětem před stovky let, kdyby nebyl od nich odloučen.* Tvoje matka zemřela při tvém porodu.. Těhotenství s tebou pro ni bylo zdaleka nejtěžší a neměla ho postupovat, ale byla odmala ovlivněna svým otcem. Navíc nám v té době zemřela Diana, takže i žalem a možná si chtěla tvou sestru vynahradit. *Pokračuje ve svých slovech, zatímco stále Nicolaeho drží.* Chtěl jsem být přítomen a je mi jasné, že si to nepamatuješ, na rozdíl od Lavinie, ale první dva tvé roky jsem ještě s vámi byl.. Pak mě zradil můj vychovatel, který byl sám upírem.. Vlákal mě na lovu do pasti a zabil, čímž mě proměnil.. Nemohl jsem se za vámi vrátit.. *Zopakuje opět svoje slova.* Vzpomínáš na Mariuse? Jak záhadně zemřel? *Zajímá se. Marius byl Nicolaeho bratranec, takže by si jej měl pamatovat.* Taky se stal jeho obětí.. Byl se mnou po celá ta léta.. Měl jsem díky němu pocit, že mám ještě nějakou rodinu na živu.. Zemřel loni na tu démonskou nákazu.. Zlomilo mě to, nedokázal jsem tomu zabránit.. *Svěří mu tiše. Je mu jasné, že jeho slova zřejmě Caliban také slyší, nebyl až tak daleko, aby ne, ale alespoň měl pocit, že je to soukromý rozhovor.* Můžeš mít znova rodinu, ale já už znova tuhle ztrátu nezvládnu.. Takže odejdi, jestli chceš, ale už mě znova nekontaktuj.. Nechci o tobě už slyšet, pokud se rozhodneš mi nevěřit.. *Prohlásí a až poté svého syna pustí.*
*Chvíli mu trvalo než Nicolaemu došlo, že na něj Dragos, jeho otec mluví. Připadal si jako v tranzu, teď ale nesnesl jeho dotek, ne hned. Proto se mu vytrhl, pokusil se minimálně ale když ho nepustil tak se odvrátil. Nechtěl aby mu viděl do očí. Normálně úplně klidných a ledových, které najednou naplnily emoce, se kterými tak bojoval. Díky tomu na něj viděl Caliban, ale ten by svého pána nezradil. Málem se mu začaly třást ruce při proslovu jeho otce, jenže je stiskl v pěst, takže to nešlo tolik vidět.* Pamatuji si ho. *Pronesl tiše, nebyl si jistý svým hlasem, upřímně si teď nebyl jistý vůbec ničím. Jen pár minut mu zbouralo celý svět, který budoval tak pevně roky, desetiletí i staletí. Caliban stál ani se nehnul, tohle nebyla jeho chvíle a cítil se zde nepatřičně, jenže mu přišlo, že každý pohyb v tuhle chvíli by mohl narušit co se tam dělo, proto se z něj stala jen nehybná socha.* Zatraceně. *Otočil se k otci a prohrábl si vlasy.* Nevím co si myslet, jak mám vědět jestli chci rodinu, když jsem o ni přišel už před takovou dobou! *Postupně zvyšoval hlas ale do křiku se nedostal. Když jej otec pustil tak udělal prvně krok vzad aby našel v něčem oporu, jenže nic tam nebylo. Měl v sobě tolik emocí a nejraději by je všechny vyřval, jenže na druhou stranu měl chuť si sednout, opít se s tím mužem, jeho otcem a vyslechnout si zbytek. Byl zmatený a ani jeho věk mu v tom nijak nepomáhal.*
*Klidně zpevní sevření, pokud by to bylo nutné, ale nepustí ho. Nejdříve mu řekne, co chce. Nad jeho výlevem, kdy se otočí k němu, Dragosovi slabě cukne koutek. I když od něj předtím odvrátil pohled, aby neviděl jeho emoce, tak on je cítil v hlase a hlavně v jeho tepu, a teď je mohl teprve vidět v jeho očích. Pokrčí rameny.* To už ti říct nedokážu.. To si musíš uvědomit sám.. *Pronese a dlaní ho poplácá na hrudi nad srdcem a pak mu teprve dá možnost osobního prostoru. On sám se vrátí ke své skleničce, kterou předtím pustil, když jej Nicolae zachytil. Alkohol se vylil na podlahu, ale to Dragos neřešil. Jen sebral skleničku a šel si nalít znovu, aby se mohl napít. Pak se usadí na jednu z pohovek a čeká na odpověď.*
*Chvíli uvažoval co udělat, sevřel pěst a chtěl do něčeho praštit nakonec ji ale rozevřel. Caliban se mezitím stáhl až ke stěně, stal se stínem stejně jako už tolikrát. Nemluvil, nehýbal se, jen tam pro jistotu byl, kdyby jej pán k něčemu potřeboval. Nicolae to chvíli zpracovával, no delší chvíli, prostě tam blbě stál a koukal na ten obraz. Nakonec si povzdychl a zavrtěl hlavou, podíval se na svého otce.* /Otec, už jen to slovo zní cize./ Dobře, můžeme to zkusit. *Řekl jenom a přešel kousek dál, jakoby se potřeboval hýbat když mluvil.* Mluv, jak si myslíš, že to jako bude dál? *Zadíval se na alkohol, ale pak jen zavrtěl hlavou a čekal na odpověď od Dragose.*
*Dragos upíjel ze skleničky. Kdyby se teď rozhodl Nicolae otočit a bez ohlédnutí opustit jeho pokoje, tak by ho to mrzelo. Vědět, že jeho syn svým způsobem žije, ale že nemá možnost s ním být, ale respektoval by to, že svého otce v životě nechce. V každém případě by to byla menší rána, než kdyby se o něj stále zajímal a pak se dozvěděl, ž někde umřel. To už raději, ať o něm nemá informace žádné. Možná by to někomu přišlo jako krutá volba, ale tohle bylo to nejrozumnější řešení pro ně oba. Zůstat v kontaktu a navzájem v životě, a nebo se rozejít a uzavřít to. Nakloní hlavu na stranu, když Nicolae promluví. Na jeho otázku zauvažuje.* Předně si myslím, že je podstatné, aby se o tomhle nikdo nedozvěděl. Nepochybuji, že oba máme dost nepřátel, kteří by toho rádi zneužili. *Nadhodí jako první důležitý bod a napije se.* A za druhé.. Bych tě rád poznal.. *Pronese a zadívá se na něj.* Nebyl jsem s tebou během života tvé sestry a tvého ani po smrti a ty jsi zase neměl možnost poznat tak dobře mě a svou matku.. Možná je to přes 400 let, ale tak děravou paměť nemám, abych na ni zapomněl.. *Pousměje se slabě a skoro v myšlenkách na ni.*
*Nicolae byl zvědavý co jeho otec navrhne. Nedokázal tu myšlenku jen tak vyhodit. Ano, byl to jeho otec, byl na živu, tak jako on a musí se s tím nějak popasovat. Sám sobě by si asi neodpustil pokud by se jej alespoň nepokusil poznat. I z toho důvodu si vyslechl prvotně jeho návrh. Zároveň když Caliban uslyšel, že se to nesmí nikdo dozvědět, tak si položil ruku před ústa aby se nerozesmál.* /Tak to je absolutně nemožné, ti dva jsou jako dvojčata, pokud je kdokoliv uvidí spolu, tak jim to dojde./ *Potom si ale sám uvědomil svou důstojnost a změnil se zpět na tu chladnou sochu. Nicolae otcovu návrhu přikývne.* Myslím, že čtyři sta let je víc než dost na získání dostatečného množství nepřátel abychom byly nejen opatrní, ale hlavně i obezřetní. *Dodal, on sám se opatrností nadevše řídil, proto také poslal Calibana do New Yorku prozkoumat situaci aby mohli vymyslet plán.* Můžeme to zkusit, ale ty už nejsi jen otcem a já jen synem, oba máme své povinnosti a toto není debata na jeden večer. *Dodá už o něco klidněji než na začátku jejich rozmluvy.*
*Když zaregistroval pohyb od Calibana, tak se tím směrem zadíval a pozvedl obočí, ale nekomentoval to a vrátil se pohledem na Nicolaeho.* Hlavně New York je mou nejstarší a největší základnou.. Tady klan začínal.. Takže jestli má někdo najít něco, čím mi může uškodit, tak začne tady. *Řekne, načež se pobaveně uchechtne na jeho slovech.* /To ne.. To rozhodně ne../ *Pomyslí si. Už se dávno smířil s tím, že toho dost v životě neměl, bylo mu to sebráno, nebo to promeškal, takže myšlenka, že by alespoň něco částečně získal zpět se mu zdála neuvěřitelná.* Bylo by nemožné, kdyby jsme se se svými životy neposunuli.. *Souhlasí Dragos.* Nemáme celý večer.. Tohle nebyl můj jediný klient dneska, takže já se budu muset do klubu vrátit.. Rád bych, aby jsi mi dal adresu, kde tě může zastihnout moje zpráva.. Tvou adresu.. Bez prostředníků.. *Obeznámí ho Dragos s tím, jak by to viděl teď.*
*Vyslechl si vše.* Chápu, nebylo by tedy dobré pokud by nás vídali spolu, ne v tomto městě. *Pokrčí rameny, bylo mu to jedno, on sám se pohyboval spíš v ústraní než v centru dění. Měl své vlastní úkoly a mise, které plnil a o klanové záležitosti jako takové se moc nezajímal. Nepotřeboval hordy posluhovačů ani být panovníkem. Stačila mu ta jeho pečlivě vybudovaná síť a spokojenost nad tím, když se jeho plány povedou. Nad jeho další prosbou se zamyslel. Nikomu nikdy nesděloval kde se nachází přesně krom svých nejdůvěryhodnějších, jedním z nich byl právě Caliban. Proto se na chvíli také zarazil.* Zajisté, *otočil se na Cala. Ten mu zařizoval a zprostředkovával byt zde v New Yorku, který se nacházel ve stejném domě jako měl on sám jen o patro výš. Proto Cal vzal ze své kapsy pero a bloček, na které napsal adresu a předal ji Nicolaemu, který ji chvíli v ruce podržel, než ji předal svému otci, ale byl z toho nesvůj. Jednalo se o porušení veškerých jeho pravidel bezpečnosti.*
*Upír přikývnul a pak ještě požádal o adresu.* Pochopitelně by mi nejvíce vyhovovalo, kdyby jsi i s Calibanem vstoupil ke mě do klanu.. *Nadhodil jako návrh, když si převzal adresu svého syna.* Ale tohle není rozhodnutí na jeden večer.. Zvlášť ten dnešní.. *Dodá následně, když si adresu schová k sobě a dopije skleničku.* Ale pouvažuj nad tím.. Možná nepotřebuješ ochranu klanu, ale to není jediné, co klan může nabídnout.. V klanu jsme také silnější.. *Prohlásí a zvedne se z křesla, přičemž vezme svou skleničku a zamíří zpět ke skříňce. Jen ji tam odloží a neschovává. Přeci jen nebyla teď už čistá, ale zas kvůli jedné skleničce nebude volat upíry, aby ji odnesli.* Než se vrátíme.. Máš nějaký dotaz, který by ti nedal klidu? *Zajímá se ještě. Asi i jeho by lehce znepokojovalo, kdyby se jej jeho syn na nic vůbec nezeptal.*
*Zarazil se nad tím a podíval se na svého otce, něco takového nečekal. Na druhou stranu Calibana to nezarazilo, muž jako on určitě měl rád všechno pod kontrolou. A proto se Cal nedivil, že pod kontrolou chtěl i svého syna. Sebe bral Caliban něco jako otravnou nutnost, nedělal si naděje, že by byl přínosem, na to měl Dragos ve svém klanu příliš jemu blízkých lidí.* Nečekal jsem takový návrh a upřímně jsem nad ničím takovým nikdy neuvažoval. /Jako bych svůj život zase po několika stoletích někomu svěřil./ *Pro svou samostatnost měl důvod, proto taky mnoho jednání fungovala přes Calibana.* Co se týče ochrany, zvládám to dost dobře sám a sílu v počtu také vidím, ale mně stačí mí lidé. *Ušklíbne se a kývne na Calibana, který i když mohl působit poněkud neškodně, tak v případě nouze byl perfektně vycvičeným bojovníkem pod taktovkou svého pána a ti dva se uměli rvát skvěle, když si navzájem kryly záda. Nakonec se ale zadívá opět do očí otce.* Proč? Proč tohle všechno? Nač mít vlastní klan, nač zůstávat na jednom místě? Z jakého důvodu tak lpíš na rodině i historii po tolika staletích? *Ptal se klidně, když už mu dal volnou ruku tak pokládal otázky, které mu už chvíli letěly hlavou. On sám rodinu neměl, a ne že by mu děti nebo žena nechyběly ale taky nepotřeboval svatyni a tak obrovský dům střežený vlastní armádou upírů. Samozřejmě měl své poklady, ale ty byly spíše po celém světě než na jednom místě.*
Tak pouvažuj.. *Odpoví mu krátce a na další slova pokrčí rameny.* Možná přijde někdy okamžik, kdy nebudou.. Pak máš dveře do klanu otevřené.. *Prohlásí, než se jejich rozhovor začne chýlit ke konci. Čeká nejprve až svoje dotazy rozvede, než se pustí do odpovídání.* Nezůstávám na jednom místě.. Můj klan je rozmanitý a někteří členové potřebují opustit svůj současný život v jiných časech než ostatní. Tito členové mají možnost využít pobočky mého klanu různě po světě. Ani já nezůstávám zde na jednom místě celá léta.. Pouze tato budova je základnou.. Je téměř nedobytná a je tak nejlepším zázemím, kam se rád vracím.. *Řekne, ale nekončí.* A proč lpím na rodině a historii? Tohle mi pomohlo přežít.. Když jsem přišel o jedinou ženu, kterou jsem kdy miloval, tak jsem se upnul na vás.. To ty a Lavinia jste mi dávali vůli přežít.. A to i v momentě, kdy mě můj stvořitel zahrabal do země.. Byla to myšlenka na vás, která mě donutila se vyhrabat ven.. Byl to Marius a moje láska k rodné zemi, kteří byli důvodem, proč jsem vyvolal vzpouru a svého stvořitele zabil.. Byla to touha vás i zem ochránit, když jsem ty členy klanu, kteří mi zůstali věrní, odvedl z Rumunska.. Žil jsem tak dlouho, že jsem měl za co bojovat. Postupně se mou rodinou stal tento klan.. Dává mi sílu přežít a jít dál, i po smrti Mariuse. Jsou to mojí lidé, které musím ochránit.. Mám za ně zodpovědnost a oni zase spoléhají na mě.. Jsou moje rodina o kterou jsem tak brzo přišel.. *Odpoví mu popravdě, zatímco ležérně spojí ruce před tělem.*
*Přikývl otci i když neměl tak úplně v úmyslu nad tím vůbec nějak uvažovat. Stačilo mu to co měl a s čím fungoval. Občas to bylo lehce problematické, složité nebo nebezpečné ale on i Cal to tak milovali a osobně to měnit nechtěli.* Beru to na vědomí, ale nečekám něco takového, vždy jsme se z toho zvládli dostat po svém. *Pokrčil rameny. Světu vládly dvě věci, peníze a informace a on se ujistil že obojího bude mít dost na to, aby našel páku tam, kde ji bude potřebovat. Nicolae Dragosův proslov poslechl a pochopil jej po svém. Miloval svou rodinu a užíval si svůj život, i když ne všechny rozhodnutí jak život půjde byly jeho, tak si to uměl vychutnat. Na druhou stranu Caliban Dragose chápal i jeho touhu po rodině, on sám bral Nicolaeho jako část rodiny, protože to čím nazývali jeho rodinou když byl dítě, tak rozhodně nebylo šťastné. O čemž vypovídal Ban, který se dnes držel na uzdě, což bylo v přítomnosti Nicolaeho poměrně normální. Přece jen cvičil oba, jak Cala tak Bana a oba jej velice respektovali.* Chápu. *To je vše co ze sebe v tu chvíli Nico vydá. Neví jestli jej ujistit, debatovat či něco jiného, přece jen neznal tak úplně vztah otce se synem.*
*Dragos se ušklíbne.* Nikdy neříkej nikdy.. *Prohlásí. Neví, jakou reakci čekal po svém sáhodlouhém monologu, ani zda jej ta Nicolaeho překvapilo či nepřekvapila, nicméně vyjadřovat se k ní nehodlal.* Fajn.. Tak vyrazíme zpátky.. *Pokýve nakonec, když k tomu ani jeden nic nedodávají. Pokyne jim ven z místnosti, kterou za nimi zavře. Opět projde labyrintem svého apartmánu a vyjde ven. Dveře za sebou zabouchne, ať tam nikdo nevleze a vyvede je i ven z vily. Nebo teda spíše do oné chodby. Několika oklikami je zdlouhavě provede skrz a otevře vchod do svých soukromých prostor.* Až si to srovnáš v hlavě a budeš chtít zase mluvit, tak víš, kde mě najdeš.. *Řekne mu, když se za nimi zavře knihovna.*
Někdy je potřeba říct nikdy. *Oponuje Dragosovi jeho vlastní syn.* Jestliže máš ještě několik schůzek dnes večer pak bychom měli. *Přikývne mu a dle jeho instrukcí prochází zpět celým tím směšným labyrintem.* /Něco podobného si budu muset u jednoho ze svých sídel také zařídit./ *Nicolae si dovedl představit co všechno by se na takovém místě dalo vytvořit za nástrahy zato Caliban je zde čekal neustále a proto stejně jako minule procházel chodbou zcela napružený a očekávající útok. Když konečně vyjdou ven tak se lehce uvolní, ale s tím, že ví o davech, které jsou hned za závěsem už není jen stínem jako v sídle.* Stejně tak víš, kde nalézt mě. Pokud bys mě tam nesehnal, pravděpodobně jsem mimo New York, potom kontaktuj Calibana, ten bude vědět, kde mě najít. *Vysvětlí Dragosovi a pokyne hlavou Calibanovi, který jen na slova svého pána přikývl.*
Nic není konečné.. *Nesouhlasí se svým synem.* Vše je v koloběhu.. Ouroboros.. *Pronese. Samotné slovo působí jako magické zaříkávadlo, ale je to jen symbolika. Odvede je zpět odkud trefí k sobě domů. Na jeho slova přikývne, ale neměl v plánu jej navštěvovat, pokud by se nejednalo o nouzi. Tušil, že Nicolae bude teď potřebovat chvilku na srovnání věcí v hlavě a toho, že se mu navrátil do života. A on nehodlal mu tu potřebnou dobu nevědomky zkrátit, takže mu chtěl dát možnost, ať ho vyhledá, až bude sám připraven.* Budu s tím počítat.. *Dodá a dá jim možnost odejít, tím že jim kývne k závěsům. O fyzický kontakt se nepokouší, pokud se o něj nepokusí jeho syn.*
*Dle jeho názoru byla spousta věcí konečných, někdy to byla škoda, jindy zase tak ne. Odmítne se však dál hádat či dokonce debatovat s otcem o konečnosti a nekonečnosti možností. Přeci jen dnešek už byl tak náročný. Jeho představa, jak dnešní den dopadne byla úplně jiná. Celou dobu si myslel, že se jedná o podvodníka, který se chce napojit na jeho síť, opak byl pravdou. Proto když se s nimi jeho otec určitým způsobem rozloučí pokyne mu hlavou.* Kdyby cokoliv Caliban ti bude jistě k dispozici, jen žádám jediné. Už nikdy ho nenuť jít proti mým příkazům a pravidlům. *Jen co tohle dořekl, tak se rozloučil a ještě než Nicolae i Caliban zašly za závěsy tak se pootočil hlavou na Calibana.* Přesto tě trest nemine. *Dodá než se ohlédne na otce zdali po něm ještě nebude něco chtít.*
*Kývnutí na rozloučení mu oplatí, než ještě nakloní lehce hlavu na stranu a ušklíbne se.* Budu se o to snažit.. *Prohlásí a v očích mu škádlivě zajiskří. Tyto jiskřičky byly jedním z mála, co zůstalo z jeho původního já, které umřelo před více jak 400 lety. Byly to vzácné záblesky, které Dragos pouštěl ven jen zřídkakdy. Zůstane stát na místě, zatímco oba odchází a když se na něj Nicolae po slovech ke Calibanovi ještě otočí, tak zvedne ze založení ruku nahoru do náznaku mávnutí, než ruku vrátí a nechá ho odejít. Dá si ještě jednu skleničku z vlastního baru, než nahodí svou masku a když vyleze ze závěsů on, tak je připraven na další pracovní jednání.*
*Při jeho poznámce o snaze nenutit jít proti jeho příkazům jen pozvedne obočí a zavrtí hlavou.* /Teď z něj asi nic lepšího nedostanu, ale to se časem změní./ *Umyslel si Nicolae načež společně s Calibanem vyrazil skrz závěsy. Jakmile prošli klubem, tak Cal otevřel zase Nicolaeho dveře a počkal než se usadí aby sám mohl sednout za volant jakmile nastartovali, tak Nico promluvil.* Čeká tě trest za mírnější prohřešek, jelikož otec uznal, že tě nějak přinutil, pak to tedy bude Frica-monger po tři dny. *Caliban lehce ztuhnul, znal tento trest. Nebylo to poprvé, ale většinou to trvalo déle než tři dny. Byla to droga, která vyvolávala strach, člověku se před očima v realitě ukazovaly jeho nejhorší děsy a spánek se měnil v noční můry. Dalo se to snést, ale byl to nápor na mozek. Někdo se slabší povahou by nemusel zvládnout ani den. On sám věděl, že při této droze se často probouzel Ban a tak čekal, že jej jeho pán bude hlídat aby nikomu nic při svém trestu neprovedl. Zde stříbrnou klec neměli, takže nezbývalo nic jiného. Proto jen přikývl, nezbývalo nic jiného.* Děkuji pane. *S těmito slovy pak odvezl oba do jejich bytů.*
*Dragos v obyčejných plátěných kalhotách a košili sestoupil až dolů do sklepních prostor. Minul několik dveří, než dorazil k celám, kam byli zavíráni mladí nekontrolovatelní upíři. Teď jich tady bylo požehnaně, kvůli zmetkovi v Alessině klanu, který je tvořil. Někteří se snažili po Dragosovi sápat, když procházel a pak v agónii couvali zase zpátky, neboť mříže byly s příměsí stříbra. Byli hladoví, ale to byli konec konců momentálně pořád. Dragos jim zajistil pravidelný přísun krve, ale novorozencům to vždycky bylo málo. Dragos je však musel naučit se kontrolovat a to by nezvládli, kdyby byli 24/7 nakrmení. Potřebovali ovládnout hlad. Oni však nebyli Dragosův momentální cíl. To byla cela s upírkou, která k jeho klanu vůbec nepatřila.* Dobré ráno.. *Ušklíbne se Dragos na Akamiru, když k ní dojde.* Tvoje paní si očividně dává s tvým vyzvednutím na čas.. Zřejmě ji vůbec nevadí, že jsi v držení nepřítele, co? *Nadhodí pobaveně, když mříže, na kterých byl krevní zámek, otevře.* Tak se alespoň trochu pobavíme, když už mám čas, co říkáš? *Navrhne a nechá upírku vyjít, než se rozejde mimo cely k jiným dveřím ve sklepních prostorách. Ty otevře a naskytne se tak pohled do rozměrné tělocvičny.*
*MIra, jakmile jej spatřila, tak naklonila hlavu na stranu a pozorovala jej. Už se tu dostatečně vyřvala na ostatní upíry, kteří chodili kolem, dost se vyřvala i na novorozence, kteří dělali hluk, pro teď byla ráda, že viděla někoho jiného než jen hladové, novorozené upíry.* Hele, konečně někdo, kdo dá dohromady souvislou větu.* Uculila se. Když otevřel dveře, vyšla za ním bez jakéhokoliv váhání, i když jeho slova mohla znít více méně děsivě. Miře to bylo jedno. Tak nějak, jako drtivá vetšina věcí. Došla až za Dragosem a založila si ruce na hrudi.* No, to jsem na to zvědavá.* Pronesla pak nad jeho poznámkou uštěpačně a pokud ji pustil, vešla do místnosti.*
*Jen se na Akamiru ušklíbne.* Taky jsi byla novorozenec.. Nemůžou za to.. *Odpoví ji, když ji otevře dveře cely, načež ji odvede do jedné z tělocvičen. Školským regulím by tato tělocvična zřejmě neodpovídala a neprošla by bezpečnostní kontrolou, ale to bylo Dragosovi jedno.* Jsi zbrklá, jednáš neuváženě a bez rozumu.. A to tě dostává do průserů.. *Zkonstatuje, když se rozejde po prostoru k velkým skříním.* Jenže s tímhle zbrklá být nemůžeš, protože ublížíš i sobě.. *Dodá, když skříň za rukojeť vytáhne. Neotevírala se totiž klasicky, ale jednotlivé panely se vytahovaly do prostoru jako vertikální šuplíky. Jeden takový teď odhalil sbírku cvičných dýk.* Vem si jednu nebo dvě a jdeme trénovat.. *Pobídne ji Dragos. Sám měl svoje osobní dýky, které mu vyhovovaly víc, než tady tyhle.*
*Mira se na něj podívala, sjela si jej pohledem a pak se uculila.* Pořád jsem novorozenec, ale i tak mě štvou, moc řvou, chtěla jsme klid, je na chvilku. *Odfrkla si, než se do jeho slov zqposlouchala dál. Pak naklonila hlavu na stranu, došla k němu blíže a jazykem si přejela po rtech.* Dostávat se do průseru je dle mě super vzrušující věc, šéfe. Třeba proto mě to tak baví. *Zavrněla, spokojeně se pak usmála a následně otočila pohled k dýkám. Ihned se jí rozšířily oči a ona se po jedné z nich vrhla. Neuváženě se po dvou natáhla a vzala si je do ruky.* Dobře, terč jsem já, ty, nebo se budeme střídat?
Tihle jsou ještě mladší, než ty.. *Upozorní ji Dragos.* Mají neustálou touhu po krvi, která není dostatečně podle nich uspokojena. Kdyby ale byla, tak se nikdy nenaučí zvládnout hlad a to by byl problém. *Informuje ji, když míří do tělocvičny.* Jednou to bude průser, ze kterého se nevyhrabeš. Vlezla jsi na cizí území. Mám právo tě zabít a tvou mrtvolu pak hodit Alessandře k nohám. Máš jediné štěstí, že ji chci vidět žadonit a prosit a tak to neudělám.. Ale jen zatím.. Příště už tak shovívavý být nemusím.. *Varuje ji, aby nic podobného už neopakovala a pobídne ji k sebrání dýk. Pak panel zase zasune, aby jej neurvali při boji.* Na co terč? *Uchechtne se.* Prostě.. se braň.. *Přikáže ji, zatímco on vytáhne bleskově svoje dýky a přesune se k upírce. První dýka už jede po její ruce, zatímco druhou si přidržuje přetočenou na předloktí, aby si ho bránil a s ním i jakékoliv výpady by dívka provedla. Vytvoří si z ní něco jako provizorní štít.*
Jo jo jo, respektovat, jasný, do toho se třeba věkem dostanu. *Uculila se na něj sladce. Jakmile ji pak začal činit o tom, ze by ji zabil, kdyby chtěl, tak nahodila otrávený výraz a protočila očima. Z nějakého důvodu ji výhrůžky smrtí neděsily, necítila strach, když to Dragos takhle podal.* Ach jo, výhrůžky smrtí jsou trapný, ohraný a trapný. Víš co by pro mě byla výhrůžka? Konstatování toho, že mi budeš pouštět pořád dokola a dokola ódu na radost. *Ušklíbla se. Pak už na ni ale upír zaútočil. Míra se nestačila ani nadít a cítila, jak jí po ruce jede chladné ostří dýky. Jakmile ucítila, jak při jednom jejím pochybném pohybu prořízla její kůži tak při bolesti se jí dostalo euforickeho pocitu. Asi to bylo z minulosti, kdy ještě byla na bolesti takřka závislá. Stojící pak v pozici, ve které nevěděla, co dělat, se zasmála.* Páni, ty jedeš, to je fajn, a co teď? *Zasmála se, načež se jej pokusila alespoň kopnout.*
*Převrátí očima nad jejími slovy, a raději ji doved do tělocvičny.* To není vyhrožování.. To je varování.. Příště tomu tak už bude, jestli se objevíš na území mého klanu. *Odpoví ji a nechá ji si nabrat zbraně, než na ni zaútočí. Jakmile ji řízne, tak se na chvíli stáhne.* Držíš to jak kuchyňský nůž.. Tohle je dýka.. Zbraň.. Ne, něco, čím se chystáš nakrájet salát v kuchyni.. *Pronese k ní a jakmile se ho chystá kopnout, tak rukou zachytí její nohu a vyhodí jí ji do vzduchu. Přinejlepším hodí obyčejný záda, nebo udělá nekoordinované salto a přistane na břiše.* Vybrala sis dvě dýky, takže jedeme dvěma.. Jednou útočíš, druhou se bráníš.. Nemáš štít a ani možnost ho držet, takže si vytvoř štít z jedné z dýk.. *Pobídne ji a ukáže ji to u sebe.* Takhle máš alespoň částečnou šanci se bránit a ne jen útočit. *Vysvětlí ji a zopakuje svůj výpad.*
*Nad jeho dalším vyčiněním jen zakroutila očima a pak na něj vyplázla drze jazyk. Hned na to se ale tak nějak zaposlouchala do toho, co říkal.* Hele, šéfe, já tphl3 nikdy nedržela, tak jak jsem to asi jako měla vědět? *Odfrkla si, ale pak už letěla na zem. Jakmile dopadla na záda, tak si zlostně odfrkla, než vstala.* Jasně, jasně, jasně, jo. *Zavrčela. Když pak zaútočil, jednu dýku si dala tak, jako ji to ukázala, a následně využila toho, že byla dál, lehce se rozeběhla a pod jeho rukou, jež na ni zaútočil udělala kotoul. Za jeho zády se zvedla a držící si stále jednu dýku jako štít se na Dragose pokusila zaútočit zezadu.*
*Dragos se ušklíbne na její slova.* Zkus používat to, co máš mezi ušima.. Jestli tam něco máš.. *Rýpne si a hodí s ní o zem. Počká, až se zorientuje a pak podnikne další výpad. Sleduje, jak se pod ním prosmýkne, načež se rychle otočí, a klesne na koleno, aby zablokoval její ránu svou rukou, kterou má ochráněnou dýkou, aby ji to názorně ukázal. V druhé ruce přetočí dýku, aby mířila nahoru a znova upírku řízne do ruky. Odrazí se na jedné noze a skočí dozadu, aby získal odstup a pak se zase postaví na nohy. Připraven na další výpad.*
*Mira pak už jen zavrčela. Pocítila, jak ji znovu řízl, nijak se na d tím ale nepozastavovala, ba naopak. Podívala se na Dragose, ale byl to pohled jen letmý. Než by se stačila i ona sama nadít, nerozvážně už opět běžela po něm. Přiběhla k němu, nohou se jej pokusila kopnout do holeně, zatímco jednou dýkou se po něm opět ohnala v úrovni pasu. Tiše zavrčela, ne že by jí to nebavilo, ba naopak. Začínala tomu přicházet na chuť, jelikož přeci jen- byl to boj, hlavně při něm tekla krev, to bylo to, co jí bavilo.*
*Kvůli jejímu výkopu lehce uskočí a pak znova. Využije momentu, kdy je dýka na konci svojí dráhy, kterou oním obloukem opsala a pak se dostane do její blízkosti. Ruku ve které má dýku, jenž útočí ji zachytí tou svou, přičemž stále v ní ještě drží dýku svou. Druhou rukou ji přitlačí dýku na krk, načež ji nohou podkopne ty její a přitlačí na zem.* Jsi mrtvá.. *Oznámí ji krátce, než ji pustí, zvedne se a odstoupí od ní.* Nechala jsi mě dostat až moc blízko k sobě. Neotevírej tenhle prostor.. Nikdy.. Jen pokud nemáš strategii, jak to využít.. Ale to jsi neměla.. *Poučí ji znova a čeká, až bude připravena na další výpad.*
*Mira opět minula, ale i tak to pro ni bylo přínosem, tedy, alespoň pro její hlavu. Pak se podívala Dragosovi do očí a odfrkla si.* Proč tohle vlastně děláme? *Zajímala se pak.* Jako neříkám, je to zábava, jenom to asi tak nějak trochu nechápu, proč mě učíš bojovat. *Pronesla, načež vzala jednou svou dýkou a jejím ostřím si odhrnula vlasy z čela. Pak si opět jednu dýku dala do ruky jako štít, tou druhou dala před sebe a opět vyskočila dopředu, tentokrát když k němu ale doběhla prohodila pozice dýk, z té, jež byla původně útočná přehmátla na tu,a by jí měla jako štít a zaútočila tou, jež byla předtímjako štít.*
*Lehce nakloní hlavu na stranu, když mu položí dotaz a ušklíbne se.* Proč ne? Ale máš-li zájem zůstat v cele, než si tě Alessandra vyzvedne, tak budiž.. *Nabídne ji s pokrčením ramen, ale nečeká, že to přijme. Vlastně neměl žádný konkrétní důvod proč ji vytáhnul na trénink. Možná chtěl, ať Aless vytáčí, že to udělal, ale to bylo tak vše. Držel si dýky tak, aby byly přesně naopak než její a proto, když je na poslední chvíli přehodila, tak musel její ránu zablokovat tak jak je měl. Nadzvedl ji tou blokací ruku a tou druhou zaútočil do břicha, čekajíc, zda si tentokrát svou zranitelnou zónu hlídá.*
*Mira zavrčela a zadívala se na něj.* Já jsem jen ptala, neřekla jsem, že mám zájem. *Odfrkla si. Jakmile pak Dragos udělal, svůj výpad, snažila se rychle myslet dopředu. Vykryla si břicho rukou, ve které měla dýku jako štít, a pokud se jí podařilo Dragosovu ruku odstrčit, bleskově si dýku přehodila a prudce se ohnala po jeho ruce, kterou držel nadzvedlou její ruku, kterou na něj útočila, doufajíc že když se jí podaří jej seknout, pak ji ruku pustí.*
Tak zbytečně nežvaň.. *Pronese a věnuje se dalšímu útoku. Seknutý být nechtěl, takže v momentě, co se po něm ohnala, tak ruku stáhnul a vzápětí hned provedl výpad. Postupně tak couval, útočil, ustupoval, vyrážel a bránil se, podle toho, co bylo třeba zrovna. Občas se zastavil v boji, aby Akamiru v něčem opravil nebo poučil, načež se jí to snažil předvést v boji. Každopádně na podlahu tělocvičny pak bude muset povolat armádu civilských otroků uklízečů s tím, jak byla postříkaná krví. Akamiřinou.* Fajn.. A já se musím vrátit ke svým povinnostem.. *Prohlásí po pár hodinách tréninku.*
*Mira si celý ten zápas strašně užívala. Pořád se snažila, učila se, pocítila pak každou ránu,. každý úder, každý sekanec, a každý sekanec pro ni byl jako dárek. Tu bolest si užívala snad mnohem více, než-li samotný boj. Když pak skončili, zadívala se na Dragose a uculila se.* Takže končíme? A co bude teď dál? Mám čekat na to, než se Alessandra vrátí z líbánek? *Pronesla, snad i lehce zklamaným tónem.*
Ano, končíme.. *Odpoví ji Dragos, když zamíří zpátky ke skříním a odsune jeden z "šuplíků", přičemž ji ukáže svou dýkou, aby tam schovala ty, co si vypůjčila. Sám pak svoje schová k pasu a následně skříň zasune.* Zřejmě.. Uvidíme, kdy se vrátí, prcku.. Možná budu mít ještě chvilku.. *Prohlásí a zamíří zpátky k celám, než najde tu její a otevře jí ji, přičemž ji pokyne, ať vejde dovnitř.*
*Mira vešla dovnitř, podívala se na něj a sjela si jej pohledem.* Třeba si chvilku najdeš, fešáku, byla to zábava. *Zazubila se vesele, načež se pak posadila na zem do tureckého sedu a spokojeně zavřela následně oči. Bylo jí dobře, cítila se zvláštně hezky uvolněná. Pro teď byla tedy v klidu, a sama se sebou se v hlavě sázela, kdy si pro ní její stvořitelka dojde.*
*Jen se na upírku ušklíbne. Zamkne zámek a odkráčí pryč. Možná si chvilku najde, možná ne. Kdo ví.*
*Konečně se setmělo a Aless mohla vyrazit. Jela by pro Miru už dřív, ale bohužel se vyskytly jiné problémy, které musela řešit. Takže uprchlou novorozenkyni musela chvíli ještě nechat v držení Dragose. Měla toho nad hlavu, ale byla ráda, že jedna důležitá věc se vyřešila i když jí to stálo dost sil a nejen ji. Momentálně jí zbývalo vyřešit už jen tu malou uprchlici, na kterou byla pěkně nakrknutá a jak by také ne. Jediná ze všech novorozenců dělala problémy a ke všemu ještě pro ni musela jet do jámy lvové, což jí na momentální náladě a jejím rozpoložení nepřidávalo. Seděla na zadním sedadle jednoho ze tří velkých černých SUV, která mířila k sídlu vůdce klanu na Staten Islandu. Hleděla z okna a mlčela. Spolu s ní v autě pak seděla Lea, Negan a Victoria. V dalších autech pak seděli ostatní upíří, kteří jeli s ní. Po včerejší noci toho měla dost a vidět Dragose a hašteřit se s šílenou Mirou byla už taková zlatá tečka, kterou to všechno chtěla uzavřít. Po nějaké době auta zastavila před sídlem a upírka vystoupila. Oděná do černých kalhot, černého roláku a stejnobarevného kabátu. Vzala si schválně více zahalující věci, přece jen nepotřebovala, aby Dragos věděl, že je nějak zraněná, stačilo, že šla vidět její ještě dost čerstvá jizva, která se táhla od pravého spánku kolem oka, přes celou tvář. Lea, Negan, Tony a ještě 6 dalších s ní zamířilo ke vchodu, kde Aless zabušila na dveře, čekajíc, až je pustí dovnitř.*
*Auta poblíž jeho vily byla něco nezvyklého, takže to přilákalo Dragosovu pozornost. Došel k oknu, aby se z něj podíval, načež se ušklíbnul.* /Bylo na čase../ *Nicméně dolů ke vchodu se nechystal do doby, než mu do pokoje dorazil někdo, kdo jej na společnost upozornil. Mezitím dole pootevřel jeden z upírů dveře. Věkově vypadal starší, takže musel být proměněn v pozdějším věku. Byl statné postavy, i když jako každý upír hubený. Měl tmavé vlasy, které mu spadaly do očí, bradku a knír. Tmavýma očima si je prohlédl.* Nejsme tady zaostalí, máme tu zvonek.. *Upozorní Alessandru cynicky. Ano, věděl, kdo je. Všichni v Dragosově klice to věděli a všichni taky věděli o všem, co se mezi ní a jejich pánem událo.* Pročpak celá tahle výprava? *Zeptá se. Opět, ne že by to nevěděl, ale nehodlal ji dát nic zadarmo. A ani neměl v plánu celou tuhle její výpravu pustit do vily. Rukou, která nebyla za přivřenými dveřmi vidět naznačil své společnosti, aby šel pro Dragose, zatímco on bude čekat u dveří.*
*Chvíli čekali, než se konečně otevřely dveře a v nich stál jeden z Dragosových upírů.* Vím, zvonek vidím, ale já si vybrala druhou variantu. *Pronesla jen a propalovala ho pohledem. Neměla dneska náladu a bylo to na ni dost vidět.* Co kdybychom přestali chodit kolem horké kaše a neztráceli zbytečně čas toho druhého. Určitě moc dobře víš, proč jsem tady, Dragos tě už určitě obeznámil se vším. Takže ho prosím zavolej, ráda bych si vyzvedla jednu toulavou psychopatku a jela zase domů. Nemám na tohle celou noc. *Pronesla hledíc stále na upíra. Chtěla to mít všechno už za sebou a když koukla na svoje lidi, bylo vidět, že nebyla jediná. Navíc vidina toho, že bude poslouchat zase Dragose a jeho řeči jí na tom moc nepřidávalo.*
*William se uchechtl a krátce zaklonil hlavu, jakoby se rozhlížel po stropě.* To je takhle netrpělivá i v záležitostech klanu? *Zajímá se, ale místo na Alessandru, kterou při otázce okatě ignoruje se koukne po jejím klanu; nebo alespoň té polovině, co si přivezla.* Není se čemu divit, že nám tady pobíhají novorozenci jak za dob Vlada Napichovače.. *Rýpne si. Jeho úkolem už teď bylo pouze zdržovat, než dorazí Dragos. Ten už očekával, až na jeho dveře někdo klepne. Dřív se mu dolů zkrátka nechtělo. Nakonec se mu ve dveřích salónku objevila Damianova hlava.* Už je tady.. Ale to vy víte, co? *Dragos jen pobaveně přikývne. Trénoval proměnu, než se Alessandra zjevila, takže byl v obyčejných plátěných kalhotách a košili, a jako obvykle ve vile, bos. Vlasy měl rozpuštěné a zcela volně, když dorazil po schodech dolů.* Williama, přestaň si hrát a skoč pro.. našeho hosta.. *Prohodí pobaveně, přičemž poslední dvě slova nadhodí se zvláštní směsicí pobavení a sarkasmu. William jen přikývne a místo u dveří ponechá Dragosovi.* Jaké byly líbánky? *Zajímá se, vědom si dárku jenž jim dal na svatbě.*
Právě naopak. Trpělivá je víc než dost, ale momentálně nemáme čas se tady s vámi vybavovat, tak nás laskavě nezdržuj. *Zamručel Negan, který stál po Alessině pravici.* Klid, to je přesně to co chtějí, vytočit nás ještě víc. *Pronesla Aless klidně a na muže se pousmála, načež se pak otočila zpět na upíra ve dveřích. Když se konečně uráčil objevit i Dragos, jen si ho sjela pohledem.* Líbánky byly dokonalé, lepší jsme si nemohli přát. A asi bych ti měla poděkovat za dalšího hada do sbírky. Takového ještě nemám, vyjímá se v teráriu dokonale. *Pronesla chladně, aniž by se usmála. Z části to bylo díky jejímu naladění a z částí díky zranění.* A taky je dobré vědět, že nemám věřit Dominicovi, když to táhne s tebou. No ale zpět k věci. Akamira je v celku? *Optala se jej.*
*William pouze pozvedne obočí a posměšně se uchechtne, než je odvolán zamířit pro Akamiru a nahradí jej Dragos.* Mno.. Hodíte se k sobě.. Stejně jedovatá stvoření.. *Ušklíbne se na slova Alessandry a lehce nakloní hlavu na stranu.* Mě se zdá, že jsi mu věřila docela dost, když se ti dostal do kalhotek i na můj příkaz podruhé.. *Prohlásí, když se rukou opře o rám dveří kousek nad hlavou. Přemýšlivě pokrčí rameny.* Zatím ano.. Překvapivě přežila trénink se mnou bez větších zranění.. *Ušklíbne se, než jeho pohled zchladne.* Ale to se nemusí opakovat, pokud se u mě ve vile objeví podruhé.. *Pronese.* Hlídej si svoje mláďata lépe, jinak to bude stát krk je i tebe.. *Varuje ji. Will se mezitím dostane k celám a otevře ty od Akamiry.* Jdeme.. Tvoje dovolená končí.. *Pobídne ji a čeká, až vyleze dívka z cely, než ji hlídanou začne odvádět nahoru do přízemí.*
Mira už čekala, co se bude dít. Čekala už několik dní. proto, jakmile pro ni muž přišel, jen se na něj zadívala přemohla nutkání jej kousnout do krku a vyrvat si z něj pořádně krvavý kus masa. Místo toho se nechala vyvést ven, zamračená a naštvaná. jakmile by se pak octli v přízemí, podívala se ihned na Dragose. *No, to bylo dost, šášulo, už můžu jít, nebo jako co jako?* Zavrčela nevraživě.
Viď že jo, taky si říkám. *Pronesla k jeho poznámce o hadovi.* To víš, ja jsem jedovatá jako had a ty jsi jako šváb, toho se ani atomovkou nezbavíš. *Pokrčila rameny a dál na něj hleděla, když se pak vyjádřil k Dominicovi, ignorovala to. Tohle téma už dál nehodlala řešit, rozhodně ne s Dragosem.* Trénink páni, tak to asi abych ti poděkovala co? *Ušklíbla se, ale pak opět zvážněla. Jen co řekl, že by zabil i jí. Většina jejich upíru jen tiše zavrčela.* Já mám svoje mláďata pod kontrolou, bohužel Akamira je trochu tvrdší oříšek, především psychopatická, ale to už si asi stačil poznat sám. Její procházka byla první a poslední. Bude mít novou chůvu a tvrdý režim. *Pronesla a chtěla ještě něco říct, ale to už jí slyšela sama, nad čímž jen protočila očima.
Hmm.. Ne.. Spíš se vidím jako vrcholový predátor, na kterého nemáš a víš to.. *Pronese egoisticky a stejně tak naváže při jejím ušklíbnutí.* Můžeš mi poděkovat tak, že si teď tady klekneš na kolena a budeš prosit o to, abych takhle milosrdný s tvými upíry byl i příště. *Odpoví ji a pobaveně se uchechtne nad tím, jak všichni zavrčí.* Dal bych jim náhubky.. Nějak se mění na vlkodlaky.. *Poradí ji ironicky, než pozvedne obočí. Už chybělo jen aby si Alessandra dupla nožičkou a měl by to Dragos kompletní.* Mě docela poslouchala.. Není až tak jiná, než někteří upíři v mém klanu.. Takže problém bude asi někde mezi nebem a zemí, Alessinko.. *Rýpne si, přičemž prstem ukáže nahoru a při cestě dolů schválně sjede obrazně po celé její postavě. Otočí hlavu na mladou upírku, kterou William přivedl.* Zklidni to, prcku, měla ses tady na svou situaci až moc dobře.. *Pronese k ní s varováním v hlase, když pootevře dveře o malinko víc a ustoupí ji z cesty, aby mohla jít k Alessandře.* Tak jdi za páníčkem.. *Pobídne ji s úšklebkem.*
Tebe já neposlouchám, můžu si říkat co jen chci, nejsi žádnej bůh. *Odfrkla Mira směrem k Dragosovi. Pokud něco nesnesla, byla to povýšenost, povýšenost, kterou ostatní projevovali. Nakonec, když ji poslal směrem za Aless, a ona udělala sotva krok, zaslechla jeho poznámku. Jen zlehka naklonila hlavu na stranu, zastavila se, podívala se na Aless, a pak se usmála. Následně na to se na Dragose otočila, sjela si jej pohledem a pak nechala ten svůj v jeho očích.* Přijdu ti snad jako čokl?
Já si s tebou nepotřebuji poměřovat síly. Mě jsi ukradený Dragosi. Klidně si buď Pán Bůh nebo jiná dokonalá bytost. Je mi to fuk. Odbudu si tuhle tu návštěvu a jinak tě k životu nepotřebuji. *Odpověděla mu.* A klekat si s prosíkem nebudu. Neudělala jsem to tehdy, když jsi mě proklel, neudělám to ani teď. To raději dobrovolně vylezu na slunce. A co se týče mých lidí. Neurážej je, že jsou psi, prostě tě jen nemají rádi, nic víc. *Pokrčila rameny a dál už se k jeho slovům nevyjadřovala. Ať si rýpal, když mu to udělalo radost. Když pak konečně uviděla Miru, jen jí úsměv opětovala a sledovala jí. Musela uznat, že ji ta malá mrška docela chyběla i ta její nevymáchaná držka.* No pojď, je čas jít domů, musíme toho dost probrat. A mimochodem, máš novou chůvu. *Pronesla směrem k Míře.*
*Povýšeně se uchechtne.* Kdybych tu nebyl já, tak je to tvoje drzé zlatíčko už roztrhané na kusy.. Kdybych tu nebyl já, tak je New York zamořený novorozenci.. Nevím, co to máš za továrnu na upíry ve svém klanu, ale vypni ji.. Mám v celách minimálně třicet nových upírů, kteří byli proměněni krátce po sobě v různých částech New Yorku.. Tři skupiny upírů z mého klanu dnes a denně hlídkují po celém New Yorku a odchytávají je.. Kdybych tu nebyl, už máš za prdelí lovce za nezodpovědnost.. *Během svých slov z jeho tváře jakýkoliv úšklebek zmizí a nahradí jej seriózní, přísný, chladný výraz.* Ty by jsi tady měla klečet a děkovat dobrovolně.. Udělej si v klanu pořádek, nebo to udělám já a líbit se ti to nebude.. *Varuje ji a ohledně poznámky ke Slunci se chladně cynicky uchechtne.* Pospěš si.. Alespoň bude v New Yorku zase klid.. *To už ale William přivede Akamiru.* Jsem někdo, kdo tě nezabil, když měl možnost, takže zavři pusinku a ťapej.. *Přikáže ji a ukáže ji směr ze dveří.* Ano. *Odvětí ji jednoduše.* A neposlušní psi se dávají utrácet, tak na to mysli. *Dodá ještě, než za nimi zavře dveře a vydá se zpět nahoru do svého apartmánu.*
*Nad slovy Dragose nakonec jen protočila očima, a nakonec se skutečně vydala za Aless. Věnovala jí jeden ze svých úsměvů, než si sama nakonec sedla do jednoho z aut, a pokud se pak tak stalo, tak jí řidič auta odvezl pryč do Alessiny vily.*
*Celou dobu poslouchala jeho chvalozpěvy na to jak on je ten dokonalý a úžasný a že bez něj by asi všechno padlo. Na to, že ona v koutě nečinně nestála, ale i ona se svými lidmi konala, už mu ani neříkala, proč taky. Aby si vyslechla další jeho dokonalé řeči? Na to nebyla v tuto chvíli dost opilá, aby zvládla jeho ego.* Děkovat ti nemám za co. A pořádky už dávno jsou, ale tobě to vysvětlovat nemusím. *Pousmála se a když k ní Akamira došla, jen se na ni usmála. Jakmile se pak za Dragosem zavřely dveře, otočila se na odchod.* Povýšenecky kreténe. *Zamumlala si sama pro sebe.* /I na tebe jednou dojde, nebudeš nedotknutelný navždycky./… *S ostatními se pak vydala k autům, kde nakonec všichni nastoupili a vrátili se do vily.*
*Její hlad jí naprosto zatemnil myšlenky. Jediné co věděla bylo to, že byla u Aless, a pak měla hlad, a pak se otevřely dveře, ve kterých stál Richiee. Ani ten se ani ale nestihl nadít a Mira kolem něj proběhla ven, a ven z domu, a jakmile se tak stalo, tak se ihned napojila na stezku pachů a zvuků před sebou, které slyšela. Ihned na to už se ztratila v jednom z parků v Brooklynu, poblíž vily, ze které zmizela a jakmile konečně našla to, co hledala, skočila po něm. Vyděešný zajíc nestačil ani zpracovat to, co se stalo, cítil jen, jak se mu do tělíčka zakously ostré zuby které z jeho těla pak vysály skoro všechnu krev. Až pak Mira otevřela oči, až pak se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že je někde venku. Až pak jí došlo, co se teď vše můžeš stát. Cestu zpět ale neznala, věděla, že Alessina vila ač velká nemá veřejně dohledatelnou lokaci, a jelikož na sobě mela jen červené tílko, které bylo kolem pasu utvářeno do formy korzetu a černé legíny, neměla u sebe nic- ani peněženku, mobil, nebo něco takového. Proto udělala to, co jí napadlo jako první- napojila se do prostřed velké silnice, a se rty a bradou od krve zamířila prostě jedním směrem.*
*Akorát se vracel zpět do organizace s úspěšným získáním platby. U tohoto konkrétního případu bylo jasno, že už nebude mít ani na jednu platbu, tudíž byl vyslán Dante pro alespoň nějakou finanční úlevu. Poslední dobou se to stávalo častěji a častěji, tudíž byl neustále v balíku a práce měl nad hlavu. Zbytky tohoto dlužníka měl s sebou a hodlal všechen dnešní lup odevzdat kromě několika balíčků krve, které si jako vždy může nechat. Akorát projíždel rušnou silnici, když si před sebou všiml dezorientované ženy, která vypadala jako Carrie. Ať už byla krev lidská nebo ne, sešlápl prudce plyn a zastavil u krajnice těsně v její blízkosti. Cítil jakousi existenciální povinnost se o tohle postarat. Vypadala zmateně, jako by byla na substancích. Podíval se na zadní sedadlo, kde ležel chladící box, možná by mohl jeden balík postrádat. Musela být mladá, vypadala zmatená, divná, možná i poměrně nedávno proměněná. Vypadalo to, že spíše někomu utekla, ale to už ho příliš nezajímalo. Auta za ním začala zastavovat.* „Měla by sis nastoupit,“ *zavolal na ní s urgencí v hlase. Musela to pro ni být lákavá nabídka, pokud se potřebovala dostat pryč z oblasti. Nebyl si jist, zda nebude chtít dělat další problémy, neboť důvěřovat mu nebylo jednoduché rozhodnutí. Na druhou stranu vypadala poměrně zoufale, takže karty hrály v její prospěch.* „Možná by ti pomohlo tohle,“ *zamával pytlíkem lidské krve. Byla čerstvá, nedávno odebrána, dlužník už ji nebude potřebovat. Měl v plánu ji nalákat právě takto.*
*Jakmile kousek od ní zastavilo auto, nejprve jen dezorientovaně uskočila stranou, ale pak se podívala na to, jaks e dveře otevřely a vykoukl na ni jakýsi, pro ni tedy neznámý muž. Okamžitě zavrčela, ale jakmile se k jejím uším nedonesl tlukot jeho srdce, tak kdyby její mrtvé srdce mohlo, zaplesalo by v záplavě naděje. Když pak viděla, jak zastavují i ostatní auta, tak se zamračila a už už by se do nich pustila s tím, ať si táhnou po svém, ale to by na ni muž nesměl zamávat pytlíkem krve. Ihned zpozorněla, načež rychle vyběhl k autu. Vklouzla do něj bez okolků, popadla pytlík krve, a jelikož už byla přeci jen najezená, tak jej pomalu a opatrně otevřela, aby muži nezaneřádila sedačku a napila se. Pak se na něj konečně podívala.* Děkuju. *Hlesla tiše a opatrně.*
*Neváhala se mu vrhnout do auta v sekundě, co jí nabídl krev. Kdyby to vždycky bylo tak jednoduché… Zajímalo ho, co vede očividně mladou upírku k bezcílnému vandrování ulicemi Brooklynu.* „Čekám vysvětlení,“ *oznámil jí stroze, neboť se soustředil na cestu, a ne na pach krve. Bylo těžké odolat, ale on sám se nakrmil ještě, než vyrazil na cestu. Měl namířeno na místo předání, tak se uvidí, co je slečna zač. Možná by se dala prodat? Zavrtěl hlavou na náznak toho, že zas smýšlel nad cestami, které by mu přinesly extra úsilí a papírování. Prostě ji někde jinde vysadí a každý si půjde po svých. Ono i kdyby mu řekla cokoliv, neměl v plánu jí zas tolik vypomoci.* „Dáš se dohromady a pak jsi zas volná, nemám v plánu tě tu držet dlouho,“ *oznámil jí, jak to s nimi bude a pokračoval v cestě. Nezapojoval se do ničeho, co jakýmkoliv způsobem souviselo s upířími klany. Vypadalo to, že utekla a teď bylo otázkou, čí krev měla zaschlou na svém těle. Podle pachu to již nepozná, neboť vše teď naprosto zastínila krev z pytle. Předtím tomu nevěnoval pozornost, tudíž nezbylo nic jiného, než si ji vyslechnout.* „Koho jsi rozpárala?“
*Jakmile dopila svůj pytlík krve, tak se na něj podívala. Teď měla možnost zalhat, mohla by být pak volná a mohla by si dělat co chtěla. V ten moment, i když věděla, že to není moudré rozhodnutí, udělala přesně to, co by neměla- zalhala.* Proměnila mne jedna fanatička, utekla jsme od ní, a tak jsme tady. A jediného, koho jsme po cestě rozpárala, byl králík, díky za to. *Odfrkla si a pak koukla na upíravedle sebe. Halvou se jí honilo vše možné, i něco, co nepoznávala, že tam měla- touha po tom, být volná, i když věděla že s jejím věkem to prostě a jednoduše nejde.* Nevím ale, kam potom mám jít, nemáš nějaký nápad? Jinak, jsem Mira. *Pronesla. To byla celá ona- dokázala se bavit o vše najednou, přeskakovat z tématu na téma, tak nějak i v té nepříjemné situaci nezapomenout na to se představit.* A kde vlastně jsme?
*Vypadala poměrně klidně, netušil, o které fanatičce to vlastně holka mluví, tudíž měl v plánu se doptávat dál, ale nechal další otázky na později, až budou někde v klidné místnosti, a i ona se ještě dodatečně zklidní.* „Jmenuju se Dante,“ *odpověděl jí a přemýšlel, co sakra za jméno je Mira…* „Něco vyřizuju, půjdeš zatím se mnou, nebudeš na nic sahat, na nikoho nebudeš mluvit,“ *řekl jí. Nejdřív vyřídí své resty a pak mohou řešit, co s ní vlastně bude. Zatím ho toho moc nenapadlo, ale možná si ji někdo z klanu Voriganovců převezme a bude o starost méně. Mířili do jednoho ze skladů, kam běžně odvážel zbytky těl, když operoval jinde než na Manhattanu. Dneska to měl domů dál než obvykle, ale také mu dnes byla přislíbena větší odměna a potřeboval se krmit. Nezbylo nic jiného než zakázku přijmout. Dorazili na místo velkého přístavního skladu, kde před velkou branou zaparkoval auto. Pokývl jí, aby vystoupila a sám auto opustil. Do rukou vzal velký chladící box a vyšel směrem k budově skladiště. Čekal, až jej mladá upírka bude následovat, aby náhodou nezpůsobila extra problémy. Kolem skladu bylo rušno, hemžilo se to tu lidmi, kteří pracovali s velkými náklady, které převáželi na lodě. Oni se vydali přímo dovnitř, kde se postupně Dante s několika lidmi pozdravil. Občasně pohlédl na Miru, zda je stále stejně klidná, jako byla předtím.* „Všechno ok?“ *zeptal se jí, když dorazili na místo, kde chladící box odložil. Vzal do ruky desky s obálkami a začal vyplňovat veškeré formality. Postarší muž přišel pro box a zmizel s ním v útrobách skladu.*
*Vyslechla si jej a poté kývla na souhlas. Hned na to se ale na něj zadívala.* nejsem moc dobrá v nedělání problémů, pokud ti to stačí takhle. *Uculila se dívka, která pak ale nakonec vystoupila za ním a následovala jej až na místo, kde měl dojít. Ovšem, to by nebyla Mira, aby něco nepokazila. Jasně, že jakmile spatřil lidi a navíc, uslyšela to, jak jim bylo srdce, tak se jí zornice rozšířily. Na poslední chvilku ale došla k Dantemu, rukama se jej chytla jedné paže a s vyceněnými špičáky zavrčela.* Drž mě, nebo přísahám, že tu po někom skočím a bude tu ale krvavé vystoupení. *Zasyčela. Jistě, věděla, že to tak mohl nechat, on za ni přece zodpovědnost neměl. Ale reflex už ji tak nějak nahnal k tomu, aby se jej chytla a upozornila jej.*
*Vypadalo to, že každou chvíli chytne rapla, když se jej pevně chytila. V tom případě Dante hodlal vyslyšet její prosbu a chytil ji za paži, aby se nemohla vyvléknout. Celou dobu ji takto držel i ve chvíli, kdy za nimi dorazila starší upírka s papírovým pytlíkem.* „Dlouho jsme tě tu neměli, přesně 50 tisic dollarů plus krev,“ *zamumlala a dala se do počítání peněz. Bylo jasné, že mají orgány o dost větší cenu, ale kupoval si takto svobodu a krev. Nemusel už nikdy poslouchat hlavu gangu a žít si po svém. A něco takového bylo drahé.* „Trochu troufalé sem tahat novorozeně,“ *semkla rty do přísné linky a pokračovala v počítání peněz. Když byla hotová, nabídla je Dantemu a sjela pohledem Miru od hlavy k patě. S mlasknutím se otočila beze slova na podpatku a zmizela opět kamsi mezi věže přepravních kontejnerů. Převáželi ledacos. Prachy, drogy, lidi... Prostě by ji mohl hodit do jednoho a poslat kamkoliv se mu zlíbí, ale spíše go teď zajímalo, kdo je ona fanatická ženská, co ji proměnila. Zatáhl ji tedy za ruku a nepouštěl, když ji navigoval směrem do malé místnosti, kde budou mít soukromí. Tam buďto bude mluvit nebo se půjde plavit, výběr byl na její straně. Jednalo se o malou místnost se stolkem, na kterém seděl starý počítač, který vypadal, že už to nejlepší zažil. Dante ji posadil na židli a zády se opřel o dveře, aby musela při útěku zdolat jeho.* „Chci jména, kdo tě proměnil a proč,“ *zeptal se jí rázně. Bylo možné, že by snad někdo mohl měnit lidi na upíry ve velkém? Vypadalo to, že opravdu byla uvězněna. Nebylo to ale jen velmi přitažené za vlasy?*
*Akamira se nechala táhnout za ním, upřímně se musela hodně přemáhat, aby se tak nějak nevyvlékla a neběžela pryč, ale tím, že jí chytl jí tomu zabránil. Chvilku potom už přestala vnímat, nevnímala ani to, co žena řekla, ani to, co se dělo pak. Jen tak nějak pak vnímala, že vše utichlo a kolem nebylo nic, jen klid a ticho, bez jakýchkoliv vjemů. Pak už jí došlo, že sedí na židli a hleděla před sebe, na muže, jež jí stál naproti ní, opíral se o dveře a žádal po ní informace. Mira si jej sjela pohledem a pak naklonila hlavu na stranu. Hned na to se zaklonila, jednu nohu si přehodila přes druhou a sjela si jej pohledem.* Alessandra Ransom. *Spilnula mu okamžitě tea a pak si pár pohyby prokřupla krk.* Tak nějak jsem byla ready na to, že tam budu kejsnout dlouho, ale už mě to tak nějak nebaví. Tak jsme šla na procházku. *Zazubila se od ucha k uchu jako neviňátko.*
*Dostalo se mu poměrně jednoduše odpovědi. To jméno mu něco říkalo, ale nebyl si jist. Podle popisu to vypadalo, že byla proměnena a v rámci dobra svého a ostatních zůstávala pod dohledem. Dantemu začalo do sebe vše zapadat, takže se začal rodit plán vlastní zábavy na následují dobu.* „Takže chápu správně, že se tam už vrátit nechceš?“ *pobavil se nad tím, protože bylo snad očividné, protože měl skvělý nápad, jak se pobavit. Už dlouho přemýšlel, že by chtěl působit zase nějaké problémy, takže tohle byla vhodná příležitost, píchat do vosího úlu klackem.* „Vím, kam tě vzít,“ *navrhl jí, že už se nebude muset k Alessandře vracet, pokud nechce. Otázka byla ale, jak moc výhodné to pro ni bude. Dost možná ji taky zabijou, protože utekla.* „Pokud chceš, mohu tě tam vzít, mám pár známých, kteří by tě přijali,“ *oznámil jí zamyšleně, aby nepoznala, že vlastně o všem lže. Měl jistou výhodu faktu, že byl on ten, co ji vyzvedl na silnici a ještě i ke všemu nakrmil.*
*Mira naklonila hlavu na stranu a pak se na něj zadívala. Hned na to začala ale chodit po místnoti a podívala se na Dante.* Ne, že bych se nechtěla vrátit, ale už mě to tam nebavilo, tak jsme šla na procházku, jak jsem řekla. Vrátit možná jo, ale až se nějak dost, jak to říct, hehe, nadýchám, jo, nadýchám čerstvého vzduchu, hehe. *Ušklíbla se a pak si přehodil a vlasy z ramen na záda, než začal Dante mluvit. Pomalu k němu zamířila. Jakmile došla až před něj, tak se zastavila, zhoupla se na špičkách, sjela si ho pohledem a pak si založila ruce za zády. Pak se mu podívala do očí.* Tohle začíná být mnohem zajímavější, než jsem si myslela. *Přemýšlela nahlas a pak se na něj usmála, než se zaculila a pak se opřela zády o zed přímo vedle Danteho, jako kdyby si z něj byla utahovala.*
*Nevypadalo to, že by nakonec tedy chtěla opravdu zdrhat. Dle jejích slov šlo pouze o krátkou procházku, neboť se nudila.* /To víš, že jo./ *pomyslel si, protože tohle už ho víceméně nezajímalo. Nezajímalo ho nic, co mělo něco společného s klany, ale viděl to jako způsob, jak trochu rozvířit momentální situaci, neboť se zdálo, že jedna ovce Alessandry bude pryč déle, než si myslela. Mohl ji samozřejmě vzít zpět, ale pochyboval, že holka bude chtít ukončit své dobrodružství.* „Sedni si a otři se,“ *podal jí vlhký kus hadru, aby alespoň obličej neměla celý od krve. Ušák už to měl za sebou, tak alespoň nemusela mít zádné důkazy na kůži. Měl chuť ji vzít a odvést na nějaké odlehlé místo a prostě ponechat svému osudu. V hlavě zatím promýšlel, co s ní má dělat dál. Tady určitě zůstat nemohli. Co kdyby ji jednoduše vyhodil ráno na slunce? Bylo by po ní i po problému. Ne, to nebude dostatečná sranda. Zhluboka se nadechl.* „Která tvoje stupidní část si vůbec myslela, že je to dobrý nápad?“ *zeptal se jí po chvíli stále držíc dvěře vlastní vahou, aby neutekla a nikdo nepřišel k újmě.*
*Jakmile jí podal hadr, tak se na něj podívala, vzala jej do dvou prstů a zadívala se na něj.* Ještě mi řekni, že tím někdo vytíral podlahu. Hm, ne, do toho se utírat nebudu. *Odfrkla a pak se na něj podívala a uculila se jako měsíček na hnoji. Pak naklonila hlavu na stranu, na moment zavřela oči a když jí položil onu otázku, tak si chvilku pobrukovala jakousi melodii písně, která byla i jí neznámá a pak nadzvedl obočí a otevřela oči.* Já nevím, tak nějak mě to prostě napadlo, tak jsme to udělala. Impusivní myšlenky bývají fajne. *Uculila se dívka a podívala se na něj. Pak došla až k němu, postavila se od jeho těsné blízkosti a ušklíbla se.* Tak mi můžeš uhnout, a já si půjdu sehnat nějaký jiný, čistý hadřík, co ty na to? *pověděla.*
*Nad jejími protesty protočil oči.* „Ne, někdo si s ním vytřel prdel,“ *odpověděl jí a sledoval ,jak absolutně stylem malého děcka odporuje. Nebude to s ní jednoduché. Vypadala chvílemi mimo stejně jako ve chvíli, kdy jí zahlédl na silnici. Asi měla o kolečno méně nebo více. Vlastně jí zas tak taková škoda nebude.* „To naprosto chápu, tak či onak jsi sama sebe ohrozila,“ *zasmál se, neboť věděl, že tohle pro ni bylo absolutně vedlejší. Nezajímalo jí, co se stane.* „Tak to samozřejmě... ne,“ *zamítl její nápad okamžitě a nabral ji tak, aby si ji hodil přes rameno. Musel ještě udělat nějaké přípravy pro jeho plán. Nechal ji bušit si do sebe, jak potřebovala a nesl ji takto přes plac, aby nikomu neublížila. Ostatní na ně koukali lehce nechápavě, někdo se smál a někdo raději mizel z dohledu, kdyby se náhodou dostala z jeho sevření a opět utekla. Když byli v bezpečné vzdálenosti za hrazením, pustil jí na zem a pouze držel její levé zápěstí, aby náhodou nechtěla udělat návrah.*
*Jakmile řekl, že ohrozila sama sebe, tak se na něj podívala, zaculila se a pak si poskočila na místě.* To já ráda, pak to totiž není žádná zábava. *Uculils e na něj. Pak, když zamítl její nápad, jen protočila očima ale úsměv jí ze rtů prostě nemizel, byl tam jako neoddílná součást jejího výrazu. Když si ji pak hodil přes rameno, vykulila oči.* Heleee, co to... *Víc ale neřekla, jelikož se jí do zorného pole dostal výhled na..* Prvotřídně tvarovaná prdel. Zatraceně, na tebe musí letět ženský i chlapi, teda. *Zavrněla spokojeně, než si nedokázala pomoct, ale prostě se natáhla, načež jednu půlku sevřela ve své dlani. Když ji pak postavil na zem, tak se rozhlédla kolem sebe.* A kam teď, šéfiku? *Optala se a ušklíbla se.*
*Naprosto přešel její harašení, neboť ji nemohl jen tak pustit a proplesknout. Tohle bylo možná lepší, než kdyby se snažila utéct. Měl s ní už plány, takže by byla škoda, kdyby se něco podělalo.* „Jedeme nakupovat, takže buď hodná holka a nasedni,“ *pokývl směrem k autu a sám se odebral k sedadlu řidiče. Byl připraven zakročit, pokud by náhodou měla jiné úmysly. Neměl v plánu jí tu někde nahánět. Možná ji měl odvést Alessandře a dál se o to nezajímat. Ale to by nebyla sranda.* „Jak moc by se ti líbilo zahrát si na živý dáreček?“ *zeptal se jí pobaveně, když nasedl do auta. Otázka byla, kdo dnes byl ten podarovaný šťastlivec? Bylo by nejlepší jí už nic víc neříkat, protože pak by to už nebyla taková sranda jako když bude mít překvapení i ona. Mohla by se pak pokusit vzít nohy na ramena nebo nejhůř začít skuhrat, že už se chce vrátit raději domů do sídla Alessandřina klanu.*
*Jakmile si sedla do auta, tak se připásala, ale pak se pootočila tak, aby na něj viděla. Ruce si opřela o sedačku a sjela si jej pohledem.* No hele, řeknu ti, že to tak nějak zní jako pěkná zábava, takže mne nech jenom se zeptat, komu mě chceš dát? Jsou tu určitá individua, které nejsou prej moc fajn, víš? *Uculila se a sledovala jej. Pak spokojeně ale zavrněla a podívala se před sebe.* Kam jedeme nakupovat? A já nemůžu nakupovat, vždyť jsi mi nedal nic, do čeho bych se mohla umýt nebo utřít. *Postěžovala si ještě Mira, než na něj hodila hrané, psí oči. pak se podívala ale už před sebe na silnici, jež kolem nich ubýhala.*
*Nemohl jí jen tak oznámit, kdo měl být obdarovaný, zkazilo by to všechnu zábavu, protože tušil, že to by se jí už moc nelíbilo a naprosto by obrátila.* „To bych ti pak pokazil překvapení, to nechceme, ale není se čeho bát,“ *ubezpečil ji, aby si nemyslela, že ji chtěl snad zaprodat na smrt. Upřímně netušil, co s ní bude, ale tušil, že bude o zábavu alespoň pro někoho postaráno. I kdyby o tom pak měl slyšet jen z doslechu.* „Nehneš se ode mě, nesáhneš na člověka a budeš poslouchat, co ti řeknu,“ *pokusil se pojistit své chování skrz Encanto. Nebyl si ani jist, zda to vyšlo, ale představa toho, že by nedělala vůbec žádné potíže, byla více než lákavá. Mohl ji díky tomu vzít s sebou. Cítil, že se to podařilo a on si mohl alespoň na chvíli odpočinout od jeho momentálního děcka na hlídání. Vylezl ven z auta a počkal, až jej bude následovat.* „Chytni mě za rukáv a nespustíš mě, dokud neřeknu,“ *oznámil jí a čekal, zda to opravdu udělá. Pokud ano, bylo opravdu bezpečné vyrazit dovnitř.*
*Mira se na něj podívala a pak se uculila. Hned na to mu přikývla na souhlas a poté udělala tak, jak řekl. Chytla se jej za rukáv a následně se i s ním vydala do obchodu.* Ty jsi ale pěkně vysokej, víš to? *Uculila se potom a podívala se nahoru na něj. I když se měla držet u něj a být hodná, pusu nezavřela- to by totiž nebyla Mira. Koukla se na něj, ale nakonec se podívala před sebe. Kolem z nich zrovna procházela nějaká stará paní, a jakmile ji Mira uviděla, tak se na ni uculila se svými rty od krve a zamávala ji. Paní si na hrudi jen udělala pomyslný kříž, než zamířila pryč mezi regály.* Pff, stejně žádnej bůh není, bábo. *Odfrkla si, hledíc na ženu.* No, a co my tu hledáme? *Koukla pak na Danteho.*
*Chvíli se rozhlížel po obchodě, zatím co se Mira hašteřila s nějakou starou paní, která kolem nic procházela. Konečně našel to, co hledal, takže ji zatáhl směrem, kterým potřeboval jít. Lidi se na ně samozřejmě dívali divně, ale zase byl nedávno Halloween, takže mohl jednuduše všem říct, že on jdou na post halloweenskou párty jako pár upírů. Dorazili ke kovovým košíkům a Dante pokývl hlavou, aby se jej pustila a místo toho nastoupila poslušně do košíku. Měl v plánu jí takto po Walmartu vozit, aby ji nespustil z očí. Ona z toho pravděpodobně bude mít kopec srandy a všichni budou spokojeni. Kdy se z něj sakra stala holka na hlídání?* „Jestli máš být krásný dáreček, musíš tak vypadat, takže se o to postaráme,“ *vysvětlil jí stroze, ale musela chápat, o co mu šlo.*
*Mira se podívala na to, kam ji Dante dovedl. Hned na to se na něj podívala, zda to myslí vážně. V očích se jí jasně mihnulo to, ten typ nadšení, jaký mají v očích děti na vánoce, nebo tedy ráno před tím, než se mají probudit a najít dárky pod stromečkem. Výraz se jí změnil, když do košíku vlezla. To už byl výraz, jež jasně odpovídal výrazu spokojeného dítěte. Klekla si ale, opřela rukama a o ruce bradou o tu stranu košíku, aby viděla na Danteho a sledovala jej.* Takže, jedeme pro balící papír? Stužky? Mašli? Povídej, zajímá mě to. *Uculila se. Pak naklonila hlavu na stranu.* A to jsme si myslela, že jsi morous co nemá smysl pro srandu. *Ušklíbla se pak.*
*Když se pohodlně usadila, protočil nad tím oči. Byla opravdu jako malá holka. No alespoň přišel na způsob, jakým ji zvládat. Takhle to šlo o dost lépe, když se chovala jako pětiletý spratek, co měl radost z každého prdu. Vypadalo to, že si existenci v košíku náramně užívá, neboť se šklebila jak měsíček na hnoji a nemohla se dočkat, až pojedou vybírat dekorace.* „Sklapni,“ *zasyčel jen na její poznámku o morousovi. Vyrazili do uličky s hračkami, jen aby našel to, co hledal. Čelenku pro malé holčičky s velkou růžovou mašličkou. Vzal ji do ruky a napasoval Míře na hlavu. Teď už opravdu vypadala jako dokonalý dáreček.* „Takhle ti to sluší o dost víc,“ *řekl zamyšleně, neboť přemýšlel, co by ještě mohlo její outfit dárku vylepšit. Nakonec se rozhodl, že by neměli nic přehánět, tudíž dojeli do uličky s podobnými klumpy, kde vybral zářivě zlatou nalepovací mašli, kterou hodil k ní do košíku a vydali se k pokladně. Sejmul z čelenky čárový kód a vše zaplatil.* „Tak a teď tedy na oslavu,“ *řekl jednoduše a vyrazil s ní v košíku ven na parkoviště.*
*Nad jeho rozpoložením jen protočila očima.* A proč jako? Mě se nechce. *Odsekla mu ihned dívka nazpět, než na něj vyplázla ale pak jazyk. Když jí pak na hlavu posadil její novou mašli, se kterou vypadala o dost lépe a se kterou se opravdu cítila jako dáreček, tak se na něj uculila.* Teda, tak ty jsi to vzal vážně do slova a do písmene!! *Uculila se na něj a pak, když vyjeli ven, se zhlédla v okénku auta a podívala se na sebe. *Páaaani, hele takhle to je super, to se mi zatraceně líbí!! To je fakt v pohodě!! Tak jedeme, jedeme!! *Vyjekla vesele a pak, pokud by jí odemkl auto, hupla na sedačku.*
*Poslední dobou měl pocit, že si z něj osud dělal poměrně velké haló. Musel se opravdu přemlouvat, aby jí nevykopl u krajnice a neodjel pryč. Myslel na to, že je jak velký děcko. A ačkoliv by tedy děcko klidně taktéž opustil, teď si nějak pohrával s myšlenkou, že si to musí celé promyslet. Co kdyby ji prostě odvedl jen zpět Alessandře? Přemýšlel nad tím tak dlouho, až se skoro instinktivně ocitli na Manhattan Bridge rozhodnut, že ji prozatím vezme domů, než se rozhodne, co s ní.* „Můžeš vybrat písničky,“ *dovolil jí hrát si s rádiem, ačkoliv to mohlo znamenat i to, že by mohli ohluchnout. Měla mašli, měla zábavu, otravná byla stále, ale nebylo to takovým šokem, kterým to bylo na začátku. Pomalu si zvykal, že tady je.* >> Manhattan
*Hned, jakmile dojeli před jeho dům, zaparkoval, auto ani nedával do garáže, ted ho nechal venku, věděl že za pár hodin zase pojede. Pomohl Aless zase vystoupit a pak jí pomohl i domů.* Tak jo, dám ti něco na pití, něco malého, a pomůžu ti dát se nějak dohromady, okei? Alepsoň to zkusíme. *Mrkl na ni a když ji pak posadil na sedačku, donesl jí i sobě sklenku čisté krve.* jen se napij, za chvilku bude zase líp. *Mrkl na ni Dominic. Historie se opakovala, a i když teď to bylo tak nějak jako zadaný plán, i tak byl tak nějak rád, že ji tu má zase, u sebe.*
*Došla spolu s ním k němu domů a když se posadila na pohovku, koukla na něj. Jen co řekl něco o pití, už se chtěla ozvat, že nechce alkohol, ale on byl rychlejší a jakmile spatřila, že nese jen krev, docela se jí ulevilo.* Díky. *Převzala si od něj sklenku a hned se napila. Pak sklenku odložila na stůl před sebou a koukla na něj.* Snad to přejde. Mám pocit, že se semnou točí celý svět. *Povzdechla si a prohrábla si vlasy, pak se natáhla pro svou tašku.* Dám jen vědět Lee, kde jsem, aby mě nehledala, kdyby se vrátila do baru. *Pronesla a vytahovala z tašky mobil.*
*Jakmile to chtěla udělat, tak Dominic kývl na souhlas. Pokud napsala Lee, pak by tedy očekával její dojezd, pokud ne, tak by jí odvezl sám. pro teď se ale jen usmál. Nic neříkal, ještě chvilku se na ni upřeně díval, a pokud se ona podívala i na něj, tak už na nic nečekal. Prostě použil encanto, aby si mohl připsat další vítezství.* Zopakujeme si to, co se stalo posledně, co ty na to? Až odtud budeš odcházet, budeš si to pamatovat tak, jako že jsi to iniciovala ty, a budeš si pamatovat, že to bylo se mnou. Co ty na to, maličká? *Pronesl, načež se už přesunel vedle ní a uculil se od ucha k uchu.*
*Aless chvíli přemýšlela, nakonec Lee napsala, jen že se zdrží a že domů dorazí pak sama, když to odeslala, mobil odložila, napila se ještě krve a pak se na Dominika podívala. Chvíli na něj koukala a tak nějak vstřebávala jeho slova, vlastně ji v tu chvíli na tom nepřišlo nic divného. Přikývla a pousmála se.* Dobře, tak tedy proč ne. *Pokrčila rameny a usmála se sladce, načež jej sledovala a když se k ní přisunul, prstem mu přešla po hrudi.* Proč mi říkáš maličká? *Naklonila hlavu lehce na stranu a zazubila se, zatímco jej sledovala, pak se k němu lehce nahnula a políbila ho. Byla zmatená a to dost. Nakonec se lehce odtáhla a opřela si hlavu o jeho rameno.*
*Dominic se usmál, načež si ji k sobě přitáhl a věnoval jí své polibky. Hned na to si ji popadl a odnesl do postele, kde už se jí začal věnovat naplno. Užil si to, a jak taky jinak. Když pak bylo hotovo, tak schoval její kalhotyk pod ppstel, aby je pak mohl předat Dragosovi. Sám se pak na ni koukl a ještě jednou ji políbil.* Odvezu tě domů, chceš? nebo pro tebe někdo jede? *Optal se jí upír a sledoval jii.*
*Když bylo tak nějak po všem, ani si to nějak neuvědomovala, nebo to spíše to měla v mlze. Polibek u opětovala a pak se otočila k němu tváři.* Nikdo pro mě nejede, takže jestli ti nebude vadit, mě odvézt, tak budu ráda. Nevím jak bych se dostala domů a v tomhle stavu si taxi brát nechci. *Pronesla tiše a na chvíli zavřela oči, když je pak znova otevřela, posadila se a prohrábla si vlasy, rozhlížela se kolem sebe, hledajíc svoje věci.*
*Dominic ji nakonec odvezl, schoval si svou trofej a po cestě domů nechal ve vile v úhledné krabičce pro Dragose právě jeho lup, tedy Alessiny kalhotky. Sám pak zamířil domů, s pobaveným úsměvem na rtech.*
*Jeden z barů, které si opravdu oblíbil byla 230 Fifth Ave. Měl zde jednu schůzku, která nedopadla zrovna podle jeho představ. randění nebylo to to co bývalo před deseti lety. To byl taky o deset let mladší ještě s černýma vlasama. Takže teď po té tragédii se rozhodl zůstatg tady v baru, zapít to a pak si nechat odvést zadek domů. Zatím šel na střechu si zakouřit a pozorovat New York. Byl jiný než LA, rychlejší a každý někam spěchal ale tp mu asi tolik nevadilo. Sgrávil tu poslední tři roky vlastně jen díky Covidu a tohle město si prostě oblíbil jinak by se sem nepřestěhoval úplně. Nedávno u něj byla Gabby, věděl že stejně zase přijede nejlépe mu udělá další přepadovku a nebo tak něco. Zapálí si cigaretu a zpotáhne si z ní zatím opřený o zábradlí.*
*Alessandra toho za dnešek měla plnou hlavu. Musela řešit věci v klanu, dovoz krve a ještě měla naplánovaných několik pracovních schůzek. Zrovna z jedné takové mířila, přece jen se jí dneska povedlo a to opět uzavřít jeden a moc dobrý. Už jen díky tomu, že dotyčný byl dost vlivný člověk, což upírka uvítala, přece informace se hodily o tom nebylo pochyb. A jelikož měla ještě čas, než bude muset jít na další, rozhodla se, že se zastaví na drink do jednoho baru, který měla po cestě. Své auto zastavila před barem, vystoupila a s úsměvem na tváři došla dovnitř, kde se posadila na bar a ihned si objednala svůj oblíbený bourbon. Kupodivu měla dobrou náladu, tak nějak už byla myšlenkami na svatbě a pak na líbánkách. Když pak dostala svůj drink, vzala si jej a vydala se na střechu, myslela si, že tam bude sama a bude mít klid, ale jakmile tam došla, uviděla nějakého muže opřeného o zábradlí.* /A to jsem si myslela, že tady budu sama./ *Prolétlo jí hlavou, nakonec jen zavrtěla hlavou a došla o kus dál k zábradlí, napila se a s pohledem upřeným před sebe na město, tam jen tiše stála.*
*Měl si sebou vzít nějaké pití oc mohl k tomu kouření popíjet. Nějakou dobrou whiskey nebo brandy. Ale bylo mu škoda si ted típnoi cigaretu a jít si pro to pití. Mohl si pořídit ty přístroje na zahřávaný tabák, ale nic nemělo na staré dobré Malborka. Přece jen bylo něco tak lehce kouzelného na tom si zapalovačem zapálit cigaretu než strčit cigáro do nějakého přístroje. Zatím má klid postává si, pokuřuje když uslyší že někdo přišel na střechu. Ohlédne se vedle sebe a všimne si dámy s pitím.* Whiskey, Skotská nebo Burbon? To není něco co bych čekal že taková dáma bude pít. *Zasměje se slabě.*
*Aless si sjela muže pohledem a lehce se usmála.* Bourbon, jeden z těch lepších. A ví, že dámy pijí především sladké likéry, ale na to mě neužije. Mám ráda dobré pití a myslím, že tohle dobré je.* Mrkla na něj a napila se. Zdál se jí povědomý. Určitě ho někde už viděla nebo o něm někde slyšela, jen si nemohla vzpomenout, kde a za jaké příležitosti to bylo.* Vy nic k pití nemáte? Není to škoda? *Optala se na oplátku a zády se opřela o zábradlí, takže měla na něj dost dobrý výhled.*
*Bill se slabě usměje nad jejími slovy.* Já nesoudím, já sám so občas s radostí dám slakdké pití s deštníčkem. *Zasměje se lehce.* Ikdyž teda preferuji také dobré tvrdé pití. Doma mám doclea pěknou sbírku drahých whiskey a skvělých rumů. Ty sice nejsou na takovéto dennípopíjení ale spíše na speciální příležitosti. *Potáhne si z cigarety a pak se koukne na své prázdné ruce.* Šel jsem si sem jen zakouřit, plánoval jsem se vrátit dolů a dojít si pro něco. Už je docela chladno a moc lidí není na střeše. Ještě tu nepostali takové ty iglů co tady bývají každý rok. *Máchne urkou na plac, který je poměrně prázdný.* Jsem Bill Hart. *Představí se a natáhne k ní ruku, aby si s ní potřásl.*
*Usmívala se, když ho poslouchala. Kdyby byla člověk, tyhle sladké pitíčka by možná také milovala, ale jako upírovi jí to nechutnalo.* Ani já nesoudím, ale musím říct, že co se týče whisky a bourbonů, tak v tom jsme si dost podobní. *Uculila se a podala mu ruku.* Alessandra Ransom, těší mě. *Potřásla si s ním a pak se znova napila, znala ho. Ne osobně, ale od svých klientů o něm už slyšela, teď když řekl své jméno, se jí to vybavilo.* Trochu chladno je, to je pravda. *Pronesla i když ona to nijak nepociťovala, ale nemohla se prozradit.* Ale i tak je tady fajn a klid. *Uculila se a znova pohlédla na město před sebou.* Pokud se i nadále plánujete vrátit dolů na drink, ráda vás na jeden pozvu. Pokud tedy přijmete drink od dámy. *Zasmála se.*
*Slabě se usměje nad tím faktem, že mají podobný vkus na whiskey a burbony. Obvykle si tenhle alkohol v barech dával nebo když už šel po koktejlu a nechtěl nějakou sladkou slátanitu tak si dal starý dobrý Old fashioned. Jméno Alessandry mu nic neříkalo. Jen se zdvořile usměje a potřese si s ní rukou. Cítí jak moc je její ruka chladná.* Není vám zima? Máte strašně studené ruce. *Asi by jí nabídl i svůj kabát, ale upřímně jemu byla docela zima a preferoval svůj kofort před cizím.* Jo je tu klid...Což je docela nezvyk od New Yoroku. *Zasměje se tiše a pak zvedne obočí nad jejími slovy. Ale zazubí se.* Jen v případě, že pak ten další bude na mě. *Mrkne na ni a típne cifaretu a nedopalek vyhodí a nechá Aless jít první.* Dáma první. *Usměje se a pak se rozejde domů po sachodech do baru. který je docela plný. Ale je si jistý, že když se ožene svým jménem nebude problém najít nějaké místo k sezení.*
Trochu, ale to nevadí. Chtěla jsem být na čerstvém vzduch a stejně brzo půjdu dovnitř. *Zalhala, přece mu nebude říkat, že je studená stále, protože je upír a že jí vlastně zima není.* Ale musela jsem sem na chvíli, miluju noční New York. *Usmála se a pak na něj pohlédla.* tak v tom případě souhlasím. *Mrkla a spolu s ním se vydala dolů. Kde na ni kývl jeden z barmanů, pamatoval si jí ještě z minula, kdy tu měla schůzku. *Pokud dovolíte, můžeme ke stolu, jeden tady mám. *Uculila se a zamířila k jednomu ze stolu, který jí nechali prázdný, moc dobře věděla, kdo s jejich klientů tady rád vysedává. Jen co došli, posadila se a koukla na Billa.* Takže na co vás mohu pozvat jako první? *Optala se jej.*
Jste studená jako smrt, možná by jste měla jít do vnitř co nejdřív ať se nenachlatíte. *Lehce jí zmáčkne ruku ještě víc. Opravdu je sutedená a nenapadne ho že by mohla být upír. Přece jen jedna z jeho ex přátelkyň také byla věčně studená a velmi ráda mu pak strkala ruce pdo tričko, aby jej poškádlila.* Rozumím je na něm cosi kouzelného. Já jsem se narodil v Los Angeles i jsem tam vyrostl takže je to docela rozdil. *Ucehctne se lehce.* Tak to zní jako plán. *Zazubí se na ni a splečně pak jdou dolů. Všimen si toho známého pokývnutí na barmana a Bill se na svou společnici jen koukne a zazubí se.* Máte tu stůl? *Zeptá se překvapeně, ale na jednu stranu potěšeně.* Jste stálý zákazník? *Zajímá se a zamíří s ní ke stolu a pak jen mykne rameny.* Nějakou dobrou whiskey. *Sundá si kabát a lehce si prohrábne šedé vlasy.*
*Nad tím, co jí řekl venku se jen usmála, nemohla se nachladit, ale to mu taky nemohla říct. Když se pak posadili sladce se na něj usmála.* Dalo by se říct, že ano. Tenhle stůl patří jednomu z mých klientů lomeno přátel. *Zazubila.* Většinou se zde scházíme a jelikož spolu obchodujeme dlouhé roky, jsem zde vítána. *Usmála se a pokynula barmanovi rukou, aby donesl jednu z těch lepších láhví, načež jí pokynul zpět, že rozumí. Aless spokojeně zavrněla a sledovala svého společníka.* Co vlastně děláte, vaše jméno je mi povědomé, jen si jej nemohu přiřadit. Podnikatel? Politik? Nebo snad něco jiného? *Optala se.*
Klientů? *Zopakuje překvapeně.* V čem podnikáte? *Prohlédne si jí ještě jednou, tentorkát pořádně i s tím co má na sobě. Jestli je její oblečení nějaké vyzývavé a nevhodné. Protože pokud byla prostitutka tak by mi to nemuselo udělat dobrou posvěst, kdyby je spolu někdo vyfotit. Ale byla oblečená slušně, až na ten výstřih. Ale měla sako, takže klidně mohla být podniketelka. Ale její jméno mu nic neříkalo. Musela být v jiném okruhu než on, nebo s menším rozsahem. Sleduje jak baraman přinese dvě skleničky a flašku hodně dobého pití a uznale pokýve hlavou. Nechá si nalít a napije se.* Politik...*Našpulí rty.* Nenapadlo mě jít do politiky. *Přizná.* Na to bych musel jít na práva. *Uchechtne se.* Ale šel jsem na California Institute of Technology, takže jsem inženýr a podnikatel... teď už jen podnikatel- Mám vlastní firmu. *Pousměje se na ni.* A jsem docela známý takže je možné že jste slyše moje jméno v nějakém kontextu.
*Aless na barmana a jen kývne a když nalije i ji, tak se napije, načež pohlédne na Billa.* Pohybuji se v automobilovém průmyslu, dovoz, opravy, prodeje, tak nějak všechno, co se aut týče. *Usmála se, prozradila mu svou legální část svého podnikání, to že k tomu patřily ještě závody a především její hlavní činnost, to už si nechala pro sebe. Tak nějak vytušila, že pokud nezná její jméno, buď drogy ani jiné věci nebere a nebo je jen dobře krytá. Také to mohlo být i tím, že to byl civil bez zraku, což ona zatím jen hádala. Zatímco sama přemítala nad svými myšlenkami, poslouchala jeho vyprávění a mile se usmívala.* Je to možné, že se o vás někdo zmínil, nebo jsem něco četla na internetu. To víte, člověk potká spoustu lidí a ne všechny si hned pamatuje. *Mrkla a znova se napila.*
*Lehce zvede obočí nad jejím oborem.* Tak to bych vás měl znát nemyslíte? Máte jen nějakou malou firmu nebo je to větší? *Zajímá se. Nemá tušení co je její nelegální částí práce. Bill ke všem svým penězům přišel legálně. A ikdyž v mládi tak trochu holdoval třeba trávě, což bylo v průběhu vysoké než si vzal [link src="Ellenu.tak"] byl v LA a tam určitě její jméno neznal. GTeď je jeho neřestí alkohol a cigarety a žádné jiné drogy, takže její jméno opravdu nezná.* Je to možné mám docela velký vliv na technologický vývoj v posledních dvaceti letech řekněme. *Hrdě se narovná a zazubí se.* Tak to abych se vám, ale nějak usídlil v paměti. *Mrkne na ni následně, lehce flirtovně.*
Firma je to větší, většinou jde o Evropské typy aut, ale pokud si klient přeje, není problém sehnat cokoliv a také upravit jej tak, jak potřebuje. Spolupracujeme hodně s Japonskem, jelikož jde také i o závodní auta, která potřebuji speciální úpravy. *Usmála se a dala si nohu přes nohu, zatímco si popíjela whisky.* Je možné, že jste už o ni slyšel. *Mrkla a sledovala ho. Vlastně v ničem nelhala. Firma skutečně existovala, dokonce i spolupráce s Japonskem, byla pravdivá, v tomhle měla všechno doloženo legálně.* Pokud tedy máte takový vliv, pak je jisté, že se někdo o vás jisto jistě zmínil, přece jen, moje klientela je spíše z těch vyšších vrstev. A nebojte se, v paměti mi jistě zůstanete. *Uculila se sladce.*
*Poslouchá ji a uznalep okývne hlavou.* To zní zajímavě. Já rád auta sbírám. Mám několik moc pěkných starých modelů, ale i ty nejnovější. Nejsem tgeda ale moc fanoušek Tesly, co si budem. *Ušklíbne se slabě.* I závodní auta? Jako ferrari? *Zajímá se dál. Byl docela fanouškem formule 1, jednu dobu to s Gabby sledovali. Hlavně teda kvůli Lecarcovi, který se Gabby hodně líbil. Vlastně plánovali spolu jet i v listopadu do Vegas na závody.* Asi jsem nezaslechl jméno? *Zvedne tázavě obočí a pak ae slabě usměje.* Je to dost možné. Ale kdyby ne...*Vytáhne svou vizitku a podá ji Alessandře.* Kdyby jste chtěla zajít někdy na drink mimo...bussnies můžu napsat i své soukromé číslo.* Mrkne na ni.*
*Aless jej poslouchala a usmívala se.* I já mám ve své vile moc hezkou sbírku aut a motorek, je to moje vášeň a koníček. Abych řekla pravdu, občas i závodím, když to práce dovolí. *Zasměje se.* A ano občas i Ferrari, pokud je to zakázka, tak ano. *Pak se k němu lehce naklonila.* Já Teslu nesnáším. *Uchechtla se.* Miluju když motor pořádně duní a je slyšet široko daleko. To je pak pořádný zážitek. *Napila se a jakmile se optal na jméno firmy, usmála se.* Nezaslechl, neřekla jsem ho. Jde o firmu Hellfire Racing Solutions, která je na trhnu už nějakých 30 let. *Pronese a vezme si od něj jeho vizitku, kde mu na oplátku dá ona tu svou.* Na drink zajdu velmi ráda, ale asi to nebude v brzké době. *Uculil se.*
Máte vilu, tady ano? To je zajímavé, já mám jen byt tady na Mannhatanu a pár domů tak různě po světě. V New Yorku jsem preferoval spíš byt. Ale v Californii mám dům v Malibu. /Zazubí se na ni lehce a pak zvedne obočí ještě víc.* I Závodíte? Fíha, to jste velmi odvážná dáma máte můj obdiv. Já bych si to nedovolil, od toho jsou jiní. *Zasměje se a pořádně se napije svého pití a pak souhaslně přikvýne.* Já miluju staré auta. Jen tak na koukání teda, na ježdění to musí být docela těžké. Ale jak říkáte ten zvuk motoru je krásný. *Pak ji poslouchá a lehce se zamračí.* Třicet let? Hádám. že vy budete dědička? *Zvedne tázavě obočí.* Ledaže by vám bylo přes šedestát, to by jste mi musela prozradit svoji rutinu, abych vypdal také tak zachovale. *Uchechtne se. A vezme si od ní vizitku, kterou si zlatí.* V tom případě se domluvíme. Ale já budu už muset nejspíš jít. Bylo mi potěšením Alessandro, rád jsem vás poznal. Mějte se.*Mrkne na ni a jde k baru, kde dá nějaké peníze a řeken že dáma může za tohle pít. Pak jen prostě odejde domů.*
Ano mám vilu, žiju tady už dlouho a chtěla jsem prostě něco, kde se budu cítit dobře. *Pousmála se a sledovala ho.* Jak jsem řekla, auta jsou mou vášní a nejen pro sběratelské účely, ale i v řízení, což se taky dorazilo na tom, že jsem se dala na závody. *Pokrčila rameny a napila se, když pak zmínil to, že je dědička, už se chtěla zasmát, ale udržela se.* Ano, zdědila jsem firmu po otci a pokračuji v jeho odkazu dál. *Když si pak schová jeho vizitku, sladce se na něj usměje.* I mě těšilo Bille, nahledanou. *Kývla mu na pozdrav a pak si dopila svou sklenku. Chvíli tam ještě seděla, než se odebrala na další schůzku.*
*Bob vyrazí do obchodů. Všude jsou nějaké ozdoby a tlustí chlapi v červeném obleku a bílými vousy. Je to strašně divné a nepříjemné. Hlavně když Vánoce jsou až za víc jak měsíc. Nejvíc ho dostalo, když uviděl nějakou "vánoční kávu", která byla spíše milkshake. Takže je dnes dosti nevrlí. Potřebuje si totiž koupit nové oblečení a vše je vánoční. Sleduje to všechno a nakonec se vydá do TJMax. Tam mají tak nějak všechno, ale nejvíc toho Vánočního. Povzdechne si a vydá se do prohlížení uliček. Velká chyba. V košíku má za chvíli spoustu ptákovin, co ho zaujmou. Nic není vánoční, ale spíše z halloweenského výprodeje. Dokonce tam má i nějaké sladkosti. Takže se mu pomalu lepší nálada.*/Hmm... měl bych příště vzít někoho... třeba Kim, aby mi poradila, kde nakupovat./* Pomyslí si. Sám Bob má na sobě dlouhý černý kabát, černý rolák, rifle a tenisky. Takže působí docela dobře. Podle něj.*
*Vánoce už pomalu klepaly na dveře a s tím i přípravy na ně. I když nerada rozhodla se zajít nakupovat. Musela koupit nějaké dárky a především taky nějaké věci na sebe. Sousedka jí jednou oznámila, že její šatník je stejně ubohý, jako ona sama. Z části trochu pravdu měla. Nebyla nakupující maniak a navíc neměla moc peněz na rozhazovaní a i když si přála nakoupit nějaké lepší dárky její bratři měli radost i z pouhé maličkosti. Vstoupí do velkého obchodního domu. Bylo tu poměrně dost lidí až měla Am strach, že jí někdo zašlápne. Nakonec rychle zabočila do nějakého krámku a vezme si nákupní košík. Prochází všemi uličkami s myšlenkou na svého otce, kterého pořád ještě nenašla. Bůh ví, zda ho vůbec najde. Zastaví se u nějakého oblečení, které Am uchvátí. Byl to takový hezký vánoční svetřík. Jenže ta cena kterou uviděla jí od toho velmi rychle odtáhla. Asi tohle úplně nebude něco co by si Am mohla dovolit. Opět se vydala uličkami a dívala se všude možně s otázkami ve své hlavě až se zapomněla koukat před sebe a narazí do člověka před sebou. Trochu sebou škubne a okamžitě se podívá před sebe, aby zhodnotila stav člověka, kterého srazila. Okamžitě se začala dívat zda není zraněný nebo něco podobného.* Strašně moc se omlouvám. Jste v pohodě? *Optá se starostlivě*
*Když do něj někdo narazí, tak lehce couvne, ale nic mu to neudělá. Za což může jeho mírná magická ochranna, kterou má spojenou s iluzí. Podívá se ni a zavrtí hlavou.* Ne a v pohodě. * Prohlásí a roztáhne ruce.* Naprosto v pohodě. Dokonce, ani těm věcičkám se nic nestalo, i když sem jdu pro oblečení.* Zasměje se.* No, ale je tu už moc vánočního, potřebuju oblečení k soudu a na běžný nošení a do kanceláře. Sestra totiž rozhodla, že můj oblek je odporný a spálila ho...* Řekne a zatváří se uraženě.* No a taky něco na spaní a netuším, co se nosí na spaní. Protože já bych si na spaní vzal třeba takový obleček žraloka.* Zasměje se a snaží se odlehčit její obavy, aby zaměstnal její mysl jinak a hlavně našel někoho, kdo ho nasměroval do správných míst.*
*Dívce se ulevilo, když řekl, že je v pohodě* To jsem moc ráda. Měla bych se víc soustředit na okolí než na své myšlenky ve své hlavě, které mě občas tak pohltí, že nevnímám svět kolem sebe *Vysvětlí a trochu i sama sebe pokárá. Dokonce byla ráda, že se věcem v jeho košíku nic nestalo.* Myslím si, že obleky a společenské věci jsou o kousek dál. *Už tu totiž jednou byla. Jen to rychle prošla a zmizela stejně tak rychle, jako jsem přišla* Já sice moc cit pro oblečení nemám, ale klidně Vám pomohu pokud budete chtít. Aspoň odčiním to, že jsem do Vás narazila.* Navrhne Am s úsměvem.* Navíc si myslím, že spát v obleku žraloka není nic za co by jste se měl stydět. Přijde mi to legrační. Jako malá jsem měla něco podobného, ale byl to jednorožec. Jinak někteří lidé dokonce spí i nahý *Pošeptá Am a trochu se začervená.*
*Poslouchá ji a ušklíbne se.* To mi taky sourozenci říkají. Ale mě to nezajímá, svět by pak byl nudný.* Řekne a podívá se tím směrem.* Hmm... co to takhle spíše vzít do jiného obchodu?* Zeptá se.* Viděl jsem jak si tam chlapík do kalhot utírá obsah nosu.* Řekne znechuceně.* Takže když mi poradíte, tak vám mohu koupit šaty. V těch se vyznám, sestra má spoustu... kamarádek a ti mě za poslední měsíce naučili docela dost.* Zasměje se a pak ji poslouchá a zasměje se.* Ten k vám sedí. Já teda jsem jeden z těch, co spí nahý. Mám rád zimu, ale u svého známého tak spát nemůžu.* Uchcechtne se.*
*S tím Am musela souhlasit.* Máte pravdu. Svět je někdy zvláštní místo. Každý den nás totiž může překvapit něco nečekaného a náš život se může změnit během vteřiny. Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí a to je možná chyba. *Odpoví. Bylo známo, že Am je hodně upovídané děvče. Pro někoho by se mohlo zdát, že bavit se s člověkem kterého neznáte je naprosto šílené a nepochopitelné, ale pro Am nikoliv. Nebála se, neměla důvod se bát. Jemně natočí hlavu, aby se mohla podívat tím směrem co muž před ní.* Lidé jsou různí, někdy až moc. *Pomyslí nahlas.* Pokud ale chcete do jiného obchodu samozřejmě nebudu proti. *Usměje se a dá mu tak najevo, že jí to rozhodně nevadí.* Já nerada, když mi někdo něco kupuje. I když je pravda, že moje životní situace není nic moc. Máma je bůh ví kde a otec je taky fuč. Nejspíš někde v nejbližší hospodě. Každopádně bych ho potřebovala najít jinak brzy budu sama bez svých bratrů. *Bylo ponižující někomu říkat, že jste chudý* Nesmí to být moc drahý. Navíc jsem do Vás strčila takže pomoci vybrat oblek je maličkost. *Odpoví. Ptát se proč musí spát nahý před svým známým jí přišla blbá tak se zeptala na něco jiného. Na něco důležitějšího.* Mohu se zeptat, jaké je vaše jméno? *Nevěděla totiž, jak ho oslovovat navíc když teď spolu stráví nějaká čas jí to přišlo vhod.*
*Poslouchá ji a pomalu s ní směřuje k pokladně, aby zaplatil za věci. Zaplatí kreditkou, kterou platí blbosti, takže to má zvlášť. * Skvělé, tak vyberte nějaký luxusní. Potřebuji oblek na svatbu.* Zazubí se a pak vezme tašky a pousměje se.* Když jsem byl malý, tak jsem žil na farmě a co člověk neulovil nebo si neobstaral, tak neměl. Navíc nás tam bylo spoustu. Nevlastní rodiče se činili.* Zasměje se.* No a někdy je lepší být sám než s někým špatným. Můj biologický otec je sukničkář. Má tři nemanželské syny a asi 15 s manželkou. Ta se s ním nemůže ani rozvést, kvůli kultuře, kde žijí. Navíc můj otec nám rád vymývá mozek, manipuluje s námi, háže nás před sebe, když na něj letí nůž... Kvůli tomu je dokonce i nejmladší bratr ve vězení. Je lepší takovou rodinu nehledat a nedržet v kontaktu.* Řekne ji a pak pokýve.* No, ale zda to bude drahé nebo ne, nechte na mě.* Řekne a zazubí se a pomalu vychází z obchodu během mluvení.* Já jsem Robert Heller.* Odpoví ji s úsměvem. Ví, že ji to nic neřekne. Heller je jméno pohybující se v akciích a v podsvětě. No a občas v bulváru. Robert dokonce má i chuť si ten bulvár zkusit.* A jak se jmenujete vy?* Zeptá se s úsměvem.*
Páni tak to musíme vybrat ten nejlepší. *Řekne Am radostně a spolu s mužem se vydá k pokladně, aby mohl zaplatit za věci. Am v košíku nic neměla. Všechny věci byly moc krásné, ale bohužel pro Am moc drahé. Vrátí košík na své místo a počká na svého společníka. Byla moc ráda, že začal mluvit o sobě o své rodině. Necítila se aspoň blbě, že jen ona mluví. Poslouchala jeho příběh a občas jí obličej trochu posmutněl. Byla radši když kolem ní lidi vyprávějí radostné věci.* To mě moc mrzí. Tímhle by si nikdo neměl procházet. Navíc si myslím, že lidi nejsou tak zlý jak si myslíme. I když má někdo černé srdce vždy tam je kousek světla jen ho prostě nevidíme. Já i když vím, jaký otec je ho musím najít. Protože pokud ne sociálka mi vezme mé dva bratry a já už je nikdy neuvidím a samota je nejhorší věc, která člověka může potkat. *Řekne smutně. Představa toho, že by Vánoce trávila sama jí naprosto užírala.* Navíc jsem jim to slíbila a já sliby neporušuji *Dodá. Nechtěla se teď tím trápit měla lepší věci na práci, jako je pomoci Robertovi.* Ale *Chtěla odporovat, ale zjistila, že by to asi stejně nemělo cenu a tak jen lehce pokývala hlavou.* Moc mě těší Roberte já jsem Amarisen zkráceně Am *Usměje se a natáhne k němu ruku. Pak už se spolu vydají do obchodu se společenským oblečením. Musel přeci na svatbu vydat krásně. I když měla pocit, že by zazářil i kdyby nic neměl.*
*Poslouchá ji a uchechtne se.* Můj otec je démon.... Jeho rodina je jeho kult. Doslova. Když mě našel, tak mě izolovat, abych nebyl ovlivněný a jen u Jacka se mu to nepovedlo. David je zfanatizovaný natolik, že dokázal udělat dost odporné věci Jackiemu. No a pokud váš otec do teď nejevil zájem, tak ho neprojeví ani když ho najdete.* Řekne a přemýšlí.* Kolik vám vlastně je?* Zeptá se a podívá se na ni. *No, dodržování slibů máme společnou. Ale zvážil bych, zda je tento uskutečnitelný a zda to skutečně chcete. Existujou i jiné možnosti, jak se o rodinu postarat.* Řekne ji rozhlédne se venku. Pomalu se blíží jeho narozeniny, opět. Docela rád by je oslavil s pár lidma, co tu našel. Takový malý kroužek nad kávou a sušenky. Nad tou představou se pousměje.* Těší mě Am. A teď mě věďte do nějakého elegantního obchodu s oblečením.* Zazubí se.*
To je hrůza. Řekla, bych, že moje životní situace je míň bolestivá než ta vaše. Opravdu bych Vám pomohla víc než jen oblekem a tak pokud by jste si chtěl jen promluvit stačí říct. Nikdo by totiž neměl prožívat takové věci. *Nepochybovala o tom, že on sám se s tou situací vypořádal a nabízená pomoc od Am je zcela zbytečná. Chtěla jen, aby se cítil šťastně.* Doufám, že ano. Snad ho přesvědčím k opaku. Mám, ale takový divný pocit. Jak znám otce půjčuje si peníze a teď mám jen strach, že dluží moc peněz. *Pořád neztrácela naději a přeci jen doufala, že její obavy jsou k ničemu.* Je mi 18. Bohužel jsem musela opustit studium, abych si našla práci a mohla svým bratrům dopřát skutečné dětství tak, jako by mělo prožít každé dítě. Bezstarostný život dítěte. *I když se to zdálo nemožné. Moc dobře totiž věděli, jak na tom jsou. Am by pro ně chtěla víc, ale nevěděla jak.* Snažím se sliby dodržovat a plnit na 100 procent. Nechci totiž, aby lidé kolem mě byly zklamaní z mé maličkosti a já své bratry nechci zklamat *Už by se jim pak nemohla podívat do tváře kdyby je nechala na pospas někomu jinému. Co by to pak byla za sestru.* Myslím si, že mě by pomohli už jedině kouzla. Nevím totiž o jiném způsobu, jak se postarat o rodinu* Jemně pokrčí rameny a vede Roberta do obchodu. Po chvilce už stojí na určeném místě.* Sousedka mi minule říkala, že zde mají skvělé obleky i svému manželovi tady jeden kupovala. *Pousměje se a ukáže na cedulku, kde bylo napsáno název obchodu.*
*Poslouchá ji a zasměje se.* V pořádku. Má rodina, mý démoni. Navíc jsem se od nich odtrhl a jsem v kontaktu jen se sourozenci, co otce taky nenávidí.* Zasměje se. Pak ji poslouchá a v hlavě se mu zrodil nápad. Něco, co kdysi udělal s jednou dívkou. Šlo o odbodnou situaci. * Já bych měl nápad jak pomoct. Ale je to jen takový nápad, co kdysi udělal i můj nevlastní otec.* Řekne, ale víc nepoví. Pak se nechá vést až se dostanou před obchod. Je to Suit Club New York. Už o něm slyšel od někoho. Možná i posledně, když se ho ptali, kde vzal svůj oblek z nacistického německa.*/Pfff a pak že je staromódní.... obleky jsou v módě už od baroka!/*Pomyslí si a vejde dovnitř. Jakmile ho zmerčí obsluha, tak si ho přeměří. Hned ve tváři je vidět, že ho neplanuje obsloužit.* Zdravíčko, rád bych oblek na svatbu. Budu tam jako host a je to příští týden, takže zaplatím dvojitou cenu, aby byl včas.* Řekne a je vidět, jak obsluha není moc důvěřivá, ale i tak je zavede ke stolu, kde mají katalog se vzorky látek.* Tak vybírejte.* Řekne otráveně a Bob si začne látky prohlížet. Nedívá se na světlé látky, ale opravdu na ty tmavé. Na každou si sáhne a hledá tu správnou.* Hmm... kdo by nosil takovou lesklou... Ah... myslím, že takovou měl můj bratr na oblecích nejradši.* Ušklíbne se a vzpomene si.* Ah už vím odkud mi je tenhle obchod povědomí! Můj bratr si tu jednou koupil asi deset obleků, kvůli soudům ohledně dědictví strýce.* Zasměje se a všimne si, jak obsluha spozorněla, ale víc neřekne. Chce si vychutnat, to až na ni vytáhne tu kartu.*
*Bylo zvláštní slyšet někoho mluvit o své rodině, jako o démonech. Byla, ale ráda, že už je jenom v kontaktu se svými bratry. Když začne mluvit o to, že by měl nápad, jak by se vyřešila její situace ihned jí svitla naděje.* Opravdu? A jaký?* Zeptá se nadšeně a trochu i radostně povyskočí. Pak si, ale vzpomene na to, kde se nachází a zase se uklidní.* Udělám opravdu všechno, jen aby mojí bratři byly šťastní *Tohle pravdu myslela smrtelně vážně. I kdyby se měla upsat ďáblu tak to udělá. Obchod u kterého stáli se jmenoval Suit Club New York. Už podle názvu šlo o velmi luxusní obchod. Při vstupu dovnitř se na ně obsluha tvářila, jakoby zrovna snědla citron. To, ale Am nezastavilo a s úsměvem jí pozdravila. Obsluha se netvářila moc důvěřivě a ani moc nadšeně, ale přeci jen jim ukázala, kde obleky jsou. Občas Am propálila takovým divným pohledem, že se Am jednou schovala za Roberta, aby utekla tomu pohledu.* Všechny jsou moc krásné a navíc by Vám všechny i slušeli. *Řekne potichu a přejde k jednomu obleku a sáhne si na něj bylo to saténový černý oblek. *Co třeba tenhle na dotek se zdá být velmi pohodlný *Řekne Am a přemýšlí, jak by to asi na Robertovi slušelo.* Páni deset obleků? *Vytrhne jí z přemýšlení.* To tedy muselo být peněz *Řekne už tišeji spíš pro sebe. Jen málokdo si může dovolit 10 obleků*
*Podívá se na ni a lišácky se usměje.* Svatba. Někoho si vezmeš a bratry ti nevezmou. Legálně se staneš jejich opatrovnicí. Snadné. Nevlastní otec si vzal nevlastní matku, když se mě ujala jako nemluvněte. No a měli spolu... hodně dětí.* Uchechtne se a podrbe na zátylku. Opravdu jich bylo hodně a on to pak i přestal počítat. Když byl starší, tak i věděl v kolik musí usnout, aby neslyšel, co nepotřebuje slyšet. Pak se podívá na Am a pousměje se.* To ano, ale už pro někoho jsou ty hotové obleky pravděpodobně.* Pousměje se a vezme jednu černou látku. Je docela teplá a docela příjemná.* Hmm.. tuhle.* Řekne a dá ji z katalogu stranou a začne prohlížet střihy.* Ano, nevím jak to tehdy bylo. Jen jsem něco zaslechl. Tehdy jsem byl v nemocnici.* Řekne a vybere si střih. Obojí donese obsluze.* Tady je můj výběr. A chci kravatu, boty a i košili a vše, co půjde.* Prohlásí s úsměvem a žena na něj podívá.* Dobrá, budeme potřebovat zaplatit dopředu za materiál.* Řekne a na tváři se ji objeví výraz ve stylu: Ha, na to nemáš. Bob sáhne do kapsy a vytáhne černou kreditní kartu, je to karta za 100 000 dolarů.* Samozřejmě, trochu těch drobných. * Prohlásí se samolibým úsměvem. Žena se rychle změní na přátelskou bytost a zeptá se na jméno a je plná úsměvu. Bobův úsměv, však zmizí.* Robert Heller a mé rozměry...* Nadiktuje rozměry.* Nashle.* Rozloučí se po zaplacení a předání čísla se vydá z obchodu a jen jemně vezme Am za ruku, aby ji odvedl.* Tak, děkuji. Konečně budu mít nový obchod. Teď půjdeme na nákup něčeho jiného.* Zazubí se na ni a rozhlédne se po ulici a zamíří do Mixology. Ten obchod zná od sestry a jejích holek.* Tady si můžeš vyprat, kolik a co jen chceš.* Řekne s úsměvem.*
*Čekala všechno, ale svatbu rozhodně ne* Neznám nikoho, koho bych si vzala a navíc svatba je přeci závazek na celý život není to jen tak. *Jo někdo by řekl, že svatba je jen car papíru, ale pro Am to byl závazek hodně velký závazek, kde musíte plnit spoustu věcí. Navíc, opravdu neznala nikoho, kdo by si jí vzal.* Je to sice dobrý plán, ale ne pro mě. Však se na mě podívejte nikdo by si tak zoufalou dívku jako já nevzal. *Řekne a poukáže na sebe. Ona rozhodně nebyla ten sen všech mužů. Když se podívá na ostatní dívky mají všechno a ona ne. Ani s nikým nespala a se vším je tak hrozně nezkušená, že by spíš byla jen pro okrasu a nic víc. Vážila si toho, že jí chtěl Robert pomoci, ale chtělo by to něco reálnějšího.* Ta je moc pěkná *Pochválí vzhled látky, kterou Robert držel v rukou.* Co se Vám stalo, že jste byl v nemocnici? *Zeptá se zvědavě a spolu s Robertem se dostanou k obsluze. Dívka si okamžitě mohla všimnout, že se tvář obsluhy ihned změnila na usměvavý. Bylo to právě ve chvíli, kdy Robert z kapsy vytáhl svou kreditní kartu. Mlčky postává vedle něj než se všechno vyřídí. Pak jí Robert jemně chytí za ruku a odvede jí pryč. Ještě rychle zamumlá naschle a už jsou pryč.* Není vůbec zač ráda jsem pomohla *Řekne s úsměvem a pak se zeptá* A kam? *Jenže to už jsou na opačné straně ulice v jiném obchodě.* Páni. *Vydechne překvapeně tolik oblečení* Ale to přeci nemůžu, jak Vám tuhle laskavost vrátím? *Jemně zakroutí hlavou. Přeci jen její šatník by potřeboval nějakou změnu, ale tohle přeci nemůže.* Ani nevím co bych si koupila je toho hodně *Nakonec nechce stát ve vchodu a tak se vydá k oblečení. Když už jsou tu tak se aspoň může podívat*
*Podívá se na ni a nadzvedne obočí.* Bratři byli oba ženatí a nyní jsou svobodní. Není to na celý život. Navíc se dá snadno napsat dohoda, že pokud najdete někoho... toho pravého, tak se sňatek anuluje a bude. Vše je na dohodě. Navíc, já bych si vás klidně vzal. Měl bych doma o zábavu postaráno a měl si s kým dávat kafe nebo čaj na střešní terase. Navíc mám asi deset ložnic a nevím, co s tím.* Zasměje se a pak se stará o oblek. Když se ho zeptá, tak ukáže na hruď, kde má srdce.* Bratr mě pobodal a já si u toho podpálil sklad. Oheň mě sice nespálil, ale v nemocnici v Německu jsem si dlouho pobyl v komatu. Dokonce jsem nejmladšího bratra poznal poté, co zemřel jeho manžel.* Řekne naučenou lež, která vychází ovšem z pravdy. Pak ji vezme do druhého krámu a sleduje ji.* Klidně můžeš vše. Já za sebe nikdy moc neutratím, auto nemám, motorku taky ne a zvířátka... no starám se o bratrova hada, ale ten tolik nestojí a nemám ho doma, ale na pracovišti.* Pokrčí rameny a opravdu se snaží neprozradit nic divného.* No a jak vrátit. Stačí žít spokojený a šťastný život. Lidé se teď zbytečně stresujou. Řeší peníze a všechno, ale přitom to není to nejdůležitější. Já peníze mám, dům taky a stejně chodím se povalovat ke známému do jeho vily, protože doma je moc ticho nebo moc hluk když se objeví sestra.* Pokrčí rameny.*
To jsem moc hodný, že by jste si mě vzal. Myslím si, ale, že bych Vám byla spíš na obtíž. *Zašeptá a maličko se zasměje. Úplně mu nechtěla sdělovat, že to co by měla zvládnout správná žena úplně nedokáže a určitě to pochopí sám, protože on hloupý rozhodně není.* Ještě štěstí, že jste uzdravil. Neměla bych totiž příležitost Vás poznat. *Am měla ráda všechny a všechno a byla nesmírně ráda, že mohla Roberta poznat a strávit s ním den.* Já mám zvířata moc ráda. Dokáží vás rozesmát a udělat váš den ještě lepší. Ve 14 letech mě pokousal pes, když jsem se ho pokoušela zachránit tak mě pokousal. Mám od toho památku v podobě jizvy na lýtku. Určitě bych si pak v budoucnu buď chtěla pořídit psa a nebo kočku. *Pousměje se. Tahle situace jí rozhodně nijak nezabránila, aby je neměla ráda.* To máte pravdu. Peníze sice nejsou to hlavní, ale jsou potřebné víc než si myslíme. No klidně k Vám mohu přijít na návštěvu a nemusíme se ani brát. Tu zábavu a kafe a čaj si klidně můžeme dát jen tak. *Navrhne potom co řekne, že doma je moc ticho. Am byla až někdy moc živá a občas byla ráda, že tuhle její druhou část nikdo nezná. Porozhlédne se, kam by se mohla podívat nejdřív. Zamířila k dámskému oblečení a ihned jí zaujalo několik kusů oblečení*
Nemyslím si. Ale dobrá. *Pokrčí rameny. Pak se musí zasmát.* Pravda jen můj bratr byl v šoku. Myslel si, že mě zabil. Zasměje se když si vpomene na jeho výraz. Pak ji poslouchá a usměje se.* Můj bratr měl asi třicet koček, tygra a psa. Docela zajímavý domov.* Zasměje se a nechá ji vybírat oblečení. Sám ji vybere pár kousků, doplňků, které jsou velice elegantní a mají příjemný materiál. Dívá se na ní z povzdáli a prodovačka se na něj podívá.* Vaše dcera?* Zeptá se a Bob se pousměje.* Ne, jen jsme na sebe narazili a já se rád starám o toulavá koťátka. Přeci jen sem k vám chodím s dalšími ženami.* Řekne a ona přikývne.* Pravda. Sice nejsou naše klientela, ale vždy se mi líbí, jak jim zvedáte náladu.* Řekne a Bob se zasměje.* Ano, docela mě baví jejich reakce, příběhy a rád sleduji, jak se zlepšují.* Usměje se a cinkne mu telefon. Podívá se na zprávu a vidí, že ho shání sestra.* Ah, my o vllku.* Ušklíbne se a dál si v klidu sleduje AM, i když mu cinká telefon.*
Taky bych byla v šoku. *Řekne Am. Jenže ona měla výhodu v tom, že by jí tohle v životě nikdy nenapadlo. Sotva se umělá bránit. Takže kdyby někoho měla pobodat, asi by si sama ublížila. Pak se překvapeně podívá na Roberta.* V takové domácnosti musí být, ale radosti. *Řekne nadšeně. Vybírá si několik kusů oblečení, které jí na první pohled zaujali. I Robert jí pomohl a také jí něco vybral než se od ní na chvilku vzdálil. To, ale Am nijak nezaregistrovala, protože byla až moc zabraná do toho, že by mohla bratrům udělat taky radost. Pak se porozhlédne a naokamžik se zděsí, když Roberta nikde nevidí. Nakonec ho uvidí stál opodál a Am se uleví. Do očí jí padnou krásné květované šaty. Okamžitě si je vezme do ruky.* Líbí se ti? *Optá se Roberta*
*Zasměje se a užívá si její společnost. Když ukáže šaty, tak se usměje.* Jsou nádherné.* Řekne s úsměvem a předá prodavačce kartu. Jinou než černou. Je to ta, kterou může někde zapomenout. Mezitím mu přestane cinkat telefon a chvíli na to dovnitř vejde blondýna. Rudé rty, velké sluneční brýle, šedivý kožich a pod ním mini béžové šaty. Její vlasy jsou lehce navlněné a celkově působí velice elegantně.* ROBERTE HELLERE! JAK SI PŘEDSTAVUJEŠ IGNOROVAT MÉ ZPRÁVY!* Zařve a Bob se na ni znuděně podívá.* Protože si užívám klid od tebe?* Zeptá se ji a na ženě je vidět, jak to v ní řve.* Fajn, ale tenhle klid končí, pokud nechceš, abych o tobě řekla otci.* Začne vyhrožovat a Bob se omluvně podívá na AM.* Omlouvám se, ale má sestra semnou musí něco vyřešit.* Omluví se a usměje se na ni.* Naúčtujte ji, co jen bude chtít.* Řekne a jeho sestra se na dívku podívá a dojde k ní a vezme ji za bradu. Ne moc jemně, ale ne natolik, aby ji to udělalo modřinu.* Hmm... Kdyby pro mě pracovala, tak by se klienti zbláznili. Krásná víla.* Prohlásí s úsměvem a da ji vizitku, kde je napsáno jen: Mari Little Angels - exlusivní exort a telefonní číslo. Bob se na sestru podívá a pak ji odtáhne z obchodu, aby si to vyřídili. Pohádali se tam než ho Mari odtáhla pryč.*
*Šaty, které Am držela v rukou byly opravdu krásné a Robert jí to i potvrdil. Jenom se na něj usměje a dál si šaty prohlíží. Jenže v tu chvíli do obchodu přijde jistá paní a začne na Roberta řvát. Byla opravdu nádherná. V tu chvíli se chtěla Am propadnout do země, ale bohužel to nebylo v moci a tak k ní žena přistoupila a vzala jí za bradu. Nebylo to nic příjemného, ale její lichotka na její účet jí polichotila.* Děkuji madam *Řekne potichu a vezme si od ní vizitku. Pak když Robert odejde si dívka vezme pár věcí plus šaty, které si vyhlédla. Všechno se to zaplatí a dívka pak odejde s úsměvem na tváři.*
*Když se nakonec s jeho pomocí dostala do jeho auta, posadila se na místo spolujezdce a když už pak seděl i on, řekla mu svou adresu kam měl jet. Cestou k ní mlčela a koukala ven, přemýšlela, zda udělala dobře, když k sobě pozvala cizího muže a ještě k tomu upíra, jak správně poznala, že je. Jenže se vůči němu zachovala ne zrovna hezky a tak to chtěla nějak odčinit. Proto když po chvíli auto zastavilo u jednoho z panelových domů, opatrně vystoupila a zamířila ke vchodu. Pokud šel za ní, vešla dovnitř a přivolala vytah, kterým nakonec vyjeli až do posledního patra. Tia pak odemkla byt a vešla dovnitř. Byt to byl malý a útulný, z malé chodby ses dostal do ložnice, koupelny a obývacího pokoje spojeného s kuchyní, kam Tia zamířila. Prošla kolem velkého terária s agamami a pokud jí následoval i Dante, ukázala mu, aby se posadil na pohovku.* Posaď se a dej mi prosím tvoje oblečení, zkusím ho vyčistit. *Usmála se na něj.*
*Vydali se v jeho černém SUV na adresu, kterou mu nadiktovala. Cesta to byla tichá a dlouhá. Žila ještě ke všemu na místě, kam se musí jet skrz rušné ulice centra, takže většinu času trávili čekáním v řadách aut i v této pozdější denní době. Město bylo jako vždy rušné, tolik turistů, kam by se jen člověk podíval. Oba mlčeli, neboť přemýšleli, zda to vůbec bylo dobré rozhodnutí. Ale vycouvat by už pro oba byl trapas. Neměl v plánu se zdržet dlouho a vlastně nevěděl, co od toho očekávat. V případě jiných žen by bylo asi jasné, co je účelem návštěvy, ale tahle holka byla trochu odlišná, než ty ženy, ktere si večer bere domů. Dorazili oční do bytu, ktery neoplýval velikostí, ale zase to nebyla žádná jedná místnost s matrací. Vše měla útulně zařízené a její být opravdu vypadal, jako že jej někdo živý obývá. To Dante o tom svém říct nemohl. Působil absolutně opačným dojmem. Honosný a studený, jako by v něm nikdo nežil. Zastavil se mlčky u jejího terária a sledoval plazi, kteří prosklený kvádr obývali. V tu chvíli se objevila ona říkajíc, aby se posadil a vysvlékl. Dante se nad tím vlastně ani nepozastavil a už rozepínal horní knoflíky košile. Je to skoro až věc automatická. Košili ji podal a začínal i rozepínáním kalhot, které ji poté přihodil na košili a pouze v boxerkách se uvelebil na pohovce.* Jestli jsi mě chtěla doma nahého, nemusíš se s tím ani čistit, *oznámil jí ledabyle a uchulil se.*
*Jen co se začal svlékat, lehce odvrátila zrak, jenže i tak občas po očku koukla, jakmile byl jen v boxerkách a ona držela jeho špinavé věci oblečení, s úsměvem si ho sjela pohledem.* Tak nahý jsi i tak a to to oblečení jdu čistit opravdu. *Pousmála se.* A navíc, někdo jako ty, by se nezahazoval s obyčejnou holkou jako jsem já. *Pokrčila rameny a s úsměvem dokulhala do koupelny, kde napustila trochu vody do vany, přidala k tomu nějaké směsi na prádlo a oblečení do vody ponořila. Mezitím pomalu došla do svého pokoje, kde si sundala bundu a když se posadila na postel, začala si sundávat i kalhoty, potřebovala si ošetřit kotník, aby zítra mohla být v pohodě. Jakmile seděla na posteli jen v triku a kalhotkách, natáhla se pro jednu ze svých faerských bylinných mastí a bolavé místo si tím natírala, vedle sebe už měla připravený obvaz, aby si kotník pak stáhla a mohla, alespoň lépe chodit.*
*Nechala jej sedět na gauči a sama se odbelhala do koupelny zkusit dostat z jeho věcí zaschlou kávu. Seděl tam takhle pár minut, než měl pocit, že vlastně neví, do čeho píchnout. Už ho nebavilo očumovat, jakým odstínem má vymalováno v obývacím pokoji, tudíž se zvedl, že jí půjde alespoň asistovat svými debilními kecy. Nasel ji až v ložnici, kde si opečovávala namožený kotník, protože si vymyslela, že bude fajn zkoušet, zda umí létat. A teď tam seděla jak pecka, mazala si to kdo ví jakym bylinným sajrajtem a bude trvat, než se to zahojí. On sám o vilách jako takových moc nevěděl. Věděl, že bylo hned minimálně natucet druhů, nějaký jsou cool a nějaký ne, ale nenapadlo by go, že se neumí samoléčit. Ptát se jí na to nehodlal, třeba to uměla a jen nechtěla, víc ji to nezajímalo. Chvíli ji pozoroval opřen o futro dveří, neměl nutkání ji jít ošetřovat, ale zase na druhou stranu to byla jen malá holka, která si kvůli němu udělala zranění roku. Povzdechl si nad tím, neboť ačkoli necítil žádnou míru vlastního přičinění a viny, rozhodl se, že už ji tedy poasistuje, když tu nic jiného na práci není. Přišel k ní a poklekl, do ruky vzal obvaz a čekal, až mu kotník podá, aby jej obvázal. Navíc pak dostane za odměnu medovina a pro to se vyplatilo být trochu klidnějším.*
*Byla zamyšlená, přemýšlela jak nejrychleji by vyčistila jeho věci a pak jí něco napadlo, v tu chvíli však uviděla pohyb ve dveřích a když otočila hlavu, uviděla tam stát jeho. Lhala by, kdyby řekla, že ho nečekala. O to větším překvapením pak bylo, když si k ní přidřepl a začal jí nohu obvazovat.* Víš, že to nemusíš dělat, zvládla bych to. *Pronesla tiše a sledovala ho, pak se ale jen usmála a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej pozorovala. Když skončil, úsměv se jí rozšířil ještě víc.* Na upíra jsi docela milý. *Pronesla a vtiskla mu pusu na tvář jako poděkování. Taková prostě byla. Měla doma nebezpečného upíra a ona si z toho nic nedělala, ještě se před ním producírovala jen ve spodním prádle a triku. Musela ale uznat, že vypadal vážně moc dobře. Když se pak postavila, postavila se i ona, ale nějak ztratila rovnováhu a padla mu opět do náruče, přičemž se rukama opřela o jeho hrudník.* Ehm… půjdu vyčistit raději to prádlo. *Začervenala se a pomalu se od něj odtáhla, aby mohla odejít vedle do koupelny.*
*Lehce se zamračil na popud toho, co řekla. Dneska se fakt snažil nebýt totální č, kterým uměl být. Nemělo cenu se s ní dohadovat nemělo ani smysl jí nijak znepříjemňovat život.* Dnes byl úspěšný den, dařilo se, mám dobrou náladu, dobře pro tebe, *pronesl, jako by měla být ráda, že vlastně dneska už měl násilí a eskapády za sebou. Na dnešní večer bylo na plánu už jen navštívit bar nebo klub, vyhlédnout holku na noc a jít domů. Věci se lehce zkomplikovaly a místo toho teď dřepěl na zemi u holky z knihovny, která si domů vzala jeho a na sex to nebylo. Taková změna mu nepřišla zas tak nechutná, cítil jakýsi dobrý pocit, že má taky pro jednou vlastně naprosto nevinnou výměnu slov s někým, kdo neměl plný trestní rejstřík, nenatahoval bačkory a nebo nebyl šlapka. Nebyl asi vůbec připraven na to, že by měl mít konverzace s někým, kdo je relativně normální v tom dobrém slova smyslu. Možná byl z toho lehce rozčarován, neboť i pusa na tvář jo překvapila tak, že jí na to ani nic neřekl místo toho, aby se pokusil o nějakou rádoby hnusnou poznámku. Jakmile se postavil, zkusila to i ona, ale zdálo se, že se věci měly hůř než myslela a zavrávorala přímo zpět k němu. On nad tím pouze přitočil oči, protože si přišel jak v jednom z těch super trapných televel. Vypadalo to, že nesmělost převzala nad jejím tělem absolutní kontrolu, neboť se červenala jak středoškolačka, která nikdy na obnažené tělo může nesáhla. V pořádku. Ona tam věkově daleko neměla. Pozvala si ho domů a najednou jako by se všechna ta její neohroženost skoro vytratila. Však s ním ani nechtěla sdílet místnost*. Máš v oblibě si domů zvát upíry, svléknout je a pak utíkat? *zeptal se pobaveně. Kdyby jejich účelem této návštěvy bylo něco jiného, je to možná divné, ale takhle když ho jen přátelsky pozvala, chtěl si do ní také rýpat jak to ona dělala předtím. Posadil se na postel a rozhodl se, že ji nebude následovat, v té koupelně už by neměla kam utéct.*
*Už chtěla vyjít z pokoje a zamířit do koupelny, aby to všechno vyčistila, ale jakmile uslyšela jeho slova, v chůzi se zastavila a otočila se.* Já nikam neutíkám, jen jsem ti slíbila vyčistit to oblečení, ale dobře, když to bereš jako útěk, tak to uděláme jinak. *Pokrčila rameny a pomalu došla zpátky až před něj. Chvíli jej pozorovala, pak ale vzala veškerou svou odvahu, dokonce se snažila, aby zase nezrudla. Ne že by s muži neměla žádné zkušenosti, to právě naopak, měla. Jen si k sobě dlouho nikoho nepozvala a najednou tady měla vysokého, pohledného i když nebezpečného upíra. Nevzala ho sem za účelem toho, že by s ním snad něco měla, ale když už si chtěl hrát, pak na to tedy hodlala přistoupit i ona a tak už dál neváhala a posadila se mu do klína, přičemž ho objala kolem krku a s úsměvem na tváři se na něj koukla.* Tak, je tohle snad lepší, než kdybych, jak ty říkáš utíkala? *Pronesla pobaveně a pozorovala ho. Hru mohli hrát oba a ona v tom hodlala tedy pokračovat s ním.*
*Nechala si to popichování líbit a místo toho hodlala přijmout výzvu, měla na tváři výraz čehokoliv kromě svatouška a byla připravena mu ukázat, že se rozhodne nebojí. Možná přesně tohle byl jeho cíl? Nechala se přitom vyprovokovat tak jednoduše. Byla ještě mladá naivní nymfa, která měla celý život před sebou. Vzala všechnu kuráž, kterou měla a vyškrábala se k němu na klín. Položil jí instinktivně ruku na bok, aby v případě potřeby zůstala tam, kde má. Stačil si už za tu chvíli, co se znali všimnout, že je lehce nešikovná, tak by se vlastně ani nedivil, kdyby zvládla spadnout.* Koukám, že v knihovně ti to nestačilo, *ušklíbl se hravě a volnou rukou jí zastrčil volně prameny vlasů, které ji zakrývali část obličeje, za ucho.*
*Seděla k němu bokem, takže si pak po chvíli přesedla, aby mu v klíně seděla obkročmo, což pro ni bylo více pohodlněji, nad tím se pak jen více zazubila. Nechala jeho ruku na svém boku a když jí dal vlasy za ucho, jen se na něj sladce podívala. Ona své ruce obmotala kolem jeho krku a chvíli jej jen tak pozorovala, než mu rukou vjela do vlasů.* A co v knihovně máš na mysli? Protože tam se stalo hodně věcí, musíš být konkrétnější upíre. *Mrkla na něj a snad provokativně se mu zavrtěla v klíně, přičemž se jen potutelně usmívala, snad jako kdyby o tom ani nevěděla, že to udělala.* Nechceš snad teď utéct ty? *Dobírala si ho.*
*Provokovat uměla, to opravdu ano, ale co bude, až bude čas sklízet ovoce? Zajímalo ho, jak daleko zajde, neboť na první pohled vypadala jako nevinná mladá holka.* Já? Nešikovná a ještě ke všemu naivní, *zasmál se a upřímně sice byla odhodlaná zacházet daleko, ale nejspíše nečekala, až to bude on, kdo se odhodlá k prvnímu kroku. Chytil ji za vlasy a donutil lehce zaklonit hlavu. Druhou rukou ji pevněji stiskl, aby si to třeba opravdu nerozmyslela a přiblížil se jejímu krku. A v tu chvíli mu to došlo. Tohle nebyla jeho každodenní večeře, která by se dobrovolně nedobrovolně nechala svést a druhý den ráno na vše zapomněla. Byla to další holka, která znala jeho jméno. Neměl nic z toho zapotřebí. Měl nutkání ji ze sebe shodit a odejít. A v tu chvíli ho napadlo, že by jen možná pro tento večer mohl udělat výjimku. Běžně spal pouze s lidmi, kteří byli povolní a jednoduše se s nimi dalo manipulovat. Takový dobytek na hraní. Podíval se vedle sebe na Tiu, která tam seděla na jeho klíně naprosto k dispozici, není třeba nikdam chodit, platit drinky, bez námahy... Jen to byla holka, která asi zkušenostmi moc neoplývala... A tak chytil její bradu připraven ji políbit.*
*Už se chtěla ohradit, nad tím, že si myslel, že byla nešikovná a naivní, ale měl v tom tak trochu pravdu. A jelikož jako víla nemohla lhát, nic neříkala. Hleděla na něj a jen co jí popadl za vlasy a donutil jí zaklonit hlavu a zavřela oči, čekajíc zda se zakousne. Dobře věděla, že by si moc nepochutnal. Pro upíry byla vílí krev nechutná a jediné co by se stalo by bylo to, že by se pozvracel. Takže když jí pak pustil a nic neudělal, jako kdyby si oddechla. Teda neudělal, on jí jen nekousl, ovšem, co následovalo pak jí trochu rozhodilo. Tušila k čemu o směřovalo. Jediné co nevěděla, byla zda jí jen zkouší nebo to myslí vážně. V obou případech to nemínila vzdát, především pokud to měla být zkouška toho, zda opět neuteče, což ona nehodlala udělal. Proto mu chvíli hleděla do očí a čekala, co se bude dít, nakonec však překvapila nejen sebe, ale asi i jeho, když se k němu natáhla a políbila ho jako první. Zprvu to bylo jen lehce, něžně, ale pak polibek prohloubila. Jakmile se od nějak mírně odtáhla, pousmála se, přičemž si skousla spodní ret.* Čekal jsi že znova uteču? *Zašeptala.*
*Nakonec byla ona první, kdo se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Možná to bylo díky tomu, že on do této chvíle neměl v plánu cokoliv začínat. Pouze si z ní utahoval a čekal, kdy vezme nohy na ramena. Byla ostatně jako zmatený kolouch. Na první pohled to tak nevypadalo, ale její pulz, občasné stahy svalů a sekundové grimasy napovídaly, že si vlastně není jistá vůbec ničím, co dělala. Vše bylo jen na základě toho, že byla velmi tvrdohlavá a neuměla uznat prohru. Její první polibek byl krátký a spíše zkušební, jako by vlastně netušila, co vše může, nebylo to špatné, ale také to nebyl jeho vkus. Roztomilými polibky moc neoplýval a ani je nevyhledával, nechal to být, neboť ona asi mohla být ráda, že bude ráda.* "Samozřejmě," *odpověděl jí stroze a uchopil lem jejího tílka s příznakem toho, že by jej rád sundal.* "Stále soutěžíme? *zeptal se, aby se ujistil, že může pokračovat, pokud by samozřejmě kapitulovala, bude výsledek stejný jako když ne. Tudíž vlastně tolik na její odpovědi nezáleželo. Nechal ji držet vlastní rovnováhu, když chytil druhou rukou její bradu, aby si ji přitáhl blíže k torchu dravějšímu polibku, než na který se odhodlala ona. Nešetřil ji a povoloval pouze krátké chvíle pro nádech. Po chvíli se odtáhl, aby pokračoval ve svlékání jejího tílka.*
*Jen co jí odpověděl, na její otázku, pousmála se, ovšem, když chytil její tílko, aby jí ho svlékl, na chvíli se zarazila, zda vůbec měla dál pokračovat nebo to prostě jen vzdát, nechat ho vyhrát, vyžrat si jeho posměch a už ho snad nikdy nevidět, jenže když se na něj dívala, jediné co chtěla, bylo aby pokračoval.* Tak nějak netuším, zda je to ještě soutěž nebo už něco jiného.* Zašeptala a jazykem si přešla po spodním rtu. Jakmile se svými rty dostal k těm jejím, začala spolupracovat se stejnou vervou. Polibky prohloubila a opětovala mu je se stejnou vášní a dravostí jako on jí. Možná byla mladá a stydlivá, ale nedalo se říct, že by byla snad nějak nezkušená. Muže už ve svém životě i posteli měla. Nechala ho proto sundat jí tílko, zatímco ona mu nehty přejela po hrudi a tiše zavrněla. Seděla mu teď v klíně už jen ve spodním prádle a jediné po čem teď toužila, bylo, aby nepřestával.*
*Zdálo se, že dneska už ve všech případech vyhraje. Buďto skončí v jeho sevření, či to jednoduše vzdá. Nebyl žádný scénář, kde by tím, kdo prohraje, byl on. A to ho neskutečně bralo. Na to, jak se předtím prezentovala nepoddajně, teď to vypadalo úplně naopak. Najednou nejspíše zapomněla na všechna ty její pravidla, kterými tak na začátku večera oplývala. Předla jako spokojené kotě, vrtěla se a mluvila jako koketa. Že by jeho placatku nakonec nevylila? Místo jejích rtů se rozhodl věnovat krku, který měl již předtím jako na stříbrném pod tácu. Zahrnoval ji krátkými polibky, mírně tiskl její hebkou kůži mezi zuby a rukou pátral po jejím těle.* Poslední šance, *provokoval ji i slovně nadále, ale bylo znát, že je již smířena s čímkoliv. Jednou rukou uchopil zapínání její podprsenky a s elegantním stiskem prstů jej rozepnul. Kus látky stále zůstával díky ramínkům na místě, ale jakmile i ty začal sunout na jejím levém rameni níže. Za chvíli už před ním seděla jen v kalhotkách. Jedním ledným pohybem ji povalil zády na postel a sám se uvelebil na bok vedle ní. Jeho ruka zkoumala každý záhyb jejího hrudníku a on sám se během toho věnoval jejím rtům.*
Jestli chceš, abych to vzdala, tak ro řekni rovnou. Pokud chceš, abych pokračovala, tak už prosím mlč Dante. *Zašeptala a usmívala se na něj sladce. Sama netušila, co to do ní vjelo, ale líbilo se jí to. Možná to bylo jen tím, že dlouho s nikým nebyla, dlouho jí nikdo nelíbal, nedotýkal se jí a jí to tak moc chybělo. V hlavě ji sice zněl malý varovný hlásek, že je to upír, cizinek, kterého si přitáhla domů a že by se měla bát, ale v tuhle chvíli ona žáden strach necítila, jen touhu a chtíč. Nechala ho, aby jí sundal podprsenku, nakonec už ležela na posteli v jeho náručí a chvěla se dotekům, které jí dopřával, zatímco mu s vášní polibky opětovala. Ovšem ani ona nezůstala pozadu. Konečky prstů jedné ruky mu přejížděla po hrudi, zatímco druhou rukou sjela až k lemu jeho boxerek. Bez toho aniž by na něco víc čekala, mu je stáhla a to samé pak udělala i s posledním kusem látky, který na sobě měla. Teď si už byla stoprocentně jistá, že necouvne, chtěla ho. Na malou chvíli se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí, než se znova natiskla na jeho rty, tentokrát v dravějším polibku, zatímco se svým nahým tělem natiskla na to jeho.*
*// Brečím jak mě tíží čas* *Nebylo cesty zpět, když se postarala, aby před sebou stanula dvě nahá těla. Nebyl úplně fanoušek předeher, neměl to zapotřebí a jako partnerky také nic podobného nevyžadovaly. I celá záležitost s polibky nebylo něco, co dělal často, většinou to bylo tabu už jen z principu. U ní to nechal sklouznout neboť šlo předtím o provokaci. A ačkoliv se říká, že se provokace nevyplácí, tady se mu to poměrně vyplatilo. Vyhoupnul se nad ní, aby měl celé její tělo naservírovano pod sebou, než přešli ke zlatému hřebu večera.* *Nebylo by přehnané říct, že takto se oddávali pokušení několik hodin. Možná by to s nimi šlo i déle, kdyby Dante nezačal přemýšlet nad tím, že už je pozdě. Nezbývalo už nic jiného, než se vytratit do noci, neboť nehodlal u ní doma zůstat do svítání. Pak by tu byl v pasti a takové myšlence úplně neholdoval. Přemýšlel, jak to vlastně udělat, protože to, co na sobě měl předtím momentálně plavalo ve vaně, tudíž nebylo vůbec v plánu, že by v tom odešel domů.* Budu muset jít, *oznámil jí, když se posadil na okraj postele s Tiou ještě kdesi v peřinách za sebou. Byla to pobídka k tomu, aby mu laskavě vypůjčila alespoň deku, kterou by si omotal kolem pasu, než dorazí do svého auta.*
*Nemohla popřít, že něco takového, co právě v noci prožila s ním, nezažila už dlouho. Myslela si, že spolu skončí jen jednou a on se zvedne a odejde, ale to co mezi nimi vypuklo, to bylo naprosté šílenství, kterému se oddávali skoro celou noc. Možná by pokračovali dál, ale hodiny na stolku u postele ukazovaly, že noc se chýlila ke konci a svítání bylo za dveřmi, což znamenalo jen jedno. Zatímco odpočívala pod dekou, sledovala ho jak seděl na posteli.* To mi došlo, když bude svítat. Jenže prádlo ještě není vypráno, neměla jsem kdy. *Pronesla a pak se tedy posadila i ona, zabalila se do přikrývky a jakmile vstala přešla ke skříni ze které vytáhla jedno mužské triko a nějaké tepláky, které tam našla. Pak se otočila na něj a podala mu je.* Tady, mělo by ti to být asi, ale nic víc tu takhle nemám. *Usmála se.*
*Nabídla mu něco lepšího, dokonce zvládla najít oblečení, které pravděpodobně v tomto obydlí ponechal její ex a ona neměla dost odvahy jeho věcí kompletně vyhodit nebo spálit. To byl plus pro Danteho, který teď nemusel na parkoviště jen spoře oděn. Kývnul jako gesto díku a začal se oblékat. Kalhoty mu byly lehce těsné, ale domů to přežije.* Výměna oblečení proběhne... *Musel se podívat na hodinky, které si před malou chvílí opět nasadil na zápěstí.* Příští týden ve čtvrtek, *oznámil jí a postavil před hotovou věc. Zas tak času na rozdávání neměl, aby se sáhodlouze domlouvali na čase jejich dalšího setkání. Neměl v plánu ji nějak upřednostňovat před jakoukoliv jinou jednorázovkou. Kterou měl. Nemohl ani dopustit, aby si to ona například špatné vzala, opravdu neměl v plánu toto opakovat a už určitě ne v duchu toho, že by z toho mohlo být i něco více.* Tady máš telefonní číslo, *oznámil jí zpoza pouzdra telefonu vytáhl jednu vizitku, kde se nenacházelo nic víc než jeho jméno a divné telefonní číslo s předvolbou Nikaragui.* Dovoláš se na něj, ale je to jen pro případ, že se nebudeš moci sejít, *pokračoval a nedával ji moc prostoru vyjadřovat se. Na to, jaký byl předtím vlídnější a otevřenější, teď působil jako studená zeď.* Tu medovinu můžeš připravit na příští týden, *připomněl, že mu vlastně slíbila alkohol a nedala. Zas tolik mu to nevadilo, odcházel s jinou nadílkou.*
*Jen co mu podala oblečení, měla pocit, že snad mluví se strojem, alespoň tak se začal chovat. Divně a chladně. Až se tomu Tia podivila. Sledovala ho, poslouchala a pak si od něj vzala jen divně vypadající vizitku s ještě podivnějším číslem. Děsilo jak moc to měl všechno naplánované, ale raději mlčela a jen přikývla.* Pokud mě už nechceš vidět a jen to prostě neumíš říct, tak mi dej jen adresu, kam ty věci mám poslat. To, co máš na sobě klidně vyhoď je mi to jedno. *Pronesla nakonec, když se začala cítit divně. Cítila se teď tak momentálně díky němu a jeho mluvě, tomu chladu, který z něj najednou sálal. Nakonec přešla do chodby a otevřela hlavní dveře.* Jdi! *Pronesla a čekala až odejde, když jimi pak prošel, s hlasitým třísknutím je zavřela a vrátila se zpět do pokoje.*
*Tia nejspíše nebyla ráda, že se takto distancoval, ale bude lepší pro její vlastní krk, když si každý půjde po svých. Reagovala najednou impulzivně, možná byla i trochu naštvaná, že snad nedostane pusu na čelíčko a přání krásného rána? Očekávala to? A to si myslel, že dal jasně najevo, že nic z toho není jeho šálek kávy a nemá v repertoáru nic takového jako sladké řeči a romantická gesta. Titul jej čas, proto nebylo nic lepšího než to, že jo prakticky chtěla vyhodit. Stoupla si ke dveřím a pobídla jej k odchodu, čemuž se musel uculit. Měla ta hra pokračovat dál? Měl jí dát možná nějakou naději, že by snad měla příští týden zavolat? Možná by ji mohl zařadit do čtvrtečního večerního povyražení, protože na nesmělou stydlivku to nebyl zas tak špatný sex. Uvidí, co ta malá holka udělá…* *Při odchodu se zazubil a vlepil jí pusu na tvář, než si pospíšil ven z bytu, kdyby ho náhodou chtěla praštit.* Ve čtvrtek, *připomněl jí, že by se měla ozvat, jinak už hadry svého ex nikdy neuvidí. Pak už jen praskla dveřmi. Celý pobaven pak odjel domů.*
Stejně je to velká škoda. *Namítla i přes to, že jí sdělil, že to není teď důležité. Snažila se mít oči otevřené a jen se modlila, aby se k němu dostali co nejdřív. Krk jí hořel v jenom ohni a ona nevěděla zda to vůbec zvládne.* Bude to znít paličatě, ale rozhodně to nenechám jen tak i když říkáš, že za to nic nechceš* Mírně se na něj zamračí.* Aspoň mi dovol to splatit tak, že ti budu hrát na klavír. *Navrhne Am. Nemohla odejít s tím, že mu za to nic nedá. Záchrana života pro ní bylo velmi důležité.* Dobře. *Přikývne jen. Když auto po několika minutách opět zastaví oba vylezou u auto a zamíří k Dominicovi domů.*
*Když navrhla to s tím klavírem, tak kývl na souhlas.* Tak jo, jo to mi zní fajn, beru. *Usmál se. Když pak dojeli domů a vystoupil, počkal, až vystoupila i ona. Pokud tak udělala, tak zamířil i s ní dovnitř. Ihend se pak posadil na gauč, a vzal Am jemně za ruku, aby si ji posadil naproti sobě. *Tak jo, ukaž mi to. *Pronesl a jemně se na ni usmál. Prostě jí to zaváže, očaruje ji a pak ji pošle domů, nebo jí odveze, vezme si na ní kontakt a uvidí, co pak bude dál, zda se ozve, nebo to nakonec nechá být.*
*Měla radost, že konečně s něčím souhlasil. Bylo těžké dávat mu nějaké návrhy, když všechny pro něj byly nedostačující. Tedy kromě toho, jak mu nabízela sebe to nebudeme počítat, protože tu větu plácla jen tak bez velkého uvážení. Konečně se dostanou k němu domů a Am se posadí na gauč. Odundá kousek látky ze svého krku, aby se na to mohl podívat.* Tak co? Jak to vypadá? *Optá se hned. Jenže u téhle otázky rozhodně nezůstane a tak se ptá dál.* Říkal si mi, že mi to vysvětlíš. Řekla bych, že je na to správná doba* Šeptne jemně. Rozhodně bez těchto informací neodejde domů. Už tak má tu hlavu pomotanou a do toho tohle.* Kdo byla ta dívka? Je v pořádku a co to měla z obličejem? *Vyhrkla na něj několik otázek*
*Dominic se na ni podíval a pak si jemně povzdechl. Pak vstal, aby došel do koupelny odkud přinesl pár obvazů a pak se vrátil zase za ní. Posadils e vedle ní a jemně odvrátil pohled.* Promiň Am, já vím že sajme ti to měl vysvětlit, ale nevím, jestli to pochopíš, myslím, že to je něco, co by jsi asi vědět neměla. *Hlesl, hledíc na své ruce. Na druhou stranu měl ale strach že potom, co se dnes stalo, jí zatáhl do něčeho, do čeho nechtěl. Myslel si, že teď, když její učitelka byla vlkodlačice, tak o ní měl trochu strach. NA druhou stranu, nemohl j to říct. Bilo se to v něm a on nevěděl, co dělat.*
*Viděla na jeho tváři, že je ho celá situace trápí. Taky z toho nebyla nadšená, ale je to život. Někdy prostě dokáže být velmi krutý a bolestivý. Navíc žije a to považovala za velký úspěch. Na chvilku zůstala v místnosti sama než se vrátil spolu s obvazy. Opět usedl vedle ní, ale nepodíval se na ní. Chvilku těkala pohledem po jeho tváři a pak ho jemně vzala ruce.* Můžeš mi to říct. Pochopím to navíc to může být naše takové malé tajemství. *Zdálo se, že to pro něj bylo něco hodně důležitého, ale Am věděla, že jí to může říct ať je to cokoliv.* I kdyby to byla blbost pochopím to. Jen mi to prosím vysvětli. Slibuji, že to nikomu neřeknu. *Řekne jemně. Nemohla žít v nevědomosti navíc, jak by se příště něčemu podobnému mohla vyvarovat když o tom nevěděla.*
*Dominic nakonec zvedl pohled, aby se jí zadíval do očí. Jemně se usmál, načež se pak natáhl, a jemně jí očistil ránu desinfekcí. Pak jí na krk omotal pobvaz.* Nejde o to, že bych nechtěl, spíše o to, že nemůžu. Nějaké věci ti jsou, nebo spíše, civilům jako jste vy, skryté z určitého důvodu. Musí tak být, protože to prostě chtěli ti, co se starají o pořádek, takže Am. *Hlesl a zadíval se jí do očí, načež začal používat Encanto.* Napadlo tě zvíře. Neviděli jsme, co za zvíře to je a neviděli jsem, kam uteklo. ta holka, co tam byla tak byla jen zmatená a patřila do nedaleké léčebny. Takhle si budeš to, cos e stalo pamatovat, dobře? *Pronesl, zatímco jí očarovával.*
*Am okamžitě sykne, když se dezinfekce dotkne její rány na krku. Nesnášela to, ale musela to vydržet pokud chtěla, aby se rána nezanítila. Ranilo jí, že jí nemohl říct o co jde, ale z nějakého důvodu to chápala. Dívala se mu do očí a poslouchala jeho slova. Teď jen věděla, že jí napadlo zvíře a dívku, kterou našli patřila do léčebný.* Ano napadlo mě nějaké zvíře. *Hlesne potichu. Nakonec jí Dominick odveze domů a jejich cesty se rozdělí*
*Jakmiel se pak octli na Manhatttanu, tak se rozhlédla. Ladila písničky a tak nějak hledala, co přehraje nakonec skončila u písně Radio do Lany Del Ray. Okamžitě si začala notovat.* Now my life is sweet like cinnamon.. Hele,. tady já to znám!! *Vyjekl a nalepila pak své oči na okénko, aby se mohla zadívat směrem ven, na New York, kterým projížděli.* Manhattan, tady jsem bydlela, než jsme se proměnila, tady to mám prochozené nazpaměť. *uculila se spokojeně, hledíc na ulice. Vzpomínky ji obklopovaly do svého hávu, ale nakonec je ze sebe setřásla a pak se podívala zase na Danteho.* Jak dlouho tu bydlíš? *Zajímala se.*
*Konečně se po neustálém projíždění rádiových kanálů zastavila na jednom a začala si broukat. Nechal ji tak, mohl být rád, že nenutila i jeho dělat podobné skřeky. Ne že by neuměla zpívat, bylo to horší než karaoke, ale na druhou stranu ještě stále k vydržení. Čuměla u toho ven z okýnka a kochala se nočním velkoměstem.* “To musí být poměrně downgrade přestěhovat se nedobrovolně do Brooklynu,” *zasmál se tomu nahlas, neboť jeho by snad z Manhattanu nic nedostalo. Pro jeho rodinu byl tenkrát zázrak, že se jeho děd rozhodl emigrovat do Spojených států. Byl natolik ponořen do myšlenek na minulost, že nejdříve vlastně netušil, co říká. Jak dlouho to vlastně je? Několik let? Několik desítek let? Byl to definitivně nějaký pátek, to musel uznat.* “Příští rok to bude 180 let,” *odpověděl jí, jako by to bylo spíše 18 a očekával, že ho nazve starým důchodcem, zatímco se bude chvástat, že je jí kolik? Dvacet? Dorazili do podzemních garáží jeho rezidenčního komplexu, kde vytáhl Miru za paži ven z auta a rozhlédl se, zda není nikdo na blízku, aby náhodou opět nedostala hysterák.*
*Poslouchala jej a pak se uculial.* No, jo to víš, hele já nejsme v NY moc dlouho na to, abych mohla soudit kde je hezky a kde ne, ale Brooklyn není vůbec špatnej, abych řekla pravdu. I když Manhattan je Manhatattan. *Přiznala. pak si vyslechla to, kolik let tu žije a nadzvedla obočí. Nakonec ale jen zavrtěla hlavou.* No, čekala jsem něco jiného? Potom, co jsem viděla, myslím, že už nic jiného se čekat nedalo. Tyo, ale na to, že jsi tak mrzutej bych ti tipla víc, já nevím, dvě stě pade? Tři kila? Přeci jen, vypadáš jako někdo, koho život už dávno nebaví. *Zasmála se a pak se nechala táhnout dál. Jakmile se octli na místě, vykulila oči.* Hele, kde to jsme? To je tvoje? *Vykulila oči a rozhlížela se kolem sebe, zatímco šla s ním.*
“Jako veřejná garáž? Ano, to je vše moje,” *pronesl ironicky, když se rozhlížela kolem v podzemní garáži. Zde měli auta všichni z velkého obytného mrakodrapu, kde žil. Technicky byly tedy jeho pouze tři parkovací místa vedle sebe.* “Neloudej se,” *pobídl ji do kroku, když vyzvedl z kufru tašku, která obsahovala další menší pytlíky s krví muže, který večer platil. Bylo to dost na následujících pár dní dokud nevezme další zakázku. Přes rameno si hodil pušku a ušklíbl se na Miru, kterou gestem ruky popohnal vpřed. Možná nebyl nejlepší nápad ji nechat běhat na parkovišti, ale v tuhle denní dobu tu většinou bylo vylidněno, tak se ani nebál, že by je tu někdo načapal. Doma jí bude muset zbavit jejího ‘halloweenského kostýmu’ v podobě zaschlé krve od úst dolů. Pochyboval, že by něco dostal z jejího oblečení, ale to už tak nehořelo. Nebyla tak špinavá, aby to bylo na první pohled vidět. Nacpal ji do výtahu a vyjeli do 34. patra, kde se nacházel jeho byt. Doma ji už mohl plně vypustit. Doufal, že si třeba začne všímat televize nebo Playstationu, takže jí nabídl, že obojí má k dispozici a sám šel uklidit věci do větší místnosti vpravo na konci delší vstupní haly.*
*Jakmile vešli do jeho bytu, ihned se Mira zatočil kolem své osy a rozhlédla se.* Wooow, pekný, ale viděla jsem hezčí. *-Uculila se a potom cupitala za ním. Doslova se posadil a jen kousek od upíra, přesně tak, aby mě la nějaký dobrý výhled na to, co dělá.* Takže, ty tenhle byt máš už dvě stě let, jo? Hele, co že jsi říkal, že děláš za práci? Dealera? Bankéře? kradeš? Vypadáš jako někdo, kdo nemá do kapsy hluboko, ty jeden. *Uculila se jako měsíček na hnoji, pak si přehodila nohu přes nohu.* A nebo jsi džigolo? Jako hele, postavu by jsi na to měl, co postavu, ale tu prdel, hmpf. *Zavrněla spokojeně.*
*Nebyl to moc jeho vkus, ale nezbývalo nic jiného, než to přetrpět. Stěhoval se přibližně každých pět let do nového po celém Manhattanu, takže už ho příliš netrápili, jak jeho bydlení vůbec vypadá na tak krátkou dobu. Důležitá pro něj byla hlavně praktičnost.* „V pořádku, taky jsem viděl lepší,“ *přitakal jí, když si sedla kousek od něj s tím, že se dožadovala nějakých informací ohledně jeho profese. Ono nazvat to nějakým konkrétním názvem bylo těžké a taky tajné, takže se jen uculil.* „Řekněme, že jsem exekutor,“ *odpověděl jí jednoduše a odložil pušku stranou. Místo toho sáhl do chladící tašky pro další pytlík krve s nabídl jej Miře. Sám si jeden vzal.* „Ještě takhle můžeš chvíli pokračovat a poletíš z okna," *odsekl pobaveně. Už naprosto rezignoval na ty její kecy a místo toho začal čistit hlaveň. Neměl v plánu její řeči podporovat, ale na druhou stranu neměl důvod odporovat jí. Měla pravdu, že zadek měl fakt jak dva polštáře. Tak alespoň měl někoho, kdo mu to mohl připomínat.*
*Jakmile se jí nabídlo krve, tak se na něj usmála, okamžitě se po pytlíku natáhl a tak nějak si jej otevřela, aby se ještě více nezašpinila,než byla teď. pak začala pít a dívala se na něj, s hlavou jemně nakloněnou na stranu.* Jo? Exekutor? A co exekuješ? Byty? Nebo krev z lidí? Protože to vypadá, že jsi na exekutora dost movitej. *Ušklíbla se Když jí pak pohrozil, že poletí z okna protočila očima.* Jaj, netýkavko. *Odfrkla si a pak si podepřela bradu rukou a podívala se na něj, jak čístí zbraň.* Tak co exekuješ, řekni mi to. *Pronesla pak se zájmem.*
*Sofistikovaně otevřel pytlík s krví. Nebylo to tak dobré, jako když jeden pije přímo z žíly, ale chuť i vše ostatní bylo naprosto dokonale prezervováno.* „Když dluží velký prachy nesprávným lidem, tak si vezmu to, co má největší hodnotu jejich život,“ *uculil se a pokračoval nasáváním krve, jako by to byl Caprisun.* „Jaky jsi měla ty život, než se ti obrátil vzhůru nohama? Studovala jsi?“ *zeptal se, aby nestála konverzace, zatím co odložil prázdný pytlík na prosklenou vitrínu uprostřed místnosti. Jeden by to tu na první pohled nazval velkou šatnou. Nábytek připomínající skříně lemoval vlastně celou délku místnosti, ale standardní oblečení by tu jeden hledal marně. Postavil se na nohy a začal si svlékat sako, po něm následovala košile a neprůstřelná vesta. Konečně se cítil o dost lépe, když mohl opět volné chodit pouze v lehkém černém tričku.* „Už si skoro nepamatuju moje první roky,“ *řekl svou myšlenku nahlas, když nad tím tak přemýšlel. Bylo to tolik let zpět a vlastně měl už tenkrát víceméně neustále zamlžené vzpomínky. Byl jako ona pod přísným dohledem a prakticky se jednalo o deset let naprosté nudy. Nikdo jí nemůže vyčítat, že utekla.*
*Zaposlouchala se do jeho slov a pak jen tak přikyvovala.* Takže vlastně jsi vrah, hm? *Optala se a pak se usmála.* To zní jako zajímavý job. *Přitakala poté. když jí pak položil otázku, tak se narovnala, protáhla se, a pak vstala a začala se procházet po místnosti.* Ne, už jsme měla po studiích. pracovala jsem jako grafička, měla tři psi, randila jsem s vílou, ale jinak jsme měla být civilka beze zraku. Byla jsem zbídačená životem, měla řadu psychických poruch a bylo mi celkově na nic, ale po proměně to udělalo tak nějak puf. Teď je mi mnohem lépe. *Přiznala a usmála se. Pak se na něj koukl a naklonila hlavu na stranu.* Odkud vlastně jsi? Kde jsi se vyloupl? *Optala se dívka.*
*Jen se ušklíbl, když jej nazvala vrahem. Měla pravdu, ale Dante už to chtěl raději nechat plavat. Ona uznala, že to není zas tak špatné, ale Dante si říkal, že ne každý by tento pohled sdílel. Raději se soustředil na její vyprávění o životě před tím, než se stala dítětem noci. * *Podle jejích slov to vypadalo, že byla starší, než Dante odhadl.* „Co ta víla, ví vůbec, co s tebou teď je?“ *zeptal se pobaveně, jako by mu právě nevyložila poměrně smutnou storku. Samozřejmě Dante si nic takového neuvědomoval.* „Jak to jako myslíš?“ *zeptal se jí nechápavě. Myslela jako na světě? Nebo v Soho? Nebyl si jist, kde přesně se podle jejiho měl ukázat.* „Narodil jsem se v New Yorku,“ *doufal, že toto dostatečně odpovi na její otázku, ale kdo ví. Místo toho tedy, aby nad její extra otázkou přemýšlel, zvedl se a pokývnul, aby jej následovala. V chodbě jí pak ukázal na místnost, kde se mohla v klidu osprchovat, zatím co se Dante převlékne.* „Jdi se umýt, nikdo by špinavý dar nechtěl,“ *vybídl ji, aby to opravdu udělala a doufal, že dostane chvíli o samotě.*
*Okamžitě kývla na souhlas.* Jo, jasně že ví. *Usmála se.* Byla u mojí smrti, a pak i potom, co se dělo pak během toho všeho po proměne. *Uculila se jako měsíček na hnoji. Pak se na něj podívala.* Jo, odkud jsi, a myslím si, že mi to jako odpověď stačí. *Mrkla na něj. Pak se na něj podívala.* Já se ale nemám do čeho převléknout, mohu se domnívat, že si sem taháš i nějaký prádlo pro ženský? *Optala se,. Pak už ale, ať byla jeho odpověď jakákoliv, zamířila do sprchy. Tam už ze sebe vše stáhla a skočila pod proudy vody.*
*Možná by si s ní povídal déle ohledně všeho možného, ale vlastně si nebyl jist, zda by mu to k něčemu bylo, zeptal se tak ze zvyklosti a víc neměl potřebu. Možná ještě něco vytáhne ještě později. Naivní holka zdrhla, ještě nazve Alessandru fanatickou ženskou a ráno jestli chápal správně bude zas fajn být zavřená. Kde má vlastně vůbec chůvu? Takovýhle upíři měli vždycky někoho. Lehce se pousmál, když mu došlo, že vlastně další upír bude mít problém, protože je ty tam. Možná kdyby jí nechal na té silnici, našli by ji dříve, teď si někdo musí dělat fakt velký starosti. Kdo ví, kde je ta její víla vůbec.* „Vubec se nic neboj, co půjde vezmeš na sebe a zbytek si můžeš vzít něco mého,“ *pronesl a zmizel u sebe v ložnici, aby našel pro Miru něco na převlečení. Vybral jí černou mikinu přes hlavu a dlouhé tepláky s gumou. To by mělo stačit, aby vypadala jak pytlová příšera. Oblečení odložil na umyvadlo v koupelně a bez jediného pohledu na sprchující se Miru zmizel. Sám se převlékl a ještě si stihl zapalit na terase doutník, čekal až se dosprchuje a budou moci vyrazit. On byl akorát tak ready na rich velkoměsta. Hned jak se zbaví Miry, zamíří do nějakého klubu.*
*Jakmile pak vyšla ven a podívala se na to, co pro ní přichystal, tak jen protočila očima.* No to si děláš prdel, Dante, co to jako je!! *Kdyby jí nezastavilo to, že byla nahá, tak by na něj asi naběhla. Nakonec si na sebe vzala oblečení a postavila se mu pak čelem.* Jakoby, je to humáč, kde jsi to vyhrabal? V dobročinný sbírce pro bezdomovce? *Odfrkla si nevraživě, nakonec si sedla na gauč a čekala, co bude dál. Pak se ale přeci jen vrátila do koupelny, vzala si své oblečení a alespoň si jej nechala v ruce.* Nečekej že ti ho tu nechám. *Odfrkla si jeho směrem.*
*Musel se zasmát, když ji slyšel, jak huláká na celý duplex, že jí vybral něco fakt nechutnýho.* „Co je, nelíbí se ti moje oblečení do fitka? Můžeš jít taky nahá!,“ *zavolal na ní. Musel si popíchnout, jinak by to nebyl on. Pak už se tu konečně objevila. Měla pravdu, vypadalo to, že chtěla jít na rap battle v 90. letech. Opět se tomu musel smát, neboť představa byla vtipná, ale tohle bylo ještě lepší. Musela si vzít své oblečení, neboť ho tu nechtěla nechat pro další dámu, která bude nucena obléknout Danteho tepláky.* „V pořádku, myslel jsem na vše,“ *ukázal na gauč vedle ní, kde se válel rozkošný obyčejný igelitový pytlík.* „Můžeš si jí dokonce nechat,“ *pronesl pobaveně,*
*Mira se na něj dívala, ne, doslova jej vraždila pohledem. Hleděla na něj a tiše vrčela, než nakonec jen zavrtěla hlavou a pak se na něj zase koukla.* Ty by jsi se ještě divil, kdybych se fakt svlékla a nahá šla, zmetku jeden. *Pronesla, ale i tak jí na tváři hrál úsměv. Nakonec se na něj opět zadívala a hodila po něm ten nejvíc ironický úsměv, co mohla.* Když tyhle hadry jsou fakt, až moc halí, já nemám ráda věci, co moc halí, ach jooo. *Protáhla, ale pak se nakonec zvedla, dala do tašky věci a koukla na něj.* Tak jak, jedeme? Nebo co bude?
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš mi je taky vrátit,“ *utahoval si z ní, protože jemu bylo vcelku jedno, zda půjde bez oblečení či nikoliv. Kdyby mu předem řekla, že klidně bude bez hadrů ani by se nesnažil. Jako každý chlap by se i rád podíval. Ale teď už jí pomalu strkal z obýváku zpět na chodbu, aby se obula a mohli vypadnout.* „Tak vystřel,“ *otevřel dveře a čekal, že vystřelí jak labrador na procházku. Byla asi taková, možná taková byla už před přeměnou, možná jen lehce zeříšela. A možná to bylo jen protože je novorozená. Kdo vlastně ví, co to s člověkem udělá. Konec konců vlastně musíš natánout bačkory, třeba to má vedlejší účinky. Dovedl ji do auta a půjčil telefon.* „Na, můžeš po cestě hrát hry,“ *řekl, aby se jí zbavil a nemuseli mluvit o tom, jak měla život na hovno, všechno bylo a je na hovno a podobně. Nevypadala jako někdo, kdo by si s tím lámal hlavu. Vyjeli tedy směrem na Staten Island.* *>>> Staten*
*Dnešní večer byl pro Castora dost dlouhý a náročný, už jen proto, že místo, aby už byl doma a odpočíval, ještě stále byl v galerii, kde se chystalo všechno na zítřejší akci, jenž se tam měla konat. Mezitím, co ještě stále měli otevřeno, on všechno bedlivě kontroloval, aby měli vše tam, kam to patřilo. Stál kousek od dveří do jednoho ze sálu, kde se vše mělo konat a hleděl do desek, jenž držel v rukou. Mezitím po očku sledoval ostatní a odškrtával si věci, které už měli hotovo. Zrovna dorazilo i nějaké víno, tak se postavil k malému stolu, kde kontroloval celou zásilku. Už ale na něm bylo vidět, že měl toho pro dnešek víc než dost, ale slíbil své šéfové, že se o to postará a tak to chtěl splnit.* Hej, dávejte tam s tím pozor, ty věci jsou dost drahé a pokud vám nějaké to dílo spadne, myslím, že se asi nedoplatíte. *Zvolal na dva chlapíky, kteří vzadu něco dělali a jen tak tak udrželi jeden z obrazů.*
*Zrovna nakládal jednu ze svých soch do auta. Měl ji zavést do galerie už před pár dny, skoro před týdnem, vyskytly se ovšem menší komplikace. Někdo mu rozbil zadní okno jeho vozidla a hromadnou dopravou sochu rozhodně tahat nechtěl. Už jen, protože byla těžká a on by vypadal blbě, když by ji nesl jako by měla váhu pírka, které vítr kdesi odnášel. Nehodlal tedy na sebe upoutat pozornost kvůli takové maličkosti, proto se taky slečně, která se s ním domlouvala, omluvil, že ji dodá s nějakým tím zpožděním.* Nuže, odvezeme tě a vrátíme se domů. *Pravil si pod nosem při pohledu na kus mramoru vysekaný do tvaru hlavy obrostlé všelijakými rostlinami. Trvalo mu to docela dlouho. Nuže, kufr zavřel, do vozidla nastoupil a nastartoval, aby mohl vzápětí hned vyjet směrem galerie v Manhattanu. Byl tam naštěstí včas. Spokojeně se tedy usmál, když vystoupil z auta, dívajíce se na budovu. Nemohl si však nevšimnout toho, že zde bylo vozidel víc. Obzvláště pak dodávek. Pokrčil nad tím však rameny.* /Ona se vlastně zítra koná ta akce, že?/ *Pomyslel si v hlavě, načež sochu ze svého vozidla vytáhl, auto na dálku zamkl a využil otevřených dveří, aby do budovy vstoupil. Následně se rozhlédl. Potřeboval najít někoho, kdo momentálně ten chaos řídí. Mohl tedy působit lehce zmateně.*
*Castor stále sledoval oba mladíky, ale jeho pohled pak zaujal opět někdo nový. Snad jako kdyby dneska byli všichni až moc nešikovní.* Tak dávejte na to pozor, kolikrát vám to mám říkat. *Zamručel na dalšího muže, který opět nešikovně něco vzal a málem to rozbil.* Jak s malými dětmi.* Povzdechl si fér a znova si něco odškrtal v deskách. Když pak pohled zvedl, spatřil někoho, kdo tady doposud nebyl. Mladíka nesoucího sochu. Ihned se vydal za ním.* Ehm, vy jste kdo? Jméno prosím. *Optal se a už listoval papíry. Potřeboval mít všechno pod kontrolou, zvlášť, když šlo o tak důležitou akci, jakou byla takhle.*
*Cesta mu kupodivu nezabrala tolik času a na místo dorazil včas. Dost jej to překvapilo. Obzvláště, když byla zpravidla v takovýchto hodinách docela velká špička, poněvadž se někteří už vraceli z práce. Nuže nemohl vznést žádnou stížnost. Byl by to pak za pěkného šílence. Stále měl však lehce problém s parkováním, protože u galerie stálo nemálo dodávek, což jeho možnosti dost rychle eliminovalo. Nakonec se mu nějak ale podařilo i to, takže mohl spokojeně nakráčet dovnitř, předat sochu a zmizet zase k sobě. To by ale musel najít toho, kdo to měl přebírat. To mu totiž slečna do telefonu neřekla. Byl tedy rád, když se u něj zjevil vysoký muž. Věnoval mu jemný úsměv.* Was Benjamin Doron. *Nadiktoval s nadějí v hlase. Snad by jej v těch papírech napsaného mít měl.* Měl jsem tuto sochu dovést už před několika dny, ale nastaly jisté komplikace, takže mě sekretářka přepsala na dnešek.
*Fér si vyslechl jeho jméno a sjel si jej pohledem, načež se opět sklonil k papírům a hledal jeho jméno. Listoval papíry až ho našel úplně na konci.* A tady vás mám. I s poznámkou ano, dobře tak jste tady. Hm sochu budeme muset dát na místo, ale musíte chvíli počkat. Máme tady trochu napilno s idioty, kteří nám to všechno trochu komplikují. *Pronesl a opět se zadíval na muže, kteří to tam měli chystat, načež si jen tiše povzdechl.* Někdy si říkám, že kdybych to udělal sám, v tuhle dobu bych už byl doma v teple a měl klid. *Uchechtl se nervozně.* Mimochodem, říkají mi Castor. *Podal muži ruku, pokud jí přijal, potřásl si s ním, pokud ne, opět sebral tužku a něco si zapisoval.*
*Trpělivě čekal, až si jeho jméno muž najde, doufajíce zároveň, že si nespletl den. I to bylo přece možné a on by byl nerad, kdyby zde strašil v nesprávný termín. Nakonec se mu však o trošku rozšířil, když jej na seznamu mladík našel, hraně si i oddechl. Jak ho pak poslouchal sochu na chvíli postavil na zem, před sebe. Už tak muselo být pro všechny kolem divné, že tu mramorovou hlavu v rukou držel tak dlouho.* Jestli to je potřeba, klidně pomůžu. *Nabídl pomocnou ruku. Nakonec bylo již docela pozdě a on by taky rád znovu zmizel k sobě domů, kde by mohl rozjímat nad další knížkou, kterou si rozečetl. Lehce se pak uchechtl.* To bych ale nemohl tu sochu dovést..dříve jsem čas neměl. *Zaobalil. Dříve sochu dovést nemohl kvůli slunečnímu svitu, který tam přes celý den strašil. A popáleniny či svoji smrt riskovat vážně nehodlal.* Těší mě. *Potřásl si s ním rukou, během čehož se krátce zazubil.*
I mě těší. *Pronesl fér a usmála se.* V pořádku, ona celá ta věc stejně začíná až zítra, takže vůbec nevadí, že jste s ní došel až dneska. Hlavně že jste teď tady. Lepší pozdě, než nikdy. *Uculil se a rozhlédl se.* Místo pro vaši sochu, už máme, takže jí tam pak klidně můžeme přesunout. A typuju asi správně, že je to vaše práce , že ano? *Optal se jej se zájmem a prohlížel si dílo, které mladík donesl. Jemu nijak ani nepřišlo, že vlastně sochu stále držel, odtušil, že to nebude asi člověk. Přece jen i mezi podsvěťany se to hemžilo různými umělci a on nebyl výjimka.* A pokud tedy nespěcháte a nijak vás nezdržuji, tak budu jen rád, za každou pomocnou ruku, která všechno nepodělá. *Pronesl s úsměvem.*
Přesně tak, lepší pozdě než nikdy. *Souhlasil s Castorem. Nakonec, taky nemusel přijet vůbec, což by mu ovšem moc ovoce nepřineslo. Jako autor práce, jenž byla jím přivezena, měl mít taky z této výstavy benefity, o něž se určitě nechtěl připravit. A možná se i na tu akci přijede podívat, pokud tedy bude trvat déle, až sluneční svit zmizí, aby mohl ze svého doupěte vylézt.* Jasně, můžeme. *Přikývl.* Zajisté, originální kousek, zatím snad žádné kopie nevznikly. *Uchechtl se, s čímž na féra mrknul. Socha mu stále stála u noh. Nemohl vzbudit více pozornosti. Tedy, zajisté by mohl, jen nechtěl. Obzvláště, když jen stačilo ten kus mramoru odložit, nic víc.* Nespěchám, takže stačí říct, co mám udělat a já to udělám. A neměl bych to podělat, od toho jsou tu zajisté jiní. *Uchechtl se.*
*Cas si ještě chvíli jeho sochu prohlížel, než se usmál.* Musím uznat, že je to vskutku skvostný kousek, bude s tu vyjímat. *Mrknul a něco si ještě u jeho jména v deskách zapsal., snad aby měl všechno. Jakmile dopsal poslední informaci, desky odložil a na chvíli se zamyslel.* No nejprve asi přesuneme sochu tam, kde má být a pak se uvidí. Měl jsem tu mít ještě kolegy, ale ti bohužel nemohli, takže je to dneska jen na mě a opravdu by mě zajímalo, zda to dneska tady přežiju. *Uchechtl se.* Takže to vezmeme a tudy. *Pronesl a nějak vzal sochu taky, aby mu s tím pomohl, pak už mu jen ukazoval kudy jít a kam jí složit.*
V to i doufám. *Odpověděl férovi opět s krátkým zazubením. Když už mu to zabralo tolik času, doufal, že se ostatním zalíbí. A kdyby ne, hold ji znovu přivítá u sebe doma. Nakonec..on sám s ní byl spokojený a to, že na ní strávil více jak dva týdny, mu vůbec nevadilo. Proč by taky, výrobu soch měl jako terapii. Patřilo to k němu a dělalo mu to radost. Raději trávil čas u něčeho takového, nepotřeboval trávit každý večer na pařbách a vracet se domů zlitý z alkoholu míšeného s krví.* Určitě ano, kdo by namísto vás přece zítřek řídil? *Pozvedl v jemném zašklebení Was. Určitě tu měli někoho jiného, ale Castor vypadal jako pohodový člověk, co by i mohl být dobrý moderátor, leč to byl pouze první dojem. Těžko říct, zda by to taky byla pravda.* Dobře. *Kývl. Sochu by pak vzal bez problémů sám, ale nakonec ji vzal jen z části, aby ji Castor netahal sám. Během toho se snažil i hrát, že to pro něj nic lehkého nebylo. Férovy instrukce následně poslouchal a šel, jak mu Castor pravil.*
Tak zítřek může řídit ředitelka, kdyby náhodou. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se znova rozhlédl a zamračil se nad jedním mužem, který rozbil vázu.* Věřte, že vám jí strhnou z platu! *Zavrčel a pak si povzdechl.* Omlouvám se, nebývám tak rozmrzelý, ale dneska je toho moc. *Pousmál se na něj. Pak sochu tedy nějak nesli na místo a když došli, tak jí položili na místo.* Tak skvělé, tady to bude naprosto dokonalé. *Mrknul a ještě tam přidal tabulku se jménem a názvem díla.* Takže potřeboval bych ještě nějak protřídit pár věcí, můžu tedy poprosit o pomoc? *Usmál se na něj mile.*
Může, ale hádám, že návštěvníci budou radši, když uvidí krásného charismatického muže..minimálně ženy určitě. *Uchechtl se pobaveně. Měl poněkud zvláštní humor, což už věděl. Tohle se mu ovšem zdálo dost slabé, takže doufal, že Castora nějak neurazil či třeba nepohoršil. Lehounce si pak skousl ret, když slyšel, jak někdo rozbil vázu. Nelibě proto zavrtěl hlavou.* /Nechtěl bych být na jeho místě./ *Pomyslil si. Těžko říct, zda by vůbec měl na zaplacení něčeho takového. Kdyby mu to sebralo celou jednu výplatu, byl by nerad.* Naprosto chápu. *Kývl. Nedivil se jeho nervům. Sám byl rád, že nikdy žádné výstavy nepořádá. Ani si nemyslel, že by někdo tolik toužil po tom, vidět jeho sochy. Sám se lehce divil, že se někomu vskutku zalíbila tato, co nyní dávali na její místo.* Jasně. *Kývl a na cedulku se spokojeně usmál.* Samozřejmě.
*Castor se lehce jeho poznámce začervenal a uculil se od ucha k uchu.* Děkuju, ale myslím, že kvůli mně tady určitě nebudou. Ti budou rádi, když jím dam pokoj a nebudu vysvětlovat, co je jaké dílo zač a tak. *Pokrčil rameny a opět si vzal svoje desky, načež nařídil vázu sebrat a toho pitomce, co to rozbil, poslal ven, nepotřeboval další škody.* Takže, mám tady seznam věcí, jídlo dojde zítra, ale vína a takové věci už máme tady, potřebuji to pomoct zkontrolovat a pak nějak uložit také na dané místo, což je tam ten provizorní bar v rohu. *Poukázal fér do jednoho rohu místnoti.* A ještě jednou, moc děkuju, vím že vás asi ruším a že máte určitě lepší program na dnešní večer a noc. A kromě soch, děláte ještě něco jiného? *Optal se se zájmem.*
*Věnoval mu pohled, aby si zkontroloval, zda ho svým vtipem neurazil, když se zarazil a ve tváři se mu objevilo překvapení. Ta červeň jej dosti zarazila. Ale bylo to lehce rozkošné. Tiše se uchechtl.* Hele, někteří by si občas takové vysvětlování i zasloužili. Nikdy se totiž neobjeví jen profíkové, ale i laici, co tu třeba museli přijít z donucení. Taková ta situace, kdy přijde rodina, v níž je jeden umělec a zbytek by tam ani nechtěl být. *Uchechtl se. Tohle přece nakonec nebylo nic nevšedního. Párkrát tohle na nočních výstavách zažil, ale moc se vysvětlování neujímal. Nebyla to jeho práce. Lidí, kteří na toto měli dohlížet, tam bylo dost. Na bar se podíval.* Dobře, tím pádem mám prostě to víno vyskládat do baru? Je tam nějaký chladící přístroj, nebo tak něco? *Dotazoval se, aby věděl konkrétně, kde to všechno má dát. Nechtěl taky něco pokazit.* Je to v pořádku. *Usmál se.* Jako profesi? Mívám brigády..sochy mě vždy neuživí. A ve volném čase čtu často nějaké knihy.
Jako neříkám, že to tak není, ale jsou tady občas individua, která na to koukají jako na tele na nové vrata, přitom dělají, že tomu nejvíc rozumí, ale pak chtějí vysvětlení, přičemž v půlce odejdou, protože je to nebaví. A proto občas nesnáším práci s lidmi, proto jací jsou to idioti. Teda s prominutím, že tak mluvím. *Zasmál se a prohrábl si znova nervózně vlasy.* Ano láhve s vínem a tím ostatním prosím do lednice, je hned pod pultíkem, děkuju. *Pronesl a sám se tam vydal, aby vše kontrolovat podle seznamu, zatímco jej poslouchal.* I tak to je dost zajímavé. Ale tak kdyby se našla nějaké galerie či něco jiného, třeba by šlo dělat naplno? Alespoň já to tak mám, já totiž maluji a zároveň pracuji tady, takže to pak hezky do sebe zapadá. *Usmála se na něj.* A knihy zni také moc dobře, moje knihovna by mohla vyprávět.
*Was se uchechtl. Moc dobře znal takové situace. Vždy to byla bolest pozorovat i poslouchat. Však ať tam ani nechodí, když je to nebaví. I když tam někoho mají, stačí odejít a pak se pro toho člověka vrátit. To to bylo tak těžké? Radši rovnou zmizet, než předstírat, jak vás to moc zajímá.* V pořádku, já tomu naprosto rozumím. *Odpověděl mu nakonec, než krabice s lahvemi s vínem popadl, aby je mohl zanést tam, kde patřily. Naoko se pak zakolébal, aby nevypadal opět nějak podezřele. Nato s nimi odešel a za barem je začal skládat do ledničky, během čehož Castora poslouchal.* Těžko říct.. /Smím jen po večerech, za tmy, to by nemohlo fungovat./ *Pomyslel si. Nevěděl však, zda to smí říct nahlas. Nebyl si u Castora jistý, zda byl členem podsvěta, nebo ne.* Opravdu? Taky ji máte přeplněnou až k prasknutí?
Jsem rád, že v tom nejsem sám. Sice většina mých kolegů je stejných, ale jsou tady i existence, kteří tohle třeba nechápou a jsou ochotní to tomu blbovi dokola vysvětlovat, což já bych nemohl. Jednou a dost, buď tomu rozumíš a baví tě to nebo na tebe zcela kašlu a půjdu svůj čas dát někomu, kdo o to stojí. *Pousmál se, zatímco si odškrtával názvy vín a počty, které Was ukládal, přičemž jej poslouchal.* Ano moje celá jedna stěna je jedna velká knihovna, pak mám něco i v ateliéru a dokonce i v ložnici. Myslím, že knih není nikdy dost, ale to chápe každý knihomol. *Zasmál se.* Mimochodem nechcete něco k pití? Vodu, čaj, kávu nebo klidně i něco ostřejšího? *Optal se jej, zatímco na něj hleděl.* A ještě jsem něco chtěl, jen mi to teď vypadl, hm… ach ano už vím, jak jsem říkal o tom, že byste to měl zkusit s nějakou galerii nebo někým, tak klidně můžete i zde. Naše ředitelka je velmi skvělá dáma, která se v tom vyzná a pokud vidí v daném člověku talent, nabídne pomocnou ruku. Což myslím, že u vás nehrozí, že by vás odmítla. *Usmál se na něj. On sám byl za Lily rád, už jen proto, že to byla žena, která měla zrak a proto věděla, co je Cas zač a díky tomu si rozuměli a pomáhala mu, když bylo potřeba.*
Myslím, že i ty to časem omrzí..doufám v to za ně, protože vysvětlovat to tisíckrát? To mě raději zabte. Přesně jak říkáte, jednou a hotovo, možná nanejvýš dvakrát. Víckrát už ne. Jednou to mohli přeslechnout, pro druhé je to už ale pravděpodobně nezajímá. *Pověděl, načež se věnoval vínu a jeho přemísťování z krabic do lednice, zatímco si všechno Castor zaškrtával. Aspoň si to myslel, snad jej jeho sluch neklamal. Takový zvuk měl docela dobře naposlouchaný.* Přesně tak. Divím se, že kus knihovny nemám i v kuchyni. *Uchechtl se. Vskutku, knih nebude nikdy dost. Hlavně co by taky kromě vytváření soch mohl dělat, než si poklidně číst v posteli a čekat, až bude moct vylézt ze svého skromného příbytku. Hold nebyl obdařen světlomilectvím, bohužel. I když, těžko říct, zda mu to nějak zásadně vadilo.* Ne..ne, díky. *Zavrtěl hlavou. I kdyby Castor nakonec měl co dočinění s podsvětem, pochyboval, že by tu měl krev. Bez ní nebyl schopen žádný jiný nápoj pozřít. Vydržel by to maximálně na krátkou chvíli, než by to potřeboval vyzvracet. Když pak féra poslouchal, během skládání lahví přikyvoval a nakonec se na něj i podíval.* Dobře, to zní..jako skvělá nabídka, jen mohu až k večeru..za tmy. *Pověděl lehce nervózně.*
*Castor přikyvoval a usmíval se, když jej poslouchal, měl totiž naprostou pravdu. S lidmi prostě bylo těžké vyjít a někdy jim i rozumět.* No jsem rád, že mi rozumíte, už jsem si někdy říkal, že jsem snad z jiné planety a mám to tak jen já. *Pousmál se a dál kontroloval všechno co měl, když to bylo hotovo, spokojeně si mlaskl.* Tak ještě pár věci a snad to pak bude v pohodě a vše nachystáno. *Pronesl si spíš sám pro sebe, pak pohlédl na Wase a usmál se, když zmínil, že by mohl jen za tmy, trochu zpozorněl, byl snad ten, koho myslel? Hm, nemohl se ho přece optat jen tak. I když.* Tak pokud můžete jen za tmy, myslím, že by to nebyl problém. Někteří jsme tady takoví, že to moc dobře chápeme, jak říkám. Hádám, že slunce asi nebude váš dobrý kamarád, že ano? *Optal se a lehce naklonil hlavu na stranu.*
*Uchechtl se.* Ne, z jiné planety určitě nejste..a jestli ano, jsme zjevně ze stejné. *Zavrtěl hlavou. Nato se už věnoval své práci, která mu byla zadaná. Přitom poslouchal, co se všude děje. A naštěstí pro Casovy nervy, nikde se nic nehodlalo roztříštit. Zatím. Rozhodně mu féra ale bylo líto, až zas někdo něco posere a on to bude muset řešit. Was by se mezitím neslyšně vypařil, i když by jej to pravděpodobně bavilo pozorovat.* Jasně, to se dá. Určitě to bude hned hotové. *Usmál se na muže, než se lehce zarazil.* /To si asi řekl čistě pro sebe, co?/ *Pomyslel si. Nuže, vrátit to zpět nemohl a Encanto rozhodně na zapomenutí používat nehodlal. Nebyl to jeho styl.* Jo, přesně tak..není to můj dobrý kamarád. Radši mám měsíc. *Uchechtl se lehce nervózně. Volnou rukou se pak podrbal na zátylku.* /Asi něco začíná tušit./
*Jakmile uslyšel, co mladík řekl, měl už nějak jasno.* V tom případě se moje domněnka asi potvrdila, hádám, že patříš do podsvěta a jelikož jsi bledší, hádám i studený, tak jsi upír. *Poslední slovo pronesl skoro neslyšně, moc dobře věděl, že jej on sám uslyší až moc dobře. Castor se pak jen pousmá.* Ale jak jsem řekl. Ředitelka má zrak a nebyl by problém se s ní domluvit. Má pochopení a je moc hodná. Určitě by pomohla i vám, pokud byste měl zájem a nebo mohu i já. *Usmál se mile.*
*Zvedl zrak ke Castorovi a během jeho proslovu jej poslouchal. Lehce se pak pousmál.* Přesně tak. Proto jsem taky odmítl cokoliv k pití..jedině, že bys zde měl někde i krev..jinak bych to pití vyzvrátil. *Osvětlil Castorovi, ačkoliv hádal, že to mu už došlo, když zmínil jeho rasu. Kdyby si pak chtěl ověřit i to, že se zrovna při dotyku jeho kůže nezatetelí blahem z tepla, chytil jej krátce a jemně Was za ruku. Narozdíl od něj ji měl fér krásně teplou. Rychle jej však pustil, pokud jej Castor nestihl už odstrčit.* Dobře, popřemýšlím nad tím. *Usmál se na něj.*
*Při doteku jeho ruky se fér jen usmál, nebylo mu to nijak nepříjemné, takže neuhnul.* Bohužel krev tady nemám, ale myslím, že na akci tady nějaká určitě bude, jen pokud vím, Lily, to je moje nadřízená, vždy pro podsvěťany má speciální heslo, které když řeknou u baru, barman pozná o koho jde a dá jím jiné pití. To víte, sem chodí jak upíří, tak víly, dokonce co vím, tak i sem ta nějaký vlkodlak a čarodějové taky. Takže to máme tak trochu pojištěné. *Vysvětlil mu Cas, jak to tam u nich chodí.* A určitě popřemýšlejte, však pokud se tady ukážete, klidně si s ní promluvte a sám pak uvidíte. *Mrknul na něj a pak se rozhlédl kolem sebe, než se podíval opět na něj.*
*Svoji ruku pak znovu stáhl, kdyby to fakt bylo nějak nepříjemné. Žádnou změnu však nezaznamenal. Castorovi zjevně ten chlad nevadil. Nebyl by však jediný. Třeba Tanoiovi něco takového bylo většinou u zardele. Prostě jej objal tak či tak, což se mu líbilo. Zlehka se nad vzpomínkou na mladičkého féra usmál. Dlouho jej už neviděl.* Tak to tím pádem budu rád, když mi to heslo dáš, abych tě tu mohl na té akci navštívit, potěšit svojí přítomností, a ještě si k tomu něco na chuť dát. *Usmál se na féra. Když se tak o občerstvení bavili, lehce mu vyprahlo.* /Půjdu za chvíli domů./ *Pomyslel si a kývl.* Dobře..co ještě je třeba udělat?
*Castorovi upíří nevadili. Pokud zrovna na něj neútočili, měl s nimi dobré vztahy, vlastně nikdo mu tak nějak nevadil. Leda že by bylo hrubí a ubližovali, pak ano, to by si jich ani nevšiml, ale jinak měl přátele tak nějak mezi všemi.* No abych řekl pravdu, tak myslí, že už tak nějak je všechno, musím jen kontrolovat tam ty blbce, aby díla dali na svá místa a nic znova nepoškodili a nerozbili. *Pronesl a pousmál se.* A heslo ti určitě dám, hm teď mě napadlo. Když už jsem se tě ptal na pití. Možná, že Lily má u sebe ještě nějakou krev, pro osobní účely, nechceš si dát s pitím? *Optal se jej s úsměvem.*
*Jakmile bylo vše hotovo, narovnal se, zatímco féra poslouchal. Zlehka pak přikyvoval, než se lehce zašklebil.* Můžu tě zatím upozornit, že nic nerozbili, ale myslím. *Odmlčel se, načež se zaposlouchal do okolních zvuků.* Myslím, že někdo zrovna balancuje s další vázou. *Řekl naoko vážně, než se pobaveně uchechtl.* Ne, dělám si srandu, ale rozhodně bych je po předchozí patálii hlídal. *Přitakal, načež zapřemýšlel. Nakonec, nespěchal nikam a když mu Castor tak laskavě nabízel krev s pitím, nemohl to odmítnout. Lepší, než plýtvat z vlastní zásoby.* Hale..klidně. S nějakým čajem bych si ji klidně dal. *Usmál se na féra.*
*Když jej Castor poslouchal, tak na malou chvíli snad samým zděšením vykulil oči, ovšem, když se dozvěděl, že je to jen vtip, oddechl si a otřel si pomyslný pot z čela.* Ty mi dáváš, už jsem si myslel, že je to pravda. Ta váza co rozbili nebyla zase tak drahá, ale jsou tu jiné kousky a za ty by se už asi nedoplatili. Nechápu, jak je možné, že jsou tak taková nemehla, přitom tu firmu známe, spolupracujeme s nimi dlouho, museli zřejmě najmout nové lidi a tak nějak si je asi neproklepli. *Uculil se a pak zavolal na jednoho z jeho kolegu, aby tady na to pořádně dohlídli, že se vrátí za chvíli zpátky. Načež už pak svůj pohled věnoval jen Wasovi.* Tak dobře, udělám nám čaj, když tak pojď se mnou. *Zazubil se a otočil, aby pokračoval ke schodišti vedoucí nahoru, kde byly kanceláře.*
*Dovolil si udělat si z Castora menší srandu, na jeho míru docela slabou. Zvládal hodit do pole i horší. Když však zpozoroval, že se náhle, ale díkybohu krátce, zrychlil Casův tep a tlukot srdce, lehce toho litoval. Málem se i bál, že zde fér chytne infarkt. To se naštěstí nestalo.* Promiň, měl to být vtip, nechtěl jsem tě vyděsit. *Poukázal na to, že každou vnitřní změnu ve férově těle díky sluchu zaznamenal. Dost jej to mrzelo.* Je to možné..budu ale doufat, že se nic už nestane, abys fakt nedostal menší infarkt. I když..ten by dostali spíš ti, co to rozbili, hádám? Nechtěl bych to za ně platit případně. *Vydal ze sebe, načež kývl, když mu Cas pokynul, že může jít případně za ním. Což i učinil, šel s ním.*
V pořádku. *Zasmál se.* A infarkt nedostanu, to se neboj, ale vypadá to, že jsem tím nějak nachytal tebe. *Uchechtl se a jakmile došli nahoru, vešel do kanceláře a hned zamířil k malé lednici, která vypadala jako nějaká skříňka. Vytáhl z ní sáček krve a položil na stolek, mezitím dal vařit vodu na čaj a připravil i dva hrnky, do něhož čaj dal a čekal jen až to bude.* Věř mi, ani já bych nechtěl být na jejich místě, ale bohužel stalo se nám, že dokonce i zákazník něco poškodil. Lidi jsou hrozne neopatrní. *Pronesl a když se voda dovařila, zalil jim čaje, které pak donesl k malému stolku, kolem nich se nacházela pohovka a dva křesla, pak se vrátil ještě i pro krev.* Posaď se a tady, kolik si ji tam dáš, nechám na tobě. *Mrknul a krev mu podal.*
Nečekaně jsem úplně slyšel, jak se ti zrychlil tlukot srdce i tep..narovinu, bál jsem se, že tu sebou sekneš. *Podrbal se jemně na zátylku, než se přesunuli do kanceláře, kde chvíli stál bokem a féra pozoroval. Dokud nedostal nějaký další pokyn, nesedal si nikam.* No..budeme doufat, že zítřek takovým patáliím ujde úplně. Nebylo by fajn řešit rozbité díla dva dny po sobě. Jen doufám, že to neschytá ta moje mramorová hlava. *Uchechtl se na odlehčení, ačkoliv se při té myšlence o své dílo začal pochopitelně více bát.* /Abych tu já sám sebou nesekl..i když to není už nějakou tu dobu možné./ *Pomyslel si a na pohovku se nakonec posadil, přičemž si vzal do ruky pytlík s krví, kterou velice opatrně do hrnku s čajem přelil tak, aby nekápla ani kapička na pohovku. Na stole by to nikoho moc neštvalo.* Díky.
Vidíš, tak z jedné strany jsem byl trochu v šoku, sle pak už jsem jen viděl ten tvůj výraz a řekl jsem si, proč si vystřelit i z něj.*Usmál se na něj.* Hele zítra to bude v pohodě, to už tu budou úplně jini lidi, takže se nebudu tak bát jako dneska. Protože ti ví, co mají dělat a jak se k tomu všemu chovat. *Usmál se a napil se svého čaje.* Jinak řekni mi o sobě víc? Jak dlouho se věnuješ sochařství? A jak ses k tomu vlastně dostal? Je ti nějak náhodně nebo k tomu tíhneš už od malička? *Optal se se zájmem a znova se napil.*
Dobře, takže jsme vyrovnaní. *Uchechtl se. Byl vskutku rád, že se nic nestalo. Nikdo neměl infarkt. A navíc i věděl, že Castor zjevně nebude mít problém s pochopením jeho stylu vtipkování, který bývá občas poněkud dost nemístný a i docela drsnější. Kdo by to ale do takové nevinné mladé tvářičky taky čekal?* Super, takže se nemusím obávat, že bych našel své dílo z mramoru rozpadlé v prachu, pravíš. *Pozvedl jedno obočí, než se uchechtl a raději svoji pozornost věnoval svému hrnku s čajem. Spokojeně si upil, načež si oblízl ret.* Svoji minulost nerad s někým rozebírám, takže to řeknu jednodušše..zjistil jsem až v pozdějším věku, že mě to baví.
Ano, přesně tak, jsme vyrovnaní. *Mrknul na něj a zkontroloval si mobil, jelikož na něm nebylo žádné upozornění, usoudil, že je dole všechno, jak má být, z čehož měl radost.* Ne opravdu ne, bude v pořádku, stejně jako ty ostatní. A myslím si, že po dnešku už si tyhle ty nenajmeme. Jak říkám, měli jsme s nimi dobré zkušenosti, ale asi prostě nabrali rychle nové lidi a už se to vezlo. *Pronesl na vysvětlenou a zatímco popíjel čaj, poslouchal jej.* Omlouvám se pokud jsem se zeptal nějak nepatřičně, nechtěl jsem vyzvídat nějak moc. Spíš mě zajímalo umění, takže se ještě jednou omlouvám. *Pousmál se lehce nervozně.* Tak pokud v tom pozdějším, pak je to také dobré. Asi to chtělo jen ten správný čas, sám to znám moc dobře. Mě k umění vlastně přivedl až svět lidí, abych řekl pravdu.
*Spokojeně se napil krve míšené s čajem. Téma se postupně měnilo jako ponožky. Dovolil si však ještě říct něco zpětně, než se pustil k tomu novému.* Tak stává se..příště se to snad vylepší. Oni ti lidi taky můžou mít špatný den, že. *Pokýval hlavou, než se tedy přesunuli k hlubšímu tématu, jemuž se snažil hned spíše vyhnout. Celkově se vždy snažil na svoji minulost a její strasti zapomenout, tudíž mu nepřišlo příjemné se v tom ještě šťourat. A to dokonce s osobou, kterou poznal teprve v tento den.* To chápu. *Kývl pouze, víc se k tomu nevyjadřoval. Raději se tak napil opět čaje, poslouchajíce féra i nadále.* Tak to zní zajímavě. *Pousmál se. Nějaký ten čas pak ještě strávil v kanceláři, dopíjejíce svůj čaj, než se s Castorem rozloučil a zmizel zpět pomocí auta domů.*
Je možné, že ano, ale tak uvidíme, třeba máš pravdu. *Pousmál se na něj a napil se čaje. Mezitím jej pozoroval, tak trochu měl pocit, že se zeptal na něco, co neměl, ale vzít to zpátky už nemohl. Proto se jen nervózně usmál a občas s ním ještě prohodil pár slov, oba pak dopili čaje a rozloučili se. Zatímco Was odešel domů, Cas se vrátil opět do práce, aby všechno připravil.*
/Ešte pár dní a už vás nebudem potrebovať./ *Povie si v duchu a slová adresuje barlám opretím o stenu vedla svojej postele. Odkedy jej Remi priniesol lieky rani sa jej hojili neskutočne dobre. Jediná vec ktorá jej vadí je fakt že od útoku na vilu nevidela Miru. Samozrejme vimienali si odkazi a správi ale z nejakého dvôvodu im nepovolili návštevi.* Je to trapné čo si myslia že na mňa skočí len čo ma uvidí a zahrizne sa do mňa? *Zamrmle si naštvane keď po západe slnka vileze z postele a prezlečie sa do volných riflí a čierneho trička s dlhím rukávom. Vezme si pár nožov, vo vile si zvika chodiť bez nich. Bola to chiba za ktorú si poriadne vinadala a ktorú už nemieni opakovať. Napokon sa oprie o barle a vidá sa k Mirinmu domu kde zaklope na dvere a čaká na odpoveď.*
*Mira zrovna ležela na posteli a koukala do stropu, nedělala nic moc, jen hrála hry na mobilu. Jakmile se ale ozvalo zaklepání, tak nadzvedl obočí.* Čekala bych, že potom, co si sem chodíte jako do houslí nebudete potřebovat žádné svolení na vstup! *Křikla, zatímco mířila ke dveřím. Ovšem, jaké bylo její překvapení, když za dveřmi spatřila svou vílu. Jistě, jako první se jí vytasily samy od sebe tesáky, jakmile si ale vzpomněla na to, jak její krev chutná, rychle se zase zatáhly.* Lyr! *Vyhrkla nadšeně, a než by se nadála, už si ji tiskla v náruči, bohužel tak urputně a láskyplně, že zapomněla i na její zranění.*
*To ako Mira zareaguje keď otvára dvere je príde trošku vtipná ale nestačí nič povedať a už ju jej milá obíma. Jej rameno zaprotestuje proti sile upírkinho objatia ale Lyr len zatne zubi a nedovolí si vidať ani hlásku. Nechce túto chvilku nijak narušiť. Miesto toho Miru zdravou rukov obíme a pobozká ju.* Ahoj láska, strašne si mi chíbala. *Povie a znova ju pobozká. Nakoniec sa ale odtiahne a prekrivká k najbližšej stoličke.* Chcela som sa s tebou o niečom porozprávať. *Povie s vážnou tvárov potom čo sa posadí.* Vieš potom čo na zranili čo sa stalo v tej kuchini.... *Spraví pauzu, pritiahne si Miru k sebe a vezme jej tvár do dlaní.* ...Musím ti povedať ako strašne moc som na teba pišná. Bola si úžasná láska. Zároveň ma strašne mrzí že som ťa do tejto situácie dostala. Bola som blbá a zaspala na vavrínoch. Prestala som si dávať pozor...... *Vetu nedokončí len si nešťastne povzdychne a zavrtí hlavou.*
*Jakmile se dost vyobjímaly a Mira jí vrátila polibek, tak jí ihned uhla, aby se mohla posadit. Mira zavřela dveře, načež si sedla na zem před Miru a vzhlížela k ní. Jak ji poslouchala, tak vrtěla ale nesouhlasně hlavou.* Ale ne, Lyr, ne, to tak nemůžeš brát. Tohle nebyla tvoje vina, mě to tedy alespoň tak nepřišlo, nemohli jsme to vědět nikdo, že se to stane, kdo by to řekl, že by tě hledali zrovna tady? Je škoda, že jsem je tam nerozervala na cucky. *Zavrčela, ale pak se natáhla ke své víle, tak, aby jí nijak neublížila a jemně jí položila ruku na koleno.* Vše bude zase v pořádku, já se na tebe nijak nezlobím, naopak, bude znít divně když řeknu že se mi ten adrenalin líbíl? Jakoby, ne samozřejmě to, jak tě zranili, ale to, když jsme na ně mohla vlítnout. Ale opravdu, já se necítím v ohrožení, jen mám trochu strach o tebe. *Hlesla, načež se přisunula ještě víc a hlavu si opřela o jedno její koleno, načež zavřela oči.*
Niečo mi bolo už dlhší čas divné ale nevenovala som tomu pozornosť..... *Vetu nedokončí len rezignovane zavrtí hlavou. Keď si Mira oprie hlavu o jej stehno ýájde jej rukov do vlasou.* Ano úplne ti rozumiem. Ten pocit keď stojíš proti súperovi v boji a nieveš ako to skončí. Tomu sa virovná len velmi málo vecí. O tom mi rozhodne nemusíš rozprávať. *Široko sa usmeje ale hneď zasa zvážnie.* O mňa sa báť rozhodne nemusíš. Už mi je dobre a Aless ma teraz chce poslať niekam do bezpečia. *Pri slove "bezpečia" je jasne počuť úvedzovky v jej hlase.* Nechcem odísť ale je tak nejak jasné že ma tu nechcú nechať kvôli bezpečnosti. *Pozrie smutne na Miru.* Niečo som ti slúbila ale ten slub nebudem môcť dodržať.
*Mira k ní vzhledla. Poslouchala ji, a e pak se jemně usmála.* Podívej, Aless věřím více než komukoliv, tedy, po tobě samozřejmě. Pokud říká, že budeš v bezpečí, budeš. A není to přece kvůli tomu, že by jsi mě chtěla opustit, tohle je o tom, že to je prostě nutnost kvůli situaci a to já chápu, moje milá. A navíc, nebudem od sebe vzdálené světy daleko. Aless mě někdy může s Emettem posadit do auta a zavézt k tobě, to je taky přece možné, no ne? *Usmála se a pak se vytáhl na kolena, aby jí mohla z kleku políbit na rty. *Zvládneme to, ale pro teď je důležité, aby jsi primárně ty byla v bezpečí.*
Dobre. *Prikívne* Len to nieje tím že bi som Aless neverila. Zatial sa ukázala ako dvôverihodná len sa nerada schovávam. *Visvetlí a bozk jej oplatí.* Ano myslím že ano naviše si môžeme posielať správi a tak. Môžem si poriadiť ten laptop alebo jak sa to volá a môžeme si volať cez ten internet? *Z veti sa jej podarí spraviť otázku pretože si sama nieje istá ako to funguje. Samozrejme v tomto svete je tímito vecami aj tak obklopená len sa o to nikdy nezaujímala.* Ale na to máme ešte pár dní. teraz keď mi je lepšie dokončíme to tetovanie? *Spíta sa a žmurkne na svoju priatelku.*
*Mira se usmála.* No jasně, jasně, to není problém, dokončíme. A ano, nějak ti pak i ukážu, jak se zachází s tím laptopem a tak, budeš-li chtít. *Usmála se, a pak vstala, načež jí podala ruku.* Ale teď povídej ty, jak se ti daří? Jak se cítíš? Jak se ti to hojí? *Ona sama chtěla začít vyprávět, ale teď chtěla nechat mluvit savou vílu. Sama se pak posadila za stůl a hleděla na vílu.* Dáš si něco na pití? *Optala se ještě starostliivě.*
No, v rámci možnosťí. *Povzdichne si a prepletie si s Mirov prsty.* Už pomali lezem po stene z toho že som furt zavretá v tej izbe ale mam tam dosť rastlín a teraz už možem chodiť von. *Povie veselo.* Inak sa to hojí dobre. Aless mi poskitla jedného z klanovích doktorov. Staral sa o mňa skvele ale keby som mala tú správnu medicínu uýž som mohla biť zdrava. *Namrzene zvaraští obočie.* No to je asi tak všetko a čo si robila Ty? Stále ta nenechajú samu?
*Mira ji poslouchala a přikyvovala,.* Myslí si, že teď už to bude jen a jen lepší. *Usmála se. pak pokývala hlavou.* No jo, já jsme tak nějak pořád sama. Občas přijde nějaký z těch upírů, Alessiin klan se vcelku rozrůstá, ale, no, v pátek se to změní, s Aless jdeme na nějakou upíří akci, kde budou i upíři jiných klanů, co jsem pochopila, no, jsem na to zvědavá, a taky se zároveň i těším. Ale chůvu budu mít seč sebou, to je jasné. *Ušklíbla se mI8ra a pak vstala, aby si došla pro věci na tetování, jež pak začala sama připravovat.*
Zamračí sa keď Mira spomenie že je sama. Rada by som išla aj ja ale ešte niesom v stave na večierky. Smutne sa usmeje. Ale keď už konečne budem v poriadku a ty budeš môcť chodiť von velmi rada ba som ťa zobrala do B+. Hovorí zatial čo pozerá ako Mira pripravuje veci na tetovanie a sana si zatial vizlieka tričko. Ide jej to síce trochu ťažko cez nie úplne pohiblivú ruku ale nakoniec to zvládne. Mám zostať tu alebo si lahnem do postele ako minule?
*Mladá upírka se na vílu podívala, potom se podívala kolem sebe, a potom kývla na souhlas.* Jo, přesuneme se vedle. *Usmála se dívka, načež potom vzala Lyriny věci které položila na poličku vedle vchodových dveří. Potom se nabídla jí pomoct vedle, a když se tam dostaly, tak se usmála.* O tom baru jsem slyšela, no co jsem pochopila ale, tak my půjdeme teď do nějakého jiného. Každopádně až se vrátím, tak ti budu určitě vyprávět. Asi se ale budu držet u Aless, přeci jen, nechci si udělat problémy hned první den, co budu pryč. *Usmála se zlehka Mira, a hned na to si připravila veškeré věci na tetování, a pokud byla připravená i Lyria tak pak začala tetovat.*
*Nechá si pomôcť do spálne a natiahne sa na postel na brucho. Síce pri tom potichu bolestne zastoná ale nakoniec sa pohodlne natiahne a čaká až Mira začne.* To by mohlo biť zaujímavé. Velká bitka na stretnutí klanov. *Prenesie tónom ako hlasatelka v správach a zasmeje sa.* Hlavne si tam na seba dávaj prosím pozor. *Zasekne sa a zavrtí hlavou.* Prepáč zniem ako prehnane ochranitelská mama... *Povie ríchlo polohlasne a ďalej už cíti ako jej Mira začala dokončovať tetovanie.*
*Mira se jen usmála.* Neboj se, dám si pozor, tedy alespon se pokusím, a ne, nezníš tak, vsadím se o co chceš, že být na tvém místě ujišťuje se o tvou bezpečnost taky. *Usmála se mile Akamira a pak už se dala do tetování.* jsem na to ale zvědavá, jak vypadjí jjeich no, jak to říct, komunity, akce, cokoliv prostě, když jsme toho teda už tedy součástí. *Uculila se jemně Akamira. Nakonec ale vypla strojek, dala jej stranou, a lehela si po boku Lyr.* Chci chvilku být, jen takhle. *Hlesla tiše.*
*Pri jej uistení sa pousmeje.* Škoda že tam nemôžem. Tiež som zvedavá. Nikdy som na upírskom večierku nebola. *Zarazí sa a zamislene sa zamračí.* Vlastne bola, raz. Bolo to v dumorte keď ešte existoval jeden velký New Yorský klan. Dumort nám vtedy niekto zapálil pod zatkom.... Bola to docela zábava. *Usmeje sa nad spomienkami ale rýchlo sa vráti do prítomnosti k Mire. Keď odloží strojček a lahne si k nej spokojne zarvní. Otočí sa k nej a začne jej jemne prechádzať prstami po tvári jemne obkresluje hranu jej čeluste a snaží sa vriť si každí detail jej tváre do pameťe.* Lúbim ťa láska. *Povie polohlasne a potom si len vychutnáva tiché chvíle strávané so svojou priatelkov.*
*Mira se na ni koukala.* I já tebe.* Hlesla nakonec, než se k ní přivinula blíže a zavřela oči.* Jsem ráda za to, že jsme do toho Central Parku chodila, ani nevíš jak. Už si bez tohohle šílenství, a hlavně bez tebe, nedokážu představit ani život.* Přiznala dívka. Když pak ještě chvilku ležela a mazlila se k ní, tak se nakonec pak zvedla, ještě před tím ale vtiskla víle polibek n rty a pak se zase jala strojku.* Ani nevím, jaks e mají psi, Aless mi ani neřekla, kdo se o ně teď stará, doufám, že to ale vykryla, nebo ji zaškrtím. *Prskla Mikra, než se zasmála.a
*Neodpovie ale spôsob akím pozerá na Miru hovorí viac než by mohli slová. Keď sa Mira znovu dá do tetovania zavre oči a nechá ju robiť jej prácu.* Určite niekoho poslala abi sa o ne postaral. Síce ju nepoznám dobre ale ak som o nej niečo zistila tak to že fakt vie organizovať a zariadovať veci. *Odpovie ale ďalej uvolnene leží zatial čo Mira pracuje.* Môžem sa na niečo spítať? *Rozhodne sa rozhovor zaviesť na vážnejšiu tému.* Aké to je? Stať sa upírom. *Povie trochu ostýchavo nechce Miru nejako uraziť alebo niečo podobné.* Teda očividne to zvládaš skvele ale predca len nieje tých zmien moc?
*Mira ji poslouchala a pak kývla na souhlas. Když se Lyr zeptala mna to, co se zeptala, jemně se usmála.* No, má to své mouchy, ale na jednu stranu tak nějak...jsem ráda, že to tak je. Protože mám teď čas, neotravují mě otravní lidé, co mě otravovali, občas je to nuda, ale víš kolik už jsem stihla shlédnout seriálů? S Emettem občas cvičíme ovládání ohledně krve, a Richiee mě zase tak nějak učí vyznat se v podsvětě, takže zábavu mám. A pocity? jsme taková, dokonce i uvolněná. jen mě občas trápí vzpomínky na rodinu, ale jinak...já jsem spokojená. Hlavně proto, že mám po boku úžasnou bytost o které vím, že s ní budu ještě hooodně dlouho. *Protáhla s úsměvem.*
*Počúva Miru a čím ´dalej rozpráva tímviac sa jej obavi rozplívajú.* To som rada že sa ti darí. *Potom čo Mira povie poslednú časť sa zasmeje.* Ešte nikdy som toto vlastne nezažila z tejto strany. Moje bívalé boli vždy ludia. Ja som bola tá dlhoveká zatial čo oni starli a časom museli zomrieť. *Z hlboka sa nadýchne a pomali vidýchne.* Teraz je to ale opačne Ty budeš ziť o dosť dlhšie ako ja aj keď čs si ma nevezme až tak skoro. *Zamislí sa.* Ale s tím ako žijem sa o čas starať nemusím. *Zasmeje sa ironicky.*
*Mira přikývla.* Ach ano, vzhldem k našemu věku, je to pravda. *Zasmála se poobaveně.* Je to zvláštní, vědět, že všechny co tu mám, přežiju, moc zvláštní. A taky už asi vím co bude to první co udělám, až odtud vylezu. Mám v plánu popořadě brát ty, co mi ublížili a konečně jim to vracet stejně...nebo...možná hůř...není to až moc ...já nevím, zákeřné? Když já nějak nemohu žít s tím pocitem, že někdo je pořád tam venku a žije poklidný život, i když by měl pykat. *Povzdechla si zamyšleně.*
Hmm, to znie ako kopa kvalitne stráveného oddichového času. *Otvorí oči, pozrie Mire do tváre a kruto krvilačne sa zasmeje. Ale jej radosť netrvá nejak dlho. Rýchlo ju totiž vistrieda sklamanie.* Ale to asi budeš musieť spraviť bezomňa. *Povzdichne a začne vysvetlovať.* Pred pár rokmi som uzavrela písomnú dohodu s Jasonom. Králom zimného dvora. On omilostí všetky moje zločiny vímenou za to že už nikdy nezabijem pre zábavu. Najskôr budem musieť vymyslieť ako zrusiť tú zmluvu. *Zarazí sa aebo si uvedomí že Mira možno nebude chcieť abi sa jej do toho plietla.* Teda ak by si chcela abi som pri tombola s tebou. Samozrejme je to tvoja osobná vec. *Dodá rýchlo ako ospravedlnenie.*
*Mira se uculila.* Zrovna jsem ti to chtěla nabídnout!! Ty jsi slíbila, že nebudeš zabíjet, ale můžeš tam být se mnou. O tom, že u toho být nemůžeš nic nepadlo, ne? Navíc, nebude to pro zábavu- bude to pro odplatu za zlé činy. *Zazubila se dívka od ucha k uchu a pak se zasmála.* Takže, pokud tě mohu poprosit, má milá, ráda budu, když toho budeš součástí, co ty na to? Zakousneme jen pár zmetků. Myslím, že času na to to promyslet bude více než dost. *Uculila se.*
To je pravda. Pre zábavu to nebude, bude to odplata pri ktorej sa budeme baviť. Hej to bi šlo. *Jej ustaraný víraz sa stratil a znova ho nahradila krvilačná radosť.* Láska velmi rada ti pomôžem virovnať skóre s tími čo ti ubližovali. *Naznačí Mire abi na chvílu prestala, vzopre sa na posteli a vtiskne jej bozk na peri. Keď sa odtiahne nelahne si naspäť ale posadí sa proti Mire na postel.* A ako to spravíme? Chceš abi len zomreli alebo sa s nimi pohráme? *Zamislene nakoní hlavu na stranu a poklepe sa prstom po brade.* Mislím že bi som ich vedela udržať nažive aj pár dní. Duchm žial sa človek po pár dňoch zblázni a potom to už nieje ono. *Prenesie tónom ako by komentovala pečenie koláča.*
*Mira se uculila a poslouchala ji. Pak kývla na souhlas.* No, já si nechám asi poradit, podle toho, co kdo udělal bude pak jejich utrpení delší a nebo kratší. Ale mám tu hned pár adeptů na to, aby trpěli několik dní, než půjdou na porážku. *Zavrčela tiše, než se nakonec natáhla a vtiskla mladé víle i ona polibek nazpět. pak se jemně odtáhla, aby na ni viděla.* Ach moje milá, ani nevíš co bych teď nejraději vyváděla, kdyby jsi nebyla ještě tak zraněná. *Povzdechla si, ale pak se i tak sklonila k víle, aby jí vtiskl další polibek, tentokrát ale o něco hlubší a procítěnější, než-li ten předtím, zatímco ji jednou rukou pohladil a jemně po boku.*
Oči sa jej rozsvietia radosťou z toh čo počuje a na Mirine slová prikívne. V tom prípade budeme potrebovať pár vcí. V prvom rade miesto kde sa s nimi pohráme najradšej nejakú pivnicu opusteného baráku alebo nejakú chatku na samote v lese. Pochibujem že by nás aless nechala blbnúť v jej vile. O všetko ostatné sa postarám, no volastne to už mám niekde doma. Jee a ešte nejaké antibiotiká, obvazy a tak. Keď si ju Mira pritiahne a pobozká slastne zavrní ale nakoniec sa od nej odtiahne. Ale ver mi že viem. Zašepká jej do pier a odtiahne sa od nej. Vstane z postele a niekde z vrecka viloví ničo čo vyzerá ako datlová kôstka velkosti posledného článku malíčka. Dá si ju do úst, rozhrizie a vipluje. O bolesť sa teraz starať nemusíme. Zkusne si spodnú peru a znova vilezie na postel tento raz ale za Miru obíme ju okolo pása a peri pritiskne na jej krk. Pritiskne sa k nej a mazlí sa s ňou.
*Mira sledovala její počínání a úsměv na její rtech byl větší a větší. Když se k ní pak Lyr přitiskla, tak jen spokojeně zavrněla, objala si vílu rukama kolem pasu a natiskl více k sobě. než se ďábelsky usmála.* Miluju tě. *Zavrněla, a nakonec opět našla její rty těmi svými, které začala laskat v polibcích. Díky tomu, že se chystaly tetovat, jí nemusela ani sundávat svrchní díl, prostě jí rovnou začala hladit po jejím nahém vrchu těla a spokoejně se usmívat. Nemotorně přesunula tetovací věci z postele na noční stolek aby měla více prostoru, než se vrátila opět ke své víle.*
*Už to bolo tak dávno čo boli naposledy spolu a lyr sa skoro až trasie túžbou po svojej milenke, po jej dotikoch po možnosti dotíkať sa jej. Keď jej začne Mira prechádzať po tele privrie oči a slastne zavrní.* A aa ťa lúbim, strašne moc. *Zašepká jej do pier a pokračuje v bozku. Keď Mira uprace veci na tetovanie znova perami nájde jej krk. Rukov zájde pod jej tričko a hladí ju po chrbte pozdĺž chrbtice od krku až dole. Vezme Mirinu ruku a položí si ju na ňadro.* Máme tu velký problém slečna. Máte na sebe príleš mnoho oblečenia. *Zašepká jej do ucha ale hneď na to sa vráti k laskaniu jej krku.*
*Mira sledovala Lyriino počínání a culila se, jakmile dívka pak pronesla větu, že je až moc zaoblečená, tak se uculila.* Tak to můžeme napravit, no ne? *Uculila se a jemně se odtáhla. pak se rozhodla stáhnout si oblečení, ale až mučivě pomalu, možná jako provokaci pro Lyrii. Jelikož rtu byla jako doma, tak ani nenosila podprsenku, což jí její svlékání urychlilo. Pak se ale vrátila za se na chvilku k víle, zatímco své rty položila na její ňadro, se kterým si pak pohrávala a jednou rukou ji hladila po těle, zatímco druhou se opírala o postel vedle dívky.*
Sleduje jak pomali sa Mirza zbavuje svojho oblečnia a nemôže to vydržať najradšej by to z nej strhla ale prinúti sa sedieť a sledovať predstavenie. Sama si musí priznať že je to rozpaluje. Keď sa jej potom Mira začne venovať slastne potichu zastoná a položí jej ruky na boky. Potiahne ich viššie až sa dostane k jej priam ktoré masíruje a hrá sa s nimi. To čakanie sa nakoniec oplatilo. Povie zríchleným dichom medza tichími vzdichmi.
*Mira se na ni usmívala.* To víš, čekání se vyplatí většinou vždy. Ale kdyby tě cokoliv bolelo nebo tak, tak mi řekni, jasně? *Podívala se na vílu upírka káravě, než se ale zase sklonila, aby se mohla věnovat jejímu tělu. Užívala si to, stejně tak jako chtěla, aby si to užila víla. V jeden moment se jemně odtáhla, aby mohla víle stáhnout její zbylé oblečení a to samé pak udělat i s tím svým, než se zase vrátila polibky k jejím rtům s úsměvem. Pak už ale jednou rukou sjela po jejím těle, a dvěmi prsty jí začala laskat, zatímco své rty natiskla víle na krk.*
Neboj poviem. Odpovie roztúžene ale viac sa sústredí na Mirine dotiky. Keď v sebe ucíti je prsty slastne zavzdychá a začne sa vlniť v bokoch. Bozkami prejde od jej pier k jej prsiam a začne ich laskať perami a jazikom. Keď ale cíti že sa blíži k vivrcholeniu Miru zastaví. Nechce biť tak skoro, jemne zatlačí Miru abi si lahla na chrbát. Skloní sa k nej a ešte chvílu sa venuje jej prsiam ale potom prejde bozkami dole cez bruško Mire medzi stehná a laská ju, zatial čo rukov nájde jej ňadro a stiskne ho.
*Mira si to zatraceně užívala, držela se jí sem tam za rameno, aby krotila své hlasité a slastné vzdechy, a poddávala se jejich společné touze. Když nakonec potom ležely a Mira se tiskla do víly náruče, tak se usmála. Pak zvedla hlavu.* Myslíš, že je hodně špatný nápad od Aless utéct? neříkám, je to fajn, a e chtěla bych být někde, jen sama s tebou. I když, nevím, jestli je to vzhledem k mému věku tak nějak...heh...řekněme, možné. *Pronesla tiše povzdechla si pak.* Ale stačí mi i tohle, jen se nemohu dočkat toho, až budu jen já a ty, svobodné. *Zavrněla.*
Hmm, to bolo neskutočné. *Zavrní keď si príjemne unavená pritiahne svoju milenku do náručia a vichutnáva si každú sekundu jak ich vášne tak aj odpočinku.* Tiež by som sa chcela zbaviť všetkých tých omedzení a neustálej stráže čo nám chodí za pätami. Ale mislím že to budeme musieť nejak pretrpieť. Predca len si ešte moc mladá láska. *Hlboko Miru pobozká a potom pokračuje.* Ale ak ešte chvílku vydržíme tak môžeme ísť kam chceme. Pokial viem nieje nijaké pravidlo ktoré hovorí že členovia klanu musia bívať na jednom mieste. *Zamislí sa a nakloní hlavu na bok.* Ale radšej sa na to treba spítať. *Stihne ešte povedať keď jej začnú padať viečka od spánku.*
*Mira kývla na souhlas.* Tak jo, přetrpíme to, nějak ano. A pak budeme spolua svobodní. *Usmála se, než se k ní přivinula. Pak jemně zavřela oči, chvilku odpočívala, než se nakonec vrátila k jejímu tetování.*
*Jedna z míst, které toužila najít ne-li bylo nutností dojít na to místo byl klub o kterém měla nějaké zvěsti. Měla na sobě černé upnuté šaty, kdy vkráčela do prostoru jakoby jí to zde snad patřilo. S hlavou vztyčenou se rozhlédla po volných místech na sezení a také po několika lidí, které tančí na hudbu* Jo zde se mi líbí *Prohlásila si pro sebe a první věc, kam jí nohy dovedou je bar, kde si rovnou objedná alkoholový drink. Mezitím, co čekala na svoji objednávku, tak očima ještě nenápadně těkala mezi ostatními zda zde nebude někdo, koho by poznala nebo nějaká oběť kterou by svedla. O Dragosovi slyšela mnohé, ale vlastně ho nikdy neviděla jen nějaké chabé popisy, co sotva něco prozradí o tom koho hledat, a proto ten hon na to ho poznat byl o poznání těžší než se zdá. Volnou rukou poklepávala rytmicky do desky baru zatím, co druhou svírala svoji hůl.* Kdepak jen dnes hledat?
*Upír se ušklíbl.* Výborně.. Jsme dohodnuti.. Za týden na téhle adrese.. *Podá muži do jeho lehce klepající se ruky papírek s napsanou adresou. Ten si jej převezme a trochu při tom ucukne, jako by papírek mohl sám vzplanout.* /Ironie../ *Dragos si zapne zpátky na rameno krátký zelený plášť, který si na sezení sundal a zvedne se z gauče, čímž považuje rozhovor za ukončený.* A m-musí.. v-víte.. Jako.. jako n-nehoda...? *Upozorní na sebe ještě bledý muž a Dragos pouze na jeho slova přikývne a věnuje mu pohled, kterým mu říká, zda si myslí, že pracuje s amatérem. Muž naproti němu se rychle po tom pohledu sesbírá a mlčky opustí Dragosovy soukromé prostory skrz závěs. Dragos si u baru nalije v klidu sklenici bourbonu, než ze svých prostor také vyjde. Usadí se ale na gaučích před závěsy a povýšeným pohledem sleduje celý klub.*
*Hudba hraje hlasitě, až vnímá, jak tep v jejím těle je ovlivněn rytmusem. Povýšeně pozvedne tvář nad davem lidí, který tančil a na tváři ji pohrává drobný úšklebek lišky. Kopne do sebe první drink načež si nechá připravit nový. Věnuje děkovné kývnutí na barmana s blond vlasy a očima i v těchto podmínkách výrazně modrozelenýma. Na rtech ji pohrávalo slovo: Rozkošný, ale tohle nutkání potlačí v moment, kdy spatří zjev muže, který si sotva užíval zdejší atmosféru a velice rychle zmizel u vchodových dveří.* Podivín… *Zašeptá si pro sebe, když uchopí drink s tím, že si půjde sednout na jednu ze sedaček, které obklopují parket a slouží jako odpočívadlo, ale záměrně si vybrala ten na druhé straně parketu. Může to obejít, ale to by se připravila o zábavu v podobě poškádlení některých tanečníků. Rázným krokem a ťukotem hole míří k parketu, kde vzduch byl hned těžší pod náporem rozpálených těl v tanci. Její hra spočívá v jediném /Ani kapka alkoholu nazmar./ Jen, co učiní první krok na parket, už se jedno mužské tělo zády málem zapřelo o její maličkost. Prudkým pohybem holí ho bodne mezi kolení jamku a tím hromotluka pošle k zemi. Jejímu oku neunikne peněžneka, která při tomhle manévru vyčuhovala ze zadní kapsy. Hrotem hole zachytí koženou vazbu a prudkým pohybem ji odmrští mezi dav a hůl se při tomhle pohybu ocitne na jejím rameni. * Ah omlouvám se nevšimla jsem si Vás. *Odvětí sarkasticky zatím, co upijí z drinku a rukou cukne prudce do zadu.* Ku.va! *Ozval se křik. Očividně někdo stále byl dost blízko jejím zádům, aby konec hole našla cíl v prudkém nárazu do lebky.* Oh drahoušku *Soucitný pohled věnovala dívce, která se držela za temeno hlavy. Mnozí už zjistili, že ji raději udělají místo na průchod a vytvořila tak koridor z těl* Děkuji Vám *Pozvedne číši na jejich vynucenou dobrosrdečnost. Užívá si tuhle drobnou pozornost propalujících pohledů. Její krok se zastaví až na druhé straně parketu, aby se otočila ke všem.* Bavte se *Pozvedla ještě jednou sklenku, kterou si hned přiložila k ústům, ale kapička alkoholu sjela po jejím krku k dekoltu.* Tak přeci jen jsem prohrála. *Zklamaně si prohlédne ostatní, než si usedne na svůj vyhlédnutý gauč. Nohu přehodí přes nohu, aby pozorovala, jak se parket znovu shlukl do velkého hloučku těl. Hodlala tohle dopít a zmizet, jelikož na parketu nyní už nebude moc vítaná, ale fakt, že viděla mladíka, který bral ze země peněženku, která dopadla až na kraj, jí rozhodně těšil, jelikož rozhodně to nebyl ten, kterému tyč zabodla do kolení jamky*
*Dragos se chtěl napít ze skleničky, když si všiml rozruchu, který byl působen v hlavní části klubu. Skleničku od rtů odtáhl a položil si ruku na podložku, načež si gestem ruky přivolal jednoho ze svých upírů.* Jdi mi zjistit, co má zatraceně za problém.. *Přikáže mu a muž s polodlouhými vlasy tmavě hnědé barvy, bradkou a knírem stejného odstínu, přikývne a odejde. Zastaví se za Elisou s rukama za zády a podmračeným výrazem.* Nějaký specifický důvod, proč jste se právě snažila zmrzačit většinu návštěvníků klubu? *Otáže se, zatímco Dragos jejich situaci pozoruje z dálky.*
*Spokojeně upíjela ze svého drinku, než ji vyrušil jeden z mužů. Dala hlavu v bok a následně se podívala na tančící lidi.* Nikdo nepřišel k žádnému zranění. Možná jedna boule na hlavě, ale myslím, že do té slečny bude někdo bušit mnohem více *Zasmála se pro sebe nad faktem kolik feromonů tu v klubu všichni vyzařují. Uchopila hůl, aby se zapřela a zvedla neměla v plánu jít do konfliktu, proto přímo před ním do sebe kopla celé pití, jako kdyby to snad byl jen hloupý panák.* Velice dobré *Prohlédla si prázdnou sklenku, kterou položila na stůl. Kdyby to bylo jinde jednoduše by mu ji vrazila do rukou a oprášila kabát, jenže zde měla rozum.* Zajímavý klub... *rukou poukázala na výzdobu.* Trochu by mě zajímalo, kde tu máte to Al pacina, který si to tu vyzdobil jako pro krále, ale snad jindy. *To prohodila mezi řečí a na stůl položila větší dýško. Hra kterou hrála sama se sebou i udávala sázku v tom zda zaplatí normálně nebo přihodí větší obnos peněz, i když zde by tím nejspíš nikoho neohromila, když za sklenku, co vypila přihodila dýško v ceně dvou láhví drahého alkoholu, který v drinku byly.* Snad si to barman vezme ádie a vyřiďte hlubokou omluvu klubu pokud jsem snad někoho urazila *Pronesla sarkasticky a sotva její slova zněla vážně. Zda peníze zůstanou ležet na stole a vezme si je někdo potulný jí bylo jedno k baru už se nehodlala vracet, jelikož by si drink chtěla objednat znovu, proto už jen mávla rukou do vzduchu a vydala se k východu.*
Tento klub není na rvačky zvědavý, takže pokud hodláte v tomto pokračovat, bude vám udělen zákaz vstupu. *Pokračuje upír na její slova, načež kývne hlavou k podiu.* Pan Scarlat je celou dobu přítomen.. *Informuje ji, načež se za ní ještě zamračeně dívá, zatímco víla odchází. Pak se vrátí k Dragosovi, kterému to zevrubně shrne, nad čímž starší upír protočí očima a věnuje odcházející víle otrávený pohled. Chvíli ještě vysedává, než si vyhlédne někoho, kdo mu bude dělat dneska večer společnost a toho si odvede k sobě za závěsy.*
*Dragos instruoval dnešní osazenstvo baru; Cerese a Marcielu; aby upíry, kteří se přijdou ptát na setkání posílali rovnou do baru pod klubem. Bar Colti byl pro účely dnešního setkání uzavřen veřejnosti a upraven. Uprostřed, místo velkého volného prostoru, se zde nacházel obrovský obdélníkový stůl a kolem něj několik židlí. Nutno poznamenat, že místo v čele bylo jen jedno a to patřilo Dragosovi. Kdyby byl zájem příchozích upírů větší, než počet míst u stolu, tak zde i nadále zůstaly posazení podél stěn, která tu byla i běžně. Za barovým pultem stála Tinashe, která tu byla pro přípravu drinků pro příchozí. Na stole před sebou měl Dragos okopírované nové znění dohod, včetně připsané poznámky o čipování podsvěťanů. Kromě něj a Tinashe se v baru již nacházel jeho zástupce Ilarie, členové jeho kliky William a Lila a čtyři upíři z jeho klanu; Samira, Jackson, Weayaya a Hephaestia. Dragos nezakázal nikomu z klanu, aby se zasedání zúčastnil osobně, nicméně ne všem se tu chtělo sedět a tak si někteří domluvili skupinky a vyslali ze skupinky své zástupce, aby si vyslechli, co se bude probírat a pak informovali ostatní. Dragos mezitím upíjel bourbon s krví, zatímco čekal na příchod ostatních. I on sám dodržoval bezzbraňové pravidlo, které určil, aby setkání probíhalo co nejvíce v míru. Žádná kontrola u vstupu nebyla, která by všechny příchozí šacovala, nicméně William i Lila si všechny prohlíželi ostřížím zrakem a pokud zbraň zaznamenali, tak zasáhli a donutili onoho porušitele pravidla zbraň odložit za barem, kde je hlídala Tinashe.*
*Dominic pro dnešní večer, na který se mimochodem těšil už dny zpátky, oblékl do černého trika, černých kalhot se stejnobarevným páskem se zlatou sponou a na to si vzal krémově zbarvený kabát, který ale věděl, že ihned u vstupu odloží. Vše doplnil společenskými mokasíny , vlasy si jemně sčísl dozadu a sedl do své černé krásky. Když dojel a zaparkoval, tak si ještě zapálil a když dokouřil, zamířil na místo dění. Těšil se už jen proto, že tak nějak i počítal, že tu bude. Na dnešek se těšil i proto, že věděl že se pohne zase trochu více v tom, co řešil s Dragosem- to, co mu po určité domluvě zadal se odhodlal Dominic splnit. Sešel do míst, kde se mělo vše konakt, a jakmile se octl v klubu, přejel si všechny tam pohledem. Jakmile jej nechal na DRAGOSOVI, tak mu pokynul, a jemně se pousmál, ovšem tenhle úsměv byl spíše uličnický, jako kdyby mu snad říkal, že počítá s tím, co si domluvili a těšil se na to. Úsměv to byl ale letmý, hned na to pohled odvrátil a na to zamířil k baru, kde si objednal drink.*
*V autě mířící ke klubu seděla Aless vzadu za řidičem, kterým nebyl nikdo jiný, než Jeff, na sobě měla elegantní černý kalhotový overal spojený za krkem, bez zad a s hlubokým výstřikem. Na klíně si držela malé psaníčko, ve kterém měla svou placatku s krví, klíče a mobil, nic jiného ani nepotřebovala. Zvýraznila si jen oči a dala si lesk na rty. Nepotřebovala se nijak víc zviditelňovat. Vedle ní pak seděla Mira a za spolujezdcem, kterým nebyl nikdo jiný než Lea, seděl Richie, jakožto chůva Miry. Aless hleděla z okna, aby řekla pravdu, moc se jí na tu akci jít nechtělo, ale nakonec přece jen usoudila, že se na chvíli zastaví.* Beru tě někam poprvé. *Pronesla a otočila se na Miru.* Doufám, že se budeš chovat normálně, nebudeš dělat scény, ani utíkat, ani nic jiného. Budeme na Dragosově území, v jeho klubu, nechceme s ním žádné problémy, takže tě prosím, pokud budeš mít šílený nápad, nech si ho na pak. A taky doufám, že mě budeš respektovat a když něco řeknu, poslechneš. Je to jasné? *Zamručela Aless směrem k dívce a propalovala jí pohledem. Dlouho přemýšlela zda jí vlastně vzít, ale nakonec řece jen souhlasila a doufala, že neudělá nic, co by pak musela řešit. Především nechtěla problémy s Dragosem. Jakmile auto zastavilo, vystoupila, stejně tak jako ostatní a s pohledem upřeným na Miře se vydali dovnitř do baru.*
*Mira se držela po boku Aless. pro dnešní večer zvolila to, co by na sebe nikdy jindy nevzala. Natáhla na sebe černé, lesklé, lehce průhledné šaty na ramínkách, tak krátké že se skoro nemusela ani ohýbat, aby jí bylo vše vidět, šaty tak dobře odhalovaly její tetování po pažích a nohách. Ještě než jeli, tak se pořádně posilnila krví, ale věděla, že Richiee u sebe bude mít taky, a bude jí po večer zásobovat. Vlasy si jemně navlnila, od Marii si nechala pomoct s make-upem a na nohy si vzala rudé boty na podpatku. Pak už se jen naposledy upravila. Po cestě autem se podívala na Aless a protočila očima.* Jasně, nevím vůbec, z čeho máš strach. Budu hodná, jak jen to půjde. *Mrkla na ni. I když tak nějak věděla, že nebude. Když vystupovala za auta, tak se jemně uculila. Potom už následovala Aless, Leu a Richieeho do klubu. Richiee, oblečený do kalhot i mikiny poseté černými flitry se ale ihned objevil u Miry a chytl se jí, aby jí byl poblíž. Když vešli dovnitř, střelil pohledem po ostatních a tak i Mira, která ale ihned, s jiskřičkami k očích zamířila k baru.
