Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 11. července 2024
Naposledy aktivní:
*Was ze své hobití skrýše vyrazil samozřejmě až poté, co slunce zašlo za obzor a město postupně zalila tma a s ní i přicházející večer. Jinou možnost ostatně ani neměl, takže se nemusel složitě rozhodovat. Navíc díky tomuto měl Tanoia více času na to, domyslet své plány, ať už to byly všelijaké šílenosti. Po těch letech ho už nakonec nerozhodí asi nic. Na druhou stranu nesmí toho malého všetečného féra podceňovat. Představivosti měl nakonec ten klučina téměř i na rozdávání.* /Ale nakonec díky tomuto s ním nikdy není nuda./ *Pomyslí si. Jakmile se dostane hromadnou dopravou k Central Parku, zavítá rovnou do náruče přírody, mimovolně přitom nasávajíce do plic nepotřebný kyslík. I po těch letech, co od proměny uběhlo, jej to neomrzelo. S rukama v kapsách kabátu pak postupuje dál. Přesto, že mu není zima, nemusí vypadat jako úplný blázen a přitahovat zbytečně pozornost. Proto má taky na sobě dlouhé černé džíny, stejnobarevný lehký svetr a první slušné boty, co vyhrabal z botníku. Moc dobře ale věděl, že až se ocitnou mimo lidskou civilizaci, ty boty si zuje a kabát taky odhodí na dobu neurčitou někde bokem.*
*Z domu odíde už pred západom slnka, nechávajúc svojho vytešeného čerodeja doma s jeho plánmi a nápadmi, ktoré sa rozhodol vyskúšať, než ich dom prechádza prerábkou a inováciou, len aby mohli začať so svojim vysnívaným projektom na čajovňu. A predsa len ho Lóni poslal so slovami: “Užite si to ako za starých čias, zlato.” A on to tak plánuje. Samozrejme, že do parku však vstúpi ešte za svetla. Bojí sa. Stále sa bojí ľudí, hlavne neznámych mužov, a stále sa obáva existovania v tme. No nechce byť na obtiaž, chce sa baviť a smiať sa, užívať si znova čas tak, ako predtým, než sa stalo viacero vecí. A s Wasom sa nevideli už tak dlho. Má mu čo povedať, má mu čo ukázať, má mu čo dať.* /Chýba mi. Tak rád ho objímem./ *Napadne mu, kráčajúc už pomerne vychladenou a trochu vyschnutou trávou, pretože začína zima, a zeleň sa stráca. Vyvoláva to v ňom spomienky na Faeriu, na Zimný dvor, na obdobie, keď sa s Lónim vyznali, dali sa dohromady a on môže toho chlapca bezpodmienečne milovať, za hranice a ďalej. Ale od vtedy sa veľa vecí zmenilo, no dúfa však, že ich priateľstvo s Wasom nie.* /Bude mojim najlepším priateľom navždy./ *Nadšene ako malé dieťa si poskočí na tráve s bosými nohami a vlneným pončom, ktoré má aspoň naoko pôsobiť ako zdroj tepla, aj keď mu nie je zima. Len čo dorazí, skryje sa za strom pri dohodnutom mieste, a vie síce, že Was je upír a pravdepodobne sa o jeho “útoku” dozvie skôr, než vôbec vykročí zo svojej skrýše, pokúsi sa o to. Vyčká teda na tmu, skrácujúc si čas pofajčievaním jointu, dostatočne ďaleko od chodníčka, aby nikto necítil a nevnímal, že tam vôbec je a má pri sebe takú látku ako drogu. Sleduje pri tom poloholé koruny červenkavých stromov a žltkastých lístkov, vdychuje čerstvý vzduch a snaží sa každú chvíľu upokojovať svoje nateraz na všetky strany rozlietané srdce, aby bol dnešný deň najlepší, ako len dokáže byť. Až keď sa zotmie a konečne začuje až príliš blízko vedľa seba nejaké pohyby, napriek upírskej nenápadnosti, akoby sa niekto dotkol konáru s lístím a to zašušťalo, akoby z neho práve vyletela sojka. Snaží sa pohybovať čo najtichšie, ale chce sa mu smiať, preto sa posledné kroky iba hodí na telo kučeravého Wasa a rozosmeje sa.* Bu. *Zvolá hravo a detsky, cítiac sa omnoho lepšie, keď už sú spolu.*
*Parkem postupuje dál klidným krokem, užívajíce si poklidnější části města, sic se svým dobrým sluchem slyšel i nějaké ty auta nedaleko, jak sviští na cestě. Nebo to byly autobusy? Těžko říct. Nakonec to pro něj není nyní tak důležité. Radši podle paměti jde blíž a blíž k místu, kde se tento večer měl s Tanoiou setkat.* /Jsem fakt zvědav, co vymyslí tentokrát./ *Neodpustí si hlásek v jeho hlavě. Rád by přitom férovi udělal radost, což vzhledem k zlepšeným smyslům je občas trochu oříšek. Přesto, když už tedy zaregistruje, jak někomu poblíž tluče srdce, a následně i ucítí na zádech něčí váhu, zavrávorá a nasadí co nejvíc zděšený hlas.* Lek! *Vydá ze sebe tiše, leč s důrazem. Poté se na nohy postaví pevněji, otočíce přitom hlavu lehce do strany, aby se mohl na féra aspoň nějak podívat.* Spokojený? *Nadhodí pak, zazubíce se na svého kamaráda. Rád ho po té době vidí a rozhodně je zvědav na to, co si pro něj tentokrát vymyslel.* Mám tě do Faerie nést na zádech, nebo ze mě slezeš? *Neodpustí si, nicméně kdyby fér fakt chtěl na jeho zádech zůstat, nedělá mu vůbec problém ho nést, jen by se musel chytit.*
*Pretočí očami.* Bolo mi jasné, že ma budeš počuť. Neboj sa. *Neušetrí si podpichovačnú, no pobavenú poznámku, a drcne do upíra jemne ramenom a jedným bokom, keď sa okolo neho pretočí, aby mohol stáť priamo pred ním. Natiahne obe dlane k jeho tvári, za líca ho stiahne k sebe a pobozká s veľkým “mua” na čelo.* Tak rád ťa vidím. *Radostne sa usmieva, chce sa mu pri tom tlesknúť o seba dlaňami, a skoro sa zatočí na mieste. Vezme pri tom muža za ruku.* Neboj, nenechám sa nosiť. *Rozhodne sa ešte reagovať, aj keď by sa nestalo prvýkrát, že by ho Was niekam niesol na chrbte či na rukách. Niekedy sa cíti ako dieťa, ktoré má už desiatky rokov tento milý upír na starosť. Pri tej myšlienke sa aj tak zazubí.* Tak poď, že prídeme načas. *Navrhne spokojne a stiahne svojho najlepšieho priateľa za ruku k dubu, ktorý ich má previesť do Faerie. Už je to tak dávno, čo takto boli spolu na nejakej oslave alebo tancovačke medzi vílami, cítili sa živí, zdraví a bez problémov, akoby neexistovalo na svete nič zlé, akoby neexistovala bolesť a strach. Nemôže sa preto prestať usmievať, napriek tomu, ako mu chýba Lóni. Zároveň si túto možnosť váži.* Ty mi zatiaľ povedz, ako sa ti darí s tvojim umením. Chcem ťa vidieť v galériách. *Zvolá a len čo to dokončí, naraz ich oboch stiahne do už otvoreného portálu, cez ktorý sa v sekunde stratia vo Faerii. Nie je to ďaleko od miesta, ktoré vybral na dnešnú slávnosť. Je to miesto, ktoré sa Wasovi zapáčilo už dávno predtým, aj keď sa krajina neustále mení a prispôsobuje a tvorí sa ako sen, podivne a nerovno, no isté miesta ostávajú neustále skoro podobné.* Keď ti poviem, zatvoríš oči, budem ťa viesť, dobre? Dúfam, že mi veríš. Že mi zveríš svoju existenciu. *Povie podivne mysteriózne, ale hravo, preto je jasné, že neplánuje nič zlomyseľné, to by ani nebolo súčasťou jeho hebkej a jemnej osobnosti, ktorá mu v živote zabezpečila už mnohé a mnohé podivne zvláštne situácie. Poskakuje vedľa svojho priateľa a cíti sa v bezpečí, keď je mimo civilského sveta, kde ho napadli, a je zas doma, zosilnený a slobodný a… férsky.*
*Pobaveně se uchechtne na tu poznámku a nakloní hlavu do strany, aby na féra viděl. To už se však Tanoia odtáhne a postaví se před něj. Tak se usměje přímo na něj a překvapeně zamrká, jakmile je stažen níže a dostane pusu na čelo. Opět se pobaveně uchechtne lehce vrtíce nad ním hlavou, až mu to tedy fér svolí.* Jojo, taky tě rád vidím. *Přikývne oplatíce mladíkovi stejný nadšený úsměv. Nakonec ho přece taky rád vidí, což i řekl.* Ale víš, že bych s tím neměl problém...a že by to ani nebylo poprvé. *Podotkne pak. Navíc od čeho měl taky tu sílu, ne? Když už nesl sochy do galerií, předstírajíce přitom, jak těžké jsou, proč by zrovna toto měl být problém. Nicméně Tanoiu nijak nepřemlouvá.* Vždyť už jdu. *Protočí v tom momentě panenky, není však podrážděný. Proč by taky byl? Stisk ruky férovi hned proto oplatí a následuje ho rovnou k portálu do Faerie, do níž měli oba namířeno. Už tam nějaký ten pátek nebyl, naposledy možná v tom labyrintu, pokud se tedy nemýlil.*/Pravděpodobně...to už je doba. Ten čas fakt utíká jako voda./ *Pomyslí si. Než pak stačí odpovědět, je stažen rovnou do portálu. Lehce se tedy oklepe.* Je možné, že jsem si stále nezvykl? *Nadhodí přitom. Hned se ale vrátí k tomu, co mu Tanoia řekl.* Nedávno jsem dokončil jednu sérii a už se jen domlouvám, kdy ji budu moct převézt. *Sdělí férovi. Je z toho nadšen, nicméně trochu se bojí, že to opět nebude mít úspěch i přes tu haldu snažení.* A co ta socha, co jsem ti dal k narozkám? *Optá se a zvědavě se rozhlédne po okolí. Na následující slova hned kývne.* Věřím a svěřím. *Zazubí se. Nehledě na zvěsti o vílách..Tanoiovi věřil a věděl, že to není chyba. Tento mladík je prostě jiný.* /Ale jen v dobrém./ *Ozve se hlásek v jeho hlavě, když se na Tanoiu mimovolně podívá, jak tam vedle něj tak poskakuje. Pobaveně přitom zavrtí hlavou.*
*Pokrúti hlavou.* Dlho si tu nebol. Odvykol si si, pravdepodobne. No, pokojne ťa do Faerie stiahnem aj každý deň, ak budeš chcieť. *Zazubí sa spokojne, len čo sa zorientuje v prostredí a vyberie sa známym, až príliš známym smerom. Obzerá sa naokolo, akoby to tam nepoznal, ohúrený a potešený domovskou prírodou, i čerstvým, nepošponeným vzduchom, preto sa aj zhlboka nadýchne, láskavo sledujúc stromy, ku ktorým sa priblížili, a vstúpili medzi ne.* Neprezraď sa, že máš silu za niekoľkých chlapov, dobre? Každopádne, prajem si pozvánku na vernisáž, budem tvoj podporca v prvej línii. *Zazubí sa spokojne, a len čo padne jeho pohľad na muža vedľa seba, zjemnie a sklopí pohľad. Je si istý, že Was len pri prvom pohľade na neho bude vedieť, že mu chce niečo povedať, že sú veci, o ktorých jeho upírsky priateľ nevie, a mal by, pretože mu možno poradí čo najlepšie, a on sa zas bude cítiť o trošku ľahší, napriek tomu, koľko z jeho bremena na sebe nosí aj jeho milovaný Lóni. A to, ako pozná Wasa, že Was ho pozná skoro najlepšie, ho donúti radšej sa teraz netrápiť, a spraviť čo najlepšie prekvapenie.* Tak, teraz zatvor oči. *Prikáže jemne, keď sa v jeho obzore objaví prvý strom s farebnou bavlnenou stužkou uviazanou okolo jedného konára. Na sekundu sa zasekne, vezme ho za ruku, a začne ho ťahať hlbšie a hlbšie do lesa, usmievajúc sa pri tom na čoraz väčší počet farebných stužiek, kývajúcich sa v jemnom chladivom vánku, ktorý však ani jednému z nich vôbec nemusí vadiť.* Ale nepozeraj sa! Nepodvádzaj! *Ešte zdôrazní, a len čo sú na mieste, zasekne upíra vedľa seba dotykom dlane na jeho pleci.* Tak… môžeš. *Zvolá, povyskočí si na mieste a v otočke stiahne z najbližšieho stromu zavesený fialovo-modrý veniec, kvitnúci kvôli jeho mágii priamo na Wasovej hlave, len čo ho na ňu položí.* Všetko najlepšie. *Zakričí, štopne do neho, aby upír vletel do stredu čistinky, posiatej trblietavým práškom, okolo neho sa zhŕknu doteraz akoby neexistujúce víly, držiace sa za ruku, a začnú jemnými, melodickými hlasmi, podivne snovými, spievať a hrať pieseň, ktorú Wasovi sám Tanoia napísal ako jeden z darov, zatiaľ čo on sám nechá malé kvietky vyrastať na mužových dlaniach.* Dal si mi kúsok zo svojho talentu, ja ti dám zas ten svoj. *Prenesie, len čo sa dostane do stredu tancovačky k svojmu kamarátovi, schmatne ho za ruky a začne sa s ním v rytme tanca vykrúcať a smiať.*
*Lehce kývne.* To by dávalo smysl. *Přitaká. Bylo by to to nejvíc smysluplné a zároveň i pravděpodobné vysvětlení. Když člověk dlouho něco nedělá, odvykne si snadno. A co teprve u upírů, když pro ně ten čas utíká ještě rychleji?* /Přesně tak, to bude ono./ *Potvrdí si pro sebe ještě v hlavě, postupujíce dál přírodou s Tanoiou po svém boku. Už začal cítit to nutkání si vyzout boty a odhodit kabát tu tam. Ještě ovšem počká.* Neboooj, neprozradím. *Odmávne volnou rukou. Tón jako by naznačoval, že se mu to jednou málem povedlo, hned ale změní zpět v milý.* Jistě, pošlu pozvánku tobě i tvému drahému. *Mrkne na féra. Nesměl přece zapomenout i na toho rozkošného čaroděje, s nímž fér chodil. Jen tedy doufal, že i jej aspoň trochu sochy zajímaly. Aby pak v té galerii spíš netrpěl. Nakonec Lóniho zas tolik nezná.* /Třeba mě Tanoia jeden den s ním víc seznámí./ *Pomyslí si. Stále mu přitom v obličeji pohrává jemný úsměv.* Dobře, zavírám a budu ti jen a jen vděčný, když se během cesty ani jednou nesrazím se stromem, by ho to chudáka bolelo. *Dovolí si vypustit ze sebe přidávajíce k tomu i jemný úšklebek, než si následně tedy oči zavře a nechá se vést. Věří přitom, že tuto jeho poznámku pochopil Tanoia jako srandu, nikoliv jako nějaký útok. Sám doufal, že to ani tak útočně neznělo, občas mu přece slova utečou špatným směrem.* Nepodvádím a nehulákej..jak jsem tě to jen vychoval. *Zamlaská se zavřenýma očima a pobaveně se uchechtne. Už jen čeká na pokyn k tomu, aby svá kukadla mohl otevřít. A když tak konečně učiní, ucítí, jak mu fér nasazuje kvetoucí věnec na hlavu a pošťuchuje jej s popřáním rovnou do středu dění, aneb hájku, odkud vykouknou i další bytosti. Was se fascinovaně otočil kolem své osy pozorujíce, co se dělo kolem něj. V bytostech poznával něco, jako víly, pokud by to tak tedy mohl říct.* Páni. *Poví o to fascinovaněji, když mu začnou růst kvítky i na dlaních. Jako by něco takového viděl úplně poprvé.* Tohle očividně nikdy neomrzí. *Zazubí se na féra ještě, než s ním začne tančit.* Je to nádhera. *Mrkne na féra v odpovědi na předchozí slova. Nato se začne dál zabývat tancem, než i on propukne v smích.* Tak myslím, že teď nepodáváme nejlepší taneční výkon..co by nám jen na toto řekla učitelka tance?
*Zasmeje sa na tom hlúpom vtipe o narazení do stromu, pretože je podľa jeho gusta, a sám vždy rád spomenie, že humor bol jeden z dôvodov, prečo sa títo dvaja vôbec skamarátili. Spokojne teda obmotá svoje prsty okolo zápästia svojho priateľa a hrdo, skoro až s úctou, vedie oslávencaa k miestu jeho oslavy.* Nehulákam. *Povie ako zranené šteňa, nakrčí pri tom mrzuto obočie, ale to hneď vymení úsmev.* A vidíš, ako víla nemôžem klamať. *Zazubí sa, aj keď ho poza zatvorené viečka nemôže Was vidieť, aby pochopil, že vtipkuje a naťahuje ho. Už si na to totiž ale obaja zvykli, takže to nie je problém.* A až tak starší nie si… na našu dĺžku života. *Zamumle ešte, podpichujúc hravo a detinsky upíra, ktorý vstupuje do stredu diania, a tak mu povolí otvoriť oči. Postupuje ďalej s ním, usmiaty, hýbajúc sa do rytmu, vediac, že sa konečne znova uvoľní a jeho myseľ sa stratí v okolí, aj keď chce Wasovi povedať to všetko, čo sa stalo, pretože on… jemu verí. Was bol prvou osobou, ktorej sa dokázal otvoriť natoľko, až mohol konečne o niekom povedať, že ho naozaj pozná. A aj keď je, hlavne o jednej veci, ťažké hovoriť, cíti už teraz v hrudi tie dvierka, čo sa v prítomnosti jeho najlepšieho priateľa otvárajú, aby sa znova spojili ako spriaznení priatelia. Ale zároveň mu nechce pokaziť narodeniny, preto sa iba zasmeje a ťukne muža do líca, než sa okolo neho otočí a ďobne ho do končeka nosa.* Vidíš, život je prosto tak krásny, keď ho živíš krásnymi spomienkami. *Zvolá a ihneď na to sa pridá do spevu, počujúc ho viac, než ostatných, aby bolo Wasovi nadmieru jasné, že je to pieseň od Tanoiu pre neho, ktorú špeciálne napísal a mohol mu darovať takto, v tomto zbornom znení. Zubí sa a smeje.* Ja som fér, ja viem tancovať, to ty si ako drevo z vlastnej rakvy. *Zachuchúňa sa ako malý, pri ďalej otočke okolo tela svojho kamaráta mu do kvetmi obrastených dlaní vloží hebké vrecúško zelenej farby s perleťovým fialovým odleskom, odrážajúc sa od neho poletujúce farebné svetielka. Pôsobí to, akoby vrecúško horelo akvarelom.* Pre radosť. Pre potešenie. Neboj, viem, čo si zač, o nič sa nemusíš starať. *Zašušká mu poza chrbát do uška, naznačujúc na obsah balíčka. Že sú to, samozrejme, drogy, vytvorené tak, aby mali efekt na upíra, aby ich prijal a užil si v plných dúškoch - pracoval na tom malom vrecúšku hádam mesiac, než ho konečne dokončil s efektom, aký hľadal.* Mám pre teba potom ešte jedno prekvapenie. Alebo teda, vlastne dve. Nebudem ti teraz kaziť náladu ničím, čo by ťa rozhodilo, no vedz, že si mi jednou z najbližších osôb. Tých nie je veľa. Dlho sme sa nevideli, ale verím ti svojim životom, a tak dúfam, že čoskoro sa budeme môcť pozhovárať otvorene a bez obmedzení. Dobre? *Vyhŕkne zo seba ako lávovú sprchu, zastaviac sa pred jeho kamarátom, aby na seba videli, kde ho môže držať, a aj keď je v jeho hlase na sekundu cítiť bolesť, strach, akoby sa tým chcel uistiť, že aj Was to tak má, akoby mu tým ďakoval za svoj život, jeho tvár sa znova zlomí v úškrn.* Všetko najlepšie ti prajem. *Zvolá, vtedy sa kruh roztvorí, ukážu sa tak stoly plné upírskeho a férskeho jedla - džbány a kalichy, malé dezerty, ovocie a niečo, čo pripomína listy. Zo stromov sa spustia trsy zelene, akoby vytvárali okolo čistiny nepreniknuteľnú stenu, a nakoniec, o jeden stôl je opretý obraz, ktorý Tanoia, pomimo drog a ďalších problémov maľoval už od minulých Wasovych narodenín, aby mohol mať upíár doma uchovanú krásnu Faeriu, ako ju vidí jeden z férov sám. A zdá sa, z rôznych uhlov, akoby sa menila, skoro ako skutočná férska krajina navôkol nich.*
*Poznámku ohledně narážení do stromů a jak je to musí určitě hodně bolet si prostě odpustit nemohl, nehledě na to, jak moc pitomý vtip to mohl být a pravděpodobně i byl. Ale i tak, Tanoia se zasmál, čímž způsobil to, že se Wasův úsměv o to víc rozšířil. Byl rád, že féra má. Aspoň někdo je ochotný snášet jeho vtipy a suchý humor mnohdy i bez jakýchkoliv zábran.* Pravda. *Uzná férovy slova. Nakonec neměl ani proč by je uznat nemohl. Součástí podsvěta už nějakou dobu je, takže tento fakt o vílách se už stihl dozvědět, právě díky svému momentálnímu průvodci a nejlepšímu příteli. O to víc, proč v mladíka vkládat důvěru, i když se to ostatním podsvěťanům může zdát nepochopitelné.* Nejsem, ale mladší už nebudu..naštěstí má krása budiž zachována. Snad se budou i emoce držet dlouho. *Oplatí poznámku, přičemž se na Tanoiu zazubí, tedy aspoň si to myslí. Vzhledem k tomu, že má zavřené oči, musí Tanoiovu pozici odhadnout naslepo podle zvuku. Těžko říct, zda se mu to povedlo. V každém případě jakmile může, otevře své kukadla a nedlouho nato se už fascinovaně rozhlíží uprostřed hájku dávajíce najevo svoji radost. Pobaveně se i uchechtne, když se fér otočí a poklepe mu na nos.* Ano, to je...máš pravdu. *Souhlasí a přikyvuje. Vnímá dění a ten nádherný zpěv doplňující zvuky nočního lesa. Ta atmosféra jej těšila a celková myšlenka celé oslavy? Ta ho hřála u nefunkčního srdíčka. Tomu ostatně i dopomohlo to, jak se rozzpíval postupně i samotný Tanoia. Daruje mu tedy šťastný úsměv, doplněný hned poté o pobavené uchechtnutí.* Ty...z rakve jsem vylezl už nějaký ten pátek zpátky! *Vrátí mu. Uchechtne se další otočce a pak mrkne na váček, který od Tana dostal. Ten nakonec strčí s poděkováním do kapsy kabátu, který si hned poté svleče.* Dáme si pak. *Mrkne na féra po jeho slovech. Stále dodržujíce rytmus ucouvne z hájku, aby mohl kabát kabát položit ke stromu. Rovnou k němu dá i boty s ponožkami a až poté se vrátí zpět za Tanoiou, který na něj zrovna vybalí jeden delší monolog. Úsměv mu ovšem při něm lehce začne pohasínat. Dokonce v jednom momentě pozvedne obočí v otázce. Chtěl Tanoiovi ovšem být především podporou, proto taky kývne na jeho slova a opět nadhodí další úsměv, tentokrát i více povzbudivější.* Dobře, kdykoliv se na to budeš cítit. *Ujistí ho se sebejistým tónem v hlase. Chce mu naznačit, že věří osobě, která je ochotná si jej vždy vyslechnout, stejně jako Tanoia rád poslouchá jeho. Nezústane ovšem u té vážnosti dlouho, neboť se najednou po dalším popřání zjeví stoly s občerstvením společně s jedním obrazem, na němž Wasův pohled hned utkví.* Páni. *Nezmůže se opět na nic víc.* Je nádherný.
*Uchechtne sa nad poznámkou, ktorou sám seba Was okorunuje.* Ešte že máš aj krásnych kamarátov. *Zazubí sa, akoby tým chcel poukázať na seba, aj keď je poznámka mierená všeobecne. O sebe samom priamo to povedať nevie. Je šťastný, keď vidí, ako Wasova tvár žiari radosťou, mohol by teraz nahradiť slnko na nebi, napriek tomu, že jeho bledá pokožka by mohla akurát tak hrať mesiac a hviezdy. Snaží sa vytancovať svojho upírskeho priateľa už hneď od začiatku, než sa pustí do ukážky ďalšieho darčeka, ktorý je síce trošku väčší, ale nenaberá na väčšej dôležitosti než to, čo už mu daroval, alebo slová, ktoré mu vyslovil. Znova sa na svojho kamaráta hodí a vybozká ho na oboch lícach, akoby to nemalo znamenať nič viac, iba vyjadrenie jeho súdržnosti a priateľskej lásky. Cíti, ako ho to hreje pri srdci.* Pracoval som na ňom celkom dlho, ale… dúfam, že odráža pocit, ako vnímaš Faeriu aj ty. *Prenesie, uložiac svoju ruku na Wasovo rameno, no zároveň s ním vykročí ku stolom, pretože mu za celý deň, keď nič nejedol, poriadne vyhládlo. Natiahne sa preto po jeden koláčik, ktorý podá upírovi vedľa seba, pre seba si vezme zase niečo z iného tanierika, ťukne týmito zákuskami o seba, akoby si pripíjali, a celý ten kúsok si napučí do úst, žmurknúc na Wasa. Aj tak sa k nemu nakloní, a síce má plné ústa, jeho hlas a tvár trochu naberú na vážnosti, keď sa ešte ozve, aby sa vyjadril k svojmu predchádzajúcemu monológu.* Poviem ti o tom, len čo toto skončí. Sľubujem. *Zahákne malíčkom o ten Wasov, akoby tým chcel ten sľub aj potvrdiť, a ihneď sa otočí na päte, ako sŕňa poskakujúc rovno medzi tancujúce osoby, akoby tým chcel Wasovi ukázať, že mu tým prenecháva voľnosť nad pohybom, a môže si konečne užiť oslavu narodenín bez toho, aby ho ťahal za ručičku. To spraví až potom, keď bude mať chuť dať si niečo z malej zabalenej drogovej radosti, čo dal Wasovi medzi darčekmi. Vtedy ho stiahne bokom, teraz je čas na to opíjať sa hudbou, jedlom, tancom, svetielkami a vôňami, čo ich obklopujú ako večne trvajúci opar kvetinových lúk, zmiešaný s hmlou.*
Bez toho by to přece nebylo ono. Kamarádím se jen s krásnýma lidma..teda bytostma? *Mrkne na féra, načež se uchechtne, než se odevzdá té vzkvétající radosti. Troufá si říct, že kvete podobně, jako rostliny kolem a i na jeho hlavě či ty předtím, co se mu zjevily v dlaních. Tolik snahy musel fér do této oslavy dát a nyní mohl spokojeně sklízet ovoce, protože se mu to vážně povedlo, což mu dával Was viditelně najevo. A u Tanoiy to očividně muselo být stejně, když se na něj opět hodil a věnoval mu pusu na obě líce. Was se nad tímto pobaveně uchechtne, ale aby mu taky vyjádřil náklonost, rozhodne se Tanoiovi pro změnu dát pusu na čelo, podobně jako to udělal předtím i samotný fér. Lehce se nato odtáhne a přikývne, dávajíce najevo svůj souhlas.* Povedl se ti, opravdu ses do mě vžil. *Pochválí svého kamaráda i slovně, ačkoliv věřil, že by to šlo i bez verbální komunikace. Třeba takovým úsměvem, který mu upír následně věnuje, než si mlsně olízne rty a po ťuknutí zákusků o sebe si ten svůj s chutí sní. Je na čase oslavit své narozeniny naplno. Přesto, ještě trochu vážnosti na moment nabere.* Dobře. *Kývne na slova féra, stvrzujíce slova malíčkovým slibem. Po tomto vážnost zmizí a on si jen užívá oslavy, kterou mu jeho kamarád připravil. Zpět do New Yorku se přitom vrátil až po nějakém tom kratším pobytu ve Faerii s Tanem a případně i Lónim.*
Mám ťa rád. *Vyjadrí mu otvorene a úprimne. Cíti sa skoro ako kráľ, keď si uvedomí, že dokázal takto potešiť niekoho tak často melancholického či uzavretého - takým sa predsa len stál aj on sám už definitívne, čo je ďalší dôvod k tomu, aby sa mohol viac uvoľniť a osláviť tento večer. Nebál sa. Prišiel. Prišiel za Wasom, prišiel do parku sám a bez pomoci, vstúpil do Faerie, a tu veci idú presne tak, ako si ich predstavoval, možno ešte lepšie. Jeho kamarát, jeho najlepší priateľ, sa zdá byť veselý a usmievavý ako trblietavá hviezdička a to ho teší.* /Lóni, vyšlo to. Vyšlo to./ *Nadšene pošle svoje rozlietané, radostné myšlienky svojmu milovanému čarodejovi, zatiaľ čo tancuje pri boku oslávenca. Aj koláčiky vyšli, ako v to dúfal, pitia a jedla je predsa len v celom priestore na rozdávanie, a pravdepodobne ho rozdá každému, kto sa sem zatúla, rozhodne si užiť večer, uvoľní sa, zahrá si na detskú či slobodnú strunu svojho srdca. Niekoľkokrát ten večer vyhľadá svojho kamaráta, ktorý sa však baví aj s inými, prikradá sa k ich konverzáciám, priveľa tancuje, čaká na Lóniho, ktorý sa zjaví niekedy v strede oslavy, aj keď vlastne nevie, koľko času prešlo, čo boli s Wasom preč z New Yorku a civilského sveta. Rozhodne sa teda vziať dve svoje najbližšie osoby pomimo, užiť si s nimi nadnesenosť a polychromatickosť snových halucinácií, do ktorých sa ponoria. Celá oslava tak dopadne výborne, čo ho zohreje na srdci tak veľmi, až sa mu chce niekoľkokrát zaplakať, no neurobí to. Nakoniec všetci traja skončia v jeho férskom dome, obklopení drevom, bavlnou, krásou prírody a blahodárnym oddychom.*
*Bella měla dneska volno, večer ji čekal úplněk, už s prvním šerem by měla zmizet do Praetoru, ale zatím bylo brzké ráno a ona si byla ještě zaběhat, aby uvolnila tlak na spáncích. Její tělo samo tušilo, že dnes ji čeká proměna ať už chce či nikoliv. Kroky ji tak dostanou k zoologické zahradě, zatímco se mírně zadýchaně zastaví. Nemohla spát už před úsvitem, doběhla sem z Queens a nyní se začne protahovat, než se zoologická zahrada otevře. Na sobě měla zateplené legíny, termo triko s dlouhým rukávem s výřezem pro palec a na tom tenkou běžeckou bundu a na nohou od obvyklých kanad tenisky uzpůsobené pro sport. Cop se jí ještě pohupoval lehce z běhu a taky tím, jak si protahovala svaly, aby neztuhly, zatímco pohledem zkoumala čas, kdy se otevře s lehce nakloněnou hlavou. A když se tak stane, tak zamíří k pokladně, zaplatí si lístek a vkročí do zoo, aby přišla na jiné myšlenky a snad zahlédla známou tvář, když se začne potulovat okolo výběhů.*
*Posledný týždeň je v jednom kole. Má pocit, že sa vobec nezastavil a to je na jednu stranu dobré, vzhľadom na financie, ale po stránke druhej nemá čas na nič ostatné. Z práce pride vyčerpaný a doma lahne ani ho nehne. TAk strašne by potreboval nejaké rozptýlenie, len aby nachvíľku zabudol na celý ten zhon. Chápe že Vianoce sa blížia, ale maŤ tu ovešanú Zoo už od polovice novembra vianočnými svetielkami mu príde trošku skoro.* NA druhú stranu, keď sa tu z toho rebríku zrútim, a niečo si spravím, pracovný uraz mi aspoň zaručí menší oddych. *Povie kolegovy čo stojí pod ním a drží mu štafle aby sa nezrútil do tej bujnej vegetácie pod ním. Ten sa len zasmeje a pokrúti hlavou.* Som si istý, že by sa z toho nejako vykrútili. Preto sme tu dvaja. AK spadneš povedia, že som ťa zhodil a budem ti musieť platiť lekára. Radšej si dávaj pozor a nevymýšlaj. *Debatujú o on sa naŤahuje k ďalšej vetvy aby tam nejako obmotal milión kilometrov svetielok.*
*Bellinu pozornost zachytily hlasy a jeden z nich povědomý, ale na takovou dálku, kam sahal vlkodlačí sluch, si netroufla s jistotou hádat, že jde skutečně o Bena. Zamíří tím směrem, aby se ujistila a svého známého mohla alespoň pozdravit, což také udělá, když se ujistí, že skutečně jde o Bena.* Zdravím, koukám vánoční šílenství s předčasem už stačilo dorazit v plné parádě. *Ušklíbne se a sleduje světelný řetěz a místa, kam již světýlka pověsili.* Dobrý den. *Pozdraví i jeho neznámého kolegu a vykřesá na rtech zdvořilý úsměv, zatímco si ruce vrazí do kapes a pozoruje jejich počínání.*
Prosím ťa, ja by som to dal na súd a prisahal by som že si s tým nič nemal. *Pokračuje ďalej v rozhovore, keď sa mu do uší dostane známy hlas. Cez rameno zazrie dole pod seba a vedla kolegu zazrie Bell.* Jééé, čau Bell. *Zlezie dole po rebríku a poklepe kolegu po ramene.* Dáme chvíľku pauzu? * Spýta sa ho, aj keď na odpoveď nečaká. Dnes je tu len do obeda a teraz keď je tu Bell, má aspoňdvovod sa trochu poflakovať.* Tak ako... *Rýchle prebehne jej oblečenie a snaží sa odhadnúť čo si pod tým predstaviť.* Dnes máš volno? Alebo tu náhodou niekto nahlásil obťažovanie seniorkou? *POloží si ruku na srdce a zahlási.* Prisahám, že ja som to nebol. Ziadne obťažovanie sa za posledné dni neudialy... *ZAčne sa smiať a nenápadne ju vedie ku kaviarni s terasou.*
*Zamává civilovi konečky prstů a nadzvedne obočí.* Tomu říkám pracovní morálka. *Ušklíbne se, ale poodejde spolu s ním ke kavárně s tichým smíchem.* Jen aby, to abych tě trochu prošetřila, zda jsi skutečně nevinný. *Mrkne na něj pobaveně, ale pak se nakloní blíže.* Tak nějak si ale nemyslím, že by jsi vůbec někoho obtěžovat dokázal. Navíc seniorku? Já měla zato, že jsi na mladší! *Zasměje se a když už se ocitnou u kavárny, tak se na něj zadívá s pozvednutým obočím.* Dáš si kávu? *Nabídne, neb sama by si dala nechutně přeslazené pražené kafe.*
Tak práca chvatná, málo platná. Človek si potrebuje aj trochu oddýchnuť aby jeho práca stala za obdiv. /Alebo sa musí prespať aby videl že ju nerobí na prd./ Nooo... To by asi záležalo ako do minulosti by si šla. Ale inak som ako anjel. *Usmeje sa ako slaďúšik.* Aj keď je pravda že i Lucfer bol anjel, a ako dopadol. *Zamysli sa nahlas.* Počkať počkať... Mňa tu obťažujú azijské babičky aby sa so mnou vyfotili, nie ja ich. *Pozerá na ňu šokovane a pritom potlačuje úsmev.* Zas na druhú stranu, skúsená staršia žena nikdy nie je na škodu. Vieš, ak si mladý a hlúpi, čokoľvek tá vie naučiť. *Nechá ju nech sa usadia v nútri.* Pozívam. Čo si dáš? Budeš to mať so zľavou. /Respektíve ja so zľavou, ty zadarmo./ *Zavolá menom na čašníka a sám si objedná bylinkový čaj, zatiaľ čo čaká na jej prianie.*
A jéje, raději to asi nechci vědět. *Zazubí se, ale potom se přímo rozesměje.* Tak až taková atrakce jsi? Abych tě neobtěžovala ještě já. *Mrkne na něj pobaveně, ale větší dvojsmysl, než jaký to už byl z toho raději nedělá a nechá to takto kontextově k těm babičkám.* No to možná ano, u chlapů je to dost podobný, ale na druhou stranu, starší ženy bývaly ještě docela puritánky. *Zasměje se.* A o kolik starší se bavíme? *Popíchne jej a nadzvedne obočí.* Pak bych ti dlužila pozvání já. *Nakloní hlavu na stranu a potom pohledem proletí nabídku.* Černou praženou kávu...a vezmu si k ní asi...sedm cukrů. *Nevinně se ušklíbne, že tak ráda a tak moc mrví dle někoho dobrou kávu.*
Skor by som sa asi hanbil než, že som robil niečo zlé. *Smeje sa zas a len krúti hlavou.* JAsné, ja som tu najlepšou atrakciou v celej zoo. *Nedokáže si odpustiť a len si ďalej robi srandu na svoj účet.* Ale... žeby si sa chcela pridaŤ k tým tisíckam turistiek asijského povodu, ktoré tak radi všetko fotia? Nemyslel som si, že si ten typ čo si len tak robí do mobilu fotky. *Doberá si ju.* TAk to si sa asi stretla s nesprávnymy staršími ženami. *žmurkne na ňu a pokračuje v odľahčenej konverzácii. Svoju uniformu si trochu opráši lež vojdu do kaviarne a len sa potmehútsky usmeje.* Myslím, že je slušne sa žien nepýtať na vek. A hlavne tých, ktoré sa snažia posobiť mladšie a hladajú si preto mladších partnerov. *Nikdy sa žiadnej ženy nepýtal na vek a rozhodne to nikdy ani nebolo to čo ho zaujíma. AK tam bola chémia, ktorá ho k nej lákala nemal otázky.* RIadim sa heslo, kým neskúsiš nezistíš. *Mávne rukou.* Si odprostená od tohoto dlhu. Vážne, čo to ľudia majú s tým, že ak ich niekto pozve tak to musia nejako vrátiť. Pozvanie je bez vypočítavej potreby čakaŤ niečo za to... *Pri jej objednávke nič nenamieta a už len čaká kedy im prinesú to na čo majú chuť.* Tak čo ťa sem privádza? Rozhodla si sa pokochať miestnou faunou?
To bych si měla ověřit sama, až předvedeš, co máš v repertoáru, že jsi tak zaujal asijské babky. *Ušklíbne se škádlivě a rozpustile na něj mrkne, zatímco jí cukají koutky do pobaveného úsměvu, ne-li rovnou smíchu.* Nikdy nevíš. Budu ta nejlepší z nich. *Zazubí se a pak se ušklíbne.* No, alespoň neměly šanci na mě vytáhnout pantofle. *Uchechtne se a pak nadzvedne obočí.* Tak to jsi docela velký slušňák. U policie by ti to ale neprošlo. Tam je věk jedna ze základních otázek. *Zasměje se.* Nevěřil bys, jak často kolegové jezdí na výjezdy pijících mladistvých, kteří někdy kecají o věku a dělají se mladší a nebo fakt nemají jednadvacet a pijí. *Nakrčí nos, ne, že by ona sama neměla alkohol před legální hranicí, kdy mohla začít pít.* No, zůstanu u starších mužů a ženy si zatím nechám ujít. Kdo ví, třeba někdy budu chtít zkusit něco nového. *Pokroutí pobaveně hlavou nad touto debatou, která se od asijských babiček dostala k posteli.* Takto to nefunguje...je to moje osobní preference. A aspoň máš jistotu, že tě postím opět mou úchvatnou společností. *Naoko vážně gestem zahrne sebe sama od hlavy směrem ke špičkám běžeckých bot, než se rozesměje, ale pak se zklidní, aby mohl objednat a poukáže na jeden stůl v rohu, kde by měla výhled na celý podnik i hlavní vstup.* Dnešek je trochu napjatý a ještě bude. Byla jsem upustit páru, než přijde náročný večer a zaběhat si. *Pokrčí s pousmátím rameny.* Tebe se hádám ptát na přítomnost zde nemusím. Ale říkala jsem si, zda tě tu potkám. *Mrkne na něj a složí si ruce před sebou na stole a proplete si prsty.* Tak, co nového se o tobě dozvím dnes, tanečníku? *Nakloní pobaveně hlavu do strany a nevinně se zadívá vzhůru a poté zpět na něj.*
Tak po dlhej dobe vidia pekného mladého hocha, čo ich nasmeruje a však to poznáš, aziati na dovolenke. Musia maŤ snímok i bilbordu v centre. * POkrúti hlavou a snaží sa zatlačiŤ smiech niekam do úzadia.* Úplne si ťa viem predstaviŤ medzi tými babičkami. *Smeje sa jej a nevie sa tej predstavy zbaviť. Vidí ju medzi nimi ako pani učiteľku medzi školkarmi ako im hovorí, že sa majú držaŤ pokope a nestraťiť sa.* Hele, máma mi to vtĺkala do hlavy celé detstvo. Všetky tie slušne veci o etikete a ďalších blbostiach čo je dobré dodržiavať zo slušnosti. Niektoré mi prídu blbé niektoré ale dodržiavam. /Z úcty k nej./ No hej, ale ja nie som poliš. Nemusím nikoho spovedať pred tým než ho niekam pozvem. Vek je len číslo a poznať ho nič nemení na tom ako sa s danou osobou cítiš. Či si spravíš kamoša z podivína čo hulí trávu už od vojny vo vietname, alebo to bude holka z nechtového štúdia, čo si privyrába popri škole... je to proste jedno. Ide o tie vybrácie čo ti ten človek prináša do života. /Bóže, ty si ale filozof./* Pretočí nad sebou v hlave oči. AL enepomože si. proste to tak je.* No, kým neskúsiš nezistíš či sa ti to zamlúva alebo nie. Z vlastnej skúsenosti viem, že ženy sú vždy dobrá voľba. *Vobec sa však nepozastavuje nad tým že by mala nejaký záujem o ženy.* NA to nemusíš mať dovod dlhu. Proste mi napíš na mobil a sa ozvem. *Nechá si priniesť čaj a trochu si upije, nech si zahreje telo. * /Hmm, medovka./ V práci to máš asi naáročné, keď si sa rozhodla ísŤ upustiŤ paru do zoo. Ako v posledné dni je to tu dosŤ napaté. CHcú to tu mať tip top, takže sme tu aj niekolko hodín po zatváračke, čo je normálne ale už je to na mozog, takže som rád, že mám dovod si trochu vziať volno. AJ keĎ som stále v práci. *V podstate jej práve poďakoval, že sa tu ukázala.* TAkže je toho veľa v skratke. *Usmeje sa.*
Bože jen to ne. *Rozesměje se nad tou představou.* Umíš si představit kolik pantoflí by po mě letělo? *Dodá mezi smíchem a potom pokýve hlavou.* Nám to vtloukala máma pantoflem, ale chápu. Nikdy jsem na to ale nebyla, dokud se mi nechce. *Pokrčí lhostejně rameny. Byla divoká duše předurčena očividně k tomu být vlk odmala. Pamatovala si, co chtěla, i když měla k někomu úctu, ne vždy se podle ní chovala a byla celkově taková proměnlivá karta, jako žolík. Sama někdy nevěděla, kdy jí rupnou nervy a okolo úplňku o to spíš.* Tím mi napovídáš, abych si te vyzpovívadala jen tak pro jistotu? *Nadzvedne jedno obočí pobaveně a pokroutí hlavou.* Já to někdy chápu, ale jako polda tyhle věci nemohu nechat být, pak bych měla po kariéře nebo byla křivej polda, čeho by mohli zneužít proti mě ti fakt zlí, jestli chápeš. A tohle byl můj sen, takže ať je to sebevíc nevinné, se snahou uživit klidně rodinu, nemohu to přehlížet. *Nadhodí, ale omluvný tón v jejích slovech není, i když naráží na tu paní z obchodu, kterou při jejich prvním setkání zatkla za trávu na pracovišti, kterou ani neměla na předpis. Ušklíbne se nad změnou tématu.* Zatím mě to nijak neláká ani nemám tu potřebu. Ženský kolektiv mě spíše unavuje, vím jaké umí být mé sestry a ty mi v životě bohatě a stačí. *Nakrčí nos, když si vybaví jejich chování.* Popravdě poznat tě, už nám plánují svatbu, první, druhé i třetí dítě, každé jedno rande i to, kdy budeme mít sex. *Odfrkne si.* A taky jsou horší jak babky, co si hrají na kamery. Z každé blbosti si vyvodí hned závěr. Známého příbuzná čekala dítě a my jí na vánoce kupovali nějaké dárky pro to mimčo a myslím to tenkrát byla švagrová mojí sestry, kdo nás vyfotila a matka i všechny sestry se na nás slétly jako supi na mršinu a mysleli si, že nám to ujelo a jsem těhotná. Fakt příšerná konverzace. *Pokroutí nad tím hlavou, ačkoliv si na to vzpomněla, tak ani netušila, s kým to tenkrát v tom obchodě byla, jen věděla poté, co byla s Tab ve stejném obchodě, jak se jí vybavila část té vzpomínky bez toho aktéra, co tam s ní byl a že o její těhotenství určitě nešlo a ani sester, jedné z nich jen provokativně koupila dudlík za její kecy...a pak se jí hodil poměrně brzy na to. Ironie osudu. Opustí ale od tématu o sobě, aby mu nepráskla vše, navíc by si na sestry asi hlavně jen ztěžovala, i když by pro jejich ochranu i zbytku rodiny udělala cokoliv.* Smůla, už jsem si dluh zapsala. *Poklepe si kloubem lehce na spánek a potom se letmo pousměje.* Spíše mě čeká náročná noc s jedněmi známými, kterým vypomáhám s něčím osobním, takže proto. *Opraví jej, že o práci jako takovou skutečně nejde, ale spíše je to osobnějšího rázu. Kývne hlavou u oznámení, že toho je hodně.* Naprosto chápu ale...s vánoci je všeho moc. Snad budeš mít brzy víc volna. Zneužila bych tě mimo práci na dárky pro chlapy v rodině. *Nadzvedne jedno obočí pobaveně.* Pokud máš zájem. *Trhne rameny a natáhne se po kávě, kterou před ně postavili a ona automaticky, aniž si toho byla vědoma stačila poděkovat. Nasype do ní všech sedm cukrů a udělá z toho přeslazenou břečku, jak to měla ráda a položí si ruce na hrnek. Teplo měla taky ráda.* No a v kolik dneska končíš? Budeš mít zase přesčas? Zoo zavírá někdy večer, pokud se nepletu, ne? *Nadhodí a rozpustí si vlasy, jen aby je sepla do drdolu.*
myslel som, že pantofle sú skor doménou španielskych matiek. *Zarazí sa, ale skúša si predstaviť ako nejaká azijská babička hádze pantoflu po svojom synovi.* Prekvapuje ma, že napriek tomu že si mamu nepočúvala je z teba policajt. Myslel som, že to sú zvačša maminčiny mazánci, čo sú ako jej malí vojaci a chcú konať dobro a dodržiavať pravidlá, a nie niekto kto robil mame vrásky. *Smeje sa. Pretože, tak to skutočne bolo. Vždy mu bolo vtĺkané, že policajt je len ten kto je slušný a dodržiava pravidlá, aj keď teda tý u nich v meste boli skor strašný hajzlíci, ale kto vie možno im len on liezol na nervy ako decko.* Prečo rovno spoveď? Normalny rozhovor. JA nemám čo skrývať. ak chceš pýtaj sa. **Začne sa smiať na jej historkách a radšej sa napije z čaju aby sa trochu upokojil.* NA druhú stranu máš plný dom ľudí, ktorým na tebe záleží. No a niektoré veci sú teda asi fakt cez čiaru... *Uchechtáva sa ďalej ale snaží sa krotiť.* Hele, ja na dárky moc nie som. Dokonca ani neviem čo by som kúpil znamym ak by som im niekedy niečo kupoval. Skor sa ich asi spýtaj čo potrebujú, než aby si im dávala niečo čo im bude zavadzať, alebo časom vyhodia. Ale kľudne ti budem robiť spoločnosť. *POkýva hlavou na súhlas, že zoo zavíra až večer.* DNes som tu mimo svoj pracovný čas, takže končím na obed. *Nadvihne obočia.* Chceš niečo podniknúť kým pojdeš za známou? Možem, ta vziať do game landu aby sme si dali súboj v nejakej hre. *Navrhne jej, ale zároveň jej dáva priestor vymyslieŤ niečo na čo by mala chuť sama.* ALebo kamkoľvek chceš.
Očividně i těch Řeckých. *Ušklíbne se a potom pokroutí hlavou.* Byla jsem tvrdohlavá. Naše rodina je spíše...umělecky, obchodně a podobně založená. Policistku mi vymlouvali od útlého dětství. *Zasměje se a pak pokrčí letmo rameny.* Dobře i tak se to dá. *Pousměje se a potom upije kávy.* To ano, mě záleží na nich, ale tyhle jejich zlozvyky nesnáším. *Nadhodí upřímně a uchechtne se.* No právě, ale u nás ti nikdo neřekne, co potřebuje. Nechají tě to vymyslet samotného, to je pech. Ale za společnost budu ráda. *Odsouhlasí nakonec a pousměje se.* To zní fajn, ale asi bych to nechala někdy...na příště, musím být večer použitelná. To není odmítnutí jen...odložení času? *Nadhodí nabídku, že by se mohli domluvit na jiný den, než úplněk. Soutěživá aktivita totiž nezní jako něco, co by podpořilo její sebeovládání.* Nicméně...brala bych paintball. *Nadhodí vyzývavě a pobaveně, nakonec nepočítala s tím, že by to se zbraněmi uměl. Mohl však překvapit zkušenostmi z této hry...* Ale jestli bys chtěl, můžeme se dnes třeba jen...projít a povídat si? Akorát je otázkou, zda máme společnou cestu... *Nadzvedne obočí, kudy má v plánu jít, v nejhorším si nejspíše stejně chytne metro, aby se na večer nachystala, najedla, napila a zamířila na Staten Island do cely.*
Tak každý rodič má asi od svojho dieťaťa nejaké očakávania. Hlavne teda vnútorné dúfa, že bude mať bezpečnú prácu pri ktorej mu nehrozí smrť. Ale popravde? Zabiť ťa môže aj krava na farme. Takže je to ťažké... *Skôr ju chlacholí, že všade je niečo. A že rodina má vždy pocit že ti môže do života kecať, aj keď odžiť si ho musíš sám.* No, tak ti s tým môžem skúsiť pomôcť. Ale nekupuj všetkým ponožky alebo voňavky, to to proste odbiješ a pôsobí to akoby si sa nad tým ani nezamýšľa. *Radí jej. Aj keď s nakupovaním darčekov nemá príliš skúseností. Ale s tými nevhodnými čo dostal teda kopec.* Tak teda paintball. Ale v živote som to nehral, takže mi musíš vysvetliť pravidlá. * Čaká čo z nej vypadne, pretože popravde ani nevie kde nejaká arena na paintball tu v NY je.* Neviem kam potom ideš ale ja kotvím v prístave. /Pretože som sa tam musel presunúť po tom čo má nachytali voziť sa s loďou pri pláži. Takže najmenej do nového roka tam musím vydržať./ * Je to teda na tebe. Veď to ako splátku tejto kávy. *Zasmeje sa.*
No myslím, že pár důvodů jsem jim už zandala, takže... *Pokrčí rameny. Taky má za sebou postřelení, z toho dvě vážnější - s jedním se dosud v jistých momentech vypořádává, když se jí vybavují okamžiky ze života, které zůstávaly zastřené kvůli amnézii z kulky do hlavy. I tak se ale dalo mluvit o neskutečném štěstí.* Budu ráda. *Nadhodí s letmým pousmátím a znovu se napije kávy a pak se zasměje.* Vesměs se střílí barvičkami po tom druhém. *Zazubí se.* Zbytek se dozvíš na místě. *Uculí se a pak se zazubí.* Ve kterém? Brooklyn? Staten? *Nadhodí namátkou a trhne rameny.* Část můžeme jít spolu, já bydlím v Queens, takže... *Znovu jimi škubne a výmluvně se usměje.* Ale až dopijeme, měl by ses vrátit k práci, já si to tu zatím projdu a ve dvanáct se můžeme potkat u hlavní brány? *Navrhne a pak se zamyslí, co kdyby se snad protáhla jeho směna nebo ona měla naléhavé, krátké zavolání do služby... Vytáhne tedy telefon, a otevře nový kontakt.* Tak se mi upiš. *Vybídne ho a posune telefon jeho směrem.* Zatím mohu vymyslet nějakou přezdívku. *Popíchne jej vesele.*
Takže máš chuť po mne strieľať, ale tvoja práca ti to nedovolí, takže ma lákaš na hru kde to dovolené je? *Škádli ju a tvári sa, že nad tým vážne premýšla. Ale je na ňom poznať že je to jeho žartovná povaha, a nemyslí to vážne.* Momečntálne je to Brooklyn, ale premýšlam, že sa presuniem na Staten Island aby som trochu zmenil prostredie a oživil som si svoje bytie. *Pokrúti hlavou.* Nerob si starosti. Ja mám viacmenej splnené. Tie svetla tu vešiam vo svojom pracovnom volne. ALe kľudne sa choď prejsť a stretneme sa o dvanásť desať u brány? *Prevezme jej mobil a miesto toho aby jej číslo napísal sa rovno prezvoní, aby si tiež mohlo uložiť jej číslo.* Snáď nepoznáš nejakého ďalšieho Bena s tak veľkou charizmou a nesmiernou skromnosťou ako som ja. *Zazubí sa na ňu a vráti jej telefón. Potom vytiahne ten svoj a k zmeškanému hovoru z jej čísla si pripíše meno Bell a malý emotikon policajného auta.* TAk daj vedieť. DOpije čaj a vstane aby zatiahol útratu. Pri odchode ju pozdraví sejmutím imaginárneho klobuku a vykročí opať k rebríku a svetielkám.*
Nebo se tě tím snažím naučit se bránit, kdyby měl někdo zbraň, kdo ví. Záhada. *Zasměje se a potom pokýve hlavou, ačkoliv má tendenci nepatrně zvážnět po jeho slovech. Staten byl sídlem upírů, poměrně dost velkým, oproti ostatním městským částem a Ben byl civil. Nakonec se však usměje.* Proč nezkusit nějaký byt? *Nadhodí škádlivě a potom našpulí rty.* Doufám, že dostanu někdy pozvání na plavbu. *Dodá nakonec a se souhlasem na další slova mu podsune telefon a usměje se.* Ach, jak bych si to mohla dovolit si myslet, že je nějaký ben víc úžasný jak ty. *Poškádlí ho pobaveně nazpátek a pokýve hlavou.* Jasně, pokud se nic nepodělá, vidíme se ve dvanáct deset u brány. *Dvěmi prsty mu pobaveně zasalutuje a nechá jej pracovat. Sama si dopije kávu s pohledem, kterým jej zkoumá a kontroluje u práce, snad z části ztracená ve svých myšlenkách a potom se skutečně vydá na obhlídku zoo, jen aby se na minutu přesně dostavila k bráně...s cukrovou vatou, ze které má modré rty i konečky prstů a jazyk, který na Bena, jen co ho zahlédne, vesele vyplázne, ač se cítila o něco více napjatě a zručně, jak se naučila za roky, co byla vlkem, to skrývala. Úplněk se nemilosrdně a postupně hlásil víc a víc o slovo.*
Ja som pacifista. Ak sa mám brániť tak slovom, no a ak by šlo do tuhého mám vlastné ruky a nohy. *Síce nevie narábať so zbraňami, ale vie sa aspoň brániť, ak mu niekto jednu natiahne.* S bytmi je to zložité. Nájomník zväčša vyžaduje nejaký pravidelný nájom, a žiadne zvieratá. A ja ani jedno nie som schopný splniť. *Pošúcha sa po vlasoch trochu neohrabane. Jasné z časti by bol rád keby mal nejaký vlastný byt, a mal tam svoj pokoj, a to hlavne v zime. Ale tá loď je predsa len viac jeho typ. Má na nej kus práce a len tak ju niekde ležať a ísť bývať niekam kde bude naokolo kopec stien. To nie je jeho štýl. Ako raz vravel, ak raz nájde ženu, ktorá mu za to bude stáť, je ochotný sa svojej lode vzdať a ísť žiť s ňou do civilizácie. Ale inak to pre neho nemá zmysel.* Hele, kľudne aj hneď, no trochu ma sleduje pobrežná hliadka, lebo som z prístavu jazdil na pláž venčiť holky. A moc ľudí nebolo nadšených so sliepok na pláži. *Zasmeje sa nad ým dôvodom a nedokáže to dostať z hlavy.* No jooo, taková ohavnosť. Ben je len jeden. *Potlapka si päsťou po hrudi, a usmieva sa od ucha k uchu. Práca mu ubieha veľmi rýchlo. Aj keď si myslel, že kôli plánom po obede mu to bude utekať nesmierne pomaly a všetko sa mu bude kaziť. Ale keď odbilo dvanásť a jemu padla, pobral sa do šatne aby sa prezliekol do civilu. Vzal na seba svoj klasický odev, ale vyfasovane v charite, a vybral sa k bráne zoo, kde na neho čakala Bell.* Ako vidím, zoo si si užila a hlavne vychutnala. *Poukáže na jej modré pery a jazyk a ponúkne jej fľašu vody, ktorú si pred odchodom kúpil v bufete. Je ešte zavretá a plná, takže sa nemá čoho báť.* Takže ktorým smerom sa vydáme? Doľava? Doprava? Alebo nasadneme na tvoje neviditeľné lietadlo a odletíme tam? *Narážal na wonder woman.*
No, já ne, kdyžtak si zahraju na rytířku na černé motorce. *Zazubí se a potom vyprskne smíchy.* To tedy zní jako zajímavá podívaná, jen bacha na zákon, abych ti nedala jiné ubytování. *Škádlivě mrkne, ačkoliv si nemyslí, že by něco výrazně porušoval.* Ale třeba nějaký najdeš, kde by byl i nějaký dvorek, zahrádka nebo tak něco, kde by mohly bydlet. *Usměje se a nijak se nepozastavuje nad jeho výběrem mazlíčků. Sama byla vesměs lidumil a zvířátkomil. Znovu ji jeho poznámka o jeho jedinečnosti pobaví a mrkne.* Hotový zločin by to byl. *Potvrdí a pak se na nějaký čas zabaví v zoo sama, než se s ním znovu sejde u brány a odfrkne si nad vodou pobaveně.* Nelíbí se ti modré rty a jazyk? Trochu jako žirafa. *Uchechtne se a potom našpulí rty.* Co kdybych byla jako ten krtčí chlapík z Atlantidy? *Poškádlí ho, ale nakonec se do něj zavěsí pokud ji nechá a zamíří cestou, kdy se dostanou přes most po nějakém čase do míst odkud je to kousek do Queens a kousek do Brooklynu, vlastně skoro na přelomu, i když měla dojem, že to je okraj Brooklynu.* Tak jaký byl konec směny? Chyběla jsem ti? *Zajímá se vesele s drobným úsměvem, zatímco si nohou nakopává nějakou šišku a bezděčně ji přihraje k Benovi.*
A kto by sa mi staral o holky? Veď ľudia sú barbari. Usekli by im hlavy a uvarili si z nich vývar. *Zatvoriť sa šokovane.* To by si im predsa nemohla spraviť. *Pokrúti hlavou.* Myslím, že momentálne sme spokojní s tým čo máme. *Práca ubehla rýchlo a už je opäť s Bell.* Hele, ak máš tak dlhý jazyk ako žirafa, tak sa predveď. *Poznámky o tom že vyzerá jak keby ústami uspokojovala taťku šmoula si radšej nechá pre seba.* Myslím, že v skutočnosti nikto podobný nejestvuje. Pretože je to vážne podivné ak niekto žere hlinu a ešte ho vzrušuje keď ide vŕtať zem. *Začne krútiť hlavou a uchechtne sa nad tým. Posunú sa kus od zoo a konverzácia prejde do nenutenej debaty.* V pohodičke. Normálne som trpel keď si nestála po mojom boku a nesŕkala horké kafe s kilom cukru. *Pritiahne si ju k sebe a šťuchne do nej vlastným bokom.* Ale ako vravím, v pohodičke dnes. Utekalo to rýchle, keď má človek po práci čo robiť. *Zohne sa a zodvihne šišku zo zeme a chvíľku sa s ňou pohráva v ruke.* Čo plánujete s rodinou na štedrý deň? *Zaujíma s aby reč len tak nestála a samozrejme sa o nej dozvedel niečo viac.*
Ehhh...já bych jim nic neudělala...ale kuřecí maso mám ráda. *Přizná se nevinně a pak na okamžik zmizí do zoo a potom na něj jazyk znovu vyplázne, ale délky žirafy doopravdy nedosahuje. Rozesměje se nad tou poznámkou a pokroutí nad ním hlavou.* To sice jo, ale neviditelné letadla a ostrov čistě ženských je taky opruz. Vem si, že bys zapomněl dálkové ovládání a nevěděl kde parkuješ. *Vypíchne pobaveně a pak si odhodí imaginární vlasy na záda.* Jsem prostě úžasná a nepostradatelná, co dodat. *Pokračuje humorně a šťouchnutí mu oplatí a pak se usměje.* Ah to je milé ale. *Pousměje se a nadzvedne obočí.* Naše rodinné oslavy znamenají plný dům, věčné překračování spících osob, vaření dvoukilových jídel minimálně každý den, aby se všichni najedli, triliardu dárků, povyk děti způsobující bolehlav, koše plně plen, nedostatek místa a soukromí a hlavně chlast. Hodně chlastu každý den, celý den po dobu svátků. Nechápu jak to má rodina zvládá s játry. *Uchechtne se a pak se na něj podívá a nakloní hlavu do strany.* A co ty a tvoje rodina?
