Odznaky
93
Příspěvků
0
Questů
527
XP
415
DA
Členem od 11. července 2024
Aelarion
Naposledy aktivní:
Přátelé
Uživatel nemá žádné přátele.
Mé ostatní postavy
Video/Audio Player 1
Video/Audio Player 2
Zobrazit profil
Profil
| Jméno | Aelarion |
| Zobrazované jméno | Aelarion |
| Věk | 233 |
| Rasa | Víla |
| Status | Alchymista |
| Výška | 198 |
| Váha | 85 |
| Datum narození | 10. 8. 1792 |
| Druh víly | Gwyllion |
| Charakteristika | Mračící se, snad stále zamyšlen, jako kdyby ani nevěděl, co úsměv je, s rukama většinou za zády či podél těla a pohledem, který se ti zabodává do samotné duše, i tak by se dal Al popsat na první pohled, když jej někde potkáte. Většinou je zamlklý, tedy do doby, dokud neřeší své obchody nebo se nebaví s někým, koho zná. Je dosti opatrný, svým způsobem i odměřený a nedůvěřivý, ale pokud si už u něj důvěru získáte, pak už je to co říct. Al je oděn do černých barev, ať už je to ve Faerii, či New Yorku, do kterého občas zavítá, v jiné jak černé barvě jej nikdo neuvidí. Většinu svého času tráví ve své dílně, ale pokud jej nikdo nenajde tam, tak rozhodně někde v sedle. Velmi si oblíbil koně a ještě více ranní a večerní projížďky, které mu dokážou pročistit hlavu. Ovšem nepohrdne ani procházkou, kdy se snaží vymyslet nové lektvary, jež by fungovaly a které by pak mohl vyzkoušet. Dokonce našel zalíbení i v knihách. Nepohrdne dobrou medovinou či faerským vínem a občas zhřeší i drogami, které mu nabídne Fell, i když jej k tomu musí chvíli přemlouvat. Pokud Al navštíví New York, málokdy je to sám, vždy je po jeho boku Fella, který se tak stává jeho průvodcem. A i když by mladší fér raději trávil čas v barech nebo snad někde na hotelu s nějakou civilkou, Al se zase snaží prozkoumat více z celého velkoměsta. Pokud jde o energii civilů, tu si vždy moc rád dopřeje stejně jako tělesné potěšení, jenž rád vyhledává. Svět lidí zatím jen prozkoumává, nezdržuje se tam nikdy moc dlouho, jen na dobu nezbytnou, jinak žije ve svém velkém sídle na Podzimním dvoře. Svůj majetek a všechno, co má teď, si sám vydřel a získal svými dovednostmi v alchymii. Alovo panství je rozlehlé a sčítá několik velkých pastvin pro koně, které si velice oblíbil. Sídlo je prostorné, už jen z toho důvodů, že jeho alchymistický koutek potřebuje dost místa, stejně jako jeho rozlehlá knihovna. Kromě něj a sluhů, které v sídle má, zde žije i jeho dobrý přítel, se kterým si jako jediným rozumí asi nejlépe i když to tak ne vždy bývalo. Schopnostmi, kterými Aelarion oplývá je poměrně dost, od těch magických až po ty ostatní. Z těch magických u něj převažuje vzduch, který ovládá velmi dobře, ovšem i z ostatních elementů dokáže něco vytěžit a použít, pokud je třeba. Je dobrý také v manipulaci mysli a telepatii a samozřejmě dokáže skvěle ovládat i iluzi. Pokud jde o zbraně, tak to vítězí luk, se kterým zachází mistrně. Dále je to pak meč a dvě malé zahnuté dýky, které sebou stále nosí. Naučil se dobře lovit, jezdit na koni. Ovládá velmi dobře angličtinu a momentálně se díky svému příteli učí ještě francouzštinu a španělštinu a také na piano, které ho uchvátilo. Dále je velmi dobrý v alchymii, léčiteství a bylinkářství, těmto věcem se věnuje dlouhou dobu a stále se zdokonaluje, díky svým