*Natalie vešla dovnitř baru s Elaine po jejím boku. Nat se hned po příchodu chtěla vrhnout k baru ale Elaine jí přidržela za vlasy a to pomohlo. Když viděla DRAGOSE tak přikývla což Elaine udělala také, Nat neunikl ani DOMINIC za kterým chtěla hned vyrazit a to jí ale Elaine zamítla. Obě šli bokem ale Nat alespoň zamávala DOMINICOVI s zubatý úsměvem* Opovaž se dělat ostudu nebo uvidíš..*Elaine pohrozila tiše Nat, která přikývla rychle a posadila se na židli u stolu, dál od Dragose a pak pozorovala přicházející upíry*
*Celkem nedávno se dozvěděl o setkání, které mohlo pro jeho informace být poměrně zásadní. Bavil se o tom se svým pánem a domluvili se, že by bylo vhodné kdyby tam Caliban zašel a prozkoumal situaci, která může v následující době nastat. Stejně jako na většinu svých pracovních a obchodních schůzek si vzal oblek. Dnes měl na sobě bílou košili s jemně pruhovanou vestou, sakem a kalhotami. Vše slazeno do tmavě šeda, stejně jako jeho kravata. Vzal si své oblíbené mokasíny a v rámci pravidel si nevzal žádnou zbraň. Pomalu jel taxíkem na místo setkání, prvně měl chuť se projít, ale pak mu došlo, že dnes je to jak bude vystupovat a vypadat možná zásadní. Za chvíli taxi zastavilo, on zaplatil řidiči a přešel ke dveřím klubu, který nevypadal nějak zvláště oproti ostatním klubům všude možně. Na začátku ale už potkal upíry a tak se řídil jejich pokyny a pokračoval dál. Vešel na místo, kde se konalo setkání a zarazil se. Prohlédl si pár upírů a jednoho obzvlášť, MUŽ, KTERÝ SEDĚL V ČELE. Ještě nedávno volal se svým pánem a tohle bylo v plánu. Rychle popošel až k němu.* Nicolae, co tady děláš? Ještě jsi tu neměl být. *Jeho zmatení bylo očividné.* /Proč mi to neřekl, měl snad ještě jiné plány?/
*Vždycky příchozím na pozdrav alespoň kývl, i když se jednalo o členy konkurenčního klanu. Nakonec došli i nějací upíři samotáři a usadili se ke stolu. Teda většina. Pozvedl obočí, když pohled otočil na upíra (CALIBAN), co došel až k němu.* Známe se? *Zamračí se lehce nepohodlně, protože tohle jméno už dlouho nepoužíval. Naposledy jedno ze svých prostředních jmen použil více jak dvě stě let zpátky. Pak se konečně nějak odpoutal emočně od svých vzpomínek a zakázal si svoje vlastní jména pro veřejnost používat.* Prosím, posaďte se, jestli mi chcete něco osobně, tak si s vámi promluvím po schůzi.. *Pronese ještě ke CALovi a pak od něj odvrátí zrak. Když to vypadá, že nikdo není na cestě už a čas se přehoupnul přes šestou hodinu večerní, tak si Dragos odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.* Dobrá.. Začneme.. *Skleničku položí na stůl vedle papírů, které si srovná.* Vítám vás u sebe v baru.. Pití pro dnešní večer máte neomezeně k dispozici.. Zbraně, drogy, prokleté předměty a jiné věci, jenž by mohly způsobit nepříjemnosti jsou dnes zakázány a já doufám, že naše schůzka proběhne v klidu. To na úvod.. *Pronese a přejede přítomné pohledem.* Důvod, proč jsem vás sem dnes pozval, a hlavní téma dnešní schůze, je poslední podepisování dohod. *Začne, načež podá Williamovi a Ilariemu, kteří byli hned vedle něj, papíry, jenž měl u sebe a naznačí jim, aby je poposlali všem u stolu, ať má každý kopii.* Toto je kopie nově podepsaných dohod. Pro ty nejmladší, kdo neví co jsou dohody, jedná se o dodatek k zákonům lovců, který má zlepšit vztahy mezi lovci a podsvěťany a přidat na chránění civilů. *U těchto slov se znechuceně zašklebí.* V poslední době se ale lovcům vztahy napravovat nedaří. Zmiňme například pro nás nevýhodný zákaz tvoření krevních otroků. Dohody se podepisují co patnáct let, přičemž dochází k jejich úpravám a změnám. Tu poslední podepisovali před pěti lety a její znění máte před sebou.. *Dá všem malou pauzu, aby si dodatek přečetli a přitom se napije ze svého pití.*
*Jakmile Dominic uviděl, že dovnitř vešla Aless, tak si vzal své pití, zaplatil, pak se otočil a zadívals e na ni, zatímco si popíjel pití. když by se pak jejich pohledy setkaly, tak se na ni mile a letmo usmál. Viděl i Richieeho, ale na něj se ani nepodíval, nechtěl budit žádné podezření o tom, co spolu dva upíři měli. Pak se zadíval na NAT, které taky pokynul hlavou, zářivě se usmál a také jí zamával. pak už vyrazil ale k jedné ze židlí, ke které se posadil a popíjel svůj drink, čekajíc na to, co bude dál. Poslouchal Dragose, jemně přikyvoval a když se pak sklonil k dodatkům na stole, začetl se. Pak zvedl hlavu a opět koukl na Dragose, čekajíc, co bude dál.*
*Jen co vešli dovnitř, zamířila se všemi k baru, kde se postavila vedle MIRY a koukla na ni.* Vážně ti radím, neupozorňuj na sebe, ne tady, ne před ním. Jinak si mě nepřej. *Zamručela tiše s pohledem na mladou upírku. Její pohled pak padl na Richieho a Jeffa, kteří stáli kolem.* Hlídejte jí a ne že se tu ztřískáte, máte jí na starost, takže žádné blbosti. *Pronesla Ještě k oběma upírům, než se s Leou odebrala ke stolu. Už cestou tam zahlédla DOMINICA, na kterého se jen podívala, ale nic víc. Jakmile se pak posadila, čekala, co se bude dít. Když pak DRAGOS začal, pohlédla na něj a poslouchala, nakonec si jen začala číst dodatky. Nakonec zvedla hlavu a čekala.*
*Mira se na Aless podívala a hodila po ní otrávený pohled.* Jsi jak moje máma, bože. *Prskla, ale pak se uculila.* Nic nevyvedu, faaakt. *Usmála se na ni pak zářivě. Jakmile pak byla Mira u baru, usmála se na Richieeho.* Dám si drink, co ty? *Upír na ni mrkl.* Ještě se ptáš? *Ušklíbl se, načež pak objednal po dvou panácích, jeden pro Miru, druhý pro sebe. Nakonec si přiťukli a kopli to do sebe.* Ještě vezmu jeden sobě, mám tobě taky objednat ještě? *Optals e Richiee.* Jooo, a objednej mi dva, já vezmu jeden i Aless. *Uculila se rozjařile. Na to upír čekal, jakmile mu pak byla podána jeho objednávka, stačilo opravdu málo, aby se natočil tak aby nepozorovaně do obou klepl trochu prášku z jednoho ze svých prstenů, jež nosil na rukou. Navíc, Mira stála tak dobře, že nebylo na jeho čin vidět. Pak už ji podal její panáky a sám svůj do sebe kopl. Nevěděl totiž, jaký Mira podá Aless, raději se pojistil tím, že nadrogoval oba. Mira si je se smíchem převzala a pak došla rychle za Aless.* Pojď na kuráž, a na to, že jsi mě vzala ven. Moc ti děkuju. *Pronesla k Aless, jeden panák jí podala a ten svůj do sebe rovnou kopla. Potom se posadila už vedle ní ke stolu a i ona se zaposlouchala do slov, s nohou přehozenou přes tu druhou.*
*Nat se podívala na kopii a začala si jí pročítat. Poté se vrátila pohledem na DRAGOSE. Poslouchala a přikyvovala na jeho slova, když si všimla že DOMINIC si sednul vedle nich tak se lehce uvolnila a pokračovala v poslechu DRAGOSE. Elaine dávala obzvlášť pozor a přikývla, tak jako Nat se podívala na papír před ní. Nat lehce poklepala DOMINICOVI koleno jako znamení že by chtěla ho držet za ruku. Pak si Nat všimla průchozí ALLESSANDRY a AKAMIRY, nemohla se vic než pousmát na tu situaci mezi nimi. Připomnělo jí to jí samotnou a Elaine*
*Jakmile uslyšel jeho hlas věděl, že je něco dost pokazil. Pozorně si ho prohlédl a i když Nicolaeho neviděl již nějakou tu dobu, jeho hlas by rozhodně poznal stejně jako jeho přítomnost. Celé jeho tělo strnulo.* /Do prdele co se to tady děje? O tomhle nemám žádné informace. Doufám, že jsem nic nepokazil./ *Uvnitř byl celý zmatený, ale navenek to nemohl dát najevo. Přece jen toto nebyla osobní schůzka a v místnosti bylo až příliš upírů na to aby dal najevo jakoukoliv starost či nepohodlí.* Jistě. *Přikývl a usadil se na jedno z volných míst. Jakmile dostal do rukou papíry přistupoval k tomu stejně jako k jakékoliv jiné smlouvě. Poslechl si vše co bylo řečeno a jeho pohled padl na řádky před ním. Tímhle on žil, smlouvy a dohody jej bavilo tvořit a zvláště když tam mohli přibývat nějaké zapeklité skulinky, postupně pročítal každou část a jakmile byl hotov pozvedl oči zpět na toho muže tak podobného Nicolaemu, DRAGOSE. Očima pečlivě projel po každém dalším upírovi v místnosti a snažil se zjistit jak moc jsou potencionálně v tuto chvíli pro něj nebezpeční. Takovéto situace byly spíš pro Bana než pro něj, ale teď to chtělo spíš diplomacii než rvačku.*
*Neklid CALIBANA zvládl vycítit a i odhadnout z jeho postoje a obličeje. I jeho zajímalo, co měl tenhle výstřel do slepa znamenat, ale teď na to nebyl čas. Přikývne mu nazpět a zahájí setkání. Na mládě (AKAMIRA) od Aless nereagoval. Doufal, že jej má upírka pod kontrolou a on nebude řešit uprchlé novorozeně. Nechá všechny, ať si dohody pročtou a pak naváže.* Jak můžete vidět, před pěti lety byl přidán dodatek o čipování podvěťanů.. *Opět se znechuceně ušklíbne, ale tentokrát k tomu i zamračí.* Lovci si to obhajují jako čin, který nás pomůže chránit.. Já bych se ale spíš zeptal; jak nás má chránit to, že budou mít přehled o tom, kde se který podsvěťan nachází? *Položí spíše řečnický dotaz, ale nechá mezeru, kdyby se někdo rád vyjádřil.* Čipovat se mělo už tehdy, ale kvůli Covidu se na to opomenulo.. Teď se lovci rozpomněli a rozhodli se v této činnosti pokračovat. Ke všemu do toho zatáhli i Praetor. A ač jak moc ty prašivé psy nesnáším, tak pořád měli být na straně podsvěťanů. To ale už dnes neplatí. Z interních zdrojů mám informaci, že již došlo k čipování členů Praetoru a jak oni, tak lovci na potkání mají rozkaz čipovat každého podsvěťana. *Dodá Dragos ke svým informacím a opět se podívá na tváře přítomných a jejich emoční názor na toto téma. Věděl, že členové jeho klanu budou na jeho straně. Ani oni tuto novinku nevítali s prapory a jásotem.* Máte někdo k těmto informacím nějaký dotaz? *Otáže se , aby jej všichni stíhali vnímat. Navíc tohle neměl být jen jeho monolog, ale diskuze upírů v New Yorku a proto Dragos nechtěl bránit dotazům či dodatkům všech přítomných.*
*Jakmile si Dominic všiml toho jemného, skoro nepatrného gesta od NAT, tak se jemně pousmál, načež pod stolem spojil jejich ruce a spokojeně, a tiše zavrněl. Naklonil se, aby mohl kývnout pozdravně na Elaine a potom už jeho pozornost opět patřila jen a jen Dragosovi a tomu, co povídal dál.* Jo, přesně tak, přijde mi to spíše jako omezování svobody nás, než jako věc k dobru. A taky trochu jako rasistický tah proti nám podsvěťanům. *Zamručel v Dragosově pomlce. Pak jej ale poslouchal dál, a jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, on si spíš chtěl vyslechnout, co se děje, než aby měl informace.*
*Když si k ní MIRA přisedla, koukla na ni a lehce se pousmála.* Díky a není zač, doufám, že nebudu litovat. *Mrkla a vzala si do ruky drink, zatímco si pročítala řádky dodatku a poslouchala. I ona o čipování slyšela od nejednoho zdroje a ani jí ani nikomu z jejího klanu se to nelíbilo. Věděla, že ani Remi s tím nijak nesouhlasil a jak by taky ano.* Ač nerada, souhlasím s DRAGOSEM. Tohle není pomoc, ani ochrana. Tohle je spíše útlak, zásah do soukromí, omezování svobody, co budou chtít příště, rozvrh toho, kam kdo v kolik jde a s kým? Co si vzít na sebe, přiděl krve na jednoho? Rozhodli o nás, bez nás. Když chce někdo ten podělaný čip, fajn, ať si ho má, ale kdo ne, ať ho nechaj na pokoji. A pokud tak moc chtějí čipovat, ať tedy má každý volbu vybrat si sám, zda chce být volný nebo označený jako dobytek. *Zamračila se, byla od začátku proti tomu.*
*Pousmála se na ALess.* Pokusím se o to, aby ne, vše bude v pořádku, fakt že jo. *Sykla tiše. I ona je pak poslouchala a když se řeklo, že se jednalo o čipování, tak se jen s vykulenýma očima koukla na Aless a potom i na ostatní, než jí ale sklaplo a ona pozorovala lidi kolem. Už teď věděla, že o tom bude muset říci Lyrii, přeci jen, Mira byla tak nějak proti tomuto chráněná tím, že byla zavřená u Aless doma, takže to moc nepociťovala. Věděla ale, že Lyr po venku lítá, a nechtěla, aby to potkalo i ji. Vyslechla si o tom to, co říká Aless a pro ní neznámy muž (Dominic) a nakonec se jen podívala zase na hlavního mluvčího, čekajíc, co jim k tomu ještě pak řekne on.*
*Nat se usmála a poslouchala Oba upíry a přikývla* /Prej bezpečí..stejně nás očipovat abychom byly pod uzdou..první bude čipování pak bude krev na příděl/ * Pomyslela si Nat k Dominicovým slovům, když domluvili oba tak zavrtěla hlavou na DRAGOSŮV dotaz. Když ALESSANDRA také promluvila tak se naklonila k DOMINICOVI a pošeptala mu do ucha* Za chvíli to bude zase rok 1938 ale s námi..*zabručela tiše a koukla na oba upíry. Nat řekla tak se přidala k ALESSANDŘE* Za chvíli nás budou vyvražďovat jako pojistku..
*Poslechl si názory všech ostatních a chápal je, i on to tak cítil, ale to poslední co by teď chtěl řešit byla ještě válka mezi podsvětem a upíry. Když mluvili vůdci klanů, tak jejich slova dávala víc než smysl, stejně tak i ostatní, kteří se rozhodli k tomuto nějak vyjádřit.* Toto není příjemná informace, zvláště jestliže s tím už začali bez širšího povědomí. *Pronesl klidně, věděl že v takovéto situaci, která nastala tak naštvání a nebo arogance nikam nepovedou.* Pokud nemají důkaz porušení dohod, pak nechápu proč by měli neustále vědět o každém našem pohybu. *Zamyslel se nad různými možnostmi ve které by něco takového mohlo vyústit, celé by se to mohlo zvrhnout a chaos, který by nastal potom se mu ani v myšlenkách nelíbil.* /Musí přeci existovat východisko z takovéto situace./
*Dragos na názory všech přikyvoval. Zastavil se akorát na názoru ALESSANDRY.* Tady si vás dovolím pozastavit. Z jejich hlediska tomu tak není. Při hlasování o nových dohodách byli přítomní zástupci ras. Upíři, vlkodlaci, čarodějové. Jediný, kdo pozbyl hlasu, byly víly, kvůli Zimní válce. Tohle vzniklo z tohoto popudu. Víly spustily válku, lovci se zalekli a tak při dalších dohodách navrhli tohle. Z mých informací tehdy zástupci vlkodlaků a čarodějů nesouhlasili a byli proti. Lovci byli pochopitelně, *na to slovo si odfrkne,* pro. Zbýval hlas upírů a tam rozhodovala upírka jménem Lucrentia, tehdejší vůdkyně klanu zde na Manhattanu. Tu si koupil svým hlasem lovec a ona nakonec zvrátila závěrečné rozhodnutí. Problém je, že tato upírka je již dávno mrtvá. Doplatila na svá rozhodnutí, ale škoda již byla učiněna. *Opraví Aless v jejích slovech a dá tak ostatním upírům správnější informace. Jakmile promluví všichni ostatní, tak ukáže na bod v dohodách, které má před sebou.* Přesně tak, NATALIE. Klíčové je toto slovo. "Zatím" slouží jen ke zjišťování polohy. Jakou máme jistotu, že bez našeho vědomí čipy nepřeprogramují a nebudou najednou ukazovat i něco dalšího? Třeba za nás jakou krví a kdy se krmíme? Nebo u čarodějů jakou magii použili? Či u vlkodlaků, kdy se proměnili? *Vyhodí pár návrhů, co mu padnou zrovna na mysl.* Byl bych si s nimi o tomto návrhu promluvil.. *Naváže na slova CALIBANA a to, že na ně navazuje dá najevo pohledem jeho směrem.* ..ale jsou to lovci. Zabedněnci bez vlastního názoru, co jako modlu poslouchají ten jejich spolek a já bych při nejlepším skončil očipovaný a to vzhledem k tomu, že mám za povinnost chránit svůj klan, nehodlám dopustit. *Zakroutí hlavou a opět upije z nápoje.* Důvod, proč jsem vás tady chtěl, krom tohoto informačního, je zda vy sami máte nějakou představu o tom, jak to řešit. Byl bych rád, abychom i přes vzájemné neshody byli proti lovcům jednotní. Takhle to totiž začalo. Jedna z nás se k nám obrátila zády a proto jsme nyní v tomhle průseru.
*Dominic si vyslechl to, co ALESSANDRA říkala a během toho co povídala s ní navázal krátký oční kontakt a souhlasný pokýváním jí dal za pravdu.* /Vždy tak dramatická, no jo, celá Aless./ *Problesklo mu hlavou, ale to už na něj promluvila NAT. Naklonil se k ní blíže, aby lépe slyšel a ona nemusela mluvit případně nahlas a potom se jemně odtáhl, koukl se na ní a souhlasně přitakal jen pokýváním hlavou. Poté se zase odtáhl a jemně jí pod stolem opět stiskl dlaň, snad jako ještě jedno ujištění, že jí vnímal.*¨Myslím že tady je důležité to, co jste řekl anposledy. tady je důležité, být jednotní, protože pokud tomu tak nebude, nevím, kam to dotáhneme. *Odfrkl si nakonec Dominic jako odpověď na DRAGOSOVU otázku.* Jistě, určitě jsou i nějaké neshody mezi klany a podobně, nebo i mezi jedinci, ale podle mě je tohle něco, co by mělo být stavěno nad to vše, jelikož se to týká taky nás všech, všech upírů, a ne jen nějakých. Proto si myslím, že na místě je soudržnost. *Proensl.*
*Na MIRU se jen usmála a lehce pokývala hlavou, doufala, že to ta holka opravdu udělá a nic neprovede nakonec pohlédla na DRAGOSE, kterého poslouchala. Pak do sebe hodila panáka, kterého jí Mira donesla než odložila na stůl před sebou prázdnou sklenku.* Dobře, když se tedy lovci zalekli, navrhli tohle a hlasovali o tom. Proč to teď neudělat stejně. Ne z důvodu strachu, ale toho, že to prostě nikdo nechce, že nikdo netouží, být hlídán. Proč nenavrhnout hlasování o zcela nové dohodě. Pokud už tedy, jak tady říká DOMINIC, máme držet my jako upíří pospolu, neměla by ta soudržnost se tak trochu i rozšířit mezi ostatní? Opět by se sešli zástupci ras, pojednali by to a tentokrát by to dopadlo přece jinak ne? Hádám, že by všichni hlasovali proti a jediní, kdo by byl pro by byli jen lovci. Nebyla by to třeba jedna z možností, jak to celé vyřešit? *Pronesla nakonec a sjela si všechny přítomné pohledem, načež se na NATALII jen usmála.*
*Jakmile pak začal upír mluvit něco o soudržnosti, tak protočila očima. Vlastně se začla nudit už u Dragosova proslovu, ale nedala to na sobě nijak znát. Natáhla se po drinku, který měl Richiee a ulokla si od něj, zatímco do něj provokativně pod stolem kopla. Potom poslouchala, co se řešilo dál, a nic neříkala- ani nevěděla co. V tomhle byla nová, proto ani neměla moc co říct. věděla jen, že se jí to nelíbí, že je proti čipování, ale to bylo asi tak vše, co věděla a mluvit moc nechtěla- přeci jen, slíbila Aless, že se bude chovat slušně. Poslouchala to, jak Aless povídala, a kdyby měla říct, že rozuměla byť jedinému slovu, lhala by.*
*Nat přikývla DRAGOSOVÝM slovům a ztiskla Dominicovi ruku pod stolem zpátky. Když si poslechla slova DOMINICA tak vytáhla z kapsy sáček s krví jako menší svačinku, píchla do toho kovové brčko a pila to s chutí jako CapriSun. Elainenjen poslouchala jejich konverzace a neměla co říct k tématu. Natalie se koukala kolem na ostatní upírky a souhlasila s ALESSANDROU*
*Vyslechl si argumenty od ALESSANDRY i DOMINICA, dokonce i DRAGOSOVA řeč mu dávala všechno, ale každý nápad co zde padl jen dle jeho názoru mohl vyprovokovat něco velice nepříjemného.* /Chtělo by to páku, ale prvotně také zjistit informace z druhé strany./ Ta rada zní dobře, ale co když se někteří postaví na stranu preatoru a lovců? Nemůžeme vědět kdo co na koho má, minimálně ne vše. *Na chvíli se odmlčí než jej napadne další možnost, která prozatím nebyla řečena.* Co vytvořit protinabídku, něco co by lovce uspokojilo, ale nás neohrozilo. *Zkusil na to jít úplně z jiného hlediska.* Pokud bychom získali určitým způsobem navrch, například již zmiňovanými zástupci, můžeme tak nalézt sílu zatlačit na ně dostatečně aby lehce povolili. Nabídnout něco nehorázného a dostat se do kompromisu, který by ale vyhovoval především nám. *Podíval se po ostatních a čekal zdali někdo bude na něj mít nějaký komentář.
*Nejstarší z přítomných upírů přikývne.* Rozhodně je nutné tohle prioritizovat.. Spory mít můžete v čemkoliv jiném, ale když se bude jednat o tohle, tak bych na vás chtěl apelovat, ať udržíte nějaké příměří. *Souhlasí s DOMINICEM, než se zaměří na ALESSANDRU a CALIBANA.* Víc bych se přikláněl ke slovům tady přítomného... *Udělá drobnou pomlčku, zda se nechce CAL představit, ale jinak pokračuje.* Bohužel nejsme, alespoň podle lovců, v pozici navrhnout zcela nové hlasování. Od posledních dohod neuplynula ani většinová doba a troufám si říct, že bychom byli odmítnuti a nijak by nám to nepomohlo, naopak by nám to mohlo situaci i zhoršit. Nicméně soudržnost s ostatníma rasama by byla určitě vítaná. Každopádně.. Pokud bych se vás zeptal, zda jste ochotní obejít každou smečku vlkodlaků na světě, jestli chtějí proti tomuto spolupracovat, kdo by z vás dobrovolně šel? *Přejede všechny upíry pohledem. Zastaví se opět na CALIBANOVI.* Váš návrh zní určitě použitelně, nicméně mi dovolte se vrátit k mým předchozím slovům. Dohody se netýkají pouze New Yorku. Jde o celosvětové hledisko. Na celém světě dostali lovci a pobočky Praetoru rozkazy o čipování. Pokud by vás to neurazilo, rád bych váš návrh lehce poupravil. Co se nejdříve zaměřit na lovce tady v New Yorku? Co zkusit nejdříve vyjednat s nimi jakési příměří? /Nevěřím, že jsem tohle sám řekl../ Nebo minimálně na ně získat nějaké páky, aby se zdráhali čipovat? *Dodá s už uspokojivějším úšklebkem, na rozdíl od předchozí otázky.* Většina lovců v New Yorku je mladá.. Nebo se ti staří teda umí dobře schovávat, jestli tu jsou.. *Uchechtne se.* Neříkám že všichni, ale určitě se mezi nimi najde někdo, kdo s tímto postojem rovněž nesouhlasí.. Co myslíte? Nebo máte nějaké konkrétní zprávy? *Předá opět slovo do éteru.*
*Dominic poslouchala následně pokýval souhlasně hlavou nad tím, co Aless říkala. Pak se ale zamračil.* No, vzhledem k tomu, že vlkodlaci z Praetoru už čipují podsvěťany a hádám, že začali vlastními řadami, tak moc nevím, navíc pachtovat se s vlkodlaky se mi taky moc nechce. *Odfrkl si opovržlivě, s pohledem na ALESS. Pak už ale zmlkl, pronesl jen tuto svou domněnku nahlas. Pak se koukl na NAT, které věnoval jemný úsměv a pak už se otočil zase k ostatním. VysLechl si, co řekl CALIBAN a DRAGOS a pak přikývl.* Jo, to mi přijde lepší než to, abychom se domlouvali s vlkodlaky. *Pronesl jednoduše.* Myslím si, že to zní použitelně, tedy ty páky určitě. Nechci lovce nijak podceňovat, ale ani přeceňovat, proto jsme tak nějak schopen říct, že by se jen málo z nich snížilo k tomu o tomhle s námi vyjednávat. *Zhodnotil nakonec.*
*Poslouchala jak CALIBANA, tak pak i DRAGOSE. Musela docela uznat, že ani to by nebyl špatný nápad. Nad tím, co pronesl DOMINIC, jen protočila očima a raději k tomu už nic nedodávala, jen na něj chvíli koukala, než se opět podívala na toho, jenž celou schůzi svolal.* Pokud to tedy nejde novým hlasováním o dohodách, tak fajn, zkusí se to jinak. *Pokrčila rameny a když viděla, že NAT otevřela pytlík s krví, jen se modlila snad ke všemu a doufala, že kluky napadne, aby MIRU trochu hlídali a snad jí dali taky jeden pytlík, přece jen Richie jí je vzal a měl je u sebe. Hned na to opět věnovala pozornost tomu, o čem se mluvilo.* Když mluvíš o pákách na lovce, hádám, že už určitě několik máš nebo se pletu? *Optala se DRAGOSE.*
*Jakmile se k jejímu nosu donesl pach krve, kterou si otevřela NAT, tak se jí instiktivně vysunuly špičáky. Než by se mohla pak něčeho nadít, nestačila ani chytnout Richieeho, něco mu říct a nebo naznačit. Prostě vyskočila na stůl a doslova jej přeskočila směrem k NAT, po které se natáhla, hrubě jí vytrhla sáček s krví ve tvaru pitíčka z ruky, sesunula se na zem, zalezla pod stůl a začala si užívat své uloupené krve, přičemž se spokojeně culila. Tak nějak zapomněla úplně na ten slib, co dala Aless, tohle jí nešlo překlenout. Prostě ucítila pach krve a po té šla. Dostala se až k nohoum, které měla za nohy buď Jeffa a nebo Richieeho, ale nedošlo mu v ten moment, že kdyby to byl Richiee, měl by zelené krosky. Vzhlédla pak s tím, že měla pusu od krve, a chtěla se omluvně podívat jak už myslela na Jeffa nebo Richieeho, ale jaké bylo její překvapení, když spatřil místo těch dvou DRAGOSE.*
*Nat se podívala na DOMINICA a pokla krev tiše.* Taky si myslím...*vymáčkla se Natalie a koukla na ostatní zúčastněné. Po zbytek jejich proslovů zůstala potichu až do té doby kdy jí z rukou sebrala AKAMIRA její svačinku aby pak nemusela jíst. Zavrčela a chtěla se vrhnou pod stůl ale slíbila Elaine že se bude chovat slušně takže jí to její slib nedovolil, i když v tu chvíli chtěla zlodějece vytrhnout hlasivky z hrdla* /Svině../
Jmenuji se Caliban Ainsworth. *Doplní pouze DRAGOSE zatímco jej nechá pokračovat v jeho řeči, to co říká dává smysl a jemu se v hlavě sumíruje nápad, jenže ten by chtěl spoustu času na přípravu a on se právě teď nemůže rozptylovat, určitě je po světě dost chytrých upírů na to aby je něco napadlo. On zde měl svůj úkol od svého pána a to bylo přední absolutně přede vším. Jemu osobně jednání s jakoukoliv rasou již nedělalo problém, byl vysílán na to dost často. Samozřejmě že je neměl v oblibě, ale obchod je obchod a pokud z něj umí člověk dost vytěžit, tak si to může i užít. Když začal mluvit ale DOMINIC lehce se pozastavil.* /Teď vážně není čas na malicherné dramata těch co neumí umírnit své ego oproti dané věci./ *Pořádně si prohlédl toho muže a potom ženu, která protočila očima. Zaujalo jej co ALESSANDRA řekla. Potom ale byl přerušen těmi děvčaty. Zadíval se na AKAMIRU a její chování.* To je zde normální? *Optal se klidně a těknul s pozvednutým obočím mezi ALESS a DRAGOSEM, předpokládal že ta mláďata jsou jejich, jenže nevěděl přesně kdo patří komu.*
*Sluchátka v uších pro něj při práci nebylo nic nového, stejně jako občasné spletení si dnů. Měl za to, že ta schůze měla být v kapku jiný den.* Musel jsem si to špatně zapsat. *Obrátil se na Sashu, který už netrpělivě dupal jednou nohou a mladšího upíra probodával pohledem. Meškali už docela dlouho.* Hni sebou konečně, fialko. Klidně tě tam zatáhnu i v pyžamu, když budu muset. *Zamručel nepříjemně. To si Tay konečně dal do brašny skicák s pouzdrem a lehce si poupravil černý rolák. Za tato gesta si od Sashy vysloužil další probodnutí pohledem.* Jsi fakt nepoučitelnej..však nic z toho, co si bereš, nepotřebuješ! Na-ah, víš co? Dělej si co chceš, ber si co chceš, ale hlavně pojď konečně..a zkus si tam vytáhnout elektronickou cigaretu či co to máš a kouřit, tě jinak vážně přerazím. *Otevřel dveře, nechal mladšího projít, načež skoro i zabouchl. Následně Taye chytil kolem pasu a společně s ním se vydal na cestu na místo, kde se schůze měla odehrávat. Tam dorazili v ostatně usměvavé chvíli..nebo určitě by se to tak dalo přebrat. Zrovna, když tam nějaké mládě (MIRA) kradlo NAT její krev. Oba upíři se proto zastavili ve dveřích a navzájem se na sebe podívali.* Jsme tu správně, že jo? *Zeptal se nejistě mladší, když se ovšem rozhlédl a všiml si i DRAGOSE. V tu chvíli se podíval zpět na Sashu, raději.* Ja, jsme..omlouváme se za zpoždění.
*Na představení CALIBANA jen přikývne, vloží jeho jméno do věty místo pauzy a pak ve svých slovech normálně pokračuje.* Rád bych vám připomenul, že v Praetoru nejsou jen vlkodlaci, ale i upíři a i ti prochází čipováním. Na Praetor tak nemůžeme spoléhat a ani na to, že budou lovci ochotní jen tak ustoupit. *Pronese upír na slova DOMINICA, aniž byl dal jakkoliv najevo, že jej již dříve viděl, nebo se s ním zná, a dopije svou skleničku, než se slova chopí ALESSANDRA.* Je mi líto, že tě musím zklamat, maličká, ale ne.. Momentálně nemám nic, co by nám aktuálně pomohlo. Nicméně to neznamená, že nemám vůbec nic.. Vím o jisté osobě, co se s těmi páprdy stýká a mohla by být užitečná a na tu osobu už bych něco určitě měl. /A taky tu smlouvu s Lotty, která je stále předmětem obchodu mezi mnou a Malachaiem a který nemůže být kvůli tobě uzavřen../ Ale jinak.. *V ten moment je přerušen výstupem AKAMIRY, nad kterým se zamračí.* Ehm.. *Odkašle si s pohledem na ALESS, ale pak jen cítí, jak se mu upírka pod stolem opře o nohy. Odsune se a zachytí děvče jednou rukou za krkem na speciálních tlakových bodech, aby ji bylo nepříjemné se tomu chycení bránit. Skoro jako když matka kočka chytne malé kotě. A vytáhne za ten úchop upírku "na světlo", přičemž se s ní postaví, což s jejich výškovým rozdílem opravdu působí, jakoby byla malé kotě.* Jste tu správně.. To zpoždění vyřešíme později, sedněte si oba.. *Otočí hlavu krátce na TAYLORA se Sashou a pak se s AKAMIROU v chycení vydá k místu, kde sedí ALESSANDRA.* Hádám, že tohle je tvoje.. *Pronese k ní. Druhou rukou uchopí volnou židli někde poblíž a přisune ji hned vedle ALESS i kdyby ji měl tam někde vecpat. Pak skoro bez námahy uchopí MIRU i kolem pasu a na tu židli ji nuceně posadí.* Doporučuji připoutat a hlídat.. *Pronese ještě k druhé vůdkyni klanu, načež se otočí a zamíří zpátky ke své židli.* Tish? Dones Natalie novou krev.. *Přikáže ještě upírce za barem, když se usadí.* Vrátíme se, kde jsme skončili? *Otáže se ostatních u stolu.*
*Dominic poslouchla, a i by něco řekl, ale vše se mu vykouřilo z hlavy, jelikož hned, jakmile po NATALII dívka od naproti skočila, tak už byl v pozoru a dával před ní ruce, ale nezamezil tomu, aby si ukradla alespon to pitíčko. Když se pak schovala pod stůl, tak jen zavrčel, sklonil se, aby viděl, že je od nich dál. Pak se podíval na NAT.* V pohodě? *Optals e jí starostlivě a sjel si ji pohledem, jestli jí upírka nic neudělala. Jen nad tím nesouhlasně zavrtěl hlavou a povzdechl si, načež sevřel její ruku v té své.* Dojdu k baru pro drink, dáš si taky? *Pokud řekla, že ano, tak odběhla přinesl i jí, pokud ne, donesl jen sobě a opět se posadil za stůl. *
Neříkej mi maličká, to si nech pro jinou. *Mrkla na DRAGOSE a chtěla pokračovat, ale to by nesměla MIRA udělat to, co udělala. Upírka nestačila ani pořádně zareagovat a MIRA už byla na druhé straně stolu, kde vzala sáček s krví, načež se pak schovala. Když viděla kam, jen tiše zanadávala ve svém rodném jazyce. Nejprve se zamračila na Richieho, který jí měl na starost, než pohlédla k místu, kde se krčil pod stolem její novorozenec. Jakmile jí pak DRAGOS vrátil na místo, mladou upírku jen zpražila pohledem, sehnula se k tašce a vytáhla z ní další sáček krve, který Miře podala, načež pak vzala ještě jeden a po stole jej posunula k NATALII.* To je za ten, co ti vzala. *Pronesla s úsměvem, než se znova podívala na staršího upíra, ale už nic víc neřekla. Místo toho se jen naklonila k Jeffovi s tím, aby donesl nějakou whisky, potřebovala si něco dát.*
*Jakmile dívka ucítila, jak ji někdo, nesjpíš sám DRAGOS popadl za krk, tak se nezmohla na nic jiného než na to, aby si skousla ret, načež spokojeně zavrněla. Sice jí to bolelo a tak nějak jí to i zabranovalo bránit se, ale Miře se to líbilo, a jak se jí to líbilo.* Kurva, sakra tomu říkám stisk. *Ulevila si mladá upírka spokojeně, než si přejela jazykem po rtech. To už ale byla posazená na židli. Chtěla něco namítat, ale pak nakonec zvedla pohled k DRAGOSOVI.* Někdy si to musíme zopáknout, draku. *Zavrněla a mrkla na něj jedním okem. Potom už ale její pohled upoutal Richiee, který ji jednou rukou chytl za zápěstí a pak jí podal balíček krve, aby se mohla napít. A to taky dívka udělala. Až pak si všimla, že k ní natáhla pytlík i LAESSANDRA. Na tu se jen nevinně usmála, pytlík si pomlau vzala a pak se podívala před sebe.*
*Natalie se uklidnila a napila se své nové krve s úsměvem, podívala se na Dominica s klidným výrazem a pak svůj pohled věnovala MIŘE s lehkým tikem v oku. Nat se nadechla a s laskavým úsměvem ji řekla* Je vais t'arracher les cordes vocales de ta gorge, salope *V rychlém překladu to byla výhrůžka sprostého rázu.* Ne díky ja dneska piju jen krev..* Nat se vrátila k poslouchání upírů než její pozornost dostal nově příchozí TAYLOR a jeho doprovod*
*Pohledem přejede po všech zúčastněných, tahle šaráda mu k tak důležitému tématu rozhodně nepatřila, ale rozhodl se to ignorovat, třeba tohle rozptýlí DRAGOSE a on nebude muset pak vysvětlovat to, jak jej oslovil.* /Takže to mládě patří té ženě, proč jí ale říká maličká./ *Zdejší klany mu přišly velice divné. Na něco takového už dlouho nenarazil a toto jednání se dle něj začalo zvrhávat spíš ve špatnou komedii, než místo pro řešení problému. Odkašlal si a podíval se na DRAGOSE.* Probírali jsme, jakou páku použít na lovce. Chtělo by to něco, kvůli čemu budou ochotni ustoupit, nejsem místní a tudíž neznám zdejší institut, jak zde pracují? Jsou s Vámi nějak v kontaktu? *Tuto otázku položil jak DRAGOSOVI, tak i ALESSE. Nějaké bláhovosti nechával stranou a snažil se komunikovat s těmi, kteří doopravdy chtějí řešit problém nikoliv se jen posadit a zírat.*
*Chvíli němě pozoroval, co se právě dělo před ním.* /Je tu docela chaos./ *Pomyslel si, než do něj Sasha drcnul, aby se probral. Na DRAGOSOVA slova pak pouze na sucho polknul, než se skutečně usadil společně se svým doprovodem tam, kde ještě místo bylo. Mlčky pak poslouchal, co se řeší, aby se případně do konverzace mohl přidat..nebo spíš, aby věděl, co se vlastně řeší. Po slovu zas tak netoužil, což možná dal docela blbě najevo – z brašny si hezky potichu vytáhl skicák s pouzdrem. Oba předměty pak na stůl položil, přičemž si hned nato nalistoval volnou stránku.* /Z tohoto večera bude spousta portrétů./ *Pomyslil si, když se snažil co nejtiššeji otevřít pouzdro, aby z něj vytáhl nějakou tu tužku a pustil se do práce.*
*Dragos se nad AKAMIROU ušklíbne.* Leda by jsi měla v plánu změnit klan.. *Odvětí upírce a věnuje pohled i ALESSANDŘE, kterým opět říká, že by si svoje upíry měla lépe hlídat, nebo to tak vážně dopadne. Usadí se a NATALIE po jejích slovech věnuje pohled.* Vous laverez vos cordes vocales avec du savon, pour ces mots.. *Pronese k ní, načež se vrátí pohledem na CALIBANA, který promluví, zatímco Tinashe donese z rozkazu Dragose ještě jednu krev ve skleničce k NATALIE.* Ano.. Děkuji.. Zpátky k věci.. Většina lovců zde je velmi mladá.. Pozoruji je již několik měsíců a minimálně na hlídkách se objevují lovci do 30, ne-li snad jen 25, let. Osobně se s nimi nesnažím držet v kontaktu, ale mám informace, že než na ně Spolek zatlačil s čipováním, tak měli snahu s podsvětem spolupracovat a udržovat jakýsi křehký mír. Nějakou dobu jsem zde v New Yorku nebyl, ale tady Ilarie má přehled o jistých spolupracích. *Poukáže Dragos na muže po jeho levici s blond vlasy, který přikývne.* Nevím, jak jste obeznámeni s tím, že se tu za poslední tři roky zjevilo dost démonů a to i těch vyšších.. *Začne Ilarie.* Předně zde byl Asmodeus.. Za tuto situaci si mohli čarodějové, nebo tak něco, ale byla zde spolupráce s lovci, kdy se bojovalo na uzavřeném prostranství na Manhattanu a démon byl úspěšně poslán do pekel. Tato situace měla ještě dohru mimo New York, ale co vím, tak i tam cestovali nějací lovci, aby podvěťanům pomohli v boji. Druhý démon zde ve městě byl pak Haures, který zde měl několik svých potomků. Jeden z nich je ještě stále v prostředí New Yorku. I s ním vedli boj lovci po boku s podsvěťany. Vyústil v otevření brány do pekel a dalšími nepříjemnostmi, ale doposud alespoň ta mladá skupina neměla se spoluprací problém. Nicméně po tomto novém dodatku se od nich odvrací i ti podsvěťani, co ještě do nedávna měli chuť alespoň spolupracovat. *Pronese a Dragos mu poděkuje, zatímco si pošle Lilu, aby mu donesla od baru pití.*
*Dominic to dění, cos e před ním sehrávalo sledoval a jiné slovo, než-li divadlo nebo cirkus jej nenapadlo. Pak si povzdechl, dodívals e na to, jak Dragos posadil Miru za stůl, přičemž si pak sevřel kořen nosu a zlehka se ušklíbl. Konec konců, ani on nebyl stejný, ale bavilo jej to, už jen proto, že to byl průser Aless. Potom už nad tím jen mávl rukou, načež věnoval pozornost NATALII vedle sebe.* Jasně, dobrý, tak jo. *Usmál se. Pak si zvedl drink ke rtům, ale jakmile Nat prohlásila to, co prohlásila, tak se pitím málem zadusil. Pak se na ni po očku podíval a uchechtl se.* Dobře ty. *Zasmál se tiše.* To jsi mi neřekla, že umíš francouzsky. No ale hele, další společná věc. *Mrkl na mladou upírku. Jakmile ale zaslechl, co jí odpovědl DRAGOS, tak jen nadzvedl obočí na moment vykulil oči, než se pak ale zaposlouchal do toho, co se říkalo. zatím ani nevěděl, co an to řekne, nějak nechal slova proplouvat hlavou.*
*Při poznámce, kterou pronesla MIRA k Dragosovi, jen protočila očima, načež se pak na ní znova, tentokrát káravě podívala. Myslela si, že když jí něco slíbila, že to taky dodrží, ale asi se spletla. Přísným pohledem sjela ještě i Richieho a pak už to nechala být, doufala, že tentokrát už mladá upírka neudělá nic. Svůj pohled pak věnovala CALIBANOVI, kterého jehož slova poslouchala.* Já s nimi v kontaktu nejsem, nějak ani nebyl důvod, proč to dělat. *Odpověděla mu, přičemž pak jen nad DRAGOSOVÝMI slovy, jenž věnoval Miře, tiše zavrčela. Byla si moc dobře vědoma toho, že jí každou sebemenší chybu dá ten parchant sežrat. Sama na něj měla ještě pifku, kvůli prokletí, které a ni nechal uvalit. Nic však dál neříkala, jen si založila ruce na prsou a poslouchala dál.*
*Mira si sjela NATALIII pohledem.* Nerozumím ti ani slovo, trubko. *Pronesla, se stejným sladkým úsměvem na rtech, ale to už do ní dloubl Richiee loktem. Mira se na něj ublíženě podívala, ale hned na to protočila očima a jala se sát ze svého pytlíku krve. Pak se ale přeci jen podívala na Aless.* Díváš se na mě, l jako kdybych snad já za něco mohla, sakra. je mi teprve málo, dost málo na to, abych tohle zvládala, tak si nech ty výrazy. *Prskla po ní, ale opět si vysloužil dloubnutí loktem od Richieeho.* A ty do mě taky už nešij! *Okřikla upíra a pak rpotočila oči a odfrkla si.*
Jo taknto je mi líto, jak dlouho že seš? Já čtyři roky zlato *Nat se Obrátila na DOMINICA s úsměvem a přikývla* Jsem z Kanady co čekáš *Když domluvila tak se podívala na DRAGOSE a sklonila hlavu. Nat pak Vstala, aby zašla DOMINIVOVI pro drink a její zvědavé oko zahlédlo skycák TAYLORA, Nat došla k baruna vzala dva drinky a jeden položila před TAYLORA* Nazdar..Oo to je pěkný!..*Než se mohl (TAY) vzpamatovat tak Nat Chopila v ruce portréty a šla si zpátky sednou vedle DOMINICA načež mi dala jeho drink*
*To množství informací jej zaujalo, byl vážně rád, že se na tuto schůzku vydal. Kde jinde by získal bez potíží a zadarmo tolik zdrojů, které se ani nezdráhali mluvit.* Chápu, všechno se jim kazí pod rukama a chtějí navodit alespoň zdání toho, že něco dělají. Tak vyštrachají nějaké starší blbosti, které můžou vypadat rozumně ale brzy většina z nich narazí. *Odmlčí se.* Určitě New York není jediný, který nesouhlasí s tím, co se děje, takže i když měli poměrný klid, tak zbytečně rozpoutávají bitvy, i když bych řekl prozatím pouze studené. *Podívá se ještě jednou do papírů, otočí na předchozí list.* Dívali jste se po tom zdali se ty klauzule nějak nevylučují? Myslím tak, že bychom mohli najít páku v jejich vlastních slovech. *Zadívá se na všechny okolo stolu.*
*Celou tu dobu od chvíle, co se posadil, poklidně mlčel a během kresby pouze poslouchal, co se řešilo. To mu, aspoň si to tedy myslel, bohatě stačilo. Neměl proč mluvit.* /Nah, tady mi to nesedí./ *Pomyslel si, když na chvíli tužku od papíru zvedl a na moment skicák přetočil, aby se na kresbu podíval vzhůru nohama, což k odhalení chyby pomohlo. Hned po otočení nazpět tedy chybnou část vygumoval, načež ji začal překreslovat. Po celou dobu se tvářil lehce zamyšleně, pokud zrovna nezjistil, že se mu to dílo podařilo – tehdy se spokojeně usmál. Zrovna kreslil jednu upírku, co seděla naproti němu, když před něj NAT postavila sklenku s drinkem. Té tedy věnoval pohled nejprve, poté se zaměřil na mladší upírku.* Ahojky..Danke. *Usmál se, než zamrkal a rychle se znovu na NATALII otočil, když zjistil, že mu zmizela jedna podstatná věc – jeho skicák.* /Ale no tak..tady nemůžu udělat rozruch./ *Pomyslel si poměrně nespokojeně a zamyšleně se napil drinku, co mu NAT donesla.* /Tak vstanu a projdu se za ní..snad se v tom nebude hrabat moc./ *Naklonil lehce hlavu do strany. Ten skicák měl už dlouhou dobu, právě kvůli jeho tloušťce. Přísahal by, že si jej koupil někdy ve třeťáku a měl jej doteď. Naštěstí si ale potrpěl na datech a názvech, takže vše u sebe mělo záznam.* /Počkat..však tam je ta kresba Dragose...kurde./
*Dragos pozvedne obočí nad chováním AKAMIRY a věnuje ALESSANDŘE skeptický pohled.* /Takhle máš svůj klan pod kontrolou?/ *Nahlas svou otázku ale neřekne. Místo toho se jen podívá na své dva mladší členy klanu, kteří se zasedání také účastnili.* NATALIE, maš-li v plánu se bavit mimo téma, tak zde je dost stolů a pokud se nehodláte servat, tak si odsedněte. *Vyzve ji ještě, neboť jeho debata ptáčat vážně nezajímala. Krátce věnoval pohled ještě na TAYE, když mu NAT sebrala skicák a jen doufal, že nezpustí tyjátr. Větší pozornost věnoval CALIBANOVI.* Ano, správná dedukce.. Není to poprvé.. Za dobu svého života najdu dosti událostí, kdy lovcům začalo docházet, že je vlastně nepotřebujeme a rozhodli se sáhnout téměř k diktatuře. *Ušklíbne se.* Tomu věřím, že není, ale bohužel není v našich silách donutit se semknout celý svět. Naše starost je pouze New York a možná zvládneme nejbližší okolí. *Povzdechne si krátce a tiše a sám se koukne do svých papírů.* Procházel jsem to docela důkladně a jsem si na 90% jistý, že bohužel ne.. A není mnoho způsobů ani jak se tomu vyhnout, pokud nehodláme být zavření ve svých domovech navěky.. Napadlo vás snad něco? *Otáže se nazpět, zda muž nenarazil na něco, co by jim pomohlo.*
*Dominic se na NAT usmál, a když mu donesla drink, tak jí poděkoval. Jakmile sis sedla pak vedle něj, nakoukl jí přes rameno, na to co donesla.* Copak jsi to uloupila? *Optal se se zájmem potichounku, ale poté už se zaposlouchal do toho, co říkal CALIBAN. Páka ve vlastních slovech. To by fungovat i mohlo. Proto sklopil pohled, dívajíc se na to, co před ním bylo psáno. Musel ale říct, že tuto věc řešil poprvé, nebo toho byl součástí. Emett vždy jednal o nich bez nich a on nikdy neměl moc právo do toho zasáhnout, a pak už se z něj stala samotná jednotka. Proto teď moc dobře nevěděl, jak to zrealizovat. jistě, líbil se mu ten nápad toho zůstat pospolu, ale nevěděl, jak to úplně udělat.*
*Jen co MIRA otevřela ústa a promluvila směrem k Aless, znova na ni pohlédla a jen tiše zavrčela.* Jestli se ti tady nelíbí, Richie s Jeffem tě odvezou domů. Pokud chceš zůstat, budeš zticha, nebo si odsedni někam mimo, dej si drink a i tak mlč. *Zavrčela upírka nevrlá z jejího chování a dál už to nerozebírala, nepotřebovala, aby její autoritu podkopávala ještě víc, než už se dělo. Když jí pak Jeff donesl její whisky, půl sklenky vypila na ex, než jí odložila na stůl. Přitom co poslouchala CALIBANA i pak DRAGOSE, si pročítala znova dodatky a přemýšlela, co by se dalo dělat, ovšem začínala se cítit nějak divně, nebyla ve své kůži.*
A co mě je jako po tom, kolik ti je a nebo není? Čtyři roky, páni, to jsi vyhrála, chceš gratulace? Nic nebude, naser si. *Prskla Mira po NATALII, načež protočila očima. Když se pak ale postavila s tím, že chtěla odejít, zamotala se jí hlava a ona spadla opět zpátky do židle, pociťujíc, jako kdyby jí opouštěla snad energie. Začala se cítit malátně a ne moc dobře, a nedokázala přirovnat, čím to vlastně bylo. proto pro zatím jen seděla a vrčela. Pak už se otočila na Aless a zářivě se usmála.* kdo říká, že se mi tu nelíbí? Naopak!! Tady šéfik náhodou je celkem fajn. *Pronesla o DRAGOSOVI.*
*Nat hned nahlédla do skicaku a pomalu si ho prohlížela, sem tam ukázala krazbu DOMINICOVI a spokojeně se usmála. Když se chystala napít krve tak došla k portrétu DRAGOSE a div nevyprskla všechno Ven. Nat se začala potichu smát , ale snažila se nenalákat velkou pozornost a ukázala kresbu DOMINICOVI. Nat ukázala kresbu Elaine a na tváři se jí vykouzlil úsměv. Nat se skoro neudržela začala se tiše chichotat* čum na to..Je to jak fotka..přesná kopie- *Nat zmlkla a položila skycák na stůl s portrétem DRAGOSE a dávala zase pozor*
*Pohledem přejel z NAT a MIRY na DRAGOSE a ALESS. Tohle mu k takové schůzi přišlo velice nemístné.* Děvčata, nemohly byste své neshody řešit jinde a jindy? *Optal se jich ale nadále je ignoroval. Zaměřil se na jádro problému.* Potřeboval bych více času na prostudování problematiky dodatků, ale takto na povrchu mě napadá jediné. Pokud se budeme vzpouzet bez jakékoliv podpory, celé to půjde do háje. Napadá mě pouze vytvořit protinabídku, něco na styl pokud očipují oni nás, my chceme očipované je, jak budeme vědět, že nás z rozmaru nezačnou zabíjet? *Pokrčil rameny a opřel se o židli.* Bude to pro ně znít možná dost nehorázně na to aby přistoupili na zmírnění klauzule. *Přejel z jedné tváře na druhou a takto kolem všech lidí.* Tedy pokud nejsou jiné nápady jakou páku využít.
*Když zaslechl, co AKAMIRA řekla, věnoval jí na chvíli pohled, načež pozvedl jedno obočí.* /Jestli se já s Nat chováme přehnaně dětinsky, co je potom tohle?/ *Pomylel si. Ano, společně s Nat se zatím moc ukázkově nechovali, obzvláště ve vile ne. Ovšem podobně jako ostatní novorozenci a mláďata, oba ještě na takové vylomeniny měli věk. Oproti starším stále ještě byli děcka. To, že by se konečně měli vzpamatovat a začít se chovat normálně, už je věc druhá. Nuže, raději k tomu nic neřekl, aby se neznámá upírka (MIRA) neurazila ještě víc. Nebo aby minimálně neměla nějaké další kecy. Ostatně, mlčel i přesto, že mu byl zabaven skicák. Nechtěl udělat scénu, což se mu chvíli nato málem nepovedlo. Už chtěl drink vyprsknout, jako tehdy tu krev u Boba doma, nakonec to však zadržel a na MIRU se podíval. Ne, že by to chtěl nějak vyvrátit, jen..no překvapilo ho to.* Každý je fajn, dokud mu nepocucháte nervy. *Dodal o něco tišeji, než znovu zmlkl a tentokrát věnoval pohled NAT s DOMINICEM. Doufal, že se nedostali k něčemu nevhodnému, už jen protože se mu teď nechtělo ještě zvedat.*
*Dragos poznámky AKAMIRY ignoroval, ačkoliv ALESSandře dvakrát nezáviděl. Ne, nebylo mu jí líto. Podle něj si to svým způsobem zasloužila a byla to docela povedená karma. Stejně tak ignoroval to, že se DOMinic očividně rozhodl větší pozornost věnovat hloupostem NATalie a nikoliv jejich schůzi. Prostě se zaměřil na CALIBANA, který snad jako jediný něčím přispíval do debaty.* Pokud se na to podíváte a něco zkusíte najít, tak já bych mohl jménem nás, co jsme tady zajít za nejvyššími čaroději. Získali bychom tak další větev podsvěťanů a čarodějům by se pak mohlo podařit získat i vlkodlaky. My se tak vyhneme přímému kontaktu s těmi blešáky. Když budou podvěťané v New Yorku obeznámeni se vším, tak pak by se mohli dohodnout zástupci za jednotlivé rasy a ti by jednali s lovci. Můžeme se na tomhle dneska shodnout? *Tentokrát už přejede pohledem po všech přítomných, zda souhlasí.*
*Dominic se snažil poslouchat to, o čem se jednalo a bavilo, ale jakmile se začala NAT smát, tak ji pod stolem lehce kopl.* Hele maličká, necháme si to na pak, jo? Jestli chceš, tak potom zajdeme ke mě a můžem to prohlédnout, nebo pobudeme tady a mrkneme na to, ale teď se jedná o dost důležité věci. *Koukl na ní, doufajíc, že to pochopí se na ni mile usmál a pak se podíval opět před sebe, na DRAGOSE a ostatní.* No, já nevím, myslím si, co se tedy týká lovců, že ať se budeme snažit vymyslet cokoliv, tak je možná dost pravděpodobné, že to udělají i lovci, aby to zamítli a nebo nějak obešli. Myslím si, že i kdybychom našli nějakou skulinu, a nebo páku, nesázím na to, že by lovci hráli fér. *Pronesl svou myšlenku nijak bez okolků a lajcky.*
*Aless sledovala MIRU zamračeným pohledem, když se pak znova posadila, upírka pokynula jak Richiemu tak Jeffovi, aby vstali. I ona sama to udělala, chytila Miru za paži, postavila jí a odvedla o kus dál, kde se na ní naštvaně podívala.* Asi byla chyba tě někam brát, myslela jsem, že se budeš chovat líp, ale spletla jsem se. Myslím, že je čas jít trochu na vzduch. Ti dva tě pohlídají a až to skončí, pojede se domů. Zklamala jsi mě. *Zavrčela a pustila jí, načež pokynula těm dvěma, aby jí odvedli. Aless se mezitím vrátila na místo, ale nějak se s ní na chvíli zamotal svět, takže se rukou opřela o židli, než se po chvíli na ni posadila.* Omlouvám se.* Pronesla směrem ke všem a dopila si svou whisky, načež se snažila nějak vnímat ostatní a to co říkali. Sama přemýšlela, co by se dalo dělat.*
*Sledovala, co se dělo kolem, a jakmile se ozval CALIBAN, tak se na něj jen podívala, zamračila se a hend na to na něj vyplázla jazyk, načež se pak ale jen opět zamračila, založila si ruce na hrudníku a odfrkla si. Poslouchala, ale říct k tomu nic moc neměla. Hned poté se ale zvedla.* No jo, je to zajímavý, ale stejně si myslím, že k tomu nemám co dodat. Pokud tedy nebude vadit, tak bych asi šla pryč. *Ušklíbla se. To už ji ale sama Aless posílala pryč, a to byl taky důvod, proč na konec vysekla nedbalou poklonku.* Chm, to mě mrzí, že jsme tě zklamala, asi jsi do mě dala až moc očekávání. Nevadí, nebudeš první, a nebudeš ani poslední.* Mrkla pak Mira na Aless a ihned na to zamířila i s Richieem ven, aby si mohla v klidu před klubem zapálit, to, že se tam vydal i Jeff, už ani nezaznamenala.*
*Nat vzala rychle svůj batoh a schovala skicak do něj, ale stránka s DRAGOSOVYM portrétem z něho vypadla když a skicak zvedla přikývla DOMINICOVI. Nat začala dávat pozor a opřela se o židli. Popíjela krev a dělala jako by se nic nestalo. Nat zase pod stolem chytla DOMINICOVU ruku aby se cítila lépe.*
*Přikývl, s tímhle problém neměl, navíc mu to vytvořilo záminku k tomu se dostat blíž klanu a tak i blíž k informacím.* Mohu se o to pokusit, samozřejmě nezaručuju, že něco najdu. *Dodal diplomaticky, nikdy nepokládal sliby, o kterých nevěděl zdali je dotáhne do konce.* Spojenectví s čaroději zní jako dobrý nápad, navíc nemám problémy s tím, aby někdo odváděl práci za mě. *Zaslechl DOMINICOVU poznámku a věnoval mu úsměv.* Nečekám že by hráli fér, na druhou stranu kdo tvrdí že my musíme hrát fér? Stačí uchovat zdání toho, že chceme hrát podle pravidel. Po pár desetiletích není přeci problém obcházet pravidla tak, aby to nevypadalo špatně. *Upravil si lehce své rukávy košile. Byl to jeho mimovolný pohyb. Poté zahlédl papír, který vypadl NAT a všiml si vyobrazení muže.* /Na to aby se s Nicolaem neznal je příliš podobný./
*Akamiře už pozornost poté, co jí tak tiše odpověděl, nevěnoval. Už pro něj přestala existovat, obzvláště, když si rozvzpomněl na něco jiného – obsah svého skicáku, který teď měla NAT ve svých rukou. Tohle jej už zajímalo víc. Věděl, že je ta malá zrzavá upírka schopná udělat ledasco. Například ten skicák nechat i kolovat. Ne, že by tam byly nějaké nakreslené nemravnosti či akty, ale jelikož byl ještě z období školy, měl v něm zaznamenané i různé studie. Nehledě na to, že právě tam měl portrét vůdce klanu, k němuž momentálně patřil. Možná by se tam našel i nějaký portrét jeho ex přítele, pokud jej už náhodou nezamaloval něčím jiným. Lehce nervózně se podíval na NAT, když mu ten skicák ještě nevracela, když se v tu chvíli lehce zamračil a pozvedl jedno obočí.* /To nemyslí vážně./ *Pomyslel si. Jediné, co mu opět a stále bránilo v tom, aby udělal nějakou menší scénu, byl ten velký počet upírů, co by jej právě mohli vidět. Proto taky v tichosti raději seděl a poslouchal, co se řeší.*
*Upír přikývne na slova DOMinica.* Také mám pochyby, zda tudy cesta vede, ale musíme projít všechny varianty.. *Nechá ALESSandru, aby si vyřídila svoje s AKAMIROU a on se mezitím obrátí na CALibana. Koutek oka mu také neunikne, jak Natalie schovala poněkud nešetrně Taylorův skicák. Zatím se k tomu ale nevyjadřuje.* Budu jen rád, když něco najdete. *Tuto poznámku věnuje osobně, ale se zbytkem se obrátí na celé osazenstvo.* Pokud někdo něco ještě nemá, tak bych to tady ukončil. Děkuju vám, že jste si našli čas a přišli jste. Pokud dojde v tomto ohledu k nějaké změně, tak dám vědět a opět bychom se sešli. Jestli nemá někdo z vás se mnou k probrání něco osobního, tak můžete odejít. *Při těch slovech se podívá na CALIBANA, zda to, co se stalo na začátku schůzky, bude chtít řešit nebo ne.* Vy se vraťte do vily a dejte nové informace vědět ostatním. *Obrátí se Dragos na své členy klanu, specificky pak reaguje na NATALIE.* Natalie, ty buď tak laskavá a vrať Taylorovi jeho skicák.. Elaine a Sasho, dohlédněte, že si při tom nevyškubou vlasy. *Jakmile svá slova dokončí, tak se zvedne a s opět prázdnou skleničkou zamíří k baru, aby mu Tinashe nalila.*
*Dominic se uculil a ruku ji zase stiskl nazpět, než se na NAT koukl a jemně jí pokynul hlavou. Jakmile si vyslechl to, co řekl CALIIBAN, tak se i jemu na rtech objevil úsměv a jemně kývl na souhlas.* Ano, to je skutečně pravda. Každopádně i já si myslím, že spojenectví s čaroději je něco, co může z dlouhodobého hlediska fungovat a taky jsme pro. *Zhodnotil ještě Dominic , než si potom vyslechl to, že už je konec. Pokýval mu hlavou na souhlas a pak se usmál na souhlas díku za konání schůze. Poté se natáhl ke svému drinku, jež začal pít, pak se ale usmál na NAT.* Omluv mě. *Mrkl na ni a pak vstal. Došel k ALESSANDŘE a jemně se usmál.* Aless...ahoj. *Hlesl tiše.*
*Aless je ještě poslouchala a když to Dragos ukončil, docela se ji ulevilo, především proto, že si jí dál nevšímal a ona tak měla možnost si dát drink a pak možná konečně odejít. Už chtěla vstát, ale v tu chvíli í zazvonil mobil. Vytáhla jej z kabelky, přijala a ihned, když slyšela Richieho hlas, zpozorněla. Mohlo jí napadnou, že jí ti dva neuhlídají, chvíli ho poslouchala, pak zavrčela a nakonec si povzdechla. Když pak upír na druhé straně dál řval, že potřebují Leu, jen se na upírku vedle sebe podívala a ta jelikož všechno slyšela jen přikývla. Aless tedy hovor ukončila a koukla na Leu.* Běž jím pomoct a až jí najdete, vezměte jí domů, vyřídím si to s ní pak sama. *Pronesla Aless ke své společnici a postavila se, aby došla k baru, al opět se jí nějak zamotala hlava a ona se raději posadila.* Zvládneš to tu? Nemám s tebou zůstat? *Optala se Lea a koukala na ni.* Ne, zvládnu to, jsem v pořádku, dám si ještě drink a pojedu domů taxíkem. *Usmála se na ni Aless, načež upírka jen přikývla a i když se jí to moc nelíbilo, především když viděla, že Aless není zrovna v pohodě, její příkaz hodlala splnit, proto se odebrala a zmizela z baru. Aless si jen povzdechla, ale to už k ní došel DOMINIC, na kterého se podívala.* Ahoj. *Pronesla jen.*
*Elaine přikývla na rozkazy DRAGOSE aNat se nervózně koukla na oba upíry* Tak jo Jdem Dom- *Než to mohla dokončit tak DOMINIC odešel k barh a Elaine vstala, čapla Natalii za mikinu a dotáhla jí za Taylorem* Asi má ně[link src="co.co"] je tvoje..dej mu to než ti vlasy vyškubu..*Nat vytáhla skycák a podala hi Taylorovi* Náhodou dobrý..musím uznat že si fakt Michelangelo- *Nat dostala pohlavek od Elaine a hned jí začala vést ven* Počkej!- Au Au! Elaine! laisse-moi partir ça fait mal! *Elaine jí vyvedla ven a odešla s ní do vily*
*Vyslechl si všechny i když mu připadalo, že původní problém neřešila ani polovina místního osazenstva, on osobně znal až příliš čarodějů aby se na ně nespoléhal úplně, tedy minimálně ne bez zadní pojistky, která by zařídila, že nezradí. Ale netušil jaké jsou poměry zde, minimálně ne po tolika letech co v New Yorku byl naposledy a tehdy to bylo spíše jiného typu a neřešil moc místní scénu podsvěta. Když se na něj ale DRAGOS zadíval lehounce ztuhnul.* /Zatraceně, musím se toho nějak zbavit, nemůžu riskovat Nicolaeho prozrazení./ *Cítil se příšerně a tak se jen narovnal a kývl směrem k němu hlavou.* Jednalo se o omyl. *Doufal, že mu tuhle výmluvu Dragos vezme. Měl by obrovský průšvih a navíc by podstoupil téměř cokoliv aby svého pána neprozradil.*
*Do konce schůze seděl mlčky na místě a pouze si tiše usrkával drink, co mu byl přinesen NAT, než mu tak rychle odcizila jeho skicák. Normálně by se hned rozhodl vstát a zašel by si pro něj, jen to nebylo zrovna na místě. Nerad dělal scény před tolika očima. Navíc nechtěl udělat Sashovi malér, proto nevyváděl ani po schůzi, když zaslechl, jak DRAGOS mluvil přímo k NAT. Zvedl tedy zrak od drinku, věnoval vůdci klanu děkovný pohled a pak koukl na NAT s Elaine.* Ja, danke, Elaine. *Na starší upírku se usmál, načež se vrátil s pozorností zpět přímo k NAT.* Děkuji, ale příště se zkus aspoň zeptat, mrňousi. *Uchechtl se, načež jí rozcuchal jemně vlasy, než schytala od Elaine pohlavek před tím, než byla odtáhnuta pryč. Tay si skicák ovšem hned neschoval, všiml si totiž , že byla jedna stránka vytrhnuta. Vstal tedy, hned ji popadl a následně schoval zpět do skicáku, který až po tomto uložil zpět do brašny a společně se Sashou zmizel zpět do vily.*
*Chvilku na ni koukl, vyslechl si, co se dělo a pak jen zkřivil lehce obličej.* Koukám, že to je divoké, nechcete nějak, no, pomoct? *Optal se.* Jak to ty jinak zvládáš? jak tohle vše vnímáš? *Optals e a pokud se nějak neohradila, posadil se na volné místo vedle ní, opatrně a obezřetně.* Vypadá, že tě to nějak zmohlo, asi až moc informací, co? *Pronesl opatrně, než se dodlčel a chvilku přemýšlel,.* Hele, mohl bych ti nabídnout drink? *Optal se jí a rukou jemně pokynul k abru.* Nebo, máme je zadarmo, ale, mohl bych tě pozvat? *Poupravil svůj dotaz Dominic.*
*Jakmile Dragos schůzi rozpustil, tak si zamířil na bar pro pití. Okrajově ještě vnímal, jak se mláďata vrací do vily a Dominic míří za Aless, jeho soustředění ale bylo teď na rozhovoru s Calibanem. Na jeho slova se uchechtne.* Máš mě snad za blbce? *Otáže se ho.* Není mi sto let, mladej, takže si vymysli lepší výmluvu.. *Odpoví mu a napije se z alkoholu, načež ho pobídne.* Myslím, že my dva teď půjdeme tudy.. *A poukáže na schodiště, které vedlo nahoru na ochoz kolem stěn baru.*
*Ztuhnul a odklonil oči od Dragose, vážně to podělal a nevěděl jestli být nasraný na sebe nebo jednoduše něco vymyslet. Na to zdali jej považuje za blbce ani neodpovídal. Obě odpovědi, které by pronesl by pravděpodobně skončily katastrofou. Navíc jeho sebevědomí, které měl jako obchodník často mimo obchod, zvlášť se staršími, padalo níž. Přesto se narovnal a když jej pobídl ať jde kudy tak pokračoval na schodiště.* /Co mu asi tak můžu říct, navíc reagoval na Nicolaeho jméno. Co se zkusit odkázat na někoho kdo by jej mohl znát?/
*Koukla na něj a jen zavrtěla hlavou.* Díky, ale není třeba, oni to zvládnou. *Pronesla a schovala si mobil do tašky, načež jej poslouchala.* Pokud myslíš, jak zvládám Akamiru, tak těžce, ale to se zvládne a pokud myslíš celou tuhle situaci s čipováním, no to je věc už jiná. *Koukla na něj a když řekl o drinku, nějak se jí připomnělo to, co se stalo minule, když spolu byli v baru. Nechtěla, aby se něco takového stalo znova. * Asi si drink už nedám, není to nic proti tobě, že bych nechtěla, jen se cítím trochu divně a možná bude lepší když pomalu půjdu. *Usmála se na něj.*
*Už jen řeč těla Dragosovi dosti prozradila. Nechtěl však tuto konverzaci řešit Alessandře a Dominikovi za zády a proto upíra pokynul, aby pokračoval nahoru na ochoz. Tam si vyhlédne jedno posazení, ze kterého má nadále výhled na bar a usadí se.* No..? *Pobídne opět upíra a kdyby po tomhle nepochopil, že Dragos chce, aby spustil, tak dodá.* Já čekám..
*Pokračoval tam kam jej ten muž naváděl, teď když byl poměrně blízko, tak rozdílnosti, které byly najednou mnohem viditejnější dost vynikaly. Oproti Nicolaemu byl starší a postavově jinak lehce stavěný, ale kdyby od svého pána nevěděl své, tak by věřil že před ním stojí jeho starší bratr.* Uhm, *Odkašlal si a narovnal se, jeho sebevědomí bylo sice v háji, ale za svůj život už byl párkrát v háji a dokázal z toho vybruslit pomocí slov i činů a dokud se neprobudí Ban, tak snad budou slova stačit. Zůstane stát.* Opravdu se jedná o omyl. Nic jsem tím nemínil. *Stojí si za svým.* /Je to pravda, omylem jsem si jej spletl s někým jiným./
Ach ano, přijde mi to, že to není hračka. Tedy, já novorzence na krtku nikdy neměl,. male asi to není moc jednoduché, co? *Hlesl opatrně a se zájmem. Pak poslouchal dál.* Tahle celá věc o čipování...ach ano, je to divoké, a nefér, na tom jsme se tu asi shodli všichni. Kdybychom si takové právo na lovce řekli my, tak by nás asi rovnou pozabíjeli pro výstrahu. *Dal za pravdu. Pak na ni koukl.* No jasně, to není problém, i když, nechceš jen třeba jeden, Na kuráž, jak se říká? Třeba se ještě můžeme o téhle celé problematice pobavit. Upřímně jsem nečekal, že tu budeš, a no, rád tě vidí. *Přiznal.* Ale pokud nechceš, pochopím to, pokud tedy ne tak mohu tě doprovodit? *Nabídl se jí.*
*Tekutina ve skleničce zavíří, když s ní Dragos pohne, zatímco se skoro pro sebe uchechtne.* Omyl.. Heh.. Takové.. Zajímavé slovo.. *Zkonstatuje si, přičemž pozoruje skleničku, než si z ní odpije.* Omylem necháš vybouchnout nukleární bombu, nebo spustíš světovou válku.. Ale nikdy to není oslovení s takovou sebejistotou.. Navíc by ses mě neptal, co tady dělám, kdyby jsi mě neznal.. Tak prosím, povídej.. Jsem zvědavý, jak mě neznáš, nebo s kým sis mě to teda spletl, když tvrdíš, že šlo o omyl.. *Pobídne ho a jen lehce napjaté koutky prozrazují, že zvlášť po dnešku, nemá daleko k tomu, tu odpověď z něj dostat ručně.*
*Nelíbí se mu jakým způsobem na něj působí to co říká, cítí se jako dítě kárané za nějakou hloupost a tak se necítil už hodně dlouho, obzvláště pak pokud to nebyl jeho pán. Jeho pudy jej nutili omluvit se a vysvětlit to, ale teď to rozhodně nemínil udělat. Nemohl jej prozradit, to co bude s ním, je poměrně jedno, postará se o sebe, ale zrada svého pána by jej stála příliš, proto jen stál a nechal toho muže aby si jej měřil jako oběť. Zadívá se na jeho skleničku načež pozvedne pohled k jeho obličeji.* Můžu říct, že jsem se s Vámi nikdy nesetkal. *Použije jednoduchou odpověď při které mu sdělí sice jen část, ale stále víc než nic.*
Fajn.. *Odpoví si pro sebe Dragos.* To bychom měli jednu variantu vyřazenou.. *Koutek mu cukne do úšklebku.* Moc nám jich nezbývá, že ano? Nebo chceš nesouhlasit? *Optá se ho a dopije skleničku. Využije toho, že je dohled na bar a hvízdnutím a gestem naznačí upírce, za ním, aby jim připravila a donesla drinky.* Asi tu budeme na dlouho, hádám.. Doufám, že pijete bourbon.. *Pronese a svou skleničku položí na stolek před ním.* Tak se zeptám na rovinu.. S kým jste si mě spletl?
Jak se to vezme. Není to tak zlé, ale záleží i na povaze jedince. Mira je ze všech z nich asi, jak bych to nazvala, nejšílenější, takže je to s ní o to těžší. Třeba se to postupem času nějak spraví. *Pokrčila rameny a chvíli přemýšlela o všem, co se tu dneska řeklo.* Stejně si myslím, že pokud s tím budou nadále pokračovat, nakonec se to nějak zvrtne, nedivila bych se ani kdyby byla nějaká vzpoura a šlo se proti lovcům. Možné je všechno, řekla bych. *Dodala a pomalu se postavila, než na něj pohlédla.* Jeden drink, ale jen čistý alkohol bez krve. *Pronesla a vydala se k baru, kde se pak posadila.* Proč sis myslel, že mě tu neuvidíš? Jsem upír jako ostatní, proč bych tu neměla být? *Optala se.*
*Jeho řeč těla nepůsobí nijak uvolněně, spíš naprostý opak. Věděl že muž, který před ním sedí má pod palcem obrovské množství New Yorku a podle toho jak se choval tipoval mu vážně dost let, přibližně jako jeho pánovi, možná starší. Proto nechtěl udělat chybu. Mohlo by mu to znemožnit plnění jeho úkolu. Chvíli se na něj zadíval, ale poté zrak zase odvrátil jinam, teď se zrovna díval na bar. Při otázce na burbon přikývl i když osobně neměl v plánu nijak pít.* S někým mně známým. *Odpověděl prostě a co nejvíce vyhýbavě jak nejvíce dovedl aby zároveň to ale jako odpověď vypadalo. Třeba jej pak nechá jít.*
*Pokýval hlavou a pak ji naklonil na stranu.* Byla taková vždy? nebo až po proměně? Každopádně, doufám, že to bude nějak lepší, že jak se říká, zmoudří věkem. *Podotkl Dominic a pak ji dál poslouchal.* Ach ano, i z toho mám strach. přijde mi to jako omezení na svobodě a ne malé, a tak by se opravdu nebylo ani čemu divit, kdyby se nakonec někdo vzpouřil proti lovcům, a začínám si víc a víc myslet, že upíři jsou jako první kandidáti. *Povzdechl si. Pak se usmál a pokýval hlavou.* Dobře, beru. *Usmál se. U baru objednal oběma dle toho, co si vybrali a pak se na ni koukl a jemně se pousmál.* No, ani nevím, není to určitě myšleno nějak zle nebo tak, jen mi to od posledně přijde.. takové zvláštní, asi jsme to jen blbě podal, promiň. Je moc milé tě zase vidět, netušil jsem, že se uvidíme zase tak brzo, Aless. *usmál se na ni mile.*
*Dragos pozvedne obočí a pohrdavě se uchechtne.* Tobě známým, ano? *Nadhodí spíše řečnickou otázku.* A kolik upírů jménem Nicolae, co vypadají zřejmě mě podobně, po tomto světě chodí, smím-li se ptát? *Uchechtne se, zatímco jim Tinashe, poté, co obslouží upíry na baru, donese nápoje. Jeden postaví před Dragose a druhý blíž ke Calibanovi.* Je to dobrý ročník, tak snad zachutná.. *Prohodí k upírovi a ze své skleničky si odpije. Věřil Tish a věřil, že je natolik schopná, aby nepopletla skleničky, když ji gestem ruky požádal o uvolňovací drogu do jednoho nápoje. Upírka vzala jeho prázdnou skleničku a pak se rychle vrátila za bar.*
*Dragosovo uchechtnutí nebylo pro Cala nijak příjemné a to zvláště když mu tím připomněl Nicolaeho.* /Budu mu muset zavolat a zeptat se jej zdali neví o co tady jde./ *Na jeho otázku nemá odpověď až příliš by prozradil, z toho důvodu také nadále mlčí. Má velké nutkání udělal úkrok dozadu, ale ten by prozradil až příliš jeho pud odsud odejít a držet své tajemství i nadále. Proto jen hlavou pokynul ženě, která prošla aby jim donesla drinky.* Děkuji, ale nemám v plánu dnes pít, mám ještě nějakou práci. *To je vše co z něj nakonec vypadne, ale drink si do ruky nevezme. Nechce přijít o jakýkoliv kousek síly, který v sobě má a tím měl na mysli i svou čistou hlavu navíc to chtěl využít jako výmluvu, udělal pohyb do boku že se otočí a odejde.*
Před proměnou si prošla pár věcmi, je možné, že je to tím, kdoví, ale časem se uvidí. Možná opravdu dostane rozum, což by bylo fajn. *Usmála se a když před ni barman postavil sklenku whisky, vzala si ji a napila se a pak ji zase odložila.*Možná jsou a možná ne, v tuhle chvíli to může být každý, kdo s tím nesouhlasí. *Pokrčila rameny a znova se napila, než na něj koukl a na chvíli se odmlčela.* Hele Dominicu, to co se stalo minule se stát nemělo, byla to chyba a já na to chci zapomenout. Tak to prostě přejděme a nechme to být. *Napila se.* A abych řekla pravdu, ani já nějak nepočítala s tím, že tě uvidím znova po tak krátké době. *Pousmál se a pak se zahleděla do skleničky před sebou.*
*Dominic pokýval s úsměvem hlavou. Pak ale poslouchal dál.* No jo, je to asi fakt otázka času a hlavně trpělivosti podsvěťanů, to se ještě uvidí, jak to dopadne. *Pronesl. Potom se jemně ošil než si povzdechl a uznale pokýval. hlavou.* Já vím, že se to asi stát nemělo, ale asi jsme sobec...ne asi, ale určitě, a jak to říct. prostě jsi mi chyběla, a jsem rád, že tě zase vidím. jestli to byla chyb? A mohla být, ale byla opravdu? *Optals e, byla to ale řečnická otázka. Pak se ale jemně odtáhl.* Jako jo, pochopím, když už mě kvůli tomu nebudeš chtít vidět, ale já si prostě nemůžu pomoct, něco mě prostě za tebou táhne, nutí mě na tebe myslet. *Pronesl upír.* /Hlavně to, abych dal Dragosovi to, co chce a zbavil se toho zatracenýho plevelu, co se ti plazí v klanu, maličká./
*Upír lehce přimhouří oči, když se Caliban svého nápoje nedotkne a zadívá se na něj. Nechtěl původně k této možnosti přistupovat. Měla to být až ta poslední varianta, ale nedával mu moc na výběr.* Není slušné odmítnout nápoj, který jsem ti doslova dal zadarmo.. *Pronese, zatímco semkne svoje oči s jeho a začne jej stahovat pod Encanto. To, že to trvalo déle mu dalo najevo, že se jedná o staršího upíra, nicméně Dragos měl tady převahu. Jen, co jej má pod Encantem, tak promluví.* Napij se.. To, že nechceš pít je stejně lež..
*Co se týkalo ještě tématu o čipování, jen odkývala a dál jej poslouchala, když mluvil. V jednu chvíli se na něj podívala.* Neřekla jsem, že tě vidět nechci, jen, že to co se stalo, se už opakovat nebude. Nechci, aby se to opakovalo. *Koukala na něj a pak do sebe hodila zbytek své sklenky zlatavého moku.* Hele, je hezké to, co říkáš, ale to bys měl říct jiné, té která na tebe někde čeká, stejně jako na tyhle slova. Ale já to nejsem. Za týden se vdávám za někoho, koho miluju a nehodlám na tom nic měnit. Klidně můžeme být přátelé, ale to je jediné co mohu nabídnout. *Pousmála se na něj a postavila se, v tu chvíli se musela opřít oběma rukama baru, aby se vůbec udržela na nohou.*
Já, ehm. *Odpovědět už se mu nepodařilo, cítil se divně, něco jako když nastupuje na scénu Ban. Ale tohle bylo jiné, mnohem méně přirozené a více nasílu, přesto se tomu poddal i když ne zrovna rychle.* /Zatraceně!/ *Došlo mu to, ale už bylo pozdě, lehce otupěle přikývl a natáhl svou ruku k drinku, chvíli jej držel v ruce než okraj sklenice přiložil k ústům a lokl si, prvně jen lehce smočil rty, ale příkaz byl příkaz, proto se také napil ještě jednou plným douškem. Skleničku držel stále a čekal malátně co bude dál. Stále byl sice lehce natočen k odchodu ale jeho tělo se nehýbalo jak měl původně v plánu.*
*Pro sebe se spokojeně pousměje, když se Caliban napije. Počká, až nápoj polkne a pak dodá k příkazu.* Ten bourbon ti chutná a ze slušnosti ho dokončíš.. Jakmile bude sklenička prázdná, tak zapomeneš, že bych ti ho kdy nutil.. *Pronese a pak se na pohovce natáhne.* Stále jsem nedostal odpověď na svou otázku.. Nemám rád nedokončené úkony.. *Pobídne ho.*
*Chtěl něco navrhnout, ale místo toho se na ni jen tak podíval, načež ji podebral za pas a zlehka nesvůj se zamračil.* Hele, vždyť ty máš úplně velké zorničky, jsi v pohodě? Koukni na mě, hlesl a pak jí vzal tváře do dlaní, aby se jí mohl kouknout do očí. Když se tak stalo a jejich pohledy se setkaly, Dominic možná mohl vypadat, že v jejích očích něco hledá, ale místo toho začal používat Enacnto a pak začal mluvit.* Bylo by dobré, aby jsi se mnou teď jela ke mě domů. Jsi unavená, strašně se motáš a já tu jsme autem, takže pojedeš se mnou ke mě. *Pronesl. Hned poté ji vzal její kabelku, jednou rukou kolem pasu a pomohl jí po schodech nahoru. Když vycházeli z baru, tak se ještě letmo podíval na DRAGOSE, kterému věnoval skutečně jen letmý úsměv, který značil jeho vyjádření skoro vítězství. Pak už i s Aless vyšel před klub.*
*Jakmile zaslechne Dragosova slova tak přiloží skleničku ještě jednou k ústům a upije, chvíli počká a posledním hltem dokončí skleničku. Je to přeci takto slušnost a on poté položí sklo tam kde předtím stálo, tím se opět postaví tomu muži čelem. Chvíli mu trvá než se dostane z malátnosti. Zamrká a podívá se po Dragosovi a potom si všimne vypité skleničky.* /Proč jsem ji zatraceně pil?/ *Měl v plánu držet jazyk za zuby, o tom se rozhodl, jenže z nějakého nepochopitelného důvodu se mu slova dostala z úst.* Znám ještě jednoho. *Pronese aniž by chtěl.* /O co tady k*rva jde?/ *Vyskočí mu v hlavě hlas, jenže podvědomě ví, že tohle není on, ale Ban.*
*Nechápala, co se to s ní dělo, proč se cítila tak divně, tak malátně a bez energie, nepila tolik, aby byla opilá. Když její tvář vzal do dlaní, koukla mu do očí. Mlčela, jen lehce přikývla hlavou a když jí vzal kolem pasu a spolu s ní se vydal nahoru, přivinula se k němu, snad aby náhodou nespadla, nohy jí totiž přestávaly poslouchat. Cestou ven už nijak nevnímala nikoho jiného, než Dominica. Když pak vyšli před klub. Odtáhla se od něj v domnění, že už to zvládne sama.* Necítím se dobře, nějak…. Nějak se všechno motá. Co je to… se mnou. *Zašeptala spíše sama k sobě.*
*Čeká, až Caliban dokončí skleničku a potom se spokojeně pousměje.* Nepovídej.. *Nadhodí ironicky překvapeně.* Tak se mi svěř.. Jsem zvědavý.. *Pobídne ho k mluvení i k tomu, aby se usadil, pokud stále stojí a nesedl si, zatímco on upíjí od sebe. Koutkem oka zareagistruje odchod Dominica s Aless, ale momentálně měl víc jeho pozornosti právě Caliban.*
*Dominic se na ni podíval.* To nevím, já nevím, asi jsi se opila, kdo ví, ale pojď, nasedneme do auta a pojedem, ano? *Koukl na ní a poté přešel k autu, kterém odemkl, a pomohl pak do auta i dívce. když ji usadil, připoutal, připoutal i sebe a nastartoval.*/ Tak pojedeme, u mě trochu vystřízlivíš a hned potom tě zase odvezu k tobě domů, dobře? *Koukl se na ni a jemně se na ni pousmál.*
*Zaregistruje jeho úsměv a uvědomí si, že ten muž se hezky usmívá. Poté co jen ironicky odvětil mu Cal seriózně odpoví slovem ano. Nic víc nic míň, ale potřeboval to říct. Na jeho pobídky se usadí a povídá dál.* Jmenuje se Nicolae a znám ho velice dlouho. Víte že mi ho připomínáte. *Ukáže na jeho obličej a vlasy, prostě povídá dál, i když prozatím bojuje s tím, že mluví tím, že mluví blbosti, má to v plánu dokud muž nepoloží přesnou otázku.* /Tohle není zatraceně normální. Pusť mě ven!/ *Jenže Caliban se necítil natolik v ohrožení aby Ban mohl volně vyplout na povrch a tak jej nechal jen nadávat ve své hlavě.*
*Dragosovi cukne koutek, když se Caliban rozpovídá.* Všiml jsem si.. *Zareaguje na jeho větu a poté nakloní hlavu lehce na stranu.* A jak dlouho se znáte? Kde jste se vlastně poznali? *Ptá se, jakoby byl jeho zvědavá kamarádka a právě se vyptávala na jeho rande s novým úlovkem.*
Nepila jsem skoro nic, tak jak můžu být opilá. *Zamručela a pak se posadila do auta, kde se posadila o něco pohodlněji, otočila hlavu tak, že koukala z okýnka ven, přemýšlela.* Asi jo, jo dobře tedy. *Pronesla tichým hlasem, aniž by otočila hlavu. Na malou chvíli zavřela oči, aby přestaly ty mžitky před očima, co měla. Byla z toho všeho zmatená. Povzdechla asi a když se auto dalo do pohybu, znova oči otevřela a koukala ven.* PŘESUN
*Všimne si jeho cukajícího koutku, který mu přijde velice přitažlivý, asi stejně tak jako jeho pán. Ale tento muž má v sobě ještě jiný druh charisma.* To jistě, nejde si nevšimnout. *Pokývne hlavou a při položení otázky se vážně zamyslí.* Od mého dětství, poznali jsme se v Anglii, ale nevím kolik to je let, vážně už to je doba a bylo to myslím někde na ulici v Londýně. *Povídá dál bez filtru, který by normálně použil při rozhovoru s úplně cizí osobou. Ban se mu vztekal v hlavě až se Cal divil, že jej ještě nebolí, ale naopak měl poněkud upovídanou náladu což bylo rozhodně nezvykem pro něj.*
Zajímavé.. *Pronese Dragos přemýšlivě zatímco krouží tekutinou ve skleničce.* A jakýpak s ním máš ty vztah? Jste.. kamarádi? Nebo něco víc? *Tahá z něj další informace, aby si postupně mohl skládat obrázek v hlave.*
Rozhodně je to zajímavé, nikdy jsem nepotkal nikoho kdo nebyl příbuzný aby se tak podobali. *Pozvedl lehce ruku aby ji natáhl k němu a přesvědčil se, že to doopravdy není jeho pán. Jenže jí rychle stáhne, toho muže nezná. Při jeho otázce lehce natočí hlavu na stranu.* To je vážně divná otázka, nevím jestli nás popsat že máme vztah nebo jsme kamarádi, udělal ze mě, tím kým jsem a já bych pro něj udělal cokoliv naoplátku, je vážně skvělý. *Pronáší dál a sám si pod sebou kope jámu, pokud si tohle bude pamatovat, tak se asi sám radši zabije. Droga působí čím dál tím víc a dokonce utlumuje i Banův hlas, který rozhodně vyvádí, jenže Cal se s tím mužem cítí v pohodě.* /Vždyť si příjemně povídáme./
*Začínal mít podezření u Calibanových slov, ale zároveň mu v hlavě řval poplašný alarm, který mu říkal, že to není možné. Jaká by asi byla šance, že? Proto se rozhodl vyptávat na další dotazy, aby si onoho Nicolae nějak více přiblížil.* Pouze mě to napadlo.. *Pokrčí rameny nevinně.* S tím jak o něm mluvíš.. *Poté ale pokýve hlavou.* Takže je tvůj stvořitel.. *Zkonstatuje si a ani nečeká na souhlas nebo odpor. V tomhle si byl jistý.* Co o svém pánovi všechno víš? Jak dobře ho znáš? *Položí další dotazy na vrub upíra.*
*Sledoval jeho mimiku a gesta, i když tam bylo dost rozdílností viděl v tom i určité podobnosti. Bylo mu divné že se na stvořitele ptal, přece to o něm už řekl.* Ano vždyť už jsem to říkal, kdysi mě našel v Londýně, tedy až poté co jsem se přestěhoval z Rumunska s matkou když jsem byl mladší a pomohl mi, udělal ze mě muže kým jsem byl a nakonec i upíra, skvělý muž a je ti vážně podobný. *Další věty z něj vypadávaly jedna za druhou a i když neměl v úmyslu vypustit o svém pánovi ještě o něco víc, stále cítil tu věc, která jej popoháněla mluvit více a více.* Znám ho velice dobře, jsem s ním dlouho a povětšinu času pro něj dělám co jen můžu, vím že je skvělý a upřímný. Pomohl mi, když jsem jej potřeboval a musím držet slovo a tajemství, když mě o to požádá, i když on o nic žádat nemusí, stačí říct vlastně. *I sám sobě teď působil zmateně, ale vlastně nevěděl jak se do toho zamotal.*
*Nad zmínkou jeho rodné země pozvedne obočí.* A tvůj pán je z Londýna? *Zajímá se. Kecy o tom, jaký se z něj stal skvělý muž a jaký je jeho stvořitel skvělý muž jej nezajímaly. Takže se na ně pouze zdvořile usmíval, ale v hlavě si chystal další otázky na odpovědi, co chtěl z upíra vytáhnout.* Máš pro něj teď zrovna zařídit nějaký důležitý úkol? *Zajímá se a svůj pobavený úšklebek schová do skleničky s bourbonem.*
*Zavrtí hlavou.* Vůbec ne, můj pán stejně jako já pochází z Rumunska, v Londýně jsme se jen potkali, ale vím, že se narodil ve stejné zemi jako já jen o mnoho dřív. *Dodá na vysvětlenou. Zadíval se na muže a na jazyk mu přišla otázka.* A odkud jste vy? Vypadáte stejně, takže asi taky z Rumunska že? *Dedukoval a zapojil na chvíli svou hlavu o něco víc, jenže pak se zas začal soustředit na Bana, který nyní nadával už jen potichu.* Vždycky zařizuju nějaký úkol, je jedno jestli jde o vytváření smlouv či jakoukoliv jinou práci. Je jedno zdali je poblíž, nebo někde něco plním sám, pokaždé se jedná o důležitý úkol.
*Tohle byla pro Dragose mnohem podstatnější informace. A taky to byla informace podporurující jeho šílenou teorii.* Kdy přesně asi netušiš, co? *Nadhodí jen tak ledabyle a při otázce mířené jeho směrem se pobaveně uchechtne.* Nevím, zda zrovna podobný vzhled je něco určujícího pro to, z jaké země někdo pochází, ale ano.. Sunt din Romania.. *Prohodí svou rodnou řečí. Pak to však odmávne a soustředí se na další Calibanova slova.* A zrovna teď? Copak to je? *Nadhodí a vůbec ho netrápí, že by mohl upíra dostat do nějakého průseru.*
Přesné datum si nepamatuju, vím že to bylo kolem přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, zároveň občas mluvil o své rodině, ale jen pokud měl na to náladu. *Dodal pro vysvětlenou a naklonil se lehce k Dragosovi, nijak moc ale všiml si pár rysů tváře, které byly až příliš povědomé, proto se chtěl ujistit.* Nevím, musela by to být velká náhoda pokud by jste si byli tak moc podobní a byli z různých zemí, ale zase vyjímka občas potvrzuje pravidlo. *Mýkne rameny a zamyslí se nad svým úkolem, který zde zrovna plní.* Mám najít informace ale hlavně čekat, není to nijak těžký úkol, ale pro pána je důležitý.
*Čím víc Dragos věděl, tím víc to podporovalo jeho teorii. Ale musel vědět více.* A když měl dobrou náladu.. Co všechno ti svěřil? Něco o svých rodičích? *Zajímá se a tentokrát nikoliv předstíraně, ale skutečně zajímá.* I to se stává.. Neslyšel jsi nikdy o králi Georgi V. a carovi Nicholasovi II.? *Nadhodí. Ti se narodili v různých zemí, jiným rodičům, ale přesto vypadali jako dvojčata.* Informace o čem? Něco, co by se týkalo New Yorku? Nebo místních klanů?
Svěřil mi toho docela dost. *Na chviličku se odmlčel.* Své rodiče si nepamatoval, oba zemřeli když byl moc malý na to aby si vytvořil vzpomínky, ale jednou mi vyprávěl o sourozencích. Tedy spíš o jeho starší sestře, protože druhý sourozenec zemřel dřív než se narodil. Taky občas mluvil o své ženě a dětech. *Zadíval se na toho muže, který neustále kladl otázky. Když se optal na ty dva tak mu jména něco říkaly ale před očima neviděl jejích podobu proto jen zavrtěl hlavou.* Myslím, že jsem nikdy jejich podobizny neviděl, ale je to rozhodně zajímavé. *Jakmile se ale optal na jeho informace o úkolu zkousnul si ret, tohle vážně nechtěl prozradit, jenže jako by jej něco nutilo.* Tak trochu od obojího, ale není to úplně zásadní pro ten úkol jako spíš jeho průběh.
*Vše do puntíku sedělo. Až moc na to, aby to nebyla pravda. A zároveň se tomu stále nechtělo Dragosovi věřit.* Jméno sestry ti třeba nesvěřil? *Tohle už bylo hodně okaté, ale to Dragose netrápilo. Byl až moc blízko na to, aby to vzdal. Ohledně podoby to nakonec s pobaveným úšklebkem odmávnul.* Průběh hmm? *Zamyslel se.* A co má být cílem ti tvůj pán řekl? A víš co? Nebudeme mu pořád říkat pán, že ne? *Nadhodí a pousměje se lstivě.* Co mi takhle říct, jaké je jeho celé jméno?
*Zavrtěl hlavou.* Vždy o ní mluvil pouze jako o své sestře. Sám se nezmiňuji o rodině když to není nutné, takže ho chápu, ale podle toho co říkal měl asi svou sestru doopravdy rád. *Pokračoval dál v dialogu ale Ban se zase začal ozývat mnohem silněji, něco tady nesedělo.* Řekl mi na co čekáme, ale je to naše práce, takže bylo jasné, že šlo o cíl. A proč bychom mu neříkali pán, já mu tak říkám, tedy někdy jej oslovuju Nicolae, ale většinou je to v soukromí pán. *Mluvil nesmysly, ale bral to trochu jako obranný mechanismus před tím aby toho řekl moc.* Nicolae by asi nechtěl abych řekl jeho celé jméno, roky už jej nepoužívá a tvrdí, že teď už by tak neměl být oslovován, takže většinou to je jen Nicolae s nějakým novým přímením vhodným pro místo a čas kde se nacházíme.
*Dragos pouze přikývne a víc se nevyptává. Je očividné, že Caliban víc o jeho rodině neví. Nad jeho dalším blekotáním se už otráveně zamračí. Chvíli ho blekotat nechá, ale pak vypije na ex celou svou skleničku a prudce ji odloží na stůl, až sklo zařinčí.* Fajn.. Tak ho řeknu já.. *Prohlásí a podívá se přímo Calibanovi do očí. Ty jeho jsou chladné a je v nich vidět, že mu s vyhýbáním došlo trpělivost.* Nicolae. *Pronese křestní jméno.* Vasilica. *Pokračuje s mezerou s tím prostředním.* Sorin. *Dokončí i jeho příjmení a vyčkává reakci upíra před ním, kterou tuší, že bude dost výbušná.*
*Jakmile se mu Dragos zadívá do očí tak se zklidní, uvažuje co mu ten muž vlastně chce říct. Jakmile zaslechne jméno svého pána tak se jeho výraz i oči uklidní a zledoví, najednou jakoby před ním seděl jiný člověk. Ještě se plně Ban neprobudil ale Cal se přesunul do obchodního módu a i když jej droga nutila mluvit, tak výstražné znamení v jeho hlavě jelo na plné obrátky. Tohle už bylo pro jeho pána nebezpečné.* Tohle jméno zní velice zajímavě a staře, jistě se jedná o skvělého muže a podle toho jak mluvíte odhaduji, že jej znáte. *Tohle všechno s ním udělalo plné jméno jeho pána. Nejradší by toho muže před sebou napadl a zjistil co vše o něm ví, jenže moc dobře věděl že je starší a silnější, takže velice ošklivě bojoval s Banem uvnitř sebe.*
*Dragos se vítězně ušklíbne po jeho slovech. Odsune skleničku stranou a nakloní hlavu lehce bokem.* Řekněme.. Že jsem jej stvořil.. *Dodá s lehkou mezerou. Celkově mluví velice klidně, již bez dychtivého nádechu.* Copak nám Nicolae chce v New Yorku? A jakto že mě nekontaktoval už dříve? *Otáže se následně a na pohovce se narovná, aby neležel tak ležérně.*
*Zarazí se a pohlédne na toho muže.* /Tohle je vážně divné, přece by o svém měl vědět ne?/ *V hlavě mu zazní protihlas.* /Doprdele jen zkouší na co mu skočíš, ať táhne do hajzlu./ *Banův vulgární slovník ignoroval, ale věřil že má pravdu, jenže drogu měl stále ve svém systému což znamenalo pro něj velký problém.* Naprosto netuším proč Vás nekontaktoval dřív, mohu říci, že jsem o Vás do dnešního dne neslyšel, takže nemohu odhadnout jeho myšlenky. A tipuju že Nicolae teď nic v New Yorku nechce, pouze mě sem poslal preventivně.
Moje jméno není v podsvětě úplně neznámé. Byť používám pseudonymy, tak většina těch, co se mnou mají co dočinění mě zná mým pravým jménem.. *Pronese sebejistě.* Je proto zvláštní, že by o mě neveděl.. *Dodá a zvedne se z pohovky, načež si urovná oblečení.* No.. Vyřiďte mu, že očekávám jeho návštěvu.. Někdo jako já se nenechává čekat ani prosit, pokud ho nakonec vychovali správně.. *Pronese s ušklíbnutím.* A pokud by vás chtěl zardousit kvůli vaší ukecané náladě, tak ho taky pošlete za mnou.. Víte, kde mě najdete.. *Ušklíbne se, když vezme svou skleničku a zamíří dolů k baru, kde ji předá Tish.*
*Snažil se pobrat vše co mu Dragos řekl, věděl, že je totálně v háji, a nezbylo mu tedy nic jiného než se optat na poslední dotaz.* Když se optá kdo jej pozívá do New Yorku, co mu mám vyřídit? *Snaží se působit klidně, ale v této situaci je to pro něj poměrně dost složité. Nečekal že se jedny výzvědy zvrtnou tak moc, ale dobře veděl, že je to jen a pouze jeho chyba.* /Zatraceně, pokud bych ho neoslovil tím jménem, vše by bylo v pořádku./ *Díval se na muže a čekal co mu ještě odpoví načež jej pak sleduje jak jde dolů k baru.*
*Po jeho dotazu se na něj od baru otočí a s ušklíbnutím prohlásí.* Dragos Sorin, jeho otec. *Prozradí mu tu velkou neznámou a pak se už vydá zpátky do své vily.*
*Zkorní, jinak se to popsat nedá.* /Tohle je přece zatracená hloupost, něco takového se neděje Nicolae přeci říkal, že jeho rodiče nežili./ *Stojí a zírá na místo kde před chvílí stál ten muž, Dragos.* /Tak to vypadá, že jsme v hajzlu, měl jsi to nechat vyřídit mě./ *Poví mu Ban v jeho hlavě. Cal se lehce vzpamatuje a vyrazí z klubu domů aby mohl zavolat svému pánovi.* /Jasně a byli bychom mrtví, oba. Na něj nemáme./ *Dopoví mu ještě než vyrazí z klubu pryč.*
*Přes den si Aless vyřešila své pracovní záležitosti přes telefon a email a když měla hotovo, pustila se do plánování svatby. Obvolala pár salónu aby si odmluvila zkoušku šatů a svatebního obleku pro sebe a když měla i tohle hotovo, spokojeně si zamručela. Ze svého seznamu si to tedy mohla odškrtnout. Místo už měli zamluvené, jídlo a pití také, stejné jako výzdobu a květiny pro nevěstu. Potřebovala ještě s Remim probrat ty prsteny, ale to zatím mělo čas. I seznam hostů byl už tak nějak byl, chyběl snad už jen oddávající, ale na to měla ještě čas a ten zbytek už by se nějak doladil. Proto, když zjistila, že má všechno hotovo, na chvílí se zamyslela, ale pak jen vstala, vyšla z pracovny a zamířila dolů. Došla ke dveřím, které vedly k Miře, vyťukala kód a vešla dovnitř.* Vstávat a cvičit, mám pro tebe překvapení. *Zvolala do domu a pokračovala k pohovce, na kterou se pak svalila.*
Mira byla zrovna ve sprše a myla si vlasy. proto když tam Aless vešla, tak na sebe jen hodila ručník a vyběhla ven, než se na ní zadívala a zlehka se zamračila.* Co to jako je za přepadovky totooooo? *zavrčela, ale pak se ušklíbla.* Ale, že to jsi ty, tak ti to nějak odpustím. *Mrkla na ni mladá upírka.* Jen mi dej moment, ano? *Usmála se, než se vydala zpátky. Opláchla si vlasy, domyla si tělo, vysušila se a pak na sebe hodila černé triko a černé legíny, než zamířila zpět za Aless. Uculila se a sušíc si stále vlasy ručníkem se na ni podívala.* Tak povídej, copak si přejete, veličenstvo? *Usmála se.*
*Když Mira přišla poprvé jen v ručníku, Aless se uchechtla a jen si jí sjela pohledem, načež přikývla a čekala dál. Rozhlížela se a něco si broukala, když se pak mladá upírka objevila podruhé, koukla na ni.* Zvykej si, občas tady vletím jako velká voda, zvlášť když mě něco napadne, co budu chtít zrealizovat. *Uculila se a sledovala jí.* A veličenstvo vážně nejsem. *Zasmála se, než si prohrábla rukou své krátké vlasy a na chvíli se zamylela.* Hm, co bys řekla, kdybych tě teď trošku očarovala a zašli bychom se projít na zahradu. *Pozvedla obočí a usmívala se.* Kluci budou opodál, kdyby se něco stalo, ale věřím, že to nebude třeba. Takže, chceš na vzduch? *Optala se jí a pomalu se postavila.*
*Mira nadzvedla překvapeně obočí, pak si odhodila vlasy z ramen a nakrčila obočí.* Počkej počkej, ty mě a nějak očarovat? Vzít ven? Aless, ty si ze mě děláš srandu, nebo co? *Zavrněla dívka, než se ale zasmála, dala před sebe ruce na znaemní obrany a ušklíbla se.* promiň promiň, ta moje podezíravost, asi síla zvyku, dejme tomu. *Zavrněla a pak mlaskla. Přešlápla si z nohy na nohu pokývala hlavou.* Tak mě vezmi ve, a kdo ještě jde? Jen my dvě? A kam? Máš nějaký plán? Co když ti zdrhnu, to mi tak věříš? *Ušklíbla se, zatímco starší upírku provokovala.*
*Aless naklonila hlavu lehce do strany a uculila se.* Použiju na tebe Encanto, aby tě nenapadlo utéct a byla jsi poblíž mě. *Sjela si jí pohledem.* A jdeme jen my dvě, jak jsem řekla kluci budou po obvodu pozemku, neuvidíme je, ale budou tam, kdyby náhodou něco selhalo, tak tě když tak chytí, ale to předbíhám. *Přešla blíž k ní.* A ani daleko nejdeme, jen tady na zahradu, trochu se projdeme a tak, zkusíme to, jestli mi máš jít za svědka, tak musíme trénovat. *Mrkla a zadívala se jí upřeně do očí. Její Encanto nebylo tak silné jako třeba Emetta, ale i tak mělo nějakou sílu oproti Miry a tak jej na něj začala používát.* Projdeme se ven, ale tebe ani v tom nejniternějším koutě mysli nenapadne, že bys utekla. Budeš se snažit být silná a nevnímat případné pachy, které by se k tobě dostaly. Máš na to, nepodlehneš tomu, umíš se kontrolovat. *Pronášela svá slova pomalu, aby jím rozuměla a aby měly ten správný účinek.*
*Mira chvilku přemýšlela, než nakonec kývla na souhlas. Pak už jí upřela pohled do očí, a sledovala ji. Pak nakonec naklonila hlavu na stranu a kývla.* Jo, dobře. Můžu si se sebou ale vzít krev kdyby náhodou, že jo? *Ušklíbla se nakonec na Aless, než se natáhla pro mikinu, kterou si vzala na sebe, přehodila si ji přes sebe a koukal se na ni.*Můžeme jít, i když nevím, proč jsem si to brala, zima mi asi nebude, co? *Ušklíbla se. Proto si sundala mikinu, došla k lednici, aby si vyndala krev, vzala si dva pytlíky. Ty ale podala Aless a mrkla na ni.* No nevím jak ty, šéfová, ale já jsme ready. *Zavrněla spokojeně.*
*Upírka se usmála.* Jasně, vezmi si jí. a tu mikinu tu nech, nám zima nebude, to se neboj. *Rozesmála se a když už Aki měla všechno sebou, odebrala se ke dveřím, kde zadala kód a když se otevřely, prošla jimi do vily.* Tak pojď. *Otočila se na ni a počkala, až jí Mira dojde, jen co se tak stalo, prošli chodbou až do obývacího pokoje, přes který prošli a zamířili k velkým proskleným dveřím vedoucím na zahradu.* Tak si to užij a nezapomeň, umíš se kontrolovat. *Pronesla s úsměvem a obě pak prošli ven. Mířili přes terasu, kole bazénu trochu dál na trávu.* Jestli si budeš chtít sednout, jsou tu lehátka, nebo tam na terase křesla, klidně si můžeš i zaplavat nebo dát vířivku. *Zasmála se a sledovala jí.*
*Jakmilr Mira vyšla ven, ihned se nadechla čersvého vzduchu. Přišlo jí to jako věčnost, co byla venku, a toto to bylo tak nějak jen pár týdnů. Usmívala se, chodila kolem, sledovala věci a všeho se dotýkala, jakoby to bylo poprvé. pak se otočila na Aless a usmála se.* To tě napadlo jen tak, nebo už se ti mně zželelo, když jsi se dívala na kamwry? *Zasmála se upírka, než se usadila na jedno z lehátek a pozorovala dívku před sebou. Pak naklonila hlavu na stranu a podívala se kolem.* je to moc hezké, děkuji ti za to. Tohle...to jsem nečekala. *Zavrněla a zavřela spokojeně oči. PAk ale koukla na upírku.* A jak se vlastně vůbec máš? Co Remi, nezlobí tě? *Usmála se.*
*Alessandra jí pozorovala a usmívala se, byla ráda, že ji mohla udělat tak trochu radost. Sama sebe nechápala, nikdy by tohle pro nikoho jen tak neudělala, ale byli vidět, že na ni Remi měl vážně velký vliv.* Napadlo mě to jen tak, prostě jsem to chtěla vyzkoušet, zkusit trochu jinou věc trénování. Navíc tě vzít i ven na vzduch a no, máš mi jít za svědka, takže musím vědět, zda to funguje tak, jak chci. *Uculila se a sama se posadila na druhé lehátko.* A není zač, je to maličkost, co teď můžu udělat. *Usmála se a podívala se na Miru, než se pak spokojeně natáhla a zadívala se na nebe.* Mám se fajn, mám dost práce, ale s tou mi pomáhají ostatní, abych se spíš mohla věnovat přípravám na svatbu a Remi je hodný, zlobí jen tam kde má, v posteli. *Zasmála se, než se pak jen dál usmívala.* A co ty? Jak jsi na tom ty? A jak ti jde sebeovládání? Emett říkal, že jste už trochu trénovali.
*Mira se na ni jemně usmála a ihned kývla na souhlas hlavou.* Děkuji, tohohle si vážím. Jak jsem řekla. Asi fakt nebudeš taková mrcha, jak jsi se mi zdála být dřív. *Zasmála se mladá upírka, než se ale natáhla a nohy si pohodlně natáhla na lehátku před sebe. Pak koukla na Aless.* Jo, jo něco jsme trénovali, nebo trénovali, sebral mi krev, pak ji předemě vylil. neovládla jsme se, jasně že ne. I když jsme se nažila. Ale myslím si, že to se nějak zvládne, jen je to pořád prostě ještě moc a čerstvé, ale půjde to. Chce to jenom čas, nic víc, takže čas a trpělivost, a ten tu o d vás mám, myslím si, že to už nebude trvat dlouho. *Usmála sen n Aless a naklonila hlavu na stranu.*
*Zasmála se.* Věř mi, mrcha jsem pořád, ale asi to už dokážu oddělit tak, abych byla mrcha jen tehdy, když je to třeba. S Remim, s tebou a občas s ostatními tady ve vile se snažím vycházet dobře. To víš, ten poblázněný vílák, kterého si za měsíc beru se mnou dělá divy. *Uchechtla se.* Kdybych díky němu nepoznala, co je to láska, asi bych se nikdy nezměnila, nikdy bych neukázala svoji pravou tvář. *Pokrčila rameny a dál sledovala hvězdy nad hlavou, než se na ni podívala.* Je dobře, že trénuješ. Někdy to bude i takhle, ale jde o to, aby ses to všechno naučila. Věř mi, každý si tím prošel, takže víme jaké to je a proto se snažíme pomoct i vám. Ale určitě to nebude dlouho trvat, jak říkáš čas máš a trpělivost máme zase my, takže to bude v pohodě. *Mrkla na ni.*
*Mira ji poslouchala usmívala se.* jsem za to ráda, upřímne,. Cítím se dobře, myslím si, že to zvládám více a více. Tak nějak mne motivuje to, že za chvíli uvidím Lyr, že už to nebude trvat dlouho. těším se, až budu s ní, až budu moct běhat po venku a tak. To pro mě bude asi ta největší odměna, co může být. *Přiznala MIra a pak se zadívala na Aless, než jí pokynula.* Jak dlouho vlastně, takhle jsi? *Optala se jí, načež naklonil hlavu na stranu a sjela si ji pohledem od hlavy až k patě. *A jak moc tě to baví? Nelituješ toho, že nejsi člověkem? *Zajímala se a pokrčila si nohy k tělu.*
Já si toho všímám. Abych řekla pravdu, tak ze všechno novorozenců, co tady jsou, jsi zatím ty, co si vede asi nejlépe, nebo spíš se o to snaží. Ale to je asi d každého, jak se kdo k tomu postaví, pokud to někdo bude flákat, o to déle bude po zámkem, přece jen, nechci problémy, nikdo je nechce a věř mi, dostat se do křížku s lovci nebo nedej bože s Dragosem, tak je po vás a toho vás chci ušetřit. A co se týče Lyr, když to tak půjde dál, myslím, že si brzo dáte nějakou návštěvu, ze začátku chvíli, abychom věděli, jak to bude, ale můžou se postupně prodlužovat. *Usmála se na ni a pak už jen poslouchala její otázky.* Myslíš, jak dlouho jsem upír? Hm, teď to bylo osmdesát let, co jsem se proměnila. *Pousmála se.* Já vím, jsem už stará. *Zasmála se.* Ale asi spokojená. Neříkám, že to je zrovna procházka růžovou zahradou, někdy je být upírem o hubu, ale nelituju toho. Jsem tak nějak už zvyklá, svým způsobem spokojená. Navíc kdybych se neproměnila, nikdy bych nezjistila, že moje dcera pořád žije a nenašla lásku svého života, takže asi tak.
*Mira se usmála.* Jo, myslím si, že se do toho bodu, kdy budu moct říct, že jsme šťastná i já, dostanu taky. Díky Aless. *Mrkla na ni, než se nakonec ještě chvilku kochaly na zahradě svitem hvězd a měsíců, a nakonec s nevrátily obě zpátky, Aless k sobě a Mira k sobě do bytu, kde se ještě jala toho dělat na nějakých grafických věcech.*
*Už od Mirinej premeny bíva u Aless. Svoju izbu si zaradila dosť spartansky okrem postele a jednej skrine tam nič nemá s vínimkou toho že zvišok izbi prepchala rôznymi rastlinami abi tak čo najviac zmiernila svoje abstinenčné príznaky a mohla tam tak zostať čo najdlhšie a tak zostať pri Mire čo najviac aj keď za ňou nemohla. Keď nieje vo vile stará sa o Mirine fenky a o jej bit keby sa tam chcela niekedy vrátiť. Tiež Mire každí deň píše správi o tom ako sa má čo robí a ako sa jej darí. S každej jednej správi je očividné že jej Mira strašne chíba a počíta hodiny do chvíle kedy konečne zasa bude môcť biť s ňou. Správi dáva upirovi menom Emmet. Jedného večera sa znova viberie za Emmetom abi mu dala ďalší list ten ho ale tentoraz nepríme a prekvapí ju správaou že Mira dnes bude mať vzchádzku a že sa s ňou Lyr môže nakrátko stretnúť.*
*Ještě chvilku trvalo, než Emett vyšel ven, a za ním vyšla i Mira. Usmívala se, byla očividně trošku poblbnutá, ale Emett vysvětlil Lyr, že je pod částečným Encantem, aby jí neublížila. Bude se držet prý za nimi, nebude ale nijak vstupovat do jejich rozhovorů ani jiných věcí, prostě jakoby tam nebyl jen do případu nouze. Mira na sobě měla oblečenou bílou halenku, černé kalhoty a vlasy měla vyčesané do culíku. V ruce svírala stočenou ruličku papíru zavázaný bílou stužkou. Když uviděl Lyr, na nic nečekala a ihned se k ní rozeběhla. Pevně sevřela vílu v náruči a úplně vydechla.* Lyr, tak jsi mi chyběla. Sakra, je možnost dokopat tě k tomu aby jsi si od Aless nechala koupit mobil a udělat si třeba Skype? *Zasmála se, než se od ní odtáhla a pak ji políbila na rty. Byla ráda, že momentálně necítí žádnou touhu jí skočit po krku. Emett se sebou nesl pro případ ještě tašku s několika zachlazenými sáčky krve. Mira se podívala Lyr do očí.* Něco pro tebe mám. *Natáhla se a podala Lyr ruličku papíru a čekala, až to otevře.* Pracovala jsme na tom celkem dlouho, snad se ti to bude líbit. *Usmála se.*
Netrpezlivo čaká až Emmet privedie Miru keď ju uvidí nestihne ani zareagovať a už ju Mira obíma, tiež ju pevne zovrie v náručí a citi neskutočnú radosť že je zasa s ňou. Strašne si mi chíbala láska. Akobi chíbal kus so mňa ale už sme spolu.... Vetu nedokončí a len si vychutnáva objatie a bozky svojej lásky. Jej jemnej kritike sa zasmeje. No najskôr sa s tím musím naučiť zachádzať. sotva zvládam pevnú linku. Prizná ale nezdá sa že bi ju to nejak zaťažovalo. Keď si od Miri prevezme darček a pozrie sa na svoju krezbu padne jej brada. Hneď na to vezme Mire tvár do dlaní a zadíva sa jej do očí. Milujem ťa láska. Povie a hlboko ju pobozká. Je to krásne moc ďakujem. Povie keď sa od nej odtiahne a vezme ju za ruku. Tak kam pôjdeme? Môžeme biť len tu alebo môžeme ísť aj do na chvílu do mesta? Spíta sa Emmeta a rýchlo prenesie pozornosť na Miru. Oboje je fajn. Ešte som si tento dom ani neprezrela som len vo svojej izbe alebo u teba. Chcela som s prehliadkov počkať na teba.
*Mira se na ni usmála.* No, já si myslím, že Aless nebo někdo z kluků ti to rád ukáže, určitě i Jasmine, že ano? *Otočí se na Emetta, ptajíc se na jeho manželku, než se otočí na Lyrii.* Alespoň jeden z nich ano, určitě budou mít trpělivost a čas, jak jsem řekla. *Usmála se. Když pak viděla její nadšení nad obrázkem, tak se na ni vesele usmála, polibek jí opětoval nazpět a pak se koukla na svou milou.* Jsem moc ráda, že se ti to líbí, ani nevíš jak. *Pověděla zvesela. Potom se otočila na Emetta, a čekala, co odpoví on. Ten se zadíval z okna a pak zase na dívky.* No, ven jít můžete, ale určitě ne do města. A hlavně, až se setmí, teď bych doporučoval všem zůstat tady.* Okomentoval vzhledem ke světlu. To už se Mira otočila na Lyr.* Tak večer můžeme ven, Aless už mě ven vzala, má nádhernou zahradu!! Ordinuje jí tam už i Remi, její snoubenec, fér, a stará se tam o květiny jak jen může, takže to stojí za to. *Uculila se.* Tak teď budeme tu, nějak to projdeme? Je tu bazén, sauna, a vše možné, je tu toho dost. Tak povídej, kam by jsi se chtěla podívat? *Usmála se a vzala dívku za ruce.*
*Sama ani nevedela ak omoc jej Mira chíbala až kím sa s ňou znova nestretla úprimňe jej bolo jedno kam pôjdu hlavne ze tam budú spolu. Pri Miriných slovách sa ale pozrie na Emmeta a pekne sa na neho usmeje.* To od vás bude moc pekné. *Povie a ďalej venuje pozornosť Mire.* Hmmm, prepáč to ma nenapadlo. Tak čo takto čo keby si mi to tu ukázala kím nezapadne slnko a potom sa pôjdeme trochu prevetrať? * /S tím remim to bude zaujímavé stretnutie.... Ale nie dnes v oci./ *Povie si v duchu.* Tá záhrasa a wellnes znejú skvele. Kde začneme? -Spíta sa a nechá sa Mirou viesť*
*Mira se na ni uculila a pak se podívala před sebe.* No, já bych jako první navrhla, že bychom si to tu mohli projít, ukážu ti, kde co má. je to ale trochu, no až moc moderní, nevím, jestli tě budou zajímat garáže a auta, co jsou pod námi, třeba naposledy. To je taková Alessina chlouba, ale jo, má to pěkný. Ale já ti ukážu ten bazén, tak pojď. *Usmála se a chytla Lyr za ruku, než se rozeběhla po chodbě směrem k místu, kde byl bazén. Po chvilce se ale na vílu otočila a zasmála se.* Úplně si vzpomínám na doby na škole, kdy na mě křičeli, ať neutíkám po chodbě, Strašně zvláštní deja-vu. *Zasmála se a běžela dál, než se dostala až k velkému, krytému bazénu s prosklenou střechou.* Aless to má udělané chytře, ty UV skla, kterými neprojde sluneční záření jsou zatraceně dobrý nápad. Muselo to hodně stát, ale dává to zase o nějaký pocit volnosti navíc. *Uculila se. Pak koukla na Lyr.* Jdeš? *Ušklíbla se, a v dalším momentě skočila i v oblečení do vody.*
Pravda autám moc neholdujem. *Odpovie ale na návrh o bazéne nadšene prikívne a nalseduje Miru.* A aká si vlastne bola na škole? O tíchto veciach moc často nehovoríš. *Spíta sa zatial čo behom nasleduje Miru. Keď zastavia pri bazéne uznanlivo prejde pohladom po niečom za čo by sa nehlambila akákolvek plaváreň.* Zdá sa že okná niesú to jediné na čom neštrila. Niektorí ludia maju skrátka radi svoje pohodlie. *Vďalšej chvíli ju ošpliecha sprška vody ktorá vznikla pri mirinom skoku. Lyr sa tomu len zasmeje, zhodí zo seba pončo a len v tielku a nohaviciach skočí za mirov.* Vieš čo toto pripomína mnee? *Spíta sa keď k nej dopláva a oboplíva ju v malom kruhu.* Naše prvé víročie.*
*Mira se na ni usmála.* Na škole? No, řekla bych, že takový třídní šašek. Blbla jsem, hrála si, jak jsme jen mohla všem dala, co po mě chtěli, byla jsem vděčná za maličkosti, za to, že se se mnou někdo bavil, když jsme ji půjčila tužku. *Ušklíbla se.* Když mi pak došlo, že to vše bylo tak nějak jenom proto, že po mě vždy něco chtěli a pak byli hodní jen proto, aby to vypadalo, že jsou vděčný, kašlala jsem na to. Stáhla jsem se do sebe a soustředila se na učení, a nesnažila jsme se vnímat to, jak se mi ostatní snažili ubližovat. No, byla jsme dítě, a pak jsem z toho omylu vyrostla. Došlo mi, že svět není takový, jaký jsme si říkala, že je, ani lidi. *Povzdechla si. Pak se zasmála.* Myslíš to jak jsme se koupaly v jezírku v Central Parku? Ach ano, no, na to nejde zapomenout, má milá. *Usmála se, načež doplavala k lyr a přitáhla si ji k sobě do polibku.*
*Zamračí sa ako Mira rozpráva. Rozhodne sa jej nepáči čo sa dopočula. Na druhú stranu ju nikdy peprestane udivovať čím všetkím si Mira prešla a stále zostala touto srdečnou láskavou osobou. Bola krásna z vonku aj na vonok.* Oproti tomu čo všetko si prežila bol môj život jednoduchý. *Povie trochu smutne a zastavi sa na mieste.* Ano presne to. *Rýchlo zabudne na sklúčenosť a obíme Miru ktorá k nej dopláva. Pravou rukov jej zájde do vlasouu a pritiahne si ju bližšie k sebe. Niečo je ale na tom objatí janskôr príde trochu iné. Trvá ale len chvílku než si uvedomí že je to mirina chladná pokožka.* /Samozrejme ty hlúpa veď je teraz upír./ *Povie si sama pre seba pritúli sa k Mire ešte viac a ďalej polračuje v bozkiu.*
*Mira jen pokrčila rameny.* Kdybych mohla, asi bych si vybrala jinak...i když, no, to jsme si myslelal. Postupem času mi došlo, že nevím, jak by jinak můj život vypadal a té nevědomosti se bojím. Je ze mě podivínka, ale já už bych asi nezvládla žít, tak jak tomu, rádi lidé říkají, normálně. *Usmála se na Lyr a pak na ni uličnicky mrkla, než se k ní přisunula blíž a polibky jí mileráda opětovala. Najednou ale pocítila, že něco je taky tak nějak špatně. proto se včas odtáhla.* Omluv mě prosím. *Hlesla, načež si vyskočila z bazénu a posadila se na okraj, než kývla na Emetta. Ten už věděl, co po něm chce a podal jí balíček krve, který si Mira otevřela a dala se do pití. Pak se podívala na Lyr a jemně se usmála.* jaks e vůbec cítíš? Co ty tvoje věci co musíš zařizovat, a jak se má bráška? *Ptala se.*
*Hneď ako na Mire pozná že niečo nieje v poriadku ríchlo ale neochotne sa odtiahne a sama sa vitiahne na okraj bazénu dosť ďaleko od Miri a Emmeta abi svoju priatelku nepokúšala ale abi zároveň bola dosť blízko.* /Ouu, no nič/ *Mávne v duchu rukov nad faktom že jej tielko sa jej lepí na telo a je mokré o dosť priesvitnejšie než čakala a poktačuje v predchádzajúcom rozhovore.* Normálnosť sa velmi preceňuje. Taká aká si si dokonalá. Nikdy nikomu nedovol abi ťa presviečal o opaku. *Chvílku mlčí, len nohami víri vodu a čaká až sa Mira naje.* Ale je mi docela dobre. Vzhladom na okolnosti. Jason zrejme zatahal za nejaké nitky a nejak to urovnal s tou mrchou čo robila problémi. No a Fenrin sa má tiež dobre. Pítal sa na teba. Povedala som mu čo sa deje, tak ti želá vela zdaru. Tiež chce abi sme za ním znova prišli keď to bude možné.
*Mladá upírka se na svou vílu podívala a šťastně se usmála.* Děkuji, lásko moje. *Zavrněla spokojeně Mira a naklonila hlavu na stranu. Tak nějak si v hlavě převrácela všechny věci, co jí Lyrie řekla.* Tak nějak jsem se naučila být normální sama pro sebe. To jaká právě teďka jsem, je pro mě normální, ani nevím, co vlastně normální je. Myslím, že slovo normální je jen něco, co má představovat ideál určité doby. Ale já jsem ráda, když jsem ideál taková jaká jsem sama sobě. *Usmála se, když objasnila svůj fakt. Když Lyr zmínila, že se na ní její bratr ptal, tak se vesele pousmála.* I ty jeho pozdravuj, a vyřiď mu že mu děkuji. Doufám, že mi okolnosti umožní co nejdříve se za ním jít podívat společně s tebou. *Pronesla Mira a když měla dopitý svůj sáček krve, tak se děkovně podívala na Emetta, než opět vklouzla do vody a položila se zády ha hladinu, a spokojeně zavřela oči.* A co holky, nezlobí? *Zeptala se na své dvě fenky a potom se podívala na Lyr. Když viděla, jak se jí látka lepí na kůži, musel si skousnout spodní ret.*
Normálnosť je slovo ktorím sa škatulkuje stereotip a nudný roboti ktorí nedokážu myslieť sami za seba. *Povie a aj potom čo Mira znova skočí do vody zostane sedieť na okraji bazéna a len ju pozoruje ako pláva na hladine.* Uhmm, poviem mu a kočki sú poslušné ako dve ovečky. Hneď sa pozná že majú dobrú výchovu. Ale velmi im chíba ich panička. *Zatial čo hovorí vkĺzne do vody. Podpláva Miru a stiahne ju pod hladinu. Vinorí sa s veselím smiechom a keď sa na hladine ukáže aj Mira so smiechom ju ošpliecha vodov.*
*Mira se na Lyr podívala a zlehka se zasmála.* A nebo takhle to může být, na druhou stranu jak říkám, já můžu třeba říct, že jsem sama pro sebe normální. Stejně tak, jako může říct támhle nějaký vystudovaný učenec na vysoké škole, že i on si přijde normální. Pořád to je normální, ale pro každého je to něco jiného. Ale, myslím si že nudný stereotyp bude asi v tomto případě lepší definicí. *Osvětlila Mira a zasmála se nad celou situaci a celým řešením. Když potom slyšela, že se mají její fenky dobře, tak se na Lyr vděčně zadívala.* Ani nevíš, jak jsem ti za tohle vděčná. Moc ti za to děkuji, ty holky jsou mojí nejlepší přátelé. A jsem moc ráda, že si s nimi rozumíš, i když, ony jsou stejně takové nekonfliktní. *Usmála se, a chtěla ještě něco říct, ale to už byla stažena pod hladinu. Když se nakonec vynořila, tak se podívala na Lyr, chvilku na ní hleděla hraně naštvaným výrazem, ale nakonec vybuchla smíchy a pošplýchala i ona jí vodou. Dostala se ale až k ní, přitáhla si jí do náruče, a dala jí pár praminků vlasů, co měla na obličej, za ucho. Hleděla do očí a jemně se usmívala.* Miluji tě Lyr. *Pronesla Mira, než si opřela čelo o její rameno a přivinula se do její náruče.*
Tiež pravda. *Prisvečí na Mirinu odpoveď. Keď sa ale dostane k svojim fenkám nakoní hlavu na stranu.* To je snád samozrejmosť a starám sa o ne rada sú zlaté. *Potom čo sa mira vinorí sa len smeje a užíva si bezstarostnú zábavu. Makoniec sa ale k mire pritúli.* Aj ja teba láska strašne moc.* Odpovie a len odpočíva v jej náručí. Čas hodí za hlavu a len si vychutnáva blízkosť svojej lásky a hladí ju po vlasoch a chrbte.* Mohla by som takto zostať celú večnosť a stále bi to bolo príliš krátky čas. *Zavrní polohlasne.*
*Nad jejím výrokem o fenkách už se jenom usměje a obejme jí nazpět. Pak se odtáhne, aby jí přeci jen viděla do očí a usmála se.* To i mě, moje milá. *Zavrněl Mira lehce a pak se otočila na Emetta, který ale seděl momentálně opodál, a nevěnoval jim moc pozornosti, jen koukal do mobilu.* No, ale jinak já si zkracuji čas docela dobře. Tak nějak se teď věnuji víc práci, chodí mi pořád dost objednávek na maily, a taky teď hodně tetuju. Aless mi obstarala barvy, tetovací tiskárnu a tak, hm, přemýšlím, nechtěla by jsi něco vytetovat? Co vím, tak tvoje krev by mi stejně nevoněla a ani nechutnala, takže pokud budeš chtít, budu ráda. *Mrkla na ni Mira potěšeně a uličnicky se zasmála.*
*Pozrie na priatelku a usmeje sa.* To bi bolo super. Vspomínaš už som mala kérku ale prišla som o ňu. *Pobozká ju.* Ale máme dosť času. Podme najskôr so sauny potom sa na to môžeme vrhnúť. * Môžeme zatial prebrať návrh a tak podobne. *Rovnako ako Mira aj Lyr sa po očku porie na Emmeta.* Páni a ja že len ludia sú závyslí od mobilov. *Zašepká Mire žartovne ale je jej jasne že upír sa im len snaží dopriať pocit súkromia. Pripláva ku kraju bazéna a vitiahne sa na okraj. Svoje pončo nechá tam kde s nej spadlo. Hlavne preto že s nej crčí voda ale aj preto že jej neušlo ako si Mira pradchvílou skusla peru. Počká na ňu pri okraji.* Len taká maličkosť kde tu vlastne sú sauny? *Spíta sa potom čo sa k nejMira pridá.*
*Mira se uculila.* Jsou jen kousek odtud, tam snad dostaneme víc soukromí, ale Emett nam bude asi pořád nějak za zadkem. *Hlesla, a to se jí taky potvrdilo, když se upír zvedl stále hleděl do mobilu, ale i tak šel za nimi. Mira jen protočila očima, ale nakonec se uculila.* Potom ti dám nějaké moje oblečení, aby jsi nemusela být v mokrém, chceš? nebude tu nějaké máš? Ale ne, ne. Až bude odcházet ode mě, půjdeš v suchém. *Pronesla nakonec Mira nekompromisně. Když došly k sauně, tak se dívka otočila na Emetta. Ten si jen odfrkl, ale nakonec se otočil, aby se mohla Mira svléknout a pak už chytla Lyr za ruku a táhla ji za sebou.* Vstoupit můžeš jenom když někdo bude řvát tvoje jméno! Pokud uslyšíš jiné výkřiky...tak to ignoruj. *Zvolala ještě na Emetta, který se ušklíbl. Když za nimi Mira zavřela dveře, tak na nic nečekala a ihned se rty natiskla na ty víly. Tak moc jí chyběla, a dalo by se říct, že už cítila i abstinenční příznaky.*
*Nechá sa odviesť k saune a Emmeta zdarilo ignoruje keď sa mira vizlieka očami jej prechádza po ťele s neskrívanou túžbou. Tiež so seba zhodí nokré šaty a ako prvá vojde do sauny. Hneď ako ju Mira pozká začne jej bozk vášnivo oplávacť a pritiskne sa k nej. Strašne ju vzrušuje keď cíti nahé telo svojej milenky na sovjom. Už to bolo príliš dlho čo sa naposledy milovali. Chce cítiť jej dotiky ale ešte viac než to sa jej chce dotíkať ona. Priviesť svoju Miru na vrchol rozkoše. Pravú ruku jej zaborí bo vlasou a pritiahne si ju k sebe zaťial čo lavou ju obíme okolo pása.*
*Mira se nad počínáním své milé jen usmála. Hned na to se ale rozhodla převzít iniciativu, ale zároveň chtěla být přeci jen jemná. Natlačila Lyr na stěnu, ale možná, že to v tu chvíli bylo o něco rychlejší a silnější, než chtěla. Své upíří schopnosti ještě pořád objevovala a poznávala, proto jakmile se ozvala rána, se kterou Lyr natiskla na stěnu, tak od ní ihned odskočila a začala se ujišťovat, že je víla v pořádku.* U bohů, není ti nic? neublížila jsem ti? Tohle bylo až moc silné, promiň, nějak, pořád ještě asi uplně nezvládám ovládat to vše nové, co v sobě mám, odpusť mi. *Najednou ji přepadal strašná vlna smutku, bála se, že Lyr něco udělala, nelíbila se jí síla, se kterou ten, ač romanticky míněný akt, provedla. Hleděla na vílu jako hromádka neštěstí a kdyby mohla, tak by se zneviditelnila.*
*Nechá Miru nech ju odtlačí k stene ale pri náraze na stenu sa jej zatmie pred očami. Trvá chvílu kím sa spametá nakomniec ale posledný krát potrasie hlavou a okamžite príde k Mire.* Nič sa nestalo láska. Je snád samozrejmé že si na všetko musíš zviknúť. *Pristúpik nej a pobozká ju.* Len som netušila že si na BDSM. *Zasmeje sa abi odlahčila atmosféru a znova Miru vášnivo pobozká. Vezme jej ruky a položí si ich na boki. Sama Miru tiež obíme ale necháva iniciatívu na nej.* Už raz som ti povedala že sa ťa vždy mudem chcieť takú aká si a nikdy sa ťa báť nebudem. *Zašepká keď preruší bozk a čaká čo bude Mira chcieť robiť ďalej.*
*Jakmile Lyr hodila onu poznámku, tak se Mira musela zasmát. I když, pravda byla taková, že kdyby to šlo, asi by se jí oii zalily slzami. Nakonec se ale podívala víle do očí a jemně se usmála.* Tak dobře, dobře. Já jen, no víš, i pro mě je to nové, a lekla jsme se. Vím, že mě chceš takovou jaká jsem, jistě že ano, ale na druhou stranu se strašně bojím, že ti ublížím, a to nechci. Mám strach, že se přestanu ovládat. *Hlesla. Pak se natáhla, aby mladou vílu opět políbila na rty a užívala si tu chvilku s ní, hladila jí po těle, nepouštěla u sebe a spíše se s ní tak nějak mazlila. Pak se ale odtáhla a skousla si ret.* Nebude ti vadit, když zastavíme? Přeci jen, jsem s tebou ráda, ale pořád se bojím toho, že já nevím, se do tebe zakousnu. Tohle všechno je moc hezký, ale ještě pořád potřebuju čas nato si zvykat. Tak co kdybych chvilku poseděly a pak se vydaly na to tetování, co ty na to? *Optala se Lyr Mira.*
Lyr sa musí premáhať abi neprevrátila oči. Jej vlastá bezpečnosť a vlastne aj smrť jej boli ukradnuté. Nebezpečie vlastne aj sama vyhladáva. Ale toto nieje žiadny bitka a ženu vo svjojom náručí miluje. Pohlad ktorím sa na ňu Mira teraz pozerá jasne hovorí že ak by Lyr ublížila ublízila bi v prvom rade sama sebe. Lyr by sa radšej nechala stiahnuť z kože než abi videla Miru trpieť a naviac kvôli niečomu čo zapŕčinila. Strašne moc ťa chcem. Ale čím dlhšie bude čakanie tím sladšia odmena. Šibalsky na Miru žmurkne vezme ju za ruku a odvedie ju k lavičke. Poď preberieme zatial to tetovanie.
*Když Lyr souhlasila tak se Mira celá rozzářila. Ihned se k ní nahrnula, aby si jí vtáhla do náruče. několikrát ji políbila na tváře, celá veselá z jejího přístupu.* Přesně tak, ta odměna bude stát za to, to ti slibuju, moje milá. *Usmála se Mira, naposledy ji políbila a pak se společně s ní posadila. Podívala se na Lyr a zamyslela se.* Tak, co to tedy bude, slečno? nějaká květina? Nebo něco na způsob popínavé rostliny? Nebo snad dokonce i něco jiného? *Uculila se, naklonila hlavu na stranu a přemýšlela.* A jak velký rozsah? A barevné? *Házela nadšeně dívka jednu otázku za druhou.*
Má radosť z toho ako sa jej láska rozžiari a nechá chmúrne mišlienky za sebou. sadne si a pritúli sa k nej. Dobre takže len čierne žiadne farby. Na lavú lopatku by som chcela rozkvitnutú ružu. Odtiahne sa od Miri a ukazuje jej čo kam a ako bi chcela. Od tej ruže popínavé tŕňové šlahúne ktoré bi sa ťahali cez celé rameno a potom ďalej okolo celej ruky až po končeky prstov. Ďalšie ruže bi som chcela dať sem, sem a nakoniec sem. Ukáže na miesta na nadlaktí, do stredu vnútornej strany predlaktia a nakoniec na chrbát dlane.
*Mira se usmála, a sledovala, jak radostně její milá vypráví. Byla veselá už jenom z toho, že bude mít zase něco na práci, a že se nebude u sebe v menším domku na kraji Alessiny vily nějak nudit. Když potom víla skončila, tak mladá upírka naklonila hlavu na stranu a zářivě si na svojí dívku usmála.* Páni, tak to bude teda něco, upřímně se na to dost těším. *Přiznala dívka a potom si ještě v hlavě přehodnocovala všechno, co po ní Lyr chtěla.* Ale myslím si, že bude rozumné to rozložit na více sezení. Chápu, že by jsi to možná vydržela najednou, ale přeci jen, já budu asi víc klidnější, když to uděláme na dvakrát, možná na třikrát. Takže, co kdyby jsme dneska začaly, protože já si myslím že než udělám návrhy, tak to bude skutečně jenom chvilka, a až budeme mít dneska hotové tak nějak obrysy, tak bych ti to dodělala zítra, než půjdeme ven. Co si o tom myslíš ty? *Optala se své dívky Mira a zářivě se na ní uculila od ucha k uchu, těšící se na to, co spolu budou všechno podnikat.*
*Teší ju Mirin záujem. Potom čo jej všetko opíše sa k nej znova pritúli a počúva a prikivuje čo na to Mira hovorí.* Čokolvek len povieš Ty si odborníčka. *Prisveči jej a potom len chvílu potichu sedí pritúlená k Mire.* Vieš ti si také malé slniečko. Človeku je dobre už len z toho že je s tebou. Ale myslím že ak tu zostanem ešte chvílku upečem sa. *Neochotne vstane a pozrie na Miru.* Hodím sa rýchlo do bazéne nech sa schladím a počkám na teba alebo pôjdeme spolu?
*Mira ihned přikývl.* JO, já myslím, že to zmáknu, nejedno tetování už mám, takže se nějak vyznám, řekla bych. *Usmála se a pak ji poslouchala.* No jo, jasně, vlastně, já to nijak nevnímám, necítím, takže dám na tebe. *Zasmála se, a pak tedy společně s Lyr vyšla ze sauny. pak se ale zastavila, chytla ji za ruku, a ukázala na Emetta, který seděl až moc blízko bazénu. Sklonila se k Lyriinému uchu.* Když skočíme dobře a blízko, tak ho zlijeme. Jdeme na to? *Mrkla na ni spiklenecky, a pokud ano, tak už jen čekala na to, až jí stiskne Lyr ruku, aby se mohly spolu rozeběhnout a společně skočit.*
*Pri Mirinom návrhu sa jej po tvári rozloeje škodorasostní úsmev.* Tak na tri. *Prepletie si s Mirov prsti.* Jedna, dva... *Na tri sa rozbehnú a skočia do vody vedla Emmeta. Voda ktorá višplechne z bazéna ho poriadne zaleje. Upír hlasno nadávajúc viskočí na nohy a uprace sa z dosahu pre prípad že by nastalo ďalšie špiechanie pričom Lyr aj Miru spraží naštvaním pohladom. Potom čo to Lyr vidí sa veselo rozosmeje vilezie z bazéna a oblečie si svoje nohavice a pončo. Tielkosi len tak hodí cez plece a počká na Miru kím tiež vilezie. Nakoniec podá Mire ruku a nechá sa odviezť k nej do bitu.* Videla si ako sa tváril. Chudák keby to bolo možné asi bi dostal infarkt. *Šepká Mire do ucha keď už sú skoro pri jej dverách. Letmo sa pozrie na Emmeta ktorí sa ešte stále tvári naštvane.*
*Mira to nevydržel, a jakmile viděla pohled starého upíra, tak radostně vypískla a jako korunku na něj vyplázla jazyk. pak už se vytáhla z vody, oblékla si nějaké svoje oblečení, jež tam měla a zasmála se na Lyr.* Sakra, to ale bylo dobrý! S tebou se fakt nenudí, já miluju jak jsi pro každou špatnost. *Zasmála se a pak jí vtiskla polibek. Emett jen něco zamrmlal, než se vyměnil ve své stráži s mladším Elijahou, s tím, že on dojde jakmile se převlékne do suchého. Mira zatím zalezla s Lyr do bytečku, kde se začala hrabat ve skříni. Sobě něco vytáhla a pak se usmála na Lyr.* Něco si vyber, drahá, já se zatím dám do kreslení návrhu. *Mrkl na ni, a když se nakonec tedy oblékla posadil se, otevřela si jeden balíček krve, jež občas upila a pak kreslila do svého tabletu náčrty.*
*Kívne a zo skrine si viberie len nejaké rifle a zostane vo svojom ponče. Potom sa naťiahne na postel a hmmka si nejakú melódiu zatial čo čak až bude Mira hotová.* čo budeme robiť po tom až budeš mať všetko pod kontrolou? Zostaneme tu alebo sa vrátime do tvojho bitu? *Povie zamislene ale skôr len preto abi reč nestála než čokolvek iné.* A ako je na tom tvoja rodina? Viem že sme povedali že je na to čas a tak ale niekedy dy som ich rada spoznala. *Porjde na trochu vážnejšiu notu.*
*Mira se nad její otázkou pozastavila.* Rodina, no to nevím, asi to bude tak, že se s nimi vídat budu, ale jen omezeně, nějak, abych jim...no abych jim neublížila, nebo aby jim něco nebylo až moc jasné. Ale chtěla bych se s nimi vidět a i tě seznámit, myslím, že mému tátovi se budeš líbit. Je a byl to vždy moc fajn chlap. *Usmála se a pak spokojeně zavrněla.* A my? No, asi se vrátím do bytu. Ale, no, tak nějak budu pořád v kontaktu s Aless. jen je prolbém, no, doufám tedy, že to problém nebude, že bydlím na Manhattanu a to je v podstatě území toho Dragose, asi se přestěhuji raději do Brooklynu, abych v tom nedělala nepořádek, nebo tak. *Oznámila.*
*Počúva Miru a uvažuje ako by jej mohla jej situáciu ulahčiť.* Vieš možno bi bolo dobré vimislieť nejaký zdravotný problém. Niečo ako extrémna forma alergie na slnko alebo tak nejak. Abi sa nedivili že za nimi chodíš len v noci a tak. Aless bi ti určite mohla zariadiť nejaké papiere od doktorov a tak. A v bite budeme musieť vimeniť sklá alebo rovno dohliadnuť abi v tom novom už boli. *Nehovorí to ako problémi ale ako zozmam rekonštrukcie do budúcna. Nakoniec sa usmeje.* Teším sa až ho spoznám musí to biť skvelí človek keď vichoval teba. *Pretočí sa na brucho a znova nejakí čas len sleduje Miru ako kreslí a tvorí návrhy.* /Je tak krásna./
*Mira se na svou dívku usmála, a potom pokynulo hlavou.* No momentálně jsem je nechala žít v tom, že jsem zase odcestovala do Evropy. Takže proto se za nimi teďka nestavím, tedy to jsem jim řekla. *Vysvětlila Mira a pak se pousmála.* Ale jo, to s tou nemocí, nebo alergii na sluníčko, to myslím že může vyjít. Už v minulosti jsem jednou problémy s kůží na slunku měla, tak si myslím že to tak nějak vezmou. Navíc všichni ví, že nejsem zrovna ten typ, který by chodil za svou rodinou. *Pokrčila Mira rameny a potom se opět usmála.* Ano, táta je moc super, to je asi ten jediný, se kterým tak nějak držím celkový kontakt, pokud se teda nejedná o mojí malou ségru. *Uvedla na vysvětlení, a poté opět sehnula svůj pohled k návrhu na tetování.*
*Počúva svoju priatelku a jemne sa pri tom usmieva.* A prečo? S ostatními si nerozumieš? *Nachvílu sa zarazí.* Prepáč ak sa ti o tom nechce rozprávať tak neodpovedaj. *Povie rýchlo a stočí rozhovor iním smerom.* Ale o tvojej sestričke si mi ešte nerozprávala. Aká vlastne je? *Vstane z postele, prejde Mire za chrbát a oprie sa o operadlo kresla v ktorom sedí abi dobre videla náčrtky čo Mira kreslí.* Bude to krásne. Ale čo sa divím keď to kreslíš Ty. *Pohladí Miru z boku po tvári.*
*Mira se jemně usmála a jen nad tím mávla rukou.* Ale ne, To vůbec nevadí, Klidně se ptej. Přeci jen, já tě moc ráda povím o svým životě, i když teda si myslím že není o něco moc stát. *Pronesla, ale pak si zlehka povzdechla.* Ne že bych si s ostatními nerozuměla, já tak nějak ostatním nemám. Mé mámě se podařilo přetrhat kontakty se všemi členy naší rodiny ještě v době, když jsem byla v podstatě malá , a nebo tomu nerozuměla. Takže ani nevím, kde vlastně bydlí, co s nimi je, a takhle. Vím, že pohromadě naší rodinu držel děda, ale poté co umřel, tak už to nic není. A máma nás odtáhla do New Yorku, kde nikdo krom teda mého táty nežije, takže nemám ani moc možnost se s někým seznámit. *Pronesla Mira. Potom se usmála.* Moje ségra, jo. Jmenuje se Annie, a její 11. Je to takové malé sluníčko, ale je strašně vždycky ráda když mě vidí. Vím, že jako menší, jsem na ní strašně žárlila protože měla veškerou máminu pozornost. Ale teďka bych za ní dala ruku do ohně a nesnesla bych, kdybych se dozvěděla, že jí nikdo ubližuje. Je to prostě moje malá ségra, na které mi strašně záleží. *Usmála se Mira a potom se podívala na Lyr a potom zpátky na svůj tablet. Celá se začervenala, vtiskla svou tvář do její dlaně a na moment zavřela oči. Potom se na ní opět podívala a usmála se.* Jsem moc ráda, že se ti to líbí. *Zavrněla spokojeně.*
*Počúva Miru a je rada že sa o nej dozvie dalšie veci.* Úplne ti rozumiem. Kebi sa niečo stalo Fenrinovi neviem čo by som robila..... *Povzdichne si a pokrúti hlavou.* Keď tak počúvam príbehy ostatných ludí tak si hovorím že bol môj život príliž jednoduchý. Tím že ma nechali v lese mi vlastne spravili láskavosť. *Pekne sa usmeje keď sa jej oči zahmlia v spomienkach.* Moja mama bola úžasná. Najlepšia mama na svete. No a lepšieho brata som si ani nemohla želať. Je starší asi len o pár mesiacov ale vždy sa o mňa staral. Obidvaja so mnou mali obrovskú trpezlivosť. Samozrejme som začala chodiť ovela neskôr než Fenrin a aj potom som sa učila pomalšie. *Potrasie hlavou a preberie sa zo vspomínania do súčasnosti.* No a s bratom v podstate žijem doteraz. *Uzavrie svoje rozprávanie.*
*Mira Lyr poslouchala a usmívala se. Sem tam zvládla od svého tabletu, aby se jí podívala do očí a jemně se na ní pousmála, než se potom opět ale zase sklonila zpátky ke svému tabletu aby načrtla dalších pár čárek.* No jak to tak poslouchám tak taky si to neměla moc jednoduché. Nebo teda, kdyby mě někdo nechal v lese, tak by mi to asi moc fajn nepřišlo. Ale pokud je to tedy v tvém ohledu v životě jako dobrá věc, pak budu věřit že to byla tedy laskavost. Protože to vypadá tak, že tě to potom dovedlo ke skvělé mamce a ještě ke skvělému bráchovi. *Vzhlédla a usmála se na ni, i když si to popravdě sama na sobě představit nedokázala. Potom se opět usmála a podívala se na tablet.* No já jsem to s mámou měla vždycky takové na houpačce. Hlavně potom, když si přivedla mého nevlastního... To vlastně nebyl nevlastní otec, pro mě to byl vždy takový neznámý chlap. V tu dobu to s ní bylo k nevydržení, ale pořád jsem měla tátu, za kterým jsem mohla utíkat. A když už jsem neutíkala za ním, tak jsem si utíkala do svého vlastního světa. Tak nějak se ze mě prostě stal snímek, a tím jsem tak nějak doteď i když, teďka se už nějaké věci z mé představivosti staly skutečnosti. *Usmála se Mira jemně.*
*Prikívne na Mirine slová.* Vieš nikdy ma nezaujímalo kto moji rodičia sú alebo čo sa s nimi stalo, ale niečomu sa skrátka nevihneš. *Nakloní holavu na stranu a trochu sa zamračí.* Tak napríklad moja matka musela biť dryáda alebo otec faun alebo satir. Obidvaja to asi biť nemohli. S mojím prístupom k životu a k luďom jeden z mojich rodičov skrátka musel biť Gwilion. Alebo si to aspoň myslím. *Pokrčí plecami, vtiskne Mire na líce bozk a vráti sa na postel.* Mama tiež hovorila že som tam nemohla ležať viac než hodinu kím ma našla. Takže možno videli že si ma vzala..... *Vetu nedokončí ale nezdá sa že bi ju jej úvahi nejak zvlášť zaujímali.* Ten chlapík bol blbec čo? *Otázkov sa vráti k Mirinmu rozprávaniu.*
*Mira se na ni podívala a přikývla na souhlas.* Ach tak, chápu chápu. No v těch rasách vyjel trošku ještě plavu, ale Gwyllion, to budou asi ti temní co? *Optala se Mira a pak se nervózní zasmála nad svou nevědomostí. Potom se ale podívala na Lyr.* No, ale každopádně ještě štěstí, že tě tam skutečně našli. *Okomentovala nakonec, a potom už se zaměřila na její otázku.* Blbec? Tak to je hodně slabý slovo. *Protáhla Mira, aby měnila si černou barvu za růžovou, aby mohla vyplnit květinu.* Byl to zatracený hajzl, který neměl úctu k nikomu, a už vůbec ne k ženám. Byl to ten typ člověka, kterého by vůbec nebyla škoda, kdyby na světě nebyl. Nevím proč, ale tady ty typy se potom na mě lepily ještě nějakou delší dobu. A jsem upřímně ráda, že jsem se jich zbavila. Myslím si, že kdybych je teďka potkala na ulici, tak z nich zbyde jenom zatracená, hnusná, a bolest nás vzpomínka. *Pronesla, a nad tou představou se ušklíbla.*
Prepáč to večšina podsveťanov. *Ušklíbne sa previnilo. Potom len počúva čo Mira rozpráva a úsmev z jej tváre zmizne. Keď skončí temne sa zasmeje.* Myslím že bi som za takú šou aj zaplatila. Možno by sme ich predca len mohli pohladať a navštiviť ich. *Dodá zamyslene.* Ešte keď sme hovorilo o tvojom otcovi a rodine. Nebudú prekvapený keď im predstavíš.... no mňa? *Spíta sa.*
*Mira se jenom usmála a mála nad tím rukou.* To nevadí, třeba mi to potom někdy vysvětlíš. *Ušklíbla se a potom natočila hlavu na stranu, a zamyslila se.* Hm, stejně přemýšlím, že je později navštívím. Protože ten blbec, který byl s mámou, podotýkám že už s ní tady není, jí dělá ze života pořád peklo. Takže, přemýšlím že by se mu mohla stát nějaká nehoda. *Pronesla a pak se zasmála. Potom se na Lyr podívala a jen zavrtěla hlavu. Natáhla ruku a chytla jí za tu její.* Nebudou překvapený, věř mi, že ne. Bude to v pohodě, nemusíš se ničeho bát. *Ujišťovala jí Mira. Svého otce znala, a věděla, že jej překvapí skutečně jenom málo.*
Hmm, mohol bi vipadnúť z okna. *Nadhodí len tak ako bi nič. Vezme Miru za ruku a pobozká ju na dlaň.* Mne je jedno čo si ludia myslia ale..... Nechajme to tak keď hovoríš že to bude vporiadku tak to tak dude. *Znova vstane a prejde k Mire.* Ako sme na tom s návrhom? *Spíta sa a makloní si tablet tak abi naň videla. Zo záujmom si ho pezrie a vráti Mire.* Tak to vyzerá že už možeme rovno začať tetovať.
*Nad pochodem myšlenek své dívky se Mira jen pobaveně zasmála a podívala se na ní.* Hm, nebo mi mohl tak jen tak spadnout z útesu. *Pronesla.* Nebo by ho mohl srazit auto, a nebo... No Toho je hodně. *pronesla a pak se zasmála. Potom se na ni jen povzbudívě usmála natáhla se, a políbila jí. Když za ní Lyrie přešla, tak se na ní otočila a podívala se jí do tváře.* Už mi chybí jenom pár detailů, ale jak jsi řekla, už můžeme začít tetovat. *Pronesla Mira a dala se tedy do posledních detailů, které měla před sebou. Když měla hotovo, tak propojila tablet s tiskárnou, do které vložila tetovací papír, a čekala, dnešní návrh vyjede. Potom se podívala na Lyr a uculila se.* Tak, můžeme začít, asi kde budeš chtít. *Uculila se od ucha k uchu.*
Tolko možností a len jeden človek... *Kruto sa usmeje a oplatí Mire bozk. Počká až bede všetko pripravene potom zo seba zhodí pončo a natiahne sa na brucho na postel.* Najskôr ramenom, potom sa uvidí. *povie zavrie oči a len čaká čo sa bude diať.*
*Mira kývla na souhlas.* Tak dobře, tak tady začneme ramenem, a potom se tady uvidí. *Zopakovala, to co jí řekla její víla, a potom už obtiskla návrh na její kůži. Když sundala papír, tak se zářivě uculila a podívala se na Lyr.* Je to super, jenom chvilku počkej, najdu ty správné barvy. *Pronesla, a otočila se k jedné z poliček, ve které začala hledat.* Víš, Alessandra mi sem přinesla hned několik druhů. Přinesla mi sem barvy které v sobě mají příměs stříbra, ty jsou pro upíří kůži. Potom mi přinesla zase barvy, které v sobě zase nemají příměsi železa, a ty by měly být pro víly. Protože říkala, že je možné, že i Remii bude něco chtít, a že s tím mám tak nějak počítat. Ale vzhledem k tomu, že tě tady mám, tak to použiji i na tebe. *Pronesla, a když se otočila, tak v ruce držela tu správnou barvu.* Tak a jdeme na to. *Oznámila mladé víle. Potom už si připravila barvu strojek a když měla všechno hotové, tak se dala tedy do tetování.*
*Čaká so zavretími očami a počúva čo Mira hovorí. Keď sa dostane k farbím otvorí jedjo oko a pozoruje ju ako si všetko pripravuje.* Hej to je dobrí nápad. Jack, čarodej čo ma tetoval prví krát to síce nepoužil ale tuším k tomu použil nejakú mágiu alebo čo. Aj keď on to nikdy nepriznal. *Trochu sa zahniezdi a lepšie si lahne.* Budem si na to asi musieť niečo dať. Teda ak to nepoškodí tú kérku. O tom asi aless nimč nehovorila že? *Spíta sa ešte ale to už cíti strojček na kože tak sa len uvolní a čaká na vísledok.*
*Ještě než tedy začala Mira tetovat, se na svou vílu podívala a usmála se.* Neboj se, mám tady nějaké fólie, kterýma ti to potom překryju, stejně tak jako na to mám i nějakou mast. Mám přímo jednu i pro víly, protože, musím říct, že ten Alessin fér se za poslední dobu totálně zbláznil. Alespoň Tak mi to přijde, protože bych dala ruku do ohně za to, že na většinu věcí má nějaké svoje různé vymoženosti v podobě mastiček a takhle. Jak jsem říkala, na tu svojí zahrádku si docela potrpí, a co jsem slyšela, tak má zmenšenou verzi ještě u sebe v bytě. *Zasmála se, potom se natáhla za sebe do poličky a hned se na to položila před Lyr malou lahvičku s bylinkovou směsí.* Tohle by ti na to nejspíš mělo pomoct. *Uculila se na ni Mira, a potom už se sklonila k tomu, aby se jala začít tetovat.*
*Počúva Miru a jemne sa zasmeje.* Už si sa po svojej premene dotkla striebra? *Spíta sa s nadvihnutím obočím.* Budeš si musieť zviknúť že tvoje telo teraz reaguje aj na veci ktoré predtím boli neškodné. *Keď pred ňu Mira postaví férsku masť tak si ju obzrie ale bez toho abi sa nejak pohla.* To že si robí vlastnú medicínu ma neprekvapuje. Tiež si sama virábam lieky. Lesné víly sú v tom najlepšie. *Povie hrdo.* Raz som sa nadýchala železného prachu, skoro som sa utopila vo vlastnej krvi ale dostala som sa z toho. *Keď sa ihla dotkne jej kože a Mira začne tetovať z miesta kde sa momentálne ihla dotíka Lyrinej kože začne stúpať nepatrný prúžok dimu keď železo v atramente začne pôsobiť.*
*Mira se na Lyrii podívala a potom jenom zavrtěla hlavou.* Ne, nedotkla jsem se, nebo alespoň jsem ještě neměla odvahu. Ale tak nějak počítám s tím, že to bude asi dělat zatracenou neplechu. *Pronesla mladá upírka a pak se zasmála. Potom se zaposlouchala do toho, co Lyr říkala. Když pověděla to co pověděla o Železném prachu, tak jen vykulila oči.* To že se ti stalo? Sakra, jsem teda ale ráda že jsi v pořádku. Asi bych nepřežila o tebe nějak přijít. *Přiznala mladá upírka, a jakmile uviděla malý proužek dýmu, tak se lekla.* Opravdu mám pokračovat? *Optala se dívka víly.*
*Na Mirine slová prikívne.* Tak to radšej ani neskúšaj. O popáleniny druhého až tretieho stupňa vážne nestojíš. *Na jej zhrozenie nič nepovie pokrčila by plecami ale ano to momentálne urobiť nemôže.* Bolo to už dávno. *Natiahne volnú ruku a pohladí Miru kam dočiahne.* Neboj neprídeš o mňa. *Povzbudivo sa usmeje.* Jasné len dotoho. *Povzbudí svoju partnerku a znova zavrie oči.*
*Mira se na ni usmála, ale jakmile řekla, o co by při dotyku stříbra šlo, tak vykulils oči.* No tak to máš pravdu, to asi fakt nestojím. *Přiznala dívka, a paK se na Lyr zadívala. Když zjistila, že to bylo, jak řekla, dávno, jen si odfrkla a úlevně pokývala hlavou.* To ej dobře, je dobře, že jsi se z toho dostala. *Usmála se na ni a i ona ji volnou rukou pohladila. Pak už se jen uculila a sklonila se k tetování, kterému se začala věnovat naplno. Tak nějak se snažila držet linek, i když občas udělala nějakou svou kudrlinku, ale tak, aby to bylo hezké.* Mimochodem, Alessandra se bude vdávat, říkala ti to? Mám jí jít za svědka, asi tam moc dlouho ale nebudu, už jen kvůli bezpečnosti, ale...šla by jsi tam se mnou? *Koukla se na ni a jemně se usmála.*
*Leží so zatvorenými očami a sústredí sa len na to o čom Mira rozpráva. Tetovanie je trochu bolestivejšie než si panetala z minula ale nieje to nič čo bi nezvládla.* Nie ale tuším ty si mi povedala že je zasnúbená. Bere to dosť rýchlo. *Zamračí sa.* Teda neviem ako dlho sa s tím férom poznajú ale zasnúbený sú len krátko nie? *Spíta sa. Keď sa jej Mira spíta onú otázku skoro viskoší z postele a musí sa premáť abi zostala ležať.* Samozrejme, pôjdem velmi rada láska. *Odpovie so štastním úsmevom a znova ju volnou rukov pohladí.*
*Mira kývla na souhlas.* To máš pravdu, že to berou rychle. Tak nějak jsem to ale čekala, co Aless znám, je podle mě dost ukvapená. A ano, myslím, že nejsou zasnoubení dlouho, ale tak, no, někdo do toho prostě skáče hned a hr. *Ušklíbla se Mira, zatímco ji tetovala.* Jasně, ale přeju jí to, jak jinak. Myslím, že potom, co mi říkala o svém životě, si taky štěstí zaslouží. *Když jí pak lyr řekla, že s ní půjde ráda, tak vesele vypískla, sklonila se a políbila ji na tvář.* Děkuju, tak to v tom případě bude ještě o něco lepší!! *Zavrněla spokojeně, než se opět jala v pokračování tetování.*
No keď nájdeš tú pravú tak nieje na čo čakať. *Povie na súhlas ale potom zvraští čelo.* Len dúfam že im to vidrží. Ak náhodov nie môže sa nenávidieť fakt dlho a to bi som ani jednému z nich nepriala. *Povie a pozrie na Miru.* A čo Ty rozmíšlala si niekedy nad svadbou? *Spíta sa nemútením konverzačním tónom. Ani jej nedojde že bi sa za tou otázkom pre niekoho mohlo skrívať niečo viac.* Ako dlho to bude ešte trvať? *Spíta sa a volnou rukov ukáže na rozpracované tetovanie.*
*Mira se usmála.* JO, přála bych jim to, a máš pravdu. jelikož toho mají před sebou ještě hodně na odžití, tak si myslím, že by se opravdu asi tu dobu, co by se mohli milovat, nesnášeli, což asi není uplně ideálka. *Ušklíbla se Mira. Pak se pousmála.* A víš ty, že ani ne? nějak na to nebyl čas a nebo kapacita, vždy jsem mněla něco jiného, co bylo důležitější nad řešením. A ty? *Usmála se na ni jemně. Pak se na ni podívala.* Bolí tě to? Můžeme kdykoliv přestat a pak to zase dodělat, to není problém. *Proensla starostlivě.*
To bi sme im mohli pomocť nech ten spoločný čas strávia tak štastne ako sa len dá. Žmurkne na Miru. a počúva čo rozpráva. Nikdy som nad tím nerozmíšlala. Vieš vo vsťahu som sa nikdy nedostala tak ďaleko abi bola možnosť nad tím vôbec začať rozmíšlať. Znova skúsi pokrčiť plecami ale hneď si to rozmislí. Ano chcela bi som prestať ale nie kvôli bolesti. Vieš strašne ťa chcem pobozkať a teraz sa to tak nejak nedá uskutočniť. Šibalsky sa zasmeje a naznačí Mire nech pokračuje. Ale čím skôr to budem mať za sebou tím skôr sa dostaneme ďalej.
*Mira se usmála a pokývala hlavou. Pak se zamyslela.* ANo, ano jak říkáš, tak nějak to je. Prostě, i tak to bylo u mě, nikdy jsem se tak daleko nedostala, a když už to vypadalo, že to bude nějak dobře pokračovat, tak pak přišla nějaká rána, která mi představu o svatbě doslova znechutila. *Oznámila Mira. Když jí pak Lyr řekla, proč chce přestat, tak se jen uculila, stáhla jehlu, a pak se sama natáhla, aby ji políbila.* Ale, jestli fakt chceš, tak toho klidně na chvilku necháme, než...*Nedořekla to ale, dovnitř ale vešel už nově oblečený Emeet, nesoucí ji krev. taky jí oznámil, že na ni raději znovu provede Enacatno, pro jistotu. Mira se na Lyr omluvně usmála.* Dej mi moment,. lásko. *Zavrněla, a odešla s Emettem do vedlejší místnosti.*
To ja som s láskou nemala žiadne velké skúsenosti keď som sa prvíkrát dostala do tohto sveta. No a potom som velmi dlho nestretla ženu ktorá by pre mňa znamelala niečo viac než jednu noc. *Znova sa zamračí a veselí tón sa z jej hlasu vitraťí.* Zeny ku ktorím som naozaj niečo cítila boli vlastne len tri. Teda trv vrátane teba láska. *Dodá na visvetlenie.* Vlastne pomali verím že som nejakím spôsobom prekliata. Všetky ženy s ktorími som bola somstretla ako civilky a počas nážho vsťahu sa z nich stali podsvetanky. A potom.... *Nedopovie ale oplatí Mire bozk. Chce Mire povedať že kludne môžu pokračovať ale tiež to nestihne pretože ich preruší Emmet.* Samozrejme neboj nikam nepôjdem. *Ubezpečí ju znova zatvori oči a čaká až sa s emmetom vrátia.*
*Mira se na ni usmála.* Asi vím, co chceš říct, moje milá, ale věř mi. I když jsme podvěťanka, slibuju, že tě nijak neopustím, to nemám v plánu. A nikdy jsme neměla. Neodejdu, žádným způsobem, nemusíš se bát. *Usmála se Mira. když se pak vrátila, tak se posadil vedle ní, čelo si opřela o její rameno a odfrkla si.* Dej mi moment, hned se na to vrhneme, jen si teď musím trošku odpočinout, zmátořit se, ano, moje milá? *Zavrněla a potom na moment zavřela oči.*
*Keď sa Mira vráti tak sa pretočí na bok a hladí ju po tvári a vo vlasoch.* Samozrejme len si odpočiň láska. *Vtiskne je do vlasou bozk a začne pomali Hmmmkať nejakú melódiu. Nachvílku zalutuje že zo sebou nemá svoju okarínu.* /Alebo by som mohla oprášiť svoju lutnu natej som nehrala už veky./ *Napadne jej a letmo sa tomu nápadu usmeje. Ďalej si však užíva chvíle s Mirov a len si vichutnáva jej blízkosť a že je tu s ňou.*
*Když si mladá upírka tak nějak odpočala, tak konečně zvedla pohled a podívala se na ni.* Děkuju, už je to lepší. jen tohle mne vždy tak nějak omámí, musím vždy počkat, než bude lépe. Ale jestli chceš, tak teď už jsem ready pokračovat v tom, kde jsme skončily, ale otázka je, jestli v tetování, a nebo tom druhém. *Usmála se, a než by se víla nadála, tak se Mira natáhla a vtiskla jí vroucný a láskyplný polibek. Když se odtáhla, tak se na ni uličnicky usmála, ale pak vzala do ruky opět strojek a mrkla na ni.* Doděláme to rameno, odpočineme si, a pak můžeme do té zahrady, už se smráká. *usmála se.*
Prepáč... To všetko kvôli mne. *Ospravedlní sa síce vie že za to nemôže ale aj tak sa kvôli tomu cíti trochu previnilo. Keď ju pobozká neželá si nič iné len ju pevne zovrieť v objatí a pokračovať. Moc dobre si ale pametá čo sa stalo pred chvílov v saune a tak sa aj ona neochotne odtiahne.* Dobre tak teda to tetovanie. *Znova sa natiahne na postel a nechá Miru dokončiť prácu.*
*Mira se usmála, a jakmile dokočila tetování, tak se usmála.* Tak, a teď do zahrad? *Mrkla na ni dívka, zalepila jí tetotvání a dala jí mastičku, aby si to mohla víla později natřít. pak už ji chytla za ruku, načež obě, s Emettem v zádech, vyrazily do zahrad.*
*Čaká až kím Mira neskončí. Keď sa tak stane vezme si masť a pritiahne si ju do bozku.* Ano *Prisvečí a nechá sa odviesť do záhrad.*
*Jakmile dojeli k ní domů, tak se Remi hned podíval kolem se.* Tak pojď, at to sfoukneme co nejdříve, myslím ale, že to nebude nic důležité, třeba je jen třeba trochu encanta. Zvládneš to sama, a mám na tebe počkat,a nebo mám jít s tebou? *Optal se jí Remi, zatímco si to štrádovali všichni tři ke vchodu z garáže ven. Remi tak nějak doufal, že to opravdu přejdou jen rychle a bude to fajn,. Otevřel Aless dveře, počkal, až vejde, než je za ní zavřel a vydal se za ní. Pak se otočil na Jeffa, zeptal se, jak zlé to je, ale ten mu jen řekl že ani moc neví, že to asi musí vidět sami.*
Abych řekla pravdu, není s ní moc kloudná řeč, pořád se snaží nějak utéct. *Povzdechla si a pak koukla na Remiho.*Klidně na mě počkej nahoře, vyřídím to hned a pak už budeme spolu. *Přišla k němu blíž, stoupla si na špičky a políbila ho.* Budu za tebou spěchat mi amore. *Pousmála se, pohladila ho po tváři a pak se odebrala chodbou dozadu k místům, kde byly Aki i Em. Potřebovala zjistit, co se dělo a nějak to rychle vyřešit. Byla už hladová a začínala být nervózní. S Emettem, který u Em už taky byl hodila řeč, ten jí řekl, co se dělo a pak ještě mluvila s Em, se kterou se lehce chytla, ale nakonec to nějak urovnali a všechno se uklidnilo.*
*Remi přikývl na souhlas. Poté se nakonec přesunul nahoru, kde ze sebe shodil oblečení, a vlezl si pak do sprchy. Umyl se, a když pak vyšel, tak si vybral oblečení na sebe. Zvolil jen spodní prádlo, tepláky, které už u Aless měl a volné, šedé triko, než se nakonec vydal směrem dolů. Tam se pozdravil s upíry, co tam byli, než se postvvil ke kuchyňské lince a začal připravovat Aless její drink. Pak se na ni otočil a usmál se, když ji viděl přicházte.* Vše v pořádku? Máte hotovo? *Zavrněl spokojeně, a podal jí krev ve sklenici s kostkami ledu, než si ji sjel pohledem.* Mi amore, nerad ti to říkám, ale vypadáš dooost vyjetě a mimo, co takhle si pak jít odpočinout a doufat, že nás to nějak přejde? Teda, ten alkohol myslím. *Zasmál se.*
*Cestou do kuchyně si už sundala veškeré šperky, které na sobě měla, tedy kromě těch, co nosila od Remiho, jen co došla, položila je na linku a vzala si od Remiho pití, které jí připravil.* Děkuji, jsi vážně zlato. *Pousmála se a vtiskla mu pusu na tvář, pak se s chutí napila.* Jo nějak se to vyřešilo, snad bude nějakou chvíli klid. *Opřela se o linku a dál popíjela krev.* Myslím, že si pak dám ještě, tohle mi asi stačit nebude. *Uchechtla se, než se na něj naoko zamračila.* Tak vyjetě jo, hele mladej, ty máš co říkat. *Zasmála.* Ale asi máš pravdu, dám si jídlo a pak sprchu, hádám že s tou si na mě asi nepočkal co. *Vyplázla na něj jazyk a dopila sklenku, pak si jí ještě jednou doplnila a i tu vypila doslova na ex. Pak si jen spokojeně oddechla.*
*Remi jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne nepočkal jsme, ale tak, to nevadí, já si ji dám s tebou klidně ještě jednou a moc rád, víš co bych dal za to, abych tě viděl nahou, mi amore. *Zasmál se Remi, a pak se natáhl, aby ji políbil na tvář. pak se podíval po upírech, bylo jich tu po málu, hádal, že bud byli zalezlí u sebe, nebo ve svých domovech.* Takže, ta dělá problémy. No, a co ta druhá? Co Mira? Tak je méně problémová? *Zajímals e.* a ti čtyři, co jsme je dovedl? Jak ti jsou na tom? ještě ti to nepadá na hlavu? *Rýpl si Remi, než si vyskočil na linku, na kterou se posadil, sám si totiž ještě udělal sklenici pomerančového džusu, a hleděl na Aless.*
*Zazubila se na něj.* Tak nahou bys mě rád viděl jo, se ještě uvidí. *Znova na něj vyplázla jazyk a prázdnou sklenku uklidila do myčky, než se postavila vedle něj.* Ti čtyři jsou už úplně v pohodě. Snaží se a sekají latinu. I Mira se nějak uklidnila, docela dobře si rozumíme, za což jsem ráda, jen Em dělá problémy. Je v jednom kuse naštvaná, drzá, dělá problémy a snaží se utéct. Doufám, že jí to časem přejde. *Pronesla a postavila se k němu tak, že mu stála čelem, ruce si položila na jeho stehna a potutelně se culila.* Mladí mi na hlavu nepadají, to spíš občas ti starší, hlavně Richie, který si sem tam dělá co chce. *Zazubila se na nej a rukama pomalu putovala výš a výš.* No a já tě teď opustím, to víš, potřebuju sundat ty šaty a jít konečně do té sprchy. *Uchechtla se provokativně a než by stačil zareagovat, svou upíři rychlostí se dostala do své ložnice, kde si začala svlékat šaty, načež pak nahá přešla do sprchy.*
*Remi ji poslouchal a culil se, přikyvoval a dával ji za pravdu. I on byl rád, že toho na ni nebylo tolik a že bylo, jakž takž tedy v pořádku, více než dost. Když mu zmizela, nestačil ani nic říct, nijak zareagovat. Jen zavrtěl hlavou, a než by se nadála, běžel nahoru i on. zasmál se, vzal její šaty, jež tam nechala, uklidil jí je do skříně a pak se posadil na postel a čekal na ni. Tak nějak věděl, tedy, myslel si, že Aless čekala na to, až za ní přijde dost sprchy, ale Remi se rozhodl ji trochu potrápit. Utekla mu, utekla, tak teď na ni on čekal venku. V jednu chvilku mu cinkl mobil, takže se Remi podíval, co se po něm žádá. Když mu došlo, že to byla jen Jenn ve skupinovém chatu, tak to jen přešel s tím, že odpoví později.*
*Aless si užívala sprchu, čekala, že opravdu za ní Remi dojde. Když ho slyšela přijít vedle, culila se a každou chvíli ho vyhlížela, že se objeví, ale když se nic nedělo a n stále nikde, jen tiše zavrčela pak se zazubila.* No jak myslíš. *Špitla si sama pro sebe a ještě chvíli ve sprše zůstala. Nakonec vodu vypnula, natáhla se pro ručník a zabalila se do něj. lehce si prosušila i mokré vlasy a pak jen tak, ještě lehce mokrá a zabalená v kratičkém ručníku vešla do pokoje. Podívala se na Remiho, sedícího na posteli a jen se ušklíbla.* Ale copak tu tak sedíš? Čekáš snad na něco? *Prošla kolem něj vybrala se přímo do šatníku, kde si začala vybírat košilku na spaní.*
*Remi se na ni podívala a spokojeně se ušklíbl, než se vytáhl do sedu a koukl se na ni.* No, na jednu upírku, která mi utekla, jak jinak. A vy tu na něco taky čekáte? nebo spíš, něco tu hledáte, má milá? *Uculil se na ni. Snažil si zachovat vážný výraz, ale cukaly mu koutky. Pak, jako kdyby si na něco vzpomněl, se na ni uculil.* Jo, vidíš, to mi připomnělo- Castor mi řekl o jedné civilce fotografce, na svatbu víš? Ale no, je tu jedna věc, která to komplikuje, nemá zrak. *Oznámil jí.* Už jsme se s ní domluvil, že se zítra sejdeme, půjdeš se mnou? Ale pokud by to nešlo, tak bude-li milá, pořád může přijít. Jen, pokud ji odmítneme z důvodu, že jsem poidsvěťané, tak jí to nemohu říct já, nemůžu lhát. *Pronesl.*
Tak utekla jo? No to je mi ale nestydatost. *Uculila se a dál hledala, co by si oblékla, až nakonec vytáhla černou lehce průsvitnou krajkovou noční košilku a k tomu stejné kalhotky.* Já tady hledám něco na sebe, to víte chystám se do postele a nechci jít úplně nahá, ještě by toho někdo využil. *Ušklíbla se a sundala ze sebe ručník, načež se začala pomalu oblékat a přitom poslouchala, co jí Remi povídal.* Tak sejít se s ní můžeme, ale pokud nemá zrak, tak jí to bude asi trochu divné, že půlka lidí na svatbě nebude na fotkách vidět. Hele sejdeme se s ní a uvidíme a pokud jí jako fotografku odmítneme, tak něco vymyslím.* Pousmála se.* No a když už mluvíme o svatbě, tak mám taky něco. *Pronesla a oblékala si kalhotky, když už byla hotová, šla pomalu k němu.* Sehnala jsem nám oddávajícího, shodou okolností je to nejvyšší čaroděj Queensu.
*Remi ji poslouchala a culil se. Jakmiel ale padla řeč na fotografku, tak kývl.* Dobrá, tak se ní tedy zítra sejdeme, řekneme jí třeba, že už jsme do té doby...no...já nevím, myslím, že to budeš muset vymyslet ty, já jí, ehm, lhát nemůžu, proto tam ani nemohu jít sám. *Obeznámil jí a hodil po ní štěněčí pohled.* Ale jak říkám, bude-li milá, pak budu rád, kdyby tam přišla taky, ale třeba, co kdybychom dali pak na pozvánky to, že se nesmí fotit a tak? Třeba, mobil by se kontroloval u vstupu, určitě tam bude stát ochranka a tak, ale prostě, aby se nefotilo, hlavně tedy, to by platilo pro civily, myslím, že hodně jich nebude, ale aby to málo měli hlídači na očích, co ty na to? *Optals e a pak se celý rozzářil.* Páni, a koho? Kohooo? Povídej!! Myslím, že ho neznám, je faajn? *Zasmál se.*
*Došla k němu a posadila se na posteli vedle něj.* S těmi pozvánkami je to asi dobrý nápad, přece jen by to asi byl trochu průser, kdyby se fotilo a půlka tam ani nebyla a chci si tu svatbu užít, ne řešit nějaké problémy, takže to asi uděláme tak jak říkáš. A s ochrankou se to pak ještě domluví, myslím, že času je dost. *Pousmála se na něj.* A neboj se, půjdu s tebou a vymyslíme něco, co se jí řekne. Hele jestli bude fajn, klidně ať dojde, mě to vadit nebude, ale fotit asi ne. *Prohrábla si mokré vlasy a zazubila se.* A ten čaroděj, no myslím, že bude v pohodě. Jmenuje se Axel a popravdě, naše první setkání bylo trochu, hm jak bych to nazvala… nečekané. *Uchechtla se.* Když jsem k němu totiž přišla a on mi otevřel, div to s ním neseklo, hned na mě vzal rozprašovač se svěcenou vodou a říkal mi Viktorie. *Zasmála se.* Podle všeho jsem totiž až moc podobná jeho ex přítelkyni, taky upírce, která byla trochu šílená a stalker k tomu. No ale měl jsi vidět ten jeho výraz. Chvíli mi trvalo, než jsem ho přesvědčila, že nejsem ona. *Culila se*
*Remi kývl na souhlas.* Já si myslím, že určo něco vymyslíme, přeci jen, jsme Remi a aAless, ještě bychom něco nevymysleli. Ale jako, ji, ty telefony a zákaz focení je určitě dobrý nápad, o tom jako žádá. *Přitakal mladý fér a pak se zaposlouchal do toho, co Aless říkala, zatímco si ji během jejího monologu více natiskl k sobě a opřel si hlavu o její rameno.* No, to musela být sranda, upřímně, abych řekla pravdu mě mrzí, že jsme u toho nebyl. *Zasmál se mladý fér a pak si ji k sobě více natiskl a podívals e jí do tváře.* Ale, pokud to dopadlo dobře, opět o starost méně. *Zavrněl spokojeně, než zavřel oči a jen tiše odpočíval.*
Určitě to vymyslíme, jsme přece super tým nebo ne. *Usmála se na něj sladce když se k ní přivinul, objala si jej a lehla si i s ním, načež mu vtiskla polibek na čelo.* Je to škoda, protože věř mi můj milý, že by ses pobavil královsky. Ze začátku jsem byla sice trochu překvapená, ale pak už jsem to brala s úsměvem. Chudák si ten rozprašovač držel ještě asi půlku naší konverzace, než mu došlo, že to opravdu není jeho ex. Ale pak se omluvil, takže fajn. Dokonce ani nechtěl žádnou dohodu. Jen peníze a bavit se na oslavě, takže jsme se domluvili a ještě mu pak jen upřesním hodinu a místo. Ale jinak tohle by bylo vyřešeno. *Usmála se a koukla na něj. pozorovala ho, jak u ní ležel, jak spokojený byl a jak moc pro ni znamenal. Lehce jej pohladila po tváři a pousmála se. Někdy si říkala, jestli si tohle vůbec zaslouží, jestli to není jen sen, který skončí. Bála se, pořád v ní byl kousek strachu, který jí hlodal.*
*Remi to celé poslouchal, a jak k ní byl natisknutý, tak se sám pro sebe chechtal, jak byl pobavený. když se pak odtáhl, aby jí viděl do tváře, tak jí dal vlasy z obličeje a usmál se.* No, ale alespoň byla sranda a ta musí být vždy, a když se k tomu přidá ještě nějaký ten profit, tak ej to suzpoer.* Zhodnotil fér a pak se položil na postel vedle ní. Po chvilce ale nesouhlasně zamručel a stáhl si ji k sobě. *Pak jen spokojeně zavrněl a podíval se na ni.* Tak je to lepší, takhle se mnou buď. *Usmál se.* Sám cítil, jak jej alkohol tak nějak uspává.*
Ano, v tom máš pravdu. *Pousmála se a když si jí k sobě stáhnul, jen se mu více přivinula do náruče.* Budu mi amore, vždycky budu. Já nikam nejdu a ani se nechystám. *Špitla a usmívala se. Jednou rukou se natáhla po přikrývce a stáhla jí pak na oba dva. I ona spokojeně zavrněla.* Chci aby to takhle bylo navždy. *Zašeptala a objímala si ho. Viděla, že už měl zavřené oči a nechtěla ho dál nějak rušit, přece jen si taky potřeboval odpočinout a tak pomocí malého dálkového ovladače, zhasla všechna světla a jen tiše koukala velkými okny ven, hladíc Remiho po zádech a objímajíc si ho. Ona sama zatím spát ani nechtěla, užívala si jen to, že je u něj.*
*Remi na ni podíval, než se jemně pousmál.* Mi amore...ale tohle přece má být navždy. *Zaculil se, než ji políbil na krk, ale pak už si lehl a zavřel oči. Byl unavený, opilý, a pokoušel se o něj spánek, který se nakonec dostavil.*
Když ji našel, jen na něj koukla. Už chtěla něco říct, ale když se objevil Jeff, už pak mlčela a mlčela i celou cestu domů. Jen tiše seděla a hleděla ven z okna. Když pak auto zastavilo na příjezdové cestě u vchodu, doslova z toho auta vyběhla. Nejprve třískla dveřmi od auta a pak i těmi od vily, načež se vybrala naštvaně nahoru, potřebovala to nějak rozdýchat, proto když došla do pokoje, sundala si bundu a hodila ji na lenošku u okna, sama pak pochodovala po pokoji jako lev v kleci. Navíc jí štvalo i to, že to Remimu nedošlo, nebo mu to bylo jedno, to ona netušila, jaká varianta byla správná. Prohrábla si vlasy a povzdechla si, než došla k oknu a koukala přes něj ven.
*Remi vešel ihned za ní, posadil se na sedačku a sledoval ji, jak chodila sem tam. nějak z toho neměl dobrý pocit, v autě na něj, nemluvila, a ani teď,. Tak nějak to trpěl, ale jako kdyby už toho na něj bylo moc, a taky bylo. V autě se jí několikrát ptal, a teď tomu nebylo jinak, ale už měl dost. Proto vyskočil na nohy zatl ruce v pěst.* Tak už mi sakra řekneš, o co tu jde? proč jsi tak nasrana8, Vypadáš, jak kdyby ti uletěly včely a nějaký idiot ti ještě rozdupal úly. Můžeš se mnou mluvit laskavě? *Zavrčel a jeho oči mu lehce přeblikly do černé barvy, zatímco se na svou polovičku vytočeně díval.*
*Otočila se na něj a zamračila se.* Jo to bych mohla, čekala jsem jen, abych trochu vychladla, protože bych se asi neudržela. *Zavrčela a koukala na něj.* Řekni mi, tobě to nebylo trapné? Necítil ses blbě, když jsem do háje seděla hned vedle tebe, zatímco sis tam vesele flirtoval s jinou? To ti to do hajzlu fakt nebylo blbé? Protože mě ano, mě kurva ano! *Zavrčela rozzlobeně.* To tak bude pokaždé? Pokaždé budeš flirtovat s každou? *Koukala na něj, ani nevěděla, jak má popsat to, jak se v tuhle chvíli cítila.*
*Remi ji poslouchal a pak vykulil očii.* Cože jsem dělal? S čeho mne tu chceš osočovat! *Zaječel na ní nazpět. *Já jsme s í jenom normálně mluvil! Byl jsem jen milej! Co si o mě sakra myslíš? *Zavrčel na ni, než se posadil zpět na sedačku a zavrčel. Pak se na ni ale podíval.* Možná tak působím, když jsme milej, ale není to tak. Musíš mi věřit, víš, že ti nelžu. Pokud ti přijde, že jsme s ní flirtoval tak to je proto, jaký jsem. Prostě hravý, debilní fér, ale nikdy, nikdy bych ti tohle neudělal. *Pronesl jejím směrem naštvaně, a zároveň i rozhozeně z celé situace.*
To si to ani neuvědomíš co děláš? Sakra, vždyť i ona si toho všimla, i ty ženské se kterými se bavíš a jak říkáš jsi na ně milý, si to všímají. Ony to neberou jakože jsi milý, berou to jakože s nimi flirtuješ. *Zamručela naštvaně a koukala na něj. Věděla, že nelže a věřila mu, ale te pocit, ten žárlivý pocit, který měla, toho se nemohla zbavit.* Ani nevíš, jak jsem se v tu chvíli cítila. *Řekla po chvíli už trochu klidněji, pak se posadila na postel a složila si tvář do dlaní.* Promiň, prostě… žárlím. *Zašeptala.*
*Remi chvilku mlčel, než se na ni ale taky podíval. Lehce si povzdechl a pak se na ni opět koukl.* Já, no...já nevím, co s tím dělat. Tohle jsem prostě já, tak se chovám, když jsme milý, zatím jsem to jinak nedělal. Ale není to, že bych o ně měl zájem, jen chci být hodný. Možná, že to berou jako flirt, já ale ne, přísahám. Musíš mi to věřit. A já nevím, asi akceptovat, jak to dělám, protože pokud bych to chtěl změnit, nepůjde to jen tak. pro mne je to normální, vznášet pochvaly, komplimenty, a to vše, ale to, že tobě to vadí, to samozřejmě chápu, ale chci, aby jsi věděla, že v tom nic není. *Hlesl Remi.*
*Poslouchala ho a mlčela. Nějak netušila jak se s tím vypořádat, pak si jen povzdechla a koukla na něj.* Já…věřím ti, jen mi to prostě není příjemné. Když jsem tam dneska seděla a viděla to, připadala jsem si hrozně a ten pocit, užíralo mě to. Vidina toho, že se na tebe dívají všechny tím pohledem, když tak s nimi mluvíš, že po tobě chtějí doslova skočit a dotáhnout tě do postele. Já… *Odmlčela se a pak si povzdechla.* Žárlil bys vůbec ty na mě, kdyby to bylo naopak nebo…by ti to bylo fuk. I když…. To je asi jedno. *Pokrčila rameny a posmutněla. Bála se, že ho ztratí. Už jen ten fakt, že byla prokletá jí v tom nepomáhal a ona se začala cítit ještě hůř, než už se dneska cítila.* Omlouvám se, já prostě… prostě žárlím no. Protože o tebe nechci přijít. *Zašeptala, než sklopila pohled a dál už mlčela.*
*Remi si povzdechl.* Řekl jsem ti pravdu, a musíš si být vědoma, že pravda to byla. Víc teď monentálně asi nemůžu udělat, Aless. Musíš se naučit asi nějak ovládat a věřit tomu, co ti říká víla. Nebo alespoň já. Neflirtoval jsem s ní. Jen jsem chtěl být milý, to je vše. *Hlesl. Pak se na ni usmál, než spolu ještě chvilku pobyli ve vile, ale Remi pak zamířil k sobě k domovu.*
*Mira seděla u stolu ve své rádoby kuchyni, zatímco kreslila do tabletu. Tak nějak pořád pracovala, když nebyla se svou vílou, a tak nějak se jí to i docela dařilo. Za okny se zrovna setmělo, takže přemýšlela, že vytáhne Lyr přeci jen ven. Nakonec vstala, zavolala si svůj doprovod, a když tedy nakonec přišel, dneska s ní šel Elijah, nechala se od něj očarovat, a pak vyšla i s ním ze svého domku. Zamířila do haly, kde se nakonec posadila, zatímco mladší upírka, která tam s ní byla taky, se šla podívat po Lyrii.*
*Chce si poriadne zviknúť na noční režim a tak sa snaží celí deň prespať s časti sa jej to darí ale pred večerom to vzdá a po rokoch vitiahne svoju lutnu. Prechádza po nej prstami a pripomína si tie dlhé chvíle keď ju na nej Nikolas učil hrať.* Bolo to tak strašne dávno. *Zašepká a brnkne palcom na struny. Ako čakala nástroj je rozladený a tak začne lutnu pomali ladiť. Strunu po strune. Aj keď sa to možno nezdá víborne si pri tom odpočinie . Potom čo nástroj naladí začne hrať a hrá až do vtedy kím ju neviruší mladé dievča ktoré jej zaklope na dvere so správaou že na ňu Mira čaká. Tvár sa jej okamžete rozžiari úsmevom. Poďakuje upírke a ríchlo sa prezlečie do čiernzch riflí a trička s dlhím rukávom rovnakej farbi. Keď je hotová vidá sa ríchlim krokom do haly. Mirin už samozrejmí doprovod ani nevníma. Okamžite Miru obíme a pobozká ju.* Ahoj láska. Ako sa dnes máš?
*Hned, jakmile dívka svou vílu uviděla, vstala i ona, a přivinula se jí do náruče usmála se, objala jí, vtiskají polibek na rty, a pak se odtáhla.* Tak ráda tě zase vidím moje milá. *Prohlásila Mira, než se opět přivinula do její náruče a chvilku tak zůstala. Potřebovala tak zůstat, potřebovala jít cítit potřebovala se zase ujistit o tom, že je s ní a že je prostě tady. Když se potom odtáhla, tak se na ní podívala.* Mám tolik nápadů, co by jsme mohly dělat. Tolik dobrých nápadů, které s tebou potřebuji podniknout. Tak co kdyby jsme si na to rovnou vrhly a začaly? A nebo máš taky nějaký plán?Optala se Mira, celá natěšená na svou polovičku.*
*Obíma Miru a vichutnáva si že sú zasa spolu. Akoby jej až doteraz chíbal nejakí kúsok ktorí zrovna zapadol na správne miesto. S Mirov bola úplná. potom čo sa od nej odtiahne prepletie si s ňou prsty a druhov rukov ju pohladí po tvári.* Nie na dnes nič nemám. Som celá tvoja láska *Usmeje sa na ňu.* Tak kam sa pôjde? *Spíta sa natešene a už sa nemôže dočkať na to čo všetko má Mira pripravené.*
*Mira se na ni podívala a pak se začala celá veselá rozhlížet kolem sebe, než ale pohled opět nechala na své víle.* No Napadlo mě, Alessandra mi přinesla hodně látek, tak co kdyby jsme ušili nějaký Halloweenský kostým? Přeci jenom, ta doba strašidel už je za dveřma, a i když my dvě jsme vlastně taková strašidla, tak bysme mohly udělat nějaký kostým. Já nevím, třeba nějakého mimozemšťana, nebo tak něco! *Zasmála se Mira celá nadšená a pak si poskočila.* A konečně tě vezmu na tu zahradu, ukážu ti to tam, jsem zvědavá, jak se ti to bude líbit. No a potom, jestli budeš chtít, tak se ještě můžeme vrhnout na dodělání toho tetování. *Zavrněla dívka ještě jednou, ale pak se opět přitiskl k Lyrii.* Ale teďka chci být chvilku ještě jenom takhle s tebou. *Konstatovala dívka.*
*Prekvapene na Miru pozrie so zdvihnutím obočím.* Halloweenský kostým? Niečo také som dohromady ešte nedávala. Hmm, bude to zábava. *Musí sa usmiať keď vidí akú radosť z toho má jej priatelka.* Na tú záhradu sa nemôžem dočkať. *Povie ešte. Potom sa pritúli k Mire a nežne, pomali ju pobozká. Perami jej obkresôí hranu čelusťe a zamieri na krk a znova sa vráti k jej perám. Nič viac tím nesleduje len si užíva chvíle so svojou priatelkov.* Mohla bi som takto stráviť celú večnosť. *povie polohlasne Mire do pier keď na krátko preruší bozk a znova pritiskne peri na tie Mirine.*
*Mladá upírka si užívala přítomnost své dívky, užívala si její hřejivou náruč, a její polibky. Nakonec se ale odtáhla a podívala se přeci jen na ní. Pohladila jí, dala jí pár pramínků světlých vlasů za ucho, a pak se ještě jednou natáhla, aby jí políbila na rty. Potom už se ale celá rozzářila, ustoupila od ní a s rozpaženýma rukama se zatočila kolem své osy.* Tak jo, tak jdeme na to.0 A čím tady začneme? Ale já už vím. Nejprve půjdeme na zahradu. Musím ti to tam fakt ukázat jako že fakt už musím. *Hlásila celá nadšená, potom vzala Lyr jemně za ruku, a táhla jí k vchodu na zahradu. *Můžeme? *Otočila se ještě pro jistotu na svůj doprovod, který se jen usmál a přikývl na souhlas se slovy, že ano, ale že nesmí ani jednu z nich, ale převážně teda mladou upírku, ztratit z dohledu. Na to Mira okamžitě přikývá, a potom ihned vyrazila směrem, kde se rozprostírala velká zahrada.*
Tak poďme. Až po tebe láska. *Nechá sa Mirou odviesť na záhradu pričom sa celou cestou cez dom štastne usmieva. Na slová strážcu sa musí premôcť abi neprevrátila očami ale jak je jeho prítomnosť nepohodlná tak chápe že je potrebná.* /Už sa neviem dočkať až budeme môcť biť bez neho./ *Hovorí si zatial čo prechádzajú velkími preskeními dverami a po schodoch do rozlahlej záhrady. Tú si Lyr prezerá s vivaleními očami.* To je krása. *Povie polohlasne zatial čo pozerá na rozsiahlu záhradu.* /Sem si budem musieť priniesť veci a konečne sa poriadne vyspať./ *Povie si pre seba ale hneď prenesie pozornosť znova na Miru.*
*Mira se otočila na svou vílu, a potom se zlehka usmála, než přikývla ihned na souhlas.* Ano, je to tady opravdu hezký. Musím říct, že ten Alessin fér to tu skutečně vyperličkoval. Co Aless říkala, tak jeho byt je převážně vlastně jedna taková velká kytka. *Zasmála se potom vyšla směrem k záhonku, a sama se posadila mezi záhonky meduňky a máty.* Takže tak. *Usmála se Mira a pak se podívala na Lyr, ke které natáhla své ruce. Pokud jí je dívka stiskla nazpět, pak Mira zatáhla a stáhla si jí do své náruče.* No ale teď povídej ty. Jak se vůbec máš? *Zeptala se jí a opřela si své čelo o její rameno.*
Hej to sa hneď pozná kto tu na to dozerá. *Prikívne a nechá sa sťiahnuť k Mire a uvelebí sa v jej náručí opretá chrbtom o ňu a hlavou položenou na jej rameni.* Práve teraz neskutočne krásne. Ale aj inak to docela ide, síce mi trochu chíba prespávanie v parku ale to je nič. Keď sa tu tak pozerám okolo bude to super náhrada. *Povie a pohladí Miru po ruke ktorou ju obíma.* Okrem toho všetko pri starom. Starám sa o fenky, tvojim zvedavím susedom hovorím že si v európe... Jee a zrovna som znovu vytiahla lutnu. *Povie nadšene.* Rada by som ti na nej niečo zahrala. *Navrhne nadšene. Keď uvidí kúsok pred nimi ružoví ker dostane nápad, postaví sa a prejde k nemu. Chce nechať rozkvitnúť jeden z kvetou a dať ho Mire. V jednej chvíli naťahuje ruku ku keru a hneď v tej ďalšej zreve od bolesti keď sa jej pod pravú lopatku zadodne šíp. Ďalší sa jej len o sekundu neskôr zabodne tesne nad pravé koleno. Padne k zemi na všetky štiri a pozrie za Miru odkial prileteli šípi. Na vzdialenom konci záhrady tam stoja daja muži. Obidvaja oblečený v bežných rifliach a tričkách. Jeden ostrihaný na krátkeh ježka druhý má vlasi po bradu. Nebolo bi na nich nič zvláštne keby nedržali dlhé luky a na chrbtoch bi nemali tulce s šípmi. O pár sekúnd ne to ako Lyr padne k zemi ďalší šíp zasiahne aj ich sprievodcu a prví dvaja strelci znova naťahujú luky.*
*Mira se na svou dívku podívala, usmála se a když vstala, tak nesluhlastně zavrněla. Pak se ale přeci jen opět usmála a podívala se na ní, sledovala, jak přišla ke keři.* A máš tady tu luoutnu s sebou? *Optala se, doufajíc, že by jí přeci jen mohla něco zahrát. K dalším už se ale nedostali, Jelikož se stalo to co se stalo. Mira vyděšeně vyskočila na nohy, a podívala se, odkud šípy přiletěly, stejně tak jako to udělala Lyrie. Jakmile uviděla ony dva muže, tak jen nesouhlasně zavrčela. Pak, než by se mohlo kdokoliv z nich, ať už Lyr, a nebo Elijaha, nadít tak se svou upíří rychlostí kterou ještě neuměla úplně ovládat, dostala k nim nebo spíše, na první dobrou je přeletěla. Potom se ale vrátila, a bylo jí jedno, jestli byly ozbrojení nebo ne. Hnal jí strach a vztek z toho, co udělali Lyrii, a nechtěla, aby v tom pokračovali. A vyhrálo pro teď její impulzivní myšlení. Proto se po nich vrhla jako zběsilá ještě za pomoci spadlé větve, kterou popadla a začala se s ní po mužích ohánět hlava nehlava, zuby se začala ohánět kolem sebe stejně tak, a stejně tak i rukama, jako kdyby měla místo prstů drápy. Zkrátka byla jako k nezastavení. To už ale ovšem věděl i Elijaha a stejně tak i dalších tři upíři, kteří seděli ve vile. To byl Emmet společně s Jasmine a ještě příchozí Sebastian. Manželé dva se přesunuli rychlostí k místu, kde byly oba dva muži a stejně tak i Mira. Emett jasně pronesl, že tady zůstat nemůže a tak tam nechal dva upíry, zatímco popadl Miru za ruku, a pomocí své upíří rychlosti je přenesl zpátky na zahradu. Sebastian mezitím popadl Lyrii do náruče, a pokud se nechala, odnesl ji do bezpečí vily. Tam už dorazila i Mira, která se k ní sklonila, zatímco Seba se odebral pomoct dvojici a Emett byl s nimi.* Lyr, Lyr, co mám dělat? Řekni mi, co teď mám dělat? *Panikařila celá nesvá.*
Zrak sa jej striedavo zahmlieva a vijasňuje. V prvej chvíli nechápe čo sa to deje a kam zmizla Mira. Ale o sekundu na to jej dojde čo sa robí. Pokoj ktorého sa najskôr bála bol predca len zlé znamenie. Z podzimného dvora znova poslali pár mužov abi ju konečne odstránili. Z rán sa jej do zvišku tela pomali šíri odporná bolestivá horúčava. Doriti železné hroty. Pomyslí si a pokúsi sa šípi vitrhnúť ale na ten pod lopatkov nedočiahne. Preto vezme ten v nohe a pretlačí hrot cez stehno a cez zataté zubi jej prejde tlmený víkrik. Keď chití železný hrot abi ho zlomila z prstov a dlane sa jej zadymí. Podarí sa je jho ale zlomiť a násadu z nohy vitiahnuť. Keď znova zdvihne hlavu abi skontrolovala strelcov vidí Miru ako sa do nich pustila. Okamžite ju prepadol strach o jej milovanú a skúsi vstať. To sa jej ale nepodarí znova sa jej zatmie pred očami a potom už len vie že ju niekto položil na nejaký stôl. Je tu a v poriadku. Pomislí si vďačne keď začuje Miru a hneď na to ju aj uvidí. Vitiahni to.... Zavrčí bolestne cez zaťaté zubi a pozrie na Emmeta..... Dá sa to pretlačiť? Ak nie budeš to musieť vyrezať. Povie a znova prenesie pozornosť na Miru. V mojej izbe, čierna kožená taška. Prines drevenú nádobu z modrím práškom. Podarí sa jej zo seba ešte dostať a potom má čo robiť abi nestratila vedomie.
*Mira se na ni ihned podívala, zatímco přikývla na souhlas.* Dobře, hned jsem tu, jen vydrž, ano? *Hlesla a rozeběhla se, kam jí řekla, že má běžet, zatímco Emett se na Lyr podívala kývl, než se jal chytit do ruky to, co zbylo ze šípu a zatáhl. Mira mezítím nahoře hledala, co měla najít, a když se tak nakonec stalo, tak se vrátila zpátky.* Tady, co s tím teď? *Optala se, ale pak se zarazila. Cítila, že je něco zle. Elijah byl daleko a možná, to že se Encanto přerušilo, znamenalo jediné. Pohlédla směrem, kde se rvali strážní ze dvora a Elijaha, a jakmile spatřila nehybné tělo na zemi, tak jí došlo co se děje.* Elijah je mrtvej...on ej kurva mrtvej!! *Vyjekla, ale pak pocítila, jak se jí vysunují špičáky. Cítila, jak má chuť zakousnout se do Lyr. To už u ní ale byl Richiee, který ji chytl za paže, otočil k sobě a podíval se jí do očí, snažíc se jí očarovat.*
*Keď mira zmizne pozrie na Emmeta ktorí uchopí násadu šípu a spítavo zdvohne obočie. Lyr si medzi zuby strčí zrolovaný kus svojho trička a prikívne. Upír zatlačí na šíp. Hrot šípu prejde zviškom Lyriinej hrude a víde von pod jej klúčnou kosťou. Lyr pri tom zatína zubi do látky ktorá tlmí jej krik. Emmet konečne vitiahne šíp úplne zrovna keď sa vráti Mira. Na jej otázky už jej Lyr nestihne odpovedať pretože je jasné že sa niečo stalo. V očiach sa jej objaví hlad a tesne pred tím ako sa zahrizne do Lyr ju Richiee zastaví. Vezme ju za plecia a prinúti ju dívať sa na neho.* No táák to nechceš urobiť. *Hovorí pokojným ale dôrazním hlasom.* Hovoríš že ju miluješ. To si snád klamala? Pozri sa na ňu! *Obráti Miru tak abi videla na Lyr ale stále ju pevne drží.* Je zranená, je zranená a v bolestiach. Potrebudje tvoju pomoc rozumieš?! *Otočí Miru zasa k sebe. Nesnaži sa ju očarovať skôr chce abi sa sama ovládla.* Potrebude Ťa. Predca jej nechceš ešte viac ublížiť. Tak sa vspamätej a pomôž jej! *Znova pokojne ale dôrazne zopakuje a čaká čo sa stane pripravený encanto použiť ak by to predca bolo nevihnutné.*
*Mira se podívala na Lyr, tam, kam ji Richiee obrátil a podívala sena ni. Hleděla na to, v jakém byla stavu, a kdyby mohla, tak by se asi rozplakala. Pro teď na ni ale jen hleděla a snažila se ovládnout. Nakonec ze sebe setřásla Richieho ruce a přistoupila zezadu k Lyr, načež se na ni podívala. Hlava jí tikla v jemném zaškubu, nakonec ale vzala její hlavu jemně do svých dlaní a pohladila ji po tvářích.* Bude to dobré, moje milá, věřím tomu. jen buď statečná, tohle přejde. Jsem tady. *Hlesla tiše. Zuby měla stále vysunuté a pohled nakonec otočila směrem k místu, kde se bojovalo. To už se ale vrátila Jasmine a držela se za krvavou ránu na břichu.* Jeden z nich utekl, Elijah je mrtvej. *Hlesla, než sama padla na kolena. U ní už byla ale Emett, který se začal své manželce ihned věnovat. Proto k Lyr pak místo něj přišel Seba.* Co ještě můžu udělat? *Zeptal se víly. Mira ji mezitím hladila po tváři a otočila se směrem, kde zmizel poslední z lukostřelců.* Můžu ho najít a zabít? *Optala se tiše.*
Keď je šíp vomnku Emmet jej na rany pritiskne nejakú látku a snaží sa zastaviť krvácanie. Lyr má aj napriek bolesti oči len pre Miru. Keď sa jej podarí ovládnuť a vezme jej tvár do dlaní Lyr sa k nej pritiskne a po tvári sa jej skotúla niekolko sĺz. Je tu je tu so mnou a nič sa jej nestalo. Tito zabijaci zabili už jednu ženu ktorú milovala a ak by dnes zomrela aj Mira zabilo bi ju to ale jej láska bola pri nej a bola v poriadku. Vďačosť a úlava ktoré Lyr zaplavia sa nedajú opísať slovami. Pri Sebovej otázke sa na neho pozrie a zašepká. Nasip trochu toho prášku do misky a pridaj vodo kím z toho nebude kaša. Odpovie. Keď sa Mira spíta či môže prenasledovať posledného útočníka pevne ju chití zdravou rukov. Nie, prosím zostaň so mnou. Zaprosí a pozrie jej do očí. Prosím Zopakuje a keď Seb prinesie misku s namodralou kašovitou hmotou kívne mu na poďakoovanie. Pomôž mi posadiť sa. Poprosí Miru ak jej pomôže vezme si trochu kašovitej hmoti a začne si ju vtierať do rany. Toto zastaví otravu železom a pomôže to s hojením. Pomôžeš mi prosím s chrbtom? Nedočiahnem si tan. Poprosí Miru.
*Mira se na ni dívala, ale jako kdyby byla tak nějak pořád mimo. Ataky že byla, Snažila se, v hlavě se přemlouvala, aby po ní neskočila, a musela uznat, že ten boj byl více než intenzivní. nakonec ale přikývla, pomohla Lyr se posadit a pak vzala trošku kaše do dlaně a natřela jí Lyr na místo, kde měla zranění. Cítila, jak jí svědí jazyk, jak její vysunuté špičáky prosí, aby se do ní zakousla, jak cítila, že to potřebuje.* Ne, tak a dost!! Nebudeš to dělat, nebudeš jí kousat!! *Vykřikla po chvilce Mira hlasitě sama na sebe. Nakonec ale Lyr pustila a zaklopýtala kousek od ní, držíc si hlavu v rukou. Cestou se chytla Richieeho a otočila k němu prosebný pohled.* udělej to, pomoz mi to zastavit, prosím!! Mám strach, nechci jí ublížit, nechci... *Povídala Mira, držíc se křečovitě staršího upíra.*
*Úlavne vzdichne keď pod vplivom liekov z jej rán zmizne bolestiví oheň spôsobený železom. Samotné jej zranenia neboli až tak vážne a keď jej otrava bola zasavená dokázala sa udržať v sede aj sama. Keď Mira sktíkne sama na seba a potom prosí staršieh oupíra abi ju očaroval pozrie na ňu previnilo.* Mam tu niečo lepšie než nekanto. *Zachripí polohlasne a prisunie k Mire po stole provizórni obvaz ktorím mala previazané rany.* Ochutnaj. Ručím ti za to že potom po mojej krvi už nikdy túžiť nebudeš. *Prisunie obvaz ešte bližšie.*
*Dívka se podívala na obvaz a to byla asi poslední kapka. Okamžitě pustila Richieeho, kterého doteď držela, popadla obvaz a přitiskla si ho na rty. Ihned z něj vysála trochu krve, ale téměř okamžitě, co to udělala, obvaz zase zahodila a dala si ruku před ústa. Měla pocit, že se pozvrací. Ani nevěděla, k čemu by popsala to, co cítí. Hořkost, slanost, prostě něco strašného. Oslabená a vyvedená z míry padla Mira na kolena, s rukou stále před pusou, měla pocit, že se pozvrací. To už u ní ale byl Richiee, který jí podal sáček z lednice. Ten si Mira ihned vzala a začala hltavě pít, jak z hladu, tak aby zahnala tu pachuť a nutkání Lyr kousnout. Když pak nakonec vstala, podívala se na svou vílu.* O-omlouvám se Lyr, moc mě to mrzí, nechtěla jsem aby jsi mě takhle viděla. *Hlesla smutně.*
*Sleduje ako Mira zápasí s chuťov jej krvi a rozhodne z toho nemá radosť ale dúfa že jej to pomôže od chuti sa do nej zakusnúť. Keď sa jej začne ospravedlňovať len zavrtí hlavou.* To nič láska hovorila som ti.... *Vetu už nedokončí chce k Mire prísť ale očividne podcení stratu krvi a vážnosť svojich zranení. Postaví sa zo stola a spraví pár krokov smerom k Mire potom sa jej zatmie pred očami a dopadne v bezvedomí na podlahu.*
*Emett ji chytl do náruče, a odnesl ji pak nahoru do jejího pokoje.* Postarám se o to, ty se postarej o ní a vy, dejte pozor venku, okei? *Rozdal upír úkoly. Mira pak sledovala, jak odnáší Lyr, zatímco ona byla tažena zpět k sobě.* Až se probudí, dejte mi vědět!! *Stihla dívka ještě houknout.*
*Po návratu domů se Aless dozvěděla, co se stalo. Byla naštvaná, že ji nikdo nedal hned vědět, jenže když jí Sebastian řekl, že se ji nemohli dovolovat, chtěla říct, že měla mobil stále u sebe, ale když jej konečně vylovila z tašky, došlo jí, že byl celou dobu vybitý, proto jen tiše zanadávala a nechala si od něj všechno nějak vysvětlit. Vílí lovci kolem pozemku, zraněná Jasmine i Lyria a mrtvý Elijah, nad tím vším si jen povzdechla, prohrábla si vlasy a ihned se dala do kontroly všeho. Elijaha ji bylo lito, byl to dobrý upír a dost jí pomáhal. Proto jí to mrzelo. Rozhodla se, že se bude muset sejít s čarodějkou a zajistit pozemek kouzlem nebo něčím, co by podobnému útoku zabránilo. Když pak ještě zkontrolovala Jasmine a Lyrii, rozhodla se zajít za Mirou, přece jen byla u toho a chtěla to slyšet ještě od ní. Byla vytočená po hádce s Emettem, který jí to dal dost sežrat, ale cestou za Mirou trochu vychladla. Vešla k ní a zavřela za sebou dveře.* Miro? *Zvolala do domu.*
*Mira seděla u sebe v domku, seděla na gauči, v uších měla sluchátka, takže ji neslyšela. Měla jen takový pocit, že tam není sama. A taky že byl pravdivý. Proto, když se na Aless otočila, si sundala sluchátka, ale neříkala nic. Jen na ni hleděla, než se nakonec odvrátila a zadívala se před sebe.* Kde jsi jako byla? *zasyčela, a pak si tiše povzdechla, než se frustrovaně kousla do rtu.* Víš ty vůbec, co se stalo? Víš ty vůbec co se stalo, a ty jsi tu nebyla? *Hlesla, teď už hlasitěji, stále se na ni ale nedívala.*
*Když ji uviděla, došla až k ní, ale jakmile slyšela jakým tone s ní mluví, zamračila se.* Ano už vím, co se stalo, proto jsem přišla za tebou. Všechno jsem už obešla, byla jsem i za Lyrii a Jasmine a mluvila se Sebastianem a Emettem. *Koukla na ni.* A jak jako kde jsem byla? Měla jsem práci. A ten tón si vyprošuju Miro. *Zavrčela na ni upírka, byla ještě vytočená díky Emettovi a nepotřebovala poslouchat řeči ještě od ní. *Chci slyšet ještě od tebe, co se tu dělo. *Pronesla a založila si ruce na prsou.*
Jo tak ten ton si vyprošuješ? A kde jsi byla sakra? Tohle je snad tvoje vila a tvoje zodpovědnost! *Zavrčela, načež vstala a zadívala se jí do očí.* Víš vůbec, jaké to bylo? Jaké to bylo, vidět lyr trpět a když jsme se s tebou chtěli spojit, nebrala jsi to? Co jsi dělala? Beztak jsi zase píchala s tím svým vílákem, zatímco ti tu masakrovali klan! Elijah je do hajzlu mrtvej, Jasmine skoro taky, Lyr skoro taky a ty jsi byla pryč!! A ani jsi nezvedla telefon!! tak mi tu neříkej něco o tónu kurva!!! *zaječela po ní, naštvaná, pak se ale zarazila, načež zavřela oči, a pak se ušklíbla.* Tohle...tohle bylo moc, to jsi neměla. *Zašklebila se.*
*Když na ni začala Mira ječet, Aless jen překvapeně pozvedla obočí, spustila ruce podél těla a zatnula je v pěst. Už toho měla dost, nehodlala nechat po sobě ječet ještě tohle mládě, proto aniž by to Mira čekala, jí Aless svou upíří rychlostí natlačila na nejbližší zeď, chytila jí pod krkem a s vyceněnými špičáky zavrčela.* Tak aby bylo jasno Akamiro, to bylo naposledy, co jsi proti mně zvýšila hlas! *Zavrčela.* Já si jsem moc dobře vědoma toho, kdo jsem a jaká je moje zodpovědnost, to si nemysli. Klanu se věnuju jak jen to jde, snažím se, aby byl v bezpečí, ale mám i jinou práci a jiné věci, které řeším. Sice jsem vůdce, ale to neznamená, že budu ve vile uvázaná 24/7, od toho mám ty, kteří mě zastupují a to je Sebastian a Emett. Ti jsou tu pak po ruce a nezvedala jsem telefon, protože se mi vybil, zjistila jsem to až na cestě sem“ Takže tu po mě přestaň laskavě ječet kurva!!! *Zařvala na ni na oplátku ona.*
Ale i za ně máš zodpovědnost, nemůžeš si přece udělat klan a pak průsery přehazovat na ty, co je udělali. Není to jejich klan, ale tvůj. *Zavrčela. Když ji chytla pod krkem, zůstala jen stát. Zadívala se jí do očí, a pak se zasmála. Upřímně, a hlasitě.* Uuuh, ale to je mi sexy. To bych měla vyzkoušet v posteli s Lyr, ti povím. *Přejela si jazykem po rtech.* Copak, to je tak těžké unést pravdu? ale no tak. Obě víme, čí zodpovědnost to je. *Zasyčela, načež ji propalovala pohledem. Neměla z ní strach. O ten pocit, jež v ní strach v těchto situacích vzbuzoval, už přišla.*
*Aless stiskla o něco víc a zavrčela.* Na nikoho nic neházím. Jen říkám, jak to je a jak to funguje. To ale neznamená, že následky neponesu já a nebudu to řešit! Jasně že to budu řešit a o to víc se budu klan snažit ochránit od toho, aby se to kdy opakovalo. Kurva už! *Zařvala vytočeně.* Zapomeň ale na to, že tady Lyria dál bude. Je to přece jen díky tomu, že neřekla, že po ni jdou, tudíž klan ohrozila především ona. Takže půjde z vily, navštěvovat tě bude, to jí nezakážu, bude tu moc za tebou chodit, ale ve vile už bydlet nebude! *Zamračila se a koukala na ni.* Mám zodpovědnost, moc dobře to vím, na to nezapomínám. *Dívala se na ni, než jí pustila.*
*Jakmile ji pustila, chytla se lehce za hrdlo. To, že Lyr půjde, jí tak nějak došlo,. Zlehka si promnul krk, než si jen odfrkla.* Tak proč jsi nebyla zodpovědná sakra? Nebylas tu. A staly se zlé věci. * Zavrčela, ale pak jen zavrtěla hlavou.* Nechápu to, najednou tam prostě byli, ale nikdo je neviděl přicházet. prostě se tam objevili, musel jim někdo říct, že tu jsou, nevypadali jako obchuzkáři, byli vojáci. Každopádně, i když Lyr půjdou, pořád tě budou mít v merku. *Špitla.* Skrývala se tu, takže asi se tu ještě objeví.
*Aless se znova zamačila.* Já jsem ti řekla, že i jako vůdce nemám povinnost v sídle sedět 24/7. Dělám i jinou práci, abych klan zajistila, abych mohla platiti čarodějkám, když potřebuju. Od toho jsou zástupci, do na tom kurva nechápeš. Tohle dělá každý vůdce i Emett takhle své lidi měl, i další to tak mají, aby je někdo zastupoval, když je třeba. Já na nikoho zodpovědnost neházím. *Pronesla dřív, než s tím začne zase Mir.* Jen mám někoho, kdo mi s tím pomáhá. Každý mám svoje ale zároveň i klan, tak to prostě je. Navíc jsem řekla, že to vyřeším a nehodlám se zbavit zodpovědnosti. Vím, že když Lyr odejde, budou se vracet, proto se musím sejít s čaroději, potřebujeme větší ochranu. *Zamručí a pak si povzdechne.* Ty jsi o tom věděla? Že po ni jdou?
*Neopdovídala, jen co Aless mluvila, tiše vrčela. Když se jí pak Aless zeptala na to, na co se zeptala, tak si povzdechla a posadila se.* jen něco, nevěděla jsme, že to bude tak vážně, že ji budou chtít zabít...ale...je to pochopitelné. udělala určité věci, ale to je její věc. Nemám oprávnění k tomu ti to říkat, tohle je jen mezi mnou a jí. Ale jo, něco jsem věděla, ale jak říkám, nemohla jsme vědět, že to je tak vážné. *Odfrkla si.*
*Viděla tu její reakci, to jak vrčela, ale už na to neměla, aby jí stále dokola omílala to samé. Ona si za tím stála a když to nedokázala pochopit, byla to už její smůla. Ona nic zlého neudělala. Ano měla mít mobil v pohodě, tím pádem by se jí dovolali dřív a ona by se stihla vrátit dřív, to si vyčítala, ale měla pravdu v tom, že není povinná sedět ve vile na zadku stále. Moc dobře věděla, jak to v klanech chodí, takže si za tím stála. Navíc se hodlala postarat o to, aby se to už neopakovalo, nebyla taková že by se na to vykašlala úplně, ale už odmítala komukoliv něco vysvětlovat. Pro teď byla ta špatná v očích jak Miry, tak i ostatních.* Aha, takže ty nemáš oprávnění mi říct o potencionálním nebezpečí klanu, když jsi byť jen o něčem věděla, ty ani ona. Dobře. Skvěle. No to se pak hezky hází vina na mě. Ale víš co, fajn, beru to, beru to na sebe. *Zamručela a popošla k oknu, kde se zahleděla do zahrady.*
A jak jsme to měla asi jako vědět!! *Vyprskla na ni, a pak tiše zavrčela.* NIjak, nemohla jsem to vědět nijak. Nevěděla jsem, co vše v tom je, věděla jsem jen, že prostě někoho zabila na dvoře. Nevěděla jsem, že po ní jdou, okei? *Zasyčela, a pak se posadila za stůl, načež si prohrábla vlasy a podívala se za Aless.* proč jsi se neozvala, když jsme ti volali? *Zeptala se. Toužila po odpovědích, toužila znát pravdu, chtěla, aby jí to nějak rozumně vysvětlila.*
Fajn, už to nech být. Půjdu pak ještě za Lyrii a promluvím si s ní. *Pronesla a koukala ven z okna. Chvíli jen mlčela a poslouchala jí. Dávala si na čas i s odpovědí.* Měla jsem schůzky s klienty, jedna se pak nevyvedla a musela jsem to řešit, aby z toho nebyl větší problém. Pak jsem potřebovala jít na chvíli vypnout, měla jsem toho všeho plné zuby, navíc jsem se chytla is Remim, prostě jsem na malou chvíli chtěla mít klid, než se vrátím. Netušila jsem, že se něco posere a navíc, jak jsem už řekla, vybil se mi mobil a přišla jsem na to až na cestě domů, jinak bych se samozřejmě ozvala a byla tu hned. Nevykašlala jsme se na vás, na nikoho. Jste rodina. A já… jsem to teď nezvládla, nezvládla jsem vás ochránit.
*Mira se na ni dívala.* Ne, ne to jsi teda nezvládla.* Hlesla, ale pak sklopila pohled a zadívala se na špičky svých bot. Nechtěl být taková, ale byla.* O čem jste se chytli? Co se stalo? *Pronesla a pak naklonila hlavu na stranu.* No, jsme tvůj svědek, tak ven s tím, co se děje? něco vyvedl? Nebo ty? *Nadzvedla obočí a sledovala ji. Pak přešla do kuchyně, kde vyndala z lednice balíčky krve, jednu si nalila do sklenky, druhou taky, a e s tou došla k Aless a podala jí ji.*
*Aless ještě chvíli koukala ven z okna, než se otočila a koukla na Miru, která jí podávala sklenku s krví. Tu si od ní převzala a pak se posadila na pohovku, načež se hned na to napila.* No já ani nevím, zda o tom chci mluvit. Už jsme si to nějak vyříkali, já se to snažím pochopit, teda pochopit vílu. Ale už bych se v tom asi nešťourala dál. Nerada bych na to myslela, takže asi tak. I když, ty chodíš s vílou, řekni mi. Jsou v tomhle všechny stejné, že jsou tak milí, že to pro jiné vypadá jako flirt? Vnímáš to i ty? Když s někým Lyr mluví, že s tím dotyčným flirtuje? *Optala se jí, chtěla prostě jen názor jiných. Připadala si už jako pitomec. Zvlášť když si začala uvědomovat, co provedla.*
*Mira se zamyslela.* No, Lyr krom mne moc s nikým, ani žádnou jinou vílou nemluví, ale co jsem byli spolu, tak toho, kdo na mě mluvil chtěla spíš zabít než aby s ním flirtovala. Proč? Remi něco takového dělá? Ach jo, asi prostě jen proto, že to je chlap. Možná proto mám holku. *Ušklíbla se Mira, než si sedla vedle ní, a pak se natáhla, aby se mohla opřít zády o okraj a nohy si ležérně položila Aless do klína.* A to dělal? Flirtoval s jinou? A nebyl třeba jenom hodnej? *Nadzvedla obočí.*
*Popíjela krev a poslouchala co povídá, když pak viděla, jak si z ní udělala podnožku, tak jen protočila očima a nechala to tak.* No právě, že říkal, že je takový, že je hodný, milý a prostě to tak na ostatní působí i když on to tak nemyslí. Já mu v tom věřím, jen prostě… viděla jsem jak to působí na ženy, když s nimi mluví tímhle způsobem a prostě jsem žárlivosti vybuchla. *Povzdechla si.* Hele a než mi řekneš, že jsem debil, tak to vím, ale prostě. Pro mě je láska celkově nová věc a všechno to kolem taky. *Koukla na ni.* A bojím se. *Špitla nakonec.*
*Mira pokývala hlavou.* To se nedivím, ale hele, jak říkám. On to může vidět jinak. Zkus si spíš říct, jestli má za důvod ti nějak ublížižt, jestli má důvod dělat to naschvál. myslím si, že tam jde jen o nějaké nedorozumění, nemyslím si, že by jsi se s ním měla bát. *Pokynula mladá upírka hlavou a opět si upila, než podepřela hlavu jednou rukou. Pak koukla zase na Aless.* No, a jinak tě nežere nic? Jenom tohle? Že se chová mile k ostatním ženám? *Zasmála se zlehka.*
*Aless jí poslouchala a pokyvovala hlavou.* Nemá důvod to dělat, milujeme se a já… já mu věřím, jen mě to rozhodilo. Jak jsem řekla, Jsou to nové věci, nové podněty, ale nějak se s tím srovnám.* Pousmála se, napila se a pak odložila sklenku na stůl před sebou. Chvíli jen tak koukala před sebe. Žralo jí toho víc, ale nechtěla všechno rozebírat, nechtěla všechno říkat. Po chvíli pak na Miru koukla.* Omlouvám se, za ten dnešek, udělala jsem chybu. *Pronesla pak tiše a koukala na ni. Lehce o sobě začala pochybovat, ale nechtěla to říct nahlas.*
*Mira zlehka pokynula hlavou, nic ale neřekla.* Jo, máš asi za co se omlouvat. *Hlesla potom.* Tak ale stalo se, teď jen doufám, že to bude lepší. Pokud ten někdo šel po Lyr, ví, kde bydlí, ví, kde se skrývá. I když půjde pryč, pořád v tom budeme zapletení, teda to si myslím. Pokud jdou po ní, půjdou asi i po mě. Tak nějak jsem se neudržela a naletěla na ně, takže myslím, že bylo více než jasné, že mi na ní záleží. Teď se prostě musíme nějak obrnit a připravit na to, co by mělo přijít. *Hlesla Mira.*
*Koukala na ni a chvíli mlčela, poslouchala.* Bude, od teď bude, alespoň se o to budu snažit ze všech sil. Klan má být jako rodina a vy jste moje rodina a to co se stalo s Lýr. No vědět, že po ní jdou, bylo by všechno jiné, ale stalo se, jediné co mohu je nabídnout jí úkryt a vilu s pozemky zabezpečit kouzly od čaroděje a pokud půjdou i po tobě, tak budou mít co dělat se mnou. Zkusím zjistit, ještě něco víc a třeba se to dá nějak vyřešit bez dalšího krveprolití. *Pronesla Aless a povzdechla si. Měla pocit, že jí to najednou padá na hlavu, ale nehodlala nic vzdát. Věděla, že mít klan bude obtížné, takže chtěla udělat všechno proto, aby ho ochránila, je a své blízké.*
*Mira kývla na souhlas hlavou, a pak si zlehka povzdechla.* Snad to bude v pořádku, tohle jsme nečekala. A co jinak, jak je Jasmine? Elijah, ten už to asi nerozdýchal, co? *Optala se. Pak vstala, aby došla do kuchyně, kde si pomyla vodou ze dřezu rty lehce zbarevné do ruda od krve, než se vrátila za Aless. Posadila se zpět na gauč a sledovala jí.* Takže kouzla, jo, to bude něco stát. Máš nějakou známou čarodějku? *Zajímala se.*
No ani já nečekala něco takového, ale stalo se, budeme muset prostě uvažovat dopředu a už nějak počítat s tím, že se takové věci dějí. Elijah, je mrtvý a Jasmine bude v pořádku, zahojí se. I Lyr snad bude v pohodě, zajdu za ní ještě později a domluvím se s ní, co a jak. Ale jak jsem řekla, bude muset odejít, už kvůli našemu bezpečí a hlavně tvému. Jestli to bude nutné, někam jí schovám a pokusím se to vyřešit. *Natáhla se na pohovku a lehla si na bok tak, aby na ni viděla.* Jo kouzla, jednu čarodějku z nám, nebo spíš jí zná Remi, tak se s ní zkusím sejít a když to nepůjde, budu muset oslovit jiné. No a co se týče ceny. Stát to asi bude o tom není pochyb, ale peníze ty nebudou problém a pokud bude chtít nějakou službu a nebude to nic hrozného tak ani to ne. Ale to předbíhám. Uvidí se co a jak. *Pronesla a přemýšlela o všem.*
*Mladá upírka poslouchala Alessandru a přikyvovala.* Jistě, myslím si, že to bude v pořádku, že se to domyslí. *Pronesla, a pak si povzdechla.* No jo, asi to, že jsi hlava klanu, se sebou nese jak jisté nepříjemnosti, tak i nějaké ty hezké věci, ale hlavně, zodpovědnost. No, ale doufejme, že to bude dobrý. *Hlesla a pak se na ni podívala.* A ty by jsi si měla odpočinout, nějak nabrat síly, energie, protože vypadáš jak hromádka neštěstí. Vypadáš hrozně. *Pronesla.* Nemáš zač. *Usmála se Mira mile.*
Domyslí, o to se neboj. *Pronesla a koukala na ni.* Být vůdce klanu není jednoduché, a máš pravdu, řeší se spousta věcí, je to občas nepříjemné, ale jsou tu i fajn věci a jste prostě rodina, my jsme rodina. *Zašeptala.* A o tu přijít nechci, takže se to zvládne. Teď už ano. *Pousmála se, ale úsměv jí pak zmizel, když slyšela, co Mira řekla.* Cože? To opravdu vpadám tak hrozně? *Optala se, docela jí to překvapilo, o tom nebylo pochyb.*
*Mladá upírka sledovala ženu před sebou, poslouchala jí a přikyvovala. Jakmile ale řekla, nebo spíše se zeptala jestli skutečně vypadá tak hrozně jak dívka právě řekla, tak se zasmála a kývla na souhlas.* I když nejsem víla, a lhát umím, tak o tomhle bych ti nelhala. Vypadáš unaveně, zničeně, možná, ani nevím. Snad jako po kocovině? *Prinesla dívka a naklonila hlavu na stranu.* No každopádně, kdyby ti to pomohlo, tak bych ti asi řekla, že ti pomůže si dát 20, no jak tak na tebe koukám, tak možná víc. *Zasmála se, a potom po upírce hodila nevinný úsměv, jako kdyby byla ta slova která řekla automaticky věci, které říká lidem na potkání.*
*Aless si povzdechla a prohrábla si vlasy.* No pokud upíři mají kocovinu, pak je to asi trochu ono i když, myslím, že je to směs toho všeho, co se děje. Ale to se spraví, jen na to musím postupně a ne najednou jinak bych se zbláznila už. *Pousmála se a sledovala Miru.* A těch dvacet je mi víš k čemu. Sice si dopřávám spánek, ale energii mi to nedoplní, takže asi tak. *Pokrčila rameny a uculila se, než jí úsměv povadl a zase si lehla a nějak tak odpočívala.* No a co ty? Jak se jinak máš, pokud pominu ten incident? *Optala se jí Aless a pohlédla na ni.*
*Mira protočila očima.* Však jsme řekla, že bych to řekla vážně, kdyby ti to pomohlo, poslouchej ušima a ne kolenem. *Protáhla drze, než naklonila hlavu na stranu a pak se zamyslela.*/ Ale jo, nějak dobře, dalo by se říct, že žiju, pokud to tak říct můžu. Mám více času na to, věnovat se tak nějak tomu všemu, co jsme nestíhala, jako práce a tak. přemýšlím, že si udělám dálkově nějakou vysokou. *Plácla, a pak se zasmála.* Ne, ne to už by byl přepal, to si dělám srandu. *Zasmála se.*
*Protočila očima.* Hele mám všeho plnou hlavu, tak jsem tě prostě přeslechla. Nech si to a nebuď drzá jo. *Uchechtla se a hodila po ni polštář, načež pak hodila ještě jeden a culila se, když to mladá upírka schytala. Pak jí už jen poslouchala.*A proč bys nemohla, tak času zatím máš dost a nebo ne školu, ale klidně si dodělej něco jiného, co půjde a nebo nedělej nic, je to na tobě *Uculila se a hodila po ní další polštář, přičemž se r ozesmála.* Ty jedno drzé kuře. *Vyplázla na ni jazyk, potřebovala na chvíli vypnout a proč prostě trochu nezablbnout.*
*Jakmile Miře na hlavě přestal první polštář, tak se na Alessandru podívala jen s nadzvedlým obočím. Potom se ale ušklíbla.* No co, víš že drzá jsem, a nebudu tady nijak odporovat své svoucnosti a tomu jaká chci být. Takže se s tím asi budeš muset tak nějak smířit. *Uculila se na ní, a jakmile dostala dalším polštářem, tak se natáhla, a stejně tak uhodila ona i Alessandru. Potom se ale posadila opět zpátky.* No jo, taky si myslím že by to mohlo být super, i když nevím, jestli na to ještě mám nějaké mozkové buňky. Mám pocit, že mi poslední dobou, no, nebudu přehánět když řeknu, že mi hrabe. *Ušklikla Jsem Mira na upírku.*
*Upírka jí chvíli pozorovala, než se posadila, pak se přesunula k Miře, kde se jí obkročmo posadila do klína a koukla jí do očí.* Hele hrabe tak nějak každému, na to není nic zlého, věř mi a myslím si , že nějaké buňky v té své drzé kebuli ještě máš. Takže pokud chceš. Tak to prostě zkus. Hele máš doslova věčnost, takže vysokých škol si můžeš udělat kolik jen chceš, sice pod jinými jmény, ale jo. Tak to zkus. *Mrkla na ní a vtiskla jí pusu na čelo jako mladší sestře.* A teď, hm, dáme film nebo chceš podniknout něco jiného? *Optala se jí a sledovala jí s lehce nakloněnou hlavou na stranu. Brala Miru jakou svou sestru, trochu praštěnou a drzou, ale měla jí ráda, takovou jaká byla.*
*Mira na ni překvapeně koukala s očima na vrch hlavy. Nakonec se ale jen zasmála.* No tak jo, jo, dáme film. Co takhle stmívání? *Zasmála se, a pokud souhlasila, přinesla krev a zapla pak film, než se položila na pohovku a spokojeně odpočívala.*
*Když slyšela, co vybrala za film, tak jen protočila očima a pak se začala smát.* Panebože taková kravina. *Uchechtla se, ale pak se jen pohodlně usadila a když Mira donesla krev, vzala si jí a obě pak odpočívaly a koukaly.*
*Leží na posteli vo svojej izbe. Odkedy sa prví krát prebrala uplinulo už niekolko dní. Po celí čas je vo svojej izbe a neustále si v duchu nadáva. Je na sebaobrovsky naštvaná.* /Jak to že som prestala dávať pozor? Ako som mohla dovoliť abi sa ku mne dostali tak blízko?! Pre duchov veď mohly ubížiť Mire!!!!!/ *Jej Temné mišlienky prerušujú akurát strati vedomia a chvíle keď jej niekto príde vimeniť obvazy. Vtedy sa vždi vipituje čo všetko sa stalo a ako su na tom ostatný. Jej ošetrovatelia na jej otázky vždy odpovedajú a čo začne lavínou otázok skončí obvikle rozhovorom.*
*Když jí řekli, že se Lyria probrala a bude moct jít za ni, neváhala. Musela si s ní promluvit a zjistit víc, především, proč jí nic neřekla. A tak počkala, až od ní odejde Maria a když se tak stalo, Aless došla ke dveřím, zaklepala a následně na to vešla. Zavřela za sebou a došla až k posteli, na které víla ležela. Chvíli mlčela a jen na ni koukala, než se se posadila na okraj postele.* Asi tušíš na co se chci zeptat, tak nebudu chodit kolem horké kaše. Svolila jsem, že tady můžeš bydlet, že můžeš být na blízku Miře, ale na oplátku jsem čekala, že ke mně budeš upřímná. Moc dobře víš, že v tomhle domě nejsme sami, je tu plno jiných, za které odpovídám a ty jsi je všechny ohrozila. Vědět dřív, že jsi hledaná, nedovolila bych ti tady zůstat, to doufám chápeš. *Pronesla a i když ze začátku byla naštvaná, teď si jen povzdechla.* Tohle teď všechno padá na mou hlavu.
Keď Aless vojde len ju sleduje a njak neprerušuje čojej upírka chce povedať. Nakoniec len nadvihne obočie a nakloní hlavu na stranu. Bola som k tebe úprimná. Sama musíš vedieť že nedokážem klamať. Odpovie ale po krátkej pauze pokračuje. Vedela som že ma hladali ala myslela som že je to viriešené. Už rok sa niečo podobné nestalo. Trochu sa jednov rukov podvihne na posteli a potiahne sa viššie. Mňa by skôr zaujímalo ako ma tu asi tak mohli nájsť. Predca len je neobviklé abi víla bívala spoločne s upírskim klanom a tí zabijaci išli na istotu. Ešte k tomu že je to rok čo ma naposôedy sledovali. Povie a zamislene nakrčí obočie.
Jo možná jsi byla, ale ne v tomhle. Zatajila jsi mi i jen ten fakt, že po tobě šli už kdysi. Pořád to však byl risk. Copak to nechápeš? Napadli nás tady. Zranili tebe, Jasmine, zabili Elijaha a Mira málem zdrhla. A pokud šli na jistotu, asi tě pořád mají nějak v hledáčku. Když jsi totiž jednou hledaná, jen tak tě nenechají. *Zamračila se.* Vědět dřív, že jdou po tobě lovci tam od vás, nebo šli už kdysi i když teď byl klid. Zajistila bych jiná opatření. *Zamručela a prohrábla si vlasy hledíc stále na vílu.* Jisté je to, že tady zůstat nemůžeš. Nevyhodím tě zraněnou, o to se neboj. Zase taková necita nejsem. Maria bude s tebou a bude tě ošetřovat a starat se o tebe, dokud nebudeš v pořádku, ale bude asi pro všechny teď lepší, abys byla mimo vilu, dokud se to neuklidní. Mám… mám jedno tajné místo, o kterém neví ani Sebastian, kde tě mohu schovat. *Zašeptala tiše.*
Samozrejme ti rozumiem ale ako sompovedala považovala som to za uzavreté. *Zopakuje a potom počúva čo Aless hovorí a prikivuje. Rozhodne ju poteši že bude s Mirov. Pri upírkinom návrhu ukritu prekvapene zdvihne obočie.* Ďakujem, ak to nebude vadiť zostanem tam kím nebudem úplne v poriadku ale potom si tieto veci budem musieť viriešiť..... *Spraví malú pauzu a potom upírke pozrie do očí.* Ale aj tak neviem ako ma tu mohli nájsť. Kebi o mne vedeli už skôr mali kopu lepších príleťitosťí než útomk vo vile plnej upírov. Nepoznáš náhodou nejaké víly z podzimného dvora, s ktorími si o mne hovorila?
No stalo se, teď už to nezměníme. *Pronesla upírka a když víla souhlasila, trochu se jí ulevilo.* Jsem ráda, že souhlasíš, jak jsem řekla. Budeš tam v bezpečí. A ne nebude mi to vadit, to bych ti to nenavrhovala přece. Vím, že Miře na tobě záleží a že se milujete, takže se budu snažit ochránit i tebe. Ale pokud s ní budeš v kontaktu, nesmíš říct, kde jsi a volat budeš jen ze zabezpečeného mobilu, kteří ti dám. Jistota. *Dodala ještě a na chvíli se odmlčela a poslouchala jí.* Možná měli, možná neměli, ale jisto jistě čekali na příležitost a navíc teď ví, že Mira patří k tobě a je tvou slabinou. *Pak se zamyslela.* Z podzimního dvora neznám nikoho a i kdyby nemluvila bych o ničem, co se děje u mě doma nebo co se děje kolem mě. Ale pravda je, že Remi tam pracuje i nějakého vévody, ale zase si nemyslím, že by si pustil pusu na špacír. *Pronesla nakonec.*
*Počúva a prikivuje ale nad podmienkami úkritu sa zamračí.* Až tak to nebude nutné. Potrebujem sa ukriť len na pár dní než sa dám do poriadku.*Zarazí sa keď si uvedomí že to pri súčasnom tempe hojenia jej rán bude trvať pár tížnov kím bude schopná chodiť a ešte o dosť dlhšie kím bude úplne v poriadku.* /Takto to nepôjde. Budem potrebovať ďalšie veci./ *Uvedomí si namrzene a zamyslene pozrie na Aless.* Môže Mira opustiť dom a ísť na krátky vílet do parku? *Spíta sa.* Hojím sa slimáčim tempom a potrebujem pár vecí na to abbi sa to hojilo rýchlejšie. *Naznačí pohladom k svojim zraneniam.* Mira už vie kde mám svoje veci. Visvetlovať to niekomu inému je na dlho a možno by ani nevedel čo presne zobrať a tak. *Dodá ešte na objasnenie.*
*Aless seděla na posteli a poslouchala jí, jakmile ale uslyšela její prosbu, jen zavrtěla hlavou.* Bohužel, Mira je stále novorozenec a to že jí občas pustím na zahradu, neznamená, že jí pustím mimo pozemek. To se nestane ještě hodně dlouho. Bohužel taková jsou pravidla. Správně bych jí neměla pouštět nikde, ani na zahradu, dělám to jen kvůli ní. Ale nikam jinam jít nemůže a po tom incidentu, už vůbec ne. *Pronesla nekompromisně upírka. Nehodlala riskovat a Mira nebyla ještě natolik zralí jít ven co by jen s doprovodem. Byl to velký risk a ten Aless podstoupit nechtěla.* Buď ti tam zajdu já nebo Maria, ale Mira ne. Pochop mě.