Mne by taký ostrov vôbec nevadilo, ale vzhľadom na povahu amazoniek by som skončil ako osobný sluha, a ja som rád zodpovedný za svoj život sám. *Ale ak by to bolo z tej druhej stránky tak by som sa ničomu takému nebránil. Zauvažuje a mierne sa zasní. Pokrúti preto rýchlo hlavou a venuje sa opäť Bell.* V podstate sa mi neoplatí ísť na pár dní za rodičmi. Z finančneho hľadiska by to bolo veľké plytvanie. A ten čas kým by som tam prišiel... Zavoláme a je to rýchlejšie. Dary sa v ich komunite neuznávajú. Ak teda nejde o finančný dar ich kňazovi, či ako ho teraz nazývajú. Plus bolo by zas kopec zbytočných rečí a o to nestojí nikto z nás. *Zhrnie, aj keď popravde nič moc neprezradí. O rodičoch sa snaží rozprávať len v dobrom. Dali mu život a ten základ doň. Je tým kým ho vychovali, ale ich cesty sa rozišli a nemyslí že sa niekedy ešte spoja.*
Pokud vím, amazonky chlapy zabíjely v patnácti letech, nebo by tě vyhnaly, takže by ses musel narodit jako ženská...co třeba Bennie? Oh! asi mám přezdívku na kontakt. *Blýskne po něm modrýma zubama a potom se zmateně zamračí.* Odkud vlastně jsi a...o jakou komunitu vedenou knězem, pokud správně chápu, jde? *Nadhodí a mračí se, jakoby chtěla rozlousknout záhadu...* Pokud o tom teda chceš mluvit, taky nerada zabrušuju do více osobních věcí nebo tak. *Prohodí a shrne si zbloudilý pramen za ucho.*
Vždy som si myslel, že ak by som sa narodil ako dievča tak by ma volali Beatrice. *Povie zženštilo a zaklipká riasami, potom sa rozosmeje a chvíľku mu trvá kým sa upokojí.* Povedzme že som z juhu a komunita je to podľa mojich rodičov, no a podľa mňa je to skôr sekta. A tak by som to asi uzavrel. Ono keď človek odtiaľ odíde, je šťastie ak môže niekoho odtiaľ kontaktovať. Takže, asi to nebudeme zbytočne rozmazávať. Na sviatky si zavolám s našimi a potom pôjdem klasicky do práce. Ľudia počas sviatkov navštevujú zoo častejšie ako bežné dni. *Sleduje okolie kam sa až dostali a uvedomuje si za je čas sa rozlúčiť. Prípadne ju ozvať ešte na niečo pod zub u neho. Na obed toho priliš nepojedli. *Tak, mal by som ťa pozvať na jedlo, keďže už bol obed. Ak maš chuť mám doma niečo navarené, ale ak sa ponáhlaš za kamoškou tak je teda asi čas sa rozlúčiť. *Vyzve ju aby sa rozhodla sama na čo má chuť. *
Zlaté jméno. *Zasměje se nad slovy i tónem.* Tak jo, ukládám si tě jako Beatrice. *Pak se však zaposlouchá do jeho slov a trochu zhrozeně se na něj podívá.* Uff, to zní děsivě. *Vydechne a potom se pousměje.* Ráda bych, ale asi si necháme oběd a paintball na příště. A zvu tě já. *Zvedne prst v podmínce a shrne si znovu pramen vlasů.* Tak jo...měj se Beatrice. *Zazubí se a moment nejistě postojí, pokud Ben však nic neinicuje, tak se usměje.* Tak jo, vidíme se brzy, doufám. *Mrkne a poodejde, načež se už skutečně otočí a zamíří pryč.*
Jo, je to jeden z dôvodov prečo nežiť v byte ale na lodi. Cítiš väčšiu slobodu. /A nekontrolujú ťa jak vo väzení../ Čauko Bell. *Rozlúči sa s ňou aj on a chvíľku kráča pospiatky aby ju ešte videl, než sa nadobro otočí aby sa nepotkol a pokračuje svoju trasu domov.*
Lepšíš se, už je to o mnohem, mnohem lepší, nemusíš se bát. *Mluvil tiše Avalon. Šel bok po boku s Remim, který se sice klepal, ale tuhle procházku mimo Faerii, kdy ho Avalon vzal mezi lidi, ocenil. Navíc, měli se tu sejít i s Alem, na kterého se také docela těšil. Dlouho jej neviděl a doufal, že vše bude v pořádku, nejenom mezi ním a lidmi, ale pak také i mezi ním a férem.* Jo, snad máš pravdu. *Usmál se Remi zlehka na Avalona a dlouze vydechl, než pohled pak otočil směrem před sebe a pokračoval společně s kamarádem dál v chůzi.*
*Aelarion mířil do parku. Dneska měl po dlouhé době den, kdy jej trávil v New Yorku. Dopoledne obcházel muzea a knihovny a odpoledne se měl sejít s Remim. A na místo setkání teď také mířil. Procházel malým chodníkem, když kousek před sebou viděl oba féry. Už z dálky se na ně usmíval a lehce jim na pozdrav zamával. Na sobě měl černé kalhoty a černou košili, se stejně barevnou koženou bundou.* Rád vás oba vidím. *Pronesl, když k nim oběma došel.* Jak se máte? *Optal se.* Dlouho jsme se neviděli. *Pousmál se.*
*Jakmile Remi spatřil Ala, tak se usmál. než by stačil něco udělat, tak se k němu vrhl a objal jej, vlídně a vstřícně. Musel se zasmát tiše nad tím, jak se k němu choval prvně, a jak se k němu choval ted. Nějakým způsobem mu dokonce i trošku připomínal Castora, ačkoliv to bylo z části bolestné kvůli vzpomínání, bylo to na druhou stranu i hezké.* Ahoj. *Vydechla odtáhl se. To je došel už i Avalon.* Tak koukám, že jsme se tu hezky sešli. Kde máš Fella? *Naklonil Avalon hlavu na stranu a zadíval se na Ala.*
*Al se usmál a mladého féra objal nazpátek. Když se pak odtáhl, kouknul na něj. Musel uznat, že si jej docela oblíbil. Kromě Fella neměl nikoho, koho by mohl považovat za přítele.* Ano sešli. *Pronesl s úsměvem.* Fell ještě někde lítá po městě, ale brzo se k nám připojí. *Uculil se, pak se zadíval na Remiho.* A jak se ti vede? Jak to zvládáš? Omlouvám se, že jsem se neobjevil dříve, měl jsem nějakou práci a byl jsem mimo Podzimní dvůr. *Vysvětlil, proč se tak dlouho neozval.* Lektvary ještě máš?
Ne, to je v pořádku, chápu, že máš nějaký život. No já si zvykám, snažím se. Ale musím říct, že v Avalonovi mám velkou podporu. *Pronesl Remi a usmál se na féra po svém boku, který jej přátelsky bouchl pěstí do ramene, jen tak zlehka. Remi pak koukl opět na Ala.* Snažím se, chodíme i ven, ale ted poprvé jsme v tak frekvenotvaném místě, jako je park. Občas je to jako na houpačce, ale jinak je to... jinak je to dobré, řekl bych. A ano, lektvary ještě nějaké mám, ale docházejí. Ale ještě mám. *Pokýval hlavou.* Doufám, že u tebe je vše v pořádku? *-Naklonil pak hlavu na stranu a hleděl na Ala.*
*Al jej poslouchal a lehce přikyvoval hlavou.* To je dobře, že to tak je. Být na to sám není fajn. Ale ty máš tu možnost mít kolem sebe podporující lidi, co ti pomáhají, už jen to je krok k úspěchu. *Mrknul na něj.* A lektvary ti zase nějaké udělám a donesu. Už budu mít opět více času, takže se za tebou i častěji podívám. *Pronesl a prohrábl si své dlouhé vlasy.* V pořádku je všechno, jen jsem musel trochu cestovat. Potřeboval jsem spoustu věcí na výrobu lektvarů a také jsem měl práci pro jednoho vévodu na Slunečním dvoře, takže jsem tak také trávil čas. *Řekl.* A co doma? Už jsi byl nebo se zdržuješ stále jen na vévodství?
To ano! *Pověděl ihned Remi a mile se na něj usmál.* jsme si více a více vědom toho, že bez pomoc ostatních... nevím kde bych ted byl. To by bylaasi katastrofa. Dík patří vám oběma. *Koukl sena oba dva. Avalon na něj mrkl.* No jo, ještě uroním slzu. *Zasmál se. Remi pak kukl na Ala.* To budeš rád, jen si říkám... co ti za to dám? je mi blbé brát si to jen tak, vím, že to zadarmo není... řekni si, co by jsi chtěl? *Optal se.* Ach tak, tak to jsem rád, že to nebylo nic vážného. *Podotkl Remi.* Já jsme ještě pořád na dvoře, ale chodím do NY s Avalonem mnohem častěji. Snad po novém roce bych mohl zkusit zase bydlet u nás... doma... *Vydechl.*
*Aelarion se usmál, když ty dva pozoroval. Pak jen lehce zavrtěl hlavou.* Já za to nic nechci. Pro mě to není nic těžkého a pokud to pomůže, pak budu jen rád. Kdybys byl cizí a nějaký namyšlený vévoda, to bych si účtoval nějakou sumu, ale pro přítele, to dělám rád a hlavně, abych pomohl. *Pak se zarazil a lehce se poškrábal na hlavě,* Ehm, tedy pokud tě mohu nazývat přítelem. *Usmál se a sledoval mladého féra.* Tak to držím palce. Myslím, že už jsi ušel dost velký kus cesty a jsi silnější než předtím. Navíc doma budou určitě rádi, že budete zase spolu. *Pronesl s úsměvem.*
*Remi se na něj usmál a natáhl se, aby mu zlehka stiskl ruce.* Kdybych něco mohl já udělat, tak mi dej vědět, chtěl bych ti to oplatit, jen tak nějak no... nevím jak. *Podotkl tiše, než se pak začervenal a odtáhl se.* Ale věz, že toto pro mě moc znamená. *Usmál se na něj pak. Pak pokýval hlavou.* Ano, myslím že můžeš. Bude mi ctí, když i já budu moct někoho jako jsi ty nazývat přítelem. *Usmál se Remi a zlehka vysekl jemnou poklonku. Avalon e zasmál.* A to to ze začátku vypadalo, že by jsi ho nejraději sežral. *Pověděl k Remimu, který pokrčí rameny.* No, první dojem docela klame. *uculil se.*
Jak jsem řekl, není třeba, opravdu. *S úsměvem mu stiskl ruku a pohlédl na něj.* Toho si Al také váží a dost to pro něj znamená, už jen proto, že si přátelé nedělá a kromě mě nikoho jiného neměl. *Vložil se do toho Fell, který se objevil a kývl ostatním na pozdrav. Aelarion si jen tiše povzdechl a na svého společníka se podíval.* Mám své důvody k tomu, že si nedělám přátelé na každém kroku. Lidi a myslím to celkově jsou prostě někdy odporní. Svým chováním a povahami a je těžké někomu věřit natolik, aby se stál přítelem. *Pohlédl na Fella a pak opět na Remiho, na kterého se usmál.* Proto také na první dojem jsem jaký jsem a nedivím se, že ji mě chtěl… sežrat. Je to moje obrana. *Pronesl.*
Rozumím, jistě, to chápu.. *Podotkl Remi a koukl na Fella.* I tebe rád vidím. *Uculil se na něj a jemu spíše natáhl ruku. Pokud mu ji stiskl, stiskl ji nazpět a usmál se. Avalon Fellovi mávl a pak se oba dva podívali na Ala.* Chcete se projít? Chtěli jsme projít parkem a možná se pak někde zastavit u stánku na kávu, pokud to tedy pijete, nebo spíše čaj? *Optal se Al a Remi jen souhlasně kývl na souhlas, zatímco se staršího féra chytl za rámě a opřel si tvář o jeho rameno.*
*Fell jen mrknul a kývl na pozdrav. Postával u nich a culil se od ucha k uchu. Al se pousmál.* Procházka z ní dobře a pokud mohu, tak ten čaj. Kafe jsem zkoušel jednou a už bych si to nikdy nedal. Je to odporná věc. *Oklepal se, načež se na Remiho podíval s úsměvem.* A jestli mohu tak vás rád na ten čaj pozvu. *Pronesl ještě starší fér.* To si nechám líbit. *zasmál se Fell a vyrazil jako první. Šel po boku Avalona. Aelarion se na Remiho usmál a pokud se jej dál držel, tak i on vykročil vpřed po jeho boku.*
*Remi kývl na souhlas.* S tím jsme se setkal často, že kávu férové moc nesnáší, ale čaje ano... no, čemu se divím, jsou to jen byliny, nebo ovoce a horká voda. Na tom se nedá asi nic zkazit, že? *Podotkla a usmál se. Avalon kývl na souhlas.* Já se přidávám. I když je káva určitě dobrá věc, moc ji nevyhledávám. Zato taková horká čokoláda? Co tu? Zkoušel ji z vás někdo? *Podívals e na féry. Remi zvedl ruku a uculil se.* Já já já! *Zasmál ser, a stejně tak i Avalon.*
*Al zavrtěl hlavou, ale Fellovi zazářily oči a zasmál se.* Ta je boží. Miluju. Horká čokoláda je prostě aaaa. *Culil se.* Kašlu na čaj, pokud budou mít čokoládu, tak chci ji. *Smál se dál a Al jen protočil očima.* Jsi někdy jako dítě opravdu. *Pronesl a uculil se nad tím. I přes to všechno však to pako měl rád a bral ho jako mladšího bratra.* Dobře zvu vás na cokoliv co si dáte, ale já zůstanu u čaje. *Pronesl se smíchem nakonec a dál se s nimi procházel. Pak kouknul na Remiho.* A co jinak ještě povíš? Je něco nového u tebe?
*Nespokojeně na moment našpulil rty, dívajíce se na text na papíře. Už to byla nějaká chvíle, co si vyřídil pracovní záležitosti a nyní mohl jen čekat, kdy mu přijde zpráva, že je jeho drahý již doma. Čaroděj se obával, že by se v bytě nudil, tudíž se rozhodl ten čas strávit v čajovně. No, netrvalo dlouho, co si uvědomil, že v tom vlastně není žádný rozdíl. Tady mu akorát kočky nelezly po skříních či dveřích, takže je ani nemusel dostávat dolů.* Ale noták. *Zamrmal, když zkontroloval hodiny na mobilu. Korálky s mincemi na oblečení mu přitom zachrastily.*
*Tak nějak se přikrade za svého milého čaroděje. Ovšemže se tak nějak i snaží o nenápadnost, což je nejspíš i trošku těžší jelikož už ví, že ho Hiram moc dobře zná.* Copak? Jsi nervózní? *Houkne a mírně se i k němu nakloní. Co očekávat od vysokého upíra, že? Na sobě má bílou košili s dlouhými vyhrnutými rukávy, černé obyčejné rifle a obnošené černé tenisky. Takže je oblečený do svého oblíbeného.* Hm, co to tu máš? *Pozvedne udiveně obě obočí a koukne se na papír který čaroděj má.* Neměl bys tolik pracovat, za chvíli budeš tak moc přepracovaný, že nebudeš vědět kdo jsi. *Prohodí s mírným úšklebkem a nahodí mírné zamračení.*
*Ačkoliv zaregistroval zachrastění korálků, měl za to, že to byly ty z jeho oblečení, od mobilu a později i papíru tedy pohled nezvedl a dál četl. Byla to nějaká stará poezie, co mu jednou Dominic dal na to, aby ji zhodnotil. Aspoň to si Hiram myslel. Nechával to ležet hladem už hodnou chvíli, takže už opravdový důvod pro zaslání s velkou pravděpodobností zapomněl.* Huh? * Hlesl překvapeně, očima ihned vystřelil k osobě, která ze sebe ty otázky vypustila. Svého drahého nakonec snadno podle hlasu poznal. Akorát mu věnoval překvapený pohled, než se spokojeně usmál.* No co jiného bys čekal, když jsem nevěděl, kdy můj princ na bílém koni přijede? *Nadhodil se zachichotáním a papír odložil bokem na malý, nízký stolek.* Klídek, je to nějaká poezie či co...měl jsem si to projít před několika měsíci, asi? Ups. *Uchechtl se, načež vstal a postavil se na špičky, aby se mohl pověsit Nikolasovi okolo krku a nátáhnout se pro polibek.*
Já jsem právě spěchal co nejvíc jsem mohl, tedy spíš co mi moje šéfová a okolní svět dovolili. *Zasměje se a mírně našpulí rty, jistě že z toho vzejde polibek pro jeho milovaného a tak ho také i pevně obejme.* Poezie? Před několika měsíci? Proč mě to vlastně ani tak moc nepřekvapuje? *Zachichotá se, což může zrovna u něj trošku působit zvláštně. Překvapeně ještě k tomu zase koukne na ten kus čehosi.* Nejsem moc na tu poezii, ale tak nechceš nějak pomoct? Možná bych se v tom vyznal. Pokud ne, tak se omlouvám a dám od toho ruce pryč. *Mrkne na svého čaroděje a ještě ho jen tak nepouští.*
*Na moment se zazubí a poté zlehka kývne, věšíce se na svého milovaného upíra. Vesměs doslova – stál na špičkách, zatímco Nikolase objímal okolo krku.* A já jsem za to rád. *Zmínil hned, načež dodal.* Hlavně, že se ti při cestě nic nestalo. *Na toto nemohl opomenout. Nemohl se totiž mnohdy zbavit toho strachu, který o svoji drahou polovičku měl. Nyní se ovšem spokojeně po polibku usmál a s úlevou se Nikolasova krku pustil a postavil normálně na chodidla. Od upíra se však neodtáhl úplně, své objetí akorát přesunul níže, kde již normálně dosáhl.* Netuším. *Zanotoval si Hiram s nevinným úsměvem. Hold se mu pak navalilo tolik práce, za to přece nemohl. Pozvolna zavrtěl hlavou.* Neneee...aspoň tedy ne teď. Co se spíše tulit? Nechceš mi říct, jak ses měl? *Začal ten text opět pouštět do pozadí. Nakonec byl nyní rád, že má svého přítele zase u sebe.*
*Uculí se a pořádně si prohlédne tvář svého čaroděje.* Ne teď. Dobrá, to dokážu akceptovat. Přeci jen jsem teď dorazil a hned pracovat by bylo nanejvýš nepřípustné. *Zasměje se a nechává se objímat. Očividně si tuto chvíli užívá, jelikož se uvolní.* Vždyť víš jak jsem se měl. Fajn, ale moc jsi mi chyběl. Mám tak nějak pocit, že ti tohle říkám pokaždé když se mě zeptáš na to jak jsem se měl. *Vyjde z něj uchechtnutí a mírně nakloní hlavu na stranu. Byl opravdu rád, že je tam kde má být, tedy v náručí svého milého.* Tulení mi zní jako výborný nápad. *Prohodí jen tak jako odpověď na Hiramovu otázku *
Přesně tak! Volno máme! A to dokonce i od koček a dalších zvířátek. *Zanotoval krátce a dodatečně se i uchechtl. Nikolas už poté době určitě věděl, že to Hiram nemyslel zle. Všechny mazlíčky měl rád, jen si rád občas od nich odpočinul – pravděpodobně aby snesl lépe ten šok poté, co po pauze přijde domů. Naštěstí si na ten občasný svinčík začínal zvykat. Tiše se při Nikolasových následujících slovech zachichotal. U něj to ovšem, narozdíl od upíra, vypadalo roztomile.* Vskutku. V tomto jsi téměř jako gramofonová deska. *Další zachichotání.* Ale co říkáš na to, že bych šel jednou s tebou? Jasně, stále tě v tomto tvém rozhodnutí nepodporuju... hlavně, protože nemám jediný důvod, proč vůdkyni toho klanu věřit...ale věřím tobě. *Usmál se upřímně, opět se postavíce na špičky, aby mohl Nikolase pohladit po tváři.* Dobře, radši se jdeme tulit, než chytíme depresivní chvilku zase. *Uchechtl se pak, načež se zvolna odtáhl, chytíce upíra za ruku, aby ho mohl s sebou stáhnout zpět do polštářů.*
Volno i od zvířátek? No tak to momentálně ráda slyším. *Zasměje se a pobaveně u toho zavrtí hlavou. Nejspíš už je dost možné, že tyhle chvíle jsou pro něj přirozené.* Vím jaký máš názor na ni. Já Aless věřím, ale chápu tě. Důvěra se musí získat. A to může trvat i roky. *Mrkne na něj a i když je to nejspíš vážné téma, nepřestává se usmívat. Je to určitě způsobené přítomností tohoto malého roztomilého čaroděje, který má na něj moc dobrý vliv.* Hm. *Zamyšleně trošku našpulí rty.* Jsi moc malý. *Řekne potichu když kouká na něj se skloněnou hlavou, ještě před tím než ho chytí Hiram za ruku aby ho stáhl do těch polštářů. Je jasné, že v tomto momentě myslí nejen na výšku čaroděje před sebou.*
Tak tak...ale bojím se, co tam na nás vybafne. *Plácl do éteru upřímně a pobaveně se uchechtl. Ty obavy samozřejmě vážně měl, nicméně co by případně magie nespravila, že? Aspoň takto se Hiram většinou uklidňoval. Navíc měl přece Nikolase, určitě by se mu od něj dostalo pomoci.* Jinak bych to ani neřekl. *Pokýval s jemným úsměvem hlavou. Byl nicméně opravdu ochotný se s tou upírkou seznámit a zjistit, proč se k ní do klanu jeho přítel tak hrnul. Lehce sice pochyboval nad tím, že by změnil svůj názor, ale tak možná bude aspoň trochu klidnější. Zpozorněl, když jeho přítel opět něco hlesl, zanechávajíce na něm nedočkavý pohled. Byl zvědav, co z něj vypadne a jakmile se tak stalo, pozvedl jedno obočí ve slabém úšklebku.* Tak mi půjč pár centimetrů, když jsi tak chytrý, zlato. *Zazubil se, stahujíce Nikolase do polštářů. Pokud se mu to podařilo, pokusil se i prohodit jejich pozice, aby byl nad ním a mohl si na něj rovnou sednout. Ještě hodnou chvíli poté s Nikolasem v čajovně pobyl, než se s ním vydal domů.*
V atmosféře podzimního odpoledne se v Prospect Parku v Brooklynu konala akce, která slibovala nezapomenutelný zážitek. Ve světle posledních slunečních paprsků a jemného šumu listí se nacházel malebný Picnic House, jehož brány byly otevřené pro ty, kdo si zajistili vstupenky dopředu. Mladá žena u vstupu s úsměvem kontrolovala lístky a vítala přicházející s nadšením, dokonce při pohledu na seznam zjistila, že pár míst ještě zůstávávolných pro ty, co se rozhodli připojit na poslední chvíli. Uvnitř, v útulném prostoru s dřevěnými stoly pokrytými rautem, panovala příjemná nálada. Lidé se vesele bavili, ochutnávali a povídali si navzájem. Na pozadí byl slyšet zvuk kláves a odhodlaní účinkující se připravovali na blízké karaoke, zatímco na terase grilly již šuměly pod pečícím se masem. Vzduch byl provoněn směsí grilovaného masa, zeleniny a koření. Vzduch byl naplněn očekáváním, smíchem a dobrým jídlem, zatímco se na stropě mihotaly barevné světla z reflektorů.
*Remi postával kousek ode všech, po jeho boku stál Avalon. Bělovlasý fér byl oblečený do bílé košile, černých kalhot a černé koženkové bundy. Remi na sobě měl volné, bílé triko, hnědou, riflovou bundu, na hlavě klobouk a tmavé kalhoty. Na tohle se odhodlával docela dlouho, ale tak... teď byl tady, se svým přítelem po boku a věřil tomu, že vše bude v pořádku. Protože by si nedokázal představit, co by bylo, kdyby se něco pokazilo. Dlouez se nadechl a koukl se na Avalona vedle sebe. Ten mu s úsměvem pokynul.* To dáme, ber to jako trénink. *Poplácal Remiho Avalon po zádech.* Jo, kdyby co, vím, že mi kryješ záda. *Podotkl mladší fér.*
*Aelarion měl jednou zase čas, kdy trávil v New Yorku. Chodil po památkách a tak nějak si užíval hezký a sluneční podzimní den v lidském světě. Fell se k němu měl přidat až k večeru, což Alovi nijak nevadilo. Zrovna se zamyšleně procházel kolem Prospect parku, když si všiml, že se zde koná nějaká akce. Chvíli váhal, ale nakonec se vydal k místu konání. U vstupu si pořídil vstupenku, měl štětí, že ještě nějaké byly a pak už vešel dovnitř. Rozhlédl se, byl zvědavý. Prohlížel si všechno co tam bylo. Nakonec spatřil Remiho a vydal se k němu.* Chválím, že jsi mezi lidmi. A jinak, zdravím vás oba. *Pronesl směrem k oběma férum.*
*V podstatě šel kolem. ostatně, tak jako každý jiný den, kdy jen tak chodil kolem. Nějak se sebral po záchvatu, který měl. Elise to raději neříkal, protože nechtěl aby měla obavy z toho, jak silný ten záchvat byl... Nechal si to pro sebe. Nyní ale opět zamířil do světa lidí, aby si našel pár ldií, ze kterých by si mohl vzít energii. Jeho kroky jej zatáhly k místu, kde se to lidmi jen hemžilo- picnic house v prospect park. Kayn se jen ušklíbl, načež si upravil své oblečení, což byla černá košile, černá koženková bunda a stejnobarevné kalhoty. U vstupu si koupil lístek, jak bylo požadováno a pak vstoupil dovnitř, rozhlížející se kolem sebe.* /No, myslím, že i já si dnes dám večeři./ *Pomyslel si.*
*Když se konečně setmělo, Aless zrovna mířila k Prospect Parku, kde měl její manžel dneska pořádat akci. Těšila se, přece jen ta minulá se povedla a věřila, že i tahle bude stát za to. Navíc se těšila i na něj. Zastavila své auto na nejbližším parkovišti. Chtěla sebou vzít i Lottie, ale nevěděla, zda by to Remi zvládl, jelikož by se jej malá držela jako klíště. Proto jí nechala u Mana a sem jela sama, jen s Tonym a Leou. Na sobě měla černé upnuté kalhoty, bílí triko s potiskem a koženkovou černou bundu. Vystoupila z auta a zamířila na místo. u vchodu ukázala lístky pro tři a pak vešla. Její kroky ihned zamířily směrem, kde viděla svého manžela. Došla k němu a zezadu ho objala.* A není jediný, kdo ti kryje záda, mi amore. Uvidíš, že to dopadne dobře, tak jako minule.
*Za poslední dobu trávila více času ve světě lidí. Zrovna podzim byl něčím, co zde milovala. Všude to hrálo teplými barvami a lidé si zdobili své domovy. Přišlo jí to... milé. Dnes její cesta byla jasná. Doslechla se o akci, která byla hostinou v různých směrech. Potřebovala pro dnešní večer najít nějakou oběť, ale zároveň se mohla pobavit i jako běžný občan. V černých upnutých šatech připomínající stylem Mortishu Addams s kabátem přes ramena a hůlkou v ruce, procházela okolo vstupu, kde ukázala svůj lístek. Následně již neváhala a rovnou zavítala na akci. Nijak zvlášť se nerozhlížela, ale pohledem zavadila o Remiho. Překvapilo jí, že zde byl, ale jen mu věnovala úsměv s tím, že byla hrdá. Dokázal se dostat mezi lidi. Dnes tu nebyla kvůli němu. Hledala potravu a nalezla jí nedaleko rautu, kde postával mladý chlapec se kterým se velice snadno dala do řeči a konverzace jim šla velice plynně.*
*Vzhledem k tomu že je dnes Bri sama doma, rozhodla se že se půjde projít do parku. Na sebe si vzala nové černé legíny, fialovou halenku, černou koženou bundu a bílé tenisky. Když odešla z domu uslyšela cinknutí jejího telefonu. Podívala se kdo jí to píše a ztuhla když uviděla zprávu od Zayna ve které stálo.* /Podívej se doleva./ *Bridget se podívala doleva a hned jak to udělala rozeběhla se tím směrem, jenž se ohlédla. Stojící Zayn naproti ní se jen pousmál a zamával Bridget běžící k němu. Bridget jakmile k němu doběhla objala ho a řekla.* Stýskalo se mi. *Byla hrozně šťastná, že ho konečně vidí, protože byl u babičky v Norsku a tak se dlouho neviděli. Zayn se usmál a řekl.* Mám pro tebe malé překvapení, zajdeme do parku na Karaoke a BBQ. Co ty na to? *Zeptal se jí Zayn. Bridget souhlasila a vydali se na cestu. Zanedlouho tam byli. Bridget byla tak šťastná jako nikdy předtím. Ještě nikdy nic takového neviděla.*
*Thierri už dlhšiu dobu nikam veľmi nechodil. Z malej časti za to môže aj jeho nepriznaný strach z toho, že sa ho zas pokúsi niekto zabiť. Z tej najväčšej časti ale za to mohla zasadrovaná ľavá noha. Na dlhé týždne tak boli jeho primárnym kúskom outfitu tepláky. A barle. Dnes ale v jeho ponurom živote svitlo trochu nádeje. Sadra bola vymenená za ortézu. Takže, má možnosť barličkovať o pár deko ľahšie a konečne navlečie aj niečo iné než len voľné gate. V tom návale radosti, že už nie je otrokom pohodlného oblečenia dokonca odkýval kamarátke účasť na nejakom pikniku. Ona nedávno dostala košom a Thierri bol jediný hlupák, čo jej kývol, že sa stane jej spoločníkom. Začal to ľutovať v momente keď vyparádený, v čiernych nohaviciach, bielom tričku s dlhým rukávom - predsa len už nie je najteplejšie počasie - a šedom saku, barličkoval do taxíka. So zdravou nohou v converske to už dával s prehľadom. Keď sa k nemu pridala mierne uplakaná spoločníčka, v neskutočne krikľavých, rúžových šatách, v duchu zanariekal. Ak by teraz naňho niekto zamával nožom, sám by sa naň nabodol. V taxíku ešte džentlmensky pritakáva nad tým, že jej ex je debil. Keď o barlách sa presúva na miesto akcie a počúva jej vyplakávanie, už značne škrípe zubami.* /Toto bude celý večer? Nestačila zlomená noha a kovová platnička v nej? Tanec takmer v nedohľadne.../ *Zamrká ten vlhký pocit v očiach. Nedával v poslednej dobe baletu toľko, koľko mal. Aj premýšľal, že by s ním skončil úplne. Ale teraz keď nemôže tancovať, tak si naplno uvedomuje ako mu to chýba. Zafuní nad ďalším návalom plaču svojej spoločníčky. Dodatočne prevalí očami. Dostali sa ku vchodu a Thierriho skoro až fascinuje, kam všade sa dostane rozmočená špirála. Jeho známa ju mala takmer po celej tvári, nehovoriac o sopľu, čo sa dral von z nosa.* Máš... no... *Chce ukázať aspoň na ten nos ale trochu sa zakolíše.* Och, mám lístky neboj. *Slečna popotiahne sople naspäť do nosa a Thierri sa zmôže len na nemé pootvorenie úst.* /Dúfam, že tam budú nejaké vreckovky... nemôžem predsa pri niečom takom jesť.../ *Jeho spoločníčka ukáže lístky, celkom sympatickej dáme. Aj naňu akože usmeje a milo zamrká. Thierri sa len čuduje, že sa jej mihalnice nelepia dokopy. Dáma sa rozpačito usmeje a radšej ich čo najskôr pustí dnu. Thierri sa rozhliadne. Musí priznať, že sa mu tunajšia atmosféra celkom páči.* Donesiem nám niečo na pitie. *Ochotne sa zvrtne dievčina v rúžovom a zmizne k občerstveniu.* A nejaké jedlo... *Skúsi ešte ale jeho slová sa stratia v dave.* /Super. Ale tak hádam kripla pustia prednostne k jedlu./ *Pozrie na svoju nohu v čiernej ponožke, vystuženú ortézou.* Lepšie než sadra. *Zahundre si popod nos.*
*Candy má na dnešní večer jasné plány. Lístky na karaoke si pořídila před několika týdny a od té doby se na tuhle akci strašně těší. Původně pozvala několik svých známých ze školy, ale postupně přišly všechny možné výmluvy. Některé zněly věrohodně – moc práce, rodinné povinnosti, jiné byly spíše výmluvy. Její nejoblíbenější – uvidím, ještě se ozvu. To je jasné ne, které ale dotyčný nechce říct nahlas. Candy by si přála, aby lidi byli upřímnější. Proč je tak těžké přiznat, že se prostě někomu nechce? To pro ni zůstávalo záhadou. Ale i tak si nenechá kazit náladu. Nepatří k těm, co by zrušili plány jen proto, že nikdo na ni nemá čas. Naopak věří, že dnešní večer přinese něco nečekaného, možná pozná někoho nového. Možná někoho, s kým by se mohla vídat častěji, přátelství mimo školní bublinu by se jí teď hodilo. Candy se rozhodla obléknout si něco, v čem se bude cítit sebevědomě a zároveň pohodlně. Zvolila lehké, světlé šaty s jemným květinovým vzorem. Vlnité blond vlasy si upravila do ležérního účesu, kde vrch zdobí velká mašle, ladící s šaty. Při odchodu si bere svůj ikonický červený kabát, ke kterému ji ladí boty na podpatku i červená rtěnka. Naposledy se na sebe usměje do zrcadla a plná sebevědomí, že jí to dnes sluší, vyráží do města. Když konečně dorazí na místo, karaoke bar už je příjemně zaplněný. Cítí, jak atmosféra žije smíchem a hudbou v šeru tlumeného světla. Rozhlíží se kolem, nikdy předtím tu nebyla, takže si s údivem prohlíží interiér. Trochu nervózní, ale vzrušená zároveň, pomalu kráčí mezi stoly a hledá místo, odkud by mohla pohodlně sledovat ostatní účastníky, než se sama odváží vstoupit na pódium.*
*Ještě chvilku se rozhlížel kolem sebe, jeho pohled upoutalo několik známých tváří, ale než by se mohl rozhlížet dál a všimnout si toho, že ve stejné místnosti stála i jeho manželka, jeho pohled padl na Candy. Vzpomněl si na tu akci, kdy ji viděl naposledy, a sám sobě si musel říct... že byla pořád tak krásná a svěží jako předtím. Jinak by ji na první pohled asi nepopsal. Působila tak klidně, vyrovnaně, pozitivně. Popadl jednu sklenku s vodou a zamířil k ní. Pokud si jej nevšimla, tak si za jejími zády zlehka odkašlal.* Ehm ehm.. *Pronesl tiše a pak se usmál.* Zdravím. zase se potkáváme. *Podíval se na dívku.*
*Když Remi pocítil, že jej zezadu objala jeho manželka, položil si ruce na její dlaně a pousmál se.* Děkuju, moc si toho vážím. *Podotkl tiše, naklonil hlavu jemně na stranu, aby si tvář opřel o její čelo a zavřel oči. pak se jeho pohled otočil na Ala, který k nim přišel taky.* Ah, ahoj, tedy, tebe bych tu nečekal. *Pověděla s lehkým úsměvem fér a pak se podrbal na zátylku.* Co ty tady? *Zeptal se pak, zatímco se dál držel Aless. Avalon na ně mezitím ukázal.* Půjdu pro jídlo, dobře? *Koukl na Remiho, jež kývl na souhlas.*
*Její rozhlížení po místnosti náhle přeruší tiché zakašlání za jejími zády. Instinktivně se napřímí, v hlavě jí bleskne myšlenka, že někomu možná stojí v cestě a ten člověk se takto zdvořile snaží upozornit, aby mu uhnula. Jakmile se otočí, její překvapení je vidět v každém detailu tváře – nevidí neznámého člověka, co spěchá dál, ale známou tvář. Kayn, který se zastavil přímo u ní. Ne proto, aby prošel, ale aby ji pozdravil. Vzpomínky na jejich první setkání na pláži se jí vybavují tak živě, jako kdyby to bylo včera. Teď stojí před ní, znovu.* Ahoj! *Vyhrkne horlivě, její obličej se rozzáří širokým úsměvem, který vyzařuje opravdovou radost.* Zase se potkáváme. *Zopakuje po něm. V jejím hlase je znát, že je skutečně ráda, že ho znovu vidí. Poslední večer s ním byl nečekaně příjemný a nějaký instinkt jí napovídá, že i dneska by to mohlo být podobné.* Co ty tady? *Ptá se s zvědavostí v očích a je pro ni těžké udržet svůj tón nevzrušený.* Asi musíš mít hodně rád hudbu, nebo jsi tu jen tak náhodou? S někým? *Dodá, zatímco se zvědavě rozhlíží kolem, jako by čekala, jestli nezahlédne někoho, kdo by přišel s ním.*
*Kayn sledoval její nadšení a pocítil zvláštní hřejivý pocit.* /To je tak ráda že mě vidí? To je... nezvyklé.../ *Pomyslel si, naklonil hlavu na stranu a zadíval se na dívku.* Přišel jsem sám. Věříš mi když řeknu, že jsem šel kolem a shodou náhod měli volné jedno místo? *Podotkl s lehkým smíchem na rtech.* A co ty? Ty jsi tu taky jen tak, či s někým? *Položil podobnou, ale vlastně stejnou otázku a stejně jako ona, se letmo koukl kolem ní.* No, pokud tu jsi sama... Tak už nejsi. *Řekl pak, skoro až nekompromisně, ale jeho tón hlasu byl jemný, nijak obsesivní či tvrdý, spíše hravý, dalo by se říct.* Nedáš si něco? *Napadlo ho pak.*
*V jeden moment se jí zdálo, že mezi směsicí lidí zahlédla svého muže. Na chvilku přestala vnímat okolí a jen upírala pohled jedním směrem.* Ale... ale... *zavrčela si pro sebe, kdy se přesvědčila o tom, že tam postával Kayn. Svůj zrak, ale nakonec zaměřila na chlapce s ortezou, který se dral ke stolu s jídlem. Okamžitě mu udělala prostor a svého společníka odtáhla bokem.* Chcete nějak pomoci? *otázala se zvídavě na mladíka a snažila se ignorovat fakt, že tu byl její muž s cizí ženou.*
*Když Kayn zmíní, že šel náhodou okolo, pozvedne obočí jako by mu beze slov říkala: vážně? Ale nepovídej, to je mi náhodička… nakonec svou neverbální výmluvnost zakončí roztomilým úsměvem a přikývnutím, že mu to věří.* Dobře, žes neměl na dnes žádné jiné plány.*Odpoví s úlevou v hlase, jako by byla ráda, že jejich cesty znovu zkřížila shoda okolností.* Já už na karaoke párkrát byla a vždycky to byl úžasný večer s přáteli, takže sem ani neváhala, když sem tohle viděla. *Její oči se krátce rozsvítí, když si vzpomene na své předchozí zážitky.* Ale moji přátelé mají… jiné plány, takže jsem tu sa- s mým novým přítelem. *Zasekne se v půli slova sama a při zmínce o novém příteli ukáže na něj, pokud by snad měl nejmenší pochybnost, že by tím nemyslela jeho. To, jak spontánně jí nabídnul svou společnost, ji potěšilo a ujistilo, že se nemusí cítit nejistá. Nemá žádné obavy, že by ho svou přítomností obtěžovala.* Jo, jasně, to zní skvěle. *Candy se pak pomalu vydá prozkoumat bar a atmosféru kolem, každou chvíli se s úsměvem otáčí zpět na Kayna, aby si byla jistá, že jde vedle ní.* Nějaký drink, nebo ani dnes večer nepiješ?
*Keď dvihne zrak od svojej pošramotenej nohy, zahľadí sa do davu. Svoju rúžovú spoločníčku nevidí.* /To v tej otrasnej farbe sa dokázala stratiť?/ *Začuduje sa a pritom jemne nakrčí nos. Hlad je ale silnejší než nejaká pochybná starosť o čerstvo rozídenú spoločníčku, Vyberie sa teda ku stolom sám, v duchu uvažuje ako to vlastne spraví.* /Možno by som si o nejaký stôl oprel barlu. Alebo si sadnem a bude čakať kým niekto nezakopne o moju nohu... hej to by mohla byť sranda./ *Pomyslí si keď v tom ho osloví neznáma dáma a on sa zarazí. Pritom mierne trhne ramenami, ako ho jej vpád do jeho zorného poľa prekvapí. Nechá sa odtiahnuť trochu bokom, vďaka rokom baletu mu skackanie na jednej nohe ide ako po masle. Pritom ako sa presúva využije aj možnosť si ju obzrieť. Musí uznať, že oblečená je skutočne vkusne. Zdvorilo sa usmeje.* Och, ďakujem. Chcel som sa zatial, iba dostať ku stolom. Spoza tých ľudí ani neviem čo je v ponuke. *Povie jej.*
*Bridget se chvíli rozhlížela kolem sebe a tu jí Zayn poplácal po zádech. Dívka se rychle otočila a upřela na něj svůj pohled.*Hele Bri já si na chvilku půjdu jenom zavolat a hned jsem zpátky. *Řekl a usmál se. Bridget jenom kývla a otočila se. Nakonec se rozhodla, že si to tady projde a koukne se kolem. Ponořila se do svých myšlenek, přemýšlela nad tím co asi dělá její táta, že si ani nevšimla, když najednou vrazila do mladé ženy, oblečené v černých šatech. (ELISY).* Já... omlouvám se, nedávala jsem pozor. Nechtěla jsem do vás vrazit. *Pronesla Bri tiše a pohlédla na ni nahoru. Doufala, že se nějak nenaštve.*
*Kayn ji pozoroval, to, jak byla výřečná, to, jak skoro zářila.* Já na karaoke nikdy nebyl... slyšel jsem o tom, ale nikdy jsem neměl tu čest se na to podívat... pokud je tedy čest to správné slovo. *Podotkl s úšklebkem a pak naklonil jemně hlavu na stranu.* No, tak to je skutečně dobře, že jsme sem šel taky. Byla by škoda, kdyby tak milá dáma neměla společnost. *Usmál se a jemně se k ní sklonil, pak se ale opět narovnal, přičemž jí neuhl pohledem z očí.* Drink... jistě... no, asi zůstanu opět jen o vodě, ačkoliv bych si dal něco alkoholického, jistě. Co si dáš ty? Džus? *Nadzvedl obočí se svým tipem.*
*Aless se na svého manžela usmála a vtiskla mu polibek na tvář.* Jsi můj sladký šikula. Zvládneš to dneska zase jako minule. A kdyby něco jsem tady. *Uculila se na něj sladce a dál si jej objímala. Na Avalona se jen usmála a pokynula mu na pozdrav. Pak se zadívala na nově příchozího. Poznala v něm féra o kterým jí už říkali. Lehce se na něj usmála. A zatímco on mluvil s Remim, upírka se rozhlížela kolem sebe. Viděla zde tolik známých tváři. Dokonce i Kayna a Elisu, jen se trochu podivila, že nebylo spolu. Sledovala dění kolem a usmívala se. Dneska to vypadalo na další povedený večer.*
*Aelarion se na oba podíval, ale pak pohled nechal na Remim.* Dneska jsem tady zcela náhodně. Čekám na Fella a při procházení jsem došel až sem. Tak jsem si řekl, že se zde kouknu. *Pronesl a poupravil si svou černou košili, zatímco si přehodil sako do druhé ruky. Vlasy měl opět sepnuté do copu.* Mimochodem jsem opravdu rád, že jsi mezi lidmi. Jen tak dál. *Mrknul a pak se podíval opět na oba dva.* Myslím, že es na chvíli vzdálím a nechám tě s tvou ženou. Určitě se ještě uvidíme, zastavím se za tebou. *Řekl starší fér. Chtěl si to tady projít a prohlédnout. Byl zvědavý, hlavně na karaoke, které ještě nezažil.*
*Elisa si chlapce pozorně prohlížela a usoudila, že se bude jednat o obyčejného civila, který rozhodně působil chutně.* Tak zde máte... *rozpřáhla ruku a ukázala na jídlo, jenže než stihla doříct svá slova, tak do ní někdo strčil zezadu. Učinila několik kroků vpřed a prudce se chlapce zachytila, aby nespadla. Vyvedlo jí to malém z rovnováhy a co více THIERRI s pochroumanou nohou byl náhle její opěrátko, aby nepolíbila zem. Prudce se ohlédla za tím, kdo byl viníkem, ale spatřila mladou dívku BRIDGET.* Nechtěla, ale vrazila. *Tvářila se nejprve přísně a ohlédla se z chlapce na dívku, kdy si jen povzdechla. Nehodlala tu dělat kvůli toho dusno.* Vy dva tu jste spolu? *Poukázala z jednoho na druhého.*
A zpíváš? Chceš to zkusit? *Šibalsky se usmívá. V její hlavě se samovolně rozvíjí plán zkusit ho vytáhnout na nějaké představení. Třeba i společné. Zatne fantasie dřív, než nad ní převezmou kontrolu a snaží se vrátit nohama zpět na zem. Zaměří se na všechny možné zvuky, co k ní doléhají z okolí. Hlasy hovoru jiných lidí, hudba v pozadí, cinkání nádobí, vrzání židlí na podlaze, Kaynův hlas. Z vůní cítí spoustu jídla, které je pro ni těžké rozeznat od sebe. Výrazný je také parfém dámy, která sedí jen kousek od nich. S tím, co vidí, je to trochu komplikovanější, protože nedokáže odvrátit pohled z Kaynova obličeje. Všímá si jeho rysů tváře, to, jak se mračí a i usmívá, když mluví. Nakonec odtrhne oči, aby se podívala na nabídku na velké tabuli nad barem.* Určitě nemusíš být o vodě, pokud nechceš. * Řekla mu, ale pohled měla stále upřený na písmenka, která jí pomáhala soustředit se na to tady a teď a nenechat se ovládnout představami a přehnaným nadšením.* Já budu potřebovat trochu tekuté kuráže. *Prohlásí nenuceně jako kdyby to byla úplně jasná věc. Při této myšlence se lehce nakloní přes bar, aby si získala pozornost obsluhy. Je sice maličká, ale momentálně stojí na tyči, kde si lidé sedící na barových židličkách mohou odložit nohy, a tak trochu povyrostla. I kdyby ne, její vzhled a energie, co z ní vyzařují, jsou mnohem výraznější, než kdyby byla o dvacet centimetrů vyšší. Její vlasy, volně spadající na ramena, se lesknou pod světly a vytvářejí kolem ní jakousi auru. Pozdraví obsluhu s energickým úsměvem a objedná si piña coládu. Otočí se ke Kaynovi a zvědavě se ptá, jestli si už vybral, nebo zda byla přehnaně rychlá s objednáváním.*
*Pozrie smerom kam ukazuje ELISA. Trochu nakloní hlavú, keď sa ku stolu natlačí zavalitý chlap a začne tam do seba ládovať kuracie grilované stehienka* /Ten rozhodne vyzerá ako keby nejedol týždeň./ *Prižmúri oči ale ďalej nemá šancu pokračovať vo svojich odsudzujúcich myšlienkach nad pachltnosťou neznámeho muža. Poočku ešte zareaguje keď ELISA urobí pár krokov vpred. Pozrie na ňu a tak pustí barlu z pravej ruky a nejako ju zachytí, aby nezletela na zem. Aby obaja nezleteli na zem. Pre lepší balanc si poskacká na pravej nohe a trochu viac sa zaprie do ľavej barle. Pozrie na ten výkuk (BRIDGET) čo vrazil do jeho spoločníčky. Zamračí sa a tento zamračený pohľad presunie aj na ELISU keď sa opýtala podľa neho tak absurdnú otázku.* Nie. *Povie stroho a pozrie na dieťa. Nemá rád deti.* Nemala by si byť s rodičmi alebo... s niekym, kto za teba je ochotný prebrať zodpovednosť? *Povie a trochu z jeho hlasu odkapáva ten povýšenecký francúzsky prízvuk. Aj keď... tak znie väčšinou.*
*Kayn zavrtěl ihned hlavou a dal ruce před sebe na znamení nesouhlasu.* ne, ne to je v pořádku, myslím že to oželím. Nesjem ani moc dobrý zpěvák. *Podotkla zasmál se. Pak jí nabídl rámě a pokud se jej chytla, zamířil k místu, kde se objednávalo pití.* Tak tedy na kuráž... tak řekni, co to bude? je to na mě. *Uculil se na ni a sám už pohledem hledal ve výběru svou oblíbenou vodku, vlastně jediný alkohol, jež ve světě lidí pil. Pak se koukl dolů na Candy, jestli už má vybrané i ona.*
*Remi se na Ala usmál.* Tak jo, děkuju. Kdyby co, budeme asi tady. *Podotkl a pokud fér odešel, otočil se na svou manželku.*Nějak jsem si s ním sedl, zastavil se i na dvoře, aby se za mnou podíval. Docela milý muž, něčím mi připomíná i Castora... *Pronesl a jemně si povzdechl, když si vzpomněl na kamaráda, kterého dlouho neviděl. nějak si ale řekl, že lidé přichází a odchází a tak to prostě je. kdo ví, třeba ho někdy zase potká. Koukl se na Aless.* No, pozval bych tě na jídlo, ale... říkám si, že by jsi to neocenila. *Řekl s lehkým úšklebkem na tváři.*
*Candy přijme jeho nabízené rámě a pocítí, jaké je to zvláštní, skoro nostalgické gesto. V dnešní době už se moc nevidí, což pro ni jen umocňuje pocit, jako by se na chvíli přenesla zpět do doby gentlemanů a dam. Usmívá se pro sebe a zatímco se vedle něj nechává vést, napadne ji, jak je to vlastně milé.* Víš, že tady vlastně nemusíš být zpěvák? Myslím si, že málokdo tady umí zpívat. *Říká a lehce se rozhlíží po lidech v místnosti. Pohledem rychle přejíždí přes skupinky a páry, kteří se baví mezi sebou nebo netrpělivě čekají na svůj výkon. To, co vidí, ji ohromně uklidňuje. *Lidi tady přišli, aby si užili večer, ne hodnotit, jestli to bylo falešné.* pokračuje s úsměvem. Pak si vzpomene na své vlastní začátky a dodá se zábleskem veselí v očích.* Tohle je jiné než to vystoupení na pláži.*Pokračuje Candy s větším zápalem v hlase. *Musíš jen chtít se... překonat?* Rychle dodá: *Teda tímto se tě nesnažím přesvědčit, ale já to tak mám. Neumím zpívat, a vždycky se strašně stydím. Jsem nervózní, potí se mi dlaně a skoro nemůžu dýchat.* Jak to říká, uvědomí si, že už jenom myšlenka na vystoupení jí způsobuje ty samé symptomy. Připadá si, jako by ty pocity přivolala svými vlastními slovy.* Ale pak mám ze sebe ohromnou radost, že jsem to zvládla a vystoupila ze svý komfortní zóny. *Podělí se s ním upřímně o svoje niterné pocity, jako by tím chtěla objasnit, proč se karaoke tolik těší. Očividně je nervózní, ale zároveň se na to těší.* Děkuji za pozvání. *Poděkuje s vděčností v hlase, když si objednají pití. Candy volí svou oblíbenou piňa coládu a nechává Kayna, aby si vybral to své.* Stalo se v tvým životě něco zajímavýho od posledně? *Zeptá se s jemným úsměvem, zatímco čekají, než jejich pití bude připravené. Je zvědavá, co všechno se mohlo od jejich posledního setkání změnit.*
*Aless pokývala na pozdrav ALOVI, načež se pak podívala na manžela, kterého poslouchala.* Tak to jsem ráda, že máš zase někoho nového s kým se bavit a trávit čas i na dvoře. A pokud je fajn, tak je to jen dobře, no ne? *Pousmála se a pohladila jej po tváři.* Chybí ti viď… *Optala se i když to tušila, přece jen byli to dobří kamarádi a trávili spolu dost času. Upírka se na féra usmála a vtiskla mu láskyplný polibek. Pak se uculila.* No jídlo sice neocením, ale něco k pití bych si s tebou ráda dala. *Mrkla na něj a stiskla mu ruku.* Co si dát spolu pití? Co by sis dal?