lektvarům a všemu okolo je dost vyhledávaný. Co se přátel či známých týče, těch má Al po skromnu. Ovšem je tu někdo, pokud tedy nepočítáme Fella, který se stal nejen jeho nejlepším přítelem, ale dalo by se říct, že i bratrem. Díky tomu, jak je Al nedůvěřivý vůči ostatním, je pro něj těžké navazovat jakékoli vážnější vztahy, proto nemá žádnou partnerku či partnera. Ovšem nemá problém na vztah na jednu noc, to si dokáže velmi užít, jelikož fyzické potěšení je věc, kterou má velmi rád. Nikdy se nezamiloval. Aelarion je asi 198 cm vysoký fér s váhou kolem 85 kg. Má dlouhé světlé blond vlasy, asi pod lopatky. Modrošedé oči a jeho tvář zdobí tetování. Tři malé ornamenty má nad sebou ve středu čela táhnoucí se od vlasů ke kořenu nosu. Další ornamenty zdobí jeho kůži od levého ucha podél čelistní kosti k uchu druhému. Další tetování má na zádech. Od levé lopatky přes půlku zad má vytetovaného draka. Na zápěstí pak ještě měsíc v úplňku probodnutý mečem. Kromě tetování má i pár jizev z boje. Ta největší se táhne z levého boku k podbřišku, zbytek jsou jen malé až nepatrné jizvy. Nutno podotknout, že je All hluchý na levé ucho, při jednom z jeho pokusů se stala nehoda a díky tomu tedy slyší jen na jedno ucho. Oblečení, které rád nosí má z velké části tmavou barvu, on rád má nejraději černou a je jedno zda je to faerské oblečení a nebo to lidské. Málokdy by na něm hledal někdo něco barevného, vlastně asi skoro nikdy. Ve své faerské podobě pak jeho vzhled nabude jinou formu. Jeho už tak bledá pokožka ještě více nabere světlý odstín, vlasy zbělají jako sníh a objevily se mu černé dlouhé rohy se stříbrnými odlesky a s konci lehce zahnutými dozadu. Rty zčernají, stejně jako jeho bělmo a od zápěstí k loktům se mu pak táhnout černé žilky, stejně jako po krku k čelisti. |
| Minulost | Al se narodil do vysoce postavené rodiny na jednom z vévodství podzimního dvora. Jeho rodiče sice pocházeli ze zimního dvora, ale jejich cesty je nakonec zavedli právě na ono vévodství, kde se usadili. Otec pracoval jako vysoce postavený komorník u samotného vévody, zatímco matka byla rádkyní a dvorní dámou pro vévodovu manželku a dceru, milé a vážené dámy po blízkém okolí, známý pro svou dobrotivou povahu, zatímco vévoda byl povětšinou pravým opakem. Pro svou rodinu projevoval silnou empatii a citlivost, ovšem jeho jednání s poddanými a spojenci bylo rozporuplné a nijak moc pozitivní. Sázel na staré metody tvrdých a bolestivých trestů, pevné ruky, jež vládla vévodství a ještě k tomu se zdálo, že jeho um s nakládáním s pokladnicí vévodství samotné vévodství vysával. Již v tu dobu, kdy se Al narodil byla proto otázka řešení nástupu mladé vévodkyně na jeho místo. Al byl už od malička zamlklý, nijak nevýrazný a uzavřený sám do sebe. Měl všehovšudy jednoho dobrého kamaráda, to bylo vše, už jen proto, že nikdo jiný s ním nechtěl trávit čas. Rodiče učili své děti bavit se ve společnosti, vychovávat je u dvora, kam mladý fér bezpochyby také patřil, ovšem žádné z těchto pokusů nebyly úspěšné, ač se rodiče snažili jakkoliv. Alovi se většinou jeho vrstevníci posmívali, nejen proto, jaký byl, ale proto že místo toho aby se zajímal o případnou ruku vévodkyně a snažil se jí nějak zavděčit, či předvést bojovými