*Prikívne.* Ta možno je ale mala si ju vidieť keď ma zranili. Všade krv a tak ale ona mi aj napriek tomu pomáhala vitiahnuť šípi a zastaviť krvácanie. Bola neskutočná. *Povie a aj slepí by videl ako moc je na svoju lásku hrdá.* Ale keď ešte nesmie chodiť von, môžem o láskavosť požiadať tvojho priatela? *Spíta sa a znova sa polsunie trochu viššie na posteli.* Pre neho by sa nejedlalo o nič velké len zájsť na dvor za liečitalkov a kúpiť veci. Samozrejme mu to preplatím. *Ak Mira s návrhom súhlasí Lyr jej nadiktuje zoznam vílých liekov ktoré potrebuje. Počas toho jej začne padať hlava a trochu zápasí s tím nechať oči otvorene.* Prepáč ale som dosť unavená. Máš ešte niečo dvôležité čo musíme prebrať? *Spíta sa najslušnejšie ako dokáže. To posledné čo totiž chce je upírku uraziť.*
Myslím, že pokud jde o milovanou osobu, dokáže člověk udělat v tu chvíli i nemožné věci. Ale pořád to nemění nic na tom, že bude lepší, když nikam nepůjde. *Pronesla a pak jí poslouchala, než nakonec přikývla.* Myslím, že pro Remiho to bude maličkost sehnat ti co potřebuješ. Když tak mi dej seznam, co tedy budeš chtít nebo to napiš přímo jemu a až se to obstará, donesu ti to. *Pousmála se a postavila se.* Myslím, že nic probírat už nemusíme, odpočiň si. Až ti bude trochu lépe, pak tě Maria nebo vezmeme jinam a kdybys něco ještě potřebovala, stačí říct. *Pronesla a odebrala se ke dveřím. Tam se ještě jednou otočila a podívala se na vílu, než nakonec dveře otevřela a vyšla z pokoje pryč.*
Ďakujem. *Stihne ešte podakovať. Posledná vec čo vidí je ako Aless odchádza z miestonosti. Hneď optom upadne do spánku.*
*Mira už několik hodin přecházela po místnosti jako hladové zvíře. Nenašla v lednici zásoby krve, navíc, tím, že ji Aless odstěhovala jinam než byla Em cítila i trošku pocit samoty. Vrčela, přemýšlela, co se bude dít. Aless jí i řekla, že dnes přijde s tím, co se bude dít s jejími psi, a pořád nikde nebyla. Každá minuta jí připadala jako hodina, a hodina jako den, byla nervózní a nesvá.* Tak co bude!! Kde jsi sakra! *Zvolala Mira nakonec do prostoru kolem sebe, do kamer. Teď litovala trochu toho, že chtěla bydlet jinde než Em, ale na druhou stranu- být svědkem těch jejích hrátek, to taky nechtěla být.*
*Alessandra toho měla dost. Musela nejdříve vyřídit schůzku s Maddie a poté jela ještě na další pracovní setkání. Aby toho nebylo málo, ještě s Emettem a ostatními jeli pro krev. Když se vrátila, dala si sprchu a hned co se oblékla do černých legín a stejnobarevného tílka, seběhla dolů, kde v kuchyni vzala už nachystanou tašku krve pro Miru a odebrala se za ni. Věděla, že jde pozdě, ale měla toho moc a tak zadala kód dveří a vešla dovnitř. Jelikož přístavba byla už hotová, nacházela se Akamira právě tam. Em zatím byla dole, jelikož její část se ještě dodělávala a měla se nacházet hned vedle Miry, jen měla mít vlastní vchod.* Omlouvám se, měla jsem hodně práce a byli jsme ještě pro zásoby krve, ale už jsem tady. *Oznámila jí, když jí viděla naštvanou pochodovat po místnosti. Její část obydlí měla malou předsíňku, ze které se šlo do obývací částí spojené s kuchyní, dále se tam nacházely schody vedoucí nahoru, kde byl velký pokoj s koupelnou a malou pracovnou. Všude byly okna, přes která neproniklo UV záření, tudíž mohla Mira a i pak Em vidět do zahrady a kolem domu. Hned jak prošla kolem ní, jí podala dva sáčky krve a odebrala se do kuchyně, aby zbytek vyskládala do lednice.* Nikdo za tebou nebyl? Řekla jsem Sebovi, aby vám donesl krev, než se vrátíme, ale asi na to zapomněl. *Zamručela upírka.*
Ne, nikdo neříkal nic o tom, že by s krev zpozdila, a nikdo už tady ani nebyl, ani Seba ani nikdo jiný. *Zavrčela nevrle, než se jala toho vrhnout se po krvi a měla co dělat, aby jí sem tam nějaká ta kapka neukápla. Když dopila jeden sáček, hned se jala pro druhý, zatímco se na Aless dívala. pak, když si jej odtrhla od úst, si povzdychal.* tak co, jak jde vše okolo, svět a tak? Ještě neskončil? A co moji psi? JAk jsi pochodila? *Optala se jí Mira, než se posadil ke stolu a nespouštěla z upírky před sebou pohled.*
*Aless doplnila lednici, načež pak odložila tašku a popošla do obývací části, kde se posadila na pohovku.* Trochu se zpozdila, došla, takže jsme skoro všichni ještě jeli pro velké zásoby, aby bylo dost na delší dobu. *Odůvodnila jí fakt, proč nikdo nepřišel dřív.* Měl za vámi ale přijít Seba a říct vám to, ale to je jedno, to si vyřídím s ním. *Prohrábla si vlasy.* Okolo jde nějak dobře a svět vidíš už teď sama přece. Jinak jak se ti tu líbí, teď když už nejsi v podzemí, ale tady v domku. *Mrkla na ni a pak se postavila a přešla k oknu, odkud pohlédla do zahrady.* A tví psi, ano o tom jsem s tebou chtěla mluvit. Setkala jsem se s jednou čarodějkou, ale nelíbila se mi cena, kterou za to chtěla a tak jsem obchod neuzavřela. *Otočila se na ni.* Vím, že jsem ti to slíbila, ale najdu jiný způsob nebo si je někdo vezme ještě někdo jiný, třeba Lyria. *Hleděla na mladou upírku před sebou.*
*Posluchala ji a přikivovala.* No co, stane se, ale jo, vyřiď si to s ním, myslela jsme, že se odtud při nejlepším prohrabu ven. *Přiznala Mira, než se sama pro sebe ušklíbla a pak ji polsouchala dál. Jakmile začala o tom, že psi asi nebudou, tak sama pro sebe zavrčela. Pak po chvilce přemýšlení zvedla hlavu.* Co za to chtěla? Asi si vybíráš špatné čaroděje. *Pronesla kousavě, než si dala nohy na stůl a povzdechla si.* Lyria se jich ujme snad ráda, sama si s jedním vlkem dobře rozumí, a tu husky jsou vlkům blízko, takže pokud se mi zaručíš, že nebudou na kusy, pak beru, ať jde o cokoliv. *Ušklíbla se Mira na Aless.*
*Poslouchala jí a když řekla tu poznámku o špatném výběru čarodějů, jen se zamračila.* Špatná volba to nebyla, ale dávám si dobrý pozor na to s kým se o čem dohodnu. A sebe ani své lidi do dohod netahám, proto jsem to odmítla. *Povzdechla si.* Já vím, že jsem ti to slíbila, ale promluvím s Lyrii nebo se jí poptáš ty. Teď jsou psi tady a nemusíš se o ně bát, jsou v pořádku, Jeff i Jasmine si je oblíbili, takže ve většině času se o ně starají o ni. *Usmála se na ni a pak se zase posadila.* Ale teď mi spíš řekni, co ty? Už ses zabydlela? Doufám, že jsi alespoň trochu spokojená. *Ptala se upírka, přece jen chtěla, aby měla vše, co by potřebovala.*
*Mira ale ihned zavrtěla hlavou.* Ne, to je v pořádku, Aless, já to chápu, opravdu. Přišla jsme na tebe s dost velkou prosbou, tak sed nemohu divit, že to nevyšlo. Nic se neděje, vážně. Jen jsme je chtěla mít u sebe, ale pokud budou jen v pořádku, pak budu taky v klid. *přiznala dívka s úsměvem. Pak poslouchala Aless dál. Pokrčila rameny a rozhlédla se.* Líbí se mi na tom, že to tu je tak větší, než jsem čekala, že to je prostě takové, hezčí, i když domov byl domov. Ale jo, užívám si to, když můžu, volám s kamarády, ale nic jim neříkám, neboj se. Pro ně jsem prostě mimo, v Evropě a tak to je, už má na notebooku i jinou VPNku. *Usmála se.* Jo, takež by se dalo říct, že jsme spoko.
Tak pořád můžou zůstat tady, jen tě občas někdo očaruje encantem, i to je možnost, ale nechám to už na tobě, hele neboj se. Když vydržíš ten začátek, pak už se budeš umět ovládat a můžeš si je zase vzít k sobě. *Pousmála se a sledovala jí.* To jsem ráda, že jsi spokojená. Přece jen, jsou tu už okna, vidíš ven a nejsi v podzemí. *Mrkla a na chvíli se zamyslela.* Pamatuješ si, jak jsme se tehdy poznali a já po tobě chtěla návrh na tetování? *Optala se.* Sehnala jsem totiž speciální barvy, kterými lze tetovat upíra, tak mě napadlo a třeba ses nudila, jestli by sis netroufla. *Zazubila se. Sice měla už jedno velké tetování přes skoro celou nohu, ale líbilo se jí to a chtěla si dát další*
Encantem? Takže, když mě očaruješ, tak je nezabiju? Tak jsi to myslela? *Zajímala se hned dívka to, co Aless měla na mysli.* Ano, ano až budu nějak dobrá, ráda bych je měla u sebe, tedy, pokud budou ještě naživu, ani nevím kolik let budu...takováhle. *Povzdechla si.* Ano, to se mi na tom líbí, to že vídím zase ven. Občas tak nějak sedím a kreslím, co je za oknem, baví mě sledovat déšť, bouři a blesky, jo, jsem tu ráda. Je to zase jiný výhled, než jsme měla předtím. *Usmála se. Pak ji poslouchala dál, a čím více Aless mluvila, tím více se dívka usmívala.* Sakra, ještě se ptáš? Jestli máš čas, koukej to donést sem! *Vyhrkla nadšeně Mira.*
Je to možné, že když tě očaruje třeba Emett, jelikož je přece jen starší, tak by to mohlo vyjít. Můžeme to když tak zkusit třeba to vyjde a i kdyby ne, tak si myslím, že to zvládneš rychle, jsi šikovná. *Mrkla na ni a dál ji poslouchala, usmála se, když slyšela, že se jí tu líbí.* Snažila jsem se o to, abys měla co největší pohodlí a také soukromí. *Culila se, jakmile ale Mira souhlasila s jejím nápadem, ihned vstala.* Času mám dneska víc než dost, takže pokud chceš, můžeš udělat rovnou dvě. *Uchechtla se a vydala se ke dveřím, prošla jimi zpět do vily a zamířila do své pracovny, kde si vzala všechno potřebné a vrátila se za ní.* No takže jsem tady a mám všechno. Chtěla jsem jedno, ale nakonec jsem přemýšlela, že si dám dva. Zvládneš to? *Zazubila se na ni a položila na stůl malý kufřík, jenž hned na to otevřela.*
*Poslouchala Alessin nápad a pak přikývla.* Jo, jo, myslím si, že to by mohlo jít, no tak dobře, tak tedy jo. Tak tedy Emett, pokud mu věříš, pak věřím i já. *Usmála se Mira jemně.* A ano, pociťuju to, je to tu fajn. Tak nějak se učím i nové věci, přeci jen, budu tu dlouho, času mám dost. Vlastně, by se dalo říct, že ej tohle už i můj domov? *Optala se Mira se zájmem. Pak už počkala, až se Aless vrátí s věcmi.* Já zvládnu, co jen budeš chtít, jen mi tedy ukaž, co to bude, nebo vlastně, spíš mi řekni, co to má být, myslím, že návrhy udělat bude to nejmenší. *Usmála se Mira a připravila si na tabletu nový, čistý list.*
No tak teoreticky pokud si projdeš tím začátkem a budeš už pak v pohodě a moct se pohybovat sama všude, tak jsou tu dvě možnosti. Buď se pak přesuneš do vily, kde budeš mít pokoj nebo zůstaneš tady a budeš tu mít už svoje soukromí, to nechám čistě na tebe, jak se pak rozhodneš. *Mrkla na ni upírka a vybalovala věci potřebné pro tetování, včetně speciálních barev s příměsí stříbra, pak se na Miru koukla.* Hele, pokud dáš dva, budu jen ráda. Přemýšlela jsem a chtěla bych jedno pod prsa s tím že by to začínalo mezi nimi, však víš, co myslím. No a druhé bych ráda na krk vzadu. To první by měly být ornamenty spojené s květinami a to druhé, jelikož jsem ujetá na draky, tak tři malé draky, ale jaké nechám už na tebe. *Mrkl.*
Ach ano, rozumím. No já si mysliím, že by se něco dalo vymyslet, že budu zvládat, zase si o sobě nemyslím, že budu uplně marná. A tady se mi líbí, nikam jinam bych asi nechtěla. Přeci jen, teď jsme rodina ne? Možná pak někam občas zmizím s Lyr, ale no, jinak se chci držet u tebe. *-Usmála se. Jak pak začala Aless mluvit, tak s úsměvem přikyvovala a začala už pomalu kreslit věci do svého tabletu, sem tam něco vymazala, sem tam něco předělala.* Asi nemáš tetovací tiskárnu, co? přemýšlím, jak to pak dotud z tabletu přendám na tvou kůži. *Zamyslela se dívka, načež ale pak opět sklopila hlavu a pokračovala v kreselní.
Ano, jsme rodina. Trochu netradiční a šílená, ale jsme. Uculila se. Hele jestli pak budeš někde s Lyrii tak mi to bude jedno, já taky budu mizet občas k Remimu do bytu nebo jinde, když budeme chtít být sami, přece jen v domě je už celkem živo a i když je moje část více od ostatních, tak asi chápeš. Uchechtla se a na chvíli se zamyslela a hned na to si někde odběhla, po chvíli už nesla, to co Mira potřebovala. Na chvíli si jí půjčím tak neječ! Zařvala do víly, než za sebou zavřela dveře. Richie, je to jeho, ale co nasrat. Zasmála se a položila tiskárnu na stůl. No, myslím, že asi máme všechno co?
Jasně že chápu,jak jsem řekla. *Usmála se na ni a pak už čekala, ažs e Aless vrátí.* No tak to je výborný! Tak v tom případě já už to jenom dokreslím, přenesu soubor a vytisknu to. *Usmála se, než se podívala na dívku. Kreslila, ale sem tam zvedla pohled k ní a jemně se usmívala.* Ty jsi tohle chtěla? Nebo to bylo nečekaný? proměna myslím. A pokud chtěla, co tě vlastně motivovalo? Povídej o sobě něco. Vím jen, že jsi dealerka a trochu svině, a budeš si brát mého kámoše. Ale nevím, co jsi zač, co je ta Alessandra Ransom uvnitř? *Pronesla tiše a dál ťukala do tabletu.*
*Upírka se děla u stolu, poslouchala jí a sledovala.* Proměnit jsem se chtěla já sama. *Pronesla pak, než se na chvíli zamyslela.* Udělala jsem to, abych se pomstila a abych… abych už nic necítila. Všichni si totiž myslí, že když pocházím z bohaté rodiny, že jsem měla všechno. Hele neříkám, že to tak nebylo, ale prachy nejsou všechno. Ne pokud jsi malé dítě, které je doma stále samotné, jelikož o něj rodiče nejeví zájem. Takhle jsem vyrůstala, sama a bez lásky. Naučilo mě to ale být samostatnou, v tom to mělo jediné plus. Pak přišla další věc, chtěla jsem cestovat a rodiče chtěli, abych převzala firmu, já nechtěla a tak jsem udělala, co jsem chtěla, šla si za svým. Od mala jsem měla zrak, takže me fascinovalo hledat ta tajemství. Cestovala jsem, psala jsem do novin, jenže pak se to podělalo. Při mých cestách mě znásilnili a já otěhotněla. Rodičům se nelíbilo mé rozhodnutí si dítě nakonec nechat a tak jsem od nich nadobro odešla. Toulala se po světě, nakonec porodila dceru a usadila se, doufajíc, že budu mít klid. Jenže nás přepadli, dům začal hořet a dcera uhořela. Tohle byl spouštěč, toho všeho. Ta bolest. Věděla, jsem, že na to nemám pomstít se jen tak, a když se na cestách potkala Emetta a zjistila, že je upír. Jen stačilo, aby se zeptal a já souhlasila. Když jsem pak zvládla post novorozence, našla jsem ty, kteří za to všechno mohli a roztrhala je na kusy. *Koukla na ni.* Jsem mrcha a svině, ale kdybych nebyla, všichni by mě sežrali zaživa, takhle jsem si alespoň mohla vybudovat respekt a své pracovní postavení. Dealer sice není zrovna povolání snů, ale dává mi možnost mít informace, které jsou k užitku. Neprodávám na ulici, ale mezi vlivnými lidmi, jak podsvěťany, tak lidmi se zrakem, dokonce i bez. A věř mi, vyplatí se to. *Pousmála se.* Já se neumám otevřít lidem, neumím to, ale Remi mě to svým způsobem naučil. Proto je vlastně jediný, kdo ví všechno teda teď kromě tebe tak nějak. *Pokrčila rameny.*
Aha. *Proensla Mira poté, co si Aless vyslechal. nějak s tím, s čím se vytratila stará Aki a naradila jí nová Mira, se dívka nějak nemohla do těchle lidí, nebo spíše, do jejich problémů, vcítit, Nějak jí to prostě nešlo. Ale aby to alespoň vypadalo, tak se na ní podívala a povzdechla si.* No, a řekni mi upřímně, lituješ toho teď, tím, kým jsi se stala, a nebo ne? Protože, no, mě to zní tak, že jsi se dost spálila, i když jsi to chtěla, není to tak? *Zeptala se. Nechtěla tak dopadnout taky.* Víš, já jsme přesvědčená o tom, že dělám dobře, a ty jsi byla? Nebo tě to nakonec zklamalo? Upřímně. *Usmála se.*
Spálila jsem se jako člověk a ano spálila jsem se i jako upír, ale o to víc mě to posunulo dál. *Pousmála se na ni.* Život upíra není jednoduchý, to jsem věděla od začátku a dost jsem se s tím prala, ale nakonec najdeš tu svou cestu, najdeš ten směr. Já ho našla, dělám co dělám. Mám respekt, mám vliv, mám co potřebuju, můžu si žít jak chci a dělat co chci. Ano, jsou chvíle, kdy mi chybí slunce, kdy mi chybí, vidět sebe v zrcadle, ale to jsou maličké věci. Já nikdy nelitovala svého rozhodnutí. Šla jsem si tvrdě za svým, od ničeho jsem se dostala až sem a koukni co všechno mám. Peníze, vliv, budu klan, našla jsem lásku, našla i mrtvou dceru. Tohle bych neměla. Takže ne, nezklamalo mě to, ani nelituju. Jsem přesně tam, kde být mám. *Mrkla na ni.*
*Mira ji poslouchala a usmívala se.* No, tak je hlavní, že jsi spokojená, Aless. To je podle mě to, na čem záleží nakonec. Doufám, že i já se do toho dostanu, zatím, no, zatím tam není nic, čeho bych naopak nelitovala, ale, no, to jsou asi jen ty začátky. *Zhodnotila Mira a pak se podívala na Aless, na kterou otočil svůj tablet.* Koukni seee! Co myslíš, tohle by šlo, nebo budeš chtít něco předělat? *Ukázala jí návrh, jež dala dohromady jako tetování mezi ňadra.* Myslím, že takhle by to šlo, ale pokud si budeš chtít něco změnit, povídej, jsem jedno ucho. *Uculila se.*
Momentálně spokojena tak nějak jsem. *Uculila se na ni.* A ano jsou to začátky, časem sama uvidíš, že to bude jiné, lepší. *Mrkla a když jí ukázala návrh, tak se jen usmívala.* Je to dokonalé, má to takový vílí nádech, přesně tak jsem to chtěla. *Prohlížela si to, chtěla právě něco s vílí tématikou a květiny se jí zdály jako nejlepší nápad. Tak trochu to mělo být překvapení pro Remiho.* Já myslím, že tam nemám co vytknout, za mě super. Teď už jen to druhé a pak se do toho pustíme. I když to bude pořádný záhul, přece jen v barvě je stříbro. *Uchechtla se.* Hm, víš co mě i napadlo, jen nevím jak to zrealizovat. *Zamyslela se na chvíli.* Brala bych tě za svědka, víš to?
No tak super, jsem moc ráda, že se líbí. Ah, vílí tématika? To asi kvůli tomu tvému férovi, co? *Uculila se Mira, načež začala stahovat rozměr obrázku. pak se překvapeně podívala na Aless.* Já, a svědek? Jako, ráda, ale víš že bych ej tam všechny asi vysála? I když, pokud se mnou necháš Emetaa, asi bude dobře. Ale, proč já? *Optala se. Vrtalo jí to hlavou, přeci jen, Aless znala chvilku, a to si ani moc nepadly do noty. Proto jí její otázka překvapilo. Když bylo přetaženo do tiskárny, tak dala Mira tisk, aby jí vyjel finální návrh, jež byl dala Aless na kůži.*
*Uchechtla se.* Jo přesně tak, kvůli němu. Řekněme, že je to malé překvapení. *Pokrčila rameny a zazubila se, mezitím si sundala tílko a posadila se na pohovku.* No abych řekla pravdu, svatba se pomalu blíží a já přemýšlím, že vlastně takhle nikoho nemám. A napadla jsi mě ty. Jen bych musela nějak vymyslet, jak to udělat, aby se nic nestalo, ale to bych když tak probrala ještě s Emettem. A proč ty? Protože se s tebou dá nakonec přece jen vyjít, nejsi tak špatná a svým způsobem jsem si tě oblíbila. *Uculila se.* Což se mi málokdy stává. Někdy mi asi jen připomínáš sebe. Možná proto.
*Mira na ni ale převi jen ještě podezíravě koukala. Nechtěla tomu nějak věřit. Možná proto nakrčila obočí. * Trochu do tebe rýpnu, jo? Já myslím, že už jsi si zvykla. Není to proto, protože nikoho jiného, komu by jsi tak věřila nebo měla po svém boku nemáš? Teď to neber jako uřážku, ale jen jako otázku na tvou osobu. Jak je to, Aless? *Zajímala se a když vyjel návrh, tak se usmála a vyzvala upírku, aby se svlékla a položil se. Sma asi začala pak připravovat věci na tetování.* Hm, tohle mi tu pak musíš nechat, abych se nenudila. *Pronesla dívka a ušklíbla se.*
*Upírka pozvedla obočí a poslouchala jí, na malou chvíli se zamračila, než si jen povzdechla.* Máš pravdu. Já svou důvěru těžko dávám někomu, nerozdávám jí jen tak na počkání. I když mám kolem sebe lidi, tak na prstech jedné ruky bych dokázala spočítat, kolika jim plně věřím. Takže možná je to tak jak říkáš. *Pronesla, načež si sundala i podprsenku a lehla si na pohovku, tak, aby se Miře co nejlépe tetovalo.* Pro mě za mě, klidně si to tady nech, já to pak potřebovat nebudu a když jo, tak vím, kde hledat. *Zazubila se už jen čekala, až se dívka pustí do tetování.*
*Usmála se, nemohla říct, že nebyla ráda za to, že má její důvěru.* Děkuju, no, i když i já jsme si zažila dost hnusného, taky ti věřím. Asi. Přeci jen, mám v sobě tvoji krev. *Uculila se a pak na ni a jemně se poposunula dopředu, aby jí byla dřív.* Páni, chápu co se Remimu tak líbí. *Zavrněla spokojeně při pohledu na její ňadra, pak ale sama sebe napomenula a přitiskla papír na její kůži. Chvilku počkala, než by se zachytilo lepidlo, než papír sundala.* Krása, tak, a jdeme na to. *Usmála se a pak už si jen namočila strojek do barvy a začala tetovat.* Kdyby boelo, tak řvi. No, a co jinak ty a ten tvůj vílák?
*Alessandra si všimla jejího pohledu a jen se uculila.* No jo, kdybychom nebyli obě zadané, tak bychom se pobavili i jinak. *Zasmála se a culila se pak i dál, když už Mira začala tetovat.* Tak je v tom stříbro, bolet to bude, ale to se zvládne, přece jen to není moje první tetování. *Uchechtla se a nechala jí dělat svou práci. Cítila bolest, přece jen bylo tam stříbro, ale dokázala to nějak zvládat. Když se pak Mira zeptala na Remiho, chvíli mlčela, než si tiše povzdechla.* Hele abych se přiznala, je všechno fajn. Kupodivu si rozumíme, tak nějak doplňujeme, stále se učím všem těm citům a emocím, ale jsem ráda, že ho mám. Je mi s ním moc hezky a neumím si představit, že bych byla bez něj. Klape nám to dokonale i v postel. Jenže teď posledních pár dnů mám problém se udělat, prostě ať děláme co děláme, nejde to. Remi si mysli, že děla něco špatně, ale v něm to není, už jsem mu to říkala. Problém je asi ve mně. Tak nějak jsem zkoušela si hrát sama, ale ani tak to nejde, je fuk zda si pomáhám prsty nebo hračkou, ale prostě nemůžu dosáhnout orgasmu nijak. A jsem z toho docela frustrovaná. *Přiznala tiše.*
*Mira ji tetovala a přemýšlela.* Hm, a nikdy předtím jsi to neměla jo? No, holka, přemýšlím přemýšlím, buď je to stresem a nebo jsi prostě prokletá. *Pronesla ve srandě Mira a pak se dala už plně do tetpování. Když se pak odtáhla, souhlasně kývla na souhlas.* Tak jo, hotovo, bude to 100 dolarů. *Natáhla před sebe ruku, ale pak ji stáhla, mávla jí a zasmála se.* Utahuju si z tebe. Koukni na to, líbí? Můžeme se posunout k dalšímu? *Optala se s úsměvem Mira a spokojeně zavrněla, když si vlastní práci prohlížela.*
To jsem si taky myslela, ale ve stresu jsem pořád a nikdy to nemělo žádný vliv. *Pronesla, když však ale zmínila prokletí, překvapeně na ni pohlédla.* Myslíš, že by to mohlo být prokletí? *Optala se tiše. Mira jí s tímhle dala brouka do hlavy, načež nad tím Aless stále musela přemýšlet, z čehož ji vytrhl až Akamiřin hlas.* Tak ukaž. *Pousmála se a posadila se, pohlédla dolů a jen se zazubila. *Tak tohle je dokonalé, tohle se mi vážně moc líbí, jsi vážně dobrá. Hm to bude víc jak 100 dolarů. *Zasmála se a pak se otočila zády k dívce a odhrnula si vlasy na stranu, aby měla Mira lepší přístup k její šíji.* Tak jdeme na další.
*Mira se uculila, ještě dodělala pár návrhů, a pak je ukázala Aless. Když si upírka vybrala, tak se spokojeně uculila, vzala si předlohu z tiskárny, obtiskla ji Aless na záda a když bylo hotovo, tak pak tetovala. Jakmile dokončila i tuto práci, tak mlaskla.* No, je to hezký. Tohle ti neukážu, budeš mi prostě muset věřit. *Zasmála se a pak sklidila věci.* Ještě něco to bude, slečno Ransom? *Uculila se na ni mladá upírka, zatímco si šla mýt ruce od přebytečné barvy. Sama ale byla se svou prací spokojena, i s tím, že byla spokojen asama Aless.*
*Když měla Aless vytetovaný i druhý motiv, jen spokojeně zavrněla.* Jo to neuvidím, ale nevadí. Věřím, že se to povedlo stejně jako to první. Myslím, že pro teď to bude všechno, moc ti děkuju Miro. Budu vědět, že pokud mě někdo bude dál tetovat, tak to budeš ty. *Zazubila se a začala se oblékat. Nejprve si oblékla podprsenku a pak i tílko.* Hm, zase se cítím jako nový člověk, ještě trochu spravit vlasy a budu připravená na to se vdávat. *Zasmála se a otočila se na mladou upírku.* Ještě jednou moc díky. Ty věci si tady klidně nech. Pokud budeš chtít i sobě něco udělat. Jen tě varuju, bolí to jako čert, ale dá se to vydržet. *Mrkla a postavila se.* Zásoby krve máš dost, kdyby něco, moje číslo telefonu máš, ne vždy jsem doma, tak volej spíš mě jo a já jdu. Mám ještě nějaké vyřizování. *Zazubila se na ni a pak se vydala k odchodu. Naťukala kód, otevřela dveří a ještě jednou kývla Miře na pozdrav, ta ji zamávala také a pak se už sama věnovala něčemu jinému. Aless na ni ještě koukla, než nakonec zmizela ve vile.*
*Dnešek byl pro Aless trochu jako svátek. Ve vile s ní kromě Miry, Em a Jeffa nebyl nikdo a ona si tak mohla užívat trochu toho klidu. Obchody pro dnešek neměla žádné a pokud se něco přece jen objevilo, měl se o to postarat Sebastian. I o novorozence bylo postaráno a tak si upírka spokojeně seděla ve svém obrovském obývacím pokoji, popíjela tu nejlepší whisky s krví a listovala časopisy hledajíc jak dámský svatební oblek, tak i svatební šaty. Těšila se a bylo to vidět. Dál spokojeně upíjela svého oblíbeného moku, když uslyšela zazvonění. Otočila se tím směrem a pak odložila jak sklenku, tak i časopisy a vstala, aby se vydala ke dveřím. Oděná byla do černých legín a rudého crop topu na tenkých ramínkách s hlubokým véčkovým výstřihem a odhalenými zády, tak aby bylo dobře vidět její nové tetování. Nové byly také její vlasy, které si nechala zkrátit až na délku linie čelisti a nosila jej jako lehký rozcuch. Byla to velká změna, ale jí se to líbilo a byla velmi spokojená. Jakmile pak došla ke dveřím, otevřela je.*
*Remi vtrhl dovnitř jako velká voda. Na očích měl nasazené brýle, na rukou knihy a hleděl do nich.* No, tak vzhledem k tomu, co jsme se dozvěděl a cos i myslím, že se děje, tak je to něco, co není moc fajne, mi amore. Řekni mi, koho jsi v poslení době nasrala? *Zaculil se, a až teprve pak se na ni podíval. Zamrzl na místě a pak si sundal i brýle.* Tedy, Aless, sakra ale tobě to nějak sekne, abych řekl pravdu, kam jsi dala sakra vlasy? *Nadzvedl obočí a mlsně si přejel jazykem po rtech než se vydal k ní.* Jsi jako nová, ty moje vykopávko. *zavrněl, natáhl se a políbil ji na rty.*
*Vletěl dovnitř tak rychle, že nestačila ani nic říct, jen za ním zavřít dveře a otočit se jeho směrem.* Ehm ahoj a mimochodem, proč sis neotevřel, klíče jsem ti přece dala, nebo jsi zapomněla? *Usmála se na něj.* A jak naštvala? O čem to mluvíš, co se děje? *Nechápala jeho slova, vletěl sem jako velká voda a zcela jí svými slovy zmátl. Ovšem, když se pak zarazil a sjel si jí pohledem, jen se uculila.* Vlasy jsou fuč, nechala jsem si je zkrátit. Když už tak nějak začínám nový život s tebou, tak proč trochu nezměnit i vzhled? *Zazubila se a polibek mu opětovala.* Doufám jen, že se ti vykopávka líbí. *Praštila ho lehce do ramene a vydala se zpět do obývacího pokoje.* Mimochodem na co máš ty knihy a co jsi to na začátku říkal? *Optala se jej znova, tentokrát už vážněji.*
*Remi spokojeně zavrněl a natiskl se k dívce.* Jasně, že se mi vykopávka líbí, ještě aby se mi nelíbila, když je tak zatraceně sexy. *Protáhl Remi a jal se jí líbat na krku, když si ale všiml vejdoucícho Richhieho, který se na ně díval a pak obdivně hvízdl. Remi jen zamručel a odtáhl se, než se na Aless podíval.* No, bavil jsme se s Castorem, no víš, ten můj vílí kamarád, a tak nějak jsme přišli na to, že to může být prokletí. Že jsi možná nasrala někoho, koho jsi nasrat neměla, a tak ti chtěl udělat trochu rambajs v životě. Hele, ale pojd nahoru, zkusíme, jestli už ti to jde, třeba se mýlím. *Zavrněl Remi svůdně a chytl ji za ruku, na které neměl prsten, aby jí nijak nepopálil a pak se vydal i s ní nahoru. Po cestě si sundal brýle.* A tohle, no, to je jen pro efekt. *Ušklíbl se nakonec.*
*Uculila se.* Vypadal jsi v tom jak knihovník, i když musím říct, že sexy knihovník. *Uchechtla se a držíc ho za ruku se s ním vydala nahoru.* No když mluvíš o tom prokletí, možná na tom něco bude. Já jsem totiž mluvila s Mirou a ona mi popravdě tak nějak řekla to samé, co tobě ten tvůj kamarád. *Koukla na nej, nelíbilo se jí, že by dva odlišní lidé měli stejný nápad. A navíc ani netušila, kdo by to mohl udělat, kdyby to byla opravdu pravda.* Zkusit to klidně můžeme, to já nejsem proti, to přece víš. *Usmála se na něj sladce a když vešli k ní do pokoje, zavřela za nimi dveře a přešla k posteli, na kterou se posadila.* Ale myslím, že se i tak nic nezměnilo mi amore. Víš, tak nějak jsem si hrála i sama se sebou a ani tak se mi nepodařilo dosáhnout vrcholu, prostě to nejde. *Povzdechla si a koukala na něj.*
*Remi se ale jen pousmál, přišel k ní a vzal její obličej do dlaní.* Vidím špatně, a nebo jsi z toho smutná? *Zavrněl sklesle, ale pak ji políbil na čelo a jemně se posumá.* Mi amore, z toho ti být smutno nemusí. Vím, jo, je to pech, ale já tě miluju i tak. A hele, vezmi si, kolik ženskejch si užívá sex, a neudělá se u toho? *Usmál se a pak si sedl vedle ní a položil knihu i brýle vedle sebe.* Hele, no nějak jsem v tom četl a napadlo mě...zranil tě v poslední době někdo? Může tě proklít čaroděj, čaroděj, který bude mít tvou krev. Mohlo se to někdy stát? je nějaký čaroděj, co by ti to chtěl udělat, nějak se pomstít, nebo třeba ti uškodit? *Zamyslel se a koukl na ni.*
Možná z toho jen smutná jsem, přece jen se mi tohle stal poprvé a vidina toho, že to prokletí bude pravda a já tak budu na věky není zrovna fajn. Navíc se cítím divně, jako kdybych byla rozbitá. *Zašeptala a poslouchala ho, než se pak usmála.* A já miluju tebe, děkuju mi amore. *Přivinula se k němu. Jeho slova ji alespoň trochu povzbudila, měla jisté obavy, že by mu to nakonec vadilo a opustil jí, ale když slyšela, co slyšela, uklidnila se. Pak už jej jen poslouchala dál.* Pokud obchoduji s čaroději dávám si dost velký pozor na všechno, navíc jsem nikdy nikomu nedala svou krev dobrovolně, to si také hlídám. A zraněná jsem byla jen… *V tu chvíli se zarazila. V hlavě si začala dávat dvě a dvě dohromady.* Ten hajzl! *Vykřikla po chvíli, když si vzpomněla na setkání s Dragosem v kostele a na to jak jí říznul do krku i když vlastně nic neudělala. Postavila se a začala pochodovat sem a tam, zuřila a to doslova.* Ten parchant, ten kretén, přísahám, že ho roztrhám na kusy a nikdo ho už nikdy nesloží dohromady! *Vrčela vytočeně.*
*Usmíval se, pozorval ji, ale v momentě+, kdy vyskočila na nohy tak se jí doslova lekl. zadívals e na ni, vykulil oři a dokonce se i trochu stáhl, snad aby na něj nedoaáhla a nemohla, kdyby se přeci jen rozhodla, že bude do něčeho bušit, on to být nechtě.* O-o kom to mluvíš, miláčku? *Pronesl potichu, snažíc se dostat z ní, co se jí honilo hlavou.* Nějaký čaroděj? nebo kdo by to byl? Nějak nevím, s kým vším se stýkáš, tak mi kdyžtak odpusť hloupé otázky, ano? *Dal už ruce před sebe v případné obraně a zkusil se na ni alespoň povzbudivě usmát, když už nic jiného.*
*Aless ještě chvíli chodila sem a tam jako lev kleci, když se pak zastavila a koukla na něj.* Mluvím o Dragosovi, o tomhle zmetkovi, který vypadl z minulého století a kterého bych teď nejraději opravdu roztrhala na kusy. *Zavrčela prohrábla si vlasy, snažila se uklidnit, ale moc jí to nešlo.* O něm tu mluvím. Pamatuješ si, když jsem k tobě tehdy přišla v noci s tou rankou na krku. Byla to jeho práce. Řízl mě a to jsem mu v tu chvíli ani nic neudělala. Pokud mu z te dýky stačila ta kapka krve, pak je to jeho práce. To on mě proklel, vsadím na to. *Zavrčela a pevně stiskla ruce v pěst, zavřela oči a snažila se uklidnit.*
No teoreticky, vpadl z minulého tisíciletí, víš? *Pronesl, ale když viděl její rozpoložení, jen se nevinně usmál.* Promin, promiň. *Zavrněl nevinně a podíval se na ni.* Ah ano, ano, pamatuju si to, jasně. *Pronesl a pak po chvilce vstal, došel k ní a jemně ji chytl za ramena, aby se mu podíval do očí a pak si povzdechl.* No, víš, já jsem to tak nějak tušil, bál jsme se o tebe, tak jsme ti u jedné čarodějky, na kterou mě odporučila Jenn nechal udělat tohle. *Zvedl ruku a ukázal jí, co v ní svíral. Byla to náušnice z opálu se zlatým základem.* je to ochranný předmět. měl by tě ochránit před dalším prokletím, tak si to vezmi. *Pronesl, a pak sáhl do kapsy od kalhot a dal jí i druhou.* ještě ta, ta už magická není, aby se nerušili, ale zase, aby to nebylo podezřelé. *Mrkl na ni a pak se na ni podíval.* No, a co s tímhle budeš chtít dělat?
*Ze začátku ani nevnímala jeho slova, jak byla rozčílená, ale jakmile k ní došel a chytil jí za ramena, pohlédla na něj.* Jsou moc hezké, děkuju lásko. *Pronesla už klidnější tonem, nebo se alespoň snažila tak znít.* Doufám, že ses kvůli mně neupsal k nějaké ne zrovna dobré smlouvě, s čaroději to není zrovna jednoduché. *Povzdechla si, ale pak se na něj usmála a objala jej.* Ještě jednou ale dekuji, opravdu si toho vážím. *Špitla a když se od něj odtáhla, náušnice si převzala, pak na něj znova koukla.* Co myslíš? Budu to chtít zrušit, co si kurva o sobě ten pošuk myslí. Mám chuť tam na něj naletět hned teď. *Znova zavrčela, jen jí přišel ten šašek na mysl.*
Remi jen zavrtěl hlavou. Ne, ne to ne. Ta čarodějk, a jmenuje se Cristine, je kamarádka od Jenn, a udělala to jen za nějaké zboží z obchodu a jo, za úpis, ale za úpis toho že bude mít sem tam zboží zdarma a ještě k tomu slevy v obchodě, je vášnivá hráčka na kytaru. Oznámil a usmál se, ale pak ji poslouchal a pohlédl na ni. A co když na tohle Dragos ale čeká? Na to, až tam přijdeš, budeš dělat scény a pak ho prosit, aby ti to vrátil? Dragos určitě takový je, užije sii to. Jinak by to nedělal. Pronesla a zamyslel se. Hele, chápu, že jsi naštvaná, ale určitě mu tohle chceš dát? jakoby, já chápu, že to je asi těžké, ale i bez toho se dá žít, ne? Optal se Remi. Tak co mu dokázat, že ti to nevadí, a že tě nemůže takhle vydírat? Nic už ti neprovede, už jsi chráněná, takže toho bych se zase nebál.
Pokud je to tedy kamarádka a chce jenom zboží zdarma, tak je to fajn. Já se jen bála, aby ses s čaroději nějak víc nezapletl. Jsou to vychytralí parchanti a i já si v tom dávám hodně pozor. *Pronesla a hledíc na něj, jej poslouchala. Už chtěla něco namítnout, ale pak se jí v hlavě jeho slova rozležela a tiše si povzdechla.* Jo, asi… asi na tom něco bude. Je to Dragos, určitě bude sedět s tím svým starý zadkem na nějakém polstrovaném trůnu a čekat u dveří, až tam naběhnu a na kolenou jej budu prosit. Naser si! *Zavrčela a pak se pousmála.* Neudělám to, nepůjdu za ním a rozhodně ho nebudu prosit. Máš pravdu, nějak to vydržím. Užiju si to i bez toho a on ať klidně čeká dál. *Pronesla a koukala na Remiho.*
No, pro mě to zadarmo moc není, ale jako jo, jinak je to fajn, myslím, že s ní budeme řešit věci, co by šli pak udělat, co myslíš? Je fajn, někdy si s ní domluv schůzku. *Mrkl na ní Remi a pak se pousmál. Když ji poslouchal, přivinul si ji do náruče a nakonec se sklonil, aby si své čelo opřel o to její.* Zvládneš to, já jsme tu a nikam nejdu a něco vymyslím, aby to pro tebe bylo kouzelné i tak. hele, i když je sex fajn, není všechno no ne? *Uculil se na nik a přivinul si ji k sobě blíže, přičemž si dával pozor, aby se jí nedotkl svým prstenem. proto se pak odtáhl.* Jinak pozor, tenhle prsten je ze stříbra a ty náušnice taky, tak jen opatrně, ano? *Zavrněl Remi a pak ji jemně políbil na rty.*
Tak myslela jsem zadarmo, jako že po tobě nechce upsat duši nebo jiné služby, víš, co myslím. *Pousmála se.* Ale pokud říkáš, že je fajn, tak se s ní někdy sejdu, stejně budu potřebovat ještě nějaké ochranné předměty. *Špitla a přitiskla se k němu ještě víc, hledíc mu do očí. To, že řekl, že je tady a nikam nejde, jí uklidnilo ještě o něco víc. Pohladila ho po tváři a usmála se.* Děkuju za všechno mi amore, vážím si toho. Máš pravdu, že sex není všechno, jsou i jiné důležitější věci. A i když to nedotáhnu do úplného konce, stejně si to užívám naplno, ono to s tebou ani jinak nejde víš. *Vyplázla na něj jazyk a uculila se, než se k němu více přivinula a polibek mu opětovala.* Neboj se dám si pozor, i když Mira mě tetovala stříbrem, myslím, že tvoje šperky zvládnu. *Skočila mu do náruče, nohy si omotala kolem jeho pasu a ruce kolem krku, přičemž se na něj sladce usmívala.*
*Remi se zaculil, více si ji k sobě natiskl, než ji pomalu položil za sebe na postel a potutelně se usmál.* Ale no, můžeme něco zkusit, mám totiž nápad. Víš, jak jsem ti říkal o tom magickém předmětu na zpestření a tak nějak umocnění smyslů? No, tak se učím nové věci a nejenom to, učím se nakládat lépe se svou magií. Takže, pokud mi to dovolíš, mohl bych ti pak trošku zamotat hlavu, mi amore? *Zaculil se, zatímco ji už ale jednou rukou svlékal horní díl oblečení a druhou se opíral vedle její hlavy, hledíc jí upřeně do očí. Naklonil hlavu jemně na stranu a prohlížel si ji.* Neboj se, mohu říct a slíbit, že nebudeš litovat. *Ušklíbl se Remi.*
*Alessandra se opřela o lokty a hleděla na něj, načež poslouchala, co povídal.* Tak dovolit ti to můžu, to přece víš, že pokud jde o tyhle věci, tak moje svolení máš a ptát se mě nemusíš. Takže pokud chceš, klidně mi hlavu zamotej, pokud to jde ještě víc, než už je. *Uculila se a ani ona nezůstala pozadu a dala se do svlékání jeho vršku, přičemž se potutelně culila. Když byla hotová s ním, sjela rukama po jeho hrudi až k rozepínání jeho kalhot. Zahleděla se mu do očí a skousla si provokativně ret.* Nebojím se, věřím ti mi amore. *Zašeptala a na táhla se pro polibek, který posléze prohloubila, zatímco z něj stahovala kalhoty i se spodkami. Toužila po něm a hodně. A cítila, že ani on na tom nebyl jinak, když mu rukou přejela po jeho chloubě.* Ale někdo je nedočkavý. *Zazubila se.*
*Jakmile ucítil její dotyk, tak se celý napl a zadíval se jí do očí.* A tady je někdo nenechavý a neposedný. *Zavrněl Remi spokojeně, než se sklonil a polibky začal věnovat jejímu krku, do kterého ji párkrát i místy kousl. Pak se ale odtáhl, aby na ni dobře viděl a byl to pro teď on, kdo jí stáhl její klahoty a spokojeně se zazubil, když mu došlo že mu chybí jí sundat už jen jediný kousek oblečení.* Jsi prostě dokonalá, mi amore. Moje dokonalá manželka, tedy, jo, nastávajcící manželka. *Opravil se, ale pak se už jen sklonil a políbil ji, zatímco do ní vnikl a toužebně vydechl.* zatraceně. *Zavrněl spokojeně, jednou rukou se opřel vedle její hlavy, zatímco druhou jí stiskl ňadro v dlani a jal se přirážet. Už teď jí lehce zamotal hglavu, umocnil její myšlenky a donutil jí to vše, co prožívala, cítit ještě dvakrát tolik. Věděl, že ji k vrcholu nepřivede, ale taky věděl, jak to šikovně obejít.*
Nenechavá jsem vždycky. *Zavrněla vzrušeně a užívala si jeho doteky a polibky, zatímco zaklonila hlavu dozadu, přičemž se jen uchechtla, když se v oslovení opravil.* Dokonalý jsi ty, můj sladký ďáble. *Zamručela a kousla jej do rtu, když pak z ní dostal poslední kusy oblečení a ucítila jej v sobě, pevně omotala nohy kolem jeho boků a slastně vydechla.* Do hajzlu. *Vzdychla, jednu ruku si položila na jeho hrudník a druhou si Remiho objala kolem krku. Hleděla mu do očí a cítila, jak ji jeho magie už pomalu namotává. Uculila se, načež pak lehce zaklonila hlavu dozadu a přivřela oči. Vnímala to vzrušení, touhu, ten chtíč a jeho tak intenzivně. Po chvíli se jí z úst linuly slastně vzdechy mísené s jeho jménem. Chvěla se pod ním a celá se mu oddávala.* Šílím z tebe mi amore. *Vzdychla a nehty mu přejela po hrudi.*
*Stejně tak tom cítil i Remi. Sklonil se k jejímu uchu, aby jí mohl kousnout pod něj a pak se dotáhl, aby se mohl zlehka oddálit ale jen na tolik, aby popadl její nohy, kotníky si dal na svá rameny a pažemi jí stehna stiskl k sobě. Zadívals e na ni a celý vzrušený nepřestával ve svých pohybech, stejně jako nepřestával se svou magií, kterou jí stále obdařoval. Sám cítil, juak jsou jeho magické výboje intenzivnější a cílenější, musel uznat, že Robert odvedl skvělou práci. zadíval se jí do očí, než se sklonil, pustil její nohy a políbil ji.* Ukážu ti něco mnohem dokonalejšího, než je pocit vyvrcholení, mi amore, tomu můžeš zatraceně věřit. *Zavrčel jí do ucha, než své podněty ještě více zintenzivnil.*
*Když pak hlavu dala zpátky a otevřela oči, hleděla na něj, dívala se mu do očí. Pevně tiskla přikrývku v rukou, až cítila, jak se lehce trhá, ale v tu chvíli ji to bylo jedno. Všechno kolem jí bylo jedno i nějaké podělané prokletí. Nehodlala dopřát Dragosovi ten pocit vítězství, jelikož si to užívala s Remiho pomocí i jinak. Víc a víc cítila jeho magii, která jí ovlivňovala a ona se jí poddávala. Líbilo se jí to, to nemohla popřít.* Tak to si nechám líbit. Sakra Remi, tohle je tak dokonalé, tak úžasné. Mám pocit, jako kdybych byla opilá, ale touhou a vzrušením. *Zavrněla a stáhla si ho k sobě do polibku, dravého vášnivého, načež jej pak kousla do rtu.*
*Remi se jen spokojeně uculil. Byl si moc dobře vědom toho, co s ní děla,. byl si moc dobře vědom toho, co dívka cítila a jak se cítila, protože to byl opn, kdo jí vkládal ty myšlenky do hlavy. Ačkoliv to byly z části i lživé myšlenky, viděl ten chtíč v jejích očích. Proto to jeho samotného hnalo k vrcholu rychlostí blesku. nechal ji ale, aby si to užila, aby cítila to, co cítil on, co chtěl, aby cítila. Když pak přišla ta chvilka, na kterou čekal, která vypukla během jeho vyvrcholení, tak popadl Alessiny myšlenky a začal si hrát, tentokrát pořádně. Vklouzl do její hlavy a začal upravovat, ne ovlivňovat její myšlenky a vzpomínky. Ačkoliv se tak nestalo, ani to tělo nepocítilo, tak přesvědčil mozek o tom, ne že vyvrcholuje, ale že vyvrcholila. Zvrátil to vše zpětně, ačkoliv se tak nestalo, tak Remi Alessiny myšlenky předělal tak, aby si pamatovala, že vrchol prožila. Alespoň to pro ni mohl udělat.*
*Alessandra jen překvapeně vykulila oči, když to všechno začala pociťovat. Věděla, že Remi dokáže úžasné věci, ale tohle byla jiná liga. Věděla, že díky prokleti vyvrcholit nemůže, ale díky tomu, co s ní její milovaný prováděl, měla pocit, že se tak skutečně stalo. Dokonce se neubránila ani hlasitému výkřiku jeho jména. Oči jí zářily spokojeností a štěstím a ona se stejně tak usmívala. Přivinula se k němu do náruče a zavrněla.* Páni, tohle bylo tak…skutečné, tak naprosto dokonalé. *Předla jako kočka a culila se na něj, načež mu prohrábla vlasy. Ještě teď tím vším byla omámená.* Pokud se tohle bude dít vždycky pak srát na Dragose a jeho prokletí. *Uchechtla se, načež pak Remiho s vášní a láskou políbila.*
*Remi ji pohladil po tváři a spokojeně se na ni usmál.* Jsem moc rád, že se ti to líbilo, mi amore, zkoušel jsem to poprvé, a asi u toho zůstanu. *Usmál se na ni, jiném se sklonil a políbila ji mezi ňadra, než si položil hlavu na její hrudník a vydýchával. Že jeho ale, až dokonalého rozpoložení, jej vyvedlo to, když někdo pustil na plné koule, jak se říká, hudbu. Remi otráveně zvedl hlavu.* Richiie, ze jo. *Optal se, ale nečekal na odpověď. Jen vyšel z ložnice, prošel chodbou a zadíval se ze schodů dolů aby viděl právě Richieho na stole bez trika, jak tancuju do rytmu hudby. Kolem něj se kupili další upíři od Aless z klanu. Remi se jen plácl do čela a vrátil se za Aless.* Hm, nechceme ke mě? Do sprchy a pak ke mě? *Optal se.*
*Spokojeně si ležela s Remim v náručí, ale když se ozvala hlasitá hudba, došlo jí odkud vítr vane. Když se pak šel Remi kouknout na chodbu, upírka se zapřela lokty a sledovala dveře, čekajíc až se objeví. Jen co se tak stalo, sjela si ho mlsně pohledem.* Oukej, jsem pro, sprcha a pak k tobě, přece jen tam budeme mít víc klidu. *Pronesla a vstala, načež se vydala do koupelny a provokativně u toho vrtěla zadkem. Cítila totiž jeho pohled. Tiše se zasmála a když vešla do sprchového koutu, pustila vodu a natáhla se pro sprchový gel.* Tak na co čekáš mi amore. *Zavolala na něj a hned na to si začala gel roztírat po svém těle. Snad jako nějakou další provokaci.*
*Remi k ní otočil svůj pohled a mlsně si přejel jazykem po rtech.* Ty jedna zatracená, provokatérská mrsko, ach jo. *zavrnel Remi, načež vstal a skutečně se vydal za ní. Ve sprše si ji k sobě privinul a zadíval se ji do očí.* Ty jsi ale, teda. Baví tě to ale, viď že jo? *Uculil se na ni, než si ji přitáhl do náruče a zlehka se na ni usmál.* Chceš se cestou někde zastavit? *Uculil se na ni Remi, když se odtáhl aby na ní viděl.* Nějaký bar, třeba? Co pandemonium, jak to ti zní?
*Alessandra se jen uculila a když k ní došel, schoulila se v jeho náručí.* To víš, že si to užívám, už jen ten tvůj pohled stojí za to. A navíc vím, že se ti to líbí. *Zavrněla a jazykem mu přešla po spodním rtu, do kterého jej nakonec i kousla. Když se pak lehce odtáhla, jen se uculila jako neviňátko.* No jestli nemáme nic jiného v plánu, tak bychom se klidně mohli zastavit i v Pandemoniu na nějaké dobré pití, já jsem pro. *Mrkla a otočila se k němu zády, podávajíc mu sprchový gel.* Mohl bys mi prosím umýt záda? *Pootočila na něj lehce hlavu a sladce se usmála.* Mimochodem, co říkáš na nové přírůstky v podobě tetování. *Optala se a sama si rukama přejela přes prsa až na břicho v další vlně provokace.*
*Remi se usmál a pak spokojeně zavrněl.* No tal jo, tak fajn, půjdeme do pandemonka. Vzal bych tě jinam, ale, no, udělal jsem bordel v B+, takže tam asi tak nějak nic, ale pandemko zní moc fajn. *Mrkl na ni a když mu podala gel, tak kývl na souhlas. Natlačil ji na stěnu, načež, si ji u ní přidržel a zaculil se.* Ale nejdřív ti oplatim tu tvoji provokaci, malá potvůrko. *Zavrněl Remi, jednou rukou ji dal nohy od sebe, a když si ji pak volnou rukou zezadu za krk přidržel u stěny, tak prsty druhé ruky ji jemně přejel po jejím citlivém místě. Spokojeně zavrčel a natáhl se k jejímu uchu.* Chceš mě, Aless? *Zeptal se a dál ji věnoval své doteky, nevstupoval do ní ale, jen ji dráždit a zlobit, aby ji mohl slyšet prosit. Tiskl se k ní, a rukou jež ji držel za krk jí sjel na jedno ňadro, jež stiskl v dlani.*
*Chtěla se zeptat, co za bordel udělal v B+, že tam nechtěl jít, ale to už nějak nestihla jelikož ji hrudí natiskl na stěnu a chytil pod krkem, načež Aless odpověděla jen tichým vzdychnutím. Jednou rukou se opřela o stěnu před sebou, zatím co tu druhou dala za sebe a stáhla si ho tak více k sobě.* Moc dobře víš, že chci. *Zamručela roztouženě, zaklonila hlavu a opřela si ji o jeho rameno.* Vím o co ti jde, chceš abych tě prosila viď. *Skousla si spodní ret a celá se zachvěla, stačilo už jen to, že se jí dotýkal a dělalo to s ní divy.* Ale víš, že tě budu i tak dál provokovat, protože mě to baví. *Uculila se a snažila se soustředit, aby ho nenechala vyhrát.*
*Remi se pobaveně zasmál.* Tak provokovat budeš říkáš, jo? *Zasmál se, načež do ní rovnou dvěmi prsty vnikl za stálých pohybů. Než by Aless mohlo vůbec něco ale dojít, tak se zasmál, odtáhl se a na ruce si dal sprchový gel a začal ji mýt záda.* Ty si pořád myslíš, že máš na vrch, mrtvolko? To se ale pleteš. *Zavrněl, a pak ji plácl po zadku, než se zaculil, otočil ji k sobě, políbil ji a pak vyšel ze sprchy. Omotal si kolem sebe ručník a zaculil se.* Tak co, Aless, kde to vázne? Ještě se musíme přichystat na cestu! *Zahučel.*
Ano, budu. *Zavrněla a když jeho prsty cítila v sobě, jen vzrušeně vzdychla. Nečekala však, že udělá, co udělal. Proto když přestal a začal jí mýt záda, jen na něj překvapeně pohlédla.* Jen si nemysli Luco, já ti to vrátím i s úroky. *Vyplázla na něj jazyk a uculila se, pak jen sledovala jak vyšel ze sprchy a sušil se, zatímco se ještě sprchovala a smývala ze sebe gel. Poté zastavila vodu a vyšla i ona ze sprchy, zabalila se do ručníku a když šla kolem Remiho zpět do ložnice, plácla po zadku na oplátku ona jeho.* Nevím jak ty lásko, ale já jsem oblečená docela rychle. *Uculila se a vešla do svého prostorného šatníku, kde odhodila ručník a na sebe natáhla černé krajkové spodní prádlo, rudé minišaty pod zadek, bez ramínek s hlubokým výstřihem a tomu si nazula černé lodičky.*
*Remi se na ni uculil a sledoval ji.* Tak rychle, Ransom, jo? *Ušklíbl se a když pak zašla, jen na sebe bleskově hodil to, v čem přišel. Pak už mu jen stačila blesková iluze, a najednou tam stál Remi s decentně rozcuchanými vlasy, oči měl vytažené jemnou, černou spodní linkou a na sobě měl krom černé košile a stejno barevných kahlot ještě korzetovou vestu, která měla černý základ, zlaté vzory a prošívaná byla stříbrnou nití. Pak došel fér za Aless do šatníku, kde se ale opřel o zeď, dal si ruce do kapes od kalhot a sjel si ji mlsným pohledem.* A stejně, jsem byl rychlejší. *Mrkl na ni a zlehka si prohrábl své vlasy.*
*Aless byla zrovna otočená zády ke dveřím, jelikož si do černého psaníčka přendávala věci, ovšem, když se pak otočila, jen si Remiho sjela pohledem a mlsně si skousla spodní ret.* No do hajzlu. *Špitla si spíše sama pro sebe.* Dám ti jednu dobrou rádu můj milý, pokud se chceš dostat pryč z domu někam do města, neber si tohle na sebe. *Uculila se a znova si jej sjížděla pohledem.* Protože mám opravdu co dělat, abych se nevykašlala na nějaký bar a hned to všechno z tebe nestrhala. *Mrkla a usmívala se jako neviňátko. Věnovala mu ještě jeden pohled, než jej obešla, musela, jinak by svá slova uskutečnila. Došla k toaletnímu stolku a navoněla se svou oblíbenou vůni, shodou okolností tou, kterou zbožňoval i Remi. Pak se na něj otočila.* Můžeme? *Mrkla a vydala se ke dveřím své ložnice.*
*Remi se na ni spokojeně uculil a jen mrkl.* Jasně, jasně že můžeme, mi aomer, proč bychom nemohli. *Zavrněl spokojeně a vyšel nakonec za ní. Když zcházeli dolů, tak Remi obešel Richhieho, přičemž protočil očima a jen nad tím, co upír vyváděl, mávl rukou. pak se podíval na Aless a zazubil se.* Autem, nebo si zavoláme taxík, abychom mohli jet i zpět? *Ušklíbl se, ale nedal Aless moc na vybranou, protože už nahodil telefon, na kterém našel číslo na jednoho z taxikářů a uculil se. Chvilku s ním mluvil, než se otočil na ALess.* za chvilku je tu, a pojedeme do pandemka. Bude to v pohodě, a cestu zpátky si taky přes někoho z nich zajistíme. *Mrkl na nii a pak si ji k sobě přřitáhl.*
*Jen co sešli dolů, tak Aless na všechny, kdo se vrátili zpět do vily jen zběžně koukla a kývla jím na pozdrav.* Nezbořte mi vilu prosím. *Pronesla ke všem, i když její pohled byl na Richiiem, což všechny pobavilo a začali se smát, jen on se zamračil, ale to už Aless neřešila. Věnovala se jen Remimu.* Lásko ale víš, že jsem mohla vzít auto a odřídit to. Pro mě by to problém nebyl. *Uculila se a přivinula se k němu. Natáhla se ještě pro polibek. Pak už oba vyšli před vílu a netrvalo dlouho a před bránou zastavil taxík, do kterého Aless s Remim nasedli, načež mu upírka nadiktovala adresu baru a pohodlně se posadila.*
*Remi se uvelebil ihned vedle ní a ruku jí položil na stehno. pak se na ni usmál, ale ještě než se rozjeli, tak podal řidiči peníze. Už jen při doteku jeho kůže mu došlo, kdo to před nimi asi je. Zaposlouchal se, v autě nebyl slyšet jediný úder srdce. Remi se uculil. Pak se naklonil k Aless a jemně jí políbil na krk, než rty přiblížil k jejímu uchu.* Je to upír, drahá,. nechceš zkusit naverbovat, pokud by neměl klan? *Zavrněl svůdně, stiskl jí stehno a pak se pohodlně opřel do sedadla, sledujíc, cos e bude dít dál, jestli se k tomu Aless odhodlá a nebo ne. Podívals e ale z okýnka na ubíhající cestu a sám pro sebe se jemně usmíval.*
*Aless si toho zprvu nevšímala, nějak neřešila, kdo vlastně jejich řidič je. Pohodlně se usadila a když dal fér svou ruku na její stehno, tak se jen sladce usmála, načež se pak otočila a zahleděla se z okýnka ven, zatímco se auto dalo do pohybu. Jakmile pak ucítila Remiho rty na svém krku, jen tiše zavrněla. Nad jeho slovy se však pozastavila a pohlédla na něj.* Zkusit to můžu. *Zašeptala a chytila ho za ruku, přemýšlejíc, co a jak. Po chvíli se lehce naklonila dopředu, aby zjistila mladíkovo jméno, které si nakonec přečetla a jeho jmenovce na palubní desce. Zazubila se a opět se opřela.* Řeknete mi Jamesi, co přiměje upíra, aby dělal taxikáře? Že by snad klid od zbytku klanu a snadná večeře? *Optala se, potřebovala zjistit, jestli k někomu patří a nebo je sám.*
*Remi ji pozoroval a usmíval se, pak ale odvrátil pohled stranou a nechal je, aby se bavili, James se jen uculil.* nejsem v klanu, slečno Ransom, mám tak nějak svoji svobodu a jsme pánem svého času. Nemusím se starat o to, že po mě půjde nasraná hlava klanu a nebo tak něco. prostě klid. navíc, tahle práce mě baví už jen proto, jak říkáte, je to jednoduchá svačinka, takže možná proto vozím takhle po nocích lidi, převážně z klubu, kdy o sobě skoro neví. není pak nic jednoduššího než je omámit, tak , aby se mi poddali. A pak vezmu zase někoho jiného. *Zazubil se, ale pak se zarazil.* Heh, vůbec nevím, proč vám to říkám, nu což. *Pokrčil rameny. Remi mezitím šťouchl do Aless. jeho oči byly zbarvené do černa, dal jí tak najevo, že to, že vyklopil upír upřímnou pravdu, byla jeho práce.*
*Alessandra jej poslouchala a usmívala se. Když pak James domluvil, už chtěla něco říct, ale to se na ni otočil Remi a jen co uviděla jeho oči, došlo jí to. Rty mu naznačila díky a jen se dál culila.* A co kdybych vám řekla, že můžete být v klanu bez toho, aby po vás šla jeho nasraná hlava. *Naklonila hlavu lehce na stranu.* Co když vám řeknu, že i tak vám svoboda zůstane, nikdo vám do práce kecat nebude, jen prostě budete patřit k většímu celku. A navíc budete pod ochranou ostatních a hlavně mě. *Pohlédla mu do očí, když se jejich pohledy střetly ve zpětném zrcádku.* Moje jméno určitě znáte, takže víte, kdo jsem, v čem obchoduji a jaký je můj celkový vliv. Nabízím vám tedy místo v klanu. Přijmete nabídku? *Zeptal se narovinu, nehodlala chodit kolem horké kaše.*
Remi je zase pozoroval, culil se, a od své magie pro teď upustil, Aless měla, co chtěl- informace, a jak by s nimi naložila už bylo jen na ní. No, a co když vám řeknu, aby jste mi dala kontakt a že o tom popřemýšlím, jak to bude znít vám, slečno Ransom? Optals e James Alessandry a ve zpětném zdrcátku našel její pohled. Po chvilce už ale zastavil před pandemonkem, kde se uculil. Tak konečná, vystupovat, už jste mi zapltili, podíval se na Remiho, a až budete chtít vyzvednout, číslo máte. pak mi můžete dát vy to svoje, ano? uculil se James, než počkal až pár vystoupí a vyjel směrem od nich. PŘESUN DO PANDEMONIA
*Mira ještě neskončila s tím, co dělala od noci. Aless jí tam nechala jak tetovací tiskárnu, tak i inkoust a strojek, a proto Mira trávila čas tím, že si vytiskla jedno velké tetování hada, které si dala na holeň a tetovala. Hrála si se stíny, u toho poslouchala hudbu, zpívala si, sem tam si doskočila pro trošku krve, aby se napila, ale jinak prostě seděla a tak pro sebe tetovala. Sebastian se na ni přišel párkrát podívat, ale ona tomu nevěnoval moc pozornosti. Alesss e od jejich tetování a od rozhovoru už neukázala, ale hádala, že to je jen proto že měla na práci hodně věcí a taky přípravu svatby.*
Více méně se od všech nějak distancovala. Musela si mnoho věcí utříbit v mysli, ale nebylo to úplně snadné v tom všem zmatku přesto vše jí to po nějaké době omrzelo a napadlo jí, že půjde navštívit Miru, kdy zaklepala na její dveře a vyčkávala zda otevře. Trošku změnila svůj vzhled. Vlasy měla už většinou rozpuštěné a vizáž spíše vyzývavou. S touhle postavou bude žít ještě pár desítek let, takže toho hodlala využít, když se jí dostalo tohohle daru. V rukou svírala dva pytlíky krve. Nesu krev!" houkla, aby na sebe trochu upozornila.
*Mira jí slyšela přicházet, už jen díky svému citlivému sluchu. Zaculila se na Em, která vešla dovnitř, odložila strojek a zavrněla. Jen pojď dál, pojď dál!* Houkla po ní, očistila si ruce do útěrky a vstala. Na tetování nepoužívala rukavice, přeci jen, nebyla člověk, nebyla ani živá, takže nějaké infekce, to bylo poslední, co by ji mohlo trápit. Alespoň o starost méně pro nii.* Tak co, jak se zatím držíš? Co Elijah, byl u tebe teď někdy? *Zaculila se a připravila dvě sklenky, aby přeci jen pily jako kultivované osoby. Mira posunula jednu sklenku po stole před Em, druhou si nechaal před sebou.*
*Vešla do pokoje, když se koukla na tetovací stroje. Že mě to nepřekvapuje Nalila pytlíky krve do sklenic, když si sedla.* Ne nebyl. Měl by? *Pozvedla tázavě obočí.* Dost jsem potřebovala být sama se sebou, abych se s tím vším nějak vypořádala a řekla bych, že už je to o poznání lepší. Co ty a Lyr? Stále se nemůžete vídat kvůli tvé touze zabíjet, nebo už je to lepší? *Rozhodně to nebyl výsměch spíše nějaká starostlivost vůči ní*. Vytetovala bys mi něco někdy?
*Mira se usmála, napila se ze sklenky a pak pokrčila rameny.* No, jen se zajímám, asi by neměl, ale tak, ptám se, víš co. *Uculila se n ni Mira a pak odložil sklenku stranou. Poté jen zavrtěla hlavou.* Ne, ne nijak se to nevyřešilo, ale co jsme slyšela Aless, co říkala, tak prý je to možné ovlivnit Encantem, ale zase, musel by s námi někdo být, což nevím jestli chci. *Ušklíbla se a pak se ale zasmála.* No jansě, kdykoliv a kamkoliv, jen si řekni. *Zavrněla spokojeně, než poukázala na svůj tablet kousek od nich.* S návrhem taky není problém, přeci jen, jsem grafička, no ne? *Zasmála se Mira a pak naklonila hlavu na stranu. Máš nějaké speciální prání?
Ah... myslíš zda... chápu. Ne očividně mu to stačilo jednou. *Pokrčila rameny a přejela konečky prstů po stole, jako kdyby hledala prach, ale spíše své myšlenky ohledně tohohle zkoušela zahodit.* Docela mi chybí Ati... Chtěla jsem se Aless zeptat zda by nemohl dojít. Chtěla bych ho vidět, takže... *Zabořila se do židle jako hromádka neštěstí.* Byla jsem patoložka a hledala příčiny úmrtí a vlastně jsem zahodila celý život a ještě k tomu tu hnila rok. Na jednu stránku nelituji, ale na druhou stačí jedny pravidla tohohle světa a nyní abych se držela další. Jak to vnímáš ty? *Vzala do ruky tablet.* Vlka. *Důvod byl více než jasný. Jistě není to nic extra, ale věřím, že ho dokážeš udělat nějak zajímavě, aby to nebyla jen obyčejná, nudná silueta.*
*Mira zvedla pohled a nadzvedla koutek pst do usmevu.* A nebo jenom overthinkuješ a on má práci. Mají teď nové členy klanu, musí se o ně někdo postarat, nejsme tu holt jediné. *Ušklíbla se dívka. Pak se zamyslel.* No, já to beru jako úspěch, přežily jsme smrt. Jako jo, neříkám- minulost mi chybí taky, ale ne spíš jako činy, jen nějací lidé, ale...to přejde. Jinak nevím, krom toho se cítím dobře, dalo by se říct, každý den lépe a lépe. A celkem si to začínám i užívat. *Přiznala dívka. pak se zamyslela a zavrtěla hlavou.* Upírka s tetováním vlka, no, proč by ne? Viděla jsem asi bizárnější věci. *Zhodnotila se smíchem, než pak vzala tablet a dala se do kreslení.*
Věděla jsem, že na tebe je spolehnutí v tomhle. Někdo ten bizár dělat musí a s Elijahem... Je můj... ani nevím, co už je. Nejsme zde jediné to je pravda, ale že by mě to nějak bavilo být sama? To už jsem si více užila v obyčejném životě, ale je to jen nějaká fáze. *Zhluboka se nadechla a koukla na strop. Přemýšlela o tom, co vlastně bude dělat další dny.* Máš tu Lyr a Aless, takže věřím, že je to větší zábava to se musí nechat až ti to tiše závidím. Komunikativnost je hold svině, když se jí nenaučíš, ale tak mohla bych se dát do pokecu s bandou jejich kupánů, kteří vypadají, že místo mozku mají svaly, ale první zdání vždy klame. Elijah je tedy spíše byl taky jiný než jsem si ho představovala.
*Mira zvedla hlavu a koukla na ni.* Jasně, že to je jen ěnjaká fáze. Tophle přejde, uvidíš. Jen ty začátky jsou těžký, ale tak, jaký začátky nejsou. Podívej se ale, co tě čeká pak. Dlouhý život, nekonečný život, víš kolik budeš mít jakých příležitostí? *Uculil se na ni od tabletu mladá upírka.* No, tak zase, nemůžeš ho soudit jen podle chvilky. Neznáš ho. A jak říkám, nejsme tu jediné. *Pokrčila Mira rameny a pak se na chvilku odmlčela, než otočila na Em svůj návrh na jejího vlka.* Tak, něco změnit, a nebo tom může být takhle? A hele, proč vůbec ten vlk? *Zajímala se Mira dál.*
Elijah je hlavně někdo, kdo v mém životě byl jen na skok, takže možná ho ani soudit nechci a dělat obrázek také ne. *Zvědavě pohlédla na obrázek, který nakreslila, když měla náhle úsměv od ucha k uchu.* Přesně tohle. Tohle se mi líbí. *Jenže při její otázce hned přesunula svůj pohled na ni a zamyslela se. Chtěla poslouchat zase nějaké kecy na Atillu? Nejspíš ne.* Mám k tomu jakési citové pouto. *Vysvětlila to dost okrajově.* Jen kam, aby to tolik nevyniklo, ale bylo to hezké? Nebo víš co? Asi je to jedno. Nebudu se stydět za tak pěkné tetování!
*Mira jen pokývala hlavou a pak pokrčila rameny.* Kdo ví. přeci jen, budeš tu ještě dlouho. A já si myslím, že až odtud vylezem, budeme zkérované od hlavy až k patě.* zasmála se Mira a pak se podívala na Ema zamyslela se,.* Hm, jasně, už to mám. Em, sundej si kalhoty. *Ušklíbla se. Pokud tak upírka učinila, tak Mira dala vytisknout návrh, jež pak přitiskla na stranu stehna, sloupla jej a uculila se.* Tady, může být? *Zavrněla spokojeně.* kdyžtak to vytisknu a nanesu znovu, to už je to nejmenší. *Uculila se.*
Překvapeně zamrkala, když ji Mira požádala, aby si sundala kalhoty. No nakonec neváhala a učinila, jak po ní Mira chtěla a odhalila svoji bílou kůži a rudé, krajkové kalhotky. Sledovala, kam návrh položila a pousmála se. *Dokonalé* Souhlasila s tím, že tetování může být na tomhle místě. *Nikdy jsem na tetování popravdě nebyla, ale možná k tomu nakonec spadnu.* Přeměřila si ji pohledem než se zamyslela. *Ale kdybych chtěla další tetování ani nevím, co by to mělo být. Přeci jen... Nejsem zrovna tvůrčí bytost spíše jako technická...* Prohlížela si Aki, jak chystala návrh a zhluboka se nadechla, když vnímala strach. *Bude to znít ironicky. Řezala jsem lidi a dělala dokonalé pitvy... ale já sama mám strach z jehel.* Kdyby mohla hanbou by se propadla, takže odvrátila zrak.
*Mira ji poslouchala a usmívala se. Proto, než ještě začala tetovat pokrčila rameny.* Hele, já tu budu ještě nějakou dobu, a návrhy budou lítat jedna radost, takže se vůbec neboj, bude to v pohodě, já budu tetovat pořád. *Zasmála se a pak se zamyslela.* Hm, strach z jehel, tak jo, tak mi řekni...budeš se cítit lépe, když sem pozvu někoho z upírů nahoře, aby ti ovlivnili hlavu encantem a ty se cítila fajn? *Ušklíbla se Mira, čekajíc, co z ní vypadne.* Kohokoliv, jenom si řekni. *Mrkla na ni mladší upírka, s jasným, provokativním tónem.*
*Nepotřebují tu nikoho z upírů. Zvládnu to... jen to nebude příjemné. Víš sama, jak by to dopadlo, kdyby se tu nějaký z nich zjevil. Stále nějak nedokážu potlačit touhu. Ale je to lehčí, když nikoho z nich nemám na očích... hlavně Elijaha...* z nějakého ji neznámého důvodu k němu pociťovala tu touhu nejvíc a nedokázala moc udržet myšlenky, když ho byť jen na pár minut zahlédla. *Snad to zvládnu. Jsem velká holka... Encanto je pro slabochy v tomhle. A vůbec? Jak to, že si můžeš jen tak někoho zavolat?* Netušila, že si mohou kohokoliv přivolat jako poslíčka byla v tomhle až moc hodná a nechtěla nikoho obtěžovat pokud to nebylo opravdu nutné.
*Mira se uculila.* Je to v pohodě, to dáš. A ke tvé další otázce, tam jsou kamery. *Poukázala před sebe a pak už se dala do tetování. když mněla hotoo, vrátila se ke své předešlé práci.*
*Mira, jakmile zaslechla klepání na dveře, vyzvala danou osobu dál. To už ale vešla Aless dovnitř. Mira se otočila zpět k tabletu, ale jen proto, aby jej vypla a posadil se. Sedla i do tureckého sedu a naklonila hlavu na stranu.* No, ještě chvilku jsem tam byla, než jsem ale šla dolů, jako jo, máš to tam hezký, ale myslím, že čas co jsem tam byla mi stačil, tak jsem šla zpátky. Dělám nějaká loga a grafiku, co si objednali lidi na stránkách. *Osvětlila Alessandře Mira a usmála se.* Co Remi a ti novorozenci, vše v pohodě? *Zajímal se dál mladá upírka.*
*Aless přešla k ní a posadila se na okraj postele.* Novorozenci jsou zrovna převážení do druhé vily, kterou máme o kousek kus dál, přece jen tady není tolik místa. Ale myslím, že budou v pohodě, musí se jen vzpamatovat, dáme jim pár dní a pak to už bude na dobré cestě. A Remi je taky v pořádku, vysílený, ale bude v cajku. *Odpověděla a na chvíli se odmlčela.* Jinak, co se týče vás dvou, tady dole nebudete dlouho, vím, že to není nic moc, ale musíte zatím počkat, než se dostaví vzadu za vilou malá část, do které vás přesuneme. Takže to bude mnohem lepší. Sice ani tak nebudete moct jít ven, ale budete nahoře a občas i v rezidenci, takže snad tohle alespoň trochu potěší. Vím, že je to těžké, ale bohužel to k proměně patří. A nechci, aby vás někdo chytil a zabil. *Koukla na ni.*
*Mira naklonila hlavu na stranu a jemně se usmála.* Takže budeme nahoře? Páni, to jsem nečekala. Upřímně, jsme si myslela, že to bude tak jak jsi říkala, že budeš striktní a nekompromisní, a že nás budeš právě držet dole, už jen kvůli bezpečnosti nás i ostatních. Ale, no, je to hezké, jen, kde v tom případě bude Lyria? *Optala se Mira. Tak nějak věděla, že v horních patrech byla právě její víla, a tak nějak netušila, pokud půjdou nahoru, tak kde by byla ona. Doufala, že Aless to má nějak vymyšlené, tak, aby její milá nemusela odcházet.*
Budete nahoře, ale ne úplně v rezidenci. Budete v takovém malém domku, který bude vlastně hned vedle a jediné dveře ven, které tam budou, budou vést do vily, ovšem budou samozřejmě zamčené. Jinak, ale bude domek vybaven vším, co budete potřebovat, také tam budou hlavně okna, nemusíte se bát, jsou to speciální, takže kolem nich budete moct chodit i ve dne, nepropustí totiž UV záření. *Pousmála se.* A Lyria tady samozřejmě stále bude, její pokoj je někde dole, ale myslím, že na druhé straně, takže nikam nepůjde. Občas vás pak vezmu do vily, k bazénu nebo tak, budete dost trénovat váš hlad. Samozřejmě pokud jde o bezpečí všech, tak z domu nebudete moct odejít, ani rozbít okna, to se pojistím. Ale myslím, že i tak to budete mít lepší a volnější a my budeme hned vedle. A striktní a nekompromisní budu i nadále, ale chci vám to alespoň nějak zpříjemnit. Může být? *Optala se, přece jen pro ně chtěla něco lepšího a když měla ty prostředky, proč ne.*
*Mira se zlehka usmála a promnula si ruce.* Jo, jo jasně, ty jsi tu šéfka, takže budu hádat, že víš, co děláš *Usmála se, přičemž si sama uvědomila, jakou důvěru jí dává. Pak se zamyslela a nakonec spustila, o tom, co jí trápilo. Chápala, že Aless bude asi ta poslední, ze které si může dělat zpovědnu, ale musela.* Volal mi táta, víš? Nevěděl o tom, nic o tom, že mizím. V tom shonu, nějak jsme mu zapomněla říct to, kam jdu, pro ostatní jsem v Evropě, ale on nevěděla nic. Na jednu stranu ej to fajn, vím, jaké to se sebou nese pro, tohle všechno., Ale na druhou stranu si pomalu uvědomuji, o co vše jsme přišla. Nepochop to špatně, nechci říct, že tu nejsem spokojená, jen to je asi nějaký trošku, no, nával emocí, a musím ho dostat ven, jenže...brečet nemůžu, jak jsme na to přišla. *Povzdechla si a pak pokračovala.* Tak nějak mi došlo, že, moji ségru nikdy nebudu moct vidět dospívat, nebo, nebudu tam moct být s ní. Nebudu moct být u toho, až se to vše bude dít, až bude mít děti, až vyrostou oni, až bude máma a táta umírat, až půjde život dál. Chtěla jsem jim říct, že jo, Evropa, ale vzhledem k tomu, že nebudu stárnout....tak asi přijde den, kdy jim budu muset dát sbohem....že je to tak? *Koukla se na Aless. Docházelo jí totiž, že jelikož jsou oni civilové a ona bude stejná, pak by to bylo více než podezřelé.*
*Celou dobu jí bedlivě poslouchala, nakonec se odmlčela, než si tiše povzdechla, tak nějak věděla, jak se asi Mira cítí.*Hele, telefon u sebe máš, pořád s nimi můžeš být nějak v kontaktu a pokud to půjde dobře, pokud budeš trpělivá a ovládneš svůj hlad. Klidně tě za nimi vezmu, takže nebudeš muset přijít o některé věci. Vím, že to musí být těžké, ale tohle k tomu patří. Můžeš jím teoreticky říct pravdu, ale ne všichni to pochopí, musíš pak sama rozhodnout, co bude lepší, pro všechny. To, že jsi teď upír a žiješ věčně, bohužel nese sebou tohle úskalí, tuhle nepěknou věc, kdy ano, budeš muset dát svým blízkým, pokud jsou tedy civilové, sbohem. *Koukla na ni.* Nemysli si, že nevím, jak ti je. Já zrovna našla svou ztracenou dceru, ale je ji už tak moc, že i když jsem ji našla, zase jí brzo ztratím a nevím, zda jsem na to připravená. Protože, Abych řekla pravdu, Lily byla to nejlepší v mém životě. Ona a teď Remi. *Přiznala jí, ani nevěděla proč.*
*Povzdechla si.* Právě proto, že jsou civilové, a nemají zrak, jim budu muset dát sbohem. nesmí to vědět, nesmí vědět, co jsem zač, třeba by jim to časem došlo, ale nesmí to věděl. Anne je teprve jedenáct, ta by to nepochopila. A já ji nechci připravit o život tím, že se o mě bude bát. Přemýšlím, jestli nebude lepší prostě všem říct, že jsme umřela, nebo tak něco, protože to pak bude asi o to míň bolest. Alespoň budu vědět, že mě nehledají, že nečkají na to, až přijdu domů. Budou prostě a jen vnímat a vědět, že jsem pryč. Co myslíš? *Zhodnotila Mira.*
*Alessandra na ni hleděla a přemýšlela. Sama netušila, co by bylo správně. Ona takový problém neřešila, své rodiče zabila, takže nemohla moc poradit, co dělat.* Ráda bych ti řekla, co dělat, co je nejlepší nápad, ale netuším. Mohu ti říct jen to, aby sis to promyslela, prošla si pro a proti každé situace a pak se nějak rozhodla. Každopádně, pokud budeš chtít s čímkoliv jinak pomoct, stačí říct. Ať už to budeš ty nebo Em. Jsem tady a nejen já, ale i ostatní, od teď nejste samy, patříte do klanu, do rodiny. *Usmála se na ni.* A s tvou rodinou to nějak také bude uvidíš. Vím, že to bude těžké, ale ty to zvládneš. Jsi silná holka i když trochu moc drzá. *Mrkla.*
Jsem ráda, moc ráda za to, že tu jsem, ani nevíš jak. A taky jsem ráda za to, že mám tuhle možnost, že jsem z části tak nějak utekla od starého života. A z části se ale bojím, ale, no, to bude ta změna. *Usmála se na ni Mira.* Až budu chtít jít zase nahoru, ozvu se, teď, nechci tě vyhánět, ale asi bych ocenila být na chvilku sama, pokud by to nevadilo. *Usmála se na Aless, a pokud svolila, pak se Mira otočila zpět ke svému tabletu, vzala si sluchátka a soutředila se na své tvoření.*
*Aless se pousmála a poslouchala jí.* Jasně, kdyby něco, stačí zavolat, někdo už dojde. Věřím, že stavba bude brzo hotová, takže pak už budete nahoře taky. *Mrkla na ni a postavila se.* Rozumím, čas na sebe, chápu. *Usmála se a nechala Akamiru tedy samotnou a sama se vydala k výtahu, do kterého nastoupila a vyjela zpět nahoru, kde se pak odebrala do pracovny, řešit ještě nějaké věci.*
*Slunce už zapadlo a Alessandra oblečená, do černých kožených kalhot, kožené černé bundy a stejnobarevného korzetu seděla v jednom ze svých aut spolu s Emettem a mířila na nejbližší hřbitov, za nimi v další autě jel Sebastian s Elijahou. Měla se tam sejít s Emilii a Akamirou, přece jen dnes to byl ten den, kdy je měla proměnit. Měl s ní jet jen Seba, ale když se to dozvěděl i Emett, rozhodl se, že pojede taky, i když ho tam Alessandra moc nechtěla, nakonec přece jen přikývla, mohl se hodit no ne. Po nějaké chvíli oba auta parkovala u jednoho místního kostelíka. Všichni čtyři vystoupili, vzali z kufru lopaty a tašku s krví, načež se pak odebrali na hřbitov, který se nacházel hned za kostelem. Jakmile tam došli, Sebastian a Elijah se dali do kopání hrobu. Aless položila tašku s krví o kousek dál a procházela sem a tam.* Ale snad nejsi nervózní princezničko? *Dobíral si jí Emett se smíchem. Upírka se zastavila a hodila po něm vražedný pohled.* Drž hubu Emette, na tvoje debilní kecy opravdu nemám teď náladu! *Zavrčela jeho směrem a pak už si ho dál nevšímala, věděla, že to dělal schválně, ale ona se nehodlala od něj nechat nějak rozviklat. Sledovala oba upíry, jak jim jde práce s hroby a přemýšlela. Po chvíli k ní došel Seba.* Je hotovo, hroby jsou připravené, krev máme a doma je taky všechno tak já má být. *Pronesl mladík a prohrábl si vlasy.* Skvěle, takže už jen čekáme na ty dvě. Jinak ještě jednou si to připomeneme. Sebastian bude hned vedle s krví a vy dva. *Ukázala na Elijaha a Emetta.* Vy budete po ruce taky, kdyby náhodou chtěly utéct, takže všem je to jasné? *Optala se.* A zdrž se komentáře. *Pronesla směrem k Emettovi, který už chtěl něco říct, ale nakonec jen mlčel a všichni tři přikývli. Aless se jen uculila a společně s ostatními tedy čekala na ty dvě.*
*Akamira byla nervózní už od rána. Jak by také ne, dnes měla přijít doslova o život. Po nějaké chvilce ale nervování se rozhodla užít si naposledy svůj den. Vzala psi, dala si dobrou kávu, zamířila se projít do parku a vyhotovila poslední kousek grafiky, jež měla. Poté už čekala na večer. Vlasy si rozčesala, nechala si je tak, jak měla vždy předtím, ofinu a vlasy pod ramena a vzala si jen černé triko a stejnobarevné kalhoty. Pak už se rozloučila se svým bytem a fenkami, což byl nejtěžší krok ale věděla, že Aless ji nabídla jakési kouzlo, aby poté mohli zůstat s ní, a zamířila do Central Parku, kde se měla sejít s Lyrií. Společně pak dojely až na místo konání, na hřbitov v Brooklynu. Klíče od bytu si Akamira nechala, chtěla je pak dát Aless aby mohla jít pro Flamingo a Echo. Až když vešly na hřbitov a dívka v dálce viděla obsazenstvo, zlehka se zachvěla.* Jo, mám strach. *Přiznala otevřeně Lyrii a stiskla jí dlaň. To už byly obě na dohled upírům.* Aless, tak jsem tu. *Špitla, dívajíc se upirce do očí. Ostatní co tam stáli neřešila, vnímala jen Alessandru a stejně tak i Lyrii, jež svírala za ruku.*
*Ráno sa prebudí a prví krát čo sa s Mirou vrátili z Faerie ju nechá na pár hodín o samote. Prejde na zimní dvor a vizdvihne si jeden balíček. Keď sa vráti do ludského sveta čaká na Miru v central parku tak ako sa dohodli. Potom čo sa znova stretne s Mirou sa snaží tam pre ňu biť kôli hocičomu čo by mohla potrebovať a celí zvišok dňa pre ňu biť oporou. Keď konečne nasane čas prezlečie sa a vidá sa so svojou láskou na určené miesto. Dnes nemá čo skrívať tak ide bez ludskej masky. Má snehobielu pleť, biele vlasi, trávovo zelené oči a samozrejme špicaté uši. Oblečenú má svoju hnedú koženú vestu a hnedé kožené nohavice do pol lítok. Ako običajne ide bosá a na krku má vrecko s vílym prachom a na opaslu svoju loveskú dýku.* Dnes sa na nič nehrám toto som ja. *Povie Mire keď zachití jej spítaví pohlad zatial čo odchádzajú z jej bitu.* Každí bi mal strach. Ale to nič láska, všetko bude v poriadku. *Snaži sa Miru upokojiť jak to len v podobnej sitáci ide. Prepletie si s ňou prsti a palcom jej kreslí na chrbát ruky upokojujúce kolečká. Keď sa dostanú k skupinke upírov všetkích si ich zmerá pohladom. Žene ktorú Mira osloví pozrie do očí a len jej kívne na pozdrav.*
*Aless postávala opodál, opřená o jeden z náhrobních kamenů a sledovala ostatní. Sebastian opřený o lopatu koukal do mobilu, Elijah tam jen postával a byl myšlenkami jinde, zato Emett ten se jen culil a občas utrousil nějakou rýpavou poznámku na upírčinu adresu, tak se nad tím však nijak nepozastavovala. Nepotřebovala se rozptylovat ještě ním. Sama teď měla plnou hlavu ostatních věci. Zrovna si netrpělivě přešlápla z nohy na nohu, když uslyšela kroky. Myslela si, že je to Akamira s Emilii, proto se odrazila a popošla o kousek dopředu. Jaké však bylo její překvapení, když se místo Emilie objevil někdo jiný. Už podle toho, jak se ty dvě držely za ruku Aless došlo, že je to Lyria, víla se kterou Aki chodila. Založila si ruce na prsou a lehce se zamračila.* Neodmluvili jsme se na tom, že tady budou další lidi, měla jsi přijít sama, ty a Emilia. *Zamručela a sjela si nejdříve jednu a pak i druhou pohledem.* Tohle jsme si nedomluvili a když už jsi to tak chtěla, měla jsi to říct. Teď abych počítala ještě s ní. *Pokynula hlavou k Lyrii.* Co kdyby ses se svou holkou rozloučila a prostě šla. Jelikož jsi pořád někdo komu bije srdce, bylo by to asi lepší. *Uculila se směrem k víle.*
*Mira se na svou milou jemně usmála, než se natáhla a bylo jí jedno, že všichni koukali, prostě ji polbíila.* Zvládneme to, já to zvládnu, a ty se mnou potom taky. A pak bude naše budoucnost bez omezení. Na to se těším, to ěm žene, vidina, že mohu mít tebe. Že tě věkem neztratím. *Usmála se na ní mile a stiskla její ruku nazpět. Pak se ale podívala na Aless a zamračila. se.* Bude u toho, má právo na to tady být, je to moje přítelkaně a myslím sii, že si dokáže poradit, kdyby se při nejhorším něco stalo. Navíc, nebude na obtíž, pokud se bojíš tohohle, to lyr není nikdy. *Opanovala jí ihned Mira pevným hlasem. Postavila se přitom nevědomky před vílu, jako kdyby jí chtěla chránit a zadívala se jí do očí.* Buď tu budeme obě, nebo ani jedna. Můžu se na tebe vykašlat a najít si někoho jiného, kdo to udělá za tebe. Být tebou to skousnu a prostě jii tu nechám, nechceš snad přijít o nového člena, co? *Nadzvedla obočí.*
*Oplatí Mire nežní ale hlboký bozk.* Nikdy ťa neopustím láska. Dnešná noc je prvá v našom novom živote. *Povie jej polohlasne do pier. Keď sa upírka ohradí proti jej prítomnosti chce jej niečo odvrknúť ale než stihne niečo povedať vloži sa do toho Mira.* /Duchovia, ona je úžasná./ *Povie si keď sleduje Miru ako ju pred svojou novou stvoritelkou obhajuje. Keď skončí prejde jej zvodne rukov z hora dole pozdĺž chrbtice.*Lúbim ťa.* Povie Mire a postaví sa po jej boku a pozrie upírke do očí.* Dala som Mire slub že s ňou zostanem počas premeni a aj potom. Dodržím ho aj keby sa dialo neviem čo. *Povie rozhodne ale zdvorilo.* A čo sa môjho bijúceho srdca tíka tak s tím si nerob starosti. Ty si asi vílyu krv nikdy neochtnala že? *Nadvihne obočie v otázke.* Skoro by som zabudla niečo tu pre teba mám. *Zmení tému a zdvihne balík ktorí zo sebou priniesla. otvorí ho a rozprestrie pred Miru na zem vlčiu kožu.* Ďalši slub čo som ti dala.
*Samozřejmě, že nemohla přijít na čas to by nebyla Emila, kdy spěchala chůzí. V hlavě ji hrálo vše, co jí řekl ještě Atila a že by si to snad měla rozmyslet, jenže ona nemohla. Musela tak učinit a došla na smluvené místo.* Jsem zde. *Oznámila svoji přítomnost zatím, co koukla na Aless a následně na Lyr a Aki. Aki zde nečekala ani netušila kým je. Byla více než zmatená z kožešiny a toho, co se okolo odehrálo. Neměla moc šancí se seznámit s tím, co nastane, jelikož s jediným s kým se domlouvala byla Aki a nakonec Remi jí něco nastínil, ale to bylo vše.* Omlouvám se za zpoždění. *Mávla rukou.* Měla jsem něco snad donést? *Zmateně se rozhlédla a přistoupila k Akiře, jelikož jí čekalo to stejné. Na sucho polkla a pokusila se uklidnit jenže trochu pochybností v ní přeci jen bylo, ale nic, co by jí odradilo od toho, co se nyní chystala učinit. Vnímala, že mezi blondatou dívkou a Lyr byl nějaký nešvar, ale to bylo to poslední, co jí trápilo.*
*Jen co to Aki dořekla, se začal smát Emett, ovšem Aless se na něj otočila hlasitě zavrčela.* Neštvi mě Emette! *Vraždila ho pohledem, než se opět otočila na ty dvě a došla těsně k Aki.* Dovol, abych ti řekl jednu věc a to je to, že jsi přišla ty za mnou s prosíkem, abych tě proměnila, tak se tu teď nepovyšuj ano. Pro tentokrát to nechám být, ať tady ta tvoje víla je, ale příště to chci vědět dřív, nemám ráda, když se věci mění a já o tom nevím a doufám, že je ti jasné, že pak budeš dodržovat všechna pravidla, tak jak jsme se domluvily. *Hleděla na ni a lehce se mračila, než na malou chvíli zavřela oči a když je otevřela, nasadila úsměv.* Chceš se snad naučit všechno a být co nejdřív bez dozoru ne. *Mrkla na ni, než se věnovala Lyrii.* Já moc dobře vím, jak chutnají víly, ale ona to vědět nebude a nepotřebuju, aby měla výčitky, že ti něco udělala. Ale jak říkám, fajn u proměny zůstat můžeš, pak se uvidíte až to bude nějak možné. *Pronesla a čekala zase nějaké protesty. Jenže to už si všimla i Emilie, nad čímž jen pozvedla obočí.* Ale přišel opozdilec. *Uculila se na ni.* Už jsem si říkala, že sis to rozmyslela a vzdala to. *Mrkla na ni, než se od těch tří vzdálila k Sebastianovi a vzala si od něj malý nůž, který si schovala a dva papíry, šlo o dohody o proměně, které s nimi chtěla ještě předtím podepsat, aby byla krytá, že je to skutečně jejich přání. * Takže, vy dvě, jste připravené? Pokud ano, tohle je poslední krok, podepsat tuto dohodu. *Pronesla a podala, jak Emilii, tak Aki, papír s tužkou.*
*Mira se na vílu otočil a usmála se.* To i já tebe, má milá. *Zavrněla spokojeně, načež se natáhla a opět ji políbila. Pak, když mluvila na Alessandru, se na ni hrdě dívala kývala na souhlas. Věděla, že ať by Aless říkala, co by jen chtěla, tak Lyr by neodešla. To věděla. I kdyby se na hlavu stavěla, nešla by. Proto jen tiše a spokojeně zavrněla, než sledovala, co pro ni její milá má. Jakmile se sklonila a rozložila to, co jí nesla, Miře se až zatajil dech.* pro boha, to je... *Nemusela to ani doříct, aby věděla. Spokojeně se zaculila, načež se na Lyr zadívala.* jsi prostě úžasná, má drahá. *zavrněla spokojeně. Moc dobře věděla, že to před ní leží kůže z vlka, kterého zabila. Zvedla ji, pohladila kožich a pak se uculila na Lyr.* myslím si, ale, že bych to teď zaneřádila. Napadlo mě, hm, říkám si, dala by se z toho udělat vesta? *Optala se jí. Jakmile zaregistrovala Mira přicházející Em, tak se usmála. Jak došla k nim, tak jí pokynula hlavou a koukla se na ní.* Ahoj Em. A ne, neměly, neboj se, to jen, tady pozornost d mé milé. *Oznámila a podívala se Lyr do očí, než se zase zadívala na Em.* Tak co, připravená? *Zavrněla tiše dívka a mrkla na ni. Pak už ale vrátila pohled k Aless.* Co je potom, je mi jasné, to jsme si řekly, nemusíš to tu vytahovat jen z toho důvodu, aby jsi měla možnost se povýšit. vysoko jsi už dost. *Sjela si ji Aki pohledem, ale pak se sladce uculiila.* Jo, přišla jsme za tebou, ale uveďme si na správnou míru ten fakt, že tady nejsem primárně já, kdo koho potřebuje, moje milá Aless. Ale to ty. *Mrkla na ni, snad aby upírce připomněla její situaci. Pak už si od Aless převzala to, co jí podávala. Pohledem rychle přejela všechny náležitosti, spokojeně pokývala hlavou když jí došlo, že tam bylo vše, co jí Aless řekla a žádné smyčky. proto se podívala na Lyr a hned potom podepsala a smlouvu upírce vrátila.*
*Prekvapene sa pozrie z Aless na Miru a zasa naspeť. Potom zmierlivo skloní hlavu.* Ospravedlnujem sa, bolo mi povedané že o tom že tu budem vieš a súhlasíš s tím. *Keď sa Aless dostane k tomu že bi jej Mira mohla ublížiť len prevráti oči.* Hovorili sme o tom. *Pozrie na Miru ale hneď znova pozrie na upírku.* A ako som povedala už Mire tak by nebola prví upír s ktorím sa pobijem. *Povie tónom ktorí naznačuje jasní koniec dizkusie a ďalej len sleduje čo Mira povie na jej darček. Príchod ďalšej civilky vezme na vedomie ale nijak na ňu nereaguje.* Samozrejme. Kožuch, vesta, stačí povedať a až budeš zasa pri zmisloch bude to na teba čakať. *Usmeje sa keď vidí radosť v očiach svojej partnerky. Keď Aless podá Mire zmluvu číta ju spolu s ňou. Potom čo ju Mira podpíše vezme jej tvár do dlaní a pobozká ju.* Veštko bude v poriadku Akamira. Lúbim ťa.* Povie jej naposledy, zbalí kožušinu a ustúpi abi ich nerušila pri premene.*
*Nemohla si nevšimnout, jak po ní Aless koukla a jen se pousmála, i když byla dost pokorná na to, aby si nedovolila k té poznámce nic říci. Dostala nějaký druh papíru.* Smlouva? *Byla trochu překvapená, ale bez okolků si ji začala číst. Trvalo jí to déle než Aki, ale nakonec dosáhla samotného konce, kdy se podepsala a předala to Aless. Rozhlédla se po ostatních.* Jsem připravená *Neměla zde oporu jako měla Aki. Vlastně jediný muž, který ji v posledních dnech okouzlil se jí vše snažil rozmluvit a rozhodně by zde nestál na důkaz nějaké lásky nebo podpory, když vlkodlaky nenáviděl. Náhle mohla ztratit vše, co za tu chvíli vybudovala, ale zároven si byla jistá, že to chce učinit pro svoji práci a proto, aby dokázala tomu světu porozumět.* Můžeme začít? *Nejradši by měla už vše za sebou, ale potrvá to několik dnů a týdnů, ne-li měsíců a roků, aby se naučila žít s novým já. Ohlédla se na Aless a pousmála se.* Čekala jsem, že ti budu sloužit trochu jinak. *Musela si decentně rýpnout na jejich minulé setkání.*
Nechtěj mě dneska naštvat Akamiro, protože na tvoje drzé kecy opravdu nemám náladu a věř mi, že jsem to teď já, kdo má tak nějak tvůj život ve svých rukách, kdybych chtěla zakroutím ti krkem bez krve a nikdo by ani nemrknul, takže si rozmysli, jak se mnou budeš dál mluvit. Chtěla jsi proměnit, já souhlasila, ale pokud nechceš, bude deset takových jako ty, takže toho opravdu nech! *Zavrčela a vzala si od ní smlouvu, nehodlala si nechat srát na hlavu od nějaké civilky, která si o sobě myslela bůhví co. Druhý kus papíru si převzala i od Emilie, na kterou se uculila.* Bohužel takový služby už nenabízím, to víš, našla jsem někoho, vedle koho se ráno ráda probouzím a večer ulehám, takže jestli chceš, budeš si na to muset najít někoho jiného. *Zazubila se sladce a podala oba papíry Sebovi, poté se opět vrátila k dívkám a ještě koukla na Lyriu.* Co se týče toho, že jsi tu, už to nechme, tvoje holka asi prostě jen zapomíná, už jsi tady, tak tu buď a pokud víš jak se bránit, plus pro tebe, alespoň se nemusím starat ještě o tohle. *Pokrčila rameny a Em a Aki souhlasily s tím, že se bude pokračovat, vytáhla Aless malou dýku a na jednom zápěstí si udělala malou ránku, ze které hned začala vytékat krev.* Teď přejdeme k první části a to je dostat do vás mou krev. Tak šup. *Natáhla ruku k oběma s tím, že jí bylo fuk, kdo bude první.*
*I Mira na moment znejistěla. Byla si jistá, že o tom upírce říkala, tak moc jistá. Ale na druhou stranu, vše měla v mlze. Bylo dost možné, že jí to vypadlo, ale no, pro teď to nijak neřešila. Pak se na Lyr usmála.* Vesta bude super, budu ji hrdě nosit. Jsi zlatá, i já miluji tebe. *Usmála se na vílu a pak tedy už svůj pohled otočila k Alessandrř[link src="e.Poslou"]chala i, co povídala Emilia, než se sama podívala na Aless.* Jo, taky bych to ráda měla za sebou, takže bych ocenila, kdybychom mohly tak nějak opravdu začít, přeci jen, bylo by super to mít za sebou rychle. *Odfrkla si, ale pak se zadívala na Em. Natáhla samovolně ruku a snad na gesto podpory jí ji stiskla, jako kdyby říkala, bude to dobrý, uvidíš. Nic jiného na to ale neříkala, jen se na ni koukala a držela ji za ruku. Pak se otočila na Aless a zlehka se ušklíbla.* Jo, jasně, dalších deset za tebou přileze s tím, jooo, hei, porměň mě, ale řekni mi, jak moc reálné tohle je? Teď mi řekni, kdo za tebou za tu dobu, co jsi před třiceti lety proměnila Sebu, přišel? Tak si nalej čistého vína, okei? A nezkoušej mi vyhrožovat, na to zvědavá taky nejsem. *Zasyčela. Pak už jen zavrčela, na to, co řekla Lyr neřekla nic, jen skousla zuby. A byla to první ona, kdo přišel k Aless, nejprve jí věnovala pohled tak vražedný, jak jen mohla, než popadla její zápěstí a bez okolků začala pít.*
*Na upírkine slová nepovie nič ale rozhodne ju naštvú. Dáva si naozaj záležať abi sa na jej tvári neobjavili žiadne emócie ktoré prežíva a udržiava si chladnú masku. Pravá ruka jej ale akobi sama vide ku krku a začne medzy prstami prevracať vrecko s vílym prachom čo jej visí na krku. Má chuť upírke zakrútiť krkom ale tím by Mire skazila jej rozhodnutie tak len stojí a všetko mlčky sleduje. Abi sa privedla na iné myšlienky prví krát sa poriadne pozrie na Em. Zmerá si ju pohladom a pri jej slovách ca uchechtne.* Ak by si mala záujem môžeme spolu s Mirov niečo vymisleť. *Povie zvodne ale v skutočnosti sa len snaží odlahčiť situáciu. Ďalej to ale nijak nerozvedie pretože upírka konečne pristúpi k samotnej premene.*
Ale? Našla sis definici lásky? *Pousmála se nad tím, že Aless zjevně konečně dosáhla svého, ale překvapilo jí to a co více potvrdilo to její slova, že upír není jen bezduchá studnice a ještě dokáže Atimu, že k němu něco cítí. Při jejím přemýšlení, však zacítí dotek a koukne na ruku Aki, kdy ji jemně stiskne na podporu zpět. Byla vyděšená jen z části, ale tohle jí dost pomohlo. Nemohla si nevšimnout slov Lyr, kdy se k ní otočila. Chvilku si jí prohlížela a došlo jí, že to bude ta dívka, co s Aki chodí.* Jsem pro každou špatnost. *Em neznala slova do vzduchu, když už někdo něco vyřknul vzala to jako hotovou věc, jenže to započal obřad. Sledovala Aki a věděla, že bude ta, co po ní bude vše opakovat, aby nabyla sebevědomí, že nic nedělá špatně. Dusno mezi Aki a Aless se dalo krájet a nechápala o co vše zde jde, ale ona sama měla Aless ráda a Aki také, takže se do jejich rozepřít nehodlala dostávat místo toho vystřídala Aki, když došla k Aless, které věnovala úsměv,* Jaká škoda-.. *povzdechla si nad tím, že nic nebude, ale očividně jí ten fakt netrápil a začala pít od Aless krev. Bylo to nepříjemné a ta železitá chut v ústech nebyla nijak příjemná jenže tělem ji projel zajímavý pocit jako kdyby si snad dala nějakou povzbuzující drogu. Odtáhla se a setřela krev ze svých úst, když přistoupila zpět k Aki, aby se od ní mohla učit, co dělat dál..*
*Upírka přešla ještě blíž k Akamiře, přivřela oči a s úšklebkem jen tiše zavrčela. Ona oni nevěděla nic, nevěděla důvody proč od proměny Seby nikoho dalšího neproměnila a Aless jí nehodlala už dál na tohle téma odpovídat, moc dobře tušila, že je to jen zraněné štěně, co kope kolem sebe a co chtělo jen upírku vytočit, ale ona se už nenechala., proto nasadila jen úsměv a s lehce nakloněnou hlavou na ni koukla., než pak svůj pohled věnovala Emilii.* Ano našla jsem si někoho, na kom mi záleží a koho miluju. *Zašeptala jí u ucha, když k ní došla a nahnula se k dívce blíže.* Nakonec jsem přišla, co ten zmatek znamenal. *Uculila s a odtáhla, když se pak obě napily její krve, jen se usmála.* Tak jelikož je první část za námi, čeká mě ta nejlepší, tedy pro vás ne, ale to je jedno. *Zazubila se a jako první přešla k Aki a sladce se usmála.* Jsem zvědavá maličká, jestli když si teď hraješ na takovou silačku, budeš mít dost síly dostat se z hrobu. *Pronesla a nahnula se k ní blíž.* Uvidíme se na druhé straně, sladké sny maličká. *Zapředla jí do ucha a než by se dívka vůbec nadála, Aless jí upíří rychlostí zlomila vaz, načež bezvládné tělo Aki předala Sebovi, který si já vzal do náruče a zamířil k prvnímu hrobu. Poté se upírka přesunula i k Em.* Hodně sil přeju i tobě a sladký sny. *Uculila se sladce a stejně jako Aki i jí rychle zlomila vaz, načež si Em tentokrát převzal Elijah, který se vydal aby dívku uložil do hrobu. Když už tam obě ležely, oba upíří začali jejich hroby zasypávat. Aless ta stála a sledovala to, ruce měla založené na prsou a lehce se ušklíbla.* Víš, že měla pravdu, že jo? *Rýpnul si Emett, který se postavil vedle Aless, ta se na něj jen uculila.* No a? Mám se z toho posadit na zadek? Jestli si myslíš, že tím, že budeš mít podobné kecy, mě naštveš, tak jsi na omylu brouku. *Zazubila se a pak už jen koukla na oba zasypané hroby, čekajíc, zda to obě zvládnou nebo budou navždy ztracené.*
*Nad Lyriiným výrokem se pousmála, jen ji slyšela. Iikdyž měla pusu plnou krve, usmála se. A usmívala se pořád, snad jako kdyby tohle vše bylo něco tak moc vtipného. Nakonec ale zavrněla. Zlehka se do ní opřel strach, ale věděla, že Lyria je za ní, že ji neopustí.* /Nejsi sama, neboj se./ *Uklidnila sama sebe. Sama jako kdyby cítila, že stačilo. Proto se pak od upírky odtáhla, jistě, mohla by si jednou rukou utřít pusu a bradu po které cítila že ji stéká krev upírky, ale neudělala to. Místo toho se otočila celá od krve na Lyrii a usmála se na ni, jako kdyby se vůbec nic nedělo. Pak se zadívala opět před sebe směrem k dívce, která už taky z Aless pila.* /Tak, a je to tady./ *Když ustoupila i Em, vyměnila si s ní pohled.* A co dál? *Pak už nestačila vnímat. Prostě se stalo to, co se stalo a ona přestala vnímat. Ani nevěděla, kdy se probudila, nevěděla, jak se to stalo. Věděla jen, že má strašný hlad. Strašný hlad a chuť zároveň. Cítila, že potřebuje pít, že potřebuje něco, co by jí vlilo novou energii do žil. A proto začala bojovat. Začala bojovat o svůj holý život- tedy, o to, aby mohla alespoň být v něčem, čemu říkat život. Už přeci jen nebyla na živu. A tak se začala hrabat. Vší silou a vší energií, jež měla, jež v sobě našla. Kdyby mohla, začala by řvát. Pro teď se ale jen hrabala a hrabala, až nakonec po nějakém tom snažení ucítila, jak její ruka, jež vystřelila vzhůru, byla ována vánkem z okolí. Jako kdyby jí to dalo novou energii, o to více ještě přidala na tempu a hrabala se ven. Za chvilku už se jí povedlo dostat se celé ven. Klečela v podřepu na svém vlastním hrobě, celá od krve Aless a od hlíny. Konečně zvedla pohled, jelikož její jemný sluch zaregistroval kousek od ní tlukot srce. To, že byl Lyriin jí ani nedošlo, už už by po ní vystartovala, kdyby ale stejně jemný čich nezaregistroval krev. Otočila se tím směrem a spatřila Sebu- respektivě, otevřené váčky s krví v jeho ruce. Ani sama nevěděla, jak rychle se tam dostala, ale stála nyní u něj a lila si do krku jeden váček krve za druhým, jako nějaké zvíře, snažíc se ukojiit hlad.*
*Po celou dobu už jen mlčela. Neucukla ani, když Aki padla k zemi bez jediné známky života. Sledovala Aless, když pozvedla tvář k ní s odhodlaným výrazem, že chápe, pak už vše bylo rychle. Tma jí pohltila a trvalo nějakou dobu, než se probrala zahrabaná v hlíně. Tělem ji projížděl divný pocit a hlína obepínala její tělo. Zkusila pohnout rukou, ale nebylo to tak snadné.* /Uklidni se... z toho se dostaneš/ *Zkusila zavřít oči a přemýšlet nad něčím, co mělo nyní nějakou váhu, jenže nedokázala na nic přijít, jako kdyby její myšlenky ani nešly uchopit pod náporem hladu. Rukou znovu zkusila pohnout, než se jí podařilo učinit první tah ruky, a pak už to bylo snazší a snazší.* /Jak hluboko? Jak hluboko?!/ *Měla chuť se nad tímhle začít smát, což se i stalo v moment, kdy se dostala ven a postavila se na své nohy, které si je chvěly, ale ze rtů ji vycházel smích nad tím, že tohle dokázala. Špinavá od hlíny a krve se narovnala v zádech. Ty smysly okolo... Koutkem oka pohlédla po Lyr. Úsměv ji spadl a prohlížela si jí od paty k hlavě. To je ten hlad, který ji měl doprovázet a schopnost vidět někoho jako kořist, jenže místo toho vzala prudce sáček s krví, který ji byl nabídnut. Místo toho, aby se napila jako kdyby se rozhodovala. Očima sjela na Aless, jako kdyby si propočítávala vzdálenost mezi ní a dívkou. Sevře jednu ruku v pěst, aby se koukla zpět na pytlíček s krví, než si ho nalila do krku div málem nepolykala a několik kapek jí steklo po bradě. Hlad, ale vnímala stále jen o poznání menší.*
*Alessandra stála se Sebastianem u Akamiřina hrobu, zatímco Elijah s Emettem u toho Emilie. Všichni čekali, nikdo nevydal ani hlásku, když se jako první objevila ruka Aki a hned na to i ona sama. To už ale Seba roztrhl první sáček s krví a ihned jí ho podal, přece jen niko nechtěl, aby někam utekla. Netrvalo pak moc dlouho, co se objevila i Emilia a i ona dostala ihned svou první krev.* Gratuluji a vítejte v novém světě. Jsem ráda, že jste to zvládly obě. *Pousmála se na něj Aless a ke každé přisunula plnou tašku krve.* Tohle je vaše první jídlo, pořádně se napijte, pak vás vezmeme domů. *Sledovala je. musela přiznat, že na ně byla hrdá. Pohlédla na Emetta a pousmála se, ten na ni jen kývnul a usmál se také. Všichni čtyři byli v pozoru a hlídali nové přírůstky, aby je nenapadlo zmizet. Aless se pak podívala na Lyrii.* Tak vidíš, zvládla to, teď můžeš jít klidu domů, až budeš moct za Aki, dám ti vědět. *Mrkla na ni a pak se opět otočila na ty dvě. Chtěla počkat, až se ještě pořádně napijí a pak pojedou do vily.*
*Stejně tak hladově pila i Mira. Jakmile vyprázdnila jeden, tak čapla od Seby další, a pak zase další a další. Upíři museli být v tento moment sakra rádi, že toho vzali tolik. Mira byla k nezastavení, stejně tak očividně i její kamarádka kousek od ní. Pila a pila, než nakonec přestala. Byla celá zamazaná od krve, ale jako kdyby jí to bylo fuk. Lyr upřímně ani nepostřehla, existoval pro ní jen její sáček s krví, jež svírala v ruce a hladově z něj sála. Jakmile jí došlo, že to bude asi ten limit, kdy se cítí nasycená, tak si jej pomalu spustila od úst. Stále klečíc na zemi před Sebou se začala skoro až psychopaticky smát, hlasitě a dlouze, snad z toho, že to zvládla, či jen z toho, že jí přeskočilo už nadobro.*
*Nalila si do úst několik sáčků s krví, když konečně vnímala, že má nějaké myšlenky, ale zdaleka se její mysl už nepodobala tomu, jako kdysi. Přistoupila k Aki, kdy si k ní klekla a ušklíbla se. Měla k ní hlubší vztah nyní, jelikož tohle prožívají spolu. Znovu uslyšela ten tlukot srdce, kdy koukla na Lyr a na sucho polkla. Stále měla zásadu... Nezabíjet nevinné. To si pamatovala a Lyr nebyla přeci zlá, takže se zaměřila na Aless a přešla rovnou k ní.* Už se cítím dost nasycená... *zašeptala celá od krve a netušila, co se nyní budou dít, ale nehodlala se pro teď vzdalovat od Aki.*
*Aj keď moc dobre vie ako premena prebieha má naozaj čo robiť abi sa ovládla a nepokúsila sa Aless zastaviť keď Mire zlomila väz. Ďalej len stojí a pozoruje čo všetko sa deje. Keď sú obe bívalé civilky pod zemou vo svojich hroboch sadne si na zem do tureckého sedu. Ruky si lakťami oprie o kolená a podoprie si nimi bradu.* /Nezostáva nič len čakať./ *Povie si a vôbec nemá pochibnosti o tom či sa jej láska vyhrabe alebo nie je to pre ňu len otázka času.* /Samozrejme že to zvládla./ *pomyyslí si s hrdosťou keď sa z hliny vinorí Mirina ruka a rýchlo vstane. Ruku položí na rukoveť svojej loveckej dýki čo má na opasku ale mieni ju použiť len v nevihnutnom prípade. ďalej preto len neprekáža a drží sa trochu opodial abi nezavadzala.* Proséím dovol mi zostať s ňou. Pokojne budem spávať zavretá v nejakej kutici alebo na ulici pred domom ale prosím dovol mi to. *Pokorne Aless poprosí a podíde o pár krokov bližšie k nej.*
*Upírka se jen spokojeně culila a sledovala obě, jak se krmily krví. Byl dobrý nápad, vzít ji tolik, přece jen sama věděla, jak velký hlad kdysi měla a tak jim chtěla dopřát jen to nejlepší.* Tak se podívejme moje milá, jak jsi to hezky zvládla a koukám, že tvé novorozené dámy taky. *Uchechtl se Emett, když se k Aless naklonil. Tak se na něj jen usmála.* A proč bychom to nezvládli, pochyboval jsi snad. Ach ano pochyboval, to ty totiž děláš pořád, podceňuješ me, ale v tom máš smůlu. *Mrkla na něj a dál ty dvě sledovala. Když se pak Aki začala smát jako šílenec, jen pozvedla obočí a pousmála se, načež svůj pohled pak věnovala Em.* Pokud už máte dost, je načase se odebrat do vašeho nového domova, je už pro vás nachystán, když budete chtít své věci ze svých starých domovů, řekněte si co a kde to najít a dejte klíček Sebovi nebo Elijahovi, oni vám je pak dovezou, samozřejmě jako vše ostatní, co bude potřeba. *Pronesla a oba jmenovaní jen přikývli.* A teď jdeme k autu, vyrazíme. *Sama se otočila k odchodu, ale to se ještě podívala na Lyrii.* Je mi líto, ale takhle to nefunguje. Emilia a Akamira budou teď pár týdnu pod zámkem, než se trochu naučí co a jak. Takže se k nim stejně nikdo nedostane. Teď s námi jet ještě můžeš, ale pak se k ni nedostaneš, i kdybych tě nechala ve vile. Budeš si muset počkat. *Hleděla na ni, zatímco ostatní pomalu zamířili k autům.
*Sama Mira ještě chvilku klečela na zemi, než si nakonec lehla a dívala se na hvězdy. Přišlo jí, že jich vidí víc- a viděla. Možná, že to byly ty smysly, možná že to bylo to vše. Slyšela, jak se listí lehce chvěje, kdyby nebyla nasycená, asi by už byla někde pryč a hledala další a další věci, do kterých by se zakousla, což by jí ani nějak nevadilo. Vše jí náhle přišlo tak lehké- tak bezstarostné. Zadívala se na Em u sebe a po chvilce se doširoka usmála. Nic neřekla, jen se na ní zářivě usmála, odhalujíc tak své zbrusu nové špičáky. Pohled pak stočil konečně na Lyr. Sice s tím pořád bojovala, ale už nějak necítila takové nutkání po ní skočit, místo toho, když jí to opět zlehka koplo, se natáhla po dalším pytlíčku a soukala jej do sebe, hledíc na dění mezi Lyr a Alessandrou, zatímco se pomalu zvedala na nohy.*
/Tak skrátka budem bívať pred domom./ *Povie si ale nedá na sebe nič poznať. Pozrie na Aless ale jej pohlad sa skoro okamžite stočí k Mire. Aj teraz keď je pokritá hlinov, krvou a napoli šialená hladom jej pripadá rovnako krásla a okúzlujúca ako kedikolvek predtím.* Ak budeš čokolvek potrebovať, hocičo chcieť stačí povedať alebo poslať správu a stane sa. *Povie jej a potom sa len otočí k Aless.* Teraz pôjdem s vami. Až po vás. *Povie sa absolútne vážnim vírazom a keď Aless vikročí preč nasleduje ju.*
*Aless se dívala na Lyrii a jen lehce povedla obočí, ale prozatím to nechala být.* Sebastian, já, Akamira a Lyria, pojedeme jedním autem, vy ostatní tím druhým, pak se sejdeme ve vile a řekneme si co dál. Emette, dávejte na ni pozor a ty Em, nezlob. *Uculila se na jmenovanou, která jen přikývla a zazubila se také, načež se se se dvěmi upíry odebrala k autu, do kterého nasedli a vyjeli jako první. Pak Aless stočila pohled na Akamiru.* A my jdeme taky, tak šup maličká, nechceš tu snad zůstat až do rána. *Uculila se sladce na novorozenou upírku, načež pokynula Sebovi, aby jí byl po ruce, sama Aless se pak otočila a ještě jednou koukla na vílu.* Hele, neber si to osobně, není to tak, že bych tě tam nechtěla. Chápu, že jste pár a chceš být s ní, ale začátky jsou prostě těžké a ony se budou muset soustředit na sebe. Přijít můžeš pak kdykoliv, ale teď to prostě nejde. *Dodala ještě, než se sama vydala k autu, kde nasedla na místo řidiče.*
*Jakmile zaslechla, co Lyria říkala, i přes to vše, co se dělo jak kolem ní tak i v její hlavě se usmála. Ne tak šíleně jako předtím, úsměvem, který by vyvolal ve všech prapodivné pocity, tenhle úsměv byl upřímný, krásný a milý a patřil jen a jen její milované víle. Pomalu došla až k ní, kousek od ní se zastavila a pohlédla na ni.* Ozvu se, budu ti posílat vzkazy přes netopýry. *Pokusila se o vtip. Hlas se jí stále třásl, ale usmívala se. Pak už se vydala směrem k autu. Nasedla si na zadní sedadlo, zabouchla dveře a zadívala se z okýnka.* /Tak, a teď to teprve začne./ *Uculil se sama pro sebe dívka.
*Chápavo prikívne.* Nehovorím že s ňou chcem biť v jednej miestnosti a rozptilovať ju alebo jej to nejak sťažovať. Ale dala som jej slovo že s ňou zostanem ak to nepôjde inak tak aspoň v budove alebo pred ňou. Asi o nás vieš dosť abi si vedela čo to znamená ak nejakí víla dá slovo. *Keď k nej Mira príde pozrie na ňu a pekne sa na ňu usmeje. Nad jej vtipom sa s chuti zvonivo zasmeje.* Netopieria pošta? to znie zaujímavo. *Okomentuje to zatial čo sa ešte stále trochu smeje. Potom čo sa ukludní len prejde k ich autu. Nechce Mire nič sťažovať ako povedala predtím a tak nasadne vedla Aless na miesto spolujazdca.*
*Když pak nasednou i ostatní, Aless nastartuje a koukne ještě na Lyrii.* Ano, moc dobře to vím, co to znamená, sama jsem se do jedné víly zamilovala. *Pronesla tiše a chvíli přemýšlela.* Fajn, můžeš zůstat ve vile, pokud ti nevadí, že je plná upírů. Dám ti pokoj pro hosty, aspoň mi pomůžeš se psy, do doby, než je změníme. *Pronesla a hned na to pořádně šlápla. Sama netušila, proč najednou změnila názor, možná to bylo opravdu jen tím, že to, co cítila k Remimu bylo čerstvé a ona dokázala vnímat věci přece jen o něco jinak. Nakonec nad tím jen zavrtěla hlavou a věnovala se řízení. Po nějaké chvíli upírka zaparkovala ve svých podzemních garážích a vystoupila.* Takže vy dvě. *Pokynula hlavou směrem k Aki a Em.* Půjdeme teď do vašich pokojů, kde budete trávit svůj čas teď nějakou dobu. *Pronesla a vydala se k výtahu, který tam měla.* Mimochodem, půjde se mnou jen Seba, vy ostatní klidně běžte nahoru, uvidíme se pak. *Řekla ještě směrem k ostatním upírům, Lyrie se to netýkalo, ta měla jít s nimi. Když pak nastoupili všichni do výtahu, Aless zmáčkla černé tlačítko a vyjela obrazovka, do které Aless zadala heslo a k tomu ještě i svým hlasem, pronesla jednu větu, která doplňovala celý kód, pak se teprve výtah zavřel a rozjel se směrem dolů.*
*I Mira se zasmála.* Ten byl dobrej, viď? hehe, netopýří pošta. *Samozřejmě tím myslela Aless, Sebu a spol, ale i tak jí to přišlo jako dobrý vtip. Pak se zadívala ven a poslouchala. Užívala si, zvykala si na to, jak cítí všechno tak moc intenzivně. Jak pachy v autě, tak zvuk motoru, jak vidí mnohem líp, jak vnímá vše kolem i pocitově. Jakmile pak dojely na místo a vystoupily, Mira se nestačila divit. Věděla, že má Aless obrovský dům, ale ne takhle. proto si jej ještě chvilku prohlížela, než došla za ní. Neodpověděla, jen odkývala to, co jí řekla. Pak ale zamručela.* Pokud tam bude sprcha, pak budu kdekoliv. *Okomentovala svůj vzhled, jak stály ve výtahu a zlehka ze sebe sklepla kousek hlíny.*
*Na Alessine slová potešene prikívne. Jazdu autom strávi pozorovaním Miri v spetnou zrkadle. Istím spôsobom ju fascinuje sledovať ako sa na všetko pozerá novími očami. Ten pohlad ju nakoniec privedie k myšlienkam aké to asi je. Zo zamyslenia ju preberie až keď auto zastaví v podzemnej garáži. Vistúpi a nasleduje Aless spolu s Mirov do víťahu.* Z vonku to vizerá moc pekne. Neviem sa dočkať až to uvidím z vnútra. *Okomentuje vilu ale v skutočnosti len tak rozpráva abi reč nestála. V duchu si už robí zoznam vecí čo bude potrebovať a rozmíšla nak niektorími vecami čo bude potrebovať.* Verila bi si mi keď ti poviem že aj takto vizeráš krásne? *Spíta sa Miri a usmeje sa na ňu.* Tá krv má niečo do seba. Trochu mi to pripomína tú chvílu s tím vlkom. *Pokrivene sa uškerí a keby sa nebojí že to pre Miru bude moc pobozkala bi ju.*
*Upírka se pousmála.* Jsi jen v garážích a budeš v malém bytu dole pod nimi, kde budou chvíli pobývat ty dvě, ale počkej až uvidíš zbytek domu nahoře. Dva bazény, jeden venku a jeden uvnitř, velký obývací pokoj, kuchyně s velkou lednici, tedy se dvěma, plno pokojů a pohodlí, také je tu něco jako knihovna, no a dole už jsi viděla, prostorná garáž, jež pojme dvacet aut, zatím jich tu mám jen půlku. *Zazubila se na Lyrii.* Nemusíš se bát, Akamira i Em tady budou mít pohodlí a nebudou strádat v ničem. *Dodala ještě a v tu chvíli se vtah zastavil a otevřely se dveře. Aless vyšla jako první a mířila malou chodbou ke dveřím, které když otevřela, objevili se v něčem, co připomínalo malý byt, byla tam předsíň, velká koupelna, dva pokoje a obývací místnost s televizí, barem a kuchyní, kde byla obrovská lednice, už zásobená krví.* Tak vítejte doma, tedy jen na chvíli. *Zazubila se upírka.*
*Mira se na Lyr usmála a zlehka si přejela jazykem po rtech.* To víš, má to své kouzlo. I se cítím dobře, moje milá. *Zavrněla spokojeně a usmála se na vílu. Chvilku na ni ještě hleděla, než se usmála.* Miluju tě, Lyr. *Hlesla upřímně a spokojeně naklonila hlavu na stranu. Pak se podívala na Aless, nebo spíše na to, kam přišly. Jistě, oproti tomu, kde žila a kde byla to byl nezvyk. Ovšem co mohla čekat, když viděla jak si Alessandra žila? Usmála se a rozhlédla se.* Jo, tohle se mi líbí. *Zhodnotila s úsměvem, než se podívala střídavě z Aless na Lyr.* Co teď? Může tu ještě zůstat? *Optala se upírky.*
Už sa neviem dočkať kedy to uvidím. *Odpovie Aless a nasleduje ju po Mirinom boku. Ide pri nej dosť blízko ale stále si dodržiava mierni odstup. Nie kvôli sebe, nikdy ju nezaujímalo čo sa s ňou stane. Ale snaží sa dať Mire priestor a nesťažovať jej situáciu. Keď si ale jej milá prejde po perách má čo robiť abi ju nepobozkala.* Aj Ja Teba láska. *Zvodne si skusne spodnú peru.* Už sa neviem dočkať kedy budeme môcť biť zasa spolu. *Keď vojdú do izieb určených pre Miru a Em poobzerá sa a uznanlivo pokíva hlavou. Potom čo sa Mira spíta či môže ostať pozrie na Aless so spítavo zdvihnutím obočím a z jej vírazu je jasné že si nežela nič iné než zostať.*
*Upírka je nechala, aby si každá prohlédla svoje nové bydlení a ukázala jim i oba pokoje, kdo si pak vezme jaký, to už nechala čistě jen na nich.* V koupelně jsou všechny potřebné věci, i čisté ručníky, pokoje si rozdělte jak chcete, jak už jsem řekla, vaše osobní věci a oblečení vám dovezeme, psy si zatím nechám nahoře, alespoň do doby, než se to vyřeší. *Pronesla směrem k Akamiře. Nakonec pohlédla i na Emilii.* Pokud i ty máš ještě něco, co je třeba zařídit, tak si řekni, hádám, že zvířata asi nemáš. *Hleděla na ni, načež Em jen zavrtěla hlavou.* Ne nemám a klíčky od domu ti dám, věci už tam mám nachystané, kdybych něco chtěl, řekla bych. *Aless jen přikývla a vzala si od ní klíčky.* Dobře, nechám ti to přivézt, uculila se a pak přešla k těm dvěma, chvíli je pozorovala.* Na chvíli tady ještě zůstat můžeš. Já vám nechám soukromí, budu vedle v kuchyni, ještě kouknu, zda je tu všechno. Jo a mimochodem, Em, Aki, jsou tu kamery, zapnou se jen kdyby se něco dělo, jinak je tu i interkom, takže kdyby něco spojíte se s námi nahoře. *Ukázala jím malý panel s pár tlačítky hned v chodbě.*
*Ještě chvilku se na Lyrii dívala, než ale zlehka zavrčela. Opět cítila, jak má hlad, jak se něco děje. Proto se zlehka odtáhla a zacouvala dozadu.* Mám hlad. *Vypadlo z ní, než se zadívala před sebe. Nebo spíše, doslova prosila Lyr, aby se vzdálila, jelikož měla strach, že jí ublíží. Pak se podívala i na Aless.* Máš...máš něco? Dej mi krev, nebo něco, potřebuju, cítím že potřebuju... *Netrvalo to ale moc dlouho, co její vnitřní pocity novorozence zvítězily a ona se, ač nechtěla, a ač by to sama nikdy neudělala, vrhla po své milé.*
/A je to tu./ *Prejde jej hlavou keď začuje ako Mira zavrčí. Okamžete siahne po svojej moci a skúsi v izbách nájsť nejaké rastliny. To sa jej aj podarí ale nemá čas spraviť nič dalšie lebo sa musí uhíbať Mire ktorá po nej skoči. O stotini centimetra sa jej podarí uhnúť Miriním rukám a špičákom, pričom ďakuje duchom za svoju rýchlosť a za to že je jej láska čerstvo novorodená a ešte pomalšia než dospelí upír. Preskočí na druhú stranu miestnosti a svojou mágiou znení korene a stonky nedalekej rastliny na šlahúne. Tie sa omotajú okolo Miriných členkov a podtrhnú jej nohy. ďalšie jej za chrbtom spútajú zápästia.* Odpusť láska. Lúbim ťa. *Povie a skoro vibehne z miestnosti na chodbu pričom za sebou zavie dvere.*
*Už jen když ta slova Mira vyslovila, Aless jen tiše zavrčela a rychle doběhla k lednici, ze které vzala pár sáčku krve. Emilia se mezitím zavřela v jednom z pokojů. Cestou zpět, vešla k Em a hodila jí na postel alespoň dva sáčky, kdyby náhodou, než se vrátila za Akamirou, to už ale dívka ležela na zemi a Lyria byla pryč. Sebastian, který čekal za dveřmi na chodbě, pak pokud by Lyria chtěla už odejít, jí odvedl nahoru. Aless mezitím došla k Aki, zbavila jí kořínků rostlin a pomohla jí vstát.* Vidíš a tohle je přesně ten důvod, proč není dobré k vám pouštět někoho, komu stále bije srdce. *Zamručela a podala jí sáčky s krví, načež si prohrábla vlasy a sledovala jí.*,
*V tom zápalu, ve kterém byla, jí ani nedošlo jak rychlé to bylo. prostě najednou ležela na zemi s výhonky omotanými kolem končetin. Zavrčela a zadívala se na místo, kde Lyr zmizela. S tím, jak mizel tlukot jejího srdce, mizel i ten její pocit toho po někom skočit. Najednou bylo všude ticho, všude klid, tak strašný klid. Dívka s tím pocitem i tak nejak ještě koukala, kde ještě před chvilkou byla Lyr, než jí došlo že je sama. Jen ona, Em, která už spíše pomalu zmizela zkoumat byt a Aless u ní. Jakmile jii pomohla vstát a ovedla kouske vedle, ihned se jala sát krev ze sáčků. Podívala se na Aless a zlehka se zachvěla.* Jak dlouho tohle bude trvat, jsi říkala? *Optala se.*
*Zatímco Em byla ještě vedle, zůstala Aless s Aki sama. Posadily se na pohovku a upírka chvíli na Aki koukala.* Teď pár týdnu to bude intenzivní, ale budu se snažit vás trochu trénovat s krví, buď tady budu pro vás já, nebo ostatní, nebudete samotné, takže vám s tím pomůžeme. Celá tahle věc bude trochu trvat, přece jen naučit se ovládat není jen tak, ale zvládnete to, časem už pak budete i nahoře a po nějaké době, až to pravdu budete nějak více zvládat zajdeme i do města. *Pousmála se.* Tyhle začátky jsou těžké, ale když chceš a máš vůli, naučíš se všechno. A hádám, že vy dvě na to máte. *Mrkla na ni.* Hele jsem jaká jsem, jsem mrcha, to nepopírám, ale taky vím, jaké to je být na vašem místě, takže vás v tom nenechám.
*Dívka na Alessandru hleděla a a sama nejprve nevěděla, co by měla říct. Krev upíjela doslova tak, jako upíjela své oblíbené Capri sun tehdá, a koukala se na ni. Věřila ji? Možná, Věřila ale tomu, že to bude složité, těžké a nárorčné. věřila tomu, že to ani omylem nebude procházka růžovým sadem. pak si odtáhla krev od pusy, přičemž jí jedna kapka stekla po bradě a koukla na ní.* Co bude s Flamigo a Echo? *Chtěla vědět. Věděla, že jí Aless líbila, že budou v pořádku, ale nevěděla, co to znamená.*
*Alessandra se natáhla a palcem jedné ruky jí setřela krev z brady, načež se uculila a krev ze svého palce slízla.* Zatím budou tady v domě, Sebastian říkal, že se jich ujme a bude se o ně zatím starat, má psy rád a co s nimi bude dál, to zatím sama netuším. Mám domluvenou schůzku s jednou čarodějkou, která je pak nějak promění, myslím, že to stále budou spi, jen trochu větší a takoví, abys s nimi mohla být i ty. Jinou možnost nevidím, pokud máš nějaký jiná nápad ještě, sem s tím. *Pronesla a pohodlně se posadila, slyšela, že dolů sjel výtah a že se k nim blíží dvě osoby. Po chvíli se otevřel dveře na chodbu a do nich vstoupil Jeffrey se Sebastiane.* Ah ano, Jeff vás bude taky občas hlídat a dělat vám společnost, už se na váš přišel kouknout. *Uculila se, když je oba viděla.*
*Mira pokývala na souhlas, až po dlouhé odmlce, kdy se snad jako kdyby nevědělo, co sebude dít. Nakonec jen zamručela.* Pokud je nezabiješ a zajistí se, abych je nezabila ani já, pak je mi jedno, co s nimii bude. jen nechci, aby trpěli, okei? *Hlesla, dívajíc se na Aless. pak se podívala na příchozí. Poznávala jednoho, ale toho druhého ne. Seba byl přeci jen ten, který ji pomohl po narození, ale ten druhý jí byl neznámý.* Neříkala jsi, že upíry v klanu krom Sebastiana vlastně nemáš? *Došlo jí, když si vzpomněla na jeden z jejich rozhovorů, kdy ji Aless říkala že má pod sebou upíra jen jednoho.*
*Oba upíři se posadili na pohovku, načež se Jeff na Akamiru usmála. *Rád tě poznávám, kde máte tu druhou, myslel jsem, že jste tady dvě? *Optal se. Aless se jen zazubila.* Jsou dvě, ale Emilia se vydala už prozkoumat koupelnu a smýt ze sebe krev a hlínu. *Mrkla na mladého upíra a pak se otočila na Aki.* To jsem říkala, ale věci se trochu změnily. Do klanu se přidalo ještě pár lidí. Objevil se totiž můj bývalý vůdce klanu s pár dalšími a nasáčkoval se mi do domu, že by se mi to dvakrát líbilo se říct nedá, ale má to alespoň tu výhodu, že jsou teď všichni součásti klanu. *Zazubila se sladce.*
*Poslouchala jii, než se otočila ii na Jeffa. Naklonila hlavu na stranu, sjela si ho pohledem a nakrčila nos.* Já ještě uvidím, jestli tě ráda poznávám a nebo ne. *Pronesla pouze hořkosladkým tónem, než se podívala na Alessandru a zazubila se od ucha k uchu.* Říkám si, jak milý a hodný musí být, že tě trpí jako svoji hlavu klanu? Přeci jen, pokud jí byl on sám, jen těžko bude snášet někoho, koho měl pod sebou, nad sebou. *Zhodnotila kousavě, než jen zavrčela. Dlaní si přejela po tváři a setřela si trochu špíny a krve, než se natáhla pro další balíček a vycucla z něj trochu krve.* Ví o tom vůbec Remi? Že tohle děláš? *Optala se neurčitě. jako kdyby měla zase chuť provokovat.*
Oukej. *Pronesl jen Jeff a raději už mlčel, bylo vidět, že se nehodlá s novou upírkou přít. Načež se Seba jen uchechtl a dál to všechno sledoval. Aless jen lehce protočila očima, než se usmála.* Proč by mě neměl snášet. To on přišel za mnou. On chtěl pomoct, on chtěl schovat a on se nabídl, že se ke mně přidá, takže kdyby nechtěl, ani sem neleze a když se mu to nelíbí, měl odejít a najít si někoho jiného. *Pokrčila rameny a dala si nohu přes nohu.* A ano, Remi ví, že jsem mrcha, sám mi tak občas řekne a pokud si myslíš, že nic o mě neví, tak se pleteš. Ví všechno, ví jaká jsem, ví co dělám, nemám před ním tajemství a ví i o vás. Stačí ti to jako odpověď nebo máš ještě další otázky? *Naklonila hlavu na stranu a čekala, co si na ni Akamira vymyslí dál.*
*Mira si jen odfrkla a sjela si jí pohlede.* Myslíš si, že ho to bude bavit? Jako neříkám, je to sice víla, která je taky svým způsobem zrádná, ale víš co, jen mě to zajímá. *Ušklíbla se a přehodila si nohu přes nohu. Pak se sladce usmála a mrkla na ni.* Ale no, to je asi vaše věc, jen si dej pozor, aby ho mrcha neomrzela. S mrchami jsou jen problémy, pokud není mrcha i protějšek. *Mrkla na ni a ušklíbla se. pak pokrčila rameny.* Nu což, i to se děje. *povzdechla si.*
*Upírka jí sledovala, naklonila hlavu lehce na stranu a při jejich slovech jen pozvedla obočí.* Máš chuť opět mě provokovat a rýpat vid? *Pousmála se.* Víš zlatíčko, ty nevíš, jaký vztah my mezi sebou máme, jaké to mezi námi je a jaká doopravdy jsem já. Vidíš, jen to, co já chci abys viděla, takže se nemám proč bát toho, že bych ho omrzela. To samé bych mohla říct já o tebe a Lyrii, ty ses taky docela změnila, co když teď tu svou vílu omrzíš, hm, co když nebude nakonec chtít být s tebou, protože se z tebe stává malý drzý psychopat, mimochodem, což se mi docela líbí. *Ušklíbla se.* Dej si pozor, i ona je přece jen zrádná víla ne. *Vrátila jí to.*
*Mira naklonila hlavu na stranu a usmála se.* lyria je sama psychopatka. Kdyby jsi jen viděla, jak láskyplně stahovala toho vlka z kůže...bože, to bylo tak sladký...no, ale každopádněm, ráda bych si s tebou povídala,a les prchas volá. Tak asi zatím. *Mrkla na ni, než zmizela ve sprše*
*Upírka jen zavrtěla pobaveně hlavou a postavila se.* Vy dva, zůstaňte tady ještě s nimi, kdyby něco potřebovaly nebo tak. Já budu nahoře, mám ještě nějakou práci. *Pronesla k oběma mladíkům a pak se sama vybrala ke dveřím, kterými přešla na chodbu a pak výtahem až d domu, kde si šla dát sprchu a pak se pustit do práce.*
*Remi došel za Aless, tak, jak se domlouvali, hned po tréninku co skončil u Erna. Bylo něco na večer, nu, tedy něco kolem půl druhé ráno, když jí zaklepal na dveře. Na sobě měl své věci ze dvora- tedy stříbrno-modoru košili a kožené, černé kalhoty. U boku měl dýky, které začal nosit u sebe, už jen proto, aby se mohl bránit, ale i proto, že mu to bylo doporučeno v rámci bezpečnosti a měl se s nimi naučit zacházet. Proto si je nechával. Prohrábl si vlasy, přešlápl si na noze a čekal, až mu někdo přijde otevřít. V ruce svíral modrou květinku, kterou se jí chytsal dát, jež utrhl na dvoře.*
*Jako první slyšel zaklepání Sebastian, který zrovna procházel kolem, proto se ihned vydal ke dveřím, otevřel jej a jen se uculil.* Ale koho to sem tak pozdě čerti nesou, copak jdeš na párty? *Zazubil se na něj a napil se ze své sklenky, než mu uhnul na stranu a nechal ho vejít dovnitř.* Je tu trochu víc hluku, to víš, šéfka se chystá ven a my děláme takovou malou party. *Obešel jej a zamířil do obývacího pokoj, než se cestou ještě otočil.* Jestli si nedáš nic k pití, tak je ta tvoje nahoře u sebe. *Dodal ještě než zmizel vedle v pokoji, kde bylo plno hlasů. Zatímco se dole upíři bavili, Aless se nahoře oblékala. Měla dneska jít na závody a chtěla tam vzít i Remiho, tak jak mu slíbila. Vyšla proto ze sprchy a soukala se do kožených černých kalhot a černého tílka, na kterém byl rudým písmem napsán nápis „Hell Cat“. Tohle totiž byla přezdívka, pod kterou na závody upírka jezdila.*
*To by nebyl Remi, aby se nezaculil.* Jasně, že si dám pití. Láduj to sem!! *Vešel, celý rozesmátý od ucha k uchu jako kdyby se nic nedělo. Prostě šel jen za pitím. Rozhlédl se po upírech, kteří se na něj ihned podívali jako na lovnou kořist, ale on jen odvrátil zrak. Až an jednoho. Ten jeho výraz poznal, jeho obličej, všechno.* Ty. *Hlesl.* To jsi byl ty, ty magore!! *Zařval po černovlasém upírovi, Richiiem, který pár dní zpět napadl Chiaru u řeky. Už se nestačilo nic dít dál- Remi psotě vyskočil z místa kde stál a vrhl se s holýma rukama na upíra, se záminkou mu šeredně ublížit.*
*Aless, která nahoře ještě hledala nějaké věci, se zarazila, když zezdola uslyšela povyk. Protočila očima a seběhla dolů. Jaké bylo její překvapení, když se tam Remi pral s Richiem.* Nechte toho.* Pronesla jejich směrem, ale nikdo nic. Všichni to jen sledovali, přičemž se Emett jen blbě culil. Alessandra se zamračila, upíří rychlost vtrhla mezi ně a zavrčela.* Řekla jsem dost! V domě se nikdo prát nebude, je vám to jasné! A teď chci vědět, co se to tu sakra děje. *Vrčela a těkala pohledem z víly na upíra. Už z pohledu Remiho jí došlo, že Richie něco provedl, takže se otočila hned na něj. *Co jsi udělal? *Zamračila se na něj, on se však jen usmíval.* Napadl jsem nějakou holku, se kterou ten týpek byl no a? *Pokrčil Richie rameny jako kdyby se nic nedělo, ale dřív než by se někdo nadál, dostál pořádnou ránu pěstí, jež ho složila k zemi. Aless se nad ním sehnula a zavrčela, jelikož se Remi choval tak jak se choval, došlo já, že jen jednu dívku by tak chránil.* Zapamatuj si pro příště, že tohle, co jsi udělal, bylo naposledy, je ti to jasné. Tohle ti tolerovat nebudu. *Vrčela.*
Byla to Chiara!! Máme mi ten idiiot vysál Chiaru, co to máš kurva za členy v klanu!! *Zařval Remi, celý rozhořčený ne z toho, že na něj zase narazil, ale z toho, že na něj narazil tady. Proto se vytrhl Sebovi a celý rozhořčený z toho, co se dělo, vyběhl ven před dům. Tam si promnul obličej a zavrčela, než nakopl nejblížší sloupek. Toho ale ihned litoval, jelikož mu bolest projela celou nohou.* Zmetek jeden, musel bych ho zabít!! *Zařval ještě směrem k domu, než začal pomalu pochodovat po příjezdové cestě před domem, zatímco si pořád tak nějak nadával pod vousy.*
*Upírka pohlédla na Remiho a když odešel, tak zpět na Richiieho.* Varuju tě, jí se už nedotkneš rozumíš! Přestaň kurva dělat problémy a ty se přestaň smát Emette, chápu, že se dobře bavíš na můj učet, ale kurva teď toho nech! *Zařvala na oba dva, ještě jednou na ně pohlédla, než vyšla z domu ven. Zastavila se kousek od Remiho a pozorovala jej.* Je ti idiot, omlouvám se. Už se to nestane. *Povzdechla si. Tušila že s příchodem Emetta to nebude jednoduché a že především Richie bude dělat problémy.*
*Ještě chvilku pochodoval sem tam, nadával jak na Richieho tak na svoji bolavou nohu, ale jak došla Aless, tak se na ni otočil.* On je jako ale fakt magor, psychopat, kdyby jsi viděla, jak ji čapl! V jednu chvíli jsme si myslel, že je po ní zatraceně! *Zařval zase, než ale vydechl, prohrábl si vlasy a pomalu k ní došel.* Promiň, nebudu a nechci si to vybíjet na tobě, za nic nemůžeš, já jen že...měl jsme o ni strach, bál jsme se a ten hajzl jí chtěl ublížit. *Zašeptala sklonil hlavu. přiznával ji tu svou slabinu, to se mu vcelku příčilo, ale byla to Aless.* Nechceme někam jet? Kamkoliv? Někam mimo vilu? Ale pokud něco máš, pochopím, že budeš chtít zůstat tady. *Hlesl a jemně se na ni usmál. nechtěl tu zůstavat, už jen proto že věděl, že by musel Richiemu zakroutit krkem a jak to říkal i Chie, tak to bylo- on nechtěl být vrahem, nebyl vrahem. proto se tomu raději chtěl vyhnout tak, že někam pojedou.*
Je to magor, já vím a taky se mi to nelíbí. Už se k ní nepřiblíží, nikdo z nich. *Pronesla a hleděla na něj, tak nějak věděla, že s Chiarou jsou si blízcí, ale netušila, že až tahle. Nakonec to ale nechala tak, nechtěla si dál kazit noc.* Rozumím, bál ses o ni, ale Richie ji už nic neudělá. *Lehce se pousmála a když navrhl, že by mohli někam jít, jen přikývla.* Stejně jsem ti to chtěla navrhnout nebo spíše tě tam vzít. Dneska je zase párty a další závody a jelikož jsme se o tom bavili minule a tobě se to zalíbilo, takže dnešní plán je tedy takový. *Usmála se na něj, natáhla ruku a dálkovým klíčem odemkla auto, které stálo kousek od nich. Byl to černý Dodge Hellcat Str, který měl červené podsvícení, stejně jako mu rudě svítila i světla.* Takže připravený na divokou noc? *Pozvedla pobaveně obočí a zamířila si to k autu, kde nakonec nastoupila a čekala už jenom na něj. Chtěla si dnešní noc užít spolu s ním, ukázat mu, co má ráda, co jí baví, když zrovna nepracuje.*
*Ani nemohl popsat to jak rád byl, že měla dívka nějaký plán. proto, jakmile uviděl auto, celý štěstím nadskočil. její slib, že Chia bude v pořádku a Richie s e k ní nepřiblíží si vzal k srdci, a proto to ted nějak už vypustil a zadíval se na auto.* Teda, já autům nikdy moc nehodloval, ale tohle je boží stroj. *Zhodnotil ihned a podíval se na mašinu, než si přejel jazykem po rtech.* To musí být asi jízda, tak jo, pojedeme. A kde se to koná? Chápu, cedule o tom asi nikde vyvěšené nebudou, ale i tak mě to zajímá. *Mrkl na ni a pak se zamyslel.* Pokud se cestou zastavíme pro jídlo, pak jsem pro, tak můžeme jít na to. A pokud ta noc bude stejně tak divoká v autě jako potom s tebou na kapotě tohohle krasavce, pak to fakt beru všemi deseti. *Mrkl na ni fér.*
*Jakmile nasedl i Remi, Aless se zazubila.* Ano tohle je jedno z mým oblíbených aut, taky jsem na něj patřičně hrdá. Navíc prošlo i několika úpravami, aby závody byly ještě divočejší. *Culila se a nastartovala.* Přede jako kočka, ten zvuk je dokonalý. A věř mi jízda to je, však se neboj lásko, zažiješ ji. *Mrkla a zmáčkla v autě jedno tlačítko, tím začala otevírat bránu u víly.* Cedule nikde nejsou. Přece jen to jsou tajné akce. Nikdo se tam ani nezná jmény, každý má svou přezdívku, pod kterou jezdí a znají tě a tu když tak říkajíc zaregistruješ, chodí ti pak řekněme zprávy z anonymního čísla, kde je den, hodina a místo konání. Prostě paráda, na odreagování je tohle nejlepší. A neboj, než dojedeme na místo, zastavíme se ti pro něco k jídlu, přece tě nenechám jít hladového. *Naklonila se k němu a dlouze jej políbila.* Tak na kapotě si to představuješ jo? *Uculila se na něj šibalsky, když se od něj odtáhla, načež pořádně šlápla na plyn a oba vyjeli pryč, mířící do East River.*
*Dívka se po zbytek noci převalovala. Nic jiného ani nemohla, nedošlo jí, že nebude moct spát. proto jen tak mručela, zatímco ležela v posteli, oblečená do černého trička a šedých tepláků. Venku zrovna svítalo, i když k nim nedolehl ani paprsek, jelikož, no přeci jen byly ve sklepení, když dívka vstala z postele a celá nesvá se došourala k ledničce, aby si vytáhl balíček s krví. Pak došla ke stolu, kde se posadila, balíček otevřela a jako kdyby to byla nějaké malé pitíčko si ji začala usrkávat, hledíc tak nějak v podstatě do prázdna.*
*Měla to dost podobné. Oproti Aki se hlavně zdržovala v pokoji, kde popíjela svoji krev, ale zásoba jí došla velice rychle. Zkoušela, jak dlouho to vydrží, ale nijka dlouhá doba to nebyla a hlad jí nakonec donutil dojít do kuchyně, když spatřila Aki.* Vidím, že máš taky hlad... nebo žízen* Netušila jak to nazvat bylo to něco mezi tím. Sama si sáhla do lednice pro pytlík a usedla hned naproti ní.* Slyšela jsem, že jsi vyjela po té své. *Chápala to. Tlouklo jí srdce a i jí lákalo zakousnout se do krku proto i velice rychle včera zaplula pryč od ní.* Myslíš, že je dobrý nápad mít ji tady?
*Miru, zavřenou do svých myšlenek, Em doslova vytrhla. Podívala se na ni a jemně se usmála, pokud se tomu tedy dalo úsměv říkat. Pak pokrčila rameny.* Já nevím, hladožízeň, ale možná spíš hlad. Upíři tomu tak říkají, ne? I když je to zvláštní. *Zavrněla Mira a opět se napila. Pak se zaposlouchala dál a jemně pokývala hlavou.* Je, je to nebezpečné. Ale stejně tak, jako to je nebezpečné pro ni, je to nebezpečné i pro nás. Myslím, že kdyby to náhodou bylo tak že by šlo o její život, ubránila by se. Ne, nebojím se o ni. *Hlesla a pak si povzdechla.* Chybí mi. I když už mi nebije srdce, tak mi chybí.* Chtěla říct, že její srdce bije pro Lyr, ale...jaká hloupost by to byla?* Jak se cítíš?* Optala se.*
*Viděla, že to pro Aki nebylo nijak snadné a neměla v úmyslu ji trápit myšlenkami na to, co by kdyby tudíž jen přikývla a souhlasila s ní.* Víla je silenější než upír. *podpořila jí s úsměvem, jelikož věděla, že Aki to může aspon trochu uklidnit.* Snad.. Víš sice nám nebije srdce, ale nemyslím si, že by nás to připravilo o emoce jako takové. *Taky měla v hlavě Atiho, ale ten jí nazval naposedy, že se stane bestií bez emocí.* Je pravda, že se něco změnilo, ale pořád ho měla ráda. Cítím se opuštěně a hladově a taky nějaká ta nenávist a touha vraždit *Zamyšleně se koukala před sebe, když ty slova říkala, ale nevypadalo, že by jí to nějak zvláště trápilo.*
*Poslouchala ji a odkývala vše, co dívka řekla. I ona to cítila. to nutkání rvát se po krku každému, komu v žilách proudila horká krev, komu bylo srdce. Z části z toho měla strach, z části měla za to, že to pro ni bude přeci jen jednodušší, až bude zabíjet ty, co jí ublížili, bez jakýchkoliv servítek. Chvilku se rozhlížela, než její pohled padl na skříňku. Proto vstala a začala v ní něco hledat, pak v další vedle ní, než se zaculil a koukla se na to, co držela v ruce.* Hm, Aless chtěla být vtipná, ale musím říct, že se jí to povedlo. *Mrkla na ni, a ukázala co drží- byla to krabice monopolů. Podívala se na Em a nadzvedla obočí.* Co takhle tohle? *Optala se jí.*
*Pozorovala, co Aki dělá a jen si složila ruce na hrudi.* Aless je hlavně svým způsobem hodná... *Nějak stále tomu věřila díky tomu, co věděla.* Monopoly? *Chvilku nechápala, ale nejspíš měla Aki taky vtipnou náladu a chut si zahrát.* Klidně, ale moc na deskové hry nejsem. *Neměla za svůj život moc přátel, takže ani nezažila nějaké hry.* Co je to vlastně za hru? *Pozorovala panáčka, který byl na desce a pak na Aki.* budeme v podstatě něco jako makléři? *pročetla si úvod na papíru, který byl k pravidlům.*
Jo, jo máš pravdu, něco na ní bude, snad to nebude tak zlé. Myslím, že to je i tím, že našla lásku, nebo, jak bych to řekla, ale jo, asi tak. *Zhodnotila a rozprostřela před ně hru. Sama se na to dívala a zamyslela se.* Nevím,a si ano, podle mě je dobrý čas na to přijít, podívat se, hm? Co ty na to? *Usmála se a pak si vzala do ruky pravdila.* Jo, přesně tak, budeme zkupovat majetky, pozemky, platit pokuty, akcie. Takže vlastně vcelku i nuda. *Zapřemýšlela a pak se zaculila od ucha k uchu.* A nebo, co můžeme zavolat někoho zeshora sem dolu, Aless říkala že zavolat můžeme kdykoliv. *Zazubila se uličnicky.*
*Poslouchala pravidla, které vysvětlovala, ale nijak napínavé jí to nepřišlo.* Realitní makléř v podstatě. *Zapřela se zády o židli a následně zbystřila na její slova.* Chceš tu pořádat orgie? *optala se s úšklebkem jelikož měla chuť, ale bylo ji jasné, že na tohle Aki rozhodně nenarážela.* Možná by bylo dobré dát té hře šanci. Když tě porazím... co bys pro mě udělala? *Chtěla to udělat zajímavější než jen jako nějakou hru bez nějakého zisku.*
*Zadívala se na ni a nadzvedla obočí. Paks e ale zasmála.* Co já bych udělala? Pro tebe? Když prohraju ve hře? Vůbec nic, moje milá. *Zasmála se.* možná proto navrhuju tu alternativu, že sem pozveme někoho zezdola, a zabavíme se s ním, to by snad i šlo, ne? *Zavrněla spokojeně, čekajíc, co na to Em řekl. Nepřemýšlela moc o tom, co Em říkala, nebo nabízela, její slova ji sice zarazil,a už se ale nechtěla pídit po tom co znamenala. I když-.. *Jak jsi to myslela, co bych pro tebe udělala? *Nadzvedla nakonec obočí a přisunula se blíže ke stolu, jako kdyby ji chtěla lépe slšet.*
*Nejspíš s Aki nebude taková zábava, jak očekávala a jen protočila oči.* To máš pravdu tím pádem to nemá cenu hrát. *Nebyla dítě, aby se radovala jen z obyčejné výhry, která by jí nic nedala.* Klidně si někoho zavolej. *Pokrčila rameny s nezájmem, jelikož pro ní to neznačilo nic přínosného než jen další člověk na pokec, jenže v jeden moment se zeptala na tu otázku a ona pozvedla zrak zpět k ní. Upoutalo to její pozornost.* Je to jednoduché... když někdo vyhraje udělá něco pro toho druhého. Je to dospělejší verze výhry. Co myslíš... jsi zadaná, takže spát s tebou asi nebudu... *Naklonila hlavu.* Ale kdybys byla nezadaná byl by to první požadavek ač je otázkou, kdy budeš moct spát s Lyr, abys jí nezakousla. Nebo můžete preferovat BDSM, kdy tě sváže a nebudeš jí moct ublížit. Co by sis dokázala představit, že bys pro mě mohla udělat, kdybych tě porazila?
*Miira se uculila. Vždy byla taková opatrná, tohle jí ěnjak moc nedocházelo, ani jí to v tomhle ohledu nemyslelo, ale necítila se kvůli tomu nijak špatně. Proto naklonila hlavu na stranu.* Myslím, že o to tu obavy mít nebudu, už jenom proto, že sex zase až tak k životu nepotřebuju. Jo, je to zábava ale pro mě ne nutnost, takže pokud má tvoje otázka nějaký sexuální podtó, pak mě na to nenachytáš. Pokud by jsi chtěla někoho zabít, nebo se domluvit, můžeme. To bych i brala. *Mrkla na ni.*
Zabít si mohu klidně sama někoho... *Odfrkla si a koukala se na monopoly, když jen protočila oči. Ne nebyla s Aki taková zábava, ale zase na druhou stránku byla zadaná.* Takže mi nejsi schopná nic nabídnout zajímavého. *Zvedla se od stolu a sáhla pro sáček s krví, který si nalila do úst, aby si mohla oddechnout s tím pocitem, že zahnala aspoň jednu touhu.* Co tedy chceš dělat? Jsme tu zavřené a na stole máme dětskou hru... Nemám chuť zabíjet jen tak někoho... *Samotné vraždění, co nemá význam ji ani nelákalo a než bude moct zabít ty, co chce bude to trvat nějakou dobu, než se dostane ven a bude schopná se ovládat.*
*Mira pokrčila rameny.* Nevím, já netuším, co by jsi po mě chtěla. Co se sexu týče, je fajn, ale nepotřebuju ho. Jsou zábavnější věci a když už nic, dá se popovídat jen tak. *Zhodnotila, načež si dala ležérně nohy na stůl a mrkla na Em.* Co uděláš jako první, až odtud vylezeš? Pořád se ti chce zjišťovat, kdo vám vraždí v rajónu a přispívat tím do své, určitě vcelku záživné práce? *Ušklíbla se provokativně.* Není to nuda? Konec konců, myslím, že teď, když víš, co se na druhé straně skrývá, pořád by jsi to chtěla vědět? Nechceš zažít víc zábavy? *Optala se.*
*Zaměřila se na její otázky a sex nechala byt. Najde si tu někoho jiného s kým si užije. Navíc v koutku hlavy ji brala opravdu jako jedinou kamarádku kterou měla a nechtěla o ní přijít. Vždy zažívali úplně to stejně a šly do toho spolu* chci zabít ty, co ohrožují nevinné. Nechci být jedna z nich... chci aby lidé jakými jsme byli se necítili takto... Aby jejich čtyřnohý přátelé mohli nadále žít. Budu zabíjet ty, co si to zaslouží a přispívat hlavně tomu, aby se na mém stole objevovala těla těch, co mají být pod drnem. *Odvětila ve svém přesvědčení, které nezahodila.* nedělala jsem tohle vše pro zábavu Aki. *Pohledla ji do očí a pousmála.* a co ty? Nehodlám doufám zabíjet nevinné *To by obě zůstali na opačné straně mostu a to by nerada. Nerada by se s Aki dostala do křížku a musela s ní bojovat, protože ji měla ráda.* Navic potkala jsem jednoho vlkodlaka. Já vím, já vím jsou to potvory, ale on je jiný.* Uz nyní by nejraději byla v jeho náruči, ale věděla, že by ho v tomhle stavu zabila. Zdaleka nebyla připravená.*
*Mira ji poslouchala po celou tu dobu si pohupovala nohama a koukala se na dívku. Jakmile se jí zeptala, kde chce být a jestli chce zabíjet nevinné, tak vykulila oči.* Nevinné? Já? Co tě nemá, ne! Kvůli tomu jsem to nedělala. Jsitě, ten, kvůli kterému se tak stalo je už mrtvý, ale na druhou stranu- hm, myslím si, že nebyl jediný, a že zdaleka nebyl jediný. Že takových tam je víc, takže já budu dělat vše proto, aby tu tací nabyli.* Jakmile ale zmínila vlkodlaka, oči vykulila ještě víc.* Vlkodlaka? A hodného? A to jde? *Nadzvedla obočí, ale pak jen zamručela.* Nezlob se na mě, možná jen z principu toho, co mám za sebou s tebou v tomto nedokážu soucítit. Dokáži to, co cítíš respektovat, asi, ale nedokážu se s tím názorem sjednotit. Vlkodlaci jsou v mé hlavě pořád jen a jen zlá, zákeřná a divoká stvoření, nic víc. *Pronesla.*
*Chápala proč tomu, tak Aki má, ale zároveň jí to mrzelo.* Já vím... ale třeba ta vlkodlačice nás taky zachránila. Bez ní by tu nebyla ani jedna z nás, ale rozumím, jak to myslíš. *Věděla, že Aki názor nezmění a nehodlala ji ani nic takového vnucovat vždyť si zažila peklo z vlkodlakem.* já jen přemýšlela a dala tomu šanci. Budu ráda jen za to, že to budeš respektovat nic víc. *Pousmála se vlídně.* Takže co budeš dělat až budeš no... nahoře.
To respektovat budu, toho se určitě bát nemusíš. *Mrkla na ní upírka, načež vzala pytlík od krve a odnesla ho vyhodit do koše. Pak se zamyslela.* Až budu nahoře? Hm, rozdám si s Lyrii nespoutaný a divoký sex. To asi jako porvní. Jako další, půjdu pozdravit moje psi, pokud to ještě tedy budou psi poté, co s nimi Aless chce udělat, pak si budu zvykat a pak, až budu mít nějak volnou ruku, tak začnu brát právo ohledně hajzlů do vlastních rukou. *Zavrněla, Chtěla ještě pokračovat, ale to se otevřely dveře a dovnitř vešel jeden z upírů, ten, kterého Alessandra označila jako Emett.* Tak jak to tu jde, holčičky? *Uculil se, opřel se o dveře a mrkl na ně.*
*To, co říkala Aki se jí zamlouvalo, jelikož měla stejný pohled jako ona.* V tomhle nemohu více než souhlasit *Pronesla hrdě a očividně chtěla Aki ještě pokračovat, jenže je vyrušil muž, který se postavil mezi dveře a Em si ho okamžitě prohlédla.* Jde to dobře. *Neměla vůči němu žádné touhy zabíjet, jelikož byl jeden z nich a to znamenalo, že její touhy šly trochu jiným směrem. Ona neměla někoho jako Aki měla Lyr a hlavně nedokázal krotit své touhy na myšlence, že sex nepotřebuje k životu, když potřebuje, ale rozhodně ho tu nechtěla svádět před ní.* Budete za námi takhle chodit, jak dlouho? *Nadhodila otázku a vytočila se, aby na něj lépe viděla a mohla si ho prohlédnout lépe.* Měla bych otázek, ale více... *Ani netušila proč to řekla, jelikož žádná další se jí nedrala na jazyk a tak se koukla na monopoly. Zeptat se zda by si s nimi nezahrál ji nepřišlo zrovna adekvátní, když se jednalo nejspíš o dětskou hru a tak navázala oční kontakt s Aki, jako kdyby se jí ptala: A co teď?*
*Emett se otočil na obě dvě, zadívals e na ně a usmál se.* Tak dlouho, jak bude třeba, takže doufám, že se budeme bavit, děvčata. Já jsme se ani moc nepředstavili, jsem Emett, bývalý vedoucí Alessina klanu, ve kterém byla. Chtěla mě zabít, nevyhrála. Tak jsme mohl zabít já ji, neudělal jsem to, a tak jsem tady, aby mi splatila dluh v tom, že mě tu při nepříjemnostech nechá i se zbytkem klanu. *Mrkl na ně. Aki pokývala hlavou a rychle se letmo usmála, než se podívala na Em. Pak ale pokrčila rameny a ušklíbla se, než se podívala na Emetta.* Chceš si zahrát monopoly? *Nadhodila otázku do vzduchu, načež se Emett jen zasmál.* Nemám potuchu, co to je.*
Takže si tu prostě... *netušila, jak to popsat, ale rozhodně vztah Emmeta a Aless byl zvláštní skoro až na způsob nějaké sekty, ale chápala to.* Rozumím. *Dodala nakonec, ale stále seděla narovnaná a sem tam po něm koukla, kdy si dovolila očima přejet po jeho těle. Ne nemohla... Přeci jen byl to někdo, kdo na ní mě dávat pozor. Překvapeně zůstala hledět na Aki, když se zmínila o monopolech. Měla chuť se jí zeptat zda to myslela vážně, ale nedovolila si nic vůči tomu říci, když se Emmet nad tím smál ani se tomu nedivila.* Já také nevím upřímně, ale něco na způsob vykupování nemovitostí *Vyjasnila a hodlala si to s Aki zahrát pokud by chtěla. Stále k ní měla velkou náklonost i přes veškeré touhy, co nyní měla vůči muži, který vkročil do místnosti. Skoro jako kdyby všechny pocity ohledně toho byly dvojnásobné, když ji nebušilo srdce a tak si dala jen nohu přes nohu a mírně si odkašlala.*
*Mira se zasmála, když viděla výraz jak Emetta, tak Emilie. Pak ale jen nesouhlasně mlaskla, vstala a sklidila to.* No tak ne, ježiš marja, nejste pro žádnou sranduu. *Zavrčela, ale pak se zasmála, když hupla na gauč a mrkla na ně.* Hm, a co tak kdyby jsi nám o sobě něco řekl? *Navrhla Mira, hledící na Emetta. Ten jen protočil očima a odfrkl si.* Nevím, jestli na tom je něco zajímavého, povídejte vy. Spíš mě zajímá, co vás donutilo udělat tohle, proměnit se. Tak co třeba ty? *Pokynul hlavu k Em a sjel si ji pohledem, načež došel ke stolu a posadil se.* Co vedlo tebe k tomu, aby jsi se změnila? *Optal se jí. Mira si mezitím vzala nějakou knížku a listovala jí.*
*Ako se odklidila na gauč a ona vnímala jistou nejistotu, když jí neměla až tak poblíž a její místo nahradil Emmet, který usedl naproti ní. Co mu měla říct? Že chce vzít spravedlnost do vlastních rukou? Působila chvilku zamyšleně.* Jednoduše vyřešit pár desítek, možná stovek případů, které vedou k těm, kteří mi skončili na stole. Policejní patoložka. *Vlastně netušila, proč by mu to tak podat nemohla.* Chtěla jsem nahlédnout na tenhle svět a když jsem se s tím Vaším seznámila bylo mi jasné, že jako člověk nemám šanci a zemřela bych jen kdybych strčila noc, tam kam nemám. Vlkodlakem být nechci jsou stále z části zvířata a co jsem četla, tak jejich proměny jsou bolestivé a dokážou ztratit smysly klidně po několika letech tréninku... upír zněl jako lepší varianta na kterou vsadit svůj život... doslova. A ty? Sice nejsi nějak zajímavý, jak říkáš, ale co vedlo tebe k tomu být upírem? *Byl upírem delší dobu a třeba v budoucnu bude i někým, kdo skončí na její listině, ale to nechtěla nyní řešit, když jí pomáhal a byl jejím opatrovníkem.* Máš na starost hlavně mě ne? *pozvedla obočí s tím, že něco takového se zmínilo pokud si dobře pamatovala, nebo možná jen její představivost, ale o tom, že pod někým musí být se nemýlila. Čekala, že se zaměří i na Aki, která studovala stránky nějaké knihy.*
*Emett jen nakrčil nos.* Ne, já ne, tebe bude mít na starosti spíše Elijah, ale i já se tu objevím. Budu ti pomáhat, to je jasné, vám oběma, přeci jenom, jsme tu tak nějak nejstarší. Ale s tímhle si ruce ušpiní někdo jiný. *Uculil se jako měsíček na hnoji.* Tak pardon, ušpiní ruce? *Zpozorněla Mira, odložila knihu a podívala se na něj.* To nebylo moc taktní. *Zhodnotila. Emett ale pokrčil rameny.* To víš, hele, moje žena je taky upír ještě ne moc dlouho, chci se věnovat hlavně jí a mám tu taky nějaké věci na zařizování. To je i odpověď tobě, tak nějak mě to lákalo, hlavně možnosti stínového trhu a tak. Proto jsem se nechal proměnit, kvůli možnostem. A teď, když mám po boku i manželku, neměnil bych. *Mrkl na ni, ale pak se ušklíbl.* každopádně, měl bych jít, pokud stejně, přijde se na vás podívat ještě Elijah, hlavně na tebe, bude s tebou trávit většinu času, tak pro seznámení. O Miru se bude starat Sebastian, ale ta se s ním už nějak zná. Tak se zase mějte!! *Mávl jim při odchodu, to už jej ale ve dveřích vystřídal zminovaný Elijah. Byl to mladě vypadající upír, který měl na sobě černou košili s oranementy, společenské kalhoty a vlasy černé barvy trochu delší k bradě tak nějak rozcuchané a v ruce si přetáčel nožíkem. S Emettem si vyměnil jen pohled a pokynutí hlavy, než se odrazil o futra o která se opíral a sám vešel dovnitř.* takže... *Začal po chvilce...* Ty jsi Emilia? *Ukázal si čepelí na Em. Mira mezitím těkla pohledem z něj na upírku, než obdivně hvízdla, což ale Elijah nijak neokomentoval.*
*Nijak ji netrápilo, co Emmet řekl a vlastně ho chápala v tomhle smyslu, takže nebyla nijak rozhozená a jen mu věnovala úsměv s tím, že v tomhle problém nevidí.* Očividně má manželka štěstí. *Znělo to trochu sarkasticky, ale přeci jen dost zajímavý způsob přesto vše se jí i tak Emmet zamlouval a působil, že chtěl osvětlit situaci a hlavně je bral mezi sebe, což pro ní bylo hlavní. Elijah bylo jméno pro ní úplně nové, tak jako Sebastian a Emmet, což se nebylo čemu divit. Jedinou upírku, kterou znala byla Aless.* Také se měj. *Prohodila a sledovala, kam odešel, jenže v moment, kdy si povšimla někoho dalšího zbystřila o to více. Zůstala na něj koukat a pozorovala sem tam nůž, který ji nijak neohromil, ale jeho vystupování bylo zajímavé.* Ano a ty jsi Elijah hádám... *Musela se nad hvízdnutím Aki uchechtnout. Mohla mít Lyru, ale její hvízd byl více než pro ní sympatizující.* Nebo se pletu a jsi někdo další, kdo mi jde vyprávět o tom, jak se chovat a co dělat a že budu pod palcem Elijaha. *Zapřela se do židle a zkřížila si ruce na hrudi. Hlavou jí jela slova Emmeta, že spolu budou s Elijahem trávit čas. Jak? Vždyt tu budou zavření, nebo jí snad vezme ven?* Jestli chceš hrát monopoly, tak jsme stále jen dvě. *Neměla k němu takovou úctu jako k Emmetovi, který působil starší, ale zároveň tušila, že Elijah si nebude možná brát servítky.*
*Elijah si sjel Emilii pohledm od hlavy až k patě a naklonil hlavu na stranu.* Elijah. *Pronesl a došel až k Em, kterou si začal obcházet kolem dokola a prohlížet si ji, zjišťovat, co je zač.* Jo, budeme trávit čas spolu, tak nějak tě mám na starosti, mám zajistit, aby jsi se naučila sebekontrole, aby jsi se naučila tomu, jaké to je žít jako upír na světě.* Hlesl.* Ale fešáka jsi to dostala, to se na to podívejme!! *Houkla na ni Mira, což byla poznámka, kterou ale Elijah úspěšně přešel bez povšimnutí. Díval se spíše na Em před sebou.* Myslím si, že to bude ještě zábava. *Ucedil a jeden koutek rtů mu vystřelil do úsměvu, než došel k lednici, otevřel jeden balíček krve a nalil je do sklenky. Nestačil ani zareagovat, a už u něj byla Mira, která mu sklenku doslova vytrhla a hodila krev do sebe, když jí pak došlo, že se vůbec neovládá, celá, opět zamazaná od krve se ušklíbla.* Ups, dám si sprchu. *Zhodnotila pouze, než se vytratila do koupelny. Elijah se zatím posadil ke stolu a sledoval Em.*
*Možná sebekontrola nebude jediný problém z ohledu upíra. Zhluboka se nadechla a zůstala sedět se založenýma rukama a noh stále měla překřížené. Vnímala tu chuť se po něm vrhnout, ale z jiného důvodu. V jeden moment však otevřel pytlík krve, kdy upoutal její pozornost a pozorovala ho. Měla chuť udělat to co Aki, ale v tomhle se dokázala aspoň trochu ovládnout. Nicméně pocítila na pár vteřin chuť s ní o krev soupeřit. Na sucho polkla a jen pohledem uhnula do strany, aby se s tímhle pokusila vyrovnat, ale bylo to těžké. Cítila se na chvíli jako zahnaná do kouta. Zůstala s ním v místnosti samotná.* Zrádce *zamumlala směrem k Aki a koukla konečně na Elijaha, kdy mu věnovala úsměv.* Tak jak si zatím vedu? *Optala se. Měla na sobě sice rudé šaty volnějšího střihu s výstřihem ve kterých se zde dokonale pohybovalo, ale ani kapka krve na těle.*
*Stejně jako to udělala mIra před chvilkou, i on si vytáhl nohy a položil je na stůl, než se na ni zadívala sjel si ji pohledem od hlavy až k patě.* Doslova tě teď vidím poprvé, ale s tou krví líp než ta druhá. *Mrkl na ni a jemně se pousmál, než naklonil hlavu na stranu.* Snad si tak dobře budeš vést i další dny, princezno, to se ještě uvidí. Přeci jen, tohle je teprve začátek, nevím, co pro vás přesně chystá Aless, ale nejspíš to bude něco, až po čem budeš moct položit otázku, jak si vedeš. *Uculil se a rozhlédl se po bytě, jen tak sám pro sebe kývl hlavou, než si přejel jazykem po rtech a koukl směrem k ní.* Stejně jste blázni. *Zkonstatoval pak neurčitě.*
Je snad nějaký důvod, proč bych si neměla tak dobře vést i následující dny? *Dala hlavu do boku a jen začala mírně pohupovat nohou, kterou měla ve vzduchu. Pozorovala každé jeho gesto.* Kdy to opadne? Ty pocity... *Tušila, že u každého to bylo jiné, takže každému to zvedlo hranici něčeho v něčem jiném a u ní to byla touha. Jako kdyby krev a soulož znamenali nejhlavnější část jejího života. Doufala, že se Aki brzo vrátí, jelikož doposud byla její stopkou proč se chovat slušně a nic nezkoušet. Přesto vše se mírně nahnula při jeho oslovení a výhled do výstřihu byl o poznání lepší.* Připadáš si jako princ, který mě má zachránit, když mě oslovuješ princezno? *Optala se ho zvědavě s tím, že se neubránila úšklebku.*
*Pokrčil rameny.* Co já vím, každá to snáší jinak. *Mrkl na ní a nad další její otázkou se ani moc nezamýšlel.* Moje milá, tohle je něco, co trvá i roky. Tohle trvat bude, to se neboj. Ještě minimálně rok budete tady, pod zámkem, tak si na to zvykněte. *Ušklíbl se provokativně. Pak stejně tak, jako se ona naklonila k němu, se on natáhl k ní. Nebral si servítky, absolutně žádné. proto jedna jeho ruka vystřelila za její krk, který zlehka stiskla.* Možná, dalo by se to tak říct. Protože pokud tu nebude Aless, zkejsneš se mnou, a ano, tohle by se možná mohlo pokládat za to, že tě zachráním. Kdyby jsi totiž něco vyvedla bez dozoru, tak buď lovci, vlci, nebo Dragos tě nechají zabít. *Hlesl. To už se ale vrátila Mira. Ta, jakmile viděla dění před sebou, se opřela o zeď a založila si ruce na hrudi.* Hele, přímý přenos? *Nadzvedla obočí. Elijah se neměl k tomu Em nijak pustit, ještě naopak se naklonil k jejímu uchu.* Věř mi, ještě to bude zábava. *Zašeptal jí, než se odtáhl, pustil ji a podíval se na Miru. Nad tím, co řekla jen nadzvedl obočí a uchechtl se.*
*Dech se ji prudce zrychlil, když ji chytil za krkem. Sepnula rty pevně k sobě. Nedovolila si nic proti němu říci jen ho pozorovala dokud se nevrátila Aki, která si neodpustila poznámku jistě že.* Myslím, že dávám přednost soukromí pokud by ses nepřidala. *Vyčkávala než ji Elijah pustil a hned se zpět narovnala. Rozhodně věděla, že takovou hloupost už dělat nebude ačkoliv se jí to líbilo. Upravila si trochu šaty.* Tak snad ta zábava bude stát za to. Nerada se nudím. *Rozhodně si neodpustila aspon jednu provokativní poznámku vůči tomu, že od toho něco už očekává. Mohl si jen domýšlet, co ale ona věděla, co chce a Elijah byl její typ muže. Pokud zde má být rok rozhodně hodlá někoho svést a první její oběť dá-li se to tak říci stojí před ní.*
*Mira se podívala nejprve na Em, potom na Elijahu a potom se uchechtla.* No, asi pořádám Alessandru o to, aby nám udělala dva byty. Protože jestli budeme chtít každá své soukromí potom, až sem budeme chtít někoho vodit, nebo až sem někdo bude chodit za námi, tak si nemyslím, že budou dva pokoje stačit. *Zhodnotila Mira, než se uchechtla a vydala se, pořád ještě jen zabalená do ručníku, do ložnice si vybrat nějaké oblečení. Upír se mezitím podíval na Em a zlehka se uculil.* Věř mi, nuda tu určitě nebude. Měl jsem na starosti už pár dalších novorozenců, a ona to není nuda už jenom z principu. Ale když se na tebe tak dívám, myslím si že to nebude nuda už tuplem. * Prohlásil upír, a přejel si jazykem po rtech, tentokrát to nebylo nijak nevinné gesto, tentokrát bylo záměrně svůdné a záměrně se u toho díval na oběť svého zájmu, tedy na Em.*
*Emi nijak nevnímala, jak byla Aki oblečená už jen z důvodu, že jí řekla ne a nehodlala překračovat hranice, jenže Elijah naproti ní byl jiný.* Semnou se člověk nenudí to je pravda, ale abych se já nenudila... *Jenže věděla, že nebude při jeho gestu vnímala, že musela nohy více k sobě natisknout, jen když si vzpomněla, co s ní dělal Ati a zažila nový směr a k tomu všemu i Alessandra a Remi... zhluboka se nadechla, aby uklidnila své tělo, ale šlo to těžko, když vnímání touhy bylo silnější.* K čertu *Vydrala ze sebe.* Kdy bude první lekce? *Pozvedla tázavě obočí a moc dobře věděla, kam tím směřuje a on to musel tušit také. Neodvážila se nic udělat právě z důvodu, že Aki se může kdykoliv vrátit.*
*Elijah si ji sjel pohledem od hlavy až k patě, než se nakonec ale zvedl, došel až k ní a sklonil se.* Klidně hned, nebo se snad před kamarádkou, ostýcháš, princezno? *Uculil se, načež už odmítal čekat. prostě se sklonil a dravě ji políbil, dravě a chtivě. A líbal ji, tiskl si ji k sobě dál a dál, nepřestal ani ve chvíli, kdy do místnosti vešla Aki a zadívala se na ně. Ale, aniž by něco řekla, jen si vzala menší pytlík z krví, posadila se a usrkávala z něj.* Se nenechte rušit, však. *Ušklíbla se. Elijah se ani rušit nenechal, věnoval se dál Em a očividně si to velice užíval.*
*Když se nahnul s tím, že se ona ostýchá kdyby mohla zrudla by ve tváři." Vždyť... *Nestihla nic říct a on si dravě vzal její rty. Chvilku se snažila být proti němu a bránit se polibku, jenže její tělo mluvilo jinak až jí to mysl úplně zatemnilo. Polibky mu začala oplácet a těle se tisknout na to jeho. Své ruce položila na jeho hruď, kde sevřela jeho triko v pěst, aby se nemohl odtáhnout. Probral jí až hlas Aki, ale přesto, že věděla, že tohle není dobré, tak nemohla přestat. Nemohla se od něj odtáhnout a vědomí o Aki přítomnosti jí přestalo vadit.* Pokud tohle je první lekce, tak se předvěď *zavrčela mu u rtů a zkousla mu ret ne silně, aby se nenapila jeho krve o tom už byla varována, jelikož závislost na něm si vybudovat nechtěla. Ne tímhle způsobem. Nohy dala od sebe, aby měl lepší přístup k jejímu tělu. Mohla by navrhnout pokoj, jenže nebyla schopná se samým vzrušením ani zvednout. Neměla na sobě ani podprsenku, takže šaty přestali plnit účel, že by něco nešlo vidět.*
*Ani Elijah nepřestával, a proč by taky? Podíval se na Miru, na kterou se jen zaculil, ale stejně se dál věnoval Emiliii. Vysadil si ji na stůl naproti sobě, držel si ji u sebe za boky a dál jí náruživě líbal, dokonce jí i zajel rukou pod šaty. Mira se nad tím jen uchechtla, a jako kdyby to byla normální věc si vzala do ruky knihu a dala se do čtení. Elijah se začal věnovat Emiliinému tělu, a Mira, snad jako kdyby si to nemohla odpustit, začala předčítat začátek knihy, což byl zrovna Hamlet. Elijah se nad tím jen uculil, její hlas neposlouchal, soustředil se jen na Em.* Mám se teda předvést jo? *Zavrněl a vtěsnal se mezi její nohy.*
*Vyzvedl jí jako kdyby ani nic nevážila a jen, co ucítila jeho ruku pod šaty cukla mírně pod návalem další vlny, kdy potřebovala, aby tohle dokončil. Zaposlouchala se na chvilku do hlasu Aki, ale nebyla schopná slyšet více než pár vět, jelikož se Elijah vměstnal mezi její nohy.* Jestli je tohle nějaká zkouška, kdy v průběhu přestaneš a necháš mě v tomhle samotnou přísahám, že budeš první na mé černé listině. *zavrčela a přitáhla si ho prudce k sobě do dravého polibku, kdy se hrudí natiskla na tu jeho a nohami ho obmotala a přitiskla blíže k sobě, když jednou rukou zajela do jeho rozkroku a vnímala, co pod látkou skrývá.* Ale jestli tak učiníš bude to očividně utrpení pro nás oba. *ušklíbla se ďábelsky s tím, že tohle se jí zamlouvalo. Provokovat...* Už ses mohl dávno předvést, ale slyším jen slova. *Povolila mu kalhoty a své rty natiskla na jeho krk, když jeho přirození chytla do ruky a stiskla ho tak, aby mu to bylo příjemné zatím, co rukou začala hýbat. Brala to, že je o krok napřed oproti němu a Aki vypustila na tuhle chvíli z hlavy už nepřemýšlela. Poháněl jí jen pud, kdy ho potřebovala v sobě a potřebovala, aby si jí vzal tvrdě a ukázal jí, že ona nikdy nebude nad ním mít navrch, což si teď troufale dokazovala.*
*Elijah už na nic nečekal, vnikl do Em až na doraz a začal jí skutečně dokazovat, kdo ej tu pánem a co jí ještě ukáže. Bral si ji tvrdě nesmlouvavě, zatímco ji držel za krkem tak, aby mu byla blíž co jen to šlo, a spokojeně se šklebil. Mira na chvilku přestala, sjela si je pohledem, než se ale dala opět do čtení, ačkoliv věděla, že ji nikdo neposlouchá. Ale tak, proč by nemohla? Trošku si povzdechla že tohle nemohla zažívat i s Lyr, ale, proteď si vystačila jen s podívanou a taky tím, že ona nebyla jako Em- Tohle nepotřebovala. Jistě, když na to přišlo, byla jako králík, ale tak, nyní měla teoreticky klid. Elijah se ale Em věnoval více než urputně, tiskl si ji k sobě, nakonec si ji položil na stů bokem, aby to trochu okořenil.* Hlavně ten stůl pak utřete! *Zahlásila Mira jakoby nic.* ----KONEC---- (smazaly se nám posty xDD
*Mira se jen tak převalovala v posteli, dala si už dva balíčky krve, sprchu, poležela si, odpočíval, tak nějak se nudila, pak koukala do mobilu, koukala na seriály, hrála sama se sebou monopoly a přemýšella, co by mohla dělat dál. Byl to teprve třetí, nebo čtvrtý den a ona už ztrácela nějak trpělivost s místem, kde byla. proto si takhle sedla ke stolu, a podívala se na Em.* Asi budu muset Aless požádat, že chci ven, potřebuju si zakouřit. *Zavrčela sama pro sebe, tady se jí nechtělo.* nebo sem taky mohla dát nějakou kuřárnu sakra. *Zhodnotila nervozne.*
*Snášela to lépe než Aki, ale hlavně tím, že většinu svého života trávila sama. Zrovna seděla ve společenské místnosti a četla si knihu spokojeně, když docupitala Aki. Neodtrhla pohled od knihy, než promluvila a pousmála se.* Ani nevíme, kdy se ukáže... Za poslední tři dny zde nebyla ani ona a ani Elijah jen nějací její poskoci... *Zamyšleně se koukla na strop.* Snad na nás nezapomněla. *Zamručela, ale bylo to málo pravděpodobné. Sáhla po sklence ve kterou měla nalitou krev usrkla z ní jako kdyby to bylo víno.* Taky bych chtěla být venku a pocítit aspon vítr nebo cokoliv krom tady toho prázdna, ale ještě takový týden bych to zde bez toho zvládla. Chut na cigarety tě nepřešla ani když jsi upír *ušklíbla se a zavřela knihu.*Chceš si zahrát monopoly? *Pozvedla obočí s tím, že už jí viděla, jak to Aki hraje sama se sebou, jenže uslyšela kroky. Nejspíš je někde šel znovu zkontrolovat a dodat balíčky s krví.* Že by poslíček?
*Nad poznámkou cigarety zamrčela.* Je to moje závislost, no. Sice budu muset co dělat, abych si nepodpálila nos, ale tak, nu což. *Zhodnotila, než se zhluboka nadechla a chtěla si povzdechnout, to ale přišla otátka od Em.* Ráda, na co tam ještě čekáš? *Usmála se a začala rozdávat i jí peníze, než se otočila ke vchodu.* Zase někdo, kdo o nás nebude mít zájem, ani bych se moc nerozvášňovala. *Podotkla Mira a odvrátila pohled, neviděla tak, kdo by přišel. Jen zamručela a soustředila se na rozdávání měny.*
*Musela se usmívat, když viděla ten zápal Aki, jak rozdávala peníze.* Ale nebudeš mi nadávat, když vyhraji *podotkla a sledovala ji. Pozorovala peníze, které rozdávala zatím, co si založila ruce. Do místnosti vešel poslíček a ani je nepozdravil Poskládal pytlíky s krví do lednice. Em ho chvilku pozorovala. Zdál se být hodně nešikovný, ale víc si nevšímala, když si vybrala jednu figurku, kterou vložila na políčko odkud se začínalo.* Někdo by se už mohl ukázat. Tenhle chlap působil jak ponocný... *Chyběl ji Ati... Ale jeho slova jí neustále bolela u srdce nad faktem, že jí nazval bestií. Sevřela čelist více k sobě, ač neměla srdce při té vzpomínce jí to bolelo a Elijah se neukázal od první lekce, kdy už potřebovala taky svoji drogu jako měla Aki zálibu v cigaretách.*
*Aki ji ale pramálo vnímala, rozdávala bankovky a dokonce i zvedla prst na znamení toho, že ji neposlouchá, až když měla hotovo, se na ni podívala.* Cože to? Že sem nikdo nechodí? To ne no, bůh ví, kde Aless je. *Zavrčela, než se dala do hraní.* Šla bych ven, je mi jedno kam. Na vzcuch, na cígo, za Lyr... *Mluvila, než si podepřela bradu. tak nějak věděla, že by ji stejně teď asi zabila, a to nechtěla riskovat. Poslíček se dal na podchod, mezi dveřmi se zastavil, a jako kdyby ho to otravovalo, se optal, zda jim má někoho poslat.* Kohokoliv!! *Zahlásila Mira. Opravdu, hodil by se kdokoliv.* Aby zahnaly nudu, tak jo.*
*Pohlédla na chlápka, který postával mezi dveřmi a prohlížela si ho zvědavě, jako kdyby viděla nějakou šanci na únik.* Také bych chtěla ven popravdě. *Ale tohle nemluvila ani tak Em jako její instinkt lovce. Zamyslela se nad tím, jak se zde vlastně musí dostat ostatní.* Hádám, že ty dveře prostě jen tak neotevřeme a neodejdeme... *Aless by tohle nepodcenila.* Ale kdyby zde někdo měl přijít, což má... *Založila si znovu ruce a koukla se na bankovky, když hodila kostkou a rovnou stoupla na nemovitost, kterou odkoupila a ušklíbla se na Aki.* Možná by to šlo dostat se ven, ale chce se nám riskovat?
*Jakmiler začala Em uvažovat nad tím, nad čím uvažovala, tak se Aki podívala od herní desky jí do očí a zaculila se.* Šlo, jo to by šlo, takže co teď, počkáme? Co jsem pochopila, ty dveře neotevřeme, to jen Aless a jedjí poskoci, takže co teď? Čekáme? *Mrkla na ni spinklenecky, zatímco dál táhla se svou figurkou a sama pros ebe se culila.* Myslím si, že pokud se na to vrhneme, tak si ani nevšimnou, že jsme pryč. Pak už stačí jen chvilka a mizíme. *Mrkla na ni.* Za dveřmi je ještě výtah, bude trvat, než se zavře,a pokud tu jsou kamery, budou nás nahoře ale už čekat. Takže, nějaké plány? *Nadzvedla obočí.*
Pokud jsou nahoře kamery bude to horší.... *Povzdechla si pro sebe zatím, co sama táhla s figurkou a znovu stoupla na políčko, kde skoupila pozemek Pře přemýšlení udělala další dva tahy, kdy získala peníze a ještě ožebrala Aki o nějaké peníze.* Záleží, kde všude kamery jsou. Potřebujeme jen chvilku, aby sis zakouřila a pak se zase vrátíme zpět. Dveře jdou otevřít jen z jedné strany, což znamená, že vrátit se bude snadnější než dostat se odsud *Pohlédla ke dveřím, které nedovolí úniku.* Kolik potřebuješ času na to si zakouřit?
*Jakmile přišla o peníze, tak se zamračila. Ještě k tomu jí její další tah poslal do vězení, nad čímž zavrčela.* Já nevím, nebudu chtít jednu, takže patnáct minut, půl hodinka? Asi tak. *Zhodnotila Mira a už si připavila krabičku cigaret.* Vím, že je to risk, ale tak, nu což. *Zamumlala a vstala, aby se vydala ke skříni,. věci jí z domova přnesla Aless, a zbytek ještě donesla Lyria, ale zapalovač nemohla najít. proto Mira vztekle zavrčela.* Nenechala mi tu zapalovač, sakra. Asi si myslím, že nás tu budu podpalovat, nebo co! *Křikl a podívala se zle do kamery. paks i frustrovaně prohrábla vlasy a opět si sedla za stůl, než se zamračneě zahleděla do prázdna před sebou.*
*Sledovala, jak se Aki rozčílila a zároveň se zamyslela, než se ušklíbla.* Možná bych ti mohla pomoci... Když tě takhle porážím ve hře a do toho nemáš zapalovač je mi tě líto *Dobírala si jí než zašla do svého pokoje, kde prohledávala svoji kabelu. Hned na to zajela rukou do vedlejší hluboké kapsičky, která měla díru. Vždy jí propadávali věci úplně na spod. Nakonec se jí podařilo nahmatat krabičku zápalek,* Tady *Hodila je na stůl před ní.* Není to zapalovač, ale účel to splní tak či onak... *Usedla zpět na své místo, kdy hodila kostkou a další tah jí také poslal do vězení.* Že by se štěstěna tímhle obrátila?
*Mira se na ni podívala jako na čistý zázrak.* No ty se mi zdáš, to je skvělý. *Zavrněla a pak se zamyslel.* Hele, vadilo by ti, když si zakouřím v koupelně? je tam větrák, tak by to nemusel být problém, ne? *Mrkla na ni spinklenecky. Přeci jen, jelikož byt sdílely spolu, chtěla k ní přistupovat s určitou úctou a nemyslet sobecky. Podívala se na plánek a pak se zasmála.* Tak, a máš to, teď jsme obě ve vězení!! Doslova, jako tady, no není to ironie osudu? *Zašklebila se a podepřela si hlavu, než vzala do ruky kostky, snažíc se hodit to číslo, které by je dostalo ven.* Tohle by teoreticky mohl být taky takový los, my čekáme na číslo na kostce, a tady zase by bylo fajn znát kód nebo tak. Heleee, až tu bude zase Elijah, zkus ho z něj nenápadně vytáhnout. *Vyplázla na ni jazyk Mira.*
*Alessandra byla dneska doma, chtěla si vyřídit pár věcí, především soukromých, ty pracovní pro dnešek nechala na Sebovi. Ve vile bylo konečně trochu ticho, Lyria byla pryč. Emett s manželkou byli venku, stejně jako Richie, jediný, kdo byl doma, byl Elijah, ale ten se zavřel u sebe v pokoji a Jeff, ten svůj čas trávil v garážích, kde zrovna opravoval jedno z aut. Když pak Aless vyřídila všechno co měla, sjela dolů za Jeffem.* Tak jak to jde? Půjde to ještě spravit? *Optala se a došla až k němu, mladík se na ni podíval a otřel si špinavé ruce.* Ale jo, si piš, že to půjde, pojede to jako, kdyby bylo nové. *Zazubil se a Aless se na něj jen sladce usmála.* Tak skvěle, to jsem ráda, tohle auto potřebuju mít připravené, co nejdříve a jsem ráda, že půjde ještě dát do kupy. Věděla jsem, že budeš můj oblíbenec. *Mrkla na něj a spolu s ním se zase zadívala do motoru auta.*
Klidně běž. Mě to vadit nebude... *Pokynula rameny s tím, že kouř je to nejmenší, co by jí mohlo vadit. Jenže při její zmínce, že by měl Elijah prozradit kód přímo jí se zarazila.* Nejsem si jistá, jestli je to dobrá nápad Aki. *Stále měla trochu v povaze tu správnou holku, která dělala pro policii.* Ale zkusit to mohu *Trochu ji lákalo kouknout se aspoň na pár minut ven a vlastně ani netušila, jak nebezpečné to je ani ne tak pro ni jako pro ostatní.* Tak bež, bež. Než někdo dojde. *Přeci jen se muž předtím zeptal a s největší pravděpodobností zde nakonec někoho pošle, aby jim udělal nějakou zábavu. Mezitím uchopila knihu, kterou měla rozečtenou před monopoly a hodila kostkou. Byla na tahu, ale nic, co by ji vysvobodilo z vězení. Jak ironické je zavřená v monopolech a v tomhle bytě, který by mohla také nazvat z části nějakým druhem vězení. Zkoušela se začíst, ale bylo to marné. Aki ji dala brouka do hlavy s tím podívat se ven a touha zmizet na pár minut ji lákala více než romantický příběh v knize.*
*Mira se na ni podívala, než k ní doběhla, vtiskl jí polibek na tvář a usmála se.* jsi zlato, valím!! *Zašklebila se a doběhla do koupelny. Jaké pro ní ale bylo zklamání, když tam větráček nikde neviděla. tak jen zavrčela a vlezla si vedle, na toaletu, kde si sedla na záchodové prkýnko a dala se do kouření. Trochu se jí ulevilo, ale v momentě, kdy uslyšela poplach, tak vykulila uši. zasáhlo to její sluch tak, že málem vykřikla, a v momentě, kdy na ní začala padat voda, se lekla. Zahodila cigaretu do kaluže na zemi a vyběhla ven, zpět do pokoje, kde to nevypadalo o nic líp než v brouzdališti.* Zatraceně!! Jaktože !! *Křikla.*
*Aless chtěla něco říct, ale v tom se jí rozezněl telefon s poplachem o možném požáru. Rychle vytáhla mobil a v systému, který tam měla, ihned viděla, odkud to bylo.* Co to tam do hajzlu vyvádí?! *Zavrčela a ihned se vydala směrem k výtahu, do kterého nastoupila a pomocí číselného kódu a hesla proneseného hlasem, nechala výtah, aby se rozjel ještě o patro níže mezitím, co pomocí mobilu vypla alarm, který stále řinčel. Když vystoupila, nechala výtah zavřít a chodbou se vydala ke dveřím vedoucím do bytu těch dvou. Už cestou šlapala ve vodě, přičemž se jen zamračila, otevřela dveře a vešla dovnitř, kde se ihned rozhlédla po bytě. Pohled jí padl na Em a Aki.* Můžete mi sakra říct, proč se snažíte to tady zapálit? Stačí říct, že něco potřebujete sakra! *Zavrčela upírka a propalovala je pohledem.*
*Vše se chvilku zdálo být v naprostém pořádku do doby, než se spustil požární hlásič. Okamžitě si přiložila ruce na uši a pozorovala Aki, která se tam objevila u ní. Nedokázala odpovědět, jelikož v těle se jí rozjel adrenalin. Na svém těle měla jen bílé tričko, které bylo kompletně mokré a ukazovalo vše, co mělo být skryto pod látkou. Nebyl to běžný strach jako by pociťovala, kdyby byla smrtelná. Vyvolalo to neovladatelnou emoci, která křičela, aby chránila Aki. V jedem moment se otevřeli dveře. Nestihla si ani všimnout o koho šlo. Skočila po Aless a srazila ji svoji vahou na zem, kdy se zuby zakousla do její kůže a pevně stiskla čelist zatím, co nehty zaryla taktéž do Aless kůže jako kdyby jí chtěla mermomocí udržet na zemi. Byl to hodně agresivní útok který nedokázala ovládnout a hlavně byl úplně první, který se jí stal, kdy nedokázala vnímat ani svoji duši jen to, že se jí do úst dostala krev Aless, která v ní projela jako kdyby to byla nějaká droga. (Kdyby kousnutí neproběhlo, tak vše platím krom toho.)*
*To už do místnosti ale vtrhl Sebastian a hned za ním Elijah. Ten okamžitě skočil k E,.* Hei! Princezno, klídek, ano? *Zavrčel, když ji odtáhl od Aless. Sebastian se mezitím sklonil nad svou nadřízenou a pomohl jí na nohy. Mira stála v rohu mkístnoti, paralyzovaná na moment vším tím, co se dělo, než se zadívala na svoje ruce, ve kterých držela sirky.* Aha, takže kouřit se tady asi nesmí, co? *Nadzvedla obočí a pak rozhodila rukama.* Ale tak, to nám nikdo neřekl!! Jak jsem to měla vědět, navíc, v koupelně a na záchodě jsou větráky, tak když jsi nám nedala možnost ven, tak jsme se musela nějak zařídit neee? *Obula se Mira do Aless.*
*Než stačila něco udělat, už jí Em povalila na zem a kousla do ramene, načež upírka naštvaně zavrčela, když pak dovnitř vtrhl i Seba s Elijahem, který Emilii nakonec chytil, tak Aless za pomoci Seby vstala.* Díky. *Pronesla tiše, načež si sáhla na rameno, než pak pohled věnovala první Emilii a pak i Akamiře, která se ujala slova.* A dost! *Zařvala už rozzuřená Alessandra.* Čemu jste nerozuměli na tom, když jsem říkala, že jestli budete něco chtít, stačí zavolat a my to zařídíme. Mluvím snad do hajzlu japonsky?! *Vrčela.* Větráky tam jsou, aby provětrávaly vzduch, kdybys trochu zapojila svůj mozek, možná by ti to došlo, místo toho, aby ses chovala jako fracek. Myslím, že jsem oběma a nejen já vysvětlila věci dost pochopitelně a stejně vidím, že to asi nestačilo. Chtěla jsem vás dneska vzít nahoru, trochu na vzduch, ale mám vážně chuť se na vás vysrat! *Mračila se a tentokrát svůj pohled věnovala Em.* A ty se kroť, jinak ti to příště vrátím. *Zavrčela. Pak je jen sledovala, chytila si kořen nosu a povzdechla si, nakonec se uklidnila a poslala Sebu s Elijahem nahoru, aby zavolali někoho na úklid. Sama se pak na obě koukla.* Jste alespoň v pořádku? *Optala se už klidněji.*
*Ucítila, že jí někdo odtáhl a v ten moment se aspoň trochu probrala, než aby zaútočila i na něj. Sevřela čelist k sobě a teprve se začala sebeovládat. Chvilku křik Aless ani nevnímala jen vůni Elijaha, kdy se k němu na malý moment schovala a snažila se být v bezpečí, což šlo poznat. Byla vyděšená tím, co se v ní probrala a že se nedokázala ovládnout. Zhluboka se nadechla a snažila se dostat tu pachuť Aless z mysli. Nebylo to po ní příjemné a netušila, co bylo to zatmění. Aki už to prožila, ale ona až nyní.* Nechoď... *zašeptala v moment, kdy musel nahoru, ale pustila ho, jelikož Aless nechtěla vzdorovat podvolovala se jí více než komukoliv a přesto na ni nevědomky zaútočila.* V pořádku... *ujistila ji, když se narovnala v zádech, ale necítila se tak. Potřebovala si urovnat myšlenky a vše okolo toho.* Omlouvám se já... *Netušila, co víc na to říci, než přejít k Aki, která ji zde zůstala a postavit se za ní. Hledala podporu jako štěně, co dostalo výprask a nechápalo důvod.*
*Po celou tu dobu, co Aless mluvila, se na ni Mira dívala s očima na vrch hlavy, ne proto, že by se bála, jen nevěřila tomu, co slyší. Když ale Em přišla za ní, a Aki viděla její stav a její rozpoložení, tak se na ni podívala, než pohled vrátila k Aless.* Jí nenadávej, ona nenmůže za nic. Já jsem na ni vydupala, já jsme si vymyslela, že si chci zapálit, tak jí nehubuj. Pokud chceš do někoho jet, tak do mě, ale uvědom si, že o kouření tu nikdy nepadlo ani slovo. takže jsi měla být přesnější. *Zavrčela Mira, pak se jemně pousmála na Em, ale hned se podívala na Aless.* jestli chceš někoho potrestat, vykašli se na to u Em. Tu ven vezmi, já jsem to tady posrala, já tady zůstanu. *Odvrátila od ní pohled, než se posadila ke stolu a zadívala se do prázdna před sebou. To už se dolů vrátil Seba a Elijah, společně s uklízečkou, jež se podívala na tu spoušť a dala se nakonec do práce. Elijah ale pohled věnoval jen a jen Em, nikomu jinému, snad jako kdyby se jí pohledem ptal, jestli je v pořádku.*
*Aless hleděla jako první na Em.* V pohodě, stalo se, příště se víc soustřeď a nenech se tak ovládat. *Pronesla a pak se otočila k Aki.* Ne nepadlo, to máš pravdu, ale moje vina to není. My se vás ptali jestli je ještě něco, co chcete donést nebo tak, ale ty jsi neřekla nic víc, jen jsi byla drzá. *Zamračila se na ni, než pak došla k ní.* Já nikoho trestat nechci. Hele jsem na vás tvrdá, protože jen chci, aby jste se všechno naučily co nejdříve. Aby jste mohli jít nahoru, být ve vile, jít ven s dozorem, zase se začlenit do svých životů. Dělám to sakra pro vás. *To už koukala na obě.* Takže se začněte chovat alespoň trochu normálně a ne jak drzé opice, co si dělají co chtějí. A teď zvedněte ty své zadky a jdeme. Něco pro vás ta zlá mrcha má. *Uculila se na ně a pak koukla na ty dva, co přišli.* Pomozte to tady dát do pořádku a doplňte lednici, ať tu mají všechno, pak za námi dojděte do garáží. *Jak Seba tak Elijah přikývli, zatímco se Aless vybrala k výtahu, který otevřela a vešla, čekajíc až tak udělají i obě holky, když se tak stalo, rozjeli se. Vystoupili pak až v garáží.*
*V tomhle si cenila Aki, ale vnímala, že tohle byla hlavně její vina.* Když trest, tak pro obě *zašeptala, jelikož se ještě vypořádala s tím, co se právě stalo a bylo to na ni znát jenže jen, co se vrátil Elijah svůj pohled nechala na něm, kdy pokývla, že je na tom lépe. Chápala rozčálení Aless.* Kdyby to jen šlo... ovládnout se. *pronesla k ní, ale ne nijak drze spíše zmateně, kdy nechápala* Byl to výboj... pocit, že Aki je v nebezpečí *Přiznala své pocity, aby osvětlila situaci, co proběhlo v ten moment jejím mozkem, který se zatemnil.* Je možné, že jsou upíři ochranitelské stvoření? *Optala se jí, aby tomu více porozuměla a držela se u Aki v ní nacházela klid. Nerada to přiznávala, ale stávala se na ni pro tyhle chvíle závislá. Následně šla za Aless do výtahu, ale koutkem oka koukla na Elijaha, kdy mu věnovala mírný úsměv a než se chystala úplně odkráčet, tak prošla přímo kolem něj.* Druhá lekce dne? *optala se svůdně, kdy se na ni stále tisklo mokré bílé tričko a neměla ani podprsenku, ale dlouho se nezdržela. Nechtěla Aless naštvat v tomhle byla opak Aki, že si nedovolila skoro nic. Hlavně díky tomu, že Aless si jí jednou podmanila kdysi a nyní věděla, že je pod ní*
*Mira zvedla k Aless pohled, než si jen povzdychla, kývla hlavou na to, že jí smamzřejmě rozumí, než se zvedla a zamířila za nimi. Obešla jak Elijahu tak Sebu a šla rovnou za Aless, zvědavá, co na ni chystá. Elijah, když kolem něj Em procházela, se na ni otočil, sjel si ji pohledem a usmál se. Když si pak byl jistý, že je nikdo nevidí a všichni jdou už nějak pomalu dopředu, naklonil se k ní dlouze, toužebně ji políbil na rty, než se odtáhl a spiklenecky na ni mrkl.* Jen běž, ať nepřijdeš o překvapení. *Zavrněl spokojeně, než se i se Sebou dal na pomocný úklid, jak jim Aless řekla. Mira mezitím čekal, co bude dál, a pak, když vystoupili v garáži jen nadzvedla obočí.* Chtěla jsi nám ukázat....káry? Hezký, ale co my s tím? *Optala se.*
*Aless nebyla hloupá a moc dobře věděla, že Elijah a Em k sobě, mají blízko, ale nevadilo jí to, naopak, měla z toho i radost, přece jen Aki měla Lyriu a nechtěla, aby Em zůstala jen tak sama a když si s ním rozuměla, proč ne. Možná proto vybrala právě jeho, tušila, že by si rozuměli, k Aki zase dala Sebu, věděla, že on zvládne ty její nálady. Ve výtahu na ně obě pohlédla a jen se usmála.* Hele vážně klid jo, seřvala jsem vás jen, protože mě tak trochu Em vykolejila. Mám toho dost na práci a nečekala jsem to. Ale jak jsem řekla, všechno, co dělám je pro to, abyste byli v pohodě a brzy zpátky, není to proto, že bych vás nesnášela. Tvrdá musím být, jinak byste mi skákali po hlavě a to nechci. *Dodala ještě než vyšli a jen co slyšela poznámku od Aki, uchechtla se.* Jasně, chci vám ukazovat auta. *Culila se, ale to už k ní přišel Jeff.* Mimochodem tohle je Jeffrey. Jeffe, tohle jsou Akamira a Emilia, naše nové přírůstky. *Seznámila je a převzala si od něj ovladač.* Těší mě milé slečny. *Usmál se na ně sladce a otřel si ruce od motoru do kalhot, aby je měl alespoň trochu čisté a mohl jím podat ruku. Aless se jen usmívala.* Vzala jsem vás sem, protože jste chtěli na vzduch ne, tak prozatím vám můžu dát tohle, než vymyslím, co dál. *Mrkla na ně a zmáčkla tlačítko, v tom se motory ve stěně daly do práce a kousek od nich se půlka stropu začala sunout do boku. Tím pádem dovnitř zavál čerstvý vzduch, obě takl mohly vidět hvězdnou oblohu, měsíc a pocítit vítr ve vlasech. Když se strop odsunul celá, upírka se na obě dívky jen koukla. Jestli vás napadá utéct, nedělala bych to, nahoře je mříž ze stříbra, kterou drží ještě kouzlo, takže se nedostanete ven. Ale i tak jsem se snažila, alespoň o tohle. *Dodala a pousmála se.*
*Musela se ušklíbnout při polibku od Elijaha a hned vyběhla za Aless a Aki,, když konečně vyjedou nahoru není moc zrovna hovorná. Chápala Aless v tom, že chtěla být přísná a hlavně byla opakem Aki v tomhle ohledu vlastně skoro ve všem. Jediné, co je spojovalo byla spravedlivost, které chtěli dosáhnout a to, že si tak nějak rozumí, i když jejich povahy jsou diametrálně odlišné.* To je nádhera. *zašeptala, když pohlédla k nebi a nic takového ani nečekala. Vnímala vítr a vzduch.* Kdy zde budeme moct chodit? Neustále nebo budeme zavřené a pokud nás nevypustíš jako zvířata na dvorek? *To jediné ji vadilo. Nechtěla být zavřená v pokoji a jen sem tam moct vyjít ven. Ohlédla se na Jeffa a prohlédla si ho od paty k hlavě, kdy jeho ruku stiskla trochu silněji, aby ji pohlédl do očí.* Mechanik? *optala se, jelikož s mechanikem, ještě neměla co dočinění a co četla knihy jedná se o jedny z nejlepších v posteli. Stále měla na sobě mokré tričko, které díky tomu prosvítalo.*
*Mira to vše sledovala a musel uznat, že jí až padla brada z toho, co viděla. Bylo to více než dokonalé, bylo to krásné .l Tak nějak jí to prostě chybělo, už i za tak krátkou dobu jí to chybělo. Potřebovala ty hvězdy, alespoň noční oblohu, která ji teď měla ve zbytku života doporvázet.* Páni, tak jo, tohle jsem nečekala. *Zkonstatovala, než svůj pohled otočila opět zpět směrem k Alessandře a usmála se na ni. Pak si ji ale sjela pohledem.* Asi nebudeš taková mrcha. *Zkonzultovala nakonec.* Mimo to, co bude s mými psi? *Otázala se na otázku, jež jí chtěla položit už předtím.*
*Aless byla ráda, že se jím to líbilo, chtěla to vymyslet ještě jinak, ale musela se spojit s architektem a dát dohromady plány.* Abych řekla pravdu, tak prozatím budete chodit sem, kdy chcete, samozřejmě že ně sami a musíte si říct, že chcete nahoru, ale bude to jen pro teď než se domyslí jiný plán. Nechci vás totiž držet dole v podzemí celou dobu, tak jsem dala do pohybu pár věcí a pokud to vyjde, bude to fajn a vám s to bude líbí. Ale jak říkám, pro teď vám tohle bude muset stačit. *Vysvětlila a obě pozorovala, stejně jako Jeff, který se culil.* Náhodou je to pořád víc, než jsem měl já, alespoň ze začátku. *Prohrábl si vlasy a na dotaz Em jen přikývl.* Ano mechanik. Miluju auta, takže tady s Aless tak trochu tyhle krasavce dáváme dohromady. *Culil se, přičemž si sjel Emilii pohledem odshora dolů. Nad tím se jen Alessandra uchechtla a posadila se na jednu z laviček, které tam nechala donést.* Možná jsem, možná ne, na to abys řekla, která varianta je správná mě musíš víc poznat. *Mrkla na ni a prohrábla si vlasy, než se na chvíli zamyslela.* Za pár dní mám setkání s jednou čarodějkou takže to vyřešíme, prozatím jsou nahoře a Seba se o ně vzorně s Lyrii stará.
*Poslouchala Aless, tak na půl, jelikož Jeff stál kousek od ní a ona si ho prohlížela a viděla i jeho pohled. Hodlala toho chudáka využít ke svému plánu, až se zjeví Elijah. Sem tam se ohlédla zda už nejde, když nechala Aless, aby si povídala s Aki a více než jim věnovala pozornost mužům. Z části za to nemohla, jelikož měla posílené touhy a nešlo to nijak zvláště potlačit asi jako chuť na krev.* Opravujete zde auta? *Ohlédla se po vozech, jako kdyby jí to snad mělo zajímat a následně se postavila vedle Aki, aby to vypadalo, že je vnímá, což i trochu ano. Věděla, jak Aki miluje své psy a rozhodně jí zajímalo zda se mají dobře, což dle všeho mají.*
*To už se za nimi nahoru dostavil i Eleiijah a Seba. Elijah se převlékl do bílé košile a černé vestičky přes to, společně s černými kalhoty s páskem a vlasy měl v drdolu. Na Em se jenom zaculil a mrkl na ni. Mira se mezitím dívala nad sebe a usmívala se.* je to nádherný...opravdu.... *Jakmile ale nad síťkou přeletěl pták, jako kdyby zase věše slyšela tak moc jasně- a hlavě- slyšela tlukot jeho srdce a cítila krev.* Chci krev. *Zasyčela, hledíc nad sebe a natočila hlavu na stranu, hledíc na to, co se tam dělo. Em ani moc nevnímala, ani nikoho jiného, jako kdyby se v ní probudily smysly lovce a ona měla chuť vyrazit za vším, co dýchalo a čemu bylo srdce.*
*Upírka obě novorozené pozorovala, zatímco se Jeff bavil s Em.* Ano opravuju, je to moje vášeň. *Pronesl mladík a na Em se usmála. Zatímco si ti dva povídali, Aless pohlédla na Aki, jelikož viděla její reakci na ptáka letícího kolem. Ihned kývla na Sebu, který pohotově Akamiře podal pár sáčku s krví. Aless k ní pak přešla a vzala si ještě další dva, které podala i Em, kdyby náhodou chtěla taky, pak opět pohlédla na Miru.* Vidíš, kdybys byla někde venku a prošel kolem tebe člověk nebo jen nějaké zvíře, tam by ses neudržela, zvlášť sama. Ale naučíte se to, obě dvě, věřím vám. *Pousmála se a sledovala všechny kolem.*
*Do chvilky přišel i Elijah kterému okamžitě věnovala pohled a náhle věděla, že hodlá učinit to, co měla v mysli, jenže přerušil ji tlukot. Něco malého... drobného... prudký tlukot srdíčka, ale nebyl tam tak velký chtíč, aby to probralo úplně její smysly. Reagovala hlavně na vypjaté situace a když byla v klidu dokázala jakž takž ještě vnímat nicméně krev uvítala to rozhodně a napila se s velkou chutí.* Je možné, že s Aki máme trochu jiné účinky? Chci říci... Jako kdyby se to u nás projevovalo trochu jinak. *Sama si nevěřila, kdyby okolo ní prošla lidská bytost zaútočila by, ale nebyla tak agresivní na každý podnět ani na Lyr neměla tolik touhy útočit. Dopila krev a pohladila Jeffa po rameni.* To mě budeš muset někdy povozit. *zavrněla k němu, ale nenápadně se koukla na Elijaha. Chtěla ho provokovat a hrát si s ním. Byla v tomhle hodně drzá, ale následně koukla i po Aless z ní jediné měla strach, co se toho týkalo, jelikož si tu hrála s lidmi, co ji mají hlídat a svádí je.*
*Mira ihned zavětřila krev, jež jí podaal, natáhla se pro ni a napila se, než se jemně pousmála. Chápala to, už rozuměla tomu, co myslela Aless tím, když ji varovala na její choutky a podobně. Chápala, co to pro ni znamenalo, a právě si to vyzkoušela na vlastní pocity. Ale i tak věděla, ž sem bude chtít chodit, a hlavně, už se viděla, jak tu sedí, v nějakém autě, se sáčkem krve.* Děkuju. *Hlesla směrem k Aless, než se napila ze sáčku. Elijah se podíval na Em, ale jen proto, že se ona podívala na něj, naklonil hlavu na stranu a usmál se na ni. Více na sobě znát nedal.*
*Jeff se culil a sledoval jí.* Jednou klidně, proč ne. *Zazubil se a když viděl, jak se Em dívá na Elijaha, nějak si dal dvě a dvě dohromady a nervózně si přešlápl z novy na nohu. Aless si toho všímala taky, jak by také ne, vnímavá byla dost, takže nebylo možné, aby jí v jejím vlastním domě něco uniklo.* Jste každá jiná, takže každá jinak vnímáte svou proměnu, u nikoho to není stejné, takže teoreticky je to možné. *Odpověděla upírka Em, než se otočila zase na Aki.* Není zač, ono i tím, že budete tady, to pro vás bude tak trochu trénink, časem už vám to ani nepřijde a budete ten hlad zvládat líp. *Mrkla na ni, chtěla ještě něco říct, ale to jí zazvonil telefon, vytáhla jej z kapsy a jen se uculila, když se na obrazovce objevilo Remiho jméno.* Mi amore, to jsem ti tak chyběla? *Pronesla do telefonu a odstoupila o kousek dál, načež poslouchala co dál povídal. Usmívala se dál, ale po chvíli lehce zvážněla.* Kolik, že jich je? Dobře, tak já jim řeknu a pošlu je za tebou a prosím tě, buď opatrný ano. Miluju tě. *Rozloučila se s ním, schovala mobil do zadní kapsy a došla zpět.* Vy dva. *Ukázala na Sebu a Elijaha.* Dojeďte za Remim, je na pláži, do navigace vám dám přesnou polohu. Dám vědět, ještě Emettovi, aby tam za vámi s Jasmine dojel. Vezměte každý auto, bude to třeba, jde o čtyři novorozence. *Řekla jim o co šlo. Oba upíří jen překvapeně koukli nejdřív na sebe a pak na Aless.* Tak to se zdá, že holky budou mít společnost. *Uculil se Seba a šel k autu, stejně jako Elijah. Oběma jím klíčky dal Jeff a pak se postavil k Em, kterou chytil za ruku stejně tak jako Aless chytila Miru, přece jen kluci měli vyjíždět a nechtěla, aby holky utekly. Když se pak za oběma upíry opět zavřely velké příjezdové dveře, oba mladé upírky pustili.*
*Vypadalo to, že dnes se ostatní nenudí, ale ona ano. Nechala se chytit Jeffem a nijak se nebránila ani se neptala o co jde.* O další společnost dole nestojím stačí mi Aki *Zavrčela s tím, že se necítila na nějaké nováčky spíše naopak vnímala vztek ani netušila proč, ale rozhodně v tomhle bude problémová ač nechce. Měla reflex, že se podmanila ostatním, kteří zde už nějakou dobu jsou, ale další, co jsou nový těžko snese.* Nechci je dole... Nedáš je tam že ne. *sledovala Aless dost vážně. S Aki měla dojem, že se dokáže udržet jakž takž, jelikož její systém dole jí vyhovoval, jak to tam mají. Byla dost napjatá s tím, že tohle jen balíček krve neovlivní. Neprala by se s Aless ani s nikým dalším, ale o nováčcích tohle říct nemohla něco v ní přímo vřelo jako kdyby snad měla být v ohrožení, i když vnitřně věděla, že není. Začala přecházet sem a tam jako nějaký tygr zavřený v kleci, který už tak má málo prostoru a divokým pohledem přejížděla nervozně po všech v místnosti.*
*Poslouchala Aless, chtěla jí už odkývat, že jí rozumí, ale to jí přerušil už telefonát. Díky jejímu sluchu jí došlo, že slyšela každé slovo, každé jedno slovo, co řekl Remi. I toho poznala podle hlasu. Když pak Aless řekla, co se dělo, vykulila oči i ona.* Kdo by proměňoval čtyři novorozence a pak je nechal jen tak běhat po...Staten Isladnu? Moment, není to území Dragose? *nadzvedla obočí a mikla pohledem z Aless na Em a zpátky. Věděla, že má určité problémy s upírem, ale nevěděla přesně jaké. Jen se jí zdalo divné, že by tam Dragos, pokud by to byl on, nechal pobíhat samovolně novorozené upíry.* Jestli je to jeho území, ať je kluci dostanou pryč co nejrychleji. *Upozornila Mira. Jakmile se Em zeptala na to, zda je nedá k nim, tak se otočila na Aless taky, jakoby se ptala na stejnou otázku.*
*Alessandra počkala až odjedou a pak si jen tiše něco zamumlala ve svém rodném jazyce. Jeff se mezitím vzdálil opět opravovat auto, které měl na starosti., zatímco Aless napsala SMS Emettovi a ještě i Remimu, že za ním už míří všichni čtyři, když měla vyřešené tohle, pohlédla na holky a chvíli přemýšlela.* Nečekala jsem, že všechno dostane takový spád, ale nějak to vyřeším. Vás dvě nechám spolu tady, přece jen jste dětí, když jsem vás proměnila já. Ostatní zatím nechám v jednom z pokoj nahoře, než vyřeším ještě jejích bydlení, ale asi je přestěhuju do druhé vily, na podobné místo, jako máte teď dole vy, takže se nemusíte bát, zůstanete sami, dokud si neřeknete, že tam někoho chcete. *Vysvětlila jim na uklidnění, přece jen viděla jejich rozpoložení.* Takže klid, nikdo k vám nepůjde. *Mrkla.* A ano State Island je Dragosův revír, ale pochybuju, že to on je proměnil a nechal je tam běhat, na to je až moc dokonalý, aby udělal takovou chybu, spíš to udělal někdo z těch jeho a nechal je být. A věř mi Miro, že po světě je plno takových, pro které je tohle zábava. Proměnit několik lidí a nechat je volně, pak se vsázejí, kdo je zabije jako první a hlavně jak dlouho vydrží. *Pronesla a koukla ještě na mobil, doufala jen že Remi bude v pořádku, měla o něj starost.* Neboj se, nikdo si jich ani nevšimne, vrátí se rychle. *Zašeptala a přemýšlela, nakonec udělala ještě jednu věc, poprosila Jeffa, aby donesl tři lehátka a z jedné stěn stáhla velké plátno, na které pak namířila promítačku.* Myslím, že si dáme film, co na to říkáte? *Uculila se a když obě přikývli, připravila film, co vybrali, načež se pak všichni vyvalili do pohodlných lehátek a začali koukat. chtěla jím dopřát trochu pohody a zábavy i kdyby to bylo jen obyčejné domácí kino. Nechala donést ještě alkohol, kostky zmrazené krve a samostatnou krev k pití, aby měli pohoštění ke sledování a pak už jen všichni koukali.*
*Aless byla zrovna v kuchyni. Už se zase stmívalo a tak si řekla, že vezme holkám něco k pití a vezme je zase nahoru, tak jako včera, aby nemusely sedět dole. Přece jen v domě opět nikdo nebyl. Ostatní se ještě nevrátili. Sebrala krev a bourbon a odebrala se nejdříve do garáži, kde to všechno nechala na jednom ze stolku, poté sjela dolů, vyšla z výtahů, prošla chodbou a vešla k dívkám do bytu. Obě byly ale zdá se že zalezlé ve svých pokojích, proto se jen uculila, přešla k lednici, vzala z ní dva sáčky krve. Posadila se na pohovku a ba je otevřela. Věděla, že nebude trvat dlouho a pach krve je přivede. Čekala, jen na to, kdo z nich bude první.*
*Za poslední dva dny se opravdu nic moc nedělo. Nebyl tu Elijah ani nikdo zajímavý. Párkrát si s Aki zahrála nějaké deskové hry, ale být neustále zavřená ji nijak nebavilo přesto to ještě nějak snášel. Zkoušela se začíst do knih, ale ani to už jí moc nevyhovovalo a tak pokoušela jiné aktivity v podobě kreslení, psaní, filmů... nic... V jeden moment ucítila vůni krve, kdy pozvedla hlavu od stolu a otevřela dveře do místnosti, kde seděla Aless na pohovce.* Co se děje? *Zvědavě si ji prohlédla a vzala do ruky sáček s krví. Nikomu se moc nesvěřovala s tím, jak jí to jde a navíc zkoušela si odepírat krev. Šlo to hodně špatně. Dnes vynechala jednu dávku a její smysly byly silnější. Nebyla to sebedestrukce jen jí zajímalo, co to zapříčiní a jak rychle tuhle zvídavost započala, tak jí rychle hodlala i ukončit, jelikož podrážděnost a smysly byly mnohonásobně větší. Nalila si celý obsah sáčku do krku, když si spokojeně oddechla.* Už se někdo vrátil? *Pozvedla zvědavě obočí, jelikož bez Elijaha, Jeffa a jiných mužů tu zrovna nebylo co dělat. Měla tu dvě zadané holky, což byla za ně ráda, ale monopoly a filmy opravdu nenaplní její sexuální apetit, takže se jen zapřela do sedačky a koukala se před sebe vyčkávající na Aki.*
*Mira zrovna ležela na posteli a na svém tabletu si dělala náčrt další tvorby, jež chtěla pustit do světa. Sem tam pracoval takhle přes net, takže jí to problémy nedělalo. jediné, co jí zatím chybělo byly procházky a Lyria. Už už se chystala začít další ze svých děl, když ale ucítila pach krve. V rychlosti odložila tablet stranou a vyběhl ana chodbu, ovšem nějak neodhadla svou rychlost a doslova se vymlela o stěnu naproti dvěřím. Dopadla na zem a zamručela, než se ale zvedla zase na nohy a zadívala se na Aless a Em do obýváku. O to rychleji pak k oběma upírkám vyrazila, ženouc se po krvi.*
*Čekala, že jako první přiběhne Aki, i když obě to měly tak nějak na stejno. Pozorovala je a když viděla, jak sebou Aki pak praštila, jen se tiše uchechtla.* Nic se neděje, jen jsem pro vás přišla, jdeme nahoru, ale pokud nechcete a chcete být raději tady, tak stačí říct. *Zazubila se a dala si nohu přes nohu. Dnes na sobě měla jen černé mni šaty na ramínkách a vlasy sepnuté v drdolu. Když jí pak Em položila otázku, podívala se na ni.* Ještě ne, byl den takže zůstali v novém domě v Queensu, ale měli by dorazit brzo. Neboj se, Elijaha ti hned pak pošlu, jak mi došlo, máte k sobě docela blízko, vy králici. *Uchechtla se a sledovala je obě.* A jinak Lyria je teď někde pryč, ale hned jak se vrátí tak za tebou přijde. *Pronesla ještě směrem k Aki.*
Ráda se podívám nahoru. *Přiznala a jen si založila ruce na hrudi, když si povzdechla.* Nemám s Elijahem nic více než fyzická přitažlivost, tak jako to bylo i k ostatním a Remimu... kterému jsem se vyhla samozřejmě obloukem. *Zadívala se před sebe.* Přeji Vám to. *Na sucho polkla, když jí došlo, co mále řekla. Nepotřebovala být mrtvá, i když byla, ale tohle by možná Aless nerozdýchala. Byl to paradox. Jediný s kým nespala byla Aki, která tu běžela jako splašená a musela se zasmát.* Jsi opravdový dravec Aki *Em měla v tomhle trochu klidnější vystupování, ale líbilo se jí jak je Aki dravá.*
*Mira skočila po krvi, než se konečně zaposlouchala do toho, co říkala Aless. Pokývala hlavou a pak jen zavrčela, jako kdyby jí rušilo že mluví, zatímco si saje krev. když pak měla hotovo, koukla se na ní.* Dobře, o tom vím, to mi říkala. Takže proto jsi nám přinesla krev? Abychom ti neudělaly v garáži bordel? *Optala se Mira, když si sjela Aless pohledem, ale tak nějak to chápala.* Takže přijedou noví, no super, kolik že jich tedy bude? Asi je necháš u sebe, že jo? *Optala se Miira, nebo spíše, házel dotaz za dotazem. Pak se otočila na Em, usmála se na ni a pokynula jí hlavou.* To já se zase divím, jak jsi klidná. *Přiznala naopak Mira.*
Ale to já vím, že spolu jen pícháte, nezapomeň, že jsou tu kamery. Ne proto, abychom vás šmírovali, ale abychom věděli, kdyby se něco dělo a mohli jsme rychle zasáhnout. Pro mě za mě si s ním dělej co chceš. *Chtěla ještě něco říct, ale když slyšela Remiho jméno a to, jak se Em tvářila, zamračila se, vstala a přešla k ní.* Co Remi? *Propalovala jí pohledem, zajímalo jí to. Hledíc stále na Em, poslouchala i Miru.* Ne, v garáží vás čeká další krev a alkohol, pokud chcete. Tady šlo o to, že jsem jen chtěla vidět vaše reakce, nic víc. A podle všeho sem přijedou čtyři novorozenci, ovšem je možném že tu budou jen den, možná dva a pak je převezeme do druhé vily, uvidíme. Nejdřív je chci vidět a mluvit s nimi. Chci vědět, co se stalo, ale jo zůstanou pak s námi. Nevyhodím je a nenechám je na pospat lovcům nebo Dragosovi. *Zamumlala.*
*Když se Aless postavila přímo před ní nemohla si Em stěžovat na pohled na ni, ale rychle oči sklopila k zemi submisivně a podřízeně.* Nic jen jsem ho potkala a říkám, že tu přitažlivost vnímám vůči všem, ale city tam nejsou... *Naštěstí Aki měla dost otázek, čímž šlo rychle od tématu.* Pokud tě baví koukat na tohle... *Chtěla něco doříct ohledně kamer, ale zmlkla.* Půjdeme nahoru *zamrmlala si pro sebe. Byla nepříjemná, což u Em nebylo zvykem, ale tím, že si zkusila párkrát odepřít sex a chtíč neustával už nad sebou pomalu, ale jistě ztrácela jakousi kontrolu, ale slova Aki ji trochu zepšila náladu. Snažila se být klidná, ale ztrácela kontrolu nad sebou.*
*Mira sledovala to dusno, cpo stačilo narůst mezi Em a mezi Alessandrou. Sledovala to, pohledem mikala z jednoho na druhou, než se uculila.* Ale no, ani bych se nedivila, kdyby ho Em ohnula hele. *Pronesla jen tak do větru, ale jakmile jí došlo co řekla, tak hned zmlkla.* Jo jo super, takže tam budeme, budeme na vzduchu, to je fajn. hele, a není to jen další zkouška, aby jsi nás připravila na to, co pro nás bude cítit venku všechny ty pachy? *Položila Alessandře Mira záludnou otázku. Pak už se vydala za Em, nebo spíše za Aless, aby se enstalo že ty dvě mezi sebou nebudou niko mít, čekala, že jí každou chvilku totiž Aless skočí po krku.*
Neřekla jsem, že mě to baví, jen že jsem to zahlídla, když vás sledovali kluci, takže si to vyřiď s nimi. *Zamumlala, už se i chystala jít nahoru, jenže to by si nesměla Aki otevřít pusu. Aless se zastavila. Nejprve se podívala na Miru.* Zkouška je všechno co já nebo ostatní budeme dělat, co se vás týče. Především, co se krve, hladu a sebekontroly týče. Takže ano i tak je to možné brát, jako nějakou zkoušku, protože to teď bude pořád. Budeme vás zkoušet, řekněme provokovat krví a sledovat vaše reakce, nutit vás se více a více kontrolovat, dokud se to nakonec nenaučíte. *Odpověděla jí a pak se otočila na Em.* Teď mám jednu otázku já na tebe. A chci pravdu. *Zamručela a popošla k ní blíž.* To, co pronesla Akamira… je to pravda? Spala jsi s ním?! *Zavrčela a hleděla jí do očí. Prozatím jí nechala tak, nezkoušela na ni Encanto.*
*Když uslyšela slova Aki nikdy takhle neproklínala člověka jako dnes jí. Chvilku vše vypadalo opravdu v pořádku a dokonce si myslela, že to Aless nechá být, ale to bylo moc naivní. V jeden moment se dostala k ní na pár kroků a Em se natiskla na stěnu, když si Aless prohlížela. Netušila zda říci pravdu nebo ne.* Tohle je dost ošemetné téma Aless *Nejraději by někam couvla, ale neměla moc kam.* Spala jsem s mnoha a kdo si to má všechno pamatovat. Spala jsem s tebou, Atim, Elijahem a mnoha dalšími Remi to jméno... ach jak jen. Myslím, že to on se vyspal spíše semnou než já s ním, ale je to dávno ano? Ani se nezmínil, že někoho má. *Rychle proklouzla okolo Aless, co nejdál* Mohu tě ujistit. že o toho chlápka nemám ani trochu zájem, i když je teda nespoutaný to se mu musí nechat.... nepomáhám si že ne... *ohlédla se k Aki zda jí nějak pomůže, ale neříkala to ani ve vtipu. Emm nikdy tyhle situace neřešila a netušila, co má dělat. Byla nevědomá ohledně emocí a tak cokoliv řekla jí přišlo na její poměry docela normální, ale zjevně nebylo, jenže to dokázala rozpoznat až díky reakcím těch druhých. Jenže v jeden moment znovu ten impuls naštvanosti, který ji projel tělem ruku přiložila na svoji hlavu. Byl to jako pískot píšťaly.*
*Mira poslouchala Aless a kývala na souhlas.* Jasně, jasně chápu, takže...takže to bude tak nějak cesta peklem, ale to dáme. *Mrkla na ni, i když tím tak nějak uklidňovala sama sebe. Pak se podívala na Aless a usmála se.* I tak, díky za všechno. *Pronesla pak upřímne, pak se ale, stejně jako Aless s Em zastavila a koukala se na to, co se tam dělo, na to, co řešily a docházelo jí, že asi měla tak nějak držet jazyk za zuby. JAkmile se na ni Em otočila a optala se, zda si pomáhá nebo ne, Mira jen zavrtěla hlavou.* Ne, nepomáháš. *špitla směrem k ní.*
*Upírka se podívala na Aki.* Bude to peklo, ale jde to přežít. Chce to jen mít vůli a odhodlání. Nevzdat to hned po prvním nezdaru, ale snažit se dál a dál. Protože věř mi, nakonec to zvládneš a pak už je to pohoda a není zač, od toho jsem tady, abych vám pomáhala, nenechám vás v tom. *Promluvila směrem k Akamiře, než svůj naštvaný pohled věnovala opět Emilii.* Možná, že kdybys víc zapojila hlavu a víc si pamatovala, místo toho, abys roztahovala nohy kde komu, věděla bys to. Takže tedy spala. *Vrčela, přičemž se jí vysunuly špičáky a ještě víc se k ní přiblížila.* Kdy? Kdys mu vlezla do postele hm? Kdy to bylo! *Zařvala na ni rozzuřeně a snažila se hodně ovládat, aby po ni neskočila a nevyškrábala jí oči.* Tak kurva jak dávno to bylo!! *Zeptala se znova a důrazněji. Kdyby to šlo, krev by se jí zlostí vařila v celém těle. Nečekala to totiž. Nečekala, že by Em a Remi spolu něco měli.*
*Vyděsilo jí to, jak se Alessandra zachovala.* Já nevím! Je to dávno! Dobrý měsíc už to bude určitě a možná i déle! *Vyštěkla po několika letech. Po hodně dlouhé době ukázala, že umí zvednout hlas.* Jdi dohajzlu Aless. Jak jsem to asi měla tušit? Si vyzpovídej jeho jestli byl zadaný, tak na těle to teda napsané fakt neměl! *Zuřila uvnitř sebe, že je obviněná z něčeho za co ani nemůže. V jeden moment, ale instinkt převládl a vrhla se na Aless. Nevěřila jí a ztrácela k ní důvěru po tomhle. Nějak úplně hluboko v mysli věděla, že tohle nemá šanci vyhrát, ale byla tam ta snaha se bránit.* Ty ses semnou taky vyspala? Řekla jsi mu o tom?! *Dostala se na zem po chvilce a už nebyl moc čas na to mluvit než se pokoušet bránit a zasadit nějaký úder.*
*Mira to chvilku sledovala, než se ale postavila mezi Em a Aless. Podíval se na starší upírku a zakryla tak Em.* Hele, asi to bylo dýl než jste se dali dohromady, protože co vím, Em by nespala se zadaným. To by to zkoušela už i na mě, nemyslíš si, hm? Tak klid, nežarli, určitě to bylo před tím, než jste byli ve vztahu. *Apelovala Mira na Aless. To už ale byla odhozena stranou a jen slepovala, jak se ty dvě perou. Sama se postavila kousek dál, jistě, mohla se do toho vmísit, ale teď u ní vyhrálo to, aby se nějak držela od problémů dál.* No tak, je to jenom chlap!! *Houkla po nich a sledovala je.*
*Aless sice Akamiru slyšela, ale bylo to jako kdyby se její hlas nesl ve větru. Vnímala ho jen jako z dálky. Ano žárlila, možná jí to i štvalo, jelikož ona sama v době, kdy bojovala se svými emocemi neměla nikoho jiného, připadala si teď jako pitomec, naivní pitomec. Když pak na ni Em skočila, jen jí lehce uhnula a nechala jí padnout na zem. *Ano, řekla, řekla jsem mu všechno ze svého života i to, že jsem spala s jeho nevlastní sestrou, takže ano ví to! Já před ním nic neskrývám.* Zavrčela na ni a opět se na sebe obě vrhly. Mlátily se, škrábaly, dokonce se snad i pokousaly, v jednu chvíli toho už měla Aless dost a tak Em chytla její ruku a zabránila jí v dalším útoku. Jen tam stála a koukala na ni.*
Nemám o Remiho zájem! To, že ti to neřekl není má chyba! *Štěkla na zpět a ještě chvíli se rvali, než to ukončila Aless a Emm na ni upírala pohled. Byla to přesně ta chvíle, kdy jakákoliv důvěra, co tam byla byla pryč, ale nezaútočila proti ní.* Strč si Remiho někam... Ty Vaše vztahy posraný... Jdi dohajzlu Aless. *Vytrhla se a spolu s tím bouchla do stěny samým naštvaním.*Běžte si užít krásnou oblohu. *Ohlédla se na Aki, ale pak na Aless.* Jediné, co chci je vypadnout od někoho jako jsi ty... Tebe ani Remiho nemám chuť vidět to tě mohu ujistit a můžeš se cítit naprosto v bezpečí s tím, kdo očividně nenese vinu. *Přešla k lednici a nalila si pytlík krve do krku, kdy se snažila rozdýchat tu bolest po celém těle. Věděla, že se to rychle zahojí jen to vše potřebovala rozdýchat. Vnitřně se prala sama se sebou, jelikož Aless měla ráda, ale přesto vše v ní vyhrála jiná její stránka o které ani nevěděla.*
*Mir stačila jen uskočit a vše to sledovala, vše, co se tam dělo. Tak nějak nevěděla, co má dělat, přišlo jí že poté, co řekla svoje už více udělat nemůže a tak se na patě otočila a zamíříla zpátky do bytu, kde si nalila krev, posadila se ke stolu a sledovala, jak se tam ty dvě rvaly.* /Pff, o chlapa. Malichernost./ *Problesklo jí hlavou, než začala uzavírat sama se sebou sázky, kdo vyhraje. Když pak ale bylo po všem, došla k Em a podívala se na ni.* neber si ji tak, nenecháš si přece zkazit tu oblohu, ne? Vyser se na to, pojď s náma, buď se mnou a ji vypusť. Neboj se, já vím že by jsi to neudělal, kdyby jsi věděla, že je Remi zadaný, nemůžeš za to, že jedná ukvapeně. *Podívala se Mira na Aless a zamračila se, než pohled vrátila k Em.* Notak, zůstaň se mnou.