*Aelarion se usmál a pokýval.* Dobře, určitě se zastavím, večer teprve začíná. *Pronesl a pak pár nechal být. Procházel se kolem a rozhlížel se kolem. Moc lidí tady neznal. Kromě Remiho a Avalona, tady nikdo známý nebyl. Tey to si myslel, dokud si nevšiml KAYNA a CANDY, kteří stáli kousek od něj. Chvíli váhal a přemýšlel, zda je jít pozdravit, no nechtěl nějak rušit. Proto zamířil ke stolu s pitím a jídlem. Chtěl si vzít něco k pití. Cestou minul ELISU, THIERRIHO a malou BRIDGET. Rozkoukával se, co by si dal, zatímco tak nějak poslouchal, co se dělo kousek od něj.*
*Kayn se ale jen ušklíbl.* No, ačkoliv to tak asi možná je, tak já se tomu raději vyhnu. *Podotkl s úšklebkem na rtech. Pak se na ni zkoumavě zadíval.* A jak to víš? Myslím si, že určitě polovina z nich bude potichu soudit, a další polovina bude doufat, že jejich vystoupení bude nejlepší. Abych byl upřímný, nevěřím že jsou lidé tak... no, tak šlechetní, aby nepomysleli na vlastní úspěch. *Zasmál se hořce. Poslouchal to, co povídala o vystoupení ze své komfortní zóny a na tváři se mu objevil jemný úsměv.´* jsi silná a statečná, to se ti musí nechat. Ale, já se tomu raději vystavovat nebudu. *Zakončil nakonec. Pak si objednal vodku a čekal, až se jim drinky připraví.* Ne, nic zásadního, řekl bych... *Zamyslel se nad tím vším, co se stalo. Nechtěl zminovat svůj zdravotní stav, navíc Candy jakožto civilka by mu asi moc nerozuměla, kdyby začal vyprávět o magickém zranení.*
*Remi kývl na souhlas.* Je to super. Není to tak stereotypní... navíc si vážím jeho pomoci. No, ale ted... co se jít projít bavit se? *Optal se pak Aless a nabídl jí rámě. Avalon stál kousek a když je viděl, kývl na Remiho, na znamení toho, že ho hlídá, kdyby se cokoliv stalo. Díky tomu, že se fér krmil před začátkem, pod dohledem Avalona, byl jeho hlad na chvilku ukojený a nezžíral ho.* Ano, chybí mi... ale to přejde... nejak jsme se mířil s tím, že už je nějak pryč, z části. *Řekl fér.* A na pití tě rád pozvu. *Podotkl a pokud se jej držela, zamířil směrem k pultu s pitím.*
*Musela uznat, že chlapec měl sílu i přesto, že byl zraněný. Rozhodně jí stihl během toho momentu zaujmout a svoji pozornost přesunula jeho směrem. Trochu neomalený vůči dívce, ale jinak pohledný a silný.* Takže jste tu dneska sám? *Sundala si černé rukavice na svých dlaní. aby odhalila bledou porcelánovou kůži a sáhla po jedné sušence.* Slečna vypadá, že už nepotřebuje úplně povolenku *Ale rozhodně byla hodně mladá. Tu by nevyužila pro energii a možná i mladistvý vzhled BRIDGET jí nutil jaksi trochu dívenku chránit svým mateřským pudem. Koutkem oka znovu zahlédla Kayna, jak se má k žena a v srdci cítila nenávist a žárlivost* /To nemyslí vážně/ *S tím zavrčela a pohled zpět zaměřila na Thierra a mladou dívenku.*
*Bridget se ještě jednou omluvila a řekla.* Ne nejsme. *Pak si ELISU ještě jednou projela pohledem a pak se podívala na chlapce stojícího vedle ní.* Jsem tady s kamarádem a jeho matka by měla každou chvíli dorazit. *Řekla a lehce se na ně usmála. Přemýšlela nad tím jak se z toho nejlehčeji vyklouznout. Chvíli mlčela, když tu uslyšela jak jí někdo volá. Otočila se za hlasem a uviděla jak k ní jde Zayn a nese jí pití. Když k ní došel Bridget si vzala pití a řekla.* Děkuji ti ale přijdu až za chvilku ano? *Zayn kývl na souhlas pozdravil a odešel o kousek dál. Bridget se opět podívala na mladou ženu stojící před ní a znovu se usmála.* Povolenku už nepotřebuju, nejsem tak malá. Navíc jak jsem řekla, nejsem tu sama. *Dodala ještě s úsměvem.*
Jsem ráda, že se našel někdo, kdo ti v tom všem také pomůže. Vidíš, nejsi na to sám. Máš nás a my tě v tom nenecháme mi amore. *Usmála se na něj sladce.* Mimochodem Lottie tě moc zdraví. *Oznámila mu ještě a pak se na něj podívala.* Věřím, že s Casem se ještě někdy setkáte. Uvidíš. *Mrkla. A chytila se ho.* Ale teď nebudeme smutnit, ale jdeme se bavit, jak říkáš. *Uculila se.* Takže společné pití, to zní pro začátek fajn. Myslím, že dneska si dám něco sladkého s tebou. Vzala jsem si svou přísadu. *Zasmála se, měla na mysli svou placatku s krví.* A víš co, na jídlo tě pozvu zase já, ale dáš si ho sám nebo s Avalonem. *Usmívala se, když došli k místu kde bylo pití.*
*Candy se při čekání lehce pohupuje na místě, jako kdyby v sobě měla neustálou energii, která musí ven, ale zároveň se snaží udržet klid.* Koukání na jiné s talířem dobrého jídla je taky vysoce dobrá zábava. *Schvaluje jeho výběr, že se nechce účastnit. Když Kayn mluví o tom, jak se cítí ohledně ostatních lidí a jejich zkaženosti, její výraz zjemní. Lehce přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu. Vypadá, jako by se snažila jeho slova opravdu pochopit.* Ty to tak cítíš? *Ptá se zlehka, nechce ho nějak urazit. V jejím hlase není ani stín soudů, jen čistá zvědavost a zájem.* Já obdivuji každého, kdo se odváží. *Její pohled se zaměří do dálky, jako kdyby zkoumala lidi v místnosti, ale brzy se vrátí zpátky k němu.* Co bych z toho měla, kdybych druhé soudila? Akorát je tím odradím to příště zkusit znovu. *Upírá na něj svoje zelený oči.* Takže budu ráda, když mě nebudeš soudit moc přísně. *Nabírá zpět do tváře svoji všudypřítomnou veselost, když si snaží z toho udělat legraci.* Děkuju. *Když Kayn zmíní, že ji považuje za silnou a statečnou, Candy se náhle zarazí. Její obličej lehce zrůžoví a ona sklopí oči k zemi, přičemž se koutky jejích rtů zvednou do úsměvu, který je plný vděčnosti a možná i mírného rozpaku. Je vidět, že si jeho kompliment váží. Rychle se ale vzpamatuje, zvedne hlavu a opět mu věnuje jeden z těch svých veselých úsměvů, které jako by jí ani na chvíli neopouštěly tvář.* Nemusíš. Hlavně že si tady. *Dodá s poklidem, v jejím hlase je upřímná vděčnost.* Co vlastně děláš? Máš práci? *Tím, že přesměruje téma na jeho práci, jí tvář opět rozjasní zvědavost. Lehce se předkloní, oči rozzářené zájmem, jako by se nemohla dočkat, co se dozví.*
*Keď si Thierri premeria BRIDGET celú tak vlastne zistí, že nie je až tak malá.* /No ja sa tiež nemôže chváliť svojou výškou.../ *Zamrká a presunie pohľad na ELISU. Sleduje ako si elegantne dáva dole rukavičky a odhaľuje tak pokožku svojich rúk. Dvihne k nej zrak a nadýchne sa k odpovedi. Chce, byť úprimný, povedať jej že je tu s kamarátkou... keď tu v tom v diaľke niekde poza ELISU predsa len zbadá tú svoju kamarátku. Celkom nevkusne sa sápe na nejakého pána a Thierrimu predsa len v hlave vyskočí tá spomienka na rozmazanú špirálu a sopel z nosa.* /Oficiálne asi nikdy nepochopím randenie a avantírky na jednu noc./ *Aj by si pripil.* Áno, som tu sám. Chcel som si nejako vyplniť večer, tak som tu. Inak som Thierri. *Odpovie jej nakoniec. Ani tak veľmi neklame, predsa len práve on dostal košom od svojej kamarátky. Zároveň sa jej aj predstaví. Sleduje ako sa mladá slečna BRIDGET vybavuje so svojim spoločníkom. Keď im oznámi, že tu nie je sama, Thierrimu odľahne.* /Aspoň, že tu nebehajú deti bez dozoru./ Paráda. *Zahundre len nahlas. Postrehne že ELISA zavrčí a tak na ňu stočí pohľad. Nadvihne pravé obočie a otočí sa smerom, kam sa pozerala. Čisto len zo zvedavosti, že čo ju tak rozrušilo.*
*Kayn jí rozhodně štval, ale pozornost mladé dívenky a Thierra byla více než na místě. Navíc ji zaujalo, že byl sám.* Sám? Také mám dnešní večer bez doprovodu. *Zahleděla se na jeho tvář.* Pokud to nebude vadit. Mohla bych se zdržet právě s vámi dokud nenajdete lepší partii /Jestli vůbec někdo takový existuje... lepší než já./ *Mladá dívka zde nebyla sama a měla zde své kamarády zjevně, což jí trochu uklidnilo. Byly zde víly a ty se někdy nedívají na to kolik je jakému civilovi. Teď už minimálně o ní věděla Elisa, takže by si všimla, kdyby dívka zmizela.* Jsem Elisa de Rais Borrgia, ale říkejte mi klidně Elis. *Při posledním slově se hlavně zadívala do očí Thierra.* Neměl jste hlad? A vy slečno? *Poukázala na stůl a na fakt, že se zde Thierri objevil hlavně kvůli jídla.*
*Kayn pokrčil rameny.* jestli to tak cítím? Hah... ne, spíš jen nevěřím lidem, že dokáží být takoví, jací říkáš že jsou... kdybych byl... Kdybych žil mezi lidmi více než žiji, tak bych na to určitě přišel sám. Zatím je to jen má doměnka, ale tak... za svůj dlouhý život jsem toho už poznal vcelku dost... a laskavost lidí mezi to patřila jen výjimečně. *Řekl a při svých posledních slovech se na Candy významně podíval, aby věděla, že ona je jedna z těch výjimek. Pak se usmál.* Neměj strach. Soudit tě nebudu, jen si to užij. *Řekl a pak se natáhl, aby jí dal za ucho jeden neposedný pramen vlasů. Pak dlaň ale ihned stáhl. Nad její otázkou se usmál. Přemýšlel, jestli by měl hledat okliku, ale nakonec se rozhodl, že bude mluvit přímo. Přeci jen, hádal, že si bude myslet, že si dělá srandu.* Jsem popravčí. *Pověděl, jako kdyby se nechumelilo, převzal si svůj drink, i ten Candy, který jí podal a zaplatil.*
*Remi se na ni díval a pak se jemně usmál.* Snad... snad se sejdeme. *Podotkl pouze. To už se k nim přichomýtl i avalon, usmál se a zakousl se do steaku. Pak si pohledem sjel oba dva.* Zatím vše v pořádku? *Optal se. Remi kývl na souhlas.* v naprostém. Díky. *Uculil se na kamaráda. Avalon pak koukl na Aless.* Lepší se, i když to popírá a nevěří si. Už se drží mnohem lépe. Ačkoliv má občas výkyvy, je dobrej. *Řekl a Remi zrudl ve tváři.* To... je milé, že si to myslíš. *Sklopil hlavu, ale i tak se zlehka usmál.*
*Bridget se zadívala na THIERRIHO i ELISU a řekla.* Těší mě. Jsem Bridget.* Představila se a pousmála se. Neměla strach z cizích lidí, ale možná by se měla držet se Zaynem. Tak trochu váhala, nepřišlo jí správné pozvání odmítnout, ale zase sem přišla na pozvání Zayna. Po chvíli pohlédla na ELISU.* Děkuji za pozvání. Ráda, ale slíbila jsem kamarádovi, že budu s ním. Třeba někdy příště, nebo později, pokud se zde ještě uvidíme. *Řekla dívka a otočila se směrem k Zaynovi, který stál opodál. Pak opět pohlédla na Elisu.* Nuže užijte si to tady hezky. Na shledanou. *Pozdravila je a usmála se. Pak se otočila opět směrem ke svému kamarádovi a zamávala na něj ať jde za ní.*
*Snaží se držet krok s jeho myšlenkami, ale něco v jeho tónu ji přiměje se hlouběji zamyslet. Uvědomí si, že o něm vlastně neví téměř nic, a že jeho život je mnohem složitější a delší, než by kdy mohla tušit. Když se na ni podívá a naznačí, že ji považuje za výjimku, její tvář se okamžitě rozjasní. V jejích zelených očích se zaleskne vděčnost, smíšená s určitým překvapením. Opravdu ji zahrnul mezi ty vzácné, laskavé lidi? Když jí jemně odhrne neposedný pramen vlasů, na chvíli doslova ztuhne. Dotek ji zaskočí, ale ne nepříjemně, spíše jí na tváři vykouzlí jemný ruměnec. Cítí, jak její tváře začínají hořet, a než se naděje, jeho dlaň je pryč. Celý ten moment ji trochu vyvede z rovnováhy, ale snaží se chovat přirozeně, jakoby se nic zvláštního nestalo. Jakmile se rozhovor stočí k jeho práci, Candy ho zvědavě poslouchá. Pozorně sleduje jeho tvář, kde na chvíli zahlédne váhání, ale pak to řekne naplno. * Popravčí? *Zopakuje po něm a v jejím hlase zní překvapení. Zůstane chvíli zaražená, přemýšlí, jestli to myslí vážně. Nedokáže v něm najít žádný náznak žertu – žádný potlačovaný úsměv nebo povytažené obočí, nic, co by naznačovalo, že si z ní utahuje.* Jako ve věznici...? *Zeptá se zmateně, protože to není zrovna běžné povolání, se kterým by se setkala. Ví, že v některých částech světa je trest smrti stále legální, a teď jí to všechno začíná dávat smysl. Najednou, jakoby jí v hlavě zapadly všechny dílky skládačky. *Tak proto nemáš dobré mínění o lidech. Jasně že ne, když se setkáváš s těmi nejhoršími. *Zamumlá spíše pro sebe, ale dost nahlas, aby to slyšel i on. Teď jí dává smysl, proč bývá tak cynický. Vezme si od něj svůj drink, ale stále je myšlenkami úplně jinde. Automaticky tiše poděkuje, ale ani si neuvědomuje, že to udělala. V hlavě se jí stále honí to, co právě slyšela. Oči má stále upřené na něj, jako by ho znovu studovala, teď s novým pohledem.*Co tě vedlo k tomu vybrat si takovou práci? *Zeptá se po chvíli se skutečnou fascinací. V jejím hlase je slyšet nefalšovaný zájem a v očích se zrcadlí něco, co tam předtím nebylo – hluboká zvědavost. Z jejího výrazu je jasně patrné, že je pro ni teď tou nejzajímavější osobou v místnosti.*
*Aless jen přikývla a pousmála se. Už nechtěla dál rozvádět téma Cas, proto se jen víc přitulila k manželovi a pak se usmála na Avalona.* Všechno v pohodě. *Mrkla na něj a když slyšela slova bělovlasého, úsměv se jí ještě více rozšířil.* To moc ráda slyším. Říkala jsem, že pomalu to všechno zvládne a ty pokroky vidím i já. Jen si ten můj milovaný musí o trochu víc věřit a říkat si, že to zvládne a bude to ještě lepší. *Mrkla.* Děkuju, že mu pomáháš a dáváš na něj pozor, když zrovna nemůžu. Vážím si toho. *Pronesla své díky k Avalonovi a pak koukla na Remiho.* Ooo jaký jsi sladký, když se červenáš. *Vtiskla mu pusu na tvář.* Takž kluci, co to bude k pití? Co si dáte?
Tomu sa ťažko dá veriť. *Povie ELISE na to, že je tu sama. Pritom je to aj nepriamo udelená lichôtka. Thierrimu príde krásna a veľmi elegantná, netušiac, že možno ide o akési faerské čaro. Ako by to len mohol tušiť, keď o podsvete nemá ani tucha. Pousmeje sa na ňu.* Vadiť mi to určite nebude, naopak asi to celkom privítam. /Nie som tu práve najpohyblivejší člen akcie./ *Skúmavo sa zahľadí smerom kam sa pozerala ELISA ale, nemá poňatie čo ju mohlo ročúliť.* /Možno videla niekoho, kto jej pije krv. Alebo svojho ex. Alebo šéfa... aj keď.../ *Prezrie si ELISU opäť a vlastne BRIDGET tak trochu ignoruje. Zachytá len niečo o tom, že je tu s kamarátom.* /Nevyzerá, že by mala šéfa. Skôr sama vyzerá ako šéf. Alebo nejaká šľachtičná? Španielsko? Taliansko?/ *Uvažuje v duchu nad jej menom, len keď naňho uprie zrak tak sa trochu viac sústredí. Skutočne už dlho nebol na spoločenskej akcii.* Elis. *Zopakuje po nej a pozrie na BRIDGET, ktorej iba prikývne... a následnej aj voľnou rukou zamáva keď sa poberie preč. V tom si uvedomí, že stále je na zemi pohodená jedna jeho barla. Pozrie na moment ešte na ELISU a potom na jednej nohe trochu pridrepne a zohne sa, aby svoju pomôcku dvihol.* Vlastne, teraz by som nepohŕdol vínom. Myslím, že kúsok ďalej je niečo ako bar, predpokladám, že tam bude bohatý výber. *Navrhne jej a popri tom ako rozpráva sa opäť vzpriami.*
*Rozhodně si našla společnost pro dnešní večer, která byla velice zajímavá. Dívenka se rozhodla s nimi rozloučit* Ráda jsem tě poznala. *No nehodlala jí jen tak dneska ztratit z dohledu. Tohle místo bylo plné víl, takže trochu obezřetnosti vůči mladé dívce rozhodně neuškodí. Jenže na slova Thierra, když vyslovil její jméno okamžitě zareagovala, jak kdyby to bylo nějaké zaklínadlo. Uchopila ho jemně za rameno a podpaží, aby se mohl lépe narovnat a nabrat stabilitu s berlemi.* Ráda si dám víno. *Souhlasila a kývla směrem k baru.* Budeme si moct sednout, také to uvítám *zapřela se o svoji elegantní hůl.* Co se ti vlastně stalo? *pokývla na jeho nohu, než se vydala směrem k baru po jeho boku.*
*Ešte mrkne na Bridgetin chrbát.* /Tie staršie deti už vlastne nie sú tak hrozné./ *Dvihne si barlu a trochu nadvihne obočie nad tým, že mu Elisa pomáha. Nie je zvyknutý, že by mu niekto celkovo pomáhal. Usmeje sa. Vlastne je sa cíti celkom fajn, aj napriek tomu, že je v dave s takým množstvom ľudí. Lepšie si uchopí barle a pritom pohľadom zavadí o jej palicu. Až doteraz ju ani nepostrehol.* Áno, posedenie bude asi to najlepšie. *Vyrazí teda k baru.* No... povedzme, že som netušil ako rýchlo vie cyklista ísť po chodníku. Najmä ak si myslí, že z nejakého podniku mu nikto nevyjde priamo do cesty. *Povie s horkosťou v hlase. Skončil skoro na týždeň v nemocnici, s otrasom mozgu a nohu mu aj operovali.* A čo sa stalo tebe? *Kývne hlavou k jej palici. Popritom sa dostanú k baru a vyhľadajú dve voľné miesta.*
*Nad tím, jak si jeho odpověď přebrala, se Kayn musel usmát. Bylo to tak zvláštní, nečekal asi takovou reakci... ani nevěděl, co přesně čekal. Ale tohle bylo něco, co jej zaujalo a donutilo pokračovat v odhalování sebe sama, co se týkalo jeho nitra. Pokrčil rameny.* dejme tomu, že jsem pro to měl nadání... pro zachovávání spravedlnosti, trestání těch nejhorších. Sám jsme nebyl dřív žádný svatoušek, udělal jsme věci, na které nejsem pyšný. Možná proto pro mě bylo lehčí vidět monstra v těch druhých, monstra, bez kterých bude svět lehčí. A možná proto jsem jim ani moc neprojevoval empatie... víš, když uděláš něco zlého... hodně zlého, cítíš vinu... řekl bych, že to tak má skoro každý a kdo ne, tak ho nebude škoda už vůbec... takoví lidé, uvězneni za své provinění, žijící se svými démony.... občas jdou i té smrti vstříc... *Podotkl a vzpomněl si na to, kolikrtá viděl tváře zločinců před smrtí, které byly... smířené.*
*Remi se začervenal ještě více, ale pak se na ni usmál.* To díky vám. *Podotkl a pak se rozhlédl kolem sebe.* je tu dost lidí. Jsem za to rád, za to, že se jich tu tolik sešlo. je to... příjemné, vidět že moje snaha není jen tak pro nic za nic. *Sledoval lidi. Dokonce si všiml i kayna a aElisy, což sice nečekal, hlavně se zamračil nad tím, když spatřil, že se každý věnoval někomu jinému, jako kdyby o sobě ani nevěděli. pak se ale koukl na Aless.* Dám si... asi jen nějaký džus. *Usmál se na upírku.*
*Kráčela po jeho boku, jakoby spolu už i přišli na tuhle akci.* Cyklista? *Civilové byli opravdu křehcí.* Řekněme, že jsem oslabená imunitně *Nemohla přímo říct své důvody a ani lhát, proto jen ohnula odpověď v tu nejjednoduší.* A také je to skvělý modní doplněk nemyslíš? *Po celou dobu se rozhlížela, než došli k baru a znovu svůj pohled věnovala jen jemu. Naštěstí zde byla dvě volná místa a také byla dost blízko KAYNA. Štval jí... Ani si jí nevšiml mezitím, kdy se měl úplně k cizí ženě. Její ruka pevněji sevřela rukojeť její hole.* Takže víno? *pozornost už chtěla věnovat hlavně mladíkovi*
*Bridget se ještě ohlédla na ELISU.* Já také. *Odpověděla a pousmála se. Pak se se zase otočila na Zayna, který mezitím došel k ní. Usmála se na něj a pak spolu odešli o kus dál. Chvíli si povídali, když tu Bridget uviděla známou tvář. Mile usmála, když si uvědomila, že je to Aless. Chytila Zayna za ruku a pohlédla na něj.* Pojď, půjdeme pozdravit mojí známou. Támhle stojí. *Usmála se na něj a lehce ho zatáhla za ruku. Když k Aless došli, Bridget jí zaťukala na rameno.* Aless? *Zeptala se trochu nervózně. Zaynq jí náhle zatáhl za ruku a když mu věnovala pozornost, pousmál se.* Mám hlad a ty určitě taky. Dojdu nám pro něco k jídlu ano? *Řekl a odešel o kus dál. Ještě jí zamával, pak se otočil a za chvilku se už ztratil mezi davem lidí. Bridget se opět otočila na Aless a znovu na ni promluvila.* Ahoj Aless. Jak se máš? *Zeptala se trochu hlasitěji.*
Miluju tě lásko, jasně, že tě v tom nenechám. *Usmála se na něj mile a pak stejně jako on se rozhlédla kolem.* Povedla se, stejně jako ta na pláži. Lidi se baví a líbí se jim to. Tohle se ti to podařilo, jsi šikula. *Mrkla na něj a když jí řekl, co chce k pití, přikývla. Už se chystala, že půjde k baru a donese jim něco, ale to jí někdo zaťukal na rameno. Jakmile se otočila, spatřila malou dívenku, kterou předtím poznala v parku.* Bridget, že ano? *Pousmála se na ni.* Mám se dobře. A co ty? Mimochodem, nejsi tu sama, že ne? *Mrkla na ni s úsměvem, pak stiskla Remimu ruku.* Jinak Bridget, tohle je můj manžel Remi. Zlato, tohle je Bridget, potkala jsem jí jednou v parku. *Pronesla.*
*Prikývne.* Áno, cyklista. Ale bolo mi povedané, že sa to stáva často a ja som z toho ešte vyviazol dobre. *Tá trpkosť mu odkvapkávala z jazyka. Niet sa mu čo čudovať, jeho baletná kariéra teraz balansuje nad priepasťou s názvom fyzioterapia.* Och... tak potom dúfam, že je ti dobre a nemá žiadne iné komplikácie. *Povie úprimne a pousmeje sa.* Je to ten najlepší módny doplnok. *Odpovie jej. Akonáhle sú pri voľných miestach, tak Thierri oprie je barlu o bar a ELISE odsunie stoličku, aby si vedela pohodlne sadnúť. Džentlmenské gesto, rokmi naučené z rôznych akcií, ktoré absolvoval s matkou alebo s otcom. A niekedy bohužiaľ aj s obomi naraz. Sám sa usadí a barle odsunie tak, aby zavadzali čo najmenej.* Víno. *Prikývne a pozrie trochu okolo, Chápe, že je BBQ oslava a vidí aj nejaké grilované mäso.* Ja by som navrhol Merlot? Alebo Grenache. Obe sa hodia ku grilovanému jedlu a k výraznejším omáčkam. Prípadne ani Rízling nie je zlý. *Začne a pozrie nakoniec k baru, aby videl či tam majú niečo vystavené.* Alebo máš nejakú vlastnú preferenciu? *Opýta sa jej a aj k nej stočí zrak.*
*Byla překvapená nad způsoby mladíka, kdy i přes poraněnou nohu byl schopný jí usadit.* Děkuji... máš způsoby. *Ačkoliv ona sama je měla od svých rodičů a raději by byla klině buranka.* Jsi z nějaké významné rodiny? Málo lidí zná způsoby... *Ač nevypadalo to, že by jí to uhranulo spíše jaká si starostlivost zda je s tímhle v pohodě. Navíc se vyznal ve vínech.* Červený Merlot. Ten mám ráda, když je kvalitní a kořeněná chuť se hodí k masu. Rizling je asi jediné bílé, co mám ráda, když je kvalitní chutná jako kyselé jablka. Jsem pro ten Merlot a ty? *Něco jí říkalo, že chuťové buňky budou mít stejné. Ráda se opíjela Merlotem. Byl hořký jako její život a když seděla u rodičů bylo to něco, co jí aspoň trochu dodalo chuť tam vůbec sedět. Začínala být čím dál radši za společnost Thierri.*
*Candy ho poslouchá a na chvíli přestává vnímat svět kolem sebe. Zatímco Kayn mluví, její dech se zpomaluje, jako by nevědomky přestala dýchat. Oči upřené na jeho tvář sledují každý pohyb, každý náznak emocí v jeho výrazu. Její výraz, který byl ještě před chvílí živý a radostný, se pomalu mění. V jejích zelených očích už není ta bezstarostná hravost, ale něco hlubšího, něco citlivějšího. Její pohled se stává soustředěným, plným zájmu a soucitu. Jakmile mluví o své minulosti, o svém životě, Candy pocítí vlnu emocí, kterou ani nemůže pojmenovat. Je to směsice úzkosti, smutku, ale zároveň vděčnosti. Vděčnosti, že jí Kayn důvěřuje natolik, že jí odhaluje kousky svého nitra. Z jeho slov a tónu cítí tíhu, kterou nese celý život, a její srdce jako by se na okamžik sevřelo. Je těžké slyšet, jak mluví o rozhodování mezi životem a smrtí, o vině a o monstrech, která se skrývají v lidech. Candy je napjatá. V těle cítí lehké chvění, ale ne strach. I když v koutku své mysli ví, že by bylo přirozené bát se ho, protože jeho život byl plný temnoty a násilí, ona z něj nemá strach. Možná proto, že ví, že vůči ní se nikdy nezachoval zle, nebo proto, že teď s ní sdílí svou pravdu – upřímnou a nečekaně křehkou. Cítí se zavázaná tou důvěrou a chce být oporou. Když Kayn skončí, Candy na chvíli váhá. Musí si promyslet, co vlastně říct. Její vlastní myšlenky jsou neuspořádané, plné pocitů, které jí zaplavují. Pomalu otevře ústa a slova z ní vycházejí tiše, skoro jako šepot.* Nedokážu si ani představit, jaké to pro tebe musí být. *Přizná upřímně. Její hlas je jemný.* Já nevím, jestli bych dokázala žít s tím, že jsem rozhodla, kdo si zaslouží žít a kdo ne. *Její pohled sklouzne dolů, směrem ke sklenici, kterou svírá mezi prsty.* Vím, že jsou lidi, kteří udělali strašné věci... ale i tak mi přijde těžké vidět je jen jako monstra a vzít jim možnost napravit se. *Její hlas se ještě více zjemní, jako by se bála, že to, co říká, by mohlo mezi nimi něco změnit. Ale přesto pokračuje, s vědomím, že musí být upřímná.* Ale chápu, že to pro tebe může být jinak. Když máš vlastní zkušenost a vnímáš to z úplně jiného pohledu, než bych kdy dokázala já. *Její prsty sevřou sklenici pevněji, jako by jí to dodávalo odvahu. A pak, po chvíli ticha, během které se jí v hlavě honí nesčetné myšlenky, si uvědomí něco, co ji samotnou překvapí.* Možná... *začne, váhá, než pokračuje. *možná tak zachraňuješ víc životů, než bereš. *Z jejího hlasu zaznívá upřímné zamyšlení, je sama sebou překvapená, jakým směrem její mysl ji zavedla. Candy vzhlédne, její oči se opět setkají s jeho, tentokrát s výrazem plným vděčnosti. *Děkuju, *řekne tiše, ale důrazně. A její vděk není jen za to, co jí řekl, ale za to, že jí otevřel kousek svého světa. *Děkuju, že ses mi otevřel.
*Kayn naklonil hlavu na stranu.* Jsi prostě... výjimečná, ale to se opakuji. *Vydechl tiše Kayn. To co viděl se mu zdálo jako že to Candy brala s lehkostí, a až... až podivným klidem. Kayn za to byl ale rád, za to, jak to cítila, za to, co řekla. pak ale jemně zavrtěl hlavou.* Nemyslím si ale, že vyprávění o mém životě je něco, co by dokázalo zpříjemnit večer, na kterém by se měli lidé spíše bavit. Takže, nech mne zeptat se tebe. *Pověděl tiše a usmál se na ni.* Jaká je tvoje práce? Ačkoliv... tipoval bych tě na zahradnici, ale... možná to dělají jen ty květinové šaty. *Usmál se na ni. Pak se zlehka rozhlédl. Srdce mu poskočilo, když si u baru kousek od nich všiml ELISY. Ovšem, vypadala, že se baví s někým jiným, a on to nechtěl narušovat. Chápal totiž, že každý má i svůj život, své známé, a svůj vlastní čas, a nechtěl tak vyrušovat trávení jejího času. Být s ní mohl přeci kdykoliv jindy. Místo toho jí jen vyslal telepatickou myšlenku.* /Dnes ti to sluší./ *Vložil jí do mysli, než se pak dál věnoval Candy.*
Nie je za čo. *Povie a pomocou barle a baru sa sám usadí na vyvýšenú stoličku. Za tie týždne so sadrou už robil aj horšie akrobatické kúsky. Najmä keď sa pár krát šmykol v sprche.* Významná? Nie tak úplne. Matka pracuje pre jeden módny magazín a otec je politik. Takže mám za sebou pár, povedzme to snobských akcii, kde je treba vedieť rozdiel medzi šalátovou a dezertnou vidličkou. Ale usadenie k miestu, to mi príde už viac menej ako slušnosť. *Mykne plecom. Posunúť stoličku je preňho najmenej. S jeho matkou, ktorá nemala problém to prehnať s alkoholom, bolo normálne, že jej džentlmensky držal vlasy keď si vracala do značkovej kabelky. Dokonca už je tak vycvičený, že v každom saku alebo bunde má vreckovky.* Hmm, tak potom Merlot. Je to asi najlepšia varianta k tomu, čo tu podávajú a tiež ho mám rád, keď mám chuť na červené. Inak som ako bolo teplo tak ma to viac tiahlo k bielym vínam ako Muscadet alebo Viognier. *Nakloní sa trochu k baru a objedná im Merlot, na ktorom sa vlastne zhodli.* Tak čo ťa sem pritiahlo? Karaoke alebo grilované jedlo? *Začne konverzačne a pousmeje sa na ELIS.*
Rozumím. Plno snobských akcí, které člověk zapíjí *V tomhle nemohli být tolik odlišní akorát ona tohle prožívala mnohem déle než on. Soudila, že mu mohlo být okolo dvaceti.* Modní magazín? Jsem návrhářka, takže vaši matku znám a jistě jsem s ní i pila nebo byla na stejných akcích jako vy. Jen škoda, že jsem si tě nevšimla dříve. Aspoň za něco by to stálo. *Nechala si objednat* Ráda mám po boku znalce vín. *Spokojeně uchopila skleničku, než uslyšela hlas KAYNA. Pozvedla tvář od vína jeho směrem. Vydechla si pro sebe. Nemohla nějak přelknout svoji žárlivost a hlavně začínala nabírat pocit, že on by se stejně s jinou vyspal. Netušila proč jí tyhle myšlenky přepadali. Možná to byl jen pouhý strach, že o KAYNA přijde.* /Tobě a tvé společnici také./ *vyslala k němu a snažila se být klidná a ne jizlivá. Nezasloužil by si to. Jen rozhozeně dala nohu přes nohu. Bude lepší ho ignorovat. Nepřišel za ní, takže se bavil dobře.* Thierri že? *oslovila ho jménem.* Ani přesně nevím. Snad jsem hledala jen dobrou společnost pro dnešní večer a jak vidět. povedlo se. Čekala bych, že zde budeš s přítelkyní, nebo s někým, kdo ti bude stát po boku. Vy mladí jste málo kdy spatřeni samotní. Promiň, jestli moc vyzvídám, jen mi to nejde do hlavy. *Ještě naznačila cinknutí, což nebylo tolik zdvořilé se sklenkou bez toho aniž by byl nějaký proslov nebo seznamování ve stoje, ale na některé zásady prostě kašlala.*
*Na okamžik se zasměje a její oči se zalesknou, jak si uvědomí, jaký obraz v jeho mysli vytvořila. Působí na něj klidně, možná až bezstarostně, ale uvnitř ní to víří. Její srdce buší trochu rychleji než normálně, ale zdá se, že to není navenek patrné. Pochvalu, že je výjimečná, už od něj slyšela a pokaždé, když to řekl, jí projel ten zvláštní pocit, který ji naplnil radostí. Tentokrát to cítí ještě intenzivněji, jako by ji ta slova doslova zahřála u srdce. Nutí jí to se usmívat ještě víc.* Zahradnice? *Zopakuje po něm se smíchem, pohladí látku svých květinových šatů a přemýšlí, jak na Kayna asi působí.* To je hezké... a vlastně to vůbec nezní špatně. *Na okamžik se zasní a představí si samu sebe v klidné zahradě, obklopenou květinami. Je to moc krásná představa. Mohl by to být její záložní plán.* Moji rodiče vlastní koňský ranč, takže celý můj život se točí kolem koní. *Vzpomínat na domov v ní vyvolává plno krásných pocitů a vzpomínek. Opět teď z ní vyzařuje její typická radostná aura. Je jednoduché mít dobrou náladu, kdy mluví o tom, co miluje.* Teď tady v New Yorku studuju, abych pak mohla s koňmi pomáhat lidem. Určitě si slyšel o hipoterapii.* Dodá a konec věty trochu zvedne do otázky, jako by čekala, jestli mu má vysvětlit, co terapie s koňmi obnáší, nebo jestli má tušení.*
*Kayn se nad poznámkou Elisy na ní opět letmo podíval.* /Kamarádka, vlastně... ne společnice./ *Opravil Elisu.* /Každopádně, doufám, že se se vým společníkem bavíš. Kdyby co, dojdu tě zachránit./ *Ně+jak jí tiše vrátil úder za to, že nazvala Candy společnicí. Pak už se podíval na blondýnku před sebou.* Ach ano, ten pojem už jsme slyšel. Koně jsou krásná zvířata. Taky jednoho mám. Je to můj, dalo by se říct, nejlepší přítel. Ano, nejlepší přítel. je věrný, nezajímá ho, co jsme kdy udělal, nebo co dělám mimo dvůr... tedy bydliště. Když přijdu tak mě přivítá, občas mě kopne, když má špatný den. *Zlehka se zasmál.*
*Pousmeje sa, jeden kútik sa mu dvihne o niečo viac a prikývne.* /Zapíjanie a následné after party. Jediný kto prekoná pijúce modelky sú starí politici./ *Zauvažuje a keď ELISA spomenie že je návrhárka, tak k nej zablúdi pohľadom a znova sa ju prezrie. Dokonca aj trochu prižmúri oči.* Väčšinou som matke urobil len úvodný doprovod a potom ma poslala kade ľahšie. Moju prítomnosť ocenila až keď som ju ťahal z akcie domov. /Niekedy aj doslova ťahal.../ Takže pravdepodobne sme sa aj stretli ale ku konverzácii asi nedošlo. *Zoberie si pohár s vínom.* Škoda. *Jemne zakrúži vínom a trochu pričuchne. Keď ho osloví, tak k nej otočí pohľad a nakloní trochu hlavu na stranu, vyjadrujúc tak záujem o to, čo chce povedať. Aspoň teda predpokladá, že mu chce odpovedať na jeho otázku, keď ho oslovila menom. Nechá ju dohovoriť.* V poriadku, nie je treba sa ospravedlňovať. *Povie a prekoná s pohárom vzdialenosť a cinkne si s ňou.* Popravde? *Trochu si odpije a jemne pár krát prikývne hlavou, bez toho aby si bol vedomý, že to robí. Uznanie pre chuť daného vína.* Vlastne som sem prišiel s jednou známou. Rozišiel sa s ňou priateľ a ona nemala s kým ísť, tak ma poprosila o spoločnosť. Bol som v dobrej nálade, takže som to odkývol ale len čo sme prišli tak zmizla niekam k baru. Predpokladám ale, že rozchod už je zabudnutý lebo asi 20 minút dozadu som ju videl ... *aj povedal, že sa doslova oblizovala s nejakým chlapom ale to mu prišlo negustiózne...* ... v družnej debate s iným mužom. *Usmeje sa nad tým, že to vedel vyjadriť aj slušne.* Takže som skončil na ocot. *Znovu si odpije.* Takže dobrú spoločnosť máme. Dokonca aj dobré víno máme. Ale... *Pozrie k pódiu ako sa tam už chystá prvý účinkujúci.* ... otázne je, či bude aj dobrá hudba.
*Jen si zamručela tiše pro sebe, když k ní Kayn promluvil.* /Vidím, že oba máme své společníky... Záchrana nebude potřeba, tak jako ty, tak i já se dobře bavím.../ *Cítila se nervozně.* /Miluji tě./ *Dodala k němu a s očima našla Kayna, kdy se mírně pousmála.* Upřímně. Je lepší, že ses nezdržoval. Vždy to za moc nestálo. Jsem návrhářka a ne alkoholička ačkoliv musím říct, že být mezi lidmi, co si myslí, že jsou něco víc stálo za alkohol. *S tím si spolu s ním znovu připila vína.* Takže zde byla slečna a už není... Myslím si, že lépe pro mě. *Naklonila se k němu.* Já nemám potřebu olizovat se s kde kým a když se u někoho zdržím chci, aby mu bylo v mé přítomnosti příjemně *Zatím ani nevyužila jediné své magie, která by dokázala ovlivnit jeho mysl a zatím ani nenašla žádný důvod. Ohlédla se k podiu* Že by snad? Umíš zpívat? Jen zda bys posléze zachránil mé ušní bubínky. Rychle poznám falešný zpěv.
*Candy se doslova rozzáří, když slyší Kayna mluvit o jeho koni. *Opravdu?* Vyhrkne horlivě. Nedokáže držet svoje nadšení na uzdě. Její oči se lesknou štěstím a pozitivní energie z ní opět jen srší. *Jak se jmenuje?* Vyzvídá se zvědavostí v hlase, jako by ho okamžitě chtěla poznat. Jejich vztah se zdá být přesně tím, co si přeje najít každý.* Vidíš, to je přesně ten důvod, proč jsou koně tak úžasní terapeuti. Nejde jen o to, že pomáhají lidem fyzicky – to, jak dokážou léčit duši, je něco neuvěřitelného. Často si to lidi ani neuvědomují, ale když s nimi trávíš čas a opravdu se jim otevřeš, oni ti ukážou cestu k vlastnímu uzdravení a věrně tě na ní doprovází. *Na chvíli se zarazí a pokrčí nos, její smích je lehký a bezstarostný. *Jo...* přemýšlí nahlas, zatímco si hravě přejede rukou po paži, jako by si právě vzpomněla na něco vtipného. *Taky bych si někdy přála někoho pořádně kopnout,* řekne se smíchem.* Prostě dát jasně najevo, že někdo překračuje hranice.* Pokrčí rameny, stále se usmívá. *Ale bohužel, u lidí to není tak úplně přijatelné. *Otázka zní jestli by to skutečně udělala i kdyby to přijatelné bylo.* Jaký vlastně je tvůj kůň? Jak spolu nejradši trávíte čas?
*Uškrnie sa.* Bohužiaľ, niekedy sa mi nepodarilo odísť, takže viem, že to vie byť aj riadny opruz. Ale ver tomu, že ani ľudia čo si o sebe myslia, že sú niečo viac, to nemajú jednoduché. Preto pijú najviac, lebo od seba neutečú. Teda... aspoň to jediné mi z toho vychádza. *Mykne plecom a napije sa. Keď sa k nemu nakloní tak tiež trochu skloní hlavu. Usmeje sa.* Lepšie to vlastne ani nemohlo dopadnúť. *Prizná a trochu zauvažuje ako by vyzeral jeho večer, ak by ho známa neopustila. No, pravdepodobne by skončil pri celej fľaši vína, len aby dokázal aspoň na pol ucha počúvať reči o jej bývalom. Pozrie k pódiu a trochu sa zasmeje.* V tomto ťa sklamem, spievať fakt neviem. Ale celkom obstojne zvládnem hru na klavír. Toto ale možno nebude také zlé. *Ukáže na celkom mladú slečnu, ktorá si nastavuje mikrofón do správne výšky. Podľa pohybov to asi nerobí prvý krát. Predstaví seba a pieseň, ktorú chce zaspievať, následne dá pokyn k technikovi, že môže pustiť skladbu.*
*Sledovala dívku na podiu s jistou dávkou nejistoty.* Snad to nebude nejhorší, ale posléze bys mě mohl doprovodit a já zazpívat. *Znovu se podívala na něj* Nemám talent jen v šití, ale i vy zpěvu jen pozor. Někdy může lidi i svést *zažertovala. Nezpívala ještě ani před Kaynem, ale nikdy to po ní nikdo nevyžadoval.* Tedy pokud bys chtěl... *Nehodlala ho nutit, ale měla ráda zpěv obzvláště francouzské písně, které byly velice složité.* Dívenka jistě bude zpívat... dobře *Byla hodně kritická, ale upravila si židli, aby seděla rovnou vedle chlapce a měla dobrý výhled.*
*Oprie si lakeť o miniopierku na stoličke a hánkou na ruke si oprie bradu. Až tak je zvedavý, čo predvedie prvá karaoke speváčka. Nemá vysoké očakávania ale nemôže poprieť, že niekedy sa neobjaví niečo čo sa dá solídne počúvať. Pri tej ponuka sa pozrie na Elis.* Dobre. *Usmeje sa a je celkom rád, že teraz posledné týždne zabíjal čas pri klavíri. Nemal aj tak veľmi do čoho kopnúť a aj keď má ku klavíru istý odpor - vytvorený v detstve tým, že hrať musel - tak predsa len si tým krátil čas doma.* Ak vážne spievaš tak dobre ako tvrdíš, tak to určite chcem počuť. *Hodí jej pomyselnú rukavičku do ringu, ako výzvu. Prezieravo Elis objedná menší pohár vody, na prečistenie hrdla od vína. Dievčina na pódiu spustí svoj spev. Thierri musí priznať, že to nie je to najhoršie čo kedy počul. Ale ani to najlepšie.*
*Rozhodně se právě uvrtala do toho, že se podiu nevyhne, ale zároveň se na to těšila.* Budeš jeden z mých prvních posluchačů za posledních... *Chtěla říci dvě stě let, ale těžko by to pochopil*... Za dlouhou dobu. Neměla jsem komu zpívat a nebyla ani vhodná chvíle. *Na akcích, kterých se doposud účastnila bylo nevhodné jakkoliv zkoušet zpívat. Od toho už tam byly objednané zpěvačky, ale zde to bylo jiné. Vodu přijala a rovnou se i napila.* Snad ti neudělám ostudu. Když mě dobře budeš doprovázet, tak další sklenka vína je na mě hm? Kdybys měl nohy v pořádku, tak bych tě vyzvala jen k tanci, ale... alespoň je to další důvod setkat se příště a dohnat i toto. *Navrhla, ale mluvila potichu, aby co nejméně vyrušovala první odvážnou dívku.*
*Nadvihne jedno obočie. Tej malinkej pauzičky si všimol.* Tak to musí byť vážne dávno, keď už teraz o sebe pochybuješ. *Trochu si dobrosrdečne rypne.* Ale nemaj strach, posledných asi šesť týždňov som dal klávesám zabrať, takže doprovod budeš mať kvalitný. *Uškrnie sa ale v očiach sa mu odrazí akýsi smutný svit.* Ešte nejakú chvíľu si nezatancujem, ale určite na túto ponuku nezabudnem. Len čo budem fit, môžeme to aj na parkete roztočiť. *Taktiež hovorí potichšie a aby čo najmenej rušil ostatných, trochu sa k Elis nakloní.* Čo vlastne chceš spievať? *Zašepká jej takmer do uška.*
*Nemohla si nevšimnout štěněčího pohledu, kdy jiskry v jeho očích pohasli při větách, že k tanci se jen tak nedostane. Jen mlčela a prohlížela si ho s jistým pocitem, že zacítila smutek.* Pokud nemůžeš dnes tančit, tak snad tě můj zpěv dovede k představám, které budou jako skutečné, kdy stojíme na parketu a tančíme. *Své oči spojila s těmi jeho, než zacítila horký dech na své kůži a pootevřela ústa.* Barbara Pravi - Voilà. Věřím, že to zvládneš... Chtěla jsem něco od Edith Piaf, ale vzhledem k tomu kolik je zde mladých, tak by nedocenili to jak velkou zpěvačkou byla a mnozí by ani již nepoznali o koho jde. *Sama se k němu naklonila natolik, že jejich tváře se málem dotýkaly, ale bylo to potřebné, aby si předali informace.*
*Pomaly mu z tváre zmizne úsmev a na krátky moment zostanú len smutné oči. Keď si to Thierri uvedomí, tak zamrká a uhne od Elis pohľadom. Zaženie drobný ale zžieravý pocit smútku tak, že ho prikryje aby nevyliezol von. Znova sa usmeje a pozrie na speváčku na pódiu.* Dúfam, že to tak bude. Je treba na tejto akcii nastaviť laťku vysoko. *Napije sa a pozrie sa znova k nej. Už bez akejkoľvek známky smútku. Zašepká jej do ucha. Mierne skloní hlavu, aby sa vypočul jej odpoveď. Cíti teplý dych, počuje príjemný hlas a dokonca aj cíti jej blízkosť. Aj to ako ho jej vlasy pošteklia na tvári. Usmeje sa. Úprimne a vrelo.* Dobrý výber. *Pieseň pozná, zahrať ju vie. Určite Elis neutŕži žiadnu hanbu, tým si je na sto percent istý. Dopije svoje víno, zošuchne sa na svoje pomery celkom elegantne zo stoličky a zoberie si barlu do ľavej ruky. Pravú ponúkne Elis, aby jej pomohol zísť dole.* Tak ideme.
*Jakmile si Al vzal něco k pití, celé si to tam procházel. Popíjel své pití, čekal na Fella a sledoval nadšence, kteří se pustili do zpívání karaoke. Když se pak k němu přidal i jeho přítel. Pobyli tam spolu ještě chvíli. Nakonec došel za REMIM a jeho ženou a rozloučil se s nimi. Remimu pak ještě řekl, že se za ním opět zastaví, načež se pak i s Fellem odebral domů do Faerie.*
*Bridget se pousmála.* Ano, Bridget. *Přikývla a sledovala Aless i muže vedle ní.* Já se mám taky docela dobře. A neboj se, nejsem tu sama. Přišla jsem s kamarádem a jeho mamkou. *Řekla jí, aby jí uklidnila. Když jí pak Aless představila své manžela, Bri se usmála.* Dobrý den. *Pozdravila.* Já jsem Bridget. *Usmála se. Chtěla ještě něco říct, ale to se k ní už vrátil Zayne.* Přišla máma, půjdeme? *Optal se Bri její kamarád, dívka jen přikývla.* Dobře, už jdu. *Řekla mu, pak se otočila na Aless.* Omlouvám se, musím už jít. Tak zase někdy, ahoj. *Zamávala oběma a pak se vydala se svým kamarádem za jeho mámou. Chvíli ještě zůstali, než se odebrali domů.*
*Chopila se jeho ruky, než seskočila ze židle a do levé ruky chopila svoji hůl.* Můžeme. *Slova měla odhodlané, kdy kráčela vznešeně po jeho boku. Bylo jí jedno, že byl zraněn. Oba byli zničeni systémem bohatství, takže k němu měla velkou náklonnost a bylo jí jedno, jak to muselo vypadat v očích jiných. Každý její krok byl rázný, ale pomalý, aby ani o milimetr nebyla dál od svého partnera. Pódium jim bylo přenecháno. Nechala se doprovodit na pódium.* Tak... pojďme jim tedy ukázat tu vysokou laťku. *Dala v poslední větě oči mírně sloup nad publikem. Nepůsobila, že by měla nějaký stres ba naopak. Vkročila před všechny a upravila si mikrofon.* Můžeme *šeptla ke svému partnerovi. Z hrdla se jí drala francouzská slova. V očích se odrážela emoce při každé větě. Jakoby písní promlouvala ke světu. Pokud se něco naučila, tak to že ke zpěvu není potřeba jen otvírat ústa, ale promlouvat celým tělem. V očích smutek. V hlase bolest. V pohybu zmatek. Nejčastěji svůj pohled zaměřila na svůj doprovod u klavíru.*
*Len čo je Elis pevne na zemi aj so svojou palicou, Thierri si ešte zoberie aj svoju druhú barlu. Dôstojne, v tempe vedľa nej ide, alebo teda hopká? Pri schodoch nechá ísť prvú Elis. Našťastie je to iba pár stupienkov, nejedná sa o žiadny náročný výstup. Pozrie na svoju spoločníčku.* /Dnes sa vlastne na mňa obrátilo šťastie./ *Napadne mu a usmeje sa. Akú lepšiu spoločnosť by si mohol pre dnešný večer priať? Odloží barle opodiaľ, ku klavíru bez námahy doskacká na pravej nohe. Žuchne na sedadlo, rozhýbe si poriadne prsty a v duchu si prejde melódiu. Čo by to bol za Francúza, ak by z pamäti nepoznal francúzske hity? Nemohol by sa v zrkadle na seba pozrieť.* /Snáď je klavír dobre naladený./ *Zadúfa a pozrie na Elis. Keď dá povel k začiatku, Thierri len prikývne a začne s prstami elegantne plávať po klávesách. Najskôr sústredene sleduje svoje prsty ale potom sa do toho ponorí. Jemne privrie oči a užíva si Elisin hlas a jej spev. Skutočne jej nie je čo vytknúť. Cíti ako ním jej tóny prestupujú, ako v ňom vibrujú až sa má na pokožke zimomriavky. Keď si je svojou hrou istý, tak sa odváži obrátiť pohľad k Elis. Na ten krátky moment keď sa jej pozrie do očí a ona priamo k nemu spieva... takmer stráca dych. Vrátil svoju pozornosť ku klávesám, aby svojej spoločníčke ako doprovod neutŕžil hanbu. S poslednými tónmi hudby sa nadýchne. Ako keby celú dobu zadržoval dych, len aby nenarušil ich hudobné kombo.* Bravo. *Povie potichu ale ústami jasne artikulujúc, s očami znova na Elis. Začne tlieskať.*
*Kayn se pousmál.* Jmenuje se Behemoth. *Odpověděl jí na otázku, pak CANDY s úsměvem poslouchal, jak dál povídala.* Abych řekl pravdu, nejraději spolu trávíme čas tak, že naháníme lidi. *Lehce se ušklíbl. Pokud pak šla zpívat, počkal si na její vystoupení, přičemž jí na konci zatleskal a když se k němu vrátila, rozloučil se s ní se slovy, že si ji pak najde. Pak se na Candy usmál a odebral se domů.*
*Remi se na svou ženu podíval a vtiskl jí polibek.* A já tebe. *Pronesl, pak se podíval na dívenku, která k nim došla. Poslouchal rozhovor mezi ní a Aless, pak se na Bridget usmál a i on se představil. Když se od nich vzdálila, věnoval se už jen ženě. Bavili se spolu, užívali si večer, dokud se pak Remi nevydal s Avalonem zpět na dvůr.*
*Aless se na svého muže s láskou usmála, načež si pak společně užili zbytek večera a celé akce. Když se pak Remi vydal pryč, nakonec i upírka zamířila zpět domů.*
*Když její poslední slova k ostatním utichnou, tak se okolí naplnilo potleskem. Neměla by být překvapenou, ale byla. Radostně se otočila a udělala poklonu, aby i Thierri věděl, že jeho prsty dokázaly učinit tuhle chvíli neuvěřitelnou.* Děkuji *Naznačila rty k němu, než potlesk utichl a ona udělala místo pro další účastníky* Byl jsi úžasný *V očích měla žhnoucí jiskry života. Tohle pro ni dlouho nikdo neučinil a vlastně nikdy ani nikoho o to neprosila, ale až nyní jí došlo, jak ji zpěv i chyběl. Sáhla po ubrousku* Prosím! *Mávla na číšníka a naznačila, že potřebuje něco na psaní, což jí bylo hned vyhověno a vepsala na ubrousek svoje telefonní číslo.* Nemusím být věštec, aby mi došlo, že ti chybí tanec. Ráda bych ti oplatila tu laskavost, jakou jsi dnes udělal ty pro mě. Thierri.... francouzské jméno nemám pravdu? *V ten moment mu vtiskla ubrousek a svými dlaněmi uchopila tu jeho.* Opravdu děkuji *Věděla, že se bude muset odebrat domů a jejich čas se krátí* Snad to není naposledy *Vyslechla si i jeho slova, než se odebrala z akce a dnešní večer se jí rozhodně zapsal i do paměti díky němu. Milovala tyhle chvíle improvizace a náhlých okamžiků.*
*Po veľmi dlhej dobe cíti vo svojom srdci radosť. Nie z toho, že hral pred publikom, ale z toho, že Elis žiaria oči radosťou. Usmeje sa. Odprace sa z klavírneho miesta a jeden z technikou mu podá barle. Zaprie sa do nich a vyčká aj na svoju spoločníčku. Keď ju vidí takto rozradostnenú jeho úsmev sa rozšíri až odhalí aj svoje rovné, biele zuby.* Nie tak úžasný ako ty. *Vráti jej kompliment. Zoskacká z pódia a zvedavo pozrie na vreckovku, ktorú si Elis chystá. O chvíľu, ako keby k sebe magicky priťahovala ľudí, ktorých potrebuje, jej čašník donesie pero. Preberie si ju od nej, aj s telefónnym číslom a starostlivo uschová do vnútorného vrecka. Len čo bude mať možnosť, prepíše si ho do mobilu.* Áno, matka je Francúzka a ja vlastne tiež. *To, že je aj Nemec už je na dlhšiu debatu, ktorú ani nezačína.* To ja ďakujem a určite dám vedieť, keď budem pripravený na parket. *Povie jej na rozlúčku. Potom ešte chvíľu sleduje ako odchádza. Na akcii zotrvá ešte pri pár vystúpeniach, medzi tým si uloží Elisino čislo v mobile, aby ho nestratil. Po tom čo vypije druhý pohár Merlotu a vypočuje si príšerné vystúpenie jedného z účinkujúcich, uzná že je na čase ísť domov.*
*Poté, co před pár chvílemi odešla Aless, tak seděl Remi sám v zahradě. Po očku sledoval motýli, kteří kolem něj létali a mračil se. Ta stvoření se mu nelíbila, ale co mohl dělat? Nedokázal si pomoct přestat je tvořit, ba naopak, bylo jich více a více. Remi si tiše povzdechla ankonec sklopil pohled. Čekla na Avalona, až se vrátí, aby si s ním mohl zahrát alespoň karty. Samota a stesk už jej postupně začaly trápit, přál si, aby se mohl vrátit brzy domů. Věděl, že za pár dní bude pořádat akci, a těšil se, zároveň se ale bál-. Ovšem vzhledem k tomu, že poslední jeho akce dopadla dobře, tak tušil, že to snad zvládne.*
*Avalon dneska zamířil na vévodství kousek od svého domova. Měl zde donést lektvary pro vévodu a také se zastavit za Remim. Něco pro něj měl a navíc s ním chtěl strávit trochu času, aby přišel na jiné myšlenky. Zrovna dojel na nádvoří, seskočil z koně a zamířil vyřídit nejdříve své obchodní záležitosti. Jakmile byl ale hotový, odebral se najít mladého féra. Toho nakonec našel v zahradě.* Měl bys udělat něco s těmi motýli. Chtělo by to trochu změnu a oživit to, udělat to veselejší, nemyslíš? *Ozval se kousek za Remim. Mezitím co k němu kráčel, pomocí své iluze proměnil všechny motýly v krásné bílé holubice.* Tohle je mnohem lepší. *Pousmál se a posadil se naproti.* Jak se dneska daří? *Optal se jej.*
*Remi překvapeně otevřel oči a pak zamrkal.* To je... to je hezké... *Podal tiše a pak se dlouze nadechl.* Líbí se mi to, je to, změn, přijeamná, alespoň tu nejsou ty démonská stvoření. *Okomentoval vzhled motýlů a pak se koukl na Ala.* Al, že jo... *Jen se musel ujasnit v tom, jaké je jeho jméno, než se pak dlouze nadechl.* Čemu vděčím za ... za tvou návštěvu? *Optal se a pak zlehka zvedl rukou, na kterou mu přistála jedna z holubic.*
*Al se na něj podíval a lehce se pousmál.* Jsem rád, že se ti líbí. Myslím, že to je to, co teď potřebuješ vidět. Něco jiného, než ty ošklivé motýly. *Nad tím, jak se jmenuje, pak jen přikývl.* Měl jsem zde nějaké obchodní jednání s pánem domu, tak jsem si řekl, že se za tebou zastavím a podívám se, jak se ti vede. Taky ti něco vezu. *Pronesl a pak změnil dalších pár motýlů v malé králíčky, které poskakovaly kolem Remiho nohou. Jednoho dokonce i v malého srnečka.* Doufám, že je to mnohem lepší, než minule. *Pohlédl na něj, doufajíc, že jeho odpověď bude kladná.*
*Remi se na něj podíval a musel se upřímně usmát.* Ano, je to... je to příjemné. A děkuju, že jsi se zastavil... popravdě.,.. ta samota mě ubíjí.. *Pronesl popravdě, než se pak dlouze nadechl a zadíval se na Ala.* Hm, copak to je? *Optal se s neskrývaným zájmem. Jakákoliv interakce ted pro něj byla vzácná, a ta netradiční o to více. Ačkoliv měl pořád v hlavě to, že si to nezaslouží, tak byl zvědavý, co pro něj fér přeci jen měl.*
*Starší fér chvíli pozoroval zvířata kolem a pousmál se.* Samota je těžká. Pokud tedy nenajdeš něco, co by tě zabavilo. Pak je to jiné. *Pronesl.* Zkus dělat nějakou činnost, něco co tě zabaví a přivede na jiné myšlenky. Jeď se projet, trénuj, čti, hraj na něco nebo cokoliv, co tě bude bavit. Zaměstnej mysl i tělo, aby potlačilo to ostatní, to co tam nemá být. *Zatímco mluvil, sundal si brašnu, kterou měl přes rameno a něco v ní hledal.* Já samotu zaháním prací. Jsem alchymista, lektvary a elixíry a všechno tohle, je pro mě práce i koníček. A mysl zaměstnávám tím, že vymýšlím nové a nové kombinace, které by mohly nějak pomoct. Což mě přivádí k tomu, co pro tebe mám. *Z tašky vytáhl asi pět malých ampulek s lehce zlatavou tekutinou.* Tohle je pro tebe. Mělo by ti to pomoct s tím tvým problémem. Nezmizí úplně, ale dokáže jej potlačit do jisté míry, abys mohl fungovat v běžném životě.