schopnostmi či vybraným chováním, našel svou zálibu v alchymii. Fascinovaly jej lektvary, bylinky a léčitelství, zamiloval si tiché bublání roztoků v laboratořích a jejich barvy a účinky. Sám se jednou o takový lektvar pokusil, když viděl, jak dvorní alchymista připravuje ve své pracovně lektvary pro pozdější užití, načež počkal, až odejde a laboratoř bude volná. Myslel si, že míchá dobré ingredience, ovšem jejich výsledek vedl k explozi, při které byl zraněn i jeho jediný přítel. Ani on od té doby už nestál o přátelství s mladým Alem. I přes to, že po této události byl na Ala kladen menší výraz co se týkalo pozornosti dvora, on se snažil vyšvihnout se v tom, co mu šlo nejlépe. Prosperoval v oblasti chemie a biologie, rozuměl alchymii, naučil se léčitelství pomocí lektvarů a mastí a jejich výrobu. Stejně tak projevil své nadání a zájem při hodinách umění a historie, skvěle se naučil ovládat živel větru, na který pak dbal největší důraz. I přes tyto dobré stránky ale zaostával v boji a politice jak férské, tak té lidské, o které ale i tak věděl jen málo. Pro svůj um byl nakonec vybraný jako pravá ruka alchymisty a blíže se tak skrze své návštěvy vévodské rodiny seznámil i s mladou vévodkyní, jež stále čekala na provdání. Rodiče v jeho pozici našli výhodné postavení – jemu i dívce nabídli, že by byl možná jejich sňatek, vytahovali Alovy výhody a nadání, i přes to vše ale mladý fér odmítl. Byl rád takový, jaký byl a s tím, co měl. Závazky manželství jej nelákaly, ani když se to týkalo tak vysoce postavené osoby. Kvůli jejich až neochvějnému a nevhodnému naléhání se Al nakonec vzdal své dobře postavené pozice a začal se své čiré vášni věnovat sám, mimo vévodství, v nedalekém městečku, kde si nakonec otevřel vlastní dílnu. Začátky byly krušné. Jelikož byl nezkušený ohledně poptávky a prodeje, tak kolikrát naletěl na velice nízké ceny za velmi drahocenný produkt. Dalo by se říct, že jej víly vyhledávali jen pro jeho neznalost a levné ceny, jež pramenily z nedostatku zkušeností ohledně tržeb. Postupem času Alovi začalo docházet, jaké chyby dělala, jak jej bylo využíváno a již tehdy si kvůli této zkušenosti začal budovat nedůvěru, větší odměřenost a opatrnost nejenom ohledně zákazníků, ale ohledně férů celkově. Nešlo mu jen o obchody ale o to, že “když jsou schopni chovat se tak při obchodu, určitě toho budou schopni i co se týče vazeb a vztahů”. Při jednom z jeho pokusů, kdy se ovšem snažil o to vyhotovit lektvar, jehož směsice by při styku s kyslíkem explodovala, se mu stala nehoda. Když stál zády, na stůl vběhla krysa a již připravený pytlík prokousla. Následovala exploze, která zničila všechnu jeho dosavadní práci, jež měl a ještě k tomu poznamenala Ala tím, že ohluchl na jedno ucho, levé, jež měl blíže k výbuchu. Vyvázl s vážnými poraněními, ze kterých se ale postupem času zhojil a jediné, co mu zbylo z toho všeho byl ochrnutý sluch a vědomí, že vše, co měl, bude muset začít budovat od nuly. Nechtěl už ovšem začínat tam, kde to znal, mezi vílami, jež vídal každý den. Ani na vévodství, ze kterého pocházel, nedokázal najít cestu. Sám se vydal na dlouhou pouť, za čím, sám ani nevěděl. Naučil se lovit, bojovat s mečem, skvěle ovládat luk, poznávat více byliny a