*Alessandra, jen tiše zavrčela a koukla se na sebe. Jedno ramínko jejich šatu bylo utrženo, vlasy rozcuchané, po těle škrábance a kousance, stejně tak vypadala i Em, ale nebylo se čemu divit. Měla sto chutí na ni vykřičet všechno možné, ale nakonec to neudělala, mlčela. Jen si vyslechla, co na ni Em chrlila a snažila se, hodně se snažila, aby nijak nezareagovala. Jinak by musela být hodně hnusná a to v tuhle chvíli už nechtěla. Beze slov se sebrala a vyšla z bytu, zastavila se až u výtahu. Nehodlala nikoho prosit. Zadala kód a když se dveře otevřely, otočila se směrem k bytu.* Kdo jde, ať nastoupí. *Pronesla jen a sama vstoupila dovnitř, kde čekala, co udělají dívky. I sama Aless tak nějak potřebovala na vzduch, celé to prodýchat.*
*Pohlédla na Aki, kterou poslouchala. Byla naštvaná a nějak to nedokázala zastavit přesto vše nakonec přikývla.* Jdeme... *Zamířila k výtahu, kde se postavila, co nejdál od Aless a pohledem uhnula do strany. Věděla, že to není lehké ani pro jednu stranu, ale mohla ona za to, že jí o tom Remi neřekl? Ani netušila, že jsou spolu až po telefonátu, který proběhl. Jediný kdo o tom nebyl velice dobře informovaný byla právě Em. Aless jí neřekla o Remim a Remi o ní.* Mysli si, co chceš, ale nesáhla bych ani na jednoho z Vás, kdyby to věděla... *zašeptala s tím, že v tomhle měla ruce oproti nim čisté a dál už jen mlčela. Bylo to jediné, co chtěla říct, aby se aspon trochu obhájila v tom, že není taková mrcha a děvka pro všechny. Měla hranice za které nikdy nešla a ani Aki by se nikdy nedotkla, jelikož ona má svoji dívku. Chtěla se omluvit za to, že Aless ublížila, ale nešlo jí to přes pusu, jako kdyby bylo narušené něco mezi nimi. Vztahová pouta jsou křehká jak se zdá a pro novorozené o to více.*
*Mira těkala pohledem z jedné na druhou, a nakonec si jen povzdechla.* Holky notaaak, tohle není nutný. Em to nevěděla, Aless s Remim ještě v tu dobu nebyl, takže stejně, klid. Víte, já bych navrhla, aby jste si teď podaly ruce a omluvily se, co vy na to, hm? Máme tu spolu trávit ještě několik dalších let, a vy by jste byly asi na zabití, kdyby jste si šly po krku, tak co, hm? *Navrhl Mira a zaculila se od ucha k uchu jako pako, než se na ně obě podívala. Přišla si jako rozhodčí, nebo spíše, jako soudce, který vynáší rozsudek a hledá pravdu. Ale přeci jen, i vůči tomu, aby tam fungovaly a aby byly klan, tak se musely nějak sjednotit.*
*Vyjeli výtahem o jedno patro výše a když se dveře otevřely, jako první vyšla Alessandra. Když jí Jeff, který zrovna odcházel z garáži viděl, jen pozvedl obočí a chtěl se zeptat, co se dělo, ale Aless mu naznačila, aby mlčel a tak jen přikývl. Zamával holkám na pozdrav a čekal až vystoupí ony, aby mohl jet nahoru do vily. Když vystoupily i holky, výtah se zavřel a zůstaly tam jen ony. Střecha byla už vysunuta, měli tam lehátka, něco na koukání, čtení a dokonce i krev a alkohol. Chvíli k nim stála zády, než se otočila a hleděla z jedné na druhou.* Možná nebyl se mnou, ale i tak to zabolí, ale to je jedno. *Zamumlala, stejně jí obě měly jen za mrchu, tak proč by je mělo něco takového zajímat.* Ale ano máš pravdu, budeme spolu trávit dost času, takže asi jo, asi si podáme ruce. Jen to potřebuju trochu prodýchat. *Pronesla a nechala je chvíli spolu, sama si popošla kousek dál, opřela se o zeď. Koukla na sebe, škrábance a kousance se jí pomalu hojily, možná by si měla vzít krev, ale to chtěla nechat holkám, až bude zase ve vile, pak si jí vezme, teď potřebovala jen pár minut pro sebe.*
*To už se ale otevřely dveře garáže, kterými vjely dvě velké SUVčka. V jednom seděl Emett, který měl u sebe naskládané dvě dívky, zatímco je Encantem nějak držel v klidu. Ve druhém seděl Elijah, Sebastian, Remi a dívka s mladíkem, jež vezli. Všichni čtyři novorzenci byli ale omámení natolik že sotva nevnímali. Jakmile zastavili a Emett vystoupil, tak pohlédl na Aless.* Musíme je co nejdříve uložit, než se proberou, a pak bude potřeba se o ně postarat tak, jak se má. Dneska ještě dorazí ještě dva upíři, oba mají přes tři sta let, Leandra a Aaron, jsou ode mě, možná si je pamatuješ. Jak slyšeli, že jsem tě našel, a že máme zázemí, někteří se vrací. *Pronesl. Pak už se ale soustředil na to, aby vytáhl mladíka s dlouhými blond vlasy z auta, zatímco Elijah mrkl na Em a pomohl na nohy zase blodnýnce. O další blondýnu se postaral Seba, zatímco poslední, snědá dívka s černými vlasy, zůstala sedět v autě. To už ale vystoupil i Remi, který se zazubil.* Ales!! Aki!!...a Em, ahojte, všichni!! U Em se trochu zarazil možná proto, cos ní měl, ale pak se jen zazubil jako sluníčko na hnoji. Byla ale připraven se bránit, jelikož tak nějak čekal, že po něm skočí, ale to už oběma dívkám stihl Sebastian podat balíčky krve, jež sebou měli, než se zase věnoval dívce.*
*Věděla, že Aki má pravdu. Chvilku se dívala někam než pohlédla na Aless.* Jsi vůdce klanu... a já tě v tomhle ohledu uznávám... *Pronesla a zhluboka se nadechla.* Jen... chovej se jako vůdce prosím. *Nebyla už nijak vyčítavá spíše v tomhle ohledu chtěla Aless věřit a vidět jí jako vůdkyni klanu, ale po tomhle zážitku sotva dokázala vnímat Aless jako autoritu s chladnou hlavou, která dokáže řešit věci.* Omlouvám se. * Objala se okolo těla, když došla ke stolku, kde byla krev. Ona už svoji vypila dole a v dost velkém množství. Chtěla navrhnout, aby si její krev dala Aless, ale dveře od garáže se otevřeli. V jeden moment se dívala ven a chtěla instinktivně utéct. Udělala jeden krok, pak druhý, ale zastavila se a pohlédla na Aki a Aless, kdy se za nimi vrátila. Přesvědčila svoji hlavu, že zde je v bezpečí. V jeden moment z auta vystoupil Remi a ona si jen zavrčela místo pozdravu. Její oči vyhledali Elijaha, který dostával těla z auta. To jí zaujalo asi nejvíc. Prohlížela si je od hlavy k patě. *
*Mira je sledovala a byla ráda, že se tak nějak daly opět dohromady. Pak ještě chtěla něco říct, ale to už sledovala doslova invazi upírů do vily. Přišlo jí to v jednu chvíli jako zábavná slezina lidu, musela uznat, že to bylo více než vtipně vypadající. Co už tak vtipné nebylo bylo ale to, když pocítila, jak po Remim, jež vystoupil, chce skočit. Proto byla více než ráda, než pocítila ve svých rukách krev od Sebastiana, které se ihned ujala a začala ji pít, ale pohled přitom nespouštěla z Remiho. Jakmile dosála jednu, jala se sát další balíček.* Tady moc dlouho být nemůže, nebo po něm skočím. *Zavrčela Mira, hledíc na Remiho a Aless.* Kdyby jsi tu byl před chvilkou a třeba je trošku urovnal!! Se tu o tebe praly jak divoký, nebo spíš Aless!! Ale tak, co mám říkat, ty máš kolem sebe stejně divný liidi, když tvůj nej kamarád píchá vlkodlačici... *Zavrčela Mira, a pak se zasmála.*
*Alessandra chtěla něco říct Em, ale to se už objevili ostatní a dokonce s nimi dojel i Remi, kterého tady nečekala.* Ahoj. *Pozdravila je a poslouchala Emetta, který jí povídal o nováčcích.* Fajn vezměte je nahoru, hned jak vyjdete je naproti pokoj, měl by byt bezpečný, tam je nechte a pak za nimi zajdu. Uvidíme co udělám a kde je rozdělím, ale myslím, že tyhle asi převezeme do té nove vily, je tam přece jen více místa, tady by se s holkami mačkali, ale zatím je nechte nahoře, krve je dost, dejme jim ji a až se trochu zmátoří a uklidní, tak s nimi promluvím a jo ty dva si pamatuju. Dobře díky za info, Emette. *Kývla na něj a sledovala pak už sledovala Remiho, chystala se s ním promluvit, ale v tu chvíli se ozvala Mira.* Miro nech toho, tohle teď řešit nebudeme ano, na tohle teď nemám. *Zavrčela, bylo vidět, že se jí nelíbilo, že s tím teď zase začala, stačilo, že sama vypadala jak po boji.* Vezměte upíry nahoru a ty běž s nimi. *Řekla tiše Remimu a koukla do země.*
*Remi to vše sledoval, i on tak nějak vycítil, že ten je ve špatný čas na špatném místě, už jen vzhledem k tomu, že tu byly dvě novorozené upírky. I tak se nad tím, co řekla Mira, pozastavil.* Co že se tu dělo? A co že udělal Castor? *Zavrčel. Pak si ale jen oddychl, a podívals e na Aless.* Ty ses o mě rvala? Jako jo, s Em jsem spal, ale ještě předtím, než jsme spolu byli, snad by jsi nemyslela, že... *Nic ale nedořekl, protože došel Emett, který se na něj zadíval stylem, jakoby se ho ptal, kde to vázne. Proto se ještě jednou podíval na Aless, pak na Em i Aki, než zmizel za Emettem nahoru, pomoc mu nějak uklidnit a uložit novorozené upíry.*
*Moc nechápala, co se zde vlastně děje ačkoliv toho byla součástí. Překvapila ji zmínka o nějakém kamarádovi Remiho, co souloží s nějakou vlkodlačicí, ale nadále si jen sedla do svého křesla a koukala se na dění před ní. Vnímala krev Remiho, ale více vnímala touhu k Elijahovi, kterého neustále pozorovala dokud byla možnost. Dala nohu přes nohu a usrkla ze sklenky vína.* Stalo se... Už jsme s Aless usmířené *Zamrmlala nad tím, že přešla situaci docela rychle. Nechtěla tu dělat zbytečné dusno už tak, že tu jsou na krku další čtyři novorozenci na které Em pohlížela jako na odpad. Netušila proč, ale nejraději by je nechala umřít než je mít tady, což byla ráda, že spolu s nimi ani nebudou. Nevedlo by to k ničemu dobrému.* Aki zkus tohle *Houkla na ni a podala ji sklenku alkoholu, která zde byla pro ně přichystána.* Aless má dobrý vkus. *Ušklíbla se nad alkoholem.*
*Mira se posadila, stejně tak jako Em na jedno z křesel a podala si taky sklenku. Usmála se, uskrla si a pak si spokojeně přejela jazykem po rtech. pak se podívala na všechny kolem, na odcházejícího féra, na uvolněnou Em a taky na Aless, než ale pohled otočila zpátky k obloze. nakonec ale vstala a šla se podívat na auta, jež tam Aless měla připravené a vystavené.* To jsi vše koupila, nebo nakradla na závodech? by mě zajímalo, jak je možný, že jich máš tolik. Tohle je super. *Zavrněla, zatímco si prohlížela jedno z aut, černého Mustanga.*
*Zamračila se na obě, ale pak si jen povzdechla a koukla na Remiho.* Ano prala, ale teď se o tom bavit nechci, přijdu nahoru dobře? *Zašeptala a pak už jen koukala, jak odcházel z ostatními nahoru. Pak pohlédla na holky.* Dalo by se říct, že usmířily, ještě jsme si nic víc neřekla. Ale fajn, myslím, že to nechám být. Neměla jsem tak vyletět, je to moje chyba, asi mě dostalo to zjištění. Nečekala jsem, že vy dva… no prostě asi bych to nechala už tak. Omlouvám se. *Řekla nakonec, přece jen dokázala nějak přiznat svou chybu a i když jí to nešlo moc přes ústa, omluvila se, přičemž koukla na Em, než svůj pohled věnovala Miře.* Většina aut je koupena na zakázku přímo u výrobce podle mého přání. Ten zbytek jsem vyhrála při závodech a tady je pak ještě vylepšila. A nejsou kradená. Ten dotyčný ví do čeho jde, takže jde spíše o obchod. Nemysli si, i já přišla už o pár aut. A možné to je proto, že prostě mám prostředky díky kterým si je koupím. Když budete hodné a budete se učit, tak vám na vaši první cestu ven mezi lidi dám kreditku. *Pousmála se a sledovala je obě, načež vyťukala něco do mobilu.* Já vás tady zatím nechám, musím si jít vyřídit věci nahoru, ale pak zase přijdu. Společnost vám tu bude dělat Jeff a Sebastian, kteří už jedou dolů, tak je nezlobte ano. *Pronesla a vydala se k výtahu, ze kterého už vylezli oba jmenovaní, sama pak do něj nastoupila a vyjela nahoru do vily, kde se odebrala prvně do svého pokoje, aby se dala trochu dokupy.*
*Remi byl v jedné místnostii s Emettem, pomáhal mu tak nějak omámit upíry, aby po nich nevyletěli, zatímco Elijah a Jasmine se starali o další dva upíry vedle. Remi zrovna seděl na posteli vedle mladíka, kterému držel dlaň an čele a manipulací jej tak uklidňoval. Pak se zvedla a koukl na Emetta.* Na chvilku buou dobří, ale musíte se o ně postarat. Co s nima bude dál, je už na vás, teď ale budou ještě pár hodin mimo. *upřesnil Remi. Emett kývl hlavou, načež Remi zamířil přes chodbu do vedlejšího pokoje, aby to samé udělal i s myslí zbylých upírů, dvou mladých, svělovlasých žen. Vešel dovnitř a jen pokynul Jasmine a Elijahovi, načež stejně jako předtím, si přisedl k čelu postelí a začal svou magií ovlivňovat mysl dívek tak, aby se nějak uklidnily.*
*Aless došla k sobě, kde ze sebe sundala zničené šaty. Omyla ze sebe krev a očistili hojící se rány. Pak na sebe hodila jen černé legíny a tílko stejné barvy, načež si vlasy nechala sepnuté v drdolu a pak sešla dolů, aby se podívala, co a jak. Nakoukla do obou pokojů, přičemž kývla na Emetta, který k ní vyšel ven na chodbu.* Tady takhle dlouho být nemůžou. *Pronesl a pohlédl na upíku.* Já vím, až s nimi skončíte, asi je bude třeba odvést do naší druhé vily, je tam více místa pro novorozence. Kdybych je dala dolů k holkám, za prve by to asi nebyl dobrý nápad, mohli by se servat a za druhé všichni by se tam i tak nevlezli. Takže pokud tě můžu poprosit, jestli bys je tam nevzal a nepostaral se o ně. Já bych se tam pak hned před úsvitem dostala a zbytek bych už dořešila. *Pronesla, načež Emett, jen přikývl.* Dobře, to by šlo, řeknu klukům a oni mi pomůžou. *Mrknul a odešel, načež Aless zůstala ve dveřích pokoje, kde byl Remi a sledovala to.*
*Remi se ještě chvilku venoval mladým upírkám, soustředěný jak jen mohl, než se od nich odtáhl. Pak se usmál na Aless, vstal, ale hned v dalším momentě zavrávoral a upadl na zem. Přeci jenom, vydal ze sebe teď magie více než dost, a to jej taky unavilo. Proto se přetočil na břicho, vytáhl se na čtyři, a oddechl si.* Asi si budu muset po tomhle tak nějak odfrknout, všechno mě bolí. A to mám jít ráno za Ernem, zatraceně. *Zavrčel, nežž se ale zvedl, tak nějak došel k Aless, ale to už se mu zase podlomily nohy a on si sedl na noční stolek u postele jedné z upírek.* Asi tu chvilku někde zůstanu, musím...musím trošku nabrat sí.lu. Pomůžeš mi dolů? *Optal se upírky.*
*Když došel k ní a padl na zem, doběhla k němu a pomohla mu postavit se na nohy.* Musíš si odpočinout. Pomůžu ti, ale nahoru ke mně do pokoje, tam budeš mít klid na odpočinek. *Zašeptala a podepřela ho tak, aby mu pomohla lépe. Pak jen koukla na ostatní, ale jelikož měli všechno pevně v rukou nechala je tam a spolu s Remim se pomalu vydala nahoru do svého pokoje. Pomohla mu až k posteli a pak i do ní, když si lehl, vstala a šla zavřít dveře, načež se vrátila zpět a posadila se vedle něj na postel.* Mám ti něco donést, chceš nebo potřebuješ něco? *Optala se ho, hledíc na něj.*
*Ochotně se jí držel a nechal se vyvést nahoru, než se na ní otočil a usmál se.* Děkuju, mi amore, mám celkem dost. *Zavrněl, než si hlavu opřel o její rameno. Tak nějak se mu z hlavy kvůli vyčerpání vykouřilo mi to, co mu chtěl předtím říct, nebo spíše, on jí, když mluvila Mira. Proto jen vydechl.* Jo, sklenici vody, nejlíp tak dvě, a to je asi všechno, prosím. Vše mám jinak stejně doma. *Zavrněl a zavřel si oči, než se zhluboka nadechl.* No ale, byl to mazec. Běhali po Staten Isladnu, nevypadli, že by někomu patřili, byl to s nima docela boj, to se musí nechat. *Zhodnotil celou situaci.* Bude ti je mít kdo učit a hlídat? *Optal se.*
Dobře, zajdu ti pro ni, ty odpočívej. *Lehce se pousmála, než ho uložila a vstala, pak se na něj ještě otočila.* Myslím, že je někdo proměnil jen tak pro zábavu, kdoví. Ale teď budou v bezpečí, dáme je do pořádku a naučím, co je třeba. Emett si je vezme na starost, budeme se střídat. Dohodli jsme se, že je převezou do druhé vily, kde je pro novorozence víc místa, tady by se stejně nevešli všichni dolů. Postaráme se o ně a hlídat je má taky dost lidi. *Pronesla a pak se odebrala dolů, kde v kuchyni vzala sklenku a džbán plný vody, pak se vrátila zpátky do svého pokoje, posadila se vedle něj na posteli a nalila mu sklenku vody, kterou mu podala.* Tady, napij se.
*Poslouchal ji, nakonec si od ní převzal sklenku a usmál se.* Takže hodně lidí? Máte nějaké nové přírůstky, krom tedy těch novorozenců a těch, co se sebou přitáhl Emett? *Nadzvedl obočí a zlehka se pousmál.* Koukám, že sen o klanu se ti začíná plnit, to je dobře. *Usmál se a pak naklonil hlavu jemně na stranu.* Hlavně opatrně, nepřetahuj si hlavně lidi od Dragose, ani od nikoho jiného, ano? *Apeloval na ni Remi, než se dal do pití. Hodil do sebe doslova celou sklenici a pak se zadíval na Aless.* Dobrý, teď chvilku lehnout, pojď ke mě. *Zavrněl, když se položil na postel a natáhl k ní ruce.* Kolik už máš vlastně upírů? *Zajímal se.*
*Užívala si tu možnost, že se může dívat na nebe a Aless a její slova s vzala s tím, že její omluvu přijímá. Pak už si někam odešla a ona si spokojeně oddechla a více se schovala do lehátka* Zajímavý zvrat dne. *Přesto vše tohle bylo pro dnešek očividně veškeré drama.* Dopiju sklenku a půjdu dolů... tedy vlastně nemohu nemám klíč ani kod. Sakra... A nemáme tu ani monopoly *zavrčela s tím, že je odkázaná k tomu pít, což i dělala.* Jak vůbec funguje alkohol na krev upíra?
*Mira poslouchala Em, a musela se ušklíbnout.* Monopoly nemáme, ale máš tu vcelku sexy chlapy, nechceš si zalézt s nějakým z nich Aless do auta? *Ušklíbl se, než se podívala nad sebe.* To mi povídej, zvratů více než dost, to se musí nechat. Hele, jestli jsem žbleptla něco, co jsem neměla, tak sorry. Občas bývám prostě pichna, mám chuť do věcí rejpat. *Odůvodnila a pak se zamyslela.* No, já ani nevím, ale asi žádný, ne? Co jsme pochopila, tak samotná naše krev je droga, což už vypovídá samo o sobě.* No, já stejně alkoholu nikdy moc nedala, takže-... *Pokrčila rameny a ušklíbla se.*
Jo vidíš kolik jich tu je? *Ukázala na prázdnou garáž, kde jsou jen ony dvě a začala se nad tímhle smát.* Navíc většina z nich není ani pěkná... *Znovu usrkla ze sklenky.* Nebo spíše nejsou můj typ a za poslední dny tu byla větší nuda a ticho než na pitevně... Hotový Adonisové to se musí nechat. *Pronesla sarkasticky a odložila sklenku bokem.* Většísranda je s tebou Aki a to nic ve zlém. *Ušklíbla se a zavřela oči, aby si vychutnala tuhle chvíli.* Nezbývá než souhlasit s tím, že rozhodně je krev droga a pěkně odporná. Po chuti krve od Aless mám do teď dojem, že mi nepomůže ani vypláchnutí úst vodou.
No hele, *začala Mira,* pro mě jsou to teda spíše dobré věci na odreagování a líbí se mi, to jako nemůžu říct ani půl slova. *Mrkla na dívku, než se vydala obdivovat další auto, tentokrát rudé Lambo. Pak, když jí ale došlo, že mluvila asi o chlapech, vykulila oči a zasmála se.* To říkáš ty, která ohla Elijahu, jen ho viděla? *Nadzvedla obočí a ušklíbla se.* prosimtě, tobě stačí, že mají párek mezi nohama. *Mávla nad ní rukou a skočila na sedačky auta bez střechy, než se zaculiila.* Tu se mi líbí. *Zhodnotila.* No, tak se pořádně prolij tím alkoholem, to myslím, že ti pomůže stopro. *Mrkla na ni.*
Přikývla. Ano jsou, když nepočítám ty čtyři, které jste přivedli tak sem mají dojít ještě Arron s Leandrou. Znám je ještě z mého bývalého klanu, takže po tom, co jím dal Emett vědět, se rozhodli také přidat. A kromě nich se přidají ještě dva mé kontakty, jde o sestry právničky Lariett a Henrietta Dawnsnovy, obchoduji s nimi už nějakou dobu a jelikož jsou mi zavázaný, tak se přidají i ony a myslím, že nebudou jediné. Díky obchodům mám dost upírů, kteří mi dluží dohodou, takže myslím, že se jích objeví víc, ale prozatím, co jsem počítala, se klan rozrost na 18 členů, což je docela fajn. Odložila džbán na stolek vedle postele a lehla si k němu. Nebudu nikoho od něj přetahovat, s ním nechci mít nic společného. Dám si pozor, nemusíš se bát. Zašeptala.
*Remi jen spokojeně zavrněl, než si ji rukou přivinul blíže k sobě.* To je dobře, alespon, že tak. Musíš být v bezpečí. *Zavrněl. přemýšlel, zda jí má říct o dohodě, kterou udělal s Robertem, a nebo to tak nechat, ale nakonec to nevytahoval. Přeci jen jednalo se tam o smlouvy, které nevěděl, co budou, a přišlo mu, že už tak vyhrocená Aless by to nevzala dobře. Proto to teď neřešil, a zavřel si oči.* Plánuješ zůstat jen na Brooklynu, nebos e roztahovat? I když, na takové otázky je to asi brzo, viď? *Usmál se na ni, když se k ní jemně pootočil a podíval se jí do očí.*
A vidíš tu snad někoho, kdo má penis? Jediná jsi tu ty a sotva mi v tomhle nějak pomůžeš *zasmála se nad tímhle hašteřením.* Užívej třeba ti ho Aless dovolí jednou odřídit. *Ušklíbla se a spolu s tím vypila další sklenku.* Nepomáhá to furt mám tu pachuť v puse. *Znechuceně se zatvářila. Nalila si další, ale opravdu nevnímala nějaký účinek ve velkém.* Ani opít se mi nejde. Nejhorší den v mém životě. Žádný chlap, Alessandra dneska zešílela a k tomu všemu se nemohu opít. Radost ze života se to nazvat nedá... *Zvedla se a rozhlédla po garáži.* Myslíš, že se bude dát dostat nějak ven? Vrchem to nejde... *Zkřížila si ruce.* Nebo je tohle dokonalá pevnost bez možnosti uniknout, protože dokonalost sama v mysli Alessandry... *Protočila očima nad tím, jak vše se snažila mít vychytané bez jediné chybičky až jí to štvalo.*
*Mira se zasmála, možná tomu, co Em říkala, možná tomu, nad čím přemýšlela. Pak se ale otočila, když cinkl výtah a vystoupil Seba Jeff. Ti ale vypadali, že mají něco za lubem, nebo spíše dost řešení svého, jelikož se na ně jen podívaly a dál se věnovali sobě. Mira se jen ušklíbla.* Hele, přišel ti objekt zájmu, nebo, hehe, zájmů? Hei fešáci, nechcete mě povozit? V autě, ale!! *Houkla na ně Mira a zašeklebila se. Pak ale vyskočila ven a došla až k Em, nad kterou se svůdně sklonila, vzala si od ní sklenku a upila, než si jí sjela pohledem.* Ale ahoj krásko. *Zavrněla. Utahovala si z ní, bavila se, jak by taky ne.* Ale ne, musíš říct, že to není tak hrozný, nebo jo? *Koukla se na Em, když pár kroků zase odskákala pryč.*
Snažím se být v bezpečí a snažím se, aby byli i všichni kolem mě. *Byla to pravda, proto dělala, co dělala. Teď když měla klan, nesla za ně zodpovědnost, takže se snažila, aby byli v bezpečí a všechno bylo v pořádku. To samé chtěla i pro Remiho. Patřil do jejího života, byl to její budoucí manžel, takže bylo jasné, že chtěla, aby byl v bezpečí i on. Přivinula se k němu a chvíli tiše u něj ležela, stále jí hlavou běhaly slova Em, to jak jí to zjištění vykolejilo.* Zatím jen Brooklyn, ale ráda bych časem připojila i Queens, ale to je zatím ve hvězdách. *Vysvětlila a koukla do očí i ona jemu.*
*Usmál se na ni.* V pohodě, jen na to nespěchej, hlavně klídek. Bude to v pohodě, bude to všešchno, půjde to, kontaktů a možností máš hodně, ale chce to čas. Nebude to ihned, ale máš to co nejdřív, věř mi. Máš nás, všichni, co tu jsou za tebou stojí. *Usmál se na ni a pak se k ní přivinul, jako kdyby se chtěl vpít do její náruče.* Chybíš mi, když tu nejsi. *Špitl. Byla pravda, že na sebe poslední dobou moc času neměli, a proto měl rád ty chvilky, kdy čas byl. Teď byl ale přeci jen rád za to, že ji tu něl u sebe a mohl se k ní jen tak tulit.*
Nebudu spěchat, nechám tomu teď volný průběh a pak se uvidí. *Lehce se pousmála.* Já vím, že vás mám a jsem za to vděčná. Jen je toho nějak moc najednou, doufám, že to všechno bude v pořádku a nic se nepokazí. Myslím, že další nějaký problém teď nepotřebuju. *Povzdechla si a pak se i ona k němu přivinula víc, zabořila tvář do jeho hrudi.* Taky mi chybíš, chybí mi i ten klid, co jsme měli tehdy u tebe. Jen my dva. *Přiznala. Byla ráda, že se klan rozrůstá, byla ráda, za to všechno, přece jen, tohle chtěla přála si. Ale byly i chvíle, kdy chtěla jen klid sama pro sebe, klid pro ně, je pro ně.*
Však ono to přijde, chápu, že je to teď náročené, ale pak to bude v pořádku. Pokud budeš chtít, můžeš občas jen tak utéct, za mnou do Queensu, prostě jen tak si odpočinout, co ty na to? *Usmál se na ni Remi, zlehka se nadzvedl na loktech a podíval se na ni.* Prostě jen tak, odfrknout si, odpočinout, to by mohlo jít ne? Můeš to tu nechat Emettovi, nebo Sebovi, nebo někomu jinému komu věříš, a jít si se mnou odskočit od reality, to by bylo fajn. Mě by se to líbilo. *Navrhl fér a usmál se na ni.* Nedávej si toho na sebe víc, než by sji zvládla unést, mi amore, ano?
*Lehla si na záda a koukla na něj.* Takže mi nabízíš, abych se k tobě přišla schovat a odpočinout si, když toho tady na mě bude moc? *Pousmála se zlehka a zamyslela se.* Tak jo, to by šlo, myslím že Seba s Emettem to tu nějak zvládnout a na telefonu bych byla vždy. *Koukala mu do očí.* Mě se to taky líbí, děkuju. *Přivinula se k němu, načež vdechla jeho dokonalou vůni.* Pokusím se nebrat si víc věcí najednou. *Dodala pak ještě, než se od něj zlehka odtáhla a pohlédla mu do očí. Po dnešku nebyla moc ve své kůži a bylo to vidět, proto byla na jednu stranu i ráda, že se objevil.*
*Nad tím vším přikývl hlavou na souhlas, podíval se pak na dívku, natáhl se a zlehka jí políbil na rty. Pak se ale přeci jen odtáhl.* Hm, myslím, že dneska ti více jak polibek asi nedám, budu muset si fakt odpočinout, ještě tak pár hodin. jak říkám, zítra mám rande s Ernem a jeho mečem, ještě se musím dostat domů. Myslíš si, že nebude moc opovážlivé požádat tě, aby jsi mne pak hodila domů? nějak, aby jsi se stihla vrátit, samo sebou ale. *Pronesl Remi, když se zase položil do peřin vedle ní a zhluboka se nadechl, než se jí zadíval do očí.* Dojel bych, ale no, však víš. Ocením odvoz. *Mrkl na ni.*
*Polibek mu opětovala.* To přece nevadí, že to bude jen polibek, mě stačí i tohle. *Pronesla a lehla si k němu na bok, aby na něj viděla.* Jen odpočívej, taky toho máš moc a nad ránem tě klidně odvezu domů, to není problém, ještě ale máme času dost, takže si pospi jestli chceš. *Pousmála se a pohladila ho po tvář. Pořád se jej nějak chtěla zeptat na Em, ale nějak se neodvážila. Proto se k němu víc přivinula a položila si hlavu na jeho hruď v místě, kde měl srdce a zaposlouchala se do jeho rytmu.*
*Koukla na dva chlapce, kteří vystoupily z výtahu a následně se koukla na Aki, která si troufala.* Na to, že jsi zadaná moc ráda provokuješ druhé. *Zahýbala sklenkou, než se objevila před ní a jen překvapeně zamrkala, když jí sklenici vzala.* Vidíš, že s nimi není žádná sranda. *Kývla na chlapce a její svůdný pohled ignorovala.* Unudím se... *Povzdechla si naštvaně.* Připadám si jako v kostele nudnější to být ani nemůže aspoň tu mám dvorního šaška. *Ohlédla se na Aki, když si vzala sklenici zpět a zadívala se na ni.* Být tebou moc neprovokuji. *Postavila se k ní skoro tělo na tělo.* Držím se jen z důvodu, že tě mám ráda, ale svoje pudy nedokážu jen tak ovládat.
*Remi spokojeně zavrněl, než si skutečně lehl tak, aby se natiskl k ní a zavřel si oči. Nechal se od ní objímat, držet v náruči a odpočíval, spokojeně oddechoval, a přemýšlel, přemýšlel tak nějak nad vším. Nad vším, cos e dělo, a co se mělo ještě stát. Pak ale oči otevřel a podíval se na ni.* Už víme, koho pozveeme na svatbua kdo nás oddá? *Optal se jí a jemně se zaculil.* Napadlo mne pozvat přátelé, nebo ty, co nám pomohli. taky už mám jako nápad super místo, které by se ti mohlo líbit, je to jedna restaurace v Queensu, u East River, počkej, mám to tu, ukážu ti to. *Vytáhl mobil a začal hledat. Pak se na ni ještě jednou podíval.* Co začátek listopadu? Nebo, první polovina listopadu? To by šlo, ne? *Uculiil se.*
*Mira se culila, tak nějak se dívala kolem sebe, ale to do chvíále, než s ek ní Em nepostavila do těsné blízkosti.* Ale no, co uděláš, ohneš mě? Em, notak, nedělej tady rameny. *Mrkl na nii, než se od ní zlehka odtáhla. Ne že by do toho nešla třeba jen z čisté provokace, ale věděla, že by to ranilo lyr. A to nechtěla. Proto se jen zaculila a obdivovala dál auta, jež tam Aless měla.* Něco vymyslíme, napadlo mě, hm, co bude jako první co uděláš, až odtud vypadneš? *Optala se Emilia Mira, která se posadila na kapotu dalšího auta.*
Nedělám ramena... *zavrčela na Aki s tím, že stále v sobě měla nějakou temnější stránku, která ji v tomhle začínala převažovat a nedokázala se ovládat sem tam, jenže Aki i Aless měla ráda, takže očima uhnula stranou.* Nejsem zrovna zvědavá na auta. To je zábava pro tebe. *Sedla zpět do křesla a jen se podívala na nebe.* Půjdu za Atim. *Očekávala, že Aki pronese něco jako fuuuj vlkodlak nebo cokoliv, co by mělo být narážkou, ale nevnímala to. Vlastně si připadala, že tu moc nezapadá.* A pak půjdu litovat do kouta, že jsem tohle dopustila. *Zamručela.* Dobrovolně se tady nechat zavřít byla největší pitomost, co jsem udělala, ale zpět už to vzít nejde a zase na druhou stránku jsem to tak chtěla, ale neříkám že z jedné části nemám pochybnosti to je dle mého běžný jev *Ujistila se a kopla do sebe sklenku.* Nemůže se opít, jsi zavřená v jednom bytě a máš vycházky jako nějaký dobytek a k tomu všemu si tu připadám jak v klášteře. Nevinná Aki a přizná matka představená Aless a to nemyslím zle jen... jediné, co tu můžeš dělat je tlachat. *pokrčila rameny.* Co budeš dělat ty,
*Mira ji poslouchala a tak nějak se po celou tu dobu přihlouple culila. Nu což, to byla celá Mira. Jakmile Em zmínila, že půjde za Atim, tak jen obdivně nadzvedla oobočí.* Páni, půjdeš za ním poté, co tu ojedeš polovinu klanu? Teda, tomu se říká odvaha. *Pronesla Mira uštěpančně, než nad tím zavrtěla hlavou.* Já? Já půjdu za Lyr. A pak, kdo ví. Půjdeme spolu dělat přítrž spraevdlnosti, protože co jsme pochytila, lovci to asi nedělají a nechávají věci tak. Je sposuta lidí, spousta bytostí, na které mám pifku za něco, co udělali neprávem. tak jim to vše spočítám, a ještě se budu bavit. *Zavrněla spokojeně.*
*Vyprskla smíchy* Tak jestli je Elijah polovina klanu, tak to jsme v prdeli *Ohlédla se k ní s tím, že zatím spala jen s jedním.* Posloucháš vůbec, co říkám? Mluvím tu pomalu o celibátu a ty řekneš, že jsem tu ojela pomalu každého druhého, kdyby to aspoň byla pravda nejspíš bys toho okoukala více než jen při jednom sexu, ale jak vidíš. *Zvedla ruce, aby ukázala na prázdný prostor.* Jsou tu hotové zástupy mužů, které jsem schopná dneska ojet. Spíš máš odvahu ty vypustit něco takového z úst aniž by to byla pravda, což sama dobře víš, protože žijeme bok po boku a pamatuji si, že mi u sexu byl předčítán Hamlet jenom jednou... *Zvedla se z křesla.* O tom už jsme se bavili Aki. Máme stejný záměr... Taky mě štvou ti, co ubližují nevinným jen pro zábavu.
*Mira nad tím jen protočila očima.* Nemysli si, že ti to nevidím na očích, to jak jsi se dívala i na Jeffa. *Zavrněla, načež se jemnovaný otočil a koukl na ně, Mira mu ale jen zamávala.* Uvidíme, jaký bude třeba za měsíc tvůj bodycount. *Vyplázla na ni jazyk Mira, než pokrčila rameny.* Já vím, já vím že jsme se o tom bavily, ale tak ptala jsi se, co mám v plánu. tak ti říkám, co mám v plánu. *uculila se. Nad jejím moralizováním toho, co by měla a neměla Mira říkat, protočila upírka jen panenkami a mávla rukou.* Jsem stejně zvědavá, jak se tu jinak zabavíš, mě to problém nedělá, já si ráda zahraju monopoly, sednu do auta, i kdyby jen sama se sebou. Co ty? Budeš se tu užírat tím, jaká tu je nuda? Pak tu ale nuda fakt bude, nesmíš si to tak vnucovaaat. *Protáhla.*
*I Aless tiše ležela v jeho náručí a přemýšlela nad spoustou věcí, než jí vyrušil, načež lehce nadzvedla hlavu a pohlédla na něj.* Zatím jsem nad tím nepřemýšlela, ale myslí, že pozvat jen přátelé a tak je dobrý nápad. Přece jen nějak extra mega velkou akci zase nechci, nerada bych tím přitahovala pozornost nežádoucích návštěvníků a nechala si jimi tak zkazit náš den. *Pak si zase lehla a koukala se na to, co ji ukazoval.* Tohle se mi líbí, je to vážně skvělé místo, takže pro mě ano. *Pousmála se a na chvíli se zamyslela.* myslím, že i datum v listopadu bude fajn. *Pousmála se.* I tak toho bude hodně, co bude třeba zařídit. Nějaké občerstvení, určitě i ochranu místa, aby se nic nepodělalo, šaty, prostě všechno a jo oddávajícího, asi spíš nějaký čaroděj viď. Já ni nevím jak se tyhle sňatky uzavírají, zda je to jako ty lidské nebo jsou jiné. *Pronesla a koukla na něj.*
Na to přijdeme, jak na to, já se zeptám strýce, ten už ženatý je, takže nám dá vědět. *Mrkl na ni, než se posadil a opřel se jednou dlaní za sebou.* No, tak jo, pozveme jen známé, jak říkáš, nechci nějakou pozornost, co by mi byla nepřijemná. *zavrněl, než se zamyslel.* Víš co mě napadlo? Vdávat se ty v obleku, a já v šatech. To by bylo zatraceně originální, to by bylo prostě super, co, nechceš se mnou jít do toho? *optal se jí, s uličnickým výrazem na rtech.* Navíc, v listopadu už se bude přeci jen smrákat dříve, takže budeme moc být dříve na obřadu a pak i nějak do rána, bude déle tma, Posunul bych to na zimu, ale to se mi na tebe nechce už čekat. *Usmál se a hlavu si položil Aless do klína.*
Nevím, kdo nedávno mluvil o tom, že se zde nudí. *Co ví, tak ji Mia jednou vyrušila s tím, že neměla do čeho píchnout a nudila se.* Dokud se to nestalo, tak neříkej, že jsem tu spala s každým. *zamručela a ohlédla se na Jeffa než protočila oči a došla ke dveřím od garáže.* Radši mi pomoz vymyslet, jak se odsud dostat, než mi říkat pohádky o tom, jak tu ojedu každého. Koukni na ně... *Ukázala směrem k Jeffovi.* Hotový materiál na to být v celibátu koukne se jen, když se mluví o jeho jméně. Tady ten bodycount bude bohužel hodně nízko... Myslíš za by ty dveře garáže šly nějak nadzvednout? *Ohlédla se na mechanismus, když si pozorovala krabičku do které vedla elektřina.* V garážích je vždy někde krabička s jističi pomoz mi ji najít a nebo si nadále seď v autech, co nejsou ani tvoje *ušklíbla se.*
*Mira se na ni dívala, poslouchala ji, ale pak sii povzdechla.* Hele, já jsme pro každou špatnost. Pomůžu ti s čimkoliv, ale ne s tím, aby jsi se odtud dostala. Nebudu toho společníkem, a jestli budeš chhtít utéct, tak ti říkám rovnou že tě napráším Aless. *Proensla a pak se naklonila dopředu.* Chápu, že chceš odtud, ale nebudu tě podporovat v tom, aby jsi zdrhla. Jsi novorozenec, je to o krk. je to hodně o krk, a tohle já nedopustím. Svezla by se s tím nejenom Aless, ale i já, i ostatní, co tu jsou, protože by to byla právě Aless, hlava klanu, co by měla na svědomí to, že jsi jí zdrhla. promiň, tohohle se já účastnit ale nebudu. *Pronesla Mira následně, s dost velkou razancí.*
*Posadila se také a pousmála se.* Dobře, tak se ho zeptej a já zkusím najít nějakého oddávajícího, co by to udělal. *Usmála se konečně o něco víc. Než pak pozvedla obočí a poslouchala jeho šílený nápad.* Chceš se ženit v šatech? *Koukala na něj, než pobaveně zavrtěla hlavou.* No když mi slíbíš, že si pak večer budu moct vzít na sebe šaty i já, pak s tím šíleným nápadem budu teda souhlasit. *Rozesmála se.* Jsi vážně neskutečný blázen Remi. *Prohrábla mu vlasy a koukla na něj.* Ani já bych nechtěla čekat do zimy. I tak nějak nemůžu uvěřit tomu, že se to děje. Že bude svatba, že budu vdaná. *Zašeptala a koukala na něj.* Asi pak budeme muset i nějak vyřešit bydlení.
*Remi se usmál.* Někoho seženeme, poptám se i já, nějak kolem a snad se někdo najde, nejlépe někdo ze zrakem a nebo z podsvěta, přeci jen, je to dost divoké, ale no uvidí se. *Usmál se a pak se celý rozzářil.* Teda, abych byl upřímný, nečekal jsem, že mi na to kývneš. Ale jo, i já bych se pak převlékl, ale teda, to bude super, to bude fajn!! Tak jo, takže si sežeň oblek, já si seženu šaty. *Mrkl na ni a pak jen spokoejně zavrněl, než si lehl zase zpátky na postel a koukal na ni.* To vyřešíme, upřímně, navrhoval bych, abychom byly třeba u tebe, pokud chceš, a můj byt můžeme nechat jako místo, kam se budeme vracet pro klid a tak, však víš, jak to myslím. Bydlet tu, a tam chodit jen tak, pro oddech. *Usmál se.*
*Poslouchala Aki a jen protočila oči.* Stačilo říci, že se toho prostě nezúčastníš. Moralizování na mě moc nelatí, tak jako na tebe, ale chápu. *Pozorovala dráty kam vedou, až za jedním autem objevila krabici.* Bingo *došla k ní a sundala plastový kryt. Pozorovala několik jističů, než sáhla po jednom, co by mohl vést k vratům zkkusila ho, ale nic moc se nestalo.* Že by? *nakoukla zpoza jednoho auta a přešla ke garážovým vratům a chvilku poslouchala jestli uslyší to lupání, co vydávají kabely, když je v nich elektřina, ale nic. Bylo ticho. Ohlédla se k Aki s tím, že se usmívala od ucha k uchu a vrátila se zpět k pojistkám, když zandala kryt zpět, aby se vrátila za Aki.* Můžeš jít bonzovat *pokrčila rameny a usedla do křesla. Chtěla vyčkat na lepší situaci teď, když se jí Aki přiznala, že to na ní řekne nehodlala ji říkat o vyhozených pojistkách ani nehodlala hned teď utéct hodlala si vyčkat na příležitost. Z nudy si hledala zábavu v tom najít výzvu, jak se odsud dostat. Paradoxem bylo, že nehodlala utéct a chystala se naprášit sama jen jí bavil fakt, že musí nad něčím přemýšlet.*
Pokud se tam o něco snažíš, holka, tak jsi právě vyhodila pojistky ve vašem bytě. pojistky od garáže a zbytku baráku jsou v horních patrech, tady ne. *Pronesl Sebastian, který se zrovna otočil, než se dále ale věnoval tomu, co dělal, tex řešení čehosi s jeffem. Mira si dala ruku před pusu, aby se nezačala smát, než se ale nakonec jen ušklíbla a pokrčila rameny,.* Asi ti není souzeno, princezno. *Použila přezdívku, jakou řekl před tím Elijah Em a ušklíbla se.* To ti moc nevyšlo no, ale tak, nevadí. *zavrněla a povzdechla sii.* A ani tě nemusím bonzovat, no tyo. Ale hele, už jsi zjistila, jak si zajistit abych ti nemohla předčíttat Hamleta, to nevím, estli dám po tmě. *Ušklíbla se.*
Tak, už tě nějak znám a vím, že jsi pro každou šílenost, takže jsem si řekla, že teda budu souhlasit, ale pak chci šaty taky, to si nenechám vzít. *Uculila se na něj sladce.* Bude to teda zajímavé, ale jo seženu si teda jak oblek tak šaty, ty můj blázne jeden. *Nahnula se k němu a políbila ho.* Jako jo, šlo by to, přece jen můj pokoj a vše, co k němu patří je v té části domu, kde je klid, ostatní pokoje jsou na druhé straně patra, takže tady budeme mít dost soukromí, ale i tak chodit k tobě pro klid, bude skvělý nápad, to se mi líbí jen vážně chceš žít v domě plném upírů mi amore? *Optala se jej.* Klidně můžeme bydlet u tebe a sem budu chodit nebo to dělat půl napůl po týdnu. Nějak to snad vymyslíme. Tak aby nám to vyhovovalo. *Pousmála se a na chvíli se zamyslela.* Teď už jen, jak se pak budu jmenovat. *Zazubila se.* Přemýšlím buď jen nad tvým příjmením nebo spojit naše oba dohromady.
Jak jinak... *pronesla a chytla Sebastiana.* Ty máš klíče od zdola? Vezmeš mě tam? *Na Aki už ani nijak zvláště nereagovala jediné, co tak ji byla pro smích a neměla na to ani už náladu.* Sprcha a kniha zní pro dnešní zbytek dne jako skvělý nápad. Alkohol jsem již dopila, takže... *Pokrčila rameny.*
*Seba se na ni otočil a sjel si ji pohledem. pak pokrčil rameny.* No dobře, tak jo, tak pojď, jak chceš. *Proensla pokrčil rameny, než se podíval na JEffa.* Hlídej tu tu druhou, okei? *Mrkl na něj jeho kolega, než mrkl na Em.* Jak si jen přeješ, dkyby jsi chtěla pak zase do garáže, stačí zavolat. Ty tu asi ještě budeš? *Podíval se na Miru, která ale mávla rukou.* Já tu ještě budu!! *Houkla na něj.*
*Po celou tu dobu,l co ji poslouchal se usmívbal. Nakonec se natáhl, vzal ji za ruku, půolíbil ji na dlaň a opět si lehl. Přikyvoval, nebo se usmíval, nedopovídal, odpovědět se jal až na další otázku.* Moje milá, já bych chtěl být kdekoliv, kde budeš ty, víš? I kdyby to bylo na kraji světa, mrtvolko moje. *Zavrněla a pak se k ní ještě blíže natiskl.* Hm, a chtěla by jsi být paní Luca? I dkyž to vlastně ani není moje příjmení, ale příjemní, co jsme ukradl od Chiary? A nebo, jak chceš, můžeš být Ransom Luca, nebo Luca Ransom, nebo prostě jen Ransom a nosit můj prstýnek, to je mi asi tak nějak jedno, má milá. *Zavrněl a usmál se.*
*Natiskla se k němu blíže a pohladila ho po tváři, načež poslouchala jeho slova.* Je hezké to slyšet. *Pousmála se a lehce jej políbila.* Popravdě i mě je to jedno, kde budeme, když tam budeš se mnou. *Přiznala tiše.* Hm a příjmení, asi to spojím, chci mít i to tvoje, takže to bude Alessandra Ransom Luca, mi amore. *Opřela si čelo o to jeho.* Vidíš prstýnky. Nesmí být ze železa ani stříbra, takže musíme vymyslet něco, co bude pro oba nejlepší. *Koukala mu do očí, tak nějak si přemítala všechno v hlavě od začátku až do teď. Opravdu bude jeho ženou, měla pocit, že se jí to jen zdá, že se probudí a on zmizí, proto se mu schoulila v náručí, jako kdyby se bála, že se to tak opravdu stane.*
*Remi tiše mručel na znamení souhlasu. Tak nějak se mu ale zavíraly oči, než nakonec odpadl. Neusnul, vyčerpáním své magie omdlel. Ruky, kterou jí držel, mu volně padla do dívčina klína a celé jeho tělo povolilo. Bylo toho na něj přeci jen dost, hlídal přes den upíry, novorozence,a teď je ještě uklidnil svou mgaií. Bylo až překvapující, že vydržel tak dlouho, aniž by odpadl. Ještě, než se mu přeci jen zavřely oči tušil, že tohle nebude asi nijak příjemné druhý den, až se potáhne na Ernův dvůr.*
*Ležela v jeho objetí a přemýšlela, chtěla ještě něco dodat co a jak se svatbou, ale pak ucítila, že je něco jinak. Myslela si, že usnul, ale když jeho ruce povolily, lehce se nadzvedla a koukla na nej.* Remi? *Začala, ale nic se nestalo.* Remi, no tak vstávej. *Zkusila to ještě jednou, než s ním lehce zatřásla.* Mi amore, prober se. *Posadila se a koukla na něj, než s ním znova o trochu víc zatřásla. Přece jen nechtěla mu nijak ublížit, chápala, že vynaložil hodně síly, ale i tak se o něj bála, když byl mimo.* Remi, lásko no ták, tohle mi nedělej, prober se prosím. *Nahnula se k němu a zlehka ho políbila.*
*Remi ale nereagoval, ba naopak, dál ležel bez hnutí. Hrudník se mu sice nadzvedával, ale neprobíral se, prostě ležel dál. Místo toho ale do pokoje vešel Seba.* Hele, Mira je dole s Jeffem, Emilia chtěla zpátky dolů, což jsem taky udělal, protože se tam snažila odpojit pojistky, odpojila akorát pojistky bytu, takže nevím, chceme ji pouštět nahoru? Přeci jen, snažila se utéct. *Pronesl Sebastian k Aless, než se zadíval na féra.* Je ten mameluk v pohodě? Pronesl a zadíval se na jejich rzpoložení.* Zkus ho polejt ledovou vodou, teřba to zabere. *Zhodnotil,, hledíc na nehýbajícího se Remiiho.*
*Když se otevřela dveře a vešel Seba, jen si vyslechla, co řekl a tiše si povzdechla.* Dobře, pokud Mira nedělá problémy, tak klidně dole zůstat může, co se týče Em, zatím bude dole a já s ní pak promluvím. Myslím, že to dneska bylo všechno díky tomu nedorozumění dole, ale to nějak vyřeším a snad bude v pohodě. Díky za info. *Kývla hlavou a pak pohlédla na Remiho.* Myslím, že je v pohodě, teda doufám. je asi jen vyčerpaný, přece jen dneska pomohl až dost a jeho magie ho oslabila. *Povzdechla si a vstala z postele, načež došla do koupelny a do malé nádobky nabrala trochu ledové vody, kterou jen co se vrátila zpátky vylila na ležícího féra.* Tak snad tvůj nápad zabere. *Koukla na Sebu a pak na Remiho.*
*V ten moment, kdy Remimu na obličeji přistála ledová voda, vyskočil fér jako čertík z krabičky. Zamumlal, rozhlédl se kolem sebe a podíval se na Aless.* Já odpadl, že ano. *Zakňučel, než si promnul oči.* Aless, prosím, odvez mě domů už teď, mám něco, nějaké bylinky, které by mi měly pomoct. *Požádal ji, ale pak se přeci jen nadechl.* A mohu s tebou ještě o něčem mluvit? O samotě? *Optal se ji, načež se koukl na Sebu. ten kývla a dal se na odchod, aby jim nechal požadovaného soukromí.*
*Upírka na něj koukala, než se ještě otočila na odcházejícího Sebastiana, když se pak za ním zavřely dveře, posadila se na postel vedle Remiho.* Odvezu tě domů, chápu, že toho bylo moc a potřebuješ svoje věci, pomůžu ti pak k autu. *Pronesla a koukala na něj, tak nějak přemýšlela o čem chtěl ještě mluvit.* Ale ještě než pojedeme, tak povídej, o co se jedná? Děje se něco? *Optala se opatrně.*
*Chytl ji za ruce a jemně se umsál.* Nechci, aby jsi se hned děsil, a to ne. Jen jsme ti to chtěl říct, přeci jen, no...každopádně, abych začal, se vším tím, co se děje, s námi, a s mou prací, chtěl jsem mít větší možnost tě chránt a tak jsem šel za jedním čarodějem, no, černokěžníkem, co jsem pochopil, jmenuje se Robert, možná ho znáš, Vyhotoví mi tři ochranné předměty, tedy, dva ochranné a jeden magický, je to na to, abych měl větší možnost chárnit nás, chránit tebe. Ale, výměnou za to chtěl službu. Nevím kdy, a nevím jakou. Jediné co vím je, že se to nebude týkat žádného unášení ani zabíjení. Takže prosím, zkus si toho čaroděje neznepřátelit, ano? ty nebo kdokoliv ze tvého klanu, je to pro bezpečí nás obou. Protože, jak jsem řekl, nevím, co chystá, a ani kdy, možná to bude banalita, ale nikdy nevíme. *Hlesl Remi.*
*Lehce mu stiskla ruce a hleděla na něj, přičemž poslouchala jeho slova. Po chvíli jen překvapeně nadzvedla obočí, ale nic neříkala, jen dál poslouchala.* Robert? Neříkají mu náhodou Bob? Takový trochu pošuk, teda je takový svůj nebo jak bych to řekla. Slyšela jsem o něm něco od svých kontaktů a viděla jsem ho jen jednou, právě na te párty, kde jsme se poznali i my dva. Tehdy tam seděl právě s Dragosem pokud se nepletu. *Poznamenala.* Doufám, že ten váš obchod bude v pohodě, myslím dohoda s ním, nerada bych, aby tě nějak obelstil, to bych ho musela zabít. *Zamračila se, než se zase trochu pousmála.* Ale neboj se, ani já ani nikdo jiný si ho neznepřátelí, věř mi. Pracuji v tomhle už dost dlouho, takže vím na koho si dát pozor. Navíc sama obchoduji s Maddie Colban, nejvyšší čarodějkou Bronxu, na kterou jsem byla už mnohokrát upozorňována, že si na ni má dát člověk pozor. Což mi připomíná, že s ní mám za pár dnů schůzku ohledně Akamiřiných psů. *Dodala.*
*Bylo na něm vidět, že si ulevně vydechl.* Nevím, tak nějak jsem čekal, že mi řekneš, že to byla hloupost, ale přísahám ti, že vše bylo v pořádku. Pokud jsme pochopil, nešlo by pak o nic destruktivního, takže si myslím že to bude v pořádku. Uf, dobře, no tak jo! Odfrkl si Remi a chtěl vstát, ale stejně tak rychle jak se zvedl si zase sedl a zaklel.* Do háje ale už, jako jo, byl to nášup. No jeden z těch předmětů je něco, co by mi mělo pomoct tak nějak se lépe soustředit na ovládání magie, takže bych se mohl i zlepšit v tom, co do teď dělám, víš? Snad to pak dodá i energii, a nebo, alespoň, se nebudu pak cítit jako vyžvejkaná žvejkačka. *Zavrčel Remi.*
Neříkám, že to byla hloupost, jen nechci aby tě čaroděj dostal do svých spárů, pokud jde o dohody, nejde jim v tom moc věřit, ale když říkáš, že to nebude nic tak hrozného, tak pak dobře. *Pousmála se a sledovala ho.* Prosím tě, ještě chvíli lež, pak ti pomůžu k autu, Seba ho nachystá před vchod, ale teď ještě odpočívej. *Zatlačila ho opět do postele.* Ty jedna žvejkačko. *Uculila se na něj.* Myslím, že ti to pomůže, určitě, pak budeš jako Superman. *Culila se, než zvážněla.* Ještě jsem ti ani nepoděkovala, za to, co jsi dneska udělal. Moc si toho vážím mi amore, opravdu. Děkuju. *Zašeptala a hleděla mu do očí.* Mrzí mě jen, že díky tomu jsi teď tak oslabený, ale já se o tebe postarám. *Pousmála se.*
*Usmáls e na ni a nakonec si rezignovaně lehl.* Víš, ale než abych ležel, rád bych s tebou dělal jiné věci. Ale, no, myslím si, že to encháme asi na jindy, na to, až budu tak nějak schopnější a bude mi lépe, to by asi šlo, jo. Tak, zítra jak půjdu od Erna, že bych se tu zastavil? *Mrkl na ni, než se položil zpět a hlavu jí položil do klína. Pak se ale jen zasmál.* No nemáš za co! Ono, kdybych nic nedělal, bylo by z mých zbytků těla asi krmení pro ryby. Musel jsem, pomohla mi tam ještě jedna upírka, Ele, ale jak říkám. není za co. bylo i v mém i v zájmu ostatních nenechat je tam pak běhat dál, to by bylo o držku. A jelikož vím, že sháníš lidi, tak jsem trošku přispěl financí do banku. *Zavrněl spokojeně.*
*Zasmála se.* Ano vím, že místo toho, abys ležel bys spíše dělal lepší věci, ale tak vidíš, teď to prostě nejde, tak ti musí stačit objetí a polibky můj milý. *Mrkla na něj.* Klidně se zastav, zítra nikam nejdu, takže tě budu čekat, jsem zvědavá, jak dlouho vydržíš. *Dobírala si ho se smíchem a prohrábla mu pak vlasy, než jej dál poslouchala.* I tak ti děkuju, mimochodem, chtěla bych ti ještě něco dát. Je to maličkost, ale jelikož jsem už zasnoubeni a no jsi tady docela často. *Pousmála se a natáhla se na noční stolek, kde v malé krabičce něco vzala, to něco mu pak vložila do dlaně.* Je to klíč od domu, abys tady nemusel zvonit, ale vlézt si sám, když už jsi tu skoro doma. *Pousmála se.*
*Remi se na ni usmál, převzal si od ní klíč, natáhl se a políbil ji.* Tak to už musí být ale skra důvěra, že si do domu necháš jen tak vejít vílu. děkuju ti za to, moje milá. *Zavrněl, než ji ještě jednou políbil a pak vstal.* Moc rád bych si tu s tebou povídal,ale jak jsme řekl, měl bych jít domů a odpočinout si, a… *Více ale neřekl. Rozrazily se totiž dveře a dovnitř naběhla upírka, ta jedna blondýna, která se tam na Remiho vrhla, cítíc jeho bijící srdce. Vrhla se na něj, ale Remi byl rychlejší. Hned, jak se k němu dostala, se protáhl do její mysli, kterou stihl ještě omámit natolik, aby dívka upadla na zem, celá nesvá a zmatená, z toho, kde je. Stejně tak ale odpadl i Remi, do opětovného bezvědomí kvůli vyčerpání.*
*Aless mu polibky opětovala, chtěla ještě něco říct, ale to se už nějak všechno semlelo. Ihned co dívka i Remi padli k zemi, do místnosti naběhli i Sebastian s Emettem, který mladou upírku vzal do náruče a ihned s ní odešel zpět dolů do pokojů. Sebastian se chystal jít za ním, ale to ho upírka zastavila.* Pomoz mi s ním prosím k autu. Musím ho nějak dostat domů. *Povzdechla si a dřepla si k němu. Mladík jen přikývl a beze slov si Remiho vzal a přehodil přes rameno, nesoucí ho dolů.* Mám jet s tebou nebo jak to chceš udělat, Aless však jen mlčela a přemýšlela.* Nemohl bys ho tam vzít ty a zůstat u něj prosím, chci mít jistotu, že bude v pořádku. Já bych jela, ale potřebuju dořešit ještě co s nimi, než se něco podělá.* Povzdechla si.* Jo pojedu, tak ho naložíme a já ho vezmu domů. *Ušklíbl se Seba a došel s Remim až dolů k autu, kde ho posadil na místo spolujezdce a sám sedl na místo řidiče.* Dej mi na něj pozor Sebo. *Pousmála se, ještě Remiho zlehka políbila, než zavřela dveře na jeho straně. Seba jen přikývl, načež nastartoval a vyjel směrem k Remiho domovu. Aless se pak vydala do domu, dořešit nové upíry, načež pak chtěl ještě dolů za holkama.*
*Dívka ležela na posteli, kreslila si opět na tabletu, a byla zavřená ve své místnotii. Nemohla si pomoct, ale měla za to, že svou "spolubydlící" naštvala, a to taky asi tak bylo. přeci jen, otevřeně jí řekla, že se nebude podílet na jejím útěku. Ne že by jí to nějak tížilo, to ani ne. Ji tížil ten fakt, že si teď neměla o to více s nikým povídat. Povídala si akorát tak sama se sebou, poslouchala pínsičky a tak nějak si pohupovala hlavou do rytmu. Sem tam vylezla z pokoje pro krev, jež si nalila do sklenky, ale to bylao asi tak vše z jejího fungování.*
*Po tom, co Sebastian odvezl Remiho, šla Aless ještě dořešit nové upíry. Chvíli jí to trvalo, přece jen se museli s Emettem domluvit co a jak. Když pak vymysleli, co dál, tak se daly plány do pohybu a upírka si mohla konečně trochu oddechnout. Slíbila ještě holkám, že za nimi dojde a tak sjela dolů do míst, kde obě byly, přece jen už tam byla i Aki, kterou tam Seba před odjezdem zavedl. Když výtah dojel dolů, otevřely se dveře a Aless vyšla ven, prošla chodbou až na konec, kde otevřela dveře a vešla dovnitř. Jelikož nikoho neviděla, tušila, že budou zalezlé v pokojích. K Em teď jít nechtěla, sice měla v plánu s ní mluvit, ale ne teď, tak došla ke dveřím Aki, zaklepala a vešla.* Myslela jsem, že budeš ještě nahoře. *Pousmála se a opřela se o rám dveří.* PŘESUN HRY DO REZIDENCE ALESS.
*S radosťou sleduje tú najkrajšiu reakciu vo férovej tvári, a má čo robiť, aby to nezopakoval znovu, a znovu, a znovu.* Budem si dávať pozor. *Povie rázne a presne, aby vílu upokojil, že jeho varovania neprejdú jedným uchom dnu a druhým von, ale že si ich berie k srdcu a berie ich vážne.* Dobre. Tak si spravíme niečo navzájom. Skúsim teda zohnať niečo podobné ako naposledy. *Dodá než sa začnú ruka v ruke presúvať cez les. Celú dobu si cestu užíva. Tanoia vyzeral byť vo svojom živly. Vlastne celkovo mu dnes prišiel spokojný a šťastný, a aj jeho pohyby v Lóniho okolí neboli už tak ostýchavé, ale venoval mu trochu dotyku aj sám. Takže aj keď ho strašil príbehmi o lese, ktorým prechádzali, Lóni sa nemohol cítiť šťastnejší a viac v bezpečí ako práve v daný moment. Do New Yorku sa mu, úprimne, nechcelo. Vlastne sa mu nechcelo von z Farie. Tá krajina ho očarovala, ale špeciálne v tom, že tam dokázal nájsť Tanoiu, a že fér vyzeral, že sa cíti doma. Lóni sa vlastne nejako cítil doma aj sám o sebe, napriek tomu, že v dome nebolo nič v jeho vlastníctve, a určite by sa stratil, ak by sa snažil v lese navigovať. Bolo to niečo, čo ho na sebe prekvapovalo. Ale zároveň aj trochu rozumel, keď okolo nich len tak prešli policajné autá so zapnutými hukačkami, alebo na seba niekto len tak vykrikoval cez ulicu. Faeria mu prinášala pokoj.* Viem, že sa nelúčime. Ale páčilo sa mi s tebou byť. Bolo to krásne. *Prizná sa chlapcovi. Už z diaľky spoznáva budovu, ktorá civilnom vyzerala ako kopa ruín, ale pre nich bola niečím dôležitým, aj keď nebezpečným. Už boli takmer pri vchode, keď si Lóni stiahol Tanoiu k sebe do blízkeho výklenku. Ruky si položil na jeho tvár a venoval mu opatrný bozk na pery.* Hlavne si teraz dávaj pozor ty, dobre? *Požiada ho, a palcom mu masíruje časť dlhšieho ucha, na ktorú ešte dosiahne, aby mu dlane robili oporu pre Tanoiovu čeľusť. Potom mu niečo napadne. Jemu samému chytia líca farbu, ale nakoniec sa prikloní k chlapcovej tvári, svoje pery priloží až k uchu, aby to ostalo len medzi nimi.* A máš zakázané sa seba dotýkať, ak tam nie som. *Dodá k tomu, čo všetko sa medzi nimi stalo. Najradšej by mu to poslal ako myšlienku, nech je to skutočne súkromné, ale aspoň trochu sa vyvaroval šanci, že by o nich takto vedel každý. Opäť mu vloží bozk na horúce červené líce, a s tým sa trochu odtiahne, aby si mohol Tanoiu prezrieť.* /Prečo je tak rozkošný? To oblečenie vyzerá na ňom úžasne. Budem mu musieť spraviť niečo podobné, aby to mohol takto nosiť. Ako darček za ten sveter od neho./
*Energicky prikývne hlavou a usmeje sa.* Aj mne bolo… *Prizná pravdivo, aj keď sa snaží čo najviac odpútať od tej sexuálnej časti, aby sa celý čas tak nečervenal ako školáčka pred svojim crushom. Odrazu si uvedomí, že pri čase, strávenom s Lónim, úplne pozabudol na to, že sa zamiloval do kráľa víl a ani to nemal potrebu mladému čarodejovi povedať, pretože sa mu to teraz zdalo iba ako ohúrenie, ktoré zrejme stále neprešlo, ale už na to skoro nemyslí a namiesto smútku teraz pociťuje akúsi silu, že sa musí posunúť ďalej. Napadlo mu to hlavne po tom, ako hľadel cestou na hrad Zimného dvora a aká bola tá oslava vtedy. Lóniho ruka v tej jeho ho však držala pevne ešte aj naspäť v New Yorku a on si nevedel pomôcť a musel sa z toho usmievať. Keď sa blížia k miestu, ktoré Tanoia tak dobre pozná a pohybuje sa v ňom skoro ako v lese Fjöll, trochu mu stiahne žalúdok a nie z jeho zmätených, natoľko nahromadených pocitov, že nevie, ktoré sú skutočne jeho, ale z toho, že napriek všetkým tým rokom je tieňotrh aj tak nebezpečným miestom pre každého, kto doň vojde. Vtom sa nechá stiahnuť do strany Lónim, nečakane a tak sťažka vydýchne. Chce sa zasmiať, ale Lóniho pery sa dostanú na tie jeho takou rýchlosťou, až nestihne zareagovať a už sa od neho vzdiali. Jeho tvár akoby bola pohárom, čo sa práve napĺňa jahodovým džúsom, tak prekvapenie prechádza od spodku jeho tváre až k čelu. Uhne trochu pohľadom, vlasy mu padnú do tváre a priloží si chrbát ruky pod pery. Radšej sa hanblivo usmeje a prikývne.* Dám si pozor, ako budem môcť. *Uzná. Je zvláštne mať blízkeho človeka, ktorý s ním môže ísť a podporiť ho aj počas dňa, Was totiž nie je svetlomilec a tak mu to jeho upírska prirodzenosť nedovoľuje. Drží Lóniho za ruky, už otvorí pery, aby sa s ním rozlúčil, keď ho prekvapí, ako sa k nemu blondiak nakloní a po slovách, ktoré vysloví, sa trošku odtiahne s hraným pohoršeným výrazom.* Lóni… *Zvolá a poobzerá sa dookola, či to niekto nepočul.* /Uťahuje si zo mňa, lebo vie, že sa budem hanbiť ako paradajka./ *Snaží sa ospravedlniť si to, že ho to trochu nabudilo. Tiež sa nakoniec nakloní a dá Lónimu rýchly, hebký bozk na líčko, skoro akoby sa iba jemne dotkol. Má potrebu upozorniť ho znova, ale uvedomí si, že Lóni nie je malé dieťa a postará sa o seba. Dúfa v to.*
*Cítil sa tak krásne. Bolo mu príjemne teplo v objatí Tanoiovej vône, a chlapec mu práve viackrát aktívne za sebou vyjadril, že mu s ním bolo dobre. Skutočne, ak by mal v sebe Lóni znamenie zo psa, už by sa mu jeho chvost vrtel na všetky strany. Takto si len s úsmevom užíval chlapcovu blízkosť a prítomnosť. Miloval teplo jeho ruky, farebnosť jeho oblečenia, neupravenosť jeho divokých vlasov, žiarivosť jeho osobnosti, ako aj mäkkosť jeho pier. Dokopy tvorili Tanoiu, o ktorého sa Lóni bál, že by mohol niekedy prísť.* Dobre. Ja ešte rýchlo nakúpim pre teba ovocie, a potom už pôjdem. Ak bude nejaký problém, vyhľadaj ma, a v opačnom prípade sa neobávaj aj hrýzť, dobre? *Uistí sa. Aj keď mal fér omnoho viac rokov ako Lóni, chcel sa uistiť, že je v bezpečí. Možno to malo niečo do činenia s tým, ako sa mu chlapec podvolil aj v súkromných záležitostiach, a veril mu s tými najintímnejšími stránkami svojho tela. Pobavene sa zasmeje na tom, ako ho napomenie.* Tanoia... *Povie podobne ako on, načo si chlapca znovu pritiahne do objatia. Povzdychne si.* Nebudem sa s tebou lúčiť, lebo mi bude ešte aj smutno. Takže...už sa neviem dočkať na to, kedy sa opäť stretneme. *S tým chlapca pustí. Venuje mu ešte jeden posledný pohľad, a s tým vojde dnu, aby ich teda ľudia na tieňotrhu nevideli vojsť naraz. Opäť trošku vyprázdni vrecká s peniazmi od Zacharieho, ale keďže sa mu Tanoia nijako nehlási, rozhodne sa ho nevyhľadať, aby sa náhodou necítil zle za to, že ho vidí predávať aj ťažšie veci. Lónimu medzitým aj došlo, čo také môže chlapec v skutočnosti na trhoch predávať. Vyjde tak naprieč svojej izbe, aby sa opäť ponoril do povinných textov od Zacharieho.*
*Užíva si topenie sa v Lóniho pohľade istú chvíľu, než si uvedomí, že na neho civí naspäť, akoby ho nikdy doteraz nevidel. Jemne si odkašle a pozrie sa ku vchodu. Na čarodejovu starostlivú poznámku sa iba uškrnie.* Len dúfam, že nebudú oni hrýzť mňa. *Zavtipkuje a jeho obláčikový smiech sa nesie trochu dlhšie, než by si žiadal. Mali by byť opatrnejší, aby na seba neupútavali príliš veľa pozornostosť. V hlave už mal plán, že Lónimu tiež niečo kúpi, na oplátku, koľko toho robí on pre neho.* Ja sa už celkom vyznám, ale ty daj pozor. *Upozorní ho nakoniec ešte rodičovsky, ale jeho črty sú jemné, keď sa na Lóniho pousmeje jedným kútikom úst. Má v pláne zohnať mu začarovaný predmet, ešte nevie aký, ale niečo vhodné, čo by sa mladíkovi hodilo do jeho každodenného života.* Ďakujem teda. Ahoj, uvidíme sa čoskoro dúfam. *Lúči sa s blondiakom a aj keď ho opúšťa, necíti osamotenie, skôr sa vo vnútri pripravuje vstúpiť do svojho profesijného sveta ako majster svojho remesla. Hrdo sa narovná, šťastne sa pousmeje a sleduje, ako sa Lóni stráca v dave podsvetťanov, vyzerajúcich príliš tajomne, niektorí nebezpečne a niektorí by sa aj hodili k tomu, aby sa s Lónim chytili za ruky a pôsobili by ako veľká skupina hviezdičiek.* /To je ty si zas ako zatúlaný list./ *Pomyslí si, slabo si vzdychne, napraví si brašňu, vak i skontroluje vrecká, pripravený na obchody, ktoré dnes majú prebehnúť. Keď už Lóniho nie je vidieť, pomaly svtúpi aj on sám, opatrne sa obzerajúc dozadu, či ho niekto nevidí a zapletie sa medzi ľudí. Už len pohľady, ktoré mu sú darované, v ňom vyvolajú jeho typický, nadnesený úsmev, ľahký a veselý krok, svieti medzi všetkými farebne a šťastne, napriek tomu, že mu sťahuje žalúdok. S Lónim do seba už nenarazia a všetko prebehne, ako má, v tieňoch predávať drogy a predmety, striehnuc, či ich nevidí niekto, kto by nemal a keď sa konečne dostane do Bronxu, je už noc.* /Dúfam, že je v poriadku./ *Pomyslí si a zamyslene si ľahne do postele medzi všetkými tými rastlinami a hubami.*
*Mira pro dnešek vytáhla psi na pláž, tam, kde to měly obě fenky rády snad ze všeho nejvíce. přeci jen, nejenom, že tu mohly pobíhat, a sem tam se i smočit, tak, jak měly rády. Proto tu s nimi chvilku byla, než je nakonec vzala domů, ale stejně se sem znovu ještě vrátila. Auto nechala kousek od pláže, na kterou se dostala po jednom ze dřevěných chodníků, a zamířila spíše od té části, kde byli lidé, povyk, hudba a tancování pryč, směrem do zadních částí pláže, kde byl klid a nikdo tam moc nechodil. Jakmile tam došla, tak si sundala černou mikinu, jež položila na písek jako nšco, na co by si mohla sednout. Pak se posadila, upravila si bílé triko a černé džíny jež an sobě měla a vytáhla si svůj skicák na kreslení. Vlastně to byla složka ze tvrdého papíru, ve kterém měla více jak tucet kreseb a tvořila další. Chtěla nakreslit ještě něco, než bude proměněná, a tak si vybrala scenérii pláže, vody a slunce na obloce. Z tašky, jež měla vedle si vyndala suché pastely, přikrčila si nohy, zahleděla se před sebe a začala kreslit.*
*Zacharieho dni boli mdlé, priam neúnosné. Tour na ňom zanechala značnú záťaž, aj dnes mal mať jeden koncert, na Alijaške. Veril však, že presun portálom bude dostatočne svižná, aby si mohol aspoň na chvíľu zaboriť nohy do piesku. New Yorku nikdy nebol jeho skutočným domovom, za posledné roky sa mu však stal minimálne útočiskom. Jeho oči však boli bledé, minimálne hmla, ktorá jeho skutočné oči zakrývala. Bol unavený, jeho telo často vypovedalo poslušnosť a jediné miesto kde dával plnú energiu bolo práve na pódiu. Ľudia ho živili, ale posledné dni sa skôr cítil požieraný. Jeho tvorbou, jeho životom. Možno išlo o istú krízu, jeho umelecký blok začínal byť tuhý a otázka či by niekedy ešte na tour išiel bola.. nejasná. Nad smrťou tohto života tápal už dlho, teraz mal však dojem, že išlo o skutočný problém. Na boso tak prechádzal po svetlom piesku, ktorý mu vytváral drobné ranky. ľannová košeľa bola mierne rozopnutá kým chodil po prázdnom priestranstve. Aj keby tam ľudia však boli, voda by ich prehlušila. Nárazy vĺn do pobrežia ho nabíjali energiou, možno aj skutočne magickou. Ladnými pohybmi rúk sa hral s morským prúdom a nútil vlny vyskočiť vyššie. Možno aj preto voda neprirodzene vyšla až ku nohám mladej dievčiny, ktorá sa objavila na jeho obzore. Pokiaľ by neušla, možno by sa voda dostala až ku jej pásu.*
*Jisitě, že si všimla, že vlny byly náhle vyšší. Připisovala to nejprve tomu, že si moře dělalo, co chtělo,a le pak si všimla příchozího mladého muže.* /Mohlo to být jím? Může být víla? Nebo čaroděj? Nebo tak? I dkyby byl, nesmím o tom říct ani hlásku, ne třetí den před proměnou, pak to už bude jedno./ *Pomyslela si. Když se ale voda začala blížit o to víc, Mira zlehka vykřikla, načež se skutečně zvedla a vydala se pryč, ovšem jak se stalo to, že toho v ruce náhle a ve spěchu měla hodně, mikinu, tašku, desky a tužky, stalo se, že jak utíkala, tak se její kresby rozletěly pryč. Toho, že je nemá si všimla, až když doběhla o něco dál.* Sakra!! *Vykřiklala ihned se vrhla pro své obrázky, doufajíc, že třeba kdyby je vylovila z vody a dala vysušit a pak je naskenovala, budou v pořádku, ale z těch deseti, co jí vypadly, viděla pouze dva, jež stály za záchranu.* /Možná kdybych nebyla taková nešika...ach jo./ *Pomyslela si, ale i tak seběhla na okraj vln i v oblečení jen proto, aby právě jednu z kreseb, jež ještě moře nevzalo, zachránila. *
*Zacharie z počiatku len postával a hľadel na ženu, ktorá sa snažila aspoň niečo zachrániť. Cítil však, že papier sa už pod tlakom vĺn a jemného piesku začal rozpadávať. Vezme tak jednu z vrchu, ktorá z počiatku len odletela pri pohybe ženy a dotkla sa vody len zľahka. Papier však bol mimo pohľadu ženy a tak netrvalo dlho, kým voda z papiera pomocou trošku mágie úplne unikla. Zostala tak len mierne natrhnutá kresba, ktorú podá smerom k žene.* Myslím si, že príliš veľa odtiaľ už nedostanete. *Prizná sa kým hľadí na vlnky, ktoré sa pohybovali už bez jeho podpory. Jeho nohy boli možno po kolená vo vode a tak svetlé nohavice mierne stmavli. Zacharie však na tento fakt nehľadel, kým nenašiel ešte jednu ceruzku vo vode, ktorá trčala, ako držiak pre vlajku.* Možno ešte toto. *Pousmeje sa, žena sa nezdala byť obsesívnym civilom, ktorý žil životom slávnych, ani dolnosveťan, ktorý pri prvom pohľade na Vyššieho čarodeja vyžadoval službu či pomoc.* Nevybrali ste si na oddych práve najlepšie miesto. *Dodá a naďalej si jeho zelené prázdne oči prezerajú ženu. Nedokázala by z nich vyčítať ani keby chcela. Predsa len neboli kutočné.*
*Mira se otočila na muže. I když se jí v hlavě hromdilo spoustu nadávek a spoustu jedovatých poznámek, uýž jen kvůli situaci, nic neřekla, jen to vše spolkla a usmála se na něj.* Moc děkuji, tohle je myslím více než dost. A no, než se týden s týdnem sejde, tak toho budu mít zase nakresleného dost, ono, tolik se toho neztratilo. To kdybych si vzala druhé desky co mám, nebo mi tu spadl grafický tablet, jéje, no to by bylo nadělení.* Převzala si od něj obrázky, jeden s nakresleným huskym, druhý s barevnými květinami.* No, a víte že ani ne? Tady, kousek dál od těch lidí je klid, tak nějak jsem měla za to, že jsem vychytala tu správnou vzdálenost, ale příště asi zvlím místo položené dál, tohle bych nerada, aby se opakovalo. *Přiznala Mira a přešlápla si na noze.* A co vy? Tipuji, možná špatně, že tu taky heldáte klid a odpočinek, pro vás to není nevhodné místo na to si odpočinout? *Otočila jeho výrok na něj a zlehka se usmála.*
*Zatiaľ žene nijak neprezeral myšlienky, alebo hlavu. Rozhodne by to mohol spraviť, avšak jeho osobná zásada ho zatiaľ držala naspäť. Pre teraz ju len sledoval, potichu kým očakával či vypadne najprv nadávka, úsmev, alebo či by slečna nevybrala korenistý sprej. Nie každý mal vždy šťastie na náhodné stretnutia..* Ste umelkyňa profesionálne? *Opýta sa k veci kým ešte podrží jednu kresbu v ruke a prezrie si ju. Všetko však poslušne odovzdá a jednu ruku si skryje do vrecka. Nemal poňatia, koľko môže stáť grafický tablet. Jeho myseľ občas ostávala fixovaná na francúzske franky. Doláre, eurá a čokoľvek medzi tým sa mu tak plietlo. 5 dolárov tak pre neho nenieslo žiadnu realistickú váhu.* Husky je váš? *Opýta sa letmo a na moment sa zameria na more a vodu, ktorá mu ešte stále obmývala nohy.* Nevhodné? Nie, čokoľvek pri mori je vhodné na moment oddychu. Aj keď to znamená, že sa musím vyrovnať z neoblomným a nepríjemným pieskom. *Pousmeje sa vystrie k žene ruku.* Zacharie. *Povie kým počká či jeho ruku príjme, alebo nie.* Keby bolo rozhodnutie na mne tak by som bol vo vode neustále. Možno asi bez peňaženky grafických tabletov a všetkých okolkov. *Prizná kým ľahko pohodí vlasmi. Bolo to dávno čo sa len tak s niekým rozprával. Už aj zabudol, aké to je sa predstaviť.. len tak.* Ste z New Yorku?
*Mira ihned kývla na souhlas.* Ano, ano!! Už několik let, vždy to byl můj sen, a tak jsme si ho nějak splnila, i když, máma ze mě chtěla mít doktorku, jak typické, Ale ano, jsem grafička, dělám věci na zakázku. *Usmála se na něj.. Pak se zadívala na obrázek, který zmiňoval.* Jo, no, byla, už umřela, ale byla moje, tohle jsem kreslila podle ní. Ale, doma mám pořád ještě dva, takže mám modelů pořád dost. *Usmála se na něj. Pořád si nepomohla od pocitu, že muže už někde viděla, ale co když to bylo někde, kde ho vidět neměla? proto se raději neptala na nic. Nad jeho výrokem se usmála.* Ano, stejně tak pohodový a klidný je můj čas jež trávím s těmi potvorami doma, takže ano, asi má každý něco. A sem chodím ráda, protože to tu znám, beru je sem často.* Přiznala potom, a aby se nestala další katastrofa, vrátila si obrázky do tašky u sebe. Ruku pak přijala.* Akamira. *Pronesla nazpět a usmála se.* Ano, ano bydlím na Mahattanu, tam jsem se i narodila, jen nějaký čas jsme žila v LA, ale jinak, jinak jsem doma v New Yorku. *Přiznala.* I vy jste odtud? *Usmála se.*
Grafička? Skutočne? *Opýta sa so záujmom, výtvarné umenie mu bolo pomerne cudzie aj napriek tomu, že za svojich mladých rokov chodieval do barov so známymi francúzskymi impresionistami.* Čo je váš zámer? Branding by ste čistou náhodou nerobili? *Nebolo to profesionálne, vedel o tom, avšak neprekážalo mu sa pýtať takto priamo. Pokiaľ by ho jej práca zaujala nemal by problém s ňou spolupracovať, pokiaľ by na to ona sama kývla. Podobne prešiel aj dohoda s Meritriss a tá si tiež nemá moc na čo sťažovať.* Toľko husky? Obdivujem vaše uši. *Vrelo sa usmeje a následne jej podá ruku.* Akamira? To sa nezdá byť príliš domácke meno. *Zhodnotí, avšak keď počul, že bola rodná New Yorkčanka, skonštatoval, že išlo len o kreatívnu a umeleckú matku, nakoľko také meno ešte nepočul.* Nie je nad New Yorkský každodenný zážitok hm? *Výstrednosti na každom rohu. New York bol každé ráno úplne iným mestom, pre niekoho vyčerpávajúce, pre niekoho radostné.* Nie nie, som z Francúzska. Do USA som sa presunul celkom mladý, kvôli práci. *Zaklame, avšak nik by to nepoznal. Klamstvá sa stali jeho civilskou realitou a tak ani nemihol okom.* Poslednou dobou však zvažujem, že sa tam vrátim, podobne, ako vy. Domov. *Prizná sa kým mu mierne padne srdce, uvažoval nad Parížom. Jeho domom na riviére.. už aj Londýn mu chýbal a to bolo skutočne tragické.* Chcete sa prejsť Akamira?
*Mira se usmála.* Tak nějak graficky kreslím, tvořím různá díla, obrázky, portréty, ale ano, věnuji se potom i tvorbě log, plakátů, a designů webových stránek. *Uvedla na pravou míru dívka a usmála se.* Myslím si, že jsme zdatná pro vás vyhotovit jakýkoliv grafický kousek, jež na mne vymyslíte. *Dodala ještě se smíchem. Pak si vyposlechla jeho větu o psech a přikývla.* Ano, nekd yje to s nimi skutečně, ale skutečně k nevydržení, to se tedy musí nechat. Ale, no, i když ješí o sto šest, nevymenila bych je. *Přiznala. A měla pravdu, milovala je nadevše, jako snad své děti.* Ne, to není, no, máma se snažila být asi originální, tak bych to nazvala. *Protočila očima, své jméno moc v lsáce neměla. Pak kývla s úsměvem na souhlas.* Páni, Francie? Ah, v Evropě jsme nedávno byla, jako součást týmu Eurovize, samozřejmě, grafická oblast, to byla práce k nezaplacení!! *Rozplývala se dívka..* No, ono...doma je doma, upřímně. *Usmála se a pak kývla.* Ano, ano ráda se projdu. *Zavrněla a posbírala si své věci. Pak vstala a kývla hlavou, jako že může jít.*
Nemáte vizitku? *Pousmeje sa zatiaľ čo len sám príma všetko to nadšenie, ktoré žena pre svoju prácu mala. Umelecká cesta bola často náročná, avšak zdalo sa, že sa Akamire darí veľmi dobre.* Nebuďte si príliš sebaistá, môže to byť náročnejšie, ako by jeden čakal. *Mrkne na ženu aj keď sám nebol rozhodnutý, alebo vedomí toho čo bolo potrebné spraviť. Mal pár nápadov a otvorených projektov, avšak čo bolo prioritné? Sám si nebol istý.* Originalita nie je zlá, v detstve sa to ale niekedy vymstí či nie? *Opýta sa so záujmom, jeho meno mohlo byť zvláštne na vtedajšie pomery, avšak keď sa narodil, každý tretí chlapec niesol jeho meno. Akamira sa však nezdala byť ani moderným, ani zastaraným menom. Skôr.. vymyslením než čokoľvek iné.* Eurovízia? Tak to ste potom slušne zabehnutá, zvláštne, že som o vás ešte nikdy nepočul. *Prizná s prekvapením a len sa zvonivo zasmeje nad jej úprimným nadšením.* Netreba vám nejak pomôcť? Zdá sa, že máte viac vecí, akoby bolo treba.
Bohužel, ne, jen kontakt na instagramu a webové stránky, ale vizitku asi ne. Ale, ten kontakt vám můžu napsat, tady, třeba na papír, co vy na to? *Uculila se, na kousek papíru jež měla načmárala své číslo a společně s tím i kontakt a podala mu jej.* Uvidíme, záleží oč půjde. *Zavrněla Mira, jasně naznačujíc, že přijímá ať je to cokoliv. Pak kývla na souhlas. Sama to občas pociťovala, ale to teď nebyla věc, o které by se chtěla bavit. Nakonec si ale povzdechla.* No jo, měla jsem kvůli tomu nejednu nepříjemnost, co se jen musí nechat. *Přiznala dívka na konec, byla ráda, že téma se přeci jen trošku změnilo.* No, ono o spoustě lidí, co v tom týmu dělají se neslyší, hlavně, je to o hudbě, já měla na starosti grafické zpracování, takže, no, o tom už se tolik nemluví. *Uznala a pak zavrtěla hlavou.* Jste hodný, ale nějak to poberu.
To znie dobre. *Pousmeje sa a kývne na jej ponuku. Zacharie bol stará škola, vizitky nosil všade už cez 100 rokov. Možno len trochu im zmenil dizajn. Princíp však stále ostal rovnaký. V momente ticha sa ešte chvíľu pohrával s vodou, ktorá ponárala len jeho nohy avšak vždy obišla Akamiru. Nechcel, aby mala žena opäť ďalší ústup a kolíziu s vlnami.* Myslím, že sa budeme schopný dohodnúť. *Kývne so spokojným úsmevom. Jeho oči boli mierne podliate spánkovými vreckami, avšak to už bolo zanedbateľné. Bol rád, že bol schopný urgovať ľudí do práce aj na oddychovej prechádzke.* Je to súťaž celkového dojmu, a čo si budeme tento rok bol vizuál pohľadný, možno práve vďaka vám. *Uistí mladú ženu kým si všíma, ako slnko pomaly padá ku obzoru.* Máte dnes ešte nejaký program? Alebo už len pôjdete za vašimi miláčikmi? *Opýta sa pri čom mu blikne nová otázka.* Ako sa volajú?
Tak to jsem moc rád, pokud budete mít tedy zájem, můžete mi kdykoliv poslat doslovný popis toho, co by to mělo být a myslím, že to zvládnu. Momentálně nic nemám, takže bych byla schopna to klidně i dnes či zítra stihnout, pracuji rychle. *Usmála se na něj povzbudivě a dál šal po jeho boku. Tašku si nakonec dala přes rameno a zaháčila přes ni i svou mikinu, uvolnily se jí tak zcela ruce.* Ah, to zajisté ano, ale ruku na srdce. Diváky moc nezajímá to, jak to vypadá, jistě, všimnou si toho, ale pak už je jejich pozornost věnována hlavně hlavním protagonistům. A to tvůrcům na podiu. Proto jsme vždy ráda, když se najde někdo jako vy, někdo, kdo ocení celek. Děkuji vám. *Usmála se Mira.* A dneska, ne, už jen holky, A jsou to Flamingo a Echo. Moc toho teď nemám na práci. *Přiznala s úsměvem.*
Pravdepodobne vás s niekým napojím. Do týchto vecí sám moc nezasahujem, zvyčajne sa len prizerám dianiu a nechávam voľnú ruku kým to je možné. *Usmeje sa, jeho podriadený si budú z neho opäť uťahovať, že im preberá prácu.* Pravdepodobne vás zajtra kontaktujú, ešte si prezrú vašu prácu predpokladám a potom sa to zhodnotí. Ale pokúsim sa pre vás prihovoriť. *Mrkne smerom k žene a zľahka si prehrabne vlasy, ktoré sa mu pri morskom vzduchu jemne vlnili.* Flamingo a Echo.. milé. *Spomenul si na svojho krokodíla, možno by si rozumeli, ale skúšať to neplánoval.* Pokiaľ by ste chceli môžem vás odprevadiť, mňa pre dnešok ešte tlačí práca. *Prizná sa a pozrie sa na zápästie ku hodinkám. Stále mal nejakú tú hodinu pred zvukovými skúškami, ale chcel mať rezervu ešte pre jedlo a všetko podobné.
Dobrá, jen se podívejte a určitě mi dejte vědět. *Usmála se. Sama si nebyla jistá, zda to stihne, ale tak, pokusit by se mohla. Měla za to, že kdyby to enstihla, stejně by jí to bylo pak jedno a měla by svých problémů až až.* Dobrá, proč by ne, i já bych si měla jít dneska trochu odpočinout, jsem celý den venku, však víte, uvařit a tak. *Zaculila se na Zacha, než se tedy skutečně doprošli ještě kousek po pláži. Když došli kousek od místa, kde Mira paroovala, se na něj usmála, poděkovala za hezkou vycházku, ještě lepší popovídání a za možnost práce. Pak už naložila sebe i psi do auta a vyjela k domovu.*
*Vstane skoro ráno ešte pred víchodom slnka. Aj po tom čo sa prebudí ale len tak leží so zatvoreními očami a vspomína na udalosti predchádzajúceho dňa. Všetky tie vspomienky, Mirino priznanie že sa chce stať upírkov, jej nežné ruky na jej tele ale aj zabiťie toho hnusného čokla čo chcel ublížiť jej láske... Všetko jej to vikúzli na perách šťastní úsmev. Vstane vezme vlčí kožuch čo si včera zobrala zo sebou a prejde na zimní dvor.* Dobre najskôr zariadime pár vecí./ *Povie si a viberie sa do mesta. Najskôr odnedie kožu ku koželužníkovi na spracovanie potom zájde do blízkeho obchodu s kožušinami.* Ahoj Aeron *Pozdraví muža ktorí vyzerá že má okolo tridsať s nakrátko strihaními čiernimi vlasmi a kompletne čiernimi očami stojaceho za pustom. Tej jej kívne a venuje jej profesionálny úsmev predavača zákazníkovi.* Ahoj Lyria čo to bude? Alebo si len prišla pozdraviť a na kus reči? *Spíta sa Priatelsky. Lyr príde k pultu a prikívne.* Vlastne niečo zháňam. Príde ma navštíviť jedna kamarátka z iného dvora, vieš ako in "svedčí " naše počasie tak by som jej chcela zohnať niečo teplé na seba. *Aeron sa usmeje a znova prejde do profesionálneho predavačského tónu.* To ste na správnom mieste slečna nech sa páči...... * Ukáže širikím gestom na svoj obchod. Lyr nakoniec odíde z obchodu s krásnim kožuchom z kožušini z bieleho risa zhruba do pol stehien teplími nohavicami z hrubej látky a párom čižiem tak isto podšitých kožušinov, to všetko zmotamé do velkéh balíka v batohu. To všetko nechá pri prastarom dube vo faerii a prejde do central parku kde sa má pri starom dube stretnúť s Mirov.*
*Jako celá vyměněná Akamira ráno vstala celá odpočatá, spokojená, s dobrým pocitem na duši.* /Jak je toto možné, poté, co se stalo? No, očividně se asi dějí zázraky./ *Problesklo jí hlavou. Spokojeně ještě chvilku ležela, než nakonec vstala. Vzala ven psi, jen na to, aby se dostatečně vyvenčili, potom, když se vrátila, se dala do příprav. Vlasy si nechala tak, jak je nosívala, prostě si stáhla svou ofinku a rozčesala si vlasy. Pak se na sebe ale podívala a zamručela.* /Ne. Tohle je ta, co se bála. Tohle je ta, která si nechala ubližovat a sobě ubližovala kvůli ostatním. Tohle je ta, která měla strach ze života. To byla Aki. Ale já jsem Mira./ *Usmála se, vlasy si vatáhla do culíku, na který si ještě připevnila svůj příčesek tak, aby vlasy prodloužila, ofinu připnula sponkami a to bylo vše. Na oči nanesla černou linku a řasenku, rty vytáhla rudou rtěnkou. Při volení oblečení na sebe vzala černé šaty s dlouhým rukávem, které mely sice rolák, ale na hrudníku byla látka vystřižena do oválu, zvýrazňujíc tak její výstřih. Na nohy vzala síťované, černé punčochy a stejnobarevné, pevné boty. Jako dekoraci si vzala řetízek a kolem pasu si dala řetěz, jež uplnua na poutku, jež měly šaty na boku. Takhle spokojeně oblečená zamířila do parku, kde se setkala s Lyr. Už z dálky se na ni zářivě usmívala. Když došla k ní, natáhla se a políbila ji.* Ahoj, má drahá. *Zavrněla Mira spokojeně.*
*Keď uvidí Miru šťastne sa rozťiari hneď si ju pritiahne k sebe a pobozká.* Ajoj láska. Vizeráš krásne. *Zloží jej pravdiví kompliment a trochu je zamrzí že sa bude musieť prezliecť.* Tak čo pripravená? *Spíta sa* Takže najskôr prejdeme do Faerie na zimní dvor. Potom môžeme zájsť do mesta, prejsť sa tam a tak podobne alebo ti ukážem kde bívam čo povieš? *Oboznámi Miru zo svojím plánom abi u nej zahnala prípadnú neistotu a strach. Keď dohovorí zarazí sa a pleskne sa po čele.* Ohh, duchovia som blbá. Zo všetkého najskôr by sme ale mali rýchlo zohnať nejaké jedlo nech nehladuješ. Prepáč došlo mi to až teraz.
*Mira se koukala na Lyr a usmívala se. Pak jí položila ruku na remeno a palcem ji jemně pohladila.* To nic, neomlouvej se, já si myslím, že můžeme stihnout vše, nu co ty na to? Postupně všechno, teď zajdeme pro jídlo, tady kousek je nějaký stánek, ale věř mi, vydržím bez jídla dlouho, a potom k tobě. Nejprve třeba to město a pak budu ráda u tebe. Tak by to šlo, co říkáš? *Zazubila se.* Já mám čas, holky byly venku, takže se zatím nebudeme muset vracet rychle, navíc, dala jsme klíče Castorovi, říkal, že je kdyžtak vezme. Máme to nějak domluvené, takže klidně se tam zdržme jak dlouho jen chceme. *Zavrněla Mira, vzala Lyriinu bradu mezi prsty a natáhla se pro další polibek.*
Si užasná vieš to? *Spíta sa rečnícku otázku a pobozká ju.* Dobre tak to jedlo. *Vezme Miru za ruku a prepletie si s ňou prsty. Ríchlo navštívja nejbližší obchod s jedlom a kúpia chlieb trochu mäsa a nejakú zeleninu.Potom sa vrátia do parku.* Nič to nieje len daj ruku sem a.... *Povie Mire keď znova stoja pred starím dubom. Obíme ju okolo pása, vezme ju za ruku a položí jej ďaň na kmeň stromu.* ...sme tu. *Nezdá sa že bi sa niečo stalo alebo že bi sa nejako pohli. Ale odrazu letná horúčava, stromi centralparlu a tráva na zemi zmiznú, stoja na rozsiahlej zasneženej planine kde vo vzduchu poletujú snehové vločky a širiko ďaleko je jediním stromom práve starý dub na ktorom majú položené ruky.* Vitaj na Zimnom dvore láska. *Povie Lyria a širokím gestom ukáže okolo seba. Na očiach jej jej vidieť že toto miesto miluje a je nesmierne hrdá že z neho pochádza. Je mráz a pri rozprávaní stúpa od úst púara, v ďialke sú vidieť hlboké ihličnaté lesy a velké mesto prevážne postavené z bieleho kameňa krásnu panorámu dopĺňajú hori ktoré sa v dailke dvíhajú k obzoru.*
*Mira se usmála a užívala si ten čas s Lyr. Když je přenesl nakonec portál, zůstala překvapením koukat. Padla jí brada a hleděla na to vše, kolem sebe.* Musím tedy uznat, že zima je moje nejméně oblíbené roční období, ale teda tohle.. *Došla jí slova a rozhlížela se kolem sebe. Pak se podívala na Lyrii.* Moc se mi tu líbí! Je to tu nádherné: Myslím, že bych se snad naučila i mít zimu ráda. *Uculila se na ni. Sama tomu nevěřila, že by se jí sníh kdy líbil, ale možná to bylo tím, jak jiné, exotické to bylo. Dívka si kousek popošla, aby viděla zpoza pár stromů na město kousek před nimi a vydechla.* Nádhera. *Hlesla, než se podívala na Lyr se zářivým úsměvem.* Nádhera. *Zopakovala ještě jednou, než k ní natáhla ruku.* Tak mne věď, lásko.
*Same sebe musí priznať že je trochu nervózna z toho ako bude Mira reagovať a či sa jej to bude páčiť. Jej reakcia ale predčí všetki Lyriine radostné očakávania a zahreje ju pri srdci.* Velmi rada láska ale najskôr sa musíme postarať o jednu maličkosť. Ako si si mohla všimnúť tu teplota nikdy nestúpa nad nula stupnov. Nekdy neprestane mrznúť takže som ti priniesla toto. *Vezme batoh opretý o kmeň stromu a vitiahne z neho oblečenie čo pre Miru kúpila. Sama zo seba zhodí svoje šaty zo včera a prezlečie sa do jednoduchej koženej hnedej vesty a kožených nohavíc do pol lítok, ako vždy zostane bosá.* Keby sa niekto pítal si moja partnerka a pochádzaš z podzimného dvora ano? Ak sa budú ďalej vipitovať povec že t nieje ich starosť. *Žmurkne na Miru vezme ju za ruko a viberú sa spolu k Mestu pod horov. Po nejakom čase prejdú bránov a ocitnú sa na mačacími hlavami dláždenej ulici, plnej obchodov, pouličných stánkov a pohostinstiev. Všade okolo vládne čulí ruch a všade sú víli ktoré si idú za svojimi vecami. Niekroré víly vizerajú normálne až na samozrejmé špicaté uši, ine ale majú na hlavách parožie alebo kompletne čierne oči bez belma. Dokonca prešli okolo vodnej víli so striebornomodrou kožou a žiabrami na bokoch krku. Nanvačšiu časť obivatelstva ale tvoria Gwyllion krásne ale na prví pohlad chladné víli večšinov s čiernimi očami aj vlasmi ktoré často nosia šperky virobené z kostí. Lyr sa tu správa ako by len kráčala na ulici New yorku ale neustále drží Miru za ruku a niekedy si ju ochranitelsky pritiahne bližšie k sebe.* Tak čo by si chcela robiť? *Spíta sa po chvílke prechádzky v meste.*
*Mira se doširoka usmála na Lyrii a vzala si od ní věci jež, bjí víla podávala.* Páni, jsi úžasná, tohle mě vůbec nenapadlo. Ale ano, mohla jsem si myslet, že když to bude zimní dvůr, asi na něm bude logicky zima. *Plácla se Mira do čela a pak se tomu sama zasmála. Poté poslouchala, co jí víla říkal.* Dobře, to by asi neměl být problém. Takže víla, z podzimního dvora. Jasně jasně. *Ujasnila si sama pro sebe nahlas, než se chytla Lyr za ruku a šly. Po celou dobu, co procházeli Dvorem, a městem, se rozhlížela kolem sebe a usmívala se. Bylo to pro ní tak nové, tak exotické, a zároveň cítila určitý pocit adrenalinu, co tak pochopila, už jen z povídání Lyr, a taky proto, že měla říkat že je vlastně někdo jiný, tak tak nějak tušila, že tady asi nemá co dělat . Právě proto se cítila tak dobře, protože dělala něco, co nemá.* Hm? *Podívala a se na Lyry a pak se usmála.* No já nevím, co kdyby jsi mi ukázala nějaké skvosty tohoto dvora? Něco, co stojí za to? *Zazubila se na ní Mira od ucha k uchu *
*Zamyslene sa zamračí a nakloní hlavu na stranu.* Hmm, no moc vlastne neviem. Moc na mestá niesom.... Naše trhy sú vyhlásené a královskí palác je krásky ale tam nás teraz asi nepustia. Ale možno bi sme mohli.... *Nechá vetu vizneť do stratena ale hneď nato sa usmeje.* Už viem poď. *Vezme Miru a vedie ju o dve ulice ďalej až zastavia pred velkím hostincom. NA vývsnom štíte nad dverami je viobrazená hlava jeleňa. Keď vojdú ocitnú sa vo velkej miestnosti plnej dlhých stolov na sedenie tu namiesto stoličiek slúžia lavice prikrité kožušinov. Je tu aj večší prázni priestor ktorí slúži ako prípadný parket a na jdenej strane je baroví pult za ktorím sú uložené sudy s pivom a vínom. hostinec je tak s polovice plný a o hudbu sa tu stará šesť víl ktorí hrajú na jednej strane parketu.*
Dívka poslouchala vílu a čekala, co z ní vypadne. Když jí potom začala táhnout bůhvíkam, tak se zasmála.* Páni, tohle je celkem i tajemné. To si nechám líbit. *Uculila se dívka a zlehka si přejela jazykem po rtech. Po tu dobu, co ale s vílou šla, se přeci jen kolem sebe rozhlížela a všímala si všeho, co tam bylo. Když potom stanuly před hostincem, tak se zaculil a následovala vílu dovnitř, I tam se rozhlédl kolem sebe.* Páni, kouzelné, stejně jako většina věcí tady, co jsem si zatím všimla. *Podotkla dívka a rozhlížela se stále kolem sebe.* Co je to vůbec za místo? * optala se Mira, zjišťujíc, jestli je toto místo něčím pro lyr výjimečné, či nikoliv.
*Sadne sa za stôl a pokrčí plecami.* Raz som skončila na trhu, len tak som sa prechádzala a skončila tu. Odvtedy sem zájdem zakaždím čo som v meste. *Odpovie a vezme Miru za ruku. Hneď len čo si sadnú sa pri nich objaví mladé žena a spíta sa ich čo si dajú.* Vodu prosím, pre obidve. *Objedná Lyr a namrzene sa zamračí.* Škoda že si nemôžeme dať niečo pod zub varia tu fakt dobre. *Hneď si ale uvedomí že by to Mira nemusela zobrať dobre. Zavrtí hlavou.* Ale to je jedno. Môžeme si zatancovať alebo.... *Zvodne si skusne dolnú peru.* ...môžeme si hore prejajať izbu ak by si chcela. *Onedlho sa vráti servírka s asi litrovím džbánikom vody a dvoma pohármi. Postaví ich pred dievčatá a obidvom naleje.*
*Dívka hleděla na vílu a poslouchala, co jí říkala. Pak se jemně usmála a stejně jako jí chytla ona, chytla i ona ji za ruku a jemně jí palcem pohladila po hřbetu ruky.* Ale je to tu moc hezké, pokud je to nějaký rituál, tak je pěkný. *Mira sama měla určité typy rituálům, ale kdo by neměl. Ten její největší byl že vždy, když šla ven se psama, tak si sebou brala svůj tablet.* /Tablet!/ *Zapomněla Lyr ukázat, co pro ní měla, její autoportrét. Pro teď to na sobě ale nedala znát a mile se usmála.* Tak ty si můžeš něco dát, a já si tu nenápadně vytáhnu to co jsem si vzala sebou. *Navrhla Mira a nad tím nápadem se zasmála. Pak se na lyr zaculil a a stejně jako ona si skousla spodní ret. Sama ale vstala, chytla vílu za ruce a vytáhla jí na nohy.* A co takhle obojí? Nejprve tancovat a potom...potom půjdeme nahoru a co se bude dít dál, necháme v rukou osudu teď *Navrhla, natiskla se k víle a vtiskla jí dlouhý, vášnivý polibek. Pak se jí ale pustila a začala tancovat vesele do rytmu hudby. *
Som rada že sa ti tu páči. *Povie a potom Miru počúva.* Rituál? Možno aj hej. Raz dvakrát va mesiac sem zájdem a niečo si dám. *Pokrčí nad tím plecami. Keď ju Mira viťiahne do tanca zvodne sa na ňu usmeje.* To znie skvele. *Prisvečí a pusti sa do tanca. Oddá sa hudbe a spolu s Mirov sa ponorí do tanca. Keď niekolko rýchlejších skladiab skončí a vistrieda ich pomalšia obíme svoju milenku ololo krku a pritiskne s k nej v pomalom tanci. Vťiskne jej dlhý bozk a len si vychutnáva jej prítomnosť a to že sú tu spolu.* Vieš o niečom takomto sa mi ani len nesnívalo. Biť tu takto s tebou. Ani netušíš ako som z toho štastná. *Povie zatial čo spolu tancujú a skladba pomali dohráva.*
*Po celou tu dobu si užíval a jejich tanec. To jak se bavily, jejich pohyby, jejich dotyky, to všechno kolem nich, tu dokonalou atmosféru. Užívala si plnými doušky tu možnost, že to může být se svojí milovanou vílou tu možnost, že se může cítit opět milovaná, aniž by se bála o to že jí její láska ublíží. Zkrátka, když se podívala na svoji lásku, tak věděla, že ta by jí něco takového nikdy neudělala. Možná že to byly jen sentimentální myšlenky, ale ona tomu bezmezně věřila. Bezmezně věřila Lyrii. Tančila, užívala si, doslova poslední dny svého života, které mohla trávit tady a teď byla z toho nadšená, ale stejně tak byla i nadšená z toho, že před nimi byla v podstatě společná budoucnost. Podívala se dívce do očí a jemně se usmála.* já si toho vážím, ani nevíš jak jsem za to strašně ráda. Po tom všem špatném, co mě v životě potkalo, jsi přišla ty, a mně se naprosto rozzářil celý svět. Přijde mi, že s tebou jsem konečně úplná. *Pronesla Mira načež přitiskla své rty na ty dívčiny. Pak se na ni uličnicky podívala.* Hm tak dohráno, takže teďka kam, nahoru? *Optala se a skousl asi provokativně ret.*
*Mirine slová ju zahrejú pri srdci. Má pocit akoby práve počula opis svojich vlastých citov a do očí jej vojdú slzi. Ale aj tak sa zvodne usmeje.* Musíš sa pítať? *Povie zvodne polohlasne a znova Miru pobozká.* Vezmi nám vodu. *Upozorní ešte Miru a sama prejde k barovému pultu.* Zdravím, mohla bi som dostať izbu pre dvoch? Ale jednu postel prosím.*Pekne sa usmeje na hostinského. Ten prejde očamiod nej k Mire a krátko ale velavíznamne sa uškerí. Odíde do maliej miestnosti za barom a vráti sa s klúčom na krorom visí drevení štítok s čískom. Lyr si ho vezme a odíde k schodom do druhého poschodia kde počká na svoju milú.*
*Dívka sledovala vílu a usmívala se, koukala, co dělala a jak došla až k pultu, mezitím se rozhlédla a pohled nechala na dvojici mužů u stolu v rohu, jako kdyby toho neměla málo, tak se na ně podívala a nadzvedla obočí než se na ně zářivě usmála. Muži si vyměnili pohled, ale než se stačili otočit zpátky na Miru, tak ta už se dívala někam jinam, na svojí Lyr. Vyšla za ní na schody, chytla ji za ruku a usmála se.* No a jak dlouho plánujeme se zdržet?* optala se dívka, a přijela si jazykem portech.* Ne že bych teda nějak spěchala domů, jen se ptám čistit orientace, abych věděla, jak moc se můžu rozvášnit až s tebou budu a jak dlouho si to tu chceme užívat. *Zaavrněla Mira a počkala až Lyria odemkne pokoj. Zatím se na ní natiskla zezadu, dlaně položila na její břicho a vyjela s nimi až na dívčina ňadra, které stiskla a své rty natiskla na její krk.*
*Víde hore schodmi a nájde správnu izbu. Je to docela pekná izba. Steny sú obložené svetlím drevom a pri stene hned pod oknom je stvôl a tri stoličky. V miestnosti je ešte šatník, niekolko truhlíc a pri jednej stene manželská postel s nebesami a závesmi ktoré sa sa dajú pre viac súkromia zataihnuť. Miesto prikrívok sú ale na posteli kožušini. lyr nestihne ani prekročiť prah a už slastne zavrní keď sa jej Mira začne dotíkať.* Môžeme zostať ako dlho len chceme láska. Tak moc ako len chceš... *Ďalej už nič nehovorí, podarí sa jej ešte zatvoriť za nimi dvere a ďalej už len vníma a vichutnáva čo s ňou Mira robí. Vizlečie si svoju vestu a Miru vášnivo pobozká ale inak nechá iniciatívu na svojej milenke.*
*Mira se usmála, tiskla se ke své milé a užívala si jejich dotyky, jejich společný čas. Vysvlékla nejprve ji, pak nakonec i sebe a zatlačila ji na postel. Následně se nechala unést na vlnách chtíče a touhy po své víle, dopřávala jí jen to nejlepší z ní a byla tak strašně šťastná, že ji tu mohla mít. S úsměvem se k ní tulila i poté, co obě dosáhli vrcholu a jednou rukou ji hladila po těle. Pak k ní vzhlédla a usmála se.* Je mi s tebou dobře, Lyr, strašně dobře. *Hlesla a pak se nadzvedla, aby jí pohlédla do očí.* Ale i tak mě trápí otázka, nebo spíš, touha vědět....stává se ze mě monstrum? Víš, když jsem tomu vlkodlakovi vrazila nůž do hrudi...já...necítila....necítila jsem nic. Ani trochu lítosti, ani trošku špatného pocitu, nic... *Zašeptala Mira.*
*Celí svet pre ňu prestane existovať. Všetko len tak zmizne akoby mávnutím čarovného prútika. Jediná vec čo zostane je táto miestnosť a žena ktorú miluje. Milujú sa spolu dlho a vášnivo. Lyr jej opláca každý bozk a dotik ktorí jej dopraje. Keď skončia a Lyr sa unavene ale štastne pritúli k mire.* Tiež mi je s tebou dubre. Kiež by to mohlo trvať navždy. *Zavrní spokojne a pohladí Miru po tvári. Pri jej otázke sa zamyslene zamračí.* Neviem... Možno. *Prizná nakoniec ale hneď pokračuje.* A čo ak ano? Vieš keď sa pozriem do zrkadla pozará sa na mňa odtial monštrum. Bola a som netvor velmi dlho predtím než sme sa spoznali, ale Ty si sa do mňa aj tak zamilovala. *Hlbolo Miru pobozká a pokračuje.* Včera si sledovala ako odietram vlkolaka z kože zaživa a neskutočne si to užívam. Povec pripadala som ti odporná? Bála si sa ma vtedi? *Nachvílu sa odmlčí a potom pokračuje.* Ako som už raz povedala Milujem ťa a nikdy a neopustím. A ak sa s teba aj stane monštrum, budeme monštrá spolu. *Povie absolútne vážne. Potom ale Miru znovu pobozká a znovu sa oddá svojej túžbe po svojej milenke. Potom čo obe niekolkokrát skončia cez nich pretiahne kožušinu a znova sa k nej pritúli a ešte sa vráti k predchádzajúcemu rozhovoru.* Vieš je celkom normálne že si mu chcela ublížiť. Myslím tomu vlkovi, on ti ubližoval a trápil ťa je len logické že si chcela abi to skončilo a že sisa chcela pomstiť.
*Mira na svou milou hleděla a hledala chvilku správná sledova. Pak ale odpověděla, tak jak cítila a po pravdě.* Ne, nebála jsme se tě. Přišla jsi mi nádherná, tak jako vždy. Prostě kouzelná, nádherná, dokonalá, víš, jinak já už tě nějak nevidím. *Přiznala dívka a jemně se usmála.* Ale i tak. Dřív bych toho nebyla schopna. I kdyby udělal to, co udělal, bála bych se, strašně moc. Ale místo toho, místo toho jsme to vzala tak že to byla doslova zábava vracet mu to, co cítila Indigo. *Špitla Mira a pak se na Lyr usmála.* Mostra spolu. To je moc hezké, to beru. *Zavrněla spokojeně a pak ji políbila.* A co ty, než se proměním, budeš se mnou, nebo máš ještě něco na práci? *Zjišťovala.*
*Keď jej Mira skladá kompliment začervená sa.* To je dobré možno pre civila ale abi si prežila v tomto svete tak sa nesmieš báť. Ja môžem prežiť ďalších 400 rokov alebo zomrieť pokojne zajtra je mi to ukradnuté. Jediná vec ktorej sa naozaj bojím je že prídem o teba a o brata. *Povie a placho sa jej pozrie do očí. Na jej ďalšiu otázku ale odpovie už pevnejším hlasom.* Samozrejme že zostanem s tebou tak moc ako sa len bude dať. Ale keď sme pri veciach čo chcem spraviť. *Odtiahne sa od Miri, posadisa na posteli a začne hladať svoje oblečenie.* Je tu ešte pár vecí čo ti chcem ukázať.*
*Mira se na ni usmívala, zatímco ji na srdci hřála nehynoucí láska k její rozkošné víle. A kouzelné bylo, že Miře přišla kouzelná i v ten moment, kdy rvala toho vlkodlaka z kůže.* Nepřijdeš o mě, Lyr, to slibuju. Nechci, aby nás něco rozdělilo, nesmí nás nic rozdělit. *Zavrněla. Stejně jako ona se pak pomalu posadila a hleděla na ni, zvědavá, co z ní nakonec vypadne.* A co by to mělo být, drahá? *Optala se jí, zatímco si poupravila svoje rozcuchané vlasy, které si opět stáhla do culíku. Přetáhla přes sebe pokrývku, ne proto že by se snad styděla, jen ji bylo lehce chladno.*
To uvidíš. Zlatí bod programu. *Lišiacky na ňu žmurkne a konečne sa jej podarí násjsť jej oblečenie.* Budeme ale musieť ísť von. *Neleje si vodu a potom pohladá všetko Mirine oblečenie. Keď ho nájde príde k Mire a pobozká ju.* Hneď budem naspeť láska len sa virovnám s hostinskím. *Víde z izbi a zíde dole schodami k baru zaplatí hostinskmu za nápoj aj izbu a vráti sa hore k Mire. Chce Miru prekvapiť aj keď si nieje istá ako to prekvapenie dopadne. Dúfa ale v to najlepšie.*
*Mira se na ni usmála a kývla na souhlas.* Dobře má drahá, budu tě čekat.* Zavrněla, než si ještě na chvilku lehla. Potom ale přeci jen vstala, napila se, a začala se oblékat. Po celou tu dobu se musela sama pro sebe zlehka usmívta a dokonce se přistihla, že si brouká i jakousi melodii, pro ni neznámou. Upravila deky a polstel, a když se pak Lyr vrátila, tak se na ni zazubiila.* Jsem púřipravená, lásko. *Uculila se Mira a neodpustila si ukradnout si ještě jeden polibek.* Tak, kam tedy teď? Za tebou, hádám, ven? *OPtala se s úsměvem na rtech.*
*Nič na to nepovie len vezne Miru za ruku a vedie ju dole schodmi von na ulicu a nakoniec von z mesta. Lyria sa celí čas šťastne usmieva, vedie Miru za ruku a kreslí jej na chrbát ruky palcom upokokjujúce kolečka. Svoje mlčanie prelomí až keď sú dosť ďaleko od mesta a kráčajú po velkej pláni za ktorou je vidieť ihličnatí les.* Vieš prečo je celá Faeria pre odtatné rasi taká nebezpečná? *Spíta sa konverzačním tónom.* Nieje to len kvôli vílam aj keď sme dosť nebezpečné. Hlavný dvôvod je ten že sa odtialto už nikdo bez pomoci víly nedostane. *Zastaví sa ukáže za nich. Kde pred chvílou bola len zasnežená planina teraz túistú planinu pretína riečka cez ktorú vedie drevení most.* Krajina sa totiž neustále mení a len mi vieme ako sa vo Faerii orientovať. *Usmeje sa a vedie Miru do lesa. Keď vkročia pod prvé stromi Lyr Miru obíme a pohaldí ju po tvári.* Vitaj v lese Fjoll, mojom domove. Tu som sa narodila a vyrastala. Rada ti ukážem kde presne bívam ale nechceš sa najskôr najesť? *Spíta sa a pomali sa už začne obzerať po mieste kde bi si mohli oddýchnuť.*
*Po celou tu dobu držela dívka svou vílu za ruku a usmívala se. Rozhlížela se kolem sebe, jakmile se ale otočila, jak jí Lyr řekla, překvapeně se zadívala před sebe.* Páni, je to...pryč. *Vydechla překvapeně, než se otočila n Lyr.* No, máš pravdu, tady bych se teda ztratit nechtěla. *Přiznala Mira nervozně, než se ale podívala před sebe na les, před kterým stanuly.* Vypadá nádherně, to se musí nechat. *Zavrněla.* /Ale ne tak nádherně, jako Lyria./ *Pomyslela si. Pak kývla na souhlas.* Ano, můžeme, mám už pořádný hlad. *Přiznala Mira a rozhlédla se. Spatřila jeden kámen u stromu, tak se k němu vydala posadila se, z kapes vyndala jídlo, jež do nich dala ještě v NY a dala se do jídla.* A tady jsi tedy žila? Tedy, vím, že víly jsou s přírodou spjaté, ale, no, nebyla ti zima? *Zkusila dívka nevinně.*
Uhmm. *Prikíkne na súhlas a zažne zbierať konár na podpal. Keď ich konečne ná dosť vráti sa mire a rozloží oheň. Vitiahne niekolko kúskov mäsa a dá ich opiecť.* Narodila som sa tu. Matka ma našla na mieste kam teraz ideme. S toho čo mi povedala som v tedy bola stará možno tak pár hodín. *Rozpráva zatial čo pripravuje jedlo. Pri ďalšej Mirinej otázke len zavrťí hlavou.* Nie vílam čo pochádzajú z tohto dvora zina neprekáža. Zmrznúť síce môžeme ale naozaj neviem čo by to muselo biť za mráz. *Skontroluje mäso a podá niekolko hotovývh kúskov Mire.* /Je tak nádherná./ *Povie si keď sa na ňu pozerá .*
*Usmívá se a poslouchájí.* Páni, no váš svět mne nepřestává udiviovat, a myslím, že ani nepřestane. Tak nějak se i těším na to, co mne ještě čeká zjistit. Třeba tady je to nádherné, jo, je pravda, že tu je chladno, ale na druhou stranu, je to tu krásné. A tedy, zajímavé vědět. *Uculila se, nad tím faktem, co Lyria řekla. Sama pak dojedla své jídlo a přivinula se blíže k Lyr. Pak spokojeně zavřela oči.* To je v celé Faerii zima? Nebo je více, jak to říct, ani nevím, to teď je tu toto zimní období, jako u nás? Nebo záleží, na jakém místě se nacházíme?*
*Usmeje sa. Velmi ju teší Mirin záujem aj to že sa jej tu páči.* Vlastne nie to len na tomto dvore. V leteje tu tepkejšie ako v zime ale v podstaťe teplota nikdy nestúpne nad nulu. Inak vo Faerii sú štiri dvori. Sú to královstvá a da sa povedať že každý reprezentuje ročné obdobie po ktorom má meno. *Ďalej vysvetluje zatial čo si vezme kúsok mäsa a sama sa pustí do jedla. potom čo dojedia zahrnie Lyr oheň snehom a vezme Miru ďalej do lesa. Po dlhšej dobe konečne prídu na lesnú čistinu kde sa nachádza aj velké jazero. V jednom zo stromov na kraji čistiny je magicky vitvarovaná duťina dosť velká abi sa do nej vošli dve osobi a ešte večšia truhllica. Na zemi je v dutine z diek a kožušín virobené jednoduché lôžko.* Tak a sme tu, tu som sa narodila. *Povie lyr s úsmevom. Keď sa nalavo od nich ozve zapraskanie konárov pozrie sa tím smerom zrovna vo chvíli keď z lesa na čistinu vychádza obrovský šedobieli vlk.*
*Mira ji se zájmem poslouchala.* Páni, takže čtyři, jak jsi to říkala? Dvory? A všechny víly z něj vypadají stejně? Všimla jsem si, že ty tady mají černé oči, co na ostatních? Hádám ale, že na takovém letním dvoře budou více opálení? *Pokusila se zavtipkovat, sama si to v hlavě ještě zpracovávala. Ale bylo jí moc hezky. Když pak stanuly před místem, kde se Lyr narodila, tak se usmála.* Ah, tak tady se narodila ta moje úžasná víla. *Zavrněla, načež se natáhla, aby ji políbila. Rachot nejprve nějak přehlédla, ale když pak stanul kousek od nich, byla už ve střehu. A sama sebe překvapila, když zavrčela a zamračila se. K vlkům a vlčím stvořením cítila jakýsi odpor, možná proto, co se stalo.*
Ano a nie vždy. To záleží na druhi víly. *Vysvetlovala poceste.* Ano mama s bratom ma našli tam pri tom strome. *Stihne ešte ukázať než sa objaví vlk. Najskôr sa zlakne že sa Mira vistraší ale reakcia jej milenky ju prekvapí. Nakonec sa ale ulahčene zachichoce.*Vlk zatial príde až k nim a otrie sa hlavou o Lyriine rameno. Potom pozrie na Miru a znova prejde pohladom k Lyr.* Ano to je ona. *Povie a v hlase jej znie hrdosť.* Fenrin toto ne moja Mira. Mira toto je môj brat Fenrin. *Predstaví oboch zúčasnených. Fenrin sa znova otočí k Mire a očuchá ju potom privrie oči a priatelsky zavrčí.*
*Mira vše, co se dělo, jen pozorovala. Ruce měla zaťaté v pěst a tak nějak na to hleděla, neveříc, že to co se děje před ní je skutečné. Když ale pak Lyr řekla, o koho se jedná, tak překvapeně vykulí oči.* TVůj bratr?*Hlesne nevěřícně. Jakmile k ní zvíře dojde, tak se dívka jen zlehka odtáhne, ale pak se uvolní.* Neřekla jsi mi, že je to...vlk. *Hlesla, ale pak jí hned došlo, jak to vyznělo.* Nechápej mě zle, nesoudím tě, to by mě ani ve snu nenapadlo, jen jsem to nečekala. A to je tedy vlk uplně? A nebo nějaká vílí maska? *Zajímala se Mira dál. Když zjistila, že stvoření je přátelské, tak nakonec vydechne a usměje se.* A-hoj, jo, já jsem Mira. *Dostala ze sebe.*
*Mira rozhodne nereagovala tak ako Lyr čakala. Nebolo to zrovna vrúcne zoznámenie ale bolo to lepšie než keby s histerickím krikom utiekla.* Prepáč pre mňa je to normálne. Nejak mi nedošlo že.... Prepáč mala som to spomenúť. *Ospravedlní sa a teraz trochu nervózne sleduje čo sa medzi nimi deje. Keď sa Mira píta na Fenrina ako by tam nebol ten na ňu naprázno rafne ale je jasné že nemá v úmisle jej ublížiť.* Hej správaj sa slušne. Ešte nikdy nevidela snežného vlka. *Oborí sa na brata a obráti sa na Miru.* Neboj jijak ti neublíži, však bratček? *Spíta sa, Fenrin sa na ňu otočí a súhlasne zavrčí.* Vieš láska to že niekto nevizerá ako mi a nedokáže rozprávať ako mi neznamená že nevie rozmíšlať ako mi alebo to že nám nerozumie. *Keď ho Mira osloví Fenrin knej znova podíde a priatelsky jej šťuchne ňufákom do ramena.*
*Sledovala vlka před sebou a poslouchala Lyr. Jak tak koukala na jejich chování, na jejich souznění, byla o něco klidnější.* No, jako jo, tohle jsem nečekala, ale nic se neděje, je to v pořádku. *Ujišťovala Mira ihned vílu, než se zářivě usmála.* A jak že se jmenuje? *Zeptala se a opatrně natáhla ruku, snad aby jej pohladila po hlavě.* To vím, stejně tak holky, taky nejsou, no, jako já, ale i tak mám pocit, že jsou moje spřízněné duše.* pak jí ale došlo, že její otázka předtím byla irelevantní, jelikož byla již zodpovězena.* Fenrin, ano, no jasně, jsem pako, nějak mě to dostalo, promiň.*Zasmála se MIra.
*Samej sa jej pomali rozlieva úsmev po tvári keď vidí ako je Mira čím ďalej tím viac s Fenrinom v pohode.* No ono sa tak nejak nedá predpokladať že má niekto za rodiča a brata inteligentných vlkov. *Povie žartovne, príde k Mire a zozadu ju obíme pričom si položí bradu na jej rameno.* Ale mala som na to mislieť to je na mňa. *Povie polohlasne. Fenrin na Mirinu poznámku o jej inteligencii ostrejšie zavrčí a tak ako predtím u Lyr aj Mire sa obtrie hlavou o rameno šťuchne do nej ňufákom a porom odíde od nich. Trochu ďalej si lahne na brucho a privrie oči.* Páčiš sa mu. *Povie Lyr svojej láske šťastne.* Tak to je všetko. Posledné moje tajomstvo padlo a teraz o mne a mojej rodine vieš úplne všetko. Hmmm....*Nakloní hlkavu zamyslene na stranu.* Páči sa mi to. Ešte nikto ma nespoznal tak ako ty. povec čo som vikonala že som si zaslúžila takú úžasnú ženu ako si Ty? *Spíta sa a chce ešte niečo dodať ale miestotoho sa zamračí na oblohu ktorá značne potemnela.* Mali by sme ísť. Teda ak tu nechceš nocovať. Čo by nebolo dobré. *Zamračí sa na tmavnúcu oblohu.*
*Mira se musela usmívat.* Páni, no, řekla jsem to už tolikrát a řeknu to znovu...tenhle svět mne nepřestane asi nikdy udivovat, tohle je fakt něco skvělýho. *Zavrněla spokojeně a hlavu si opřela o Lyriino rameno za sebou, hledíc na vlka. Nad poznámkou, že se mu líbí se jemně pousmála, byla za to ráda, přeci jen, ruku na srdce, asi by se takovému tvorovi nechtěla nelíbit. Pak se otočila na Lyr.* Vážím si toho, že jsi mi to vše řekla. Nezklamu tvou důvěru, jsem ráda, že ji ve mě dáváš, moc si toho vážím, ani nevíš jak. *Zavrněla, natáhla se a políbila ji. Pak pokrčila rameny.* Nevím, třeba to je jako u mě, bylo dost zlého a je na čase zažít něco hezkého? *Nadzvedl obočí a usmála se. Pak kývla na souhlas a chytla ji za ruku.* Zůstaneš na noc u mne? *Optala se víly.*
*Mirine slová ju opäš zahriali pri srdci.* Lúbim ťa. *Povie potom čo Mire oplati bozk.* Možno áno. Áno myslím že je načase pre nás obe abi sme boli šťastné. Samozrejme. *Ubezpečí Miru, podíde k bratovi a oaškradbá o za ušami.* Zatial sa maj. Neviem možno za pár dní. Ale skôr to bude dlhšie. *Odpovie mu na tichú otázku.* Mám ťa rada bratček. *Rozlúči sa s mím, vezme Miru za ruku a čo najrýchlejšie vyrazia k prastarému dubu abi mohli prejsť do central parku.*
*Mira se usmála.* Já miluju tebe. *zavrněla a opět ji políbila. Pak se usmála na vlka.* Tak pa, Fenri. zase někdy, moc ráda jsem tě poznala. Tvoje sestra je moc super. *Mrkla na něj, než mu pokynula hlavou, to už zamířily z Fearie a následně parku ven. Mira se s Lyr nakonec rozloučila, sama si ještě vzala psii ven, než se vrátila. Celá veselá se uvelebila v posteli, zpracovávajíc to, co zažila. Byla ale šťastná a spokojená. A hlavně, bezhlavě zamilovaná.*
*Keď sa s Mirov dostali k nej do bitu ide si ešte vybaviť nejaké pochôdzky zatial o jej láska ide na prechádzku so svojimi psami. Trvá jej to dlhšie než čakala a keď sa vráti domou Mira už spí. Neprebudí ju len zo seba zhodí šaty a pritúli sa k svojej láske a tiež zaspí.*
*Nechce sa prechádzať po New Yorku, keď vyzerá takto. Nie že by sa bolo za čo hanbiť, ale nechce pohoršovať civilov a v Bronxe je viac než bežnejšie, že sa sem-tam objaví osoba s monoklom, rozbitou tvárou alebo modrinami po tele. A on sa, aj po včerajšom dni, keď nevyliezol z domu, cítil ako zvratka na podrážke topánky. Síce sa tam tváril ako hrdina, ale nie je to vôbec dobrý pocit, hlavne sa po takej bitke prebudiť. Jedine prechádzka v prírode alebo v parku s drogami, knihou alebo zápisníkom na básne mu dokáže natoľko zlepšiť náladu, že nebude chcieť utekať domov každý raz, čo sa na neho niekto pozrie. Preto je teraz na ceste do parku vo svojom oblečení, ktoré sa k jeho tvári nehodí, ale je príjemne voľné a farebné, tak ako on obľubuje. A napriek tomu, ako sa cíti, jeho jemný úsmev na perách a veselo pohybujúca sa chôdza vôbec jeho náladu nenaznačujú. Preto na neho aj tak krivo pokukujú, keď ide okolo, akoby bol blázon, čo si užíva násilie. Keď vojde do parku, na chvíľu sa zastaví a obzrie si ho. V parku v Bronxe trávi síce viac času, ale stále má pocit, že keď príde, všetko je očarujúco podmanivé a magické. Jeho bosé nohy pri vstupe na trávu cítia tú silu, ktorá prírodou prechádza, aj keď v New Yorku nebýva tak mocná ako v čistej prírode - tak ako býva vo Faerii alebo ako bola na Islande. Prejde po koberci z trávy, spokojne vydychuje ústami, pretože nos má stále plný a bolestivý. Jemne kýve rukou s knihou v nej a chce si aj začať pískať pieseň, ale iba jedine zasyčí, keď sa pokúsi roztrhnutou perou vydať nejakú melódiu. Usadí sa pod strom a aj keď by mohol knihu o kúzlach začať čítať, zvalí sa na chrbát ťažko a bez náznaku akejkoľvek ladnosti, ktorá sa často v jeho pohyboch mihá. Zavrčí si popod nos, pocíti rebro, ale aj tak sa uloží a nakoniec si vzdychne. Naskytne sa mu pohľad na oblohu, ktorá upútava jeho pozornosť tak, ako stále. Miluje oblohu, vidí v nej všetko to, čo je, nie je a malo by byť. Možno sa necíti tak krásne ako inokedy, ale má pocit, že v sekunde s pohľadom upreným dohora sa do neho vlieva nová, čistá sila.*
*Za poslední dny se zdržovala hlavně v ulicích Bronxu. Bylo to zde pro ni samotnou nejvíce bezpečné místo, ale ta samota byla druhá věc. Neměla moc šancí poznat se s někým novým a nějak přestávala doufat, že by Castor zavítal do těchto ulic, i když... Mohla by mu napsat sms, jenže potom, co zjistila, že čeká dítě měla strach z odmítnutí a toho, že s ní přestane komunikovat. Chvilku byla i ve strachu, že by snad mohlo být jeho, ale víla v tak pokročilém věku nemůže mít dítě aspoň, co četla. Znamenalo to menší odsouzení k samotě, což vlastně i chtěla. V momentální chvíli měla myšlenky, že si dítě ani nenechá. Porodí ho, ale pošle ho do adopce k rodině, která by byla úplná. Mnoho myšlenek jí ohledně toho tížilo, ale procházka v parku vždy dokázala zlepšit náladu. Procházela se po okolí, kdy pozoroval páry a jejich ratolesti, jak pobíhají okolo. Lidé, kteří venčili své psy, ale v jeden moment zacítila tu vůni. Bylo to něco specifického. Tak jako vlkodlaci a upíři mají specifickou vůni, tak víly mají svůj pach. Kroky trochu zrychlila a zavedlo jí to k jednomu stromu, kde nebyl Castor, ale za to docela domlácený chlapec v jejich očích. Nebo muž... nedokázala určit, jelikož u víl si věk netroufala říci.* Těžký den? *Ozvala se s tím, že položila ruku na strom a věnovala vřelý úsměv muži, který svíral knihu. Kdykoliv našla někoho z druhé strany jejich světa nepřipadala si až tolik sama. Blond vlasy měla sčesané a na sobě měla béžový kabát, který působil, jako kdyby to byla jediná věc, co zakrývala její tělo, ale opak byl pravdou. Pod kabátem ještě skrývala černé šaty.* Slyšela jsem, že víly mají těžší průběh hojení, ne že by mi do toho něco bylo. Mohu si přisednout? *Kdyby ji odmítl nelámala by si s tím hlavu, ale měla dojem, že ten muž před ní by si zasloužil trochu pozornosti od někoho dalšího vzhledem k tomu, jak byl domlácený. Očividně nějaká velká rvačka. Navíc se nebála o tom, kým je bavit. V okolí nikdo nebyl a jí to tím pádem nemuselo trápit.*
*Sleduje okolité koruny stromov a sem-tam mu do tváre zasvieti slnečný lúč, takže oči prižmúri. Keď sa ozve ženský hlas, nereaguje, nie je si istý, či to niekto rozpráva na neho, no po pár sekundách zdvihne hlavu, keď sa objaví k hlasu aj postava. Naširoko sa na ňu usmeje. Žena je krásna, stelesnenie akejsi elegancie a módy, ktorú nezazrie v dnešnej dobe už tak často. Ihneď sa usadí, bolesť na rebrách ho na stotinu zastaví a nakrčí nos, ale úsmev ho neopúšťa, práve naopak - je ešte širší a skoro nevinný. Ale iba skoro.* Dnešný deň nie je tak ťažký. Ťažká bola predchádzajúca noc. *Odpovie jej úprimne a otvorene. Nemá čo tajiť. Je na ňom úplne jasne vidieť, že to nie je nejaký jeho nový štýl makeupu alebo že by sa oškrel o strom, aj keď aj to sa mu už stalo. Vystrelí na nohy tak rýchlo, ako mu telo dovolí a aj keď to bolí, poskočí si na mieste, stiahne jednu nohu dozadu a druhú pokrčí, ukloní sa a ruky rozpaží.* Tanoia. *Predstaví sa hneď, posadí sa späť a ihneď poklepe rukou vedľa seba na trávu a chce neznámej pomôcť usadiť sa aspoň tým, že jej podáva ruku. Vôbec ho neprekvapuje, že vie o jeho pôvode. Aspoň nebude musieť mlieť omáčky okolo a okolo, až by o sebe navzájom vlastne zistili, že sú obaja z podsveta. Mykne hravo plecom.* Hojenie a ani to ublíženie nie sú tak hrozné ako myšlienka, s ktorou boli spustené. *Odpovie jej skoro až filozoficky, ale jeho usadená postava, jemná bledá pleť a žiarivá tvár pôsobia detsky, hravo. Toto je spôsob, akým musí zakrývať seba samého každý deň, ale privykol si a je to dobrý spôsob. Žena pri ňom vyzerá ustarostene, akoby ho išla ľutovať, aspoň má ten pocit, keď jej pozrie do tváre.* Môžem vedieť kam patríte vy? Tipujem, že budete od svorky, ktorá sa tu zdržiava, ale nemôžem vedieť. *Veselo mykne plecami a síce sa teraz cíti ako drevo, pretože jeho pohyby sú ťažkopádne, neodpustí si jeho bežné správanie, do ktorého zahŕňa aj celé svoje telo, napríklad pri ukláňaní.*
*Muž chvilku působil, že ji nevnímal, ale nakonec jí věnoval pohled a začal se usmívat. Potěšilo jí to, když uchopila jeho dlaň na pomoc si sednout a koukla se před sebe na park, než se ohlédla zpět po něm.* Znám jednu vílu, která mi vysvětlovala Váš princip hojení a také jsem nějak pochopila, že víla samotná se nerada pouští do boje. *Castor jí hodně sblížil se světem víl a dokázala jim lépe porozumět díky tomu. Kdysi je každý bral jen za nějaké naduté tvory, kteří nežijí pro nic jiného, než škodit, ale pravda to nebyla ne pro ni.* No rozhodně své zranění snášíte lépe, než bych očekávala vzhledem k tomu, že máte modřiny, ale než přejdeme k tomu, co se Vám stalo. Jsem Caitlin White a máte pravdu. *Znovu nasadila ten vřelý úsměv, když odhadoval odkud by mohla být ona.* Vlkodlačice. Nedaleko odstup je základna smečky a ráda se udržuji v bezpečí. Máte dobrý odhad skoro bych řekla, že už lidi máte načtené jako já. *Vítr se zvedl, když so pohrával s jejím účesem.* Když se cítím, až moc sama, tak zde zavítám a popravdě jsem ráda, když jsem našla někoho jiného, kdo není vlkodlak. Moc mě ještě neberou... Jsem zde nová. *Pochybovala, že by její jméno říkalo něco jemu.* Mohu něco říci? *Jako kdyby se odhodlávala k tomu k němu promluvit.* Víte, že na prvním pohled působíte jako velice sympatický a optimistický člověk. Dokázala bych si Vás představit jako herce tedy pokud byste... nehrál v nějakém bojovém filmu. Modřiny Vám moc nejdou k pleti. *Pronesla, ale i tyhle slova nezněla vůbec jako urážka spíše pochvala.* A také máte velice příjemný hlas *Bavilo jí poslouchat ho. Byl klidný na její poměry a to vyhledávala.*
*Sleduje chvíľu tvár ženy, než sám sa obzrie smerom do parku a očami vníma každú farbu, každý jas. Ľudí tu nie je toľko čo v Central parku, pochopiteľne, a tak si to užíva omnoho viac. Zdá sa, že majú väčšie súkromie a tak mu to aj vyhovuje, ak sa idú rozprávať o témach podsveta. Usmieva sa kútikmi úst, zdvihnutými dohora. Prikývne takým zvláštnym spôsobom, že áno, aj nie. Ale mala pravdu, minimálne pre neho to platilo stopercentne.* Víly sú zaujímavé stvorenia, čo sa boja týka. *Začne vysvetľovať a stále má oči zabodnuté na skupinku stromov opodiaľ, no potom hlavu otočí, oprie sa rukami, keď si nakrčí kolená k telu a usmeje sa, ale nie je to úplne šťastný úsmev.* Ja… Bola to jednostranná záležitosť… *Začne a ukáže prstom na svoju tvár, aby naznačil, čo tým vlastne myslí.* … nebol to boj. Ja som stál. Nerád ubližujem. *Povie úprimne. Zdá sa mu, že žena má prívetivú tvár, sama akoby rozumela a taktiež ho neprekvapí, že pozná bytosť z Faerie. Víly sa pohybovali niekedy akoby mali v zadku teleport. Na jeho tvári sa po jeho slovách mihne aj akási starosť. Síce na to je zvyknutý už od detstva, ale prekvapilo ho to, trochu. Nečakal by, že to skončí bitkou. Ďalej počúva jej slová a keď sa predstaví, sladko a nežne sa usmeje.* To je také skoro ušľachtilé meno. Páči sa mi. *Zazubí sa. Malé divadlo si nikdy nedokáže odpustiť.* Viem, že je tu svorka. Počul som to niekde. Upírom zrejme byť nemôžete, iba ak by ste boli ten typ, čo získal schopnosť chodiť po slnečnom svetle. Víla? *Hovorí a premeria si ju.* Pekná ste síce veľmi, ale to by ste tak rýchlo nezistili ani vy o mne, rovnako ako čarodej alebo lovec. Tipujem, že ste cítili moju vôňu. *Zazubí sa peselo po vysvetlení svojej analýzy a aj keď vyzerá niekedy, že v hlave nič nemá, je to iba obrázok.* Aj vy rada čítate ostatných? Sú tak rôzni. *Povie nadšene, jeho tvár sa rozžiari jasnosťou a povzbudením. Má pocit, že takýto rozhovor odlákava jeho myšlienky od negativity a je za to vďačný.* Oh, tak to vás tu vítam. Bronx a celkovo New York. Nie je to úplne miesto pre každého, ale verím, že sa o vás postarajú, alebo v to dúfam. *Nadnesie povzbudzujúco a ukáže jej na oboch rukách palce dvihnuté dohora. On sám s nimi síce nemá toľko skúseností, teda, skoro žiadne, ale zatiaľ nemal pocit, že by tam bolo toľko problémov, inak by mu o tom jeho najlepší priateľ rád povedal. Povzbudí ju aj v tom, čo ďalšie mu chce povedať. On síce je veľmi detinský, rád sa hrá a vystrája hlúposti, ale teraz nie je v tomto rozpoložení, nateraz oceňuje iba pokojné sedenie v parku s príjemnou ženou. Keď ho Caitlin pochváli, mimovoľne siahne rukou k svojej tvári a vzdychne. Ale nevie na kompliment reagovať, pretože jeho líca sa trochu červenajú a on nikdy nevie, ako to oceniť viac, než úprimný kompliment vrátiť.* Ďakujem. Vy zas vyzeráte veľmi galantne. Skoro akoby ste neboli z tejto doby. To sa mi páči. *On si tak sám niekedy pripadal. Akoby s jeho hipisáckym farebným výzorom a milou povahou veľmi medzi ulice miest nezapadal. On má pocit, že nezapadá nikam.* Spievam rád, tak ma vaša pochvala veľmi teší. *Doplní svoju odpoveď a je vidieť, aký nadšený z toho je. Jeho tvár je skutočne teraz tak hravo jasná ako slniečko.*
*Byla překvapená, jak její slova dokázala na jeho tváři vybudovat ruměnec. Opřela se spokojeně o strom, když si oddechla.* Poslední člen rodu White z New Orleans k Vašim službám... *Zavtipkovala, i když jen malicherná vzpomínka na to, kým je jí ničila vnitřně.* V New Yorku je mi o poznání lépe už jen tím, že poznávám lidi jako vy nebo Castor. Nevím zda ho znáte, ale to od něj si pamatuji vůni víl. Než... Nebude snad vadit, když ti budu tykat. Jistě jsi starší než já. *Nechtěla to mít na vážné notě, kdy si očividně oba sednou s optimismem k dnešku, nebo spíše touze mít někoho po boku.* Ano smečka... Jsou dost divocí tedy ne úplně, ale řekněme, že jako starší k nim moc nezapadám a možná mi to tak i vyhovuje, když nemusím bojovat o pozici. *Nyní by ani nebyla schopná a jen při pomyšlení si ochranitelsky stáhla ruku na břicho. Byla už více než přesvědčená, jelikož její schopnosti vlkodlaka jsou pryč. Měla v sobě nový život, který chtěla chránit, i když to na ni nešlo poznat.* K tomu stylu oblékání... nemohu říci nic jiného, než máme oba úplně odlišný vkus a jsme nezvyklá dvojka. *Mírně do nej drcla s úsměvem, ale opravdu jemně, kdy ho spíše pohladila po rameni, jelikož byl zraněný a šlechtilo ho, že se nezapojil do žádné rvačky. Věděla, jakou sílu mají víly a to znala jen minimum.* Co se vlastně stalo? *Prohlédla si starostlivě jeho zranění.* Pokud o tom tedy chceš mluvit. Pokud ne, tak se nadále můžeme bavit o něčem běžném. *Měla i pár otázek na víly kvůli Castora.* Snad ti někdo nedal přes pusu jen kvůli ženy? *Působil, že bude mít zástupy a někdy to může vyvolat jistý konflikt. Byla vlkodlak, takže věděla o čem mluví.*
*Bez rozmyslu sa jej ukloní, keď mu predstaví svoj rod, akoby si ju chcel poctiť. Pripomenie mu to večer, keď prvýkrát stál pred kráľom Zimného dvora a ani sa mu neuklonil, čakajúc, že je to nepríjemná bytosť a ako veľmi sa vtedy mýlil. Bol podporený drogami, jeho sebavedomie sršalo do strán a to, ako sa správal, síce bolo jemu typické, no nie tak úplne. Vlniť sa na stole pred kráľom víl by mnohým neprišlo ako dobrý nápad. Usmeje sa pri tej spomienke a aj keď ho to zabolí, nenechá na sebe nič poznať, akoby bola jeho tvár nepreniknuteľnou bariérou medzi jeho a vonkajším svetom. Iba sa zazubí a prikývne.* Ak tebe nebude vadiť, že ti tykám tiež. *Navrhne a vlastne si ani neuvedomil, že žena pred ním bude skutočne o niečo viac mladšia než on, aj keď on tak s jeho žiarivými očami a hladkou tvárou nevyzerá, ale to už je jedno z kúziel víl. Prebehne mu hlavou meno Castor, ale nespomína si.* Ja nie som veľmi… začlenený medzi ostatné víly, veľa ich nepoznám. *Prenesie otvorene, ale neprestáva sa na Caitlin usmievať.* /Skutočne je krásna./ *Napadne mu. Predstavuje si, aké to asi je vo svorke vlkov existovať a fungovať ako jedna tlupa. Nevie odhadnúť, v akej pozícii by mohla Caitlin byť, ale všimne si jej reakciu, keď si siahne na brucho. Mihne sa mu nejaký dôvod hlavou, ale nebude vyzvedať, predsa len.. je to jej súkromie a osobný život. Možno, ak sa niekedy ešte uvidia, sa jej na to opýta, ak bude mať v sebe viac čertov, než dnes. Radostne stiahne ruky z kolien a pozrie dole na seba a na svoje z kúsov plátna pozošívané voľné nohavice a ľanové voľné tričko zelenej farby, pofŕkané oranžovou a žltou.* Máš pravdu. Ale… ako hovoria civilovia, protiklady sa priťahujú. *Povie veselo a až potom si uvedomí, ako to mohlo znieť.* Oh, pardon… *Ospravedlní sa.* To sa asi hovorí skôr na páry, však? *Usmeje sa neisto a trochu zahanbene, ale potom jeho ramená poklesnú, akoby sa skutočne konečne poriadne uvoľnil. Vydýchne.* Síce milujem obliekať sa takto, to, čo máš na sebe ty je úžasné. *Pripomenie mu to časy, strávené s Bítnikmi, ktorí sa radi obliekali do oblekov, košieľ a motýlikov, aj keď Allen Ginsberg bol vždy tak trochu ako hipisák. Vždy rád spomína na tie časy, aj keď už sú dávno preč a aj jeho prvá láska sa stratila pod zemou. Nechá na seba siahnuť a hlúpo jej to vráti späť, tiež nie silno, iba jemne ďobne prstom do jej ramena. Zdá sa mu, že aj Caitlin je pri ňom uvoľnená. A to je dobre. Tak si to užíva. Aby s ním mali všetci príjemný čas. Potom sa však vrátia späť k téme a tak mykne plecami, jeho oči sa nasmerujú trochu viac dohora na oblohu nad stromami pred nimi. Nevie, či by mal odpovedať. Práca dílera nie je tak úplne podporovaná ani v podsvete a on nerád o tom hovorí, ale jeho zbité telo a tvár sú teraz lákadlom na otázky podobného typu.* Bol som dohodnutý s jedným mužom na stretnutí. Priviedol si kamarátov a keďže nedostali to, čo chceli, tak ma napadli. Boli to civilovia, inak by som sa ochránil aspoň mágiou, ale… *Pozrie na svoje ruky a hneď na to obráti hlavu k svojej spoločnici. Skoro akoby mu to bolo jedno nakrčí kútiky úst dodola. Potoms a však zasmeje.* Ah, nie. No… Komplimenty dostávam, no… záujem dostávam skôr od mužov.
*Tahle konverzace byla více než v poklidném duchu, kdy spustí svůj příběh o tom, jak dopadl. Nebyla naivní a chápala, o co nejspíš šlo. V tomhle podsvětí se pohybovala od malička.* Drogy nesou tyhle problémy *Pronese s klidem, jako kdyby to byla normální věc.* Hlavní je, že se ti nestalo nic horšího. Sama jsem byla nedávno napadnuta vlkodlakem, ale Castor použil svoji magickou sílu na to mě uzdravit. Nejspíš Vaše dlouhověkost a moudrost si musí nést následky v tom, že jste více křehcí. *Přeci jen to k vílám, tak nějak i sedělo.* Od mužů? Och promin jsi na chlapce? *Překvapeně zamrkala, jelikož si to takhle přebrala.* Tohle já nikdy nedokážu odhadnout, kdo je jaké orientace, ale nemám nic proti ničemu. Mohu se tě na něco zeptat? Dokáží se víly zamilovat? Nic proti Vám jen tohle je věc o které se nikde nepíše. *Zajímalo jí to kvůli jejím vlastní potřebám a Castora se na to ptát nechtěla, jelikož by jí prokoukl hned a hlavně si nechtěla dělat plané naděje, jenže ona byla zamilovaná. Nejspíš špatně a k tomu všemu do víly, kdy věděla, že to neklapne. Tahle vědomost ji bolela u srdce a tak si jen povzdechla nad tímhle těžce, kdy palcem přejela po bříšku. Navíc to dítě patří úplně jinému muži, který o to maličké nebude mít ani zájem a k tomu všemu byla v cizí smečce těhotná. Dostala se do ošemetné situace a necítila se v bezpečí, jak by chtěla.*
*Prekvapí ho ako rýchlo Caitlin dojde, že pracuje s drogami. Alebo aspoň minimálne že pri útoku boli podstatné drogy. Netipoval by skoro u nikoho, že to tak odhadne. Možno až príliš pôsobí ako niekto, kto s takými látkami prichádza do styku. Znova odhalí zuby pri úsmeve.* Čo viem, väčšina víl vráti ranu raz tak silnú, aby jej nebolo ukrivdené. *Začne hovoriť a premeriava si pohľadom tvár Caitlin.* Ja som chybu neurobil. Je to moja práca a za svoju prácu chcem dostať to, čo mi náleží. Nič viac som nežiadal. *Vysvetlí jej a aj keď sa necíti na povrch krehký, zrejme má vlkodlačica pravdu, on bol vždy tak trochu jemnejší, hravejší a naivnejší než ostatné víly, ktoré stretol. Ale o to krajšie bolo, keď sa násiliu a smrti vedel pozrieť do tváre a prijímal ju vždy, nech prišla v akejkoľvek forme. Jeho pohľad na civilov to však nezmenilo. On si nepripadá slabý, skôr naopak. S tým, ako na neho niektorí hľadia, akoby byť dobrým bola slabosť, vždy sa tomu názoru vysmieval, nie je to skutočnosť. Vráti sa však ku Caitlin, späť zo svojich myšlienok a tak chvíľu aj mohol pôsobiť, že lieta vysoko v oblakoch.* Dúfam, že si v poriadku. *Prenesie.* Také útoky by sa nemali stávať. Mala by si sa cítiť bezpečne. *Hovorí zrazu trochu vážnejšie. Je mu ľúto, že Caitlin zažila niečo také. Jeho empatia a vcítenie sa vedeli odohrať svoju rolu ihneď v okamžiku, čo niečo započul, a to stačilo, že tú bytosť práve stretol. Potom však v rýchlosti otočí hlavu k vlčici.* Oh, no, aj. Víly to tak väčšinou majú. Rôzne pohlavia. *Začne vysvetľovať a pri tom sa začne pohrávať s prstami na rukách. Jej uistenie, že nemá nič proti nikomu, ho ani nemusí utvrdzovať v tom, že on sám nerobí nič zlé. Miluje akékoľvek bytosti. Všetci mu prídu krásni svojim spôsobom a koľkokrát ide ulicou a pozerá na každého a nevie sa vynadívať, akí sú všetci nádherní. V jeho očiach sa odráža akási láskyplnosť a radosť z toho, že má rád.* Ja som, ako sa to nazýva v civilskom svete, pansexuál. Ono, je zvláštne, že sa to takto delí, vždy mi to prišlo prirodzené a príde mi povrchné niečo také riešiť. Nezaslúžia si všetci byť milovaní? A je jedno kým. *Prenesie svoj pohľad na otázku jeho orientácie a jeho tvár pri tom skutočne vyzerá ako obrázok. Má rád, keď o tom môže niekomu porozprávať. Potom otočí svoju hlavu ku Caitlin a v jeho očiach sa zračí jemný, rýchly tieň, nie nebezpečný, skôr melancholický.* Víly dokážu milovať silno a pravdivo. Láska niektorých víl, ak je skutočná, je tak mocná, až je daná víla ochotná zabiť alebo byť zabitá. *Povie vysvetľujúco a pôsobí, akoby pozeral niekam do diaľky, hlboko a hlboko do minulosti, zasnene a zamilovane.* Pre mňa je láska tá najpodstatnejšia vec. Bol som zamilovaný raz. /Will./ A nemôžem sa nabažiť pocitu, keď milujem lesy a vločky snehu a lúče slnka, presakujúce cez sklenené tabule okien. Keď spievam a počujem hudbu. Ako tancujem a moja duša tancuje. Keď smútim, alebo ma niekto zraní. *Neveselo sa pousmeje.* Keď chcem, aby niekto tento pocit daroval mne, aby som sa cítil skutočne ako doma, aj v bolesti, aj v radosti, nech sa stane čokoľvek. *Dokončí a potom sa vytrhne zo zamyslenia a rozprávania a s otázkou vpísanou v tvári jemne nadvihne obočie a kývne ku Caitlin rukou.* A ty? Bola si už zamilovaná? *Vidí znova jej pohyb pri bruchu a aj keď si to všíma, nehovorí nič, iba sa oprie o ruku do trávy, natiahne nohy a natočí sa k nej, na znak, že ju počúva.*
*Opřela se pořádně o strom, když se zaposlouchá do jeho monologu. Nevadilo jí, když někdo mluvil více než ona. Vlastně to nyní uvítala více než to ticho, které ji za poslední dny obehnalo. Mít někoho při sobě, kdo má takový pohled na lásku bylo povznášející a mnohé ji to vysvětlilo, ale nejspíš to bude i víla od víly. * chápu... *Její hlas byl klidný a jen si představovala vše o čem mluvil.* Skoro jako v pohádkách, když lesní víly tančí při jezírku *pousměje se nad tím, co vyprávěla, kdysi svým dětem za pohádky.* Já? *Překvapeně se na něj podívala, než její tvář působila náhle zklesle.* Milovala jsem... Měla jsem manžela i děti a láska k dítěti je silnější než k partnerovi... *Sevřela čelist k sobě, než se zhluboka nadechla. Už to musela přejít a věděla, že tohle se s ní potáhne do konce života.* Už tu nejsou. *Nechtěla vysvětlovat bolest, kterou zažila dokázala se s tím svěřit jen jednomu člověku.* Ale... *Hlas se jí trochu rozveselil* Začala jsem znovu někoho milovat. Vlastně zažívám ten pocit znovu u jednoho muže, kterého sotva znám a čekám dítě. Není, ale jeho a on vztah dle mého ani nechce, takže láska je nádherný dar, ale také dokáže dost bolet a zranit člověka. Ani si nepřipadám jako vlkodlak, ale jako žena z lidského světa, která jen nemá to štěstí. Vlastně jsem ani nikdy na svět už dítě nechtěla přivést a přesto jsem nyní mezi vlkodlačí smečkou, kde nemám šanci se bránit, kdyby se cokoliv zvrtlo musím spoléhat jen na ně a tomu ke komu ty city cítím nechci říkat, že jsem v tom a hned ho ztratit, když jsem ho nyní našla. *Byla ztracená a hlavně byla mladá oproti vílám.* Nemáte i na tohle lék? *podívala se mu do očí, když se pousmála.* Na nějakou bolest, co je vnitřní? *Uvítala by cokoliv, aby se zbavila toho sepnutí v jejím těle.*
Nie je to tak úplne iba v rozprávkach. *Odpovie jej. Tancujúce víly pri jazierkach a hlboko v lesoch, na lúkach, ktoré lákajú civilov, aby s nimi tancovali do rána. Nie je to nič nezvyčajné a Faeria je plná takých slávností, ktoré pôsobia očarujúco a rozprávkovo. On sám také radosti organizuje a keby mu teraz pri rozprávaní Caitlin neodsúhlasila jeho domýšľanie, že je tehotná, aj by ju tam niekedy zavolal. Vedelo to povzbudiť myseľ i dušu a on civilov väčšinou do Faerie nevolá, iba ak má náladu.* Ja som sa nechcel pýtať na to tehotenstvo. Myslel som si, ale prišlo mi to nevhodné. *Prizná svoje myšlienky a usmeje sa na Caitlin, a ten úsmev je vďačný. Je rád, že sa mu trochu otvorila, aj keď v tak bolestivej situácii ako je prísť o milovaných. Jeho myseľ je zahĺbená v myšlienkach, ako by ju mohol podporiť, a už aj premýšľa nad tým, že by ju objal, no keď spomenie, že je znova zamilovaná, rozžiari mu to líca i oči, no ihneď to vyhasne z toho, ako pokračuje. Jeho výraz je teraz ako na horskej dráhe.* Liek… Je to skôr… *Začne hovoriť a napadne mu, že sú spôsoby, ako uvoľniť od vnútroného napätia. Sám sa učí mágii, ktorá nepomáha duševnému, nie telesnému.* O niečo také sa zaujímam a síce sa to učím, ide mi to celkom dobre. Ale… nechcem to na tebe skúšať tu. Ja… *Jeho hovorenie je teraz akési lámavé, pretože počas toho, ako odpovedá, premýšľa nad najlepšou možnosťou. Je zvláštne, že Caitlin mu verí viac než svorke, v ktorej teraz žije, pretože je víla a čo vie, o vílach sa pekné veci väčšinou nehovoria, no má to šťastie, že Tanoia nie je víla, ktorá to zneužije, práve naopak.* Mám prípravky na vnútornú bolesť, viem ich vyrobiť a aj moja mágia je na to celkom dobrá, len… Nie som si istý, či budeš ochotná mi natoľko dôverovať. *Povie úprimne a neisto sa usmeje iba jedným kútikom úst, zahrabnúc palcami na nohe do hliny, očakávajúc akúkoľvek odpoveď. Nebude sa čudovať, ak to nebude chcieť Caitlin skúsiť, predsa len sa poznajú tak krátko. Ale ak bude ochotná riskovať to s ním, bude musieť teda nájsť miesto, kde by ich nikto nevidel, alebo nahliadne do vrecka, či tam niečo nemá. Niektoré drogy sú skutočne neškodné a alchýmii sa venuje už celkom dlho, nebude problém niečo pre Caitlin nájsť. Knihy, nedotknutá, leží opodiaľ a on po nej siahne, aby sa pozrel dovnútra.*
*Vysvitla ji malá naděje na to, že by Tanoia dokázal učinit něco, co by jejímu srdci pomohlo.* Nebude trvat dlouho a půjde těhotenství i vidět, takže není, co skrývat. *Věděla, že až bude vidět její těhotenství bude více na hraně nebezpečí pro ty, kteří vlkodlaky nemají rádi a dokáží je poznat, ale třeba tomu, tak nebude a strachuje se jen zbytečně. Stále má svoji smečku, kde by měla být v bezpečí. Sledoval, jak se pozastavoval nad tím, co chce říci a zamyslela se.* Nechci zkoušet nic, co by mohlo ublížit maličkému... *Na to myslela jako první.* Ale pokud máš něco, co mi pomůže a neohrozí to maličké dám tomu šanci. Horší už to být nemůže ne? *Přisedla si k němu blíže. Potřebovala nějak svoje podvědomí uklidnit, že je v jeho blízkosti, když si natáhla nohy a pohledem zkoumala knížku, kterou náhle držel.* Co to vlastně čteš? *Zvídavě si ho prohlížela a doufala v nějakou odpověď a hlavně doufala, že má něco, co ji opravdu může pomoci.* Nechci žít devět měsíců s nějakým sevřením nebude to svědčit ani mě ani maličkému *Bylo vidět, že pro tenhle svět byla zrozena hlavně býti matkou a starat se o své děti. Dvě velké díry, které zůstali v jejím nitru po ztrátě jejich holčiček už nic nedokáže vyléčit ani alchymie, ale pokud zde byla šance, že bude znovu matkou chtěla tomu drobečkovi dopřát jen to nejlepší.* Vy víly vlastně ani nemůžete být rodiči že? *Přišlo jí to krut od matky přírody i to jak Castor přišel o svoji lásku, protože nebyla víla.* Nemáte snazší zamilovat se do někoho z těch Vašich kráovství? *Pomohlo by jim to přeci udržet si nějakou lásku na pár stovek let, ale nejspíš by to nebylo řešení, jak by si pro víly přála.* Jsi dost milý na vílu. *Opravdu o nich četla a slyšela jen to špatné, jenže vše nasvědčovalo jenom opaku, jako kdyby se knihy pletly a jako kdyby to říkali jen to, co se s vílou nikdy nestkali.*
*Keby bol on vílou, ktorou je, a ona obyčajnou civilkou, mala by si dávať pozor. Nie každá víla by nechala túto informáciu len tak na stole. Nedivil by sa, keby niektoré víly kradli deti rovno z pôrodnice, len preto, aby sa zabavili.* Ak budeš potrebovať, rád ti pomôžem. Mám dom tu v Bronxe. Využívam zopár ilúzii, pôsobiac na dom, akoby bol stále prázdny. *Vysvetlí jej. Zamyslene listuje knihou a tvári sa vážne. Konček jedného prsta si začne okuskávať, ani si neuvedomí, že sa Caitlin k nemu prisunula.* Je mnoho prípravkov, ktoré by na tvoje dieťa ani neúčinkovali. *Vysvetlí jej a pri tom krúti jemne rukou vo vzduchu, akoby tie slová premieľal, kým k nej doľahnú.* Je to alchymistická knížka. Potrebujem iba skontrolovať účinky. *Vysvetlí jej. Je síce na rozpoznávanie rastlín majster, podľa vône, farby, ako fungujú a čo sú vedľajšie účinky, ale také, s ktorými nepracuje pravidelne, si radšej niekedy prekontroluje.* Fajn, niečo by som mohol mať, len… Viac mi opíš ten pocit, prosím. *Naznačí a pozrie na ňu, zatiaľ čo knihu zaklapne a opatrne ju položí vedľa svojej nohy. Jej otázka ho však trošku zarazí a jemne sa usmeje, aj keď nechcene, nie je to nič, na čom by sa mohol usmievať.* Môžeme. Dokým nebudeme mať sto rokov. Ale… je to risk. *On sám má deti rád, keďže si s nimi vie nájsť reč a páči sa mu, aké vedia byť deti nevinné a zároveň podlé alebo múdre. On zrejme deti nikdy mať nebude, ale spomenie si pri tom na Erna a na jeho dcéru. To ho tiež donúti sa jemne usmiať. Erno, nech pôsobil ako chcel, má v sebe niečo, čo by on rád odhalil a to niečo jeho dcéra vyvoláva, keď na ňu pozerá. Deti vedia byť magické, ale to on asi nebude poznať z pohľadu rodiča.* My sa milujeme navzájom medzi sebou. *Začne radšej hovoriť, pričom to v ňom vyvolalo spomienku na Erna i Jasona, ale nechce skúmať prečo.* Moji rodičia ma mali spolu a obaja sú víly, ale… Je to zložité. Máme svoje spôsoby, ako nevymrieť. *Dopovie a je na ňom vidieť, že trochu nerád o tejto téme hovorí, pretože víly boli ochotné urobiť rôzne veci, len aby mohli vychovávať svojho potomka vo Faerii. Potom sa zas trochu začervená.* Eh, ďakujem. *Začne. Caitlin nemôže vedieť aké veci si zažil preto, že bol iný ako ostatné víly a zároveň ho teší, tak veľmi ho hreje, že žena oproti nemu to oceňuje a všimla si to. Možno na to niekedy doplatí, ale dnes sú jeho oči žiarivé.* Ja som sa zas ešte nikdy až takto osobne s vlkodlakom nerozprával. Aj ty si milá. *Navráti kompliment, akoby hral stále tenis, kde musí odraziť to, čo je mu chválené, inak dostane medzi oči loptičkou.* Ale, viem, čo by ti mohlo pomôcť. *Povie jej.*
Popsat ten pocit? *Sama netušila, jak přesně to říci.* Samota smíchaná s dávkou zoufalství a smutku? Nevím... Je to bolestivé vědět, že jsem se zamilovala do někoho, koho ani moc neznám a o koho se velice snadno dá přijít. K tomu všemu je to víla a já... Je milý a starostlivý, jenže sám si zažil svoje a nechci mu ani říci o tom, že ho mám ráda a vlastně více než ráda. Měl by mě za blázna. *Nikdy nechtěla před nikým působit zoufale, ale zde to ani jinak nepůjde pokud potřebuje pomoci, tak od víly. Bylo to riksantní, ale Tonia vyzařoval tu příjemnou auru, kdy měla pocit, že mu může věřit. Byla naivní v tomhle ohledu, ale to proto, protože v každém viděla to malé dobro a byla hodně empatická. Nepůsobil jako víla, co si chce hrát. Minimálně jeho pocity překvapení a sem tam zaražení, či pohled pochopení jí jasně říkal, že on není špatný.* Tak tedy pokud víš, jak mi pomoci budu jen ráda. *Uklidnilo ji pomyšlení, že se dokáží milovat víly mezi sebou a nemusí trpět jako Castor, který už o lásku přišel.* Tak tedy... když víš, co mi pomůže, co k tomu potřebujeme a jak to spácháme? *Neměla tušení zda je zapotřebí nějaký rituál, nebo bude potřeba jít do nějaké svatyně, či k němu.* Zveš mě k sobě nebo já k sobě? *Vítr už byl chladnější tím, že si zde povídají a nehýbou se. Vnímala ji více, než kdyby měla vlkodlačí schopnosti. Byla zranitelná jako kdejaký civil, což se mírně podepsalo i na pocitu nemoci, kdy ji od včerejšího dne bolí hlava a docela by uvítala horký čas a teplo. Proto se i mírně natiskla na Tanoia, jako kdyby to bylo omylem, ale pravdou je, že elegantně vyhledala teplo, které ji mohl poskytnout. Na odhalených nohách už měla drobnou husí kůži a nemohla si dovolit být nemocná jen by to v ní vyvolalo paniku o to maličké, proto si to ani nijak nepřipouštěla, i když její horká kůže prokazovala náznak zvýšené teploty.* Tak my vlkodlaci jsme mírumilovní. Někteří. Také nezabíjíme jen pro radost a popravdě celý kodex vlkodlaků je postaven špatně a je zastaralý *zamručela si nad politikou, která vládla u jejich druhu po celém světe.*
*A tu, rovno pred ním, Caitlin pomenovala jeho predchádzajúce myšlienky o kráľovi víl a možno aj o niekom inom, ale tak veľmi bojuje s tým, aby to mohol sám vysloviť a vôbec si uvedomiť, čo vlastne cíti. Nevie ani, či to pomenuje správne a či je to ono. Tiež by ho mali za blázna… Zahľadieť sa do niekoho pri prvom stretnutí. To býva tak časté a tak často odsúdené. Nevie, ako s tým bojovať a tak to stláča do úzadia. A v jeho výraze sú tieto pochopenia viac než jasné, skoro ako by zabudol byť zamilovaný, ak nepočítal to všetko, čo miluje mimo vzťahovú lásku. Prikývne a sťažka si vzdychne, ale vie, že má pre Caitlin niečo, čo jej uľaví od bolesti. Rád jej pomôže, ak ju aspoň na chvíľu zbaví bremena, čo ju ťaží. On sám tiež už prišiel o milovaného, ale on zomrel na starobu a niekedy vôbec nie je dobrý pocit, vlastne je to hrozná ťažoba, keď sa niekto zamiluje do bytosti, ktorú prežije a ešte žije dlho potom.* Nemám to ale so sebou. Nebývam ďaleko, ak chceš, môžem ťa zaviesť ku mne. *Prenesie a mohlo by to pre niekoho pôsobiť podivne a podozrievavo, ale jeho detsky jasné oči, skoro psí pohľad, milý úsmev a aj jeho telo akoby kričali: Myslím to úprimne. Neublížim ti.* Ak to nebude vadiť, samozrejme. Len tam mám všetko potrebné, čo mi treba. *Doplní. Nie je si istý, či by Caitlin súhlasila aj s tým, aby ju skúšal liečiť aj vlastnou mágiou, ale do toho si nateraz netrúfa ani on sám. Emócie, láska, nenávisť, pocity, všetko je to už ťažkou vecou, s ktorou sa neradno zahrávať - vždy z toho môže vzísť niečo zlé. Pohrávať sa so srdcom je ako nahliadnuť do jamy levovej. Je zaujímavé, že keď sa k nemu Caitlin pritisne, nepocíti zahanbenie alebo že by sa pokúšala o niečo viac, ako sa mu stalo už mnohokrát, ale cíti sa, akoby sa k nemu tisla bytosť, túžiaca po niečom jednoduchšom a obyčajnejšom. Pozornosť, teplo, dotyk, nie v sexuálnom význame. Pomaly vstane, otočí sa k nej čelom, usmeje sa milo a hrejivo, podá jej ruku, aby jej znova pomohol na nohy.* Poď. *Navrhne jednoducho. Akoby ju mámil a volal niekam, kde by sa bez neho nedostala. Chce pomáhať a teraz je jeho chvíľa, ako ďalej posunúť lásku, ktorú má k životu. Tak ako Caitlin, aj jej nenarodené dieťa si zaslúžia domov, lásku a bezpečie. Vezme Caitlin okolo ramien, ale pri ich výzoroch vyzerajú ako dvaja stratenci, ktorí náhodou na seba natrafili, čo sa vlastne aj stalo. Ale Caitlin, žena, vyzerajúca na jej vek, elegantne oblečená v béžovom kostýme, a on ako odrastenec s mladou tvárou a v oblečení hipstera. Nepôsobia dokonca ani ako rodina, ani ako pár, niekoľko osôb sa na nich pozrie, ale nerieši ich. A tak ju môže pokojne zaviesť k sebe domov, ktorý na prvý pohľad pôsobí zastarane, plesnivo a opustene.* Je to len ilúzia, ako dom vyzeral predtým. *Keď však vstúpia cez clonu, privíta ich rastlinami obrastený drevený interiér plný črepníkov, nádob, vankúšov, všade je zeleň a huby, ktoré pestuje.*
*Nějak vnímala, že nemá důvod nevěřit mu.* Působíš na mě jako jeden chlapec, kterého jsem jednou střetla na cestách se svoji rodinou. Byl to milý komediant, kterému mé dcery podlehli už jen tím, jaký úsměv měl. Působil jako Šklíba z Alenky v říši divů *zavzpomínala si na jednu veselou vzpomínku, kdy uchopila jeho dlaň do své a následně se z jeho pomocí dostala na nohy. Oprášila si kabát a následně šla s ním. Všímala si, jaké pohledy na ně házejí lidi, ale místo toho, aby se zhrozila ho chytila na oplátku kolem pasu a uniklo ji drobné uchechtnutí nad pohoršením okolí, jelikož Tanoia si v jejím srdci začal nacházet své specifické místo, kdy má chuť ukázat, že se ho neštítí a není tolik odlišný, aby si pohledy zasloužil. Chápala dle jeho slov, že každý potřebuje lásku a každá láska se dá vnímat mnoha dojmy. Zhluboka se nadechla, jelikož se takto s nikým už dlouho neprocházela a chyběl jí ten kontakt. Ztratila se na chvíli ve svých myšlenkách, když náhle zastavil a ona mohla vidět polorozpadající se dům, který by mohl být sotva obyvatelný. Jenže stačilo pár kroků, aby se ocitla v nádherné místě.* Tohle skrýváš před zraky? Nedivím se. *Otočila se dokola, aby si vychutnala tu krásu.* Možná ti tu budu tajně chodit *zašeptala k němu, aby dala najevo, jak se jí zde líbí. Byla vlkodlakem a spojení s přírodou bylo to hlavní. Trápilo ji, že ve svém stavu nemá odvahy jít do lesů sama, kdyby se jí něco stalo.* Jsi opravdu nějaký bylinkář? *Nechápala víly, tak moc aby hned porozuměla tomu, co vše umí. Věděla, že čarodějům je lepší se vyhýbat, ale o vílách věděla opravdu málo a hlavně díky tomu, že v New Orleans nikdy na žádnou nenarazila.*
*Pri spomienke Alice v krajine zázrakov sa ako na podporu Caitlininých slov naširoko usmeje, aj keď je to úsmev, ktorý sa na jeho tvári vytvoril sám. Alicu síce ako film nikdy nevidel, ale za to pozná knižnú predlohu a tá sa mu vždy páčila - vždy mal pocit, že Krajina zázrakov je v skutočnosti Faeria. A možno on je naozaj tá usmiata mačka, čo jej pomáha.* Videla si potom niekedy ešte toho chlapca? *Opýta sa jej zvedavo. Také príbehy ho priťahovali ako slnko slnečnice. Možno by nemal byť taký zvedavý a toľko sa vypytovať, ale nevie si pomôcť. Ich krátky prechádzka ho zahreje samého, keď aj Caitlin, síce uzimená, vydáva svoje príjemné teplo a on to akosi vníma, akoby ho to zahrievalo aj viac do duše, skoro akoby mohli zmiznúť všetky nepríjemné pocity, s ktorými do parku prišiel. A má pri nej pocit akejsi materinskej povahy, kedy by mohol za ňou pribehnúť a objať ju a ona by mu poradila a pomohla mu, rovnako ako je on rád nápomocný pre ňu. Len keby ho tak neboleli modriny na rebrách, čo však nedáva vôbec najavo. Jeho tvár je nepreniknuteľná. Netrvá to dlho a sú v dome, ktorý Caitlin aj ohúri a Tanoiu to poteší. Poskočí si na mieste a jemne roztvorí ruky s vysmiatym výrazom.* Vitaj. *Prenesie hravo a keď sa k nej otočí, jeho oči naznačujú, že môže ísť ďalej. Kývne na ju jemne rukou, nech ju zavedie hlbšie do domu do priestoru, kde sa nachádzajú potrebné ingrediencie na to, čo ide teraz pre vlkodlačicu chystať. Možno by si mal dávať pozor a nebrať práve spoznaných ľudí do svojho najväčšieho útočiska v New Yorku. Ale v mysli si nad tým iba kývne rukou.* No, musím to skrývať. Je to opustený dom, o ktorom sa hovorí, že v ňom straší. Keby sa tu odrazu objavilo toto všetko… *Vetu nedokončí, ale Caitlin môže dôjsť, čo tým chcel povedať. Vždy je lepšie použiť svoju víliu moc, než riešiť kopec problémov. Jej ďalšími slovami si nie je istý. Vlčica mu príde príjemná, ale nerád by si nechal narušiť svoje introvertné chvíle, pokiaľ práve nebehá po New Yorku.* /Zrejme to myslela iba ako rečnícku vec./ *Napadne mu a skoro poskakujúc podíde do vnútra miestnosti, v ktorej rohu leží matrac s množstvom vankúšov a dekou. Privedie Caitlin k matracu, ktorý funguje na japonský štýl spania.* Môžeš si zatiaľ urobiť pohodlie. Ja to pripravím. *Vysvetlí jej, milo sa usmeje a začne zháňať ingrediencie po miestnosti. Keď už sama Catitlin spomenula drogy, zrejme by bolo zbytočné zykrývať to, čo robí. Plus je jeho dom plný toľkých vôní, pachov a zvláštne zapáchajúcich látok, že jej nemôže ujsť ani to, ako tam smrdí marihuana alebo vonné týčinky, pričom však ak neprišla do styku s férskymi drogami, tie poznať nebude.* Som bylinkár, alchymista, drogový díler, všetko možné, čo môžeš z prírody získať je niečo, do čoho sa snažím nahliadnuť. *Odpovie nakoniec. Postupne zbiera všetko, čo bolo treba a začnepripravovať istú tekutinu. Je s tým ale opatrný. Caitlin nechá čakať istý čas, než je všetko pripravené, aby ingrediencie vyvaril, pomlel do hustej kaše a nechal vykvapkať do malej drevenej nádobky. Plne sa na to sústredí, nevnímajúc svoje okolie. Naozaj vyzerá ako nejaký alchymista z dávnych čias, krčiaci sa nad stolom, knihou a rôznymi bylinami, v temne pôsobiacej izbe, osvetlenej jedine oranžovým, teplým svetlom. Potom sa spokojne s mištičkou otočí k vlkodlačici a v jeho tvári je vpísaný výraz neistoty.* Stačí, ak to vypiješ. Nie je to však trvalé. Pokiaľ budeš chcieť, pripravím ti toho viac. *Podá jej nádobku z dreva, nápoj v nej sfarbený do svetlohneda a ešte stále dosť teplý. Skoro akoby jej dával čaj, ktorý má však účinky drogy.* Má to však vedľajšie účinky. Všetko ich má. Musíš dávať pozor na to, že budeš unavená, zoslábla a budú ťa bolieť kĺby. Môže sa stať, že ťa preženie, ale to, dúfam, nepríde. *Vysvetlí jej a nechá pred ňou nápoj, čakajúc, či si ho vezme. Nebude síce trvať roky, ale na niekoľko týždňov určite.*
Někdy ti o něm povyprávím. Mám mnoho historek ze světa hlavně tedy z New Orleans. *Ráda by, ale vynechala jakékoliv řeči o její rodině a tragédii, která ji postihla. To si raději nechá pro sebe. Dost jí překvapovalo, že někdo jako Tanoia prodával drogy. Tedy zezačátku tím nebyla nijak překvapená, ale čím více ji ukazoval svoji mírumilovnou povahu začínala být zmatená, proč tohle vše vlastně dělá? Nejspíš všichni mají své nešvary, tak jako ona. Jistě by mu nechodila na pozemek uklidnit se spíše to byla mírná závist toho, že má svůj kousek ráje a ona se v tomhle městě stále hledá a nemůže nají klid. Myslela si, že se vše dostaví, ale vlastně tomu, tak nebylo a její očekávání bylo spíše jen prach obyčejná iluze. Tohle město jí sežere a začínala si to uvědomovat.* Je paradoxem, že město, kde jsem viděla svůj nový začátek vlastně není o nic jiné než jen pokračování. *Snaha utéct před problémy byla pryč. Prostě se s tím musela smířit, ale zapřemýšlela o cestě do Evropy. Bylo by to úplně mimo tenhle kontinent a možná ve Francii by se jí žilo lépe nebo rovnou do Anglie, kde by se snadněji dorozuměla. Tanoia to zde měl krásné a útulné na její poměry. Nikdy by takový dům nechtěla zevnitř, ale sedělo to k němu. Jako kdyby to vyobrazovalo jeho duši. Po chvíli zacítila nevábnou vůni z pití, které před ní položil a ona upřela své oči do těch jeho, aby si vyslechla, co jí o tom všem chtěl říci. Sepnula zuby k sobě, když si zhluboka povzdechla* Vše lepší než je to doposud a pokud to maličkému neuškodí... *Uchopila šálek, který do sebe nalila a nedala na sobě znát jedinou emoci nechuti. Vážila si všeho, kdo jí co dal a musela uznat, že pila horší věci.* Není to tak hrozné *Prohlédla si prázdný šálek, než se podívala zpět na něj.* Vedlejší účinky budou lepší, když asi budu vnímat ve svém pokoji. Nerada bych, abys mě měl na starost. Za jak dlouho to začne účinkovat? *optala se a doufala v to, že nejrychleji. Bylo ji více než jasné, že Castor není stvořen pro ni a ona se musí ohlížet jinde nejlépe i v jiném kraji, ale snažila se dát tomuto městu ještě šanci. Zatím zde byla v bezpečí a to bylo hlavní pro teď.* Budu chtít více toho. *Ani nad tím nepřemýšlela, ale chtěla v sobě zabít nějakou touhu po druhých a touhu po tom znovu pozna lásku. Cítila se zle, že podvádí svého muže, který už byl stejně mrtvý a hlavně nechtěla tu bolest prožívat znovu hůř se to snašelo.*
*Nadšene prikývne, ako dieťa, ktoré sa teší do postele, aby mu bola vyrozprávaná rozprávka na dobrú noc. Potom však na chvíľu zvážnie, aby na jej tvrdenie prikývol a chytí sa za čelo, jemne si ho pretrie a zapozerá sa do jej očí.* Všade sa nájde nebezpečenstvo, nekomfort a negativita, ale musíme vo svete hľadať to, čo je krásne - lásku, porozumenie a seba samého. Vtedy sa môžeme stať silnejšími. Aj ty si nájdeš svoje miesto. *On sám by toto miesto úplne domovom nenazýval, jeho domov je hlboko v lese vo Faerii, kde sa tiež niekedy cíti ako vyvrheľ, ale tým ju nebude zaťažovať. Otočí sa k svojej robote a keď konečne podáva nápoj Caitlin, uprene sleduje tekutinu, ktorá sa v mištičke pohupuje zo strany na stranu, keď berie vlkodlačica nádobku do rúk.* Opatrne. *Upozorní ju jemne a sladko, akoby sa staral o pacienta, ktorý bol priveľmi zranený. Usadí sa pred ňu na zem s prekríženými nohami, oprie sa o ne laťami a hlavu si uloží na dlane. Sleduje ju zvedavým pohľadom a skúma jej reakciu. Nechce jej uškodiť a keď na nej nevidí ani výraz zhnusenia, prekvapene sa pousmeje.* Vidíš, si mocnejšia, než by si si o sebe mohla myslieť. *Prenesie veselo, kývne ku nej povzbudzujúco rukou a vezme od nej opatrne misku, ktorú uloží vedľa seba na zem.* Mak by začať účinkovať každú chvíľu. *Prenesie a rovnako ako cíti zadosťučinenie z pomoci, zároveň tak trochu vníma aj tú skúmajúcu stránku seba samého, kedy zbiera nové a nové informácie o prípravkoch a drogách, ktoré mieša. A Caitlin to takto možno chápe zle, ale pokiaľ skutočne nejde o niečo, čo u neho vyhľadávajú závislí alebo tí, čo experimentujú, väčšinou propaguje iba tie látky, ktoré môžu pomáhať - v mentálnych záležitostiach, v telesných bolestiach alebo v hľadaní seba samého. Opatrne sa prisunie a vezme ju za ruku. Je to nečakané gesto, ale má pocit, že to teraz môže Caitlin pomôcť.* Musíš dávať pozor. Môže to byť príliš návykové, pokiaľ si s efektom spokojná. Pri častom užívaní môže účinok o dosť zoslabnúť. *Vysvetlí jej možné riziko a oblízne si peru.* A nech ťa bolí čokoľvek, alebo pred čímkoľvek sa snažíš uzavrieť, vedz, že všetky bolesti nás formujú a tak sme tými, kými sme. *Doplní ešte, milo sa na ňu pousmeje, ale v jeho očiach je starosť.*
*Nehodlala si vytvářet závislost, ale jeho slova brala vážně. Přeci jen on věděl o čem mluví a brát to na lehkou váhu by byla hloupost.* Budu si dávat pozor.*Pokývla hlavou, že všemu rozumí, když vnímala, že nějaký cit ke Catorovi se vytrácel. Nebylo to nic, čím by ho začala nenávidět, ale náhle se necítila tam sepnutá k někomu, kdo jí to stejně nebude opětovat.* Je to lepší *zašeptala pro sebe, jako kdyby se tím uklidnila, že je bolest pryč. Nebyla ani nijak zvláště z toho štastná, ale na druhou stránku už měla o jednu starost méně.* Děkuji *Nahodila znovu svůj vřelý úsměv, jenže to vzal její ruce do svých. Pohlédla na ně a přemítala nad tím, jaké by to bylo vnímat někoho dalšího.* Myslím, že samota jen vyvolala nějaký záchvat sebelítosti o kterou nestojím. Neprosila jsem se nikoho stát se vlkodlakem a tak nějak se můj rod semnou táhne. *Slíbila si, že bude tím posledním, kdo v tomhle rodu zůstane. Pokud by se jí narodil chlapec znamenalo by to, že linie bude pokračovat pokud si to nechá a raději by si představovala, jak se její rodiče otáčeji v hrobě nad tím, že dodrží svého slova, které jim řekla na jejich smrtelné posteli. Trestala tím i samu sebe, ale na druhou stránku si připadala, že byla výtvorem něčeho, co nikdy nemělo vzniknout a raději by mělo zůstat zapomenuto.* Mám nějakou... špatnou náladu toď vše. *Samota a horečka ji jen nutila přeýšlet nad tím špatným, i když zde měla muže, který byl laskavost sama. Nahla se k němu, když se mu upřeně dívala do očí.* Možná máš pravdu a já ti děkuji. *Dostala se z jeho sevření dlaní a svoji ruku položila na jeho tvář.* Přijdu si zase někdy pro další várku a než odcestuji vzala bych si i něco na cestu, ale tím skončím slibuji. *Jak říkal. Žádná závislost a hodlala to i dodržet.* Je mi o poznání lepší. *I když vnímala, jak jí to mírně prohřálo i klouby, ale mohla to být jen teplota, takže jí to tolik nevadilo* Už půjdu mám ještě mnohé o čem musím přemýšlet a vyřešit, abych byla schopná koukat na svět jako ty. *Zahodit to zlé a věřit v to dobré. Měla mírumilovnou povahu, ale někdy dostávala i tyhle stavy, které znal každý a není to ničím zvláštní. Hádala, že i Tanoia se někdy cítil pod psa více než dost už jen tím, kam se díky tomu dostal a jaká osoba se z něj stala.* Snad se nevidíme naposledy. Doprovodíš mě ven? *Zvedla se a promnula si zápěstí, kde cítila citlivost kloubů.* Čekala jsem to horší *přiznala se smíchem.*
*Má ešte nejaké otázka, ale keď vidí, ako sa Caitlin uvoľňuje, nechá to zaseknuté v hlave na nejaký iný čas, kedy sa jej na to môže opýtať. On sám už ledva vnímal bolesť tváre a tela, keď sa mohol venovať tomu, čo ho bavilo a čo dokázal tak dobre robiť. Vlastne sa cíti aj on sám o poznanie lepšie už len preto, že mohol pomôcť ďalšej bolestivej duši. A zdá sa mu, že vlčica je osoba, ktorá si to určite zaslúži. Sám nevie, aké to je priviesť na svet dieťa, ani aké to je oň prísť, ale keď môže pomôcť, pomôže, už len preto, že jej bolesť vníma. Vypočuje si jej slová a chápavo prikývne, aby jej ukázal, že rozumie. On sa tiež nemohol rozhodnúť, že bude vílou, ale je ňou a všetko to, čo mu tým bolo dané, musí využiť na zlepšenie sveta. Mať magické schopnosti je bonus. Keď sa k nemu priblíži, jemne nakloní hlavu a zazubí sa.* Rád som pomohol. Budem ti várky pripravovať postupne, aby si to mala čo najčerstvejšie. *Sám zažil, že niektoré nápoje alebo oleje, ktoré namiešal a odstali, mohli svoj účinok pozmeniť a nie práve k dobrému. V rýchlosti vstane, znova zopakuje postup prípravy a popri tom nič nehovorí, nechývajúc v miestnosti ticho, ktoré vypĺňajú iba slabé zvuky prípravy. Tentoraz nápoj naleje do malej priehľadnej fľaštičky, otočí sa a podá ju Caitlin.* Nepi to skôr, než účinky prvého vymiznú. A naozaj by bolo lepšie čerstvé, ale… *Nakoniec nedokončí, vloží fľaštičku Caitlin do ruky a spokojne vyfúkne, keď pomôže Caitlin vstať. Úplne si užíva a cíti ten hrejivý pocit, keď sa k niekomu môže správať dobre a ten niekto to ocení. Potom jemne mykne plecom a trochu sa začervená, trochu uhne pohľadom.* Všetci máme svoju cestu. Ty máš spomienky a zážitky, ktoré ja nebudem môcť skúsiť, tak ako zas ty nemôžeš skúsiť tie moje. Ale o tom to je, no nie? *Veselo dokončí, aby trochu podvihol náladu a atmosféru, nech tam nie sú v takom podivnom filozofickom šere. Ešte sa na chvíľu stratí, aby jej priniesol jeden z voľných farebných prehodení cez ramená, aby jej nebola zima cestou domov. Prikývne a ukáže hlavou smerom k východu z miestnosti.* Samozrejme. *Odsúhlasí a prevedie Caitlin až k dverám, ale nechce ju nechať ísť samú a tak sa s ňou vyberie ešte naspäť cestou k parku, aby ju aspoň trochu odprevadil, nech nejde sama.* Dávaj pozor a… *Chytí ju za ruku, ktorou jemne pokýve a keď ju pustí, veselo si poskočí a akoby dohral divadlo, dramaticky sa ukloní a pousmeje sa.* Rád som ťa spoznal. *Keď sa rozlúčia, otočí sa na päte a napriek tomu, že zas osamel a môže teraz znova premýšľať o svojej nedávnej skúsenosti s násilím, začne si aj tak poskakovať do rytmu nejakej piesne, pospevuje si ju popod nos a mizne smerom k “svojmu” domu.*
*Jako každé ráno, a že ani tohle nebylo zatím ještě jiné, se vydala Mira ven se svými psy na dlouhou procházku. Lyria včerejší den odešla zpátky na zimní dvůr a tak byla teď taky na pár dnů ještě sama. Do proměny už jí zbývalo pouze pět dní proto se rozhodla, že zajde někam, kde to ještě nezná. Proto ji po dlouhé procházce po lesích a plážích nakonec vítr zavál až do Bronxu, části New Yorku, kde v podstatě ještě nikdy nebyla. Jistě, občas jim projížděla, ale nějak často se tu nevyskytovala, ba naopak. Neměla potřebu jej nějak vyhledávat, jelikož tu pro ní nic atraktivního nebylo, proto se tu zkrátka prostě neobjevovala. Nyní se ale procházela, na dlouhé prodlužovačce měla své dva psy, a na sobě své černé džíny, stejnobarevné triko, a lehkou, džínovou bundu. Vlasy si nechala volně rozpuštěné a na tváři měla jemný make-up.*
*Byl to další den, kdy jí připadalo, že je v Bronxu sice bezpečno, ale cítila se jako svým vlastním věznitelem. Neustále musela přemýšlet zda jí v New Yorku něco nehrozilo. Jediné, co ji klidnilo byl zdejší park. Aspoň trocha přírody, kde mohla usrkávat čaj a číst si jednu z knih. Odpoutání se od okolního světa ve fantazii jí pomáhalo od veškerých myšlenek. Cas v její mysli byl utlačen díky pití, co jí dal Tanoia na potlačení emocí. Jenže ani to někdy nezabralo. Zrovna v knize narazila na romantickou scénu, kdy se pár setkal na pláži. Bylo to až moc podobné setkání s ní. Zaklapla knihu pohotově a promnula si kořen nosu s povzdechem.* Možná je to až moc složitá kniha na mě *zamrmlala si důvod, proč by se k ní vracet už neměla. Vítr si pohrával s jejími blond vlasy a na sobě měla modré džíny a černý svetr. Stále ještě byla nachlazená a díky těhotenství musela prožívat i normální, banální nemoce smrtelníků. Jenže v jeden moment si všimla ženy, která kráčela se psy. Nejprve upřela pohled na ně a posléze teprve na páničku, když se na vteřinu zarazila. Byla to ta dívka z lesa po které šel druhý vlkodlak. Na malý moment váhala jestli ji oslovit, než mateřsky pousmála. Byla ráda, že dívka byla v pořádku ačkoliv působila domláceně.* Jste odvážná jít do Bronxu, kde se nejvíce zdržují vlkodlaci. *Pronesla a ni netušila zda si jí Aki vybavuje.* To on? *optala se na její zranění.*
*Byla tak nějak chycena do vlastního světa, kde byl klid a ticho, a právě z něj jej vytrhla otázka ženy. Proto se zastavila, na dotyčnou se zadívala a lehce se usmála.* I já vás zdravím. *Pronesla, když jí došlo, že v ní poznala tu vlkodlačici, která jim tehdy pomohla před oním vlkodlakem. Pak naklonila hlavu na stranu a tiše sama pro sebe mlaskla.* Ah ano, to on.* Poukázala an svá zranění, jež byla jen malá. Přeci jen, ta po útoku jí vyléčil Castor, než spolu strávily společnou noc, a to druhé, co měla, byly už jen rány po jeho druhém útoku, tedy spíše, pokusu o útěk.* Není třeba se bát, o něj je již postaráno. *Zavrněla spokojeně. Její mozek se v ten moment neubránil vcelku krásné vzpomínce na to, jak jej Lyria přiškrtila, zatímco jej Akamira kuchala a hned poté jej Lyr stáhla z kůže. Rychle ale zavrtěla hlavou a uculila se.* Nu což, občas je život i o risku, ale pokud mám jej z cesty, moc strach nemám. *Přiznala a ušklíbla se od ucha k uchu.* Každopádně, ehm, vám chci poděkovat za váš zápal a hrdinské chování. *Pokynula jí hlavou.*
Je již o něj postaráno? *Pozvedla obočí, když se zapřela o lavičku a sledovala ji. Nějak tušila, že jeho zabití nebylo nijak příjemné pro něj, ale co slyšela, tak byls chopen zabít i dítě, takže moc velký problém s tím neměla a nebyla ani pohoršena, že někdo z jejího druhu zemřel touhle smrtí.* Hrdinský zápal *Podržela smích.* Šlo Vám o život neřekla bych, že v záchraně života musím být hrdina, ale děkuji a chápu, jak to myslíte. Jen si říkám, že takový reflex by měl mít každý. *Odvětila, když odložila knihu vedle sebe. Docházelo jí, že pro dnešní den se docela nudí a společnost by jí vyhovovala. * Pokud se tu nebojíte lépe pro Vás. Je tu krásně. *Pohlédla na oba psy a uvědomovala si, že minule byly tři. Takže to nedopadlo...* Mrzí mě Vaše ztráta... *Poukáže na to, že si všimla kolik psů nyní má a ještě jim radila, kde je veterina.* To ona byla spíše hrdinka *Věnovala Aki upřímný úsměv.*
*Na to, že o vlka bylo postaráno, Aki s úsměvem kývla.* Ano, bylo to pomalé a bolestivé, ale no, detailů se raději zdržím, nechci vás nějak pohoršit, nebo tak. *Pronesla a mávla nad tím rukou. Pak ji poslouchala a přikyvovala.* Nidky jsem tu nebyla, chcete mi ukázat zdejší skvosty? Třeba, abych se tu jen tak prošla, ukázala holkám, jak to tu vypadá? *Optala se a usmála se. Pak kývla hlavou a zadívala se na Flamingo a Echo.* Jo, jo byla statečná, tak jako vždy, neříkám, že mi nechybí, chybět i bude, ale máte pravdu. Bylas statčená, ale to i vy. *Pokynula pak hlavou jí a natáhla k ní ruku.* Akamira Doughlas. *Představila se nakonec.*
*Mrzelo jí, co se stalo a nechtěla se k tomu nadále vyjadřovat a zabředávat do bolestného tématu.* Caitlin White *Potřásla ji rukou, když se posunula.* Nechcete si sednout a pustit psy? Přeci jen park je to velký a můžou se proběhnout. *Navrhla a popotáhla si svetr.* Jinak děkuji. Ačkoliv to byl vrah a nebyl to dobrý vlkodlak, tak někdy bolí vědět o ztrátě svého druhu. Rozhodně si to zasloužil, ale jsem ráda, že zůstávám jen u tohohle vědomí. *Pronesla a pozorovala okolí, když si k sobě natiskla knihu. Měla v sobě stejně lektvar, co jí dal Tanoia a i přesto některé emoce se sice více schovaly, ale stále vnímala mírnou úzkost, že by nejraději neustále něco dělala.* Budeme si tykat? Připadám si potom méně starší *Přiznala se a konečně se na ni podívala, než schovala knihu do své tašky.*
*Během potřesení rukou se Akamiira zlehka usmála, ruku ji stiskla nazpět a pak jí opět stáhla. Na její nabídku kývla na souhlas.* Ano, jo to bych celkem mohla. *Zhodnotila Akamira. Sedla si kousek od nich na lavičku, a pustila psy. Věděla, že by neutekly a že jsou poslušné natolik, aby se drželi u ní.* Nemáte vůbec za co. Mohli bychom třeba změnit téma, co vy na to? *Navrhla Mira a pak se zamyslela, přemýšlejíc o čem by mohla vlastně mluvit. Proto byla ráda za to, když jí potom navrhla Caitlin tykání.* Ano, budu moc ráda, myslím že to bude zase o něco příjemnější. *Zhodnotila a chvilku se dívala na dovádějící psi kousek před sebou. Pak se otočil a opět na Caitlin.* A vy jste odtud? *Otala se jí teď ona.* Já jsem z Manhattanu, jak jsem už řekla, tady moc nebývám, ale, je to tu vcelku hezké. *zhodnotila nakonec a rozhlédla se.*
*Potěšilo jí, že jí někdo bude dělat společnost.* Chceš mi tykat a tvá další otázka je ve stylu tykání? *Zasmála se nad tím.* Ne nejsem zdejší pochazím z New Orlean, ale musím řici, že New York už teď je dost no... je jiný oproti tomu, kde jsem žila. *Rozhodně problémy života začala řešit dříve, než by vůbec chtěla.* ty působíš, že v New Yorku už žiješ nějakou dobu. Dost jsem zjistila, že tohle město je zrádné. V mnoha ohledech mohla bys mi dát nějaké rady, když se to tak vezme...
*Nad její první otázkou se Mira pouze lehce pousmála a nakrčila nos. Pak poslouchala dál.* New Orleans, tam jsem nikdy nebyla. V NY jsme žila od narození, tedy kromě několika let v LA, ale jinak je New York můj domov. *Osvětlila a s úsměvem se rozhlédla. Pak koukla opět na ženu.* Záleží, jaké rady, pokud o lidech, bytostech, nebo místech. Ale, no, řekla bych, že bych snad zvládla odpovědět na vše. *Pronesla dívka a hodila si nohu přes nohu.*
*Rozhodně neměla v úmyslu jakkoliv mluvit o tom, co se v jejím životě děje ohledně jejího života, ale zároveň by si ráda vyslechla vše , co by jí mohlo pomoci.* Vlastně ani nevím. Prozatím se zdržuji v Bronxu, ale možná bys mi mohla povědět, jak ostatní tvorové vnímají nás vlkodlaky. *Měla možnost setkat se jen s Castorem a Tanoiou, kteří jsou oba milý a s největší pravděpodobností ani vlkodlakům nechtějí ublížit, ale to nelze říci úplně o všech a navíc je zde velká skupina upírů. V tuhle chvíli už není ani schopná se bránit, jelikož přeměna nebyla možná.*
*Mira nadzvedla obočí. Na její vkus to byl vcelku nezvyklý dotaz, ale pak se usmála.* No, znám jen málo lidí, a myslím si, že to nezdopoví otázku většiny. Hádám, že každý je bere jinak, at je to jakákoliv rasa. Pokud ale nějaká rasa bere vlky zle, pak to budou určitě upíři. U těch ostatních je tam otázka toho, jací jsou uvnitř. Myslím, že nemohu soudit jen na základě rasy. Znám vílu, která vlkodlaky miiluje. Znám tři víly, třeba Remi je nesnaší. Castorovi tak nějak nevadí a Lyria to má tak, že dokud ji nenaserou, nevadí jí. Čarodějové, no, hádám, že tam to bude obdobné. *Zasmála se.* No prostě, pokud to nejsou upíři, asi je to o jedincích. *zazubila se Mira.*
*To, co jí Aki zodpověděla sedělo s tím, co si myslela.* Jistě... *Pronesla zatím, co pokračovala, jenže v jednu chvíli měla dojem, jako kdyby se srdce bolestně rozbušilo při zmínce jednoho jména.* Castor? *Zopakovala to jméno zatím, co se k ní ohlédla.* Asi... každá známe jiného, ale znám jednoho Castora vílu a ten je s vlkodlaky taky v pořádku.* Ne to už znělo moc specificky. Bylo zjevné, že jí to trochu vyvedlo z míry. Možná už ta dávka, co dostala začínala vyprchávat, jelikož právě nyní vnímala emoce více než by si přála. Založila si ruce na hrudi a jen si tiše zamručela. Nechtěla se cítit, takhle sevřeně a netoužila potom. Byla rozhodnuta mu říci, že to co je mezi nimi musí skončit, aby on si zanechal normální život, kterým žije a ona mohla najít někoho, kdo se chce usadit s ní i s dítětem.*
*Aki se usmála a jakmile Caitlin zmínila férovo jméno, tak nechala úsměv na tváři a naklonila hlavu na stranu.* Castor, ano. Pokud je to takový mladý, no mladý, jak se to vezme, vysoký, sexy a šarmantní, se zájmem o umění, s hnědými vlasy, a hmmm, doslova tváří k nakousnutí, pak ano, je to ten samý. *Zavrněla. provokovala ji? Snad. Zkoušela, co si může dovolit? Určitě. Nemusela vědět, že má vztah s Lyrií, a proč by nemohla vlkodlačici trošku, když už ne potrápit, tak zmást?.* Takže ano, jak říkám, je to individuální, abych řekla pravdu, ani já vlkodlaky nemusím. Poté, co mi udělali, jak mi ublížili, tu s tebou sedím jen proto, že jsi mi zachránila život. *Přiznala Mira na plnou pusu a zavolala k sobě obě fenky, kterým dala pamlsek. Obě hned začaly zjišťovat, co je ta žena, jež s ní sedí, zač.*
*Začala ho popisovat a bylo více než jasné, že to je Castor.* Ano... mluvíme o tom samém *Ale popis Aki se jí zhnusil. Byla to nějaká žárlivost? Možná, ale na druhou stránku Aki byla o dost mladší než ona a k tomu všemu nebyla těhotná.* Párkrát jsem ho potkala... *Pronesla, když Aki začala o tom, že s ní sedí vlastně vyjímečně.* Chápu, takže kdybych ti nezachránila život a věděla bys, že jsem vlkodlak měla bych očekávat zhnusený výraz? *Pozvedla obočí s tím, že Aki zacházela za hranu, kdy Cait byla ochotná ji trpět po svém boku. Už jen tím, jak popsala Castora to v ní vyvolalo nepříjemné pocity, jenže když spatřila psy jen si povzdechla. Neměla v nejmenším jakkoliv Aki ublížit nebo jí vynadat. Prostě by se jinak zvedla a nechala ji být. To že ji zachránila život neznamenalo zjevně, že si budou rozumět a rozhodně nehodlala poslouchat, že má privilegium jen díky tomu, že někomu pomohla jinak by byla v očích jiných jako odpad.*
Ano, já taky, no, více než párkrát, je skvělý, a nejenom jako přítel... *Poslední tři slova pronesla trošku tiše, snad aby vyvolala dojem zamilované, mladé dívky, dokonce se i začervenala. Sama ani nevěděla, jak moc si nahrávala do karet, jak moc měla pravdu v tom, když si vlastně střílela z toho, že s ním něco měla. Nebýt Faeliona, který jí vymazal vzpomínky na jejich bouřlivou noc, ještě teď by si pamatovala jeho polibky. Pak se ale na Cait podívala, zavrtěla zlehka hlavou a usmála se.* No, asi ano, možná že jsme jako ta většina, co se nechala strhnout událostí, ale nemůže se mi nikdo divit, pro mě to bylo vcelku traumatizující. *Přiznala MIra.* I tak ale, ti patří mé díky. Bez tebe, bych asi neměla ani je dva. *Hlesla dívka a zadívala se na fenky. Zrzavá si lehla na záda u nohou Cait, zatímco šedá jí položila hlavu na kolena.*
*Vlastně každé slovo, které řekla jí jen bolelo a koukla se na knihu, kterou měla v tašce. Vzala jí a rovnou vyhodila do koše bez ostychu, když jí došlo, že společnost Aki je ji více než nepříjemná a s takovým člověkem nechce mít nic společného a dá přednost samotě.* Jistě. Pozdravujte ho, jestli ho potkáte. *Koukla se na psa ležícího jí u nohou. Pohladila ho jemně po srsti, aby dala najevo, že se bude zvedat.* Myslím, že máme hodně odlišný pohled na svět a nemám, co dál říci snad jen to, že ti to s Castorem přeji. *Pokrčila rameny. Nemusela lidi, co mají pohled na to, že za jednotlivcem budou vinit celou komunitu přišlo jí to dost omezené smýšlení, ale jak Aki říkala na jednu stránku tomu rozuměla, že měla trauma přesto to nehodlala uznávat.*
*Aki sledovala s nadzvedlým obočím její chování, jakmile se ale Caiit otočila opět k ní, rychle změnila výraz.* Jistě, budu jej pozdravovat, neměj strach. *Usmála se na ni a stejně jako ona se zvedla.* Moc děkuji za ukázání tohohle parku, asi sem ještě sem tam přijdu. *Mrkla na ni, spiklenecky, než si zavolala fenky a společně s nimi zamířiila zpět ke svému autu a následně domů.*
Zdejší parky jsou pěkné jistě zde bude mnoho míst, které ještě zkoumat. *Neměla vůči Aki nijak velkou zášť, ale rozhodně jí to pomohlo v tom zabít nějaké city vůči Castorovi. Nemohla ani jeho vinit. Spolu nejsou a on si mohl dělat, co chtěl tudíž jí to jen přesvědčilo o tom, že bude pro něj lepší žít si na volné noze, nebo ve vztahu s mladou dívkou, která není těhotná.* Tak jsme si zůstali samotní *zašeptala, když už byla sama a pohladila se po břiše.* Aspon to vše bude snazší... *Náhle jakoby ani nepotřebovala nějaký lektvar. Vše, co ke Castorovi cítila bylo pryč. Začala si uvědomovat, že city, které měla jsou jen z její strany a jen ona měla nějaký impuls v těle. Jestli Aki ještě někdy uvidí mile ráda ji pozdraví, ale o více stát nebude. Sama se nakonec vydá k sobě na byt, když po cestě spatří letáček, který ji zaujal o akci.*
*Nad mestom New York sa pomaly skláňalo slnko, ktoré začalo len jemne vykukovať spoza mrakodrapov Manhattanu. V Central Parku však aj naďalej bolo živo. Neďaleko jazera, ktoré ponúkalo prenájom loďky sa zbierali farebne oblečený návštevníci Garden Party. Tí, ktorý nepreferovali dusivé prostredie klubov a barov tak zvolili vonkajšok plný dobrého vína, jedla a hudby. Rozhodne nešlo o divoké Raves, ako by sa naskytli v Pandemóniu, ale všetko si dokázalo nájsť svoju cieľovú skupinu. Hlavný tanečný parket tak bola čistá trávnatá plocha nad ktorou boli zavesené solárne lampičky. Naokolo boli rozložené stoly s jedlo a drinkami. Návštevníci si však mohli doniesť aj svoje deky a v kvetinových šatách sa tak uložiť v pohodlí na zem. Ďalej pri ceste bolo ešte pár stánkov, ktoré predávali sadenice, rezané kvety a semiačka. Sem tam sa však našiel aj predajca črepníkov, ktoré boli robené doma. Ženy sa prechádzali v jemných látkach, ponášajúc sa na víly a muži preferovali farebné košele, alebo látky z ľanu. Ten kto dress code nedodržal dostal na hlavu veniec z poľných kvetov. Je len záhadou či sa v dave nepohybujú aj skutočne víly. *
*Lóni sa na túto akciu pripravoval už od začiatku týždňa, kedy si všimol prvé plagáty s názvom akcie. Prišlo mu to ako niečo úžasné - spojenie spoločenskej akcie s kvetmi a s párty. AJ preto popri čítaní si povinných kníh automaticky rukami pracoval na novom kúsku do svojej skrine. Bol oúžasné mať možnosť si kúpiť vlnu rôznych farieb a látok, aby nemusel rozpletať svoje staršie kúsky. Mladý čarodej si skutočne začal zvykať na svoj nový spôsob života. Vďaka tomu sa na akcii objavil vo svojej dlhej bielej sukni, levanduľovom tielku a tenkom zelenom pletenom prehoze, na ktorom sa nachádzali pletené kvetinky. Kvety mimo rôznych farieb boi zaujmavé aj rôznymi farbami, čo tešilo chlapca asi najviac, lebo mal dôvod si vyhľadať nové vzory. S širokým úsmevom sa tak presunie priamo k baru, kde si požiada najviac kveinový drink aj zákusok.* Kľudne mi z tých jedlých kvietkov pridajte aj viac.