*Remi natáhl ruku, zadíval se na to, co mu fér podal a převzal si to.* Víš co rád dělám? Chodím mezi lidmi, užívám si to, že mohu pomáhat, a tak nějak existovat, ale tady... tady je to nemožné. Chybí mi New York, můj domov, chybí mi.... no, jo, chybí mi to, co dělám ve světě lidí. *Přiznal fér a pak si tiše povzdechl, načež se podíval opět na Ala před sebou.* Ječště jednou děkuji, tvé návštěvy si vážím, jsem za ni strašně rád. *Podotkl s úsměvem na rtech. Ačkoliv si na poprvé nesedli, teď byl rád./*
To mi došlo, že to, jak ji tady, řekněme zavřený pro tebe není zrovna fajn. Jsi sice na místě, kde vlastně nemůžeš moc udělat, ale izolace není řešení. Problému je nutné se postavit. Stejně jako každé závislosti. *Pronesl a když si od něj vzal ampulky, odložil brašnu a pohodlně se usadil.* Zkus se postupně vracet, dělat, co jsi dřív dělal. Pomáhej tak jak jsi to dělal, pracuj, buď s rodinou, cestuj… zkus znova pomalu žít. Nauč se sebeovládání. Schovat se je sice fajn, ale problém to moc neřeší. Časem to bude lepší, jen ten teď ze začátku je ti silné a těžké. *Pousmál se na něj a na chvíli se odmlčel. Pak si prohrábl své dlouhé vlasy.* Není zač. Když budeš chtít, vždy se nějak zastavím. Mám panství kousek od portálu, takže když budeš mít někdy cestu, klidně se zastav. *Mrknul.* A teď mě něco napadlo.
*Remi se na něj podíval a pousmál se.* Vděčím si toho, opravdu ano... a říkám si, jestli si to zasloužím... no, takové výčitky mám polřád, ale snad to bude časem lepší. Děkuji každopádně, moc to pro mě znamená. *Podotkl a podívals e na něj.* Bydlíš nějak tady vlastně, že ano? Jak dlouho už? Kolik ti je? *Zajímal se a když řekl, že ho něco napadlo, naklonil hlavu na stranu.* Inu, už jsi přišel s dost nápady. Copak máš na srdci teď? *Optal se.*
Kdybys to dělal pro své zvrácené potěšení, pak bych řekl, že si nic nezasloužíš. Ale v tomhle případě si myslím, že ano, zasloužíš. Jsi mladý a pořádně netušíš co se děje a co s tím dělat. Navíc tě to trápí. Ale jak jsem řekl, dá se to zvládnout a naučit. *Mrknul a pak se jeho úsměv rozšířil, když poslouchal jeho otázky. Sám se musel naklonit více na pravou stranu, aby lépe slyšel.* Moje rodina pochází ze Zimního dvora, ale já jsem od narození žil jen zde, na jednom vévodství, kde rodiče pracovali. Později, když mé obchody jen kvetly, jsem si pořídil své vlastní panství. Takže se dá říct, že jsem zde celý život. *Pousmál se.* A jsem o trošku starší asi než ty, je mi 233 let. *Oznámil mu a pak se postavil.* Vstávej, myslím, že je špatná nápad sedět tady. Jdeme se projet a půjdeme mezi lidi. Pro teď jen mezi víly.
*Remi jej poslouchal, nějak jen kýval a nic neříkal. Spíše jej pak zarazilo to, co fér řekl.* Uhm, ne, ne to asi nejdeme... hele vážím si tvého pokusu o pomoc a tak, ale tohle vážně není dobrý nápad... můžeme kamkoliv, ale ne mezi lidi. Navíc by to museli schválit výše postavení tady, jelikož mě na starosti má Avalon, který odtud pochází, a pokud bych něco udělal, šlo by to na jeho triko a jejich, no, zodpovědnost... vážně... nechme to, budeme jen tady. *Řekl.*
*Al se za myslel a pak pokýval souhlasně hlavou.* Dobře, tedy. Tak nebudeme tvému příteli přidělávat nějaké starosti. Ale i tak někam půjdeme. Projedeme se alespoň na koních a můžeme se zastavit u mě. Můžeš pak poslat Avalonovi ohnivou zprávu, aby tě tam vyzvedl až se bude vracet. U mě na panství není moc lidí, můžeš být klidný. *Pousmál se a pohlédl na něj.* Navíc ti projížďka provětrá hlavu.
*Remi se na něj ještě chvilku díval, než si ho sjel pohledem od hlavy až k patě. Pak si povzdechl.* NO, možná máš pravdu, že mi projíždka prospěje... tak jo. Ale nikam daleko. *Podotkl a nakonec tedy vstal. Pohledem si ještě jednou přejel po iluzích, které Al proměnil.* Tohle se musím taky naučit. Ti motýli mi nedají spát. *Podotkl a poté vstal a následoval jej.* Doufám že víš kudy, většinou chodíme s Avalonem jen po jedné stezce. *Oznámil.*
*Starší fér se usmála.* Žiju tady celý svůj život a znám to tady jako své boty. Neboj se, se mnou se neztratíš. *Pronesl a pak si prohrábl vlasy.* Není to těžké. Jen mysli na něco hezkého, něco co tě dělá šťastným, co miluješ a ty ošklivé motýly pak přetvoříš raz dva v něco krásnějšího. *Pronesl.* A až se budeš umět ovládat, pak zmizí i motýli. Dej tomu jen čas. Nic nejde rychle. *Pousmál se.* A teď pojďme. *Oznámil a jako první zamířil zpět na nádvoří, kde měl koně.*
No jo, nic nejde rychle, to se řekne dobře... ale říkám si, jestli tohle... no jestli tohle je prostě... ach jo... jestli tady si mohu nějak pokládat otázku času, víš? *Pověděla opatrně Remi, než se dlouze nadechl.* Říkám si, jestli tohle vůbec může mít čas na to, aby se to spravilo... co když za ten čas někomu ublížím? *Pronesl a pak zavrtěl hlavou.* NO, ale to už je asi moje prokletí... *Zavrčel a pak se podíval před sebe na Ala.* Takže... kudy? *Zeptal se se zájmem.*
*Al se na něj lehce zamračil.* Když si to budeš stále říkat, zbytečně to přivoláš. Zkus být méně negativní a spíše více pozitivní. To také dělá svoje. Zkus místo toho, aby sis myslel, že někomu ublížíš, začal myslet na to, že to zvládneš. Že zatneš zuby a prostě to dáš. Hele vždycky chce všechno čas. Tak to je u všeho, ale jen my sami si řídíme, jak dlouho to bude. Sakra Remi, máš kolem sebe lidi, co tě podporují a pomáhají ti. Vzmuž se. *Pronesl a lehce jej poplácal po rameni. Nakonec došli na nádvoří a Aelarion vyskočil na svého koně. Pokud tak učinil i Remi, tak se rozjeli z vévodství pryč.* Pojď za mnou, ukážu ti jedno místo. *Pokynul mu, aby jej následoval.*
To se ti ale lehko řekne, ty lidi, které kolem sebe mám mohu strašně snadno ohrozit, pokud by se nezvládli bránit. tak jako třeba moje dcera... je to... strašně komplikované. Když nemám tu lidskou energii, tak jdu po té, co se prostě naskytne. Ach jo. *Odfrkl si, ale pak zavrtěl hlavou.* No, ale máš pravdu, že bych se nějak mohl vzchopit... jen přijít na to jak... to bude vcelku oříšek. *Přiznal a pak jel za ním. Lehce pobídl koně, který se na něj jemně otočila a odfrkl si. Remi se musel usmát.*
Ber ty lektvary. To ti v tom také pomůže. Touhu po energii, to zmenší, navíc budeš mít o trochu čistší hlavu a budeš se moct soustředit na jiné věci, než na hlad. *Pronesl a jel se svým koněm vedle něj.* A pokud jde o lidi kolem tebe. Myslím, že ti se dokážou bránit, kdyby ž k něčemu došlo. A pokud jde o tvou dceru, tak bych možná ještě chvíli vydržel, než si budeš jistý. Vidět se s ní můžeš i jinak. V lidském světe jsou přede telefony. A až budeš vědět, že to zvládneš, pak už ti nebude bránit nic v tom být zase s ní. *Al se na něj podíval.* Jen to chce pozitivní přistup a tvrdě na sobě pracovat. Máš podporu, přátelé, máš kolem sebe lidi, co tě v tom nenechají. Horší bys to měl, kdybys byl úplně sám.
*Remi se na něj usmál.* Děkuju... moc si toho vážím.. *Pověděl a pak už se oddal společně trávenému času s Alem bok po boku.*
*Al se na něj usmál a pak spolu projížděli okolí, kdy mu starší fér ukázal pár svých míst. Pak ještě doprovodil Remiho zpět na vévodství a sám se vrátil k sobě domů.*
*Lynx procházel skrz Central Park a to poměrně svižnou chůzí. Na sobě měl černé děrované rifle, obyčejné triko a džísku. Což bylo pro ty, co mladého čaroděje znali naprosto šokující změnou. A možná by někteří žádali, aby podstoupil vyšetření hlavy, zda mu nic není, neboť to bylo něco zcela fádního od jeho běžného šatníku. Jeho obvyklý pestrobarevný, naprosto dokonale slazený a do detailů promyšlený outfit, ale neměl čas vytvořit. Byl zrovna v tanečním studiu, když jej na rychlo odvolali do dílny. Přivolal si tak alespoň z domu rifle, protože vyjít na veřejnost v teplákách, to by se už raději dobrovolně otrávil vlastním jedem. Na uších měl sluchátka a jeho pohled byl zabořen do tabletu v rukách ve kterém pořád něco zběsile přesouval a klikal. Div mu nevypadl z ruk. Černé vlasy mu vyklouzávaly z gumičky a padaly do očí, takže je co chvíli netrpělivě odhrnoval, zatímco jeho nefritové oči se mračily do přístroje. Nakonec se v chůzi zastavil a zmateně do elektroniky chvíli civěl, než se otráveně znovu zamračil a opět začal něco zběsile čárat stylem.*
./Tak tohle fakt nebyl dobrej nápad. Doslova to byl pěkně debilní nápad./ *Ještě pár minut a Josie za chvíli vyplivne plíce. Občas má lepší a občas horší nápady, ale ukrást diadém ruské upírky, která se objevila v New Yorku akorát se svými zotročenci a když procházela kolem zpívající Josie na ulici, tak k ní měla nelichotivé poznámky. A to si Jos nenechá líbit. Proto si zjistila od svých kontaktů, kde se babizna nachází, jestli u sebe fakt nemá další upíry a vydala se v převlečení za uklízečku do jejího momentálního ubytování. Chtěla jí ve spánku nakreslit knírek, ale to by moc nešlo a navíc ji docela rychle prokoukli, tak cestou akorát šmátla po diadému a dala se na úprk. Za ní se vydala skupinka zotročenců, aby ji dostali, a tak teď za ní běží po Central Parku a něco na ni křičí. Josie vybíhá ze stínu do světla a zpátky, aby skupinku zmátla, ale uvědomuje si, že už to moc dlouho nepůjde. Pak si ale vzpomene na svůj oblíbený Avengers film a na kapitána Ameriku a jeho trik, jak udělat, aby si ho lidé nevšímali a rychle se rozhlédne. Všimne si kluka, co jde kousek od ní, naběhne k němu, sundá si kapuci, co měla celou dobu na hlavě, a políbí ho. Doufá, že tohle bude fungovat, protože lidé se neradi koukají na líbající se pár a vyhýbají se jim a i tady to zafungovalo. Nechá je proběhnout, a pak se od něj odtrhne. Pro jistotu se ještě jednou rozhlédne a usměje se na něj jako sluníčko.* Díky a ahoj. *Lehce nakloní hlavu a její zrzavé vlasy se posunou po ramenou s pohybem. Ujistí se, že má diadém pořád ještě v kapse černé mikiny, otočí se od chlapce a v klidu odchází pryč.*
*Bylo to dost rychlé. V jednu sekundu ještě drží v rukách svůj tablet, aby v sekundu druhou mu z už tak riskantního úchytu a briskních pohybů stylem vyklouzl. Nebo spíš mu jej někdo vyrazil. Někdo, kdo se vecpal místo jeho drahocenného tabletu a ten teď skončil na zemi. Lynx nemá moc šancí na zareagování a alespoň okřiknutí onoho vandala, protože se mu na rty někdo přitiskne těmi svými. Automaticky prvních pár polibků oplatí, než na chvíli ztuhne. Ne, z těch polibků, ale proto, že se od jeho páteře po těle přelije známý pocit proměny. Výjimečně to jde pocítit i jinak neboť se její výška sníží a není mezi jejich rty tak vysoký úhel. Jakmile se od ní dívka odtrhne, tak se ihned zamračí a pohledem ji probodne hned poté, co rychlým pohledem zkonstatuje stav rozbitého displeje na tabletu.* No tak to moment, ya eazizati.. Nikam.. *Zachytí dívku za lem výstřihu kapuce a přitáhne si ji zpátky.* Doufám, že ti tenhle manévr přinesl zisk, protože ten tablet teda zaplatíš, kotě.. *Ušklíbne se. Prostorové vnímání měla Lynx celkem dobré. Ne, že by se chtěla chlubit. Ale byla jí jasné, že tahle zrzka měla div ne oheň za patami a ten polibek rozhodně nebyl milodar. Nevěděla, co udělala, ale měla pár tipů.*
*Při polibku si všímá, že se děje něco divného, ale moc tomu nepřikládá význam. Zaprvé je už tma, zadruhé je plná adrenalinu a zatřetí je trochu ignorant. Přijde jí trochu zvláštní, že šla líbat kluka a když se odtrhla, tak je z něj holka, ale předpokládá, že si toho prostě jenom nevšimla a špatně to vyhodnotila. A ani měnící se výška jí nějak nezarazila. Občas má prostě dlouhé vedení. Po její první větě se ušklíbne a mrkne na ni.* Copak, chceš ještě? *Usměje se na ni a zavlní obočím. Líbání s holkou jí nevadí. Nechtěla by nic víc, ale líbání je v pohodě. Dívce před ní jde ale o něco úplně jiného. Josie se na chvíli zastaví, zapřemýšlí a pokrčí rameny.* Já ale nic nemám. Tak jako to, co mám na sobě, náhradní kalhotky a ponožky a to je skoro všechno. A starou kytaru, ale tu asi ani neprodáš. *Ještě na chvíli se zasekne, ale nic jiného nevymyslí, a tak znovu pokrčí rameny. Pak sebou ale trhne, protože dostane geniální nápad.* Vlastně mám! *Sáhne do kapsy, vytáhne nejspíš velmi drahý diadém s rubínem a vrazí ho dívce do ruky.* A teď čau! *Otočí se a štráduje si to pryč. Aspoň se toho šperku zbavila.*
*Ušklíbne se na její slova, ale zatím na ně nereaguje. Byť si tuto nabídku jistě uloží do paměti. Pozvedne obočí nad jejími prvotními slovy.* /Že by můj odhad byl špatný.. ... ..Ale kdeže.. Tady to máme../ *Cukne ji koutek do úšklebku, když zrzka vytáhne šperk.* Pěkný.. *Ohodnotí se stejným zašklebením, když jej podrží mezi prsty proti očím, druhou rukou si stále mladou výtržnici přidržuje.* Komu jsi to čornula? *Vrátí se pohledem zpátky na dívku.* Jinak řečeno.. Na koho se mám připravit, že mi půjde po krku? *Upraví svou otázku a když se dívka chystá zmizet znovu, tak zpevní chycení a je ji jedno, jestli trhá za látku nebo ne.* /Tenhle secondhandový šmejd si stejně lepší zacházení nezaslouží./ Víš co? Rozmyslela jsem si to.. Můžeš přidat ještě něco na odškodném.. *Dodá a za onu mikinu si ji přitáhne blíž k sobě s vyzývavým úšklebkem čekajíc na dívčinu reakci.*
Jenom jedný up- eh, teda, úplně otravný ženský. Zasloužila si to. Ale asi nechci, aby po mně šla. /S upírama mám svých problémů už tak dost./ Užij si to. *Ráda by z té situace odešla, protože už tu nemá co dělat a ráda by se přesunula jinam, aby ji tu ještě nenašli, ale dívka ji očividně odejít nenechá. A dokonce si ji ještě přitahuje blíž k sobě. Její obočí tu dneska tančí sambu, jak se hýbe nahoru a dolů a zrovna teď je v oné vznosné části.* Já vím, že jsem okouzlující a ostatní mě nechtějí pustit, ale já se neusazuju. Jsem jak toulavý vlk, musím jít. Hauuuu. *Zavyje a pak svůj pohled stočí zase za dívku před sebou a čeká na její reakci.* Nebo mě budeš muset svázat.
Kriminálník je dospělý, který se chová jako dítě.. Víš kdo to řekl? *Otáže se dívky, ale sama si hned odpoví.* Sigmund Freud.. A víš čím ještě se proslavil tento muž? *Opět nedává moc času na odpověď a jede si prostě svůj monolog.* Svou studií o psychice lidské mysli a její snaze ať už úmyslně nebo nevědomky potlačit jisté momenty a vzpomínky.. Takzvané Freudovské přeřeknutí.. *Prohlédne si znovu diadém, než do něj vpustí trochu magie, aby v ruce cítila odezvu na případnou ochranu nebo kletbu. Když nic necítí se vracet, tak si jej nasadí na havraní vlasy.* Takže s jakým "up" ses to zapletla? *Ušklíbne se a rozhodně ji nenechá odejít dřív, než zjistí víc. I kdyby po nich ti upíři, měli jít.* Vtipné.. *Ušklíbne se na její slova i zavytí a v ten moment to přijde znovu. Mravenčení okolo páteře a letmá vlna pod kůží a Lynx zase o něco vyroste zpátky.* Ale to vůbec není špatný nápad, kotě.. *Dodá hned po proměně a pustí dívce výstřih mikiny, aby ji chytil ruce oběma svými a stáhl za záda. Chytne ji tak vlastně trochu do objetí, protože pořád stojí k zrzce čelem.*
*Chce tím říct, že je Jo dětinská? Ale to vůbec není možné...* Problém ale je, že většina jeho myšlenek je již dávno překonána a jsou neplatná. Takže na jeho věty bych dávala pozor. Na jeho dobu byl sice dobrý, ale v dnešním světle už ne. *Ve vlaku do New Yorku si přečetla v časopise článek o Freudovi, takže se teď tváří jako odborník, ale o moc víc toho o něm neví.* Jak říkám, úplně otravná ženská. Stará jak sám svět a tváří se, že rozumí všemu nejlépe. Tak jsem jí chtěla trochu znepříjemnit den, akorát jsem si vybrala asi špatnou noční dobu. *Hodně se snaží dávat si pozor na to, co říká, protože se nechce, zase, prokecnout. Nemá Zrak, takže neví, jestli je to civil, nebo podsvěťan, nebo lovec, ale raději bude chvíli chodit kolem horké kaše a čekat, jestli se dívka chytne. Ale pak se začne dít něco divného. Nejdřív chce řešit, že ji dívka chytila, ale najednou o něco povyroste a její tělo se změní. Jo nahlas vyjekne, vytřeští oči a nohama couvne o krok dozadu, kde ale o něco zakopne a ztratí rovnováhu. Možnosti jsou různé. Buď ji čaroděj pustí a ona spadne, nebo spadnou oba, nebo je udrží oba. Hned poté se ale Josie celá rozjasní.* Hej, tak to je hodně hustý. *Pokud má volnou ruku, tak se mu bude snažit sáhnout na obličej, aby se ujistila, že je to pravda. Předtím se lekla, protože to nečekala, ale strach z něj nemá. Spíš je fascinovaná.*
Lidské myšlenky jsou otrokem lidského života.. *Pokrčí rameny v odpověď. Pobaveně jí cuknou koutky nad tím, jak naváže větou. Byla si jistá, že tahle žena něco určitě věděla. Ale i přes zdánlivý dojem nulového pudu sebezáchovy, tak nějaké zrníčko zřejmě zbylo a svou chybu se snažila zakrýt. To Lynx bavilo. Vlastně by nadále ráda hrála tuto hru, ale kletba měla jiné plány. A dívka ještě jinačí. Když udělá krok vzad, tak on musí logicky jej udělat vpřed. Pustí jednu její ruku, aby se chytil lampy u které stály a druhou rukou ji podrží na pasu v záklonu do kterého sama zrzka spadla.* /Jak nějaký vidóthike La La Land../ *Bleskne mu hlavou, když mu dojde, jak tahle jejich pozice může pro nějakého ponocujícího čumila vypadat a zase se narovná a dívku vytáhne sebou do stoje. Následně se ale civilka začne natahovat po jeho obličeji.* Kušuj.. *Odbyde ji a pleskne po ruce, kterou se k němu natahovala.* Nejsem žádná atrakce.. *Zamračí se na ni. Jeho pozornost upoutá rychlý pohyb v křoví okolo nich a vzápětí už se ty rychlé stíny pomaleji, než je na ně běžně zvykem, kradou k nim.* I když to tak vypadá víc a víc.. *Zabrble s rukama založenýma na hrudi, když je obklíčí stádečko krvesajek.*
*Když ji chytne za pas, tak si přijde jak v romantickém filmu. Netrvá to však moc dlouho a je zpátky v klidu na nohách, ale muž ji pořád drží. Viděla spoustu vědí, které jako civil vidět mohla, ale tohle je novinka a zaujalo ji to. Chce se ho dotknout, ale to jí nedovolí.* To já neříkám, ale tohle jsem ještě neviděla. Proč se takhle měníš sem a tam? Děláš to schválně? Děláš to i doma, když potřebuješ dosáhnout na vyšší poličky? To bych potřebovala taky. Sice jsem docela vysoká, ale stejně si musím často brát židle a to není moc pohodlné. *Ráda by měla ještě nějaké poznámky, ale napojí se na pohled svého společníka a zamžourá do křoví, kde uvidí upíry.* /Vždyť tu nikoho neměla znát. Nebo to jsou ještě ti z minulé akce?/ Jaj, kudla. Nemohl bys z rukou začít šlehat plameny, nebo něco takového? Dost by to teď pomohlo. *Pronese, když pozoruje, jak kolem nich udělali upíři kruh, který se pomalu zmenšuje.*
*Pozvedne obočí v reakci na první slova ženy, načež převrátí očima.* Už ti někdo řekl, že jsi otravná? *Vrátí ji jednu na její milion otázek a ten zbytek snaží s pozvednutým obočím, kterým se mlčky ptá, zda už skončila. Většinu slov odfiltruje a proto taky postřehne jejich nevítanou společnost. Uchechtne se nad slovy civilky, ano, teď už si tím byl jistý, a sám přejede pohledem jejich malý spolek náměsíčných.* To by jistě bylo užitečné, ale nejsem tak pitomý, abych si znepřátelil upíry.. *Věnuje ji významný pohled, neboť důkaz této pointy měl stále umístěný na hlavě.* ..a věřím že smrt jednoho z nich by asi znepřátelení bylo.. *Dodá a do ruky mu přiletí jeho rozbitý tablet, který si s nasráním v očích prohlédne.* No.. Já mizím.. Čau.. *Ušklíbne se na zrzku, když si vyčaruje portál k sobě domů a poté kolem nich umístí ohnivý prsten, aby se upíři nemohli k portálu dostat, dokud do něj nevkročí. Samotný prsten zmizí ve chvíli, kdy Lynxe vtáhne vír portálu a dává Josie jen pár setin, než se na ni upíři vrhnou. Pokud samozřejmě civilka nemá jiný plán.*
Ano. *Řekne, jako by to byla naprosto jasná věc a jde od toho zase dál. Teď jí dělají větší starost ti upíři. Nerada se s nimi pouští do křížku, protože se od nich asi nejhůř utíká a za ni jsou nejvíce nerozumní. Kdyby si mohla vybrat mezi smečkou vlkodlaků a skupinou upírů, šla by si zaštěkat. Ráda by se teď schovala za mladíka, ale jsou všude, takže jí momentálně nic nepomůže. A v tu chvíli začne čaroděj vytvářet portál a hned jak je hotový, tak do něj bez jakýkoliv řeší Jo skočí. Možná i dříve než on. Tak uvidíme, kam ji to odnese.*
*Aelarion byl dneska v New Yorku spíše obchodně. Fell se jednou mezi řečí zmínil jednomu čaroději, že je jeho přítel velmi dobrý alchymista a tak si čaroděj vyžádal Alovy služby. Ten si proto na sebe vzal své typické oblečení, jenž rád nosil, když byl ve světě lidí. Takže černé kalhoty, košile a na tom kabát nesmělo chybět. Své dlouhé vlasy si sepnul do ohonu a sebral věci, které po něm čaroděj chtěl vytvořit. Schůzka dopadla nad jeho očekávání. Měl příslib spolupráce, z čehož měl fét velkou radost. Zrovna mířil ze schůzky do parku, kde se měli s Fellem setkat. Al už postával na smluveném místě u laviček poblíž fontány a na svého společníka čekal. Jenže ten stále nešel a fér začal nervózně přešlapovat.* /Má deset minut, pokud nedojde, odcházím./ *Problesklo mu hlavou a dál se rozhlížel kolem.*
*Kayn ses posadil na lavičku nedaleko. Ani netušil, co vše se mu motalo hlavou, a ani jej to nějak moc extra nezajímalo. Dlouze se nadechl, rozhlédl se a jeho pohled na moment padl na féra, jež mu byl povědomý. Vzpomněl si, že jej spatřil na akci, jež pořádal Remi. Jen mu mávl, pokud se fér otočil, ale to bylo tak nějak vše. Následně na to vytáhl krabičku cigaret, jednu si dal mezi rty a zapálil si.*
*Světlovlasý fér se rozhlédl a i on spatřil tvář, kterou už někde viděl. Matně si vzpomínal, kde. Až pak mu došlo, že na té hudební akci. Lehce přikývl na pozdrav a chtěl se už otočit zpátky, aby se podíval, zda už Fell jde. Jenže tak neučinil jelikož jej zaujalo něco jiného. Byli to dva postarší muži, kteří se za jedním ze stromů hádali. Diskutovali dost nahlas a ne zrovna moc slušně. Nad tím Al jen zavrtěl hlavou a chtěl to nechat být. Jenže pak uslyšel výstřel, následně za tím další. První kulka zdá se trefila cíl, když jeden z mužů vykřikl bolestí, ovšem druhá cíl netrefila, jen se odrazila a letěla směrem, kde stál Kayn. Jen tak tak Al pomocí větrného víru dráhu kulky změnil, tak že nakonec skončila zavrtaná do stromu a ne do hlavy féra. Byl rád, že kolem nich nikdo nebyl a nic neviděl, tedy kromě těch dvou mužů, kteří měli jiné zájmy.*
*Kayn, který to taky vše sledoval, se jen pobaveně ušklíbl. Když spatřil, že k němu letěla kulka, sám zvedl dlaň, ale Al byl rychlejší. Podíval se na něj, uculil se a jen pokýval hlavou.* Inu, tomu říkám tedy gentelmanská pomoc. *Podotkl a pak si opřel záda o opěrku lavičky.* Koukám, že tady se jen tak nikdo nenudí. jeden by řekl, že lidský dvět je nuda. *Pověděl, když sledoval jak se lidé kolem začali rozutíkávat jako zvěř před predátory a zděšeně křičet. Kayn byl ale ledově klidný.*
Asi by nebylo moc fajn, kdyby to prolétlo skrz vaší hlavou, než tím kmenem. *Pokrčil rameny a podíval se směrem, odkud výstřel vyšel. Oba muži se už sami dali na útěk, ten co střílel dokonce zahodil i zbraň. Zraněný muž si držel ruku a kňučel bolestí. Al nad tím vším jen protočil očima, ale pak se opět podíval na féra sedícího na lavičce.* Řekl bych, že svět lidí je do jisté míry hezké místo, dokud nezačnou samotní lidé dělat tyhle zvěrstva. *Pronesl a popošel k němu blíž.* Aelarion. *Pronesl své jméno k onomu muži a natáhl svou ruku.*
*Kayn jeho ruku stiskl.* je pravda, že lidé dokáží být pěkná zvířata... tohoto nevyjímaje. *Pověděl a pak jen zavrtěl hlavou.* Ale pomáhat mu nebudu, nechci. *Řekl a pak si jen odhodila pramen vlasů z čela.* Pohybujete se mezi nimi často? *Optal se Kayn a z kapsy vytáhl krabičku cigaret a natáhl se směrem k Alovi.* Dáte si? *Optal se prostě, čekající, jestli přijme či nikoliv.*
*Jakmile mu ruku stiskl, lehce si s ním potřásl a pak tu svou stáhl zpět.* Přírodu a některá místa na světě mají krásná, ale oni sami jsou…hm, jak to nazvat z části zkažení a to krásné dokáži zničit. I když je pravda, že to nedělají jen lidi. *Pronesl a nad jeho další otázkou jen zavrtěl hlavou.* Ne. Do tohoto světa jsem více nahlédl teprve nedávno. Učím se jej poznávat, tedy alespoň jeho krásu. I když ne vždy to jde dobře. *Konstatoval.* Já se vždy zdržoval spíše na dvoře, než tady. Ale změna je asi život. *Posadil se na lavičku a cigaretu slušně odmítl.* Tohle je věc, ke které jsem nějak cestu nenašel. *Pak se na něj podíval.* Vy se zde zdržujete často?
*Kayn se ušklíbl.* Tak to máme stejně. Ani já zde nejsem moc často., jen když si jdu pro nějakou tu energii, ale to je asi tak vše... že bych se sem šel proijít jen tak? k čemu, když máme tak krásnou říši. *Podotkl a pak si naoko znuděně zívl.* Tady ten jejich věčný shon, zbytečné násilí, které nemá ani význam... snad kdyby bylo něčím podtržené, snad kdyby dávalo smysl... ach ano, myslím si, že pak bych snad jejich svět naštěvoval častěji... zapojit se do více promyšlených a hluboce mířených problémů, jen to vše zkomplikovat... Inu, Faerie je lepší. *Zakončil nakonec.*
Já bych se sem ani nijak nehrnul, ale můj společník je mladý a do všeho hrr. Nabídl se mi, že mi svět lidí trochu víc ukáže. Nebudu lhát, když řeknu, že jsou určité věci, které se mi zde líbí. Což je příroda a možná nějaké ty jejich věci, ale jinak opravdu není o co stát. Doma je doma. *Pronesl Al a lehce se pousmál.* Stejně jsem ve většině případu zavřený doma a pracuji, takže i ve Faerii se ven dostanu málo. *Pohlédl na Kayna a pak se na chvíli zamyslel.* Nebude lepší tykání? Nikdy jsem moc nepřišel na chuť vykání, je to však slušnost… *Pokrčil rameny.*
*Kayn se na něj podíval, sjel si jej pohledem a pak pokrčil rameny.* Jistě, proč ne. Můžeme si tykat. Tak fajn. *Podotkl, ruku už mu ale nepodal, na něj to bylo moc formální. Stačilo mu, že slovo dalo slovo a tak to zůstalo. Pak se pohledem zadíval před sebe, na stále lehký chaos.* Hm, co tu obdivuješ, mi řekni? Tedy, co chtěl ten tvůj kamarád, aby jsi viděl? Svět lidí toho nemá moic krásnějšího než náš svět, to víme oba a on určitě taky. *Podotkl Kayn.*
*Aelarion přikývl, ale ani on už nedělal žádné formality, přece jen už se představili. Poupravil si kabát a nadechoval se, aby odpověděl, jenže někdo jiný byl rychlejší.* Chtěl jsem, aby se ten mrzout trochu ukázal venku a neseděl jen mezi těmi svými lektvary a bylinkami a vším možným a jelikož Faerii zná jako své boty, vytáhl jsem ho sem, aby poznal i lidský svět. *Ozval se hlas kousek od nich, to když se ukázal i Fell.* Není to sice bůhvi co, ale rozšířit si obzory může, no ne. Navíc si třeba konečně najde přátelé. *Uculil se a pohlédl na Ala, načež se pak podíval i na Kayna a kývl mu na pozdrav. Al jen protočil očima a odfrknul si.* Nejsem mrzout.
*Kayn se pootočil na muže, který k nim přišel, tedy spíše na mladíka a jen nadzvedl obočí.* Hádám, že tohle bude ten dotyčný, co tě sem tahá? *Podotkl a sjel si mladíka pohledem od hlavy až k paět.* Inu, i tebe už jsem viděl, myslím, na té akcci, že ano? *Podvěděl pak zvídavě a hlavu zlehka naklonil na stranu, když se na mladíka díval.*
*Aelarion jen přikývl.* Ano, to je on. Můj společník Afellyo. Je to takové mladé ucho, které dřív koná, než přemýšlí. *Pronesl starší fér, načež se Fell jen uklonil.* Jop, jsem celý já. *Uchechtl se.* A proto mě teď napadlo, co si zajít na něco k pití? Zvu. *Zasmál se Fell a vyvalil se na lavičku a mrknul na Kayna.* Co ty na to? *Optal se jej. Al jen protočil očima.* Ty bys vážně jen chlastal a kdoví co ještě. *Pronesl k Fellovi a pak koukl na Kayna.* Jo ten tam byl se mnou, donutil mě přihlásit se, abych zahrál.
Docela bych si i dal. *Pověděla Kany, načež potom vstal, a pokud šli, tak šel s nimi. Pak se odebral do Faerie./*
*Al nakonec souhlasil taky. Odebral se tedy s Fellem a Kaynem do baru, kde nějakou dobu pobyli, než se odebrali domů.*
*Cait vzala obě děti do parku. Byly to poslední dny, kdy ještě slunce hřálo na kůži. Rozložila deku na travnaté ploše a Sophie už pobíhala okolo a hrála si na vílu. Stále jí to nepřešlo od chvíle, kdy poznala strejdu Tanoiu.* Bam! Rozkvěť! *křičela, když proutkem šťouchala do sedmikrásek, které ještě nespálil mráz. Malý Oliver se mezitím uvelebil v dece na bříško a zvídavě se rozhlížel po krajině a sem tam pozoroval svoji starší sestru s otevřenou pusinkou. Samotná Cait si tuhle chvíli užívala. Být matkou jí rozhodně chybělo, ač tedy nebylo to snadné. Naštěstí ve smečce byla ona i děti v bezpečí, takže jí jen vyčerpávala úloha matky. I přes kruhy pod očima a únavou působila opravdu šťastně. Rukou přejela po zádech Olivera, který vydal prskající zvuky a hlasité nádechy a výdechy, kdy jasně dával najevo, že se chce odplazit za sestrou, ale Cait ho nepustila z deky.*
*Chris měl po posledních pár pracovních týdnech konečně trochu volna, tak se rozhodl vyrazit do města udělat těch pár nutných věcí, které už chvíli odkládal, jako stavit se na úřadě, v barbershopu, jelikož jeho hříva už potřebovala zkrotit a narozdíl od holení tohle raději přenechal profesionálům. Když měl konečně vše, vyřízeno, rozhodl se pro menší procházku se záměrem do sebe někde hodit kafe, případně si popovídat s někým, koho znal. Konkrétní plány neměl, byť už mu pár dní hlodalo v mysli, že by mohl zkusit zavolat Cait. Občas jí sice napsal, aby se poptal, jak se rodinka má, ale ne vždy mu vyšlo zavolat, nebo se stavit. Teď to ale vypadalo, že po letní sezóně se začíná situace trochu uklidňovat a zásahy začaly opět zaplouvat do podzimní rutiny připálených hrnců a občasného prasklého potrubí, než divokých večírků s ohňostroji z léta. S tou myšlenkou se, aniž by to plánoval, najednou ocitl před výlohou hračkářství, kde ho zaujal poměrně realisticky vypadající plyšák vlka. Chvíli si jej jen se zájmem prohlížel, než nakonec do prodejny vešel. Kromě něj v prodejně našel ještě sadu velkých plastových kostek, což odhadoval, že by mohla být přijatelná hračka pro mladší z dětí, zaplatil, obě hračky sbalil a zamířil do parku. Po cestě vytáhl z kapsy telefon, aby Cait zavolal, doufaje, že ji neprobudí, ale sotva stihl telefon poprvé zazvonit, spatřil známý obrys v dálce. Tedy, spíše dva. Sophiina rezavá hříva byla nepřehlédnutelná a pach jej jen ujistil, že se skutečně jedná o tu, které právě chtěl volat. S úsměvem tedy telefon vypnul a zamířil k blondýnce a oběma dětem.* "Cait, Sophi!" *Zavolal na ně s úsměvem, zatímco k nim mířil.*
*Užívala se příjemného vánku, který už byl i chladivý a jen obě své děti hlídala. Sophi si kolikrát vystačila sama a malý zase daleko neutekl. V jeden moment však zaslechla velice známý hlas a zacítila vůni, která značila bezpečí. Ohlédla se k muži, který k nim kráčel.* Chrisi *vyhrkla překvapeně. Nečekala, že by ho zde potkala. Ani si nepamatovala, kdy naposledy se s ním potkala. Sice si dávali vědět, ale na osobní setkání nebyl čas. Sophi si zvídavě prohlížela tašku, kterou nesl zatím, co Oliver se otočil jako želva za hlasem a fascinovaně ho sledoval, jenže vzápětí na to jeho pozornost upoutala deka před ní, kterou svíral do svých ruček. Už se už pomalu motoriky.* Nečekala bych tě zde. *Pověděla Cait, když se zvedla a upravila si své oblečení. Působila jako by ani nebyla po porodu. Znovu měla své ženské křivky.* Co to máš strýčku? *Sophie hned přiskočila a zvídavě se snažila nahlédnout do tašky.* Sophie... tohle se přece nedělá *Pokárala ji s tím, že se lidem do tašek nedívá.*
"Ani já tebe ne, ale vypadá to, že na sebe máme štěstí." *Usměje se, ale drží si odstup. Pokud byl jeho odhad jen trochu správný, Cait mohla být stejně dobře v klidu, jako v plně ochranářském módu a byť nikomu ublížit nechtěl, v porovnání s ní byl pořád mladý vlkodlak a ona měla snad všechny důvody světa být opatrná. Když k němu přiběhla Sophie, jen se pousmál a kleknul si, aby byl víc na její úrovni.* "Někoho jsem po cestě potkal. A moc se s tebou chtěl seznámit." *Usmál se spiklenecky, než do tašky sáhnul, chvíli se v ní naoko přehraboval, než plyšáka vytáhnul a natáhl ruku s ním k Sophi.* "Ale musíš se o něj dobře starat, potřebuje hodně lásky, a't nezvlčí." *Dodal naoko vážně, než na ni s úsměvem mrknul, zvednul se a otočil se na Cait.* " Promiň, chtěl jsem zavolat a stavit se po dohodě, ale když už jsem vás tady viděl… Samozřejmě chápu, pokud ti to není vhod."
*Sophie se rozzářili oči, když dostala do rukou vlka.* Mami dívej. *Hned se běžela pochlubit s plyšákem, který byl opravdu nádherný.* A jak se říká? *pověděla ke své dceři, která zpět přiskočila a objala strýčka* Moc děkuji! Dám na něj pozor. Bude chránit mě, maminku a brášku. *vyhrkla a uvelebila se na deku, kde plyšáka ukazovala bráškovi. Olí se jen zvídavě koukal na malého chlupáče, než se natáhl a začal svírat jeho chloupky.* Taky se ti líbí že. *pověděla holčička a Cait přištoupila blíže k Chrisovi.* Víš, že jsi jim nic kupovat nemusel *pověděla s úsměvem. Vůči němu nemusela být opatrná. Stále byl mladý vlk, ale rozhodně z něho necítila nic zlého snad jen nervozitu. Měla zpět všechny své smysly.* Klidně si můžeš k nám přisednout. Seznámím tě s Oliverem. *Navrhla a pokývla hlavou ke svému synovi. Od porodu se vídala opravdu s málo lidma. Už nechtěla přijít o své děti.* Pojď zlatíčko. *Vzala si malého na ruky, než se otočila k Chrisovi a malý znovu na něj hleděl jakoby svým pohledem říkal, že před ním stojí někdo koho může zkoumat.* Chceš si ho pochovat? Jen tedy... rád tahá za vlasy a zkoumá vše, co máš na sobě. *Upozornila ho nad největším nebezpečím, co Olí dokáže.*
"Nemáš vůbec za co. Jsem si jistý, že je oba ochráníte." *Opatrně Sophi objetí oplatil, než se upět usmál na Cait.* "Možná, ale dokud budu chtít, nezabráníš mi v tom." *Zasmál se tiše. "Ještě tady mám kostky pro malého, jen tobě jsem nějak v hračkářství nic nevybral." *Nad jejím pozváním malinko zaváhal. Ne že by snad neměl zájem, ale chtěl si být jistý, že je s tím Cait opravdu v pořádku. Když ale viděl, že se s klidem vrátila k dětem a udělala mu místo na dece, přikývl a přisedl si k nim.* "Věřím, že trochu toho popotahování zvládnu." *Pousmál se. Když mu Cait nabídla, že si může jajího syna pochovat, pousmál se a jeho ruce téměř automaticky vytvořily kolébku. Byť už to bylo dobrých pár let, ještě pořád si pamatoval na doby, kdy takhle choval Bena.* "Kolik má, tak půl roku, co?" *Ani si neuvědomil, že se jeho hlas automaticky ztišil.*
Takže mým dětem koupíš hračky a mě ne? No nevím... *zažertovala* Ale Oli bude z kostek nadšený. Vše, co má barvy je pro něj nyní fascinující *Předala mu malého a byla sama překvapená tím, jak byl Chris zkušený a věděl, jak držet dítě. Chtěla ho poučit, ale bylo to zbytečné.* Pět měsíců. Rychle to uteklo. *Neměla ani strach, že by snad Olího pustil a vlastně byl jediný koho si připustila k sobě a k dětem. Vždy byla ostražitá, ale Chrise znala a hlavně ho měla ráda. Malý Olí zakopal nožičkami spokojeně a hned začal zkoumat jeho oblečení* Je právě v měsíci, kdy ho zajímá vše a snaží se vše ohmatat. Což je někdy složité. Všechny zásuvky doma už mám zalepené a všechno, co mohl převrhnout, tak je přitížené. *Dodala, ale následně pohlédla do jeho očí* Ale jak se máš ty? Dlouho jsem tě neviděla. *Sama zašeptala instinktivně. Chris měl štěstí, že neměl moc dlouhé vlasy a Olí na ně nedosáhl, i když se o to už pokoušel.*
"Máš veškerý právo bejt dotčená, hluboce se omlouvám…" *Řekl naoko poníženě, ale v jeho hlase byl náznak pobavení.* "Není to poprvý, co držím dítě. Některý věci člověk nezapomene." *Usmál se, zatímco si s Cait povídel, ale jedním okem byl pořád přilepený na Oliverovi. Kdyby cokoli.* "Občas jsem hlídal brášku, když byl malej. Nebyl tak akční, ale člověk musí dávat pozor i tak." *Nad její poznámkou o bezpečnosti přikývne.* "Doporučuju ještě kulatý krytky na nábytek. Vím, že je zatím malej, ale hrany nábytku jsou hrany nábytku." *Dodá, než se zeptá na něj.* "Mám se fajn. Jen toho bylo dost, jako vždycky přes sezónu. Plus, Praetor. Ale je fajn někam patřit." *Dodá ss úsměvem.* "Ty taky vypadáš spokojeně."
*Při zmínce na Preator a že někam patří by se měla cítit šťastně za něj, ale zároveň jí vnitřně mrzelo, že ho nemůže vídat častěji.* Takže zkušený otec skoro akorát, že tedy bratr. *Ohlédla se ještě po Sophi, která svírala u sebe plyšáka a hrála si na vlčí smečku. Nechala jí v tom. Bylo hezké, jak velkou měla fantazii. Olí mezitím stále zkoušel dosáhnout na tvář Chrise a bylo zjevně, že ho tenhle nemožný úkol bavil a hlavně ho fascinovalo strniště.* Moc mužů ho v rukou nedrží. Vlastně jsi jeden z prvních. *Počítala ještě Jamese, který jí chodil kontrolovat a sem tam pomáhat s dětmi.* Spokojená to rozhodně jsem a taky šťastná. Mám dvě krásné děti. Nicméně malý za chvilku bude chtít jíst... *Zamyslela se.* Nechtěl bys... jít ke mě? Pokud ti nebude vadit tedy nepořádek, ale zvu tě k nám na oběd. Dlouho jsem tě neviděla.
*Pousměje se a přikývne. Pohledem přitom následuje ten Cait, k Sophi, která si hrála s novým plyšákem. Upřímně ho to těšilo, trochu váhal, jestli má Sophi pořád stejné záliby, děti se v tomto věku měnily rychle, ale láska k vlkům zjevně zůstala. Když viděl, jak k němu Oliver natahuje ručičky, schválně sklonil hlavu, aby na něj dosáhl.* "Vážím si toho, Cait." *Kývne, než přijde pozvání na oběd.* "Nepořádek u tebe je obvykle nejhůř rozdělaná oprava domu." *Rýpne si lehce.* " Pár dětskejch hraček mě nevyděsí a s ohledem na to, že Oliver je na to malej, nebojím se ani, že bych šlápnul na lego." *Zasměje se tiše.* "Ale nebude to zadarmo, jestli potřebuješ s něčím pomoct, řekni si. Víš, že můžeš, byla to podmínka." *Usměje se na Cait.* "Ani já tebe. Chyběli jste mi."
*Když se malému naskytla příležitost, tak ručku přiložil na tvář Chrise a fascinovaně zůstal zaražený. Cítil strniště pod svojí dlaní a bylo to poprvé, takže po pár sekundách, kdy ruku stáhnul se začal smát a následně ruku znovu přiložil a znovu byl fascinovaný, jako kdyby se sám ujišťoval co cítí při doteku a posléze se znovu smál. Zopakoval to tak ještě pětkrát, než se nakonec začal věnovat zase okolí a hlavně pohledem vyhledal Cait zda je stále při něm. Cait při zmínce nad nepořádkem zůstala trochu vyvedená z míry. Věděla, jak to dopadlo.* Nějaká práce se doma určitě najde. Není to už nábytek, ale je tam potřeba pár oprav *souhlasila s jeho podmínkou. Sophie mezitím přiběhl zpět, když viděla, že Cait začala schovávat nějaké věci už do kočárku. Byla to krátká procházka v central parku, ale nebylo už nejtepleji.* Strejda jde s námi? *Vyzvídala a Cait jen přikývla.* Super! Strejda James tam chodí pořád a už s ním není tolik zábavy. *Odvětila načež Cait jen protočila oči. James byla na Sophi trochu tvrdší, protože jí hlídal, když Cait potřebovala a Sophi hold byla ve věku, kdy energie byla nekonečná* Jen tě kárá, protože ho neposloucháš. *Dodala svoji poznámku, ale Sophie se jen nafoukla ve tvářích* Protože je s ní nuda a je morous...
*S pobaveným úsměvem pozoroval, jak si Oli hrál s jeho vousy.* "V tom případě jsme domluvení." *Dodá směrem ke Cait, pak se usměje i na Sophi.* "To víš, Sophi, pravidla se musí dodržovat. Protože když je lidi nedodržujou, pak má strejda Chris moc práce, aby to po nich spravoval a nemůže chodit tak často na návštěvy." *Vysvětlí s úsměvem a mrkne na Cait.* "Tak jdem, dámy a pane." *Pokud se Cait rozhodla si Oliho převzít zpět, opatrně jej vrátil, v opačném případě jej nesl v náručí. Společně se tak odebrali ke Cait domů na slíbený oběd.*
*Když zastavili před jeho domem, tak si tiše povzdechla vystoupil.* ozval se ti ten tvůj kamarád? Víme něco o Avalonovi? *Optal se. V kapse hledal klíče, a když je našel, podal je Alovi. Cítil totiž, že si asi sám otevřít nezvládne. jen si povzdechl a pak se o něj lehce zapřel, jako kdyby měl spadnout na zem. pravda byla, že byl unavený a vyčerpaný, ačkoliv si energii dal, tak jej unavila jeho vlastní, nestabilní psychika.*
*Při Remiho slovech se stáhlo okýnko na straně řidiče a z něj vykoukla hlava hnědovlasého féra.* Toho tvého kamaráda jsem našel, teprve pro něj pojedu, takže za chvíli tady s ním budu. *Odvětil Fell, který oba sledoval.* Dobře, tak ho přivez. *Pronesl Al, načež mladý fér odjel. Aelarion si pak vzal Remiho klíčky a přichytil ho, načež mu pomohl do domu. Vyjeli do patra, které mu fér řekl když stáli i dveří, Al odemkl a nechal vejít nejprve Remiho, pokud tak činil, vešel i on a zavřel za ním.* Měl by sis svléknout to špinavé oblečení a dát si pořádnou teplou sprchu. Hm máš tady nějaké bylinky nebo tak? Udělal bych ti jeden čaj na uklidnění mysli i těla. *Optal se jej.*
*Remi poukázal na květináče plné bylin.* Jo, něco tam je. *Řekl a pak se odebral do koupelny, kde se zahřál a umyl. nakonec se oblékl, vrátil se na gauč, kde si sedl a pokud mu Al udělal čaj, s díkem si jej převzal ale než by se jej stařčil vůbec napít, tak nakonec stejně usnul.*
*Mezitím co se Remi sprchoval, mu Al udělal bylinkový čaj. Pak se posadil v obývacím pokoji a čekal na ně. Jakmile se mladý fér vrátil, čaj mu podal. Ale po chvíli stejně mladík usnul. Aelaron jej přikryl dekou a když u dveří zazvonil Fell s Avalonem, otevřel jim. Ve zkratce řekl, co se stalo a pak už bělovlasého féra nechal s Remim a sám se rozloučil, načež i se svým společníkem odešel.*
*Remi se snažil nahradit prázdnotu, která ho pronásledovala, ale tentokrát situace nabrala úplně jiný směr. Cítil se jako bledý stín, který se procházel temným lesem, v jehož srdci nechal kousek lidskosti. Ta dívka, ta křehká bytost, kterou přivedl na pokraj smrti, byla posledním hřebíčkem do jeho duše. Za sebou zaslechl šumění listí, jak vítr procházel větvemi, a vzduch byl naplněn sychravým chladným dechem blížícího se podzimu. Hlava se mu točila, a v jeho nitru se mísily pocity znechucení a paniky. Jak mohl být tak bezcitný? Jak se mohl vymanit ze světa, kde zraňoval nevinné, aby udržel svou závislost na energii? Když se ještě před chvílí radoval z moci, kterou cítil, myslel, že to je způsob, jak se postavit svému vlastnímu strachu. Teď už jen přemýšlel, jak mu to mohlo uniknout tak daleko. Srdce mu bilo jako splašené, a vzpomínky na dívčin úsměv se mu vracely v nejčernějších barvách. Jak mohl ve svém zoufalství zapomenout na návod, který mu dával Avalon? Jeho nejlepší přítel, který se snažil být jeho oporou v boji proti touze, se vždy snažil najít způsob, jak Remimu pomoci, ale tentokrát se mu to zcela vymklo z rukou. Měl se zastavit, měl poslechnout vlastní intuici, ale místo toho podlehl lákavému chvění, které mu nabízela energie té nevinné dívky. Jak běžel lesem, pod nohama mu křupaly suché větve, a sílící vítr pohnul větvemi nad ním, jako by mu příroda sama dávala najevo, jak moc zklamal. Kde skončila jeho empatie? Kde bylo to, co si vždy říkal, když se snažil o sebeovládání? Chtěl křičet, chtěl se vzdát, ale místo toho byl ukotven v jedné jediné myšlence – zoufalství a zhnusení k sobě samému. Po tváři mu stekla slza. Tohle se nemělo stát. I když se vzdaloval od místa činu, neuniklo mu, že jeho rozhodnutí bylo vypovídajícím znakem jeho slabosti. Nikdy nechtěl ublížit, nikdy nechtěl zabíjet. A přesto, tady byl, s vědomím, že jeho přátelství s Avalonem, jeho vlastní cesta, jeho touha po zotavení se z této noční můry, bude muset čelit ještě větší zkoušce – zvládnout plnou hlavu vlastních démonů a najít způsob, jak se s tímhle hnusem vyrovnat. Dál utíkal, ani jednou se neohlédl. Běžel, jako kdyby snad ta dívka mohla ještě vstát a ublížit mu, nebo hůře, začít se dožadovat svého života. Byl paranoidní, kolem něj viděl lítat motýli- zase ti motýli! Ti neochvějně stále přítomní tvorové, kteří mu šeptali jak moc zklamal, jak moc špatným vlastně je. Zaběhl za jednu z ruin, která se před ním objevila, a vlezl do malé škvírky, kam by se mohl vejít tak jeden člověk. Na tvář a oblečení, které bylo už tak promočené se mu natiskla špína, bahno a mech z kamene a země, když se Remi schoulil do klubíčka na zemi a dal se ve své provizorní schovce do usedavého pláče.*
*Aelarion znova zavítal do světa lidí. Poslední dobou zde trávil dost času poznáváním nových věcí a také kupodivu i lidí. Stále to pro něj bylo těžké, ale už ne tak, jako kdysi. Možná to bylo i tím, že ho do toho tak trochu tlačil Fell, který mu stál za zadkem. Na jednu stranu by mu za to někdy vrazil, nemohl však popřít, že mu z části byl i vděčný, že jej tak trochu vytáhl z jeho samotářské ulity. Dnes ale neměl v plánu nic konkrétního v městě, v dnešních sychravém počasí zavítal do míst, kde už párkrát byl a líbilo se mu tam. Procházel se ruinami oblečen do svého tmavého oblečení, dnes doplněn o dlouhý kabát. Vlasy si nechal rozpuštěné a jelikož tam byl sám, neskrýval ani své tetování. Zamyšlen se procházel dál a dál s rukama za zády a přemýšlel o mnoha věcech. Když uslyšel kroky, následně šustění listí a pak… pláč. Al se zastavil a zaposlouchal se odkud to šlo. Nakonec se tím směrem vydal. Netrvalo mu dlouho, když došel k místu, odkud zvuk pocházel. Chvíli tam jen stál a přemýšlel, než si dřepnul a pohlédl na osobu před ním. Zvažoval, co říct, snažil se poznat kdo to byl. Prohlížel si osobu, a když se mladík před ním trochu víc natočil, poznal v něm mladého féra.* Remi? *Zašeptal opatrně, aby jej snad nevylekal.* Co tady děláš? A co se stalo? *Optal se mírně zmaten.*
*Měl za to, že se mu to jenom zdá. měl za to, že to je snad hlas někoho z těch, které v minulosti usmrtil. Na dotyčného se ani nepodíval, tak velký strach měl. Jen zvedl ruce před sebe a odtáhl se ještě dál, přičemž se kolem něj rozzářilo více a více modrých motýlů, někteří z nich byli spíše rudí, zohavení, zkrvavení. To spíš ti, co seděli v blízkosti Remiho, či na něm.* Ne, nepřibližuj se... neubližuj mi... omlouvám se, už to neudělám, nechtěl jsem, já, nechtěl jsem ti ublížit, ani těm ostatním, moc mě to mrzí. nevím, co mám dělat. Neubližuj mi, já to napravím! *Pronesl plačtivě a jednou rukou si zakryl oči, aby nemusel koukat před sebe. Byl špinavý, umouněný, jeho košile byla u krku i lehce natrhnutá, zatímco Remi se dál tiskl k chladné stěně kamenů uvnitř své schovky.*
*Al jej pozorovala pak si tiše povzdechl.* Nechci ti ublížit, nepřišel jsem ti nic udělat. Ale pomoct ti. To jsem já, Aelarion, no tak Remi, podívej se na mě.* Pronesl tichý uklidňujícím hlasem a pomalu k němu natáhl ruku. Starší fér na něj hleděl, netušil co se stalo, ovšem měl pocit, že asi ni dobrého.* Prosím vylez z té studené díry a pojď za mnou, nikdo ti tady neublíží, nemusíš se bát. *Hleděl na Remiho před sebou, načež mu opatrně vlezl do hlavy a lehkou manipulaci mysli se jej i tak snažil uklidnit. Fér potřeboval pomoct a on jej tu nechtěl nechat jen tak.*
*Remi ještě chvilku seděl, než pocítil jistou vlnu klidu, sice malou, ale přeci jen, ano. Sundal si ruku z očí a zadíval se na féra před sebou. Jeho oči byly zalité slzami a podlité krví, některé žilky v bělmu měl popraskané. jeho rty byly lehce načernalé a stejně tak i bělmo očí, to bylo spíše šedé. Byl tak napůl ve své faerské podobě, napůl v té lidské. Díval se na Ala před sebou, pár motýlů se mu dokonce i rozplynulo, ale nic více se nestalo. Pořád byl ve své skrýši a nevylézal, jako kdyby tam pro něj byl jeho bezpečný přístav.* Já jsem... já jsem vážně nechtěl... nechtěl jsem jí ublížit, věř mi prosím. *Zakňučel Remi zničeně.*
*Starší fér dřepěl před jeho skrýši a hleděl na něj.* Věřím, že jsi nikomu nic nechtěl udělat, že jsi nikomu nechtěl ublížit. Já tě nebudu za nic soudit, ani se zlobit. Občas… se prostě takové věci stanou, takový už je život, hlavně ten náš vílí. *Pronesl a nespouštěl z něj svůj zrak, znova k němu natáhl ruku.* Co kdybys vylezl z toho chladného místa. Můžeme si promluvit a třeba jít někde do tepla, aby ses zahřál. Co na ty na to? *Lehce a vlídně se na něj pousmál. Remi mu tak trochu připomínal Fella, když k němu kdysi přišel. Možná proto mu chtěl pomoct.* Všechno se vyřeší a bude to zase v pořádku. I ty.