přírodu Faerie. Na cestách byl více než dva roky, než nakonec zakotvil v městečku kousek od portálu na Zimní dvůr, kde se nakonec usadil. Po dlouhém cestování byl unavený a cítil, že už potřebuje najít své zázemí. Své práci začal dávat větší hodnotu, začal si účtovat vysoké ceny a vzhledem k jeho schopnostem v oboru se lehko stal uznávaným po blízkém okolí. Jeho obchody jen rostly, zájemci přibývaly a díky své vybudované sebedůvěře, dostatku prostředků, kupícímu se majetku, se z Ala velice rychle stal někdo jiný, někdo pyšný a upnutý na své minulé činy, úspěchy a zdary, jež si často připomínal a předváděl je novým, potencionálním obchodníkům. Byl už dlouhou dobu znám pro své lektvary, služby a prosperující fungování, když si jej vyhledal starší fér, který potřeboval vyhotovit několik dávek silného jedu. Al nebyl nijak skeptický, nešlo mu o to, na co by jej potřeboval, ani se o to nezajímal. Dostal obchodní nabídku a rozhodl se jí přijmout. Ovšem co mu bylo nabídnuto jako platba bylo něco, co nečekal a s čím se ještě nesetkal. Fér měl přes úpis vázaného dalšího, mladého féra jménem Afellyo. Dle toho, co četl ve smlouvě, se Fell upsal jako otrok dobrovolně poté, co byl stíhaný a zavřený za několik krádeží a loupeží. Jeho trestem by bylo dlouhodobé uvěznění na několik let. Fér jej dostal ven s tím, že mu bude sloužit, pracovat pro něj a on mu zajistí svobodu a bude jej chránit. Al váhal, přeci jen, byl schopný, ale bylo také pravdou, že určité ingredience byly často těžko dostupné. A vzhledem k tomu, že Fell se dokázal pohybovat i na stínovém trhu by pro něj byl přínosem. Dlouho ale uvažoval o tom, jestli na triko chce vzít odpovědnost za mladíka. Nakonec ale tedy souhlasil a s přepisem vlastnictví Afellya předal férovi lahvičky s jedem a rozloučili se. Soužití Fella a Ala bylo ze začátku vcelku složité. Mladší fér byl divoký, poplašený a bláznivý, rád se bavil, komunikoval a vystavoval se nebezpečí. Al měl chvilku i kousavé domněnky, zda to snad dělá naschvál, aby jej nepokoušel. Dlouho spolu soupeřili, jelikož Al, jež byl povahově opačný, klidný, zamlklý, byl často Fellovým jednáním rušen. Postupem času ale přišel na to, že jako po celou dobu svého života – je sám a Fell je snad jediný, který mu je po boku tak dlouho a tak často. Ačkoliv to bylo proti jeho vlastní kůži, začal si k němu budovat vztah, pouto a nakonec začal brát jeho roli ochránce vážně. Fell se pro něj stal jako mladším bratrem, po rocích dobrým přítelem a jediným, za koho by se Al pral a snad dokonce položil i život. Nakonec jej dokonce zabydlel u sebe v domě, dal mu jeden z nejlepších pokojů a začal k němu přistupovat jako k sobě rovnému. Právě díky Fellovi objevil Al i cestu na svět lidí, kam do té doby zavítal snad jen dvakrát ještě jako malý kluk. Ačkoliv se mu snažil Fell ukázat krásy jeho gusta jako bary, kluby, velké akce a městské krásy, Al začal hledat krásu v lidské přírodě, odlehlých místech vhodných pro relax a poklidné procházky. Faerie byla a je stále jeho domovem, ovšem díky svému příteli teď poznává i jiný svět. To se teprve ovšem učí a vše je ještě před ním, doufá ale, že nakonec jej bude znát podobně dobře, jako svou rodnou říši. |
| Faceclaim | Font Demon (Jarred Blakiston) |