*Nech obľubuje akékoľvek tanečné typy zábavy, Garden party je niečo, čomu by dal prednosť vždy. Nielen že mu to pripomína vílie slávnosti a oslavy, konajúce sa vonku pod oblohou s množstvom zelene a rastlín. Bol to typ party, na ktorej sa môže poriadne nadýchnuť a nepocíti dusnotu. Môže nenápadne podporiť svoju mágiu, ktorá nie je obklopená železom a umelými látkami, a tak sa cíti viac posilnený. Jeho nálada je dnes veľmi zrelaxovaná, pohodová, akoby sa neudialo nič nikdy a on akoby bol na svete sám, iba on sám a nikto viac. Niekto by sa toho pocitu bál, ale on si užíva také to stratenie sa v sebe samom. Rozhodne sa, že dnes rád ukáže svoju férsku podstatu cez to, ako sa bude správať, ako bude vystupovať a čo si oblečie - nie tú zlú časť podstaty, ale tú bohémsku. Cez celý New York síce kráča v plátených sandáloch, ale v sekunde, keď zazrie trávu, ihneď ich zo seba strasie, vezme do ruky a vysmiato začne poskakovať smerom k ľuďom s jasnými, rozžiarenými očami a očakávaním. Jeho šortky s bavlnenými šnúrkami okolo opaska, vytvárajúcimi akúsi pomyselnú sukňu a croptopový plátený vrch s chokerom z korálikov a príveskom s kameňom pôsobí veľmi hipisácky a zároveň trochu extravagantne. A užíva si to. Keď sa začne prepletať pomedzi ľudí, jeho bosé nohy skoro akoby dýchali cez trávu a cíti sa tak prijemne medzi takými typmi ľudí, s akými sa približne stretával v minulom storočí - je to síce skôr ako nejaká ozvena minulosti. Pri stánku zazrie známu osobu, blond mladého čarodeja, tiež šťastne vyzerajúceho a Tanoiu ani neprekvapuje, že ho tu vidí.* Ahoj. *Nadšene vyskočí a objíme LÓNIHO okolo krku.*
*Lóni sa pri čakaní hrá s pleteným prehodzom, ktorý vďaka svojmu základu ako zo siete zo zelenej farby mu dodáva mnoho priestoru na to, aby si cez otvory všelijako preplietol prsty. Vlastne to z diaľky mohlo vyzerať ako zelené liány s kvetmi. Chlapcove vlasy boli aj dnes neupratané na všetky svetové strany, takže tvorili dokonalý priestor na vtáčie hniezdo z kvetov, ktoré si chce neskôr urobiť. Chlapec však automaticky takmer uskočí, keď naňho niekto zozadu zakričí. Našťastie féra stihne aspoň zachytiť, takže sa ani jeden z nich nerozplesknú na zemi pred barom. Pevne chytí Tanoiove ruky okolo svojho krku a od radosti sa zasmeje.* Asi by som sa nemal diviť, že tu si. *Podotkne a nechá ho zliezť, než sa k nemu otočí hruďou a pevne ho objíme aj on sám. Až potom sa lepšie pozrie na oblečenie svojho známeho.* Vyzeráš očarujúco...možno viac ako kedy predtým .*Pochváli ho a otočí sa len na moment, aby si prevzal svoj drink, ktorý bol plný kvetov, a ružový koláčik, ktorého povrch bol taktiež plný kvetov.*
*Lóni na neho ihneď zareaguje, za čo je rád, keďže nechcel chlapca priškrtiť a stiahnuť ho dozadu. Zasmeje sa a zlezie, čím nechá čarodejovi priestor na pohyb a ten ho rovno znova objíme spredu. Obkrúti okolo neho ruky a vydýchne, akoby sa mu uľavilo. Keď sa stiahne späť, jemne sa ukloní, akoby sa predstavoval.* Samozrejme, že som tu. Nemôžem si to nechať ujsť. *Povie veselo.* A ty si tu tiež, čo ma neprekvapuje. *Podpichne ho a na kompliment od čarodeja sa trochu začervená. Sklopí pohľad k svojmu oblečeniu a rozšíri ruky, na jeho tvári sa objaví veľký úsmev.* Myslíš? *Opýta sa skoro s neistotou. Obzrie sa okolo seba a vidí mnohých ľudí, ktorí by k nemu svojim oblečením padli.* Ešte mi chýba veniec. *Podotkne zamyslene a cíti, že aj keď je rád, ak môže svoje prirodzené obliekanie predviesť každý raz, akosi ho rozhadzuje, ak na to niekto priamo poukáže a ešte ho pochváli. Natiahne sa k prehodeniu, ktoré má na sebe Lóni.* Také niečo si chcem zohnať. *Oznámi a prebehne si ho poriadne očami.* Vyzeráš akoby si tiež patril k nám. *Aj keď to nepovie priamo, naráža tým na rasu víl a je mu jasné, že Lóni to pochopí. Očami mrkne k občerstveniu a drinku, ktoré si mladý muž objednal a jeho oči zaiskria nadšením.* Vau. Ten nápoj vyzerá úžasne. Aj ja si dám. *Nadšene vyhŕkne, poskočí si na mieste a ihneď sa vrhne k pultu, kde sa veľmi milo usmeje na obsluhu.* Dobrý deň. Môžem si aj ja toto poprosiť? *Ukáže smerom k Lóniho nápoju a obdaruje čarodeja úsmevom ako od dieťaťa, ktoré si vyžobralo to, čo chcelo. Potom sa jednou rukou oprie a znova si poprezerá ľudí naokolo.* Pôsobí to tu ako vília slávnosť. *Povie Lónimu, aj keď je to tak trochu v slabšej verzii. Ale to Lóni posúdi sám niekedy, keď ho Tanoia vezme so sebou do Faerie na nejakú takú férsku slávnosť.*
Vlastne som si teraz uvedomil, že sme sa takmer vždy stretli v parku, takže zrejme máš pravdu s tým, že to nie je až tak neočakávané. *Pritaká čarodej, ktorý si až vtedy uvedomí, že sa nachádzajú asi iba 5 minút ďalej od miesta, ktorým sa dostali do Faerie.* Ja som prišiel hlavne pre kvety. Aj keď som trochu dúfal, že stretnem aj nejakú známu tvár, či neznámu tvár, ktorá by sa mohla stať známou. *Lóni by vlastne rád spoznal viac ľudí. Zatiaľ poznal iba čarodejov, z víl a upírov poznal len po jednej osobe. Ale nevadilo by mi stretnúť ani civila.* Samozrejme, že to tak myslím. Vyzerá to prekrásne. Určite to musí vyzerať ešte krajšie, keď by si tancoval. *Pochváli ho Lóni, aj keď vidí tú známu červeň na chlapcovej tvári.* Venček chýba aj mne. Ale niekde pri druhom vchode som videl niekoho vence rozdávať. Môžme si potom skúsiť vypýtať, čo na to povieš? *Navrhne nízky čarodej. Určite chcel ale nejaký farebný, aby sa mu hodil k jeho oblečeniu.* To asi nezoženieš. *Opraví ho chlapec so smiechom.* Možno len sukňu a tielko v nejakom obchode alebo v sekáči. Ale tento prehoz som si uplietol sám. Určite ti však môžem spraviť niečo na opýtanie. *Ponúkne sa chlapcovi. Otočí sa mu, aby sa mu ukázal celý, ak si náhodou neobzrel riadne jeho chrbát, než naňho skočil. Lóni bol na seba za toto hrdý. Tentokrát však bolo na Lónim, aby sčervenal.* Ja...to by možno bolo aj krásne. *Povie s červenými lícami. Červeň nie je vidno na jeho ušiach, nakoľko sú falošné, ale kebyže je teraz vidno jeho reálne uši, mal by ich prítlačené smerom nadol, ako keby ich chcel schovať. Chytí si svoj nápoj a radšej sa ľadového nápoja napije, aby si trochu schladil hlavu. Nápoj pozdvihne len vtedy, keď sa naňho snaží obsluha pozrieť, než si ho vráti k perám. Doslova má svoj nos v kvetoch, keď sa snaží z nápoja napiť. Bude ich musieť zrejme pár zjesť najprv. Obzrie sa spolu s Tanoiom.* Ak je to u teba doma skutočne tak krásne...a čo hovorím? Určite to tam je aj krajšie. Ach, bodaj by sa už niečo konalo, aby som mohol prísť a pozrieť sa *Povzdychne si napohľad smutne, ale v skutočnosti je rád...a teší sa.*
/Kvety? Oh, vau, tam sú stánky./ *Radostne si pomyslí, kešd nahliadne cez Lóniho rameno a vidí tam aj stánok s črepníkmi.* Tam sú. *Ukáže prstom tým smerom, aj keď podľa ľudí nie je slušné tak ukazovať, no jemu to príde ako hlúpe pravidlo ak chce na niečo v diaľke poukázať, prečo by nemohol? Veselo tleskne rukami o seba a skoro psími očami nahliadne na Lóniho.* Pôjdeme aj tam, prosím? Chcel som ich kúpiť na trhoch s ručne robenými predmetmi, ale nemohol som. *Jeho tvár trochu posmutnie, no o sekundu sa zas vráti do pôvodného stavu. Črepníkov mal veľa, potreboval ich a práve preto nemohol odolať, aby si kúpil ďalšie na sadenie ďalších rastlín, z ktorých môže i vytvárať svoj tovar, i skúšať alchýmiu, i pre radosť nechať kvitnúť ďalšiu prírodu okolo seba. Mohol by rastliny vyčarovať síce sám, no niekedy je pôžitok zo sadenia a starania sa o rastliny omnoho krajší a poetickejší. Potom však pozrie na Lóniho a trochu mu poklesne úsmev.* Prepáč, len som chcel… *No nechá to tak a iba pohodí rukou. Keď k nemu pristane nápoj plný kvetov, zhlboka sa nadýchne a spokojne vydýchne.* To je nádhera. *Zašepká si sám pre seba a hneď nápoj ochutná. Ako víle mu až tak nechutí, ale nie je to zlé. Jemne mu stiahne tvár, ale potom sa schuti zasmeje.* Zatancujeme si. Aj tvoja sukňa bude podľa mňa vyzerať úžasne. *Vráti kompliment, keďže sám nevie, ako správne na pochvaly reagovať, aj keď ich počúva mnoho. Pri návrhu Lóniho však zažmurká a zamyslí sa.* Alebo si môžeme upliecť svoje vlastné vence, čo povieš? *Navrhne mu a začne jednou nohou hýbať dopredu a dozadu, akoby hladil trávu spodkom chodidla. Chvíľu hľadí na trsy trávi a stratí sa v akýchsi myšlienkach o ničom, iba sleduje krásu zelene pod sebou. Jeho hlava však rýchlo vystrelí dohora, keď Lóni prezradí, že časť oblečenia si robil sám.* Áno, prosím, prosím. *Zažiada chlapca pred sebou o rovnaký predmet a nadšene poskočí. Niekoľko ľudí sa na neho otočí s nechápavým výrazom, skoro akoby skúmali, prečo sa správa tak detinsky. On si to však nijako nevšíma. Jeho pozornosť je zameraná čisto na čarodeja, akoby očakával, že mu to znova Lóni udobrí, aj keď mu sám navrhol, že mu jeden prehoz upletie.* Budem rád. Ja keby som vedel, že tu budeš, priniesol by som ti knihu, už som ju dočítal. *Skoro akoby sa chcel pochváliť sa zaškerí a zatiaľ čo v jednej ruke drží pohár s nápojom, druhou rukous a pohráva so strapcovými šnúrkami okolo svojich bokov.* No, možno ak by si bol víla, nebol yb si tým, kým si. A ako víla môžeš pôsobiť aj bez férskej krvi. *Povzbudzujúco sa na neho usmeje bez zubov, párkrát zažmurká očami a sťažka vzdychne, skoro akoby plánoval, že čoskoro znova niečo zorganizuje vo Faerii, aby sa mohol prísť Lóni pozrieť a mal by na to dôvod. Nebola by to úplne slávnosť ako bývajú oficiálne slávnosti an dvoroch, ale určite je to divokejšie, voľnejšie a neskrotnejšie a to podľa Tanoiu mladý čarodej ocení ešte viac.* Čoskoro sa dočkáš. *Povie skoro až tajnostkársky, udobrujúc sám sebe v hlave, že už je rozhodnuté - zorganizuje párty v lese Fjoll. Aj pocity z tejto Garden Party, tá vôňa kvitnutia a pokoja vo vzduchu, akási mierumilovnosť, ktorú pociťuje, necháva ho to povoľnejšieho na rôzne nápady a na emócie.*
*Hneď sa obráti za miestom, na ktoré chlapec ukázal. Áno, stánky si konečne všimol. Predsa len ich doteraz nevnímal, lebo ako prvé sa chcel niečoho napiť a najesť sa.* Áno, určite tam pôjdeme. Len najprv dopijem a dojem, dobre? *Navrhne kompromis, nakoľko sa mu priveľmi nechcelo behať po okolí s pohárikom a tanierikom v ruke, hlavne keď boli z porcelánu a skla.* Počkať, o tom trhu som počul. Ako tam bolo? Zrovna som ten celý víkend robil, tak som nemohla prísť. *Pousmeje sa skôr pre seba. Bolo mu to viac ľúto hlavne vtedy, keď niekoho obsluhoval a počul od tých ľudí, ako na menšom festivale bolo super.* Nemáš sa za čo ospravedlňovať, Tanoia. *Upokojí ho s jeho známym veselým smiechom.* A dobre, zatancujeme...ale až po jedle. *Zopakuje so smiechom. Nad pletením vlastného venca ani nepomyslel. Ešte to nerobil, ale nemyslel si, že to bude ťažké. Len nevedel, kde by zohnal kvety. Tie však začnú rásť pri Tanoiových nohách.* Mohol by som si nejaké odtrhnúť? *Požiada a tanierik si položí na blízky prázdny stolček, nakoľko si chcel uvoľniť ruku pre zber kvetov.* A ja ti teda upletiem niečo podobné. Chcela tie isté farby? Alebo si to chcel iné,m napríklad tmavšiu zelenú alebo dám ako podklad niečo iné? Napríklad fialovú alebo oranžovú? A aké kvety by si chcel. Niečo ti viem spraviť, ale keď chceš nejaké zaujímavejšie, tak mi musíš dať vedieť presný názov a ja si to skúsim nájsť. *Ponúkne sa. Určite by to mohol mať do pár dní, nakoľko aj toto svoje si spravil v priebehu štyroch dní. Skôr by šlo o farby, ktoré by si fér vybral, a či ich má, alebo kedy by sa mu podarilo ich zohnať.* V poriadku. Máme aspoň dôvod sa stretnúť aj nabudúce, kedy mi ty dáš späť knihu, a ja ti donesiem ďalšiu aj s takýmto úpletom. Nad slovami o tom, že sa môže správať ako fér aj bez férskej krvi sa iba opäť začervená, nakoľko mu to prišlo ako povolenie, že áno, zapadá k nemu. Mal by síce byť rád, že je čarodej, predstava takého prepojenia s prírodou mu prišla čarovná. Radšej si už sadne k stolíku, aby sa najedol a mohli pokračovať. Ako prvé však zje všetky rastlinky aj z nápoja aj z koláča.* Čoskoro? Už sa niečo chystá? *Má čo robiť, aby nevyskočil až na stôl, ako sa tešil. Jeho celá osobnosť ako keby zrazu žiarila nadšením.* Povedz mi viac! *Požiada a pri tom ochutná z koláča. Spokojne zamrmle od radosti. Bolo to vynikajúce.* Ty....asi nechceš ochutnať, že? *Pozrie s otázkou v tvári na féra.*
*Prikývne milo.* Samozrejme, máme veľa času. *Roztiahne ruky, až niekoho jemne udrie po ramene.* Ospravedlňujem sa. *Ihneď zľaknuto prenesie žene, ktorú vyrušil z jej rozhovoru s ďalšími dvoma ľuďmi. Ale táto párty sa zdala byť plná ľudí, ktorí si to prišli užiť a neriešiť hlúposti. Tanoia sa aj tak stiahne, ale úsmev ho neopúšťa. Pristúpi bližšie k Lónimu, aby spravil priestor a zhlboka sa napije. Mykne iba plecami a vypije ostatok nápoja naraz.* Prepáč, neviem, nebol som tam tiež. Ako som spomínal, nemohol som tam ísť. *Povie s hraným smútkom a potom sa obzrie a naširoko sa zazubí, jeho tvár zažiari. Je rád, že ej tu práve s Lónim. Našiel v ňom akési spojenie, je niekým, kto má podobné záujmy, je milý a bezstarostný, ale má svoje traumy. Cíti sa pri ňom dobre a že môže byť kýmkoľvek. Kývne rukou ku kvetom pod svojimi nohami, obzerajúc sa, či to niekto nevidel. Našli sa tam práve také, ktoré sa dali do vencov ľahko zapliesť a pekne spolu sadnú.* Odtrhni si, koľko ti bdue vyhovovať. Plietol si už vence? *Opýta sa zvedavo a nadvihne obočie, tvár má trochu červenú od slnka a tepla. Spokojne sa pohráva s opaskom, akoby očakával, že pokiaľ to Lóni nevie, požiada ho, aby ho to naučil.* Alebo skočíme zatancovať hneď ako skončíš a vence až potom? *Navrhne nezbedne. Má pocit, že chce skúsiť všetko. Čokoľvek, čo sa na Garden party objaví, sa mu bude určite páčiť. Aj hudba, ktorá hrá, je podobná tej, ktorú obľubuje, aj keď modernejšia. Na tom však nezáleží, on sa len pomaly kýve v rytme, automaticky, skoro si to ani neuvedomuje. Potom sa vráti k prosbe o prehoz a tak sa zamyslí, oči pretočí k oblohe a na chvíľu sa v nej stratí - niektorým ľuďom by mohol pripadať, akoby bol na drogách, aj keď si práve dnes nič nedal.* Modrá. *Zabásni ohúrene smerom na oblohu a keď sa vytrhne z myšlienok, pozrie na Lóniho a jemne si pokrúti hlavou.* Um, môžem si poprosiť modrý ako obloha? Osobitý význam pre mňa majú lotosy. Modré, fialové a ružové. *Prenesie zasnene. Spomína na to, ako prvýkrát čítal o lotosoch, o ich význame, ako sa o tom rozprával, ako napísal mnohé básne a stačili na to, aby sa cítil osvietene. Nakloní hlavu jemne na stranu, znova a zatočí sa na mieste a podá Lónimu ruku, aby mu ju zo srandy oblízal, namiesto toho, aby ju pobozkal. Schuti sa zasmeje a usadí sa oproti Lónimu, oprie si bradu o spojené ruky, uložené na stole a obzerá sa pozad Lóniho chrbát na ľudí, prúdiacich naokolo. Potoms a vráti k Lónimu a usmeje sa na neho.* Prekvapím ťa. *Povie mu iba jednoducho a ďalej nepokračuje, stále to nechávajúc v procese tajenia.*
*Lóni aj skúsi zachytiť chlapcovu ruku, ale už bolo neskoro, takže sa tiež ospravedlní s tichým smiechom na perách. Radšej aj preto vyberie stolček, aby sa dostali od priestoru, kde ľudia chodili.* Ach, jasné, prepáč. Zle som to pochopil. A prečo si nemohol ísť ty? Mal si nejaké záležitosti doma? *Zaujíma sa. Zatiaľ chlapec nijako nenaznačil, či s čarovnou krajinou prichádzajú aj nejaké úlohy. Jediné, o čom Lóni vedel, bolo, že robil na tieňotrhu. Síce si nebol istý, presne s čím, vedel si to však aspoň tipnúť. Doteraz si však nebol istý, či je dobrý nápad ho tam prísť navštíviť. Nevedel, nakoľko je to miesto nebezpečné, a či by tým Tanoiu nedostal do problémov. Pozrie na chlapca a pokrúti hlavou. Kvety však začne zbierať.* Nie, ešte nikdy. Zatiaľ som plietol len oblečenie. *Vysvetli a pozrie sa na dlhé stonky. Premýšľal, čo sa budú robiť podobne ako keď on pletie, alebo to bude niečo nové a zaujímavé.* Nie, nie...ja zatiaľ dojem a ty...ty nám môžeš spraviť vence. Čo na to povieš? *Usmieva sa naňho ako slniečko.* A ty si teda môžeš vybrať akékoľvek farby budeš chcieť. *Navrhne ako výmenu a počúva ho. Sám sa pozrie na oblohu. Vlny podobnej farby videl v obchode, takže sa pre ňu určite staví zajtra alebo dnes po akcii.* A tie kvety chceš mať z takých pastelových farieb, alebo ich dáme také výraznejšie? Alebo tmavšie? Alebo každú inak? *Zaujíma sa. Chcel splniť Tanoiove predstavy čo najlepšie sa dalo. Podanie ruky však Lóni nepochopí. Namiesto všetkého iného mu ňou potrasie, ako keby práve ukončili obchod.* Dobre. Ale musím byť potom veľmi veľmi veľmi prekvapený. Dobre? *Smeje sa, kým doje aj posledný kúsok svojho koláčika. Predsa len nebol veľký. Zapije to posledným dúškom a vydá sa vrátiť všetko späť k baru.*
*Zamyslí sa.* /Prečo som nemohol?/ *Spomína na ten týždeň a nakoniec prikývne.* Práca. *Odpovie jednoslovne, chvíľu sa hrá s prstami a nakoniec aj mykne jedným plecom, zatiaľ čo sa zatvári tak, akoby mu teda nerobil problém pred Lónim odpovedať komplexnejšie.* Bol som vo Faerii. Lietam hore dolu a riešil som obchod. *Prenesie nakoniec a jeho tvár je teraz trochu neistá, ako bude Lóni reagovať. Síce Lóni vie, že sa pohybuje na tieňotrhu, ale mal by mu hovoriť s čím? Zároveň… Lóni vie aj o jeho vzťahu k drogám a sám si drogy kupuje, asi by ho nesúdil, ak by mu to aj otvorene prezradil a zrejme je život krátky na to, aj keď nie až tak pre nich dvoch, aby robil zo seba tajnostkára. Nakloní sa však trochu bližšie.* Musel som zájsť do Faerie, pretože mi istý fér z jedného z dvorov sľúbil dobrú cenu za novú várku yin fenu, ktorý som získal. *Prenesie mu a aj keď má pocit, že by to malo byť v pohode, stále je trochu neistý. Yin Fen je silná droga a ťažko sa zbaviť závislosti na nej a on je teraz ten, čo to propaguje, aj keď je z toho nešťastný. Potom sa zas odtiahne a rýchlos a pokúsi zmeniť tému.* Fajn. Daj mi tie kvietky, prosím. *Požiada ho a natihane k nemu ruku s priateľským úsmevom. Kvety vezme jemne a opatrne, uloží si ich pred seba a pomaly začne viť venček pre Lóniho, zatiaľ čo ho počúva a tvár ma sklonenú ku svojmu lonu, kde teraz pracuje. Popri tom sa zamyslí, znova, aj keď sa s trochu s vyplazeným jazykom pozerá od Lóniho. Potom však dvihne pohľad a tvorba venca mu ide od ruky.* Rád by som vo farbách prirodzených. *Odpovie mu nakoniec a hanblivo sa usmeje. Akoby čakal, že ho za to Lóni pošle kade ľahšie, pretože tie odtiene nemá v hlave, ale zároveň… Je to Lóni. Milý a sladký Lóni. On je až príliš milý na to, aby ho za takú hlúposť poslal do pekla.* Uvidíme, či až tak, ale z mojej strany to bude prekvapenie pre teba a nič neprezradím. *Odpovie mu a vtedy spod stola, kam mladý čarodej nemohol vidieť, vytiahne jeden ružovo-biely venček.* Pre teba. *Podá mu ho pomaly a jemne, aby ho nepoškodil.*
*Keď spomenie slovo práca, ako prvé mladému čarodejnicu napadne, že bol na tieňotrhoch. Aj preto ho prekvapí, keď mu Tanoia dopovie, že bol vo Faerii. Jeho prekvapenie sa objaví aj na tvári, aj keď je to skôr také skúmavé prekvapenie.* Počkať, takže ty robíš aj....u teba doma? *Zaujme ho. Keď sa k nemu fér natiahne, aj Lóni sa prisunie a poslušne počúva. Na jeho tvári sa však objaví nadšenie.* Takže si dobre zarobil? To som veľmi rád. Môžeš si teda kúpiť kvetov koľko len chceš teraz, no nie? *Chce svojho kamaráta čo najviac podporiť. Nerozumel, čo je ten daný Yin Fen, ale ak za to dostal veľa peňazí, aby si teraz mohol žiť lepšie, tak to bolo pre teraz Lónimu jedno. Tak trochu však nerozumie, prečo to tak tajil.* /Žeby to je tak vzácne, že by to chcel každý?/ *Zaujme ho a premýšľa, že kde by si tak mohol nájsť, čo to znamená. Pre teraz však položí kvety pred féra a potichu, iba s plnými lícami, ho sleduje, ako s kvetmi narába. Nebolo to nakoniec až tak ťažké, ako sa mu na prvý pohľad zdalo.* Dobre, v poriadku. Tak skúsim nájsť niečo, čo by vyzeralo najviac ako z prírody, a...do týždňa by som to mal mať hotové. Kam by som ti to mohol doniesť? *Zaujíma sa predtým, než odnesie všetko k baru, kde sa za skvelé občerstvenie ešte raz poďakuje. Keď však príde ku stolu, nadšene si hopne.* Ten je tak krásny. Ďakujem! *Opatrne si ho vezme a na hlavu si ho len položí, netlačí ho nižšie. Korunka sama spadne trochu nižšie, takže pevnejšie drží.* A sebe si neurobil? *Zažmurká na chlapca.*
*Vidí Lóniho prekvapenie a až samého ho prekvapí, že to možno Lóni nečakal? Alebo očakával niečo podobné, ale nie toto? No zároveň ho trochu jeho reakcia pobaví.* Ty si z toho nadšený? *Opýta sa ho nádejne a skoro si poskočí na zadku, keď si všimne, že ho mladík najko neodsudzuje a skôr naopak - ešte pôsobí, akoby ho v tom podporoval.* Takže tebe nevadí, že… predávam drogy, aby som si kupoval kvietky? *Opýta sa pobavene a potešene. On síce nie je sám so sebou úplne spokojný, ale vybral si to a zarobí pri tom výborne, takže si môže dovoliť mnoho vecí a môže organizovať slávnosti a radosti, môže si získavať predmety, látky a všetko podstatné na to, aby mohol život zlepšovať a tým sám seba ospravedlňuje. Ale zároveň, ak bytosť ako Lóni nie je proti tomu, veľmi ho to teší a jeho nálada je tak udržiavaná vo výbornom, tak ako keď prišiel. Teraz však ale viac vníma svoje emócie.* A áno, robím aj doma. Ono… práce je stále veľa, vieš. A všetko býva namáhavé, tak idú obchody dobre. *Prizná sa mu a jemne sa mu začervená tvár. Nakoniec len tak bez slova vstane a odbehne od Lóniho k predajcovi kvetov. Rovno kúpi celú kyticu, z ktorej by síce mohol urobiť veniec pre seba, ale keď sa vráti, položí všetky žlkasté, fialové a belasé kvetiny rovno pred mladého čarodeja s jasným vysmiatym výrazom a očami svietiacimi ako hviezdy.* Pre teba. *Prenesie sladko. Naozaj niekedy pôsobí, akoby flirtoval a niektoľkí ľudia naokolo aj vyzerajú, že sú práve súčasťou nejakého ľúbostného vyznania, aj keď v skutočnosti iba Tanoia chcel Lónimu urobiť radosť.* Bývam v Bronxe. Ja… Stále niekam behám, ale… Prídem za tebou niekedy do práce. *Navrhne mu protinávrh, pretože je pravdepodobnejšie, že on zastihne Lóniho, než Lóni jeho. Usadí sa a oprie sa jednou rukou o lavičku a tak sa trochu nakloní dozadu.* Sebe jeden kúpim. Aby som podporil organizátorov. *Prenesie úprimne a skutočne vyzerá ako dieťa, ktoré prišlo prvýkrát na púť a dostalo sa na kolotoč.*
*Pozdvihne obočie.* Nemal by som byť? *Nerozumie a chvíľku ho ešte počúva. Počuť slovo "drogy" ho síce mierne prekvapí...ale čakal to.* Tak...ani ja nie som úplne čistý. Síce ten tvoj Yin Fang, či ako sa to volalo, vôbec nepoznám, ale sám si rád dám joint marihuany. Takže v tom nevidím problém. *Usmeje sa na chlapca, aby cítil, že skutočne sa pri mladom čarodejovi nemusí cítiť ako mimozemšťan. Obaja robili niečo, čo nebolo úplne zdravé, ale zase na druhú stranu, trochu omamných látok nikdy nikomu neublížilo. Aspoň v to Lóni dúfal.* Som ozaj rád, že ti tvoj obchod ide dobre. Vlastne sa sám teraz začínam venovať lektvarom a alchýmii, takže by si mi mohol potom niekedy v budúcnosti poradiť, ako by som ich vedel predávať na tieňotrhu, no nie? *Venuje svojmu spoločníkovi široký úsmev. Hlavne potom, čo si na hlavu uloží kvetinovú korunu a na moment sa cíti ako šľachta. Teda ..aspoň myslel, že takto sa cítili bohatí ľudia. Kvety však prijme s tichým nadšeným piskotom, načo sa chlapcovi hneď vrhne okolo ramena. Ku kvetom si provincia až potom, čo sa odtiahne, a chvíľku ešte zostane nosom zaboreným do farebnej kytičky.* Ešte nikdy som nezískal toľko darčekov. Ďakujem ti, Tanoia. *Povie úprimne a kyticu si drží blízko hrude. Líca má mierne ružové, čím len prikladá podozreniu, že skutočne majú chlapci medzi sebou viac ako priatelia. Ale Lóni sa už rozhodol, že aj keď rád dava božteky, dá férovi priestor.* Dobre, takže. *Zamyslí sa.* Ďalší štvrtok o 13? Vtedy začínam. *Povie mu radšej presný čas, aby nemusel priveľmi naňho čakať, hlavne keď má obednú smenu. S tým sa zahákne do Tanoiovej paže * tak potom ho poďme kúpiť čo najskôr, aby sme ladili. *Popoženie ho.*
*Mykne plecami.* Nie každý by reagoval takto. *Podotkne medzi rečou a nadvihne pri tom obočie, aby naznačil, že je Lóni vlastne iný. A Tanoia to vie. Stačila chvíľa ich prvého stretnutia, aby to vedel.* Yin Fen. *Opraví ho, ale iba potichu, keby niekto načúval. Že by ich počul upír, toho sa nebojí, predsa len je deň a pokiaľ by to nebol svetlomilec, tak by na slnku nevydržal. Aj tak však musí byť niekedy viac opatrný, aj keď nie je väčšinu času, no profesia je predsa len profesia. A vždy dokáže byť opatrný taktiež v Dohodách, mimo to, že mimovoľne niekedy necháva rásť kvetiny. Zopárkrát tak už riskoval. Potichu si premeria Lóniho tvár.* Marihuana je niečo iné. *Povie úprimne, no potom iba pokrúti hlavou a jednou rukou vo vzduchu.* Nie je to teraz veľmi podstatné. *Prenesie a usmeje sa na čarodeja pred sebou. Jeho jasnosť v tvári, zalapanie po dychu i nadšené pomrvenie na mieste.* Alchýmia? Tú milujem. *Ako nadšená školáčka vyskočí a vrhne sa do objatia Lóniho.* Prosím, nechceš, aby… *Potom však pokrúti hlavou a upokojí sa, keď sa usadí a poškrabe sa vo vlasoch, zatiaľ čo sa obzrie do strany.* Pomôžem ti, ak budeš potrebovať. *Odpovie mu a aj keď sa zdá, že ho nadšenie v sekunde opustilo, v skutočnosti neopustilo. Stále má v hlave myšlienku, že chce čarodeja naučiť všetko, čo vie on sám a čo sa stihol naučiť.* /Aj v tomto sme podobní./ *Napadne mu a v jeho očiach sa zračí akási iskra radosti a šťastia.* Dobre, vo štvrtok, veľmi rád. *Súhlasí ihneď s návrhom, ledva ho Lóni vysloví. Potom v rýchlosti vstane.* A teraz si so mnou zatancuješ? *Opýta sa, zazubí sa a jeho tvár je ako vystrihnutá z reklamy na šťastie. Veľmi rád si konečne s čarodejom zatancuje, keďže na Hiramovej párty sa k tomu nedostal. Lóni sa vtedy venoval dôležitejšej spoločnosti.*
*Napriek všetkému Lóni neodchádza nadšenie z tváre.* Tak...tak je to iné. Ale to je už na tej osobe, ktorá si to objednala. Hlavne, aby si bol ty šťastný, dobre? *Usmieva sa naňho. Tanoia bol naňho taký dobrý, že by preňho možno skočil aj z vodopáda. Áno, Zacharie preňho spravil viac než dosť, ale to bolo skôr kvôli ich dohode. Tanoia bol naňho dobrý len preto, lebo chcel. Dobre, to bola možno aj Triss, ale s tou sa už dlho nevidel. Preto si toto priateľstvo cenil natoľko, že sa držal späť, aby sa fér pri ňom necítil nepríjemne.* A dobre, nič mi teda nemusíš vysvetľovať. Je to tvoja práca, nemám právo ti nič do nej hovoriť. *Upokojí ho. Našťastie sa presunú k ďalšej téme. Lóni prekvapene otvorí ústa.* Počkať. Ty sa tomu venuješ tiež? *Zacharie síce hovoril o niekom, kto by sa v tom mohol vyznať viac než čarodej sám, ale Lóni skutočne nečakal, že si niekoho takého zoženie takouto náhodou.* Áno, prosím, môžeš ma učiť? Už som sa začal učiť sám a chcem si niekedy tým aj zarábať v budúcnosti, ale pre teraz sa ešte musím len učiť. *Prizná sa mu so svojím nízkym levelom. Avšak neobáva sa. Už sa prestal obávať, že by si z neho niekedy chlapec robil srandu. Cítil sa pri Tanoiovi, ako keby si našiel druhú časť svojej duše, a mienil sa teda o tú druhú polovicu starať čo najlepšie sa dalo. Radostne vyskočí do tanca spolu s férom. Iba si sklopné topánky na kraji trávnika ako zvyšok ľudí, a s kyticou v jednej ruke sa začne so smiechom točiť do rytmu hudby.*
*Robert si vyrazí do parku. Na sobě má lehkou košili a kraťasy. Na nose sluneční brýle a v ruce ledový pokus o kávu. Už se smířil, že v tom Starbucksu nebude mít nic dobrého a tak dělá zaměstnancům peklo s tím, že říká ty nejpodivnější jména a přezdívky, co během života dostal. Nyní má na kelímku napsáno Fishcatcher. Tak ho pojmenovali v devadesátých letech, když žil jako kocour u rodiny v Texasu. Na sobě má jen lehkou iluzi, která brání běžným civilům beze zraku, vidět jeho čarovné značky. Podsvěťané a lidé se zrakem ho vidí tak, jak je jako by iluzi neměl. Všimne si, že je nějaké veselí v parku, tak k ruchu a hudbě dojde. Napije se toho lektvaru, který nazývají kávou. Sleduje, co se děje a lehce na něj padá nuda.*
*Zamyslí sa a súhlasne prikývne. Tiež tieto slová používal na to, aby sa kvôli svojej práci necítil zle. Pre iných by bol ten, ktorý v tom bytosti iba podporuje, namiesto toho, aby sa snažil ich z toho dostať, ak už mu na všetkých záleží tak, ako hovorí. Ale zrejme by bolo ťažké vysvetliť im, prečo to robí a že mu skutočne záleží na živote. Na Lóniho sa sladko usmieva, skoro akoby ani nechcel nič hovoriť, iba ho sledovať.* Ale ja budem šťastný, ak ostatní budú šťastní. *Povie úprimne a roztiahne ruky.* Tak, ako vyzerajú ľudia tu. Voľní a krásni. *Zvolá veselo, začne sa trochu smiať a potom si objíme holé brucho, akoby si ho zakrýval, ale nie kvôli tomu, že by sa hanbil. Potom sa však zľaknuto predkloní a pokýve rukami pred sebou.* Nie, nie, ja som to nemyslel zle. Len… nie je vhodná chvíľa rozprávať sa o tom, radšej ti o tom poviem, keď pôjdeme niekam sami, mimo ľudí. *Navrhne mu kompromis a ukáže mu palec, zdvihnutý hore, na potvrdenie svojich slov. Potom sa jeho oči nadšením rozšíria a začne kývať hlavou hore-dolu rýchlosťou blesku, skutočne ako dieťa na speede.* Dobre, dobre, budem ťa učiť a ty mi povieš o tom, čo nové získaš a čo nové vymyslíš, dobre? *Navrhne mu a podá mu ruku cez stolík. Potom vstane, prejde k Lónimu, natiahne k nemu ruky a vezme ho za tie jeho. Kvetiny nechá tak, no Lóni si ich vezme k sebe, keď vytiahne čarodeja na nohy a stiahne ho na trávnatú plochu, na ktorej tancujú skupinky alebo jednodtlivci na hudbu, ktorá hrá. Začne pomaly do rytmu hýbať s Lóniho rukami v tých svojich a zaškerí sa, veselo sa začne hýbať celým telom, skoro graciózne a idylicky, akoby chodil po pene a krútil sa vo vetre. Snaží sa k tomu viesť aj Lóniho, len aby si nepostúpali po nohách a samozrejme musia potom zatiahnuť do tanca aj ľudí naokolo. Čo by to bolo za zábavu, keby všetci netancovali spolu v rytme a nepôsobili ako na férskej slávnosti?*
*Prezerá sú tých voľných ľudí. Skutočne boli krásni, presne ako Tanoia povedal. Spokojne sa nadýchne. Vníma vietor, ktorý prechádza celým priestorom. Snažil sa viac vnímať prírodu, odkedy mu to Tanoia povedal. Prišiel si ako na obláčiku - tak voľný a spokojný. Žmurkne na chlapca.* Nikomu nič nepoviem, nemusíš sa obávať. A povieš mi teda viac nabudúce *Sľúbi mu. Už teraz sa tešil, kedy sa od chlapca dozvie viac. Hlavne v oblasti alchýmie - ale Tanoia by mu mohol hovoriť aj o drogách, kvetoch aj zemiakoch, a prišlo by mu to zaujímavé.* Áno. Už aj nejaké nápady mám, len som ich ešte nevyskúšal. Ale len čo všetko zoženiem, vyskúšam to a donesiem ti ukázať svoje výsledky. *Navrhne chlapcovi. Už teraz premýšľal nad svojou malou knižkou, do ktorej si písal. Dúfal, že čoskoro bude plná receptov, ktorými bude môcť ešte viac pomáhať. Či už uľaviť si, alebo k zdraviu. Na parkete z trávy sa necháva viesť. Pozerá sa do chlapcovej tváre a snaží sa po ňom kroky opakovať. Keď Tanoia začne volať aj iných ľudí, uvoľní miesto aj Lóni, ale stále sa drží blízko svojho drahého kamaráta * Snáď by som vedel tancovať aj do konca tohto dňa. *Zvolá nadšene.*
*Keď si uvedomí, vlastne mu to Lóni už aj spomínal. Predsa mu sám navrhol, že mu môže z tieňotrhu zohnať ingrediencie a zaujímavé veci aj z Faerie. Tak iba prikývne a veľmi jasne sa na chlapca usmieva, podporujúc jeho dobrú náladu, ktorú na ňom veľmi dobre vidieť. Je spokojný, že sa s Lónim stretol. Nechcelo sa mu dnes spoznávať nikoho nového, no ako sa pozná, zrejme by to rýchlo zatlačil a vytiahol by tancovať prvého mladého človeka, ktorý by sám sedel alebo postával opodiaľ. Možno je kvôli tomu niekedy moc otravný - niekto si sám postáva a zrazu ho náhodný niekto vytiahne tancovať a pritom nechce. Ale Tanoia zas nie je ten typ, čo by sa nahneval, ak by niekto povedal, že tancovať nechce. No teraz je tu mladý čarodej, s ktorým sa už videli nahí a skoro akoby mali prepojené mysle. Lóniho ruka je príjemná v tej jeho a to to ani nevníma nejako vzťahovo alebo romanticky. Má pocit, že aj Lóni je ten typ, ktorý vie byť družný k bytostiam, ktoré sú k nemu milé, a zároveň sa nemusí obávať, že z toho hneď vznikne flirt alebo romantická interakcia. Jednoducho si dávali najavo príjemné porozumenie a to Tanoia hľadá, aj keď to nachádza až príliš málo. A jeho ťažké vytváranie si vzťahov je veľkou prekážkou, rovnako ako udržanie si ich. Niekedy sa jednoducho vytratí a osoby na neho zabudnú - aspoň si myslí, že zabudnú. To ale teraz nie je podstatné. Telom mu prechádzajú príjemné pocity z tanca a zo spoločnosti. Hudba je taká indie, gitarová, s kombináciou rôznych typov hudobných nástrojov, trochu experimentálna, ale taká, aby sa páčila čo najväčšiemu počtu osôb. Tanoia ma pohľad zabodnutý do tváre Lóniho a povzbudzujúco, priateľsky sa na neho usmeje, akoby tým naznačoval: “Sme priatelia, však?” A dúfa v to. Nikdy si s nikým nesadol tak rýchlo a tak dobre.* Rád s tebou tie nápady preberiem. Môžem ti ukázať moje zápisky, aj keď sú … dlhé. A naučím ťa o niektorých prvkoch od nás. *Navrhne mu veselo a zažmúri oči.* Môžeme. *Zvolá veselo smerom k Lónimu, keď sa začne naberať viacero dobre naladených ľudí a spolu tancujú, chytení za ruky. Sleduje, ako sa pridávajú aj ľudia, sediaci alebo stojaci niekde sami, akoby čakali na to, že ich niekto zavolá a to na tom miloval.*
*Napriek tomu, že mal čarodej zrejme iný spôsob, ktorým vyjadroval náklonnosť, sa mu páčilo aj toto. Tancovanie spolu ešte nikdy nevyskúšal. Vlastne mnoho vecí ešte nevyskúšal, konečne začal žiť ani nie pár mesiacov dozadu. Ale keď sa v tom momente naňho Tanoia pozrel s tým širokým úsmevom, ako keby na moment cítil to prepojenie. Vždy len sníval o tom, že nájde niekoho, kto mu porozumie. A aj keď si chlapci nepovedali toho ešte veľa, veril, že aj kebyže povie Tanoiovi o najškaredšej časti svojho života, tak by ho pochopil a bol by tam preňho. Preto mu nakoniec namiesto toho, aby sa naňho hodil, ako by urobil u iných, a riadne ich rozkošnú tváričku vybozkával, mu opatrne stisol ruku. Takmer, ako keby sa obával, že by ich chcel niekto rozdeliť. A venuje mu svoj vlastný žiarivý úsmev.* Nič také mi nevadí. Nech sú dlhé tie zápisky, ale detailné. *Povie natešený, a na moment venuje pohľad aj ľuďom, ktorí sa pridávajú, či sa aj oni bavia tak dobre. Niektorí boli zatiahnutý svojimi kamarátmi, takže nevyzerajú až tak nadšene, ale mimo to videl iba úprimnú radosť v tvári okolitých ľudí, ktorá ho hriala na správnych miestach. Uvoľní kúsok zo svojej mágie, aby v tomto teplom dni uľavil všetkým telám príjemným vánkom, ale prevažne sa sústreďuje na kytičku vo svojej ruke, Tanoiu po svojom boku, a príjemný pocit vo svojom hrudníku.*
*Cíti z Lóniho, aký je uvoľnený a spokojný a ten pocit si užíva, rovnako ako celú atmosféru, ktorá v ňom vyvoláva dojem férskej slávnosti ešte o niečo viac. Vidí kvetiny na hlavách, bosé nohy, voľné plátené oblečenie i nahú kožu, ktorá je odhalená veľa, ale nie natoľko, aby poburovala ľudí, ktorí sa Garden Party nezúčastňujú, ale chodia okolo. Tanoia preto často oslavy organizuje v lese. Teraz sa však mysľou sústreďuje prevažne na to, že niekto súhlasil, aby ho niečo naučil a možno, ak to vyjde, bude Lóniho učiteľom do takého bodu, že budú spolupracovať a vytvoria niečo veľké. Nebojí sa toho, že čarodejove motivácie budú viesť k niečomu zlému a v hĺbke duše dúfa, že mladík ostane tak magický a čistý, ako doteraz, aj keď sa jeho introvertná časť obáva, aby ho svet príliš neskazil. On sa však nemusí snažiť, aby také myšlienky nechal plávať vo vánku, ktorý im osvieži telá a akosi Tanoia tuší, že za ten vánok môže Lóni a v hĺbke duše ho poteší, že sa snaží pracovať so svojou mágiou. Obaja majú niečo, čím sa dá skrášliť deň a síce on to nemôže využiť tak otvorene, aby sa to prirodzene stratilo, nechávať kvitnúť park je jeho obľúbenou aktivitou kedykoľvek, keď sa nik nepozerá. Pozerá sa na Lóniho a naširoko sa usmieva, jeho líca červené od tanca a úsmev tak široký, že vrásky pri jeho očiach jasne a zreteľne odzrkadľujú jeho priateľskú a milú povahu, podčiarknutú o jasný znak toho, že miluje smiať sa a usmievať.* Samozrejme, že sú detailné. Čo by to potom boli za zápisky? *Podpichne veselo a tiež stlačí mladíkovu ruku z veselosti, pretože má pocit, že aj Lóni to urobil preto. V sekunde sa však veselo zasmeje, odtrhne sa od rúk, ktorých sa drží a nechá mladého čarodeja v kruhu, zatiaľ čo on vbehne do stredu a začne hravo tancovať, jeho nohy akoby sa dotýkali iba povrchu trávy, akoby tancoval po steblách a topil sa v slnku, pokožka akoby odrážala jeho lúče a on skoro svieti s jeho bielou kožou. Vlasy, zvlnené po bokoch tváre, teraz lietajúce do strán, odhalia jeho špicaté uši, ktoré však civilovia nemôžu registrovať. A jeho ruky akoby hladili neviditeľné častice vzduchu. Užíva si to. Pesničku síce nepozná, ale dokáže sa na ňu chytiť veľmi rýchlo. Jeho oči sú zatvorené a na perách veľký úsmev, no keď pozrie na Lóniho, ešte viac sa rozšíri, natiahne sa v sekunde k nemu a tiež ho stiahne do kruhu.*
*Nikdy nezažil tanec ako tento. Prišlo mu to niečím kúzelné a jedinečné. Väčšinou videl ľudí tancovať na nejakej párty na rýchlu hudbu, ale aj keď táto hudba mala pomerne rýchle tempo, dovolilo mu to...ako by to len opísal? Vlniť sa ako vánok navôkol neho. Ako keby bol len tenká stonka s lístkami po stranách, ktoré sa nechávajú krútiť silou vetra. Rast nových kvietkov si, žiaľ, nevšimne, rovnako ako ostatní, ale napriek tomu ho kvetinová výzdoba teší. Pozrie smerom k svojej spoločnosti, keď naňho prehovorí.* To máš pravdu. Ja mám zatiaľ iba zápisky s ingredienciami, ale mám v pláne si ich doplniť o dĺžku a intenzitu tvorenia. *Sľúbi Tanoiovi. Nechcel za nim chodiť s prázdnymi stránkami. Všetko počas celého svojho pokusu má v pláne zaznamenať. Aj kebyže je to nepodarený pokus. Pomôže mu to aspoň nejako do budúcnosti. Prekvapene sa zasmeje, keď ho Tanoia opustí, aby šiel využiť stred parketu. Nadšene mu tlieska do rytmu, aby ho podporil. Avšak rovnako ako zrejme všetci ostatní ostáva pozerať s očami dokorán. Chlapec vyzeral nadpozemsky. Doslova tým Lóniho uchváti natoľko, že keď ho stiahne k sebe, chvíľku chlapcovi trvá, než si uvedomí, kde sa nachádza. Nervózne si pritlačí kvety na hruď a začne sa opäť vlniť do taktu hudbu, ale jeho líca naberajú výraznú farbu. Ešte zrejme nikdy nebol uprostred niečoho takéhoto. Aj preto nakoniec stiahne aj ďalšieho dovnútra. Bolo to dievčatko, ktoré sa snažilo zapojiť už nejakú dobu, iba sa nevedela dostať do stredu. Zatočí ju s jej rukou dohora, než sám radšej rýchlo ustúpi späť do vonkajšej časti parketu.*
*Nestihol odpovedať na Lóniho poznámke k ingredienciám z alchýmie, ale plánuje mu an to odpovedať hneď čo budú môcť a nebudú stredom pozornosti, pretože ako tancujú, mnohí ľudia sa tiež pustia a začnú si tancovať svojvoľne, niekoľkí tlieskajú a pár ľudí aj zvýsklo radosťou, keď sa oni dvaja dostali do stredu. Keď tancuje, úplne si neuvedomí, že Lóni k nim stiahne aj malé dievčatko, no keď sa znova Tanoia navráti k prítomnosti, obzrie sa a zazrie tam malé dievčatko, veselo poskakujúce v strede, ale čarodej sa vrátil znova na okraj kruhu, aby nebol stredom pozornosti. Chápajúc ho sa jeho smerom fér iba veselo zazubí a vezme dievča za ruky, aby s ňou radostne tancoval, dievča sa smeje a on, aj keď trochu sklonený, aby na ňu dosiahol a ona sa za ním nemusela naťahovať, sa smeje späť na ňu. Nakoniec sa pridá zrejme otec toho dievčatka s kučeravými tmavými vlasmi, kruhovými slnečnými okuliarmi, bez vrchnej časti odevu a Tanoia, aj keď to úplne nevníma a nechá dievča svojmu otcovi, trochu sa začervená, keď na neho muž žmurkne a kútikmi úst naznačí akýsi úsmev, ktorý Tanoia nevie prečítať. Zahanbene sa usmeje späť a potom sa otočí na päte a odskáče preč zo stredu, skrývajúc akési vyhodenie z miery. Jeho správanie je však neuvedomené a on má pocit, že jeho úsmev bol rovnako prirodzený ako predtým, a že jeho odchod z parketu je iba jeho rozhodnutím oddýchnuť si a objednať si pitie. Stratí sa Lónimu a odíde k stánku, kde boli predtým, len aby si požiadal o pohár vody, ktorý do seba naleje úplne celý naraz, sťažka vydýchne. Žiarivo sa obzrie, vyhýbajúc sa neuvedomene pohľadu tancujúceho otca so svojou dcérou, ktorý stále hádže pohľady Tanoiovym smerom, a on radšej rýchlo hľadá Lóniho v tancujúcej skupine. Uvidí ho snáď hneď s jeho sieťovaným prehodením cez ramená a kývne na neho, aby jeho pozornosť prilákal. Keď sa k sebe dostanú, oblízne si pery a odhodí si vlasy do strany, ktoré mu začali padať do tváre.* K tej alchýmii. S tými ingredienciami ti rád pomôžem. Mám toho veľa v pamäti, ale aj v knihách. *Navrhne mu, nadvihne veselo obočie a čaká na to, či Lóni na to kývne.*
*Bol hneď spokojnejší, keď na ňom nebol pohľad všetkých a radšej sa Tanoia venoval ďalším tanečníkom. Vlastne Lóniho až priveľmi zaujalo to, čo sa dialo medzi Tanoiom a mužom, ktorý si pre dievčatko prišiel, aby si s ňou zatancoval. Doslova mu líca zrúžovejú, keď si uvedomí, že priamo pred jeho očami niekto veľmi, ale veľmi okato flirtuje. Chvíľku mu trvá, než si uvedomí, že Tanoia vlastne zmizol. Začne sa obzerať, aby ho našiel. V tom ho chytí muž za ruku a požiada ho, aby sa čarodej svojmu kamarátovi poďakoval a podal mu niečo. Lóni radšej na vizitku poriadne ani nepozrie, a iba rýchlo začne kývať hlavou, že všetko spraví. Po tomto si už Tanoiu všimne a tak k nemu rýchlo pribehne, len čo si nájde svoje topánky, ktoré teraz drží vo voľnej ruke. Vizitku drží spolu s kvetmi. Doslova sa nevie udržať, aby sa nezasmial na tom, ako sa snaží Tanoia odskočiť od témy.* Tie ingrediencie znejú super...aleeee... *Topánky pustí na zem a voľnú ruku využije na to, aby podal vizitku férovi.* Vyzerá to tak, že niekto tu zaujal. A mám sa ti od neho poďakovať za tancovanie s jeho dcérou. *Dodá a so smiechom poskočí.* Tanoia má rande! *Zvolá rád za svojho kamaráta.*
*Keď si všimne Lóniho topánky, obzrie sa. Svoje totiž zabudol pri lavičke, ale zdá sa, že o ne nikto nemal doteraz záujem a nikam sa nestratili, keď ich zazrie opodiaľ pri rovnakom stole ako predtým. Obzrie sa spoza Lóniho ramena niekam do priestoru a prebehne si ľudí, ale muža už nevidí. Veľmi úprimne a jasne si nad tým vzdychne a chytí sa za čelo.* Mám rád deti, ale… *Odpovie čarodejovi a aj keď na chvíľu uhne pohľadom, uchechtne sa pobavene.* …nemusia ma baliť ich rodičia. *Povie pobavene a aj keď si tú vizitku vezme a sem-tam si ju poprezerá, nevie, kam by ju odložil a tak si ju zastrčí za opasok. Aj tak mu nezavolá - po prvé, nemá z čoho zavolať a z Wasovho telefónu určite volať nebude, po druhé, nemá záujem. Muž bol síce krásny a vyzeral sviežo a jarne, nič viac v ňom Tanoia nehľadal, tak ako vo všetkých.* /Viem vôbec milovať alebo sa voľne pustiť do vzťahu?/ *Preblesne mu narýchlo hlavou, ale nemusí si na to odpovedať aby vedel, že milovania je schopný určite - robí to vlastne celý život. A tiež čarodej pred ním by mal väčšiu pravdepodobnosť, že by s ním aspoň skúsil rande, namiesto neznámeho muža z párty.* Ako si si užil tanec? *Opýta sa zvedavo a nadvihne pri tom jendo obočie, trochu podpichujúc detinsky. Zdalo sa, že Lóni si to naozaj užíval a Tanoia to na neho aj tipoval. Mladík mu predsa len príde tak trochu ako čarodejná verzia jeho samého, aj keď sú rozdiely, ktoré by sa iste našli, ale on ich hľadať alebo nad nimi premýšľať nechce. Potom si požiada ešte o jednu vodu a objedná Lónimu jeden nápoj, chladený, ale akýsi o niečo inakší, tiež plný kvietkov ako ten predtým.*
*Oprie sa lakťom o bar a čaká na férovo vysvetľovanie. Lónimu bolo jasné, že zrejme sa nič nestane, ale predsa len chcel skúsiť svojmu kamarátovi pomôcť, ak by to vyšlo.* Takže...chcel by si deti, ale nie ich rodičov? *Nakloní hlavu na stranu, nakoľko tomu nerozumel. Lóni bol aj rád, že sa zatiaľ o nič menšie od seba nemusel starať. Nevedel, či by to dokázal uživiť a dať tomu všetko, čo to potrebuje. Sám si len skúšal, čo také bude potrebovať on, keď bol mladší. Nikdy na to príručku nedostal. Ostane teda v tichosti hľadieť na priateľa, a čaká, či spravil chybu, keď mu tú vizitku doniesol. Ale nakoniec to predsa len vyzerá, že to všetko skončilo šťastne. Tanoia mal na tvári úsmev, a to Lónimu pre teraz stačilo.* Áno, užil. Bola to zábava, aj ked je pravda, že mi uschlo v krku a raz som sa celkom slušne šmykol. Ešte aby len neskončila tá sukňa zelená. *Zasmeje sa na svojej nešikovnosti, ale topánky si späť na nohy nedáva.* A čo ty? *Vezme si od muža nápoj a skúsi si odpiť. Chladivý drink prijíma až s priveľkou radosťou, ako mu bolo po tanci teplo.* Ďakujem. *Povie hneď, čo prehltne.* Na parkete to ale vyzeralo, že sa znášaš. Ako si to urobil? *Zaujíma sa chlapec naďalej, a spokojne sŕka zo svojho pitia, kým si servítkou od baru utrie od potu čelo a krk.*
*Zľahka a pobavene sa schuti zasmeje.* Nechcem deti vo význame tamtom. *Podotkne dôležito, ale stále ho ten smiech neopúšťa. Veselo sa tam pučí, kým rozpráva.* Nejde ani o to, že sú rodičia. Prosto… *Hovorí, ale sám sa v tom nejak zamotáva, táto Lóniho otázka je zatiaľ najmätúcejšia.* Prosto chcem sa s deťmi hrať a aj spoznať rodičov, pokiaľ nechcú niečo viac, to neočakávam. *Vysvetlí zrazu na jeden nádych, aby to mal za sebou, ale má pocit, že aj z toho čarodej môže vytiahnuť nejaké body, na ktoré sa opýta.* Je mi jedno, či má niekto deti alebo nie, len že chcem byť s tým človekom. Chápeš? *Doplní ešte podľa neho dôležité uzrozumenie a aj keď sa smeje, v jeho očiach je odrazu neistý pohľad, akoby dúfal, že už sa ho Lóni ďalej pýtať nebude. Pokýve hlavou a rukou naraz.* Je to.. zložité. *Ukončí a aj keď sa stále usmieva z pobavenia, do jeho tváre sa vnesie akýsi jemný tieň, než ho zas opustí, keď k nim dopadnú nápoje. On svoju vodu nechá chvíľu stáť a zahľadí sa na Lóniho a uchechtne sa.* Však by sa ti aspoň hodila k zelenému prehodeniu. *Podotkne na sukňu, prstom na ňu pri tom ukáže a pozrie na ňu, akoby si ju znova prezeral. Nakloní hlavu na bok a skúmavo prižmúri na sekundu oči a nechá sa vytrhnúť z akéhosi zamyslenia Lóniho poďakovaním a následnou otázkou.* Nie je za čo. Keď budeš chcieť, niečo ti kúpim znova. Napríklad črepník. *Navrhne veselo a znova ukáže detinsky k tomu miestu, na stánok, kam by ešte chcel ísť. Potom, čo sklopí ruku k svojmu boku, pousmeje sa pri spomienke na tanec. Áno, dnes sa skutočne cíti akosi zvláštne. Dobre, príjemne a zároveň inak. Nie je to nič nové, ale nedáva na sebe nič poznať, práve preto, že sa naučil zakrývať svoje prazvláštne emócie.* Ja som si to užil. *Mykne plecom a kútiky úst mu na chvíľu smerujú dodola.* Neviem, ako som to urobil, prosto som sa nechával niesť. *Podotkne k svojmu tancu a vtedy sa poriadne napije vody a pohráva sa s opaskom z bavlnených šnúrok a vie, že za celý čas si ho zopár ľudí zvedavo premeralo, prevažne jeho odhalené brucho, tak ako niektorí zvedavo hľadeli na Lóniho dlhú sukňu.* Pre niektorých ľudí sme zaujímaví. *Povie tichšie k čarodejovi, obzrie sa a úprimne sa zasmeje.*
*Musí nakloniť blahu na stranu, dokonca si podoprie aj bradu rukou, ale nič mu priveľmi nepomôže. Lebo raz hovorí, že nič nechce, potom že chce. Lóni bol definitívne kompletne stratený.* No...moc to stále nechápem. Ale nechám to teda tak. Zrejme mi z tej horúčavy nefunguje mozog. *Povie nakoniec, aby reč nestála, a radšej si poriadne odpije z nápoja, aby doplnil potrebné tekutiny. Opäť pozrie na svoju sukňu.* Nič také nehovor. Ani neviem, ako by som to potom umyl. *Zasmeje sa chlapec a na krok odstúpi, ako by ho mal Tanoia zamazať rozšliapanou trávou. Na ponuku však zákrutu hlavou aj oboma rukami.* Nič také. Už si na mne dnes minul viac než dosť. Radšej si šetri peniaze na svoju záhradku. *Rozhodne sa odmietnuť, aj keď to bola ponuka od priateľa. Potom sa opäť oprie o stôl a dopije aj posledné dúšky. Stále cíti, ako mu steká pot po čele, ale cíti sa už omnoho lepšie.* Potom by si to mal robiť častejšie. Vyzeral si, že sa vznášaš. *Podotkne Lóni so smiechom. Obzrie sa. Áno, skutočne na nich niektorí ľudia pozerali. Povzdychne si.* Už som si asi aj zvykol, že nikdy nebudem typ, ktorý zapadne do davu. *Pokrčí ramenami, a rozhodne sa to ignorovať. Nohy si vsunie do topánok, načo odnesie oba ich poháre.* Poďme ešte kúpiť tvoj kvet, a potom už pôjdem, dobre? *Navrhne čarodej, načo sa vydá za chlapcom k stánku. Potom sa už rozlúči s rozbehne sa domov, aby stihol prísť ešte pred západom slnka.*
*Zase sa zasmeje, zvonivo a pobavene, a pohľadom behá po Lóniho tvári, ktorý vyzerá, že radšej nad tým ani nejde premýšľať.* Dobre, nechajme tak. Ďakujem za vizitku, aj keď ju nepoužijem. *Zaškerí sa a cíti, ako sa jemne jeho telo hýbe do hudby, hrajúcej naokolo.* Nie, neboj, ustál si to. *Veselo čarodeja podporí, chytí ho za ruky a jemne mu nimi pokýve, akoby ho chcel hravosťou a radosťou povzbudiť.* A keby sa niečo stalo, kúpim ti novú. *Navrhne mu nadšene a jemne sa zakrúti na mieste. Môžu pôsobiť ako dve školáčky, ktoré sa rozprávajú o svojich idoloch zo školy. No keď Lóni trochu ustúpi, slabo prehĺtne a pustí ho, natočí sa k pultu, vezme pohár a vodu dopije. Zaplatí za Lóniho drink dvojnásobok, pretože voda síce bola zadarmo, ale on sa rozhodol, že dnes bude trošku viac utrácať. Milo sa usmieva na obsluhu, keď od neho berú pohár a s vďakou prijímajú peniaze. Po chvíľke sa zas otočí na mladého pekného čarodeja, stojaceho vedľa.* Rád by som, keby si si ty zatancoval. Ja tancujem denne. *Zasmeje sa a jeho oči sú plné akejsi jemnosti voči chlapcovi oproti nemu. Jeho tvár mu ani nedovolí, aby sa na neho nesumieval, alebo si ani nevie predstaviť, že by sa k nemu správal zle, aj keď to sa on snaží obmedziť v akejkoľvek interakcii. Jeho miesto vo svete je robiť a rozdávať radosť, a ak ju dá aj tomuto blondiakovi, tak bude aj on sám rád.* To je dobre. *Podporí Lóniho slová, jeho tvár teraz citlivo usmiata. Pozerá na niekoho, kto si nezaslúži cítiť sa zle. Preto by mu naďalej rád pomáhal. V alchýmii, v radosti, objavovať hudbu a tanec, v hľadaní toho pekného a v pomáhaní ostatným.* Som rád, že sme tu boli spolu. *Prenesie otvorene a úprimne, zatvorí oči, zhlboka sa nadýchne a znova pozrie magickými očami na Lóniho.* Ale utekaj domov, ja si poradím. *Prenesie mu, oddelí sa od neho, keď podídu bližšie ku stánkom a radostne mu máva na rozlúčku, detsky zazubený, a vidí, ako čarodej uteká domov. Keď sa obráti, na jeho perách hrá stále trochu pobavený, spokojný, skoro uvoľňujúci úsmev.* /Síce nemám nič kupovať, ale kúpim./ *Preblesne mu hlavou a hneď si pri stánku vyberie štyri kvetináže, dva malé, dva o niečo väčšie, a potom jeden pre Lóniho, ktorý mu nabudúce prinesie do roboty spolu s knihou a nejakým menším darčekom.* /Oh, pre dubový list, ako ja milujem dávať darčeky./ *Pomyslí si potešene, jeho tvár žiarivá a keď sa s ním nižší starší mužík pri stánku lúči, obaja si vymenia priateľské úsmevy a rozlúčky. Potom už Tanoia s plnými rukami tanečným krokom odíde, zabudnúc svoje sandále niekde pri stole, ktoré si možno niekto ponechá a možno tam príde nabudúce, a stále tam budú, čakajúc na to, že sa po ne určite raz vráti.*
*Prítomnosť Gabriella by sa dala zhrnúť pod záštitu náhody. Behanie po zelenej tráve a vonanie kvetov nebola práve jeho najväčšia životná záľuba. Práve naopak, často zo silnej arómy kýchal. Avšak okoloidúca ho stiahla za ruku k miestu diania kým bol na svojom večernom behu. Mal tak na sebe len elastické obtiahnuté tričko, voľnejšie kraťasy a vlasy zopnuté v cope. Hneď ako sa však dostal do dosahu žien na hlavu mu bola položená koruna kvetov a v ruke sa mu objavil ružový drink. Alkoholu neholdoval, po tychto okolnostiach sa však rozhodol, že sa musí priučiť umeniu odmietania. V New Yorku kedy na každom rohu ziadali o almužnu, alebo rozdavali náhodne skamy. Neraz sa objavil s ružou v ruke a pri pýtaní peňazí len reskym krokom odišiel. l*
*Dopije kafe a vyhodí kelímek do koše. Vyrazí mezi stánky a prohlíží, co tam mají. Mrská ocasem, aby se vyhnul lidem kolem. Kočičí uši škubou, jak mu je nepříjemný, když někdo přijde moc blízko. Zrovna jde od jednoho stánku když do ruky dostane hyacint. Má fialovou barvu a docela ho zaujme, že ho vidí. Dlouho je neviděl. Naposledy v Evropě. Tehdy ho měla jeho domácí v Německu. Sice byla silná rasistka a podporovatelka tehdejšího kancléře. Mluvit s ní bylo o migrénu. Přesto její zahrádka byla krásná. Jen si vždy všimla, když ji sebral nějakou tu kytku do lektvaru. Ušklíbne se na květinu a s úsměvem ji předá dívce silnější postavy, která se začervená a i Robert pozná, že její tepová frekvence se zvýšila. On však od ni odejde a opět mu škubnou uši.*
*Gabriell sa snažil nenápadne uniknúť hudbe a všetkým kvetom, ktoré mu dráždili oči. Jeho oči len preskakovali medzi na oko jednoduchými civilmi. Nebolo to pre neho niečo podstatné na behy chodieval s pripnutým senzorom a všeobecná aktivita nebola zaznamenaná. Keď si všimne muža so znamením len nadvihne obočie. V hlave sa mu tak objaví jednoduchý plán, obzvlášť po tom, čo muža spozná z kresby na hlásení. Podíde tak pomalým krokom k nemu zatiaľ čo mu podá drink a veniec si zloží z hlavy.* Zdá sa, že toto bude pre vás mať väčší úžitok, ako pre mňa. *Povie jednoducho a vystrie k čarodejovi ruky. Jeho tvár však bola neutrálna nečitateľná. Sám príliš ani len necítil. Išlo len o jednoduchú otázky alebo nie?*
*Podívá se na chlapce asijského původu, který se k němu až moc cíleně dostal. Škubne ušima a podívá se na to, co mu podává.* Ne děkuji. Na těchto akcí po poslední zkušenosti už nepiji nic, co mi dá někdo jiný.* Odmítne zdvořile a v hlase mu je slyšet silný přízvuk. Prohrábne si vlasy a podívá se směrem k jednomu ze stánků a zamíří tím směrem. Nechce dnes moc s někým se zaplést. Hlavně proto, že musí v noci na schůzku se sestrou, aby ji udělal ochranné předměty pro její dívky, které se nalézají mrtvé. Marilyn to však vždy rychle vyřeší a často je jejich smrt odsunuta, jako umlácení klientem.*
*Muž bol múdrejší, ako by očakával. Len tak s porozumením prikývne. Vo svojej podstate išlo o pádny dôvod. Drink tak len položí na najbližší stolík. Zdalo sa, že sám unikol oku ženy , ktorá ho neustále ťahala do tanca. Možno to bola snaha o prejav náklonnosti. Gabriell však toto nevnímal ako príjemný akt. Jedným okom však len pozoroval muža, ktorý sa zdal, že odišiel na odchod. Nemal v pláne ho zastavovať, doprosovať sa netúžil okrem toho, jeho excentrické prejavovanie a výjav ho nezaujal. Nenápadne tak len odloží veniec na jeden zo stolíkov a len poďakuje žene, ktorá ho s nadšeným prevzalam Drink ďalej putoval do kríkov kym si chvíľu držal pohárik kym nenápadne cuval preč. Jeho tempo už tak muselo byť hrozné.*
*Robert se zastaví u stánku s nějakými šperky a prohlíží si je.* Hmm... To vypadá jako dobrý nosič.* Prohlásí a zazubí se. Všimne si ceny a moc se mu nelíbí. Vidí, že nejde o ruční práci, kámen je taky jen naleštěný křemen a jde o obyčejný drátek. Vrátí šperk na místo, nebo aspoň tak se to zdá, ale vrací jen iluzi, zatímco skutečný šperk je v jeho ruce pod iluzí. Odejde od stánku a projde opět kolem asijského chlapce a chichotá se u toho.* Mám pro vás dárek.* Zazubí se a vezme jeho ruku do niž vloží přívěšek s kamenem a z drátků udělaná květina. Pak jeho ruku pustí a vyrazí od něj. Luskne a iluze šperku ve stánku zmizí.*
*Robert si všimne, jak k němu míří malá blondýna. Na sobě má dost vyzývavé šaty. Dojde k němu a hned ho políbí.* Nazdárek bráško, myslím, že bychom měli jít.* Řekne a popadne ho za ruku, aby ho odtáhla pryč z parku k místu, kde stojí její limuzína.* Víš, že bych přišel sám, že?* Prohlásí otráveně a sedne do auta.* Jistě, ale teď je jiný problém. Takže pojedeš semnou a řeknu ti o co jde.* Vysvětlí zatímco si sedá k němu. Pak oba v limuzíně odjedou pryč.*
*Gabriell pod podozrievavý šperku, ktorý sa mu mužovým gestom dostal do ruky. Úsmev muža v ňom vyvolal istý odpor. Vzhľadom na to čo vedel pre neho nebol bezpečnou osobou od ktorého mohol primať dary. Nevedel či išlo o očarovaný šperk, alebo čokoľvek iné. Nedával si ho v žiadnom prípade na seba. Odložil ho do taštičky na behanie a plánoval ho nechať pred Inštitútom, nechcel ho brať za brány. Vedel však, že musí prezistiť či niesol kúzlo, alebo nie. Dal sa tak na útek.. doslova, bežal pred ženou v šatách tak rýchlo, že len ťažko by ho dobiehala.*
*Oslava kvetov na každého prekvapenie trvala až neskoro do noci, kedy už aj na tanečníkov začala padať únava. Bolesť lýtok a chodidiel tak bola poznateľná. Avšak hra na gitarách a drobné svetielka, spestrovali noc v Central Parku až do oficiálneho ukončenia Garden Party.*
*Už nějakou dobu zpátky, co si Remi psal s Tayem, se domlouvali, že by ho fér někam vzal, kdyby mohl. proto pro něj bylo vcelku požehnání když se dozvěděl, že už s ním upír někam jít může. Proto nějakou dobu ještě vybíral místo, co a jak a kam a nakonec, když dostal od Erna možnost pobývat o na dvoře, tak mu došlo, že by mohl vzít upíra právě tam. Pravda, těšil se na něj, na druhou stranu se cítil trochu špatně tím, že mu zamotal hlavu a teď se jeho citů chopila Alessandra, ale chtěl jej mít alespoň jako kamaráda, případně mu vysvětlit situaci, omluvit se. Proto na něj čekal na místě, kde se v Centra Parku vcházelo na podzimní dvůr, naproti jednomu z mohutných, vykotlaných stromů kousek od jedné z vedlejší cesty. Na sobě měl oblečenou bílou košili s krajkou, černé kalhoty, vlasy si vytáhl do drdolu a v kapsách kalhot měl schované dvě krabičky cigaret a zapalovač.* /S tím hlavně opatrně./ *čekal na Taylora jeho doprovod na smluveném místě, každou chvilku kontroloval telefona doufal, že se ukáže.*
*Uběhl už nějaký ten pátek od jejich posledního a ne moc povedeného setkání. Teď, když mu bylo řečeno o tom, co se stalo zatímco se schovával, a o celkové situaci, nevěděl úplně co si myslet. Věci se ovšem vyvíjejí vždy různě, nekontrolovatelně a nečekaně. Taylor taky úplně neočekával, že by mu Dragos povolil se s Remim dál bavit, ale nakonec ano. Nemohl mu to přece zakázat, stejně jako mu nemohl úplně zakázat se s ním stýkat. Mělo to ovšem svůj háček, jeho dozor musel být stále v pozoru a nenechat mládě s tou potencionálně nebezpečnou vílou ani na chvilku osamotě. Tuto informaci však fialovovlásek při domlouvání místa zamlčel. Rozhodl se, že to Remimu řekne, až se setkají. A když už ten den nastal, jako vždy si zašel za jednou ze svých chův, s níž by na místo setkání měl jít. Toho Černého Petra si nakonec vytáhla Elaine, tudíž když se vydali společně na cestu, mladší jedinec mohl v klidu poslouchat okolní zvuky, poněvadž se procházka nesla v mírumilovném klidu. Central Park naštěstí nejevil při té tmě jedinou známku života, díky čemuž jím mohli až k samotnému Podzimnímu dvoru přijít ničím nerušení. Tay si akorát během cesty různě upravoval bílou košili, která mu místy trčela z černého korzetu. Zato jeho vlasy moc úprav nepotkalo. Upírovy fialové lokny nyní spíše připomínaly hairstyle Střihorukého Edwarda. Na Remiho zamával už z dálky, přičemž když už se blížil, jemně se usmál. Ten dlouhovlasý vílák mu vskutku chyběl.*Ahoj. *Věnuje mu pozdrav, hned jak k němu přistoupí blíž, aspoň na tolik, kam až ho Elaine s tím jejím kamenným výrazem pustí.*
Usmál se, když jej konečně viděl. Jistě, úsměv mu ihned povadl, když spatřil jaký doporvod sebou má, za Saschu by byl upřímně o dost raději. To ale nějak skousl, spolkl jedovatou poznámku, než se na Taye usmál. Takže už se Dragos nebojí, že bych ti snad uhryzl hlavu, netopýrku? Nadhodil Remi, snad jako podobnost na to, že jej Dragos shledal snad nebezpečím a v tom označení využil i Ozzyho Osborna. Pak ale hned zavrtěl hlavou, jako kdyby snad čekal od strany Elane nějakou poznámku či nepříjemný výraz. Proto jen mávl rukou. Pardon pardon, to víš, nemístný poznámky, ty jsou prostě moje. Ale věř mi, nijak zle to mířené nebylo, jen jsem...vtipkoval. Usmál se na něj, než naklonil hlavu na stranu. Sluší ti to, jak jsi se celou tu dobu měl? Optal se fér upíra a pomalu se vydal směrem k portálu, doufajíc, že jej bude následovat.
*Na víláka zamával už z dálky, aby ho uvědomil o tom, že se už blíží a nijak jej nevylekal. Ve svém obličeji přitom udržoval milý úsměv, který krátce pohasl, když se nadhodilo hned téma, v němž figurovala hlava klanu, do nějž patřil. Dokonce i Elaine zčista jasna zpozorněla, než-li však stihla sama něco říct, Taylor si raději obrátky převzal.* On se vlastně vyjádřil tak, že mi nemůže zakázat se s tebou bavit. *Načal, podrbajíc se na zátylku.* Takže jediné co se vesměs změnilo, je přísnost dozoru. *Kývne k Elaine.* Nemůžou mě s tebou nechat ani na chvilku osamotě. *Do jeho úsměvu vnesl krapet té nervozity, načež se krátce uchechtl. Zdá se mu to jen, nebo vážně hodně z jeho přátel neznalo pojem „dát si bacha na to, co říkáš“? Prořízlou hubu měli až na Triss a Morgana snad všichni, které měl fialovovlasý mladík možnost potkat.* Díky..ušlo to..stihl jsem málem rozbít dveře od hrobky, jít někomu na oslavu..kupodivu jsem se moc nenudil. *Uchechtne se.* Tedy..ty dveře jsem přesněji nechtěl rozbít já, ale..byl bych toho svědkem, kdyby mě Damian odtamtud neodtáhl. *Uvedl to pak na pravou míru, zatímco s Elaine v patách Remiho následoval.* A co ty? Slyšel jsem, že se tvůj názor na Alessandru změnil..*Načal pak.*
Já myslím, že to nějak zvládneme, přeci jen zábava může být i s osinou v zadku, teda ježiš, pardon, chtěl jsme říct dozorcem, dozorkyní, no, to je jedno. Zakecal se, než se otočil opět na Tay a poslouchal jej. Pak se zasmál. No, skutečně jsi měl veselo, to se nechat musí, ale teda, koukám koukám, zní to jako fajn zábava. No já, já jsem v Arkansasu, budu rozšiřovat obchod, pak jsme byl tak nějak tady různě a jo, nějak jsem navázal s Aless, ehm, ani nevím co to je, dáš si cígo? Jako kdyby chtěl trochu polevit od tématu, vytáhl Remi krabičku cigaret, jednu podal Tayovi a usmál se. Neboj, nepodpálím tě, tebe mám rád, netopýrku. Usmál se na něj. A s tou Alessandrou, to se má tak že...ani nevím. nějak sami zkoumáme, co to je, ale jistý si nejsme ani jeden, abych řekl pravdu. Přiznal, jak to po pravdě bylo.
*Pro Taylora tyto poznámky už nebyly nic nového. Zvykl si, narozdíl od Elaine, která už stihla Remiho začít propalovat pohledem.* Dobrý, chápeme tě. *Ukončil toto téma, načež přešli k něčemu jinému. Od volného času po něco krapet temnějšího. Mladý upír si chtěl ověřit, zda mu Dragos mluvil pravdu. Jistě, bylo dost nepravděpodobné, že by lhal, ale pokaždé je lepší si nově získané informace něčím podložit.* Tak snad se tvému obchodu bude dařit i tam. *Hlavu jemně naklonil do strany. Nato se musel pobaveně uchechtnout.* /Je rozkošné jak se snaží změnit téma./ *Okamžitě však přikývl. Takovou lákavou nabídku přece odmítnout nemohl.* Samozřejmě. *Krabičku si zvesela převzal. Ukazováček si nato bleskově přiložil k ústům, aby vílákovi dal najevo, že by měl být radši zticha, jestli nechce, aby se tu stalo další drama. * Na tyto kecy bacha, ja? *Z krabičky si pak vytáhl jednu cigaretu.* Jo tak..*Kývne. Netušil, zda by měl narovinu říct, co konkrétně mu bylo sděleno. Co když by se pak strhla hádka, nebo něco takového? Nechtěl nic riskovat.*
Doufám v to, přeci jen, je to zaseněco nového avelkého, takže doufám, opravdu jo, že se to vyvede. Už teď to vypadá jako docela velká věc, jen to udržet, a bude to nejlepší. Uculil se fér. Krabičku mu rád předal a spokojeně se usmíval nad tím, jakou mu s tím udělal radost. Tak nějak jsmke si to myslel, tak jsme ti raději jednu vzal, však vím, jaký to je občas bez nich absťák. Protočil očima a zasmál se. jeho pohnutku pochopil a tak raději zmlkl. Nad jeho dalším výrokewm jen kývl, než nastalo na chvilku ticho. /Ajej, to se mi nelíbí, ticho ne./ Pomyslel si, než se na něj usmál. Byl jsi ěnkdy na dvoře? Jakékmkoliv? nebo to bude dneska premiéra? Zazubil se pobaveně, zatímco is on sám zapálil a popotáhl.
Budu držet palce. *Kývne. Krabičku s cigaretami si pak od svého kamaráda převezme. Rozhodně neotálí, okamžitě ji otevře a jednu si rovnou vytáhne, postřehne ovšem, že neobdržel i zapalovač, který by se mu nyní docela hodil.* Jojo, ale příště můžeš přibalit i něco na zapálení, ve vile nemám nic. *Přizna. Samozřejmě chápe proč by nebylo bezpečné s něčím takovým v baráku plném upírů pobíhat, ale přece není idiot a ví jak správně s tím správně zacházet. Nicméně po tom, co zas přišla řeč na Remiho vztah s Aless, definitivně zmlknul. Nastalo zkrátka sladké ticho, které zrovna teď neocenil. Ačkoliv..mohl si za to taky sám. Nemusel to vůbec vytahovat, kdyby nechtěl.* Premiéra..můžu si půjčit ten zapalovač? *Zeptá se a ruku nato rovnou k Remimu natáhne.*
Spokoejně se usmíval, když si mladý upír zapaloval cigaretu. Jo, jasně, tady. Podal mu Remi zapalovač, tak nějak se sám zasekl. Podal mu jej, než si sám potáhl z cigarety a usmál se jak na upíra, tak na jeho doporvod. Premiéra, no, to pro mě byla před pár týdny taky, ale jelikož tam teď budu tráviit čas, tak bych se tam měl pomalu víc a víc koukat. To jsme ti vlastně ani nepsal, proč zrovna to místo! Jako kdyby si právě vzpomněl, no, taky si právě vzpomněl, koukl na TAye a jemně se usmál. No, tak nějak za mnou přišel Erno, což je vévoda z Podzimního dvora. Nabídl mi to, abych jemu a jeho dceři dělal ochranu a strážce na velkých akcích, že si mě prý pamatuje z minula. A taky proto, že znám dle něj svět lidí lépe, než on, jelikož v něm žiji. No, po nějaké době váhání jsem to vzal, přeci jen, tak jsem si i říkal, že bych se měl taky sem tam na ten dvůr vrátit, nebo když ne na můj rodný, alespoň do Faerie. Nevím, zimní dvůr bych asi neszoušel. Pronesl uznale a přešlápl si na noze.
*Svoji cigaretu si zapálil sám až když zapalovač od Remiho obdržel, což se i tak neobešlo bez podezřívavých pohledů ze strany Elaine, která se jich samozřejmě držela jako jejich vlastní stín. Taylora to trochu znervózňovalo, to každopádně, nicméně neměl úplně právo si stěžovat. Mohl mít taky delší domácí vězení..což by asi mělo na druhou stranu menší následky pro ostatní upíry ve vile.* No, povídej, přeháněj, zabav mě. *Uchechtne se. Až na to, co už řekl, se neměl o co dalšího podělit. Maximálně kdyby se chtěli bavit o svém dětství nebo tak, což s největší pravděpodobností nechtěl ani jeden jedinec. Fialovovlásek tedy zpozorněl a oddaně začal Remiho povídání s údivem poslouchat.* /To ty jsi tu ten, co se vůbec nenudí./ *Pomyslí si. Až na chvíle, kdy fotil, pracoval či se učil, trávil svůj volný čas spíše nuděním se uvnitř vily, hlavně tedy během dne.* Zdá se, že máš vážně zajímavý život. *Uzná nahlas, načež si ze zapálené cigarety potáhne a zapalovač vílákovi vrátí hned, jakmile si uvědomí, že už se jej chystal schovat do kapsy svých kalhot.* Pardon, málem bych ti ho přibral.
Remi s eusmál. No, jo tak nějak mám, řekl bych, občas i více, než bych chtěl. Jo, věř mi, občas mi jen atk normální a nudný život trochu chybí, to nemůžu lhát. Ale taky nemůžu říct, že tohle není fajn, protože je, dost fajn, a dost se bavím, no takže asi tak. Usmál se a pak si přebral zapalovač. Hele v pohodě, mám jiich víc, to se nemusíš bát. Navíc, na dvoře stejně potřeba nebude, raději, no však víš, víly a jejich příroda, nevím jak by se tam tvářily na nedopalky na cestičce. Pronesl s úšklebkem, než pokuřoval dál. No, a jak se vlastně teda stalo, že jsi tu? Já myslel, fakt jsem měl za to, že už tě neuvidím, že si Dragos dupne, aby jsi ke mě měl zákaz. Sjle si upíra Remi pohledem a jemně se pousmál. Chyběl mu, jasně že jo, byl to moc fajnovej kluk a Remimu s ním utíkal čas rychle, jak se bavil.
*Měl co mu závidět. Volnost, schopnost vycházet na světlo, žít vesměs normální život. On se naneštěstí kvůli vlastní chybě musel schovávat ve tmě, ven daleko od lesa se nehnul bez doprovodu a svoji předchozí profesi si nemohl udržet, protože to byla převážně práce s lidmi a často i ve dne.* Pořád lepší než vycházet ven jen v noci, nemyslíš? *Nakloní hlavu do strany, když mu vrátí jeho zapalovač a vydechne kouř. Předstírajíc, že zcela rozumí, pak kývne. Víly znal jen z povídání svého ex a ostatních upírů. Jediné, co věděl, že mají rády přírodu, nemají dobrou krev a jako poznávací znak slouží hlavně jejich špičaté uši.* Jak už jsem řekl, vyjádřil se k tomu tak, že mi nemůže zakázat se s tebou bavit, takže jen zajistil, že mě s tebou nenechají osamotě. *Načal opět. Krátce pak otočil hlavu, aby se mohl podívat na Elaine, než se zas vrátil pohledem k Remimu.* Hlavně jej více..znepokojilo? Asi..že jsi změnil na Alessandru názor. Jak bych to řekl..*Zapřemýšlí, opět do sebe nasaje nikotin a vzápětí vydechne kouř.* Myslí si, že bys jí mohl napomoct s tím, dostat mě k ní, o což se ona sama snažila i předtím, když jsem ji potkal na pláži. *Lehce se pak nad tou vzpomínkou uchechtne.* Dala mi najevo, že když bych přešel k ní, mohl bych se s tebou zase stýkat.
Remi jej poslouchal a zamýšlel se. Tak to mi neřekla, to jsem nevěděl. Přiznal fér, nervózně se usmál a podrbal se na zátylku. Hele, ale já nejsem Aless. Jo, možná s ní mám nějaké pletky, ale určitě to není z toho důvodu, abych měl nějaké přičinění na tom, dostat tě k ní, to ani v nejmenším. A pokud bych se s ním měl sejít sám a snad mu to osobně říct, tal to udělám, protože Tay ty jsi super osobnost, o kterou bych nerad přišel. Usmál se na něj, než se ale podíval na Elaine. Nebo ta by mu to mohla říct, řekni mu, že... Pak nad tím ale mávl rukou, přeci jen, nebyla poštovní holub. Povzdechl si a podíval se na Taye. Jak říkám, se mnou ti nic nehrozí, ani kvůli Aless. Žádné hry za účelem dostat tě k ní, nic. Žádné informace o Dragosovi, to nechci. Chci jen trávit s tebou čas. Pronesl a usmál se.
*Za tento Dragosův verdikt byl rád. Ano, vyslovené povolení to nebylo a jeho dozor jej už nemohl nechat s ním o samotě, ale aspoň něco. Nemohl si stěžovat. Zvolna a v klidu vdechoval do sebe nikotin, načež si vždy cigaretu od úst odtáhl a vypustil ze sebe kouř, zatímco Remiho poslouchal a zlehka přikyvoval. Kdyby vypil větší množství krve, už by se tu díky té poslední větě červenal.* O-oh..to slyším rád..a nápodobně. *Krátce se na něj během chůže podíval a usmál, než věnoval zmatený pohled Elaine, když jej zastavila. Remiho pořádně předtím nevnímala, spíše se rozhlížela kolem sebe, tudíž když se přiblížili k bráně dvora, zareágovala.* Dál vás nepustím, Dragos to zakázal kvůli bezpečnosti. *Vypadne z ní, ruku dávajíc pryč. Tay se tedy na Remiho omluvně podívá, ale vzápětí se znovu usměje.* Tak zůstaneme na chvíli tady. Stejně jsem se s tebou nepodělil tak úplně o všechny své zážitky.
Stejně překvapený byl i Remi. Ale nakonec to přeci jen bral, protože, a to pro něj bylo asi to nejpodstatnější z toho, co se teď řešilo, do křížku se dostat s hlavou klanu nechtěl, nejen kvůli sobě, ale ani Tayovi nechtěl způsobit nepříjemnosti. Proto Elaine jen kývl souhlasně hlavou, než se na Taye usmál. Jasně, sedneme si tu, budeme kecat, projdeme se. To ti musím říct, co se nám stalo o víkendu!! S Castorem, kamarád, byli jsme v LA, jen tak, spontání nápad. Ale kdo by tomu věřil, že se tam bude po pláži procházet démon. No, bylo to docela divoký, pomlátili jsme ho, ten hajlík byl zraněnej ale i tak utekl, ale v LA na institut se to nahlásilo, takže je to v klidu. Ale normálně na Pier Santa Monica, u pláže, no věřil by jsi tomu? Vrtěl Remi hlavou, vyprávějíc svůj zážitek.
*Elainina věta jej překvapila, nicméně vzpírat se nehodlal.* /Pořád je to lepší jak nic./ *Připomněl si pro sebe v hlavě a navrhl zůstat pouze kousek od onoho vstupu na Podzimní dvůr, načež se úsmál, když jeho návrh Remi doplnil o další tři. Popošel tedy trošku dál, sednul si do trávy a o asfalt tipl cigaretu. Během tohoto poslouchal znovu Remiho povídání. Zděšeně se pak na něj podívá a celého si ho prohlédne, hledajíc nějakou známku po zranění.* Jsi v pořádku? Neublížil ti? *Pověděl, zatímco si jej stále starostlivě prohlížel. Tohle moc vtipné nebylo. Mohlo to skončit děsně.* Těžko říct, nevím kde se démoni nejčastěji vyskytují..nebo se prostě zjeví kdekoliv? *Nakloní hlavu lehce do strany. Docela jej to zajímalo. Zatím naštěstí s démonem čest neměl a ani v to nedoufal.*
Já ani sám nevím, abych pravdu řekl, tak my a démoni...nebo teda, moc se v nich nevyznám. Nějak jsme to počachrovali s magií, Castor držel iluze aby nikdo nic neviděl, ale jako i tak. bylo to divoký. A to jsme jeli fakt jen na víkend do jiného města. Zašklebil se Remi, než se na něj koukl. Ještě cigaretu? Optal se, on sám si jednu zapálil. No, ale hele, přemýšlel jsem, že se ostříhám, že to tak nějak zkrátím, možná k ramenům, nebo kousek nad ně, přeci jen doroste to a nevím, co myslíš, nevypadal bych jak pako? Zasmál se, ptajíc se na názor. Barvy ty ne, do těch nejdu, ale kdyby jsi ty něco jiného chtěl, třeba červenou, nebo tak, něco můžeme klidně zase spáchat. Zazubil se n upíra fér od ucha k uchu, natáhl si nohy před sebe a jednou rukou se zapřel o trávu za sebou. Chm, škoda, že jsem si nevzal kytaru, mohl jsem to tu trošku rozjet. No, neplánoval jsem ji, ale zase jsem o něco moudřejší. Dragosovo upíři na dvůr ne-e.
*Když ani po chvíli nenašel něco, co by nasvědčovalo nějakému zranění, vzdal to a hleděl si svého - trávy na níž seděl.* Náhoda je hold blbec no. *Kývne. Chvíli, kdy se všechno pokazí si hold nevybereme. I on to věděl. Chtěl snad při výletu do kostela být bodnut a tak tak vyváznout z hořícího kostela? Asi úplně ne, nepatřilo to mezi jeho koníčky.* Zatím ne. *Zavrtí hlavou a zapře se rukama o půdu za sebou, přejíždějíc prsty po trávě a mapujíc ji očima. Nato pohlédl opět na Remiho. Prohlédl si jej a zapřemýšlel.* Máš vskutku pravdu, doroste to, takže zkusit to můžeš a uvidíš. Navíc..nějaký čaroděj by ti případně mohl pomoct s magií, kdybys ty vlasy pak chtěl co nejdřív mít zpět, ne? *Nakloní hlavu lehce do strany. Jen hádal, nevěděl to jistě.* To ne..maximálně se ti pak ozvu, kdybych chtěl zpět na přírodno. *Usměje se.* Jojo..snad to nevadí.
*Remi pokýval hlavou.* Jo, přesně to jsme si říkal taky, že pořád existují nějaké ty fígle k tomu, aby to dorostlo. No, každopádně si myslím, že bude ale asi lepší, abych to stáhl, tedy, zkrátil, už jen kvůli té práci na dvoře. Nevím, jako jo, dokážu mít vlasy v culíku a tak, ale podle mě bude lepší je na tohle mít kratší, aby se přeci jen nepletly. *Zazubil se, když se nakonec rozhodl a pokýval hlavou sám sobě na souhlas. Pak koukl opět na Taye a uculil se.* Na přírodno? Už o tom přemýšlíš? Snad se ti ta fialová nelíbí, za mě je úžasná. Ale tak, myslím si, že na experimentování máš pak ještq času dost, takže tak. *Neodpustil si rýpnutí, no, to by nebyl Remi* Ne, co se Dragose týče, tím se netrap, to se stává. Netrápí mě to, ani nevadí, nepotřebujeme to k tomu, abychom si to užili, no ne? Jen jsem to viděl jako možnost, ale nebudu tě určitě hnát proti nějakým pravidlům nebo za hranice nebezpečnosti. *Mrkl na Taye fér.* jak to s tebou vlastně teď je? Jak dlouho tě čeká ještě chození s doprovodem? *Zajímal se.*
*Kromě různých podporujících sér tu nakonec měli i čaroděje, takže růstem vlasů se tolik zabývat nemuseli. Nakonec hlavou opět kývl. Jestli to chtěl i kvůli praktičnosti, tak to byl o to větší důvod, proč to udělat, na druhou stranu už však musel být na ty dlouhé vlasy zvyklý.* Ale zase by to mohlo vypadat i docela urozeně. Však víš..v minulosti si šlechtici nechávali dlouhé vlasy a když už je neměli, měli paruky. *Dodal, Remi však nakonec nešel do role nějakého diplomata. Jestli měl být ochránce a strážce, asi mu tento fakt mohl být u zadní části.* Ne, to ne..nepřemýšlím o tom, jen říkám, že bych nešel do další šílené barvy. Stačí mi tohle. *Uchechtne se a mávne rukou, načež se krátce podívá na Elaine. Pozornost věnuje hlavně jejím dlouhým vlasům, načež si rukou zajel do těch svých, čímž je ještě víc rozcuchal. Ty dlouhé, co měl předtím mu docela chyběly. Následně kývl a rychle se při následující otázce podíval jinam. Asi někde za stromy hledal nějaké další téma. O tomto se zrovna moc bavit nechtěl.* Těžko říct, asi budu ven chodit sám až jak budu umět ovládnout touhu po krvi i v přítomnosti lovce či civila. /Pokud nedostanu kvůli bezpečnosti znovu domácí vězení./
*Fér pokýval hlavou.* ANo, jak říkáš, musím uznat, že jsem ve dlouhých vlasech vždy viděl jistou formu, hm, řekněme urozenosti, ale tak, doba se mění. V minusloti jsme sice nežil, ale vím, že to tak bylo, ovšem, ani tohle by mi nevadilo. Ale jo. Své kouzlo to má. *Přitakal upírovi Remi a popotáhl z cigarety, než se zadíval na nebe a pousmál se. Měl večery rád, pokud nebyl tedy mimo své myšlení, kdy mu v noci občas přeplo, měl večery rád. Hvězdy, jejich rozmanitost, záři a krásu. Poslouchal u toho ale i Taye.* Dobře dobře, ale sluší ti i tohle, i tvoje přirozená. Myslím, že by ti ostatně slušelo cokoliv. *Mrkl na Taylora Remi.* Jistě, no, každopádně si myslím, že to zvládneš, asi to bude trvat ještě dlouho, nebo, no nevím, ale budu ti držet pěsti. *Pronesl, než se odmlčel. Pak ale pohled obrátil opět na oblohu.* Umíš číst ve hvězdách? *Optal se.* Myslím tím, hledat souhvězdí, vyprávět jejich příběhy? Nějaké jsou krásné a dlouhé, nějaké krátké a smutné, celkově mě ale vesmír udivuje. Ze země můžeme obdivovat každou hvězdu, nebo planetu, a přitom, i když jsou krásné, jsou tak strašně samy, tisíce světelných let od dalších nejbližších, podobných těles. *Pronesl. zamyšleně.*
*Pokrčí rameny. Doba se vskutku mění, tím by to nechal uzavřené. Je nakonec jen a jen na Remim, zda si ty vlasy ostříhá, nebo ne, mu ve finále stejně narostou i samy od sebe. Kdyby Tay chtěl mít své dlouhé vlasy zpět, musel by si k tomu čaroději zajít, jinou možnost neměl. Ještě, že dva milé znal. Pousmál se. Triss dlouho neviděl a tak doufá, že se to brzy změní a někde na ni narazí, nebo ji třeba někde na večer při tmě pozve. Možná zde, do parku, když na jeho pomyslném konci a přechodu na dvůr, byly opravdu krásně a nerušeně vidět hvězdy. Bylo to nádherné.* Tohle neslyším poprvé, ale jo, budu ti věřit. *Uchechtne se a kývne, nakloníc hlavu do strany.* Narovinu, naučit se ovládat není jediný důvod, proč mám doprovod, ale to ti vysvětlím jindy, nebudeme kazit tu klidnou atmosféru. *Zavrtěl hlavinkou a hvězdy na obloze si prohlédl.* No souhvězdí úplně hledat neumím a ani jejich příběhy tím pádem ti nepovím, ale můžu se to do příště doučit, jestli chceš. Stejně nemám co dělat.
*Ihned přikývl.* Jak si jen budeš přát, nechci tě určitě do ničeho nutit, ničeho, co by ti bylo nepřijemné probírat. *Usmál se na upíra Remi, než se podíval nad ně a chvilku hledal.* Tady, i když jsme v parku, je pořád straně světel, takže niic moc vidět nejde, jenom něco, koukej se. *Remi se poposunul blíže k Tayovi a ukázal hned nad ně.* Támhleto je had a kousek od něj hadonoš. Aaa severně od hadonoše Hercules, na západ střelec, na východ štír. No a támhle někde, se schovává Alfa Centauri, a to je prosím pěkně hvězda, která je nejblíž ke Slunci. Ale vidět není, je maličká. *Povídal. Hvězdy měl rád, pamatoval si, jak je jako malý s Chi pozorovali z louky kousek od jejich domku za Římem.* Jo, na ty bych dokázal koukat věčnost, někdy tě vytáhnu za město, kde není tolik světel, to teprve uvidíš. *Usmál se fér a položil se do trávy vedle Taye.*
*Pousmál se. Byl rád, že tohle slyšel, zahřálo jej to u nefunkčního srdíčka.* Díky. *Kývl, hledíc na oblohu.* Na druhou stranu jsme dál od světel, takže tento úsek jde téměř nerušeně vidět. *Opět pokrčí rameny. Nato využil toho, že se Remi přisunul, sám se šoupnul blíž k němu a položil mu svoji hlavu na rameno, pokud mu ji tedy vílák hned nedal pryč. Pokud ne, spokojeně pozoroval, co mu Remi na obloze ukazoval a tiše přikyvoval na jeho slova. Občas pak i kontroloval hodinky. Nikam sice nespěchal, ale kdyby narazil na otevřenou večerku, byl by docela rád, protože si jinak ty cigarety může v pokoji tak akorát vystavit.* Dobře. *Kývne.* Už ale půjdu, rád bych se ještě po cestě stavil někam pro zapalovač. *Pohlédne na Elaine, která mu svoji pozornost taky věnuje, jen její výraz není moc pozitivní.* Budu opatrný, klid. *Řekne a ačkoliv úplně nechce, nakonec vstane a koukne na svého kamaráda.*
*Nad gestem toho, když si tay opřel svou hlavu o Remiho rameno, se fér usmál a spokojeně vydechl. bylo mu to příjemné, blízkost lidí, které měl rád, se mi líbila a nijak se jí nebránil. Když mu pak řekl, že už je na odchodu, tak jen zamrkal překvapeně očima.* Už chceš jít? No, já ti tuhle krabičku klidně můžu dát, přeci jen, bral jsem si z ní jen teď, a zapalovač ti svěřím taky. *Usmál se, než se na něj zadíval.* Upřímně bych byl rád, kdyby jsi zůstal ještě chvilku, je mi s tebou fajn, popravdě. A nebo se mi to jen možná zdá, a čas mi utíká prostě rychle. *Podrbal se nervózně na zátylku Remi. Vstal ale taky a usmál se.* No, mohu tě alespoň doprovodit? *Optal se opatrně.*
*Chviličku se snažil svoji dozorkyni přemluvit jak pohledy, tak i slovy, ale nakonec se slabým zakňučením kývl na její negativní verdikt.* Dobře, ale aspoň liquid si půjdu koupit. *Řekne nakonec ještě k El, než se otočí zpět na překvapeného Remiho.* Klid, krabičku jsi mi dal a podle všeho zapalovač si do vily vzít nemůžu. *Kývl k Elaine, která na potvrzení jeho slov jen kývla hlavou.* Takže se venku budu ptát ostatních na zapalovač. *Zamrmlá si pro sebe, načež kývne. Chápal jej, na druhou stranu, i když doma neměl co dělat, jeho dozor měl taky své zájmy.* Utíká to rychle a tady El má taky své starosti, ale doprovodit mě můžeš, půjdu si koupit aspoň liquid. *Pousměje se, natahujíc k Remimu ruku, pokud by jej za ni chtěl náhodou chytit.*
Hm, a co kdybych ten zapalovač tady někde kousek položil a nechal tě, aby jsi si ho sám sebral? Hele, koukej, dám ho tady na zem, aaaa...vezmeš si ho? *Navrhl, ale pak se nakonec zasmál a mávl ruku.* No tak ne, já jsem zapomněl, já jsme vlastně ta žhářská víla. *vyplázl jazyk, protočil očima a ušklíbl se.* No tak super, alespoň něco, kousek odtud večerka jedna je, má nonstop, tak můžeme tam, co ty na to? *Navrhl pak Remi Tayovi, sebral zapalovač, jež skutečně nechal na zemi sám sobě ještě zapálil jednu cigaretu.* No, a co jinak? Máš nějaké plány? Jak jde focení, a jak se má Sascha? *Vyptlával se Remi ještě.*
To by fakt neprošlo. By mě asi z vily vyhodili. *Uchechtne se. Jistě, chápal, proč nemohl tahat na takové místo zapalovač, ale nebyl přece debil. Určitě by s ním nedělal všelijaké blbosti.* Jojo, jaké místo plánuješ podpálit příště? *Uchechtne se a zavrtí hlavou. Jo, tohle bylo docela vtipné. Nabízenou ruku nakonec stáhl, na slova féra kývl a rozešel se zpět na začátek parku společně s El v pozadí a Remim vedle sebe.* No vyloženě žádné plány nemám. Focení jde a Sashy se musím nejprve zeptat, pak ti to napíšu. *Kývl.* Ale abych dořekl to, co jsem ti chtěl říct předtím..slyšel jsi o tom požáru? Jak shořel ten kostel? *Zeptal se jej, ignorujíc Elaine za sebou. Kdyby nechtěla, ať se o tom baví, měla je zastavit.*
*Remi se zasmál.* neboj se, žádné, a já jsem ani nic podpáliit nechtěl, takový zase nejsem, nikdy jsem neodpovídal psychopatickým rysům, ani žhářství. *zasmál se. pak ale zavrtěl hlavou.* Ne, neslyšel, jak říkám, byl jsem v Los Angeles a předtím zase na dvoře, takže ne, informace o tom, co se dělo tady, mi nějak proklouzly skrz prsty. Co se dělo? Nějaký přinasraný démon, nebo tak? *Střílel Remi od boku, protože jak říkal. tohle mu skutečně nic neříkalo. A pokud ano, pokud o tom slyšel, nejspíše to se vším tím, co teď on sám řešil prostě jen přešel a hleděl si svého.*
Morgan říkal, že to časem přijde..prý dospějeme, ale pak zešílíme..takže nakonec je možné, že se k tomu i tak dostaneš. *Pokrčí rameny. Tehdy byli společně ještě s Damianem v baru a potkali tam tu bývalou lovkyni, když tohle z Morgana vypadlo. A jelikož už tu byl delší dobu a znal mnoho takových, nedalo se o jeho slovech tolik pochybovat. Lehce se oklepal. Tohle nebylo nic příjemného, ostatně to ale ani následující téma ne. Tay si lehce skousl ret a kouknul jinam.* Ne, démon to nebyl. *Zavrtěl hlavou a nervózně se uchechtne.* No jak jsem říkal, má schopnost ovládat se, obzvláště pak když ucítím vážně skvělou vůni krve, je docela mizerná. *Načal, zapřemýšlel nad slovy a poté znovu pokračoval.* No tak jsem z touhy po té určitě sladké krvi zaútočil v tom kostele na lovkyni, která nakonec po nějaké chvíli..vyslýchání? Omylem zakopla a pomocí zapálené svíčky v ruce jaksi podpálila kostel. *Podrbe se při dokončení svého monologu na zátylku. Něco málo přitom vynechal..například to bodnutí do nohy.*
*Polouchal jej, jakmile ale zmínil, že to byl on, tak vykulil oči. Tentokrát to byl on, kdo si koho sjížděl pohledem.* A jsi v pořádku? Ježiš marja, to se mi snad zdá, on by se nechal zapálit. No, už asi nějak chápu, do jakých problémů ta chuť dokáže až dohnat, tohle je děsivý., Ale ne proto, jako kvůli tobě, ale taky proto, že jsi mohl...no mohlo tě to zabít, blázne. *Hlesl a povzdechl si. Pak si jej znovu prohlédl, než poukázal na obchod před nimi.* Jsme tu, dáš si se mnou ještě cigáro, než mě opustíš? *Usmál se na něj.* A hlavně mi musíš slíbit, že budeš už opatrnější, abych takhle o tebe měl strach-. *Podrbal se Remi zezadu na krku a smutně se ušklíbl, nebo spíše, se strachem v očích.*
*Vypadlo z něj až na nějaké drobnosti, ale nakonec stejně zjistil, že i tu sebemenší blbost nakonec bude muset říct. Rovněž by se hodilo svého kamaráda uklidnit..pokud se to tak dalo vůbec říct.* Nenechal, utekl bych kdybych mohl. *Namítl hned, načež se ohlédl na Elaine.* Ta lovkyně mě bodla něčím do nohy..brutálně to pálilo. Nakonec ten nůž vytáhla až jak Elaine odešla a i tak se to hojilo docela pomalu...no ne tak rychle jak normálně. Mám pocit, že když jsem utíkal z kostela, ještě jsem kulhal. *Zapřemýšlel, kývajíc ke svému dozoru, aby naznačil, že by byl rád, kdyby něco taky řekla.* Byly to dýky, jednu mu přidržovala zprvu u krku..do toho hlášení jsem to i tak zapsala. *Vypadne z ní. Tay si opět skousne ret a rychle kývne.* Jo, asi bych si si teď i dal. *Pousměje se.* Budu se snažit.
*Remi jej celou dobu poslouchal v podstatě se zatajeným dechem. Pak si povzdechl.* Tak to mě mrzí, ale doufám, že teď už jsi a budeš v pořádku, Tayi. *Hlesl Remi obezřetně. Cigaretu vytáhl sám sobě a pak i jemu, než zavrněl.* Hm, a pro co že to vlastně jdeme? Nebo teda, vím že si to říkal, ale asi mi to vypadlo, občas mě trápí ta paměť. *Přiznal, a zasmál se sám sobě. Pak si zapálil, Tayovi podal zapalovač, počkal, až si zapálí i on a když mu jej vracel, tak jej uklidil a rozhlédl se.* Já si taky vezmu něco na doma, ale pak už taky poběžím, zítra mám brzké vstávání. *Ušklíbl se.*
*Kývl. Byl rád, že se nakonec o tom nehodlali bavit dál.* Pro liquid do elektronky. *Uchechtne se.* Už tak brzo? Nemáš ještě málo let na Alzheimera? *Zašklebí se, načež si pomocí zapalovače zapálil pak onu cigaretu, kterou od Remiho obdržel a zapalovač mu vrátil.* Aspoň někdo, já se budu válet doma dokud nevyjde měsíc. *Pokrčí rameny a potáhne.* Možná bych taky mohl vystrčit nohy z pokoje a jít za ostatními do společenské místnosti..možná jim něco zahrát na kytaru, nebo si zkusit s nimi popovídat..těžko říct.
*Remi protočil očima a zasmál se.* To ne, jen prostě zapomínám, stává se. *Zasmál se sám.* Zkus to, nějak se odreagovat, proč by ne i zahrát, na něco přijdeš, tomu věřím. *Mrkl na něj.* Když se pak nakonec vydali do obchodu, Remi si pobral co potřeboval. Při odchodu se rozloučil s Tayem, mávl na Elaine, a sám se pak vydal na cestu k nejbližší zastávce, aby mohl skočit na metro nebo autobus a dostat se domů. Musel ale uznat, ýe dnešek si užil jak jen mohl a jak jen to šlo- v dobré společnosti on vždy.*
Jasně, chápu. *Přikývne.* Jo..díky. *Kývl. Po dokouření cigaret se pak i s Remim vydal do obchodu, kde si koupil vše potřebné a při odchodu se s Remim rozloučil. Dokonce i El Remimu zamávala, než Taylora pobídla k cestě zpět do vily.*
*Potřebovala se projít s Flamingoa Echo. Tak nějak potřebovala pročistit hlavu, přeci jen, její den D se blížil každým dnem rychleji a rychleji. Procházela po parku, tak nějak doufala, že narazí na Lyrii, potřebovala s ní mluvit, potřebovala jí všechno říct, všechno, co se stalo a co se chystá. Neviděla jí dlouho, občas byla zalezlá sama u sebe a chodila jinam, a nebo jí nenašla. Nyní ale nechtěla odejít, dokud ji nenajde. Obě fenky lítaly jako vždy, užívaly si volnosti, sem tam nějaký člověk uskočil a jak bylo zvykem, do Aki se i pustil s tím, ať si je dá na vodítko. Tentokrát jim ale Mira nevěnovala jediného pohledu, a když už, byl vražedný, chladný a nebezpečný. Oblečená byla do černých džín roztrhaných na koleni, rudého korzetu kolem hrudi a přes ramena měla hozenou černou, koženou bundu. Vlasy si vytáhla do vysokého culíku a stáhla si i ofinu, jež připevnila sponkami. Sem tam se rozhlédla kolem sebe, doufajíc, že jí ta její víla konečně padne do jejího zorného pole.*
*Už dlho sa okolo nej nič nedialo a trochu z toho znervóznela. Predca všetki jej problémi predca len tak nezmiznú cez noc že? Preto sa v posledných dňoch zdržiavala na zimnom dvore abi v prípade problémov neohrozila Miru. Keď sa ale ani tam nič dlho nedialo tak len pokrčí plecami a viberie sa do central parku a dúfa že tam svoju priatelku nájde. Ak by ju máhodov nenašla tam chce ísť k nej a zaklopať jej na dvere. Oblečie si jednoduché ale pekné zelené šaty ktoré jej siahajú do pol lítok, na správnych miestach prilehavé a na iných zasa volné takže zvíraznujú jej štíhlu postavu. Ako običajne je bosá a všetko to doplní svojou bežnou vízbrojou v podobe vrecka s prachom a noža. Nakoniec sa je podarí zohnať aj peknú kiticu červených ruží. Takto príde doparku a začne ním pomali prechádzať a hladať Miru. Keď ju konečne uvidí spadne jej brada a zostane na nu chvílu vivalene pozerať.* /Pri duchoch čo to má ne sebe........ Ale vyzerá v tom krásne./ *Pomyslí si keď opadne jej prvé prekvapenie a poriadne si ju obzrie.* Ahoj láska. *Pozdraví a pobazká ju a podá jej kvety.* Páni Ty vizeráš...... *Znova si ju prezrie so zdvihnutím obočím a šibalsky sa usmeje* ....... zaujímavo ale moc ti to pristane. *Dokončí vetu.* Prepáč že som tu teraz nebola... *Ospravedlní sa a na tvári jej je vidieť jasný smútok.*
*Konečně ji viděla, takovou, jako vždy, jemně vypadající a zkrátka krásnou. Zadívala se na ni a usmála se.* Ahoj má drahá. *Hlesla a než by si hned převzala květiny, natáhla se a dlouze ji políbila. Potřebovala ji cítit, vědět, že je tu konečně s ní, dokázat si ten pocit, že to je skutečné. Jednou dlaní si ji k sobě natiskla, a objala. Pak se usmála a odtáhla se.* Ty jsou moc krásné, děkuju ti Lyr. *Proenslala k růžím si ihned přivoněla. To už se k nim začaly sbíhat její dva psi, Flamingo a Echo, i Lyr si mohla všimnout, že její bílá fenka, ta, kterou měla Aki nejdéle, chyběla. Uculila se a vzala vílu za ruku.* To je v pořádku, i já jsem měla nějaké...trable, které jsem si musel vyřešit. A potřebuji o tom s tebou mluvit, mohly bychom se někde posadit? *Optala se, lehce nesvá.*
Samozrejme. *Prikívne okamžite vážna a posadí sa s Mirou na najbližšiu lavičku. Poriadne sa jej zahladí do tváre a teraz si uvedomí že vizerá trošku strhane aj to že miesto troch psov má so sebou len dvoch. Jednou rukov drží Miru za ruku a palcom jej kreslí upokojujúce kolečká na chrbát ruky, druhá jej okamžite viletí k vrecku s prachom na krku. Zamračí sa.* A ja som tu nebola..... Všetko mi povec. Čo sa stalo, ublížil ti niekto? /Ak sa jej niekto čo i len dotkol zabijem ho, pomali./ *Zamračí sa ale potom víraz uvolní a sústredí sa len na Miru.*
*Mira si tiše povzdechla, sklopila pohled, než se podívala zase na Lyr.* Stalo se toho hodně, přemýšlím, kde bych měla tak začít. *Hlesla, než se nadechla a pokračovala.* Nevím, jaký to byl den, ale šla jsem se psama do lesa, projít se. Občas tam chodíme a vím, že to tam mají rády. Potkala jsem tam policistku, Emilii, která tam vyšetřovala vraždu. Než jsme se k tomu dostaly, tak nás ale napadl vlkodlak. Mohla bych dát ruku do ohně za to, že to byl ten samý, co tenkrát v parku. Nějak se nám podařilo utéct, jen Indigo...začala mě bránit, a...zranil ji. Vezly jsme ji pak na veterinu, ale už bylo pozdě. *Odmlčela se, než pokračovala dál.* Když jsem se vrátily do lesa, zjistilo se, že ten vlkodlak stihl zabít člověka. Malé dítě, holčičku, která se ale...až divně podobala mě. Em, on, no vlastně je patoložka, říkala, že oběti podobně vypadající má na stole skoro pořád...a že se asi jedná o nějakého sériového vraha, jež má vyhlídnutý tak nějak ten styl, co jsem měla. Středně vysoký, hubený, hnědé vlasy na mikádo s ofinou. Proto jsem taky tak nějak změnila i styl. *Osvětlila.* Pak, když jsme se vracely zpátky, tak nám ten samý vlkodlak způspbil autonehodu, obě jsem byly dost pomlácené, ale jeden kamarád fér, no, pomohl mi vyléčit zranění. Ale od té doby...co se tohle děje, a co Indigo...umřel, jako kdybych to už prostě..nebyla já. vzbudilo se ve mě něco, něco co se mi moc nelíbí, ale je to silný, strašně silný. *Hlesla. V očích měla slzy, ale nechtěla si dovolit plakat.*
*Počúva Miru a na tvári je jej vidieť zúfalstvo a lútosť ktoré s každím ďalším slovom len rastie a silnie. Nakoniec sa jej po tvári rozkotúlajú slzi.* Pri duchoch, čo som to dovolila?! Mira prosím odpusť mi....... *Zašepká pridusene a nemôže sa Mire ani pozrieť do očí.* Ja.... Ja.... Ako som to mohla dovoliť? Slubovala som ti že ťa ochránim a na celej čiare zlihala!!! Mala som tam biť s tebou, dať na teba pozor a ieto toho, achh.... *Vetu nedokončí s bezmocmím povzdichnutím na konci.* Toho čokla nájdem a spravím ti z neho predkožku pred krb. Prisahám že nedovolím abi ti ublížil. *Povie a v jej hlase sa bezmoc a zúfalstvo zmení na odhodlanie a zúrivosť. Zavrie oči a z hlboka sa nadýchne abi sa trochu ukludnila.* Neboj poradíme si stím. *Povie už pokojnejšie a pohladí ju po tvári.*
*Hned, jak se začala Lyr omlouvat, zavrtěla hlavou.* Ne, ne ty se nemáš za co omlouvat, nic z toho není tvoje vina, nemůžeš vůbec za nic, tak si nedávej nic ani za vinu, prosím tě, tohle bych nechtěla. *Hlesla a vzala její tvář do dlaní.* To opravdu není něco, za co by jsi se měla vinit, přeci jen, kdo mohl vědět, že se to stane? Kdyby jsi to věděla, tak by jsi byla se mnou, to vím, proto tě tak moc miluju, ale tohle netušil nikod. Já se na tebe nezlobím, ani bych nemohla, neměj strach, prosím. *Jakmile se dostala k tomu, že toho vlka zabije, tak si skousla ret.* O tom jsme s tebou valstně chtěla mluvit. Víš, přemýšlela jsem o tom. Nechci se cítit takhle bezmocně, a i když jsem ráda, že mě chráníš, nechci být takhle slabá a zranitelná sama o sobě. Proto jsem se už rozhodla pro to, že se enchám proměnit. V upíra. Na začátku září. Už je to daná věc, udělá to Alessandra Ransom, jedna upírka z Brooklynu, dává dohromady klan. Ví vše, i o tobě, říkala i, že by nám nebránila v žádném kontaktu, jen dle bezpečnosti, já už prostě...už mě nebaví a nudí být slabá. A za to, co ten hajzl udělal....chci ho zabít sama. Cchi, aby cítil tu bolest, kterou cítila Indigo, chci ho rozsápat na kusy, pomalu, aby cítil všechno to, co mu budu dělat. *Zavrčela, pak ale jako kdyby se zarazila a skoro až vyděšeně se zadívala na Lyr.* Vidíš? A to je to, Lyr přijde mi, že přicházím o rozum. *Svěřila se ahlavu si složila do dlaní.*
*Na Mirine upokojovanie kívne hlavou a trošku sa usmeje a snaží sa svoje pocity márnosti zatlačiť niekam dozadu svojej hlavi a sústrediť sa na svoju partnerku. Čo sa jej aj podarí keď na ňu Mira zhodí atomovku. Znova jej padne brada až na zem a chvílu nieje schopná slova ani pohibu. Len vyjavene pozerá na Miru. Po chvíli sa jej podarí aspoň zavrieť ústa a potom nad celou vecou trochu porozmýšla. Nakoniec sa z hlboka nadýchne a uvolní. Pozrie Mire do očí vezme jej tvár do dlaní a dlho ju pobozká.* Kto som ja abi som ti hovorila ako so svojím životom naložiť? Okrem toho to trochu virieší aj niektoré problémi čo by sme do budúcna mohli mať. Napríklad čas a podobne. A nakoniec mužno že budem trochu pokojnejšia keď budem vedieť že niesi tak moc rozbitná. *Trochu sa uchechtne.* To nič láska. *Upokojí ju po jej posledných slovách a pohladí po vlasoch.* Neboj to bude v poriadku ale ak sa pítaš mňa zdravi rozum sa preceňuje. Koniec koncov ani ja niesom normálna. *Pokrčí plecami. A veselo sa zasmeje.* Ale poklal si dobre vspomínam chcela si mi ukázať svoj bit. *Povie a snaži sa za veselí tón skriť fakt že sa bude cítiť bezpečnejšie ak budú niekde pod strechoc a za dverami.*
*Hleděla na ni, tak nějak se lekla, jestli by jsi snad neodsoudila, či něco podobného. A své obavy řekla i nahlas.* Měla jsem trošku strach, aby jsi mi v tom nechtěla třeba zabránit, myslím, v rámci toho, že to je nebezpečný. Ta proměna a tak, ael pokud mám tvou podporu, pak jsem o to více ráda, má drahá. *Pronesla Mira spokojeně a polibek jí dlouze vrátila i ona.* Tak mě napadlo, no, chtěla jsem s tím počkat na tebe, co se týče Indigo...asi to bude nezvyklá prosba, ale chtěla bych se s ní nějak hezky, důstojně rozloučit. Pčeci jen, ona tu se mnou pořád byla, chránila mě před Andrewem, položila za mě život. Nechci ji jen tak rozprášit do moře, i když jej milovala, proto mne napadlo, zda by jsi mi nepomohla? Nějaká ta vaše magie, květiny, či tak? Chci, aby měla nějakou hezkou památku. *Usmála se na LYr. Pak kývla na souhlas.* Jistě, jak by ne. Bydlím odtud jen kousíček, takže jo, ráda ti to ukážu. *Pronesla, zavolala si k sobě Flamingo a Echo a chytla Lyrii za ruku, vedouc jí směrem ven z parku tam, kde se kousek nacházel její byt.* A, no, pokud se mohu ptát, co ty? Co se dělo, co jsme se neviděli? Ať nemluvíme jen o mě. *Zasmála se nervózně.*
Nikdy ťa za nič súdiť nebudem. Aj keď si začínam mysleť že som prekliata. Vieš všetki moje známosťi som stretla ako ludí ale počas nášho vsťahu sa z nich stali podsveťanky. *Smutne sa zasmeje.* Aj keď ti budeš prvá upírka. *Na jej prosbu s pohrebom len prikívne.* Samozrejme stačí povedať kedy a kde a stanesa. *Na jej ďalšie otázki len pokrčí plecami.* Ale dokopi nič. Vieš mám jeden menší spor s jednou vílov. Pred pár mesiacmi na mňa poslala zabijaka a teraz je už dlho podozrivé ticho tak som čakala že niečo skúsi a nechcela som ťa ťahať do nebezpečia. Preto som bola na zimnom dvore. Ale mala som tu biť pre teba.* Dodá znova lútostivo.*
*Aki se zastavila, postavila se Lyr čelem a koukla se na ni.* Byla bych moc ráda, kdybych tě mohla mít po svém boku. Samozřejmě, ne nejprve hned po proměně, to ne, ale chci, aby jsi tam byla. Aless mě asi ven pouštět nebude, a když, tak ne samotnou, ale už jsem zařídila, aby jsi u ní měla vždy dveře otevřené. Nechci o tebe přijít, Lyr, to bych asi upřímně nepřežila. *Hlesla tiše. Na její souhlas se usmála a objala ji, s tichým díkem na rtech. Pak už poslouchala, co říkala.* Ach tak, a nezkusila nic? Jsi v pořádku? V bezpečí? *Ujišťovala se ihned starostlivě Aki. To už je ale kroky zavedly k jednomu z panelových domků. Mira vytáhla klíče, odemkla a podržela je Lyr, aby mohla víla projít.* Taky jsem se seznámila s jedním férem ze Zimního dvora, Remi se jemnuje, prý odtamtud ale utekl když mu bylo dvanáct. Ale jeho otec, co jsem pochopila, tam je velitel stráží pod těch jejich samotným králem, co tak říkal. *Zauvažovala jen nad tím, když Lyr zmínila Zimní dvůr.*
Neprídeš o mňa kím ma budeš chcieť budem vždi s tebou. *Ubezpečí ju a ďalej ju počúva. Keď sa dostane k jej budúcej stvoritelke zvedavo nadvihne obočie.* Ale to je na upíra dossť velkorisé. *Podiví sa ale nechá to tak.* No uvidíme čo povie ak tam budem chcieť biť 24/7. *Usmeje sa ale potom sa trochu zarazí.* Len taká malá rada do budúcna. Férska krv je pre upírov neskutočne odporná nestrávitelná brečka. Ak sa jej napiješ tak sa zaručene povraciaš. *Povie veselo.* Remi? Toho som tuším raz stretladocela v pohode chlapík. No a mimochodom krála poznám osobne. Ale pre mňa to nieje král. Takú autoritu neuznávam ale považujem ho zablízkeho priatela.* Povie nakoniec a nechá sa Mirov viesť až zastavia pred dverami jej bitu.*
*Aki pokrčila rameny a pak přitakala.* Jo, to je, ona no tak nějak si chce zakládat klan, tak bere koho může a je ochotná dát za to i něco nazpět. Tak nějak, ona bude mít mě, a já budu mít to, co chci a ještě budu mít tebe. A i kdyby jsi tam chtěla být tak dlouho, proč by ne. Má velkou vilu, myslím, že pokud najdeme nějaké místo, nemusí o nás ani vědět. *Uculila se uličnicky Aki. Pak se usmála. Dobře, pokusím se na to myslet, kdybych tě náhodou chtěla pokousat, ale ne, to byl vtip, myslím si, že opatření ze začátku budou dost velká a dá si pozor jak Aless, tak i ty, já nevím jak to bude se sebekontrolou. *Pokrčila rameny.* Znáš ho? No super, tak se tam setkáte, má s ALess nějaké techtle mechtle, prý tam bude dost často i on. *Poslouchala, co pak říkala o králi a jen pokývala hlavou.* Ach tak, ale no, pokud blízký přítel, pak je to dobré. *Usmála se, odemkla a pozvala ji dál. Fenky se okamžitě schoulily v pelíškách vedle gauče. Lyr přivítal malý byt prozářený sluncem o jedné ložnici a obýváku spojeném s kuchyní. Toaleta a koupelny byly zvlášť. Tak nějak vše bylo lazeno do bílé a hnědé barvy.* Posaď se kde jen chceš, mohu ti něco nabídnout? *Optala se ihned Aki.*
*Keď vojde do bitu zvedavo sa poobzerá. Prejde do kuchine a sadne si za stôl.* Možno pohár vody. *Odpovie keď si sadá.* Máš to tu velmi pekné, útulné. *Usmeje sa a zavolá na jednu z feniek ktorú začne škrabkať za ušami keď k nej pribehne.* Už si rozmíšlala čo povieš ludom? Vieš nejakí dvôvod prečo oentak zmizneš? *Spíta sa a keď jej Mira donesie pohár vody nechá fenku tak a pritiahne si ju do náručia.* Určite si niekto všimne keď takáto úžasná žena len tak mizne. *Zamyslene sa zamračí.*
*Mira se usmála, zaplula do kuchyně a za chvilku už před Lyr položila vodu ve sklence. Sama se posadila vedle ní a sundala si bundu, jež prozatím položila vedle sebe na pohovku, pak se podívala na Lyrii.* Děkuju, no, vždy mi to stačilo, nikdy jsem si nepotrpěla na moc místa, za prvé, méně práce, taky menší placení nájmu, ano, tak nějak jsem sem ani neměla koho brát. Co se psů týče, byla jsme s nimi skoro pořád venku, proto mi pak stačí mít jen tohle maličké. *Usmála se. Pak se zamyslela a jemně se usmála.* No, ani vlastně nevím. Zajímá se o mě jenom málo lidí, málo lidem na mě záleží. Myslím si, že když řeknu že jsme zase odjela pryč, nic se nestane. Třeba máma, co jsme byla těch devět měsíců v Evropě, neozvala se ani jednou. To vlastně nikdo. *Sklopila pohled a povzdechla sii.* Takže v tom problém nebude. *Usmála se nakonec a nechala se vtáhnout od Lyr do náruče, zatímco ji jemně hladila dlaní po paži.*
*Krátko prikívne.* Dobre tak môžeme povedať že si dostala nejakú dlhodobú prácu v Európe alebo tak niečo. *Navrhne a pobozká ju. Nič viac tím nesleduje ale keď cíti Mirine telo na svojom namiesto abi bozk ukončila a odtiahla sa ešte viac sa k Mire pritiskne. Lavú ruku jej zaborí do vlasou a pravou jej prejde po tele. Ale aj teraz rešpektuje hranice ktoré si pred časom sama stanovila. Ale keď rukov zájde po jej boku hore až k jej prsiam ríchlo sa odtiahne a preruší bozk.* Prepáč, nechala som sa uniesť. *Rýchlo sa ospravedlní a radšej sa poriadne napije studenej vody.*
Ano, to asi řeknu, že díky minulé pozici se to opakuje a tak mě tam chtějí někde znovu, to je podle mne dost dobrý nápad. *Přiznala sama Mira, než se na Lyr usmála. Sama pak cítila, jak se jí chce dotýkat, jak je jí její přítomnost příjemná. Proto sama ona položila své dlaně na boky víly a spokojeně zavrněla. Chápala, když se pak odtáhla, kvůli jejich minulému pokusu, ale nyní měla jasno. Cítila, že tu světlovlasou, krásnou vílu potřebuje a nutně. Že jí chce cítit u sebe, kdyby mohla, chce se do ní vpít. Proto ji chytla za dlaně, a podívala se jí do očí.* Nechci, aby jsi přestala Lyr. Dnes ne. *Špitla, a nakonec to byla sama Akamira kdo si k sobě vílu přitiskl a dlouze, vášnivě ji políbila. Poposunula se blíže, pevně si ji přitiskla k sobě a zatímco měla jednu svou ruku položenou na jejím pase, druhou ji přemístila na tvář, po které ji něžně hladila.
*Chce sa ešte Miri spítať či si je naozaj istá ale to ako sa na ňu pozrie a jej následný bozk sú dostatočná odpoveď. Pritiahne si ju k sebe ešte bližšie a vášnivo jej bozky opláca. Strávia tak nejakú chvílu nakoniec sa ale Lyr znova odtiahne a zastaví Mirine ruky na svojom tele aj keď sú jej tie dotiky viac než príjemné.* Bola si už niekedy s ženou? *Spíta sa aj keď odpoveď zvládne uhádnuť s toho čo jej Mira povedala o svojich skúsenostiach. Jemne ju odtisne, vstane zo stolličky a šibalsky sa na Miru usmeje. Nechá zo seba spadnúť všetky ilúzie a zostane vo svojej férskej podobe. Prejde do obívačky a odsunie stôl k stene abi vitvorila čo jajviac volného priestoru. Jedno kreslo presunie k ďalšej stene tak abi stálo presne oproti gauču, potom ide do spálne a prinesie paplóny ktoré prestrie doprostred miesnosťi do priestoru ktorí vitvorila. Potom príde k Mire nepovie ani slovo len ju znova vášniko pobozká a dalej ju hladí po chvíli ju vizlečie z korzetu aj nohavíc takže Mira zostane len v spodnom prádle. Počas toho Mire ale nedovolí abi sa jej dotíkala. Vezme ju za ruku a odvedie ju na gauč. Potom sa jej nejakím zázrakom podarí pustiť muziku nejakú skladbu so stredným tempom.*Ak ti čokolvek bude nepríjemné ak bude niečo čo nebudeš chcieť stačí slovo a okamžite prestanem ano? *Povie a postaví sa doprostred izbi pred Miru a začne sa vlniť do ritmu hudby. Ná v pláne pre svoju milienku spraviť malé predstavenie a poriadne ju rozpáliť. V tanci si rukami zvodne prechádza po tele, v jednej chvíli sa jej otočí chrbtom a vizlečie si hornú časť šiat pod ktorími ako običajne nič niemá ale prehodí si vlasi dopredu abi jej zakrívali prisa. Pokračuje v tanci a zastaví s tím ako si vizlečie aj zvišok šiat a zostane pred Mirou stáť len tak ako ju duchovia stvorili. Prehodí si vlasi na chrbát a nechá Miru nech si ju poriadne prezrie. Zacúva ku kteslu a posadí sa. Rukami si prejde od kolien cez bruško až k prsiam, hladí si ich a masíruje, po chvíli sa na kresle posunie tak že napoli leží a stehná si pohodlne oprie o opierki takže Mira oproti nej všetko vidí a zatial čo sa lavou rukov stále hrá so stojím ňadrom pravou prejde medzi stehná a hladí sa. Pocelí čas svojho tanca aj teraz pozerá Mire do tváre. Rada sleduje čo to s ňou robí. Pred tím než vivrcholí prestane a prejde k Mire jemne ju stiahne do klaku uprostred miestnosti, klakne si oproti nej a pobozká ju. Rukami pejde z jej bokov po chrbte a rozopne jej podprsenku. Pravou rukov prejde na prsia a masíruje Mire jedno ňadro k druhému sa skoní a perami a jazikom sa hrá s bradavkov. Nakoniec pravou rukov prejde cez bruško Mire medzi stehná a cek látku nohavičiej ju hladí. Pritiahne si ju k sebe a spokojne vzdichne keď cíti jej telo na svojom. Perami znova nájde tie jej a pobozká ju.* Povec mi čo bi si chcela? Čo mám robiť? *Zašepká jej roztúžene do ucha.*
*Koukla se jí do očí, a jakmile ji položila onu otázku, nervózně si skousla spodní ret. Pak zavrtěla hlavou, a nadechla se.* Ne, ne ještě ne. *Hlesla, hledíc na ní. Styděla se, jistě že ano, ale chtěla to, chtěla ji, svoji Lyr. Potřebovala ji a ta touha byla skoro až neskutečná. Pak už sleduje, ne spíše to, co Lyr dělala, ale to, jak vypadal, jak krásná pro Miru byla. Tak nádherná, pro ni dokonalá. Jakmile se k ní vrátila, tak moc chtěla, aby se ji mohla dotknout, tak moc se k ní chtěla natisknout, ale Lyriiny pohyby jí to nedovolovaly. S tím se nakonec smířila a nechala se vést.* J-jo, kdyby něco, řeknu si. *Pronesla Akamira, už se značně zrychleným dechem, sledujíc vílu před sebou. Říct, že byla rudá až na zadku bylo málo. Ale skutečně, tváře měla rudé jako rajče, a nervózně si kousala ret. Byla ale tak nádherná. Sledovala to všechno, co víla prováděl, měla chuť se ji dotknout,a le byla jako přimražená. Až když se dostala Lyr až k ní, pak teprve přesune i své ruce na její tělo. Pohladila ji nejprve po zádech, než ji dlouze a vášnivě políbila. Svými rty nakonec sjede až směrem k jejímu krku a rameni, jež obsypává svými polibky a jemně občas stiskla kůži víly mezi zuby. Jednou rukou ji stále hladila po zádech a boku, zatímco tou druhou se odhodlala sjet ji přes tváře, přes krk až na její hrudník, kde ve své dlani stiskla jedno její ňadro. Sama přitom nechala volnou cestu svým slastným vzdechům, jež se draly z jejího nitra.* No, vzhledem k tomu, že tohle je pro mě nové...*musela si udělat v celé větě pauzu, jelikož měla pocit, že ji dech opouštěl každou chvilku a měla jej nedostatek,* Asi to nechám na tobě, aby jsi mi ukázala co umíš, a já se budu učit. *Navrhla Lyrii Aki, načež se sklonila aby jí mohla opět políbit na rty.*
*Užíva si ako sa jej Mira dotíka po tomto túžila už dlho a teraz sa jej to konečne splnilo. Keď sa Mirina ruka dostane k jej ňadru potichu slastne zavzdychá zároveň ju velmi tešia Mirine vzdychi. Chce svojej partnerke dopraiť čo janviac rozkoše.* Si neskutočne nádherná. *Zašepká Mire do pier a obidve ruky vráti na jej prsia ktoré zasa začne masírovať a hrať sa s jej bradavkami po chvíli ale znova nahradí svoje ruky ústami a rukami prejde na boky a stiahne jej nohovičky ku kolenám. Nežne ju potom zatlačí abi si lahla na chrbát a spodné prádlo jej vizlečie úplne. Chvílu si telo svojej milenky len prezerá.* Naozaj nádherná. *Zopakuje a roztiajne jej nohy, klakne si medzi ne a na lavé koleno vtiskne bozk a postpne sa od olena presúva k jej lonu zatial čo jej kreslí na stehno špičkov jazika. Keď sa dostane dosť nízko prestane a prejde na druhú nohu kde spraví to isté ale teraz sa už nezastaví a začne Miru laskať jazikom. Tesne pred tím než jej partnerka vivrcholí ale prestane a chvílku počká potom začne znova. To zopakuje ešte dvakrát nakoniec do nej vkĺzne dvomi prstami a neprestane kím Mira nevivrcholí. Potom si lahne na bok vedla nej, pobozká ju a rukov jej len tak prechádza po tele.* Aké to bolo? Vetko v poriadku? *Spita sa je to síce otázka ktorú by sa spítala skor neskúsená milenka o svojej prvej noci ale jej víkon nebolo to čo Lyr zaujímalo. Mira ju síce nezastavila ale čo ak?*
*Nad Lyriiným komplimenten dívka zčervenala ještě více.* To i ty, moje sladká Lyr. *Dostala ze sebe Akamira ztěžka. Sledovala ji, vnímala to, co s ní dívka dělala, sama si to zatraceně užívala jak jen mohla. Přišlo jí, že její kůže hořela na místech, kde se ji Lyr dotkla. Když ji potom položila, aby si lehla, tak se na ni dívka podívala a potutelně se usmála. To, co jí víla dopřála pak, mohla popsat jen jako vlny čisté rozkoše a dokonalosti. Jednu ruku zatínala do pohovky vedle sebe, zatímco druhou občas možná až silněji než by chtěla, sevřela Lyriiny vlasy. Vše bylo tak intenzivní, a tak neskutečně nádherné. Přála si, aby to tak bylo napořád, aby tahle chvilk nikdy nekončila. Nechtěla věřit tomu, že je za chvilku oddělí její proměna, a kdo ví kdy se takhle opět setkají. Napomenula se ale, na tohle teď myslet nechtěla. myslela jenom na Lyr a na ně. Když skončila a Mira měla co dělat, aby popadla dech, tak Lyrie nedala ni moc chvilku na to si nějak pořádně lehnout. Byla to teď ona, kdo se přetočil nad dívku a sklonila se ihned do polibku. Na její otázku se usmála a kývla na souhlas.* Chci ti to vrátit, Lyr, tohle všechno, chci aby jsi cítila to co já. *Zavrněla, než polibky směřovala k jejímu krku.*
*Prekvapene zažmurká keď sa na ňu Mira pretočí ale jej prekvapenie hneď nahradí úsmev. Bozk jej oplaťí a položí jej ruky na boky a hladí ju po bokoch a chrbte. Je velmi rada že si Mira všetko užíva. Pohladí ju rukov po tvári.* Som len tvoja. Tak si zober čo to čo ti patrí. *Povie so zríchlením dychom a už sa nemôže sočkať čo s ňou Mira urobí. Zahladí sa jej do tváre a nachvílu nechá telesné potešonie tak a sústredí sa na to ako moc lúbi túto úžasnú ženu s ktorou teraz je a na to že nech sa stane hocičo bude vždy pri nej.*
*Sama dívka se usmála, hledíc ji do očí. Polibky se ihned vrhla na Lyriiny rty. Ztrácela zábrany svého strachu, své zdrženlivosti, a to se jí líbilo, byla za to nesmírně ráda. Jednou rukou hladila dívku po těle, zatímco tou druhou pomalu mířila přes její hrudník až přes břicho mezi její nohy. S lehkým úsměvem na rtech se uculila, než se sklonila, rty natiskla na jendn její ňadro, zatímco Lyr druhou rukou polaskala. Hned skoro na to do ní zlehka vklouzla dvěmi prsty, jí samotné u toho unikl vášnivý sten. Odtáhla se, zadívala se víle do očí, než svými polibky mířila pomalu níž a níž po její kůži. Skončila nakonec v jejím klíně, kde se jí věnovala jak svými rty tak i prsty. Chtěla si s ní pohrát, zkusit, co v ní samotné je, ale hlavně Lyriu potěšit. Proto se snažila jak jen mohla, zatímco druhou rukou svírala víliino ňadro. Když dovedla i ona svou přítelkyni k vrcholu, spokojeně vydechla, vrátil se k ní nahoru a políbila ji. Bylo jasné, že nějakou dobu zpátky by tohle asi nezvládla. Jak ale sama řekla a cítila, měnila se.* Miluju tě, Lyr. *Zašeptala dívce, než se položil vedle ní a přitiskla se do její náruče.*
*Vychutnáva si Mirine dotiky na svojom tele zríchlene dýcha a keď v sebe ucíti jej prsty víde jej panvou v ustrety. Strašne sa jej páči čo s ňou Mira robí ale aj to keď sa je zadíva do očí. Keď sa je Mira začne venovať ústami len jej zaborí prsti do vlasou a vychutnáva si čo s ňou robí začne potichu stonať a keď vyvrcholí prehne sa v chrbte ako luk.* Hmm, ty si mi klamala že si s ženou ešte nebola. Bolo to úžasné. *Povie potom čo Mire oplatí bozk.* Aj ja ta milujem strašne moc.*Odpovia je keď ju obíme a pritúli sa k nej.*
*Mira se zlehka zasmála a zavrtěla hlavou.* Ne, ne to bych si nedovolila, opravdu ne, tohle je moje poprvé se ženou, ale jsem moc ráda, že se ti to líbilo, moje nejdražší. *Zavrněla Mira spokojeně, načež se natáhla a znovu ji políbila. Pak se zlehka odtáhla, ale jenom proto, aby si ke rtům přiložila sklenicii vody a napila se. Podala ji i Lyr, pokud ji přijala, pak si ji převzala poté, co jí ji podala zpátky. Lehla si k ní a dívala se na ni, na svoji krásnou vílu.* Kéž by to nemuselo nikdy skončit. Ani nevím, kdy tě pak zase uvidím. /Ani nevím zda to přežiju./ *To už ale neříkala, nechtěla tak krásnou chvilku kazit. Prostě na ni koukala a jemně se usmívala, než se natáhla a dala jí vlasy na stranu.* Slib mi, že za mnou budeš chodit, i kdyby nás od sebe mělo dělat nějaký sklo nebo řetězy, nezvládla bych to bez tebe. *Hlesla Mira a naklonila hlavu na stranu, když se jí dívala do očí.*
*Zasmeje sa spolu s ňou, oplatí jej bozk a napije sa vody. Potom si len lahne a poláva Mire pohlad miluje keď na ňu Mira takto pozerá akoby videla až do jej duše a páčilo sa jejčo vidí. Pohladí ju po tvári a zvážnie.* Budem tam neustále. Pri premene aj potom. Je mi jedno čo kto povie alebo spraví budem tam s tebou. Na pár hodín sa asi budem musieť vracať do parku ale okamžite potom znova prídem za tebou. Prisahám. *Povie absolútne vážne a jejpohlad je opláca. Potom sa k jen protúli a nič nehovorí len si užíva jej prítomnosť.* Niesi hladná? Ja bi som iečo zjedla. *Vstane a prejde do kuchine.* Tak čo tu máme? *Mrmle sipopod nos zatial čo hladá niečo na zjedenie.*
*Dívka se zarazila.* Přeměna? Ty chceš...ty chceš být u přeměny? *Optala se, hledíc na ní. *Není to až moc nebezpečné? Jako jo, ráda tě tam budu mít, ale měla bych o tebe strach, má milá. *Hlesla Aki a podívala se jí upřeněn do očí.* Děkuju.* Vypadlo z ní nakonec a objala ji. Užívala si tu chvilku, než se podívala na Lyr a vstala s ní.* Hm, něco by se našlo. *Postavila se za ní a hleděla do lednice.* Je tu nějaká zelenina, nějaké sýry, a tak podobně, no, jen se podívej. Moc rozmanité to není, ale neco se z toho dá vykouzlit. Co kdybych připravila tousty s avokádem, rajčaty a mozarellou? Dala by jsi si? *Optala se jí, ale pak se zarazila.* Hm, jak to vlastně mají víly s jídlem? Castor, taky známý, mi říkal, že vám naše jídlo moc nechutná, ale Remi naopak jej jedl bez problémů. Je to otázka zvyku? *Zajímalo ji.*
*Nad jej prekvapením sa zesmeje.* Samozrejne že tam budem. A čo sa nebezpečia tíka...*Pokrčí plecami.* Moja krv v pre teba bude nepoživatelná a keby sa aj tak niečo stalo tak rozhodne nebudeš prví upír s ktorím sa pobijem. *Zassmeje sa a sleduje ako Mira prekopáva svoju chladničku.* Ano tie tousty budú skvelé. /Ach jaj, keby tak mala trochu mäsa./ *Povie si ale pred mirou nedá na sebe nič poznať.* Hej myslím že to bude o tom zviku. Tiež záležíodkial ten dotičný pochádza. Teda myslím či je to dáky nafrnený šlachtic...*Povie so zjavným znechutením.* ....alebo len niekto običajný. Mne ludcé jedlo nikdy nevadilo. *Sadne si na stoličku a pozerá ako im Mira chistá jedlo.* Čo viem ale isto je že naše jedlo nieje pre ludí..... *Chce pokračovať lae ako pozerá na Miru stratí niť myšlienok.* Práve pred sebou vidím úvodnú stránku do erotickej kuchárky.... /Teda čo som to hovorila?/ *Povie roztúžene. Ale hneď sa snaží vrátiť k téme.* Nie že bi bolo pre vás jedovaté ale ludia po ňom robia čudní veci. Niečo ako ten film vo štvorici po opici. Niekde sa ocitneš nevieš čo sa stalo a potom len zisťuješ prečo náš auto vo fontáne a tak podobne. *Vysvetluje ale aj tak nevie od Miri odtrhnúť oči.*
*Chvilku na ni jen tak hleděla, než se sama zasmála.* No, tak alespoň že tak, no doufám, že k bitce nedojde a Alessandra si to nějak ošéfuje. *Přiznala se smíchem. Pak už kývla na souhlas, mrkla na Lyr a dala se do přípravy toustů. Připravila si vcelku tři páry, dresink, připravila a nakrájela si avokádo, a zatímco si vyndala mozarellu tak nakrájela rajčata. Jakmile ale Lyr pokračovala, tak se na ni od plotny otočila a zasmála se. Nějak jí ani nedošlo, že je pořád nahá, ale v ten moment jí to přišlo spíše vtipné. Proto se jí hned po její větě svůdně zadívala do očí, skousla si ret a aby toho nebylo málo, ještě zavrtěla pozadím. pak se zasmála a vrátila pohled opět před sebe k zelenině.* Ach tak, takže jako kdyby vypili moc alkoholu? S tím by se to dalo srovnat? *Optá se, než zapne sporák, položí na něj pánvičku a na trochu oleji opéká tousty, na které by pak mohla dát zbytek věcí.*
*Sama si skusne spodnú peru keď pozoruje ako ju Mira provokuje.* To je mierne povedané ale v podstate ano. *Prikívne vezme sipohár a natočí si z kohútika vodu. Potom čo sa mepije príde k Mire a zozadu ju obíme okolo pása a bradu jej položi na rameno.* Hmm, vonia to docla pekne. *Okomentuje hotoví toust ďalej už ale nepovie nič pretože Miru pobozká na krk. Rukov jej stiskne jedno ňandro a otočí ju k sebe. Posadí ju na linku roztiahne nohy a začne ju laskať jazikom.* Povedala som ti že som jak králik. *Povie Mire potom čo vivrcholí. Potom sa lae zamračí.* Dohája lae najskôr sme mali odstaviť tie tousty. *Zanadáva a rýchlo z plinu odstaví panvičku s pár toustami ktoré už začínajú černieť.*
*Přikyvuje na to, co říkala, ale jakmile se k ní Lyr přiblížila, tak se celý napla, zhluboka se nadechla a nechala Lyr, aby dělala co se jí zlíbí. Nečekala, že si jí bude vzít hned tam, v kuchyni, ale nijak se tomu nebránila. Ba naopak si to užívala víc než dost. I ji však ale potom vyrušil hned po prožití jejího dokonalého opojení smrad spálených toustů.* Zatraceně, ale no to snad ne! *Vyjekla, podívala se na tousty, pak na Lyr, chvilku mlčela, než se ale rozesmála.* Tak to bylo dobrý, sakra no my máme dost. *Smála se, vypla sporák, nakonec ale došla k Lyr a objala ji.* No, další tousty mám, ale je jich málo, co takhle si někam vyjít? Zvu tě. Můžeme si to pak vzít třeba do parku, nebo si to nechat donést, pokud budeš chtít. *Navrhla víle Mira.*
*Ide k oknu a otvorí ho abi poriadne vivetrala a s chuti sa s Mirov zasmiala.* Môžeme si noečo objednať. *Povie a pritúli si Miru k sebe. V jej objatí ale stuhne a jej oči sa uprú niekam do dialky.* Práve ma napadlo niečo šialené.* Povie keď sa v náručí svojej milenky opeť uvolní.* Svoj domov si mi ukázala, čo kebyže ti teraz ja ukážm svoj? *Spíta sa Miri s nadvihnutím obočím.* Ale najskôr bi sme ale mali niečo zjesť ako vieš pra teba nieje dobré tam niečo jesť. *Povie ale myslou je už niekde inde. Rozmíšla či bi bolo na Miru už moc keby jej predstavila brata alebo by to bolo v poriadku.* /Všetko po poriadku./ *Povie si a vráti sa do reality.* Tak čo si dáme alebo kam by si chcela isť?
*Překvapená Lyriiným návrhem Aki párkrát zamrkala, než se uculila od ucha k uchu.* To ej dobrý nápad, jen mám strach, aby se něco nepokazilo? Bude vše v pořádku? Nikdo nám tam neublíží, nepůjde po nás? Podívám se ráda, je to něco nového, ale tak, trošku respekt mám, abych řekla pravdu. *Přiznala. Pak Lyriu ještě jednou políbila, než se uculila, sedla si na gauč v obýváku, spíše se na něj rozvalila, načež vzala mobil a najela na inetrnet.* No, tak po čem by víla toužila? Na co máš chuť? Nějaká italská restaurace, pizza, indie, čína...ono toho je docela dost, ale já to asi nechám na tobě, já tak nějak sním vše, co se přede mě postaví. *Zasmála se Aki.*
*Na Miriné slová vážne prikívne. Je samozrejmé že ju tá predstava vistrašila. Upokojujúcu sa na ňu usmeje a vezme jej tvár do dlaní.* Neboj nikto po nás nepôjde a všetko bude v poriadku nemusíš sa báť. Pre samého človeka je síce šialenstvo chodiť do Faerie ale Ty budeš so mnou. Nemáš sa čoho báť. *Pustí ju a usadí sa vedla nej na gauči. Na jej návrhy jedla pokrčí plecami.* Niesom viberavá, ale prosím ťa niečo s mäsom. *Nakloní hlavu na stranu a chvílku rormýšla.* Možno by som skúsila tú indickú. *Rozhodne sa nakoniec. Hneď na to sa rozosmeje.* Tak ma napadlo vieš si predstaviť ako sa bude tváriť ten poslíček keď mu prídeme takto otvoriť dvere? *Poukáže na fakt že sú stále obidve nahé.*
Aki se usmála, načež začala skutečně ve svém mobilu hledat jídlo, které jí Lyria určila, nebo spíše na kterém se domluvily. Do nákupního košíku na internetové stránce indické restaurace, již stála opodál, a do které sama Aki ráda občas chodila, přihodila několik jídel, salát, nějaké to pití a omáčky, a nakonec poslala objednávku k vyhotovení. Hned jak odeslala platbu, se podívala na Lyr a když jí došlo o čem mluví, tak se začala smát.* Ne, to skutečně nehrozí, myslím si že se půjdu obléknout. Ne že by se mi takhle zůstat nechtělo, ale přeci jenom nechci riskovat to, že jsem někdo vtrhne a já tu budu celá nahá. I když s tebou bych nahá ráda byla klidně dál, ale když teď čekáme to jídlo... *Pokrčila rameny usmála se, vstala a políbila Lyrii na rty než se podívala z okna a tiše zabručela. * Vypadá že se tam ochladilo. Nechceš si ode mne ze skříně půjčit nějaké oblečení? Ty tvoje šaty jsou sice nádherné má drahá, ale přeci jen, aby ti nebylo chladno. Pokud by jsi chtěla tak ta skříň je vedle v pokoji, vyber si z ní co jen budeš chtít. *Pronesla dívka natáhla se k víle aby jí mohla stisknout ještě jeden polibek, než sama zmizela ve vedlejším pokoji a začala se oblékat do něčeho schůdného. Zvolila bílé tričko, obyčejné černé legíny, pod to jednobarevné, rudé spodní prádlo a vlasy si poupravila tak, aby znovu obnovila svůj rozcuchaný culík. Když se potom vrátila, tak se usmála a zamyslela se.* Hm, přemýšlím že stejně budu muset vzít ještě proběhnout psi, přeci jen pokud chceme někam jít, a nevíme kdy se vrátíme, tak bych byla radši aby šli předtím ještě ven. *Pronesl Ali a posadila se na gauč, čekají jestli se i Lyr oblékne a pro tuto chvíli, hladová, čekající hlavně na jídlo.*
Hmmm, *Vidá sklamaný zvuk nad Miriním vyhlásením.* Tiež bi sa mi páčilo zostať takto ale čo už.... *Oplatí jej bozk a pri jej ďalších slovách sa len tajomne usmeje.* /Chladno? Počkaj keď uvidíš kde žijem./ *Nič na to ale nepovie a odíde vedla do miestnosti. Narýchlo si odtial viberie tielko a krátku sukňu siahajúcu ku kolenám.* /Nie je to moc môj štíl ale stačiť to bude./ *Povie si a vráti sa k Mire.* Môžeme sa najesť a ísť sa prejsť do parku. Potom sa vrátiť nechať kočki tu a ísť do Faerie čo povieš?
*Aki se zadívala na vílu a usmála se od ucha k uchu.* Jasně že beru, to je podle mě úplně skvělý nápad. *Pronesla Akamira, načež se naráhla a políbila ji. Rukama ji přejela po těle a za záda si jí natiskla blíže k sobě, než své polibky o něco prohloubila a tak pokračovala dál. Po chvilce se ale odtáhla a s úsměvem se jí zadívala do očí. *Nevím kdy ten kurýr přijde, ale úplně nechci aby nás tu chytil v polovině aktu, teda ne kvůli němu, ale kvůli nám, protože myslím že to jídlo by tam stejně asi vychladlo, jelikož bych se od tebe nemohla odtrhnout. *Pronesla a tiše zavrněla, než naklonila hlavu na stranu a dala Lyriii jemně pramínky vlasů, jež jí padli do očí za ucho.* Doufám, že na tebe nebudu čekat moc dlouho. Bojím se té doby, toho období, kdy se tě nebudu moct dotknout, toho, kdy budu mít ty nutkavý pocity toho po všech skočit, i po tobě. *Povzdechla si Aki a zlehka se odtáhla.* Doufám, že to bude pryč co nejdříve a já budu moct být s tebou.
Dobre to by sme mohli...*Vetu nedokončí pretože u prerušia Mirine peri. Pritiskne sa k nej a slastne zavrní keď na sebe ucíti jej ruky. Jej dotiky jej začne oplácať a jasne dáva najavože chce viac. Keď sa Mira odtiahne znova sklamane vydýchne.* No tak dobre, ale po jedle chcem pokračovanie. *Povie ale zvážnie keď Mira prejde na tému premeny.* Tiež v to dúfam ale nikdy som si s žiadnim upírom nebola tak blízka abi sme sa k tejto téme dostali. Takže vôben netuším ako dlho to bude trvať. *Trochu smetne pokrčí plevcami, posadí sa na gauč a stiahne Miru k sebe. nič nehovorí len sa k nej túli a upokojujúcu ju hladí po chrbte. Po nejakej chvíli zazvoní zvonček pri dverách.*
*Aki se zasmála.* Dobře, tak po jídle, ještě než půjdeme, pokračování. *Zasmála se Aki pobaveně, než se na ni opět natiskla. Stejně tak, jako ona, i Aki ji hladila a užívala si to. Netrvalo to dlouho, a skutečně zazvonil zvonek. Aki se usmála.* Jdu tam, hned jsem tu, mám teda upřímně strašný hlad, doufám teda, že to bude stát za to. *Přiznala. S úsměvem na tváři došla ke dveřím, otevřela je...a za chvilku už letěla skrz koupelnové dveře směrem právě do koupelny, kde se zastavila až o roh vany. Jen tak malátně vzhlédla, aby viděla muže skutečně s jejich jídlem, ale v jeho tváři bylo něco nebezpečného. A Mira moc dobře věděla, kdo to je. Potvrdilo se jí to už tím, když se dotyčný uchechtl a před jejíma očima na sebe bral podobu vlkodlaka, který ji již několikrát zkřížil cestu. V ten moment nebyl schopna vydat ani hlásku, jen na něj civěla, celá vyděšená.*
*Ešte sa smeje keď Mira otvára dvere. Jej smiech ale rýchlo skončí keď vidí Miru s absolútne vydeseným vírazom uťekať naprieč bitom. Zmetene sa obzrie na dvere ktorími vchádza poslíček s ich jdlom a sadistickím pohladom v očiach. Keď sa len chvílku potomčo vojde začne premieňať dojde jej kto to je a jej prekvapenie vistrieda neopísatelná zúrivosť, nenávisť a chuť ubližovať.* /Takže to Ty trápiš moji Miru..../ * Okamžite vstane a postaví sa medzi vlka a Miru pričom sú jej pohyby tak rýchle že sa Mire musí zdať ako rozmazaná čmuha. Keď má svoju lásku bezpečne za chrbtom a svojím vlastním telom blokuje vlkolakovi cestu k jen zmerá si ho pohladom.* Povedala som ti čo sa stane ak ju nenecháš na pokoji. Nepočúvol si a ublížil si žene ktorú milujem. *Po tvári sa jej rozleje krutý sadistickí úsmev.* Toto si naozaj užijem. *Nezdá sa že by vlkolak bral jej slová vážne a prikrčí sa ku skoku. Lyria nechala svoj nôž spolu so svojimi šatami niekde na zemi a tak miesto po ňom siahne po svojej mágii. V mysli okamžite nájde najbližšiu rastlinu a nechá jej korene narásť a zosilnieť. Za pár sekúnd s nich spravý šlahúne ktoré sa vlkovi omatajú okolo láb a natiahnu ho ako na škripci. ďalšie šlahúne mu Lyria omotá okolo tlami a utiahne tak moc až zapraštia kosti a vlkolak zakňučí bolestťou. Až teraz sa víla pohne. Príde k Mire a skontroluje či nieje zranená. Obíme ju abi ju utešila.* Neboj sa Akamira mám ho. Už nemôže urobiť nič, len trpieť. *Dokončí temne a pohladá na zemi svoj nôž. Keď ho nájde príde k vlkovi a poriadne ho nakopne do rebier. Skloní sa k nemu a prejde mu nožom pred očami.* Slúbila som jej že s teba spavím predložku pred kozub. Ale keďže sa vám po smrti vracia ludská podoba...... *Vetu nedokončí ale podla toho ako sa vlk roztrasie mu je jasné čo má víla na mysli.* Chceš sa pozerať? Alebo možo pomôcť? *Obráti sa na Miru. Lyria práve pustila von svoju najtemnejšiu stránku ktorú sa anažila uzavrieť už dlho. Je jej jasné že práve teraz vyzerá a správa sa ako netvor ale jej je to jedno. Už dávno Mire povedala čo je zač a tá úžasná žena ju nejakím zázrakom aj tak chce. Pozerá naňu spítavo a čaká na jej odpoveď.*
*Sledovala, co se dělo, Nebo alespoň se o to snažila jelikož se její nohy samy daly na útěk. Nebo spíše- jen se postavil. Periferním viděním viděla, jak se Indigo a Flamingo schovaly pod postel ve druhém pokoji, zatímco tiše kňučely. Akamira, celá nesvá z toho, co se děje se chtěla rozeběhnout za nimi, ale něco ji zastavilo. Něco ji nenechalo jít dál. Jako kdyby v ní další šok probudil něco dalšího, co by asi předtím neudělala. Proto jen vydechla, zakroutila hlavou, aby si prokřupla bolavý krk, než se jí na tváři objevil úsměv. Ani si to snad neuvědomovala, to, že se usmívala. Pak se ale otočila, podívala se na Lyr a naklonila hlavu na stranu.* Vlastně, je mi skvěle, má drahá. *Zavrněla svůdně. Pak se zadívala na vlkodlaka, jež se svíjel v bolesti. Sledovala jej bez jakékoliv známky emoce v obličeji. Místo toho k němu došla, přidřepla si a zadívala se na něj.* Odporný pse. *Zavrčela, načež se pak otočila na Lyr, jež ji položila onu otázku. Beze slov se natáhla k ní, k ruce, kde víla svírala nůž. Pokud jí jej víla převzala, tak se podívala na vlka před sebou. Nůž si potěžkala v ruce a pak se otočila zpět pohledem na vlkodlaka.* Chceš vědět, jak moc to bolelo? To, když si mi zabil Indigo? *Zavrčela. V dalším pohybu se napřáhla a zabodla mu nůž do hrudního koše.* Přesně takhle.* Zasyčela, načež do nože opřela sílu a řezala směrem dolů.* A pak takhle, každý, zatracený den. *Syčela, zatímco nůž postupoval stále níž a níž a z rány se na její ruce valila horká krev.* Ale pak, to najednou tak nějak přešlo, prostě to zmizelo. A já byla jiná. Díky tobě. Silnější, víš? Ale i tak. Zabil jsi ji. A za to teď já zabiju tebe. *Dořekla, než nožem opět škubla směrem dolů, dělajíc hluboký, dlouhý řez. Nakonec vstala, s nožem v ruce, krví na rukou a umírající bestií u nohou.*
*Podá Mire nôž a posadií sa kúsok od vlka a sleduje čo s ním Mira robí. Je tím víjavom úplne fascinovaná. Naposledy niečo podobné videla v očiach Carmini keď ju prví krát stretla. Lenže tu bol ten rozdiel že tá temnota príchádzala z ženy ktorú milovala. Zo svojimi minulími milenkami sa cítila ako monštrum akoby bola s jednou jej časťou niečo velmi zlé. Ale Keď vidí Miru porcovať skučiaceho vlka cíti ako sa s ńou spriaznená viac než s jej predchádzajúcimi partnerkami.* /Toto je ono. Miesto po jej boku je presne to kam patrím./ *Uvedomí si. Keď Mira skončí podíde k nej a zvodne jej žašepká do ucha.* Si úžasná. *Vezme siod nej svoj nôž a čupne si k umierajúcemu.* Slúbila som ti ale ten koberec a mám málo času. *Povie len a dá sa do sťahovania kím je ešte vlk ako tak nažive.* Neskôr sa ho ale budeme musieť zbaviť. Mohla bi nám s tím pomôcť tvoja budúca stvoritelka? *Spíta sa keď dokončí prácu, zroluje vlčiu kožušinu a očistí si nôž.* Zatial podne, prezleč sa vezmi kočki a podme von. Možno ešte stihneme západ slnka na našom mieste. *žmurkne na ňu a sama zamieri do sprchi umiť sa.*
*Vše, co Lyr dělala, sledovala Mira až s psychotickým zájmem, každý její pohyb, a musela uznat, že ji to vcelku i vzrušovalo, to, hledět na svoji partnerku jak ničí život tomu opelichanci. když byla hotová a koukla se na ni, Mira se div nerozplynula blahem.* Ne, to ty jsi úžasná.*Zavrněla spokojeně, hledíc na ní.* Jistě, Alessandra nám pomůže, zavolám jí, aby se tu zastavila, nebo spíš, pošle někoho ze svých poslíčků. *Uculila se. Pak našla telefon, vytočila číslo Aless, které řekla co se stalo. Jak to čekala, poslala ji na pomoc Sebastiana. Než by mladý upír přijel, vydala se Mira za Lyrií do sprchy. Nebo spíše, jen co dovnitř vešla, přitiskla své rty na ty víly a vášnivě ji políbila.* Chci tě Lyr. *Zavrněla ji do rtů.*
*Svoje zakrvavené šaty nechá na zemia vojde pod sprchu. NAstaví si teplotu vody a nechá nech z nej teplí prúd vody zmije všetku vlčiu krv. Sama ale moc nevníma čo sa deje okolo nej ale v misli sa vráti k tomu čo videla pred chvílov ako Mira pomali párala toho psa. Úplne presne to nesedelo k tomu ako sa Mira spríávala pred tím vtedy keď ju spoznala ale bolo jej to jedno.už sa rozhodla. Z nyšlienok ju vitrhne bozk ktorí vášnivo opláca a obíme Miru okolo pása. Po nejakom čase Mire jemne zatlačí na plecia smerom dole abi jej naznačila čo by chcela.*
*Potutelně se usmála a pohladila Lyr po těle, než postupovala směrem dolů Nezapomněla každou její část obsypat polibky, nakonec si klekla, jednu její nohu si zvedla a položila na rameno, než se jí začala věnovat tak, aby jí mohla donést k dokonalému vrcholu. PO chvilce přidala dos vé hry i dva prsty a užívala si to, to všechno, stejně tak jako i rozpoložení Lyrie. Jakmile dopřála víle to, co chtěla aby zažila, i ona se osprchovala. jak se obě chystaly ze sprchy, tak už došel i Sebastian, jež jim s mrmláním pomohl s mrtvolou a úklidem u dveří. Večer, když se Mira ukládala ke spánku, usínala překvapivě až moc klidá, ale spokojená.*
*Vychutnáva si Mirine dotiky a zrýchlene dýchaa vlní sa v bokoch. Keď do nej jej milenka vkĺzne prstami nahlas zavzdichá. Rukami sa hrá so svojimi prsiami. Keď skončí chvílku zostane opretá o stenu sprchi a vychutnáva si slastné pocitiktoré jej Mira dopriala. Potom ju dlho hlboko pobozká a nechá ju abi sa osprchovala. Obliečie sa a pomôže mužovi čo im prišiel upratať s ťelom. Keď je všetko hotové ospravedlní sa Mire a vidá sa vislať do parku pretože jej ruky sa už dosť trasú a nechce miru zaťažovať svojimi "absťákmi". Keď sa v parku ukladá pod nejaký strom mislí na svoju lásku a s jemním úsmevom na perách zaspí.*
*Tak, jak se domluvili, na něj čekala přesně na smluveném místě, tam, kde by měl bydlet. Nervozita na ni ani znát nešla, tak, jako byla kdysi znát na Aki každým dnem, pořád. Stála tam s pevným a rozhodným pohledem na tváři, jako kdyby byla připravena nést vše na svých bedrech, jako kdyby byla naprosto smířená se vším, co mělo přijít. Ani outfit se jí nijak nepodobal. Na sobě měla minikraťasy černé barvy, a rudý korzet, který zvýrazňoval její křivky a ňadrům dodával. Vlasy měla vyčesané do vysokého culíku obochacený příčeskem, takže měla najednou své hnědé vlasy až do půli zad. Jednoznačně, kdyby se na ni někdo podíval a znal ji, musel by chvilku tápat, zda je to ona.*
*Castor se vracel zrovna z obchodu, byl si pro nějaké jídlo a pití a také pro dobroty, které chtěl dát Lynx. Načasoval si tak, aby v čase, kdy se bude vracet už nějak snad cestou potkal i Akamiru, se kterou se měli sejít. Na sobě měl černé triko a černé kraťasy, v rukou si nesl tašku s jídlem pro sebe a o něčem cestou přemýšlel. Když se blížil k domovu, všiml si postavy, jež postávala před budovou. Už si chtěl říct, kdo to asi je, ale když se dívka lehce pootočila, překvapeně v ní poznal právě svou kamarádku.* Aki? *Optal se raději, zda je to skutečně ona, aby se náhodou přece jen nespletl.* Jsi to ty? Vypadáš, tak jinak, než si tě pamatuji, ale sluší ti to. *Pousmál se na ni, přičemž jí pokynul, aby šla s ním. Došli ke dveřím, které kartou odemkl a vydali se chodbou k výtahu, který je měl vyvést až do posledního patra, kde měl Castor svůj byt.*
*Dívka jen už čekala, přeci jen se blížila ta hodina, kdy se měli sejit. Proto, když uslyšela hlas za sebou, tak se otočila na svých vysokých podpatcích a zadívala se na Fera.* Jsi tady skvěle. Musím s tebou mluvit, jak jsem ti psala. *Pronesla, jeden by dokonce řekl, že na Akamiru až moc chladně a bez emocí. Pak jej ale následovala do bytu, kam když ji pustil, vešla. Vyzula se, prošla za ním do obýváku kde se usadila na gauč, nohu si přehodila přes nohu a hodila si vlasy z ramen na záda.* Máš se jinak dobře? *Optala se, ale z otázky bylo jasné cítit, že se zeptala jen aby nebylo ticho.*
Ano jsem, byl jsem jen pro nějaké jídlo a pití, ale už jsem tady. *Pousmál se na ni a oba pak vešli do bytu, jí nechal usadit se a sám prošel do kuchyně, která byla s obývacím pokojem spokojena, odložil tašku na pult a kouknul na ni.* Jo mám se nějak dobře, ujde to a co ty, co bylo tak naléhavé, že jsi se mnou chtěla mluvit? Děje se něco? *Optal se a začal z tašky vytahovat věci, mezitím se k Akamiře dostala Lynx, zprvu došla jen kousek k pohovce a novou návštěvu si prohlížela, když pak usoudila, že to není nepřítel, vyskočila na pohovku a posadila se vedle ni, načež dala hlavu lehce na stranu a svýma rudýma očima dívku pozorovala.* Dáš si něco k pití? Kávu, čaj, limonádu nebo něco jiného? *Optal se a sklízen věci z tašky.*
*Akamira pootočila hlavu k Lynx, načež naklonila hlavu na stranu a zadívala se jí do očí. Pak ale pohled vrátila opět ke Casovi. Na jeho otázku co si dá neodpověděla nic, jen zavrtěla hlavou, jakože nic nechce.* Já, no, nějak jsem chtěla přijít, podívat se za tebou, protože jsi mi dost pomohl a objasnil spoustu věcí. Tak nějak jsme se ale přišla, jak to říct, rozloučit na dobu neurčitou. *Řekla dívka a pak hned pokračovala.* Aby bylo nějak jasné proč, tak, začátkem září ze mě bude někdo jiný. Podstupuji proměnu. proměnu v upíra. *Pronesla jasně a jednoznačně.*
*Lynx si lehla vedle Aki a hlavu ji položila na nohu, mezitím Cas douklízel co měl a když tedy dívka nic nechtěla odebral se za ní. Cestou jí poslouchal, ovšem ve chvíli, kdy řekla o loučení a následně o proměně, se v chůzi zastavil a zaraženě na ni pohlédl.* Cože to? Slyšel jsem dobře, že se chceš nechat proměnit v upíra? *Vydechl a prohrábl si vlasy, nějak měl stále pocti, že se přeslechl nebo ona přeřekla. Ještě chvíli stál na místě, než se dal znova do kroku a konečně se pak posadil vedle ni.* Ale proč? Proč bys takovou hloupost dělala? Víš, jak je to složité a proč chceš zrovna takový život? *Zašeptala otočil se lehce směrem k ní. Pořád to nějak nechápal.*
*Sledovala jej, jak se vedle ní posadil a podívala se mu upřeně do očí.* Vím, a jsem si toho risku vědoma, Jsem si vědoma i toho, že bych mohla umřít, kdyby to nevyšlo, i toho, že tu bude těžký život, plný trablí. *Přiznala.* Ale už nedokážu žít takhle, jen tak prostě přihlížet tomu, cos e kolem mne děje. Kdyby ten svět alespoň nezasahoval do našeho, když už o něm vědět nemáme. Ale ne. Místo toho je Indigo teď mrtvá a po mě jde sériový vrah vlkodlak, a ani vlastně nevím proč, ani se vlastně nemám jak pořádně bránit. Takový život já nechci, Casi, protože to je čekání na jistou smrt. *Špitla dívka a opět vyhledala jeho oči.*
*Celou dobu co vedle ní seděl, jí bedlivě poslouchal, když pak skončila, jen si tiše povzdechl.* Indigo je mi moc líto, to jsem nevěděl a pokud po tobě někdo jde, tak ti s tím přece můžeme pomoct, já i Remi známe dost lidí, kteří by se ho zbavili, pomohli ti. Kvůli tomu se přec nemuší měnit, nemusíš zahazovat svůj život. *Pronesl a koukala ni. Velice ho to mrzelo. Díval se jí do očí, než sjel pohledem na její ruku.* Tohle ti udělal on? *Zeptal se opatrně, než si opět povzdechl.* Aki, promysli si to ještě prosím, tohle není život, který chceš žít, věř mi. Ty máš na lepší a krásnější život, ne na tohle. *Snažil se jí nějak její rozhodnutí rozmluvit, přece jen se mu to moc nezamlouvalo.* Já vím, že je těžké sžít se s našim světem a mrzí mě to, ale víš, že to jde udělat i jinak.
*Poslouchal akždé jeho slovo, dokonce jej i vnímala, ale ona sama již byla přesvědčená a rozhodnutá. Každým dnem se ujišťovala o to více. Proto se jemně pousmála, jako kdyby mu za jeho názor a rady děkovala.* Jsi milý, Casi, ale já už jsme se rozhodla. Kdyby to nebyl on, bude to někdo další, a já se nechci cítit takhle bezmocná, zbytečná, méněcenná a nechci, aby kvůli mě umírali druzí. Chci být sama silná, postavit se za sebe, udělat tomu křížek přes rozpočet. nechci jen přihlížet a nechat si zachraňovat krk, ne, to skutečně ne. Chci být součástí vašeho světa a být tak připravená na to, co příjde. *Sdělila mu dívka, doufajíc, že její podněty snad pochopí.*
*Prohrábl si vlasy a chvíli mlčel, když domluvila. Na jednu stranu jí chápal a moc dobře, ale na druhou mu bylo líto, že chtěla takhle zahodit svůj život. Ovšem podle toho, co říkala, jí to už asi neměl šanci nijak vymluvit.* Hádám, že jsi už pevně rozhodnutí a že s tebou už nic nehne. *Zašeptal a koukal na ni.* Jen doufám, že sis to dobře rozmyslela, všechna pro a proti a také tu možnost, že se to nemusí povést. A vůbec, kdo tě má proměnit? Místní vůdce klanu Dragos, nebo sis našla někoho jiného? *Optal se zvědavě. Když už se měla stát upírkou, chtěl nějak vědět, ke komu by patřila.*
*Zavrtěla hlavou.* Ne, myslím si, že moje rozhodnutí už nezmění nikdo, ani Lyr, ani Remi, ani nikdo, Prostě na chvilku zmizím, stejně si toho většina ani nevšimne, jen, ti kteří ano, ty s tím chci obeznámiit. *Uvedla na pravou míru, proč za ním přišla. Když zmínil Dragose, uchechtal se.* Ten? Ne, ten ne. Slyšela jsme o něm, a nechci s ním mít nic společného, ani zdaleka. Chci, aby to byl někdo jiný, někdo, komu věří někdo, komu věřím já. Takže Alessanrda Ransom, vím, že se zná s Remim a mají spolu dobrý vztah. Takže s tou. Vím, není zase uplně nejlepší volba, ale má, co chci a já jí dám taky to, co chce ona. Ona mi dá možnost, já jí dám člena klanu, jednoduché a prosté. myslím si, věřím, že to bude v pořádku. Musí být. Couvnout už není kam. *Hlesla.*
Na chvíli? Aki, můžeš být pryč i roky, než se naučíš ovládat a ani to není zcela jisté. Všechno záleží jen na tom, jak to budeš zvládat a tak. To není jen o tom, že se proměníš a za pár týdnu to bude v pohodě. Tohle je proces, který bohužel trvá. *Pronesl a natočil se více k ní, načež si docela oddechl, že k Dragosovi jít nechce.* Tak to jsem docela i rád, že ne k němu, o i když Aless, ale jo řekl, bych že ona je to menší zlo a je pravdou, že s Remim si jsou blízcí, takže by to snad mělo být v pohodě. *Nervózně se pousmál, i když řekl, že to v pohodě mlže být, sám si myslel, že nic z toho, co chtěla udělat, v pohodě nebylo.* Takže pokud to dobře chápu, tak nějak se využijete navzájem. *Konstatoval už spíše fakt.* Mimochodem, jestli chceš, tu ruku ti můžu vyléčit. *Dodal ještě.*
Myslím sii, že vzhledem k tomu, co se ve světě děje, jsem si, no, lépe vybrat nemohla řekněme. *Hlesla a koukla na něj. Když jí pak nabídl, že ji vyléčí, tak nadzvedla obočí.* Jakože hned? Jakože to bude dobrý hned? Nebo, jak to myslíš? Jako jo, jo budu ráda, jasně, kdo by taky nebyl, jo, můžeš. *Uculila se. * A pokud budeš chtít, můžeš s tím vzít i ty šrámy, modřiny, a vše, ale tak, jak jen uznáš za vhodné, jsem ve tvých rukách. *Pronesla jeho směrem, snad i laškovně? Ano, dalo by se to tak říct.*
V tomhle ti musím dát asi za pravdu. Aless patří tak nějak k Remimu a ten tě zná, takže si myslím, že kdyby byla taková, jak se o ní říká, asi by si o ni ani kolo neopřel, takže snad to všechno dobře dopadne. *Pousmál se a vstal, aby došel pro velké nůžky na maso, když se pak vrátil, opět se k ní posadil.* Ano pokusím se to vyléčit hned a všechno, i modřiny i šrámy. *Zazubil se a dal se do stříhání sádry. Docela mu to alo zabrat, ale po chvíli se mu podařilo jí rozdělat. Odložil jí na stůl a opatrně jí vzal za zraněnou ruku.* Je možné, že to bude trochu bolet. Přece jen to jsou kosti, tak jen, abys s tím počítala. Budu se však snažit aby to bylo co nejjemnější. *Pousmál se na ni a dál už se jen soustředil na svou léčivou magii, kterou pomalu přenášel na ni. Soustředil se víc a víc, přece jen jí nechtěl způsobit bolest.*
*Pokývla hlavou na souhlas a sledovala jej. Tak nějak čekala, že bolet to bude, ale to by nebyla Aki, kdyby nebyla na bolest připravená. Ta ji totiž provázela celým životem a pro ni to byla jen stará známá. Proto se ani moc nedojímala, a bolest, jež přišla, vnímala jako tu, jež už mnohokrát zažila, sice jinou, ale zažila. Když bylo hotovo, alespoň tedy, to tak vypadalo, pohla párkrát prsty a zadívala se na CAse.* Děkuji, nezapomenu ti to. Kdo ví, jak bych ještě chodila kolem, v sádře a se šrámy, ne to se mi moc nechce. Tohle je fajn, děkuju. *Zavrněla spokojeně a naklonila hlavu na stranu, hledíc Casovi upřeně do očí.*
*Ještě chvílí pokračoval, než ucítil, že je v pořádku a vše, co bylo špatně, zahojil. Ještě opatrně prohlédl, že skutečně je vše, jak mělo být, než pak pustil její ruku, pohlédl na ni a usmál se.* Není zač. Rád pomůžu pokud je to třeba a když je někdo zraněný. Teď už to bude v pořádku. Kosti by měli být srostlé a ranky zacelené. Takže žádná sádra už tě zatěžovat nebude. *Dodal ještě s úsměvem.* Vážně si nic nedáš? *Optal se lehce nervózně, když viděl, jak na něj koukala. Nebyl si jíst, jak si to má vyložit.*
*Sledovala jej a překvapeně se dívala na výsledek, jejich svět ji zkrátka nepřestával překvapovat. Podívala se na něj a usmála se.* Děkuji, hodně jsi mi pomohl, jsem ti vděčná. *Zavrněla, sledující jej dál.. V ten moment se v ní začalo něco bít, i když, to se dělo už před tím. Pokud byla skutečně tak jiná, pokud se změnila, jaká je teď? Čeho všeho je schopna? Byla pravda, že od doby co se stalo to, co se stalo by se měla bát a mít úzkosti, ale nepřišlo ani jedno, ba naopak. Bylo to vše proto, protože byla jiná? A bylo to ve všem? Snad aby to zjistila, se natáhla a vtiskla Castorovi dlouhý polibek na rty.*
*Nad jejími slovy se jen vřele usmál, byl rád, že ji mohl alespoň nějak pomoct, ovšem to, co udělala pak, jej zarazilo a vzala mu slova z úst. Chtěl se totiž ještě na něco zeptat, jenže to se k němu natáhla a políbila jej. Chvíli jen ztuhle seděl a nic nedělal, nakonec jí polibek lehce opětoval a když se od sebe odtáhli, pohlédl jí do očí. On sám tak trochu zrudnul a nervózně si prohrábl vlasy. Nevěděl, co říct, co udělat, byl z toho všeho nějak v rozpacích.* Ehm, proč jsi to… proč jsi to udělal Aki? *Zeptal se tichým hlasem a hleděla na ni. Jeho tváře ještě stále měly lehce rudý nádech.*
*Dívala se na něj a lhala by kdyby řekla, že si tu otázku sama nepoložila.* /Ale co, Lyria to vědět nemusí, navíc, chci si jen ozkoušet, čeho jsem schopna, no ne? Pak určitě půjde zajistit, abych na to zapomněla, to víli takhle umí, že ano? /*ptala se sama seb, než se usmála a naklonila hlavu na stranu.* Řekněme, protože jsem chtěla? *Zavrněla, načež se k němu opět přiblížila a skousla si spodní ret.* A neříkej, že se ti to nelíbilo, to bych ti totiž nevěřila. *Uculila se. Flirtovala s ním? Určitě. Šlo jí to? I k jejímu překvapení, bezpochyby. Vždy byla ustrašená, amlá, vyděšená holka, o to víc, co se mužů týkalo, ale teď tu s Castorem flirtovala jedna radost, snad i připravena přijmout, co by mohlo přijít.* Tak co, Casi? Nebo se mýlím? *Hodila na něj nyní štěněčí pohled a přejela si jazykem po rtech.*
Ehm, neříkám, že se mi to nelíbilo, jen jsi mě tím překvapila a trochu asi i zaskočila. Nečekal jsem to. *Přiznal a lehce se pousmál. Sám seděl natočen víc k ní, hledíc jí do očí.* Takže ne, nemýlíš se.* Zašeptal a naklonil hlavu lehce na stranu, přičemž se stále usmíval. Nemohl říct, že nebyla krásná, právě naopak, byla a moc. Jenže tak trochu měl obavy, že kdyby se nechal unést, nějak by to pokazilo jejich přátelství a to nechtěl a nechtěl ani využít jejího rozpoložení. Jenže její filtrovací taktiky ač se jim snažil bránit, začala zabírat, přece jen byl to také muž.* /Pokud to ale tak sama chce, však zastavit to můžeme vždy./ *Zazněl mu hlas v hlavě, než se k ní natáhl teď on sám a lehce jí políbil.*
*Na to jako kdyby čekala. Jakmile ucítila jeho rty na těch svých s tím, že ji políbil on a ne ona jeho, tak pookřála o to víc. Ihned, aniž by na to čekala, mu ruce spojila za krkem a svůj polibek prohloubila. Líbala jej náruživě a chtivě, tak, jak jí její vlastní mozek pouštěl, jak jí to dovoloval. A sama se té zěmně divila, jistě, na jednu stranu měla lehké výčitky, ale nakonec, pro ni to nebude znamenat nici než zkoušení jejích hranic. Říct, že to byla jen chyba, která byla spuštěna z její vlastní zmatenosti, bylo pořád ve hře, a i to se chystala později udělat. Teď ale ne, tohle jí pořád nestačilo. Chtěla zkoušet dál. A tak mu dávala, co jen mohla, co cítila, tiskla se k němu a laskala jej, užívala si tu chvilku, ty emoce, ty pocity. Tím, že se sem tam i zaklonila, mu snad dávala i pocit nadvády nad ní samotnou. Na jedu stranu tohle potřebovala, čistě jen pro její "věděcké účely".*
*Když jeho polibek prohloubila, chvíli váhal, ale nakonec i on jí je oplácel s vášní. Chytil si jí za pás a přitáhl k sobě do klína, tak aby jí měl blíže. Držel si jí, objímal a lehce svýma rukama bloudil po jejím těle, přičemž po chvíli tiše zavrněl. Jakmile zaklonila hlavu, svými rty se natiskl na její hebkou kůži na krku a opěvovával jí polibky a jemným skousnutím. Jednou rukou si jí držel kolem pasu u sebe, zatímco ta druhá putovala po jejich zádech směrem nahoru. Ve svých myšlenkách stále bojoval sám se sebou, zda má pokračovat či toho nechat, ale byl zmaten jejím chováním, celou touhle nastalou situací, že pomalu přestával racionálně přemýšlet a prostě to nechal tak a jen si danou chvíli začal užívat. Dál polibky laskal její krk, než se jazykem pomalu přesunul až na její klíční kost, kde jí vtiskl další polibek, mezitím jeho jedna ruka začala rozepínat její korzet, teď jej buď zastaví nebo bude pokračovat. Jednu z těchhle variant čekal.*
*Sama se nechala unášet na vlně chtíče, cítila, jak moc po tom touží. Čekala, že by se naopak zastavila a odtáhla, či prostě protestovala, ale to ne. Ona chtěla více, potřebovala více. Možná to byl důvod, proč zvolila Castora, kdyby do toho šla rovnou s Lyr a pak vycouvala, cítila by se špatně. Chtěla si být jistá. Jistá, že už neuteče. Zaklonila krk a nechala jej tak, aby jí laskal na kůži, jakmile své prsty přesunul na její korzet, zadívala se na něj a mlsně se kousla do rtu. Jako odpovědí na jeho čin vzala lem jeho trika, a zajela mu dlaněmi pod něj, aby prozkoumala jeho kůži.* /Zatraceně, tak hebká, tak jemná./ *Neubránila se vzrušenému povzdechu nad celou situací, než to byla ona kdo jej znovu políbil.*
*Když se na něj podívala, už počítal s tím, že bude chtít skončit, znova se posadí vedle a postě na tohle zapomenou, ale její pohled mluvil pravý opak a to jej tedy ujistilo vtom, co dělal. Rozepl jí korzet a svlékl jej, načež jej odložil vedle sebe na pohovku a dál se věnoval jen jí.* K sakru. *Zavrněl, když se její male ručky dotkly jeho kůže. Pohlédl jí do očí a než by se nadál, opět jej políbila. On jí je opětoval s vášní a touhou, za občasného tichého zavrnění. Přejel jí dlaněmi po nahé kůži na zádech a natiskl si jí o to víc k sobě. Užíval si její blízkost, její vůni. Ještě chvíli jí hladil po zádech, než sjel až k jejím šortkám a začal je rozepínat, aby je mohl hned na to z dívky svléknout. Ovšem v tu chvíli se lehce odtáhl a zahleděl se jí do očí.* Opravdu chceš pokračovat? *Optal se tichým hlasem, snad jako kdyby čekal na svolení. Nechtěl si dovolit něco, co by bylo nakonec špatně.*
*Lísala a tiskla se k němu, jako kočka která vyžaduje pozornost. Chtěla, aby pokračoval, aby se jí dotýkal, sama cítila euforicke pocity nejen z toho, co se dělo, ale i z toho, co cítila za emoce. Byla toho schopna, byla schopna něčeho, čeho nebyla. Nespokojeně zavrnělaq, když se odtáhl, poslouchala jeho otázku a usmála se.* Ver mi, nenechala bych tě zajít až tak daleko, kdybych nechtěla pokračovat. *sykla, načež se natáhla a přetáhla mu triko přes hlavu. Sama se pak natáhla a polibky začala Obsypavat jeho hruď.*
*Pousmál se.* V tom případě asi pokračujeme. *Zavrněl, chytil si jí za boky a povalil ji lehce na pohovku vedle sebe, načež sám nad ní naklekl a uculil se. Zachytil lem jejich šortek i s kalhotkami a jedním rychlým pohybem je z dívky sundal, než je hodil někde za sebe. Pohlédl na ni mlsně a obdivně zároveň, než se sklonil a políbil jí. Jednou rukou se opíral o pohovku vedle její hlavy, zatímco tou druhou jí uchopil do dlaně jedno ňadro a pevněji sevřel. Chvílí se věnoval jejím sladkým rtům, než se přesunul opět na krk a polibky se přesouval níž a níž, kde mezi zuby vzal jednu její bradavku a lehce jí s kousl s pohledem upřeným do jejích očí. Sám spokojeně zavrněl a uculil se, když viděl, jak její tělo reagovalo.*
*Tiskla se k němu, užívala si to, co jí tu dával a co mohla vnímat, pro ní to byly v podstatě zcela nové pocity, které ale vítala s otevřenou náručí.* /Když mám být jiná, pak budu jiná. I kdybych měla dělat různé zákeřnosti, abych dosáhla svého. Tak to udělám./ *Hned se na něj vrhla, polibky mu věnovala stejnou gardou nazpět jako on jí, a tiskla se k němu.* Bože. *Vydechla vzrušeně, když jej pozorovala. Sama byla už celá ruda skoro až na zadku, hleděla mu do očí, které jasně křičely touhou po něm. Nečekala pak, prostě natáhla ruce a přivinula si jej k sobě, tak, aby byl v její těsné blízkosti a políbila jej. Pak se ale přeci jen odtáhla, aby i Castora mohla zbavit posledního kousku oblečení, jež na sobě měl. Když se tak stalo, kousla se do spodního rtu.* Ne, teď už vážně přestat nechci. *Zašeptala.*
*Všiml si jejího rozpačitého rozpoložení a uculil se ještě víc. On sám snad byl rudý také, přece jen byl ještě lehce v rozpacích.* To ani já ne. *Přiznal tiše, když Aki pronesla ta slova. Teď už byl moc roztoužený a poblázněný na to, aby přestal. Teď už chtěl jen jediné, ji. A proto na nic nečekal, věděl jisto jistě, že je připravená stejně jako on, proto se vtěsnal mezi její nohy, přitiskl se opět na její hebké sladké rty a když to nejméně čekala, vniknul do ní celou svou délkou, až mu z hrdla unikl hlasitý sten. Jemně jí kousl do rtu a pohnul se v ní. Zprvu pomalu, jemně, pak své tempo o něco zrychli, zatímco začal laskat její krk.*
*Polibky mu obsypávala jeho krk a obličej, ovšem jakmile jej ucítila v sobě otevřela rty a zaklonila hlavu. Ze rtů jí přitom unikl vzrušený vzdech jeho jména, když se na něj pak podívala, skousla si vzrušeně spodní ret a jednou rukou si jej za krk stáhla k sobě, zatímco tu druhou mu položila na hebkou kůži na rtameni.* Castore, sakra, asi se zblázním. *Hlesla. Už se zbláznila, a tohle byl toho výsledek. Natiskla se k němu, nohy omotala kolem jeho boků a nechala jej v jeho pohybech, tak aby do ní mohl dál a dál přirážet. Saamotné se jí ze rtů linuly steny a vzdychy toho, jak byla spokojená, jak se jí to líbilo.* Chci tě, tak moc. *Dostalo se jí mezi rty a koukla na ně. To byla pravda, pro teď po něm prahla, po jeho dotyku a pozornosti, po jeho pohybech a polibcích.*
Pokud se zblázníš rozkoší, pak budu jen rád. *Zavrněl jí do ucha, které hned na to lehce skousl mezi zuby, načež pak jazykem přejel po krku, na klíční kost a dál až na Akamiřina ňadra, jedno začal ústy a jazykem laskat, zatímco to druhém mnul ve své dlani. Sám byl vybuzený touhou a vzrušením a chtěl víc a víc. Nemohl se jí nabažit, tiskl se k ní, laskal její dokonalé tělo a víc a víc přidával na svém tempu dopřát jí jen to nejlepší.* A já chci tebe.* Zavrněl, načež se dál věnoval jejímu tělu. Jednu její nohu si posunul o něco výš, aby se do ni mohl nořit ještě hlouběji. Nic kolem v tuto chvíli neexistovalo, jen oni dva a nespoutaná vášeň, jenž mezi nimi vybuchla. Bral si jí náruživě a nespoutaně, ani nevěděl, kde se to v tu chvíli v něm bralo, ale bylo mu to jedno. Chtěl jí i sobě dopřát jen ten nejlepší vrchol.*
*Sama hledala ta pravá slova ne že by chtěla něco říkat, jen si to musel v hlavě vše sesumírovat, vše to, co se momentálně dělo. Tak nějak nechápala, nevěděla, co si má myslet, nebo možná věděla, ale moemntálně prostě jen chtěla existovat a být tu s ním. Celá se napnula a opět vykřikla v salvě rozkoše, když jej v sobě ucítila hlouběji než předtím. Chtěla ale zkusit něco jiného, vyzkoušet, co v ní je. Proto se na něj uculila, využila jedné z chvilek a nemotorně se přetočila nad něj, sama se na něj obkročmo posadila a ruce mu položila na hrudník. Sama si nyní zvolila tempo, jaké chtěla, ne proto, že by se jí být v pozici dominantní líbilo, jen to chtěla zkrátka vyzkoušet, experimentovat. To se mohlo dát vyčíst i z jejího opatrného, leč chtivého chování.*
*Laskal jí po těle dál, když tu se Akamira najednou přetočila nad něj. Castor na ni s překvapeným úsměvem hleděl, načež si ruce položil na její útlé boky a hleděl jí do očí. Když na něj posadila, jen tiše zavrčel vzrušením a nechal jí tedy volnou ruku. Když chtěla vést ona, proč by jí to nedopřál.* Netušil jsem, že jsi taková malá divoška. *Zavrněl a užíval si pohled na ni. Byla rozpačitá, ale o to víc jí to slušelo. Dodávalo jí to na roztomilosti. Přejížděl jí rukama po těle, občas se v ní sám pohnul, ale jinak jí nechal, aby si sama určila co a jak. Nakonec se zapřel jednou rukou a vrhl se na její rty ve vášnivém polibku.*
*usmála se na něj a rty si přejela po rtech.* Ne, nejsem, jen zkouším, co vlastně dokážu, tak se vším všudy. *Osvětlila, než se k němu sklonila a políbila jej, ve chvíli, kdy se k polibku natáhl i on. Snažila udržet si určité tempo, po chvilce ale začala samovolně zpomalovat, už jen kvůli tomu, že přeci jen, chyběla ji výdrž a tahle pozice nebyla přeci jen nic pro ni. Proto se zadívala na Castora a sklonila se k němu.* Pokud to chceš převzít, bránit se ti nebudu. *Zavrněla mu do ucha, načež mu jemně stiskla kůži na krku a vrátil své rty opět na ty jeho, zatímco se rukama zapřela vedle jeho hlavy. Byla rudá, zadýchaná, ale spokojená, chtěla to dotáhnout do konce.*
*Ještě chvíli si užíval její polibky, než se opět položil a sledoval jí.* Tak zkoušíš. *Zazubil se a stisk svých dlaní na jejích bocích lehce zesílil. Když pak viděl, že její tempo ustálo, pousmál se.* Mile rád, přece tě takhle nenechám trápit se. *Políbil jí a i s ni se postavil, načež ji položil zpět na pohovku. Tentokrát do kleku zády k němu a tak, aby se hrudí opírala o opěrku pohovky. Sám si klekl za ní a svým tělem se na tiskl na to její.* I tahle se ti to bude líbit. *Zavrněl jí do ucha a než by se nadála, vnikl do ni zezadu a ihned se jal rychlého a nespoutaného přirážení, přičemž jednou rukou vklouzl zepředu do jejího klína a začal dráždit její citlivé místo, aby ji dopřál ještě větší potěšení. Sám už pociťoval, že se jeho vrchol blížil. Proto ještě více zrychlil a bral si ji tak, jak chtěl on., přičemž jí lehce líbal a kousal do krku.*
*Ani se nestačila nadít, a už si ji položil na pohovku tak, jak chtěl on.* Páni, koukám, že ty se s tím teda nemažeš. *Zavrněla, načež se jemně pootočila, aby na něj viděla. v Dalším momentě se ale prohla v zádech, jednu ruku zatla v pěst a druhou se pevně chytla opěradla vedle sebe.* Kurva, Casi! *Vydechla vzrušeně, a když se na něj pokusila otočit, už jen kvůli pohybům a tomu, jak dokonale rozbolavěná byla, padla zpět na opěrku. Zůstala proto tak, jak byla, užívala si jen a jen to, co jí tu fér dával. Za stálých, hlasitých stenů míchanými i se steny jeho jména to netrvalo dlouho, co pociťovala, jak se její vrchol blíží nezávratnou rychlostí.*
Jen ti chci dopřát to nejlepší. *Uculil se a když hlavu lehce pootočila, políbil jí. Nakonec jí jednou rukou zajel do vlasů, které lehce stiskl ve své dlani a donutil jí tak mírně zaklonit hlavu dozadu, rty se natiskl na její krk a druhou rukou uchopil jedno z jejich ňader. Dál a dál přirážel, z jeho pst se linuly vzdechy smíchané s jejím jménem. Když pak ucítil jak se její nitro kolem něj stahovalo, ještě více zrychlil. Užíval si to naplno, její hebkou teplou kůži, vůni, doteky, jejich spojení, proto mu stačilo přirazit ještě párkrát a sám s hlasitým zavrčením vyvrcholil, opět nepřestával, chtěl slastný konec dopřát i ji.*
*Sama se cítila tak moc dobře, tak krásně a tak euforicky, že to ani snad nedokázala popsat. Místo toho,mu jen jako odpovědí byly její slastné steny, které se o to víc, prohloubily, když donutil zaklonit hlavu do zadu. Ještě více se prohla v zádech, než se ale zlehka nadzvedla a křečovitě sevřela opěradlo pohovky. Pak už trvalo jen chvilku, než pocítila dokonalý vrchol, jak se přes ní přenesl jako nárazová vlna.* Castre! *vydechla, nebo spíše, vykřikla, když pocítila ony emoce, ony pocity, a celá se rozechvěla. Cítila to tak intenzivně, tak silně, až jí z toho šla hlava kolem. Hned na to ale dokonalým vysílením padla hrudníkem zpět na opěradlo pohovky y vydýchávala.* Zatraceně, to bylo...skvělý. *Vydechla vyčerpaně, ale s úsměvem na rtech.*
*Castor se pousmál.* Bylo to naprosto úžasné. *Zapřel jí do ucha, a ještě chvíli zůstala natiskly na ni a objímal jí, vydychávajíc jízdu, kterou spolu ještě před minutou prožili. Následně na to se od Aki odtáhl a posadil se vedle na pohovku. Dívku si za pás stáhl k sobě do klína a pousmál se na ni. Mlčel, nevěděl, co dál říct, aby to nepokazilo nějak celou tuto chvíli, tak se jen sladce usmíval a odpočíval. Hleděl na ni a na malou chvíli se zamyslel. Kdyby mu někdo ještě včera řekl, že její dnešní návštěva skončí takto, tak by jej měl za blázna. Držel její křehké a chvějící se tělo ve své náručí.* Tohle jsem tedy opravdu nečekal, abych řekl pravdu. *Vypadlo z něj nakonec tiše a tváře mu lehce zrudly.*
*Celá hotová vydýchávala jejich chvilku, nechala se ochotně stáhnout do náruče a pak se na něj podívala.* Ani já ne, upřímně, a asi bych se asi měla omluvit. To všechno nové, ve mě, nějak jsem netušila, že to dokážu, a přece jen, pokud mám umřít, což je možnost, že se stane, chtěla jsem to udělá. Chtěla jsem zksuit, co zvládnu a tak nějak tím i potěšit tebe, abych pravdu řekla. Pochopíš ale, když řeknu že tohle bylo jednou a naposledy, kvůli Lyr, taková, řekněme jednorázová akce? Myslíš, že to tak můžeme nechat a pořád být přátelé? *Zeptala se, lehce nesvá, dokonce se od něj i h pocitu viny lehce odtáhla.*
*Pohladil jí po tváři a mile se na ni usmál.* Nemusíš se omlouvat, já to chápu. *Zašeptal.* Myslím, že jsme oba potěšili toho druhého a pokud si přeješ na to zapomenout, nechat tuto jednorázovou akci být, pak souhlasím. Budu rád, když i nadále zůstaneme přáteli a tohle malé tajemství necháme skryte. *Pousmál se a natáhl se o kousek vedle pro její oblečení, které jí podal. Nechtěl, aby se třeba cítila ještě nějak více nesvá.* Ehm, no takže co teď? Chceš něco k pití nebo máš nějaké jiné přání? *Optal se a prohrábl si vlasy. Necítil vinu, spíše stud a cítil, jak sem u do tváři opět hrnula červeň. Proto se natáhl i pros své oblečení, aby se pak sám začal oblékat.*
*Usmála se na něj, byla moc ráda, že to chápe a bere, a že není nepříjemný nebo nekřičí. Prostě byla ráda, že se stalo tohle a že to vše šlo v klidu.* Asi tak, za to bych ti byla moc vděčná. *Přiznala dívka a Uculila se na něj. Přijala jeho oblečení, jež ji dal zatím se ale neoblékala.* Možná, bych ocenila sprchu, tebe v ní se mnou a nějaké já nevím, povídání? Myslím, že o vašem světě toho víš víc než já, ocenila bych nějaké informace. *Přiznala Mira, než se nakonec zvedla, v rukou svirajic své oblečení a čekala, až ji ukáže koupelnu.*
*Na její první větu jen s úsměvem přikývl, než vstal, nechal toho oblékání a prohrábl si vlasy.* Hm, takže sprchu by sis dala jo? *zazubil se, aniž by to čekala, popadl jí do náruče a už si to kráčel směr koupelna.* To víš, než bys tam došla, je rychlejší tě odnést. *Mrknul a jakmile došli, postavil jí na zem až ve sprchovém koutě, sám si stáhl ještě spodky, které si stačil obléknout a vešel za ni. Podal jí sprchový gel a pustil na ně příjemný proud vody.* Tak tvé přání jsem splnil tedy jen jeho část, když jsem tě vzal do společné sprchy, teď ti splním i tu druhou a to, že ti zodpovím, co jen budeš chtít vědět. *Mrknul.* Tak se tedy ptej, copak tě ještě zajímá? *Optal se jí a do jejich dlaní dal trochu sprchového gelu, který si od ni převzal.*
*Než stačila pořádně zareagovat, už ji držel v náručí. Překvapeně vypískla a objala jej kolem krku, nechala se ale ochotně odnést do sprchy a usmála se.* Jsi mi to ale galantní, mladý fér, to se musí jen nechat. *Zaculila se na něj sladce, a neodpustila si jej políbit q usmála se. Pak se zamyslela a koukla na něj.* Hm, víš, zatím jsme ve světě stínu viděla jen to zlé. Co je ta jeho krása, co je to, co jej může dělat tak krásným? *Optala se se zájmem a naklonila hlavu na sttanu.*
*Polibek ji vřele opětoval a sladce se na ni zazubil, než se na chvíli nad její otázkou zamyslel.* No jak bych to řekl. Myslím, si že je jedno, zda je to můj nebo tvůj svět. Vždy se v obou najde jak to zlé a ošklivé, tak i to hezké. Mrzí mě, že ty jsi jako první z mého světa viděla jen to zlé. Také záleží hodně na lidech. Na to, kým jsou, jací jsou. Když to vezmu za sebe, pro mě je třeba krásná vílí magie, nebo náš svět. Ano najde se v tom i ta stinná stránka, ale když ji pomineš je krásné co všechno dokážeme. Ať už jedná o iluze či magii živlů, léčené, kterým lze pomoct ostatním. *Pronesl a jako ukázku lehce pokynul rukou a proud vody, který do teď dopadal na oba se stočil do spirály, která se lehce ovanula kolem Akamiřina těla. Castor jí sledoval a usmíval se.* Někdy i my tu krásu bereme z maličkostí, učíme se z nich radovat, vážit si jich. Třeba vílí dvory, jsou zároveň nebezpečné, ale tak kouzelné. I čarodějové, pokud to nejsou zrovna idioti jsou fajn, dokáži také udělat skvělé věci. Jak jsem řekl, tu krásu si musíš někdy najít. Tak jako jsem jí já našel ve vašem světě, v přírodě, v malování, v maličkostech, v lidech. *Špitl.*
*Jemně se usmála.* Ne, neviděla jsme to zlé jako první, jako první jsme viděla Lyr. Krásnou, ji a její magii taky. Až pak jsme viděla ty hrůzy, ale nějak byly asi silnější, nebo spíše, byl možná silnější můj strach, ano, to je ono, tak to asi bylo. *Zauvažovala.* Vím, jak je vaše magie krásná, vím, jaké pro váš svět přináší, i tak mě děsí a mám z něj z části strach, i když už menší, ale i tak. *Přiznala Mira.* Hledám ty maličkosti, snažím se, ale pak vidím to zvěrstvo, co dokáže vlkodlak způsobit, jak dokáže rychle upír zabít člověka, co se stane, když si víla hraje s myslí druhého až moc dlouho a to nemluvím o démonech. je to hezké, ale děsivě hezké. *Pronesla.* Hm, pokud bych se měla zajímat, pak tedy...jsou upíři nesmrtelní, nebo jen stárnou pomaleji? *Zajímala se. Věděla dost, ale něco jí bylo přeci jen neznámé.*
Věř mi, i já mám občas v mém světě problém vidět to dobré. Ale je, jen to je těžké najít. *Pohlédl na ni a dal ji pusu na čelo.* Ale musíš věřit, že toho dobra je víc než zla. Všichni máme své stinné stránky, určitě i já nějaké mám, proto musíš na to všechno nahlížet s odstupem a to zlé, i když je to těžké a někdy zcela nemožné, vypouštět ven a k sobě pustit jen to krásné. Jinak tě to pohltí a teď mluvím celkově o všem, jak v našem, tak tvém světě. Vidíš sama jsi řekla, že Lyr je jedna z toho dobrého, tak si toho važ a drž se jí. Máš i dobré přátelé, kteří kolem tebe jsou a pomůžou pokud to půjde. *Pronesl tiše a na chvíli se odmlčel.* Nejsem si jistý, ale myslím, že upíří jsou nesmrtelní, už jen tím, že vlastně zemřeš se ti všechno zastaví, tudíž i stárnutí a jak jsem řekl, budeš nesmrtelná. Ovšem jsou zbraně, které upíra dokáží zabít či zranit, na to pozor.* Dodal ještě.*
*Poslouchala jej a usmívala se. Najednou měla strašné nutkání natisknout se k ně mu, a to taky udělala. Až an ten rozdíl, že ne aby se k němu natiskla, ale obkročmo se na něj posadila.* Jo, jo je to heký, nějaký ty věci jsou hezký. *Pronesla uznale a položila mu ruce na hrudník.* No a, víly nesmrtelné jsou? A vlkodlaci? Nebo jen upíři, protože už vlastně nežijí? Občas se v tom ztrácím, tak mě tak nějak zajímá, jak to funguje. A taky, jak funguje magie víl? Každá má stejnou, nebo se nějak liší? *Zajímala s.*
*Tiše se zasmál, když se k němu natiskla a posadila se na něj, pak na ni pohlédl.* Vlkodlaci stárnou, sice pomalu, ale stárnou, rodí děti, mají rodiny, vlastně si to tak nějak předávají z generace na generaci, tedy pokud nejsi pokousán, to je pak jiná. Ovšem až nastane jejich čas, umřou. Podobné to nějak máme my. Do jisté doby můžeme mít děti. Stárneme, ale velice pomalu. V určitém věku se náš lidský věk zastaví a my pak i po sto letech vypadáme stejně, ovšem i náš věk je tak trochu omezen, takže nežijeme věčně. Takže s tou věčností tady jsou na tom takhle je upíří. *Uvedl na pravou míru a pousmál se.* A co dál tě ještě zajímá, ptej se klidně dál.*
Hm, zajímavé, koukám, že ten svět je skutku rozmanitý. *Uznala a přemýšlela, na co se asi tak zeptat. Pak na to ale přišla. Podívala se na něj a nadechla se. * Co se mnou bude, až se proměním? Jaik dlouho bude trvat, než budu normální? Znal jsi nějakého upíra novorozence? Jací jsou? Povídej mi o tom, co o upírech víš? Jsou to zabijáci, nebo zabíjí jen pro hlad? *Zajímala se a samovolně se v jeho klíně pohnula a zavrtěla, když si uvědomiila, co dělá, zopakovala to a spokojeně zavrněla.*
To vskutku je. *Přitakal a objal si ji kolem pasu, čekajíc na co dál se zeptá a když nakonec přece jen vychrlila své otázky, na chvíli se zamyslel.* Pár upíru jsem znal a znám. Ovšem ne každý je stejný. Vím, že jeden, kterého sjem potkal asi před padesáti lety, pil jen zvířecí krev a byl docela v pohodě, zabil jen jednou v sebeobraně, ale jinak neublížil nikomu. Znal jsem i takové, co pro krev zabíjeli, jak kvůli hladu, tak pro zábavu, ale to je od každého jedince. Ty taková nemusíš být. *Zašeptal, už se chystal pokračovat, ale když se mu zavrtěla v klíně, sám tiše zavrněl a pohlédl jí do očí, než nakonec mluvil dál.* Po proměně tě asi vezme pak k sobě do sídla, kde budeš žít a učit se kontrolovat. Nevím jak dlouho to trvá, ale co jsem slyšel, tak roky, než budeš moct jít sama někde ven. Bude to těžké, ale věřím, že to zvládneš. *Pousmál se.* A ne žádného novorozence jsem neznal, bohužel. Ty budeš první. *Mrknul a políbil jí.*
Hm, takže pokud chápu dobře, tak i upíři to mají různorodé? Není to tak, jaks e říká? Vrazi pro krev? I když to se říká v povídačkách, a drákula, a tak podobně, to mě vede k otázce...Byl Drákula skutečně upír, nebo to je taky jen nějaký babská povídačka? *Zajímala se se smíchem.* Ale jo, asi chápu, že to musí být taky otázka povaha, jistě. Každý umí být občas monstrum, to vím, takže tak to bude i tam. *Povzdechla si a poslouchala jej dál.* Bude to asi hodně perné, náročné, ale tak, vidím, kde Aless teď je, myslím, že to zvládnu, jen to bude trvat, co tak poslouchám. A možná i bolet, bude to stát dost přemáhání. Ale ne, jsem na to připravená, kdybych nebyla, nešla bych do toho. Věděl jsem, že to bude těžké, ale myslím, že to bude možné, těžké, ale možné. *Řekla nakonec a polibky Casovi, které jí věnoval, oplácela nazpět. Pak se ale odtáhla.* A slabé stránky pro upíra? To bude asi hlavně slunce, co?
*Zasmál se spolu s ní.* Pokud jde o Draculu, myslím, že to je jen povídačka, alespoň jsem neslyšel o tom, že by ho skutečně někdo potkal. *Castor se uculil, než přikývl.* Ano slunce, způsobuje dost nepěkné a bolavé popáleniny, pak také oheň. No a samozřejmě kolík v srdci. Myslím, že i stříbro, ale to ti jen způsobí bolest a dlouho hojící se zranění. A pak nějaké ty věci lovců, svěcená voda a posvátně blbosti. A co si tak pamatuju, tak i čarodějné světlo tě popálí. Je toho hodně, ale když se tomu vyvaruješ, budeš v pořádku. Navíc co jsem slyšel tak má Aless speciální okna, u ní doma budeš moct chodit i ve dne, aniž by tě slunce spálilo, takže budeš v bezpečí. Navíc si nemyslím, že ona patří do sekce monstra. Ano je to mrcha, kšeftuje s drogami a kdoví co ještě, ale kdyby byla až tak zlá, Remi by si s ní nikdy nic nezačal a neměl jí rád. *Pohlédl na ni, když se lehce odtáhla a naklonil hlavu mírně na stranu.* Zvládla to a ty to zvládneš taky. *Mrknul*
*Poslouchala jej a nervózně si kousala ret.* Říkáš teda, že pokud ji má rád Remi, nebude zase až tak nebezepečná? *Optala se dívka, snažíc se nějak uklidnit. Když jí ale Castor nastínit, že moc se bát nemusí, oddechla si.* Jo, je to něco nového, tak mám strach. A no, nevím, to jsou asi všechny otázky, co zatím mám, nic už mě nějak nenapadá, abych řekla pravdu. *Uchechtla se a mrkla na něj, než se ale naklonila dopředu a nadechla se.* Vím že bych neměla, nesmím, nemůžu, ale chci tě, zatraceně, jsem děsná, co? Jedna jediná traumatická událost a koukni se na mě, to jsou mi ale věci. Jaká budu, až budu úplně mimo? Až budu...upír? *Položil nahlas otázku sama sobě a uchechtla se.
Ano říkám. Znám Remiho a vím, že jen tak někoho si k sobě nepustí, obzvlášť pokud jde o nebezpečí a jelikož vím, že jí má rád a hodně, tak nebude tak hrozná, jak se zdá, ale to zjistíš sama i ty, časem uvidíš. *Pousmál se.* Chápu, že je to nové a nové věci většinou člověka děsí, ale to bude fajn. Navíc, pořád si to ještě můžeš rozmyslet, dokud nejsi proměněná, stále je čas. *Dodal tiše, snad jako poslední naději, že by to skutečně udělala, že by si to rozmyslela, ale dost o tom pochyboval, spíš to bylo jeho přání, nechtěl, aby svůj život jen tak zahodila.* Když budeš mít ještě něco na srdci, tak se ptej, rád ti zodpovím vše, co budu vědět. *Pronesl a pousmál se. Když pak mluvila dál, znova jej překvapila svými slovy.* Nejsi děsná, neboj se, nic takového si o tobě ani nemyslím a až budeš upír, budeš snad stále stejná. *Dal jí pramen vlasů za ucho a objal jí kolem pasu.* Časem určitě, věřím v tom.
*Polsouchala jej a jemně se usmívala.* Takže myslíš, že to bude v pohodě? Upřímně. Myslíš že já budu v pohodě, budu nějak snesitelná a nebudu chladnokrevný vrah? *Optala se jej, tak nějak potrebovala jeho odpověď, potřebovala vědět, jak to vypadá, jak to vidí a jak to bude. Sama pořád si jistá nebyla.* Je, ne měnit rozhodnutí už nechci, chci jen vědět, že se mě nebudou bát ti, kteří se mě bát nemají. Jistě, mám určité cíle, ale ne, aby se mě báli ti, které mám ráda. Ostatní ať strach mají, a budou ho mít oprávněně. *Ušklíbla se.*
*Castor přikývl.* Myslím, že ano. Musíš projít tím ošklivým a těžkým obdobím, ale pak to bude fajn. Navíc si nemyslím, že ty bys byla chladnokrevný vrah, teda jo budeš upír, ale jak jsem řekl, vše je o povaze daného člověka. Takže pokud se nějak razantně nezměníš ty, nemělo by tě to nějak ovlivnit. Ty sama víš jak jsi a kým chceš i nadále zůstat, tak se toho drž, pracuj na tom a nevzdávej to, pokud se ti bude zdát, že to nezvládáš. Pořád budeš mít kolem sebe nás, své přátelé, kteří ti budou k pomoci.. *Pousmál se a nad tím, že už rozhodnutí nezmění, jen lehce pokýval hlavou.* Bát se tě budou jen nepřátelé, my ne. *Zazubil se a opřel si své čelo o to její.* Mimochodem teď mě tak napadlo, co vlastně budeš dělat se svými psy? *Optal se.*
*Usmála se na něj a spokojeně zavrnela. Pak se k němu natiskla, pohladila jej po tváři a usmála se.* Děkuju moc, tahle podpora pro mě hodně znamená, ani nevíš. Je to složité, změnit úplně od základu sebe sama, a bude, ale mám super podporu, tak by to asi mohlo jít. *Ušklíbla se a skousla si ret.* Pso, no, Alessandra říkala, že něco vymyslí, kouzlo, ocarovani, nechci se jich zbavit, prý na něco přijde. Ať to bude cokoliv, pokud mi zůstanou na blízku a budou mimo ohrožení, pak to beru. *Pokrčila dívka rameny a nakonec vstala a natáhla se pro osusku.*
Od toho přátelé přece jsou. *Mrknul na ni s úsměvem.* Určitě půjde, věř tomu, tak jako já. *Pronesl a sledoval jí, než jí lehce pohladil po tvář a zaposlouchal se dál.* Takže zůstanou s tebou ve vile? Tak to bych chtěl vědět nebo raději nechci vědět, jak si s nimi ona poradí a co vymyslí. Ale pokud to znamená, že ti zůstanou, tak to snad bude v pohodě.* Zašeptal a sledoval jí jak vyšla z vany. Sám ještě chvíli seděl, než i on vyšel a natáhl se pro osušku, do které se zabalil.* Máš ještě nějaké přání? *otočil se na ni a zazubil se.* Nemáš hlad nebo žízeň, nebo si řekni, cokoliv. *Mrknul a prohrábl si vlasy, než se vydal z koupelny do ložnice, aby si vzal oblečení.*
Jo, zůstanou, ale jak říkám. Ať to bude jakkoliv, hádám, že budou třeba nějaká kouzla, už jen přeci jen kvůli tomu, abych je na první dobrou nezabila. *Zhodnotila dívka a pak se usmála.* Dala bych si něco studeného k pití, pokud mohu prosit. *Usmála se na Case a sama vylezla, nahá došla do obýváku, kde si vzala oblečení a nasoukala jej na sebe. Když pak byla hotová, počkala na Case, než se vrátí. Mezitím se postavila k oknu a zadívala se na ten výhled, který se před ní rozprostíral.* Kdo by to byl řekl, že se v tomhle městě toho bude dít tolik. A nejenom v tom městě. Ale i na celém světě. *Špitla tiše.*
Tak až najde nějaké řešení, to se pak dojdu kouknout, samozřejmě i na tebe. *Zavolal na ni z ložnice, kde se zrovna oblékal do trenek a šortek. Triko si už nebral, přece jen bylo příjemné teplo. Vrátil ručník do koupelny a vrátil se pak zpátky za Aki. *Jestli chceš klidně vyjdi i na terasu, výhled je tam ještě lepší. *Prohrábl si vlasy a zamířil do kuchyně, vyndal dvě sklenky, z mrazáku pár kostek ledu, kterými skleničky lehce naplnil, než do nic z lednice nalil pomerančový džus. Pak sklenky vzal a vydal se za ni. Kousek od dívky byly velké dveře vedoucí na obrovskou terasu, ty Castor otevřel a pokynul dívce, aby jej následovala, tam pití položil na malý stolek a protáhl své tělo.* O tom, co se děje ví málokdo. Někdy si říkám, že to je tak lepší. *Zašeptal a pohlédl na ni.*
Budu tě očekávat moc ráda, a až se to dá Dohromady a budu v pořádku, pak mne můžeš očekávat i ty. *Usmála se na něj a poupravila si své vlasy, než skutečně vyšla i ona ven na terasu za Casem. Sledovala to a jemně se usmívala.* Měla bych si to užít, přeci jen, kolik slunných dnů mám ještě před sebou? Už jen pár, musím si to pořádně užít. Slunko pak už nikdy neucítím, uvidíme ho možná tak jenom v televizi. *Povzdechla si.* Jo, jo někdy je to lepší, ale někdy je to jen k problémům, když nevíš, co tě může čekat a potkat. Však víš, právě proto se měn. Nebýt toho, co se děje, tak do toho vůbec nejdu. *Zhodnotila.*
*Kouknul na ni a chvíli jí jen s úsměvem pozoroval.* Slunce uvidíš i tak, přes den ve vile můžeš chodit, slunce ti neublíží, jen nesmíš ven a neucítíš ho na ruce tak jako člověk. *Povzdechl si tiše a došel k ní, vzal jí lehce za ruce a kouknul jí do očí. Aki… nedělej to, najde se jiný způsob, ale tohle nedělej, prosím. *Zkusil to ještě jednou. Tak nějak věděl, co to obnáší a nechtěl, aby si tím procházela.* Vím, že ti to nerozmluvím, ale zkusit to musím, jinak bych toho pak litoval, že jsem to neuděl. *Dodal pak a dal ji pusu na tvář, než se postavil vedle ní a mlčky chvíli sledoval město.*
*Po celou tu dobu co mluvil se na něj dívka dívala a jemně se usmívala. Líbilo se jí, jak se o ní bál jak se strachoval, co s ní bude jak si přál aby to bylo jinak. Teď se jí to nelíbilo kvůli pozornosti, ale kvůli tomu, že i když byl svět stínu plný nebezpečí a ošklivých věcí, taky tak se v něm našlo něco, co jí ohromovalo. A to byly city. Ať už byly jeho nebo Lyrii, pořád tam nějaké byly. A ona měla za to, že v tak temném místě jako je svět stínu, to byla zkrátka výjimka, výhoda, a něco co se jen tak nenašlo, proto si toho cenila více než kdy jindy.* Já vím že by jsi chtěl aby to bylo jinak Castore, ale já už jsem se opravdu rozhodla. A svůj názor už nezměním, i kdyby jsi se nesnažil přemlouvat jakkoliv. Tohle už je něco, co prostě změnit nechci, něco, co už je prostě dané, a něco, na co se na jednu stranu i těším, už jen z toho důvodu, že se budu moct pomstít všem těm, kteří mi ublížili, všem těm, kteří si myslí že se po mě můžou vozit jenom protože jsem civil, už jen proto to jinak nechci, už jen proto chci být někým jiným protože už jsem z tohohle světa upřímně docela unavená. *Odůvodnila a dívala se mu do očí, na jednu stranu jej ji bylo líto, už jenom proto jak se k ní stavěl a co jí tu říkal, ale ona už byla pevně rozhodnutá.*
Ano chtěl. *Přiznal a koukal do očí i on jí.* Protože na upírku je tě škoda, protože nechci, aby někdo jako ty si zničil život, protože máš na víc a vždy se dá vymyslet možnost, která by byla lepší. Ale i když to chci, i když si t přeju, vím a vidím, že už ti to nikdo nerozmluví. Budu jen doufat, že to všechno zvládneš, že budeš v pořádku. *Pousmál se a stáhl si dívku do svého obětí. Akamiru znal krátce, ale moc si jí oblíbil a popravdě se mu dost těžko přijímal fakt, co chtěla udělat, jenže byla dospělá a bylo to její rozhodnutí, on jej musel jen respektovat a to také chtěl udělat. Respektovat to a stát při ni, kdyby to bylo třeba.*
*Aki se usmála.* Na druhou stranu, budu mít možností více, však víš, dělší život, víc možností, více věcí, no ne? To je taky jeden z velkých plusů, myslím si. *Pokrčila s úsměvem rameny. Nad tím, že jí to nerozmluví už jen kývla na souhlas a nakonec se natáhla po džusu, ze kterého upila.* Musím věřit, že to zvládnu. Ale ano, mám v sebe víru. Ale jak jsem ředkla, doufám, že mě pak budete s Remim a Lyrií navštěvovat, jestli ne, ukousnu vám hlavy. *Pronesla Aki, s náhlým smíchem. Chtěla prostě situaci odlehčit.*
*Nad jejími slovy se jen uculil.* Já a Remi tam budeme jak jen to půjde, přece jen on a Aless spolu spí, takže já se tam občas přimotám, abych zašel za tebou zatímco si budou užívat. *Zasmál se a prohrábl si vlasy, než se i on napil džusu a opět se na ni zadíval.* A Lyria za tebou taky určitě dojde, o to bych se nebál a až přejde to novorozenecké období, pak už si budeš chodit sama kde jen budeš chtít. *Uculil se, než se na chvíli zamyslel.* A jak to vlastně přijala ona, že chceš být jednou z nás? *Optal se zvědavě.*
*Kývla hlavou na souhlas.* Až budu sama za sebe schopná, pak se budou ještě všichni divit. *Uculila se.* No, ta to ještě neví, to je to, a bojím se jí to říct. Ale no, snad to vezme fajn.* uculila se a pak se na něj zadívala.* Ohledně dneška, no, máš tu moc, abych na to, já nevím, zapomněla? Aby kdyby se mi někdo podíval do hlavy, to tam nenašel? Nevím přesně, jak je to u vás víl, vím ale, že někdo to tak prý umí, ovlivňovat myšlenky? Mazat je? *Skousla si nervózně ret.*
Mám pocit, že nebude asi moc nadšená, tak nějak jako já, ale když jí to vysvětlíš, pochopí ti, uvidíš. *Pousmál se, načež s pak při dalších jejich slovech lehce zamyslel.* Já tu moc nemám. Umím léčit, vytvářet iluze a používat elementární magii, ale co se týče mysli, na to tu jsou jiní. *Pronesl a chvíli přemýšlel, koho by o to požádal. Remiho do toho tahat nechtěl a tak nakonec vzal mobil a napsal krátkou sms, než však mobil odložil a stačil Aki něco říct, došla mu zpráva, kterou si přečetl a pohlédl na ni.* Já to sice nedokážu, ale někdo koho znám ano, takže pojďme. Bude nás čekat u parku. *Pronesl, počkal na Aki až si vzala své věci a pak se oba vydali z jeho bytu směrem k parku, kde jej čekal jeden jeho dobrý přítel z dětství, Faileon. Nejdříve se s mladíkem přivítal, než mu ve zkratce řekl co a jak. Faileon jej poslouchal, než nakonec přikývl. Castor se na Aki usmál a když i na přikývla, že byla připravená, nechal jej konat. Fér jim oběma postupně pronikl do mysli a vymazal jen chvíli, kdy spolu oba spali, ponechal jím však celý rozhovor. Když bylo hotovo, jen se na oba usmál a Casovi kývl na pozdrav. Ten mu pozdrav opětoval a ještě chvíli koukal, jak Faileon odchází, než pohlédl na Aki vedle sebe. Prohodili spolu ještě pár slov s tím, že jí Castor drží palce a že se brzy uvidí a poté se s dívkou rozloučil a zamířil zpět ke svému domovu.*
To by bylo moc fajn, děkuji. *Usmála se na něj dívka a nechala se vyprovodit ven. Jakmile došli k dalšímu férovi, trošku byla nesvá, ale nakonec jej nechala, aby vymazal její vzpomínku. Když pak odcházeli, poděkovala Aki Castrovi za jejich dlouhý a povzbuzující rozhovor, za jeho ochotu a podporu a s úsměvem na tváři se nakonec sama rozešla domů. *
*Zprvu ji ani nějak moc nevnímala. Byla chycená do své vlastní sítě myšlenek a vůbec jí nějak nešlo soustředit se na něco ostatního. Ovšem, chvilku poté, co si sedla, otočila Akamira na Alessandru svůj pohled.* Ahoj. *Pronesla pouze. Pak se k ní otočila celá i tělem a jemně si povzdechla.* Mám na tebe dotaz, tedy spíše, prosbu. *Začala, aniž by odvětila na další otázky, jež upírka položila. Ty by ji osvětlila dál, k odpovědím by se dostala sama postupem toho, co by mluvila.*
*Upírka naklonil hlavu lehce do strany a kývla jí na pozdrav, pak už jen čekala, co z ní vypadne.* Máš na mě prosbu? Ty? *Pozvedla obočí, docela jí zajímalo, co by tak asi chtěla.* O co ty bys mě tak asi chtěla prosit zlatíčko? *Pousmála se a sledovala jí. Měla z ní zvláštní pocit. Byla jiná, než ty dvě poslední setkání, jako kdyby tu teď seděl někdo jiný, jen jako Aki vypadal. Přisuzovala to jejímu rozpoložení a zranění, ale i tak tady bylo něco divně. Aless si jí prohlížela, než se k ní více naklonila.* Tak spusť. *Ušklíbla se i když tak nějak tušila. Nebo si to alespoň myslela.*
Aki ještě chvilku seděla a koukala se dívce do očí, než opět na moment sklopila pohled a odvrátila hlavu. Tiše si povzdechla a zdravou rukou Si odhrnula vlasy z čela. Přemýšlela, zdají tu otázku, se kterou za ní přišla, jím a opravdu položit a nebo ne. Pořád se v ní něco pralo, pořád měla lehké obavy, pořád netušila co od toho, co se chystala udělat, má vůbec čekat. Nakonec se ale zhluboka nadechla, konečně zvedla pohled zpátky k upírce, a našla svýma očima oči její.* doufám, že nebudu znít nějak troufale. Ale vzhledem k tomu, co se teď ve světě děje, a jak je svět nebezpečný co se týče nás lidí co o ničem neví, bych tě skutečně chtěla poprosit o laskavost, která by ale prospěla jak mě, tak tobě. Víš, nějak jsem se bavila s remimb, a vypadlo z něj, že tě zná. Dost na to, že se k němu dostalo že sháníš upíry do svého klanu. Nevím, zda tomu tak skutečně je, protože přeci jen, nějaké věci se rozletí bez jakéhokoliv důvodu a pohnutky. Ale pokud je to skutečně tak, jak on říkal, tak bych byla ráda součástí tvého klanu. Na plný úvazek, pokud mi rrozumíš * dostala ze sebe dívka a pohlédla opět na upírku. Během toho, co povídala, totiž opět rozpojil a oční kontakt a sklopila hlavu k zemi. Byla zkrátka nervózní a v této situaci se nebylo čemu divit. Pro tento moment ale byla ráda, že to ze sebe konečně dostala, a upírka před ní o tom mohla dál přemýšlet sama.*
*Alessandra si spíše myslela, že jí Aki poprosí, aby někomu ublížila, nebo jej dokonce zabila jako nějakou pomstu, třeba za zranění, které jí někdo udělal, ale rozhodně nečekala, že jí poprosí o tohle. Ona sama si jí sice vyhlédla jako někoho, koho by v budoucnu snad dostala k sobě, přemluvila je k proměně, ale tak rychlá spád a ještě, že s tím přišla ona sama, to překvapilo i samotnou upírku.* Tak hezky popořadě moje milá. Já sama nejsem v klanu, protože ano jak už ti Remi řekl, chci svůj klan, ovšem zatím mám u sebe jen svou pravou ruku Sebastiana, kterého jsem proměnila asi před 30 lety, jinak nikoho. Ono mít klan není zrovna jednoduchá věc, navíc Dragos už tady jeden má a potřebuju si být jistá, že s ním nebudu mít problémy. Ale ano, tak nějak se pomalu rozhlížím po potencionálních adeptech. *Pousmála se a sledovala jí.* Ovšem nečekala jsem, že ty budeš chtít být jedna z nich. *Zalhala, přece by jí neřekla, že ona sama si ji vyhlídla.* Budu o tom uvažovat, ale není to jen tak. Proměna vyjít může a nemusí, je to riziko a také bys musela podepsat něco jako dohodu. Ovšem teď mě spíše zajímá, co tě vedlo k tomuto rozhodnutí. Ještě na pláži ses tvářila, jako kdybych byla nepřítel číslo jedna a teď mě tady prosíš o proměnu? *Pozvedla obočí, něco se ji na tom nezdálo. K Akamiře jí to nesedělo. Ona sama s proměnou kdysi souhlasila, ale protože měla důvody, ovšem jaké důvody můžou vést tuhle mladou dívku, aby se stala jednou z nich? Určitě to nebude jen tím, co řekla na začátku.*
*dívka si povzdechla, možná jako kdyby na chvilku litovala svých rozhodnutí. Přemýšlela, jestli je tohle to co skutečně chtěla. Najednou Dostala strach, strach z toho že by se mohlo něco pokazit. Jistě, věděla, že proměna s sebou nese různá rizika a i možnost z toho že nepřežije. Ona se už ale přece rozhodla. Rozhodla se, že do toho půjde a že se pomsti všem kteří jí ublížili. Proto našla svou ztracenou sebedůvěru kterou momentálně oplývala, zadívala se upírce do očí a povzdechla si.* Stalo se toho docela hodně. Hlavně už mě nebaví přihlížet tomu že vy to máte svůj svět, který může, I když by nesměl, zasahovat do toho našeho, do toho, kde mi nic netušíme. Ale abychom se mohli bránit mi, tak to už zkrátka nejde. Nemám žádné schopnosti, nemám nic, čím bych se mohla bránit. Jsem jenom člověk který může lusknutím prstu přijít o všechno. A už mě nebaví tomu všemu jen přihlížet a čekat, kdy se zase něco stane nebo nepovede. Abych byla tedy konkrétní Tak jsem zjistila, že po mně jde sériový vrah nejspíš. Jenomže ta nejlepší Část na tom je, že ten sériový vrah je zároveň taky vlkodlak. A já nebudu skutečně čekat na to až mi Sebere někoho dalšího, na kom mi záleží. Proto jsem teď tady a teď a prosím tě o to, o co tě prosím.
Ať chceš nebo ne, takhle tyhle světy funguji. Není to sice fer vůči vám bez zraku, ale možná je někdy lepší žít v té nevědomosti než vědět, že někde něco takového existuje. *Pokrčila rameny.* Takhle jsou nastavena pravidla, víš jaký by nastal chaos, kdyby všichni věděli pravdu? Bývala jsem člověk a vím, že jakmile lidé slyší o něčem, co neznají, o něčem nadpřirozeném, je to zle. *Zamručela a dál na ni koukala.* A navíc lidé nejsou tak bezbranní, máte zbraně, o bojové sporty, bomby, bránit se máte jak. *Zazubila se a porozhlédla se po čajovně, snad jako kdyby kontrolovala, kdo tady je, když pak uslyšela, že ten, kdo po ni jde je vlkodlak, ošila se sebou.* Fuj, hnusný čokl. *Zavrčela.* A co jsi provedla, že po tobě jdou? Mají k tomu důvod nebo je to jen tak? *Pozvedla obočí a usmívala se.* Pokud však skutečně chceš proměnu, není to jen tak. Jak už jsem řekla, nemusí se to povést a pokud ano, jen tak se ven nedostaneš, ne dokud nebudu vědět, že se dokážeš kontrolovat. V tomhle mám svá pravidla a tvrdý režim, přes který vlak nejede.
Jenomže jak si to máme vyložit, ti kteří o ničem nevíme, a pak nás venku napadnou stvoření z vašeho světa? Je to nefér právě proto že ti co o tom ví, mohou být alespoň na vše připravení. Ale my ne. My nevíme co na nás může číhat, My nevíme co po nás může jít, nevíme ani, že něco takového jako je váš svět existuje, dokud nám o tom někdo neřekne nebo, v horším případě, nás někdo z vašeho světa prostě nenapadne. A já jsem tu teď důkazem toho že Napadávaj,í Ano. A co se mi stalo? Přesně jak říkám. Jeden z vašeho světa mne napadl, zabilo mi psa, a mě zmrzačil nebýt dívky, která by mne v tu chvíli zachránila, nebo spíše, mi pomohla, byla Bych nejspíš mrtvá. Ostatně, tu dívku moc dobře znáš. Jmenuje se Emilie. Co jsem pochopila, tak jste se potkali v baru. A bavila jsem se s ní i já stejně tak i ona má zájem o tom stát se členem světa stínů. Nebudu ti tady lhát, ale řekla jsem jí vše, co vím. A teď je na tobě, aby jsi se rozhodla, jestli pro tebe budeme buď přítěž, a nebo jestli nás přijmeš do tvého budujícího se klanu. Podepsání smlouvy by pro mě bylo Samozřejmostí. * dívka sama sebe překvapovala, jak odvážně o celé věci mluvila, jakým způsobem to vše upírce nabízela. Ještě dříve by byla vystrašená a bála by se, nyní ale věděla co potřebuje A co je pro ní nutné. Potřebovala nabít trošku síly trošku sebedůvěry a měla za to, že stane-li se silnější fyzicky, pak se stane silnější i psychicky. Ještě s ní probrala pak nějaké podrobnosti, než se obě vydaly na cestu ke svým domovům.*
Řekni mi, jak si má co vyložit někdo, kdo netuší, že náš svět existuje? Hele pokud máš nějaké stížnosti proč tomu tak je, tak to musíš na vyšší místa, v tom ti já neporadím. Ale pokud to tak je, asi to má svůj důvod jako všechno kolem a ne ten důvod neznám, to ti říkám hned, abych ti ušetřila otázku. *Zamručela tiše.* A navíc napadnout tě může i normální člověk, takže si myslím, že je i docela dobře, že to tak je. Ať se ti to líbí nebo ne. *Pokrčila rameny a přehodila si druhou nohu přes nohu, načež jí dal poslouchala.* Emilia? To vážně? *Pousmála se, když slyšela, že ona byla ta, co jí pomohl, ovšem pak se lehce zamračila.* Takže už jsi ji to vykecala a víš, že kdyby vás někdo slyšel a zjistil, že ani jedna nemáte Zrak, tak vám promáznou paměť a nebudete vědět nic? Opravdu vás lidi nechápu, kolikrát se vám musí věci říct, než je pochopíte. *Zamumlal asi spíše pro sebe a pak se zamyslela, docela jí překvapilo, že i ona se chce proměnit. Přišlo jí to trochu podezřelé, ale nic nahlas neřekla.* Tak aby bylo jasno. Přítěž pro mě nebudeš, teda nebudete, to v žádném případě a určitě vás přijmu ani o tom není pochyb. Pro mě to není problém, to spíš vy si musíte být jisté. Že to opravdu chcete. *Uculila se sladce, načež pak ještě dál Aki vysvětlovala všechno, co chtěla vědět, než se s ní rozloučila a vydala se do víru noci.*
*Smeruje si to rovno k čajovni a vlastne o tom ani nepremýšľa. Jeho poskakujúci veselý pohyb ulicou iba láka pozornosť zvedavých očí, no vlastne si to nevšíma - možno kvôli tomu, aký čudesný sa mu zdá vzduch, alebo ako očakáva, že keď vstúpi do čajovne, bude tam rovnaká obsluha dvoch žien ako keď sa stretli prvý deň s Triss a zhúlili sa tam spolu. Jeho nálada je slniečková, krajšia, ako tváre ľudí, okolo ktorých prechádza. Vlastne si neuvedomuje, ako podivne môže pôsobiť dospelý mladý muž, správajúci sa tak pošetilo a detsky. Aj keby mu inokedy tie pohľady naháňali nepríjemný chlad na srdci, tentoraz je tak nadnesený, že si tieto starosti nechá na neskôr večer, keď pôjde spať. Prechádza tou ulicou, ako keď do čajovne išiel prvýkrát, s novou gramofónovou platňou Pink Floyd po boku, na druhom boku zavesené vrecko s marihuanou, ktorú si plánuje pridať do vodnej fajky ihneď, ako sa nikto nebude pozerať. Jeho ruka a nohy sú, akoby sa nadnášal, skoro akoby nad zemou lietal pri každom malom výskoku, ktorý urobí. Možno by sa mal upokojiť, ale jeho niekedy príliš chaotické ja nad ním prevezme kontrolu kedykoľvek a keď sa v strede ulice zatočí a v jednom pohybe vletí do čajovne, zopár zákazníkov, ktorí tam už posedávajú a pijú čaj, zľaknuto zdvihnú pohľad. Čajovne sú však miesta, kde sú ľudia o niečo inakší, než tí vonku na ulici a on sa tam cítieva veľmi príjemne, skúmajúc svoj svet s prímesou drog, chuti k životu i smrti a s myšlienkami, ulietajúcimi príliš ďaleko, príliš hlboko, prehlboko.* Dobrý deň vám prajem. *Pozdraví sa usmiato, svoju platňu si pritlačí k bruchu oboma rukami a veselo odskáče k voľnému stolíku, niekam, kde ho skoro nevidieť, aby mohol po objednávke skúsiť tú trávu, ktorú si priniesol priamo z tieňotrhu. Dohoda s Nathanielom mu veľmi vyhovovala a on sa rozhodol, že je na čase znova sa vrátiť k svojej záľube k platniam a tento jeho nákup ho jednoducho tak veľmi potešil, že to nešlo zastaviť. Jeho tvár žiari, akoby práve pohltil celé slnko a oči sa mu lesknú nadšením, že by mohol oslepiť každého, kto sa mu do nich pozrie. Usadí sa s ťažkým, uvoľňujúcim výdychom, rád, že je na mieste a môže si ešte viac užiť tento deň. Možno ak by ostal do uzatváračky, znova sa k nemu obsluha pridá a ak by nie, ani to mu vadiť nebude, nemá problém byť sám so sebou a užívať si samotu, ktorú miluje rovnako veľmi ako dávať radosť okolo seba.* Môžem poprosiť o šálku jazmínového čaju a vodnú fajku? Rád by som si vybral kokos a ananás. *Požiada milo, na stoličke sa nahne a oprie o kolená dlaňami. Jeho výraz skoro chlapčenský. Uznáva, že niekedy môže byť mätúci. Milá slečna mu prikývne, trhá jej kútikmi a v očiach sa jej zračí pobavenie. Zmizne za korálkovým závesom a keď sa stratí, Tanoia sa znova detinsky otočí a pozrie na platňu, vezme ju do rúk a začne si ju opatrne, a pritom nedočkavo, preberať medzi rukami, otáčať a prezerať. Je dokonalá.*
*Ačkoli by měla být hrdá na překonání osobního rekordu, který se týká pobytu v New Yorku, veselím neoplývala. Na lidská města si zdaleka nezvykla, i když se sem pravidelně vracela kvůli práci. Měla každým dnem větší pocit, že přítomnost železa cítí na míle daleko, čímž se jí žaludek obracel vzhůru nohama. Bylo to nesnesitelné, ubližovala si, ale přesto návrat do Faerie neplánovala. Ne, když měla povinností plnou hlavu. Kontrolovat novorozené děti svých poskoků nebylo tolik obtížné, ale udržet si autoritu mezi tou skupinkou fanatických zoufalců občas přivádělo vílu k ještě většímu šílenství, než ve kterém se momentálně topila. Potřebovala klid, hodit vše za hlavu a nechat volný průběh zběsilým a chaotickým myšlenkám, které z velké části zahrnovaly nekalosti a drsné vtípky. Chtěla být zase sama sebou, cítit se jako volný ptáček, i když byla momentálně obklopena mohutnými budovami připomínající železné mříže. Při první příležitosti se nenápadně odplížila z dohledu svých obdivovatelů a zamířila do částí města, která ji nebude tolik drásat nervy. Šla poměrně rychle, netrpělivě, paranoidně, jako kdyby se snažila před něčím utéct, ale rychlou chůzi způsobovala sladká představa o krásně stráveném večeru. Dlouhá sukně se jí pletla pod nohy a zasekávala v lodičkách, které Gwyn měla trochu velké. Musela si je sundat, aby neškobrtla a pokračovala ve své cestě dál. New York neznala příliš dobře, ale orientaci měla špičkovou. Jak by taky ne, když se musela vyznat v zrádných cestách Faerie. Nakonec ji její bosé nohy zavedly před čajovnu Čajovna Anteaques. Dlouhou chvíli na podnik hleděla, než si začala upravovat své vlasy společně s bílou košilkou, která ladila k béžové sukni, nasadila si zpátky lodičky, a vešla dovnitř. Její výraz ve tváři byl nevinný, zvědavý, jako kdyby dívka byla ztraceným dítětem své matky, ale za křišťálově modrýma očima se skrýval drobný ďáblík, který si na tomto místě smlsne jako na malině. Prohlížela si příjemný interiér, který by ji snad i bez drobných neplech dokázal uklidnit, jenže to by kolem ní nesměla procházet slečna. Nebohá obsluha, která si Gwyndolin nevšímala, dokud neodnese objednávku muži v nejvzdálenější části čajovny. Gwyn se okamžitě chopila situace, vykročila vpřed, přímo do trajektorie dívčiny chůze, a tím do ní, na první pohled, omylem vrazila. Dívka škobrtla a celou Tanoiovu objednávku převrhla na sebe.* /Škoda dýmky,/ *pomyslela si Gwyn, i když větším neštěstím byl horký čaj, který se na obsluhu celý vylil. Gwyn neztrácela ani chviličku a s vystrašeným výrazem se sklonila k ležící dívce.* Proboha, vrazila jsem do vás. To je neštěstí, bolí to moc? *Bohužel se popálená dívka nedočkala omluvy, tu v sobě Gwyndolin nalézt nemohla. Avšak přemluvila se k sbírání střepů, aby všechny přesvědčila, že se jednalo o obyčejný omyl.*
*Prehliadne si zoznam piesní na platni a opatrne ju položí vedľa stoličky, keď sa mu jedna pieseň usadí ihneď v hlave. Je dobré, že si ešte stále pamätá melódiu, aj keď mu text už trochu vyšumel z hlavy a znova si bude musieť dať osobné, samotárske posedenie pri Floydoch. Pokyvkáva si bosou nohou, prehodenou cez druhú, jemne si hmká rytmus a istý čas má pohľad zabodnutý na koráliky a ich farebnosť, ktorá ho akýmsi spôsobom fascinuje, ale zároveň dráždi nejakú časť jeho mozgu. Niečo mu tam nesedí, ale nevie prísť na to, čo vlastne. V sekunde, keď začne odtrhávať svoju pozornosť od korálikového závesu, sťažka mu trhne v ušiach pri zvuku rozbíjajúceho sa skla. Otočí tým smerom hlavu a za ňou sa postaví aj jeho telo, automaticky smerované za zvukom. Jednou rukou odhrnie záves, ktorý mu ostane sčasti prehodený cez rameno, a do polpása sa vystrčí von, aby zahliadol situáciu, ktorá sa však nedeje tak ďaleko od neho.* Oh. *Zafučí a pohne sa z miesta, len aby pomohol dvom dievčatám s kalamitou, ktorá sa udiala. Nevidel, čo sa stalo, ale predpokladá, že to bola nešťastná zhoda náhod.* Počkajte, radšej sa choďte prezliecť do niečoho suchého. *Navrhne obarenej čašníčke, ktorá vedľa neho sťažka dýcha, udržiava si horúci fľak na tričku od tela, aby sa jej nelepil na kožu. Popri tom, ako jej to hovorí, pohliadne v rýchlosti na jej uši, no všimne si, že je civilka.* /Možno je to civilka so zrakom./ *Prebehne mu hlavou v rýchlosti, ale predsa len nechce riskovať, že by sa prezradil ako niekto z podsveta. Pozrie smerom na druhú dievčinu a taktiež si ju prezrie, no zdá sa, že nie je zranená. No vidí jedno jej špicaté ucho a tak mu je hneď jasné, kým je ryšavá mladá žena vedľa neho. Milo sa usmeje.* Ste v poriadku? *Opýta sa smerom k nej, zatiaľ čo dvíha zo zeme čo najväčšie kusy skla, aké môže vziať do rúk. Čašníčka sa zatiaľ vytratila, ale za to prišla druhá, ktorá so sebou priniesla kliešte na dvihnutie uhlíkov z vodnej zo zeme, aby im tam nezačala vyhorievať diera do podlahy.* To sa stáva. *Prenesie milo a keď k nemu pristane aj kôš na črepiny, začne ich tam hádzať so zadumaným pohľadom na rozliaty čaj. Celkom ho mrzí, že sa to stalo, ale čo už. Nemôže z toho nikoho viniť.* Zaplatím to dvojnásobne. *Kývne na skrúšenú dievčinu z obsluhy, ktorá teraz postáva opodiaľ so suchým tričkom, ale stále trochu obarenou hruďou. Rád by to vyliečil, no nemôže len tak. Pomaly vstane, opráši si farebné kraťasy, teraz trochu špinavé a mokré a siahne do vačku. Vytiahne z neho jeden prášok, ktorého účinky skúšal prednedávnom, ale zdá sa mu, že celkom funguje.* Vyskúšajte toto. Je to na bolesť. *Povie, a síce je pravda, že je to liek, účinný proti bolesti, pomáha aj s liečením rán, aj keď veľmi pomaly, no i tak je to rýchlejšie než prirodzené liečenie. Naširoko sa na ňu usmeje, skoro akoby ospravedlňujúco a povzbudivo, dújajúc, že si to dievča nebude vyčítať.*
*I když si ve své tváři držela grimaci plné lítosti, ve skutečnosti ani slovy nedokázala popsat radost, která pramenila z paniky zraněné dívky. Popálený hrudník musel velmi bolet, když víla nezískala odpověď na svůj starostlivý dotaz. Avšak nevadilo jí to, lépe se jí poslouchaly projevy bolesti ve formě lapání po dechu a zadržování slz. Gwyndolinin trik vyšel bez jakýchkoliv komplikací, krom toho, že musela být svědkem opravdové dobroty ze strany muže, který jim přispěchal na pomoc. Kdyby mohla, protočila by očima, ale nemohla vyjít ze své role. Teď když bylo více svědků, nemohla si dovolit, aby kdokoliv prokouknul její opravdovou tvář. Opatrně sbírala střípky ze země a vkládala si je do dlaně, aby je později mohla uklidit. Koutkem oka sledovala svou oběť, která nemohla odmítnout možnost se převléknout, a nakonec přesunula pohled na mladíka vedle sebe. Zamrkala, jakmile ji byla položena milá otázka a zoufale sklopila pohled na spoušť, kterou napáchala.* Já ano, ale ta dívka je na tom mnohem hůř. Je to má vina, *povzdechla si Gwyn smutně, i když svůj zkroušený výraz ve tváři nemyslela vážně. Sesbírané střípky hodila do koše a zvedla se, aby si oprášila ušpiněnou sukni. Narozdíl od muže si nikoho z nich neprohlížela, neměla tu potřebu poznávat nové tváře a dávat si pozor na prozrazení podsvěta, když hrála podle pravidel obyčejných civilů. Svou magii v New Yorku ani nikde jinde mimo Faerii od posledního průšvihu raději nepoužívala, alespoň ne takovou, která byla očividná. Nechtěla vymýšlet další výmluvu, ta první ji zařídila kult, kterého se teď nemůže zbavit jen tak.* Ne, myslím si, že by bylo fér, kdybych taky něco přispěla, *komentovala oznámení muže, který chtěl zaplatit dvakrát víc. Kdyby Gwyn neschovávala své pravé já, peníze by v žádném případě nenabízela a sledovala by následky svých činů, za které musí odpykávat ostatní. Jenže pro vílu peníze nebyly tolik cenné, takže rozházet pár mincí bylo to poslední, co Gwyndolin trápilo. Zůstala stát na místě a začala se hrabat ve své malé tašce, aby vytáhla měnu, se kterou obyčejní lidé platili. Zároveň sledovala Tanoia, který nabízel podivné prášky, ale nijak se do toho nemísila. Nechtěla se plést do dalšího dobrého skutku. Úklid střepů ji bohatě stačil.*
*Keď od neho dievčina prevezme prášok, spokojne prikývne a otočí sa smerom k druhej mladej žene, stále usmiaty a mykne plecami, zatiaľ čo k nej pohne rukou. Nie je pre neho nijako podivné, že sa v čajovni objavila ďalšia z jeho rasy. Predsa len je to podnik, patriaci vílam, a zároveň dostatočne pokojný a prírodný, že sa ťažko mohol niekto z víl obávať, že sa bude cítiť zle kvôli vysokému množstvu železa. A vodné fajky tiež nie sú nič nové, čo by nezahliadol v spojení s podobnými ako je on.* Nemusíte. Bola to nehoda, no nie? *Opýta sa aj keď mu očami preblesne istý náznak potemnenia, ihneď to zmizne, ako sa zjavilo. Pohne sa smerom k pultu, kde zatiaľ druhá dievčina, zrejme víla, odkladá kôš a metličku, ktorou pozametala najmenšie kúzky, ktoré sa už prstami nedali pozbierať bez malého poranenia.* Pokojne sa usaďte. *Nakloní hlavu jemne na stranu a zazubí sa tak, ako to on vie vždy. A jeho dobrá nálada, z ktorej sa nevie ani za mak dostať, mu napomáha tomu, aby zatláčal akýkoľvek nepríjemný pocit, črtajúci sa zo situácie, v ktorej sa nachádza.* Zaplatím vám vašu objednávku, a vám tiež, ak si chcete niečo dať na zlepšenie nálady. *Vymení si pohľad medzi oboma dievčatami a zdá sa mu, že ani ejdna sa nemá k tomu, aby hodili túto bezvýznamnú vec za hlavu. Je to hlúposť trápiť sa kvôli tomu dlhšie, než je treba. Ako ten, čo si prešiel už svojimi situáciami v živote, pokladá niečo takéto za malichernosť. A o vyliečenie rany sa postaral aspoň tak, ako vedel. Liek, ktorý podal žene, nebol nijako prezrádzajúci - jednoducho sa jej koža vylieči o niečo skôr, než by to skutočne trvalo.* Ja vás poprosím ešte jeden čaj, ak to nevadí. Vodnú fajku nechajte tak. *Pohodí rukou s myšlienkou, že tráva, ktorú má stále vo vačku vedľa svojho boku, si bude môcť dať aj potom, neskôr, keď sa konečne dostane do súkromia svojho domova a pustí si hudbu. Nakoniec sa znova otočí k víle a vybudzujúco nadvihne jedno obočie, akoby sa jej chcel na niečo opýtať, skoro akoby hovoril “Nechcete sa pridať ku mne?”. No ako skrytý introvert chápe, že nie každý sa ide vykecávať s niekým neznámym len tak, hlavne pokiaľ by si dievčina prišla oddýchnuť od ruchu, ktorý je vonku. Veselo sa usmeje na obsluhu.* Aj počkám. *Navrhne a spokojne sa usadí na stoličku vedľa pultu, poklepkáva si do rytmu pesničky prstami po operadle a kýve si pri tom hlavou. Síce hrá v pozadí niečo iné, jemu sa v mysli stále prehráva tá jedna melódia.*
*Se sklopeným pohledem hleděla do tašky, načež v prstech sevřela složený pár papírových bankovek. Konečně se donutila hnout z místa, takže s penězi se přesunula až k pultu, u kterého stál onen mladík. Bankovky jen tak upustila na dřevěnou plochu, aby si je obsluha mohla vzít a svou hlavu natočila k muži. Jak milé, že nechtěl dovolit, aby utrácela. Kdyby zrovna takové zacházení neodsuzovala, možná by změnila své mínění k němu, jenže místo toho se stal pouze dalším účastníkem její hry. Hráčem, na kterého ohledy brát nebude, jestliže ji napadne další impulzivní myšlenka. Kdyby se dnes probudila na špatné straně postele, peníze by opět okamžitě schovala a neztrácela by čas se slovíčkařením. Jenže vzpomínka na katastrofu, která se stala před chvílí byla tolik silná, že Gwyn hodila do poměrně dobré nálady.* Nesu za to svou zodpovědnost, ale vy jste se k nám přidal dobrovolně. A stejně chcete zaplatit za vše? *slabě se usmála a své peníze posunula blíž k dívce z obsluhy, aby naznačila, že platit bude a nikdo jí to nerozmluví. Rukama se opřela o pult a vřele se usmála na obsluhu, která peníze přijala. Ve vílím úsměvu ale bylo něco zvláštního, něco, co v takové situaci hrálo falešně. Dívky si mezi sebou vyměnily zvláštní pohled, dokud Gwyn nepřenesla svou plnou pozornost opět na veselého muže.* Ale vaše pozvání přijmu, *slabě kývla a zrak upřela na čaje v nabídce. Chvíli dumala, očima přejížděla z jednoho názvu čaje k druhému a snažila se si vybrat ten nejdražší.* Tenhle vypadá lákavě! *Nadšeně ukázala prstem na jeden s tou nejvyšší cenou a opět to zahrála tak, aby se na první pohled nedala poznat schválnost. Pouze si chtěla vychutnat výborný čaj, který čirou náhodou potřeboval ty nejdelikátnější ingredience. Posadila se taktéž za pult, čímž neverbálně víle naznačila, že se jí dneska nezbaví a chvíli si ho prohlížela. Všimla si i nepatrného a slabého klepání, které nesedělo k puštěné hudbě v čajovně, a aniž by tomu dokázala zabránit, vytvořila si k tomu silné znechucení. Jako kdyby kolem ní svět utichl a nerytmické poklepávání společně s hudbou bylo hlasitější a nesnesitelnější. Odvrátila od mladíka pohled, aby se to pokusila ignorovat, ale nešlo to. Zatnula zuby, dokud prudce nechytla vílu za ruku, aby s tím přestal. Když bylo z jeho strany konečně ticho, Gwyn se navrátil rozum a s ním i uvědomění, jak špatně to mohlo vypadat.* Ehm, omlouvám se, *spíše se omlouvala sama sobě, než jemu, když na malou chvíli ztratila kontrolu. Okamžitě jeho ruku pustila a snažila se to zachránit nervózním úsměvem.* Nemyslíte na tu píseň, co zde hraje, že ne?
*Mykne plecami.* Tak fajn. *Odpovie jej veselo a naširoko sa usmeje.* Kto som, aby som presviedčal? *Zasmeje sa detinsky. On síce je priateľský a milý, ale čo sa bude vadiť. Tringelt nechá tak či tak a neznáma víla ak si chce zaplatiť odškodné - buď z dobroty, alebo zo slušnosti, brániť jej v tom určite nemieni. Asi len nechce byť v nejakom dlhu, ktorý by si mohla vytvoriť. A pre Tanoiu už začalo byť toto presviedčanie, že mu nikto nič nedlhuje, celkom zbytočné. Tvárou naznačí, že ak na tom víla trvá, nech sa jej páči. On sám s peniazmi nemal problém, takže mu nevadí navrhnúť sa ako niekto, kto to zaplatí, bola to predsa len jeho objednávka.* No, viete… chcel som si za svoju objednávku zaplatiť. *Vysvetlí jej ešte, jeho líca ružové z tepla a jemného úsmevu. Jeho tvár pri smiatí a usmievaní vždy vyzerá veľmi prirodzene a uvoľnene. Tanoiovi sa ale víla nezdá, no nebolo by to prvýkrát a ani posledný, čo by sa stretol s niekým, pri kom má pocit, že by mal ostať na pozore. A zároveň si na tieňotrhu vytvoril istú obrannú vrstvu proti podvodníkom, násilníkom alebo klamárom. Vlastne celá jeho táto slniečkarská osobnosť bola vystavaná ako obrana a aj keď je jeho prirodzením byť zhovievavý dobrák, sú veci, ktoré musí obaľovať do prehnanosti. A postupne si to aj celkom užíva. Potom ju však počúva, ako prijala jeho ponuku na pozvanie a znova sa milo usmeje, nahliadne do lístka a je mu to jasné. Vlastne žena nie je tak nenápadná, ako si sama myslí, pretože nie je jediná, kto by si v tomto prípade vybral jednu z najdrahších vecí a má pocit, že niekedy sa na podobné správanie aj sťažujú bytosti na rande, keď sa im tam ich pozvaná polovička príde iba najesť za najvyššiu sumu. A aj keby to niektorých ľudí možno nahnevalo, on iba pokýve hlavou.* Jasné, dostanete, čo ste si vybrali. *Spokojne sa usmeje, až sa mu pri kútikoch očí spravia jemné vrásky smiechu a cez pulz objedná pre mladú ženu jej vybraný nápoj.* Nakoniec nie je tak zlé nechať za seba zaplatiť, nie? *Zazubí sa, ale v rýchlosti si prebehne vílu pohľadom. Odniekiaľ sa mu zdá známa. Vtom ho vo vyklepávaní pesničky zastaví jej ruka, podivne vyprovokovaný pohľad, ktorý sa následne zmení a síce klipol očami pri tom pohybe, nenechal sa vyprovokovať a pokojne sedí s rukou pod tou jej. Trochu sa mu zdá, akoby chcela vykonať obchod s jeho tovarom, ale dievča zároveň doteraz neprejavovala a naďalej neprejavuje akési črty abstinenta.* /Možno ma chce vydesiť, alebo vyplašiť. Možno sa mi má vyhrážať. Poslal ju niekto? Ale kto by to bol? Svoju prácu si robím výborne./ *Premýšľa a tak je jeho úsmev iba na jeden kútik, zatiaľ čo nakloní hlavu.* Stačilo iba povedať. *Prenesie na jej prudkú reakciu a potom, keď znova pozrie k ich spojeným rukám, pomaly tú svoju vytiahne spod jej zároveň, keď ona dá preč tú svoju, a ruku si vloží do lona.* Nemyslím. *Nakoniec odpovie stroho, ale úprimne a detinsky sa pri tom usmeje, akoby ju tým podpichoval alebo škádlil.* Mimochodom, som Tanoia. *Ihneď vyskočí z miesta, akoby nechápal, že to neurobil skôr a ukloní sa jej jemne a ladne, akoby ukončoval balet. Narovná sa a pozrie víle do očí.* A vy ste? *Nakoniec zaznie jeho otázka a znova sa vyšupne na stoličku k pultu.*
*Občas ji veškerou snahu o přetvářku pokazil i takový malý detail, jako nepatrné poklepávání prstů o židli. Ačkoli se tomu víla bránila, zdálo se, že její mozek schválně vnímal pouze takové věci, které v ní mohly rozpoutat peklo. Vyhledával problémy, snažil se Gwyn přitížit a hlavně ji připomenout, že i když dokáže nosit charakter kohokoli, stejně vždycky její pravé já vyjde na povrch, ať už ve velké nebo malé míře. Pořád bude tou zlou a nestabilní osobou, která se nezmění a nepoučí. Srdce se jí rozbušilo o něco rychleji, ale naštěstí to na ní nešlo znát. Avšak rozhození se dalo přečíst z jejích očí, které schválně těkaly z jednoho místa na druhé, aby vílu nikdo nedokázal přečíst. Dlaní přejela po látce své sukně, jako kdyby se z ní snažila setřít neexistující špínu, ale spíše se dotykem na hebké látce snažila uklidnit rozbouřené myšlenky. Pokazila to, ale hra ještě nebyla zdaleka prohraná. Mohla to napravit, jenže mělo to nějaký smysl? Chyba, které se dopustila ji úplně vytrhla z role a zkazila to nadšení, které doposud cítila. Je to jako když hudebník zahraje jednu notu falešně a jeho hrdost ho přinutí začít úplně odznova. Jenže toto nebyl koncert, Gwyn nemohla začít odznovu, ledaže by donutila osoby kolem sebe zapomenout. Rozhlédla se kolem sebe, jestli by tu nebyl nějaký předmět, kterým by zkrátka vílu přetáhla přes hlavu a způsobila mu takový otřes mozku, že by na tento den zapomněl. Ale bylo zde hodně svědků, to nemohla. Byl to jen další hloupý nápad jejího chaotického mozku. Povzdechla si a pomalu prohrábla vlasy, aby zase na malou chvíli držely pospolu, dokud se pár pramínku neodpojilo a nespadlo jí do tváře nebo přes ramena. Prudký pohyb ji stejně jako předchozí klepání vykolejilo. Lehce ucukla, jako kdyby každou chvíli cítila chladnou dýku ve svých bedrech a s vykulenýma očima sledovala Tanoiu, jak se představuje. Nečekala to, ale chvilková panika vymizela a s ní i polekaný výraz. Vlastně se usmála, ale tentokrát to byl jeden z víliných upřímných úsměvů. Jako kdyby v mladíkovi na chvíli viděla samu sebe. Možná až příliš energetického šaška, který svým vystoupením překonával i některé herce. Jediné, co mu scházelo byla jakási temná jiskra v očích. Gwyn sklouzla z židle, načež se taktéž uklonila a v takovém poklonu se šibalsky usmála a zvedla hlavu k Tanoiovi.* Gwyndolin, jméno mé. *Od jejího příchodu se její chování dynamicky měnilo z nevinné a krásné dívky na dámu, která měla něco za lubem. Pomalu se narovnala a posadila se zpátky na židli. Obsluha jim konečně přinesla čaje, ale Gwyn se svého hned nedotkla. Možná, protože věděla, jak horké je dělali.* Býváš tady často? *Zeptala se tentokrát bez doprovodu milého úsměvu a prstem začala kroužit po vršku šálku s jejím čajem. Sledovala barevnou tekutinu, kterou ji snad dívky, co zde pracovaly ničím neřízly a nakonec se podívala na Tanoiu, očekávajíc odpověď.*
*Keď sa aj Gwyndolin, ako sa pre neho doteraz neznáma-odniekiaľ známa predstavila, zošupne z miesta a ukloní sa, poteší ho, že mu konečne niekto takéto predstavenie oplatil a v jeho očiach je poznať jeho detské nadšenie.* Vau, Gwyndolin, zaujímavé meno… *Vtedy mu v mysli trochu zahrkotá. To meno predsa pozná, zrejme z rozprávania, inak by si vílu osobne pamätal. Vtom ho z krátkeho zamyslenia vytrhne pohyb pri pulte, keď im naň dopadnú šálky s čajmi a on sa vďačne usmeje a kývne na poďakovanie víle, ktorá sa rozhodla im ich objednávku doniesť namiesto druhej slečny, ktorá odbehla k niekoľkým ďalším zákazníkom. Vlastne ani nepomyslí na to, že niekoľkým návštevníkom čajovne mohlo ich predstavovanie sa prísť minimálne zvláštne. Je natočený čelom ku Gwyndolin, akoby tým jednoducho posturikou naznačoval, že jej venuje svoju pozornosť.* Ja… Vlastne ani nie. *Na chvíľu sa vráti myšlienkami k svojej platni, ktorú nechal pri mieste, kde predtým sedel.* Ospravedlníte ma na sekundu? *Opýta sa, ale je to rečnícka otázka. Nečaká na odpoveď, rýchlo zlezie, vráti sa k svojmu pôvodnému miestu, vezme platňu do ruky a vráti sa späť ako vánok.* Pardon, zabudol som si ju tam. *Prenesie a uloží ju teraz na pult hneď vedľa svojej ruky z dosahu kohokoľvek iného, ochranársky ju prekryje rukou. Nie je to však pohyb, ktorý by si uvedomoval, robí to automaticky a nie proti Gwyndolin, ale akoby chránil platňu pred svetom všeobecne. Usmeje sa na vílu pred sebou, vlnité vlasy mu padajú cez plecia a tak si ich druhou rukou hodí dozadu, aby nezavadzali a mal nerušený výhľad na osobu, ktorej pohyb prstom po vrchu šálky teraz na chvíľu začne sledovať.* Chodím tu zbežne, keď mám chuť na vodnú fajku. *Mimovoľne ukáže na miesto, kde postáva niekoľko nepoužívaných vodných fajok.* A vy tu chodievate často? Alebo teda, celkovo do… New Yorku? Alebo tu zájdete iba občas? *V jeho otázke naznačuje taktiež poukázanie, že sú obaja z Faerie, takže ho to zaujíma prevažne v tomto zmysle. Či víla pred ním má nejaký vzťah k tomuto mestu, či tu chodí tráviť čas, alebo tu má jednoducho iba nejaké povinnosti. Možno sa ju na to opýta, keď k tomu príde téma. Milo sa na ňu usmeje, dlaňou sa oprie o koleno, zatiaľ čo začne fúkať čaj, aby si ho trochu ochladil. Popri tom stále pohľadom ubieha ku Gwyndolin, aby vedela, že počúva jej odpoveď na jeho otázku.*
*Pyšně pozvedne hlavu a koutek svého rtu pokřiví do slabého úsměvu.* Zajímavé je, to ano. Stejně tak neobvyklé, ale věřím, že někteří ho velmi dobře znají, *promluví s jistým náznakem, který pochopí jen ti, jež jsou zasvěcení do příběhů o jisté problémové víle, jakou byla ona. Zajímalo ji, zda Tanoia o ní slyšel. Možná ji poznal hned ve chvíli, kdy překročila práh čajovny a ona mu tak naivně skočila na špek. Možná ji vodí za nos, aby ji ponížil, protože ublížila jeho milovanému místu a pracovníkům v něm. Jenže nemohla nic tušit. Dokud se nezačali blíže poznávat, nedošlo by ji, že mluví se svým druhem. Během svého komentáře hodila krátce okem po vílí servírce, která na rozdíl od její kolegyně celou dobu mlčela a chladně sledovala své okolí, zejména zrzavou dívku. Tanoia pro ní mohl být trochu oříškem, vzhledem k jeho povaze, ale dívka za pultem se nesnažila skrývat svůj názor na Gwyndolin. Ta ji to oplácela ironickým úsměvem, kdykoliv se jejich pohledy setkaly. Jenže nemohlo to skončit jen u zápasu v očním kontaktu. Jakmile se Tanoia vzdálil, víla se přiblížila k Gwyn a opřela se o pult, aby snad naznačila svůj dominantní postoj.* Co je? *Zeptala se Gwyn zmateně, když se opět setkala s propalujícím párem hnědých očí. Obě dívky ale věděly, že Gwyn své překvapení předstírala, jenže tentokrát se nesnažila o to, aby to vypadalo přesvědčivě.* Vím, že to nebyl omyl, *zavrčela obsluha. Napětí mezi nimi stoupalo, skoro to vypadalo, jako kdyby každou chvíli měla zrzavá víla dostat výchovnou facku, nebo i hůř, ale víla oplývala velkou silou vůle. To stejné neplatilo u Gwyndolin, jenže ta neprahla po tom stejném, po čem dívka naproti ní.* Prosím tě, *protočila Gwyn očima a otočila se za druhou slečnou, která schytala její nemilý žert,* snad ji nelituješ? Nechci tě tady vidět, Faerie tě přestala bavit? Víceméně ano, ale oba světy musí poznat moji maličkost. Je to totiž velká čest, *Gwyn ukončila jejich rychlou a tichou konverzaci, jelikož z dívčiny rezignace pochopila, že se mladík vracel. Gwyndolin se opět napila ze svého šálku a předstírala, že se vůbec nic nestalo. Na chvíli si prohlédla objekt, který přinesl, ale zatím to nechala být. Nechtěla skákat do řeči, a tím se připravit o docela užitečné informace, nebo alespoň zajímavější konverzaci, než která by se vedla o jeho plátně. Pozorně ho poslouchala a nakonec pomalu pozvedla obočí. Moc dobře věděla, na co narážel, a i když podezřele dlouho mlčela, nevadilo ji na to odpovídat. Před tím se ale napila ze svého hrnku a ten pomalu položila na pult.* New York ctím svou přítomností čím dál tím častěji, ale teprve si zvykám. Je to velká změna, někdo jako já není zvyklý na město plné mrakodrapů. *Odpověděla trochu egoisticky a nakonec se pousmála.* Ale mám zde i svou práci. *Nadále toto téma nechtěla rozvíjet. Mohl by ji překazit plány.* A co vy? Taky práce? Nebo vás to doma přestalo bavit?