*Remi ale razantně zavrtěl hlavou.* Ne, tady... tady... ne. *Nechtěl odtama vylézt, necítil se na to ukázat se světu. Vše si tak hluboce vyčítal a bál se, jako kdyby mu snad měl samotný osud do zad zabořit ostny, jen by se mu ukázal. Navíc... byli tam motýli, to by taky Alovi řekl, kdyby se jeho rty otevřely. Dál tam seděl ve skrytu svého utrpění a sledoval féra před sebou.* Jsem zrůda... že... že jo? *Zašeptal tiše, když se mu oči zalily novými slzami.* Zabíjím ty, které jsem chtěl chránit. Ubližuji těm, které miluji a tím i sám sobě... Už to takhle dál nechci... mám strach... *Zakňučel tiše a objal si kolena pažemi.*
*Aelarion jej pozoroval, pak se postavil, aby si sundal svůj kabát, načež si znova dřepnul. Lehce se natáhl a pokud Remi nijak neucuknul a nechal se, přehodil přes něj něco teplého.* Vím, že se bojíš vyjít, ale tady nemůžeš zůstat. Je zima a mokro, potřebuješ do tepla. Co kdybych tě zavedl domů? *Optal se. Když pak slyšel jeho další slova, jen lehce zavrtěl hlavou.* Nejsi zrůda, nemyslím si to o tobě já a ani nikdo jiný. *Posadil se nakonec na jeden z malých kamenů hned u vstupu do Remiho malé skrýše.* Jsi mladý a procházíš si těžkým obdobím. Rozumím ti, i já si prošel podobnými věcmi, ale jde to zvládnout a naučit se. Chce to jen píli a trpělivost. A mít kolem sebe lidi, kteří tě podporují a pomáhají. *Hleděl na něj.* Strach k tomu patří, ale časem překonáš i ten. Jestli chceš, můžu ti v tom pomoct. *Nabídl se mu.*
*Remi se zachvěl. pak zvedl jemně hlavu, jen tak, aby měl volný prostor kolem brady a mohl mluvit.* Je tam, v lese, pár stovek metrů odtud. Je mrtvá. Zabil jsem ji. Možná měla rodinu, byla to dcera, možná sestra, milenka... zabil jsem ji. *Zašeptal tiše.* A Avalon... nevím kde je, oddělili jsme se, zmizel, nemohl jsem ho najít, odešel, jen na chvilku... mám strach, co když... co když se mu něco stalo? *Zašeptal remi.*
*Al jej bedlivě poslouchal.* To je ten tvůj bělovlasý kamarád viď? Řekni mi, kde jsi ho naposledy vidět, pošlu Fella, aby ho našel a taky aby se postaral o tu dívku. *Pak z kapsy kalhot vytáhl mobil, se kterým se docela rychle naučil pracovat.* Neboj se, určitě je v pořádku, jen jste se prostě rozdělili. *Snažil se ho uklidnit, pak se na chvíli odmlčel a čekal, až mu řekne, kde se tedy viděli.* Remi… opravdu bude lepší, když tě odvedu někam do bezpečí. Brzy se bude stmívat a tohle není místo, kde bychom měli být po setmění.
Viděl jsem ho... viděl jsem ho asi pět minut předtím, než jsem našel tu dívku... jen si odběhl pro pití do stánku, a pak... pak jsem utekl, hnaný vlastním hladem. *Zakňučel a pak se na Ala podíval.* Kam mám jít? Mám strach že zase někomu ublížím, to nechci. *Zakňučel nesouhlasně a pak se dlouhe nadechl. Pak se znovu objal rukama a jen zavrtěl hlavou.* Venku... jsou tam... motýli, bojím se... *Vykoukl. Jeho mysl nedokázala přestat pracovat a zhmotňovala jeho strach v podobě motýlů, kteří se teď shlukli kolem Ala.*
*Aelarion jej poslouchal a pak napsal zprávu Fellovi, kde mu vylíčil plus mínus místo, kde se Remi nacházel a aby hledal Avalona a pak aby našel tu dívku a postaral se o ni. Načež zprávu poslal. Vzápětí mu přišla odpověď, že to jeho společník zařídí. Nakonec mobil schoval a znova pohlédl na Remiho.* Avalona najdeme a bude v pořádku, teď se ale musíme postarat o tebe. *Pronesl tichým hlasem.* Můžu tě odvést domů. Alespoň budeš v teple a suchu. A nemusíš se bát, dokud budu s tebou, nic se nestane. *Zatímco se na něj díval, znova mu vklouzl do mysli, snažíc se zahnat jeho strach a přeměnit jej na něco hezčího, něco co by mladého féra uklidnilo.* Nemáš se čeho bát.
Ta holka... *Zašeptal Remi. Tak nějak se nechtěl prostě smířit s tím, že by ji tam jen tak nechal ležet, lépe řečeno tedy, její bezvládné tělo.* To si nezasloužila, nemůžu jí tam nechat... navíc, přišli by na mě, oni by mě pak našli, zavřeli, já nechci, tohle jsem opravdu nechtěl. věř mi to prosím. *Zakňučel fér, jako kdyby pořád hledal určitý komfort či nutkání o omluvu a výmluvu ze své situace.*
*Al si tiše povzdechl a koukl na Remiho, pak si klekl, naklonil se lehce k němu a chytil jeho tvář do svých dlaní, aby se tak na něj fér podíval, pokud to udělal, pohlédl mu do očí.* Hej hej, klid. Nikdo na tebe nepřijde a ona tam nebude jen tak ležet. Už jsem to zařídil. Můj kamarád najde Avalona a pak se postará i to tu dívku. Udělá to tak, aby na nic nikdo nepřišel. *Pronesl tiše a chvíli na něj koukal, bylo mu ho svým způsobem líto.* Vím, že jsi to nechtěl. Já to na tobě vidím. Ale teď se musíš sebrat a postavit se tomu strachu, co v tobě je, jinak tě to sežere zaživa a jen ti to víc ublíží.
*Remi se na něj díval, ještě chvilku jako kdyby se ho pohledem ptal, zda to myslí vážně, jako kdyby sám sebe ujišťoval, že to bude v pořáídku. Poté nasucho polkl a kývl na souhlas.* Tak... tak dobře. jen vážně.,.. nechtěl jsem. Je to složité a mám... strach... *Podotkl a jemně k němu natáhl jednu svou ruku, jako kdyby před ním hledal záchranu, jako kdyby mu měl Al pomoct, ačkoliv Remi sám netušil jak.*
*Aelarion se na něj díval a vyčkával. Dával Remimu trochu času, aby se sebral. Věděl, že toho mladíka čeká dlouhá cesta k tomu, aby dokázal kontrolovat svou touhu po energii. Jakmile pak mladý fér souhlasil, Al se lehce pousmál a vstal, aby mohl Remi vylézt ven, pak jej chytil za ruku a pokud se nechal, pomohl mu na nohy. Do svého kabátu, který mu předtím půjčil, jej více zabalil, přece jen byl zmoklý a špinavý.* Já to přece věřím Remi, nehodlám tě za to nijak odsuzovat. Ba naopak, rád bych ti nějak pomohl. *Pronesl, když se na něj díval ze svých skoro dvou metrů.* Ale teď mi řekni, kde bydlíš, kam tě mám odvézt? *Optal se.*
*Nechal si od něj pomoct a nechal se zabalit do kabátu. pak se na Ala lehce pootočila tiše zašeptal adresu svého bytu.* Do vily ne, tam je moc lidí... hlavně je tam moje dcera, nechci, by přišla na ránu. Říkám si, jestli pro mě nebude lepší aby mě zavřeli na dvůr a odtama už nepouštěli.- *Zakňučel tiše fér a pak už se nechal vést k autu, pokud se tam vydali. Tiskl se k Alovi jako k zachránci, a křečovitě se držel jeho paže, snad jako kdyby se měl každou chvilku rozeběhnout pryč.*
*Al držel Remiho blízko sebe, snad aby mu třeba neutekl. I když pro něj by nebyl problém jej chytit. Jen co mu nadiktovat adresu, přikývl a zamířilo k malé lesní cestě, kde už čekal jeho odvoz. Fell mu totiž mezitím napsal, že o dívku se už postaral a že je vyzvedne, jelikož Aelarion řídit neuměl. Tuhle věc se zatím ještě nějak nenaučil. Cestou se podíval na mladého féra vedle sebe.* Máš dceru? *Podivil se, tak nějak věděl, že má přítelkyni. Přece jen je viděl na té akci spolu, ovšem, že je i otec, netušil. Pak se na něj podíval.* Nikdo tě nikam zavírat nebude. Tohle je pitomost. *Zamručel tiše.* Budeš muset zatnout zuby a dál tvrdě trénovat. Nikdy nic nejde napoprvé, musíš však překonat svůj strach a jít do toho naplno. Mít kolem lidi, co tě budou podporovat pomáhat ti. Uvidíš, že časem se naučíš sebekontroly. Je to boj a ne zrovna lehký, ale dá se zvládnout. *Pronesl a když došli k autu, otevřel mu zadní dveře, aby se posadil. Fell mezitím seděl za volantem.*
*Remi se posadil do auta. Do téhle doby jej poslouchal, ale tak nějak jen napůl vnímal, co říkal. Vše bylo tak zmatečné, tak tiché, tak malátné. nakonec se na něj zadíval.* Jo, jo mám ceru. je adoptovaná, ale mám. *Pověděl tiše a pak se nadechl.* je to civilka, i když ji podezírám z toho, že byla kdysi jako malá víla a jen ji vymenili. *Zauvažoval nahlas a pak se objal dlaněmi.* Je moc milá... nezasloužím si ji. *Zakňučel.*
*Al se posadil k němu dozadu a jen co za sebou zavřel dveře, tak Fell nastartoval a vyjel. Aelarion mu ještě nadiktoval adresu a pak se už otočil zpět na mladého féra vedle sebe. Nad jeho slovy o dceři, jen překvapeně zvedl obočí.* Teda, to klobouk dolů. *Pousmál se nejen nad tím, že jí adoptoval, ale i nad faktem, že by to mohla být vyměněná víla. Pak ale zvážněl.* Už nechci slyšet slova, že si jí nezasloužíš. Hádám, že když máš dceru, máš i přítelkyni. Není to snad pořádný hnací motor k tomu, abys zatnul zuby a bojoval? Už kvůli te malé, abys s ní mohl zase být? Abys mohl být s rodinou? *Optal se jej.*
Já bych rád, a taky že bojuju. Snažím se. Ale je to složité, je to těžké. na tohle mě nikdo nepřipravil. Nikdo mi neřekl, že by se tohle mohlo stát. Nevěděl jsem ani, že je to vůbec možné. *Zakňučel a více se objal.* Ale snažím se. jren tohle... to co se stalo dneska, byl to přestřelek. Hodně velký, hodně špatný. *-Zašeptal, hledící před sebe na cestu, která jim ubíhala a vjížděli už do pro něj známé oblasti.*
Nikdo ti nic neřekl? To s tebou nemluvil ani nikdo z rodiny, jak to chodí? *Optal se lehce zmaten. Pamatoval si, že o tom s ním kdysi mluvil jeho otec, ale slova jsem jen slova, dokud si to sám nezažiješ na vlastní kůži.* No lidská energie je hodně návyková. *Povzdechl si a podíval se na něj.* Dneska to byla velký chyba a bohužel stalo se. To už nezměníš a nevezmeš zpět, co ale změnit můžeš je to, aby se to už neopakovalo. O to víc, budeš muset na sobě pracovat. Ale ty to zvládneš, vidím na tobě, že máš odhodlání a chceš to zvládnout, jen si v tom občas nevěříš. *Pronesl starší fér.*
Rodinu nemám. Máma umřela a tátu jsme zabil. *Řekl Remi, jako kdyby se nechumelilo jen jako odpověď na Alův dotaz. pak se podíval opět před sebe.* nevím, jak na to. Avalon mi dává nějý lék, když to nezvládám, myslím, že to je nějaká droga, tak nějak mě to pak otupí. U Aless je to zase jed z jednoho hada, no, prostě tak. Ale netuším, nevím, jak se z toho dostat. Nikdy jsme s žádnou závislostí nebojoval, nikdy jsem s ničím neměl takový problém, abych to mohl závislostí nazývat. *Podotkl remi a povzdechl si.* jak špatné to je?
*Když Al slyšel o jeho rodině, jen mlčel a raději to dál nijak nerozváděl. Jen poslouchal jeho slova a nad něčím přemýšlel.* Drogy by šly, ale zase je tu možnost si na nich vypěstovat další závislost. Co se týče toho jedu z hada, musel bych vědět o jaký druh jde. *Na chvíli se odmlčel.* Možná bych ti v tom mohl pomoct. Namíchal bych ti jeden lektvar, je čistě na přírodní bázi, takže je šetrný, ale zároveň pomáhá. *Pronesl a pak na něj koukl.* Myslíš, to co se s tebou děje?
*Remi kývl na souhlas.* Jo, nevím prpostě, co s tím, jak dlouho to bude trvat, jestli s e toho dá nějak vůbec zbavit, jestli si někdy budu moct takto brát energii aniž by hrozilo že sklouznu k závislosti nebo že někoho ohrozím... *Zašeptal fér a pak si povzdechl.* je v tom všem až moc otázek a málo odpovědí, je to vše tak... tak zmatečné, tak... hektické, stejně jako v mojí hlavě. *Přiznal fér.*
To víš, že to jde, proč by to nešlo. *Pousmál se blonďatý fér.* Jak jsem řekl, chce to cvik, chce to vůli a učit se odolávat. Ale jde to. Já sám to dělám. Když chci energii, prostě si vezmu, kolik potřebuju a pak dotyčnému prostě vymažu paměť. Hodně víl to neřeší a prostě člověka vysaje úplně, ale když se to jde naučiti takhle, proč zabíjet? *Pronesl a pohlédl na Remiho.* Myslím, že by se to dalo přirovnat k upírům. I oni se přece učí odolávat krvi a když se to naučí, dokážou si vzít taky jen kolik potřebují oběť nezabít. Stejně jako nezačnou bláznit, když se třeba někdo řízne. Prostě je to o sebekontrole a pevné vůli. Trvá to, není to hned, ale dá se to naučit. Věř mi.
Říkám si, jestli to dokážu. za poslední ani ne měsíc jsme na sebe, na své naděje a vše kolem toho zanevřel. *Řekl. Pak už jen sledoval silnici před sebou a to, jak jim ubíhala cesta. Ani nevěděl, co by na to měl říct. prostě jen existoval, jen tak vnímal, co se kolem něj dělo a ve své hlavě se snažil vše urovnat, ačkoliv netiušil jak.*
*Aelarion opět trávil den v New Yorku. Pro změnu opět s Fellem, který mu dnes ochotně dělal průvodce. Jenže dnes to chtěl Al jinak. Nehodlal znova obcházet bary a další tomu podobná místa, jak měl jeho společník ve zvyku. Dneska chtěl vidět jiné věci a trval na tom a tak mladšímu férovi nezbylo nic jiného než souhlasit. Prošli jedno muzeum, pár dalších míst v centru, až nakonec došli do knihovny.* Jestli chceš jdi si po svých, já tady budu nějakou dobu procházet knihy. *Pronesl Al, načež se Fell jen ušklíbl.* Fajn, nebudu se tu nudit s tebou, dojdu později, tak se bav. *Mrknul a než se k němu starší fér otočil, už byl pryč. Aelarion si mezitím procházel uličky s knihami a přemýšlel nad tím, co by si vybral. Chtěl více poznat lidský svět a tak zabrousil do sekce historie.*
*Blonďatá dívčina se ztrácí mezi vysokými policemi knih. Bloudí očima po všech titulech a čeká až ji nějaký osloví, až k ní sám promluví. Což zní jako naprostá hloupost, ale nikdy jste si nevybrali knihu jen podle nádherné obálky nebo lákavého názvu? Ani netuší do jaké sekce se dostala, když ji jedna opravdu zaujme. Smaragdově zelený hřbet knihy se zlatým kaligrafickym písmem, na které se musí soustředit, aby ho dokázala přečíst. Mytologie - mýty, pověsti, legendy. Vypadá, že bude dost stará. Ale bohužel je mnohem výš, než je blondýnka schopná dosáhnout. Zkouší to. Pak se rozhlíží okolo, jestli někde neuvidí nějaké schůdky. Místo toho si všimne vysokého - velmi vysokého - muže s dlouhými - velmi dlouhými - vlasy. Chvíli ji napadne, že i ona by chtěla mít tak krásné a dlouhé vlasy. Trvá jen chvíli než se odhodlá ujít pár kroků a oslovit ho.* Ahoj, promiň mi, mohl bys mi pomoct? Nedosáhnu na jednu knihu. *Usmívá se na něj a čeká jeho reakci.*
*Al si pročítal zrovna tituly knih a přemýšlel, která by pro něj byla zajímavá. Na sobě měl černé kalhoty a stejnobarevnou košili. Tetování na tváři měl skryté iluzi neviditelnosti a své dlouhé světlé vlasy si nechal jen tak rozpuštěné. Zrovna se natahoval pro jednu knihu, když zaslechl za sebou ženský hlas. Otočil se a dívku, jenž stála kousek od něj, si sjel pohledem.* Ale zajisté. Ukažte mi, kterou chcete podat a já vám jí dám. *Pronesl a jemně se pousmál.*
Já počkám, klidně si vezmi, co potřebuješ. *Řekne s úsměvem, když si všimne, že ho vyrušila. Lehce se omluví a ustoupí stranou, aby měl dostatek prostoru. Ráda by věděla, co zrovna čte, co ho tak zaujalo, ale nechce působit dotěrně. Pohled jí sklouzne k jeho očím. Zvědavost v ní ale dál hlodá. Už se asi nedoví, o co přesně šlo, ale lepší, než kdyby si myslel, že ho šmíruje. Když jí pak nabídne svou pomoc, přikývne a popojde k polici, kde knihu našla. Chvilku pátrá očima se zakloněnou hlavou dozadu.* Tamhle ta. *Ukáže prstem do regálu.* Vidíš tu zelenou s mýty? *Její pohled sleduje jeho, jestli se on kouká správně.*
Však ona mi nikam neuteče. Ležela tam do teď, takže chvíli ještě počká. *Pronesl, načež se pak přesunul spolu s ní k poličce, na které ležela kniha, jenž chtěla podat.* Ach ano, vidím ji. *Nedala se přehlédnout, byla přece jen o něco větší, než knihy kolem ni. Al došel ještě blíž k regálu a natáhl svou ruku. Popadl knihu jako by nic a podal jí mladé dívce, která stála vedle něj.* Tady. *Během toho, co jí podával, si stačil přečíst o čem to vlastně bylo.* Velmi zajímavý titul. Takové věci vás zajímají? *Optal se, zatímco ji sledoval.*
*Těžko mírní svou nedočkavost, ne že by jednal pomalu, ale ona cítí přemíru energie. Staví se na špičky jako kdyby se tam měla natáhnout místo něj. On nemá nejmenší potíž, ani se nemusí tolik snažit.* Dě-ku-jí. *Prohlásí radostně, když si knihu přebírá.* Uh, je těžší než sem myslela. *Sevře ji v prstech a koukne, jak vypadá přední obálka. Je na ní nějaký symbol, který netuší, co znamená, třeba se o tom dočte uvnitř.* Dá se to tak říct, některé legendy jsou jako pohádky pro dospělé. Některé mají moc pěkné ponaučení. *Mluví pomalu, trochu tišeji, stále upřeně prohlíží knihu v rukách. Pak si ji přitiskne k hrudi a zhoupne se na patách. Do tváře se jí vrací její ovyklý úsměv, s kterým ji potkal prve.* A taky se blíží halloween a já přemýšlím nad kostýmem. Nemám ráda, jak se všichni jeden rok sejdou jako Wednesday Addams, protože je právě děsně populární. Takže hledám inspiraci na něco.... netradičního. *Zazubí se.* A co ty čteš? *Její zvědavost ji nakonec přemůže.*
*Musí se pousmát nad tím, jak nedočkavá je. Proto jakmile knihu měl, ihned jí dívce podal. Sledoval s jakým zájmem si jí prohlíźela.* To zajisté je. Já četl jen pár takových knih a musím uznat, že byly vskutku zajímavé. *Pronesl a dal jí sledoval a poslouchal. O Halloweenu už slyšel, ale nikdy jej nezažil, tedy ne tak, jak jen slaví lidé.* No pokud máš najit nějakou inspiraci, pak to bude určitě v knihách. *Pousmál se, už se raději ani neptal kdo je ta dívka o které mluvila, přece jen nechtěl vypadat divně, źe tohle neznal.* Ehm já? Momentálně se zajímám o historii lidstva a tak všeobecně dějiny. Ale pokud mi do nosu cvrnkne něco zajímavějšího, nebudu se tomu bránit. Mimochodem, smim vědět vaše jméno? *Optal se, přišlo mu nezdvořilé, se nezeptat.*
Věděl si, že halloween není americký svátek? Já si vždycky myslela, že ano! Nevím proč, možná proto, že je to tady vždycky tak velkolepé. Ale pochází ze Skotska a Irska, od Keltů. Býval to jejich svátek konce roku. Kdy vše umírá a připravuje se na zimu. A den, kdy se prý můžou vrátit mrtví zpět k životu. Uuu děsivé. *Rozpovídá se a sděluje mu svoje nově nabité znalosti aniž by se ptal. Ona má evidentně radost, že se nedávno dověděla něco nového a teď se o to může podělit.* Mám ráda příběhy, dávají běžnému životu takové... kouzlo. *Uculí se. Očividně nemá o kouzlech v reálném světě žádný tušení, protože by pravděpodobně teď mluvila jinak. Narazit v knihovně na někoho, kdo má rád knihy, není nečekané, přesto má však radost, že si má s kým popovídat.* Jaké historické období se ti líbí nejvíc? Mně asi antické řecko a starověký Egypt. Hodně starý, ale jsou mi mnohem milejší než třeba občanský války... *Otřese se při pomyšlení na všechnu tu bolest, co války vyvolávají.* Já jsem Candy, ráda tě poznávám. Jsi místní? Pocházíš ze států? Já nevím, působíš na mě tak nějak... exoticky. Kouzelně. Jako z nějakých severských zemí možná. Že ty si kelt a já ti tu plácám o halloweenu... *Koukne na něj skoro se zděšením, že si tu teď trhla ostudu.*
*Al se na ní jen díval a nestačil se divit, jak rychle mluvila. Slova jí doslova z úst létala a on mohl jen stát, poslouchat a přikyvovat. Ovšem nemohl říct, že by tyhle informace nebyly zajímavé.* To jsem opravdu netušil, já tenhle svátek neslavím, takže toho o něm moc nevím. *Pokrčil rameny. Jakmile ale začala mluvit o kouzlech, pousmál se. Mohl by vyprávět, kolik magie je všude kolem a lidi jako ona neměli ani tušení. Ale nic nahlas neřekl.* Candy, to je hezké jméno. Mě říkají Aelarion. *Pronesl.* A nejsem místní jsem… z daleka. *Ovšem dál už na místo odkud pocházel nijak nereagoval, tohle jí muselo stačit.* Hm a abych řekl pravdu, nemám momentálně žádné oblíbené období. Zatím si čtu všechno. *Přece jen v tom byl nový, všechno poznával teprve krátce.* Abych řekl pravdu, kromě mého společníka, jsem ještě nepotkal tak upovídaného člověka. *Usmál se.*
A máš nějaký jiný oblíbený svátek? *Vyptává se zvědavě. Třeba to bude nějaký, který ona vůbec nezná a při setkání s někým dalším se bude moc podělit o další novou informaci, co se dověděla.* Páni. *Její obličej zahalí překvapení a následný obdiv.* Mně často říkají, že mám krásné, netypické jméno, ale to tvoje... Sedí k tobě. *Culí se. Teď ji nikdo nikdy už nevymluví, že není elf z Pána prstenů.* Je to tvé skutečné jméno, máš ho v občance? Nebo jen přezdívka? Obojí je v pohodě. Znám i lidi, co se přejmenovali. Já jen... sem zvědavá. *Omlouvá se hned, protože by ho nerada urazila nebo jinak zranila. Těžko zastavit tok jejích myšlenek a těžko je udržet jen v její hlavě.* Ale ne. Moc mluvím. Chceš abych přestala? To já dělám vždy, když cítím moc energie, nevím, jak ji zastavit. *A ani to její věčné popošlapování, hraní si s knihou, nebo jejím oblečením, vlasy ji energii nezastaví.* Čeká na tebe někdo? *Pro jistotu se i rozhlédne, jestli na konci uličky třeba nevidí někoho, kdo by netrpělivě vyčkával až Aelariona konečně propustí.*
*Aelarion jen zavrtěl hlavou.* Já svátky neslavím. *Řekl jen, nechtěl to dál rozvíjet. Ve Faerii sice měli nějaké vílí svátky, ale ani ty mu nic neříkaly. Vždy byl zabrán jen do práce a výzkumu. Na nic jineho neměl moc času.* Děkuju. *Pousmál se, když mu pochválila jméno. Pak se na chvíli odmlčel.* Řekněme, že mi tak prostě říkají. A asi bych to dal nějak nechtěl rozvíjet. *Dodal ještě. Jako víla nemohl lhát a nerad by řekl něco, co neměl.* Nikdo mě nečeká, jsem ti sám a určitě nemusíš přestávat mluvit. Nejsem na to sice zvyklý, ale alespoň se od tebe dozvím něco nového. *Pousmál se.* Chodíš sem často?
*Nevnucuje mu, že musí mít rád oslavy, ale její mysl myšlenky rozvíjí dál.* Co třeba narozeniny? Ty taky neslavíš? Kdy máš narozeniny? *Ptá se ho zvědavě. Pokud jí to řekne, pravděpodobně si to bude muset zapsat, aby to nezapomněla. Kdo ví, třeba se to jednou bude hodit.* Dobře, to zní fér. *Pokýve hlavou že chápe a nebude se pídit více ohledně jeho jména. Dělá ji velkou radost, když se nesnaží ji uklidnit a zastavit ten příval slov, co z ní valí. Možná ho to nenapadne, ale je to jeden z projevů, kdy se cítí dostatečně komfortně na to, aby mohla cítit takovou vlnu energie a nemusela to držet uvnitř. Podívá se mu přímo do očí a s upřímností v hlase mu řekne.* Kdybys změnil názor, tak řekni, nechtěla bych tě zbytečně odehnat. *Na okamžik se zastaví, aby si byla jistá, že opravdu chápe, co má na mysli. Pak se rozhlédne kolem.* Vlastně sem tu už pěkně dlouho nebyla. Já ani přes léto nebyla v New Yorku, jsem tu na koleji kvůli škole. *Dodá, zatímco se dívá na police s knihami.* Hm.. co myslíš, najdeme tu nějakou zajímavou knihu i pro tebe? *Navrhne s nadějí v hlase, přičemž se lehce posune na místě, jako by hledala důvod se pohnout. Trochu by se ráda prošla, zaměřila pozornost i na něco jiného než jen na mluvení. Třeba hledání té správné knihy.*
*Když zmínila narozeniny, vzpomněl si hned na to, jak ho Fell vzal do baru, aby to oslavili. Tehdy ten večer nedopadl moc dobře a Al se ani nijak nebavil.* Narozeniny… ty jsem měl nedávno. Moc to neřeším. Je to přece jen den jako každý jiný, ale můj kamarád mě vytáhl ven. Ale abych řekl pravdu, raději bych se věnoval práci než oslavě. *Pokrčil rameny, takový už Al byl. Vždy zabrán jen do své alchymie. Pozoroval jí a poslouchal, co říkala.* Aha takhle, takže přes léto jinde a pak zase tady. To je docela fajn ne? *Pousmál se, mohla tak vidět spoustu jiných míst. I on to měl v plánu.* Možná ano. Přemýšlel jsem nad historii, ale možná bych zkusil spíše něco cestovatelského.
*Candy poslouchá se zájmem, přikyvuje a čas od času se pousměje. Ne vlastně se pořád culí jako sluníčko.* I to je dobrý pohled na narozeniny. *Souhlasí po chvíli zamyšlení. V širokém gestu rozhodí rukama, teda tou jednou tak, aby stále svírala knihu.* Já teda nemám ráda, když se celý rok nic nepodnikne, a pak je to najednou: jéé, narozeniny, měli bychom něco naplánovat. *Její hlas má nádech frustrace.* Radši bych si udělala piknik, nebo šla do zábavního parku jen tak, když je chuť, než čekat až na narozeniny nebo nějaký výročí... *Candy při své rozmluvě působí přirozeně, ale je zřejmé, že má s tímto nějakou osobní zkušenost, která jí asi nevyhovuje. Zatímco mluví, často se lehce pohupuje na místě. Ale pak najednou přijde myšlenka, která ji zae rozveselí.* Ale kdo by mohl říct ne narozeninovému dortu? *Zasměje se a její smích zní zvonivě a opět uvolněně, jako kdyby všechny starosti na chvíli zmizely.* Ten já nikdy neodmítnu! *Dodá s úsměvem, který ukazuje její radost z maličkostí.* Jaké práci? Co děláš? *Když se ho ptá na práci, zvědavost se zrcadlí nejen v jejím hlase, ale i v jejích očích. Poposkočí na místě, téměř jako dítě, které se nemůže dočkat odpovědi. Její pohyb je živý, plný energie a dychtivosti dozvědět se víc.* Máme koňský ranč. *Říká s hrdostí.* Je tam spousta práce a radostí. *Slovo „radost“ téměř vyzpívá a její oči se zalesknou, jako by se v myšlenkách na ranč přenesla zpět domů. Když ale začne mluvit o New Yorku, její postoj se trochu mění. Její ruce klesnou a pohled se upře do dáli.* Poslední dobou nemám New York moc ráda...*Přizná tichým, vážnějším tónem.* Je tu tolik lidí, ale i přesto se někdy cítím strašně osaměle. *Její hlas má v sobě smutek, a dokonce na chvíli zůstane zticha, pohled stále upřený někam do neznáma. Její tělo se zdá být strnulé jakoby zachycené ve vzpomínkách na ty osamělé chvíle. Po chvíli se ale vrátí zpět do přítomnosti a s lehkým pohybem rukou se snaží rozptýlit napětí.* No pojďme něco najít! *Řekne s novou energií, jako by se rozhodla vrátit se ke své typické veselosti.* Kam budeme cestovat? Afrika? Asie? Austrálie? *Navrhne s jiskřičkami v očích.* Tam to musí být krásné. Nikdy jsem neviděla klokana, musí být úžasní!"
*Musel uznat, že i když mluvila skoro pořád, bylo to v jistém slova smyslu milé. S úsměvem jí poslouchal.* Někdo to slaví až moc, ale pro mě je to opravdu jen den jako jiný. Nevidím v tom nic zvláštního slavit, že jsi o rok starší. *Pokrčil rameny.* Přesně, když chce člověk něco dělat, ať to dělá, kdy chce a nečeká na den D. *Pronesl a když zmínila dort, jen se ušklíbl.* To já nikdy žádný neměl. Možná tam sladkosti nebo koláčky, ale dort ne. *Přiznal, měl však rád faerske sladkosti. To si dal velmi rád. Chvíli jí ještě poslouchal, jak povídala o dortech. Když pak přešla k jeho práci, na chvíli se zamyslel.* Hm, moje práce je něco podobného jako chemik, řekl bych. *Alchymie, ktere se věnoval, se tomu docela blížila, ovšem když zmínila koně a ranč, usmál se.* Koně mám moc rád, několik jich sám vlastním. Jízdu na koni si velmi užívám. Je to uklidňující pocit. *Byla to jedna z věcí, které kromě práce dělal.* Nedivím se ti, je to velké město a všude je rozruch a hluk, ale má to pár hezkých míst. *Když mu řekla, že se cítí osaměle, na chvíli se odmlčel.* A co rodina nebo přátele? Proč ti oni nedělají společnost? *Optal se a na chvíli se odmlčel, zatímco se pomalu vydali najít nějakou knihu.* To já netuším, zatím se chci jen podívat jaká jsou zajímavá místa ve světě.
*Zareaguje na jeho slova nejprve s podezřením. Její oči se mírně přimhouří, jako by přemýšlela, kdo by nikdy neměl narozeninový dort. Rychle ale přejde k soucitu, téměř lítosti, že mu svět odpírá takovou dobrotu.* A chtěl bys ho zkusit? *Ptá se. Její hlas jemný a trochu zvědavý. Už v hlavě začíná spřádat plány, jak by mohla tuto situaci napravit. Sice říkal, že narozeniny měl nedávno. Ale teď jí potvrdil, že se nemá čekat na speciální den, ale prostě udělat to, co chceš udělat. Takže si dát narozeninový dort i mimo narozeniny. Kdo říká, že by nemohli? Když slyší, že se zajímá o chemii, na chvíli se zamyslí, ale přizná.* Chemie je mi fakt vzdálená, moc o ní nevím. Je strašně těžký pochopit něco, co si nemůžu osahat… *Při těch slovech si poškrábe zátylek, jak přemýšlí, a pak se zasměje.* Ale pokusy ve škole byly zábava, i když teď si vůbec nevzpomenu, co se s čím míchalo, aby to udělalo ten efekt. *Když zmíní jízdu na koni, Candy se rozzáří, jako by někdo rozsvítil světla na vánočním stromečku.* Ty jezdíš? To je úžasný! Můžeme si někdy vyjet spolu! *Náhle je plná energie, jako by úplně zapomněla, že se vidí teprve pár minut.* Neznám snad žádný jiný pocit, který by mě tolik naplňoval. *Konverzace pokračuje dál a její zvědavost neustává.* Máš své oblíbené místo v New Yorku? Proč tu vlastně jsi? Kvůli práci? Na jak dlouho? Budeš se brzy zase vracet domů? *Když přijde na otázky o její rodině, Candy se trochu zklidní, jako by vzpomínka na domov přinesla klid.* Moje rodina žije v okolí ranče, což je něco přes dvě hodiny jízdy autem, pokud není ucpané město. Jsem doma, kdy se dá. *Přitom se zdá, že její nadšení trochu poleví.* A kamarádů mám hodně ve škole, nebo z bývalých brigád, ale nevím, něco mi strašně chybí, že i když sdílím pokoj se spolubydlící, večer usínám a ona už klidně oddychuje na druhé straně pokoje, tak cítím takovou prázdnotu... *Její hlas na chvíli ztichne, a zdá se, že otevřenost, kterou projevuje, je pro ni těžká. . Zdá se, že asi sama ví, co jí chybí, ale odmítá to pojmenovat.* No to máme velký výběr zajímavých míst na světě. *Dodává nakonec, jakoby se snažila svou náhlou upřímnost a zranitelnost rychle zakrýt dalším tématem.*
*Al se na ni podíval a pousmál se.* Jsi milá, ale dort si nedám. Sladké jím málokdy, ale děkuju. *Pousmál se.* No řekněme, že chemie mě uchvátila od malička, takže se tomu věnuji a je to i mj koníček. *Pronesl. Svou práci měl velmi rád. Na chvíli se zamyslel, snad jako kdyby dostal nápad na další lektvar. Pak se ale opět podíval na dívku před sebou a pousmál se.* Ano jezdím. Moc rád a dost často. A pokud budeš chtít, můžeme se někdy projet. Slyšel jsem, že nějaké ranče jsou i za městem. *Pronesl a pak jí poslouchal, když hovořila o rodině. Tak trochu jí chápal. Přece jen on moc dobře věděl, jaké to je být sám a tu prázdnotu cítit, ale tak nějak pochopil, že to není zrovna téma o kterém by se mohli bavit. Proto se dál bavili o cestování a o místech, která by stála za to navštívit. Nakonec se rozloučili a Al se vrátil zpět do Faerie.*
Říkám ti, že už jsem z toho na hlavu! Tohle všechno, už mám dost. Chtěl bych se vrátit k normálnímu životu, chtěl bych začít prostě existovat a žít, chtěl bych prostě... prostě jen tak existovat a neřešit nic... z tohohle! Sakra, proč já! *Zakňučel Remi. Bělovlasý fér Avalon, který seděl naproti němu si povzdechl.* No jo, ale jseš závislej. *Pověděl, jako kdyby mu předhodil realitu. Remi se na něj zamračil.* Děkuju za připomenutí. *Odfrkl si. Oba dva seděli v plážovém baru, u jednoho ze stolků, který stál o něco dál, ale občas Remi spatřil, jak se na ně otočilo pár lidí.*
*Hawk seděl v nějakém hezkém baru na pláži a vychutnával jsi dobré nemícháné martini. Najednou slyší jak si nějaký člověk o tři židle vedle něho stěžuje. Přejde tedy k neznámému a položí mu ruku na rameno.* Jste v pohodě pane? *Zeptal se a sedl si hned vedle něho* Slyšel jsem jak naříkáte a nemohl jsem si toho nevšimnout. *Řekne* Jo jinak já jsem Hawk
*Remi se na něj otočil a sjel si ho pohledem. Pak si povzdechl.* Jindy bych vám asi řekl, že to není vaše věc, ale musím uznat váš zájem. Děkuju, vážím si toho. Každopádně, ano, mám určité trable, ale tak, povězte mi, kdo nemá? *Nadhodil, než si povzdechl a koukl pak opět na Avalona, ačkoliv mluvil pořád k Hawkovi.* Remi, Remi Luca. *Natáhl k němu svou dlaň, čekající, zda mu ji stiskne.*
Není vůbec zač. Je to také má práce. Tedy alespoň jedna ze dvou. *Řekne a usměje se* Máte pravdu kdo dnes problémy nemá *řekne a poslouchá jak se představí* Zajímavé a veselé jméno máte Remi *řekne a stiskne ruku kterou jemně potřese* Tak řekněte co vás trápí. *Řekne a poprosí barmanku aby mu nalila další martini* A vy si něco dáte *zeptá se Hawk Remiho*
*Když Hawk pochválil jeho jméno, povzdechl si.* Kdyby tak veselá byla i má duše jako to, jak to jak si říkám zní, inu, tak bych asi skutečně šťastný byl. *Povzdechl si, když se pak na Hawka podíval. Toho využil i muž vedle Remiho.* Já jsem Avalon, Remiho kamarád. *Natáhl k Hawkovi ruku. Remi se pak usmál.* Ne, nedám si nic, ještě mám svoje. A co mě trápí? Ach, jak to říct... ale ano... závislost. Ne mou vinou, i když, co to povídám... jistě že mou vinou. *Povzdechl si.*
Musíte mít nějakou sebeúctu člověče. *řekne a nalije se* Jinak moc me těší Avalone? Taky velmi zajímavé jméno. *nad slovy Remiho jen pokrčil rameny* Vaše věc *řekne a srkne si.* Takže závislost. Smím se zeptat na co? Většinou co lidi znám jsou to drogy cigarety aa alkohol. Nebo také hazard *řekne* tak či onak za to nemůžete úplně. Má to v sobě látky které vás navedou zpět. A u hazardu to už asi vhyba bude hlavně u vás
*Remi se podíval na Avalona, který jen zavrtěl hlavou a pak se koukl opět na Hawka.* Řekněme, že to je osobní a nerad bych to zmiňoval. Ale přeci jen, závislost je závislost. Každá má společné to, že se musí nějak přijít na to, jak vydržet, jak to překonat, jak se dát dohromady aby se dotyčný nezbláznil. To je to, co to vše spojuje a to je kámen úrazu i u mne. *Povzdechl si fér.*
No víte abych byl upřímný nevím jak vám momentálně pomoct. Hele nechtěl by jste zkusit sezení z mě. Jsen psychiatr a mám i sezení. Samozřejmě se nemusíte bát o své osobní informace. Jsem vázaný slibem mlčení. Mohl bych vám pomoct. *řekne a dá mu svoji vizitku*
Hm, to bych i bral. Dáte mi prosím nějaký kontakt? *Optal se Remi. Pokud tak Hawk udělal, tak si kontakt převzal a pokud ne, poděkoval mu i tak.* Děkuji, každopádně si myslím, že bude už asi lepší abych šel. nedělá mi dobře být mezi více lidmi dlouho. Děkuji. *Usmál se na Hawka a pak is Avalonem odešel.*
Na odlehlé pláži, skrývající se daleko od ruchu a shonu měst, se shromáždili lidé připraveni na nevšední hudební zážitek. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru, malovalo nebe do teplých odstínů oranžové a růžové – ideální kulisu pro tuto večerní slavnost. Na malé dřevěné podium, se chystali první, amatérští muzikanti, jejichž tváře vyzařovaly nadšení a nervozitu zároveň. Bylo zde k vidění několik kytar, ukulele a dokonce i drumboxy, zpěváci a dokonce někdo přinesl i klávesy. Prostor kolem pódia se pomalu zaplňoval – lidé a páry na dekách si vychutnávali jemný vánek, zněkdo zvolil stání, či sezení na připravených, malých židličkách. Stánky s jídlem a pitím, umístěné nedaleko, nabízely výběr pochoutek, osvěžujících nápojů a místních dobrot. Všechno bylo zdarma, jako gesto pohostinnosti pro všechny přítomné, kteří si přišli odpočinout, zavřít oči a nechat se unést melodiemi. Brzy mělo vše začít, ještě se čekalo na to, až sám pořadatel akci uvede.
*Remi se postavil bosíma nohama na písečnou pláž. Sluneční paprsky pomalu mizely za obzorem, a zbytek světla, spíše tedy světla z umělých reflektorů zářily na skupinu lidí, kteří se shromáždili kolem přenosného pódia, zatímco se vlny moře tiše houpaly v pozadí. Cítil obrovské vzrušení, ale také určitou nervozitu, která mu bránila se pořádně uvolnit. Hudba toho, jak si lidé zkoušely zatím svá čísla, která se linula vzduchem, byla doslova nádherná. Remi tohle miloval; radost z rytmů ho naplňovala, ale zároveň se v něm objevovala obava. Očima procházel dav, kde viděl známé tváře z práce i nové lidi a každý úsměv který dostával, mu dávaly jistotu. Přesto ho přepadl strach, že by mohl něco pokazit. Jeho myšlenky se neustále vracely k jeho závislosti na lidské energii, k tomu, jak moc se chtěl napojit na ostatní – a co když by to nešlo? Co když by jeho touha po spojení přerostla v něco destruktivního? Naštěstí vedle něj stál jeho kamarád Avalon, který jej v podstatě hlídal a podporoval. Remi si uvědomil, že za poslední týdny Avalon byl jako maják v mlze jeho pochybností. Jeho úsměv a povzbuzení Remimu připomínalo, že není sám.* Zvládneš to, kamaráde. Vedeš si dobře. *Povzbudil je Avalon, když mu jemně stiskl rameno. Remi se na něj vděčně podíval a kývl.* I tak, mám strach... *Zašeptal tiše.*
*Trvalo mu určitě takovou hodinku a půl, než se všemi těmi texty probral, aby vybral aspoň dva, které by mohl zazpívat, pokud k něčemu takovému najde tu odvahu a chuť. Už teď z něj šla cítit nervozita, a to teprve kempil ve svém pokojíku, chystajíce si věci, co si s sebou měl vzít. No, ke svému udivení prošlo selekcí takových pět písní, mezi kterými si pak vybere ještě na místě. Tímto měl nicméně první chystající fázi za sebou, nyní mu zbývalo jen naladit kytaru, převléct se a jít za Lilou. To už mu však naštěstí tolik času z jeho drahocenného života nevzalo, tudíž ani ne půlhodinu nato už mohl vyrazit z vily rovnou na pláž.* Je tu tolik lidí...páni. *Zamumlal si pod nosem, dětsky se zatočíce, aby se mohl porozhlédnout okolo, zatímco se na něj Lila dívala s poměrně nechápavým výrazem, než zavrtěla hlavou. Tay se v každém případě snažil najít někoho známého, aby si měl i s kým popovídat. Jistě, mohl se seznámit s někým novým, ale to pro něj byla zrovna ta poslední možnost.*
*Ne že by sem chtěl jít. Valstně šel jenom kolem. Byl zabraný do svých vlastních myšlenke, kterých bylo dost. Poté co dotáhl Nerissu domů, když ji mučili společně s Maddie, tak se v něm probudila novostará touha, něco provést. A to taky udělal, když po cestě sem zmanipuloval mladý pár, se kterým si užil pod hávem iluze na pobřeží a nechal je pak tam. Oblečený do černé košile, stejnobarevných kalhoty a s vlasy lehce sčesanými dozadu jej pak zaujala jakási slezina u pobřřeží. Nadzvedl obočí ma ačkoliv sii chtěl držžet dne už odstup, přeci jen tam zamířil. Jaké překvapení pro něj bylo, když kousek od sebe spatřil Remiho. Tušil, že tady raději nic provádět nebude. Pokud se na něj podíval mávl mu a postavil se kousek opodál, nejblíže k TAYLOROVI, načež si zapálil cigaretu a popotáhl.*
*Natalie s Elaine pomalu dostaly na pláž, na kterou se rozhodla jít poté, co jí o tom Taylor řekl. Zprvu si nebyla jistá, jestli půjde, ale na poslední chvíli vyrazila s Elaine ven, hezky oblečená v košili, kterou kolem pasu zdobil korzet, k tomu dlouhé volné kalhoty a tenisky. Nat se rozhlížela kolem sebe, dokud nezaregistrovala povědomé fialové vlasy. Potichu se připlížila za TAYLORA a dlouhými nehty ho píchla do boků s úmyslem ho vylekat.* Wassup... *řekla Nat, než se tiše zasmála a s úsměvem se opřela o Taylora.* Celkem dost lidí, koukám *poznamenala nenápadně a poplácala ho po zádech.*
*Aless zrovna mířila s pár svými lidmi na pláž, kde Remi pořádal jednu akci. Už předtím mu řekla, že zastaví, aby se viděli. Přece jen se v poslední době setkávali málo. A jelikož dneska mohla být s ním, hezky se na to oblékla. Nahodila decentní make-up a udělala si malý culík, do něhož si dala malou bílou mašli, přičemž zbytek vlasů si nechala rozpuštěné. Oblékla si bílé minišaty bez ramínek, načež si na to hodila jen stejnobarevný svetřík. I boty ladily k celému jejímu outfitu. Spolu s ní na akci mířili i Tony, Lea, Vicki a Denaia. Jakmile oba auta zastavila na parkovišti, Aless a ostatní vystoupili, načež pak zamířili na místo.* My budeme poblíž kdyby co. *Pronesla Vicki a spolu s Denaiou zamířili jiným směrem. Tak nějak sledoval situaci z povzdáli, kdyby se něco dělo. Upírka jen přikývla a spolu s Tonym a Leou zamířila najít Remiho. Cestou si všimla i TAYE s NAT, kteří postávali o kousek dál. Aless se na ně jen uculila, ale prozatím její cíl byl jasný. Najít manžela. Což se po chvíli povedlo. Stál k ní zrovna zády. Avalonovi ukázala, aby nic neříkal a když došla až k Remimu. Zakryla mu rukama oči.* Kdopak jsem? *Pronesla s úsměvem. Kayna si zatím ještě nevšimla.*
*Aelarion neměl dneska v plánu nikam jít, ale Fell jej i tak vytáhl ven, aby se dostal zase trochu mezi lidi. Al měl trochu obavy, že to bude zase nějaký zapadlý bar, ale jaké bylo jeho překvapení, když jej jeho společník dovedl na pláž, kde se měla konat nějaká hudební akce.* To jsi nečekal co? *Zasmál se Afellyo.* Abych řekl pravdu tak ne. Myslel jsem, že to bude zase něco, co se mi nebude líbit, ale popravdě, tohle nevypadá špatně. Jsem na to zvědavý. *Pousmál se a rozhlížel se kolem sebe. Na sobě měl své typické oblečení, které nosil, když se v městě objevil, což byly černé kalhoty, ovšem košili dneska vyměnil za tmavé triko a na to si vzal jen bundu. Své dlouhé vlasy měl seplé do culíku a tetování na tváři skryté iluzí. Aelarion se rozhlížel kolem sebe. Bylo tu dost lidí. Pro něj všichni cizí, tedy až na dva féry Remiho a Avalona, které poznal. Stál kousek od nich.* Dojdu pro něco k pití tak se neztrať. *Uchechtl se Fell a zmizel, Al jen protočil očima a dál koukal kolem sebe. Měl pocit, že dnešní večer by mohl být fajn, dokonce se mu na tváři objevil i úsměv.*
*Remi se rozhlížel a všiml si hned dvou známých tváří. Vlastně tří. Všiml si Taylora, na kterého se jemně usmál a toho, jak se vedle něj postavil Kayn. Tomu mávl nazpět a jen mu pokynul. Jindy by se zajistil, aby odtud fér zmizel, ale poté co je okolnosti sblížili neměl problém. Pak si všiml ještě Alaeriona, který se zde objevil taky a pak, pak mu někdo zakryl oči. nemusel přemýšlet dvakrát, položil dotyčné ruce na dlaně a usmál se.* Ahoj Aless. *uculil se Remi, otočil se, sklonil se a jemně ji políbil. Pak se odtáhl.* Jsem rád, že tu jsi, upřímně jsem nervózní. *Pověděla. Avalon, bělovlasý fér po jeho boku mu stiskl ruku.* Neboj seee, hele prostě tam jdi a oznam začátek a pak se bav. kdyby to na tebe bylo moc, odejdeme a nebo ti nějak pomůžu, jo? *Podíval se na něj. Remi mu teda přikývl, koukl na podium a pak na Aless.* Drž mi palce. *Mrkl a pak vyšel na podium. Převzal si mikrofon a začal mluvit.* TAKŽE, MOC VÁS TU VŠECHNY VÍTÁM. JSEM REMI LUCA, POŘADATEL TÉHLE SEŠLOSTI A MUSÍM OCENIT POČET, V JAKÉM JSME E TU DNES SEŠLI. UH, POKUD JSTE ČETLI POZVÁNKY, TAK VÍTE CO NÁS ČEKÁ, POKUD NE, TAK VÁM POVÍM JAK TO BUDE PROBÍHAT. TÁMHLE U STOLU POD STANEM JE MOJE DOBRÁ KAMARÁDKA A ASISTENTKA JENNIFER. K TÉ SI PROSÍM CHOĎTE PRO SVÁ POŘADOVÁ ČÍSLA. VEDLE NÍ JE JESSICA, MÁ DRUHÁ DOBRÁ KAMARÁDKA, KTERÁ S VÁMI PŘÍPADNĚ VYŘEŠÍ HUDEBNÍ PODKLADY, ČI TECHNICKÉ ZÁLEŽITOSTI. *Ukázal Remi na stánek, kde na všechny zamávala modrovlasá čarodějka se jmenovkou Jenn a růžovovlasá dívka se jmenovkou Jess.* nÁSLEDNĚ BUDEME ZAČÍT V OSM HODIN, KDY NA PODIUM BUDOU CHODIT ÚČINKUJÍCÍ DLE SVÝCH POŘADOVÝCH, UHM, ČÍSEL. PROSÍM, BYL BYCH RÁD, ABY VŠE PROBĚHLO V NEJLEPŠÍM POKLIDU, A ABY SE KAŽŽDÝ BAVIL. MÁME TU I STÁNKY S OBČERSTVENÍM, TAKŽE SE NEBOJTE NABÍDNOUT SI. PEVNĚ DOUFÁM V TOM, ŽE SE NÁM VEČER POVEDE A ŽE SE VÁM VAŠE VYSTOUPENÍ NEJENOM POVEDOU, ALE ŽE V DNEŠNÍM VEČERU NAJDETE I JISTÝ KLID.*Pověděl Remi, načež pak už odložil mikrofon a sešel z podia.* Huh, tak co? Sakra, dlouho jsem takhle nikde nestál, klepu se. *Došel k Aless a Avalonovi. Avalon se jen ušklíbl.* není ti nic. *Podotkl a plácl jej po zádech.*
*Hodnou chvíli se po pláži rozhlížel jak zmatená lesní včela, než překvapeně poskočil a vykníkl. V Lile to samozřejmě vyvolalo potěšení, tudíž se škodolibě ušklíbla, zatímco se Tay pomalu otočil k Nat. Pár pramenů vlasů mu přitom spadlo do obličeje.* Dobrá práce...a jednou ti to vrátím. *Uculil se, načež si vlasy lehce upravil.* To jo..o to víc nervózní teď jsem..co když to poseru? Dlouho jsem nevystupoval. *Pověděl nervózně, téměř to i vykníkl. Hned se však snažil sám nějak uklidnit.* Naštěstí tu nevypadám jediný jako naprostý podivín. *Vyklouzlo z něj. Měl na sobě totiž po domácku šité a pomalované harémové kalhoty, v pase šátek a navrch starší volnou košili. Celý fit měl doplněn o pár kruhových naušnic společně tedy s těmi ochrannými a samozřejmě i ochranným prstenem. Vlasy pak zdobil šátek, zatímco byly zapletené do delšího copu. No a boty? Ty neměl, ale kotníky mu zdobily aspoň nějaké ty náramky.* Nebo možná jo? *Pokrčil rameny, než zmlkl, aby si vyslechl REMIHO slova, než se poté na NAT otočil.* Nuže, půjdu s Lilou pro pořadové číslo, hned budu zpět.
*Kayn sledoval to, jak Remi vyšel na podium a ušklíbl se. Poslouchal jeho výstup a musel nad tím zavrtět hlavou. Na jednu stranu mu přišlo jeho přání o klidu až bláhové. Možná ale proto, že sám je poslední dobou moc nezažil, jeho život byl spíše jeden velký, nepříjemný shon. Popotáhl z cigarety, přešlápl si na noze a jednu ruku si dal do kapsy, zatímco vyfoukl kouř z plic. Nemohlo mu uniknout to, o čem se ale bavili TAY s NAT vedle něj. proto se jen ušklíbl.* To skutečně nevypadáš, dokud je tu sám pan pořadatel, tak jako největší podivín nebudeš. *Mrkl na TAYLORA Kayn, který si opět popotáhl z cigarety.* Odpusť mi to hrubé vyrušení. jen jsme chtěl říct, že to zvládneš. *Podotkl Kayn, aby omluvil tak hrubé narušení jejich rozhovoru.*
*Nat přikývla na jeho slova a zamávala na Lilu.* Ne, to zvládneš. Navíc vůbec nevypadáš jako podivín... Jediný podivín tady jsem já. *Nat pak obrátila pohled na Remiho a pozorně ho poslouchala. Poté se podívala na Kayna a nakonec zpátky na Taye.* No vidíš... *Když Tay oznámil, že půjde pro pořadové číslo, Nat jen přikývla.* Dobře, ale vrať se sem. *Usmála se a dala si ruce do kapes, než se otočila na Kayna.* To nic. Je milé, že mu fandíš. *Řekla klidně a s tónem hrdosti*
Ahoj zlato. *Sladce se něj usmála, když se k ní otočil, přičemž mu polibek hned opětovala. Pak kývla na pozdrav i Avalonovi. I Tony s Leou pozdravili oba féry.* Přece si nenechám ujít takovou akci a neboj, to zvládneš. *Chytila ho za ruku a stiskla mu jí. Byla tu, aby ho podpořila, tak jako vždy a ve všem.* Budu neboj. *Mrkla na něj, když pak zamířil na podium, aby přednesl proslov. Mezitím, co jej upírka poslouchala se rozhlížela i kolem. Když si o kousek dál všimla konečně KAYNA, který se připojil ke dvěma mladý upírům a pokud si jí všiml, usmála se a zamávala mu. Pak se zase věnovala tomu, co její manžel říkal. Jakmile se vrátil, uculila se na něj a hlavně nad slovy, které Avalon pak pronesl.* No to mu teda je. *Zasmála se., když doplnila hlášku Avalona.* Ale musím říct, že to tady vypadá skvěle a je tu dost lidí. *Pronesla pak pochvalu na Remiho adresu.*
*Al sledoval dění kolem sebe. Když pak viděl, že si jej Remi všiml, pokynul mu na pozdrav. Nakonec si pak vyslechl jeho proslov. Musel uznat, že i když to teprve začínalo, měl to velmi dobře vymyšlené.. Popošel o kus dál, když zaslechl rozhovor dvou mladých lidí, ke kterým se přidal ještě jeden o něco starší. Jejich povídání o podivínech ho donutilo aby se sám pro sebe usmál.* Ach ty děti. *Pronesl si tiše sám pro sebe a zavrtěl hlavou nad problémy, které dnešní mládež řešila a dál se usmíval. Kupodivu měl i on dneska o trochu lepší náladu. Možná to bylo tím, že hudbu měl rád a byl zvědav, co dnešní večer přinese.*
*Remi se na chvilku otočil pak ještě na TAYLORA, ale prozatím zůstával v blízkosti Avalona a ALESS. Jen nad její poznámkou protočil očima.* Dík za podporu, fakt moc. *Podotkl kousavě, než se ale ušklíbl.* No, ale cítím v kostech, že se to povedlo a že se to ještě povede. *Uculil se. Avalon ještě chvilku přešlapoval na místě.* A víš co, taky se půjdu přihlásit. Vzal jsme si se sebou, ah... počkej, tohle! *Pověděl a z kapsy vytáhl plastové kazoo. Remi vykulil oči.* To myslíš vážně? kde jsi to našel? *Podotkl. Avalon pokrčil rukama.* No, na hřišti, jedna malá holka to tam nechala. *Řekl. Remi se plácl do čela.* Ach jo, to je ale moula. *Zhodnotil, než se zasmál když viděl, že se šel zapsat i Avalon se svým ukradnutým kazem. pak ale spatřil znovu Ala.* hele, toho jsem potkal poslední dobou dvakrát, teď potřetí. To už je podezřelé. *Podotkl.*
*Jediné, na co se Lila zmohla, bylo pouhé, již docela znuděné, kývnutí na pozdrav, než se zas začala věnovat pouze hlídání toho fialovovlasého upíra před ní. Ten s menší úlevou kývl poté, co si vyslechl NATINA slova a poté i ty KAYNOVY.* Díky za podporu. *Lehce se pousmál a podrbal za krkem, než tedy lehce kývl a vydal se rovnou pro pořadové číslo. S tou chvilkou se ovšem trochu mýlil, mezitím se na tom místě utvořila fronta, kterou si s kytarou na zádech a Lilou za zády musel hezky vystát.*
*Kayn se na dívku, která na něj promluvila, ušklíbl.* No, tak každý si zaslouží trochu povzbuzení, no ne? *Prohlásil, když shlédl dolů. Doslova. Přeci jen, se svými dvěma metry se musel sklánět dost, aby na ni viděl.* No nejsi ty rozkošně maličká? *Podotkl kousavě, ale hned zvedl dlaň před sebe v obraně.* Pardon, nevhodné, já vím. *Ušklíbl se a opět popotáhl z cigarety.* Doufám ale, že fandím tomu správnému a že to snad nějak pomůže. Hrát jsem tě nikdy ještě neslyšel. Ale nevěřím tomu, že by to dopadlo špatně. *Pověděl pak Kayn, tentokrát směrem k TAYLOROVI. Hlavou pak jemně pokynul Aless, než se dlouze nadechl.* Já na tohle nikdy nebyl, na hudbu... myslím, na hraní, ale rád si ji poslechnu. *Přiznal.*¨
*Natalie se usmála, dokud jí úsměv nezmrzl na rtech. Pomalu a zřetelně uraženě se podívala na Kayna.* Jo, no... Co je malé, to je milé, že? *Lehce si zkousla ret a zafuněla nosem.* Zpívá dobře, ale kazit ti to nebudu. Hraje taky slušně, myslím, *odívala se nahoru na Kayna a vytáhla ruce z kapes.* Heh, takový starší brácha, to ti povím *dodala, aby přerušila ticho.*
*Aless se uculila a pak se k REMIMU přivinula.* Ale no tak lásko, jen jsme to chtěli trochu odlehčit, abys nebyl tak nervózní. Dobře víš, že tě podporuji ve všem. *Mrkla na něj a pak se podívala na Avalona a věc, kterou vytáhl z kapsy.* Až na to půjde zahrát, tak tohle natočím. Protože to bude něco. *Zasmála se a pak koukla na Remiho.* No a co ty? *Optala se jej.* Nechceš se jít taky zapsat? Dlouho jsem tě neslyšela zpívat a hrát. A myslím, že bys mohl dneska, co myslíš? *Udělala na něj psí očka a sladce se usmála a stiskla mu ruku. Když se pak vrátil Avalon, koukla na něj.* A koho máš na mysli? *Optala se féra.*
*Zatímco Aelarion postávala bokem a poslouchal občas něčí rozhovor, přišel zpět i Fell a podal mu něco k pití.* Tady. *Pronesl a pak se na staršího féra kouknul.* Měl by ses taky přihlásit. Hraješ přece na piano ne? *Aelarion jen zavrtěl hlavou.* Nejsem v tom profík. Stále se učím a na nějaké veřejné vystupování to rozhodně není. *Zamračil se, ale to už ho Fell popadl za ruku a táhl ho k místu, kde si mohli vzít pořadové číslo.* Sakra Felle, řekl jsem, že nechci. *Al se zastavil a pohlédl na svého společníka.* Ne neberu jako odpověď, takže jdeme. *Pronesl mladší fér a doslova jej dotlačil na konec řady, kde Al nechtíc strčil právě do mladíka, jenž měl fialové vlasy (TAY).* Omlouvám se. Nechtěl jsem do vás strčit, ale můj kamarád je až moc hrr. *Ihned začal s omluvou, načež se pak na Fella jen zamračil, ten se ale usmíval jako neviňátko.*
*Remi se zasmál.* Jo, natoč ho, uděláme mu vzpomínku, které se budeme ještě nějakou dobu smát. *Podotkl a pak pokrčil rameny.* Nevím, moc se na to necítím, abych řekl pravdu. Už jen to, jak jsme byla před lidmi, tak jsme cítil, že jsem hodně nervózní. Nechci se nějak více rozhodit, aby se nestalo něco... no něco, čeho bych litoval. *Vysvětlil Alessandře. pak se otočil do davu.* Támhleten, dlouhovlasý blonďák. je to fér. Potkal jsme ho, jednou na dvoře a jednou v New Yorku. *Pronesl Remi.*
Snad jo. *Kývl opět, než se tedy vydal vyčkat tu frontu, aby získal to vytoužené pořadové číslo. No, samozřejmě tomu nechybělo to, že se jen občas pohl, zatímco se občas podíval na znuděnou Lilu, která se během jednoho momentu přesunula vedle Taye, díky čemuž se vyhla tomu strčení. To tedy schytal Tay, nicméně to ustál a ladně se otočil, aby se na Aelariona podíval a jemně se pousmál.* V pořádku. *Ubezpečil jej.* Taky mám podobnou kamarádku, takže chápu. *Dodal pak. Měl na mysli samozřejmě jeho bestie ze střední. Poté, pokud po něm Aelarion ještě něco nechtěl, se otočil zpět a dál si v tichosti užíval fronty, než konečně číslo obdržel a na AELARIONA akorát mávl, než zamířil zpět za NAT s KAYNEM. NAT se přitom taky snažil vylekat tím, že přišel přímo za ní, načež se lehce sklonil.* Kuk.
*Kayn nadzvedl obočí.* No, neřekl bych, že to je pravidlo. Co je malé je blíže peklu, navíc, prý si malí lidé svou výšku kompenzují na agresi. *Pokrčil rameny a pak se jen mile usmál. nakonec kývl hlavou.* No, tak mu budeme držet palce, no ne? *Ušklíbl se spokojeně Kayn. Pak už jen sledoval to, jak se k Tayovi přichomýtl další mladík, a to, jaks e pak Taylor vrátil za nimi. Jen se uculil.* Tak, jaké máš naděje na úspěch, mladý muži? *Optal se TAYLORA.*
*Elaine se pousmála nad komentářem KAYNA, zatímco Nat tiše zavrčela, než se uklidnila a podívala se na TAYLORA.* Naděje jsou určitě vysoké! Vždyť to umí, ne? *přehodila ruku přes Taylora a laškovně mu prohrábla vlasy pěstí.* Tak jaký číslo máš? *zeptala se, než ho nechala odpovědět. Poté se otočila zády ke KAYNOVI a gestem mu zpoza zad ukázala, co si o jeho komentáři myslí.*
*Aless se na něj uculila.* Neboj se, až přijde na řadu budu vepředu s připraveným mobilem. *Smála se spolu s ním, než jej pak poslouchala.* Rozumím. Nechci tě do ničeho nutit, jen mě to napadlo, jestli bys nechtěl. Ale nevadí. Ale až budeme sami, tak mi zazpíváš, viď? *Natáhla se k němu a ukradla si jeden polibek. Pak oba sledovala. A když přišla řeč na féra, o kterém mluvili, tak se rozhlédla. Jakmile jej spatřila sjela si ho pohledem.* A dělá nějaké problémy? *Optala se, chvíli ještě do davu koukala, než se opět podívala na ty dva.*
*Aelarion se lehce pousmál na TAYLORA.* *Chtěl ještě něco dodat, ale mladík už byl ten tam. Jakmile se dostal na řadu, Fell za něj vzal jeho pořadové číslo a nechal jej zapsat, načež si vysloužil další Alův zamračený pohled.* Hele ještě mi poděkuješ. Trochu se druž, dělej si přátele mrzoute. *Uchechtl se mladší fér a raději o trochu ustoupil. Aelarion se raději napil, načež se pak vybral zpátky na své místo. kolem hloučku, do které patřil právě i mladík, jenž stál v řadě. Al ale upínal svůj zrak na Fella, který se stále culil.* Přísahám, že ti to vrátím. A štvi me ještě víc a půjdeš tam místo mě. *Hodil do sebe zbytek pití, zrovna procházel kolem KAYNA, na kterého se podíval a sjel si ho pohledem.*
*Remi se na Aless usmál.* Asi, možná, já nevím, snad. *Pověděl a pak ji jednou rukou objal. Hned na to se zadíval ana Avalona, který se k nim přihnal, ušklíbl se a zlehka objal Remiho kolem krku. pak se ušklíbl.* zapsal jsme se, a mám už i číslo. *Podotkl a ukázal na své číslo nalepené na oblečení. Remi se jen plácl do čela.* Doufám, že víš, co děláš. *Pověděl se smíchem. Pak koukl na Ala.* Ne, to bych neřekl, ale spíš bych řekl, že na něj narážím asi častěji, než je normální. *Pokrčil rameny.*
*Spokojeně se vrátil za KAYNEM a NAT s Lilou v závěsu, načež si vyslechl jak svoji skoro sestru, tak i neznámého féra, než odpověděl.* Tak nějak..*Pokrčil lehce rameny, načež vykníkl, když mu NAT prohrábla vlasy.* Hej, ten účes mi docela trval. *Zamručel, načež se ozvala Lila. Konkrétně se vrátila k tématu naděje.* Vschop se k sakru, tohle je otravné. Kde zmizela tvá jistota při tréninzích, huh? *Zněla poměrně podrážděně, jak tak musela poslouchat to kvílející mládě. Tay na toto byl ovšem zvyklý.* Jedenáct. *Řekl tedy, nevyjadřujíce se k Lile, své číslo.*
*Candy se právě objevila na letní hudební akci na pláži. Její vzhled naprosto zapadá do boho festivalového stylu. Má na sobě dlouhé romantické šaty s širokými rukávy, které vlají ve vzduchu při každém jejím pohybu. Vlasy má vyčesané do dvou hravých drdolů na temeni hlavy, zatímco zbytek jejích vlnitých pramenů spadá volně po zádech. Její makeup je výrazný a zdobený třpytkami, které se odráží ve světle a dodávají jejímu obličeji zářivý a hravý nádech. Stejně jako její rozzářené zelené oči a široký úsměv na rtech, v kterém ukazuje i zuby. Je naprosto okouzlená, jak to tu vypadá, kolik lidí se tu setkalo, jaká příjemná a uvolněná atmosféra jí tu přivítala. Když dorazí, rozhlíží se okolo. Původně měla přijít s kamarádkou, ale protože se Candy vyskytly nějaké problémy, co ji zdržely, kamarádka vyrazila napřed, tak ji teď chce najít, ale zdá se to jako náročný úkol.*
*Kayn sledoval, jak se Taylor vrátil a on sám se pak nachomýtl pryč. jen jim ještě mávl.* Tak přeji hodně štěstí. *Mrkl na Taye, než se pak odtáhl a odešel. Místo toho jeho pozornost upoutala nově příchozí, CANDY. Musel uznat, že vypadala vcelku kouzelně. Za tuhle myšlenku by ho Elisa asi zabila, ale což. Teď tu nebyla. proto se na CANDY usmál a zamířil k ní.* Zdravím, vypadáte, jakože něco nebo někoho hledáte. A nebo je to jen můj dojem. *Podotkl, přeci jen, všiml si, že se po někom a nebo po něčem rozhlížela.*
*Aless se k REMIMU přivinula a usmála se.* Však uvidíš mi amore. *Mrkla na něj a přivinula se k němu. Když k nim došel i Avalon, jen se na něj uculila.* Teda, ty to fakt myslíš vážně. *Uchechtla se, když se naparoval se svým číslem.* No každopádně jsme na tebe zvědaví a až půjdeš, tak bude v první řadě, abychom na tebe lépe viděli. *Mrkla na bělovlasého féra. Mobil už měla hezky připravený, aby jej pak natočila na památku. Pak už jen poslouchala Remiho, když mluvil o férovi, kterého potkávál.* Hm, tak pokud problémy nedělá, tak asi v pohodě ne? Hele třeba je to fakt jen náhoda, to se občas stává. *Pousmála se.* Mimochodem, nedáte si něco k pití? *Optala se těch dvou. Jelikož Tony a Lea se už vzdálili.*
*Remi se na ni usmál a pak si ji volnou rukou objal kolem pasu. Pak koukl na Avalona, který se ušklíbl.* No, to si myslím! Na to musíte mít ten nejlepší výhled! *Podotkl. Remi si povzdychl a sjel si ho pohledem.-* Odpusť mi, ale vždy o sobě máš tak nízká... ach, pardon... tak vysoká mínění? *Optal se. Avalon chvilku pobíral jeho slova, než se na Remiho jen otráveně zadíval.* Trhni si, Luco. *Zavrčel, načež se Remi zasmál. Pak se koukl na Aless.* A víš že ano? Možná vodu, ale asi, co ti první padne pod dlaň. *Natáhl se a líbl ji na tvář.*
*Candy se rozhlíží kolem, očima přelétává skupinky lidí okolo sebe. Její výška ji hledání komplikuje, protože většina lidí tu je vyšší než ona, což ji znesnadňuje rozhled. Hlavou jí prolétne myšlenka, že možná potká někoho známého, ke komu by se mohla přidat, kdyby se s kamarádkou nepotkala. Tím, že neodpovídá na zprávy ani volání, to vypadá, že si nejspíš bude muset najít vlastní zábavu. Což ale vůbec nevadí. Pomalým krokem míří od pódia směrem dozadu, kde je o něco klidněji. Přemýšlí, že by si dala něco k pití a prostě si vychutnávala dnešní hvězdnou noc. Když tu náhle slyší něčí hlas velmi blízko sebe. Ohlédne se a s úsměvem pohlédne na KAYNA. Zdá se, že mluví k ní a ne snad někomu, kdo stojí za ní.* Jo, to je pravda. *Řekne s lehkým smíchem.* Kamarádku, máme se tu potkat.
*Al mířil na místo, kde stál předtím. Tak nějak se rozhlížel kolem sebe. Lidé sem stále přicházeli a sledoval nové tváře, kteří se těšili z dnešního večera.* Hele klídek kámo. To zvládneš, náhodou hraješ moc hezky, tak se není čeho bát no né. *Zasmál se Fell a otočil se k Alovi čelem, tak že šel pozadu.* Nech si to a dávej pozor kam jdeš, je tu plno lidí, ještě někoho srazíš. *Zamručel Al a sledoval svého společníka, který mířil zrovna k hloučku, kde stál TAYLOR a NAT, jenže než mu stačil Aelarion říct, aby zastavil, Fell se otočil a bohužel hned vrazil do NAT, kterou nechtíc polil svým pitím.* Jejky. *Uculil se jako neviňátko. Aelarion k nim došel a omluvně se na dívku podíval.* Za svého společníka se omlouvám, je to nešika.
*Natalie Zamávala Kaynovi a furt se drzela Taye. Usmála se na něj a objala ho aby ho uklidnila* Mega se těším! Jsi opravdu dobrej *Poplácala mu záda a koukla ze kolem* Nakopeš jim zadkyy- *Snažila se ho ještě rozveselit než do ni někdo vrazil. Podívala se na toho kdo to udělal a jen usmála na Muže před ní (AELARION)* To nic není..Sama jsem Nešika měla jsem se koukat kolem..*Mavla rukou a strčila sinruce do kapes*
*Aless se jen smála a oba je sledovala.* Když vás tak člověk pozoruje, tak jste s tím pošťuchováním občas jak malé děti. *Bavila se na nich, navíc byla ráda, že i Remi se zdál být více v pohodě. Byla tomu ráda, že se mu dařilo líp a líp a těšila se, že se snad brzo vrátí opět domů. Chyběl jí. Sladce se na něj usmála a pak přikývla.* Dobře něco ti donesu a tomu velkému dítěti tady taky něco vezmu. *Rozesmála se a pak se odebrala ke stánkům, kde se k ní cestou přidal i Tony, aby jí pomohl to pití pak odnést.*
*Kayn se jemně usmál.* No, abych řekl pravdu, je tu více lidí, než jsem čekal, že na takové skromné akci bude. Možná to bude tím. Každopádně, chcete provést? Třeba ji najdete někde u stánků s jídlem a nebo pod stříškou ve stanu, kde se přihlašuje. *Podotkl. pak k ní natáhl ruku.* Kayn. *Proenel to, jak mu mohla říkat a pokud natáhla ruku i ona, lehce ji stočil a políbil na hřbet ruky. Pokud ne, jen se usmál.* Přišla jste zahrát či zazpívat, nebo si jen vyslechnout hudební zážitek? *Optal se.*
*Remi nadzvedl obočí.* Já? No to jako promiň, ale jsem tu já, kdo malému dítěti uloupil kazoo a teď se s ním jde předvádět? *Optal se, načež se po něm Avalon natáhl a plácl ho rukou, kde držel plastovou hračku, do ramene. Remi se jen pobaveně ušklíbl.* je to pravda! *Zasmál se pak pobaveně. avalon si jen povzdechl.* nevypadala, že by to hledala, no co? *Zaknučel a pak se taky jen zasmál.* Hele, alespoň jdu něco zahrát. *Dloubl Remiho do boku, který na něj jen vyplázl jazyk.*
*S překvapeným úsměvem na tváři ho poslouchá. Její pohled přechází z jeho očí k ostatním hostům, kteří se baví okolo.* Měla to být skromná akce, jo? Kdo to organizoval, musí mít fakt radost z toho, jaký úspěch to má. *Říká zamyšleně a pokyvuje hlavou, jako by si už představovala kdy se podobná událost zopakuje.* Vlastně jo, ráda. *Souhlasí po chvíli s úsměvem.* Společnost neodmítnu. *Při těch slovech mu věnuje vřelý pohled. Když se jí představí, přimhouří oči, jako by si ho teď prohlížela pozorněji, zkoumá ho.* Candy. *Odpovídá jednoduše, ale její tón zní zvědavě, jako by přemýšlela nad tím, co jí uniká.* Nepotkali jsme se už? *Zkouší. V jejím hlase je slyšet určité zaujetí. Připadá jí povědomý – v New Yorku přeci jen nemůže být mnoho lidí stejného jména a vzhledu. Vynořuje se jí vzpomínka na vysokého, tmavovlasého muže, kterého možná potkala někdy dřív, ale bylo to příliš dávno a příliš letmé na to, aby si mohla být jistá.* Přišla jsem si jen vychutnat krásu dnešního večera. *Dodává nakonec s radostí v hlase a lehkým mávnutím ruky, její pohyby jsou uvolněné a ladné, jako by i její tělo mluvilo za ni.*
*Ze začátku Lilu odignoroval, jelikož chtěl NAT odpovědět na její otázku ohledně čísla. To jí následně tedy sdělil, načež se k starší zrzavé upírce otočil.* Vystupování často netrénuju, ale pardon zkusím se vschopit. *Zvedl ruce v obraně a poté je opět spustil podél těla, věnujíce se opět pro změnu NAT.* Tak samozřejmě...i když si tedy nepamatuju, že by toto byla soutěž. *Uchechtl se lehce.* Jdeme se tu jen pobavit a něco zahrát, ano? Vlastně si stále vybírám texty... chceš mi pomoct? *Nadhodil. Tentokrát už vykouzlil normální úsměv, než rozhozeně zamrkal. Nestihl svoji kámošku varovat, takže do ní někdo vrazil. Když však spatřil toho samého féra (AELARIONA) v závěsu toho nešiky, pozvedl jedno obočí, zatímco mu z úst uniklo uchechtnutí.* Tak se zase setkáváme. *Lehce mávl.* Jojo, to je, mohu potvrdit. *Pokýval hlavou, hodlajíce se vrátit k předchozímu tématu.* NAT, podíváš se se mnou na ty texty? Až tě tedy aspoň trochu očistíme...pokud tady vůbec má někdo ubrousky. *S tímto se podíval na všechny přítomné v jejich hloučku - na Lilu, El, NAT, AELARIONA a Fella. On sám totiž žádné neměl.*
*Aless došla ke stánkům, kde vzala nějakou vodu v malé pet lahvi, sobě míchaný drink, do kterého si pak chtěla přidat trochu té krve. A nějaké sladké alko pití i pro ty dva, přece jen už je znala a věděla co ti dva mají rádi. Když měla všechno, Tony jí pomohl pití odnesl, načež se vrátila k těm dvěma. Cestou míjela dva mladé upíry od Dragose a dokonce i Kayna s nějakou mladou dívkou, docela se divila, že ho neviděla s Elisou. Jakmile pak došla zpět, podala Remimu láhev s vodou a Tony jim pak dal i sladké drinky.* Tady máte i něco sladkého. *Mrkla Aless na oba a sama si do svého pití potají přidala krev, načež se napila.* Tak, kdy jsi na řadě? *Optala se bělovlasého féra a culila se.*
*Kayn se ušklíbl. pak natáhl ruku a ukázal na remiho.* Támhleten klaun za to může. Neboj se, nemyslím to vážně, vlastně je to můj... známý, řekněme. *Podotkl a pak znovu mávl Remimu na pozdrav. Pak s e otočil opět na Candy.* Inu, možné to je. Potkal jsme již spoustu lidí a tváří, které mi pak do života vstoupili znovu, tudíž bych tedy řekl, že je skutečně pravděpodnost, že se nevidíme prvně. *Ušklíbl se.* Smím vám nabídnout něco k pití? *Optal se a hlavou pohodil směrem ke stánku s pitím a jídlem.*
Jak už jsem řekl tvému kamarádovi, můj společník je dost nešika a do všeho hrr a taky nekouká na cestu. *Pronesl Al směrem k NAT.* Hups, sorry, jsem pako. *Pokrčil rameny Fell.* No jsi malá, jsem tě nějak neviděl. *Dodal ještě mladší fér, ale to si hned vysloužil zamračený pohled, který na něj hodil Aealerion. Ten se pak podíval na TAYE.* No zdá se, že se zase setkáváme. *Pousmál se.* Asi by byl na místě se představit. Říkají mi. Aelarion a tomu paku vedle mě zase Afellyo. *Pronesl Al, načež se Fell uklonil a uchechtl se.* Nedělej ze sebe zase šaška. *Napomenul jej starší fér a pak z kapsy kalhot vytáhl látkový kapesník, který podal NAT.* Tady, na očištění a vracet mi ho nemusíte. *Pousmál se.*
*Remi počkal na Aless a nakonec si od ní převzal pití. Ihned se napil a mlaskl si spokojeností. avalon si vzal taky. Remi si všiml, že není jako většina víl, kterým lidské jídlo nechutnal, vlastně pozoroval, že lidské jídlo a pití si užíval. Takže jej sledoval a pak se jen usmál na Aless.* Za chvíli by měl jít. *Podotkl. Avalon se ušklíbl.* Vážně nechceš jít taky? *Optal se. Remi jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne asi ne. *Hlesl. Místo toho se pak koukl na Aless.* Mimochodem, připravil jsem ještě jednu akci. Přišlo mi to fajn, no, nějak se takto socializovat. V Brooklynu, na začátku měsíce. Grilování a karaoke. *Ušklíbl se a rukama před sebou naznačil, jak kdyby roztahoval nějakou ceduli s tím nápisem.* Co myslíš? *Zavrněl.*
*Nat se koukla na košili a vzala si Kapesník a začala si jí utírat.* Jasně podívám..a ty toho typka znáš? *Zeptala se zatím co si čistila košili dokut tan nezbyl menší flek, pak kapesník schovala* ..Ještě někdo něco řekne o moji výšce tak budu vraždit přísahám..*Řekla lehce naštvaně a koukla se na oba féry* Ráda vás poznávám, Já jsem Nat.. *Podala s úsměvem ruku na pozdrav zatím co jí lehce cukalo oko*
Díky. A ne tak úplně...vrazil do mě omylem, když jsem ještě stál s Lilou ve frontě. *Odpověděl a mlčky pak konverzaci s Lilou přihlížel, než si náhle vyměnil pohled s Elaine. Výška byla pro Nat citlivé téma a hlášky toho typu, co pronesl právě Fell, mohly být následovány mnohdy i nepěknou ránou. Co si sám Tay vybavoval, naposledy to takto schytal Hiram. Volnou rukou tedy NAT preventivně chytil.* Těší mě. Já se jmenuji Taylor a ta dlouhovlasá zrzavá upírka opodál je Lila. *Představil se sám dodatečně a rovnou řekl i jméno svého dozoru, aby se necítila vynechaná.* Nuže..já ti tedy vytáhnu ty texty. *Načal, načež pokud se NAT samotná už dávno z jeho ruky nevytrhla, dívku pustil a sundal si pouzdro s kytarou ze zad. Do menší kapsy, odkud vytáhl pár papírů, pak prozatím schoval to číslo.* Tak, prosím. *Podal NAT texty. Tři z pěti už znala z toho dne, co si prohlížela písně z jednoho muzikálu. Ty zbývající pak byly nové, přičemž jeden z papírů byl popsanější víc, než ten druhý, neboť se tam nacházel i krátký vzkaz pro Tayovo budoucí já, aby ten text nezapomněl dát Nat na schválení. Psal jej totiž z jejího pohledu poté, co se nevydařilo ono stěhování. A zatímco dívku nechal vybírat, ohlédl se zpěl AELARIONOVI.* Kdo z vás má vlastně v plánu hrát?
*Aless se také napila ze svého pití a byla ráda, že jim její výběr chutnal.* Za chvíli? O tak to pak musíme dopředu, chci to mít z první ruky a hlavně to zvěčnit, abychom si to mohli přehrávat. *Uculila se, pak jen koukla na Avalona.* Já už se ho taky ptala, jestli nechce zahrát a zazpívat, ale necítí se na to. Ale třeba příště. *Mrkla a když Remi zmínil další akci, usmála se.* Zní to skvěle. Jsem ráda, že ses do toho pustil a že už zvládáš být mezi lidmi. *Byla na něj hrdá, že dělal velké pokroky.* A ta akce bude určitě fajn, vždyť se podívej, kolik lidí došlo dneska. Myslím, že i to grilování si užijou. *Dodala.*
Snad by ses nečertila. Náhodou, co je malé je roztomilé. A já to nemyslel nijak zle. *Mrknul na NAT Fell, ovšem Al na něj hodil zamračený pohled.* Už bys měl raději mlčet, než ti ta dívka nakope prdel, ovšem já tě zachraňovat nebudu. *Pronesl jeho směrem a pak se na TAYE i NAT podíval.* I mě těší. Abych řekl pravdu, tak jste asi první upíři, které jsem v městě za tu dobu, co tady občas jsem potkal. *Pronesl a pousmál se. Pokud už viděl někoho z podsvěťanů, tak většinou šlo o víly. Pak jen pozoroval ty dva, jak spolu mluvili a napil se ze svého pití. Když na něj TAY opět kouknul a promluvil, povzdechl si.* To budu já. I když jsem nechtěl. *Řekl Al a Fell se jen uchechtával.*
*Nat vytrhla ruku z Taylorova sevření, rychle si začala číst texty, a když narazila na jeden, který jí připomněl její dávnou situaci, zastavila se.* Ty jsi napsal nový song, co? *lehce se pousmála a objala Taylora, než ho pustila.* Ty jeden... *řekla s jemným úsměvem a vrátila mu texty, podávajíc mu ten nový.* Tento... *pokračovala, než se usmála na FELLA.* To je milé, ale tvůj kamarád má pravdu. Jeden čaroděj ti to dokázat může *ušklíbla se a jemně ho prstem píchla do břicha.* Ale ta písnička zní dobře..miluji to! *Řekla a poskočila než se otočila na dva Féry* [link src="Tak.to"] se těším
*Candy se rozesměje a její oči zasvítí hravostí, která se v ní probouzí. * Klaun? Měla bych mu jít poděkovat, aby věděl, že někteří lidé si jeho snahy váží. *Říká vesele, zatímco zlehka kývne hlavou směrem k Remimu. Cítí se příliš dobře na to, aby se obávala, že by se jí její dobírání si ho mohlo vymstít. Na tu dálku si Remiho nemůže pořádně prohlédnout, jen vidí jeho siluetu v davu. Kdyby ho viděla zblízka, možná by rozpoznala toho hudebníka, kterého potkala před pár dny v parku. Snaží se plně soustředit na Kayna, aby jí neuniklo ani slovo z toho, co říká. Ale zvuky kolem, šum rozhovorů a hudba, jí hodně rozptylují. Když jí Kayn nabídne drink, zaváhá na okamžik. Její původní plán byl najít svou kamarádku, ale Kaynova společnost zní lákavě. Nakonec přikývne a v jejím úsměvu se zračí veselá, bezstarostná nálada.* To zní fajn. *Souhlasí hravě. Nakloní hlavu na stranu, její dlouhé vlasy se svezou po rameni.* Co bys mi doporučil?
*Kayn nadzevdl obočí.* To by bylo skutečně milé, no, jak je vám libo. *POootkl Kayn. Tuhle lidskou vlastnost dlouho neviděl, věk. Většinou se setkával jen s tím, že lidi po sobě šli jako psi, a nic takového si moc nezažíval. Ale snad to bylo tím, co vše měl za sebou, co vše se mu dělo v minulosti a v jaké situaci se nacházel teď i jeho vlastní život. pak koukl na Candy.* Uhm, no, to já upřímně nevím. Možná, nějaké ovocné nápoje? Něco na ten způsob? *Kayn upřímně netušil. Lidské jídlo se mu hnusilo, ale snažil se nějak najít to, co on preferoval ve faerské verzi.* Nevím, netipoval bych vás moc na alkholo, tak co toto? *Optal se.*
*Remi se rozhlédl kolem sebe.* je pravda, že přišlo více lidí, než jsme čekal. Po tom pohovoru, a potom co přišlo jen skrovně lidí, no, měl jsme strach, že nějak... nikoho nezajímám, že co dělám není atraktivní,a to jsem se snažil. Ale lidi asi prostě práci mají a tohle bylo jen o tom, no, řekněme, jen o tom, že se mají sejít u zábavy. A povedlo se, koukni, kolik jich tu je! *Pověděl nadšeně a rozhlédl se. Pak se spokojeně naklonil k Aless, objal si ji kolem ramen a opřel si bradu o její hlavu, jelikož přeci jen, byla oproti němu malá.* Ale pokud by to mělo jít jako dnes, tak si myslím, že úspěch bude zaručený. *Uculil se.*
*Téma raději stočil rovnou k písním, které NAT podal, aby mu nějakou mohla vybrat. Třeba ji tímto uklidní, aby se náhodou nestala opět tatáž situace, jako tehdy s Hiramem. To se naštěstí nekonalo a namísto ublížení nazdraví Fellovi, pocítil on sám objetí, které NAT samozřejmě oplatil.* Jup...začal jsem dávno, ale znáš mě...když není čas, dokončuji vše potom. Myslím, že jsem poslední korektury provedl před pár dny. *Zazubil se na MLADOU UPÍRKU krátce, jakmile ho pustila a všechny texty až na ten jeden schoval.* Jojo, mohu potvrdit. Ten čaroděj dost nadával potom. *Uchechtl se, načež lehce pokýval hlavou.* Nápodobně, určitě hrajete dobře. *Usmál se na AELARIONA povzbudivě.* Jaké teď vlastně hrálo číslo? *Hodil do éteru další otázku. Tím, že to moc nevnímal, nevěděl, kolik už proběhlo čísel.*
*Aelarion se jen usmál nad slovy NAT, která věnovala Fellovi, ten se jen ušklíbl.* Stejně se tě nebojím. *Mrknul a píchnutí prstem jí vrátil. Al jen protočil očima.* Bože jsi jak malý. *Zamručel a pak, jen zavrtěl hlavou. Pousmál se na NAT.* Možná by nějakou příučku potřeboval, od holky ještě nedostal. *Snad poprvé se starší fér zasmál, pak svou pozornost věnoval TAYOVI.* Tak stále se mám co učit. Sice zvládnu zahrát pár písní, ale pořád to není ono. Přece jen jsem v tom nováček. *Vysvětlil. Pak se rozhlédl kolem.* Myslím, že asi číslo 6.
Takhle to brát ale nemůžeš. Pohovor byl něco jiného, než akce jako tahle. Jsou to dvě naprosto odlišné akce. *Koukla na něj.* A určitě to není tím, že bys nikoho nezajímal, to si prosím hned vyhoď z hlavy, nebo tě sama praštím hned teď. *Naoko se zamračila, ale hned na to se usmála a přivinula se k němu.* A dnešek se ti opravdu povedl. Lidi se baví a smějí se. Nikdo nic neřeší, nic se neděje, prostě jen klid a relax. *Pousmála se a nad jeho dalšími slovy jen přikývla.* Mimochodem, konečně jsem opravila svoje závodní auto. Na sezonu jsem tedy připravená. *Uculila se.* Doufám, že budeš jezdit zase se mnou?
Jasně. *Je si teď jistější, že poděkovat Remimu za jeho snahu je dobrý nápad, i když si to nechá na později. Ještě jednou se otočí jeho směrem, tentokrát se snaží zapamatovat si, co má na sobě. Jakmile se později rozhodne ho najít v davu, bude to jednodušší. Kayn ji opravdu velmi mile překvapí svou odpovědí. Zasměje se a vesele souhlasí.* Tos mě odhadl velmi dobře. *Říká s jiskrou v očích, jeho návrh opravdu dokonale zapadá do její nálady. Candy je uvolněn jako by ji atmosféra večera úplně pohltila. Možná to je tím, že se cítí bezstarostně, nebo snad tím, že se právě nachází v příjemné společnosti, která ji baví a nebere příliš vážně. Její tón hlasu i výraz v tváři zůstává veselý, když pokračuje.* A prosím, můžeme si tykat? Myslím, že na takových akcích je to běžný, ne? *Pohlédla na něj s pobaveným výrazem, její oči teď zářily ještě víc. Bylo to gesto, kterým chtěla prolomit formálnost a přiblížit se ještě více té hravé, pohodové atmosféře. Protože ji kvůli tomu vykání nutil se cítit hrozně staře a jako že se nemůže být sama sebou.* Pokud teda nejsem za čárou. *Dodá, zlehka zvedne obočí a zasměje se nad další myšlenkou.* Nebo ti není 60 a jen na to vůbec nevypadáš. *Při těch slovech ho dobírala, ale její tón je přátelský, hravý a nevinný. Opravdu nečeká, že by měl Kayn něco skrývat, brala to jako nevinný vtip. Kdyby však jen tušila...*
Jo, jo já vím, no jen mě to napadlo, ale asi máš pravdu. *Podotkl mladičký fér a pak se nadechl, načež zase s úsměvem na tváři vydechl.* Dobře, dobře, jak jen říkáš, tak to bude. Ty jsi tu ta starší. *Zvedl ruce v obraně Remi. Pak se na ni koukl.* No jasně, že jo, že se mě vůbec ptáš. je pravda, že jsem dlouho neřídil, ale no, snad se nic nestane, když si to pomalu začnu připomínat, Nejelépe někde daleko od lidí, s Avalonem a tebou po boku. *Zasmál se Remi rozjařile.*
*Kany se na ni ihned zářivě usmál. Tedy, pokusit se o to. Asi to spíše působilo jako nějaký škleb. neusmívals e často, ne upřímně, možná proto to mohlo působit tak, jak to asi působilo.* No jasně, já jsme jen pro. přeci je, tykání je také dost uvolňující a sbližující řekl bych, alespoň si nebudu připadat, no, tak formálně, řekněme. *Pověděl. Pak se zasmál a zvedl ruce v obraně.* Ne, to je v pořádku. Jsem sice starší, než vypadám, ale no, mladistvý vzhled mi dopomáhá v tomhle ohledu být inkognito. *Pronesl pak, skoro až tajemně, ale s jistou hravostí v hlase.*
*Oplácí mu zářivý úsměv, který, na rozdíl od jeho pokusu, působí přesně tak, jak má. Je to ten typ úsměvu, co dokáže pohladit duši a zahřát srdce. Opravdu si cení jeho snahy.* Sluší ti to. *Řekne upřímně. I když by jeho úsměv mohl na náhodného kolemjdoucího působit trochu děsivě, ona v něm cítí dobrou energii, která ji uklidňuje.* Máš pravdu, a kdo ví? Třeba budeme za chvíli přátelé. *V jejím pohledu je znát, že nikdy nevíš, kam tě život zavede. Zatímco mluví, začne se nepatrně pohupovat na patách a vrtět, protože mají pocit, že už na jednom místě postávají až moc dlouho.* Pití? *Připomene mu sladkým hlasem. Když zmiňuje, že je starší, Candy překvapeně vykulí oči.* Ahaa… takže jsi zaprodal svou duši a teď máš někde na půdě schovaný obraz, který odhaluje tvou pravou podobu? *Odkazuje na slavný román Obraz Doriana Graye, čímž mu s úsměvem naznačuje, že i ona má smysl pro humor.*
*Nad její poznámkou musel jen překvapeně zamrkat. Pak se nadechl.* Děkuji, to je, uh, to je milé. *Pronesl tiše a možná, že se i lehce začervenal. tahle holka... sakra, něco na ní bylo. Normálně civily děsil a pohrdal jimi pro to, jací byli, mnohdy dravější než podsvěťasnké bestie, ale tahle Candy? Inu, zvláštní úkaz.* Tobě taky, když jsme u toho. *Vznesl kompliment potom.* /Ah, kdyby tu byla Elisa, tak jsme asi mrtvej./ *Problesklo mu hlavou. Nad její poznámkou o přátelství se upřímně usmál.* No, nevím jestli by jsi někoho jako já za přítele chtěla. *Řekl Kayn otevřeně. Pak chvilku pátral nad tím, co řekla dál, než ale jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne tak úplně. *Zasmál se.* Jen prostě vypadám mladší. *Podotkl následně a pak došel k jednomu ze stánků, natáhl se po čistém kelímku a pohledem se zaměřil na několik lahví s džusem.* Tak, Candy, jaký? Počkej, tipoval bych tě na jahodu? Nebo banán. Něco... ne moc kyselé, spíše sladší. *Zauvažoval a podíval se na ni.*
*Nat se jen koukla na fera co ji to oplatil prstem do břicha a cukla.sebou než se začala hihňat* Ne ne ne nee! *Nat se držela za břicho a nemohla se přestat smát.* Seš celkem fajn..*Ukázala na Fella a snažila se přestat smát* Dobré, už dobrý..ale měl by ses..*Škarlila Féra s úsměvem jak se zvedala*
*Candy se lehce usměje, když vidí jeho překvapenou reakci. Jeho váhání, a dokonce možný náznak červenání ji jenom utvrzují v tom, že pod tou drsnou fasádou je něco víc. A to ji baví. Jakmile uslyší jeho tišší rozpačité poděkování, zvedne obočí a zasměje se* Milé? To je pravda, žádná milost, Kayne. *Promlouvá k němu s upřímností. Jeho kompliment její úsměv se ještě rozšíří* Děkuji *Odpovídá vesele a tentokrát mu trochu více upřeně kouká do očí. Když zmiňuje, že si není jistý, zda by někdo jako on byl dobrý přítel, lehce se nakloní směrem k němu, jako by chtěla získat jeho plnou pozornost. Její úsměv se maličko zmírní, takže působí teď neobvykle vážně. * To, jestli bych tě chtěla za přítele, nech na mně. *Do jejího výrazu se vrátí zpět vlídnost a porozumění.* Ať už jsi kdokoli, všichni máme svoje dobré i špatné stránky. *Uklidňuje ho. Je její přirozeností, že v každém vidí to dobré. Určitě na ni dnešní večer dělá víc než dobrý dojem. Prakticky moc nevnímá, co se děje kolem ní. Jeho pokus o vysvětlení ohledně věku a obrazu Doriana Graye ji pobaví, ale přejde to jen s krátkým zasmáním.* No jo, takže žádný tajný obraz na půdě... Hned jsem klidnější. *Teatrálně si položí dlaň na hruď a předvede, jak jí spadl kámen ze srdce a jí se uleví a může si zhluboka oddechnout. Když se dostanou ke stánku, pečlivě ho sleduje, jak se rozhoduje, a když začne hádat, jaký džus by si dala, rozesměje se.* Jahoda? Banán? No, možná… *Uvažuje s úsměvem.* Ale co když tě překvapím? Možná něco víc svěžího... třeba jablko. *Mrkne na něj a čeká, jak na její volbu zareaguje*
Ne, jen na to nejsem zvyklý, řekl bych. Když už, tak tak nějak proplouvám davem, životem, nepamatuji si, kdy mě naposledy náhodný člověk, kterého sjme zrovna potkla, pochválil. Je to... řekněme, příjemná změna. Nutí mě to přemýšlet o tom, že lidstvo ještě není tak zkažené. *Podotkl Kayn s úsměvem na rtech. Vyslechl si její poznámku o tom, že každý má dobré a špatné stránky.* /Ach sladká Candy, kdyby jsi jen věděla. Na mě jsi až moc... čistá./ *Problesklo mu hlavou.* Ano, asi máš pravdu... *Řekl pak ale jen, leč zdráhavě. Pak se na ni zlehka usmál.* To je... uh, nějaké přirovnání? S tím obrazem? *Optal se jí. Neměl tušení, o čem mluvila, a bylo li to přirovnání, nechápal. Většinou byl zavřen ve svém světě, se svou kulturou, té lidské byl z vysoké části neznalý.* Tak tedy jablko. Dobrá. Neřekl bych, že jsem překvapený, ne, dokud se pohybujeme v části s džusy. *Pronesl Kayn a sáhl po dóze s jablečným džusem. Nalil a kelímek pak podal Candy.*
Určitě to dáte. Navíc si nemyslím, že vás tu až tak budou soudit.*Fella s NAT nechal být, když si všiml, že se očividně začali bavit, a svoji pozornost přesunul k AELARIONOVI. V tu chvíli se jej i zeptal, jaké číslo hrálo jako poslední. Moc to totiž během jejich konverzace nevnímal. Nyní to nicméně hodlal napravit, nebo tedy za chvilku.* Možná..uvidíme, teď bychom mohli trochu vnímat dění na pódiu. *Uchechtl se a zmíněným směrem se ohlédl. Zrovna se vyhlašovalo osmé číslo.* Tak ještě tři čísla a už jsem na řadě..a co vy? *Podíval se opět na AELA.* Oh..myslíte, že bych vám mohl tykat?
*Cítí, jak se jí hrudník svírá jen při samotném pomyšlení na to, jaký musí být Kaynův život, když o něm mluví tak odtažitě. Hlavou jí víří různé scénáře, jeden temnější než druhý. Zavrtí hlavou, aby se pokusila ty myšlenky vytlačit. Starostlivý výraz se promítne do její tváře a napětí, které cítí, se odráží i v jejím držení těla. Působí teď poněkud napjatěji než předtím. Otevře ústa, jako by chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslí a zavře je zase, což u ní není časté. Na moment se skutečně zastaví, protože cítí, že není vhodné se teď vyptávat na jeho minulost. Její intuice jí říká, že jeho životní příběh je pravděpodobně složitý a plný těžkých zážitků, a rozhodně není správné se do toho pouštět při jejich prvním setkání. Její starostlivý výraz se zjemní do povzbudivého úsměvu, když Kayn zmíní, že mu přijde jako příjemná změna. Candy dnes večer projevuje nečekanou přemíru emoční inteligence, což je u ní poměrně nezvyklé, obvykle je upozaděna její impulzivitou.* Kdykoliv bys zatoužil po další příjemné změně a ujištění, že svět ještě není úplně zatracený, budu tu pro tebe. *Řká tiše, přičemž se mu dívá přímo do očí. Z jejího pohledu a hlasu vyzařuje taková upřímnost, že není pochyb o tom, že to myslí vážně. Kayn by mohl cítit, že její slova nejsou jen prázdná fráze, ale skutečná nabídka, kterou se nemusí ostýchat využit. Jakmile téma sklouzne k vysvětlení o obrazu, Candy s úsměvem pokračuje už o poznání klidněji.* Je to kniha... a taky film, balet... *Zamotává se trochu do toho výčtu, protože viděla mnoho různých verzí tohoto příběhu. Nakonec si uvědomí, že by měla zůstat u jádra věci.* Ale původně to byla kniha. Jmenuje se Obraz Doriana Graye. Vypráví o mladém muži, který vymění svou lidskost za to, aby zůstal navěky krásný a mladý. Užívá si život plný hříchů, ale všechny jeho špatné činy se odrážejí na portrétu, který ukrývá. Taková metafora o tom, jak se vnitřní zkaženost nemusí hned projevit navenek. *S poděkováním od něj přebírá svůj kelímek s džusem a s úsměvem dodává.* Jelikož jsem dneska autem, musím zůstat v té části s džusy. *říká tónem, který skoro zní jako omluva, ale ve skutečnosti působí, že ji to nijak neomezuje. Její uvolněné chování jasně ukazuje, že k tomu, aby se bavila, nepotřebuje žádný alkohol.*
*Kayn se na ni zadíval a usmála se. Pak se ale přeci jen ušklíbl.* Tohle mi vysvětli. Asi to prostě jen nechápu. proč se tak staráš o to, abych se cítil komfortně, když jsi mě sotva potkala? Tedy, neznáš mě, já neznám tebe a už mi nabízíš to, že tu pro mě budeš. *Pověděl. Elisa byla sice hodná, Remi taky, ale s něčím takovým co mu ukazovala Candy se ještě nesetkal. Dokonce ani u Avy..* Hm, to mi nic neříká.* Zavrněl tiše, ale pak už poslouchal, když mu vyprávěla, o čem příběh je. Pak se musel usmát. Jeho obraz, měl-li by nějaký, by asi byl pěkně odporný.* Myslíš si, že kdyby si ty hříchy uvědomoval, připouštěl si je a pak jimi byl sám naháněný v nočních můrách tak by jeho obraz vypadal jinak? Nebo... myslíš, že by se tolik nelekl, kdyby ten obraz spatřil? Tak mě to jen napadlo. *Podotkl otázku a sám si nalil studenou vodu.*
*Al se podíval na Fella, doufal jen, aby to pako nic nevyvedlo. Fell se mezitím uculil na NAT.* Taky nejsi k zahození. *Uchechtl se na upírku a mrknul na Ala.* Hele prý jsem fajn a ty mi říkáš, že jsem osina v zadku. *Aelarion jen protočil očima.* To protože občas seš, tak bacha na něj. Kdyby dělal problémy, prostě ho prašť. *Usmál se Al na NAT a pak se podíval na TAYE.* Uvidíme, hraju převážně jen pro sebe. Takhle veřejně to bude asi poprvé, ale co už, nějak to dopadne. Určitě i vy to zvládnete. Máte tady dost velkou podporu. *Pronesl, když poukázal na to, že tu s ním byli jeho přátelé.* No já zřejmě půjdu asi hned po vás. Teda po tobě. *Pousmál se.* Myslím že i já ti budu spíš tykat, pokud mohu. A ano můžeš mi i tykat, nebudu se cítit tak staře. *Usmál se.*
To víš, že mám. *Uculila se na něj, přivinula se mu do náruče a vtiskla mu sladký polibek, pak se na něj podívala a prohrábla mu jeho vlasy.* Vidíš, jak umíš být hodný kluk. *Uculila se na Remiho Aless a lehce si skousla spodní ret. Pak se podívala na Avalona, který se taky culil jak měsíček na hnoji. Nakonec svůj pohled věnovala opět svému muži.* V tom nevidím problém. Tak příště vezmeme auta někde za město nebo na dráhu a můžeme se projet. Dostala jsem totiž nabídku od pořadatelů závodů, jelikož jsem jedna z hlavních závodníků, abych zahájila sezonu, tak jsem na to kývla a budu tedy jako první pořádat pouliční závody. *Usmála se, moc se na to těšila.*
*Candy se na Kayna zadívá s jemným úsměvem, ale její výraz brzy vystřídá zamyšlený pohled. Jeho otázka ji překvapí, a zároveň v ní probudí touhu to objasnit. Jeho upřímná zvědavost ji nutí ponořit se do hloubky svých myšlenek.* Proč se starám? *Zopakuje tiše a zkoumavě se mu podívá do očí. Chvíli jen mlčí, její pohled se zatoulá do dálky, jako by hledala odpověď.* Já... nevím. *Přizná, aniž by se na něj podívala zpátky.* Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. *Dodá po chvíli ticha. Zhluboka se nadechne a znovu mu pohlédne do očí, v jejím pohledu se odráží lehké zmatení.* Možná to je ta odpověď. *Pokračuje tiše.* Nepřemýšlím nad tím, prostě to tak cítím. *Cítí, že se tím, co právě řekla, odhaluje více, než by čekala. Klopí pohled dolů ke svým rukám, prsty žmoulá lem jednoho z rukávů.* Věřím, že bychom se k druhým měli chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Když vyšleš do vesmíru dobro, on ti to vrátí. *Vysvětluje dál, její hlas teď zní mnohem měkčeji, otevřeněji a zranitelněji. Na Kaynovu otázku o obrazu se na okamžik zarazí, hledá správná slova, a pak se lehce pousměje.* Myslím, že kdyby člověk dokázal přijmout své chyby, ten obraz by vypadal jinak. Možná by nebyl dokonalý, ale našla by se v něm nějaká krása. Možná by to byl obraz někoho, kdo se snaží být lepší, kdo bojuje, i když to není snadné. *Znovu k němu vzhlédne, její oči jsou plné něhy a přemýšlivosti. Kdyby uměl číst její myšlenky, slyšel by ji přemýšlet: /Bojíš se o svou duši, Kayne? Myslíš, že tvůj obraz je znetvořený?/* Myslím, že je to o tom, jak moc jsme ochotni čelit tomu, kým jsme, a jak moc se snažíme změnit. Všichni máme nějaké jizvy, ale možná jsou to právě ty jizvy, které nás dělají tím, kým jsme. *Na konci věty její hlas zjemní a ona se usměje, upřímně a srdečně.* Možná by tvůj obraz nebyl tak hrozný, jak si myslíš. Kdo ví?