*Možno sa mu to iba zdá, no vília servírka k nim akosi často pozerá a on sa snaží jej pohľady ignorovať, nezvykle dobre sa vyhýba tomu, aby zachytil niečo, čo by možno nechcel. Nie je si istý, či víla sleduje jeho osobu kvôli jeho aktivite na tieňotrhu a predaju drog a čarovných predmetov, alebo či sleduje Gwyndolin. Možno to, kvôli čomu aj on pozná jej meno, je niečím, čo nejde ignorovať. On však príliš dlho a príliš mnoho času odtrhnutý od diania mimo lesa počul možno iba príbehy, možno skúsenosti, jedine cez priateľov jeho rodičov, s ktorými sa nemal baviť o záležitostiach dvorov, aj keď sa mu v mysli stále niečo marí. On zas naopak usúdil, že Gwyndolin nie je vílou, ktorá by sa priveľmi zaujímala o drogy, alebo o ich kúpu, keďže ho nepozná - prihliadnuc na to aké meno si na tieňotrhu vybudoval. Zrejme ich čašníčka sleduje oboch naraz, pre istotu. To on však ale nezačul výmenu názorov dvoch žien, pretože keď sa vráti, sleduje iba obsluhujúcu odstrčiť sa od pultu a podísť niekam ďalej. Vymení medzi nimi dvoma svoj pohľad, jemne nakrčí obočie, akoby sa snažil prísť na to, čo mohli preberať.* /Že by preberali mňa? Blbosť. Dúfam, že kolegyňa dievčat z obsluhy im neprezradila, čo som tu robil, keď som tu bol naposledy./ *Preblesne mu hlavou a zahľadí sa pri tom na Gwyndolin, očakávajúc nejakú zmenu v správaní, čo by mohlo naznačovať, že na neho bola nahádzaná špina, no obáva sa zbytočne, keďže ich rozhovor pokračuje tam, kde skončil. Na jeho tvári sa znova mimovoľne vytvorí pokojný výraz a síce sa neusmieva, vyžaruje z neho prívetivá energia. Zatiaľ čo si fúka čaj, chvíľku musí počkať, kým sa dočká od víly odpovede. Jemne si tekutinu zamieša, mykne plecom a znova odhalí zuby v bielom úsmeve.* Tak prečo ste tu? To potom New York asi nie je pre vás to správne miesto, no nie? *Pozrie na ňu kútikmi očí spod mihalníc, skoro podčiarkujúc túto svoju otázku. Áno, on má motiváciu. Našiel zaľúbenie v civiloch a ich krátkych, ale za to zvláštnych životoch, prevažne v umelcoch. Zažil tu chvíle a prvýkrát sa zamiloval a objavil čaro nielen férskej hudby, ale aj tej ľudskej. A napĺňal sa poéziou. On radšej nechce začínať túto tému s vílou. Príliš veľa si vytrpel kvôli tomuto zaľúbeniu k civilskému svetu a síce je New York plný železa a cíti to na sebe, nemôže odolať nechodiť tu.* Práca. Tu mám aj ja. V oboch svetoch. *Zazubí sa na ňu, nepýtajúc sa na to, čo tu robí ona, aby ani on nemusel na túto otázku odpovedať. Predsa len, víla-nevíla, prezradiť sa nechce. Trochu sa napije z čaju, stále horúceho, ale keď tekutinu premelie na jazyku, dá sa to, aby ju prehĺtol. Keď dvihne pohľad od šálky, ktorú práve uloží naspäť na svoje miesto, cvakne mu.* Ah, už to mám. Vy ste tá Gwyndolin. *Povie skoro rozžiarene, akoby ho potešilo, že si na to spomenul a vlastne aj skutočne potešilo. Nemá potrebu hrať to. Počul o nej a reči o nej nie sú pekné, ale ako sa naučil od rodičov, vždy si musí na vec urobiť názor sám, naučiť sa kritickému mysleniu, nenechať sa odradiť len preto, lebo to niekto iný povedal. Nechce ju svojim správaním provokovať, ale keď sa nadšene narovná a usmeje sa v detskom úsmeve, je z neho vidieť, že je celkom rád za stretnutie sa s legendou - teda, s niekým, o kom sa vo Faerii rozprávalo - aj keď v zlom, ale rozprávalo. A aj zlá reklama je predsa reklama, to sa naučil tu. Billboardy na Times Square o tom vedia svoje. Akosi mu aj vtedy dojde, prečo na nich pokukuje tá víla opodiaľ, akoby čakala, že každú chvíľu po ňom Gwyndolin vyletí, vyrve mu srdce z tela a divoko ho tam krvavé a ešte tlčúce zožerie. Na chvíľu teda obráti pohľad k obsluhe a tiež sa na ňu usmeje, skoro detinsky, akoby jej tým naznačoval “prosím, toľko okukovania pri rozhovore nepotrebujeme”. Potom sa pomrví na stoličke a s jasnou tvárou sa nadýchne. On síce nie je zlý, nemá rád zlobu a neznesie násilie, je z toho smutný a všetko okolo, ale ich konverzácia sa mu nezdá nijako nebezpečná. Zatiaľ nie. A vlastne aj so žiadnym očakávaním začne s ďalšou otázkou.* Naozaj sa stalo všetko, o čom sa hovorí? O vás? *Opýta sa, aj keď si na mnohé nespomína, iba na útržky, ktoré započul. Veľmi drby nesleduje a nepočúva.*
*Úmyslně ignorovala jeho dotaz. Nevěřila mu natolik, aby měl tu čest zjistit pravý důvod, proč je zde. Zaměňovat děti s lidskými nebylo nic, za co by se obyvatele Faerie měli stydět, jenže když víla manipuluje lidmi, aby ji na svět přiváděly jedno dítě za druhým, aby měla na výběr, je to už trochu zvláštní. Gwyn však lidi považovala za pouhé nástroje k vytvoření něčeho velmi mocného. Naprosto si nevšímala pokroků, ve kterých byla lidská rasa nejlepší, protože jí nepřišly ničím zajímavé. Technologie se nevyrovnala magii, kterou víla oplývala. Možná ale svůj názor změní, jestliže se rozhodne New York prozkoumávat do hloubky. Ale lidé pro ní byli pořád obyčejné bytosti, hračky, se kterými se dalo hrát snadněji, než s vílami ve Faerii. Lehce nadzvedne obočí, když zmíní, že taky pracuje. Neřekla by to do něj. Vypadal příliš extravagantně, umělecky. Musel mít spoustu peněz, tak proč by si drásal nervy prací? Ale ať už dělal cokoliv, Gwyn neprojevovala zájem. Bylo to lepší pro oba, aby nezačali o tak citlivém tématu. Dívka by se sice ráda chlubila, jak dokázala zamést stopy po svém fiasku s magií, ale měla pocit, že Tanoia není ten typ víly, která by to ocenila. Nesdílel by její radost. Pobaveně se usměje a sklopí pohled do šálku, když Tanoia oznámí, že ji zná. Trochu doufala v to, že v New Yorku začne s čistým štítem, ale lhala by, kdyby ji jeho radost nepotěšila. Příjemně to pošimralo její ego a vzbudilo zvědavost, proč Tanoia zní tak nadšeně. Historky o Gwyndolin nebyly nijak pěkné. Pro některé víly, které měly tu čest zrzavou “čarodějnici” poznat, použily setkání jako odstrašující historku pro své děti nebo mladší kamarády, kteří ještě zdaleka nebyli políbení životem. Gwyndolin měla na svých rukách spoustu krve vinných i nevinných bytostí. Jenže vraždy ji nikdo nikdy nepřipsal, i když již byla hlavní podezřelou. Většina si stejně pamatuje jen na to, že Gwyndolin je žena mnoha tváří a nebezpečných intrik, které ne tak často přivádí smrt, ale hrozná muka určitě. Gwyndolin už se tedy nemusela přetvařovat. Tanoia věděl, s kým má tu čest a čeho všeho mohla být víla schopná. A přesto seděl radostně na židli a dál se vyptával. Udělal na Gwyn jakýsi dojem?* /Ne, nemá strach, jaká škoda, zklamal nás./ *Gwyndolin se lehce zamračila, což byla reakce na náhlé myšlenky, které nemohly patřit jí, i když s nimi souhlasila.* Záleží na tom, co jste slyšel. Drby se roznáší rychle, ale jako tichá pošta se na některé detaily může zapomenout. *Přehodila si nohu přes nohu a napila se čaje.* Ale jestli myslíme oba to stejné, tím myslím historky o tom, jak jsem neoblíbená a i pro vlastní rasu nebezpečná, tak ano. *Zasmála se, když se sama přiznala, že by ublížila i svému druhu a ucítila na sobě další ostrý pohled od obsluhy, která je zaslechla.*
*Sleduje jej tvár, nevšímajúc si pohľadu druhej osoby. Víla sa aj po nejakom čase odprace, aby pomohla svojej kolegyni, alebo začne pracovať na objednávke, no Tanoia má stále pocit, akoby mala oči aj vzadu a uši všade naokolo. No nevšíma si to, keď sa Gwyndolin konečne rozhodne niečo mu prezradiť, aj keď odignorovala niekoľko iných vecí, ktoré preberali. Zdá sa mu, že je len spokojná, keď o sebe môže hovoriť, no nemôže tvrdiť, že by jej videl do hlavy. Usadí sa tak, aby mohol pohodlne počúvať, zatiaľ čo sa napije čaju. Všíma si jej výrazy tváre, ako sa jej oči hýbu, ako sa jemne zamračí alebo pousmeje. Je vidieť, že nad niečím premýšľa a Tanoia nevie, s čím mladá žena naproti nemu príde. Možno aj chvíľu premýšľa, či vôbec odpoveď dostane, ale áno, dostane ju a je za to rád. Prikývne na jej poznámku o drboch a kývne rukou.* Máte pravdu. Preto sa pýtam vás. *Povie jej úprimne, inak to pre neho ako vílu ani nie je možné a potom vzdychne a usmeje sa jedným kútikom, ale je to skôr taký neveselý úsmev.* Všetci vedia narozprávať mnoho, tomu sa asi nikto nevyhne. Síce nie v takom množstve ako o vás. *Poukáže na ňu dlaňou dohora a potom sa pousmeje, akoby nostalgicky. Ani on sa nevyhol rôznym slovám, ktoré ho doteraz prenasledujú a prevažne sa pred tým nedokázal obrániť, keď bol ešte malý a nedokázal si nájsť priateľov medzi rovesníkmi.* Vy ako hlavná vystupujúca osobnosť týchto… príbehov… *Nie je si tým pomenovaním úplne istý.* …viete najlepšie. *Súhlasí s ňou a nadvihne obočie na znak toho, že by rád počul jej odvrátenú stranu mesiaca, keď už tu má ten Pink Floyd. Síce, aj zúčastnení si vždy situáciu vedia prekrásne prilepšiť, až by sa bytosť divila ako veľmi.* Ja si síce tie príbehy tak dobre nepamätám, veľa som ich nepočul, ale… *Mykne plecom. Možno nie je dobrý nápad pýtať sa niečo také pri prvom stretnutí a či to chce vôbec vedieť, to je otázka, na ktorú sa rozhodol neodpovedať ani samému sebe. Nenecháva si nijako siahnuť na náladu, ani na spomienky, doluje zo svojej hlavy iba to, čo pokladá za podstatné v tomto rozhovore, aj keď sa mu sem-tam zapletú nepríjemné veci, ktoré však veľmi rýchlo odháňa, že nestihnú mať na jeho osobu akýkoľvek vplyv. Jeho tvár je plná zvedavosti, skoro ako dieťa, ktoré čaká na rozprávku. Vie, že by drby nemal brať až tak vážne, no vždy ja na nich trochu pravdy a on by o tej pravde rád vedel, nech už je v akomkoľvek rozsahu.* Prepáčte, moja zvedavosť ma niekedy nevie opustiť. *Zasmeje sa potichu sám nad sebou a ani si neuvedomí, že si klepká nohou do rytmu piesne, ktorá teraz hrá. Keď mu to napadne, prestane, aby zbytočne Gwyndolin neprovokoval, len aby sa necítila nepríjemne. Každý by sa mal cítiť dobre.*
*Zatímco se víla snažila z Gwyndolin získat nějaké informace, hleděla mu upřeně do očí. Ve skutečnosti byla ztracená ve svých myšlenkách, takže se dívala spíše skrze něj. Přemýšlela, jak dlouho to bylo, co s ní někdo vedl normální konverzaci. Zajímal se o ní, nebral nohy na ramena ani se jí nechtěl zbavit. Uvědomila si, jak dlouho vedla osamocený život, jen se svými myšlenkami a iluzemi, které na sebe braly podobu imaginárních přátel. Skoro jí začalo být příjemně ve společnosti Tanoiy a lákalo ji vyprávět o svých dobrodružství, nehledě na to, jestli pohorší nebo ne. Jenže vmžiku ve svém nitru ucítila svíravý pocit. Nechuť, která se ji drala na jazyk. Mohl to jen hrát, předstírat, aby mu neublížila. A ona přeci nebyla tak hloupá, aby na to skočila! Její pohled lehce potemněl. Už se neusmívala, ale ani nemračila. Chlad převzal kontrolu nad jejím výrazem. Párkrát zamrkala, narovnala se, ale nic neříkala. Stále muže sledovala a poslouchala jeho nadšení, které už považovala za falešné. Proč by mu měla odhalit svou minulost? Může to použít proti ní.* /Drbům měl lépe naslouchat./ *Napila se ze šálku, dokud v něm nezbyly jen kousky bylinek, které se nepodařilo přefiltrovat.* Víš, *odmlčela se a znovu polkla. Ačkoli byl čaj výborný, poslední kapky vždycky ztrply na jazyku a podrásaly její hrdlo,* někdy je lepší to nechat být. Nešťourat se v něčem, co by ti mohlo ublížit, *slabě se ušklíbla a odvrátila od něj pohled,* nebo jak se to říká - nedráždi hada bosou nohou. *Mluvila klidně, ačkoli s jiným tónem v hlase by se zdálo, že Tanoiovi vyhrožuje.* Užívej si toho, že mě příliš dobře neznáš. Znám takové, kteří by za tvou nevědomost dali cokoliv. Teda, myslím ty, kteří ještě žijí, *zasmála se. Smíchem ukončila tu vážnou část konverzace a seskočila ze židle. Podezřele veselá, ale jiným způsobem, než byl doteď Tanoia. Něco v jejích očích zajiskřilo. Přiblížila se k víle a položila mu ruku na rameno, aby se nahla blíž k němu.* Ale jestli tvůj zájem stále trvá, možná se staneš součástí jedné z historek, které potom budu vyprávět takovým, jako jsi ty, *zašeptala. Takovou informaci mohl slyšet jen on. Zazubila se na něj a brala to jako jejich rozloučení, jelikož se otočila k odchodu. Na vílí obsluhu ještě prsty zakmitala na pozdrav a nakonec se vytratila z čajovny.*
*Sleduje jej tvár. Je vidieť, ako sa jej výraz mení, skoro akoby sa niečo prelomilo a on nevidí čo. Napije sa zo šálky a keď ju pomaly uloží a jemne ňou zakrúti na mieste, stiahne ruky a uloží si ich do lona. Gwyndolin je pre neho záhadná a síce sa nebojí, aj keď by možno z toho všetkého mal, zmena, ktorá na nej nastane mu nedovolí viac rozprávať. Iba sa jemne na vílu pred sebou usmeje a upraví si vrch vlasov.* Problémom je, že si názor na osobu nespravím, pokiaľ ju lepšie nespoznám. To je hádam normálne. *Povie voľne a s milosťou, aj keď trochu v obrane pred jej slovami, ktoré tak trochu nechápe. Samozrejme rozumie, čo mu tým chcela povedať alebo naznačiť, nie je hlúpy, no neurobil doteraz nič, čo by ju mohlo priviesť k tomu, aby sa mu vyhrážala alebo ho napádala. Mykne plecami a vydýchne nosom, jeho tvár však stále uvoľnená.* Hady sú vlastne skvelé stvorenia. *Odpovie jej na poznámku a jeho úsmev je teraz trochu povzbudzujúci k tomu, aby mu na to niečo povedala, no keď sa začne zbierať zo svojho miesta, trochu prekvapene zaklipe mihalnicami.* Oh, už idete. *Zamumle a keď k nemu podíde, ani sa neodtiahne. Jej vlasy ho trochu pošteklia na koži, keď sa k nemu nakloní a on trochu natočí tvár smerom k nej.* Užívam si objavovanie. A vy ste tajomná. Možno nabudúce. *Mrkne na ňu jedným okom a otočí sa k nej chrbtom, taktiež naznačujúc, že zrejme s konverzáciou skončil. Ešte, keď sa Gwyndolin otočí, aby sa pozdravila víle z obsluhy, sám jej veselo a detsky zakýva s úsmevom na perách. Víla teda zmizne za dverami čajovne a on si len sťažka vydýchne, postrapatí si vlasy jednou rukou a napije sa čaju.* Nemal by si sa s ňou ťahať. *Upozorní ho čašníčka hneď, čo sa za ryšavou vílou zatvoria dvere. Dvihne k nej pohľad a jedným kútikom sa usmeje, skoro akoby sa uchechtol.* A myslíš, že to neviem? No každý si zaslúži šancu, no nie? *Prenesie milo a priateľsky, na obsluhus a usmeje a v rýchlosti dopije, podá prázdnu šálku víle a zoskočí zo stoličky.* Môžem poprosiť ešte jednu vodnú? Pôjdem zas tam dozadu. *Požiada ju, siahne na svoju platňu Pink Floyd, ktorú jemne pridrží v rukách a znova zájde za záves z korálikov. Usadí sa, siahne k vačku s marihuanou a počká. Vodná fajka sa nechystá dlho a to už mu sedí na stole, zatiaľ čo on si tam, kým ešte nie je veľmi horúca, môže pridať svoju esenciu. A jeho myseľ je teraz akosi ďaleko, zamyslená, smeruje ku Gwyndolin a k tomu, ako by ju mohol lepšie spoznať, aby pochopil a porozumel. Možno že na to doplatí, ak sú príbehy pravdivé, ale niekedy je risk zisk a to on sám veľmi dobre vie. Možno by sa však mal naučiť nebyť tak prívetivý, nie každému to sedí, aj keď chce, aby sa pri ňom mohol mať každý dobre.*
*Věděla, že ven by neměla chodit sama, hlavně ne poté, co se stalo. Už jen kvůli tomu, že někde venku byl psychopatický vrah, co po ní šel, taky kvůli její ruce, jež měla v sádře. Měla odpočívat a být doma, a ne tady a užívat si v čajovně. Užívala si To ale ona? . Ne. Jistěže ne. Jak by jsi to taky mohla užívat, když v podstatě každý její krok ven jí dostával do nebezpečí. Byla pravda, že v tom momentě, kdy ztratila svou nejbližší přítelkyni, jí v hlavě něco přeplo. Něco, co jí pobízelo ke zdravému úsudku. Něco co jí nutilo mít se na pozoru. Něco, co jí nutilo mít strach, co jí nutilo ohlížet se za sebe na ulicích, to něco bylo ale pryč. Teď jí přišlo, že tu seděl úplně jiný člověk.*
*Alessandra byla zprvu překvapená, že se Akamira ozvala tak brzo, přece jen po jejich posledním setkání na pláži, se sice domlouvali na schůzce ohledně tetování, ale nějak nevěřila tomu, že by se dívka sama od sebe ozvala. Ale ono se tak nakonec opravdu stalo. Zrovna dojela do města a zaparkovala kousek od čajovny, vystoupila a rozhlédla se kolem sebe, načež auto zamkla a vydala se k čajovně. Na sobě měla upnuté černé kalhoty a bílou košili, nesměly chybět ani boty na vysokém podpatku. Vlasy měla zapletené do jednoho copu, který si přehodila pře rameno. Otevřela dveře a hned na to vešla dovnitř. Ihned zamířila dozadu k malému stolku, kde už seděla Akamira. Už když k ní šla si Aless všimla, že je nějaká potlučená a má dokonce i ruku v sádře. Došla k dívce s úsměvem na tváři a posadila se.* Tak mě tady máš, přišla jsem hned jak to šlo. *Pronesla a dala si nohu přes nohu, sledujíc ji před sebou.* Docela jsi mě překvapila tím, že se chceš sejít. A vůbec, co se ti stalo? *Optala se, něco se jí nezdálo, něco na dívce bylo jiné a upírka se snažila přijít na to co.*
*Hned, jak dojeli, se dali doktoři do práce. A že jí bylo. Akamira se cítila naprosto rozlámaně, stejně tak, jako Emilia. I tak si ale dívka poté, co ji dali jakž takž do kupy, hlavně ruku do sádry a tak nějak ošetřily její zranění, si vyžádala, aby se mohla s Emilií vidět. Nechtěla teď být sama, ne v nemocini, na místě, kde to pro ni nebylo nijak moc příjemné. Vzhledem ale k jejímu otřesu mozku nedal lékař jinak, než aby dívku dopravily na invalidním vozíku až do pokoje, kam uložili Emilii. Akamira se na ni zadívala, než se podívala tiše na sestru, z čehož pochopila, že je mají nechat o samotě.* Jo, asi bych se měla mít na pozoru. Promiň, že jsem tě do toho zatáhla. *Hlesla Aki nervózně a povzdechla si. Mrzelo ji, co se stalo, jak by ne.*
*Vnímala vše a snažila se i vnímat nadále dokud se neocitla v nemocnici, kde věděla, že je pod odborným dozorem. Nechala se vyšetřit. Hlavu měla obvázanou poté, co ji tržnou ránu stáhli mašličkami a ještě prošetřili náraz hrudníku. Měla nalomené jen dvě žebra od volantu, což se dalo říkat, že měla štěstí. Nicméně měla zůstat na pozorování aspoň den pro jistotu. Přemýšlela, ale nad Akamirou a chtěla se už zvedat z postele, jenže dveře otevřela sestra spolu s ní. Hned se mile pousmála, i když ta její ruka ji mrzela. Ulehla zpět do postele a na sucho polkla, než se napila vody. Stále se ji zdálo, že má vyprahlo v ústech díky šoku.* Nemůžeš za to. *Ujistila ji a pozorovala zasádrovanou ruku.* Spíše by tě někdo měl udržovat v bezpečí tohle je nějaký šílenec, co tě chce za každou cenu. *Posadila se aspon na posteli, tak aby byla zapřená zády a bolestně vyfoukla vzduch z plic. Žebra jí bolela, ale to sroste brzy.* Rozhodně nám to dalo zabrat oběma *pokusila se zasmát a neztrácet optimismus.* Hlavně si nic nedávej za vinu jsi oběť ne viník Aki *ujistila ji, ale o tom, že jí vezmou řidičák se raději nezmínila vzhledem k tomu, že v krvi měla alkohol nikdo ani neuvěří, co se stalo. Muž s dodávky pronesl, že se před námi objevilo obrovské zvíře a nešlo to ubrzdit, ale fakt, že jsem měla alkohol policisty moc nenadchl.* Jak se cítíš?
*Podívala se na ni, jakmile zůstaly samy tak vstala z křesla a pomalu došla až k její postelii, na jejíž okraj se posadil a koukla na Emilii.* No, už mi bylo lépe, to popírat nebudu. Tohle byla pěkná šlupka. *Povzdechla si a sklopila pohled.* Každopádně, asi teď budu hodně zvažovat to, zda budu vůbec někam chodit sama, no, i s někým, krom venčení psů. Myslím si, že to bude dost o držku, asi si spíš budu vybírat frekventovanější místa, kam se moc neodváží. Myslím si, že kdyby jej někdo viděl na veřejnosti, tak by po něm šli i jeho vlastní, což si dovolit asi nemůže. *Zhodnotila a koukla se na svou ruku. Pak pohled vrátila k Em.* No a ty se cítíš jak, jak to s tebou vypadá? Hádám, že domů se dostaneš jako já, minimálně zítra? *Nadzvedla tázavě obočí.*
Bude to lepší. Ve městě na tebe nebude moct. *Souhlasila s její úvahou.* Dokud bude ten blázen pobíhat venku bude tě chtít zabít a to nikdo nechce. *Zhluboka se znovu nadechla, než se zeptala na její zdravotní stav* Jen otřes mozku a dvě nalomená žebra. Trochu to bolí při smíchu a pohybu, takže ano do zítra zde budu. *Přikývla a udělala ji více místa na posteli, aby si mohla pohodlně sednout* Mé auto je na odpis, takže doufám, že taxikář pojede opatrně, až se budu chtít dostat domů. Pár dnů nebudu moct vykonávat ani svoji práci patoložky, tak někdo bude muset udělat pitvu za mě snad ne ten starý páprda. *Věděla, kdo je její náhrada a ten starý chlap z jinčího okrsku jí vždy udělal z její ordinace, dá-li se to tak nazvat, kůlničku na dříví.* Pro tebe přijede tvoje přítelkyně? Měla by vědět o tom, co se ti děje tohle už není sranda... *Pokud měla někoho, kdo ji může v podsvětí chránit byla to ona a to nemusela mít nastudovaný kodex.* Jak se vlastně jmenuje? Zapomněla jsem její jméno *Nejspíš to bylo i nárazem nějaké věci měla nyní trochu útržkovité.*
*Akamiira zavrtěla hlavou.* Ne, nepřijede ani nepřijde, nemá ani auto a ani telefon, takovými věcmi nějak neindisponuje. Naše setkání jsou buď o domluvě a nebo náhodné, takže nevím, je to tam, v tomhle ohledu, dost divoké. *Hlesla Aki a koukla na ni.* No, ii já bych tu měla zůstat, ale asi jim na to kašlu podepíšu revers a mizím, musím ještě s tou Indigo a taky nemám nemocnice ráda, je mi z nich úzko. *Pronesla nahlas svou domněnku.* Navrhla bych ti, aby jsi šla se mnou, ale pochopím, jestli se budeš cítit bezpečněji tady, samozřejmě. *Sjela si ji pohledem a její zranění. Tušila, že to je asi risk, ale nechtěla tu zkrátka zůstávat.*
Ach takhle... Ano vybavuji si, že jsi něco takové říkala *Zamyslela se nad tím vším a pokusila se rozpomenout trochu.* Měla bys zde zůstat raději přes noc přeci jen máš těžký otřes mozku Aki *Připomněla jí dost jasnou věc.* Nemocnice vyvolává úzkosti často, ale je lepší být v rukou odborníků. Zůstanu zde pro dnešní večer a ty bys měla také. Říkám ti to jako doktor, ale nemohu tě tu držet násilím ani já ani oni a pokud ti bude lépe doma nemohu ti to zakázat jen ti doporučit, co si myslím *Pousmála se a chtěla ji říci, že Indigo už nikam neuteče, ale tyhle slova raději spolkla.
*Chvilku nad tím přemýšlela, než si povzdechla.* Já nevím, jedna moje část to i chce risknout, jedné mojí části je nějaký otřes mozku fuk, i když, tak nějak, to je asi to, co je u mě v hlavě normální. *Špitla. To už ale vešla jedna ze sester, zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Aki v ní poznala ženu, která ji už mnohdykrát šila, když sem ji sem dovezli, proto ji jen s hraným úsměvem pozdravila. Sestra udělala stejně tak, než zase zmizela. Pak se Aki otočila zpět na Em.* Já nevím, no, možná že máš pravdu, že to bude bezpečnější i ohledně toho, že je venku psychouš co mi jde po krku, to je tak ironický. *Ušklíbla se.*
*Pozorovala sestru a nakonec očima přeskakovala i na Aki* Znáte se? *Měla ten pocit, ale byl to jen pocit, kterému nedávala moc velkou váhu vzhledem k tomu v jakém stavu byla.* Zní to rozumněji než se domů dostat zraněná. V tomhle mi věř vím o čem mluvím *Zabořila se více do polštáře a koukla se na svoji kapačku, která už pomalu docházela. Musela mít něco proti bolestem.* Mohla bys domů pokud bys zůstala jen v okolí domova a byla na drátě dej mi své číslo *Zkusila nahmatat telefon, ale pak jí došlo, že byl rozbitý* K sakru... *zaklela nad tímhle.* Tak mi nedáš číslo *Neměla nyní na to, aby si koupila hned nový, takže si bude muset projít nějaké bazary, ale pro ted to nehodlala řešit ani neměla jak.* Zůstan *zašeptala jako prosbu snad poprvé něco podobajícího se tomu, co chtěla ona a nechtěla, aby odešla. Měla pocit, že nyní potřebuje trochu nějakou společnost než jen bílé pláště. Ač byla doktorka tedy spíše patoložka, tak neměla z nemocnice bůh ví jakou radost sama a možná i proto Aki v tomhle rozuměla aspoň trochu.*
*Aki kývla na souhlas a pak se jemně usmála.* Jo, jo známe se, párkrát jsme se tu sešly.* Ponesla na ujasnění a koukla se pak na dívku. Poslouchala jí, znělo jí to logické, a už už by se snad i chystala jít domů. Jakmile ale Emilia špitla onu prosbu, Aki se přes pohled mihl letmý, překvapený výraz.* No já...jo, jo dobře, máš pravdu, zůstanu. *Pronesla a jako kdyby na truc se zavrtěla na posteli.* Ale odmítám být na pokoji sama. *Pronesla, jako kdyby to byla její jediná podmínka.* Bude toho tolik, co musím vyřešit, až se dostanu domů. Tolik a moc, musím to vše zvládnout. Pak jen přežít tu proměnu a bude to, myslím, že až to přetrpíme, bude to v pohodě. *Opět uklidňovala sama sebe.* A zabiju toho hajzla, co tohle způsobil. *Zavrčela.*
*Rozhodně byla vděčná za to, že zde s ní zůstane a když viděla její lehké zakoktání dala si ruku před ústa, než se zasmála slabě, aby si nevyvolala bolest. Chápala moc dobře, co na ni její přítelkyně viděla a byla ráda za to, že Aki má někoho o koho se může opřít, i když ne hned a nyní to dělala pro ni, protože ji požádala, jelikož opěru v někom nacházela málo kdy.* Děkuji ti. Zkusím sestru přemluvit zda bys mohla být na pokoji semnou *Koukla se na prázdnou postel kousek od ní.* Ale myslím, že to problém nebude vzhledem k tomu, že zde nikdo jiný v mém pokoji není a snad tu i nějaké slovo mám, když jsem zaměstnanec *Hrdě pozvedla hlavu, jako kdyby zde něco znamenala, ale hned na to se začala jen usmívat.* Nechci zde být sama, abych se přiznala. *Sepnula ruce k sobě a mírně si je mnula v nervozitě zda neřekla něco zlého. Až v tuhle chvíli ji opravdu záleželo na tom, aby Akamiru nijak neurazila a neodehnala svoji povahou.*
*Dívka chvilku mlčela a a dívala se do země, než vzhlédla a koukla na ní.* Jo, to asi ani já ne, ne po tom, co se stalo. Společnost ocením, abych pravdu řekla. *Přinzala brunetka a lehce se pousmála, než se nějak dostala k vedlejší posteli, na kterou se ona sama svalila a azdívala se do stropu.* Ale no, takové první setkání jsem s nikým ještě nezažila.* Špitla tiše, než se pootočila na Emilii a jemně se usmála.* A myslím, že nemluvím jen za sebe. *Zhodnotila nakonec. Koukla se z okna, všimla si, že už se z pro nií neznámého důvodu nějak rychle setmělo. To se stalo vše za tak dlouho? Kolik času vlastně uběhlo? Pohled vrátila zpět ke stropu.* Na tohle asi nikdy nezapomenu. *Přiznala.*
*Pozorovala, jak se odebrala sebevědomě vedle do postele.* Opravdu jsi suverén *Ulehla, tak aby nepocítila bolest a jen k ní byla natočená. Bylo více než příjemné mít po dlouhé době nějakou přítomnost, co ji nechce nějak ublížit. Nathaniel byl nejspíš hodný člověk, ale poznala ho v baru, kdy byl možná pod nějakou látkou jen odhadovala a Alessandra u které si zprvu myslela, že bude v pohodě to působilo nyní jen jako prosté využití z obou stran v tom by jí nemohla křivdit, protože to co chtěla Emi jí jen splnila.* Rozhodně jedno z nejdivočejších setkání, ale také nejpříjemnějších* Neměla pocit, že by nyní Aki po ní začala štěkat nebo se ji vysmívat jako jiní. Možná i proto měla ze začátku trochu strach požádat ji, aby zde zůstala.* Na tohle nezapomene ani jedna z nás, ale musím uznat, že to budou nejlepší historky *Kdyby je měla komu vyprávět. Podívala se na strop a zamyslela se.* Chtěla jsem se tě zeptat. Jaké to je mít někoho rád? *Minule v tom radila Alessandře, ale vlastně přišla na to, že těm emocem moc nerozumí a chtěla to poznat na sobě až někdy někoho takového třeba potká.*
*Nad tou poznámkou se Aki uculila.* Ne, ne a ní ne, nebo nikdy jsem nebyla. Ale, no, lidi se mění, no nemám pravdu? Každou chvíli se může stát něco, co nás učiní někým jiným. *Hlesla zamýšleně. Pak po ní mykla pohledem.* Jo, ale příjemné, jak se to vezme, z nějakých částí jo. Přišla jsem o nejlepší přítelkyni, z části o rozum a odnáším si z tohohle setkání ten závěr, že se raději nechám zabít a zase oživit, jo, to zní jako progres. *Pokrčila rameny. Pak se ale jemně usmála.* Život je pes. Ale, kde bych byla, kdybych tě nepoznala. Dál bych se užírala nevědomostí a ty stejně tak. *Zhodnotila to Aki celé nakonec. Nad poznámkou, že tohle budou ještě vyprávět se usmála, jakmile ji ale položila onu otázku, tak se zarazila.* No, záleží, jak se to vezme a kdo to tak vezme. Já se svojí psychickou poruchou bych ti to popsala asi jinak, v extrémním způsobu, jak to bere moje hlava. Ale dle toho, co všichni říkají, by to měl být pocit hezký. Jen já má to nahlížím jinak. *Povzdechla si. Pravda byla, že právě tohle ji její porucha vždy ztěžovala.*
Ach ano... *To s Indigo jí bylo líto a rozhodně nechtěla, aby takhle dopadl den a k tomu všemu ještě havárie a vše okolo toho. Jen Emi nikdy na nic nedokázala pohlížet jako na obrovskou tragédii, jelikož smrt měla každý den na stole. Snažila se v ten moment na okamžik zamyslet, že tohle lidi vnímají úplně jinak a bolí je z toho u srdce nebo jsou smutní. Také něco takového pocítila, co se týkalo Aki a její ztráty, ale stále to bylo vzdálené. Nebyla chladná, ale byla v té sladké otupělé nevědomosti.* Měla jsem v tomhle poradit Alessandře... O lásce *dodala a znovu pohlédla zpět na ní* Akorát nevím vlastně, co to znamená, tak jde vidět, že se v tom ztrácíme všechny tři akorát ty jsi nejblíže tomu to poznat *Alessandra ji přišla jako samotář, co ani nikoho do života nechce, i když by dala ruku do ohně, že člověk, co se o tu touhu nezajímá se na ni neptá, takže těžko říci, co dalšího tu noc tajila.* Jednou na to třeba přijdeme. *Uslyšela hluk na chodbě a hned pozvedla hlavu, ale došlo jí, že se jen sestra hádala o něčem s tvrdohlavým pacientem, což jí hned uklidnilo.* Ale přátele máš ne? Tedy neznám tě nijak zvláště, i když po dnešku jsem s tebou zažila více než kde s kým koho jsem v životě měla *Ušklíbla se.*
*Aki nadzvedla obočí.* Zajímalo by mě, zda ona zrovna ví o lásce něco. Mě teda vždy zklamala, láska. Nebo vždy, z jedné jsem si odnesla trauma, a druhou prožívám teď, s Lyrií. Nemám na to moc zdraví pohled, víš, když já se zamiluju, pak je ten člověk pro mě středobodem vesmíru. Prostě střed všeho dění. Ale stačí tam opravdu jen málo, aby to vše hezké a nádherné, co k němu cítím, zmizelo, a nahradilo to to zlé. Mám v tomhle hodně černobílé vidění, proto říkám, sama se učim. *Oznámila, ale pak se nadechla opět ke slovu.* Pokud bych ale mohla říct já, no tak podle mě je láska, nebo co k ní patří, pak ano, prožíváme v ní krásné pocity, cítíme se milováni, cítíme se hodni někoho jiného, jeho soucitu, pochopení, ale zároveň se stáváme strašně zranitelnými. V ten moment je další věc, jež nám může ublížit, a to je ta pokud někdo ublíží té milované osobě nebo ona ublíží nám. *Pronesla a odmlčela se.* No, podle mě je to takový zisk do loterie a myslím se, že je to jen na každém z nás, co si vybereme, zda to, jestli v tom uvidíme jen to dobré, jen to špatné a nebo oboje s určitými hranicemi. *Odpověděla. Sama v tom měla zmatek, sama si hranice nastavit nikdy neuměla a bála se, zda se jí to kdy začne vůbec dařit.* Jo, jo nějaké jo, ale dávám si pozor, na koho se upnu. Občas to pak dost stojí, když se něco, no... Pokazí. *Protočila očima. Pak uznale kývla hlavou.* Jo, jo to i já nějak pořád nevěřím tomu, co vše se dnes stalo. *Uchechtla se.*
*Dle toho, co poslouchala to neměla vůbec snadné v tom životě. Už i zmínka, že se znala se sestrou, která pracuje v nemocnici jí vnesla na mysl nějaké otázky, které nyní nehodlala vůbec pokládat. Stačí, co se pro dnešek stalo.* Tomuhle asi rozumím více, než kdybys začala popisovat lásku jinak* Aki měla očividné mezery nebo zmatek v emocích dle toho co říkala, takže se v tom lépe našla paradoxně.* Dávat pozor na to, kdo bude okolo tebe zní rozumně. I přesto se obě, ale motáme okolo lidí, kteří pro nás nemusí být bezpeční třeba Aless, ale ta zase může být užitečná a nevím... stále mi nepřijde jako tak velký zloduch. *Nedokázala lidi odhadnout pokud se teda nejednalo o jejich orgány to dokázala vyčíst mnohé. Do chvilky přišel lékař a s trochou přímluvy nechal obě na jednom pokoji s tím, že zhasnul a zavelel ke spánku* Jistě noční klid v nemocnicích to mi nechybělo *otočila se šeptem k ní a cítila se jako malá holka, když takhle porušovala večerku doma se sourozenci.* Když nebudeme mluvit nahlas ani si nevšimnou... *Tedy doufala v to, ale při nejhorším jim vyhubují.*
*Přemýšlelal nad jejímmi slovy, než kývla na souhlas.* Pravda, co se týče Aless, myslím, že to může bát spíš její maska, nevím, jako jo, působí jako mrcha, ale kdo ví jaká je. Nebo, jako mrcha, alespoň na mě, mám z ní respekt a něco z ní cítily i holky. *Přiznala a pak si povzdechla. Jako kdyby chtěla ještě něco dostat, ale to už jim zhaslo světlo a ona jen protočila očima.* Pff, večerka. No jo, jak jinak nemocnice. *Ušklíbla se. Sama to znala, přeci jen, nebylo to poprvé, co by v nemocnici spala.* Pak ve tmě pootočila hlavu na Emilii.* To asi ne, ale stejně si myslím, že nemám daleko k tomu, abych usnula. Dnešní den byl...vskutku..vyčerpávající a náročný, takže ocením volno v životě, budu muset vypnout, alespoň an celý zítřejší Den. Jen psi a to je vše.
Souhlasím s tím, že únava se na těle podepsala *Zašeptala, ale to dovnitř ještě přišla sestra, aby Emi vyměnila kapačku za plnou, než jí nechala spát a následně opustila místnost s tím, že Emi mlčela jako kdyby zde nikdo ani nebyl. Sestra si nestěžovala, takže vše v naprostém pořádku* Zítřek je rozhodně ve znamení odpočinku, pak mi musíš dát někdy telefonní číslo, ať se domluvíme. *Zavřela nakonec oči během jejich debaty, kdy ji spánek prostě utlumil a ona spokojeně oddechovala pod nemocniční peřinou. Dalšího rána při prohlídce doktor konstatoval, že Emi by zde měla ještě zůstat. Nelíbil se mu stav jejich žeber a ona nakonec souhlasila nejspíš to byla i jediná možnost pro ni jak si odpočinout. Aki byla propuštěná domů, ale dostala jasně dané kdy musí chodit na kontroly s rukou, která byla opravdu ošklivě zlomená a vykloubená, takže to muselo být pod nějakým dohledem. Emi zůstala v pokoji a rozloučila se s Aki s tím, že nebude trvat dlouho a dosáhnou čeho chtějí. V nemocnici o druhém světě raději ani nemluvila každý by je měl za blázna.* Sbohem! * Mávla na ni.*
*Když se spolu dívky loučily, věnovala Akamira Emilii úsměv.* hlavně se drž, vydrž, myslím že to co chceme už není vůbec daleko. Ono bude zase líp, Chce to jen výdrž, čas, odvahu, a taky, dejme si ruku na srdce, nějakou tu oběť. * Podívala se na dívku, než zamířila ke dveřím z pokoje. Mezi futry se ještě přeci jen zastavila, Otočila se a jemně se usmála pak už jí mávla na rozloučení a šla si po svém. Bylo toho ještě tolik co musela zvládnout a udělat.*
*Hned jak si sedla Aki do auta, udělala přesně tak, jak jí řekla Emilia, že má udělat.* Vydrž se mnou, holka, notak, budeš v pohodě. *Usmála se smutně, uvnitř ale křičela, panikařila a bála se. Doufala, že to bude v pohodě, že se to srovná. Muselo, takhle to nemohlo skončit. Hned, jak dorazili před kliniku, se Akamira nahnala dovnitř. Nedala ani šanci lidem, co tam seděli s kočkami, psíky a hlodavci, prostě naletěla do ordinace. Po krátké domluvě, kdy jí bylo oznámeno, ať tam nechá raději všechny tři pro zkontrolování a záchrany Indigo, si sestra vzala její číslo a pak zmizela v ordinaci. Akamira se otočila na Emilii, vyšla ven před ordinaci, kde si sedla na schody a složila si hlavu do dlaní.* Snad bude v pořádku. Děkuju ti moc, hodně jsi pomohla, nemusely jsme ji ani dovézt, jen doufat, že to přežije, sakra. *Zaklela, celá nesvá.*
*Akamira to vzala za své a vletěla do ordinace. Zůstala čekat venku dokud se neobjevila bez psů a stále bez trika. Na chvilku se zamyslela, než se koukla dozadu do kufru, kde našla svetr. Donesla jí ho a usedla po jejím boku.* Zvládne to. Vypadalo to ošklivě, ale myslím si, že by to mohla zvládnout dobře jsi ji stlačila ránu. *Vysvětlila, jelikož netušila moc jak někoho utěšit.* Můžeš děkovat i sobě. Bude to dobrý.... *Koukala se před sebe než se zhluboka nadechla.* Jak víš o tom světě... nebo... co to je? Vždyt vlkodlaci to zní směšně. *Povzdechla si a pak se na ni ohlédla.* Jen potřebuji odpovědi aspon trochu, abych pochopila, co se nyní vlastně stalo. *Byla zmatená více než dost.*
*S hlavou stále v rukou zakývala na souhlas.* Jo, děkuju, je to fajn, bude to fajn. *Zamumlala, než vstala.* Nechceš se projít? Asi potřebuju někde panáka, a to nepiju. A ty budeš asi po tom, co ti řeknu, potřebovat taky. *Oznámil jí Aki uplně otevřeně. Už ani nečekala, jestli za ní Emilia jde, prostě vyšla ven. Bylo jí jedno, že je jedn v podprsence a lidi kolem na ní koukají, jelikož tak ukázala jak své zjizvené ruce tak i obličej a hrudník od krve. Bylo jí to jedno.* Ptej se, nemá cenu, abych ti cokoliv tajila, ale asi se musíš ptát. Každopádně si myslím, že potom už budeš mít jasno v tom, co se tam stalo s tím stromem. *Oznámila jí.*
*Vydala se hned za ní a stále v ruce svírala svetr.* Akamiro *Oslovila jí než ji vsunula svetr do ruky.* Já jen, ať to je trochu lepší pro tebe... *Ohlédla se po ostatních* Může to vyvolat jisté podezření u některých a nechci dnes nic vysvětlovat policii. *Vysvětlila a následně uviděla menší bar na způsob vesnice.* Tady... *Kývla hlavou s tím, že mohou sedět i venku na zahrádce.* Vše platím *Měla peněz a peněz které netušila, jak využít a Akamira bude platit dost za veterináře.* Začneme tím existují ještě jiní tvorové než vlkodlaci? *Opravdu to řekla a baví se o tomohle? V hlavě měla zmatek ještě více jelikož vždy žila a fungovala na bázi vědy.*
*Chvilku pobírala, cos e děje, než se na dívku usmála.* Děkuji, to je moc milé gesto. *Připustila načež si přitiskla svetr na kůži a schovala se do látky. Nad barem kývla a vydala se za ní, ona sama nepila skoro vůbec, ale teď to potřebovala jako sůl. Jakmile se usadily na zahrádku, tak když uviděla na stole popelník, z kapsy kalhot vytáhl zapalovač a cigaretu a zapálila si. Stresu na ní bylo více než dost. Pak se ale jala odpovědět na její otázku.* Ne, nejsou jediní, ani zdaleka ne. Běhají tu víly, upíři, čarodějové, vlkodlaci, démoni a lovci stínů, co vím. A věř mi, i když bych tohle vůbec vědět neměla, a ty taky ne, tak znám od každé rasy někoho, krom lovce. A tihle lidi bývají občas i dost vysoko postavení. Třeba jeden vílák vlastní hudební obchod v Queensu, Remi Luca. Další, Castor, pracuje v galerii. Drogovému podsvěti v NY nejspíš šéfuje upírka Alessandra, a co vím od mé přítelkyně, která je shodou náhod víla a vše mi to řekl, našla by jsi jich dost i mezi celebritami. *Pronesla, načež si popotáhla z cigarety.*
*Pozorovala, jak si dopřávala cigaretu, ale ona sama byla radši jen za drink, který po chvilce barman donesl. Začala z něho upíjet zatím, co ji poslouchala.* Víly.... dost zajímavý pojem moc si nedokážu představit jak vypadají *Jenže to už slyšela jména. Nic moc jí to neřeklo dokud nezmínila upírku jsem Alessandru.* Počkej... *zastavila ji a zvedla i ruku, jako gesto na zamyšlení.* Upírka Alessandra *Mohla to být jen shoda jmen není jednou v New Yorku, která má tohle jméno. Následně se zamyslela.* Znám jednu Alessandru, tak zda mi ji můžeš popsat. *Hlavně upíři... Jestli tomu tak bylo znamenalo to, že ta mrtvá žena nedávno opravdu byla v problému s někým, kdo ji takhle pokousal. Sepnula ruku v pěst, když si uvědomovala, že jí Alessandra byla pod nosem a možná i vražedkyně. Nezná jejich politiku, ale někdo zabijí nevinné.*
*Aki kývla na souhlas.* No, mají nadlidskou krásu, ale démnoskou krev. Co jsme pochopila tedy. Bývají úžasně krásní, ale zatraceně nebezpečné, to jsem poznala i na té mojí potvoře. *Zmínila Lyr.* Jo a taky neumí lhát. *Objasnila, pak se ale rozhlédla jako kdyby je snad byl někdo poslouchal,. Když nikoho neviděla, koukla na ni.* Alessandra? Vysoká, tmavé, dlouhé vlasy, dost odvážné oblečení. Má tetování od kotníku až po stehno, vyobrazení draka, a co jsem si všimla, nevyjde ven bez líčení. Dál se jmenuje Ransom a bydlí v Brooklynu. *Ultimátně práskla Alessandru. Už jí to bylo jedno. Věděla, že to nemá říkat a ani vědět, ale dokud to narušovalo její život, pak se o to nezajímala.
*Když popis byl více než jasný na Alessandru co zná, tak měla chuť bouchnout do stolu, ale udržela se a znovu upila z drinku.* To je... Ach bože. Myslím, že by bylo dobré sepsat si to. *Prohrábla si vlasy.* Vlkodlaci jsou očividně ti co chtějí zabíjet a ti co brání. Upíři zabíjejí lidi a vily jsou nebezpečné ale stejně ani žádnou neznám. *promnula si kořen nosu.* Ty jsi člověk hádám.
*Akamira pokrčila rameny.* Ne tak uplně, ne každý je takový, jaká je jeho rasa. Třeba víly by měli být podlé a zlé, a jedna z nich je přitom moje přítelkyně a neměnila bych, Remi je zase skvělý bavič, takže výjimky jsou. Co se týká těch ostatních...upírů se přirozeně bojím, vlkodlaků po té zkušenosti taky, ale viděla jsi, ta žena nás taky bránila. Asi jako u nás, záleží na povaze. *Pronesla.* Jo, jsem člověk, a stejně jako ty nemám Zrak, to znamená, že bych o ničem neměla vědět, ani ty ne. Pokud by se tudíž někdo dozvěděl, že o tom víme, asi by nám nejspíše vymazali paměť, řekla bych. *Odfrkla si.* Ale pokud se nám motají do světa, pak je mi nějaké tajemství upřímně fuk. *Hlesla nakonec.*
Takže jsou to takový zaporáci v tomto světě. Zatím co oni si střeží své tajemství a zabíjí lidi, my máme tu nevědomost...*zavřela si pro sebe, jelikož ji tohle jednání více než štvalo a bylo povrchní.* Nechci soudit lidi tedy tvory *mávla rukou* ta žena v lese nám zachránila život za cenu, že sama byla zraněná a pokud říkáš že Víly jsou i hodné je to něco jiného, ale očividně upíři jsou prolhani a velice rádi si hrají s lidmi a hlavně zabíjejí *poklepala do stolu* jak říkám jsem forenzni patolog. Neustále jsem řešila případy a nedokázala mrtvým pomoci. *Jenže tahle frustrace musela jít i stranou na druhou stránku je neznala a hlavně Aku byla sama zničena kvůli svého psa.* Už jsi se někdy setkala s Alessandrou? Myslíš že by byla schopna zabít člověka? *Jistě že jsem ji podezřívala vše co o ní doposud vím je prakticky lež.*
*Poslouchala ji a tak nějak pokývala hlavou.* Sama tomu moc nerozumím, ale jo, asi nějak jop. JAko jsou lidi, co o tom ví, co jsem tak pochopila, ale pak jsme my, ti beze zraku, ti co by neměli vědět nic, což mi přijde hodně, hodně nefér. *Pronesla upřímně.* Myslím si, že pokud jsi si někdy nebyla jistá zraněními, nebo příčinou smrti, tak mám za to, že s největší pravděpodobností to byla smrt ze světa stínů, smrt, kterou zapomněli Lovci zahrabat, takže se to dostalo k nám. A Alessandra? AZbít? Jo, myslím, že ano, a myslím, že už to i udělala, ne-li jednou. Kouká jí to z očí, ta prohnanost, už jen to že jede v drogách ji dost prozrazuje, že svatá asi nebude. Ty jsi se s ní setkala taky? *Zajímala se.*
Pokud toho byla schopná, tak jsem popíjela se sériovým vrahem skvělé *zamrmlala a při zmínce zda zná Alessandru zacítila divný pocit v těle. Znovu jistá touha a v hlavě se ji přemítalo, jak ji Alessandra jezdila dlaněmi po těle. Okamžitě ve tváři zrudla a napila se znovu ze sklenice.* Ano znám *Vydechla a snažila se uklidnit své myšlenky. Byla sériový vrah nejspíš a ona si tu udržovala intimní myšlenky nebo spíše tělo.* Měla jsem tu čest s ní být jednu noc v baru a povídat si. Do podrobností bych moc nezacházela... *pověděla, ale hodlala si nechat vytáhnout nějaký kamerový záznam z baru. Byla patolog, takže by do toho neměla strkat nos, ale Alessandra jí začala v tomhle ohledu zajímat po stránce pracovní.* Máš na ni kontakt? Nebo... říkala jsi, že žije v Brooklynu. *To mohlo být vodítko k něčemu dalšímu, ale problém nastával v tom, že hledat člověka v Brooklynu podle tohohle jména může vyjít na hodiny a hodiny práce, i když jestli přeprodávala drogy mohla by zkusit protidrogové zda o ní nevedou záznamy.* Mám na stole mnoho lidí, kteří zemřeli za situace jako kdyby se jednalo o upíry a často z části okolo Brooklynu. *Věci začali nasvědčovat vůči ní, ale nemohla si pomoci. Něco jí říkalo, že ačkoliv ji ve všem lhala nevypadá jako někdo, kdo si nepozorně popije někoho a pak ho odhodí.*
*Aki nadzvedla obočí, neubránila se ale úšklebku.* No hezký, já jí budu dělat návrh na tetování a tetovat, takže taky super. Ale jo, myslím, že ta ženská v něčem jede. Včera mi sama přiznala, nebo mě, mezi řečí, že se pohybuje mezi drogama a obchoduje s nimi, myslím, že od toho není k vraždě daleko. *Zhodnotila a típla cigaretu, než si ale zapálila další.* Jo, dej si na ní pozor, myslím, že se s ní asi dvakrát zaplétat nechceš. Moje holky, no, už nějak cítí, kdo je tak nějak průserář, na všechny co znám jsou milé, jen na ní vrčí a cení zuby. *Připomněla sama sobě a oznámila Emilii. Když zmínila kontakt, tak sáhla do kapsy, vyndala peněženku a z ní vizitku.* Tady. *Podala jí vizitku, jež dostala od samotné upírky.* Ať slouží. *Podotkla ještě.* Jo, já bych ji prokoukla, ale hlavně opatrně, ano? nechceš být večeře. *Ušklíbla se, a když jim přinesli konečně pití, napila se. Pak koukla na Emilii.* Pokud máš něco dalšího ptej se, asi tu budeme sedět dlouho, myslím. *Povzdechla si.*
*Vzala si od ní kartu, kterou si prohlédla a viděla telefonní číslo, které si rovnou uložila do telefonu a posléze mírně sykla. Bolest v ruce, kde předtím měla třísku byla znatelně větší. Nejspíš jen infekce.* Jistě máme hodně času... Byla bych ale vděčná za menší ošetření té rány na ruce. *Přiznala se a jen, co došel barman optala se na dezinfekci, což v místě, kde se prodává alkohol není těžké sehnat. Auto nechala nahoře, takže lékárničku také neměla. Každý podnik musí mít, ale nějaké věci pro první případ pomoci, takže krom drinků položil na stůl i láhev s dezinfekci a obvaz.* Až dokouříš zašla bys semnou na záchod? Budu potřebovat pomoct trochu. *Přiznala se a přemýšlela.* Upíři zní asi nejvíce nebezpečně. Nějakého vlkodlaka znáš krom toho, co nás napadl a té ženy? *O nich si nedokázala udělat obrázek vůbec.*
*Dívka okamžitě přikývla a ihned típla cigarteu, vstala, vzala to, co jim číšník poskytl a zamířila s Emilii na toalety.* Jasně, to není problém, kouknu se na to a něco s tím vyvedeme. *Přeci jen, ránu by sii neošetřovala poprvé, ona určitě ne. Zavřela za nimi, ještě se podívala, zda je třeba někdo nesledoval, už byla občas i paranodiní. Postavila se k umyvadlu a vzala čtverečkový obvaz, na který nalila desinfekci.* Tak ukaž. *Vyzvala Emilii.* A no, neznám, ani nijak osobně. Mám o nich potuchy, vím že je v New Yorku nejedna vlčí smečka, ale to je asi tak všechno. Ani o těch nemůžu říct, že je znám, jak říkám. Jeden z nich po mě šel a druhá nás zachránila. Ale možná by věděl Remi, kdyby jsi se s ním chtěla sejít, taky na něj mám pak kontakt. Ten je, co jsem pochopila i v blízkém kontaktu s Alessandrou. Jen nevím, jak by se tvářil na to že to, co bychom vědět neměli, ví další beze zraku. *Zauvažovala nahlas.*
*Odhalila ránu a koukala se před sebe, když jí poslouchala.* Moc to neutahuj *pronesla jedinou námitku, ale zdálo se, že Akamira je schopná ošetřit ránu bez její pomoci za což byla vděčná.* K vlkodlakům se tedy moc nedostanu ne teď... *zamyslela se dokud neuslyšela jméno Remi.* Mohla bych zkusit s ním mluvit, ale nejsem si úplně jistá. Ne že bych z něho měla strach, ale jak říkáš..., Teď když ty informace mám nebylo by dobré o ně přijít nějakým vymázáním myšlenek či co jsi to říkala. Konečně mám odpovědi... *Ale Alessandra se náhle zdála být velkou rybou v rybníce, kterou by měla chytit tedy na jednu stránku, ale na druhou jí stále přišlo, že je ve své podstatě dobrý člověk.* Co je ten zrak? Nebo je nějaký způsob, kdy mi nemohou paměť už vymazat? *otočila se k ní, když měla ruku zavázanou a cítila i úlevu v podobě, že dezinfekce příjemně chladila.* Máš přítelkyni vílu ta asi nedovolí, abys přišla o myšlenky, ale zajímá mě jestli je tu možnost i pro mě, co bych musela udělat, aby mi paměť nikdo nevymazal. *Svůj život zasvětila vraždám a chtěla, aby ti kteří zemřeli neprávem nalezli klid.*
*Akamira zavrtěla hlavou ze strany na stranu.* Ne, toho se bát nemusíš. Je to sice víla, ale je to strašná veselá kopa, která podle mě není schopná někomu ublížit. Alespoň mi to tak přijde. On se do těhle věcí nehrabe. Jo, tak nějak ví o tom, že bych to vědět neměla, bude to vědět i o tobě, ale neudělá s tím nic. Myslím si, že to bude fajn, jen opatrně. Remi není takový typ, aby ti ublížil. Každopádně jak říkám, pozor. *Upozornila ji. Pak si povzdechla.* No, zrak mají civilové, jak nám řikají, prostě obyčejní lidé, kteří nemají žádnou moc. No a někdo o tom světě ví, tedy má zrak, a někdo nemá ani tušení. Prostě žijí jen v tom, co znají. A právě k těm by se neměl svět stínů dostat. *Oznámila Aki.* A pokud vím, tak v případě nějakého toho jejich kodexu je jediný přístupný způsob stát se vlkodlakem a nebo upírem. *Pokrčila rameny.* A nebo prostě dávat pozor na to, komu to říkáš, komu věříš, komu se svěřuješ. *Pak zavrtěla hlavou.* Ne, ta by to asi nedovolila. Ale říkám. Jediný způsob pro civila beze zrak, jak vědět legálně o podsvětí, je stát se součástí podsvětí. *Hlesla.*
*Poslouchala jí dost bedlivě, než zaznamenala, že by musela být vlkodlakem nebo upírem. Mrtvolám svůj život už stejně věnovala proč se jednou nestát.*Zní to zajímavě.... Ráda se s Remim setkám mohl by mi aspoň osvětlit kodex veškerého podsvětí očividně bude vědět hodně. *Otočila se k ní čelem, než se mile pousmála a vzala jí zpět ven k drinkům.* Hádám, že abych se stala upírem... musím najít upíra. *Viděla mnoho filmů o tom, jak se lidé mění na upíry a do dnešního dne to brala jen jako mýty.* Ty jsi neuvažovala o tom být jiná? *Jistě, že nejspíš ne. Emi chápala, proč zůstat civilem přeci jen je to tak nějak jejich naučená podoba akorát Emi v tomhle neměla nikdy zábrany pro práci byla schopná umřít. Navíc potřebovala nahlédnout více do toho, co se děje ani ne z důvodu, aby potřebovala něco sobě dokázat, ale aby pochopila a dokázala pomoct těm, co skončí na jejím stole. Mluvila za ně, jelikož oni už nemohli.*
*Akamiira se pozastaviila.* Zní zajímavě to celé, a nebo to se někým stát? *Optala se opatrně.* A ano, myslím, že Remi to toho řekne dost, no, kontakt máš, nebo ti ho dám, aby jsi si s ním mohla promluvit. Neboj se ho. Jen si myslím, že podsvěťanský svět a vraždy v něm jsou vraždy tam, nevím, jestli si dělají hlavu s naší policií. Ta jejich je spíš ten Institut, nebo jak to říkala Lyr, a Lovci. *Obeznámila Emilii. Pak se na ni ale překvapeně zadívala.* Hele, já nevím, jestli tohle je rozumný, ale jo, a pokud chceš jednat s Aless, nemusíš chodit ani moc daleko. *Špitla tiše, jako kdyby je měla snad dotyčná slyšet. Pak se ale zamyslela. Musela přiznat, že ano.* Jo, občas, kvůli Lyr, kvůli těm věc´ím co vím, kvůli tomu všemu. Ale mám strach, přeci jen, byla by to obrovská změna. *Řekla dívka a posadila se zpět na židli.* Je to lákavé, protože to je neznámé a nové, ale je to prý...taky hodně nebezpečné. *Přiznala.*
Nebezpečné? *Pozvedla obočí, když slyšela tuhle větu, jak kdyby jí ještě něco mělo překvapit.* Jejich oběti mi končí na stole a já jim nemohu už pomoct ani v tom posledním. Jsem patolog jde o to podat informace náležité instituci, která může něco dělat... Pokud mají svoji vlastní informace poputují tam, ale s tím, co neustále vidím není tenhle svět o moc lepší. Korupce, vraždy, intriky akorát nemáme zuby a drápy, jinak to o moc jiné nebude akorát jejich gangy, či jak to nazvat budou mít jiné způsoby na týrání, což je logické. Člověk na nějaké stříbro nebude mít následky... *Netušila zda tomu tak je u vlkodlaků, ale zase to viděla v nějakém filmu.* Myslím, že bude jen potřeba pochopit jejich politiku, ale je pravdou že nevím nic a kohu říkat jen hlouposti přesto se u mrtvol pohybuji, tak často, že mě to tolik nepřekvapí. Máš dívku z druhé strany a máte se rády očividně jsou i bezpečná místa. *Věnovala ji úsměv pro zvednutí nálady. Akorát si neuvědomovala co s upírem dělá hlad viděla vše ještě černobílé tedy z části o tom, že vraždy jsou všude neměla pochyb, ale o tom jaké následky to bude mít na ní netušila absolutně.*
*Akamira si povzdechla.* Uznávám, tohle vše máme spoelčné, ale vezmi si- oni nějací přeci jen žijí dvojí životy, jako člověka jako bestie. Třeba Alessandra, ta je upírka, která prodává drogy jak na tom jejich stínovém trhu, tak i v lidském světě. Vše, co se tam děje, zasahuje do našeho. Nebo, jo, ne vše, ale většina věcí pak zasahuje do světa našeho, o to horší mi přijde že nějací z nás nevědí nic. Ano, proměna by zodpověděla hodně otázek a na hodně nás upozornila a hodně nám dala, ale taky by hodně vzala, už jen ty proměny jsou risk na život a na smrt. Lyriiu miluju, jsou bezpečná místa, ale je jich po málu. Většina, no, co jsem pochopila krom Lovců stínů, jsou ty rasy démonské. Víly a čarodějové mají démosnsou krev, démoni tu běhají taky. Jo, vlkodlaci a upíři jsou infekce, ale taky démonská. Už jenom to naznačuje, že to nebude nic moc hezkýho. Ale jo, má to i ten fakt, že je lepší o tom vědět a být ve střehu, než nevědět nic. *Ukončila, než se zhluboka nadechla.* Není to fér, nic z toho, ale skok do neznáma je taky risk. Sama nevím asi, co bych chtěla, kým bych chtěla být, bojuju s tím zda žít v nevědomosti a být tím z části chráněná, ale z části riskovat, třeba to, co se stalo dnes, nebo to risknout a pak být připravena na vše, co přijde. *Špitla tiše a složila si hlavu do dlaní. Když pak procházel číšník, objednala si další drink.* Je to složitý, divný, a nevím, jak dál, to je pravda. Je to prostě...o život, tak či onak.
*Neodradila jí ani slova, co Aki říkala.* Já do toho půjdu zmínila si, že Alessandra může člověka proměnit. *Zapřela se o židli.* Chápu, že máš strach. Já svoji práci odevzdala život a jsem tu od toho, abych za ně mluvila a vyřešila jejich smrt. Prokázala jim tu poslední službu a to znamená být zainteresovaná i do tohoto světa. Jestli vlkodlak nebo upír je mi to jedno.... Potřebuji těm lidem pomoci ač to může znít nabálně, protože mrtvola nepromluví, ale to je právě ono. *Napila se svého drinku.* Jsi milá a působíš, že máš dobré srdce. Můžeš zůstat civilem a být v bezpečí se svoji dívkou. Aki... Ať se rozhodneš jakkoliv očividně si to hodně promýšlíš a zvolíš nakonec dobře ano? Nejsem génie na uklidnění. Dokážu ti tu vyjmenovat co vyvolává jakou emoci, ale sama to popsat jinak nezvládnu, ale přijdeš mi dost inteligentní na to abys neudělala nějakou hloupost, které bys posléze litovala.
*Aki kývla na souhlas.* Jo, jo může, myslím, že to může každý člověk.* Pak ji ale poslouchala a tak nějak kývala na souhlas. Usmála se, když ji pak nazvala inteligentní, musel a uznat, že tohle se jí poslouchalo hezky a byla za to ráda. I tak ale dál bojovala s tou představou, s tou domněnkou, s tím, co by bylo kdyby. Už už jí chtěl odpovědět, když ji ale zadrnčel telefon. Ihned jej zvedla a poznala hlas doktora, u kterého byla Indigo. Poslouchala jej, co povídal, než poděkovala a zavěsila. Podívala se na Emilii a její pohled mluvil za vše. Nakonec jen zavrtěla hlavou na známku nesouhlasu, než se jí do očí nahnaly slzy a ona si složila hlavu do dlaní.* Nezvládla to... *Zašeptala mezi vzlyky./
*Poslouchala jí a náhle viděla, že zvedla telefon. V ten moment jí to došlo.* Aki... *zašeptala její jméno a přisunula si k ní židli, než si ji vtáhla do objetí.* Jen se vyplakej. *Chápala, že slova už jsou k ničemu. Mrtvé lze jen oplakat a vypořádat se z jejich smrtí. My tu žijeme, ale oni už ne nejhorší je to pro blízké osoby. Rukou ji hladila po zádech a nechala ji, aby propustila své emoce.* Zajdeme pro tvé dva psy a pak tě hodím domů za tvoji přítelkyní hm? *Potřebovala psychickou podporu a Emi tohle neuměla. Chápala, že je nutné věnovat objetí a chápala i ten smutek, jenže víc nevěděla, co udělat pro ní. Snad už ani nic víc nešlo. Vzkřísit zvíře nedokázala.*
*Aki jí ještě chvilku neodpověděla, nereagovala. Pak ale zvedla pohled. Byl nepřítomný, takový jako kdyby zastřený a vzdálený.* Ne. *Hlesla.* Ne, za Lyr ne. *Řekla. Stejně se s ní neměla jak spojit, jelikož víla neindiponovala telefonem.* Já to zvládnu. Převezmu si je, ale potom...potom už vím, co udělám. Tohle nenchám jen tak. *Zasyčela, než se podívala na Emilii. Tohle jako kdyby v ní něco zlomilo. Jako kdyby tohle byla ta poslední kapka.* Už nenechám, aby nám ten svět nečinně ubližoval a nenechal nás dělat nic, jen maskovat, že nic nevíme. Nebudu jen sedět a přihlížet. *Zvedla se ze židle, kopla do sebe panáka a utřela si slzy.* Pojedeme pro Indigo. A pro holky. A pak probereme tu proměnu. *Řekla napevno, čímž oznámila Emilii svůj plán. Chtěla se posmtít. Chtěla jim ukázat, že nebude jen ten nečinný civil v koutě.* Asi už ti rozumím. Je lepší mít přehled a případnou moc, než nemoct udělat vůbec nic. *Zašeptala.*
Jistě... *Překvapila jí změna, co nastala v Aki. Nejspíš ji byla Indigo nejblíže z těch tří.* Jistě... *jen neustále přikyvovala, než překvapeně zamrkala o proměně. Chtěla říci, že by si to měla promyslet už jen z důvodu, že je nyní rozhozená, ale na druhou stranu vypadala dost přesvděčeně.* Tak pojd zavezeme holky a vrátíme se. *Jak řekla tak i učinila. Obě fenky hodili domů spolu s Indigo. Emi moc nemluvila jelikož nechávala Aki prostor se rozloučit se svým psem, až cestou zpět v autě, kdy byly jen ony dvě.* Pořád chceš přistoupit na proměnu? *pronesla do ticha s tím zda si to nerozmyslela přeci jen byla hodně rozhozená.*
*Indigo ještě tam na klinice měli možnost zpopelnit, což se taky stalo. Cestou tam ii pak zpátky byla potichu, ale v hlavě jí vířil tok myšlenek. Až Emiliina otázka ji vytrhla z přemýšlení. Otočila se na ni, než se podívala zpět z okna.* Chci. Tohle nenechám jen tak. Nemůžu. Nemůžou nám jen tak ničit náš svět, aniž by nebylo povšimnutí. Najdu si pak toho, kdo to udělal. Když se neumí ovládat, ani já nebudu. *Hlesla. Tohle chtěla napravit. A kdo by jí v tom mohl jinak pomoct, než upírka Alessandra, jak jinak? Ještě k tomu, upírka, takže hádala, že tam bude k vlkodlakům jistá averze.* Tohle je tak moc nefér. *Pověděla, když jí po tváři stekla další slza.* Na jednu stranu k nim mám ještě větší odpor, ale co v tomhle světě můžeme zmoct jen jako lidé? Nic. *Sykla.*
V tomhle, i když nerada s tebou souhlasím. Chci najít ty kteří zabili nevinné lidi. Muže, ženy i děti, které nemají vyřešené případy. Určitě by chtěli, aby bylo vše vyřešeno.... Být přeměněná je jediná možnost, jak dokázat, že jejich život sice skončil, ale jejich příběh je už celý. *Zašeptala a ohlédla se k Aki, když zastavila s autem před barem.* Alessandra by nám s tím mohla pomoci ačkoliv na ní mám pifku potřebuji ji *Usedla ke stolu kde seděli předtím.* Je mi líto Indigo, ale prosím až toho vlkodlaka najdeš a přistane mi na stole v lidské podobě dej mi vědět. I jeho případ bych chtěla mít z krku a ukončený... *Vlkodlaky nedokázala brát jako lidi, i když ve své podstatě jsou. Vnímala je jako lidské bytosti jen z části.*
*jakmile jí řekla o tom, že by jí vlkodlak přistál na stole mrtvý, tak se zlehka pousmála, sama se tomu podivila, tomu, že se v této situaci směje. Ale přeci jen, momentálně ji vcelku přesakakovalo, už jen z toho principu, koho právě ztratila.* Neboj se, vědět ti dám, ale myslím si, že to bude trvat, než se jedna nebo druhá vrátíme k pracím, jež máme. Přeci jen, po proměně to je asi těžké, jen z toho, co i Remi zmiňoval, že novorozenci jsou nejdivočejší a nejméně snadno ukočírovatelní. Možná v té době bych měla po tom vlkovi jít. *Zamyslela se a objednala si drink, než si opět zapálila cigaretu.* Tohle já nenechám jen tak, všem ji ukážu. Myslejí si, že když jsme nevinní a nic nevíme, můžou si brát co chtějí. *Řekla, načež se nad tím sama zasmála.*
Novorození? *Moc ještě nechápala, co to vlastně obnáší.* Rozhodně souhlasím s tím, že bychom se měli mstít, ale na druhou stránku... *Sama přemýšlela, jak to popsat, aby jí nějak nevzala její ideal, který rozhodně nemohla ani ovlivnit.* Vlastně s tebou jen souhlasím nemám k tomu co dodat, ale mohla bys mi vysvětlit o co jde? Ohledně no... novorození. *Ona nechtěla být vraždící maniak ba naopak je chtěla právě zastavit, ale vůbec netušila do čeho se vlastně pouští.* Myslím, že bude nejsnazší, když nás promění obě najednou. *Jen se zamýšlela, ale mohlo by to mít dobré výsledky pro obě. Je ovšem otázkou jestli Alessandra bude chtít, ale na druhou stránku věci aspon se napije. *Mohou si posloužit navzájem.*
*Akamira ji poslouchala, než k ní zvedla yrak.* Je možné, že ti dám jen poloviční informace, více se zeptej jiných. *Odkázala ji znovu a zase na Remiho.* Ale co vím, novorozenci jsou nekontrolovatelní. Než se naučí kontrolovat svůj hlad po krvi, tvá to. Jsou pak odkázaní na jiné upíry, kteří bz je drželi, jinak se z nich můžou stát monstra. Vraždící monstra, co vysají oběť až ke smrti. Musí tam být dohled, musí se na to jít pomalu. Trvá, než se tam dostane nějaký vlastní náhled na věc, než upír jako takový může být venku sám aniž by někoho nezabil. prostě, to chce čas, než budeš soběstačná a sama sobě pod kontrolou. *Vysvětlila. Na to, co pak řekla kýval.* Souhlasím, domluvím to s ní, co nejdříve to půjde, a pak se ti ozvu, ještě ti dám na sebe kontakt. *Oznámila jí.*
*Tyhle informace jsou rozhodně novinka a bude muset najít toho Remiho nebo spíše si s ním domluvit schůzku a tyhle věci dořešit. * Takže to bychom měli... *Nebude na to sama, co bylo rozhodně plus proto, aby si mohla být jistá, že na to nebude sama.* Ale kdo se nás ujme? Nebo spíše... Existuje tím pádem nějaká jejich sekta, kde si nováčky hlídají hádám *Už to tak znělo a možná to bude Alessandra, kdo jí bude hlídat, i když při téhle zmínce se jen zasmála. Ta zrovna. Jede jen sama za sebe a do druhých se nestará to zkusila na vlastní kůži.* Kde máme jistotu, že nás Alessandra přemění? *To byla jedna z dalších věcí, co ji vzešla na mysl, protože nikde není dáno, že tomu tak bude.*
*Aki se zase napila, položila sklenku a koukla na Emilii.* Alessandra si buduje klan. Zase, Remi, tohle zmínil. A není jediný, co jsme pochopila, jako smeček je hodně i klanů, takže tak. A Alessandra právě jeden staví a buduje, takže pokud nás přemění, pak budeme nejspíše u ní. Jo, myslím, že jsme našla něco, co zmiňovalo i jistého Dragose Sorina tady v NY, ale myslím že ten bude horší jak ona. To víš, měla jsme deset měsíců na šmejdění a zjišťování. Myslím, že pokud to udělá Aless, pak zkejsneme u Aless. Možná bych tomu dala šanci, přeci jen, nemusí vědět všechno. Stačí jí říct jen to, co chceme, aby věděla, a pak to bude po našem. *Navrhla Akamira, přičemž se spiklenecky uculila. Nepoznávala se, najednou tu hodnou holku skoro necítila. Jen narůstající zlobu a touhu po pomstě.*
Nevím, jestli chci být zrovna pod ní. Je to dealerka drog... *Jenže nikde to asi nebude o moc lepší. Bylo více než jasné, že ta sorta lidí je prolezlá jen problémy.* Dragos Sorina... *To jméno ji rozhodně něco říkalo a nevnímala se při tom jméně nijak příjemně. Jistě to byl někdo, kdo byl i na černé listině u lidí nebo možná. Rozhodla se po tom jménu více ohlédnout, ale rozhodně ho někde slyšela jen si nyní nemohla vzpomenout kde.* Alessandra nás dostane na svoji stranu, ale jestli je to vražedkyně. No je to složitější než se zdá. Nevím jestli proměna od ní bude pro mě výhodná. Možná bude lepší najít ještě nějaký klan a zkusit si to promyslet. *Poklepala prsty do stolu nad tím, že přemýšlí, co dál.* Alessandra je v tomhle ohledu podlá a neřekla mi ani jednou pravdu, jak ji mám věřit. Jenže možná je to nejmenší zlo...
*Akamira se jí podívala do očí.* Podle mě je to jednoduchý princip. Jde jí o moc, jde jí o to, aby měla vlastní klan. Myslím si, že nebude diktovat podmínky zas až tak velké nebo sii dělat vše podle sebe, pokud chce klan ve kterém chce lidi udržet. Ona potřebuje nás, ne my ji a řekla bych, že to ví až moc dobře. Tohle ti mocní totiž vědí. takže pokud bych se měla rozhodnout, stejně ty, ač nerada, volila bych Alessandru. Pokud bychom zvolily někoho, kdo ujž má klan, má moc a má zázemí, pak pro něj nebudeme nic. Za to pro ni, tak pro ni budeme něco jako dar,. A myslím si, že by si nedovolila nám dávat ulitiáta. Navíc, pochybuji, že by chtěla pak na krku mít svě vzbouřené novorozenkyně. Pochop. Ona zatím nic nemá. Bude nám chtít podlejzat, abych se cítili chtěné, protože jak říkám, ona nás potřebuje. Proto, právě proto, bych volila jí, a jak jsme řekla, část toho, co víme a co chceme si nechat pro sebe. *Vysvětlila.* Navíc, kdo právě tě dostane do podsvětí drog, než drogový dealer? Bude to chtít sice nějaké to divadlo z naší strany, ale o to lepší to bude. *Sdělila jí pak svůj lišácký plán.*
To, co říkáš dává smysl. Měla bych si nechat poradit od někoho, kdo se v tom pohybuje. *Navíc si nepamatovala, že by se kdy zmínila Alessandře o tom, že je od police.* Tak to uděláme jak říkáš. Zní to více než zajímavě a rozhodně nám to může přinést prospěch navíc je pravda. Alessandru mohu dostat jindy *Navíc stále nějak nechtěla věřit tomu, že by byla namočená ve vraždách nevinných. Zdála se jako někdo, kdo bude dělat problémy, ale jen ve svém okruhu ne u nevinných lidí, kteří se procházejí ulicemi nějak jí to na ni nesedělo přesto o ní chtěla vědět více.* Řekla bych že mé setkání s ní šlo dobře, takže podlejzání nebude problém... *Minimálně už to, že s ní spala, ale to zmínit nechtěla.*
*Dívka kývla na souhlas.* Jo, i já jsme se s ní setkala, bylo to tedy kvůli návrhu jejího tetování, a i když jsem z ní měla vítr, jelikož jsem věděla, kdo je, rozešly jsme se nakonec v dobrém. I se mnou nebude v tomhle ohledu problém, myslí si, že máme šanci to zvládnout. Navíc, je to mladá upírka, takže co se týče jejího encanta, ani bych se moc nebála. *Pronesla, používajíc význam, který Emilia asi neznala. Aki už to ale přišlo tak automatické, tak snadné, že jí to samotné ani nedošlo.* Bude to v pořádku, půjdeme si každá za tím svým a myslím, že budeme po několika letech schopné se o sebe postarat i samy. Teď bychom to bez té Aless ale nezvládly, to je faktem. *Přiznala.*
*Znovu divní slovo.* Encanta? *Připadala si jako hlupák, že se neustále musí na něco ptát, ale zároven potřebovala všechny informace, které Aki má, aby se nemusela posléze opakovat* Alessandra je tedy naší jedinou naději a budeme se s ní muset setkat. Párada... *Nadšená z toho úplně nebyla obzvláště, když se právě jednalo o Alessandru na kterou byla v momentální chvíli naštvaná. Vždyt jí tahala za nos a bůh ví, co všechno před ní ještě tají.* Sama si s ní ještě musím promluvit o nějakých věcech *zamručela, protože byla více než rozhozená z toho, co se mezi nimi stalo a to, že se bude muset nechat kousnout od ní.*
*Kývla.* Jo, co jsem pochopila, je to takové, když se na tebe upír upřeně podívá, tak použije to kouzlo, Encanto, a to tě donutí udělat co chce on. Tohle. Ale umí to upíři jen po určitém věku, pokud není Aless nějaký majstr, pak se to teprve učí a nám by nemělo hrozit nic. *Odvětila.* Jo, jo sejdeme se ní, ale pak finálně při proměně. Musím ještě taky něco urovnat, hádám, že budu dlouho pryč, tak vše vysvtělit a tak. není to jen takové, je to prostě...je to složité a budu potřebovat asi trochu toho klidu. *Pronesla zamyšleně. Pak se na ni podívala.* jsi si opravdu jistá, že tohle chceš? *Zeptala se ještě jednou, na ujištění.*
Chci... Ty chceš, aby to bylo vyrovnané mezi nimi a námi. Já chci to samé, ale z pracovních účelů... Několikrát jsem pocítila bezmoc, kdy mrtvá dívka ležela na mém stole. Našli ji pohozenou u kontejnerů jako nějakou využitou věc. Byla to dívka, co studovala na univerzitě. Snažila se kvůli stipendia a měla milující rodinu, kterou to celou zničilo. Co vím otec si vzal život a její bratr spadl do drog. Bylo to velmi rychlé, kdy to s nimi šlo z kopce a hlavně z důvodu, protože netušili proč... Proč jejich dcera, která nikdy nikomu neublížila skončila takhle? A nejsou jediní. Mám mnoho těl v márnici, které nemají vyřešený případ. U zlých lidí mě smrt tolik netrápí. Ve většině případů války gangů, ale u lidí, co chtěli jen žít... Nemají právo se takhle k nim chovat. Povýšení bastardi. *Poslední větu procedila skrz zuby a podívala se na ni.* Máme možnost trochu nastolit řád a pokud to znamená být jedním z nich nemohu říci ne. Už jen kvůli slibu, který mě svazuje k mé práci a policii.
*Akamiira kýval na souhlas.* Rozumím ti a mrzí mě to, ale jak jsme řekla. Dostaneme se k tomu, jen musíme někde začít. U někoho, kdo nám dá možnost, někdo, kdo nám dá prostředky, někdo, kdo se o nás postará a naučí nás jak to chodí, někdo, kdo za námi bude stát, někoho, jako Aless. Pak už to bude jen na nás. Tohle, to co jsi popsala, může být případně i Yin fen, když někoho kousne upír, tak se ta látka prý nějak vyloučí do těla oběti a je to pak pro něj jako droga. Pak se vrací pro víc, a pro víc, a byla bych i věřila tomu, že je to zabíjí. Kdo ví, v čem i tak Aless jede, ale doufám, že to zjistíme. *Špitla, načež si objednala další drink. Tušila, že bude odcházet opilá, ale za dnešek už se tomu nedivila.* Dokážeme to, jen musíme vytrvat. Tohle všechno je prostě špatně. *Zavrčela.*
Nemohu než souhlasit. *Objednala si posléze už jen vodu, jelikož řídila a hodlala Aki dovézt posléze domů a v pořádku už jen tím, jak je New York nebezpečný.* Souhlasím nad tím, že půjdeme za Aless. *Zatím nebylo dál co řešit, protože další informace může získat od toho víláka, jak tvrdila.* Teď by mě ale stejně zajímalo, jak se člověk potká s vílou? Navíc jste v partnerství. *Což byla jedna z dalších věcí. Partnerky které jsou bok po boku, ale zároven z jiných světů.* Pokud to ovšem není tajemstvím *Ráda si vyslechla příběhy.*
*Akamira jí to všechno odkývala a opět se napila. Pak se na ni podívala.* No, ani nevím, potkaly jsme se náhodou. Hrála tehdy v Central Parku na okarínu, nějak jsme se zapovídali a tak nějak se sblížily. Pak mi navrhl nějaké bylinky na moje zdraví, na jeho zlepšení, moje psychika je a byla vždy churavá, A tak jsem přijala. No po pár týdnech mi prozradila, kým je, co jsem pochopila tak na víly se mlčenlivost ohledně dohody o světě stínů, jak tomu říkají, neváže. Ale zase, netuším, zda je to pravda. Každopádně Lyria mi tehdy prozradila uplně vše, a teď jsem tady a zjišťuji, jaký svět vlastně je. I s Castorem to bylo náhodné setkání, ten mne pak seznámil s Remim, z nějž se taky vyklubala víla. Jak říkám, jsou mezi námi a není jich zrovna po málu. No a naše partnerství s Lyr...nějak to šlo samo. Ani nevím, jak jsme se k tomu dosataly, přišlo to jako blesk z čistého nebe. Možná to, jak byla milá a okouzlující, kdo ví.
Zní to hezky rozhodně Vám to přeji *Byla překvapená tím kolik jich chodí mezi nimi a vlastně se chovají jako obyčejní lidé, ale zdaleka obyčejní nejsou. Jako kdyby si chtěli jednoduše hrát s každým a s celým tímhle světem. Víly zní rozhodně nejvíce mírumilovně v celé řadě těch bytostí.* Sama jsem zvědavá jak je poznám *Ona o lásce a nějakém sbližování mluvit nemohla. Nikdy nikoho nějak zvláště nemilovala jediné kdy byla schopná projevit hluboké myšlenky bylo po množství alkoholu s Alessandrou, protože měla dojem, že Alessandra je v tom ještě více ztracená než ona.* Hlavně mi slib, že až se proměníme neskončíš na mém stole nerada bych pitvala někoho, kdo má budoucnost *To byly ty nejhorší chvíle v práci, ale vůči nim už také byla nějakým způsobem obrněná.*
*Akamira se usmála.* Jo, jo je to hezké, je to kouzelné a jsem za to ráda, Alespoň něco, co bych řekla že za to stojí a je dokonalé, bez chybky. S ní jsem....s ní jsem šťastná. Ale po tomhle, nevím jak to bude dál, nevím, jak to bude, až nás odloučí, netuším. *Povzdechla si. Pak se opět mile usmála a zlehka se uchechtla, ii když to teď bylo těžké.* Vynasnažím se, ale myslím si, že upírka by ti na stole asi neskončila, co si tak myslím. Netuším, jak je to s nimi po smrti, myslíš že se promění v prach? Shoří? No každopádně, na stole ti skončit opravdu nehodlám, to ne. Pokud mám umřít, tak doufám, že to bude jen jednou a to při té proměně a na chvilku. *Opět se s úšklebkem napila.*
Pokud při proměně a na chvilku, tak to se mi jen tak neukážeš na stole *Byla ráda, že Aki dokázala být už trochu veselejší a viděla na malý moment snad něco podobajícího se úsměvu.* Je pravda, že upíři asi samotní mi na stole neskončí. Nevím, jak umírají zda přirozeně a zůstane jejich tělo nebo naopak zmizí, ale na to se můžeme zeptat Alessandry ta bude jisto jistě vědět. *očima se střela s těmi jejími a musela uznat, že to byla krásná dívka. Kladla si otázku zda je dobrý nápad, aby se zničila, ale chápala její záměr který byl dost podobný tomu jejímu.* A myslím, že když na to budeme dvě bude to znatelně lepší nemyslíš? *Pozvedla obočí v důrazu na otázku zda budou nějaké společnice v tomhle. Možná budou potřebovat oporu jedna druhé, když budou procházet proměnou spolu.*
Jo, jo myslím si, že ta by nám ohledně toho řekla hodně, no bude muset, když nás bude chtít mít na krku. *Uculila se Aki, tenhle úsměv byl zase toho typu, že se tam mihlo cosi děsivého, cosi, co k její hodné tvářičce a povaze vůbec, ale vůbec nesedělo.* A jinak jo, myslím si, že jo, protože v počtu je síla. Myslím, že pro nás bude dobré to, abychom byly spolu, abychom držely a nějak se nenechaly rozhodit, protože tohle vyjít musí. Riskujeme a měníme hodně, o dost přijdem a dost se změní, a já nechci, aby to všechno přišlo nadarmo. Aby...aby i Indogo přišla nadarmo. Nechci, aby to bylo pak zle, potřebuju pak mít jistotu, že dostaneme pro co jsme přišly. I když, tu nemůžeme mít nikdy...*zaobalila to nakonec.*
Vzhledem k tomu, že Alessandra není... snad není vraždící maniak a dle jejího vyjadřování a inteligence si myslím, že máme dost slušný potenciál k tomu nebýt netvory. Dokázala to ona, takže my to zvládneme také. *Pronesla fakt, kterého si všimla. Aki a Alessandra na tom byli inteligentně dost podobně, což znamenalo, že nebyly vůbec hloupé tím se ji osvědčil fakt, že mohou vydržet více než nějaký hlupáček.* V množství je síla *Pronesla její slova ve zkratce a pak se zapřela, když jí zapípal telefon na který se koukla.* Kruci... *zavrčela a hned okolo projela dvě policejní auta která mířila do lesa.* Další mrtvola. *Na sucho polkla.* Nejspíš se náš rozzlobený vlk potřeboval vyřádit jinde, až na to... třinácti leté děvče, co venčilo psa. Jdeš semnou nebo si tu dopiješ drink?
*Pokývala hlavou na souhlas.* Taky si myslím, že by to nemuselo být zase až tak zlé, myslím, že to je dost možně schůdné. *Přiznala stejně tak, jako Emilia, i Akamira. jakmile kolem projely auta, atk se na ni podívala.* Jdu, myslím, že ti budu dost užitečná s tím, co vím. A pokud si ty nebudeš jistá, tak většina legend a příběhů jsou pravdivé. To je asi pravidlo, kterým bych se řídila. *Pronesl, načež na ni kývla, kopla do sebe panáka a zvedla se od stolu. Počítala s tím, že to tedy Emilia zaplatí a tak namířila směrem ven z baru. Hned před ním se rozhlédla.* Tak jo, dostaň nás tam. *Hlesla směrem k Emilii.*
Dobrá, ale nebude to příjemný pohled... *Zvedla se od stolu a rovnou zaplatila i s dýškem, kdy si vzala ještě flašku whiskey sebou.* Tohle nám ještě bodne. *Mávla a zamířila k autu. Ukázala jí ať sedne a posléze vyjela směrem kudy jela policejní auta. Nebylo to daleko sotva deset minut před jednu z menší uliček, které nejdou skoro vidět, ale v dáli v lesním porostu a mezi stromy šla vidět policejní auta a blikačky. Zaparkovala rovnou na cestě a vystoupila.* Tak pojď. *Zamířila k místu, už po cestě šlo vidět, že zde běželo velké zvíře.* Emili *ozval se jeden policista na kterého mávla* Ta je tu semnou *ukázala na Aki a prošla skrz policejní pásky, než narazila na tělo. Pes tu pobíhal a neustále štěkal. Nechtěl se nechat chytit bylo to nějaké štěně, ale očividně dost traumatizované. Dívka ležela v porostu. Hrudní koš byl otevřený spolu s břichem, kdy vnitřnosti trčeli venku. Něco ji doslova rozpáralo drápy, ale nesnědl jí. Koukla na její ruce.* Snažila se udržet svého psa. Nejspíš první zjistil, že něco není v pořádku má spálené ruce od vodítka, takže se ji posléze i vytrhl... *Konstatuji a zkusím její tělesnou teplotu. Měla jsem vždy sebou pár věcí v kufru, které si nosím pro tyhle případy. Dle teploměru teplota skoro ani neklesla.* Může být mrtvá tak hodinu maximálně dvě...
*Upřímně to, že vzala lahev Aki ještě ocenila. Jakmile dojeli na místo, a ona viděla tu spoušť, nejprve si jí zvedl žaludek. Dala si ruku před pusu, ale pak se na to přeci jen zadívala.* /Notak buď silná./ *Napomenula sama sebe a vykročila k mrtvé dívce. Hleděla na ni a pak se podívala na Emilii. V pohledu se jí zřelo jasné. Měla jasno.* Tohle člověk nebyl, toho by nebyl schopný. Tohle byla ta zasraná bestie. *Pronesla, už taky naštvaně.* Problém je, že nám to nikdo věřit nebude. Musí se to asi hodit na medvěda nebo něco, ale tohle...to medvěd nebyl. *Špitla, než se pootočila k psíkovi. Bylo to malé štěně německého ovčáka, Akamiru při pohledu na něj píchlo u srdce. I tak ale zůstala stát, nešla za ním. Věděla, že teď bude někoho potřebovat, ale na to nebyla ona připravená. Sledovala proto, jak psa nakonec odchytila jedna z policistek a snažila se jej uklidnit.*
Souhlasím *Aki ji potvrdila její domněnky, jelikož byla delší dobu s těmi tvory.* Myslím si, že to bude ten samý. *Neuniklo jí ani to, jaký sestřih malá holčička měla. Černé vlasy, krátko střižené nad rameny.* Vyhlédl si ji jako svůj typ... Rozdrásal ji, ale tvář je netknutá. Nejspíš byl frustrovaný... Myslím, že se jedná o toho samého. Odpovídal by vzhled i to, že zde pobíhá pes. Nebyla to náhoda, že by se mu postavila do cesty. Ten muž, co ho mám na stole. Má vlasy stejně střižené jako ty byl to takový volnomyšlenkář s ženou jak jsem říkala. Zaútočil na tebe už někdy?
*Akamira si povzdechla.* To by tím i mohlo být, možná, je možné že šel tedy po nějakém stejném typu a vybral si proto mě? Že by i mezi vlkodlaky byly tyto motivy? *Optala se sama seba a nahlas zároveň. Pak si ale povzdechla. *Jo, jo už jsem ho viděla, tak nějak už po mě šel. Ale tehdy jej Lyria zahnala, vytáhla na něj zbraně a on zmizel. Tak možná, jestli se nedopálil, kdo vi. *Povzdechla si.* U nich je to těžké určit, ale zase, kdyby měli hlad, vypadalo by to jinak, nebo ne? Tohle vypadá jako... Jako kdyby je to bavilo, jako kdyby se v tom vyžívali. Jako kdyby... No prostě to vypadá jako by to nedělali z žádného Rozumného důvodu. *Dořekla.* Kdo ví, třeba takoví mohou být, o vlkodlacich a jejich povaze já nevím moc.
Sériový vrah může být v jakékoliv podobě asiat, běloch, černoch, boháč, chudý a klidně i vlkodlak... Nemyslím, si, že by ten typ měl vyhlídnutý. Myslím, si... Dříve jsem měla ještě pár těchto případů... vyhledal tě znovu myslím si, že po tobě jde záměrně. Byla jsi nejspíš jediný kdo mu utekl a někteří vrazi v tomhle vidí, jak jejich ego utrpí. Cokoliv, co mu tě připomíná ho rozzuří ať je to, kdo je to chce hlavně tebe měla by to tvá přítelkyně rozhodně vědět a měla by ses začít vyhýbat místům, kde jsi bez dohledu. Mé domněnky nemusí být správné, ale je to až moc shod. Zdá se, že jsi jeho hlavní cíl. Zabíjel by jistě dál, ale nyní má motiv dle kterého hledat. *Koukla ji do očí s tím, že tohle není dobré.* Zabíjel před chvíli ještě se někde bude toulat lesem. Kdyby to byly vrahové nezachránila by nás ta druhá vlčice. Bojují mezi sebou takže možná ani jeden není ve smečce. Kdyby chtěl lovil by ve více a nebo je ve smečce, ale loví sám protože tohle jiní dělat nechtějí... *Snažila se srovnávat trochu i chování vlků.*
*Akamira se nestačila divit tomu, co slyší. Jistě, tak někam chápala, co měla na mysli, ale po tom všem, co dneska se už stalo ji to přišlo skoro až úsměvné a vtipné. Mohlo to být horší?* Může to být horší? *Vypustila nahlas svou myšlenku.* Šel po mě vlkodlak. Zabil mi psa a teď se dozvídám, že jsem nejspíš objekt zájmu sériového vraha vlkodlaka, co po mě jde, já nevím, komu jsem co udělala, nebo jestli je to ironie osudu, každopádně abych řekla pravdu tak teď ani nevím, zda se smát nebo brečet. *Hlesla.* Každopádně vím, že tu procent budu chtít urychlit, at je to co nejdříve. Tenhle svět už mě začíná znechucovat. *Koukla se na mrtvou dívku a povzdechla si. Pak koukla na Emilii.* Takže... Ona umřela kvůli mě, že je to tak? *Zeptala se, tak nějak ale tušila, jaké odpovědi se ji dostane.*
*Moc dobře chápala její furstraci, kterou si nyní prožívala.* Nezemřela kvůli tobě. Zabíjel by jiné... Nyní aspon víme jistý vzhled oběti a můžeme tak varovat společnost, že není bezpečné pohybovat se v lesích a zvednout nějaké hlídky. Jako patolog rozkazy nevydávám, ale pracuji v tom několik let, kdy vím, jak tohle pomůže a co to rozpoutá ve vyšetřování. Nejsi viníkem. Ta dívka a ten muž vlastně zachránili tímhle jiné... *povzdechla si, když dívenku přikryla plachtou. Zbytek pitvy učiní až v nemocnici.* Aki. *Uchopila ji za ramena, aby se koukala na ní.* At se stalo cokoliv nesmíš si tohle dávat za vinu ano? Není tvá vina, jak ta dívenka skončila a nikdy si nikoho nezabila a ani sis to nepřála v tomhle ohledu si neříkej takové věci zda za to můžeš. Zabíjel by jiné nebo by ji zabil tak či tak, jelikož byla ve špatnou chvíli na špatném místě ano? *Tohle byl hlavní problém civilistů. Tahle práce byla těžká na psychiku, ale nikdy si nikdo nesmí dávat za vinu smrt se kterou nemá co dočinění. Mnoho dobrých poldů skončilo na léčbě s tím, že si nezvládli myšlenky na to, co by kdyby...*
*Poslouchala ji a to, co říkala, ji vlastně přišlo logické.* Jo, jo asi máš pravdu, asi se ve mě tak nějak jenom hýbe svědomí, nebo ani nevím, možná spíše strach, pocit viny z toho, že do toho jsem vůbec zapletena. Možná kdyby ho tehdy Lyria zabila, tak by byl klid. Ale no, nemůžeme vědět , co by, kdyby. *Povzdechla si dívka.* Pokusím se dát si pozor, budu muset a doufám, že to bude v pořádku. *Odfrkla si. Pak už ale koukala Emilii do očí a kývla na souhlas.* Dobře, pokusím se, ale myslím, že tohle bude třeba. *Řekl a sebrala ze země lahev whiskey, jež tam položila Emilia a napila se z ní. Pak koukla na ženu.* Co bude dál?
Možná by byl větší klid, ale abych řekla pravdu možná by to stálo život Vás dvě. *Vzala si od ní láhev a napila se, než se k ní otočila a přemýšlela, co říci.* Nyní? Tělo poputuje do nemocnice, abych ho posléze moha vyšetřit, ale to potrvá. Důležité forenzní věci mám za sebou, ale zbytek dodělám v práci stejně převoz potrvá, jelikož papírování je složité a k tomu všemu... *Zhluboka se nadechla, když se pořádně napila Whiskey.*... Budou muset kontaktovat rodiče té holčičky. *Pozorovala, jak dívenku dávali do pytle a sbírali i zbytky, co vlkodlak rozházel.* Tohle jsou opravdu zrůdy... se vším všudy. *V tuhle chvíli začala mít touhu vlkodlaky lovit a střílet.* Říkala jsi něco o stříbru. Myslíš, že kulka ze stříbra by je mohla zabít? *ohlédla se k ní a věděla, že pohled na mrtvé tělo není nic snadného, ale pokud budou proměněné věřila v to, že uvidí ještě horší věci.*
Jo, jo co jsem pochopila, pochopil a sama poznala, i na vlastní kůži, vlkodlaci dokáží být monstra. To nejenom že i ostatní bytosti, jako třeba i víly, bezpochyby, upíři, a i lidé, ale vlkodlaci...dost na to že ztrácejí kontrolu, když je ten jejich podělaný úplněk. Ne. Vlkodlaky nemůžu vystát, i když to může být jen názor na to, koho jsem potkala. Myslím, že ale třeba ta, co nám pomohla, bude výjimka, ale však, no, myslím že to znáš. Nechci je házet do jednoho pytle, ale zároveň...je těžké věřit opaku, tomu, že nejsou hrozba. *Odfrkla si Akamira a stejně tak jako Emilia sledovala dění.* Jo, stříbro by měla být jejich slabina. Co jsem pochopila, dokáže jim ublížit, kdo ví, možná i zabít, i když bezpochyby na to ti lovci mají nějaké své triky. Myslím ale, že dobře mířená kulka jim zavaří. *Zhodnotila.*
To je dobrá zpráva. Mám zbrojní průkaz. Nenechám, aby nám zde zabili jen tak děti a přátelé. *Zašeptala naštvaně, jako kdyby měla tímhle dát světu najevo svůj slib, který si nyní dala sama, ale štvalo jí to, že umírali nevinní na úkor někoho, kdo se neumí chovat, nebo udržet své chutě nauzdě.* Má chuť zabíjet a udělá to znovu. Kdy chceš spáchat tu proměnu? *Čím déle budou čekat tím více věděla, že dojde na smrt dalších. Pokud ho chtěla Akamira zabít rozhodně jí v tomhle hodlala podpořit, jelikož do vězení ho těžko dostanou a bylo potřeba zakročit.* Neměla by být nějaká pravidla i pro ně? Vždyt si nemohou zabíjet někoho, koho jen potkají *Na ženu, co je zachránila myslela. Byla důkazem, že ne všichni mají vraždící komplex, což znamenalo, že to bude hlavně o jedincích jako u lidí. Ne všichni mají touhu vraždit nevinné. Bránila je vlastním tělem, aby ho zahnala a ještě jim poradila. Tohle by neudělal vrah.*
*Akamira se zamyslela.* Není to jen tak, musím vše zařídit, odchytnout Lr a té to vysvětlit, tak nějak se na to i já sama připravit psychicky. Ale až se tak stane, až budeme mít to, co chceme, pak už nás nezastaví. Jen tomu dát čas a užít si tak nějak poslední chvilky, no, doslova života. *Povzdechla si. Věděla, že to pro ní bude znamenat to, že o hodně věcí přijde, hodně jich ztratí, stejně jako Flamingo a Echo, přijde o práci, o rodinu a známé. Bude už jen sama sobě paní, na jednu stranu jí to lákalo, na druhou se bála.* Pravidla určitě mají. Ale ne každá je dodržuje, známe to všichni,. *Odvětila na její otázku. Pak po chvilce přemýšlení se zadívala na Emilii.* No, pokud jsme tu nějak skončily.. myslíš, že by jsi se mnou pak mohla jít dát rozloučení Indigo? Asi jí rozpráším do moře, tak moc to tu měla ráda, lepší místo nenajdu. *Pronesla.*
Jistě není problém. Zavezu tě pro ní. *Pobídla ji mávnutím ruky, že mohou odejít a jen se ještě ohlédla k černému pytli a k místu činu. Tohle bylo děsivé a musí to skončit. Potkat Aki jí otevřelo oči ve všem a nyní mohla začít vše řešit.* Tak jedeme. *Nasedla do auta a začala vyjíždět z lesní uličky, než najela zpět na cestu. Sevřela mírně čelist, když si uvědomovala, jak je tohle vše šílené, ale vlastně to dává smysl. Alkohol v jejím těle nebyl nejlepší nápad a byla si toho vědoma, jenže řídit uměla. Sešlápla plyn na přehledném úseku, kdy viděla menší dodávku jet naproti nim, ale byla dost daleko, co ovšem daleko nebylo byl tvor, který jim skočil do cesty. Okamžitě strhla volant do protisměru. Slyšela troubení dodávky, kdy se pokusila najet zpět do jejich pruhu, jenže bokem do nich vrazilo a ona už neměla jízdu pod kontrolou. Vyhodilo je to z cesty do strmější příkopy, kdy se auto prodralo skrz několik křoví, než se zastavilo o strom. Dodávka nahoře zastavila. Ten vlk je musel sledovat celou dobu. Nejspíš je pozoroval v dálce, kdo ví na místě činu bylo dost houští, aby si ho nevšimli. Chvilku byla v šoku, kdy nevnímala, ale posléze ji probrala ostrá bolest hlavy a smrad z dámu. Jistě... Chladící hadička a elektřina. Nehrozil výbuch na to to auto nebylo stavěné.* Do háje *vydrala skrz ústa, když viděla kapky krve dopadající na její volant a ruku.* Aki? *Pronesla, kdy k ní pootočila hlavu, i když bolest střílela do spánku. Musela ji zkontrolovat. Naštěstí se auto nepřevrátilo, ale náraz byl silný.*
*Akamira ji s úsměvem poděkovala, než se tedy nakonec nechala posadit do auta a připásala se. Tak nějak vypla mozek, odpojila vše, co se dělo a když se už už začala nořit do disociace, stalo se to. Nevěděla ani, jak rychle, prostě najednou letěla a celý svět s ní. Celá nesvá, netušíc, co se děje, se snažila opět zase nějak nahodit myšlenky, probrat se. ale to už bylo až moc pozdě. Celá malátná jen tak tak otevřela oči. Byla pomlácená, zničená, rozbitá, ale živá.* Kurva. *Ulevila si malátně a koukla se po Emilii.* Co to bylo? Co se děje? *Byla zmatená, rozbolavělá, ale tušila, že něco bylo špatně, moc špatně. Poznala to už jen z toho, že nemohla pohnout jednou rukou, která byla ohlá do nepřirozeného tvaru.*
*Prohlédla si ji a viděla její ruku.* Něco nám skočilo pod auto... zaúpěla, když se zkusila pohnout z místa, ale volant jí v tom bránil byla zaklíněná. Můžeš pohnout nohou? Musíš ven ano? Zkus....zkus otevřít dveře. *Bylo jen otázkou času než někdo přijde, ale zůstávat v autě nebylo vůbec dobré ani pro jednu z nich. Zaklínění nebo cokoliv mohlo způsobit stlačení či zastavení oběhu a při delší době je potom nebezpečné s dotyčnou osobou hýbat kvůli nahromaděnému oxidu uhličitému v těle, který, když se při uvolnění oběhu dostane do srdce může způsobit i okamžitý šok a smrt. Ona měla ruce zdravé překvapivě. Pokusila se sama pohnout jednou i druhou nohou a nebyl to tak velký problém. Nicméně měla u sebe i u Aki podezření na těžký otřes mozku.*
*Zmateně se rozhlédla kolem sebe, jakmile jí ale Emilila řekl, že jim něco skočilo po auto, netrvalo jí dlouho, než si její mozek spojil dvě a dvě dohromady. Šel po nich vlkodlak a to co jim skočilo do silnice vypadalo jako vlk.* Jo, jo můžu se hýbat, nějak to půjde, zkusím to. *Hlesla dívka, pokoušejíc se dostat ze svého vězení. byla zvyklá na bolest, i na stresy, její mozek měl tendenci se vypnout, ale věděla, že nemůže. Přiměla se k tomu, teď vypnout nemohla. Nějak se vymotala ven a dostala se malátně až ke straně, kde seděla Emilia. Pomalu otevřela dveře, opatrně, aby se nedejbože nestalo nic horšího a podívala se na ni.* Zvládneš ven? Jak ti můžu pomoct? *Zajímala se ihned, věděla, že teď musí spěchat.* Nejsi zraněná? *Poslední co chtěla bylo, aby jí nějak nešikovně nepohnula s páteří.*
*Mohla děkovat bohům, že se aspoň jí podařilo dostat ven.* Není to dobré. *odvětila a koukla se na volant mezi kterým byla zaklíněná a tržná rána na hlavě, ale Aki na tom nevypadala o nic lépe její zlomená ruka potřebovala, co nejrychleji ošetřit a také to vypadalo dost bídně, co se týkalo její hlavy.* Ten volant... měl by jít uvolnit, ale nemohu se natáhnout. Vzadu za ním je pojistka tou uvolníš ovládání a měl by se dát nastavit více nahoru. Mohlo by to udělat škvíru a já se protáhnu. *Vysvětlila jí postup* Ten vlkodlak po tobě opravdu jde. *Sevřela čelist.* Až to uvolníš řekni mi. Vyfouknu, co nejvíce vzduchu a protáhnu se ano? *Mohlo to vyjít a nemuselo, ale byla to jistá naděje.* Slečny jste v pořádku? *ozval se muž z dodávky, který měl jen pár škrábnutí a zůstal na cestě spolu sebou měl i pomoc od policistů, kteří taky odjížděli z místa činu a všimli si, že se stala havárie.*
*Akamira ji upřeně poslouchala, snažila se nějak fixovat každé slovo, jenž jí říkala.* Jo, jo rozumím, dej mi moment, hned jdu na to. *Řekla, než se dala do díla toho, jak ji dívka naváděla. Natáhl se, uvolnila místo, kde uvolnit měla a dala Emilii pokyn. Sama ale měla co dělat, aby snesla narůstající bolest, ale to už ji odtama odtáhl jeden s policistů.* Počkejte, dostaneme ji ven a vás odvedu ke zdravotníkovi, ano? *Sdělil jí ihned a Aki nemohla nic jiného než souhlasit, jako kdyby jí muž dával na výběr. Pokukovala ale stejně pořád po Emilii, doufajíc, že bude v pořádku. Pořád se jí hnalo hlavou to, co řekla, to, že po ní ten vlkodlak jde. A teď kvůli ní ublížil další osobě. Policista Akamiru nakonec odvedl kousek k jednomu zastavenému autu, odkud vyskakoval nejspíše onen zmiňovaný zdravotník, a jakmile ji viděl, odpověď daly jeho oči jasně najevo ihned. Nemocnice.*
*S její pomocí se konečně dostala ven, když ji jeden z policistů pomohl, ale položil ji na zem* Záchranka už je na cestě! *houkl jeden z policistů, když obě byly zraněné víc než by zde byly ochotni vyřešit. Zhluboka se nadechla, jelikož se jí motala hlava, ale dalo se to. Necítila nic, co by bylo životu ohrožující, ale ten otřes mozku nebyl příjemný. V dáli slyšela už houkačky a do chvilky seběhlo několik záchranářů dolů. Jeden z nich se koukl na ruku Aki a hned vytáhl podsadu.* Nebojte už je dobře odvezeme Vás do nemocnice *prohlásil a zafixoval ji ruku, aby s ní nehýbala.* Tu druhou na nosítka! *Všude byl zmatek, ale mělo to svůj efekt. Naložili Emi do sanitky a rovnou s ní i Akamiru.*
*Pláž. More. Pre neho nezvyčajné prírodné prostredie a predsa ho to k šumiacemu moru ťahá viac, než si dokázal predstaviť. Za ten čas, čo je tentoraz v New Yorku sa sem nestihol prísť pozrieť a aj keď zazrel šíru vodnú hladinu, bolo to iba z diaľky. Teraz sa však znova môže pozrieť zblízka. Namočiť si bosé nohy. Pozbierať mušle, ktoré nájde, aby si potom vyrobil náramok alebo rôzne ďalšie predmety, možno darček pre svoju matku. Keď kráča pozdĺž pláže, nie je to úplne bežné kráčanie, skôr akoby si každú chvíľu povyskakoval ako na vlnách a jeho tvár, otočená k vode, je jasne ožiarená slnkom a jeho vlastným žiarivým pocitom neprekonateľne sladkého pokoja. Stále sa síce cíti zle za stretnutie s Taylorom, ktoré skončilo tak rýchlo, že sa ani nestihli rozlúčiť. Možno si ho nabudúce nájde, ale teraz, keď sa mohol dostať na pláž, rozhodne sa maximálne si to užívať. Podíde bližšie k moru, postaví sa po členky do vody a spokojne sa nadýchne a vydýchne. Úsmev na jeho perách nezmizol, odkedy sa zobudil, a to sa ešte stihol pohrať s niekoľkými deťmi cestou sem na naháňačku. Jeho líca sú síce biele ako sneh, ale teplom sa jemne červenajú a slnko, aj keď chladnejšie, než si pamätal, sa mu zabára do kože, až ma chuť skočiť si do vody rovno celý oblečený.* /Nebol by to zlý nápad. Však čo./ *Napadne mu hravo a tak prejde ďalej od brehu hlbšie do vody po stehná a spustí sa na hladinu. Cíti, ako mu chlad vody presakuje ihneď cez oblečenie až ku koži a kostiam. Na chvíľu ho zamrazí, ale keď si privykne, s nefalšovanou radosťou zvýskne a hodí sa chrbtom do vody, aby sa ňou nechal chvíľu unášať. Miluje, keď môže byť sám a užívať si takto detinsky svoj život - nie je na tom nič zlé, keď vie, že ak sa odpúta od pošetilých starostí sveta, môže byť voľný a zároveň sa k ostatným bytostiam môže správať priateľsky a milo, bez ohľadu na to, že by k nim niekto iný mohol chovať zášť.* Vidím, že si to užívate. *Ozve sa niekto vedľa a tak otočí hlavu a jeho úsmev je široký a čistý. Nadšene prikývne, znova sa zvalí do vody a nechá sa ňou viesť. Po niekoľkých minútach však dopláva naspäť k pláži a keď vylezie, všade z neho kvapká voda.* /Teraz som ako morská víla./ *Uchechtne sa sám nad sebou v mysli a zamáva mužovi, ktorý sa mu predtým prihovoril, a ten mu odkýva naspäť.* /Milé./
*Akamira se pro tento den rozhodla, že vezme holky zase na pláž. Měla to tam ráda, chodila tam často, akorát teď tam dlouho nebyla, proto zvolila toto místo. Na sebe si oblékla červené tričko, černou, koženkovou bundu a černé kalhoty, k tomu stejnobarevné tenisky a vytáhla si vlasy do culíku. Pak už se vydala směrem na pláž. Indigo, Flamingo i Echo naložila do auta a vyjela. Zaparkovala nedaleko od pláží a nejprve vyrazila s fenkami na vodítku, než došla až do části, kde ubývalo lehátek a atrakcí a kde je mohla pustit. Za chvilku už tak před ní a po pláží běžely tři fenky huskyho. Akamira se na ně s úsměvem dívala a sledovala, jak Indigo, jasně bílá fenka doběhla až k mladíkovi, jež na pláži seděl.* Indigo!! *Zvolala a rychleji se rozšela tím směrem.* Nebojte, nekouše, je hodná! *Volala k mladíkovi, setkala se totiž už s lidmi, kteří jí za to vynadali. její fenky byly ale přinejmenším ukázkové typy hodných a poslušných psů. K Aki se začala sbíhat i jak zrzavá Echo, tak z vody vylezla i šedivá Echo, jež se pomalu vydaly za bílou fenkou a jejím objevem. Indigo se zastavila kousek od Tanoi a natáhla krk, aby mohla zavětřit jeho pach, zatímco vrtěla vesele ocasem.*
*Spokojne tráviac čas na pláži sleduje v diaľke vlnivé more a cíti, ako mu slaná voda schne po tele. Necíti sa však kvôli tomu nepríjemne - má pocit, akoby na mieste kryštalizoval a menil sa sám na soľný stĺp. V hlave sa mu práve vynára nový nápad na báseň, no nemá pri sebe nič, kde by si ju mohol napísať.* /Možno si ju zapamätám./ *Pomyslí si, aj keď vie, že to tak nebude, a tak sa z básne stane stratený klenot pre neho samého. Keď tam len tak posedáva, odrazu sa na neho vyvalí biely pes.* Oh, ahooj. *Šťastne psíka pozdraví a hneď sa vrhne na to, aby ho začal škrabkať všade po hlave, krku a pod bradou. Je mu jasné, že pes sa k nemu zatúlal od niekoho ďalšieho a tak sa usmiaty obzrie, keď si všimne ženu, ktorá na neho práve kričí.* Nebojím. *Odpovie hravo jej smerom a ďalej sa mojká s psíkom, akoby bol jeho vlastný.* No čo ty? Ty si tak krásny psík? Hej? Nuu. *Šepká mu do tváre a nevie zo seba zmyť ten radostný úsmev. Keď si všimne ďalších psov, jeho oči zažiaria nadšením.* Ahoj. *Pozdraví sa ďalšiemu, ktorý k nemu podíde, a nechá sa oblizovať bielym psíkom po tvári, až ho to donúti sa zasmiať.* Takúto spoločnosť ocením. *Zasmeje sa hravo a aj k ďalšiemu psíkovi sa začne prihovárať, natiahne k nemu ruku a poškrabe ho za uchom.* Neboj sa. Aj teba pohladkám. *Zavolá k tretiemu, ktorý stojí trochu opodiaľ, akoby zisťoval nebezpečenstvo. Niekoľko ľudí, prechádzajúcich okolo, sa obzrie smerom k nemu, trom psíkom a neznámej dievčine, ktorá sa pri ňom zastaví. Keď tak urobí, dvihne k nej usmiaty pohľad a zazubí sa, obkolesený huňatými štvornohými bytosťami.* Zdravím vás. *Povie jej smerom a popritom sa stále venuje psíkom, akoby boli jeho.*
*Jakmile se k Akamiře dostala ta odpověď, že se její fenky mladík nebojí, tak si oddychla. Dala to najevo tak, že si dala ruku na srdce a usmála se.* No tak to jsem ráda, ony jsou hodném všechny tři, věřte mi že jsme nepotkala hodnější psi, než jsou ty moje, ale divil by jste se, kolik lidí se jich bojí, nebo před nimi utíká. A přitom to jsou takoví miláčci. *Pronesla úlevně a spokojeně sledovala to, jak mladík Indigo drbal.* Tak to jsem ráda, řekla bych, že holky také. *Přiznala. Zastavila se, ještě chvilku na ně koukala, než přistoupila. Bílá je Indigo, šedá Echo a zrzavá Flamingo, moje lásky. *Usmála se. Kdyby to náhodou mladík zapomněl, každá z nich měla svou vlastní známku se jménem na obojku.* No a já jsem ta psí mamka, Akamira. *Uculila se, když nakonec představila i sama sebe a jak k mladíkovi došla, natáhla jeho směrem ruku. V dalším momentě se ale Indigo položila na břicho tak, že si přední packy položila na mladíkovu nohu a o ně si pak opřela hlavu, zatímco se mu upřeně dívala do očí.* Páni, tohle nedělá jen tak často, to dělá jenom se mnou a mojí přítelkyni, asi jí někoho připomínáte. *Pronesla nad fenčiným gestem. takhle si Indigo lehala totiž jen, když byla s Aki a nebo tak vždy lehala k Lyrii. /Mohl být snad dotyčný taky víla? Mohla to Indigo vycítit a vědět, že podobný pach má Lyr? Hm, možné to je, ale jak říkal Remi a Cas- opatrně, Akamiro. Nikdo nesmí vědět o tom, co vše víš./ *Připomněla sama sobě. Pokud jí mladík ruku přijal, pak se vřele usmála, pokud ne, tak se usmála i tak. Hned poté se posadil na zem vedle něj.*
*Svoju pozornosť nasmeruje k mladej žene a chvíľu ju počúva, počas toho striedajúc pohľady medzi ňou a psíkmi, ktorí sa okolo neho motajú. Prikývne na súhlas a keď zbadá niekde opodiaľ konárik, rýchlo vstane, nechávajúc trochu zmätených psov za sebou, a podíde ku konáriku, aby ho zobral do ruky.* /Možno sa nebudú chcieť takto baviť./ *Napadne mu a podíde k dievčine, voľnou rukou pohladkajúc sivého psíka po hlave.* Viete, ľudia sa často boja práve nevinných vecí, nie? *Opýta sa, ale je to skôr rečnícka otázka. Hovorí z vlastnej skúsenosti, keď sa ho ľudia často boja, alebo sa mu skôr vyhýbajú, pretože je na nich príliš milý a neveria mu. Možno je priveľmi nevysvetliteľný, alebo nezvyčajný - práve jeho energická, láskyplná a často náhodne stavaná povaha sú pre ľudí niečím, čo môžu považovať za nedôveryhodné. Tak trochu tým psíkom rozumie. Naširoko sa usmeje a vyskočí do vzduchu a ako dopadne, začne poskakovať okolo psíkov, či sa chytia s ním na nejakú hru, aby im mohol konárik hádzať. Skutočne je často ako malé dieťa a veľmi dobre si to uvedomuje. Dúfa len, že si o ňom dievčina nepomyslí niečo nešťastné. Keď mu predstaví mená jej psov, zakusne si do pery s jasným úsmevom a hneď na to sa znova začne prihovárať tým detinským hlasom.* Tak to máte krásne mená, že? *Nadšene zo seba dostane a veselo pozrie na slečnu.* Ja som Tanoia. *Predstaví sa miernym úklonom, neuvedomujúc si, že je to zvláštne gesto, no nezazmätkuje, skôr si to užíva, aj keď nakoniec dievčinu za ruku predsa len vezme, no nie je mu to tak úplne prirodzené, nie je na to zvyknutý, rád sa predstaví trochu… teatrálnejšie.* Super meno. *Pochváli smerom k Akamire a keď mu biely pes, Indigo, ľahne k nohám, ihneď si čupne a žačne ju nadšene hladiť po bruchu - teší ho to. Keď sa usadí späť a k nemu si pridane Akamira, Indigo k ním príde s vrtiacim chvostom, Tanoia ju nadšene znova pohladí a keď sa obzrie k dievčine, aby jej odpovedal, že ho čmajú psíkovia často radi, v momente mu Indigo uchmatne paličku z ruky. Prekvapene vypleští oči a rozosmeje sa.* Hej! *Zvolá na psíka, vstane a rozbehne sa za ním, no z naháňačky nakoniec ani nie je naháňačka, ale skôr pobehovanie zo strany na stranu. Aj Echo a Flamingo sú natešené a on sa cíti plný radosti a energie, že sa takto môže zahrať so zvieratami, ktoré tak neskonane miluje. Rozosmiato behá a keď sa mu konečne podarí konárik získať späť, so smiechom sa vráti k Akamire a znova sa k nej usadí, celý od piesku.* Pardon. Nečakal som taký útok. *Povie pobavene a zaškerí sa na dievčinu priateľsky.*
To máte pravdu, nevinných věcí a neznámého, co mám zkušenost, no a když se pak spojí nevinnost s neznámem, pak jsou to občas dokonalé, hysterické scény. *Zasmála se, snad na odlehčenou celé situace.* Takže tohle oceňuji, je to fakt super. *Pronesl uznale, když se na féra, což ještě netušila, před sebou zadívala. Sledovala, jak si s nimi hraje, jak je hladí a jak se mají očividně všichni z nich dobře. Viděla je se už bavit, viděla je dovádět, ale nikdy ne tak pěkně s cizím člověkem kterého nikdy neviděli, jako právě tady s oním mladíkem.* Páni, líbíte se jim. Na to, že ke mě mají vcelku ochranitelský pud se s vámi dobře baví, asi na ně působíte dobře. *Pronesla Akamira z části překvapeně, z části ale nadmíru spokojeně.* Moc mě těší, Tanoio. To je moc hezké jméno, jeden by řekl že je takové /neříkej to, neříkej to/ takové jako kdyby pro vílu, no ne? *Pronesl, načež se hned zasmála, zrudla a sklonila pohled, než se na něj ale zase podívala. To už byl ale pryč a běhal se psíky kolem. Aki se musela zasmát, tomu, jak zábavný pohled na ně byl.* To je v pořádku, opravdu, jsem ráda, že se bavíte jak vy, tak i oni. *Přiznala, sledujíc, jak se Flamingo a Echo kousek vzdálil a hráli si v mělké vodě, zatímco se Indigo položila a sledovala jak ji, tak ale především Tanoiu.* Po dlouhé době zase hezký, nedeštivý den, tak jsme je vzala sem. Mají to tu rády, více než park, kde už to tak nějak znají více, tohle ocení. Je to pro ně tak nějak více volnosti, jsem ráda, když si hrají, je pak na ně radost pohledět. Vy máte nějaké zvíře? *Optala se.*
*Taktiež sa zasmeje spolu s ňou na úkor jej poznámky.* /Má pravdu./ *Pomyslí si a aj keď to v ňom vyvolá slabý horkastý pocit, nenechá to na sebe nijak poznať. Predsa len sa tentoraz v New Yorku stretáva s omnoho tolerantnejšími osobami, než keď vítal do civilského sveta v minulom storočí. Až ho prekvapuje, ako sa niektoré veci menia. Celkom hrdo prikývne, akoby bol pyšný, že ho majú zvieratá radi. Vždy ho to veľmi poteší a urobí mu to radosť, ak zistí, že aj často nervózne alebo k ľuďom nepríjemné tvory si ho vedia obľúbiť. A sám sa snaží, aby zvieratá pochopili, že im nechce ublížiť a že mu na každom z nich záleží. Zazubí sa.* To ma hrozne teší. Vyzerajú ako zábavné kôpky. *Prenesie hravo a úprimne. Ako víla nemôže klamať, ale ani nemá dôvod, aby to robil. Akamira sa mu zdá veľmi milá, pripomína mu jednu vílu - priateľku jeho rodičov, ktorú vídaval, keď bol ešte malý. teraz ani nevie, či ešte žije, alebo kde sa nachádza, no vtedy zmizla rovnako ako on, keď bola vojna medzi podsvetom a vílami. Tie spomienky ho stále čudesne mrazia. Nenechá si však kaziť náladu a predsa len - spomienka na starú priateľku jeho rodičov ho príjemne zahreje na hrudi. Spokojne sa usmieva, potešený komplimentom na svoje meno. Nenechá na sebe poznať nič, keď Akamira spomenie víly, no akosi mu príde zvláštne, že naráža práve na nich. Príjemne sa usmeje.* No to áno. Ako pre vílu. *Súhlasí a pritom vlastne ani neprezradí niečo viac. Zatiaľ nezazrel žiadne náznaky od Akamiry, ktoré by naznačovali, že je z podsveta a on, aj keď sa správa detinsky a bláznivo, má svoje pravidlá a prezradením sveta tieňov ich nechce porušiť. Preto sa pokúsi zmeniť tému.* A mne zas Akamira znie tak… *Premýšľa nad správnym označením a hladí pritom Indigo za uchom, ale nenapadne mu nič zaujímavé, tak iba vyriekne obyčajné.* …príjemne. *Mykne plecami a trochu sa nad sebou zachichotá, aj keď mu to označenie príde, na jeho pomery, až príliš nezaujímavé. Pozrie k Akamire.* Pardon, nie… napadlo mi to. *Veselo zvolá.* Akamira znie ako.. východný vietor. *Prenesie trošku s hranou dramatickosťou a potom sa milo usmeje, líca červené od slnka.* Ja som tu konečne prišiel po dlhšej dobe. Tak si užívam, ako na mne schne soľ. *Zasmeje sa nad vlastným vtipom a pri otázke sa zamyslí, aj keď vie, že žiadne domáce zviera nemá.* Nevlastním žiadne zviera, ale okolo mňa ich žije veľké množstvo. *Naznačí, ale nepovie, že tým myslí divoké lesné zvieratá Faerie, alebo potulné psíky a mačky, či potkany, ktoré pobehujú po opustenom dome v Bronxe, kde sa zdržiava, keď je v New Yorku.* Vy ste asi ten, ako sa povie, psí človek? *Povie trochu neohrabane a trochu sa zahanbí.*
Ano, ano to ony jsou, Indigo mám už od štěněte, takže o té vím, že je opravdu veselá celou dobu, ostatní mám oproti ní vcelku nově, ale i tak vím, že jsou veselé, divoké a nespoutané. No, ono se to občas do toho každodenního shonu a stereotypu života hodí, to musím uznat, proto jsme za ně více než ráda. Tak nějak mě drží nad vodou a jsem s nimi moc ráda, a ony i se mnou, takže je to takové vzájemné. nebo teda, tváří se spokojeně a já jim dávám maximum, co jen mohu. *Přiznala dívka. Pravda byla, že by pro ně udělala cokoliv.* Jo, jo jako pro vílu. *Zopakuje ještě jednou nechám na něm pohled o něco déle, snad jako kdyby mu chtěla pohledem něco naznačit. Nic ale neřekla, jen se usmála a zapřela se dlaněmi o písek za sebou.* Oh, to mě taky těší. Máma se snažila vybrat nějaké pěkné, zámořské, a tak se jí povedlo. myslím, že na Američanku to je jméno opravdu nezvyklé. *Uznala dívka. Nad jeho označení nadzvedne obočí.* Vážně? A jak to? Nějaká kombinace slov? nebo z jiného jazyka? To víte ty mi nikdy nešly. *Přiznala. Pak jej poslouchal, nad jeho poznámkou se solí se zasmála.* Kdybych neměla tak pokaženou imunitu a nevěděla, že z toho nebudu nemocná, taky bych skočila do vody. To jo, každý musí být svým způsobem nějak šílený, no nemám pravdu? *Zazubila se Aki od ucha k uchu.* A ano, jsme psí člověk, ty duše jsou pro mě zkrátka nejlešpí přátelé, opravdu někdo, kdo se mnou je ať se děje cokoliv, nevyměnila bych je. Ale co tak poslouchám, tak taky máte celkem veselo. *Podotkla. To už k ní ale přiběhla Flamingo a v tlamě svírala klacík. Aki se uculila, načež jej vzala a hodila jí ho směrem do vody, tam se rozeběhly obě fenky, opět krom Indigo, která ochranitelsky seděla dál u nich.*
*Ten čas, čo počúva, sa mu na tvári objaví taký ten spokojný úsmev z toho, čo počuje. Je krásne vidieť človeka, ktorému záleží na dušiach, za ktoré cíti zodpovednosť, a každá duša si zalúži, aby o ňu bolo postarané a aby sa cítila milovaná. Príde mu to v dnešnej dobe skoro ako zázračná vlastnosť, aj keď vlastne nerád takto škatuľkuje a tak tú myšlienku rýchlo zahodí.* /Hlupák. Takto som ťa nevychoval./ *Vyhreší sa v duchu a trochu mu je zo seba na smiech, ale na Akamiru sa iba príjemne usmeje.* Príde mi to od vás také… ľudské. *Prenesie. Ak je Akamira civil, tak už chápe, čo ho na civiloch tak priťahuje - niekedy vedia byť omnoho anjelskejší než obyvatelia Faerie.* Keď získa osoba zviera do svojho života, mala by mu dať toľko lásky, koľko by dala členovi rodiny. *Mykne plecami.* Aspoň podľa mňa. *Milo sa usmeje a znova zacíti, ako mu Indigo trhá z ruky konárik, ale len tak jemne, pretože je stále vyvalená pri ňom na boku, len zubami drží paličku.* Ale no ták. Ja som ju našiel prvý. *Začne sa s ňou pobavene vadiť a biely psík neprotestuje. Schuti sa rozosmeje a potom vyrovná nohy, že malá vlnky, ktorá sa priženie k brehu, mu zamočí päty. Príjemne ho to chladí. Pozrie smerom k dievčine a skrúti kútiky úst dodola, akoby naznačoval, že o niečom takom nevie.* No, ja neviem, len mi to tak pripadá. Ako niečo z východu. Východná exotika. Východ. Aj vy ste vyšli odrazu spoza piesku ako keď vychádza slnko. *Prenesie a uvedomí si, že znova to robí - že prechádza do nejakého svojho módu poetického opisovania vecí, ktoré ľudia často nechápu. Jemne si odkašle.* Pardon. *Pobavene sa zaškerí a začne si o seba búchať nohami ako malé dieťa, s rukami uloženými na kolenách a s pohľadom upreným najskôr na dievča a potom na vodu pred sebou.* Rád by som vám s imunitou pomohol. *Povie úprimne. Presne na to tu bol. Presne v tom sa vyžíval. Presne preto začal s vyrábaním drog, so záujmom o rastliny, huby a ich efekt na telo a myseľ - aby pomáhal. Možno na tieňotrhu nie je práve tým, kto ponúka iba dobré veci, často ho kontaktujú kvôli svinstvu, ale toto je to, čo chce robiť mimo oficiálneho obchodu a zatiaľ sa mu to darí. No je viac zameraný práve na myseľ. Ale ak Akamira bude mať záujem, pomôže jej niečo nájsť, aspoň sa o to pokúsi.* Skúsil by som niečo vymyslieť. *Teraz jej určite príde ako alternatívny šarlatán, ktorý sa ju bude snažiť nalákať na svoje pofidérne produkty, ktoré získava od ktovie koho.* Áno, je to celkom divočina. *Súhlasí s ňou, aj keď Akamira nemôže vedieť, že to myslí doslova, a sleduje ryšavú sivú fenku, veselo behajúce do vody, sprevádzané jeho vlastným natešeným smiechom.*
Tomu rozumím. Já sama jim vděčím za hodně, Indigi dokonce i za život, abych pravdu řekla. Nedokážu si přestavit nevracet jim to, co mi dávají. Tak je to ale podle mě tak nějak že všemi, tak nějak by to mělo být jak mezi zvířaty a lidmi, lidmi a lidmi, lidmi a dalšími, ehm... Bytostmi, No prostě všude. To, co někdo dává, by se mu mělo vracet. *Pronesla svůj názor a na Tanoiu se mile usmála. Sledovala to, jak si rozuměl s její ochránkyní a kamarádkou, to, jak se k ní měl a jak se měla ona k němu. Flamingo a Echo nakonec doběhly taky, když Akamira vytáhla z kapsy bundy svůj pytlík s pamlsky. Pár jej podala směrem k Tanoiovi.* Chcete jim dát taky? Získáte si je tak ještě víc. *Poradila mu mile a sama dala každé z fenek po jednom pamlsku.* To mi ani nepřišlo, nad tím jsem se nějak nikdy nezastavovala, jen jsem s ním žila. Věděla jsem, že ho mám a že je zvláštní ale to bylo vše. *Podotkla. Jakmile pak ale zmínil imunitu, zpozorněla. Jistě, něco ji říkalo ať se má na pozoru ale přeci jen, už jen to jak se k němu chovala Indigo...* A jak přesně? Má přítelkyně, tak ta mi tehdy pomohla dost pomocí bylinek a tak, jo, moje Lyria, ta o tomhle ví své, jaký způsob máte vy?
Ako… *Začne, ale zastaví sa, aj keď jeho úsmev trochu povedne. Nechce pôsobiť, že mu také témy sú na smiech, skôr naopak. Chce sa aj opýtať na to, ako Indigo zachránila Akamiru pred smrťou, no nepríde mu to ako vhodná téma, možnože je to príliš osobné a nemusela by to chápať ako čistý záujem o to, aby ju nejak podporil, alebo možno vypočul. Radšej sa pokúsi vrátiť k veseljšej téme a nechá nevypovedanú otázku, na ktorú ak by chcela dievčina odpovedať, povie mu o tom. No po tom, čo ju počúva ďalej, podozrievavo jemne na sekundu prižmúri oči, hľadiac na more.* /Inými bytosťami? Ona mi snáď niečo naznačuje./ Bytosťami ako… akými? *Opýta sa preto naoko opatrne, naoko zvedavo.* /Určite vie o svete tieňov./ *Napadne mu a aj keď to neplánuje, trochu mu to zdvihne náladu a spolu s tým aj kútiky úst. Pohladí Indigo po nohu hlavy a keď sa k nim priadjú aj Echo a Flamingo, aj tie veselo rozstrapatí.* Ďakujem. *S nadšením si vezme niekoľko psích maškŕt do ruky a v rýchlosti ich rozdelí každému psíkovi, ktoré v sekunde zmiznú v žalúdku huňatých kamarátov.* Oh, keď ja som nevedel odolať. *Ospravedlňujúco sa zaškerí smerom na Akamiru, že im vlastne dal toľko kostičiek úplne zadarmo. To mu nevadí, na podávanie labiek a na iné povely si až tak nepotrpí, aj keď možno ich Akamira vychováva inak, preto sa jej radšej ospravedlnil. Ďalej sa nechá z jednej strany zohrievať bielym psíkom a keď začuje meno Lyria, sám spozornie. Jemne na ňu otočí hlavu, v očiach trochu tieňa. Skúmavo si premeria dievčinu, no nevidí na nej nič. Určite by o nej vedel, ak by bola upírom, ktorý môže byť na slnku. Vílou nie je tiež, ako on a spomenutá Lyria.* /Takže toto je Lyriina spomínaná priateľka. Oh, myslel som, že ju nespoznám skôr ako pri ďalšom stretnutí s Lyriou. Ale aj tak… Vie o Lyrii, že je víla? Možno je lovkyňa./ *Jeho mlčanie už trvá trošku dlhšie, než plánoval, a preto si iba odkašle, jemne a potichu.* Vlastne, sám používam bylinky, hubičky… talizmany. *Poslednú možnosť spomenie len tak, medzi rečou, aby videl reakciu Akamiry. Ak je lovkyňa, zrejme by sa mal mať na pozore, o čom hovorí. Keď tak to uhrá na medicínu. A talizmany, pri najhoršom, bude dievčina pokladať iba za nejakú hlúposť, ktorej vedia iba ľudia, venujúci sa ezoterike, mimo to, že mágia je skutočná a talizmany môžu mať rôzne funkcie, len o tom civilovia často nevedia a aj vzácnych kúskov sa vedia rýchlo zbyviť, pretože na ne neveria.* Meno Lyria som už počul. *Nakoniec dodá a hrá zamysleného, ale pritom kútikmi očí sleduje mladú ženu vedľa seba.*
Jak? No, bylo to tehdy dost špatný období, pro mě, zrovna jsme se přestěhovala od matky do mého nového bytu, takže nová zodpovědnost a tak, prostě hodně věcí. Už spoustu let jsem měla a mám problémy s psychikou, takže se u mě objevily i nějaké sebevražedné sklony. No a tehdy jak to bylo těžké, jsme spadla k jednomu pokusu. Tehdy se mi málem povedl, to už se mnou byla Indigo. Když jssem se pak vrátila z nemocnice, jako kdyby o tom vždy věděla. Když jsem pak měla tendence k dalšímu pokusu, tak mi tehdy prostě lehla na ruce, okusovala, škrábala... Prostě mi nedovolila jít. *Odpověděla, ale pak se zarazila.* Omlouvám se, občas jsem až moc otevřena, doufám, že jsme vás nějak nepohoršila, no nebo tak. *Řekla Akamira omluvně.* Hm, no, já nevím, nechci znít jako blázen nebo tak, ale tak nějak vy tyhle věci věřím, jako jiné bytosti, víly, upíři, vlkodlaci a tak, ale možná je ti jen moje bujná fantazie, kdo ví, prostě jsem možná snílek, ale věřím v to. Navíc ta přítelkyně... No, no prostě tak nějak v to věřím. *Zaobalila to nakonec se zarudlými tvářemi.* Ne, to je v pořádku, jen ať si dají, jsou hodné. *Naklonila se a sama podrbala všechny fenky za uchem a usmála se. Indigo si mezitím přešla k ní a schoulila se jí k nohám do klubka. Poslouchá jej, ale nějak neodolá vtíravé myšlence, že naproti ní sedí jakakoliv, jen ne lidská bytost. A dle toho, co zmínil, a co ji říkala jak Lyria tak i Remi, tak i Castor, začínala tušit.* Jste jeden z nich, že ano? Jste víla? *Optala se na přímo.* /Buď mi odpoví a nebo si bude myslet, že mi hráblo, to už se prostě stává./
*Teraz si už je istý, že táto téma nie je ničím ľahkým, keď ju počúva. Na jeho tvári sa vymení zopár emócií.* /Presne takýmto ľuďom chceš pomáhať, však?/ *Premýšľa, keď si vypočuje celý príbeh. Sťažka vzdychne a nevie, čo by povedal, ale keď sa zahľadí na horizont mora, jeden kútik úst sa mu zdvihne v neveselom úsmeve. Pomaly vstane a podá jej ruku.* Niekedy je najkrajšie existovať. *Povie milo a podporujúco sa pousmeje, a aj keď prijme alebo neprijme jeho ruku, vytiahne ju na nohy, vezme ju za ruky a začne spievať jednu svoju pieseň, veselo znejúcu, no s hlbšou pointou, zatiaľ čo začne radostne tancovať s akamirou za ruky do kruhu.* V tanci, v umení, v psíkoch… *Ukáže rukou na trojicu feniek, poskakujúcich spolu s nimi, motajúc sa pod nohy, natešene a hravo.* …v prírode, v očiach ľudí, vždy je nádej na život. *Dokončí príjemne a jemne jej stlačí ruky, akoby jej tým chcel naznačiť, že ak by niekedy potrebovala, nemusí na to byť sama. Keď to dopovie, vbehne do vody s roztiahnutými rukami, trošku zakričí a vráti sa späť, neuvedomujúc si, že môže Akamiru trochu strápňovať.* Jaj prepáč. Ja len… /Snažím sa o to, aby to všetky bytosti vedeli. Ak sa zahľadia dovnútra, do hĺbky, nájdu v sebe život, aký by mal život skutočne byť./ *Dopovie si v hlave, jeho pohľad trochu poklesne, ale aby nevyzeral, že Akamiru ľutuje, poškrabká každú fenku za uchom a znova sa zazubí, keď sa usadí do piesku, alebo skôr keď sa do piesku vyvalí. Zamyslí sa nad jej odpoveďou, dá si ruky za hlavu a ľahne si, s pohľadom upreným na riedke obláčiky na oblohe.* Aj ja na to verím. *Prikývne, no v sekunde, ako Akamira pokračuje, sa pobavene pousmeje, dvihne sa na lakte a pozrie na ňu, potmehúdsky úsmev popod nos a nakloní hlavu do strany, keď si oprie hlavu o rameno.* Takže už nejaké poznáte. *Určite Akamire dopne, že tým myslí víly. Vôbec ho to neprekvapuje.* Vy ste civil? *Opýta sa a stále trochu opatrne narába so slovami, aj keď mu padla istá ťarcha zo srdca, ktorú si doteraz ani neuvedomoval. Naširoko sa usmeje, odhaľujúc svoje zuby, tajnostkársky pohľad v očiach.*
*Jakmile se alespoň trochu setmělo a věděla, že jí slunce už nijak neublížil, rozhodla se, že opět zavítá někde mezi lidi. Ne že by je zrovna vyhledávala, ale tak pro tentokrát, kdoví, třeba by se našla i nějaká večeře nebo zábavné představení v podobě hádky či jiných nesmyslných lidských výlevů. Bylo teplo a tak na sebe hodila jen riflové krátké šortky, bílé tílko a na to červeno černou košili. Do zadní kapsy vložila mobil a do ruky si vzala jedny z mnoha klíčů aut, jež měla ve s své garáží. Jedno z nich si vybrala, nasedla a vyjela z garáže ven míříc na pláž. Přece jen i v tuhle dobu se tak pohybovalo dost lidí. Cesta jí netrvala moc dlouho, přece jen, řídila vždy jak blázen, takže se nikdo nemohl divit, když ani ne za čtyřicet minut parkovala už na parkovišti u pláže. Vystoupila a začala se rozhlížet, když jí upoutala osoba, která já byla dost povědomá. Upírka chvíli přemýšlela, než jí došlo, že to byla mladá grafička, kterou potkala v kavárně. Na tváři se jí objevil úsměv a vez váhání se vydala jejím směrem. Viděla, že ta nebyla sama, ale to jí bylo celkem jednom. Díky jejímu dobrému sluchu už z dálky poslouchala jejich rozhovor, takže hned věděla, že druhá osoba, která s ní byla, byla víla. Nad tím jen lehce protočila očima a dál pokračovala jejich směrem, než se zastavila až u těch dvou.* Ale ale, to je mi náhoda, zrovna jsem si říkala, že bych ti měla napsat. Ráda tě zase vidím Akamiro. *Pronesla směrem k civilce, než pohlédla i na její společnost.* Jsi mi povědomý. *Lehce naklonila hlavu na stranu a prohlížela si ho. Něco jí říkalo, že už ho někde viděla, nebo alespoň slyšela o někom s jeho popisem.*
*Akamira se na na něj dívala a usmívala se. Když ji pak nabídl, aby vstala, tak se jeho ruky moc ráda chytla a zvedla se, stejně tak jako se zvedla i Indigo a sledovala je.* Neboj se holka, nic se neděje. *Podívala se na ni Aki s úsměvem, než vrátila pohled Tanoiovi. Musela se usmát, tohle ji bodlo. Nejprve byla nesvá, než začala po chvilce radostně tancovat s ním a vžila se do těch tónů a pohybů, do toho všeho, co se kolem dělo, užívala si i svých fenek. Když nakonec vběhne do vody, tak se zasměje.* Ne, ne, neomlouvej se, já mám tohle ráda, když někdo dává volný průběh té volnosti a radosti a dítěti v sobě, za to se vůbec omlouvat nemusíš. *Zaculila se na něj. *Děkuju za ti, všechno, hlavně za tu pozitivní energii. *Prohlásila, když se posadila na zem vedle něj. Jakmile jí odpověděl, tak měla tak nějak jasno. Proto se usmála, u tak si ale pamatovala- dávat si pozor. /Nemáš nic z toho, co víš, vědět./ Ano, nevím, zda vám ta jména něco řeknou, ale Remiho Lucu, Castora,... Samozřejmě Lyr, čaroděje Hirama Gala, znám nějake a ano, ano jsem civilka. *Přitakala. Ona sama nemela nijak dobrý sluch, Alessandru vůbec neslyšela. Až když se zjevila u ní si ji všimla a lehce se lekla.* Aless, a... Ahoj, tebe bych tu nějak asi nečekala. *Přiznala dívka a podívala se na ní. Indigo se zvedla a zadívala se upřeně na upírku, jiným ale poheldem, než na Tanoiu.*
*Zamyslene a zároveň pobavene sa uškrnie.* Za posledné dva dni som to, že som ako dieťa, o sebe už počul viackrát. No… *Nadvihne ruky a zároveň s nimi aj plecia, pričom nakloní hlavu na stranu.* Je to niečo, za čo by som sa hanbil? *Pokrúti hlavou a so žiarivými očami sa na ňu usmeje, aby jej naznačil, že si jej slová váži a že ho potešili.* Ja… mimo to, že rád rozdávam pozitívnu energiu… /Aj napriek mojej osamelosti a tomu všetkému, na čo mám poéziu./ …chcel by som ti pomôcť. Keď už vieš, že som víla… *Potvrdí nakoniec otvorene, ale keďže začne Akamira vymenúvať aj ďalšie mená, ktoré patria osobám jemu neznámym, no pravdepodobne podsveťanom, až tak mu na tom nezáleží, či existenciu tieňosveta pred touto civilkou potvrdí. On predsa nebol ten, čo to prezradil, svoje pravidlá tak neporušil a ani Dohody, pod ktorými síce víly nie sú podpísané, on sa snaží ich dodržiavať v rámci ochrany civilov. Medzi ktorých, bezpochyby, Akamira patrila. Skloní sa k Echo a zaborí jej nos do kožuchu, pričom ju škrabe po pravej strane rebier a ticho sa smeje. Začuje kroky v piesku, ktoré pripisuje náhodnému okoloidúcemu, nie sú predsa jediní, čo sa chodia na pláž prechádzať a trochu ďalej od ľudí. No keď zaznie hlas, ktorý mu nič nehovorí, dvihne hlavu od fenky a pohľad nasmeruje na postavu, stojacu pri nich. Naširoko sa usmeje a ihneď sa vyhrabe na nohy.* Ahoj. Nevedel som, že ešte niekoho čakáme. *Prenesie a pozrie na Akamiru, aby mu potvrdila jeho slová, no ihneď svoju pozornosť navráti k novej neznámej. Skoro nevinne nakloní hlavu.* Mňa? *Opýta sa, no nie je prekvapený. Žena sa určite pohybuje v temnejších častiach tieňosveta. Zaleskné sa mu zvláštna zaujatosť v očiach, no napriek tomu povyskočí a pokloní sa, rovnako ako keď sa predstavil Akamire.* Som Tanoia. Super vlasy. *Predstaví sa v spojení s komplimentom a potom sa zohne, aby sa zas venoval Indigo, ktorá mu pricupitala k nohám.*
*Když jí Akamira zpozorovala, jen se na ni sladce usmála.* To ani já tebe, ale tak vidíš, zase asi osud. *Mrkla na ni a sjela si pohledem i její psy.* I když stejně jsem ti chtěla napsat, měli jsme jít na tu procházku a projednat nějaké věci a hádám, že tohle jsou ti tví psi. *Mrkla a ještě chvíli na ni koukala, než se otočila konečně k druhé postavě.* Ne nikoho nečekáte, já jsem taková, jak bych to řekla náhodička. *Ušklíbla se a sleduje ho, když se jí uklonil.* Díky, já jsem Alessandra. *Mrkla na něj a na chvíli se zamyslela.* Tanoa? Asi vím, kdo jsi. Tedy alespoň si to myslím. Pokud ji to ty, víla, co obchoduje, řekněme s velmi dobrými věcmi. * Uculila se. Neznala ho osobně, ale už jí bylo řečeno, že někdo z víl právě také tak trochu dělá podobnou věc jako ona. Což jí v tu chvíli docela zaujalo, přece jen, někdo jako on, by se jí mohl hodit.* Takže mládeži, copak vás přivedlo sem na pláž? *Optala se obou a sama se posadila vedle nich do písku.*
A to je dobře!! Já to dítě uvnitř mám taky, probudí ho většiinou tady ty chlupaté kámošky, ne, za to by se nikdo stydět neměl. *Ujistila ho vlastním názorem. Nad tím, že jí chce pomoct, se usmála. Byla ráda, že se trefila do jeho rasy, an druhou stranu se měla na pozoru. Musela hlavně opatrně. Chtěla mu na to něco odpovědět, ale to už se u nich zjevila Aless.* Ne, nečekali jsme, tomuhle bych říkala nejspíš náhoda. *Přiznala Aki tiše. Nad poznámkou o osudu odAless dívka jen jemně kývla na souhlas.* Jo, jo to jsme měly, promiň, nějak mi to asi vypadlo, nebo jsem neměla čas, někdy mě věci ani nenapadnou. *Přiznala dívka a nervózně se podrbala na zátylku. Nad otázkou na její psi kývla na souhlas. To už se ale Indigo od Tanoiových nohou dívala opět na Alessandru, a Aki už jen z jejího pohledu, který byl upřený a ve střehu vycítila, že ne vše je tak, jak má být. Když pak Alessandra zmínila obchodování ohledně Tanoi, tak se na ni jen letmo podívala, než pohled odvrátila. Byl totiž nesvůj, nervózní, ustrašený. /Tomu říká dobré věci? Ta ženská je blázen. Kam jsem se to sakra dostala?/ *Jakmile si Aless sedla, Indigo automaticky přeběhla tak, aby seděla mezi ní a Akamirou. posadila se, zlehka se nakrčila, nastražila uši a pozorovala dál upírku vedle sebe. Echo si dál hrála na břehu, jen Flamingo se začala pomalu vracet, v podstatě se stejným výrazem jako Indigo, pomalu a opatrně se plížila k nim, než si kousek od trojice lehla a zakňučela.* Vzala jsem ven holky. *Pronesla pouze Akamira.*
*Chvíľu nevníma, o čom novo príchodzia osoba hovorí s Akamirou, ale keď svoju pozornosť presunie k nemu, odhliadne od fenky pri Akamire, vyzerajúcej trlchu nervózne, ku ktorej si čupne, aby ich pohladil.* Teší ma. *Povie sladko a úprimne, líca sa mu smejú a v očiach je vidieť, že ho nakoniec ani prítomnosť niekoho ďalšieho vôbec nevyviedla z miery, práve naopak. No po ďalších slovách nadvihne jedno obočie, ale len na stotinku, než sa zazubí.* Ehm, oh, vau… *Nie je úplne prekvapený, ale ani to nečakal. Pokiaľ ho pozná, tiež sa musí pohybovať na tieňotrhu, o tom niet pochýb.* Vážne? *Dodá smerom k žene a potom pozrie na Akamiru, akoby čakal, že ona bude vedieť, odkiaľ by ho poznala. Nakoniec ale bez zmeny usmiateho výrazu prikývne.* No, zrejme som to ja. *Súhlasí a svoju pozornosť znova vráti k prichádzajúcej Flamingo, ktorá sa mu hneď na to napchá pod dlaň. Nakoniec vstane a trošku si povyskočí, aby bol dievčatám zoči voči a nehľadel na ne zo zeme, aj keď je to vlastne jedno, nič by to nezmenilo, sú to iba nejaké formalitky. Všimne si výraz Akamiry a pokiaľ s ním nadviaže očný kontakt, povzbudzujúco sa na ňu pousmeje. Pred chvíľou predsa Akamire hovoril o tom, že pracuje s istými rastlinami, hubičkami a predmetmi. Ono nie všetko zakázané je zlé, aj keď sú tak osoby spoločnosťou naučené. Pozrie na Alessandru a nakloní hlavu. Nejako sa mu zdá, že mu o nejakej Alessandre hovoril Eas - o peknej upírke, pracujúcej s drogami. A Was ako kúsok z oboch - kamarát dílera i upír - pokladal za fascinujúce Tanoiovi to spomenúť. Kedysi dávnejšie, keď sa videli.* Aj ja ťa poznám. *Povie detsky a zatvári sa skoro akoby hrdo, že si spomenul a že sú vyrovnaní. Aspoň o ňom zrejme nevie viac, než by vedel on o nej. Keď sa Akamira usadí k vode, pozrie jej smerom.* Trošku si s ňou zabehám, dobre? *Opýta sa nadšene civilky, ukáže na Flamingo a bez toho, aby počkal na odpoveď, vyskočí a popri tom, čo beží, každú chvíľu kontroluje, či fenka beží za ním. Veselo a nahlas sa smeje, nechávajúc dievčatá trochu za sebou.*
*Alessandra se pousmála, když poslouchala Aki, jak se omlouvá. Ona sama moc dobře tušila, že spíše jak čas, se jí dívka bála, přece jen po tom, jak rychle minule utekla, se ani nedivila, že by se sama ozvala, ale teď jí opět potkala a nechtěla si jí nechat utéct tak rychle znova.* To přece nevadí, když jsme se nepotkali předtím, teď jsme to napravili. *Mrkla na dívku a pak se otočila na vílu. Moc se ani nedivila, že jí poznal, přece jen, co slyšela, tak se pohybovali ve stejných kruzích v jistých záležitostech.* Budu hádat, někdo ze stínového trhu, co pozná oba, pokud se nemýlím. *Uculila se a sledovala Tanoiu před sebou. Nemohla si vzpomenout na jméno dotyčného, kdo jí o ně říkal, ale určitě, to byl někdo s trhu. Ještě se na něj pousmála, když se pak optal Aki, zda si může jít se psy zaběhat. Aless se zapřela rukama o písek a usmívala se. Až když zůstali sami, tak se otočila na Akamiru a chvíli na ni hleděla.* Nemůžu se zbavit jistého pocitu a to toho, že se mě snad bojíš? *Natočí se k ní i tělem a sleduje já dál.* Bojíš se mě, protože víš, kdo jsem, proto ses neozvala, je to tak nebo se pletu? *Pokračovala s úsměvem dál.* Já ale přece nekoušu, tedy zatím, když mi k tomu nedáš důvod. A věř mi, to bych tady pak tak klidně neseděla a nepovídala si s tebou. Tak co, kdyby ses trochu uvolnila, hm? *Mrkla na ni.*
*Když se na ni Tanoia usmál, tak mu pohled ihned opětovala, sice lehce a letmo, ale jako kdyby mu děkovala za případný pokus o to, ji povzbudit. Jakmile se ale vzdálí, nestačí nic říct. Bylo jí hloupé říct "ne, teď mě nenechávej samotnou," raději jej ale nechala, aby běžel. Otočila se za nimi a pak se podívala zpět k Aless. Musela se ale naklonit,. Indigo seděla tak, že jí nemohla Aki vidět do tváře.* /Určitě mě chrání, protože cítit něco špatně, tohle není jen tak sakra./ *Cítila, jak pomalu začíná uvnitř panikařit, dokud tu ale byla Indigo, její strach nepřekračoval hranici.* No, ehm...já... *Popravdě ji Alessandra moc neuklidnila, spíše naopak. Akamira se ještě více o něco odtáhla, ale pak se na ni podívala.* No, já se zase nemůžu zbavit pocitu, že i když je tvoje vystupování na první pohled milé, něco mi na něm nehraje. *Přiznala nahlas, nebo spíše, řekla to potichu.*
*Síce je jeho správanie vždy príliš náhodné a neočakávané, utiecť od oboch žien bolo v túto chvíľu asi nie veľmi vhodné rozhodnutie, prihliadnuc na Akamirin pohľad, ktorý mu na oplátku darovala, keď sa na ňu usmial. Preto chvíľu pobehuje, venuje sa fenke pred sebou, ale sem-tam pohliadne k dievčatám, akoby ich kontroloval. Síce sa správa ako dieťa na ihrisku, no jeho dospelácke a opatrné ja býva v týchto prípadoch vždy v pozore a bdelé. Teda, skoro neustále. Ako obchodník a díler z tieňotrhu si nemôže dovoliť, aby bol až príliš povoľný a ľahkovážny, aj keď tak poväčšine pôsobí. Po pár minútach usúdi, že by bolo dobré sa vrátiť, keď sa spolu s Flamingo rozbehnú do vody, trochu ju ušpliecha a ona sa snaží vodu chytať zubami.* Vyhral som. *Zasmeje sa na ňu, láskyplne ju poškrabe z oboch strán za ušami a potoms a obráti na päte, aby sa vrátil k dievčatám. Nevie však, ako by sa mohol do debaty pridať, no jeho hravosť nikdy nevie úplne ovládnuť a aj nevhodná, nevítaná poznámka mu čsto napomôže rozhovor nadviazať. Zároveň, keď sa priblíži na niekoľko metrov, aj keď si to všimol už z diaľky, vidí, že dievčatá sa spolu rozprávajú, no na správaní Indigo a na tvári Akamiry vidí, že to stretnutie nie je úplne príjemné, aj keď nepozná dôvod tohto nepríjemného pocitu, ktorý sa fenky a civilky drží. Flamingo pribehne k Akamire, veselo sa zvalí hneď vedľa Indigo a on sa opodiaľ zastaví, prehrábne si vlasy a potom sa zas pohne k nim, zvalí sa do piesku, takže sedia v akomsi pomyselnom trojuholníku a usmeje sa.* Sme teraz traja na troch. *Podotkne pobavene, narážajúc tak na nich troch a na tri fenky. Snaží sa tým trochu odľahčiť atmosféru a tému odvrátiť k niečomu príjemnejšiemu, aj keď nevie, v akom momente sa k nim pridal, pretože odpočúvať nechcel.*
*Jejího rozpoložení si všimla a jen se pousmála.* Zkus se zhluboka nadechnout a trochu se zklidnit. Já ti nechci nijak ublížit a to jsem ti řekla už minule. Působím na každého jinak moje milá. Na tebe jsem milá a přátelská, ale jiní takové štěstí nemají. Jenže to už je i díky tomu, jak se chovají oni ke mně. Jsem kdo jsem, to nezměním, vždy budu nahánět strach, protože taková jsem. Je jen na tobě, zda se mě budeš pořád bát, nebo mi dáš šanci. Nutit tě nebudu, to nemám zapotřebí. *Pokrčila upírka rameny a zlehka se pousmála. Nechtěla ji nijak vylekat, to teď nebylo jejím úkolem, ne tím bylo si Akamiru získat, spřátelit ses ní a pak kdoví. Chtěla ještě něco říct, ale to se k nim už opět přidal i Tanoia, na kterého se Aless sladce usmála.* To sice jsme, ale vypadá, to že mě asi dříve sežerou, nechápu ani proč, zvířata mám ráda, sama doma mám, ale to bude asi tím, že si myslí, že chci tady Akamiře ublížit nebo se pletu? *Otočila se zpět k dívce, ale nečekala žádnou odpověď, nebyla to ani tak otázka jako spíše konstatování jistého faktu.*
*Jakmile k ní doběhla Flamingo, ihned se usmála a začala jí drbat za ušima. Pak se podívala na Tanoiu.* dneska bude spát jako zabitá, baví se dobře a jsem ráda, že i vy. Užili jste si běh? *Optá se nejprve jeho, než se podívá na Echo a otázku zopakuje, ale směrem k ní. To už k nim ale doběhla i Echo, která se svalila k Tanoiovi a položila mu hlavu do klína. Zato Indogo se zvedla, došla pomalu a obezřetně až k Alessandře, načež se těsně před ní přikrčila. V momentě, kdy jí zaškubaly čelisti a ona už už vycenila zuby, se ale ozvala Aki. *Indigo! Pojď sem! *Zvolala, načež fenka ihned reagovala tím, že stáhla ocas a došla až k Akamiře, u které se tentokrát schoulila ona, stále ale sledujíc upírku.* No, moc jsi mě neuklidnil, abych řekla pravdu. *Pronesla Akamira nad výrokem Alessandry- Jakmile pak upírka vyslovila onu otázku, taks e na ni Aki podívala.* Přímo do hlavy jim nevidím. Ale jo. Tak se chovají když mají pocity přímo takové, jako jsii popsala teď. *Oznámila jii zcela upřímně.*
*Na Akamirinu poznáku veselo prikývne a obdaruje ju širokým úsmevom.* Bolo to skvelé. A prosím, nevykajte mi. *Prenesie priateľsky a vymení svoj pohľad najskôr s Akamirou, hneď na to s Alessandrou, aby bolo jasné, že to platí pre obe ženy. Keď Alessandra odpovie, mimovoľne pohliadne k Indigo, ktorá celý čas vyzerá nervózne a natiahne k nej ruku, aby ju pohladil po stehne, druhou rukou zašne škrabať Echo na svojich nohách a pozrie späť na upírku.* No, možno nejde o to, že by si myslela, že ste zlá osoba. Ale zvieratá sú príliš vnímavé. Možno len pocítili zmenu atmosféry… *Obzrie sa k Akamire, aby tým naznačil, že psíkovia citlivo reagujú na svojich priateľov a že fenky zrejme pocítili jej strach, aj keď ho nedala najavo úplne jasne.* …a tak si myslia, že ide o niečo… vážne? *Svoju odpoveď nakoniec zakončí ako otázku, nevediac či je to tak, preto pohliadne k Akamire a len mykne plecami. Nechce zas uľahčovať pocity civilky. Psy majú často lepšie cítenie než iné bytosti, ale zároveň on sám nechce Alessandru nikam zaraďovať, pretože ju osobne nepozná. Možno mali tie dve iba nepríjemné stretnutie medzi sebou predtým a Akamira sa prosto necíti dobre, čo chápe. No Alessandra zatiaľ neprejavila známky nebezpečenstva. No i tak neberie správanie zvierat na ľahkú váhu a ani Akamiru. No i tak sa široko usmeje, začne si kyvkať nohami pred sebou.* Fajn, môžeme sa dohodnúť, že nech by sa malo niečo stať, radšej vyhlásime priestor, kde sedíme, ako bolo Švajčiarsko, čiže ako neutrálnu zónu? *Sám nevie, odkiaľ má tento civilský poznatok a odkiaľ si ho pamätá, sám sa nad tým prekvapí a zasmeje.*
*Upírka Indigo celou dobu sledovala, když pak na ni vycenila zuby, jen se zamračila.* Řekla jsem ti, kdo jsem a jaká jsem, říkám věci na rovinu jak jsou, nebudu ti mazat med kolem pusy. Takový je svět, budeš ho muset jen přijmout, že jsou takoví jako já a nejen víly. Navíc jsou daleko horší stvoření než upíří, takže bych se bála spíš jich a ne mě. *Mrkla a pousmála se, načež ji sledovala dál, než se otočila na Tanoiu.* Přesně tak, chovají se jak jejich pánové, cítí z tebe strach a tak si myslí, že ti chci ublížit, ale já tu nejsem jako nepřítel, to už bys mohla i poznat, nemyslíš? *Pronesla a nad celou situaci protočila očima, došlo jí, že Akamira bude dost tvrdý oříšek, ale ona si i tak s ní ráda poradí, není nic a nikdo s kým by si neporadila.* Pro mě za mě ať je to i Italie, jak jsem řekla já tady nejsem nepřítel, ne pro vás, ale nebudu pořád dokola omílat to samé, to je už na vás, jak to vezmete. *Pronesla k oběma, ale pohled měla upřený na Aki, už jí unavovalo pořád někoho přesvědčovat. Nakonec pohledem uhnula, zadívala se na vodu před sebou, natáhla nohy a víc se zapřela rukama za sebou. I tak po oku sledovala psy, snad jako kdyby čekala, že po ni skočí.*
*Nad Tanoiovým návrhem nadšeně kývne.* Pak tedy tykání, dobrá. *Usmála se. Když jej ale poslouchala dál, trhaně se nadechla.* Možná asi, netuším, kdo ví. *Pronesla pouze, nechtěla znovu opakovat, že má z Aless špatný pocit, prostě to nechala být uvnitř své hlavy. Při další jeho poznámce chvilku přemýšlela, než se usmála.* Jo, jo to by bylo fajn. *Přitakala a zhluboka vydechla, než se podívala na Indigo a pohladila jí.* Nic se neděje, všechno dobrý. *Snažila ji uklidnit, Nebo se snažila uklidnit sebe? Nakonec ale vstala a zadívala se na oba.* Půjdu se s nimi asi kousek projít, chcete se přidat? Nebo, jak se bude chtít, možná bych se měla trošku posunout o něco dál. *Odůvodnila. Přeci jen, už tu delší dobu seděla a fenky by určitě ocenily nějaký další pohyb.
*Tanoia sa z Alessandrinych slov trošku otrasie a ohradí sa, no nie v nepriateľskom zmysle slova, skôr sa iba žiarivo usmeje.* No tak, nie je potreba sa tu pred nami tak silno obraňovať, ja s tebou problém nemám. *Podotkne priateľsky. Pozrie na Akamiru, znova sa ju pokúsi povzbudiť úsmevom, a nadšene prikývne.* Fajn, pôjdeme sa prejsť, ale najskôr… *Navrhne, usadí sa s prekríženými nohami a natiahne sa po rukách oboch dievčat.* Žiadna napätá atmosféra. To nerobí dobrotu. Tak? *Vymení si s nimi pohľady, naznačujúce, že udržiavanie dobrých vzťahov s rôznymi typmi ľudí je krásnym spôsobom, ako sa posúvať vo svojom vnímaní sveta a že síce možno obe nezačali spolu najlepšie, ak budú chcieť, vždy majú šancu to zlepšiť a posunúť sa k príjemnejším stretnutiam.* Takéto strety často iba stresujú, no nie? Čo keby sa to radšej obrátilo v niečo príjemnejšie? *Prenesie šťastne a nechá na nich dvoch, či si ruky na zmierenie podajú, alebo nie. S ťažkým vzdychnutím sa vyšvihne na nohy a nakloní sa k fenkám.* Hop na nohy, Indigo, Flamingo, Echo, idemee. *Nadšene zvolá a fenky, spolu s Akamirou vstanú a on sa zahľadí smerom k Alessandre.* Pridáš sa k nám? Nikto sa nebude navzájom hrýzť ale, lebo vás pohryziem ja. A myslím to vážne. *Keďže je fér, skutočne hovorí pravdu. Okrem toho, aj keby niekoho pohrýzol, nič by sa nikomu nestalo., takže to ani nie je nejaký typ výhružky, iba pobavenie. Naznak sa iba znova zaškerí.*
*Chvilku se na něj Akamira dívala, než kývla na souhlas.* Tak dobře, zkusím to. Musela říct že tím, že odpustila trošku od svéhos trachu, si procházku i užila. Ovšem čas už poté začínal spět k bodu, kdy bylo na čase jít. Akamira si musela odpočinout a potřebovala tak nějak vypnout a opět, vše zhodnotit. Nakonec se s oběmi rozloučila, Alessandře dokonce i ona sama navrhla schůzku, snad jako kdyby an udobřenou jejich nehezkého začátku a plánování jejího tetování, než se dala i se psíky na odchod k autu a vyjela k domovu.*
*Chvíli na oba jen koukala, než tedy přikývla na otázku, zda se půjde projít s nimi. Postavila se a pohlédla na všechny tři psy, kteří si jí stále prohlíželi, nad tím upírka jen protočila očima, ale pak nasadila úsměv.* Tak se tedy jdeme projít. *Pronesla a šla s nimi. Musela uznat, že to nakonec nebylo tak hrozné jak čekala. Tanoia je docela bavil a dokonce i Akamira si s Aless nakonec dohodli setkání, což upírku překvapilo, čekala, že se bude zdráhat, ale nakonec ne. Když se pak dívka rozloučila a se psy se odebrala pryč, Aless pohlédla na Tanoiu.* Ráda jsem poznala vílu, která pracuje ve stejném odvětví jako já. *Uculila se.*
*Prechádzka pre neho bola veľmi príjemná, i keď jemu nikdy pohyb nechýba. S fenkami sa trochu vybláznil, už po stýkrát za jeden večer, a aj dohodnutie Akamiry a Aless ho nesmierne potešilo, čo na sebe dával poznať. Bavilo ho, keď mohol niekedy ľudí trošku k sebe priblížiť, aby si dali šancu. Akamira sa s nimi nakoniec rozlúčila, veselo jej zakýval a povedal, že ho veľmi tešilo, s hraným smútkom sa rozlúčil aj s troma jej psíkmi - každú fenku poriadne vyškrabal za ušami, nechal sa trochu pooblizovať a keď vstal, otočil sa k Alessandre.* Aj ja som ťa rád poznal. Určite sa ešte uvidíme. *Prenesie a šibalsky sa usmeje jedným kútikom, dvihne jeden palec dohora na ukážku toho, že by niekedy mohli niečo podniknúť. Mať dobré vzťahy s ďalšími dílermi nie je nikdy na škodu.* Tak ahoj. *Zakýva jej na rozlúčku a v moment, keď sa otočí, už vidí svojho najlepšieho priateľa Wasa, ktorý síce zaznamenal, že sa Tan pred chvíľou lúčil s upírkou, no Tanoiovo silné objatie to nechá plávať.* Prišiel si. Ideme na kolotoč? *A keď Was prikývne, obaja sa spolu poberú k zábavným atrakciám.*
*I Aless se usmála a když přišla řeč na další setkání, tak přikývla také. Mít někoho známého v oboru, ve kterém pracovala a ještě když šlo o vílu. Když se pak i on rozloučil, ještě za ním chvíli koukala, než se vydala projít ještě po pláži. Sledovala lidi a snad si i vyhlídla někoho, kdo by se stal její večeři, ale nakonec to nechala tak a když se dostatečně prošla, zamířila ke svému autu, kde nasedla a rozjela se zpět do Brooklynu do své vily.*
*Zamířila na jednu ze vzdálenějších pláží od města, kde byl klid a jen moře naráželo do písku. Dnes byl den více ve znamení tepla, což jí vyhovovalo a hlavně si chtěla na chvilku odpočinout od New Yorku. Přemýšlela, že by šla do vody, ale od včerejší rvačky s jedním z vlkodlaků si usmyslela, že to nebude dobrý nápad. Už jen kvůli jediné rána, která se nehojila tak dobře. Regenerace všech zranění byla rychlá, ale jediná rána, kdy ji vlkodlak vyhrkl kus části potřebovala na regeneraci déle. To ji trápilo, ale nejméně. Jestli to byl vlkodlak ze smečky bude to větší problém. Frustrovaně si povzdechla a zabořila ruce do písku, který příjemně hřál. Na sobě měla jen bílé letní šaty, které jsou dostatečné volné. Vítr zde byl příjemný, kdy nakonec jen přivřela oči a nechala slunce, aby ji hřálo na kůži, jenže v jednu chvíli se ji zdálo, že uslyšela v dáli nějaké kroky. Pootevřela oči, jelikož doufala, že ať je to kdo je to nepřišel zde nikoho vraždit.*
*Dneska měl mít odpoledne schůzku s ředitelkou v galerii, ale jelikož bylo teprve ráno, rozhodl se den začít procházkou, ty měl Castor moc rád. Proto, když nasedal do auta, hned věděl, kde zamíří. Na pláž. Ne proto, že by se snad chtěl koupat, to ne, ale miloval když se mohl jen tak procházet po písku, zaposlouchat se do šumění vln a jen tak vypnout. Lynx pro tentokrát nechal doma, stejně se slunila na terase a vypadala, že se jí moc nikam nechtělo. Takže nakonec jel sám. Zastavil na skoro prázdném parkovišti, vystoupil a vydal se na pláž. Na sobě měl jen černé šortky a bílé triko, boty nechal už v autě, přece jen z parkoviště na písek to bylo už jen kousek. Došel až k vodě a spokojeně se usmál. Přijel v tu správnou hodinu, kdy tu nebylo tolik lidí. Jen pár rakových jako on, co sem přišli vypnout a sportovci, jež podél vody rádi běhali. Ještě chvíli pozoroval tu krásu kolem, než se i on vydal podíl vody projít. Cestou se ponořil do svých myšlenek a za chvíli už nevnímal ani okoli*
*Dostal se k ní závan příjemné vůně, kdy se musela pousmát. Koukla na pláž kdy v dáli viděla někoho procházet se.* Ale, ale... *Chvilku ho jen pozorovala, ale vypadal dost zahleděně. Mohla mu zmizet z cesty aniž by si toho všiml, jelikož vypadal, že zdejší klid vyhledal hlavně kvůli sobě, ale nějak to nešlo. Ráda ho viděla a možná i o rád uvidí ji. Zvedla se a zamířila k němu.* Říkala jsem, že tě najdu *Pronesla, když od něj byla kousek. Sice trochu lhala, jelikož on spíše našel jí, ale to vítězství mu nechtěla nechat. Zrovna kolem proběhl jen nějaký další sportovec, který se po Cait ohlédl, ale hned pokračoval v cestě. Vítr si pohrával s jejími vlasy a šaty.* Nech mě hádat. Potřeboval sis vyčistit myšlenky *pousmála se starostlivě a v očích měla ten vřelý pohled, jelikož ho chápala. Ona sama zde nebyla s jiným záměrem.*
*Procházel se bez povšimnutí dál, ovšem, když se před ním pak objevila postava, opět se ze svého zamyšlení vrátil zpět a na tváři se mu objevil úsměv, když poznal o koho se jednalo.* Caitlin, rád tě vidím. Jak nečekané setkání, opět. *Zazubil se sladce a zastavil se až u ní.* A ty jsi mě našla? Není to náhodou opačně? Že ty chceš zase vyhrát? *Zasmál se a sledoval jí. Nečekal, že někoho tady potká, ale to nečekal ani tehdy v lese a přece stalo a zdá se, že je osud svedl dohromady i tento den.* Takže taky ranní procházka a relax? A jak se jinak máš? Co nový dům, už nějaký je? a co smečka? A jak se vůbec máš? *Začal se ptát s úsměvem a doufal, že jí nějak svými otázkami nezahltil. *Mimochodem, moc ti to sluší, opravdu. *Dodal ještě kompliment, přece jen to byl i gentleman a věděl, co se sluší a patří.*
No jak vidíš všimla jsem si tě první *Poznala, že Castor ji vidí rád a ona si to užívala. Jenže posléze započal s otázkami, kdy si povzdechla a postavila se vedle něj, když se bez zeptání zahákla o jeho ramě a šla po jeho boku* Nový dům jsem stále ještě nenašla, smečku jsem tak trochu našla dá-li se to tak říci a byly i lepší dny. *Snažila se s ní držet krok.* Je krásné slyšet takovou lichotku *Otočila se k němu, když posléze ukázala rukou k místu, kde předtím seděla.* Pověz mi něco ty. Jak se daří v galerii? *Neměla tolik otázek nebo spíše si je šetřila. Nechtěla mu říkat, že se dostal nejspíš d větších problémů a tak raději mlčela. Nepředpokládala, že někdo ze smečky bude na pláži, jenže přesto se nemohla zbavit divného pocitu, že jí někdo sleduje. Přišlo ji tím pádem na mysl zda nedostala i Castora tak trochu do nebezpečí. Byla oslabená, takže pro mnohé je snazší kořistí.* A ještě k tomu, že jsi mě našel. Všiml by sis mě snad na pláži, nebo bych musela sledovat jak chodíš ve svých myšlenkách *Plácla ho do hrudi na to, že ví kde je pravda.*
*Když se jej chytila, neprotestoval, naopak, byl rád a sám by jí to nabídl, kdyby nebyla první. Pak spolu pokračovali dál a on poslouchal, co říkala.* Tak s domem to bude zřejmě ještě trvat, než se najde ten pravý, ale určitě to bude stát za to. *Pousmál se na ni sladce.* A co se týče smečky, tak když jsi je našla, tak to znamená, že tedy už do ní patříš nebo se něco pokazilo? *Optal se a když ukázala na místo, přikývl a nejprve pomohl posadit jí a pak se až posadil on vedle ni. *Když je to pravda, proč bych nedal krásné dámě kompliment. *Mrknul a zahleděl se na chvíli před sebe.* V galerii jde všechno dobře, připravuji se nějaké akce, prodeje obrazů a možná mě bude čekat cesta do Evropy, ale to se uvidí. *Odpověděl na její otázku a otočil se zpět k ní.* Ale všiml bych si tě o to se neboj, já bych z těch svých obláčku zase spadl na zem, o to se neboj. *Zazubil se na ni a chvíli jí sledoval. Všiml si, že byla nějak nesvá a podivně nervózní a došlo mu, že nebude všechno tak v pořádku.* Děje se něco? *Optal se narovinu.*
Cesta do Evropy? To zní skvěle. *Rozhodně mu to přála, když byl nadaný v umění tedy sama ještě hodnotit nemohla.* Já si myslím, že by sis klidně prošel a ani se neohlédl *Neměla mu to za zlé, ale bylo od něj hezké, když se pokusil říci, že by si jí.* No a k té smečce... Našla jsem jednoho z nich. Včera. Napadl dvě dívky. *Zhluboka se nadechla, jelikož tyhle věci řešila poměrně nerada.* Polichotí ti, když ti řeknu, že jsem očekávala tvoji přítomnost v tom lese? *ohlédla se k němu a zahleděla se mu do očí, když natáhla ruku, aby ho pohladila po tváři a věnovala mu polibek.* Někdo mě sleduje *zašeptala mu rtů, tak aby jí slyšel jenom on.* Dva.... tři.... jsou tři *počítala je. Byla si více než jistá, jelikož nyní jsou dostatečně.* Je tu ticho. Žádný běžec. *Na sucho polkla, když se jí prudce rychleji roztlouklo. Museli to vnímat a v ten moment věděli, že jsou prozrazeni. Okamžitě zareagovala a strhla Castora stranou, když jí jeden z vlkodlaků srazil o kus dál od něj. Byly mladší než ona, takže energie měli na rozdávání. Jeden z nich ji pevně namáčkl do písku. Sama se ohnala, ale to drápy zaryl do jejího ramene. Byla to běžná hyerarchie. Byla jsem na území New Yorku už dlouho, jako vlkodlak samotář, kdyby jejich alfa nebyl tak schovaný... vyřešila bych to už dávno.* Hoď jí do vody! Utop jí! *křičel další z nich, který se tomu smál. Vlkodlaci dokázali být zvrácení pokud se jednalo o to uštvat své soupeře nebo je zabít bylo to pro ně potěšení. Dokázala jednoho z nich od sebe odhodit a očima zkusila zapátrat kde je Castor, když v ten moment druhý ji opravdu stáhl k moři, kde ji natlačil pod vodu. Jeden z nich dával pozor na Castora, nebo spíše ho měl v merku od začátku, kdy neměli ani tušení s kým mají tu čest. Cait se mezitím povedlo i druhého utočníka poranit, aby ustoupil.* Ta svině mě sekla! *křikl, když si držel ruku, kde měl prořízlou tepnu zatím co se dostala z vody a zhluboka oddechovala kvůli kyslíku. Ještě byla schopná se bránit.*
*Všechno se událo tak rychle, že sotva něco stačil udělat. V jednu chvíli seděli vedle sebe a povídali si a v té druhé se odněkud vzali vlci a zaútočili. Castor neměl rád tyhle ty situace, snažil se jím všemožně vyhýbat, což ovšem byla výjimka pokud šlo o někoho, koho znal. V tu dobu se Cs dokázala naštvat natolik, že jeho milá a usměvavá stránka prostě zmizela.* Co kdyby jste se otočili a vypadli odtud co nejdříve, nebo vám ty vaše kožichy vypráším tak, že vás ani vlastní matka nepozná! *Zavrčel na ně výhružně, ale to už začal používat svou vílí magii. On sám si byl blíž spíše se zemním elementem, ale pokud bylo třeba dokázal použít všechny a to chtěl i teď. Castor, který měl zrovna pohled, který kdyby mohl, vraždil by, lehce pokynul svou levou rukou a vlkodlak, jež dotáhl Caitlin k vodě teď sám zmizel pod velkou vlnou vody, která ho smetla jako nepatrné smítko. Fér hleděl na místo ve vodě, kde se objevila hlava vlkodlaka, přece jen vír vody, ho stále držel ve svém sevření a kdykoliv se snažil z toho dostat, stáhlo jej to pod vodu. S úšklebkem se proto Cas otočil na zbylé dva.* Říkal jsem vám, aby jste se sebral a odešli. *Zamračil se, jenže v tu samou chvíli se na něj vrhnul jeden z nich a Castora složil k zemi, přičemž mu uštědřil několik škrábanců na rukou a hrudi. To se už ale fér naštval úplně a svou moc zesílil ještě víc. Nejprve je poryvem velkého větru odhodil o kus dál a posléze, když se sehnul a přiložil ruku na zem nechal, aby oba vlkodlaky pohltil tekutý písek, který je začal pomalu stahovat dolů.*
*Poprvé měla možnost vidět sílu víl. Pokusil se zvednout a narovnat se, jenže rány, které dostala nebyly nijak malé a chvilku regenerace potrvá.* Castore! *vyjekla v moment, kdy ho jeden z vlkodlaků povalil na zem a začal do Castora bušit, jako kdyby to byl jen nějaký pytel masa. V jednu chvíli se, ale zvedl vítr, který ji donutil přikrčit se, než zbylý dva zmizeli v písku, i kdyby pro ně něco zkusila udělat nebylo to už možné. Nyní měla v hlavě jedinou osobu, které chtěla pomoci. Dokulhala k němu, když spadla na kolena přímo před něj a uchopila jeho tvář do svých dlaní. Měl potemnělé oči a zdálo se, že ho vlkodlaci vyprovokovali příliš. Vnímala jistý strach i z něho, ale ne přímo z jeho osoby, ale jeho moci. Věřila tomu, že by nikomu jen tak neublížil a musel uznat, že víly opravdu dokáži vzbudit obrovský respekt.* Už je to dobrý. *zašeptala, kdy ho palci pohladila po tváři a natiskla své čelo na to jeho, jak to minule dělal on. Očima si ještě prohlédla jeho zranění, co měl na sobě. Triko měl poničené a od krve u ní šaty na to byly dost podobně, ale neštvalo jí to. Věděla, že její regenerace ji pomůže ačkoliv se tělo nevzpamatovalo ze včerejšího útoku.*
*Castor dál svou mocí držel všechny tři vlkodlaky na uzdě. Jak ve vodě, tak i v písku, byl rozzuřený. Neměl rád rvačky, ani boje, ale momentálně mu nedávali na výběr. On však neměl rád tuhle tu svou stránku, kdy byl naštvaný, to totiž nebyl on a nechtěl, aby ho tak někdo viděl. Chvíli vnímal, jen ty tři, než se začal soustředit i na Caitlin před sebou. Trochu se vzpamatoval a pohlédl na ni, hned na to si jí sjel pohledem.* Jsi v pořádku? Jak moc jsi zraněná? *Optal se hned a tiše si povzdechl.* Myslím, že bude nejlepší, když odsud odejdeme. Můžu je omráčit, aby nás nesledovali, ale takhle je dlouho neudržím a zabít je nechci. *Pronesl tiše. Neměl rád zabíjení, ale už se stalo, že i on párkrát vzal něčí život, když to bylo nutné a mělo to zachránit něčí životy. Lehce se od ní odtáhl a vstal, načež k ní natáhl ruku, aby i jí pomohl na nohy. Stále však měl na očích i ty tři, které ještě držel svou magii a po očku se rozhlížel i kolem, zda se neobjeví někdo další. To, že byl on sám zraněný ani nijak nevnímal.*
Zraněná... no nedokážu nyní hodnotit, ale dokážu chodit. *Poslouchala, jak sám k ní promlouval.* Jistě... nemusíš je zabíjet. Jsou to jen kluci, co se řídí kodexem. *Neměla vůči ním zášť. Dělají to, co je naučila smečka.* Omráčení zní fajn *Pokynula a s jeho pomocí se zvedla, když zamířili k autu.* Vy víly máte nějaký dar na regeneraci? *optala se, když spatřila jeho auto na parkovišti.* Lynx dnes zůstala doma jak vidím. *Opřu se o auto, když ztěžka oddechnu a sáhnu dlaní na rameno, kde byla hluboká rána.* Kam pojedeš? *optala se s tím, že mu nechtěla sednout do auta, aby ho nezašpinila od krve. Přijela zde taxíkem a ani do taxíku nehodlala nastoupit v krvavých šatech, jelikož tušila jaká panika by u řidiče nastala. Měli štěstí, že na parkovišti a v okolí nikdo pro teď nebyl.* Očekávala jsem naše druhé setkání trošku drsnější, ale tohle jsem si ani nepředstavila v nočních můrách *pronesla a hřbetem ruky si setřela krev ze rtů.*
*Ještě než se odebrali k jeho autu, nechal vlkodlaka z vody přesunout k těm dvěma na pláži, kde je díky tomu, že jim ubral trochu vzduchu, poslal do bezvědomí. Tak měli s Cailtin čas odsud odejít bez dalšího boje.* Ne, my se neregenerujeme, umíme léčit někteří, ale ne sami sebe, jen druhé, takže si nastup do auta, vezmu tě k tobě domů a vyléčím ti to. *Pousmál se a hleděla na ni. oba vypadalo podobně, roztrhané a zakrvácené oblečení.* A ano, zůstala doma, nechtělo se jí, tak jsem ji dal chvilku pro sebe. *Zodpověděl, ještě otázku ohledné svého mazlíčka.* Jak už jsem řekl, nepojedu, ale pojedeme, takže nastup, tohle opravdu potřebuje ošetřit a vyléčit. *Dodal ještě k jejímu zranění a otevřel dveře na místě spolujezdce, čekajíc až si nasedne, pokud tak učinila, posadil se na své místo i on. Nastartoval a nakonec vyjel zpět do města.*
*Zdálo se, že bojovat slovně proti němu nemělo cenu.* Dobrá *Zvedla ruce a důkaz, že se nehodlá hádat a usedla na místo spolujezdce. Zhluboka se nadechla, když vnímala bolest v celém těle, ale zároveň měla spíše strach o Castora. Neuměl se vyléčit.* Vezmi to zadem. Hned tady do uličky. *Ukazovala mu směr kudy mohou dovnitř bez menšího rozruchu. Vystoupila jako první, když se opřela o auto.* Tudy. *Vzala jeho dlaň do své, když ho vedla přímo zadním vchodem k výtahu a vyjela rovnou nahoru do nejvyššího patra, kde se nikdo moc nezdržoval. Právě z důvodu, jak byl pronájem drahý.* Je tu pár kamer... Ale snad se nikdo nedívá. *Nepotřebovala už nic vysvětlovat nikomu nebo spíše nechtěla. Zastavila se u obrovských dveří z dubu, které otevřela kartou a vešla do apartmánu, který byl více než prostorný. Naskytl se pohled na královské apartmá s místem, že by tu lidé mohli tančit.* Taky budeš potřebovat ošetřit. Sundej si triko, nebo spíše, co z něj zbylo. *Přejela ho pohledem, ale nyní nechtěla na nic narážet ne když byl zraněný.* Já mám regeneraci. Ty se nedokážeš zotavit. *Zamířila do koupelny a vrátila se s dezinfekcí a čistými tamponky. Překvapilo jí samotnou, že její vlastní regenerace nebyla, tak rychlá. Možná nějaká únava nebo stres... Nedokázala si to pro teď vysvětlit. Působila rozrušeně, ale ne kvůli sebe měla obavy o něj.*
*Kde má jet už věděl moc dobře, přece jen jí minule vezl domů také, proto netrvalo dlouho a parkoval na parkovišti v místě, kde to měli co nejblíže ke vchodu dovnitř. Jen co se pak za nimi zavřely dveře bytu, Castor si povzdechl.* Jsem v pořádku, nic to není. *Protestoval a prohrábl si rukou vlasy, načež zůstal stát a čekal na ni. Zranění nebyla zrovna hezká, ale dokázal něco vydržet a chtěl nejdříve pomoct jí, proto když přišla, vzal jí z rukou věci a odložil je na stolek vedle.* Prosím sedni si a nech mě ti pomoct. *Zašeptal a když se oba posadili, položil zlehka ruku na místo, kde byla zraněná a nechal na něj proudit svou léčivou magii, tím jí zrychlil její regenerační proces tak, že se rány po chvíli skutečně začaly pomalu zatahovat. Když to fér viděl, oddechl si a pousmál se, než zvedl hlavu a pohlédl na ni.* Myslím, že večer už ani nebudeš vědět, že jsi byla nějak zraněná. *Pronesl a pokračoval dál.* Jak se cítíš? Snad jsem tě nějak nevylekal. *Povzdechl si, narážel na to, jak ztratil kontrolu.*
Castore no ták... *chtěla mu vynadat, ale nakonec usedla a nechala jeho ruce, aby je přiložil na ránu. Bylo to příjemné, když vnímala energii, která na ni působila,* Běžně je regenerace rychlejší, ale jako kdyby jí něco předtím zpomalilo. *Zašeptala s obavou, že se možná s ní děje něco špatného, nebo stárne.* Popravdě jsem nečekala, že na mě zaútočí tak rychle *Pozvedla oči k těm jeho do kterých se upřeně dívala* Cítím se o poznání lépe, když zde mám svého ošetřovatele. Nevyděsil jsi mě a nebojím se tě. Jistě jde z tebe respekt, ale je to přirozený jev, jelikož jsi silnější *Uchopila jeho tvář než své rty natiskla na ty jeho v polibku.* A ted mi dovol... *sjela na lem jeho trika.* Abych já ošetřila tebe. *Moc se rty neodtáhla, jelikož se jí líbilo, jak je k němu blízko a jak vnímá jeho tělo, ale zároveň si více nedovolila, jelikož byl zraněný.*
Možná to zranění, stres, kdoví, je víc faktorů, proč tomu tak je, ale snad už bude všechno dobré. *Pousmál se a dál jí léčil, dokud neviděl, že se všechno pomalu zaceluje, ruku pomalu stáhnul.* Měla bys co nejrychleji najít alfu a vyřešit to, než se stane něco horšího, je štěstí, že jsem s tebou byl já. Co kdybys byla sama nebo někdo, kdo by se tak neubránil. Mohlo to dopadnout daleko hůř. *Konstatoval, přece jen viděl, jak mladí vlci dokáží být násilní.* Snažím se jen pomoct, když už mám tu moc a jsem rád, že nevyděsil. Nerad se ta ukazuji, nemám tyhle chvíle rád, snažím se jim vyhýbat, ale když už se něco stane a je do toho zapojen, někdo koho znám, pak zasáhnu, jen občas se nechám unést až moc. *Přiznal tiše a než by se nadál, už jej políbila, on jí polibek samozřejmě opětoval a když se odtáhla, pousmál se.* Víš, že to nemusíš, nic to není, opravdu. *Pronesl a sledoval jí, jak mu svlékla zničené a krvavé triko a začala jej ošetřovat.*
Nic to není? Nebuď skromný máš dost podobné rány jako já akorát neumím léčit jako ty. *Vytáhla tamponky a namočila je do dezinfekce, když začala rány otírat a čistit. Starostlivě si ho prohlížela než narazila na jednu hlubší ránu.* Tahle by potřebovala zašít. Dělala jsem zdravotní sestru, takže vím o čem mluvím *Zbytek byl spíše povrchové zranění, které se zahojí a nyní měla jistotu, že se tam nedostane infekce.* Snažila jsem se alfu najít i ho zkontaktovat, ale neozval se mi. Co jsem zjistila je v okolí možná více smeček, ale jen to jen mí teorie. *Zatím hotel a město bylo nejvíce bezpečné místo.* Pro teď bude lepší držet se jen ve městě a v noci nevycházet. *Sama jsem měla starosti i o sebe, jelikož dneska to mohlo dopadnout opravdu špatně.* Chceš tu ránu zašít? Je hlubší, takže budeš mít ošklivou jizvu, jestli ti ji nezatáhnu, ale volbu nechám na tobě. *Položila ruce na jeho stehna, aby se opřela.* Jsem i tak ráda, že jsem tě dneska potkala. *přiznala.*
To sice mám, ale taky něco vydržím, přinejhorším použiju nějaké bylinky a tak, aby se to třeba hojilo, ale opravdu to nic není, asi. *Pokrčil rameny a sám si rány prohlížel, než usoudil, že možná v něčem má přece jen pravdu.* Pokud tedy je ta jedna opravdu tak ošklivá, tak asi bude lepší jí zašít. Odevzdávám se tedy do tvých rukou. *Pronesl s úsměvem a dál jí nechával se o něj postarat. Ani když používala dezinfekci, tak sebou neucuknul, něco přece je vydržel.* Pokud jde o alfu, musíš najít k němu jinou cestu, nebo někoho, kdo ví, kde je, protože tohle se opravdu může vymknout kontrole a nebude to moc fajn. *Konstatoval a zaklonil lehce hlavu dozadu, načež přivřel oči. Otevřel je až ve chvíli, kdy se o něj opírala a pozorovala ho.* To jsem rád i já, jen by to mohlo být za klidnějších podmínek, ovšem, člověk si nevybere. *Mrknul a pousmál se.*
*Na malou chvíli se ji zatajil dech, když viděla jeho pohled, který na ni hodil a zůstala jen koukat, než si uvědomila, že chtěl zašít tu ránu* Jistě já...no... kam jen jsem to dala *rozhlédla se po pokoji, než našla šitíčko.* Neptej se proč ho nosím sebou *pousmála se a jehlu vydenzifikovala.* Je ostrá, tak nemusíš mít obavy bude to rychlé. *Jak řekla, tak i učinila a do chvilky jeho rána byla stáhnutá. Ještě jednou ji potřela dezinfekcí.* Bude lepší, když ty rány budou dýchat. *Odložila věci a vzala si čisté šaty, když se zastavila a chvilku přemýšlela.* Já... *Nechápala proč byla tak nervozní možná tím, že byla napadena a hlavně byl zraněný, což ji rozhodilo asi nejvíc.* Půjdu si dát koupel ať smyji tu krev počkáš tu? *Nejraději by mu řekla, aby se přidal, ale nějak se nedokázala vzpamatovat v myšlenkách. Jednou přišla o muže a dvě dcery a nyní někoho, koho měla ráda byl zraněný, což jí dostalo znovu do toho svírajícího pocitu, kterého doufala, že se už zbavila.*
*Kroky jí vedou lesní cestou, když sem tam se porozhlédne po okolí. Bylo zde ticho, kde nedoléhal zvuk města. Musela uznat, že New York byl v tomhle hrozně uspěchaný, ale na druhou stránku je to to, co hledala. Nebyl čas vnímat minulost. Nicméně to jí trápilo nyní nejméně. Alfa byl ten hlavní problém, ještě se za ním nezastavila a mohlo to posléze znamenat větší problém, až zjistí, že v jeho městě je starší vlkodlak, který se mu nenahlásil. Tyhle myšlenky byly asi nejhlasitější ve městě, ale zde se mohla na chvilku uvolnit a vydechnout ten těžký vzduch. Procházela se takhle nějakou dobu a k tomu všemu mírně poprchávalo, takže oblečení se ji začalo lepit na tělo, ale v tomhle počasí ani neočekávala, že by se tu někdo objevil tedy do chvíle dokud neuslyšela nějaké kroky a menší tlapičky, které zvesela cupitají po zemi z nadšení lesa. Nejspíš jen někdo, kdo i přes nevhodné počasí šel vyvenčit psa, jenže to co se před ní zjevilo nebyl pes...* Liška?
*Po návratu zpátky do New Yorku, měl Castor ještě chvilku volna. Chtěl toho využít, především, aby znova nějak získal nápady na malovaní. Poslední dobou měl s tím problémy a dost ho to trápilo. Chtěl malovat, ale nic ho nenapadlo, kolikrát stál před plátnem a neuděl ani čárku. Netušil čím to bylo a doufal, že delší volno by mu mohlo prospět, proto i souhlasil s tím, že s Remim pojede na výlet. Teď když se vrátil se rozhodl ještě si dopřát dlouhou procházku. Počasí na to bylo ideální. Bylo lehce zataženo a jemně mrholilo. Hodil na sebe černé rifle, šedé triko s krátkým rukávem a černou bundu. Vzal sebou svou černou lišku a rudýma očima, kterou před civily měl skrytou iluzí černé kočky. Dojel autem až k lesu, kde zaparkoval a pak vystoupil. Lynx jako vždy vyběhla první, přece jen tady se mohla vyřádit a tak jí nechal jít popředu a sám se zamyšlený procházel lesní cestou, doufajíc, že si nějak vyčistí hlavu. Z jeho zamyšlení jej dostal až něčí hlas.* /Někdo, ví, že je to liška?/ *Problesklo mu hlavou, jelikož iluzi vždy nechával, proto mu v tu chvíli došlo, že jde asi o podsvěťana.*
*Liška vypadala dost krotce nehledě na nezvyklé zbarvení k tomu všemu vůně, co není z lesa. Hned zbystřila všechny své smysly. ale rozhodně ne z důvodu, aby zaútočila spíše kvůli jisté obezřetnosti. Učinila několik kroků dopředu, aby vstoupila na lesní cestu. Prohlédla si muže, který byl očividně sám překvapen jí.* Patří k Vám? *ozvala se s klidným tónem hlasu, aby sama navodila, že není nebezpečná, ale blíže k muži nešla. Neznala zdejší pravidla a vlastně jediné, co tak chápala bylo nezamotat se s upírem do konfliktu o New Yorku se už něco málo dozvěděla a jednou z věcí byla právě jistá nevraživost mezi nimi spíše žabo myší války dá-li se tomu tak říct, ale ani jí to nepřekvapilo. Uslyšela jistý smích, který lišky vydávají a sama se neubránila mírnému úsměvu.* Taky si vyčistit hlavu? *Promluvila k němu a pozorovala malého společníka, jak si užíval svobody v lese. Měla na sobě černé tílko, overal a obyčejné džíny, takže nepůsobila ani nijak snobsky. Sama sebe se nyní ptala, jak pozná nebezpečného jedince v New Yorku. Nikdy zde nebyla na tak dlouho, ale hádala, že se všemu přiučí. Dala hlavu mírně do boku, jak to dělají zvířata, když jsou jistým způsobem zvědavá, ale nerozumí tomu.*
*Castor se zastavil a hleděl na příchozí dívku.* Ehm ano, patří ke mně. *Pronesl a stejně jako dívka, lehce naklonil hlavu na stranu a sjel si jí pohledem.* Lynx. *Zvolal jen a jmenovaná ihned přiběhla k jeho noze. Přece jen dotyčnou neznal a chtěl svou zvířecí kamarádku mít u sebe.* Ano, šel jsem si pročistit hlavu a netušil jsem, že tady v tomhle počasí někoho potkám. *Lehce se pousmál. Jeho tušení o tom že jde o podsvěťana byl správný a dokonce poznal i že šlo o vlkodlaka, přece jen už tak nějak dokázal rozeznat i podle pachu, kdo byl kdo.* Netušil jsem, že v tomhle počasí má rád procházky i někdo další. *Pronesl a prohrábl si vlasy, lehce mokré od deště. Lynx se mu otřela o nohu a pak se pomalu vydala prozkoumat nového návštěvníka. Pomalým krokem došla k dívce, prohlížela si jí, očichala, než se nakonec i jí otřela o nohy a svým typickým liščím smíchem dala najevo svému lidskému příteli, že nejde o nepřítele.* Asi se ji líbíte. *Pousmál se.*
Také bych neřekla, že zde někoho potkám v tomhle počasí a v tuhle hodinu. *Bylo něco mezi ránem a polednem, takže by spíše věřila, že se všichni budou chystat na oběd nebo se vyhrabávat z postele.* Vlkům déšť nevadí a ba naopak díky souznění s přírodou jako zvířata chápeme spojení a harmonii, která nastává v období dešťů, něco jako víly pokud si pamatuji dobře. *Moc víl za svůj život nepotkala, ale právě ten jistý specifický pach, který nedokázala zařadit jí naznačoval, že on bude jedním z nich.* Jste víla ne? Nejdete cítit jako démon, nebo upír. *Klekla si v moment, kdy se blížila černá liška a následně ji konečky prstů pohladila po kožíšku, než sama vyprskla smíchy nad tím, jaké vydávala zvuky.* Mě se také líbí navíc nemám v plánu ublížit ani jí ani Vám, což hádám není ani Váš záměr. Jsem Caitlin, ať se můžeme zbavit toho vykání cítím se pak starší, než doopravdy jsem. Jsem zde nová v New Yorku, takže pokud je zdejší smečka nějaká agresivní nejsem toho zastánce. *vysvětlila stručně, že je prakticky cizinec a o to méně může být nebezpečná. Jiný kraj, jiný mrav. Zabíjení se jí vždy příčilo ačkoliv vlkodlaci celkově jsou dost průbojní tvorové dokazující si dominanci ona byla malou výjimkou, která dávala přednost klidu a bezpečí, také už nebyla ve věku dětí, ale ve věku, kdy jsou vlci jako ona Alfy nebo na vyšší pozici, kde si udržují řád.*
Tak většina lidí v tomhle počasí je buď v obchoďácích nebo pěkně doma v teple u televize s rodinami. *Poznamenal s úsměvem na tváři a udělal pár kroků směrem k dívce, přičemž se lehce usmíval a poslouchal jí.* Ano jsem víla, uhodla jsi to správně, stejně jako mě došlo, že jsi vlkodlak. *Mrknul a sledoval Lynx, jak se k ní lísala.* Vím, že ublížit nechceš, kdyby ano, chovala by se jinak a určitě by se k tobě tak nelísala. A těší mě, mě říkají Castor a ta má černá chlupatá koule je Lynx. *Uculil se a podal jí ruku, pokud přijala tak si s ní potřásl, pokud ne jen se pousmál a ruku stáhl.* A vítám tě v městě. Snad se ti tu bude líbit. Co se týče místních vlků a jejich smečky, tak v tím ti moc neporadím. Abych řekl pravdu, netuším jak fungují. Je to už dlouho, co jsem nějakého vlka potkal, vlastně jsi po dlouhé době první. *Přiznal a pousmál se. Lynx se mezitím opět přesunula ke Castorovi a otírala se o jeho nohy, než se posadila a začala si olizovat přední tlapku. Její rudé oči zářily jako rubíny, když oba sledovala, mezitím, co se čistila.* Tak pokud ti nebude vadit procházka s námi, rádi se k tobě přidáme. *Dodal nakonec ještě.*
*Rozhodně na ni působil mile, takže veškerý sebemenší strach šel stranou. Jistě ostražitá bude vždy ve svém životě, ale tenhle muž není ten, co by rád vraždil, ač slyšela o vílách už mnohé a je někdy lepší se jim vyvarovat.* Děkuji za přivítání jsi vlastně úplně první s kým mluvím pokud nepočítám paní v pekárně. *Uchopila jeho pomocnou ruku, aby se dostala zpět na nohy. Pokud se nabídl přišlo by jí sprosté tuto pomoc nepřijmout.* Víly mají také nějaký čich, že jsi poznal kým jsem? *O tomhle rozhodně neslyšela, že by tahle varianta existovala, ale stále se člověk učí navíc na tomhle světě je mnohem kratší dobu než on nejspíš.* Jen se připoj ve dvou se lépe rozjímá než v jednom. *Nehodlala se ho ptát na přesný důvod, proč zde je, ale na druhou stránku jí to trochu zajímalo.* Sama bych tě nejspíš vyzvala k mé společnosti *S tím, že neznal zdejší vlkodlaky si hlavu nelámala. Přišla do přírody si odpočinout od těch myšlenek než je nadále rozdmýchat. Trochu si popotáhla již vlhké oblečení lepící se na její tělo a vydechla s povzdechem, než se zabalila více do overálu.* Máte tu tedy větší zimu než v New Orleans to se musí nechat. Běžně tu máte deštivé dny? Za poslední dobu jsem tu jiné počasí ani nezažila. *Rozhodně si do svého šatníku bude muset přikoupit nějakou lepší mikinu a nejlépe aspon bundu. V kožichu vlka by ji bylo lépe, ale nehodlala se ošidit o příjemnou společnost, takže vykročila lesní cestou směrem hlouběji do lesa a sem tam koukla na Castora a Lynx, když se nemusela věnovat túře.*
*Sledoval jí a přemýšlel, co si asi myslela. Víly uměly lide nahlédnout do hlavy, ale ne všechny a Castor patřil zrovna k těm, kteří tuhle magii neovládali.* Tak to mě těší, že jsem to já a ne nějaký hrubián či kdoví kdo jiný, který by snad dojem udělal, ale opačný. *Pousmál se na dívku.* Víla vílu pozná, čaroděj vyzařuje jisté vibrace, takže je taky, upíry, no občas je to těžší, ale vás vlkodlaky, ano tak nějak je to váš pach, který vás trochu prozradí. *Pronesl a prohrábl si mokré vlasy, načež se usmál.* Opravdu? Tak to jsme měli oba stejné myšlenky, ale já to vyslovil jako první. *Uchechtl se a pomalu se procházeli dál lesní cestou. Lynx šla kousek před nimi a vesele poskakovala sem a tam. I ona byla ráda, že mohla zase volně běhat přírodou.* Teď pár dní je trochu zima, ale jinak je zde teplo, myslím, že to chce ještě pár dalších dní a bude zase teplo. Taky jsem nečekal, že se z cest vrátím do zimy a deště, ale i to je někdy třeba. *Koukl na ni.* A co tě vlastně přivádí sem? Proč zrovna New York? *Optal se.*
*Kráčela dál, když se zaposlouchala do jeho slov.* Co mě sem přivádí? *Byla to dobrá otázka na kterou sama hledala odpověď, ale tak trochu i důvod znala.* Na venkově bych měla myšlenky jen pro minulost a zdejší svět je uspěchaný a není čas se nad ničím zamýšlet dlouho. Buď se musíš pohnout, nebo do tebe někdo vrazí zní to jako adekvátní odpověď? Navíc mohla bych se ptát na to samé. Víly se dožívají vysokého věku a nedivila bych se kdybys mě přežil už pětkrát minimálně, takže co tebe zde drží, když si chodíš utříbit myšlenky do lesa? *Ne že by cokoliv na tom bylo špatně spíše sama byla ráda za ten kus přírody, co zde byl.* Jestli jsi moc vlků nepotkal říkám si, co si o nás asi tak myslíš? *I to dokázalo dát jistý náhled zdejší kultury.* Tyrani, nebo nevybouření agresoři? *Mírně rozmáchla ruce načež se zasmála a zůstala stát v moment, kdy jejich kroky zastaví u cesty tedy spíše měla to být cesta. Most, který vedl před řeku už byl z části pod vodou, jelikož koryto bylo rozvodněné díky dešťům.* Pokračujeme? *Učinila první kroky, kdy došlápla na prkna a měla kotníky ve vodě. Most zaskřípal pod námahou, ale stále byl na místě.* Nebo také blázni. *Ohlédla se k němu zda zůstane nebo půjde. Neměla by mu za zlé ani jedno a přinejhorším by se vrátila zpět za ním, což bylo to nejmenší.*
Aha takže jsi přijela z venkova. To je teda velká změna, ale máš pravdu. Ve velkoměstě je shon a někdy ani na své myšlenky není čas, takže tě tak nějak chápu. A co tady dělám já? Už když jsem sem přišel poprvé tak mi tohle město něčím učarovalo, teď tady žiju přes sto let a mám to tu rád. Našel jsem si práci, občas cestuji, jsem spokojený. A procházky mám rád, je mi jedno zda je slunečno, či prší, je teplo nebo zima. Tak nějak mě to k přírodě vždy táhlo. A dneska jsem potřeboval na chvíli vypnout, chybí mi nápady a doufal jsem, že čerstvý vzduch mi hlavu trochu vyčistí. *Uvedl na pravou míru a usmál se mile, zatímco oba pokračovali v cestě dál.* Jak jsem řekl, vím, že v městě jsou, pár jsem jich potkal, ale neznám nikoho tak, že bych s ním hovořil jako s tebou. Je těžké si tak udělat o vás obrázek, proto ti asi neodpovím. Uvidím časem. *Pokrčil rameny a když se zastavili u zbořeného mostu, jen jí sledoval a culil se.* Půjdu, ale až udělám tohle. *Jen co to dořekl, dřepl si a položil ruku na zem, soustředil se a v tu chvíli se z břehu na kterém stáli začaly sunout kořeny přes vodu až na druhý břeh a spojovaly se snad jako nějaký provizorní most.* Teď to bude lepší. *Mrknul na ni.*
Venkov úplně ne. Pocházím z New Orleans, ale nechtěla bych se odstěhovat na venkov. *Vysvětlila s tím, že zapomněla dodatek odkud vlastně pochází. Jeho slova j nějak utěšili v tom, že si vybrala dobře místo, kde bude po zbytek svého života. Ovšem záleželo i jaký byl alfa kterého musí posléze vyhledat rozhodně se mu nebude líbit fakt, že se mu po New Yorku pohybuje bez ohlášení. Překvapeně se v jednu chvíli ohlédla, když viděla schopnost.* Já zase neměla moc možností potkat víly, ale pochybuji, že bych tě ohromila přeměnou jako ty touto schopností. *Rozešla se na druhou stranu zatím, co pozorovala vodu, která proudila pod nimi.* Očekávala bych, že jsou vlkodlaci více na očích. Přeci jen se rádi předvádějí a težko se mi věří, že mladí nemají chuť dělat něco nezákonného, ale možná je to i tím, jak je New York velký. *Zastavila se na konci mostu a pozorovala Lynx, která náhle radostně vyskočila a běžela dál.* Vlastně k čemu potřebuješ nápady? Malíř, spisovatel, hudebník? *Pohlédla mu do očí s jistým mateřským citem minimálně díky tomu, že matkou byla měla tendenci zajímat se o ostatní, i když byl znatelně starší.* Pokud o tom ovšem nechceš mluvit můžeme pokračovat dál. Slyšela jsem, že tahle cesta vede k nějakému pomníku.
Ach New Orleans, to je docela hezké město, především mám rád jeho francouzskou čtvrť, ta je naprosto úžasná. *Usmíval se jako sluníčko, než své kouzlo dokončil a vstoupil na most za ní.* Já si myslím, že každý svou proměnou či magii nějak ohromí, takže věří, že i ty. *Mrknul na ni a po chvíli oba došli na konec a opět se vydali cestičkou dál. Lynx mezitím někam odběhla, ale i tak Castor stále věděl, kde byla, cítil jí, tak nějak spolu byli spojeni.* Je možné, že někde řádí, ale asi v jiné části města, já to tak nepozoruji. Většinou si hledím svého. *Pronesl s pokrčením ramen a zadíval se na ni.* Jsem malíř a také pracuji v jedné galerii v městě. Bohužel moje múza je teď nějak na dovolené a tak se snažím pročistit hlavu, zda mě něco napadne. *Culil se sladce, nevadilo mu mluvit o jeho práci a vášni. Kdyby mohl, mluvil by o tom pořád.* A co děláš ty? Myslím zaměstnáni.
Vidím, že jsi znalý, co se týče New Orleans. Žila jsem tam donedávna a vlastně vyrůstala v rodu vlkodlaků. *Neměla důvod cokoliv tajit, jelikož jsou to snadno dohledatelné informace.* Neumím donutit kořeny k tomu, co ty jediné s čím mohu ohromit je šarm a snad ještě nějak vzhled. *Poukázala na sebe v poze nějaké modelky, ale spíše na způsob jisté parodie.* Budu je muset vyhledat, ale myslím, že to nebude nijak těžké. Největší kriminalita města bude jistým způsobem vodítko... doslova *K vlkodlakům už se ale vracet nechtěla. Ne nyní, kdy se zmínil o svém umění.* Malíř to dokážu ocenit. Prošla jsem mnoho galerií, takže něco málo v tomhle umění již dokážu pochopit a hodnotit. Vystavuješ je někde? *Jenže padla otázka i na ni.* Jistě má práce. Žádnou nemám už. Dříve jsem pracovala jako zdravotní sestra na dětském oddělené v momentální chvíli mám obrovské dědictví a vzhledem k tomu, že můj rod již nikam nebude pokračovat mohu si užívat. *Jak ji těšilo jen pomyšlení, že nastřádané peníze promrhá za hlouposti a stejně s nimi výjde do konce života, ale její rodiče se musí otáčet v hrobě jen při tom pomyšlení.* Kdybys potřeboval sponzora jen si řekni ráda ve jménu své rodiny přispěji na nějakou galerii *Ač jeho obrazy ještě neviděla a k tomu všemu zahnula z cesty na menší lesní cestičku mezi stromy. Byla to obchůzka, která na ni působila více přirozeně pro pohyb v lese.*
Ano jsem, teda alespoň si to myslím. Občas tam jezdím do galerii, jsou úžasné. *Pousmál se a dál jí poslouchal, když se pak natočila do pózy modelky, jen se zasmál.* Určitě je někde najdeš. Rád bych ti pomohl, ale s vlkodlaky se nesetkávám a ani nějak nevím, kde mají svá sídla. *Pronesl a poupravil si mokrou bundu.* Ano mám svá díla vystavená v jak v galerii, kde pracuji, ale také v jich nejen po NY, ale i celých státech a Evropě. *Řekl hrdě. Na svá díla byl patřičně hrdý a jak by také ne, zdokonaloval se celá léta, aby byl tam, kde je teď. Pak ji opět poslouchal* Ach tak, takže jsi vlastně na takové dlouhé dovolené co. *Usmál se na ni a stejně jako ona zabočil na menši cestičku. Občas se porozhlédl po Lynx, ale tak jen pobíhala po lese a užívala si volnosti.* Přijď někdy ke mně do práce, když se ti to zalíbí, můžeš nás nějak podpořit. Naše ředitelka bude jen ráda, občas pořádá i různé benefiční akce, brzo jedna bude. *Přiznal.*
Nejspíš si tím pádem autor, kterého bych asi měla znát pokud máš obrazy i po světě. *Rozhodně jí to překvapilo. Čekala, že se bude jednat jen o nějakého malého umělce, ale jméno nejspíše měl.* Ráda se přijdu podívat a popřemýšlet o podpoře. *I když měla jasno. Pokud se někdo věnoval své vášni a nemůže již podporovat své děti ráda podpoří jiné v tom.* Pověz mi. Víly mezi sebou nemají žádné rozepře nebo to je jako s jinými druhy? *Jistá zvědavost ji donutila se zeptat za tím, co přemýšlela nedávala ani pozor na cestu a v jednu chvíli ji noha podklouzla na kluzké trávě a v ten moment se ho prudce zachytila.* K sakru *zaklela v ten moment a pozorovala mírný svah, kde mohla skončit. Nic by se jí s největší pravděpodobností nestalo, ale nepotřebovala být od bahna a více mokrá. Netrvalo to dlouho, když dojdou konečně k pomníku, který měl menší přístřešek v podobě pergoly, kam se okamžitě schovala a sundala ze sebe přehoz, aby ho trochu vyždímala v rukou. Ne že by to něčemu pomohlo na cestě zpět. Výhodou bylo, že zde nepršelo, ale všimla si už po cestě sem zabořených stop, které ještě nezmizeli po dešti.* Jaké zvířata v okolním lese žijí? *optala se s tím, že stopy byly čerstvé a očividně patřili nějakému dravci, ale zvíře bude možná najezené nebo bojácné, takže se není čeho bát. Otázkou bylo zda Lynx už o přítomnosti jiného tvora ví.*
Sice mám svá díla všude možné, ale nejsem tak známý, jak si myslíš. Ale nějaké jméno mám, maličké. *Uculil se sladce.* Dlouho jsem je měl jen u nás v galerii a po pár dalších ve státech, ale má známá a zároveň ředitelka místa, kde pracuji, mi pak pomohla je dostat i do Evropy a také se prodávají i na internetu.* Přiznal a lehce zrudl ve tváři. On se moc takhle nechválil. Neměl to v povaze, ale když se už někdo zeptal, tak mu o tom řekl.* Bohužel, co vím, talk víly rozepře mají, tedy konkrétně různé dvory mezi sebou, ale do toho já se neangažuji, takže moc nevím, jak to přesně je. A abych řekl pravdu, ani mě to nezajímá. Já sám odešel ze dvora před sto lety a nedávno jsem se vrátil domů jen na ples asi po 20 letech, takže tak. Já jsem tady spokojený a zpět mě to netáhne, není ani proč. *Pokrčil rameny a šli dál, když však viděl, že Cailitn skoro spadla, chytil jí ve stejnou chvíli jako ona se chytila jeho a stáhl si jí víc k sobě, aby neskončila na zemi, přičemž se jen usmál nad tím, jak zaklela. Když se pak pustila, došli na místo, kde si i on sundal mokrou bundu, zatímco jemně zapískal. Netrvalo to ani minutu, kdy se ze křoví objevily prvně rudé oči a pak i černá chlupatá koule, která k nim rychle přiběhla a posadila se pod přístřešek k nim. Castor se k ní sehnul a podrbal jí v kožíšku, načež Lynx vydala opět svůj liščí smích.* No to nevím, určitě nějaká jsou, jeleni, kojoti, mývalové a mnoho dalších. *Pokrčil rameny a pohlédl na ni nahoru.* Proč se ptáš?
*Ohlédla se po Lynx, která přiběhla, kdy následoval její smích. Jenže v jeden moment Caitlin pozvedla hlavu. Vnímala pach, který byl okolo.* Na cestě byly čerstvé stopy. *Pronesla a oblékla si zpět přehoz, když došla k Lynx.* Větší než Liška. Nějaký druh dravce. *Pohladila ji po mokrém kožíšku.* Trochu ti závidím maličká. *Sama by raději byla v kožichu vlka než člověka.* Dle pachu, co vnímám něco ji pronásledovalo, ale bojí se to lidí. Minimálně to tedy nenabralo ještě odvahu zaútočit na nás. Nejspíš nějaký vlk, či kojot. Vlkodlak to není. *ušklíbla se nad tím, když se z lesa ozvalo prasknutí větve. Chvilku jen poslouchala a přišla blíže k němu než z lesa vykoukla vlčí hlava.* Vypadá, že je sám. Ten k nám nepůjde je jen zvědavý * Sáhla po jednom kameni, než hodila úplně bokem, když se vlk rychle rozběhl pryč.* Ještě si vybuduje vztah k lidem a zůstane z něj rohožka jen ať se bojí. *Ruce si otřepala od špíny, když si prohlédla triko, které díky vlhkosti dost vyrýsovalo jeho postavu. V jeden okamžik se koukala déle než bylo nutné a jen co jí to došlo, tak si odkašlala a ohlédla se po Lynx.* Ten vlk měl štěstí maličká. Ještě, že tě nepotkal.
Stopy? Tak těch jsem si nevšiml. *Pousmál se a znova se postavil, načež i on zpozorněl. Především proto, že Lynx nastražila uši, a i Caitlin byla v pozoru. Cas se proto zaposlouchal do zvuku přírody a když se po chvíli ze křoví objevila vlčí hlava, lehce se pousmál.* Myslím, že byl zvědavý především kvůli ni. *Pronesl a svůj zrak stočil dolů na svou lišku u nohou.* Lynx je přece jen ze Stříbrného dvora a pro některá zvířata je odlišná a tak jsou zvědaví. *Dodal ještě, načež už jen sledoval, jak vlk zmizel. Prohrábl si vlasy a pohlédl na Caitlin, přičemž si všiml jejího pohledu, nevědomky si skousl spodní ret a pousmál se.* I kdyby ji potkal, pokud by nezaútočil, nic by neudělala. V tomhle ona je ostražitá. *Podotknul a teď to byl on, kdo si jí sjel pohledem. Přece jen mokré oblečení dělalo svoje.*
Něco mi říká, že jste oba povahově podobní, takže jsi potkal ve své podstatě vlka. *Byl to jakýsi způsob lichotky, když se zpět otočila k němu a na vteřinu ještě zahlédla jeho pohled. Také se na ni díval, což ji vnitřně potěšilo a rozproudilo v ní jakési teplo. Byl to nejspíš adrenalin, který u vlkodlaků nebylo těžké rozproudit a navíc se ji v hlavě odehrála situace v lese, kdy ji podklouzla noha a on si jí vice na sebe natiskl. Vlastně se jí ten pocit líbil, ale bylo lepší nechat to jít za hlavu. Znala ho chvíli, ale také byla pravda, že dlouho nikoho neměla a někdy ty touhy vyplují na povrch nečekaně.* Kolik ti vlastně je? Tedy pokud u víl není ten samý způsob jako u žen, že se na věk nikdo neptá ze slušnosti *Tentokrát svůj zrak udržovala na jeho tváři, ale periferní vidění stačilo k tomu, aby ho stále vnímala i po fyzické stránce. Vlastně s ním chtěla jaksi navázat na lichotivou notu, jenže bylo to už pár let, kdy něco takového učinila.*
Ano je pravdou, že s Lynx jsme na tom povahově stejně, asi proto si tak rozumíme a sedli jsme si od první chvíle.*Zazubil se a znova se seknul, aby svou zvířecí kamarádku podrbal v kožíšku, když se pak opět narovnal, pousmál se. Nemohl popřít, že Caitlin byla velmi přitažlivá žena. Jenže on v tom všem byla tak trochu stydlivý, kdyby tady byl Remi, zase by ho k něčemu nakopnul, jako tehdy na plese, ježe teď tu byl sám, sám s krásnou vlkodlačicí. Lehce zavrtěl hlavou, aby zahnal myšlenky a když mluvila o věku u žen, jen se zasmál.* Ne to není. Věk alespoň já nijak neřeším. Stárnout jsem přestal, když mi bylo 26 let, momentálně je mi 216 let. *Pronesl jako by to nic nebylo, on sám se ani na tolik necítil, přece jen u víl to bylo zcela jinak. Sladce se na ni pousmál a pozoroval jí. Moc dobře viděl, že na něj i tak stále nenápadně koukala.* Typovala jsi snad jinak? *Optal se pak a prošel kolem ní na druhou stranu, kde se zastavil a chvíli se rozhlížel kolem, než se otočil opět k zpět ke Caitlin, teď už ale stál skoro za ní.*
Tak to jsem ráda... *I když ani neočekávala, že by ho to urazilo. Co nečekala, bylo číslo, které vyřknul* Typovala jinak? Myslíš třeba na tři sta nebo čtyři sta? Popravdě mé tušení nebylo zase tolik od pravdy. Myslela jsem si, že ti bude tak 28, ale spletla jsem se o dva roky, kdy jsi přestal stárnout i to se počítá. *Mírně ji přejel mráz po zádech, když vnímala jeho dech. Bylo to po velmi dlouhé době, kdy měla o někoho zájem takhle. Těžko říci zda to byla jen jistá touha nebo chuť poznávat ztracené. Všímala si každého jeho pohybu a úsměvu a jako vlkodlak i vnímala po sluchu vše, co se dalo. Neotočila se k němu úplně jen nahla hlavu do strany, aby na něj viděla.* Raději nechci vědět kolik typuješ mě, ale musím říci, že jsem znatelně mladší. *Bylo zvláštní si připouštět, že je někdo starší o tolik let. Prožil všechny světové války a důležité objevy za posledních dvě stě let. Musela, ale uznat, že oba jsou v tomhle našlapování trochu nemotorní. On měl očividně stejné problémy jako ona, takže nezbývalo než se nad tím zasmát a otočit se k němu. Krroky snížila vzdálenost mezi nimi a zaposlouchala se do rytmu srdce.* Víš, co se mi na tobě líbí? Máš 216 let a stejně jsi neztratil svoji nevinnost vůči ženám. *Pozvedla k němu oči s jistým vyzývavým pohledem. Ona oproti němu kdysi lovila a byla dominantnější, takže ještě něco málo v sobě dokázala probudit a připomenout si jaké to je. Nějaký chlad z promočeného oblečení byl ten tam. Hodlala ho trochu provokovat a užít si tuhle situaci kdo ví, kdy se jí něco takového znovu naskytne.*
Ano, asi tak. Přece jen je známo, že víly se dožívají dost vysokého věku, tak proto. *Uculil se, když stál pak za ní a ona se na něj otočila jen lehce hlavou, uculil se ještě víc.* Pokud smím typovat já, řekl bych tak maximálně 28 let, ale ne víc. *Pronesl a doufal, že vlkodlačici nijak neurazil, přece jen v tom byl pořád tak trochu nezkušený, pokud šlo o mluvu s ženami. Když pak řekla, co řekla, ucítil že ve tváři snad i zrudnul.* Ehm, to bude asi tím, že jsem dlouho byl jen s jednou ženou a flirtování jsem už asi zapomněl. *Přiznal a v tu chvíli zrudnul ještě víc, přičemž si nevědomky skousl spodní ret a prohrábl si vlasy. Z Caitlin však svůj ohled nezpouštěl. *
*Jeho vůně a nejistota ji přitahovali ještě více.* Nemáš nikoho, kdo by tě zaujal natolik, abys tyhle emoce vytáhl ven? *pozvedla obočí a svojí dlan položila na jeho hruď, kde mu tlouklo srdce a nakonec sjela k jeho krku. Kdyby chtěl mohl by se kdykoliv odtáhnout, ale Cait vnímala, že je to jistý způsob, jak si oba mohou zlepšit den.* Možná tě něčemu přeci jen přiučím. *Musela se usmívat při pomyšlení, že má tolik kolik má, ale stejně je to smýšlející a cítící bytost jako každá jiná. Vždy si o vílách myslela, že jsou to spíše mudrci a znají lidstvo lépe než kdokoliv, jenže se očividně mile spletla. Netušila zda vlkodlaci mají větší touhy než běžní lidé, jelikož to nemohla nikdy porovnat, ale už vůbec netušila, jak to mají víly, ale dokud ta příležitost zde byla nehodlala ji pustit.* S jednou ženou? *Tohle jí dost překvapilo, ale nezastavilo v jejím počínáním. Neznají se a vlastně se nikdy už nemusí vidět krom galerie, kam měla v úmyslu dojít. Dlaň vrátila zpět na jeho hruď když ho zatlačila na jeden sloupek pergoly a svým tělem se natiskla na to jeho a neváhala rty přitisknout do polibku. Z části vnímala na malou chvíli sevření, jelikož ona to měla stejné. Předtím žádného jiného muže krom svého manžela neměla, ale je v New Yorku, kde může začít žít doslova a nezůstat stát na místě přesto nějak jemu rozuměla v nejistotě z toho všeho a jisté nevinnosti. Kdyby se odtáhl, nebo jí odstrčil nedivila by se tomu a nic by mu nevyčítala.*
Asi, ne, já nevím. *Lehce se zakoktal, než ucítil její dlaň na své hrudi. Ovšem oční kontakt nepřerušoval.* Přiučíš? A co myslíš? *Optal se tiše, ovšem než stačil zareagovat na poznámku o jedné ženě, už jej natlačila na sloupek a vrhla se na jeho rty. Chvíli měl nutkání se odtáhnout, ukončit to, ale nakonec to neudělal. Své ruce položil na její boky a lehce stiskl, čímž si jí tak přitáhl blíž k sobě, zatímco jí polibek opětoval.* Tak řekni, čemu mě chceš přiučit Caitlin? *Zašeptal, když se lehce odtáhl, aby jí pohlédl do očí. Na tváři se mu objevil úsměv, chvíli ji jen tak pozoroval, než se odvážil a tentokrát to byl on, kdo se k ni nahnul víc a své rty přiložil na ty její. Zprvu byly jeho polibky něžné, pak se stávaly vášnivějšími. Jedna jeho ruka pomalu putovala po jejich zádech nahoru, zatímco tu druhou měl stále na jejím boku.*
*Najednou jí začalo docházet, že se možná ona dostala do pasti, ale Castor vypadal... ne nehrál to to by poznala, ale něco v něm na chvíli probudila alespoň tu vášeň, kterou spolu mohou sdílet.* Chceš prozradit vše hned? *Pozvedla k němu tvář, když náhle ucítila jeho rty na svých. Doteky po těle, které tak dlouho nezažila. Ten pocit být v mužské náruči plné tepla byl nepopsatelný. Uchopila pevně jeho lem trika a vnímala, že tohle nemůže dopadnout jinak nebo zešílí. Každý pohyb jeho ruky a každý společný nádech jí donutil myšlenkami zůstat jen u jedné věci. Jenže kladla si otázku zda nezachází až příliš daleko.* Myslíš si, že jsi připravený na to, abych tě naučila trochu vlčím způsobům? *optala se ho, když se k němu nahla, tak že mu slova zašeptala u ucha a následně své rty natiskla na jeho krk. Nebyla upír, takže neměla nutkání kousnout jen mu tam zanechala polibek na provokaci, když k tomu nehty přejela po jeho šíji.*
Možná chci, záleží, co to bude. *Pronesl a s úsměvem a když viděl, že ho chytila za triko, snad jako kdyby mu ho chtěla svléknout, uculil se a sám se chopil toho, že jí sundal přehoz z ramenou a nechal padnout na zem, přičemž se jí zadíval do očí. Sám netušil, zda je to správné. Přece jen potkali se poprvé, sotva se znali, ale z nějakého důvodu se mu to líbilo. Polibky, doteky. Cítil tu vášeň nejen v sobě, ale cítil jí i u ni. *nevím zda připravený, ale zvědavý rozhodně. *Sladce se na ni uculil a znova si na chvíli přivlastnil její hebké rty, než i on zachytil lem jejího tílka a pomalu jej vyhrnoval nahoru, snad jako kdyby čekal, že se odtáhne a vynadá mu, aby toho nechal. Že mu vrazí facku a odejde. On sám se zachvěl, když ucítil její rty na svém krku a na chvíli přimhouřil oči.*
*To co následovalo byla přímo horská dráha emocí. Každý jeho dotek, každé zachvění jen v ní křičelo, aby pokračovala.* Nejlépe se učí zkušeností *ušklíbla se škodolibě s tím, že mu nehodlá vyzradit zhola nic a sám si to musí zažít. Polibky mu oplácela, že už nebylo ani moc prostoru na slova a začala mu vyhrnovat triko. Kdyby bylo teplo bez rozmyšlení by ho roztrhla, ale nepotřebuje, aby prochladl. Přetáhne mu ho přes hlavu, když sleduje jeho tělo. Nelitovala toho, co provádějí a už vůbec ne, když vidí, jak je na to fyzicky. Rukou přejela po jeho těla, aby si vychutnala každý milimetr a zapamatovala si vše. V jednu chvíli si ale povšimla, jak se zdráhal u tílka. Líbla ho na rty a zkousla jeho dolní ret, ale ne natolik aby mu tekla krev. Odtáhla se a sundala ze sebe triko, když následně povolila i podprsenku a rozepla si kalhoty, které pomalu stahovala ze svých nohou níže. Na to kolik měla bylo její tělo srovnatelné s bohyněmi. Nebyla nejštíhlejší žena světa, ale právě že měla ženské boky a tvary, které na ní sedí dokonale. Nakonec zůstala jen v kalhotkách, když mu rozepla kalhoty přes které mu ještě drze přejela dlaní.*
*Skutečně, to, co následovalo pak, Castor ani nečekal. Najednou jeho triko bylo dole a on se jen uculil a lehce zrudl ve tváři. Zvlášť, když si všiml, jak si jej prohlížela. Když pak sama začala se svlékáním, došlo mu, že zřejmě vycítila jeho rozpaky a vnitřní boj zda pokračovat, ovšem, když padaly i další její oblečení a nakonec před ním stála jen v kalhotkách, věděl, že už není cesty zpět. Nebo spíše nechtěl už couvnout. Ne teď, když jej už ovládala vášeň a chtíč, který se v něm probudil. Její polonahé tělo si prohlížel jako dravec svou kořist, až se v jeho očích lehce zablesklo něco tajemného, stejně jako se na tváři objevil i jeho šibalský úšklebek, když jej začala provokovat dlaní přes kalhoty.* Tak, když zkušeností, tak zkušeností. *Prohlásil, než si jí za pás stáhl opět k sobě. Na své odhalené hrudi cítil její teplou kůži, držel si jí u sebe a hleděl jí do očí. Než se s úsměvem opět sklonil a políbil jí, zatímco jí druhou rukou stahoval kalhotky. Sám sebe nepoznával, ale v tuhle chvíli se nechal zcela ovládnout jen chtíčem a tím, že dlouho se ženou nebyl.*
*Vnímala, jak ji sáhl na lem kalhotek a znovu byla na něm natisknutá. Srdce ji tlouklo jako splašené od chtíče, který k němu měla, když mu věnovala několik dalších polibků. Už zdaleka nebyl ostýchavý a pochopil o co jí jde, což jí hrálo do karet nebo spíše do toho, kam chtěla vše dotáhnout.* Slíbila jsem ti, že se něčemu přiučíš. *zašeptala mu do kůže, když vnímala, že už nemůže přestat vnímat to, jak po něm touží a po každém doteku, který by ji přesvědčil o tom, že stále dokáže něco vnímat. Stáhla z něho kalhoty s tím, že když tak činila políbila ho na podbříšek a následně mu stáhla i trenky než ho posadila a sama na něj dosedla. Chtěla mu ukázat dravost a to, že ženy jako ona dokáží být ve vedení. Rukou zajela níže, aby ho ještě dráždila, ale boky nehýbala. Chtěla ho dostat do nějaké moci šílenství, kdy si ráda hraje s hranicemi mysli chtíče a vidí, jak se lidi nakonec odevzdají jen touze a ničemu jinému. Chtěl si vyčistit hlavu a ona mu to hodlala zařídit, jelikož tímhle svoji mysl upře už jen na jedno a na zbytek zapomene. Vzdechla mu do rtů, když ho vnímala v sobě a ušklíbla se provokativně přesto na sobě dávala také znát tu touhu, aby si nemyslel, že je v tom sám.*
*Jejím slovům se jen pousmál, než jí skutečně stáhl poslední kousek látky, který na sobě měla. Když tak učinila i ona jemu, jen jí s chtivým pohledem sledoval. Ano toužil po ní, ani sám nevěděl, jak se to stalo. Možná prostě jen tím, že dlouho nikoho neměl, nebo to bylo tím, že chtěl jen upustit páru, vypnout a na nic nemyslet, kdoví, každopádně nechtěl, aby tahle chvíle teď skončila a podle toho, jak na něj koukala i ona mu došlo, že to nechce ani ona. Jen co se posadil a ona na něj, vzrušením zamručel, načež svou jednu ruku položil na její bok, zatímco tou druhou jí přesunu na jedno její ňadro, jenž lehce stiskl ve své dlani. Jeho oči potemnělý chtíčem on jen tiše zavrčel, když mu došlo, že si s ním hraje.* Ráda si hraješ vlčice? *Pronesl zastřeným hlasem, než se s dravostí vrhnul na její rty a sám se v ní pohnul jako první přičemž mu z úst unikl slastný vzdech.*
*Nehodlal zaostávat a své ruce nenechal klidnými. Při doteku na její prsa vnímala mráz po zádech, jak jí přejel celým tělem, jenže nehodlala mu nechat vedení. Hodlala být dominantní, takže se ani těmhle dotekům nepodmanila.* Říkala jsem, že tě přiučím novým věcem a chtěl jsi přijít na jiné myšlenky... *dál už nemohla pokračovat, jelikož jeho rty jí umlčely a pohnul se v ní jako první. Vzal jí to privilegium, což se jí nelíbilo, takže se v bocích zvedla, kdy pak po celé jeho délce dosedla zpět a stáhla se okolo něj.* Tady rozhoduji já *zavrněla v polibku, kdy mu zkousla dolní ret a dál pokračovala ve vášnivém polibku, než začala hýbat boky pomalu. Sama by to dlouho nevydržela a potřebovala vnímat pohyb a tření těl. To příjemné teplo a ten pocit. Nechtěla, aby to zmizelo rychle, ale také mu chtěla dopřát tu slast po doušcích. Sem tam jí samotné utekl slastný vzdych, kdy neočekávala, že bude tak dobrý. Začala trochu přidávat na tempu a rukama se zapřela o jeho ramena, aby udržela rovnováhu zatím, co přivřela oči v opojení toho, co se dělo.* Kdybych teď skončila zlobil by ses? *zastavila, ale musel tušit, že sama by nevydržela jen tak přestat, takže znovu boky pomalu hýbala do rytmu.* Nemusíš být tak jemný *Dala mu najevo, že má právo svoji frustraci přenést na její tělo a jeho stisk nemusí být jemný. Chtěla bouřlivou vášeň mezi nimi a chtěla v něm probudit ten hlad po tom všem který ona už v sobě probudila jen díky němu. Nehty párkrát zaryla do jeho kůže, jak se snažila aspoň trochu uklidnit to jak tělo volá po vyvrcholení, ale právě to bylo ono. Zbavit se toho pocitu hned nebylo pro ní. Vychutnávala si trápení sebe sama a jeho.*
*Věděl, že tím, že se pohnul jako první jí lehce rozhodil, přece jen oproti němu byla dominantnější, ale o to víc jej to začínalo bavit. Když se pak nadzvedla a znova na něj dosedla, jeho stisk na jejích bocích zesílil.* A co, když rozhodnu já. *Zavrněl a lehce se ušklíbl, načež mu v očích opět tajemně zablesklo. Když se pak na něm začala pomalu pohybovat, přidal k tomu i své pohyby, tak aby se nějak sladili těly, tiskl si jí k sobě, hladil její hebkou kůží a líbal její dokonalé rty. V tuhle chvíli opravdu nemyslel na nic, jen na to, co se dělo mezi nimi. Nechal se unášet touhou a chtíčem, jenž jej celého pohltil, jak už dlouho ne.* Neskončíš, potrestala bys i samu sebe a to přece nechceš, nebo ano? *Zašeptal ji u ucha, než se rty natiskl na její krk, do něhož jí po chvíli i kousl, ale tak, aby to přivolalo jen další vlnu rozkoše. Po chvíli však udělal něco, do zřejmě nečekala. Aniž by se nadála, odtáhl jí od sebe a rychle vstal i s ní, rty se přitiskl na ty její a zatímco jí líbal vyzdvihl si jí do náruče a donutil jí tak omotat si své nohy kolem jeho boků, zatímco jí teď on zády natisknul na sloupek za ní. Na nic nečekal a opět vklouzl do jejího nitra, přičemž se začal pomalu pohybovat.* A kdo rozhoduje teď, hm? *Zavrčel, pevně stiskl oběma rukama její pozadí a nasadil už rychlejší tempo přírazů, užívajíc si její slastné vzdechy mísícího s těmi jeho.*
Potrestala bych samu sebe, ale za trochu vidiny tvého trápení mi to stojí drahý. *zašeptala k němu s tím, že se nehanbila vidět ho, jak by toužil více a nemohl. V moment, kdy jeho zuby přejeli po jejím krku bylo to jako kdyby znovu rozpoutal další vlnu rozkoše. Neznala toho tolik, jak si myslela a Castor ji ukázal také nový směr, jenže v jednu chvíli jí postavil až byla překvapená a dívala se na něj nechápavě s tím, co se právě děje.* Cas... *Než stihla doříct jeho jméno, aby zjistila, co se děje najednou ji zvedl a ona se okamžitě ovinula okolo jeho těla aby nespadla. Neměla šanci rozhodovat nebo se zkoušet proti tomu bránit, jelikož ani nechtěla.* Nelíbilo se ti, když jsem dominovala? *optala se škodolibě, ale hned na to se prohla v zádech, když do ní vnikl znovu a cítila to teplo.* Ty.. ty rozhoduješ. *Rukou vjela do jeho vlasů zatím, co ho líbala na rtech a snažila se utišit sténání, ale bylo to marné. Když nasadil tempo a ovládl ji nebyla šance, aby nedala rozkoši průchod.* Nepřestávej prosím! *Měla dojem, že kdyby zpomalil, tak zešílí. Dostala se na hranici, kdy už potřebovala vyvrcholit, ale nemohla si to rozhodnout sama. Koukla mu dravě do očí a ráda by učinila cokoliv, ale tak dobře ji zaklínil mezi jeho tělem a sloupkem, že šance byla nulová.*
Líbilo a taky vím, že tobě se ta moc líbila ještě víc, ale nepadlo mě, co bys udělala, kdybych ti jí vzal a ty jsi se musela podřídit mě? *Tajemně se usmál a hleděl jí do očí, načež prudce přirazil, až lehce nadskočila v jeho náručí a pak znova a znova a sledoval jak jí přiváděl tím vším k šílenství.*Ano teď rozhoduju já a řekni mi, jak moc by ses zlobila, kdybych přestal? *Dobíral si jí a vracel jí to, co říkala ona jemu, zatímco ona prosila, aby nepřestával. Ani netušili, kde se to v něm vzalo, možná na něj teď měla vliv ona. Divoká a nespoutaná vlčice, co jej potkala v lese a naprosto jej dostala. I tak navzdory tomu, že bude mučit i sebe, nakonec své tempo přece jen schválně zpomalil. Teď jí měl v hrsti on a hodlal si to náležitě užít. Díval se jí do očí se stejnou dravostí, jako ona jemu, zatímco jí dál mučil pomalými pohyby.* K sakru s tebou vlčice. *Zavrčel, když už šílel i on a opět přidal na tempu. Bral si jí tvrdě a nespoutaně a sám pociťoval, že už se blíží jeho vrchol, který tak toužebně očekával. Přivlastnil si její rty a tiskl si jí k sobě, přičemž občas hlasitě zavzdychal, či zavrčel.*
*Nečekala to, když prudce přirazil a vnímala ho celého uvnitř sebe. Při každém přírazu se prohnula mírně v zádech.* Ach ano! *vyjekla nad tím, že se k ní choval jak on chtěl. Tohle potřebovala ačkoliv se i trochu zlobila, že převzal kontrolu. V jednu chvíli, ale uslyšela tu větu, která ji donutila pohlédnout mu do očí.* To bys neudělal vždyť bys trápil i sám...*zpomalil a v jejich očích se objevilo zoufalství z toho, jak ji dráždil.* Ca..Castore....*Neměla jak ho donutit k tomu, aby to vše urychlil, ale držel ji přímo před bodem vyvrcholení, kdy nehty zaryla hlouběji do jeho kůže. Nehodlala se mu omlouvat, když ji sám trápil takhle krutě.* Prosím... *Zavrčela už, než ucítila, že začal přirážet rychleji. Vzdychala nad tím dokud neucítila teplo rozlévající se v podbříšku. Nesvolila mu, aby se vymanil. Nohami si ho držela u sebe, aby vyvrcholil do ní. Věděla, že mnoho žen mělo obavy, ale ona ne. Nebála se ničeho a nehodlala přijít o tenhle požitek jen kvůli domněnkám navíc ani netušila zda jsou víly plodné, ale hádala, že ne. Tělo měla v křeči při vyvrcholení a zakousla se mu do ramene, ale ne nijak silně. Snažila se rozdýchat tohle šílenství rozkoše, které právě zažila. Když vše pominulo spokojeně ho políbila na krk a nadechla se jeho vůně.* Nenechal jsi mě. abych tě něco nového přiučila *Dlaň přiložila na jeho tvář a ještě mu věnovala polibek na rty, když rozdýchávala, co se právě stalo.*
*jen co jeho uši uslyšeli své jméno z jejích úst, jak žadonila, aby pokračoval rychleji, jeho úsměv se ještě více rozšířil. Užíval si to, po dlouhé době si to naplno užíval. Tu živočišnou touhu, ten chtíč, to, jak dokázal zcela vypnout a myslet, jen na spojení jejich dvou těl chvějících se v rozkoši a slasti. Na její tělo ve svých rukou, na polibky a vzdechy, které ji unikaly ze rtů pokaždé, když se v ní pohnul.* Hezky prosíš,. *Zavrněl jí do rtu, než nasadil opět své rychlé tempo. Přece jen už je nechtěl trápit. A když se kolem něj stáhla, jen spokojeně zavrněl, načež i on už měl těsně před vrcholem, ovšem když se chtěl odtáhnout, držela si jej u sebe nohami. Došlo mu, že to nemá dělat a může klidně pokračovat a proto se už nedržel a s dalším přírazem skutečně vyvrcholil uvnitř ni, načež mu z úst uniklo hlasité a vzrušené zavrčení. Opřel si čelo o její rameno a spokojeně vydychával, držíc si jí stále ve své náručí.* Třeba mě něco přiučíš na další procházce. *Pronesl po chvíli, když k ní zvedl hlavu a zadíval se jí do očí. Naklonil se a vtiskl jí polibek pod klíční kost, pak výše na krk až se setkal s jejími rty. Ještě chvíli takhle s ní stál, než jí pomalu postavil na zem a vyklouzl z ní. Držel si jí za boky u sebe a přemýšlel, co by měl v tuhle chvíli říct. Nakonec se jen sehnul a opřel si své čelo o to její.*
*Tohle vše bylo úžasné a sama byla překvapená tím, jak byla s Castorem naladěna na stejné vlně. Líbilo se jí, jak byl nevinný, ale dokázala v něm probudit tu touhu. Ten pocit, že chce víc a hlavně, že chce jí. Když se dostala na zem znovu v něm viděla tu nevinnou vílu, která je lehce zmatená a zároveň jí to těšilo. Opřel si o ní čelo a ona ho dlaní pohladila po tváři se spokojeným výdechem.* Mám to brát tak, že chceš další procházku v budoucnu? *optala se zvědavě s tím, že přeci jen mu splní vše. Představa, že tohle nebylo naposledy jí i uklidnila* Jsem ráda, že jsem narazila na tebe. Rozhodně asi nepříjemnější setkání v New Yorku *Nejspíš bude New York městem hříchů.* Ale příště... *pozvedla jeho tvář, aby se na ni koukal.* Vedu já jasné? To nebylo fér, co jsi ukázal *pozvedla prst výhružně, ale stále se u toho usmívala.* A také bych chtěla vidět jiné místa. *zašeptala mu s touhou, že tohle byl nejspíš jen začátek jejich setkání, jelikož projevuje stejný zájem se s ním setkat.*
Mám procházky rád a chodím na ně často, takže pokud se zase potkáme na nějaké společné, proč ne, budu rád. Občas se dobrá společnost hodí na to, aby člověk zapomněl i myslet. *Rozesmál se, než jí jemně pohladil po tváři.* To mě těší, že jsem mohl zpříjemnit tvůj začátek tvého života v New Yorku. Snad se ti tu bude líbit. *Uculil se spiklenecky a jemně ji políbil, když mu pak začala naoko hrozit, znova se rozesmál.* Vedeš? Vážně? No dobře, jak si tedy přeješ, ale uvidíme, jak dlouho ti to vydrží. *Mrknul a culil se jako neviňátko, užíval si ten pocit, kdy jí vzal tu možnost, být ve vedení a věděl, že pokud nějaké příště bude, udělá to zase , když to bude nejméně čekat.* Nevím zda bylo či nebylo fér, ale já s ti to užil a nepopřeš, že se ti to líbilo také. *Usmál se, než se lehce odtáhl, aby se sehnul a posbíral kousky jejich oblečení, načež jí podal to její.* Chceš s tím pomoct? *Dobíral si jí a uchechtával se u toho jako malý kluk, zatímco si natáhl boxerky. Pak jí opět k sobě přitáhl.* Kolem je dost hezkých míst, jen si vybrat vlčice. *Zašeptal tentokrát on a šibalsky se uculil.*
*Zrudla ve tváři, když se zmínil, že jeho vedení se jí stejně líbilo a nemohla to popřít. Měla pravdu, ale i tak nehodlala příště svolit, aby on se dostal do vedení.* Nevím zda příště se svázanýma rukama budeš schopný. *zašeptala mu u ucha svoji výhružku a následně si vzala oblečení od něj do kterého se nasoukala zpět* Já a pomoci? Nevím, kdo prvně potřeboval ukázat, jak se svléknout. *pozvedla obočí a pak se začala smát, když se ocitla v jeho náruči. Smích ji přešel, ale úsměv z jejich rtů nevyprchal. Dívala se na něj a začalo ji docházet, že je mu s ním příjemně a doufá, že jejich další setkání bude ve stejném duchu. Vytáhla svůj telefon, když mu ho předala, aby naťukal své číslo.* Nebudu tě přeci hledat po celém New Yorku ačkoliv musím uznat, že tvůj specifický parfém mi utkvěl v paměti *zašeptala laškovně zatím, co ho ještě provokativně líbla na krk.*
*Když však slyšel poznámku o svazování, zrudnul ve tváři i on, načež si nervózně prohrál vlasy.* Jen tak hypoteticky by mě zajímalo, čím bys mě svázala, nebo to si běžně na procházky bereš svazovací pomůcky? *Uculil a zrudnul znova, když řekla poznámku o svlékáni.* Nepotřeboval jsem nic ukázat, jen jsem si nebyl jistý, to víš, jsem občas ostýchavý, ze začátku. *Zazubil se a pokrčil přitom rameny, než ji pustil a opět se začal oblékat dál. Občas jí pozoroval a usmíval se, než k němu natáhla ruku s mobilem, který si vzal a naťukal k do něj svoje telefonní číslo. Pak ji mobil poslal zpátky a dopnul si kalhoty. * Stejně by mě zajímalo, zda bys mě tedy podle parfému našla. *Mrknul a sám jí políbil na rty, než si oblékl i mokré triko. A rozhlížel se po své bundě.* Musím ale přiznat, že takovou procházku jsem dlouho neměl. Pročistil jsem si hlavu pořádně. *Zasmál se a sledoval jí.*
Doposud jsem provaz sebou nenosila, ale na naší další procházku ho nezapomenu. *Napsala si i poznámku k jeho číslu ohledně svazování, když se k němu ohlédla a lehce se oklepala zimou tím, jak se vítr zvedl a hlavně adrenalin začal opadat* Našla bych tě v davu lidí snadno, ale je pravda, že v New Yorku by to bylo horší, ale kdo ví možná by se mi to povedlo nebo na tebe někde narazím. Jako vlkodlak mám vytříbený čich. *Schovala si telefon do kapsy a vzala si přehoz, který ji aspoň trochu zahřál.* Jsem ráda, že jsem splnila tvůj požadavek k dnešnímu dni pročistit si hlavu i mě se to podařilo díky tebe *Zvedla ruku, když ji přiložila na jeho šíji a pomalu nehty přejela.* Navíc znám i místa, kde ti naskakuje husí kůže *zašeptám mu rtů.* Možná bychom se mohli vrátit nebo zde prochladneme. Kde je vůbec Lynx? *Ani jsem si nevšimla kdy odběhla, ale na druhou stránku jenom dobře.*
Tak provaz jo, to abych si já na tebe taky něco vymyslel. *Zazubil se a sledoval jí. Když si pak všimnul, že ji otřásla zima, sebral svou bundu a přehodil jí přes její ramena.* Je sice taky trochu mokrá, ale snad tě trochu zahřeje. *Mrknul na ni* A věřím, že i v New Yorku bys mě nějak našla, máš přece vodítka, víš, že pracuji v galerii a mám rád přírodu, takže někde bychom se určitě potkali. Ale samozřejmě, teď máš moje číslo, takže to bude jednodušší asi takhle. A nemáš zač. *Usmál se na ni sladce, načež se začal rozhlížet.* Vráti se až půjdeme zpátky, myslím, že zmizela, když se to tady zvrtlo, ale to nevadí, aspoň nešmírovala. *Zavtipkoval a než se vůbec oba nadáli, z křoví se vynořila černá koule s rudýma očima a oba sledovala, snad jak kdyby se ptala, zda už skončili.*
*Překvapilo jí, že ji daroval bundu na zahřátí.* Bude zima tobě. *Pronesla mírně starostlivě, ale byla mu více než vděčná za trochu tepla.* Můžeš zkusit něco vymyslet, ale nevím, jak bys chtěl zkrotit vlka. Leda, že by sis.... *nedořekla to a okamžitě zrudla ve tváři, když si uvědomila, co málem vypustila z úst.* Nic... nic. *Raději se věnovala Lynx, která vykoukla.* Taky by jistě nechtěla být šmírovaná *Dloubla ho loktem do boku, když k ní zamířila. Jako vlk také věděla, že tohle způsobilo smíchání našich společných vůní, takže mohla být klidně trochu zmatená.* Umí lišky aportovat? *ohlédla se k němu a více na sebe natiskla jeho bundu se spokojeností, že ji má.*
To je v pohodě, kousek u lesa mám auto, mimochodem, pokud budeš chtít, můžu tě někde hodit, abys nešla v tom počasí pěšky, aspoň budeš v teple, co na to říkáš? *Optal se a pousmál se na ni, poslouchal jí a když se odmlčela zrovna v té důležité části, pozvedl obočí a zazubil se.* No to ne, pokračuj pěkně dál, to chci vědět, to mě zajímá. Jak jde zkrotit vlka, co bych musel udělat? *popošel k ní blíž, lehce naklonil hlavu na stranu a sledoval jí.* Z toho se nevykroutíš. *Uculil se a když zmínila Lynx, jen se usmál o to víc.* Myslím, že nám dopřála jen chvilku soukromí a sama byla ráda, že je volná a má ode mě pokoj. *Zasmál se, načež se sehnul a vzal malý klacík, který hodil o kus dál, Lynx se ihned rozběhl tím směrem.* Umí, a moc ráda. *Dodal ještě.*
Cestu autem neodmítnu ba naopak velice ráda se svezu. *Rozhodně to mohlo být mnohem příjemnější, než cestovat pěšky ani sama netušila, proč si ksakru nevzala své auto.* Vykroutím se z toho ladně, jako vždy. Nemáš představivost v tom jak zkrotit vlka? *Optala se a pozorovala Lynx, jak se rozběhla rychle za klackem, než se zhluboka nadechla.* Existují i jiné věci než jen svazování rukou. *Pohlédla mu do tváře než se na něj natiskla a zvědavě si ho prohlížela zda mu to dochází. Samotné se jí, ale rozbušilo prudce srdce jen při pomyšlení na ta slova, jak ponižující to je, ale zároven nějakým způsobem vzrušující.* Někteří používají biče, jiní klidně roubíky. *Jenže sama netušila, jak by na tyhle věci reagovala. Byla to jistá představa, ale stále jen představa.* Ale více se mi líbí varianta, jak ležíš svázaný a já tě trápím *šibalsky se usmála, než si ukradla od něj polibek.* Měli bychom se už vrátit přeci jen je chladno a nerada bych abys prochladl. *Měl na sobě jen tričko a vítr se uměl opřít do těla.* To bych pak musela místi procházky přijet s hrncem vývaru.