*Nat kývla na nabídku, někoho praštit a na FELLA hodila zlomyslný úšklebek* já tu jen jsem jako..emocionální podpora..*Řekla Nat a Elaine cuknul koutek* spíš mazlík chodíš za Taylorem jako zatoulané stěně *Řekla Elaine a Nat se otočila na svou chůvu* Jen počkej až budu moct chodit sama.. *Řekla Nat Otráveně a hned co se zase otočila na Féry, schytala menší pohlavek za drzost.* A nikomu ubližovat nebudeš, už teď se vsadím že hlášení musí být pro Dragose bolest..O tobě nemluvě Taylore *Dodala Ealine nakonec, koukající na TAYLORA a pak se Ztišila*
*Remi se uculil.* No, tak to pojedu určitě. Kdy a kde? Mohu si vzít svou krásku? *Pořád si pamatoval na auto Italdesign, který vyhrál ve svém prvním, oficiálním závodě, které bylo sice nějakou dobu poničené kvůli jeho řádění při jednom z večírků, kdy najel několikrát do Dragose, ale přeci jen, Aless měla kouzelné ruce a auto nyní bylo spravené a zase jízdy schopné, nepochybně za využití spousty a spousty náhradních dílů. Něco už jen obyčejné vyklepání plechů nespravilo.* To bude super, už jsi to naplánovala? *Zeptals e pak remi.*
*Kayn ji poslouchal, se skoro až neskrývaným zaujetím. To jak o tom mluvila jako o samozřejmé věci, o tom, jak bz měl asi život fungovat, inu, tak nějak jej to uklidňovalo, prapodivně hezky.* Víš, že jsi výjimečná? *Pověděl pak Kayn tiše, postavil se za ní a zvedl zpoza jejího ramena jednu svou dlaň, kterou pak ukázal na ostatní kolem sebe.* Vsadím se, že ani jeden z těch, co tu teď jsou, nejsou schopni přemýšlet tak, jako ty. *Pověděl, skoro u jejího ucha.* Je to výjimečná vlastnost, ale dej si pozor, aby tě nezavedla do situace, k lidem, někam, kde to pro někoho tak čistého, jako jsi ty, nebylo nebezpečné. /Jako třeba v mé blízkosti./ *Problesklo mu hlavou. Pak od ní odstoupil. Poslouchal ji a nemohl si pomoct, na malou chvilku svou magií vnikl do její mysli. Jako kdyby se musel ujistit o tom, že tohle se mu nezdá. Pochytil u toho její myšlenku, nad kterou se sám musel zasmát. A i když ji neřekla nahlas, jal se na ni odpovědět.* Můj obraz... byl by znetvořený. To vím. Možná, že by to ani obraz nebyl, možná, že by to už byl jen jeho pozůstatek. *Pokrčil rameny.* Tohle tvé kouzlo... vidět ve všech to dobré... je krásné... ale nebezpečné. *Zopakoval pak ještě jednou.*
*Candy se na Kayna zadívá tiše, její oči mírně zúžené, jak zvažuje jeho slova, která jí pomalu pronikají do mysli. /Výjimečná?/ Ta slova jí znějí v hlavě a neví, jak je zpracovat. Pohledem sleduje jeho ruku, která ukazuje na ostatní kolem nich, jako by tím chtěl poukázat na něco, co jí samotné zůstává skryto.* Možná proto, že jsou tu, aby nemysleli a jen se bavili. *odvětí. Vzdychne tiše, zaplavená rozpaky.* Ne, promiň, já jen nevím, co mám na to říct. *Dodá rychle, cítíc, jak jí tělo jemně zachvěje. Nejde o strach z jeho blízkosti, ne v tom smyslu, že by se bála, že by jí mohl ublížit. Je to spíš ta zvláštní intenzita momentu, který jí nutí přemýšlet o věcech, na které není zvyklá. Pomalu natočí hlavu jeho směrem, pohledem se mu vpíjí do očí přes své rameno. Cítí, jak ji ta otázka tíží na rtech a nakonec ji přece jen vysloví.* Co... co bych podle tebe měla dělat? *Zeptá se tiše, její hlas je měkký, ale zároveň v něm zaznívá hluboká nejistota. Neví, jak se cítí, její pocity se v ní mísí a tvoří zmatek. Až když od ní poodstoupí, napětí z jejího těla se zvolna vytrácí.* Pozůstatek *Zopakuje tiše, spíš pro sebe než pro něj, zatímco se její pohled zatoulá do dálky.* Zní to jako spousta příležitostí zaplnit ta prázdná místa v obrazu něčím novým, něčím jiným. *Zase to dělá. Zase se v jeho slovech snaží najít nějaký kousek naděje, nějakou jiskru světla, kterou by mohla uchopit. Zvedne hlavu a usměje se, její úsměv je teplý, ale zároveň lehce unavený.* Nevím, jestli bych to uměla jinak. *Přizná nakonec, jakoby si sama uvědomovala, že její způsob, jak se dívá na svět, je zároveň její největší dar i břemeno. Vzhlédne k němu, a pak se podívá kolem sebe, k hudbě, která je obklopuje.* Možná je čas si jen užít hudbu? *Navrhne tiše, že mohou tohle těžké téma na chvíli nechat za sebou. Očima ho povzbudí, aby se připojil.*
*Kayn se lehce pousmál.* Možná ano, možná ne. *Pověděl tiše, ale pak se napil svého pití a zadíval se opět na Candy před sebou.* Co bys měla dělat? Inu, to je dobrá otázka. Ovšem jediný, kdo ti na ni dokáže správně odpovědět, jsi jen ty sama. Jen věz, že svět je nebezpečné místo. To co je v něm... i to co se skrývá mimo něj. *Při druhé větě se naklonil lehce blíže a větu pronesl skoro až tajemně, než se pak jen odtáhl a dlouze se nadechl.* Nevím, jestli mám ještě energii a chuť na to svůj obraz nějak, inu, zkrášlovat. Na většinu dobra, co mne mohlo potkat, či jeho šíření, jsme za ty roky skoro už zapomněl, a když ne to, tak jsem na ně zanevřel. Snažím se být nějakým milým a dobrým jen proto, abych mohl v noci klidněji spát. *Přiznal poté. Možná by nebylo od věci opět se někdy sejít s Triss a popovídat si.* No jistě, od toho jsem přeci tady, užít si hudbu. *Pověděl tiše, ještě chvilku se na ni díval, než pohledem střelil k p´diu.*
*Aless se usmála, když viděla, že z toho byl nadšený.* Jasně, že můžeš, je to přece tvoje závodní auto. Ještě ti ho pak zkontroluji a doplním, abys měl všechno v pořádku a můžeš jet. *Mrkla na něj. Sama se už nemohla dočkat, až zase sedne za volant. Milovala řízení a celkově rychlou jízdu, uklidňovalo jí to.* Tak nějak ano. Trasa už je určená, pojede se kolem Prospect parku, ale ještě před závodem se trasa projede a označí se barevnými světýlky, aby věděli i nezkušení kudy. Samozřejmě, že to bude trochu jinak, než jak jsem zvyklá a jak jsem ti ukazovala, že to chodí. Tentokrát budou tři první místa a budou i ceny. Třetí a druhé budou peníze a první…. Jelikož mám firmu s auty, tak samozřejmě pořádná kára. *Uculila se nadšeně.*
*Jak mluví, mísí se v ní různé emoce. Jeho slova jsou temná, plná ztracených nadějí, ale také něčeho, co jí připomíná neklidný boj se sebou samým. Uvědomuje si, že v něm je něco hlubšího, něco, co ji láká poznat, a přitom varuje, aby byla opatrná.* Možná. *Začne pomalu, její hlas je plný pochybností.* Možná svět opravdu je nebezpečné místo, plné věcí, které nevidíme nebo ani nechceme vidět. *Zastaví se na chvíli, jako by sama zvažovala, co všechno v tom světě nebezpečného našla. Co jí dokázalo ublížit.* Ale někdy... někdy nás ty nejtemnější chvíle přinutí zjistit, co v nás je. *Není ji milé poslouchat jeho slova. Slova rezignace. Na chvíli se odmlčí. Její pohled sklouzne na jeho ruku. Chvíli bojuje s touhou ho povzbudivě stisknout, ale rozhodne se to neudělat. Cítí, že by ho mohla nechat být, že by se mohla rozhodnout na jeho slova nereagovat, ale nemůže. Něco v ní ji nedovolí mlčet.* Nebudu tě nutit se měnit. Nemusíš dělat nic, co nechceš.*Její oči se střetnou s jeho a na okamžik se odváží pohlédnout hlouběji, jako by hledala ten obraz, který popisoval – znetvořený, opuštěný.* Ale pokud se někdy rozhodneš svůj obraz přeci jen upravit, věř, že tu bude někdo, kdo v tebe věří. I když tomu teď třeba nevěříš ty sám. *Na pár chvil se opět odmlčí, aby mohli oba vstřebat to, co říká. Prakticky má pravdu. Ona se tu zavazuje člověku, kterého vůbec nezná. S lehkým povzdechem se podívá směrem k pódiu.* Je čas užít si život tady a teď. *Pozvedne svůj kelímek s džusem jako by ho pozvedla k přípitku a poté se napije, aby ho zpečetila.* Pojď, *kývne s úsměvem hlavou k podiu a sama se rozejde tím směrem, aby si našli dobré místo odkud uvidí a budou moct pustit starosti z hlavy.*
*Usmál se na ni. Ani nevěděl, co by jí na to měl říct. Ovšem, na jednu stranu mu to přišlo krásné, to, jak vkládala naděje do nikoho, koho ani neznala. Pro něj byl sám Kayn, sám pro sebe, ztracený případ. Možná, že dokonce i tu svou emocionální fázi rozkvětu dělal nakonec jen proto, aby tak nějak ulevil sám sobě. Ale bylo to skutečně to, po čem se měl cítit lépe? Když přes to vše musel jít a vracet se k těm odporným činům zákeřnosti, jako kdyby se vracel k nějaké droze? Bylo to s ním složité.* Jak říkám, výjimečná. *Zašeptal pak pouze a vytáhl jeden koutek rtů do úsměvu. Pak už ji následoval.* No, jestli chceš, támhle je dobré místo. *Ukázal na jednu z volných dek na písku, kousek od lidí, opodál, ale s výhledem na podium.* Chceš vzít ještě pití? *Nabídl pak fér.*
*Remi ji poslouchal.* No, to je ale hezké. Říkáš, že to pořádá firma... hádám, že to bude sloužit i jako forma propagace? No, jasně, jak by taky ne. *Podotkl pak se smíchem, načež naklonil jemně hlavu na stranu.* No, tak jo, já pojedu rád. *Usmál se. To se do toho vmísil už i Avalon.* No, asi bych tam mohl dojít taky jako ten, co se zúčastní, ale říkám si, no, jestli bych mohl jet na motorce? Víš, auto jsme se nikdy řídit nenaučiil. *Podrbal se nervózně na zátylku.* Už jen ten dvojkolý stroj je pro mě takové maximu. *Zasmál se pak.*
Myslím, že s tím Nat problém mít nebude. *Zmínil, když AELARION řekl, že má NAT případně Fella praštit, kdyby ji náhodou naštval.* Jojo, jako důležitá emocionální podpora. *Usmál se na NAT. Nedlouho nato nabídl AELARIONOVI tykání. Nakonec to vykání začalo být lehce otravné, tudíž se mu díky tomuto hned ulevilo.* Pravděpodobně ano, nakonec jsi byl předtím hned za mnou. *Potvrdil mu. Následovalo podívání se na Elaine. Dlouho ji mluvit neslyšel, proto jej to taky docela překvapilo.* Dovolím si odporovat, poslední dobou mívám s Lilou tvrdé tréninky a ani na vycházkách se nic nestalo. Navíc jsem docela nedávno za Dragosem šel, potřeboval jsem si s ním promluvit. *Bránil se. Tohle si vyprošoval. Však dlouho nic neprovedl a snažil se o to, aby nezpůsoboval problémy. Nadějně se tak i na moment podíval na Lilu, doufajíce, že mu jeho slova potvrdí. Ale tím, jak moc dobře ji znal, dost pochyboval. Proto jí hodil i překvapený pohled, když aspoň lehce kývla hlavou.* Už hraje desáté číslo, kdybys to potřeboval vědět. *Zašklebila se pak škodolibě.* Dobře, půjdu už k pódiu.
*Upírka lehce přikývla hlavou.* I tak by se to mohlo brát. Hlavně celou akci firma financuje, bude to na způsob nelegálních závodů, ale i tak to chci mít trochu pod kontrolou pokud jde o policii a tak. A navíc motivace k tomu je víc než dobrá, nové auto nenajdeš jen tak někde na cestě. *Uculila se a pak koukla na Avalona.* Myslím, že to problém nebude. Vím, že i někteří z klanu chtějí jet a jsou takoví, co jezdí na motorkách, takže pokud chceš, můžeš klidně. Jsem na tebe zvědavá. Mimochodem, jestli budeš chtít naučit řídit, tak ti klidně dám hodiny. Remi může potvrdit, ten už jezdí jako profík. *Zasmála se.*
*Aelarion se lehce rozhlédl, koukal kolem sebe a taky, kdo je na podiu, aby měl alespoň trochu přehled. Nakonec se podíval na TAYE, byl na jednu stranu rád, že si tykali. I jemu to přišlo jako dobrý nápad.* V tom případě jdu tedy hned po tobě. Nevím, zda se mám těšit nebo ne. *Pousmál se. Přece jen hrát doma na panství v soukromí bylo něco jiného. Ale na druhou stranu tak mohl překonat tak trochu sám sebe, když to udělá.* Jen běž, já tě pak budu následovat. *Mrknul na něj a pak koukl na NAT a Fella.* A ty Nat nejdeš? Jsi taky jen divák, jako tady Fell? *Optal se a sledoval ty dva. Fell jen postával vedle upírky a tlemil se od ucha k uchu.* My budeme koukat a hodnotit. *Uchechtl se.*
*Nat se dívala na Taylora nadšeně* Tak jo! Jdem! *Nat se usmála a Koukla se na Fella* Tak to se těším..*Nat kývla na otázku a následovala Taylora k pódiu sledovala ho, jakmjde na pódium než se podívala na Fella* Jdeš Lociko? *Uchechtla se na Fella když poukázala na jeho dlouhé hnědé vlasy. Když se usmála tak jí vylezly ostré zoubky. Jestliže Tay už vylezl na pódium tak se na něj dívala s širokým úsměvem*
*Když jí poprvé řekl, že je výjimečná, byla ohromena. Jeho slova, která ji zasáhla do hloubky, vyvolala v její tváři překvapení a chvíli trvalo, než je dokázala zpracovat. Tentokrát však, když jí to zopakoval, se na její tváři rozlil veselý úsměv, který odhaloval i její zuby. Tento úsměv, plný upřímnosti, jí pomáhá vrátit se zpět k její dobré náladě. I když si uvědomuje, že jejich vážný rozhovor nemůže být jednoduše zapomenut, její momentální pocit štěstí a uvolnění převažuje nad vážnými myšlenkami.* Jo, to vypadá jako dobré místo. *Souhlasí s jeho výběrem a její oči se na chvíli rozzáří, když se dívá na místo, které navrhl.* Jasně, to je dobrý nápad. *Dodává, když se zastaví těsně před tím, než by se vydala k dece. Doplní si kelímek a z vedlejšího stolu ukořistí i něco na zub.* Slané, nebo sladké? *Ptá se ho, co má raději. Po krátkém zaváhání se rozhodne vzít od každého něco, protože má ráda rozmanitost. Když konečně dojde k dece, pečlivě položí všechny věci tak, aby je během pohybu neshodila, a usadí se do tureckého sedu. Cítí se pohodlně a nechává dost prostoru pro Kayna, aby se vedle ní také usadil. Její zvědavost ji nutí se ptát* Znáš tu někoho? *Teď, když si uvědomila, že vlastně netuší, jestli přišel sám, nebo s někým jiným, cítila potřebu to zjistit.*
*Nad její otázkou se zamyslel, ale pak zvedl ruce.* Dnes asi zůstanu jen na vodě, nejsem dvakrát při chuti. *Pronesl, snad i trochu omluvně. Následně už ji následoval na deku a pomohl by jí i sednout si, ale Candy byla rychlejší. Posadil se proto vedle ní a pak se rozhlédl.* Támhlety dva. *Ukázal směrem na Remiho a Aless.* Řekněme, staří noví známí? Asi. No, stali se z nás přátelé teprve nedávno, ale pořřád k sobě máme jisté, řekněme, výhrady, jak já k nim, oni ke mě. Ale nedá se čemu divit, jsme rozdílní tak, jak moc jen to jde. *Ušklíbl se tiše Kayn.*
*Avalon se uculil.* No, dobře, mohl bych to asi zkusit. Nebudu ale lhát když řeknu, žže naučit se jen pár těch věcí na motorce pro mě bylo, no, poměreně obtížné. *Povzdechl si, ale pak se pousmál.* každopádně, nabídky si vážím a využiju jí. *Podotkl. remi se mezitím koukl na Aless.* NO, myslím že jsi to vymyslela dobřře. Jak by také ne. *Usmál se, natáhl se a políbil svou dívku na tvář.*
*Upírka se pousmála a koukla na bělovlasého féra.* Až budeš chtít, stačí říct. Mimochodem i na motorku ti můžu dát pár dobrých tipů, které ti její řízení usnadní. Navíc to udělám ráda, vždyť pomáháš Remimu a já jsem ti za to nesmírně vděčná. *Pronesla mu své upřímné díky a pak se otočila na manžela, přičemž se sladce usmála, když jí dal pusu.* Ještě je to chce dost detailů dodělat a všechno to připravit, ale myslím, že to bude fajn. Opravdu se těším. A navíc chci odvetu můj milý, za to minule. Nemysli si, že jsem zapomněla. *Zasmála se.*
*Jak zmínil, tak i učinil, a pomalu se s Lilou a později i Nat v závěsu rozešel rovnou k pódiu. Tam, zatímco poslouchal hrajícího jedince, ještě pořešil pár věcí ohledně svého čísla. Nechtěl být moc náročný, tím pádem si vyžádal pouze židli, na kterou by si mohl v průběhu vystoupení posadit.* /Klid, není čeho se bát./ *Uklidňoval se vnitřně, načež si pomalu vyměnil místo s předchozím vystupujícím. Pokud mu tedy byla poskytnuta židle, postavil si ji doprostřed pódia a vzápětí se na ni usadil, vytahujíce si z pouzdra pomalovanou dřevěnou kytaru. Na tu, po krátkém nádechu a výdechu, začal hrát, k čemuž po chvíli přidal i zpěv. Díky tomu si podobně jako předchozí vystupující přilákal na sebe pozornost VŠECH PŘÍTOMNÝCH, pokud tedy na tom nebyli podobně jako on předtím. Konverzací předtím zaháněl tu nervozitu, která kupodivu byla nyní tu tam. Snažil se jet podle textu a not, co měl před sebou na zemi, nezahrát nejlépe ani jednu falešnou tóninu. Jasně, některým se u toho mohlo po chvíli zdát, že by měla příště být použita spíše elektrická kytara, ale tím, že tuto píseň Tay hrál dnes vesměs poprvé, nevěděl moc jistě jaký nástroj zvolit.*
*I Al se pomalu odebral k podiu, aby se nějak připravil. Dohodl si, že si půjčí klávesy, které mu měly nahradit piano. Také poprosil jednu z dívek, které tam hudební aparaturu měla k půjčení, aby mu pomohly jej naladit. Načež si pak v hlavě ještě přehrával píseň, kterou se naučil jako jednu z prvních skladeb a velmi se mu líbila. Fell stál kousek od Ala a jen se na NAT culil.* Hele ještě jednou mě nazvi Locikou a budu ti říkat prcku. *Zasmál se a lehce jí píchl prstem do boku. Pak se zadíval na Ala a položil mu ruku na rameno.* To zvládneš, jen klid. Umíš to dobře. *Mrknul na něj. Aelarion se na něj podíval a usmál se. Pak se jeho pozornost stočila na TAYE, který začal hrát a zpívat. Musel uznat, že to bylo dobré.* Jde mu to moc dobře. *Pronesl směrem k NAT.*
*Nat rychle uhla jeho píchnuti do boku a na Fella jen vyplázla jazyk než podivala ne nahoru na Taye. Nat poslouchala píseň zatím co se houpala do stran v rytmu hudby, nemohla si pomoc než aby ji neukápla slza. Koukla se na AELARIONA a kývla* Ti to říkám..*Nat si Utřela oko kapesnikem a dívala se na Taylora hrdě*
*Zatímco hrál, soustředil se především na noty, snažíce se přitom nevnímat realitu. Nechtěl, aby se pak nedejbože stalo, že by náhle znervózněl, přestal hrát a totálně se tím znemožnil. To se však naštěstí nestalo. Dohrál píseň úspěšně a nakonec se zvedl a uklonil, načež se sbalil a odešel z pódia rovnou za NAT, kterou hned, pokud mu to dívka svolila, objal.* Neznervózněl jsem, překvapivě. *Uchechtl se a pohled nato věnoval i AELARIONOVI, pokud tam tou dobou ještě byl.* Hodně štěstí. *Popřál mu.*
*Aelarion se podíval na NAT a přikývl. Když se pak vrátil TAY, usmál se na něj.* Bylo to velmi dobré. *Pochválil jej a pak si tiše povzdechl, když měl jít na řadu.* Děkuju. *Pronesl ještě jeho směrem a pak už e vybral na podium, kde mu dívky, se kterými mluvil pomohli vše připravit. Když bylo hotovo, postavil se za klávesy, prokřupnul si prsty a pak začal hrát píseň Experience od Ludovica Einaudi. K písní, jenž hrál noty nepotřeboval, znal jí až moc dobře. Byla přece jen jeho oblíbená. Byl ze začátku nervózní, ale pak to z něj všechno opadlo a on jen hrál a užíval si to. Jakmile skončil, uklonil se a pak se vrátil za ostatními.* Já jsem říkal, že to zvládneš, bylo to boží. *Uculil se na Ala Fell a poplácal jej po rameni.* Díky. *Pronesl jen starší fér a pousmál se jak na svého společníka, tak i na TAYE a NAT. Chvíli s nimi pronesl pár slov, než se nakonec i s Fellem rozloučil, načež se oba dva pak vrátili do Faerie.*
*Natalie po vystoupení Taylora objala pevně a rozcuchala mu vlasy* Super!! *Natalie se pak dívala na AELARIONA a užívala si jeho vystoupení. Po prohozeni pár slov Nat zamávala Oběma Ferum a pak se otočila na Taye a natáhla k němu ruku* Jdem? *Jestli jí přijal tak pak Nat odešla s Elaine do Vily*
Heeej, co jsem ti říkal o těch vlasech? *Zamručel, když mu je opět Nat rozcuchala, ale upravováním se pak už nezabýval. Spíše poslouchal AELARIONA, jemuž poté složil poklonu, prohodil s ním pak slov a poté přijal NATINU ruku, čímž jí potvrdil, že rovněž už půjde. Následoval ji s Lilou za zády rovnou do vily.*
*Remi se usmál.* I já se těším moje milá. *Pověděl. Když pak čas postoupil, tak se taky usmála a jakmile dohrálo poslední číslo, vyšel na podium.* MOC BYCH VHTĚL PODĚKOVAT TOMU, ŽE JSTE DNES PŘIŠLI. KAŽDÝ Z VÁS, AŤ UŽ SE JEN PODÍVAT, ČI ZAHRÁT. DĚKUJI, ŽE JSME TUHLE NOC MOHLI UDĚLAT HEZČÍ A PŘEJII VÁM KRÁSNÉ DALŠÍ DNY A HEZKOU NOC. *Usmál se na všechny. Pak sešel z podia.* No, tak jdem balit. *Podotkl. když pak bylo hotovo, a sklidili vše, co přivezli, odjeli do obchodu vyložit věci a pak si odpočinout po dlouhém, ale krásném večeru.*
*Aless se na něj jen sladce usmála. Hned potom, co Remi vyšel na podium, aby poděkoval a zakončil tak hezký večer, mu spolu se svými upíry šla pomoc to všechno sklidit.* Bylo to kouzelné. *Pronesla. Po tom, co věci odvezli do obchodu ještě strávila s Remim nějakou chvíli, než se i ona vydala do vily.*
*Sleduje jeho ruku, která ukazuje směrem k pořadateli akce a ženě vedle něj, a v jejích očích se objeví záblesk zvědavosti. *Staří noví známí?* Zopakuje po něm s lehkým údivem. Její zájem je očividný – chce pochopit, co tím Kayn myslí. *Co může sblížit tak odlišné lidi?* zeptá se, protože v jeho hlase slyší určitou rezervovanost. Má pocit, že tohle přátelství pro něj není něco, o co by zrovna stál. Jak večer pokračuje, Candy se plně ponoří do atmosféry. Hudba, kvůli které přišla, jí zaplní mysl, a spolu s Kaynem už probírají jen lehčí témata jako třeba jak se jim líbí koncert. Chvílemi se jen ztrácí v myšlenkách sledujíc přitom zářivou hvězdnou oblohu nad nimi. Čas kolem nich plyne rychleji, než by chtěla, a aniž by si to stihla uvědomit, Kaynův starý nový známý už jim děkuje za to, že přišli. Candy, která si stále drží svou dobrou náladu, si dává ruce před pusu, aby vytvořila improvizovaný trychtýř, a zakřičí zpět: *My děkujeme!* Přidá se k potlesku s ostatními, usmívá se a cítí v sobě klid a radost z prožitého večera. Jakmile hluk začne opadat, otočí se ke Kaynovi s vděčným výrazem. *Byla to krásná noc.* Řekne upřímně a v jejích očích září spokojenost. *Děkuju.* Na chvíli zaváhá, ale nakonec se odhodlá pokračovat: *Doufám, že se ještě někdy potkáme. Můžu si vzít na tebe nějaký kontakt?* Opravdu moc doufá, že to není naposledy, kdy se vidí. Ať už s příslibem dalšího setkání či nikoliv, pomůže ještě s úklidem okolí, sbírá pár věcí ze země a ukládá je na hromádku. Nakonec se rozloučí a vydá se ke svému autu, unášena krásným pocitem z večera, zatímco míří domů.*
*Aelarion dneska trávil den v New Yorku sám. A možná to tak bylo i lepší. Fell by ho tahal zase po všech čertech, zatímco takhle si mohl Al jít kam se mu zachtělo. Což také udělal. Dopoledne strávil v jednom z místních muzeí, aby si trochu přiblížil lidskou kulturu. Když skončil s prohlídkou procházel se po městě. Nakonec se posadil v jednom z Brooklynských parků na lavičku a sledoval dění kolem sebe. Chvíli sledoval přírodu kolem, když jej po chvíli vyrušil hluk z povzdáli. Lehce pozvedl obočí a pohlédl tím směrem. Šlo o skupinku mladých lidí, jenž stáli v kruhu a hlasitě skandovali, zatímco se další dva prali uprostřed. Al to sledoval a jen nad tím kroutil hlavou.* Ach ti lidi… *Pronesl si sám k sobě.*
*Remi postával opodál, po jeho boku byl Avalon, tak, jako vždy poslední dny.* Tak co myslíš, jak to dneska zvládneš? Mimochodem, co ta práce? *Optal se starší fér. Remi pokrčil rameny.* Asi dobré, snad se i někdo ozve a dojde. Alespoň dva určitě. A jinak, no jinak se mám dobře, co je jen pravda. *Usmál se a opřel se o zábradlí. Avalon si prohrábl své bílé vlasy a pak naklonil hlavu na stranu.* Plánuješ se vůbec vrátit na vévodství za Ernem? *Zeptal se. Nemluvili nijak potichu, dalo se je slyšet. Remi si povzdechl.* Asi, to já nevím, možná že i ano.. *Podotkl.*
*Al je sledoval dění o kousek dál ještě chvíli, když zaslechl hlas, který mu byl docela známy. Už jej někde slyšel, jen si ho nemohl zařadit. Ovšem když pohlédl na stranu spatřil tmavovlasého féra, kterého potkal na lovu. Se svým přítelem diskutovali docela nahlas, takže i kdyby jej neznal, došlo by mu, že šlo o víly. Postavil se a zamířil jejich směrem.* Remi, že ano? Tak se znova setkáváme. *Pronesl Ale s lehkým úsměvem na tváři, když k oběma došel. Až teď si všimnul, kdo byl Remiho společník. Už ho párkrát viděl na dvoře, když docházel za vévodou obchodně.*
*Remi se na toho, kdo k nim přišel podíval a chvilku pátral v paměti. Bohužel si nějak nevzpomínal na to, kdo to byl. jejich setkání bylo asi až moc krátké a nebo nepodstatné.* Ah, pardon, známe se? *Optal se.* Já jen, že si vás nějak neumím vybavit, co sjte zač. *Pronesl, snad i omluvně. Muž jej očividně znal.* Pardon, děje se toho teď hodně, takže... takže tak nějak mi lidé vypadávají. *Vysvětlil pak ještě Remi.*
*Aelarion lehce pozvedl obočí, ale když slyšel Remiho vysvětlení, jen kývl hlavou.* Chápu. *Pronesl a pak se na féra zadíval.* Potkali jsme se před pár týdny na Podzimním dvoře. Byl jsem zrovna na lovu se svým společníkem. Tehdy jsi po nás myslím chtěl i nějaké prohlášení, že tam můžeme lovit. Byl jsi trochu… nevrlý. *Řekl.* Možná bude na místě se znova představit, říkají mi Aelarion. *Pokusil se o úsměv, přece jen moc často se to u něj nevidělo.*
*Remi se na něj podíval a nadzvedl obočí.* Ach, ano, už si pamatuju. Nevrlý. Jistě. *Zhodnotil ten fakt, že byl nevrlý už jen proto, jak nevrlý byl právě tenhle fér.* Hm, Remi. *Podotkl pouze. Avalon se na Ala zadíval.* Neznám vás odněkud? jste mi povědomý, podle tváře. Nevyskytujete se také na podzimním dvoře častěji? *Optal se ho a natáhl k němu ruku.* Mě říkají Avalon. *Představil se také.*
*Starší fér se podíval na Avalona a pokýval hlavou. Pak si s ním potřásl rukou.* Ano vyskytuji, jelikož tam žiji. Mám poblíž portálu své sídlo, navíc dost cestují, už kvůli obchodům. A vás si také pamatuji z vévodství. *Podotkl a pousmál se. Pak se podíval na Remiho.* Přiznávám, že nevrlý jsem byl i já. Je to jakási moje obrana vůči ostatním. Dlouho jsem žil sám a když obchodujete s pitomci tak často, asi se to nějak na vás podepíše. *Pousmál se. Měl na paměti slova Fella, aby se snažil být milejší a tak to i dělal.*
*Remi se na něj zadíval.* Hm, no, tak alespoň že to uznáš. *Podotkl fér, načež si povzdechl a pak se koukl na Avalona.* hele ale teď jsi nevrlý ty. *Vrátil mu bělovlasý fér. Remi se na něj jen podíval a protočil očima. Pak si tiše povzdechl a koukl na Ala.* No jo, pardon pardon. *Podotkl, než si přejel jazykem po rtech.* každopádně, tak nějak, co tady děláš? Vypadal jsi spíše na Faerskou krysu, když to mám tak říct. *Podotkl Remi.*
Pokud udělám chybu, dokážu jí uznat, to pro mě problém není. *Pronesl starší fér a pak sledoval ty dva, když se spolu bavili. Lehce u toho zvedl jeden koutek úst.* V pořádku. *Odvětil Al a prohrábl si pak své dlouhé světlé vlasy.* No řekněme, že se snažím poznat lidský svět. Je pravda, že jsem se držel spíše Faerie, ale momentálně se snažím rozšířit si obzory. *Pokrčil rameny.* Dneska jsem tu sám, ale jindy mě tady provádí můj společník jakožto můj průvodce. Jenže on mě tahá většinou po barech a různých místech, které nejsou zrovna můj šálek čaje.
*Remi se na něj podíval.* No, vypadá to tak, že bys t raději nebyl. *Po tom, co si ještě povídali se Remi pak rozloučil a stejně tak jako on tak i avalon se dali an odchod.*
To ani ne, náhodou docela se mi tady líbí. *Pronesl a pak si s nimi ještě chvíli povídal, než se vydal po svých.*
Jelikož jsi zdejší, tak výběr kavárny nechám asi na tobě. Vyznáš se tu určitě lépe. *Pronesl. Určitě zde žila dlouho a znala to tady lépe. Al by se akorát ztratil, kdyby se nažil nějakou kavárnu najít. Chvíli koukal na cestu před sebe, když se pak zeptala na jeho věk, stočil pohled na ni.* No, abych pravdu řekl. Před dvěma dny mi bylo přesně 233 let. Den svého narození nijak neslavím, ale můj dobrý přítel Fell mě vzal sem do města. Bohužel se to nevyvedlo podle mých představ. *Zamumlal tiše, když si vzpomněl na ten večer v baru, kdy potkal tu otravnou mladou vílu. Chvíli mlčel, než znova pormluvil.* Hm poprvé… myslím, že to bylo když jsem byl malý. Pak jsem žil jen ve Faerii a nedávno jsem zavítal opět sem.
*Zamířila k metru, když jí dal svolení, aby jej vzala do kavárny a nachystala si mobil v ruce, aby mohla zaplatit lístky a zvedne obočí, když jí řekne, kolik mu je.* Asi už mě věk přestal udivovat, ale slušné číslo. Všechno nejlepší dodatečně. *Zazubí se a na pár chvil se opět pohroužili do ticha, zatímco se blížili ke stanici metra.* To je hezké...já poprvé ve Faerii byla...jen pár let zpátky. Nedivím se, že jsi zůstával tam. *Nadhodí s úsměvem a konečně dorazí k metru, kde zamíří k samoobslužné pokladně, aby jim koupila dva lístky, načež je cvakne a pobídne jej, aby šel za ní do podzemí, kde počkají na metro.* Doufám, že ti z jízdy není nevolno. *Nakloní hlavu na stranu a pobídne jej rukou, aby nastoupil, když se konečně jedno objeví a lidé začnou vystupovat. Sama vstoupí a zkontroluje si zastávku, na kterou se potřebují dostat. Chvíli to trvá, než se konečně dostanou na místo a Triss zvědavě pozoruje běžný život. Matku se dvěmi dětmi, mladou slečnu s kočárkem, nějaký pár mužů, kteří vrkají a starší pár, který je propichuje pohledem - asi se tomu nediví, když ženě kolem krku visí křížek, ale oceňuje, že své poznámky si nechává pro sebe. Drama přijde až zastávku předtím, než vystupují, parta mladých skateboardistů, kteří si zřejmě při ježdění upili je vcelku halasná a Triss protočí oči. Byla na to svým způsobem zvyklá.* Dělají někdy vaši...lidé...takový rozruch také? *Dost blízko k nim bylo pár lidí, kteří by je mohli zaslechnout a nechtěla riskovat, že poslouchají, takže se zeptala, jakoby se ptala i nějakého cizince z jiné země a ne dimenze. Konečně metro znovu zpomalí a ona se usměje a stiskne tlačítko pro otevření dveří.* Tady vystupujeme. *Nadhodí a když se dveře otevřou, tak vystoupí a začne je vést zase nad zem, aby se dostali ke kavárně.*
Děkuji. *Lehce pozvedne koutek úst do úsměvu, když mu popřeje. Pak se na chvíli odmlčí, snad aby sledoval cestu a zároveň poslouchal, co Triss povídala.* Faerie je kouzelné místo a také můj domov. Když jsem byl malý, otec mě sem vzal, abych viděl i svět lidí. Ale tehdy jsem z toho neměl rozum a nic moc mi to neříkalo. Pak jsem se dospíval a věnoval se jen své práci a nakonec i cestování po Faerii a tak nějak se už do lidského světa nepodíval. To až Fell mě přemluvil, načež jsem nakonec souhlasil. On se tak stal mým průvodcem a já se pomalu učil poznávat krásy tohoto světa. Věrný jsem ale jen Faerii, návštěvy jsou fajn. Ale nedokázal bych tady asi žít. *Pronesl a dál Triss následoval.* Ne není. Neboj se. *Ubezpečil jí, že jízdu metrem zvládá dobře. Pak už jen nastoupil a sledoval dění kolem. Občas nad něčím pozvedl obočí, jindy se jen zamračil.* Někdy ano. Ale záleží od jedince. Každý má jinou povahu. *Pronesl a když měli vystoupit, tak tak učinil. Vydechl si, když nakonec vyšli opět ven na vzduch. Oba pak zamířili ke kavárně.* A co zavedlo tebe do Faerie? Zvědavost či návštěva známého? *Optal se jí cestou.*
Tomu rozumím, napadlo mě, že by bylo hezké žít ve Faerii. *Pokrčí rameny a ušklíbne se, když zmíní, že obča ano. Pravda, kromě oslav a snad na tržišti nezažila ve Faerii rozruch. Po výstupu s ním zamíří ke kavárně a pokrčí rameny.* Někdy mě tam známí vezmou, jindy přijdu sama. Jednou jsem si tam šla číst ke stromu vedle portálu. *Svěří a pak se zasměje.* Ale poprvé mě tam vzal známý. *Odpoví nakonec a konečně se přiblíží ke kavárně po několika dalších metrech a Triss si otevře dveře a když projde, podrží je, aby mohl vejít i Al a udělá mu místo.* Tak vítej v mé oblíbené kavárně. *Nadhodí. V čajovně by měli jistě výběr i pro něj a stejně tak v jejím jazz klubu, kde pracovaly kromě nefilim nebo démonů všechny rasy. V tuto chvíli však byl odkázán na popisy káv na meny a tabuli, zatímco Triss čeká, co si vybere, nechá jít první ostatní lidi. Nebo pokud se ptá, tak jej nechá komunikovat s obsluhou a sama si objedná kakao, když se Aelarion rozhodne, co si dá a zaplatí za ně.* Půjdeme se posadit? *Nadhodí, protože jim objednávku přinesou, když zrovna nemají takový zmatek a zamíří k rohu. Přenechá mu místo, odkud může mít výhled na celý podnik, už spíše ze zvyku, kdy třeba Sebastian je raději, když má přehled.*
*Aelarion se na Triss překvapeně podíval.* Chodíš tam i sama? To jsi docela odvážná. Kdybych byl na tvém místě, asi bych měl trochu strach pustit se do Faerie sám. Je sice kouzelná, ale umí být i dost zrádná pro někoho, kdo není víla. *Pronesl s lehce nakloněnou hlavou na stranu. Načež pak lehce přikývl, nad tím, že má ve Faerii známe. Chvíli jí ještě pozoroval, nakonec ale vešli dovnitř. Musel uznat, že interiér kavárny se mu líbil. Rozhlížel se kolem, než jeho pohled padl nabídku všech druhů kávy a ostatních nápojů. Pročítal si položky a přemýšlel, co by si dal. Nakonec vybral obyčejné latte.* Ano pojďme. *Přikývne a zamíří s Tross ke stolu, kde se nakonec posadí na místo, ze kterého, může vidět všude kolem. Jen co se posadí, koukne na čarodějku.* Děkuju, jsem tvým dlužníkem. Příště tě na oplátku pozvu na něco já. *Pousměje se, když mu došlo, že zaplatila za oba.*
Většinou se objeví stráže. *Pokrčí rameny, že to nic není, načež se pousměje. Těžko říct, zda si vydedukuje, že její známí žijí na královském dvoře - tedy alespoň na tom Zimním s ostatními dvory neměla příliš tu čest. Když souhlasí, po objednání se v kavárně usadí a ona se zasměje a mávne rukou.* To není třeba. Je to maličkost, uvítací drink v New Yorku. *Zazubí se a ztiší trochu hlas.* Navíc, už mám svou zkušenost s tím, jak na nevíly působí férské jídlo, pití...dokonce dýmky. Bohužel i jiné látky. *Ušklíbne se.* Horší kocovinu jsem nikdy neměla. *Dodá na to konto, že jestli by ji vzal do Faerie na oplátku, aby ji pozval, tak by to taky mohlo být katastrofické. Byla ráda, že si z toho příliš nepamatuje a že Gweldior jí toho příliš nevyprávěl, jinak by se asi hanbou propadla do země. Měla by mu nějak adekvátně poděkovat, protože jej pravděpodobně připravila o spánek, nejen když ji jel uprostřed noci vyzvednout na rej víl, ale také poté, kdy se o ni staral, jakoby byla malé dítě. A k tomu všemu jí ráno sehnal civilskou snídani. Nejspíš někdo z jeho známých nebo on sám si udělali výlet do světa lidí, aby jí sehnal něco neškodného, co by mohlo pomoci neklidnému žaludku. Alespoň se nepozvracela, ne to ještě do jeho postele, kde ji nechal přespat a dobrovolně se vystrnadil na gauč.* Jinak, kdyby jsi chtěl nějaký podnik, kde seženeš i vílí nabídku, tak v Brooklynu je čajovna Čajovna Anteaques, kde pracují i víly, stejně tak v jazzovém klubu Mirabilis je nabídka pro víly, i tam jedna pracuje. *Nadhodí, aniž zmíní, že klub je její a krále Jasona. Na to si bude muset přijít sám.*
*Při zmínce o stráži mu tak nějak došlo, že její známí budou zřejmě buď na nějakém vévodství nebo snad u samotného dvora. Nechtěl ale nijak vyzdívat, proto to nechal být a pohodlně se usadil. Své latté měl položené před sebou na stole a chvíli se jen tak rozhlížel kolem. Tohle místo mu přišlo mnohem lepší, než nějaký zatuchlý bar. Po chvíli pak pohled opět věnoval Triss.* Tak v tom případě děkuji. Abych řekl pravdu, jsi zatím asi první osoba, se kterou jsem se takhle dal do řeči a nechtěl hned odejít. *Přiznal, pamatoval si ten večer v baru na tu mladou vílu, která se ho snažila zmanipulovat, ale moc nepochodila.* S našimi věcmi opatrně. Pro někoho jako jste vy je to ehm… silná káva. *Při zmínce o podnicích s vílím jídlem a pitím jen překvapeně pozvedl obočí.* Dobré vědět. Asi vím, kam zamíří me kroky další návštěvu. Rozhodně se tam zajdu podívat. *Usmál se a vzal do ruky svůj hrnek. Nejprve si to prohlížel, pak přičichl a nakonec lehce ochutnal.* Hm, abych řekl pravdu. Je to… zvláštní. *Pronesl nakonec, načež se napil ještě jednou, snad aby přišel na to, jestli je to tak moc odporné, či naopak.*
Zdá se, že tak už na některé osoby působím, ale děkuji, budu to brát jako kompliment. *Pousměje se a palcem přejede po prstýncích na pravé ruce v bezděčném gestu, takže je protočí. Ne, že by to byla nějaká změna, když nejsou nijak zdobené.* Zjistila jsem. Z první ruky i jako pozorovatel. *Ušklíbne se znovu, protože si dosud vzpomínala, jak Jack házel v zámku koláčky a snad trefil i nějaký obraz. Musí se nad tou vzpomínkou usmát. Pokýve hlavou.* Třeba bude návštěva příjemnější, když zkombinuje něco pro férské chuťové pohárky. *Mrkne na něj a nadzvedne obočí nad jeho opisem.* To je diplomatická odpověď. *Zasměje se nakonec a přitáhne si kakao, které jí před chvílí přinesli spolu s jeho kávou a lžičkou začne ujídat domácí šlehačku na vršku, než si kakao zamíchá a upije ze sladkého, teplého nápoje. Pochybovala, že zvláštní je v pozitivním slova smyslu. Latté samo o sobě nemělo extra výraznou chuť ať hořkou, sladkou, slanou, kyselou, nebo jinou, která by nějak výrazněji působila na vílí chuťové pohárky. I když možná právě alespoň nějaká hořkost udělala z "odporného" něco mezi neutrálním a odporným....či zvláštním, jak to nazval. Alespoň to tak tipovala.* No a jaké místo se ti zde zatím nejvíce líbilo? Pokud jsi navštívil ještě nějaké hezké mimo ruiny... *Zeptá se, aby řeč nestála.*
Tak jsem to také myslel. *Pronesl a lehce pozvedl jeden koutek úst do úsměvu. Určitě hodlal navštívil místa, které mu doporučila.* Myslí, že určitě bude, ale nevím, kdy se tam dostanu. Váš svět navštěvuji málo, jelikož se dost věnuji práci, jeden by to nazval, že jsem….hm…workoholik. *Pokrčil rameny a lžičkou jen tak promíchal své latté, které ještě chvíli pozoroval, než si znova lehce odpil. A chvíli přemýšlel, zda to dopije nebo ne. Nebylo to zrovna podle jeho gusta. Čekal od toho asi víc. Ale i tak nemohl říct, že by to bylo až tak odporné. Po chvíli se vymanil ze svých myšlenek a koukl na Triss.* Omlouvám se, mám tendenci se ztratit ve svých myšlenkách. Hm jaké místo? Snažím se poznat lépe lidský svět, takže navštěvuji spíše muzea, historické centra a tak. Ale Central park je nádherný, to se také musí nechat.
*Ještě spolu chvíli seděli a mluvili. Triss mu na konto hezkých míst, když zmínil central park navrhla ať navštíví botanické zahrady nebo objeví nějaké skryté. A že by se vsadila, že některé z nich opečovávají víly. Mínila to však jen v žertu, protože jsou krásné. Když dopila své kakao nabídla i to, že mu může pomoci dopít latté a může ho doprovodit do parku - aniž by věděla kde je portál na jeho dvůr, automaticky předpokládala Zimní. A pak se jejich cesty rozešly a každý zamířil tou svou.*
*Po minulé návštěvě New Yorku, Aelarion přemýšlel, že se do lidského světa delší dobu nepodívá. A když už, tak sám. Ne, že by nebyl Fellovi vděčný za to, že mu dělal průvodce, ale mladý fér měl velmi specifická místa, jenž navštěvoval a ta se ně vždy shodovala s jeho vkusem. Fell měl rád bary a místa, kde to žilo. Al dával přednost spíše místům, která dýchala lidskou historii, či byla pro féra něčím zvláštní. Dnes se do New Yorku vydal sám a byl za to rád. Tak nějak měl svůj klid. Mohl si projít místa, která chtěl a jedno z nich byly i staré ruiny nemocnice. Už jen to místa přišlo Aelarionovi velmi zvláštní. Procházel se kolem s rukama za zády a ztrácel se ve svých vlastních myšlenkách, jež se mu vířily hlavou. Občas se zastavil a prohlížel si buď nějaký kus budovy nebo jen obdivoval rostliny, jež rostly kolem. Byl rád, že na tomto místě se v tuhle dobu nikdo nezržoval.*
*Aelarion se mýlil, před několika minutami druhým koncem nemocnice vešla zničeným rámem dveří do budovy mladá čarodějka. Magická energie z ní pro tentokrát nesálala nijak výrazně, byl to jen nenápadný nádech, ne proto, že by byla slabá skutečně, ale kvůli nedávným dvěma záchvatům. Stále se cítila poněkud ztuhle, její sny jí nijak nepomáhaly a snad působila jaksi vyčerpaně. Nebylo to daleko od pravdy. Po dvou záchvatech byla její magie vyčerpaná stejně jako ona po špatném spánku a stále se jí spouštěla krev z nosu, když se pokusila o určité typy magie nebo udělat něco těžšího, než zvednout telekinezí nádobí, které by dokázala zvednout jednou rukou i fyzicky. Na sobě měla jen riflové šortky a tílko, které mělo od ramínek dlouhé, hustě síťkované rukávy a očkem pro palec. Na nohou měla stejně zbarvené jako zbytek jejího oblečení černé vyšší coversky s bílými tkaničkami a podrážkou. Byly trochu ošoupané, jak je celkem často už nějaký čas nosila, ale ještě se nerozpadaly a Triss nebyla tak marnivá, aby měla boty na každý den. Na prstech jí ulpěla cihlově oranžovočervená barva, když přejela v jednom místě po rozbité zdi, těžko říct, zda za to mohla fyzická nebo magická činnost a míjela graffitti, malby, které by mohly být v galeriích, poničené kusy nemocnice, sklo, láhve, vajgly a další pozůstatky po návštěvnících, kteří se mnohdy jistě dali řadit mezi výtržníky. Tmavé vlasy jí padaly skoro do půlky zad a čarodějka si zvědavě prohlížela místa, kde již tolikrát byla, než se dostala do jakési věže, kde párkrát trávila čas ať sama nebo s někým a chvíli se dívala z okna, kterému někdo nějak urazil obrys, v němž býval rám se skleněnou tabulkou, z něhož zbýval jen oprýskaný kousek dřeva. Usadila se do něj a nohy spustila dolů. Z této strany bude vidět západ a Triss...vlastně neměla dnes moc plánů, Chuan věděl, že půjde ven, Gemma byla připravena sehrát jeho roli, kdyby přišla sociální pracovnice a Triss chtěla prostě jen chvíli na tomto tajemném a přitažlivém místě sledovat vodu v dálce, slunce, ptáky, kteří tam nad vodou vrhali svá těla vstříc vlnám, aby lovili ryby, které se dostaly příliš blízko hladině a prostory nemocnice pod ní.*
*Světlovlasý fér se zrovna sehnul k jedné z bylin, jenž utrhnul a prohlížel si jí. Připomněla mu jednu bylinu z Faerie, kterou občas přidával do svých lektvarů, jenž velmi mistrně připravoval. Chvíli si rostlinu prohlížel, než ji položil na jeden z kamen, které obešel a mířil dál. Na sobě měl své typické lidské oblečení, jež se skládaly z černých kalhot a stejnobarevné košile se dvěma knoflíky u krku rozeplými. Své dlouhé vlasy měl sepnuté do copu. Procházel ruinami a místy, kdy to ještě jako budova vypadala, než našel něco jako věž, která na okolní poměry, byla docela zachovalá. Pomalu se dostal nahoru. doufal, že výhled bude stát za to. Ovšem jakmile vystoupal nahoru, všiml si, že tam už někdo byl. Zastavil se a osobu před sebou pozoroval.*
*Čarodějka si nějakou dobu ani nevšimla někoho dalšího, kdo s ní byl v místnosti, právě naopak. Bez tušení o jeho přítomnosti pozorovala scenérii před sebou a užívala si paprsky na její pokožce, až dokud si neřekla, že stačilo, navíc jí už před očima poletovaly barvu měnící skvrnky, které způsobily právě přímé, jasné paprsky, a tak se nakonec rozhodla seskočit dolů - tedy zpátky do budovy, ne z okna a až když je zamrkáním trochu rozehnala, tak se zarazila s rukama stále na kameni, který nyní sloužil jako parapet a nohama na zemi. Rovnováhu měla jen z části přenesenou. Znovu zamrkala, aby se skvrn zbavila.* Eh...zdravím. Nečekala jsem, že tady někdo bude. *Vydá ze sebe překvapeně, když sklouzne po jeho zevnějšku pohledem hledajíc zradu, že by byl třeba démonem nebo nepřátelským útočníkem, kterých v posledních dnech měla až až na další rok dopředu beztak. Podle Natea na celý život dopředu. Nejistě se kousne do rtu, protože neví, zda je alespoň relativně bezpečné setrveat na místě v přítomnosti cizí osoby nebo by se měla pokusit vypadnout. A pokud by snad mohla zahlédnout vílí uši, tak i přes nedávnou zkušenost se trochu uvolní a vydechne. Démon pro ni byl možná větší riziko, ačkoliv bylo denní světlo. Ne, že by čaroděj nebo víla nebyli průser sami o sobě, kdyby jí chtěli zavařit.* Hledáte něco, nebo jste se přišel jen podívat? *Pokračuje dál zdvořile a konečně spustí ruce a odtáhne se od zaprášené zdi, aby se mohla sama očistit na pozadí a nepraštila se u toho klouby. Když je hotova, tak si zastrčí vlasy za uši v nejistém gestu.*
*Fér postával na místě, ruce založené na prsou a hlavu lehce nakloněnou na stranu. Chtěl si užít klidu, nečekal, že tady snad někoho potká. Už se rozmýšlel, že se otočí a sejde zpět dolů, když viděl, jak seskočila dolů a promluvila. Lehce přimhouřil oči a sjel si jí pohledem. Naštěstí měl své vílí uši, stejně jako tetování na obličeji skryté iluzi neviditelnosti. Dělal to tak vždy, když byl ve světě lidí. Nechtěl se nějak ukazovat. Hleděl na ni a čekal nějaký podraz, či útok. Ale když nic nepřišlo, trochu se uvolnil.* To jsem nečekal ani já. Myslel jsem, že na tohle místo nikdo moc nechodí. Ale asi jsem se spletl. *Pronesl hrubým hlasem. Ruce složil podél těla s tím, že si jednu strčil do kapsy.* Hledám jen klid, nic víc. A přišlo mi, že zde je ho dostatek. Navíc mě uchvátil výhled. *Pronesl, když se zadíval za Triss.*
*Pokýve hlavou, že chápe, že zde hledal klid.* Přes den tady vesměs bývá, k večeři se tu však scházejí různá...individua. /A démoni či podsvěťané../ *Dodá si v mysli, protože si nebyla vyloženě jistá, s kým má tu čest a riskovat prozrazení podsvěta nemínila. Ještě naposledy se oprášila, jakoby cítila přízračný prach a kousky suti, že se držely rifloviny a její pokožky, nicméně na zem už nic nedopadlo. Jeho slova si nijak nevykládala svým směrem, protože nebyl důvod, místo toho se ohlédla přes rameno a pousmála se.* A to jste tu neviděl západ. Je to krásné, hlavně když je podzim. Popínavé listy pak vypadají jakoby hořely nekonečným plamenem. Je to kouzelný pohled. Vypadá to pak jako by to byl nějaký zámek vystřihnutý z pohádky. *Znovu se k němu otočí a oči, které z profilu ozářilo slunce, když se ohlédla přes rameno, se znovu ponoří do tmy. Kdyby byl býval stál v ten okamžik po jejím boku a podíval by se jí do očí, prozářená duhovka by mu odkryla zúženou dračí zornici. Pak ustoupí stranou a pokyne mu rukou.* Pokud se chcete podívat. *Usměje se a hodí pohledem k východu.* Tak jestli chcete být sám, můžu jít? *Navrhne a přešlápne. Byla dost společenská na to, aby jí společnost nevadila, i když sem mířila za tím pokojem a zajímavou atmosférou. Kdo věděl, ten věděl, proč se tady drží tak výrazná přitažlivost pro všechny podsvěťany, některé vnímavější osoby nebo problematické jedince.*
Tak to jsem docela rád, že jsem tu v tuhle hodinu. Nerad bych potkal, hm jak jste je nazvala…ach ano individua, který by se zde pohybovala. *Pronesl a lehce nadzvedl koutek úst v jemný úsměv. Chvíli ještě hleděl za Triss, než svým pohledem opět našel její oči. Lehce pokyvoval hlavou, když poslouchal její slova. Moc dobře si tu scenérii uměl představit. Ve Faerii toho viděl spoustu za dobu, co cestoval. Nádherná místa, jenž by jede přirovnal k pohádkové krajině. Proto jej docela překvapilo, že i lidský svět měl v tomhle svá místa.* Určitě dám na vaše doporučení a v tu dobu se zde zajdu podívat. A nemusíte odcházet, pokud nechcete. Nepřišel jsem vás vyhnat. Navíc… společnost by nebyla od věci. *Pronesl. Fell mu stále dokola říkal, aby se přestal uzavírat do sebe a do své práce a občas se socializoval. Kdyby tu teď jeho společník byl, určitě by si v tomhle ohledu opět rýpnul a sám už s ženou oproti němu zavedl konverzaci.*
*Skloní lehce hlavu, když uzná, že čas, který si vybrali je lepší a když zmíní, že sem zajde o podzimu, tak se pousměje, načež přikývne.* To asi ne, co kdyby se zde ta individua objevila dříve, než v obvyklou dobu. *Zacukají jí koutky, načež nad sebou pokroutí hlavou.* Jsem Triss, mimochodem. *Představí se zběžně a lépe si muže před sebou prohlédne. Aniž věděla, že je víla, byl krásný, ale tak už víly jednoduše působily. Triss nad tím faktem nenapadlo přemýšlet, vzala to jako objektivní hodnocení toho, co vidí a víc to nerozpitvávala, když k němu udělala pár kroků a natáhla jeho směrem ruku, kdyby si chtěl potřást. Stále působila trochu nejistě, co kdyby to byl eidolon. Nakonec tu potkala i démonku, co se vydávala za čarodějku...*
*Lehce se pousmál.* Těší mě. Mě říkají Aelarion, ale můj přítel mi říká jen Al. *Přednesl pak i své jméno, načež chvíli váhal, ale pak natáhl i on svou ruku a lehce do ní chytil tu její, přičemž si s ní potřásl. Musel uznat, že dlouho nepotkal někoho milého, kdo by nebyl, jak neřízená střela. Po většinu času, kdy trávil čas v lidském světe, mu dělal společnost Fell a ten ho tahal všude možně. Především mezi lidi, kteří byli stejně živí jako jeho férský společník. Někdo klidnější byl pro Ala vítaná změna.* A co tě sem vlastně přivedlo, jen výhled nebo to ticho? *Omluv mě, snad mohu tykat. Na vykání jsem si nikdy moc nepotrpěl.
*Paradoxně i když ho posuzovala objektivně, naklonila u slova přítel hlavu na stranu. Ne z toho důvdou, že by jí to slovo snad zmařilo plány ohledně toho, zda je svobodný, to vůbec. Spíše ji zaujalo jak jednoduše to řekl. Přítel mohl být kamarád i partner. U dívek se s tím setkávala častěji, že kamarádku nazvaly přítelkyní. Když takto označovaly mužské přátele obvykle tam byl přídomek "dobrý" nebo "nejlepší".* Nápodobně. *Odvětí však s minimální prodlevou a když si potřesou, tak se stáhne z blízkosti jeho osobní zóny.* Tak nějak, ticho je spíše bonus, mám ráda ten klid, co tady bývá při většině mých návštěv. Ale jsem tu hlavně kvůli výhledu a tomu, že to tu má zajímavou atmosféru a dá se tu přemýšlet. *Trhne rameny, že to už moc rozvádí a omluvně se pousměje, načež kývne.* Vpořádku, nijak mi to nevadí. Ale abych neurazila, musím se zeptat, zda to platí oboustranně? *Nadhodí a zamíří zpátky k výhledu drobnými krůčky, aby se podívala, zda už se blížil západ. Po něm už tady nebude tak bezpečno, démoni se tady v podzemních prostorách rádi schovávali. Nechtěla uvažovat, kolik civilských výtržníků je zde potkalo...a kolik mělo štěstí se dostat ve zdraví či alespoň naživu domů před neznámou hrozbou. Stejně tak ale uvažovala nad Aelarionem, zda byl jedním z nich, nebo ne, čím byl, a pokud ovládal magii, zda už přišel na to, čím je ona, protože i když tentokrát její magie nebyla jako druhý parfém, tak minimálně při kontaktu s její kůží by to poznat mohl, jestliže to uměl. Ne, že by to Triss sama uměla, jen věděla, že ostatní nemají problém díky její magické energii poznat, kdo je. Pokud jí povolil tykání, tak na něj naváže, pokud ne, tak by zůstala u vykání, nícméně se zeptá: * A tebe zde přivedlo ticho, výhled nebo něco jiného? *Říkat, že jej zde ještě neviděla by bylo zbytečné. New York byl velký a i kdyby zde chodil často, ona sem chodila nepravidelně, takže i tak by se mohli minout. A to i v rozlehlé budově.*
*Al se na Triss podíval a lehce se pousmál. Nebyl zrovna typ, který by úsměvy rozdával na počkání nebo se culil do rána do večera. U něj to bylo nezvyklé, ovšem, když už se tak stalo, měl k tomu důvod. Nakonec přikývne nad její otázkou.* Určitě platí, budu za to vlastně moc rád. *Hned na to se i Al vydá jejím směrem a zamíří k výhledu. Postaví se vedle ní, přičemž se nepatrně dotkne její ruky. I to však stačí na to, aby poznal, než vedle něj nestojí civil, jak si ze začátku myslel. Mohl jí sice vlézt do mysli a zjistit si to sám. Ale tohle nebyla jeho parketa. Nelezl do ničí mysli bezdůvodně nebo pokud to nebylo opravdu nutné. Letmo se na Triss podíval, než svůj pohled stočil opět před sebe.* Určitě ti klidné místo. Město je nádherné, ale občas až příliš hlučné. A ano výhled je také jeden z důvodů. Nejsem zdejší a spíše jen občasný návštěvník a pokaždé když jsem tady, snažím se najít místo, podobné tomuhle. I když ve velkoměstě jako je New York je to dosti obtížné. *Na chvíli se zamyslel.* Jsi podsvěťan, že ano? *Optal se tichým hlasem. Ne že by to už nevěděl, ale nějak to chtěl slyšet i od ní. Snad jako ujištění.*
*Krátce se na něj podívá a pomalu stáhne ruku, když zavadí o tu její. Možná, aby mu nepřekážela, možná protože se na takové kontakty, které se staly mimoděk, necítila.* To jistě, zezačátku jsem po těchto místech taky musela zapátrat. *Nadhodí se slabým úsměvem a když jí položí tu otázku, trhne hlavou od výhledu, aby se na něj podívala zkoumavým pohledem. Trochu napjatě se vyrovná v zádech a nakonec velmi opatrně nadzvedne ramena jakoby do pokrčení.* Ano. *Přikývne nakonec a zkoumavě si jej prohlédne.* Ani ty nepůsobíš jako člověk bez Zraku. *Podotkne opatrně a znovu skočí pohledem na výhled a pak ustoupí.* Takže ti je asi jasné, že po západu tu nejsou jen individua, ale i démoni. Rádi se zde schovávají, je to tu přitažlivé jak pro ně, tak pro podsvěťany a problematické jedince, už kvůli minulosti tohoto místa. *Podotkne nakonec, proč není dobré zde být po západu. Jako čarodějka by si za normálních okolností s většinou démonů poradila, ale teď její magie nebyla moc užitečná. A on jako víla by možná dokázal využít elementární magii, ovšem nikdy neměla tu čest vidět, že by víla zabila démona, takže pokud by fungovala, tak jen na některé démony - voda proti ohni, oheň proti vodě - nebo třeba Behemothovi, kterého by ani ona sama asi nezvládla, oheň nebyl její doménou. A stále bylo těžko říct, zda by démon zemřel nebo jej to pouze zpomalilo.*
*Poslouchal její slova, načež se pak otočil k Triss čelem, když mu jeho tvrzení potvrdila. Sám pak nechal vyniknout své špičaté uši, podle nichž mohla jasně poznat, kdo byl on.* Ne, civil určitě nejsem. *Pronesl, dal si pak ruce za záda a znova se otočil, aby sledoval výhled před sebou.* Jsem si jistý, že po setmění by tady neměl být nikdo. Ani já ne. Nemám rád démony. Měl jsem štěstí, že za svůj dlouhý život jsem potkal jen dva, nerad bych to číslo zvětšil o další. *Po těchto slovech potočil hlavu jejím směrem. Uměl sice bojovat velmi dobře, stejně jako využívat vílí magii, ale s démony se potkat nechtěl. Už od jednoho měl na těle jednu velkou jizvu.* I když je to místo nádherné, možná by nebylo na škodu odtud pomalu odejít. Možná někam, kde to bude bezpečné. *Navrhnul, už jen z toho důvodu, jak křehká mu Triss přišla.*
*Triss zavadí pohledem o jeho vílí uši a letmo se pousměje, když jí vyjasní, čím konkrétně je, načež odstoupí od výhledu, aby si ho mohl užít.* Tak to jsi šťastný muž, když jsi potkal jen dva. *Odvětí jednoduše, protože ona jich potkala tolik, že už to nemělo cenu počítat. Na bojích, na lovech, na hlídkách s nefilim, mimo hlídky...v Pekle. Desítky a desítky se slily ve stovky. Netušila, kolik jich vlastně za ty čtyři roky, kdy se začala více angažovat v podsvětě, potkala. V dětství očividně potkala jen Marbase, skrz kterého Tayler a Lucas zařídili, že bude mít zablokovanou přibližně polovinu své moci, aby se s ní jako dítě při ztrátě kontroly nezabila. Na druhou stranu, to že ji nenaučili to raději ovládat vytvořilo větší problém nyní, když se vrátila z Pekla.* Jistě, to zní rozumě. *Souhlasí nakonec a pokud se nechce ještě pár momentů zdržet, tak vyrazí pryč z ruin. Pečlivě se držela i nyní, když se teprve slunce klonilo k západu, cesty, která byla stále sluncem prosvětlená ať skrz okna, v nichž dávno nebyly skleněné tabulky, nebo skrz díry a polozbořené zdi a stropy. Musela tak chvilkami kličkovat mezi většími úlomky, překračovat je, nebo po nich přejít, než se dostali ven a mohli zamířit k rezavé brance, která měla ulomený zrezivělý pant a visela tak trochu zešikma k zemi, přesto prakticky otevřená.* Kam máš v plánu vlastně teď jít?
No nevím zda šťastný, ale pokud to říkáš, pak asi ano. On je dost potkat už jen tohle, nedovedu si představit věší počet. *Tehdy byl rád, že mu do bezpečí pomohl jeho společník, jinak by byl zřejmě mrtvý. I když byl zdatný bojovník a se zbráněni uměl zacházet velmi dobře, stejně jako s bojem na blízko, tak boje nikdy nevyhledával. Zapojil se jen pokud to vyžadovala situace nebo nebylo jiného zbytí a musel se nějak bránit. Znova se nechal unést svými myšlenkami. Proto po chvíli jen lehce zavrtěl hlavou a podíval se na Triss, se kterou se pak pomalu dal na odchod.* Hm, netuším. Ještě se mi nechce vracet do Faerie. Ale rád bych ochutnal něco z vašeho jídla, či pití. Občas když se procházím po městě, tak slyším chválu na to, hm jak tomu říkáte… ach ano. Káva. Tak jsem si řekl, že bych to vyzkoušel. *Pokrčil rameny a pohlédl na ni. Na chvíli se zamyslel. Nebyl zvyklý na společnost, pokud nešlo o Fella. Jenže ten mu do hlavy stále cpal, aby se socializoval a zkusil si najít třeba přátele. Což Alovi dělalo velké problémy.* Hm…. Pokud máš čas… a nebude ti to vadit… *Začal rozpačitě mluvit.* Budu rád za společnost. *Vydechl. Chtěl to zkusit, chtěl dát na radu svého přítele a zkusit se více zapojit.*
To buď rád, rozhodně to není příjemné setkání, to tě mohu ujistit. *Souhlasí s jeho slovy a nadzvedne obočí, když promluví.* Věř mi, mám zkušenost s vílami, které ochutnávaly naše jídlo a chutnat ti nebude. Něco extrémně sladkého, hořkého a podobně asi nějakou chuť mít bude, ale jestli si dobře pamatuju, před pár lety mi bylo řečeno, že lidské jídlo je asi stejně dobré jako jíst hlínu. *Ušklíbne se.* Nevím, jaká bude káva...Ale alkohol nemáme špatný, ten by mohl být na ochutnávku vpohodě... *Zasměje se, protože se ještě neměla tu možnost setkat s vílou, která by neochutnala někdy lidské pokrmy a pití. Netušila jak je to pro poloviční víly nebo ty, které žijí ve světě - podhozené, její kamarádka Zoe si nikdy nestěžovala, ale žila tak půl napůl mezi lidským a vílím světem vesměs...takže kdo ví. Třeba poloviční víly zvládaly lidská jídla lépe, než čistokrevné? I tam bylo těžko říct. Její partner byl poloviční víla, ale tím, že žil ve Faerii by jeden řekl, že je spíše stoprocentní. Vážně netušila, jak jejich biologie a křížení fungují. Ale byla to zajímavá otázka. Usměje se nad jeho upřímným pozváním, že by ocenil společnost.* Jistě, zatím nikam nespěchám, chtěl bys tedy zkusit kávu nebo raději alkohol? Upřímně můžeš zkusit i jídlo, ale asi ti chutnat nebude, takže volbu nechám na tobě. *Nadhodí a podle odpovědi zamíří do kavárny nebo jinam.*
*Zatímco pokračovali v cestě pryč z místa, kde se nacházeli, Al bedlivě naslouchal slovům Triss. Ruce měl zlehka složené za zády a díval se před sebe. Jen občas letmo koukl na ni.* Já žiju převážně jen ve Faerii. Sem do lidského světa chodím jen občas. Chci ho lépe poznat. Ale zatím jsem se dostal jen ke kultuře. Jídlo jsem neměl ještě možnost vyzkoušet. Jediné, co jsem zde měl byl alkohol. Když jsem párkrát zavítal nechtěně do baru. *Lehce se pousmál, zatímco pokračovali v cestě.* Ale na ten teď chuť nemám. *Přiznal. Už jen vidina, že by vešel opět d nějakého baru, se mu znelíbila.* Rád zkouším nové věci a třeba mi to vaše kafe bude alespoň trochu chutnat. *Pronesl a i s Triss po boku zamířili do kavárny.*
*Pokýve hlavou, když zmíní důvody svých návštěv New Yorku. Možná by se mu Země líbila více, kdyby chodil na jiná místa, než do velkoměsta, jakým byl New York.* Rozumím. Tak tedy do kavárny. Znám tady jednu dobrou, kde mají výbornou kávu. *Nadhodí, ačkoliv by to museli vzít metrem, pokud nechtěl jí do nějaké jiné a bližší.* Říkal jsi, že máš za sebou už kus života. Kolik ti je? *Zeptá se zběžně. Stejně jako ostatní dlouhověké nebo nesmrtelné bytosti si zachovával prakticky věčné mládí a těžko se tedy odhadoval jeho věk.* Kdy jsi byl na Zemi poprvé? *Dodá ke své otázce ještě druhou a pousměje se, zatímco si proplete prsty před sebou volně svěšených rukou.*
*Aelarion seděl u baru a díval se před sebe na sklenku zlatavé tekutiny. Oblečen byl do černé košile s několika knoflíky rozeplými u krku a černých kalhotách. Stejnobarevné sako měl pověšené o opěrku barové židle. Jeho dlouhé světlé vlasy mu splývaly kolem tváře.* Pořád nechápu, proč jsme sem museli jít. *Zamručel nevrle na svého společníka. Afellyo se na něj jen uculil.* Tak třeba proto, že jsem ti chtěl ukázat zase kus města a navíc, co by to bylo za oslavu narozenin bez zastávky v baru. *Zasmál se mladší fér. Starší se na něj jen podíval a zamračil se.* Když jsem říkal, že se chci podívat do města, měl jsem na mysli památky, či jiné zajímavosti. Ne bar plný lidí Felle, to za prvé a za druhé, moc dobře víš, že tyhle věcí neslavím. Mohl jsi mě toho ušetřit. *Povzdechl si, natáhl svou ruku a uchopil do ní sklenku, ze které se posléze i napil. Měl svého společníka rád, ale občas nezvládal jeho šílené nápady.*
*Nerissa byla v tu dobu opodál. Jako skoro každý večer se bavila, tancovala, užívala si. A hledala i někoho, kdo by se jí mohl zalíbit, někoho, kdo by mohl být dobrý strůjcem ještě lepší zábavy. A její pohled padl na hnědovlasého féra, který seděl v boxu jen kousek od ní. Naproti němu seděl snad jeho společník v černé košili, jí zády. Nerissa se ale dívala jen na hnědovláska. Ve svých černých šatech, které se ve světlech reflektorů leskly dotančila až k nim.* Dobrý večer, pánové, máte tu volno? *Aniž by čekala na odpověď posadila se brunetkovi do klína.* To je mi hezký večer, nemyslíte?
*Fell se na svého přítele jen uculil.* Ale no ták, uvolni se trochu. Prospěje ti to. *Mrknul na něj, ale Al jen protočil očima, načež se znova napil. To už si ale všimnul mladé dívky, jež se kolem mihla a posadila se zrovna Fellovi do klína. Tmavovlasý fér se jen ušklíbl a jednou rukou dívku objal kolem pasu.* Ale jistě, že máme, viď Ale? Navíc tak hezká společnost se neodmítá. *Pronesl mladý fér a sjel si jí pohledem. Aelarion odložil sklenku a lehce svraštil obočí.* Já si hezký večer představuji jinak, než v přeplněném baru. *Pronesl Al a odložil sklenku. Jeho mladší společník se jen uchechtl.* Neposlouchej ho, je nevrlý. Mimochodem, dáš si něco krásko? *Optal se Nerissy.*
*Nerissa se zamračila. Pak naklonila hlavu na stranu a koukla na bruneta.* Vždy je takový? *Optala se, sklonila pohled a zadívala se před sebe na blonďáka. Sama pak vstala a pokud jí neodstrčil, tak se mu psoadila do klína.* Ale copak, nabručenče? jsi nějaký, hm, řekněme, ano, nevrlý, tak moc nevrlý. Co kdybych ti pomohla uvolnit se? Věř mi, mám své možnosti a cestičky. *Ušklíbla se a pomalu začala pronikat do jeho mysli, pokud ji nechal.*
*Fell se jen ušklíbl a přikývl. Když se pak Nerissa zvedla a přešla k jeho příteli, natáhl se pro pití a s úsměvem to sledoval. Ovšem Al se neusmíval. Spíše naopak, mračil se. Když se mu dívka posadila do klína, jen pozvedl obočí. Poznal, že šlo o vílu v momentě, kdy jí cítil ve své mysli. Už měl dost let na to, aby svou mysl obrnil a poznal, kdy se mu do ní chce někdo dostala manipulovat s ním. Popadl Nerissu pevně za zápěstí a pohlédl jí do očí.* /Dost!/ *Dal jí ihned mentální příkaz, přičemž pocítil, jak se z jeho mysli stahovala.* Tohle už nikdy nedělej. Nemám rád, když mi někdo leze do hlavy a snaží se z ní manipulovat. *Zavrčel tiše u jejího ucha, když se k ní nahnul.*
*Nerissa se na něj překvapeně zadívala a pak vydechla.* Ty jsi...jsi víla. *Usmála se a sjela si ho pohledem.* Hm, jste tu noví, že ano? Ještě jsem vás tu neviděla. V tom případě, drahoušku, jsem Nerissa. *Usmála se na něj a jemně naznačila poklonku.* A omluv mne, nechtěla jsem tě...hm, zmanipulovat, spíše ti udělat dobře. Vypadáš jakože jsi v zatracené tenzi. *Podotkla Nerissa, netáhla se a volnou rukou rukou mu vpletla do vlasů svou vlastní dlaň a zatáhla.*
*Aelarion pozvedl obočí.* Čekala jsi snad civila? V tom případě dovol, abych tě zklamal. *Pronesl Al a sám si dívku sjel pohledem. Fell se jen tiše zasmál.* Řekněme, že jsme. Do tohoto světa nechodíme tak často, tedy on ne. Já jo. Mimochodem mě říkají Afellyo a ten komu sedíš na klíně, tomu říkej Aelarion. Moc nás těší. *Mrknul mladší fér na Nerissu. Al si jen odfrknul.* Nepotřebuju, abys mi dělala dobře. A jsem v pořádku, nic mi není. *Zamumlal, načež popadl její ruku za zápěstí. A stiskl tak, aby pustila jeho vlasy.* Nehraj si semnou Nerisso. Já nejsem jeden z těch mladých floutků, které si namotáš, aby ti zobali z ruky. *Pohlédl jí do očí.*
*Nerissa se podívala za sebe na Fella a pak otočila pohled před sebe na Ala, jak pochopila.* Hm, on neumí mluvit sám? *Nadzvedla obočí a sjela si ho pohledem od hlavy až k patě. Jakmile jii chytl, tak se na něj chvilku dívala, než se hlasitě rozesmála. A smála se dál. Pak ale přestala a koukla do jeho očí.* No ale, koukněme se na něj. Teda, ty jsi vážně něco, takového mrzouta jsem nepotkala už opravdu, opravdu dlouho. *Vydechla se smíchem, a utřela si imaginární slziičku.*
Umím mluvit moc dobře. *Pronesl Al hlubokým hlasem.* Jen nemám rád víly, které se neumí chovat. *A nejen víly. Neměl rád nikoho, kdo se choval jako hulvát, či si nějak dovoloval. Ještě chvíli držel Nerissinu ruku, než jí pustil. Chytil jí za boky a dal jí seděl na volné místo vedle něj.* A nejsem mrzout. *Zamručel. Pak se natáhl pro své pití a napil se. Fell to se smíchem jen sledoval.* Omluv ho, má špatnou náladu, protože jsem ho místo do nějakého muzea vytáhl do baru. *Pronesl mladý fér a mrknul na vílu.* Bary jsou přeplněné a hlasité. Navíc mě vždy do nějakého dotáhneš a pak si zmizíš s první ženou, kterou najdeš. Tak se mi nediv. *Protočil očima Al a pak se podíval opět na Nerissu.* Děláš to často? Myslím lezeš ostatním do hlavy během prvních minut setkání? *Pozvedl obočí.*
*Nerissa nadzvedla obočí.* HM, tak to asi vážně nebudeš, protože jinak by to byla lež, že ano? *Vydechla a lehce se usmála. Pak si ale povzdechla.* Inu, většinou se jim to líbí. Musím říct že...dokáži mít své kouzlo, takže ano. tak nějak jo, dělám to často. Ovšem...pokud o to nestojíš, tak se vnucovat nebudu. Vstaň, chci projít. *Poukázala na ten fakt, že ji Al posadil vedle sebe ovšem na místo, které bylo na druhou stranu od vchodu do prostoru. Tak nějak neměla zájem se bavit s takovýmhle mrzoutem, i když si asi Al myslel opak.*
*Fell se jen uchechtl a sledoval to divadlo. Ovšem Al jej jen zpražil pohledem.* Ne nejsem mrzout a jsem si vědom, toho co říkám. O to se bát nemusíš. Navíc jsem vysvětlil, že nemám rad bary, ale můj přítel mě i tak sem vytáhl. Jelikož si myslel, že dělá něco jako dobrý skutek. *Pronesl bělovlasý fér.* Ale no ták, máš narozeniny, tak se uvolni kámo. *Rozesmál se tmavovlasý fér. Al jeho slova ale nijak nekomentoval, jen se podíval na Nerissu a ušklíbl se.* Ne, nevstanu. *Řekl rázně.* Copak, snad jsem se tě nějak nedotkl, že nechci s tebou hrát tyhle tvoje hry. *Poprvé se mu na tváři objevil úsměv.*
*Nerissa místo toho, aby mu nějak odpálkovala nazpět jeho poznámku se zlehka usmála.* Ne, neurazil jsi mne. Ovšem, přijde mi, že je na mě abych projevila respekt vůči tvé nelibosti. Takže znovu. Omlouvám se, a jelikož jsme nějaká, jaký ty nejsi, tak se asi k sobě nebudeme hodit ať už by šlo o cokoliv. Takže prosím...zvedni se a pusť mě. Protože jestli to řeknu znovu, akorát tady udělám scénu. *Vydechla Nerissa tiše.*
*Aelarion pozvedl jedno obočí a natáhl se pro sklenku s pitím, z něhož se napil.* O cokoliv? Ach tak. Hádám, že si dáma myslela, že jsem jeden z těch floutku kolem, který se nechá zatáhnout do postele, když na něj uděláš sladký kukuč. To si zkoušel možná tak na Fella, ne na mě. *Pousmál se a pak se tedy postavil, přičemž si prohrábl vlasy.* Tak prosím, můžeš jít. I když vlastně asi ani nemusíš. Klidně zůstaň a dělej společnost tady mému příteli. *Pronesl a pak se zadíval na mladého féra.* Myslel jsi to dobře, ale tohle místo opravdu není nic pro mě. Půjdu se projít a pak zpět na panství. *Mladík si jen povzdechl a pak přikývl. Aelarion se ale otočil na Nerissu.* Třeba se ještě někdy setkáme. *Zahleděl se jí do očí. Pak nechal na stole peníze a otočil se na odchod.*
Samozřejmě, že jsem si to myslela. *Ušklíbla se na něj.* Proč bych za tebou jinak přišla? Zároveň jsem ale pak vyjádřila svůj respekt, takže mne omluv, ale pokud jsi snad chtěl zpochybnit mé vychování či úsudek...neser si laskavě do huby. Omluvila jsem se. Jestli je ti to málo, pohoda, ale přestaň mě tedy osočovat z toho, co já si o tobě myslím, hm? *Mrkla na něj sebevědomě Nerissa. Jakmile pak řekl, že by měla dělat společnost jeho příteli, zamračil se.* Hm, ne, díky. Vy mi za to nestojíte. *Sjela si je oba dva pohledem a prošla pak kolem Ala. Následně se zastavila a sjela si ho pohledem.* Doufám, že ne. *Hlesla a sama se vypařila do davu.*
*Už pár dní byl na podzimním dvoře na Ernově vévodství. Vše se ovšem nakonec ale vyvedlo tak že místo toho, aby zde zůstal, už jen z důvodu toho že měl být ochráncem malé Ley si zažádal sám o to, aby mohl ze služby odejít. Avalon se u něj přimluvil u vedlejšího, blízkého vévodství jménem Nebulosus Meridiem, aby jej přijalo mezi sebe jakožto dobrého bojovníka, čestného muže a zároveň vílu, která potřebuje pomoct. Remi s radostí a nadějí přidal. Následně pak Avalon odjel do New Yorku, aby mohl dojít za Aless a dovést ji za Remim na návštěvu.*
*Aless toho měla toho poslední dobou hodně. Především co se obchodu s auty týkalo. Také zařizovala věci ohledně klanu, hlavně dodávky zásob krve. Do toho se starala i o Lottie, na kterou zůstala sama, jelikož Remi pobýval teď mimo New York. Už jen kvůli tomu, že byl fér pryč, se snažila s malou trávit co nejvíc času a vynahradit jí to nějak. Byla ráda, že jí v tomhle pomáhal i Mano s manželkou, kteří si Lottie k sobě brali, stejně jako tomu bylo teď. Jelikož chtěla strávit nějakou chvíli s Remim na Podzimním dvoře. Avalon jí vyzvedl ve vile a společně se pak vydali k portálu, kterým prošli. Pomoc iluze z ní udělal vílu, aby to nebylo tak nápadné, pro ty, kteří jí neznali. Aless se na Remiho nesmírně těšila, už jen proto, že jí její milovaný chyběl. Jakmile dojeli na místo, Avalon jí vedl za manželem.*
*Remi se nacházel v jednom ze svých nových pokojů, kde ležel na posteli a hleděl ven, skrz okenice terasy. Za okny byla noc, jen měsíc se vznášel vysoko nad zemí a osvětloval, co mohl. Od místního vévody získal povolení k tomu, aby zde mohla jeho žena přečkat další den a v noci se měla vrátit. Ačkoliv k ní byli vstřícní, ne tak moc jako Erno. Remi ale cítil, že musel změnit prostředí, navíc, věřil Avalonovi. Proto teď poklidně čekal na svou ženu, až za ním přijde.*
*Aless procházela vévodstvím spolu s Avalonem, který jí vedl až k pokoji Remiho.* Remi je uvnitř, užijte si to. *Mrknul na ni bělovlasý fér, když upírku dovedl ke dveřím. Pak se jen usmál a odešel. Aless se za ním ještě podívala, ale pak zaklepala na dveře a hned na to i vešla dovnitř. Jakmile spatřila Remiho, usmála.* Ahoj lásko. *Pronesla. Rychle zavřela dveře a svou upíří rychlostí se dostala až k němu. Obkročmo se na něj posadila a sehnula se, aby mu věnovala polibek.* Chyběl jsi mi. *Zašeptala, když se od něj mírně odtáhla.*
*Remi se na ni podíval, nestačil se ani nadít, jak rychle u něj byla, hned si ji k sobě ale natiskl a usmál se.* Aless. *Vydechl, natáhls e a jemně ji políbil na rty.* To ty mě taky. Je to tu hezké, ale...prázdné, uanvené, ospalé, chybíš mi, ty a upíři. Ale vím, že to je místo, kde bych měl být. jsem moc rád, že tu jsi. *Podotkl a znovu ji políbil, než jii položil vedle sebe do peřin a usmál se na ni.* Povídej. Jak to jde doma? Co Lott, co upíři? *Zajímals e Remi.*
*Spokojeně zavrněla a polibek mu opětovala.* Mě chybíš ještě víc a věř mi že i ostatním v klanu. Ptají se po tobě, jak se máš a jestli je ti už lépe. Mají tě rádi a oblíbili si tě. *Usmála se na něj, když si lehla vedle něj. Otočila se na bok, aby na něj lépe viděla a chytila ho za ruku.* Doma to zatím jde dobře. Všichni tak nějak dělají co mají. Volala i Jen, že obchod jde dobře, ať si neděláš starosti. Já se snažím dělat co můžu. V noci pracuji, přes den jsem s Lottie, pokud není u Mana, to pak pracuji i ve dne. Upíří fajn, chystají se pro novou zásobu krve a Lottie je u Mana. Taky se na tebe ptá každý den. A pořád spí u nás v ložnici. Stýská se jí. *Přivinula se k němu.* No ale spíš mi řekni, jak se máš ty? Jak se cítíš? *Optala se starostlivě.*
*Když to Remi pooslouchal, přišlo mu jako kdyby se mu zároveň rvalo srdce z hrudi, na druhou stranu jako kdyby pookřával když slyšel, že se mají dobře.* /Měli by se dobře i kdybych tam byl? Kdo ví, třeba...třeba ani ne./ *Problesklo mu hlavou.* /Třeba bych jim byl na obtíž./ *Napadlo ho, než se na ni koukl.* No, jsem rád že se máte dobře, všichni. Já, no, já se mám taky nějak dobře...nějak..snažím se. Dost mi pomáhají. Avalon je milý a vstřícný společník, mohu se na něj spolehnout a dostává se mi pomoci. Ale říkal sám, že to bude na dlouho. Mám ho ale pořád po boku, takže...snad to nějak půjde, kdo ví.
*Aless se mu více přivinula do náruče.* Jo máme se dobře, ale pořád tam chybíš ty Remi. Kluci se po tobě ptají, protože nemají s kým blbnout, ani hrát hry nebo, co jste to spolu prováděli. Tony se ptá asi nejvíc. Bere tě za dobrého přítele a i když to nepřizná přímo, tak mu chybíš. Nehledě na to, jak scházíš mě a Lottie. *Přiznala.* Chci svého manžela mít zase doma. Mít tě po boku. V posteli. Když tam nejsi, je to jako kdyby mě půl nebylo. Proto se vrhám do práce bez odpočinku, protože když se zastavím… je mi úzko. *Pohladila jej po tváři. Pak jej políbila. Když se odtáhla, opřela si své čelo o to jeho.* Jsem ráda, že ti Avalon pomáhá. Doufám, že ti bude brzo lépe a zvládneš to. Moc ti držím palce a jsem tu pro tebe. Věřím ti mi amore. *Usmála se.* Navíc, brzy budou závody a chci odvetu. *Ušklíbla se.*
*Remi se usmál.* Hned, jak to bude více bezepčné se vrátím, do té doby budu zde a budu,...opočívat. Avalon tomu říká férská rehabilitace, lázně takové. *Usmál se a jemně natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři.- Pak si povzdechl a posadil se.* Inu, ale na ty závody bych dojel rád. I když se bojím, že bych u toho možná něco vyvedl sám době, abych ještě omylem nenaboural. *Zasmál se hořce Remi, který se díval na Aless a pak se jemně usmál a jen na ni koukal.* Inu...takže tak.
*Přivinula se k jeho ruce a pousmála se.* Hlavně, aby ti to pomohlo Abys pak mohl zase fungovat, jako dřív. *Koukala na něj.* Ty budou až nějak začátkem září, kdy policie nemá tolik hlídek všude. Do té doby to bude určitě v pohodě. Neboj. *Pronesla a posadila se, pak si přelezla k němu do klína a objala jej kolem.* Bude to fajn, užijeme si to jako minule. No teda s tím rozdílem, že teď vyhraju já. *Uchechtla se.* Chceš odpočívat nebo mi to tady ukážeš? *Koukala mu do očí.* Nebo máš jiné přání lásko moje?* Pozvedla obočí a potutelně se uculila. Chtěla ho trochu rozveselit, přivézt na jiné myšlenky, užít si s ním po pár dnech čas.*
*Remi se na ni usmál.* Snad už to bude do té doby dobré...ale hádám, doufám, že ano. Chtěl bych, aby to bylo lepší. Už jen kvůli vám. *Pověděl a pak se na ni zadíval. Tváře mu lehce zrudly.* Co přesně jiného máš na mysli, drahá? *Optal se a jemně si skousl spodní ret, zatímco se na ni díval a pak jemně uhnul pohledem.* J-jestli chceš, klidně ti to tu ukážu, přeci jen, je to tu, no, je to nové, ale je to tu krásné. Chceš...chceš něco vidět? *Zeptal se a pak se na ni zase koukl.*
Nepochybuji o tom, že to zvládneš. *Pronesla a když viděla, že zrudl, tak se jen uchechtla.* Ale ale pane Luco, snad byste se před svou ženou nestyděl. *Uculila se a více se k němu natiskla.* Zkus hádat, co mám na mysli. I když podle toho, jak rudneš, tak ti to došlo mi amore. *Zašeptala mu u ucha. Načež jej políbila na krk. Když se znova odtáhla, koukla mu do očí.* Pokud se ale na to necítíš, tak se můžeme jen projít. Budu ráda, když mi ukážeš místo, kde se budeš zdržovat. *Pohladila ho po tváři. Nechtěla na něj v ničem tlačit. Bylo jí vlastně jedno, co budou dělat. Hlavně, že budou spolu.*
*Remi zavrtěl hlavou.* Ne, ne že bych se na to necítil...spíš jen...mám strach, víš? přeci jen i ze sexu se bere energie a já nechci, nechci ti nějak ublížit nebo tak. I když si říkám, že ty přeci žádnou vyloženě životní enerii nemáš když jsi mrtvá, ale i tak nějaká energie tam je a drží tě...uhm...no na nohou...nechci tě o ní připravit, bojím se, že se neovládnu Aless.. *Vydechl Remi.* Snažíme se to tu odbourat, nechci ti ublížit...mám totiž trochu hlad a bojím se... *Odtáhl se Remi zlehka.*
Neodtahuje se, prosím. *Zašeptala, vzala jeho tvář do svých dlaní a koukla mu do očí.* V pořádku. Já to chápu. Mě sice nemáš moc co vzít, ale do ničeho tě netlačím. Pokud se bojíš, tak to dělat nemusíme. *Pousmála se.* Já chci být hlavně s tebou a je mi jedno, co budeme dělat i kdybychom jen leželi a povídali si. Tak by to pro mě znamenalo hodně. *Opřel si své čelo o to jeho.* Ale my nebudeme lenošit, můj sladký a dokonalý manžel mi teď půjde ukázat nové vévodství. *Uculila se na něj sladce.*
*Remi se na ni zadíval a povzdechl si.* ne, jde o to že já...že se bojím že bych ti vzal tu magickou energii, co tě drží, jo, řekněme, prostě naživu. *Povzdechl si tiše a pak se na ni jemně usmál.* Moc rád tě tu provedu, ačkoliv mi už i tvé tělo chybí.. *Podotkl tiše, sklonil se, vzal její dlaň do své a políbil ji na její hřbet. pak se jemně usmál.* Můžeme? *Zeptal se, vstal a nabídl jí ruku.*
Tak prostě počkáme, věřím, že to nebude trvat dlouho. *Usmála se na něj Aless.* A věř, že i mě chybí to tvoje a to co spolu v posteli vyvádíme. *Kousla se jemně do spodního rtu, chytila se jeho ruky a vstala také.* Pamatuj, že jakmile budeš v pohodě. Lottie jde k Manovi, upíří do jiné vily a my dva z postele jen tak nevylezeme. *Zasmála se. Stiskla mu ruku a pak přikývla.* Můžeme, veď mě drahý,“ mrkla. *
*Remi se na ni usmál a pak se zastavil.* Říkám si...tohle je pro mě teď, no, při nejmenším bezpečné prostředí a napadlo mě...jestli nechceš něco spáchat tedy teď, než...uhm, no kdyby náhodou se něco stalo, jsou tu víly, co by mi pomohly, víš? *Pověděl Remi, který ve tváři ztuhl a sledoval ji. pak naklonil hlavu na stranu.* No ale. jasně že můžeme, můžeme ukázat ti vévodství, jen já že mě, no že mě to napadlo víš, tak jsem...no, to navrhl..
*Upírka se zastavila a koukla na něj.* Pokud opravdu chceš, pak nebude problém prohlídku vévodství na chvíli odložit a jít na ni později. *Pousmála se, přešla k němu a objala ho kolem krku.* Moc dobře víš, že po tobě toužím lásko moje. Hrozně moc. *Zašeptala těsně u jeho rtů.* Ale chci, aby sis byl jistý ty. Pro mě není problém na tebe počkat, ale jestli chceš… tak jsem pro. *Přejela mu rukou po hrudi a sladce se na svého manžela usmála.*
*Remi se zlehkla zatřásl. pak se na ni zlehka usmál.* Asi si jsem jistý, i když....nevím ale nechci, nechci tě já nevím...ne, nic jsme neřekl, kašli na to, neposlouchej mě. Kdybych cítil že se něco děje...já...řeknu ti. *Pověděl Remi, který se k ní následně na to sklonil a dlouze ji políbil. Jazykem vnikl do jejích úst a začal ji prozkoumávat, tiskl se k ní a spokojeně vrněl. Rukama ji objal a tiskl k sobě, nakonec zacouval a sám se posadil na postel a Aless si vysadil na svůj klín, objal ji kolem pasu a usmál se.* Asi by to šlo... *Hlesl.*
*Aless se na něj dívala a poslouchala.* Neboj se, zvládneš to. Bude to v pořádku, prostě se…uvolni a užívej si jen nás dva lásko moje. *Jen co to dořekla, už se Remi vrhl na její rty, načež upírka nezůstala pozadu. Jednou rukou mu zajela do vlasů, aby si féra k sobě přitáhla víc, položila si druhu ruku na jeh hrudník a polibky mu se stejnou vervou opětovala. Jen, co se ocitla v jeho klíne, usmála se na něj.* Taky si myslím. *Skousla si spodní ret a hleděla a něj.* Ani nevíš, jak mi tohle chybělo, jak jsi mi ty chyběl. *Hlesla a než by se fér nadál, už si přivlastnila jeho dokonalé rty, načež spokojeně zavrněla.*
*Zlehka ji sevřel více boky a spokopjeně zamručel, když si ji k sobě blíže natisk.* Tak moc mi to chybělo, ty ji mi chyběla Aless. *Vydechl fér a dál se k ní tiskl. Rukama mapoval její tělo, a nakonec se mu podařilo zajet pod její oblečení a položil své prsty na její kůži. Jím samotným hned projela vlna vzrušení a spokojenosti nad tím, že ji měl u sebe tak blízko.* Sakra, tak moc tě potřebuju. *Přiznal fér tiše a polibky sklonil dolů, směrem na její krk, kterému se ihned začal věnovat.*
*Kousla se do rtu a tiše zavrněla. Tiskla se k němu, jak jen mohla. Lehce mu prohrábla vlasy, volnou rukou pak projížděla po férově hrudi.* A já potřebuji tebe mi amore. *Zašeptala a při jeho doteku na holé kůži, se jen celá zachvěla. Užívala si každičké jeho dotek, jeho polibek, jeho přítomnost. Jakmile se přesunul na Alessin krk. Naklonila hlavu lehce do strany a přivřela oči. Sevřela pevněji ve své ruce jeho vlasy. Z úst jí pak unikl tichý sten.*
*Remi táhle zasténal, když cítil, jak jej zatáhla za vlasy. Na jednu stranu se těšil, na druhou se bál. Bál se, že když přebere iniciativu, mohl by jí ublížit. proto se na ni podíval a vydechl.* MOhu tě o něco poprosit? Chci...chci abys...chci abys teď tohle vše korigovala ty. Víš jak to myslím? Chci abys byla nahoře a vše hlídala. Bojím se, že kdybych se nechal unést, tak ti ublížím... *Vydechl Remi na vysvětlenou a zadíval se jí úpěnlivě do očí.* Věřím, že to zvládneš. Ty totiž vždy. *Pověděl a pak si stáhl svůj náramek, který mu sloužil jako obrana proti encantu.* Aby jsi mě mohla zastavit a nebo...nebo aby jsi si mohla sama...hrát. *Vydechl tiše.*
*Aless si užívala jeho doteky. Jakmile se pak odtáhl, koukla na něj a poslouchala, co měl na srdci.* Rozumím a jestli si to tak přeješ, pak to není problém. *Pousmála se, ovšem zarazila se, když viděla, že najednou sundávala náramek, který mu dala. Než však stačila něco říct, dostalo se jí vysvětlení, načež se jen lehce pousmála. Pohladila Remiho po tváři.* Ale pak si ho zase vezmeš. *Zašeptala, vzala do ruky náramek, chvíli na něj koukala, než jej odložila na stolek vedle postele. Pak si féra opět objala kolem pasu a koukla na něj.* Bude to v pořádku, nic se nestane, neboj se. Jen… se uvolni, užívej si to. Užívej si nás dva. *Zašeptala, než se svými rty přitiskla na ty jeho. Rukama zabloudila k lemu jeho svrchní části.*
*Remi byl sice lehce rozechvělý a jasně se bál, ovšem věřil jí, chtěl jí věřit. Proto se dlouze nadechl a kývl pak tedy na souhlas.* Dobře, já...budu ti věřit... *Vydechl tiše fér, a ačkoliv s ním strach stále cloumal, poddal se jejím dotykům. Poddal se do náruče ženy, kterou tak moc miloval, ženě, které byla jeho životní láskou. Polibky jí jemně opětoval nazpět, ale více méně nechával vše v jejích rukou. Jen se prostě věnoval tomu, aby neztratil kontrolu a nedej bohu, aby jí neublížil.* /Nemysli na to, nic se nestane...nic se nestane.../ *Uklidňoval sám sebe.*
Věř, mi amore… tak jako věřím já tobě, že to zvládneš. *Zašeptala a pohladila jej po tváři.* Na nic nemysli. Nic v tuhle chvíli kromě nás svou neexistuje. *Zavrněla mu ucha, načež jej hned na to políbila na krk. Seděla mu v klíně a rukama držela lem jeho trika, pokud se nechal, přetáhla mu jej přes hlavu. Konečny prstů přejížděla po jeho vypracované hrudi a spokojeně vrněla.* Jen my dva lásko moje jediná. *Vydechla mu do rtu, když si pak přivlastnila jeho rty. Po chvíli se ale odtáhla a zahleděla se u upřeně do očí.* Uklidni svou mysl. Nic zlého se nestane. Jen vnímej mé doteky, mé polibky, můj hlas, mou přítomnost. *Začala na něj používat Encanto.*
*Remi se díval Aless do očí, neopovažovals e jím uhnout. Prostě se jen na ni díval, odevzdaně a snažil svou mysl ještě více podvolit jejímu kouzlu. Když nakonec začalo účinkovat, pocítil klid, který jej obklopoval. Oční kontakt nepřerušoval, dál se na ni díval a sám jí rukama zlehka přejížděl po nahém těle, tisknouc ji k sobě.* Ano...jen tebe...jen tebe.. *Vydechl Remi, když zopakoval to, co Aless řekl. Musel uznat, že se cítil ihned o něco klidněji než předtím.*
*Aless se na něj usmála a lehce přikývla hlavou.* Tak je to správně. *Zašeptala, ještě chvíli mu hleděla do očí, než se sklonila a políbila jej na rty. Mezitím její ruce našly jeho rozepínání kalhot, do čehož se hned pustila. Když byla hotova. Postavila se a jeho strčila na postel, pokud si lehnul, stáhla mu tak kalhoty i se spodkami a mlsně si olízla rty, když si svého manžela sjela pohledem.* To se nikdy neokouká. *Zavrněla a začala si svlékat spodní prádlo, které na sobě ještě měla.*
*Remi se na ni usmál. Pak se už oddal hezké chvilce s Aless, vděčný tomu, že se niic nestalo, a nakonec usnul v její náruči.*
*I Aless si užila jejich společnou chvíli. Nakonec spokojeně odpočívala ve společném objetí. Tiskla se k němu, načež pak i ona zavřela oči a jen vnímala jeho přítomnost.*
*I dneska Aless mířila opět za Remim. Minulou návštěvu si spolu užili a nejen po intimní chvilce, ale prostě jen tím, že byli spolu. Milovala Remiho, byl její životní láskou a jejich odloučení pro ni nebylo zrovna jednoduché. Proto byla ráda i za krátké návštěvy, jež spolu mohli mít. Avalon jí opět dovedl na vévodství. Dneska měla upírka pro Remiho i malý dárek. Nejen od Tonyho a ostatních, ale především od Lottie, které se po tátovi stýskalo.* Děkuji ti. *Usmála se na féra, když došli do zahrad, kde v altánku už viděla se děl manžela. Avalon jen kývl a pak s úsměvem odešel, aby je nechal o samotě. Aless došla až k Remimu.* Tak mě tu máš znova mi amore a něco ti nesu. *Usmála se, přičemž mu ukázala na dárkovou tašku, kterou držela v ruce.*
*Remi na ni čekal v altánku, kde se domluvili na setkání. Když ji viděl přicházet, usmál se.* Tak jsi tady. Chyběla jsi mi, i když to bylo jen pár dní. Co to máš? *optal se ihned, ale jakmile k němu došla, objal jí a opřel si bradu o její rameno.* To je jedno, co máš, pro mě je hlavní to, že tu prostě jsi, to je vše, co mi stačí. *vydechl fér, který si pak přejel jazykem přes rty a jemně se odtáhl, hledící na ní.* Jak se máte? Jak se vede Lottie? A co ostatním? Vím, že se na to ptám často, ale chybíte mi. *vysvětlil.*
*Pevně jej objala, vdechla jeho vůni a spokojeně zavrněla.* Já už se taky nemohla dočkat, až budu moct zase přijít. Počítala jsem doslova hodiny, kdy se objeví Avalon. *Přiznala a pak mu taštičku podala.* Tohle jsou dárky pro tebe. Tony a spol ti posílají dvě láhve toho sladkého alkoholu, který máš rád. *Pousmála se.* A zbytek je od Lottie. Je tam pár obrázku, které kreslila. Vyrobila ti i něco jako plyšového medvídka, aby ti nebylo smutno a pak taky. Hrnek s nápisem „Nejlepší Táta.“ Je trochu šišatý, ale povedl se jí. Mano je vzal na nějakou keramiku nebo co to bylo a ona ti tohle vytvořila. *Pronesla s úsměvem. Vzpomněla si jak Lottie doběhla domů s veselým jásotem, že pro tátu něco má.* A v neposlední řade, ano… jsem tu já. *Vtiskla mu něžný a láskyplný polibek.* A o tom ostatním ti povyprávím taky neboj. *Zašeptala pak.*
*Remi se na ve podíval a musel se usmát. Postupně si prohlédl vše, co mu dala a nakonec k ní vzhlédl.- Aless, páni, to je úžasný. Myslíš si, že stojím za tolik námahy? Já jen...no...máte kvůli mě trable a bolest na duši, říkám si jestli si to zasloužím. Ale ač ano či ne, i tak je to nádherné, všechno a moc si toho vážím. *Usmál se. Pak si ji objal.* Taky pro tebe mám zprávu, za pár dní už mě prý nechají jít mimo Faerii, samozřejmě za dohledu starší víly, ale ano, těším se na to. Bude to...no, bude to zase něco jiného, mám strach ale zvládnu to, snad. *Podotkl.*
*Aless na něj koukala, když si prohlížel všechny věci, které mu poslali z domu. Byla moc ráda, že se mu to všechno líbilo.* Zlato, tohle neříkej. Stojíš za mnohem víc a ty to víš. V klanu tě mají rádi a drží ti palce, abys to zvládl. A já s Lottie tě milujeme nadevše. *Pohladila ho po tváři.* A co že to jsou trable. Jsou horší věci. Navíc se to dá všechno zvládnout a máš naši podporu. *Pousmála se a objala jej nazpátek. Když pak slyšela jeho novinku, tak se jen rozzářila.* Páni, tak to je skvělé. *Znova mu skočila kolem krku.* Ani nevíš jakou mám radost. Budu tě mít zase doma. *Usmívala se, nemohla si přát nic víc.*
*Remi ale zavrtěl hlavou a jemně se odtáhl.* Ne, ne nebudeš mě mít doma, to není o tom že bych se vrátil domů. Spíše o tom, že to je jen zkušební uhm, procházka mezi lidmi... tak nějak by to..no..asi ještě nebylo moc příjemné, nebo řekneme, rozumné, abych se vrátil po tak krátké době domů. *Řekl fér.* Pořád mám tak nějak ty záchvaty absťáků, takže...takže je to takové na nic a bylo by skutečně dobré ještě počkat. I já se těším domů, ale měl bych ještě strach. *Oznámil a vstal.*
*Už doufala, že doma skutečně bude. Na jednu jí to bylo trochu líto, ale na stranu druhou to chápala.* To nevadí. Sice jsem se už těšila, ale to nevadí. Tak ještě počkáme. *Pousmála se a pak jej sledovala, jak se postavil. Ona sama ještě zůstala sedět a koukala na něj.* Vydrželi jsme toho už dost, vydržíme ještě chvíli, dokud si nebudeš zcela jistý. *Pronesla a pak se postavila také. Došla k němu a vzala ho za ruku.* Hm něco mě napadlo. Dá se tady někde vykoupat? Je hezká noc. *Pousmála se na něj.*
*Remi kývl na souhlas a pak se k ní natiskl. Následně na to tiše vydechl a usmál se.* děkuju, že to chápeš...já...vážím si toho, jako všeho, co pro mě děláš, víš? *Pověděl a pak se koukl na nebe, na hvězdy nad nimi.* Ano, mělo by tu kousek být jezírko. Chceš...chceš se jít vykoupat? *Optal se Remi, který se na Aless usmál.* No, seženu Avalona a můžeme. Věřím ti, ale bojím se jít sám, jen s tebou. A na, tohle si vezmi. Dokud jsem tu, nepotřebuji to, ne když jsi se mnou. *Opět jí do dlaně vtiskl jeho náramek.*
To je samozřejmost Remi. Jsi můj manžel, moje láska, je jasné, že ti budu stát po boku ať se děje cokoliv. *Přivinula se k němu a usmála se, nakonec Aless jen přikývla.* Jo ráda bych, noc je pro to jako stvořená a navíc okolí je tady docela hezké. *Pronesla, načež jej poslouchala. Když jí pak dal náramek, koukla se na něj ve své dlani a pak zpět na Remiho. Nakonec mu jej vrátila nazpět.* Nech si ho mi amore. Nemusíš jej teď nosit, ale až se budeš vracet domů, abys ho pak měl u sebe. *Pohladila jej po tváři.*
*Remi ale zavrtěl hlavou.* Ne, teď ne. jako předtím, dokud jsme spolu, tak si ho prosím nech, kvůli tomu, abych ti třeba neublížil, aby jsi mne mohla zastavit, kdyby se mi udělalo zle a nebo kdyby se něco stalo. Nechci ti ublížit a nevěřím sám sobě, tak prosím. *Vtiskl jí šperk do ruky a ve tváři se mu jasně mihlo to, že o tom nechce diskutovat.* prostě to tak uděláme. *Usmál se a pak vstal.* A můžeme vyrazit, ať to stihneme. *Podotkl a natáhl se, aby jí vtiskl jemný polibek na rty.*
*Aless si povzdechla, ale pak tedy přikývla.* Tak dobře, ale až se vrátíš domů, zase si ho vezmeš. *Pronesla, tak nějak chápala jeho rozhodnutí a pokud si to přál, nebyl pro ni problém to udělat.* A neublížíš, věř sobě trochu Remi. Zvládáš to skvěle. *Pochválila jej a pak přikývla, načež mu polibek opětovala. Chytila ho za ruku a spolu se vydali k místu, kde se chtěli vykoupat* Mimochodem, říkala jsem ti už o nové přírůstku do klanu? *Optala se, nebyla si jistá, zda mu o tom už vyprávěla či ne.*
*Remi s ena nii usmál. Objal ji, políbil a pak jí vděčně pokynul hlavou.* Ne, ale můžeš mi o něm říct! Rád si to poslechnu. *Pronesl Remi, a společně zamířili k jezeru.*
*Přivinula se k němu a polibek mu opětovala. Pak jej chytila za ruku a zatímco spolu mířili k jezeru, tak mu začala vyprávět o novém upírovi, jenž vstoupil do klanu.*
*Aelarion se proháněl lesem na svém černém koni. V ruce držel luk a přes rameno měl přehozené pouzdro se šípy. Počasí bylo sice nic moc a jelikož dlouho nebyl na lovu, rozhodl se, že dneska by mohl opět vyjet. Lov měl rád, dokázal u něj vypnout. Spolu s ním vyjel i Fell, který i přesto, že chtěl Al jet sám, nakonec nedbal na protesty staršího féra a prostě jej doprovázel. Zrovna dojeli k lesu, když Al zastavil svého koně a seskočil dolů. Všiml si totiž několika stop.* Tak co to bude dneska? *Optal se jej Fell, když zastavil svého koně vedle něj* Jelen… a dost velký. Dnešní úlovek by mohl stát opravdu za to. *Pronesl Al a znova se vydal ke koni, aby vyskočil do sedla a mohl se vydat po stopách zvířete.*
*Remi brzy, v ten den, vyšel ze svého pokoje, pomocí iluze se skryl a obešel tak stráž a i Avalona. Cítil, že se potřebuje projít. Musel si pročistit hlavu, nadýchat se čerstvého vzduchu. Proto po chvilce zamířil do lesa, kde zmizel, ale ne tak, aby si nezapamatoval cestu zpět na vévodství. Procházel se a přemýšlel, než nakonec usedl na malou mýtinku do spadaných, oranžových a rudých listů. Zavřel oči a jen tak seděl a odpočíval, než ale nakonec otevřel oči, když před sebou uslyšel zašustění. Ihned vzhlédl a zadíval se na laň, která před ním stála a stříhala ušima. Remi se umsmál.* Pojď sem, maličká. *Usmál se natáhl před sebe dlaň. laňka se sebou škubla, ale pak nakonec, když se Remi nehýbal, pomalu zamířila jeho směrem.*
*Al vyskočil opět do sedla a pobídl svého koně do cvalu. Následoval jej i Fell a oba mířili po stopách dál. V jednu chvíli se zastavili, protože se stopy ztratily. Proto si mladší fér o kousek popojel.* Tady… jsou tu další. *Zvolal a vydal se hledat jelena, jemuž stopy patřily. Al se hnal hned za ním. V jednu chvíli však zahlédl malý pohyb mezi stromy kousek od mýtiny. Měl za to, že je to právě zvíře, které hledali. Otočil koně a mířil tam. Kousek od mýtinky koně zastavil a seskočil z něj. Vzal si luk a šíp a pomalu mířil ke zvířeti. I Fell dojel a udělal to samé. I on mířil ke zvířeti a jako první si všimnul, že to nebyl jelen, ale srnka a zdá se že tam nebyla sama. Naznačil Alovi, že vidí i někoho jiného, jenže v tu chvíli Fell šlápl na větev a křupnutí, které se ozvalo srnku vyplašilo.*
*Remi zpozorněl taky. Srnka se zadívala na místo, kde se ozval zvuk a pak zase na Remiho. Střihla ušima a pak zmizela v lese za ním. Remii zvíře ještě chvilku pozoroval, než ale zvedl pohled a zadíval se kousek před sebe, tam, kde i on slyšel zvuky.* Halo? je tu někdo? *Zvolal přiškrceným hlasem. Přeci jen, byl o něco slabší než běžně. V ruce raději stiskl rukojeť své dýky od Aless, kterou se sebou nosil povětšinou pořád a jemně se vyklonil, aby se mohl lépe podívat mezi stromy a křoviska, která se ukrývala před ním.*
*Al pozvedl obočí, když uslyšel mužský hlas. V ruce stále držel natažený luk a pomalu se blížil blíž, stejně tak jako Fell, který ale svou zbraň schoval. Jen pokrčil rameny s pohledem upřeným na svého přítele, než vyšel jako z lesa jako první a pohlédl na Remiho.* Jo jsme tady my. *Uculil se na féra. I Aelarion došel na mýtinku a podezíravě si mladíka před sebou prohlížel.* Jsme na lov, mohl jsi to schytat, kdybychom si tě nevšimli. *Pronesl starší fér a nespouštěl z Remiho zrak, dokonce i luk držel stále, jako kdyby čekal, že cizinec před ním zaútočí.*
*Remi se ale zamračil.* To by ale bylo jen pro vaše neštěstí. tenhle pozemek není vás, patří k vévodství za kopcem. Pokud by mě někdo z vás střelil, doženu vás ke spravedlnosti za ublížení na zdraví za nedbalost. *Zavrčel Remi a pak se zamračil.* A kdo vůbec jste? Neviděl jsme vás tu ještě. Máte povolení v t+chle lesích lovit? *Nadzvedl fér obočí. nepřišlo mu moc v pořádku, aby lovili místní zvěř, pokud jim les nepatřil..*
*Al se zamračil.* Moc dobře vím, komu ten pozemek patří. A nic se ti nestalo, všimli jsme si tě včas. *Pronesl a nakonec lehce svůj uk sklonil. Fell se jen usmál., snad aby trochu odlehčil situaci.* Hele klídek kámo. Nic se nestalo. My nestříleli, ty jsi v pohodě a srnka si taky odhopkala pryč, tak se nemusíme nějak čertit no ne. *Uculil se. Al pak jen pozvedl obočí, když slyšel o povolení.* Říkají mi Aelarion, žiju na panství o kus dál, tohle je můj věrný pobočník Fell a vévodou se znám. Máme mezi sebou jistý obchod. A pokud jde o nějaké povolení, tak u sebe momentálně žádné nemám, ale zeptej se vévody, ten zajisté řekne, že zde lovit mohu. *Pronesl světlovlasý fér.* Kdo jsi ty?
*Remi si je měřil podezíravým pohledem, než nakonec nadzvedl hlavu.* No jo...tak fajn, když to říkáte. *Podotkl, načež se posatvil, musel si pomáhat rukama a zvedat se pomalu.* Říkají mi Remi. Jsem...host vévody. Donedávna jsem byl zaměstnaný na dvoře vévody Erna, nyní jsem zde. *Podotkl a sjel si je pohledem. Pak se ale opět posadil na zem, ruce dal do tureckého sedu a nohy si složil na stehna.* Ale ii tak, tudy jezdím často a vy jste nová tvář...nebo... jsem až moc mladý...i to je možnost. *Podotkl fér.*
*Fell se uculil a posadil se kousek od Remiho.* Těší mě. Je docela fajn, poznat novou tvář. *Uculil se. Al jen protočil očima. On takový nebyl. Většinou měl problémy se seznamováním s novými lidmi. To Fell v tom byla jako ryba ve vodě.* Ach tak, nováček. Možná proto jsem tě ještě neviděl. Pamatuji si dost tváří z vévodství. *Ozval se i nejstarší fér. A zapískal. V ten moment se z lesa ozvalo zařehtání, bylo slyšet, jak praskaly větve. Netrvalo to ani dvě minuty, co se pak na mýtince objevil černý kůň a začal se pást. Al jej chvíli pozoroval, než se podíval na Remiho.* Nejsem zde nový, žiju tady už dlouho.
*Remi se podíval na mladšího a jemně se usmál. Pak se podíval na staršího féra.* No jo, jen ty oči protáčej dál, třeba tam v hlavě něco najdeš. *Zavrčel nad jeho činem, než se koukl na Fella.* Hm, taky jsem rád, ale možná...říkám si, že byste tu neměli být. Necítím se moc ve své kůži, víte? *Pověděl a pak koukl opět na Ala.* No, to je dobré pro tebe. *Pronesl na jeho výrok. Jak on na něj, Remiho na něho. Nechtěl být obětí nějakého nevrlého chování a dávat nazpátek své pozitivní myšlení.*
*Mladší fér se zasmál, nad slovy Remiho.* To bylo dobré. *Culil se od ucha k uchu a posadil se tak, že se zapřel rukama o zem za sebou a odpočíval. Al neřekl nic na férovou poznámkou, jen popošel blíž.* Jsi snad nemocný, že se necítíš ve své kůži? *Optal se a posadil se na malý pařez naproti nim. Odložil luk vedle sebe a prohrábl si vlasy. Pak si sjel Remiho pohledem.*
*Remi se na Fella usmál a pokynul mu hlavou, pak se ale zadíval na Ala. Proč by mu měl něco říkat? Už jen z toho prvního dojmu, který na něj udělal, se mu ten fér nelíbil. neviděl proto sebemenší důvod, proč by se mu s jeho probléme měl svěřovat. přeci jen, jeho potíže byly vcelku choulostivé. Jen si odfrkl.* Nevím, co by ti do toho mělo být. Vše, co musíš vědět je to, že se necítítm ve své kůži a tak to zůstane. Jestli chceš zjišťovat co mi je.. tak máš smůlu. nemám rád studený čur... čumáky.. *Zavrčel fér. Ruku v ruce se závislostí pociťoval i agresi, proto občas z jeho rtů unikala slova která by normálně neřekl. Proto se raději hned opravil, než by něco dořekl.*
To na tebe docela sedí Ale. *Smál se Fell, pak si otřel imaginární slzu a kouknul na Remiho.* On takový není vždy. Člověk ho musí jen poznat, navíc se neumí moc seznamovat, dlouho žil sám jen se svou prací a teprve moje maličkost jej to všechno učí. *Mrknul fér na Remiho. Al si jen tiše povzdechl.* Myslím, že už jsi řekl dost. Dojdi pro koně, budeme pokračovat. *Řekl svému společníkovi a pak se otočil na Remiho.* Není mi do toho nic, to je pravda. A nepolezu ti ani do hlavy, abych to zjišťoval. Jen jsem se, řekněme ze slušnosti zeptal. Navíc na každou nemoc je nějaká věc, co pomůže. A vrčet taky nemusíš. Nikdo ti nic nedělá. Takž klid mladý. *Al se postavil a vzal si do ruky i luk.*
*Remi si jen povzdechl. pak se podíval na Fella.* Musíš s ním mít asi svatou trpělivost. *Ušklíbl se. Sám se pak zvedl, mávl jim a dals e na odchod, směrem někam jinam, blíže vévodství.*
Ale ne, on je v pohodě, ale jak říkám, člověk ho musí poznat. *Kývl Fell Remimu na pozdrav. I Aelarion chvíli sledoval Remiho, něco se mu na něm nezdálo, ovšem pak jen nad tím mávl rukou a vyskočil do sedla svého. Pak on i jeho společník zmizeli v lese.*
a poté