*Chvíli na ni jen koukal a přemýšlel, než to vzdal.* Abych řekl pravdu, tak skutečně netuším, jak se krotí vlci, ale ty mi to jistě ráda řekneš. *Zazubil se a když se natiskla k němu, jednou rukou ji objal kolem pasu a pozoroval ji s lehce nakloněnou hlavou na stranu, načež jí dál poslouchal až jeho tváře zrudly.* Ehm takže biče a jiné věci? To zní zajímavě, rád bych o tom slyšel víc, když už jsi to nakousla. *Zašeptal a lehce se k ni sehnul, přičemž se svými rty otřel o ty její.* Uvidíme, kdo bude svázaný a kdo koho bude trápit. *Zapřel sladce, než se odtáhl a mrknul na ni.* Tak pojďme k autu a do tepla. *Pronesl načež zapískal a v tu ránu k němu přiběhla i Lynx, která si spokojeně v tlamičce nesla ukořistěnou veverku.* Hm, takže svačinku už doma nedostaneš. *Zasmál se, než se podíval na Caitlin.* A neboj se, nenastydnu, něco už vydržím. *Uculil se, než nakonec oba vyšli k autu.*
Nechtěj po mě, abych ti to vysvětlovala *zrudla ve tváři a vůbec netušila, co mu na to má říct.* Tak tedy... *Zhluboka se nadechla, ale naštěstí zavelel jít k autu. Cesta nebyla naštěstí dlouha a do chvilky spatřila odstavený vůz na krajnici. Pozorovala sem tam Lynx, jak si spokojeně nesla veverku a nakonec ji u auta snědla. Cait si mezitím sundala bundu, aby jí podala Castorovi.* Děkuji. *Pronesla s tím, že nyní nebude potřeba.* Budu tě navigovat ke mě domů. *Neměla potřebu pro dnešek kamkoliv jinam a než se potácet po městě v mokrém oblečení raději by uvítala horkou koupel a odpočinek. Navíc stále zde byl ten problém ohledně smečky musela, co nejdříve najít najít alfu, než se dostane do problémů. Zabořila své unavené tělo do sedačky, když si spokojeně vzdechla nad teplem. Řekla mu adresu a ve zpětném zrcátku pozorovala Lynx, jak už odpočívala na sedačce. Náhle ji došlo, že se bude muset vrátit myšlenkami zpět do reality, ale něco jí říkalo, že s Castorem se nevidí naposledy.*
*Poslouchal jí a když nakonec svou větu nedořekla, jen se pousmál.* /Však já to z tebe dostanu./ *Problesklo mu hlavou, když se vydali k autu. U něj si vzal svou bundu a hodil jí na zadní sedadlo, kde se uvelebila i Lynx, spokojená a s plným bříškem zavřela oči. Otevřel jí dveře a když se posadila, zavřel za ní a sám se posadil na místo řidiče. Zapnul vyhřívání sedadel a nastartoval.* Dobře tak naviguj, mezitím mi ale dopovíš, co jsi nedořekla, jinak tě domů nepustím. *Zazubil se na ni sladce a konečně vyjeli směrem k městu, když už věděl adresu, tak trochu věděl kudy kam. * A co máš dál v plánu, myslím budeš hledat místní smečku nebo jsi spíš samotář? Tak trochu nevím, jak to funguje u vlkodlaků. Zda musíte či nemusíte být ve smečkách. *Optal se, jelikož o vlcích toho moc nevěděl, chtěl alespoň něco zjistit.*
*Chvilku si myslela, že jejich cesta bude spíše v tichu, ale položil otázku zatím, co se soustředil na řízení.* Musím, co nejdříve najít Alfu... Nelze být samotářem. *Koukla se z okna na míjející krajinu a následně zpět na něj s úsměvem.* Mezi vlkodlaky je nastolené pravidlo, že nemůžeš být samotářem v rajonu smečky. Nehledě na to, že ve většině případů to pak znamená smrt. Každý musí být ve smečce, i když bych se nejraději všech těchto povinností zbavila, ale to bych musela žít na kraji lesa o samotě. Nesouhlasím moc s těmi pravidly, ale lepší být ve smečce než mrtvá. *Nebrala to na lehkou váhu, ale na druhou stránku to odvykládala s lehkostí* Hádám, že být vílou není také jednoduché... *Slyšela o dvorech a něco málo o vílách věděla.* Mnohokrát jsem slyšela, jak jsou víly zákeřné a kruté, ale očividně není vše, jak je psáno *Castor byl nyní v jejich očích vše jen ne špatný.* Tady doleva *Ukázala na ulici.* Sehnat dům v New Yorku není tak snadné, jak se zdá, takže zatím bydlím v apartmánu *odvětila, když její adresa byl ve své podstatě čtyřhvězdičkový hotel.* Na druhou stránku je hezké, že mám každé ráno teplou snídani *zavtipkovala. Nechtěla žádný byt, když se měla usadit tak do rodinného domu.*
*Castor dál řídil a poslouchal jí.* Aha, tak to tedy je, já měl právě za to, že to není nutné mít smečku nebo v ní být, že to jde i takhle, ale pokud to znamená konečnou, pak bude opravdu lepší, když je vyhledáš. *Pousmál se na ni, než se opět věnoval řízení.* Pokud jde o nás víly, tak to taky není žádná sláva. To že víly jsou kruté a zákeřné je pravda, množí se vyžívají v intrikách a všech těch věcech. Dokonce i některé dvory jdou proti sobě, ale do takových věcí se já nestarám. Můj život je tady a nic víc mě nezajímá. *Pronesl a jel podle jejich instrukcí, které mu dávala, když už pak nějak věděl kudy kam. Po chvíli pak zastavil u krajnice před hotelem.* Tak to teplé jídlo bez práce je asi někdy dobré ne. *Uculil se.* Sehnat dům, jo to je těžké ono i byt je někdy sehnat, naštěstí já měl štěstí a našel jsem si loftový byt s terasou s nádherným výhledem na město. *Zazubil se a natočil se k ni.* Mimochodem pořád mi dlužíš odpověď na mou otázku. *Pohlédl jí do očí.*
Takže ani víly a ani vlkodlaci to nemají snadné *Koukla na vchod do hotelu, ale z vyhřátého auta se jí moc nechtělo. Navíc v pokoji byla sama zde mohla být s ním a povídat si.* Najala jsem si realitního agenta, aby mi něco sehnal, kdo ví třeba budeme sousedi, i když já raději rodinný dům. Zatím není kam spěchat. *Měla tolik peněz, že nebylo možné je ani utratit a navíc už měla nějaké investice, které ji vydělávají zpětně.* Nevím o jaké odpovědi mluvíš *Nahla se, aby ho políbila na rty a otevřela si dveře od auta s tím, že se ladně vyhne tomuhle tématu.* Děkuji za dnešní den. *poslala mu ještě vzdušný polibek.*
Myslím, že nikdo to nemá lehké, ať jsme kdokoliv. *Pousmál se a celou dobu jí sledoval. Přemýšlel o celém dnešním setkání, o tom co se stalo v lese a věřil, že se opět setkají, přece jen, to co se mezi nimi odehrálo byl naprostý výbuch, který nezažil už velmi dlouho.* Budu ti držet palce, aby ti našel něco, kde budeš spokojená. *Už jí chtěl odpovědět na její další věc, ale umlčela jej polibkem. Když pak chtěla vystoupit, chytil jí za pás a stáhl zpátky k sobě.* Nikam. Řekl jsem ti, že bez odpovědi te domů nepustím. *Ušklíbl se a políbil jí.* Takže? *Pozvedl obočí a sledoval jí, čekajíc na odpověď.*
*Pro dnešní den už měla psi vyvenčené a potřebovala se jít jen projít. Tak nějak sama, jen pro sebe. Ne že by jí nebyla společnost jejich čtyřnohých kamarádek nepříjemná, to v žádném případě, jen cítila, že si potřebuje třeba jen tak projít, vypnout, na nic nemyslet. A tak se taky projít šla. Alespoň tedy chtěla, až na to, že se stalo přesně to, co věděla že se stane. Odolat pohledu psích očí nikdy neuměla. A tak procházela lesem, zatímco kolem ní běhaly tři fenky huskyho, bílá Indigo, šedá Echo a ryzavá Flamingo. Věděla, že by jí neutekly, proto je měla volně puštěné a jen tak se procházela lesními cestami, občas zabrousila i do lesa jako takového a užívala si příjemný, lesní vzduch a jemný vánek. Zvolila černé džíny roztrhané na kolenou, bílou halenku a vlasy si nechala volně rozpuštěné. Usmívala se na fenky kolem sebe, Flamingo a Echo se sem tam ztrácely mezi stromy, věděla ale, že jen tak by nezmizely, jen Indigo se držela pořád v její blízkosti připravená zasáhnout, bylo-li by třeba.* /Ochránkyně moje./
*I když byl víkend potřebovala pracovat. Kocovinu, kterou měla pár dnů zpět jí donutila na chvilku si dát pauzu od alkoholu a ponořit se do práce. Hodlala jít ohlédnout místo, které ještě bylo zalepené páskou od policie. Polámané větvě a jasné náznaky po souboji. Nestávalo se, že by jezdila do terénu, ale potřebovala trochu pochopit, co se mohlo stát. Na sobě měla modré džíny, bílé tílko a černé sako načež vlasy měla sepnuté do copu a působila zamyšleně do doby, než uslyšela šramocení. Ohlédla se k cestě, která nebyla moc daleko od místa činu. Nejspíš se někdo šel projít a hádala správně, jelikož se v houští ukázala hlava psa, která na ni upřeně koukala.* Ale, ale *Pousmála se na zvíře, když viděla do chvilky dalšího.* Hotová smečka. *Někdo se šel očividně procházet, což nebyl zločin. Ohlédla se zpět k místu a pozorovala mladý strom, který byl na půl zlomený.*/Kolik síly bylo potřeba zlomit mladý, silný strom?/ *Nedokázala to moc pochopit. Je možné, že by v okolí řádil medvěd? Ale na lesních cestách, kde jsou fotopasti nic takového evidované nebylo. Spíše naopak se zdálo, že se přemnožili vlci a zaslechla i něco o nelegálních odstřelech místních lidí, kteří je berou za hrozbu.* Dobrý den *Mávla na ženu ze slušnosti, když ji spatřila a u sebe měla třetího psa. *
*Ženy si Akamira nejprve ani nevšimla. Až když na ni mávla, pak si jí všimla, to se totiž jinak nedalo. Ona totiž Indigo ji spatřila o dost dříve, proto se jen zastavila a čekala. V momentě, kdy na ní žena mávla, se ale fenka rozeběhla, zapletla se ženě pod nohy a než by se Aki nadála, tak se fence podařilo nohy mladé ženy podrazit.* /Indigo, co to sakra!!/ *Problesklo ji hlavou, načež celá nesvá vyběhla k ženě.* Moc se omlouvám, tohle nikdy neudělala, nevím, co to do ní vjelo. *Povídala hned, zatímco pomáhala oné neznámé na nohy a káravě se podívala na Indigo. Ta po ní hodila nechápavý pohled a posadila se, naklánějíc hlavu na stranu, jako kdyby se hájila tím, že jíc htěla jen chránit. Pravda, od té doby, co byla tak nesvá z Aless se Indigo šestý smysl, jež byl chránit Aki, o dost prohloubil.* Jste v pořádku? není vám opravdu nic? *Chtěla se díval ujistit. Doběhly i Flamingo a Echo, jež si ale sedly kousek od nich a jen přihlížely, než se začaly přetahovat hravě o jeden z klacíků.*
*Čekala, že žena projde jen se psy pryč, ale místo toho se z ničeho nic ocitla na zemi, jelikož jeden ze psů ji podrazil nohy. Málem si vyrazila dech, ale naštěstí zem nebyla tak tvrdá díky mechu.* To nic... *Uchopila její ruku a zvedla se zpět na nohy, když se oprášila od špíny.* Řekla bych že nic... *Pořádně se prohlédla, ale pravou ruku měla od krve.* Pár škrábanců... *Sundala si sako a podívat se n ránu. Měla tam zaraženou velkou třísku.* Hm.... *Ohlédla se k dívce.* Umíte vytahovat třísky? *Sama si špatně na zadní stranu ruky viděla.* Přeci jen mi to tak trochu dlužíte. *Pousmála se k psům. Naštěstí Emi nebyla typ člověka, co by začal vyvádět spíše naopak celou situaci brala v klidu.*
*Jakmile si Akamira všimla ženiny ruky, tak vykulila oči. Pohled hned obrátila na Indigo, a tak jak kdyby věděla, co ten pohled znamená si lehla a sklopila uši.* Samozřejmě, ještě jednou se omlouvám, tohle nebylo vážně v plánu, teda, jak by taky mohlo, ona to fakt nikdy nedělala, jen asi, ani nevím, to je jedno hned se vám na to kouknu, to je jasný. *Pronesla ihned a zadívala se na její ruku.* Uhm, nějak nemám čím to dostat ven, ale nějak to ven.. *Zadívala se upřeně na třísku, kterou chytla jemně mezi prsty,* vyndám. *Pronesla soustředěně, načež se snažila co nejvíce nasměrovat ji tak, aby jí tam nenechala nějaké menší kousky.* Ah, hotovo! *Pronesla nakonec, když v ruce vítězně ukázala třísku a zahodila ji na zem.* Akamira, jsem Akamira mimochodem, kdyby jste, já nevím, mě chtěla udat za ublížení na zdraví, tak Akamira Doughlas. *Zasmála se vlastnímu výroku.*
*Stála klidně a snažila se nedat najevo bolest, když nakonec zůstala je rána. Vyčistit si to bude muset až doma pro teď byla ráda, že je aspoň tříska venku.* Děkuji. * Koukla na sako, které bylo zničené a urvala kus látky z ní přičemž se ji dívka představila.* Emilia Cross těší mě sice by bylo lepší seznámit se za jiných okolností, ale ve své podstatě tohle budu ráda vyprávět *Pousmála se a obvázala si ruku.* Víc než zdraví mě mrzí to sako nedávno jsem jedno ztratila v baru a trvalo než jsem našla dost podobné. Asi mi není souzeno ho nosit. *Koukla po psech, kteří si nyní hráli.* Chodíte tu často? *Poukázala na zlomený strom a policejní pásky. Věděla, že civilisté mají rádi záhady a mohla si třeba něčeho všimnout pokud zde venčila psy často.*
*Akamira jen mávka rukou.* To nic, nemáte mi za co děkovat, to spíš já bych se vám měla ještě omluvit, fakt, v pořádku. *Usmála se na ni.* Vyčistila bych vám to, ale no, nějak běžně nenosím po kapsách desinfekci. *Pokrčila rukama, načež se zadívala na fenky, než pohled vrátila zase k ní.* /Lyria by si určitě ale rady věděla, na to beru jed./ *Pomyslela na svou vílu.* No, jsme ráda, že se z toho stane historka, když už něco dobrého. *zasmála se.* Toho saka je mi líto, vypadá hezky, ale tak, myslím, že v téhle době se sežene spoustu podobných věcí, třeba nějaké najdete. *Snažila se to odlehčit.* A no, nějak i jo, občas, řekněme, dejme tomu, že jo, jo. *Zamotala se sama ve savých slovech.* Ale co se týče tohohle, to je tu novinka. Netuším, co se tu mohlo stát. /Tuším, ale říct vám to nemůžu./ Asi...bouřka?
*Poslouchala Akamiru s tím, že se v tom nějak začala zamotávat. Očividně věděla více. Očima sjela zpět k místu činu, kdy se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu.* Kdy naposledy byla nad New Yorkem bouřka? Je sice deštivěji za poslední dny, ale tohle je tu čerstvě nehledě na to, že není zde stopa po ožehnutí, kdyby to byl blesk a kdyby se jednalo o prudký vítr proč nejsou popadané starší seschlé stromy okolo? Mladý strom, který je přelomený jako kdyby bylo párátko. Neumíte moc lhát... Říkala jste, že tu chodíte docela často... *Vešla na místo činu, když jí ukázala, aby šla za ní.* Jsem forenzní patolog, takže se nemusíte bát nejsem tak úplně od policie... Nyní mám na stole mladíka. Může mu být okolo třiceti let a měl ženu naštěstí bez dětí, i když těch se jeho žena už s ním nedožije bude si muset najít někoho jiného *Vykládala a kráčela přímo ke stromu. Za ním byl menší sráz, kde u křoví bylo hodně zaschlé krve spíše to působilo už jen jako nějaká černá barva.* Vypadalo to, že ho potrhal medvěd, ale není období migrace a fotopasti nic nezachytili. Nepotkala jste za poslední dobu něco divného?
*Akamira nadzvedla obočí.* Neumím moc lhát? No, to opravdu neumím, to máte pravdu, ale jak říkám,. Nechodím sem často a New york je velký, na jednom konci může být bouřka, na druhém ne, kdo ví? *Pokrčila rameny.* Já nevím, s tímhle nemám nic společného, ani nevím, cos e tu vlastně stalo, ehm, vy jste policistka nebo tak něco? *Zajímala se. I kdyby policistka, tohle mohlo být něco z podsvěta, a jak by jí to Aki asi tak vysvětlila? Na otázku, co byla pak jí už odpověděla Emilia sama. Aki nad tím jen nadzvedla obočí a kývla hlavou.* Ach tak. *Pronesla pouze a poslouchala jí dál.* /Potrhal medvěd? Něco divného?/ *No, medvěd, i ten to mohl být, nebo třeba, no já nevím...vlk? *Zkusila nadhodit a doufala, že ji nějak nic moc nenapověděla.*
Vlk? Nemyslím si, že by měl vlk tak velkou sílu. *Sešla ze srázu k místu, kde předtím bylo nalezené tělo nebo spíše, co z něj zbylo.* Ještě jedna věc mě zaráží. Že to zvíře toho muže nesnědlo... *Zamyšleně se koukala na zem a přemýšlela o tom všem, co se zde mohlo stát.* No asi Vás nebudu zdržovat s největší pravděpodobností mi stejně neřeknete nic víc jen... Pomůžete mi? *natáhla k ní ruku, aby ji pomohla dostat se zpět za ní. Díky deště, co zde byl už pár dnů tu nebyly žádné stopy a i kdyby je dosti pravděpodobné, že by tudy právě mohl projít už jakýkoliv tvor.* Měla byste být hlavně opatrnější. Kdo ví, co se tu tedy v lesích skrývá... Ale Vaši psi Vás stejně upozorní nejspíš *Prohlížela si ji a měla tušení, že jí Akamira něco zatajuje nebyla moc dobrá ve skrývání a nervozita na ní šla vidět.* Jen ještě něco... nepotkala jsem nedávno třeba někoho divného? Nějakého člověka, co se zajímá o nějaké spiritualno, upíry nebo tak? *Jeden ze seriových vrahů má dle psychologů tenhle popis a ač byla otázka jedna z nejdivnějších, tak ve sféře policie se na to ptají už běžně kohokoliv přeci jen co by kdyby.*
Pomohla bych, ale opravdu asi nemám jak. *pronesla dívka omluvně, načež k ní natáhla ruku a pomohla ji nahoru. Nad její další otázkou se pozastavila.* /Lyria. Hiram. Alessandra. Holka, kdyby jsi jen věděla./ Ne, já... *Nedořekla to ale, protože se za ní ozvalo vrčení. Nebylo to žádné neznámé, tohle byla Indigo. Byla nakrčená a vrčela do lesa, kousek za nimi. Po chvilce doběhli i Echo a Flamingo, Flamingo se postavila k Aki, zatímco Echo stáhla ocas a lehla si na břicho.* Indigo, co to.. *Chtěla se ujistit Akamira, ale Indigo, jako kdyby nechtěla být rušená po ní jen štěkla, než se zadívala zpátky k lesu. Tohle se Aki vůbec nelíbilo. Ani trochu. Zamrazilo ji na zátylku, tehdy jako když ji napadl v parku vlkodlak. A v momentě, kdy v lese uslyšela mohutné kroky a zavrčení, jež určitě nepatřilo Indigo ani nikomu z jejích psů, se otočila k Emilii.* Musím odtud jít, hned. *Pronesla a rozhlédla se.*
Ne ty? *Chtěla slyšet, co řekne dál, jenže náhle zpozorněla stejně, když psi začali dávat jasně najevo, že se něco blíží.* Nějaký pes... nebo vlk... *Jenže, když slyšela kroky došlo jí, že se nebude jednat o malé zvíře. Dost rychle couvla a ohlédla se po Akamire. Z křoví se ozvalo hlasité zavrčení díky kterému na chvilku i ztuhla než jí chytla za ruku.* Tudy! *okamžitě běžela k menšímu srázu ze kterého bylo lehké sjet a tím nabrat nějakou rychlost. Znala to zde jakž takž díky tomu, že to bylo místo činu.* Tady! *Rozběhla se směrem k dalšímu srázu, který by měl vést dolů k hlavní cestě, kde by se zvíře mohlo bát.*
Tohle je vlk. *Špitla Aki, načež se jí dostalo odpovědi. Z lesa se vynořil onen vlk, o kterém si myslela, že to bude. I když byla tehdy tma a šero, poznala jej. Byl to ten, který ji chtěl vyděsiti a musela jej zahnat až Lyria s dýkami. Bála se, že teď jí to chtěl vrátit, a měla za to, nebo spíše, vše nasvědčovalo tomu, že se nemýlí.* Kurva. *Vydechla, ale to už ji nohy nesly za Emilií. V momentě, kdy ale chtěla skočit za ní, uslyšela zakňučení. Otočila se jen proto, aby spatřila jek se všechny její fenky jali toho na vlka skákat, kousat a drápat jej. Vlk se skutálel do křoví za sebou a dal se kousek na útěk, samozřejmě fenky za ním. Aki se otočila na Emiilii.* Já je tady nenechám. *V očích měla slzy, měla strach, měla strach o ty svoje nevinné tváře co ji tu chránily.* Aniž by cokoliv dál řekla, rozeběhla se do míst, kde všichni zmiizeli.*
*Mohla by prostě bežet bez ní a zachránit si život sama, ale nebyla taková* Za tohle mi budeš dlužit večeři *zamrmlala si pro sebe než se rozběhla za ní zpět do houští a snažila se je najít, jenže jí překvapilo, že vlk byl znatelně větší.* To tu snad máme nějakou radiaci... Zavolej si je! *Křikla na Akamiru a sebrala první kámen, co měla po ruce a hodila to zvířeti do hlavy. Srdce ji tlouklo jako splašené, jenže nyní utíkat nemělo smysl. Tenhle tvor by je dohnal okamžitě.* Teď už docela zvažuji tu žalobu, jak jsi říkala, že jsi příjmením? *V tomhle Emilia nedokázala pocítit jakýkoliv emoční stres jelikož její emoce nejsou jako u běžného člověka se smrtí se střetávala neustále a ví, že jednou to prostě přijde, akorát doufala, že zemře na stáří a ne na to, že ji zabije vlk, nebo co to bylo.* Co je ty potvoro?! *Houkla znovu na vlka než uchopila další kámen do ruky.*
*A Akamira se snažila. Snažila se je volat, snažila se z plných plic. Ať už se snažila Emilia vtipkovat sebevíce, tak na to neměla ale Aki ani pomyšlení. Křičela jména psů, ale nadarmo, jejich ochranitelský pud byl silnější.* Tím kamene mu nic neuděláš, tohle je vlkodlak! *Křikla po Em, přeci jen, teď už to viděla, došlo by jí to, a jelikož dle otázek co jí dávala soudila, že je civil, tak doufala že jí z její strany nic moc neohrozí A navíc. teď jí to bylo jedno. Před očima se jí ale udělalo rudo, když vlkodlak odhodil Flamingo stranou a ona sjela po kmeni stromu an zem. To ji ale nijak nezastavilo, hned se hnala na něj znovu. To už ale zpozorněla Aki.* Zatraceně, vlkodlak nebo ne! *Houkla načež se jala toho samého, čeho Em, kamenů jež lítaly po stvůře. Potřebovala je odlákat od psů.*
*Slova, které Aki vyslovila znějí spíše jako vtip.* Vlkodlak? *Ohlédla se k ní, než si všimla, že se vlkodlak ohnal po ní. Rychle udělala několik kroků dozadu, než zakopla a dopadla na zem.* Jdi do háje! *Křikla a nahmatala v zadní kapse pepřák, který vystříkala přímo do jeho tváře. Samotnou ji to donutilo kašlat a zkusila se co nejrychleji odplazit od něj.* Tohle musí být noční můra... *Dostala se o něco dál a litovala, že si sebou nevzala zbraň.* Máš nějaký nápad, co dál? *Optala se s tím, že mají pár sekund navíc díky pepřovému spreji, kdy si několikrát odkašlala ještě.*
*Aki dál a dál házel kameny, jež našla po vlkodlakovi, ale přeci jen, nic není nekonečné a jí po chvilce došla munice. Ačkoliv nechtěla a věděla, že tohle ji bude asi dost bolet a mrzet, tak přemýšlela nad tím, že uteče, že prostě zmizí. Ale pořád, své psy tu nechat nenechala.* Hei! *Zvolala po vlkodlakovi.* Jsi tu kvůli mě, ne, tak je nech zatraceně! *Vůbec nevěděla, zda jí rozumí nebo ne, Otočila se na Emilii.* Čistě náhodou stříbro u sebe nemáš? *Zajímala se. Ona měla spoustu řetízků ze stříbra podobně, jako na potvoru teď neměla nic. Nemohla el přemýšlet dál, to už ji zmerčil vlkodlak, který právě odhodil stranou Echo a vydal se pomalu k ní. Aki ztuhla na místě, ale jako kdyby zázrakem vlkovi na záda skočila Indigo a zakousla se mu do krku. Teď už nepřemýšlela. Doběhla k Emilii a zadívala se na nii.* Utíkej!! Utíkej, hned!!! *Bez okolků jí popadla za ruku a utíkala k místu, kam původně Emilia mířila.
*Dnes byl ideální den na procházku navíc si sama říkala, že by se jí zde mohlo poštěstit narazit na Castora. Zatím ještě nevyužila jeho telefonního čísla, jelikož s ním chtěla hrát hru na to, že se jí podaří nalézt ho podle vůně, ale proč tomu nezkusit pomoci tím, že začne navštěvovat místo, kde se už setkali, jenže místo toho se procházela cestou sama. Došla až k pomníků, kde byla pergola, kde strávila nějaký čas a když se vrátila zaslechla štěkot psů. Bylo to ale agresivní. Zkusila zavětřit a povšimla si pachu smíchaného s vlkem. Pokrčila okamžitě obočí než se rozběhla k místu. Slyšela dvě ženy a neváhala ani vteřinu, když jí došlo, že tohle není jen nějaká hra. Provedla okamžitě proměnu, kdy po čtyřech byla schopná se pohybovat mnohem rychleji, než viděla, jak obě ženy přeběhli přes cestu a hned na to je chtěl následovat vlk. Neváhal ani vteřinu, kdy se mu prudce zakousla do krku s hlasitým vrčením a svalila ho na zem. Byl to mladý vlk. Tesáky zajela hloubějí, kdy ústa měla velice rychle od krve a její barva srsti nabrala na blond chlupech jasný odstín rudé. Začala trhat hlavou a způsobovat ránu větší, zatím, co vnímala, jak drápy zarývá do její kůže a způsobuje šrámy. Nesnažila se ho zabít, ale rozhodně ho nehodlala pustit za nimi. Netušila, co se dělo a proč na ně útočil, ale nějak tušila, že to nebude úplně vina dívek znala tyhle mladé blbce co zvlčí. Nakonec ho odhodila bokem a postavila se mu do cesty s tím, že postřehla i tři psy, kteří pro ní mohli být přítěží.*
*Netušila, co má už dělat zdálo se, že tenhle boj je hodně nevyrovnaný a jde jen o pár sekund, než je zabije.* Utíkat? *Byla sama traumatizovaná, než se spolu s ní rozběhla, co nejrychleji pryč.* Ale co psi? *vyhrkla s tím, že je tam přeci nemůžou nechat, když pro ně riskovali, ale nehodlala jakkoliv odporovat prostě jen běžela, co ji síly stačí.* Stříbro? *Přemýšlela, ale nic ji nenapadalo. Běžně sebou stříbro nenosila nebo si to ani neuvědomila.* Bohužel *Jen, co přeběhla cestu spolu s ní, tak slyšela dusot nejspíš už ze sebe shodil psa. Přivřela oči a srdce ji bušilo jako splašené. Jenže to už uslyšela ránu a zvolnila v klus, kdy se otočila, aby spatřila, že už jsou v sobě dva.* Nech mě hádat. Taky vlkodlak? *Konečně se na Emilii dalo poznat, že byla šokovaná a vlastně i vystrašená.* Můžeme.... můžeme to vzít na dálnici. *Zhluboka oddechovala, ale možná ten další vlkodlak byl možnost dostat tři psy zpět k Aki.*
*Aki se rozhlédla kolem sebe a když spatřila dalšího vlkodlaka, tak zaklela. Pak se ale zastavila, když usoudila, že jsou v bezpečné vzdálenosti, zatímco vydýchávala stejně tak, jako Emilia.* Počkáme, počkáme tu, nechci je tam nechat, to ani omylem, ale takhle by jsme jim byli ne moc k užitku, byly by jsme mrtvé. *Zašeptala a doufala, že se alespoň někdo z její malé smečky vrátí. Zkusila je všechny zavolat, a skutečně to netrvalo ani moc dlouho, co se z lesa vyřítily tři psi, jen jeden z nich o něco pomaleji, než ostatní. Byla to Indigo, která kulhala, kožich bílé barvy měla zbarvený od krve a sotva se táhla. To Akamiře neušlo, prostě se za ní rozeběhla.* Zatraceně, zatraceně. *Zahučela, když si k ní klekala. Aniž by přemýšlela, tak si bleskově sundala blůzu a jen v podprsence jí začala vázat poraněné břicho, ze kterého se řinula krev.* Musím jí dostat co nejrychleji na veterinu, jakoukoliv, máš tu někde auto? *Zadívala se prosebně na Emilii. Teď jí bylo jedno, že jí tykala, strach jí donutil na formality zapomenout.*
*Netrvalo to moc dlouho odehnat ho. Dostala pár kousanců a škrábanců přesto on na tom byl hůře, co se týkalo ran na krku a nemohl proti tomu nic. Zhluboka oddechovala, než se vydala zpět na místo, kde měla pohozené svoje věci. Nebyla to nijak velká dálka. Oblékla si šaty, které měla, ale rány se jí hojí pomalu jako vždy. Jediné, co potřebovala vědět, zda jsou ty dívky v pořádku a nic se jim nestalo. Vydala se jejich směrem, kdy viděla, jak podepírají jednoho ze psů. Zvedla ruce u dalších dvou, že není nepřítel. K tomu si tiše sykla od bolesti v zádech, kdy tam měla jeden z ošklivějších kousanců.* Kousek odsud je záchranná stanice. Pojedete nahoru směrem, jako když vyjíždíte z New Yorku bude tam odbočka... Je to nejbližší místo, kde Vám mohou pomoci. *Usoudila dle toho, že pes vypadal opravdu bídně a spolu s tím je nechala jít, kdy si sama sedla na zem a potřebovala tenhle zážitek rozdýchat hlavně se mohla znovu dostat do problémů. Nezkontaktovala se s Alfou a v momentální chvíli se cizí smečce pohybuje na jejich teritoriu a k tomu všemu jednoho z nich napadla.* Do hajzlu *Zaklela si a posléze se vydala kulhavě ke svému autu. Kdyby jí tu někdo takhle našel byl by to jen další problém.*
*Objevili se tři psi, ale šlo poznat, že jeden je na tom hodně špatně. Řev vlkodlaků ustal a oba zmizeli tedy aspon si to myslela.* Netuším. Já... nikdy jsem tohle neřešila. *Vyhrkla a začala tlačit na ránu. Měla nějaké zkušenosti přeci jen.* Mohla bych zkusit zastavit krvácení v autě a mezitím najdeme něco. *Nic lepšího jí nenapadlo, ale museli
*Aki si všimla oné dívky, jež vyšla z lesa. Ihned pochopila, o koho se jednalo a kdo to byl, že to byla jejich zachránkyně. Se slzami v očích se jemně usmála a vytáhla si sama Indigo do náruče, zatímco Echo a Flamingo na ni jen koukaly a kňučely.* Moc děkuju, ani nevíte jak.* Když pak zmizela, podívala se na Emilii.* Dobře, spíš asi řiď, já se o to postarám, nebo jestli si jseš jistější? *Optala se jí, věděla ale, že potřebuje jednat rychle. Proto netrpělivě čekala na odpověď, na to, cos e bude dít dál.* Tak či tak ji musíme rychle dostat na tu veterinu, tam jak říkala ta vlkodlačice. *Teď už se ani nehlídala, proč taky po tomhle, co momentálně zažily?*
*Objevili se tři psi, ale šlo poznat, že jeden je na tom hodně špatně. Řev vlkodlaků ustal a oba zmizeli tedy aspon si to myslela.* Netuším. Já... nikdy jsem tohle neřešila. *Vyhrkla a začala tlačit na ránu. Měla nějaké zkušenosti přeci jen.* Mohla bych zkusit zastavit krvácení v autě a mezitím najdeme něco. *Nic lepšího jí nenapadlo, ale musí jednat. Pomohla podepřít hlavu, aby neměla Aki tak velkou váhu. Nebyl to nejlehčí pes a v ten moment uslyšela i hlas. Otočila se a zůstala v paralyzována. Stála tam žena pokousaná a nějak si nedokázala dát jedna a jedna dohromady, nebo spíše ano, ale bylo to složité pochopit nebo si připustit, že se něco takového děje.* Jdeme... *Nijak moc ani Akiře neodpověděla. Potřebovala vše vstřebat a to musí za pochodu jinak tu pes vykrvácí. Auto neměla daleko.* Řídím já. Polož jí na zadní sedačku a tlač na ránu ano? Když zastavíme krvácení máme z půlky vyhráno. *Nasedla na místo spolujezdce a jednoho z jejich psů hodila do kufru a druhého na místo řidiče, když sešlápla plyn a jela trasu o které mluvila.* Vlkodlačice *zopakovala nevěřícně to slovo, ale dávala pozor na cestu, než opravdu uviděla malou cestičku vedoucí více do hor. Sešlápla více plyn, když vyjela až k obrovskému komplexu na ochranu zvářat. Venku stál muž se ženu kouřící a nechápajíc, co se děje.* Pomozte nám! Máme psa pokousaného Vlko... vlkem! *houkla jen, co otevřela dveře.*
*Z nijak zvlášť příjemných lidí si nikdy nic nedělal. Jejich kecy mu byly u prdele a grimasy mnohdy až k smíchu. Občas jim to jejich chování dokonce aji vracel, když samozřejmě měl jak a i chuť. Nakonec z toho měl pak super podívanou a i náměty ke konverzacím se svými přáteli. Třeba když šel nedávno na nákupy, jedné ženské přímo před tím jejím úplně vesele naladěným obličejem sebral poslední krabičku Smarties. No, to byla pak komedie. Před několika lidmi mu tam začala nadávat do bůh ví čeho. Rohatý čaroděj z toho nečekaně nic neměl. Bylo mu to tehdy jedno a doma to vytáhl s tím, že ten den potkal další osůbku dne. Druhá taková mu pak ještě v ten den přišla i do studia.* Jasně, zkusím nějaký volný čas investovat do cvičení, díky za radu. *Mohl teď možná znít trochu ironicky, což byl i záměr. Jasně, stěžoval si na bolest zad, na druhou stranu ovšem nepotřeboval slyšet řešení, která už stejně znal. Kdyby mohl, určitě s tím něco udělá už dávno, ale s tím, že má sedavé povolání..no moc vyvážené by to asi nebylo. Na Sebastianovu reakci na jeho omluvu pak opět pouze pokýval hlavou. Během jejich procházky si poté s úsměvem oddechne, když vyšší jedinec zpomalí. Bohužel, Hiram moc velkou výšku nezdědil, musel tedy buď chodit rychleji, nebo samozřejmě ta druhá osoba musela zpomalit, aby se mohli dál bez problémů bavit.* Pfft. *Odfrkne si, vážnou notu ale nezachová. Přímo naopak! Jednoduše se zasměje. Nakonec, byla to pravda. Nebyl už hold nejmladší.* Tudyyy. *Protáhl a kývl k jedné uličce, načež se skrz ní vydal. Během chůze si pak pohrával s jménem jeho společnosti. Samozřejmě znal více lidí, kteří měli stejné křestní jméno. Na každého se mu při tom podařilo vymyslet originální přezdívky, které s jménem osoby vůbec nesouvisely.* /Že by „Bastian"? Páni, to jsem dlouho neslyšel..bych si měl znovu pustit Nekonečný příběh./ *Pomyslel si. Více by se mu ovšem hodilo zapřemýšlet nad záminkou ke konverzaci, to ticho mu začalo být nepříjemné.* Je to asi divná otázka, ale nic jiného mě teď nenapadá, takže..jak vlastně trávíte čas, když už nejste na hlídkách či tak něco? Trénujete?
*Chôdza v tichosti mu neprekáža, práve naopak. Užíva si to. Ani to, že musí spomaľovať krok, mu nevadí. Síce je mrzút, nepríjemný a chladný vo väčšine interakcií so svojim okolím, ale zas nie je nevychovaný. Minimálne slušnosť mu príde podstatná v situáciách, ako je táto, kým nie je Hiram príliš otravný, vlezlý a nepríjemne drzý. Zdá sa síce, že má svoje pohnútky, no stretol aj horších a to je celkom fajn. Nezaujato prikývne na ironickú poznámku.* No, moje rady sú všetkým u prdele aj tak. *Kývne rukou, akoby od seba niečo odháňal a mykne plecami. Nevie, čo viac by k tomu dodal. Nejak mu to žily netrhá, potom to tak aj vyzerá, keď sú jeho rady zanechané a potom zachraňuje zadky iných. Prevažne to platí o lovcoch, ale nie je to pravidlo. V tomto síce Hiramovi nemá ako zadok zachraňovať, ale ak niekedy bude mať ešte väčšie problémy s chrbtom, Sebastian dúfa, že si potom na jeho radu spomenie. Nasmeruje svoje kroky tam, kam ho Hiram navedie a začne uvažovať, či ho čarodej neťahá do nejakého čudesného, kultového doupě ako obeť ďalšieho rituálu, no nakoniec to aj hodí za hlavu. Prečo by tam bral práve jeho? Síce mu napadne viac dôvodov, ale aj tak kráča ďalej za predstavou dobrého lacného jedla. Ľudia okolo nich čudesne pokukujú pri pohľade na ich dvojicu. Nezaujato na nich pozerá, jeho obočie jemne zvraštené, akoby nad niečím premýšľal a keď pozrie na Hirama, nadvihne obočie.* Zaujíma ťa lovecký voľný čas? *Pobavene sa uškrnie. Príde mu to zvláštne. Tak ako aj to, že s ním vôbec čarodej hovorí. Lovci ako Sebastian v podsvete nie sú veľmi obľúbení, hlavne takí, čo majú niečo so Spolkom a sú proti spoluprácam a podobným záležitostiam s podsvetom. No, Caleb je zas úplný opak. Klasicky.*
*Kvůli své extrovertní povaze a chutí se stále bavit se takové ticho, jaké panovalo teď mezi nimi, jevilo pro něj přímo jako čiré utrpení. Když s někým je, snaží se ty chvíle obvykle víc prožívat a to jakkoliv. I kdyby se měli bavit o tom, proč je nebe modré. Ano, i taková blbost se počítá. Zkrátka proč být zticha? Obzvláště, když pak máte těma kecama možnost někoho naštvat. Od toho pak rohatý čaroděj málokdy odstoupí. Je to přece jeho talent, přivádět lidi k šílenství.* Hele, mé povolání je sedavé. Krčím se buď u stolu, nebo u něčího těla. A to mnohdy od rána do večera. Nevím jak bych to zkoordinoval a hlavně..mělo by to po těch létech vůbec cenu? *Naklonil hlavu jemně do hlavy. Toto možná říkat nemusel. Sebovi nakonec jeho povolání i problémy bude spíše u prdele, ale tak..čaroděj rád říkal věci, které nikdo jiný vědět nemusel a ani se na ně neptal. Normálně se mu to dařilo i bez jakýchkoliv komplikací, teď ovšem na nějakou tu chvíli chůze ztratil úplně nit. Nevěděl co vytáhnout. Chvíli přemýšlel nad přezdívkami, ale ty nechal až na krajní případy. Ačkoliv by se jedna už našla. Co jiného se mu kromě zkratky „Bastian" mohlo taky naskytnout? Nuže, taková zvídavá otázka na volný čas lovců. Té dal pro teď přednost.* Ano. Narozdíl od ostatních členů podsvěta máte třeba všichni vesměs jen jednu možnost povolání, ne? Všechny ostatní rasy se můžou živit čímkoliv. *Tato jeho myšlenka samozřejmě nemusela být vůbec správná. Pouze jej zaráželo, že každý lovec, kterého zatím potkal, neměl povolání jako normální člověk. Navíc, jeden z jeho ex byl kdysi před proměnou lovec a ani u něj to nebylo kdysi jinak. Mimo to se ani teď od podobné práce nehnul, pracoval jako soukromý vyšetřovatel. Dalo by se říct, že měli všichni v sobě zabudovaný cit pro spravedlnost.*
*Mykne plecami.* Čo ja viem, rob si čo chceš. Podľa mňa to má cenu stále. A u čarodejov obzvlášť. *Odpovie úprimne. Čarodeji predsa žijú dlho a týpek nestárne, jeho vysokým vekom sa zatiaľ nešuverí jeho koža a nechrapčia mu kolená pri chodení po schodoch. Dúfa, že pochopí, ako to Sebastian myslel, keď to vyslovil. Znova stíchne. Uznáva, že aspoň má pri tomto stretnutí menej šancu premýšľať nad problémami a vecami, nad ktorými teraz premýšľa denne, a trochu mu to zamestnáva myseľ. Minimálne na to, aby sa donútil odpovedať normálne a nereagoval podráždene alebo nepríjemne. Znova sa obzrie k Hiramovi a vzdychne.* Väčšinou. *Odpovie jednoducho, čo viac by mal dodať? Nebude teraz rozprávať čarodejovi o tom, ako fungujú lovci a ako sa rieši to, ak nefilim nechce vykonávať svoju loveckú činnosť. Dúfa, že sa viac pýtať nebude, a tak sa rozhodne odpovedať na predchádzajúcu otázku.* Buď trénujeme, robia sa stretnutia, alebo sú takí, čo chcú spoločné akcie. A potom si každý lovec robí svoje aktivity. Neviem, čo robia ostatní lovci a nezaujíma ma to. *Prenesie úprimne a mykne plecom, pričom sa zatvári ľahostajne a nezainteresovane. Skutočne nevie, čo inštitút porába, keď netrénujú alebo sa niečo nerieši v skupine. Určite sa niekto stará o skleník, to si stihli spolu s Grace všimnúť. Gabriel iste robí organizačné veci. A prekvapivo, o jednom lovcovi vie najmenej, a to je jeho brat, ktorý sa neustále niekam vyparí a niet po ňom stopy, alebo sa z ničoho nič objaví a robí svoje povinnosti. Sebastian je však príliš introvertný, uzavretý a čas trávi buď tréningom, s Grace, na hliadkach alebo vo svojej izbe, kde sa váľa v posteli, či v knižnici. Ak ešte nepočíta to, že má teraz na starosť mladú lovkyňu od Triss. Jeho myšlienky sa pri tomto premýšľaní znova začnú odoberať smerom k tomu, čo teraz rieši a jeho tvár tak odráža jeho energiu.* Je to ešte ďaleko? *Opýta sa trošku otrávene, pretože má pocit, že ho hlad zožerie zvnútra.*
*Na jeho odpověď pouze kývl. Nakonec to byla pravda, to přece moc dobře věděl. Na světě bude ještě dlouho, pokud se nestane nějaká nehoda nebo se mu nepodaří náhodou někoho naštvat natolik, aby si vybral tohoto čaroděje uspat nadobro. Což by asi úplně nebylo poprvé, zatím se smrti kupodivu vyhnul. Nuže, že by se z toho aspoň poučil? No..víme, že to se říct nedá. Jeho dosti drzé kecy pronášel stále, téže jako si například dělal srandu z toho, z čeho by spíše neměl. Mimo to, taková etiketa mu taky nic moc neříkala. Jasně, její základní pravidla znal a když se nacházel na výše zmíněných plesech, nebo řešil pracovní věci, snažil se jednat co nejvíce profesionálně a slušně, ovšem to je všechno. Všude jinde a za každých jiných okolností se choval normálně, aspoň dle své míry. Zkrátka přirozeně. Nechal všechno vyplout na povrch. Třeba teď se nechal unést svojí zvědavostí, jen aby se odprostil od toho nepříjemného ticha, které jej pomalu a jistě zvládalo dostávat do šílenství.* Ah..jasně, rozumím. *Kývne. Během chůze se pak na Sebastiana krátce podívá, všímá si hlavně jeho grimas v obličeji.*/Damn, tento člověk se fakt asi nechce bavit./*Našpulí krátce rty. Tohle bude ještě těžké.* No vzhledem k tomu, že už vidíme čtvrť před sebou, tak asi úplně ne. *Kývne k podívané před nimi. Proto miloval, když se s někým mohl při chůzi bavit, cesta hned ubíhala rychleji. Podívá se na hodinky. Na druhou stranu ten čas fakt moc rychle neutíkal, ještě mu do začátku práce zbývala minimálně hodina.*
*Všimne si, že Hiram kontroluje hodinky. Zrejme tiež na niečo čaká, alebo sa niekam už chystá, čo by bola tá lepšia možnosť pre neho, keďže sám nemá rád zbytočne ťahané rozhovory, z ktorých sa nedá vyvliecť a naozaj nevie vymyslieť témy, o ktorých by sa chcel s čarodejom rozprávať. Vie o nich už dosť a keby sa chcel opýtať, opýta sa Triss, ktorá s jej personou s nadšením vysvetlí, o čo ide, a pridá aj nejaké objatia, aby sa nepovedalo, ktoré obľubuje, zdá sa, aj keď už dal toľkokrát najavo, že mu to nie je po vôli, i keď je príjemné mať takú osobu, ktorá sa nenechala jeho osobnosťou odradiť a stále je príliš neodbitná. A Sebastian si len nechce priznať, že má objatia rád, a sám seba presviedča, že sú len otravnou potrebou ľudí dotýkať sa navzájom. Od Hirama by sa asi objať nenechal a v hĺbke duše dúfa, že sa to náhodou nestane, keď sa budú lúčiť, čo už môže byť pravdepodobne o chvíľu, keďže ako čarodej poznamená, už sa blížia k štvrti, kam majú namierené. Ostane potichu, keďže netuší, čo by mal povedať a podľa jeho výrazu na tvári je aj jasné, že sa nebude hrnúť do small talku a do obyčajných tém ako - vau, toto leto je celkom o ničom, alebo aké jedlo máš rád. Koho to zaujíma? Hiram síce vyzerá, že ho o ľuďoch zaujímajú rôzne veci, ale čo potom s tými informáciami robí? Minimálne si tým asi získava kontakty či priateľov? Sebastian sťažka vzdychne a jeho myšlienky sa začnú uberať k predstave jedla.* /Možno by som mu mohol aspoň znova poďakovať, ale to asi až keď budeme na mieste./
*Jakmile měli čtvrť už na dohled, zkontroloval si hodinky. Však ten čas vůbec neubíhal! Jemně se na pásek na své ruce zamračil. Jedině, že by otevřel dříve a trochu pouklidil.* /Bože../ *Pomyslí si a nakonec svoji pusu drží až do samého konce jejich docela krátké procházky zavřenou. Sakra, jak nepříjemné toto pro něj bylo. Musel poslouchat jen zvuky ulice, která zrovna nabývala na hlučnosti, když už se blížilo k dvanácté odpolední hodině.* Už tu restauraci vidím. *Oznámí lovci vedle sebe. To už je od podniku dělí pomalu míň a míň metrů. Hiram zapřemýšlí. Doma musel mít ještě nějaké ovoce, které stejně jedl jen on. Nikomu nebude vadit, když jedno jablko zmizí. Iluzi, která se tedy doteď držela jen jeho hlavy kvůli růžkům, přenesl na celou svoji osobu, aby to stále vypadalo, že jen chodí a nebo má ruce podél noh. Mezitím si zaluská prsty a přenese si do ruky jedno větší červené jablko společně s vizitkou.* Hele, nebudu tě už rušit. Stejně bych měl pouklidit studio. *Zastaví se se Sebastianem právě u oné restaurace.* Tady, na cestu do institutu. *Podá mu jablko společně s vizitkou.* A kdybys měl zájem o nějakou výzdobu do pokoje, dej mi vědět. Mám teď doma jedno větší volné plátno, takže ti můžu cokoliv na zakázku namalovat. *Pousměje se, načež iluzi opět přemístí jen na své rohy.* Tak, dobrou chuť. *Zamává na pozdrav, s menším úsměvem se otočí a zmizí zpět tou samou uličkou do Central Parku.*
*Je vďačný za ticho, ktoré panovalo a že čarodej, aj keď sa zdal spoločenský a komunikatívny, ostal na nejaký čas potichu, kým ho nedoviedol k reštaurácii. Sebastian sa zastaví a pohliadne na nápis reštaurácie.* /Tak nie, tu som ešte nebol./ *Prebehne mu v rýchlosti hlavou a cez okno zbadá zopár ľudí, sediacich v dvojiciach alebo v skupinkách, niekoľko stolov je voľných a hlavne jeden vzadu, pekne oddelený od všetkých ostatných.* /Výborne./ *Pomyslí si a spokojne mu zažiaria oči, keď svoj pohľad pretočí na Hirama, ktorý odrazu v ruke drží jablko a nejakú kartičku, teda vizitku. Prevezme si to od neho a zmätene nadvihne obočie, pozrie na čarodeja a aj keď je jeho pohľad nevzrušený a nezmenený, cíti sa trochu pobavene. Kývne na mladíka hlavou.* Ďakujem ešte raz za ochotu ísť až sem. A za poradenie. *Poďakuje zdvorilo a skoro až formálne, potriasol by mu aj rukou, lenže to už čarodej odchádza.* /Niečo na stenu do izby? Nie som zberateľ umenia./ *Napadne mu v rýchlosti odpoveď, ale nebude ju po ulici pokrikovať a už bolo by zbytočné, keby musel mať ešte posledné slovo na koniec. Spokojne sa otočí, jablko si pohodí v ruke a vojde do reštaurácie, usadí sa a konečne si môže objednať, s príjemnou vôňou v nose a škvŕkajúcim žalúdkom.* /Tak… nakoniec to nebolo tak zlé./ *Pomyslí si smerom k Hiramovej osobe a cíti sa podivne, akoby zmäkol a či by inokedy nereagoval ináč. Ale na tom teraz nezáleží. Iba myšlienky sa mu začnú vracať k predchádzajúcim témam a tak jeho nálada znova ešte o niečo poklesne a radšej si konečne objedná.*
*Po venčení svých psích kamarádek je odvedla Aki domů Pro dnešek se jí ale nechtělo zůstávat doma. Místo toho dostala chuť na nějakou dobrou čajovnu. Přeci jen, zaslouží si to, poté, co navrhla před pár dny Remimu tak skvělé logo. Navíc, od té doby byli v kontaktu a psali si, dívka poznala, že férova povaha je vcelku příjemná. A taky s ní zůstal v kontaktu kvůli tomu, kdyby chtěl někdy změnit ještě nějak to logo. Proto si s ním stále psala. Došla pomalou chůzí do jedné z čajoven, která byla příjemná i dost milým prostředím, personálem i vším ostatním. Interiér byl tvořen převážně zelení a květinami, no prostě, líbilo se jí tu.* /Sem musím vzít Lyr./ uculila se, když si sedala ke stolu. Moc lidí tu nebylo, za což byla ráda. Pak už jen seděla, hleděla do mobilu, projížděla sociální sítě a vypla od každodenních shonů.*
*Aless pro dnešek neměla moc co dělat. Obchody byly uzavřené, nové várky se připravovaly a co už bylo připraveno, mířilo ke svým zákazníkům. Sebastian byl někde na tahu a Remi pryč. Trochu se nudila a tak se procházela městem a přemýšlela o všem, co se za poslední dny událo. Hlavu měla plnou myšlenek a potřebovala na chvíli vypnout, na chvíli to všechno nechat být. Zrovna procházela ulicí, oděná ve své oblíbené černé barvy, což byly kožené kalhoty, tílko a kožená bunda. Vlasy měla sepnuté do vysokého copu, procházela se ulicemi a občas nakoukla do nějakého podniku. Ovšem nikde ji nikdo nezaujal. Zrovna vešla do čajovky, zastavila se u obchodu a rozkoukávala se. Bylo tu docela prázdno, což jí nevadilo, zaujala jí však dívka sedící u jednoho stolu. Něco na ni bylo a tak se Aless jen sama pro sebe uculila a posadila se ke stolu vedle dívky.*
*Když došla servírka, tak se na ni Akamira mile usmála.* prosím, mátový čaj, ten koláček s třešněmi a jestli mohu poprosit sklenku vody? *Děkuji. *Uculila se spokojeně, když si dívka zapsala její objednávku a pak odešla. Chtěla se zase sklonit k mobilu, ale všimla si nově příchozí dívky, jež se posadila kousek od ní. jen se na ni nervozně usmála, než sklonila opět pohled k telefonu. Po chvilce se ale přeci jen nadechla. nějak nedokázala, neuměla vypnout. A tak vytáhl svůj kreslící tablet, na kterém si naklikla nový projekt. Chvilku přemýšlela, co bude kreslit, než začala načrtávat obrys draka.*
*Aless se chvíli dívala do nabídky, přemýšlejíc, co si dát, když k ní pak přišla obsluha, usmál se.* Černý čaj prosím. *pronesla a když obsluha odešla, sama si vytáhla mobil a začala na něm něco hledat. Po očku sledovala i dívku vedle sebe. Nevěděla čím to bylo, ale nějak jí zaujala, bylo na ni něco zvláštního, jen to upírka nemohla pojmenovat. Když pak vytáhla tablet a začala na do něj něco kreslit, Aless se lehce naklonila, aby lépe viděla. Jen se jí naskytl pohled na obrys jí tak známého bájného zvířete, uculila se ještě víc.* Vypadá to moc dobře, brala bych návrh draka hned. Můžu hádat? Tatérka? *Optala se upírka, aby nějak navázala konverzaci a sladce se na dívku usmála.* Už sice jednoho mám, ale potřebovala bych ještě jeden návrh na záda. *Mrkla a sjela si jí pohledem.*
*Aki chvilku trvalo než jí došlo, že dívka mluví na ni. Zvedla hlavu, nejprve se zamteně rozhlédla, ale když jí pak došlo, že je to opravdu na ní, tak se nervozně usmála.* Jo, děkuji, hm, ne ne, grafička, ale, tetování dělám jen sobě, na ostatních je zkoušet se bojím. *Pronesla a usmála se.* A moc děkuju, mám tu práci ráda. *Podotkla, než se opět otočila ke svému dílu. byla trošku rozhozená, přeci jen, byla zrovna ve svém zajetí tvorby a někdo jí do toho skočil. I tak ale jen zlehka zavrtěla hlavou a vrátila pozornost opět směrem ke svému dílu.*
Grafička? To zní moc dobře. V tom případě, kdybych chtěla návrh na tetování, tak bystě byla ochotná jej spravit, protože když tak koukám pod vaše ruce, vypadá to dobře. *Pochválila jí práci, přece jen musela být trochu milá a možná i vlezlá, aby se k ní dostala.* Tedy snad ale nějak neruším, to víte jsem ukecaný člověk a občas se zapomenu. *Uchechtla se upírka a když před ní obsluha položila čaj, jen kývla a dál se už věnovala opět Aki.* Mimochodem jsem Aless. *Představila se a čekala, zda se dívka nějak chytí nebo se stáhne do sebe. Už když viděla její ruce, pochopila, že to bude jeden z těch slabších kousků, o to to pro ní bylo zajímavější. A nehodlala to tedy nechat jen tak. Na tyhle typy lidí měla Aless čich. Přece jen Sebastian byl toho jasným důvodem a zdá se, že i mladá dívka byla stejný případ.*
*Akamira se zlehka zaculila a začervenala se.* No, to bylo asi každopádně určitě šlo, není problém se domluvit, nechám vám na sebe kontakt, to by šlo, myslíte? A ještě jednou děkuji za pochvalu, opravdu. *Koukla se na ní a děkovně kývla.* Uhm, Akamira, těší mě, asi,. * Podala jí ruku. Pokud jo stiskla, usmála se, pokud ne, nervózně ji stáhla. Pak se jen jemně usmála, než se na ni opět podívala.* Jo, ten kontakt, dám vám ho, kdyžtak, tohle je můj instagram. *Ukázala na ní obrazovku mobilu, kde ale po chvilce vyskočila zpráva od Remiho i s jeho fotkou a zprávou: To ty jsi byla skvělá- a pár srdíček. Ani tomu tak ale moc pozornost nevěnovala.*
*Aless se jen pousmála a když jí Aki podala ruku, přijala jí a potřásla si s ní.* I mě těší. *Mrkla na i a opět se pousmála.* Jsem ráda, už dlouho hledám někoho, kdo by mi navrhnul něco, co nikdo nemá, přece jen většina to okopíruje a přidá trochu něčeho, aby se neřeklo, ale hádám, e ve vás jsem našla spásu. *Pronesla.* Napadlo mě, pokud máte čas teď, mohli bychom něco probrat nebo tak ráda vás za to pozvu na čaj. *Dodala ještě.* A kontakt si i tak vezmu. *Vytáhla z kapsy svůj mobil a pohlédla na ten od Aki. I když to vypadalo, že dívka si zprávy nevšímala. Za to Aless si zprávy všimla hned, jak by také ne. Remiho fotka bila do očí a srdíčka? Opravdu jí posílal srdíčka? Tiše zavrčela a ruku, kterou měla vedle sebe, pevně stiskla v pěst. I tak ale měla na tváři úsměv a do svého mobilu si vepsala dívčino jméno na Instagramu a když jí vyhledala, hodila ji follow.* Skvělé, mám tě. *Uculila se na ni sladce.*
tak to jsme moc ráda, jak říkám, myslím si, že určitě něco vymyslíme. Dělám grafiku jako takovou sice na jiiné způsoby, ale ano, i návrhy na tetování se tam najdou a určitě si udělám čas, mám ho více než dost. *Pronesla a tváře jí lehce zrudly. V dalším momentě už jim nesla servírka objednávku, tu si dávka převzala a koukla zpět na Alessandru.* No, jo, mám, ale ne asi hodně, mám doma psi a budu muset za nima, ještě na jednu procházku, víte? *Uculila se nervózně.*Jo, no tak super, tak s dalším spojením nebude problém, si ymslím. Jste někde odtud?* Optala se.*
To jsem ráda, popravdě najít někoho schopného je docela těžké, takže to byl asi osud, že jsem narazila na vás. *Uculila se na dívku sladce a přehodila si nohu přes nohu.* Tak pokud to nedořešíme teď můžu jít kousek s vámi, když vám to nebude vadit, zvířata mám ráda, sama mám doma dva hady. *To, že měla hady byla pravda a svým způsobem i to, že měla ráda zvířata, tedy jak která, ale psi jí nevadili.* Já jsem z Brooklynu, ale mám pak ještě cestu do centra, tak pokud to tedy nebude vadit, přidala bych se k vám. *Mile se usmívala, musela se přece snažit, nechtěla jí nějak vyděsit, či odradit.* A vy jste odtud? Ani jsem se nezeptala a hned jsem nabídla, že se s vámi projdu. *Zasmála se a naklonila hlavu lehce na stranu.* Ehm snad vás nějak neděsím, to bych nerada, já jen, mám hroznou radost, že jsem našla někoho tak talentovaného. *Dodala ještě. Snad zněla věrohodně, ale určitě ano. Za ty roky to měla natrénované dost. A vždy se jí povedlo dosáhnout svého.*
No, hodně takovýchz jako jsme já znám, takže by mi asi nedělalo problém najít případně někoho jiného, ale pokud budete sppokojená se mnou, tak, no, nebudu si přece odhánět zákazníka. *Usmála se na ni Akamira mile.* Jo, jo to by jste mohla, to by bylo..hm, to by bylo fajn. Nebydlím odtud daleko, takže.. *Protáhla.* Hady? Páni, to..to by na mě bylo asi už moc, ale..proti gustu. *Uculila se na ni.* Jasně, jasně jen se přidejte, proč by ne. Jo, jo jak jsem řekla, a bydlím jen kousíček odtud, tak deset minut chůze. A jo, ty lichotky, jen nechvalte dne před večerem. *Zrudla v obličeji.*
To sice asi je, ale já si myslím, že s vámi budu spokojená, navíc jsem ochotná za dobrou práci dobře zaplatit, přece jen, tetování je navždy, takže chci mít jen to nejlepší. *Pronesla a přehodila si druhou nohu přes nohu.* A když už jsem vás takhle našla, přece nepůjdu nikam jinak. *Mrkla a zazubila se.* Tak super, já to budu mít stejně asi nějak stejnou cestou, takže ráda půjdu s vámi. Aspoň kouknu i na ty vaše psy. Mám je ráda, ale hadi jsou nenároční. Mám kobry, bílou a černou a i když se to nezdá, jsou to miláčci. *Pronesla zasněně, své zvířecí drahoušky, opravdu měla ráda, byl její jediní společníci, kterým věřila.* Tak tedy dáme si čaj a můžeme se pak projít. A jestli mohu, budu ráda, když si budeme tykat, přijde mi to tak lepší, to vykání, no cítím se pak divně, tak staře. *Uchechtla se upírka.*
Tak co se platby týče, mám no, ceny všechny stejné pro každého po každou určitou prací, není to přeci jen moc otázka obchodu, jako ustálené, hm, ustálené ceny, víte? Takže momentálně si za návrhy tetování účtuji mezi 14ti až do 30ti dolary, záleží na času, na ceně a na velikosti, a taky samozřejmě na složitosti, stínování, barev a tak. Je to jen návrh, ale i tak. Přeci jen, má to pak být podklad k něčemu většímu. *Idůvodnil Akii s lehkým úsměvem.* No, myslím, že by jste určitě našla i jiné, ale děkuji za příležitost, vážně. *Pokynula Alessandře hlavou.* Dobře, myslím, že se jim budete líbit. Mají sice ochranitelský pud, dost silný, ale myslím, že na vás nebudou mít důvod útočit hlesla a chtěla ještě něco říct na její návrh tykání, jak ale se souhlasem na rtech natáhla ruku, shodila neopatrně hrnek i sčajem. Díky bohu, už nebyl tak horký, aby ji opařil, ale jak se jeden ze střepů odrazil od země, řízl jí do nohy.* Sakra!! *Vyhrkl a okamžitě se sklonila.* Omlouvám se, občas jsem-jsem nešika. *Zamumlala. Hned u ní ale byla servírka.* To nic, to se stává, já to uklidím, chcte přinést něco na tu nohu? *Poukázala na Akiino zranění.* Aki přitakala na souhlas a servírka zase odběhla. Dívka si na nohu zatím dala jen kapesníček a zadívala se na Aless.* Omlouvám se, tohle je...trapné... *špitla pohoršeně.*
Myslím si, že cena je to přijatelná, nemám problém za dobrou práci a kvalitu zaplatit a je mi jedno kolik to bude stát a myslím, že vymyslíme a spolu skvělý návrh. *Mrkla na ni.* Našla jsem vás, takže to musí být nějaké znamení. *Zazubila se a když začala mluvit o psech, jen se více usmívala.* Tak tedy domluveno, projdeme se, dohodneme se a já aspoň kouknu na ty vaše psy, jsem zvědavá. Myslím, že s nimi nakonec ještě budu kamarádka. *Zasmála a když jí dívka podávala ruku, chtěla už svou natáhnout taky, ale v tom padl na zem hrnek a všechno se stal tak rychle. Polítá Aki, rozbitý hrnek, obsluha, která přiběhla a zase odběhla a především krev, která se rány vytékala. Aless byla sice zvyklá a kontrolovala se, ale v tuhle chvíli se snad zapomněla a na pár sekund se jí objevily špičáky. Když se vzpamatovala, ihned je zatáhla a usmála se.* Nemusíš se omlouvat, stane se. Jsi v pořádku? Chceš to ošetřit? *Optala se.*
*Na to co řekla jen mile kývla hlavou a usmála se. pak už ale věnovala svůj pohled a pozornost jen zranění. Ředzné rány pro ní nebyly nic nového ani nezvyklého, ale zkrátka jí viděsily, jen pokud nebyly od ní samotné. Jiinak by si s tím asi nic nedělala. Zmateně se rozhlédla kolem sebe, na zbytek lidí, jež po ní koukal, než zase odvrátili pohled, to už se ale podívala na Alessandru. Zrovna v tom momentu, kdy byly její zuby špičaté jako břitva.* Ty...ty jsi upírka. *Hlesla, v ten moment by se v ní krve nedořezalo. Jistě, pamatovala na Remiho a Castorovu radu nikomu to neříkat, ale nyní jí to nějak ujelo, snad překvapením. Poprvé viděla další, jinou bytost v akci, tehdá Lyrii, pak vlkodlaka, Hiram jen říkal, že je čaroděj, ale tohle byl další přímý důkaz.* teda, promiiň, asi bych...no...promiň, jen jsem asi zmatená, nebo nevím. *Zamumlala. To už se vrátila sefvírka a dala Aki vše potřebné, aby se mohla provizorně ošetřit a nohu si vyčistit a zavázat.*
*Nad zjištěním, že je upírka se jen pousmála a nic neřekla. Jen co přišla obsluha, převzala si od ní věci a koukla na ni.* Běžte si po své práci a nechte nás. *Hleděla jí zpříma do očí, používání encanta si vždy užívala a pro teď chtěla mít klid od všech, na ostatní spolusedící se jen zamračila.* Nikdy jste neviděli shodit hrnek na zem? Viděli, tak si laskavě hleďte svého. *Ušklíbla se na ně a když se každý raději otočil a opravdu si hleděl svého, dřepla si Aless před Aki a začala jí nohu ošetřovat.* Tak za prvé ano, máš pravdu, jsem upírka, prozradila jsem se nechtěně sama, ale nevadí. Moc se asi nebojíš, když jsi pořád tady, místo abys křičela a utíkala, což je taky super. *Pousmála se na ni a dál jí nohu ošetřovala.* Nevím kolik podsvěťanů jsi viděla, ale hádám, že ty nejsi zrovna člověk se Zrakem co? Víš, že bys z toho mohla mít problémy?* Ošetřenou nohu jí zavázala a posadila se opět k ní.* Nic to není, za pár dnů se to zahojí. *Pronesla jako by nic.*
*Poté, co Aless udělala to co udělala, se v Aki nahromadil strach, nefalšovaný strach.* /Sakra sakra sakra, hlavně klid, hlavně nepaniikař, hlavně tiše a v klidu./ *Uklidňovala sama sebe. V momentě, kdy ji ale začala ošetřovat ránu, celá stuhla a neodvážila se pohnout. Když ale zmínila, že se asi nebojí, jen párkrát kývla hlavou na souhlas, snažíc se poltačiit strach.* /To je dobrý, klídek.* N-no, tak trochu, asi, jen nečekané zjištění, to víš.. *Hlesla Akamira. Pak se ale zarazila. Jak tohle mohla vědět? Znala jí snad odněkud? Hádala, že tohle asii není přímo běžná otázka, nad tím se ale jen na chvilku pozastavila, než odvrátila zrak.* Do toho ti nic není. *Špitla tiše.* je to moje věc, co vím a co ne. *Dodaka ještě, hledíc jinam.*
*Celou dobu, co jí ošetřovala, cítila její strach, jak by také ne, když dívce srdce strachy bilo jako o závod.* Hele, bojíš se a to je v pořádku, kdybych já potkala upíra, taky bych se asi bála. *Pak se pozastavila a zavrtěla hlavou.* Ne lžu, když jsem já poprvé potkala upíra, byla jsem překvapená a unešená, jo to bylo to správné slovo. *Mrkla na ni a lehce se k ní naklonila.* Věř mi, maličká, kdybych i chtěla ublížit, dávno bych to udělala a nedělala tu ze sebe idiota, při ošetřování tvé nohy. Navíc, znáš Remiho a on by mě asi nesnášel, kdybych ti ublížila a to nechci. *Ušklíbla se, načež si dala vlasy za ucho a nohu přes nohu.* Ptáš se jak to vím? Jsem dost všímavá a vím, že ti psal, takže asi tak a moje otázka zní, odkud znáš ty jeho? *naklonila hlavu lehce na stranu a hleděla na ni.* A na to, do čeho mi je nebo není, h, jak se to vezme. Jsi v tomhle dost nápadná moje milá, takže pokud nemáš zrak a být tu někdo jiný, asi by to nebylo oukej. *Zazubila se na ni sladce.*
*celou dobu jí poslouchala, jakmiile ale zmínila Remiho, tak vykulila oči.* Znáš R-Remiho? *Pronesla a upírka mohla vidět, jak zlehka zrudla ve tváři.* No, jo, jo asi máš pravdu. Já jen, nějak jsme to no, nečekala a tak nějak jsem prostě nervózní, ale tomu se asi nedivíš. *špitla Akamira tiše.* Znám ho z práce, dělala jsme mu logo na jeho firmu, to je vše. Jsme teď, asi, no, asi kamrádi. *Pronesla dívka, než se na upírku opět podívala a pak položila asi tu nejvíc dětskou otázku, co jen mohla.* Takže...ty mě...nezabiješ? *Optala se nervózně.*
Ano, Remiho znám, až moc dobře. *Uchechtla se a poslouchala jí dal.* Aha, takže jen pracovně a kamarádi, dobře. *Ušklíbla se, když to bylo jen tak a ne, jak si ze začátku myslela. Přece jen, kdyby řekla, že snad spolu spí, asi by nebyla tak klidná, ale proč? Žárlila snad? Pokud šlo o Remiho, co se to s ní dělo? Lehce zavrtěla hlavou a dál na dívku hleděla.* Ne nedivím se. Pořád jsi reagovala v pohodě, jsou takoví, kteří ječí a utíkají. A nemusíš být nervózní, jak už jsem řekla, neublížím ti a ne nezabiju tě. Věř mi, už dávno bys byla mrtvá, kdybych si z tebe chtěla udělat večeři nebo tak. Pro teď jsem, řekněme, kamarádka. *Uculila se.*
Ano, ano jen to, nic víc. Jak říkám, dělala jsem mu logo, je na rozkvětu s firmou. *Pronesla info, co měla od Remiho.* Ah, no, to jsem opravdu klidnější. *Pronesla Akii, než se ale zvedla.* Hele, já asi půjdu, možná necháme tu schůzku na jindy? pochopíš mě, když řeknu, že to musím vstřebat, ale no, ozvu se ti, nebo ty mě, nebo tak, může být? *Hraně se na upírku zazubila. Pak už jen rychle zamířila k číšnici, kde zaplatila a vydala se na odchod. U vchodu se ještě otočila, mávla nervózně na Aless a zmizela směrem k domovu.*
Ano o to jeho firmě vím, říkal mi to. *Pronesla jen a sledovala jí, když se pak Aki zvedla, pozvedla upírka obočí a sledovala jí.* Sice bych si ještě povídala, ale dobře, když si to potřebuješ projít hlavou, tak tedy se ti ozvu a sejdeme se jindy. *Mrkla na ni a už jí jen sledovala jak šla zaplatit a pak ke vchodu, i ona dívce mávla na pozdrav a dál jí sledovala, dokud nezmizela. Sama upírka seděla ještě chvíli, než dala peníze na stůl, vstala a dala se odchod. Určitě se s Aki chtěla ještě sejít, už jen proto, že ta dívka jí přišla zajímavá.* /Mohla by z ní být jednou dobrá upírka./ *Problesklo Aless hlavou, když vyšla na ulici a vydala se dál do víru města.*
*Po tom, co vyvenčila své tři psy, si Akamira dala ještě sprchu. Posléze vyšla ven, osušila se a otevřela svou skříň, aby si vybrala něco na sebe. Byla docela nervózní a jak by také ne. Castor jí někomu doporučil, aby udělala logo pro firmu. Těšila se a moc, ale zároveň doufala, aby se její práce líbila. Chvíli přemýšlela, co na sebe, ale nakonec zvolila červené letní minišaty s kytičkami a na to riflovou bundu. Do tašky si nabalila, vše, co potřebovala, včetně svého grafického tabletu a když se ještě několikrát ujistila, že má všechno konečně se vydala na cestu. S Castorovým kamarádem Remim, se měla sejít u něj v obchodě, tedy alespoň tak se domluvili. A tak se ještě jednou koukla na adresu, kterou jí po domluvě Remi zaslal. Dostat se na místo netrvalo Aki dlouho. Po nějaké době už stála před obchodem String Theory. Nadechla se a vešla dovnitř, kde se ihned začala rozkoukávat. Majitel to tam měl velmi hezké, to se muselo nechat. Pomalu mířila k pultu a stále se kolem sebe rozhlížela, že si nevšimla mladíka stojícího za ní a tak do něj vrazila.* Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor. *Spustila hned, načež celá zrudla, netušila totiž, že vrazila zrovna do majitele.*
*Remi zrovna přerovnával svou sbírku všech možných strun, které mu nově přišly, a jelikož byl do své práce plně soustředěn, prvně si mladé dívky ani nevšiml. Až když do něj vrazila a on upustil vše, co měl v ruce, na zem. Dnešní den by se dalo říct, že nevstal uplně tou dobrou nohou, ale zase to nebylo až takové, že by vraždil na potkání. Jakmile mu ale věci popadaly, tak se sám pro sebe zamračil. Už už se chtěl otočit a dané době vynadat, musel se ale zarazit a připomenout si, že tak by se zákazníkem jednat neměl. proto se nadechl, vydechl, otočil se a zadíval se na dívku.* To se stává, tak nějak v pořádku. *Pronesl, ale jakmile se na ni zadíval, objevil se mu na tváři úsměv.* Nejste vy Akamira? od Castora, že jo? Jste tu na to logo! *Vyhrkl hned a začal jí třást dlaní.* Vítejte, moc rád vás tu vidím! *Pronesl. Posbíral rychle své věci a hodil je do regálu.* Jeess, prosím, struny! *Houkl na svou modrovlasou zaměstnankyni, než se otočil k Aki.* Tak, jaká byla cesta? Pojďte, pojďte dál! Půjdeme dozadu! *Pronesl, a mávl na něj, aby jej následovala do dveří za kasou.*-
*Dívka se na mladíka podívala a už čekala, že ji vyhubuje jaká j nešika, ovšem jaké bylo její překvapení, že se tak nestalo.* Ehm ano, jsem Akamira a vy musíte být Remi Luca, psali jsme si a Cas mi o vás trochu povídal. *Pousmála se na něj dívka a potřásla mu rukou.* Ještě jednou se moc omlouvám za svou nepozornost, tak nějak jsem se rozhlížela a nevšimla si vás. *Tváře měla rudé a nervózně se usmívala. Když jí pak pokynul, aby jej následovala, tak také udělala.* Cesta byla fajn a netrvala ani nijak dlouho. Jsem ráda, že jsem vás našla tak rychle. *Následovala ho.* Jinak máte to tady moc hezké, opravdu. Už jste přemýšlel, co byste chtěl nebo máte nějakou představu, kterou chcete zhmotnit? *Optala se hned.*
Ale jděte, ježkovy oči to se přece stává, ve finále k niičemu zas tak hroznému nedošlo, není čeho se bát, moje milá. *Zaculil se Remi a otočil se, aby na Akamiru mrkl.* /Ty jsi mi ale taky krasotinka, to se musí nechat./ *Pomyslel si.* No tak to je super, jezdíte autem, že ano? Já si stále užívám městské dopravy, nevěřiila by jste někdy, kolik příběhů a lidí, a bytostí tam člověk potká. *Prohodil jen tak do vzduchu, než došel do kanceláře. Byla to spíše menší místnost se stolem, počítačem, dvěmi židlemi a kuchyňkou.* Prosím, posaďte se, dáte sii něco? Čaj? Kávu? *Ptal se hned.* Hm, a popravdě, trošku ano, ale přeci jen bych si nechal nakonec poradit ii od vás, může být? *Zajímal se.*
*Jakmile slyšela jeho slova, tak se jen usmála, byla ráda, že to bral tak v pohodě, když pak došli do jeho kanceláře, jen se lehce rozhlédla a na jeho pokyn se následně na to i posadila.* Ano jezdím autem. Je to sice starý model, ale dokud slouží, pak mám štěstí. *Usmála se mile a poslouchala jej.* Ano to znám, také jsem dřív jezdívala městskou dopravou, takže úplně vím o čem mluvíte. Člověk tam zažije ledacos. *Přiznala a položila si tašku do klína, ve které začala lovit tablet.* Pokud mohu poprosit tak mátový čaj, děkuju. *Odvětila a hned na to si tablet složila na stůl před sebe.* Určitě může být, myslím, že společně to logo přivedeme k život. Pro začátek se chci zeptat zda máte nějakou představu ohledně barev, nebo je vám to jedno a také můžeme vybrat písmo a doladit, co vše tam k tomu dáme, aby to vypadalo prostě dokonale. *Usmála se na něj.*
*Remis e pobaveně zaculil.* Já autům ještě na chuť nepřišel, jako joo, nějaké vymoženosti ovládám, viz počítač a nebo telefony, ale nějak auto...to mi ještě pod ruce nepřišlo a nějak jsme se k němu neměl ani šanci, a popravdě ani chut dostat. Ale pokud vám to jde a nejste nemehlo, jako bych byl určitě já, pak jsem rád, že...že jste ráda. *Ukončil tak nakonec poznámku o ježdění po NY.* Jo, jo přesně tak, každý den stejné tváře, ale někdy jiné příběhy, občas je to až i kouzelné, někdy komické, jindy tragické, člověk by ani nepotřeboval televizi. *Ušklíbl se. Nad její prosbou o čaj se pousmál.* Tak to jste se trefila, je můj oblíbený, mám jich tu proto dost. A z čerstvé máty, nebo ze sáčku? *Ptal se ještě, zatímco vstal a dal vařit vodu. Jak povídala, tak se culil.* No, měla by tam být kytara. Určitě černá a světle hnědá barva, možná i jednu verzi aby byla transparentní bez pozadí, dalo by se? *Zajímal se, celý byl ale natěšený.*
*Bedlivě jej poslouchala, když mluvil o jízdě po NY a o tom, že on sám řidičský průkaz ještě neměl. Sama už se ale na to téma více nevyjadřovala.* To máte pravdu, člověk by z toho napsal několik knih, jak jsou ty příběhy někdy poutavé a přitom si řeknete obyčejná cesta hromadnou dopravou a ono to je docela vzrůšo. *Uculila se Aki a dala si pramen vlasů za ucho.*Pokud to bude možné a nebude vám to vadit, tak si dám ráda čaj z čerstvé máty, děkuji. *Pronesla a pohlédla na něj, než se na chvíli zamyslela.* Určitě dalo. Můžeme začít na tomhle a postupně to dolaďovat. Myslím, že to bude skvělé. Nedělala bych nic extravagantního, ale spíše něco jednoduchého, přesto výstižného, co se bude líbit .Už možná něco v hlavě mám, takže klidně můžeme pomalu začít, pokud chcete.
To mi povídejte, spousta spooousta příběhů. *Uculil se, než kývl.* pak tedy čerstvá máta. *Uculil se, načež sáhl do lednice, odkud vytáhl skutečně čerstvou mátu. Spokojeně jí vložil do hrnku, zalil vodou a hrnek jí podal společně i se lžičkou.* Tak to jste můj člověk. I normální je dobrý, ale čerstvá máta je podle mě nejlepší. No, každopádně, pojďme tedy na to, proč jste přišla. *Posadil se naproti ní a spokojeně se na dívku usmál.* Také bych udělal něco méně výrazného, možná vás budu jaksi opravovat, či říkat, jak by to mohlo vypadat přesněji. začal bych asi s tím, aby tam byl název obchodu a spolu s tím i logo kytary, přeci jen, jsme na ně přímo zaměřeni, máte v hlavě nějaký nápad? *Optal se.*
*Akamira přikývla.* Mám ráda mátu celkově, ale když už si mohu vybrat, pak je čerstvá prostě top, nad to nic není. A znám málo lidí, kteří jí mají tak moc rádi, jako já.*Pousmála se a převzala si od něj hrnek s čajem, ke kterému lehce přivoněla.* Voní moc hezky a děkuju. *Dodala, položila čaj na stůl před sebe vedle tabletu, který ihned na to zapnula.* Taky jsem pro, abychom začali. *Podívala se před sebe na stůl a když už měla tablet v provozu, najela si na požadovaný program a do ruky chytla tužku, se kterou na něm pracovala.* Takže tedy jméno obchodu. *Zopakovala nahlas a ihned jej začala do tabletu psát, když pak měla hotovo, hledala vhodná loga kytary, která mu ukazovala.* Písmo vybereme a teď už jen, která kytara vypadá nejlépe a víc se vám líbí? *Optala se, když mu jich pár ukázala, pokud si nějaký vybral ihned jej začala zakomponovat k textu, kterému ladila i písmo.*
*Remis e zaculil od ucha k uchu.* Asi mám ty kytičky nějak v sobě, přeci jen, víla je víla, co si budeme. *Pronesl. Věděl o tom, že jí Castor řekl o tom, kdo je, věděl taky ale, že jí už neřekl o tom, kdo je Remi. Proto se jen potutelně zaculil.* Nemáte zač, je přímo moje, kytek mám doma jak naseto...doslova naseto!! *Zasmál se nad svou poznámkou, než zalil čaj i sobě a posadil se, aby jí mohl nějak vést. Pohlédl pak an výběr, který mu dávala.* Hm, a víte že to je asi jedno? Asi aby to byla kytara, my máme opravdu vše, i když nějaká standartní by byla nejlepší. Ale takhle- vyberte tu, se kterou se vám bude lépe pracovat. *Uculil se a pozoroval ji.* No a co vy, Akamiro? vy jste odtud? Ah, pokud bych byl vlezlý, tak mne zastavte. *Mrkl na ni.*
*Když jí prozradil, že i on je víla, překvapeně na něj pohlédla. O Casovi věděla, to, že k ním patří i Remi, to už byla novinka.* Takže jste také víla jako Cas, to mi neprozradil, myslela jsem si, že jste jako já a že se jen znáte. *Lehce se zarděla a usmála se.* Tak to pak už dává smysl, že toho máte doma tak hodně. *Zazubila se a během toho, co spolu hovořili, vybrala jednu z obrázku kytar, které sedělo nejlépe a vložila jej k textu. *Dobře tak něco jsem vybrala a teď to jen budu dolaďovat a průběžně ukazovat a vy mi řeknete, zda ano, či to pozměnit, souhlasíte? *Optala se a pokrčovala dál, mezitím jej dál poslouchala.* A určitě nejste nějak vlezlý, ale kdyby něco ozvu se. *Mrkla na něj.* A ano, já jsem odtud, konkrétně z Manhattanu, takže jsem teoreticky místní, když to tak řeknu. A co vy? Když jste říkal, že jste víla, to jste asi ze stejného místa jako Cas nebo ne?
*Remi souhlasně kývl hlavou.* Ano, přesně tak,. Potkali jsme se vcelku vtipně, a ukázal mi zase cestu domů, když mě vzal na ples na zimní dvůr, za to mu vděčím. castor je super. A vy se znáte jak dlouho? Nebo jen z vidění? On totiž konkrétní moc není a nebyl. *Odůvodnil svůj dotaz. Nad její poznámkou kývl a zatímco ji poslouchal a v hlavě si formoval odpověd, tak jí po očku koukal pod ruce.* Tak to jsme rád, ale jak říkám, kdyby něco, řekněte, občas se prostě hodně vyptávám, to víte, zvedavost. *Ušklíbl se.* Manhattan? Hm, tam chodím často do Central Parku, ten je nádherný, občas tam hraju na kytaru. Já bydlím v podstatě pár bloků odtud, takže to mám opravdu kousek. V práci jsme ani ne do deseti minut. *Uculil se.*
Abych řekla pravdu tak moc dlouho ne. Známe se krátce, potkali jsme se v knihovně, tak nějak jsme oba zasedli u jednoho stolu a dali se do řeči. Byl milý a pozorný. *Pousmála se a vzpomněla si na jejich setkání, ovšem na to, že pak panikařila, už raději ne.* Tak když mě psal, taky toho moc neřekl, proto jsem byla překvapená, že jste jako on. *Koukla na něj a natáhla se po hrnku čaje, ze kterého se napila.* A opravdu v pořádku, zatím je to v pořádku. *Pronesla, když jí řekl, že se moc ptá. Ano upovídaný to teda byl. Aki na to nebyla moc zvyklá, ale momentálně jí to nevadilo. Zatím to zvládala dobře. Když pak odložila hrnek, opět se dala do práce, tentokrát už začala přidávat i barvy a zkoušet různě variace, které by k sobě šly nejlépe.* Někdo musí jezdit přes celé město a vy tom máte tak blízko, to vám muže hodně lidí jen závidět. A ano Central Park je úžasný, také jej ráda navštěvuji, už jen proto, že mám tři psy a ti prostě procházky potřebují. Vy máte nějaké zvíře? *Optala se pak, když už na to téma najela.*
Ah ano, to on Castor je, takový roztomilý chlapík. Ale, noc, potkal jsme ho i naštvaného, to je potom taky mazec. Ale jinak ano. je fajn. *Přitakal Remi na souhlas.* To víte, tajnůstkář, to my občas jsme. Ale nebojte, nemám důvod vám nějak motat hlavu nebo tak, no, pokud o vílách něco víte, víte i jaké dokáží být. *Ušklíbl se protočil nad tím nakonec jen očima.* Páni, tři psi? Jaké? jak se jmenují? *Zajímal se.* Ne, já nemám žádné, ale vím že Cas má, pak má známá taky, ale já ne. Já mám zato doma prales, ty květiny to je nějak moje. Bez nich bych si ten svůj byteček ani nepředstavil, asi něco podobného jako zvířata, jen já mám prostě....kytky. Ale nějaké jsou fajn, léčivé, zpracovatelné, jako třeba ta máta. *Zaculil se a opět jí nakoukl pod ruku.* Páni, jste šikovná, teda.. nevadilo by kdybych vám tykal? myslím, že věkově si budeme hodně podobní. *Usmál se.*
J8 ho naštěstí naštvaného nepotkala a asi jsem ráda. *Uculila se.* Rozumím o vílách už mi něco řekla moje přítelkyně , která je shodou okolností také víla a tak nějak mi o vás řekla. *Přiznala tiše a na malou chvíli přestala pracovat. Netušila, zda to mohla říci, když sama Zrak nemá, ale pokud to pochopil Castor, doufala, že tak udělí i Remi.* Rasa je to Husky a jmenují se Flamingo, Indigo a Echo. Musím říct, že dávají dost zabrat, ale jsou to miláčci. Jestli takhle vy máte rád květiny, pak mě jistě chápete. *Usmála se a znova se dala do práce, dávala si záležet, přece jen chtěla aby to bylo perfektní. *Děkuju, snažím se, snad se i výsledná práce bude líbit. *Poznamenala a na jeho otázku ohledně tykání jen přikývla.* Jsem Akamira, ale stačí jen Aki. *Podala mu ruku.*
Bu´dte, je pak dost ostrej. Když jsme se poprvé potkali, tak nás vlastně napadla jedna partička nevychovanců, no Castor jim dával. *zasmál se nad tou vzpomínkou.* Hm, tak tedy přítelkyně víla? A jak se jemnuje? třeba nji shodou náhod znám, i když, mravné víly, které by si udržovaly vztahy....no, to znám asi jen Castora. *Přiznal s úšklebkem.* Aaaa, husky znám, ti jsou rozkošní. A taky prý dost uřvaní, tak to musíte mít doma veselo, nemám pravdu? *Zajímal se dál. Když přijala jeho návrh na tykání, uculil se.* Mě říkají Remi, ale stačí...Remi. *Vrátil jí, než se zasmál.* No, tak to jsem fakt rád, že na tebe Cas narazil, protože co bych si asi počal. Nějak se to teď rozjíždí a došlo mi, že v tomhle ohledu mi chybí lidi. Tak tedy, budu rád za tebe. Tvorba na instagramu byla neodolatelná. *Mrkl na ni Remi spiklenecky.*
No Cas se jeví jako hodný a milý, takže si jej neumím představit jak s někým bojuje a je naštvaný. *Přiznala s úsměvem.* Možná jí znáte, zmínila jsem se i vašemu kamarádovi a nevypadalo, že by jí znal. Jmenuje se Lyria a nejsme spolu nijak dlouho, vlastně je to pořád tak nějak v začátcích, abych pravdu řekla. *Už jen při zmínce Lyrie jí zrudly tváře.* Tak teď už budete znát další mravnou vílu, asi. *Pousmála se a znova se napila, doufajíc, že rudá z jejich tváři co nejrychleji zmizí.* Těší mě Remi. *zasmála se spolu s ním až skoro vylila svůj čaj, proto jej raději opět odložila, vzala si tužku a pokračovala ve své práci.* Veselo to doma mám, nevadí mi to, tak aspoň není ticho a něco se pořád děje. Jak říkám, jsou to zlatíčka moje. *Dodala k tématu zvířat, na chvíli se dokonce zabrala do práce tak, že jí trvalo pár minut, než mu odpověděla.* Byly to náhody, co nás tak nějak svedly dohromady, jak mě a Case, tak pak to, že ti dal na mě kontakt. Tohle je něco, co mě moc baví a jsem ráda, že mohu pomoct a že se moje práce líbí.
Taak to jméno mi nic neříká, každopádně jsem za tebe určitě rád, jen pozor. Lidé bez Zraku, když ví to, co nemají...to je hodně, hodně prekérní byznys, má milá. Hlavně opatrně. *Mrkl na ní.* Ah ano, ale věř mi, mravných víl je skutečně po málu, většina má ráda reje, skotačení a hrátky, milování a orgie...*Hned ale přestal, když si všiml dívčiného překvapeného výrazu.* Buď ráda za tu Lyriru. *Zasmál se.* Tak to věřím, každá nová duše v domě přináší radost, a když už ne radost, tak děj určitě, ne vždy pěkný, že. Ale ti psi, to jsou oddaná a milá stvoření.*Přitakal.* A ano, ta práce...koukal jsem i an jiné, ale bud jsou zbytečně předražení a nebo je to...takové bez duše, to tvoje...přijde mi, že do toho dáváš, co můžeš ze sebe, a to se mi líbí.
Vím, už mi to říkala Lyria a Castor taky. Budu si dávat pozor, nechci mít nějaké problémy a ani nikomu problémy dělat nechci. *Pronesla tichým hlasem a jakmile mluvil dál o tom jaké víly jsou, znova se jí do tváři nahrnula červeň a ona na něj překvapeně hleděla.* Ehm jsem za ni ráda, to ano. *Zašeptala a sklonila hlavu, jak moc se teď styděla, načež pokračovala ve své práci, když se pak téma opět vrátilo ke zvířatům, oddechla si.* To máš pravdu, psi jsou věrná a krásná stvoření. Doma je veselo a procházky jsou úžasné i když pokud prší a je zima, nechce se nikomu ven, jenže ty němé tváře tě i tak donutí vstát a alespoň na tu malou chvíli jít ven.*Přiznala a pohlédla na něj.* Je to pocta, že sis mezi těmi všemi opravdu vybral moji práci, člověka to pak potěší a ví, že to dělá dobře a od srdce. *Usmála se a po chvíli mu ukázala konečný výsledek jeho loga. Šlo celkem o jednoduchou práci. Barvu pro celkový vzhled zvolila kávově hnědou. Uprostřed se nesl název obchodu, do něhož byla zakomponovaná kytara složená z not, aby tomu všemu dávala ten pravý nádech. Doladila to ještě o nějaké maličkosti, ale sama se sebou byla spokojená a doufala, že tak bude i Remi.*
Nejde tu o to, že ty by jsi dělala problémy. To si myslím, jak na mě působíš, že jsi na to chytrá dost, ono jde o to, aby jsi ty spíš neměla problémy. O ničem by jsi vědět neměla, není to moc bezpečné, ba naopak. Ale, nechci tě zbytečně děsit, pardon. *Omluvil se ihned, jen ji chtěl upozornit. Poznal nějak, že se necítila v onom tématu příjemně, ale to by nebyl Remi, aby si nerýpl.* Copak, Akamiro? Snad tě neznervózňují zmínky o vílích orgiích a jejich hravé povaze. *Pronesl, načež si přejel jazykem po rtech. Musel ji prostě potrápit.* Tomu rozumím, je to velká zodpovědnost, přebíráš ji za ty němé tváře a jsou an tebe pak upnuty. To chápu. S kytkama je to podobně, když je nezaliješ, tak umřou. A s námi taky tak. Taky občas potřebujeme lehce zkropit, a jak jsme to teď myslel nechám jen na tvé stydlivé fantasii. *Mrkl na ni.* Myslím, že budu s tvou prací spokojen. *Usmál se. Pak se podíval na ono logo.* No páni, to je ale moc hezký! *Pronesl a cvhilku na to koukal. *Teď mne napadá, co tu kytaru podélně přepůlit a mezi ty poloviny dát ten nápis? *Zkusiil.*
Tak nějak vím, že bych neměla nic vědět, ale Lyria to už všechno prozradila, snažím se dělat, že nic nevím a doufám, že to bude v pořádku. Ani nechci pomyslet na co, co bych měla za problémy já. *Pronesla tiše. Nebylo jí z toho moc dobře, ale snažila se to zvládat, měla po boku Lyrii a věřila, že společně to zvládnou a kdyby co, byl tu ještě i Castor, který by nějak pomohl, kdoví.* Možná trochu znervózní, ale to je v pořádku, tak nějak si to umím představit. Přece jen mám jednu za přítelkyni. *Usmála se a zase zrudla.* Tak hlavně krop s mírou ano ať není povodeň. *Odpověděla k jeho narážce a uculila se. Došlo jí co myslel a tak i odpověděla. Než se zadívala na svou práci a poslouchala jeho nápad.* Myslím, že to je dobrý nápad, dej mi chviličku a předělám to. Jinak s barvou jsi spokojený nebo chceš vyměnit nějak i ji? *Optala se zatímco realizovala jeho nápad.*
Nejspíše by ti vymazali vzpomínky, co an svět stínů máš, včetně Lyr, co tak hádám. Takže být tebou, opravdu to nikomu neříkám. Já a Cas, dobrý, ale ostatním nevěř, a když už se prokecneš, zkus dělat, že ten Zrak fakt máš. *Apeloval na ni.* Tomu rozumím. Víly jsou nevyzpytatlené, ale myslím, že když narazíš na tu pravou, co tě nebude chtít omámit a odtáhnout do Fjollu, pak je to v pořádku. *Zaculil se. Nad její další poznámkou se zasmál.* Snažím se, snažím se, věř mi to. *Zavrněl, než ji poslouchal ohledně jejího návrhu.* Vypadá to dobře, a myslím že to tak i sedne. Líbí se mi to, fakt jsi šikovná. Dělala jsi to vždy?
Aha, takhle, to bych asi nechtěla. Všechno to zapomenout, teď když to vím. *Špitla.* Lyria nic neřekne a vy dva také ne, jak říkáš a u ostatních si budu dávat pozor, abych se nějak neprokecla nebo neprozradila. A děkuju za varování. *Pousmála se na něj mile.* Tak zatím znám jen tři víly a myslím, že jste v pohodě, pokud z vás časem nevyklube něco jiného. *Uculila se a napila se opět svého čaje a i ona se pak zasmála spolu s ním ohledně tématu, na které se bavili, než se opět pustila do práce a předělala logo, tak jak si přál.* Děkuju, moc si vážím tvých slov, snažím se, aby se to líbilo. Ano, tak nějak vždy. Studovala jsem i grafickou školu a kreslení vůbec je prostě něco, co zbožňuju a dokážu u toho sedět i celý den. *Usmála se a když měla hotovo, výsledek mu ukázala.* Co myslíš teď? *Optala se zvědavě.*
Já si myslím, že by jsi to nechtěla, je to dost škoda a chbělo by ti to, to mi věř, moje milá. *Pronesl Remi soucitný tónem.* Není za co, jen si dej opravdu pozor na to, s kým se bavíš. Myslím, že kdejaký čaroděj by tě ihned zbavil vzpomínek, až na pár výjimek, ale ty nejsou taky moc časté. *Povzdechl si.* Nooo, u víl nikdy nevíš. *Mrkl na ni nakonec..* jde to vidět, jde ti to od ruky,. Talentovaní lidé jsou super, alepsoň mi to přijde, že každý má taklent an něco. A když už, tak třeba ii jen na to srát lidi. *Zasmál se. Když mu pak ukázala výtvor, obdivně nadzvedl obočí.* Páni, wowo, to je super!! avíš, že bych to asi takhle i nechal? Takhle sed mi to líbí! *Pronesl s obdivem.*
Dám si pozor, nebudu riskovat, protože tohle bych zapomenout nechtěla, teď už ne, když o všem vím a poznala jsem moc fajn lidi. A děkuju za radu, budu moc opatrná. *Pousmála se na něj mile.* To víš, grafika a vůbec kreslení je pro mě jako útěk od reality, takový odpočinek, když jsem veselá, kreslím, když jsem smutná, kreslím, je to lék snad na všechno. A s tím talentem máš pravdu, každý nějaký má. Což mě přivádí k myšlence, jelikož vlastníš tenhle obchod, určitě umíš hrát na kytaru, ale zpíváš? Nebo jen hraješ? *Optala se zvědavě, přece jen podle všeho měl k hudbě blízko a chtěla vědět, jak moc.* Jestli jsi s tímhle spokojený a už nechceš nic změnit, tak super. Popravdě i já jsem z výsledkem spokojená a líbí se mi to, vypadá to přesně jak jsme chtěli. Jednoduše, ale přesto dokonale. *Odložila tablet na stůl a vzala si hrnek s čajem.*
*NA to jí už jen kývl a mile se na ni usmál.* To bude asi nejlepší, má milá. *Pronesl ještě k tématu.* Rozumím rozumím, a rovnou ti odpovím i na otázku- me tohle přináší zase ta kytara. A jo, občas i ten zpěv, hraju,a zpívám, klidně něco předvedu, jestli chceš? *Optal se, ale pak púokračoval.* Občas si složím i něco svého, ale nikam to nepouštím. je to jen tak pro radost, hraju občas i po parcích a tak. hudba a hlavně ty kytary jsou pro mě...prostě kouzelné a nádherné věci, to musím uznat. *Usmál se.* Ano, moc se mi to líbí! Vzal bych si to ii v tom transparentu, kolik ti budu pak dlužný? Asi ti to dám v hotovosti, ať ti to nezdaní, nebo jakou platbu preferuješ? *Zajímal se.*
*Akamira seděla a v ruce svírala hrnek s čajem, poslouchajíc jak Remi povídá o hudbě a o tom, co má rád.* To je skvělé, pokud ti to nebude vadit, tak si ráda něco poslechnu, ať je to jen hra na kytaru nebo i zpěv. *Pronesla s úsměvem a když dopila svůj čaj, odložila prázdný hrnek na stůl.* Navíc je radost tě poslouchat, když o to mluvíš. Jde vidět, že to opravdu zbožňuješ a žiješ tím. *Usmívala se mile, než pak přešli k pracovním záležitostem.* Dobře takže to i to, skvělé. Mám radost, že jsi spokojený. Hotovost bude asi lepší a je to celkem 55 dolarů.
*Ihned kývl na souhlas.* Jasně, to nebude problém, moc rád hraji, a ještě o to krásným a milým dívkám. *Zavrněl spokojeně a sjel si ji pohledem od hlavy až k patě.* promiň, tohle dělat nebudu, vím že jsi zadaná. *Zasmál se nakonec.* Jo, to se stalo nějakou mou podstatou, hudba. Strašně skvělá věc. /Pronesl spokojeně. Na cenu kývl, vytáhl peněženku a Aki požadovanou částku podal.* Přijde to na mail, či? *Optal se, ale pak už na ní mrkl. a natáhl se vedle stolu, kde stála ve stojanu opřená jeho nová, tmavě hnědá kytara.* Hm, tak co ti zahraju. *Zamyslel se, než začal hrát písničku say u wont' let go. Po chvilce, když na to přišlo, začal dokonce i zpívat. Usmíval se, a musel sám uznat, že se nechal unést.* /Byl by někdy někdo, komu bych tu písničku zpíval tak, abych k němu cítil to, co se tam zpívám?/ *Ani si neuvědomil jak rychle, ale na mysl mu přišla jediná osoba. Jedna drzá, ale svým způsobem zajímavá upírka.* /Kurva kurva kurva, city, city city. Nebo ne? Co to je?/ *A než by se nadál už, dozpíval až do konce. Odložil kytaru, a podíval se na civilku.* Líbilo? *Zazubil se.*
*Aki se zasmála.* V pořádku, rozumím jak to myslíš. *Uculila se a když jí podal částku, kterou mu řekla, schovala si jí do tašky.* Ano pošlu, jen mi dej emailovou adresu a hned to tam budeš mít. *Pronesla a pokud jí to hned nadiktoval, tak vzala Aki svůj tablet, něco do něj naťukala a oba loga mu poslala.* Tak měl bys to tam mít, ještě si to prosím zkontroluj, snad jsem to opravdu poslala správně. *Sama ještě koukla a když viděla, že to skutečně poslala jemu, oddychla si. Pak se jen pohodlně usadila a zaposlouchala se do písně, kterou začal hrát a zpívat. Když skončil, jen se usmála.* Páni, tohle bylo nádherné, máš opravdu úžasný hlas a te text té písně. Wow. *Uculil se. Moc se jí to líbilo.*
*Remi kývl na souhlas a pak se usmál. Nadiktoval ji onu adresu a když odešly soubory, tak se ucululi.* Mám, super! Děkuju moc. *Zavrněl spokoejně ausmál se na ni. Pak už jen hrál a upíval, a když mu i to pochválila, tak se uculil znovu. Byl prostě takové sluníčko.* Děkuji, mám to prostě rád. baví mě to. *Pronesl a pak se zamyslel.* Hm, pokud nic nemáš, myslíš, že bych tě mohl někam pozvat? Třeba na oběd za to super dílo, co jsi mi vytvořila a třeba i více na poznání? Pokud tedy budeš pro a pokud máš volno, samozřejmě. *Mrkl na ni s úsměvem. Dívka to byla milá, to se nechat přeci jen muselo.*
Opravdu není zač. *Usmívala se, měla obrovskou radost, že se mu to tak moc líbilo. Těšilo jí to.* To že tě to baví, jde hodně vidět, už jen tím jak procítěné to bylo. Máš talent, opravdu. Ale tu píseň bys měl zpívat spíše někomu, kdo je ti srdcem blíž. *Uculila se sladce, už jen při myšlence, že by jí tohle zazpívala Lyria.* Dneska už kromě tebe nic jiného nemám, tak jestli chceš si ještě povídat mile ráda příjmu tvé pozvání. *Mrkla a začala si do tašky balit svoje věci, aby na nic nezapomněla.* A ty čas máš? Nebude vadit, že někam půjdeme? *Optala se, než jí došlo, že on je ten majitel.* Hm, až teď mi vlastně došlo, že jsi majitel a můžeš jít kdy chceš a kam chceš. *Zasmála se.*
*Nad jrjí poznámkou se Remi zamyslel. Nebo, nejspíše zarazil, pak se zamyslel. Nakonec ale jen mávl rukou.* Ale jdi, vždyť je to jen text od interpreta, a nic víc. *Zasmál se sám sobě, i když tam byly kapičky nervozity. Když ale promluvila o tom, že pozvání bere, tak se uculil.* No tak dobrá, hm, máš tu nějaký oblíbený podnik? Já jsem pro cokoliv, myslím, že jsem schopen si všude něco vybrat. Takže, je to na tobě, ty vybíráš, já platím, a na tom trvám! *Zvedl varovně prst. pak se zasmál.* Přesně tak, navíc, dnes mám mít volno, byl jsem tu jen díky tobě, čekal jsem, a vyplatilo se to. *Pronesl, načež vstal a sklidil její i svůj hrnek.* pak tedy můžeme!
Je to sice jen text, ale má hloubku a procítění. Kdejaká žena by za to byla ráda. *Pousmála a vstala, poupravila si bundu a prohrábla vlasy, načež si vzala svou tašku přes rameno.* Abych řekla pravdu tak přímo oblíbený ne, ale když už tedy mám vybírat já, tak co bys řekl na dobrou italskou kuchyni? Asi 15 minut cesty autem je jedna malá italský restaurace, párkrát jsem si z ní objednala jídlo a mají ho výborné, tak co na to říkáš? Může být? *Optala se jej s úsměvem, zatímco na něj koukala a čekala až bude hotový.* Takže volno, to je skvělé. *Usmála se a když k ní došel, odebrali se spolu z jeho kanceláře přes prodejnu ven, k dívčinému autu, které parkovala kousek od obchodu.*
*Na to Remi kývl na souhlas.* Tak s tím musím souhlasit. Ony ty texty jsou občas dost pěkné, jak míněním tak i slovy, prostě..no prostě krásné, to se nechat musí. Zajímalo by mě, zda ti co to skládali opravdu zpívali pro nějakou dívku, či to vymýšleli jen tak, hm, zajímavá otázka. *Uznal. když Aki zmínila onu restauraci, tak se uculil.* Tak to bude ta, kterou moc dobře znám, a těší mě, že zrovna italskou, sám jsem v Itálie strávil většinu svého života, Itálie je skvělá stejně jako její kuchyně. *Pronesl uznale a vyšel za ní. Po odsouhlasení si nastoupil n místo spolujezdce a zapl si pás.* No a ty jsi odtud i původvně? nebo, cestuješ? *Zajímals e dál.*
Já si myslím, že ti co je skládali, měli určitě inspiraci u sebe. Přece jen z vlastní zkušenosti, ať už to jsou emoce, pocity, myšlenky či vzpomínky, je takhle vymýšlí texty nejlépe, nebo alespoň jsem to u některých slyšela, když se je ptali, kde berou nápady. *Pronesla a když Remi souhlasil s jejím návrhem a dokonce řekl, že onu restauraci zná, jen se usmála, načež oba pak nasedli k ní do auta a následně na to vyjeli směrem k restauraci.* Já jsem se zde narodila, od mala jsem pak žila v Bronxu a ty jsi žil jen v Itálii a pak tady? Nebo byla ještě nějaká další místa? *Optala se cestou a když konečně dojeli, zaparkovala na parkovišti, oba vystoupili a zamířili dovnitř restaurace najít si volný stůl.*
Hm, tak v tom případě mě ale zajímá, kde berou inspiracii ti co skládají ten...ehm, rap? A tu agresivní hudbu, plnou nadávek a tak, vždyť to je přece hrozný. *Odfrkl si.* No, Itálie, potom New York, ale předtím dvanáct let Zimní dvůr, tedy, lesy zimního dvora. Bylo to tam...no, řekněme že kruté, taky jsem potom utekl, a jsem rád, že jsem to udělal. Přeci jen, ve Faerii nenajdu skvělý penne a rajčatovou omáčku, nu což? *Pronesl s úšklebkem.* Když vystoupili u restaurace, Remi podržel Aki dveře a pak ji dovedl až ke stolu. odsunul jí galantně židli a uculil se.* Tak jo, co si dáš? Máš něco oblíbeného, nebo zkusíš něco nového? Já asi zůstanu u klasiky, nějak dnes nejsem připraven an to zkoušet nové, takže si dám to, co vždy. *Usmál se fér od ucha k uchu.*
Možná, že to všechno taky nějak souvisí s tím co cítí, nebo prožili, jen to už není tak hezké, bohužel. I když kdoví, kde oni berou inspiraci, tohle je jen můj typ. *Pokrčila rameny a když jí odsunul židli, aby si sedla jako první, mile se na něj usmála.* Hm, já asi dneska také nebudu zkoušet nic nového, mám ráda osvědčené věci, takže asi tak. *Uculila se na něj, než se pak zamyslela nad tím, co řekl o tom, kde žil.* Nedivím se ti, že jsi nakonec přišel sem, když to tam bylo tak zlé jak říkáš. A tady ses snad měl lépe nebo ne? Teda myslím, předtím, teď vypadáš, že jsi šťastný a spokojený.
*Nad tím, co řekla, se zaymslel.* Hm, je možné, že máš pravdu, jak by také ne. *Uculil se s úsměvem.* A ano, tady jsem spokojený. On, i když je to, jak to říkají, jen váš svět, tak má svá kouzla, své příběhy, a to je to, co se mi na tom líbí. Je to prostě o tom si něco najít, něco, co budeš moct obdivovat, něco, co tě zaujme a bude bavit. A to se snad najde všude. *Pronesl. Pak už si objednal stejně jako Aki jídlo. Další asi dvě hodiny strávili povídáním, než se oba rozloučili a Remi spokojen s celým dnem se dal nakonec na odchod ke svému domovu.*
To máš pravdu, i když náš svět dokáže být stejně kouzelný jako temný ale hádám, že to tak bude asi všude i tam u vás. *Dodala ještě než si vybrala jídlo, které si tady většinou dávala. Během jídla si oba ještě dlouho povídali a bavili se, než se rozloučili. Aki pak nastoupila do svého auta a vyjela směrem k sobě domů, čekala jí ještě dlouhá procházka se svými psy.*
*Bylo něco kolem jedenácté hodiny v noci, když Alessandra projížděla na své černé motorce značky Yamaha R15 nočními ulicemi Queensu. Oděná do černých přiléhavých kalhot, černého tílka a kožené bundy stejné barvy. Měla zrovna po schůzce, ale už co z ní odcházela ke svému stroji měla divný pocit. Proto rychle nahodila přilbu, nasedla a po nastartování vyjela. Její jízda byla vždy rychlá a místy i šílená, zvlášť když noční ulice byly skoro prázdné. Ani dnes to nebylo výjimkou, jenže právě dneska k tomu měla důvod. Aless byla vnímavá a brzo jí došlo, že jí někdo sleduje. Svého pronásledovatele neviděla, ale věděla, že je za ní. Proto přidala na rychlosti a jela dál za občasného ohlížení se za sebe a kolem sebe. Zrovna odbočovala do další ulice, aby co nejrychleji zmizela, když se najednou něco mihlo kolem ní, než jí však došlo o co nebo spíše koho se jednalo, někdo jí v plné rychlosti srazil z motorky, když po ní z boku skočil. Upírka nestačila nic dělat, ze své motorky sletěla na silnici a než na ni tvrdě dopadla, ještě se několikrát přetočila až jí z hlavy spadla i motorkářská přilba. Kdo byl ten útočník poznala hned, jakmile za sebou uslyšela zavrčení. Pozvedla hlavu a hleděla do tváře asi třem vlkům.* Kurva! *Ulevila si a rychle se postavila nevnímajíc bolest jak na hrudi díky zlomeným žebrům, tak zlomeného zápěstí a dalších mírných pohmožděnin, jež při pádu utrpěla.* Zmizte vy hnusní čoklové. Nebojím se vás! *Zařvala na ně naštvaně a připravila se k útoku. Ona nebyla ta, která utíkala a nehodlala to udělat ani teď. Sehnula se k ležící motorce na zemi a v rychlostí vytáhla dvě zahnuté dýky ve tvaru drápu. To už se ale na upírku hnali všichni vlci, kteří se snažili jí co nejvíce drápy zranit, ovšem ani jeden nekousl. Nebyli tady, aby jí zabili, ale aby předali vzkaz a ona to pochopila, ovšem nenechala se jen tak a bránila se. Což se také dalo poznat v podobě občasného bolestného zakňučení. Ona sama se držela, aby nevykřikla bolestí, ale když jí jeden z nich skočil na záda a donutil jí tak padnout na kolena, druhý po ní skočil zepředu a své drápy ťal tak, že se Aless nesly tři dlouhé a hluboké rány z levé tváře na krk a z něj i na rameno. Cítila jak ji z ran vytékala krev a nejen z téhle, ale i těch ostatních. Další hluboké rány měla na stehně, táhnoucí se odshora dolů, na zádech a přes břicho táhnoucí se na pravý bok. Bunda, kterou měla na sobě ležela už o kus dál na kusy a dívka klečela na zemi, držíc ještě v jedné ruce nůž. Ani tak však nehodlala boj vzdát a byla připravená až po ní zase skočí, že se tentokrát ubrání, jenže vlky něco vyrušilo. Zvuky, či něčí hlas, jelikož se otočili. Alessandra se snažila vstát, ale nakonec se jen zapřela nezraněnou rukou o zem.*
*Remi se domů zrovna vracel ze svých typických, nočních procházek. Z času kdy si nechával vše jen tak proudit hlavou, v čase, kdy s ním moc do řeči nebylo. V čase, kdy byl nepříjemný jako osina v zadku, a i kdyby se dělo cokoliv, asi by odešel a nechal to tak. Nešlo-li by tedy o to, kdyby někdo šel po někom jemu blízkému. Na sobě měl oblečené černé kalhoty s páskem se stříbrnou přezkou, černé, společenské boty a bílou košili zastrčenou do kalhot s rozpelými knoflíky u krku a vyhrnutým rukávem. Ano nevěděl, kam mu myšlenky utíkaly, ale cítil, že nebyl až moc duchem přítomen. Proto mu nejprve ušel povyk na ulici, nebo spíše, tak nějak se tomu ani nevěnoval. Až potom, co se partička přesunula do středu ulice, zpozorněl.* /Hmpf, vlci. Určitě nějaké nedorozumění s upíry, s těmi se nebudu vůbec angažovat, to je jejich věc, jejich boj./ *Pak mu ale do očí padla ona dívka.* /Alessandra?!?/ *V ten moment jako kdyby mu ale přeplo. Celý se napl.* Hei!!! *Zařval po nich, ale to už běžel jejich směrem. Přitom se rozhlížel po zbrani. Místo toho, aby jim běžel ale napřed to oběhl k Aless, které věnoval jen letmý pohled. Všiml si tak, jak zraněná byla a to jej naštvalo ještě víc. Vytrhl jí jednu dýku z ruky, přičemž se prosmýkl kolem jednoho vlkodlaka ke druhému. Ještě, než tak učinil, nechal vytvořit pár svých iluzí, aby na útočníky útočili také a mátly je. Mezitím skočil na jednoho z vlků, vydrápala se mu na záda a zezadu mu nožem přejel škubnutím přes hrdlo. Zatímco vlk chrčel v posledních svých chvilkách, když padal k zemi dusíc se vlastní krví, se pomalu Remi vydal k dalšímu z nich, tomu snad největšímu, kterého jeho iluze zahnaly až směrem ke kousku zelně. Vzpomněl si na to, co tehdy udělal Castor a tak mávl rukama, přičemž Vlka chytlo pár výhonků společně s kořeny nedalekého stromu. To už se ale na Remiho hrnul další vlkodlak. Na toho se fér jen otočil, mávl druhou rukou, kterou mu rozvál vzduch kolem tváře, což zapříčinilo, že se nemohl nadechnout. Hnal ho vztek, strach, jeho momentální rozpoložení, hnaly ho vzpomínky, to, jak viděl v podobném stavu jeho milovanou Soph. Hnalo ho to vše. Ještě chvilku nechal magii působit, než ale padlo monstrum udušeno k zemi. Pak už fér naštvaně dokráčel až k poslednímu, žijícímu vlkodlakovi, který sám krvácel z ran, jež mu způsobila Alessandra.* Kdo vás poslal, ty odporný prašivče? *Zavrčel mu u tlamy.* A nebo, ne je mi to jedno. Tohle ber jako upozornění. Ještě jednou ty nebo kdokoliv z tvé party, smečky, nebo kdokoliv sáhnete na tuhle upírku, tak tě potká stejný osud, ne-li hůř. Rozuměl jsi mi?
*Byla překvapená, když se vedle ní najednou objevil Remi. On byl totiž ten poslední, koho by zde čekala. Proto, když pozvedla hlavu na něj s překvapením hleděla a stejně tak byla zmatená u z toho, že on sám se na vlkodlaky hnal. Nechápala jeho chování už od posledně a teď? On jí snad bránil? Ale proč by to dělal? Nesnášeli se, hádali se, jo občas měli slabé chvilky, kdy si dokázali povídat a v posteli to klapalo, ale i tak, byli každý tak jiný. Čekala by, že jí ještě řekne nějakou svou provokační poznámku, rýpne si, ale on neřekl ani slovo, jen se na ní podíval a hnal se na ně. Ona klečíc stále ještě na zemi, jej pozorovala. Vlci svou pozornost ihned věnovali férovi, který se vedle upírky objevil. Bylo jim fuk, co říkal, oni měli svoje rozkazy a striktně se jích drželi. Takže když se se na nich hnal a udělal k tomu ještě iluze, snažili se zjistit, která z nich byl pravý fér. První vlk však nestačil nic ani udělat, jeho krk ihned prořízlo ostří a on padl k zemi mrtvý. Druhý vlk to sledoval a začal sám útočil na iluze, jež se na něj vrhly, ale i přes veškerou snahu jej po chvíli zahnaly o něco dál až k malé zelené ploše. Vrčel, pokoušel se kousat, dokonce se už chystal skočit po jedné z Remiho iluzi, jenže v tu chvíli jej zachytily kořeny stromů a on jen s naštvaným zavrčením sebou trhal, ovšem marně. Poslední vlk se rozeběhl naproti Remimu, nějak odtušil, že by to snad už měl být pravý fér a tak se na něj chystal skočit, ovšem ani jemu to nějak nevyšlo, když mu pomocí magie Remi vzal vzduch a on se začal dusit. Lapal po dechu, než nakonec stejně jako jeho první padl k zemi bez života. Alessandra sledovala počínání Remiho. Její překvapení neznalo mezí, neřekla by to do něj, že se dokáže až takhle rozčílit. Když pak viděla, že už zbyl jen poslední největší vlk, jenž byl chycen do spáru kořenů a fér s ním mluvil, pomalu se postavila a dokulhala až k nim. Sama byla rozčílená a rozhozená z celé situace. Věděla, že se při obchodě něco pokazilo, ale netušila, že to bylo až tak zlé, že klient na ni pošle své psy. Proto aniž by něco řekla, došla až k vlkovi, pevně chytila jeho hlavu a silným a rychlým trhnutím mu zlomila vaz. Chvíli hleděla na jeho mrtvé tělo, než svůj pohled věnovala Remimu naproti. Jednu ruku si položila na bolavá žebra a tiše zamručela. Kosti i hluboké rány od drápu se začaly hojit, ale velmi pomalu, jelikož byla upírka slabá z nedostatku krve, přece jen poslední dávku měla před dvěmi dny, ne-li třemi.*
*Ani Remi nestačil nic říct, nic udělat. Ještq chvilku hleděl na mrtvá těla, než zavrčel.* Zatraceně! *Pronesl, než skryl mrtvá těla pomocí iluze. Pak se otočil na Alessandru.* Musímě jít, za chvilku to pomine. teď musíme zmizet, hned. *Pronesl, než chytl Alessandru do náruče.* Bydlím už jen kousek, opovaž se mě do té doby pokousat, Alessandro. *Zasyčel nepříjemně, ale zároveň se tam mihl i strach. Pak ač to neměla ráda, vnikl do její mysli, přičemž jii dokázal očarovat tak, aby se cítila jako lehce omámená, ale uklidněná a přiospalá. Nechtěl riskovat to, že po něm po cestě k němu skočí. Pevně si ji proto chytil k sobě, načež svižným krokem zamířil směrem, kde měl mít svůj byt. Po cestě se na ni jen letmo podíval, aby si zhodnotil její stav.* Doma mám něco, co by ti to snad mělo i urychlit, budeš v pohodě. *Sám ale nevěděl, jestli ujišťoval ji a nebo sebe.*
*Ani nestačila nic říct a už jí vzal do náruče nesoucí si jí domů. Aless se jen otočila přes jeho rameno a pohlédla na svou motorku, která tam zůstala ležet u krajnice na boku.* Nekousnu tě, když mě teď pustíš, musím vzít tu motorku, nemůžu jí tu nechat ležet.* Zamručela, jenže to už pocítila jak je najednou unavená a malátná. Byla v pořádku tak jak? A pak jí to došlo.* Zase mi lezeš do hlavy, sakra nech toho!* Zavrčela a ošila se mu v náručí, načež hned na to bolestně sykla, když se ozvaly její zlomené kosti.* Ano? A co mi pomůže? Máš snad doma krev?* Rýpla si a pohlédla na něj. Jeho bílá košile se už pomalu barvila do ruda její krví. Chtěla ještě něco říct, ale nakonec to nechala tak, jeho magie na její mysl dělala svoje a ona si tak jen opřela svou hlavu o jeho rameno a zavřela oči.*
*Nic jí neodpověděl, neměl náladu na její vtipkování ani ironii, a ani sarkaskmu. Prostě si ji nesla dál. Když došel ke dveřím, jen si odemkl, vyjel do patra, otevřel byt a zakopl za sebou dveře. Dívku pak odnesl do koupelny, kde jí posadil na vanu a rozvítil.* Seď a ani se nehni. *Zavrčel, načež odběhl. Přiinesl si zpátky pár jakýchsi lístečků a květů fialové barvy, stejně tak jako i nůžky. Bez řečí přestřihl Aless její oblečení a stáhl jej, načež mezi prsty rozetřel ony květiny a natiskl a roztíral po ranách. pak ale tiše zavrčel a ze zadní kapsy kalhot vytáhl dva balíčky krve, jež jí podal.* Musíš teď chvilku odpočívat, dopij to a vezmu tě lehnout si do postele. Přes noc by se to snad mělo zhojit. *Zamumlal.*
*Když nic neřekl, byla docela ráda. Sama v tuhle chvíli neměla moc co říct. Jen se k němu víc přitiskla a nechala se odnést až k němu domů. Když jí pak posadil na vanu a někam odběhl, zamračila se. Nelíbilo se jí, jak na ni vrčel a byl nepříjemný. Na to, že jí rozstříhal oblečení a nechal jí jen ve spodním prádle, jen tiše zamručela. Seděla tiše a sledovala ho, co dělal. Pokaždé, když se dotkl nějaké rány, tiše sykla.* Odkud máš krev a proč jí máš doma, když jí nepotřebuješ? *Optala se zvědavě, když jí podal dva sáčky. Nebyla zvyklá na takovou péči od nikoho, vždy když byla zraněná, postarala se nějak o sebe sama, ale teď byla u něj a on jí ošetřoval a ještě jí dal i krev? Odkud a proč jí měl doma? Natáhla se pro ně zraněnou rukou, načež jí hned na to stáhla. Druhou, zdravou rukou si chytila tu zlámanou a jedním prudkým škubnutím si pár zlomených kostiček v zápěstí napravila správně, přičemž bolestně zaskučela.* Musím se i umýt, jsem od krve. *Pronesla pak tiše, než si konečně vzala jeden sáček krve, otevřela jej a napila se.*
Umyješ se,a le až s tebou skončím a hlavně až začnou působit ty bylinky. *Na předešlou otázku jí neodpověděl, místo toho počkal, až dopije načež vzal Alessandru opět do náruče a tentokrát ji odnesl do ložnice do posetele, kam ji položil. Pak sii podešel kousek od ní, než si zajel rukama do vlasů.* Co to kurva bylo? *Zařval v dalším momentu.* Co jsi zase kde dělala a vyváděla, pane bože!! *Křikl a kelk si před ní.* Víš o tom, že tě mohli zabít? Mohla jsi být mrtvá, sakra, proč by jsi si co začínala s vlkama? Pokud máš nějaký byznys, tak ho zatraceně nějak kroť a dej si bacha na to, s kým co uzavíráš a co si diktuješ, bože, proč vlci? ty jsi se asi uplně pomátla Alessandro!! *Jančil dál a dál.*
*Nad jeho výrokem, že ještě do sprchy nemůže, jen protočila očima, ale dál už to nekomentovala. Chtěla se zvednout, ale to už jí on vzal opět do náruče a odnesl vedle do pokoje, kde ji posadil na postel. Než však stačila něco říct, začala křičet. Upírka na něj překvapeně hleděla, čím víc však na ni křičel, tím víc se mračila. Co si to dovoloval? Jak jí mohl říkat, co měla a neměla dělat? Měla toho plné zuby. Skočit do řeči mu sotva mohla a tak udělala jedinou věc, která jí napadla a mohla jej konečně umlčet. Posunula se více k okraji postele, přitáhla si ho k sobě a umlčela jej polibkem. Bylo vidět, že to nečekal, protože když se odtáhla, hleděla na ni překvapeným pohledem a mlčel.* Fajn konečně mlčíš. *Zamračila se.* Tak aby bylo jasno, ty tu nebudeš po mě řvát jako po malém dítěti, na to nemáš žádné právo. A co se týče toho, co se stalo. Já netušila, že se něco zvrtne a už vůbec ně, že na mě pošlou vlky. *Křičela teď na oplátku ona na něj.* A opravdu nevím, proč tu teď do hajzlu ječíš ty na mě? Tobě to přece může být jedno, jestli umřu nebo ne. Proč se o mě tak staráš? Proč mi pomáháš? Proč jsi mě vzal k sobě domů a ošetřil mě? Proč do hajzlu ta starost! *Křičela na něj už frustrovaně, byla z dneška rozhozená, naštvaná a mimo a on jí v tom rozhodně nepomáhal.*
Protože mi na tobě záleží zatraceně!!! *Zaječel nazpátek a sám se zarazil nad tím, co řekl.* /Tak, teď není cesta zpět./ Záleží mi na tobě, a sám nevím proč!! Mám tě v hlavě a sám nevím proč! Dostala jsi se mi nějak pod kůži a sám nevím proč!! A jo, štve mě, mrzí mě... prostě nechci, aby jsi trpěla, bojím se o tebe, okei? Bojím se toho, že stačilo ještě kousek a mohli tě zabít, ale proč, to se mě neptej! protože já ti odpovědi nedám, já je nevím! *Odmlčel se, než se zase nadechl.* Nevím, co to je a nevím, proč to cítím právě k tobě, k někomu, kdo mě nesnáší a má mě za blbečka, nevím, proč, nevím to Alessandro. Vím jen že chci, aby...aby jsi byla v pořádku. *Ztišil nakonec hlas. Ještě chvilku na ní koukal, ale jako kdyby její pohled pálel, ne, jako kdyby jej pohled na ní pálel. proto jen rozhodil rukama a zamířil do kuchyně, kde začal hledat láhev nějakého alkoholu.*
*Když po ní křikl první větu, už se nadechovala, že na něj začne křičet taky, ale v momentě, kdy jí došlo, co vlastně řekl se jen zarazila. A čím víc pokračoval, tím zaraženější byla. Když pak odešel vedle do kuchyně, ještě chvíli ta jen tak seděla a snažila se vstřebat jeho slova, než si prohrábla vlasy a po chvíli vstala z postele. Nevěděla, co má teď říct, ani co má udělat. Tohle pro ní bylo nové a děsilo jí to. Nikdy jí totiž nikdo neřekl, že by pro někoho něco znamenala, že by někomu na ni záleželo nebo se o ni bál, staral se. Bojovala s tím se znova posadit a jít za ním. Nakonec se přece jen odhodlala a pomalu došla do kuchyně, kde zůstala stát ve dveřích hledíc na něj. Už chtěla něco říct, ale najednou jako kdyby ztratila slova.* /Do hajzlu, co se to se mnou děje? Proč mě tím tak rozhodil?/ *Nesly se jí hlavou jedna myšlenka za druhou.*
*Kopl do sebe už druhou sklenku, než se na to ale vykašlal a napil se rovnou z lahve. Když si pak všiml Alessandry mezi dveřmi, tak jen zavrčel.* Měla by jsi ležet, co tu sakra děláš, chceš aby ti bylo hůř? Ty bylinky potřebují aby jsi se moc nehýbala, když budou působit, tak ve tvém vlastním zájmu si jdi prosimtě lehnout, okei? Až ti bude lépe, ještě před svítáním tě doprovodím domů, aby jsi tu zase nezůstala přes den. *Sykl, načež k ní došel a chystal se ji zase vzít na ruku. Nevěděl, co to do něj vjelo, ale došlo mu, že si asi záříná odpovídat on na tu otázku, co k té holce vlastně cítí. nebo spíše, přicházet na to, že city k ní nejsou jen laxní a sebestředné, tak jak myslel a jak i plánoval.*
*Zamračila se na něj, už měl dost toho, jak na ni vrčel. Pro dnešek toho měla už všeho plné zuby.* Přestaň na mě už kurva vrčet! *Zavrčela naštvaně. Nerozhodil jí ani tak ten útok, na to nějak byla zvyklá, ale jeho slova, to co řekl. Snažila se udržet v klidu, nedát na sobě nic znát, ale moc jí to nešlo. Už tím, že netušila ani co říct.* Možná bude lepší, když prostě odejdu hned teď. *Zamručela a než jí stačil chytit za ruku, otočila se a odešla do koupelny, kde měla věci, jenže jí nedošlo, že už nemá co na sebe, když jí je rozstříhal. Neměla u sebe ani mobil, ten ztratila při pádu z motorky. Tiše zaklela a prohrábla si vlasy, než se vrátila do pokoje. Byla frustrovaná, naštvaná a nervózni z Remiho chování. A nejen z jeho, ale z toho, co začínala cítit i ona. Říkal, že ho nesnáší, ale ona si tím už nebyla jistá. Všechno se to v ní mísilo a bojovalo. Její vlastní pocity, které se v ní rodily jí začínaly děsit. Možná by měla nakonec odpočívat, ale teď to prostě nedokázala, proto pochodovala po pokoji sem a tam. Zastavila se až když došel i Remi.* Co, zase po mě začneš ječet? Tak prosím, začni. *Zamračila se, když na něj pohlédla.*
Tak a dost!! *Zvýšil už Remi hlas.* Přestaň tu předvádět histerický scény, jen jsem ti chtěl zachránit život, měla by ji být vděčná!! *Ani si sám neuvědomil, že jak byl rozčílen, povolily tak i všechny iluze, které přeci jen, jako člen národa Gwyllion skrýval. Bělmo jeho očí zčernalo, po krku a tvářích mu vystouply černé žilky. Konečky prstů mu stejně tak ztmavly a žíly , jež měl odhalené, nabraly černou barvu. Stejně tak pobledla i jeho pokožka, špičaté uši nabraly tmavšího, popelavého odstínu a odhalily několik dírek po náušnicích. Když si ale uvědomil, co se děje, tak se zarazil, načež vše zase pozvolna zmizelo. On na ni jen chvilku hleděl, než se mu oči zaleskly slzami a on se vypařil opět zpět do kuchyně, kde se opřel pažemi o linku a polykal slzy. Nechtěl, aby ho někdo takhle viděl. nesnášel tuhle svoji podobu, a nechtěl, aby si jej tak někdo pamatoval.*
*Už na něj chtěla začít ječet taky, ale v momentě, kdy viděla jeho pravou podobu, zůstala na něj němě zírat. Za svůj život potkala dost víl, ale nikdy nespatřila jak doopravdy vypadají. Ještě chvíli jen stála na místě, než se pomalu vydala za ním. Ve dveřích se zastavila a chvíli přemýšlela, ale nakonec šla dál až k němu. Stála za ním a aniž by to on čekal, zezadu jej objala kolem pasu a natiskla se k němu. I samu sebe tímto gestem překvapila.* Ale já ti vděčná jsem. *Pronesla po chvíli tiše.* Já jsem jen nervózní z tebe, z toho co děláš a říkáš a nevím jak to zpracovat. Protože jsem zmatená a snad poprvé v životě vyděšená. Z tvých slov a z toho, co se honí hlavou mě. *Přiznala tiše a dál jej objímala.* A pokud jde o tvou podobu, tu pravou. I když si to nemyslíš. Líbíš se mi i tak. *Špitla. Právě v tuhle chvíli to byla opravdu jen zranitelná holka, která bojovala z vlastními emocemi a city, které byly pro ní doposud neznámé.*
*Tak nějak vůbec nečekal, že by za ním šla. Nečekal, že by přišla, čekal spíše, že odejde. Že se prostě sebere a půjde pryč. Ale ona ne, ona zůstala. Zůstala a ještě k tomu jej tu jemně konejšila. Sám se tomu divil, nejprve sám nevěděl, co říct a jak se zachovat. nakonec se ale otočil a zadíval se na ní.* Ty...neodejdeš? *Špitl tiše, hledíc jí do tváře. Teď se nepřetvařoval. Nechal, aby mu po tváři stékaly slzy, nechal tomu volný průběh a hleděl na Aless před sebou.* Co tohle všechno je? Co to má zanmenat? myslím, ty city, to, jak se chováš, neznám tě, Aless. Nevyznám se v tvé tvojí masce, v tom, jak ji chvilku máš a pak zase ne. Co po mě vlastně cheš? *Optal se nakonec.*
*Když se otočil, i ona na něj hleděla.* Já nevím, co to je, nevím jak ti na tvé otázky odpovědět, prostě to nevím. Řekla jsem ti, že jsem zmatená a vyděšená z toho, že ses mi i ty dostal pod kůži, že tě mám plnou hlavu a nevím proč. Momentálně se nevyznám ani já sama v sobě. Já tohle neznám, nevím jak to mám zpracovat, nevím jestli je dobře, že to cítím, nebo špatně a frustruje mě to, protože do háje nevím, co se to se mnou děje, co to sakra ty se mnou děláš. *Koukala na něj, než pohled sklopila a koukla do země.* Chtěla jsem jít, ale něco mě donutilo zůstat a jít za tebou. Jenže teď mám pocit, že bych asi jít měla. *Pronesla, než jej obešla a chtěla jít pryč.*
*Remi se za ní díval. Nechápal to, zase to nechápal. proto se jen ušklíbl a rozhodil rukama.* A je to tady zase. *Ulevil si, prohrábl si vlasy a zadíval se na ní.* Zase nevím, jestli zůstaváš, nebo odcházíš. Zase nevím vůbec nic. Zase jsem zmatený a ztracený a ty tomu moc nepomáháš. Alessandro zatraceně! *Křikl, nevěděl ale, jak dál pokračovat, proto jen namáhavě vydechl, než se na ní podíval.* Tak fajn, fajn. *Zamumlal, než zvedl jeden prst a koukl na ní.* Pokud teď projdeš těmi dveřmi a odejdeš, už se ale nevracej. Pokud teď chceš odejít, tak jdi ale na dobro. A nebo si tady sedni, uklidni se, začni se chovat nějak normálně a zkusme přijít na to, co se děje, hm? perotože ne, já si nenechám mást palici, to ode mě nečekej.
*Zastavila se a otočila se na něj.* Mást palici? To říkáš ty mě? Ty, který jsi mi řekl, že ti na mě záleží, že se o mě bojíš a všechny ty další věci? A co mám sakra říkat já. Po těch tvých slovech jsem zmatená zase já sakra. *Křikla teď zase ona na něj a prohrábla si vlasy, než si pak povzdechla a tiše bolestně zamručela, když jí začaly srůstat kosti v těle. Posadila se na židli a chvíli mlčela. Nechtěla odejít, něco jí tu drželo a věděla, že kdyby to udělala, litovala by. Jenže měla taky pocit, že jí tady vlastně ani nechce.* Myslíš, že jsi jediný, kdo nic neví? Jenže ani já nic nevím. Vím jen, že jsem s žádným chlapem netrávila tolik času, jako s tebou, že mě to k tobě táhne a chci s tebou trávit chvíle, protože i mě na tobě záleží a asi víc než jsem původně chtěla. Protože, když jsem s tebou, jsem tak nějak sama sebou a nevím jak jsi to do háje dokázal. *Do očí se jí nahrnuly slzy, sklopila proto hlavu, aby to neviděl. Byly to její první slzy za posledních 80 let.*
*Poslouchal ji a aby řekl pravdu, vztek jej pomalu opouštěl. Nakonec si jen povzdechl, vzal dvě sklenky, jednu postavil před sebe, druhou před ní a vrchovatě nalil alhokolu.* Dej si, asi to potřebuješ, stejně jako já. *Kopl do sebe obsah a nalil si znovu.* Hele, nevím co to je, ale něco to je. Na nás je teď, abychom se rozhodli jestli to udusíme a uhasíme, nebo budeme zkoumat, co je to vlastně zač. *Pronesl návrh, opřel se rukama o stůl a zadíval se jí do očí.* Byla by jsi ochotná se mnou přijít na to, co to je mezii námi za jiiskřičky? *Optal se jí.*
*Celou dobu seděla se sklopenou hlavou, až když si brala sklenku s alkohole jí zvedla, aby do sebe také hodila celý obsah sklenky, tu pak prázdnou postavila na stůl a zadívala se na něj.* Ano, jsem ochotná s tebou na to přijít. Chci vědět, co se to děje, proč se cítím, tak jak se cítím. Jen netuším jak, ty máš nějaký nápad? *Optala se jej a sama se ujala lahve, načež oběma nalila opět do plna. Sama pak tu svou do sebe zase hodila na ex.
*Remi na ni ještě chvilku koukal, než se posadil na židlii vedle ní a složil si ruce do klína. Zamyslel se, než an ní koukl.* No, já ani nevím. Už to je dlouho, co jsem se s někým bavil o nějakých citech a tak, ale...no...snad na to přijdeme. *Proensl, načež zavládlo na moment trapné ticho.* Ze všeho nejdřív by jsi ale měla jít zpátky do postele...prosím. *Zadívals e na ni a vstal, natáhl k ní ruku a čekal, až se jej chytne, aby jí pomohl na nohy a zpátky do postele.* Opravdu by jsi měla odpočívat, víš? *špiitl tiše, když se na ni díval.* Nějak nechcii, aby ti bylo ještě nějak hůř. *Zamumlal.*
Já se o citech nebavila s nikým. Teda kdysi jsem cítila něco, ale to bylo něco jiného, ne city mezi ženou a muže. To je pro mě cizí a nové. A snad přijdeme. *Špitla a když se postavil a natáhl k ní ruku, chytila se ho a postavila se, jenže nějak ztratila rovnováhu a padla mu do náruče.* Ta postel bude asi dobrý nápad, myslí, že si půjdu odpočinout. *Koukla se nahoru do jeho očí.* Dáš mi aspoň triko na spaní nebo mám být raději jen ve spodním prádle? *Pousmála se na něj.*
No, ještě že jsi zmoudřela. *Pronesl kousavě. Hned, jak ji doprovodil do pokoje a položil ji na postel, se vydal ke skříni, odkud pobral své jedno triko, které jí pomohl obléknout.* Máš ještě hlad? *Optal se, zda by neměl ještě dojít pro pár balíčků krve. Pak tam ale jen tak seděl a nevěděl, co říct, nevěděl, jak začít.* No, já jen se Soph tehdy, ale to už je pryč. Od té doby jsem sám sobě řekl, že budu nedostupný a nenechám se od nikoho na city zviklat, protože by mi to akorát ublížilo a udělalo zranitelným. City, obecně. Jak silné přátelské, tak pak i ty...no, milostné. *Zhodnotil.* proto jsem se tak divil tomu, co se to mezi námi děje, co se to se mnou děje. Protože tehdy jsem si slíbil, že už se takhle nikomu...neotevřu. *Mluvil dál a bylo slyšet, že se mu chvěl hlas.*
*Nad jeho poznámkou jen zavrtěla hlavou a lehce protočila očima. Když jí pak uložil a pomohl obléknout, pousmála se na něj. Sama si za sebe dala ještě pár polštářů, aby neležela úplně. Jen co pak zmínil o krvi a hladu, přikývla lehce hlavou.* Asi bych si ještě jeden dala, přece jen to léčení chci urychlit. *Pronesla a sledovala ho, i ona pak mlčela a poslouchala jej, než se posadila normálně.* Asi ti nějak rozumím. Když jsem byla malá své rodiče jsem zbožňovala, neměla jsem tolik rozumu a nechápala věci, jako teď, jenže postupem času, když jsem vyrůstala a docházelo mi, jak moc jsou chladni a odtažití, moje city k nim opadaly a časem zmizely. Jediná láska, kterou znám, byla ta, kterou jsem cítila… k mé dceři. *Poslední slovo skoro zašeptala, načež se na chvílí odmlčela.* Ani k žádnému muži jsem city nechovala, nikdo takový za celou tu dobu nebyl, kdo by se ke mně tak dostal, až ty. Ty s tou svou drzostí a provokací. A já jsem z toho zmatená, protože to co je mezi námi, je nové a nevím, jak se k tomu postavit, protože jak říkáš, city tě dělají zranitelným a já se teď momentálně cítím. *Pronesla tiše, ani jí se o tom moc lehko nemluvilo. Tohle bylo téma, které vždy odsouvala pryč, aby o tom nemusela mluvit.*
*Remi pokývl hlavou na souhlas a než by se stačila nadít, byl zpátky se dvěmi dalšími sáčky krve, které jí podal.* Kdyby jsi měla málo, tak si určitě řekni. *Pobídl ji. Pak už ji jen poslouchal. On tohle říct nemohl. Otce neměl nikdy možnost zbožňovat, jen nenávidět, od samotného začátku. Jakmile ale zmínila dceru, zarazil se.* Počkej počkej, chceš mi říct, že ta Alessandra co prodává drogy a krade auta měla dceru? *Nadzvedl obočí a sledoval ji.*No, dle toho kde jsi těd hádám že to nedopadlo asi nejlíp, co.
*Vzala si je od nej, jeden položila vedle sebe, zatímco ten druhý otevřela a vypila.* Děkuju. *Pronesla a na chvíli se zamyslela.* Ještě si mi neodpověděl na jednu otázku. Odkud máš tu krev? Vím, že minule, když jsi donesl, jsem jí vypila, takže nic nezůstalo. Ty sis udělal zásoby? *Zeptala se znova, jelikož předtím její otázku ignoroval. Když pak mluvil dál, poslouchala.* Ano, představ si, měla jsem dceru. Nebyla počata zrovna z lásky a když jsem pak zjistila, že jsem těhotná a rodiče se to dozvěděli. Bylo to peklo. Čekala jsem, že alespoň tehdy tu budou pro mě, když jsem je potřebovala, ale oni byli ještě horší. Dávali mi za vinu, že mě znásilnili, i to, že čekám dítě, že v rodině žádného bastarda nechtějí a nutili mě jít na potrat. Pověst a to, aby se nikdo ni nedozvěděl, bylo přednější než dcera, která si procházela zrovna ne dobrým obdobím. Když mě pak otec skoro dotáhl k jednou známému, aby mě toho zbavili, sbalila jsem si věci a utekla. Odjela jsem a už se domu nevrátila. Toulala jsem se po světě dokud se Liliana nenarodila. Když jí byl rok, někdo se k nám domů vloupal. Zvrtlo se to a začalo hořet. Všechno bylo tak rychlé. Pamatuji si jen plameny, křik a pak ticho. Až později jsem zjistila, že jsem tam měla uhořet taky. Tohle a zjištění, kdo za tím byl, byl ten zlom, kdy jsem se chtěla proměnit. Kdy ta jak jsi řekl něžná a zranitelná Aless umřela a zrodila se mrcha. *Dořekla to a odmlčela se. Tohle nikdy nikomu neřekla a Remimu právě prozradila své největší tajemství.*
*Pokrčil rameny.* Možná jo, tak nějak, čekal jsem, ne, ne, chtěl jsem, taky špatně...doufal jsem, že se sem někdy vrátí někdo, pro koho to bude třeba. Třeba nějaká upírka, lehce šílená, ale svým způsobem kouzelná. *Pronesl na vysvětlenou. Jakmile ale slyšel to, o čem mluvila, jako kdyby se v něm něco pohnulo.* Uhm, tvoje dcera měla tvoje příjmení, nebo se jmenovala shodou náhod jiinak? *Optal se. Občas se až divil tomu, jaké náhody se na světě děly. Proto se ptal, pamatoval si totiž tehdy, když byl u Castora v galerii, že tam to jméno viděl. A viděl jej na jedné z kanceláří, tedy spíše na jedné ze jmenovek, ke kterým ukazovala ona cedulka. Právě proto jej to tak zaujalo. Pokud by mu dala tu odpověď, jež čekal, pak by to bylo něco, čemu by snad ani sám nevěřil. Pamatoval si ale, že mu tehdy Cas ještě než odešli z restaurace říkal, že galerii vede starší dáma, která ještě pamatuje válku a jelikož má Zrak, je u ní Castor chráněný před tím, kdyby potřeboval an rychlo odejít nebo tak.*
*Pousmála se.* Ty sis udělal zásoby krve, protože jsi doufal, že se sem vrátím? *Usmála se nad tím, nečekala, že by tohle udělal, ale přišlo ji to milé, to jak se staral, aby tady něco měla, jak doufal, že se vrátí.* Kouzelná? Vážně? Myslím, že trochu přeháníš, do kouzelné mám daleko, to i věř. *Pronesla a když pokračoval dál, poslouchala ho.* Jmenovala se po mě, Ransom. Jejího otce jsem neznala a ani znát nechci, byl to násilník, kterého jsem potkala na cestách. A i kdybych náhodou, věděla, kdo to byl, i tak by se jmenovala po mě. nechtěla bych, aby jeho příjmení nesla, po tom všem. Ale proč se mě na to ptáš? Proč tě zajímá, jak se jmenovala? Je mrtvá, uhořela, má i hrob tady v New Yorku, protože tady jsme žili, než jsme na čas zase zmizela. Asi proto jsem nakonec zakotvila tady. *Dodala a koukala na něj. Byla zvědavá, proč se ptal.*
*Nějak jí na nic víc neodpověděl. Jakmile měl to, co potřeboval, tak vytočil číslo na Castora. trvalo to chvilku, než mu to fér zvedl. Zněl rozsepale, a jak by taky ne, bylo už pozdě v noci Remi se jej ale hned začal ptát.* Čau brácho, promiň že tě ruším, ale tohle hoří. Ta vaše ředitelka, se jmenuje Liliana Ransom, že ano? *Chvilku bylo ticho.* Hm, jo, proč? *Zamumlal Cas rozespale.* Ale asi jsem na něco přišel. Kolik jí je, nevíš? *Zajímal se dál.** Ježišmarja, to nevím, ale pokud to spěchá, kouknu se ti na net, a nebo se podívej ty, najdeš ji u názvu naší galerie. *Zahučel. Remi mu ještě poděkoval, než mu to položil. Pak se podívgal na Aless.* Pokud je tohle fakt pravda, pak budeš ale koukat, mrtvolko. *Prohlásil. na mobilu si napsal jméno a jméno galerie. Za chvilku už měl to, co chtěl. Článek.* Liliana Ransom i ve svým 84ti letech představuje novou kolekci, která bude už tento měsíc vystavená v městské galerii. *Přečetl jen titulek, než mobil podal Aless. Byl tam jak článek, tak obrázky děl a úplně dole zmiňovaná ředitelka galerie. Remi ji sledoval a čekal, co se bude dít.*
*Když zvedl telefon a někomu volal, nechápavě na něj hleděla. Ovšem, jakmile spustil a začal se ptát svého kamaráda na určité otázky dál a dál, docházelo jí to. Nestačila se ani zeptat a už ji Remi podával svůj telefon. Vzala si od něj mobil a pročítala si článek, který našel. Ať na konci viděla fotku ředitelky galerie. Nemohla tomu uvěřit. Opravdu to byla ona? Opravdu to byla její mrtvá Lili? Konečky prstů přejela po obrazovce mobilu, nemohla tomu uvěřit. Všechno to, co kdysi cítila, když jí ztratila, tu bolest a smutek, co potlačila se najednou dral na povrch. Odložila telefon na deku vedle sebe a vstala, přičemž došla k oknu a zadívala se ven, na noční město. Stála zády otočená k Remimu a všechno v hlavě si přebírala.* Celou dobu byla naživu, celou dobu byla tady. Já… *Už nějak nestačila nic víc říct. Do očí se jí nahrnuly slzy a po chvíli se rozplakala. Po 82 letech se rozplakala, kdy na ni dolehly potlačené emoci ze ztráty dcery. Měla pocit, že najednou celý její život byl jen jedna velká lež. V tuhle chvílí jí bylo jedno, že plakal před ním, že si jí za to bude dobírat a smát, bylo jí to jedno.*
*Chviilku se na ní díval, než ale vstal a chytl jí opatrně za paže.* To je dobrý, dostaň to ven. Jsem...jsem tady. *Zašeptal a přivinul si jí k sobě, opatrně, ale i tak si ji k sobě přivinul.* Hele, co kdyby jsi si teď šla odpočinout a až budeš připravená, tak se za ní zajdeme podívat, hm? Jestli budeš chtít, půjdu s tebou, aby jsi nemusela sama. Chápu, že tohle je asi dost těžký, ale jak říkám. Jsem tu, abych ti pomohl. *Položil jí hlavu na rameno a jemně ji políbil na krk, než se zadíval na město před ní. Byl za ní na jednu stranu rád, na druhou stranu- její dceři bylo 84 a byla člověkem, ze kterého vyprchá život. A nevěděl, jestli by byla připravená na to pohřbívat ji podruhé. proto tu pro te´d jen stál, objímal ji a hladil jemně po pažích.*
*Když ji objal, jen se na něj zády natiskla a chvíli tak byla, než se lehce odtáhla, otočila se a přivinula se mu do náruče, tvář zabořila do jeho hrudě a máčela mu košili slzami. Ještě chvíli plakala než přestala a jen ho objímala. Bylo zvláštní, takhle někoho mít, někoho, kdo tě objal, někoho, kdo ti řekl, že je tu s tebou a pomůže ti. Tiše si povzdechla.* Nevím, nevím zda chci za ni jít. K čemu by to bylo? Ani neví, kdo jsem a kdybych jí to řekla, co jsem zač, co pak? Nechci být pro ni zklamání. Určitě má úžasný život, tak proč jí ho ničit. Asi je lepší, když nic neví. *Zašeptala mu do hrudi, než na něj uplakaně pohlédla. Na jednu stranu byla ráda že je živá, že je dokonce ve stejném městě, ale na druhou stranu se bála, co by si o ni pomyslela, kdyby zjistila, že její matka je upírka, co nežije zrovna legální život. Když se Lili narodila, slíbila, že jí ochrání, ale nesplnila to, nedokázala by se své dceři podívat do očí. Chvíli na Remiho hleděla, než znova zabořila svou tvář do jeho košile a natiskla se svým tělem na to jeho. Proč se v jeho objetí cítila tak bezpečně? Co to s ní jen dělal?*
*Remi ji ještě chvilku sledoval, sám nevěděl, co říct, ale pak si ji objal.* Ne, hele, má Zrak, pochopí to, určitě, jen, jo, dej tomu čas. *Špitl a donutil jí, aby se na něj podívala.* A až budeš připravená, já tu budu, dobře? Víš kde mě hledat, takže přijď, budu na tebe čekat. *Dodal ještě potichu, hledíc jí do očí. Sám nevěděl, co to je, proč jí to nabízel, ale nabízel a už to tak chtěl. Už chtěl, aby dorazila, aby s ním byla a aby mohl on být s ní ve chvílích, až ho bude potřebivat.* Teď si pojd lehnout, prosím, ještě nejsi uplně fit a jak jsme řekl, ty bylinky musí působiit v klidu. Ale už vypadáš lépe, už je to poznat, že se hojíš, tak pojď. *Posadil se na postel a natáhl ruku, aby šla za ním.*
*Když jí zvedl hlavu, aby na něj hleděla, udělala to a nespouštěla z něj zrak.* Možná má Zrak, ale i tak. Nevím jestli je to správné, vejít jí do života, zaplést ji do toho svého. Co když to někdo zjistí a kvůli mně jí ublíží? To nemůžu dovolit a co bych jí tak řekla? Promiň, že jsem tě neochránila, nehledala tě? Musím… musím si to nechat projít hlavou. Ale děkuju. *Špitla.* Až se rozhodnu, až budu nějak připravená, tak přijdu. *V tuhle chvíli byla ráda, že je tady s ním, když pak k ní natáhl ruku, chytila se ho a posadila se k němu.* Hádám, že kdybych si nelehla, tak mě donutíš, co? *Koukla na něj a lehce se pousmála se na něj, než se sama podívala na šrámy od vlkodlačích drápu.* Jo hojí se to, pokud to půjde tak rychle tak přes den by to už mělo být v pohodě. *Pronesla a vlezla si pod deku, přičemž si lehla a koukala na něj.* Můžu tu zůstat přes den? *Optal se po chvíli.*
*Remi kývl na souhlas.* Ano, myslím si, že to bude dobrý nápada dobrá strategie, jen to promyslet a probrat si sama v sobě, co si od toho vlastně slibuješ, co od toho vlastně chceš a čekáš. Ale myslím si, že by to pochopila. Ty jsi to nemohla vědět, Aless. Na tobě vina není. je na těch, kdo jí to udělal. *Snažil se nějak uklidnit její myšlenky. Pak se usmál.* Jo, donutil kdyby jsi nebyla tak zbídačená, tak bych tě ohl, ale tak, hm, na to si milerád počkám. *Vyplázl na ní jazyk. Zlehka si jí k sobě přivinul a položil si hlavu na polštář vedle ní.* jasně že můžeš, jak dlouho budeš chtít. Jen musíš opatrně, nemám žádný kouzelný skla co tě ochrání před slunkem. A jen tak, nebo má tvé setrvání tady důvod? *zajímal se.*
Promyslím si to a pak se rozhodnu co s tím dál. Buď to nechám být, budu žít s tím, že je naživu, že je v pořádku a nebo za ní zajdu. Ale pro teď to nechám být. *Řekla nad jeho dalšími slovy se usmála.* Proč mě to jen nepřekvapuje, že bys to udělal, ale pro teď máš asi smůlu, možná. *Vyplázla na něj jazyk stejně jako on na ni a když si já k sobě přivinul, schoulila se mu na hrudi.* Sice nemáš speciální skla, ale máš závěsy a to stačí. A jo, jeden důvod to má. *Zvedla hlavu a koukla na něj.* Ty jsi ten důvod. Chci být chvíli s tebou. Pokud to nevadí. *Hleděla mu do očí a zlehka si dala jednu nohu přes ty jeho.*
*Kývl.* myslím, že na promyšlení to opravdu je. A je už na tobě, jaks e nakonec rozhodneš a jak z toho vyjdeš, jak ty i ona. PPřeci jen, je to na tobě. Ne na ní. *Odmlčel se.* Já jen vím, že kdybych ted zjistil, že je moje matka naživu, tak i kdyby mi to neřekla, tak bych jí viiděl moc rád. To jen, aby jsi viděla ten pohled druhé strany. *Usmál se.* No, myslím, že v tomhle už tě překvapit nemůžu, tohle už je něco, co prostě víš že bych udělal a tak to je. *Zasmál se. Nad tím, co ale řekla pak, ho překvapila.* No, víš, zůstat můžeš, ale odpoledne odlétám s Castorem do Států, vracím se za pár dní, ještě nevím, jak dlouho se tam zdržím. jedu podepsat smlouvu a taky za kamrádkou, jedna čarodějka. Ale až se vrátím, rád bych se s tebou sešel, co ty na to.
*Poslouchala ho a chvíli přemýšlela.* Já si taky občas představila, jaké by to bylo, kdyby žila. Je to jen nečekaná zpráva, ale nechám si to projít hlavou a až budu vědět, řeknu ti. *Špitla, načež se pak zasmála jeho dalšímu výroku.* Tak za prvé jsi chlap, takže jasně, že je to jasné a za druhé nechala bych se. Navíc bych udělala to samé, nejde ti v tomhle odolat. *Vtiskla mu polibek a zase si lehla.* Jestli ale odpoledne odlétáš, tak to já raději půjdu domů. Nechci tady pak být do večera sama. Zůstanu ještě chvíli a pak půjdu, nějak se dostanu domů. *Řekla, ovšem ten fakt, že zmínil nějakou čarodějku se jí moc nezamlouval, ale nedala to nijak znát.* Až se vrátíš, jo můžeme se sejít. *Dodala a lehla si na záda, stáhla na sebe deku a zírala do stropu. Cítila jak kosti srůstají a bolí a jak se pomalu všechno hojí. Hlavou se jí rojilo plno myšlenek a ze všech byla zmatená.*
*Na to, co jmu řekla, už je kývl Remi hlavou na souhlas.* Hm, takže tady někdo tvrdí, že jsme neodolatelný? *Zavrněl spokojeně. Polibek jí vřele opětoval nazpět, než se natáhl vedle ní. Na její pioznámku pak kývl.* Dobře, doporovodím tě a ano, až se vrátím, dám ti vědět. *Přitiskl si ji ks obě. Takhle leželi ještě několik hodiin, a když se ulevilo Aless natolik, že mohla odejít, pomohl jí Remi ven. Sám sledoval, jak mizí, než se nakonec i on vydal pryč, aby si pročiistil hlavu.*
Moc dobře víš, že jsi neodolatelný, jen to potřebuješ slyšet co. *Zazubila se a koukla na něj.* Tak tedy až se vrátíš. *Zašeptala. Nakonec se k němu více přitiskla a v jeho náručí odpočívala. Občas jen tak tiše leželi, občas si ještě povídali, ale na malou chvíli Aless i usnula, než jí Remi probudil, to když byl čas jít. Jelikož byla ještě tma, nechala si zase jeho oblečení, přece jen to její zničil. Nakonec s ní šel až ven, kde jí kousek doprovodil. Když odcházela, ještě na něj koukla, než zmizela pryč. K sobě domů, dát se dohromady, umýt se a přemýšlet o všem, co se stalo a především nad tím, co cítila.*
*A bylo to tady. Měla naprostou tvůrčí krizi. Před nedávnem narazila na pěveckou online soutěž, která má finále v Linkolnově centru a odměnou jsou fakt docela dobré peníze a ona to chce vyhrát. Podmínkou je ale vytvoření nové písničky, která ještě nikde nezazněla a protože své písně hází na spotify, tak nemá vůbec nic. Jasně, pár si jich v šuplíku schovává, ale ty jí nepřijdou tak dobré. Sedí nad tím už pár dní a nemůže se pohnout z místa, takže se rozhodne vydat se do nedaleké čajovny. Na vodítko si připne své nové tříměsíční štěňátko černého německého ovčáka a pomalou chůzí se prochází po městě. Už se těší, až pejsek vyroste a bude fungovat sám, ale zatím ho trénink teprve čeká. V čajovně na zahrádce zbývá pouze jeden volný stůl, který je nejspíš určen pro více lidí, ale tím se Josie nijak nezatěžuje. Prostě bude teď její. Posadí se, objedná si studenou limonádu a na stů rozloží psací potřeby a otevře sešit a začne do něj čmárat. Je i trochu vidět, že poslední dny nevylezla z domu. Rezavé vlasy má svázané v drdolu, který moc nedrží svůj tvar a na sobě má jenom pouhé černé tílko bez podprsenky a džínové kraťasy. Celé to doplňují starší černé tenisky, mezi kterými se schovává a usíná malý chomáč chlupů. Tak snad tady to bude lepší.*
*Stejně tak dneska vyrazila ven i Aki, ostatně jak pro ni bylo zvykem. S holkama se už prošla a teď se chtěla jen někde zastavit, posedět, vytáhnout tablet a dokreslit to, co měla pro Lyrii. Přeci jen, potřebovala to dodělat, aby až ji viděla ji mohla před ono dílo. Proto se rozhodla, že čajovna, kde zrovna otevřely venkovní prostory bude dobrá volba. I se psi proto zamířila na ono místo. Pro dnešek si na sebe oblékla černé, lehké šaty ačkového střihu, s mašlí a řetízkem u pasu. Šaty tak odhalovaly jak její tetování po rukách, hlavně to se zobrazením medúzy a i ty ostatní s různími fantasy motivy, i její jizvy z horšího období, kdy jí nebylo dvakrát nejslíp. Jak ale řekla Lyr, ona se za ně nestyděla- ukazovaly, co měla za sebou. Holky měly své ladící, tmavě modré obojky se jmény. Došla dovnitř, a po svolení toho, že tu fenky mohou být zamířila na zahrádku.* /Ajeje, málo místa, ale tak. zeptám se, nic neztratím./ *Bylo to přeci jen jediné volné místo, a pokud by ta, co tam seděla svolila, ráda by si sedla.* Promiňte, je tu volno? nečekáte na někoho? Jen že jestli si mohu sednout, či jít případně jinak. *Podrbala se nervózně na zátylku a jemně se usmála Fenky stály poslušně za ní a jen pozorovaly, v tenhle moment byla Aki ráda za to, že jsou tak dobře vychované.*
*Náhoda byla hold blbec, i on se totiž dostal do krize, z níž si myslel, že pořádně neexistuje cesta ven. Přibylo mu dalších několik zakázek do studia a naneštěstí všechny motivy nesly nějakou negativní energii se svým významem. A aby jej taky tato čirá negativita neovládla, zamířil tam, kde by si mohl nejlíp v takovém počasí odpočinout - do čajovny. Hodil tedy na sebe mnohobarevnou košili s krátkými rukávy, potrhané černé kraťasy a nějaké ty duhové ponožky, aby si mohl v pohodě obout černé, místy pokreslené conversky. Do brašny si pak hodil skicák, pouzdro, iPad a nakonec k němu i pencil. Klasické trio si pak zastrčil do kapes kalhot, růžky si po delší době skryl pod iluzí a vyrazil. Tentokrát namísto portálu zvolil jednoduše chůzi spojenou s městskou dopravou. Jistě, trvalo to trošku déle, ale hlavu si tím začal pročišťovat už teď. Jakmile se pak objevil u čajovny, vevnitř si ještě objednal ledový čaj. Čekat na něj se pak rozhodl venku, kde jej čekalo milé a nemilé překvapení zároveň. Venkovní prostory totiž poskytovaly jen jeden velký stůl. Zamířil tedy k němu a stejně jako jedna dívka těsně před ním se rovněž zeptá.* Vkročím vám s dovolením do toho..myslíte, že by se tu našly rovnou dvě volné místečka? Prosím. *Vykouzlil na již sedící dívku milý úsměv.*
*Čmárá do sešítku různá slova, která poté zuřivě škrtá tak, že si málem zlomí tužku. Vůbec to nejde. Zuřivě si vjede prsty do vlasů a zatahá se za ně. Třeba jí to tu hlavu znovu nastartuje a třeba taky ne. Zatím to tedy moc nepomohlo. Zhluboka vydechne a napije se limonády. Trochu se jí klepou ruce, jak se vzteká nad svým výtvorem a nad svou hloupostí, ale odhodlaně pozoruje písmenka na papíře dál. Z jejího promýšlení ji vytvrhne dívčí hlas. Zvedne tedy k ní oči a s úsměvem přikývne.* Jasně, aspoň bude mít chlupáč nějakou srandu. *Prstem ukáže na štěnátko, co leží mezi jejími botami a momentálně pozoruje dva velké psy a přemýšlí, jestli ho asi chtějí sníst, nebo ne. Už už chce Josie znovu promluvit na dívku, když v tom k nim přijde další osoba.* Ah, samozřejmě. Je tu tolik místa, kolik se vejdete, I když doufám, že víc nás už nebude. *Stáhne si své papíry víc na hromadu, aby nezabírala tolik místa a osloví nově přichozí.* A za jakým účelem jste tu dneska? *Prokrastinace je velká, takže se teď tu raději s nimi bude bavit, než aby pokračovala dále ve své práci.*
*Akamira se rázem otočila na příchozího a musela se situaci upřímně zasmát.* /To jsme se tu tedy sešli!/ *Když dívka přitakala, tak se usmála.* Moc děkuji, jste milá, holky, zůstat!" *Pronesla k fenkám, které si iihned lehly, zatímco ona doběhla k pultíku pro misku pro ně s vodou. Když se vrátila a všechny tři misky rozprostřela před ně, fenky se do vody s chutí pustily.* Teda, je tu živo, to jsem nějak nečekala. Ale tak, proč by ne. Jinak, jsem Akamira, těší mě! *Natáhla ruku nejprve k dívce, pak k mladíkovi, a pokud ji přijali, pak ji zase stáhla a rovnou si vytáhla i tablet, sem tam po očku se podívala na své fenky.* Já jsem se tu jen tak zastavila po procházce, doteď jsme byly venku, tak se jdeme posadit a pak míříme domů. Ale dlouho jsem tu nebyla, tak jsme právě přemýšlela, že se tu zastavím, tenhle podnik je totiž strašně super! *Uculila se na dívku.* A co vy? *Podívala se jak na ji, tak i na mladíka.*
*Když se dočkal pozitivní odpovědi, jeho úsměv se samozřejmě o to víc rozšířil. Nuže, s představením neotálel a ani s potřesením ruky ne. Akamiřinu ruku tedy přijme a stejně jako ona si ji pak zase stáhne k sobě.* Hiram, nápodobně. *Kývl, načež se s radostí posadil na volné místo. Během vytahování svých věcí se pak rozhodl odpovědět na Josephininu otázku.* Potřeboval jsem si vyčistit hlavu. *Nejprve se chtěl držet jenom této jednoduché odpovědi, ale to by už vůbec nebyl on. Momentík na to už začal mlít o sto šest.* Myslel jsem, že v květnu vytetuju někomu jen jednu Medúzu a bude konec..co se sakra děje, že jich během dvou měsíců přibylo tolik? To se lidi neumí ovládat? *Zastěžuje si narovinu, než se na odlehčení uchechtne.* Ale aspoň mi jdou kšefty, proč si tedy stěžovat?
Taky mám pocit, že se všichni dneska rozhodli dát si tour de čajovna. *Zasměje se sama pro sebe a vlastně ani nepotřebuje, aby se k ní někdo přidal, i když by to bylo fajn.* Já jsem Josephine, ale říkejte mi Josie. *Představí se jim a počká, až si všichni objednají a posadí se na židličky. Zvědavě čeká na jejich odpovědi na svou otázku a následně se musí zasmát, když začne Hiram svůj krátký monolog.* To zní jako spousta práce. Tomu rozumím. A není problematické nechat se tetovat v létě? *Uchechtne se ještě nakonec, a pak se podělí se svým příběhem.* Já musím během tří dnů složit úžasnou a hlavně novou písničku do jedné soutěže. A nějak jsem bez nápadů. Nechcete mě něčím inspirovat? *Podívá se na ně se stejným pohledem, jako má to její štěně.* Jaký je vaše dramatická historie?
*Aki se zlehka zasmála.* Taky mám jednu, ale to už bude pár let. *Poukázala na své tetování.* Jo, někdy si myslím, že se lidi fakt chovat neumí, kor ještě k tomu, když se ten dotyčný přestěhoval tam, kde bydlím já. *Pronesla pak tiše, ale pak zavrtěla hlavou, sklonila se a podrbala Indigo za ušima.* Lidi budou lidi, ale třeba na rozdíl od ví... *zarazila se ale, netušila, zda by bylo rozumné mluvit o světě stínů takhle všude.* prostě lidi jsou lidi. *Dodala pouze a pak se zadívala na příchozí servírku, která se začala ptát na objednávku.* Mátový čaj, prosím. *Požádala s úsměvem. Pak se věnovala otázce od Josie.* Uhm no, jako, myslíš minulost? No, to nevím, jestlii je moudré vytahovat. *Uculila se nervózně.*
*Bez všelijakých nevhodných poznámek by to hold nebyl on, proto to taky tak vypadalo.* Není to zrovna nejlepší, ale některým to nevysvětlíš. *Řekne narovinu. Kdyby to taky šlo, určitě by měl pokoj. Samozřejmě jej ovšem víc trápilo to, co vůbec tetoval. Nic ovšem nebylo horší jak to, co slyšel od Taylora či jiných svých klientů, kteří se pohybovali světem stínů. Z nějakého důvodu to tam bylo mnohdy krutější.* To mě mrzí..ale co se taky dá dělat. Policie je mnohdy neschopná a ty tresty, když už se to tedy vydaří, stojí za starou belu. *Povzdechl si a rázem zpozorněl, když se Akamira zarazila.* /Že by civilka se zrakem?/ *Pozvedl obočí, nicméně nic neříkal. Nebyl by to nejlepší nápad.* No tak to držím palce. *Pousměje se na Josie. Opět ovšem poněkud znervózní, při otázce na minulost.* Taky si myslím..zažil jsem poněkud divoká léta, heh..*Podrbe se na zátylku, vytáhne a zapne si Ipad.*
*Poslouchá Akamiru a zarazí se u její nedořečené věty.* /Že by?/ *Hodí na tvář takový vševědoucí pohled a přeruší ji, než dojde k další větě.* Narozdíl od ví-čeho? *Zkouší, jestli je dívka taková, jaká si myslí, nebo jenom řekla něco, co nechtěla. Nepoznala, kdyby to byl jakýkoliv podsvěťan, protože nemá Zrak, ale bylo by bezva mít další kamarádku z této sociální skupiny. Dost často se hodí. Pak se vrátí ale k tématu svého textu.* Ale tak, zkuste to. Tak dáme třeba nejtrapnější rande. Já jsem třeba jednomu svému příteli koupila řetízek z pravého stříbra, který ale vypadal jako zlato. Moc se mu líbil, tak jsem mu ho zapnula, ale nevěděla jsem, že má prudkou alergii na stříbro a jakmile se to dotklo jeho kůže, tak to neudělalo úplně dobře. Řekněme, že už mě nechtěl vidět. *Zasměje se už nad tím, ale tenkrát to byl docela průšvih. Aneb nedávejte vlkodlakovi stříbrný dárek.* Tak co vy?
Souhlasím, někdo je prostě nechápavý a nepobere to. Jenomže potom, co z toho je za zlo. *Odfrkla si a pak si povzdechla.* No jo, děje se to všude, často, a upřímně, je mi pak líto těch lidí, co si tím musí projít, ale...no, jiiné téma, pokud vám to nebude vadit? *Optala se nervózně, načež se zvedla Indigo, došla k ní a opřela sii hlavu o její kolena.* Neee, neboj holka, vše v pořádku. *Pronesla a podrbala ji. Pa k se podívala na ostatní.* Tu mám nejdýl, nějak už jako kdyby cítila moje pocity. Jinak, abych vás představila, to je Indigo, Flamingo a Echo, moje holky. *Ukázala postupně na bílou, pak zrzavo bílou a šedobílou fenku huskyho. Pak se ale podívá na Josie a přemýšlí. /Mám to říct, nemám to říct.../ *Nakonec se ale přikrčí, jako kdyby si nebyl úplně jistá.* Uhm...víiiiil? *Protáhla opatrně. Na reakci ohledně živote se jen nervozně zasměje a podívá se na Hirama, jako kdyby čekala, že začne první.*
*Kdyby jeho zvědavost překonávala jeho meze, už by se takovým jedincům hleděl do hlavy. Věděl ovšem, že by to neměl dělat a nakonec jej to ani nezajímalo. Mnohdy by to pak nechápal ještě víc.* Ne, nebude, je to stejně dost nepříjemné..*Pokýval hlavou. Jemu samotnému se to naštěstí stalo nanejvýš pětkrát, což je vzhledem k jeho věku vcelku dobré číslo. Od té doby si ovšem dával větší pozor. Na Akamiřiny fenky, co si s sebou vzala, pak hodil očko a kývl. Stejně si to nakonec ani nebude pamatovat. Co už jeho pozornost získalo naprosto, byla řeč o vílách.* /Dobře, tak přeci jen o podsvětě ví./ *Uvolněně se opře o židli.* Jo, víly bývají svině. Najdou se ale vyjímky. *Pousmál se. Iluzi si ovšem nechával i po tomto stále.* No..ještě když jsem randil i s holkama, stalo se mi, že jsem si vyšel s jednou svojí příbuznou s matčiny strany. Teda pokrevní příbuzná to nebyla, mí praví rodiče mě dali do sirotčince, ale i tak..stále to svým způsobem byla má sestřenka. *Uchechtne se.* Ale samozřejmě toho je víc. Mé první rande s upírem dopadlo tak, že celou noc pak zvracel krev, protože mě párkrát při tom kousnul a samozřejmě mu trocha mé krve do úst natekla...kupodivu jsme pak spolu začali chodit. Nakonec se ale odstěhoval a já vztah na dálku nezvládal.
*Je škoda, že Akamira nepřistoupila na její hru s historkami, ale to navadí. Třeba žádné takové nemá. Ale když řekne víly nahlas, tak se Josie rozzáří. Tahle vycházka začíná patřit mezi její dobré nápady. Teda snad. Pořád neví, co je ten klučina a jestli je to čaroděj, tak by měla mít strach z vymazání paměti. Ale snad se bojí zbytečně. A očividně ano.* A nevadilo ti na vztahu s upírem to omezení nemoct vyrazit ven za světla? Na tom to totiž ztroskotalo často u mě. Nejprve tedy, že byl problém, že jsem nechtěla být oběd a když už to nebyl debil, tak to omezení mě deptalo. A máte pravdu oba. Víly jsou svině. Nepotkala jsem ještě vílu, která by nebyla. Ale zase jsou to fakt kusy. *Mrkne na Hirama spiklenecky a zasměje se,*
*Jakmile jí došlo, že před ní sedí někdo, kdo o tom ví taky, oddechla si, Ale jen z části. Věděla, že teď bude muset být o to víc opatrnější. A taky že ano. Od Lyrie věděla všechno, tak to taky chtěla použít. jen douflala, že neřekně něco zle a neproflákne se že to, co ví, vlastně ani vědět nemá.* /Hlavně klid./ Jo, jo nějaké asi ano, ale třeba moje přítelkyně, no, taky to je víla, a je tedy zlatá, i když vím, jaké dokáží být. *Podotkla a na tváři se jí objevil ruměnec, když sklopila hlavu. Pak se ale zaposlouchala do toho, co říkal Hiram, nadzvedla obočí.* Páni, to zní celkem divoce, abych řekla pravdu.* když jí pak došlo, že je asi na řadě, zhluboka se nadechla. Nechtěla to takhle kazit, tak tedy na to co navrhla Josie přistoupila.* No, já měla jen jednoho přítele. Byl hodný, milý, všechno, ale nakonec se z něj vyklubal pěkný hajzl. A proto mám tu medúzu. Když jsem se s ním rozešla a odstěhovala se, doufala jsem, že už ho neuvidím. jenže nedávno jsem ho potakal v Centra parku, říkal, že se nastěhoval nedaleko od něj, jenže od Central parku bydlím nedaleko i já. *Dořekla a zhluboka se nadechla.* Ale, kdyžtak tady holka ho ke mě nepustí. On se jí totiž bojí, což je docela fajn. A pokud mají psi nějaký jazyk mezi sebou, a ona jim to nějak řekne, o to líp. Mám takovou trojitou ochranku.*Pohladila Indigo.* Teď jsem ale šťastná, a nemíním to nijak měnit.* Pronesla a pak na chvilku zauvažovala, než na ně otočila na tabletu její digitální kresbu Lyrie.* To je ona, mimochodem. *Zrudla.*
*Když si nechal potvrdit to, že obě dívky mají o podsvětě ponětí, už se moc nekrotil. Stále by jej ovšem zajímalo, zda měly skutečně zrak, nebo se to pouze omylem dozvěděly. To druhé by samozřejmě byl tak trochu problém.* Samozřejmě, že trochu jo, ale bohužel se s tím nedalo nic dělat. Světlomilec to nebyl a ani bych mu to nepřál, bývají často lovení pro pokusy. *Pokýval hlavou, vytasil pencil a už zabloudil do aplikace Procreate, zatímco obě dívky poslouchal. K Akamiřině historce se pak raději nevyjadřoval. Přeci jen občas je víc na místě držet jazyk za zuby. Od iPadu pak zvedl zrak až jak jim Aki ukazovala kresbu Lyrie.* To je dost povedené. *Přiznal a na podobiznu se více zadíval.* /Tu jsem už jednou viděl./*Řekl si v hlavě, kterou vzápětí jemně naklonil do strany.* Mám takový pocit, že jsem jí jednou potkal na oslavě jedné čarodějky. *Vypadlo z něj po chvíli. Jméno ovšem neznal.* S vílou jsem ale kupodivu nic víc jak vztah na jednu noc neměl. S jejich magií si nikdo moc nechce zahrávat, taky zvládne být dosti nevyzpytatelná. *Přiznal opět.* Myslím, že někdy bývá i silnější jak čarodějská, ale zatím jsem nic takového nezkoušel. Svého života si vážím.
*Poslouchá obě strany a když Hiram začne víc projevovat svou rasu, tak zpozorní. Sice Triss ji akceptuje, ale jinak si před čaroději a lovci stínů dává majzla. Tyhle dvě rasy jsou totiř pro ni nejvíc problematické, protože jsou jedna ruka se Zákonem. Podívá se na Lyrii a povytáhne obočí.* Hej, tu odněkud znám. *Nemůže si ji s ničím spojit, ale ten obličej už rozhodně někde viděla. A v tu chvíli ji něco osvítí a inspirace se vrátí zpátky.* Mám to! *vykřikne tak, že si vzbudí štěně* Díky moc. Ale teď musím jít. Ráda jsem vás poznala. Čau. *Chytne štěně do náruče a s rychlím zaplacením utíká domů.*
Taky mi o tom říkala, že většina z nich je podivná, já tedy na žádnou jinou vílu nenarazila, jen na ni. A co ji znám, tak je teda fakt skvělá. Třeba nedávno nám udělala skvělý piiknik, to bylo v Central Parku, když už ses tmívalo, výročí dvouměsíčního vztahu. Taková pohádka. *Zasnila se.* když se pak Josie zvedla, tak se uculila.* Mějte se hezky, ráda jsem vás poznala!! *Pak se otočila na Hirama.* No, takže...takže tak. *Uculila se. To už se k ní vrátila servírka s čajem. Aki si jej přebrala děkovně se na ni usmála.* No a vy taky něco tvoříte? Já jsem teda povoláním grafička, takže pořád něco tak kreslím a tvořím. *Uvedla na pravou míru, snad i aby změnila téma.*
*Když se víc zadívá na kreslenou podobiznu oné víly, rozpozná v ní jednu podezřelou tvář.* /Že by ta Maddiina oslava?/ *Nakloní jemně hlavu do strany a poté koukne na Josie.* Za málo. *Zazubí se. Na místo přímého rozloučení pak zamává a přesune svoji pozornost k Akamiře.* Samozřejmě. Nejvíc peněz mám samozřejmě z tetovacího studia, ale taky se živím jako ilustrátor. *Kývl a když i jemu byla přinesená jeho objednávka - ledový čaj s příchutí lesního ovoce, pousmál se a servírce rovněž poděkoval.* Jen je to občas obtížné..nejhorší jsou ta období, kdy se vám nehrnou zákazníci a ještě u vás přetrvává artblock. *Zavrtěl hlavou a začal mezitím dokreslovat další obrázek Medúzy. Ačkoliv už jednu nakreslil, nehodlal ji dávat každému. Ten design byl speciálně vytvořen jen pro Taye.*
Tetovací stusio? Páni, já tetuju teda sama, jen pro sebe, jako myslím, že to něco pěkného je, ale nikdy jsem neměla na to tetovat jiné, asi se toho bojím a moje kůže je taká...i zkušební. *Zasmála se a zamíchala si čaj.* Jo, taky se mi to stává, že mám blok a nevím co dál, ale Lyria mě teď inspirovala. *Zmínila jméno víly.* Ale teď musím říct, že mám za sebou docela úspěšnou pracovní cestu, byla jsem v Evropě, dělala jsem grafičku v teamu Eurovize, a teda, byl to zatracený zážitek. Jak ti umělci, tak i možnost podívat se do zahraničí. Hlavne Francie, ta byla skvělá, a Itálie, nádhera. *Rozplývala se.*
*Uchechtl se.* Takto jsem to měl v jednu chvíli taky, ale pak jsem měl příležitost potetovat jednoho svého kamaráda. *Samozřejmě jeho jméno prozrazovat nehodlal. Jednak se jednalo o soukromí jeho klienta a druhak, nebylo by to úplně na místě. Nechtěl, aby si ho někdo pamatoval jako toho tatéra, který potetoval samotného Zacharieho D'Amboise. Když už by si někdy měl proslavit své jméno, raději by to udělal úplně sám.* Takže si jednoho takového taky najde, pomůže to..nakonec ti pak bude stačit absolvovat tatérský a kosmetický kurz a máš to. *Usmál se. Něco málo si pak usrkl z čaje a opět udělal pár linií na svém elektrickém zařízení.* Tak to gratuluju..na to, jak starý jsem, se mi nikdy nestalo, že bych na něčem opravdu důležitém a známém pracoval. *Něco takového z něj vycházelo už poněkud obtížněji. Doteď měl na paměti tu jednu otázku. A ačkoliv dobře věděl, že to tak myšleno nebylo, stále jej to dost ranilo.*
No, nevím zda bych to zvládla, asi bych se pořád bála, že udělám chybu. Je pravda, že na mě mi to nevadí, na sobě jsme i cvičila, spíš nevím, jak bych to zvládla u ostatních, Ale asi máte pravdu v tom, že po tom kurzu bych to zvládala jinak. *Uculila se a zvedla si ke rtům čaj, který lehce pofoukala a pak usrkla.* No, já jsem taky netušila, že bych to mohla takhle dotáhnout, ale mám kamráda, který mi dohodil ten flek. Sama bych se k tomu uirčitě nedostala, ale byla to teda životní nabídka. Od té doby mi objednávky o dost stouply, takže si to užívám. A baví ěm to, pravda je, že jsme se k tomu ale sotávala dlouho, nikdy jsem si nemyslela, že by mě to mohlo živit. A ejhel! *zasmála se.*
Ten strach má každý tatér i po létech praxe. Přeci jen je to pak nevratné, ale při častém cvičení vás to aspoň z části opustí a budete si určitě víc jistější. Chce to akorát čas. *Pousměje se, načež si opět usrkne z čaje. Nedlouho nato si i mlsně olízne rtíky.* Mňam. *Zamumlá si sám pro sebe. Samozřejmě se pak jeho pozornost opět přesune k dívce a jejímu kratšímu monologu. Celou dobu ji tiše poslouchá, přikyvuje, přemýšlí co říct.* /Taky cesta./ *Řekl mu hlásek v hlavě. Kdyby si tak uměl říct o podobnou pomoc. Nebo aspoň pro jednou ustoupit od smlouvy a jméno některého ze svých klientů prozradit.* Tak to gratuluji. Musí to být úžasné.
Tomu rozumím. No, myslím si, že se k tomu bud houpat ještě dlouho, ale nebojte se. V hlavě to mám nakousnuté, takže tomu dávám čas tak do roka. *Uculila se.* Jo, jo to bylo, protože přeci je, jiná země, jiné zkušenosti, jiní lidé. *Takhle tam seděla ještě nějakou dobu, chvílii krelsila, chvíli si povídala. Nakonec ale zaplatila a usmála se.* Ráda jsem vás poznala, Hirame. *Uculila se na něj, než se i s fenkami dala k odchodu a domů.*
*Hiram kývnul a na chvíli se v kreslení zastavil, aby si vytáhl nějaký ten kus papíru s tužkou, na nějž napsal kontakt na sebe.* Když tak se mi potom ozvěte. Nějaké volné místo na kůži bych ještě snad měl mít. *Usměje se na Akamiru. Blok, z nějž papír vytrhl společně s tužkou opět schoval. Nějakou tu chvíli pokračoval v povídání, než se jeho společnice zvedla s tím, že už půjde.* Nápodobně. *Zamával jí pak. Sám byl v čajovně poté ještě asi hodinu, než se taky odebral domů.*
*Už je to nějaký ten pátek, co zavítal do lidského světa. Možná dokonce tak dlouho, že mu mezi cizími civily nebude hej. Raději tedy pro schůzku s Triss zvolí vílí čajovnu, aby byl snad alespoň pocitově blízko domova.* /Přestože doma se cítím i s Jackem, ale na toho si budu muset ještě chvíli počkat. Má toho hodně a já taky... Jako kdyby si naše rozvrhy úmyslně odporovaly a odmítaly se sejít v okamžiku volna./ *V momentě, kdy vstoupí do čajovny, vzbudí se v něm nápad, který měl pár let zpátky.* /Každý druhý bar a klub vlastní někdo z podsvěta. Ale nic nenaplňuje to, co bych si od trávení volného času představoval... nejblíže tomu měla jedna kavárna, kde se občas hrály amatérské koncerty./ *Ani ta kavárna však nenaplní jeho srdce tolik jako jazz. Jako jazzový jam, atmosféra jazzového klubu...Vzpomene si na krátké období, které strávil v New Orleans a srdce se mu zachvěje vzrušením.* /Když to neudělám já, pak kdo? A víly zjevně mohou něco takového provozovat!/ *Zavrtí hlavou a zhluboka se nadechne, aby zklidnil chvilkové nadšení. Oblečený v černých kalhotách a bílé košili s ohrnutými rukávy a čtyřmi rozepnutými knoflíčky- tak akorát, aby to vypadalo hezky, ne dost na to, aby byl nahý- vstoupí do čajovny. Na nohou má typicky boty k obleku a perfektně upravené vlasy si ze zvyku prohrábne při rozhlížení se po volném stolu. A hle. Hned okna byl stolek pro dva, všude kolem moře zeleně.* /To je můj stolek!/ *Ujasní si v hlavě a ladným krokem k němu vyrazí a posadí se. Začten do nabídky se nepřítomně hladí po nyní hladké tváři, ze které před odchodem z Faerie shodil pár denní- ač perfektně udržované- strniště.*
*Vzhledem k teplým dnům na sobě měla světle zelenkavé šaty, které byly obepínavé v pase, sukni měly splývavou a byly na ramínkách. Košíčky měly ještě šněrování, stejně tak záda, což zvýraznilo pas a boky...a zbytek. Vzala si k nim bílé sandálky a jednoduchou tašku přes rameno, jakou si člověk bere běžně třeba i na pláž. Teď se proutěný taška světle barvy perfektně hodila na věci a mikinu, kdyby se vracela později až se ochladí. Jakýkoliv drahokam, který snad měla, sladila jednoduchou iluzí k šatům či botám, už když vycházela z domu a při vstupu do čajovny si tak pouze shrne vlasy za ucho, kde projednou opět byly náušničky - ocelové tečky. Čistě železo by si nevzala. Rozhlédne se, aby objevila svou společnost a když ji najde, s úsměvem tam zamíří. Zbývaly jen poslední dny do tourné a ona byla natěšená i nervózní zároveň.* Zdravím, výsosti. *Pozdraví vesele a jestliže se nechá, nakloní se, aby jej na přivítání po delší době objala. Když byla někdy v květnu za Gideonem, neměli na sebe moc štěstí. Naopak poznala Gideonova bratra.* Co si chceš dávat? *Zeptá se, zda už má vybráno. Ona tu byla celkem často, takže měla celkem jasno v tom, jakou příchuť ledového čaje zvolí. Broskvový s mátovým základem byl její oblíbený. A cheesecake jako zákusek..perfektní.* Co tě sem vlastně přivádí? Jak se ti daří? Povídej, přeháněj, dlouho jsme se neviděli. *Vyzve jej skoro zpěvně. Opravdu měla dobrou náladu. Aby ne. Bylo nádherně, matka už jí život otravovat nemohla, ač ji při té vzpomínce stále naskakovala husí kůže a plnila si sny. Všechno se dalo relativně do pořádku, až na ni a Natea, co bylo mrzuté, no z její strany oprávněné.* Sluší ti to. Jako vždy. *Dodá když si hodí naproti němu nohu přes nohu a má lepší pozici na to si jej prohlédnout a odložit sluneční brýle. Zorničky za nimi byly díky náušničkám obyčejné a lidské.*
*Uvolní se natolik, že dívku nezaznamená až do chvíle, kdy se v jeho blízkosti ozve povědomý hlas.* Triss! *Rozhlédne se, jestli se nedívají nějaké víly a široce se usměje. Sice by ho možná v civilském oblečení nepoznaly, ale nechce to riskovat. Vychovaně vstane, aby se pro objetí nemusela shýbat a pevně ji sevře.* Rád tě vidím. *Ozve se Triss potichu u ucha brumlavě a až pak se odtáhne a odsune jí židli.* Nejsem si úplně jistý, ale asi zkusím zelený čaj. Někde jsem četl, že v horku se má pít teplé. *Pokrčí rameny a tázavě se na ni podívá. Nějak zapomene i slovně vyjádřit svůj dotaz, ale přijde mu, že z běžného plynutí konverzace je jasné, že se ptá na to, co si dá.* Chtěl jsem tě vidět a na dvoře máš jinou zábavu. *Hravě na ni mrkne, aby bylo vidět, že jí to nevyčítá.* Jinak typické kralování plus teď ještě musím naplánovat ples, takže toho je taky hodně. Tedy, ples neplánuji úplně ve všech ohledech tolik já, jako můj rádce. /Musí být fakt nadšený, že z něj dělám party plánovače, ale nu což./ Děkuji, tobě též. *Pokýve hlavou jednak na souhlas, jednak jako náznak poklony.* A co u tebe, nějaké novinky? Drama? *Uchechtne se a opře si bradu o hřběty rukou jako školačka čekající na drby.*
*S tichým smíchem zlehka hekne jak jí sevře, ale se svou o dost menší silou mu objetí oplatí a na okamžik se mu schová tváří do košile. Blízkost přátel vždy přinášela pocit bezpečí, pozitivní náladu většinou taky.* Já tebe taky. *Zamumlá mu do košile, takže Jason asi může být rád, že nemá rtěnku.* Hmmm říká se to. Organismus se pak snaží víc o ochlazení. V zimě zas studené, aby se tělo samo přimělo zahřát se, ale mám pocit, že pít za horka teplé pití, tak umřu horkem a v zimě bych zase umrzla. Jediný studený nápoj v zimě, který schvaluji je alkohol. *Zasměje se, když má potřebu se k výroku vyjádřit a pak si odkašle a trochu zrudne.* Nechci rušit, máš hodně povinností. Ale jestli chceš, mohu se vždy napřed stavit k tobě, když tam budu mít cestu. *Nabídne po rozpačitém vysvětlení, kterým jen stvrzuje, že má pravdu.* Ples? *Chytne se něčeho jiného, než je její vztah nevztah s jeho bojovníkem.* Poslední ples, co jsi pořádal - nebo alespoň jsem na něm byla - byl úžasný. Věřím, že tenhle bude ještě lepší. To mi připomíná, že jsme si dlouho nezatančili. *Tentokrát se na něj s rozpustilým mrknutí uculí ona a v sedě si přitiskne ruku k srdci, aby se zlehka s úsměvem a díky uklonila.* Obojí. *Povzdechne si.* Drama s mojí matkou...s jedním čarodějem...s Malachaiem...ale taky jsem poznala v poslední době tři víly, které vypadají zatím fajn. Uvidíme. A mimo to...hoooodně brzo odjíždím na turné - poprvé v životě. Doufám, že přemůžu trému a třeba někomu neukážu obsah žaludku, až budu na pódiu. Ale těším se. Projedeme vlastně celé Spojené státy. Příští rok možná zaměříme do Evropy...možná uvidím po dlouhé době i rodnou Anglii... *Nadhodí zamyšleně.* Koupila jsem si nové kytary. *Zazubí se ještě následně.* A vlastně kolem mě se děje spousta maličkostí...znáš to. Nové známosti, potkávání starých známých, studium magie, sbírání znalostí, dovedností, životních zkušeností... ah! Potkala jsem Roberta. Nejstarší Heller...vypadá jako Haures. To bylo...asi si nezvyknu. *Ještě teď se oklepe a vyskočí jí husí kůže.* Ale jinak dobrý. Moc mluvím. Povídej ty. *Vyzve ho a raději si že stolu vezme sušenku, co tu po někom zůstala ležet a strčí si ji do úst, zatímco dorazí číšnice, aby získala objednávku. Triss pokyne Jasonovi, aby si objednal první a vynasnaží se požvýkat sušenku rychle, rukou si stále zakrývajíc i tak ústa, když si vyptá ledový čaj a cheesecake.*
*Myslet na její makeup ho u objetí ani nenapadne, což by možná s jeho lehkou obsesivně- kompulzivní poruchou mělo. Tao varianta mu vyplyne na mysl až když se čarodějka odtáhne a on se pokusí nenápadně zkontrolovat bělostnou košili. Pro něj díkybohu je stále čistá.* Fascinující. Jen moc nevím, jak tyhle věci platí napříč rasami. Není to jen civilská věc? Já na dvoře nevnímám rozdíl v pití nápojů jiných teplot. *Přesto ho jeho zaujetí civily donutí tento “fakt” ozkoušet. Vskutku se tedy rozhodne pro teplý nápoj a odloží lístek, který doteď držel a chvílemi do něj nahlédl.* Alkohol se dá pít skoro vždy, pravda. *Uchechtne se a kvůli pravdomluvnosti musí zapojit “skoro,” protože se jistě najdou výjimky.* Haha! Jistě, moje povinnosti! *Musí se rozesmát, protože mu přijde rozkošné vidět Triss se takhle vykrucovat. Ještě ke všemu ani ne defenzivně a ruměnec v její tváři nevypadá, že by pocházel z urážky.* /Že by si s Gideonem jen nehráli?/ *Přestane se smát a utře si oči, přestože se rozhodně nesmál tolik, aby brečel.* Do toho se vám motat nebudu. *Pousměje se a rozhodně nechce být poslední zastávka před dostaveníčkem. Sám moc dobře ví, jak v takovém stavu vypadá a tak Triss vidět nepotřebuje.* Myslím si, že to je hodný kluk. Ale z… uhm… téhle stránky ho neznám. *V průběhu si odkašle a až tehdy mu dojde, že je mu tahle část konverzace stejně a možná více nepříjemná, než Triss. Je to zvláštní, neví čím to je.* /Snad ho moc nerozptyluje…/ *Je to pro něj kombinace práce-jeho zaměstnance a blízkých. Nemusí to pro něj fungovat zrovna hvězdně.* Jo, no… musím se jednou předvést jako vládce lidu a ne.. ehm… přítel ostatních. Takže tenhle bude jen v rámci Faerie, omlouvám se. *To, jak se odmlčuje je jediné, co dává najevo, že ho to nějakým způsobem mrzí. Jeho tón je pevný a je vidět, že pro to má své důvody. Ovšem, že má. Je to král.* Někdy příště. *Rozpačitě se usměje a poklepe ji po ruce. Poté už pozorně poslouchá její vyprávění a s úsměvem pokyvuje. Když zmíní interakce s vílami, hned se mu na jazyk derou otázky “S kterými, jsou to moje víly, co říkaly????” ale ovládne se a všechny i podobného typu polkne.* Hmm, turné zní zajímavě! *Řekne místo toho nadšeně. Jeho nadšení však výrazně ochabne, když uslyší démonovo jméno. Ruce už dávno stáhnul k sobě a jednu z nich zatne v pěst tak náhle a silně, až mu vyskočí žíly a zbělají klouby.* Jen vypadá? *Zeptá se obezřetně a ruku dál křečovitě svírá v pěst. Těžko se mu mluví, když má na mysli Haurese, ale stejně se o to pokusí.* Snažím se trochu lépe mapovat víly žijící v lidském světě. Nechci je nutně kontrolovat, ale mít o nich přehled… Taky trochu studuji rodokmeny, abych se lépe vyznal v tom, kdo ke komu patří. /I co se těch mimo Faerii týče. Například to, že velitel mých stráží má syna tady v New Yorku…/ A další kralovací věci, tím tě nebudu nudit. *Uchechtne se a konečně uvolní ruku.* S ním se teď ale vůbec nevidíme, tedy krom toho, že ho samozřejmě- *Zarazí se, když mu dojde, že Triss možná nebude připadat normální, že Jacka sleduje.* No, že o něm chci mít přehled jako o všech svých vílách. *Podrbe se na zátylku a pousměje se. Je na něm ale vidět, že mu přítel moc chybí. Stejně mluví však jakoby šlo jen o jednu z jeho víl- což ostatně sedí, protože na území Faerie Jacka kryje iluzí snědého Féra ze Slunečního dvora. Takže i rýpal by se dostal jen k tomu, že má aférku s jedním ze svých poddaných. Poté si objedná zelený čaj bez dezertu, takže za tak rychlou objednávku toho Triss moc schroupat nestihne, a tak se na ni omluvně usměje.*
Hmmm to nevím. Sama to netestuji že zmíněných důvodu. *Pokrčí rameny a potom je chvíli rozpačitá a snad o to víc, když si Jason myslí, že na dvůr přijde už v...náladě jít rovnou do postele.* Není to jen eh... *Zarazí se, než impulsivní myšlenku dokončí a přejede si po tváři, jakoby mohla vymazat ruměnec. Vlastně by mohla. Velmi snadno pomocí iluze, ale asi to neměla zapotřebí. Odkašle si, když začne mluvit o tom, že je to hodný kluk.* To chápu. Zimní dvůr nedává moc příležitostí. *Jemně se pousměje na něj a krátce skloní i pohled. Nemínila to zle, snad jí znal dost dobře, aby to pochopil.* Řekla bych...že hodný je ale asi stejně tak jako ty. *Nedělala si iluze. Když přišla z pekla a zmínila mučení, zněl jakoby se bavili o trhu s hračkami. Pokud si správně pamatovala. Sama mu klepnutí po ruce oplatí.* Beru tě za slovo. *Zazubí se skoro obřadně a mrkne na něj. Stejně nadšeně kývne u zmínky vystoupení z jeho úst, potom však zmíní drama a...stiskne rty a natáhne se po jeho ruce, aby jeho pěst zabalila do menší dlaně v jakémsi konejšivém gestu. S Hauresem si oba dva užili svoje.* Předtím jsem s ním mluvila, když měl masku nebo iluzi. Třeba na ples přišel jako žena. *Ušklíbne se na vysvětlenou, možná trochu ráda, že se téma matka a Malachai oddálilo. Když mu řekla o...zneužití Kaiem, nadseny nebyl. Kdo vi, jak bude reagovat na unos, jestlize mu o něm bude příležitost říct.* Nemohu potvrdit zda jen vypadá, ale asi u stareho čarodeje, ktery rekne, že mu to jde s krvi nemam iluze...měla jsem půjčenou jeho knihu, kde si psal různé...věci. *Nevěděla nakolik ty informace může sdílet, když si ji půjčila a ani nakolik všem rozuměla, když mnohé byly v jiném jazyce. Chvíli jí trvá si uvědomit, že se začali bavit o Jackovi, načež kývne hlavou, když si to po dlouhých vteřinách uvědomí.* Také jsem jej dlouho neviděla. *Přizvukuje nepatrně sklesle, hledajíc v mysli rychle téma, které by bylo příjemnější a veselejší.* Ah! Na Zimním dvoře je zajímavá tržnice. Proč to tam funguje podle barviček? Proč tam prostě není označení...já nevím...u lidí máš taky bylinkářské místa, květinářství...hrnčířství a já nevím...obuv? Proč tam jsou zelené, modré a červené světýlka? Teda vím jak fungují, asi trochu...chápu princip...ale on se i mění? Proč by se to měnilo když už to má nějak označovat? *Roztomile a upřímně zmateně se ke konci stejně začne trochu rozčilovat nad vlastním nechápáním, no zároveň ji to zjevně i tak fascinuje, protože i když nemusí, tak se na židli posune blíž na okraj a jako štěně vyžadující odpuštění rozkousaných bot si ona žádá odpovědi a vysvětlení s dlaněmi podepřenou bradou.*
*Dál už se tedy k teplým nápojům nevyjadřuje, protože s tím ani jeden nemá zkušenost a v první řad to stejně měl být spíše fun fact nežli téma na diskuzi. Malinko zvedne obočí, když mu dá najevo, že s jeho vojákem nejde jen o sex. Po chvíli mu ale přeci jen dojde, že nechce zabíhat do podrobností, a tak jen přikývne.* Tam nejde o nedostatek příležitostí, spíše o zachování profesionality. /Nepůjdu na pivo ani do postele s někým, kdo pro mě pracuje./ To moc nevím, jak si vyložit. *Uchechtne se, když srovná dobrotu muže, co rád řeže uši a krále.* /Je jen opatrná nebo ví o nějakých mých... ne zrovna dobráckých skutcích?/ *Je rád, že Triss není smutná, že na ples nemůže přijít. Ani by ho nenapadlo, že se snad urazí, ale jakési zklamání by pociťovat přeci jen mohla. A možná i pociťuje, ale nedělá z toho Jasonův problém.* Koukám, že jsi s ním v docela blízkém kontaktu. *Zamručí, ale není to mířené proti Triss. Je to spíše v podstatě bezdůvodná poznámka, kterou si ale nedokázal odpustit. V hlavě se mu spouští kolečka analyzující krevní magii, pravděpodobnou nekromancii a tajemné dodatky v knihách. Jakoby přes něj přepadl stín.* Myslíš si, že je hrozba? Třeba i potenciální? /Musím zvýšit Jackovu ochranu. Jestli si ta příšerná rodina vyřídí, že je vhodný hostitel i pro nejvyššího démona.../ *Má pocit, že mu za chvíli vyskočí srdce z hrudi. Když i čarodějka potvrdí, že se s detektivem neviděla, jen tupě přikývne. Při její snaze o odlehčení atmosféry si zabrouká.* Faerie je matoucí a nepřátelské místo. To je jak kdybys chtěla v lese Fjöll značení kudy do smrtící bažiny a kudy k tančícím nymfám. *Pokusí se odpoutat od předchozí konverzace- neúspěšně- a maličko se pousměje.* Samozřejmě nemusí být ani tak matoucí ani tak nepřátelská vůči svým obyvatelům, ale ani to není vždycky jisté. Proto by měly víly být jedněmi z nejopatrnějších a nejobezřetnějších stvoření. /Bohužel ne vždy tomu tak je, obzvláště u chudáků, které v letech výměn prohodili za lidské dítě. Nebo obecně těch, co žijí v lidském světě./ *Zbytek si nechá pro sebe, protože je přeci jen v čajovně víl, co žijí v lidském světě a nechce urážet někoho, kdo mu připravuje čaj.* Takže pro tebe je určitě bezpečnější se držet někoho z místních, pokud některým věříš. *V tu chvíli už mu přinesou objednaný čaj a Triss její ledový a dezert.*
Viděla jsem tě bojovat, vzpomínáš? A viděla jsem Gideona, když jej někdo naštval a taky jsem s ním bojovala, když Heller prováděl..rituál. *Prohodí na vysvětlenou, že ví, že oba mají své stránky, které před ní tak často na povrch nepouštějí. Těžko říct, zda jim přišla prostě křehká a chtěli ji tomu ušetřit nebo neměli potřebu, když byla poblíž. Neptala se, ale asi siuž nevykládala, že nikdy neprovedli nic špatného. Pořád si nedokázala přiřadit, jak se cítí ohledně toho, že Gideon řeže uši, protože to podal...s humorem, i když šlo oskutečné osoby, které o ně přicházely.* Jen jedno setkání bylo plánované. Nejsme si rozhodně blízcí, ačkoliv mi z nějakého důvodu chce pomáhat. Prý kvůli tomu, že jeho bratr Jack mě měl rád. Nevím, jak se k tomu stavět. Ale...asi mu nevěřím. Chtěl, ať mu přinesu knihu, kterou má u Jacka a podmínkou bylo, že si ji můžu přečíst - znalostí není nikdy dost a...řekněme, že to není úplně...košér magie. *Stiskne zuby a s trochu znechuceným výrazem se oklepe.* A z divného důvodu mi nedávno dal svůj deník. *Svráští obočí.* Zřejmě tu pomoc myslí vážně. Ale nepodceňovala bych jeho nebezpečnost. Každý starý čaroděj je nebezpečný. Kór černokněžníci. *Řekne nakonec, aby v něm nevzbudila dojem, že si neuvědomuje jeho nebezpečí. Vlastně si dost možná po pekle a možnosti vidět drahé osoby z více stránek, uvědomila, že každý je vlastně má, především její nesmrtelní či dlouhověcí známí.* Říká ti něco jméno Rune? *Zeptá se spíše ze zajímavosti. Ezekiel něco málo věděl o Robertovi pod oním jménem, zaslechl nějaké nepěkné historky o Runem, ale zkušenosti s ním neměl, byl na to moc mladý, nebyl ani o století starší než Triss.* Co je les Fjöll? *Možná tu otázku položila špatně, ale slyšela ten název poprvé. Nejspíš. Nebo její paměti vyklouzl, ale to snad ne. Odtáhne se, aby poděkovala obsluze a přitáhla si blíže ledový čaj z něhož upije a po odchodu ženy - tahle byla civilka, co tu jen pracovala a nabídla jim dýmku, kdyby měli zájem - ukáže na něj.* Tobě...a Gideonovi. Ani nevím, zda víly, které znám mimo Faerii jsou ze Zimního. *Svráští zamyšleně obočí, ale pak pokrčí rameny. Pokud věděla, takto rychle si to nevybavila.* Nicméně ještě jsem zapomněla na Spolek. Zavítala jsem nedávno do Idris. *Nadhodí jen tak mimochodem, protože téma černokněžník zanechalo hořkou pachuť na jazyku i ve vzduchu a ona nechtěla, aby Jason musel vzít zpět to, že ji rád vidí. Neměla ráda, když se s ní někdo necítil dobře. Chtěla všem dopřát příjemně strávený čas, pomoci...vlastně by se pro ně rozdala a sebe upozadila, aby jim bylo dobře a viděla na jejich rtech úsměv. Kdyby mohla. Dělalo jí to dobře a ne kvůli ega, jen měla aspoň chvilku dobrý pocit ze sebe. A jestli tomu pomůže odvést myšlenky zase jinam a udržet ty jeho v přítomnosti při společném čase...* Jaké to máš? *Nadhodí spíš nudnou otázku a na rtech jí zahraje úšklebek z představy, že by si dala horký čaj a ovine se rukou.*
*Upřímně moc nevzpomíná a musí se trochu zamyslet.* /Nebyl to nějaký hon na démonku? Mám přepracovaný mozek a pak mi hapruje paměť.../ *Ovšem při zmínce naštvaného Gideona se musí držet, aby nehvízdnul. Jen v tichosti rty naznačí jakoby tak učinil.* Tys viděla naštvaného Gideona a pořád s ním chceš mít něco společného? *Představí si masovou kouli, ze které tečou litry krve, co dřív byla víla, která Gideona naštvala.* /Asi nebyl tak naštvaný, Triss je sice odvážná, ale nemá úplně silný žaludek./ *Poslouchá vyprávění o setkání s Robertem a v hlavě se mu spustí maličký poplach, který mu nadává za předchozí nepozornost. To jméno již někdy slyšel! Velká část jeho paměti je z důvodu traumat zamlžená, plus je vskutku velmi zaneprázdněný, takže občas mu trvá, než vyhledá v paměti, co potřebuje.* /Manipuluje s ní? Proč by jí jinak dával svůj deník? To rozhodně nemůže být jen z důvodu náklonnosti jeho mladšího bratra./ Rune. *Zopakuje tiše a malinko nakrčí obočí, zatímco se přehrabuje svou pamětí jako obrázkovým albem. V mysli se mu vybaví sklenička s jeho přítelkyní čarodějkou. Blondýnka v této vzpomínce mrská kočičím ocasem na barové stoličce a brčkem ucucává podivně barevný drink. "Však víš, že děti nechci, Jasi. Ale kdybych chtěla, tak asi postačí zajít za Runem. Proslýchá se, že zplodil prvního čarodějnického spratka!" Čarodějka se rozesměje a odhalí ostré špičáky, zatímco se Jasonova paměť posune o kapitolu dál. "Mrtvoly pochodující Paříží? Lidé už se kolem těch drbů ani nesnaží!" To všechno bylo v době jeho cestování po světě. Poté, co našel útočiště na dvoře Svitu se vydal do lidského světa a v něm strávil pár let lidského času na cestách. Odtamtud si také odnesl znalost pár jazyků, kterou občas blýskne v konverzaci- např. i španělština s Triss. Ve Faerii mezi tím ovšem uběhlo žalostně málo času, takže nikomu nepřišlo divné, když se jednoho dne prostě vrátil na dvůr Svitu jakoby se nechumelilo. Ostatně tam neměl kdovíjaké povinnosti. Poté přišlo předvolání na Zimní dvůr a tam se dostáváme do nedávné minulosti. Tyto vzpomínky s kočičí čarodějkou jsou však datovány do dnů, které s ní Jason strávil ve Francii.* Ano, říká. *Odpoví stručně a v uších mu pořád zní melodický smích se zvěstmi spojený. Nikdy se však s tímto čarodějem nesetkal, a tak si nebyl ani jistý, zda vůbec existuje.* Něco jsem o něm slyšel. On a Robert Heller... jak jsou propojení? *Nikdy se o ty dva (tedy jednoho) moc nezajímal a jen ho historkami o něm krmila jeho kamarádka, takže v tom má trochu nepořádek. Plus je to strašně dávno.* Les na Zimním dvoře. /Les, kde jsem našel první zavražděnou vílu, les kde se zdržuje Lyria, les.../ Některé ano. *Ušklíbne se v odkazu na předchozí prohlášení, že si právě tuto skutečnost mapuje. Nabídku dýmky odmítne, je na to moc neklidný.* Co v Idris? Dovolená? *Nevesele se uchechtne, protože má nepříjemné tušení, že tam byla předvolána.* /Nefilim se do toho nějak pustili. Roky o nich ani neslyším a najednou mi pod nos posílají Grace a dělají potíže Triss./ *Přiblíží bradu k hrnku, aby pocitově otestoval teplotu a pousměje se.* Ještě moc horké, ale neboj, bezodkladně tě informuji.
Eh...neskončilo to smrtí a zřejmě ne až tak, vzhledem k tomu, jak to říkáš. *Nejistě se zasměje.* Hele, nemusím ztratit o všech všechny iluze. *Mrkne na něj, protože tam zahrnuje i jeho. Načež se posunou dál a ona musí po jeho odmlce a následném dotazu pokrčit rameny.* ROBERT mi to předal jako jeho deník, ten je podepsán RUNE. Hádala bych, že to jsou dvě jména pro jednu osobu. *Nadhodí vlastní dedukci, která vlastně nemusela být ani nějak chytrá, jednoduše se nabízela. Poté nadzvedne obočí.* Znáš víly, s nimiž se znám? *Opáčí v nepřímé pobídce, aby jí to vysvětlil. Pokroutí hlavou.* Mám...řekněme kamarádku, která vyrůstala v dětském domově a chtěla zažít na posledních pár let rodinu, takže mě požádala o adopci...a s mým štěstím byla ztracená nefilim. Tadá, soud. *Rozhodí tiše rukama.* Dovolenou bych tam i brala, Idris je krásný. *Nadhodí a pousměje se.* Dobře, v to doufám. Jsem zvědavá. *Zamrká na něj a pak pokroutí hlavou.* Přejděme k něčemu pozitivnějšímu, co ty na to?
Ach tak. *Tajemně se uculí, přestože sám také Gideona nikdy neviděl rozlíceného, ale podle historek z bitev si to představuje, jak bylo výše popsáno. Na její další poznámku jen přikývne a uzná, že ne všechno musí být jen černobílé a občas se nějaké ty růžové brýle mohou hodit.* Huh, zajímavé. *Pokýve hlavou a snaží se rozpomenout, co slyšel o Robertovi. Moc se mu to ale nedaří, jen má pocit, že by na rozdíl od bláznivého záporaka Runea měl být trošku méně... záporný. Nakonec si nad tím přestane lámat hlavu a udělá si mentální poznámku, že se o tom později pokusí zjistit více.* Možná, nesleduji je tak pozorně, abych znal jejich známé. Koho máš na mysli? *Při vysvětlení vztahu s malou nefilim se na chvíli zatváří překvapeně, ale pak chápavě zamručí.* /Proč já se vůbec divím, že by Triss udělala něco takového. Ale dítě... to je hrozně veliká zodpovědnost... adopce.../ *Na mikrosekundu mu hlavou proběhne obrázek Jacka chovající malého chlapce a pocítí, jakoby mu někdo sevřel srdce v pěsti, ale tak nějak... hezky. Na chvilku zavře oči a promne si kořen nosu.* Jak to tedy nakonec dopadlo? Nechali si ji v Institutu? *Na popis Idrisu jen pokýve hlavou, protože tam vskutku návštěvní ambice nemá.* Pozitivnějšímu? *Na chvíli se zmate náhlou změnou tématu a krátce se zamyslí.* Můžu se ti přiznat s jedním svým maličkým snem?
Hmmm, co kdyby utekli z Faerie a já bych jim zavařila. *Zatváří se zamyšleně a pak se rozesměje.* Ale vzhledem k tomu, že se vracejí do Faerie, co jsem tak postřehla, tak asi ne. *Ale jména neřekne. Ne, že by mu nevěřila, ale možná to nebyla její věc.* Zůstala tady v Institutu. Mě s ní omezili kontakt. *Odvráti pohled k roztápějícímu se ledu v její sklence a npije se.* Jasně, sem s tím! Jaké máš sny, králi? *Prohodí veseleji a podepře si tentokrát bradu oběma rukama.*
No dobře, nech si jejich jména pro sebe. *Uchechtne se a nijak to z ní dále nepáčí. Třeba mu jejich známost někdo dobrovolně prozradí na plese, který plánuje.* Jak se omezuje kontakt? Nějak tě hlídají? *Pozvedne obočí a konečně se napije čaje.* Dobrý, jak jen čaj může být. *Ve chvíli, kdy se ho doptá na sen se nakloní přes stůl a trochu ztlumí hlas.* Tak většinou se všechno, co dělám motá kolem kralování /a Jacka/, ale napadlo mě, že bych rád měl v New Yorku nějaké svoje místo. No zkrátka a dobře, bylo by docela hezké vlastnit jazzový klub. *Podrbe se na zátylku a raději se napije čaje, aby nepokračoval ve vysvětlování.* /Není co vysvětlovat, jen zním pošetile./
To já nevím, upřímně mě to občas děsí, stalkingu jsem si už zažila až až. Ale snad ne. *Odvětí a zazubí se, když jí oznámí, že čaj je dobrý, načež už zvědavě naslouchá tajemství. Chvíli neví, zda být překvapená, smát se nebo mu děkovat, že se svěřil, ani jedno jí nepříjde vhodné. Přesto se jí na rtech usadí úsměv, když ho sleduje jak se napije.* /Víly nemohou lhát./ *Připomene si. Jistě, mohly okecávat, ale Jason to řekl přímo. Aby její mlčení nebylo příliš dlouhé a úsměv nevypadal jako výsměch, nakloní se blíž ona a předloktími se opatrně opře mezi jejich nápoji, takže až poté k němu zvedne zrak a úsměv se jí rozšíří.* A proč to nezrealizuješ? Já bych pomohla, pokud se bojíš toho, že nebudeš mít čas. *Pokračuje stejně tlumeným hlasem, i když v jejím zaznívá trocha pobavení a zabrouká si melodii nějaké jazzové písničky. Nebyl to její hlavní žánr, ale hudbu nakonec studovala, byť zpěv a ne hru na hudební nástroje. Ale i ta byla důležitou částí výuky, takže se jazzu dotkla. Nevinně zamrká a napije se. Netušila, zda si to přebere jako popichování nebo ne.*
/Teď nás nikdo nesleduje, cítil bych to. Ale kdoví, jak to je obvykle./ Snad hlídají více jí, než tebe. A ostatně, asi je důležité, aby se od ostatních nefilim učila co a jak. /Její charakter by ta banda už ovlivnit nemusela, jestli jí zbývá jen pár let možnosti adopce.* Nevím, jestli by to na moje víly nepůsobilo jakože jsem až moc velký fanda civilského světa. *Pokrčí rameny a znovu se napije. Na Zimním i Slunečním dvoře je klid, ale nechce vkládat svým poddaným do hlavy nápady, které tam doteď možná ani nejsou.* Ale bylo by to hezké, zařídil bych to v klasickém stylu, takže by se tam podle mého sbíhali dlouholetí. /Upíři, čarodějové, víly asi méně.../ *Když Triss dodá, že by mu pomohla, co se času týče, tiše se uchechtne.* Jako bys ty měla kupu volného času. /Ale zase má hodně konexí, mohlo by být snazší získat nějaký prostor./ *Písničku pozná a usměje se.* Určitě to vezme víc času než máme oba dva dohromady. Na druhou stranu hodně významných zástupců z podsvěta něco vlastní v lidském světě... /Plus bych měl příjem dollarů a nemusel bych pořád řešit převod cenností na místní měnu./ Je to dětinské, já vím. *Pokrčí rameny a chce se o tom přestat bavit, ale zároveň ne.*
S tím nemohu asi pomoci...Tak dobře mentalitu víl neznám. *Prohodí omluvně a poté přikývne po jeho slovech.* Zní to pěkně. *Usměje se a nakloní hlavu na stranu.* Zrovna teď v létě ne, jinak si ho ale najít zvládnu na věci, pro které ho stojí obětovat. *Broukne a chvíli na to pokračuje, když se opře a upije znovu z pití.* Možná by ti to vylepšilo reputaci, aby nebyly tak napjaté vztahy po válce. A vílám to můžeš podat tak, že pro ně chceš bezpečnější přístup na Zemi? *Navrhne, čímž ukáže, že se naučila dějiny, no je to spíše poznámka, snad i trochu nejistá, protože o politice víl toho skutečně tolik nevěděla a o té mezi nefilim jakbysmet.* Není to dětinské, líbí se mi to. Podporuji to. *Věnuje mu povzbudivý úsměv.* A jak tvůj sen vypadá dál v tvojí hlavě? Detaily, detaily, takové bomby nemůžeš házet bez detailů. *Zasměje se a pokyne mu skleničkou, než se naposled napije a zbytek pití zatím odloží, aby snědla zákusek.*
To je na tom to složité, já ano. *Uchechtne se, protože je to tak komplikované, že musí přemýšlet nad dvaceti způsoby provedení, aby nikoho neurazil a neriskoval nějaké nepokoje. To je také jeden z důvodů, proč pořádá tu akci, aby se zase lépe napojil na svoje poddané. Sice sem tam zajde do hostince, ale tam rozhodně není veškerý vzorek jeho obyvatelstva, naopak spíše ten nejpohodovější, co ani moc nepotřebuje.* Myslíš, že na tohle by se čas hodil obětovat. *Překvapeně se na ni podívá jako dítě, kterému někdo poprvé pochválí obrázek.* Nějak to půjde zaobalit... *Napojí na její snahu vymyslet způsob a na chvilku se zadívá na průzračnou zelenkavou tekutinu ve svém hrnku, zatímco přemýšlí.* /Podporuji to./ *Zopakuje si a odtrhne zrak od hrnku.* Asi by nebyl otevřený každý den v týdnu, ať má pro návštěvníky pocit vzácnosti. A taky by se tam jamovalo! Mohl by se třeba kdokoliv přidat... /U dechů by si musel vzít vlastní náhubek, jinak by to bylo dost nechutné, ale stejně./ A všude by bylo takové příjemné přítmí, ale ne natolik, aby si na každém kroku někdo zlomil nohu. A pohodlné sedačky s tím, že bych se poradil s někým kdo rozumí akustice a vymysleli bychom to tak, že některé stoly by byly v tišších oblastech, aby se u nich dalo v klidu povídat. A bohatý bar! *Rozzáří se mu oči, když o tom mluví a na konci se na Triss podívá, jakoby od ní chtěl slyšet v podstatě cokoliv, co by si tam přála ona.*
No samozřejmě. *Prohodí, jakoby nechápala, proč se tomu tak diví a pokýve hlavou, jakoby souhlasila. Tedy jistě, že souhlasila, jen to nemohla skutečně potvrdit.* To zní skvěle! Takže tam plánuješ něco jako karaoke, jen ne vyloženě o zpěvu? Co takhle nějaký program občas? Hmmm přizpůsobíš přítmí také barvy? Asi to nebude bílá nebo žlutá nebo tak něco, spíš tmavší...rudá, smaragdová nebo tak něco. *Našpulí rty, jakoby uvažovala, jak by to mohlo vypadat.* Oh, ale před plánováním fungování a interiéru je třeba vymyslet zda vůbec a kde. *Zasměje se a zazubí se na něj.*
No spíš, že bude stálá kapela, ale bude možnost se k ní přidat? Úplně jsem to zatím nedomyslel. A rudá zní dobře! *Přemýšlí a poklepává si u toho ukazováčkem o spodní ret.* Myslíš, že to je primární? No dobře. *Přikývne a trochu se odtáhne, aby se mohl opřít o opěradlo a trochu si protáhnout záda.* Jako správný sen je pro mě spíš o představě než praktických krocích. Ale jestli si myslíš, že bychom se do toho měli pustit, tak bude asi lepší to začít brát vážněji, co se případné existence a lokace týče. *Přikývne a natáhne se po hrnku, aby dopil jeho obsah.*
No, řekla bych že ano, protože interiér musíme napasovat na rozměry lokace a uzpůsobit to tomu jak prostory vypadají. *Našpulí zamyšleně rty a pak se zasměje.* To teda. A ty by jsi měl vymyslet, jak to zaobalit...a taky proč do toho jdeš s čarodějkou, která ti věkem a zkušenostmi sahá možná tak....v jejích očích, na povyražení do postele. *Ušklíbne se.* Vzhledem k tomu, že se zřejmě nehodláš ohánět magickou dohodou... *Dodá tiše a strčí si do úst další kousek laskominy, které ubývalo a nebýt Jason víla, které zřejmě tato verze chutnat nebude, nabídla by mu. Napije se a ukáže na něj u toho vidličkou, jako upozornění, že má v plánu promluvit. Poté až polkne a ještě si pro jistotu přejede za sklenkou po zubech jazykem.* Mimochodem...Nebylo by možná vhodné ji trochu poupravit? Náš vztah se dost od té doby posunul...i váš a tak...A možná má nějaké díry. *Uvažovala o tom před nějakou dobou už tenkrát ve smyslu s tím, že Jason nikdy není ten, kdo začíná telepatickou konverzaci, což vlastně kolem a kolem dávalo smysl, protože dohoda mu zakazovala jí lézt do mysli. A taky možná si ujasnit některé další věci? Nesměl ji zabít, na to si vzpomínala...ona zase držela jazyk za zuby, co se týče vyzrazení toho, že se vůbec s Jackem zná, mohla o tom mluvit jen s těmi, kdo už o tom věděli.*
*Zaráží ho, jak realisticky o tom čarodějka mluví. Jakoby do toho doopravdy šli a museli řešit reálné aspekty a plánovat co a jak. Takhle pragmaticky nad tím neuvažoval. /A přitom bych neřekl, že je Triss až takový plánovač. Zdá se, že se vyzná./ Na dvoře jsi pečená vařená, nejsem si jistý, jestli je nějaké zaobalování potřeba. *Ušklíbne se, ale samozřejmě chápe, jak to myslí. Občas zapomíná na to, jak je Triss mlaďounká s tím vším, čím si stihla projít a jak daleko je se svou magií.* Proč bych se oháněl dohodou? *Zmateně zamrká, protože si není jistý, jak to Triss myslí. Ovšem když zmíní úpravu, pokýve hlavou.* Chceš tím říct, že si mě chceš pustit do hlavy? Vždyť ještě před chvílí jsi narážela na to, jak jsem nebezpečný. *Pošťouchne ji, ale po chvíli zvážní.* Jaké mezery máš na mysli?
Pečená vařená? To nevím...a taky nevím, jak moc mě víly na dvoře přijímají a tolerují. Jestli si nemyslí, že jsem nějaká vaše sdílená... *Udělá kudrlinku rukou, která to měla říct za ni - sdílená holka do postele.* Protože můžeš říct, že mě máš namotanou na dohodě a jsem jen výhodná k provozu, když nebudeš po ruce? - Ah... *Zarazí se, jelikož jí dojde, že takhle by to říct nemohl. Lhal by. Ta výhoda je vlastně vesměs výhodnější pro ni pravděpodobně.* Vzhledem k tomu, že bys MOHL být potencionálně nebezpečný řekněme, že jen na komunikaci za pomocí telepatie. Někdy se to určitě hodí oboustranně...Hmmm...a možná vzhledem k tomu, že jsme přátelé, kdyby hrozilo, že dojde k porušení nějaké upozornění a ne rovnou bolestivá smrt? Nebo obecně, co se stane, když se to poruší? Asi nechci, aby bylo třeba nějaké dlouhé utrpení v případě, že by na smrt někdy mělo dojít. *Ušklíbne se trochu s humorem, ačkoliv se zdá, že představa možné smrti, kdyby se ji někdo pokusil přimět to říct, ji zrovna netěší.* Případně zda napadají nějaké úpravy i tebe? Ty jsi víla, já tolik magických dohod nedělám...měl bys vědět, jaké mezery by se ještě mohly vyplnit. Budu doufat, že se jimi nepokusíš mou maličkost podvést. Nebo mi zavařit mozek složitými souvětími. *Zasměje se se zdvihnutím vidličky místo prstu a vezme si další kousek.* To asi bude chtít ale další podpis, což? Aby se stvrdila úprava nebo tak...já nevím. Jak se upravují magické dohody? *Svráští obočí. Oproti němu opravdu byla poměrně mladá.*
Ach tak... Něco vymyslím, neboj. Ale primárně by neměli zpochybňovat moje rozhodnutí. *Když přemýšlí nad úpravami smlouvy, pousměje se. Je pravda, že v době uzavírání prvního kontraktu mu bylo úplně jedno, jestli Triss zničehonic umře.* Zabudovat nějaký alarm, že se blížíš k porušení by mělo jít. Telepatie též. Ale čím víc do toho budeme hrabat, tím více skulin naděláme. Proto jsem chtěl naši dohodu udržet jednoduchou. Ve chvíli, kdy začne být hodně specifická, riskujeme, že nebude krýt maličkost, kterou by měla. /Když bude všezahrnující, tak je to pro mě výhodnější, než tě šálit souvětími./ Dlouhé utrpení to určitě nebude. Jedním z důvodů, proč tam tuto klauzuli máme je aby ten druhý přestal porušovat, co slíbil. Čím déle je poté naživu, tím déle může porušovat i kdyby v bolesti z umírání. Pokud se nespecifikuje jinak, dohoda předpokládá, že se zastaví srdce. /A my nespecifikovali jiný způsob smrti./ Podobně jako lidské, sepíšeme si dodatek. Ale jelikož je to úprava již existující smlouvy je potřeba vedle podpisu dát kapku krve, aby se s tebou ta smlouva spojila. Ber to jako magickou sešívačku těch dvou smluv. *Pokusí se to přirovnat k něčemu, co zná z běžného života a poprosí kolemjdoucí obsluhu o tužku a papír. Tentokrát přijde víla, která slyšela kousek jejich debaty a přinese papír s perem, které má dva konce. Jedno víčko odhalí část, která píše a druhé ostrý hrot. Jason víle pokyne a náčiní položí na stůl.* Z tvé strany, do hlavy ti mohu bez předchozího svolení jen kvůli komunikaci, pakliže toto oprávnění přesáhnu, ucítím intenzivní brnění v levé ruce. Nepřestanu-li ani po brnění, zemřu. Brnění bude přítomno u každého prohřešku, není to jednorázové upozornění. Z mé strany, ty nesmíš nikomu, kdo o něm neví jakkoliv komunikovat o našem vztahu s ... ním, nejen romantickém. Jakmile byť zmíníš jeho jméno nebo jiným dorozumívacím prostředkem jej naznačíš s úmyslem pokračovat tímto směrem, ucítíš stejné brnění. Tohle brnění trestá již úmysl, nemusíš to dokonat, jelikož to už by bylo pozdě. Ve chvíli, kdy neuposlechneš brnění, zemřeš. Brnění bude přítomno u každého prohřešku, není to jednorázové upozornění. Porušíš-li naši smlouvu neúmyslně, například v nepříčetnosti nebo vlivem jiné osoby či magie, žádám si právo upozornění a tvou lokaci. *Odkašle si a zamyslí se, jestli ještě někde cítí mezeru.* Oh a ještě budu potřebovat oprávnění na to brnění a upozornění při bezvolném porušení s tou lokací. To budu muset totiž zavést magií a pro to musím trošinku operovat v tvé mysli. *Dovysvětlí, proč je ten alarm malinko kontraproduktivní a proč ho tedy na začátku ani nenapadlo ho zavádět. Bez souhlasu by totiž při uzavírání dodatku porušil původní dohodu a na místě zemřel.* A na konec, že části smlouvy, které nejsou výslovně pozměněné platí dle původní dohody. Ale jinak za mě je to takhle asi v pořádku, můžeme to sepsat?
Já bych si to nedovolila zpochybnit. Pokud teda zrovna nebudeš kolem někoho kroužit bez vyznání zase. *Hravě mrkne a posléze poslouchá jeho dodatky a navržení znění a trochu napjatě se usměje, když zmíní krev a promne si předloktí ruky, kde pod zápěstím měla tetování. Luk a šíp. Chvíli mlčí, když domluví, aby si přebrala jeho slova a vyložila si je rozkouskované, i když je má za chvíli vidět černé na bílém.* Sepišme. *Přikývne nakonec a poté, co je hotovo si vezme jako první pero s tichou omluvou, že cizí krev jí ještě stále nedělá moc dobře. Předtím, než podepíše si to vše ještě jednou celé pročte, protože i mistr tesař se někdy utne a nechtěli se smlouvou zabít na místě kvůli chybičce. Nakonec však píchne hrotem po zaváhání vcelku prudce do prstu a sykne. Schová ho před zraky lidí odvedle, kteří nejspíše byli civily a pousměje se s tím, že ukáže na vidličku a olízne si ret. To jim jako výmluva stačí a věnují se svému, zatímco Triss využije ve výsledku onen hrot pera k tomu, aby krví napsala aspoň "Triss". Přišlo jí to jaksi elegantnější než otisk prstu nebo kápnout krev prostě na papír. Než mu ho předá, ještě si vyloví telekinezí kousek ledu do ruky, aby ho vzápětí pomocí ohně schovaného pod stolem roztopila a hrot v něm umyla. To jen aby se nesmíchala její a Jasonova krev na smlouvě. Netušila, zda to věci nějak ovlivní, ale jistota je jistota. Poté, co tedy podepíší a ona se dívá jen tak pomrkáváním kvůli krvi, tak si očistí jazykem v rychlosti prst, zahojí ho a zbytek setkání už si jen upíjí ledový čaj, který přestává být tak ledový, dojídá zákusek a po "nainstalování" jejich smluveného alarmu se vrátí k tématu jazzového klubu s nabídkou, že kdyby se byl Gideon nebo někdo z jeho lidí ochotný stavit, než odjede na turné, mohla by mu alespoň poslat návrhy na prostory, po kterých se podívá. A když se jejich konverzace přichýlí konci, tak se rozloučí podobným způsobem, jakým se s ním přivítala, jen přidá letmou přátelskou pusu na tvář, než zamíří domů o neco dříve než její vílí kamarád a brzy také "obchodní partner" zřejmě.*
/Proč bych dnešní den neukončila někde mezi lidmi, a nejlépe někde, kde bude i klid? Kavárna? Čajovna? Hm, to ne, to je až moc hluku a povyku, stačí mi v klidu něco jen malého, něco, kde budu mít pohodu a budu se moct ponořit do svého světa....Institut: Knihovna v Institutu! No jasně!/ *Přesně to se honilo Aki hlavou, když se s Iindigo, Flamingo a Echo vrátila domů. Měla náladu na to jít mezi lid, ale zase nebýt rušena, někam, kde by mohla v klidu pracovat a čerpat jen tak energii. A proto nakonec opravdu vyhrála knihovna. Do tašky přes rameno si vzala jen svůj grafický tablet, sluchátka, mobil, tužku na onen tablet a sedla do auta. V knihovně byla v podstatě za chvilku, vešla dovnitř a rozhlédla se.* /Nikde nic moc lidí, ideální, proč by ne./ Upravila si své oblečení, na dnešní večer si vzala bílé triko s krátkým rukávem, na nohy černé kraťasy, protože bylo přeci jen horko a přes tašku měla ještě hozený lehký svetřík kdyby se přeci jen ochladilo. Procházela knihovnou a hledala místo, kam si sednout, ale přeci jen, lidí bylo málo. Proto se posadila k jednomu z hlavních stolů, mobil položila vedle sebe a než by zapnula sluchátka a písničky, vytáhla přeci jen svůj tablet a tužku. Už od rána tam měla návrh, náčrt portrétu její dokonalé a úžasné Lyrii.* /Bude se jí to líbit, musí./ *Dílo pak chtěla v knihovně vytisknout a obrázek své milované víle dát jako překvapení.*
*Tak jako každý večer ani ten dnešní nebyl v ničem jiný. Po delší večerní procházce se opět vydal na jedno ze svých oblíbených míst. Dnes to ovšem nebyla žádná galerie, či výstava, jichž v městě bylo požehnaně. Ne, dneska měl chuť objevovat historii ze starých a knih, jež v knihovně byly na výběr.* Hezký večer přeji. *Pousmál se na jednu starší knihovnici, kterou potkal hned jakmile vstoupil. Byla to Dorothy, postarší žena, která mu v mnohém pomohla, především pokud šlo o velmi staré a cenné knihy, ke kterým neměl přístup jen tak někdo.* I vám přeji mladý muži* odpověděla mu aniž by jí prosil, hned mu podávala jeden ze starých svazků, který si tady poslední dny rád půjčoval. Knihu si od ní převzal, s úsměvem na ni mrknul a vydal se ke svému místu, kde nejraději sedával, aby si mohl dneska prolistovat dalších pár stránek. Jeho pohled však upoutala mladá dívka, jenž seděla právě u jeho oblíbeného stolu.* /Pokud mě nebude rušit, pak to nějak překousnu/ *Pomyslel si a dál si to mířil ke stolu. Od doby co žil zde v městě, si nikde jinde nikdy nesednul a nehodlal to měnit ani teď. Obešel sedící dívku a koutkem oka si všiml, že si něco kreslí do tabletu. Na malou chvíli se zastavil a sledoval to dílo, jenž jí vzkvétalo pod rukama. Nakonec jen lehce zavrtěl hlavou a posadil se hned naproti ní. položil svazek na stůl a začal v něm listovat*
*Akamira si mladíka nejprve a ni nevšimla. Pracovala, jak jen mohla, sem tam dodělala pramínek, támhle zase lesk do dokonalých očí Lyrie, támhle zase trošku světlejší odstín pokožky, vybarvit pozadí a trochu to naaranžovat tak, aby to nebylo jen jednotné, ale aby to působilo dojem malby, hm, do vlasů růžovou květinku, a Aki byla spokojená. Chtělo to ještě hodně úprav, ale lehký základ měla a za to bylo ráda. Až pak, když zvedla pohled, si mladíka všimla.* Uhm, dobrý večer. *Pronesla tiše, jako kdyby se snad bála, že by jej vyrušila. Chvilku přemýšlela, než se rozhlédla kolem sebe.* Jen, no, ten tablet občas vydává zvuky, taky o něj klape ta tužka, prostě, kdyby vám to bylo nepříjemné, tak si půjdu klidně sednout jinam. *Pronesla ihned volíc ústup, kdyby na to došlo.*
Dobrý večer i vám. *Lehce zvedl koutek úst do úsměvu a naklonil hlavu mírně na stranu.* Znám to, podobný tablet mám sám a občas jej používám. Věřte mi, pořád je to dost tiché na rozdíl od jiným, především lidí, které tady občas potkávám. Ti dokážou být hluční a otravní. Člověk se pak nemůže soustředit. *Mrknul na dívku před sebou a hned na to opět sklonil hlavu nad svou knihu a dal se do čtení prvních řádků na straně, kterou už měl připravenou.* Ovšem pokud mohu něco říci, vaše práce je velmi zajímavá. Mohu vidět pak výsledek? *Optal se aniž by zvedl hlavu od čtení. On sám moc s lidmi nekomunikoval, ovšem tato mladá dáma pro něj byla zajímavá už jen tím, že také malovala stejně jako on.
*Překvapeně se na něj zadívala. Nějak od něj nečekala, že by se s ní chtěl bavit, řekněme, že to byl snad rychlý předsudek.* /vypadal, že by chtěl svůj klid, ne, že by se zapovídal, ale je milý, tak proč by ne:/ Děkuji, ano, opravdu, na rozdíl od některých strojů a nástrojů je to tiché, jen mě sem tam znervózní i to ťukání tužky, to mi řeklo už více lidí, tak už se vždy jen reflexně, než se do toho pustím a někdo si přisedne, varuji dopředu. Malujete taky? Já to mám tedy jako zaměstnání, dělám grafickou tvorbu. *Usmála se jemně a dala si zbloudilý pramen vlasů za ucho.* A tohle, no, ano, kreslím svou přítelkyni, tak nějak jsem jí chtěla přichystat překvapení, a doufám, že se nakonec zadaří. peru se s tím od rána, a už mi chybí díky bohu jen detaily. Ale užívám si to, umění je nějak moje parketa. *pronesla, a nakonec jemně natáhla jednu svou ruku přes stůl.* Akamira, těší mě.
*Celou dobu co mluvila, měl skloněno hlavu a během čtení jí bedlivě poslouchal, když slyšel, že i ona zbožňuje umění a dokonce v tomto oboru pracuje, zvedl hlavu, zaklapl knihu a dál už dívce věnoval svůj pohled a především svou pozornost.* Potěšení je i na mé straně, mé jméno je Castor. *Chvíli váhal, ale nakonec i on natáhl svou ruku a zlehka si s tou její potřásl.* /Hm, vypadá mile a má ráda umění, nakonec ten večer bude přece jen zajímavý./ Takže grafička, to je hezké. *Pousmál se na ni.* A ano i já maluji, ale já preferuji především velká plátna. Přece jen se na nich tvoří daleko lépe, než v tabletech. Mám rád vůni barev a nových štětců, když se pak tyto věci spojí, vznikají dokonalé věci. *Pronesl zasněně a ihned mu na mysl vplul nový nápad na obraz.* I já si umění užívám, je to také moje práce. *Dodal, když se opět vrátil zpátky ze svých myšlenek* A věřím, že vaší přítelkyni se kresba bude líbit.
Hm, Castor, o je zvláštní jméno, takové, řekněme, hm, vznešené, jako pro nějakou, já nevím, vílu. *Pronesla, snad jako kdyby naoko kdyby se nic nedělo. Pokud byl mladík někdo, jak říkala Lyr, z jejich světa, nemusel ani poznat, že před ním seděla civilka bez zraku.* /A pokud jsem se náhodou trefila, tak ještě lepší. Ale možná že melu jenom kraviny, kdo ví, možná si se mnou hraje jen mozek./ *Přemítala, i když potom večeru, kdy byla s Lyr v parku a pustil se tam do nich nenechavý vlkodlak, byla nějak připravená i na další věci. Ruku Castorovi jemně stiskla nazpět i Aki, než ji zas stáhla a uchopila do dlaně opět svou grafickou tužku.* Ano, nějak jsem se k tomu musela dokopat, ale baví mě to, naplňuje, má to hodně možností uplatnění, a hlavně se můžu pustit a dát volný průběh mé fantasii. *Uculil se na něj.* Plátna jsou skvělá, jen na to nemám asi moc talent. Neříkám, kresby a tak ano, ale velká plátna, to je na mě až moc velký oříšek, to doznávám. *Zasmála se brunetka a koukla opět od obrázku na Castora.* Malujete pro nějaké tvůrce? Nebo ilustrace? Nebo jen tak a prodáváte to?" *Vyptávala se a mezitím sklopila pohled opět k digitální kresbě Lyrii.*
*Jen co pronesla slovo víla, tak zpozorněl* /Že by snad věděla o našem světě? Kdoví, uvidíme./ *Sepnul ruce a položil je na stůl před sebou, hledíc na dívku.* Tak za prvé, jsem za to, abychom si tykali, to vykáni moc nemusím a za druhé, proč tě napadly víly? Co o nich víš? *Optal se zvědavě a nahodil lehký úsměv, přičemž si jí prohlížel. Začínala ho zajímat ještě víc.* A ano maluju, je to mou velkou vášní. Dost svých obrazů jsem už prodal a nejen do našich galerii, ale také do zahraničí. Je to pro mě uklidňující a jak říkáš, u toho každý dá průběh své fantazii, nechá se unášet tvořivostí a výsledky, ty pak stojí za to.
*Jeho přístup jí překvapil, ale nemohla říct, že by nějak špatně, Ona sama byla ráda za to, když byla konverzace volná, a nijak poutaná společností, proto jí tykání sedlo.* To budu moc ráda, a no, moje přítelkyně je víla, jmenuje se Lyria, jestli ti to jméno něco říká. Ale tak, je vás dost, tak možná asi nebude, jen že, ano, moje přítelkyně je víla. *Usmála se.* /Teď si to mlže přebrat jako důvtipné přirovnání, nebo je opravdu taky i on víla a zkouší si mě, jedno je správné, ale tak...snílek jsem, a Lyr je skutečně krásná jako víla, takže to tak mohu nechat jako přirovnání./ *Sama pro sebe se usmála a zadívala se na Castora před sebou.* Páni, to by jsi mi mohl něco ukázat, našla bych někde tvou tvorbu? po galerii, či internetu?. *Optala se Aki se zájmem a na moment odložila i svou tužku, aby byla jejich konverzace ještě více uvolněná a spontání. Přišlo jí neslušné se hrabat v grafice a u toho mluvit, času má a bude mít dost.
*V městě sice žil už nějakou tu dobu, ale s nikým ze svého světa se nijak nebavil. Měl prostě rád svůj klid. Ovšem některá jména mu utkvěla v paměti a dokázal si je přiřadit k dané rase. I o Lyrii slyšel, snad mezi řečí někde v městě, kdoví, už si to moc nepamatoval, tyhle věci většinou vypouštěl hned z hlavy.* /Pokud tedy víš, že víly skutečně existují a s jednou máš románek, uvidíme, zda poznáš, že jsem i já jeden z nich./ *Problesklo jeho myslí, načež se navenek jen usmál, přičemž s dívky nespouštěl svůj zrak.* To je velmi zajímavé… přirovnání. *Ušklíbl se šibalsky a lehce natočil hlavu do strany.* A pokud jde o mou tvorbu, rád ti jí ukážu. Některá díla jde vidět v Pace Gallery, pak v Evropských galeriích nebo i na internetu, mnoho děl mám však stále u sebe, to jsou buď ty, které teprve cesta na výstavu čeká, nebo k jejich novým majitelům a nebo jsou to mé srdcové záležitosti, které si nechávám. *Usmíval se*
*Uculila se i Aki.* Takžev podstatě opravdu nefalšovaný, umělecký duch? *Nadhodila s úsměvem.* Já se k tomu musela nějak dostat, prokousat, jako jistě, už od malička jsem nějak tušila, že kresby a malování mě budou bavit, řekněme, že ve škole jsem v tom vždy vynikala dobrými známkami, a taky můj táta býval pouliční malíř, ale v té době jsme byla až moc malá na to, abych nějak rozuměla genům. *Ušklíbla se a opět vzala do ruky tužku, snad aler jen z rozmaru, do tabletu nezasáhla, jen si s ní tak pohupovala mezi prsty.* Ale postupem času se ukázalo, že to nebude jen zájem, nebo koníček, ale skutečně vášeň. A tak se tomu taky stalo, a teď jsem tu a živím se tím, no prostě super, za mě tedy určitě. *Dořekla nakonec.* Takže tedy i Evropa? Cestuješ se svými díly po světě, nebo spíše prodej do zahraničí?
*Položil si ruce na stůl a lehce se naklonil dopředu.* Řekl bych, že je to opravdu nefalšovaný umělecký duch. Ze začátku to byla jen zvědavost, ale postupem času se z toho stala až vášnivá posedlost, kdy se mi v hlavě rodily různé nápady a já jim štětcem dával život. Občas za prací i cestuji, ale to je opravdu málo, většinou se vše řeší přes prodej na internetu nebo přímo přes galerie. *Znova se zasnil, tak jako vždy, když mluvil o malování. Po chvíli se však vzpamatoval a lehce se uculil.* Omlouvám se. *Tiše si odkašlal a narovnal se.* Takže talent máte v rodině, to je milé. A nepřemýšlela jsi o něčem podobném. Myslím malování, ale s možností výstav v galeriích a podobně? *Optal se zvědavě*
To zní zajímavě. *Pronesla Akamira uznale na podnět Castorova vyprávění. když se omluvil, jen zvedla dlaň na gesto toho, že to je v pořádku.* To nic, také hodně povídám, když se o něčem rozvášním, a že toho moc není. Pokud to není tedy umění a nebo moji psi, to jsem pak k nezastavení, většinou. *Ušklíbla se a poslouchala jej dál.* No, upřímně, takhle jsem o tom nepřemýšlela nikdy. Jako jistě, prodávat to, živit se tím, to ano. Ale jen v tom hledisku, že dělám obálky na knihy, návrhy na loga, nebo nějaké digitální projekty. Ale jak jsem říkala, před sebe si dát vyloženě plátno a barvy, to ne, to bych nezvládla. Chyběla by mi tam ta možnost vrátit jakýkoliv tah zpět a napravit chybu. *Řekla nakonec a jemně se na něj usmála.* Každopádně, budu moc ráda, když mi pak ukážaeš, kde nějaká tvá díla najdu, ráda si je projdu a prohlédnu. *Dodala ještě.*
A to je právě to, že už to vrátit nejde, proto si musíš každý tah dopředu nějak rozmyslet. Je to prostě výzva a to já miluju. *Uculil se*. Samozřejmě když budeš chtít, rád ti své díla ukážu a nejen to, když si budeš někdy chtít zkusit malbu na plátno, stačí jen říct. *Mrknul a zlehka si prohrábl své vlasy. Už dlouho se mu nestalo, aby potkal náhodně někoho, kdo by sdílel stejnou vášeň k umění jako on. Možná proto jej ta dívka tak zaujala.*
*Akamira se usmála.* To chápu, pro někoho je to prostě zábava a výzva, možná i trochu toho adrenalinu a dopaminu, jen, já mám prostě strašný strach dělat chyby, jako v čemkoliv, a tohle by nebylo výjimkou. Pro někoho to ale je, třeba táta ten úspěšně takhle znehodnotil jednou tři plátna za sebou. *Zavzpomínala a zasmala se. Pak se na něj podívala a lehce znejistěla.* /Jsem tam nesvá kvůli tomu návalu pozornosti, nebo se mi to zdá? Je milý, ale kolik lidí co byli na první dojem milí jsem potkala a spálila se?/ Někdy ano, třeba bude čas. *Dodala a pak se na chvíli odmlčela.* No, a... *Chtěla něco říct, ale v ten samý moment někdo za nimi jako kdyby pustil knihu na zem a ta dopadla s velkým buchnutím k zemi. Aki se sebou trhla, lehce vykřikla a při tom pohybu praštila do tabletu, který spadl na zem.* Ale ne! *Vyhrkla a hrnula se k přístroji, doufajic že není nijak poničený.*
*Castor se na dívku zahleděl a pousmál.* Pokud budeš chtít nějakou uměleckou výzvu, stačí říct a pustíme se do malby na plátno. *Mrknul a už chtěl pokračovat v konverzaci, když Aki leknutím vykřikla a upustila svůj tablet na zem. Dřív však než ona, vstal a obešel rychle stůl, podřepl si a sám si tablet prohlížel. /Zdá se mi to, nebo je nějak nesvá. Čím to asi bude, že by snad mou maličkostí?/ *Pomyslel si, zvedl hlavu a zahleděl se jí do očí.* Nemyslím si, že by byl nějak zničen, dokonce ani praskliny nemá, máš velké štěstí. *Lehce pozvedl koutek úst do úsměvu.*
*Děkovne se na Castora podívala, vzala si tablet a začala si jej prohlížet.* Nic mu není, opravdu, uf, díky Bohu, to by mě asi odvezli. *Pronesla a a nervózně se zasmála. Pak se otočila a začala hledat viníka hluku, jakmile spatřila, kdo to byl, tak se jen jeho směrem zamračila. Stál tam rozzářený pár, který se chechtal, co si ale všimla, už se k nim blížila knihovnice.* Nulový ohled, to mám tak ráda. *Povzdechla si, načež se chtěla zvednout, ale díky své nešikovnosti se při zvedání uhodila do hlavy.* Ale notak. *Jen si promnula hlavu, nakonec ale jen zavrtěla hlavou a zvedla se.* No, jsem pako, to je pořád něco. *Řekla nervózně, ale nakonec se na Castora usmála.*
Věř mi, i na ně dojde a vrátí se jim to. *Tiše se zasmál, snad jako kdyby měl něco zalubem, přičemž pár chvíli pozoroval, než se zase otočil na Aki.* Abych řekl, tak trochu jsi nešikovné pako, ale kdo není. *Mrknul a nahnul se k ní blíž* Z čeho jsi tak nervózní? *Optal se tichým hlasem a dál jí svým pohledem hypnotizoval, přičemž se sladce culil.*
*Říct, že se lekla, by bylo málo. Celá nesvá nejprve z konverzace, která se rozproudila tak, že o tom ani ona sama nevěděla a ztratila přehled, pak z nečekané rány, potom z toho, jak ji spadl tablet a ji proletěly hlavou ty nejhorší scénáře, pak to, že se ještě uhodila do hlavy a nehledě na povyk v knihovně byla na zase o něco nesvá. Jakmile zaregistrovala Castora blízko sebe, řeklo by se i, blíže, než by jej chtěla, přepadla dozadu. Chtěla se jen zlehka odklonit, ale nakonec to nevybrala a posadila se na zadek na zem. To už i je merčila knihovnice.* Já, já nevím, omlouvám se, občas taková jsem, nesvá, zmatená, hlavně když je hodně vjemů nebo nečekaných situaci, pak jsem prostě.... Prostě taková. *Zaobalila to nějak. Vytáhla se na nohy dřív, než by ji mohl Castor i pomoct a opět se posadila na židli.* No ale, připozdívá se, jsi spíš takhle noční sova? *Točila téma pryč.*
*Castor jí chvíli tiše pozoroval, než odtáhl židli vedle ni a posadil se na ni.* Chápu, máš ráda svůj klid a víc zvuků a vjemů ti prostě nedělá dobře, pokud je to i mou společností, pak tě nebudu dál rušit a dopřeju ti svůj klid. *Nasadil chápající úsměv a narovnal se, po chvíli si prohrábl své vlasy a vstal, aby se opět vydal ke svému místu.* Mám rád večery a noci, má to své kouzlo a já toho nikdy po pravdě nenaspím. *Dodal, když obcházel stůl.*
Ne! Ne to určitě není, to opravdu ne, nijak mě neotravuješ, nebo tak, jen... *Ztratila se ale ve svých myšlenkách. Zase toho bylo moc, a teď se do toho pustily ty pocity, že si Castor mohl snad i myslet to, že mu tu vadí.* /Ne, nevadí, nechci, aby si to myslel, jen je toho moc, nepřekáží, náhodou je milý, ale i tak mám strach, i tak ej to zvláštní, co se zase děje?/ *Aniž by jí to samotné došlo, začala se celá klepat.* /Ale ne, už zase,. Teď ne, teď ne./ *Opravdu, za nic nemůžeš, to jenom, jenom já, nic víc. *Sklopila ale pohled, nechtěla, aby jí viděl do očí, jelikož ty její se začaly plnit slzami. Paniika, ta, kterou tak dlouho necítila, jako kdyby se najednou zase vracela a dávala o sobě vědět.* Jen, musím ven, na vzduch, nedělá se mi moc dobře. *Dostala ze sebe jen tak tak, ale to už nechávala věci věcmi, tablet tabletem, dokonce i kabelku, pouze si letmo zkontrolovala přítomnost cigaret v kapse kraťas a mířila ven, před knihovnu, někam, kde by si mohla jen zapálit a trochu prodýchat.*
*Pozvedl překvapeně obočí a sledoval jí, jak kolem něj prošla a bez svých věcí zamířila ven. Byl z toho lehce zmaten, nechápal, co mohl říct tak zlého, aby se jí udělalo zle. Nervózně se proto poškrábal na zátylku a chvíli přemítal, co teď udělat.* /Sakra práce./ *Zamručel tiše, iluzi skryl všechny její věci, včetně jeho nedočtené knihy, přece jen nechtěl, aby to někdo sebral a vydal se ven. Vyšel ze dveří a chvíli se rozhlížel, než jí uviděl o kousek dál, jak se snaží zapálit si cigaretu. Došel až k ní, sebral jí zapalovač a sám škrtnul, když se objevil oheň, připálil jí. Chvíli jen tiše stál a pozoroval jí ve světle lamp, jež osvětlovaly ten kousek prostranství. Nějak nevěděl, co říct, jak začít.* Jestli jsem tě nějak rozhodil svými slovy, pak se velmi omlouvám, nebylo to míněno nějak útočně nebo zle, naopak velmi dobře chápu, jak někdy člověk prostě svůj klid potřebuje a chtěl jsem ti ho jen dopřát, když jsem viděl, že jsi nesvá. *Pronesl a omluvně se usmál.*
*Nejprve bez nějaké odezvy si jen přijala nabízený zapalovač, o který si připálila cigaretu a natáhla kouř do plic. Zavřela oči a chvilku přemýšlela, nebo alespoň by jeden řekl, že přemýšlí. Ona měla ale v hlavě lehce prázdno, snažila se tam alespoň něco dostat a něco zároveň i dostat ven. Bylo tam jak plno, tak prázdno, oboje ošklivým a nepříjemným způsobem.* Ne, to jen, já, občas to tak mám, nejsem psychicky nejsilnější člověk, ba naopk, spíš slabší a nějaké situace mi nedělají dobře. Někdy sama ani nevím, co se děje, jako třeba teď. Asi hodně podnětů, nevím, děje se toho teď v mojí hlavě a okolí docela dost. *Pronesla a popotáhla si z cigarety.*
*Opřel se o zeď vedle ní a hleděl před sebe do prázdna.*Možná by sis prostě jen měla trochu odpočinout. Nejen fyzicky, ale také dopřát hlavě trochu prostoru, aby mohla vstřebat všechno to, co se děje kolem a co všechno ses dozvěděla. Víš, rád lidi pozoruju a z naší konverzace jsem pochopil, že o našem světe víš jen krátce. *Pronesl jako kdyby se nic nedělo.* Pro někoho, jako jsi ty to musí být šílená jízda a věř mi, je toho mnohem víc, ale hádám, že ta tvá víla ti toho ještě víc ukáže a řekne, jen jednu radu drahá Akamiro. *Tentokrát se otočil směrem k ní a pohlédl dívce do očí.* Dávej si pozor. Svět do kterého ses dostala, svět, který ti byl prozrazen je nebezpečné místo. Byla by škoda, aby ti nějak ublížil. *Dal jí toulavý pramen vlasů za ucho a pousmál se.* A teď hlavu vzhůru, nádech, výdech a zpět ke kreslení.
*Kývla na souhlas.* Jo, jo vím o vás krátce, a tak nějak se pořád nemůžu zbavit toho dojmu, že bych o vás ani vědět neměla, přeci jen, doteď jsem neměla o tomhle nejmenší potuchy, žila jsem relativně v klidu, ale co jsem poznala Lyrii a ona mi to řekla, se dějí věci. Poslední byl ten vlkodlak v parku, nevím, jestli v momentě, kdy jsem se o tom dozvěděla, se to na mě začalo lepit, ale prostě, no tak to asi je. Mám pocit že vím něco, co nemám. *Dořekla nakonec a popotáhla si, než se odmlčela. Poslouchala jej, nějak vnímala, co říkal, a nakonec se mu podívala do očí. Ještě chvilku mlčela, než tiše kývla.* Vynasnařím se. *Řekla, a ani si neuvědomila, jak rychle dojela cigaretu.* Asi už pljdu, je pozdě a mám dost. *Přiznala.*
Tvůj pocit je správný. Jsi civil bez zraku a ona ti o nás řekla. Je to proto o to víc matoucí, rozumím tomu. Ale teď už to víš a budeš se muset naučit v tom a s tím žít. Když jsi nic nevěděla, možná si potkala spoustu z nás, ale netušila jsi to, teď to vnímáš jinak. *Usmál se.* Jen… opravdu buď opatrná, byla by tě škoda. *Zašeptal a odrazil se od stěny.* Dobře, jen ti vrátím tvoje věci, když jsem šel za tebou, trochu jsem je skryl, aby ti je někdo neukradl.
Civil bez zraku? *Nadzvedla obočí a zadívala se na něj, a pak, i kdyý věděla, že by neměla, se k němu přiklonila blíž.* Vím, že to zní asi teď divně, ale...nevěděmost je horší...nemůžeš mi říct víc? Civil bez zraku? To je označení rpo nás, co o vás nemáme tušení? *Optala se, i když jí svědomí dost hryzalo.* A nebo by nebylo moudré o tom mluvit? Asi ne, že ano? Mám pravdu. *Pronesla a podrbala se nervózně na zátylku.* Neměla bych to po tobě chtít, nechci dělat problémy, jen chci prostě vědět, na čem nějak jsem, alespoň trochu. *Osvětlila mu a usmála se.*
Když mě neprozradíš, tak ti to řeknu. *Pousmál se* Tak nějak máš pravdu, Civil bez zraku je ten, co o našem světě neví absolutně ni. Chodí po světě a i kdyby před ním víla, vlkodlak či dokonce upír stál, nevidí ho, nevidí nic. Žije si svůj život tak jak má a nikdy se nedozví pravdu. Ale jedinci, kteří se zrodí se zrakem jsou na tom jinak. Ti dokážou prohlédnout za clonu iluzí, jež kryje náš svět. Vidí nás, vidí věci, ale třeba si to nedokáže nějak přiradit k tomu, co vidí, co se děje. Většinou to přiřknout tomu, že jsou unavení nebo opilí. Ti chytřejší se pak samozřejmě dovtípí, co se skutečně děje a co vidí. *Zašeptal tiše a pousmál se, mezitím se kolem sebe lehce rozhlédl.*
*Překvapeně jej poslouchala a zpracovávala veškeré informace. pak se ale zamyslela.* Jak je teda možné, že to vidím já? Nebo, viděšla jsem toho vlkodlaka, vidím Lyriu, tebe, ale neměla jsem o tom tušení, tak co je to se mnou? *Než by jí ale stačil odpovědět, prohrábal si vlasy.* Uf, nějak moc informací, je toho hodně, ale ráda bych se o tom s tebou ještě někdy pobavila, s tebou, i Lyr se na to zeptám, tohle je téma, které mě zaujalo.* /A zároveň, co je nebezpečné, je tak trochu lákavé, to samé jako zakázané. protože zakázané ovoce chutná nejlépe./ Půjdeme zpět? *Navrhla nakonec sama Aki.*
Ano pojďme. *Přikývla a oba se vydali zpět do knihovny.* Je možné, že když ti ta tvá víla ukázala kousek našeho světa, pomalu ses do něj nějak dostala. Kdoví, ale pokud budeš chtít si o tom zase promluvit, stačí se ozvat. *mrknul a jakmile došli zpět k místu, kde seděli, tak, aby si nikdo ničeho nevšiml, zrušil svou iluzi a jejich věci byly opět na svých místech. Castor sáhl do zadní kapsy a vytáhl svou vizitku, kterou dívce nakonec podal.* Tady je galerie, kde mě zastihneš a číslo, pokud tam nebudu.
*Aki si převzala vizitku a usmála se.* Ráda se ozvu, nejspíše brzo, uvidím, jak to se mnou půjde. *Pronesla, vzala sii své věci a napsledy se na něj podívala.* Děkuji za hezký večer, už opravdu půjdu. Tak zase někdy, ...ještě jednou díky. *Usmáal se a letmo Castrovi mávla, než opustila knihovnu hlavím vchodecm jež přišla, na cestě k autu a směrem domů, odpočinout si a ještě pořád něco zpracovat.*
*Castor se za ní ještě ohlédl a když mu zmizela z dohledu, došel ke svému místu a na malou chvíli se zamyslel. Nemělo cenu si už sedat a pokračovat, momentálně jeho mysl byla úplně jinde a na knihu by se už nesoustředil. Proto jí zaklapl sebral jí a vydal se i on k odchodu.* /Heh vrátím jí až zítra, stejně i toho nikdo nevšimne. Umím si to prostě zařídit./ *Pomyslel si. Při odchodu kývl na pozdrav postarší knihovnici, prošel dveřmi ven a vydal se domů.*
*Konečně se mohla zase klidně nadechnout, nadechnout, aniž by cítila stres a pres na hrudníku a mysli. Pokud někdy zažila nějaké krizové období, tak to, které prožívala poslední skoro půl rok bylo až moc silné. Ačkoli by nebyla nijak, jak se říkalo, profláknutá, tak jí její známý spolupracovník sehnal úžasné pracovní nabídky. A jelikož jich bylo moc, tak se její čas dost omezil. Ovšem, finanční odměna pro ni byla krásná, to se muselo nechat. Na konci zimy přišel její kamarád Jason s neodmítnutelnou nabídkou- grafický návrhář pracující v týmu Eurovize vypadl a uvolnilo se místo. A přes to všechno množství zájemců protlačil Jason Akamiru do popředí a ona práci nakonec dostala. Pro ni to znamenalo po dobu trvání soutěže odjet do Evropy, kde doteď právě byla. A nakonec se vrátila odpočinutá, s dovolenou ještě na dobrý měsíc. Spokojeně se posadila na jednu z laviček u pobřeží, zatímco pozorovala Indigo, jak poskakovala po kamenech u vody. Fenka tam nebyla sama, vedle ní skotačila ještě jedna fena huskyho- ryzavobílá Flamingo, kterou si Aki přivezla právě z Evropy. Zlehka se usmála a zavřela oči, momentálně se nemohla cítit snad lépe.*
*Po niekolkých hodinách strávených v goticko-rockovom klube sa rozhodne pred návratom domov trochu vivetrať a keďže mala ešte pár hodín než sa jej začnú prejavovať abstinenčné príznaka rzhodla sa ísť poprechádzať po meste. Nakoniec skončí pri rieke kráča popri zábradlí a užíva si chladní vlhký vzduch od rieky. Má na sebe čierne potrhané rifle a krvavo červené tielko ako običajne je bosá a pod očami má namalované krvavočervené monokle z ktorích jej ešte čerstvá farba stekala na líca takže to vyzerá akoby predchvílou plakala krv. Po chvíli chodenia uvidí na nedalekej lavičke známu postavu.* /Je to ona? Už je to nejakí ten čas..../ Ahoj, rada ťa vidím. *Pozdraví Miru keď sa k nej dostane bližšie.*
*Nezapomněla na ni, jak by jen mohla! Sama přemýšlela o tom, že by se zastavila do central parku, kde na ni narážela nejčastěji, ale chuť jít sem ji přemohla.* Lyr! *Vyhrkla, hned jak ji spatřila.* Páni, už to je doba, ozvala bych se, ale byla jsem mimo město, dokonce až v Evropě. *Osvětlila situaci.* Každopádně tě moc ráda vidím a teda, sluší ti to. *Sjela si vílu pohledem.* Ani sama nezaregistrovala nejprve že se k ní natáhla blíž, aby ji objala, pak se ale zarazila a pohledem se zeptala na svolení. Ráda ji viděla a tohle už bylo automatické, chtěla ale myslet na dívčin komfort.* /Jak se asi měla? Co je nového? Zatraceně ráda ji vidím!/ *Myšlenky ji hlavou vířily sem a tam.*
Hah, to je dobre. Pravdu povediac som si uý začínala trochu robiť starosti. Ďakujem, zrovna idem jednej párty a tak... *Nechá vetu viznieť do stratena* Ty tiež vyzeráš pekne. *Oplatí Mire kompliment a mikne jej kútikom keď zaváha pri objatí. Sama ju obíme a pevne ju zovrie v náručí.* Takže v Európe hovoríš? Prosím povedz mi viac. *Sadne si na lavičku a zahladí sa Mire do očí a postupne ju prejde pohladom od hlavi po päty.* /Je ešte krajšia nž si ju pamätám./ *Prebleskne jej hlavou, jej pozornost ale odpútajú dvaja psi.* Tí sú tvoji? Sú zlatý. *Skonštatuje a pohladí jedného z nich za ušami.*
*Při objetí zavřela Mira spokojeně oči a lehce zavrněla. Pokud už si k sobě někoho takto pustila, objetí bylo něco, co doslova milovala. Když se pak odtáhla, zářivě se usmála.* Hned ti vše povím, byla to sranda, a úžasná životní zkušenost! *Rozzářila se. Při sedání si zpět na lavičku si poupravila své černé šaty, které měla po prsy přepásané černou stuhou, na které se ji u boku houpal stříbrný řetěz. To bylo s černými botami vše, co měla, jelikož bylo horko a ona se cítila o něco líp, neskrývala se. Se svými odhalenými, zjizvenými pažemi se cítila sice trošku odhalená, ale ne až tak moc nekomfortmě. Vše zkrátka záleželo na jejím rozpoložení.* Ano, moje, obě, tady Indigo už tě zná, ale Flamingo je nový přírůstek. *Usmála se a podrbala stejně jako Lyr ryzavou fenku mezi ušima. Oba dva psi se chvilku motaly dívkám kolem nohou, než si ale spokojeně lehhly a složily hlavy na přední packy. *Našla jsem ji v Evropě, což mě k tomu přivádí. Známý z práce mi dohodil práci v týmu pořadatelů Eurovize, takže jsem tam odjela na výpomoc. A teda, setkala jsem se s umělci, zpěváky a kapelami, byla to neskutečná zábava a v Evropě jsem určitě nebyla naposled. Pro mě to bylo sice hodně práce a stresu, ale musím říct, že to stálo za to. Hezky mě to povzbudilo, a zároveň jsem se nějak zase naučila pracovat mezi lidmi, prostě to prospělo peněžence i mému zdraví. *Dovyprávěla, než sáhla do své tašky přes rameno a vytáhla dva pytlíčky džusů Capri Sun. Jedno si otevřela a upila slámkou, druhé podala Lyrie.* Dáš si? Někdo má závislost na alkoholu, ale jelikož mi nedělá dobře, tak se nemůžu nabažit tohohle. Vždy nosím několik balení, mám to prostě ráda.* Mykla pohledem mezi Lyr a balíčkem s logem draka na obalu.* A jak jsi se měla vůbec ty?
*Počúva a mimovolne bez toho abi si to uvedomila sa usmieva.* /Mira patrí k tím ludom vďaka ktorím sa cítite dobre len preto že sa oni sami cítia dobre. Stačí ich stretnúť a deň je hneď krajší./ *Napadne ju ako tak počúva Mirino rozprávanie.* Tiež som svojho času precestovala Európu. Velmi sa mi páčilo na východe, Rusko, Ukrajina, Polsko.... Aj keď teraz to tam asi tak pekné nebude. *Trochu sa zamračí ale rýchlo pokračuje ďalej.* Ale musím povedať že najviac sa mi páči na Sibíri a v Rumunsku. Tie ich lesi mi pripomínajú domov. V britániji som nebola ale strašne by som chcela nevštíviť Škótsko. *Keď jej Mira ponúkne pitie pokine je hlavou ako poďakovanie a otvorí ho.* Ja podctivo abstinujem. *Odpovie Mire na predchádzajúce otázky.* Nie že by pre to bol nejaký dvôvod ale alkohol mi proste nechutí. *Potom sa zahladí pred seba a sleduje rieku.* Ak sa môžem opítať, ako sa vyrovnávaš s..... *Nedokončí vetu ale rukov si odhrnie vlasi a zastrčí si ich za lavé ucho ktoré je teraz gulaté lebo ho skríva ilúzia.* Je veštko v poriadku? *Starostlivo stiskne Mire ruku.*
Evropa má své kouzlo. Nebyla jsem sice tam kde ty, ale ve volném čase jsem se odvážila něco málo procestovat, no, říkám málo, ale spoustu lidí nevytáhne za život nos z města, kde bydlí. *Napila se z pití a zadívala se před sebe, nejprve na Indigo a Flamingo a pak na řeku.* Koukla jsem se do Londýna a do Paříže, asi jsem zkrátka uvnitř romantická duše. Ale více jsem asi dětská duše, protože mému vnitřnímu dítěti se neskutečně líbil Disney Land, to byla prostě nádhera. Konečně jsem viděla víc k pohádkám, které jsem v dětství milovala, prostě krása.* Uculila se. *Sibiř zní krásně, tipuji, že tam musí být klid, no ne? Co se týče populace, je to tam takové mírumilovné? *Pronesla v otázce.* /Možná kdyby mi nevadila tolik zima a chlad, taky bych tam zavítala, uvidíme, není všech dnů konec./ No, nějak to zvládám. *Odpověděla na Lyriinu otázku a ruku jí jemně stiskla nazpět, načež k ní otočila pohled a věnovala ji úsměv. Hned se ale zase podívala před sebe.* Úzkosti a panika už nejsou tak časté, za což jsem skutečně ráda. Potom, co jsi mi dala ty bylinky se to upřímně zlepšilo, ale jak začaly docházet, projevovalo se to. Možná to pak bylo jiným stereotypem a prací,. Co mě bavila, ale ten stav se zlepšil. Na žiletku jsem taky už nesáhla dlouho, naposledy možná tři týdny zpět, což je ale u mě pokrok, jen ten spánek, bez léků, které jsem ještě musela navýšit, se prostě nejsem schopná vyspat. I tak je to ale nekvalitní, ale no, zvykla jsem si. Jsem ráda za to, co je lepší. *Přiznala Mira. Podívala se pod sebe na fenky a naklonila hlavu na stranu.* A tyhle holky mne že spousty věcí dostávají, to se musí nechat. Jsou taková chodící dávka serotoninu.
Čo ja viem Paríž sa mi na cestách moc nepozdával. /Možno preto lebo som nestihla zapáliť Lúver....../ *Zamračí sa sama pre seba. Ďalej ale zaujato počúva rozpráanie snojej spoločníčky.* No o populáci tam toho moc neviem. S bratom sme boli tak tisíc kilometrov od akýchkolvek ludí- Bola to zatial jeho jediná návšteva tu ale musím povedať že bol nadšený. *Na chvílku sa stratí v spomienkach na ten čas.* Do Disney Landu by som sa rada pozrela ale asi by mi niekto musel vysvetlovať čo všetko znamená a ktorá postavičla je ktorá. Vaše rozprávky moc nepoznám. *Prizná a potom len počúva a prikivuje.* Som rada že ti je lelšie a bilinky ti rada doplním. *Pozrie na dvoch psov ležiacich im pri nohách nakloní sa k nim a znova ich poškrabká za ušami.* To ti verím sú rozkošné. /Som zvedavá čo by povedala na brata. Zrejme by utekala ako o život a jačala bi pri tom až by prišla o hlasivky./ *Povedala si v duchu ale rýchlo chmurné myšlienky zahnala.*
To mě uhranula, jak jsem řekla, dítě a romanitk ve mě pořád ještě jsou. *uculila se a podívala se na Lyrii.* Přesně o tom mluvím, musí to být kouzelné, když tam není moc lidí, a všude jen klid, ticho, jen ta zima se mi na tom moc nepozdává. *Přiznala s jemným úšklebkem, přičemž zlehka pokrčila ramena a uculila se jako malé, stydlivé dítě.* No, jestli chceš, můžu ti někdy nějaké ty postavy a pohádky přiblížit. Všechny ty pohádky v sobě nesou krásný příběh. Třeba taková Sněhurka upadne do spánku a probudí ji princ polibkem, Pinocchio má zase touhu být skutečným chlapcem, a ne jenom loutkou, která je odlišná, Popelka čelí nepříjemným nevlastním sestrám a maceše, ale díky její kráse a laksavosti na ní stejně princ počká a najde si ji, Alenka v říši divů zase uteče do jiného světa, do svého světa, kde může být svá, podivínská, aniž by jí kdokoliv odsoudil, no a kráska a zvíře? Tam Bell najde krásu i v tom nejošklivějším monstru, které existuje. *Jemně se uculila Mira a sklonila hlavu, když se zamyslela. Pak si povzdechla.* Ve skutečnosti musejí být všichni asi pěkně nešťastní a ne moc věcí, které tam jsou, se skutečně stanou. Sněhurka, než poznala svého prince, musela utéct, několikrát se nechala otrávit a nakonec málem zemřela. Pinocchio ztratil svého otce, o kterém si myslel, že už ho nikdy neuvidí a musel lhát, aby získal to, co chce. Popelka musela taky dost trpět, protože není nic horšího pro dítě, které ztratilo milující rodinu, než když je umístěno do rodiny, která ji nenávidí. Alenka musela utéct do jiného světa, aby mohla být sama sebou. A Bell...no. *Uculila se.* Bell byla vězněná, a kdo ví, zda to nebyl strach a ne láska, co jí dohnalo k tomu, hledat v tom monstru něco pěkného. *Zahleděla se před sebe, chvilku přemýšlela, než zase začala povídat.* Víš, na jednu stranu, jednou, no, přišlo mi, že tyhle všechny pohádky jsou nesmysly. Že vybarvují život v tom nejhezčím světle, dítě, které pohádky sleduje vyrůstá v domění, že stačí být krásná princezna, aby si tě našel princ, najít kouzelného králíka, který je odvede do vysněného světa, ale když pak udeří realita světa, vše je jinak. Vše je tmavší a černější. Al teď už to nějak chápu. Všechny ty postavy, princezny, a postavy, si museli vytrpět své, dost ošklivé věci, aby se na ně usmálo štěstí. Kdo ví, třeba jsem taky jedna z těch princezen a po tom všem, co mám za sebou, taky najdu konečně svoje štěstí, svojí podstatu, něco, pro co bych mohla žít, radovat se, a s klidem usínat. A jelikož v sobě vidím to vše, Sněhurku, která byla tolikrát podrazená a napálená, Pinocchia, který se chce cítit alespoň trochu naživu, Popelku a její zlou rodinu, Alenku, která by si přála, aby ji svět bral tak bláznivou a potřeštěnou jaká je a zároveň Bell, která se musela naučit žít s monstry, doufám, že to bude něco velkého. *Ani nevěděla jak se jí do očí nahnaly slzy, ale nyní jí stékaly po tvářích.* Omlouvám se, nějak mě to dojalo. *Pronesla a odvrátila hlavu, aby si mohla utřít slzy stékající po tvářích./ Děkuji, budu moc ráda, opravdu zabíraly. *Dodala ještě na výrok Lyrii a její nabídku bylinek.
*Zamyslene počúva Miru a snaží sa predsaviť si veci o ktorých rozpráva.* Pripadá mi to ako pekné príbehy a v podstate máš pravdu. Nič nieje čierne alebo biele. Tie postavy zažívali zlé veci a musieli bojovať ale nikdy sa nevzdali a nakoniec dosiahli svoje štastie. *Povie zatial čo zamislene sleduje vodnú hladinu. Keď zaznamená že sa Mirin hlas maličko zmenil pozrie na ňu. Vezme jej tvár do dlaní a palcami jej zotrie slzi z tváre.* Prečo by si nemohla biť ako oni? Už teraz si odvážna, láskavá a dobrá. Kto teda tvrdí že nenájdeš svoje štastie? *Obíme ju a utešujúco jej prechádza rukov po chrbte. Vo chvíli ke%ď videla jaj úzkosť a slzi nechce nič iné len jej ich zotrieť a utešiť ju. Zostane tak až kím Mira nespomenie lieky ktoré jej dala. Tak ju opatrne pustí, narovná sa na lavičke a pozrie jej do očí.* /Kráska a zviera keby vedela že táto chvíla je ako vystrihnutá z toho príbehu..... Nie ja už niesom taká, alebo áno?/ *Prebehne jej hlavou.* Určite ti dám novú zásobu. *Usmeje sa na ňu upokojujúco.*
*Akamira pokývala hlavou na souhlas.* Je to tak, jak říkáš, I tak se mi z toho zdá, že pro štěstí si prostě musí člověk něco vytrpět, něco prožít, a taky mi to přijde, že ten, kdo nebyl dole, si nemůže užít toho štěstí, co mu osud dal. Třeba koukni na mě, nemůžu skoro spát, mám jizvy, úzkosti, ale jen proto, že to není teď tak intenzivní, se cítím jako nejspokojeněnjší člověk na světě, jen proto, že vím, jaké to je být...být nic a nikde. * Špitla, Když vzala Lyr její tvář do dlaní, tak se jí upřeně zadívala do očí. Nemohla si pomoct, ale v té chvilce se začervenala a zlehka se uculila, když Lyr povídala, možná stydlivostí, možná i něčím jiným.* /Páni, co je tohle za pocit? ten mi není moc povědomý, ale cítila jsem to už minule, když jsem s ní byla. Jemné chvění, lehké mravenčení. Třeba postupně objevím, co to je./ *Objetí jí vřele opětovala spokojeně vydechla.* Děkuju, to bylo moc hezké, to, co jsi všechno řekla. *Pronesla dívka tiše a dala si pár pramínků vlasů za ucho.* A ano, to bude super, přijde mi, že to zabírá lépe, než ta chemie od doktroů. *Uchechtla se.* Je to dlouhodobé, a plné nežádoucích účinků, no věřila by jsi tomu, že třeba u léků na depresy jsou jako nežádoucí účinky uvedeny deprese, Kde to žijeme. *Zasmála se.*
Hovorím len pravdu. *Povie veselo potom ale zosmutnie.* O depresiách viem svoje ver mi. *Povie a tvárou jej na chvílku prejde bolestný tieň pri spomienkach na minulé straty. Zavrtí hlavopu abi sa toho zbavila.* Vieš už dlho som sa necítila dobre. Raz to bolo tak zlé že sa zo mňa stala velká záhada central parku. *Smutne sa zasmeje a znovu pozrie Mire do očí.* Ale, neviem s tebou mi je dobre. Si ako malé slniečko čo zahreje ludí. *Chití jej ruku, pritiahne si ju bližšie k sebe a jemne jej prejde prstami po jazvách.* Hádam že všetci máme svoje jazvy či už sú vidieť alebo nie. *Pri zmene tématu sa jej všakk veselosť vráti.* Prosím ťa vážne si myslíš ze sa nejaká ludská chemická patlanina vyrovná magickím liekom z iného sveta? *Veselo a vizívavo na Miru žmurkne.*
*Aki naklonila hlavu na stranu a poslouchala ji. Tak nějak se v ní, našla, cítila, že tomu, co víla povídala, rozuměla, o tom, že se necítila dobře. sama v tom plavala už kolik let, a jak byla ráda, že si konečně s někým sedla.* To i mě s tebou, nemusím si na nic hrát, za nic se přetvařovat, prostě být svá, nebát se, a to se s lidmi většinou bojím. Ale s tebou mě veškerý strach opouští. *Pronesla a zahleděla se do jejich očí. V jednu chvíli si uvědomila ale, že se v nich ztrácí. proto zlehka pohodila hlavou a sklopila ji k zemi.* Promiň, občas se zakoukám. *Špitla tiše. Pak se ale podívala na to, co Lyria udělala a překvapeně se usmála. Chtěla ještě něco dodat, ale pak se taky zasmála.* Ne, to určitě ne, a sama jsem to pocítila, to musím uznat. Stejně mám někdy pocit, že ty léky taky zapříčiňují další problémy, a člověk jich pak bere víc a víc a víc a víc, až ho to nakonec zabije. *Pronesla.*
*Pri Miriných slovách sa jej nahrnie červeň do tváre. Znova na ňu pozrie a pohladí ju chrbtom ruky po tvári. Velmi sa jej páči ako sa na ňu Mira pozerá. Keď sklopí hlavu a ospravedlní sa jemne ju chití za bradu a donúti ju zdvihnúť hlavu abi sa na ňu znova pozrela.* Ty sa nikdy nebudeš musieť báť. Pokojne môže celé toto mesto zhoreť do základov ale ty nikdy nebudeš mať dvôvod báť sa z akéhokolvek dvôvodu slubujem. *Sama ani prasne nevie prečo ale nakloní sa k Mire bližšie akoby ju chcela pobozkať ale hneď sa znova narovná.* /Čo to robíš?! Chceš abi to dopadlo ako minule?!!/ *Zvreske na seba v duchu a ešte trochu sa odtiahne.* Ale samozrejme žo to tak je. Ludia a ich chntivosť. Dajú ti jednu vec ale k tomu abi fungovala potrebuješ pedesiat inich vecí. *Zavedie hovor znova na "bezpečné" téma.*
*Říct, že byla zmatená, by bylo slabé slovo. V momentě, kdy se Lyria objevila blíž, skoro přestala dýchat. zadívala se na ni a zalapala po dechu, ale na druhou stranu, i když se chtěla odtáhnout, jii k ní něco táhlo.* /Proč je najednou tak těžké vzdorovat, nebo se jakkoliv bránit tomu divnému pocitu? Tohle jsou city spojené s láskou, že ano? Jemný pocit touhy, závan chtíče zjistit, jak chutnají její rty./ *I ona se zlehka nakonec natáhla blíž, ale na poslední chvíli otevřela doširoka oči a zadívala se na ni. To už byla ale Lyria zpět na svém místě a povídala opět o lécích. Akamira se jemne usmála.* Taky si myslím, protože jinak mi to nedává smysl. *Pronesla, a pak nastalo ticho. Ii tak se ale aki otočila na Lyriu.* Lyr, pokud, pokud ty jsi víla, existuje i něco jiného? Myslím, jiné bytosti, které považujeme za lidi, ale nejsou lidmi?
*Všimne sa ako Mira zareagovala a prekvapene nad tím zažmurká.* /Že by som sa jej tiež páčila?/ *Jej dalšie úvahy ale preruší Mirina otázka. Nakloní hlavu na stranu a chvílku rozmýšla ako a či vôbec odpovedať. Nakoniec sa ale rozhodne.* Vieš skutočnosť nieje ako rozprávky. Je to skôr hororoví príbeh. Takže existujú Anieli a démoni ale zatial čo Aniela takmer nikto nikdy nevidel démoni lezú do tohto sveta pravidelne a rovnako ako keď prišli Európania do Ameriky aj démoni si zo sebou dotiahli svoje choroby. Tak vznikli upíri a vlkolaci. Viem je to trochu divné ale upíri aj vlkolaci sú v podstaťe ludia nakazený tímito chorobami. Potom sú tu čarodejovia. Čarodej je dieťa človeka a démona. No a potom sú tu Víly, na rozdiel od všetkých ostatných nemáme ani kvapku ludskej krvi. Sme potomci Anielov a Démonov. *Znechutene sa zamračí.* Netuším ako k tomu došlo a radšej nad tím ani nerozmíšlam. *Chití Miru znova za ruku a prepletie si s ňou prsti.* Vonku je nebezpečný svet.
*Mira na ni koukala doslova jako tele na nový vrata. Nějak nedokázala rozumět tomu, co Lyria říkal, ale zároveň chápala vše až moc dobře. Sledovala ji a poslouchala.* Takže, no, jakto ale, že o tom nikdo neví? Chápu to tak, že pokud by jsi mi to neřekla, pak bych o tom nevěděla? /Věřím jí. Vždyť jsme sama viděla, jaká jsou její kouzla, ty bylinky, to vše kolem toho. Věřím jí, ale není to špatně? Není to něco, co by někdo jako já vědět neměl?/ Lyr. *Mira se doslova zhrozila a chytla ji pevněji za ruku.* Nebudou z toho problémy? Nejsem hloupá, aby mi nedošlo, že to je něco, co bych vědět neměla, když jsem to nevěděla doteď. A nechci, nepřeju si, aby jsi z toho měla problémy, to bych si neodpustila.*Cítila, jak se jí začala pomalu zmocňovat panika.*
*Zatial čo rozpráva sleduje ako sa na ňu Mira pozerá a ako jej takmer padne sánka keď spracúva nové informácie.* /Páni ona je tak zlatá./ Jak to že o tom nikto nevie? *Zopakuje jej otázku.* Povec zdám sa ti teraz ako niekto kto nieje človek? Všetky rasi majú spôsob ako sa ukrívať. Ako sa hovorí pod lampou je največšia tma. *Ked ale vidí ako sa s prekvapenia dostáva k panike znova jej vezme tvár do dlaní.* Nie neboj sa to nič. Aj keby niekto zistil že o všetkom vieš tak sa ti nič nestane. Je proti zákonu ubližovať luďom. Pokial ide o mňa bud pokojná. Kvôli tomuto nebudem mať žiadne problémi. /Ak niekedy problémi budem mať ak toto bude to nejmenej čo niekoho bude zaujímať./
*Mira Lyriu pozorně sledovala, a mezitím se snažila obnovit pravidelnost svého dechu. Přeci jen, tohle bylo na zpracování dost náročné, to se muselo nechat. Lyria ji tu právě obéznámila s tím,že svět je nebezpečný, dokonce víc, než by si Aki kdy myslela. Nebezpečný, nevyzpytatelný, náročný a těžko pochopitelný. I přes to vše se jí ale povedlo nějak uklidnit svůj dech, už jen díky tomu, že ji Lyria obeznámila s tím, že bude v pořádku, a že to, že to ví, nebude mít žádné následky. To si alespoň myslela.* /Stejně teď už nic nebude stejné, na vše budu hledět jinak, kdo ví, co se z toho vyklube, a jak se budu stavit k ostatním. Ne, musím si zachovat chladnou hlavu, co nejvíce to jde./ Tak dobrá, budu ti věřit. *Pronesla nakonec Aki směrem k Lyrie a jemně se usmála.* Zvládne se to, nějak to vstřebám. *Dodala ještě, než vílu pevně objala kolem krku.*
*Opláca Mire objatie a jemne ju upokojujúco hladí po chrbte.* Ak budeš čokolvek potrebovať stačí len povedať, kedykolvek. *Povie polohlasne a ako ju obíma znova pocíti túžbu pobozkať ju. Zhloboka sa nadýchne a odtiahne sa od nej.* /Nie čo ak sa zasa niečo stane? Nič by sa ale už stať nemalo. Od tej veci v lese je pokoj a tiž ťa ani nikto nesleduje. Za pokus to stojí./ *Dohaduje sa sama zo sebou zatial čo pozerá Mire do očí a nakoniec sa rozhodne. Nakloní sa k Mire a jemne ju pobozká. Skoro okamžite sa od nej ale odtiahne.* Prepáč ja som.... Nechala som sa uniesť.... Prepáč nechcela som.... *Začne narýchlo koktať jednu vetu cez druhú. Prelakne sa že tímto spontánim bozkom od seba Miru odoženie.*
*To, co se stalo, jí z hlavy vykouřiilo vše, co víla řekla. Jen jako opařená seděla a hleděla na lyriu před sebou, zaražená a chvilku netušíc, co by měla říct.* /Tak tyhle pocity to jsou?/ *Překvapená situací, nedošlo jí, že se sama usmívá. Když se ale víla odtáhla, tak jí vzala tváře do dlaní.* Ne, ne to je v pořádku, vždyť se nic nestalo, Lyr.* pronesla tiše a hleděla na vílu.* Nic se neděje, já se na tebe přece nezlobím, a ani bych nemohla, protože jsi úžasná, hodná bytost, se kterou je mi dobře a tohle na tom nic nezmění, to ti můžu přísahat. *Hleděla jí do očí a jemně se usmívala.* Nemusíš se bát. *Pronesla, a nakonec to byla Mira kdo se natáhl a jemně přiložila své rty na ty víly.* /Tak tohle to je, už rozumím./
/Aj ona chce biť so mnou. Ano skúsim to. Tentokrát dám pozor./ *Prisahá sama sebe v duchu zatial čo Mire opláca jej bozk. lyr si v tejto chvíli nepraje nič ine len to takto s Mirou sedieť navždy ale cíti že sa jej začínajú triasť ruky. Jemne sa od Miri odtiahne.* Odpusť ale teraz musím ísť . *Povie nešťastne ale hneď sa na Miru usmeje.* Velmi rada by som sa s tebou ale dnes večer stretla. Teda ak chceš? *Nejak ešte dievča nepozívala formálne na rande. Večšinov len narýchlo niekoho zbalila v bare.* No vieš možno isť na kávu alebo večeru? *Nervózne dokončí svoje neohrabané pozvanie.*
*Mira se zářivě usmála.* Budu moc ráda, lyr, ani nevíš jak. Ráda se s tebou sejdu, jen nevím, zda by mi vyhovoval bar, i přesto, že je mii s tebou dobře, tak polřád je to místo plné liidí, a zrovna bar, no, mám strach z opilých lidí. *Přiznala zamyslela se.* Ale, hm, co takhle park? Můžeme si udělat piknik, přinesu nějaké jídlo, pití, nebo tak a užijeme si to, holky budou taky rády. *Koukla na své psí kamarádky a pak na vílu.* Pokud by ti to tak tedy vyhovovlao?
Park znie skvelo. *Prizná veselo a ešte raz Miru pobozká.* Odpusť, už vážne musím ísť. Ale budem odpočítavať minúty kím sa znova nestretneme. *Pohladí ju chrbtom ruky po líci.* Čo tak o osmej tam kde sme sa stretli prví krát? *Spíta sa a velmi neochotne sa od Miri odtiahne. Ešte naposledy pohladká obe fenky a vydá sa domov pripraviť sa na schvôdzku.*
Jasně!! To bude super, budu tam, alespoň se pokusím. *Usmála se na Lyrii a opět se na chvilku ztratila v jejích očích.* Taky už budu mujset letět, mám doma uklízení a práce, ale budu se moc těšit. *Pronesla a polibek ji oěptovala. Pak se zvedla i on,a a když si k sobě zavolala obě fenky, naposledy na lyr mávla a pomalu odcházela směrem k autu, aby mohla dojet i s holkama domů.*
*Náročný trénink dne je za ní a přestože jí svaly ještě naplňuje pocit uspokojení z dobře odvedený práce, uvítá chvíli klidu a odpočinku. S batohem přes jedno rameno a lehkým záchvěvem únavy v nohou se vydává do Central Parku.... Vzdálený ruch města je jako tiché bzučení ve srovnání s klidem, který park nabízí. Její světle hnědý vlasy s měděným odstínem jsou svázaný do volného culíku, který se při chůzi pohupuje. Její světle hnědé oči do zelena odrážejí slunce, který se pomalu sklání k západu a vrhá do parku měkké tóny oranžové a růžové. Na sobě má pohodlný šedý svetr, pod ním jednoduchý bílý tričko, modrý džíny a párový tenisky. Oblečení je jednoduchý, ale pohodlný a vyhovuje jejímu aktivnímu životnímu stylu. Prochází parkem, který je teď naplněný tóny západu slunce a zvuky přírody. Průsvitný listy stromů jsou jako malovaný obrazy, když slunce prosvítá skrz jejich zelený stvoly. Když projde kolem jezera, zastaví se na chvíli a pozoruje zářivý odraz západajícího slunce na hladině. Sama se sebou kráčí parkem...nechává myšlenky volně proudit, když její oči odrážejí zářivé barvy nebe. Central Park, uprostřed ruchu města je jako oáza klidu a pokoje, kde si může odpočinout od stresu dne a vypnout. Z tašky vytahuje skicář, otočí pár pomalovaných listů runama a posadí se k jezeru.. aby si zachytila pár obrysů parku a zapadajícího slunce.*
*Ísť si zabehať do parku je vždy príjemnejšie a upokojujúcejšie než si ísť zabehať na bežiaci pás do posilovne, aj keď inak počasie niekedy nepustí. Čerstvý vzduch a teplo majú na jeho myseľ veľmi dobré účinky, aj keď sa vlastne istý čas behaniu v Central Parku vyhýbal, aby si náhodou znova nezopakoval nepríjemnú skúsenosť s neodbitným Axelom, ktorý tu, ako sa zdalo, chodieval taktiež častejšie a preto dúfal aj dnes, že sa nestretnú. No zatiaľ sa tak nestalo a on si pokojne môže trochu pobehať, hľadiac na stromy, oblohu, sem-tam na okoloidúcich a zároveň tak môže predýchavať a lepšie zvládnuť reakciu jeho rodičov. Samozrejme, že čakal takú reakciu, no aj tak to v ňom rozprúdilo horkú krv a nepríjemné, nahnevané pocity, ktoré aj keby sa snažil veľmi zatlačiť, musí si zobrať niekoľko dní bez úplného kontaktu s rodičmi, aby si to prebral a zároveň aby popremýšľal nad tým, čo im povie nabudúce, so zvýraznením, že si nemieni vyberať manželku ako z menu v reštaurácii, že si vybral a jeho rozhodnutie budú tolerovať, či sa im to páči, alebo nie. Keď beží okolo jazera, skoro ani nestihne zaznamenať veľmi dobre známu tvár, ktorá posedáva poblízku so skicárom v ruke. Možno by ho ten pohľad aj potešil a usmial by sa sám pre seba, no nálada, aj keď počas behu toľko na to nemyslel, teraz to v ňom zas začalo prúdiť pri pohľade na Grace. Nie je si istý, či k nej prísť, ešte pokiaľ má tak zlú náladu a zlé správy, ktoré jej veľmi nechce povedať. Vie, ako bude reagovať - že ona nie je tá správna, koho by si mal vziať, že má na výber vhodnejšie kandidátky, s ktorými jeho rodičia budú spokojní a tak ďalej. Za to bol na svojich rodičov nasr*tý o to viac a skoro ako naschvál sa mu ešte viac začalo priečiť zobrať si niekoho, koho by mu vybrali rodičia. Preto si iba dlaňou pretrie tvár a chvíľu hľadí na Grace, užíva si pohľad na ňu a nie je si istý, či k nej pristúpiť. Dovtedy ho možno uvidí skôr.*
*Nasává do plic poslední zbytky teplýho dne a je znovu pohlcena klidem parku, který je v tuto chvíli zamořen tóny západu slunce. V ruce drží tužku a skicák, na jehož stránkách se začínají rýsovat stíny stromů a odrážející se světlo na hladině jezera.... Její mysl se vznáší někde mezi realitou a kresbou, je v bezpečí tohoto momentu, kdy je schopna úplně zapomenout na všechno ostatní. Pak něco naruší ten klid. Nějaký šestý smysl ji upozorní, že není sama. Oči, který dosud sledovaly tanečky kachniček na jezeře, se nyní upínají na postavu, která jí je povědomá. Je to Sebastian? Široký ramena, vysoká postava... Přemýšlí, jestli by měla zamávat nebo zůstat v klidu a nechat ho, ať pokračuje v jeho běžecké rutině. Je zřejmý, že přišel z běhu, ale na jeho tváři se objevuje stín, který ji nutí se zamyslet..... Je toho na něm něco, co se jí nezdá. Něco co jí znepokojuje. A přesto ho s úsměvem zdraví. ..vztyčí ruku a mává na něj, ale nechává už na něm jestli se rozhodne k ní přidat. Jeho přítomnost je pro ní příjemným překvapením. Doufá, že i on najde stejný klid v parku jaký tu našla ona. Možná dokonce najde v sobě odvahu se s ní podělit.*
*Chvíľku ju ešte sleduje, než dvihne hlavu a zahľadí sa smerom k nemu.* /Oh…/ *Povzdychne si v mysli, trochu nasilu dvihne aspoň jeden kútik úst a zamáva jej späť. Keď si ho však už všimla, rozíde sa rovno smerom k nej.* /Nemusíš to na ňu vyvaliť hneď…/ *Hovorí si v mysli a na jeho tvári je aj tak vpísaná negativita a nepríjemná skľúčenosť.* /Ona to na tebe aj tak uvidí. Nevyhneš sa tomu. Nemôžeš sa tomu vyhnúť. Musí vedieť pravdu. Ale… nie hneď./ *Prebleskuje mu hlavou a keď podíde rovno k nej, najskôr dá ruky vbok a pozrie smerom, kam pozerá ona.* To je hádam nejaká… romantika kreslenia. *Podpichne ju trochu a trochu neúprimne sa usmeje. Rovno sa k nej nakloní a dá jej pusu na ústa, nič vášnivé, skôr taký malý bozk na zvítanie sa s ňou. Ako sa odťahuje, mrkne narýchlo do skicára.* Nenechaj sa rušiť. *Povie a pomaly sa usadí vedľa nej, aby sa aj trochu napil.*
*Uvidí jak na ni Sebastian zamává a potom k ní pomalu přichází...* Ahoj.. *Pozdraví ho těsně před tím, než jí překvapí polibkem na rty.. Hned na t se usměje, je to nezvyk ho potkat náhodou mimo institut v tak velkým městě, ale nakonec park je blízko institutu a hodně lovců tady asi chodí běhat na čerstvý vzduch.* Pfff.... romantika? Vůbec.. jenom se snažím zaměstnat ruce. Celý den jsem trénovala nohy.. *Skicář zaklapne a položí si ho do klína, aby se Sebastianovi věnovala přímo.* Mě nerušíš.. To tě takhle zmohl ten běh? *Zeptá se nepřímo. Byla zvyklá na Sebastiana jako na silnou, nezávislou osobnost.... Jako ostatní lovci to byl vášnivý sportovec, který obvykle přicházel z tréninku s vyčerpaným, ale spokojeným výrazem na tváři. Ale dnes byl jiný. Něco mu bylo patrně na obtíž .. Grace je doufá, že to není její přítomnost nebo něco vážnějšího.*
*Aj keď má náladu pod psa a vážne nemá úplne žalúdok na vtipy, tento jeden si neodpustí, keď mu ho Grace naservírovala rovno pod nos.* Nevieš zamestnať ruky? O niečom by som vedel. *Aby podčiarkol tento dvojzmyselný vtip, zopárkrát na ňu pokýve obočím, ale teraz sa skoro vôbec nezasmeje, ako by sa sám uchechtol na tejto svojej poznámke inokedy. Sťažka vzdychne a pozrie k stromom, cez ktoré už len nepatrne presvitá zapadajúce slnko.* /Samozrejme, že ma prekukla prvú sekundu, čo som sa usadil./ *Pomyslí si a aj keď sa chce vyhnúť jej pohľadu, nechce to urobiť neosobným. Znova si sťažka vzdychne.* Beh ma nezmohol. *Najskôr začne a zameria svoj pohľad priamo do jej očí, skoro akoby ju prepaľoval alebo čítal jej myšlienky.* Som naštvaný. *Povie úprimne a svoje slová podškrtne prikývnutím a zamračeným, zachmúreným pohľadom v tvári.* Extrémne naštvaný. *Vysvetlí a zdôrazní svoje slová ešte trochu viac.*
*Nejdřív jí to nedojde, ale pak se podívá na jeho výraz a ten potvrdí tu myšlenku. Neslyšně mlaskne s úsměvem a zakoulí očima nad jeho sugestivním vtipem, který jí hned vloudí několik myšlenek. Jemně do něj strčí ramenem a hraně nevěřícně zavrtí hlavou.* /To je celý on.../ *Pro sebe se tomu usměje do zaklapnutýho skicáře a radši zůstane zticha, i když její nesmělý výraz mluví za ní, že jí trochu uvedl do rozpaků..* /Naštvaný?/ *Nohy pokrčí a přitáhne si je trochu blíž, aby si o ně mohla opřít ruce.* Co jsem udělala tentokrát? Odešla jsem bez toho, aniž bych ti naservírovala snídani? *Její pohled se klidně setkává s jeho a uvědomí si, že to bude asi něco vážnějšího a tak nechá vtipy stranou.* Chceš o tom mluvit? *Pokračuje opatrně, ale taky je trochu nad věcí aby mu poskytla atmosféru, že jí rozhodně nic nerozhodí.*
*Chvíľu si ju premeriava. Zdá sa, že jej nenapadol skutočný dôvod, prečo by bol naštvaný a aj keď by sa rád pousmial nad jej vtipom a vyvrátil ho, iba vzdychne, sklopí hlavu a spojí si ruky na kolenách, ktoré si k sebe trochu viac pritiahne. Nie v obrannom geste, skôr v takom… upokojujúcom.* Bude dobré sa o tom pozhovárať, hlavne s tebou. Sama si sa na to pýtala a dohodli sme sa, tak som bol v Idris. *Sťažka prehĺtne a na jeho napnutej sánke a krku je vidieť, aký je naštvaný a ako sa snaží udržať pokojný hlas, aj keď mu to úplne nejde, ale v sebakontrole sa zlepšil, to musí uznať.* Pretože som aj čakal presne túto reakciu… *Začne a slabo si pre seba zavrčí. Pozrie smerom ku Grace.* Stále ma to nas*alo. *Nehovorí síce priamo, no z jeho slov sa dá veľmi dobre vyčítať, na čo naráža. Potom sa natiahne jednou rukou ku Grace a chytí ju.* A môj názor to stále nezmenilo, len ma vytáča, akí sú povrchní. *Povie a sťažka vzdychne, aby sa upokojil a stlačí ruku Grace v tej svojej.* /Sprostosti./
*Zvedne překvapeně obočí, když zjistí že stihl vycestovat do Idrisu tak rychle a ještě se vrátit.* /Musel...to musel jet hned. Nebo použít portál../ *Překvapení z tváře jí zase zmizí když si uvědomí, proč tam vlastně šel a připomene si že je naštvaný. Její výraz je spíš teď zvědavý, i když už tuší jaký výsledek jeho návštěva asi přinesla.* Tak.. tušili jsme to. Tušila jsem to i já, když jsem u vás byla. *Pokrčí ramena.. rozhozená z toho už tolik neni, protože to čekala. Ucítí jak jí jeho silná ruka chytí a dokonce v dlani pocítí jeho zrychlený tep.* Tak jim dej čas.. třeba si myslí, že mluvíš do větru a názor změníš.. Když uvidí, že to myslíš vážně a neustoupíš.. třeba to povolí.. *Napadne jí a svojí druhou ruku položí na tu jeho, která má svírá tu její.* Co ti vlastně na to řekli? Že to nepovolí vůbec? *Navrhne, ale nechce ho nutit do rozhovoru jestli se na to necítí.. ale zvědavost jí přemáhá.*
/Viem, že si to tušila. Vlastne ma to neprekvapuje. S tvojim videním seba vo svete tieňov./ *Pomyslí si smerom ku Grace a aj keď je naštvaný na rodičov, zamrzí ho, že k tomu Grace tak pristúpila, aj keď to tak je lepšie. Aspoň sa jej to toľko nedotklo a neprekvapilo ju to. Zamračí sa aj tak a stále upiera pohľad na jej tvár. Jej istota, alebo aspoň nadnesenie nad situáciu, ho trochu upokojí. Aspoň sa hneď nerozhodla nechať zásnuby za hlavou, aby ho nechala niekomu, kto by bol podľa rodičov vhodnejší.* Dávam im čas… Ide o to, že mi začali podávať alternatívy. A teraz, keď vedia, že mám záujem o svadbu, začnú tlačiť viac. *Vysvetlí jej skoro pokojne, aj keď v jeho hlase je cítiť nepríjemný tón, smerovaný jeho rodičom. Prehrabne si vlasy a nadvihne obočie.* Že s tým nesúhlasia. Otec sa rozohnil hneď, ako som to povedal. Samozrejme, že sme sa pohádali. *Povie nervózne, frustrovane zavrčí a zatne voľnú ruku do päste. Irituje ho to, aj keď to vedel, ale on je výbušný, čakal, že to skončí hádkou, že mu to budú chcieť zatrhnúť, že absolútne nesúhlasia a nie sú spokojní s jeho výberom, že je tam omnoho viac vhodných dievčat na svadbu s ním, ktoré by to ocenili, že na ich rod hodí zahanbenie, ak si vezme lovkyňu v exile. A on robí veci správne… ale nie v tomto, nie teraz.*
*Sebastianova slova a způsob jakým mluví ji utvrdí v tom, co si myslela. Cítí jak se její obavy a strach mění v napětí, který pulsuje v jejích prstech. Jak ho poslouchá, dojde jí, co všechno musel Sebastian prožít. Představa, že ho jeho rodina odmítá kvůli ní ji pohlcuje smutkem. Nechce to ale dát najevo a prohlubovat tuhle potemnělou atmosféru.. Je ale ráda, že to jeho rozhodnutí nezměnilo.* Takže co bude následovat..... vydědění? *Zkusí to trochu odlehčit.* Protože to nás trápit nemusí.. Pořád mám ještě Lengthorn Manor. *Pokrčí ramena, ale nechce mu dát pocit, že jeho pocity nejsou důležitý.* A ptali se tě vůbec na důvod proč zrovna já? Nemají pochopení ani pro to? *Naivně se zeptá, jestli lovci nemají aspoň trochu úctu k citům zvlášť u něj..naivně si totiž myslí, že jeho rodiče ví o jeho náročnější povaze a minulosti.* Zajímalo by mě koho navrhli jako lepší alternativu... kdo může být lepší než nefilim aristokratka? *Odfrkne si s malým úsměvem. Tím, že jí ujistil že svoje rozhodnutí nemění jí vlastně odlehčil všechny obavy.*
*Na chvíľu sa zahľadí ku stromom, stlačí jej ruku znova vo svojej, cíti, ako sa Grace napne. Pokúsi sa pousmiať nad jej nadľahčením situácie, ale nepodarí sa mu to. Len teraz sa uvedomuje, ako sa do hnevu a frustrácie mieša aj sklamanie a melanchólia.* /Vydedenie? To by iste nespravili./ *Pomyslí si skľúčene a pokrúti jemne hlavou, zavrčí si popod nos a znova odtrhne pohľad od stromov, aby pozrel späť na Grace.* Na to sa nepýtali. Skoro akoby ignorovali, že na to mám svoj dôvod a je to ten najdôležitejší argument, aj keď som na nich vyprskol viac ďalších. *Odpovie jej s vyčítavým tónom, stále smerujúcim jeho rodičom. Grace za túto situáciu nemôže, za všetko môže on sám a rodinné očakávania. On však nechce pretrhnúť putá s rodinou, bude sa o tom musieť pozhovárať s Calebom, iste to ešte nie je koniec a bude sa o tom s nimi rozprávať a škriepiť, kým to nepochopia. Že názor nezmení, kým ho nezmení Grace sama.* Lepšiu alternatívu? Dievčatá z ďalších rodín, vraj si môžem vyberať… Ich nezaujíma, že o to nestojím. Ja som si vybral. *Povie rozhodne a tým len podporuje Grace v istote, že svoj názor by nezmenil kvôli dievčatám, ktoré nepozná a ony nepoznajú jeho. Nie je na tom nič komplikované a pritom to komplikuje všetko. Grace je… predsa Grace. A to je najdôležitejšie. Ona ustojí aj jeho náplavy hnevu a hlúpe reči. To nedokážu pochopiť. Ale budú musieť.*
*Vnímá jak se kolem nich setmělo a jak měsíc je jedinou hvězdnou, ktterá přes smog září nad New Yorkem.. krásně zrcadlí hladinu jezera před nima a napadá ji bláznivý nápad jak se vymotat z týhle atmosféry.* Můžeš jim argumentovat, že žádná z nich nemá rodokmen jako já... *Zasměje se i když je v tom trochu hořkost.. právě její rodokmen i vlastně její skutky tohle všechno zkomplikovaly...* Napadla mě ještě jedna věc... a to říct jim pravdu. *Druhou ruku nechá volně spadnout vedle sebe a rozhodne se pokračovat.* Jak to doopravdy na tom Zimním dvoře bylo.. Pokud by tě skutečně chtěli podpořit, mohlo by je obměkčit, že jsem nemínila zradit vlastní rasu... Že si jen spolek na můj účet uchránil jméno..... Vím. Je to riskantní. Ale zajímalo by mě, jestli je tolik trápí jméno rodu a nebo spíš to, že jsem podle spolku zrádce.. i když neprávem. *Navrhne, ale nechci se v tom zbytečně pitvat.* To jezero vypadá lákavě... *Pronese jen tak mezi řečí se zasněným pohledem na hladinu, na který se odráží měsíc.*
*Nadvihne jedno obočie, keď si premeriava jej tvár. Neuvedomil si ani, ako sa už zotmelo, zatiaľ čo tam spolu sedia a rozprávajú sa. Že sa park preriedil a namiesto slnka ho začali osvetľovať lampy. Zamyslí sa, počúva jej slová a nie je si istý, či by tieto argumenty pomohli v tom odmäkkčiť jeho rodičov. Síce má už tridsať jeden, stále je slovo rodičov v otázke svadby príliš podstatné. Zachmúri sa a zahmká si pre seba. Aspoň ho podporuje vedomie, že Grace z toho nechce vycúvať a snaží sa mu pomôcť vymyslieť spôsob, ako tento problém vyriešiť.* Môžem to skúsiť, ak bude najhoršie. Zatiaľ.. im dám čas. Budú ho potrebovať. /Zatiaľ sa im nebudem ozývať./ *Pomyslí si a tým sa naskytuje možnosť ísť do Idris s Grace bez toho, aby navštívili rezidenciu jeho rodiny. Po jej ďalších slovách sa horko zasmeje. Vstane, zatiaľ čo ju drží za ruku a potiahne ju, aby aj ona vstala a pomohol jej na nohy.* Lákavo na čo? *Prenesie, aj keď veľmi dobre vie, čo tým Grace myslela. Cez tvár mu prebehne tajomný tieň, akoby niečo plánoval, aj keď má stále nepríjemnú náladu, možno trochu zmeniť tému a prísť na iné myšlienky nebude na škodu.* Neviem, ale.. *Začne a zas zatvorí ústa, aby na chvíľu zmĺkol.*
*Přikývne na jeho slova i když by mu radši byla větší oporou.* Jsi dospělý, máš právo se rozhodnout sám... myslím, že to platí i ve světě nefilim.. Vždyť děti mají právo se rozhodnout už ve dvanácti, jestli budou nefilim nebo ne. Můžu ti na to říct jen jediný... promysli si, že ti to za ten boj stojí... A jestli ano.. *Pokrčí ramena jako kdyby její následující slova byly samozřejmostí.* Tak tě podpořím... *Nechá se vytáhnout na nohy, ale skicář nechává na zemi vedle svojí tašky. Bílý měsíc září nad hladinou a odráží se v ní a vytváří tak nádherný obraz. Oči jí září vzrušením z představy jak skočí do vody a ponoří se do ní. Jeho slova jí nějak připomněla jak moc má ráda plavání a jak ji voda uklidňuje... Jeho otázka zní spíš jak výzva, takže mu věnuje vědoucí pohled s úsměvem a bez zábran si přes hlavu přetáhne svetr a začíná se vyzouvat z bot.. a to i s vědomím, že je plavání v jezeře zakázaný.*
*Frustrovane zavrčí a nevenuje jej pohľad, keď odpovie na jej slová.* Stojí. Inak by som to nerobil. Premýšľal som o tom už dosť. *Potom sa nakoniec pozrie smerom k nej s rozhodným pohľadom a zatne päsť.* Oni to pochopia. Časom. *Dokončí nakoniec a tým skoro uzatvára túto tému s pocitom, že to nechá na svojich rodičoch, nech si vezmú čas na premyslenie aj oni, predsa len ich tým hlavne prekvapil, ale aj pohoršil, neboli na to pripravení, aj keď on a Grace na to boli pripravení dosť. Nič prekvapujúce. Pustí ruku lovkyne, ktorá sa pred ním začne vyzliekať z prebytočného oblečenia a prekríži si ruky na prsiach.* Nejdeš tam vážne skákať, však… *Povie skôr ako konštatovanie a upozornenie. Grace to má prosto v krvi, že je desidentská, no on tam je na to, aby ju upozornil.* Vieš, že je to zakázané. *Pripomenie jej a skoro akoby sa vrátil do čias, keď bol jej mentorom a vychovával ju, aby sa naučila o svete tieňov. Nadvihne obočie a nesleduje jej pohyby. Vezme ju za rameno a nahodí prísny pohľad, aby zdôraznil svoje slová.* Neskáč tam. *Napomenie ju a na chvíľu otočí hlavu k vode, v ktorej sa odráža mesiac a ktorá pôsobí magicky a podmaňujúco, akoby tam mohli obaja vojsť, ponoriť sa a nechať sa unášať momentom, keď robia niečo zakázané. To však ide proti jeho prioritám a tie už v očiach jeho rodičov naštrbilo jeho zasnúbenie s Grace Lengthorn. Príjemná zmena.*
*Mrkne na Sebastiana a její úsměv se ještě více rozšíří, když slyší jeho varování.* Představa skákání do tohoto jezera, uprostřed noci, s měsícem svítícím na hladině... jak bych to mohla odmítnout? *S úsměvem na tváři se otočí a podívá se na své oblečení ležící na zemi. S něžností se dotkne látky svého svetru.* No jo, no jo... víš kolik věcích je zakázaných... *Nedbá jeho slov a rozepíná si kalhoty džín a stáhne si je dolu.* Stejně jako náš potencionální svazek... A co se může stát? Maximálně dostanu rýmu... To je toho.. *Jeho přísný pohled jí už tolik nezpracovává jako dřív a spíš se tomu zasměje a přetáhne si přes hlavu i triko a pohodí ho vedle na svetr.* Přece nejsi žádný suchar... *Vrátí mu zpátky jeho přípomínky, čímž ho spíš vyzývá, protože i jemu by možná prospělo si zchladit hlavu a pustit trochu páru. Jen asi nemá kolem sebe nikoho, kdo by ho do takových uvrtal.* Neskočím...*Ubezpečí ho, ale úsměv prozrazuje že je to jenom zástěrka. Sundá si ze sebe i spodní prádlo.* Půjdu pomalu.. *Zazubí se a rozejde se k jezeru, hned pocítí studenou vodu, která jí smáčí kotníky a ohledné se na něj.* Půjdeš se zchladit taky nebo... /Nebo ti mám pomoct./ *Napadá jí a malými krůčky se od něj vzdaluje směrem k vodě.*
*Prekrúti očami.* Tak, že to odmietneš, pretože to nie je povolené. *Zavrčí smerom k nej ďalšie varovanie. Narážka na ich zväzok mu trochu stiahne žalúdok a nepúšťa jej rameno, keď už by sa chcela vybrať preč.* Ak nás tu niekto tak nájde, zažalujú nás za exhibicionizmus. *Ukáže na ňu prstom.* Vieš, že civilské práva dodržujeme rovnako ako lovecké práva, Grace! A nech už si akokoľvek krásna, polícia na to prihliadať nebude. *Povie jej znova výstražne, aby jej vysvetlil, že on do toho nejde a ak ona áno, nechá ju tam samú, nech je akokoľvek romantické alebo ktovieaké kúpať sa sami v jazere pri svite mesiaca.* Grace! K*rva. *Zarazene vyhŕkne a obzrie sa, aby náhodou nešiel okolo niekto, kto by sa mohol pohoršiť, aj keď pri pohľade na Grace by to neznámych ľudí asi skôr potešilo, keďže je tam teraz nahá. Urobí pár krokov vzad a na jeho tvári je naozajstná nespokojnosť a prísne zatína zuby. Dvihne ruky, akoby sa vzdával a nadvihne obočie.* Ako chceš, ja ťa tu nechám. *Povie jej, aj keď je mu jasné, že by nenechal. Možno je Grace lovkyňa, ale stále má v sebe nejakú potrebu chrániť ju, aj keby to bolo z väčšej diaľky, kde ho neuvidí, že ju kontroluje, alebo skôr na ňu dáva pozor.* /K*rva./ *Znova si zahreší v mysli a aj keď mu lichotí, že môže takto Grace vidieť, zákon je zákon, aj ten civilský.*
*Při jeho varování a zmínce o exhibicionismu se zasměje.* Nebuď paranoidní, Sebastiane.... Nikdo tu v tuto dobu nebude, víš to stejně dobře jako já. *Pomalu se noří do vody a voda jí zvlhčuje nohy. Když se otočí zpátky na Sebastiana, vidí na něm naprostou nespokojenost. Jeho nesouhlas jí ovšem nezastaví. Slyší jeho další rozhořčený protest, zvedne oči v sloup a potlačí smích, když ho vidí v takovém rozpoložení.* Já vím, já vím... Jak nesmírně obtěžující... *Poté, co mu vrátí jeho pohled, vklouzne ještě hlouběji do vody. Teď je už po lýtka v chladný tekutině.* Chceš mě nechat tady?* Zahihňá se na jeho slova a pokračuje dál, voda jí stoupá až ke kolenům. Hladina jezera zvláštně klidná, až mystická, a v tichu noci je slyšet jen lehký šumění vln.* Fajn, fajn... tak já tu budu...sama...uprostřed jezera...nahoře bez...uprostřed noci...*Řekne to tak melodramaticky, že se sama sobě zasměje.* Třeba mě jezero vcucne a vyplivne někde ve Faerii na party Rusalek.. *Zamumlá si spíš pro sebe, ale dost nahlas, aby to slyšel. Potom zamíří hlouběji do jezera. Její kroky jsou pomalý a rozhodný jak se nechává obklopit vodou. Vědomí, že dělá něco, co je zakázáno, dodává jejímu dobrodružství vzrušení. A i když je Sebastian naštvaný... ví, že je tam stále pro ni. V jejích očích je to jen další zábava v noci plné tajemství a nečekaných zvratů. Dostane se do vody až po pás a pak se ponoří do vody a její hlava zmizí pod hladinou. Když se po chvilce zase vynoří, její vlasyv culíku jí splývají na šíji a její oči září v měsíčním světle.*
*Otočí sa k nej.* No, asi si zabudla, že je to len chvíľa dozadu, čo zapadlo slnko. *Povie skoro až neveriaco, že jej musí také veci hovoriť. Po tom všetkom, čo ju driloval a učil, ide teraz behať nahá po parku a kúpať sa v jazere. Fakt skvelé. Počúva, ako si z neho uťahuje a to ho rozzuruje.* /Ak si myslí, že ma tam dostane s takým prístupom, tak sa mýli./ *Pomyslí si frustrovane. Nie že by už nebol aj tak dostatočne naštvaný, ešte ho aj Grace rozčuľuje s jej detinským prístupom. Pohodí rukou.* Nikto ťa nenútil obnažovať sa a liezť do jazera vo verejnom areáli. *Zavolá, keďže už je od nej trochu ďalej. Mrmle si nejaké nespokojné vety a slová popod nos.* S takýmito poznámkami ma tam nedostaneš už vôbec. *Povie jej s mierne sarkastickým tónom a ak by si to Grace uvedomila, vlastne jej tým dal najavo, že by bol ochotný vliezť tam s ňou, pokiaľ by sa k nemu nesprávala ako drzá šestnástka, ktorá chce bláznivým spôsobom upútať jeho pozornosť. Pretočí očami a vzdychne. Možno by aj povedal štipľavú poznámku, ktorá sa mu drala na jazyk, že predsa už je s vílami kamoška, keďže s nimi strávila toľko času, no bola by to hrubá a nemiestna poznámka, ktorou nechce raniť city Grace a tak si zakusne do jazyka a poklepe nohou, keď sa Grace ponorí do vody jazera. Sleduje miesto, kam sa vnorila a so zamračeným výrazom čaká.* Tak už si sa okúpala. Poďme. *Vyhŕkne na ňu, keď sa znova objaví von. Jeho hlas je neoblomný a aj keď sa jej vyhrážal, že ju tam nechá, neurobil to. Predsa len tak trochu pri nej ide proti svojim zásadám. Nemá na neho dobrý vplyv. Vôbec nie.*
*Při jeho námitkách zavrtí hlavou, rozesměje se na plný kolo, když jej vidí takhle bezmocnýho stát na břehu.* Měl by sis užít trochu zábavy, Sebastiane. *Má namáhavý hlas jak se pokouší překonat zimu vody. Nechce to ukázat, ale je to studenější než očekávala. Rozpačitě pokrčí rameny a zaplave dál od břehu. Sleduje jak se Sebastian pohybuje sem a tam, ale neodchází. To ji uklidňuje a zároveň pobaví.* A děkuju za kompliment. *Vytáhne se na chvilku z vody a pak se zase ponoří, voda jí stoupá až ke krku.* Jen si tam zůstaň /Jako poslušný pejsek/ A hlídej mi věci... já tě přece nenutím. I když ta studená voda by ti mohla zchladit hlavu... *Jeho tvrdohlavost a pevnost jsou něco, co na něm obdivuje, ale taky něco, co ji nutí vyzkoušet jeho hranice. Ví, že je od něj daleko a on do vody nepůjde, takže se nebojí ho provokovat...Plave dál do jezera a voda ji teď pokrývá až po krk. Její tělo se třese v chladu, ale pocit je to fantastický.* Jsem teprve na půli cesty.. *Roztřeseným hlasem na něj výskne a její pohled směřuje směrem k měsíci.*
Užil som si dosť zábavy s rodičmi. *Zamrmle si napríjemne a potichu popod nos. Vážne na takéto doťahovačky nemá náladu. Ak bude Grace po tomto chorá, potom sa jej vysmeje rovno do ksichtu. A už jej aj vymýšľa, aký trest za to dostane, ak ich nenačape polícia. Vážne je detinská. Na chvíľu ju uprene sleduje a behá mu hlavou, akého blázna sa rozhodol požiadať o ruku a že pokiaľ nedodržiava takto jednoduché pravidlá, je vôbec vhodná do manželstva s tým, aby ich nepotopila oboch. Svoje sekundové zaváhanie rýchlo odplaší z hlavy. Predsa vedel, do čoho ide, kúpanie v jazere je len ďalšia malá blbosť, čím sa rozhodla čuchrať mu nervy a provokovať ho. Áno, on vie, že je suchar, nebola by prvá, čo mu to povedala rovno do tváre. A vie, že je na smiech, na to si už zvykol. Len aby nebol ten, čo sa bude smiať naposledy. Vzdychne a keď skloní hlavu, zazrie veci Grace, ktoré tam nechala. Nepríjemne sa pousmeje.* /Fajn./ *Vezme veci do rúk a podíde k okraju jazera a keďže vie, že sa Grace nestihne tak rýchlo otočiť a vrátiť, v jednej ruke pridrží kôpku oblečenia, do druhej vezme jej spodné prádlo a pustí ho do vody.* Ups… Moja nešikovnosť. *Vyhŕkne zo seba s náznakom irónie v hlase dosť nahlas, aby sa k nemu otočila. Možno jej na tom nebude záležať, ale keď v chlade pôjdu do inštitútu, možno jej to tak jedno nebude. Samozrejme, že by to neurobil, keby si nebol istý, že existuje runa, ktorá by ju mohla zahriať. Ale aj on sa môže pobaviť aspoň pri takej hlúposti bez toho, aby zo seba robil nudistu.*
*Sebastianovy slova ji donutí se otočit a vidí jak jeho ruka uvolňuje její spodní prádlo do vody.* Sebastiane!* Vyjekne automaticky s překvapením a poté se rozesměje. Vidí jeho sarkastický úsměv a na tváři se jí objeví pobavený výraz. ...V tu chvíli ji nepřestane bavit jeho naprostá odvaha. Vždycky ho viděla jako vážnýho a zodpovědnýho, ale tahle drobná chvilka ho zase ukázala v úplně novém světle.* Nešikovnost, jo?? *Zeptá se ho, ačkoli ví, že je to jeho pomsta.* Takže mě hodláš poslat domů bez spodního prádla? To je tak trochu nemravné.... *Okomentuje, ale vidí že se napětí v jeho tváři rozestoupilo, což bylo přesně to co chtěla.. i za cenu toho, že se její oblečení ztratilo nenávratně pod hladinou.* Opravdu si myslíš, že jít domů bez spodního prádlo je pro mě nějaký trest? Je vůbec štěstí, že jsem si dneska na sebe nějaký vzala v tom horku... *Protočí oči v sloup a pomalu plave ke břehu, protože jí začíná být opravdu zima... Všimne si, že v jeho druhý ruce je zbytek jejího oblečení.. ten už by pro změnu nerada ztratila, protože kdyby musela jít nahá po New Yorku už by opravdu riskovala, že jí buď zatknou a nebo znásilní.* Zasloužíš si, abych tě stáhla sem dolů... *Pohrozí mu a vystoupí z vody, rukama si objímá hrudník před chladným vzduchem. Její vlasy jsou mokrý a na promočeným a promrzlým těle má drobné chvějící se kapky vody, který stékají dolů po nahý kůži.. Nic neříká, ale tázavým pohledem naznačí otázku, jestli její další oblečení bude následovat.*
*Nad jej poznámkou sa iba uchechtne.* Takže ísť bez prádla je nemravné? *Povie skoro až sarkasticky, keď ju tam vidí ponorenú a uvedomuje si pri tom, že v tej vode pláva úplne nahá. Už sa veľmi teší na to, ak bude mať nejaké telesné nepríjemnosti, fakt sa na to teší - v ironickom znení. Vezme do ruky ďalší kus oblečenia a vystrie ruku nad hladinu, podpichovačne dvihne obočie a mimovoľne sa mu nadvihne jeden kútik pier. Po jej poznámke cíti, ako sa mu jemne rozhoria končeky uší a pocíti slabé teplo na hrudi.* /Provokuje./ *Preblesne mu hlavou a nakoniec nohavice, ktoré držal v ruke, vráti na kôpku vo svojom náručí.* Zaslúžim si veľa vecí. *Odpovie jej s neidentifikovateľným náznakom v hlase, Grace z toho môže vyvodiť čokoľvek - buď naráža na nejakú melancholickú časť jeho ja, ctižiadostivú a ambicióznu, alebo jeho mužskú a telesnú časť. Môže to nechať na jej fantáziu, no pousmeje sa.* Možno ťa chvíľu nechám mrznúť. Otužovanie vraj zlepšuje imunitu, trošku sa ti roztiahnu cievy. Nevedel som, že túto disciplínu obľubuješ. *Podpichuje ju nepríjemnými poznámkami, no nakoniec mu pri pohľade na nahú Grace príde ľúto a neprijateľné, aby ju tam nechal len tak a tak podíde bližšie, veci jej vloží do rúk a na chvíľu sa okolo nejak ovinie rukami, aby jej ohrial skrehnuté telo. Dlaňami jej šúcha kožu, aby ju oteplil a aj keď je mokrá z vody, užíva si to, ako cíti jej tep a ako ju k sebe tisne. Keďže jej však úplne neverí, aby ho do vody nestiahla, o krok ustúpi.* Fajn, koniec vtipov. Neviem, čo to malo znamenať, ale nabudúce nebudem také správanie brať s nadhľadom ako dnes. *Povie jej, aj keď mu je jasné, že takáto výhružka bude pre ňu iba volaním do vetra a nabudúce niečo ďalšie vyvedie znovu. No musí uznať, že ho to po nejakom čase skutočne ťahalo do vody za ňou. No ovládol sa, kontrola je dôležitá.*
A není? *Namítne hned překvapeně, protože takovou reakci od něj nečekala.. Sleduje úzkostlivě svoje oblečení v jeho rukou, stejně jako jeho osud.. taky v Sebastianových rukou.* A taky zlepšuje erekci a potenci.. *Vrátí mu jeho poznámku o otužování se stejným výrazem jako měl on, když ji to předhazoval.. A to i když se takhle promrzlá a nahá cítí už dost zranitelně na to, aby ho víc provokovala... vyloženě tu poznámku s rozšířením cév nabídl. Pak se natáhne rukama pro oblečení a když ho uvidí udělat krok vpřed a ucítí dotek jeho teplých dlaní, tak taky udělá krok nazpátek a zvedne ruce v obranným gestu.* Ne.. neblázni, vždyť jsem mokrá... Namočíš si oblečení. *Varuje ho a úplně zapomene, že by měla předstírat nezájem. Pozdě, už to řekla. Svým trikem ze sebe utře kapky vody a přetáhne si přes hlavu svůj šedivý svetr..* Jaký chování máš namysli? *V předklonu si rozpustí vlasy a konečky smotá do trika, aby jí nesmáčely suchý svetr.* Jít se vykoupat do vody není nic hroznýho, Sebastiane.. Opravdu... jsi asi jediný komu to vadí.. *Stáhne k sobě trochu sklesle obočí a natáhne pak na sebe svoje kalhoty.. Pak se posadí zpátky k jezeru, aby si očistila nohy a mohla si na ně nasadit ponožky a tenisky.. Nevidí v tom tak velký prohřešek. Moc dobře ví, že lidi tohle pravidlo porušují i za bílýho dne .. a nikdo s tím nic nedělá.*
*Mykne plecami.* A nerobia to ženy v lete bežne? Nie je to zdravšie? *Opýta sa skoro nevinne, akoby nechápal, čo je na tom nemravné, a sám nevie, odkiaľ na ňu vyťahuje nejaké random fakty a hádže jej ich pred nos.* Určite je to lepšie ako kúpať sa v noci nahá v jazere Central parku. *Podpichne ju seriózne a vzdychne, zatiaľ čo sa chytí za čelo jednou rukou a druhou za bok. Skoro akoby sa staral o dcéru, ktorá sa nevie kontrolovať - tá myšlienka mu však príde nechutná a ihneď ju vypustí zo svojej hlavy.* S týmto ja nemám problém. *Povie úplne vážne, akoby sa práve nebavili o jeho pohlaví a neriešili, že sa mu z chladnej vody môže lepšie postaviť, či čo. Odfrkne si a sleduje, ako na seba naťahuje oblečenie, ktoré jej pred chvíľou podal.* Nevadí mi byť mokrý, vadí mi kúpať sa na verejných zakázaných miestach. Nabudúce, ak sa budeš chcieť kúpať, rovno povedz, že zájdeme niekam inam. Tam sa môžeš nahá vyblázniť aj štyridsať nocí. *Povie nevzrušene, skoro akoby jej predkladal skutočný návrh. On by s tým asi problém nemal, ak by sa chcela niekam vypariť… sami… bez ľudí… v prírode. Dokonalé. S hraným sklamaním, že sa ho akože dotkla, sa chytí dlaňou za svoju hruď a skoro šteňacím spôsobom k sebe stiahne obočie.* Myslel som si, že ma poznáš dosť dobre na to, aby si to vedela. *Podpichne ju a potom sa iba obráti, aby zo zeme dvihol svoju fľašku s vodou, z ktorej sa napije a potom sa obráti ku Grace.* Si v poriadku? Nie je ti zima? *Opýta sa nakoniec starostlivo, až nevie, kde sa to v ňom vzalo. Plus Grace by mala vedieť, že už len spôsob, akým sa s ňou baví naznačuje, že to neberie tak tragicky, inak by už dávno vybuchol, aj keď musí uznať, že trochu pociťuje frustráciu z toho, ako skoro nikto z inštitútu nedodržiava pravidlá. Hlavne od Grace by to čakal, aj keď nie úplne. No, už je neskoro, nik ich nevidel, môže to hodiť za hlavu, že sa nič nestalo.*
/Budeš se na to asi muset zeptat všech těch ostatních žen... běžně se jich neptám, jestli mají na sobě spodní prádlo../ *Myšlenku radši v sobě potlačí, protože by mu nerada vnukla nějaký nápad, který by mohla později litovat.* Já vím... *Odvětí téměř neslyšně s malým úsměvem a sklopí pohled dolů, aby nespatřil jak se jí při tý zmínce vyrojila na mysl vzpomínka na jejich posledně strávenou noc. Zkusí se zaměstnat nazouvání bot a zavazováním tkaniček.* To není pak ono.. když je to spontánní, tak to má svoje kouzlo...*Skicář vhodí do tašky, se kterou přišla a pak si z konečků vlasů stáhne dolů triko a přehodí ho přes tašku tak, aby jí nenamočil věcí uvnitř.* Vždyt já to vím jak moc jsi stydlivý .. *Trochu si z něj potáhne a vstane od jezera.* A nečekala jsem vůbec, že tam vlezeš za mnou.. jenom možná že mi pohlídáš věci. Jak vidím... *Ohlédne se za sebou na jezeru, ve kterým zmizelo její prádlo..* Příště budu muset požádat někoho jinýho.. *Mrkne na něj provokativně a tašku si přehodí přes rameno.. Jeho náhlá starost jí donutí zakoulet očima, ale upřímně jí zahřeje na hrudi. Mokrý prameny vlasů si přehodí přes rameno na záda.* Jsem v pohodě... *Ubezpečí ho i když cítí jak jí chladný vzduch mrazí na její promodralý pokožce. Stejně i její rty dostaly nezdravý odkrvený nádech.* Půjdeme? Nebo sis to rozmyslel? *Hodí pohledem na jezero, i když moc dobře ví že není šance, že by se Sebastian odhodlal.*
*Nadvihne znova obočie a trochu sa uškrnie.* Aj napríklad bezdomovectvo má svoje čaro, keď je spontánne, všakže? *Podpichne ju sarkasticky a pri pohľade na Grace ho teraz trochu štve, že si pre istotu nevzal mikinu. Keby vedel, že by ju mohol potrebovať, vezme ju. Slabo do nej drgne rukou, aby ju priateľsky štuchol a prekrúti očami, keď sa vyberie naspäť k chodníku, po ktorom bežal, keď na Grace pri jazere narazil.* Niekoho iného ako napríklad… policajta? Úchyla? Nejakého tínedžera? *Potmehúdsky sa usmeje.* Alebo potkany, ktorými sa hemží celý New York? Možností máš mnoho. Neviem, prečo si chcela práve moju spoluprácu. *Hovorí ironicky, pretože si ju tým iba priateľsky doťahuje. Aj keď už odchádzajú od jazera, nahodí pomalý krok, pretože ešte nechce ísť do inštitútu a v parku je takto v noci krásne, plus rovno môžu trochu pohliadkovať, aj keď síce nemajú zbrane, ale stále by bol radšej, ak by od civilov prípadné problémy odohnali oni dvaja.*
*Zakroutí hlavou a s výrazem nedůvěry na něj pohlédne...* To je trochu jiný, Sebastiane.. *Odpoví mu, i když tuší, že tohle její argumentaci nikam neposune.* Nejspíš.. by to bylo fajn někoho z těch možností vynechat.. To už radši půjdu sama. *Přikývne na jeho návrhy a dívá se na něj jak jde vedle ní a snaží se v něm najít něco, co by ji donutilo se ho zastat. Proč zrovna on?... * Byl jsi prostě v nesprávný čas na nesprávným místě.* Taky by měla říct něco na to jak se jí líbí, když mu takhle měsíc ozařuje tvář a jak by se jí chtělo ho políbit.. ale ví, že to by ho to asi jenom v tuhle chvíli rozzlobilo nebo by to nepovažoval za vhodný.* Takže jaký máš plány teď, když jsem ti zhatila běhání? Můžeš běžet dál.. nechci tě brzdit. *Navrhne mu s úsměvem a hodí okolo pohledem, jestli by nebylo fajn si tady na trávníku sednout a trochu si odpočinout.. ale taky ví, že je tu v noci bezpečnější nezůstávat moc dlouho. A navíc se do ní čím dál víc dere zima, takže si rukama objímá hrudník, když jí skrz svetr profukuje. Na zádech cítí vlhko jak jí prameny vlasů smáčely záda.*
*Mykne hlavou do strany.* No, niekedy ísť sám nie je na škodu. Ale… ja ti vždy rád postrážim veci. *Znova sa na ňu zazubí a nad slovom “postrážim” naznačí prstami uvodzovky, aby poukázal na to, že si trochu uťahuje z toho, čo spravil s jej spodným prádlom. Možno by jej teraz mal kúpiť nové? Možno bude lepšie nechať to na ňu. Potom však trochu zvážnie a keď vidí, že jej je chladno, natiahne k nej ruku a pritiahne ju bližšie k sebe a objíme ju jednou rukou okolo ramien, aby jej dodal aspoň trochu svojho tepla.* Podľa mňa som určite bol v správny čas na správnom mieste. A prišiel som k tebe sám, takže si nič… nezhatila. *Hovorí už pevným hlasom a posledné slovo povie trochu tichšie. Chce s ňou byť. Hlavne teraz ako jediná dokáže odpútať jeho myšlienky od rodičov, ku ktorým sa teraz znova vracia a tak je jeho tvár znova skleslá, skoro dotknutá, no nie je to na ňom tak poznať. Drží ju pri sebe a ostane potichu. Podpichovanie ho ako mrknutím oka prešlo a rád by Grace načrtol runu na zahriatie, ale nemá pri sebe stélu, keďže nečakal, že bude vonku dlhšie než pol hodinu, možno hodinu. Otočí a skloní k nej hlavu.* Stélu pri sebe nemáš? Aby ti bolo teplejšie? *Opýta sa vážne.*
Hahaha.. to jsem viděla... *Ušklíbne se když jí řekne, že by jí ochotně zase postrážil věci a snaží se nevnímat tu jeho gestikulaci. Ale když ji k sobě přitáhne, automaticky se rozechvěje. Jeho tělesný kontakt je pro ni pořád intenzivní a vzbudí v ní nepřeberný množství emocí. Přivře oči když jí jeho blízkost zahřeje trochu víc a v duchu si povzdechne. Je to něco, co jí chybělo... i když si uvědomuje, že jeho objetí je čistě platonický a ve skutečnosti je to jen snaha zahřát ji.* Děkuju... *Šeptne a pevněji se do něj opře. Na jeho otázku potřese hlavou.* Ne, nemám... měla jsem jen ten skicář a tužky... ale je to v pohodě. Zvládnu to. *Uklidní ho a pokusí se uvolnit v jeho náručí.* V institutu na mě čeká horký čaj a sprcha..*Namítne ještě nakonec a myšlenky se jí vrací zase na koupání v jezeře.* Koupal ses někdy v jezeře Lynn? *Zeptá se a zvedne k němu zvědavě hlavu.*
*Užíva si, ako Grace vpasuje do jeho jednorukého objatia a vydýchne. Chvíľu na ňu spočinie pohľadom. Je krásna, tak ako vždy bola, len odrazu, odkedy ju požiadal o ruku a uvedomil si, že to nie je len z povinnosti a z túžby pomôcť jej, sa mu voči nej viac otvárajú obzory, akoby sedem rokov žil v nejakom ošiali a odrazu je to jasné a čisté.* /Rodičia sa cez to prenesú./ *Pomyslí si pri hľadení na jej tvár, keď k nej skláňa hlavu, ale potom zas uprie pohľad pred seba na cestu.* Pokojne ti čaj pripravím, zatiaľ čo sa budeš sprchovať. *Navrhne jej trochu neisto, akoby hovoril o niečom vážnejšom. Už len očakáva, kedy si z neho začne uťahovať, že ešte aj varenie čaju pokazí a bude z toho nakoniec nejaká nerozpoznateľná kaša. Jej otázka ho však vytrhne z premýšľania a hneď rýchlo pokrúti hlavou.* Nie. Určite nie. V tom jazere nie je bezpečné sa kúpať. Môže ti pokriviť myseľ. *Pokrčí ramenami.* Aspoň tak sa to hovorí, ale skúšať to nebudem. *Doplní ešte trochu tichšie a seriózne. Jazero Lyn nie je najlepším miestom na kúpanie, to už radšej si vyhliadnuť nejaké jazero vo svete civilov, niekde v prírode, kam sa chodievajú kúpať iní ľudia.* Aj keď toto mohla byť zábava, naozaj to v Lyn neskúšaj. Dobre? *Povie upozorňujúco a zároveň sa o ňu bojí, čo je na jeho tóne hlasu poznať. Má starosť, to mal voči Grace vždy, tak ako voči rodine.*
*Pousměje se na nabídku o uvaření čaje a připomene jí to večer jak spolu vařili večeři v kuchyni.* Hmm... myslím, že po tom krájení česneku a cibule tě můžu nechat v kuchyni samotnýho.. *Maličko si rýpne, ale o připálení vody radši nic neříká.. Jen si lehce opře hlavu o jeho rameno jak jí to chůze dovolí a srovná s ní trochu krok.. Pak se ale zarazí, když Sebastian promluví o jezeře a odtrhne hlavu od jeho ramena.. Zůstane chvíli zticha a pak k němu pomalu zvedne pohled.* No.. víš.. *Pramen mokrých vlasů si přehodí přes rameno a hledá správný slova, aby to na něj nevybalila hned zhurta.* Já už jsem se tam tak trochu koupala... *Skoro to vysloví jako otázku a opatrně na něj pohlédne.. Nechce mu nic zatajovat.* Ale ne nahá! *Dodá nakonec jako kdyby to tím prohlášením měla trochu ještě zachránit.*
*Prekrúti očami a nechá sa podpichnúť, keďže si to zaslúži po tom, čo jej utopil spodné prádlo a ešte ju sám podpichoval s hlúpymi poznámkami.* Hej, hej… *Zamrmle uvoľnene a trochu pobavene, aj keď sa neusmieva, v jeho hlase je to cítiť. Chvíľu kráčajú potichu a on si to užíva. Sem-tam sa mihne nejaká osoba v iných častiach parku a on, aj keď si dáva pozor, sa cíti zvláštne zmierene. Keď však Grace zmení tón hlasu, zamračí sa a už z jej neistých slov mu je približne jasné, čo mu ide prezradiť.* /No výborne./ Čo? *Zaznie jeho trochu neveriacka otázka. Teraz sa sám seba pýta, kedy to Grace stihla a prečo to vôbec robila, kto tam s ňou bol a prečo ju neupozornil.* No… to je fakt skvelé. *Povie neveriacky. Nemôže uveriť, že Grace je tak nedbanlivá a nezodpovedná, aby robila také veci. Do jeho hlasu sa tak prederie trochu zlosti.* Ty ma fakt už ničím neprekvapíš, Grace. Až tak veľmi sa potrebuješ ťahať do vodných plôch? *Povie podpichujúco a vyčítavo. Naozaj to teraz nemyslí ako vtip. Možno to na ňu nemalo vplyv, ale ako to teraz môže vedieť? Odkloní hlavu do druhej strany, zakusne si do líca a sťažka vzdychne, zatiaľ čo si voľnú ruku priloží na čelo.* To je detinské a nezodpovedné. *Nakoniec dodá svoj postoj voči tomu, čo mu teraz prezradila, ale jeho hlas je už pokojnejší. Už čo sa stalo, nemôže sa odstať, aj keď nevie, ako sa v túto chvíľu cítiť. Zároveň je niekde v hĺbke aj vďačný za to, že mu dostatočne dôveruje a je voči nemu otvorená.* Prečo si tam vlastne išla? *Opýta sa nakoniec.*
*Čekala od něj podobnou reakci, takže není překvapená že ho to vůbec nepovzbudilo. Vlastně to čekala možná trochu horší.* No... *Pokrčí ramena a neví jak začít, protože se chce vyhnout tématu Axel, který tam byl s ní.. jenže asi to nepůjde tak snadno.* Netahá.. tolik zase na. Byla to spíš nehoda.. *Namítne krátce a pomalu ho připravuje, i když si neuvědomuje, že ho akorát zbytečně může napínat.* Když jsem potřebovala ten magický meč rodu Lengthorn, tak nás Axel teleportoval do Idris... jenže jsme přistáli zrovna v tom jezeře. *Vzpomíná pomalu a snaží se o Axelovi mluvit neutrální hlasem.. dívá se ale všude kolem, jen ne na Sebastiana ve svý těsný blízkosti.* Ta voda není jedovatá.. dokud se jí nenapiješ. Aspoň tak to vysvětloval Axel.. ale chápu, že koupat se v jednom z darů anděla Raziela může být považovaný za nerespekt... Každopádně... byla to nehoda. /A skoro jsem se u toho utopila.. Aspoň jsem se od tý doby naučila plavat./ Tak.. *Odvětí po chvilce ticha.* A teď to víš.. jen si to prosím nech pro sebe. Zatím o tom výletu nikdo neví. Doufám, že ti můžu věřit a nenahlásíš to.. *Až teď si uvědomuje jakým břemenem ho právě zatížila.*
*Sťažka a frustrovane vzdychne.* Ježiši Kriste.. *Zamumle si pre seba znova sa chytí za čelo. Ostáva potichu. Nechce na Grace vybehnúť, nie po tom, ako mu zlepšila náladu a teraz ju zhoršuje. Nielen že sa kúpala v jazere Lyn, aj keď omylom, keď išla hľadať meč svojho rodu, čokoľvek sa mohlo stať, ešte k tomu s Axelom a ešte ho ide emocionálne vydierať dôverou? To mu príde trochu cez čiaru, tak po chvíli zastaví, premkne si palcom a ukazovákom oči a horko sa uškrnie.* Neuveriteľné. *Zašepká si sám pre seba.* Mne či môžeš dôverovať? *Prenesie pálivo, no nechce, aby hnev nad ním prebral kontrolu a zas sa zhlboka nadýchne, dá si ruky vbok, ale hľadí do zeme.* Ja sa ti tu snažím pomôcť, Grace. *Povie, skoro akoby vyčítavo, pretože napriek jeho prioritám a zásadám, za ktoré sa mu Grace ešte rada vysmieva, je ochotný obetovať svoje meno a postavenie medzi lovcami, je ochotný udržiavať v sebe tajnosti, ktoré sa týkajú nedodržiavania pravidiel, pokiaľ by to mohlo ublížiť tým, ktorí mu prirástli k srdcu. A vlastne ho ani nehnevá to zistenie, ktoré mu práve prezradila - Lyn si nevybrala, Sebastian vie, že Grace s Axelom spolupracovala pri ukončovaní vojny s vílami. Akosi sa ho dotkla posledná veta. Akoby mu po toľkom čase nedôverovala a stále ho pokladala za nejakého pešiaka, ktorý nemá emócie a slepo nasleduje zákon. Tak ako si ona vybrala zachrániť lovcov aj napriek zákazom a porušeniu zákona, pretože to považovala za správne, tak on považuje svoje rozhodnutia za správne. Nie je od nej fér, že od neho žiada dôveru práve teraz, keď jej ju dáva, odkedy sa poznajú. Vzdychne si.* Prečo by som to nahlasoval? Bolo to dozadu. Nič by to nezmenilo. *Zavrčí nakoniec, skôr akoby hovoril sám sebe a znova sa pustí do chôdze, hneď vedľa nej, ale ruky má spustené pozdĺž tela.*
*Ucítí jak se napětí v Sebastianovi stupňuje až do bodu, kdy se zastaví a hledí do země. Její slova ho zjevně rozrušily a ona si uvědomuje, že měla být opatrnější jak s ním nakládá. Je připravená na to, že vybuchne. Cítí jak jí jeho slova píchají do srdce, ale je to asi něco, co si za ty všechny tajnosti zaslouží. V jeho tóně slyší zklamání a vyčítání, což jí ještě víc bolí. Když se Sebastian zase rozejde, Grace zůstává na chvíli stát a přemýšlí nad tím, co se právě stalo.* /Promiň... /* Šeptne si v duchu, ale není si jistá, jestli by mělo cenu to říct nahlas. Po chvíli se rozeběhne, aby ho dohnala.* To jsem nechtěla... Nechtěla jsem tě takhle postavit do rohu. Jen... *Zhluboka se nadechne a snaží se hledat slova, který by vyjádřily, co cítí. * Nemyslela jsem to tak, že ti nevěřím... ale po tom všem, co se stalo.. prostě ... Asi už jsem paranoidní a musím se ujišťovat, že tohle zůstane mezi náma. Myslím, že nepovolený vnik do Idris s podsvěťanem by mi v mým případě neposkytl polehčující okolnosti... Sebastiane.. prosím.. *Musí zrychlit krok, aby mu stačila, když se její ruce pevně sevřou kolem hrudníku jak jí profukuje noční chlad.* Víš, že jsem to tak nemyslela... *Zkouší s ním držet krok a podívat se mu do tváře.*
*Chvíľu je potichu, trochu pridal na kroku a tak za ním musí Grace dobiehať. Keďže mu teraz víria rôzne myšlienky v hlave, nevie si v nich narýchlo urobiť poriadok a utriediť ich. Má chuť povedať nejaké veci, ale nepovie. Hrýže si do jazyka a mlčí.* /Keby si toľko vecí nerobila poza chrbát mňa, Caleba, Spolku, nebol by dôvod byť paranoická a nemusela by si sa toľko báť o svoj krk./ *Prebehne mu hlavou, ale vie, že tie slová sú príliš ostré, nechce jej ublížiť, nebolo by to fér voči nej, aj keď je v tom kúsok pravdy, no záchrana sveta tieňov je aj pre neho väčšou prioritou… Vojna by sa možno ťahala aj dodnes, keby to s Axelom neukončili, aj keď čarodejovi nedáva toľko kreditov a stále si pri tom uvedomení nevie pomôcť a pociťuje pichanie žiarlivosti, akoby.. Možno akoby Grace iba súhlasila, že bude s ním, pretože je to výhodné, nie že by jej na tom záležalo. Vždy sa zdalo, že Axelovi dôveruje viac ako jemu, otvorene sa s ním rozprávala omnoho skôr. A zrejme je to vždy iba Sebastianova chyba. Pri jej oslovení však frustrovane vzdychne a spomalí, aby ho mohla dobehnúť a dostať sa na rovnakú úroveň a na chvíľu sa zastaví, aby jej stál čelom.* Viem, že si to tak myslela. Ale budem to ignorovať, pretože mi na tebe záleží viac, ako tebe na mne. *Povie a zrejme si neuvedomuje, ako ho ten chaos v hlave vedie k akýmsi neuváženým, sentimentálnym slovám. Jeho pohľad je chladivý a priamy, ale cíti skôr sklamanie. Možno z toho všetkého naraz. Potom však kývne iba rukou.* Musíme ťa dostať do inštitútu, lebo prechladneš. *Zmení tému, znova ju vezme okolo ramien a hľadí pred seba. Už nie sú ďaleko.*
*Spěšně se zastavuje, když se před ní postaví čelem a její tvář už trochu dostává zdravější barvu, i když rty má pořád promodralý od zimy.. Jeho slova o tom, že mu na ní záleží víc než jí na něm, se jí ostře zavrtají do žaludku a sklopí mrzutě pohled, když jí bere kolem ramen a vede do institutu. Připomíná jí to Axela, ten měl totiž taky svojí pravdu .. jako kdyby cokoli řekla nemělo žádnou váhu pro nikoho. Nechce ho s ním ale srovnat nahlas, protože ví že tím by si zatloukla poslední hřebíček do rakve. Jenže to ticho je po chvilce k nevydržení a myšlenky se otáčí jen kolem toho jak si její slova překrucuje.* Nemyslela...ale záleží mi na tobě víc, než mít pravdu.. takže si to přeber jak chceš... *Dodá spíš rozmrzele a unaveně než naštvaně. Možná je to tím, že jí jeho náruč konejší a možná tím, že už je předem unavená kdyby se mělo schylovat k nějaký hádce. S tím míří se Sebastianem do institutu.*
*Na dvojmesačné víročie ich vsťahu chce prichistať niečo špeciálne tak len Mire povie nech príde do parku hodinu pred západom slnka a dá sa do príprav. Keďže Mira nemá rada pokepe vela ludí rozhodne sa skôr pre piknik než návštevu reštaurácie. Aj keď z rešteurácie objedná jedlo pretože servírovať jedlo z Faerie by pre človeka nedopadlo dobre. Objedná aj trochu výborného červeného vína. Ide o zálohu ak bi predsa len mali chuť ale hlavne pripraví nealkoholické miešané nápoje a ovocné štavi. Na zem prestrie červenú hrubšiu ale sametovo jemnú deku ktorá je dosť velká aj pre šesť ludí, doprostred príde stolík pre dvoch ktorí je tak akurát vysoký abi sa pir ňom dalo pohodlne sedieť na zemi a k tomu ešte niekolko pohodlných vankúšikov na sedenie. Na stolík dá jednu sviečku a okolo deky ich rozmiestni ďalšie sviečki ktoré sú ale dosť vysoké a hrubé abi mohli svietiť aj niekolko hodín. Nakoniec siahne do svojho vnútra a prebudí svoju mágiu a nechá okolo deky rozkvitnúť kvety.* /Lepšie než okvetné plátky ruží./ *Povie si spokojne. Nakoniec sa prezlečie. Chce pre Miru vizerať pekne a tak si viberie biele šaty s širšími dlhími rukávmi s víšivkov s kvetinovím motívom. Vlasi si spletie do dvoch vrkočov stočených okolo hlavi a zapletie si do nich živé kveti. Okrem jednoduchej medenej obrúčky na pravom prsteníčku nemá žiadne šperky. Takto pripravená sa viberie počkať na svoju priatelku na dohodnuté miesto stretnutia abi ju sem mohla doviesť ako súčasť prekvapenia.*
*Nejprve netušila, o co se jednalo. Přemýšlela nad tím, proč ji Lyria takhle tajemně pozvala do parku a bez mnoha informací. Pak jí ale došlo, že to je prostě Lyria, a taková už prostě byla.* /Ale mě se to přeci jen tak moc líbí, to jaká je, jak je tajemná a opatrná, něžná a milá, a prostě úžasná./ *Nějakou dobu jí trvalo, než přišla na to, co to, co cítila, vlastně je. Ale netrvalo to moc dlouho. tyhle pocity už znala z dřívějška, jen kvůli špatným lidem ve špatný čas z nich udělala něco, co bylo špatně, něco, čeho se bála.* /S ní je to ale jiné, tak krásně jiné, je to tak volné, tak dokonalé, úžasné, prostě skvělé./ *Sama pro sebe se usmívala, když mířila na místo. Indigo a Flamingo nechala doma, dopřála jim pořádné procházky a i když by je ráda vzala se sebou, tak tentokrát chtěla, aby to byla jen ona a Lyria. Na sebe si pro tento den oblékla bílé, krajkované triko s dlouhým rukávem a červenou sukni. Na nohy zvolila jen jednoduché, černé baleríny a vlasy nechala volně rozpuštěné, tak jak pro ni bylo typické. Oplývala zvědavostí, co pro ni víla připravila. Už z dálky, když ji viděla, na ni zamávala.* Ahoj Lyr. *Pronesla s úsměvem, když k ní došla a natáhla se, aby jí vtiskla jemný polibek.* Páni, sluší ti to, strašně moc ti to sluší. *Hlesla hned, jak si ji sjela pohledem od hlavy až k patě. /Ještě že jsem sii nevzala ty džíny, co jsem původně chtěla, to by zkazilo tuhle krásnou chvilku./ Oddechla si v hlavě a zářivě se na svou partnerku usmála.*
*Nečaká dlho keď v dialke zazrie Miru ako k nej kráča. V tej chvíli ju zaplaví príval pocitov ako vžy keď ju uvidí.* /Je úžasná. Na jdenej strane plachá a opatrná ale zároveň dovážna a sylná. Ale zo všetkého najviac milujúca a skrz na skrz dobrá./ *Premíšla zatial čo so štastním úsmevom pozerá ako sa k nej Mira blíži.* Ahoj *Odpovie na pozdrav a oplatí jej bozk. Kompliment ohladom jej výzoku príme jemním sklonením hlavy a začervenaním sa.* Ďakujem ale tebe tolen nepristane, vyzeráš krásne. *Pravdivo kompliment oplatí vezme Miru za ruku a prepletie si s ňou prsty.* Tak čo pripravená na prekvapenie? *Spíta sa lišiacky a pomali ju vedie k miestu kde pripravila večeru.* Krásne dvojmesačné víročie.... *Zažela jej keď ju dovedie na miesto.* ....teda ak sa dva mesiace za výročie považujú. *Dopovie a napeto čaká čo na to Mira povie.*
*Mira se usmála.* Něco jsem se nažila vykouzlit, a jsem ráda za to, že jsem našla i něco společenského na sebe, pokud se to tak dá nazývat. Nějak tyhle věci moc nevyužívám, co mezi lidi nechodí, ale bylo mi líto dát je pryč, a asi jsem udělala dobře, že jsem si je nechala. *Usmála se na vílu a stiskla jí dlaň nazpět. Když se na ní dívala, taky se musela červenat.* I tobě Lyr, a určitě, proč by ne, koneckonců, může to být to, co budeme chtít, nám patří svoboda fantasie a volby, takže, ano, pojďme říkat dvěma měsícům výročí. *Pronesla nadšeně a zadívala se před sebe, tam, kde Lyria přichystala své překvapení. Už jak to Akii viděla z dálky se usmívala víc a víc.* Páni, Lyr, to je...to je nádhera! *na moment ji došla slova, ajak by taky ne. Tohle pro ni ještě nikdy nikdo neudělal.* To ej opravdu kouzelné, dala jsi si záležet, a je to, no nemám slov, děkuju! *Dostala ze sebe nadšeně a vílu pevně sevřela v náruči.*
*Pri Miriných komplimentoch sa začervená ešte viac a štastne sa usmieva.* Samozrejme predsa to len tak neodbijem no nie? Ty si zaslúžiš vždy len to najlepšie. *Opetuje jej objatie a potom ju odvedie k stolíku usadí ju na vankúše a začne chistať taniere a príbori.* Dúfam že ti bude chutiť. Ak by som varila sama nedopadlo by to dobre a vlastne by sa to ani nehodilo, tak som jedlo musela objednať. *Rozpráva len tak mimochodom abi reč nestála zaťial čo priprravuje predkrm.* Inak čo bi si chcela na piťie? Mám nejaké víno ale skôr som myslela na ovocnú šťavu? /Ohh... mie čo to táram? úplne sa znemožním./ *Trošku znervóznie ale nesá to na sebe poznať. Rozhodne to nieje jej prvé rande ale už to bol nejaký čas a višla trochu zo cviku. Naleje Mire jablkovú štavu a položí pred nu tanierik s predkrmom. Zapáli okolo nich všetki sviečky a nakoniec si nechá tú na stole. Konečne sa posadí oproti Mire a zadíva sa jej do očí.* Tak všetko najlepšie. Na nás. *Zdvihne pohár pri prípitku.*
*Mira vílu s úsměvem na rtech pozorovala, než se natáhla a jemně ji pohladila po tváři.* Je to opravdu boží. A dala bych si tu šťávu, to víno, no, uvidíme, třeba pár loků později. *pronesla a sledovala ji, než si od ní převzala předkrm.* Ale i tak to vypadá skvěle, neboj, taky nejsem nějaký extra kuchař, takže kdyby to bylo na mě, i já bych tady zvolila verze nějakého specialisty. Ale věřím, že kdybychom něco vymyslely spolu, dobré to bude, co takhle někdy zajít ke mě a něco bychom upekly? *Navrhla a zvedla sklenku, kterou jemně cinkla o tu Lyriinu.* Na nás a na to, aby nám to spolu šlo dobře. Což jde, takže se o to upřímně nijak nebojím. *Pronesla a než se napila, ještě jemně Lyr políbila na rty.*
/Dobre víno teda neskôr./ To by som rada a pokial surovini zoženieme tu takto nebude problém. *Zachichoce sa nad predstavou ako spolu pečú. Tá mišlienka sa jej páči. O9platíjej bozk a pustí sa do jedla. Miesto a čas začiatku večere vibrala starostlivo takže majú víborný víhlad na krásny začínajúci západ slnka. Odlaží pohár a chvílku len mlčky je.* Mira, prosím porozprávaj mi niečo o sebe. Teda nechcem biť vlezlá ale chcela by som o tebe vedieť viac. odkial si máš súrodecnov? *Položí pohár, vezme Miru za rukua palcom jej na chrbát ruky kreslí malé kolečká.* Vždy si chcela robiť grafičku?
*Mira se umsála.* Dobře, něco ti povím, ale jen pokud ty mi něco povíš o sobě. *usmála se, a ať už byla odpověď víly jakákoliv, jala se vyprávět.* Není to moc veselý příběh, ale tak nějak se pokusím nezacházet do detailů. Můj život nebyl moc dobrý, nikdy jsem jej tak nehodnotila. Narodila jsem se Bronxu, ale po dobu mého života mne cesta zavála ještě do Manhattanu, pak do Los Angeles, to bylo, když se máma rozvedla s tátou a dala se dohromady s... *Zarazila se, jeho jméno nechtěla říkat ani nahlas.* Prostě s mámy novým mnaželem, ale nakonec se s ním rozvedla a skončily jsme zase tady. S tátou se ale pořád vídám, nebyla to chyba jeho, že se rozvedly, to jen máma si neuměla v té době vážit jeho laskavosti a toho, že byl hodný a neuměl se za sebe posatvit, vše si nechal líbit, ale taky dělal vše proto, abychom byly šťastné. Máma v něm ale viděla slabocha, až ten, omlouváms e za ten výraz, kretén, se kterým se dala dohormady, jí otevřel oči a tím, jak se choval dokázal mámě jen to, že táta je skvělý člověk. *Usmála se a přemýšlela, o čem mluvit dál, vzpomněla si ale otázku na sourozence.* Mám, Annabelle, není ale táty, máma ho měla s tím druhým. A co se grafiky týče, mno, ani nevím. *zamyslela se.* Musela jsem se dlouho hledat, sama jsem ani nevěděla, čím být, ale tohle mě pak začalo bavit. Po tátovi mám uměleckého ducha a toto mě naplnilo, tak jsme se rozhodla pro tohle. *Objasnila a usmála se. Ve skutečnosti musel ale co dělat, aby zůstala v klidu, vždy byla nesvá, když se jí někdo ptal na její život. l Ať to bylo cokoliv, vše jí vyhdilo vzpomínky i na to zlé, co ji provázelo.* No a co ty a tvůj život? Ale, podívej *naklonila se a chytla ji za dlaň* nemluv o tom, co je pro tebe případně složité a náročné, pokud se ti nebude chtít, pochopím to. *Pronesla.*
*Zaujato a pozorne počúva Mirin príbeh. Chvílku zvažuje že sa jej spíta na meno a adresu jej nevlastného otca. Rozhodne sa jej nepáčilo čo videla v jej očiach keď o ňom rozprávala a mala najväčšiu chuť mu skutočne ublížiť. Nakoniec ale túto mišlienku zavrhne a počúva ďalej až kím Mira neskončí.* Tvojho ocka by som rada niekedy spoznala. Znie ako skvelí človek. *Povie a napije sa ešte šťavi. Potom čo postaví pohár zasa na stôl sa zhlboka nadýchne a vidýchne.* Teraz som ale na rade s rozprávaním ja. Takže narodila som sa vo Faerii na Zimnom dvore v lese Fjoll. *Zarazí sa keď jej dojde že Mire to asi nič nehovorí.* Zimný dvor je jedno zo štiroch královstiev Faerie sveta odkial pochádzam. *Povie rýchlo na vysvetlenie a potom pokračuje vo svojom príbehu.* Bijologický rodičia ma hneď po narodení nechali na zemi v lese. Podla toho čo viem ma pár hodím potom našla moja mama s bratom a zobrala si ma za vlastnú. Vychovávala nás s bratom spoločne v lese. Učila nás prežiť, loviť a tak podobne. *Usmeje sa nad štastními spomienkami a nachvílku sa zahladí do prázdna akoby mala tie spomienky pred očami.* Maminka ale zomrela asi keď som mala trinásť. Zranila sa na love a s bratom sme zostali sami. Po nejakom čase sme ale stretli jednu víl. Stratil sa v lese a mi sme mu ponúkli pomoc. Naučil ma o svete všetko čo sám vedel a naučil ma aj hrať. No a keď odišiel vibrala smo sa spoznávať svet ako už vieš precestovala som európu až som nakoniec prišla sem. Prišlo mi to tu ideálne tak som sa tu usadila a tak som tu. *Pokrčí plecami a znova sa napije šťavi.* Okrem toho neuznávam autoritu nijakej vlády alebo inštitúcie či už našej alebo ludskej. Mám rada svoju slobodu. *Dokončí rozprávanie upresnením svojho životného štílu a filozofije.* ak niekeda budeš chcieť rada ťa predstavím bratovi. Ale samozrejme len ak budeš chcieť.
*Mira kývla hlavou na souhlas.* To on je, vždy byl, a zasloužil si můj obdiv. pamatuji si jen tehdy, když mi bylo patnáct *pokaročvala, zatímco se pustila s chutí do jídla* tak jsem k němu od mámy a toho jeho utekla, aby jsi mě vzal do péče. Jen v té době už měl svou novou manželku, tam jsme si přišla právě jako Popelka a macecha. Tak se mě vzdal, protože, jak jsem řekla, nechal si hodně věcí líbit. Tehdy jsem na něj trochu zanevřela, ale postupem času jsem mu dokázala odpustit a ii pochopiit. *Přiiznala nakonec. Pak se uculila a začala poslouchat Lyriu.* /To vyprávění zní tak smutně, ale zároveň kouzelně, přeci jen, kráslovství víl, a tak, ale přeci jen, čemu se divím?/ Páni, to zní zajímavě smutně zároveň. *Pustila nahlas svou myšlenku.* A ano, bratra poznám moc ráda, to by bylo super. I já bych tě mohla představit s Annabelle, i když je jí jen jedenáct a dokáže být občas pořádně divoká. *Zasmála se.* Ale ráda by tě poznala. *Dořekla a položila prázdný talíř.* Mmm, to bylo skvělé Lyr, vybrala jsi skvěle. *Uculila se.* No a jinak, co se té politiky týče, taky jsem tomu nikdy nepřišla na chuť. Upřímně, jsem ráda, že nějak žiju, ještě do toho abych řešila něco takového, to po mě nemůže nikdo chtít. *Projevila svůj názor.* No, a kde teď tedy vlastně žiješ?
*Pri jej dalších slovách sa trochu zamračí ale hnieď na to sa uvolní.* To je dobre že ste si k sebe znova našli cestu. *Sprace zo stola veci po predkrme a naservíruje hlavný chod. Tiež obom doleje poháre. Tentoraz ale nealko miešaným drinkom.* Smutne? Hmm... možno trochu ale nesťažujem sa milujem ako žijem so všetkím čo k tomu patrí. *Zasmeje sa a pusti sa znova do jedla.* No s bratom to nijak neponáhla, teda nie že bi som nechcela abi ťa spoznal ale musela bi si kvoli tomu isť k nám a to chce nejaké prípravi. *Prizná po pravde.* /Ach vážne nechcem abi dostala šok keď sa stretnú./ *Povie si a radšej rozhovor prenesie k Mirinej sestre.* Tak to sme dve. Rada skúsim ktorá z nás uťahá tú druhú. *Na poznámki o politike len prikívne a odpovie až na poslednú otákku. Širokím gestom ukáže na celí park.* Rovno tu v central parku. Teda valastne to striedam keď sa mi chce zostávam tu a ak nie tak idem tam. *Pozrie úkosom na oblohu a nechá jedlo jedlom a presunie sa k Mire. Zozadu ju obíme okolo pása a položí hlavu na rameno.* Pozri toto by sme si nemali nechať ujsť. *Ukáže na oblohu ktorú práve zapadajúce slnko vymalovalo nádherními odtienmi oranžovej červejen a ružovej.*
*IIhned přikývla na souhlas.* To nao, byli by skvělí, pokud by ale máma v té době byla taková, jaká je teď. Ale musela se sama počit, jinak by se nezměnila, takže možná to je jediná výhoda toho, že s ní ten idiot byl. *Pronesla, vyjadřujíc názor na celou situaci. Po zbytek toho, co říkala, jen nahodila úsměv a jemně kývala hlavou na souhlas.* No, myslím si, že Ann by utahal tebee, má z ní dost každý, i učitelé ve škole, prostě mazec. *Zasmála se.* Ael jsem ráda, že taková je, lepší, než aby byla smutná. To ať je raději živá a akční. *Přiznala a pak vykulila oči.* Tady? jako tady? Páni, zní to pěkně, je to tu moc hezké, sice si to neumím moc dobře představit, to možná kvůli tomu, jak jsem zvyklá na to, jak by se mělo žít. *Při posledních dvou slovech naznačí uvozovky. Pak už se ale nechá od víly obejmout a i ona svůj pohled stočí k nebi.* /Nádhera./ To je nádhera. *Řekne nahlas a hledí na zapadající slunce, jež se schovávalo za obzorem.* Takhle bych tu mohla sedět pořád. *Přiznala, a spokojeně zavřela oči, zatímco své dlaně položila na hřbet dlaní Lyr a jemně ji po nich hladila.*
Hmm, každí si asi musí zažiť svoje abi si konečne začal vážiť to čo má. *Povie si viac pre seba a počúva ďalej.* Ha, vizva sa príma. Podla toho čo hovoríš si určite budeme rozumieť. *Keď spoločne sledujú západ slnka privrie oči a potichu zahmmká.* Ani mne sa odtialto pohnúť. Keby sme tu takto mihli zostať navždi vôbec by som sa nehnevala. *Pritúli si Miru bližšie a zostane tak až kím slnko nezmizne za obzorom. Chce niečo povedať ale odrazu jej po chrdte prejdú zimomriavky a zježia sa jej chĺpki na krku. Aj Mira musí cítiť ako celá stuhne, odtiahne sa a ruka jej okamžite viletí ku krku na ktorom jej vysí plátené vrecúško. Okamžite sa postaví a očami prečesáva okolie. Nič síce zatial nevidí ale rozhodne cíti nejakú hrozbu.*
Naprosto souhlasím lyr. *Usmála se jemně Aki a více se k ní natiskla.* Myslím, že budete, je opravdu skvělá, má svoje kouzlo, ještě taková dětská nevinnost. *Zamyslela se a dál vílu poslouchala. Chtěla jí odpovědět, ale zaregistrovala Lyriin pohyb..* Všechno je v pořádku?" *Zeptala se zmateně a stejně tak jako Lyria se začala rozhlížet kolem sebe, jako kdyby i ona cítila, že něco není v pořádku.* Co se děje? *Zajímala se, zatímco ji rozrušeně chytla za dlaň a pevně stiskla.*
*Svetla rýchlo ubúda ale naštastie sviečky poskitujú ešte dostatok svetla abi videla aj Mira. Lyr ďalej prečesáva okolie ale zatial nič nevidí je si však istá že sa ocitli v nebezpečenstve. Stiskne Mirinu dlaň ale druhou rukov stále nedzi prstami preberá vrecko čo jej vysí na krku.* Niesom si istá ale nepáči sa mi to. *Povie polohlasne a vitiahne Miru na nohy.* Prosím odpusť nikdy som nechcela abi sa toto stalo alebo abi si ma takto videla. *Poprosí so zúfalim vírazom.* Poď musíme preč. *Vezme Miru okolo pliec abi ju čo najviac krila svojím telom a rýchlim krokom ju odvádza preč od ich pikniku.* /Nedovolím abi sa jej niečo stalo. Znova to už nedovolím, to radšej skapem./ *Hovorí si zatial čo sa snaží dosať k prastarému dubu a k svojim veciam pretože okrem vílyeho prachu so sebou nemá žiadne zbrane.*
*Nevěděla co se děje. Jen se držela u Lyrii a jelikož v tento moment sama nevěděla, co by bylo nejlepší dělat, dělala co jí Lyr řekla./ *Ona určitě ví, co dělá. Musí. Určitě ano./ Lyr, co se děje? o čem to mluvíš? nechápu vůbec nic! *I když se řídila tím, co jí víla řekla, byla zmatená. A aby také ne. ještě před pár chvilkami si užívaly krásný večer a najednou tohle.* Lyr, mluv se mnou. *Naléhala na ni.* Nerozumím ničemu, co tam může být? A kam to jdeme? *Otázky ze sebe chrlila jednu za druhou, cítila, jak se jí zmocňuje panika.*
Niekto nás sleduje. Neviem čo je zač ale človek to rozhodne nie. *Visvetluje potichu zatial čo ešte pridá do kroku a neustále sa obzerá po okolí či niečo neuvidí.* Neboj sa nič sa ti nestane, prisahám. *Snaží sa ju upokojiť a zároveň zvažuje všetky možnosti čo robiť ďalej. Rozhodne sa nechce pustiť do boja zatial čo bude Mira s ňou.* /Najprv ju dostanem z parku potom si pôjdem po zbrane a vybavím to./ *Povie si a ešte zrýchli.* Musím ťa rýchlo dostať domou než sa to čo je za nami začne nudiť a prestane nás len sledovať. *V nasledujúcej chvíli si uvedomí že situáciu zakrík keď sa im v dialke za chrbtami ozve vzdialené vrčanie.* Dobre takže je to vlk..... *Povie a snaží sa abi jej v hlase nebolo počuť nervozitu.* /Zmena plánu najskôr zbrane./ *Zahne k svojej skríši a s úlavou vidýchne keď sa k nen po nejakom čase konečne dostanú. Hneď svoju truhlicu otvorí a vitiahne svoju loveckú dýku a jeden zo svojich dlhých nožov.* Možno sa nič nestane ale ak áno prosím drž sa za mnou a ak ti poviem abi si utiekla tak nerozmýšlaj a uteč áno? *Ríchlo ale vášnivo Miru pobozká a postaví sa tak abi Mira stála medzi ňou a stromom takže zo zadu bola kritá a z predu ju mohla Lyr chrániť svojím telom.*
*Mira málem vyletěla z kůže, když se za nimi ozvalo zlověstné zavrčení. A taky že pořádně vykřikla, to byl ten první reflex, který její tělo napadlo. Ihned si ale přiložila ruce na ústa, aby se to už neopakovalo, ale i tak byla nesvá, a jak by také ne. oči se jí zaplnily slzami strachu, ale i taks e snažila sama sebe v hlavě uklidnit.,* /To je v pořádku, jsi tu s Lyr, ta určitě ví, co dělá. Určitě ví, jaks e bránit, co zabírá, kam se schovat./ *Byla se sama se sebou, její rozum apnika, která se stávala intenzivnější víc a víc, když vytáhla Lyr zbraň, jen vykulila oči.* To...to...to to chceš zabít? nebo... *Víc nebyla ale schopná říct, když se zlověstné vrčení ozvalo znovu. Mira se okamžitě skrčila za Lyr, chytla ji za volnou dlaň a zběsile se rozhlížela kolems ebe.* Kde to je? Co to je???
Ano, ak budem musieť. *Odpovie a mapeto čaká odkial sa ich prenasledovatel objaví. Na rozdiel od Miri jej tma nerobí problémi a tak ho zazrie o dosť skôr. Docela velkí vlkolak višiel zo svojho úkritu v húští a pomali sa približuje k nim. Niečo ale na jeho správaní nesedelo. Pohiboval sa síce potichu a opatrne ale nezdalo sa že bi bol na love a rozhodne nevizeral že bi sa neovládal. Priblíži a ešte o kus bližšie k nim a znova hlasno a zlovestne zavrčí a pritom sleduje ich reakciu.* /Čo je to za hlúposť.... To ako vážne?!/ *Preletí jej hlavov keď zváži vlkovo správanie. Preto nijak nezasiahne ani keď príde dosť blízko abi ho mohla vidieť aj Mira.* Bavíš sa dobre ti blbec?! *Zavrčí na neho rozzúrene a premáha sa abi ho nebodla nožom ale zato ho prebodáva rozzúreným pohladom.*
*Mira byla v takovém šoku, že se nenechala rozhodit tím, jak Lyria mluvila ajak se chovala. ano, něco v jejím nitru bylo překvapené a zároveň se divila, jak je možné, že tak milá a hodná víla, která působí tak drobně a zranitelně, bude tak odvážná. nebylo to moc překvapení, jako spíš obdiv. Tiskla se k ní ale dál, a když uviděla vlkodlaka kousek od nich, vykulila oči.* To..to..to je...bože. *Na víc se ale nezmohla. Najednou měla hlásek slabý, a stejně tak slabě si přišla i ona celá.* /Doufám, že Lyr ví, co dělá./ *Dál pak sledovala vlkodlaka, jak se k nim pomalu přikrádá a dívá se na ně.*
*Vlk na nich vicerí zuby ale nie výhražne skôr to vyzerá ako by sa smial. Celá táto situácia by jej prišla vtpná keby za sebou necíti ako sa Mira trasie a nepočuje jej absolútne vistrašený hlas.* TY blbec bozri čo robíš to chceš abi tu skolabovala?! *Rozkričí sa na vlka, schová oba svoje nože otočí sa k Mire a zovrie ju v medveďom objatí. Hladká ju po chrbte a tíši ju ako je len schopná.* To nieč neboj neublízi ti. Nič sa nestane. Ten blbec sa len rozhodol zabaviť na náš účet. *Ukludnuje Miru a sama zúri tak že jej od zlosti začnú slziť oči.* Čo už si spokojný! *Zavrčí ešte na vlkolaka ktorí na nich v odpovedi hravo rafne a odbehne do noci.* Vidíš je preč a ič sa nestalo. *Znova nejaký čas tíši svoju partnerku a keď sa trochu upokojí lútostivo na ňu pozrie.* Prosím prepáč toto je moja vina. Chcela som s tebou stráviť krásny večer a miesto toho..... *Nedokončí a len zavrtí hlavou. Po lícach jej začnú tiecť slzi ale tento krát z lútosti.* Odprevadím ťa domov ano? *Spita sa a výžne dúfa že ju po dnešku bude chcieť Mira ešte vidieť.*
Ne, ne já nechci domů, nebo chci, já nevím, zatraceně. *Mira se odtáhla a složila si hlavu do dlaní.* /Jsem z toho mimo, jít domů a být v klidu bych uvítala, ale zase...chci být i s lyr zatraceně, nechci dovolit, aby tohle zkazilo náš večer, náš den,to ne./ Ne, neříkej prosím, že to je tvoje vina, není to tvoje vina, to jeho, ne tvoje. *Pronesla ale ihned, když jí došlo, co víla řekla.* Jen jsem to nečekala, proto jsem se tak lekla. II když věřím tomu, co jsi mi řekla, o tom, co na světě všechno je, ještě+ jsem to neviděla na vlastní oči, a pořád se toho děsím. Ale ne, není to tvoje vina, Lyr. *Pronesla a utřerla si slzy z tváří, než začala prodzýchávat.* /Notak Mir, seber se, bude to dobrý, hlavně kliid./ Klidně se můžeme vrátit k tomu pikniku Lyr, bude to v pořádku. Věřím tomu, že kdyby se něco dělo, mám v tobě ochranu. *Usmála se na ni konečně Mira a poukázala na zbraně, které ještě před chvílí držela víla v rukou.* Ale tohle mi budeš asi muset trochu vyvsvětlit. *Zasmála se nakonec zlehka, a zpohledem hodila k oběma nožům.* Nezlobím se, jen jsem se lekla, je to pro mě nové. *Uvedla pak na pravou míru a nakonec vílu objala.*
/Statočná. Aj keď práve videla niečo z čoho by iných porazilo ona sa chce vrátiť k pikniku. Ona je úžasná./ *Nechá sa Mirov upokojiť a na jej uistenia len prikívne zaťial čo ju obíma.* Si úžasná vieš? Videla som dospelých chlapou ako sa v podobných situáciach zložili. No a ty tu stojíš a ešte ma upokojuješ. *Zašepká jej do ucha a v hlase jej jsane zie hrdosť. Jemne sa jej uvolní z objatia, pohladí ju po tvári a vezme si svoje zbrane ktoré ukrije v šatách.* Poď vrátime sa teda k pikniku a po ceste ti o sebe ešte porozprávam. *Chití ju za ruku a viberie sa k ich miestu. Zatial čo kráča sa z hlboka nadýchne. Toto je časť ktorej sa bojí ale sama vie že o tom mire musí povedať.* Predtím sa sa pítala či chcem toho vlka zabbiť a odpoveď je áno. Ak by sa ti pokúsil ublížiť zabila by som ho. *Pozerá pred seba a radšej si ani nechce predstaviť čo si teraz musí Mira myslieť.* Úprimne nebolo by to prví krát. Ako si sama práve zistila svet plný monštier a démonov nieje zrovna bezpečné miesto.
Protože nechci, aby jsi si myslela, že je něco, co není tvoje vina, ej tvoje vina. Ano, nebudu říkat, vyděsilo mě to, a ne málo, ale mám tu tebe a to mi stačí ke klidu. *pronesla když se odtáhla a opřela si své čelo o to její, ančež jemně zavřela oči a jen tiše vydýchávala. Hyperventilace už pomlau ustupovala a jí se začínalo dýchat dobře a pravidelně, tak, jak to mělo být.* Možná je to i tím, že jsme vyrůstala v prostředí, kde se křičelo, házelo věcmi a podobně. Vyděsí mě to, ale ne tolik, život mě už naučil. *Řekla a zasmála se, i když to nebyla situace hodná smíchu. když poslouchala Lyr, na mysli ji vyvstala jediná otázka.* /Zabila už někdy někoho?/ *Odpověď se jí dostala ale skoro ihned, jak na to pomyslela.* Zrovna jsem se chtěla zeptat, zda už jsi někoho, no zabila. *Špitla a koukla se jí do očí.* No, vzhledem k tomu, jak říkáš, že to je nebezpečné místo,a dle toho, co jsem viděla na vlastní oči...se upřímně ani moc nedivím a celkem tomu i rozumím. je to skutečně nebezpečné místo. *přiznala a jemně se usmála.* Hlavně se neboj, že by se teď nějak změnil můj pohled na tebe. Ani v nejmenším. To ne, přijdeš mi o to více skvělá, jsi milá, dobrosrdečná a ještě k tomu silná, odvážná a samostataná, to si myslím, že je v tomhle světě nejdůležitější
*Má pocit že to čo počuje nemôže biť skutočné, že sa konečne zbláznila kompletne a len si predstavuje čo teraz Mira hovorí. Keď sa jej ale pozrie do očí odváži sa tomu na chvílku uveriť. Nechá zo seba spadnúť všetky ilúzie ktoré ju maskujú a nútia ludí mysleť si že je človek a stojí pred Mirov vo svojej skutočnej podobe.* Tebe toto skutočne nevadí? Nevadí ti že som ešte menej človek ako ten tvor ktoréh si pred chvlílov videla? Naozaj ti nevadí že som vrah. *Toto sa jej ešte nestalo prví krát sa priznala niekomu na kom jej takto záležalo a ten niekto sa neotočil a s krikom neušiel. Miesto toho tu stojí a chce zostať s ňou. Pociti ktoré to v jen vyvoláva dokáže len ťažko opísať ale sú krásne.*
*Mira se jemně usmála. Pomalu se natáhla a jednou rukou ji dá pramínek neposedných, světlých vlasů, jež ji vypadl z jejího dokonalého účesu za špičaté uchu, nakonec ji nechá položenou dlaň na tváři.* Nezlobím se, a ani nebudu. Je mi jedno, co jsi byla zač předtím, nebo jaké jsou tvé temné stránky, ale není nikoho, kdo by je neměl. Mě jsi nedala záminku se tě bát, a i když máš svoje stíny, ukazuješ mi jenom svoje světlo, do kterého jsem se tak bezhlavě zamilovala. *Přiznala naklonil hlavu jemně na stranu.* věřím tomu, že nejsi zlá bytost. Nemůžeš být. A pokud jsi někdy někoho zabila, tak věřím tomu, že to bylo jen z toho důvodu, že jsi musela. Nevadí mi to, Miluju tě takovou, jaká jsi. *Dořekla, než si ji přivinula do své náruče.*
*Opláca jej objatie a Počúva ju. Tento raz už verí že si to nevymilela. Znovu jej po tvári začnú tiecť slzi ale teraz sa pri tom šťastne usmieva. Vezme Mirinu tvár do dlaní a zahladí sa jej do očí spôsobom akoby sa nedívala na ňu ale až do jej vnútra, do jej duše.* Lúbim ťa Akamira. *Visloví v odpovedi na Mirine priznanie svoje vlastná a vsloví tie slová ktoré zmenia úplne všetko a zároveň nič.* Lúbim ťa a nikdy neprestanem. *Pritiahne si jej tvár bližšie a nežne ale vášnivo ju pobozká.* Podme dokončiť našu malú oslavu a prežiť krásnu noc. *Obíme ju okolo pása a pomalím krokom vykročí k niestu ich pikniku. Keď sa dostanú namiesto sviečky ešte stále svietia a jedlo je nastole akoby sa nič nestalo a k nevítanému vyrušeniu ani nedošlo.*
Já tebe taky. *Vrátí jí ihned nazpět, a jemně jí setře slzy, jež jí tekly po tvářích.* A bezmezně, řekla bych. *To byla pravda, Už jen proto, že ji Lyria naprosto okouzlila, ale ještě k tomu navíc tyhle veškeré city prohlubovala jejíé porucha. Byla to sice psychická přítěž, která jí znepříjemňovala každodenní žití, a zároveň prohlubovala veškweré pocity, jak ty zlé, tak ty diobré. proto byla její láska k Lyr tak intenzivní a vroucná. Polibek jí ihned opětovala nazpět, přistihla se, jak jí unikl ii spokojený výdech.* Dobrý nápad, pojďme. *Položila své dlaně na hřbtey těch Lyriiných a nechala se vést zpúět. nakonec se posadila, tentokrát ale do blízkosti Lyriii a jednou dlaní ji objala.* Nějak v týdnu plánuji výlet s holkami na pláž, nechceš se k nám přidat? přemýšlela jsem, že pokud bude teplo, tak se někde i vykoupu, někde od lidí, aby nikomu nevadily ani Indi a Flamingo. *zamyslela se a koukla na vílu.*
*Posadí sa a užíva si Mirinu blízkosť. Pritiahne im taniere s jedlom bližšie ale ani sa jedla nedotkne.* To bi bolo pekné rada pôjdem. *Súhlasí a odhrnie Mire vlasi z tváre a založí jej ich za ucho. Ruko ale neodtiahne a pohladenie predĺži cez rameno až na chrbát. Ríchlo ale ruku stiahne a napije sa ovocnej štavi.* Vieš ak by si si chcela zaplávať poznám jedno miesto ktoré je hneď tu kúsok. Dnes bolo horúce takže voda bude príjemná. *Šibalsky na Miru žmurkne.* Ale než sa rozhodneme čo takto dezert? *Navrhne a ríchlo spomínaní pokrm pripraví na tanieriki. Obom potom doleje štavu a znova sa k Mire pritúli.* Duchovia, čím som si ťa zaslúžila? *Spíta sa rečnísky ale jej oči nachvílu potemnejú keď sa pripomenú bolestné vspomienky.* /Nie to sa nestane už nikdy./ *Povie si rozhodne a znova sa rozžiari štastím.*
*Ihned kývla vesele na souhlas. Ten šok, do kterého se ještě před chvilkou dostala byl pomalu na odchodu a opět jej narazovala čisté štěstí.* To by bylo super, proč by ne? Ale na tu pláž stejně zajdeme, už jsem to slíbila ii holkám, aby se mi taky zchladily. Občas jim jen tak na zchlazení večer napustím vanu studenou vodou, ale věř mi, to vytírání potom koupelny je příšerné. jsem s nimi stejně pořád venku, ale teď jsem byla jenom u řeky, měla bych je brát i někam k vodě, když je takhle. *Uculila se.* I když jsou totiž velké, mám ej v malém bytě, což není moc dobré. Nic většího si ale nemůžu ted dovolit a ony jsou zalté, takže jsem s nimi povětšinou stejně celé dny venku. Tím jim to vynahrazujii. *Pověděla a stejně jako Lyria, se i ona k ní přitulila.* To mi povídej, nějak jsem už zanevřela na to, že by se mi mohlo dostat v životě štěstí, a te´d mám tebe. *Podívala se jí do očí.*
Ohh, pes vo vani. To upratovanie potom ti vážne nezávidím. Ešte že sa o bratovi upratovať nemusim. *Skonštatuje. Rada sleduje ako sa Mire vracia dobrá nálada a ako sa usmieva.* Dobre takže ideme, ale dezert najskôr. *Prikáže s naoko hranou prísnosťou a sama do seba rýchlo hodí pár kúskou koláča a dopije džús. Keď skončí vstane a podá Mire ruku.* Je to kúsok tadialto. *Vedie ich k jednému z velkých jazier v parku ktoré si oblúbila a v ktorom sa rada kúpala. O tomto čase si bola istá že ich nikto nebude rušiť. Zastaví kúsok od brehu a pozrie na hladinu jazera v ktorej sa odrážajú prvé náznaky objavujucích sa hvjezd.* Tak kto pôjde prví?
No to tedy ne, je to potom děsná zábava, to se musí nechat. je pak voda fakt všude, jednou jsem nezavřela koupelnu do chodby a vytírala jsem ještě tam. *Popisovala. když pak došly k jezírku, Mira se uculila.* kdo bude poslední, je bábovka! *Pronesla, zběžne se rozhlédla, a když usoudila, že tam nikdo není, svlékla se do spodního prádla. odhalila tak svou jednu celou levou, potetovanou paži, stejně tak jako potetovanou levou nohu. na nic pak už nečekala a opatrně přistoupila k okraji jetírka, ve kterém smočila prsty, zkoušela, jak je na to voda s teplotou. byla příjemně překvapená, když to bylo tak, jak lyria říkala. Proto už na nic nečekala a do jezírka hupla s radostým zapištěním sama.*
*Keď sa Mira vizlieka z šiat može na nej oči nechať a na sucho prehltne. Keď odhalí dve tetovania prekvapene zdvihne obočie. Toto by od nej rozhodne nečakala ale rozhodne sa jej to páči.* /Budem si musieť znova nechať urobiť to tetovanie o ktoré som prišla./ *Rozhodne sa a pozerá na Miru ako skáče do vody. Rozopn si šaty a nechá ich spadnúť na zem. Na rozdiel od Miri pod nimi nič nemá. Nesnaží a nijak zakriť a pomali vstúpi do jazera. Zapláva si kolečko okolo Miri a párkrát sa potopí. Nakoniec ale pripláva k nej.* Tak čo aká je voda? *Spíta sa a pleskne rukov do vody abi ju ošpliechala.*
*Stejně tak jako koukala Lyria na Miru, kokala i Akii na ni.* /Páni, je náderhná, to se musí nechat./ Probleskne jí hlavou, načež se otočí na záda a plave si spokojěne kolem dokola.* Rozhodně příjemná, tohle mi bodlo. *Přizná a usměje se. Ona sama by se nejspíše nesvlékla úplně, i s tímhle měla lehký problém. Nebylo to ale lyriou, bylo to její minulostí a tím jedním, který jí přivodil dlouhodobé trauma na jakékoliv intimnější věci. Nakonec se podívala na lyr, neušel jí její pohled na její tetování.* Tohle všechno jsem si vytetovala pár let zpět, nejčerstvější je ten had, co mám na lýtku. Tak nějak všechno, co mám, má svůj význam. *Usmála se, doplava k ní a ukázala svou ruku.* Tady ten drak značí mou oblibu v tom být snílkem a milovníkem fantasy. tady ten nápis zase znamená "slova ujišťují, činy dokazují. *Ukáže na malý, ozdobný nápis v latině "Acta Non Verba."* No, a třeba tady to je chemický vzorec serotoninu. Tady středník zase značí to, že příběh ještě nekončí. Obecně to je známé jako znak někoho, kdo se v minulostii pokusil o sebevraždu a přežil. No, medúza nejspíš víš, co znamená. *Dodala ještě, kdy jí ukázala většinu tetování. Měla pak ještě na stejném lýtku, kde měla přes kost hada, ještě několik symbolů pod sebou, které znázorňovaly její znamení, živelné zařazení znamení, knížku, luk a šípy, které měla doma ještě z puberty jako jeden ze svých koníčků, planetku, a pár dalších symbolků.* jestli budeš chtít, taky ti mohu něco vytetovat. *Nabídla a usmála se od ucha k uchu.*
Ty tetuješ? *Spíta sa prekvapene. Potom počúva o Miriných tetovaniach a pritom ako jej ich Mira ukazuje a visvetluje ich víznam prechádza po nich prstani a obdivuje jemnú prácu a prevedeie.* Tiež som jddno mala. Od lopatky až k prstom kol dokola okolo celej ruky. Boli to tŕňové konáre ruží. Jednu velkú som mala na lopatke a dalšie dve na predlakťí a poslednú na chrbte ruky. *Pritom ako rozpráva ukazuje miesta kde kedysi mala ružové kvety a kde boli spletené konáriky s tŕňmi.* Duchom žial tetovanie zhorelo aj s mojou kožov keď som sa pobila s nesprávnou vecov. Ruka sa viliečila ale kamaráta čo mi to tetoval som už nezastihla. *ďalej počúva príbehy jednotlivých obrákkov a zarazí sa keď Mira spomenie samovraždu.* Duchovia, čo sa stalo že si si chcela tak ublížiť? *Pritiahne si Miru tesne do náručia.* Tedaak o tom nechceš hovoriť..... *Nechá vetu nedokončenú a váhavo na partnerku pozrie.*
*Mira vykulila oči.* To nezní moc dobře, ale jestli budeš chtít, něco vymyslíme, proč by ne? *usmála se na ní, a sama už se těšila an to, až jí ukáže jak kde bydlí, tak až si jí vezme do parády s tetovacím strojkem.* /To bude ěnco, už jsem ostatní tetovala, tak to problém nebude./ *když pak položila lyr otázku, tak se jemn pousmála.* Ne, to je v pořádku, neberu to jako svoji slabinu, ale jako něco, co mám za sebou a ěnco, čemu jsem utekla. Vlastně, nenylo to jednou, hned několikrát. Poprvé to bylo, když jsme se odstěhovali do Los Angeles. Tehdy jsem si chtěla ublížit, ale byla tam ta myšlenka, že prostě přeříznu žíly a bude to. Něco mě zastavilo na psoeldní chvíli, ale i tak to bylo na šití a další tři měsíce jsem strávila na psychiatrii. Podruhé to bylo, už když s ním nebyla, byla to noc ptoé, co jsem se vrátila od, ani nevím, jestli mu říkat ex přítel, vlastně noc poté, co mě zneužil. To jsem spolykala prášky. No a naposledy to bylo asi před rokem, když jsem jela domů měla jsem nutknání strhnout volant. Nakonec jsem to neudělala a odnesla to zase jen ruka, no zase, skončilo to obdobně jako poprvé, když jsem si chtěla vzít život, nemocnice a psychiatrie. Teď, když to nějak, no, když si ubližuju, jsem ráda za to, že už tam není ta myšlenka toho sprovodit se ze světa. A anii to už není tak časté, za což jsem ráda taky. *Usmála se nakonec na lyr.* No, lehké jsem to moc neměla, jen co je pravda.
To bude super konečne mi to bude mať kto opraviť. *Poteší sa a le potom svoju ďalšiu otázku takmer olutuje. Počúva Miru s narastajúcou hrôzov ktorá sa jej odráža aj v tvári. Keď Mira skončí pozerá sa na ňu úplne inak Sama na jej príbeh povedala že je snutný a ťažký ale oproti tomu čo si začila Mira je to prechádzka ružovou záhradou. Vezme Miru za ruku a pohladí jej jazvi.* Nikdy ich neskrívaj. To niesú známky slabosti, sú to trofeje bojovníka čo prešiel peklom a stále stojí na nohách. Bud na ne hrdá. *Povie s absolútnou vážnosťou a pobozká ju na zjazvené predlaktie. Bozkami pokrije jej jazvi od zápestia až k lakťu. Nakoniec Miru pobozká na peri.* Prosím povec mi meno a adresu toho prasaťa čo ti ublížilo. *Povie keď sa od nej odtiahne a po tvári sa jej rozleje jej krutý sadistický úsmev z ktorého ludom behá po chrbte mráz. Úsmev ktorí slubuje nevíslovné utrpenie.* Velmi rada by som sa s ním porozprávala. *Povie tónom ktorí jasne hovorí že rozhovor je to posledné čo s tím človekom chce urobiť.*
*Mira se dívala Lyr do očí s neskonalým obdivem a láskou. Bylo to tak, jak říkala. Své jizvy brala jako svá víteztví, jako to, co měla za sebou a to, co dokázala. Věděla, že to tak je, i když občas jí její vnitřní démoni nutili jiszvy schovávat,. Ona se je ale snažila nosit s hrdostí a s vědomím, že přežila.* Jsem, jak říkáš, je to to vše, co je za mnou, to, co jsem dokázala přežít a nad čím jsem vyhrála..* když Lyria přiložila její rty na Mirinu odhalenou kůži, tak jí po těle přejelo příjemné mranvenčení. Naskákala jí husí kůže, z toho, jak její tělo reagovala na jemné dotyky milované osoby a přiistihla se, jak těsně před tím, než ji Lyr políbila, si skousla lehce spodní ret. Nad její další větou se ale zasmála.* No to nevím, jestli je moudré, je to už za mnou, a jeho karma dožene nějak jinak. *Zasmála se, i když ji lehce skutečně přejel po zádech mráz, jak se na vílu dívala.* To je v pořádku, opravdu. *Ujistila ji ještě.*
Ako myslíš. *Uzavrie rozhovor. /Budem si ho musieť nájsť sama./ *Preletín jej hlavou ale rozhodne sa si dnešný večer nepokaziť podobními vecami. Namisto toho Miru lavou rukov obíme okolo pása tesne sa k nej pritúli a prsti pravej jej zaborí do vlasou, prtiahne si ju k sebe a pobozká. Pre túto chvílu zabudne takmer na všetko okolo nej a zostane pre ňu len žena v jej náručí. Má pocit akoby jej telom prešiel elektrický prúd a zanechával po sebe príjemné zimomriavky. Stále má ale na pameti veci o ktorých jej Mira práve povedala a je pripravená prestať pri akomkolvek náznaku že bi jej táto situácia bola akokolvek nepríjemná. Nejakú chvílu ju bozkáva potom ale perami prejde po hrane jej čeluste a skončí na jej krku.*
*Ačkoliv se mIra jemně chvěla, nakonec zlehka zaklonila hlavu a pootevřřela ústva, nemohla říct, že by nebyla spokojená. Užívala si to a chtěla si to užít, i když tušila, že na to bude asi nejspíše brzy. Jednu svou dlaň položila Lyrie na remeno, zatímco druhou jí omotala zlehka kolem pasu, po kterém ji jemně hladila. Nakonec se ale nepřemohla a dlaní na jejím rameni jí jemně zvedla hlavu tžak, aby se jí mohla podívat do očí a následně na to jí políbit na rty, tentokrát ale o něco odvážněji a procítěněji, než-li předtím. Tento polibek byl méně opatrný, spíš nabíral na sebedůvěře, u které ale Mira věděla, že nebude trvat dlouho. pro ted si ale hodlala tento moment pořádně užít a procítit až do posledního.*
*Cíti Mirine ruky na svojom tele a aj to ako sa jej dotiky stávajú odvážnejšími. Užíva si jej dotiky ale nakoniec sa od nej jemne odtiahne.* Si tak krásna. *Zašepká a znova ju pobozká. Ruku z jej pásu preshnie na jej bok a pravov zíde ja jej klúčnu kosť ďalej sa ale nikam nehíbe. Znova sa od Miri odtiahne a vážne jej pozrie do očí.* Naozaj to chceš? Môžeme hneď presať. Stačí slovo a nič sa nestane. *Pohladí ju nežne po tvári. Naozaj nechce abi z toho všetkého mala Mira pocit že ju do niečoho tlačí.*
*Chvilku se na vílu dívala a jemně se posámala.* I ty jsi nádherná. *Pronesla jako odpověď na její výrok, načež i ona natiskla své rty na ty její a polibek jí opětovala s vášní a touhou. Pociťovala ale, že to je tak, jak nakonec Lyr sama řekla - potřebovala na moment zvolnit.* Asi, asi ještě možná počkáme, je to na ěm nějako moc nové a nechci to uspěchat. *Pronesla a podívala se lyr do očí.* Není to ale tebou, to mnou, nebo spíš situací, minulostí, no, však mě chápeš. *Pronesla, a když jí došlo, jak koktá a zasekává se, tak se zasmála.* Však já se do toho dostanu, teď s tebou chci...prostě jen existovat. *Špitla a své čelo si opřela o to její., načež zavřela očii.*
*Kompliment od Miri ju samozrejme velmi teší. Keď jej ale Mira povie že chce počkať maličko sa od nej odtiahne abi jej dala priestor a ruky vráti na jej pás.* Samozrejme čokolvek potrebuješ. *Odpovie, tiež zavrie oči a len si vychutnáva túto chvílu a Mirinu prítomnosť.* Musím ťa lae varovať keď sa tam konečne dostaneme, ludia hovoria že som jak králik. *Zavtipkuje a veselo sa zasmeje. *Hneď prejde ale na vážnejšiu a praktickejšiu vec.* Čo budeme robiť? Môžeme tu takto zostať alebo si lahnúť na breh a počkať než uschneme, alebo sa vrátime na deku a ja ti noečo zahrám? *Spíta sa a nakloní hlavu na stranu.
*Jen tiše relaxovala v přítomnosti lyr, ale jakmile z víly vypadla její věta o králíkovi, musela se hlasitě zasmát.* tak teď jsi mě dostala. *Proensla se smíchem, ale hned na to jí pohladila po tváři. Přišlo jí to jako strašně hezké odpoutání od přítomnosti, ale zároveň to bylo něco, co ji nehodilo uplně do jiných kolejí.* Jsi úžasná, víš to?" *Zavrněla Mira, která se nakonec natáhla a políbila Lyr na rty. Pak se zamyslela.* Hm, asi přijdmu to, že mi něco zahraješ. *Uculila se na lyrii. Milovala její hraní, už když ji slyšela prvně, ji její hudba doslova uhranula. proto se na ni napsledy podívala, ještě jednou jí vtiskla polibek na rty a vydala se ke břehu.* Ale musím uznat, že osvěžení tu je skvělé. *Přiznala a natáhla pak ruku k Lyr, aby i jí pomohla z vody na břeh.*
Niesom ale ďakujem že to hovoríš. *Vráti Mire bozk a vidá sa s ňou k brehu. Príme jej pomoc a trochz zmetene sa poobzerá okolo.* Nevidela si niekde moje šaty? *Poobzerá sa zmetene a zbadá ich v tráve o kus ďalej. Len prevráti očami a prejde k nim. Zoberie aj Mirine oblečenie a kím sa k nej vracia zmerá si ju túžobním pohladom ale nič via nespraví ani nespomenie. Nemieni ísť ďalej než k bozkom kím Mira sama nepovie. podá jej oblečinie a sama na seba hodí to svoje ale nijak sa s tím neponáhla. Nakoniec ju vezme za ruku a vidá sa k ich deke.*
*Mira se na vílu ihned podívala a nespokojená jejím výrokem si mlaskla.* Jsi, pro mě ano, a budeš, a tečka. *Pronesla a zasmála se. Hned se začala rozhlížet po šatech víly, když si ale všimla, že už je našla, tak se jen uculila. S díkem si převzala své oblečení, do kterého se také nasoukala a pak společně s Lyr zamířila k jejich posezení.* Jak to s tebou bude vypadat tedy do dalších dní? Naplánujeme zatím tu pláž, a pak se domluvíme? *Zeptala se ihned. Měla takové menší překvapení, nebylo vyloženě pro Lyr jako tak, ale bylo to něco nového, něco, na co se sama Mira těšila už delší dobu.* Vím jen že od dalšího týdne mi zase začíná práce na zakázku, takže toho budu mít docela dost, ale co jsem se důvěrně naučila s grafickým tabletem, můžu teď pracovat i venku. nejsem moc zastánce technologií, ale tyhle pomocníci jsou občas k nezaplacení. *Uculí se.*
*Zasmeje sa a postaví sa skoro dopozoru.* Ano pani učitelka. *Pokrčí plecami.* Tak ako doteraz. Prácu nemám a zastihneš ma buď tu alebo možno v nejakom klube. To sa ale stane len v extrémne nepravdepodobnom prípade že nebudem s tebou. *Poholadká ju palcom po chrbte ruky.* Pokojne povec ako ti to vyhovuje a ja sa prispôsobím. *Ďalej počúva a prevráti očami.* Ohh, tá vaša technológia nikdy mepochopím tých počítačových maniakov alebo ako sa i to hovorí. Jak môže sedeť celé dni niekde zavretý keď môžu mať toto? *Ukáže v širokom geste okolo seba.* Veríš že nemám ani telefón? *Povie kím prídu k ich posedeniu. Vitiahne svoju okarínu a posadí sa na zem.* Počká až sa usadi aj Mira priloží si okarínu k ústam a začne hrať. Z piesne čo hrá priam vyžaruje rasosť a šťastie. Zatvorí oči a úplne sa ponorí do svojej hudbi.*
*Opět následoval Miry zvonivý smích, který věnovala víle a usmála se na ni.* /je dokonalá, a může říkat co chce. Pro mě je a bude prostě skvělá, a tak to zůstane. Nikdy jsem k nimoku niic takového necítila, a teď mi stačí se na ni jenom podívat, a i když vím, co mi řekla, že je zač, se s ní cítím v naprostém bezpečí a šťastná./ No, já sem chodím hodně, hlavně sem a a nebo East River, pláž, no prostě taky spíše taková přírodní místa, kde bych mohla pustit psi. *Uculila se.* Takže myslím, že se najdeme, to bude dobře. *Nad dalším výrokem pokrčila rameny.* To víš, nějak to hýbe světem. Já o sobě říkám, že nejsme maniak, ale jo, hudbu si ráda poslechnu, počítač je v podstatě moje práce, takže to nemůžu nijak popírat, ale nějak se snažím vyvarovávat se přehnaným technologiím. Mám jen to, co potřebuju k tomu, abych se uživila a měla klid, tak. *Shrnula to Mira se smíchem.* Počkej, opravdu ani telefon? Tak to abych ti posílala poštu po vranách nebo holubech, kdyby se něco dělo. *zasmála se, ale nakonec se jen položila na deku, podepřela si hlavu dlaní a zavřela oči, užívajíc si tónů, jež se linuly z oakríny.*
*Nechá hudbu znieť hodnú chvílu nakoniec ale uťíchnu aj posledné tóny. Odloží okarínu a zahladí sa na Miru. Sleduje jej pokojnú tvár a uvažuje o tom že ju nigdy nechce vidieť inak než práve takro. Pokojnú a šťastnú. Nikdy ju nechce vidieť zranenú akímkolvek spôsobom. Posunie sa a lahne si k nej. Pritúsi sa a obíme ju.* Toto je dokonalé mohla by som takto zostať navždy. *Povie a potom si len vychutnáva spoločný čas sa svojou partnerkov až nakoniec zaspí v jej náručí.*
*Po celou dobu, co Lyria hrála, si to Akamira užívala jak jen mohla. Nechala se unést pryč od toho všeho shonu, který tu byl, nechala se unést do světa, kde byla jen ona, Lyria a klid, a společně to doprovázel jen tichý vítr v korunách stromů společně s hudbou okaríny. Nakonec otevřela oči a zadívala se do těch Lyriiných.* Nádhera. *Pronesla, nadzvedla se o něco víc a políbila ji na rty.* I já bych tak chtěla zůstat, je mi takhle dobře. Moc dobře, opravdu, snad jsme nebyla nikdy spokojenější. *Pronesla a i on objala Lyriu jak jen mohla. Sledovala, jak se víle pomalu zavírají oči a jemně se nakonec usmála. Jen jí tak jemně hladila po vlasech a spokojeně oddechovala.*
*Zobudia ju prvé slnečné lúče vychádzauúceho slnka. Otvorí oči a pohlad jej hneď padne na Miru. Jemne ju pohladí po tvári a pobozká.* Začína svitať láska moja. *Povie polohlasne a znova ju pobozká abi ju zobudila.* Ukázala som ti kde žijem. Teraz je rada na tebe. Ukážeš mi svoj domov?
*Mira usnula taky. Probudila se s trhnutím, i když se jí Lyr snažila probudit jemně. Hned se na ní ale omluvně podívala a protáhla se.* Jasně, není problém, ukážu, má drahá. *zavrněla spokojeně a dala jí pár pramínků vlasů za uchu. Vstala, pomohla víle sebrat všechny věci tak, aby po nich nezbyl žádný nepořádek, něco z obalů vzala i se sebou ona, aby je mohla doma vyhodit.* Ukážu ti, kde bydlím, stejně je na čase vzít ty moje dvě potvory ven. *Usmála se, a hned na to společně s Lyr opustily park, vydajíc se na cestu k domovu Akamiry.
*bolo príjemné teplé počasie, aby Lotty nešla na chvíľu do parku. Hlavne bola dohodnutá sa Sunilom, že sa tam s ním stretne. Mala na sebe tričko s krátkym rukávom a kraťasy, keďže jej bolo dosť teplo. Vlasy mala v drdole, keďže mala pocit, že v nich zhorí od, toho ako vonku bolo. Na nohách mala tenisky, pričom cez plece mala prehodenú tašku, v ktorej schovávala malú dýku a stéle. Posadí sa na lavičku, pričom sa díva na okolo idúcich ľudí. Cíti ako sa na ňu dopadajú paprsky slnka a najradšej by si dala niečo studené, ktoré by jej v tomto teple pomohlo. Lenže nechcela odchádzať z miesta stretnutia, aby nemala problém, keďže naposledy vznikol problém len tým, že si nedala pozor. Už za to bola celk,om dosť vyhubovaná, takže nemienila spôsobiť ďalší problém ako bol predtým. Pri vode vidí nejaké dievča, ako s ňu pozerá keď uvidí ostrejšie uši, tak už vie že ide o vílu, ale nemá v pláne sa ku nej priblížiť. Jednoducho bola poučená, z toho čo sa jej naposledy stalo, takže sa tvári, že ju nevidí.*
*Sunilovi bolo mladej lovkyni ľúto a tak, keď zistil, že pri ich spoločnej práci by vyhodili kuchyňu do vzduchu, pozval dievča so sebou von. Ako vždy vravel: "Spokojný žalúdok, spokojný človek.", takže mienil dievča vziať do svojej obľúbenej pizzérie, aby sa riadne najedla.* /Musí naberať svaly. Potom z nej bude riadna lovkyňa!/ *Hovorí si spokojne pre seba, kým sa presúva na miesto dohody. Na sebe mal opäť jemnú košielku otvorenú len z polovice, a šortky. Nemal až tak dôvod sa snažiť na svojom výzore, ale ako vždy si spravil aspoň pekný drdol.* Poďme skôr, než sa tu uvaríš. *Usmeje sa na Charlotte, sotva k nej dojde. Naznačí jej smer, ktorým sa vydajú, a začne ich prechádzku ku kraju parku.*
*Chvíľu sleduje potajme vílu, čo má za lubom, ale vyzeralo to tak, že víla o ňu stratila záujem a vrátila sa späť k jazierku. Potom aj ona sa jej prestala venovať, pretože osoba, ktorú čakala ku nej práve prišla a teda sa zasmiala tomu, čo jej povedal. Povzdychne si, pričom mu odpovie.* Mohlo by to byť oveľa horšie. Leto je len na začiatku a už je dosť teplo. Myslím si, že peklo ešte len nastane. *Zasmeje sa, pričom to myslí len metaforicky. Nechce, aby nastalo peklo na zemi doslova. To by bola predsa len Sodoma Gomora, na ktorú by v tejto chvíli nemala šancu. Postaví sa, aby sa vybrala za ním pričom sa ho ešte stihne opýtať.* Darí sa pomaly v skleníku? *Bola sa tam už pár krát pozrieť a brala to ako upokojujúce miesto, kde si mohla na chvíľu oddýchnuť. Raz sa jej tam dokonca podarilo zaspať, ale to len čírou náhodou, pretože bola unavená. Pokračuje smerom ku kraju parku, pričom si pomyslí.* /Asi by som sa nemala pýtať, čo je medzi ním a Sanderom. Lenže som zvedavavá./ *Ale nahlas radšej nič nepovie, keďže vie, že by to bolo dosť neslušné sa to pýtať na verejnosti. Tak pre istotu mlčí, ako mala pred spolkom, keď ju inkvizítor provokoval.*
*Chlapec sa obzrie a mykne plecami.* Mne to príde ako pomerne príjemné počasie. V Taliansku o takomto čase vidíš ľudí aj s dlhými nohavicami a v saku. *Podotkne a znovu sa pozrie na obyvateľov mesta ako aj cudzincov. Zo všetkých tieklo ako z Niagárskych vodopádov, a tváre mali červené ako papričky.* A nie, peklo radšej neprivolávaj. Podľa starých záznamov sa v oblasti New Yorku doslova otvorili brány do pekiel, a nie len raz. Možno je to tými konzervantmi v jedle, že tu začne všetkým šibať rýchlejšie. *Opäť pokrčí ramenami, ako keby on nič, on muzikant a už kráča za nosom.* Ale áno. Ešte chcem trochu opraviť niektoré sklenené panely, a jedno okienko, lebo strašne vŕže pri otváraní, ale mimo to som už hotový. Ale pozor, zatiaľ ešte nič nejedz! Je to nezrelé. *Podotkne. Už dlho rozmýšľal nad nejakou varovnou tabuľkou. Ale s tým, ako sa teraz ani nevie, či im lovkyňa medička odíde pri najbližšom splne, alebo nie...by si mal pohnúť čo najskôr.* Dúfam, že máš rada riadnu pizzu! *Poukáže na menší podnik pred nimi a sadne si k stolu pod dáždnikmi.*
*Keď sa tak zamyslí, tak ona moc iné miesta ako New York a tam kde ju zobrala Triss nepoznala, takže moc nevedela o tom, aké býva počasie inde. Hlavne jej prišlo vtipné, keď niekto chodil v saku v takomto počasí. Ona by sa v ňom doslova uvarila, keby niečo také na sebe má.* Tak sú to potom zvláštny ľudia. Ale asi ich rozhodnutie si zobrať na seba niečo, v čom sa človek doslova uvarí. *Povie, pričom sa na neho pozrie, či si robí srandu ohľadom tých otvorených brán pekla. Rozhodne by nebola rada, kebyže sa teraz nejaká otvorí a z nej vylezú kadejaké potvory. Stačilo jej, keď po nej išli občas a ona im zdrhla. Neptrebovala mať hneď dočinenie s démonmi. Stačilo sa jej učiť a padať na zadok pri tréningu. Aj keď padala už menej často ako predtým.* Alebo to môže byť genetická predispozícia, že všetci majú sklony k tomu, aby robili blbosti. /Asi sa to týka aj mňa/ *Pomyslí si, pretože ona má šťastie na niečo také, aj keď to nerobí náročky. Zdvihne ruky a povie.* To by som ani nerobila, kým by som sa nespýtala. *Pozrie sa na podnik, na ktorý ukáže a usmeje sa.* Samozrejme, aspoň by nevznikla katastrofa, kebyže sa ju pokúšam spraviť v kuchyni. *Povie a začervená sa, keďže vie aká je to s ňou katastrofa v kuchyni. Dokonca ani Ezekiel nechcel od nej zjesť obyčajný sendvič, pretože aj ten chutil divne. Jednoducho ona na varenie nebola a to si aj sama veľmi dobre vedela priznať.* Hlavne sa neboj, ja nie som ten typ, čo by mal rád ananás na pizze. *Povie, pričom vie, že pre Talianov je to celkom dosť veľká urážka v ich krajine si pýtať takú pizzu.*
Ani nie. Jednoducho sme len zvyknutí na vyššie teploty a z toho dôvodu môžeš na Talianoch vidieť aj bundu v júni. Samozrejme, máš aj takých, čo musia mať na sebe plavky, inak sa uvaria, ale väčšinou s kratšou módou čakáme do poriadného leta. *Objasní dievčaťu a sám pre seba si zapíše poznámku, že dievča by nemali poslať nikdy nižšie na juh ako je New York. Možno o tom povie neskôr Gabrielovi, aby sa o tom vedelo, ale teoreticky to bolo na lovkyni, ako to videla so svojou budúcnosťou.* Ak mi neveríš, choď si pozrieť záznamy z posledných rokov. Všetky sú prístupné v knižnici. *Nasmeruje ju. Nevedel, koľko dievča trávilo učením, ale prípadne by aspoň mohla čítať aj niečo zaujímavejšie než len učebnice.* Prosím ťa, ja už radšej bez dovolenia a dozoru Sanderom do kuchyne ani nevstúpim. Bez väčšej hrozby dokážem spraviť jedine syrový sendvič. Zvyšok kľudne pomôžem s prípravou surovín, ale samotné varenie nech už kontroluje niekto iný. *Zdvihne ruky pred hruď, ako keby sa vzdával polícii. Potom sa ale zaškľabí. Stále nerozumel tejto potrebe dávať niečo sladké a vlhké na tak dokonalý kúsok jedla.* Máš šťastie. Nenechal by som ťa tu samú, aby si sa nedostala do ďalších problémov, ale určite by som ťa už na pizzu nikdy nevzal. *Povie nakoniec, keď dostane hnus zo seba a nos zaborí do jedálneho lístka.* Objednaj si hocičo, hlavne aby si sa najedla. Musíš teraz nabrať váhu a svaly.
*Charlotte z ničoho nič hlasno a nepríjemne zaškŕka v bruchu. Črevá sa jej poriadne skúria a tak sa Sunilovi ospravedlní a uteká preč aby vyhľadala najbližšiu toaletu. Sunil sa ešte poprechádza a potom sa vydá preč.*
*Kdyby šlo jen o Akamiru, nejspíš by dnes vůbec nevstala. Její noc byla opět bezesná, jako většina posledních nocí a to i přes to, když si vzala večer před spaním prášek, který jí za normálních okolností ke spánku ukolébal. Cítila se unavená, vyždímaná, jako kdyby jí někdo vzal a vysál z ní veškerou energii. Vstala v podstatě jenom kvůli tomu, aby vyvenčila Indigo, která ležela už u dveří, jak bylo zvykem s vodítkem mezi zuby a vrtěla ocasem, jen co uviděla, že je Aki vzhůru. Dívka se umyla, oblékla, vzala si své léky a vyšla s Indigo ven. Nějaká snídaně pro ní byla teď nepodstatná. Když se vrátila zpět, nechala Indigo, aby si lehla, sama si vzala svůj vak s blokem a tužkami, přes ramena a šedé triko si hodila černý kardigan a vyšla opět ven. Chvilku přemýšlela, kam jí dnes její nohy zavedou. Nejraději by seděla doma, ale nechtěla. Navíc, dostala dobré rady, že by bylo super se vydat vždy někam ven, už jen kvůli čerstvému vzduchu, změně prostředí a taky kvůli nacvičování si fungování venku mezi lidmi. Doteď Akamiru větší hustota lidí znervózňovala zúskostňovala, nebyla ale ten typ, co by seděl doma a bál se, chtěla s tím bojovat, tak, jak byla zvyklá bojovat než se dostala sem. Nohy jí nakonec dovedly až k parku, který nebyla zase tak daleko od jejího současného bydliště. To Akamira zhodnotila jako super volbu. Vešla mezi stromy, krátce ostříhanou trávu a ozdobné keře, procházela kolem lamp, laviček a snažila se alespoň trošku pousmát. Po jejím včerejším dnu, který byl více než neúspěšný a kazilo se doslova vše, na co sáhla, měla zase důvod si kolem ruky nandat obvaz. Rány jí ještě bolely, snažila se od toho ale teď odvést pozornost, i když včera byla na jednu stranu ráda, že tomu tu pozornost věnuje. Nakonec si s povzdechem sedla na jednu z laviček. Skopla boty, vytáhla si nohy nahoru a pokrčila je, kolena si přitáhla blíže k tělu tak, aby si o stehna mohla opřít blok, jež vytáhla z vaku. Stejně tak vytáhla i sluchátka, které zapojila do mobilu aby mohla poslouchat hudbu, jež jí nějak uklidňovala.* /Pro případ nutnosti./ *Odváděla její myšlenky jinam, do jejího vlastního světa, kde byla někým jiným. Kde něco znamenala a kde měla spoustu přátel, známých, plno kouzel a magie, zkrátka skvělý útěk. Jedno sluchátko nechala ale volně viset a konečně vzala do ruky tužku. Zadívala se před sebe a přimhouřila oči. Už v další chvilce začala na papír přenášet podobu lampy, která stála přes cestu před ní.*
*Po dlhej dobe sa znova cíti dobre. V posledných niekolkých mesiacoch sa jej síce striedajú dobré a zlé dni ale toto je prví krát čo jej dobrá nálada pretrváva.* /Dnes namám na prácu náladu./ *Zamračí sa a zavrtí pre seba hlavou keď pozrie na oblečinie ktoré v poslednom čase nosila.* /Nie ani na toto nemám náladu./ *Vitiahne zo svojej truhlice svoje staré oblečenie zvonové nohavice, tielko a pončo. Všetko v odtieňoch zelenej a hnedej okrem šedého tielka. Ako običajne ani teraz nemá topánky a ide bosá. Prezečie sa a zamieri do parku dnes má chuť na užiť si deň postarom ako ledysi. Prejde do central parku natiahne si na trávu deku a pred seba postaví prázdnu mysku, vyberie svoju okarínu a začne hrať. Netrvá dlho a zhríkne sa okolo nej hlúčik poslucháčov a v myske pred ňou pribúdajú peniaze. Po niekolkých piesňach podakuje svojim divákom a presunie sa na iné miesto v parku kde začne od znova. Po ďalšom presune keď chce začať znova hrať všimne si na neďalekej lavičke mladú ženu ktorá si kreslí do bloku.* /Vizerá trochu smutne..... Čo sa jej asi stalo?/ *Napadne ju keď na ňu hladí.* /Možno sa mi ju podarí trochu rozveseliť./ *Priloží si okarínu k ústam a začne hrať veselú trochu rýchlejšiu melódiu.*
Kreslila lampu a křoví před sebou, soustředila se na každý tah tužkou, stejně tak jako na každý lístek, kterému věnovala speciální pozornost. Chtěla do toho obrázku přenést sama sebe - to, jak nahlíží na svět, proto se držela tématu "lampa se zátiším v podobě keře", ale chtěla to nakreslit i trochu po svém. Proto poté, co si načrtla to, jak se keř větví a v jakých kličkách se kroutí kov budící starodávný dojem na lampě, sklopila pohled k bloku. Stínovala podle sebe, lístky tvořila podle sebe, další možné větvičky přidávala také dle sebe. Jejímu sluchu ale nemohla uniknout hudba. Tichá, jemná, ale přeci jen svým způsobem na Akamiru působila pozitivními vibracemi. Byla tak nádherně něžná, zvuk okaríny by poznala i se zavřenýma očima. Vyrůstala obklopena zájmem o hudbu, krom dalších uměleckých zaměření, a tohle byl zrovna ten typ hudebního nástroje, který by si mohla pustit, aby se uklidnila. Vždy, když slyšela její tóny se jí vybavila rozkvetlá louka, svit slunce na obloze, kde se prohánělo jen několik malých mráčků, jeden vypadal jako pes, druhý jako šnek, další z jedné strany jako zajíc a z druhé zase jako kachna, zatímco na louce by tancovala nějaká víla, nebo snad elfka, která by rozdávala pozitivní energii. Její denní snění umělo divy, a nejenom teď si mladá Akamira vybavila, jaké by to bylo kdyby byl svět takový, jako si jej vysnila. Sundala si to jedno sluchátko, které měla na uších a chvilku kreslila jen zaposlouchaná do hudby. Po chvilce dokonce odložila tužku vedle sebe a zadívala se směrem, odkud se hudba linula. Musela se usmát. Ta dívka, která tam seděla a hrála na okarínu vypadala tak krásně! /Tak krásně, něžně, jemně a dokonce, snad i kouzelně?/ Podvědomě se Akamiře na rtech vykouzlil úsměv, úsměv, který byl tak moc vzácný - odráželo se v něm štěstí a uvolnění. Akamira se nakonec zvedla, vzala si své věci a přišla blíže k dívce. Posadila se do trávy kousek od ní a jako ve snu poslouchala hudbu. Zavřela oči, aby mohla dát své fantasii ještě větší prostor a jemně se pohupovala ze strany na stranu do rytmu za doprovodu tónů okaríny.
*Ako už običajne hrá so zavretími očami a nepoužíva žiadne noti ani neopakuje piesne ktoré niekde počula. Vždy do hry prenáša svoje pocity a nálady a hrá podlanich. Sama je na chvílu prekvapená ale pokračuje v hre až kím pieseˇm nezakončí a neobzrie sa okolo. S prekvapením zistí že dievča z lavičky teraz sedí neďaleko nej s jemním úsmevom na perách a zjavne si jej hru užilo.* /Hmm, tak sa mi to podarilo. No ale prečo prestávať keď sa darí?/ *Spíta sa samej seby priloží okarínu k ústam a začne znova hrať. Tento krát tempo zpomalí a jej hudba vyjadruje smútok a trápenie ktoré ale skončilo a začínajú nové lepšie časi. Znova zavrie oči a nechá sa unášať melódiou. Nevie presne kolko času uplinie keď znova otvorí oči a dohrá. Zloží okarínu a zadíva sa na dievča neďaleko.* Ahoj. Páčilo sa tito? *Spídta sa a pekne sa na dievča usmeje.* /Tá rozhodne nepatrí k môjmu stálemu publiku. Pamätala by som si ju keby som ju vydela už skôr. Je moc krásna./ *Pomyslí si keď sa neznámen zahladí do tváre.*
Skoro by si ani nevšimla, že dívka dohrála, jak byla melodií unešená. Když otevřela oči a zjistila, že se na ní dívka dívá, tak sebou nejprve lehce trhla, ale pak se na ní usmála. ,,Bylo to...kouzelné. Doslova kouzelné, myslím, že jinými slovy to ani vyjádřit nejde," přiznala Akamira a přesedla si. Nohy stočila pod sebe do tureckého sedu, zapřela se lokty o kolena a dlaněmi si podepřela bradu. ,,Jsi strašně talentovaná, tohle se jen tak nevidí, kór ještě v případě okaríny. Naposledy jsem jí slyšela jako malá, když jsem byla na hudebním koncertě. Já tam teda měla taky číslo, hru na kalvír, v té době to ale bylo něco jednoduchého a hlavně se to nemohlo rovnat výkonům, který podali ostatní vystupující. Tak nějak jsi mi připomněla moje dětská léta, tedy, alespoň tu jejich lepší část," pronesla. Pak si povzdychla. ,,Kdybych u sebe měla tak drobné, tak ti přihodím, ale mám u sebe jenom kartu, což mě docela mrzí. Ale co třeba, hm," na chvilku se zamyslela, než vytáhla blok, otevřela jej a zadívala se na blondýnku. ,,Co kdybych tě nakreslila?"
Som rada že sa ti to páčilo. *Usmeje sa, stočí nohy vedla seba a porie sa o lakeť čím sa dostane do polosedu.* A ďakujem ale som v podstate samouk. Nikolas ma síce čo to naučil ale večšinou hrám len podla seba. *Keď spomenie že tiež hrá alebo aspoň hrala nadvihne obočie.* A hrávaš ešte? Alebo hudba ustúpila kresleniu. *Kívne k jej zápisníku. Potom len počúva o čom dievča rozpráva a len prikivuje.* Ale prosím ťa s tím si nelám hlavu. Peniaze sa síce hodia ale tokto hrám hlavne pre radosť. Úprimne toto je prvý krát po velmy dlhom čase.* zakrúti hlavou ale potom len mávne rukov.* Keď neznáma spomenie či si ju môže nakresliť prikívne a posadí sa do tureckého sedu.* Samozrejme ak chceš. Sama som skúšala kresliť aoe zúfale my to nešlo. Zvládam tak maximálne paličkové postavičky. *Zasmeje sa.* Tak ako sa mám posadiť alebo sa radšej natiahnem? Povec ako ti to bude lepšie.
Akamira se nad výřečností dívky musela usmát. ,,Sedni si jak chceš, tak, aby to tobě bylo pohodlné," zazubila se na ní. ,,A k tomu, na co jsi se ptala, no," ušklíbla se, ,,do té hudby jsem byla v podstatě tak nějak hozená. Jako ano, od malička zpívám a myslím si, nebo, troufám si říct, že jsme v tom dobrá, máma si ale myslela, že pro mě bude dobrý když budu chodit na co nejvíc kroužků. A jeden z nich byl právě ten klavír, upřímně jsem se to nikdy nějak moc nenaučila, spíš jsem tak jen drnkala a drnkala, a když jsem vydrnkala něco, co alespoň dobře znělo, hnali mě na koncert," povzdechla si. ,,Vím, že jsem to zkazila. Pak jsem se zuby nehty bránila, chodit jsem tam nechtěla, před celou uměleckou školou jsem měla pořádně vyšitou ostudu. Ale to kreslení, no, to se mnou jde už od mala. Táta býval pouliční malíř, než změnil zájem na sportovnější odvětí. Vždy ale uměl nádherně malovat, měl na to talent. Mám to po něm, takže tohle bych svedla na geny," usmála se, zatímco si do bloku načrtávala dívčin portrét. pak se ale zarazila a usmála se. Natáhla k ní jednu svou paži. ,,Jmenuju se Akamira," usmála se.
*Prikívne a lanne si na bok, zaprie sa o lakeť a podoprie si hlavu rukov.* Môže biť? *Potom počúva čo dievča rozpráva a namôže si pomôcť od úsmevu.* To máš dobré môj spev znie ako keď škrtíš kanárika. *Keď dalej počúva nakloní hlavu na stranu a trochu sa zamračí.* To si možno spravila zle. Teda nie že by som ta chcela nejak kritizovať alebo niečo. Aleten koncert predca nemohol biť taký zlí abi si nemohla do školy. *Chce sa posadiť a niečo dodať ale rýchlo si vspomenie že ju dievča maluje a tak zaujme pózu ako predtím.* Akamira? Pekné meno a ešte krajšia nositelka. *Zarazí sa lebo si uvedomí že bi to mohla Akamira brať ako neslušné vyhlásenie.* Prepáč som mezdvorilá. Ani som sa nepredstavila. *Vstane a velmi elegantne sa Akamire ukloní.* Volám sa Lyria. *Predstavý sa a znova si lahne do pôvednej polohy.* To s tvojím Otcom ma mrzí. *Povie potichu a po tvári jej preletí tieň ako si vspomenie na vlastné bolestné vspomienky. Rýchlo ich však zaženie.* Teraz si len tipnem ale niesi tu náhodov nová? *Trochu si prehodí vlasi abi jej spadali okolo brady a nazavadzali na tvári.*
Aki se pousmála, nad tím, že jí dívka označila za krásnou se zlehka začervenala a zašeptala tiché a stydlivé "děkuji." ,,Ne, kdepak, ani bych neřekla, že tu jsem nová. Bydlím tu už pár měsíců určitě, pracuju v centru, teď momentálně z domova kvůli zdraví. Lyria je taky moc krásné jméno, slyším jej upřímně prvně. setkala jsem se už s Lyrou, Lerry, Lia, Lea, ale ne Lyria. je moc hezké, takové skoro až kouzelné," uculila se Akamira a svůj pohled věnovala kresbě. ,,No, ten koncert by vlastně nebyl až tak moc velké drama, problém byl, že se na mě pak snesla vlna šikany a posměchu. A to jsem měla i v normální škole, nechtěla jsem se tomu vystavovat někde jinde," pronesla a povzdechla si.
*Poteší ju že Mira nevzala jej poznámku v zlom.* Hovorím len pravdu. Nemôžem predca klamať no nie? /A to doslova./ *Dodá si sama pre seba./ Aha a čo robíš za prácu ak sa môžem spítať? *Spíta sa trochu neisto, ale snaží sa skriť neistotu a biť jednoducho veselá.* No povedzme že Akamira tiež nieje moc bežné meno. Precestovala som kus sveta a ty si prvá Akamira ktorú poznám. /Zrejme to bude civilka. Ale zdá sa ako by vedela svoje. No keby naozaj vedela zrejme by to už dala nejak najavo. Každopádne je zlatá./ *Rozmíšla zatial čo len ticho leží a čaká až bude portrét hotový.* Pokial ide o moje meno niesom zrovna z blízkych končín no a mame sa zdalo že sa ku mne hodí. *Zamračí sa keď sa Mira rozhovorí o šikane na škole.* Tak to je dobre že som tam nechodila spolu s tebou lebo by som tím blbcom pozatvárala papule nadobro. *Zavrčí polohlasne.* Povec odkial vlastne pochádzaš? *Spíta sa rýchlo abi prišla na veselšie myšlienky.*
Akamira si ji v tichosti vyslechla, a pak se jemně pousmála, zatímco vyměnila tužku za jinou, s měkčí tuhou, aby mohla nahodit potřebné stíny, které by dodaly obrázku kontrast. ,,Vlastně jsem z New Yorku, jen jsme se narodila v jeho jiné části. pak jsem se musela odstěhovat kvůli rodině do Los Angeles, ale když jsem se postavila na své nohy, vrátila jsem se sem. protože tady jsem vyrostla. Sice o kousek vedle, ale musela jsem přizpůsobit vše taky podmínkám pro bydlení, abych to neměla do práce daleko a taky abych uplatila nájem. Bydlím tu v podnájmu a platím za měsíc částku, která je přiměřená, takže by se dalo říct, že zatím se nikam dál nechystám. No a práce, já, dělám grafičku a ilustrátorku pro jedno nakladatelství, ale teď, jak říkám, pracuji z domu kvůli tomu že, no," odmlčela se, ,,vadí mi hodně lidí. Jejich velký pocit ve mě spouští paniku, a to si nemůžu a nechci dovolit. Takže jsem se domluvila se šéfem a doktorem, že dokud mi nebude nějak líp, tak...tak zůstanu doma, aby se to nějak srovnala," použila prst, aby rozmazala tuhu po papíře, ,,jo, je pravda, že je fajn chodit mezi lidi, abych si anto zvykla, ale občas je to prostě těžký, třeba někdy mi dělá problém vyjít si jen nakoupit do menšího obchodu, natož pak do velkého, pro větší nákup a nebo třeba i do tý práce. A nebýt blbý výchovy a lepšího přístupu rodičů, ani bych se do tohohle bodu nedostala," hovořila a hovořila, a do přítomnosti jí přivedlo až to, jak o papír zlomila tuhu tužky. Překvapeně zamrkala. ,,Zatraceně, omlouvám se, moc jsem se rozkecala o sobě, to je sobecký a... a hloupý, pardon," špitla tiše.
*Leží a počúva všetko čo má Mira na srdci. Niektoré ceci ju trochu prekvapia ale aj tak ticho leží a zaujato počúva až kím Mira neskončí.* Ale vôbec nie. Bolo pekné si to vypočuť. Teda nie že by ma tešili tvoje problémy alebo tak..... Len je pekné sa z niekim takto porozprávať. Niekedy človek potrebuje dostať zo seba všetko von. *Smutne si povzdychne.* Nieje to tak dávno čo som zažívala vážne zlé obdobie. Až také zlé že som sa plánovala obesiť na strome....... vlastne neďaleko od tialto. Vďaka duchom že sa tam vyskitovala jedna moja....*Nachvílu sa zarazí a premíšla.* .....nenazvala by som ju priatelkov skvôr naopak ale vyhovorila mi to. *Smutne si povzdichne.* Ale to obdobie som prežila vďaka svojmu bratovy. Celé tie mesiace mi robil bútlavú vŕbu. Každí ju niekedy potrebuje. Takže ak potrebuješ som tu. *Ponúkne sa. Posadí sa a pozrie na krezbu čo Mira kreslí.* Páni tak to je fakt dobré. Môžem sa pozrieť aj na ostatné veci čo si kreslela? *Ukáže na skicár.*
Akamira se na Lyriu obdivně dívala, jak nad tím, co říkala, tak i nad tím, jak ochotně nabídla pomoc. ,,Děkuju, je milé potkat hodného člověka. Nějak mi to tak vždy říká, že svět není až tak zkaženej, jak jsme si myslela že je," vydechla děkovně a pak se zadívala na svůj blok. ,,Jo, jo jasně, můžeš," usmála se. Blok měla teprve krátce, takže ty obrázky co tam měla ještě nikdo neviděl. Lyria si tak mohla prolistovat stránky, na kterých byl vyobrazený zelený dráček sedící na lampě, plyšový pes, růže, další dráček, tento byl ale světle modrý s tmavě modrými rohy a ostny na ocase, prostorové kresby, fénix, jednorožci, víly, elfové, postavy ze seriálů a podobné kresby.
/Milého človeka? Keby si len vedela s čím sa rozprávaš nehovorila by si tak./ *Bodne ju výčitka a tvárou jej znova preletí bolestný výraz. Znova zlé vspomienky rýchlo zaženie, vezme si od Miri blok a začne ním listovať.* Duchvia... to je krásne. *Povie medzi tím čo obdivuje jednotlivé obrázky. Pri zobrazeniach víl a elfou sa ale musí trochu zasmiať.* /Keby si len vedela s čím tu práve sedíš./ *Povie si znova ale tentoraz s úplne iním významom než predtím. Keď skončí vráti Mire blok.* Všetko je to krásne ale najviac sa mi asi páčt tem fénix. Možno ťa raz zoberiem k sebe domov. Ver mi tam o inšpiráciu nebudes nať núdzu. Už len to jazero pri ktorom bívam je absolútne nádherné. Raz ti to musím ukázať. /Síce ba tvoja návšteva predstavovala istý problém..... Ale s tímsi poradim./
Brunetka se zazubila od ucha k uchu. ,,Moc ráda tě někdy navštívím, bylo by to super, jsi strašně sympatická. Upřímně už si nepamatuji, kdy naposledy jsem si s člověkem tak dobře sedla, jako s tebou, tak dobře a tak rychle," převzala si od ní blok. Dokreslila ještě pár detailů, než vytrhla z bloku list a podala jej Lyrii. ,,tak, hotovo," uculila se spokojeně.
*Tiež sa na Mir pekne usmeje a krezbu si od nej vezme. Poďakuje jej krezbu pár krát preloži na poli a schová si ju do ponča.* Prepáč že to spomínam ale vravela si že máš nejaké problémi? *Spíta sa ostýchavo nechce biť mov vlezlá či nepríjemná. Nakoniec sa ale rozhodne, vstane a vezme Mir za ruku.* Poď prosím so mnou. *Pozbiera si svoje veci vrátane mysky v ktorej má docela slušnú hotovosť a všetko poschováva. Šibalsky žmurkne na Miru a vedie ju do časti parku kam ludia večšinou zablúdia len náhodou. Je to trochu dlhšia prechádzka ale nakoniec sa dostanú k staréhu dubu ktorý vyzerá že má prinajmenšom sto rokov. Venuje Mire tajomný úsmev, klakne si k stromu a chvílku rukami hladá v tráve.* Ach tu je. *Zamrmle si popod nos a otvorí ploché veko vlekej truhlice ktorá je takmer úplne zakopaná pri koreňoch prasterého stromu.* Tak čo tu to máme..... To by mohlo biť.... Nie to sa nehodí.... *Preberá sa obsahom truhlice a mrmle si pre seba.* Ahh, tu je to. *Vitiahne velké plátené vrecko a vysipe si na dlaň niečo čo vyzerá ako nahrubo nasekané vysušené kúsky petržlenu. Otočí sa k Mire.* Toto zalej vriacov vodou ako čaj a pi to dvakrát dene. Keď ráno vstaneš a potom prd spaním. Vždy jednu polievkovú ližičku na pol litra vody. Je to dvôležité nikdy si toho nedávaj viac. *Povie naliehavo abi svojim slovám dodala patričný dvôraz.* Pomáha to uopklojiť mysel a zahnať obavi a strach. *Vráti to čo má na dlani do vecka a podá ko Mire.*
Akamira byla jako u vytržení. Co se to u všech všudy jen dělo? Byla zmatená, to ano, ale nemohla říct, že by v tom byly negativní emoce. Spíš se divila tomu, jak vynalézavá Lyria je. ,,Víš, kdybych věděla, že to je skutečné, asi bych si myslela, že budeš víla, elfka, nebo tak něco, působíš kouzelně a tohle k tomu, to je magické samo o sobě," pronesla, když vzala v potaz místo v přírodě, starý strom a truhlu pod jeho kořeny, v New Yorském Central Parku. Zadívala se na plátěný pytlík ve svých rukou a usmála se. ,,Víš, někdy o tom sním. jaké by to bylo, kdyby byl svět plný nadpřirozena, kdyby bylo všechno mnohem kouzelnější než tenhle lidský, nudný a opakující se stereotyp," špitla a pak se podívala Lyrii do očí. ,,Za tohle děkuji, zkusím to. Ráda bych se s tebou viděla znovu, abych ti mohla říct, zda to zabralo, pokud tedy budeš souhlasit," řekla, jako kdyby se bála, že jí dívka odmítne.
Tiež by som sa s tebou chcela stretnúť. Nechcela by si niekedy zájsť do mesta na čaj alebo tak niečo? *Spíta sa trochu nervózne. Abi skrila svoje rozpaky znova si klakne k truhici vráti do nej všetky veci ktoré poviahovala, zatvorí ju a starostlivo zamaskuje. Narovná sa a zostane chvílku klačať.* /Dúfam že ju moc nevystraším./ *Povie si šibalsky sa zsmeje a zruší všetky ilúzie ktoré ju chránia pred odhalením. Jej blond vlasi sú odrazu úplne biele, až doteraz modré oči získajú trávovo zelenú farbu a gulaté ludské uši sa zašpicatia. Postaví sa, zahladí sa Mire do očí a dá jej trochu času abi zaregistrovala všetky tieto zmeny. Potom sa na ňu tajomne usmeje.* Svet je ovela záhadnejšie miesto než si myslíš. Mimochodom ten termím ktorí si pred chvílkou hladala je Dryáda. Môžeš si to vyhladať vo vašich knihách. *Stále so záhadným úsmevom položí dlaň na kmeň prastarého stromu a prejde do Faerie. Pre Miru to musí vyzerať akoby sa jednoducho rozplinula vo vzduchu.*
Akamira na to vše hleděla s očima vykulenýma a překvapeně jí padla čelist. ,,Co to, to už skutečně sním?" musela se gumičkou na ruce švihnout přes zápěstí. Když jí projela rukou bolest, překvapila se o to víc. Chvilku na to hleděla, než se jí ale na tváři vykouzlil úsměv, jež se začal rozšiřovat. ,,A nebo ej to pravda," hlesla sama pro sebe. /Je to pravda a svět je skutečně zajímavé místo. / ještě chvilku hleděla na místo, kde zmizela Lyria, než se s úsměvem vydala k domovu.
*Dnešní den se rozhodla, že zamíří na Staten Island. A proč také ne? Pořád a ráda poznávala nová místa, okolí, a vše možné, co se dělo kolem ní a Staten Island byla jedna z oblastí, kam se ještě nedostala. Zamyšleně se zadívala na Indigo, jež vedle ní seděla na gauči a podepřela si hlavu rukou. Fenka, jako kdyby tušila, že se Akamira chystá něco říct zvedla hlavu a nastražila uši.* Pojedeme na výlet, holka? *Optala se fenky Akamira. Odezvou na to bylo, že Indigo nadšeně vyskočila na nohy, seskočila z gauče a začala vesele poskakovat, než nakonec doskákala až do předsíně, kde do zubů chytla zavěšené vodítko a posadila se, hledíc do obýváku na Akamiru. Dívka se zasmála.* Dobře, beru to jako ano, princezno. *Uculila se, načež vstala. Zamyslela se ještě, co si vezme na sebe, ale finální rozhodnutí bylo, že to nebude nijak dramatizovat. Proto si nechala černé legíny a tmavě šedé triko s dlouhým rukávem, jen si přes bílé, zjizvené paže natáhla ještě černý, dlouhý kardigan. Nad svým outfitem nijak speciálně nepřemýšlela, vše, co chtěla, bylo jen zakrýt ruce a nohy. Nazula si černé tenisky a popadla vodítko, které připnula Indigo na obojek, na kterém se houpala stříbrná psí známka se jménem fenky.* Můžeme? *Podrbala Akamira fenku za ušima, popadla do svého bílého vaku klasicky mobil, sluchátka, klíče, peněženku, a blok stužkami a zabouchla za sebou. Sešla společně s Indigo schody a musela se držet zábradlí, jak natěšením pes tahal.* Holka, notak. *Snažila se ji nějak zkrotit, když vyšly před dům. Zamířila ale nakonec na parkoviště, kde stálo její stříbrné auto značky Seat Ibiza. Nebylo to auto, kterým by se mohla chlubit, ona byla ale ráda, že alespoň nějaké auto měla. Otevřela zadní dveře, aby mohla Indigo naskočit na již připravenou deku, zabouchla a sama si sedla na místo řidiče. Nastavila si navigaci a vyjela. Byla vcelku natěšená na to, co uvidí, ale zároveň se zase bála. Přeci jen, bylo to nové místo, kde by se mohla snadno ztratit. Útěchou pro ní bylo, že se sebou měla alespoň Indigo, která, když se zadívala do zpětného zrcátka hladově sledovala ubíhající cestu za okny. Akamira se usmála a za poslechu písní od Asking Alexandria jela dál. Cesta jí nezabrala ani tak dlouho, jak by si myslela, když vjela do oné čtvrti, kam dojet měla. Zaparkovala u jednoho z obrubníků, vystoupila, otevřela Indigo a zamkla auto.* Tak kam půjdeme? *Rozhlédla se kolem sebe a usmála se, když spatřil, že kousek od nich je cedule směřující k jednomu z parků.* No tak super. *Uculila se a i s Indigo na vodítku se vydala tím směrem. Po cestě se snažila, aby se co nejvíce vyhnula lidem, aby se držela spíš na té straně chodníku, kde jich chodilo málo, což se jí dařilo. A vše mohlo být dobré, šlo by to. Indigo byla ale jako u vytržení, v jeden moment se zastavila, rozhlédla se a zbystřila.* Co tam je, Indigo? *Zajímala se Akamira. Za jejím hlasem se fenka nejprve otočila, ale pak začala tahat směrem, odkud vycházelo burácení hudby a povyk, jež se Akamira snažila do téhle doby ignorovat.* Indigo stačí! Přestaň! Netahej! *Snažila se nějak Akamira, ale vlála za svou fenkou, která táhla jako divá směrem k pouti, která se po chvilce vynořila před zrakem Aki. V ten moment jí polil strach a rostoucí úzkost z toho množství lidí, které se tam pohybovalo, a aby toho nebylo málo, Indigo se podařilo zatáhnout takovou silou, že vytrhla Akamiře vodítko z ruky, přičemž sebou dívka plácla nešikovně na zem. Byla ale hned na nohou, hnaná teď ale něčím jiným - Indigo se rozeběhla směrem k pouti.* /Musím jí chytit, co když se jí něco stane? Co když se mezi těmi lidmi ztratí? Musím běžet za ní, nebo bude zle./ *S těmito myšlenkami v hlavě a fenčiným jménem na rtech se Akamira rozhořčeně rozeběhla směrem k pouti, kam si to o dost rychleji šinula i Indigo.*
*Darius vyrazil na Staten Island a to s terénním kočárkem v kterém seděl Rafi a spal zatímco si držel svůj ocásek, který běžní lidé bez zraku nemohou vidět. Po pravé strany kočárku šel skoro osmnáctiletý Paul, který na sobě měl černé tričko Metallica a na vodítku měl Německého vlčáka, který se držel však blízko Dariuse. Ten na sobě měl khaki tričko a rifle. Vlasy měl rozcuchané a desetiměsíční strniště, které už se dá nazývat vousy a Rafiho baví do nich nořit malé prstíky a smát se. Darius mířil už se všemi z pouti. Rafi byl upatlaný od vaty a Dariovy vousy také. Zbytek vaty byl v Paulovi a na něm. Sám Paul nesl i velké plyšáky, které Darius musel vystřelit Joshovi velkou lišku, Rafi se natahoval pro mývala a Paul si řekl o medvídka Pú. Paul pak Dariovi koupil čepici s nápisem: Best Daddy. Takže Darius se nyní tvářil naprosto vyčerpaně a otráveně. Navíc byl na pouti hluk a on se musel spoléhat na svého psa, který ho vždy probudil a odvedl stranou. Během střelby mu pomohl i Paul, který viděl, jak Dariovi rudnou oči. Připomněl mu tak, že není v armádě. Darius tak nyní naprosto vítá začínající klid. Nejradši by si sice zapálil, ale od narození Rafiho na cigaretu nesáhl. Bohužel nesáhl, ani na Joshe a chce to s ním vyžehlit. Paul si všimne opodál nějakých svých přátel a doběhne k lavičce a mávne na Darie.* Hej, nechám to tu. Počkej tu na mě. Stejně seš unavenej. Si vem aspoň pokud máš, prášky.* Řekne a Darius si připadá najednou jak starý důchodce. Sedne si na lavičku, sundá si batoh, co má na zádech a v něm doklady a věci pro Rafiho. Pes si sedne k jeho pravé noze a Darius zkontroluje Rafiho. Ten stále spí ve svém oblečení s motivem mývalů a drží si ocásek. Ten už má chundelatý a ne jak krysí. Darius prohrábne batoh a zjistí, že léky zapomněl doma, tak to jen odmávne, ale to si všimne pachu neznámého psa. Podívá se směrem odkud to jde a čeká, kdo se ukáže. Musí dát pozor, kvůli Rafimu.*
*S hrůzou v očích sledovala Akamira svou fenu, která si to pelášila dál směrem k pouti. Doufala, že alespoň zpomalí, nějak se zamotá, nebo alespoň zaslechne to, jak po ní Akamira hleděla. Ruce se jí chvěly a cítila, jak popadá těžce dech.* /Tohle nebyl vůbec, ale vůbec dobrý nápad, zatraceně. Notak, Aki, dýchej, prostě se nadechni./ *Snažila se zůstat nějak v klidu a v momentě, kdy se Indigo zastavila, jí svitlo trochu naděj. Fenka se posadila, a s vyplazeným jazykem se rozhlédla kolem sebe. V jednom momentě se ale zarazila a civěla před sebe. Akamira se zamračila, a podívala stejným směrem jako koukal pes. V té linii spatřila pouze muže sedícího na lavičce, po jeho boku dalšího psa a kočárek s dítětem.* Indigo ne, Indigo, zůstaň, ať tě to ani... *Nestačila ale doříct, a fenka se rozeběhla tím směrem. Kousek před trojicí ale o něco zpomalila, došla si jako největší modelka na trávník, který byl hned před chodníkem, u kterého lavička stála a tam si lehla, upřeně hledíc před sebe na muže, jež na lavičce seděl. To byla šance pro Akamiru. Doběhal, kousek před Indigo zpomalila a hleděla na ní, čekajíc, že uteče někam dál. když ale fenka dál poslušně ležela, jako kdyby snad byla čímsi zaujatá, tak se dívka sehnula a vzala do ruky konec vodítka.* Já, no, moc se omlouvám, vytrhla se mi, tohle mi ještě neudělala, doufám, že vás nějak moc nevyděsila. *Pronesla se sklopeným pohledem směrem k muži.* /Takový trapas, zatraceně. Co si asi myslel? Mohl se bát, že je chce Indigo napadnout, a bůh ví co ještě. Sakra, sakra, sakra, hlavně dýchej a nepanikař./ *Snažila nějak sama sebe uklidnit, neodcházela ale, chtěla, aby její omluva působila vážně.*
*Darius sleduje psa, nebo spíše fenku a na moment mu oči varovně zrudnou. Husky se mu vždy líbili, ale byly moc hluční. To mu moc nesvědčilo. Když přiběhne panička, tak se na ni podívá. Chvíli se na ni kouká a větří než odpoví.* V pohodě. Jsem zvyklí, že na mě psi reagují různě.* Odpoví a najednou se ozve Rafiho mňouknutí, což je zvuk, co dělá když se probere. Pustí ocásek a podívá se na Dariuse a zasměje se. Pak se podívá na nového psa a pomocí opěrek vpředu se vytáhne do sedu a začne k Huskymu natahovat ruce.* Rafi, to není náš pejsek. A nebude. Patří tady paní.* Vysvětlí mu a Rafi se na něj podívá a zasměje se. Darius se uchechtne a podívá se na ženu.* Máte pěkného psa. Rafi je vybíraví když jde o zvířátka.* Řekne a pohladí Rafiho po vláscích a podívá se na ženu.* Jak se jmenuje?* Zeptá se a ukáže na fenku.*
/On nezlobí a nekřičí na mě?/ *Akamira už jen reflexně dle toho, co jí v životě potkalo čekala, že se do ní muž pustí s různými nadávkami a nespokojeností, tohle jí překvapilo. Trošku se proto uklidnila, než nasucho polkla a zlehka povytáhla koutky úst do úsměvu.* Jmenuje si Indigo. *Pronesla, a přešlápla si z nohy na nohy. Indigo, která uslyšela své jméno, se na Akamiru podívala, posadila se a vynutila si pohlazení po hlavě. Pak se ale vydala směrem k trojici, zasekla se ale kvůli nataženému vodítku, jež zamezovalo, aby se fena dostala dál. Akamira se podívala na muže, snad s otázkou v očích, zda může jít blíž.* Je hodná, nikdy by nikomu neublížila, je jen prostě občas až moc veselá a živá.* Pronesla tiše a zadívala se na Indigo.* Nemůžeš jen tak někam běžet a nechat mě za sebou, lekla jsem se. *Zamračila se na Indigo. Fena hned, jak Akamira domluvila zakňourala, tak, jak to husky umí a v ten moment to znělo, jako kdyby dívce odmlouvala. Na to gesto se Akamira jen ušklíbla.* No, je ukecaná, furt se musí hádat.* prohodila.
*Darius fenku sleduje a pousměje se.* Pěkné jméno. Manžel má taky Huskyho, ale do bytu už se nám nevejde a je u jeho příbuzných někde, kde má pohyb.* Prohlásí a pohladí svého psa. Ten nemá dnes svůj postroj asistenčního psa, ale to z toho důvodu, že dnes si vyšli jen na procházku.* A nemusíte se omlouvat. Jen doporučím vodítku na pásek. Pokud tedy za ni nepovlajete ve výsledku.* Zasměje se a rozepne Rafiho a vytáhne ho z kočárku a Rafi se hned narovná a poplácá Dariuse ve vousech a přitom mu něco miminkovsky povídá. Na Rafim je vidět Dariova podoba, ale pomalu nabírá Joshovi rysy. Rafi se podívá na huskyho a natáhne se k ni.* Může si ji pohladit? Teda pokud ji děti nevadí. On Rafi miluje psy... i když pomalu se jeho zájem obrací na Mývali.*Zeptá se a pousměje se.* No a Husky bývají upovídaní.* Zasměje se.*
*Akamira vytáhla koutky úst do úsměvu. Tak nějak se začínala pomalu uklidňovat, za což byla neskutečně ráda. Nerada by, aby jí tady, někde, kde to neznala a ještě před lidmi, kteří tu chodili, chytla jednu ze svých panických atak. Už už se bála, že bude muset sáhnout po záchranném prášku, který si brala, aby zabránila záchvatu, ale teď cítila, že nebude třeba. Zaměřila pozornost jak na svůj dech tak i na malé dítě před sebou. Snad aby se malý chlapech necítil, že se nad ním Aki tyčí a shlíží na něj dolů, se posadila do prachu cesty do tureckého sedu.* Jasně že může, Indigo je v pohodě. *Pronesla s úsměvem a sama pohladila fenku po kožichu.* A jo, povídá si často, mě osobně to nevadí, alespoň nemáme, jak se to říká, tichou domácnost. *Podotkla s úsměvem.* Ale když začne uprostřed noci nejraději bych si z ní udělala kožich. *Dodala ještě, a sledovala už malého chlapce, jak se zlehka dotýká fenčinného kožíšku.
*Darius čekal na souhlas a položí Rafiho na zem. Musí ho nechat lézt, aby si zpevnil záda a naučil se chodit. Dost o tom psali v knihách, co četl o vývoji dítěte. Rafi rázně a odhodlaně vyrazil po čtyřech k fence a před ni si kecnu na zem a natáhl k ni ruce, aby ona sama rozhodla zda se jeho ulepenýma prstama nechá pohladit. Darius to sleduje a vytáhne z batohu jeden z mnoha Rafiho džusíku a napije se z něj. Rafi se přitom hopsáním dostane ještě blíž k fence a pohladí ji. Nejdříve lehce a pak do kožichu zanoří prsty a fenku obejme. Jen si k tomu vybral její zadek.* Rafi...*Darius synka zvedne a ten se směje.*No to je zábava čichat psům zadky.* Prohlásí a ani se neptá, kde to viděl, protože on jako vlk dělá jiný věci, co by mohl napodobovat a to radši nechce.* Jo u nás v domě je víc psů a občas vyjou, že bych je zastřelil.* Prohlásí a pousměje se. Posadí si Rafiho na nohu a dá mu džusík, aby se napil. Ten se napije a začne se natahovat po mývalovi.* Vy bydlíte někde tady poblíž, nebo jste se vadali taky na až moc dlouhou procházku?* Zeptá se s lehkým pousmáním. Na lidi se vždy tváří mile. Hlavně když je s Rafim. Když je Rafi s Joshem, babčou nebo prarodiči, tak je jak kakabus a snaží se z Paula vymlátit duši při tréninku.*
*Nad poznámkou se psi se Akamira musela zasmát.* Tak to musíte mít snad celý útulek, ne? No, já mám doma jen tohle zvíře a občas jsem z něj dost na prášky, nedokážu si představit jak to asi musí znít, když by jich bylo víc. *Pronesla uznale a dívala se na malého, jak zjistila dle oslovení, Rafiho, a střídavě i na Indigo, která se nakonec spokojeně vyvalila, lehla si na bok a natáhla krk směrem k Rafimu a Dariovi.* Ne, jsme z Manhattanu, ale ráda objevuju nová místa, neměla jsme k tomu ještě moc příležitostí a ani čas, vždy bylo něco důležitějšího, tak si to doháním teď. Ale sem jsme dojeli autem, nedělá mi moc dobře totiž dlouhodobý pobyt mezi velkým počtem lidí, tak jsem raději zvolila tuhle možnost. *Pronesla, ale její hlava už jí začala krotit.* /Co to? Že bych zase mluvila až moc a až moc otevřeně? Zatraceně./ Jen seč pousmála a aby nevypadala hloupě, že jen tak sedí a dál už jen mlčí, tak natáhla ruku a podrbala Indigo na hřbetu.* Navíc tohle stvoření je rádo všude se mnou, tak mám alespoň parťáka při objevování. *Ušklíbla se.* Vy jste odtud? Mimochodem, je kouzelný. *Podívala se na Rafiho a uculila se na něj.*
*Darius se zasměje.* Dalo by se říct.* Řekne a pak ji poslouchá. Trochu má už představu, co je dívka před ním zač. Nevidí v ní nebezpečí. Takže se může trochu uvolnit. Rafi si pije pitíčko a sleduje je vážným pohledem.* Aha. No a já žiju v Brooklynu. Takže to sem máme kousek. Jinak jsem úplně původně z Washingtonu, takže z druhé strany země... Člověk sem jen zajede kvůli práci a najde tu rodinu.* Zasměje se a pohladí Rafiho, který začne něco žvatlat.* No a Rafi je opravdu dáreček. Jeho strýc mi ho aspoň tak předal než ho zavřeli... On jeho strýc byl trochu podivín a po smrti jeho snoubence se asi zbláznil. Ale Rafi je více jako já.* Zasměje se a Rafi vyplázne jazyk a zasměje se a ukáže své malé zoubky. U nich se Darius bál, že budou jako ty Jackovi, ale naštěstí je má normální. Darius pohladí fenku a pousměje se. Pak tam doběhne Paul.* Hej, velký taťko, vezmu plyšáka a půjdu s kámoši. Napsal jsem Velkému šéfovi, aby vás vyzvedl.* Řekne a popadne svého plyšáka a mávne na dívku.* Mějte se.* Zamává na dívku a Darius se za ním otočí.* V deset buď doma!*Zavolá na něj a Paul mu jen mávne zpátky.*
*Akamira to vše sledovala s lehkým úsměvem na rtech.* No, to to máte skutečně kousek. Já jsem původně z Bronxu, pak jsme se odstěhovali Los Angeles a potom jsem se už na vlastní pěst vrátila zpátky do New Yorku, nejlevnější bydlení jsem si mohla dovolit ale jenom na Manhattanu. Takže jsem tady. Ale tady s paní objevujeme pořád dál, a až to někdy půjde, mám v plánu se vrátit do Bronxu, strávila jsem tam dětství.* Pronesla Aki, ale nakonec si jen tiše povzdechla. Vrátit se do Bronxu. To by si přála. Chtěla by být zase co nejblíž tátovi, co jen by to šlo. Neměla ale ještě vyděláno a našetřeno tolik, kolik by k tomu potřebovala. Z toho důvodu nesnášela občasné manické stavy, ve kterých utratila peníze, které si chtěla uložit a šetřit si je na něco nového. Často si to potom vyčítala a nejednou se za to i potrestala. Když si uvědomila, že se ztratila ve svých myšlenkách, tak zlehka zavrtěla hlavou a podívala se na Rafiho.* Je ale opravdu kouzelný, já sama mám mladší sestru, bylo mi jedenáct, když se narodila. Děti mám ráda, i když Annabelle byla pořádný číslo.* Zasmála se a zadívala se na Rafiho.* Ty jsi ale krasavec, to se musí nechat. Určitě z tebe bude jednou pořádně silnej kluk. *Podotkla. Indigo mezitím vstala a zhodnotila, že bude dobrý nápad dojít až k muži sedícímu na lavičce. Začenichala, chvilku si ho měřila pohledem, než se před něj posadila a hleděla mu do očí.*
*Poslouchá ji a uchechtne se.* To je už smutné, když centrum města je levnější jak Bronx nebo Queens. Ale je fakt, že se snaží sprestižnit jiné části města.*Prohlásí a znovu pohladí fenku. Drží Rafiho na noze, ale on se natáhne ke kočárku, tak ho tam Darius posadí a on se svýma inteligentníma zlatýma (pro běžné lidi čokoládové)očima. Darius totiž slyší větší hluk z pouti a je mnohem víc unavený. Podívá se tak na zem, kde je štěrk. Jeho mozek se na to začne soustředit a botou je přerovnávat. Rovná je od těch malých po ty větší. Přitom však poslouchá dívku.* Já byl vždy sám a nechtěl děti... Máme v rodině dědičnou genetickou nemoc. Mě se neaktivovala, ale hrozilo to u mých dětí. Ale Rafi je zdraví až na sluch. Pak se podívá a na fenku a pousměje se. Následně si sedne na zem. Potřebuje lépe vidět na kamínky. Podívá se na dívku a pousměje se.* Pardon, ale ten hluk mi nedělá dobře a zapomněl jsem si léky. Musím se soustředit na něco jiného.*Vysvětlí.*
*Zadívala se na muže a pak se zamyslela. Ona snášela hluk tak nějak stejně, teď byla ale přeci jen o něco vyrovnanější, už jen díky tomu, že se sebou měla Indigo a taky proto, že se zapovídala.* No, jestli chcete, mám nějaké léky se sebou. *Už reflexně sáhla po svém vaku a stáhla si ho z ramen do klína.* Mám silný úzkosti, teda, krom, jinýho, a mezi lidmi nebo ve stresových situacích mají tendence přecházet do panických atak, takže se sebou vždy nosím v peněžence pár léků, které si při nadměrným stresu beru. Můžu vám nějaký nabídnout. *Zahleděla se na něj a mlčela. /Co když mu nedělá dobře prostě jenom hluk a žádný úzkosti nemá? Trubko, jak teď budeš asi tak vypadat./ *Nadávala si sama sobě v hlavě, ale její druhá část jí chválila za to, že nabídla pomoc.*
*Darius se na dívku podívá a zavrtí hlavou.* Já mám PTSD. Byl jsem v armádě a neměl zrovna skvělou mámu. No a po její smrti jsem to trochu zkonil a přes měsíc byl na drogách. Až pak mě dotáhl, teď už manžel, k doktorovi. Ale on by měl brzo přijet. Jeden den bez léků je dobrý. Jednou jsem je nebral dýl a skončil nahý v Central Parku.*Zasměje se a pohladí oba psi najednou, což si oba užijí.* Ale děkuji. Nemám to až tak vážné. Jeden můj známí prakticky přepnul při každé velké ráně. Žil jako bezdomovec jen mezi psi. No, ale i tak se oženil za bohatou paničku a mají spolu krásná dvojčátka. Docela si to užívá v rezervaci.*Zasměje se a dál při tom rovná kamínky. Rafi ho sleduje a ukazuje na vzniklé hromádky a vydává ze sebe jen eouh, auh, iuh.*<div> </div>
*Nadzvedla obočí a objala nějak reflexně svůj vak, snad jako kdyby své gesto chtěla rychle odčinit.* To mě mrzí, chápu, závislost je pěkný parchant, ať už v jakékooliv podobě, to znám. *Snad podvědomě jí zabrněly ruce, jako gesto na její frázi. Ona o závislosti věděla své, na drogách ale díky bohu ne. Nikdy na ně nesáhla a nikdy jí to ani nelákalo. Měla sice období, když byla ještě na škole, kdy se o ně zajímala a zapisovala si účinky jednotlivě všech různých drog, jejich chemické vzorce, výrobu, vznik, historii a podobně. Matku v té době pořádně vyděsila a pravda, ona by se asi lekla taky, kdyby u své dcery našla blok plný zápisků o drogách. Nakonec si poposedla.* Taky musím občas odvést pozornost, dost mi k tomu pomáhá kreslení, občas do těch kreseb dávám všechny pocity co mám. A nebo jen vypnu. A taky mě dost naplňuje a odvádí moje práce. dělám grafičku a ilustrátorku, a neměnila bych, v tomhle určitě ne. A pak je tady tahle potvůrka. *Podrbala Indigo po hřbetě.* Zpříjemňuje mi každodenní fungování a nutí vstávat ráno z postele.* Podotkla a pak na chvilku zmlkla.* Jo, mimochodem, bavím se tu s vámi a ani jsem se nějak nepředstavila, jsem Akamira. *Podala směrem k muži nataženou dlaň, opatrně pomalu a roztřeseně. Ona ani sama si ze svého pohledu nevšimla, že se jí zlehka povytáhl rukáv a odhalil tak obvaz kolem její paže, který u zápěstí nyní trochu vyčuhoval ven.*
To je... Tehdy jsem asi manžela pěkně naštval a málem o něj přišel... I když to jsem asi přišel i teď... Kvůli tomu, že mám Rafiho je na mě naštvaný.*Řekne a i když to na tváři není vidět, tak v očích je vidět, že je smutný. Nevinní z toho Rafiho, ale sebe. To on si spletl Joshe se Sukubou s Joshovou tváří.*Kreslení mi moc nejde. Na to má talent Rafiho strýc. Tomu patřilo tetovací studio a kočičí kavárna. Teď už to teda patří jeho bratrovi, ale opravdu dobře kreslil. Snad jediné, co by bylo fajn, aby Rafi z jejich strany rodiny zdědil.* Zasměje se a dál skládá kamínky.* Já většinou jdu cvičit, nebo se pustím do přestavby. Nebo si prostě lehnu a odpočívám. /jako vlk v pelechu z Joshova oblečení, když není doma... kdyby byl, tak by si myslel, že jsem blázen./* Řekne a pomyslí si. Rafi se zasměje jako by mu četl myšlenky a podá Dariovi prázdné pitíčko.* Chceš ještě jedno?* Zeptá se a Rafi zavrtí hlavou a natáhne ruce k mývalovi. Darius mu tak podá mývala a Rafi si s ním začne hrát.*
*Akamira stáhla svou ruku, a dělala, jako kdyby se vůbec nic nestalo.* No jo, každý si na to najde něco jiného, někdo tohle, jiný zase tamto, ale je dobrý když se ty myšlenky nějak odvedou, to vím sama dobře. *Uculila se, a pak si povzdychla. Přemýšlela, jestli by nebyl čas jít, ale zase tady toho muže nechtěla nechávat teď samotného, i když věděla, že to rozhodně není o ní. její pochod myšlenek ale přehlušila Indigo, která se zvedla a sedla si k muži o něco blíž. Pak se ale natáhla a začala mu očmuchávat obličej.* Indigo, notak, ty jsi nějaká kontaktní. *Zavrtěla nesouhlasně hlavou a chtěla jí stáhnout, nevypadalo to ale, že by se feně dvakrát chtělo, spíš naopak.* Haha, líbíte se jí, je sice kontaktní, ale že by byla až takhle, to tedy vidím poprvé. Měla dost problémy s důvěrou, vzala jsme si jí z útulku jako štěně, které našli přivázané u skládky. Nebyla na tom dobře, musela několik dní hladovět a než si vůbec zvykla na mě, tak to taky trvalo. Ale teď jsme nerozlučná dvojka. *Hleděla Akamira na Indigo.*
*Aj by povedal, že sa cíti skoro ako nový človek. Až na to, že nový človek nechodi ako keby prehltol pravítko a nepchá do seba vicodin každé dve hodiny. Akurát otvorí dvere od bytu v Jade Wolf keď mu zazvoní mobil. Na displeji svieti Paulove meno s fotkou. Dvihne ho a než ho stačí vôbec pozdraviť tak mladík naňho vyklopí hromadu slov a zaklapne.* Nenávidím pubertu. *Zahundre si popod nos. Nájsť Dariove lieky nebolo také ťažké. Trónili si na stole ako kráľovná Alžbeta. Tak ich vzal a vyrazil na Staten Island. Už asi po miliónty raz si gratuloval k tomu, že si vybral SUV. Aj keď nastupovanie vyzerá trochu divne, stále to je o niečo menej komické než by to bolo pri nízkom aute. V rifliach, teniskách a bielom tričku, načichnutý z ordinácie chiropraktika a tých jeho mastičiek si to teda šinie za manželom. Za normálnych okolností by bol Josh nasratý ako pitbul keď mu niekto vlezie na dvor. Lenže po prúsere v Mexiku keď mu Muñoz odrezal dva prsty na ruke, ožral sa s ním, skončil v jeho smečke a ešte si nechal spraviť tetovanie… nie rozhodne sa nemôže hnevať na to, že si Darius zabudol lieky. Pozrie na lávu ruku a jazvý na ukazováku a prostredníku. Zahojili sa celkom v pohode.* /A ani za toho posratého čerta netuším kedy a kto mi ich prišil./ *Pamätá si len Erica, ktorý sa rozplakal od šťastia, že má prsty prišité späť. Keď sa vrátil domov tak si musel dať tri sprchy kým prestal smrdieť ako mexický pes. Inak týmto kolosálnym problémom vytvoril taký neuveriteľný prúser, že ho to dokonca ani nenechalo spať. Takže často proste ležal na gauči a čumel do stropu a len počítal všetky tie dohody a aliancie medzi smečkami, ktoré týmto naštrbil. Ale vždy si povedal, že ide o Chicagsku smecku, v New Yorku predsa o tom nikto nič netuší.* /A hlavne nie Darius./ *Zaparku a nejako svojpomocne vylezie z auta a ide hľadať manžela. Ide primeraným tempom tak ako mu to chrbtica dovolí. Mohol by spať v posteli a vyhnúť sa problémom s chrbticou. Lenže, nevie sklopiť uši a tak ako absolútny idiot spi na gauči, ktorý rozhodne nie je určený na pravidelný spánok. Vlastne sa čuduje, že mu chrbtica nepovedala čau už po prvom mesiaci. Konečne ich nájde. Rafi v kočárku a… tu sa zamračí… Darius na zemi pričom sa hra s kamienkami a spoločnosť mi robí mladá slečna a dvaja psi. Na tu scénku sa pozrie s naklonenou hlavou ako keby to malo dávať väčší zmysel. Ale nedáva.* Neruším? *Opýta sa. Pozrie ešte na šťastného Rafiho a ako je upatlaný od cukrovej vaty. Predstava, že ho Josh bude umývať v nejakom predklone je preňho už teraz bolestivá.* /Oh, kurva… to dám. Mám vicodin./
*Akamira se na nově poříchozího zadívala.* N-ne, nemyslím si, já už stejně jsem na odchodu, takže, ráda jsem vás poznala. *Zamumlala pouze a pak se usmála na Rafiho.* I ty se měj, chlapáku. *Uculila se, zavolala si k sobě Indigo, která sice nerada, ale přeci jen se zvedla a šla za ní. Akamira se jen sama pro sebe usmála. Bylo na čase se vrátit, přemýšlela, že sem ještě někdy zajde, ale přeci jen, až tu bude méně lidí. S těmito myšlenkami v hlavě zamířila k autu, aby mohla vyjet k domovu.*
*Darius si ještě nevšiml Joshe, ale Rafi ano.*Dado! Dado! Dado!* Začne křičet a pak Darius ucítí Joshe a zvedne se a rozhlédne. V jeho očích je stejná radost jako v Rafiho. Je tedy jasně vidět, že jsou příbuzní.* Joshi.* Usměje se a pak se ještě podívá na dívku.* Moc děkuji za společnost a nashcledanou.* Rozloučí se s ní a dojde k Joshovi. Je sice vyčerpaný, ale jakmile vidí Joshe, tak má zase plno energie. Rafi mává za Akami a pak se podívá na Joshe a začne nadšením výskat. Pak začne vyprávět svou miminkovskou řečí, kde se často opakuje slovo Daky a Papy, což jsou Darius a Paul. Darius se pousměje nad tím.* Jsme byli na pouti. Kam nás vytáhl Paul. Ale Rafi si to užil. Má mývala a pro tebe, mám tohle...* Vezme z lavičky lišku a podá ji Joshovi.* Jsi můj lišák a znám tě už tři roky. Nechci o tebe přijít.* Začne a jeho výraz je velice smutný. Čímdál víc si totiž začal všímat, že spolu nemluví a ani nespí.*
*Usmeje sa milo na dievčinu. A potom aj na Rafiho. Má ho rád, je to predsa len mimino.* /Dariove mimino./ *Sem tam ho to ešte tak bodne do srdca ale od Vianoc už sa z toho všetkého vykričal, vyplakal, vynervoval až nakoniec dospel do stavu v akom je. Workolizmus. Tetovania. A v neposlednom rade ešte skončí v bars akej smečke okolo ktorej sa ošemejtne. Zaregistruje, že sa Darius postáv a Josh sebou až mykne od prekvapenia, keď vidí v jeho očiach radosť.* /Koľko práškov zabudol?/ *Premýšľa nad tým nakoľko je jeho manžel mimo keďže sa naňho usmieva. Preberie si plyšáka a prikyvuje tomu čo Darius hovorí.* /Možno si tabletky nedal aj týždeň./ *Obzrie sa nenapadne okolo a v duchu dúfa, že sa tu nevyzlečie. S tým chrbtom určite nemá na to, aby ho ťahal do auta a ešte pritom sa nadrapoval s kočíkom.* /Aa, už je tu výraz spráskaného psa. Tak možno to nebude také zlé./ *Pomyslí si a vytiahne pikslu Dariovych liekov.* Áno, áno poznáme sa už tri roky. Aha čo som ti priniesol. *Zahrká tabletkami a stále má hlas ako keby hovoril s mentálne retardovaným.* Toto je tvoje tak buď dobrý chlapec a daj si. *Podáva mu ich. Celkom si v duchu pochvaľuje, že mu to ide dobre.* /Len pri umývaní Rafa nechám svoju chrbticu na podlahe kúpeľne./ *Ale aspoň ho taká činnosť odvedie od myšlienok na jeho prúsery.*
*Darius Joshe sleduje a poslouchá. Je mu jasné, že si o něm myslí kdoví co. Jenže on je jen unavený. Špatně spí a vrátili se mu noční můry, takže je nevyspalí a on se dostává do toho, kdy by se nejradši rozbrečel. Bere celou dobu prášky jak má, ale stejně mu to nepomáhá. Dívá se na Joshe jak mu podává prášky a povzdechne si.* Nejsem děcko. Jsem jen nevyspalí... Navíc se skutečně známe už tři roky. Před třemi lety jsem ti v baru sebral telefon a odpověděl za tebe tomu kreténovi.* Řekne mu vezme si prášky. Piksličku následně dá do batůžku, který zavře. Podívá se na Joshe a na lišku, kterou stále drží.* Joshi? Ty mě nenávidíš?* Zeptá se a dívá se přitom na lišku. Tím se snaží schovat slzy v očích. Rafi je v tichosti sleduje a jen více stiskne mývala. Vlčí uši má stažené dozadu a ocásek mezi nohama. Působí jak vyděšené štěně.*
*Keď sa mu uvoľnia ruky taký si ich dá v bok, pričom líšku si dá pod pažu a čaká kým si jeho manžel dá tabletky. Mrkne ešte na Rafiho v kočíku a potom sa zas pohľadom vráti k Dariovi. Josh by vedel o nedostatku spánku povedať svoje ale mlčí. Tak ako si zvykol za posledného trištvrte roka.* Ja viem, bol som pred tromi rokmi pritom. /Neverím, vedieme rozhovor./ *Sám je z toho v šoku. Možno by si to aj užil ak by ho nebolel chrbát. Čaká čo z jeho manžela ešte vypadne, pretože podľa toho ako sa tvári to vyzerá na nejaké zosypanie.* /Rita mala po Lucy popôrodného depresie. Môže to mať aj Darius?/ *Napadne mu a určite sa na to opýta Granta. Keď sa ho ale Darius opýta či ho nenávidí tak len chvíľu pozerá. Uvažuje kam sa to dostal. Pozrie niekam za Daria a hlboko premýšľa. Určite k nemu necíti nenávisť. Predsa ho miluje. Len premýšľa, prečo sa ho to pýta. Uchechtne sa celkom nahlas.* Toto je nonsens. *Zakrúti hlavou a smeje sa.* Tak ja čakám…haha… že proste… haha… a ty že… haha. *Smeje sa krúti hlavou. Vyzerá ako keby sa zbláznil. A možno sa aj. Ešte nejakú chvíľu sa smeje len keď sa chce predkloniť dopredu tak pri smiechu začne aukať. Po chvíli to predýcha a utrie si slzy od smiechu.* Jasne, z čistej nenávisti čakám osem mesiacov na to, kedy spolu budeme nejako komunikovať. Chodím okolo teba po špičkách, snažím sa zaobstarať všetko čo potrebuješ ty, čo potrebuje Rafi. Dávam ti more času na to, aby sis zvykol byť otcom. Nechal som sa od teba pohrýzť, znášal som tvoje vrčanie a absolútnu ignoráciu. Akceptujem, že by si radšej umrel než aby si sa so mnou bavil o deťoch, čo si vlastne aj plánoval podľa tej dohody s nejakym páprdom. Takže čo myslíš? Nenávidím ťa? Pretože ak si myslíš, že áno tak nemusím viac s vyhodenou platničkou trpieť na gauči a môžem sa presťahovať do bytu kde mám ortopedickú matrac na normálnej posteli! *Na začiatku sa ešte smial ale postupne ako rozpráva tak aj zvyšuje hlas a dáva na javí vztek. Keď skončí tak sa zhlboka nadýchne a vydýchne. Spravilo mu to dobre.*
*Darius se na Joshe podívá. Ví, že pro něj udělal hodně, ale právě to chození kolem po špičkách mu přišlo jako by se mu vyhýbal.* Neplánoval jsem děti... Plánoval jsem, že prostě nebudu s rodinou ve spojení. Smířil jsem se s tím. Nežli mít děti já, tak bych radši, abys byl otcem dětí ty. Ale nechtěl jsem je hned... Chtěl jsem, abychom oba na ně byli připravení a ne nucení někým z rodiny.* Prohlásí smutně a snaží se zahnat slzy. Dojde k Joshovi a obejme ho. Velice opatrně, aby mu nic neudělal se zády.* Prosím... vrať se aspoň do postele. Nemůžu spát. Mám strach, že o tebe přijdu. Promiň, že jsem na tebe vrčel a neřekl ti, co se stalo. Mrzí mě, že jsem tě odehnal. Prosím vrať se mi!* Začne brečet a Rafi se do toho po chvíli s pláčem přidá taky. Takže tam brečí oba, jako by byli mentálně propojení.*
*Po tej eskapáde sa vydýchava. A hneď na to si začne pripadať ako monštrum. Kričí tu po manželov s miminom pred hromadou ľudí. A fakt keď sa pozrie na stranu tak naňho nejaké staršie paničky pohoršene pozerajú.* /Paráda, zhorím v pekle./ *Pozrie znova na Daria keď začne rozprávať.* /Chcel som komunikovať tak komunikujeme evidentne./ *Tak je ticho a počúva. Aspoň to mu Grant napchal do palice, že ku komunikácii je potrebné aj toho druhého počúvať. Či to ale Josh pochopil správne je otázne. Spomenie si na všetky letáky o adopciach od svojej matky, ktoré dostával defakto odvtedy čo je gay. Na to že ho rodina tlači do toľkých veci je už tak zvyknutý že mu to ani nepríde. Zarazene ho sleduje čo robí. Od Vianoc sa neobjimali, nemali ani pusu a ich jediný kontakt bol možno keď si niečo v domácnosti podávali a omylom sa dotkli rukami. V Chicagu sa ho dokonca začali pýtať či žijú oddelene keďže nie je od neho ani cítiť. Keď ho objime tak Josh ma ruky od seba jak zo nečakal. Stojí ako stĺp. Počúva ako mu Darius plače do ucha a z druhej strany počúva ako reve Rafi. A dotoho ho nenávistne prebodáva pól Staten Islandu keďže to vyzerá ako keby týral svoju rodinu. Potľapká teda Daria jednou rukou po chrbte. Nevie čo má robiť. Zobrať ospravedlnenie a tváriť sa že sa nič nestalo za ten trištvrte rok?* /Normálne si mám s ním ľahnúť do postele a tváriť sa že je všetko v poriadku?/ *Jeho chrbtica kričí jasne áno. Jeho hrdosť ho plieska po hlave, že ani náhodou.* Robíš ako keby som odišiel na Mars. Prestaň plakať. Pôjdeme domov, vyspíš sa… *Nejako ho zo seba aspoň trochu odtiahne. Snaží sa aj o mierny tón hlasu.* … ráno, múdrejšia večera sa predsa vraví. Aj tak si vravel, že si unavený. *Prehovara ho a pritom sa vyhýba téme, že by mal s ním spat v posteli. Jasne, derú sa mu na jazyk jedovaté poznámky ohľadom toho ale všetky pekne drží v puse. Predsa len už si na Dariovi vybil dennú dávku zlosti.* Pozri Rafi plače, mal by si ho pochovať. *Začne ho strkať ku kočíku.*
*Rafi pláče a Darius se pokusí uklidnit. Utře si slzy a podívá se na Joshe.* Ale budeš spát v posteli. Chci tě jen cítit. Klidně budu spát i na zemi.* Řekne a pak se podívá na Rafiho, co s pláčem se po něm natahuje. Tak ho vezme do naruči. Mýval zůstane v kočárku. Jen, co je Rafi chycen, tak přestane plakat.* Daku, ne!* Zakřičí a Dariuse praští do obličeje. Darius se na něj překvapeně podívá, ale než stihne cokoliv říct, tak se natahuje k Joshovi s kňouráním. Darius ho tak předá. Rafi přestane kňourat a znovu.* Dado, ne!* Zakřičí a i Josh schytá ránu do obličeje, načež se s kňouráním natahuje ke kočárku. Darius ho tak vezme a dá do kočárku.* Eh... Já ho to nenaučil.* Řekne na obranu a Rafi zase vesele sedí v sedačce a hraje si s mývalem.* Asi půjdeme.* Prohlásí Darius a pobalí věci a vezme svého psa. Podívá se na Joshe a znovu má svůj kamenný výraz.*
a poté